MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA HISTORIE

TON v letech 1938-1968

Bakalářská práce

Autor práce: Kristýna Štípková

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc. Brno 2019

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne ……….. ………………... Kristýna Štípková

Anotace

Bakalářská práce se zabývá problematikou vývoje firmy Thonet, a to od jejích počátků v Boppardu jakožto rodinné firmy, až po její transformaci v celosvětově proslulou firmu na ohýbaný nábytek. Objasňuje významné dějinné a společenské události, které se vepsaly do historie podniku až k současné podobě TON a.s. Těžištěm práce je analýza změn ve výrobním procesu a obraty ve firemní filozofii z hlediska historických souvislostí a srovnání s konkurenčními podniky.

Klíčová slova

Thonet, Bystřice pod Hostýnem, TON, ohýbaný nábytek, nábytkářské podniky, historie

Annotation

This bachelor thesis deals with the development of the Thonet company, from its beginnings in Boppard as a family business to its transformation into a world-renowned bent furniture company. It explains important historical and social events that have been written into the history of the company up to the present form of TON a.s. The focus of the thesis is the analysis of changes in the production process and turnovers in the company philosophy in terms of historical context and comparison with competing companies.

Key words

Thonet, Bystřice pod Hostýnem, TON, bent furniture, furniture factories, history

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat především vedoucímu práce prof. PhDr. Jaroslavu Vaculíkovi, CSc. za vedení, trpělivost a cenné rady, které mi poskytoval během zpracovávání bakalářské práce, panu Jiřímu Uhlířovi, přednímu odborníkovi na problematiku tématu, bez jehož ochoty by zůstala mnohá místa neobjasněná a panu Ing. Radmilu Tomčíkovi, který mi dovolil nahlédnout do archivu firmy TON a.s.

Taktéž bych chtěla poděkovat Mgr. Lukáši Kratochvílovi, který mě provázel po celou dobu mého studia a v neposlední řadě patří poděkování mým rodičům za podporu nejen během psaní této práce.

Obsah Úvod ...... - 6 - 1. Počátky ohýbaného nábytku ...... - 9 - 2. Michael Thonet ...... - 11 - 2.1 Gebrüder Thonet ...... - 16 - 3. Počátky tovární výroby ...... - 18 - 3.1 Továrna v Bystřici pod Hostýnem ...... - 21 - 3.2 Továrna Velké Uherce ...... - 23 - 3.3 Další továrny a konkurence ...... - 24 - 4. První světová válka ...... - 27 - 5. Meziválečné období a druhá světová válka ...... - 29 - 5.1 Druhá světová válka ...... - 33 - 5.2 August Erwin Thonet a NSDAP ...... - 36 - 6. Znárodnění podniku ...... - 38 - 6.1 První etapa znárodnění ...... - 38 - 6.2 Druhá etapa znárodnění ...... - 39 - 7. Samostatné národní podniky Thonet a n. p. TON ...... - 42 - 7.1 n. p. Thonet Mimoň ...... - 43 - 7.2 Změny v roce 1958 ...... - 43 - 8. Stoleté výročí továrny v Bystřici pod Hostýnem ...... - 45 - 9. Nový závod v Bystřici pod Hostýnem ...... - 46 - 10. Následnické firmy v Evropě ...... - 47 - 10.1 Thonet-Frères ...... - 47 - 10.2 Gebrüder Thonet Vienna ...... - 47 - 10.3 Thonet Frankenberg ...... - 47 - Závěr ...... - 49 - Prameny a literatura ...... - 51 - Archivní prameny ...... - 51 - Literatura ...... - 52 - Seznam příloh ...... - 54 -

Úvod

Tato práce se svým obsahem věnuje historii firmy Thonet, dnes akciové společnosti TON, která výrazně přispěla nejen k rozvoji Bystřice pod Hostýnem, ale všech regionů, kde zbudovala své továrny. V práci je zmiňována historie všech závodů, nicméně větší pozornost je věnována právě Bystřici pod Hostýnem, v jejíž prostorách se dodnes vyrábí ohýbaný nábytek ručně podle postupů a principů, které stanovil ještě Michael Thonet, zakladatel pozdějšího nábytkářského impéria. Dodržování této tradice vyneslo Bystřici pod Hostýnem místo mezi světovými unikáty.

Je to právě Michael Thonet, kterému je mylně připisován vynález ohybu dřeva, jehož počátky lze nalézt již v druhé polovině 19. století. Jeho osoba také bývá často srovnávána s Tomášem Baťou, byť M. Thonet zemřel 5 let před Baťovým narozením. Tomuto srovnání se nelze divit. Thonetové svým příchodem doslova měnili ráz měst a obcí. Zasloužili se o vybudování vodovodních a kanalizačních sítí, stavěli domy pro své zaměstnance, zakládali mateřské školy, požární sbory, financovali stavbu nemocnice, zasloužili se o vybudování železnice do Bystřice pod Hostýnem a mnohé další.

Historie firmy, jejíž začátky sahají do německého Boppardu, ještě jako rodinné firmy, je velmi pestrá a zajímavá, neboť si prošla mnoha změnami. Ať už to byla první krizová situace po první světové válce, následná hospodářská krize, znárodnění či vznik akciové společnosti v roce 1994, vedení firmy vždy našlo řešení ze svízelných situací tak, aby výroba světově proslulého ohýbaného nábytku mohla pokračovat. Nepodařilo se to samozřejmě všude, ale závod v Bystřici pod Hostýnem se může pyšnit nejdelším nepřerušeným provozem na světě.

Práce vychází především z archivního materiálu, uloženého z velké části v Moravském zemském archivu v Brně. Rané období firmy je obsahem převážně fondu H 1191 - Bratří Thonetové, Bystřice pod Hostýnem, které postihuje ještě časové období, kdy Thonetové působili ještě na rakouském území. Zde jsou cenným zdrojem informací osobní korespondence, katalogy a propagační letáky, na kterých lze sledovat vývojové trendy charakteristické pro jednotlivá časová období. Dalším fondem, který se částečně časově překrývá s výše uvedeným fondem, je fond H 1192 - Thonet – Mundus, a. s., Bystřice pod Hostýnem, taktéž v Moravském zemském archivu, které pokrývá převážně časové období do roku 1946, lze v něm ovšem nalézt i materiály datované mírně přes rok - 6 -

1950. Obecně lze říci, že se v těchto fondech nachází informace do znárodnění. Zdrojem modernější historie, již národního podniku, byl rozsáhlý fond K 718 - TON, továrny na ohýbaný nábytek, s. p., Bystřice pod Hostýnem, uložen také v MZA. Fond postihuje časové období od znárodnění po nejmodernější historii z přelomu tisíciletí. Zdrojem novějších informací konkurenční firmy L. A. Bernkop byl Státní okresní archiv Nový Jičín – Okresní národní výbor Frenštát pod Radhoštěm, který obsahuje materiály ohledně budování průmyslu související s hospodářskou obnovou okresu. Archiv města Bystřice pod Hostýnem, nalézající se ve Státním okresním archivu Kroměříž, byl důležitým zdrojem informací věnujících se proměnám města v souvislosti s činností rodiny Thonetů a osvobození města na konci 2. světové války.

Velmi přínosným zdrojem archivních materiálů byl soukromý archiv pana Jiřího Uhlíře, patrně největšího odborníka na historii rodiny Thonetů a všeho, co souvisí s jejich činností. Obzvláště přínosné byly překlady osobní korespondence, jejichž autorem je právě pan J. Uhlíř.

Hlavním zdrojem obrazového materiálu pak byl archiv podniku TON a.s., díky kterému jsem měla možnost nahlédnout do dosud nezpracovaných fotografických materiálů, a s jejichž svolením mohu ve své práci uvést dosud nepublikované fotografie. Zdrojem informací dokreslujících oslavy výročí podniku mi bylo setkání s členy Klubu bývalých zaměstnanců, prostřednictvím vzpomínek jejich členů rodiny jsem si mohla vytvořit ucelenější představu o tehdejších poměrech v podniku.

Z citované literatury bych vyzvedla zejména německy psané knihy, zejména dílo Hermanna Hellera s názvem Michael Thonet, der Erfinder und Begründer der Bugholzmöbel-Industrie: Lebens- und Charakterbild: Für Volk und Jugend,1 která velmi podrobně popisuje celý život Michaela Thoneta, zejména v jeho malovýrobních začátcích a historii udělování patentů. Dále je to pak kniha od Christophera Wilka vydaná k příležitostí výročí - Thonet: 150 years of furniture.2 S ohledem na velmi podrobný popis historie a vývoje ohýbání dřeva byla přínosná kniha Das Thonet Buch.3

1 HELLER, Hermann. Michael Thonet, der Erfinder und Begründer der Bugholzmöbel-Industrie: Lebens- und Charakterbild: Für Volk und Jugend. Brünn: Selbstverlag, 1927. 2 WILK, Christopher. Thonet: 150 years of furniture. Woodbury, N.Y.: Barron's, 1980. 3 VEGESACK, Alexander von a THONET, Michael. Das Thonet Buch. München: Bangert, 1987. - 7 -

Z české literatury byly velice přínosné knihy Jiřího Uhlíře Thonet: Porýní-Vídeň- Morava4 a Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami.5 Obě knihy se obsahově částečně překrývají, přičemž první jmenovaná obsahuje řadu užitečných informací ohledně skladby vyráběného sortimentu v průběhu jednotlivých let. Zmiňuje taktéž zvláštnosti ve výrobě, o kterých u Thonetů nebylo nouze. Druhá jmenovaná kniha se věnuje hlavně meziválečnému období a období vzniku až monopolu na výrobu ohýbaného nábytku THONET-MUNDUS.

Historii podniku v Bystřici pod Hostýnem je věnovaná publikace od Jaromíry Šimoníkové s názvem Nábytek z Bystřice pod Hostýnem, 6 v níž jsou přínosné obrazové materiály získaných medailí na světových výstavách. V neposlední řadě bych zmínila dílo Pavla Hejcmana Dílo rukou i ducha: 100 let výroby ohýbaného nábytku v n. p. TON v Bystřici pod Hostýnem,7 které bylo vydané k příležitosti 100. výročí založení továrny. Vzhledem k dobovým okolnostem, během kterých kniha vznikala, je však nutné brát informace obsažené v této publikaci s nadhledem.

4 UHLÍŘ, Jiří. Thonet: Porýní - Vídeň - Morava. Olomouc: Muzeum umění, 2001. 5 UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011. 6 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. Nábytek z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: TON s. p. Továrny na ohýbaný nábytek, 1992. 7 HEJCMAN, Pavel. Dílo rukou i ducha: 100 let výroby ohýbaného nábytku v n. p. TON v Bystřici pod Hostýnem. Praha: Práce, 1961. - 8 -

1. Počátky ohýbaného nábytku

Ve druhé polovině 18. století lze pozorovat vzrůstající tendenci udělování patentů a privilegií. Jedním z nich byl i vynález ohýbání dřeva, který znamenal přetřes v tradičním způsobu dřevovýroby a odkryl další možnosti využití dřeva. S jistotu nelze určit konkrétního vynálezce, jelikož se na tomto procesu podílelo, nezávisle na sobě, množství tvůrců v různých koutech Evropy. Vůbec první patenty udělené v průběhu 18. století v souvislosti s ohýbáním dřeva, byly zaměřeny na jeho změkčení vlivem působení páry, varu nebo zahříváním.8 Tyto patenty měly najít využití především v lodním průmyslu. V oblasti ohýbání dřeva za účelem výroby nábytku byl skutečným průkopníkem Belgičan Jean-Joseph Champuis, kterému se podařilo v roce 1805 vyrobit několik kusů židlí z ohýbaného vrstveného dřeva. Velikým krokem kupředu se stal následně rok 1808, kdy byl ve Spojených státech amerických udělen patent Samuelovi Graggovi na židli z ohýbaného dřeva. Židle, kterou představil světu, měla přední nohy a sedák vyrobeny z jediného kusu dřeva.9

Na půdě Evropy dále stojí za větší zmínku vynález způsobu ohýbání loukotí z jediného kusu jasanového dřeva z roku 1810, které bylo dílem koláře Melichara Finka z Bregenzu. Roku 1817 nebo 182110 byla Finkovi udělena výsada vyrábět loukotě právě tímto způsobem. Vynález to byl mimořádně úspěšný, o čemž svědčí délka využívání takto ohýbaných loukotí.11 O pět let později přišel s obdobným vynálezem i Angličan Isaak Sargent, který využíval ohybu dřeva při výrobě zábradlí a okenních sloupků z jasanového dřeva. Sargentův způsob spočíval ve změkčení dřeva v páře či horké vodě a následně jeho vlisování do připraveného zahnutého modelu. Celý model posléze nechal vysušit ve stínu. Na práci Isaaka Sargenta navázal o několik let později John Henry Belter, původem Němec, působící v New Yorku, jenž proslul vývojem techniky vrstveného růžového dřeva.12 Cílem bylo dosáhnutí co nejtenších panelů, které jakmile byly vytvarovány ve

8 Nejstarší patenty byly uděleny v Anglii J. Cumberlandovi (1720), H. Jacksonovi (1768) a J. Vidlerovi (1794). 9 BANHAM, Joanna a SHRIMPTON, Leanda. Encyclopedia of interior design. Chicago: Fitzroy Dearborn Publishers, 1997. 10 Kniha Pavla Hejcmana Dílo rukou i ducha: 100 let výroby ohýbaného nábytku v n.p. TON v Bystřici pod Hostýnem uvádí jako rok udělení patentu 1821, kdežto v knize Jiřího Uhlíře Thonet: Porýní-Vídeň-Morava lze nalézt letopočet 1817. 11 Dle literatury životnost loukotí přesahovala mnohdy až 50 let. 12 Tvrdé dřevo z různých tropických stromů. - 9 -

formách pomocí páry, byly vyřezávány.13 Od 20. let 19. století se lze v odborné literatuře setkat s technikou ohýbání dřeva stále častěji. Jako příklad lze uvést práci Johanna Heindricha Moritze von Poppa14 či práci Jana Svatopluka Presla15, který o 15 let později přeložil dílo právě výše zmíněného von Poppa. V knize se mimo jiné lze dočíst o úskalích procesu ohýbání dřeva, kdy se dřevo může vlivem ztráty vláhy smršťovat, dále jak předcházet jeho lámání či jaké dřevo je pro ohyb vhodné.16

První ohýbací stroj byl zkonstruován roku 1830 Američanem Edwardem Raynoldsem, byl však využíván pouze k výrobě vozových kol.17 Podobné stroje se v následujících deseti letech začaly objevovat napříč Evropou. Za větší zmínku stojí francouzské prvotiny zvláště od vynálezců Lenoira, Petitjena nebo Richolda. Způsob ohýbání se od předchozího Raynoldsova stroje lišil jen nepatrně, a tudíž ani tyto stroje nepřinesly zvrat v tradičním zpracování dřeva.18 Odlišná situace panovala v 50. letech 19. století v Americe, kde původem Francouz Thomas Blanchard sestrojil rovnou dva stroje na ohýbání dřeva, které byly určeny již pro truhláře, koláře, stavitele lodí či výrobce kočárů. Z tohoto lze vyvodit, že si Blanchard dokázal představit praktické využití zdokonaleného ohybu dřeva nejen v lodním průmyslu, kde byl až doposud využíván.19

Paralelně s předchozími vynálezci, pracoval na zdokonalení procesu ohýbání dřeva i německý truhlář Michael Thonet. Ten na rozdíl od většiny ostatních vynálezců spatřoval potenciál nové techniky zpracování dřeva nejen v lodním průmyslu, ale i praktickém užití v každodenním životě. K velkovýrobě nábytku však bylo tehdy ještě velmi daleko.

