Ekologie a cenologie: Obilná pole, mé- Celkové rozšíření: Původní areál je obtížné vyme- ně často pole s jinými plodinami, čerstvé úhory, Zit. snad se jedná o j. Evropu a jz. Asii; synantropně v celé Evropě, z. a stř. Asii, adventivně v Severní i Jižní Americe, okraje silnic, překladiště, železniční nádraží v Austrálii a pravděpodobně v mírných pásechdalších oblas- apod., na kypřených půdáchrůzné zrnitosti a tro- tf. - Mapy: MEUSELet al. 1992:524. fie, čerstvě vlhkých až vysýchavých. Především ve společenstvech třídy Secalietea (diagnostický Význam: V minulosti lokálně obtížný polní druh svazu Aphanion), občas též ve společen- plevel. Kultivary s různě zbarvenými korunami, stvech svazuFumario-Euphorbion. popř. i s plnými úbory jsou pěstovány jako okras- Rozšíření v CR: Archeofyt dříve hojně, néletničky v zahradáchi v záhonových parkových dnes roztroušeně až vzácně se vyskytující na ce- výsadbách. Dříve byly za květu sbírané a sušené lém území v zemědělsky využívaných oblastech, koruny okrajových paprskujících květů (flores především v nižších a středních polohách. Lokál- cyani) používány pro přípravu léčiv. ně a obvykle dočasně seobjevuje v bohatých po- Poznámka: *) Většinadosud popsanýchobsahových pulacích. Většina nalezišť je známa z mezofytika látek Cyanus segetum (ve fytochemické literatuře uváděné a termofytika, v oreofytiku roste jen ojediněle. Od výhradně jako cyanus) je zajímavá především planárního do submontánního stupně (k výškové z hlediska biogenetického. Nejsou původu isoprenoidnĺho (terpenického),nýbrž fenylpropanoidnĺho (převážně flavo- hranicipěstováníobilí; max.:Žďárskévrchy,Ra- noidy, např. apigenin, cyanin a další), nebo dokonce alkalo- dostín, ca 640 m; Račín, ca 640 m). idnĺho (např. indolové alkaloidy).

69. PsephellusCASS.—chrpinec (chrpa) **)

PsephellusCASSINIin CUVIERDict. Sci. Nat., ed. 2, 43:488, 1826.—Syn.: CentaureaL Sp.Pl. 909, 1753,p. p. min. — Centaurea L. sect. (CASS.)DC. Prodr. 6:11, 1838. Lit.: CUCHRUKIDZEA. N. (1982):K voprosu0 samostojatelnomznačeniiroda PsephellusCass.Soobšč.Akad. Nauk Gruz. SSR 105/1:125—128. —GALUSKOA. I. et ALIEVAA. A. (1985): Nekotorye voprosy filogenii i florogeneza roda Pse- phellus Cass.(AsteraceaeDum.). In: ANONYMUS[red.l, Hora severnogoKavkaza i voprosyejo istorii, p. 56—63.Stavropol. —GABRIEUANE. C. (1994):NovyetaksonypodrodaPsepheilusrodaCentaurea()iz Arménii i Irana.Bot. Z 79/4:120—129,—MICHEEVA. D. (1996): Obzor vidov roda Psephellus (Asteraceae) severnogo Kavkaza i zapadnogo Za- kavkazja.Bot.Ž. 81/7:110—118.—WAGENITZG. etHELLWIGF.H. (1996):Evolutionof charactersandphylogenyof theCen- taureinae.In: HI>IDD. J. N. et BEEN'TJEH. J. [red.l. Compositae. Systematics.Proceedingsof the international Compositae Conference Kew 1994, p. 491—510.Kew. —HRCKAD. (2000): (Asteraceae) —nový nepůvodní druh pro květenu Prahy.Muz. a Současnost, ser. natur,. 14:75—78.—WAGE.MIZG. et HELLWIGF. H. (2000): The genus Psephellus Cass. (Compositae,Cardueae)revisitedwith a broadenedconcept. Willdenowia 30:29—44. Byliny nebo polokeře. Lodyhy většinou přímé, větvené nebo jednoduché. Listy přízemní i lodyžní členěné, alespoň na rubu plstnatě chlupaté s hustým oděním tenkých vlnatých chlupů s přimíšenými chlupy srozšířenou bází.Übory poměrněvelké, jednotlivé na konci lodyhy a větví; zákrov víceřadý, vejcovitý až kulovitý, zákrovní listeny čemé, střechovitě uspořádané, přívěsky zákrovních listenů ± celistvé, zubaté nebo třásnité, suchomázdřité, nikdy nepřeměněné v osten; lůžko úboru štětinatě chlupaté, bez plevek. Okrajové květy jalové, se staminodii, zpravidla výrazně paprskující; koruna fialově červená, růžová, nažloutle bílá nebo bílá; prašníky podélně spojené v trubičku, pylová zrna téměř kulovitá, na povrchu téměř hladká (nevýrazně bradavičnatá); bliznová ramena téměř po celé délce spojená, na bázi s věnečkem vymetacích chlupů. Nažky nejčastěji vejcovité, mírně z boku smáčklé; chmýr rozmanitě utvářený, žláznatě chlupatý na vnitřních paprscích, vz. chybějící. —Kolem 80 druhů rozšířených v jv. Evropě, jz. Asii, na z. Sibiři a ve Střední Asii; převážná většina druhů roste v Anatólii, na Kavkaze,v Zakavkazía Íránu;jeden druhčastopěstovánjako okrasnátrvalka běžně zplaňující v temperámí části Evropy. —Proterandr. Entomogam. Alogam.

