DOCSLIB.ORG

Úvod Do Fylogeneze a Evoluce Mravenců

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Úvod Do Fylogeneze a Evoluce Mravenců zatím vůbec nalezeny, takže o jejich bio- Pavel Pech logii nelze říci nic určitého. G Leptanillinae Zahrnuje asi 60 druhů (obr. 5 a 6) v tro- pech, subtropech a teplém mírném pásu Starého světa a v severní Austrálii. Mra- Úvod do fylogeneze a evoluce venci žijí v půdě v malých koloniích o ně kolika desítkách až stovkách jedinců a chovají se jako legionářští mravenci. mravenců Velmi zvláštním rysem je výživa královen, které sají hemolymfu vlastních larev. G Martialinae Nedávno objevená podčeleď s jediným druhem Martialis heureka, popsaným v r. 2008 z tropů Jižní Ameriky. Jeho bio- logii neznáme, na základě morfologických znaků se považuje za hypogeicky (pod Mravenci (čeleď Formicidae) jsou z ekologického i evolučního hlediska nesmír- zemí nebo ve vrstvě substrátu či opadan- ně zajímavou skupinou (viz např. Živa 2008, 6: 271–273; 2012, 4: 205–209 ky) žijícího predátora. a 2014, 2: 79–82). Své okolí ovlivňují jako predátoři bezobratlých a v někte- G Ponerinae rých případech i drobných obratlovců. V mnoha biotopech působí jako domi- Celosvětově rozšířená podčeleď s těžištěm nantní konzumenti semen, semena různých druhů rostlin navíc přenášejí, aniž výskytu v tropech obsahuje asi 1 150 žijí- by je požírali. Výrazně zasahují do biogeochemických cyklů prvků, svou sta- cích druhů (obr. 7). Dlouho byla považo- vána za bazální skupinu mravenců, proto- vební činností promíchávají půdu. Ve většině terestrických biotopů tvoří pod- že mnoho druhů vykazuje znaky pokládané statný podíl biomasy hmyzu, a jsou tak potravou obratlovců i specializova- za původní. Zaslouží si proto delší komen- ných predátorů z řad bezobratlých. Mravenci nepochybně významně ovlivnili tář. Pro podporu jejího základního posta- evoluci suchozemských rostlin a živočichů. Dalo by se předpokládat, že evolu- vení byly uváděny zejména následující ce a fylogeneze tak důležité skupiny bude tedy dokonale prozkoumána. Zvlášt- ekologické a etologické znaky: malé ve - ní je, že přestože snaha nechybí, nemáme o evoluci mravenců mnoho ověřených likosti kolonií, monomorfní dělnice (uni- faktů. formní, jedné velikostní kasty), morfolo- gicky málo odlišené od královen, solitérní vycházení dělnic za potravou nebo nespe- Základní taxonomie mravenců po vegetaci nebo povrchu půdy. Podčeleď cializovaný dravý způsob života. Ovšem V současné době se mravenci rozdělují do velmi pravděpodobně netvoří monofyle- z těchto „učebnicových pravd“ existuje tří vyhynulých a 16 žijících podčeledí. tickou jednotku (skupinu s jedním spo- mnoho výjimek. Kromě hypogeických Jejich počet se v historii výrazně měnil, lečným předkem). druhů jsou v podčeledi i druhy epigeické např. Š. Soudek (1922) uvádí 5 podčeledí, G Brownimeciinae (žijící na půdním povrchu) a dokonce stro- E. O. Wilson a B. Hölldobler (1990) jednu Podčeleď s jediným známým druhem mové, a spíše se zdá, že původní zástupci vymřelou a 10 recentních, B. Bolton (2003) Brownimecia clavata nalezeným v janta- podčeledi žili právě epigeicky. Vyskytují celkem 21. Vztahy mezi nimi nejsou jasné, ru u New Jersey o stáří přibližně 90 milio - se také různé potravní specializace, pře- ale před úvahami o fylogenezi a evoluci nů let. Měl hladká šavlovitá kusadla, kte- devším k lovu termitů, ale např. i mnoho- mravenců bude jistě užitečné si je struč- rá do značné míry připomínají kusadla nožek, suchozemských stejnonožců, žížal ně charakterizovat: současných sociálně parazitických otro- nebo dokonce jiných mravenců. Velmi G Sphecomyrminae kářských mravenců. zajímavé je, že v rámci podčeledi došlo Do této podčeledi (obr. 2–4) se řadí většina G Formiciinae několikrát nezávisle na sobě k evoluci nejstarších (křídových) fosilií mravenců. Tato podčeleď se 6 popsanými druhy je v oblasti komunikace, takže se