13 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. Nábytek z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: TON s. p. Továrny na ohýbaný nábytek, 1992. s. 17-18. 14 POPPE, Johann Heinrich Moritz von. Ausführliche Anleitung zur allgemeinen Technologie: Mit 4 Kupfertafeln. Stuttfart und Tübingen: Buchhandlung, 1821. 15 Významný český přírodovědec, botanik a tvůrce českého odborného názvosloví. Taktéž aktivní poslanec a vlastenec z okruhu okolo Josefa Jungmanna. Žil v období 1791–1849. 16 Pro ohýbání dřeva je v knize doporučena babyka (druh javoru) či jilm. 17 VEGESACK, Alexander von a THONET, Michael. Das Thonet Buch. München: Bangert, 1987. s. 10. 18 HEJCMAN, Pavel. Dílo rukou i ducha: 100 let výroby ohýbaného nábytku v n. p. TON v Bystřici pod Hostýnem. Praha: Práce, 1961. s. 7. 19 UHLÍŘ, Jiří. Thonet: Porýní - Vídeň - Morava. Olomouc: Muzeum umění, 2001. s. 20-21. - 10 -

2. Michael Thonet

Michael Thonet se narodil do chudé rodiny koželuha Franze Antona a Margarethy Thonetových 2. července roku 1796 v Boppardu,20 kde se také později vyučil truhlářem.21 Rozhodně u něj nelze nalézt již od počátku podnikatelského ducha prahnoucího po velkovýrobě sériového nábytku, přesto se ve svých třiadvaceti letech osamostatnil a založil vlastní stavební a nábytkové truhlářství. Již se svými prvními výrobky sklízel úspěch.

V době, kdy se Evropa zotavovala z napoleonských válek, začala stoupat poptávka po luxusnějších výrobcích, nevyjímaje oblast nábytku. V průběhu 30. let 19. století začal M. Thonet experimentovat s ohybem dřeva, jehož cílem bylo napodobit židle směřující do Evropy především z Anglie. Začal tedy v horkém klihu máčené svazky tlustých dýh ohýbat pomocí dřevěných forem. V týchž formách je sušil, čímž docílil toho, že si dýhy po vyložení z forem zachovaly ohnuté tvary. Tuto techniku zkoušel nejprve na částech nábytku, konkrétně na středních a horních opěradlových obloučcích, které následně utvořily opěradlo židle. Dříve bylo zvykem horní opěradlový díl vyřezat z masivního dřeva a následně jej opracovat. Thonet však díky formě dosáhl požadovaného tvaru dřeva, čímž spotřeboval pouze nepatrné množství dřeva. Zároveň díky této technice mohl ušlechtilé dýhy ze vzácného dřeva22 využívat pouze na vnější straně nábytku, kdežto vnitřní strana mohla být vyráběna z méně náročných materiálů.23 Po úspěších s opěradlovými obloučky se Thonet záhy pustil i do výroby postranních židlových dílů, přičemž zadní, přední nohy a boky utvářely souvislý celek. Montáž a závěrečná povrchová úprava šelakovou politurou byly již jen rutinní záležitostí, stejně tak jako výplet rotangem24 nebo čalounění. Velikou výhodou Thonetovy technologie byla trvanlivost jeho produktů, jelikož spojení předních nohou a sedáku (nejchoulostivější místo každé židle), nahradil ohybem. Poměrně překvapivě Thonet do té doby nezažádal o patentování své výrobní technologie. Tato okolnost může souviset s faktem, že se jednalo o poměrně náročnou finanční záležitost.

20 Městečko ležící v Německu na středním toku Rýna. 21 Mladý Michael se měl rozhodnout nepokračovat v řemesle svého otce údajně z důvodu bídy jejich rodiny a zvolil truhlářství, které skýtalo více hmotné jistoty. 22 Často se využívalo mahagonové dřevo. 23 HELLER, Hermann. Michael Thonet, der Erfinder und Begründer der Bugholzmöbel-Industrie: Lebens- und Charakterbild: Für Volk und Jugend. Brünn: Selbstverlag, 1927. s. 8-10. 24 Rotan rákosový (Calamus rotang), běžně znám jako ratan. - 11 -

Tato technologie však vykazovala jistá úskalí. Výrobně náročné a problémové byly především prostorové ohyby, které bylo možné zhotovovat pouze ve velkých poloměrech. Další v řadě byla vysoká spotřeba klihu,25 který musel dosahovat určité kvality. Thonet alespoň částečně tento problém vyřešil koupí bývalého mlýnu, kde si začal vyrábět klíh vlastní.26

Po židlích začal M. Thonet vyrábět křesla, čela lůžek a pohovek, noční stolky. Až tyto počáteční úspěchy vedly M. Thoneta k tomu, že teprve roku 1840 poprvé v Prusku zažádal o patentování svého výrobního postupu za finanční podpory tamějšího drogisty Geniuse. Se svou snahou ovšem neuspěl. Byla mu vytýkána nepůvodnost jeho vynálezu, chybějící zlepšení dřívějšího patentu. Taktéž nebyl o patent větší zájem či se již vyskytovaly produkty z ohýbaného dřeva bez ohledu na patent.27 Co se týče nepůvodnosti jeho vynálezu, jak již bylo zmíněno výše, vynález ohýbání dřeva opravdu nelze připisovat Michaelu Thonetovi. Ovšem na základě osobní korespondence lze usuzovat, že M. Thonet byl člověk silných morálních zásad a neměl o existenci dřívějšího patentování této technologie ponětí. Nechával se pouze inspirovat výrobky, které přicházely hlavně ze zahraničí a vlastní pílí se je snažil napodobit a inovovat, bez znalosti výrobního postupu.28

Thonet se však počátečním neúspěchem nenechal odradit a 5. července 1841, tentokrát za finanční podpory tamějšího obchodníka Johanna Walthera van Meertena, zažádal o patent u Préfecture de la Seine v Paříži. Tentokrát byl Thonet alespoň částečně úspěšný – ne sice na něj, ale na jméno jeho finančního podporovatele byl udělen patent číslo 12 055 s patnáctiletou platností.29 Důvodem, proč měl být tentokrát patent udělen, byla nová technologie ohybu dřeva s cílem dosáhnout trvalé ohebnosti za přispění chemického (vaření dýh v klihu) i mechanického (ohnutí dřeva podle formy a následné sušení) působení na dřevo.30

25 Na základě pokusu z 90. let 20. století bylo potřeba k výrobě jediné židle 5 kg klihu. 26 HEJCMAN, Pavel. Dílo rukou i ducha: 100 let výroby ohýbaného nábytku v n. p. TON v Bystřici pod Hostýnem. Praha: Práce, 1961. s. 9-10. 27 Například k těžkým povozům byla v Prusku vyráběna ohýbaná kola. 28 Soukromý archiv Jiřího Uhlíře. 29 OTTILLINGER, Eva. Wagner, Hoffmann, Loos und das Möbeldesign der Wiener Moderne: Künstler, Auftraggeber, Produzenten. Wien: Böhlau Verlag, 2018. s. 149-150. 30 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. Nábytek z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: TON s. p. Továrny na ohýbaný nábytek, 1992. s. 21. - 12 -

Když už se zdálo, že se okolnosti začaly pro Michaela Thoneta příznivě vyvíjet, dostal se do sporu o vodní právo, načež celá situace vyústila prodejem mlýna31 a Thonet se dostal do finančních potíží. Východiskem ze vzniklé situace se ukázala být Živnostenská výstava pořádaná v Koblenci roku 1841, kde vystavoval své výrobky. Tuto výstavu navštívil mimo jiné i rakouský kancléř Klemens Wenzel Lothar von Metternich- Winneburg, který byl výrobky z dílny mladého Michaela Thoneta natolik uchvácen, že jej pozval na jedno ze svých sídel nedaleko Boppardu, na zámek Johannisberg. Přesné okolnosti jejich setkání nejsou známy, ale Thonet měl rakouskému kancléři předvést potenciál ohýbaného dřeva, načež kancléř Metternich Thonetovi navrhl, aby přesídlil do Vídně, která skýtala větší potenciál pro jeho výrobu.32 Metternich nejenže oceňoval estetické a technické přednosti Thonetových výrobků, neunikl mu však ani jejich hospodářský význam.

Zatímco nejstarší syn Michaela Thoneta – Franz33 pokračoval s výrobou v Boppardu s přibližně dvaceti pěti spolupracovníky a snažil se chránit provozovnu před bankrotem, následoval M. Thonet, spolu se svým mecenášem van Meertenem, návrh kancléře Metternicha. Tak na jaře roku 1842 začala nová etapa v kariéře budoucího stolařského mistra. Pokud Michaelu Thonetovi nelze připsat původ patentu ohybu dřeva, lze mu zcela jistě připsat prvenství, které spatřoval v potenciálu průmyslové využití ohýbaného dřeva. Právě zde, ve Vídni, se zrodila myšlenka velkovýroby „levného nábytku pro všechny“, neboť do té doby byly Thonetovy židle a křesla spíše módní záležitostí a byly součástí šlechtických sídel nežli dělnických bytů.

Dolnorakouský živnostenský spolek zpočátku odmítl M. Thonetovi ve Vídni udělit patent na výrobu, jelikož odmítl jeho představitelům demonstrovat svou techniku do nejmenších detailů. Thonet však již tehdy vlastnil přibližně 800 židlí, které mohl představit vídeňské šlechtě. V té době jej ale dohnaly dluhy způsobené do značné míry patentovými jednáními, přičemž celá situace vyústila v zabavení jeho majetku

31 Mlýn byl Thonetem zakoupen roku 1838. 32 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. Nábytek z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: TON s. p. Továrny na ohýbaný nábytek, 1992. s. 19. 33 Michael Thonet měl se svou ženou Annou Marií Crassovou celkem 13 dětí, přičemž dospělosti se dožilo pouze pět z nich. Byli to synové Franz (1820-1898), Michael ml. (1824-1902), August (1829-1910), Josef (1830-1887) a Jacob (1841-1929). - 13 -

v Boppardu na jaře 1842. Ve Frankfurtu byla taktéž zabavena zásilka nábytku pro císařský dvůr. Z nelehké situace mu opět dopomohl říšský kancléř.34

Thonet, podporován kancléřem Metternichem (nikoli však finančně), obdržel od císařskokrálovské Všeobecné dvorní komory 16. července 1842 následující privilegium: „Každý, i ten nejkřehčí druh dřeva, může chemicky i mechanicky ohýbat do všech tvarů a zakřivení.“35 Toto privilegium mělo platnost pět let a neslo označení 28877/1158.

I přes toto privilegium, bylo pro Michaela Thoneta, zatíženého dluhy z Boppardu, obtížné najít někoho, kdo by s ním byl ochoten spolupracovat na výrobě nábytku z ohýbaného dřeva. Dalším úskalím se ukázal být místní vkus. To, co líbilo boppardským šlechticům, neodpovídalo vídeňskému vkusu. Odvahu k tomu nakonec našel Clemens List z Gumpendorfu, majitel tehdejší významné továrny s nábytkem.36 Vložená důvěra C. Lista vůči M. Thonetovi nebyla zpočátku příliš veliká, o čem svědčí fakt, že jej nechal konstruovat pouze levné židle, které zajišťovaly dobrý odbyt. C. List byl však již pokročilého věku, neměl děti, potažmo nástupce, který by pokračoval v jeho práci a rozhodl se svůj podnik prodat. Nebyl si jist, zda by nový majitel chtěl pokračovat ve spolupráci s M. Thonetem na výrobě ohýbaného nábytku a poradil mu, aby se obrátil na anglického architekta Petera Huberta Desvignese v přesvědčení, že u něj nalezne na dlouho dobu uplatnění.37

Tato rada se s ohledem na pozdější vývoj ukázala být klíčová. P. H. Desvignes byl totiž knížetem Aloisem Josephem II. z Liechtensteina pověřen přestavbou Liechtensteinského paláce. Přestavbu podlah měl na starosti majitel továrny na parkety – Carl Leistler. Michael Thonet radu C. Lista uposlechl a architektu P. H. Desvignesovi předvedl ukázku své práce. Ten v Thonetovi spatřoval veliký potenciál a nabídl mu možnost spolupráce právě na přestavbě interiéru paláce. M. Thonet tuto nabídku napoprvé odmítl. Přesvědčit jej dokázala až osobní návštěva C. Leistlera, který Thonetovi

34 PESE, Claus a PETERS, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce : Germanisches Nationamuseum, Nürnberg 29. 11. 1989-18. 2. 1990 : Okresní vlastivědné muzem Vsetín, 31. 3.-24. 6. 1990 : Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 19. 7.-26. 8. 1990 : Moravská galerie v Brně 24. 10. 1990-6. 1. 1991 : Slovenská národná galérie Bratislava, 15. 1.-28. 2. 1991. Nürnberg: Německé národní muzeum, 1989. Výstavní katalogy Německého národního muzea. s. 14. 35 HELLER, Hermann. Michael Thonet, der Erfinder und Begründer der Bugholzmöbel-Industrie: Lebens- und Charakterbild: Für Volk und Jugend. Brünn: Selbstverlag, 1927. s. 14. 36 Podnik C. Lista se podílel na přestavbě vnitřních prostor jednoho Liechtensteinského paláce ve Vídní. 37 OTTILLINGER, Eva. Wagner, Hoffmann, Loos und das Möbeldesign der Wiener Moderne: Künstler, Auftraggeber, Produzenten. Wien: Böhlau Verlag, 2018. s. 150. - 14 -

představil nákresy parketových podlah zdobených postavami z různě tvarovaného ohýbaného dřeva. Teprve tehdy Thonet přijal nabídku ke spolupráci, která nakonec trvala až do roku 1847.38

Spolupráce na přestavbě Liechtensteinského paláce byla přelomová z toho důvodu, že dala vyniknout jedinečnosti tvorby Michaela Thoneta. Tehdejší židle se běžně vyznačovaly bohatě čalouněnými sedáky, ostrostí tvarů, která odrážela tradiční konstrukci té doby. Lze říci, že byly doslova pravoúhlé a již na pohled působily poněkud mohutně, navíc díky zdobení řezbami by z dnešního pohledu mohly budit až dojem kýčovitosti. Oproti tomu ostře kontrastovaly Thonetovy židle. Jemných tvarů, pouze s decentními řezbářskými prvky. To u některých osob vyvolávalo nedůvěru v nedostatečnou nosnost židle a báli se na ni posadit. Zvláště pak ženy ve svých těžkých39 a objemných róbách. Thonet vzniklý problém vyřešil umělým navyšováním váhy židlí – upevňoval olůvka ze spodní strany sedáku.40

Revoluční rok 1848 odstartoval mnoho změn nejen pro Evropu, ale i pro M. Thoneta. Přinesl nástup měšťanů, ale hlavně znamenal vymanění podnikání z područí cechovních zřízení,41 čímž se otevřel prostor, dosud nemožnému, podnikavému myšlení. V dubnu 1849 předložil M. Thonet svému spolupracovníkovi C. Leistlerovi nabídku založení společného podnikání. Ten jej odmítl, a tak si M. Thonet spolu se svými syny v květnu roku 1849 otevřel vlastní dílnu. Do značné míry byl tento krok umožněn díky architektu P. H. Desvignesovi, který Thoneta finančně podporoval po dobu dvou let v podobě týdenních příspěvků.42 I když M. Thonet neustále rozšiřoval nabídku svých výrobků, stále platilo, že se jednalo o nábytek spíše do nákladnějších interiérů.