Poznámka: V rostlináchroduPsephellusbyly nalezenyaidentifikovány seskviterpenickélaktony guajanolidovéhotypu.

1. Psephellus dealbatus (WILLD.) C. KOCH — Vytrvalé byliny s větveným oddenkem. Lo- chrpinec bělavý (chrpa bělavá) Tab. 77/1 dyha přímá, nejčastěji 40—60cm dl., řídce větve- ná, ca 5 mm v průměru, rýhovaná, ± řídce pavu- Psephellus dealbatus (WILLDENOW)C. KOCH Linnaea 24:438, 1851.- syn.: Centaureadealbata WLD. sp. PL. činatě chlupatá, světle zelená, podélně světle 3:2295, 1803. pruhovaná. Přízemní listy jednotlivé nebo někdy

e) Zpracoval J. Harmatha **) ZpracovalJ. Štěpánek

458 Cyanus/ Psephellus

Searchable PDF created by OCR.space (Free Version) v řídké růžici, řapíkaté s čepelí v obrysu eliptic- kládání odpadu zezahrádek apod.,nejčastěji v tra- kou až šir. vejčitou, až 30 cm dl. a 22 cm šir., 2x vinných společenstvech svazu Arrhenatherion. peřenosečnou(až zdánlivě s peřeno- Ani zarůstáním křovinami populace obvykle ne- sečnými lístky) v podlouhlé ažúzceeliptické, nej- zaniká, rostliny však v zástinu vytvářejí pouze pří- častěji 1,0—1,5cm šir., špičaté, celokrajné úkroj- zemní listové růžice a nekvetou. Výskytje udáván ky, na rubu hustěpřitiskle šedoplstnatés dlouhý- zřady lokalit v termofytiku i mezofytiku, není však mi rovnými chlupy na žilkách, na líci tmavě vždy zřejmé, zda sejedná o zplanění, úspěšný po- zelené, velmi krátce řídce pýřité, krátce papilnaté kus vysazením obohatit místní květenu nebo jen a s přisedlými žlázkami (lupa!), řapík až 35 cm o pěstování. Prvním zaznamenaným nalezištěm je dl., rýhovaný, na líci žlábkovitý, hustě přitiskle pa- Velká hora u Karlštejna, kde byl však chrpinec vučinatě chlupatý; dolní a stř. lodyžní listy ± krát- bělavýzáměrněvysazen(DOSTÁLKvět. ČSR,p. ceřapíkaté, v obrysu vejčité ažšir.eliptické, 12—20 1701, 1950) a roste zde dosud (HRCKA 2000). cm dl., s čepelí hluboce peřenosečnou s úkrojky Dlouhodobá zplaněníjsou známa především z Pra- úzceeliptickými až podlouhlými, celistvými, ce- hy (např. Hlubočepy, Bohnice, Strašnice, Vysoča- lokrajnými nebo asymetricky peřenodílnými až ny, Kobylisy a Dolní Chabry), údaje a herbářové peřenosečnými,nadol. okraji s 1—2úkrojky 2. řá- dokladyvšak pocházejíz řady dalšíchmíst CR du; hor. lodyžní listy menší, krátce řapíkaté, s če- (např.Dobříš,Liberec,ČíhoštaPernštejn). pelí peřenodílnouažpeřenosečnous 2—3úkrojky na každé straně;nejhořejší 1—2listy těsněpodúbo- Celkové rozšíření: Kavkaz, Zakavkazí, v. Turecko a s. Írán. rem ± přisedlé, vejčité ažkopinaté, 1—3cm dl., ce- Poznámka I: *) Z rodu parcha (Stemmacantha CASS. listvé nebo peřenoklanéaž peřenodílné.Úbory Bull. Sci. soc. Philom. Paris 1817:12, 1817: syn. Rhaponti. jednotlivé, velké, 5—6cm v průměru, sytě rižové cum auct.), zahrnujícího asi 20 druhů původem ze sz, Afriky, nebo purpurové, lodyha pod úbory mírně ztlustlá; Středozemí, Sibiře a v.Asie, se v posledních letech u nás roz- zákrov šir. vejcovitý, celý zakrytý přívěsky zá- šiřuje pěstovánívýznamnéholéčivého druhuparchy safloro- vité, Stemmacantha carľhamoides (WILLD.) DITTRICHCan- krovních listenů, zákrovní listeny velmi četné, dollea 39:46, 1984 [syn.: Leuzea carthamoides (WILLD.) DC.; střechovitě uspořádané, střední se