DOCSLIB.ORG

V Národní Přírodní Rezervaci Soos U Františkových Lázní Jiří Vávra

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
V Národní Přírodní Rezervaci Soos U Františkových Lázní Jiří Vávra Sborník muzea karlovarSkého kraje 21 (2013) 157 Průzkum Fauny motýlů (lePidoPtera) v národní Přírodní rezervaci soos u Františkových lázní Jiří Vávra Úvod V průběhu měsíců září – říjen 2008 a dvou sezón v letech 2009 a 2010 byl uskutečněn v hra- nicích národní přírodní rezervace Soos u Františkových Lázní inventarizační lepidopterologic- ký průzkum pro účely obnovy plánů péče NPR Soos a pro účel vyhlášení EVL Soos (kódové označení CZ0410150) . Po dokončení terénních prací byl vytvořen komentovaný seznam zjiš- těných stenotopních druhů motýlů s poznámkami o biotopech a stanovištích, v nichž byl druh zjištěn, společně s poznámkami o vzácnosti či jedinečnosti výskytu a s případným uve- dením konkrétního ohrožení s návrhy managementových opatření pro ochranu zjištěných motýlích druhů . Studie shrnuje výsledky průzkumů všech tří let . Jsou také zahrnuty ojedinělé nálezy au- tora z jara roku 2008 . Tabulkové přehledy obsahují pro úplnost i výsledky obdobných prů- zkumů jiných autorů uskutečněných na lokalitě v letech minulých (eBenHöH 1975, SVoBodoVá et al . 1987, elSner et al ., nepubl . – údaje z let 1994 až 1998) . Nálezy těchto autorů nejsou ve většině případů opatřeny komentářem s ohledem na nedostupnost nálezových dat . Součástí tohoto příspěvku jsou doporučení pro úpravu plánu péče realizovaného na biotopech rezer - vace i na plochách uvažované evropsky významné lokality (EVL), které zahrnují cenné bioto - py ležící mimo hranici stávající NPR . METODIKA V průběhu září a října roku 2008 a dále v období březen–říjen 2009 a 2010 probíhal inven- tarizační průzkum motýlů v cca 14 denních intervalech, přičemž konkrétní termíny exkurzí závisely především na chodu počasí s cílem dosáhnout optimálních výsledků v průběhu ce- lodenních sběrů i nočních lovů na světlo . Závěrem sezóny v září a říjnu byla činnost zaměře- na především na sběr nedospělých stadií . Housenky některých druhů, u nichž nebylo mož- no uspokojivě provést determinaci, byly přeneseny do laboratorního chovu, kde setrvaly do doby jarního líhnutí imág . Byly používány tyto metody průzkumu: – evidence imág v průběhu dne, – evidence vývojových stadií včetně požerků, – chov nedospělých stadií v laboratorním chovu v průběhu roku, – denní odchyt a následná preparace imág v případě obtížně determinovatelných druhů, – noční lov imág na světlo s použitím přenosné svítilny se zdrojem světla atraktivním pro druhy s noční aktivitou (zářivková trubice FL-6BL) . Průzkumy byly prováděny pokud možno rozptýleně po celé ploše chráněného území, aby byly zastiženy rozličné typy biotopů . Pozornost byla věnována i některým atraktivním biotopům ležícím mimo území dnešní NPR, na plochách, které leží v hranicích EVL Soos . To se týká především rašelinných biotopů za severní a východní hranicí NPR podél toku Sázek . 158 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Jiří Vávra Byla pořizována fotografická dokumentace vývojových stadií i dospělců v přirozeném prostředí . Determinace minujících druhů byla prováděna porovnáním požerků s herbářovými položkami a fotodokumentací autora . Pro názvosloví motýlů byl použit aktuální literární zdroj ( laštůVka & liška 2011, pracovní verze z podzimu roku 2010) . Nálezy byly zhodnoceny metodou vypracovanou autorem průzkumu ( VáVra 2008), která vznikla jako obecně použitelný metodický pokyn platný v podmínkách ČR, pro účely hodno - cení zachovalosti a původnosti biotopů s využitím analýzy motýlích druhů jakožto indikátorů . Zvolený přístup využívá kromě vazby druhu na určitý typ biotopu a vazby na živnou rostlinu také četnost výskytu resp . vzácnost (na základě současných znalostí) druhu v podmínkách České republiky . Tato vzájemná provázanost hodnocených charakteristik (stanoviště – rostli - na – vzácnost) do značné míry snižuje míru rizika neobjektivního posuzování indikační hod - noty jednotlivých druhů . Metoda rozděluje druhy motýlů do čtyř indikačních skupin (indiká- tor 1 až 4) na základě potravní vazby, vazby na stanoviště a četnosti výskytu . Pro stanovení indikační hodnoty druhů je použit jednoduchý vzorec I = P + S + V, kde I = indikační hodno- ta, P = potravní vazba, S = stanovištní vazba a V = vzácnost (viz tab . 