Seznam Příloh

Seznam příloh

Příloha č. 1 – Piercingový slovníček

Příloha č. 2 – Branding

Příloha č. 3 – Implantáty

Příloha č. 4 - Rozhovory

1 Přílohy

2 Příloha č. 1 - Piercingový slovníček

Přehled klasických a genitálních piercingů

Pro zajímavost bych zde uvedla nejběžnější rozdělení piercingů dle místa umístění, na čemž je patrné, že místo vhodné pro piercing je snad jakékoli na těle.

Klasické

Piercingy obočí, pupíku, rty, jazyka či ucha se pro jednoduchost nazývají shodně s místem propichu, oproti následujícím (Piercing, 2011, srov. Hudson, 2009): Conch - piercing ušní chrupavky Erl - podkožní piercing nosu Frenulum - horizontální piercing uzdičky nad horním rtem Labret - piercing ve střední části horního nebo spodního rtu (i pod ním či nad ním) Madonna - piercing na straně horního rtu Nostril - piercing jedné části nosu Septum - piercing nosní přepážky Tragus - piercing chrupavky u vchodu do ušního kanálku

Genitální

Piercing lze samozřejmě nalézt i v těch nejintimnějších partiích. U mladých a štíhlých se to může zdát přirozené a podtrhující jejich vlastní osobnost, krásu, zlepšující sexuální prožitky, je však třeba být v tomto směru opatrní, ne všechna místa jsou pro všechny příjemné a vzrušující, někdy spíše naopak. (Pastor, 2007). Dle mého je až s podivem, kolik různých míst a možností umístění piercingu lze právě v těchto místech vymyslet (Piercing, 2011, srov. Hudson, 2009): Ampallang / Apadravya – horizontální / vertikální piercing žaludu Bravdavka - vertikální, horizontální nebo diagonální piercing bradavky nebo za ní Clitoris hood - horizontální nebo vertikální piercing pahorku nad klitorisem Dyode - piercing okraje žaludu Fourchette - vertikální piercing vnitřního okraje stykých pysků v oblasti nad poševním vchodem Frenum - horizontální piercing uzdičky pod žaludem Guiche - horizontální piercing kůže perinea (oblast mezi řitním otvorem a varlaty nebo pochvou) Hafada - piercing kůže šourku Christina - vertikální piercing, který začíná nad stydkou kostí a končí v klitorisu Isabella - vertikální piercing klitorisu

3 Klitoris - piercing klitorisu Labia - piercingy, které mohou vést vnější nebo vnitřní stranou stydkých pysků Penile skin - jakýkoliv piercing vedený pod kůží v oblasti penisu (Reverse)Prince Albert - piercing (vcházející dovnitř vrchní částí) žaludu nebo pod ním a vycházející ven močovou trubicí Princess Albertina - piercing, který dovnitř vniká močovou trubicí a vychází ven mezi poševním vchodem a močovou trubicí Předkožka / Pubic - piercing předkožky penisu / základny penisu Triangle - horizontální piercing vrcholku nad klitorisem

Pocketing

Abych řekla pravdu, s tímto pojmem jsem se při psaní této práce setkala poprvé a ani co se dostupnosti informací o něm týká, není dle mého názoru příliš obvyklý a známý. Jedná se o extrémnější formu piercingu, která vznikla v polovině devadesátých let. Jde tedy o víceméně novější formu piercingu, přesněji povrchového piercingu, který si již také prošel svým vývojem. Označení pochází opět z angličtiny, pocket/ing – kapsa/kapsování. Šperk, v tomto případě konkrétněji tyčka či jakýsi drátek, je během této metody částečně vsunut, implantován pod kůži – do jakési kapsy. V reálu to pak tedy vypadá tak, že více než polovina šperku/drátu je pod kůží, čímž vlastně z obou stran kotví tyčku, tedy samotný šperk, na povrchu. (DeMello, 2007; Kriegelová, 2008; Pocketing, 2008) Jak se však uvádí v článku Pocketing (2008) nejedná se o ozdobu od každého pro každého. Hojení tohoto „doplňku“ se pohybuje okolo šesti až osmi měsíců dle umístění, přičemž se většinou využívají místa jako týl a podobné, kde dochází k co nejmenšímu pohybu a tlaku, oproti například pažím, nohám… Je navíc nejvíce prováděn klientům, kteří již vědí, jak se o piercing správně postarat, což však dle mého platí na veškeré surface piercingy. (DeMello, 2007; Pocketing, 2008) Spolu s tímto pojmem bývá užíván i pojem stapling (z angličtiny sešívání, sponkování), který vychází z podobnosti piercingu sponce ze sešívačky (DeMello, 2007). V české literatuře ani na webu jsem se s ním ale nesetkala, za zmínku ze zahraniční literatury však dle mého stojí.

Scalpel piercing

Zatímco u klasického piercingu jde především o propíchnutí příslušného místa jehlou, popřípadě o zásah puncherem malého rozměru u mikrodermálních piercingů, tato metoda vyžaduje o něco rozsáhlejší zákrok „skrz naskrz“ tkání. Podle použitého nástroje pak rozlišujeme punching a scalpelling (Hell.cz, 2009).

4 Punching

Jak název napovídá, tato metoda bude prováděna právě tzv. puncherem. Oproti předešlým mikrodermálním šperkům, kdy byla „vykrojena“ jen drobná část kůže, tato metoda nabízí vzniknutí masivnějšího a rozsáhlejšího otvoru. A na rozdíl od mikrodermálního piercingu, který je možno aplikovat téměř po celém těle, neboť naruší pouze povrchově kůži, se v tomto případě jedná o radikálnější odstranění určitého množství celé tkáně, proto je nejvhodnějším místem například ušní chrupavka či nosní přepážka. (Hell.cz, 2009) Na internetu jsem kromě běžného kruhového punchingu, který je nejčastější a většinou je do vzniknuvšího otvoru instalován právě „tunel“ nebo „plug“, objevila i v pevné ušní chrupavce „vykrojenou“ hvězdičku či srdíčko.

Scalpelling

Jak označení napovídá, jedná se o proříznutí tkáně skalpelem, opět „skrz naskrz“. Rozdíl od punchingu je nejen v procesu vytváření otvoru, ale při využití tohoto způsobu nedochází ke ztrátě tkáně. (Hell.cz, 2009) Tuto metodu si volí nejčastěji osoby, které nechtějí projít procesem pozvolného roztahování otvoru, jsme opět u tunelů a plugů, ať už z jakéhokoli osobního důvodu, nebo v případech, kdy by mohlo při pozvolném roztahování dojít k deformaci otvoru. Je tedy vhodný zejména pro piercingy na následujících místech – brada, jazyk, šourek, pupík. (Hell.cz, 2009)

