DOCSLIB.ORG

Bakalářská Práce

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Bakalářská Práce JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Bakalářská práce Brno 2012 Jana Plachetková JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra zpěvu Studijní obor zpěv Giacomo Puccini: Suor Angelica Bakalářská práce Autor práce: Jana Plachetková Vedoucí práce: Mgr. MgA. Monika Holá, Ph.D. Oponent práce: PhDr. Alena Borková Brno 2012 Bibliografický záznam PLACHETKOVÁ, Jana Giacomo Puccini: Suor Angelica [Giacomo Puccini: Sister Angelica]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra zpěvu, 2012 [39 s.]. Vedoucí bakalářské práce MgA. Monika Holá, Ph.D. Anotace Bakalářská práce „Giacomo Puccini: Suor Angelica“ pojednává o méně známé opeře Giacoma Pucciniho Suor Angelica, která je součástí jeho triptychu s názvem Il tritttco. Soustřeďuje se na všechny tři jednoaktové opery trilogie, kterými jsou Il tabarro, Suor Angelica a Gianni Schicchi. Práce se zaměřuje především na operu Suor Angelica, její světové premiéry a inscenaci uvedenou na Janáčkově akademii múzických umění v Brně v rámci projektu Studia Devítka. Přináší také interpretační pohled na celou operu uvedenou ve Studiu Devítka se zaměřením na hlavní roli Angeliky na základě vlastních poznatků a zkušeností z účinkování v této opeře. Dále se práce okrajově dotýká Pucciniho života a jeho operní tvorby. Annotation The bachelor´s thesis „Giacomo Puccini: Suor Angelica“ deals with a lesser known opera Giacoma Pucciniho Suor Angelica which is a part of the triptych titled Il tritttco. It concentrates on all three one-act operas of the trilogy - Il tabarro, Suor Angelica a Gianni Schicchi. The study focuses first of all on the opera Suor Angelica, its world premieres and the performance staged at the Janáček Academy of Music and Performing Arts in Brno within the project of the Studio Devítka. It also offers interpretation view of the whole opera shown in the Studio Devítka with orientation on the main part of Angelica based on own experience from performing in this opera. The thesis briefly describes Puccini´s life and his opera output. Klíčová slova Puccini, opera, Il trittico, Il tabarro, Suor Angelica, Gianni Schicchi, postava Angeliky Keywords Puccini, opera, The triptych, The cloak, Sister Angelica, Gianni Schicchi, character of Angelica Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem uvedené informační zdroje. V Brně, dne 4. května 2012 Jana Plachetková Obsah ÚVOD ……………………………………………………………………………... 5 1. GIACOMO PUCCINI ……………………………………………………… 6 1.1 Významný hudebnický rod ………………………………………… 6 1.2 Studium hudby ……………………………………………………… 7 1.3 Operní skladatel …………………………………………………….. 8 2. IL TRITTICO – SOUBOR TŘÍ JEDNOAKTOVEK …………………… 12 2.1 Il tabarro ……………………………………………………………. 15 2.2 Sour Angelica ……………………………………………………… 18 2.3 Gianni Schicchi ……………………………………………………. 20 2.4 3. ANALÝZA OPERY SUOR ANGELICA ……………………………….. 23 3.1 Obsah opery ………………………………………………………. 24 3.2 Stěžejní postavy díla ……………………………………………... 27 3.2.1 Angelica ……………………………………………………. 27 3.2.2 La Zia Principessa ………………………………………… 29 3.3 Inscenace opery Suor Angelica na JAMU ……………………... 30 3.3.1 Vlastní interpretační pohled ……………………………… 32 ZÁVĚR …………………………………………………………………………... 34 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE …………………………………………... 35 SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………………………… 38 PŘÍLOHY ………………………………………………………………………... 