PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014 S. 173–223

Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska K otázce jazykových poměrů v raném středověku1 The Hydronymy of the District in the Context of Northeast : On the question of the language situation in the Early

Tomáš Klír

Abstrakt Předkládaná studie se skládá ze tří částí. V první části je podán metodologický přehled a krátká rešerše hydronymie severovýchodního Bavorska a Chebska. Cílem druhé části stu- die je revize současných představ o jménech vodních toků v Chebské pánvi, ve Smrčinách a na severu Hornofalcké pahorkatiny. Pro velké množství zdejších hydronym je dnes totiž předpokládán germánský nebo časně německý původ, a celá oblast je proto jazykovědci považována za nedílnou součást germánsko-časně německého komunikačního prostoru s dlouhodobou jazykovou kontinuitou, nepřerušenou ani slovanským zásahem. Ve třetí části studie je konfrontováno prostorové rozložení germánsko-německých a slovanských hydronym s rozšířením řadových pohřebišť karolínsko-otonského období. Tato pohřebiště pozitivně korelují s germánsko-časně německými hydronymy, a naopak negativně s hyd- ronymy slovanského původu. Hydronyma tak nepotvrzují představy o uzavřené jazykově slovanské oblasti v tomto období. Otázkou samozřejmě zůstává, které sociální a geografic- ké skupiny byly v 9. století nositeli německého, a které naopak slovanského jazyka, popř. které byly bilingvní.

Abstract The study presented is composed of three parts. In the first part, a methodological over- view and short research of the hydronymy of northeast Bavaria and the Cheb district are provided. The aim of the second part of the study is a revision of the current concept of the names of the waterways in the Cheb basin, in the and the adjacent areas, because, for a great majority of the hydronyms, there a Germanic or early German origin is anticipated, and the whole area is therefore considered by linguists as an insepa- rable part of the Germanic-Old-German communication area with a long-term linguistic continuity, uninterrupted even by a Slavic intervention. The third part compares the spatial distribution of the Germanic-German and Slavic hydronyms with the expanison of row burial grounds of the Carolingian-Ottonian period.

Klíčová slova: onomastika – kontaktní lingvistika – hydronyma – vícejazyčné oblasti – slo- vanština – germánština – němčina – 500–1200 – jazykovědné metody – Chebsko – severo- východní Bavorsko – Mohan – Ohře – Sála – Nába – kostrová pohřebiště Key words: onomastics – contact linguistics – hydronyms – multilingual regions – Slavo- nic – German – 500–1200 – linguistic methods – Egerland – north-eastern Bavaria – – Saale – – skeletal burial grounds

1 Tato studie vznikla v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P12 – Historie v interdisciplinární perspektivě, a dále s podporou projektu Rozvoj doktorských studijních programů a podpora kvalitních postdoktorandů na Univerzitě Karlově II. Za doplnění aktuální literatury a připomínky k výkladům hydronym uvedených v kap. 6 děkuji zvláště dr. W. Jankovi (Řezno). Za podnětné připomínky dále děkuji dr. M. Harvalíkovi (Praha), dr. Ch. Zschieschangovi (Lipsko) a prof. K. Hengstovi (Saská Kamenice).

173 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

1. Úvod vázány na sociálně a prostorově mobilní jedince, kteří musí komunikovat v rámci více jazyků nebo 1.1 Výpovědní potenciál bilingvních oblastí nářečí. Tito bilingvní jedinci nebo jejich skupiny jsou pak schopni narušovat komunikační pra- Jazyk a etnicita vidla jinak uzavřených a jazykově konzervativ- ních komunit. Podstatné je, že teorie sociálních K výpovědi vlastních jmen v jazykově kontaktních sítí umožňuje provázat studium jazykové změny oblastech bylo dlouho přistupováno s představou s výzkumem ostatních historických dějů a zejména o jednotě jazyka a etnicity. Obě kategorie byly sociálně-ekonomického vývoje (Conde-Silvestre – přitom vnímány jako něco statického, ohraničitel- Pérez-Raja 2011). ného a pevně daného. Něco, s čím se člověk rodí a umírá. Šíření určitého jazyka pak bylo interpreto- Formulace dílčího problému váno jako migrace vyhraněných etnických skupin. Poznatky onomastiky často složily k určení jazy- Nelze pochybovat o tom, že onymie jazykově ka staršího etnika, rozsah jím obývaného území kontaktních oblastí se dnes opět stává atraktiv- a dobu jazykového kontaktu s etnikem nově pří- ním historickým pramenem pro studium středo- chozím (z pohledu archeologie zvl. Brather 2004). věkého období (obecně např. Pohl – Zeller Hrsg. V kontextu aktuálních pohledů na etnicitu 2012). Její nové zhodnocení se ale nemůže obe- i jazyk, které jsou vnímány spíše jako moderní jít bez kritické revize stávajících jazykovědných sociální konstrukty související se vznikem národ- rekonstrukcí pro jednotlivé kategorie vlastních ních států, se zdají mnohé otázky řešené starší jmen. A právě takový dílčí cíl si klade i tato stu- onomastikou již jako bezpředmětné (např. Fish­ die. Jejím záměrem je – samozřejmě z pohle- man – García eds. 2010). Byli to také jazykovědci du archeologie – ověřit argumentační opory, na se zájmem o bilingvní regiony a komunity, kteří kterých stojí aktuální představy o hydronymii upozorňovali na nesmyslnost tradičních koncep- v jednom z regionů tzv. Germania Slavica, a to ve tů monolitního a ohraničitelného jazyka, etnicko- Smrčinách, Chebské pánvi a přilehlých částech -jazykových hranic a migraci jako hlavní příčiny Hornofalckého lesa a Hornofalcké pahorkatiny. jazykové změny. Provázanost jazyka a etnicity Diskutovat budeme větší množství hydronym, dnes není samozřejmě odmítána, jejich role při při jejichž výkladu moderní bavorská jazykověda vytváření identity různých sociálních skupin je sice kolísala, ale v 90. letech se shodně přiklonila ale posuzována komplexněji. Obě tyto kategorie k tezi o jejich germánsko-časně německé etymo- jsou také vnímány především jako užitečný ana- logii. Z toho důvodu jsou Chebská pánev, Smrči- lytický nástroj pro porozumění procesům kultur- ny a sever Hornofalcké pahorkatiny považovány ní kontinuity a změny. Na druhou stranu, pokud za nedílnou součást germánsko-staroněmeckého bychom sledovali nejnovější tendence, pak část komunikačního prostoru s dlouhodobou jazyko- sociolingvistiky již rezignovala i na samotnou vou kontinuitou, nepřerušenou ani slovanským kategorii etnicity. Náhradou by měl být koncept zásahem. V této studii se ovšem neomezíme jen na proměnlivé, mnohonásobně fragmentarizované hydronymickou soustavu Chebské pánve, Smrčin a smíšené (hybridní) identity, která vychází ze a přilehlých oblastí, ale do našich úvah zahrneme schopnosti komunikovat ve více jazycích. Právě celé severovýchodní Bavorsko (obr. 1). tento koncept dnes mění přístup k výzkumu bilin- gvních jedinců, kteří disponují komplexní jazyko- 1.2 Osnova studie vou výbavou a kteří si mohou utvářet více identit a pomocí jazyka jimi prostupovat (shrnuje např. Nejdříve jsou shrnuty tradiční názory na jazyko- García 2010). vou a sídelně historickou situaci Chebska a severo- východního Bavorska v období před 11.–12. stol. Bilingvní regiony a šíření inovací (kap. 2). Následuje pojednání o obecných meto- dických postupech onomastiky (kap. 3) a dále Jazyková variabilita a změna je dnes začleňo- konceptech, které se uplatňují při jazykovědném vána do širšího kontextu společenského a hos- výzkumu hydronymických soustav v severový- podářského vývoje, např. pomocí teorie sociál- chodním Bavorsku a na Chebsku (kap. 4). Další ních sítí (např. Milroy 1987; Marshall 2004). Tento kapitola bilancuje současné představy o zastou- sociolingvistický koncept předpokládá odlišnou pení předgermánských, germánských, germán- míru rezistence vůči jazykovým inovacím v růz- sko-časně německých a slovanských hydronym ných sociálně-ekonomických skupinách. Jazyko- v této oblasti (kap. 5). Na tuto celkovou bilanci vé inovace a jejich šíření by měly být z velké části pak navazuje kritický katalog hydronym, u nichž

174 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Obr. 1 Severovýchodní Bavorsko a Chebsko. Kostra vodní sítě a hlavní pohoří. Thüringer Schiefergebirge (Durynská bři- dličná vrchovina), Frankenwald (Francký les), Fichtelgebirge (Smrčiny), Frankenalb (Francká Alba), Oberpfälzer Wald (Hornofalcký les/Český les), Bayerischer Wald (Šumava), Kaiserwald (Slavkovský les), Erzgebirge (Krušné hory). Orien- tační body: Nürnb. = Nürnberg, Bamb. = Bamberg, Bayr. = , Regensb. = . A – oblast znázorněná na obr. 9. – Fig. 1 Northeast Bavaria and the Cheb district. The framework of the water network and main mountain ranges. Orientation points: Nürnb. = Nürnberg, Bamb. = Bamberg, Bayr. = Bayreuth, Regensb. = Regensburg. A – the area depic- ted in Fig. 9. jsou možné alternativní výklady a která jsou klí- 1.3 Geografické vymezení čová v diskusi o germánsko-německé hydrony- mické soustavě Chebské pánve a Smrčin (kap. 6). Severovýchodním Bavorskem jsou míněny celé V následné kapitole je konfrontováno rozšíření Horní Franky a Horní Falc a dále přilehlé části germánsko-německých a slovanských hydronym Středních a Dolních Frank a Dolního Bavorska s rozšířením řadových pohřebišť karolínsko-oton- přibližně tak, jak toto území vymezil E. Schwarz ského období (kap. 7). Drobná kapitola je pak (1960, 1, Grundkarte). V principu se jedná o úze- věnována vzniku slovanských hydronym během mí ohraničené horským pásem mezi Durynským sídelního postupu do horských terénů v 11.–12. sto- lesem a Smrčinami na severu, Hornofalckým letí (kap. 8). V závěrečné kapitole je potvrzeno, lesem a Šumavou na východě, řekami Dunajem že některá jména v Chebské pánvi, ve Smrčinách a Altmühlem na jihu a řekami Rednitz-Regnitz a v Hornofalcké pahorkatině skutečně přesvědčivě a Mohanem na západě (srv. Greule 1998b, 70–71). svědčí o germánsko-německé jazykové kontinuitě Do severovýchodního Bavorska je zahrnuta (kap. 9). i bavorská část tzv. historického Chebska (Sturm

175 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

1970; 1981). V rámci této studie je pojem Chebsko Chebsko spokojit s přehledem starších konceptů používán jako komplementární protipól k pojmu a otázek, aniž bychom se nyní do jejich řešení hod- severovýchodní Bavorsko. Myšleno je tím území lali zapojit. na druhé straně státní , území dnešního okresu Cheb. Z geomorfologického hlediska se do 2.1 Dosavadní interpretační modely Chebska řadí zejména Chebská pánev s přilehlými českými částmi Smrčin a Českého lesa. Pro geo- Nápadnou charakteristikou severovýchodního morfologické členění severovýchodního Bavorska Bavorska a Chebska jsou nebo byla jména, která vycházíme z aktuální německé klasifikace a termi- nesou svědectví o středověké bilingvitě celé oblas- nologie (Meynen – Schmithüsen Hrsg. 1953/1962; ti. Část těchto jmen totiž nelze vysvětlit na zákla- pro Horní Falc srv. Häusler 2004, 48). dě němčiny, ale pouze ze slovanského jazyka (tzv. slovanská jména). Historická interpretace takové bilingvní onymické situace se pohybuje mezi dvě- 2. Jazykové poměry v severovýchodním ma póly, které se v principu odlišují chronologic- Bavorsku a na Chebsku kým a geografickým měřítkem. v raném středověku První výklad říká, že slovanská jména jsou pozůstatkem sídelního postupu neseného – v geo- Hlavním cílem této studie je revize onomastické graficky větším měřítku – alespoň částečně biling- interpretace jmen vodních toků, nikoliv místních vní populací. Během sídelního postupu byli tedy jmen. I tak je však třeba nastínit obecný sídelně v populaci zastoupeni jedinci hovořící jak němec- historický rámec a dosavadní představy o jazyko- kým dialektem (bavorským nebo franckým), tak vých poměrech v severovýchodním Bavorsku a na slovanským jazykem. V jeden moment se utváře- Chebsku v období před 12. stoletím. Názory jsou ly paralelní onymické soustavy a pro velkou část značně protichůdné a my se omezíme pouze na pojmenovávaných objektů téměř od počátku fun- jejich stručnou bilanci. govalo jméno v obou jazycích, tj. vznikaly tzv. V principu lze shrnout, že velkou část moder- jmenné páry. Rozdělování jmen do dvou časově ních jazykovědných rekonstrukcí chebské a seve- rozdílných sídelních vrstev pouze na základě rovýchodobavorské onymické soustavy ještě stále jazyka by bylo nesmyslné. Tento výklad zahrnu- doprovází vyhraněné sídelně historické a etnické je i významné sociolingvistické aspekty. Např., že interpretační přístupy. V případě Chebské pán- nositelé jednoho z jazyků, konkrétně německého, ve a Smrčin byly a dodnes jsou vedeny debaty mohli být v početní menšině, ale jazykovou para- o staroněmecké, nebo naopak slovanské jazyko- lelnost a její kontinuitu mohli zajišťovat osoby vé prioritě, popř. o germánsko-německé jazyko- s dominantním sociálním postavením a s nadregi- vé kontinuitě (Hemmerle 1962; Gütter 1999; 2001; onálními kontakty. Uvažovat lze o bilingvních eli- Pleintinger 2008). Stále jsou také slučovány argu- tách a jejich družinách, popř. úřednících soustře- mentačně nesourodé části, v tomto případě výpo- děných v centrálních lokalitách nebo o agentech věď hydronym a místních jmen. Domníváme se, dálkového obchodu. že dnes již nelze sevřít historickou interpretaci do Druhá skupina výkladů naopak předpokládá těchto apriorních a statických tezí. Naším cílem výraznější chronologické rozdíly a uvažuje o exis- proto není za každou cenu oddělovat jazykové tenci jazykově uzavřených regionů. Na Chebsku je vrstvy, ale naopak. Předmětem výzkumu by měla nejčastěji předpokládána primární slovanská ony- být právě vícejazyčnost těchto kontaktních oblas- mická soustava, která byla později integrována tí, sociální a geografická distribuce jednotlivých do německé. Slovansky hovořící obyvatelstvo by jazyků napříč různými sociálními třídami (ranky), mělo vytvářet starší „předkolonizační“ sídelní vrst- a role, jakou vícejazyčné komunity hrály v šíření vu, která byla později přelita jazykově německým společensko-ekonomických a kulturních inovací sídelním postupem. Období bilingvity a paralel- v raném a vrcholném středověku. ních onymických soustav by se tak vkládalo mezi Na druhou stranu, takový nový teoretický rámec dva jazykově monolingvní sídelní horizonty: star- pro interpretační přístupy ještě není vytvořen, a to ší jazykově slovanský a mladší německý. Takové ani pro Chebsko, ani pro severovýchodní Bavor- modely jsou relevantní např. pro území východně sko. Inspirací jistě budou přístupy uplatňované od Labe a Sály. Existují ale i obrácené výklady. při studiu kontaktních území v rámci Germania Tedy, primární bylo osídlení jazykově německé, Slavica (např. Lübke 2009; Brather – Kratzke Hrsg. do sídelního postupu ale bylo integrováno i slo- 2005; pro Horní Franky Hardt 2007) a dalších vansky hovořící obyvatelstvo, které si vytvářelo (např. Pohl – Zeller Hrsg. 2012; Pohl – Mehofer Hrsg. svou paralelní soustavu. Ta mohla v některých 2010). Na tomto místě tedy nezbývá, než se pro nově osídlených mikroregionech získat převahu.

176 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Tento model je velmi často zvažován pro Horní kým sídelním postupem, konstruoval germanista Franky a Horní Falc. E. Schwarz (1931, 382–393). Tímto „kolonizačním“ Jednotlivé výklady si v různě vyhraněných konceptem pražská německá jazykověda opustila podobách dodnes konkurují (kap. 2.2). Žádný Bretholzovu (1921) představu o germánsko-němec- z nich nebyl nikdy přesvědčivě ani potvrzen, ani ké sídelní a jazykové kontinuitě, kterou předtím vyvrácen. Důvodem je povaha jazykového svě- na krátko přijala (Schwarz 1923; srv. Žemlička 1999). dectví. Jazykověda je schopna evidovat kontaktní E. Schwarz přitom mohl navázat na ideově totož- bilingvní situaci, otázku chronologického vztahu né a krátce předtím publikované sídelně geogra- jednotlivých jazyků ale řeší obtížně, a nedokáže fické dizertace pro historické Chebsko, , vždy sama o sobě rozhodnout, zda se jedná sku- a severovýchodní Bavorsko (mimo Bachmann 1926 tečně o pozůstatek časově odlišných, nebo sou- také Muggenthaler 1924; Leipoldt 1927). běžných vrstev. Schwarzovu hlavní tezi o (1) prioritě slovanské- ho jazyka a (2) absenci německých místních jmen 2.2 Sídelně historický rámec před 1. pol. 12. století přejal nejprve J. V. Šimák (1938) a postupně i další čeští historici a archeo- Severovýchodní Bavorsko logové (Slavík 1949; Turek 1950; Šimek 1955; Hejna 1971; Kubů 1997; nověji Šebesta 2013; Hasil 2010). V severovýchodním Bavorsku lze počátky V jazykově německé vědě k bezvýhradnému přije- moderní polarizace sídelně historického výkladu tí Schwarzovy koncepce došlo jen zčásti, a to pře- bilingvní onymické situace klást do poloviny 20. let devším v komunitě vázané na pražskou německou 20. století. Jeden extrém představuje erlangenská univerzitu, popř. Collegium Carolinum (např. dizertace geografky M. Bachmannové (1924/25; Kratschmann 1935; Braun 1938; Ettel 2004 /rkp. 1926), druhý würzburská dizertace historika 1940/; Hemmerle 1962 s lit.; ambivalentně Fischer­ R. E. von Guttenberga (1927). V prvém případě byla 1940; 1952; Fischer G. 1941). jasně formulována představa o uzavřené jazykové, Schwarzovy argumenty naopak detailně revido- kulturní i politické „slovanské“ oblasti, jejíž hrani- val geograf R. Käubler (1935; 1958), který rozčle- ce na poč. 9. století probíhaly východně od Bam- nil českou část historického Chebska na několik berka a Forchheimu a severně od Burglengenfel- postupně osidlovaných zón. Upozornil přitom, du. Ve druhé, mnohem rozsáhlejší dizertaci, byla že v nejdříve osídlené zóně, kterou indikují také naopak preferována teze, že v Horních Frankách raně středověké archeologické nálezy, nejsou tzv. nepřicházelo jazykově slovanské obyvatelstvo do slovanská jména výrazně zastoupena, ale právě mocensky zcela prázdné nebo neosídlené oblas- naopak, nachází se zde hypoteticky staroněmec- ti. Všude již mělo sídlit starší domácí, postupně ká jména. Toto zjištění pak interpretoval jako frankizované obyvatelstvo, jazykově germánsko- doklad primárního jazykově německého osídlení, -německé. Také jazykově slovanská populace měla na které měl navázat přibližně od 10./11. století být plynule integrována do franckých právně-hos- bilingvní německo-slovanský sídelní postup, pře- podářských poměrů a měla se podílet i na inten- cházející od 2. pol. 12. století opět do čistě němec- zivním sídelním postupu po svazích Francké Alby kého. Tato „staroněmecká“ interpretace chebské a Franckého lesa. V následujících desetiletích se onymie rezonovala v části chebské historiografie pak vedly diskuse pro jednotlivé severovýchodo- (Braun 1961; Sturm 1970, 34–35; 1981, 7–8, 14–15) bavorské regiony, zpravidla v návaznosti na aktu- i v interpretaci archeologických nálezů (shrnuje ální paradigmata a společensko-historický kon- Käubler 1958, 29–30, 44–50). Käublerova předsta- text. Tato diskuse není dodnes uzavřena (nověji va o jazykově staroněmeckém osídlení chebské srv. Dippold 2007; Fastnacht 2007, zvl. 70–81; Haber­ sídelní komory byla také z velké části integrována stroh 2004, 16–17; Schuh 2004, 27; Häusler 2004, do dvou dosud živých konceptů severovýchodo- 74–75; Endres 2003; 1987/88; Pöllath 2002, 12–55, bavorské archeologie a historiografie. Prvním je zvl. 14–15; Schütz 1994, 73–74, 78, 87; Losert 2009, model sídelních komor vytvořených kolem raně 219–235; starší historiografii shrnul Müller 1939). středověkých opevněných lokalit (shrnují Emme­ rich 1955; Nitz 1991; srv. také Wintergerst 2007; Ettel Chebsko 2001; Hensch 2013). Druhým teze o bilingvním sídelním postupu, neseném již ministeriály svo- Tutéž názorovou polarizaci lze sledovat také bodné říšské šlechty a panovníka, který byl v Hor- při výkladu situace v Chebské pánvi. Apriorní ních Frankách, Horní Falci a na Chebsku zahájen model uzavřené jazykově slovanské oblasti, kte- někdy před rokem 1000. Někteří historici proto rá měla být v české části historického Chebska od hovoří o tzv. Schweinfurtské kolonizaci (Enders 12. století postupně převrstvována jazykově němec- 1972; 1987/1988; 2004; Sturm 1981, 11–16).

177 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Germánsko-německá kontinuita od místních jmen je svědectví hydronym obec- ve Smrčinách a Chebské pánvi nější, neboť jejich nositeli nemuseli být obyvate- lé žijící na březích příslušných vodních toků, ale Käublerův koncept předpokládal nejen sta- také lidé, kteří tyto vodní toky pouze překračova- roněmecké jazykové osídlení, ale také jeho kon- li. Jedno hydronymum proto samo o sobě přímo tinuitu do germánského období. Hlavní oporou nesvědčí o jazyku obyvatel regionu a ani nedoklá- této hypotézy se staly germánsko-časně němec- dá jeho osídlení. Při interpretaci hraje velkou roli ké typy jmen s patronymickou příponou /-ing/ jak četnost hydronym patřící ke stejné jazykové a složeniny s /-heim/ (Fischer 1940; Käubler 1958; a časové vrstvě, tak délka a význam vodního toku. diskusi shrnuje Hemmerle 1962). Tento argument Analýza hydronym je nicméně velmi dobře dispo- byl ale z mnoha důvodů příliš slabý, a nepřekva- nována k tomu, aby testovala obecněji formulo- puje proto, že teze o germánsko-německé jazykové vané hypotézy. S jejich pomocí lze rozhodnout, a sídelní kontinuitě v Chebské pánvi a ve Smrči- zda jazykově slovanská populace přicházela do nách přestala být vážněji diskutována (naposledy oblasti, která byla neosídlená (hypotéza o exis- Hejna 1971, 495–496). Živější zůstala jen myšlen- tenci uzavřené jazykově slovanské oblasti), nebo ka o jazykově staroněmeckém sídelním ostrově ve byla jen integrována do staršího, jazykově ger- Smrčinách, který měl být vázán na výchozy želez- mánsko-německého osídlení a do sídelního postu- ných rud (např. Schwarz 1960, 124–126, Abb. 2; pu v 8.–11. století. Pomocí hydronym lze také jinak např. Hensch 2004, 181). objasnit jazykové poměry v období karolínsko- Zásadní změnu přinesla dlouhá série metodicky -otonských pohřebišť (kap. 7), popř. v období na náročných jazykovědných studií lundského ger- počátku vrcholně středověkého sídelního postupu manisty Adolfa Güttera, na které navázaly drob- (kap. 8). né úvahy řezenského germanisty Albrechta Gre- uleho a magisterská práce A. Pleintingera (2008) (srv. kap. 6). Pokud by jejich rekonstrukce byly 3. Metodické předpoklady pravdivé, pak by ve Smrčinách a v Chebské pánvi téměř zmizela hypotetická slovanská hydronymic- 3.1 Onomastické metody ká soustava a místo ní naopak vystoupila soustava germánsko-časně německá. O správnosti Gütte- Metoda jazykovědné a onomastické rekonstruk- rových rekonstrukcí přitom není v současné jazy- ce jmen se v principu opírá o (1) kritickou ana- kovědě pochybováno a celá oblast je považována lýzu pramenů a (2) znalosti jazykového vývoje. za nedílnou součást germánsko-časně německého V prvém případě je třeba uvést, že zvláště v pří- komunikačního prostoru s dlouhodobou konti- padě němčiny jde nejen o rozbor všech relevant- nuitou, kterou nepřerušil ani jazykově slovanský ních písemných dokladů, ale také nářeční formy zásah. S tím byla opět vzkřísena víra ve vysoké jména. Z nejstarších doložených tvarů a z nářeční stáří řady místních jmen, jejichž množina byla formy je pak rekonstruován výchozí tvar jména, podstatně rozšířena (Gütter 1989a, 66, 77, 83–84; určen původní jazyk a obsahový význam. V kaž- 1989c, 40, 46–47; 1999, 105; 2001, 18). Problém dém interpretačním kroku přitom hrají velkou roli se tak přesunul do kvalitativně odlišné roviny. mimojazykové informace, tedy znalosti o geogra- Zatímco přítomnost a jazyková kontinuita staro- fickém kontextu a historickém vývoji oblasti, kde bylých hydronym ve Smrčinách a v Chebské pán- leží pojmenovaný objekt. Podstatná je i podoba vi nemusí ještě znamenat soudobé osídlení, neboť a původ okolních jmen, tedy celá tzv. Namenland­ pojmenování vodních toků lze snadno vysvětlit schaft (např. příspěvky v Eichler – Hilty – Löffler – komunikačním významem oblasti, tak existen- Steger – Zgusta Hrsg. 1995, zvl. 294–303, 400–413, ci místních jmen si již bez příslušného osídlení 594–635; Anreiter 1997, zvl. 46–124; Debus 2012; představit nelze (srv. níže). Oikonomastickou část Koss 2002; Udolph 2004; Greule 2009a, 104–105; Šrá­ jazykovědné interpretace je tak možno archeolo- mek 1999, 92–100; pro severovýchodní Bavorsko gicky testovat. Naším cílem nicméně není detailně Schuh 1988, 162–163; BSDS I, 10–12, 46–47). se zabývat výpovědí místních jmen, ale otázkou U písemných dokladů by měl být posuzován germánsko-časně německých hydronym. jejich kontext, zejména povaha a provenience konkrétního pramene, jeho věrnost a originali- Výpověď hydronym ta, jazyk textu a jazyk písaře, zvyklosti kanceláře atd. Na tomto základě jsou pak podle aktuálních Analýza hydronym nemůže sama o sobě přinést představ o hláskových a sémantických pravidlech komplexní odpověď na otázku o sídelním vývoji jazykového vývoje rekonstruovány tvary jména Chebska a severovýchodního Bavorska. Na rozdíl v jednotlivých obdobích.

178 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Také do nářečního tvaru jsou promítány aktuál- tom platit, že cizí hláska je v integrujícím jazyku ní znalosti o jazykovém vývoji nářečí a rekonstru- vždy nahrazována nejbližší hláskou domácí. Jest- ován je ideální sled hypotetických tvarů jména pro liže se změní hlásková základna jednoho nebo jednotlivá jazyková období. Jednotlivé časově spe- obou jazyků, mění se také způsoby nahrazování cifické tvary jsou následně konfrontovány s odpo- (substituce) hlásek. Na základě této premisy byla vídajícími písemnými zápisy. V ideálním případě v jazykovědě vypracována exaktní tzv. substituční by měla být nalézána shoda ve výpovědi všech metoda, jejímž cílem je rekonstruovat výchozí tva- druhů evidence, tj. písemných zápisů a nářeční ry jmen integrovaných z jednoho jazyka do dru- formy. V praxi tomu však často není, a to zvláště hého, popř. datovat období jazykového kontaktu tehdy, pokud je k dispozici velké množství starých (Lessiak 1903; 1933; 1983a/1933; 1983b/1910; srv. písemných dokladů. Schwarz 1931, 3; 1950, 203–206; 1961, 213; Kranz­ Diskuse se proto tradičně vede o věrohodnosti mayer 1956, 11–12; srv. kriticky např. Eichler 1974). písemných záznamů a nářečních forem. Někteří Ve vyhraněné podobě přejaly Lautgesetz, Lauter­ jazykovědci se odmítali nářečními tvary vůbec satzlehre a substituční metodu tzv. curyšská a vídeň- zabývat, neboť je považovali za nejmladší doklad ská dialektologická škola, ovládající v 1. pol. jména, nekontrolovaně deformovaný a ovlivněný 20. stol. výzkum v jazykově hornoněmeckých novověkými písemnými formami (např. Brückner oblastech a přes Prima Lessiaka určující také 1933, 206; 1933/34, 176; 1935, 15; Schütz 1994, postoj pražské německé dialektologie a onomas- 115–116). Velká část jazykovědců ale zastává opač- tiky (např. Wiesinger 1983, 1–3; Hornung 1986; Pri- ný postoj, a v případě rozdílů preferují naopak mus Lessiak byl v letech 1911–1920 profesor star- výpověď nářeční formy. Domnívají se, že původní ší německé řeči a literatury na pražské německé tvary jmen se v nářečí uchovávají lépe než v písem- /Karlo-Ferdinandově/ univerzitě). Jiné jazykověd- ném zápisu, který je upravován v kanceláři, pod- né školy víru v absolutní platnost Lautersatzlehre léhá jazykovým znalostem písařů, jejich snaze a substituční metody nesdílely se zdůvodněním, že o správnost, subjektivní etymologii atd. (nově při kontaktu dvou jazyků nelze z různých příčin Debus 2008). Obě skupiny jazykovědců přitom vyloučit nepravidelnosti a variantní převzetí slov dokládají své postoje velmi názornými příklady. a jmen (Tübingen, Marburg; např. Hermann 1931, 18–22; ze slavistů Brückner 1933–1934, 176; 1935, 3.2 Metody v jazykově kontaktních 2–18; Schütz 1994, 108–116, 147). oblastech Dnes není sporu o tom, že Lautersatzlehre a z něho plynoucí substituční metoda jsou ideálně Substituční metoda a model onymické typické konstrukce, které umožňují systematický integrace a objektivní rozbor jmen v jazykově kontaktních oblastech, a že patří do základní výbavy kontaktní Jazykovědná metoda byla ve 3. čtvrtině 19. sto- lingvistiky a onomastické metody (Weinreich 1953, letí obohacena o kontroverzní představu o záko- 14–28; srv. také Goebl, H. – Nelde, P. H. – Starý, Z. – nitém hláskovém vývoji, tzv. Lautgesetz. Tedy, že Wölck, W. /Hrsg./ 1996, passim; Hickey ed. 2010). hláskový vývoj neprobíhal náhodně, ale vždy To, že v mnoha případech došlo také k variantní a bez výjimky v rámci určitých a pevných pravidel hláskové integraci jména z jednoho jazyka do dru- (debatu shrnují např. Jankowsky 1972; Schneider hého, není důvod, proč na tyto objektivní meto- 1973, zvl. 12–19; Wilbur ed. 1977; Einhauser 1989; dy a jejich výsledky rezignovat. Zároveň ale platí, v širších souvislostech např. Dowling 1986; srv. že všechny tvary jmen rekonstruované na zákla- také Lüdtke Hrsg. 1980). Jako zvláštní a svébytná dě této metody jsou do různé míry hypotetické větev těchto představ pak ještě na přelomu sto- (BSDS II, 253). Nepřikláníme se tedy k základní letí vykrystalizovala hypotéza o pravidelné inte- premise vídeňské dialektologické školy, že o jisto- graci hlásek z jednoho jazyka do druhého, tzv. tě rekonstrukcí na základě Lautersatzlehre a o chro- Lautersatzlehre. nologické výpovědi odlišných substitucí nelze Lautersatzlehre se opřelo o empirický poznatek, pochybovat (explicitně např. Schwarz 1937, 35). že v jazykově kontaktních oblastech dochází ke Substituční metoda, zprvu úzce zaměřená na střetu rozdílných hláskových systémů, a tím také hláskovou rovinu jazykového kontaktu a inte- k rozmanitému nahrazování hlásek při přebírá- grace jmen, je dnes také začleněna do mnohem ní (integraci) slov z jednoho jazyka do druhého. komplexnějšího modelu onymické integrace. Tento Převzetí hlásek nebo hláskových skupin z jednoho popisný model, vycházející z podnětů moderní jazyka do druhého (hlásková substituce) přitom kontaktní lingvistiky (klasická studie Weinreich neprobíhá libovolně, ale v rámci aktuálně daných 1953) a vypracovaný K. Hengstem a E. Eichlerem hláskových (fonetických) možností. Mělo by při- přednostně pro slovansko-německou jazykovou

179 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014 kontaktní oblast, se snaží popsat skutečné množ- ve spojení s německým slovem. V případě séman- ství a variabilitu integrace jmen z jednoho jazyka tické adaptace byla srozumitelná část jména pře- do druhého. Zároveň umožňuje ucelené studium ložena. Detailně studované bilingvní regiony ale jazykového kontaktu, neboť v sobě zahrnuje nejen ukazují, že k takovým překladům docházelo jen všechny dílčí jazykové roviny integračního proce- ze zvláštních důvodů. Vysvětlení nabízí funkční su, jako je např. integrace hlásek, ale také další pojetí onomastiky (srv. Šrámek 1999). Primární sociolingvistické a prostorové aspekty (Hengst funkcí jména bylo bezpečně identifikovat, nikoliv 1996; 1986; 1985; 1981; Eichler 1982, 15–18, 28–34; popsat pojmenovávaný objekt. To bylo až sekun- 1981; 1976a; 1976b; srv. Wulf 2000, zvl. 13–14, 25–3, dární funkcí, která se uplatňovala jen v určitých, 69–71; starší literaturu shrnují Eichler – Hengst – komunikačně důležitých situacích. Překládány Wenzel 1986, 19–23). Pro naše potřeby je možno tak byly nejčastěji jména jako Brod, Most, Kostel tento komplexní model následujícím způsobem apod. velmi zjednodušit (srv. Sandnes 2007). Složitěji probíhala adaptace tehdy, pokud nový mluvčí původnímu významu nerozuměl. K tomu Převzetí jména z jednoho jazyka do druhého většinou docházelo až v tzv. postkontaktním (onymická integrace) období, kdy již původní jazyk nebyl užíván. Jmé- no nebo jeho části pak bylo bez ohledu na původ- Na počátku by měly vedle sebe existovat dva ní sémantický význam, pouze na základě větší či jazyky, a to bez přímého kontaktu jejich nositelů. menší fonetické podobnosti, připodobňováno Vlastní jména se vyvíjela v rámci daného jazykové- k různým jazykovým prvkům a slovům běžným ho systému, v rámci jeho hláskosloví a slovotvor- v novém jazyce. Hovoří se proto o tzv. sekundární by (tzv. předkontaktní fáze). sémantické adaptaci. Samozřejmě, i zde je možno Následovala různě dlouhá kontaktní fáze, diferenciovat. během které se oba jazyky protnuly. Jména fun- Některé adaptační způsoby mohly vést v novém gující v jednom z jazyků byla přebírána mluvčími jazyce ke vzniku takového tvaru jména, ve kterém druhého jazyka. V důsledku jazykových odlišností již původní jazyk nelze nijak rozpoznat. Pokud ale tato jména musela být nejdříve pro nový jazyk chybí starší původní doklady, tak tato jména vypa- do různé míry adaptována. Nezbytná a do jisté dají z kontaktně onomastické evidence. míry i automatická byla vždy fonetická adapta- ce. Během ní byly ty hlásky nebo skupiny hlásek, Model jmenných párů které neměly v novém jazyce odpovídající ekviva- lent, nahrazovány zvukově nejbližšími protipóly S modelem onymické integrace úzce souvisí z jazyka nového mluvčího. Teprve poté, co jméno model jmenných párů, se kterým operovala již starší prodělalo tuto nezbytnou fonetickou úpravu, bylo kontaktní onomastika a který popisuje výsledek připraveno k užívání v novém jazyce. V principu různých stupňů onymické integrace (srv. Besse již žádná jiná adaptace nebyla třeba, a jméno moh- 2000; Eichler 1993; 1996; Schwarz 1960, 330–335; lo sledovat vývoj svého nového jazyka. Jazyková 1961, 213–230; Matúšová 1996, 1421–1422; Kranz­ integrace většiny jmen obvykle na tomto stupni mayer 1934). Principem tohoto modelu je předsta- také skutečně končila. Některá jména ale mohla va o paralelních onymických soustavách, které se být z různých příčin adaptována i na dalších jazy- vytváří v bilingvních regionech. V ideálním přípa- kových rovinách. Způsob, jakým se tak dělo, byl dě by každý pojmenovaný objekt měl mít zvláštní určen tím, zda noví mluvčí disponovali znalostí jméno v každém z obou jazyků. Tato jména pak obou jazyků a zda významu původního jména vytváří tzv. jmenný pár. V zásadě si lze představit rozuměli. 4 typy jmenných párů: Jména a jejich části, kterým bylo rozuměno, 1. hláskově vázané páry – jedno jméno je pri- mohly být překládány a ekvivalentně nahrazová- mární, druhé z něho vychází. Primární jméno ny. V tomto případě si pak jméno v novém jazyce je adaptováno a integrováno pouze v rovině udrželo stejný význam jako v jazyce původním. jednotlivých fonémů, popř. morfémů. Podle V úvahu připadala morfologická a sémantická tvaru lze rozlišit německá místní jména členě- adaptace. V prvém případě byly vzájemně nahra- ná a nečleněná. V prvém případě se uplatnila zovány ekvivalentní morfémy. Při kontaktu slo- pouze fonetická adaptace (např. hydronymum vanských jazyků s němčinou byla situace poměrně slovanské *Kozina – německé Kössein). Ve dru- složitá, neboť slovanská jména byla většinou tvo- hém případě již aktivně působily slovotvorné řena sufixálně, zatímco německá skládáním dvou prostředky integrujícího jazyka, došlo tedy také a více slov. Slovanský sufix tak mohl být nahrazen k částečné morfémové adaptaci (např. hydrony- německým spojovacím (genitivním) morfémem ma slovanské *L’ubina – německé Laibach).