kromě Rozlišeno dosud bylo 9 rodů a 27 druhů. známa pouze z otisků královen v sedimen - (snad) základního schématu malých kolo- Od moderních mravenců se její přísluš- tech eocenního stáří z Evropy a Severní nií s osaměle lovícími dělnicemi vyskytují níci odlišují prvním článkem tykadel, kte- Ameriky. Královny dosahovaly v rozpětí druhy s mnoha tisíci dělnicemi v kolo - rý je poměrně krátký. Tito mravenci žili na křídel až 13 cm. Někteří autoři u této sku- niích, které shánějí potravu kolektivně. území bývalé Laurasie (Severní Amerika, piny předpokládají chování podobné dneš- V několika liniích došlo ke vzniku poly- Evropa, část Asie), snad v prostředí tropic- ním legionářským mravencům (viz dále morfních (velikostně či tvarově rozrůzně- kých a subtropických lesů, kde pobíhali u podčeledi Dorylinae). Dělnice ale nebyly ných) dělnic. Poměrně často také královny nejsou schopny letu (a vznikají ergatoidní královny, tj. podobné dělnicím) nebo zcela zanikají jako kasta a rozmnožují se plodné dělnice, tzv. gamergaty. G Amblyoponinae U této skupiny bylo popsáno přes 120 žijí- cích druhů. Obývají lesnaté oblasti tropic- kého, subtropického a mírného pásu ce - lého světa, ale jejich největší diverzitu najdeme v Austrálii. Ve většině případů jde o skrytě žijící predátory, jejichž dělni- ce se samostatně pohybují v hrabance. Výjimkou jsou mravenci severoaustralské- ho rodu Onychomyrmex, u nichž došlo ke vzniku legionářského způsobu života. Krá- lovny přinejmenším některých zástupců 1 Na 1 m2 tropického deštného lesa v Jižní Americe lze najít i více než tisíc mravenčích dělnic několika desítek druhů. Na obr. pobřežní okraj 1 nížinného deštného lesa v Ekvádoru. Foto P. Kovář živa 6/2014 291 ziva.avcr.cz © Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2014. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena. 0,5 mm 2 0,25 mm 3 4 této podčeledi se živí hemolymfou vlast- vence. Problémem bývá nedostatečná zna- 2 až 4 Pozdně křídový mravenec ních larev. lost biologie mnoha druhů a je pravděpo- Zigrasimecia ferox (Sphecomyrminae) G Paraponerinae dobné, že definici chování legionářských nalezený v jantaru z Myanmaru (obr. 2 Podčeleď s jediným druhem Paraponera mravenců splňují zástupci i z jiných sku- a 3, snímky: V. Perrichot). Kusadla pozdně clavata z tropů Střední a Jižní Ameriky. pin, než dnes známe. křídového mravence rodu Haidoterminus Kolonie čítající několik stovek jedinců G Dolichoderinae z téže podčeledi se patrně pohybovala žijí v hnízdech umístěných ve stromech Podčeleď s více než 700 druhy je rozšířená shora dolů, na rozdíl od kusadel všech na úrovni země nebo pod ní. Dělnice po celém světě, přičemž největší druhová současných mravenců, která pracují ver- vycházejí na lov samostatně, loví přede- diverzita patří Austrálii. Její příslušníci tikálně (obr. 4). Kreslil P. Pech, upraveno vším v korunách stromů a kromě toho na - postrádají žihadlo a obranné látky, které podle: R. C. McKellar a kol. (2013) vštěvují i mimokvětní nektária. často pronikavě páchnou, vylučují anál- 5 a 6 Dělnice Leptanilla boltoni G Agroecomyrmecinae ní žlázou. Mravenci vytvářejí velmi počet- z Ghany (Leptanillinae). Foto W. Ericson, Jeden ze dvou druhů této podčeledi se né kolonie a díky jejich množství, orga- kresba P. Pech, upraveno podle: vyskytuje v tropech Střední a Jižní Ame- nizaci a účinným obranným látkám bývají F. López a kol. (1994) riky, druhý v rovníkové Africe. Jejich bio- ve vhodných biotopech etologicky domi- 7 Utváření zadečku příslušníků pod - logii neznáme. nantními. Kromě živočišné potravy se ve čeledi Ponerinae vzbuzuje dojem jakéhosi G Proceratiinae velké míře živí cukry (často žijí v symbióze přechodu mezi jedno- a dvoučlánkovou Zahrnuje přes 130 recentních druhů. Těžiš- s hemipterním – stejnokřídlým hmyzem tělní stopkou. Na obr. Ponera coarctata tě rozšíření mají v tropických a subtropic- či housenkami modrásků, nebo navštěvují z Bulharska. Foto E. Ortega kých oblastech, někteří zástupci se vysky- nektária na rostlinách). 