5 Příloha č. 2 – Branding

Strike branding

Tímto způsobem, jehož volné označení přeložené z angličtiny znamená značkování úderem, zasažením, se vytvářejí jizvy pomocí přiložení zahřátého, rozpáleného kusu kovu, co se dekorativní skarifikace v salonech týká nejčastěji chirurgické oceli, na místo k tomu určené. Obvykle se značky dělají postupně, po částech, než v celku. (Don Widbo, 2012; Hell.cz, 2009; Hudson, 2009) S tímto souvisí tzv. cold branding, chladné značkování, které je vzácnější a méně obvyklé, než předchozí způsob. Princip vytváření vzorů je stejný, jen se pracuje s chladným nástrojem. Rozdíl je poté v tom, že umožňuje opětovný růst chlupů či vlasů a nevytváří se keloid (zbytnělá jizva). (Don Widbo, 2012; Hudson, 2009)

Cautery (kauter) branding

Cautery (kauter) branding, jinými slovy kauterizace, využívá „speciální kauterizační skalpel napůl řeže, napůl pálí. Rána se otevírá jako po řezu klasickým skalpelem, ale nekrvácí, neboť jí čepel kauteru současně s řezem zatavuje“ (Hell.cz, 2009, Branding). Tím je zajištěno poškození tkáně pouze v místě řezu, žezu, a tudíž neroztahování se jizvy více do šířky, jako tomu může být u jiných typů skarifikace. Toto pozitivum, dá-li se to tak říci, pak umožňuje vypalovat složitější a propracovanější tvary, které by předchozí metodou nešly. Ovšem chybí zde symbolický kontakt s ohněm, což může být pro některé rozhodující. (Don Widbo, 2012; Hell.cz, 2009; Hudson, 2009) Do této kategorie by se dal zahrnout i tzv. laser branding (elektrokaustika), kdy se přístrojem připomínajícím obloukový svářeč, dostávají na kůži při vypalování jiskry, které se vzápětí vypařují. Výhodou této metody je přesné usměrňování hloubky povrch a množství popálení kůže. (Don Widbo, 2012)

6 Příloha č. 3 – Implantáty

Transdermální implantáty

Transdermální implantát je do určité míry podobný výše zmíněným mikrodermální piercingům, což znamená, že jeho základna, jedna z jeho částí, je umístěna pod kůží a skrz kůži vyčnívá druhá část implantátu, jakýsi závit, na nějž lze poté připojit samotný šperk, nejrůznějších tvarů. Jeho rozměry jsou oproti mikrodermálnímu větší, z čehož lze odvodit, že i zásah do tkáně, těla je podstatně náročnější. (DeMello, 2007, Hell.cz, 2009) Rozdíl je také v samotné aplikaci, transdermální oproti mikrodermálnímu potřebuje dva vstupní otvory na vzdálenost přibližně palce od sebe, přičemž se mezi nimi musí zároveň speciálním nástrojem povolit tkáň tak, aby se dala základna transdermálního implantátu prostrčit jedním otvorem pod kůží vně závitem druhým otvorem. První řez kůží bývá poté zašit, na vyčnívající závit se našroubuje „hlavička“ šperku, jak jsem se již v předchozím odstavci zmínila. (Hudson, 2009) Tato metoda se příliš nedoporučuje, a to nejen z důvodu nutných odborných znalostí při procesu aplikace, ale i z důvodu zvýšené rizikovosti zákroku a následné špatné hojitelnosti šperku. Jedná se komplikovanější narušení tkáně a většina šperků se nezahojí správně, úplně nebo vůbec: „Může docházet k nadměrnému jizvení tkáně, dále k odmítnutí a vyloučení implantátu z těla. V průměru se úspěšně zahojí pouze 20% transdermálů“ (Hell.cz, 2009, Implantáty). (DeMello, 2007; Hell.cz, 2009)

Subdermální implantáty

Subdermání implantáty jsou implantáty v pravé slova smyslu, neboť jsou zcela vsunuté pod kůží a žádná jejich část nevede skrz kůži vně. K jejich aplikaci je potřeba jen jeden řez, otvor, vstup pod kůži, což je vlastně jediné místo, kterému je třeba se věnovat, co se hojení týká. Tímto otvorem se opět speciálním nástrojem oddělí tkáň pod kůží tak, aby se vytvořila jakási kapsa, do níž se samotný implantát, ze silikonu či teflonu, vloží. Vytváří pak určitý 3D efekt, mění reliéf těla, části těla. (Hudson, 2009, Nagle, 2011) Nejčastěji se můžeme setkat například s umělými rohy, a proto, že stejně jako u některých druhů piercingů, můžeme velikost implantátu postupně měnit za větší a větší, jak se postupně kůže podřizuje a vytahuje dle vložného implantátu, lze i požadovaný efekt měnit podle přání klienta na výraznější. (DeMello, 2007) Zajímavou formou subdermálního implantátu, který nemá pouze estetický, dekorativní charakter, ale i jakousi funkčnost z hlediska fyzické stimulace, je tzv. beading.

Beading

Dalo by se říct, že se jedná o jeden z nejbezpečnějších druhů subdermálních implantátů. Beading, z angličtiny volně přeložen jako korálkování, je založen na implantování kuliček ze zdravotně nezávadného materiálu (silikon, teflon…) pod kůži penisu, a to dle požadavků a přání klienta v řadě za sebou či po obvodu, což v konečném výsledku vytvoří

7 trvale nerovný povrch penisu a zvětší ho co do objemu, což má vliv především na sexuální prožitky. (Hell.cz, 2009, Hudson, 2009) Beading pochází z tradic japonské Yakuzy, kdy si její členové údajně implantují skutečné perly, avšak nikoli z předešlých důvodů, ale každou perlou symbolizují jeden rok ve vězení. Proto se můžeme někdy setkat i s označením pearling nebo Perly Yakuzy. (Hell.cz, 2009)

8 Příloha č. 4 – Rozhovory

Z. - respondent č. I

Rozhovor ze dne 27.3.2013

Vzpomínáš si na svůj první kontakt s tetováním?

No..tak první kontakt s tetováním jsem měl skrz starší kamarády z party, když mi bylo asi tak patnáct…oni se tim vždycky furt chlubili a my mladší jsme jim záviděli a chtěli jsme to taky…jenže rodiče a finance to nedovolovali, ty prachy teda hlavně… zase jsme měli ten kontakt s kérkama na každym kroku a pořád chuť a čas hledat někde inspiraci sami pro sebe, což teda pro mě nakonec byl hlavně jeden z tematickejch filmů, Kult hákovýho kříže, to nevim, jestli tam chceš uvádět…kolem naší party byl vždycky někdo, kdo byl tatér, nebo se jen pokoušel tetovat, no a z naší, tý mladší části party se taky začali kluci nechávat kérovat, začali nosit první kérky, což byla taky jedna z těch hlavních motivací nakonec si taky něco dát…když už jsem měl pak i peníze, tak mě ale stejně pořád držel ten věk osmnácti let.

Proč?