1) . Jednotlivé stupně indikační hodnoty (viz tab . 1) lze popsat následovně: indikátor 1 . stupně – druh výrazně stenotopní, nejčastěji monofágní, omezeně rozšířený a málo početný . indikátor 2 . stupně – druh stenotopní, nejčastěji oligofágní, omezeně rozšířený a málo po- četný, rozšířenější a početnější ve srovnání s indikátorem 1 . stupně . indikátor 3 . stupně – druh s užší vazbou na stanoviště a oligofágní nebo s volnější vazbou na stanoviště a monofágní, dosti rozšířený . indikátor 4 . stupně – druh eurytopní, hojný a rozšířený, nejčastěji polyfágní, někdy oligofág- ní i monofágní, ale vázaný na druh rostliny všeobecně rozšířený . tab . 1: Hodnocení motýlích druhů jako indikátorů zachovalosti biotopů pro účely jejich ochrany . Hlediska Bodové hodnocení Potravní vazba (P) Druh polyfágní – prakticky bez vyjádřitelné vazby na určitou živnou rostlinu 1 Druh omezeně polyfágní – vázaný na druhy rostlin různých čeledí 2 Druh oligofágní – vázaný na několik rodů téže čeledi 3 Druh omezeně oligofágní – vázaný na několik druhů téhož rodu 4 Druh monofágní – vázaný na jediný druh rostliny 5 Stanovištní vazba (S) Druh eurytopní – bez vazby na určitý typ stanoviště 1 Druh oligotopní – vázaný na skupinu příbuzných biotopů 2 Druh stenotopní – striktně vázaný na jediný typ stanoviště 3 Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v národní Přírodní rezervaci SooS 159 Hlediska Bodové hodnocení Vzácnost – četnost výskytu na základě dosavadních znalostí (V) Druh rozšířený a početný 1 Druh rozšířený ale nehojný 2 Ojedinělé nálezy z většího počtu lokalit 3 Ojedinělé nálezy z malého počtu lokalit 4 Ojedinělé nálezy z jediné lokality 5 Indikační význam druhů na základě bodového hodnocení (I) Indikátor 1. stupně 11 až 13 Indikátor 2. stupně 9 až 10 Indikátor 3. stupně 7 až 8 Indikátor 4. stupně 3 až 6 Biotop, na němž jsou přítomny indikátory 1 . nebo 2 . stupně (viz tab . 1), případně obou těchto kategorií, lze považovat ve většině případů za velice kvalitní z hlediska přírodovědec- kého . Více informací o kvalitě biotopů na základě přítomnosti jednotlivých indikátorů lze na- lézt v metodice (VáVra 2008) nebo v průzkumu fauny motýlů EVL Kaňon Ohře (VáVra 2012) . Druhy hodnocené jako indikátory 1 . a 2 . stupně jsou stručně komentovány . Komentáře jsou orientovány bionomicky . Stručně je uvedena případná potřeba úpravy managementu směřující ke zlepšení podmínek pro úspěšný vývoj stenotopních druhů na jejich stanovištích, a to souhrnně pro všechny druhy . Zaznamenané druhy motýlů jsou v systematickém pořadí uvedeny v příloze č . 1 . charakteristika Území Přírodní komplex Soos je tvořen rašelinnými lesy, rašeliništi a slatiništi . Je situován seve- rovýchodně obce Hájek, 3,8 km severovýchodně od Františkových Lázní . Území Soosu je unikátním souborem lesních a nelesních stanovišť . Část území tvoří lesní společenstva, ta jsou zastoupena zejména charakteristicky vyvinutými rašelinnými březinami . Najdeme zde také rašelinné brusnicové bory a suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť . V západní části rašelinných komplexů se nacházejí fragmenty blatkového boru . Část území je porostlá kultur- ními lesy s převahou smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris) . Podél vodních toků se nacházejí porosty mokřadních jasenin a olšin . Otevřené části rašelinných ploch vyplňují společenstva přechodových rašelinišť (obr . 