Na konci roku 1849 se Desvignes přestěhoval zpět do Anglie a měl v úmyslu zaměstnat tam také rodinu Thonetů. Ale z různých důvodů, nebyl tento plán nikdy uskutečněn. Místo toho se Thonet zaměřil na přípravy na londýnskou první Světovou výstavu, která měla být pořádána o rok později. Na výstavu odeslal 16 kusů luxusního

38 HELLER, Hermann. Michael Thonet, der Erfinder und Begründer der Bugholzmöbel-Industrie: Lebens- und Charakterbild: Für Volk und Jugend. Brünn: Selbstverlag, 1927. s. 16-17. 39 Pouze spodnička u bohatých šatů mohla vážit přes 6 kg. 40 UHLÍŘ, Jiří. Thonet: Porýní - Vídeň - Morava. Olomouc: Muzeum umění, 2001. s. 24-25. 41 U německy mluvících zemí se lze setkat s výrazem Gründerzeit, tedy zakladatelská doba. 42 VEGESACK, Alexander von a THONET, Michael. Das Thonet Buch. München: Bangert, 1987. s. 35- 36. - 15 -

nábytku z palisandrového dřeva, jež byl speciálně pro účely výstavy doplněn vkládanou mosazí.43 Výstavy se zúčastnilo za půl roku přibližně 6 milionů návštěvníků a Thonetův nábytek se dočkal bronzové medaile. Nábytek s vyraženou značkou „THONET WIEN Gump 396“44 si říkal o čím dál větší pozornost.

Tohoto faktu si byl M. Thonet dobře vědom, a proto zažádal jménem svých synů o nové privilegium, aby mohl „dát dřevu rozříznutím a znovusklížením každý libovolný ohyb a tvar v různých směrech“. 28. července 1852 M. Thonet patent obdržel s platností na 12 let.45 S rozrůstající se poptávkou se zvětšoval i trh, na kterém M. Thonet a jeho synové působili, což vedlo k přemístění výroby do prostor Mollardova mlýnu ve Vídni, kde se kromě Thoneta a jeho synů na výrobě podílelo na 40 zaměstnanců. Ke konci téhož roku byla taktéž ve Vídni otevřena první prodejní pobočka ve Strauchgasse. O tři roky později Thonet zařadil do provozu první parní stroj a zaměstnával již 70 dělníků a dělnic.46

2.1 Gebrüder Thonet

Prvního listopadu 1853 převedl M. Thonet, již dobře fungující a prosperující podnik na své syny a nově vzniklé firmě dal název „Gebrüder Thonet“. O dva roky později se podniku ziskem „prostého továrního oprávnění“ podařilo vymanit z pod vlivu truhlářského cechu a firma prosperovala stále více, což dokládá zavedení první pásové pily v Rakousku i nespočet ocenění, které se nově zavedené firmě dostalo. Za zmínku stojí například bronzová medaile ze Všeobecné německé průmyslové výstavy (1854) nebo stříbrná medaile z první pařížské Světové výstavy (1855).47

Roku 1855 proti výše zmíněnému patentu z roku 1852 vystoupil vídeňský truhlář Josef Neyger vyrábějící nábytek za pomoci klížení lamel. Pro další rozvoj bylo tedy zapotřebí, neustále inovovat dosavadní způsob výroby, který by mimo jiné vyřešil

43 Z těchto 16 kusů se jednalo o 6 židlí, pohovku, 2 křesla, šicí stolek, 2 stoly, 2 stojany a 2 stolky. 44 Označení vychází ze sídla Thonetovy dílny ve Vídni-Gumpendorfu, Hauptstaβe 396. 45 BANHAM, Joanna a SHRIMPTON, Leanda. Encyclopedia of interior design. Chicago: Fitzroy Dearborn Publishers, 1997. 46 HEJCMAN, Pavel. Dílo rukou i ducha: 100 let výroby ohýbaného nábytku v n. p. TON v Bystřici pod Hostýnem. Praha: Práce, 1961. s. 13. 47 MILLER, Judith. Nábytek: [světové slohy od antiky až po současnost]. Praha: Slovart, 2006. s. 284-285. - 16 -

i problém se zámořskými objednávkami, kterým neprospívala lodní přeprava i na poměrně krátkých trasách. Dalším argumentem hovořícím pro inovaci výroby, byla stále její pracnost. To ve firmě odstartovalo novou sérií pokusů s využitím plných dřevěných tyčí pro ohyb, ačkoliv se o tuto metodu pokoušel M. Thonet již dříve, ale zavrhl ji pro její nedokonalost. Především se jednalo o praskání na vnější straně ohybu.48 Michael Thonet však s ohledem na rostoucí konkurenci spatřoval budoucnost firmy právě v možnosti ohýbání masivního dřeva.

Po sériích pokusů a omylů spatřilo světlo světa o několik měsíců později geniálně jednoduché řešení problému – využití ocelových pásnic na vnější straně dřevěné tyče, upevněné svěrkami na obou koncích.49 Zda s tímto nápadem přišel sám Michael Thonet či některý z jeho synů není známo, každopádně se jednalo pravděpodobně o největší přínos rodiny Thonetů v oblasti ohýbání dřeva vůbec. Firma zažádala o patentování nového výrobního postupu a 10. července 1856 podnik Gebrüder Thonet obdžel patent „na zhotovování židlí a noh stolů z ohýbaného dřeva, jehož ohyb se děje působením vodní páry nebo vařící tekutiny“, s platnost do 10. prosince 1869.50

Dalším milníkem pro rozrůstající se podnik rodiny Thonetů bylo udělení rakouského občanství 17. června 1856.51 Tímto byl odstraněn argument konkurentů, kteří na Thonety poukazovaly jako na cizince, kteří nedisponovali ani statutem měšťana a obviňovali je z narušení živnosti. M. Thonet se však těšil oblibě bohatých vídeňských měšťanů, šlechty a v neposlední řadě stále těžil z protekce bývalého státního kancléře Metternicha. 7. listopadu podnik rovněž získal oprávnění na výrobu nejen nábytku, ale i parket a různého dřevěného zboží.52

48 VEGESACK, Alexander von a THONET, Michael. Das Thonet Buch. München: Bangert, 1987. s. 63- 64. 49 Podrobný popis principu ohýbání s využitím ocelových pásnic je popsán v díle Wilhelma Franze Exnera z roku 1893 s názvem Das Biegen des Holzes, ein für Möbelfabrikanten, Wagen- und Schiffbauer wichtiges Verfahren mit besonderer Rücksichtnahme auf die Thonet'sche Indistrie. 50 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. Nábytek z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: TON s. p. Továrny na ohýbaný nábytek, 1992. s. 22-23. 51 V knize od autorů Pese a Peterse Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce se lze setkat s datem 17. července, v textu ovšem uvádím měsíc červen, jelikož v německy psané literatuře se vyskytuje právě červen. Tato nepřesnost pravděpodobně vznikla záměnou písmene během překladu. 52 VEGESACK, Alexander von, THONET, Michael, PAULEY, Brigitta a ELLENBERG, Peter. Thonet: classic furniture in bent wood and tubular steel. London: Hazar Pub., 1996. s. 32. - 17 -

3. Počátky tovární výroby

Čím dál závažnějším problémem byl nedostatek kvalitního dřeva v okolí Vídně. Ne každé dřevo je vhodné pro využití techniky ohýbání a taktéž závisí na poloze svahu, kde strom roste.53 Jelikož firma prosperovala natolik, že vyvážela do většiny evropských zemí, bylo nutné se porozhlédnout po novém zdroji kvalitního bukového dřeva. Právě to totiž mělo nejlepší vlastnosti pro ohýbání a vyskytovalo se v okolních zemích poměrně v dostatečném množství.54

Jak vystupovala do popředí otázka materiální, která byla pro počínající velkovýrobu stěžejní, začala vyvstávat i otázka vyšších mezd pro zaměstnance. Odbornější dělníci vyžadovali vyšší platy a výroba se tak stávala čím dál nákladnější. Thonet tak se svými syny hledal řešení mimo Vídeň, které přednesl na zasedání Dolnorakouského řemeslnického sdružení. Ve svém projevu požadoval, aby některá průmyslová odvětví byla přesunuta do venkovských oblastí, mimo sídelní města. Argumenty byly jednoduché – nižší cena surovin a možnost vyplácet tamějším pracovníkům nižší mzdy za stejnou práci.55

Pro Thonety však více než otázka nižších mezd, byl důležitější dostatek kvalitních bukových lesů, které se nalézaly na Moravě. Pro Moravu také hovořil, dle zpráv posuzovatelských komisí z prvních průmyslových výstav konaných v Praze během let 1828, 1829, 1831, 1833 a 1836, stav průmyslu. Tyto zprávy si nechávala vypracovávat vídeňská vláda a české země jsou v nich označovány za jednu z nejprůmyslovějších zemí rakousko-uherské monarchie.56

Volba pro výstavbu první továrny proto padla na Moravu. Pro její východní část bylo charakteristické nerovnoměrné rozložení výrobních podniků, které bylo postupně zmírňováno až dostavbou komunikací, zejména výstavbou Severní dráhy Císaře Ferdinanda (zahájena roku 1836). Roku 1841 byl dokončen úsek dráhy Vídeň – Přerov,

53 Vhodnějšími v procesu výroby nábytků se ukázaly stromy z horských svahů, než stromy z nížin či svahů jižních. 54 Na výrobu jediné židle bylo spotřebováno 35 dm3 čisté bukové kulatiny. 55 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. c. d., s. 13-14. 56 Tamtéž. - 18 -

což v kombinaci s množstvím bukových lesů a výhodné poloze vytvářelo optimální předpoklady pro vybudování nového zázemí firmy Gebrüder Thonet.57

Michael Thonet uzavřel na jaře roku 1856 dlouhodobou smlouvu na dodávky dřeva se svým bývalým dodavatelem Hermannem Wittgensteinem, majitelem koryčanského panství,58 a výstavbě první továrny tak již nestálo nic v cestě. Ta započala ještě téhož roku za přítomnosti M. Thoneta a jeho dvou synů – Michaela ml. a Augusta, kteří přesídlili do Koryčan, aby se mohli na její výstavbě podílet již od samého začátku. Vedení vídeňské pobočky, zahrnující její postupné rušení, bylo přenecháno synům Franzovi a Josefovi.59

Stavba továrny, stejně jako její uvedení do provozu probíhalo velmi rychle. Již roku 1857 byla spuštěna výroba. V nové továrně zpočátku neprobíhala výroba standardním způsobem, nýbrž zde byly vyráběny pouze jakési polotovary, které se následně montovaly až ve Vídni. Kompletace výrobků byla umožněna až na konci roku. Přestože je z osobní korespondence zřejmé, že nově vzniklá továrna měla především problém s organizací práce, vyrobilo se v ní za první rok provozu přibližně 10 000 kusů nábytku.60

Výše zmíněné problémy s organizací práce byly způsobené tím, že dosavadní výroba nábytku firmy Gebrüder Thonet byla uzpůsobena dílenské malovýrobě, kdežto provoz v Koryčanech se vyznačoval jejím pravým opakem. Tyto problémy se projevily i v kvalitě nábytku, což Thonety vedlo k drobným obměnám ve výrobním procesu. Upustili od dřívější bezčepové konstrukce a začali využívat čtyřhranné vruty. I tyto, možná nepatrné změny, řešily jeden problém, ale také způsobovaly druhý. Každá změna v konstrukci budoucí židle znamenala změnu formy, jejichž výroba byla velice nákladná.61

Další problémy, se kterými se Thonetovi museli v Koryčanech potýkat, nebyly zdaleka jen technického rázu. Dřívější postup ohýbání vrstev dřeva vyžadoval práci

57 Obdobně se zachovala firma Hardtmuth na výrobu porcelánu a kameniny – přesídlila do Českých Budějovic. 58 Okres Kroměříž, Zlínský kraj. 59 HELLER, Hermann. c. d., s. 24-26. 60 Soukromý archiv p. Jiřího Uhlíře. 61 UHLÍŘ, Jiří. c. d., s. 28-31. - 19 -

kvalifikovaných truhlářů, kdežto zdokonalený ohyb masivního dřeva zvládl i vesnický nádeník. Vidina nižších nákladů v podobě levnější pracovní síly na venkově s sebou však nesla jistá úskalí. Tamější obyvatelstvo, které tvořilo drtivou většinu zaměstnanců,62 nemělo zkušenosti s tovární výrobou, což se projevovalo množstvím pracovních úrazů. Komplikace ve výrobě způsobovala taktéž nedostatečná pracovní morálka, zdali to můžu takto nazvat. Velká část dělníků a dělnic měla pouze minimální vzdělání a z počátku byl pro ně problémem i včasný příchod do práce.63 Pracovní směny byly náročné a za nízký plat dělníci pracovali 14-16 hodin denně.