180 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

2. formálně vázané páry – sem jsou řazeny někte- H. Gradla (1890; 1892), A. Ziegelhöfera a G. Heye ré typy smíšených jmen. Konkrétně sem patří (1911; 1920), M. Bachmannové (1926), a byly pro- jmenné páry, ve kterých lexém slovanského to jazykovědnou komunitou jednotně vyloučeny jména sémanticky odpovídá určujícímu nebo (Eichler 1995/96; Udolph 1996; Eichler 2001; Hengst základnímu slovu německého kompozita. Např. 2001; BSDS I, 46). hydronyma slovanské *Dobra – časně německé Druhý pól představují studie lundského germa- *Dobraha (> dnešní Dobrach). nisty A. Güttera, který se na rozdíl od J. Schütze 3. sémanticky vázané páry – lexémy toponyma snažil rekonstruovat maximum jmen na základě mají v obou jazycích shodný význam. Bez zna- německého jazyka. Představu o jazykových záko- losti historických souvislostí nelze spolehlivě nitostech při tom uplatňoval důsledně, a to až určit, které toponymum je primární a které na úroveň detailních, ale stále jen hypotetických sekundární. Mohou být vytvořena i současně. představ o vývoji lokálních variant severobavor- Předpokladem vzniku sémanticky vázaného ského nářečí, jejichž byl nakonec rodilým znalcem páru je jak obdobná představa o vlastnostech (srv. Gütter 1960; 1962; 1963a; 1963b; 1971; dále místa sdílená příslušníky obou různých jazyko- Harnisch 1983, passim). Jeho postup doprovázela vých komunit, tak sémantické zakořenění jmé- také pečlivá jazykovědná kritika písemných dokla- na v obou jazycích (např. hydronyma slovanské dů. To byl jeden z důvodů, proč byly jeho rekon- *Bělica – německé Weißenbach). strukce a historické závěry shodně přejaty ostatní- 4. volné páry – členové jmenného páru nejsou pro- mi jazykovědci (např. Fastnacht 2007, 61*; Greule vázány fonologicky, morfematicky ani lexikálně- 1998a, 372; 1998b, 72–74; 2014, passim; Udolph -sémanticky (např. hydronyma české Račí potok – 1994, 921; Schuh 2004, 26; Greule – Janka – Schuh německé Selb) 2005, 79; Kahl 2006, 828). Jak ale ukážeme, slabina Nositeli jednotlivých členů jmenného páru Gütterových interpretací spočívá jak v nepodlo- je vždy příslušná jazyková komunita. Bilingvní žených sídelně historických předpokladech, tak jedinci mohou být nositeli obou členů jmenných v přímočaré a jednoduché představě o statickém párů. Se zánikem jednoho jazyka mizí i příslušná průběhu jazykového kontaktu, která nepočítala onymická soustava a s ní všechny členy jmenných s vícenásobným převzetím jména z jednoho jazy- párů, které ji tvoří. Na základě pozůstalých para- ka do druhého. lelních členů jmenných párů lze tuto zaniklou Závěrem doplňme, že reakcí na kontroverz- onymickou soustavu rekonstruovat. Podstatné je, ní interpretaci severovýchodobavorské onymie že v bilingvním období se členy jmenného páru J. Schütze byla kolektivní spolupráce mezi sla- různým způsobem neustále vzájemně ovlivňu- visty a germanisty v projektu Bavaria Slavica jí a může vznikat i více lokálně, sociálně a chro- (1996–2004; Janka 2001; BSDS I; BSDS II). Tou nologicky odlišných variant pojmenování (např. měl být odstraněn zásadní handicap studia v bilin- Hengst 1986; Schwarz 1925). gvních oblastech, a to preference určité inter- pretace podle specializace toho kterého jazyko- 3.3 Severovýchodní Bavorsko a Chebsko vědce.

Variabilní povahu onomastické interpretace lze velmi dobře sledovat i v severovýchodním 4. Hydronyma Bavorsku a Chebsku. Zvláště názorná je situace u významnějších vodních toků, pro které je docho- V posledním kroku před tím, než podáme sou- vána často stará, ale nejednotná písemná evidence, stavný přehled hydronymie severovýchodního připouštějící variantní výklady na pozadí různých Bavorska a Chebska, je třeba alespoň stručně jazyků. Uplatnění ideální jazykovědné a onomas- uvést (1) dva základní modely, v jejichž rámci tické metody může i dnes dát až překvapivě mno- se současná onomastika při výzkumu hydronym ho různých výsledků (kap. 6). pohybuje, a dále (2) přehled základní literatury Existenci striktních pravidel jazykového vývo- pro námi sledovanou oblast. je a onymické integrace při jazykovém kontaktu odmítal erlangenský slavista Joseph Schütz (1968; 4.1 Modely ve výzkumu hydronym 1994, zvl. 108–116; 1997). Důsledkem byly sub- jektivní rekonstrukce velkého množství jmen Moderní středoevropská onomastika zachází na základě praslovanských apelativ (srv. Schütz s hydronymy v rámci dvou úzce souvisejících kon- 1957). Schützovy onomastické studie vrátily seve- ceptů, které postupně vypracoval indogermanis- rovýchodobavorskou onomastiku o dvě generace ta Hans Krahe a jeho škola (Krahe 1964; Schmid zpět, v zásadě na úroveň intuitivních studií např. 1994; 1995; Greule 1996a; bilance Udolph 2000; Gre­

181 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014 ule 2006, 13–19; srv. výstupy projektu Hydronymia ních letech dochází k revizím starších výkladů Europaea). (W. Janka, A. Greule, A. Gütter). Prvým je model jazykových vrstev. Podle jazyko- Hydronymickou soustavu severovýchodního vého původu jsou jména tříděna do skupin, které Bavorska detailně pojednal již Ernst Schwarz (1960, jsou modelově chronologicky uspořádány (pro 12–51, 90–103, 308–323; ke slovanským hydro- severovýchodní Bavorsko Greule 2009a, 106; 2009b, nymům srv. také Eichler 1962, 379–384; 1963). 150–154). Toto časové rozvrstvení je ale pouze Podstatné je, že mezi jmény germánsko-časně metodickou pomůckou. Ve skutečnosti nemusely německého původu rekonstruoval pouze kompo- být jednotlivé jazykové vrstvy mechanicky oddě- zitní jména s /-aha/ a existenci jmen náležejících leny, ale mohly být časově i prostorově paralelní k nejstarší germánské vrstvě, tedy jednokmenných (Greule 1998b, 69–70; 1986, 316–318; Hengst 1991). germánských hydronym, naopak výslovně popřel To je spolehlivě doloženo i v severovýchodním (Schwarz 1960, 98). Bavorsku pro vrstvy německou a slovanskou. Od 80. let ale toto tvrzení postupně revidovali Druhý koncept reprezentuje představa o tzv. germanisté A. Gütter (1989a; 1989b; 2001), A. Greule staroevropské vrstvě hydronym, do které jsou řaze- (1998a; 1998b) a A. Pleintinger (2008). Upozornili na ta jména, která jsou sice hypoteticky indoger- především na skutečnost, že téměř všechna seve- mánského původu, ale nelze je přesvědčivě vysvět- rovýchodobavorská jména, u kterých nebyla jas- lit z žádného z indogermánských jazyků (Krahe ná etymologie, byla pokládána za slovanská, a to 1949/54; 1962; 1964; ke kritériím např. Schmid i přesto, že je bylo možno přesvědčivě vyvodit 1995, 756; Greule 2006, 15). Jazykověda pak hovo- také, nebo právě jen, z germánštiny (Greule 1998b, ří o indogermánských jménech vzniklých před 74–75). Podle A. Greuleho spočíval problém star- vydělením jednotlivých jazyků. Tento základní ších interpretací v samotném metodickém postu- konceptuální rámec je v principu stále platný, a to pu, tj. v apriorním předpokladu o slovanském i přes četnou kritiku (přehled např. Schmid 1995, původu hydronym v určité oblasti. Omyl měla 760; Udolph 2000; 2004, 359–360; radikální kritika způsobit především morfologická podobnost tradičních etymologií zvl. Bichlmeier 2009a; 2009b; mezi sufixální slovotvorbou uplatňovanou jak při 2013). vzniku slovanských, tak nejstarších germánských Původ jmen vodních toků může sahat velmi hydronym (Greule 1998a, 372). Hledání alternativ- hluboko do minulosti a jejich vývoj lze rekonstru- ních jazykových výkladů na pozadí germánsko- ovat napříč různými jazykovými vrstvami. S tím -německého jazyka zároveň vedlo k přehodnoce- je ale spojena zásadní nevýhoda, a to poměrně ní rekonstrukčních hypotéz dalších hydronym. náročná rekonstrukce výchozího tvaru, který je Pro řadu jmen vodních toků byly navrženy nové vždy hypotetický a může být i variantní. Někdy je výchozí tvary, které by předpokládaly germánsko- dokonce uvažováno o totožných jménech napříč -staroněmecká kompozita s /-aha/. Jako transony- různými indogermánskými jazyky (Greule 2006, mizovaná hydronyma bylo vyhodnoceno i něko- 21). Rekonstruované tvary tak sice odráží jak lik místních jmen zdánlivě slovanského původu vyspělé kritické metody, tak aktuální hypotézy (přehled Greule 1998a; 1998b; Gütter 2001; Schuh o jazykovém vývoji a jeho zákonitosti, ale s reali- 2004, 25–26; Pleintinger 2008, 113-115; Greule 2014, tou nemusí mít mnoho společného. Příkladem vel- passim). mi nejistého a kolísavého poznání je také nedávná proměna ve výkladu soustavy jmen vodních toků v severovýchodním Bavorsku (kap. 3.5, 4.2). 5. Přehled hydronym podle jednotlivých hypotetických vrstev 4.2 Hydronymie severovýchodního Bavorska a Chebska Tato kapitola podává základní přehled hydro- nym v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku. V rámci střední Evropy patří mezi jedny z nej- Jejím cílem je: lépe poznaných hydronymická soustava Mohanu, 1. roztřídit tato hydronyma do jazykových (časo- a to díky pracím H. Kraheho a jeho žáků (rkp. vých) vrstev, ke kterým etymologicky patří jejich Belschner 1943; Belschner – Krahe 1944/49; Sperber výchozí a hypoteticky rekonstruované tvary; 1970; srv. Bandle 1984, 24–25; Greule 1996b; 1998a; 2. uspořádat je podle míry jistoty, s jakou tento 1998b). Systematicky zpracována byla také hydro- výchozí tvar rekonstrujeme. nymická soustava Durynské Sály (Ulbricht 1957). Jmény, jejichž výchozí tvary jsou rekonstruo- Naopak pro povodí hornofalckých řek Náby/ vány s poměrně velkou jistotou, se již detailněji Naab a Řezné/Regen, stejně jako pro horní Ohři, zabývat nebudeme. Naši pozornost naopak sou- podobné studie dosud chybí. I zde ale v posled- středíme na jména, jejichž výchozí tvary jsou

182 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska nejisté a kontroverzně diskutované, a pokud leží jejich počet zvyšují jména odvozená od Moha- na našem užším zájmovém území, tedy na Cheb- nu a Náby, popř. Rodachu (Weißer Main, Roter sku, ve Smrčinách nebo na severu Hornofalc- Main, Fichtelnaab, , Heidenaab; Wil- ké pahorkatiny a Hornofalckého lesa (kap. 6). der Rodach). Celková bilance předgermánských Zcela stranou ponecháme nejmladší vrstvu němec- jmen je tedy v severovýchodním Bavorsku nízká. kých hydronym reprezentovanou především Odečteme-li odvozená jména, pak lze v Horních německými složenými jmény s /-bach/ apod., kte- Frankách za předgermánská jména považovat Itz rá nicméně tvoří přibližně 80 % všech jmen vod- a Rodach, v Horní Falci pak jen a později ních toků. Je nutné připomenout, že řada těch- slavizované . to jmen s /-bach/ mohla vznikat již od 8. století, tedy současně se slovanskými jmény nebo i dříve. Jména předgermánského původu Rozlišit kompozitní hydronyma s /-bach/ vznik- v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku lá již ve starohornoněmeckém jazykovém období (obr. 2) od jmen vzniklých později lze jen ve výjimečných případech. Oporou mohou být zejména soudobé (obecně: Krahe 1949/54, passim; Udolph 1986; písemné záznamy (přímý doklad), popř. přítom- Udolph 1994, passim; Greule 1996b; 1998a, zvl. nost chronologicky signifikantního určujícího 375–377; 2014, passim; přehled podle povodí: slova (nepřímý doklad). Za velmi spornou pova- Schwarz 1960, 24–28; abecední lexikon pro povo- žujeme chronologickou výpověď jiných drobných dí Mohanu: Sperber 1970; hlavní regionální a dílčí znaků (srv. Gütter 2003). studie: Schmiedel 1973, 27–28*; Schuh 1979, 45–47*; Fastnacht 2000, 28*; 2007, 39–40*; George 2008, 26*) Jazykové vrstvy v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku Velmi pravděpodobná (čísla viz obr. 2): Main: 1 – Aisch; 2 – Frk. Rezat; 3 – Itz; Main; Modelově je v severovýchodním Bavorsku 4 – Roter Main; 5 – Weißer Main; 6 – Pegnitz; předpokládáno několik jazykových vrstev (Greu­ 7 – Rednitz (od soutoku s Pegnitz nese jméno le 1998a, 68–69; 1998b, 371, 377): (1) německá Regnitz); 11 – Schw. Rezat; 24 – Zenn (= bavorská, francká), (2) slovanská, (3) germán- Saale: Saale ská (= předbavorská, předfrancká), (4) keltská, Naab: 12 – Luhe (srv. kap. 6); 13 – Naab; 14 – (5) nekeltsko- předgermánsko- předslovanská, Fichtelnaab; 15 – Heidenaab; 16 – Waldnaab; (6) indogermánská – předcházející období před Regen: 17 – Chamb; 18 – Regen; 19 – G. Regen; vydělením jednotlivých jazyků. Toto členění bylo 20 – K. Regen; 21 – Sch. Regen; 22 – W. Regen; vypracováno s ohledem na okolní oblasti, zejména Eger: Eger (srv. kap. 6) Podunají (Wiesinger 1990; 1994) a Posálí (Walther Donau: 23 – Altmühl; Donau; 25 – Weiße Laa- 1971, 226–237; Eichler 1991; Greule 2009a, 111–116; ber; 26 – Große ; 27 – Kleine Laaber; 28 – srv. Hengst 1991, 60). Schwarze Laaber; 29 – ; 30 – Sulz

Poznámka ke katalogu Později slavizovaná: Main: Remschlitz (srv. Greule 1998a, 376; 1998b, Hydronyma jsou seřazena podle povodí. Čís- 75) la odkazují na lokalizaci na příslušných mapách Eger: Eger (srv. kap. 6); Kondrau (srv. kap. 6) (obr. 2–6). Podtržena jsou jména, která jsou sice doložena pouze jako místní jména, jejich zákla- Alternativní výklady: dem by ale mělo být hydronymum. Pokud je tře- Main: Koser (Greule 1998a, 376; 2014, 280); Sie- ba, je u některých hydronym uvedeno v závorce mau (Greule 1998a); Weidnitz (Udolph 1986, 162; také jejich konkrétní povodí (např. v případě opa- George 2008, 26) kujícího se jména). Pro udržení přehlednosti, uvá- Naab: Ammerbach (Reitzenstein 1991, 36) děny jsou pouze německé tvary jmen, a to i v pří- Eger: Röslau (srv. kap. 6); Trewina (srv. kap. 6) padech, kdy existuje také paralelní české (např. jen Regen, nikoliv Řezná). 5.2 Germánská a německá hydronyma

5.1 Jména předgermánského původu Klasifikace germánských a německých hydronym a jejich chronologie Předgermánská jména vodních toků nacházíme v severovýchodním Bavorsku mezi přítoky Duna- Základem klasifikace hydronym je jejich morfo- je a Regnitz. V Horních Frankách a Horní Falci logie (Greule 1985; 1996a; 2009a, 113–115). Mezi

183 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Obr. 2 Hydronyma předgermánského původu v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku. Znázorněna je vždy poloha ústí vodního toku s příslušným jménem do toku vyššího řádu. Legenda viz kap. 5.1 (číslování odpovídá). – Fig. 2 Hydronyms of pre-Germanic origin in northeast Bavaria and the Cheb district. The position of the waterway with the relevant name flowing into a higher order waterway is always depicted. For the legend, see Chap. 5.1 (the numbering corresponds).

hydronymy germánsko-německého původu lze gel/, /-wasser/, /-aue/ atd. (Krahe 1949/50, 31–34; vyčlenit (1) jednokmenná deapelativní jména, 1964, 16–18; Greule 1996b, 1550; Ulbricht 1957). u kterých se neuplatnila onymická slovotvorba Mezi kompozitními hydronymy je třeba rozlišit a která jsou považována za vůbec nejstarší, (2) jed- zvláštní skupinu tzv. nepravých, tj. vysvětlujících nokmenná jména odvozená pomocí přípony, pro- kompozit. Základní slovo do nich bylo včleně- duktivní především v období před naším letopoč- no sekundárně, často během zápisu v kanceláři, tem, a dále (3) různé typy složených jmen, které kdy bylo třeba odlišit jméno vodního toku a mís- získaly ve slovotvorbě výraznou převahu nejpoz- ta (Greule 2009a, 112). Typickým příkladem jsou ději v období stěhování národů (např. Bandle 1984, některá jména severobavorská a durynská s /-aha/ 26–27). Jako základní slovo se ve složených jmé- (viz dále). nech uplatňoval obecný, módní, a proto časově spe- Pro posouzení hypotetické germánsko-čas- cifický výraz pro vodní tok, např. /-aha/, /-bach/, ně německé chebské hydronymie jsou klíčová v novověku velmi často /-graben/. Setkat se lze také jednokmenná sufixální jména a pak složeniny se slovy /-beke/, /-born/, /-brunnen/, /-grund/, s /-aha/. Ty nyní pojednáme podrobněji, ostatní /-klinge/, /-lake/, /-rinne/, /-see/, /-tal/, /-tie- jména necháme stranou.

184 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Jednokmenná jména (např. /-aha/> /-a/ > /-e/ > 0). Z toho důvodu bylo k takovému hydronymu někdy připojováno dal- Sufixálně odvozená hydronyma lze třídit podle ší, tehdy módní základní slovo, obvykle /-bach/ přípony. Zásadním kriteriem pro stanovení chro- (Krahe 1949/50, 23, 33; Schwarz 1960, 101–102; nologie má přitom srovnávací studium zastoupení Greule 1996b, 1550). Na druhou stranu, v době své jednotlivých typů v různých částech Evropy (Ban­ vrcholné produktivity se také /-aha/ připojovalo dle 1984; Udolph 1994; Andersson 2002; Greule 2009a, jako základní slovo ke starším jednokmenným 113). jménům, často předgermánského původu (Krahe V rámci jednokmenných jmen je možno rozlišit 1964, 21). V severovýchodním Bavorsku je dále hypoteticky starší skupinu jmen, u kterých nelze často dokládán přechod /-aha/ do /-ach/ a /-ohe/. slovní kmen vyvodit z německé apelativní záso- Pro sídelně historický výklad je rozhodují- by, ale pouze ze starší germánské (Krahe 1949/50, cí, kam lze vložit konec produktivity kompozit 40–41; 1964, 26–31; Greule 1996b,1550–1551; srv. s /-aha/. V zásadě se nabízí tři možnosti: Schuh 2004, 25–26). Naopak mladší by měla být ta Zaprvé, v písemných dokladech lze sledovat, jednokmenná jména, která lze vysvětlit na základě kdy slovo /-aha/ ztrácí svou sémantickou průhled- staroněmeckých, popř. středoněmeckých apelativ. nost, tedy přechází do /-a/ a /-e/, a stává se tak Taková jména by měla vznikat souběžně s /-aha/ mrtvým. Pro severovýchodní Bavorsko bohužel a snad i s /-bach/ jmény, tedy ještě ve staroněmec- chybí písemné doklady, které by to umožňovaly ké období (Krahe 1949/50, 38; 1964, 24–26; Greule zjistit. V sousedním Durynsku jsou v 8.–9. stole- 1996b, 1550). tí běžné ještě zápisy s /-aha/, v 10. století ale už listiny ukazují /-a/ a /-e/ (Ulbricht 1957, 253; Wal­ Kompozita s /-aha/ ther 1971, 148). Oficiální písemný záznam se ale za skutečným jazykem zpravidla zpožďuje. Velmi Mezi složenými hydronymy je velmi výrazná blízké reálnému jazyku by nicméně měly být tvary skupina jmen s dnes již ve většině oblastí mrtvým obsažené v konceptech listin kláštera St. Gallen. femininem /-aha/ (< germ. *ahwō, významově Ty ukazují na všeobecné zkrácení koncových sla- „Wasser“, „Wasserlauf“; střhn. /aha/), tvořená bik, jako bylo také /-aha/ > /-a/, /-e/, již na přelo- podle vzoru *Ur-aha (pro severovýchodní Bavor- mu 8. a 9. století, alespoň v alamanské jazykové sko: Schwarz 1960, 90–104; Schuh 2004, 36–37; oblasti (Sonderegger 1961, 271–272). Podobná data Durynsko: Ulbricht 1957, 179–194; Walther 1971, poskytla také analýza písemností porýnského 148–150; 254–259; obecně: Krahe 1949/50, 34–37; kláštera Lorch (Debus 2008, 367). 1964, 21–24; Bach 1953/1, § 188–190; Greule 1996b, Zadruhé, v jazykově kontaktních oblastech 1550). poskytuje alespoň hrubou informaci zastoupení Katalog hydronym s /-aha/, který pro severový- /-aha/ jmen v jazykově smíšených jménech (Krahe chodní Bavorsko sestavil E. Schwarz (1960, 91–99), 1949/50, 36). Pro severovýchodní Bavorsko platí, byl revidován a podle očekávání postupně rozší- že zatímco jmen typu slovanské jméno + /-bach/ řen o další příklady (pro severovýchodní Bavor- je doloženo velké množství, tak složeniny typu sko např.: Sperber 1970; Gütter 1989b; 2001; Greule slovanské jméno + /-aha/ jsou jistě známy pouze 1998a; 1998b, 372–373; Janka 2002; 2002/03; Greu­ dvě (Dobrach/bach/, Culminaha > Kulmbach; le – Janka – Schuh 2005). Je otázkou, do jaké míry Schwarz 1960, 229–230, 312). Kompozitní slovo- je třeba zohlednit německá místní jména odvozená tvorba s /-aha/ tedy přestávala být aktivní při- od strhn. /aha/ nebo střhn. /ach/ (např. Frank – nejmenším v době, kdy končila bilingvita v této Oelwein – Schuh 2002, 20*). oblasti (terminus ante quem). Hydronyma s /-aha/ mohla vznikat jak v ger- Zatřetí, lze sledovat korelaci s ostatními jmen- mánském, tak na počátku staroněmeckého obdo- nými typy, popř. doplnit mimojazykové infor- bí a uplatňovala se při pojmenování jak malých, mace. O přesnější dataci tímto způsobem se pro tak významnějších vodních toků. Rozlišovány severovýchodní Bavorsko pokusil E. Schwarz, jsou různé chronologické skupiny. Za starší jsou a to především na základě srovnání s hlavními přitom považována /-aha/ jména, jejichž určující typy místních jmen. Na jeho mapách prostoro- slovo jednoduše popisuje vlastnost vodního toku vého rozšíření bylo totiž nápadné nápadné, že nebo jeho nejbližšího okolí (Krahe 1949/50, 37; vodní toky s /-aha/ jmény končí přibližně na čáře, 1964, 22–23; Schwarz 1960, 99–101; srv. Fastnacht kde začíná území s mýtebními jmény s /-reuth/ 2007, 42*, 128*). a /-grün/ (Schwarz 1960, 103–104, Deckblatt 5, 9). V průběhu jazykového vývoje slovo /-aha/ pře- Z toho byl vyvozen závěr, že v období sídelního cházelo do tvarů, které již nebyly sémanticky prů- postupu 11.–12. století již slovotvorba s /-aha/ hledné a v některých případech vypadlo i zcela nebyla aktivní, terminus ante quem byl proto

185 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Obr. 3 Hydronyma germánského a germánsko-časně německého původu v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku. Bez později slavizovaných jmen. Znázorněna je vždy poloha ústí vodního toku s příslušným jménem do toku vyššího řádu. Legenda viz kap. 5.2 (číslování odpovídá). – Fig. 3 Hydronyms of Germanic and Germanic-Early German origin in northeast Bavaria and the Cheb district. The position of the waterway with the relevant name flowing into a higher order waterway is always depicted. For the legend, see Chap. 5.2 (the numbering corresponds).

E. Schwarzem stanoven do období kolem roku ronym v severovýchodním Bavorsku a Durynsku 1000. O posunutí tohoto termínu hlouběji do již v 9. století, tedy poněkud dříve, než předpoklá- minulosti se E. Schwarz nepokusil, neboť by se dali E. Schwarz i H. Krahe (srv. Greule 1998a, 372). tím zhroutila jeho představa o fázovitém postupu To by bylo v souladu i s výsledky pro další blízké německého jazyka z východu na západ v Pomoha- oblasti. Jména s /-aha/ jsou považována za výsle- ní a z jihu na sever v Ponábí.2 dek sídelního postupu 8.–9. století i v některých Podstatné je, že součet všech ukazatelů nazna- částech středních Frank (Schuh 1979, 67*). Také čuje konec produktivity /-aha/, popř. /-ache/ hyd- v jižním Hesensku je dokládán vznik /-aha/ jmen ještě v 8.–9. století (Dittmaier 1955, § 174–175).

2 Naprostou jistotu v dataci /-aha/ jmen nejpozději do staroněmeckého období pak poskytuje skutečnost, že Germánsko-časně německá hydronyma, nejsou doložena ani v Čechách a na Moravě, kde všechna jednokmenná a složeniny s /-aha/ (obr. 3–4) hypotetická /-aha/ jména náleží jen germánské jazykové vrstvě a byla později slavizována většinou formantem (obecně: Greule 1998a, 372-374; 2014, passim; /-ava/. Tím je dán jistý terminus ante quem 12. století (Schwarz 1960, 99). Udolph 1994, passim; přehled podle povodí:

186 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Schwarz 1960, 90–104; abecední lexikon pro 59 – Weismain; 60 – Wiesent; 88 – Rodach; 89 – povodí Mohanu: Sperber 1970; povodí Sály: Ulb­ Rodach (Main); 90 – Wilder Rodach richt 1957, 179–194; hlavní regionální a dílčí stu- Saale: – die: Schuh 1979, 67*; Fastnacht 2000, 29*; 2007, Naab: 61 – Aschach; 62 – Frankenohe; 63 – Laute- 40–42*; George 2008, 31–34*; Pleintinger 2008, rach; 64 – Murach; 65 – Schmalnohe; 66 – Schwar- 113–114) zach (Naab); 67 – Schweinenaab; 68 – Vils; 83 Germánská sufixální a germánsko-časně němec- – Floß; 85 – Swurbach (Höllbach, srv. kap. 6); ká hydronyma s /-aha/ pojmenovávají kostru vod- 86 – Pfreimd (Greule – Janka 2006; 2013, 100–106); ní sítě v povodí Regnitz a Regen/Řezné (obr. 3). 87 – Wiesau (srv. kap. 6) V mohanském oblouku ubývají, jsou zde ale ještě Regen: 69 – Astrach; 70 – Geunach; 71 – Mietna- stále zastoupeny při severním úpatí Francké Alby ch; 72 – Rinchnach; 73 – Schwarzach, 74 – Teisna- a pak výrazně na dolním toku Rodachu ve Franc- ch; 75 – Traubnach; kém lese. Jednotlivě jsou tato hydronyma zastou- Donau: 76 – Kinsach; 77 – Kößnach; 78 – Mel- pena i mezi přítoky Bílého a Červeného Mohanu. mach; 79 – Schwarzach (Donau); 80 – Steinach; V Ponábí vystupují poměrně hluboko až na sever 81 – Thalach; 82 – Wiesent (Donau) Hornofalcké pahorkatiny do blízkosti Smrčin Eger: 84 – Wondreb (srv. kap. 6) (Schweinenaab/*Swinaha) a Hornofalckého lesa (Floß/*Flutō). Slavizovaná: Dále na sever, ve vlastních Smrčinách, na seve- Naab: Creußen (srv. kap. 6) ru Hornofalcké pahorkatiny a v Chebské pánvi, jsou doložena již jen jména, o jejichž germánském Alternativní výklady (čísla odpovídají obr. 4; a časně německém původu se vedou kontroverzní pokud není uvedeno jinak, pak blíže srv. kap. 6): diskuse (obr. 4). První skupinu z nich tvoří hydro- Main: Feuln (Greule 1998a, 373–374; 1998b, 74; nyma, u kterých je možno zvažovat jak germán- Schuh 2004, 25); Mainklein (Greule 1998a, 373) sko-časně německý, tak slovanský původ. Druhou Saale: 16 – Adorf; 1 – Alta; 2 – Asch/Äsch; 17 – představují místní jména, která jsou buď středo- Gössen; 20 – Jehsen; 21 – Mussen; 18 – Grüna hornoněmeckými místními jmény, nebo časně (Perlenbach); 23 – Prex německými a později transonymizovanými hyd- Naab: 3 – Creußen; 14 – Wiesau ronymy. Do poslední skupiny bychom řadili jmé- Eger: 5 – Fleißen; 19 – Haslau; 9 – Selb; 10 – na, která mohou být buď původně slovanskými Steinselb; 24 – Wölsau; Thiersbach (Pleintinger místními jmény, nebo germánskými sufixálními 2008, 94–101) hydronymy (viz kap. 6). 5.3 Slovanská hydronyma Velmi pravděpodobná (čísla viz obr. 3): Main: 1 – Alster; 2 – Aspach; 3 – Aufseß; 4 – Na tomto místě ponecháme stranou bilanci (Regnitz/Erlangen); 5 – Aurach (Red­ poznání o podobě slovanského jazyka na území nitz); 6 – Aurach (Regnitz/Bamberg); 7 – Bau- dnešního Bavorska a Chebska, který známe právě nach; 8 – Bibert; 9 – Birkach; 10 – Rauhe Ebrach; jen na základě jmen integrovaných do němčiny.3 11 – Reiche Ebrach; 12 – Erlach; 13 – Fichtenohe; Rekonstrukce jeho podoby je obsahem několika 14 – Krassach; 15 – Großenohe; 16 – Gründlach; nedávných studií (Eichler 1998; 1999; 2007; BSDS I, 17 – Hagenohe; 19 – Haßlach (Rodach); 20 – 209–232; BSDS II, 257, 280–281). Obecně platí, že Haßlach (Kainsbach); 21 – Kalkach; 22 – Kreck; hypoteticky jsou doloženy jak rysy charakteristic- 23 – Kößnach; 24 – Kronach (Haßlach); 25 – Kro- ké pro doznívající praslovanštinu (7.–10. století), nach (Weißer Main); 26 – Krumbach; 27 – Krupp- tak vývojové tendence typické pro západoslovan- ach; 28 – Lauter (Baunach); 29 – Lauter (Itz); 30 ské dialekty (9.–12. století). – Lauterach; 31 – Leuchsenbach; 32 – Lindach; 33 – Mettlabach; 34 – Mittelebrach; 35 – Oster- Klasifikace slovanských hydronym nohe; 36 – Pilsach; 37 – Püttlach; 38 – Rippach; 39 – Röda; 40 – Roth; 41 – K. Roth; 42 – Schneit­ Ve slovotvorbě slovanských hydronym výrazně tach; 43 – Seebach; 44 – Schwabach (Regnitz); převažovalo odvozování pomocí sufixů. Vysky- 45 – Schwabach (Rednitz); 46 – Schwarzach tují se ale i tvary vzniklé prostou onymizací bez (Main); 47 – Schwarzach (Rednitz); 48 – Steinach (Rodach); 49 – Steinach (Roter Main); 50 – Stei- nach (Schorgast); 51 – Steinach (Aisch); 52 – Tru- 3 Termín bavorská slovanština/Bayernslawisch zavedl V. Šmi- lauer (1970, 11). Rozuměl tím – na rozdíl od dnešní ja- bach; 53 – Truppach; 54 – Volkach; 55 – Weisach I; zykovědy – ty hypotetické tvary, které se odchylovaly od 56 – Weisach II; 57 – K. Weisach; 58 – Weisenohe; staré srbštiny.