2) a společenstva zrašelinělých půd s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) . V místech s vývěry minerálních pramenů se vytvořila vegetace slanisk . Do ní řadíme též druhově chudé (díky extrémním podmínkám) slanomilné rákosiny . V okrajových partiích holých zasolených půd, které jsou téměř bez ve- getace, jsou vyvinuty slanomilné trávníky . Na křemelině, kde se uchytila bříza pýřitá ( Betula pubescens), se vyvinuly chudé, řídké trávníky s dominancí psinečků (Agrostis sp . div ). Podél toků a vodních kanálů se vyskytují společenstva vegetace vysokých ostřic . Často zastoupené jsou rákosiny eutrofních stojatých vod s dominantním orobincem širokolistým (Typha latifo- lia) a rákosem obecným (Phragmites australis) . Jezírka nedaleko obce Kateřina jsou tvořena 160 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Jiří Vávra Obr. 1: Mapa území s vyznačením hranice NPR Soos. společenstvy vegetace parožnatek . Na vodních plochách se uplatňuje vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní (Utricularia australis) a vegetace oligotrofních jezírek a tůní . Luční společenstva zastupují degradované vlhké pcháčové louky s dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), smilkové louky, fragmenty vegetace bezkolencových luk a zejména při hranicích NPR Soos a v jejím okolí mezické ovsíkové louky (podle weB1) . Na velké části území se v 19 . století a v první polovině 20 . století těžila rašelina a slatina (topný materiál, lázeňské účely) a v centrální části též křemelina na výrobu žáruvzdorných ci- hel, izolačních obkladů, prášků a loužení minerálních solí . V okrajových částech se též těžily jíly . Těžební práce (na území dnešní NPR Soos byly zcela ukončeny až vyhlášením rezervace v roce 1964) si vyžádaly vybudování odvodňovacích kanálů, které způsobily snížení hladiny podzemní vody (zaHradniCký & maCkoVčín 2004) . Vegetace Soosu je tak z velké části druhot - ná, často jde sukcesní stádia na různých typech substrátů . Těžba jílů pokračuje v širším okolí NPR dodnes . Inventarizační průzkum motýlí fauny probíhal převážně v hranicích stávající NPR
Load more

Recommended publications
  • SYSTEMATICS of the MEGADIVERSE SUPERFAMILY GELECHIOIDEA (INSECTA: LEPIDOPTEA) DISSERTATION Presented in Partial Fulfillment of T
    SYSTEMATICS OF THE MEGADIVERSE SUPERFAMILY GELECHIOIDEA (INSECTA: LEPIDOPTEA) DISSERTATION Presented in Partial Fulfillment of the Requirements for The Degree of Doctor of Philosophy in the Graduate School of The Ohio State University By Sibyl Rae Bucheli, M.S. ***** The Ohio State University 2005 Dissertation Committee: Approved by Dr. John W. Wenzel, Advisor Dr. Daniel Herms Dr. Hans Klompen _________________________________ Dr. Steven C. Passoa Advisor Graduate Program in Entomology ABSTRACT The phylogenetics, systematics, taxonomy, and biology of Gelechioidea (Insecta: Lepidoptera) are investigated. This superfamily is probably the second largest in all of Lepidoptera, and it remains one of the least well known. Taxonomy of Gelechioidea has been unstable historically, and definitions vary at the family and subfamily levels. In Chapters Two and Three, I review the taxonomy of Gelechioidea and characters that have been important, with attention to what characters or terms were used by different authors. I revise the coding of characters that are already in the literature, and provide new data as well. Chapter Four provides the first phylogenetic analysis of Gelechioidea to include molecular data. I combine novel DNA sequence data from Cytochrome oxidase I and II with morphological matrices for exemplar species. The results challenge current concepts of Gelechioidea, suggesting that traditional morphological characters that have united taxa may not be homologous structures and are in need of further investigation. Resolution of this problem will require more detailed analysis and more thorough characterization of certain lineages. To begin this task, I conduct in Chapter Five an in- depth study of morphological evolution, host-plant selection, and geographical distribution of a medium-sized genus Depressaria Haworth (Depressariinae), larvae of ii which generally feed on plants in the families Asteraceae and Apiaceae.