Problémovou se nicméně ukázala být i přeprava nábytku, o čemž svědčí osobní korespondence mezi nejstarším synem Franzem a M. Thonetem. Franz Thonet ve svém dopisu píše: „…Bude tady tolik k opravování a leštění stejně jako k vyplétaní, že bude nezbytné mít zde co nejdříve dvě děvčata, z nichž jedno musí umět vyplétat. …“64

Přes všechna tato počáteční úskalí továrna prosperovala a firma tak mohla v květnu 1858 kompletně uzavřít vídeňskou dílnu v Mollardově mlýně. Pouze pro nepatrnou část pracovníků se našlo uplatnění v nově vzniklé továrně v Koryčanech, ostatní byli propuštěni. Taktéž byla zrušena prodejní pobočka ve Strauchgasse, aby zanedlouho byla otevřena nová v Jägerzeile.65

Hlavní náplní výroby byly židle a křesla, avšak firma se nesoustředila pouze na nábytek. Probíhala zde i výroba kol pro vojenské povozy či děla, která našla uplatnění u anglické, pruské nebo švédské armády. Ve snaze rozšířit výrobu o jednoduchý a levný typ židle ideální pro velkovýrobu, spatřila roku 1859 světlo světa slavná židle číslo 14.66 Tato židle se později stala symbolem celé firmy a dodnes se jí celosvětově prodalo na 80 milionů kusů.67

62 Na výrobě se podílelo minimální množství truhlářských mistrů. Jejich funkcí bylo zaučení nových pracovníků při práci se stroji. 63 PESE, Claus a PETERS, Ursula. c. d., s. 19. 64 Soukromý archiv p. Jiřího Uhlíře. 65 VEGESACK, Alexander von, THONET, Michael, PAULEY, Brigitta a ELLENBERG, Peter. c. d., s. 32-34. 66 Židlí číslo 14 byla vybavena kavárna Daum, první velká zakázka firmy. 67 DOSTALÍK, Milan, Martina LEHMANNOVÁ a Jiří UHLÍŘ. 150 let ohýbaní dřeva: 150 years of bending wood: Bystřice pod Hostýnem 1861-2011. Bystřice pod Hostýnem: Ton, c2011. s. 49. - 20 -

Se stále více se rozrůstajícím podnikem si firma mohla dovolit vydat svůj první katalogový leták (1859), který se stal mocným marketingovým nástrojem.68 Nabízel celkem 26 modelů, přičemž se jednalo hlavně o židle, stoly, křesla a pohovky. O rok později přibylo do nabídky i houpací křeslo. Přestože továrna tři roky po uvedení do provozu zaměstnávala na 300 zaměstnanců a produkovala přibližně 200 kusů nábytku denně, přestaly být její kapacity, i s ohledem na stále vyšší poptávku, dostačující. O této skutečnosti se opět dozvídáme z osobní korespondence, kdy syn Franz psal z Vídně otci, aby jej doslova „nenechal na holičkách“ a zajistil dostatečnou dodávku nábytku do Vídně.69

M. Thonet se syny zakoupil dostatečně velký pozemek proto, aby se mohla továrna dále rozšiřovat a uspokojit tak vzrůstající poptávku, problémem se však opět ukázal být nedostatek bukových lesů v okolí Koryčan. Bylo nutné se porozhlédnout po novém zdroji.70 Rodinu Thonetů zaujaly Hostýnské vrchy, které jich skýtaly dostatek a nacházely se relativně v blízkosti továrny.71 Roku 1860 firma uzavřela smlouvu na odkup dřeva s majitelem bystřického panství, Arnoštem Loudonem.72

3.1 Továrna v Bystřici pod Hostýnem

Stavba nové továrny začala roku 1861 a hotova byla na jaře roku následujícího. Opět probíhala pod dozorem Michaela Thoneta a syna Augusta, kteří se stejně jako tomu bylo v případě koryčanské továrny, přestěhovali do místa dění. V Bystřici pod Hostýnem byla pod jejich vedením vybudována továrna, která tehdy neměla v Evropě obdoby. Jednalo se o největší a zároveň nejmodernější ze všech, později vybudovaných, továren firmy Gebrüder Thonet. Do provozu byla uvedena 7. prosince 1862 a již v prvním týdnu provozu v ní bylo vyrobeno 1535 dílů.73 Thonetové, poučeni výstavbou první továrny, se vyhnuli většině počátečních problémů, souvisejících s jejím rozběhnutím. Výhodou byli

68 V té době byla nejlepší možností k propagaci výrobků účast na výstavách. 69 HEJCMAN, Pavel. c. d., s. 14-15. 70 HELLER, Hermann. c. d., s. 32-33. 71 Bystřice pod Hostýnem je od Koryčan vzdálená přibližně 60 km. 72 V literatuře se lze setkat také s jinou podobou jména – Ernst Olivier von Laudon. Jedná se o příbuzného generála Ernsta Gideona von Laudona. 73 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. c. d., s. 25. - 21 -

také již proškolení česky mluvící dělníci z Koryčan, kteří v prvních měsících v nově vzniklé továrně působili, a naopak dělníci z Bystřice se jezdili zaučovat do Koryčan. Tímto způsobem se proškolenost zaměstnanců zrychlila a zefektivnila. Taktéž byly v Bystřici zařazeny do provozu nové stroje, z nichž některé fungovaly ještě za 2. světové války.74

Již v roce 1862 továrna zaměstnávala 255 zaměstnanců a stal se z ní ústřední závod firmy Gebrüder Thonet. Byla zde zbudována speciální dílna, kde se vyvíjely nové kusy nábytku, ale výroba se soustředila hlavně na úspěšnou židli č. 14, v menší míře se zde vyráběly parkety. Nábytek byl neustále inovován, aby splňoval nároky pevnosti, trvanlivosti a samozřejmě nesměl ztratit na své pohodlnosti.

Pracovní podmínky byly v Bystřici podobné jako v Koryčanech. Zaměstnáváni byli muži, ženy i děti, a to až 14 hodin denně. V literatuře se však lze setkat až s 18hodinovou pracovní dobou, kdy zaměstnanci přespávali rovnou na svých pracovištích.75 Ač to tak nemusí na první dojem působit, Thonetové si svých zaměstnanců vážili a snažili se jim budovat důstojné podmínky pro bydlení v podobě dělnických kolonií. Taktéž investovali do jejich vzdělávání.

I když firma měla dostatek práce s rozběhem druhé továrny, byla taktéž jedním z 19 000 účastníků Světové výstavy v Londýně (1862). Přestože velká část výstavy byla opět věnována spíše luxusnějším výrobkům, těžištěm podniku rodiny Thonetů byl konzumní nábytek. Tím dala jasně najevo, jakým směrem se chce ubírat – dříve luxusní sortiment pro vídeňskou smetánku byl nahrazen tím pro nižší a střední třídu. Obavy z reakcí na novou nabídku byly zbytečné, neboť se vystavované modely opět dočkaly ocenění. Tentokrát bronzové medaile.76 Úspěch firmu motivoval natolik, že se rozhodla otevřít první prodejní místo mimo rakousko-uherskou monarchii.77 Proto ještě téhož roku (1862) byla zbudována prodejní pobočka v Londýně. V průběhu 60. let pak firma vybudovala pobočky napříč Evropou: Paříž (1862), Praha, Berlín, Hamburk, Rotterdam

74 UHLÍŘ, Jiří. c. d., s. 34. 75 HEJCMAN, Pavel. c. d., s. 43. 76 PESE, Claus a PETERS, Ursula. c. d., s. 24-26. 77 Vůbec první pobočka mimo Vídeň byla v Pešti (1861). - 22 -

a Brno (všechny 1866). Takto rozsáhlá síť prodejních míst neměla tehdy v Evropě obdoby.78

3.2 Továrna Velké Uherce

S rozvojem bystřické továrny je spjat i rozvoj obce – tři roky po její výstavbě získala Bystřice pod Hostýnem statut města a stala se střediskem dřevařského průmyslu. V tu dobu pracovalo v prostorách továrny již přes 200 zaměstnanců79 a i přes tento nárůst, přestaly být její kapacity dostačující. Poptávka neustále převyšovala výrobní možnosti. Stále více expandující společnost potřebovala najít další zdroj kvalitního bukového dřeva. Vhodnou oblastí pro vybudování nové továrny se staly Velké Uherce na Slovensku, a to hlavně kvůli množství bukových lesů v okolí.80 Nová továrna Gebrüder Thonet zde byla zřízena již roku 1865, ale provozuschopná byla až o dva roky později (1867). Na rozdíl od předchozích míst, zde Thonetové neuzavřeli dlouhodobou smlouvu na dodávky dřeva, nýbrž lesy rovnou odkoupili.81 Velké Uherce měly původně sloužit pouze jako zásobárna dřeva a polotovarů pro továrny v Koryčanech a v Bystřici pod Hostýnem. V takovémto provozu továrna fungovala po dobu tří let, kdy se Thonetové snažili prosadit přivedení železnice, aby se snížily náklady na transport. Ta však byla do Velkých Uherců přivedena až roku 1896 a vedení firmy se rozhodlo učinit z Velkých Uherců plnohodnotnou továrnu.

Velké Uherce přinesly firmě kýžené lesy, ale také spoustu starostí, a to hlavně ze strany zaměstnanců. Ve služebních instrukcích se lze dočíst o tom, že případně vzniklé výtržnosti je zakázáno svévolně trestat, naopak je vyžadováno korektního a lidského zacházení s provinilcem. V článku Alžbety Polorecké,82 dcery bývalého zaměstnance továrny, se lze však dočíst doslova o „všelijakém“ zacházení se zaměstnanci ze strany vedení a stížnostech na malý plat. Nejeden zápis však poukazuje na zaostalost kraje i odlišného mentálního smýšlení zaměstnanců, což se projevovalo výrobou pouze

78 WILK, Christopher. Thonet: 150 years of furniture. Woodbury, N.Y.: Barron's, 1980. s. 33. 79 Jednalo se vůbec o nejvyšší počet zaměstnanců do konce 2. světové války. 80 Velké Uherce tehdy vlastnil hrabě Stefan Keglewich, který byl ve značných finančních potížích a velké pozemky včetně zámku odprodal Thonetům velmi výhodně. 81 VEGESACK, Alexander von, THONET, Michael, PAULEY, Brigitta a ELLENBERG, Peter. c. d., s. 34. 82 Článek je pravděpodobně z Nitrianských novín, neznámé datace. - 23 -

nejjednodušších kusů nábytku v této továrně. Celá situace nakonec vyústila až ke zcela dobrovolnému uzavření továrny ze strany Thonetů.83

3.3 Další továrny a konkurence

Roku 1867 uzavřela firma nejprve smlouvu na dodávky dřeva s arcivévodstvím v Żywcy 84 v Haliči, později téhož roku pak s belgickou společností „Societé civile de Wsetin“, která vlastnila panství v Halenkově u Vsetína. Ze Żywce byly pouze transportovány dřevěné hranoly, sloužila tedy čistě jako zásobárna suroviny. Naopak v Halenkově Thonetové odkoupili pilu a v roce 1869 zde vybudovali již čtvrtou plnohodnotnou továrnu. Na konci roku 1869 pak převzal vedení firmy August Thonet.85

Do této doby Thonetové v podstatě neměli konkurenci díky platnosti privilegia z roku 1856.86 To však pominulo 10. prosince 1869 a stalo se předzvěstí vzniku konkurenčních firem. Mezi největší konkurenty patřila vídeňská firma Jacob & Josef Kohn, která postupně vybudovala továrny ve Vsetíně (1868), Těšíně (1871), Nowo- Radomsku (1884) a v Holešově (1890). Výroba v podstatě kopírovala Thonety, přesto v průběhu let přišla s jistými inovacemi. Jednalo se například o paření dřeva pod tlakem, což proces urychlilo. I když J & J Kohn spolupracovala s vídeňskými návrháři, lze v jejich nábytku spatřovat notnou dávku inspirace právě Thonety. Dokonce pro své výrobky používali stejné značení jako firma Gebrüder Thonet, aby nemátli zákazníka. Zaměstnávali celkově na 6 000 zaměstnanců a stali se pro Thonety konkurencí i na Světových výstavách.87

83 UHLÍŘ, Jiří. c. d., s. 36. 84 Je možné se setkat s německým názvem Saybusch. 85 Michael Thonet z vedení odstoupil až v úctyhodném věku 73 let. 86 Pouze pro připomenutí, jednalo se o privilegium „na zhotovování židlí a noh stolů z ohýbaného dřeva, jehož ohyb se děje působením vodní páry nebo vařící tekutiny“. 87 UHLÍŘ, Jiří. c. d., s. 51-55. - 24 -

Pozdějšími konkurenty se stala i akciová společnost Mundus88 založená roku 1906 Leopoldem Pilzerem. Na rozdíl od Kohnů a Thonetů vyráběla zlevněné modely téměř z jakéhokoliv dřeva, což se odráželo v kvalitě nábytku. I přesto se však jednalo o úspěšnou společnost, která si roku 1917 mohla dovolit zakoupit veškeré akcie výše zmíněné firmy Jacob & Josef Kohn.89

Za zmínku stojí i firma D. G. Fischel Söhne z Mimoně v Čechách, založená roku 1870. Od ostatních firem se odlišovala výtvarnými detaily svých výrobků. Většinou se jednalo o dekorativní ukončení horní části opěradla. Charakterizujícím produktem firmy se později staly školní lavice z ohýbaného dřeva a zařízení ložnic. Firma se v průběhu let rozrostla o další dvě továrny (Wissembourg ve Francii, Valisoara v Rumunsku) a nabízela přes 900 vzorů nábytku.90

Jako první ryze česká továrna na ohýbaný nábytek se prezentovala firma L. A. Bernkop91 z Hustopečí založená roku 1883, s pozdějším sídlem ve Frenštátě pod Radhoštěm (1906). Ta se z počátku věnovala produkci valašských papučí a už tehdy zaměstnávala přes 100 zaměstnanců. Od roku 1883 se taktéž začala specializovat na výrobu ohýbaného nábytku a kladla velký důraz na to, že je opravdu českou firmou. Specializovala se hlavně na export a může se pyšnit například patentem na rozkládací pohovky. Zajímavé je, že po konci 2. světové války byla firma znárodněna a přidružena jako jeden ze závodů n. p. Thonet. Po revoluci 1989 se však továrna ve Frenštátě pod Radhoštěm vrátila ke svému původnímu názvu L. A. Bernkop, přičemž funguje dodnes.92

I přes vznik a neustálý nárůst konkurence, se firmě Gebrüder Thonet dařilo natolik, že si mohla dovolit otevřít v roce 1873 další továrnu ve Vsetíně, nedaleko halenkovské továrny. Jednalo se zároveň o první továrnu, která byla otevřena po smrti Michaela Thoneta.93 Dá se říci, že ve Vsetíně stály v podstatě dvě továrny, přičemž ta později vybudovaná (1898) produkovala jen šrouby, vruty či jiné montážní prvky.

88 Zakládajících firem bylo 6: Rudolf Weill & Co., Josef Jaworek, Josef Hofmann, J. Sommer, Rudolf Lazar a Friedrich Flascher. 89 OTTILLINGER, Eva. c. d., s. 150-152. 90 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. c. d., s. 56-58. 91 Pojmenovaná po podnikateli Ludvíku Aloisi Bernkopovi. 92 Státní okresní archiv Nový Jičín – Okresní národní výbor Frenštát pod Radhoštěm, inv. č. 213, sign. 512. 93 Zemřel ve Vídni 3. března 1871. - 25 -

Ve snaze co nejvíce eliminovat dopad zvýšení dovozního cla, založili Thonetové roku 1881 další továrnu v Nowo-Radomsku u Lodže v ruské Kongresovce. Sem se vozily pouze polotovary,94 které zde byly smontovány. Ruský trh představoval významné odbytiště firmy, a proto když bylo později uvaleno clo i na polotovary, vybudovali zde Thonetové třetí největší továrnu koncernu.95

Naprosto stejný problém později vyvstal i na německém území a Thonetové ho vyřešili totožným způsobem. Založením místní továrny v roce 1889, konkrétně ve Frankenbergu (Hesensko). Vedení továrny měl na starosti vnuk Michaela Thoneta – Theodor. Kromě úspěšných modelů židlí č. 14 a 18 se zde vyráběly i extravagantnější modely židlí č. 16, 17 a taktéž kancelářský nábytek.96

Firma Gebrüder Thonet se stala doslova symbolem prosperity, v jejichž továrnách pracovalo tisíce zaměstnanců a o samotné rodině Thonetů se v novinách psalo jako o milionářích. Rozmach koncernu dokázal zbrzdit až příchod 1. světové války.