187 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Obr. 4 Hydronyma v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku, u kterých lze alternativně uvažovat o germánském nebo germánsko-časně německém původu. Znázorněna je vždy poloha ústí vodního toku s příslušným jménem do toku vyššího řádu. Legenda viz kap. 6.1 (číslování odpovídá). – Fig. 4 Hydronyms in northeast Bavaria and the Cheb district, with which it is alternatively possible to consider Germanic or Germanic-Early German origin. The position of the waterway with the relevant name flowing into a higher order waterway is always depicted. For the legend, see Chap. 6.1 (the numbering corresponds). uplatnění slovotvorných prostředků. Modelově ná pomocí substantivizujících přípon. V hypote- lze proto rozlišit (1) hydronyma vzniklá jednodu- tických rekonstrukcích je nejvíce zastoupená pří- chou onymizací, a to buď apelativ, nebo adjektiv, pona /-nica/, která byla do němčiny integrována a (2) hydronyma odvozená pomocí sufixů, nej- obvykle pomocí /-nitz/. Za nimi by následovala častěji substantivizujících nebo adjektivizujících jména s /-ica/ >/-itz/, /-ovica/ >/-witz/ a /-ina/ > (srv. Schlimpert 1972, 445–446; Fischer R. E. 1996, /-ein/. Adjektivizující přípony se vyskytují méně. 324–325; k západoslovanské hydronymii srv. kla- V Čechách častý formant /-ava/ je zastoupen pou- sické dílo Šmilauer 1932 a výstupy projektu Hyd- ze dvakrát, a to navíc jen ve sporných a hypote- ronymia Slovaciae). ticky slavizovaných časně německých jménech Určení původního slovanského jména je kom- s /-aha/ (Wondreb, Röslau, popř. složitější situace plikované a vždy samozřejmě hypotetické (Schwarz u Kondrau, srv. kap. 6). 1960, 308–323; revidováno zejména v Eichler 1962, Diskuse je spojena se jmény vodních toků, ve 379–383; srv. Greule 1998a, 374–375). Ve slovan- kterých jsou rekonstruována osobní jména (srv. ské onymii konstruované v severovýchodním Fischer R. E. 1996, 326–327). V Horních Fran- Bavorsku a na Chebsku převažují jména odvoze- kách se často jedná o kompozitní osobní jména

188 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Obr. 5 Hydronyma slovanského původu v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku. Znázorněna je vždy poloha ústí vod- ního toku s příslušným jménem do toku vyššího řádu. Legenda viz kap. 5.3 (číslování odpovídá). – Fig. 5 Hydronyms of Slavic origin in northeast Bavaria and the Cheb district. The position of the waterway with the relevant name flowing into a higher order waterway is always depicted. For the legend, see Chap. 5.3 (the numbering corresponds). s posesivní příponou */-jь/ typu /-gošč/. V tomto Zatímco germánsko-německá hydronyma lze případě je pochybováno o tom, že se jedná o pri- často chronologicky zařadit podle jejich slovotvor- mární jména vodních toků, neboť ta neměla být by, u slovanských to možné není. Pouze v někte- v praslovanském období ještě odvozována z osob- rých případech lze určit období integrace slo- ních jmen. Vysvětlení je hledáno v mytologic- vanských hydronym do němčiny, a to na základě kých jménech a v personfikaci vlastností vodních hláskových interferenčních jevů (zejména Schwarz toků (Schlimpert 1972, 447–448). V úvahu připa- 1960; Fischer R. 1940; Schuh 1989, 178–183). Tuto dá i transonymizace, tedy přenos jména sídliště problematiku, která by vyžadovala poměrně slo- na vodní tok (Foster 1996, 326–327). E. Schwarz žitou diskusi, ale na tomto místě ponecháme stra- (1960, 209–210) navrhoval kompromisní řešení, nou (datační opory zpochybnil např. Schütz 1994, a to současné pojmenování místa i vodního toku. 133, 145). V Chebské pánvi, Nábsko-odravské brázdě a ve Smrčinách by do této skupiny patřily: 1. dva příto- Slovanská hydronyma (obr. 5–6) ky Odravy: potok Techleub (*Těchoľub) a Laim- bach/Lipoltovský potok (*Ľubeň), 2. přítok Ohře: (přehled podle povodí: Schwarz 1960, 308–323; potok Leibitsch/Liboc (*Ľuboč), 3. přítok Sály: abecední lexikon: Eichler 1962, 379–384; kontro- potok Zetegast (*Cětogošč). verzní rekonstrukce pro Horní Franky: Schütz

189 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

1994, 138–146; hlavní regionální a dílčí studie: Eger: 91 – Kössain; 92 – Laimbach; 93 – Lausen- Greule 1998a, 372–375; Janka 2002; 2002/03; 2008a, bach; 94 – Lausnitz; 95 – Leibitsch; 96 – Oschwi- 98; Fastnacht 2007; George 2008; Fischer G. 1941, tz; 97 – Schladabach; 98 – Techleub; 99 – Feisnitz/ 19–24; Fischer R. 1940, 18; Höllerich 1977; Plein­ Faisnitz; 100 – Stabnitzbach (Fischer G. 1941, 20); tinger 2008, 116; katalogy pomístních jmen, mezi 101 – Vielitz (srv. níže), 102 – Trebnitz („Trewina/ kterými mohou být transonymizovaná hydronyma Trevvina“, srv. kap. 6) /Horní Franky/: Eichler – Jakob 1962; 1986; Arneth Nelokalizované: Kronitz; Krednitz; „riuulum – Eichler 1966) Trebina“ v Dolním Bavorsku zmiňovaná roku 863 (např. Reitzenstein 1991/92, 33-34) Slovanská hydronyma jsou v severovýchodním Bavorsku rozmístěna značně nerovnoměrně. Ve Smíšená slovansko-německá hydronyma (čísla velké míře se soustřeďují do Franckého lesa a do viz obr. 5): Smrčin, kde pojmenovávají vodní toky v povodí 3 – Dobrachbach; 14 – Kulmbach; 2 – Dobrach; Rodachu a Sály. V mohanském oblouku, na úpa- 6 – Kainach tí Francké Alby, se vyskytují velmi vzácně. Místy jsou slovanská jména zastoupena také na seve- Slavizovaná hydronyma (čísla viz obr. 5): ru Hornofalcké pahorkatiny a v Hornofalckém 29 – Remschlitz; 103 – Creußen lese. Na Chebsku pojmenovávají přítoky Röslau/ Reslavy a Wondreb/Odravy. Mezi levostrannými Hydronyma pravděpodobně vzniklá transony- přítoky Ohře ale dlouho chybí, prvním jistým je mizací toponyma (čísla viz obr. 6; do mapy zane- až Leibitsch/Liboc při východním okraji Chebské sena jen jména, u kterých není primárnost hydro- pánve. nyma vyloučena): Fölschnitz (*Bolešici); Zettlitz (*Sedlec); 13 – Velmi pravděpodobná (čísla viz obr. 5): Draßnitzbach (PomJ, *Dražnica/*Draženici; Fis­ Main: 1 – Dober; 2 – Dobrach; 3 – Dobrachbach; cher G. 1941, 21) 4 – Friesenbach; 6 – Kainach; 7 – Klettnitzbach; 8 – Knodenbach; 9 – Ködelbach; 10 – Koserbach; Nerekonstruovatelná (kvůli pozdním nebo nedo- 11 – Kösten; 12 – Köstenbach; 13 – Kremnitz; statečným dokladům, slavinita nejistá; čísla viz 14 – Kulmbach; 15 – Laibach; 16 – Lamitz I; 17 – obr. 6, do mapy je zanesen jen Döberten/bach/, Leitschbach; 18 – Leugastbach; 19 – Leuschnitz; neboť leží mimo oblast frekventovaných slovan- 20 – Losnitz II; 21 – Lubnitz; 22 – Motschenbach; ských hydronym): 23 – Ölse; 24 – Ölschnitz IV; 25 – Ölschnitz II; 2 – Döberten(bach) (Fastnacht 2007, Nr. 32, 26 – Ölschnitz III; 27 – Ölsnitz I; 28 – Prötschen- 70–72); Rierschnitz; Tauchnitzbach; bach; 29 – Remschlitz; 30 – Schney; 31 – Schor- gast; 32 – Teißwitz; 33 – Tettau; 34 – Teuschnitz; Alternativní výklady (čísla viz obr. 6 ): 35 – Theta; 36 – Thiemitz; 37 – Trebesbach; 38 1 – Döritz(bach) (Fastnacht 2007, Nr. 45 /Bori- – Trebgast; 39 – Trebitz(mühle); 40 – Tüschnitz; tzen/, 46–47); 3 – Föritz (Main); 4 – Mussen- 41 – Zaubach; 42 – Zegast; 44 – Zeyern; 45 – Zop­ bach (Saale; srv. kap. 6); 5 – Posterlitz (Saale); patenbach; 46 – Zweinzen 7 – Steinselb (srv. kap. 6); 8 – Selb (srv. kap. 6); Saale: 47 – Culmitz I; 48 – Culmitz II; 49 – Döbra- 6 – Creußen (srv. kap. 6); 9 – Röslau (Eger; srv. bach; 50 – Förmitz; 51 – Gollitz; 52 – Göllitz; 53 kap. 6); 10 – Fleißen (Eger; srv. kap. 6) – Lamitz II; 54 – Löstenbach; 55 – Leimitz; 56 – Losnitz I; 57 – Löwitz; 58 – Möschnitz; 59 – Öls- 5.4 Identifikace a interpretace slovanských nitz; 60 – Parnitz; 61 – Porschnitz; 62 – Pulschni- hydronym – ilustrační příklady tz; 63 – Quellitz; 64 – Regnitz I; 65 – Regnitz II; 66 – Selbitz; 67 – Schönitz; 68 – Schwesnitz; 69 Sídelně historickou interpretaci hydronym – Steben; 70 – Zetegast komplikuje možnost transonymizace, tj. vzájem- Naab: 71 – Döllnitz; 72 – Girnitz; 73 – ; ného přenosu místní jméno ↔ jméno vodního toku 74 – Gleißenbach; 75 – Gleitsbach; 76 – Krögni- ↔ traťové jméno (např. Čornejová 2009, 38–39; tz; 77 – Flernitz; 78 – Pfrentsch; 79 – Rötz a. d. Šrámek 1999, 56). Problém je mnohem závažněj- Schwarzach; 80 – Schirnitz; 81 – Schlattein; 82 – ší právě ve slovanských jazycích, ve kterých chy- Tirschnitz; 83 – Trabitz (Grünbach; Janka 2008a, bí jednoznačně specifická hydronymická slovo- 98); 84 – Treffenbach tvorba. Stejné přípony se uplatňovaly v místních Regen: 85 – Faustern; 86 – Flanitz; 87 – Deffering; i pomístních jménech, včetně jmen vodních toků. 88 – Lam; 89 – Lambach; 90 – Pastritz; Během integrace slovanských sufixů do němčiny Donau: – navíc docházelo k další redukci diferenciace mezi

190 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Obr. 6 Hydronyma v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku, u kterých lze alternativně uvažovat o slovanském původu. Znázorněna je vždy poloha ústí vodního toku s příslušným jménem do toku vyššího řádu. Legenda: 1 – Döritz; 2 – Döber- ten; 3 – Föritz; 4 – Mussen; 5 – Posterlitz; 6 – Creußen; 7 – Steinselb; 8 – Selb; 9 – „Trewina“/Trebnitzbach; 10 – Röslau; 11 – Fleißen; 12 – Wondreb; 13 – Draßnitzbach (srv. kap. 5.3). – Fig. 6 Hydronyms of northeast Bavaria and the Cheb district, with which it is alternatively possible to consider Slavic origin. The position of the waterway with the relevant name flowing into a higher order waterway is always depicted. nimi. U řady slovanských jmen integrovaných do Problematiku spojenou s identifikací a inter- němčiny proto nelze přesvědčivě rozhodnout, zda pretací slovanských hydronym lze velmi názorně se jedná o původní slovanské hydronymum, nebo ilustrovat na příkladech chebských jmen Stab- o traťové, popř. místní a později pouze hydrony- nitz(bach) a Draßnitz(bach) v Chebské pánvi, mizované jméno (pro horní Posálí např. Hengst Döberten(bach) a Döritz(bach) na severovýchod- 2007, 56, 61). Mezi rekonstruovaná hydronyma ním úpatí Severní Francké Alby, a dále Weißen- se tak dostávají původně místní a traťová jména bach/Vielitz ve Smrčinách. V chebských případech a naopak. Řada původních jmen vodních toků jsme přitom konfrontováni nejen s možnou tran- se mohla uchovat jen v místním nebo pomístním sonymizací jmen, ale také s tzv. úsekovými jmény jméně (např. Udolph 1979, 52; Greule 2003). Vzhle- (modelově např. Greule 1986). U méně význam- dem k tomu, že právě evidence pomístních jmen ných vodních toků se lze totiž často setkat s tím, je obecně nesystematická, může řada jmen unikat že v daném jazyce neexistuje jen jedno jméno pro (pro severovýchodní Bavorsko srv. Konrad 1988; celý vodní tok od jeho pramenů až po ústí, ale Eichler – Jakob 1962; 1986; Arneth – Eichler 1966; jednotlivé lokální komunity používají své vlastní Janka 2008). pojmenování pro „svůj“ úsek vodního toku.

191 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Stabnitzbach (Stebnický potok ústící u Mecho- Odravy. Jméno „Draßnitzbach“ proto zařazujeme vé/Mies do Odravy/Wondreb): spíše mezi hydronyma vzniklá transonymizací. Ve jménu vodního toku „Stabnitzbach“ a v míst- ním jméně „Stabnitz“ je přesvědčivě rekonstru- Döritz a Döberten (bývalý Lkr. Staffelstein, Hor- ováno hypotetické slovanské jméno *Ščavnica, ní Franky): v jehož základu je spatřováno strčes. *ščáva (> čes. Pro poznání raně středověkých jazykových šťáva ve významu bažina, bahno apod; srv. Fi- poměrů v horním Pomohaní je zásadní situace scher R. 1940, 34; Schwarz 1931, 385; Profous 1957, v bývalém okrese Staffelstein, severně od Bamber- 65). Nelze ale rozhodnout, zda se jednalo primár- ka. Hypotetická slovanská jména zde totiž vytváří ně o jméno vodního toku (např. ve významu: bah- nápadnou koncentraci v mikroregionu na horním nitá říčka), nebo traťové jméno (např. ve význa- toku Lauterbachu, a to již za hranicí kontinuitně – mu: bažinatá louka), které bylo později přenesené nebo nejpozději od 7. století opět osídleného – na sídlo. Lze si tak představit všechny možnosti pásu podél Mohanu. Z toho důvodu se někdy transonymizace, tedy místní jméno ↔ jméno vodní­ uvažuje o jazykově slovanské populaci integrova- ho toku ↔ traťové jméno. Do katalogu velmi prav- né někdy kolem 8. století do franckého sídelního děpodobných slovanských hydronym na Chebsku postupu na svazích Francké Alby (Fastnacht 2007, přesto toto jméno zařazujeme. zvl. 57–92*; přímočará interpretace Jakob 1982; Detailní výzkum pomístních jmen navíc ukázal, Losert 1993, passim; Schütz 1994, 97–101). že pro dnešní Stebnický potok existovalo ještě Hlavní pramenné přítoky Lauterbachu nesou v 1. pol. 20. století celkem 5 jmen, a to (Fischer G. jména Döberten(bach) a Döritz(bach). Pro obě 1941, 20–21): Krebsenbachel (v úseku: prameny jména jsou k dispozici bohužel jen velmi pozd- u Oldřichova/Ulrichsgrün → Säuerlinghammer), ní, teprve novověké písemné doklady. Ve jménu Säuerlingsbach (v úseku: Säuerlinghammer → Döberten je velmi spekulativně hledáno slovanské Doubravský mlýn/Taubrathermühle), Teneßbach posesivní místní jméno *Dobrotin (z OJ *Dobro- (v úseku: Doubravský mlýn/Taubrathermühle → ta; Fastnacht 2007, Nr. 32, 70–72). Nejstarší doklad okolí Dolních Lažan/Unter Losau), Stabnitzbach pomístního jména ale pochází až z roku 1839 (u Dolních Lažan/Unter Losau), Paintbach a rekonstrukce je tedy velmi nejistá a nekontro- (u Stebnice/Stabnitz). lovatelná. Pro jméno Döritz jsou zase nabízeny rekonstrukce jak ze slovanského jazyka (*Dorica), Draßnitzbach (Kozelský potok ústící u Všeboře/ tak z němčiny (Fastnacht 2007, Nr. 45 /Boritzen/, Schöba do Odravy/Wondreb): 46–47). Jména Döberten i Döritz nesou navíc S ještě zajímavější situací se setkáváme v pří- i tratě, kterými oba potoky protékají nebo v jejich padě jména potoka „Draßnitzbach“ (Fischer G. blízkosti pramení, a v úvahu tedy přichází i tran- 1941, 21). Také pro něj bylo evidováno několik sonymizace. V poloze Döberten jsou dokonce evi- úsekových jmen: Lindelbachel (v Horní Lipové/ dovány i doklady raně středověkého sídliště, které- Ober Lindau), Scheibenbach (v okolí tratě Schei- mu by mohlo být přiřazeno rekonstruované jméno benflur), Rohrbachel (v Dolní Lipové/Unter Lin- *Dobrotin (Jakob 1982, 103–104; 1984, Nr. 22, dau), Draßnitzbach (v okolí tratě Draßnitzflur až 141–142; Losert 1993, Nr. 8, 144–145; Schütz 1994, po ústí mezi Mechovou/Mies a Všeboří/Schöba). 98). Raně a vrcholně středověké nálezy pochází Už samotná rekonstrukce hypotetického slo- i z blízkosti potoka Döritz(bach) (Jakob 1982, vanského jména zde závisí na tom, zda se původ- 101–102; 1984, Nr. 23, 142; Losert 1993, Nr. 12, ně jednalo o traťové jméno (pak by jeho základem 147). Jméno příslušné tratě s archeologickými bylo apelativum), nebo místní jméno (v úvahu nálezy ale zní Boritzen/Boritzacker apod., takže by pak navíc přicházelo i osobní jméno; srv. Fis­ hypotetické slovanské místní jméno tohoto sídliš- cher R. 1940; 11; Fischer G. 1941, 166; Profous 1947, tě by znělo *Borica (Fastnacht 2007, Nr. 45, 46–47). 410; Eichler 1962, 367). Výchozí slovanský tvar tak Jména Döritz(bach) a Döberten(bach) by moh- mohl být jak *Draženici (z OJ Dražen; ve smyslu la představovat jedny z nejvýchodněji ležících Draženovi lidé), tak *Dražnica (z čes. adj. drahá). slovanských hydronym v Pomohaní. Patřila by Lze si opět představit všechny možnosti transony- také mezi několik málo slovanských hydronym mizace: místní jméno ↔ jméno vodního toku ↔ tra­ uvnitř mohanského oblouku, na úpatí Francké ťové jméno. Nyní ovšem za předpokladu, že někde Alby. Ani jedno z těchto jmen ale mezi slovanská v okolí „Draßnitzflur“ se nacházelo zaniklé stře- hydronyma s jistotou zařadit nemůžeme. Pokud dověké sídliště. V případě potoka „Draßnitzbach“ by jméno Döberten skutečně mělo slovanský je nicméně velmi pravděpodobné, že jeho jméno původ, bylo by původně místním, popř. později bylo odvozeno z hypoteticky slovanského jména i pomístním jménem, které bylo hydronymizová- tratě, skrz kterou protéká před svým ústím do no teprve v německém jazyce. Döritz by sice moh-

192 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

se současným Vielitz, hydronymum „swirznize“ s dnešní říčkou Schwesnitz (Perlenbach). Jméno „Coselbach“ není jasné. Označení „Spantanne“ je etymologicky vysvětlováno jako hraniční zname- ní v podobě záseků na jedli nebo jako sťatá jedle (Höllerich 1977, 86). Zajímavý je etymologický výklad jména Vielitz, pokud je konfrontován se sídelními souvislostmi takto pojmenovaného místa. Výchozí tvar lze bez- pečně rekonstruovat buď jako deadjektivní sub- stantivum *Bělica (adj. bělá), nebo jako patrony- mické jméno *Bělici (z OJ *Běl; ve smyslu Bělovi lidé). Pouze na základě písemného dokladu nelze rozhodnout. Význam deadjektivního substantiva *Bělica by mohl být např.: ves na bílém potoce, vrchu apod. (Emmerich 1937, 136; Schwarz 1960, 236; Eichler 1962, 377). Interpretaci zásadním způ- sobem ale usměrní německé jméno potoka, který protéká asi 4 km jihovýchodně od Vielitz, a dále jméno sousedních obcí, které na tomto potoce leží.4 Toto jméno zní Weißenbach (popř. Ober-, Unterweißenbach), což významově přesně odpo- vídá slovanskému *Bělica (bílá říčka) (srv. Hölle­ rich 1977, 86). Doložen je tak sémanticky vázaný jmenný pár *Bělica–Weißenbach. O tom, které z obou jmen je primární, nelze rozhodnout. Obě jména mohla vzniknout i současně (srv. Gütter Obr. 7 Diskusní hydronyma a toponyma v Chebské pánvi, ve Smrčinách a v přilehlých částech Hornofalckého lesa 1989, 66). Základem jména Vielitz proto nebude a Hornofalcké pahorkatiny. Legenda viz kap. 6 (číslování antroponymické jméno *Bělici, ale bude se jednat odpovídá). Plný kruh = hydronymum; kružnice = topo- o transonymizované hydronymum *Bělica. Z toho nymum, na jehož základě lze rekonstruovat zaniklé hyd- důvodu jméno Vielitz zařazujeme do katalogu slo- ronymum. Znázorněna je vždy poloha ústí vodního toku vanských hydronym v severovýchodním Bavorsku. s příslušným jménem do toku vyššího řádu. – Fig. 7 The discussed hydronyms and toponyms in the Cheb basin, in Darovaný lesní úsek ležel na rozvodí Sály the Fichtel Mountains and in adjacent parts of the Upper a Ohře, mezi prameny říčky Schwesnitz a poto- Palatine Forest and Upper Palatine Uplands. For the leg- ka, který tehdy protékal vsí „vilice“ (*Bělica). Je end, see Chap. 7 (the numbering corresponds). Filled cir- otázkou, zda se skutečně jedná o dnešní ves Vielitz cle = hydronym; circle = toponym, based upon which it is a potůček Vielitzgraben, pramenící na kopci Vie- possible to reconstruct the earlier hydronym. The position of the waterway with the relevant name flowing into a high- litzberg, nebo o dnešní městečko Weißenbach na er order waterway is always depicted. potoce téhož jména. Dodejme, že na místě daro- vaného lesa se dnes rozkládá městečko Schönwald (Höllerich 1977, 74–76). lo být primárním hydronymem, jeho slovanský výklad je ale pouze alternativní a nelze vyloučit ani původ z němčiny. 6. Katalog vybraných hydronym v Chebské pánvi, ve Smrčinách Weißenbach a Vielitz (Lkr. Wunsiedel, Smrčiny) a v přilehlých oblastech Listina markrabího Děpolda III., vzniklá někdy mezi lety 1125–1133, vymezuje les darova- Z katalogu prezentovaného v kap. 5 plyne, že ný hornobavorskému klášteru Benediktbeuern. nejvíce problematický a kontroverzní je výklad Hranice tohoto lesa měla sahat „a Coselbach in hydronym ve Smrčinách, Chebské pánvi a zčásti vilice et a Spantanne septuaginta pedum spacio i v Hornofalckém lese a v Hornofalcké pahorka- ultra swirznize“ (Höllerich 1977, 85; srv. Küss 2013, tině. Jedná se o hydronyma: Alta; Äsch; Creußen; 103–104). Jména obsažená v listině špatně loka- Fleißen/Plesná; Floß; Luhe; Pfreimd; Röslau/Resla­ lizoval ještě E. Schwarz (1960, 233–234), dnes ale panuje shoda o jejich umístění do severní části 4 Dnešní ves Vielitz leží podél potoka Vielitzgraben (1412: Smrčin. Jméno „vilice“ je obvykle ztotožňováno Phyliczenbach; Höllerich 1977, 85).

193 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014 va; Selb/Račí potok; Selbitz; Schweinenaab; Steinselb; jsou výsledkem rekonstrukce na základě poz- „Swurbach“/Höllbach; „Trewina/Trevvina“; Wiesau dějších německých tvarů. Podoba rekonstruova- a Wondreb/Odrava. Další hydronyma archaického ného tvaru slovanského jména by přitom měla původu se mohou skrývat v pozdějších místních zohlednit stav hláskového systému v období, pro jménech: Adorf; Gössen; Grüna; Haslau; Jehsen; Kon­ které příslušný tvar rekonstruujeme. Vzhledem drau; Mussen; Prex; Wölsau. Pokud by byly správné k tomu, že k slovansko-německému jazykové- aktuální onomastické interpretace, které předpo- mu kontaktu v severovýchodním Bavorsku a na kládají germánsko-německou jazykovou kontinu- Chebsku docházelo v širokém časovém intervalu itu všech těchto hydronym, pak by se zásadním 8./9.–12./13. století, je třeba počítat s více stupni způsobem změnil náš pohled na sídelně historický jazykového vývoje. Rekonstrukci navíc kompli- vývoj celé této oblasti. Cílem následujícího kata- kuje nepříliš detailní znalost slovanského jazyka logu je proto právě revize těchto kontroverzních v severovýchodním Bavorsku. interpretací. Pro transkripci se přidržíme zvyklostí uplat- ňovaných ve studiích BSDS I, II (zvl. BSDS I, 6.1 Katalog5 209–215, 233–239), které navazují na praxi v sta- rosrbské jazykové oblasti v sousedním Posálí (srv. Katalog je rozdělen na dvě části. První z nich (A) Eichler 1993/2009; Eichler Hrsg. 2000/2004). Pokud pojednává přímo doložená hydronyma (č. 1–15). bude třeba, zohledníme i představy o vývoji staré Naproti tomu část (B) zahrnuje toponyma, jejichž češtiny a zvyklosti zápisu jejího hláskového systé- výchozí tvary by mohly – za určitých předpokla- mu (Lamprecht 1986; Čornejová 2009, 22–26). dů – ukazovat na původní, dnes již zaniklá hyd- ronyma (č. 16–24). V rámci obou částí jsou jména A. Hydronyma přímo doložená seřazena abecedně podle novověkého německého tvaru. 1. Alta Jednotlivé katalogové položky obsahují násle- 1. Lokalizace: rameno Bílého Halštrovu ve městě dující údaje: Adorf 1) lokalizace vodního toku; 2. Jméno: pouze jméno vodního toku, živé do 2) případná dvojice hydronymum – toponymum; 20. stol. 3) nářeční tvar; ten je uveden na základě příslušné 3. Nářeční tvar: åldǝ literatury a v souladu s ní je i zapsán podle běž- 4. Doklady: 1533: Alta ných pravidel fonetického zápisu severobavor- 5. Literatura: Gütter 2001, 93 ského nářečí (tedy nikoliv striktně podle stan- 6. Výklad: Rekonstrukce A. Güttera se soustřeďuje dardní mezinárodní fonetické abecedy IPA); na poslední samohlásku, ze které je vyvozováno 4) výběr nejdůležitějších písemných dokladů; staroněmecké apelativum /-aha/ (strhn. /-aha/ > část (4a) obsahuje doklady pro příslušné hyd- střhn. /-a/ > nář. /-ǝ/). V principu je takový výklad ronymum, část (4b) pro toponymum odvoze- možný, opírá se však jen o novověké písemné né z tohoto hydronyma; písemné doklady jsou záznamy. Nářeční samohláska /-ǝ/ by mohla mít uvedeny bez citace pramene a v nejjednodušší i jiný původ. Výklad a rekonstrukci A. Güttera podobě, tj. bez kontextu a předložek; jejich proto nepovažujeme za spolehlivé. účelem je pouze doplnit výkladovou část, přes- 7. Rekonstrukce: strhn. *Altaha > střhn. Alta; nější znění lze nalézt v uvedené literatuře; (strhn. adj. *alt = starý) 5) hlavní literatura; 6) výklad a diskuse, shrnuty jsou hlavní názory 2. Äsch a zhodnoceny argumentační opory jednotlivých 1. Lokalizace: potok protékající Aší; levostranný výkladů; přítok Bílého Halštrovu, do kterého ústí u vsi 7) schematizace hypotetické etymologie. Krugsreuth/Mýtin (rodiště A. Güttera) 2. Jméno: jméno vodního toku i místa Transkripce slovanských jmen 3. Nářeční tvar: ęš (Äsch)/åš (Asch) 4. Doklady: Všechna slovanská jména na Chebsku a v seve- a) 1785: Aesch; 1. pol. 19. stol.: Esch rovýchodním Bavorsku jsou hypotetická, neboť b) 1232: Asch; 1263 (falz.): Ascha; 1281: Asche 5. Literatura: Gradl 1890, 41; Profous 1947, 17; 5 V průběhu korektur předkládaného článku vyšel tiskem Schwarz 1961, 281; Rogler 1961, 12; Gütter 2001, rozsáhlý lexikon hydronym na území Německa (Greule 93–94; Hengst 2013, 100 2014). Odkazy na něj jsou systematicky zahrnuty v kap. 3–5. Pro etymologický výklad v kap. 6 to však bylo možné již jen 6. Výklad: diskusi lze vést o tom, zda je výchozím v omezené míře. tvarem strhn. *Askaha, nebo až vývojově násle-

