Encyklopedický Slovník Českých Dějin 1938 – 1945
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Encyklopedický slovník českých dějin 1938 – 1945 ÚVODEM Elektronická podoba první verze slovníkové příručky k českým dějinám za druhé světové války je zkušebním výstupem projektu Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, který probíhal s podporou Grantové agentury (GA409/99/0873 – hlavní řešitel Jaroslav Hrbek). Tato verze představuje větší část hesel, další text bude průběžně doplňován. Česká odborná i laická veřejnost nemá zatím k tomuto nesporně klíčovému období našich novodobých dějin k dispozici souhrnný výklad. Polistopadový projekt syntézy českých dějin zahrnující léta 1938 – 1945 se nepodařilo realizovat; ostatně podobný osud stihl i první pokus o něj v šedesátých letech minulého století. Předkládaná elektronická publikace si klade za cíl zpřístupnit dosavadní výsledky bádání o českých dějinách za druhé světové války, zobecnit dílčí studie a také představit nové výsledky výzkumu pramenné základny k různým oblasti české válečné reality. Příprava výkladových hesel vážících se k tomuto období, s ambicí poskytnout veřejnosti spolehlivou faktografickou příručku a do určité míry zacelit mezeru vzniklou dosavadní absencí širší monografie, si vyžádala vytvoření badatelského týmu, soustřeďujícího odborné pracovníky z různých vědeckých a pedagogických pracovišť, archívů či muzeí. Spolupráce s poměrně širokým okruhem autorů přinesla vypracování rozsáhlých výkladových hesel, která nejen bilancují a upřesňují dosud známé poznatky o významných událostech, fenoménech, institucích či organizacích ve sledovaném období, ale v řadě případů předkládají původní, dosud nepublikovaná zjištění. Rozsah předkládaných hesel umožňuje přehledný a ucelený výklad často složitých otázek spjatých se životem české společnosti v letech nacistické okupace, s československým domácím i zahraničním odbojem, dějinami okupační a protektorátní správy a její represivní funkcí. A-B Aktion (Ausserordentliche Befriedungsaktion); nacistická akce „mimořádné pacifikace“. Byla zaměřena na izolaci a hromadnou likvidaci příslušníků polské inteligence na území okupovaného Polska, jež zasáhla i Poláky na Těšínsku. Uvádí se, že v rámci této akce bylo zavražděno asi 3500 vedoucích představitelů polské inteligence, mezi nimiž bylo i několik set obětí z Těšínska. Zatímco na území Generálního gouvernementu byla akce A-B zahájena až v květnu 1940, na území včleněném do Říše probíhala už od počátku okupace, s prudkým zesílením na jaře roku 1940. Např. statistika osob zatčených z politických důvodů, dochovaná v hlášení obecní správy v Karviné, uvádí nejvyšší počty zatčených v únoru, březnu a dubnu 1940. Podobně tomu bylo i v dalších obcích Těšínska, takže celkový počet zatčených zde přesáhl tisíc osob. Zpočátku byli zatýkáni hlavně polští důstojníci a odesíláni do zajateckých táborů, postupně k nim přibývali představitelé veřejného života, učitelé, duchovní, lékaři, právníci, obchodníci, podnikatelé apod. Akce zde vyvrcholila v dubnu 1940, kdy bylo hromadně pozatýkáno téměř tisíc osob. Po krátké internaci v provizorním vězení ve staré Kohnově továrně na nábytek v Českém Těšíně (u dnešního autobusového nádraží) byli všichni zatčení deportováni přímo do koncentračního tábora v Dachau (později též do Mauthausenu, vězni z Polska též do Sachsenhausenu a Osvětimi). Někteří polští a ruští badatelé se domnívají, že německá akce A-B mohla být koordinována se sovětskou akcí zaměřenou ve stejné době stejným směrem: v rámci tzv. katyňského zločinu došlo v Sovětském svazu v dubnu - květnu 1940 k povraždění více než 20 tisíc Poláků, většinou zajatých důstojníků a dalších příslušníků polské inteligence. Nasvědčují tomu nejen tajné dohody v rámci paktu Ribbentrop-Molotov, zaměřené na spolupráci policejních orgánů gestapa a NKVD při potírání polského odporu, ale i konkrétní schůzky těchto orgánů ve Lvově, Krakově a Zakopaném, po nichž bezprostředně následovaly deportační a likvidační akce. meb Aerial, operace britského Královského námořnictva na záchranu spojeneckých vojáků z Francie a severní Afriky. Probíhala od 18. do 25. 6. 1940 z přístavu v jižní a jihozápadní Francii (Marseille, Sète, Bordeaux, Nantes aj.). Byla pokračováním operace Cycle, při níž byli od 10. do 18. 6. 1940 z přístavů v severozápadní Francii (Le Havre, Cherbourg, St. Malo, Brest) evakuování britští a francouzští vojáci. V rámci těchto dvou operací odvezly britské lodě z různých francouzských přístavů celkem 191 870 vojáků a letců (144 171 britských, 18 246 francouzských, 24 352 polských, 4 938 československých a 163 belgických) a přibližně 50 000 civilních osob. Tyto záchranné akce navazovaly na známou operaci Dynamo, tj. evakuaci britských a francouzských vojáků od Dunkerque, při níž od 20. 5. do 4. 6. 