8 Dělnice Aphaenogaster cockerelli tují i v temperátní zóně. Mravenci zpravidla G Aneuretinae z Mexika (Myrmicinae) se, jako všichni tvoří v podzemních hnízdech kolonie jen Jediný žijící druh Aneuretus simoni dnes příslušníci této podčeledi, vyznačují s několika desítkami jedinců. Potravu vzácně najdeme na Srí Lance; vymřelí dvoučlánkovou tělní stopkou. shánějí v zemi nebo v hrabance. Často jde zástupci ale byli rozšířeni v Severní Ame- Foto A. Walker o specializované predátory vajíček čle- rice a Eurasii. Na rozdíl od příslušníků 9 U mravenců z podčeledi Formicinae novců, především pavouků. I u královen patrně sesterské podčeledi Dolichoderinae je tělní stopka jednočlánková, jako u dru- z této podčeledi bylo zaznamenáno proku- má A. simoni dobře vyvinuté žihadlo, ale hu Oecophylla smaragdina z Austrálie. sování pokožky a sání hemolymfy larev. o jeho biologii toho není mnoho známo. Foto M. Branstetter. Obr. 2, 3, 5 a 7–9 se G Dorylinae G Pseudomyrmecinae svolením z www.AntWeb.org Podčeleď asi s 1 000 žijících druhů má Podčeleď obsahuje asi 230 žijících druhů. těžiště výskytu v tropických a subtropic- Tito primárně stromoví mravenci obývají trálii a na ostrovech jihovýchodní Asie. kých oblastech všech kontinentů, méně tropické, subtropické a temperátní oblas- Žihadla některých z nich jsou v různém zástupců najdeme v temperátní zóně. Do - ti téměř celého světa (v Evropě chybějí). stupni redukovaná. Biologii mají značně nedávna byla nazývána dorylomorfní linií Některé druhy žijí v těsné symbióze s rost- rozmanitou, všechny druhy přijímají živo- s 6 podčeleděmi (Ecitoninae, Aenictinae, linami, např. akáciemi (Acacia). Mravenci čišnou potravu, ale některé navíc běžně Dorylinae, Aenictogitoninae, Cerapachy- rostlinu chrání proti herbivorům (hmyzím sbírají sladké šťávy (rostlinný nektar, me - nae, Leptanilloidinae),
Load more

Recommended publications
  • The World at the Time of Messel: Conference Volume
    T. Lehmann & S.F.K. Schaal (eds) The World at the Time of Messel - Conference Volume Time at the The World The World at the Time of Messel: Puzzles in Palaeobiology, Palaeoenvironment and the History of Early Primates 22nd International Senckenberg Conference 2011 Frankfurt am Main, 15th - 19th November 2011 ISBN 978-3-929907-86-5 Conference Volume SENCKENBERG Gesellschaft für Naturforschung THOMAS LEHMANN & STEPHAN F.K. SCHAAL (eds) The World at the Time of Messel: Puzzles in Palaeobiology, Palaeoenvironment, and the History of Early Primates 22nd International Senckenberg Conference Frankfurt am Main, 15th – 19th November 2011 Conference Volume Senckenberg Gesellschaft für Naturforschung IMPRINT The World at the Time of Messel: Puzzles in Palaeobiology, Palaeoenvironment, and the History of Early Primates 22nd International Senckenberg Conference 15th – 19th November 2011, Frankfurt am Main, Germany Conference Volume Publisher PROF. DR. DR. H.C. VOLKER MOSBRUGGER Senckenberg Gesellschaft für Naturforschung Senckenberganlage 25, 60325 Frankfurt am Main, Germany Editors DR. THOMAS LEHMANN & DR. STEPHAN F.K. SCHAAL Senckenberg Research Institute and Natural History Museum Frankfurt Senckenberganlage 25, 60325 Frankfurt am Main, Germany [email protected]; [email protected] Language editors JOSEPH E.B. HOGAN & DR. KRISTER T. SMITH Layout JULIANE EBERHARDT & ANIKA VOGEL Cover Illustration EVELINE JUNQUEIRA Print Rhein-Main-Geschäftsdrucke, Hofheim-Wallau, Germany Citation LEHMANN, T. & SCHAAL, S.F.K. (eds) (2011). The World at the Time of Messel: Puzzles in Palaeobiology, Palaeoenvironment, and the History of Early Primates. 22nd International Senckenberg Conference. 15th – 19th November 2011, Frankfurt am Main. Conference Volume. Senckenberg Gesellschaft für Naturforschung, Frankfurt am Main. pp. 203.