94 Ty nebyly postihnuty clem. 95 HELLER, Hermann. c. d., s. 40-42. 96 WILK, Christopher. c. d., s. 122. - 26 -

4. První světová válka

Do vypuknutí války se firma v podstatě nesetkala s většími problémy, které by ohrožovaly její provoz. Výjimkou v tomto ohledu byl snad pouze požár bystřické továrny z 2. února 1873, který zničil téměř celý objekt. Ještě téhož roku byl však v továrně provoz nejen obnoven, ale došlo k rozšíření jednotlivých provozoven. Na tento popud byl v Bystřici pod Hostýnem zřízen hasičský spolek. Toto opatření se postupně rozšířilo i v ostatních továrnách. Za zmínku také stojí návštěva bystřické továrny císařem Františkem Josefem I.97 Období do 1. světové války lze tedy označit za „zlatý věk“, kdy firma poskytovala práci pro téměř 10 000 lidí.98

Den po atentátu na následníka rakousko-uherského trůnu probíhala v Bystřici pod Hostýnem tradiční hasičská slavnost, která byla s příchodem telegramu, informujícím o této události, okamžitě ukončena a byl vyvěšen černý prapor. Firma však z počátku nepociťovala větší důsledky války a dařilo se jí neustále produkovat nové typy a modely nábytků. V katalogu z roku 1915 je ještě taktéž možnost se setkat s nabídkou výroby nestandardních modelů nábytku podle přání zákazníka. Jedinou změnou bylo zvýšení cen produktů značky Gebrüder Thonet, a to až o 25 %. S vyhlášením mobilizační vyhlášky ale došlo k omezení exportu a většina mužských zaměstnanců byla povolána do armády. S tím souvisí i omezení provozu továren, mnohdy pouze na dva dny v týdnu.99

V únoru 1916 byla v Bystřici pod Hostýnem zavedena válečná výroba a továrna byla vyhlášena za státem chráněný vojenský podnik. Výroba ohýbaného nábytku ustoupila do pozadí a továrna začala produkovat pažby, dřevěná nosítka pro raněné vojáky, kluzná nosítka pro námořníky, bedny na munici nebo oblouky pod vozové plachty.

V tomto období přirozeně poklesl zájem o ohýbaný nábytek100 a potíží se také staly stále se opožďující platby ze strany monarchie i válečné půjčky. Situace eskalovala s koncem války, kdy v posledním roce firma neobdržela již žádnou platbu a finanční

97 Návštěva se konala 3. září 1897. 98 Počty zaměstnanců v jednotlivých továrnách: Koryčany (1566), Bystřice pod Hostýnem (2035), Velké Uherce (394), Halenkov (246), Vsetín (631), Nowo-Radomsk (1296) a Frankenberg (278). Nutno však připočíst zaměstnance, kteří pracovali na lesních panstvích a v prodejních pobočkách. 99 HEJCMAN, Pavel. c. d., s. 66. 100 Výjimkou v tomto ohledu byly neutrální státy jako Holandsko či Švýcarsko. - 27 -

situace koncernu se začala zhoršovat. V továrnách se místo ohýbaného nábytku vyrábělo zboží, které odráželo momentální poptávku, například násady na nářadí, držadla na žehličky nebo tašky. Firma taktéž přišla o zboží, které se nacházelo ve skladech na území nepřátelských států. V tomto ohledu utrpěla největší ztráty na ruském území. Na základě sčítání škod způsobených válkou bylo zjištěno, že firma přišla o zboží v celkové hodnotě přibližně jednoho milionu rakousko-uherských korun pouze v Rusku. Tato suma převyšuje celkovou ztrátu, kterou společnost utrpěla na území celé západní Evropy dohromady.101 Jen pro představu, o jak vysokou částku se tehdy jednalo – mistr v Thonetových továrnách si mohl denně vydělat maximálně tři rakousko-uherské koruny, plat dělnic byl přibližně poloviční. Již tak nepříznivou situaci komplikoval následný vznik tzv. nástupnických států a firma se poprvé od svého vzniku ocitla v nepříznivé finanční situaci. Na řadu přišel prodej nemovitostí vlastněných firmou. Jako první byl prodán vůbec první obchodní dům společnosti ve Vídni, tzv. Eisernes Haus.102 Následoval prodej velkostatků v Četechovicích a ve Střílkách nedaleko Koryčan. V roce 1918 byl pak prodán velkostatek i ve Vsetíně.103 Část pozemků odkoupil Tomáš Baťa, který využíval pro své rozvíjející se podnikání taktéž bukové dřevo.

Toto období nebylo problémové jen pro Thonety, ale taktéž i pro jeho konkurenty, kteří dosahovali přibližně čtvrtinové produkce než před válkou. Tušíce komplikace s příchodem války, založili společně akciovou společnost MUNDUS-KOHN již v roce 1914. O tři roky později došlo k fúzi obou firem s vidinou úspěšnějšího a rychlejšího překlenutí období poznamenaného válkou.104 Generálním ředitelem nově vzniklé společnosti se stal Leopold Pilzer, který se ukázal být velice obratným podnikatelem a obchodníkem.

101 Moravský zemský archiv – fond Thonet – Mundus, a.s., Bystřice pod Hostýnem, zn. H 1191. 102 Dům odkoupil za částku dvou milionů rakousko-uherských korun Ignaz Bittmann, který tehdy vlastnil firmu specializující se na výrobu dětských skříni. 103 UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011. s. 16-17. 104 Oficiálně, podle práva, však fúze obou společností proběhla až v roce 1922. - 28 -

5. Meziválečné období a druhá světová válka

Na základě tzv. nostrifikačního zákona, celým názvem Zákon o podnicích, které mají sídlo mimo území československého státu, z 11. prosince 1919 bylo ustanoveno, že podniky provozující dopravu nebo výrobu na území československého státu musí, po vyzvání ministrem, přeložit hospodářské vedení a sídlo (hlavní závod) taktéž do československého státu. Nostrifikováno bylo 235 podniků, přičemž hlavní vlna nostrifikace proběhla v období 1921-1925.105 Tento zákon zasáhl konkurenční společnost MUNDUS-KOHN, které své sídlo přenesla z Vídně do Těšína. Jelikož hlavní závod společnosti Thonet byl v Bystřici pod Hostýnem, nemuseli Thonetové tento problém řešit.

Po válce začal odbyt zboží opět stoupat, zdaleka však nedosahoval takových hodnot jako v předválečném období. Ještě na konci roku 1920 byl provoz bystřické továrny omezen pouze na 4 dny v týdnu a firma musela i tak přistoupit k propouštění zaměstnanců pro nedostatek práce.106 Firmu udržovala provozuschopnou alespoň produkce židlí, která se tři roky po válce přibližovala produkci předválečné. Odbyt ostatního nábytku však zaostával. Důsledkem celé situace byl vznik akciové společnosti Thonet na přelomu let 1920 a 1921.107 O rok později se samostatnou akciovou společností stala i továrna ve Frankenbergu, neboť akciová společnost Thonet byla registrována v ČSR a nové zákony po válce do jisté míry mohly zvýhodňovat subjekty podnikající na svém území.108

Z ročních výkazů (Jahreausweise) je taktéž zajímavé sledovat nepoměr mezi stavem zaměstnanců a vyprodukovaným zbožím. V roce 1920, kdy společnost zaměstnávala 3093 lidí, byl hrubý odbyt 6 743 182 Kčs. O rok později dosáhla firma téměř totožného obratu, i když měla o 315 zaměstnanců více.

105 BROKLOVÁ, Eva, LOUŽEK, Marek, ed. Československá ústava 1920: devadesát let poté: sborník textů. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010. Ekonomika, právo, politika. s. 103-106. 106 Ve zprávě okresní politické správy v Holešově se lze dočíst: „…Náš průmysl prodělává právě krisi, jelikož ze zahraničí nedostáváme docela žádné objednávky. … Nezlepší-li se poměry v nejbližších 14 dnech, budeme nuceni jednu část méně qualifikovaného dělnictva propustiti. … “ 107 Moravský zemský archiv – fond Bratří Thonetové, Bystřice pod Hostýnem, zn. H 1192. 108 UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011. s. 27. - 29 -

V továrně ve Velkých Uhercích, která byla problémová již od samého začátku (1865), nedošlo za mnohá léta ke zlepšení situace. Vedení továrny měl na starosti zejména Julius Thonet,109 později pak jeho syn Julius Michael. I když se Thonetové zasadili o rozvoj obce i celého regionu,110 nebyli schopni zajistit bezproblémový chod továrny. Po první světové válce, kdy byla celková situace již dosti komplikovaná, došla Thonetům pravděpodobně trpělivost s místními zaměstnanci a továrnu roku 1923 uzavřeli.111 Jednalo se o vůbec první uzavření továrny v celé historii podnikání rodiny Thonetů. Je nutné však podotknout, že uzavření továrny nebylo způsobené pouze problémy se zaměstnanci, ale bylo vyvrcholením celkově špatné situace společnosti. Nízký poválečný odbyt zboží, v kombinaci s nízkými platy zaměstnanců vedly ke stávkám v továrnách a hromadných žádostech zaměstnanců o zvýšení mzdy. V jedné takové žádosti se lze dočíst: „… zamítnutí této žádosti vnucuje se nám zbraň nejkrajnější.“ Místní velkostatek i bukové lesy si Thonetové ponechali ve vlastnictví.112

Novou cestu z přetrvávající krize hledal Viktor Thonet, vnuk Michaela Thoneta, když se svým bratrem a synovcem založili v roce 1922 firmu V. Thonet a spol., dřevozávody a podnikatelství staveb, Halenkov.113 Kromě výroby nábytku se specializovali na výrobu dřevěných domků pro trvalé bydlení a turistických stanů. Velice zajímavý byl pak v nabídce firmy Thonetův stan Auto-Camping, který případné zájemce lákal na levnější cestování až o 70 % a lepší zážitky z přírody.114 Více než celkovou situaci společnosti Thonet, tento projekt spíše zajišťoval rodiny výše zmíněných zakladatelů firmy.

Všechny společnosti prodávající ohýbaný nábytek se však nacházely stále v problémech, což je dovedlo k myšlence spolupráce a následně fúzi všech tří podniků.115 Stalo se tak v roce 1924 a celý název nově vzniklé společnosti zněl „THONET- MUNDUS, SPOJENÉ ČESKOSLOVENSKÉ TOVÁRNY NA NÁBYTEK Z OHÝBANÉHO

109 Synovec Michaela Thoneta. 110 V době působení Thonetů ve Velkých Uhercích byl např. zřízen vodovod, pošta, rozšířena škola a zřízena mateřská škola. 111 UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011. s. 23-25. 112 Moravský zemský archiv – fond Bratří Thonetové, Bystřice pod Hostýnem, zn. H 1192. 113 Viktor Thonet tento nápad navrhoval na společné schůzi vlastníků firmy. Ten se ale nesetkal s pozitivním ohlasem, což vedlo k osamostatnění podnikání. 114 Tamtéž. 115 V podstatě se jednalo o spojení dvou podniků: Thonet a.s. a Mundus – J & J Kohn, spojené československé továrny na nábytek z ohýbaného dřeva a.s. - 30 -

DŘEVA, AKCIOVÁ SPOLEČNOST“ se sídlem Brně.116 V čele akciové společnosti stanul Leopold Pilzer a Viktor Thonet se stáhl z vedení bystřické továrny, kde byl od roku 1906. I když v samotném názvu společnosti stálo slovo československý, pro vedení firmy byla samozřejmostí němčina. V továrnách se stále běžně mluvilo německy, z této povinnosti byli vyňati pouze dělníci. Výjimkou byla mimopodniková komunikace, kde bylo užíváno českého jazyka, a to až do konce roku 1937.117 Poslední katalog, který byl vydán ještě samostatnou společností Thonet, je z roku 1923 a lze jej označit za velice skromný. Již na první pohled pouze orámovaná obálka s názvem společnosti a datem napovídala, že oproti předválečným letům zde zájemce najde značně omezenou nabídku. Mezi židlemi výrazněji vyčnívaly pouze dva modely sklápěcích divadelních křesel, katalog neobsahoval žádné nové modely, popřípadě drobné modifikace modelů starších.118

Leopold Pilzer, jakožto obratný podnikatel, uzavřel neprosperující továrny celého koncernu a zredukoval nabízený sortiment. V první řadě došlo k omezení výrobně složitých produktů, jejichž cena byla příliš vysoká na to, aby našly ve složité poválečné situaci odbytiště. Další změnou byla unifikace. Jelikož se již nejednalo o společnost, kde by se lpělo na tradici a odkazu, ale šlo čistě o zisk, byly u většiny modelů židlí provedeny konstrukční změny tak, aby jednotlivé díly mohly být zaměnitelné a lehce nahraditelné. K naprosté unifikaci výroby koncernu ale nikdy nedošlo. Důvodem byly odlišné poloměry ohybů a zakřivení opěradel u Thonetů a Kohnů. Zavedení jednotné výroby by tudíž vyžadovalo vyrobení nových forem, což by představovalo nákladnou záležitost.119

Z roku 1924 i 1925 jsou doloženy ještě samostatné katalogy firem Thonet i J & J Kohn (vydán 1926), i když fakticky tyto společnosti již neexistovaly. V katalogu Kohn se taktéž znovu objevila francouzština, která byla z katalogů vyřazena během první světové války. Zajímavostí poválečných katalogů je absence cen. Tento fakt je vysvětlován nepředvídatelnými inflačními trendy, kdy bylo velmi obtížné odhadnout cenu jednotlivých výrobků.

116 HEJCMAN, Pavel. c. d., s. 83. 117 Moravský zemský archiv – fond Bratří Thonetové, Bystřice pod Hostýnem, zn. H 1192. 118 Pro srovnání, starší katalogy Thonetů dosahovaly sto stránkového rozsahu, kdežto katalog z roku 1923 měl pouze 28 stran. 119 UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011. s. 31-32. - 31 -

První a zároveň poslední katalog THONET-KOHN-MUNDUS, vyšel až čtyři roky po vzniku akciové společnosti, konkrétně 4. května 1928.120 Vyšel pro každou firmu zvlášť, měl tedy každý svou vlastní obálku s firemním logem, nicméně obsah byl totožný. Svým rozsahem se může zdát, že společnost zařadila do výroby nové modely, jedná se však o sloučenou nabídku všech tří podniků.121 Převážně se jednalo o výrobky firmy Thonet, produkce zbylých dvou podniků byla zastoupena v menší míře, byť se nabídka zaměřovala hlavně na kancelářský nábytek. Je zde patrný odklon od směru ještě samostatné společnosti Thonet, která se v posledních desetiletí zaměřovala na konzumní nábytek. Leopold Pilzer budoucnost a obnovu zašlé popularity ohýbaného nábytku spatřoval v podnikatelích nežli u soukromníků.122 Z katalogu rovněž vymizela možnost volby barevného provedení, imitujících dřevo.

Začleněním společnosti Thonet do koncernu došlo k výrazné snížení kvality produkovaných výrobků, což souviselo s procesem unifikace a zjednodušení výroby. U řady židlí zmizelo elegantní prohnutí předních nohou, podobně tomu bylo i u stolů. V některých případech je těžké nábytek vůbec označit za ohýbaný.123 Taktéž se snížily kvalitativní nároky na užívané bukové dřevo a celková montáž nábytku byla zjednodušena.124

Od roku 1925 se nicméně koncernu dařilo poměrně úspěšně uzavírat nové obchodní smlouvy, přičemž cca 80 % produkce bylo orientováno na vývoz. Zlepšení postavení koncernu na trhu však nutně neznamenalo zlepšení postavení zaměstnanců. Z pracovní smlouvy z téhož roku se lze dočíst, že církevní ani státní svátky nebyly propláceny a z dnešního pohledu nepředstavitelné jsou i nároky na dovolenou zaměstnanců: Dělnictvo v závodě pod 5 let zaměstnané právo na dovolenou nemá, dělnictvo nepřetržitě v závodě zaměstnané od 5 do 10 let má nárok na 4denní placenou dovolenou a dělnictvu přes 10 let v závodě zaměstnanému přiznává se 7denní placená dovolená. Dělnictvu před válkou v závodě zaměstnanému se vojenská služba

120 Důvodem této časové prodlevy je pravděpodobně přečíslovaní veškerého nabízeného sortimentu. 121 Katalog obsahuje celkově 653 modelů. 122 UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011. s. 54-55. 123 Jako příklad bych uvedla hrací stolek T 211, jehož čtvercová deska je opatřena kulatými nohami. Stolek je tedy bez patrného ohybu. 124 Ve smyslu omezení počtu šroubů, užívání nezapuštěných vrutů apod. - 32 -

započítá.“125 Je nutné však podotknout, že tehdy nebyla v ČSR dovolená uzákoněna a i v tomto nepatrném přídělu dovolené lze spatřovat vstřícné gesto vůči zaměstnancům.