Člověk už je v těch osmnácti tak nějak dospělej, nebo aspoň si to myslí, a že už nemá pak takovej strach z rodičů, nebo má ten pocit, že už by se tolik bát nemusel….myslí si, že už je sám strašně dospělej a už má i nějaký ty brigády za sebou, takže i něco málo našetřeno třeba, takže pak už stačí jen sehnat nebo domluvit se s nějakym člověkem, co ti to udělá, a hlavně…hlavně sehnat nějakou tu inspiraci…tu jsem já měl, z toho filmu…docela hnacim motorem pro mě bylo šokovat, udělat ze sebe trochu machýrka a tak…no…moje první tetování bylo právě na hlavu (nad pravé ucho – pozn.)…doslova…řikal jsem si, že to jen tak někdo nemá a že se to pak dá potenciálně nechat zarůst do vlasů…to mě jednou zastavila policajtka a říká prej, jéé to je dobrý, prej já chci taky takový podobný, a kde že se dá sehnat…tak jí řikám, že je kde a jak někoho sehnat, co motiv a tak, a že by bylo dobrý nejdřív si to místo vyholit a vystříhat, když to chce na hlavu, a ona jako cože…tak jsem se jí smál, že si myslela nevim…hlavně jsem jí měl doporučit ten film (smích)…no…ale k tomu mýmu počátku s prvním tetováním…no…našel jsem kolem nás člověka, co by mi ten muj nápad pomohl zrealizovat a chtěl jsem do toho hned jít…ještě jsem teda přemejšlel a přemítal jestli teda jo, nebo ne…no a nakonec jsem samozřejmě šel…do mýho prvního jsem investoval pět set…žádnej salon, nic, u něj doma na židli….bylo to jeho první na hlavu a moje první vůbec, takže takový naše poprvé (smích)…bylo to fajn…i když spousta přestávek a cigaret, protože to bylo trochu nepříjemný…trochu dost, tak si chtěl člověk chvílema odpočinout…

Jaký motiv sis vlastně nakonec vybral?

Samopal Kalašnikov AK47…ta zbraň je prostě kultovní…a zabila po světě hodně lidí…je to takovej její malej pamatník na mý hlavě.

Jak na to reagovalo tvoje okolí?

U kamarádů se to setkalo jen s pozitivníma reakcema, s rodičema to bylo horší…až po čase si na to zvykli…otec teda ne, ten nemá tetování moc rád do dneška…a nikdy tomu asi nepřijde úplně na chuť…zato moje matka už má dneska dvě, malý, ale má…

Jak toto první ovlivnilo tvůj život, pokud teda vůbec nějak?

No..to hele takhle nějak ani nevim…nechával jsem si ho dělat ve třeťáku na střední…dvěma mladšim učitelkám se to líbilo…ředitelka na to koukala, to byla stará mrcha…ale ta mě nesnášela už od prváku, tak jsem jí měl dost na háku…domu ale po čase přišel dopis s doporučenim, že bych si měl prej nechat narůst vlasy, aby mi to tetování jako zakryly, že to prej nebudí dobrej dojem, a že hlavně kvůli tý

9 maturitě, bych se nad tim měl zamyslet…jenže netušili, co chystám…že se na to stejně asi vyseru…tim to skončilo, že jsem odešel z tý školy…tim byl pro mě konec na dlouho i s tetovánim…řikal jsem si, že mi jedno stačí, že další nepotřebuju…že by to stejně bolelo…a tak…ale asi za čtyři roky na to přišel kamarád, že budem chodit cvičit..začali jsme honit krásu a inspiroval mě jednim ze svejch…získal jsem kontakt na kamarádku, co tetuje a šel jsem na další…to byla kulečníková koule s plamenama na krk.

Koukám, že si vybíráš samý „skrytý“ místa…?

Tak ty místa jsem si vybral záměrně…řikal jsem si, proč bych měl to tetování schovávat…no…abych se vrátil, šel jsem teda do toho salonu, abych si domluvil termín a doladil s ní ten motiv,a pak přišel den D…jako některý místa bolely, některý míň…musel jsem si to rozhodit na dvakrát, jako na obrysy a barvení…bylo to každopádně dost nepříjemný na tom krku, ale byl jsem po tom rád, že to tam mám.

Co na to Tvoje okolí?

Ale jo…přijalo to pozitivně, jak rodina, tak hlavně teda kamarádi…i otci se to docela líbilo, ale pořád ho to ještě k žádnýmu vlastnímu nezlákalo…širší okolí pak začalo vést takovýty klišé věty, jako máš to pěkný, taky bych chtěl, ale nevim co ani kam...no…výmluvy…řekl jsem si, že co rok to jedno tetování…a tak jsem si za rok nechal udělat předloktí, kamarád už taky zase měl nový, tak to byl taky takovej popud, jít do dalšího…taková ta klasika, domluvit termín, vymyslet motiv, doladit detaily a bylo to… na ten krk a předloktí jsem si vybíral motivy, co by zapadaly do takovýho toho skinheadskýho stylu..toho starýho z Anglie…oproti tomu krku, to na tomhle místě bylo i dost příjemný, i jsem na chvíli usnul..no a další radost byla na světě…a jak to právě bylo příjemný, tak jsem si řikal, že bych šel na další i dřív, než až za rok, ale nenapadal mě v tý době žádnej motiv, tak to padlo…a pak jsem se právě začal víc zajímat o severskou mytologii, tak že bych si dal nějakej takovej motiv…ne…to bylo jinak…no…chtěl jsem vlastně zase nějakej skinehadskej motiv…napadly mě vlaštovky s vlajkou a lebkou na hrudník…ale po konzultaci s tatérkou, že podle ní vlaštovky jsou jen pro holky nebo buzny, a že umí krásný havrany, vzpomněl jsem si, že se vlastně zajímám právě o tu severskou mytologii, tak že by to bylo dobrý…no..a z vlaštovek byly havrani s lebkou a takovym osobnim nápisem…samotný to tetování bolelo, bylo rozděleno na tři sezení, jakože zase na obrysy a na barvení…mám to černobílý, ale to vybarvování černou dost bolelo v těch místech, tak jsem si to nechal i umrtvit…ale i tak už jsem v tu chvíli přemejšlel nad dalšim…s touhle tatérkou je to v pohodě…máme k sobě tak nějak psychicky blíž, tak je to vždycky takový kamarádštější….ale asi tě bude zase zajímat co na to okolí, co?! No…tak u rodiny bylo docela nadšení…i otec v pohodě, takže snad mý další bude i už konečně motivace pro něj…tak máma šla na první svoje vlastně po tom mym krku, a pak nějak na to druhý, ale tam to utla…ale všiml jsem si, že jí to docela zvedlo sebevědomí, což bylo prostě vidět…třeba si našla přítele…i její vystupování bylo víc sebevědomý…po rozvodu jí chybělo jakkoli odhodlání najít si chlapa, jako netvrdim teda, že kvůli tetování si ho našla, ale určitě jí to dost pomohlo…každopádně po mym tetování na hruď dlouho žádný nebylo a není…chtěl jsem smrtihlava zepředu na krk…ale prostě nevyšlo to, a to i proto, že mi to přítelkyně zakázala.