39 Úvod Když jsem v roce 2011 jako studentka druhého ročníku oboru zpěv na Janáčkově akademii múzických umění v Brně dostala příležitost ztvárnit roli sestry Angeliky ze stejnojmenné opery Giacoma Pucciniho v rámci projektu Studia Devítka, byla jsem nadšená. Pucciniho opery jsem znala dobře, ovšem o téhle méně známé jsem si musela najít několik informací. Zjistila jsem, že je součástí díla zvaného Il trittico, což je soubor tří krátkých jednoaktovek. První částí je dramatická opera Il tabarro (Plášť), střední částí je právě Suor Angelica (Sestra Angelika) s lyrickým podbarvením a závěr triptychu tvoří komická opera Gianni Schicchi. V této práci se zaměřuji na popis a analýzu opery Suor Angelica z interpretačního pohledu. Také se zde věnuji stručnému připomenutí životních osudů a tvorby slavného a výjimečného italského operního skladatele Giacoma Pucciniho. Práci jsem rozdělila do tří kapitol s názvy „Giacomo Puccini“, kde se zaměřuji na jeho život a tvorbu, „Il trittico – soubor tří jednoaktovek“, zde podrobně popisuji opery Il tabarro, Suor Angelica a Gianni Schicchi a „Analýza opery Suor Angelica“, kde se podrobněji zabývám touto operou a rozebírám z interpretačního pohledu inscenaci uvedenou na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. 5 1. Giacomo Puccini 1.1 Významný hudebnický rod Giacomo Antonio Domenico Michele Secondo Maria Puccini1 se narodil 22. prosince 1858 v severoitalském městě Lucca a zemřel dne 29. listopadu 1924 v Bruselu. Pocházel z hudebnického rodu, který byl po celé generace usazen v Lucce a jehož geniální hudební historie zasahovala až do počátku osmnáctého století. Mozartův a Haydnův součastník a přítel Giacomo Puccini, který žil v letech 1712 až 1781, byl skladatelem, výkonným hudebníkem a kapelníkem. Jeho syn a nástupce Antonio Puccini žijící v letech 1747 až 1832 napsal ve své době velice slavnou operu Osvobození Luccy. Dalším ze slavné hudebnické dynastie byl Pucciniho dědeček Domenico Puccini, žil v letech 1771 až 1815, který napsal několik klavírních koncertů a sonát. Giovanni Pacini2 napísal vo svojom nekrológu: „Potomkom a dedicom talentu Domenica Pucciniho bude nevšedné dieťa, ktoré preslávi povesť talianskej hudby a prinesie nové hudobné krásy celému svetu...“3 Obdivuhodné nadání podědil i jeho syn Michele Puccini, který žil v letech 1813 až 1864. Byl skladatelem, učitelem a varhaníkem v chrámu sv. Martina v Lucce. Studoval u Donizettiho. K jeho dílům patří např. dvě opery (bohužel se nedochovaly) a osmačtyřicetihlasý kánon zkomponovaný a uvedený k příležitosti návštěvy papeže Pia IX. v Lucce. Michele se oženil s Albinou Magi, která byla také z hudebnické rodiny a narodilo se jim sedm dětí (Ottilia, Tomaide, Iginia, Nittei, Giacomo, Ramelde a Michale). Jedním z nich byl Giacomo Puccini. 1 Jméno Giacomo Antonio Domenico Michele Secondo Maria dostal Puccini na počest svých muzikantských předků. 2 Giovanni Pacini (11.2.1796 - 6.12.1867) byl italský operní skladatel. Jeho současníky byli např. Rossini, Meyerbeer, Vaccai, Bellini, Donizetti. Napsal kolem sedmdesáti oper, např. Adelaide e Comingio, L’ultimo giorno di Pompei. V roce 1837 se stal kapelníkem v Lucce a ředitelem nového hudebního institutu, který založil, Istituto musicale Pacini (Paciniho hudební škola). 3 BÓKAY, János Puccini. Bratislava: Tatran, 1976, str. 11 6 1.2 Studium hudby Otec jej učil hrát na varhany a prvním učitelem, který v Puccinim začal rozvíjet hudební vlohy byl jeho stýček Fortunato Magi. Začal ho vyučovat zpěv a Puccini, který měl pěkný alt, se stal v deseti letech zpěvákem v chrámovém sboru. Když se stal Magi ředitelem Paciniho hudební školy, vstoupil do institutu i Puccini a začal studovat hudbu. Zprvu byl žákem strýce Fortunata, ale potom přešel k profesorovi harmonie a skladby Carlu Amgelonimu, který byl původně žákem Pucciniho otce. Díky preciznímu studiu kontrapunktu, fugy a kánonu se stal Puccini ve čtrnácti letech varhaníkem a hrál v několika chrámech v Lucce. V letech 1875 až 1880 začíná psát své první kompozice. Jsou to převážně skladby pro varhany nebo chrámové sbory, např. Credo, Moteto ke cti sv. Pavla, Salve regina coeli. Komponoval také světské skladby, např. Preludio sinfonico pro orchestr z roku 1876, nebo kantátu I figli d´Italia bella (Synové krásné