suchomázdři- Rhaponticum carthamoides (WILLD.) ILJIN], (Tab. 78/11, zná- tým, světle špinavě slámově hnědým, v obrysu mé téžjako „maralĺ kořen”. Jsou to statné,vytrvalé, 50—150 ± okrouhlým, 6—7mm dl., na okraji hřebenitě čle- cm vysoké, pavučinatě chlupaté a žláznaté byliny se zdřev- natělýmioddenky ačetnými,válcovitými, napovrchu hnědo- něným přívěskem s vejčitou celistvou částí obvy- černými kořeny specifickévůně. Přízemnílisty v růžici, dol. kle s tmavěji zbarveným stř. pruhem, okrajové a stř.lodyžní střídavé,dl. řapíkaté, až 60cm dl.. řapík hlubo- třásně ca 3 mm dl., vnitřní zákrovní listeny s pří- ce žlábkovitý. mělce brázditý, k bázi fialově naběhlý; čepel věskem ± celokrajným, za plodu ven vyhnutým. peřenosečnáv podlouhléaž úzce trojúhelníkovité, hrubě ne- pravidelně ostnitě zubaté úkrojky, na okrajích hustě krátce Okrajové květy výrazně paprskující, jalové, s ko- brvité, matně zelené; žilnatina vmáčklá. stř. žilka ztlustlá•. hor. runou až 3 cm dl., nálevkovitou, mírně zygo- lodyžnílisty přisedlé,hrubězubatéažcelokrajné.Úboryjsou morfní, nejčastěji sytě růžovou, s 5—6nestejně jednotlivé, asi4,0—5,5cm v průměru, nasilně ztlustlých stop- dlouhými čárkovitými cípy, středové květy s ko- kách; zákrov šir. miskovitý, mnohořadý, vnější zákrovní li- steny ± obdélníkovité, se šir. vejčitým přívěskem s hnědou runou pravidelnou,ca2 cm dl., trubkovitou; čněl- skvrnou, střední a vnitřní úzce až čárkovitě trojúhelníkovité ka a blizna růžová, daleko vyčnívající z květu. s přívěskem obvejčitým až čárkovitým. nepravidelně dřípe- Nažky válcovité až obvejcovité, mírně ze strany ným, všechnyhustěsouběžněžilkované, suchomázdřité;lůž- zploštělé, 5,5—7,0mm dl., hladké, lysé, lesklé, ko úboru hustě štětinaté. Květy jen uubkovité, oboupohlav- né, ca 5 cm dl., koruna s úzkou bílou korunní trubkou, v hor, světle hnědé; chmýr z krátkých, nestejně dl. části baňkovitě rozšířená s čárkovitými, světle fialovými cí- (0,5—1,5mm) paprsků. V—VII. Hkf. py zdéli trubky: čnělka nitkovitá, z koruny daleko vyniklá, 2n = 30 (extra fines) Nažky úzce čihovité, ca 8—10mm dl., 3—4mm šir., se 4 vý- raznými a mezi nimi slaběji vystouplými žebry. červeno- Variabilita: Pěstovanérostliny jsou nápadněproměn- hnědé;chmýr dvouřadý spaprsky krátcepérovitými, nabázi livé především v barvě úborů (růžové. růžově červené, pur- srostlými v prstenec, světle kávově hnědými až krémově bí- purové), častos odlišným odstínembarvy korun okrajových lými, o málo nebo až 1,5xdelšími než nažka.2n = 24. IV—V. a středových květů. Hkf. Entomogam. Anemochor. Druh pochází z hor z. a v. Si- bife, stř. Asie a Mongolska, kde roste na loukách subalpín- Ekologie a rozšíření v CR: Druhv CR skéhoažalpínskéhostupněapři okrajích lesů.Proléčivé účin- nepůvodní, často pěstovaný v zahradách,pred- ky sepěstujejako polní kultura v různých oblastechbývalé- zahrádkáchav parcíchjako okrasná Snad- ho SSSRa nyní i v CR. Příležitostnézplaněníje možné. Drogou jsou předevšímkořeny a oddenky, méně nadzemní no přetrvává v opuštěných zahradách nebo v bez- části. Obsahují seskviterpenické laktony guajanolidového ty- prostřednímokolí míst pěstování,v místechod- pu (cynaropikrin ajeho deriváty), charakteristicképro mnoho

