UNIVERZITA KARLOVA FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií Katedra severoamerických studií
Diplomová práce
2021 Bc. Barbora Navrátilová
UNIVERZITA KARLOVA FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut mezinárodních studií Katedra severoamerických studií
Dělnické hnutí jako prostředek boje za rovnoprávnost černochů v Minnesotě: Aktivismus Nellie Stone Johnson
Diplomová práce
Autor práce: Bc. Barbora Navrátilová Studijní program: Mezinárodní teritoriální studia Vedoucí práce: Mgr. Jana Sehnálková, Ph.D. Rok obhajoby: 2021
Prohlášení
1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Prohlašuji, že práce nebyla využita k získání jiného titulu. 3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.
V Praze dne 28. dubna 2021 Bc. Barbora Navrátilová
Bibliografický záznam
NAVRÁTILOVÁ, Barbora. Dělnické hnutí jako prostředek boje za rovnoprávnost černochů v Minnesotě: Aktivismus Nellie Stone Johnson. Praha, 2021. 128 s. Diplomová práce (Mgr.). Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií. Katedra severoamerických studií. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jana Sehnálková, Ph.D.
Rozsah práce: 334 409 znaků
Anotace Diplomová práce Dělnické hnutí jako prostředek boje za rovnoprávnost černochů v Minnesotě: Aktivismus Nellie Stone Johnson analyzuje roli dělnického hnutí v boji za rovnocenné postavení černochů ve státě, který patří na periferii akademického výzkumu ve spojitosti s černošskou populací Spojených států amerických. V prvních dvou kapitolách využívá tato práce převážně metody sondy, díky které v rámci historického kontextu analyzuje projevy dělnického hnutí a hnutí za občanská práva Afroameričanů v Minnesotě. V případě obou hnutí dochází primárně k identifikaci klíčových vlivů a aktérů. Druhá kapitola pak detailněji zkoumá, jaký dopad měl rasismus a diskriminace na vývoj dělnického hnutí a naopak jak se dělnické hnutí vypořádávalo s rasovou segregací. Ve třetí kapitole se případová studie opírá o biografickou metodu a metodu orální historie. Díky těmto dvěma metodologickým přístupům bylo možné zkoumat konkrétní aktivismus Nellie Stone Johnson, jejíž životní příběh dokazuje význam propojení kvalitního vzdělání a ekonomické soběstačnosti pro úspěch boje za rovnoprávnost černochů v Minnesotě. Nellie Stone Johnson pocházela z farmářského prostředí, které bylo pro Minnesotu v 19. století tradiční. Nicméně díky svému vzdělání a osobnímu odhodlání se jí podařilo brzy opustit minnesotský venkov. Během několika let aktivního působení v odborech si získala respekt nejen v místních komunitách, ale také ve vysoké politice, a to i navzdory rasistickým a genderovým předsudkům, které do poloviny 20. století byly nejen všudypřítomné, ale také společensky a právně přípustné. Na základě získaných dat dochází tato diplomová práce k závěru, že boj za rovnoprávné postavení Afroameričanů v Minnesotě byl do velké míry ovlivněn hospodářským vývojem tohoto státu. I proto místní aktivisté v čele s Nellie Stone Johnson považovali dělnické hnutí za nástroj k získání rovného postavení ve společnosti. Věřili totiž, že skrze ekonomickou soběstačnost a kvalitní vzdělání mohou černoši získat nejen respekt a uznání, ale také spravedlivé zacházení a celkové zlepšení životních podmínek.
Annotation The diploma thesis Labor Movement as a Means of Struggle for Equality of African Americans in Minnesota: Activism of Nellie Stone Johnson analyzes the role of the Labor Movement in a struggle for equality of African Americans in a state that belongs on the periphery of academic research of African American population of the United States of America. In the first two chapters, the study uses the probe method, which analyzes the manifestations of the Labor Movement and the Civil Rights Movement of the African Americans in Minnesota within a historical context. In case of both movements, key influences and actors are primarily identified. The second chapter then analyzes in more detail the impact of racism and discrimination on the Labor Movement's development, and vice versa, the struggle of the Labor Movement to overcome racial segregation. In the third chapter, the case study relies on the biographical method and the oral history method. Using these methods, this chapter constructs a specific story of activist Nellie Stone Johnson, whose life demonstrates the importance of combining quality education with economic self- sufficiency for the success of the African American struggle for racial equality in Minnesota. Nellie Stone Johnson came from a farming background that was traditional for Minnesota in the 19th century. Nevertheless, thanks to her education and personal determination, she was able to leave the Minnesota countryside in her teenage years. Within a few years committed to union activism, she earned respect not only in local communities but also in politics, despite race and gender biases and discrimination, which by the mid-20th century were not only pervasive but also socially and legally permissible. Based on the gathered data, this thesis concludes that the struggle for equality of African Americans in Minnesota had been influenced to a large extent by the state's economic development. Therefore, local activists, led by Nellie Stone Johnson, found the Labor Movement as a means of winning equal status in society. They believed that through economic self-sufficiency and quality education, African Americans could earn not only respect and recognition, but also fair treatment and a general improvement of their living conditions.
Klíčová slova Dělnické hnutí; hnutí za občanská práva Afroameričanů; Minnesota; Nellie Stone Johnson; boj za rovnoprávnost;
Keywords Labor Movement; Civil Rights Movement; Minnesota; Nellie Stone Johnson; Struggle for Equality;
Title/název práce Labor Movement as a Means of Struggle for Equality of African Americans in Minnesota: Activism of Nellie Stone Johnson / Dělnické hnutí jako prostředek boje za rovnoprávnost černochů v Minnesotě: Aktivismus Nellie Stone Johnson
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí práce Mgr. Janě Sehnálkové, Ph.D. a vedoucí diplomového semináře Lucii Kýrové, M.A., Ph.D. za jejich cenné rady a nekončící důvěru. Moje studium by nikdy nedosáhlo úspěšného konce bez podpory Aničky Blažkové, Báry Šatrové, Elišky Černovské a našeho IMS squadu. Mé díky patří samozřejmě také mojí mamince, a to nejen za gramatickou korekturu.
Obsah
Prohlášení ...... 3 Bibliografický záznam ...... 4 Poděkování ...... 8 Úvod ...... 3 Metodologie ...... 7 Metoda sondy ...... 7 Biografická metoda ...... 8 Metoda orální historie ...... 9 Primární zdroje ...... 11 Sekundární literatura ...... 12 1. Boj za rovnocenné postavení černochů v Minnesotě ...... 15 1.1 Historický přístup Minnesoty k otrokářství a rasismu ...... 15 1.2 Počátky boje za rovnocenné postavení černochů v Minnesotě ...... 21 1.2.1. University of Minnesota ...... 22 1.2.2. Občanské organizace ...... 26 1.2.3. Segregovaná společnost ...... 29 1.2.4. Federální intervence ...... 32 2. Dělnické hnutí ...... 34 2.1 Počátky dělnického hnutí v Minnesotě ...... 46 2.2 Rasová integrace odborů a místní aktivismus ...... 51 2.3 Zemědělská strana práce ...... 56 3. Nellie Stone Johnson ...... 64 3.1 Vliv otce na osobnost Nellie ...... 64 3.2 Víra a vzdělání ...... 68 3.3 První zkušenost s rasismem ...... 70 3.4 Život v Minneapolis ...... 71 3.4.1 Studium na University of Minnesota ...... 73 3.5 Politická a odborová angažovanost ...... 74 3.5.1 Atletický klub ...... 76 3.5.2 Local 665 ...... 78 3.5.3 Postavení žen v odborech ...... 81 3.6 Spolupráce s Hubertem Humpreym a vznik DFL ...... 84 3.6.1 Rudá hrozba a FBI...... 91
1
3.7 Zapojení do hnutí za občanská práva černochů ...... 93 3.8 Aktivistkou na celý život ...... 96 Závěr ...... 99 Summary ...... 102 Použitá literatura ...... 105 Primární zdroje ...... 105 Sekundární literatura ...... 106 Teze diplomové práce ...... 112 Sekundární literatura ...... 114 Seznam příloh ...... 116 Přílohy ...... 117
2
Úvod
Tato diplomová práce částečně navazuje na práci bakalářskou na téma Role afroamerických žen v hnutí za občanská práva v první polovině 60. let 20. století v Mississippi: Fannie Lou Hamerová1. Stejně tak jako v bakalářské práci se i v práci diplomové věnuji boji za rovnost Afroameričanů ve 20. století a pro svou případovou studii jsem si vybrala místní černošskou lídryni. Avšak aspektem, který zajišťuje nový akademický přínos této práce a studovaného tématu, je teritoriální vymezení. Přenos tématu z centra hnutí za občanská práva, tedy z amerického Jihu na Sever, konkrétně do Minnesoty, přináší nový úhel pohledu na strategie a taktiky používané k dosažení rovného postavení černochů v tehdejší neklidné společnosti. Tímto teritoriálním přesunem chci nejen poukázat na odlišné směry existující v rámci boje za rovnoprávnost černochů, ale také vyvrátit existující obecnou představu, že rasismus a na něj reagující boj za jeho ukončení probíhaly pouze na americkém Jihu. Tato práce by měla být důkazem, že s rasismem se černoši potýkali všude ve Spojených státech amerických. Kromě snahy upozornit na jinak opomíjený směr boje za rovnost černochů mě k tomuto teritoriálním přesunu výzkumu dovedla i osobní zkušenost ze studijního pobytu právě v Minnesotě v roce 2018. Pro svou případovou studii jsem si vybrala v Minnesotě všeobecně uznávanou, avšak v celoamerickém měřítku neznámou aktivistku Nellie Stone Johnson2. Studium jejího života má poskytnout nejen náhled na postavení černochů ve státě Minnesota, ale také přiblížit způsob aktivismu využívaného místními lídry. Jedním z cílů této práce je tedy zodpovědět otázku, jaké byly cíle a strategie aktivistů bojujících za rovnoprávné postavení černochů v Minnesotě a do jaké míry byly tyto cíle a strategie ovlivněny vývojem místní komunity a hospodářským zaměřením. Aby bylo možné tyto otázky zodpovědět, věnuji se studiu dělnického hnutí (Labor Movement), které se stalo během 20. století vlivným společenským a politickým aktérem. Hypotéza předpokládá, že i když se výchozí podmínky a následné strategie aktivistů patřících k dělnickému hnutí v mnoha případech lišily od těch využívaných v hnutí za občanská práva černochů na americkém Jihu, cíl byl pro zapojené Afroameričany v obou případech stejný – rovnocenné a rovnoprávné postavení černochů vůči většinové bělošské populaci. Z tohoto důvodu docházelo k propojení obou hnutí. Hlavním důvodem pro toto
1 Barbora Navrátilová, „Role afroamerických žen v hnutí za občanská práva v polovině 60. let 20. století v Mississippi: Fannie Lou Hamer“ (bakalářská práce, Univerzita Karlova, 2017. 2 Z důvodu autentičnosti jsem se rozhodla v této práci nepřechylovat cizojazyčná příjmení. 3
tvrzení je provázanost rasismu a diskriminace s otázkou nezaměstnanosti černochů. • Důvodů pro výběr tohoto tématu bylo několik. Zaprvé práce nabízí odlišný pohled na boj Afroameričanů za získání rovnosti. Zatímco většina zdrojů se zabývá především předními osobnostmi hnutí za občanská práva jako je například Martin Luther King nebo Malcolm X3, pro tuto práci jsem si jako předmět výzkumu vybrala pro svět za hranicemi státu Minnesota neznámou Nellie Stone Johnson. Výzkum zaměřený na tuto aktivistku poskytuje několik odlišných přístupů ke studiu boje za ukončení rasismu a segregace v Americe. Zaprvé pracuje s tzv. „bottom-up“ přístupem, díky kterému je možné pozorovat, jak se dělnické hnutí a potažmo hnutí za občanská práva formovalo na lokální úrovni. Nespoléhá proto pouze na výklad historie předními osobnostmi jako byl právě Martin Luther King, Malcolm X nebo v případě dělnického hnutí Samuel Gompers, zakladatel Americké federace práce (American Federation of Labor – AFL). Zadruhé nabízí pohled ženy, jejíž hlas byl po dlouhou dobu akademiky přehlížen. Jde o převážně nový trend studia tzv. „neopěvovaných hrdinek“ (žen zapojených do hnutí za občanská práva na místní úrovni), kterým se američtí sociologové a historikové zabývají teprve od přelomu 80. a 90. let 20. století.4 V českém prostředí je tato metoda využívána minimálně a ve většině případů jde pouze o absolventské práce.5 Mimo jiné se tyto práce často věnují pouze hnutí za občanská práva obecně a nedívají se na něj jako na komplexní téma, které bylo ovlivněno různými faktory jako například genderem, třídou nebo hospodářským vývojem zkoumaného teritoria.
3 Mezi zmiňovanou literaturu patří například Philips, Donald T. Martin Luther King, Jr. On Leadership. New York: Warner Books, 1999; Witherspoon, Wm. Roger. Martin Luther King, Jr.: To the Mountaintop. Garden City: Doubleday & Co., Inc., 1985; King, Coretta Scott. My Life with Martin Luther King, Jr. New York: Holt, Rinehart & Winston, Inc., 1969; X, Malcolm and Alex Haley. The autobiography of Malcolm X. London: Penguin Books, 2007; Marable, Manning. Malcolm X: the Life in Reinvention. New York: Viking, 2011 a další. 4 Belinda Robnett, “African American Women in the Civil Rights Movement, 1954-1965: Gender, Leadership, and Micromobilization,” American Journal of Sociology 101, č. 6 (1996): 1661-1663, staženo 10. února 2017, http://www.sscnet.ucla.edu/polisci/faculty/chwe/ps269/robnett.pdf., Barbora Navrátilová, „Role afroamerických žen v hnutí za občanská práva v polovině 60. let 20. století v Mississippi: Fannie Lou Hamer“ (bakalářská práce, Univerzita Karlova, 2017. 5 Mezi tyto práce patří například Chvátal, Jiří. Demokracie a "identita": studie vztahů na příkladu afroamerického Hnutí za občanská práva. Praha, 2006. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra politologie. Vedoucí práce Knotková, Blanka; Marinovová, Klára. Malcolm X a jeho význam v hnutí za práva Afroameričanů. Praha, 2016. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra severoamerických studií. Vedoucí práce Raška, Francis; Tučková, Gabriela. Hnutí Black Panthers a jeho vliv na emancipaci černošského obyvatelstva v USA. Praha, 2018. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra severoamerických studií. Vedoucí práce Raška, Francis; Krobová, Tereza. Obraz Afroamerického hnutí za lidská práva v českých tištěných médiích v letech 1956 a 1963. Praha, 2011. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra žurnalistiky. Vedoucí práce Bednařík, Petr; Schielová, Renata. Autobusový bojkot v Montgomery. Akcelerace hnutí za zrovnoprávnění Afroameričanů v USA. Praha, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra severoamerických studií. Vedoucí práce Raška, Francis. 4
Z tohoto důvodu se má bakalářská práce, která zkoumá nejen hnutí za občanská práva z pohledu rasistických a politických problémů, ale také třídní a genderové nerovnosti a poukazuje na skupinu „neopěvovaných hrdinek“, stala v českém prostředí jedinečnou. Kombinace zmiňovaných společenských „kategorií“ s teritoriálním posunem na periferii boje za rovné postavení černochů opět nabízí dosud ojedinělý výzkum a vhodné doplnění širšího tématu, které v tak detailním pojetí v českém prostředí zatím není zpracováno. Právě tato mezera v české akademické sféře se stala dalším důvodem pro výběr tohoto tématu. V neposlední řadě se významnou motivací pro sepsání této práce stala osobní zkušenost získaná během mého studijního pobytu na University of St. Thomas v hlavním městě Minnesoty, St. Paul. Během tohoto pobytu jsem se stala svědkem rasisticky motivovaného incidentu na půdě univerzitního kampusu, kdy skupinka studentů napsala na dveře kolejního pokoje jejich afroamerického spolužáka „Nigger go home“.6 Následná reakce studentů, pedagogů, ale i veřejnosti mě velmi zasáhlo. Studenti pořádali tzv. „sit-in“, kdy po dobu jednoho dne odmítli jít do hodin a místo toho pokojně okupovali hlavní univerzitní budovu. V následujících dnech pak zorganizovali několik diskusí, obrátili se na lokální, ale i státní média, a hlavně apelovali na vedení univerzity, aby zahájilo okamžité prošetření incidentu a zavedlo opatření zajišťující bezpečný a myšlenkově nezaujatý prostor ke studiu. Tato zkušenost se pro mě stala velmi důležitou nejen po lidské stránce, ale také pro mé dosavadní studijní zaměření. Nejen, že bylo obdivuhodné, jak rychle se studenti různých ras a vyznání semkli a společně vyzvali vedení univerzity a města k dosažení spravedlnosti a zahájení programů, které by opakování podobných incidentů předcházely,7 ale pro pozorovatele z cizí země se toto stalo také přesvědčivým důkazem, že rasismus i několik desítek let po implementaci Zákona o občanských právech z roku 1964 je stále silně zakořeněný v americké společnosti, a to i na akademické půdě. Po této zkušenosti a rozhodnutí, že se má diplomová práce bude zabývat situací právě ve státě Minnesota, se pro mě stalo velmi důležitým také setkání s Peterem Rachleffem, ředitelem East Side Freedom
6 Slovo „nigger“ se v této práci vyskytuje pouze v rámci citací. Autorka se rozhodla toto slovo nechat v původním znění, aby dosáhla autentičnosti výroků, v rámci kterých bylo použito. Zanecháním tohoto slova v jeho originální formě namísto záměny za jeho v současnosti využívaný ekvivalent „n-word“ nevyjadřuje žádný osobní ani politický názor. 7 Tato iniciativa byla alespoň částečně úspěšná. Viník byl dopaden a vyloučen z univerzity a během půl roku na univerzitě vzniklo nové centrum pro studenty. Někteří vyučující se také snažili o zavedení povinného absolvování alespoň jednoho předmětu, který se bude zabývat diverzitou či rasovými problémy. Bohužel, školní rada složená ze starších mužů, bělochů a příslušníků vyšší třídy (WASP) do připravovaného kurikula vložila klauzuli, která studentům umožnila se této povinnosti vyhnout. Můžeme jen odhadovat, jaká byla motivace pro tento krok. 5
Library, St. Paul, který mě poprvé „seznámil“ s Nellie Stone Johnson. • Práci jsem strukturovala do tří hlavních kapitol. V první se zaměřuji na postavení Afroameričanů a jejich boj za svobodu a občanská práva v Minnesotě. Dané téma uvádím historickým kontextem jak z federálního, tak místního pohledu. Nejprve se zabývám vznikem samotného státu Minnesota a jeho historickým přístupem k otázce otrokářství a rasismu. Dále se věnuji společenskému vývoji a postavení černochů v Minnesotě během 19. a 20. století. V reakci na tento vývoj analyzuji počátky lokálního hnutí za občanská práva a identifikuji přední aktéry, kteří v tomto hnutí bojovali za rovnocenné postavení černochů. Následně pak zkoumám jejich strategie a taktiky. V závěru kapitoly analyzuji, jaký vliv na postavení černochů v Minnesotě měla intervence v podobě federálních zákonů či místní segregované společnosti. Tyto intervence a společenský a hospodářský vývoj umožnily vznik nové platformy pro černošský aktivismus, kterým se stalo dělnické hnutí a jednotlivé odborové organizace. V druhé kapitole se proto věnuji právě tomuto hnutí a jeho vlivu na utváření politické kultury a společenského uspořádání v Minnesotě. Zaměřuji se nejen na přední aktéry, ale také na jejich přístup k otázce rasismu a diskriminace a způsobu překonání těchto překážek na místní úrovni. Důležitou součástí této kapitoly je proto také analýza aktivního zapojení černochů a jejich role v tomto hnutí. Následně zkoumám strategie a cíle místních aktivistů. Druhou kapitolu uzavírám přesahem minnesotského dělnického hnutí do místní a federální politiky a občanské společnosti. Třetí kapitola propojuje první dvě v podobě případové studie aktivismu jedné z minnesotských černošských aktivistek Nellie Stone Johnson, která během svého života překonala společenské překážky svého původu – rasy a genderu, a zasvětila svůj život zlepšení životních a pracovních podmínek místní černošské komunity. Pro lepší zasazení do kontextu a pochopení motivace Nellie Stone Johnson se v této kapitole nejprve věnuji jejímu dětství, výchově a prvním zkušenostem s místním rasismem. Následně analyzuji její roli v místní komunitě a přesah jejích aktivit do politiky. Značná část této kapitoly je věnována jejím aktivitám v odborech, vzdělávacích institucích a dlouholetému členství v Minnesotské demokratické zemědělské straně práce (Minnesota Democratic-Farmer-Labor Party, DFL), na jejímž vzniku se podílela společně s pozdějším viceprezidentem Hubertem Humphreym.8
8 Tom O’Connell, "Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. 6
Metodologie Práce je rozdělena na tři hlavní celky. Zatímco první dvě kapitoly pracují převážně s metodou sondy, případová studie stojí na biografické metodě. Celá práce však z velké části využívá také metody orální historie skrze analýzu rozhovorů s tehdejšími aktivisty.
Metoda sondy Jelikož rozsah práce a další překážky mi neumožňují zkoumat či vést rozhovory s dostatečným počtem zástupců černošské komunity žijících v Minnesotě a angažujících se v dělnickém hnutí a v hnutí za občanská práva ve 20. století,9 využívám v práci metodu sondy a tu následně aplikuji na minnesotské černošské aktivisty obecně. Z tohoto důvodu je tedy potřeba brát na vědomí fakt, že závěry této práce jsou zobecněny a můžou existovat výjimky, které tato práce nemá kapacitu zahrnout. Metoda sondy se v historickém výzkumu dělí na dva odlišné přístupy. V prvním případě se jedná o přístup vytyčení reprezentativního vzorku, kdy je nejprve třeba vymezit kritéria výběru. Dále pak dochází k vytvoření vlastního výběrového souboru a následnému zpracování a vyhodnocení tohoto souboru. Zjištěné závěry je pak možné zobecnit a aplikovat na větší soubor dat.10 Druhý přístup úžeji vymezuje předmět zkoumání.11 V této práci využívám převážně první typ metody sondy, který je vhodné využít například pro výzkum zaměřený na každodenní život učitele v období normalizace, tak jak jej aplikují Jiří Zounek, Michal Šimáně a Dana Knotová ve svém výzkumu Učitel v době normalizace.12 Stejně tak jako Jiří Zounek et al. využívám metody sondy při zkoumání každodenního života zástupců černošské, ale i bělošské minnesotské komunity zapojených do dělnického hnutí a hnutí za občanská práva Afroameričanů. Nejprve metodou sondy odhaluji základní problémy a otázky studovaného tématu (rasismus, třídní dělení společnosti atd.) a následně získané závěry zobecňuji a aplikuji na zkoumané subjekty. Případová studie má pak za úkol získané a zobecněné závěry potvrdit na konkrétním příkladu.13
9 Mezi hlavní překážky patří vzdálený výzkum, omezení cestování v době koronavirové pandemie, a fakt, že velká část aktivistů je v současné době již po smrti. I přesto práce využívá zpřístupněných archivů, které poskytují dostatečné množství primárních zdrojů. 10 Miroslav Hroch, Úvod do studia dějepisu: celostátní vysokoškolská učebnice pro studenty pedagogických a filozofických fakult studijního oboru učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů – dějepis, (Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985), 228-229. 11 Jiří Zounek a Michal Šimáně, Úvod do studia dějin pedagogiky a školství: kapitoly z metodologie historicko- pedagogického výzkumu (Brno: Masarykova univerzita, 2014), 56. 12 Jiří Zounek, Dana Knotová a Michal Šimáně, “Učitel v době normalizace“ (prezentováno na XXII. ročníku konference České asociace pedagogického výzkumu. Pedagogický výzkum: spojnice mezi teorií a praxí, Olomouc, 8.-10. září 2014). 13 Zounek a Šimáně, Úvod do studia dějin pedagogiky, 56. 7
Biografická metoda Pro zpracování této studie je klíčová biografická metoda, která umožňuje zpracování případové studie zaměřující se na aktivismus Nellie Stone Johnson. Biografická metoda patří v oblasti sociologie a historiografie k často využívaným. V tomto případě jde o biografickou metodu individuální14, jejímž primárním cílem v rámci historického výzkumu je pochopení obecně platných historických a společenských fenoménů na příkladu konkrétního životního příběhu dané osoby.15 Základy této vědecké metody položili ve 20. letech minulého století představitelé tzv. chicagské sociologické školy William I. Thomas a Florian Znaniecki.16 Ti ve svém výzkumu využili ke studiu polské menšiny žijící ve Spojených státech amerických osobní korespondenci mezi polskými emigranty a jejich rodinami, které zůstaly v Polsku. K největšímu rozšíření biografické metody došlo však až v 80. letech 20. století, a to díky rozvoji společenských věd, pro které se stal výzkum spojený se studiem menšin či každodenního života dosud neopěvovaných hrdinů velmi oblíbeným. Biografická metoda se tak stala jednou z nejvyužívanějších metod používaných především sociology, antropology, etnology a historiky.17 Biografická metoda slouží v této diplomové práci především jako individuální sonda do společnosti amerického Středozápadu rozděleného na základě rasové, třídní a genderové diskriminace. Skrze životní příběhy místních aktivistů má tato individuální sonda napomoci porozumět zmiňované společenské segregaci a vztahům mezi konkrétními skupinami – bělochy a černochy, rodilými Američany a přistěhovalci, obyvateli města a venkova, chudými a bohatými, muži a ženami.18 Subjektem biografické metody využité v této práci je jedna z místních černošských aktivistek – Nellie Stone Johnson. Zkoumání společenského uspořádání skrze osobní perspektivu jednotlivých soudobých aktérů se v této práci jeví velmi přínosným. Poskytuje bezprostřední náhled do minnesotské společnosti, která patřila během 20. století (a stále s ohledem na tuto historickou éru patří) na periferii akademického zájmu. Většina tehdejší ale i soudobé literatury zabývající se osudem černochů v Americe pokrývá pouze přední události boje za občanská práva, které se odehrály buď v jižních státech, tedy ve státech nejvíce postižených rasismem a s největší černošskou populací (Mississippi, Georgia, Alabama), nebo na východním
14 Zounek a Šimáně, Úvod do studia dějin pedagogiky, 56. 15 Hroch, Úvod do studia dějepisu, 245-246. 16 Petr Drulák, Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích (Praha: Portál, 2008), 177-178. 17 Drulák, Jak zkoumat politiku, 177-178. 18 Zounek a Šimáně, Úvod do studia dějin pedagogiky, 56-57. 8
pobřeží, tedy v centru americké politické moci, kde se utvářela nová legislativa. Osobní svědectví z míst mimo toto centrum dění proto poskytují jedinečnou možnost, jak konkrétní projevy tehdejší společnosti pochopit. Zároveň individuální biografická metoda poskytuje možnost nahlédnout na danou problematiku z nové perspektivy a obohacuje dosavadní výzkum o například již zmiňovaný „bottom-up“ přístup, kdy je výzkum postaven na zkušenosti obyčejných a často přehlížených osob. Poskytuje tak možnost vyvarovat se trendu „historie psané vítězi“ a muži. Biografická metoda však skýtá také mnohá úskalí. Na prvním místě je to nedostupnost primárních zdrojů a jejich subjektivita.19 Aby bylo zamezeno subjektivitě výzkumu, je třeba danou případovou studii zasadit do širšího kontextu a k ověření konkrétních výroků studovaného subjektu využít výpovědí většího okruhu osob. Seznam primárních zdrojů proto obsahuje rozhovory nejen s Nellie Stone Johnson, ale také s dalšími tehdejšími aktivisty, a to jak bělochy, tak černochy. Tato diverzifikace primárních zdrojů by měla zamezit subjektivnímu výkladu jednotlivých výpovědí a zajistit tak dostatečně solidní výzkum. Množství rozdílných zdrojů, jako jsou například rozhovory, novinové články, biografie, dobové dokumenty, historické a politické publikace atd., mimo jiné napomáhá ověřit důvěryhodnost získaných dat díky jejich zasazení do historického kontextu. Tento přístup by měl zajistit objektivitu i v případě studia působení Nellie Stone Johnson jak v Young Communist League, tak v Minnesotské demokratické zemědělské straně práce. Náplní této studie není zobecnění postavení černochů na základě případové studie. Naopak, práce vychází z tehdejšího společenského kontextu a z obecného fenoménu diskriminace a potvrzuje ho (či vyvrací) životním příběhem Nellie Stone Johnson. Poukazuje na překážky, se kterými se museli černošští aktivisté a především aktivistky potýkat každý den. Případová studie využívající individuální biografickou metodu zaměřující se na konkrétní osobu skýtá proto nejen ojedinělou sondu do minnesotské společnosti, ale zároveň dotváří ucelený pohled na životní podmínky a společenské postavení černochů ve Spojených státech amerických.
Metoda orální historie Metoda orální historie patří v humanitních a společenských vědách k často využívaným. K jejímu použití docházelo již u prvních historiků, například v době starověkého Řecka, kdy historik Thúkydidés získával prameny pro sepsání historie
19 Drulák, Jak zkoumat politiku, 169-178. 9
peloponéských válek skrze rozhovory s účastníky a svědky této historické události.20 V rámci moderních dějin se však metoda orální historie poprvé objevuje až roku 1863, kdy ji ve svém referátu „The Life and Character of the Hon. Richard Skinner“ zmiňuje Winslow C. Watson.21 Podle této ustavené metody je možné na základě ústního sdělení osob, které zkoumanou historickou událost, proces či dobu prožily, získat nepřeberné množství nových dat. Tato svědectví mohou nejen napomoci k výzkumu dané události, ale také k postoji společnosti té doby nebo samotných dotazovaných osob.22 Orální historie je často jedinou možnou metodou v případech, kdy nejsou žádné jiné záznamy dostupné, jsou zničené nebo vědomě upravené. Tato metoda má důležitý přínos předně pro výzkum zabývající se totalitními režimy, kde chybí pluralita zdrojů a dostupné prameny jsou upraveny pro účel propagandy. Ze stejného důvodu se zdá velmi přínosnou i ve společnosti ovládané rasistickým smýšlením. Zároveň metoda orální historie napomáhá bojovat proti tzv. historii psané vítězi, kdy se historické prameny zabývají pouze jedním úhlem pohledu na danou událost a nezajímají je osudy obyčejných lidí. Získání historických faktů proto není jediným výsledkem využití této metody. Pochopení motivace, poznání každodenní rutiny, osobní sdělení, vzpomínky a zkušenosti přináší přidanou hodnotu danému výzkumu. Napomáhají totiž proniknout do vzorců lidského chování a chování společnosti, poskytují důležitá data pro studium subkultur nebo tzv. „neopěvovaných hrdinů“ a dodávají klíčovou autentičnost historii lidstva.23 V případě této práce se danou „neopěvovanou hrdinkou“ stala Nellie Stone Johnson, jejíž zkušenosti, vzpomínky a motivace k jejím činům mají dopomoci pochopit chování společnosti zkoumané doby. Jelikož se však jedná o subjektivní výklad daného historického období, je třeba ho zasadit do kontextu a porovnat s výpověďmi dalších tehdejších aktérů. Získaný soubor výpovědí pak zajistí možnost kritické analýzy získaných dat a vyvaruje se tak bagatelizaci na základě subjektivního případu. Je však důležité pamatovat na to, že lidská paměť je vystavena každodenní manipulaci a může být vědomě či nevědomky zkoumaným subjektem upravena. Z tohoto důvodu je třeba analyzovat získaná data v rámci kontextu a kriticky je posuzovat, aby byla zajištěna jejich výpovědní hodnota. Metoda orální historie
20 Miroslav Vaněk, Orální historie ve výzkumu soudobých dějin (Praha: Centrum orální historie – ÚSD AV ČR, 2004), 18. 21 Miroslav Vaněk, Orální historie ve výzkumu soudobých dějin (Praha: Centrum orální historie – ÚSD AV ČR, 2004), 20. 22 Miroslav Vaněk a Pavel Mücke, Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie (Praha: FHS UK – ÚSD AV ČR, 2011), 8. 23 Miroslav Vaněk a Pavel Mücke, Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie (Praha: FHS UK – ÚSD AV ČR, 2011), 8. 10
se v tomto případě úzce prolíná s bibliografickou metodou.
Primární zdroje Jelikož značnou část této práce tvoří případová studie života a aktivismu Nellie Stone Johnson, tvoří převážnou část primárních zdrojů rozhovory, a to jak se samotnou Nellie, tak s jejími kolegy či současníky. Nejpřínosnějším zdrojem těchto rozhovorů se stal archiv Minnesota Historical Society, neziskové vzdělávací a kulturní organizace pečující o zachování historie a kultury státu Minnesota, a především rozhovory uvedené v rámci jejího projektu Twentieth Century Radicalism in Minnesota Oral History Project24. Jedná se o sérii rozhovorů vedených několika akademiky, aktivisty a publicisty působícími v Minnesota Historical Society mezi léty 1972 a 1989. Mezi tyto osobnosti patří například Hyman Berman, dlouholetý profesor historie na University of Minnesota, Virginia Hyvarinen, politická aktivistka a členka Demokratické zemědělské strany práce, Thomas O’Connell, emeritní profesor politických studií na Metropolitan State University, St. Paul a předseda vzdělávací komise Zemědělské strany práce, nebo Sal Salerno, jeden z předních amerických vědců zabývající se dělnickým a kulturním aktivismem mezi italskými imigranty a profesor na Metropolitan State University. Vedoucím celého projektu a jedním z tazatelů byl Carl Ross, bývalý lídr minnesotských komunistů. Cílem tohoto projektu bylo analyzovat roli levicových radikálů na utváření státní politické kultury v Minnesotě před rokem 1960. Vyzpovídáno bylo několik zástupců různých levicově zaměřených politických stran. Při studiu těchto rozhovorů bylo tedy potřeba vzít na vědomí, že některé odpovědi mohou být podbarvené politickým zaměřením dotazovaných. Mimo ně však zahrnuje projekt také rozhovory s nestraníky, dalšími aktivisty, umělci, organizátory a zaměstnanci Správy pro pracovní projekty (Works Progress Administration – WPA).25 V rámci tohoto projektu vznikla také anotovaná bibliografie zdrojů dostupných v Minnesotské historické společnosti a v knihovnách University of Minnesota Radicalism in Minnesota, 1900-1960: A Survey of Selected Sources26, která se stala skvělým zdrojem pro následný výzkum. Potřebné statistické údaje týkající se populace, urbanizace, rasového rozložení a
24 “Twentieth Century Radicalism in Minnesota Oral History Project,” Minnesota Historical Society, staženo 20. ledna 2019, http://collections.mnhs.org/voicesofmn/index.php/10002528. 25 Správa pro pracovní projekty byla federální instituce zřízená v rámci tzv. Nový úděl v roce 1935, která nabízela milionům převážně nekvalifikovaných pracovníků zaměstnání v době kritické nezaměstnanosti po pádu akciového trhu na Wall Street v roce 1929. 26 “Twentieth Century Radicalism in Minnesota Oral History Project.” 11
rasových útoků v Minnesotě a ve Spojených státech jako celku byly primárně čerpány z archivu Library of Congress a United States Census Bureau. Tato data byla klíčová pro porovnání výchozích podmínek dělníků a černochů v Minnesotě a na americkém Jihu, který je považován za centrum boje za rovnoprávné postavení černochů. Značnou část primárních zdrojů také tvoří zákony z oblasti pracovního, odborového a občanského práva. Dalšími využitými prameny jsou rozhovory s autory biografických prací týkajících se osoby Nellie Stone Johnson. Mezi ně patří například David Brauer – spisovatel, novinář, editor, aktivista a autor biografie Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist27, Kim Hines – herečka, režisérka, dramaturgyně a autorka biografické divadelní hry Nellie28 nebo osobní rozhovor s Peterem Rachleffem – ředitelem East Side Freedom Library, St. Paul, který mě poprvé „seznámil“ s Nellie Stone Johnson. Velmi přínosnými se staly také záznamy z každoročních Nellie Stone Johnson Scholarship Gala Dinners29. Mezi významné mluvčí patří například již zmiňovaný spisovatel David Brauer nebo syn bývalého viceprezidenta Huberta Humphreyho, Buck Humphrey. I když tyto rozhovory nejsou tak často v diplomové práci citované, poskytly mi potřebný vhled a pochopení osobnosti Nellie Stone Johnson.