Ona (18tiletá studentka gymnázia, 9 měsíců ve vztahu): Jako klidně to tam dej, že jsem mu to utla…ale to nebylo kvůli motivu nebo tak, ale kvůli tomu místu, co si vymyslel…si vem, že zestárne, že mu tam ta kůže povolí a bude tam mít takovýty ty hrozný laloky…no hrozný prostě…

Mně je ale úplně jedno, jak budu vypadat až budu starej…

Ona: Já na to ale budu koukat…

No…padnul ten krk teda, tak že bych si možná dal draka na rameno...aby šel jako z paže na rameno, zase nějak spojený se s tou severskou mytologií…i když jako drak a severská mytologie..no..nevim..asi to bude těžký skloubit…každopádně už jsem domluvenej na dvacátýho čtvrtýho dubna, že jdu na to, tak to doladíme tam…a pak pokračování nějak v tom mym celkovym duchu…hlavně na rukách…chtěl bych mít celou levou ruku do stylu tý mytologie a starých válek, pravou bych nechal v tom britskym oldschoolu....to si

10 myslím, že je nejdůležitější…vědět, co chceš…vymyslet si motiv, nepřemejšlet nad tim, jako skoro všichni, co se furt vymlouvaj, a jít za tatérem a plácnout mu tam ten svůj návrh…protože ať už je jakejkoli, vždycky se najde někdo, komu se prostě líbit bude, a někdo, komu ne…takhle to prostě nejde….takže já jen čekám na ten další motiv…mám sice trochu strach a jsem nervózní zas z tý bolesti…ale i tak se těšim…i když se zas vydám dost z peněz, což je na tomhle asi to nejhorší…ale zas mám za tatérku tu známou, takže mi udělá dobrou cenu…

S jakými reakcemi okolí se setkáváš?

Ptaj se…spousta lidí se ptá….mladý maj jiný otázky, starší se spíš ptaj proč, jak a nač, i když se i to povědomí mění, takže i v tomhle jsou nějaký změny…mladší se dost zajímaj a nechaj si i radit….spousta lidí tě takhle na ulici pozoruje, zvlášť jak mám ty kérky na těch místech, kde mám, tak ty pohledy lidí jsou furt…i přítelkyni jsem na to sbalil…

Ona: Jako je fakt, že mě to zaujalo na první pohled…tetování mě odjakživa fascinovalo, a ten krk mě prostě zaujal…ale nemám osobně pocit, že to potřebuju…zatím…ale asi to časem přijde….

A ještě je dobrý, jako je pro dítě lunapark, tak je dost často pro tetovaný konvence…osobně jsem si tam teda nikdy nic děla nenechal a nenechám, ale jako jinak supr podívaná, všude jsou slyšet bzučící strojky….to je taky taková droga, jako zvuk toho strojku…spojí se ti to s tou bolestí a s tim potěšenim z nový kérky…kolem tetování je toho hodně…třeba i piercing docela často, u mě teda ne e….jako líbí se mi to u jinejch, hlavně teda na holkách…je to takový vyzývavý, drzý, něco vevnitř mi říká, že ta holka je zajímavá…

Chtě bys ohledně tetování ještě něco dodat?

No…tetování bych doporučil pro každýho..asi je dobrý si u doktora zjistit, jestli třeba nejste alergický na nějaký ty kovy, ale jinak jak řikám…vymyslet motiv a hurá na to.

P. - respondentka č. II

Rozhovor ze dne 16.5.2013

Vzpomněla by sis, jaký byl tvůj první kontakt s tetováním?

Já nevim no…asi na motosraze…nevim…asi no v těch třinácti na motosraze, kde jsem se pak postupně setkávala s těma lidma kolem táty a tak…ale uplně ti to nepovim…

Na motosrazech a ve třinácti?

No na srazy jsem jezdila s tátou, a tak v šestnácti už jsem měla svojí první motorku a jezdili jsme tam spolu…každopádně tetování jsem chtěla vždycky, tak asi tak…to nebylo nějaký momentální rozhodnutí…začala jsem tenkrát s piercingama…první mi někdo píchnul právě tak nějak kolem těch třinácti, čtrnácti…a pak jsem je postupem času měla na dost místech, jako pupik, tam dole, obočí, jazyk, pod dolnim rtem, flashe a tak…hodně z nich mám už i vyndanejch, jako třeba ten pupik, ten mi dělal neplechu, ten dole jsem vyndala, a fleshe už nemám…ale to tetování mě nějak tak pohltilo na těch srazech no…ta parta kolem táty pak a tak…a jak jsem se pak právě dostala do tý party, tak jsem si řikala, jo, teď je ten správnej čas…to mi bylo takovejch patnáct, šestnáct…asi čerstvejch šestnáct.

A vzpomněla by sis na své první tetování?

No ani nevim, jak jsem k tomu přišla…taková ta klasika…ornament no…chtěla jsem tribal nad zadek…ten muj byl ale teda větší, než se běžně dělal a později jsem si ho nechala ještě zvětšit, takže je to ve finále docela velký…ještě to teda nebylo barevný…barevný kérky přišly časem…a pak už to šlo tak nějak po pár měsících všechno…další a další…pak přišlo na ruku…taková placka…měla jsem návrh, větší motiv, ale mamka furt, že ať je to menší, tak z toho je nakonec jen tohle…a já pak schválně chodila a poodhrnovala rukáv, aby to jako bylo vidět…tak víš jak…cejtila jsem se jak frajerka…byl to muj první oldschool…pak

11 hned další na druhou ruku, to byl kříž (maltézský – pozn.) s lebkou a nápisem Born to be wild…to samý, ale s nápisem Born to be ride si nechal potom táta, to byla jeho první…no a pak šly další kousky na ruku, mezi nima i třeba tahle třináctka (číslice 13 uvnitř pikového karetního znaku – pozn.)…tu si pak zas nechala dát máma na lopatky..a pak, jak mám já hada, tak si ségra nechala dát taky hada…takže se mnou vlastně inspirovala celá rodina…pak jsem si teda dala toho hada…nevim už, jak to navazuje, ale to jsem měla poškozenou nohu po nehodě na motorce…to jsem měla čelní střet s autem…to bylo takový trochu účelový tetování…původně jsem chtěla na kyčel malej motor, ale tatér hned že velkej motor, a řidítka k tomu, ale mě pak právě napadl ten had, že půjde pěkně přes stehno a že překryje ten šlinc po tý nehodě…pak to všechno tak nějak plynule rostlo…ty rukávy a tak…pak vždycky, když jsme dotetovali, tak jsem si hned dala ještě piercing nebo dva, když už jsem tam byla…na všechno jsem si vydělávala sama…dělala jsem tenkrát brigádně hostesku…nebo jsem si schovávala peníze, co jsem dostala při oslavách…a tak no…

Co na tvůj koníček řikala rodina?

Tak ty se pak nechali pokérovat taky, že jo…jako asi nepočítali s tim, že skončim takhle…furt to bylo, děj si něco malýho, menšího…pořád jen menší, menší…ale teď dobrý…i babička s dědou v pohodě…ty jen řikaj, jen ať už nic dalšího, ale jinak rodina v pohodě…tak táta se v takový společnosti pořád pohybuje….na mámu jsme jednou udělali takovou boudu…zaplatili jsme jí to a že mám jako třídní schůzky...no…a šla místo toho na kérku….to mě třeba nesnášel přítele brácha…jsme tam vždycky přijeli, to bylo hlavně před tim, než si přítel taky nechal rukáv, a jeho neteř se právě vždycky pomalovala a chodila, že chce bejt jako teta…já už kolikrát ani sama nevim, co přesně kde mám, už je to moje součást…nesmíš na to pořád zírat nebo tak..už to beru tak nějak automaticky…kouknu do zrcadla a vim, že to tam je…je to jak tričko nebo tak…

Máš na sobě docela dost motivů, znamenají pro tebe jednotlivě něco?