*) Zpracoval V. Zelený

Psephellus 459

Searchable PDF created by OCR.space (Free Version) rodů čeledi Asteraceae. Pro tento druh je typický obsah dal- krátcedrsněchlupatými (zejménanaokrajích)apo oboustra- Šichisoprenoidů. tzv. ekdysteroidů, rostlinných analogů hmy- nách žláznatě tečkovanými lodyžními listy. lodyhou chudč zího metamorfózního hormonu ekdysonu. Kořeny a semena větvenou, pod úbory výrazně ztlustlou a rýhovanou, veliký- obsahují až kolem I % ekdysteroidů (nejvíce 20-hydroxy- mi, nejčastěji růžovými úbory až 9 cm v průměru s výrazně ekdyson. polypodin B. ajugasteronC asériijejich dalších oxy- paprskujícími okrajovými květy. Zákrovy jsou přibližně ku- derivátů. včetně laktonů). Jsouto látky regulující nejen hmy- lovité sestřechovitě uspořádanými zákrovními listeny. stř. z.á- zí proteosyntézu, ale působící i na savce včetnč člověka. Jim krovní listeny až 2,5 cm dl., kožovité, s nápadným, ca I cm se připisují i stimulační a adaptogenní účinky preparátů vy- dle,peřenosečným, nesbíhavým, volně k zákrovu přitisklým, ráběných z této rostliny. U násje obchodně zavedenčaj „ma- slámově hnědým koncovým přívěskem s kopinatou až vejči- ralan" (nazvaný podle jména jelena marala. který se živí ko- tou nečleněnoučástíačetnými 3—5mm dl. okrajovými třás- Fenyparchy) adalší potravinové i kosmetické preparáty.Ten- netni (Tab. 74/8). Přechodnézplaňování,udávanév literatu- to druh ovšemobsahujei biologicky účinné fenylpropanoidy, ře bezkonkrétníchnalezišť(DOSTALNováKvět. ČSSR,p. jako lignanové laktony dibenzylbutanolidového typu s viros- tatickými aimunostimulačnĺmi účinky a také farmakologic- 1093,1989), není doloženoa neníani příliš pravděpodobné. ky zajímavé N-feruloylserotoniny, flavonoidy a stilbenoidy, Chrpy z rodu D. DONin SWEETBrit. FI. Gard. neboproAsteraceaecharakteristickéthiofenové polyiny (po- 2:51, 1829-1831 [Centaurea subgen. Plectocephalus (D. lyacetyleny). Druh je nektarodárný a využívá se i jako pícnina. DON) HAYEK Denkschr. Kaise Akad. Wiss., cl. math.-natur.. Kdysi seu nás pěstovala jako léčivka Stemmacanrharha- 72:590, 1901] se vyskytují asi v osmi druzích v Africe (Etio- pontica (L.) DITIRłcH lsyn.: Rhaponticum scariosum LAM., Pie), Severní Americe (jz. část USA a Mexiko) a v Jižní Leuzea rhapontica (L.) HOLUB],parcha léčivá (levzej léčivá). Americe (Uruguay. Argentina, Chile). Jsouto statné, m vys. vytrvalé byliny se vzpřímený- Poznámka 3: Poměrně ztídkajejako okrasná rvalka mi, bčlavč vlnatými lodyhami. Listy přízemní růžice jsou řa- pěstovánachrpa žlutokvčtá (velechrpa žlutokvětá), Grosshei- píkaté. s čepelí vejčitou nebo kopinatou se srdčitě vykrojenou mia macrocephala (WIID.) SOSN.et TAKHTADZAN Dok). bází, nebo lyrovitě laločnatou, ca cm dl., s okrajem ne- Akad. NaukArmjan. SSR3/1:23, 1945(syn.: Centaurea macro- pravidelně vykrajovaným, lodyžní listy menší. zúženou bází cephala MUSSINex WILL.D.Sp. PI. 3:2299, 1803).Je to poměr- přisedlé.