194 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska dující střhn. *Aska (strhn. /-aha/ > střhn. /-a/ > 4. Eger/Ohře nář. /-ǝ/. S prvou možností počítal A. Gütter, 1. Lokalizace: řeka pramenící ve Smrčinách, levo- rekonstrující velkou skupinu germánsko-časně stranný přítok Labe německých hydronym ve Smrčinách. Výchozí tvar 2. Jméno: jméno vodního toku i místa střhn. *Aska předpokládali H. Gradl, A. Profous, 3. Nářeční tvar: īǝχǝ (řeka), ēχǝ (řeka a místní J. R. Rogler a nejnověji K. Hengst. Vzhledem jméno) k sídelně historickému kontextu jména je třeba 4. Doklady: zůstat u mladšího tvaru, jehož vznik je odhadem a) 805 (kop. 11. stol.): Agara; poč. 12. stol. (Kos- kladen do 12. století. mas): Ogra; 1165: Egre, Oegre; 1186: Ogre; 1348: 7. Rekonstrukce: strhn. *Askaha > střhn. *Aska > Eger Ascha > Asch; (strhn. subst. ask = jasan) b) 1061: Egire; ca 1135: Egire; ca 1135 (kop. před ca 1170): Egere; 1128/1146 (kop. před ca 1170): 3. Creußen Egere; 1170 (kop.): Egeren; 1170–1176 (kop.): 1. Lokalizace: říčka pramenící u Altcreußen Egere; vor 1180 (kop.): Egere; vor 1180 (kop.): v Hornofalcké pahorkatině; pravostranný přítok Egere; 1183 (kop. konec 12. stol.): Egere; 1188 Haidenaab, do které ústí u Grafenwöhr (kop.): Eger; 1190–1200 (kop.): Eger 2. Jméno: jméno vodního toku i místa 5. Literatura: Schwarz 1931, 22; Fischer R. 1952, 34; 3. Nářeční tvar: grāesn Schwarz 1960, 20–21, 221, 367; 1961, 25–26 (zde 4. Doklady: ˚ starší literatura); Gütter 1999; Greule 2006, 20–22; a) 1396/99: Crewsen 2014, 113–114; Hengst 2013, 90–91; Pleintinger b) před 1018 (k 1003): Crusni; kolem 1600 2008, 34–42; pro místní jméno Cheb: Hengst 2008 (k 1003): Crusina; ca 1064/65 (kop. pol. 12. stol.): 6. Výklad: Německé jméno Eger je shodně vyklá- Crusa; 1273: Chrusen dáno jako předgermánské a výchozí tvar je nejčas- 5. Literatura: Pfanner 1965, 9–10; Schwarz 1960, těji řazen buď ke keltské, nebo k nejstarší „staro- 320; Eichler 1962, 380; Gütter 1989, 81; Reitzenstein evropské“ hydronymické vrstvě (indogermánské, 1991, 95; Schütz 1994, 131; Greule 1998a, 373; 1998b, před vydělením jednotlivých jazykových skupin). 74; 2014, 83; Pokorny 2002; 2005; Bergmann 2004, Názory se ale liší jak v konkrétní podobě výchozí 22–25; Schuh 2004, 25; BSDS II, 73-77 jména, tak v otázce jeho germánsko-německé jazy- 6. Výklad: Výchozí tvar na základě slovanské- kové kontinuity. ho jazyka byl považován za pravděpodobný, ale Problémy při rekonstrukci výchozího tvaru jsou konkrétní rekonstrukce nebyla nikdy přesvědči- způsobeny rozporem mezi nejstarším písemným vá. Uvažováno bylo o motivaci z praslovanských dokladem „Agara“ a český tvarem „Ohře“. Z tva- apelativ *kruš (= štěrk) nebo *kruša (= hruška). ru „Agara“ by byl rekonstruovatelný výchozí tvar Výchozí tvar by pak mohl být *Krušina, *Kružina strhn. *Agara/*Agira. Podle substitučních pravi- apod. (E. Schwarz, E. Eichler, W.-A. v. Reitzen- del by pak ale mělo být ve staré češtině *Ozra/*O- stein). Navrhována byla i motivace pojmenování hora (E. Schwarz). Český tvar by ale předpokládal podle hradu, a to z nijak nedoložitelného „bavor- spíše strhn. *Agria. H. Krahe tento rozpor vysvět- sko-slovanského“ apel. *krug-, pl. *kruzi (= kme- lil existencí dvou tvarů, a to (1) výchozího strhn. ny stromů; bav.-slov. *Krǫgŭ; J. Schütz). Na mož- tvaru *Agara /*Agira, majícího starší původ niko- ný původ v germánskám hydronymu poukázal liv v keltské, ale v nejstarší „staroevropské“ hydro- A. Greule, který by rekonstruoval výchozí tvar nymické vrstvě, a (2) variantního tvaru *Agr(i)a. jako sufixální germ. *Krūsina (germ. subst. *krū- K výchozímu tvaru *Agria (*Agriā) se nejno- si-; = brázda apod.). vě přiklonil K. Hengst, který považuje nejstarší Všechny výklady zhodnotili S. Pokorny a autoři písemný doklad „Agara“ za spolehlivý, přičemž svazku BSDS II. Ze sémantických i morfologic- /-a-/ by bylo do skupiny /-gr-/ vloženo pro uleh- kých důvodů je jednoznačně preferován výklad čení výslovnosti. K vysvětlení integrace původně na pozadí germánštiny. Slovanská etymologie tím germánského jména do slovanského jazyka navrhl ale není odmítána. Původní germánské hydrony- řadu germ. *Agriā > praslov. *Ogr(j)a > čes. Ohře. mum mělo být slavizováno a pak opět převzato do Variantní výklad nabídl E. Schwarz. Jednak zamítl německých nářečí. Hydronymum Creußen proto možnost tvaru strhn. *Agara/*Agira, a to s ohle- řadíme mezi slavizovaná hydronyma germánské- dem na českou formu, a zároveň předpokládal ho původu. přerušení germánsko-německé hláskové kontinu- 7. Rekonstrukce: ity. V zásadě počítal s převzetím: (1) germánský a) germ. *Krusino > praslov. Kružьna > strfr. jazyk → (2) slovanské jazyky → (3) před 750 sta- *Krus(i)na; strbav. *Chrusina roněmčina. Důležitou oporou v jeho argumenta- b) praslov. *Krušina, *Kružina ci byl písemný doklad „Egre“. Nejstarší záznam

195 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

„Agara“ by měl odrážet nikoliv staroněmecký, ale před ústím do Ohře. Pouze F. Liewehr a jeho žák soudobý staroslovanský tvar (*Agŕa). R. Fischer se klonili spíše k sémantickému výkla- Alternativní hypotézu představil A. Gütter. Nej- du blízkému polskému subst. blizna (*Blizna = dříve zpochybnil věrnost nejstaršího dokladu řeka se světlými pásy na vodní hladině). „Agara“ a dále se rozhodl pracovat jen s tvary Oba výklady zpochybnil A. Gütter, který se pocházejícími z německého jazykového prostře- pokusil najít alternativní výklad z němčiny. Jeho dí, které neměla ovlivnit čeština. Většina dokladů apriorním předpokladem byla přítomnost staro- před rokem 1188 by pak svědčila o ještě třísla- německého osídlení s nepřetržitou kontinuitou bičném jménu, které na přelomu staro- a středo- do germánského období. Pro svou rekonstrukci německého jazykového období mělo obsahovat využil A. Gütter nářeční formu, ze které lze pro /-i-/. To mělo již v časném staroněmeckém obdo- 12.–13. století rekonstruovat tvar *Vlisen, popř. bí vyvolat přehlásku počátečního /a-/ > /e-/ (tzv. mladší *Flisen. Tyto hypotetické tvary – pokud primární přehláska /a/). V tom případě by byla jde o souhlásky /s/, /z/ – však neodpovídají nej- možná i konstrukce hláskového vývoje na poza- staršímu písemnému záznamu „Vlizen“, popř. dí němčiny strhn./střhn. *Egire < strhn. *Egira < mladšímu „Vleizen“. A. Gütter tento rozpor vyře- germ./strhn.*Agira < indg. *Agirā. šil odkazem na provenienci listiny obsahující ten- Oba základní výklady lze považovat za rovnocen- to nejstarší záznam se /z/, kterou měl v klášteře né. I v případě správnosti výkladu A. Güttera ale zapsat nikoliv mnich hovořící severo- není důvod převzít tvrzení, že ke kontinuitnímu bavorským nářečím, ale mnich z Porýní. Z toho germánsko-německému hláskovému vývoji je tře- důvodu písemné doklady „Vlizen“ a „Vleizen“ ba předpokládat nepřerušené osídlení v horním vyloučil jako nevěrohodné. Zápisy „Fleysen“, „Fli- Poohří. sen“ atd., a především rozbor nářeční formy, by 7. Rekonstrukce: pak bez problémů vedly k střhn. tvaru *Vlisen > a) indg. *Agirā > germ./strhn. *Agira > strhn. Flisen, ve kterém by po promítnutí představ o hlás- *Egira > strhn./střhn.*Egire (A. Gütter) kovém vývoji spatřoval germánský tvar *Flisanō. b) kelt. *Agerā/*Agri̯ a > germ. *Agirō/*Agrī/ Gütterova rekonstrukce je metodologicky pře- *Agria > slov. *Ogŕa/*Ogŕa (R. Fischer) svědčivá. Problém však spočívá v zarážejícím c) germ. *Agriā > praslov. *Ogr(j)a > čes. Ohře rozporu mezi téměř všemi staršími písemnými (K. Hengst) doklady a pozdější nářeční formou. Testována dosud nebyla ani možnost vícenásobného převze- 5. Fleißen/Plesná tí, popř. slavizace staršího jména. Z toho důvodu 1. Lokalizace: říčka pramenící v Halštrovských považujeme jméno Fleißen i nadále za etymolo- vrších; levostranný přítok Ohře, do které ústí u vsi gicky nejasné. Nebanitz/Nebanic 7. Rekonstrukce: 2. Jméno: jméno vodního toku i místa a) např. strčes. *Blízná, *Blizna 3. Nářeční tvar: flāezn̩ (flāezn̩ -bōx); flāisn̩ (Fi- b) germ. *Flisanō (*Flisinō) > strhn. *Flisana scher R.) (*Flisina) > střhn.*Vlisene > střhn. *Vlisen > Fli- 4. Doklady: sen; (germ. *flisō = odštěpek kamene nebo dřeva) a) 1360: Fleysen; ca 1370/1400: Fleis; ca 1400: Fleisen 6. Floß b) 1185: Vlizen; 1295: Flisen; ca 1360: Fleysen; 1. Lokalizace: říčka v Českém/Hornofalckém lese; 14. stol.: Vleizen; 1390: Fleisen levostranný přítok Lesní Náby, do které ústí neda- 5. Literatura: Gradl 1892, 160; Schwarz 1931, 319; leko města Neustadt a.d. Waldnaab Brückner 1933, 202; Liewehr 1934, 378; Fischer R. 2. Jméno: jméno vodního toku i místa, včetně 1940, 12; Profous 1951, 374; Schwarz 1960, 246; hradu 1961, 307; Gütter 1989a, 75–84; Hengst 2010; Greule 3. Nářeční tvar: flos (A. Gütter), flōs (E. Schwarz) 2014, 150 4. Doklady: 6. Výklad: S výjimkou A. Güttera všichni jazyko- a) 1417/20: Floß vědci vycházeli z nejstarší písemné formy a záro- b1) 10. stol (k 948): ad flozzun; 1142: Flozze; 1183: veň předpokládali slovanský původ jména. Část (kopie ca 1230): de Flozzen přijala výklad podaný již H. Gradlem, a to, že b2) ca 1123/24 (kop. před 1200): Flozzen; 1189: výchozím tvarem bylo strčes. adj. blizni (= bliz- Flozze (dat.); ca 1300: aput Flozzam ni rěka), popř. strčes. subst. blízně (= dvojče; 5. Literatura: Schwarz 1960, 109; Gütter 1989a, *Blízná), jako A. Brückner, E. Schwarz a A. Pro- 57–61; Greule 1998a, 373; 1998b, 73; 2014, 151 fous. Název říčky měl v tom případě odrážet blíz- 6. Výklad: E. Schwarz, vycházející z nářečního kost potoka Soos (Soosbach), se kterým se stýká tvaru „flōs“, odmítl výklad z střhn. vlōz̦ (proud,

196 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

říční koryto) a místo něj navrhl střhn. nář. „vloz̦ “ mezi předgermánská jména, která byla převzata (tekoucí voda), běžný pro durynsko-slezskou do germánského jazyka a kontinuitně dále předá- oblast. Naopak A. Gütter se (1) opřel o správnější vána až do německého období, a to bez slovanské- nářeční tvar „flos“ a (2) zároveň zpochybnil věr- ho jazykového zásahu. nost písemných tvarů obsažených v časných pra- 7. Rekonstrukce: menech sepsaných mimo severobavorskou jazyko- (indg. – předkelt. *plōu̯ ā >) kelt. *Lōu̯ ā > před- vou oblast („ad flozzun“, „de Flozzen“). Následně strhn. *Lōu̯ a > strhn. *Luowa > *Luoa > střhn. rekonstruoval strhn. tvar „*Floz̦ z̦ a“, do kterého *Luoe > *Luo; (kelt. verb. *pleu̯ d- = plavat, téci) dále promítl hypotetický jazykový vývoj až ke ger- mánskému *Flutō (tekoucí voda, vodní tok, řeka). 8. Röslau/Reslava Nepřerušený germánsko-německý hláskový vývoj 1. Lokalizace: řeka ve Smrčinách, pramenící na by měl svědčit o germánsko-německé jazykové východních svazích hory Schneeberg; pravostran- kontinuitě na severu Horní Falce. Proti tomuto ný přítok Ohře, do které ústí u již neexistující vsi výkladu nelze nic namítat a lze ho přijmout. Fischern v blízkosti městečka Schirnding 7. Rekonstrukce: germ. *Flutō > vorstrhn. *Flota > 2. Jméno: jméno vodního toku i místa strhn. *Floz̦ z̦ a; (germ. verb. *fleut- = téci) 3. Nářeční tvar: rīǝzlǝ 4. Doklady: 7. Luhe a) 1403: Rosslin; 1430: Rößlin; 1461: Roßlen; 1485: 1. Lokalizace: říčka pramenící v Českém (Horno- rosla; 1490 (kop. 1499): Roßlein; 1499: Röslein, falckém) lese; levostranný přítok Náby, do které Roslein; 1539: Rößla ústí u města Markt Luhe b) 1398: zu Roselein, zum Rossleins, Rößlein; 2. Jméno: jméno vodního toku i místa 1420: Röslein 3. Nářeční tvar: lɵ̂ ų 5. Literatura: Gradl 1892, 107; Ziegelhofer – Hey 4. Doklady: 1920, 233; Fischer G. 1941, 23; Schwarz 1960, 318; a) 905 (kopie 12. stol.): Loua; ca 1100 (kop. 2. pol. Gütter 1989b; Greule 1998a, 377; 1998b, 72; 2014, 15. stol.; k 1043): Lua; 1366: an der Lwe; Lueg 444-445; Gütter 2001, 96; Jiskra 2001, 99; Pleintinger b) 11. stol. (k 950): Luo; 1180: Lůge; 1212: Lve; 2008, 73–80 1217: Lv˚g; 1251: Lv˚e 6. Výklad: S výjimkou A. Güttera, jehož inter- 5. Literatura: Bachmann 1926, 45; Muggenthaler pretaci převzal i A. Greule, vyšli všichni badatelé 1928, 199; Will 1939, 38–39; Schwarz 1960, 19; Gre­ z nejstarších písemně doložených tvarů s přípo- ule 1998a, 375; 1998b, 73; 2014, 328; Greule – Janka nou /-lin/, /-len/ a /-lein/, která evokuje výchozí 2008; Greule, A. – Janka, W. 2013 slovanský tvar s příponou /-ina/. Drobné interpre- 6. Výklad: Geografka M. Bachmannová navrhla tační odlišnosti se týkaly pouze slovního základu výklad ze slovanského jazyka, a to pomocí tvaru (praslov. *rozsolъ; strčes. *rozsol > čes. rosol). praslov. *lǫgъ (= luh). Tuto možnost, stejně jako Intuitivního, ale nemožného výkladu H. Gradla souvislost s praslov. *lǫka, ale odmítl E. Schwarz se přidržel Z. Jiskra (praslov. *ruslo; *Ruslava). se zdůvodněním, že (1) slovanská hydronyma byla A. Gütter upozornil na skutečnost, že na základě z těchto apelativ tvořena pouze sufixálně a (2) předpokládaného hláskového vývoje severoba- slovanská nosovka /ǫ/ by byla nahrazena němec- vorského nářečí nelze nejstarší písemné a z nich kou skupinou /un/. Ernst Schwarz také zamítl rekonstruované slovanské tvary nijak převést na hypotézu H. Muggenthalera o prolnutí strhn. novověkou nářeční formu (např. tvar *Rozsolina Lohe a /*-ouwe/, a to vzhledem k zápisu „Loua“. by měl dát nář. *reslǝ/*roslǝ < *rösseline). Nářeč- To později potvrdili i A. Greule a W. Janka, kteří ní formě by měly odpovídat pouze tvary končící upozornili na neexistenci zápisu „Lowa“, z nějž v zápisech na /-la/. Řešení nabízené A. Gütterem vycházel H. Muggenthaler. A. Greule a W. Jan- spočívá v odmítnutí věrnosti téměř všech těch ka, stejně jako E. Schwarz, také z hláskových zápisů, které měly vzniknout v kanceláři norim- důvodů odmítli hypotézu J. Willa o souvislosti berských purkrabí, a měly by tak být ovlivněny s něm. Lohe. Willova interpretace navíc spočíva- východofranckým nářečím. V tomto nářečí totiž la na chybné nářeční formě, kterou převzal ještě mohly být tvary „Röslau“ a „Röslein“ vyslovová- E. Schwarz. Ten považoval výklad jména za nejas- ny totožně. Písař s východofranckým dialektem ný, připustil ale jeho předgermánský původ. by tak jméno rīǝzlǝ mohl zapsat i jako „Röslein“. Na základě detailní revize dostupných písemných Následnou rekonstrukci A. Gütter opřel o novo- záznamů, nářeční formy a pravidel hláskového věkou nářeční formu a zápis „rosla“. Promítnutím vývoje dospěli A. Greule a W. Janka k celkem bez- hypotetických představ o hláskovém vývoji pak pečné vývojové řadě vedoucí ke keltskému tvaru dospěl až ke staroněmeckému tvaru *Rosilaha, *Lōu̯ ā. Hydronymum Luhe je tak možno řadit popř. předgermánskému *Rosila. Podpůrným

197 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014 argumentem pro Gütterovu hypotézu by měly být důvodem by měly být vlastnosti potoka Selbu, také vlastnosti řeky, která je průzračná, a nikoliv popř. krajiny, kterou protéká (nikoliv „zelený“ slaná. nebo „potok, kde jsou želvy“, ale močálovitý, bah- V případě hydronyma Röslau nelze Gütterův výklad nitý, tmavý potok). a rekonstrukci přijmout bez výhrad, neboť jeho Velkým problémem pro jednoznačný výklad jmé- manipulace s písemnými záznamy není zcela důvě- na Selb je variabilita nejstarších písemných dokla- ryhodná. Mezi zápisy ovlivněné východofranc- dů. A. Gütter se proto opřel o nářeční tvar a před- kým nářečím totiž A. Gütter zařadil i dva dokla- pokládané zákonitosti ve vývoji konzervativního dy, u kterých takovou provenienci nelze spolehlivě severobavorského nářečí v prostoru Aše a Selbu. prokázat (Gütter 1989, 85, Anm. 2). Jméno Röslau Následně popřel věrnost těch nejstarších zápisů, proto zůstává i nadále etymologicky nejasné. které zachycují samohlásku /-e-/ ve skupině /-lew-/, 7. Rekonstrukce: a dále koncové /-en/. Rekonstruovaný tvar střhn. b) praslov. *Rozsolina *Selwe pak vysvětlil jako výsledek kontinuitního a) předgerm. *Rosila > strhn. *Rosilaha > střhn. vývoje z germánského *Salwjō. *Rösela > nář. rīǝzlǝ Výklad A. Güttera, který přijali A. Greule, (např. indg. verb. *rē̆ s-/*rō̆ s- = téci, proudit apod.) R. Schuh i K. Hengst, není zcela bez předchůd- ců. O souvislosti se střhn. verb. selwen (= ztmavit, 9. Selb/Račí potok zašpinit) < strhn. *sal(a)wjan/*sal(a)wên uvažoval 1. Lokalizace: potok pramenící v Halštrovských již R. Höllerich, který ale tuto hypotézu zamítl, vrších; levostranný přítok Ohře, do které ústí neboť považoval za nemožný germánsko-německý v blízkosti Thiersteinu původ hydronyma. 2. Jméno: jméno vodního toku i místa Hydronymum Selb je třeba i nadále považovat 3. Nářeční tvar: söl (söl-bōx) za etymologicky nejasné, a to vzhledem k (1) jed- 4. Doklady: nostranné závislosti na nářeční formě ve výkladu a) 1360: an der Selbe; konec 14. stol.: an der Selb A. Güttera a (2) nejednotě písemného záznamu. b) ca 1188 (kop. 1188/89): de Selewen; 1271: de 7. Rekonstrukce: Selwen 1281: Selewen; 1310/1320: de selben a) strčes. *Zelenovina > střhn. *Selenwen > *Sel­ 5. Literatura: Gradl 1892, 156; Ziegelhofer – Hey win > Sel(e)wen (A. Ziegelhöfer a G. Hey) 1920, 215; Schwarz 1960, 318; Eichler 1962, 318; b) germ. *Salwjō > předstrhn. *Salwja > strhn.*Sel­ Höllerich 1977, 23–24*, Nr. 147, 100–103 (zde starší w(i)a > střhn. Selwe; (germ. *salwa- = tmavý) lit.); Gütter 1989a, 63–73; Schütz 1994, 144; Truba­ čev 1995; Greule 1998a, 373; 1998b, 73; 2014, 493; 10. Selbitz Hengst 2001, 78; Schuh 2004, 25; Jiskra 2001, 98–99; 1. Lokalizace: levostranný přítok Sály, do které Pleintinger 2008, 84–92 ústí u vsi Blankenstein 6. Výklad: H. Gradl předpokládal slovanský 2. Jméno: jméno vodního toku i místa výchozí tvar obdobný k starobulharskému „selo“ 3. Nářeční tvar: – (pole, usedlost). Ke slovanskému původu jména 4. Doklady: se přiklonili jak A. Ziegelhöfer a G. Hey (strčes. a) – *Zelenovina = zelená řeka apod.), tak E. Schwarz b1) 1035: Silewize (Ulbricht); 1386: Selbitz; 1401: (*Zelva = zelená řeka; *Želvina = řeka se želvami Schelwitz; 1419: Selbitz; 1441: Seilbitz apod.). Schwarzovu rekonstrukci *Želvina pova- b2)1374: Selwicz žoval z hláskových důvodů za přijatelnou R. Höl­ 5. Literatura: Ziegelhöfer – Hey 1920, 369; Ulbricht lerich. Slavista J. Schütz uvažoval o příbuznosti 1957, 240; Schwarz 1960, 317; Eichler 1962, 382; Gre­ k tvaru rus. žaliva (= kopřiva). Tento výklad z ety- ule 1998a, 373; 2014, 493; Jiskra 2001, 98–99; BSDS mologických důvodů zamítl O. N. Trubačev, kte- II, 207 rý navrhl vycházet z praslov. *želb- (= žlab). To 6. Výklad: Nejstarší písemný záznam místního ale neodpovídá nejstarším písemným dokladům, jména byl vykládán jako doklad tvaru slov. *Žilo- podle kterých bylo v původním, do němčiny pře- vica nebo *Žilovici (E. Ulbricht). Zápis se ale vzta- jatém tvaru /-w-/, nikoliv /-b-/. huje na ves Seulbitz u Bayreuthu (E. Schwarz; srv. A. Gütter zamítl výklad jak A. Ziegelhöfera Winkler 1999, 13). Pozdější písemné doklady byly a G. Heye, tak E. Schwarze, a to ze dvou důvo- vysvětlovány na základě slov. *Želvica (E. Ulb- dů. Prvním byly hláskové důvody, tj. tvrzení, že richt, E. Eichler, E. Schwarz; Z. Jiskra). A. Gre- v novověkém bavorském nářečí by jimi navrhova- ule uvažoval o podobném výchozím tvaru jako ná původní jména měla znít jinak (strčes./strsrb. v případě říčky Selb, tedy germ. *Salwjō. Tento *Zelenovina > nář. *sęlwāe apod.; strčes. *Želvi- tvar měl být později slavizován příponou /-ica/ na na > nář. *sölwǝ apod.). Druhým, podpůrným *Želvica.

198 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

7. Rekonstrukce: 2. Jméno: přiřazení jména ke konkrétnímu vod- a) *Želvica nímu toku je nejasné. Již od poloviny 19. století b) germ. *Salwjō > předstrhn. *Salwja > strhn.*Sel­ většina autorů toto jméno přiřazovala k dnešnímu w(i)a > slov. *Želvica potoku Trebnitzbächlein u Marktredwitz. Tuto identifikaci odmítl A. Gütter z hláskových i geo- 11. Steinselb grafických důvodů. S prvním důvodem lze sou- 1. Lokalizace: potok ve Smrčinách, pramenící hlasit. Pokud se přidržíme jazykových pravidel, na úpatí hory Großkornberg; levostranný přítok pak jméno „Treb(n)itz“ skutečně nelze nijak pro- Ohře pojit s písemným dokladem „Trewina/Trevvina“ 2. Jméno: jméno vodního toku i místa (viz níže). Pokud jde o druhý důvod, pak – podle 3. Nářečí: šdąsöl A. Güttera – není možné vodní tok vymezující 4. Doklady: území darované roku 1061 ministeriálu Otnan- a) 1413: Steinselbe; 1499: Stainselb, Steinselb tovi ztotožnit s tak nepatrným potůčkem, jako je b) 1356: Steinselbin; ca 1360: Steinsellen, Steinsel- Trebnitzbach. A. Gütter proto navrhl považovat be, Obern Stein selbe doklad „Trewina“/„Trevvina“ za původní, předslo- 5. Literatura: Schwarz 1960, 318; Eichler 1962, 382; vanské jméno potoka Kössein (*Kozina; 1434: die Gütter 1989a; 74–75; Greule 1998a, 373; Jiskra 2001, Koßin; 1435: die Kosein; srv. „Ziegenbach“ jako 98–99; Pleintinger 2008, 92-93 jméno horního toku říčky Kössein). 6. Výklad: viz Selb 3. Nářeční tvar: – 7. Rekonstrukce: viz Selb 4. Doklady: a) 1061: Trewina, Trevvina 12. Swurbach („Swrbaha“) / dnes Höllbach b) – 1. Lokalizace: potok ve Smrčinách, pramenící na 5. Literatura: Gradl 1890, 124–125; Fischer R. 1952, jižním svahu hory Kössein; levostranný přítok 17; Braun 1956, 9; Greule 1998a, 375–376; Gütter Smrčinné Náby, do které ústí u vsi Riglasreuth 2000 2. Jméno: dnes Höllbach, až do novověku Schwur- 6. Výklad: bach/Schurbach; jméno vodního toku i místa Většina autorů považovala kancelářský zápis 3. Nářeční tvar: šūǝwǝ < *šwūǝwǝ „Trewina“, „Trevvina“ za zkomolené slovanské 4. Doklady: jméno, které se mělo udržet jako pozdější Treb- a) 1061: Swrbaha; 1570: Schwurbach nitzbächlein. Naopak A. Gütter a v souladu s ním b) ca 1200 (kop. poč. 14. stol.): Swurbbach; 1354: i A. Greule považovali písemný záznam, který Swurbach se uchoval v originálu, za spolehlivý a na zákla- 5. Literatura: Gradl 1890, 52–53; Eichler 1962, 376; dě předpokládaného německého (bavorského) Greule 1998a, 372; 2014, 543; Gütter 2000; 42; 2001, hláskového vývoje rekonstruovali předgermánský 91–92; Pleintinger 2008, 101-106 výchozí tvar *Drawina. Problém má přitom dvě 6. Výklad: Nejstarší písemný záznam vztahující roviny. Prvním je rekonstrukce výchozího tvaru se přímo k vodnímu toku naznačuje kompozitní hydronyma Trebnitz. Druhým pak rekonstrukce jméno s /-aha/. Naopak nejstarší zápis místního hydronyma na základě zápisu „Trewina/Travvina“. jména svědčí pro kompozitní jméno s /-bach/. Otázka zní, zda spolu tato jména mohou souviset. To vysvětluje také rozdíly v rekonstrukci výcho- Trebnitz: zího tvaru mezi H. Gradlem (-bach) a A. Gütte- Zásadní informace pro výklad jména „Trebni- rem (-aha). Výklad A. Güttera respektuje právě tz(bächlein)“ přináší dosud nepublikované nej- nejstarší písemný záznam, vzniklý na přelomu starší písemné doklady, která vyhledal W. Jan- staro- a středoněmeckého jazykového období, ka (Řezno). S jeho laskavým svolením je také a proto ho lze považovat za pravděpodobnější. přebíráme: Proti jím představenému vývoji jména nelze nic 1492: weyher in der Trebitz in des marcks raynung zum namítat. Hydronymum Swurbach lze považovat Waltershoue gelegen (StAAm, Kl. Waldsassen, listina za germánsko-časně německé kompozitní jméno z 9. ledna 1492) s /-aha/ v základním slově. 1497: biß gein Rebitz an das pechel genant Trebitz 7. Rekonstrukce: (StAAm, Kastenamt, 29, fol. 11) strhn. Swurbaha > střhn. Schwurbach; (strhn. 16. stol.: in den Langenfürth der do ligt zwischen Leu­ subst. *swurb = zátočina, záhyb apod.) dendorf vnd Meuselßdorf von danen im poch genant der Drebnitzpoch zw tholl (StAAm, Geistliche 13. „Trewina“/„Trevvina“ Sachen, 6006) 1. Lokalizace: vodní tok ve Smrčinách, někde v blíz- Pozdější jméno „Trebnitz“ bylo tedy původně kosti potoka Höllbach (Swurbach) a Lesní Náby zapisováno jako „Trebitz“ a pojmenovávalo potok

199 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014 protékající mezi vesnicemi Leutendorf a Meußels­ stranu, neexistuje žádný přímý doklad, že by se dorf, který z levé strany ústí do říčky Kössein jméno „Trewina/Trevvina“ mělo vztahovat na říč- jižně od Marktredwitz (W. Janka; srv. také histo- ku dnes pojmenovanou jako Kössein. Je to jen vel- rické mapy v on-line databázi v Bayerische Staa- mi pravděpodobné. tsBibliothek). Na druhou stranu, písemný doklad 7. Rekonstrukce: je poměrně pozdní a jméno mohlo mít předtím a) předgerm. *Drawina > strhn. *Trewina; (indg. – i jiné podoby. Příkladem je podobně znějící jmé- předind. subst. *drou̯ os; = vodní, říční tok) no „Trebitz(mühle)“ v Pomohaní u Lichtenfelsu, b) praslov. *Dr’ěvina jehož nejstarší písemný doklad z roku 1180 měl podobu „Trebence“ (Eichler 1962, 377). 14. Wiesau Výklady německých jmen typu Treb(n)itz jsou 1. Lokalizace: říčka ve Smrčinách, pramenící při obvykle nejasné, protože v úvahu připadá jak pat- úpatí hory Plößberg; přítok Lesní Náby, do které ronymické jméno, tak deadjektivní substantivum ústí nedaleko města (Eichler 1958, 297–298; srv. také Čornejová 2009, 2. Jméno: jméno vodního toku i místa 60–61; Blažek 2009). V prvém případě by byl výcho- 3. Nářeční tvary: wīzǝ zím antroponymický tvar složený z osobního jmé- 4. Doklady: na s lexikálním základem *Tr’ěb-(n)- a s patrony- a) – mickou příponou /-ici/. Ve druhém apelativní tvar b1) Markt Wiesau – 1281 až 1302: Wisa; 1327: v principu odvozený ze slovesa *tr’ěbiti (srv. str- Wysa; 1350: Wisa; 1459 až 1508: Wisach čes. třiebiti = čistit, tříbit ve smyslu mýtit) a zakon- b2) zaniklá „Altenwisa“ – 1245 (kop.): Alten Wysa; čený substantivizující příponou /-ica/. Vzhledem poč. 14. stol.: Altenwisa; 1359: Altenwysa k tomu, že v našem případě se jedná buď o hydro- 5. Literatura: Gütter 1984b; 2001, 96–97 nymum nebo traťové jméno, je pravděpodobnější 6. Výklad: Ve jménu bývalo většinou spatřováno druhá možnost. Výchozí tvar tak lze rekonstruo- kompozitum se střhn. ouwe (= voda, tok, niva, vat jako *Tr’ěb’(n)ica (říčka, podél které se mýtí zamokřená louka). K takovému výkladu ale chybí les; louka na místě vymýceného lesa apod.). Tato opory ve středověkých písemných pramenech, kte- rekonstrukce předpokládá integraci do bavorské- ré znají zakončení jména pouze s /-a/.6 A. Gütter ho nářečí v době, kdy již opět disponovalo znělým proto rekonstruoval vývojovou řadu: strhn. /-aha/ > /-b-/, tedy někdy po polovině 11. století (Kranz­ střhn. /-a/ > nář. /-ǝ/. Tato rekonstrukce se dnes mayer 1956, 76–82, 86–87; Schwarz 1961, 303–311). jeví jako přesvědčivá (W. Janka). „Trewina/Trevvina“: Rekonstrukce: strhn. *Wisaha (strhn. subst. wisa = Toto jméno lze vysvětlit jak na základě slovan- louka) ského, tak německého jazyka. V prvém případě je možno uvést rekonstrukci R. Fischera, který před- 15. Wondreb/Odrava pokládal slov. *Dr´ěvina. S druhou možností počí- 1. Lokalizace: řeka pramenící v Hornofalckém tal A. Gütter, rekonstruující staroněmecký tvar lese; pravostranný přítok Ohře, do které ústí u vsi *Trewina/*Drewina/*Trawina/*Drawina a před- Mostau/Mostova germánský tvar *Drawina. V obou případech nic- 2. Jméno: jméno vodního toku i místní jméno méně platí, že rekonstruovaný tvar jazykově nijak 3. Nářeční tvar (řeka): d wөųndǝrɒ/d wөųndrɒ nesouvisí se jménem „Trebnitz“. R. Fischer sice 4. Doklady: navrhl vývojovou řadu *Dr’ěvina > *Dr’evnica > a) 14. stol. (k před 1133): Wondrewe; 14. stol. *Dr’evnicě > „Trebnitz“, ale nijak nevysvětlil změ- (k před 1133): Wundrewe; 1390: Wundreb; 1395: nu lexikálního základu, konkrétně záměnu /-v-/ > Wunderbe; 1396/99: Wundreb; 14. stol.: Wundreb; /-b-/. Samotná změna sufixu by byla samozřejmě 1486: Wündrew; 1492: Wundreb; 1150: Wundreb možná. A. Gütter zase navrhl hypotézu, že před- b) ca 1135: de Gůndereben; 14. stol. (k ca 1224): germánské jméno *Drawina se původně vztahova- Wundreb; 14. stol. (k ca 1222): Wundreb; 1227 lo na vodní tok, který byl později přejmenován na (kop. konec 13. stol.): Uundereb; 1231 (kop. slovanské *Kozina/*Kosina (> Kössein). konec 13. stol.): in Bundrebe; 1235 (kop. konec 13. Závěr: stol.): Wundreb; 1252: Wůndreb; 1252: Wndreb; Etymologický původ jména „Trewina/Trevvina“ 1259 (kop. konec 13. stol.): Wundrem zůstává nejasný a toto jméno nelze s jistotou ani 5. Literatura: Gradl 1892, 170; Bachmann 1926, přiřadit žádnému konkrétnímu vodnímu toku. 78; Schwarz 1928, 130; 1931, 32; Liewehr 1932–33, Jazyková souvislost s jménem „Treb/n/itz“ je pou- 552–553; Steinhauser 1933, 490; Liewehr 1934, ze zdánlivá. S A. Gütterem lze také souhlasit, že 369–372; Brückner 1933–34, 183–184; Fischer R. potůček „Treb/n/itz“ mohl sotva vymezovat roz- sáhlý Otnantův kolonizační újezd. Na druhou 6 Za písemné upozornění děkuji dr. W. Jankovi (Řezno).