    [Show full text]
  • Insecta: Hymenoptera: Formicidae)
    Utjecaj ekološkog i integriranog suzbijanja nametnika u agroekosustavima sjeverne Dalmacije na bioraznolikost mrava (Insecta: Hymenoptera: Formicidae) Primorac, Josip Master's thesis / Diplomski rad 2021 Degree Grantor / Ustanova koja je dodijelila akademski / stručni stupanj: University of Zagreb, Faculty of Science / Sveučilište u Zagrebu, Prirodoslovno-matematički fakultet Permanent link / Trajna poveznica: https://urn.nsk.hr/urn:nbn:hr:217:036012 Rights / Prava: In copyright Download date / Datum preuzimanja: 2021-10-05 Repository / Repozitorij: Repository of Faculty of Science - University of Zagreb Sveučilište u Zagrebu Prirodoslovno – matematički fakultet Biološki odsjek Josip Primorac Utjecaj ekološkog i integriranog suzbijanja nametnika u agroekosustavima sjeverne Dalmacije na bioraznolikost mrava (Insecta: Hymenoptera: Formicidae) Diplomski rad Zagreb, 2021. Ovaj rad, izrađen u Zoologijskom zavodu Biološkog odsjeka, Prirodoslovno – matematičkog fakulteta Sveučilišta u Zagrebu pod vodstvom izv. prof. dr. sc. Damjana Franjevića i neposrednim voditeljstvom dr. sc. Lucije Šerić Jelaska, predan je na ocjenu Biološkom odsjeku Prirodoslovno – matematičkog fakulteta Sveučilišta u Zagrebu radi stjecanja zvanja magistra eksperimentalne biologije. Zahvala: Veliku zahvalnost, dugujem svom mentoru izv. prof. dr. sc. Damjanu Franjeviću i neposrednoj voditeljici dr. sc. Luciji Šerić Jelaska, koji su pristali biti mentori ovog diplomskog rada, izrađenog u sklopu projekta MEDITERATRI (HRZZ UIP 05 – 2017 – 1046). Hvala Vam na izdvojenom vremenu i strpljenju tijekom izrade ovog rada. Zahvaljujem se kolegicama Lari Ivanković Tatalović i Barbari Anđelić za pomoć u laboratorijskom radu. Također, želim se zahvaliti svojim prijateljima i kolegama koji su upotpunili ovo razdoblje mog života i bez kojih ovaj tijek mog studiranja ne bi bio isti. I na kraju, najveću zaslugu pripisujem svojim roditeljima, koji su uvijek bili tu, uz mene, bez obzira na situaciju i bez kojih ovo ne bi bilo moguće.
    [Show full text]
  • Borowiec Et Al-2020 Ants – Phylogeny and Classification
    A Ants: Phylogeny and 1758 when the Swedish botanist Carl von Linné Classification published the tenth edition of his catalog of all plant and animal species known at the time. Marek L. Borowiec1, Corrie S. Moreau2 and Among the approximately 4,200 animals that he Christian Rabeling3 included were 17 species of ants. The succeeding 1University of Idaho, Moscow, ID, USA two and a half centuries have seen tremendous 2Departments of Entomology and Ecology & progress in the theory and practice of biological Evolutionary Biology, Cornell University, Ithaca, classification. Here we provide a summary of the NY, USA current state of phylogenetic and systematic 3Social Insect Research Group, Arizona State research on the ants. University, Tempe, AZ, USA Ants Within the Hymenoptera Tree of Ants are the most ubiquitous and ecologically Life dominant insects on the face of our Earth. This is believed to be due in large part to the cooperation Ants belong to the order Hymenoptera, which also allowed by their sociality. At the time of writing, includes wasps and bees. ▶ Eusociality, or true about 13,500 ant species are described and sociality, evolved multiple times within the named, classified into 334 genera that make up order, with ants as by far the most widespread, 17 subfamilies (Fig. 1). This diversity makes the abundant, and species-rich lineage of eusocial ants the world’s by far the most speciose group of animals. Within the Hymenoptera, ants are part eusocial insects, but ants are not only diverse in of the ▶ Aculeata, the clade in which the ovipos- terms of numbers of species.