Itálie) z roku 1877. V Paciniho hudební škole absolvoval v roce 1880 skladbou Mše As dur pro sólové hlasy, sbor a orchestr. Amgeloni, který sám velice miloval operu, měl na mladého Pucciniho zásadní vliv, neboť ho seznámil s Verdiho tvorbou. V roce 1876 ušel Puccini třicet kilometrů z Luccy do Pisy, aby tam mohl shlédnout provedení Verdiho Aidy. Na základě ohromného zážitku z této opery se rozhodl, že se chce stál operním skladatelem. Ve dvacetidvou letech Puccini nastupuje na milánskou konzervatoř, kde získal stipendium. Stal se žákem Amilcara Ponchielliho a Antonia Bazziniho. Bazzini byl vynikající houslista a nějakou dobu žil v Lipsku, kde se seznámil s německou hudbou a hlavně s Richardem Wagnerem. Své nadšení z této hudby předal i Puccinimu, který tíhl k polyfonii a k orchestru. Obdivoval ve Wagnerových operách nepřetržitý tok nástrojové hudby. Ponchielli zase seznámil Pucciniho s tvorbou francouzskou, s lyrismem Masseneta a Gounoda. Puccini dokončil úspěšně konzervatoř v Miláně v roce 1883 uvedením své absolventské skladby Capriccio sinfonico. 7 1.3 Operní skladatel Ještě v době studií na milánské konzevatoři v roce 1883 Puccini zkomponoval svou první operu Le villi (Víly). Vytvořil ji na základě vypsané soutěže o nejlepší jednoaktovku, kterou vyhlásil nakladatel Edoardo Sonzogna. Libreto napsal Ferdinando Fontana, kterého Puccinimu doporučil jeho učitel Ponchielli. Jednalo se o mytologický námět, kdy zhrzená milenka utancuje svého milého k smrti. Pucciniho prvotina neměla velké ohlasy a nezískala žádná ocenění. Ovšem o rok později byla stejná opera s malými úpravami a ve dvouaktovém znění uvedena s úspěchem. Díky tomu si ho všimnul hudební nakladatel Guilio Ricordi, nabídl mu spolupráci a hned si u něj objednal dlší operu. Puccini objednanou operu nezačal komponovat okamžitě, neboť se musel vrátit zpět domů do Luccy, aby pohřbil maktu. Zamiloval se tam do vdané ženy Elviry Bonturiové Gemignaniové a utekl s ní. Narodil se jim nemanželský
Load more

Recommended publications
  • Gianni Schicchi De Giacomo Puccini: Los Semiomotivos
    2015 32 Iciar Nadal García Gianni Schicchi de Giacomo Puccini: los semiomotivos Departamento Lingüística General e Hispánica Director/es Pueo Domínguez, Juan Carlos Blesa Lalinde, José Ángel Tesis Doctoral Autor Director/es UNIVERSIDAD DE ZARAGOZA Repositorio de la Universidad de Zaragoza – Zaguan http://zaguan.unizar.es Departamento Director/es Tesis Doctoral GIANNI SCHICCHI DE GIACOMO PUCCINI: LOS SEMIOMOTIVOS Autor Iciar Nadal García Director/es Pueo Domínguez, Juan Carlos Blesa Lalinde, José Ángel UNIVERSIDAD DE ZARAGOZA Lingüística General e Hispánica 2009 Repositorio de la Universidad de Zaragoza – Zaguan http://zaguan.unizar.es Departamento Director/es Tesis Doctoral Autor Director/es UNIVERSIDAD DE ZARAGOZA Repositorio de la Universidad de Zaragoza – Zaguan http://zaguan.unizar.es GIANNI SCHICCHI DE GIACOMO PUCCINI: LOS SEMIOMOTIVOS Tesis Doctoral Presentada por Icíar Nadal García para optar al título de doctora Codirectores de la Tesis: Dr. D. José Ángel Blesa Lalinde, Universidad de Zaragoza Dr. D. Juan Carlos Pueo Domínguez, Universidad de Zaragoza Área de Teoría de la literatura y literatura comparada Departamento de Lingüística General e Hispánica Universidad de Zaragoza GIANNI SCHICCHI DE GIACOMO PUCCINI: LOS SEMIOMOTIVOS Icíar Nadal García Vº Bº Los codirectores de la tesis Fdo. Dr. Jose Ángel Blesa Lalinde Fdo. Dr. Juan Carlos Pueo Domínguez AGRADECIMIENTOS Al terminar de redactar la investigación desarrollada hasta hoy, me siento afortunada por haber encontrado tantas personas generosas y de tan gran calidad. Quiero agradecer la ayuda de los codirectores de la tesis, José Ángel Blesa y Juan Carlos Pueo, mis maestros en estos últimos años. Su asesoramiento científico, su exigencia y su entusiasmo durante este proceso, han sido decisivos.
