Česká Meziválečná Poezie Proletářská Poezie Poetismus
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Česká meziválečná poezie Vlivem společenského vývoje v Československé republice, která vznikla po rozpadu rakousko-uherské monarchie 28. října 1918, vznikaly v české literatuře mnohé básnické proudy a skupiny. Fakta, která literaturu ovlivňovala: 1. neurovnané poválečné poměry, neřešení sociálních problémů, tzn. špatných životních podmínek dělnické třídy 2. vznik Komunistické strany Československa roku 1921 3. přetrvávající sympatie k Rusku, zvláště k Velké říjnové socialistické revoluci z roku 1917 4. silná hospodářská krize, která zachvacovala i vyspělé západní země od konce 20. let 5. objevující se režimy fašistického či polofašistického charakteru v Evropě ve 30. letech, zvláště nebezpečný byl vývoj v Německu, kde se roku 1933 dostala k moci za vedení Adolfa Hitlera nacistická strana, která zcela nezakrytě směřovala k totalitní diktatuře, hlásala rasovou nenávist a připravovala se na válku Meziválečná poezie je tedy tvorba od roku 1918, kdy skončila 1. svět. válka, do roku 1938, kdy bylo Československo donuceno odstoupit Německu pohraniční území, tzv. Sudety, čímž vlastně začala okupace naší republiky Německem. V meziválečné poezii tedy pozorujeme tyto směry: 1. proletářské umění 2. poetismus 3. surrealismus 4. reflexivní a meditativní lyrika Proletářská poezie - program proletářského umění vznikl uprostřed literární skupiny Devětsil, která byla založena roku 1920, - patřili do ní např. Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Josef Hora, předsedou byl Vladislav Vančura, - prolet. poezie se vyvíjela v letech 1920-1924, lze to ohraničit sbírkou Josefa Hory Pracující den (1920) a smrtí Jiřího Wolkera (1924). Hlavní znaky proletářské poezie: - sociální angažovanost tvorby - tzn. že básníci se svou tvorbou účastnili boje za zlepšení životních podmínek dělníků, - hrdina je z dělnického prostředí, - tendenčnost ve smyslu třídně proletářském – tzn. že básníci stáli na straně dělníků, - upřednostňování agitační, tedy burcující funkce poezie, estetická stránka zatlačena do pozadí Poetismus - vznikl a vyvíjel se pouze v české literatuře, název byl odvozen od slova poezie, - vznikl v umělecké skupině Devětsil a vystřídal proletářské umění, - první známky se objevily ve sbírce Samá láska J. Seiferta, - hlavní zásady vytyčil ve stati Poetismus teoretik Karel Teige (tajge), - patří sem Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, Vladislav Vančura, Jiří Voskovec, Jan Werich a další. 1 Hlavní znaky poetismu: - zdůrazňuje estetickou a citovou funkci umění, - inspiruje se lidovou zábavou – groteskou, kabaretem, cirkusem, - poezie je složitější a obraznější, - je to „umění žít a užívat si“. Surrealismus - vznik ve Francii kolem 1. svět. války, - popírá rozum, logiku, zachycuje své představy, pocity, sny, halucinace, - autoři se dostávali pomocí drog a hypnózy do jakéhosi „jiného“ stavu a své představy pak zaznamenávali do dlouhých řetězců – řetězení představ, asociace, - základním principem tvorby je náhoda, - poprvé se tento pojem objevil u hry G. Apollinaira Prsy Tiréziovy, které nese podtitul surrealistické drama. Socialistický realismus - bývá označován umělecký směr, který byl schválen roku 1932 Ústředním výborem Komunistické strany Sovětského svazu jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu, - později byl závazný v ostatních komunistických zemích, - ideově vychází z oslavy vládnoucího režimu, má slavnostně poukazovat na jeho úspěchy v reálném životě lidí, - v literatuře se projevoval budovatelskými romány a schematizací postav i prostředí – děj se většinou odehrává buď na venkově nebo v továrnách a kladné postavy jsou oddanými členy komunistické strany nebo dělníky, záporné pak intelektuálové, kulaci a „imperialisté“, - díla socialistického realismu jsou tvrdě ideologicky orientovaná, a to často na úkor umělecké kvality i pravdivosti (socialistický realismus je vlastně protimluv, protože více než realitu zobrazoval ideologická přání režimu). 2 Představitelé proletářská poezie Stanislav Kostka Neumann Rudé zpěvy - ztotožňuje se zde s očekávanou proletářskou revolucí, velké naděje vkládá do Sovětského svazu, který zcela nekriticky obdivuje, - zcela upřednostňuje agitační funkci umění, tvrdí, že umění má sloužit revoluci. Josef Hora - v duchu proletářské poezie tvořil jen chvíli, - stál v opozici Neumannovi, jelikož zdůrazňoval estetickou a citovou funkci umění, - v duchu proletářské poezie vytvořil 3 sbírky: o Pracující den o Srdce a vřava světa o Bouřlivé jaro Dělnická madona (sb. Pracující den, 1920) Kdybys tam byl, vlhké zdivo bys viděl, špinavé šero podsklepí, lůžko a v něm ženu, jež porodila člověka. Ach, kadidlo! Viděl bys kouřící kamna, zápach chudého oběda bys pocítil, hromádku dětí, jež zazpívaly by ti koledu