    [Show full text]
  • Notes on Epilobium (Onagraceae) from the Western Mediterranean
    NOTES ON EPILOBIUM (ONAGRACEAE) FROM THE WESTERN MEDITERRANEAN by GONZALO NETO FELINER* Resumen NIETO FELINER, G. (1996). Notas sobre los Epilobium (Onagraceae) del Mediterráneo occidental. Anales Jard. Bot. Madrid 54: 255-264 (en inglés). Aportaciones taxonómicas sobre el género Epilobium que son consecuencia de la revisión lle- vada a cabo para producir una síntesis genérica destinada a Flora iberica. En particular, se acla- ran nombres tales como E. mutabile Boiss. & Reut., E. carpetanum Willk., E. psilotum Maire & Samuelsson o E. salcedoi Vicioso, así como varios creados por Sennen (E. barcinonense, E. gredillae, E. losae, E. rigatum, E. barnadesianum, E. debile, E. costeanum) y por Merino (£. maciae, E. simulans, E. tudense y E. lucense). Asimismo, se discute en detalle el problema de E. lamyi F.W. Schultz; en especial, se aclara el uso de dicho nombre por parte de botánicos que han trabajado en España y Portugal, y se rechazan las citas peninsulares del mismo. Se explican algunos problemas taxonómicos derivados de la variabilidad morfológica que exhiben E. duriaei, E. montanum, E. lanceolatum, E. collinum, E. tetragonum subsp. tournefortii y E. obscurum. De este último, adicionalmente, se aportan algunos datos de interés corológico. Palabras clave: Spermatophyta, Epilobium, Onagraceae, taxonomía, corología, Mediterráneo occidental. Abstract NIETO FELINER, G. (1996). Notes on Epilobium (Onagraceae) from the western Mediterranean. Anales Jard. Bot. Madrid 54: 255-264. The present taxonomic notes are part of the results of a revisión of Epilobium carried out for the "Flora iberica" project. The identity of diverse ñames is clarified, including E. mutabile Boiss. & Reut., E. carpetanum Willk., E. psilotum Maire & Samuelsson, E.
    [Show full text]
  • Heathland 700 the Park & Poor's Allotment Species List
    The Park & Poor's Allotment Bioblitz 25th - 26th July 2015 Common Name Scientific Name [if known] Site recorded Fungus Xylaria polymorpha Dead Man's Fingers Both Amanita excelsa var. excelsa Grey Spotted Amanita Poor's Allotment Panaeolus sp. Poor's Allotment Phallus impudicus var. impudicus Stinkhorn The Park Mosses Sphagnum denticulatum Cow-horn Bog-moss Both Sphagnum fimbriatum Fringed Bog-moss The Park Sphagnum papillosum Papillose Bog-moss The Park Sphagnum squarrosum Spiky Bog-moss The Park Sphagnum palustre Blunt-leaved Bog-moss Poor's Allotment Atrichum undulatum Common Smoothcap Both Polytrichum commune Common Haircap The Park Polytrichum formosum Bank Haircap Both Polytrichum juniperinum Juniper Haircap The Park Tetraphis pellucida Pellucid Four-tooth Moss The Park Schistidium crassipilum Thickpoint Grimmia Poor's Allotment Fissidens taxifolius Common Pocket-moss The Park Ceratodon purpureus Redshank The Park Dicranoweisia cirrata Common Pincushion Both Dicranella heteromalla Silky Forklet-moss Both Dicranella varia Variable Forklet-moss The Park Dicranum scoparium Broom Fork-moss Both Campylopus flexuosus Rusty Swan-neck Moss Poor's Allotment Campylopus introflexus Heath Star Moss Both Campylopus pyriformis Dwarf Swan-neck Moss The Park Bryoerythrophyllum Red Beard-moss Poor's Allotment Barbula convoluta Lesser Bird's-claw Beard-moss The Park Didymodon fallax Fallacious Beard-moss The Park Didymodon insulanus Cylindric Beard-moss Poor's Allotment Zygodon conoideus Lesser Yoke-moss The Park Zygodon viridissimus Green Yoke-moss
    [Show full text]
  • A-Razowski X.Vp:Corelventura