    [Show full text]
  • Arriva Un Bastimento Carico Di Artisti. Sulle Tracce Della Cultura Italiana Nella Buenos Aires Del Centenario
    RiMe Rivista dell’Istituto di Storia dell’Europa Mediterranea ISSN 2035-794X numero 6, giugno 2011 Arriva un bastimento carico di artisti. Sulle tracce della cultura italiana nella Buenos Aires del Centenario Irina Bajini Istituto di Storia dell’Europa Mediterranea Consiglio Nazionale delle Ricerche http://rime.to.cnr.it ! " # $ O P % & " ' ()% !! '* " " ! ' ) I ' % & * % & ,& " & ' - !! * - ' "." % ! " " 0 !! 0 % # &$ '--'-1' 1 1--) ' !! ' 'R' 3 M )'R ' 'R' *355-666 5 7 70 6)897:9:8;! !19::<=9>=?95?=;@7%A9::B:8;>@? &3 &6-C-66 '3 '6-C-66 ) ! "# $% &" ' $%!" '(" " " )% $%% &%! *% + , -# ' ". / " "" )#! %0 & ' &'"%% ' %" R" & '% !##" '+#" % %3! " 4 ##% " % "5' $# #!!. 6! %'7 ! %8 %! %' ' &! 5 ! )% " 7 ! % "% ' 0 9%" $ %% $ %" ' #"% %"%' ) % (% #(!! 7R%!.""" %' R& %0 " % " %3 7 "%" %& %" 3 %&!' ! !!! % " 7 => " *'& ' 4&!#( # O @ #' &"P % ! &%7%%#"0 ' R&& %0 " % "' % &0 %'3Q %&9% $% #"" "%!.!" ""%" %% "' #! %)@ %% 9#"&" !%! '%"#" "%!!' ! " % " ) #%#' ("% '! ! 7 C * "% ' # % # ' * % @ D!! ' 4 3 #!."" #9 !. M %&4 %#C & @%# #"# % & @%# " # + % "# %! #' # %(%#"F%'G !.#=9F *&%##+&%#% #" #' ("% ' % " "%#" ' '% " # % 3 # ) % 5 & " &#" #"% "%% ' #9'%"# $ " $ %0 ! '' + (" !#& * '#%% ' ' ' ! ! "K" ' % ' !! " !" '
    [Show full text]
  • Boston Symphony Orchestra Concert Programs, Season 35,1915-1916, Trip
    SANDERS THEATRE . CAMBRIDGE HARVARD UNIVERSITY ^\^><i Thirty-fifth Season, 1915-1916 Dr. KARL MUCK, Conductor ITTr WITH HISTORICAL AND DESCRIPTIVE NOTES BY PHILIP HALE THURSDAY EVENING, MARCH 23 AT 8.00 COPYRIGHT, 1916, BY C. A. ELLIS PUBLISHED BY C. A. ELLIS, MANAGER 1 €$ Yes, It's a Steinway ISN'T there supreme satisfaction in being able to say that of the piano in your home? Would you have the same feeling about any other piano? " It's a Steinway." Nothing more need be said. Everybody knows you have chosen wisely; you have given to your home the very best that money can buy. You will never even think of changing this piano for any other. As the years go by the words "It's a Steinway" will mean more and more to I you. and thousands of times, as you continue to enjoy through life the com- panionship of that noble instrument, absolutely without a peer, you will say to yourself: "How glad I am I paid the few extra dollars and got a Steinway." pw=a I»3 ^a STEINWAY HALL 107-109 East 14th Street, New York Subway Express Station at the Door Represented by the Foremost Dealers Everywhere Thirty-fifth Season, 1915-1916 Dr. KARL MUCK, Conductor Violins. Witek, A. Roth, O. Hoffmann, J. Rissland, K. Concert-master. Koessler, M. Schmidt, E. Theodorowicz, J. Noack, S. Mahn, F. Bak, A. Traupe, W. Goldstein, H. Tak, E. Ribarsch, A. Baraniecki, A. Sauvlet. H. Habenicht, W. Fiedler, B. Berger, H. Goldstein, S. Fiumara, P. Spoor, S. Sulzen, H.