1940 bylo přes Lamanšský průliv do Anglie převezeno celkem 366 162 mužů, z toho 123 000 Francouzů. Zatímco britští vojáci zůstali na ostrovech, francouzští byli z přístavu Portsmouth neprodleně přepraveni do Cherbourgu a Brestu, odkud byli posláni k posílení fronty na řekách Sommě a Aisně. Literatura Hrbek, J.: Salvy nad vlnami. Praha 1993 Akce národní obnovy (ANO), později Svaz národní obnovy; fašistická "intelektuální" organizace. Hnutí mladých nespokojených intelektuálů, zvláště právníků a lékařů, kteří v reakci na mnichovskou katastrofu reagovali radikálními požadavky na celkovou změnu dosavadního politického establishmentu. Na veřejnost vystoupili prohlášením z 30. 10. 1938 uveřejněném v Národní politice a podepsaném advokáty, zástupci akademického světa a průmyslu. Demokracie, která zklamala, měla být podle představ činitelů ANO nahrazena totalitním státem a bývalí politikové měli odejít ze společenského života. Odtud i požadavek na rozpuštění Národní strany práce. Návrat "zpět" měl směřovat až k obnově úlohy historické šlechty mj. navrácením majetku podléhajícímu pozemkové reformě, titulů a predikátů. Odsuzováno bylo "nezdravé humanitářství" (vedoucí činitelé ANO chtěli své odpůrce umístit do koncentračních táborů), politické "kšeftaření" (vázané kandidátní listiny, reversy a obecně celý předchozí politický systém). K politické demagogii přistupovala i sociální demagogie, což byl spojovací článek s ostatními, mnohem méně intelektuálními až vulgárními fašistickými tendencemi. Ve snaze získat i dělný lid navrhovali jednoznačná etatistická řešení, např. vytvoření jednotné odborové organizace pod státním vedením, sjednocení sociálního a starobního pojištění, uzavření domácího trhu, zavedení Nejvyššího hospodářského poradního sboru a zajištění vlivu státu v kulturní oblasti. Spolu s těmito požadavky postulovali antisemitská, většinou stavovsky zacílená diskriminační opatření, která byla alibisticky odůvodněna zmenšením státního prostoru, jenž měl být vyhrazen domácímu lidu a židé se měli uplatnit jen recipročně, v jejich početním poměru k Čechům. Jednalo se zvláště o místa v advokacii a částečně v medicíně, kde počet židovských "konkurentů" byl pro mladé začínající adepty tíživý. Na úkor židovského obyvatelstva tak měl být řešen problém nezaměstnanosti vysokoškoláků, což byl v ČSR obzvláště tíživý problém. Tento a ostatní sociální problémy měly být řešeny zavedením stavovského zřízení, které mělo znemožnit "vysávání" drobného lidu velkokapitálem a dosažena tak sociální rovnost. Jako každému aktivistickému fašizujícímu nebo přímo fašistickému spolku šlo i této "intelektuální" výzvě také o majetek, především pak o majetek židovský. V Národní politice byl 22. 1. 1939 uveřejněn inzerát, v němž ANO vyzývala ke spolupráci "schopné nacionalisty, árijce, pro funkce pozorovatelů do židovských podniků." Poměrně dosti zájemců přu této příležitosti podepsalo přihlášku do ANO. Podle jednoho ze zakladatelů (iniciátorů) ANO Miroslava J. Hlávky (synovce známého českého mecenáše) mělo toto opatření zabránit odlivu židovského majetku a zlata do zahraničí. V informaci o cílech ANO se mj. opakuje: „Budiž drakonickými tresty znemožněn útěk židovského kapitálu do ciziny, zaveden dohled do židovských podniků a podporováno podnikání našich mladých lidí." Pro příliv nového členstva byl zaveden zvláštní systém "multilevelu", kdy každý člen, který by získal 10 nových členů, měl obdržet stříbrný odznak, a kdo by získal 100 členů, zlatý odznak. Kromě zmíněného M.J. Hlávky, tajemníka Spolku zbrojařských průmyslníků, se ve vedení akce angažoval Jan Lobkovicz, jako představitel české historické šlechty a předseda svazu velkostatkářů, F. Macalík, JUDr. J. Mimra, inspirátor radikálních tendencí mezi advokáty, dr. Bohumír Polland, prof. Mentl, který ve funkci předsedy nahradil prof. K. Domina, a také gen. Šnejdárek. Těsně před 15. 3. 1939 vyvrcholila politická aktivita ANO nezdařeným pokusem o ovlivnění německé politiky ve prospěch zachování Československa a proti odtržení Slovenska po dohodě s presidentem E. Háchou a J. Havelkou jednáním v Berlíně, kde byli (Hlávka, Mimra) přijati, spíše však formálně, říšským ministrem hospodářství W. Funkem a dalšími německými prominenty. Na jejich memorandum, které navrhovalo řešení situace nastolením otevřeně fašistické vlády v Praze nebo připojením Slovenska přímo k říši při zachování samostatnosti českých zemí, již nebyl brán zřetel. Poté činnost hnutí stagnovala a ANO vystupovala jako Novočeská beseda, nepolitický kulturní spolek. Někteří představitelé, jako např. M. J. Hlávka, byli později zatčeni gestapem pro ilegální činnost (napojení na M. Bondyho v Budapešti). Tisk: Znova, vydavatel a nakladatel Evropské vydavatelstvo Lídy Jelínkové- Bačkovské, šéfredaktor Harry Jelínek, odpovědný redaktor J.J. Chlubna, 1938- 1943, týdeník, měsíčník. Aktion Sokol (Akce Sokol); preventivní zatýkací akce zahájená