    Acta zoologica cracoviensia, 46(3): 269-275, Kraków, 30 Sep., 2003 Reassessment of forewing pattern elements in Tortricidae (Lepidoptera) Józef RAZOWSKI Received: 15 March, 2003 Accepted for publication: 20 May, 2003 RAZOWSKI J. 2003. Reassessment of forewing pattern elements in Tortricidae (Lepidop- tera). Acta zoologica cracoviensia, 46(3): 269-275. Abstract. Forewing pattern elements of moths in the family Tortricidae are discussed and characterized. An historical review of the terminology is provided. A new system of nam- ing pattern elements is proposed. Key words. Lepidoptera, Tortricidae, forewing pattern, analysis, terminology. Józef RAZOWSKI, Institute of Systematics and Evolution of Animals, Polish Academy of Sciences, S³awkowska 17, 31-016 Kraków, Poland. E-mail: razowski.isez.pan.krakow.pl I. INTRODUCTION Early tortricid workers such as HAWORTH (1811), HERRICH-SCHHÄFFER (1856), and others pre- sented the first terminology for forewing pattern elements in their descriptions of new species. Nearly a century later, SÜFFERT (1929) provided a more eclectic discussion of pattern elements for Lepidoptera in general. In recent decades, the common and repeated use of specific terms in de- scriptions and illustrations by FALKOVITSH (1966), DANILEVSKY and KUZNETZOV (1968), and oth- ers reinforced these terms in Tortricidae. BRADLEY et al. (1973) summarized and commented on all the English terms used to describe forewing pattern elements. DANILEVSKY and KUZNETZOV (1968) and KUZNETZOV (1978) analyzed tortricid pattern elements, primarily Olethreutinae, dem- onstrating the taxonomic significance of the costal strigulae in that subfamily. For practical pur- poses they numbered the strigulae from the forewing apex to the base, where the strigulae often become indistinct. KUZNETZOV (1978) named the following forewing elements in Tortricinae: ba- sal fascia, subterminal fascia, outer fascia (comprised of subapical blotch and outer blotch), apical spot, and marginal line situated in the marginal fascia (a component of the ground colour).
    [Show full text]
  • Artrópodes Como Vectores De Dispersão De
    2012 DEPARTAMENTO DE CIÊNCIAS DA VIDA FACULDADE DE CIÊNCIAS E TECNOLOGIA UNIVERSIDADE DE COIMBRA aso de estudo no Arquivo da Universidade de Coimbra de Universidade da Arquivo no estudo de aso c – Artrópodes como vectores de dispersão de espécies fúngicas – caso de estudo no Arquivo da Universidade de Coimbra spersão de espécies fúngicas fúngicas espécies de spersão como vectores de di de vectores como Artrópodes João Trovão Lima João Trovão Lima 2012 Faculdade de Ciências e Tecnologia da Universidade de Coimbra Departamento de Ciências da Vida Dissertação apresentada à Faculdade de Ciências e Tecnologia da Universidade de Coimbra para o cumprimento dos requisitos necessários à obtenção do grau de Mestre em Biodiversidade e Biotecnologia Vegetal, área de especialização em Biotecnologia, realizada sob a orientação científica do Professor Doutor António Manuel Santos Carriço Portugal (Universidade de Coimbra). João Trovão Lima 2012 2 “Há um tempo em que é preciso abandonar as roupas usadas ... Que já têm a forma do nosso corpo ... E esquecer os nossos caminhos que nos levam sempre aos mesmos lugares ... É o tempo da travessia ... E se não ousarmos fazê-la ... Teremos ficado ... para sempre ... À margem de nós mesmos...” Fernando Pessoa (1888-1935) 3 Agradecimentos À Faculdade de Ciências e Tecnologias da Universidade de Coimbra, ao Departamento de Ciências da Vida e ao Centro de Ecologia Funcional pelas condições que possibilitaram a realização deste trabalho. Ao meu orientador, Prof. Doutor António Portugal, pela oportunidade de realização deste trabalho, disponibilidade, preocupação, incentivo, confiança, amizade e importante transmissão de conhecimentos a quem fico eternamente grato. À Dra. Ana Maria Bandeira e à Directora do AUC, Prof.