Sekundární literatura Jak v případě primární, tak sekundární literatury využívám především zdroje v anglickém jazyce, jelikož vybrané téma není doposud v české literatuře zpracováno. Všechny překlady citací jsou proto mé, pokud není uvedeno jinak v poznámce pod čarou. V některých případech ponechávám původní znění, protože se domnívám, že překlad těchto citací by ochudil daný výrok o jeho autentičnost a důkazní hodnotu. Ze stejného důvodu jsem se také rozhodla nepřechylovat cizí ženská jména. Jako zdroj českých ekvivalentů pro názvy jednotlivých institucí a organizací jsem použila publikaci Dějiny Spojených států amerických30 od G.B. Tindalla a D. E. Shie, jejíž českou překladatelkou je Alena Faltýsková.
27 David Brauer, Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist (St. Paul: Hungry Mind Press, 2000). 28 Kim Hines, Nellie (St. Paul: Kim Hines, 2013). 29 Jde o každoroční setkání donorů a příjemců stipendia v rámci Nellie Stone Johnson Scholarship program, který poskytuje stipendia studentům hlásícím se na technické vysoké školy a postgraduální program. Tato nadace vznikla na počest Nellie Stone Johnson a její práce přispívá ke zlepšování občanských a lidských práv, kulturní rozmanitosti, práv zaměstnanců atd. Na každoročním setkání pak přední představitelé minnesotské společnosti či donorové tohoto programu, kteří se s Nellie osobně znali, promlouvají o jejích činech. Z tohoto důvodu jsou tato setkání přínosná pro tuto práci jako další primární zdroj z blízkého okolí Nellie Stone Johnson. “Buck Humphrey at Nellie Stone Johnson Dinner,” Youtube, staženo 22. ledna 2019, https://www.youtube.com/watch?v=SKqm_DQYvnE&t=23s. 30 George Brown Tindall a David E. Shi, Dějiny Spojených států amerických (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008). 12
V rámci sekundárních zdrojů jsem využívala především monografie, novinové články, akademické články, dizertační práce a v případě jednotlivých odborových a občanských organizací také jejich webové stránky. Mezi nejvýznamnější monografie patří The North Star State: A Minnesota History Reader31 editovaná Anne J. Aby, která poskytla potřebný kontext k vývoji státu Minnesota a jeho přístupu k otázce otrokářství a rasismu; Making Minnesota Liberal: Civil Rights and the Transformation of the Democratic Party32 od Jennifer Delton, profesorky historie se zaměřením na dělnické hnutí na Skidmore College, která poskytla důležitý vhled do minnesotské dělnické společnosti a především pak afroamerické komunity; a Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist33, biografie Nellie Stone Johnson vypracovaná z rozhovorů mezi touto aktivistkou a spisovatelem, novinářem a aktivistou Davidem Brauerem. Poslední zmíněná publikace se stala klíčovou pro pochopení motivace, která vedla Nellie Stone Johnson ke spolupráci s Young Communist League či k boji za občanská práva Afroameričanů a zlepšení jejich vzdělání a pracovních podmínek. Všechny tyto zmíněné zdroje analyzují minnesotskou společnost v první polovině 20. století primárně z jednoho izolovaného tematického úhlu. Přínosem této diplomové práce je tedy její komplexnost a propojení pohledu obyčejných černochů na dělnické hnutí a hnutí za občanská práva v Minnesotě. Zároveň bere na vědomí různé aspekty určující strukturu tehdejší společnosti jako například rasu, gender nebo třídu. Tímto širším záběrem zajišťuje zmiňovanou komplexnost a poskytuje tak doposud ojedinělý přístup ke studiu společenského vývoje Afroameričanů v českém akademickém prostředí. • Důležitým zdrojem akademických článků se stala nezisková organizace Minnesota Historical Society. Její archiv mi poskytl nejen primární zdroje v podobě rozhovorů, ale také články historiků a novinářů zabývající se dělnickým hnutím, občanským hnutím a společenským a politickým vývojem tohoto státu. Za zmínku stojí například články Toma Beera věnující se životu a aktivismu Nellie Stone Johnson34, Randyho Croce rozebírající
31 Anne J. Aby, The North Star State: A Minnesota History Reader (St. Paul: Minnesota Historical Society Press, 2002). 32 Jennifer Delton, Making Minnesota Liberal: Civil Rights and the Transformation of the Democratic Party (Minneapolis: University of Minnesota Press, 2002). 33 David Brauer, Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist (St. Paul: Hungry Mind Press, 2000). 34 Tom Beer, “Johnson, Nellie Stone (1905-2002),“ MNopedia, staženo 21. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/person/johnson-nellie-stone-1905-2002., Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. 13
vývoj dělnického hnutí v Minnesotě35 nebo Toma O’Connella zabývající se vlivem Zemědělské strany práce na místní společenský a politický vývoj36. Mimo archiv Minnesota Historical Society se tato práce opírá také o akademické články George B. Engberga, dlouholetého profesora historie působícího na University of Cincinnati, který se zabývá vývojem odborů a dělnického hnutí v Minnesotě.37 Velmi nápomocnými se staly i dizertační práce Mary Christine Pruitt Women Unite!: The Modern Women’s Movement in Minnesota38 z roku 1987, která se věnuje především roli postavení žen v Minnesotě ve 20. století; The Farmer-Labor Party in Minnesota Politics: 1918-194839, jejímž autorem je absolvent University of North Dakota Philip Lloyd Darg, zabývající se vlivem této strany na politickou kulturu v Minnesotě; a Racial Uplift in Jim Crow Local: Black Union Organizing in Minneapolis Hotels 1930-1940 od Luka Mielkeho, jehož práce propojuje rasovou diskriminaci v odborech s postavením černochů v minnesotské společnosti. Celý obraz pak doplnily dobové články z předních minnesotských deníků jako například Star Tribune, MinnPost, nebo Workday Minnesota. Zatímco zmiňované zdroje zkoumají vždy jeden tematický okruh – postavení žen, místní politiku a rasovou segregaci v odborech, tato práce propojuje všechny tři aspekty a poskytuje tak zatím ojediněle komplexní pohled na minnesotskou společnost především v první polovině 20. století. Diplomová práce podobného rozsahu a zaměření v českém akademickém prostředí zatím chybí.
35 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 36 Tom O’Connell, "Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. 37 Engberg, George B. “The Knights of Labor in Minnesota.“ Minnesota History 22, no. 4 (December 1941): 367-390. Staženo 8. listopadu 2020., Engberg, George B. “The Rise of Organized Labor in Minnesota.“ Minnesota History 21, no. 4 (December 1940): 372-394. Staženo 3. listopadu 2020. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/21/v21i04p372-394.pdf. 38 Mary Christine Pruitt, “‘Women Unite!’: The Modern Women’s Movement in Minnesota” (dizertační práce, University of Minnesota, 1987). 39 Philip Lloyd Darg, "The Farmer-Labor Party In Minnesota Politics: 1918-1948" (dizertační práce, University of North Dakota, 2015), 123. https://commons.und.edu/theses/1886.dizert. 14
1. Boj za rovnocenné postavení černochů v Minnesotě
Moderní hnutí za občanská práva je vnímáno širokou veřejností jako boj černochů za rovnost před zákonem a konec segregace ve Spojených státech amerických. Obecně se tato fáze hnutí datuje od roku 1954 do roku 1965, kdy se většina klíčových událostí odehrála na americkém Jihu, převážně ve státech Mississippi, Alabama a Georgia. Martin Luther King Jr., Malcolm X nebo Rosa Parks jsou všeobecně považováni za lídry tohoto hnutí. Při vědeckém zkoumání boje za občanská práva je však důležité položit si několik otázek: Je tento obraz hnutí, který se zaměřuje převážně na události a lídry amerického Jihu, plně vypovídající? Neopomíjí rozdílné přístupy a úhly pohledu na boj za rovnoprávné postavení černochů? Může být boj za občanská práva takto zúžen pouze na dění v jižních státech, když během velké migrace na sever odešlo kolem 6 milionů černochů?40 Propagovali lídři po celých Spojených státech stejné myšlenky nenásilí jako Martin Luther King Jr. v Mississippi? S jakou formou diskriminace se potýkali černoši na severu Spojených států? Byla nucená práce na plantážích jedinou formou otroctví? Aby bylo možné tyto otázky alespoň částečně zodpovědět, je třeba zaměřit výzkum i na „periferii“ hnutí za občanská práva, tedy do států, které nebyly a stále nejsou primárně spojovány s tímto hnutím. Jedním z takových států je i Minnesota. Úvodní kapitolu jsem pro přehlednost rozdělila do dvou částí. Nejprve se věnuji historickému kontextu, který má přiblížit přístup státu Minnesota k otázce otrokářství, potažmo k rasové diskriminaci. Následně analyzuji počátky boje za rovnocenné postavení černochů v tomto státě. V rámci několika podkapitol pak identifikuji hlavní faktory, které měly na tento boj vliv – společenské uspořádání, aktivní občanské organizace a intervenci ze strany federální vlády.
1.1 Historický přístup Minnesoty k otrokářství a rasismu Stát Minnesota vznikl v bouřlivé době americké historie. Když v roce 1857 Stephen A. Douglas – politik a právník pocházející ze státu Illinois, představil ve Sněmovně reprezentantů zákon o zřízení státu na území mezi Iowou, Wisconsinem a Kanadou, vyvolalo to bouřlivou debatu.41 Zatímco Seveřané doufali v získání dvou senátorů ze svobodných
40 „The Great Migration, 1910 to 1970,“ U.S. Department of Commerce, staženo 15. prosince 2020, https://www.census.gov/dataviz/visualizations/020/. 41 William E. Lass, Minnesota: A History (New York: W.W. Norton & Company, 1998), 122-124. 15
států, Jižané se obávali, že by ve federálním Senátu tímto mohli přijít o moc. Přestože 22 senátorů hlasovalo proti, bylo 26. února 1857 odsouhlaseno připojení svobodného státu Minnesota ke Spojeným státům americkým.42 V říjnu stejného roku pak přijali obyvatelé nového státu svou ústavu, která byla Kongresem schválena 11. května 1858. Minnesota se tak stala 32. státem Unie a Seveřané tak získali posilu dvou senátorů ze svobodného protiotrokářského státu.43 Tato podpora se projevila už během občanské války, kdy Minnesota vystupovala jako přední spojenec prezidenta Abrahama Lincolna, a tedy celé Unie. Do unijních vojsk se přidalo přes 22 000 minnesotských vojáků, kteří mimo jiné hráli důležitou roli v bitvě o Gettysburg.44 V době zřízení státu žilo v Minnesotě kolem 500 černochů,45 kteří sem přišli během první poloviny 19. století hledat lepší životní podmínky a kterým se během občanské války podařilo utéct z okolních otrokářských států jako například z Missouri. Většina z nich připlula ze St. Louis do St. Paul po řece Mississippi.46 Minnesota jako svobodný stát, který nepodporoval otrokářství na svém území, nabízel černochům možnost začít žít svobodněji než v otrokářských státech. Zatímco zemědělsky zaměřené Mississippi bylo v dobách otroctví jednou z hlavních destinací otrokářských lodí, které přivážely pracovní sílu z Afriky a Karibiku a uměle tak vytvářely afroamerickou komunitu na Jihu Spojených států,47 minnesotskou populaci ovlivnila převážně vlna migrantů z Evropy, kteří po skončení občanské války přijeli do Minnesoty farmařit či pracovat na budování místní železniční sítě. Díky této vlně se bělošská populace od konce občanské války do konce 19. století ztrojnásobila, avšak černošská populace se nijak výrazně nezvětšila.48 K většímu nárůstu černošské populace došlo pouze v souvislosti s vlnou migrace černochů z jihu na sever po skončení první světové války. I přesto však poměr černošské populace v Minnesotě nepřesáhl dvě procenta (viz. Tabulka č. 1).49
42 Lass, Minnesota, 122-124. 43 Lass, Minnesota, 122-124. 44 Lass, Minnesota, 127. 45 United States Census Bureau, “Census of Population and Housing,” staženo 20. dubna 2020, https://www.census.gov/prod/www/decennial.html. 46 Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 47 Jennifer Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” Minnesota Historical Society: 420-421., “Census of Population and Housing,” United States Census Bureau, staženo 20. dubna 2020, https://www.census.gov/prod/www/decennial.html. 48 “Census of Population and Housing,” United States Census Bureau, staženo 20. dubna 2020, https://www.census.gov/prod/www/decennial.html. 49 Lass, Minnesota, 136. 16
Tabulka č. 1 – Porovnání demografického vývoje států Minnesota a Mississippi s ohledem na rasové rozdělení populace50
Census Minnesota Minnesota Mississippi Mississippi (počet (procento (počet (procento barevných) barevných na barevných) barevných na celkové celkové populaci) populaci) 1860 518 0,3 437 404 55,3 1900 14 358 0,8 910 070 58,7 1930 0,9 1 012 965 50,4 24 080 1960 42 261 1,2 920 595 42,3
Zdroj: “Census of Population and Housing,” United States Census Bureau, staženo 20. dubna 2020, https://www.census.gov/prod/www/decennial.html.
Minnesota kvůli klimatickým podmínkám a neutuchajícímu přílivu bělošských migrantů z Evropy zůstala spíše farmářským státem, ve kterém plantážnictví, a tudíž dovoz levné pracovní síly z Afriky a Karibiku, nebylo potřeba. Tento fakt jasně odlišuje rozdílné příčiny demografického vývoje severních a jižních států, který následně ovlivnil i vývoj samotného hnutí za občanská práva v Minnesotě v podobě dělnického hnutí. Z tohoto důvodu také není jednoduché porovnávat životní podmínky černochů v jednotlivých státech v době boje za jejich občanská práva, jelikož situace se napříč Spojenými státy velmi lišila. V každém státě měli černoši odlišné postavení a místní společnost vycházela z jiné historické zkušenosti. I přesto však existují společenské fenomény, které propojovaly celý kontinent. Jedním z nich je právě rasová diskriminace. Nehledě na procento černošské populace, rasismus se v 19. a 20. století projevoval jak na jihu, tak na severu Spojených států. I když ve srovnání s Mississippi bylo rasisticky motivované násilí v Minnesotě „ojedinělé“, neznamená to, že by zde neexistovalo. Podle American Map Company (viz. Mapa č. 1), která mapuje počet lynčování mezi léty 1900 a
50 K porovnání černošské populace státu Minnesoty právě s populací státu Mississippi dochází z několika důvodů. Zaprvé Mississippi patřilo k velkým plantážním státům, které potřebovaly levnou pracovní sílu. V návaznosti na to zde fungoval jeden z nejpropacovanějších a nejlukrativnějších obchodů s otroky na tomto kontinentu. Zadruhé díky tomu zde převratně rostla uměle zajištěná černošská populace. Zatřetí je Mississippi považováno za epicentrum boje za občanská práva Afroameričanů spojované s předními osobnostmi hnutí jako například Martin Luther King či Malcolm X. Začtvrté Mississippi podle dostupných zdrojů patřilo před zrušením rasové diskriminace (tedy ve sledovaném období mezi lety 1860 a 1960) ke státům s největším počtem rasově motivovaných útoků. “Lynchings by States and Counties in the United States, 1900-1931: (data from Research Department, Tuskegee Institute); cleartype county outline map of the United States,” Library of Congress, staženo 8. ledna 2020, https://www.loc.gov/resource/g3701e.ct002012/?r=- 0.007,0.568,0.522,0.214,0. 17
1931, byly v Minnesotě známy pouze 3 případy lynčování v této době, zatímco v Mississippi vzrostlo toto číslo až na 285.51 I přesto, že současné výzkumy poukazují na nová data, která ve 30. letech nebyla známá, poměr stále odpovídá dokumentaci ze 30. let.52
Mapa č. 1: Počet případů lynčování v jednotlivých státech USA mezi léty 1900-1931
Zdroj: „Lynchings by states and counties in the United States, 1900-1931,“ Library of Congress, staženo 8. října 2020, https://www.loc.gov/resource/g3701e.ct002012/?r=-0.007,0.568,0.522,0.214,0.
Výrazně nižší frekvence útoků v Minnesotě byla způsobená několikanásobně nižším procentem místní černošské populace (viz. Tabulka č. 1). Tento údaj však nevypovídá o míře krutosti jednotlivých útoků.53 I přes zákaz otrokářství uvedený v minnesotské ústavě
51 „Lynchings by states and counties in the United States, 1900-1931,“ Library of Congress, staženo 8. října 2020, https://www.loc.gov/resource/g3701e.ct002012/?r=-0.007,0.568,0.522,0.214,0. 52 “Duluth Lynchings,” Minnesota Historical Society, staženo 4. dubna 2020, https://www.mnhs.org/duluthlynchings/afterwards.php. 53 “Lynchings by States and Counties in the United States, 1900-1931: (data from Research Department, Tuskegee Institute); cleartype county outline map of the United States,” Library of Congress, staženo 8. ledna 2020, https://www.loc.gov/resource/g3701e.ct002012/?r=-0.007,0.568,0.522,0.214,0. 18
přiváželi obchodníci s kožešinami otroky na pevnost Fort Snelling obývanou minnesotskými důstojníky. Touto cestou se na Fort Snelling, v 30. letech 19. století dostal také Dred Scott se svou ženou Harriet, manželský pár, který stál za jedním z nejkontroverznějších rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států.54 Stejně jako v dalších státech i v Minnesotě existovaly místní pobočky Ku Klux Klanu (KKK), který původně vznikl na americkém Jihu v roce 1866 jako studentské bratrstvo, jehož členové vyjadřovali svůj nesouhlas a nenávist vůči černochům a bílým republikánům.55 První zdokumentované případy násilí páchaného KKK na území Minnesoty pochází již z počátku 20. let 20. století, kdy byla založena pobočka KKK ve městě Duluth. Útoky jejích členů na místní černošskou komunitu se svou brutalitou a nenávistí lehce vyrovnaly případům známým z amerického Jihu. Například v roce 1920 byli tři černoši, Elias Clayton, Elmer Jackson a Isaac McGhie, kteří pracovali v místním cirkuse, obvinění ze sexuálního napadení bělošky a následně lynčováni bělošským davem. Poté, co byli odvlečeni z vazby a zmláceni, byli pověšeni na telefonní sloup. I přesto, že vše sledovala místní policie, pouze dva běloši byli následně za tento útok odsouzeni, a to pouze pro vyvolávání nepokojů.56 V návaznosti na toto bezpráví vznikla ještě ve stejném roce v Duluthu nová pobočka Národní asociace pro pokrok barevného obyvatelstva (National Association for Advancement of Colored People – NAACP).57 Během první poloviny 20. století se ke KKK hlásilo kolem 5 milionů obyvatel Středozápadu, a to i přesto, že jde o oblast s velmi nízkým procentem černošské populace (viz. Tabulka č. 1). V roce 1931 po dobu čtyř dnů obléhal a ničil čtyřtisícový bělošský dav domov černošské rodiny Arthura a Edith Lee, která se přistěhovala do striktně bělošského sousedství na jihu Minneapolis. I přesto rodina odmítla svůj domov opustit. Urážky a obtěžování však pokračovaly. Nakonec se po čtyřech letech snášení bezpráví a projevů
54 Samotnému právnímu sporu se tato práce věnuje později. Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 55 Zprvu tato skupina projevovala nesouhlas převážně s výsledky občanské války a z toho důvodu byla také v roce 1872 zakázána. Po konci první světové války však došlo ke „znovuzrození“ klanu. K jeho opětovné popularitě přispělo i uvedení filmu Zrození národa (The Birth of a Nation) z roku 1915. Tento film se stal již před svým zveřejněním velmi kontroverzním, jelikož zobrazoval černochy, které ve většině případů hráli bílí herci s namalovanými černými obličeji, jako nevzdělané a sexuálně agresivní predátory, a členy Ku Klux Klanu jako hrdiny, kteří jako jediní mohli ochránit bílé ženy od této hrozby. Třetí obnovení KKK proběhlo v 50. letech 20. století. Lokální, izolované skupiny, které používaly pojmenování KKK, se staly ztělesněnou opozicí hnutí za občanská práva Afroameričanů. K jejich metodám patřilo lynčování, vyhrožování, vraždění atd. Z protestní skupiny se tak stala rasistická, militantní organizace. Spangler, The Negro in Minnesota, 71. 56 Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 57 Delton, Making Minnesota Liberal, 61-62. 19
nenávistí Leeovi rozhodli odstěhovat do černošské čtvrti.58 Jednou z příčin rozmachu KKK na Středozápadě byla tzv. velká migrace (Great Migration) po konci první světové války, během které se přesunulo podle dostupných zdrojů až 6 milionů černochů59 z amerického Jihu na Sever z ekonomických a rasových důvodů. Dalším důvodem bylo velké množství přicházejících imigrantů převážně z jižní a východní Evropy. Minnesotský KKK proto nevystupoval pouze jako rasistická skupina, ale terčem jejího násilí se stali také evropští imigranti, kteří byli považováni za „papežovy posluhovače“ nebo „nedostatečně bílé bělochy“.60 Rozmach KKK na severu v první polovině 20. století popisuje Waxman takto:
V době svého rozmachu se mezi členy Klanu v severních státech počítalo mezi 3 až 5 milionů lidí. Klan rekrutoval své členy otevřeně, vydával noviny a časopisy, podporoval nadšence, kteří učení Klanu přednášeli napříč státy a pořádal státní veletrh s názvem „Klonvocations“, kde se scházeli členové a jejich rodiny v nechvalně proslulých bílých kostýmech KKK. Odhaduje se, že členy klanu bylo 40 000 kněží, kteří pravidelně kázali a výslovně vyzývali lidi, aby vstoupili do Klanu.61
Způsob samotného projevu rasismu byl proto v Minnesotě ovlivněn mimo jiné právě vlnou přistěhovalectví. Černoši a imigranti (v mnoha případech farmáři) byli totiž většinovou běloškou populací, a především členy KKK, považováni za podobně podřadné obyvatele. Z tohoto důvodu se obě tyto skupiny dostávaly do podobných situací a sdílely podobná břímě – potýkaly se s diskriminací v otázce bydlení a zaměstnání, trpěly nedostatkem kvalitního vzdělání či pracovních příležitostí a celkově zaujímaly velmi nízké společenské postavení. Společné strasti a cíle tak daly místním černochům více příležitostí koexistovat a spolupracovat s bělošskou (imigrantskou) populací.62 Zprvu docházelo ke spolupráci spíše na venkově, kde obě skupiny pracovaly na farmách. S vlnou urbanizace v druhé polovině 19. století a především pak ve 30. letech 20. století ve spojitosti se zapojením obou skupin do vzrůstajícího průmyslu a služeb však začalo docházet
58 Delton, Making Minnesota Liberal, 61-62. 59 „The Great Migration, 1910 to 1970,“ U.S. Department of Commerce, staženo 15. prosince 2020, https://www.census.gov/dataviz/visualizations/020/. 60 Olivia B. Waxman, “How the KKK’s Influence Spread in Northern States,” recenze knihy The Second Coming of the KKK, Linda Gordon, Time, 24. října, 2018, https://time.com/4990253/kkk-white-nationalists- history/. 61 Waxman, “How the KKK’s Influence Spread in Northern States,” https://time.com/4990253/kkk-white- nationalists-history/. 62 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 420-421. 20
k integraci na několika úrovních i ve větších městech.63 Jejich vzájemné soužití v některých případech vedlo k vzájemné spolupráci v boji za spravedlivý obchod, lepší životní podmínky a rovnocenné postavení.64 I přesto však mezi některými skupinami bělošských imigrantů vládlo přesvědčení, že na společenském žebříčku jsou stále výše než místní černoši. Proto docházelo ke vzájemné spolupráci, pouze pokud daná situace mohla přinést užitek i bělochům. V opačném případě se imigranti o černochy buď nezajímali, nebo je diskriminovali stejně jako většinová místní bělošská populace. Obzvlášť pak, pokud jim spolupráce s černochy mohla společensky uškodit (například v době mccarthismu viz. kapitola 3.6.1 Rudá hrozba a FBI).65
1.2 Počátky boje za rovnocenné postavení černochů v Minnesotě Stejně jako pro americký Jih, tak i v Minnesotě se jedním z prvních impulsů pro moderní fázi hnutí za občanská práva stalo rozhodnutí Nejvyššího soudu v právním sporu Dred Scott v. Sandford z roku 1857.66 Prvotní příčinou tohoto právního sporu byl civilní sňatek otroků Dreda Scotta a Harriet Robinson žijících v roce 1838 na území státu Wisconsin, který v té době byl považován za svobodné teritorium. Legitimita tohoto svazku byla však napadena, jelikož otroci neměli právo svobodně uzavřít sňatek bez souhlasu jejich pána a zároveň sňatek otroků neměl v té době žádnou právní podstatu. I přesto, že otroci uzavírali manželství, podle tehdejšího právního zákoníku takové sňatky legálně neexistovaly. „Manželé“ Scottovi se proto pokusili vykoupit z otroctví, což se jim ale nepovedlo. Z toho důvodu se obrátili na soud. Soudní pře se nakonec dostala až k Nejvyššímu soudu, který měl rozhodnout, jestli se otrok může chovat svobodně na území svobodného teritoria. Porota rozhodla v poměru 7-2 v neprospěch Dreda Scotta a případ samotný se stal jedním z nejkontroverznějších rozhodnutí v historii Spojených států.67 Ustanovil totiž, že žádný černoch, ať už otrok nebo svobodný černoch, se nemůže stát občanem Spojených států
63 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 420-421. 64 I přesto, že docházelo ke zmiňované spolupráci, většina imigrantů se stále považovala za vyšší společenskou vrstvu oproti černochům. Z tohoto důvodu i tato spolupráce byla často narušena rasistickými předsudky a diskriminací. 65 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 154. 66 “The case of Dred Scott in the United States Supreme Court. The full opinions of Chief Justice Taney and Justice Curtis, and abstracts of the opinions of the other judges; with an analysis of the points ruled, and some concluding observations,” Library of Congress, staženo 8. ledna 2020, https://www.loc.gov/item/10034357. 67 “A Brief, Complicated History of Minnesota‘s Civil Rights Leadership,” MSP Communication, staženo 22. dubna 2019, http://mspmag.com/arts-and-culture/a-brief-complicated-history-of-minnesota-s-civil-rights- leadership/. 21
s ohledem na historické předsudky, na které odkazoval především předseda Nejvyššího soudu Roger Brooke Taney. Ten totiž tvrdil, že černoši „jako podřadné bytosti... [jsou] zcela nezpůsobilé spojit se s bílou rasou...; a proto [jsou] podřadné, nemají žádná práva, která by bílý muž musel respektovat“.68 I když na federální úrovni docházelo k takto konzervativním (rasisticky motivovaným) rozhodnutím, ne každý členský stát smýšlel stejně. Republikánská vláda státu Minnesota prokázala svůj progresivní přístup v otázce rasismu již v polovině 19. století, kdy se stala samostatným státem.69 Jedním z nejznámějších příkladů je případ otrokyně Elizy Winston, která přicestovala do Minnesoty v roce 1860. Místní abolicionisté jí s pomocí soudce zajistili svobodu s odvoláním na to, že pobývala na území svobodného protiotrokářského státu. Soudce z okresu Hennepin rozhodl, že minnesotská ústava zakazuje otrokářství i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu, který právo otroků stát se svobodnými občany na svobodném území v soudním sporu s Dredem Scottem popřel.70 O osm let později přijala Minnesota 14. dodatek ústavy a stala se tak prvním státem Unie, kde černoši získali volební právo a právo zasedat v soudních porotách.71 I přesto však existovali v Minnesotě zastánci nadřazenosti bílé rasy a odpůrci těchto pokrokových zákonů, jak bylo již zmíněno v předchozí podkapitole. Avšak na rozdíl od federální vlády představitelé Minnesoty reagovali na projevy rasismu mnohem rychleji. Například rasisticky motivované lynčování bylo zakázáno několik měsíců po prvním případu z Duluthu z roku 1920, tedy o několik desítek let dříve, než ke stejnému kroku došel i federální Kongres. Ve stejné době vznikaly i místní pobočky NAACP a další občanské organizace a odbory, které započaly boj za rovnoprávnost a rovné postavení černochů v minnesotské společnosti.72
1.2.1. University of Minnesota Důležitou roli v utváření pokrokového myšlení politické reprezentace Minnesoty a v podpoře hnutí za občanská práva hrála University of Minnesota. Již v roce 1865 vznikla
68 Dred Scott v. Sandford, 60 U.S. 393, 407 (1857). 69 Území dnešní Minnesoty patřilo ke Spojeným státům již od roku 1803, kdy došlo ke koupi Louisiany. 11. května 1858 se pak stala 32. státem USA. 70 William D. Green, “Eliza Winston and the Politics of Freedom in Minnesota, 1854-60,” MN History Magazine, 107-120, staženo 2. dubna 2020, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/57/v57i03p106-122.pdf. 71 “A Brief, Complicated History.” 72 “Duluth Lynchings,” Minnesota Historical Society, staženo 4. dubna 2020, https://www.mnhs.org/duluthlynchings/afterwards.php. 22
v St. Paul první „škola pro barevné děti“,73 ale až roku 1869 představil William H. C. Folsom, člen minnesotské Sněmovny reprezentantů a Senátu za Republikánskou stranu a jeden z prvních absolventů University of Minnesota, návrh zákona (Bill No. 198), díky kterému se v listopadu téhož roku Minnesota stala teprve druhým státem, který zakázal rasovou segregaci na školách, a prvním a jediným státem do roku 1964, který odmítl poskytnout státní dotace segregovaným školám. University of Minnesota a některé další minnesotské vysoké školy patřily k jedněm z vůbec prvních, které nabídly vysokoškolské vzdělání černochům. Ti pak přicházeli do Minnesoty za vzděláním z území celé Unie.74 Možnost vzdělání pro černochy a myšlenková svoboda na půdě University of Minnesota se staly klíčovými pro počátky boje za občanská práva černochů v první polovině 20. století. V té době se totiž University of Minnesota stala domovem několika významných aktivistů. Jedním z nich byl i Clarence Mitchell Jr., který se po ukončení studia na této univerzitě v roce 1937 stal významným lobbistou pro NAACP a jehož činy si získaly věhlas i za hranicemi Minnesoty. Do historického povědomí se zapsal pod přezdívkou „101. senátor“75 poté, co v 50. a 60. letech pomáhal ve Washingtonu D.C. zajistit schválení legislativy později známé jako Zákon o občanských právech z roku 1964.76 Důležitý nebyl pouze Mitchellův lobbistický um, ale také fakt, že v Minnesotě mohl černoch promovat na prestižní univerzitě několik desítek let před rozhodnutím Nejvyššího soudu v případu Brown v. Topeka Board of Education, které plošně ukončilo rasovou segregaci ve veřejných školách v roce 1954.77 V tomto ohledu byla minnesotská společnost daleko napřed před státy jako Mississippi či Alabama.78 University of Minnesota je však spojena i s dalšími významnými osobnostmi. V roce 1938 se po smrti svého předchůdce Lotuse Coffmana stal ředitelem této univerzity profesor historie Guy Stanton Ford. Ford během svého působení na univerzitě propagoval pokrokové myšlenky. Jeho asi nejdůležitějším rozhodnutím ve funkci bylo zrušení politiky segregace na univerzitních kolejích, které zavedl právě jeho předchůdce Coffman. Tímto činem dal Ford jasně najevo své přesvědčení, že na univerzitní půdě by neměly rozhodovat předsudky a diskriminace, ale že univerzita by měla sloužit hlavně ke vzdělávání, a to všech Američanů
73 Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 74 Green, “Eliza Winston,” 146-148. 75 “A Brief, Complicated History.” 76 Civil Rights Act, 42 U.S.C. (1964)., “Mitchell Family of Civil Rights Activists Gives Papers to Library,“ Library of Congress, staženo 25. května 2019, https://www.loc.gov/loc/lcib/970324/mitchell.html. 77 Brown v. Topeka Board of Education, 347 U.S. 483 (1954). 78 “A Brief, Complicated History.” 23
bez ohledu na barvu jejich pleti.79 Mezi další významné absolventy této univerzity pak patří například Roy Wilkins, lídr hnutí za občanská práva a výkonný ředitel NAACP, Hubert Humphrey, 38. viceprezident Spojených států a spoluzakladatel Minnesotské demokratické zemědělské strany práce (Minnesota Democratic Farmer-Labor Party, DFL), Carl Burton Strokes, jeden z prvních černochů zvolených starostou hlavního města státu Spojených států, nebo Walter Mondale, 42. viceprezident Spojených států. První dva zmínění absolventi Roy Wilkins a Hubert Humphrey následně významně ovlivnili hnutí za občanská práva nejen v Minnesotě, ale značnou měrou přispěli k úspěchu tohoto hnutí i na federální úrovni. Roy Wilkins se sice narodil v St. Louis, Missouri, ale vychován byl v chudé integrované komunitě právě v hlavním městě Minnesoty, v St. Paul.80 V roce 1923 získal jako jeden z prvních černochů titul ze sociologie na University of Minnesota, kde se již během svých studií aktivně zajímal o boj Afroameričanů za jejich občanská práva. Svou kariéru započal ve spolupráci s federální pobočkou NAACP, kde mezi léty 1931 a 1934 působil jako asistent Waltera Francise Whitea, významného ředitele NAACP, který stál za programem právní podpory černochů v boji proti rasové diskriminaci a disfranchisementu. Současně Wilkins působil také jako editor oficiálního časopisu NAACP „Crisis“. Jeho vliv a ambice však sahaly výš. Během několika let se Wilkins vypracoval z asistenta až na výkonného ředitele NAACP a roku 1955 tak na tomto postu vystřídal Waltera F. Whitea.81 Jako člen a posléze ředitel NAACP hrál Wilkins důležitou roli u mnoha významných událostí. Aktivně se zapojil do obhajoby afroamerických studentů v případu Nejvyššího soudu Brown v. Board of Education v roce 1954. Účastnil se pochodu na Washington za práci a spravedlnost v roce 1963, pochodů ze Selmy do Montgomery a pochodu proti strachu v roce 1966.82 Na počátku 60. let také loboval za schválení Zákona o občanských právech z roku 1964 a Zákona o volebních právech z roku 1965.83 Wilkinsovým největším přínosem hnutí za občanská práva byly však jeho zkušenosti,
79 “A Brief, Complicated History.” 80 “NAACP History: Roy Wilkins,” NAACP, staženo 30.dubna 2019, https://www.naacp.org/naacp-history- roy-wilkins/. 81 “NAACP History: Roy Wilkins.” 82 Pochod na Washington za práci a spravedlnost, pochody ze Selmy do Montgomery a pochod proti strachu patří mezi jedny z nejznámějších projevů černošského aktivismu podle pravidel Martina Luthera Kinga o nenásilném masovém protestu. 83 John Fitzgerald, “Minnesota Values Shaped Civil-Rights Leader Roy Wilkins,” MinnPost, 18. ledna 2013, staženo 3. května 2019, https://www.minnpost.com/minnesota-history/2013/01/minnesota-values-shaped- civil-rights-leader-roy-wilkins/. 24
myšlenky a praktiky, které si osvojil během svého mládí prožitého právě v Minnesotě. Dr. Samuel L. Myers Jr., ředitel Roy Wilkins Center for Human Relations and Social Justice na Humphrey School of Public Affairs na University of Minnesota,84 popsal Wilkinsonovy zkušenosti, vztah k bělochům a význam místa jeho vyrůstání slovy: [Roy Wilkins] vnímal rasovou integraci jako cestu k odstranění rasové diskriminace a segregace. Jeho zkušenosti pocházející z úzké spolupráce s bílými obyvateli, například v redakci novin Minnesota Daily, mu poskytly jedinečný soubor informací a postřehů, které by možná neměl, kdyby ve svých formativních letech čelil naprosté segregaci. Jinak řečeno, viděl bělochy jako spojence a stoupence boje za rovnoprávnost namísto nepřátel a odpůrců rovnosti.85
Dr. Myers tak dochází k závěru, že pro ty, kteří vyrůstali v integrované společnosti, která měla společný cíl (snížení nezaměstnanosti, zlepšení pracovních podmínek), bylo snadnější přiklonit se k myšlenkám Bookera T. Washingtona o přizpůsobení a asimilaci.86 Wilkins pak potvrzuje tuto dedukci a stává se poslem myšlenek podporujících společný boj Afroameričanů a bělochů za lepší Ameriku.87 I proto Wilkins později vzdoroval militantním frakcím hnutí za občanská práva jako například Black Power.88 Podle něj rasové rovnosti a ukončení segregace mohlo být dosaženo pouze právní cestou. Dr. Meyers tvrdí, že to byl právě Wilkins, který seznámil centrum a přední představitele hnutí za občanská práva s tzv. „minnesotským přístupem“ (Minnesota approach): V ostatních částech země panoval názor, že se bojuje proti nepříteli. Tato perspektiva přispěla v mnoha ohledech k nárůstu militantních, černošských nacionalistických přístupů k boji proti diskriminaci a rasismu. Minnesotský přístup a v podstatě i přístup NAACP pod Wilkinsovým vedením byl smířlivější; počínaje předpokladem, že lidé jsou v podstatě dobří a že chtějí udělat správnou věc a že správnou věc udělají, pokud jim budou poskytnuty nástroje a vedení potřebné k odstranění bariér.89
84 “Minnesota Values Shaped Civil-Rights Leader Roy Wilkins.” 85 “Minnesota Values Shaped Civil-Rights Leader Roy Wilkins.” 86 Booker T. Washington byl americký politolog, pedagog, a spisovatel, který na přelomu 19. a 20. století patřil k předním vůdcům hnutí za občanská práva Afroameričanů ve Spojených státech amerických. Podle Washingtona mohli černoši dosáhnout lepšího postavení v americké společnosti pomocí vzdělání a ekonomického vzestupu v rámci tehdejšího systému. Černoši měli bělochům dokázat, že jsou schopni dosáhnout stejného vzdělání a ekonomického postavení jako oni a skrze asimilaci popřít rasovou diskriminaci. "Dr. Booker Taliaferro Washington," Tuskegee University, staženo 20. října 2020, https://www.tuskegee.edu/discover-tu/tu-presidents/booker-t-washington. 87 “Minnesota Values Shaped Civil-Rights Leader Roy Wilkins.” 88 Black Power byla militantní/radikální frakce hnutí za občanská práva, která nesouhlasila s myšlenkami nenásilí Martina Luthera Kinga a byla ochotna k dosažení svých cílů použít zbraně. Tato frakce dosáhla největší popularity v druhé polovině 60. a v 70. letech 20. století. Mezi organizace, které propagovaly myšlenky Black Power patřily například Černí panteři (Black Panthers) nebo frakce Student Nonviolent Coordinating Committee – SNCC pod vedením Stokely Carmichaela. Mezi další známé osobnosti, které se ztotožňovaly s myšlenkami rasové hrdosti a rasové segregace patřili například Rosa Parks, Malcolm X nebo Maya Angelou. 89 “Minnesota Values Shaped Civil-Rights Leader Roy Wilkins.” 25
I když Dr. Meyers má v mnohém pravdu, je třeba poznamenat, že i v ostatních částech Spojených států amerických žili Afroameričané, kteří nepovažovali bělochy za své nepřátele. Tím největším a nejznámějším příkladem je lídr celého hnutí za občanská práva – Martin Luther King Jr., který po celý svůj život hájil myšlenky nenásilí. Mimoto značná část černochů, kteří se přidali k Black Power tak neučinili proto, že by považovali bělochy za své nepřátele, ale vydali se radikální cestou z důvodu frustrace z příliš dlouhého boje bez jasných výsledků.90 Přesto se však dá mluvit o „minnesotském přístupu,“ který byl založen na postojích a zkušenostech získaných v rámci místního dělnického hnutí a ovlivněn více integrovanou společností amerického Severu. Byl to právě tento přístup, kterým se následně inspirovali také přední vůdci amerického Jihu.91 • Dalším příkladem absolventa University of Minnesota, který významně ovlivnil dělnické hnutí a hnutí za občanská práva Afroameričanů i mimo hranice státu Minnesota, byl Hubert Humphrey.92 Jemu se však tato práce bude detailněji věnovat ve třetí kapitole ve spojitosti s aktivismem Nellie Stone Johnson.