    [Show full text]
  • Ants and the Fossil Record
    EN58CH30-LaPolla ARI 28 November 2012 16:49 Ants and the Fossil Record John S. LaPolla,1,∗ Gennady M. Dlussky,2 and Vincent Perrichot3 1Department of Biological Sciences, Towson University, Towson, Maryland 21252; email: [email protected] 2Department of Evolution, Biological Faculty, M.V. Lomonosov Moscow State University, Vorobjovy gory, 119992, Moscow, Russia; email: [email protected] 3Laboratoire Geosciences´ & Observatoire des Sciences de l’Univers de Rennes, Universite´ Rennes 1, 35042 Rennes, France; email: [email protected] Annu. Rev. Entomol. 2013. 58:609–30 Keywords by University of Barcelona on 09/10/13. For personal use only. The Annual Review of Entomology is online at Armaniidae, Cretaceous, Eusocial, Formicidae, Insect, Sphecomyrminae ento.annualreviews.org This article’s doi: Abstract Annu. Rev. Entomol. 2013.58:609-630. Downloaded from www.annualreviews.org 10.1146/annurev-ento-120710-100600 The dominance of ants in the terrestrial biosphere has few equals among Copyright c 2013 by Annual Reviews. animals today, but this was not always the case. The oldest ants appear in the All rights reserved fossil record 100 million years ago, but given the scarcity of their fossils, it ∗ Corresponding author is presumed they were relatively minor components of Mesozoic insect life. The ant fossil record consists of two primary types of fossils, each with inher- ent biases: as imprints in rock and as inclusions in fossilized resins (amber). New imaging technology allows ancient ant fossils to be examined in ways never before possible. This is particularly helpful because it can be difficult to distinguish true ants from non-ants in Mesozoic fossils.
    [Show full text]
  • Fossil Ants (Hymenoptera: Formicidae): Ancient Diversity and the Rise of Modern Lineages
    Myrmecological News 24 1-30 Vienna, March 2017 Fossil ants (Hymenoptera: Formicidae): ancient diversity and the rise of modern lineages Phillip BARDEN Abstract The ant fossil record is summarized with special reference to the earliest ants, first occurrences of modern lineages, and the utility of paleontological data in reconstructing evolutionary history. During the Cretaceous, from approximately 100 to 78 million years ago, only two species are definitively assignable to extant subfamilies – all putative crown group ants from this period are discussed. Among the earliest ants known are unexpectedly diverse and highly social stem- group lineages, however these stem ants do not persist into the Cenozoic. Following the Cretaceous-Paleogene boun- dary, all well preserved ants are assignable to crown Formicidae; the appearance of crown ants in the fossil record is summarized at the subfamilial and generic level. Generally, the taxonomic composition of Cenozoic ant fossil communi- ties mirrors Recent ecosystems with the "big four" subfamilies Dolichoderinae, Formicinae, Myrmicinae, and Ponerinae comprising most faunal abundance. As reviewed by other authors, ants increase in abundance dramatically from the Eocene through the Miocene. Proximate drivers relating to the "rise of the ants" are discussed, as the majority of this increase is due to a handful of highly dominant species. In addition, instances of congruence and conflict with molecular- based divergence estimates are noted, and distinct "ghost" lineages are interpreted. The ant fossil record is a valuable resource comparable to other groups with extensive fossil species: There are approximately as many described fossil ant species as there are fossil dinosaurs. The incorporation of paleontological data into neontological inquiries can only seek to improve the accuracy and scale of generated hypotheses.