Tak každopádně je to styl…ale každý, co mám, má pro mě význam…jsem to já…souvisí to i třeba s důležitejma životníma etapama, jako třeba kdy jsem se málem zabila na motorce…tam dole mám třeba vytetovanýho přítele, na zádech nebe, oheň a mraky lebek…to jsem třeba měla dodělaný na maturák…teď chci lýtko…teda celou nohu…to půjdu asi na podzim…ale jinak teda konkrétně…ta třináctka…já ségra i máma jsme se třináctýho narodily a ještě navíc nám ty narozky vycházej tak, že máme společně kulatiny, nebo půlky…pak mám třeba tady toho čerta se svatozáří na blesku a anděla s rohama a flaškou na mráčku..to jsem prostě já..takovej anděl s ďáblem v těle…ta divokost, co jsem bejvala…teď už teda ne tolik, jak dřív…no..co tu pak mám…třeba tady motorka..tak to je jasný…motorky od mala miluju, takže jasná volba…noty..tak to je proto, že miluju hudbu, hlavně teda rockń´roll…lebky třeba, tak ty mám všude, a to i po baráku…do motorek a lebek stylizuju spoustu věcí i doma po baráku a jednou v tom duchu bude i svatba…potom třeba tady vlaštovka s klíčem…to znázorňuje těžký období v mým životě..když mě potkalo něco těžkýho, nějaká zátěž, což je tady znázorněný tim klíčem, tak i tak pomyslně letim dál…no a potom tohle oko…to je takovej rozhled, pohled do duše…většinu mám v oldschoolu, protože ta doba se mi líbila…žila bych klidně v období Pomády a tak…kdyby to šlo, založila bych i město dobový, tam bych dělala ty burgery, nosily by se tam ty šatičky a tak…když se dneska řekne rockń´roll nebo napíše, vůbec to s tim nemá nic společnýho…nemám ráda tuhle přetechnizovanou dobu….vidim všude kolem pořád ještě i určitou diskriminaci, co se tetování týká…když jdu někam na praxi, vždycky jim dopředu řikám, že mám tetování, ale že drogy neberu a tak, jen že jako motorky…tak si toho vážej, že jim to říkám, a zatím s tim nebyl problém…ale jednou jsem chtěla jít na brigádu do sportbaru, při tom ta, co tam před tim dělala měla vytetovanýho něco malýho, ale u mě že prej jestli by nešly ty piercingy vyndat a to tetování nějak zakrejt, přitom bylo léto, takže představa, že budu pořád v mikině byl trochu problém…tak mě to trochu zarazilo….když jsem třeba dělala tu hostesku, tak paradoxně starší lidi mi to chválili a obdivovali…celkově k tomu měli takovej kladnější přístup…oproti tomu právě ty mladší, nebo takovej střední věk, furt řikali jako ćos to se sebou udělala, taková pěkná holka a takhle se počmárat´….nebo když jsem měla praxi na garcu (Geriatricko-rehabiliační centrum – pozn.), kde jsem utírala zadky lidem, tak jsem tam jednou potkala nějaký chlapa těsně nad hrobem, co se znechuceně pozastavoval nad mejma piercingama a tak…tak jsem si tak

12 v duchu řikala, počkej až budeš jednou něco potřebovat…souděj tě od pohledu, ale při tom člověk dělá kolikrát záslužnější práce, navíc ve svým volnym čase třeba, za svoje náklady, ale to už ty lidi neviděj…jsou povrchní…ale tak jako když pak vidí typa řídit sanitku, fialový vlasy, propíchanej,potetovanej, tak jako taky bych se pozastavila…v těhle službách je to prostě problém…při tom jde o to, co ten dotyčnej umí a dělá a kolikrát to tenhle umí líp, než nepotetovanej…sama bych si nechala udělat celý rukávy, ale jako v týhle to prostě pak nejde...myslim s prací...koukám na některý ty mladý holky, s rukávama a řikám si, copak jednou budou jako dělat...osobně mívám už tři roky praxi v jedný jako organizaci, je to poskytovatel sociálních služeb pro postižený, tak mě tam maj možnost celou tu dobu pozorovat, a hlavně ty klienti mě tam prostě milujou...když pak třeba někam jdu, tak taková klasika…kolikrát se někdo ohlédne na ulici, pronese dobrý nebo takhle…a v hospodě se taky dost lidí vyptává kdo, co a jak a nač, a pak vyprávěj ty svý plány ohledně tetování, který stejně nikdy neuskutečněj…v tý vesnici, jak mám chatu, tak tam je hospoda, kam choděj takovýty místní štamgasti, tak kolem těch šedesáti a tak, no a ty mě u znaj, také pohoda, ale byl tam jednou jeden cizí a ten za mnou přišel…ptal se na volby, a že on sám volil France a že on sám si chce nechat potetovat hlavu ze zadu, tak se vyptával, jak pozná dobrýho tatéra, že se mu to strašně líbí, tak jsem ho upozorňovala, ať si v saloně dá pozor čistotu a tak…nebo třeba když jezdíme na zábavy, tak tam mě maj lidi tendenci svlíkat, aby to líp viděli, fotěj si mě a já se jen natáčim, jak potřebujou…no…a pak jsou samozřejmě i ty opačný názory ´mám rád motorky, ale ne ty potetovaný holky, z toho bych se zeblil, ale trochu trávy a prášků a zvládl bych to´…to je třeba jeden takovej konkrétní don chuan…jsem teď přihlášená do Miss Tattoo Convention, a jak probíhá na internetu část soutěže ohledně sympatie, kde lidi lajkujou na facebooku naše fotky zařazený do soutěže, tak spousta lidí, co i třeba nic sama nemá, strašně řešej motivy…zrovna nedavno jsem tam takhle koukala na jednu slečnu, co měla mimojiné na ruce vytetovanej motiv ze hry tetris, takový ty kostky, no a to prostě ty lidi nedávali…já třeba osobně nemám ráda povrchní tetování…když si třeba někdo dá něco jen proto, že to má někdo jinej, nebo i jen jen tak podle někoho…nebo když je chlap jak hora a pak vidíš, jak má vytetovanýho maličkýho škorpionka…stejně uhozený jsou podle mě nápisy, myslim tim jako jména přítelkyň, kluků, takovýto párový tetování ´spolu navždy´ a podobně...ještě moc nerozumim těm extrémnějšim tetování, jako třeba volský oko na hlavě, roztažený nohy v podpaží, co se vlastně pohybem ruky roztahujou a tak...nevim no...jako pozoruju hodně ty lidi okolo...ohlížim se po potetovanejch...ne teda po těch s delfínkem nad kotníkem, ale zajímaj mě ty lidi...snažim se o tom i dost vyprávět v okolí, dělat dokumenty a referáty do školy, hájit svoje názory, a to víš, že třeba v tý škole jsou z toho vypleskaný, spousta pořád vůbec netuší...přijde mi, že kolikrát to v těch filmech nebo seriálech spíš odpuzuje...a zajímavý i přijde i to, že ani doktoři třeba pořádně pořád sami nevěděj, jako třeba ohledně magnetický rezonance a tak...nějak je to i s dárcovstvím krve, ale kdo ví...a zároveň se teď vymejšlej kraviny jako UV tetování, nebo tetování bělma...nevim no...