1.2.2. Občanské organizace Kromě University of Minnesota měly vliv na vývoj místní společnosti i nově vznikající občanské organizace, které bojovaly proti diskriminaci a útokům lokálních poboček KKK. Již na konci 19. století vznikaly skupiny černochů bojující proti diskriminaci. Mezi první takto organizované skupiny patřily například Minnesota Protective and Industrial League, Afro-American League nebo Minnesota Citizen Civil Rights Committee, které organizovaly různá setkání, debaty a protesty na podporu ukončení rasové diskriminace.93 V první polovině 20. století se pak více rozšířily pobočky národních organizací. Jednou z nich byla i Národní afroamerická liga (National Afro-American League),94 která byla postavena na
90 Jedním z předních lídrů, kteří pociťovali tuto frustraci, byl například Stokely Carmichael, který v druhé polovině 60. let opustil Studentský koordinační výbor nenásilného odporu (Student Nonviolent Coordinating Committee – SNNC) a stal se jedním ze zakladatelů hnutí Black Power. 91 “Minnesota Values Shaped Civil-Rights Leader Roy Wilkins.” 92 Hubert Humphrey vystudoval politologii na University of Minnesota. Byl to inteligentní a ambiciózní politik, skvělý řečník a obdivovatel Franklina D. Roosevelta. Během první poloviny 40. let stál za sjednocením minnesotské FLP s Demokratickou stranou. V roce 1965 se stal 38. viceprezidentem Spojených států. Philip Lloyd Darg, "The Farmer-Labor Party In Minnesota Politics: 1918-1948" (dizertační práce, University of North Dakota, 2015), 123. https://commons.und.edu/theses/1886.dizert 93 Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 94 Národní Afroamerická liga byla předchůdkyní Národní asociace pro pokrok barevného obyvatelstva. 26
myšlenkách Bookera T. Washingtona o přizpůsobení a kompromisu. Podle Washingtona mohli černoši dosáhnout lepšího postavení pouze pomocí vzdělání a ekonomického vzestupu v rámci tehdejšího systému. Černoši tedy neměli napřímo vzdorovat zákonům Jima Crowa, ale měli bělochům dokázat, že jsou schopni dosáhnout stejného vzdělání a ekonomického postavení jako oni a skrze asimilaci popřít rasovou diskriminaci.95 V roce 1902 proběhlo každoroční setkání Národní afroamerické rady (National Afro- American Council) v St. Paul, kde se setkali přední lídři hnutí za občanská práva – Booker T. Washington, Ida B. Wells a W.E.B. Du Bois. Zde však došlo k myšlenkovému rozkolu a následně k odloučení Du Boise, který společně s Williamem Monroem96 založil Niagarské hnutí (Niagara Movement).97 Niagarské hnutí na rozdíl od Národní afroamerické ligy odsuzovalo politiku přizpůsobení a chtělo dosáhnout opravdové svobody pro Afroameričany v podobě okamžitého zrušení segregace, garance politických práv a nakonec i vytvoření svobodného černošského státu.98 Nicméně opravdu zlomovým okamžikem se stalo až založení místní pobočky Národní asociace pro pokrok barevného obyvatelstva (NAACP) v St. Paul v roce 1913, v Minneapolis v roce 1914 a v Duluthu v roce 1920. Mezi hlavní cíle NAACP patřil boj za zákaz diskriminace v oblasti bydlení, zákaz identifikace rasy v hlášeních o trestné činnosti a zákaz veřejného promítání filmu Zrození národa (The Birth of a Nation), které vyvolávalo velkou vlnu protestů ze strany Afroameričanů.99 V čele těchto protestů stála právě NAACP se svou kampaní pro zákaz promítání filmu na veřejnosti. Bohužel ani na místní ani na federální úrovni se nepodařilo tohoto cíle dosáhnout. I přes tento neúspěch hrála NAACP v Minnesotě důležitou roli. Organizovala protesty a kampaně na podporu zrušení rasové diskriminace, zastupovala černochy, kteří se dostali do právních problémů nebo nabízela
95 "Dr. Booker Taliaferro Washington," Tuskegee University, staženo 20. října 2020, https://www.tuskegee.edu/discover-tu/tu-presidents/booker-t-washington. 96 W.E.B. Du Bois byl americký sociolog, historik, aktivista, spisovatel a pan-Afrikanista. Podle Du Boise a jeho kolegů, mezi které patřil i William Monroe, se Afroameričané neměli spokojit pouze s „přizpůsobením“, ale měli si vybojovat úplná práva a politickou reprezentaci. V roce 1909 se dokonce stal jedním ze zakladatelů NAACP. "NAACP History: W.E.B. Du Bois," NAACP, staženo 20.října 2020, https://www.naacp.org/naacp- history-w-e-b-dubois/. 97 Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 98 "NAACP History: W.E.B. Du Bois," NAACP, staženo 20.října 2020, https://www.naacp.org/naacp-history- w-e-b-dubois/. 99 Tento film se poprvé objevil v roce 1915 a byl považován za rasisticky motivovanou propagandu Ku Klux Klanu. Jeho scénář je postaven na novele a divadelní hře The Clansman (Příslušník Klanu) od Thomase Dixona Jr. Příběh, který popisuje, je částečně fikcí a částečně založen na historických událostech, popisujících zavraždění prezidenta Abrahama Lincolna, občanskou válku a období rekonstrukce. 27
sociální a zdravotní pomoc nezaměstnaným.100 Tou nejaktivnější organizací na území Minnesoty však byla pravděpodobně St. Paul League, založená v roce 1923, která se zabývala tehdejšími nejpalčivějšími problémy sužujícími místní afroamerickou komunitu – diskriminací v otázce bydlení a nezaměstnaností. Lídři této organizace se snažili přesvědčit místní bílé zaměstnavatele, aby oficiálně přijali novou politiku, díky které by Afroameričané mohli získat zaměstnání a usilovat o kariérní růst v jejich podnicích. Jejich snaha přinesla několik úspěchů. Tím největším byla dohoda, kterou ve 20. letech 20. století uzavřeli s firmami Ford Automobile nebo Northland Greyhound. Tyto firmy patřily k největší zaměstnavatelům v tomto regionu, a proto přijetí afroamerických zaměstnanců vyslalo velmi důležitou zprávu – Afroameričané jsou schopni zastávat i kvalifikovanou práci.101 Mimo jiné St. Paul Urban League také sponzorovala průzkumy populace, výzkum zaměřený na rasové vztahy v dané oblasti, přípravné kurzy zaměřující se na zvládnutí pracovních pohovorů nebo všestranné vzdělávací programy. V důsledku její rozsáhlé práce a úspěchů se St. Paul Urban League a její lídři stali předními mluvčími černošských komunit žijících na území Twin Cities.102 I přes své úspěchy se však místní občanské organizace stále potýkaly s jedním zásadním problémem – s nedostatkem členů. Důvodů bylo několik. Zaprvé, jak již bylo zmíněno, v Minnesotě žila jen (v porovnání s jižními státy) malá komunita Afroameričanů.103 Proto bylo velmi náročné motivovat obyčejné Afroameričany k zapojení se do protestů nebo jiných komunitních akcí. Dalším důvodem, proč se obyčejní Afroameričané zdráhali stát členy občanských organizací, bylo společenské postavení lídrů Urban League. Šlo totiž ve značné míře o bělochy, filantropy nebo o úspěšné afroamerické podnikatele (vyšší střední třídu), kteří se obyčejným Afroameričanům zdáli svým postavením a bohatstvím příliš vzdálení. V tom je utvrzoval i způsob chování lídrů Urban League, kteří obyčejným Afroameričanům nedali převážně kvůli společenským předsudkům příležitost aktivně se zapojit ve veřejné reprezentaci této organizace. Problémem se tak stalo nejen třídní dělení v samotné afroamerické komunitě, ale také nedostatek charismatu lídrů Urban League
100 Spangler, The Negro in Minnesota, 71. 101 Anne J. Aby, The North Star State: A Minnesota History Reader (St. Paul: Minnesota Historical Society Press, 2002), 318. 102 Twin Cities je přezdívka pro aglomeraci měst St. Paul a Minneapolis. Edward Hall, interview vedla Ethel Ray Nance, Minnesota Historical Society, MHS Library, 28. května 1974, transkript. 103 Mezi léty 1940 a 1950 žilo v Twin Cities pouze 14 022 Afroameričanů. Tento počet reprezentoval pouze 0,5 % celkové minnesotské populace (United States, Census, 1950, vol. 2., pt. 23, p. 44, table 14). Ve stejnou dobu bydlelo v hlavním městě Mississippi, Jacksonu 40 168 Afroameričanů, kteří tvořili 40,9 % místních obyvatel (Historical Census Statistics On Population Totals, 1950, table 25). 28
k mobilizaci obyčejných černochů a jejich připojení k organizaci nebo hnutí obecně. S podobnou situací se potýkali i další lídři napříč Spojenými státy. Například v Mississippi stáli za úspěchem hnutí za občanská práva hlavně místní „grassroot lídři“.104 Ti na rozdíl od veřejně známých lídrů udržovali s obyčejnými černochy úzké osobní vztahy, které jim dopomohly mobilizovat dostatečné množství černošské, ale i bělošské populace pro úspěch hnutí. Bez nich by přední lídři jako i například Martin Luther King zdaleka neslavili takový úspěch.105 To je patrné i z výzkumu Bernice M. Barnett, profesorky působící na univerzitě v Illinois, která dochází k závěru, že za jednu z nejdůležitějších vlastností lídra hnutí za občanská práva byla ostatními aktivisty považována schopnost vyjádřit obavy a potřeby svých následovníků. Toho byli pochopitelně lépe schopni místní „grassroot lídři“, kteří pocházeli ze stejného prostředí a potýkali se se stejnými překážkami jako ostatní černoši, které chtěli rekrutovat, na rozdíl od filantropů z vyšší střední třídy. I proto byli jak v Mississippi, tak v Minnesotě místní lídři úspěšnější než veřejné známí „pohlaváři“.106
1.2.3. Segregovaná společnost I přes několik úspěchů občanských organizací a schválení několika progresivních antidiskriminačních zákonů během druhé poloviny 19. a počátku 20. století zůstávala většina veřejných prostor, obytných čtvrtí a pracovních pozic segregována, tedy černochům odepřena. Segregace představovala pro černochy nejen oddělené městské čtvrti (ghetta), ale také odlišné pracovní příležitosti. Většina bílých obyvatel Minnesoty odmítala najímat černochy do svých podniků. Jedinou možností, jak být zaměstnán, se tak stalo přijetí nekvalifikované a podřadné práce převážně na výstavbě železnic či na farmách. Tato pracovní diskriminace vedla následně i k diskriminaci ekonomické, jelikož černoši zastávající již tak podřadná povolání dostávali menší plat než běloši na stejných pozicích. Tímto způsobem byla chudoba a s ní spojené společenské postavení černochů ještě více prohlubováno.107
104 Pojem „grassroot lídr“ odkazuje na aktivisty, kteří prováděli mobilizaci a organizaci odborů (nebo v případě hnutí za občanská práva registrovaných voličů) na místní úrovni. Jejich práce spočívala v tom, že obcházeli členy své komunity či kolegy v zaměstnání a na základě osobních vztahů se je snažili přesvědčit, aby se přidali k dělnickému hnutí. 105 Belinda Robnett, “Women in the Student Non-Violent Coordinating Committee: Ideology, Organizational Structure, and Leadership,” v Gender and the Civil Rights Movement, ed. Peter Ling a Sharon Monteith (New Brunswick: Rutgers University Press, 2004), 137. 106 Barnett, “Invisible Southern Black Women,” 167. 107 „Racial inequality in Minneapolis is among the worst in nation“, The Washington Post, staženo 27. prosince 2020, https://www.washingtonpost.com/business/2020/05/30/minneapolis-racial-inequality/.
29
Zmiňované společenské rozdíly se mnohem více projevovaly v urbanizovaných částech Minnesoty. Zatímco na venkově docházelo k větší integraci černochů a bělochů, ve městech zůstala společnost striktně segregovaná až do poloviny 20. století a otázka bydlení a nezaměstnanosti zde černochům působila velké problémy.108 Obyvatelé černošských čtvrtí neměli nárok na žádnou finanční podporu k zajištění bydlení, jelikož tyto čtvrtě byly považovány za tzv. rizikové oblasti (viz. Mapa č. 2), tedy chudé oblasti, ve kterých mělo bělochům hrozit nebezpečí napadení či okradení ze strany černochů. Ve čtvrtích obývaných bělochy bylo sice možné zažádat o finanční podporu, avšak černochům byla odepřena možnost se do těchto oblastí vůbec přestěhovat – buď byly nájmy tak vysoké, že si černoši nemohli bydlení v takových čtvrtích dovolit, nebo jim jednoduše majitelé odmítli své nemovitosti pronajmout. Pokud se i přesto podařilo nějakým černochům do takové oblasti nastěhovat, byli tak dlouho obtěžováni místními obyvateli, dokud se sami, tak jako tomu bylo v případě rodiny Leeových109 (viz. kapitola 1.1 Historický přístup Minnesoty k otrokářství a rasismu), nerozhodli odstěhovat.110 I přes schválení Zákona o rovných právech v otázkách bydlení (Equal Accommodation Act) v roce 1885, docházelo v první polovině 20. století stále k případům, kdy odmítli provozovatelé hotelů ubytovat a obsloužit černochy.111
108 I když zákony dnes již segregaci v otázce bydlení zakazují, z historických důvodů zůstávají stále části měst segregované a stále tak existují rasově izolované čtvrti a s nimi spojené problémy jako například rozdíly v příjmech či rozdíly v otázce vlastnictví nemovitostí/domovů. Christopher Ingraham, „Racial inequality in Minneapolis is among the worst in nation“, The Washington Post, staženo 27. prosince 2020, https://www.washingtonpost.com/business/2020/05/30/minneapolis-racial-inequality/. 109 Delton, Making Minnesota Liberal, 61-62. 110 “Covenants and Civil Rights: Race and Real Estate in Minneapolis,” The Historyapolis Project, staženo 24. října 2020, http://historyapolis.com/blog/2015/09/22/covenants-and-civil-rights-race-and-real-estate-in- minneapolis/. 111 Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 30
Mapa č. 2 – Mapa rozdělení města Minneapolis na rizikové čtvrti (červené čtvrti vyhrazené pouze pro černochy) ve 30. letech 20. století.
Zdroj: “Covenants and Civil Rights: Race and Real Estate in Minneapolis,” The Historyapolis Project, staženo 24. října 2020, http://historyapolis.com/blog/2015/09/22/covenants-and-civil-rights-race-and-real- estate-in-minneapolis/.
Tento stav se ještě více zhoršil po konci druhé světové války. Nejenže černoši byli považováni za rizikové osoby, kterým se neposkytovaly finanční půjčky, ale také většina volných ubytovacích kapacit byla primárně přenechávána navrátivším se vojákům.112 Stejně tak, jako byly rozdělené městské čtvrti, byli segregovaní také zaměstnanci a je hájící odbory. Jak již bylo zmíněno, imigranti byli rasisty považováni za podobně podřadné obyvatele jako černoši, což tyto dvě skupiny často stavělo na stejnou úroveň na společenském žebříčku, a to i v zaměstnání. I přesto však zpočátku odbory zůstávaly segregované a v některých případech docházelo dokonce ke konkurenčním bojům mezi oběma skupinami. K výraznější změně, a tedy ke spolupráci došlo až v první polovině 20. let v rámci dělnického hnutí.113 Jedním z hlavních důvodů se stala Velká hospodářská krize, v jejímž důsledku si jednotlivé skupiny uvědomily, že dosáhnou lepších výsledků, pouze pokud spojí své síly. Dosažení lepších pracovních podmínek, právní ochrany, nastavení minimální mzdy či snížení nezaměstnanosti obzvláště v době Velké hospodářské krize zajímalo totiž nejen černochy, ale i imigranty, a právě odbory se staly platformou, která mohla těchto cílů dosáhnout. Díky tomu se odbory staly nástrojem pro integraci černochů
112 Oficiální zákaz diskriminace bydlení vešel v platnost až roku 1967 v rámci Minnesota Human Rights Act. “The Minnesota Human Rights Act,“ Department of Human Rights, staženo 24. října 2020, https://mn.gov/mdhr/yourrights/mhra/. 113 Earl Spangler, The Negro in Minnesota (Minneapolis: T.S. Denison, 1961), 107. 31
do ekonomického a politického života Minnesoty.114
1.2.4. Federální intervence Odbory by však nikdy nebyly tak úspěšné, kdyby nebylo federální intervence v podobě osvíceného Nového údělu.115 Nový úděl byl soubor zákonů, vládních programů, finančních reforem, regulací a veřejných pracovních projektů, které v roce 1933 představil prezident Franklin D. Roosevelt. Jeho úkolem bylo povzbuzení ekonomiky a navýšení pracovních pozic po hospodářské recesi způsobené pádem newyorské burzy v roce 1929 a následným obdobím Velké hospodářské krize. Nový úděl sice cílil převážně pouze na hospodářskou obnovu, ale měl dopad také na otázku rasové diskriminace. V rámci tohoto politického záměru totiž vzniklo i několik programů, ze kterých mohli černoši nepřímo benefitovat. Konkrétně v Minnesotě se osvědčily především programy Správa pro civilní práce (Civil Works Administration – CWA), Správa pro veřejné práce (Public Works Administration – PWA), Národní správa pro mládež (National Youth Administration – NYA) a Správa pro pracovní projekty (Works Progress Administration – WPA). Tyto programy zajišťovaly finanční podporu pro školy, knihovny a různé vzdělávací projekty. Vytvářely nové pracovní pozice a rekvalifikační školení pro nezaměstnané. I když se během hospodářské krize kvůli nedostatku pracovních míst museli černoši potýkat s konkurencí v podobě bělochů na pracovních pozicích, které byly do té doby „vyhrazeny“ pouze jim,116 byly to právě programy Nového údělu, které umožnily černochům opustit pro ně „předurčená“ zaměstnání a ucházet se také o nová pracovní místa.117 V mnoha případech se tak právě během 30. let 20. století černoši vůbec poprvé objevují na pozicích, na které do té doby neměli dostatečnou kvalifikaci nebo které pro ně dříve kvůli jejich společenskému postavení a diskriminaci byly nedostupné. V roce 1934 zajistila CWA v Twin Cities pro místní černochy 72 nových pracovních pozic. Ze stejné doby se tak poprvé v historii tohoto státu dochovaly záznamy o prvních černoších pracujících jako zdravotní sestry, administrativní pracovníci nemocnic,
114 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 420. 115 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 422. 116 Černoši na začátku 20. století pracovali převážně jako dělníci, sluhové, hoteloví číšníci, holiči, kadeřníci, topiči, podkoní, farmáři, portýři, chůvy, pradleny, švadleny, komorníci, zedníci, poslíčci nebo kočí. Mary Ann Watt a Christopher Zinkowicz, "African American Occupations in the 1900s," Bekrs History center, staženo 28. října 2020, https://www.berkshistory.org/multimedia/articles/african-american-occupations-in-the-1900s/. Phyllis Wheatley House, Annual Report, 1933-34, Wheatley Center Records, box 1, Minneapolis Historical Society. 117 Mary Ann Watt a Christopher Zinkowicz, "African American Occupations in the 1900s," Bekrs History center, staženo 28. října 2020, https://www.berkshistory.org/multimedia/articles/african-american- occupations-in-the-1900s/. 32
knihovníci, sportovní instruktoři nebo inspektoři, kteří dohlíželi na dodržování spravedlivých podmínek při poskytování ubytování, což bylo pro černochy obzvláště důležité.118 V mnoha ohledech tyto sociální programy navazovaly na aktivity tzv. „black settlement houses“119 tím, že podporovaly začlenění černochů do rostoucí sítě státní a federální sociální péče a utvářely podmínky pro vzrůstající aktivismus. I přesto, že se místní rasisté snažili zabránit pozitivnímu dopadu Nového údělu na životy černochů ve formě překrucování pravidel a zneužívání podpory ve svůj vlastní prospěch, získali černoši několik klíčových výhod, a to především v rámci dělnického hnutí. Nově schválené zákony – Zákon o národní obnově průmyslu120 z roku 1933 a Wágnerův zákon121 z roku 1935, totiž zajistily právo bělochů i černochů organizovat se, zakládat odbory a stávkovat. Zavedly touto cestou právní ochranu odborů a zaměstnanců před zaměstnavateli a poskytly černochům nejen nástroj pro boj za jejich práva, ale také platformu pro jejich integraci.122 Touto platformou se stalo dělnické hnutí, které umožnilo černochům vydobýt si nejen lepší zaměstnání, ale také respekt a zasloužené rovnocenné postavení ve společnosti. Je zde tedy patrné propojení dělnického hnutí s hnutím za občanská práva nebo lépe řečeno cílů obou těchto organizací. Zatímco hnutí za občanská práva chtělo dosáhnout rovnocenného postavení černochů s bělochy hlavně skrze voličské právo, černoši angažující se v dělnickém hnutí chtěli dosáhnout téhož hlavně prostřednictvím své ekonomické soběstačnosti. Dělnické hnutí sice dosáhlo svého vrcholu dříve než hnutí za občanská práva,123 avšak připravilo živnou půdu pro úspěch, který přišel v polovině 60. let při vzájemné spolupráci Martina Luthera Kinga a George Meanyho, tehdejšího prezidenta AFL-CIO (viz. kapitola 2. Dělnické hnutí).124
118 Mary Ann Watt a Christopher Zinkowicz, "African American Occupations in the 1900s," Bekrs History center, staženo 28. října 2020, https://www.berkshistory.org/multimedia/articles/african-american- occupations-in-the-1900s/. 119 Šlo o hnutí černošských aktivistek na konci 19. a počátku 20. století, jehož cílem bylo zřizovat tzv. black settlement houses, které stejně jako například black church poskytovaly černochům místo, kde se mohli cítit relativně ochráněni před každodenní opresí a kde se mohli setkávat, vzdělávat a propojovat s místními aktivisty. Mezi nejznámnější patří Phyllis Wheatley House zřízený v roce 1924. Charles Hounmenou, "Black Settlement Houses and Oppositional Consciousness," Journal of Black Studies 43, no. 6 (2012): 646-66, staženo 28. října 2020, http://www.jstor.org/stable/23414663. 120 National Industrial Recovery Act, 40 U.S.C. § 401 (1933). 121 National Labor Relations Act, 29 U.S.C. § 151 (1935). 122 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 422. 123 Jedná se převážně o období mezi 30. a 50. lety 20. století. 124 Spangler, The Negro in Minnesota, 107. 33
2. Dělnické hnutí
Historie dělnického hnutí ve Spojených státech amerických sahá do druhé poloviny 18. století. V té době neexistovala dostatečná legislativa, která by chránila zaměstnance před „vykořisťujícími“ zaměstnavateli a která by jim zajišťovala bezpečné pracovní prostředí. Cílem dělnického hnutí bylo tedy skrze organizované odbory vybojovat vyšší platy, rozumnou pracovní dobu, zabránit dětské práci, zajistit bezpečné pracovní prostředí a poskytnout pomoc odborářům v případě nemoci, úrazu či nezaměstnanosti.125 Strategií, jak těchto cílů dosáhnout, bylo několik, avšak k nejčastějším praktikám patřily bojkoty a stávky. První zaznamenaná stávka se datuje k 31. březnu 1768, kdy krejčí v New Yorku protestovali proti snížení mezd.126 Za vůbec první americkou odborovou organizaci je pak považována Federal Society of Journeymen Cordwainers, která vznikla v roce 1794 ve Filadelfii.127 Od té doby se začali jednotliví řemeslníci shlukovat do odborů, které mimo jiné požadovaly pevně stanovenou mzdu, aby bránily řemeslníky před přílivem levné pracovní síly.128 Roku 1827 došlo k založení prvního odborového svazu Mechanics’ Union of Trade Associations in Philadelphia, který se stal vzorem pro americkou odborovou strukturu. Tento svaz sjednocoval jednotlivé odbory sdružující mechaniky v rámci jednoho města.129 O 25 let později pak byla založena první (nad)národní federace, která sdružovala místní odborové organizace vždy jednoho konkrétního oboru. Šlo o International Typographical Union, která poskytla záštitu typografickým odborům napříč Spojenými státy americkými a Kanadou. I přesto, že se jedná o období spojené s průmyslovou revolucí, za vznikem dělnického hnutí stáli především řemeslníci. Průmysloví dělníci hráli v počátcích tohoto hnutí jen malou roli, jelikož majitelé továren vyvíjeli velké úsilí na potlačení jakékoliv odborové činnosti. Do
125 “Labor movement,“ History, staženo 27. prosince 2020, https://www.history.com/topics/19th- century/labor. 126 Richard B. Morris, “Criminal Conspiracy and Early Labor Combinations in New York,“ Political Science Quarterly 52 (1937): 77, staženo 27. prosince 2020, https://www.jstor.org/stable/2143898?seq=1#metadata_info_tab_contents. 127 Omar Swartz, “Defending Labor in Commonwealth v. Pullis: Contemporary Implications For Rethinking Community,“ Murdoch University Electronic Journal of Law 11 (2004), staženo 27. prosince 2020, http://classic.austlii.edu.au/au/journals/MurUEJL/2004/3.html. 128 Omar Swartz, “Defending Labor in Commonwealth v. Pullis: Contemporary Implications For Rethinking Community,“ Murdoch University Electronic Journal of Law 11 (2004), staženo 27. prosince 2020, http://classic.austlii.edu.au/au/journals/MurUEJL/2004/3.html. 129 Louis H. Arky, “The Mechanics' Union of Trade Associations and the Formation of the Philadelphia Workingmen's Movement,“ The Pennsylvania Magazine of History and Biography 76 (1952): 142-143, staženo 27. prosince 2020, https://www.jstor.org/stable/20088351. 34
popředí se dostali až na přelomu 19. a 20. století.130 Konkrétní potřeby řemeslníků a dělníků však nebyly jedinou motivací pro vznik dělnického hnutí. To bylo ve velké míře ovlivněno také revolučními myšlenkami z dob Americké revoluce o spravedlivé občanské společnosti. Těmto ideálům však odporovala transformace ekonomiky s příchodem industrializace a s ní spojeným kapitalismem, který naopak jasně dělil společnost na chudé a bohaté. Proto ve 30. letech 19. století začaly vznikat dělnické svazy, které usilovaly o reformu pracovního trhu. Mezi nejznámější patřily National Labor Union a Knights of Labor, které měly své pobočky také v Minnesotě.131 Roku 1886 vznikla doposud stále fungující Americká federace práce (American Federation of Labor – AFL)132 v čele se Samuelem Gompersem, výrobcem doutníků, odborovým lídrem a příznivcem marxismu. AFL pod jeho vedením na rozdíl od předchozích svazů upustila od snahy reformovat pracovní trh a zaměřila se raději na přípravu dělnické třídy na dělnickou revoluci a následnou průmyslovou emancipaci.133 Formálně vedení AFL prohlašovalo, že zastupuje všechny dělníky bez ohledu na kvalifikaci, rasu, náboženství, národnost či pohlaví. Konkrétní místní pobočky AFL však spolupracovaly převážně pouze s kvalifikovanými bělošskými dělníky. V tomto případě narazila ideologie na realitu. Kromě rasistických a genderových předsudků byla mimo jiné důvodem exkluze také společenská struktura, která „předurčovala“ ženám a černochům zaměstnání na pozicích nekvalifikované síly. Zaměstnance na těchto pozicích bylo pro odbory těžké organizovat. Často totiž šlo o nevzdělané a chudé občany, kteří nevěděli, jak by jim členství v odborech mohlo pomoci. Zároveň bylo těžké komunikovat s černochy, kteří často pracovali jako sluhové v domácnosti. Pro odbory bylo mnohem jednodušší mobilizovat více zaměstnanců jednoho podniku než individuální černochy pracující u soukromých osob. Hlavními důvody byla však decentralizace odborové struktury a neschopnost a neochota vedení AFL vymáhat prosazování demokratických ideálů i na místní úrovni. Lídři jednotlivých odborů, kteří se neuměli oprostit od rasových předsudků, bránili černochům nejen stát se členy těchto odborových organizací, ale také vůbec získat
130 “Labor movement,“ History, staženo 27. prosince 2020, https://www.history.com/topics/19th- century/labor. 131 Knights of Labor byla tajná organizace, která vznikla v roce 1869 ve Filadelfii, a která přijímala do svých řad jak ženy, tak černochy. Sdružovala jak vlastníky malých podniků, tak dělníky. Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and- labor-organizing-minnesota. 132 V dnešní době fungující pod zkratkou AFL-CIO. 133 “Labor movement,“ History, staženo 27. prosince 2020, https://www.history.com/topics/19th- century/labor. 35
zaměstnání.134 AFL se tak pomalu ale jistě stala rasistickou a sexistickou organizací, která do svých řad přijímala rigidní bělošské organizace, jako byla například striktně bělošská organizace Association of Machinists.135 Důkazem toho je i fakt, že v roce 1902 tvořili černoši sotva 3 % členů AFL, a to pouze v segregovaných místních odborech. Podobně na tom byly i ženy a imigranti z východní Evropy.136 Paradoxem je, že Gompers, který původně hlásal integraci a rovnocenné postavení všech Američanů, později černochy kritizoval za to, „že dovolili, aby byli zneužíváni jako levná síla“ a radil jim, aby založili vlastní černošské odbory, jelikož AFL „nezaručuje, že sociální bariéry, které mezi bělochy a černochy existují, by mohly nebo by měly být odstraněny.“137 Těmito svými výroky segregaci americké společnosti ještě více podporoval. Rasistické smýšlení a segregace odborů vedly často k rasově motivovanému násilí. Takovým příkladem se stala i stávka v Aluminum Ore Company v East St. Louis v roce 1917, kdy vedení této firmy dovezlo na místo několik černochů z Jihu, aby stávku rozvrátili. Tím se nejen zbavili odborářů, ale ještě podpořili rasovou nenávist mezi bělochy a černochy. Celá stávka tak skončila smrtí téměř 200 černochů a vyhnáním 10 000 z jejich domovů v St. Louis v rámci nenávistné reakce bělochů na rozvrácení stávky najatými černochy.138 Síla odborů na počátku 20. století však začala ochabovat. Důvodů bylo několik. Vedle zmiňovaného násilí vyprovokovaného během stávek a rasistického profilování většiny odborových poboček se jednalo hlavně o spojování odborů se zastánci anarchismu a socialismu. Američané, kteří v době krize přicházeli o práci, považovali odbory zajišťující nevítaným imigrantům práci za protivlastenecké živly. Fakt, že imigranti „brali“
134 Nebylo tomu tak vždy. Knights of Labor stejně jako CIO měly s organizací a integrací černochů v rámci odborů dobrou zkušenost. Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions-and-the-negrothe-record-of- discrimination/. 135 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions- and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 136 Velká vlna diskriminace a předsudků se objevila taky vůči imigrantům z Asie. “Labor movement,“ History, staženo 27. prosince 2020, https://www.history.com/topics/19th-century/labor. Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions-and-the-negrothe-record-of- discrimination/. 137 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions- and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 138 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions- and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 36
Američanům práci a vstupovali do odborů, které jim zajišťovaly v některých případech lepší pracovní podmínky než místním obyvatelům, nebyl veřejností vnímán pozitivně a způsobil tak úpadek odborů.139 To se však změnilo ve spojitosti s ekonomickou obnovou reagující na Velkou hospodářskou krizi ve 30. letech 20. století. Když v roce 1935 vstoupil v platnost na popud prezidenta Franklina D. Roosevelta Wágnerův zákon,140 získaly odbory možnost kolektivního vyjednávání. Tato nová zbraň dostala odbory opět na vrchol. I přesto však také během krize AFL odmítla poskytnout černochům pomoc, a krize tak zničila většinu jejich výdobytků v rámci hnutí. Jedinou výjimkou se stal první černošský odbor Brotherhood of Sleeping Car Porters (BSCP) založený roku 1925 Philipem Randolphem,141 americkým odborovým lídrem a aktivním členem hnutí za občanská práva černochů.142 Brotherhood of Sleeping Car Porters si získal mezi černochy velkou podporu. Již roku 1933 čítal tento odbor 35 000 členů,143 což byla téměř polovina všech černošských členů za desetiletí fungování AFL.144 Významnou členskou základnu získal mimo jiné také díky vydávání svých vlastních novin The Black Worker (viz. Obrázek č. 1), skrze které šířil osvětu o dělnickém hnutí a informoval veřejnost o svých cílech, praktikách, aktuálních úspěších atd.145
139 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions- and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 140 National Labor Relations Act, 29 U.S.C. § 151 (1935). 141 Edward Berman, „Brotherhood of Sleeping Car Porters: The Pullman Porters Win,“ The Nation, 21. srpna 1935, staženo 28. prosince 2020, https://socialwelfare.library.vcu.edu/eras/great-depression/brotherhood-of- sleeping-car-porters-win-over-pullman-company/. 142 Jednalo se o vůbec první odbory vedené černochem, které byly přijaty pod záštitu AFL. BSCP vznikla v návaznosti na nespravedlivé zacházení s černochy v rámci Pullman Company, která v té době byla jedním z největších zaměstnavatelů černochů ve státech. Díky velkému růstu členské základny sdružovala BSCP zaměstnance dráhy napříč Kanadou, Mexikem a Spojenými státy americkými. 143 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions- and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 144 „African American Rights,“ University of Maryland, Hornbake Library, staženo 2. ledna 2021, https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights. 145 „African American Rights,“ University of Maryland, Hornbake Library, staženo 2. ledna 2021, https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights 37
Obrázek č. 1 – The Black Worker, noviny vydávané organizací Brotherhood of Sleeping Car Porters, červenec 1937
Zdroj: „African American Rights,“ University of Maryland, Hornbake Library, staženo 2. ledna 2021, https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights.