200 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

1940, 40; 1952, 18, 26; Šimek 1955, 266; Liewehr Proti výkladu autorského kolektivu A. Greule, 1959, 131; Schwarz 1960, 221–222, 318, 362; 1961, W. Janka a R. Schuh nelze nic namítat a hydro- 50–52; Eichler 1962; Greule – Janka – Schuh 2005; nymum Wondreb lze etymologicky považovat Greule 1998a, 374; 1998b, 75; 2014, 601-602; Schuh za germánsko-časně německé kompozitní jméno 2004, 25; Jiskra 2001, 99–100 s /-aha/ v základním slově. 6. Výklad: Rekonstrukci na pozadí slovanského 7. Rekonstrukce: jazyka podal slavista F. Liewehr, předpokládající a) praslov. *Vǫdrava jednak výchozí tvar *Vǫdrava (= suchá, vysychající b) germ. *Wundraha řeka), a dále možnost variantních jmen. Problé- c) germ.-strhn. *Undaraha > praslov. *Ǫderava > mem tvaru *Vǫdrava je jinak nedoložený slovan- strčes. * Vǫdereva ský kmen *vǫdr-, který F. Liewehr významově spo- joval s českými subst. „vedro“ a slovesy „vadnout“, B. Hydronyma rekonstruovaná na základě „udit“. Tuto interpretaci přejal zčásti i R. Fischer. toponym Ten v zápise „Gůndereben“ viděl druhou vari- 16. Adorf antu jména, a to Liewehrem předpokládaný tvar 1. Lokalizace: město na Bílém Halštrovu ǫ ǫ *G drava. Vzhledem k slovanské nosovce / / 2. Jméno: doloženo pouze jako jméno místa předpokládali E. Schwarz i R. Fischer integraci 3. Nářeční tvar: a:deräf do němčiny ještě v 10. století. Na druhou stranu, 4. Doklady: R. Fischer později připustil i alternativní výklad, a) – a to germánský tvar *Underahwa (viz níže), kte- b) 1294: Adorph, Achdorf; 1294: Adorf; 1326: Ach- rý byl později přejat do slovanského jazyka a při- dorf; 1328: Ahdorf ǫ podobněn právě k *V drava. Touto konstrukcí, 5. Literatura: Eichler – Hellfritzsch – Richter 1985, ke které se pak přiklonil i F. Liewehr, by byly sla- II, 50, 52, 55; Gütter 1999, 20; 2001, 96–97 děny některé rozpory mezi různými písemnými 6. Výklad: Problematický je výklad určujícího slo- záznamy. va v tomto kompozitním jménu. Autoři lexikonu Na základě germánštiny jméno vysvětlil W. Stein- místních jmen ve Vogtlandu se kloní k výchozímu hauser. Výchozím tvarem mělo být *Underahwa tvaru střhn. ahe/ouwe (voda, tok, niva, zamokře- (= meziřeka), který byl slavizován jako *Vondira- ná louka). A. Gütter na základě některých středo- va. K tomuto názoru „svého recenzenta“ se při- věkých písemných dokladů soudí na strhn. /aha/ klonil i E. Schwarz. Výchozím tvarem by mělo (> střhn. ahe), a to na základě některých středo- být germánské *Undaraha (= „meziřeka“), které věkých dokladů. Oba výklady se z jazykovědného bylo slavizováno příponou /-ava/ < /-aha/ a poz- hlediska zdají rovnocenné. ději počátečním /v-/ (germ.-strhn. *Undaraha > 7. Rekonstrukce: Ǫ ǫ praslov. * derava > strčes. *V dereva). Za ger- strhn. *Ahathorpf; (Dorf an der Ache) mánsko-německé považoval jméno, ovšem bez bližší analýzy, také A. Brückner. 17. Gössen Tuto interpretaci problematizovali A. Greule, W. 1. Lokalizace: ves ležící na Gössener Bach Janka a R. Schuh s poukazem (1) na pozdní při- (Bächlein), levostranném přítoku říčky Floß; Lkr. pojování počátečního /v-/ v češtině, které je doklá- Neustadt dáno až od 14. století, a (2) nedoloženou integrací 2. Jméno: doloženo pouze místní jméno, ze které- slovanského /-ava-/ do němčiny v podobě /-ab-/. ho je odvozen název vodního toku Nicméně se přidrželi představy o germánském 3. Nářeční tvar: – výchozím tvaru, navrhli ale vycházet ze jména 4. Doklady: *Wundraha (*wundra-, odvozené z germ. verb. a) – winden = kroutit, vinout se). Na základě novově- b) 1280: Gesen; 1352: Gesen ké nářeční formy a aktuálních představ o vývoji 5. Literatura: Schwarz 1960, 264, 291; Eichler 1962, jazyka vysvětlili přechod základního slova */-aha/ 368; Greule 1998a, 374; Schuh 2004, 26 do nářečního /-ɒ/. Problémem ale zůstal rozpor 6. Výklad: Autoři předpokládající slovanský mezi nejstaršími písemnými záznamy se samohlás- původ rekonstruovali výchozí tvar *Jeseň nebo kou /-e-/ ve skupině /-der-/ a jimi předpokládanou *Jež. Výklad na základě němčiny nabídl A. Gre- vývojovou řadou pouze s /-dr-/. Vysvětlení nabíd- ule, který by předpokládal hydronymum s výcho- li několik, včetně možnosti, že existovalo více zím sufixálním tvarem germ. *Jesana. středověkých nářečních forem. Hlavním rysem 7. Rekonstrukce: tohoto nejnovějšího rekonstrukčního pokusu a) Jeseň (apel. jesen); *Jež je předpoklad germánsko-německé kontinuity b) germ. *Jesana; (srv. strhn. verb. *jesan; = pěnit, jména. šumět apod.)

201 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

18. Grüna/Perlenbach nos jména na sídliště. Představená rekonstrukce 1. Lokalizace: pojmenování pro horní tok potoka je přijatelná, neboť opět odpovídá často dokláda- Schweisnitz, pravostranného přítoku Sály nému vývoji strhn. /-aha/ > střhn. /-a/ > nář. /-ǝ/. 2. Jméno: jméno vodního toku i místa (zaniklá Naopak E. Schwarz (1962) rekonstruoval jako ves, mlýn); dnes Perlenbach výchozí střhn. tvar *Haselach/*Haselech, tj. 3. Nářeční tvar: grę̄ nǝ (grę̄ nǝ-ml̯ ; in dǝ grę̄ nǝ) kolektivum vytvořené sufixem střhn. /-ach/, 4. Doklady: /æhe/, /-ech/, tedy „haselach“/„haselech“ (= lís- a) 1412: Gryna; 1497: gryna koví, tj. lískové keře). Tento sufix se často uplat- b) 1414: Grynaw; 1429: Grünaw ňoval v době sídelního postupu 11.–12. století 5. Literatura: Gütter 1991, 105–106; Gütter 2001, (např. Frank, H. – Oelwein, C. – Schuh, R. 2002, 20). 94–95 Rozdíl mezi některými doklady a nářeční formou 6. Výklad: Jméno bylo obvykle bezproblémově E. Schwarz vysvětlil tím, že písaři nezapisovali rekonstruováno pomocí střhn. ouwe (= voda, tok, nářeční tvar věrně, ale snažili se ho zlepšit. niva, zamokřená louka), tedy jako střhn. (ze) zuo A. Gütter tuto hypotézu odmítl a trval naopak na der grünen Au(e). To by odpovídalo i zápisům věrnosti zápisů. Schwarzův výklad zpochybnil s /-aw/. S tím ale nesouhlasil A. Gütter, neboť z hláskových důvodů, neboť v rámci hypotetické- podle něj by takové původně čtyřslabičné jméno ho vývoje severobavorského nářečí v prostoru Aše mělo mít v severobavorském nářečí Ašska přízvuk a Roßbachu by střhn. tvar *Haselach/*Haselech na základním slově. Navrhl proto jinou hypoté- měl dát nářeční *hōzle, *hōzli; popř. v pozdně zu, předpokládající primární pojmenování vodní- středověkých a raně novověkých zápisech *Has- ho toku a pozdější přenos jeho jména na sídliš- lech, *Haslich, tedy podobně jako jiná jména na tě. V tom případě by zde měl být znovu doložen Chebsku odvozená z kolektiv. Příklady ze severo- vývoj strhn. /-aha/ > střhn. /-a/ > nář. /-ǝ/. východního Bavorska ale ukazují, že takto striktní Gütterova rekonstrukce je problematická, zvláště rozlišování v rámci nářečí není možné (srv. např. když v 1. pol. 12. století bylo jméno „swirznize“ Schuh 1979, Nr. 11, 16). Z toho důvodu se kloníme (> Schweisnitz) užito i pro pojmenování horní k rekonstrukci E. Schwarze. části příslušného vodního toku (srv. kap. 5.4. – 7. Rekonstrukce: Weißenbach/Vielitz; Höllerich 1977, 86). Z toho a) strhn. *Hasalaha > střhn. Haselach; (strhn. důvodu se přikláníme ke staršímu výkladu, tedy subst. hasal = líska) že v případě jména Grüna se jedná o toponymum b) střhn. tvar *Haselach/*Haselech vzniklé ze střhn. ouwe, které teprve později přešlo na horní tok potoka Schweisnitz. 20. Jehsen 7. Rekonstrukce: 1. Lokalizace: ves na potoku, který je levostran- strhn.-altbar. *Grōninaha> střhn. Gruena ným přítokem Sály, Lkr. Münchenberg (strhn.-bav. adj. grōni, strhn. gruoni = zelený) 2. Jméno: doloženo pouze místní jméno 3. Nářeční tvar: – 19. Haslau 4. Doklady: 1. Lokalizace: jako hydronymum není přímo dolo- a) – ženo, A. Gütter navrhuje jej identifikovat se See- b) 1374: Gesen; 1376: Jesen bachem, levostranným přítokem Ohře, do které 5. Literatura: Schwarz 1960, 291; Greule 1998a, 374; ústí u vsi Honnersdorfu/Jindřichova Schuh 2004, 26 2. Jméno: doloženo pouze jako místní jméno 6. Výklad: viz Gössen 3. Nářeční tvar: hōzlǝ 7. Rekonstrukce: viz Gössen 4. Doklady: a) – 21. Kondrau b) 1224 (kopie 18. stol.): Haselah; 1291: hasla; 1. Lokalizace: Lkr. Tirschenreut 1307: Hasela; 1326: Haselbach; ca 1330: hasela; 2. Jméno: doloženo pouze jméno místa 1342: haslach 3. Nářeční tvar: khoundɒ 5. Literatura: Profous 1947, 532; Schwarz 1961, 281; 4. Doklady: Rogler 1961, passim; Schwarz 1962, 532; Gütter a) – 1989a, 65, Anm. 55; 2001, 96; srv. Fischer G. 1941, b) 1225: Chantraw; 1257: Chantrowe; ca 1400: 81 Contraw 6. Výklad: Výchozí tvar strhn./střhn. *Haselache 5. Literatura: Schwarz 1960, 181–182, 220–221, 286; (*Haselach) předpokládal již H. Gradl a převzali Eichler 1962, 369; Greule 1998a, 375; 1998b, 73, 75 jej A. Profous i J. R. Rogler. Předpokladem je pri- 6. Výklad: H. Gradl, E. Schwarz i E. Eichler mární pojmenování vodního toku a následný pře- rekonstruovali jako výchozí tvar slov. *Kǫder, kte-

202 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska rý by musel být integrován do němčiny nejpozději b2, ves u Rehau) 1345: Prex; 1390: Prex; 1398: v 10. století. Problém ale působí nejstarší písem- Brex; 1410: Pregs; 1418: Pregczs; 1424: Prex né doklady, které vždy obsahují souhlásku /-t-/. 5. Literatura: Ziegelhöfer – Hey 1920, 212; Schwarz Konkrétní rekonstrukce tedy nebyla nikdy pova- 1960, 186; Rogler 1961, 49–50; Eichler 1962, 374; žována za jistou. Alternativu nabídl A. Greule, Höllerich 1977, Nr. 88, 54–55; Gütter 1991; Schütz předpokládající původní keltský tvar kelt. *Kan- 1994, 83; Greule 1998a, 373; 1998b, 73–74; Schuh tara. Koncové /-ara/ by pak bylo slavizováno jako 2004, 25 /-ava/. 6. Výklad: Většina autorů rekonstruovala výcho- Přes rekonstrukční pokusy A. Greuleho se i nadá- zí tvar na základě slovanského jazyka jako slov. le jeví pravděpodobnější slovanský původ místní- *Prěchoz/*Prechoz (= přechoz; ves na hranicích), ho jména, které bylo do němčiny integrováno ještě popř. *Prekos (= stráň, úbočí, svah; J. Schütz). v době, kdy slovanský jazyk disponoval nosovka- Pouze A. Gütter proti tomu namítl, že v novověkém mi (terminus ante quem 11. století). Tomu nasvěd- severobavorském nářečí by výchozí tvar *Prěchoz čuje nedaleké místní jméno Lohnsitz, jehož zákla- měl dát nář. *bręiχs/*breiχs/*briaχs; tvar *Prechoz dem by mělo být slovanské *Lǫžica (Janka 2008b; zase *bręχs. Podle jeho výkladu nářeční tvar vede srv. dnešní české Lužice; archeologické nálezy k střhn. *Brechse, do kterého lze promítnout starší v tomto případě dokládají osídlení 10.–12. století, hláskový vývoj, včetně primární přehlásky staro- srv. Pfaffenberger 2008). bavorského /a/. Výchozím tvarem by bylo germ. 7. Rekonstrukce: *Brakisa (= bahnitý potok, potok tekoucí močály). a) kelt. *Kantara (= bílá řeka, bílý potok) > … > Diskuse o výchozím tvaru upozorňovaly i na kon- slov. *Kantrawa text místa. Autoři uvažující o *Prěchoz předpoklá- b) např. praslov. *Kǫderov dali souvislost s pozdější česko – saskou hranicí. Naopak A. Gütter vyzdvihl velmi pozdní ustálení 22. Mussen, Mussenbach průběhu této hranice a dále močálovitý charakter 1. Lokalizace: ves na potoce, který je pravostran- území s pomístním jménem Prex. ným přítokem Sály, Lkr. Münchenberg S rekonstrukčním pokusem A. Güttera nelze sou- 2. Jméno: doloženo místní jméno a z něho odvoze- hlasit. Jméno Prex není nikdy doloženo jako hyd- né kompozitní jméno vodního toku Mussenbach ronymum. Výklad na základě germánštiny navíc 3. Nářeční tvar: – předpokládá germánské osídlení, které ale na 4. Doklady: Ašsku ani nikde v okolí není spolehlivě doloženo. a) – 7. Rekonstrukce: b) 1320: Musschen; 1460: Muhsen a) praslov. *Prěchoz (čes. přechoz); *Prěchoz > 5. Literatura: Schwarz 1960, 314; Eichler 1962, 381; střhn. *prechs > nář. preks. Greule 1998a; 1998b, 74; Schuh 2004, 26 b) germ. *Brakisa > strhn. (strbav.) *Brachisa > 6. Výklad: Jméno bylo řazeno mezi původně slo- střhn. *Brechse > nář. breks. vanská, věrohodný výklad ale nikdy nebyl podán. (germ. subst. *brōk-, strhn. bruoh; = močál, E. Eichler odkazoval na tvar slov.*Mъš-n- (slov. bažina) *mъchъ = mech); E. Schwarz na tvar slov.*Muš-n-. A. Greule proto navrhl výklad na základě němči- 24. Wölsau ny, a to hydronymum se sufixálním výchozím tva- 1. Lokalizace: Lkr. Wunsiedel, ves ve Smrčinách rem germ. *Muhsina. na svahu hory Kössein 7. Rekonstrukce: 2. Jméno: doloženo pouze jako místní jméno a) praslov. *Mъš-n- (slov. *mъchъ = mech); 3. Nářeční tvar: – b) germ. *Muhsina > *Mussene/*Muschene; (germ. 4. Doklady: adj. *muh-s- = slizký, kluzký, hladký) a) – b) 1322: Wellsau 23. Prex 5. Literatura: Schwarz 1960, 249, 252, 273; Eichler 1. Lokalizace: (1) pomístní jméno mezi Lauterba- 1962, 378–379; Greule 1998a, 373; 1998b, 74; Schuh chem a Aší, (2) místní jméno vsi u Rehau 2004, 26 2. Jméno: doloženo pouze pomístní a místní 6. Výklad: Jméno je vykládáno jak ze slovanského, jméno tak germánsko-německého výchozího tvaru. 3. Nářeční tvar pro pomístní jméno: bręks (Hölle- E. Eichler a E. Schwarz nepochybovali o *Velišov/ rich), breks (Gütter), preks (Schwarz) *Velešov (OJ: *Veliš/*Veleš). A. Greule navrhl 4. Doklady: druhou možnost, a to výchozí hydronymický tvar b1, pomístní jméno u Aše) 1663: Prex; 1740: Brex; strhn. *Wellisa, rozšířený později o strhn. /-ouwa/. 1665: Prexer Ebene; 1665: Prexer Höhe 7. Rekonstrukce: viz výše

203 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

6.2 Diskuse výsledků steinem a oblastí soutoku Bílého a Červeného Mohanu (Haberstroh 2000, 134–135; 2004, 4–15; Zhodnoceny byly výsledky jazykovědných 2007, 165–171, 174–175). Zde není problém při- analýz pro 24 jmen ve Smrčinách, Chebské pán- jmout jazykovědné hypotézy o germánsko-němec- vi a v přilehlých částech Hornofalcké pahorkati- ké kontinuitě místních jmen i hydronym (Schwarz ny a Hornofalckého lesa. U každého z nich byl 1960; Schuch 2004; Kahl 2006, 828; Andraschke 2007a; alespoň některými jazykovědci navržen archaický Fastnacht 2007, 51–114*, George 2008, 27–28*). výchozí tvar buď předgermánský, germánský nebo Naproti tomu, podhůří Franckého lesa i Smrčin germánsko-časně německý (terminus ante quem zůstává z archeologického pohledu prázdné, až 9. století). U velké části z nich nicméně v úvahu na několik jednotlivých, náhodných nebo nejistě přichází i výchozí tvar slovanský. Otázka zní, datovatelných nálezů (Haberstroh 2000; Taf. 126). zda lze v některých případech skutečně počítat Podobně situace vypadá i z pohledu Čech (Salač s archaickými předgermánskými až germánsko- ed. 2008), saského Vogtlandu a Horní Falce. Nále- -časně německými hydronymy. zy z doby římské, včetně kamene s údajným runo- vým nápisem, které z okolí Aše uvádí A. Gütter, Předgermánská a germánská sufixální jména jsou pochybné, a nelze z nich cokoliv vyvozovat (Kropp 1905; Rogler 1925; Gierach 1925; srv. Käubler Tuto skupinu tvoří hydronyma, která vznikla 1958, 49; Hejna 1971, 495). pomocí sufixální slovotvorby. V úvahu přichází Absence archeologických dokladů osídlení dvě možnosti. Hypoteticky by se mohlo jednat dovoluje zamítnout ty z nedávných interpretač- o slovanská jména, pro která je sufixální slovo- ních návrhů jazykovědy, které se týkají místních tvorba dodnes charakteristická. Pokud ne, pak by nebo pomístních jmen. Sotva si lze představit situ- v úvahu přicházela buď předgermánská jména, aci, že některé potoky v horských terénech Smrčin nebo velmi stará germánská jména, která vznik- a jejich okolí nesly germánská, nebo dokonce ještě la v období, kdy se sufixy ještě hojně uplatňovaly předgermánská jména, která se dodnes uchovala i zde. Ze všech posuzovaných jmen řadíme mezi v německých názvech sídlišť. Toponyma Gössen, skutečně přesvědčivě rekonstruovaná předger- Jehsen, Mussen a Wölsau zůstávají výkladově nejas- mánská a germánská sufixální jména pouze Luhe, ná a pro další interpretace jsou jen málo použi- Floß, Pfreimd a později slavizované Creußen. telná, neboť ani slovanský původ není jistý. Jazy- Nicméně, zbytek posuzovaných sufixálních kovědci v jejich případě ještě netestovali všechny jmen nemá tak bezvýhradně přijatelnou etymolo- možnosti, v některých případech lze snad uvažo- gii a jazykověda je schopná – s různou přesvědči- vat i o původně genitivních německých místních vostí – navrhnout jak slovanský, tak germánský jménech, jako např. v případě (Markt)Leuthen nebo ještě předgermánský výchozí tvar. Otázkou (Gütter 1988). Naopak jméno Prex, popř. také Kon­ zůstává, která varianta je správná. Část jazykověd- drau, lze i nadále vykládat na základě slovanských ců pevně věří, že jistotu nabízí striktní uplatnění toponym. hypotetických představ o vývoji jazyka (nářečí) Jinak je tomu v případě větších vodních toků, a kritické posouzení písemných dokladů. Prav- které mohly být pojmenovány jako orientační body dou ale je, že nikdo nevidí detailně do jazykových v neosídlené, ale průchozí krajině (srv. kap. 8). poměrů v kontaktních oblastech před 12.–13. sto- Absence dokladů osídlení z doby římské ve Smrči- letím, kde se dlouho mísila nejen bavorská a franc- nách a jejich okolí neznamená, že vodní toky zde ká nářečí, ale pravděpodobně také foneticky růz- neměly germánská jména, která kontinuitně vedla né varianty slovanského jazyka. Nejistota zůstává k pozdějším německým. Z toho důvodu lze proto zejména v tehdejší kvantitativní i kvalitativní cha- připustit germánské výchozí tvary pro Fleißen/Ples­ rakteristice hlásek. Částečné pochybnosti máme nou, Selb/Račí potok, Röslau/Reslavu, popř. později i při posouzení způsobu, jakým např. A. Gütter slavizované Selbitz. Rekonstrukce na pozadí ger- vyloučil některé písemné doklady. Jeho rekon- mánštiny jsou v současné době skutečně přesvěd- strukce navíc nepočítají s možností vícenásobné čivější než pokusy o jazykově slovanský výklad. a variantní integrace slovanského jména do něm- O komunikačním významu Chebské pánve a Smr- činy, popř. naopak. čin v době římské a v období stěhování národů Zbývá tedy druhé kriterium, podle kterého se nepochybujeme. Případná germánská hydronyma lze rozhodnout a které také patří do onomastic- s kontinuitou do německého jazykového obdo- ké metody, a to sídelně historický kontext. Ten je bí by zde sice neměla odpovídající návaznost zřejmý. V Horních Frankách končí nálezy z doby na východ a sever, tedy do Pomohaní a Posálí, kde římské a období stěhování národů někde na úrov- byla hypotetická germánská hydronymie slavizo- ni mohanského oblouku, přibližně mezi Staffel- vána, nezůstala by ale úplně izolovaným ostrovem

204 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

(Udolph 1994, 921–923; Gütter 1999, 17–21; Gütter mánsko-časně německý, nebo ještě starší původ. 2003, 21–23). Na jihu, v blízkém Ponábí, by s nimi Jen u menšího počtu z nich lze ale rozhodnout, souvisela velmi přesvědčivě rekonstruovaná jména která z rekonstrukcí je nejvíce pravděpodobná. říček Luhe, Floß, Vils, Wiesau, Pfreimd, Schweinenaab Mezi předgermánská jména vodních toků by pat- a slavizované Creußen. řila jen Luhe a Pfreimd s kontinuitním vývojem do Nejasný je původ jména zapsaného roku 1061 němčiny, a dále Creußen, které bylo do němčiny jako „Trewina/Trevvina“. Nelze dokonce ani určit, převzato ve slavizované podobě. Mezi jména jaký vodní tok tehdy pojmenovával. Jisté je pou- germánského a germánsko-německého původu ze to, že podle jazykových pravidel toto jméno s kontinuitou do němčiny lze – po malé diskusi – nesouvisí s později doloženým jménem Treb(n) přesvědčivě zařadit pouze Floß, Schweinenaab, itz. Jméno „Trewina/Trevvina“ lze etymologicky Wondreb, Wiesau a Swurbach (dnes Höllbach). vysvětlit jak z předgermánského *Drawina, tak Posouzeno bylo dále 9 místních jmen, kte- slovanského *Dr’ěvina. rá by mohla ukazovat na archaická germánská, nebo ještě předgermánská hydronyma. V žád- Germánsko-časně německá složená jména ném případě se však tato etymologie nejeví jako pravděpodobná. Složená hydronyma se základním slovem /-aha/ přestala být produktivní na počátku jazykově sta- roněmeckého období. To znamená, že jejich síť už 7. Srovnání rozšíření hydronym byla plně dotvořena v karolínském období, poz- a řadových pohřebišť karolínsko- ději by již složená jména s /-aha/ vznikat neměla. -otonského období O jménech s /-aha/ lze hypoteticky uvažovat ve všech případech, kdy novověká nářeční seve- Výpovědní hodnota severovýchodobavorské robavorská forma končí samohláskou /-ǝ/ (strhn. a chebské hydronymie bude jistě ještě detailněji /-aha/ > střhn. /-a/ > nář. /-ǝ/). To je možné v pří- diskutována. Z pohledu archeologie se zatím jako padě Röslau/Reslavy, ale jen za cenu rezignace na velmi atraktivní jeví konfrontovat prostorovou všechny písemné doklady až do 2. pol. 15. století. distribuci kostrových pohřebišť karolínsko-oton- Ty totiž svědčí spíše o slovanské příponě /-ina/. ského období jak s hydronymy germánského / Nářeční zakončení /-ǝ/ dále obsahují hydronyma germánsko-časně německého, tak slovanského Alta a Wiesau a toponyma Grüna a Haslau. U jmé- původu. Dosud byl totiž sledován jen vztah těchto na Grüna je nicméně stejně možný sémanticky pohřebišť k místním jménům. Srovnání s hydrony- blízký výklad z střhn. ouwe (= voda, tok, niva, my proto může přinést skutečně nové poznatky. zamokřená louka). Ze stejného slova lze vysvětlit také toponymum Adorf. V případě Haslau/Hazlo­ 7.1 Chronologická a jazyková výpověď va přichází v úvahu alternativní rekonstrukce na hydronym základě hromadného jména (kolektiva) s přípo- nou /-ach/. Proti rekonstrukci výchozího tvaru Jednu z opor pro výklad pohřebišť karolínsko- jména Alta, pojmenovávající dnes již kanalizovaný -otonského období tradičně poskytuje srovnání potůček ve městě Adorf, lze namítnout, že v tomto jejich rozšíření s rozšířením místních jmen slo- případě jsou k dispozici pouze novověké písemné vanského původu (již Bachmannová 1926; Schwarz doklady. Základní slovo /-aha/ nemuselo být obsa- 1960, Deckblatt 7, 13; Walther 1985, Abb. 11; Gross ženo ani ve výchozím tvaru jména Asch/Aš. 1991; nově např. Losert 2009, 251–252, Abb. 1, Velmi diskutováno bylo hydronymum Won­ Abb. 14 s použitím mapy toponym W. Janky 2007). dreb/Odrava. Poměrně přesvědčivé jsou rekon- Upozorňováno je obvykle na překrytí území tzv. strukce na pozadí germánsko-časně německého slovanských jmen a karolínsko-otonských pohře- kompozita s /-aha/, které mohlo být slavizováno. bišť s esovitými záušnicemi (např. Pöllath 2002, Jazykovědná rekonstrukce je zde ale velmi složitá 226–227). S tím je ale spojena řada problémů. a obsahuje množství předpokladů. Mezi složená Prvním je heterogenita tzv. slovanských místních hydronyma s /-aha/ by měla patřit i „Swrbaha“ jmen, mezi kterými je třeba vždy striktně odlišit (dnes Höllbach). Zde o /-aha/ jménu svědčí nej- tzv. smíšená slovansko-německá jména (nověji starší zápis z pol. 11. století. Janka 2003). Tato smíšená jména totiž nedoklá- dají samostatnou slovanskou slovotvorbu, ale Souhrn (tab. 1) mohou znamenat pouhou existenci osobních jmen slovanského původu v jazykově německém V katalogu bylo posouzeno 15 primárně dolo- prostředí. Druhý problém představuje absence žených hydronym, u kterých připadá v úvahu ger- jazykovědných opor pro chronologii jmen slovan-

205 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Tab. 1 Přehled hypotetických výchozích tvarů po revizi v kap. 6. Pravděpodobná rekonstrukce je označena /ano/, neprav- děpodobná /ne/. Pokud nelze rozhodnout, pak je uvedena /0/ – Tab. 1 Synopsis of the hypothetical initial shapes after the revision in Chap. 6. The probable reconstruction is labelled yes/ /, the unlikely /no/. If it cannot be decided, then it is labelled /0/.