    [Show full text]
  • Description of a New Genus of Primitive Ants from Canadian Amber
    University of Nebraska - Lincoln DigitalCommons@University of Nebraska - Lincoln Center for Systematic Entomology, Gainesville, Insecta Mundi Florida 8-11-2017 Description of a new genus of primitive ants from Canadian amber, with the study of relationships between stem- and crown-group ants (Hymenoptera: Formicidae) Leonid H. Borysenko Canadian National Collection of Insects, Arachnids and Nematodes, [email protected] Follow this and additional works at: http://digitalcommons.unl.edu/insectamundi Part of the Ecology and Evolutionary Biology Commons, and the Entomology Commons Borysenko, Leonid H., "Description of a new genus of primitive ants from Canadian amber, with the study of relationships between stem- and crown-group ants (Hymenoptera: Formicidae)" (2017). Insecta Mundi. 1067. http://digitalcommons.unl.edu/insectamundi/1067 This Article is brought to you for free and open access by the Center for Systematic Entomology, Gainesville, Florida at DigitalCommons@University of Nebraska - Lincoln. It has been accepted for inclusion in Insecta Mundi by an authorized administrator of DigitalCommons@University of Nebraska - Lincoln. INSECTA MUNDI A Journal of World Insect Systematics 0570 Description of a new genus of primitive ants from Canadian amber, with the study of relationships between stem- and crown-group ants (Hymenoptera: Formicidae) Leonid H. Borysenko Canadian National Collection of Insects, Arachnids and Nematodes AAFC, K.W. Neatby Building 960 Carling Ave., Ottawa, K1A 0C6, Canada Date of Issue: August 11, 2017 CENTER FOR SYSTEMATIC ENTOMOLOGY, INC., Gainesville, FL Leonid H. Borysenko Description of a new genus of primitive ants from Canadian amber, with the study of relationships between stem- and crown-group ants (Hymenoptera: Formicidae) Insecta Mundi 0570: 1–57 ZooBank Registered: urn:lsid:zoobank.org:pub:C6CCDDD5-9D09-4E8B-B056-A8095AA1367D Published in 2017 by Center for Systematic Entomology, Inc.
    [Show full text]
  • Formicidae: Catalogue of Family-Group Taxa
    FORMICIDAE: CATALOGUE OF FAMILY-GROUP TAXA [Note (i): the standard suffixes of names in the family-group, -oidea for superfamily, –idae for family, -inae for subfamily, –ini for tribe, and –ina for subtribe, did not become standard until about 1905, or even much later in some instances. Forms of names used by authors before standardisation was adopted are given in square brackets […] following the appropriate reference.] [Note (ii): Brown, 1952g:10 (footnote), Brown, 1957i: 193, and Brown, 1976a: 71 (footnote), suggested the suffix –iti for names of subtribal rank. These were used only very rarely (e.g. in Brandão, 1991), and never gained general acceptance. The International Code of Zoological Nomenclature (ed. 4, 1999), now specifies the suffix –ina for subtribal names.] [Note (iii): initial entries for each of the family-group names are rendered with the most familiar standard suffix, not necessarily the original spelling; hence Acanthostichini, Cerapachyini, Cryptocerini, Leptogenyini, Odontomachini, etc., rather than Acanthostichii, Cerapachysii, Cryptoceridae, Leptogenysii, Odontomachidae, etc. The original spelling appears in bold on the next line, where the original description is cited.] ACANTHOMYOPSINI [junior synonym of Lasiini] Acanthomyopsini Donisthorpe, 1943f: 618. Type-genus: Acanthomyops Mayr, 1862: 699. Taxonomic history Acanthomyopsini as tribe of Formicinae: Donisthorpe, 1943f: 618; Donisthorpe, 1947c: 593; Donisthorpe, 1947d: 192; Donisthorpe, 1948d: 604; Donisthorpe, 1949c: 756; Donisthorpe, 1950e: 1063. Acanthomyopsini as junior synonym of Lasiini: Bolton, 1994: 50; Bolton, 1995b: 8; Bolton, 2003: 21, 94; Ward, Blaimer & Fisher, 2016: 347. ACANTHOSTICHINI [junior synonym of Dorylinae] Acanthostichii Emery, 1901a: 34. Type-genus: Acanthostichus Mayr, 1887: 549. Taxonomic history Acanthostichini as tribe of Dorylinae: Emery, 1901a: 34 [Dorylinae, group Cerapachinae, tribe Acanthostichii]; Emery, 1904a: 116 [Acanthostichii]; Smith, D.R.
    [Show full text]
  • Hymenoptera, Formicidae: Amblyoponinae, Ectatomminae, Ponerinae) of Grube Messel, Germany: High Biodiversity in the Eocene G
    Journal of Systematic Palaeontology, Vol. 10, Issue 4, December 2012, 725–753 The poneromorph ants (Hymenoptera, Formicidae: Amblyoponinae, Ectatomminae, Ponerinae) of Grube Messel, Germany: high biodiversity in the Eocene G. M. Dlusskya∗ and S. Wedmannb aDepartment of Evolution, Biological Faculty, M.V.Lomonosov Moscow State University, Vorobjovy gory, 119992, Moscow, Russia; bForschungsstation Grube Messel, Senckenberg Forschungsinstitut und Naturmuseum, Markstraße 35, D-64409, Messel, Germany (Received 17 September 2010; accepted 27 March 2011; printed 5 December 2012) Ants are a very successful group among insects, but the course of evolution of their biodiversity is still unclear. This study sheds light on ant diversification during the Eocene. Analysis of the ant taphocoenosis of the fossil site Grube Messel, Germany (47 Ma) yielded three poneromorph subfamilies and 22 new species in six genera, four of which are new: Pseudectatomma gen. nov., Cephalopone gen. nov., Cyrtopone gen. nov. and Messelepone gen. nov. Only one extant genus, Pachycondyla, is present in the taphocoenosis from Messel. The high diversity of poneromorph ants from Messel is very striking in comparison with middle to late Eocene European ambers. A significantly lower proportion of species in ambers can be assigned to poneromorph ants, and fewer poneromorph species are known from European ambers than from Messel. A possible gradual decline of the diversity of poneromorphs from the Eocene to the Miocene seems to be detectable worldwide. These insights are discussed in the context of the morphology and ecology of Poneromorpha and Formicomorpha. The proportion of ant castes in amber seems to indicate that already during the Eocene poneromorphs inhabited preferably litter and soil, whereas formicomorphs preferred the arboreal realm.