Založení tohoto odboru nemělo pouze obrovský význam pro začlenění černochů do dělnického hnutí, ale hrálo také velkou roli v rámci boje za občanská práva černochů. Jeho zakladatel Randolph se stal vyzyvatelem politiky AFL a bojovníkem za ukončení praktik „Jim Crow“ prosazovaných jednotlivými místními odbory spadajícími pod AFL. Zároveň ve spolupráci s NAACP bojoval za rovnocenné postavení černochů na všech společenských úrovních.146 K jeho největším úspěchům patří vyjednávání z roku 1941, kdy vyhrožoval organizací národního pochodu na Washington D.C., pokud federální vláda nepodnikne
146 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor- unions-and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 38
kroky vedoucí k ukončení diskriminace v zaměstnávání černochů. Tento tlak přinutil prezidenta Franklina D. Roosevelta mimo jiné k založení Fair Employment Practice Committee, která měla za úkol dohled nad prosazováním zákazu diskriminačních praktik v obranných složkách financovaných federální vládou.147 •
Během 30. a 40. let 20. století došlo ke dvěma zásadním okamžikům v otázce rasové diskriminace v rámci dělnického hnutí. Prvním bylo zřízení Výboru průmyslových organizací (Committee of Industrial Organizations – CIO),148 který se v roce 1935 z důvodu ideologického rozkolu odtrhl od AFL.149 CIO totiž nesouhlasilo s rasovou segregací, kterou AFL svými činy podporovala (viz Obrázek č. 2). Podobně jako Knights of Labor (blíže viz. kapitola 2.1. Počátky dělnického hnutí v Minnesotě) spolupracovala blíže s místními lídry a pracovala na začlenění žen a černochů do odborů. CIO si tak velmi rychle získal velkou členskou základnu právě díky důslednějšímu zapojování menšin. Do konce druhé světové války čítal CIO přes 12 milionů členů.150 Většina černochů, kteří se k CIO v té době přidali, vstoupila do odborů vůbec poprvé v historii dělnického hnutí.
147 „African American Rights,“ University of Maryland, Hornbake Library, staženo 2. ledna 2021, https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights. 148 Později přejmenován na Kongres průmyslových organizací (Congress of Industrial Organizations – CIO). 149 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 150 “Labor movement,“ History, staženo 27. prosince 2020, https://www.history.com/topics/19th- century/labor. 39
Obrázek č. 2 – Propagační CIO leták odsuzující diskriminaci ze 40. let 20. století
Zdroj: „African American Rights,“ University of Maryland, Hornbake Library, staženo 2. ledna 2021, https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights.
V rámci tzv. „sit-down“151 stávek organizovaných CIO zastupovali černoši pozice lídrů jednotlivých výborů, byli jmenováni vůdci demonstrantů a podíleli se na vedení místních odborů. Zapojení černochů na těchto pozicích představovalo velký zvrat nejen pro dělnické hnutí, ale také pro ostatní černochy, pro které se tito odvážní místní lídři stali vzorem.152 CIO se tak jako první z národních odborových organizací podařilo úspěšně integrovat bělochy a černochy v rámci jejich odborů, a to právě díky důsledné práci místních lídrů. Kromě toho mezi léty 1945 až 1970 napomohla masová podpora CIO a kolektivní vyjednávání více než ztrojnásobit týdenní mzdu zaměstnanců ve výrobě, zajistit odborářům důchodové benefity a podporu v případě nemoci či nezaměstnanosti a prostřednictvím smluvních ochran výrazně
151 Pod pojmem sit-down stávka se chápe jedna z praktik nenásilného protestu, kdy zaměstnanci zůstali sedět na svých pracovních místech, ale odmítli pracovat. Tím pádem okupovali a bránili danému podniku v pracovním procesu. 152 Být lídrem dělnického hnutí představovalo pro černochy velké nebezpečí. Někteří byli uneseni, jiní mláceni a několik jich přišlo i o život. Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions-and-the-negrothe-record-of- discrimination/. 40
posílit jejich právo na spravedlivé a bezpečné zacházení na pracovišti.153 Druhým významným činem byla aktivita již zmiňovaného výboru Fair Employment Practices Committee, kterému se podařilo částečně prolomit diskriminační vzorce v rámci několika klíčových průmyslových odvětví. Mimo tato odvětví však zůstal železniční průmysl, který paradoxně zaměstnával velké množství černochů. Odbory hájící železničáře i nadále černochy diskriminovaly. Donutit tyto odbory k ukončení diskriminace nebylo v této době možné, hlavně proto, že během druhé světové války jejich vedení vyhrožovalo, že pokud bude federální vláda dále zasahovat do jejich politik a bude požadovat ukončení diskriminace, přestanou železnice pracovat. To si však vláda nemohla v době války dovolit. V případě omezení železniční dopravy by totiž zkolaboval celý zásobovací systém. Z tohoto důvodu založili černoši zaměstnaní na dráze vlastní odbory Negro Railway Labor Executive Committee, které jménem diskriminovaných černochů vznesly několik žalob. V rámci jedné z těchto žalob rozhodl Nejvyšší soud, že podle Railway Labor Act z roku 1926 nemůže většinový odbor diskriminovat menšinové skupiny, které nejsou členy těchto odborů. Princip stanovený tímto rozhodnutím zachránil černochy před vyloučením z železničního průmyslu.154 Díky začlenění žen a černochů v době druhé světové války do výrobního procesu a s rozmachem masové produkce a rozvojem služeb získaly tyto dvě skupiny mnohem větší zastoupení také v odborech. V roce 1945 přijímalo již 109 z 450 odborů černochy jako své členy, kterých v součtu bylo 646. I přesto, že v porovnání s celkovým počtem bělochů v odborech, kterých bylo 54 334, se jedná o poměrově malé číslo, šlo o velký úspěch a pokrok od roku 1935, kdy vznikly teprve první integrované odbory.155 Avšak vedení dělnického hnutí bylo stále z velké části v rukách mužů bělochů, stejně tak jako kvalifikovaná pracovní místa. Když v roce 1955 došlo ke sloučení AFL a CIO, bylo přijato ustanovení, že všichni pracující bez ohledu na rasu, vyznání, barvu pleti, národnost nebo původ budou mít stejný podíl na všech výhodách vyplývajících ze členství v odborové organizaci. Navzdory tomu však rasová diskriminace a segregace v mnoha odborech stále
153 “Labor movement,“ History, staženo 27. prosince 2020, https://www.history.com/topics/19th- century/labor. 154 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions- and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 155 Interracial Commission of Minnesota, “The Negro Worker’s Progress in Minnesota: Report,” (St. Paul: 1949), 56. 41
přežívala.156 I přes nechvalnou reputaci, kterou si ve svých počátcích AFL kvůli segregaci odborů získala, hrála v první polovině 60. let po sloučení s CIO důležitou roli v rámci boje za občanská práva Afroameričanů.157 Zásluhu na tom měl především tehdejší prezident AFL- CIO George Meany. Meany byl jedním z progresivních bělochů, který otevřeně obhajoval svobodu jednotlivce. Na shromáždění AFL-CIO v roce 1960 prohlásil, že „co chceme pro sebe, chceme pro celé lidstvo“.158 Aby Meany prosadil své přesvědčení, sešel se na začátku roku 1960 přímo s Martinem Lutherem Kingem, se kterým se domluvil na společném postupu a vzájemné podpoře. Z jednání vzešla domluva, že AFL-CIO zřídí investiční odbor, který bude směřovat zisky z odborových penzijních fondů do sociálních programů na podporu bydlení pro černochy, aby tak pomohl snížit ekonomickou nerovnost mezi černochy a bělochy. Meany tuto dohodu dodržel a odbor vznikl ještě téhož roku. Zároveň ustanovil podporu hnutí za občanská práva Afroameričanů jako jeden z primárních cílů AFL-CIO.159 King si spolupráce s AFL-CIO vážil a podporoval ji. Uvědomoval si totiž, že černoši jsou téměř výhradně „pracující lid“. Na setkání s výkonnou radou AFL-CIO komentoval smysluplnost propojení dělnického hnutí a hnutí za občanská práva Afroameričanů těmito slovy:
We are confronted by powerful forces telling us to rely on the good will and understanding of those who profit by exploiting us. They resent our will to organize. They are shocked that active organizations, sit-ins, civil disobedience, and protests are becoming everyday tools just as strikes, demonstrations, and union organizations became yours to insure that bargaining power genuinely existed on both sides of the table.160
Pod Meanyho vedením se k hnutí za občanská práva přidaly i další odborové pobočky,
156 Herbert Hill, “Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination, ” Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions- and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 157 “Labor movement,“ History, staženo 27. prosince 2020, https://www.history.com/topics/19th- century/labor. 158 Kenneth Quinnell, “King and Meany Brought Civil Rights and Labor Together for a Legacy That Continues Today.” AFL-CIO Blog, 12. ledna 2018, staženo 10. ledna 2021, https://aflcio.org/2018/1/12/king-and-meany-brought-civil-rights-and-labor-together-legacy-continues-today. 159 Kenneth Quinnell, “King and Meany Brought Civil Rights and Labor Together for a Legacy That Continues Today.” AFL-CIO Blog, 12. ledna 2018, staženo 10. ledna 2021, https://aflcio.org/2018/1/12/king-and-meany-brought-civil-rights-and-labor-together-legacy-continues-today. 160 Kenneth Quinnell, “King and Meany Brought Civil Rights and Labor Together for a Legacy That Continues Today.” AFL-CIO Blog, 12. ledna 2018, staženo 10. ledna 2021, https://aflcio.org/2018/1/12/king-and-meany-brought-civil-rights-and-labor-together-legacy-continues-today. 42
které finančně podporovaly Kingovu organizaci Southern Christian Leadership Conference, napomáhaly organizovat registraci voličů v převážně černošských oblastech po celém Jihu a platily kauce za vězněné aktivisty. V roce 1963 mobilizovalo dělnické hnutí v čele s AFL- CIO přes 40 000 odborových členů, aby se přidali k pochodu na Washington za práci a spravedlnost organizovaného Philipem A. Randolphem.161 Následující rok zaslal Meany všem pobočkám AFL-CIO výzvu k implementaci jím navrženého programu podpory bytové výstavby, která měla napomoci jak bělochům, tak černochům získat kvalitní bydlení a stát se vlastníky dané nemovitosti. Tímto krokem chtěl podpořit jejich ekonomickou soběstačnost. Toho dosáhl skrze zřízení Mortgage Investment Trust.162 Současně se AFL-CIO podílela na kritickém lobbování, které významně přispělo ke schválení Zákona o občanských právech 1964 a Zákona o volebním právu 1965 (viz. Obrázek č. 3).
Obrázek č. 3 – Prezident Lyndon B. Johnson podávající pero Dr. Martinu Lutheru Kingovi a AFL-CIO prezidentovi Georgovi Meanymu při podepisování Zákona o občanských právech roku 1964
Zdroj: „African American Rights,“ University of Maryland, Hornbake Library, staženo 2. ledna 2021, https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights.
161 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor- unions-and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 162 Mortgage Investment Trust byl v roce 1984 nahrazen Housing Investment Trust, jedním z prvních sociálně odpovědných investičních fondů v USA. Od jeho vzniku vzrostla jeho hodnota až na 4,5 miliardy USD a pomohl financovat více než 100 000 dostupných bytových jednotek a vytvořit desítky tisíc pracovních míst v odborech. Kenneth Quinnell, “King and Meany Brought Civil Rights and Labor Together for a Legacy That Continues Today.” AFL-CIO Blog, 12. ledna 2018, staženo 10. ledna 2021, https://aflcio.org/2018/1/12/king- and-meany-brought-civil-rights-and-labor-together-legacy-continues-today. 43
Nakonec však stejně jako v případě spolupráce černochů s imigranty, i AFL-CIO pod vedením George Meanyho mělo v podpoře boje za rovnoprávné postavení černochů konzistentní výkyvy. I přesto, že Meany podpořil lobbying za Zákon o občanských právech a neprotestoval proti následné kritice přetrvávající diskriminace v odborech, odmítl podpořit pochod na Washington, odmítal podobné formy aktivismu za občanská práva a často odkazoval na černochy jako „you people“, čímž nepřímo vyjadřoval tzv. „othering“. Jinými slovy stále považoval černochy za skupinu lidi odlišnou bělochům.163 Když ho Philip A Randolph obvinil z nedostatku ochoty a důslednosti vedení AFL-CIO při odstraňování diskriminace ze členských odborů, Meany se neudržel a zareagoval velmi nepatřičně: „Who in the hell appointed you as guardian of the Negro members in America“. 164 V tu chvíli se Meany považoval za obětního beránka, kterého Randolph podle něj vinil za celou existenci diskriminace. Následně pak odsuzoval jakoukoliv formu aktivismu za občanská práva, jelikož aktivisté požadovali nejen rasovou rovnost, ale také radikálnější pojetí pracovního trhu.165 Je tedy otázkou, co způsobovalo Meanyho ambivalentní chování, ale dá se vypozorovat podobná motivace, jakou měli právě imigranti či Židé ve spolupráci s černochy. Dokud podpora hnutí za občanská práva přinášela AFL-CIO popularitu a navyšovala členskou základnu, bylo vše v pořádku. Ve chvíli, kdy však aktivisté začali AFL-CIO kritizovat a požadovat radikální změny v struktuře této odborové organizace, narazili na odpor. Zůstává také otázkou, jestli dopis, který zveřejnil Meany po zavraždění Martina Luthera Kinga, měl být pouze populistickým tahem, nebo jestli šlo o upřímné vyjádření respektu a smutku nad ztrátou bývalého spolupracovníka (viz. Obrázek č. 4). Ať tak nebo tak, propojení dělnického hnutí a hnutí za občanská práva, které King a Meany odstartovali, se ukázalo být pro obě zapojené strany velmi přínosné a jejich spolupráce funguje doposud.166
163 Paul Frymer, “Affirmative Action in American Labor Unions: Necessary but Problematic for the Cause of Civil Rights,“ Revue francaise d’études américaines no. 111 (January 2007): 76. Staženo 12. ledna 2021. https://www.cairn.info/revue-francaise-d-etudes-americaines-2007-1-page-73.htm. 164 Paul Frymer, “Affirmative Action in American Labor Unions: Necessary but Problematic for the Cause of Civil Rights,“ Revue francaise d’études américaines no. 111 (January 2007): 76. Staženo 12. ledna 2021. https://www.cairn.info/revue-francaise-d-etudes-americaines-2007-1-page-73.htm. 165 Paul Frymer, “Affirmative Action in American Labor Unions: Necessary but Problematic for the Cause of Civil Rights,“ Revue francaise d’études américaines no. 111 (January 2007): 76. Staženo 12. ledna 2021. https://www.cairn.info/revue-francaise-d-etudes-americaines-2007-1-page-73.htm. 166 „African American Rights,“ University of Maryland, Hornbake Library, staženo 2. ledna 2021, https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights. 44
Obrázek č. 4 – Vyjádření AFL-CIO prezidenta George Meanyho k zavraždění Martina Luthera Kinga
Zdroj: „African American Rights,“ University of Maryland, Hornbake Library, staženo 2. ledna 2021, https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights.
45
2.1 Počátky dělnického hnutí v Minnesotě
Počátky dělnického hnutí v Minnesotě sahají do poloviny 19. století, kdy se zde objevují první organizované skupiny hájící práva zaměstnanců. To dokazují záznamy o stávce krejčích požadujících vyšší platy z roku 1854.167 Tato skupina však neměla stanovené dlouhodobé cíle, a proto se hned po uskutečněné stávce rozpadla. První dlouhodobě fungující organizované odbory vznikly v Minnesotě o dva roky později, kdy nespokojení tiskaři svolali první odborovou schůzi na území tohoto státu. Na této schůzi byla z řad přítomných tiskařů zvolena devítičlenná exekutiva, která reprezentovala novou stálou instituci hájící práva tiskařů v hlavním městě St. Paul.168 Zpočátku hrála tato instituce pouze okrajovou roli, jelikož neměla dostatečnou členskou základnu a uznání dalších státních orgánů. To se však změnilo v roce 1858, kdy se místní tiskaři připojili k National Typographical Union a stali se tak místní pobočkou národní unie nazvanou Local 42 (viz. Obrázek č. 5).169 Propojení s federální unií zajistilo místní pobočce nejen finanční podporu, ale propůjčilo jí také kredibilitu k jednání s politiky a zaměstnavateli, kteří rozhodovali o osudech místních dělníků. Úspěch Local 42 v podobě navázání kontaktu s federální organizací, inspiroval i další aktivisty, kteří začali zakládat další odborové organizace i mimo hlavní město napříč různými obory.170
167 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 168 George B. Engberg, “The Rise of Organized Labor in Minnesota,“ Minnesota History 21, no. 4. (December 1940): 372-394, staženo 3. listopadu 2020, 372-375, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/21/v21i04p372-394.pdf. 169 Struktura amerických odborů byla nastavena tak, že existovala centrální národní organizace, která měla pod sebou menší regionální nebo lokální pobočky tzv. locals. Ty měly na starosti nejen mobilizaci nových odborářů, ale také volbu svých zástupců, vyjednávání se zaměstnavateli, dohlížení nad dodržováním uzavřených dohod a získávání financí do fondu pro podporu svých členů v době stávek. Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor- and-labor-organizing-minnesota. 170 George B. Engberg, “The Rise of Organized Labor in Minnesota,“ Minnesota History 21, no. 4. (December 1940): 372-394, staženo 3. listopadu 2020, 372-375, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/21/v21i04p372-394.pdf. 46
Obrázek č. 5 – Charta zakládající Local 42 – pobočku International Typographical Union v Minneapolis a St. Anthony 171
Zdroj: George B. Engberg, “The Rise of Organized Labor in Minnesota,“ Minnesota History 21, no. 4. (December 1940): 372-394, staženo 3. listopadu, 2020, 377, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/21/v21i04p372-394.pdf.
Budování odborů a dělnického hnutí brzy přerušila občanská válka. Její dopady měly však na dělnické hnutí pozitivní vliv. Po válce totiž došlo k velké vlně přistěhovalectví, která
171 Tiskárny v Minneapolis a St. Anthony brzy zorganizovaly vlastní odbory. Dne 10. září 1859 získali od národní organizace zakládající chartu. George B. Engberg, “The Rise of Organized Labor in Minnesota,“ Minnesota History 21, no. 4. (December 1940): 372-394, staženo 3. listopadu 2020, 377-378, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/21/v21i04p372-394.pdf. 47
následně způsobila nárůst místní populace. Šlo hlavně o Němce, Finy a Židy. Noví obyvatelé mířili převážně do měst, což výrazně zvýšilo míru urbanizace a s ní spojený počet obyvatel pracujících v průmyslu a službách. Právě mezi touto společenskou vrstvou našlo dělnické hnutí v Minnesotě velkou podporu. Nově vznikající organizace jako například Jewish Labor Lyceum and Workmen’s Circle se staly centrem místních etnických komunit a jejich politické aktivity v Twin Cities. Tyto odbory totiž poskytovaly svým členům nejen pojištění v případě úrazu, nemoci či smrti, ale také jim pomáhaly získávat práci, což bylo pro nově příchozí imigranty zásadní.172 Zatímco v roce 1850 činil počet obyvatel hlavního města St. Paul pouze 1 100 osob, během následujícího desetiletí vzrostl tento počet téměř o 1000 % a dále rostl.173 Podobně tomu bylo i v Minneapolis, které se během druhé poloviny 19. století stalo obchodním a průmyslovým centrem Minnesoty. Z tohoto původně farmářského státu se tak během této doby postupně stávalo průmyslové centrum Středozápadu s rostoucí populací dělníků. Průměrný počet obyvatel zaměstnaných ve výrobě stoupl během 40 let z 63 osob v roce 1850 na 79 629 osob. Hlavními dvěma průmyslovými odvětvími se koncem 19. století stalo zpracování mouky a dřevorubectví, což vycházelo z farmářské tradice tohoto státu. Překvapivě se však prvními lídry dělnického hnutí stali stejně tak jako na federální úrovni zástupci řemeslníků, jako byli například obuvníci, tesaři, krejčí, bednáři, zednáři, tiskaři nebo novináři, kteří navázali na svou předválečnou činnost.174 Míra průmyslového vývoje a s ní spojená urbanizace v Minnesotě patřila v tomto období k americkému nadprůměru.175 Právě tento rychlý nárůst obyvatel zaměstnaných v průmyslu a ve službách si velmi brzy vyžádal i rozšíření sítě odborů, a tedy i posílení dělnického hnutí, které by bránilo zaměstnance před zaměstnavateli a bojovalo za lepší pracovní podmínky, vyšší mzdy, desegregaci pracovních pozic atd. (rasové otázce se blíže věnuje kapitola 2.2 Rasová integrace a místní aktivismus). Během 70. a 80. let 19. století bylo zaznamenáno několik stávek a vznik dalších odborů,
172 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 173 “Census of Population and Housing,” United States Census Bureau, staženo 20. dubna 2020, https://www.census.gov/prod/www/decennial.html. 174 George B. Engberg, “The Rise of Organized Labor in Minnesota,“ 372-373. 175 Podpůrná data byla zpracována serverem Wikipedia.org (https://en.wikipedia.org/wiki/Urbanization_in_the_United_States) v přehledné tabulce popisující míru urbanizace v jednotlivých státech USA od roku 1790 do roku 2010. Zdrojová data pocházejí z archivu U.S. Census Bureau (https://www.census.gov/). George B. Engberg, “The Rise of Organized Labor in Minnesota,“ 380-381. 48
například General Workingsmen’s Union, Miller’s Union, German American Typographia, Bricklayers Benevolent Union No. 1, Cigar Makers’ International Union of America No. 98 a další.176 Nejdéle doposud fungující odbory jsou pak The Brotherhood of Locomotive Engineers No. 102 of Austin, které byly založeny roku 1870 a sdružovaly dělníky pracující na výstavbě americké železniční sítě.177 Většina nově vznikajících odborů se zpočátku nedělila pouze podle pracovního odvětví, ale také podle rasy a původu. I v rámci bělošské populace se segregovaly jednotlivé přistěhovalecké skupiny, a tak vznikaly ryze německé, židovské nebo skandinávské odbory. Svou roli hrála nejen diskriminace ze strany místní bělošské populace, ale také prvotní neznalost anglického jazyka a kulturní zázemí, které imigranti ve svých komunitách utvářeli. Docházelo tak do určité míry k dobrovolné izolaci. Kromě toho, etnické odbory si získaly silnou členskou základnu tím, že svým členům slibovaly zajištění pracovní pozice po příjezdu do Ameriky. Neměli proto problém s nabíráním členů, jelikož se jím stal skoro každý z jejich etnické skupiny, kdo se rozhodl do dané oblasti emigrovat.178 První snahy o propojení odborů napříč národnostním rozdělením v rámci získání větší vyjednávací síly zejména proti působícím monopolům a trustům, které ovládaly místní trh, se objevily až v 70. letech 19. století. Spolupráce mezi jednotlivými odvětvími byla žádoucí a vedla ke vzniku tzv. městských rad a federací, které neshromažďovaly individuální pracovníky, ale celé odbory. V těchto radách měly zastoupení všechny členské odbory.179 Zvolení delegáti pak organizovali společná setkání, kde se diskutovalo o pracovních podmínkách, přípravách stávek, bojkotech zaměstnavatelů zneužívajících jejich postavení a používajících nekalé praktiky, lobbingu a celkovém zapojení do politiky. Odborové městské rady však nefungovaly pouze jako politické organizace, ale staly se také komunitními centry, které vedle organizace pracovníků pořádaly společenské akce. Mezi ty nejvyhlášenější patřily oslavy Svátku práce (Labor Day).180 První minnesotskou odborovou federací se stala Workingmen’s Association Number
176 George B. Engberg, “The Rise of Organized Labor in Minnesota,“ 380-381. 177 James Sponholz, “Brotherhood of Locomotive Engineers; 1888 Listing of Divisions,“ staženo 8. listopadu 2020, http://freepages.rootsweb.com/~sponholz/genealogy/BLE%20Divs%201888.html. 178 George Naumoff, interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society Library, 1. prosince 1981, transkript 1. 179 V této době se jednalo zatím pouze o bělošské odbory. První integrované odbory v Minnesotě totiž vznikly až v roce 1890. Šlo o místní pobočku AFL. 180 George B. Engberg, “The Knights of Labor in Minnesota,“ Minnesota History 22, no. 4 (December 1941): 367-390, staženo 8. listopadu 2020, 389-390, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/22/v22i04p367-390.pdf. 49
One založená v hlavním městě St. Paul roku 1873, která se podobně jako později AFL inspirovala marxistickým učením. Členy této federace byli jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé, kteří se snažili prosadit pracovní benefity jako například podporu při nemoci, úrazu, postižení či v nezaměstnanosti. Kromě toho bylo cílem Workingmen’s Association Number One zajistit veřejnou soutěž ve snaze zabránit rozmachu monopolů a trustů.181 Důležitou roli v dělnickém hnutí hráli na území Minnesoty již zmiňovaní Knights of Labor. Knights of Labor byla tajná organizace založená roku 1869 ve Filadelfii, která jako první na federální, ale i místní úrovni přijímala do svých řad také ženy a černochy.182 V Minnesotě byla jejich první pobočka zřízena roku 1878 v Minneapolis. Následně v 80. letech vznikaly další například v Duluthu nebo St. Paul.183 V době svého největšího rozmachu184 měla tato organizace díky rozsáhlé síti svých poboček po celých Spojených státech jednu z největších členských základen. Již v roce 1886 čítaly minnesotské pobočky Knights of Labor přes 10 000 členů. Tento nárůst jim zajistil nejen dostatečnou finanční podporu z členských příspěvků, ale také silnou pozici u jednacích stolů. Místní aktivisté dokonce nominovali své členy do předsednictva národní pobočky.185 I když stávky nepatřily mezi nejčastější vyjednávací taktiky této organizace, podařilo se právě díky podpoře Knights of Labor zorganizovat tři železniční stávky na území Minnesoty. Jak bylo však již zmíněno, železniční doprava a práce na železnici byly ožehavým tématem, a proto dvě z těchto tří stávek byly nakonec rozehnány policií. Knights of Labor se proto raději místo na železniční průmysl zaměřili především na pomoc farmářům a dělníkům v podobě prosazování progresivní politiky. Mezi největší úspěchy na tomto poli patří zřízení pozice ministra práce Minnesoty, kterým se roku 1887 stal statistik John Lamb.186 Stejně jako Workingmen’s Association Number One i Knights of Labor měli za cíl ukončit působení monopolů a trustů. Jejich agenda však sahala dál. Řemeslníci, kteří tvořili většinu členů této organizace, chtěli prosadit reformu pracovního trhu a bankovního sektoru. Takovou, která by zabránila těmto seskupením ovládajícím trh vůbec vzniknout. To se jim
181 George B. Engberg, “The Rise of Organized Labor in Minnesota,“ 382. 182 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 183 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 184 Na federální úrovni působili Knights of Labor od roku 1869 do roku 1949. Jejich vliv však vyprchal již na konci 19. století. 185 George B. Engberg, “The Knights of Labor in Minnesota,“ 388. 186 George B. Engberg, “The Knights of Labor in Minnesota,“ 388. 50
však nepodařilo, kvůli čemuž přišli o hlavní bod svého programu. Kromě toho, neslavili Knights of Labor úspěch ani ve snaze zajistit právní zákaz dětské práce nebo uzákonit osmihodinovou pracovní dobu.187 Na přelomu 19. a 20. století se Knights of Labor dostali do úpadku. Kromě ztráty popularity se příčinou staly také dvě ekonomické krize v 70. a 80. letech 19. století. V době těchto krizí totiž místní obyvatelé přicházeli o svá zaměstnání, a tak neměli motivaci podporovat odbory. S ekonomickou konjunkturou už však Knights of Labor neměli dostatek sil na zotavení. I přes rychlý konec Knights of Labor měla jejich činnost důležitý dopad. Podařilo se jim totiž připravit půdu pro své nástupce, kteří dosáhli zmiňovaných cílů pouze o několik let později.188 V Minnesotě se tímto nástupcem stala American Federation of Labor.189
2.2 Rasová integrace odborů a místní aktivismus Podle demokratických ideálů, které propagovali přední lídři dělnického hnutí, nebylo pro rasovou diskriminaci v odborech místo. Ideály se však často značně lišily od reality, a proto otázka rasismu a segregace je relevantním tématem i pro toto hnutí. Diskriminace napříč odbory odrážela nejen rasové předsudky jednotlivých odborových členů, ale také upřednostňování hospodářských cílů nad sociálními. Není proto nijak překvapující, že k rasisticky motivovaným nepokojům docházelo i mezi dělníky190 a že boj za právo na kolektivní vyjednávání, pojištění v nezaměstnanosti, zákony zajišťující minimální mzdu atd. měl přednost před liberálními ideály v otázce občanských svobod, práva volit nebo rovných příležitostí pro všechny.191 Ve většině případů proto vznikaly zprvu odbory pouze pro bělochy. Jedinou výjimkou byly průmyslová odvětví s masovou produkcí, kde černoši představovali velké procento zaměstnanců, a tudíž pro odbory důležitou početní podporu při vyjednáváních se zaměstnavateli. Šlo o odbory jako United Automobile Workers, United Packinghouse
187 Dětská práce byla v Minnesotě zrušena až v roce 1909 a osmihodinová pracovní doba byla zavedena až v roce 1938. Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 188 George B. Engberg, “The Knights of Labor in Minnesota,“ Minnesota History 22, no. 4 (December 1941): 367-390, staženo 8. listopadu 2020, 389-390, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/22/v22i04p367-390.pdf. 189 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 190 Viz. kapitola 2. Dělnické hnutí. 191 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions- and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 51
Workers, nebo Rubber Workers Union. V ostatních odvětvích jako například ve stavebnictví, v železničním, kovozpracujícím, dřevozpracujícím nebo papírenském průmyslu zůstávali černoši buď úplně vyloučeni nebo segregováni. Právě kvůli vyloučení černochů z odborů na místní úrovni zůstávala jejich většina během 19. století na americkém Středozápadě zaměstnána pouze jako nekvalifikovaná síla.192 Mezi první integrované odbory v Minnesotě patřila pobočka Americká federace práce, založená roku 1890. AFL byla obchodní odborová organizace, která na území Minnesoty, prosazovala vedle ekonomických také sociální programy a posílení státní intervence v oblasti podnikání. Mezi jí podporované aktivity proto patřila například státní inspekce bezpečnosti práce v dolech a továrnách, zestátnění železničních, telefonních a telegrafních systémů nebo zajištění bezplatných učebnic pro všechny děti. Kromě toho pomohla místním řemeslníkům zajistit takové mzdy, aby si mohli postavit či koupit dům. Ti, kteří se k odborům v této době nepřidali, vydělávali značně méně.193 Zpočátku tvořili základnu minnesotské pobočky AFL především zaměstnanci hotelů. Jedním z nich a zároveň jedním ze zakladatelů byl Anthony Brutus Cassius, číšník a lídr Afroamerické číšnické unie založené v Hotelu Curtis. Cassiovým cílem bylo zmobilizovat a zorganizovat hotelové zaměstnance – obsluhu výtahů, služebné a recepční. Ve většině případů tyto minimálně placené pozice zaujímali právě černoši, lépe řečeno černošky.194 Ve svých pamětech Cassius vzpomíná na každodenní setkání, na kterých diskutoval s ostatními členy Afroamerické číšnické unie o tom, jak mobilizovat a propojit etnicky a rasově rozdělené zaměstnance hotelu v jednu integrovanou unii. Pro Cassia představovala taková unie nástroj, jak se povznést nad podřadnou práci a využít svůj vlastní individuální potenciál. I proto zažaloval Hotel Curtis ve snaze vymoci pro černochy stejné platy, jako dostávali běloši v ostatních hotelech (v té době plat bělochů činil asi o 50 dolarů měsíčně více než plat černochů na stejných pozicích).195 Ve snaze dokázat vážnost této žaloby začala Afroamerická číšnická unie vyhrožovat stávkou. Aby jejich výhružka nevyzněla na prázdno,
192 Černoši na začátku 20. století pracovali převážně jako dělníci, sluhové, hoteloví číšníci, holiči, kadeřníci, topiči, podkoní, farmáři, portýři, chůvy, pradleny, švadleny, komorníci, zedníci, poslíčci nebo kočí. Mary Ann Watt a Christopher Zinkowicz, "African American Occupations in the 1900s," Bekrs History center, staženo 28. října 2020, https://www.berkshistory.org/multimedia/articles/african-american-occupations-in-the-1900s/. Phyllis Wheatley House, Annual Report, 1933-34, Wheatley Center Records, box 1, Minneapolis Historical Society. 193 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 194 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 422-423. 195 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 422-423. 52
bylo třeba si zajistit podporu zatím nezorganizovaných zaměstnanců.196 Proto se Cassius rozhodl založit minnesotskou pobočku AFL. Společně s Albertem Allenem197 a Nellie Stone Johnson se stali předními lídry a organizátory, kteří měli pod záštitou v té době již dobře známé a několik let fungující AFL shromáždit členskou základnu z řad obyčejných pracujících černochů a bělochů.198 Stejně tak jako v rámci hnutí za občanská práva černochů, tak i v rámci dělnického hnutí bylo potřeba tzv. místních „grassroot lídrů“, kteří díky osobním vztahům a zkušenostem byli schopni zaujmout a mobilizovat ostatní pracovníky. Jejich cílem bylo přesvědčit ostatní, aby se přidali k hnutí, a to i přesto, že aktivní členství pro ně mohlo představovat značné nebezpečí. Odboráři museli totiž často čelit fyzickým útokům ze strany rasistů nebo bezpečnostních agentur,199 které byly najímány zaměstnavateli na potlačování aktivit odborů, psychickému nátlaku při výsleších vedených FBI, nebo ekonomickým hrozbám v podobě ztráty zaměstnání. Toho lídři národních organizací nemohli dosáhnout. Ve většině případů se totiž jednalo stejně jako u občanských organizací o bělochy z vyšší střední třídy, kteří neměli dostatečné charisma a zkušenost se situací, ve které se černoši nacházeli. Právě proto byly osobnosti jako Curtis nebo Johnson klíčové, protože pro ostatní obyčejné černochy představovaly „bratry ve zbrani“ na rozdíl od „povýšených filantropů“.200 Samotná mobilizace a následná organizace stála na třech základních pilířích:
Tři základní pilíře mobilizace a organizace černochů v rámci dělnického hnutí
Navázání Osvěta Členství kontaktu a vzdělání v odborech
