Sborník muzea karlovarSkého kraje 21 (2013) 157 Průzkum Fauny motýlů (lePidoPtera) v národní Přírodní rezervaci soos u Františkových lázní Jiří Vávra Úvod V průběhu měsíců září – říjen 2008 a dvou sezón v letech 2009 a 2010 byl uskutečněn v hra- nicích národní přírodní rezervace Soos u Františkových Lázní inventarizační lepidopterologic- ký průzkum pro účely obnovy plánů péče NPR Soos a pro účel vyhlášení EVL Soos (kódové označení CZ0410150) . Po dokončení terénních prací byl vytvořen komentovaný seznam zjiš- těných stenotopních druhů motýlů s poznámkami o biotopech a stanovištích, v nichž byl druh zjištěn, společně s poznámkami o vzácnosti či jedinečnosti výskytu a s případným uve- dením konkrétního ohrožení s návrhy managementových opatření pro ochranu zjištěných motýlích druhů . Studie shrnuje výsledky průzkumů všech tří let . Jsou také zahrnuty ojedinělé nálezy au- tora z jara roku 2008 . Tabulkové přehledy obsahují pro úplnost i výsledky obdobných prů- zkumů jiných autorů uskutečněných na lokalitě v letech minulých (eBenHöH 1975, SVoBodoVá et al . 1987, elSner et al ., nepubl . – údaje z let 1994 až 1998) . Nálezy těchto autorů nejsou ve většině případů opatřeny komentářem s ohledem na nedostupnost nálezových dat . Součástí tohoto příspěvku jsou doporučení pro úpravu plánu péče realizovaného na biotopech rezer - vace i na plochách uvažované evropsky významné lokality (EVL), které zahrnují cenné bioto - py ležící mimo hranici stávající NPR . METODIKA V průběhu září a října roku 2008 a dále v období březen–říjen 2009 a 2010 probíhal inven- tarizační průzkum motýlů v cca 14 denních intervalech, přičemž konkrétní termíny exkurzí závisely především na chodu počasí s cílem dosáhnout optimálních výsledků v průběhu ce- lodenních sběrů i nočních lovů na světlo . Závěrem sezóny v září a říjnu byla činnost zaměře- na především na sběr nedospělých stadií . Housenky některých druhů, u nichž nebylo mož- no uspokojivě provést determinaci, byly přeneseny do laboratorního chovu, kde setrvaly do doby jarního líhnutí imág . Byly používány tyto metody průzkumu: – evidence imág v průběhu dne, – evidence vývojových stadií včetně požerků, – chov nedospělých stadií v laboratorním chovu v průběhu roku, – denní odchyt a následná preparace imág v případě obtížně determinovatelných druhů, – noční lov imág na světlo s použitím přenosné svítilny se zdrojem světla atraktivním pro druhy s noční aktivitou (zářivková trubice FL-6BL) . Průzkumy byly prováděny pokud možno rozptýleně po celé ploše chráněného území, aby byly zastiženy rozličné typy biotopů . Pozornost byla věnována i některým atraktivním biotopům ležícím mimo území dnešní NPR, na plochách, které leží v hranicích EVL Soos . To se týká především rašelinných biotopů za severní a východní hranicí NPR podél toku Sázek . 158 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Jiří Vávra Byla pořizována fotografická dokumentace vývojových stadií i dospělců v přirozeném prostředí . Determinace minujících druhů byla prováděna porovnáním požerků s herbářovými položkami a fotodokumentací autora . Pro názvosloví motýlů byl použit aktuální literární zdroj ( laštůVka & liška 2011, pracovní verze z podzimu roku 2010) . Nálezy byly zhodnoceny metodou vypracovanou autorem průzkumu ( VáVra 2008), která vznikla jako obecně použitelný metodický pokyn platný v podmínkách ČR, pro účely hodno - cení zachovalosti a původnosti biotopů s využitím analýzy motýlích druhů jakožto indikátorů . Zvolený přístup využívá kromě vazby druhu na určitý typ biotopu a vazby na živnou rostlinu také četnost výskytu resp . vzácnost (na základě současných znalostí) druhu v podmínkách České republiky . Tato vzájemná provázanost hodnocených charakteristik (stanoviště – rostli - na – vzácnost) do značné míry snižuje míru rizika neobjektivního posuzování indikační hod - noty jednotlivých druhů . Metoda rozděluje druhy motýlů do čtyř indikačních skupin (indiká- tor 1 až 4) na základě potravní vazby, vazby na stanoviště a četnosti výskytu . Pro stanovení indikační hodnoty druhů je použit jednoduchý vzorec I = P + S + V, kde I = indikační hodno- ta, P = potravní vazba, S = stanovištní vazba a V = vzácnost (viz tab . 1) . Jednotlivé stupně indikační hodnoty (viz tab . 1) lze popsat následovně: indikátor 1 . stupně – druh výrazně stenotopní, nejčastěji monofágní, omezeně rozšířený a málo početný . indikátor 2 . stupně – druh stenotopní, nejčastěji oligofágní, omezeně rozšířený a málo po- četný, rozšířenější a početnější ve srovnání s indikátorem 1 . stupně . indikátor 3 . stupně – druh s užší vazbou na stanoviště a oligofágní nebo s volnější vazbou na stanoviště a monofágní, dosti rozšířený . indikátor 4 . stupně – druh eurytopní, hojný a rozšířený, nejčastěji polyfágní, někdy oligofág- ní i monofágní, ale vázaný na druh rostliny všeobecně rozšířený . tab . 