    [Show full text]
  • Intercontinental Dispersal of Giant Thermophilic Ants Across the Arctic During Early Eocene Hyperthermals
    ©Geol. Bundesanstalt, Wien; download unter www.geologie.ac.at Berichte Geol. B.-A., 85 (ISSN 1017-8880) – CBEP 2011, Salzburg, June 5th – 8th Intercontinental dispersal of giant thermophilic ants across the Arctic during early Eocene hyperthermals S. Bruce Archibald1, Kirk R. Johnson2, Rolf W. Mathewes1, David R. Greenwood3 1 Dept. of Biological Sciences, Simon Fraser University, Burnaby, British Columbia, Canada; 2 Denver Museum of Nature & Science, Denver, Colorado, USA; 3 Dept. of Biology, Brandon University, Brandon, Manitoba, Canada. Early Eocene land bridges allowed numerous plant and animal species to cross between Europe and North America via the Arctic. While many that were suited to prevailing cool Arctic climates would have been able to cross throughout much of this period, others would have found dispersal opportunities only during limited intervals when their requirements for higher temperatures were met. Here we present a new giant (> 5cm long) formiciine ant from the early Eocene (~49.5 Ma) Green River Formation of Wyoming, USA. We show that the extinct ant subfamily Formiciinae is only known from localities with estimated mean annual temperature of about 20°C or greater, consistent with the tropical ranges of almost all of the largest living ant species. This is the first known formiciine of gigantic size in the Western Hemisphere and the first reported case of cross-Arctic dispersal by a thermophilic insect group. This implies dispersal across the Arctic during brief high temperature episodes (hyperthermals), representing brief, episodic openings of a climate-controlled physiological gate during the interval between the late Paleocene establishment of intercontinental land bridge connections and the presence of giant formiciines in Europe and North America by the early middle Eocene.
    [Show full text]
  • The Rise of the Ants: a Phylogenetic and Ecological Explanation
    PERSPECTIVE The rise of the ants: A phylogenetic and ecological explanation Edward O. Wilson*† and Bert Ho¨ lldobler‡§ *Museum of Comparative Zoology, Harvard University, Cambridge, MA 02138-2902; ‡School of Life Sciences, Arizona State University, Tempe, AZ 85287-4501; and §Theodor-Boveri-Institut fu¨r Biowissenschaften (Biozentrum) der Universita¨t, Am Hubland, D-97074 Wu¨rzburg, Germany Contributed by Edward O. Wilson, March 18, 2005 In the past two decades, studies of anatomy, behavior, and, most recently, DNA sequences have clarified the phylogeny of the ants at the subfamily and generic levels. In addition, a rich new harvest of Cretaceous and Paleogene fossils has helped to date the major evolutionary radiations. We collate this information and then add data from the natural history of the modern fauna to sketch a his- tory of major ecological adaptations at the subfamily level. The key events appear to have been, first, a mid-Cretaceous initial radia- tion in forest ground litter and soil coincident with the rise of the angiosperms (flowering plants), then a Paleogene advance to eco- logical dominance in concert with that of the angiosperms in tropical forests, and, finally, an expansion of some of the lineages, aided by changes in diet away from dependence on predation, upward into the canopy, and outward into more xeric environments. ecology ͉ evolution ͉ phylogeny ͉ sociobiology umanity lives in a world recently divided (4), comprising the myrmine and more derivative traits. The largely filled by prokaryotes, abundant and diverse Ponerinae and Burmese amber (10), containing spheco- fungi, flowering plants, nem- five other less prominent subfamilies.