196 Soudní pře se vedla až do roku 1940, kdy Cassius svou žalobu vyhrál a zajistil tak státem ručené navýšení mzdy černochů pracujících jako číšníci v hotelích. Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african- americans-minnesota. 197 Albert L. Allen Jr. byl prezidentem Local 3015 of the Clerical Workers Union na letišti v Minneapolis, působil jako prezident NAACP pobočky v Minneapolis mezi léty 1964 a 1949 a byl členem Minneapolis Fair Employment Practices Committee v první polovině 50. let 20. století. 198 Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 199 Najímání soukromých bezpečnostních agentur majiteli firem k potlačení stávek patřilo k tradičním řešením. Zaměstnanci dřevozpracujícího průmyslu či dělníci v kovozpracujícím průmyslu zorganizovali v Minnesotě v první polovině 20. století několik stávek, které byly následně potlačeny právě buď najatými bezpečnostními agenturami nebo policií. 200 Belinda Robnett, “African American Women in the Civil Rights Movement, 1954-1965: Gender, Leadership, and Micromobilization,” American Journal of Sociology 101, č. 6 (1996): 1661-1663, staženo 10. února 2017, http://www.sscnet.ucla.edu/polisci/faculty/chwe/ps269/robnett.pdf. 53
Nejprve si museli místní odboráři získat důvěru svých spolupracovníků. Zásadní roli v této fázi hrály již existující vztahy mezi místními lídry a členy dané komunity. Tyto vztahy jim totiž umožnily oslovit mnohem větší počet obyčejných černochů, kteří by osud své pověsti, svobody či zaměstnání nesvěřili do rukou „cizinců“ v podobě lídrů státních či federálních organizací.201 Kromě toho měli místní odboráři informace z první ruky o dění v dané komunitě či podniku a mohli tak přímo reagovat na konkrétní problémy, které místní černochy sužovaly.202 V následujícím kroku muselo dojít k osvětě. Mnoho černochů totiž neznalo svá pracovní práva a možnosti, jak zlepšit svou životní situaci. Proto také místní odbory organizovaly různé vzdělávací semináře pro své členy.203 Cílem celého procesu byla však registrace černochů do odborů a jejich aktivní zapojení ve stávkách, bojkotech a kolektivním vyjednávání. Rozhodující motivací se měla stát vidina lepší budoucnosti, kdy budou černoši za své aktivní zapojení do činností hnutí odměněni lepšími pracovními podmínkami, vyšší mzdou, uznáním a hlavně rovnocenným postavením ve společnosti. Přesto nebylo jednoduché obyčejné zaměstnance motivovat, protože stejně tak, jako jim mohlo dělnické hnutí přinést zlepšení jejich pracovních a životních podmínek, tak je mohlo i o jejich zaměstnání připravit. V tento okamžik hráli místní lídři klíčovou roli, jelikož šli vzorem a apelovali na kolektivní úsilí, sounáležitost a odpovědnost vůči dané komunitě.204 Podle Cassia dodávaly odbory černochům mimo jiné také tzv. „dvojí identitu“ a s ní spojený respekt. Jako Afroameričan byl Cassius bílým obyvatelstvem stereotypizován pouze jako člen „podřadné rasové kategorie“, zatímco jako odborový lídr si získal status respektovaného a ambiciózního muže. Sám popsal tuto „dvojí identitu“ skrze svou zkušenost při návštěvě banky v roce 1949. Když přišel zažádat o půjčku 10 000 dolarů, zaměstnanci banky se mu pouze vysmáli, jelikož jako Afroameričan byl bankou považován za nespolehlivého plátce, a proto za příliš velké riziko pro tak vysokou půjčku. Nicméně v okamžiku, kdy Cassius zmínil, že je odborovým lídrem, situace se naprosto změnila a
201 Belinda Robnett, “African American Women in the Civil Rights Movement, 1954-1965: Gender, Leadership, and Micromobilization,” American Journal of Sociology 101, č. 6 (1996): 1661-1663, staženo 10. února 2017, http://www.sscnet.ucla.edu/polisci/faculty/chwe/ps269/robnett.pdf. 202 Barbora Navrátilová, „Role afroamerických žen v hnutí za občanská práva v polovině 60. let 20. století v Mississippi: Fannie Lou Hamer“ (bakalářská práce, Univerzita Karlova, 2017), 12-14, 20-21. 203 Edward Hall, interview vedla Ethel Ray Nance, Minnesota Historical Society, MHS Library, 28. května 1974, transkript. Phyllis Wheatley House, Annual Report, 1933-34, Wheatley Center Records, box 1, Minneapolis Historical Society 204 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 422-423. 54
banka mu půjčku ochotně poskytla.205 Hlavním důvodem, proč došlo ke změně přístupu zaměstnanců banky, byl podle Cassia fakt, že odbory v první polovině 20. století a hlavně po Velké hospodářské krizi představovaly významnou instituci nejen pro černochy, ale také pro bělochy.206 Souhlasil s ním i Albert Allen, který věřil, že to bylo právě dělnické hnutí, které Afroameričanům umožnilo vymanit se ze stereotypu a stát se jednotlivci, kteří jsou posuzováni na základě svých činů a ne pouze podle barvy pleti. Nellie Stone Johnson vnímala tuto individualitu také a využila ji pro své politické záměry (viz kapitola 3. Nellie Stone Johnson).207 • V roce 1935 vznikl odtržením od národní pobočky AFL Výbor průmyslových organizací (CIO). Důvodem k odtržení byl názorový rozkol. Aktivisté, kteří stáli za CIO nesouhlasili s neschopností a neochotou AFL lépe začlenit černochy a příslušníky dalších menšin do odborových organizací. Proto měl tento výbor za cíl nejen podporovat, ale také přijímat jako členy odborů a jejich vedení všechny pracující občany bez ohledu na rasu, národnost, třídu nebo pracovní zaměření či kvalifikaci.208 Stejně jako AFL, měl i CIO svou místní pobočku v Minnesotě. Ta si kladla za cíl zmapovat rasové a etnické členění společnosti převážně v Twin Cities a pomocí získaných informací následně integrovat místní odbory. Minnesotská pobočka CIO podporovala jak ženy, tak černochy v oborech, které většina federací opomíjela.209 Během druhé poloviny 30. let zaznamenal CIO jak na federální, tak místní úrovni několik úspěchů v podobě zorganizovaných stávek. Odborový svaz dřevařů ze severní Minnesoty, který se přidal pod křídla CIO, vyhrál dvě stávky v roce 1937. Odbory zaměstnanců pobočky společnosti Ford sídlící v St. Paul se přidaly k CIO a společně bojovaly za sjednocení automobilové výroby.210 Inkluzivní přístup CIO a schválení Wagnerova zákona211 zajistilo této organizaci masovou podporu nejen na federální, ale také na místní úrovni. S přibývajícím počtem úspěšných stávek se však zvedal odpor proti odborům na
205 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 422-423. 206 Anthony Brutus Cassius, interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society Library, 1. prosince 1981, transkript 13–14. 207 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 426. 208 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 209 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 423. 210 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 211 National Labor Relations Act, 29 U.S.C. § 151 (1935). 55
federální úrovni. Podnikatelé, kteří zasedali ve federálním Kongresu, proto roku 1947 prosadili Taftův a Hartleyův zákon (Taft-Hartley Act),212 který měl značně omezit práva a taktiky odborů. Tato legislativa zakazovala například tzv. stávky ze sympatie a nařizovala odborům vykazovat jejich finanční a politický status. Této legislativě se však některé státy včetně Minnesoty bránily. Na federální úrovni pak vyvolal tento zákon reakci v podobě spojení dosud největších odborových organizací – v roce 1955 AFL a CIO spojily své síly v jedné organizaci AFL-CIO.213
2.3 Zemědělská strana práce Již ve 30. letech však minnesotská pobočka CIO spojila své síly a začala úzce spolupracovat také se Zemědělskou stranou práce (Farmer-Labor Party – FLP) a místními černošskými lídry. Spolupráce s FLP vycházela hlavně ze sdílených ekonomických cílů a podpory integrace odborů. Společně pak tyto organizace vytvořily program, který nejen dokázal bojovat s omezeními nakázanými federálním Kongresem, ale především ve 30. letech šířil osvětu o integraci.214 Proto bylo spojení s FLP klíčové, protože umožnilo CIO implementovat jejich program na politické úrovni. Jedině zapojením do politiky mohly odbory získat dostatečný vliv na diskutovanou legislativu, která by ochránila zaměstnance před zaměstnavateli a zohlednila státní nad národními zájmy. CIO však nebyl prvním průkopníkem, který se pokusil o průnik do politické sféry. První, komu se v Minnesotě podařilo sjednotit odboráře do jedné politické skupiny, byl totiž právník, spisovatel, politik a amatérský badatel Ignatius Donnelly. Ten roku 1874 propojil místní farmáře a dělníky v boji proti monopolu a založil Antimonopolní stranu (Anti-Monopol Party). Tato strana dokonce vydávala své vlastní noviny – The Anti- Monopolist (viz. Obrázek č. 6).215 První výtisk těchto novin vyšel 16. července 1874. V něm Donnelly vysvětloval, jakou hrozbu pro farmáře a dělníky představují držitelé monopolů.216 Vydávat noviny bylo v té době pro odbory a celkově pro dělnické hnutí stěžejní. Nejenže tak mohly šířit své myšlenky, ale také bojovat proti propagandě přirovnávající dělníky
212 Taft-Hartley Act, 29 U.S.C. §141 (1947). 213 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 214 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 423. 215 Minnesota Historical Society, “The Anti-Monopolist,“ staženo 8.listopadu 2020, https://www.mnhs.org/newspapers/hub/anti-monopolist. 216 Omezit monopoly na federální úrovni se podařilo až roku 1890 schválením Sherman Antitrust Act. Federal Trade Commission, “Anti-trust Laws,“ staženo 8. listopadu 2020, https://www.ftc.gov/tips- advice/competition-guidance/guide-antitrust-laws/antitrust-laws. 56
například ke komunistům či rozvracečům společnosti.
Obrázek č. 6 – Stránka z prvního vydání novin The Anti-Monopolist
Zdroj: Minnesota Historical Society, “The Anti-Monopolist,“ staženo 8.listopadu 2020, https://www.mnhs.org/newspapers/hub/anti-monopolist.
Postoj Antimonopolní strany k otázce rasové diskriminace není jednoznačný, jelikož boj za občanská práva černochů nepředstavoval žádný důležitý bod v programu této strany. Avšak její zakladatel Donnelly stál v občanské válce na straně republikánů podporujících ukončení otrokářství. Lze tedy usuzovat, že Antimonopolní strana pod Donnellyho vedením projevovala nesouhlas s rasovou diskriminací, avšak boj za její ukončení nebyl její prioritou.217 Z nedostatku finanční podpory na provoz však neměla strana dlouhého trvání. Již po čtyřech letech od vzniku strany byla zrušena. I tak ale dala jasný signál a inspirovala vznik
217 Rhoda R. Gilman, "Donnelly, Ignatius (1831-1901)," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20. prosince 2020, https://www.mnopedia.org/person/donnelly-ignatius-1831-1901. 57
podobných politických uskupení v následujících letech.218 Jednou z nich byla již zmiňovaná Zemědělská strana práce (FLP), která vznikla v Minnesotě roku 1917 spojením Farmers’ Non-Partisan League (NLP) a Working Peoples’ Non-Partisan League (WPNPL). Už od počátků slavila tato strana úspěch. Během prvních primárek se jim podařilo na území Minnesoty registrovat přes 50 000 farmářů převážně díky jejich progresivnímu antimonopolnímu programu. FLP podporovala rovnoměrnější rozdělení bohatství prostřednictvím ekonomiky založené na malých podnicích, družstvech a veřejném vlastnictví. Mimo jiné její lídři věřili, že za udržením svobodné demokracie stojí vzdělaní a organizovaní občané.219 Ekonomický plán této strany se však nelíbil v té době vládnoucím republikánům, kteří proti FLP a jejím členům zahájili kampaň obviňující je z nedostatečného vlastenectví a z neloajálnosti vůči společnosti. Pro tato obvinění bylo i několik stranických lídrů vězněno. I přes tento odpor se však podařilo FLP ve volbách uspět a v roce 1918 pod vedením kongresmana Charlese Augusta Lindbergha220 dosadit třicet tři stranických kandidátů do státní legislativy. FLP tak nahradila Demokratickou stranu v pozici opozice Republikánské strany.221 Jedním z hlavních témat, kterými se FLP zabývala, byla otázka vzdělání a odborové činnosti. Ve snaze centralizovat různé skupiny, které se v těchto oblastech pohybovaly, založila FLP roku 1924 novou odborovou organizaci – Zemědělskou asociaci práce (Farmer- Labor Association). Ta se posléze stala centrem celého minnesotského dělnického hnutí, přičemž FLP byla jeho politickou větví.222 Největších úspěchů dosáhla FLP ve 30. letech 20. století, kdy její kandidát Floyd B. Olson, minnesotský politik a právník, porazil jak demokratického, tak republikánského kandidáta a stal se guvernérem Minnesoty. Olson byl zkušený řečník, který správně vystihl problém nezaměstnanosti a ekonomických problémů, které sužovaly většinu pracujícího lidu
218 Minnesota Historical Society, “The Anti-Monopolist,“ staženo 8.listopadu 2020, https://www.mnhs.org/newspapers/hub/anti-monopolist. 219 Tom O’Connell, "Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. 220 Charles Augustus Lindbergh byl kongresman Spojených států z 6. kongresového obvodu Minnesoty v letech 1907 až 1917. Stavěl se proti vstupu Spojených států do první světové války i proti zákonu Federálního rezervního systému z roku 1913. Lindbergh však vstoupil do povědomí veřejnosti především jako otec slavného letce Charlese Lindbergha. 221 Tom O’Connell, "Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. 222 Paul S. Holbo, “The Farmer-Labor Association, Minnesota’s Party Within a Party,” Minnesota History 38, no. 7 (September 1963): 301-309 http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/38/v38i07p301- 309.pdf. 58
Minnesoty a získal si tak dostatečnou podporu a náskok nad svými soupeři.223 Jeho popularita neztrácela ani v následujících letech na síle a díky tomu byl v letech 1932 a 1934 znovuzvolen. Během jeho funkčního období stoupala také popularita dělnického hnutí. Zatímco předchozí vláda posílala vojenské jednotky, aby potlačily dělnické stávky, guvernér Olson a jeho nástupce Elmer Bensen se osobně účastnili vyjednávání se stávkujícími. Bensen dokonce poskytl stávkujícím tesařům z Duluthu armádní ochranu.224 FLP díky své popularitě otevírala nové pobočky po celé Minnesotě a její členové působili na všech politických úrovních – od městských rad po pozici guvernéra. V roce 1936 dokonce získala většinu ve Sněmovně reprezentantů Minnesoty. K prosazení veškerých bodů předvolebního programu však chyběla FLP většina ve státním Senátu. I přesto se straně podařilo prosadit několik důležitých politik jako například zákaz zabavování farem, úlevy pro nezaměstnané, bankovní reformu, zavedení státní daně z příjmu atd.225 Ve vztahu k minoritám navazovala FLP na odkaz Working Peoples’ Non-Partisan League (WPNPL). Ta po svém vzniku umožnila členství jak černochům, tak i ženám, které jen tři roky poté získaly volební právo. Jak dříve WPNPL, tak později FLP si uvědomovala důležitost této voličské základny. Z toho důvodu lídři strany vystupovali dokonce v černošských kostelích, aby informovali místní komunity a získali jejich podporu. Tu si vysloužili taky díky zvučné kampani odsuzující veřejné promítání filmu Zrození národa.226 Stejně jako CIO i FLP podporovala černošské aktivisty a dávala jim příležitost podílet se na vedení strany. I proto spojila FLP své síly s CIO a místními černošskými lídry a společně v Minnesotě odstartovala vzdělávací program, který měl nejen informovat dělnickou třídu o možnosti integrace odborů, ale také o úmyslném úsilí zaměstnavatelů poštvat jednotlivé etnické a rasové skupiny proti sobě ve snaze rozvrátit dělnické hnutí.227 K propojení FLP s hnutím za občanská práva černochů došlo také skrze tzv. „settlement houses“. V těchto domech se sdružovali místní černošští aktivisté, kteří organizovali různá setkání a přednášky (viz. Obrázek č. 7) pro místní komunity, aby je informovali o dění jak v dělnickém hnutí, tak v boji za občanská práva. Scházeli se tu černoši ze všech rozdílných
223 Tom O’Connell, "Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. 224 Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. 225 Tom O’Connell, "Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. 226 Philip Lloyd Darg, "The Farmer-Labor Party In Minnesota Politics: 1918-1948" (dizertační práce, University of North Dakota, 2015), 123. https://commons.und.edu/theses/1886. 227 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 423. 59
oborů a společně probírali rasové problémy, se kterými se v Minneapolis potýkali. Mezi nejznámější „settlement houses“ patřil Phyllis Wheatley House, jehož minneapoliská pobočka byla zřízena roku 1924. V tomto domě docházelo nejen k osvětě, ale také navazování nových kontaktů, spolupráci a mobilizaci. Probíhaly zde tedy všechny tři kroky mobilizace (viz. kapitola 2.2 Rasová integrace odborů a místní aktivismus).228
Obrázek č. 7 – Plakát oznamující setkání k jednání o taktice nátlaku na dodavatele ministerstva obrany, aby na svou práci najímali i černochy a nedocházelo tak k diskriminaci ve vládním sektoru
Zdroj: Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 428.
•
228 Charles Hounmenou, "Black Settlement Houses and Oppositional Consciousness," Journal of Black Studies 43, no. 6 (2012): 646-66, staženo 28. října 2020, http://www.jstor.org/stable/23414663. 60
Popularita FLP klesla až v době vstupu Spojených států do druhé světové války a s tím spojeným zlepšením stavu ekonomiky, kdy program FLP z dob krize již nebyl aktuální. Kvůli tomu a také ve snaze podpořit znovuzvolení Franklina D. Roosevelta americkým prezidentem došlo roku 1944 ke spojení FLP s minnesotskou Demokratickou stranou a vznikla tak Minnesotská demokratická zemědělská strana práce (Minnesota Democratic Farmer-Labor Party, DFL) pod vedením Huberta Humphreyho, pozdějšího 38. viceprezidenta Spojených států amerických.229 I když po sjednocení došlo k upozadění farmářského křídla a demokraté získali navrch, měla FLP během doby svého působení obrovský úspěch. Mezi léty 1917 a 1940 byly zvoleny na stovky jejích členů, a to jak na státní, tak federální úrovni. Vedle politických úspěchů měla strana velký vliv i na tehdejší společnost. FLP fungovalo jako hnutí podporující vzdělání a kulturu napříč kulturními a sociálními tradicemi. Ve straně a následně v Zemědělské asociaci práce se totiž sešli reprezentanti rozdílných etnických skupin. Zatímco skandinávští imigranti představili straně základy evropského socialismu, místní farmáři přispěli tradicí solidarity a komunisté dodali zkušenosti týkající se organizace a mobilizace obyvatelstva. I díky tomuto přesahu si strana získala významnou voličskou základnu napříč farmáři, dělníky, kvalifikovanými pracovníky i vlastníky malých podniků, kteří kolektivně podporovali její politický program. FLP měla a stále má (v podobě DFL) velkou oblibu, díky které se stala jednou z nejúspěšnějších tzv. třetích politických stran.230 V Minnesotě díky tomu nabourala klasický bipartijní systém a na několik let se stala jedinou relevantní konkurencí místní Republikánské strany.231 Její popularita do značné míry sahá k jejím kořenům a k úspěchům jak na poli boje za občanská práva černochů, tak v dělnickém hnutí.232 • Na příkladu minnesotské pobočky Americké federace práce, Výboru průmyslových
229 Tom O’Connell, "Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. 230 V roce 1923 se stal kandidát FLP Magnus Johnson senátorem za Minnesotu s podporou 57,48 % hlasů. Od roku 1924 se držela stabilně jako třetí nejsilnější strana. V roce 1936 se minnesotským senátorem stal FLP kandidát Ernest Lundeen s 62,4 % hlasů. Od roku 1948, kdy byl zvolen minnesotským senátorem Hubert Humphrey, se FLP ve spojení s Demokratickou stranou (tedy jako DFL) střídá u moci s Republikánskou stranou. Z DFL pochází i současná kandidátka na prezidentku USA Amy Klobuchar. “MN US Senate Election,” Our Campaigns, staženo 10. února 2021, https://www.ourcampaigns.com/RaceDetail.html?RaceID=267822. 231 Philip Lloyd Darg, "The Farmer-Labor Party In Minnesota Politics: 1918-1948" (dizertační práce, University of North Dakota, 2015), 123. https://commons.und.edu/theses/1886. 232 Tom O’Connell, "Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. 61
organizací a Farmářské strany práce je dobře čitelné propojení dělnického hnutí s hnutím za občanská práva nejen v podobě integrace místní populace, ale také osvěty a zlepšení pracovních a životních podmínek všech místních Američanů. Tradice protestu, způsob mobilizace, organizace odborů, komunikace mezi odbory a možnými členy, zapojení do politické sféry – všechny tyto taktiky a aktivity dělnického hnutí se staly inspirací a přinášely poučení pro aktivisty zapojené do boje za rovnocenné postavení černochů v Minnesotě. Podle Cecila Newmana, lídra hnutí za občanská práva a editora černošského deníku Minneapolis Spokesman,233 dalo dělnické hnutí černochům žijícím v Minnesotě nejen politickou sílu, ale také motivaci k tomu se více a aktivněji podílet na utváření občanské společnosti. Jedním z důvodů, proč tomu tak bylo, byla samotná struktura tohoto hnutí a odhodlání místních poboček podporovat a začleňovat všechny Američany nehledě na jejich rasový či národní původ. Lokální pobočky se tak vyhraňovaly proti federálním organizacím, které ovládaly pouze společenské elity. Zapojení do dělnického hnutí bylo proto v Minnesotě dostupnější pro větší množství lidí a fungovalo jako integrační síla.234
233 Noviny Minnesota Spokesman založil Cecil Newman v roce 1934. Jedná se o nejdéle publikujíci černošské noviny v Minnesotě, které významně podporovaly dělnické hnutí. Tina Burnside, "African Americans in Minnesota," MNopedia, Minnesota Historical Society, staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african-americans-minnesota. 234 Delton, “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950,” 428. 62
I'm not going to quit. There is too much to do. People need jobs, equality, education. We still need to organize to learn how the economics and politics drive everything in life. Can't stop now.
- Nellie Stone Johnson, at the age of 90 in 1995
63
3. Nellie Stone Johnson
Jednou z předních osobností minnesotského dělnického hnutí je Nellie Stone Johnson. Na jejím životním příběhu lze dobře ilustrovat propojení rasové, genderové a třídní diskriminace a boj za její překonání. Johnson je osobou, která Minnesotě ukázala, že rovnocenné postavení černochů nezajistí pouze získání volebního práva, ale že záleží také na kvalitním vzdělání a ekonomické soběstačnosti. Nellie Saunders Allen235 (dále Nellie) se narodila 17. prosince 1905236 jako nejstarší z osmi dětí Williamu Allenovi a Gladys Foree v Lakeville, v Minnesotě. Allenovi patřili k jedněm z mála černochů, kteří farmařili v tomto v té době převážně bělošském státě. Farmářská komunita a dospívání strávené na farmě výrazně ovlivnilo Nelliin život. Nejen že se naučila zvládat těžkou práci, ale také si uvědomovala, jak důležitá je vzájemná spolupráce a zodpovědnost vůči komunitě. Starost o produkci a o dobytek z ní udělala vytrvalou, houževnatou, fyzicky odolnou a zodpovědnou ženu. Na farmách totiž nezáleželo na tom, jestli se do rodiny narodila dívka nebo chlapec – oba museli být schopni zastat veškerou práci. To dokazuje i Nelliina vzpomínka na jejího otce, kterou cituje David Brauer ve své knize The Life of an Activist: Nellie Stone Johnson:
[William Allen] V téhle rodině neexistuje nic jako práce pro chlapce. Něco ti řeknu, mladá dámo – není nic, co bys nezvládla, když se k tomu odhodláš.237
Touto radou se Nellie řídila celý svůj život, a i ve svých 90 letech tvrdila, že život na farmě z ní udělal člověka, který se nebál poprat s čímkoliv, co se mu dostalo do cesty.238
3.1 Vliv otce na osobnost Nellie Toto však nebyla jediná rada, kterou Nellie její otec dal. William Allen (dále William) se pro Nellie stal vzorem, a to jak po stránce osobní, tak později i profesní. Pocházel z Missouri, kde jeho rodina farmařila. Kolem roku 1899 se však přestěhoval za svým bratrem
235 Jde o rodné příjmení Nellie Stone Johnson. 236 Nellie Stone Johnson, interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin, Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript, 1, https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. 237 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 22. 238 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 7-8. 64
do Minnesoty, který tu pracoval na farmě zpracovávající lněný olej. Zde pak potkal Nelliinu matku Gladys a po svatbě roku 1904 se usadili na farmě v Lakeville,239 kde se jim narodilo šest dětí.240 Dětství, které zde Nellie strávila, představovalo nekončící práci a dokazování toho, že černoši jsou stejně inteligentní a pracovití jako běloši (viz. Kapitola 3.3 První zkušenost s rasismem). I když Nellie tvrdí, že jako dítě si rasismus příliš neuvědomovala, neznamená to, že o něm nevěděla. Její otec ji totiž odmala upozorňoval na tehdejší společenské problémy a vysvětloval jí, že k jejich nápravě je důležité pochopit důsledky historického vývoje státu. Tento Williamův přístup byl patrně ovlivněn také jeho původem. Pocházel totiž ze státu, kde došlo k uzavření tzv. Missourského kompromisu, který určoval rozdělení otrokářských a svobodných států tak, aby zajistil rovnost hlasů zastánců a odpůrců otrokářství v americkém Kongresu.241 Missourský kompromis a následný průběh soudního líčení v případě Dreda Scotta byl často probíraným tématem mezi Nellie a jejím otcem, který si uvědomoval dopady podobných rozhodnutí na tehdejší postavení černochů. Podle Nellie ji však její otec nikdy nevštěpoval žádné záminky k nenávisti bělochů, pouze vyjadřoval svůj nesouhlas s politikami, které považoval za špatné a tím rasismus, soudě podle jeho zapojení do institucí bojujících proti segregaci a diskriminaci, v jeho očích pochopitelně byl.242 Nelliin otec však nebyl mužem, který by si stěžoval beze snahy tuto situaci zlepšit. Krátce po narození první dcery se stal aktivním organizátorem, který propojoval místní nespokojené farmáře nesouhlasící s cenami obilí a praktikami lokálních mlékáren. Sám měl totiž důkazy o tom, že je právě tyto mlékárny – prostředníci mezi výrobci a spotřebiteli – šidí. Jelikož se však fungujícímu systému nemohl postavit sám, stal se členem odborářské organizace Asociace producentů mléka (Milk Producers Association) v Twin Cities.243
239 Tuto farmu si pronajímali od rodiny právníka Toltze působícího v St. Paul, který vlastnil místní půdu. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 11. 240 Nellie Stone Johnson, interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin, Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript, 3, https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. 241 Z toho důvodu byl v roce 1820 stát Missouri přijat jako nový otrokářský a Maine jako nový svobodný stát Unie. O tři roky později byl však Missourský kompromis Nejvyšším soudem v rozhodnutí Dreda Scotta prohlášen za protiústavní. Nejvyšší soud tak rozhodl, že Kongres nemá pravomoc zakázat otroctví na federálním území. George B. Tindall a David E. Shi, Dějiny Spojených států amerických (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000), 186-187., “Missouri Compromise: Primary Documents in American History,” Library of Congress, staženo 28. ledna 2020, https://guides.loc.gov/missouri-compromise. 242 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 33. 243 William stejně jako další místní farmáři byli pokrokáři. Hlásili se k populistickému hnutí farmářů, kteří v druhé polovině 19. století bojovali na Středozápadě proti ekonomickému útlaku a sociální diskriminaci způsobené místními monopoly. Zároveň zpochybňovali nadvládu bílé rasy a snažili se proto potlačit rasismus. Běloši i černoši se spojovali do koalic, které společnými silami bojovaly za společný cíl, tedy politickou a ekonomickou podporu farmářů ze strany federální vlády. Političtí kandidáti Populistické strany ve svých 65
Zatímco na Jihu Spojených států by byla účast černocha v dominantně bělošské asociaci velmi nepravděpodobná, v Lakeville se William s překážkou v podobě rasistických předsudků nesetkal z několika důvodů. Zaprvé, místní farmáři, ať už běloši nebo černoši, měli společného nepřítele – mlékárny, které je šidily na jejich výdělku. Zadruhé, všichni byli považování většinovou bílou městskou společností za pouhé „hloupé farmáře“, což je na společenském žebříčku odsouvalo na podobně nízkou příčku. Zatřetí, farmářské oblasti byly silně nábožensky založené, a proto zde často docházelo k převaze křesťanských zásad nad rasistickými předsudky. Zároveň farmáři často měli různorodý původ a podle Nellie pak bylo v takových komunitách těžké vyloučit pouze jednu rodinu, která zajišťovala důležitou součást produkce dané komunity.244 Z toho důvodu nedocházelo na venkově tak často k rozlišování mezi bělochem či černochem, jako tomu bylo v urbanizovaných oblastech.245 I přesto se však Nellie setkala s bělošskými farmáři, kteří na ni a jejího otce pohlíželi svrchu a podceňovali jejich vzdělání a schopnosti. Za to mohla především jejich nevědomost a ovlivnění společenskými stereotypy, podle kterých měli být černoši hloupí a neschopní lidé. I když se tedy rasismus ve farmářských oblastech objevoval méně než ve městech, pořád existovala představa některých místních bělochů včetně imigrantů, že jsou nadřazeni svým černošským sousedům. K vzájemné spolupráci proto docházelo hlavně, pokud to bylo pro obě strany výhodné – například v případě boje proti monopolům a mlékárnám, které místní farmáře obíraly o peníze.246 Díky tomuto společnému nepříteli se William mohl aktivně podílet na místním farmářském hnutí. Kromě svého aktivního zapojení do tohoto hnutí a vznikajících odborů inspiroval William Nellie také svým vzděláním, na které kladl při její výchově velký důraz. Jak Nelliina matka, tak její babička z otcovy strany byly učitelky a sám William společně se svými bratry
volebních programech slibovali černochům rovnocenné zacházení a zajištění jejich občanských práv. V rámci tohoto hnutí se utvořila tradice protestů a stávek, která následně výrazně ovlivnila dělnické hnutí. Dospívání v tomto prostředí, mezi aktivními farmáři bojujícími za svá práva, ovlivnilo nejen Nelliino profesní zaměření, ale vybavilo ji cennými zkušenostmi v oblasti organizace a mobilizace aktivistů, kteří se často scházeli u Williama na farmě. Arthur Naftalin, “The Tradition of Protest and the Roots of Farmer-Labor Party,” Minnesota History (1956): 53-54, staženo 12.ledna 2021, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/35/v35i02p053-063.pdf.; Randy Croce, “Labor and Labor organizing in Minnesota,“ MNopedia, staženo 8. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/labor-and- labor-organizing-minnesota. 244 “The Life of an Activist,“ Minnesota GoodAge, staženo 28. prosince 2020, https://www.minnesotagoodage.com/voices/mn-history/2019/06/the-life-of-an-activist/. 245 Jiná situace panovala ve městech. Zde se rasismus projevoval v mnohem větší míře. 246 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 27-28. 66
získal na tehdejší poměry velmi kvalitní vzdělání.247 Zajistit totéž pro svou dceru bylo pro Williama velmi důležité, protože byl přesvědčen, že pouze vzdělaná společnost je schopna si uvědomit, že všichni lidé si zaslouží stejné a uctivé zacházení. Jen tak mohlo podle něj dojít k ukončení rasismu.248 Své přesvědčení o důležitosti vzdělání prosazoval i ve veřejných institucích, do kterých byl buď zvolen nebo které pomohl vybudovat. Stejně jako jeho matka byl i William díky svému vzdělání a organizačním schopnostem zvolen do školské rady zahrnující oblast Dakota County.249 Zde pak prosazoval rovné a kvalitní vzdělání pro všechny bez ohledu na barvu pleti nebo na vyznání.250 Důležitou roli pro pozdější Nelliiny aktivity hrálo také Williamovo členství v Non- Partisan League (NPL). NPL byla založena Arthurem Townleyem, bývalým členem Socialistické strany, v roce 1915 v Severní Dakotě. Tato liga spojovala farmáře z celého Středozápadu v jejich boji za ekonomická a politická práva. Stejně jako Asociace producentů mléka se snažila bojovat proti nekalým praktikám prostředníků, kteří ochuzovali farmáře na jejich zisku a politické moci. Cílem NPL byla garance programu státního pojištění farmářů, jejich důchodů a založení úřadu práce. Kromě toho se angažovala také v boji za právo na vzdělání a občanská práva Afroameričanů.251 Po úspěšných volbách v roce 1916 se NPL začala rozšiřovat i do sousedních států a Minnesota se stala jejím hlavním centrem.252 Své odhodlání podpořit NPL přenášel William i na Nellie. Ta se kvůli tomu stala „politickou aktivistkou“ již ve svých třinácti letech, kdy roznášela informační letáky této strany po sousedních farmách. Během svých cest se pročítáním těchto materiálů učila o jejich aktivitách.253 Zároveň si začala také uvědomovat, jak je pro mobilizaci a organizaci místních obyvatel důležité navazovat nové osobní vztahy, nejen z důvodu získávání konexí, ale také z pohledu vzdělání a rozšiřování si obzorů.254
247 Vystudoval 10 tříd. Nellie Stone Johnson, interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin, Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript, 2, https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. 248 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 35. 249 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 51. 250 “The Life of an Activist,“ Minnesota GoodAge, staženo 28. prosince 2020, https://www.minnesotagoodage.com/voices/mn-history/2019/06/the-life-of-an-activist/. 251 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 37-39. 252 Peter J. DeCarlo, “Non-Partisan League,” MNopedia, staženo 24. ledna 2020, https://www.mnopedia.org/group/nonpartisan-league. 253 Nellie Stone Johnson, interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin, Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript, 9-10, https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. 254 Nellie Stone Johnson, interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin, Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript, 9-10, https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. 67
V době Velké hospodářské krize se William stal velkým zastáncem prezidenta Franklina D. Roosevelta a jeho Nového údělu. Spolupracoval například se Správou pro zemědělské úvěry (Farm Credit Administration). V roce 1944 byl dokonce jmenován do rady pro elektrifikaci venkova v rámci vládního programu Správa pro elektrifikaci venkova (Rural Eletrification Administration).255 Na tuto pozici ho jmenoval samotný Harold L. Ickes,256 který se doslechl o Williamových organizačních schopnostech prokázaných v oblasti vzdělání a farmářského hnutí.257 Díky své veřejné službě tak napomohl William mnoha lidem k lepšímu životu. I přesto však zůstal podle Nellie vždy skromný a nikdy si nepřál za své činy získat publicitu.258 Pro Nellie se tak stal celoživotním vzorem a ukázal jí, jak důležitá je vzájemná spolupráce, vzdělání a odhodlání poprat se s osudem. Není tedy divu, že Nellie šla v životě v jeho stopách.