Zmínila jsi Miss Tattoo Convention, jak ses k tomu dostala?

No..dostala jsem se k tomu přes kamarádku, a když jsem viděla ty, co se tam hlásej a s čim, a že se kvůli něčemu malýmu svlíknou, tak mě to až nasralo a řikala jsem si, že za to nic nedám...protože jak znám ty lidi tam, tu akci celkově, tak ani já se nemám komu rovnat...hlasí se tam spousta emo nebo techno slečen nebo jinejch nemyslnejch stylů, co maj nějakou malou píčovinu, a je to spíš, jak kdyby si pletly miss tattoo s miss Europe...pak se právě ozývaj ty další lidi a řešej fotky, záviděj, nejsou třeba oblíbený, sami nemaj odvahu a jen škoděj a řešej sračky...a na ty fotky se pak nabalujou další a další lidi...mívala jsem profil na lidech (lide.cz – pozn.) a jak to tam šlo hodnotit, tak mi třeba někdo dal pět a poslal do zpráv ´za to počmárání´...nebo naopak, že prej hezký a že se chtěj seznámit...občas mi přišly i nějaký prasárny, jako třeba jestli nechci s párem do trojky a tak, že prej vypadám jako zkušená kočička....na základě kérky? No nevim...spousta lidí mi třeba řiká tapeta...něvěděli třeba dřív, jak se jmenuju, tak si vymysleli tohle...ještě jsem si třeba vzpomněla, že třeba na módních přehlídkách, když chtěj ukázat nějaký modely jako na potetovanejch, tak jim to většinou namalujou, nesháněj nikoho potetovanýho...jen jsem někde v nějakym časopise zahlídla, že tam posílali fotky odvážný potetovaný nevěsty ve svatebních šatech, jako jakási

13 přehlídka svatebních šatů potetovanejch...no...je to pořád trochu tabuizovaný v naší společnosti...a při tom úplně zbytečně...je to škoda.

J. – respondent č. III

Rozhovor ze dne 19.9.2013

Vzpomínáš, jaký byl Tvůj první kontakt s tetováním?

Tak to netušim...dobře no...ale já fakt asi nevim...no...asi už od malička se mi líbilo...moc rád jsem na sebe lepil to nalepovací...připadal jsem si strašně drsně...vždycky se mi líbilo spíš to černobílé než to barevné, protože právě to jsem vždycky viděl na těch drsnejch týpkách a chtěl jsem být jako oni...a to se mi vlastně docela i splnilo.... První skutečný tetování jsem viděl už na základce, na spolužačkách, kdy měly takovej ten štempl děvky nad prdelí (tetování na spodní části zad – pozn.)...a to vim, že se mi strašně nelíbilo, protože jim to dělal nejspíš ňákej kámoš tuší a jak to měly blbě vybarvený, tak si to pak ve škole dokreslovaly lihovkama, což bylo dost trapný...hmm...a pak dlouho nic...možná vlastně ještě když bratránek přišel s drakem na rameni...ale s tim se moc nestýkáme...jen vim, že už takhle na něj koukali jako na problémovýho, a když přišel s timhle, tak že to hlavně teda babička s dědou dost řešili...no a pak asi až na střední, když jsem začal chodit aktivnějš do hospod, tak jsem chodil hlavně se staršíma lidma a ty potetovaný byli, což se mi velice líbilo, a já zatoužil po vlastním...celkem dlouhou dobu trvalo, než jsem si nějaké vybral...projížděl jsem internet dnem i nocí, okukoval ostatní, a pokaždý, když se mi nějaké líbilo, vytiknul jsem si ho, obkreslil centropenem a obtiskl na místo, kde jsem ho chtěl mít , a koukal, jestli se mi to tam líbí...no a většinou teda nic moc...až jsem konečně vymyslel ten správnej motiv a rozhodl se nechat si ho udělat...což teda trvalo třičtvrtě roku...do doby, než jsem šel jednou ze školy okolo tetovacího salonu a řekl si ´no když už jsem tady, zajdu se objednat´...a za tři dny se šlo na věc.

Nechodil jsi kolem něj častěji, když jsi ho měl pár metrů od školy?

No...(smích)...ono se mi tam spíš asi nechtělo, neměl jsem tu cestu kolem a tak...no.. hlavně jsem neměl prachy...no..každopádně...svoje první tetování jsem si tehdy nechal dělat na kozu...teda jak se tomu řiká slušnejš...na prso...tak mě všichni strašili, jak to bude neuvěřitelně bolet a kdesi cosi, takže jsem tam šel s velkym strachem a nakonec jsem ale cítil jen rozkoš a měl jsem z toho tetování velkou radost...a už jsem se těšil na další...to mi bylo osumnáct...pamatuju si, že když jsem přišel domu a řikal to mámě, ta se jen smála, že si z ní dělám srandu...než jí došlo, že to myslim vážně...a to byl její první kontakt s tetovánim (smích)...

Co to tenkrát bylo za motiv?

Noo...a co když to nechci říct? Je to takový symbol, který má pro mě osobní význam, ale nechci to uplně popisovat, aby mě pak každý podle toho nepoznal...ještě budu chtít založit drogovej kartel v Český republice a budu takhle provařenej (smích)...

Nemusíme to nijak popisovat, jen kdybys mohl přiblížit, jaký význam to pro Tebe konkrétně má?

Je to muj postoj vůči světu, zvlášť pak ten nápis okolo má pro mě vyšší význam...ale je to důležitý pro mě, takže i ten je v latině...nemusí to každej vědět...no...po několika letech jsem to zopakoval...to teda nebylo tak velkolepý, protože mi to dělal bývalý kriminálník u kámoše v hospodě a dělal to provizornim strojkem a tuší, přesně tak, na co jsem dřív nadával...ne, dělám si srandu, bylo to barvou..ale s tim strojkem ne...a protože byl ten strojek jen z tužky a relátka...asi...tak udělal jen obrys...ale slíbil, že ten zbytek, jako stíny a tak, udělá, až si koupí strojek...to jsem ho viděl naposled...někdo řiká, že ho asi zavřeli...zase...tak jsem musel na dodělání ke kamarádovi, kterej tenkrát tetoval asi tak rok a já tak nějak usoudil, že se na ostatních už vypracoval dostatečně, aby mi to dodělal...samozřejmě to jen nedodělal, ale přidal další motiv, který jsem si vybral...jelikož to vypadalo mnohem líp, jak od toho předchozího s provizornim strojkem, měl jsem z toho zase radost, tak jsme se hned domluvili na dalšim sezení a pokračovali na pokrývání ramene barvou...když jsem měl celou paži až po loket pokrytou, měl jsem ještě v plánu celej rukáv, ale protože jsem

14 nebyl schopnej vymyslet si motiv, kterym to celý zcelim, postupem času si myslim, že od rukávu upustim...není to moc praktické řešení...