    [Show full text]
  • Parasitoids (Hymenoptera) of Leaf-Spinning Moths (Lepidoptera) Feeding on Vaccinium Uliginosum L
    © Entomologica Fennica. 25 February 2011 Parasitoids (Hymenoptera) of leaf-spinning moths (Lepidoptera) feeding on Vaccinium uliginosum L. along an ecological gradient in central European peat bogs Aurel I. Lozan, Karel Spitzer, Josef Jaro, Andrey Khalaim, Maria Concetta Rizzo, Emilio Guerrieri & Ale Bezdìk Lozan,A.I.,Spitzer,K.,Jaro,J.,Khalaim,A.,Rizzo,M.C.,Guerrieri,E.& Bezdìk, A. 2010: Parasitoids (Hymenoptera) of leaf-spinning moths (Lepidop- tera) feeding on Vaccinium uliginosum L. along an ecological gradient in central European peat bogs. Entomol. Fennica 21: 243253. Parasitoids of leaf-spinning Lepidoptera associated with two isolated central Eu- ropean peat bogs were investigated. Five families of parasitoid Hymenoptera (Braconidae, Ichneumonidae, Eulophidae, Pteromalidae and Encyrtidae) were recorded. Three categories were recognised: (1) primary parasitoids, (2) faculta- tive hyperparasitoids and (3) obligatory hyperparasitoids. Ten species of Braco- nidae, five species and seven marked morphospecies among Ichneumonidae, and three species of Chalcidoidea were identified. Despite of some niche-specific (but less host-specific) parasitoids, all these hymenopterans are likely to be gen- eralists and none of them were confirmed to be habitat and/or host specialists. Unlike their eurytopic (opportunistic tyrphoneutral) parasitoids, the Lepidoptera hosts associated with peat bogs are partially highly stenotopic (tyrphobionts and tyrphophiles). The occurrence of parasitoids compared to their potential hosts was structured along an ecological (mesoclimatic) gradient, so most parasitoids were recorded from margins while stenotopic (narrow habitat adaptation) moths were mostly distributed near the centre of the bog habitat. A. I. Lozan, K. Spitzer, J. Jaro & A. Bezdìk, Biology Centre, Institute of Entomo- logy, Czech Academy of Sciences, Braniovská 31, 37005 Èeské Budìjovice, Czech Republic; E-mails: [email protected], [email protected], jaros@entu.
    [Show full text]
  • Wide-Ranging Barcoding Aids Discovery of One-Third Increase Of
    OPEN Wide-ranging barcoding aids discovery SUBJECT AREAS: of one-third increase of species richness TAXONOMY SYSTEMATICS in presumably well-investigated moths MOLECULAR EVOLUTION Marko Mutanen1, Lauri Kaila2 & Jukka Tabell3 PHYLOGENETICS 1Biodiversity Unit, Department of Biology, PO Box 3000, University of Oulu, Finland, 2Finnish Museum of Natural History, Zoology 3 Received Unit, PO Box 17, University of Helsinki, Finland, Laaksotie 28, FI-19600 Hartola, Finland. 3 July 2013 Accepted Rapid development of broad regional and international DNA barcode libraries have brought new insights 19 September 2013 into the species diversity of many areas and groups. Many new species, even within well-investigated species groups, have been discovered based initially on differences in DNA barcodes. We barcoded 437 collection Published specimens belonging to 40 pre-identified Palearctic species of the Elachista bifasciella group of moths 9 October 2013 (Lepidoptera, Elachistidae). Although the study group has been a subject of several careful morphological taxonomic examinations, an unexpectedly high number of previously undetected putative species is revealed, resulting in a 34% rise in species number in the study area. The validity of putative new species was subsequently supported with diagnostic morphological traits. We show that DNA barcodes provide a Correspondence and powerful method of detecting potential new species even in taxonomic groups and geographic areas that requests for materials have previously been under considerable morphological taxonomic scrutiny. should be addressed to M.M. (marko. [email protected]) stimates of the number of species on Earth vary from 3 to 100 million, the most recent survey concluding that there are about 8.7 million (61.3 million SE) species based on a quantitative extrapolation of current taxonomic knowledge1.
    [Show full text]
  • FOURTH UPDATE to a CHECKLIST of the LEPIDOPTERA of the BRITISH ISLES , 2013 1 David J
    Ent Rec 133(1).qxp_Layout 1 13/01/2021 16:46 Page 1 Entomologist’s Rec. J. Var. 133 (2021) 1 FOURTH UPDATE TO A CHECKLIST OF THE LEPIDOPTERA OF THE BRITISH ISLES , 2013 1 DAvID J. L. A GASSIz , 2 S. D. B EAvAN & 1 R. J. H ECkFoRD 1 Department of Life Sciences, Division of Insects, Natural History Museum, Cromwell Road, London SW7 5BD 2 The Hayes, Zeal Monachorum, Devon EX17 6DF Abstract This update incorporates information published since 30 November 2019 and before 1 January 2021 into A Checklist of the Lepidoptera of the British Isles, 2013. Introduction The Checklist of the Lepidoptera of the British Isles has previously been amended (Agassiz, Beavan & Heckford 2016a, 2016b, 2019 and 2020). This update details 4 species new to the main list and 3 to Appendix A. Numerous taxonomic changes are incorporated and country distributions are updated. CENSUS The number of species now recorded from the British Isles stands at 2,558 of which 58 are thought to be extinct and in addition there are 191 adventive species. ADDITIONAL SPECIES in main list Also make appropriate changes in the index 15.0715 Phyllonorycter medicaginella (Gerasimov, 1930) E S W I C 62.0382 Acrobasis fallouella (Ragonot, 1871) E S W I C 70.1698 Eupithecia breviculata (Donzel, 1837) Rusty-shouldered Pug E S W I C 72.089 Grammodes bifasciata (Petagna, 1786) Parallel Lines E S W I C The authorship and date of publication of Grammodes bifasciata were given by Brownsell & Sale (2020) as Petagan, 1787 but corrected to Petagna, 1786 by Plant (2020).