Vytvořením koncernu THNONET-MUNDUS ovládla společnost v čele s Leopoldem Pilzerem většinu světového trhu s ohýbaným nábytkem, v některých zemích vznikl až monopol. Na našem území však stále fungovaly výše zmíněné konkurenční společnosti firmy Thonet - D. G. Fischel Söhne a L. A. Bernkop. Slibný rozvoj koncernu, který produkoval přibližně 80 % ohýbaného nábytku prodávaného po celém světě, se ale pozastavil s příchodem velké hospodářské krize (1929) a později i nástupem A. Hitlera k moci (1933).126

5.1 Druhá světová válka

Výroba celého koncernu byla výrazně orientována na export (až 80 %), tudíž důsledky hospodářské krize na sebe nenechaly dlouho čekat. Zahraniční zakázky, které dříve koncernu pomáhaly, byly opět v nedohlednu. Situace vedla k propouštění a omezení výroby. Městská rada v Bystřici pod Hostýnem, kde továrna představovala hlavní zdroj zaměstnání, se snažila situaci řešit tzv. nouzovými pracemi pro propuštěné zaměstnance továrny, neboť docházelo k nepokojům.127 Továrna poskytovala práci pouze v roce 1932 jen pro 650 zaměstnanců, o tři roky dříve to byl téměř dvojnásobek (1140). Provoz byl na čtyři roky od vypuknutí hospodářské krize omezen pouze na 3 dny v týdnu. Továrna ve Vsetíně, jejíž provoz byl krátce po fúzi omezen pouze na strojírnu, byl roku 1932 zastaven úplně.

Sortiment produkovaný ve 30. letech byl určen převážně do kancelářských prostorů, obchodů, různých veřejných místností či škol. Továrna ve Frankenbergu nabízela oproti ostatním továrnám i poměrně širokou nabídku prodejních pultů. Koncern taktéž do výroby zařadil školní lavice, které byly do té doby hlavní výrobní náplní

125 Moravský zemský archiv – fond Thonet – Mundus, a.s., Bystřice pod Hostýnem, zn. H 1191. 126 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. c.d., s. 92-94. 127 Více se lze dočíst v žádosti města o povolení k zahájení stavby, adresovanému Zemskému úřadu v Brně z 21. ledna 1932: „… Pracovní poměry v městě Bystřici pod Host. se neobyčejně zhoršily a nezaměstnanost den ode dne roste. Dochází k demonstracím a nepokojům. Firma Thonet-Mundus pracuje pouze 3 dny v týdnu, výdělky jsou tam nepatrné a právě opět propustila firma 90 dělníků. …“ - 33 -

konkurenční firmy D. G. Fischel Söhne.128 Lavice koncernu byly vyráběny výlučně z řezaných dílů, nikoliv z dílů ohýbaných. I na tomto případu je vidět úpadek thonetovské tradice. Drobnou snahou o přiblížení výroby do domácností, se pak může jevit produkce např. šatních ramínek.129

Se změnami se nepotýkali ale pouze zaměstnanci továrny. S nástupem A. Hitlera k moci musela nutně přijít změna ve vnitřní struktuře a vedení koncernu, jelikož rodiny Pilzerů a Kohnů byly židovského původu. Koncern přistoupil k rozdělení firmy, které proběhlo na základě geografické polohy na východní a západní část: „… co je na východ od Rýna, patří Thonetům, co na západ, Pilzerovi. …“130 Ačkoliv se tato dohoda může jevit na první pohled výhodná, vzhledem k omezeným či ukončeným provozům jednotlivých továren, tomu tak nebylo. Thonetové ale získali do svých rukou kompletně své dřívější vlastnictví za odstoupení svého podílu na společnosti Mundus a získali oprávnění vyrábět nábytek pro trhy nacházející se východně od řeky Rýn.

Poslední schůze koncernu THONET-MUNDUS se konala 26. dubna 1940. Ještě téhož roku Leopold Pilzer emigroval do USA a o rok později se začal věnovat podnikání na tamějším trhu pod značkou Thonet Industries U.S.A. Vybudoval postupně tři továrny ve městech Statesville (Severní Karolína), Sheboygan (Wisconsin) a New York City (New York). Zajímavé je, že k výrobě nábytku na americké půdě se užíval jilm, nikoliv buk.131 Leopold Pilzer zemřel v roce 1959, ale společnost, kterou v USA vybudoval, funguje dodnes.132

Thonetové, kteří nebyli nuceni vlivem okolností emigrovat, si chtěli z těžké situace pomoci opět prodejem majetku. Tentokrát přišel na řadu vsetínský zámek, jehož novým majitelem se stal Tomáš Baťa ml. spolu se svou matkou Marií. Taktéž si uvědomovali vážnost situace a po uzavření Mnichovské dohody v září 1938 se začala

128 Podle propagačního letáku z roku 1913 vyráběla firma lavice v Mimoni již od rou 1891. 129 WILK, Christopher. c.d., s. 112. 130 UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011. s. 125. 131 VEGESACK, Alexander von, THONET, Michael, PAULEY, Brigitta a ELLENBERG, Peter. Thonet: classic furniture in bent wood and tubular steel. London: Hazar Pub., 1996. s. 54. 132 Thonet Industries U.S.A. v roce 1987 zakoupil Shelby Wiliams a došlo k formálnímu rozdělení od evropské větvě firmy Thonet. Od roku 1999 je firma součástí portfolia skupiny CF Group. V současnosti klasický thonetovský ohýbaný nábytek již nevyrábí, pouze se na americký trh dováží. - 34 -

firma pomalu proměňovat. Např. z formálních listin podniku zmizelo razítko v českém jazyce a bylo nahrazeno němčinou.

11. září 1939 byl prostřednictvím Oberlandratu133 dosazen do továrny v Bystřici pod Hostýnem zvláštní úředník tzv. treuhänder, Franz Schieferdecker, který se podílel na řízení továrny a současně plnil funkci donašeče. V této funkci bylo postupně vystřídáno několik osob. V továrnách se taktéž naplno rozjela válečná výroba. Stejně jako za první světové války se zde vyráběly bedny na munici, pažby, dále pak saně, kola, židle a lehátka pro německou armádu. V továrně v Koryčanech probíhala výroba dřevěných trupů a křídel, tzv. draků pro cvičná letadla Luftwaffe Arado.134 Ve Frankenbergu probíhala naopak výroba pojízdných křesel a lůžek pro vojenské lazarety.

Jsou známě případy sabotáží, kdy saně určené pro východní frontu mnohdy nedorazily v pořádku ani na místo určení. Často byly do továrny posílány zpět také pažby pušek, kde byly špatně vyfrézovány hlavňové žlábky. Pravděpodobně za tyto sabotáže, došlo v bystřické továrně k zatýkání.135 Mezi zatčenými byli např. p. Staša, p. Mika, p. Stibořík, p. Hruška, p. Kotas atd. Většinu ze zatčených osob jejich rodina již nikdy nespatřila. Zatýkáni byli taktéž členové komunistické strany, která měla své stoupence i v bystřické továrně.136

Zámek ve Velkých Uhercích sloužil za války jako ubytovna pro důstojníky Wehrmachtu. Tamější majetek byl ve vlastnictví Julia Thoneta, který však podle dobových dokladů podporoval slovenské partyzány. I přesto skončil Julius Thonet po konci války ve vězení, kde později zemřel.137

S přibližující se frontou byl provoz bystřické továrny na konci dubna 1945 ještě více omezen, jelikož všichni zaměstnanci,138 stejně jako mužští obyvatelé Bystřice pod Hostýnem byli povoláni k budování zákopů podél města. Řada z nich však tuto příležitost využila ke spojení s partyzánskými útvary, neboť se od Tesáku očekával příchod

133 Vrchní zemský rada, jednalo se o úřad německé okupační správy. 134 Především se jednalo o výrobu pro modely Arado Ar-65, Ar-68F, Ar-76. 135 Na základě setkání s bývalými zaměstnanci továren mi byla předána informace, že k sabotážím taktéž docházelo v koryčanské továrně. 136 HEJCMAN, Pavel. c. d., s. 104. 137 Halenkovský zpravodaj. Halenkov, 2018, (2), str. 11. 138 V roce 1945 pracovalo v Bystřici pod Hostýnem pouze 180 dělníků, jedná se o historicky nejnižší počet zaměstnanců od spuštění výroby. - 35 -

osvobozenecké armády. Boje probíhaly od 5. května nejprve poblíž obce Rajnochovice, následující den se boje přenesly již do Bystřice pod Hostýnem, kde se příslušníci německé armády opevnili v továrně Thonetů. Bystřice pod Hostýnem byla definitivně osvobozena 7. května s příjezdem sovětských tanků.139

Druhá světová válka měla na továrny Thonetů ještě horší dopad než válka předchozí. Hlavní příčinnou bylo bombardování, kdy Spojenci během jednoho z nich kompletně zničili továrnu ve Frankenbergu. Stalo se tak 12. března 1945, krátce před koncem války. Bombardováním byl taktéž srovnán se zemí dům Thonetů ve Vídni, kde byla uložena část archivu podniku. Georg Thonet, pravnuk Michaela Thoneta, se rozhodl spolu s částí bývalých zaměstnanců zrekonstruovat zničenou továrnu ve Frankenbergu. Prvními poválečnými výrobky z této továrny pak byly jednoduché kuchyňské židle, v 50. letech to již byl čalouněný nábytek, později nábytek z ohýbaných trubek. To vše pouze při 25 zaměstnancích.140 Pohromou pro Thonety však byla konfiskace německého majetku po válce.

5.2 August Erwin Thonet a NSDAP

Z rodiny Thonetů, kteří měli stále trvalé bydliště na území ČSR to byl Victor Thonet (Bystřice pod Hostýnem) a August Erwin Thonet (Halenkov). Právě druhý zmiňovaný August Erwin byl ještě před vypuknutím 2. světové války podezříván ze špionáže, jak se lze dočíst ve zprávě policejního ředitele Kráčmara: „… Šéfem firmy Augustem Thonetem byly v poslední době přijati úředníci a úřednice, kteří vesměs budí důvodné podezření, že se zabývají vyzvědačstvím ve prospěch cizího státu, respektive, že jsou s vyzvědači ve spojení. …“ Později byl taktéž August Erwin Thonet spojován s Eduardem Münsterem, zaměstnancem halenkovské továrny, u kterého byla po zatčení141 nalezena legitimace SS oddílů a taktéž legitimace spolku Germanische Gemeinschaft.

139 Státní okresní archiv Kroměříž – Archiv města Bystřice pod Hostýnem, zn. B – a 4, č. 93. 140 VEGESACK, Alexander von, THONET, Michael, PAULEY, Brigitta a ELLENBERG, Peter. Thonet: classic furniture in bent wood and tubular steel. London: Hazar Pub., 1996. s. 57. 141 Eduard Münster byl zatčen pro podezření ze špionáže stavby vojenských objektů v Halenkově. - 36 -

V později datovaném hlášení Presidiu zemského úřadu v Brně se píše: „Dle důvěrné zprávy získané z pramene dosti spolehlivého a jak se zdá i s místními poměry dobře obeznalého, zaměstnává firma Thonet-Mundus v Bystřici p/H. mnoho Němců, z nichž většina jest smýšlení hakenkreuzlerského. … S nimi se tam stýkal v poslední době nějaký říšský Němec, který se v Bystřici p/H. zdržel 14 dnů. … Na hranicích prý byl československými orgány zadržen a při prohlídce byly u něho nalezeny různé fotografie. …“142 Policejní ředitel byl těmito aktivitami znepokojen a považoval je za velmi nebezpečné pro stát zejména proto, že se v Bystřici pod Hostýnem nacházelo sanitní skladiště československé armády.143 Jednalo se o jediný vojenský sklad zdravotnického materiálu a techniky na území ČSR. Taktéž bylo v hlášení uvedeno, že firma spolupracuje s místní četnickou stanicí k vzájemnému prospěchu. Velitel stanice měl dostávat od firmy Thonet-Mundus jisté potřeby, za což mělo mít ředitelství továrny na oplátku přístup k důvěrným informacím a hlášením. Tato podezření nevedla k žádným zatčením. 21. června 1939 však August Erwin Thonet vstoupil do NSDAP.

Augustu Erwinu Thonetvi nebyla nikdy prokázána aktivní spolupráce s nacisty nebo zločin na obyvatelstvu. Naopak na něj poslední starosta halenkovského Sokola, Pavel Kopecký, v kronice obce vzpomíná jako na člověka, který ho vysvobodil od nacistického výslechu.

Na začátku roku 1945 byl provoz halenkovské továrny postupně omezován, některé z výrobních strojů byly odvezeny, nicméně v provozu byla až do 2. května. Tehdy August Erwin Thonet naposledy vyplatil mzdy zaměstnancům, továrnu uzavřel a opustil Halenkov ještě před příchodem Rudé armády.144 Právě členství Augusta Erwina Thoneta v NSDAP se stalo jedním z opěrných bodů ke konfiskaci majetku Thonetů.

142 Moravský zemský archiv – fond Thonet – Mundus, a.s., Bystřice pod Hostýnem, zn. H 1191. 143 V prostorách bystřického zámku dodnes sídlí vojenský sklad zdravotnického materiálu. 144 Halenkovský zpravodaj. Halenkov, 2018, (2), s. 8-11. - 37 -

6. Znárodnění podniku

6.1 První etapa znárodnění

Z pohledu Němců prohraná válka měla své důsledky. Bezprostředně po válce vyvstala otázka nutnosti hospodářské obnovy, ale i potrestání nacistických zločinců a kolaborantů. Oficiální představy o řešení této problematiky byly obsaženy v Košickém vládním programu.145 Pro rodinu Thonetů byla v této souvislosti přítěží nejen státní příslušnost, ale i příslušnost člena rodiny k NSDAP.146

Na základě rozhodnutí ministerstva průmyslu byla do bystřické továrny roku 1945 dosazena národní správa, tzv. zatímní národní správci, skládající se ze tří členů. Jednalo se o dlouholeté zaměstnance podniku Čeňka Vlka, Josefa Tůmu a Leopolda Rokytu, kteří měli na starosti řízení veškerého bývalého podniku Thonet. Národní správa představovala pouze dočasné řešení pro pozdější konfiskaci a byla uvalována na majetek „státně nespolehlivých osob“.147 Tento institut neznamenal ještě vyvlastnění a převedení majetku do vlastnictví státu, nicméně představoval omezení vlastnických práv. V Bystřici pod Hostýnem byla taktéž jmenována závodní rada.148

Národní správa však nebyla uvalována pouze na majetek státně nespolehlivých osob, zahrnovala i podniky, které byly nezbytné pro plynulý chod výroby a hospodářského života. Takovým příkladem je i konkurenční firma L. A. Bernkop, která byla dána pod národní právu 1. srpna 1945, přičemž se jejím správcem stal Josef Soukup.149

Až později, na základě dekretu prezidenta ze dne 25. října 1945, došlo ke znárodnění, mimo jiné, průmyslu ve všech klíčových oblastech. Toto nařízení se týkalo podniků a firem, které zaměstnávaly více než 500 zaměstnanců. Celkem bylo znárodněno 2119 podniků, nevyjímaje podnik Thonet. Vyhláškou ministerstva průmyslu byl následně k 1. lednu 1946 ustanoven národní podnik Thonet, později zkrácen na n. p.