    [Show full text]
  • Ceriani Rowan University Email: [email protected]
    Nineteenth-Century Music Review, 14 (2017), pp 211–242. © Cambridge University Press, 2016 doi:10.1017/S1479409816000082 First published online 8 September 2016 Romantic Nostalgia and Wagnerismo During the Age of Verismo: The Case of Alberto Franchetti* Davide Ceriani Rowan University Email: [email protected] The world premiere of Pietro Mascagni’s Cavalleria rusticana on 17 May 1890 immediately became a central event in Italy’s recent operatic history. As contemporary music critic and composer, Francesco D’Arcais, wrote: Maybe for the first time, at least in quite a while, learned people, the audience and the press shared the same opinion on an opera. [Composers] called upon to choose the works to be staged, among those presented for the Sonzogno [opera] competition, immediately picked Mascagni’s Cavalleria rusticana as one of the best; the audience awarded this composer triumphal honours, and the press 1 unanimously praised it to the heavens. D’Arcais acknowledged Mascagni’smeritsbut,inthesamearticle,alsourgedcaution in too enthusiastically festooning the work with critical laurels: the dangers of excessive adulation had already become alarmingly apparent in numerous ill-starred precedents. In the two decades prior to its premiere, several other Italian composers similarly attained outstanding critical and popular success with a single work, but were later unable to emulate their earlier achievements. Among these composers were Filippo Marchetti (Ruy Blas, 1869), Stefano Gobatti (IGoti, 1873), Arrigo Boito (with the revised version of Mefistofele, 1875), Amilcare Ponchielli (La Gioconda, 1876) and Giovanni Bottesini (Ero e Leandro, 1879). Once again, and more than a decade after Bottesini’s one-hit wonder, D’Arcais found himself wondering whether in Mascagni ‘We [Italians] have finally [found] … the legitimate successor to [our] great composers, the person 2 who will perpetuate our musical glory?’ This hoary nationalist interrogative returned in 1890 like an old-fashioned curse.
    [Show full text]
  • Il Trittico 301
    Recondite Harmony: Il Trittico 301 Recondite Harmony: the Operas of Puccini Chapter 12: Il Trittico: amore, dolore—e buonumore “Love and suffering were born with the world.” [L’amore e il dolore sono nati col mondo] Giacomo Puccini, letter to Luigi Illica, 8 Oct 19121 Puccini’s operatic triptych, Il Trittico, is comprised of the three one-act operas: Il tabarro, a story of illicit love; Suor Angelica, a tale of a nun’s suffering at the loss of her illegitimate child; and Gianni Schicchi, a dark comedy in which both love and loss are given a morbidly humorous twist. The Trittico2 was always intended by the composer to be performed in a single evening, and it will be treated as a tripartite entity in this chapter. The first two editions, from 1918 and 1919, group all three works together, which was at Puccini’s insistence. In an unpublished letter to Carlo Clausetti, dated 3 July 1918, the composer reveals how he clashed with publisher Tito Ricordi over this issue: There remained the question of the editions—that is, [Tito Ricordi] spoke of them immediately and pacified me by saying that they will publish the works together and separately. But I think that he was not truthful because the separated ones will never see the light of day. And what will happen with the enumeration? There will certainly not be two types of clichets [printing plates], one with numbers progressing through the three operas, and the other with numbers for each score, starting from number one. So, he deceived me.3 1 Eugenio Gara.