Proč?

Už jen z hlediska práce...spousta zaměstnavatelů při pohovoru hledí na to, jak vypadám...uplně je vidět, jak si furt myslej, že potetovaný jsou jen gauneři a kriminálníci, a pak už na ostatní vlastnosti koukaj se skepsí...a pak taky lidi si vás podle toho mnohem snáz zapamatujou, což taky není vždycky výhoda...znám pár kluků, kámošů i známejch, co měli právě při shánění práce se svym tetovánim problém...třeba jeden...skoro čtyřicetiletej, kámoš, co má za sebou už spoustu let praxe, tak žádal o místo u nás v práci...byl na pohovoru, a protože tam byl na moje doporučení, tak nějak pak za mnou přišel šéf a povídá, prej proč že má všude to tetování (viditelně – pravá i levá strana krku, obě ruce od ramen po zápěsti – pozn.), tak mu na to řikám, že je to motorkář a k tomu to prostě patří a on že to tak bere...šéf na to jen, že mám teda pravdu, ale nemusel by ho prej mít tak viditelně, třeba právě na tom krku...tak jsem si tak řikal, že mu to asi moc kladnejch bodů nepřidalo...a taky že ho nevzali...myslim si ale, že vedení prohloupilo, protože podle mě byl na tu pozici ideální, protože jako jedinej z těch uchazečů měl odpovídající školu na tohle místo, a že vzhled byl v tomhle příkladě rozhodujícím kritériem při rozhodování...nebo jinej kámoš žádal o práci u státní policie...tak nějak přibližně stejně starej a taky pokérovanej krk, celý ruce a tak...navíc dělat několik let hasiče, takže praxe u státních složek...ale tam mu taky řekli, že to prostě nejde a že právě kvůli tomu tetování...že maj předepsaný uniformy, hlavně teda na léto, kdy musej nosit košile s krátkejma rukávama, a že to tetování nesmí bejt vidět, což by asi šlo vyřešit dlouhym rukávem, ale že kvůli němu nebudou měnit pravidla a způsob oblékání, tak má prej smůlu...neuděláš nic no...

A ty sám jsi s tím v práci nebo tak problém neměl? Nebo myslíš, že se nějak změnil pohled okolí na Tebe od doby, co máš tetování?

Ne...myslim si, že jelikož to nemám až na tak extrémně viditelnejch místech, tak to lidi v dnešní době docela tolerujou...už jen proto, že něco malýho má dneska každej druhej...najdou se sice tací, co řikaj: ‚Ty toho budeš jednou litovat!‘, ale nikdo mě nijak přímo za to neodsuzoval, alespoň teda pokud vím...dokonce ani třeba babička s dědou mi na to nic moc nenamítali...jen řikali, že takhle vyhazuju peníze a ještě za takový blbosti...ale na muj argument, že to je v dnešní době jedna z mála investic, která mi vydrží do konce života, už ani nemohli nic namítat...až po letech jsem zjistil, po babiččině větě: ‚Ale vždyť to máš jen na chvíli...‘, že si mysleli, že to je jen dočasný...po vyvedení z omylu jen něco zabrblali, ale už nic nenamítali...jak tak tady o tom mluvim, tak mě napadlo, že už jsem si dlouho nic nenechal dát...že už jsem dlouho nikde nebyl, že bych se nechal zase vopíchat...

Chybí Ti to, jo?!

Jojo, je to jak droga...jak jednou začneš, nemůžeš přestat...ale protože docela dbám na motivy, tak to tak rychle nejde...než si něco vyberu, tak víš jak...

Jako droga..co z toho vlastně osobně máš?

Bolest, výčitky, smíření , radost (smích)...mění to mou psychiku...už prádávný národy používaly symboly kvůli jejich účinkům a pozoruju tuhle funkci i na sobě...od té doby, co jsem potetovanej se citim veselejší, radostnější, nahá holka (vytetovaná na paži – pozn.) mi zvýšila sexappeal (smích) a celkově má povaha se změnila...

Jak to pozoruješ?

Řekla mi to maminka...počkej, ty se jako směješ, ale jako vážně...možná je to těma nekvalitníma barvama, že se mi ty jedy uvolňujou do těla...ba ne...to bude z toho, že když se na to tetování i po letech podívám, tak z něj mám pořád radost a připadám si samozřejmě pořád drsně...

Co si myslíš o ostatních lidech, co mají tetování?

15 No..debilní jsou podle mě ti, co si něco nechaj třeba jen podle vzoru nějaký hvězdy nebo tak...třeba kámoš má takhle motiv jednoho zpěváka z jedný kapely a i na stejnym místě...jako je fakt, že ho málokdo zná, tak si to s nim nikdo moc nespojí, ale už jenom ten fakt, že to vlastně nejni jeho, ale jen něco okopčenýho, mi nepřijde moc dobrý...taky jsem chtěl třeba šaška na rameno...takovýho toho jokera...ale pak jsem zjistil, že to má každej druhej, tak jsem od toho upustil...je to stejný jako třeba pavučina na lokti, tu už má taky každej mukl a gauner (smích) a nejni už v tom žádná originalita...oceňuju originální tetování, který má motiv a smysl, aspoň osobní pro dotyčného, což třeba takovej tribal podle mě nejni...ten podle mě nemůže znamenat v dnešní době pro nikoho nic...viděl jsem jednou na koncertě chlapa a ten měl na jedný půlce zadku vytetovanýho smajlíka a na druhý půlce logo krotitelů duchů, což mi přišlo dost originání, i když teda smysl v tom taky moc nevidim...ale tak proti gustu...jinak chápu, že na některejch pracovních pozicích se to moc viditelný tetování asi uplně nehodí...například obchoďák, recepce v hotelu nebo tak, tak ho aspoň schovat pod košili, když je to potřeba a jde to...ale zas na druhou stranu, jak jsme viděli na nedávné volbě prezidenta České republiky, nemusí být tetování zas až takovou překážkou...jenom se asi musí víc snažit, než ty nepotetovaný...musíš bejt ještě lepší, než ten druhej, abys dokázal, že jsi schopnej na to či ono, aby sis to vlastně před ostatníma obhájil...a to si taky myslim, že je hlavní problém v dnešní společnosti, kde každej druhej má kdejaký malý tetování, a přitom koukaj špatně na ty, kteří se nestydí ho neschovávat pod tričkem...jedna velká předpojatost...

T. – respondentka č. IV

Rozhovor ze dne 10.10.2013

Vzpomněla by sis na svůj první kontakt s tetováním?