145 Vyhlášen 5. dubna 1945. 146 August Erwin Thonet vstoupil do NSDAP pod číslem 13072956. 147 Za státně nespolehlivé osoby byli považováni Němci nebo Maďaři, zrádci, kolaboranti. 148 HEJCMAN, Pavel. c.d., s. 107. 149 Státní okresní archiv Nový Jičín – Okresní národní výbor Frenštát pod Radhoštěm, inv. č. 213, sign. 512. - 38 -

TON, továrny ohýbaného nábytku. Jako předmět podnikání bylo stanoveno pilařství, výroba a odbyt nábytku, dýh dřeva a překližek a výrobků ze dřeva a dřevěného odpadu. Ředitelem nově ustanoveného podniku byl jmenován Jaroslav Vaněk.150 K národnímu podniku Thonet byly později přičleněny nejen menší, znárodněné továrny,151 ale také firmy, které měly dlouholetou tradici ve výrobě ohýbaného nábytku. Jednalo se o již několikrát zmíněný podnik L. A. Bernkop či D. G. Fischel Söhne.152

Holešovský závod, který dříve spadal pod podnik Thonet-Mundus, byl taktéž po válce řízen národní správou. V průběhu měsíce května 1946 došlo k jeho znárodnění a byl ustanoven jako samostatný n. p. Thonet Holešov. Zajímavostí tohoto závodu bylo, že se kromě tradiční výroby nábytku, věnoval i produkci nábytku zahradního. Po konci války zde byla výroba soustředěna spíše na divadelní křesla.153

Továrny rodiny Thonetů v Nowo-Radomsku i pozemky v bývalé Haliči, byly v obnoveném polském státě znárodněny, stejně jako tomu bylo na našem území.

6.2 Druhá etapa znárodnění

Ve druhé vlně znárodnění, jejíž účinnost byla stanovena převážně k 1. lednu 1948, došlo k rozšíření zestátněných průmyslových podniků. Nyní měly být zestátněny podniky s více než 50 zaměstnanci. Tato etapa zasáhla např. i potravinářský průmysl, stavební a dopravní podniky nebo velkoobchodní podniky.154 Předmětem zájmu byly především malé až střední podniky, které byly dočasně pod národní správou (mnohdy se jednalo o židovský majetek). Situace vygradovala v zápas o průmyslové konfiskáty155 vyvolaný komunisty, za podpory Revolučního odborového hnutí, kteří nesouhlasili s navrácením podniků do rukou původních majitelů. V březnu 1947 bylo rozhodnuto o jejich přičlenění k národním podnikům.

150 Moravský zemská archiv – fond TON, továrny na ohýbaný nábytek, s. p., Bystřice pod Hostýnem, zn. K 718. 151 Menší továrny se lišily náplní i rozsahem výroby, cca polovina z nich byla následně přeřazena pod jiné národní podniky nebo zcela zrušena. 152 Podnik byl přičleněn jako závod Mimoň. 153 Moravský zemský archiv – fond Thonet – Mundus, a.s., Bystřice pod Hostýnem, zn. H 1191. 154 LHOTA, Václav. Znárodnění v Československu: 1945-1948. Praha: Svoboda, 1987. s. 288-292. 155 Majetky, které byly zabavené na základě restitučního zákona. - 39 -

Během této etapy došlo k začlenění celkem 17 dalších podniků a firem k národnímu podniku Thonet. Jednalo se především o malé podniky z okolí Bystřice pod Hostýnem, které se věnovaly práci s dřevem. Lze jmenovat například firmy: Talla a spol. (Přerov), Karas Karel (Přerov), Hajduk Jan (Uherské Hradiště), Winkler František (Bystřice pod Hostýnem) atd. Z větších podniků, které byly taktéž začleněny, stojí za zmínku n. p. Thonet Holešov nebo Iris – Slezák a spol.156 Podniky nebyly začleněny naráz, jednalo se proces probíhající na základě vyhlášek ministerstva průmyslu. Například Jesenické pily n. p. byly začleněny až v květnu 1949.157

Z n. p. Thonet bylo naopak vyčleněno 9 podniků. Nejvýraznější podnik mezi nimi byl počin Victora Thoneta - V. Thonet a spol., dřevozávody a podnikatelství staveb, Halenkov.

Změnu ve výrobě národního podniku znamenalo plánované hospodářství, zpočátku na dva roky, později na pět, tzv. pětiletky. V závodním časopisu Stále vpřed se lze dočíst, že v březnu 1951 továrna dosáhla nejvyššího pracovního výkonu od založení továrny při polovičním počtu zaměstnanců. „Náš závod splnil březnový plán zvýšený o 15 % proti r. 1950 na 118,96 % při stejném počtu zaměstnanců. Nikdy bychom nedosáhli takového úspěchu, kdyby většina zaměstnanců nepochopila nutnost socialistického soutěžení.“158

Reorganizací prošla i továrna v Koryčanech, která byla přidružena ke Spojeným UP závodům n. p.,159 který měl své sídlo v Brně, od roku 1950 pak spadala pod UP závody Bučovice n. p. V továrně se pokračovalo s výrobou nábytku do ložnic, kuchyní a obývacích pokojů, přičemž Koryčany byly druhou největší továrnou. UP Bučovice n. p. se postupně vypracovaly na post největšího výrobce ložnic v ČSSR. V Koryčanech byl vyráběn jeden z nejznámějších produktů – ložnice typu „Koryna“. V 90. letech UP závody Bučovice n. p. zanikly a vzniklo celkem 8 firem, jednou z nich

156 Továrna na nábytek, dřevěné podešve s podpatky a parketárna. Fungovala v Holešově od roku 1926. Poté, co se firma stala součástí n. p. Thonet došlo ke změně vyráběného sortimentu, a to především na dětské stoličky a stolky či jiný sedací nábytek. 157 Moravský zemská archiv – fond TON, továrny na ohýbaný nábytek, s. p., Bystřice pod Hostýnem, zn. K 718. 158 Stále vpřed: závodní časopis zaměstnanců n. p. Thonet, závod na ohýbaný nábytek Bystřice p. Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: ZOS ROH, 1951. 159 Na konci 40. let pod Spojené uměleckoprůmyslové závody n. p. spadalo celkem 58 podniků a zaměstnávaly cca 6200 lidí. - 40 -

byla i Koryna, s. p. specializující se na výrobu kuchyní.160 Od roku 2012 je firma v insolvenci, o rok později došlo k jejímu přejmenování na Kornab.

Poválečná léta jsou pro podnik charakteristické častými transfery majetku. Začleňováním, a naopak vyjímáním menších závodů a podniků spadajících pod n. p. Thonet. V záznamech se lze někdy setkat s odlišnými datacemi začlenění podniků, což činí poválečnou kapitolu historie podniku místy až nepřehlednou.

160 COUFAL, Marek. Nábytkářský průmysl na Vyškovsku: historie a současnost. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Přírodovědecká fakulta. Geografický ústav. s. 26-27. - 41 -

7. Samostatné národní podniky Thonet a n. p. TON

K dalším změnám ve struktuře národního podniku došlo v lednu 1950, kdy z bystřického n. p. byly vyčleněny samostatné národní podniky:

▪ n. p. Thonet Bystřice pod Hostýnem ▪ n. p. Thonet Holešov ▪ n. p. Thonet Uherské Hradiště ▪ n. p. Thonet Frenštát pod Radhoštěm ▪ n. p. Thonet Mimoň

Tato nová organizační struktura neměla dlouhého trvání, již o tři roky později došlo k dalším změnám. Výměrem ministerstva lesů a dřevařského průmyslu161 byl n. p. Thonet Bystřice pod Hostýnem přejmenován na národní podnik TON Bystřice pod Hostýnem, čímž se opět změnila organizační struktura. Pod n. p. TON spadalo pět závodů: Všechovice, Fryšták, Uherské Hradiště s provozem ve Strážnici, Frenštát pod Radhoštěm a Vizovice s provozy Tlumačov a Hulín. Ani toto členění nebylo v platnosti dlouho, k dalším změnám došlo v roce 1958.162

V průběhu 50. let došlo k modernizaci podniku i jeho závodů, kdy došlo k obměně strojního vybavení, které bylo mnohdy staré až 50 let. Změny se týkaly především srdce továrny – ohýbárny a kotelny. Byla také zbudována zcela nová strojírna, kde probíhal vývoj nových dřevařských strojů. V roce 1954 bylo zřízeno vývojové oddělení, které mělo na starosti vývoj nových vzorů ohýbaného nábytku. V této souvislosti byl velice aktivním Antonín Šuman, jehož design vynesl n. p. ocenění (Zlatou medaili) na Světové výstavě v Bruselu konané v roce 1958.163 Za účast na této výstavě bylo dokonce kolektivu pracovníků n. p. TON prezidentem uděleno vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.

V roce 1955 n. p. TON Bystřice pod Hostýnem vyrobil celkem 1 836 237 židlí, přičemž přímo z bystřické továrny pocházelo z uvedeného počtu více než 370 000. O pět

161 Ze dne 19. září 1953. 162 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. c. d., s. 61. 163 HEJCMAN, Pavel. c. d., s. 113. - 42 -

let později to bylo již téměř 2,5 mil židlí a podnik vyvážel své výrobky do 56 zemí světa. Objem exportu představoval cca 76 138 000 Kčs.164

7.1 n. p. Thonet Mimoň

1. ledna 1950 byl vyhláškou ministerstva průmyslu zřízen n. p. Thonet Mimoň. Jedná se o původní firmu D. G. Fischel Söhne v Mimoni v Čechách, která byla v první etapě znárodnění začleněna do n. p. Thonet jako závod 05 Mimoň. Předmětem podnikání nově ustanoveného n. p. byla výroba ohýbaného a jiného nábytku a ostatní přidružená výroba. V 50. letech se zde vyráběly především kuchyňské židle, od 70. let byl do výroby podniku zařazen i pokojový nábytek a vybavení určené pro společenské místnosti. Pod n. p. Thonet Mimoň spadaly i závody na výrobu nábytku v Nejdku a Turnově- Daliměřicích, které původně byly taktéž součástí n. p. Thonet.165

V roce 1993 byl podnik privatizován, novým majitelem se stala firma FALCON a firma začala produkovat součásti bukového nábytku, který se vyvážel a kompletoval v USA. V roce 2005 firma vyhlásila konkurz a výroba nábytku tu tak byla po 135 letech fungování ukončena.166

7.2 Změny v roce 1958

Vznikem VHJ Sdružení podniků nábytkářského průmyslu167 se sídlem v Brně, došlo v roce 1958 k dalším změnám ve struktuře n. p. TON. Ředitel se stal p. Milan Košťál a vzniklo opět pět závodů, ale v odlišném členění:

▪ závod 01 Bystřice pod Hostýnem s provozem Všechovice ▪ závod 02 Holešov s provozem Fryšták

164 Moravský zemský archiv – fond TON, továrny na ohýbaný nábytek, s. p., Bystřice pod Hostýnem, zn. K 718. 165 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. c. d., s. 58. 166 PUJMANOVÁ, Magdalena. Z historie ohýbaného nábytku v Mimoni [online]. 4. 2. 2016 [cit. 2019-11- 21]. Dostupné z: http://www.i-noviny.cz/muzeum/z-historie-vyroby-ohybaneho-nabytku-v-mimoni. 167 Zkratka VHJ – Výrobně hospodářské jednotky. - 43 -

▪ závod 03 Uherské Hradiště s provozy Strážnice, Bohuslavice u Kyjova, Moravský Písek a Jarošov ▪ závod 04 Frenštát pod Radhoštěm ▪ závod 05 Mimoň168

Hlavním závodem národního podniku zůstávala Bystřice pod Hostýnem, která se od svého založení zaměřovala na výrobu sedacího nábytku, a to převážně židlí a křesel. Ve vývojovém oddělení vzniklo postupně více než 3000 návrhů, přičemž se do výroby dostalo přibližně jen 15 %. Všechovice, které byly vybudovány těsně před druhou etapou znárodňování, vyráběly převážně skříňový nábytek do obývacích pokojů, ložnic a kuchyní. Později se zde vyráběly také dřevěné kostry křesel a kuchyňské lavice.

Ve Fryštáku probíhala před znárodněním výroba sportovního náčiní jako saně a lyže, ale také skříňového nábytku. Po začlenění do národního podniku byla výroba saní a lyží zrušena, naopak byl do výroby zařazen čalouněný nábytek. Závod v Uherském Hradišti byl od znárodnění specializován na výrobu speciálních dílů určených hlavně pro export. V menší míře se díly dovážely do ostatních závodů. Podobnou roli měl v národním podniku i závod v Moravském Písku. Později zde byla zavedena také výroba dětského nábytku. Hlavní náplní výroby závodu v Jarošově byla výroba dřevěných koster a židlí, později dětských skládacích stoliček. Závod ve Frenštátě pod Radhoštěm byl zaměřen na výrobu konferenčních stolů a šatních stojanů.169

Mezi jednotlivými závody národního podniku nevládl vždy soulad, hlavně pokud šlo o plnění plánu. V závodním časopise Naše práce z roku 1959 se lze např. dočíst o kritice zaměstnanců mimoňského závodu za zameškané pracovní směny: „Sto bezdůvodně zameškaných směn. Kolik hodnoty mohlo být dáno těmito dny? Tak např. loňského roku dokázal s. Horvát Bart. udělat 43 neomluvených směn, s. Linek 33 směn … nezmění-li se proto dosavadní poměr k těmto absentérům ze strany vedení závodu, budou i nadále tou přítěží závodu, kterou až dosud jsou, budou i nadále snižovat úspěchy nás všech. …“170

168 Moravský zemský archiv – fond TON, továrny na ohýbaný nábytek, s. p., Bystřice pod Hostýnem, zn. K 718. 169 UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011. s. 115-119. 170 Naše práce: týdeník zaměstnanců n. p. Ton. Holešov, 1959. Ročník V., č. 13. - 44 -

8. Stoleté výročí továrny v Bystřici pod Hostýnem

Rok 1961 nebyl pro národní podnik jen prvním rokem třetí pětiletky, byl to taktéž rok výroční, neboť závod v Bystřici pod Hostýnem slavil 100. výročí trvání závodu (1861-1961). Byl kladen důraz na zodpovědnost a plnění pracovních úkolů,171 neboť jen tak mělo být dosaženo důstojného oslavení tohoto jubilea.

V dobovém tisku bylo jubileum chápáno jako důkaz schopnosti lidské práce přežít společenské systémy, hospodářské zvraty a válečné bouře. Stoletá tradice byla vnímána jako úctyhodné číslo, nicméně teprve tehdy měl přijít růst závodu, který by poskytoval jistotu práce a zajištění i pro budoucí generace.