Germánsko-časně Německý Předgermánský Germánský německý s /-aha/ Slovanský Jméno (střhn.) / Pregermanic / Germanic / Germanic-Early- / Slavic / German German with /-aha/ Hydronyma Alta ne ano Äsch 0 ano Creußen ano slavizováno Fleißen/Plesná 0 0 Floß ano ne Röslau/Reslava 0 0 Selb/Račí potok 0 0 Selbitz 0 0 Steinselb 0 0 „Swurbach“/Höllbach ano ne „Trewina/Trevvina“ 0 0 Wiesau ano ne Wondreb/Odrava ano ne Transonymizovaná hydronyma Adorf ne ano Gössen ne 0 0 Grüna ne ano Haslau ne ano Jehsen ne 0 0 Kondrau ne 0 Mussen ne 0 0 Prex ne ano Wölsau ne 0 0 ského původu. Nejstarší místní jména slovanské- 7.2 Základní charakteristika pohřebišť ho původu se v hornofranckých a hornofalckých písemných zápisech objevují až na poč. 9. století, V rámci francké říše 8.–10. století byla oblast řada z nich vznikala ale až v 10.–12. století a díky severně od Dunaje a východně od Steigerwaldu transonymizaci i později, kdy již byl slovanský jednou z mála, kde bylo zvykem ukládat zemřelé, jazyk v severovýchodním Bavorsku mrtvý. Srov- někdy i s větší výbavou, na mimokostelních řado- návat rozšíření jmen slovanského původu a řado- vých pohřebištích. V době, kdy v severovýchod- vých pohřebišť karolínsko-otonského období je ním Bavorsku začala být tato řadová pohřebiště tedy nanejvýše problematické, protože nemusí být zakládána, tak v západněji a jižněji ležících oblas- vůbec současné (srv. Pöllath 2002, 42–43, 86–87). tech byly tyto pohřební zvyklosti naopak opuště- V případě hydronym je situace jasnější. Ger- ny a pohřbívání se zde přesouvalo ke kostelům. mánská a germánsko-časně německá jména Archeologická evidence řadových pohřebišť karo- s /-aha/ dávají poměrně spolehlivý terminus ante línsko-otonského období byla pro severovýchodní quem 9. století. Všechna tato hydronyma by tedy Bavorsko komplexně shrnuta v mnichovské dizer- měla vzniknout a být užívána nejpozději právě taci R. Pöllatha (2002; hovoří o pohřebištích karo- v období řadových pohřebišť. Neboli, germánská línského období). Jím navržená krátká a poměrně a germánsko-časně německá jména byla s těmito hluboká chronologie, stejně jako kulturně-his- pohřebišti současná. torická interpretace, je ale neustále revidována

206 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

(např. Losert 2007, 144–148; 2009, 242–252; Winter­ který archeologie nedokáže evidovat, ke kostro- gerst 2007, 179; Haberstroh 2007, 177). Nesporné ale vému pohřbívání. Nejčastěji se pak spekuluje zůstává, že tato pohřebiště jsou nejdůležitějším o autochtonní germánské populaci, popř. rošíře- pramenem pro poznání osídlení 8.–9./10. století né o jazykově slovanské obyvatelstvo přicházejí- v severovýchodním Bavorsku (např. Wintergerst cí do této oblasti od 7. století (např. Pöllath 2002, 2007, 179; Fastnacht 2007, 106–109). 226–230; Kahl 2006; Losert 2009, 238, 242–243, Počátky těch nejstarších ze severovýchodoba- 251–252). Diskutována byla také možnost, že na vorských řadových pohřebišť jsou kladeny ješ- nekostelních pohřebištích pohřbívala jen část tě do pozdně merovejského období, někam na populace, nikoliv všechna. závěr 7. století. Řada pohřebišť ale byla založena až o jedno století později. Podobné časové roz- 7.3 Seznam řadových pohřebišť díly jsou evidovány i v závěru pohřbívání, kde 8.–10. století v severovýchodním se uvažovaný interval pohybuje mezi koncem Bavorsku a na Chebsku 8. a počátkem 11. století. O tomto dlouhém časo- vém rozpětí dnes již nelze pochybovat, neboť se Přehled pohřebišť karolínského, popř. s výhra- opírá i o dataci přírodovědnými metodami (Haber­ dami i otonského období, známých v severový- stroh J. 2004). Dokládán je přitom fázovitý posun chodním Bavorsku do roku 1998, podal R. Pöllath v zakládání i opouštění pohřebišť od západu na (2002). Mimo jistých pohřebišť a hrobových nále- východ, popř. v Horní Falci z jihu na sever. Ve zů z tohoto období severobavorská archeologie východních Horních Frankách, přibližně od linie eviduje také řadu pohřbů zařaditelných jen rám- Weismain – Forchheim, začínají tato pohřebiště až cově do raného středověku. Tuto nejistou skupinu někdy na přelomu 8. a 9. století. Nejmladší z nich, pak mohou rozšířit i nálezy bez jasného kontextu, Wirbenz, ležící již na území Horní Falce, pak kon- které mohou též pocházet z hrobů. Pro účel této čí až v 1. pol. 11. století (Haberstroh C. Hrsg. 2004). studie se nicméně zdá jako nejvhodnější pracovat Pohřebiště karolínsko-otonského období ne­ pouze s jistými pohřebišti, která jsou kladena buď představují homogenní skupinu a navzájem se do karolínsko-otonského období, nebo rámco- liší (Pöllath 2002, 194–203; dále např. Kahl 2006, vě do raného středověku. Příslušnou distribuční 810–815). Na druhou stranu, jejich základní znaky mapu R. Pöllatha lze konfrontovat s novějšími jsou shodné. Většina z těchto pohřebišť byla uží- mapami J. Haberstroha (2004, Karte 6) a H. Loserta vána několik generací, mrtví byli orientováni ve (2007, Abb. 1; 2009, Abb. 5, 14). směru Z–V a někdy doprovázeni pohlavně a věko- Na Chebsku je evidováno jen malé množství vě specifickou hrobovou výbavou. Výbava většiny raně středověkých hrobových nálezů (Hejna 1971; hrobů je ale příliš jednoduchá a uniformní, což revize Hasil 2010). Z větší části se jedná o staré komplikuje chronologické zařazení a v konečném nebo ojedinělé nálezy bez podrobněji známých důsledku také sociálně-ekonomickou interpreta- nálezových souvislostí. Pohřebiště jsou doložena ci. V několika případech tato pohřebiště později na Chebském hradě (zde lze ovšem diskutovat překryla sakrální stavba (např. Pöllath 2002, 83–85; o vazbě na sakrální stavbu), v Horních Lomanech / shrnuje Losert 2007, 148–152; 2009, 255–262). Ober Lohma a v Třebeni/Trebendorf (nověji Karolínsko-otonská pohřebiště byla od počát- Schejbalová – Gregor – Fikrle 2013). Jednotlivé ku etnicky interpretována (shrnuje Pöllath 2002, hrobové nálezy pak s větší či menší mírou jisto- 12–55; srv. také Kahl 2006, 814). Část badatelů ty pochází také z blízkosti Jindřichova/Honner- v nich spatřovala odraz franckého, popř. francko- sdorf, Dlouhých Mostů/Langenbruck a Střížova/ -bavorského fázovitého sídelního postupu. Mimo- Triesenhof. kostelní pohřebiště pak byla vysvětlována nejčas- těji jako důsledek ještě slabé církevní organizace Raně středověká pohřebiště a jednotlivé hrobo- v tomto „pionýrském“ období. Podíl slovansky vé nálezy v severovýchodním Bavorsku (obr. 8–9; hovořícího obyvatelstva na těchto pohřebištích podle R. Pöllatha 2002, Bd. 2, Abb. 2–3, Lis- většinou nebyl popírán. Jiní badatelé tato pohře- te 1–2; vynechána pozdně merovejská pohřebiš- biště naopak spojovali s jazykově převážně slo- tě a pohřebiště s eventuálními raně středověkými vanskou populací, která tímto způsobem měla milodary):7 pohřbívat před tím, než byla christianizována 1 – Cadolzburg–R.-Schwadermühle; 2 – Schwan- a těsněji integrována do francké říše. Objevily se dorf–Krondorf; 3 – -B. Rudelsdorf; ale i složitější hypotézy, podle kterých by řadová pohřebiště neměla indikovat přímo sídelní postup, 7 Na prvním místě je vždy uvedena obec (Gemeinde), pod ale fázovitě postupující akulturaci autochtonního kterou dnes místo (Ort) s archeologickým nalezištěm obyvatelstva. To mělo přejít z pohřebního ritu, administrativně náleží.

207 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Obr. 8 Řadová pohřebiště karolínsko-otonského období v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku (křížek) a hydronyma germánského a germánsko-časně německého původu (kruh). Legenda viz kap. 6.3 (číslování odpovídá). – Fig. 8 The row burial grounds of the Carolingian-Ottonian period in northeast Bavaria and the Cheb district (crossline) and the hydro- nyms of Germanic and Germanic-Early German origin (circle). For the legend, see Chap. 6.3 (the numbering corresponds). Fig. 8 In northeast Bavaria, the area of row burial grounds almost entirely covers the area with hydronyms of Germanic and Germanic-Early German origin. Where these hydronyms end is where also the row burial grounds ends. Both the hydronyms and the burial grounds should show the minimal extent of the settlement to the 9th century. Germanic and Germanic-Early German hydronyms also say that somewhere in this area there was at the latest in the 9th century a popu- lation present that was able to communicate in German or could have been bilingual.

4 – -R.-Eichelberg; 5 – - derheim; 25 – Wisenttal-Muggendorf; 26 – Hohen- -Wieden; 6 – Merkendorf-Großbreitenbronn; fels-D.-Matzhausen; 27 – Creglingen-Reinsbronn 7 – Mainleus-Dörfles; 8 – Mistelgau; 9 – Staffel- (leží mimo obr. 8–9); 28 – Ammerthal-Unter- stein; 10 – Windsbach-Hergersbach; 11 – Gesees; ammerthal; 29 – -U.-Frickendorf; 12 – Wattendorf; 13 – Luhe-W.-Luhe; 14 – Wie- 30 – Kümmerbruck-Theuern-„Zintnerberg.“; 31 – senttal-Streitberg; 15 – Weidenbach-L.-Weiher- Windsbach-B.-Kitschendorf; 32 – Höchstadt-S.- schneidbach; 16 – Weisendorf-B.-Mechelwind; -Greiendorf; 33 – Thurnau-Kleetzhöfe; 34 – Kasen- 17 – Kümmersbruck–Theuern „Bienl.“; 18 – Gun- dorf-Zultenberg; 35 – Staffelstein-Schwabthal; zenhausen; 19 – Heilegenstadt-Brunn; 20 – Neu- 36 – Gößweinstein-L.-Hartenreuth; 37 – ; stadt-Mockersdorf; 21 – Kallmünz-Krachenhau- 38 – Ebensfeld-Döringstadt; 39 – Ebern-Fis- sen; 22 – Walting-Pfünz (leží mimo obr. 8–9); 23 chbach; 40 – Thurnau-Alladorf; 41 – Weismain- – Etzelwang-N.-Tabernackel; 24 – Kallmünz-Kin- -Schammendorf; 42 – Duggendorf-Heitzenhofen;

208 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Obr. 9 Řadová pohřebiště karolínsko-otonského období v severovýchodním Bavorsku a na Chebsku (obdélník) a hyd- ronyma slovanského původu (kruh). Legenda viz kap. 6.3 (číslování odpovídá). – Fig. 9 The row burial grounds of the Carolingian-Ottonian period in northeast Bavaria and the Cheb district (rectangle) and the hydronyms of Slavic origin (circle). For the legend, see Chap. 6.3 (the numbering corresponds). The hydronyms of Slavic origin and row burial grounds are almost exclusive in northeast Bavaria. The negative correlation is very striking both in the Upper Palatine and in Upper . A penetration occurs only in the narrow belt on the right bank of the upper Main and further in the area of Kemnath (), but there also hydronyms of Germanic and Germanic-Early German origin represented here. A situation that a row burial ground of the Carolingian-Ottonian period would lie in a territory where there are hydronyms only of Slavic and not of Germanic-Early German origin is not proved dependably anywhere. In the Cheb district, the situation is very unclear, because there is no certainty in the linguistic origin of many hydronyms.

43 – Schmidmühlen; 44 – -S.-Kunstdorf; 64 – Staffelstein-Kümmersreuth; 65 – Baunach; 66 45 – Bindlach-Lehen; 46 – Harsdorf; 47 – Run- – Wolframs-Eschenbach; 67 – Cham-Altenmarkt; ding-N.-Satzdorf; 48 – Wonsees-Schirradorf; 49 68 – Ammerthal-Oberammerthal; 69 – Bamberg- – Kallmünz-F.-Schirndorf; 50 – Staffelstein-Alten- -Domberg; 70a – Meeder-Mirsdorf; 70b – Meeder- banz; 51 – Strullendorf-Amlingstadt; 52 – Wei- -Mirsdorf; 71 – -Girnitz; 72 – Kall- smain; 53 – Kleinlangheim (leží mimo obr. 8–9); münz „Hütgasse“; 73 – Ehingen „Hesselberg“; 54 – Kulmbach-Grafendobrach; 55 – Haundorf- 74 – Weitramsdorf-Weidach; 75 – Kallmünz-Trai- -Brombach; 56 – Altenkunstadt; 57 – Eggolsheim; dendorf; 76 – Roßtal; 77 – Scheßlitz-Burglesau; 58 – Regensburg „St. Rupert“; 59 – ; 78 – Regensburg „Niedermünster“; 79 – Rattels­ 60 – -Barbaraberg; 61 – Hallstadt; dorf-Busendorf; 80 – -Kreuzhof; 81 – Re- 62 – Speinshart-Wirbenz; 63 – Aufseß-Neuhaus; gensburg „Grasgasse“.

209 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Raně středověká pohřebiště na Chebsku (podle opřen o síť centrálních míst jako Turmberg-Kasen- Hejna 1971; srv. Hasil 2010; Schejbalová – Gre- dorf, Bayreuth-Laineck, Rauher Kulm u Kem- gor – Fikrle 2013): nathu, Alt-Creußen, Sulzbach, Cheb apod. (např. 100 – Horní Lomany/Oberlohma; 101 – Třebeň/ Barth 2012, 25–46; George 2008, 29–34; Fastnacht Trebendorf; 102 – Cheb; 103 – Dlouhé Mosty/ 2007, 70–94; 2000, 34, 41; Winkler 1999, 13, 26–34; Langenbruck; 104 – Střížov/Triesenhof; 105 – Haberstroh 2004, 15–17; Schuh 2004, 37–38). Hypo- Jindřichov/Honnersdorf. teticky zde mohly krátkodobě existovat nanejvýše jazykově slovanské mikroregiony. Uvažováno je 7.4 Diskuse výsledků např. o malé sídelní komoře severně od Bamberka (Kemmern – Seilitz – Kreidlitz), na mohanském Výpověď hydronym poskytuje poměrně pevněj- pravobřeží u Lichtenfelsu (Schwürbitz – Marktze- ší chronologické opory pro poznání jazykových uln – Zettlitz – Redwitz), popř. o dalších místech poměrů v severovýchodním Bavorsku v období (srv. BSDS I; George 2008; Fastnacht 2007, 70, 85). karolínsko-otonských řadových pohřebišť než Samozřejmě lze uvažovat o tom, že původní místní jména. Distribuční mapy přitom ukazují slovanská hydronymie beze stop zanikla. Muse- velmi kontrastní obraz. li bychom pak předpokládat, že vodní toky byly V severovýchodním Bavorsku se oblast řado- již od 8.–9. postupně nově pojmenovávány a zís- vých pohřebišť nápadně překrývá s oblastí s ger- kaly nová, německá jména, a to bez hláskové mánskými a germánsko-časně německými hydro- a morfologické vazby na starší slovanská. Argu- nymy (obr. 8). Na čáře, kde tato hydronyma končí, mentem pro tuto tezi může být řada pomístních končí přibližně také řadová pohřebiště. Nikde jmen, jejichž základem by mohlo být transonymi- není rovněž doložena situace, že by v oblasti zované slovanské hydronymum. Rešerše dosud s těmito pohřebišťmi chyběla hydronyma s /-aha/ neúplných katalogů ale ukazuje, že tato traťová jmény. Tato hydronyma jsou doložena i na seve- jména se koncentrují opět do podhorských teré- ru Hornofalcké pahorkatiny nedaleko Rauher nů Franckého lesa a Smrčin (Eichler – Jakob 1962; Kulmu u Kemnathu a v Chebské pánvi v blízkos- 1986; Arneth – Eichler 1966). V oblasti kostrových ti Chebu. Jak pohřebiště, tak germánská a ger- pohřebišť je jich jen velmi málo a jsou diskusní mánsko-časně německá hydronyma by přitom (srv. kap. 5.4). Celkový obraz by tedy tato tra- měla shodně ukazovat minimální rozsah osídlení ťová jména již nezměnila. Proti tezi, že původní v 9. století. Germánsko-časně německá hydrony- slovanská hydronymie později beze stop zmizela, ma zároveň přidávají klíčovou informaci, že někde svědčí ještě jedna skutečnost. Na úpatí Franckého v této oblasti byla nejpozději v 9. století přítomna lesa a Smrčin se totiž povaha hydronymie náhle populace, která byla jazykově dominantní v něm- mění a její kostra je prokazatelně slovanská. Bylo čině, popř. mohla být bilingvní. by tedy třeba vysvětlit, proč právě v oblasti s kos- Hydronyma slovanského původu a řadová trovými pohřebišti karolínsko-otonského obdo- pohřebiště se v severovýchodním Bavorsku téměř bí byly vodní toky „volně přejmenovány“, a ve vylučují (obr. 9). Negativní korelace je velmi Franckém lese a ve Smrčinách by hláskově naopak nápadná jak v Horní Falci, tak v Horních Fran- respektovaly primární slovanskou podobu. kách. K průniku dochází jen (1) v úzkém pásu na Na druhou stranu, existuje jeden mikroregion, pravém břehu horního Mohanu, u Kulmbachu z něhož pochází 2 doklady jmen svědčící nejen a Grafendobrachu, (2) na severu Hornofalcké o časném slovansko-německém jazykovém kon- pahorkatiny (oblast Rauher Kulmu) a (3) v Cheb- taktu, ale pravděpodobně také o primární slovan- ské pánvi. ské hydronymii vzniklé již před 9. stoletím. Jsou Rozložení slovanských hydronym neodpovídá to jazykově smíšená hydronyma „Culminaha“ hypotéze, že by v karolínském období existova- (> Kulmbach) a *Dobr(a)/aha (> Dobrachbach) la někde v severovýchodním Bavorsku rozsáhlej- (Schwarz 1960, 229–230, 312). U těchto hydro- ší, uzavřená a jazykově monolingvní slovanská nym je pravděpodpobné, že primárními byla slo- oblast. Jako přijatelnější se jeví teze druhá, která vanská jména *Daˇbra (> *Dobra) a *Chъlmьna dnes také převládá v současné hornofrancké his- (> *Cholmna), která byla do němčiny integrová- toriografii. Tedy, že jazykově slovanská populace na ještě v době produktivity jmen s /-aha/. Oba byla v celé oblasti Horních Frank, a pravděpo- vodní toky, poměrně krátké, protékají územím na dobně i Horní Falce, začleňována do stávajících samotném okraji rozšíření kostrových pohřebišť. sídelních a hospodářských poměrů, popř. se nej- Dobrachbach (Dobrach) je pravostranným příto- později od 2. pol. 8. století podílela na bilingvním kem Bílého Mohanu, Kulmbach nevýznamným sídelním postupu, který byl organizován přímo či vodním tokem, jehož jméno by zaniklo, pokud by nepřímo franckou státní mocí a pravděpodobně nebylo přeneseno na dnešní stejnojmenné měs-

210 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska to. I pro mikroregion Kulmbach – Grafendob- ní Crumbanaba, [a odtud až tam], kde pramení rach nicméně platí, že německá hydronymie zde Swrbaha a odtud [až tam], kde pramení Trewi- byla v období zakládání řadových pohřebišť již na a [odtud] dolů [po proudu podél] Trevvina až vytvořena. k oné cestě, která přichází z Chebu, a podél této cesty až k Swrbaha a [odtud] dolů [po proudu podél] Swrbaha až [tam, kde Swrbaha ústí] do 8. Hydronymie předkolonizační krajiny Crumbanaba …“ a vznik slovanských jmen Sídelně historická výpověď listiny byla již vícekrát zhodnocena, nověji detailně A. Gütterem Rozložení slovanských hydronym je velmi (2000, 41–45; srv. Braun 1956, 13; Sturm 1974). Jmé- nápadné tím, že se z velké části vyhýbají oblastem no „Crumbanaba“ (= Křivá Nába) je ztotožňováno osídleným do 9. století, a naopak se soustřeďují s dnešní Fichtelnaab (Smrčinnou Nábou). Jméno do podhorských a horských terénů v pásu běžícím „Swrbaha“ bylo jako „Schwurbach“ používáno až od Durynského lesa přes Smrčiny do Hornofalc- do 19. století pro dnešní potok Höllbach. Jméno kého lesa, popř. Krušných hor. Tedy do míst, která „Trewina/Trevvina“ není jednoduše identifikova- byla osídlována převážně až v 10./11.–12. století telné. Lze souhlasit s A. Gütterem, že jazykově (Demmatio 1998; Winkler 1999; Barth 2012; Haber­ toto hydronymum nijak nesouvisí s „Treb­(n)itz“ lah-Pohl 2012; Bünz 2007). Výrazná koncentrace u Marktredwitz. slovanských jmen je vytvořena na horní Sále a na Vrátíme-li se k textu listiny, pak popis Otnan- horním Rodachu, kde tvoří souvislou hydrony- tova újezdu začal na soutoku říčky Fichtelnaab mickou kostru. Tyto oblasti souvisí s Durynskem, a potoka Höllbachu (obr. 10). Odtud se hranice na jehož území má slovanská hydronymická síť táhla podél říčky Fichtelnaab až k jejím prame- pokračování. Méně výrazně se slovanská hydro- nům na svazích hory Ochsenkopf (1028 m. n. m.). nyma vyskytují také ve Smrčinách, Hornofalckém Zde se hranice kolonizačního újezdu otočila na lese a zčásti i v Chebské pánvi. Slovanská jména východ a svým průběhem respektovala rozvodí jsou zde zastoupena jen jednotlivě a jsou přeruše- Ohře a Náby, neboť směřovala k pramenům Höll- na nejen složenými jmény s /-bach/, ale také starší- bachu na svazích hory Kössein (945 m. n. m.). mi germánskými a germánsko-německými jmény. Dalším bodem, ke kterému hraniční čára zamí- Poměrně jistá slovanská hydronyma pak opět sou- řila, měly být již prameny vodního toku jménem visle začínají až východně od potoka Leibitsch/ „Trewina/Trevvina“ a dále místo, kde tento vodní Liboc a říčky Wondreb/Odravy, tedy směrem do tok přebrodila cesta vedoucí z Chebu. Od tohoto Čech. Vzhledem k tomu, že slovanská hydronyma místa pak hraniční čára sledovala chebskou cestu nejsou datovatelná, je třeba vycházet z archeolo- k dalšímu brodu, tentokrát přes potok Höllbach. gických dokladů osídlení. Zde se její průběh opět stočil a sledoval tok Höll- Modelovým příkladem, jak si představit před- bachu až po výchozí místo, kterým bylo ústí poto- kolonizační hydronymii v komunikačně důleži- ka Höllbachu do říčky Fichtelnaab (obr. 10). tých horských oblastech a zároveň vznik slovan- Tyto informace jsou dostatečné, aby byla „Tre- ské hydronymie na pomezí Bavorska a Čech, by wina/Trevvina“ alespoň variantně identifikována. mohla být známá listina vydaná 13. 2. 1061, která V úvahu přichází potok Kreuzweiherbächl a říčka vymezuje újezd darovaný Jindřichem IV. mini- Kössein, pramenící na východních svazích hory steriálu Otnantovi z Eschenau (MGH DD H IV, Kösseine. Oba tyto vodní toky směřují dále na Nr. 69, 90; fotokopie a překlad listiny Sturm 1952, východ, kde jižně od dnešního Marktredwitz pro- 34–35; srv. Schraml 2012; Konrad 2012). Darované tínají středověký koridor chebské cesty. K těmto území, konkrétně část horského hvozdu, je vyme- dvěma vodním tokům lze s velkými výhradami zeno vodními toky, jejich prameny, rozvodím přiřadit ještě Trebnitzbächlein, vytékající z rybní- a také cestou vedoucí z Chebu. Klíčové zeměpisné ků kolem vsí Leutendorf a Meußelsdorf. Sever- pasáže listiny zní: něji ležící vodoteče již v úvahu nepřichází, neboť „… ubi Swrbaha fluit inCrumbanaba et sur- nemohly protínat komunikační koridor chebské sum ubi oritur Crumbanaba et ubi oritur Swrba- cesty, a to ať je rekonstruován jakýmkoliv způ- ha et inde ubi oritur Trewina et deo(r)sum Trev- sobem (přehled a diskuse Manske 2008, 126–128, vina usque in illam viam, quę procedit de Egire, Beilage 1, Abb. 9; zde je „Trewina/Trevvina“ tra- et per eandem uiam usque in Swrbaha et deorsum dičně ztotožňována s „Trebnitzbächlein“). Z řady Swrbaha usque in Crumbanaba …“ důvodů je pro jméno „Trewina/Trevvina“ nejpři- V překladu: jatelnějším kandidátem říčka Kössein, a naopak „… kde Swrbaha ústí do Crumbanaba a [od­- téměř vyloučitelným potůček Trebnitzbächlein tud] nahoru [proti proudu až tam], kde prame- (Gütter 2002, 41–45), jehož nevýrazné prameny

211 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Obr. 10 Topografie kolonizačního újezdu darovaného ministeriálu Otnantovi roku 1061 (Smrčiny, Horní Franky). 1 – sou- tok říčky Fichtelnaab a potoka Höllbach; 2 – prameny říčky Fichtelnaab; 3 – prameny potoka Höllbach; 4 – prameny vodního toku „Trewina“ (3 varianty: 4 – Kreuzweiherbächl; 4′ – Kössein; 4″ – Trebnitzbächlein); 5 – průsečík cesty z Chebu s vodním tokem „Trewina“ (3 varianty); 6 – brod cesty z Chebu přes potok Höllbach; r – cesta z Chebu (komunikační koridor z Kemnathu do Chebu; relikty jednoho z mnoha svazků středověkých úvozových cest podle Manske 2009, 126–128, Abb. 9); O. – Ochsenkopf; Sch. – Schneeberg; Kö. – Kösseine; Pl. – Platte; Kr. – Kreuzstein; EG. – Cheb; KE. – Kem- nath; MA. – Marktredwitz; RA. – Rauher Kulm. – Fig. 10 Topography of the colonization circuit donated to the ministe- rial Otnant in 1061 (The Fichtel Mountains, ). 1 – confluence of the brooks Fichtelnaab and Höllbach; 2 – sources of the brook Fichtelnaab; 3 – sources of the brook Höllbach; 4 – sources of the waterway “Trewina” (3 variants: 4 – Kreuzweiherbächl; 4′ – Kössein; 4″ – Trebnitzbächlein); 5 – crossing of the waterway “Trewina” and the route from Eger (3 variants); 6 – crossing of the route from Eger and the brook Höllbach; r – the route from Eger/Cheb (communi- cation corridor from Kemnath to Eger; relicts of the one of more medieval wagon paths following Manske 2009, 126–128, Abb. 9); O. – Ochsenkopf; Sch. – Schneeberg; Kö. – Kösseine; Pl. – Platte; Kr. – Kreuzstein; EG. – Eger/Cheb; KE. – Kemnath; MA. – Marktredwitz; RA. – Rauher Kulm. dnes nejsou ani identifikovatelné a který některé než že byl pravděpodobně mladší a trval nejméně variantní trasy chebské cesty ani neprotíná. do 1. pol. 12. století. Na tomto místě není třeba lokalizaci jména „Tre- Doplňující výpověď nese listina z 1. pol. 12. sto- wina/Trevvina“ již detailněji řešit. Mnohem pod- letí, která vymezuje jiný kolonizační újezd, a to na statnější je, že na základě tzv. Otnantovy listiny si rozvodí Ohře a Sály v blízkosti Rehau (kap. 5.4). lze vytvořit konkrétnější představu o tom, jakým Jmenována jsou vedle sebe nejen hydronyma slo- způsobem v horských terénech Smrčin vznikala vanského a německého původu, ale uvažovat lze a dlouhodobě existovala germánská nebo ger- i o konkrétních jmenných párech (Weißenbach – mánsko-časně německá hydronymie s jazykovou *Bělica). To odpovídá hypotéze R. Enderse (1972; kontinuitou do vrcholného středověku. Listina 2004), že při úpatí Smrčin, popř. Franckého lesa, totiž velmi názorným způsobem popisuje horský se slovanský jazyk uplatňoval – ovšem souběžně komunikační koridor, který na délce několika kilo- s německým – především na počátku vrcholně metrů postupně brodil trojici vodních toků. Jeden středověkého sídelního postupu, někdy kolem z nich přitom nesl germánsko-časně německé jmé- 1. poloviny 11. století, a to alespoň mezi venkov- no s /-aha/. Vzhledem k tomu, že tento komuni- skou populací. Tuto skutečnost odráží především kační koridor byl kontinuitně využíván nejpozději hydronyma, místní jména ji naopak často zastírají. od 9. století, kdy při jeho ústí do Chebské pánve Uvnitř Otnantova újezda, který je zčásti ztotož- byl již určitě osídlen prostor Chebu, a na druhé ňován s územím působnosti pozdějšího filiálního­ straně, v Hornofalcké pahorkatině, mikroregion kostela v Ebnathu, totiž není kolem roku 1200 kolem Rauher Kulmu, jméno s /-aha/ nepřekva- doloženo ani jedno jméno „čistě“ slovanského puje. Na germánsko-německé jazykové kontinu- původu, pouze jména původně německá, nebo itě nic nezměnil ani slovanský jazykový zásah, jazykově smíšená Rodenzenreuth a Meußelsdorf o jehož konkrétním počátku nevíme nic bližšího, (tj. se slovanským osobním jménem; Sturm 1974;

212 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

1970, 16; 1981, 17–18; slovanský původ jména z nichž řada měla orientační nebo ekonomický Nagel zpochybnil A. Gütter 1997). význam, a byla proto pojmenována. 2. Taková jména se díky „mobilním“ nositelům germánského a německého jazyka mohla kon- 9. Závěr tinuitně udržet až do vrcholně středověké- ho období. Není přitom třeba předpokládat Prvním cílem předkládané studie byla revi- přítomnost trvalého a nepřetržitého osídlení ze hypotetické germánské a germánsko-časně v regionu. německé hydronymie, kterou pro Smrčiny, Cheb- 3. V době slovanského jazykového zásahu se skou pánev a přilehlé oblasti navrhli germanis- k těmto starším hydronymům pravděpodobně té A. Gütter, A. Greule a zčásti i A. Pleintinger. vytvořily i slovanské ekvivalenty. Jejich onomastické rekonstrukce, předpokládající 4. Tyto slovanské ekvivalenty většinou beze stop nepřerušenou jazykovou kontinuitu do němec- zanikly. O jejich podobě máme představu pou- kého období, významným způsobem konkre- ze tam, kde vytlačily starší hydronyma a kde tizovaly představu o komunikační úloze těch- byly později zpětně integrovány do němči- to horských oblastí v raném středověku a dále ny – tedy v horním Posálí a v západních Če- umožnily pohled na jazykové poměry v počátcích chách. vrcholně středověkého sídelního postupu. Dru- 5. V Chebské pánvi, ve Smrčinách a na severu hým cílem předkládané studie bylo využít dosa- Hornofalcké pahorkatiny si část germánských vadní poznatky o hydronymii severovýchodního a germánsko-časně německých hydronym udr- Bavorska a Chebska pro rekonstrukci jazykových žela jazykovou kontinuitu, primární slovanská poměrů v karolínském období, kdy byla v této slovotvorba se omezila převážně na drobné oblasti zakládána charakteristická řadová pohře- vodní toky, které ležely mimo raně středověké biště. komunikační koridory a které bylo třeba nově Pokud jde o řešení první otázky, pak je tře- pojmenovat až během plošného vrcholně stře- ba zdůraznit, že onomastické rekonstrukce jsou dověkého sídelního postupu. vždy jen hypotetické a často nejsou jednoznačné. Pokud jde o druhou otázku, pak základní rešer- Různé druhy evidence někdy vedou k rozdílným še všech severovýchodobavorských hydronym výsledkům. Písemné doklady si mohou protiřečit skutečně umožňuje jasnější pohled na jazykové a interpretační variabilitu někdy zvyšuje i nářeč- poměry v období řadových pohřebišť. Jejich rozší- ní forma. Jazykověda tento problém řeší kritic- ření se nápadně kryje s germánsko-časně německý- kým posouzením pramenů. Pro některá jména mi hydronymy s /-aha/, pro jejichž vznik je před- lze přesto pramennou evidenci uspořádat způso- pokládán terminus ante quem 9. století. Výpověď bem, který může vést jak ke germánským, popř. obou druhů evidence se tedy v otázce sídelního germánsko-časně německým, tak ke slovanským postupu shoduje. Oblast s kostrovými pohřebišti výchozím tvarům. Tato etymologicky nejasná jmé- zároveň vykazuje absenci, nebo jen malé množ- na zatím nelze pro sídelně historickou interpretaci ství slovanských hydronym. Pro výklad takové zatím využít (např. Fleißen, Röslau, Selb). Vycházet situace se nicméně nabízí více možností, které by je naopak třeba z hydronym, jejichž výklad není bylo třeba diskutovat v konkrétních regionálních spojen s takovými zásadními problémy. a archeologických souvislostech. Souhrnná bilan- Pro posouzení jazykové situace v Chebské pán- ce v rámci této studie se proto musí omezit pouze vi, Smrčinách a na severu Hornofalcké pahorkati- na následující body: ny je velmi důležitá přítomnost několika germán- 1. V hydronymii nic nesvědčí o rozsáhlejší a uza- ských (Luhe, Floß) a germánsko-časně německých vřené jazykově slovanské oblasti v severový- dvouslovných jmen s /-aha/ (Sweinenaab, Swur­ chodním Bavorsku a na Chebsku v 8.–9. století. bach, Wondreb). Taková jména by měla vznikat ješ- Alespoň část populace byla jazykově dominant- tě v germánském nebo časně německém období, ní v němčině nebo bilingvní. nejpozději ale v 9. století. Tzv. Otnantova listina 2. V karolínském období, do kterého spadá většina přibližuje, jakým způsobem si vznik a kontinui- kostrových pohřebišť, tedy v 8.–9. století, lze tu takové germánské a germánsko-časně německé ve všech tehdy osídlených severovýchodobavor- hydronymie představit. Na jejím základě navrhu- ských regionech, a také na Chebsku, předpo- jeme následný model, který je v souladu s hor- kládat přítomnost nositelů německého jazyka. nofranckými sídelně historickými koncepcemi Otázkou je, do jaké míry mezi elitami z velké (Emmerich 1955, Nitz 1991): části jistě bilingvními, popř. agenty dálkové- 1. Dlouhodobě užívané horské komunikační kori- ho obchodu, a do jaké míry mezi venkovskou dory přecházely přes množství vodních toků, populací.