    [Show full text]
  • Il Trittico Pucciniano
    GIACOMO PUCCINI IL TRITTICO PUCCINIANO Il trittico viene rappresentato per la prima volta al Teatro Metropolitan di New York il 14 dicembre 1918. Il tabarro - Luigi Montesanto (Michele); Giulio Crimi (Luigi), Claudia Muzio (Giorgetta); Suor Angelica - Geraldine Farrar (Suor Angelica), Flora Perini (Zia Principessa); Gianni Schicchi - Giuseppe de Luca (Gianni Schicchi), Florence Easton (Lauretta), Giulio Crimi (Rinuccio); direttore d'orchestra Roberto Moranzoni. La prima italiana ha luogo, meno d'un mese dopo, al Teatro Costanzi (odierno Teatro dell'opera di Roma) l'undici gennaio 1919, sotto la prestigiosa direzione di Gino Marinuzzi, fra gli interpreti principali: Gilda dalla Rizza, Carlo Galeffi, Edoardo de Giovanni, Maria Labia, Matilde Bianca Sadun. L'idea d'un "Trittico" - inizialmente Puccini aveva pensato a tre soggetti tratti dalla Commedia dantesca, poi a tre racconti di autori diversi - si fa strada nella mente del Maestro almeno un decennio prima, già a partire dal 1905, subito a ridosso di Madama Butterfly. Tuttavia, sia questo progetto sia quello d'una "fantomatica" Maria Antonietta (che, come si sa, non fu mai realizzata) vengono per il momento accantonati in favore della Fanciulla del West (1910). La fantasia pucciniana è rivisitata dall'immagine d'un possibile "trittico" nel 1913, proprio mentre proseguono - gli incontri con Gabriele D'Annunzio per una possibile Crociata dei fanciulli...... Infatti, proprio nel febbraio di quello stesso anno Puccini è ripreso dall'urgenza del "trittico": immediatamente avvia il lavoro sul primo dei libretti che viene tratto da La Houppelande, un atto unico, piuttosto grandguignolesco, di Didier Gold, cui il compositore aveva assistito, pochi mesi prima, in un teatro parigino: sarà Il tabarro, abilmente ridotto a libretto da Giuseppe Adami.
    [Show full text]
  • Enrico Caruso
    NI 7924/25 Also Available on Prima Voce ENRICO CARUSO Opera Volume 3 NI 7803 Caruso in Opera Volume One NI 7866 Caruso in Opera Volume Two NI 7834 Caruso in Ensemble NI 7900 Caruso – The Early Years : Recordings from 1902-1909 NI 7809 Caruso in Song Volume One NI 7884 Caruso in Song Volume Two NI 7926/7 Caruso in Song Volume Three 12 NI 7924/25 NI 7924/25 Enrico Caruso 1873 - 1921 • Opera Volume 3 and pitch alters (typically it rises) by as much as a semitone during the performance if played at a single speed. The total effect of adjusting for all these variables is revealing: it questions the accepted wisdom that Caruso’s voice at the time of his DISC ONE early recordings was very much lighter than subsequently. Certainly the older and 1 CAVALLERIA RUSTICANA, Mascagni - O Lola ch’ai di latti la cammisa 2.50 more artistically assured he became, the tone became even more massive, and Rec: 28 December 1910 Matrix: B-9745-1 Victor Cat: 87072 likewise the high A naturals and high B flats also became even more monumental in Francis J. Lapitino, harp their intensity. But it now appears, from this evidence, that the baritone timbre was 2 LA GIOCONDA, Ponchielli - Cielo e mar 2.57 always present. That it has been missed is simply the result of playing the early discs Rec: 14 March 1910 Matrix: C-8718-1 Victor Cat: 88246 at speeds that are consistently too fast. 3 CARMEN, Bizet - La fleur que tu m’avais jetée (sung in Italian) 3.53 Rec: 7 November 1909 Matrix: C-8349-1 Victor Cat: 88209 Of Caruso’s own opinion on singing and the effort required we know from a 4 STABAT MATER, Rossini - Cujus animam 4.47 published interview that he believed it should be every singers aim to ensure ‘that in Rec: 15 December 1913 Matrix: C-14200-1 Victor Cat: 88460 spite of the creation of a tone that possesses dramatic tension, any effort should be directed in 5 PETITE MESSE SOLENNELLE, Rossini - Crucifixus 3.18 making the actual sound seem effortless’.
    [Show full text]
  • Puccini's Gianni Schicchi
    Puccini’s Gianni Schicchi - A survey by Ralph Moore Having already surveyed the first two operas in Puccini’s triptych Il trittico, I conclude with the last instalment, Gianni Schicchi. There are nearly fifty recordings if live recordings are counted but despite the claim on the Wikipedia that it “has been widely recorded”, it enjoys no more studio recordings than its two companion pieces. I survey below eleven, consisting of all nine studio accounts plus two mono radio broadcasts all in Italian; I am not considering any live recordings or those in German, as the average listener will want to hear the original text in good sound. The plot may be based on a cautionary tale from Dante’s Inferno about Schicchi’s damnation for testamentary falsification but its comic treatment by librettist Giovacchino Forzano, in the commedia dell'arte tradition, makes it a suitably cheery conclusion to a highly diverse operatic evening consisting of a sequence which begins with a gloomy, violent melodrama, moves on to a heart-rending tear-jerker and ends with this high farce. It is still genuinely funny and doubtless the advent of surtitles has enhanced its accessibility to non-Italian audiences, just as non-Italian speakers need a libretto to appreciate it fully when listening. This was Puccini’s only comic opera and satirises the timeless theme of the feigned grief and greed of potential heirs. The starring role is that of the resourceful arch-schemer and cunning impostor Gianni Schicchi but the contributions of both the soprano and tenor, although comparatively small, are important, as each has a famous, set piece aria, and for that reason neither part can be under-cast.