3.2 Víra a vzdělání Přestože oba rodiče259 a farmářská komunita, ve které Nellie vyrůstala, byli silně věřící, víra nehrála v osobním životě Nellie příliš velkou roli. Vysvětlovala to tím, že byla příliš racionálně zaměřená.260 Víra ji nedodávala motivaci nebo útěchu, tak jako tomu bylo u mnoha černochů na Jihu Spojených států, kteří právě díky své víře našli sílu a odvahu přidat se k hnutí za občanská práva.261 Morální motivaci v podobě posmrtného života či božího odpuštění Nellie nepotřebovala.262 Pro ni bylo důležité teď a tady, tak jak ji to učil její otec. Hlavně však věřila, že kdyby byl Bůh spravedlivý, nedopustil by, aby docházelo k diskriminaci a lynčování černochů. Z toho důvodu pro ni víra představovala spíše klam
255 “The Life of an Activist,“ Minnesota GoodAge, staženo 28. prosince 2020, https://www.minnesotagoodage.com/voices/mn-history/2019/06/the-life-of-an-activist/. 256 Harold L. Ickes byl zodpovědný za realizaci velké části "Nového údělu" prezidenta Franklina D. Roosevelta. Měl na starosti hlavní podpůrný program, Správu veřejných prací (PWA), a měl na starosti ekologické aktivity federální vlády. 257 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 42.-45. 258 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 36. 259 Otec William byl po své matce luterán. Když se ale seznámil se svou ženou, přešel kvůli ní k baptistům. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 10. K jejich seznámení došlo v Bethesda Baptist Church v Minneapolis. Nellie Stone Johnson, interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin, Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript, 3, https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. 260 Nellie Stone Johnson, interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin, Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript, 3, https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. 261 Barbora Navrátilová, „Role afroamerických žen v hnutí za občanská práva v polovině 60. let 20. století v Mississippi: Fannie Lou Hamer“ (bakalářská práce, Univerzita Karlova, 2017), 12-14, 20-21. 262 David Brauer, Nellie Stone Johnson, viii-ix. 68
než životní sílu.263 Ani během své kariéry odborové organizátorky neměla Nellie s institucionalizovanou vírou dobré zkušenosti. Konzervativní katolická církev totiž nepatřila k podporovatelům dělnického hnutí. Naopak považovala členy tohoto hnutí za ateisty a komunisty. Někteří kněží dokonce rozdávali po mších popudlivé letáky, které varovaly před hrozbou v podobě „komunistů zaangažovaných v dělnickém hnutí“.264 I přesto však nacházela Nellie v křesťanství inspiraci. Prohlásila, že by chtěla „být jako Ježíš Kristus, aby mohla pomáhat své komunitě a mluvit s různými lidmi tak, jako to dělal on“. 265 V dospělosti se její vírou stal politický aktivismus: „Skoro by se dalo říct, že má politika se stala mým náboženstvím, mým Bohem… Jsem praktická žena.“266 Paralelu k upřednostnění praktického života před tím náboženským na Severu je možné vypozorovat také v porovnání celkového procenta věřících v tomto regionu. Zatímco v Mississippi, Alabamě či Georgii, kde víra v Boha hrála důležitou roli nejen jako nástroj místních lídrů pro mobilizace obyčejných černochů, ale také pro černochy samotné, se k praktikování náboženství hlásilo mezi 94-97 % populace, v Minnesotě šlo pouze o 54 %.267 Náboženství bylo ale i tak spojeno například se základním vzděláním. Nellie stejně jako ostatní děti z jejího okolí docházela do nedělní školy, kde její rodiče zpívali v kostelním sboru. Kromě toho se na popud své babičky učila číst a psát pomocí studia Bible. To Nellie ale nevadilo. Studium Bible měla ráda, ne kvůli náboženství, ale kvůli jejímu historickému přesahu. Historie Nellie nejen bavila, ale připadala jí také stejně jako jejímu otci zásadní pro zlepšení situace černochů v Americe. Zastávala názor, že bez znalosti dějin a pochopení příčin společenských problémů není možné dosáhnout jejich řešení.268 Do určité míry vzdělání nahradilo pro Nellie víru. Již jako malá si uvědomovala, že díky vzdělání byli lidé různých vyznání nebo rasové příslušnosti schopni překlenout své odlišnosti a dobře spolu vycházet. I z tohoto důvodu usuzuje, že se během svého dětství stráveném v Lakeville nesetkala s tolika projevy rasismu, jelikož její rodina žila v komunitě
263 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 23. 264 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 87. 265 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 87. 266 Kirkus, recenze knihy Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist, David Brauer, Kirkus Review, 15. února 2000, https://www.kirkusreviews.com/book-reviews/nellie-stone-johnson/nellie-stone-johnson-the-life-of-an- activist/, staženo 29. prosince 2020. 267 Data pocházejí ze sčítání obyvatelstva z roku 1906. E. Dana Durand, Religious Bodies: 1906 (Washington: Government Printing Office, 1910), 42. https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1900/bulletins/demographic/103-religious- bodies.pdf 268 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 50. 69
na tu dobu velmi vzdělaných lidí.269 Hledání poznání a porozumění se proto stalo náplní jejího života, během kterého mimo jiné bojovala za dostupné vzdělání pro všechny.270
3.3 První zkušenost s rasismem Jak již bylo zmíněno, Nellie vyrůstala v prostředí, kde se rasismus tolik neprojevoval. Farmáři, kteří v Lakesville a později v Dakota County žili společně s její rodinou, byli vesměs irští nebo němečtí imigranti, kteří kvůli svému původu a zaměstnání byli na přelomu 19. a 20. století většinovou společností odsouváni na stejnou úroveň jako černoši. Mimo to se v první polovině 20. století táhla jak Evropou, tak Spojenými státy vlna antisemitismu, která podle Nellie byla v době jejího dětství v Minnesotě mnohem více znatelná než rasismus.271 Dalším důvodem, proč se Nellie v dětství nesetkala s rasismem, mohl být také fakt, že pocházela ze smíšené rodiny.272 Matka Gladys pocházela z Indiany. Její rodina měla však kořeny ve Francii, Irsku a v kmeni Seminolů. Její otec měl pak kořeny v Německu a její strýcové v kmenu Čerokíjů. Z tohoto důvodu měla Nellie na černošku světlejší pleť a její vlasy měly zrzavé melíry. Možná právě proto se Nelliina rodina nesetkávala tolik se stereotypizací, která postihovala černochy s tmavší pletí. I přesto se však Nellie identifikovala jako černoška a cítila sounáležitost s Afroameričany, a to i navzdory tomu, že členové její rodiny byli vždy svobodní a neměli tak žádnou spojitost s otroctvím.273
Although I like to remind white people that I have people of many races in my family history, I do feel that Africa is my homeland and when I do identify myself, it’s always as black.274
Nic z výše zmíněného však neznamená, že neexistovaly případy, kdy si Nellie musela uvědomit, že její barva pleti a rasový původ ji „předurčují“ do života jisté problémy. Poprvé se s rasistickým útokem setkala již jako malé dítě, kdy ji a její sestru jeden z chlapců ve škole nazval slovem „negr“. Nellie se však nedala zastrašit a ve snaze ochránit svou sestru se tomuto chlapci postavila a zbila ho. Už jako dítě byla totiž díky životu na farmě silnější než
269 Jednalo se především o imigranty z Irska a Německa, kteří přijeli do Ameriky farmařit. 270 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 50. 271 Carlton C. Qualey, “Some National Groups in Minnesota,“ Minnesota Historical Society, staženo 22. prosince 2020, http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/31/v31i01p018-032.pdf. 272 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 33-34. 273 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 4-6. 274 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 195. 70
leckterý chlapec jejího věku.275 Nejvíce však Nellie na rasismu zaráželo jeho pokrytectví. Během Velké hospodářské krize její rodina zvládala díky své farmě přežít bez větších problémů. Dokonce byla schopna produkovat mléko a další potraviny v nadbytku, který poskytovala sousedům, a to i těm, kteří proti jejich přítomnosti v Dakota County kvůli jejich barvě pleti zprvu protestovali.276 Postupem času však i tito odpůrci pochopili, že vzdělaní a schopní černoši jim mohou být k užitku, a přestali jim proto bránit v jejich pobytu. I když toto přijetí bylo pro Nelliinu rodinu přínosné, Nellie neuměla nikdy pochopit pokrytectví, v rámci kterého se běloši chovali rasisticky vůči černochům, a přitom využívali jejich schopností a vědomostí, jako tomu bylo například v případě Nelliina bratra Cortlanda.277 Stejně tak jako zbytek jeho rodiny nebyl nejprve v Dakota County vítán. Když si ale založil autoopravnu, jezdili k němu běloši z celého okolí nechat si spravit auto. Cortlandova autoopravna byla v provozu déle jak 40 let a starala se o auta celé komunity nehledě na barvu pleti řidiče. Následně byl Cortland díky svým schopnostem v době druhé světové války poslán do Detroitu, kde se stal školitelem zhruba 80 mechaniků, jak černochů, tak bělochů.278 S výjimkou několika málo incidentů se Nellie jako malá s rasismem téměř nesetkala. Byla si však vědoma, že do značné míry tomu tak bylo pouze díky její rodině. Ta si totiž díky svému vzdělání, talentu, ekonomické soběstačnosti a tvrdé práci zajistila uznání svých sousedů a omezila tak dopad rasismu na členy své rodiny. Nelliina rodina se tak stala důkazem, že zmiňované lidské kvality a odhodlání mohou napomoci černochům vymanit se ze společenských stereotypů. Částečně tak potvrzovala původní myšlenky Bookera T. Washingtona o možné asimilaci černochů.279
3.4 Život v Minneapolis Opravdovou zkušenost s rasismem získala Nellie až v roce 1922, kdy se přestěhovala do Minneapolis. Důvodem k opuštění rodinné farmy byla její touha po vzdělání. Městská společnost, ve které se však ocitla, se znatelně lišila od té farmářské, ve které vyrůstala. Čtvrť
275 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 27. 276 Nellie Stone Johnson, interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin, Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript, 8, https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf., David Brauer, Nellie Stone Johnson, 30. 277 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 28. 278 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 14. 279 “The Life of an Activist,“ Minnesota GoodAge, staženo 28. prosince 2020, https://www.minnesotagoodage.com/voices/mn-history/2019/06/the-life-of-an-activist/. 71
Olson Memorial Highway, kam se nastěhovala, považovali místní běloši za rizikovou čtvrť obývanou pouze černochy a Židy. Zde Nellie poznala, jak zásadně se život na venkově může lišit od života ve městě. V okolí Olson Memorial Highway, která dělila černošskou čtvrt od zbytku města, byla svědkem děsivých životních podmínek, ve kterých místní černoši žili. Děti byly podvyživené, bez pořádného oblečení, bez vzdělání. Jejich rodiče nemohli kvůli diskriminaci pořádně pracovat a vydělávat, a tedy postarat se o své rodiny. Hlavním problémem byla jejich ekonomická nesoběstačnost.280 Kromě toho rasově motivované urážky již nebyly pouhou výjimkou, ale všudypřítomnou realitou.
The blond kids who were not Jewish talked like that all the time – nigger would just roll out of their mouth. I didn’t hear it every day, but more than I wanted to. It was kind of like today. You don’t hear it, but you know it’s just below surface.281
Až v Minneapolis poznala následky rasistické stereotypizace černochů, mezi které patřily i hanlivé přezdívky jako například „shine“ nebo „bootblack“.282 Nellie konstatovala, že rasismus ve městě byl mnohem „kreativnější“ než na venkově, a tudíž často i bolestivější. To dokládá i svou vzpomínkou na moment, kdy si v Minneapolis krátce po svém nastěhování chtěla koupit sendvič a Coca-Colu v bistru Woolworth’s. V té době si vůbec neuvědomovala, co může i takto nevinný nápad znamenat. Netušila, že by ji mohli odmítnout obsloužit a nehodlala se s tím smířit.
This will tell you what it was like growing up for me in the countryside – I was so used to getting what I wanted and just going about my business. We had stores in our little towns from one end to the other and I could just step into a store and buy cream soda, ice cream whatever. In the big city, you could walk in, but not get served; in the city, there were many more people that I guess grew up not knowing you. In our small towns it was hard to be exclusionary to one family.283
A také tato zkušenost přivedla Nellie k hnutí za občanská práva černochů. Když v 60.
280 Greta Kaul, “With Covenants, Racism Was Written into Minneapolis Housing. The Scars Are Still Visible,“ MINNPOST, 22. února 2019, staženo 22.prosince 2020, https://www.minnpost.com/metro/2019/02/with- covenants-racism-was-written-into-minneapolis-housing-the-scars-are-still-visible/. 281 Citace Nellie Stone Johnson ponechávám v této práci v originálním znění, tedy v angličtině, aby byla zachována jejich autenticita. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 63. 282 Shine je odvozeno od slova shoeshine – čistič bot. Běloši tak vyjadřovali své pohrdání černochy, které nepovažovali za nic lepšího než čističe bot. Podobnou konotaci má i výraz bootblack, který odkazuje na přirovnání, že černoši jsou černí jako bota. “Shine,“ Urban Dictionary, staženo 22. prosince, 2020, https://www.urbandictionary.com/define.php?term=shine. 283 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 63-64. 72
letech zahájili černošští studenti tzv. „sit-ins“ v řetězcích bistra Woolworth’s, projevovala jim silnou podporu v rámci svého působení v NAACP a dalších spolcích, ke kterým se přidala během svého studia na University of Minnesota.284
3.4.1 Studium na University of Minnesota Dokončení vzdělání bylo pro Nellie hlavním důvodem, proč se do Minneapolis přestěhovala.285 Jejím původním cílem bylo vystudovat chemii a využít své znalosti v mlékárenském průmyslu. Proto chodila na zemědělskou školu. Zde však dlouho nevydržela, jelikož nebyla schopná vystát místní studenty. Podle Nellie byla tato škola plná rasistů a nevzdělanců, kteří opravdu věřili v nadřazenost bílé rasy.286 Místní učitelé hodnotili své studenty podle barvy pleti, a ne podle skutečných vědomostí a schopností. Nellie se tak často cítila podceňována, bez možnosti rozvíjet se. Toto chování pro ni bylo nepochopitelné a také něco, s čím se dosud nesetkala.287 Aby se vyhnula tomuto pro ni nepříjemnému prostředí, opustila Nellie zemědělskou školu a přihlásila se na University of Minnesota, kde panovala naprosto odlišná atmosféra. Jak již bylo zmíněno, University of Minnesota byla centrem tehdejších pokrokových myšlenek a jak učitelé, tak studenti si zde vážili vzdělání a ve většině případů odsuzovali rasismus (viz. 1.2.1 University of Minnesota).288 Na University of Minnesota se Nellie rozhodla studovat sociální a politické vědy. I když se tento obor značně lišil od prvotního plánu, Nellie v něm našla smysl. Během svého pobytu v Minneapolis si totiž uvědomila přímé spojení mezi politikou a farmařením. Ekonomika, inflace, zemědělská politika, růst cen atd. – to vše ovlivňovalo farmáře a jejich výdělek.289 Proto neměla problém vzdát se svého původního snu, jelikož našla nový smysl života. Skrze politický aktivismus chtěla pomoci zlepšit pracovní a životní podmínky farmářů. Zároveň si uvědomila, že politika je pevně spjata s tehdejším postavením rasových menšin. Věřila, že každý, kdo nemá opravdu rovnocenné příležitosti, by se měl aktivně zapojit do politiky a tento stav změnit. Navíc, na rozdíl od zemědělské školy, na University of Minnesota se setkala s mnoha inteligentními a motivovanými studenty zapojenými do rozličných
284 Sascha Cohen, “Why the Woolworth’s Sit-In Worked,“ Time, 2. února 2015, staženo 22. prosince 2020, https://time.com/3691383/woolworths-sit-in-history/. 285 Tom Beer, “Johnson, Nellie Stone (1905-2002),“ MNopedia, staženo 21. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/person/johnson-nellie-stone-1905-2002. 286 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 66. 287 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 66. 288 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 67. 289 Tom Beer, “Johnson, Nellie Stone (1905-2002),“ MNopedia, staženo 21. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/person/johnson-nellie-stone-1905-2002. 73
studentských spolků a s profesory, kteří ji utvrzovali v tom, že vzdělání je nejsilnější zbraní proti rasismu.290 Zapojení do studentských spolků na půdě univerzity obohatilo Nellie nejen o nové myšlenky, ale také jí zajistilo setkání s mnoha významnými osobnostmi té doby. Na univerzitním kampusu se v té době scházelo celé spektrum politicky smýšlejících lidí – Mladí demokraté, Mladí republikáni či Mladí komunisté. Právě k Mladým komunistům si Nellie našla cestu díky Paulu Robesonovi, americkému zpěváku, herci, sportovci a aktivnímu členovi hnutí za občanská práva černochů. Nellie si ho oblíbila především kvůli jeho odhodlání a aktivnímu zapojení do boje za lepší pracovní podmínky pro místní černochy. Považovala ho za velmi inteligentního muže, a proto často chodila na jeho přednášky inspirované marxistickými myšlenkami.291 Na základě navštěvovaných přednášek došla k závěru, že pro svobodu černochů a ukončení segregace a diskriminace je potřeba nejen kvalitní vzdělání, ale také zajištění ekonomické soběstačnosti. Jinými slovy věřila, že nejlepší cesta k ukončení rasové diskriminace vede skrze dělnické hnutí a odbory, které mohou nejprve černochům zajistit rovnocenné podmínky v zaměstnání a následně pak i v životě obecně.292
3.5 Politická a odborová angažovanost První zaměstnání po příjezdu do Minneapolis získala Nellie jen díky své domácí farnosti. Jednalo se o pozici chůvy u bělošské rodiny. Tento druh práce jí však nevyhovoval. Byla zvyklá na těžkou práci na farmě. Ta ji připadala smysluplná, ale nahrazování rodičů nebylo jejím posláním. Proto raději pomáhala své tetě, u které v Minneapolis bydlela a která pracovala jako služebná v místním hotelu. Prostřednictvím své tety se také poprvé dostala do kontaktu s Anthony B. Cassiem, zakladatelem místní černošské pobočky AFL (viz. kapitola 2.2 Rasová integrace a místní aktivismus).293 Nelliino zapojení do dělnického hnutí se začalo plně rozvíjet hlavně poté, co se v roce 1925 rozhodla ukončit studium na univerzitě. Tento krok však neznamenal, že by se školou nadobro skončila. Podle jejích vlastních slov může člověk získat kvalitní vzdělání pouze
290 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 66-67. 291 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 68. 292 Tom Beer, “Johnson, Nellie Stone (1905-2002),“ MNopedia, staženo 21. listopadu 2020, https://www.mnopedia.org/person/johnson-nellie-stone-1905-2002. 293 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 61-66. 74
pokud jde ruku v ruce s pracovní zkušeností.294 Proto zprvu působila (stejně tak jako její matka a babička) jako učitelka. V rámci své komunity učila své sousedy a známé o politice a informovala je o aktivitách odborů. Zároveň však stále i v době, kdy pracovala, navštěvovala různé semináře a přednášky na univerzitním kampusu, který pro ni nepředstavoval pouze akademickou instituci, ale také místo, kde se mohla seznámit s dalšími podobně smýšlejícími aktivisty.295 V druhé polovině 20. let se zde setkala například se švédským imigrantem Swanem Assarsonem.296 Assarson byl vzdělaný muž, který ale kvůli svým levicovým názorům nevyhovoval akademické půdě jako profesor. Proto se podobně jako Nellie pohyboval po kampusu a mluvil se studenty mimo výukové sály. Vzájemnou cestu si k sobě tito dva našli skrze historii, kterou oba milovali, a skrze své levicové názory, které od něj Nellie přijímala. Oba byli odhodlání bojovat za právo dělníků organizovat se do odborů a právo černochů „žít a nebýt věšen na stromech“.297 Byl to také Assarson, který přivedl Nellie k organizaci odborů a k Young Communist League (YCL).298 Nellie byla okouzlena jejich programem, který se věnoval právě otázkám rovnosti černochů a původních Američanů, kvalitnímu vzdělání a zaškolování dělníků. Mimo jiné YCL často poukazovala na fakt, že zatímco všichni věděli o otrocích z amerického Jihu, málo kdo se zajímal o „průmyslové otroky“ ze Severu. Mezi hlavní cíle Ligy proto patřilo nejen zajištění občanských práv pro černochy, ale také ustanovení jejich rovnosti s většinovou společností na pracovním trhu. Dosáhnout toho chtěli skrze vzdělávací programy a organizaci odborů. Všechno, co se Nellie v té době o organizování odborů naučila v rámci svého působení v lize, využila později v odborech a při spolupráci s NAACP.299 Organizace dělníků a spolupráce s odbory však nebyla snadná. Odboráři se potýkali s odporem a nenávistnými útoky. V případech, kdy odbory zorganizovaly stávku, si zaměstnavatelé najímali tzv. „rozehnávače“, kteří měli za úkol tyto protestní akce potlačit, a
294 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 74-75. 295 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 71. 296 Swan Assarson byl švédský imigrant, akademik, politik levicového zaměření (radikál, komunista) a jeden ze zakladatelů odborové jednotky Local 665, která zastupovala zaměstnavatele restaurací a hotelů, ve které působila i Nellie Stone Johnson. Raymond R. Wright, interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society, 1. listopadu, 1981, transkript 1. 297 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 73-75. 298 Během svého studia na University of Minnesota byla Nellie také členkou Young Socialists a Socialist-Labor Party. “Women’s History Month, Minnesota Edition: Nellie Stone Johnson,” National Organization for Women Minnesota Now, staženo 10. prosince 2020, https://mnnow.org/womens-history-month-minnesota- edition-nellie-stone-johnson/. 299 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 73-75. 75
to převážně silou. K nejznámějším incidentům docházelo v Minneapolis během roku 1934 ve spojitosti s Teamsters – odbory řidičů přepravních vozů. Nellie se těchto stávek často účastnila, avšak nikdy se nezapojila do šarvátek a nikdy nebyla terčem fyzického násilí. Usoudila, že to bylo kvůli tomu, že je žena. Svou morální podporu stávkujícím vyjadřovala také spolu se svým otcem, a to tak, že dodávali zásoby z rodinné farmy do komunitních vývařoven, kde se Teamsters stravovali.300
3.5.1 Atletický klub Poprvé se Nellie jako pravý organizátor odborů angažovala již v 18 letech v minneapoliském Atletickém klubu, kam nastoupila jako obsluha výtahu v roce 1924.301 V tomto klubu se scházely špičky tehdejší politické a podnikatelské sféry. I když existovaly výjimky, většina členů tohoto klubu pohlížela na černochy velmi opovržlivě, obzvlášť pak na černošky. Vysoce postavení muži v klubu považovali ženy za bezduché tvory, a často je proto naprosto ignorovali. To však pro Nellie představovalo výhodu. Při obsluze výtahu si jí totiž nikdo nevšímal, a ona tak vyslechla rozhovory, které rozhodně nebyly určeny jejím uším. Této své „neviditelnosti“ nejednou využila při organizování odborů. Nejen, že se naučila, jak funguje politika, ale také často získala informace, které jí v rámci odborů napomohly posílit její pozici. To, že jiní podceňovali její intelekt, jí pomohlo nad nimi vyzrát.302 Účast na organizaci zaměstnanců klubu představovala riziko v podobě ztráty zaměstnání, a to hlavně v době ekonomické krize na konci 20. let. Tehdy byly černošky mezi prvními, kdo přicházely o zaměstnání. O to víc, když se se aktivně podílely na organizování odborů. Toto se týkalo i Nellie, která byla z Atletického klubu pro svou činnost propuštěna. Jako oficiální odůvodnění byla sice uvedena neposlušnost vůči zaměstnavateli, ale pravým důvodem byla barva její pleti, její pohlaví a její aktivní zapojení do dělnického hnutí.303 V následujících několika letech pracovala Nellie v hotelu West, kde se setkala se členy Brotherhood of Sleeping Car Porters. Zde se však nikdy nepokusila organizovat
300 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 301 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března 1988, transkript, 16. 302 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 76-77. 303 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 78-79. 76
zaměstnance do odborů, a to hlavně proto, že mezi místními zaměstnanci o odbory nebyl zájem. Hotel West byla donucena opustit poté, co se nové vedení hotelu rozhodlo, že nechce nadále zaměstnávat černochy. Svou inklinaci k rasismu potvrdilo vedení hotelu také tím, že jediní černoši, kteří mohli zůstat, pracovali na degradující pozici jako leštiči bot.304 Tou dobou však došlo ke změně vedení Atletického klubu. Díky tomu a dobrým vztahům s bývalými kolegy se Nellie v roce 1933 do klubu mohla vrátit. Na rozdíl od hotelu West nové vedení klubu vnímalo odbory jako respektovanou instituci, se kterou je lepší se domluvit, než proti ní bojovat. Aktivita Nellie v odborech proto nebyla nadále překážkou pro její opětovné zaměstnání v klubu.305 Několik členů nového vedení mělo také již ze svých předchozích podnikatelských aktivit zkušenost s odbory, a proto věřili v jejich přínos. Stejně tak věřili odborům i místní zaměstnanci. Ti se navzájem podporovali a drželi při sobě, čož značně napomohlo jejich organizaci.306 K největší odborové aktivitě v rámci Atletického klubu došlo v roce 1934, kdy klub začal krátit platy s odkazem na probíhající ekonomickou krizi a špatně vydělávající podnik. Tento důvod byl však pouhou výmluvou, na což Nellie přišla právě díky dobrým vztahům mezi zaměstnanci a angažovanosti sekretářek managementu v odborech. Ty Nellie poskytly přístup k utajovaným oficiálním finančním zprávám klubu, které tvrzení o úpadku podniku vyvracely. Naopak prokazovaly stabilní finanční vývoj klubu, díky kterému si jeho zaměstnanci mohli zažádat i o navýšení platu. Aby to ale bylo možné, museli se zorganizovat do odborové skupiny, která by za jejich zájem bojovala. Z tohoto důvodu se několik místních zaměstnanců a levicových aktivistů včetně Nellie rozhodlo založit pobočku Local 665 (vznik a aktivity této pobočky jsou detailněji rozebrány v kapitole 3.5.2 Local 665).307 Díky organizaci zaměstnanců a kolektivnímu vyjednávání, na kterém se podílela i Nellie, se místním odborářům podařilo uzavřít s vedením klubu několik dohod. Mezi ty nejdůležitější a zároveň první svého druhu v Minnesotě patřila dohoda o zajištění stejného platu pro ženy a muže.308 Zároveň zaměstnanci klubu prokázali během vyjednávání
304 I právě kvůli tomu, že černoši často pracovali jako leštiči bot, rozmohly se rasově motivované nadávky jako „shine“ nebo „bootblack“ (viz kapitola 3.4. Život v Minneapolis). Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 17. listopadu, 1981, transkript, 4., David Brauer, Nellie Stone Johnson, 78-79. 305 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 17. listopadu, 1981, transkript, 16-17. 306 Raymond R. Wright, interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society, 1. listopadu 1981, transkript 78. 307 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 80. 308 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 17. listopadu 1981, transkript, 17. 77
ojedinělou vzájemnou solidaritu. Ve snaze získat stejné výhody pro všechny zaměstnance byli totiž černoši pracující na vyšších pozicích ochotni vzdát se týdne volna ve prospěch bělochů, kteří na nižších pozicích na volno neměli nárok. Takový počin byl v té době opravdu výjimečný a prokazoval sounáležitost zaměstnanců, kteří byli ochotni postoupit své výhody, aby dosáhli spravedlivého zacházení se všemi nehledě na pozici či barvu pleti.309 Kromě toho dosáhla Nellie v rámci Atletického klubu zrušení segregační politiky. Šatny a jídelny již nebyly více oddělené zvlášť pro bělochy a černochy.310
3.5.2 Local 665 Zmiňovaných úspěchů by Nellie na půdě Atletického klubu nedosáhla, kdyby nejprve nepřispěla k organizaci místních zaměstnanců tím, že společně se Swanem Assarsonem založila roku 1935 odborovou pobočku Local 665, která zastupovala zaměstnance hotelů, restaurací a klubů.311 Vznik této pobočky byl umožněn a částečně motivován Wagnerovým zákonem, kterým Franklin D. Roosevelt uzákonil právo na organizování odborů a kolektivní vyjednávání.312 Díky této federální podpoře a levicovým myšlenkám Nellie, Assarsona a dalších o rovnocenné společnosti se Local 665 stala jednou z prvních integrovaných odborových poboček v Minnesotě. Kromě toho jako jedna z mála v té době umožnila členství a pozice ve vedení nejen černochům, ale také ženám. Nellie se díky tomu stala jako první černoška v Minnesotě viceprezidentkou odborové pobočky a nadále pokračovala v organizaci černochů i mimo Atletický klub po celých Twin Cities. Kvůli svému aktivismu se sice dostala do hledáčku FBI (více viz. kapitola 3.6.1. Rudá hrozba a FBI), avšak to ji nijak neodradilo. Nebála se totiž toho, že by mohla být zatčena. Byla odhodlána pokračovat v tom, čemu věřila.313 Local 665 prosazovala nejen rovné platy, ale vyjednávala také o zdravotním pojištění a státem podporovaných programech na území celé Minnesoty. S Metropolitan Life Insurance Company se jí podařilo získat životní pojištění pro většinu černochů
309 Raymond R. Wright, interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society, 1. listopadu, 1981, transkript 78. 310 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 311 Raymond R. Wright, interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society, 1. listopadu, 1981, transkript 61. 312 National Labor Relations Act, 29 U.S.C. § 151 (1935). 313 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 109. 78
v Minneapolis, což byl obrovský úspěch, a to i přesto, že tato pojišťovna neposkytovala své služby kvůli soucitu s diskriminovanými, ale jen kvůli větším ziskům.314 I přes vidinu zisku bylo však stále obtížné zajistit pojištění pro aktivisty zapojené do dělnického hnutí, jelikož jejich aktivity vedoucí pojišťoven nepodporovali. Nakonec se však odborům podařilo díky lobbingu vyjednat smlouvy i pro odboráře. Nešlo však o nějaký zlomový politický krok. Pojišťovny stále nepatřily k fanouškům dělnického hnutí, ale stoupající počet členů přesvědčil pojišťovny, že odmítnutím poskytnout pojištění odborářům by přišly o značně velký zisk. Minnesotští odboráři v té době totiž představovali cca 17 000 možných zákazníků/plátců.315 Pomocí kolektivního vyjednávání a občasnou hrozbou zorganizování stávky se Local 665 podařilo kromě zdravotního pojištění vyjednat svým odborovým členům v hotelovém průmyslu také navýšení platů a zajištění rovného ohodnocení na daných pozicích jak pro černochy, tak pro ženy.316 Veškerých zmiňovaných úspěchů by však Local 665 nedosáhla bez své široké členské základny. Díky velké členské podpoře měla tato odborová pobočka výhodu při jednáních, a hrozba stávkou se proto stala reálnou účinnou zbraní. Tvorba této základny závisela na místních odborových lídrech, jakým byla právě i Nellie. Pro ni se stala mobilizace a organizace zaměstnanců velmi přirozenou. Ve velké míře totiž vycházela ze zkušeností svého otce, který ji již v mládí naučil vše ohledně organizování lidí a odborů.317 Na mobilizaci členů spolupracovala zprvu s Georgem Naumoffem. Naumoff pocházel z Chorvatska a do Ameriky přišel jako ekonomický imigrant. Byl to velmi dobře vypadající, charismatický a vzdělaný muž a dobrý řečník.318 Stejně jako Assarson inklinoval k socialistickým myšlenkám, podporoval vzdělání a rovnost. S Nellie se seznámil v Atletickém klubu, kde pracoval jako obsluha nákladového výtahu. Společně tak využívali své pozice a pokaždé, když vezli někoho ze zaměstnanců ať už osobním nebo nákladovým výtahem rozmlouvali s nimi o důležitosti odborů a snažili se je získat jako aktivní členy.319 Nejmocnější zbraní v rámci organizace a mobilizace zaměstnanců bylo pro Nellie
314 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 118. 315 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 118. 316 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 317 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 117. 318 Jennifer Delton, Making Minnesota Liberal: Civil Rights and the Transformation of the Democratic Party (Minneapolis: University of Minnesota Press, 2002), 67. 319 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 81. 79
její odhodlání a výřečnost. Nikdy se nebála říkat, co si myslí, a tak s každým, koho potkala, probírala výhody členství v odborech a jejich význam pro zlepšení ekonomické situace černochů. V Atletickém klubu měla výhodu toho, že místní zaměstnanci, na rozdíl od zaměstnanců hotelu West, kde pár let pracovala, měli o členství v odborech opravdu zájem.320 A ti, kteří zájem neměli, měli nevýhodu v tom, že Nellie a Naumoff pracovali jako obsluha výtahů:
People were at my mercy because the employee’s dressing rooms were on the 14th floor. We’d strong-arm them into joining the union before we’d let them off the elevator.321
Poté, co byli zaměstnanci přesvědčeni, že je potřeba, aby se k odborům přidali, byla dalším krokem jejich registrace. Společně s Naumoffem zřizovala Nellie zaměstnancům tzv. autorizační karty, jejichž podepsáním získali nejen členství v Local 665, ale zároveň se zavazovali k tomu, že budou pro tuto organizaci pracovat a napomáhat rozšiřování její základny. Jinými slovy, že budou mobilizovat a organizovat své spolupracovníky a známé.322 Díky tomu, že Local 665 byla integrovanou pobočkou, stala se brzy největší odborovou organizací černochů v Minnesotě. Vysoký nárůst černošské odborové základny mimo jiné zapříčinil také myšlenkový posun již existujících občanských organizací. Ty ve snaze propojení sil s odbory a poskytnutí dostatečné motivace odborářů přidat se i k jejich aktivitám zaměřily svou agendu nejen na občanská práva černochů, ale také na řešení problémů dělnické třídy. Implementovaly tak do svého programu i takové požadavky, jako mělo dělnické hnutí – tedy rovné platové podmínky, pojištění a ukončení diskriminace v odborech a na pracovištích.323 Podle Carla Rosse, bývalého komunistického lídra a ředitele projektu Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, stála za tímto propojením odborů s občanskými organizacemi v Minnesotě ve 30. a 40. letech právě Local 665, která díky své úspěšné integraci bělošských i černošských členů dokázala, že spolupráce nehledě na rasové problémy je možná a že neexistuje pouze jedna cesta, jak zajistit rovnocenné
320 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 17. listopadu, 1981, transkript, 4., David Brauer, Nellie Stone Johnson, 78-79. 321 Louise Mengelkoch, “Nellie Stone Johnson,” Minnesota Women’s Press 2, 4 (1986): 8. 322 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 79-81. 323 Luke Mielke, “Racial Uplift in a Jim Crow Local: Black Union Organizing in Minneapolis Hotels 1930- 1940,” American Studies Honors Projects 15 (2016): 114-116. http://digitalcommons.macalester.edu/amst_honors/15. 80
postavení černochům. Ross dokonce tvrdí, že Local 665 „se stala průkopníkem prvních kroků v [minneapoliském] hnutí za občanská práva“.324
3.5.3 Postavení žen v odborech I když Local 665 poskytovala také ženám příležitost postavit se do vedení tohoto odboru, v rámci dělnického hnutí byl tento postoj výjimečný. S touto diskriminací žen Nellie silně nesouhlasila. Proto také ze své pozice viceprezidentky Local 665 a ve spolupráci s Ann Manley, viceprezidentkou Local 458, odboru zastupujícího kuchaře a číšníky, bojovala nejen za rovné platy černochů a bělochů, ale také mužů a žen. Ženy v té době zaujímaly nejen podřadné pozice, ale i v rámci dělnického hnutí se pohybovaly spíše na administrativních pozicích, jako byly například asistentky, sekretářky, řadové členky nebo správkyně. Zatímco mužů si společnost považovala, ženy byly mile ignorovány.325 Tyto hierarchicky nižší pozice a ženy, které na nich působily, byly však pro hnutí samotné naprosto klíčové. Ženy se totiž často angažovaly na postech, které měly za cíl propojovat členy místní komunity a informovat je o výhodách členství v odborech. Zajišťovaly tzv. „grassroot“ mobilizaci, a proto představovaly páteř samotného hnutí.326 Byly to také právě ženy, které organizovaly rodiny odborářů a snažily se je zapojit. Aby toho dosáhly, pořádaly různé slavnosti a setkání, na kterých navazovaly nové kontakty a lákaly nové členy.327 I když si Nellie této práce vážila a dlouho jako „grassroot lídr“ fungovala, nechtěla se v rámci dělnického hnutí spokojit pouze s administrativní prací. Jejím cílem bylo dostat se na národní úroveň a stát se volícím členem výkonné rady AFL, aby mohla spolurozhodovat o osudu dělnického hnutí, a nejen být jeho součástí. To, co ji do tohoto boje dávalo proti ostatním velkou výhodu, bylo její odhodlání a vzdělání. Málokdo si v té době uvědomoval, jak důležitou roli hraje politika v rámci pracovního trhu. Nellie však vzájemné propojení politiky a ekonomiky díky svému studiu na University of Minnesota dobře znala a svých vědomostí často využívala při jednáních nebo v rámci kampaní, které organizovala (viz. kapitola 3.6 Spolupráce s Hubertem Humphreym a vznik DFL nebo kapitola 3.8 Aktivistou na celý život). Kromě toho se neustále dál vzdělávala, například v rámci
324 Carl Ross, interview vedl Berman Hyman Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society Library, 18. září 1986, transkript 13. 325 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 116-117. 326 Robnett, “Women in the Student Non-Violent Coordinating Committee,” 137. 327 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 111. 81
Zemědělské asociace práce, která hrála významnou roli ve vzdělávání členů dělnického hnutí. Zde se věnovala převážně ekonomice, politice a historii černochů a amerických indiánů. Také díky svému vzdělání měla šanci na úspěch, když v roce 1945 kandidovala jako první černoška do veřejného úřadu, do rady minneapoliských knihoven (více viz kapitola 3.8 Aktivistkou na celý život). Kromě toho Nelliina osobnost, výřečnost, vytrvalost a houževnatost nedala povýšeným mužům ani šanci ji ignorovat.328 Nellie si ale také uvědomovala, že možnost získat univerzitní vzdělání nebylo v té době pro černošky vůbec jednoduché. Nebýt jejích rodičů, kteří jí dali kvalitní základní vzdělání, pravděpodobně by na univerzitní půdě neuspěla. Druhořadé postavení žen totiž ovlivňovalo nejen jejich roli na pracovním trhu, ale také možnost vzdělávat se. Černošky se totiž na rozdíl od černochů potýkaly s dvojí diskriminací. Zatímco vzdělaní černoši nemohli kvůli rasové diskriminaci získat dobré zaměstnání, černošky nemohly kvůli rasové a genderové diskriminaci získat ani kvalitní vzdělání. Především v technických oborech a v přírodních vědách ženy chyběly.329 Tato oborová nerovnost se projevila i v rámci odborů. Některé odbory zastupovaly pouze bělošky, protože černošky v daném oboru nemohly získat vzdělání, a tedy ani zaměstnání. Pro Nellie bylo proto vzdělání na prvním místě. Podle ní představovalo jeden z primárních problémů tehdejší nerovné společnosti, od kterého se odvíjely další.330 • Koncem 30. let se Nellie jako viceprezidentka Local 665 stala jednou z prvních žen, která zasedla v minneapoliské komisi zodpovědné za vyjednávání mezi odbory a zaměstnavateli.331 Tato komise měla mimo jiné za úkol rozhodnout o osudu rezoluce bojující proti diskriminaci Židů a černochů v zaměstnání v Minneapolis.332 S podporou odborů v zádech měla Nellie již tehdy silnou pozici a místní politici si to uvědomovali. Věděli totiž, jakou roli hrají v jejich budoucích politických kariérách volební hlasy dělníků, kteří Nellie podporovali. Kdyby se tedy postavili proti schválení projednávané rezoluce, mohli by přijít
328 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 112. 329 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 132. 330 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 113-115. 331 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 332 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 17. listopadu, 1981, transkript, 16-17. 82
o své posty v následujících volbách.333 Ne vždy ale bylo vyjednávání pro Nellie snadné. Kromě odporu soukromých podnikatelů, rasistů nebo šovinistů musela v některých případech čelit i místním feministkám, které požadovaly zvýhodnění žen na úkor mužů, či bělošek na úkor černošek. S tím však Nellie nesouhlasila. Sama se sice považovala za feministku, ale nikdy by zájmy černošek neprosazovala na úkor černochů. Ve snaze změnit postavení žen všech etnik se přidala k několika feministickým organizacím a skupinám, mezi které patřily například National League of Women Voters, National Council of Negro Women, National Coalition of Labor Women.334 V rámci Minnesotské DFL působila také ve Feminist Caucus, který sdružoval členky této strany.335 Nelliiným cílem bylo dosáhnout rovnosti všech, nejen bez ohledu na rasu, ale také pohlaví. Často však docházelo k tomu, že feministky bojovaly za rovné postavení a kvóty v zaměstnání pouze pro ostatní bělošky, ale ne pro etnické minority. Nellie to vnímala jako velké pokrytectví. I z toho důvodu v 70. letech nesouhlasila se schválením dodatku o rovných právech (Equal Rights Amendment – ERA), jelikož nezahrnoval rovná práva pro ženy z minoritních skupin.336 V 70. letech se Nellie skrze své členství v DFL dostala také do Democratic National Committee (DNC) – tedy do řídícího orgánu Demokratické strany Spojených států. V rámci svého působení zde založila Black Affairs Department, který měl napomáhat organizaci a financování politické kampaně černošských kandidátů této strany. V té době ji pro její aktivismus chtěly do svého středu získat i členky podobné organizace fungující pod hlavičkou DNC podporující demokratické kandidátky. Šlo o National Women’s Caucus. Spolupráci s tímto uskupením však Nellie odmítla kvůli rasové diskriminaci, která na jeho půdě dlouhodobě panovala. Toto rozhodnutí se jí však pravděpodobně stalo osudným, jelikož to byly právě členky National Women’s Caucus, které zapříčinily ukončení členství Nellie v DNC. Důvodem prý byl její pokročilý věk (v té době bylo Nellie 83 let).337 Je však možné, že její věk nebyl jediným či pravým důvodem pro její vyloučení, ale že do určité
333 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 334 “Who was Nellie Stone Johnson?,“ Nellie Stone Johnson Community School, staženo 28. prosince 2020, https://nsj.mpls.k12.mn.us/who_was_nellie_stone_johnson. 335 “Who was Nellie Stone Johnson?,“ Nellie Stone Johnson Community School, staženo 28. prosince 2020, https://nsj.mpls.k12.mn.us/who_was_nellie_stone_johnson. 336 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 197-199. 337 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 200. 83
míry toto rozhodnutí ovlivnila také křivda způsobená odmítnutím spolupráce a rozdílný přístup k boji za práva žen.