Já sama se nechala tetovat už v šestnácti, ale jako s tetovánim jsem se setkala už mnohem dřív...možná, když bych seděla, tak bych řekla, že poprvý to bylo v kriminále...byla by to teda určitě mnohem zajímavější odpověď, ale takhle no...poprvý...asi už od mala jsem se s tim setkávala...kolem mě bylo vždycky spousta lidí s tetovánim...pak kolem tý puberty hlavně ty plešatý kámoši...tenkrát docelo frčelo takovýto tetování nad zadkem...to teda naštěstí nemám a ani ho nechci...takový znamení kurvy...to by mi všechny kámošky, co to maj, za tohle označení pěkně poděkovaly (smích)...ale teda pochybuju, že jsou to kurvy, i když teda...asi nevim..o jejich osobní životy se nezajímám...já měla svoje první tetování po dohodě s mámou, že prej až si na to vydělám, tak můžu...to ale netušila, že to bude tak brzo...takový ornamenty na lejtko...ale měla z toho pak strašnou radost, že teda čekala, že to bude menší, ale pak už zas řikala, že by se to dalo ještě tak a tak protahnout...ona sama nic nemá...jako líbí se jí to a chtěla by to, ale je na to velkej strašpytel, že by to prej bolelo, a že jak by vypadala před ostatníma, že si to nechává ve svym věku, a kdesi cosi... tak jsem šla hned chvíli na to na zvětšení..to už bylo vlastně na ten mámy popud...a pak jsem šla na další tetování, pak na další a každej rok chodim na další a další...mám to prostě ráda...líběj se mi potetovaný chlapi i holky...dokážu ocenit dobrou práci...zvlášť se mi pak líběj ty celý potetovaný...takový chodící umělecký dílo...

A jak to máš s motivama?

To nad tim vždycky přemejšlim...a většinou dost dlouho...jediný, nad kterym jsem nepřemejšlela, je lebka na noze...tu jsem prostě chtěla a hned jsem věděla, že si jí tak a tak nechám...třeba tuhle valkýru (ukazuje na svou paži – pozn.) jsem vybírala dost dlouho...ale třeba dneska vim, že už bych si jí znova nedala...nějak mě ten motiv...nevim no...tak jsem jí aspoň nechala odlehčit těma kytkama kolem...možná mě ani tak neomrzel ten motiv samotnej, ale to všechno vysvětlování kolem...jako co je to za ženskou, co to znamená, proč že jsem si nechala právě valkýru...možná spíš to mě už neba...

Jak vlastně reaguje tvoje okolí na to, že máš tetování?

Hele docela dobře...včetně táty...ten byl teda zpočátku proti tomu, ale když se pak nechal potetovat i jeho brácha, co teď vlastně žije v Kanadě, kde je členem tamních motorkářů...no potetovat...on jednou prostě přijel celej zkérovanej...a tak na to začal taťka koukat trochu jinak....jenom mě vždycky pobaví otázka ‚Co

16 budeš dělat, až budeš stará?‘...tak mu řikám, že až budu já stará, tak všichni moji vrstevníci budou už dávno zkérovaný taky...to spíš jako veřejnost to prožívá...třeba když je léto a nosim tílka, tak do mě spousta lidí zabodává svý pohledy...ale spíš se na to koukám z tý pozitivnější stránky, jsem možná trochu naivní, ale tak radši si řikám, že se jim to právě líbí a tak...to já se jim k tomu klidně vždycky i natočim...ale jednou třeba jsem potkala takovou ženskou a ta reagovala na tu lebku, co mám na noze...prej: ‚Jééžiš, taková holčička a taková strašná lebka...to je divný!‘, tak jí řikám: ‚Prosim? Mně se to prostě líbí...‘...ale tak jí bylo asi šedesát, tak se to dalo očekávat...ale jak řikám, spíš si připouštim tu kladnou variantu, než že by mě chtěli pomlouvat...ani třeba v práci jsem s tim neměla problém...dělala jsem třeba obchodního zástupce, a tam bys řekla, že to problém bude, a nic...spíš jsem se setkávala s obdivnejma heslama, jako jak je to pěkný a tak...stejně si myslim, že za chvíli budou muset bejt ty ředitelé mnohem benevolentnější v tomhle směru, protože za chvíli už nebude z čeho vybírat...většina bude prostě potetovaná a s tim nic neudělaj...takže jako já osobně s tim v práci problém nemám...ale znám kluka, kterýho kvůli tomu nepřijali...byl na pohovoru na letišti, a že jim to chtěl říct narovinu, aby s tim počítali, že má na zápěstí takový malý tetování, a oni hned, že to ne, že to tam nejde, že nosej firemní takový a makový košile, a že má teda smůlu...tak se blbeček připravil o místo...kdyby mlčel, tak na to nikdo nemusí přijít...

Změnilo se v Tvym životě něco na základě tetování?

Tak jako mohla bych říct, že už teda asi nikdy nebudu moct dělat třeba v bance nebo tak, ale víš jak...(smích)...já tenkrát vlastně začínala na piercingách...to jsem si řikala, že ten je v pohodě, že ten se dá vyndat...to mi bylo tenkrát asi dvanáct, když jsem si svuj první píchla sama...mám jich dost i dodneška...jako nos, jazyk, pupík, obočí...když pak nebylo kam píchat, šla jsem na tetování...je to spíš jako droga..to jdeš na první a pak chceš další a další a další a nějak nejde přestat...málokdo si nechá jen to jedno...je to jako když jdeš na pivo...taky se řekne, jdem na jedno a nikdy to u toho jednoho neskončí...a i když mě to třeba osobně docela bolelo, tak to rozhodně nejni důvod, proč bych na další nešla, nebo proč bych se na to vyprdla příště...docela mě fascinuje, že maj některý kluci takový kriteria, že postě nebudou chodit s potetovanou holkou...to teda nejni moje zkušenost, mám jí zprostředkovaně, ale i tak je to docela na pováženou, protože těch historek tohohle typu nebylo málo...si představ, že někde sbalíš nějakýho kluka, všechno supr supr supr...pak se svlíknete nebo nevim, si odložíš svetr, a on řekne: ‚Hele, ty máš tetování, tak to jako ne!‘...to mi přijde docela nahlavu...jak kdyby to nějak ovlivnilo kvality tý holky...zas na druhou stranu je pak otázkam jestli je o co stát, když má nastavenej žebříček hodnot takhle...

Když jsme u toho, co si ty sama myslíš o lidech, kteří si nechají vytetovat bezmyšlenkovitě, cokoli je napadne?

Hele, víš co...to je každýho věc...oni s tim pak budou chodit do konce života...nevim, jestli bych si nechala dát něco jen proto, že je to in...to bych si mohla třeba nechat rozříznout jazyk (split jazyka – pozn.)...to taky někdo má, je to určitě dost zajímavý, ale nejsem debil, abych si nechala něco takhle trvalýho udělat jen tak...pokud se to někomu líbí a nebo v tom vidí něco hlubšího, ok, ale jinak...přemejšlim přece...pro mě osobně je tetování něco, co se mi líbí...musí se to líbit hlavně mě, a všichni ostatní si můžou víš co...pokud se to nebude líbit tobě, tak jak s tim pak budeš žít...koukáš na to denně do zrcadla, všichni se s tebou o tom bavěj...a ty co: ‚hmm...když já to mám jen tak‘...to je přece praštěný...