    [Show full text]
  • Historische Wetenschappen. Aanwinsten Van Anet — Periode 2018/03
    Historische wetenschappen. Aanwinsten UA–CST: RG 2154 B 19 van Anet — Periode 2018/03 EHC: 826442 [C5–096 ca] [1]Historische wetenschappen. Aanwinsten van Anet bmy De domo Nordstrandica : Festschrift zum 350 jahrigen¨ Bestehen der alt-katholischen Pfarrgemeinde Nordstrand (1654–2004) / Kerkgeschiedenis Alt-Katholische Pfarrgemeinde [Nordstrand]. — Nordstrand : Uthlande-Verlag, 2004. — 352 p. : ill. — 3–00–013066–7 The Acquaviva project : Claudio Acquaviva's generalate (1581–1615) and the emergence of modern Catholicism / SESA–Mechelen: M.11807 (a) [edit.] Pierre-Antoine Fabre ; [edit.] Favio Rurale. — Chestnut Hill, Mass. : Institute of Jesuit Sources, 2017. — 410 p. — Prinsbisschoppen van Luik : identiteit, genealogie, bastaards en 978–0–9972823–8–2 begraafplaatsen / J.M. Debois. — Plaats van uitgave niet UA–CST: GES 27 H 70 FABR 2017 gekend : Jean Marie Dubois, 2017. — 84 p. : ill. EHC: 830693 Durer¨ als Zeitzeuge der Reformation : neuer Geist und neuer Glaube / Thomas Schauerte ; [medewerker] Wolfgang Wust.¨ — Petersberg : Michael Imhof Verlag, 2017. — 216 p. : ill. — Die XV. julii. In festo S. Camilli de Lellis, fundatoris clericorum 978–3–7319–0580–6 regularium ministrantium infirmis. — Plaats van uitgave niet KMSKA: TENT–TB 9533 gekend : uitgever niet gekend, 1746. — [1] folio('s) ; [A]1. — Waarschijnlijk gedrukt in de Zuidelijke Nederlanden. Datum afgeleid van inhoud: Camillus de Lellis werd heilig verklaard in Anthropological reformations : anthropology in the era of 1746. — 000000 - # b1=b2 In $ Reformation / [edit.] Anne Eusterschulte ; [edit.] Hannah Walzholz.¨ — Gottingen¨ : Vandenhoeck & Ruprecht, 2015. — EHC: 828836:j [C2–522 a] 575 p. : ill. — (Refo500 academic studies ; 28). — Convoluut: ingebonden na 828836:4 978–3–525–55058–8 UA–CST: RG 2151 E 8 Ernest de Baviere` (1554–1612) et son temps : l'automne UA–CST: GES 27 H 73 EUST 2015 flamboyant de la Renaissance entre Meuse et Rhin / [compil.] Genevieve` Xhayet ; [compil.] Robert Halleux.
    [Show full text]
  • Le Lettere Di Puccini Sulla Rondine Dopo La Prima (27 Marzo 1917)
    Le lettere di Puccini sulla Rondine dopo la prima (27 marzo 1917) estratti a cura di Michele Girardi Sigle: A = Giacomo Puccini Epistolario, a cura di G. Adami, Milano, Mondadori, 1928 (rist.: 1982). G = Carteggi pucciniani, a cura di E. Gara, Milano, Ricordi, 1958. M = A. Marchetti, Puccini com’era, Milano, Curci, 1973. P = Giacomo Puccini. Lettere a Riccardo Schnabl, a cura di S. Puccini, Milano, Emme Edizioni, 1981. S = V. Seligman, Puccini among Friends, London, MacMillan & Co Ltd., 1938. 1917 1.4 (Monte Carlo) a Sybil Seligman (S, p. 268-9) Ho ricevuto un sacco di telegrammi ma sono stato sorpreso di non averne trovato nessuno da parte di Angeli o di Ricordi - Lui disse che avevo scritto un'opera senza futuro, e che era del cattivo Lehár. Ho insistito troppo perché la prendesse col risultato di umiliarmi nei suoi confronti. Ma lui non vuole averci niente a che fare - e ora sono spiacente perché la Rondine è un'opera piena di vita e di melodia - che ti attrarrà moltissimo. La partitura non è ancora pronta - ma quando lo sarà ti spedirò una copia. 4.5 a Alfredo Vandini (G, 708, p. 453) Rondine per ora niente. Dove? Non ci sono artisti. Sonzogno lo vedrò domani. Mi scrisse da Roma che aveva una quantità di richieste per autunno e che bisognava darla a primavera; sentirò da lui quali idee avrà. Ma io non ho premura. 11.6 a Sybil Seligman (S, p. 275) Stavo aspettando la partitura della Rondine per mandartela insiema a una lettera, e poi vengo da Bologna per la Mise en scène dell'opera, e ciò mi spinge a scriverti.