3.6 Spolupráce s Hubertem Humpreym a vznik DFL Nellie si však uvědomovala, že pokud chce ovlivnit přístup ke vzdělání a k postavení žen a černochů ve svém rodném státě a ve Spojených státech obecně, musí se dostat do vysoké politiky. Její zvolení viceprezidentkou Local 665 v roce 1936 jí pro to poskytlo dobrý odrazový můstek. Díky této pozici totiž získala mimo jiné místo v celostátní radě zaměstnanců hotelů a restaurací, která ji přivedla následně ke spolupráci se členy Minneapolis Central Labor Union a díky které se zasadila se o propojení hotelových odborů s minnesotskou pobočkou AFL.338 Svého politického vrcholu však dosáhla až ve spolupráci s Hubertem Humphreym a se Zemědělskou stranou práce (FLP), kterou podporovala již od mládí, tak jako její otec. Zpočátku spolupracovala s FLP hlavně skrze její dceřinou organizaci – Zemědělskou asociaci práce, která podporovala vzdělání a kulturní vyžití členů odborů. Jak již bylo zmíněno, v rámci této asociace působila Nellie po vzoru své matky a babičky jako učitelka a společně s Anthony Cassiem a Albertem Allenem vzdělávala členy odborů a hotelové zaměstnance v oblasti ekonomiky, pracovního trhu, sociálních politik, ale především se snažila vzděláním bojovat proti rasové a genderové diskriminaci.339 Politicky se ve FLP nejvíc angažovala jako organizátorka kampaní zajišťujících podporu stranickým kandidátům. Nellie měla pro tuto práci opravdový talent, a také proto byla vybrána, aby se podílela na kampani pro čtvrté znovuzvolení prezidenta Franklina D. Roosevelta,340 kterého FLP považovala za svého kandidáta.341 Pro úspěch této kampaně, na
338 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 339 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 340 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 35. 341 Prezidenta Franklina D. Roosevelta považovala FLP za svého kandidáta především kvůli jeho veřejné podpoře odborů. Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 84
které úzce spolupracovala právě s Humphreym, a pro získání dostatečného počtu hlasů propojila místní organizace, černošské kostely, NAACP a Urban League s odboráři. Účinně tak propojila dělnické hnutí s hnutím za občanská práva.342 Poprvé se však s budoucím viceprezidentem setkala už kolem roku 1938 skrze již zmiňovaného Swana Assarsona na půdě University of Minnesota, kde Humphrey koncem 30. let pracoval. V té době se už podílel na přípravě programu Správy pro pracovní projekty a vystupoval jako přední osobnost minnesotského boje za rovné postavení černochů. Již po prvním setkání našli Nellie a Humphrey mnoho společných témat. Humphrey totiž také věřil, že členové minoritních skupin mohou dosáhnout rovnocenného společenského postavení, pouze pokud se nejprve stanou ekonomicky soběstačnými. Jinými slovy věřil, že je třeba zajistit černochům na prvním místě kvalitní zaměstnání za adekvátní odměnu. Díky té pak budou moci následujícím generacím zajistit kvalitní vzdělání a možnost podílet se na politice, skrze kterou budou moci dosáhnout svého cíle – rovnosti. Téma rovnosti, a to jak rasové, tak genderové, bylo pro oba velmi důležité.343 Humphrey si Nellie od začátku vážil pro její úspěchy, kterých dosáhla v rámci dělnického hnutí, jejího vzdělání a přímočarosti. I proto a pro jejich názorovou shodu ji požádal o podporu, když se v letech 1943 a 1945 úspěšně ucházel o post starosty Minneapolis.344 Jako starosta se Humphrey snažil zajistit pracovní pozice pro chudé a podporoval odbory v jejich činnosti. Spolu s Nellie často diskutovali o problémech, které sužovaly Minneapolis a navzájem si radili v politických otázkách.345 Nellie proto považovala Humphreyho společně s Floydem B. Olsonem za jediné dva bělochy, kteří byli stejně tak odhodlaní změnit poměry v Minnesotě, jako byla ona sama. Rovnost pro všechny pro oba znamenala jasný cíl, což bylo u bělochů v té době vzácné.346 Ve 40. letech se hlavní náplní spolupráce mezi Nellie a Humphreym stalo plánované propojení FLP s minnesotskou Demokratickou stranou, jejíž členem Humphrey byl. Důvodem pro tuto fúzi byla již zmiňovaná kampaň na znovuzvolení prezidenta
342 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 121-122. 343 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 104-105. 344 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 104-105 345 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23. prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 346 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 104-105 85
Roosevelta.347 Jak Nellie, tak Humphrey totiž věřili, že propojením těchto dvou stran zajistí potřebný počet voličů ke zvolení prezidenta, který doposud podporoval dělnické hnutí, loboval za zavedení zákonů podporujících činnost odborů a vydal prezidentský výnos č. 8802, který zakazoval rasovou diskriminaci v přijímání zaměstnanců federálními agenturami, odbory a společnostmi aktivními v odvětvích spojených s válkou a válečným průmyslem (viz. kapitola 2. Dělnické hnutí).348 Sympatie členů obou stran si však získala také první dáma Eleanor Roosevelt, která aktivně vystupovala na podporu nejen černochů, ale hlavně žen.349 I přesto, že obě strany podporovaly Rooseveltovo znovuzvolení, jejich spojení představovalo pouze „sňatek z rozumu“. FLP měla sice ve 40. letech v Minnesotě mnohem větší voličskou základnu,350 jelikož měla podporu široké veřejnosti zapojené v dělnickém hnutí, a tudíž nepotřebovala posilovat svou pozici touto fúzí. To, co ji však chybělo, bylo napojení na federální politiku, které díky celonárodní základně Demokratické strany mohla získat. Právě proto spojení FLP s lokálně slabší stranou mohlo přinést velký zisk. Členové vedení FLP a odborů totiž od plánované fúze očekávali možnost zajištění pracovních pozic pro ženy a menšiny, sjednocení platových podmínek či zřízení programů zdravotního pojištění na federální úrovni.351 Našli se však také zástupci, kteří nechtěli, aby FLP byla s Demokratickou stranou spojována. Vadily jim totiž rasistické projevy jejích poboček na americkém Jihu. Úkolem Nellie a Humphreyho bylo proto přesvědčit tyto odpůrce fúze v rámci FLP o tom, že se nejedná ani tak o morální jako o praktický krok, který může oběma stranám zajistit velké zisky. K tomu sloužila tzv. fúzní komise o zhruba 20 zástupcích z obou politických stran, která se scházela každou neděli, dokud nenalezla shodu.352 Nellie byla do této komise zvolena po boku Humphreyho z pozice viceprezidentky Local 665 a delegátky Zemědělské asociace práce, přidruženého orgánu FLP.353 Jednání této komise trvala téměř rok. Během
347 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 35. 348 Toto nařízení se stalo později inspirací pro vydání zákonu Fair Employment Practices Act, který schválila Minnesotská vláda roku 1955. “Fair Employment Practices Commission,” Minnesota Legislative Reference Library, staženo 12. února 2021, https://www.lrl.mn.gov/agencies/detail?AgencyID=493. 349 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 120-121. 350 “MN US Senate Election,” Our Campaigns, staženo 10. února 2021, https://www.ourcampaigns.com/RaceDetail.html?RaceID=267822. 351 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 124. 352 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 33-34. 353 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 122-124. 86
této doby se podařilo odpůrce fúze přesvědčit v její prospěch především díky příslibu, že nová strana bude ctít základní pilíře politického programu FLP – tedy že bude podporovat dělnické hnutí a rovnost práv mezi bělochy a černochy a ženami a muži. V tomto případě hrál velkou roli právě Humphrey, jehož činy dokazovaly, že i členové Demokratické strany mohou zaníceně podporovat práva černochů a jejich rovnocenné postavení v americké společnosti (viz. Příloha č. 1).354 K závaznému spojení těchto stran došlo v dubnu 1944,355 kdy vznikla Minnesotská demokratická zemědělská strana práce (Minnesota Democratic-Farmer-Labor Party – DFL), která od té doby dlouhodobě ovládá politiku Minnesoty. Podle Nellie to byla právě její spolupráce s Humphreym, která dala vzniknout nové integrované straně podporující nejen práva dělníků, ale také členů rasových a etnických menšin.356 Vzájemná spolupráce mezi Humphreym a Nellie byla oboustranně prospěšná. Zatímco Nellie představila Humphreyho černošské a dělnické komunitě, Humphrey napomohl Nellie získat místo ve vysoké politice. To se mu podařilo především v roce 1948, kdy pozval Nellie jako delegátku na Národní sjezd Demokratické strany ve Filadelfii, kde pronesl svůj slavný projev (viz. Obrázek č. 8 a Příloha č. 1) na podporu přijetí rezoluce o občanských právech.357
354 „Hubert Humphrey: 1948 Democratic National Convention Address,“ American Rhetoric, staženo 21. února 2021, https://www.americanrhetoric.com/speeches/huberthumphey1948dnc.html. 355 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 125. 356 “The Life of an Activist,“ Minnesota GoodAge, staženo 28. prosince 2020, https://www.minnesotagoodage.com/voices/mn-history/2019/06/the-life-of-an-activist. 357 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 140-141. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 107. 87
Obrázek č. 8 – Hubert Humphrey na Národním sjezdu Demokratické strany v roce 1948
Zdroj: „Hubert Humphrey: 1948 Democratic National Convention Address,“ American Rhetoric, staženo 21. února 2021, https://www.americanrhetoric.com/speeches/huberthumphey1948dnc.html.
Toto usnesení mělo zprvu nejistý osud. Napomoci jeho schválení měl právě Humphreyho projev, ve kterém mimo jiné odkazoval na slova kentuckého senátora Albena Barkleye. Centrální myšlenkou se stalo vyjádření podpory za svobodu a rovnoprávnost všech Američanů bez ohledu na rasu a vyznání:358
The masterly statement of our keynote speaker, the distinguished United States Senator from Kentucky, Alben Barkley, made that point with great force. Speaking of the founder of our Party, Thomas Jefferson, he said this, and I quote from Alben Barkley:
He did not proclaim that all the white, or the black, or the red, or the yellow men are equal; that all Christian or Jewish men are equal; that all Protestant and Catholic men are equal; that all rich and poor men are equal; that all good and bad men are equal. What he declared was that all men are equal; and the equality which he proclaimed was the equality in the right to enjoy
358 Celé znění proslovu je zařazeno do Příloh této práce. 88
the blessings of free government in which they may participate and to which they have given their support.359
Humphrey byl skvělý řečník. Jeho proslov byl pronesen s viditelným odhodláním přesvědčit ostatní členy Demokratické strany o nutnosti obhajoby práv menšin. To se mu také povedlo a rezoluce o občanských právech byla na sjezdu schválena.360 Významným rokem se pro Nelliinu aktivistickou kariéru stal také rok 1945. Toho roku skončila válka, zemřel prezident Franklin D. Roosevelt, Humphrey se stal starostou Minneapolis a Nellie byla jako první černoška v Minnesotě zvolena členkou Library Board.361 Na nápad, aby se ucházela o veřejnou funkci, ji přivedl Swan Assarson, který ji po dlouhá léta vzájemné spolupráce podporoval. Nellie se tento nápad zalíbil, jelikož si uvědomovala, že skrze tuto pozici by mohla pomoci zajistit vzdělání pro všechny, na čemž ji tolik záleželo.362 I když někteří považovali členství v Library Board za podřadnou pozici vhodnou pouze pro ženy, Nellie to takto nevnímala. Opět se ukázalo, že to, že ji jiní podceňují, je pro ni samotnou výhodou. Nellie si totiž uvědomovala, že skrze Library Board může ovlivnit vzdělávací systém, jehož reformu považovala za velmi důležitou.363 V rámci kampaně na zvolení do této rady se opět vrátila ke „grassroot mobilizaci“. Chodila ode dveří ke dveřím, pořádala různá komunitní setkání a mluvila se svými sousedy o tom, jak důležité je zajistit kvalitní vzdělání dostupné pro všechny. Celou dobu zůstávala pragmatická, stavěla na svých předchozích zkušenostech a také na citech.364 S přípravou kampaně jí pomáhal Humphrey společně s dalšími členy DFL.365 Ne všichni však Nellie v její kampani podporovali. Například vedoucí městské knihovny sepsal dopis zpochybňující schopnost černošky nakládat správně s penězi. Tento rasisticky motivovaný útok však nemohl Nellie v jejím odhodlání nijak zastavit. V té době již byla
359 „Hubert Humphrey: 1948 Democratic National Convention Address,“ American Rhetoric, staženo 21. února 2021, https://www.americanrhetoric.com/speeches/huberthumphey1948dnc.html. 360 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 140-141. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 107. 361 Členové Library Board mají vedle dohledu nad všeobecným řízením knihoven také na starosti stanovení jejich poslání a vizí, určují pravidla přijímání nových zaměstnanců, zajišťují dobré zastoupení místní komunity a informovanost veřejnosti. Cílem dobře fungující rady by mělo být uspokojení určitých edukativních a sociálních potřeb dané komunity. Znalost místních subkultur může členům Library Board pomoci posoudit, jaké potřeby je třeba prostřednictvím knihovních služeb uspokojit. 362 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 127-128. 363 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 22., David Brauer, Nellie Stone Johnson, 130. 364 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 22. 365 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 131-132. 89
v Minneapolis dobře známá a své místo v Library Board nakonec získala s náskokem 20 000 hlasů nad svým oponentem. Možná právě i v reakci na odpor vedoucího městské knihovny vůči černochům zpochybnila Nellie hned po svém zvolení praktiky zaměstnávání černochů v městských knihovnách a donutila jejich administrativu, aby přijali do svých řad zástupce menšin.366 Po šesti letech služby v Library Board se Nellie rozhodla, že její organizační talent bude lépe využit v politických kampaních bojujících za dosazení správných osob na správná místa:367
"Who's going to be policy makers out there if I run for office? Better that I support other people running for office rather than myself." So that's what I tried to do.368
Od té doby sama již nikdy nekandidovala na veřejnou funkci. Místo toho se vrátila k mobilizaci členů odborů, k organizaci kampaní na podporu kandidátů, ve které věřila a k registraci voličů. Podle Davida Brauera se tak opět stala tou „grassroot lídryní“, kterou všichni v okolí znali, které věřili a která propojovala dělnické hnutí s hnutím za občanská práva.369 Kromě toho napomohla v 50. letech 20. století z pozice členky Minnesotské demokratické zemědělské strany práce zřídit první Fair Employment Practices Commission v Minneapolis. Ta se zabývala pracovními podmínkami v tomto městě a pracovala na přípravě Fair Employment Practices Act (1955) a Fair Housing Act (1968).370 Tyto zákony měly zajistit férové podmínky pro černochy na pracovním trhu a zakazovaly rasovou diskriminaci v otázce bydlení, která doposud výrazně ovlivňovala životy černochů bydlících v Twin Cities (viz. kapitola 1.2.3. Segregovaná společnost).371
366 “The Life of an Activist,“ Minnesota GoodAge, staženo 28. prosince 2020, https://www.minnesotagoodage.com/voices/mn-history/2019/06/the-life-of-an-activist. 367 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 165-166. 368 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 40. 369 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 136. 370 Fair Employment Practices Act byl schválen v roce 1955 - 1955 Minn. Laws Chap. 516 Sec. 6, Minn. Stat. 363.01. Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 18-19. 371 “The Life of an Activist,“ Minnesota GoodAge, staženo 28. prosince 2020, https://www.minnesotagoodage.com/voices/mn-history/2019/06/the-life-of-an-activist., Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie- stone-johnson-unions-and-education-were-path-economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 90
3.6.1 Rudá hrozba a FBI Ve spolupráci s Hubertem Humphreym a jako členka Library Board a Fair Employment Practices Commission dosáhla Nellie mnoha významných úspěchů (viz. kapitola 3.6. Spolupráce s Hubertem Humphreym a vznik DFL). Ty ji však především v 50. letech 20. století dostaly do hledáčku FBI. Diskriminace, ztráta zaměstnání nebo nedostatečná podpora státu totiž nebyly jediným příkořím, které mohlo potkat organizátory odborů a politické aktivisty, jako byla Nellie. V očích Republikánů, a především pak senátora Josepha McCarthyho, představovali totiž komunisté, za které byli odboráři a černoši často považováni, hrozbu pro národní bezpečnost. Z tohoto důvodu bylo mnoho černochů a odborářů sledováno jak FBI, tak CIA.372 Nelliino členství v Young Communist League (YCL) bylo pro lidi smýšlwjící jako McCarthy důvodem pro perzekuci. Avšak nejen pro ně. V době mccarthismu373 došlo právě kvůli Nelliinu členství v YCL a jejím levicovým myšlenkám k názorovému rozkolu také mezi Nellie a Humphreym, který omezil jejich doposud velmi dobře fungující spolupráci. Na rozdíl od Humphreyho Nellie totiž nepovažovala YCL za striktně komunistickou politickou organizaci, ale hlavně za skupinu lidí prosazující práva dělníků, černochů a žen. Podle ní nebyla jejich cílem podvratná činnost, ale osvěta. Za svým členstvím v této vzdělávací organizaci si stála, protože:
… were [YCL] the only one’s talking economic sense. They were talking about jobs, employment. Here, I thought, were some platforms and groups you could get together and do something for equality, which was something the two major parties were not addressing at all. The Democratic Party at that time was pretty hidebound and, of course, the Republicans didn’t care what happened as long as they made some money.374
Kromě toho si Nellie vážila také toho, že levicově orientované strany lobovaly za separaci církve a veřejného školství. Největší pokrytectví viděla Nellie v tom, že obávaní komunisté v Rusku měli podle ní v té době lepší vzdělávací systém než jaký fungoval ve
372 “Mccarthyism and the Red Scare,” Miller Center, University of Virginia, staženo 10. ledna 2021, https://millercenter.org/the-presidency/educational-resources/age-of-eisenhower/mcarthyism-red-scare. 373 Pojem „mccarthismus“ označuje praktiky iniciované senátorem Josephem McCarthym vytvářející smyšlená obvinění z podvratné činnosti či velezrady bez ohledu na důkazy. Tato obvinění se týkala především údajných sympatizantů s komunismem a jejich cílem bylo omezit americký disent. “Mccarthyism and the Red Scare,” Miller Center, University of Virginia, staženo 10. ledna 2021, https://millercenter.org/the- presidency/educational-resources/age-of-eisenhower/mcarthyism-red-scare. 374 James Lileks, “They Still See Red – Nellie Stone Johnson,” St. Paul Pioneer Press, 1. května 1988, 6. 91
Spojených státech. Takový, který poskytoval vyšší vzdělání a následně lepší postavení na pracovním trhu nejen mužům, ale také ženám.375 Tento postoj s ní však Humphrey nesdílel. On považoval komunisty spíše za ateisty a totalitáře.376 Nellie si uvědomovala, že ji někteří kvůli jejímu progresivnímu až radikálnímu přístupu považovali za komunistku.377 Jí však tyto pomluvy a nálepky nezajímaly, jelikož sama byla přesvědčena, že to, co dělá, je správná věc. Humphrey se však obával, že spojování jeho osoby s komunismem by ho mohlo stát jeho politickou kariéru, což vyvolávalo problémy v jejich vztahu. Docházelo totiž k situacím, kdy se Humphrey Nellie stranil místo toho, aby jejím odpůrcům vysvětlil, tak jak to vysvětlovala ona jemu, že ne každý, kdo prosazuje kolektivní smýšlení je komunista a představuje tedy pro Spojené státy hrozbu.378 • První zkušenost s FBI získala Nellie však již v době, kdy pracovala v Atletickém klubu. Tehdy kolovaly zvěsti, že na místní odboráře byl nasazen FBI špion. Nellie však ničemu takovému nevěřila. Naopak naprosto věřila svým kolegům, se kterými dlouhá léta spolupracovala a byla si jistá, že ony zvěsti mají pouze za cíl zasadit klín nejistoty a podezírání mezi odboráře. Zároveň prosazovala názor, že i kdyby na ně nějaký agent nasazen byl, nezměnilo by to nic na jejich práci – nevzdali by se svých cílů a nadále by bojovali za zlepšení podmínek pro pracující třídu.379 Do jisté míry se však zastáncům mccarthismu přece jen podařilo dělnické hnutí v Minnesotě nabourat. Strach z perzekuce zapříčinil rozdělení místní židovské a černošské komunity. Židé se totiž nechtěli potýkat s další vlnou diskriminace v podobě honu na komunisty. Proto se raději od černošských odborářů snažili v 50. letech distancovat.380 Místní černoši se tak opět dostali do situace, kdy skupina lidí byla ochotná s nimi spolupracovat pouze v době, kdy jim tato spolupráce přinášela vlastní prospěch. Ve chvíli, kdy se ukázaly potíže, nechali Židé boj za rovnost menšin pouze na samotných černoších. Během svého života se Nellie musela dostavit na několik jednání s agenty FBI a vysvětlovat své působení v YCL nebo svou odborářskou činnost. Avšak ve většině případů ji v takových situacích pomohly kontakty, které za svůj aktivní politický život nasbírala. I
375 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 154. 376 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 106-107. 377 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 39. 378 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 106-107. 379 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 109. 380 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 154. 92
když Humphrey nepatřil k těm, kteří by se jí v době mccarthismu zastali, měla na své straně dostatek vlivných osob, které jí pomohly zbavit se všech obvinění. I přesto měla tato vyšetřování negativní dopad na Nelliinu kariéru, a to v době, když se ucházela o znovuzvolení na post viceprezidentky Local 665. Právě kvůli svému napojení na YCL tento boj prohrála. A to i přesto, že zdůrazňovala, že YCL byla pouze vzdělávací organizací a že sama nebyla nikdy členkou komunistické strany.381
3.7 Zapojení do hnutí za občanská práva černochů Nellie byla přesvědčena, že tou nejlepší cestou k ukončení rasové diskriminace v Minnesotě je zajištění ekonomické soběstačnosti černochů. Jak již bylo zmíněno výše, vnímala silně propojení dělnického hnutí a boje za rovnost černochů. I proto po celou dobu svého působení v dělnickém hnutí zdůrazňovala rovnost všech a vedle organizace odborů působila také jako aktivistka za občanská práva. Jako oficiální počátek jejího zapojení do hnutí za občanská práva lze považovat rok 1934, kdy začala spolupracovat s NAACP (viz. Obrázek č. 9)382 a s Civil Rights Congress (CRC).383 Společně s dalšími odboráři finančně sponzorovala různá setkání, diskuze, projevy na podporu občanských práv a vedla kampaně za registraci černošských voličů.384
381 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 154-157. 382 Nellie Stone Johnson, interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března, 1988, transkript, 9. 383 Minnesota History Center, “I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs,” Minnesota Historical Society, staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes- for-women/profiles/nellie-johnson. 384 Luke Mielke, “Racial Uplift in a Jim Crow Local: Black Union Organizing in Minneapolis Hotels 1930- 1940,” American Studies Honors Projects 15 (2016): 114-116. http://digitalcommons.macalester.edu/amst_honors/15. 93
Obrázek č. 9 – Nellie Stone (vpravo) s kolegy z NAACP. Uprostřed skupiny stojí Daisy Bates známá pro zorganizování tzv. „Little Rock Nine“ kampaně, v rámci které byli černošští studenti registrováni na bělošskou střední školu v Little Rock, Arkansas. Fotografie byla pořízena kolem roku 1954.
Zdroj: „I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs,“ Minnesota History Center, staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes-for- women/profiles/nellie-johnson.
Jako členka minnesotské rady ředitelů NAACP vyvíjela tlak na federální vedení této organizace, aby se více zaměřilo na integraci pracovního trhu a zajištění dostupného vzdělání pro všechny. Na 40. výroční volební konferenci NAACP v roce 1949 v Los Angeles dokonce vyzvala ze své pozice delegátky minneapoliské pobočky (viz. Obrázek č. 10) vedení této organizace v čele s Thurgoodem Marshallem, prvním Afroameričanem, který se stal soudcem Nejvyššího soudu, aby se zabývalo právním sporem Brown vs. Topeka Board of Education.385 Vedení NAACP se zprvu do tohoto sporu nechtělo vměšovat, avšak řadoví členové přehlasovali vedení, a tak se Marshall procesu ujal a napomohl tak ukončit rasovou diskriminaci ve vzdělávání.386
385 Brown v. Topeka Board of Education. 347 U.S. 483 (1954). 386 Kirkus, recenze knihy Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist, David Brauer, Kirkus Review, 15. února 2000, https://www.kirkusreviews.com/book-reviews/nellie-stone-johnson/nellie-stone-johnson-the- life-of-an-activist/, staženo 29. prosince 2020., David Brauer, Nellie Stone Johnson, 144-145. 94
Obrázek č. 10 - Karta volebního delegáta – Nellie Stone byla v roce 1949 zvolena minneapoliskou pobočkou NAACP delegátkou na 40. výroční volební konferenci NAACP.
Zdroj: „I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs,“ Minnesota History Center, staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes-for- women/profiles/nellie-johnson.
Ve 40. letech spolupracovala Nellie také s jižanskou Pokrokovou stranou a s National Black Caucus při registraci černošských voličů.387 Na území Minnesoty vybírala peníze na podporu nenásilných protestů iniciovaných Martinem Lutherem Kingem388 a mobilizovala aktivisty, které následně vysílala pomáhat hnutí za občanská práva na Jih Spojených států. Sama se pak vydala účastnit protestů a podpořit dělníky v Texasu. Zde si mezi přístavními dělníky jako úspěšná odborářka získala uznání a respekt i navzdory své barvě pleti a pohlaví.389 V 60. letech podporovala Nellie Martina Luthera Kinga a všechny aktivisty, kteří na jihu Spojených států riskovali své životy ve snaze získat volební právo pro černochy. Své oddání vyjadřovala účastí na tzv. „sit-ins“, v rámci kterých se svými kolegy okupovala nejznámější minneapoliská bistra, která odmítala obsloužit černochy. Patřily mezi ně například Grant’s, Kresge’s nebo Woolworth’s.390 Jako členka NAACP bojovala za desegregaci obranných složek financovaných federální vládou (viz. kapitola 2. Dělnické hnutí).391 Následně pak ve spolupráci s National Armed
387 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 121-122. 388 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 164. 389 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 137-138. 390 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 164. 391 Herbert Hill, „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination,“ Comentary Magazine, prosinec 1959, staženo 23. prosince 2020, https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor- unions-and-the-negrothe-record-of-discrimination/. 95
Services Against Racism, Walterem Whitem, tehdejším ředitelem minneapoliské NAACP a Hubertem Humphreym složila delegaci, která přiměla federální pobočku NAACP zabývat se zákazem rasové diskriminace v armádě.392 Aktivní členkou NAACP zůstala Nellie až do své smrti. Po celou dobu fungovala nejen jako „grassroot lídryně“, ale také jako přední politická delegátka. Díky tomu, že viděla souvislost mezi ekonomickou soběstačností, občanskými právy a ukončením rasové diskriminace, stala se pro Minnesotu důležitým prostředníkem mezi dělnickým hnutím a bojem za rovnost černochů.393
3.8 Aktivistkou na celý život Po schválení zákonů o občanských právech v polovině 60. let se Nellie opět vrátila k práci na politických kampaních. Své sympatie a podporu vyjádřila například Vanu Whiteovi nebo Rudymu Perpichemu. V obou případech se jednalo o minnesotské politiky podporující práva černochů. White se stal dokonce prvním černochem, který byl i díky Nelliině kampani zvolen do minneapoliské městské rady.394 Po svém zvolení žádal White Nellie, aby se stala jeho hlavní poradkyní. Ta ho ale odmítla. Místo toho přijala funkci ve školní radě Minnesota State University, kde působila po dobu osmi let.395 Kampaň organizovaná na podporu Rudyho Perpiche měla tomuto politikovi dopomoci k získání pozice minnesotského guvernéra, což se nakonec podařilo. Perpich si s Nellie dobře rozuměl, jelikož i pro něj byly velmi důležité vzdělávací programy. Díky jejich společnému přičinění vznikl například Education Advancement Program, který podporoval praktické vzdělávání černošských dělníků pracujících na stavbách. Společně dokonce odjeli do Japonska založit místní pobočku Minnesota College.396 V roce 1987 pak Perpich jmenoval Nellie členkou státní školské rady. Učinil tak na základě její dlouholeté oddanosti zajištění kvalitního vzdělání pro všechny.397 Vedle politické činnosti se však stále věnovala také zlepšování pracovních příležitostí
392 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 142. 393 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 136. 394 Tom Beer, “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans,” Minnpost, 10. dubna 2017, staženo 23.prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson-unions-and-education-were-path- economic-security-african-ameri/. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 82-83. 395 “Who was Nellie Stone Johnson?,“ Nellie Stone Johnson Community School, staženo 28. prosince 2020, https://nsj.mpls.k12.mn.us/who_was_nellie_stone_johnson. 396 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 186-189. 397 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 208. 96
pro černochy. Když dostala v Atletickém klubu v roce 1950 výpověď pro nekázeň,398 rozhodla se najít si práci jako švadlena. Zkušenosti s šicím strojem měla totiž již od devíti let, kdy ji učila šít její matka.399 Aby se však o takovou práci v té době v Minneapolis mohla ucházet, musela doložit reference z podobné pozice. Ty však nemohla bez dřívějšího zaměstnání na pozici švadleny získat. Dostala se tak do začarovaného kruhu, kterého využívali místní podnikatelé, aby nemuseli najímat černošky. Nellie tato situace velmi frustrovala. Především pak cítila zradu ze strany židovských majitelů obchodů, se kterými sice žili ve stejném ghettu a potýkali se se stejnou diskriminací ze strany bělochů, i přesto se však Židé cítili povýšeně a odmítali černochy najímat.400 Proto se Nellie rozhodla v roce 1963 zřídit si vlastní krejčovství Nellie’s Zipper and Shirt Repair, 401 ve kterém zaměstnávala další černošky a poskytovala jim tak potřebnou referenci pro zaměstnání u větších podniků. Také zde se však setkala s pokrytectvím, na které narazila už ve svém dětství na farmě. I přesto, že ji běloši odmítali do svých krejčovství kvůli její barvě pleti najmout, neměli problém si u Nellie díky její vyhlášené kvalitní práci nechávat spravovat své košile. Někteří dokonce odmítali chodit se svým oblečením kamkoliv jinam. Její obchod měl tedy velký úspěch a napomohl zajistit kvalitní zaměstnání desítkám žen. I proto zanechala Nellie práce ve svém obchodu až ve věku 91 let. Chtěla pomáhat, dokud mohla.402 •
Na počest této přední minnesotské aktivistky byla založena Nellie Stone Johnson Community School v Hawthornu a od roku 1989 funguje jako její odkaz Nellie Stone Johnson Scholarship Program, který poskytuje vysokoškolské stipendium pro příslušníky odborů z minoritních skupin a jejich rodiny žijících v Minnesotě. V roce 1995 získala čestný doktorát na St. Cloud State University.403
Nellie Stone Johnson zemřela 2. dubna 2002 v Minneapolis ve věku 96 let.