1: Hodnocení motýlích druhů jako indikátorů zachovalosti biotopů pro účely jejich ochrany . Hlediska Bodové hodnocení Potravní vazba (P) Druh polyfágní – prakticky bez vyjádřitelné vazby na určitou živnou rostlinu 1 Druh omezeně polyfágní – vázaný na druhy rostlin různých čeledí 2 Druh oligofágní – vázaný na několik rodů téže čeledi 3 Druh omezeně oligofágní – vázaný na několik druhů téhož rodu 4 Druh monofágní – vázaný na jediný druh rostliny 5 Stanovištní vazba (S) Druh eurytopní – bez vazby na určitý typ stanoviště 1 Druh oligotopní – vázaný na skupinu příbuzných biotopů 2 Druh stenotopní – striktně vázaný na jediný typ stanoviště 3 Průzkum fauny motýlů (Lepidoptera) v národní Přírodní rezervaci SooS 159 Hlediska Bodové hodnocení Vzácnost – četnost výskytu na základě dosavadních znalostí (V) Druh rozšířený a početný 1 Druh rozšířený ale nehojný 2 Ojedinělé nálezy z většího počtu lokalit 3 Ojedinělé nálezy z malého počtu lokalit 4 Ojedinělé nálezy z jediné lokality 5 Indikační význam druhů na základě bodového hodnocení (I) Indikátor 1. stupně 11 až 13 Indikátor 2. stupně 9 až 10 Indikátor 3. stupně 7 až 8 Indikátor 4. stupně 3 až 6 Biotop, na němž jsou přítomny indikátory 1 . nebo 2 . stupně (viz tab . 1), případně obou těchto kategorií, lze považovat ve většině případů za velice kvalitní z hlediska přírodovědec- kého . Více informací o kvalitě biotopů na základě přítomnosti jednotlivých indikátorů lze na- lézt v metodice (VáVra 2008) nebo v průzkumu fauny motýlů EVL Kaňon Ohře (VáVra 2012) . Druhy hodnocené jako indikátory 1 . a 2 . stupně jsou stručně komentovány . Komentáře jsou orientovány bionomicky . Stručně je uvedena případná potřeba úpravy managementu směřující ke zlepšení podmínek pro úspěšný vývoj stenotopních druhů na jejich stanovištích, a to souhrnně pro všechny druhy . Zaznamenané druhy motýlů jsou v systematickém pořadí uvedeny v příloze č . 1 . charakteristika Území Přírodní komplex Soos je tvořen rašelinnými lesy, rašeliništi a slatiništi . Je situován seve- rovýchodně obce Hájek, 3,8 km severovýchodně od Františkových Lázní . Území Soosu je unikátním souborem lesních a nelesních stanovišť . Část území tvoří lesní společenstva, ta jsou zastoupena zejména charakteristicky vyvinutými rašelinnými březinami . Najdeme zde také rašelinné brusnicové bory a suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť . V západní části rašelinných komplexů se nacházejí fragmenty blatkového boru . Část území je porostlá kultur- ními lesy s převahou smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris) . Podél vodních toků se nacházejí porosty mokřadních jasenin a olšin . Otevřené části rašelinných ploch vyplňují společenstva přechodových rašelinišť (obr . 2) a společenstva zrašelinělých půd s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) . V místech s vývěry minerálních pramenů se vytvořila vegetace slanisk . Do ní řadíme též druhově chudé (díky extrémním podmínkám) slanomilné rákosiny . V okrajových partiích holých zasolených půd, které jsou téměř bez ve- getace, jsou vyvinuty slanomilné trávníky . Na křemelině, kde se uchytila bříza pýřitá ( Betula pubescens), se vyvinuly chudé, řídké trávníky s dominancí psinečků (Agrostis sp . div ). Podél toků a vodních kanálů se vyskytují společenstva vegetace vysokých ostřic . Často zastoupené jsou rákosiny eutrofních stojatých vod s dominantním orobincem širokolistým (Typha latifo- lia) a rákosem obecným (Phragmites australis) . Jezírka nedaleko obce Kateřina jsou tvořena 160 PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Jiří Vávra Obr. 1: Mapa území s vyznačením hranice NPR Soos. společenstvy vegetace parožnatek . Na vodních plochách se uplatňuje vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní (Utricularia australis) a vegetace oligotrofních jezírek a tůní . Luční společenstva zastupují degradované vlhké pcháčové louky s dominantní metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), smilkové louky, fragmenty vegetace bezkolencových luk a zejména při hranicích NPR Soos a v jejím okolí mezické ovsíkové louky (podle weB1) . Na velké části území se v 19 . století a v první polovině 20 . století těžila rašelina a slatina (topný materiál, lázeňské účely) a v centrální části též křemelina na výrobu žáruvzdorných ci- hel, izolačních obkladů, prášků a loužení minerálních solí . V okrajových částech se též těžily jíly . Těžební práce (na území dnešní NPR Soos byly zcela ukončeny až vyhlášením rezervace v roce 1964) si vyžádaly vybudování odvodňovacích kanálů, které způsobily snížení hladiny podzemní vody (zaHradniCký & maCkoVčín 2004) . Vegetace Soosu je tak z velké části druhot - ná, často jde sukcesní stádia na různých typech substrátů . Těžba jílů pokračuje v širším okolí NPR dodnes . Inventarizační průzkum motýlí fauny probíhal převážně v hranicích stávající NPR