bídy, uzřel bys na slamníku. Madono! Jak hrubá jsi! Jak odkvetlá! Spleť zamodralých na rukou žil, vzdor odříkání pod čelem, rty vyschlé – a slova lásky už dávno pohltil chřtán bídy. Jaroslav Seifert - v duchu proletářské poezie tvořil jen na začátku své tvorby, - patří sem 2 básnické sbírky z velkoměstského prostředí: o Město v slzách o Samá láska Město v slzách - jeho pohled na město je pesimistický, vidí jen utrpení a bídu, touží po přírodě, - představuje si jiný svět – bez bídy a nenávisti, - ukázka: „… však dokud z bratří mých trpěti bude jediný, nebudu šťasten, a nespravedlností světa vzbouřen, 3 dál jako teď, opřen jsa o zeď fabriky, budu se zalykat kouřem, a píseň svoji pět…“ Samá láska - autorův vztah k městu se mění, básník obdivuje nové stavby, zvuky automobilů, - prvky proletářského umění pomalu ustupují, objevují se už prvky poetismu. Jiří Wolker - nejvýznamnější osobnost proletářského umění, - narodil se roku 1900 v Prostějově, v dobře situované rodině, zemřel roku 1924, - do dvaceti let trávil prázdniny na Svatém Kopečku u Olomouce, u babičky, - byl členem KSČ a Devětsilu; v obou případech byl důvodem jeho odchodu nesouhlas s vývojem a politickou neangažovaností, - byl všestranně nadaný – literárně, hudebně i výtvarně, - měl tuberkulózu, které také podlehl, - napsal si svůj vlastní epitaf: Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh' srdce k boji vytasit, zemřel – mlád dvacet čtyři let. Dílo 1. básnická sbírka Host do domu - obsahuje tzv. poezii prostých věcí, - sbírka je plná radosti ze života, pokory, - např. básně Pokora, Poštovní schránka Poštovní schránka Poštovní schránka na rohu ulice, Psaníčka jsou bílá jako pel to není nějaká lecjaká věc. a čekají na vlaky, lodě a člověka, Kvete modře, aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel, lidé si jí váží velice, – tam, kde jsou srdce, svěřují se jí docela, blizny červené, psaníčka do ní házejí ze dvou stran, schované v růžovém okvětí. z jedné smutná a z druhé veselá. Když na ně psaní doletí, narostou na nich plody sladké nebo trpké. Poštovní schránka – Wolker přirovnává poštovní schránku k modře kvetoucí rostlině. Schránky i květiny si lidé váží, přestože to jsou zcela běžné věci, ale schránka je zprostředkovatelem jejich myšlenek – psaníček. Psaníčka čekají na vlaky, lodě a člověka, pyl čeká na čmeláka, aby je roznesli na správná místa – tam, kde jsou blizny červené neboli lidská srdce. Psaní může člověka potěšit, ale i zarmoutit, proto na bliznách narůstají plody sladké nebo trpké. 4 Pokora Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě. Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním: "Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo." 2. báseň Svatý Kopeček - původně samostatná báseň, později připojena ke sbírce Host do domu, - autor se vrací zpět do svého dětství, druží se se všemi lidmi toužícími vytvořit spravedlivý svět. 3. básnická sbírka Těžká hodina - obsahuje již typicky proletářskou poezii, - úvodní básní je Těžká hodina – je to chvíle, kdy se srdce chlapce mění v srdce muže = ruce, mozoly a statečnost, - sbírka obsahuje i tzv. sociální balady – mezi nejznámější patří: . Balada o nenarozeném dítěti – dva mladí lidé se milují, dívka otěhotní, ale musí jít na potrat, protože jsou oba příliš chudí a dítě by neuživili. Balada o očích topičových – topič Antonín 25 let pracuje v elektrárně, kde přikládá „do pece uhlí“, pracuje a žije v tak tragických podmínkách, až z toho oslepne. Balada o snu – dělník Jan a šička Marie se milují a společně sní sen o lepším životě – bez nespravedlnosti a bídy, autor věří v revoluci. Těžká hodina Přišel jsem na svět, pokoje svého abych si postavil život uštěpačného. dle obrazu srdce svého. Milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova, Chlapecké srdce je písnička na začátku, věci zrozené z lásky, světla a víry, plán pro zámek, který bys lidem jak milé dal k svátku, dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte, ale mužovo srdce jsou ruce a mozoly, když zůstal jsem na světě sirý, které se krví svou do cihel probolí, a modlete se, aby tu stála alespoň skutečná hospoda u silnice aby mi narostlo srdce statečné a nesmlouvavé, pro ušlé poutníky a pro poutnice. a věřte dnes za mě, že tomu tak bude, a věřte dnes za mě, že postavím Dnes je má těžká hodina. dle obrazu jeho Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším, život člověka spravedlivého. a zemřelým trpě, trpím i tím, které mi v prsou se roditi počíná. Já mužné srdce ještě nemám, Dnes je má těžká hodina; sám v těžké své hodině; jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám, a proto nevěřím. zesláblý úzkostí, zesláblý samotou marně se bráním studeným stěnám 5 Balada o očích topičových Utichly továrny, utichly ulice, V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý, usnuly hvězdy okolo měsíce poznal těch dvacet