213 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

3. Doložen je pouze jeden (mikro)region, ve kte- nář. nářečně/í (mundartlich) rém jsou evidována kostrová pohřebiště a kde OJ osobní jméno praslov. praslovansky/é jazykověda zároveň dokládá primární a velmi předgerm. předgermánsky/é časnou slovanskou hydronymii. Jedná se o hor- předind. před vydělením jednotlivých indogermánských nomohanské území kolem Kulmbachu a Gra- jazyků fendobrachu. Nicméně, nejpozději v období předkelt. předkeltsky/é užívání a vzniku kostrových pohřebišť byla tato předstrhn. před starohornoněmčinou strbav. starobavorsky/é slovanská hydronymie již integrována do časné strčes. staročesky/é němčiny. strfr. starofrancky/é 4. Jazykový substrát populace pohřbívající na strhn. starohornoněmecky/é (althochdeutsch); kostrových pohřebištích karolínsko-otonského 8. stol. – pol. 11. stol. období byl jistě velmi rozmanitý, někde samo- střhn. středohornoněmecky/é (mittelhochdeutsch); pol. 11. stol. – pol. 14. stol. zřejmě i slovanský, ale v době jejich založení strsrb. starosrbsky/é a užívání již všude a bez výjimky alespoň část subst. substantivum populace hovořila německým dialektem. verb. verbum 5. Malý počet nebo absence germánsko-časně německých jmen s /-aha/ mohou být dány buď jazykově slovanským zásahem a přerušením Summary germánsko-německé jazykové kontinuity, nebo Outline of the study: The traditional opinions on the osídlením začínajícím až od přelomu 8./9. sto- linguistic and settlement-historical situation of northeast letí, kdy již jména s /-aha/ nebyla produktivní. Bavaria and the Cheb district before the 11th or the middle Jazykově německá hydronymie je představová- of the 12th centuries are first summarised (Chap. 2). The general methodological instruments of onomastics are sub- na kompozity s /-bach/ apod. sequently presented (Chap. 3) and further the concepts, Závěrem připomeňme, že v tomto článku není which are applied in the linguistic research of the hydro- řešena otázka svébytné etnické identity a kultur- nymic system in northeast Bavaria and the Cheb district ní vyhraněnosti populace žijící podle písemných (Chap. 4). A synopsis of the more or less likely pre-Ger- pramenů karolínského období „in terra sclavorum“ manic, Germanic-Early German and Slavic origin, in this Moinvinidi et Radanzvinidi area, is then provided (Chap. 5). A critical catalogue of a označovaná jako „ “. hydronyms follows, with which alternative interpretations To zůstává vyhrazeno jinému studiu (nověji např. are possible and which are crucial in a discussion of the příspěvky v Bergmann, R. et al. 2007). Společným Germanic-German hydronymic system of the Cheb basin rysem těchto skupin, žijících v jednom z mnoha and the Fichtel Mountains (Chap. 6). In the next chapter, kontaktních regionů na okraji francké říše, však the distribution of Germanic-German and Slavic hydro- nyms on the one hand is compared with the distribution of sotva byla etnická identita v dnešním sociálním row burial grounds of the Carolingian-Ottonian period on významu. Z toho důvodu není adekvátní, pokud the other (Chap. 7). se v tomto kontextu hovoří o „slovanském obyva- Conclusion: The first aim of the submitted study was telstvu“ nebo o „Slovanech“, popř. v němčině pou- a revision of the hypothetical Germanic and Germanic-ear- žívají označení „Slawen“ a „slawisch“. Příslušné ly German hydronyms, which for the Fichtel Mountains, Cheb Basin and the adjacent areas was designed by the latinské termíny nelze přímočaře překládat, neboť German scholars A. Gütter and A. Greule. Their onomastic jsou zatíženy moderním, poměrně jasně vyhraně- reconstruction, assuming an uninterrupted language conti- ným významem. nuity until the German period, in a significant way specified the idea of the communication role of these mountainous areas in the Early Middle Ages and further made possible Vysvětlivky a view of the language situations at the beginnings of the high medieval settlement method. The second aim of the StAAm – Staatsarchiv (Státní archiv Amberg, Hor- submitted study was to use the existing knowledge of the ní Falc, Německo) hydronyms of northeast Bavaria and the Cheb district for a reconstruction of the language situations in the Carolin- * rekonstruovaný tvar, hypotetická původní po- gian period, when characteristic row burial grounds were doba established in this area. + zaniklé sídlo In terms of the resolution of the first question, it is nec- > vývoj tvaru (stal se) essary to emphasize that onomastic reconstructions are < vývoj tvaru (vznikl z) always only hypothetical and often are not clear. Various adj. adjektivum types of evidence often lead to different results. Also the bav. bavorsky/é (bairisch) vernacular form sometimes increases the contraditions and bav.-slov. bavorsko-slovansky/é variability of the written evidence. Linguistics resolves this čes. česky/é problem with a critical evaluation of the sources, which PomJ pomístní jméno (Flurname) however provides a scope for manipulation and the appli- germ. germánsky/é cation of apriori judgements. In terms of the hydronyms indgerm. indogermánsky/é in the Cheb basin and in the Fichtel Mountains (Figs. 4,

214 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

6, 7), it is then suspicious if some linguists exclude from 1. In the hydronyms, nothing proves a more extensive and considerations the earliest written documents, which are closed linguistically Slavic area in northeast Bavaria and otherwise usually considered as “the family silver”. For the Cheb district in the 8th–9th centuries. some names, whose intrepretation would interest us, it is 2. In the Carolingian period, in which the majority of the thus possible to arrange the source evidence in a way that skeletal burial grounds fall, hence in the 8th–9th cen- we can categorise as Germanic, or Germanic-Early Ger- turies, it is possible to assume in all of the then settled man, and to Slavic forms (e.g. Fleißen, Röslau, Selb). For the northeast Bavarian regions, and also in the Cheb dis- settlement-historical reconstruction, it is not possible to use trict, the presence of bearers of the . etymologically unclear names; it is on the contrary necessary The question is to what extent among the elites, for the to start for instance with the hydronyms, whose interpre- large part clearly bilingual, or merchants, and to what tation is not connected with such fundamental problems. extent among the rural population. For an assessment of the linguistic situation in the Cheb 3. Only one (micro)region is proved, in which skeletal basin and in the Fichtel Mountains, the very likely presence burial grounds are registered and where linguistics also of several Germanic-Early German composite names with shows primary and very early Slavonic hydronyms. It /-aha/ (Sweinenaab, Swurbach, Wiesau, Wondreb) is import- is the territory of the upper River Main around Kulm- ant. They should have emerged already in the Germanic or bach and Grafendobrach. Nevertheless, at the latest in early German periods, but at the latest in the 9th century. the period of the skeletal burial grounds these Slavonic And at the very least, it is possible to expect from that time hydronyms were already integrated into German. the continual presence of the German language somewhere 4. The language substrate of the populace burying at skel- in the region. etal burial grounds of the Carolingian-Ottonian period The so-called Otnant deed provides an introduction to were certainly very diverse; sometimes naturally also the way to imagine the origin and continuity of such Ger- Slavonic, but at the time of their establishment and manic and Germanic-early German hydronyms (Fig. 10). usage everywhere and without exception at least part Based on that, we propose the following model, which is of the population spoke a German dialect. We judge in accord with the Upper Franconian settlement history: the German language among the rural population pre- 1. Long used mountainous communication corridors dominantly on the basis of the hydronyms naming also crossed many waterways, a number of which had ori- smaller waterways. entational or economic significance and were therefore 5. The small number or absence of Germanic-early German named. names with /-aha/ could be given either by the interven- 2. Such names thanks to the “mobile” bearers of German- tion of the Slavonic language and interruption of the ic and German languages could remain with continuity Germanic-German language continuity or with settle- until the high medieval period. At the same time, it is ment not starting until the turn of the 9th century, when not necessary to suppose the presence of long-term and names with /-aha/ were no longer productive. continuous settlement in the region. In spatially wider contexts, the contrast distribution of 3. At the time of the Slavonic language intervention, also Slavic hydronyms is very striking, which concentrate in the Slavonic equivalents of these earlier hydronyms likely submontane and mountainous terrains in the belt from also were created. the through the Fichtel Mountains to 4. These Slavonic equivalents usually disappeared without the , or the (Fig. 5), a trace. We have an idea of their form only where they hence, to places, which were not settled predominantly pushed out the earlier hydronym and where they were until the 10th/11th–12th centuries. A striking concentra- later integrated back into German – hence in the Upper tion of Slavic names is created on the upper Saale and on Saale River basin and in West . the upper River Rodach, where a continuous hydronomic 5. In the Cheb basin, in the Fichtel Mountains and in the framework forms. These areas are connected more or less north of the North Palatinate Uplands, part of the Ger- with Thuringia, where this Slavic hydronymic network con- manic and Germanic-early German hydronyms were tinues, but the Slavic hydronomyin the Fichtel Mountains, maintained by language continuity; primary Slavonic Upper Palatine Forest and partially also the Cheb basin has word formation was limited predominantly to smaller a different character. The Slavic names here are represented waterways, which lay outside the early medieval com- only individually and are interrupted not only by the com- munication corridors and which were not necessary to pound names with /-bach/, but also the earlier Germanic name newly until the general late medieval settlement and Germanic-German names. Relatively certain Slavic method. hydronyms then do not begin again consistently until east In terms of the resolution of the second question, of the brook Leibitsch/Liboc and stream Wondreb/Odravy. a short research of all of the northeast Bavarian hydronyms Considering that the Slavic hydronyms cannot be dated, it also allows a clearer view of the language relations in the is not possible to rule out their later origin in the 11th–12th period of the row burial grounds of the Carolingian-Otto- centuries, as is demonstrable in the case of the so-called nian period (Figs. 8–9). Their distribution strikingly covers Regnitzland around Hof in the upper Saale basin. the Germanic-German hydronyms with /-aha/, for which In conclusion, we remind that, in this article, the ques- a terminus ante quem 9th century is expected (Fig. 3). The tion of independent ethnic identities and the cultural testimony of both types of evidence hence agrees in the distinctiveness of the populace living according to the writ- question of the settlement approach. The area with skeletal ten sources of the Carolingian period “in terra sclavorum” burial grounds also shows an absence or only a small num- and labelled as “Moinvinidi et Radanzvinidi” is not resolved. ber of Slavonic hydronyms (Fig. 5). For the interpretation That remains reserved for another study (more recently e.g. of such a situation, a number of possibilities offer them- the articles in Bergmann, R. et al. 2007). However, a com- selves, nevertheless, which would need to be discussed in mon characteristic of these groups, living in one of many specific regional and archaeological contexts. The overall contact regions on the edges of the Frankish Empire, was balance within this study therefore must be limited to only hardly the ethnicity in our modern sense. (English by Sean the following points: M. Miller)

215 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Literatura Brather, S. 2004: Ethnische Interpretationen in der Früh- geschichtlichen Archäologie. Geschichte, Grundlagen Andersson, T. 2002: Nordische Ortsnamen aus germanischer und Alternativen. Ergänzungsbände zum Reallexikon Perspektive. Onoma 27, 95–120. der Germanischen Altertumskunde 42. Berlin – New Andraschke, J. 2007: Germanische Siedlungsnamen. In: York. R. Bergmann – G. Dippold – J. Haberstroh – Ch. Lange – Brather, S. – Kratzke, Ch. Hrsg. 2005: Auf dem Weg zum ‚Ger- W. Weiß (Hrsg.): Missionierung und Christianisierung mania Slavica‘-Konzept: Perspektiven von Geschichtswi- im Regnitz- und Obermaingebiet. Historischer Verein ssenschaft, Archäologie, Onomastik und Kunstgeschich- Bamberg, Schriftenreihe 41, 217–228. te seit dem 19. Jahrhundert. Geisteswissenschaftliches­ Anreiter, P. 1997: Zur Methodik der Namendeutung: mit Zentrum Geschichte und Kultur Ostmitteleuropas Beispielen aus dem Tiroler Raum. Innsbrucker Beiträge /GWZO/ 3. zur Kulturwissenschaft 101. Braun, H. 1938: Geschichte des Egerlandes. Sonderab- Arneth, K. – Eichler, E. 1966: Slawische Flurnamen in der druck aus: Wortgeographie des historischen Egerlandes ehemaligen Markgrafschaft Bayreuth. Jahrbuch für von Hermann Braun. Halle/Salle. fränkische Landesforschung 26, 179–198. Braun, H. 1956: Monumenta Redwitzensia Historica. Bach, A. 1953: Deutsche Namenkunde II. Deutsche Ortsna- Urkunden und Denkmäler zur Geschichte der Stadt men 1, 2. Grundriss der germanischen Philologie 18. Marktredwitz. Marktredwitz. Bachmann, M. 1924/25: Die Verbreitung der slavischen Braun, H. 1961: Das Egerland, das Stiftland und die Sech- Siedlungen in Nordbayern. Sitzungsberichte der phys.- sämter. Schriftenreihe des Volksbildungswerkes der -med. Sozietät Erlangen 56/57, 167–250. Stadt Marktredwitz. Marktredwitz. Bachmann, M. 1926: Die Verbreitung der slavischen Sie- Bretholz, B. 1921: Geschichte Böhmens und Mährens. I. Das dlungen in Nordbayern. Erlangen. Vorwalten des Deutschtums. Bis 1419. Reichenberg. Bandle, O. 1984: Zur Typologie der germanischen Flußna- Brückner, A. 1933: Zur slavisch-deutschen Namenkunde. men. In: L. – E. Edlund et al. (red.): Florilegium Nordi- Zeitschrift für Ortsnamenforschung 9, 193–209. cum. En bukett nordiska språk- och namnstudier tilläg- Brückner, A. 1933–34: Mischnamen. Slavia 12, 173–187. nade Sigurd Fries den 22 april 1984. Acta Universitatis Brückner, A. 1935: O nazwach miejscowych. Polska Akadem- Umensis. Umeå studies in the humanities 61, 18–29. ja Umiejętności, Rozprawy Wydziału Filologicznego Barth, R. 2012: Kulmbach. Stadt- und Altlandkreis. His- 44, 2. torischer Atlas von Bayern, Franken, Reihe I, 38. BSDS I: Eichler, E. – Greule, A. – Janka, W. – Schuh, R. 2001. München. BSDS II: Eichler, E. – Greule, A. – Janka, W. – Schuh, R. 2006. Belschner, M. – Krahe, H. 1944/1949: Süddeutsche Flußna- Bünz, E. 2007: Das Regnitzland um Hof im Hochmittel­ men. Beiträge zur Geschichte der deutschen Sprache alter – „terra incognita“ zwischen den Bistümern Bam- und Literatur 67 (1944), 371–386; 69 (1947), 483–492; berg und Naumburg. In: J. Urban (Hrsg.): Das Bistum 70 (1948), 454–479; 71 (1949), 470–479. Bamberg um 1007: Festgabe zum Millennium. Studien Belschner, M. 1943: Das Stromgebiet des Mains. Eine fluß- zur Bamberger Bistumsgeschichte 3, 202–231. namenkundliche Untersuchung, Handschrift Phil. Diss. Conde-Silvestre, J. C. – Pérez-Raja, D. 2011: Multilingualism, Julius-Maximilians-Universität, Würzburg. Social Network Theory, and Linguistic Change in the Bergmann, R. – Dippold, G. – Haberstroh, J. – Lange, Ch. – Transition from Old to Middle English. In: E. M. Tyler Weiß, W. 2007 Hrsg.: Missionierung und Christianisie- (ed.): Conceptualizing multilingualism in medieval rung im Regnitz- und Obermaingebiet. Historischer England, c. 800 – c. 1250. Studies in the Early Middle Verein Bamberg, Schriftenreihe 41. Ages 27, 239–254. Bergmann, R. 2004: Die Namen der Burgen der Schweinfur- Čornejová, M. 2009: Tvoření nejstarších českých místních ter Grafen am Obermain. In: E. Schneider – B. Schne- jmen: bohemika z 11.–13. století. Spisy Masarykovy idmüller (Hrsg.): Vor 1000 Jahren – Die Schweinfurter univerzity v Brně. Filozofická fakulta. Brno. Fehde und die Landschaft am Obermain 1003. Referate Debus, F. 2008: Namenforschung und Quellenkritik. Mit des wissenschaftlichen Kolloquiums am 4. und 5. Juli besonderer Berücksichtigung dialektaler Formen. Bei- 2003 in der Bibliothek Otto Schäfer in Schweinfurt. träge zur Namenforschung 43, 361–374. Schweinfurter Museumsschriften 118, 21–42. Debus, F. 2012: Namenkunde und Namengeschichte. Eine Besse, M. 2000: Toponymische Namenpaare in Sprach- Einführung. Berlin. grenzzonen. Namenkundliche Informationen 77/78, Demattio, H. 1998: Kronach. Der Altlandkreis. Historischer 13–39. Atlas von Bayern, Franken, Reihe I, 32. München. Bichlmeier, H. 2009a: Bairisch-österreichische Orts- und Dippold, G. 2007: Die Forschungsgeschichte und ihre Gewässernamen aus indogermanistischer Sicht. Beiträge Rezeption. In: R. Bergmann – G. Dippold – J. Haber- zur Ortsnamenforschung 46, 3–63. stroh – CH. Lange – W. Weiß (Hrsg.): Missionierung Bichlmeier, H. 2009b: Einige grundsätzliche Überlegungen und Christianisierung im Regnitz- und Obermainge- zum Verhältnis von Indogermanistik und voreinzel- biet. Historischer Verein Bamberg, Schriftenreihe 41, sprachlicher resp. alteuro päischer Namenkunde mit 13–22. einigen Fallbeispielen. Moderne Indogermanistik vs. Dittmaier, H. 1955: Das apa-Problem. Untersuchungen traditionelle Namenkunde, Teil 1. Namenkundliche eines westeuropäischen Namentypus. Bibliotheca Ono- Informationen 95/96, 173-208. mastica 1. Louvain. Bichlmeier, H. 2013: Zum sprachwissenschaftlichen Niveau Dowling, L. 1986: Language and Decadence in the Victorian der Forschungen zur‚ alteuropäischen Hydronymie’ – Fin de Siècle. Princeton. Eine Erwiderung auf eine Polemik. Acta Linguistica Eichler, E. 1958: Slawische Wald- und Rodungsnamen Lithuanica 68, 9-50. an Elbe und Saale. Beiträge zur Namenforschung 9, Blažek, V. 2009: Český onymický základ *třěb- v kontextu 286–310. slovanské toponomastiky a indoevropské etymologie. Eichler, E. 1962: Zur Etymologie und Struktur der sla- Acta onomastica 50, 48–62. wischen Orts- und Flußnamen in Nordostbayern.

216 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Wis­senschaftliche Zeitschrift der Karl-Marx-Universi- Eichler, E. – Greule, A. – Janka, W. – Schuh, R. 2006: Beiträge tät , Gesellschafts- und Sprachwissenschaftliche zur slavisch-deutschen Sprachkontaktforschung. II: Sie- Rei­he 11, 365–395. dlungsnamen im oberfränkischen Stadt- und Landkreis Eichler, E. 1963: Zur Geographie und Chronologie der sla- Bayreuth. Slavica. Monographien, Hand-, Lehr- und wischen Namen in Nordostbayern. Veröffentlichungen Wörterbücher 4. Heidelberg. des Instituts für Slawistik der Akademie der Wissen- Eichler, E. – Hengst, K. – Wenzel, W. 1986: Zur Entwicklung schaften Berlin 29, 81–87. des deutsch-slawischen onomastischen Sprachkontakt- Eichler, E. 1974: Phonologie und Lautsubstition. Dargestellt forschung. Abhandlungen der sächsischen Akademie am Ortsnamenmaterial. Abhandlungen der sächsischen der wissenschaften zu Leipzig. Philologisch-histo- Akademie der wissenschaften zu Leipzig. Philologisch- rische Klasse 71/2 = Onomastica Slavogermanica 15, -historische Klasse 66/1 = Onomastica Slavogermani- 19–35. ca 9, 13–16. Eichler, E. – Hilty, G. – Löffler, H. – Steger, H. – Zgusta, L. Eichler, E. 1976a: Sprachkontakte im Lichte der Onomastik. Hrsg. 1995/1996: Namenforschung / Name Studies / Les In: Beiträge zur Theorie und Geschichte der Eigennamen. noms propres. Ein internationales Handbuch zur Ono- Linguistische Studien, Reihe A 30. Berlin (Ost), 9–21. mastik / An International Handbook of Onomastics / Eichler, E. 1976b: Sprachkontakte in der Onomastik. Ono- Manuel international d’onomastique. Bd. 1–3. Hand- ma 20, 218–241. bücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft / Eichler, E. 1981: Sprachkontakte und Sprachebene in der Handbooks of Linguistics and Communication Science Onomastik. Abhandlungen der sächsischen Akademie 11/1–3. Berlin – New York. der wissenschaften zu Leipzig. Philologisch-historische Eichler, E. – Jakob, H. 1962a: Slawische Forst- und Flurna- Klasse 69/4 = Onomastica Slavogermanica 13, 7–19. men im Obermaingebiet. Wissenschaftliche Zeitschrift Eichler, E. 1982: Ergebnisse der Namenforschung im der Karls-Marx-Universität Leipzig, Gesellschafts- und ­deutsch-slawischen Berührungsgebiet. Berlin (Ost). Sprachwissenschaftliche Reihe 11/2, 283–294. Eichler, E. 1985: Beiträge zur deutsch-slawischen Namen­ Eichler, E. – Jakob, H. 1962b: Nachlese slawischer Flurna- forschung (1955–1981). Leipzig. men im Obermaingebiet. Abhandlungen der sächsischen Eichler, E. 1991: Ortsnamenschichten im Saale-Elbe-Gebiet.­ Akademie der wissenschaften zu Leipzig. Philologisch- In: E. Eichler (Hrsg.): Probleme der älteren Namen- -historische Klasse 71/2 = Onomastica Slavogermani- schichten. Leipziger Symposion, 21.–22. November ca 15, 79–82. 1989. Heidelberg, 53–58. Einhauser, E. 1989: Die Junggrammatiker. Ein Problem für Eichler, E. 1993: Lautersatzlehre und deutsch-slawische die Sprachwissenschaftsgeschichtsschreibung. Trier. Namenforschung. Zur Eindeutschung von altsorbisch Emmerich, W. 1937: Bemerkungen zur Besiedlung des ch- im Anlaut (dargestellt an Ortsnamen). In: K. Gut- Fichtelgebirges und seiner Vorlande. In: W. Emmerich schmidt – H. Kiepert – H. Rothe (Hrsg.): Slavistische (Hrsg.): Von Land und Kultur. Beiträge zur Geschichte Studien zum XI. Internationalen Slavistenkongreß in des mitteldeutschen Ostens, zum 70. Geburtstag Rudolf Preßburg-Bratislava. Bausteine zur slavischen Philolo- Kötzschkes. Leipzig, 116–139. gie und Kulturgeschichte A / NF11, 13–27. Emmerich, W. 1955: Das Hauptwegenetz des 11. Jahrhun- Eichler, E. 1993/2009: Slawische Ortsnamen zwischen Saale derts in den oberen Mainlanden und seine Grundlagen und Neiße. Ein Kompendium. Bd. 1–4. Bautzen. in karolingischer Zeit. Jahrbuch für fränkische Landes- Eichler, E. 1995/1996: Rec. Schütz 1994. Blätter für ober- forschung 15, 255–283. deutsche Namenforschung 32/33, 161–164. Endres, R. 1972: Die Rolle der Grafen von Schweinfurt in Eichler, E. 1998: Der westliche Peripherie des slavischen der Besiedlung Nordbayerns. Jahrbuch für fränkische Sprachgebietes. Zeitschrift für slavische Philologie 57, Landesforschung 32, 1–43. 269–280. Endres, R. 1987/88: Die Slawenfrage in Nordostbayern. Eichler, E. 1999: Zur sprachgeschichtlichen Stellung des Geschichte am Obermain 16, 39–49. Bayernslavischen. In: E. Hansack – W. Koschmal – Endres, R. 2004: Die Schweinfurter Fehde und ihre Folgen. N. Nübler – R. Večerka (Hrsg.): Festschrift für Klaus In: E. Schneider – B. Schneidmüller (Hrsg.): Vor 1000 Trost zum 65. Geburtstag. Die Welt der Slaven. Sammel- Jahren – Die Schweinfurter Fehde und die Landschaft bände 5. München, 57–62. am Obermain 1003. Referate des wissenschaftlichen Eichler, E. Hrsg. 2000/2004: Atlas altsorbischer Ortsnamen- Kolloquiums am 4. und 5. Juli 2003 in der Bibliothek typen. Studien zu toponymischen Arealen des altsorbis- Otto Schäfer in Schweinfurt. Schweinfurter Museum- chen Gebietes im westslawischen Sprachraum. Heft 1–5. sschriften 118, 117–132. Leipzig. Ettel, E. 2004: Beiträge zur Siedlungsgeschichte des Egerer Eichler, E. 2001: Historische Sprachräume zwischen Ostsee Kreises unter besonderer Berücksichtigung der Orts- und Adria im Mittelalter im Lichte der Onomastik. In: und Flurformen. Otnant-Gesellschaft für Geschichte F. Debus (Hrsg.): Namenkundliche Beiträge. Wolfgang P. und Kultur in der Euregio Egrensis. Quellen und Erör- Schmid zum 70. Geburtstag. Abhandlungen der Geistes- terungen 4. und sozialwissenschaftlichen Klasse 2001, Nr. 1, 19–45. Ettel, P. 2001: Karlburg – Roßtal – Oberammerthal. Studi- Eichler, E. 2007: Slavische Siedlungsnamen. In: R. Berg- en zum frühmittelalterlichen Burgenbau in Nordbayern: mann. – G. Dippold – J. Haberstroh – Ch. Lange – W. Grabungen des Bayerischen Landesamtes für Denkmal- Weiß (Hrsg.): Missionierung und Christianisierung im pflege (Bd. 1–3). Frühgeschichtliche und provinzialrö- Regnitz- und Obermaingebiet. Historischer Verein Bam- mische Archäologie 5, Veröffentlichung der Kommission berg, Schriftenreihe 41, 229–236. zur Vergleichenden Archäologie Römischer Alpen- und Eichler, E. – Greule, A. – Janka, W. – Schuh, R. 2001: Beiträge Donauländer. zur slavisch-deutschen Sprachkontaktforschung. I: Sie- Fastnacht, D. 2000: Ebermannstadt. Ehemaliger Landkreis dlungsnamen im oberfränkischen Stadt- und Landkreis Ebermannstadt. Historisches Ortsnamenbuch von Bay- Bamberg. Slavica. Monographien, Hand-, Lehr- und ern. Oberfranken 4. München. Wörterbücher 2. Heidelberg. Fastnacht, D. 2007: Staffelstein. Ehemaliger Landkreis

217 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Staffelstein. Historisches Ortsnamenbuch von Bayern. Greule, A. 1998a: Gewässernamenschichten in Nordostbay- Oberfranken 5. München. ern. In: P. Ernst – F. Patocka (Hrsg.): Deutsche Sprache Fishman, J. A. – García, O. eds. 2010: Handbook of Lan- in Raum und Zeit. Festschrift für Peter Wiesinger zum guage & Ethnic Identity, Vol. I, II. Oxford. 60. Geburtstag, Wien, 371–378. Fischer, G. 1941: Die Flurnamen des Gerichtsbezirkes Eger. Greule, A. 1998b: Ortsnamenschichten in Nordostbayern. Sudetendeutsches Flurnamen, Buch 4. Reichenberg. Onomastica Slavogermanica 23, 69–76. Fischer, R. 1940: Zur Namenkunde des Egerlandes. Die Greule, A. 2003: Flurnamenforschung als Gewässernamen- slawischen Ortsnamen des Egerlandes und ihre Auswer- forschung. Pläydoyer für ein Historisch-etymologisches tung für die Lautlehre und Siedlungsgeschichte. For- Gewässernamenbuch von Thüringen. In: E. Meineke schungen zur sudetendeutschen Heimatkunde. Allge- (Hrsg.): Perspektiven der thüringischen Flurnamenfor- meine Reihe 9. schung, 187–201. Fischer, R. 1952: Probleme der Namenforschung an Orts- Greule, A. 2006: Gewässernamenforschung – Rückblick und und Flurnamen im westlichen Böhmen und in seiner Ausblick. Namenkundliche Informationen 89/90, 13–29. Nachbarschaft. Leipzig. Greule, A. 2009a: Die ältesten Ortsnamenschichten in Fischer, R. E. 1996: Die Gewässernamen . Thüringen. In: H. Castritius – D. Geuenich – M. Werner Brandenburgisches Namenbuch 10. Berlin. (Hrsg.): Die Frühzeit der Thüringer. Archäologie, Spra- Fischer, R. E. et al. 1996: Die Gewässernamen Brandenburgs. che, Geschichte. Ergänzungsbände zum Reallexikon Brandenburgisches Namenbuch 10. Weimar. der Germanischen Altertumskunde 63, 103–118. Frank, H. – Oelwein, C. – Schuh, R. 2002: Sulzbach-Rosen- Greule, A. 2009b: Spuren der Vorzeit: Die Flussnamen Sach- berg. Ehemaliger Landkreis Sulzbach-Rosenberg. His- sen-Anhalts und andere Namengeschichten. In: A. Gre- torisches Ortsnamenbuch von Bayern. Oberpfalz 2. ule – M. Springer (Hrsg.): Namen des Frühmittelalters München. als sprachliche Zeugnisse und als Geschichtsquellen. García, O. 2010: Languaging and Ethnifying. In: J. A. Fis- Ergänzungsbände zum Reallexikon der Germanischen hman – O. García (eds.): Handbook of Language & Altertumskunde 66, 145–158. Ethnic Identity, Vol. I. Oxford, 519–534. Greule, A. 2014: Deutsches Gewässernamenbuch. Etymolo- George, D. 2008: Lichtenfels. Ehemaliger Landkreis Lich- gie der Gewässernamen und der dazugehörigen Gebi- tenfels. Historisches Ortsnamenbuch von Bayern. ets-, Siedlungs- und Flurnamen. Berlin – Boston. Oberfranken 6. München. Greule, A. – Janka, W. – Schuh, R. 2005: Der Gewässername Gierach, E. 1925: Ein Steinfund mit Runen bei Asch? Wondreb. In: A. Greule – W. Janka – M. Prinz (Hrsg.): Sudeta. Zeitschrift für Vor- und Frühgeschichte 1, Gewässernamen in Bayern und Österreich. 3. Kolloqui- 145–146. um des Arbeitskreises für bayerisch-österreichische Goebl, H. – Nelde, P.H. – Starý, Z. – Wölck, W. Hrsg. 1996: Namenforschung, Regensburg, 27.–28. Februar 2004. Kontaktlinguistik / Contact Linguistics / Linguistique Regensburger Studien zur Namenforschung 1, 75–83. de contact. Ein internationales Handbuch zeitgenössis- Greule, A. – Janka, W. 2008: Der Gewässer- und Siedlungsna- cher Forschung / An International Handbook of Con- me Luhe. Acta onomastica 49, 125–130. temporary Research / Manuel international des recher- Greule, A. – Janka, W. 2006: Der Gewässer- und Siedlungsna- ches contemporaines. 1. Handbücher zur Sprach- und me Pfreimd. Acta onomastica 47, 206–214. Kommunikationswissenschaft / Handbooks of Lingui- Greule, A. – Janka, W. 2013: Drei alte Gewässer- und Sie- stics and Communication Science 12/1. Berlin – New dlungsnamen in der Oberpfalz: Luhe, Pfatter, Pfre- York. imd. In: K. Simbeck – W. Janka (Hrsg.), Namen in Gradl, H. 1890–92: Die Ortsnamen am Fichtelgebirge und in Altbayern. Gesammelte Beiträge zu Ehren von Josef dessen Vorlanden. Archiv für Geschichte und Alterthum- Egginger und Günter Schneeberger, Regensburg 2013, skunde von Oberfranken 18, 1, 1–177; 18, 3, 81–179. 91–110. Greule, A. 1985: Überblick über Geschichte und Typen der Gross, U. 1986: „Terra sclavorum“ in Süddeutschland. deutschen Gewässernamen. In: W. Besch – A. Betten – Archäologie in Deutschland 1991, 2, 33–37. O. Reichmann – S. Sonderegger (Hrsg.): Sprach- Guttenberg, E. Frhr. v. 1927: Die Territorienbildung am geschichte. Ein Handbuch zur Geschichte der deut- Obermain. I. und II. Teil. Berichte über Bestand und schen Sprache und ihrer Forschung, 2142–2148. Wirken des Historischen Vereins zu Bamberg 79 (1927), Greule, A. 1986: Der hydronymische Namenwechsel. In: I–XVII, 1–539. R. Schützeichel (Hrsg.): Ortsnamenwechsel, Bamberger Gütter, A. 1960: Die Ascher Mundart. Freiburg. Diss. Ger- Symposion 1.–4. Oktober 1986, 312–322. manistik 1, 293–294. Greule, A. 1996a: Gewässernamen: Morphologie, Benen- Gütter, A. 1962: Asch (Westsudetenland). Lautbibliothek nungsmotive, Schichten. In: E. Eichler – G. Hilty – der deutschen Mundarten 27. H. Löffler – H. Steger – L. Zgusta (Hrsg.): Namenfor- Gütter, A. 1963a: Lauterbach (Kaiserwald). Lautbibliothek schung / Name Studies / Les noms propres. Ein inter- der deutschen Mundarten 29. nationales Handbuch zur Onomastik / An International Gütter, A. 1963b: Graslitz (Westsudetenland). Lautbiblio- Handbook of Onomastics / Manuel international d’ono- thek der deutschen Mundarten 30. mastique. Bd. 2. Handbücher zur Sprach- und Kommu- Gütter, A. 1971: Nordbairischer Sprachatlas. München. nikationswissenschaft, Bd. 11.2., 1535–1539. Gütter, A. 1984b: (Beitrag von Adolf Gütter) In: A. Busl – Greule, A. 1996b: Namen von Flußsystemen am Beispiel des M. Steinberger et al.: Chronik des Marktes Wiesau, Mains. In: E. Eichler – G. Hilty – H. Löffler – H. Steger – 40–41. I. Zgusta (Hrsg.): Namenforschung / Name Studies / Gütter, A. 1988: Der Name der Stadt Marktleuthen im Fich- Les noms propres. Ein internationales Handbuch zur telgebirge. Archiv für Geschichte von Oberfranken 68, Onomastik / An International Handbook of Onomas- 221–228. tics / Manuel international d’onomastique. Bd. 2. Hand- Gütter, A. 1989a: Einstämmige germanische Gewässerna- bücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft, men im Norden des einstigen bairischen Nordgaus. Bei- Bd. 11.2., 1548–1553. träge zur Namenforschung, NF, 24, 57–84.