    [Show full text]
  • Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh
    Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh http://journals.cambridge.org/TRE Additional services for Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh: Email alerts: Click here Subscriptions: Click here Commercial reprints: Click here Terms of use : Click here The wasps, bees and ants (Insecta: Vespida=Hymenoptera) from the Insect Limestone (Late Eocene) of the Isle of Wight, UK Alexander V. Antropov, Sergey A. Belokobylskij, Stephen G. Compton, Gennady M. Dlussky, Andrey I. Khalaim, Victor A. Kolyada, Mikhail A. Kozlov, Ksenia S. Perlieva and Alexandr P. Rasnitsyn Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh / Volume 104 / Issue 3-4 / May 2014, pp 335 - 446 DOI: 10.1017/S1755691014000103, Published online: 30 May 2014 Link to this article: http://journals.cambridge.org/abstract_S1755691014000103 How to cite this article: Alexander V. Antropov, Sergey A. Belokobylskij, Stephen G. Compton, Gennady M. Dlussky, Andrey I. Khalaim, Victor A. Kolyada, Mikhail A. Kozlov, Ksenia S. Perlieva and Alexandr P. Rasnitsyn (2014). The wasps, bees and ants (Insecta: Vespida=Hymenoptera) from the Insect Limestone (Late Eocene) of the Isle of Wight, UK . Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh, 104, pp 335-446 doi:10.1017/S1755691014000103 Request Permissions : Click here Downloaded from http://journals.cambridge.org/TRE, IP address: 146.231.3.1 on 31 Jul 2014 Earth and Environmental Science Transactions of the Royal Society of Edinburgh, 104, 335–446, 2014 (for 2013) The wasps, bees and ants (Insecta: Vespida ¼ Hymenoptera) from the Insect Limestone (Late Eocene) of the Isle of Wight, UK Alexander V.
    [Show full text]
  • Systematik, Phylogenie, Taphonomie Und Paläökologie Der Insekten Aus Dem Mittel-Eozän Des Eckfelder Maares, Vulkaneifel DISSE
    Titelseite Systematik, Phylogenie, Taphonomie und Paläökologie der Insekten aus dem Mittel-Eozän des Eckfelder Maares, Vulkaneifel DISSERTATION zur Erlangung des Grades eines Doktors der Naturwissenschaften vorgelegt von Dipl.-Geol. Torsten Wappler aus Georgsmarienhütte / Niedersachsen genehmigt von der Mathematisch-Naturwissenschaftlichen Fakultät der Technischen Universität Clausthal Tag der mündlichen Prüfung 11.04.2003 Vorsitzender der Promotionskommission: Prof. Dr. J. Fertig (Clausthal) Hauptberichterstatter: Prof. Dr. C. Brauckmann (Clausthal) 1. Berichterstatter: Prof. Dr. H.-J. Gursky (Clausthal) 2. Berichterstatter: Prof. Dr. J. Rust (Bonn) Diese Arbeit wurde am Institut für Geologie und Paläontologie der Technischen Universität Clausthal angefertigt Gefördert durch die DFG im Rahmen des Projektes „Insekten Mitteleozän Eckfeld“ (LU 794/1-1, 1-2) Danksagung Mein ganz besonderer Dank gilt Herrn Dr. H. LUTZ (Mainz), dem ich den ersten Kontakt mit fossilen Insekten aus dem Eckfelder Maar während eines Grabungspraktikums 1995 verdanke. Ferner hat er ent- scheidend zur Entstehung des Projektes beigetragen. Ihm sei hier auch für die ständige Diskussions- bereitschaft, die vielen fachlichen Informationen, die kritische Durchsicht früherer Manuskriptversionen und vor allem aber der Bereitstellung von Literatur aus seiner unerschöpflichen Bibliothek gedankt. Herrn Prof. Dr. C. BRAUCKMANN (Clausthal) möchte ich für die Betreuung, dem steten Interesse am Fortgang der Arbeit, den fruchtbaren Diskussionen und vielen Literaturhinweisen, der Hilfe bei der Ab- leitung lateinischer Wortstämme und nicht zuletzt der Bereitstellung eines Arbeitsplatzes recht herzlich danken. Prof. Dr. H.-J. GURSKY (Clausthal) und Prof. Dr. J. RUST (Bonn) übernahmen dankenswerterweise das Korreferat der Arbeit. Herrn Prof. Dr. J. RUST sei vor allem auch für die vielfältigen Anregungen und Hilfestellungen gedankt. Er hat ebenfalls entscheidend zur Entstehung des Projektes beigetragen.
    [Show full text]