Úboryo průměru5—10cm vyrůstajíjednotlivě.vněj- ně mohutná,jasně zelená,trsnatá bylina s větvenou kořenovou ší zákrovní listeny maji téměř okrouhlé, 5—10mm šir., nepra- hlavou;lodyhy jsou jednoduché,až 1,3m dl., velmi hustěpo videlně dřípené hnědavé přívěsky. Květy jsou růžové až čer- celédélce až pod úbor olistěné, s listy přisedlými, krátce (1—3 vené; nažky válcovité. mírně zploštělé, 8—9mm dl.. na vrcho- cm)po lodyze sbíhavými,celistvými, obkopinatýmiaž obvej- Iu s chmýrem asi 2x delším nažky. Druh je rozšířený v z. aj. čirými, až 25 cm dl. a 10cm šir., špičatými, téměř celokrajný- Alpách. Kořeny se používaly v lidovém léčitelství. Nedávné mi (oddáleně drobnč zubatými), krátce řídce pýřitými a při- výzkumy ukázaly značný obsah ekdysteronu v různých čás- sedlými žlázkami mírně lepkavými. Nápadnéjsou veliké (6-9 techrostlin obdobnějako uparchysaflorovité. V současnédo- cm v pňrněnł) žluté úbory vyrůstající pojednom na zřetelně bě se u násnepěstuje a nejsou známy ani případy zplaněni. ztlustlém vrcholu lodyhy. Bochníkovitý zákrovje zcela zakry- V zahradách se někdy pěstuje pro ozdobu i léčivé účin- tý volně přitisklými, tmavě hnědými, ± okrouhlými, velikými ky Leuzeaconifera (L,) DC. in LAM.et DC. FI. Franc.,ed. 3, (až 18 mm v průměru,Tab. 74/9), na okraji dosti pravidelně 4:109, 1805. levzej šiškovitá, charakteristická zejména vej- ďásnitěčleněnýmisuchomázdřitýmipřívësky.Okrajovéi stře- covitými až kuželovitými úbory zcela zakrytými velkými, dové květy mají korunu jasně žlutou a přibližně stejně velkou okrouhlými. slámově žlutými přívěsky zákrovních listenů, (okrajové nepaprskují). V kultuře se 1TmOŽĺdělením trsů, což takžepřipomínajíšišku. Oddruhůrodu Stemmacanthaseod- sedaříobvykle dosti obtížně.Tak si lze vysvětlit, proč se s tou- lišuje hrbolkatými nažkami s jednořadým chmýrem. Pochází to nádhernouchrpou nesetkávárneu násčastěji. Uchycené rost- ze Středozemí. liny rostou zpravidla velmi dobře po mnoho let, špatně však Poznámka 2: *) Vzácnéje jako okrasnárostlina pě- snášejípřesazení. Pravděpodobně u nás nezplaňuje: zazname- stována chrpa americká (pinarcha americká) —Plectocepha- nanévýskyty (např. Henčov u Jihlavy, Příbram, Břežany) jsou Ius americanus (Ntn-r.) D. DON in SWEETBrit. FI. Gard. 2:51 asivšechny založeny nanálezech rostlin původně pěstovaných 1829—1831(syn.: NUTT.J. Acad, Phi- a přeživších na starých zpustlých zahradách. Do rodu Gross- ladelph. 1821:117, 1821). Vyznačuje se poměrně četnými, heimia SOSN.et TAKHrAD2JANjsou řazenydva druhy z Malé celistvými, přisedlými. kopinatými až vejčitě kopinatými, Asie a Kavkazu. mimo původní areál je v Evropě a v Sever- 5—8cm dl.. celokrajnými nebo oddálené drobně zubatými, ní Americe pěstována pouze G. macrocephala.