218 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

Gütter, A. 1989b: Der Flußname Röslau (Fichtelgebirge). Hasil, J. 2010: Raně středověké osídlení Chebska. Studia Beiträge zur Namenforschung, NF, 24, 85–91. mediaevalia Pragensia 9, 7–73. Gütter, A. 1989c: Germanisch-frühdeutsche Ortsnamen Häusler, I. 2004: Der Beitrag des slavischen Siedlungsträ- im Oberegergebiet, vor allem im Bereich um Thiers­ gers zur Raumerschließung in der Oberpfalz – eine heim – Arzberg – Schirnding. Archiv für Geschichte von historisch-geographische­ Analyse. In: R. Ehrig – D. J. Oberfranken 69, 40–48. Manske – E. Werner (Hrsg.): Regensburger Beiträge Gütter, A. 1991: Der Flur- und Ortsname „Prex“. Archiv für zur Regionalgeographie und Raumplanung 9, 1–175. Geschichte von Oberfranken 71, 99–100. Hejna, A. 1971: Archeologický výzkum a počátky sídlištní- Gütter, A. 1997: Was bedeutet der Name des Ortes Nagel ho vývoje Chebu a Chebska II. Památky archeologic- im Fichtelgebirge? Archiv für Geschichte von Oberfran- ké 62, 488–550. ken 77, 129–131. Hemmerle, J. 1962: Erörterungen zur Frühgeschichte des Gütter, A. 1999: Der Flußname „Eger“, der Raumname „Ege- Egerlandes und seiner Besiedlung. Bohemia 3, 112–136. re“ und das frühdeutsche Namengut im Nordteil des Hengst, K. 1981: Zur Integration slawischer Toponyme einstigen bairischen Nordgaues. Archiv für Geschichte ins Deutsche. Abhandlungen der sächsischen Akade- von Oberfranken 79, 9–22. mie der wissenschaften zu Leipzig. Philologisch-histo- Gütter, A. 2000: Die Gewässernamen „Trewina“ und rische Klasse 69/4 = Onomastica Slavogermanica 13, „Kössein“ und die Besiedlung des Gebietes um Mark- 21–42. tredwitz. Archiv für Geschichte von Oberfranken 80, Hengst, K. 1985: Sprachkontakt und Entlehnungsprozeß. 41–50. Ergebnisse der toponomastischen Analyse im deutsch- Gütter, A. 2001: Die -aha-Namen im Nordteil des einsti- -slawischen Berührungsgebiet. Zeitschrift für Slawis- gen bairischen Nordgaues. In: R. Bauer – R. Schuht – tik 30, 809–821. A. Greule – A. Schmid (Hrsg.): Nominum Gratia. Na­ Hengst, K. 1986: Integrationsprozeß und toponymische menforschung in Bayern und Nachbarländern. Festgabe Varianten – Namenvarianten bei der Integration sla- für Wolf-Armin Frhr. v. Reitzenstein zum 60. Geburt- wischer Toponyme ins Deutsche. Abhandlungen der stag. München, 89–97. sächsischen Akademie der wissenschaften zu Leipzig. Gütter, A. 2003: Zur Chronologie des Primärumlauts von /a/ Philologisch-historische Klasse 71/2 = Onomastica Sla- im Altoberdeutschen, vor allem im Altbairischen. Beit- vogermanica 15, 55–62. räge zur Geschichte der deutschen Sprache und Litera- Hengst, K. 1991: Namenschichten und Namenüberlie- tur 125, 1–23. ferung. In: E. Eichler (Hrsg.): Probleme der älteren Haberlah-Pohl, A. 2012: Münchberg. Der Altlandkreis. His- Namenschichten. Leipziger Symposion, 21.–22. Novem- torisches Atlas von Bayern, Franken, Reihe I. München, ber 1989. Heidelberg, 59–66. 39. Hengst, K. 1996: Namen in Sprachaustausch: Slavisch. In: Haberstroh, C. Hrsg.: Das frühmittelalterliche Gräberfeld E. Eichler – G. Hilty – H. Löffler – H. Steger – L. Zgus- von Wirbenz, Gde. . Kataloge der archäo- ta (Hrsg.): Namenforschung / Name Studies / Les noms logischen Staatssammlung München 30. propres. Ein internationales Handbuch zur Onomastik Haberstroh, J. 2000: Germanische Funde der Kaiser- und / An International Handbook of Onomastics / Manuel Völkerwanderungszeit aus Oberfranken. Materialhefte international d’onomastique. Bd. 2. Handbücher zur zur bayerischen Vorgeschichte. Reihe A – Fundinventa- Sprach- und Kommunikationswissenschaft, Bd. 11.2. re und Ausgrabungsbefunde. Kallmünz / Opf. Berlin – New York, 1007–1011. Haberstroh, J. 2004: Radiokarbonanalysen am Skelettmate- Hengst, K. 2001: Irrungen zum Erbe der Mainwenden – rial frühmittelalterlicher Grabfunde Oberfrankens. Zur eine onomastische Korrektur. In: R. Bauer – R. Schuh – Chronologie des 7. bis 11. Jahrhunderts in Nordostbay- A. Greule – A. Schmid (Hrsg.): Nominum Gratia. ern. In: C. Haberstroh (Hrsg.): Das frühmittelalterliche Namenforschung in Bayern und Nachbarländern. Fest- Gräberfeld von Wirbenz, Gde. Speichersdorf. Kataloge gabe für Wolf-Armin Frhr. v. Reitzenstein zum 60. Ge- der archäologischen Staatssammlung München 30, ­burtstag. München, 77–88. 29–39. Hengst, K. 2007: Zur Frühgeschichte des Orla-Gaues Haberstroh, J. 2004: Siedlungsgeschichtliche Entwicklung aus sprachhistorischer Sicht. In: P. Sachenbacher – im frühmittelalterlichen Franken aus archäologischer H.-J. Beier (Hrsg.): Der Orlagau im frühen und hohen Sicht. In: J. Merz – R. Schuh (Hrsg.): Franken im Mitte- Mittelalter. Beiträge zur Frühgeschichte und zum Mitte- lalter. Francia orientalis, Franconia, Land zu Franken. lalter Ostthüringens 3, 51–64. Raum und Geschichte. München, 3–24. Hengst, K. 2008: Gedanken zur Erklärung des tschechischen Haberstroh, J. 2007: Siedlungsgeschichtliche Grundzüge aus Ortsnamens Cheb. Onomastica Slavogermanica 25, archäologischer Sicht bis zur Eingliederung in das Frän- 51–57. kische Reich. In: R. Bergmann – G. Dippold – J. Haber- Hengst, K. 2010: Gera und nördliches Vogtland aus spra- stroh – Ch. Lange – W. Weiß (Hrsg.): Missionierung und chhistorischer Sicht. In: H. – J. Beier – P. Sachenbacher Christianisierung im Regnitz- und Obermaingebiet. His- (Hrsg.): Gera und das nördliche Vogtland im hohen torischer Verein Bamberg, Schriftenreihe 41, 161–178. Mittelalter. Beiträge zur Frühgeschichte und zum Mitte- Hardt, M. 2007: Oberfranken im frühen und hohen Mitte- lalter Ostthüringens 4, 17–34. lalter. In: P. Sachenbacher – H.-J. Beier (Hrsg.): Der Hensch, M. 2004: Burg Sulzbach (Opf.). „Hauptsitz“ der Orlagau im frühen und hohen Mittelalter. Beiträge zur Nordgaugrafen des 9. bis frühen 11. Jahrhunderts? Eine Frühgeschichte und zum Mittelalter Ostthüringens 3, archäologisch-historische Quellenkritik. In: E. Schnei- 173–184. der – B. Schneidmüller (Hrsg.): Vor 1000 Jahren – Die Harnisch, F. 1983: Die Erforschung der norbairischen Schweinfurter Fehde und die Landschaft am Obermain Mundart von den Anfängen bis 1980. Eine forschungs- 1003. Referate des wissenschaftlichen Kolloquiums geschichtliche Bestandsaufnahme mit annotierter Bib- am 4. und 5. Juli 2003 in der Bibliothek Otto Schäfer liographie. Zeitschrift für Dialektologie und Linguistik, in Schweinfurt. Schweinfurter Museumsschriften 118, Beihefte 43. 117–132.

219 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

Hensch, M. 2013: Zur Struktur herrschaftlicher Kernräume Kahl, H.-D. 2006: Alladorf und die Slawen. Eine Ortschaft zwischen Regensburg und Forchheim in karolingischer, der nördlichen Frankenalb als Brennpunkt von Grund- ottonischer und frühsalischer Zeit. In: P. Ettel – L. Wer- problemen des oberfränkischen Frühmittelalters. Zeit- ther (Hrsg.): Zentrale Orte und zentrale Räume des schrift für bayerische Landesgeschichte 69, 809–841. Frühmittelalters in Süddeutschland: Tagung des Römis- In: H.-D. Kahl 2011: Heidenfrage und Slawenfrage im ch-Germanischen Zentralmuseums Mainz und der deutschen Mittelalter. Ausgewählte Studien 1953–2008. Friedrich-Schiller-Universität Jena vom 7.–9. 10. 2011 East Central and Eastern in the Middle Ages 4, in Bad Neustadt an der Saale. Regensburg, 267–308. 43–78. Hengst, K. 2013: Die Namen von Städten in Nordwest- Käubler, R. 1935: Die ländlichen Siedelungen des Egerlan- -Böhmen nördlich der Ohře/Eger vom 12. bis 16. Jahr- des. Leipzig. hundert. In: D. Kremer – D. Kremer (Hrsg.): Die Stadt Käubler, R. 1958: Das Alter der deutschen Besiedlung des und ihre Namen, 2. Teilband. Onomastica Lipsiensia, Egerlandes. Ein Beitrag zur frühgeschichtlichen Geo- Leipziger Untersuchungen zur Namenforschung 9, graphie. Göttinger geographische Abhandlungen 20. 85–109. Konrad, R. 1988: Slawische Flurnamen in Oberfranken, Hermann, E. 1931: Lautgesetze und Analogie. Abhandlun- Tagung zum Forschungsprojekt „Erfassung der Flurna- gen der Gesellschaft der Wissenschaften zu Göttingen. men in Bayern“. München. Philologisch-historische Klasse, Neue Folge Bd. 23, 3. Konrad, R. 2012: Otnant von Eschenau: ein salischer Reich- Hickey, R. ed. 2010: The Handbook of Language Contact. sministerialer in Nordostbayern. Bericht des Historis- Blackwell Handbooks in Linguistics. Chichester. chen Vereins für die Pflege der Geschichte des ehemali- Höllerich, R. 1977: Rehau – Selb. Ehemaliger Landkre- gen Fürstbistums Bamberg 148, 45–71. is Rehau und ehemals kreisfreie Stadt Selb. Historis- Koss, G. 2002: Namenforschung. Eine Einführung in die ches Ortsnamenbuch von Bayern. Onomastik. Tübingen. Oberfranken 3. München. Krahe, H. 1962: Die Struktur der alteuropäischen Hydro- Hornung, M. 1986: Primus Lessiak. Zu seinem 50. Todestag nymie. Akademie der Wissenschaften und der Literatur. am 26. Jänner 1987. Abhandlungen der sächsischen Aka- Abhandlungen der Geistes- und Sozialwissenschaftliche demie der wissenschaften zu Leipzig. Philologisch-his- Klasse, Jhg. 1962, Nr. 5. torische Klasse 71/2 = Onomastica Slavogermanica 15, Krahe, H. 1964: Unsere ältesten Flussnamen. Wiesbaden. 9–18. Krahe, H.1949/54: Alteuropäische Flußnamen. Beiträge Jakob, H. 1982: Der Klotzgau – ein slawischer Kleingau am zur Namenforschung 1 (1949/50), 24–51, 247–266; Rande der Fränkischen Alb. Zeitschrift für Archäolo- 2 (1950/51), 113–131, 217–237 (znovu 1977 In: H. Ste- gie 16, 95–112. ger (Hrsg.): Probleme der Namenforschung im deutsch- Jakob, H. 1984: Die Wüstungen der Obermain-Regnitz- sprachigen Raum. Darmstadt, 39–97. -Furche und ihrer Randhöhen vom Staffelberg bis zur Kranzmayer, E. 1934: Zur Ortsnamenforschung in Grenz­ Ehrenbürg. Zeitschrift für Archäologie des Mittel­ land. Zeitschrift für Ortsnamenforschung 10, 105–148. alters 12, 73–144. Kranzmayer, E. 1956: Historische Lautgeographie des Janka, W. 2001: Slavisch-deutscher Sprachkontakt in Nor- ge­samtbairischen Dialektraumes. Wien. dbayern. Vorstellung des Forschungsprojekts „Bavaria Kratschmann, M. 1935: Die Ortsnamen des politischen Slavica“. Onoma 36, 111–123. Bezirkes­ Eger, nepubl. rkp. dizertační práce, Deutsche Janka, W. 2002: Slavische Gewässernamen in Siedlungsna- Universität in Prag, Prag. men des Bayerischen Waldes. In: P. Anreiter – P. Ernst – Kropp, P. 1900: Römische Funde aus Rommersreuth im I. Hausner (Hrsg.): Namen, Sprachen und Kulturen / Egerlande. Unser Egerland 13, 37. Imena, Jeziki in Kulture. Festschrift für Heinz Dieter Kubů, F. 1997: Štaufská ministerialita na Chebsku. Cheb. Pohl zum 60. Geburtstag. Wien, 405–422. Küss, T. 2013: Die älteren Diepoldinger als Markgrafen Janka, W. 2002–2003: Die Siedlungsnamen des Marktes in Bayern (1077–1204). Adlige Herrschaftsbildung im Eschlkam I–II. Beiträge zur Geschichte im Landkreis Hochmittelalter. Münchner Beiträge zur Geschichtwi- Cham 19, 5–20; 20, 7–21. ssenschaft 8. Janka, W. 2003: Zur Problematik der „slavisch-deutschen Lamprecht, A. 1986: Hláskosloví. In: A. Lamprecht – Mischnamen“ in Nordbayern. In: P. Anreiter – G. Plan- D. Šlosar – J. Bauer: Historická mluvnice češtiny. Praha, gg (Hrsg.): Namen in Grenzregionen. Tagungsband des 25–128. internationalen onomastischen Symposiums in Klin- Leipoldt, J. 1927: Die Geschichte der ostdeutschen Koloni- genthal / Elsass (7.–11. 5. 2001). Beihefte zur Österrei- sation im Vogtland auf der Grundlage der Siedlungsfor- chischen Namenforschung 3, 33–41. menforschung. Mitteilungen des Vereins für vogtländis- Janka, W. 2007: Slawische Siedlung in Nordostbayern che Geschichte und Altertumskunde zu i.V auf 6.–12. Jahrhundert. In: Riepertinger et al. (Hrsg.), Bay- die Jahre 1927/28, 36. Jahresschrift 1928, 1–215. ern-Böhmen: 1500 Jahre Nachbarschaft. Katalog zur Lessiak, P. 1903: Die Mundart von Perneeg in Kärnten. Bei- Bayerischen Landesaustellung 2007, Zwiesel, 25. Mai träge zur Geschichte der deutschen Sprache und Litera- bis 14. Oktober 2007. , 126–128. tur 28, 1–227. Janka, W. 2008: Ortsnamenforschung im Raum Kemnath: Lessiak, P. 1933: Beiträge zur Geschichte des deutschen Ergebnisse und Perspektiven. In: M. Neubauer – Konsonantismus. Schriften der philosophischen Fakul- R. Schön – B. Thieser (Hrsg.): Kemnath. 1000 Jahre … tät der deutschen Universität in Prag 14. und mehr. Pressath, 95–106. Lessiak, P. 1983a/1933: [Über lautliche Veränderungen]. Jankowsky, K. 1972: The Neogrammarians. A re-evaluation In: P. Wiesinger, P. (Hrsg.): Die Wiener Dialektologis- of their place in the development og linguistic science. che Schule. Grundsätzliche Studien aus 70 Jahren For- Janua Linguarum, Studia memoriae Nicolai van Wijk schung. Wiener Arbeiten zur germanischen Altertum- dedicata, Series minor 116. skunde und Philologie 23, 101–111. Jiskra, Z. 2001: Jména vodních toků ve Smrčinách. Acta Lessiak, P. 1983b/1910: Alpendeutsche und Alpenslawen onomastica 2001, 97–103. in ihren sprachlichen Beziehungen. In: P. Wiesinger

220 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

(Hrsg.): Die Wiener Dialektologische Schule. Grund- Muggenthaler, H. 1928: Besprechung von M. Bachmann, sätzliche Studien aus 70 Jahren Forschung. Wiener Die Verbreitung der slavischen Siedlungen in Nordbay- Arbeiten zur germanischen Altertumskunde und Philo- ern. Zeitschrift für Ortsnamenforschung 4, 199. logie 23) Wien, 249–263. Müller, W. 1939: Das Slawenbild der ostfränkischen Liewehr, F. 1932–1933: Zur Namen der Wondreb. Germano- Geschichtsschreiber an der Wende zum 19. Jahrhundert. slavica 2, 551–553. Blätter für deutsche Landesgeschichte 85, 3–23. Liewehr, F. 1934: Beiträge zur slawischen Orts- und Flußna- Nitz, H.-J. 1991: Mittelalterliche Raumerschließung und menforschung. Franz Spina zum 65. Geburtstag. Zeit- Plansiedlung in der westlichen regio Egere als Teil des schrift für slavische Philologie 11, 369–378. historischen Nordwaldes. Oberpfälzer Heimat 35, 7–55. Liewehr, F. 1959: Recenze: Rudolf Fischer, Probleme der Pfaffenberger, .S 2008: Eine hochmittelalterliche Wüstung Namenforschung an Orts- und Flurnamen im westlichen bei Lohnsitz, Stadt Tirschenreuth. Beiträge zur Archäo- Böhmen und in seiner Nachbarschaft. Leipzig: Biblio- logie in der Oberpfalz und Regensburg 8, 357–378. graphisches Institut 1950. Deutsche Literaturzeitung für Pfanner, J. 1965: Historisches Ortsnamenbuch von Bayern. Kritik der internationalen Wissenschaft 80, 130–137. Regierungsbezirk Oberfranken. 2: Landkreis Pegnitz. Losert, H. 1993: Die früh- bis hochmittelalterliche Keramik München. in Oberfranken. Zeitschrift für Archäologie des Mitte- Pleintinger, A. 2008: Die Gewässernamen im Bereich der obe- lalters, Beiheft 8. ren Eger. Eine onomastische Untersuchung. München. Losert, H. 2007: Ansätze ethnischer Deutung archäologis- Pohl, W. – Mehofer, M. Hrsg. 2010: Archaeology of Identity – cher Sachkultur. In: Bergmann, R. – Dippold, G. – Archäologie der Identität. Forschungen zur Geschichte Haberstroh, J. – Lange, Ch. – Weiß, W. 2007 (Hrsg.): des Mittelalters 17. Missionierung und Christianisierung im Regnitz- und Pohl, W. – Zeller, B. Hrsg. 2012: Sprache und Identität im Obermaingebiet. Historischer Verein Bamberg, Schrif- frühen Mittelalter. Forschungen zur Geschichte des tenreihe 41, 139–160. Mittelalters 20. Losert, H. 2009: Moinvinidi, Radanzvinidi und Nabavinida. Pokorny, S. 2002: Der Name Creußen. Ein Beitrag zur Geschichte und Archäologie der Slawen in Bayern. In: 1000-Jahr-Feier der Stadt Creußen. Mit einem Exkurs F. Biermann (Hrsg.): Siedlungsstrukturen und Burgen über die Namen Spehteshart, Speinshart und . im westslawischen Raum: Beiträge der Sektion zur sla- Archiv für Geschichte von Oberfranken 82, 35–44. wischen Frühgeschichte der 17. Jahrestagung des Mittel- Pokorny, S. 2005: Der Gewässername Creußen. In: A. Greu­ und Ostdeutschen Verbandes für Altertunmsforschung le (Hrsg.), Gewässernamen in Bayern und Österreich: in Halle an der Saale, 19. bis 21. März 2007. Beiträge 3. Kolloquium des Arbeitskrieses für bayerisch-österrei- zur Ur- und Frühgeschichte Mitteleuropas 52, 219–294. chische Namenforschung, Regensburg, 17./28, Februar Lübke, Ch. 2009: Germania Slavica – Die Entstehung 2004, 123–136. eines historiographischen Konzeptes in der deutschen Pöllath, R. 2002: Karolingerzeitliche Gräberfelder in Nor- Geschichtswissenschaft. In: J. Staecker (Hrsg.): The dostbayern. Eine archäologisch–historische Interpreta- reception of Medieval Europe in the Baltic Sea Region: tion mit der Vorlage der Ausgrabungen von K. Schwarz papers of the XIIth Visby Symposium held at Gotland in Weismain und Thurnau-Alladorf. I (= Text), II University. Acta Visbyensia 12, 381–396. (= Abbildungen, Listen, Literatur), III (= Katalog), IV Lüdtke, H. Hrsg. 1980: Kommunikationstheoretische Grun- (= Tafeln). München. dlagen des Sprachwandels. Grundlagen der Kommuni- Profous, A. 1947: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, kation. Berlin – New York. původní význam a změny. I (A–H). Praha. Marshall, J. 2004: Language Change and Sociolinguistic. Profous, A. 1951: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, Rethinking Social Networks. Palgrave Macmillan Stu- původní význam a změny. III (M–P). Praha. dies in Language Variation. Basingstoke – New York. Reitzenstein, W.-A. Frhr. v. 1991: Lexikon bayerischer Ortsna- Matúšová, J. 1996: Ortsnamen in mehrsprachigen Län- men. München. dern und Regionen: deutsch/slavisch . In: E: Eichler – Reitzenstein, W.-A. Frhr. v. 1991/92: Ortsnamen mit Windis- G. Hilty – H. Löffler – H. Steger – L. Zgusta (Hrsg.): ch/Winden in Bayern. Blätter für oberdeutsche Namen- Namenforschung / Name Studies / Les noms propres. forschung 28/29, 3–76. Ein internationales Handbuch zur Onomastik / An Rogler, J. R. 1925: Der Prexer Steinfund. Unser Eger- International Handbook of Onomastics / Manuel inter- land 29, 124–125. national d’onomastique. Bd. 2. Handbücher zur Sprach- Rogler, J. R. 1961: Die Orts- und Flurnamen des Ascher Bez- und Kommunikationswissenschaft, Bd. 11.2. Berlin – irkes. München-Feldmoching. New York, 1420–1426. Salač, V. ed. 2008: Archeologie pravěkých Čech. 8. Doba Meynen, E. – Schmithüsen, J. Hrsg. 1953/1962: Handbuch římská a stěhování národů. Praha. der naturräumlichen Gliederung Deutschlands. (9 Lie- Sandnes, B. 1997: Describing language contact in place- ferungen, 8 Büchern, aktualizovaná mapa 1 : 1 000 000 -names. In: R. Coates – P. Cavill (eds.): Language con- s přehledem hlavních jednotek 1960). Remagen – Bad tact in the place-names of Britain and Ireland. The Eng- Godesberg.­ lish Place-Name Society. Extra Series. Vol. 3, 123–135. Milroy, L. 1987: Language and social networks. Language Schejbalová, Z. – Gregor, T. – Fikrle, M. 2013: Nové výsled- in society 2. ky rentgenové fluorescenční analýzy souboru kovových Milroy, L. 2006: Social networks. In: J. K. Chambers – šperků z Chebska. Archaeologia historica 38, 631–642. P. Trudgill – N. Schilling-Estes (eds.), The Handbook of Schlimpert, G. 1972: Zur Struktur und Semantik altpolabis- Language Variation and Change. Blackwell Handbooks cher Gewässernamen in . Zeitschrift für in Linguistics, Malden – Oxford – Carlton, 549–572. Slawistik 17, 441–451. Muggenthaler, H. 1924: Kolonisatorische und wirtschaft- Schmid, P. W. 1995: Alteuropäische Gewässernamen. In: liche Tätigkeit eines deutschen Zisterziensklosters im E. Eichler – G. Hilty – H. Löffler – H. Steger – L. Zgus- XII. und XIII. Jahrhundert. Deutsche Geschichtsbüche- ta (Hrsg.): Namenforschung / Name Studies / Les noms rei 2. propres. Ein internationales Handbuch zur Onomastik /

221 PRAEHISTORICA XXXII/2 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, 2014

An International Handbook of Onomastics / Manuel Verlag v. R. Oldenbourg, München–Berlin, 1931, XVI international d’onomastique. Bd. 1–3. Handbücher u. 508 S. Mitteilungen des Österreichischen Instituts für zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft, Bd. 11. Geschichtsforschung 47, 489–492. 1.–3., 756–761. Sturm, H. 1952: Eger. Geschichte einer Reichstadt. Bd. 2. Schmid, W. P. 1994: Linguisticae Scientiae Collectanea. Aus- Augsburg. gewählte Schriften. Berlin – New York. Sturm, H. 1970: Tirschenreuth. Historischer Atlas von Bay- Schmiedel, W. 1973: Landkreise Ebern und Hofheim. His- ern, Altbayern, Reihe I, 21. München. torisches Ortsnamenbuch von Bayern. Unterfranken 2. Sturm, H. 1974: Die Anfänge der Grundherrschaft . München. Oberpfälzer Heimat 18, 125–136. Schneider, G. 1973: Zum Begriff des Lautgesetzes in der Sturm, H. 1981: Districtus Egranus. Eine ursprünglich bay- Sprachwissenschaft seit den Junggrammatikern. Tübin- erische Region. Historischer Atlas von Bayern, Altbay- ger Beiträge zur Linguistik 46. ern, Reihe II, 1. München. Schuh, R. 1979: . Ehemaliger Landkreis Šebesta, P. 2013: Geneze nejstarších kostelů v Chebu. Gunzenhausen. Historisches Ortsnamenbuch von Bay- Archaeologia historica 38/1, 291–308. ern. Mittelfranken 5. München. Šimák, J. V. 1938: Středověká kolonizace v zemích českých. Schuh, R. 1989: Die Besiedlung der Oberpfalz im Spiegel České dějiny I/5. Praha. der Ortsnamen. In: K. Ackermann – G. Girisch (Hrsg.): Šimek, E. 1955: Chebsko – dnešní nejzápadnější slovan- Gustl Lang. Leben für die Heimat. Weiden, 158–184. ské území – v staré době. Spisy Masarykovy university Schuh, R. 2004: Die germanisch-deutsche und slawische v Brně, Filozofická fakulta, 50. Besiedlung Frankens im Lichte der Ortsnamen. In: Šmilauer, Vl. 1932: Vodopis starého Slovenska. Práce Učené J. Merz – R. Schuh (Hrsg.): Franken im Mittelalter. společnosti Šafaříkovy v Bratislavě 9. Praha – Bratislava. Francia orientalis, Franconia, Land zu Franken. Raum Šmilauer, V. 1970: Příručka slovanské onomastiky. Hand- und Geschichte. München, 25–41. buch der slawischen Onomastik. Praha. Schütz, J. 1968: Ortsnamentypen und slawische Siedlungs- Šrámek, R. 1999: Úvod do obecné onomastiky. Brno. zeit in Nordostbayern. Jahrbuch für fränkische Landes- Trubačev, O. N. 1995: Sclavania na Majne v merovinskuju forschung 28, 309–319. i karolinskuju ėpochu. Relikty jazyka. In: Dialectolo- Schütz, J. 1994: Frankens mainwendische Namen. Geschich- gia Slavica. Issledovanija po slavjanskoj dialektologii 4, te und Gegenwart. München. 11–35. Schütz, J. 1997: Strukturelemente des Mainwendischen. Turek, R. 1950: Slovanské osídlení Chebska. Obzor prehis- Zeitschrift für slavische Philologie 56, 90–117. torický 14, 401–440. Schwarz, E. 1923: Zur Namenforschung und Siedlungs- Udolph, J. 1979: Studien zu slavischen Gewässernamen geschichte in den Sudetenländern. Prager Deutsche und Gewässerbezeichnungen. Ein Beitrag zur Frage Studien 30. nach der Urheimat der Slaven. Beiträge zur Namenfor- Schwarz, E. 1925: Mehrfache Entlehnung von Ortsnamen. schung, Neue Folge, Beiheft 17. Zeitschrift für Ortsnamenforschung 1, 45–51. Udolph, J. 1986: Zum Problem der Slavisierung alteuropäi­ Schwarz, E. 1928: Zur Geschichte der Nasalvokale im Slo- scher Gewässernamen in Franken. In: R. Schützeichel venischen, Czechischen und Sorbischen. Zeitschrift für (Hrsg.): Ortsnamenwechsel, Bamberger Symposion slavische Philologie 5, 124–134. 1.–4. Oktober 1986. Heidelberg, 155–156. Schwarz, E. 1931: Die Ortsnamen der Sudetenländer als Udolph, J. 1994: Namenkundliche Studien zum Germane- Geschichtsquelle. Forschungen zum Deutschtum der nproblem. Ergänzungsbände zum Reallexikon der Ger- Ostmarken, 2. Folge: Quellenforschung, 2. manischen Altertumskunde 9. Berlin – New York. Schwarz, E. 1937: Die Orts- und Flurnamenforschung in Udolph, J. 1996: Rec. Schütz 1994. Namenkundliche Infor- den Sudetenländern 1927–1936. Zeitschrift für slavische mationen 69, 138–145. Philologie 14, 355–369. Udolph, J. 2000: Gewässernamen Deutschlands. Namen- Schwarz, E. 1949/50: Deutsche Namenforschung. I (1949), kundliche Informationen 77/78, 41–52. II (1950). Göttingen. Udolph, J. 2004a: Gewässernamen. In: A. Brendler – Schwarz, E. 1960: Sprache und Siedlung in Nordostbayern. S. Brendler (Hrsg.): Namenarten und ihrer Erfor- Erlanger Beiträge zur Sprach- und Kunstwissenschaft 4. schung. Ein Lehrbuch für das Studium der Onomastik. Schwarz, E. 1961: Die Ortsnamen der Sudetenländer als Hamburg, 329–341. Geschichtsquelle. Handbuch der sudetendeutschen Udolph, J. 2004b: Nordisches in deutschen Ortsnamen. In: Kulturgeschichte 1. München. A. Nahl van – L. Elmevik – S. Brink (Hrsg.): Namenwel- Schwarz, E. 1962: Rec.: Joh. Richard Rogler, Die Orts- und ten. Orts- und Personnamen in historischer Sicht. Thor- Flurnamen des Ascher Bezirkes. Verlag Dr. B. Tins, sten Andersson zu seinem 75. Geburtstag gewidmet. München-Feldmoching, 1961, 408 Seiten. Bohemia. Ergänzungsbände zum Reallexikon der Germanischen Jahrbuch des Collegium Carolinum 3, 531–533. Altertumskund 44, 359–371. Slavík, J. R. 1949: Slované na Chebsku. Cheb. Ulbricht, E. 1957: Das Flußgebiet der Thüringischer Saa- Sonderegger, S. 1961: Das Althochdeutsche der Vorakte der le. Eine namenkundliche Untersuchung. Deutsch-sla- älteren St. Galler Urkunden. Ein Beitrag zum Problem wische Forschungen zur Namenkunde und Siedlungs- der Urkundensprache in althochdeutscher Zeit. Zeit- geschichte 2. schrift für Mundartforschung 28, 251–286. Walther, H. 1971: Namenkundliche Beiträge zur Siedlungs- Sperber, R. 1970: Das Flußgebiet des Mains. Hydronymia geschichte des Saales- und Mittelelbegebiet bis zum Germaniæ A 7. Wiesbaden. Ende des 9. Jahrhunderts. Deutsch-Slawische Forschun- Steinhauser, W. 1933: Rez.: Schwarz Ernst, Die Ortsnamen gen zur Namenkunde und Siedlungsgeschichte 26. der Sudetenländer als Geschichtsquelle, mit 13 Abbil- Walther, H. 1985: Die Ausbreitung der slawischen Besie- dungen im Text, einer Grundkarte und 10 z.T. mehr- dlung westlich von Elbe/Saale und Böhmerwald. In: farbigen Deckblättern.Forschungen zum Deutschtum J. Herrmann (Hrsg.): Die Slawen in Deutschland. der Ostmarken, 2. Folge: Quellenforschung, 2. Bd. Geschichte und Kultur der slawischen Stämme westlich

222 Hydronymie Chebska v kontextu severovýchodního Bavorska

von Oder und Neiße vom 6. bis 12. Jahrhundert. Ein K. Brugmann, H. Schuchardt, H. Collitz, H. Osthoff, Handbuch. Neubearbeitung. Veröffentlichungen des and O. Jespersen. Amsterdam Studies in the Theory and Zentralinstituts für Alte Geschichte und Archäologie History of Linguistic Science. Series I – Amsterdam der Akademie der Wissenschaften der DDR 14, 36–43. Classics in Linguistic, 1800–1925, 9. Walther, H. 2003: Namenkunde und geschichtliche Landes- Will, J. 1939: Die Ortsnamen des Landkreises Neustadt kunde. (E. Eichler – K. Hengst – J. Udolph /Hrsg./) an der Waldnaab. Heimatblätter für den oberen Naab­ Leipzig. gau 17, 19–56. Weinreich, U. 1953: Languages in Contact. Findings and Winkler, R. 1999: Bayreuth. Historischer Atlas von Bayern. Problems. Publications of the Linguistic Circle of New Franken I, 30. München. York 1. Wintergerst, M. 2007: Die Siedlungsgeschichte aus archäo- Wiesinger, P. 1983: Die Wiener dialektologische Schule logischer Sicht vom achten bis elften Jahrhundert. In: in ihren Grundsätzlichen Schriften. In: P. Wiesinger R. Bergmann – G. Dippold – J. Haberstroh – Ch. Lange – (Hrsg.): Die Wiener Dialektologische Schule. Grund- W. Weiß (Hrsg.): Missionierung und Christianisierung sätzliche Studien aus 70 Jahren Forschung. Wiener im Regnitz- und Obermaingebiet. Historischer Verein Arbeiten zur germanischen Altertumskunde und Philo- Bamberg. Schriftenreihe 41, 179–194. logie 23, 1–22. Wulf, Ch. 2000: Toponomastik und Sprachkontakt. Eine Wiesinger, P. 1990: Mehrsprachiger Ortsnamenforschung. Untersuchung der slawischen und slawisch-deutschen In: R. Schützeichel – P. Seidensticker (Hrsg.): Wörter Toponyme in Schleswig-Holstein. Studien zur Sie- und Namen. Aktuelle Lexikographie. Marburg/Lahn, dlungsgeschichte und Archäologie der Ostseegebiete 2. 223–225. Ziegelhöfer, A. – Hey, G. 1911: Die Ortsnamen des ehemali- Wiesinger, P. 1994: Die Ortsnamen Österreichs in makro- gen Hochstifts Bamberg. Bamberg. toponymischer Sicht. In: F. Debus, (Hrsg.): Zu Ergeb- Ziegelhöfer, A. – Hey, G. 1920: Die Ortsnamen des ehemali- nissen und Perspektiven der Namenforschung in Öste- gen Fürstentums Bayreuth. Archiv für Geschichte von rreich. Beiträge zur Namenforschung. NF. Beiheft 41, Oberfranken 37/3. 51–169. Žemlička, J. 1999: Markomané, Němci a středověká koloni- Wilbur, T. H. ed. 1977: The Lautgesetz-controversy. A docu- zace. K historiografii jednoho problému české medievi- mentation. With Essays by G. Curtius, B. Delbrück, stiky. Český časopis historický 97, 235–272.

223