Oslavy vyvrcholily 10.-11. června velkým shromážděním všech zaměstnanců národního podniku. Při této příležitosti byly udělovány zasloužilým pracovníkům pamětní medaile172 s čestnými diplomy a jinými odměnami. Celkově bylo předáno 185 zlatých, stříbrných a bronzových medailí. V průběhu měsíce června, který byl ustanoven měsícem oslav, se konala celá řada divadel a koncertů.173

Jednotlivé závody vyhlašovaly socialistické závazky. Jednalo se většinou o zvýšení výroby. Závod 04 Frenštát pod Radhoštěm se zavázal zvýšit výrobu o 31,9 %, závod 02 Holešov se naopak zavázal vyrobit v jubilejním roce o 12 000 kusů židlí více oproti plánu. Pozadu nezůstal ani závod 01 v Bystřici pod Hostýnem, který si stanovil rovnou 15 závazků. Jedním z nich bylo zvýšení produktivity práce o 150 000 Kčs.

K výročí byla uspořádána také retrospektivní výstava 98 kusů ohýbaného nábytku, která probíhala od 9. května do 25. června a byly vystavovány i ty nejstarší výrobky z produkce Thonet. Jednalo se o první výstavu svého druhu.174

171 V průběhu třetí pětiletky chtěl národní podnik díky automatizaci a novým poznatkům zvýšit hrubou hodnotu výroby o 93 % oproti roku 1960, přičemž měla být zkrácena pracovní doba na 42 hodin týdně. 172 Návrhy pamětních medailí měl na starosti akademický sochař Václav Adolf Kovanič. 173 Naše práce: týdeník zaměstnanců n. p. Ton. Holešov, 1961. 174 Tamtéž. - 45 -

9. Nový závod v Bystřici pod Hostýnem

Ohýbaný nábytek se stal důležitou složkou národního hospodářství a vzhledem k vysokým nárokům kladeným na národní podnik TON v rámci pětiletých plánů, bylo nutné přistoupit k rozšíření stávající výroby. Výstavba tohoto závodu byla zahrnuta jako jeden z dílčích úkolů třetí pětiletky.175

Výstavba začala na začátku roku 1965, základní kámen byl položen 3. ledna za přítomnosti ministryně spotřebního průmyslu Boženy Machačové-Dostálové. Stavba probíhala ve třech etapách. V první etapě byly dokončeny přípravny, sušárny a sila, v druhé etapě ohýbárny a kotelna, ve třetí etapě pak hala pro montáže, strojovna, kůlny na hranolky, linka lignoplastu a dřevovláknitých desek. Náklady na výstavbu přesáhly více než 115 853 042 Kčs. Do této částky jsou započítány i náklady na zařízení včetně strojů.176 Stavba byla dokončena v roce 1970, přičemž nový závod byl uveden do provozu 10. července ještě téhož roku.

Součástí nového závodu v Bystřici pod Hostýnem byly také administrativní budovy a skladovací prostory, které zcela změnily podobu současného závodu. Jednalo se tehdy o největší závod sedacího nábytku ve střední Evropě, který byl specializován na výrobu dřevovláknitých desek a lignoplastu.

16. října 1970 prostory n. p. TON Bystřice pod Hostýnem navštívil prezident Ludvík Svoboda, který se o prostorách nově vybudovaného závodu vyjádřil jako o perle mezi nábytkářskými závody.

S dokončením výstavby došlo k vytvoření čtyř set nových pracovních míst, a ještě v roce 1970 se zde vyrobilo téměř 180 000 kusů nábytku. O dva roky později nový závod slavil svou první židli s pořadovým číslem milion.177

175 1961-1965. 176 HEJCMAN, Pavel. c. d., s. 132. 177 ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. c. d., s. 94. - 46 -

10. Následnické firmy v Evropě

10.1 Thonet-Frères

Po rozpadu bývalého světového koncernu Thonet, později THONET-MUNDUS, začaly na území Evropy vznikat menší následnické firmy. Jednou z nich byla Thonet- Frères v Paříži. Ještě ve 40. letech dovážela ohýbaný nábytek do Francie z československých a polských továren. V průběhu 50. let začal podnik spolupracovat s řadou designerů, jedním z nich byl např. Pierre Paulin.178 V tomto období se zde při výrobě nábytku začala využívat kombinace ocelových trubek s dýhami.179

10.2 Gebrüder Thonet Vienna

V Rakousku navázal na odkaz výroby ohýbaného nábytku Michaela Thoneta jeho pravnuk Dr. Fritz Jakob Thonet (1908-1973) se svými potomky, dcerou Evoumarií a synem Richardem. Jelikož byl dům Thonetů zničen během bombardování, začínali doslova od nuly. První nábytek začali vyrábět v prostorách bývalého skladu firmy Gebrüder Thonet pod stejnou značkou. Od roku 1948 si expandující podnik pronajal výrobní závod v Rohrau ve Štýrsku, ale v roce 1962 si vybudoval již vlastní továrnu ve Friedbergu (taktéž ve Štýrsku). V roce 1976 došlo ke změně názvu firmy na Gebrüder Thonet Vienna. Od 70. let je firma pod vedením Richarda Thoneta a na výrobě nábytku z ohýbaného dřeva zde se podílí více jak 100 zaměstnanců, přičemž je na nábytku stále patrný odkaz na klasickou thonetovskou řadu.180

10.3 Thonet Frankenberg

Jak již bylo řečeno výše, továrnu zničenou bombardováním se podařilo zrekonstruovat Georgovi Thonetovi. Nejprve byla otevřena malá pobočka závodu Frankenberg v Düsseldorfu, kde probíhala od roku 1948 výroba nábytku z kovových trubek. Firma proslula spoluprací s řadou věhlasných designerů, přičemž v 60. letech během jedné z nich vzešlo netradiční spojení barevného čalounění s dřevem. V 70. letech došlo k rozšíření továrny a společnost se vrátila k výrobě tradiční židle č. 14 v kovovém

178 Uznávaný francouzský interiérový a nábytkový designer (1927-2009). Mezi jeho ikonické návrhy patří Mushroom chair, Ribbon chair, a Tongue chair. 179 PESE, Claus a PETERS, Ursula. c.d., s. 47. 180 Tamtéž. - 47 -

provedení. Nyní je pod vedením prapravnuků Michaela Thoneta – Clause (nar. 1943), Petera (nar. 1947) a Philippa (nar. 1953).181

181 Tamtéž. s. 47-49. - 48 -

Závěr

Když Michael Thonet zakládal svou druhou továrnu právě v Bystřici pod Hostýnem v roce 1861, položil na tomto místě základní kámen tradici, která pokračuje i nyní, po více než 150 letech. I když se jedná o historii jedné firmy, dá se říci, že shrnuje dějiny evropského nábytkářského průmyslu.

Na počátku všeho bylo odhodlání vymanit se z nepříznivé finanční situace a odvaha vydat se jinou cestou, jejíž filozofií bylo heslo „ohnout nebo zlomit“. Cesta to nebyla snadná a je těžké říci, jestli by M. Thonet dosáhl toho všeho, kdyby se nesetkal s kancléřem Metternichem, kterému se podařilo M. Thoneta přesvědčit, že budoucnost jeho podnikání se nenachází v Boppardu, ale ve Vídni. Ale ani Vídeň nebyla pro Thonetovy vize dostačující. Tak se začaly v Koryčanech psát dějiny velkovýroby ohýbaného nábytku. Rozhodující roli v podniku měli i synové, Franz a August, kteří se věnovali vývoji a výrobě strojů pro nově vznikající obor.

Michael Thonet byl nesmírně pracovitý člověk, kterého nebylo takřka možné zastihnout v kanceláři. Často se pohyboval mezi svými zaměstnanci, neustále usilujíc o zdokonalení výroby. Stejné pracovní nasazení vyžadoval i od svých synů. Thonetové se těšili oblibě, které dokázali využít v politické kariéře. August působil jako poslanec Moravského zemského sněmu i jako starosta Bystřice pod Hostýnem. Funkci starosty později vykonával i Jakob.

První světová válka, která otřásla do té doby prosperujícím podnikem, ukázala Thonetům i odvrácenou stranu podnikání. Razantně poklesl zájem o ohýbaný nábytek a stala se předzvěstí pro spojení s konkurenční společností Mundus, která byla převážně pod vedením Leopolda Pilzera a jméno Thonetů ustoupilo do pozadí

Rok 1948 odstartoval časté změny ve vnitřní struktuře podniku, kdy do n. p. Thonet, později n. p. TON (Továrny ohýbaného nábytku), byly začleňovány a vyčleňovány menší i střední podniky. Toto cca 40 let trvající období bylo spjato mnohými reorganizačními změnami, avšak zároveň bylo obdobím, které po dvou světových válkách, znamenalo opět zvýšený zájem o ohýbaný nábytek. Po roce 1989 se firma stala státním podnikem, od roku 1994 závod v Bystřici pod Hostýnem figuruje jako

- 49 -

samostatná firma TON a.s. a stala se nejstarším a současně největším výrobcem ohýbaného nábytku na světě.

Přes mnohaleté období a změny, kterými si podnik prošel, je značka TON stále synonymem kvality, která si vydobyla celosvětově uznávané postavení. V současnosti má firma přes 800 zaměstnanců a své výrobky vyváží do 60 zemí.

- 50 -

Prameny a literatura

Archivní prameny

Moravský zemský archiv v Brně

Fond H 1191 Thonet – Mundus, a.s., Bystřice pod Hostýnem

Fond H 1192 Bratří Thonetové, Bystřice pod Hostýnem

Fond K 718 TON, továrny na ohýbaný nábytek, s. p., Bystřice pod Hostýnem

Státní okresní archiv Kroměříž

Archiv města Bystřice pod Hostýnem

Státní okresní archiv Nový Jičín

Okresní národní výbor Frenštát pod Radhoštěm

Archiv TON a.s.

Dobový tisk

Stále vpřed: závodní časopis zaměstnanců n.p. Thonet, závod na ohýbaný nábytek Bystřice p. Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: ZOS ROH, 1951.

Naše práce: týdeník zaměstnanců n. p. Ton. Holešov, 1959.

Naše práce: týdeník zaměstnanců n. p. Ton. Holešov, 1961.

Internetové zdroje

PUJMANOVÁ, Magdalena. Z historie ohýbaného nábytku v Mimoni [online]. 4. 2. 2016 [cit. 2019-11-21]. Dostupné z: http://www.i-noviny.cz/muzeum/z- historie-vyroby-ohybaneho-nabytku-v-mimoni.

- 51 -

Literatura

BANHAM, Joanna a SHRIMPTON, Leanda. Encyclopedia of interior design. Chicago: Fitzroy Dearborn Publishers, 1997.

BROKLOVÁ, Eva, LOUŽEK, Marek, ed. Československá ústava 1920: devadesát let poté: sborník textů. Praha: CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2010.

COUFAL, Marek. Nábytkářský průmysl na Vyškovsku: historie a současnost. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Přírodovědecká fakulta. Geografický ústav.

DOSTALÍK, Milan, LEHMANNOVÁ, Martina a UHLÍŘ, Jiří. 150 let ohýbaní dřeva: 150 years of bending wood : Bystřice pod Hostýnem 1861-2011. Bystřice pod Hostýnem: Ton, 2011.

HEJCMAN, Pavel. Dílo rukou i ducha: 100 let výroby ohýbaného nábytku v n.p. TON v Bystřici pod Hostýnem. Praha: Práce, 1961.

HELLER, Hermann. Michael Thonet, der Erfinder und Begründer der Bugholzmöbel- Industrie: Lebens- und Charakterbild: Für Volk und Jugend. Brünn: Selbstverlag, 1927.

LHOTA, Václav. Znárodnění v Československu: 1945-1948. Praha: Svoboda, 1987.

MILLER, Judith. Nábytek: [světové slohy od antiky až po současnost]. Praha: Slovart, 2006.

OTTILLINGER, Eva. Wagner, Hoffmann, Loos und das Möbeldesign der Wiener Moderne: Künstler, Auftraggeber, Produzenten. Wien: Böhlau Verlag, 2018.

PESE, Claus a PETERS, Ursula. Princip Thonet: od ohýbaného dřeva k trubce: Germanisches Nationamuseum, Nürnberg 29. 11. 1989-18. 2. 1990: Okresní vlastivědné muzem Vsetín, 31. 3.-24. 6. 1990: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, 19. 7.-26. 8. 1990: Moravská galerie v Brně 24. 10. 1990-6. 1. 1991: Slovenská národná galérie Bratislava, 15. 1.-28. 2. 1991. Nürnberg: Německé národní muzeum, 1989. Výstavní katalogy Německého národního muzea.

ŠIMONÍKOVÁ, Jaromíra. Nábytek z Bystřice pod Hostýnem. Bystřice pod Hostýnem: TON s. p. Továrny na ohýbaný nábytek, 1992.

UHLÍŘ, Jiří. Thonet - Mundus: ohýbaný nábytek mezi dvěma válkami. Újezd u Brna: Město Újezd u Brna, 2011.

UHLÍŘ, Jiří. Thonet: Porýní - Vídeň - Morava. Olomouc: Muzeum umění, 2001.

VEGESACK, Alexander von a THONET, Michael. Das Thonet Buch. München: Bangert, 1987.

- 52 -

VEGESACK, Alexander von, THONET, Michael, PAULEY, Brigitta a ELLENBERG, Peter. Thonet: classic furniture in bent wood and tubular steel. London: Hazar Pub., 1996.

WILK, Christopher. Thonet: 150 years of furniture. Woodbury, N.Y.: Barron's, 1980.

- 53 -

Seznam příloh

Příloha č. 1: Michael Thonet (HELLER, Hermann. Michael Thonet, der Erfinder und Begründer der Bugholzmöbel-Industrie: Lebens - und Charakterbild: Für Volk und Jugend. Brünn: Selbstverlag, 1927.)

Příloha č. 2: Továrna Koryčany (soukromý archiv Jiřího Uhlíře)

Příloha č. 3: Diplom Hermannovi Přikrylovi za 10 let činnosti u podnikových hasičů, 1893 (soukromý archiv Jiřího Uhlíře)

Příloha č. 4: Ikonická židle č. 14, současná produkce (archiv TON a.s.)

Příloha č. 5: Hlavní brána n. p. TON Bystřice pod Hostýnem, 1961 (archiv TON a.s.)

Příloha č. 6: Oslavy 100. výročí závodu n. p. TON Bystřice pod Hostýnem, 1961 (archiv TON a.s.)

Příloha č. 7: Fotografie ze schůze inovátorů, 1962 (archiv TON a.s.)

Příloha č. 8: Výstavba nového závodu n. p. TON Bystřice pod Hostýnem, 1966 (archiv TON a.s.)

- 54 -

Příloha č. 1: Michael Thonet

Příloha č. 2: Továrna Koryčany

Příloha č. 3: Diplom Hermannovi Přikrylovi za 10 let činnosti u podnikových hasičů, 1893

Příloha č. 4: Ikonická židle č. 14, současná produkce

Příloha č. 5: Hlavní brána n. p. TON Bystřice pod Hostýnem, 1961

Příloha č. 6: Oslavy 100. výročí závodu n. p. TON Bystřice pod Hostýnem, 1961

Příloha č. 7: Fotografie ze schůze inovátorů, 1962

Příloha č. 8: Výstavba nového závodu n. p. TON Bystřice pod Hostýnem, 1966