    [Show full text]
  • The Hyechra Club
    THE HYECHRA CLUB The narrator has had a lively interest in The Hyechka Club since its beginning and believes that its history merits recording and dmu- menting in The Chronicles of OkZuhoma, Members of the Club in the past have been interested and its members today are interested in building and supporting a city and a state as cultural centers in which to rear patriotic and Clod-fearing children worthy of the loftiest ideals. Instead of a brief history, this band of music lovers is entitled to a fdsized, two volume publication to report ad* quately all that they have given to the education of young people along cdtural lines and to the wealth of Tulsa and the State of Oklahoma as expressed in the leadership and influence of the known and unknown contributors. Looking over the names of world famous artists that have appeared on its early programs and in its annual Spring Festivals, the words of Warner Van Valkenburg are a fitting tribute and introduction even to this brief history of Tulsa's pioneer organization of music lovers :l "I AM MUSIC. "I am the hymns of the Christian Martyrs in the catacombs; I am the songs of thanksgiving of the kneeling Pilgrime; I am the fugues of Bach, and the oratorios of Handel and Haydn; I am the magic flute of Momrt; I am the immortal symphonies of Beethoven; I am the throbbing mee- sages of Schubert and Schumann; I am the nocturnes of Chopin and the folk melodies of Dvorak; I am the rhapsodies of Linzt and the music- dramas of Wagner; I am the voice of Peter Tchaikowski, crying in the wilderness; I am Brahms and Richard Straues, and Verdi, fulfilling the command of destiny; yea I have breathed upon the harps of MacDowell and Cadman, and have sung of a new world in the west.
    [Show full text]
  • Il Segreto Di Susanna Di Ermanno Wolf-Ferrari
    Conservatorio di musica «B. Marcello» di Venezia Diploma Accademico di 1° livello Scuola di Direzione d’Orchestra Il Segreto di Susanna di Ermanno Wolf-Ferrari Candidato: Raffaele Cipriano (matr. n. 101338) Relatore: prof. Michael Summers Correlatore: prof. Franco Rossi Anno Accademico 2013-2014 1 2 “Tutto è fumo a questo mondo che col tempo si dilegua…" finale da Il segreto di Susanna 3 4 INDICE Introduzione 7 Capitolo 1: Biografia di Ermanno Wolf-Ferrari 9 1. Gli anni della formazione 10 2. I primi passi come musicista: tra Venezia e Milano 13 3. Verso il successo: tra Venezia e Monaco 14 4. Successo italiano 16 5. Gli ultimi anni 19 Capitolo 2: Le composizioni di Ermanno Wolf-Ferrari 23 1. La produzione cameristica 23 2. La produzione sinfonica 24 3. La produzione vocale 25 4. La produzione operistica 25 Capitolo 3: Il Segreto di Susanna 27 1. Genesi de Il segreto di Susanna 30 2. Prima rappresentazione e successiva fortuna 33 3. Influenze musicali 35 4. Edizioni 37 Appendice A 41 Appendice B 47 Bibliografia 51 Sitografia 53 5 6 Introduzione Quando sentiamo il nome di Susanna, operisticamente parlando, la nostra mente subito salta alle Nozze di mozartiana memoria, e non pensiamo al piccolo gioiello della produzione di Wolf-Ferrari: Il segreto di Susanna, ancora troppo poco conosciuto. Questa tesi nasce dall'analisi e dallo studio svolto ai fini dell'esecuzione in forma di concerto di questo brillante atto unico. Lo studio si articola in tre capitoli: il primo riguarda la vita di Wolf- Ferrari, il secondo le sue composizioni, e il terzo si concentra sulla contestualizzazione e sull'analisi dell'opera.
    [Show full text]