    [Show full text]
  • Insekt-Nytt • 38 (3) 2013
    Insekt-Nytt • 38 (3) 2013 Insekt-Nytt presenterer populærvitenskape lige Insekt-Nytt • 38 (3) 2013 oversikts- og tema-artikler om insekters (inkl. edder koppdyr og andre landleddyr) økologi, Medlemsblad for Norsk entomologisk systematikk, fysiologi, atferd, dyregeografi etc. forening Likeledes trykkes artslister fra ulike områder og habitater, ekskursjons rap por ter, naturvern-, Redaktør: nytte- og skadedyrstoff, bibliografier, biografier, Anders Endrestøl his to rikk, «anek do ter», innsamlings- og prepa re- rings tek nikk, utstyrstips, bokanmeldelser m.m. Redaksjon: Vi trykker også alle typer stoff som er relatert Lars Ove Hansen til Norsk entomologisk forening og dets lokal- Jan Arne Stenløkk av de linger: årsrapporter, regnskap, møte- og Leif Aarvik ekskur sjons-rapporter,­­ debattstoff etc. Opprop og Halvard Hatlen kon taktannonser er gratis for foreningens med lem- Hallvard Elven mer. Språket er norsk (svensk eller dansk) gjerne med et kort engelsk abstract for større artik ler. Nett-redaktør: Våre artikler refereres i Zoological record. Hallvard Elven Insekt-Nytt vil prøve å finne sin nisje der vi Adresse: ikke overlapper med vår forenings fagtidsskrift Insekt-Nytt, v/ Anders Endrestøl, Norwegian­­ Journal of Entomology. Origi na le NINA Oslo, vitenskapelige undersøkelser, nye arter for ulike Gaustadalléen 21, faunaregioner og Norge går fortsatt til dette. 0349 Oslo Derimot tar vi gjerne artikler som omhandler Tlf.: 99 45 09 17 «interessante og sjeldne funn», notater om arters [Besøksadr.: Gaustadalléen 21, 0349 Oslo] habitatvalg og levevis etc., selv om det nødven- E-mail: [email protected] digvis ikke er «nytt». Sats, lay-out, paste-up: Redaksjonen Annonsepriser: 1/2 side kr. 1000,– Trykk: Gamlebyen Grafiske AS, Oslo 1/1 side kr.
    [Show full text]
  • Moths of Poole Harbour Species List
    Moths of Poole Harbour is a project of Birds of Poole Harbour Moths of Poole Harbour Species List Birds of Poole Harbour & Moths of Poole Harbour recording area The Moths of Poole Harbour Project The ‘Moths of Poole Harbour’ project (MoPH) was established in 2017 to gain knowledge of moth species occurring in Poole Harbour, Dorset, their distribution, abundance and to some extent, their habitat requirements. The study area uses the same boundaries as the Birds of Poole Harbour (BoPH) project. Abigail Gibbs and Chris Thain, previous Wardens on Brownsea Island for Dorset Wildlife Trust (DWT), were invited by BoPH to undertake a study of moths in the Poole Harbour recording area. This is an area of some 175 square kilometres stretching from Corfe Castle in the south to Canford Heath in the north of the conurbation and west as far as Wareham. 4 moth traps were purchased for the project; 3 Mercury Vapour (MV) Robinson traps with 50m extension cables and one Actinic, Ultra-violet (UV) portable Heath trap running from a rechargeable battery. This was the capability that was deployed on most of the ensuing 327 nights of trapping. Locations were selected using a number of criteria: Habitat, accessibility, existing knowledge (previously well-recorded sites were generally not included), potential for repeat visits, site security and potential for public engagement. Field work commenced from late July 2017 and continued until October. Generally, in the years 2018 – 2020 trapping field work began in March/ April and ran on until late October or early November, stopping at the first frost.