70. Cnicus L. —benedikt ** )

Cnicus LINNAEUSSp. PI. 826. 1753, nom. cons. Lit. : REITMAYEROVÁL, (1945): Cnicus benedictus L. zplaněle u Kojetína. Příroda 37:221. —REITMAYEROVÄL. et REIT- MAYERJ. ( 1947): Příspěvek ke květeně Kojetínska. Příroda 39:120—125.—HAVELA. (1950): Farmakobotanická studie o Cni- cusbenedictus.Cas.Cs.Lékárn.63:163—179.—PÍSAŘÍKJ. (1959):Pěstovánírostlin9.Aromatickéa léčivérostliny.Praha.— MOORER. J.et FRANKTONC. (1962):Cytotaxonomic studies in the tribe (Compositae).Canad.J. Bot. 40:282—293. Jednoletébyliny. Lodyhy přímé. Listy střídavé,kopinaté až vejčité. Úbory koncové,jednotlivé; zákrov víceřadý. Květy trubkovité, žluté. Nažky válcovité, s chmýrem. —Jediný druh rodu. Původní rozšířeníveStředozemí,MaléAsii, Sýrii a Íránu.Z kulturymísty zplanělýv SeverníaJižníAmerice, j. Africe a stř. Evropě. —Entomogam.

*) ZpracovalJ. Štěpánek **) Zpracovala R. Bělohlávková

460 Cnicus

Searchable PDF created by OCR.space (Free Version) Tab. 77: I Psephellus dealbarus, Ia —dolní lodyžní list, lb —řapík dolního listu, Ic —střední zákrovní listen. —2 Cyanus segetum, 2a —střední zákrovní listen, 2b —nažka.

456 Cyanus

Searchable PDF created by OCR.space (Free Version) Ic

ii

2a

lb 2b

[TAB. 771 457

Searchable PDF created by OCR.space (Free Version)