    [Show full text]
  • Sborník SM 2013.Indb
    Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, Liberec, 31: 67–168, 2013 ISBN 978-80-87266-13-7 Příspěvek k fauně motýlů (Lepidoptera) severních Čech – I On the lepidopteran fauna (Lepidoptera) of northern Bohemia – I Jan Šumpich1), Miroslav Žemlička2) & Ivo Dvořák3) 1) CZ-582 61 Česká Bělá 212; e-mail: [email protected] 2) Družstevní 34/8, CZ-412 01 Litoměřice 3) Vrchlického 29, CZ-586 01 Jihlava; e-mail: [email protected] Abstract. Faunistic records of butterflies and moths (Lepidoptera) found at nine localities of northern Bohemia (Czech Republic) are presented. In total, 1258 species were found, of which 527 species were recorded in Želiňský meandr (Kadaň environs), 884 species in the Oblík National Nature Reserve (Raná environs), 313 species in the Velký vrch National Nature Monument (Louny environs), 367 species in the Třtěnské stráně Nature Monument (Třtěno environs), 575 species in Eváňská rokle (Eváň environs), 332 species in Údolí Podbrádeckého potoka (Mšené-lázně environs), 376 species in Vrbka (Budyně nad Ohří environs), 467 species in Holý vrch (Encovany environs) and 289 species in Skalky u Třebutiček (Encovany environs). The records of Triaxomasia caprimulgella (Stainton, 1851), Cephimallota praetoriella (Christoph, 1872), Niphonympha dealbatella (Zeller, 1847), Oegoconia caradjai Popescu- Gorj & Capuse, 1965, Fabiola pokornyi (Nickerl, 1864), Hypercallia citrinalis (Scopoli, 1763), Pelochrista obscura Kuznetsov, 1978, Thymelicus acteon (Rottemburg, 1775), Satyrium spini (Denis & Schiffermüller, 1775), Pseudo- philotes vicrama (Moore, 1865), Polyommatus damon (Denis & Schiffermüller, 1775), Melitaea aurelia Nickerl, 1850, Hipparchia semele (Linnaeus, 1758), Chazara briseis (Linnaeus, 1764), Pyralis perversalis (Herrich-Schäffer, 1849), Gnophos dumetata Treitschke, 1827, Watsonarctia casta (Esper, 1785), Euchalcia consona (Fabricius, 1787), Oria musculosa (Hübner, 1808) and Oligia fasciuncula (Haworth, 1809) are exceptionally significant in a broader context, not only in terms of the fauna of northern Bohemia.
    [Show full text]
  • Description of Coleophora Oreiosella Baldizzone, Sp. N. And
    SHILAP Revista de Lepidopterología ISSN: 0300-5267 ISSN: 2340-4078 [email protected] Sociedad Hispano-Luso-Americana de Lepidopterología España Baldizzone, G. Description of Coleophora oreiosella Baldizzone, sp. n. and new records on the distribution of some European Coleophoridae (Lepidoptera: Coleophoridae) SHILAP Revista de Lepidopterología, vol. 47, no. 186, 2019, May-August, pp. 269-277 Sociedad Hispano-Luso-Americana de Lepidopterología España Available in: https://www.redalyc.org/articulo.oa?id=45561111015 How to cite Complete issue Scientific Information System Redalyc More information about this article Network of Scientific Journals from Latin America and the Caribbean, Spain and Journal's webpage in redalyc.org Portugal Project academic non-profit, developed under the open access initiative SHILAP Revta. lepid., 47 (186) junio 2019: 269-277 eISSN: 2340-4078 ISSN: 0300-5267 Description of Coleophora oreiosella Baldizzone, sp. n. and new records on the distribution of some European Coleophoridae (Lepidoptera: Coleophoridae) G. Baldizzone* Abstract A new species of the genus Coleophora Hübner, 1822, C. oreiosella Baldizzone, sp. n., known to be found only in the Sierra Nevada, Spain, is described. New data on the distribution of some European species are provided. The male of C. depunctella Toll, 1961, is shown for the first time. KEY WORDS: Lepidoptera, Coleophoridae, Coleophora, new species, new records, Europa. Descripción de Coleophora oreiosella Baldizzone, sp. n. y nuevos registros sobre la distribución de algunos Coleophoridae europeos (Lepidoptera: Coleophoridae) Resumen Se describe una nueva especie del género Coleophora Hübner, 1822, C. oreiosella Baldizzone sp. n., sólo conocida de Sierra Nevada, España. Se proporcionan nuevos datos sobre la distribución de algunas especies europeas.
    [Show full text]