398 Pravým důvodem byl však fakt, že Nellie využívala jako klubová recepční svou pracovní dobu pro obvolávání a rekrutování místních obyvatel do odborů. David Brauer, Nellie Stone Johnson, 149-150. 399 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 149-150. 400 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 150. 401 Minnesota History Center, „I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs,“ Minnesota Historical Society, staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes- for-women/profiles/nellie-johnson. 402 David Brauer, Nellie Stone Johnson, 169-170. 403 “Who was Nellie Stone Johnson?,“ Nellie Stone Johnson Community School, staženo 28. prosince 2020, https://nsj.mpls.k12.mn.us/who_was_nellie_stone_johnson. 97
98
Závěr
V úvodu této práce jsem si položila otázku, zda je možné boj za rovnoprávné postavení černochů v Americe shrnout pouze do obecně přijímaného obrazu hnutí za občanská práva vedeného Martinem Lutherem Kingem. Odpověď je zjevná, není. Spojené státy americké jsou rozsáhlou a rozmanitou zemí, jejíž jednotlivé státy a jejich obyvatelé se od sebe ve velké míře liší a mají proto také jinou historickou zkušenost. I přesto, že černošští aktivisté měli na americkém Severu i Jihu stejný cíl – rovnocenné postavení v rámci většinové bělošské společnosti, jejich výchozí postavení, životní podmínky, priority, ale také místní historický, demografický a hospodářský vývoj není možné srovnávat. Proto je tedy třeba studovat boj za rovnoprávné postavení černochů detailněji, z několika různých úhlů a zároveň se také věnovat odlišným hnutím a nástrojům, které tento boj ovlivnily a vedly k dosažení rovnosti mezi bělochy a černochy. Jako konkrétní příklad takového odlišného přístupu k získání rovnosti černochů ovlivněného především specifickými demografickými a hospodářskými podmínkami lze považovat Minnesotu – stát, ve kterém černoši získali volební právo již roku 1868. Situace v Minnesotě byla však také ovlivněna levicovými myšlenkami, které „přivezli“ imigranti z východní Evropy. Mezi ně patřili například Swan Assarson nebo George Naumoff. Inspirováni komunismem a třídní revolucí podporovali tito aktivisté všeobecnou rovnost, zlepšení pracovních podmínek dělníků a přístup ke vzdělání pro všechny. Pro své názory, ale také svůj původ byli však imigranti považování většinovou společností za „nedostatečně americké“ obyvatele a často se tak potýkali se stejnou formou diskriminace jako černoši. Z tohoto důvodu se společně s podobně smýšlejícími aktivisty podíleli na podpoře vzniku odborů, které mimo jiné umožnily oběma skupinám vzdělávat se, stát se politicky aktivními, napomáhat integraci místních obyvatel a v případě černochů hlavně získat si většinovou společností dosud odpíraný respekt. I přesto, že spolupráce černochů s imigranty nebo místními Židy přinesla nejednou úspěch pro všechny zapojené strany především na poli pracovního práva, existovali také jedinci, kteří podporovali americký rasismus a považovali černochy za níže postavené občany, než byli oni sami. Především v době tzv. mccarthismu proto docházelo k rozporům, vzájemnému osočování a omezení spolupráce. V mnoha případech tak lze spolupráci černochů s imigranty přirovnat k tzv. sňatku z rozumu, kdy v době oboustranného prospěchu spojily obě skupiny své síly v rámci integrovaných odborů, avšak v krizových chvílích se od
99
sebe distancovaly. Jak vyplývá z předložené analýzy, primárním cílem místních černošských aktivistů bylo zajištění kvalitního vzdělání pro všechny, rovných pracovních podmínek a ukončení nekalých praktik v otázce bydlení. Segregace a diskriminace v těchto oblastech totiž nejvíce postihovaly místní černošské komunity a upíraly jejich členům možnost vymanit se ze „začarovaného kruhu“ podřadného postavení. Většina místních černošských aktivistů proto věřila, že právě díky kvalitnímu vzdělání, aktivizaci občanské společnosti a ekonomické soběstačnosti dosáhnou právoplatného rovnocenného postavení ve společnosti. Mezi ně patřila i přední aktivistka a odborářka Nellie Stone Johnson. Skrze její životní příběh lze poukázat na každodenní boj minnesotských černochů a především černošek s diskriminací na několika úrovních, která jim bránila vést plnohodnotný a rovnocenný život. Jednalo se o rasovou, etnickou, třídní, politickou, ale také genderovou diskriminaci. Proto musely místní černošské aktivistky, jako byla Nellie Stone Johnson, bojovat nejen za svá práva odepíraná bělošskou populací, ale také za uznání a respekt v rámci černošské komunity nebo feministického hnutí, které otázku rovnosti žen pocházejících z minoritních skupin do velké míry ignorovalo. K získání odpíraného uznání a respektu černochů napomohlo v Minnesotě dělnické hnutí. Dělnické hnutí totiž poskytlo černochům platformu pro jejich aktivismus. Ten probíhal na dvou úrovních. Na místní úrovni se černošští aktivisté a odborové organizace podporující dělnické hnutí velkou měrou podíleli na vzdělání místních komunit, šířili osvětu a informace o možnostech a právech černochů, zajišťovali praktická školení, připravovali černochy na pracovní pohovory a především mobilizovali dosud nezapojené dělníky do odborů. Klíčovou roli zde hráli tzv. „grassroot lídři“, kteří si jako členové místních komunit nejlépe uvědomovali, co jejich okolí nejvíce tíží a zároveň si díky osobním vztahům snadněji získali důvěru a podporu dělnického hnutí. Takto mobilizovaní aktivisté se pak mohli nadále skrze odborové organizace podílet na utváření politické kultury Minnesoty. Zapojení do integrovaných odborů jim totiž otevřelo cestu do vysoké politiky a zajistilo členství ve státních, ale také federálních institucích, skrze které mohli ovlivnit svůj život i život ostatních členů menšinových skupin. V Minnesotě patřily mezi ty nejvlivnější instituce zejména Zemědělská strana práce (později Demokratická zemědělská strana práce) a integrovaná odborová pobočka AFL-CIO, Local 665. Tyto dvě organizace napomohly díky svému lobbingu a četné členské (voličské) základně zajistit schválení progresivních zákonů zakazujících rasovou diskriminaci jak
100
v oblasti zaměstnání, tak bydlení. Zároveň působení v odborech a dělnickém hnutí obecně zajišťovalo v mnoha případech černošským lídrům v rámci dělnické třídy zasloužený respekt, kterého se jim doposud nedostávalo, a v očích většinové společnosti se „osvědčili“ jako schopní spoluobčané. Dělnické hnutí se tak významně podílelo na získání rovnocenného postavení černochů nejen v Minnesotě, ale i za hranicemi tohoto států. Především během první poloviny 20. století připravili členové integrovaných odborů svým aktivismem, mobilizací občanské společnosti, vzdělávacími programy atd. půdu a podporu pro úspěch hnutí za občanská práva v druhé polovině 20. století. Zatímco v Minnesotě podporovali dělníci hnutí za občanská práva především dobročinnými sbírkami a vysíláním aktivistů na Jih Spojených států, na federální úrovni se důkazem vzájemné podpory stala například spolupráce AFL- CIO s Martinem Lutherem Kingem, která napomohla prosadit Zákon o občanských právech a Zákon o volebním právu, nebo mobilizace členů odborů a jejich osobní účast na protestních pochodech či bojkotech rasistických podniků. O propojení dělnického hnutí s hnutím za občanská práva se významně zasloužili i dva minnesotští rodáci – Roy Wilkins, výkonný ředitel NAACP, a Hubert Humphrey, 38. viceprezident Spojených států amerických. Oba dva šířili tzv. „minnesotský přístup“ za hranice tohoto členského státu. Tato diplomová práce tedy dokazuje, že neexistoval pouze jeden centrální přístup k zajištění rovnosti černochů ve většinové bělošské populaci Spojených států v podobě hnutí za občanská práva vedeného Martinem Lutherem Kingem, ale že vedle volebního práva hrály klíčovou roli také vzdělání a ekonomická soběstačnost, a to především v oblasti Středozápadu. Konkrétně v Minnesotě se tak hlavní platformou černošského aktivismu stalo dělnické hnutí, které pomohlo místním menšinám nejprve získat rovnocenné postavení v zaměstnání a následně díky podpoře vzdělávacích programů a aktivismu místních lídrů i ve většinové společnosti. Dělnické hnutí je proto v tomto státě právoplatně považováno za prostředek boje za rovnoprávnost černochů, v jehož čele stála také Nellie Stone Johnson. S ohledem na úspěchy dělnického hnutí se návrat k rasistickému smýšlení a rasově motivovaným nepokojům, které v posledních letech v Minnesotě propukají, zdají o to více skličující.
101
Summary
In the introduction to this thesis, I asked a question whether the struggle for equality for African Americans in the United States of America could be generalized as the widely accepted image of the Civil Rights Movement led by Martin Luther King. The answer is obvious, it could not. The United States of America is a wide and diverse country in which individual states and their populations are very different from one another and therefore have a different historical experience. Even though black activists in both the American North and South had the same goal – equality within majority white society, their starting position, living conditions, priorities, and local historical, demographic, and economic development are not comparable. That is why the struggle for equality for African Americans needs to be studied in more detail, from several different angles, while also addressing the different movements and means that influenced that struggle and led to equality of Americans. Minnesota – a state in which African Americans had already won the right to vote in 1868 – can be seen as a particular example of such a different approach to achieving equality for African Americans, influenced primarily by specific demographic and economic conditions. But the situation in Minnesota was also influenced by leftist ideas brought in by immigrants from Eastern Europe. These included Swan Assarson or George Naumoff. Inspired by communism and the class revolution, these activists promoted universal equality, improved working conditions for workers, and access to education for all. For their views and their origin, however, immigrants were not considered “Americans” by mainstream society and often faced the same form of discrimination as African Americans. For this reason, they and like-minded activists were instrumental in promoting the formation of unions that, among other things, enabled both groups to educate themselves, to become politically active, to promote the integration of the local population, and, in the case of African Americans, to earn the respect still denied by mainstream society. Even though the cooperation of African Americans with immigrants or local Jews was successful primarily in the field of labor law, there were also individuals who supported American racism and considered African Americans inferior citizens. Especially in the time of the so-called McCarthyism, there were ideological contradictions, recriminations, and restrictions in cooperation. Consequently, in many cases, the cooperation of African Americans with immigrants or Jews can be compared to the so-called “marriage of convenience”, when, at a time of mutual benefit, the two groups joined forces within an
102
integrated union, but distanced themselves at moments of crisis. As this analysis shows, the primary goal of local African American activists was to ensure a quality education for all, equal working conditions, and to end the unfair housing practices. Indeed, segregation and discrimination in these areas affected local African American communities the most and denied their members the ability to break free of the "vicious circle" of inferior status. As a result, most local African American activists believed that quality education, civil-society activism, and economic self-sufficiency was the key to achieve their rightful equal status in society. Among those activists also stood unionist Nellie Stone Johnson. Her life story uncovers daily struggles of Minnesota African Americans and, above all, African American women with multiple levels of discrimination that prevented them from living full and equal lives. It was racial, ethnic, class, political, but also gender discrimination that opposed such way of living. That is why local African American activists like Nellie Stone Johnson had to fight not only for their rights denied by the white population, but also for recognition and respect within the African American community or the feminist movement, which largely ignored the issue of equality of women of color. It was the Labor Movement which helped Minnesotan African American women and men win recognition and respect from the majority society. The Labor Movement provided African American with a platform for their activism on two different levels. At the local level, labor unions and African American activists supporting the Labor Movement were heavily involved in the education of local communities and spreading awareness about African American rights and opportunities, providing practical training, preparing African Americans for job interviews, and, above all, mobilizing previously unionized workers. "Grassroot leaders" were crucial for those activities. As members of local communities, they were best aware of daily struggles of their neighbors, and had the best chance in gaining trust and support for the Labor Movement through their personal contacts. This way mobilized activists were then able to continue to help shape Minnesota's political culture through labor unions. Indeed, their involvement in integrated unions accessed the political arena and secured membership in state but also federal institutions. Through those they could influence their own and the lives of members of other minorities. Among the most influential Minnesotan institutions were the Farmer Labor Party (later the Democratic Farmer Labor Party) and the integrated union Local 665 existing under the umbrella of AFL-CIO. These two organizations helped secure the passage of progressive
103
laws prohibiting racial discrimination in both employment and housing mainly thanks to their lobbying and numerous member (voter) base. At the same time, being a union leader earned African American within the working class a well-deserved respect that they have not yet received, and in the eyes of mainstream society, they have "proven themselves" to be capable fellow citizens. The Labor Movement was, however, instrumental in gaining equality for African Americans not only in Minnesota, but also beyond the borders of this state. Especially during the first half of the 20th century, integrated union members prepared the ground and support for the success of the Civil Rights Movement in the second half of the 20th century through their activism, civil society mobilization, educational programs, etc. While in Minnesota unionists supported the Civil Rights Movement primarily with charitable fundraisers and the dispatch of activists to the South of the United States, at the federal level, evidence of mutual support can be found in the AFL-CIO's cooperation with Martin Luther King to help enforce the Civil Rights Act and the Voting Rights Act, or the mobilization of union members and their personal participation in protest marches or boycotts of racist businesses. Two Minnesota natives – Roy Wilkins, the executive director of the NAACP, and Hubert Humphrey, the 38th vice president of the United States of America – were also instrumental in linking the Labor Movement to the Civil Rights Movement. The two disseminated the so- called "Minnesota approach" beyond the borders of this state. This thesis thus proves that there was not only one central approach to ensuring equality for African Americans within the majority white population of the United States, in the form of the Civil Rights Movement led by Martin Luther King. Education and economic self-sufficiency also played the key role alongside voting rights, especially in the Midwest. In Minnesota, the Labor Movement became the main platform for African American activism, helping local minorities first gain equal status in employment and then in mainstream society. The Labor Movement is therefore legitimately regarded in this state as a means of struggle for African American equality, where one of the prominent leaders was also Nellie Stone Johnson. Acknowledging the success of the Labor Movement in Minnesota, the return of racist sentiments and racially motivated riots erupting in Minnesota in recent years seems to be even more distressing.
104
Použitá literatura
Primární zdroje - American Rhetoric. „Hubert Humphrey: 1948 Democratic National Convention Address.“ Staženo 21. února 2021. https://www.americanrhetoric.com/speeches/huberthumphey1948dnc.html. - Brown v. Topeka Board of Education. 347 U.S. 483 (1954). - Cassius, Anthony Brutus. Interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society Library, 1. prosince 1981, transkript. - Civil Rights Act, 42 U.S.C. (1964). - Department of Human Rights. “The Minnesota Human Rights Act.“ Staženo 24. října 2020. https://mn.gov/mdhr/yourrights/mhra/. - Dred Scott v. Sandford. 60 U.S. 393, 407 (1857). - Hall, Edward. Interview vedla Ethel Ray Nance, Minnesota Historical Society, Minnesota Historical Society Library, 28. května 1974, transkript. - Interracial Commission of Minnesota. “The Negro Worker’s Progress in Minnesota: Report.” (St. Paul: 1949). - LaborEd Minnesota. “Buck Humphrey at Nellie Stone Johnson Dinner.” Staženo 22. ledna 2019. https://www.youtube.com/watch?v=SKqm_DQYvnE&t=23s. - Library of Congress. „Color or race, nativity, and parentage – Census 1930.“ Staženo 8. října 2020. https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1930/population-volume- 2/16440598v2ch03.pdf. - Library of Congress. “Missouri Compromise: Primary Documents in American History.” Staženo 28. ledna 2020, https://guides.loc.gov/missouri-compromise. - Library of Congress. “Lynchings by States and Counties in the United States, 1900- 1931: (data from Research Department, Tuskegee Institute); cleartype county outline map of the United States.” Staženo 8. ledna 2020. https://www.loc.gov/resource/g3701e.ct002012/?r=-0.007,0.568,0.522,0.214,0. - Library of Congress. „Sex, general nativity, and color – Census 1900.“ Staženo 8. října 2020, https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1900/population/1900a- 22.pdf?#. - Library of Congress. „State of Minnesota – Census 1860.“ Staženo 8. října 2020. https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1860/population/1860a- 21.pdf?#. - Library of Congress. „State of Mississippi – Census 1860.“ Staženo 8. října 2020, https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1860/population/1860a- 22.pdf?#. - Library of Congress. “The case of Dred Scott in the United States Supreme Court. The full opinions of Chief Justice Taney and Justice Curtis, and abstracts of the opinions of the other judges; with an analysis of the points ruled, and some concluding observations” Staženo 8. ledna 2020. https://www.loc.gov/item/10034357. - Minnesota Historical Society. “Twentieth Century Radicalism in Minnesota Oral History Project.” Staženo 20. ledna 2019.
105
http://collections.mnhs.org/voicesofmn/index.php/10002528. - Minnesota History Center. „I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs.“ Staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes-for- women/profiles/nellie-johnson. - National Industrial Recovery Act. 40 U.S.C. § 401 (1933). - National Labor Relations Act. 29 U.S.C. (1935). - Naumoff, George. Interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society Library, 1. prosince 1981, transkript. - Phyllis Wheatley House, Annual Report, 1933-34, Wheatley Center Records, box 1, Minneapolis Historical Society. - Ross, Carl. Interview vedl Berman Hyman, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society Library, 18. září 1986, transkript. - Sponholz, James. “Brotherhood of Locomotive Engineers; 1888 Listing of Divisions.“ Staženo 8. listopadu 2020. http://freepages.rootsweb.com/~sponholz/genealogy/BLE%20Divs%201888.html. - Stone Johnson, Nellie. Interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března 1988, transkript. - Stone Johnson, Nellie. Interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 17. listopadu, transkript. - Stone Johnson, Nellie. Interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin. Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota Historical Society, 28. července 1998, transkript. https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. - Taft-Hartley Act, 29 U.S.C. §141 (1947). - United States Census Bureau. “Census of Population and Housing.” Staženo 20. dubna 2020. https://www.census.gov/prod/www/decennial.html. - United States Census Bureau. „General Population Characteristics of Minnesota – Census 1960.“ Staženo 8. října 2020. https://www.census.gov/prod/www/decennial.html#y1900. - United States Census Bureau. „General Population Characteristics of Mississippi – Census 1960.“ Staženo 8. října 2020. https://www.census.gov/prod/www/decennial.html#y1900. - Voting Rights Act. 42 U.S.C. (1965). - Wright, Raymond R. Interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society, 1. listopadu, 1981, transkript.
Sekundární literatura - Aby, Anne J. The North Star State: A Minnesota History Reader. St. Paul: Minnesota Historical Society Press, 2002. - Arky, Louis H. “The Mechanics' Union of Trade Associations and the Formation of the Philadelphia Workingmen's Movement.“ The Pennsylvania Magazine of History and Biography 76 (1952): 142-176. Staženo 27. prosince 2020. https://www.jstor.org/stable/20088351. - Armstrong, Eric M. “Revered and Reviled: D.W. Griffith’s ’The Birth of a Nation‘.” Recenze knihy a filmu The Birth of a Nation D. W. Griffith. The Movie Garts. Staženo 26. ledna 2020. 106
https://web.archive.org/web/20100529224316/http://themovingarts.com/revered- and-reviled-d-w-griffiths-the-birth-of-a-nation/. - Barnett, Bernice McNair. “Invisible Southern Black Women Leaders in the Civil Rights Movement: The Triple Constraints of Gender, Race, and Class.” Gender & Society 7, č. 2 (June 1993): 162-182. http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/089124393007002002 (staženo 12. 12. 2016). - Beer, Tom. “Johnson, Nellie Stone (1905-2002).“ MNopedia. Staženo 21. listopadu 2020. https://www.mnopedia.org/person/johnson-nellie-stone-1905-2002. - Beer, Tom. “To Nellie Stone Johnson, unions and education were the path to economic security for African Americans.” Minnpost, 10. dubna 2017. Staženo 23. prosince 2020. https://www.minnpost.com/mnopedia/2017/04/nellie-stone-johnson- unions-and-education-were-path-economic-security-african-ameri/. - Berman Edward. „Brotherhood of Sleeping Car Porters: The Pullman Porters Win.“ The Nation, 21. srpna 1935. Staženo 28. prosince 2020. https://socialwelfare.library.vcu.edu/eras/great-depression/brotherhood-of-sleeping- car-porters-win-over-pullman-company/. - Brauer, David. Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist. St. Paul: Hungry Mind Press, 2000. - Burnside, Tina. "African Americans in Minnesota." MNopedia, Minnesota Historical Society. Staženo 10. listopadu 2020, http://www.mnopedia.org/african- americans-minnesota. - Cohen, Sascha. “Why the Woolworth’s Sit-In Worked.“ Time, 2. února 2015. Staženo 22. prosince 2020. https://time.com/3691383/woolworths-sit-in-history/. - Croce, Randy. “Labor and Labor organizing in Minnesota.“ MNopedia. Staženo 8. listopadu 2020. https://www.mnopedia.org/labor-and-labor-organizing-minnesota. - Darg, Philip Lloyd "The Farmer-Labor Party In Minnesota Politics: 1918-1948." Dizertační práce, University of North Dakota, 2015. https://commons.und.edu/theses/1886. - DeCarlo, Peter J. “Non-Partisan League.” MNopedia. Staženo 24. ledna 2020. https://www.mnopedia.org/group/nonpartisan-league. - Delton, Jennifer. “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950.” Minnesota Historical Society. - Delton, Jennifer. Making Minnesota Liberal: Civil Rights and the Transformation of the Democratic Party. Minneapolis: University of Minnesota Press, 2002. - Drulák, Petr. Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2008. - Durand, E. Dana. Religious Bodies: 1906. Washington: Government Printing Office, 1910. - Engberg, George B. “The Knights of Labor in Minnesota.“ Minnesota History 22, no. 4 (December 1941): 367-390. Staženo 8. listopadu 2020. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/22/v22i04p367-390.pdf - Engberg, George B. “The Rise of Organized Labor in Minnesota.“ Minnesota History 21, no. 4 (December 1940): 372-394. Staženo 3. listopadu 2020. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/21/v21i04p372-394.pdf. - Federal Trade Commission. “Anti-trust Laws.“ Staženo 8. listopadu 2020. https://www.ftc.gov/tips-advice/competition-guidance/guide-antitrust- laws/antitrust-laws. - Fitzgerald, John. “Minnesota Values Shaped Civil-Rights Leader Roy Wilkins.”
107
MinnPost, 18. ledna 2013. Staženo 3. května 2019. https://www.minnpost.com/minnesota-history/2013/01/minnesota-values-shaped- civil-rights-leader-roy-wilkins/. - Frymer, Paul. “Affirmative Action in American Labor Unions: Necessary but Problematic for the Cause of Civil Rights.“ Revue francaise d’études américaines no. 111 (January 2007): 73-87. Staženo 12. ledna 2021. https://www.cairn.info/revue-francaise-d-etudes-americaines-2007-1-page-73.htm. - Gilman, Rhoda R. "Donnelly, Ignatius (1831-1901)." MNopedia, Minnesota Historical Society. Staženo 20. prosince 2020. https://www.mnopedia.org/person/donnelly-ignatius-1831-1901. - Green, William D. “Eliza Winston and the Politics of Freedom in Minnesota, 1854- 60.” MN History Magazine. Staženo 2. dubna 2020. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/57/v57i03p106-122.pdf. - Hill, Herbert. „Labor Unions and the Negro: The record of Discrimination.“ Comentary Magazine, prosinec 1959. Staženo 23. prosince 2020. https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions-and-the- negrothe-record-of-discrimination/. - Hines, Kim. Nellie. St. Paul: Kim Hines, 2013. - Holbo, Paul S. “The Farmer-Labor Association, Minnesota’s Party Within a Party.” Minnesota History 38, no. 7 (September 1963): 301-309 http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/38/v38i07p301-309.pdf. - Hounmenou, Charles. "Black Settlement Houses and Oppositional Consciousness." Journal of Black Studies 43, no. 6 (2012): 646-66. Staženo 28. října 2020. http://www.jstor.org/stable/23414663. - Hroch, Miroslav. Úvod do studia dějepisu: celostátní vysokoškolská učebnice pro studenty pedagogických a filozofických fakult studijního oboru učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů – dějepis. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. - Ingraham, Christopher. “Racial inequality in Minneapolis is among the worst in nation.“ The Washington Post. Staženo 27. prosince 2020, https://www.washingtonpost.com/business/2020/05/30/minneapolis-racial- inequality/. - Kaul, Greta. “With Covenants, Racism Was Written into Minneapolis Housing. The Scars Are Still Visible.“ MINNPOST, 22. února 2019. Staženo 22. prosince 2020. https://www.minnpost.com/metro/2019/02/with-covenants-racism-was- written-into-minneapolis-housing-the-scars-are-still-visible/. - Kirkus Review. Recenze knihy Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist, David Brauer, Kirkus Review, 15. února 2000, https://www.kirkusreviews.com/book- reviews/nellie-stone-johnson/nellie-stone-johnson-the-life-of-an-activist/, staženo 29. prosince 2020. - Lass, William E. Minnesota: A History. New York: W.W. Norton & Company, 1998. - Library of Congress. “Mitchell Family of Civil Rights Activists Gives Papers to Library.“ Staženo 25. května 2019. https://www.loc.gov/loc/lcib/970324/mitchell.html. - Lileks, James. “They Still See Red – Nellie Stone Johnson.” St. Paul Pioneer Press, 1. května 1988. - Mengelkoch, Louise. “Nellie Stone Johnson.”Minnesota Women’s Press 2, 4 (1986): 1-8. - Mielke, Luke. “Racial Uplift in a Jim Crow Local: Black Union Organizing in
108
Minneapolis Hotels 1930-1940.” American Studies Honors Projects 15 (2016): 1- 202. http://digitalcommons.macalester.edu/amst_honors/15. - Miller Center, University of Virginia. “Mccarthyism and the Red Scare.” Staženo 10. ledna 2021. https://millercenter.org/the-presidency/educational-resources/age-of- eisenhower/mcarthyism-red-scare. - Minnesota GoodAge. “The Life of an Activist.“ Staženo 28. prosince 2020. https://www.minnesotagoodage.com/voices/mn-history/2019/06/the-life-of-an- activist/. - Minnesota Historical Society. “The Anti-Monopolist.“ Staženo 8.listopadu 2020. https://www.mnhs.org/newspapers/hub/anti-monopolist. - Minnesota Historical Society. “Duluth Lynchings.” Staženo 4. dubna 2020. https://www.mnhs.org/duluthlynchings/afterwards.php. - Minnesota Legislative Reference Library. “Fair Employment Practices Commission.” Staženo 12. února 2021. https://www.lrl.mn.gov/agencies/detail?AgencyID=493. - Morris, Richard B. “ Criminal Conspiracy and Early Labor Combinations in New York.“ Political Science Quarterly 52 (1937): 51-85. Staženo 27. prosince 2020. https://www.jstor.org/stable/2143898?seq=1#metadata_info_tab_contents. - MSP Communication. “A Brief, Complicated History of Minnesota‘s Civil Rights Leadership.” Staženo 22. dubna 2019. http://mspmag.com/arts-and-culture/a-brief- complicated-history-of-minnesota-s-civil-rights-leadership/. - NAACP. “NAACP History: Roy Wilkins.” Staženo 30. dubna 2019. https://www.naacp.org/naacp-history-roy-wilkins/. - NAACP. "NAACP History: W.E.B. Du Bois." Staženo 20. října 2020, https://www.naacp.org/naacp-history-w-e-b-dubois/. - Naftalin, Arthur. “The Tradition of Protest and the Roots of Farmer-Labor Party.” Minnesota History (1956): 53-63. Staženo 12. ledna 2021. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/35/v35i02p053-063.pdf.; - National Organization for Women Minnesota Now. “Women’s History Month, Minnesota Edition: Nellie Stone Johnson.” Staženo 10. prosince 2020. https://mnnow.org/womens-history-month-minnesota-edition-nellie-stone-johnson/. - Navrátilová, Barbora. „Role afroamerických žen v hnutí za občanská práva v polovině 60. let 20. století v Mississippi: Fannie Lou Hamer.“ Bakalářská práce, Univerzita Karlova, 2017. - Nellie Stone Johnson Community School.“Who was Nellie Stone Johnson?“ Staženo 28. prosince 2020. https://nsj.mpls.k12.mn.us/who_was_nellie_stone_johnson. - O’Connell, Tom. “Minnesota Farmer-Labor Party, 1924–1944. ” MNopedia, Minnesota Historical Society. Staženo 20.října 2020, http://www.mnopedia.org/minnesota-farmer-labor-party-1924-1944. - Our Campaigns. “MN US Senate Election.” Staženo 10. února 2021. https://www.ourcampaigns.com/RaceDetail.html?RaceID=267822. - Pruitt, Mary Christine. “‘Women Unite!’: The Modern Women’s Movement in Minnesota.” Dizertační práce, University of Minnesota, 1987. - Qualey, Carlton C. “Some National Groups in Minnesota.“ Minnesota Historical Society. Staženo 22. prosince 2020. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/31/v31i01p018-032.pdf. - Quinnell, Kenneth . “King and Meany Brought Civil Rights and Labor Together for a Legacy That Continues Today. ” AFL-CIO Blog, 12. ledna 2018. Staženo 10.
109
ledna 2021. https://aflcio.org/2018/1/12/king-and-meany-brought-civil-rights-and- labor-together-legacy-continues-today. - Robnett, Belinda. “African American Women in the Civil Rights Movement, 1954- 1965: Gender, Leadership, and Micromobilization.” American Journal of Sociology 101, č. 6 (1996): 1661-1663. Staženo 10. února 2017. http://www.sscnet.ucla.edu/polisci/faculty/chwe/ps269/robnett.pdf. - Robnett, Belinda. “Women in the Student Non-Violent Coordinating Committee: Ideology, Organizational Structure, and Leadership.” v Gender and the Civil Rights Movement, ed. Peter Ling a Sharon Monteith, 131-168. New Brunswick: Rutgers University Press, 2004. - Spangler, Earl. The Negro in Minnesota. Minneapolis: T.S. Denison, 1961. - Taylor, David V. African Americans in Minnesota. St. Paul: Minnesota Historical Society Press. 2002. - Tindall, George B. a David E. Shi. Dějiny Spojených států amerických. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. - Swartz, Omar. “Defending Labor in Commonwealth v. Pullis: Contemporary Implications For Rethinking Community.“ Murdoch University Electronic Journal of Law 11 (2004). Staženo 27. prosince 2020. http://classic.austlii.edu.au/au/journals/MurUEJL/2004/3.html. - The Historyapolis Project. “Covenants and Civil Rights: Race and Real Estate in Minneapolis.” Staženo 24. října 2020. http://historyapolis.com/blog/2015/09/22/covenants-and-civil-rights-race-and-real- estate-in-minneapolis/. - Tuskegee University. “Dr. Booker Taliaferro Washington.” Staženo 20. října 2020, https://www.tuskegee.edu/discover-tu/tu-presidents/booker-t-washington. - University of Maryland. „African American Rights.“ Hornbake Library. Staženo 2. ledna 2021. https://www.lib.umd.edu/unions/social/african-americans-rights. - Urban Dictionary. “Shine.” Staženo 22. prosince, 2020. https://www.urbandictionary.com/define.php?term=shine. - U.S. Department of Commerce. “The Great Migration, 1910 to 1970.” Staženo 15. prosince 2020. https://www.census.gov/dataviz/visualizations/020/. - Vaněk, Miroslav. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: Centrum orální historie – ÚSD AV ČR, 2004. - Vaněk, Miroslav a Pavel Mücke. Třetí strana trojúhelníku: teorie a praxe orální historie. Praha: FHS UK – ÚSD AV ČR, 2011. - Watt, Mary Ann a Christopher Zinkowicz. “African American Occupations in the 1900s. ” Bekrs History Center. Staženo 28. října 2020. https://www.berkshistory.org/multimedia/articles/african-american-occupations-in- the-1900s/. - Waxman, Olivia B. “How the KKK’s Influence Spread in Northern States.” Recenze knihy The Second Coming of the KKK, Linda Gordon, Time, 24. října, 2018, https://time.com/4990253/kkk-white-nationalists-history/. - Zounek, Jiří a Michal Šimáně. Úvod do studia dějin pedagogiky a školství: kapitoly z metodologie historicko-pedagogického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita, 2014. - Zounek, Jiří, Dana Knotová a Michal Šimáně. “Učitel v době normalizace.“ Prezentováno na XXII. ročníku konference České asociace pedagogického výzkumu. Pedagogický výzkum: spojnice mezi teorií a praxí, Olomouc, 8.-10. září 2014.
110
- Zwettler, Otto, Jaroslav Vaculík a František Čapka. Úvod do studia dějepisu a technika historikovy práce. Brno: Masarykova univerzita, 1996.
111
Teze diplomové práce
ZÁVĚREČNÉ TEZE MAGISTERSKÉ PRÁCE NMTS Závěrečné teze student odevzdává ke konci Diplomového semináře III jako součást magisterské práce a tyto teze jsou spolu s odevzdáním magisterské práce do SIS předpokladem udělení zápočtu za tento seminář. Jméno: Bc. Barbora Navrátilová E-mail: [email protected] Specializace (uveďte zkratkou)*: SAS Semestr a školní rok zahájení práce: ZS 2018/2019 Semestr a školní rok ukončení práce: LS 2020/2021 Vedoucí diplomového semináře: Lucie Kýrová, M.A., Ph.D. Vedoucí práce: Mgr. Jana Sehnálková, Ph.D. Název práce: Dělnické hnutí jako prostředek boje za rovnoprávnost černochů v Minnesotě: Aktivismus Nellie Stone Johnson Charakteristika tématu práce (max 10 řádek): Práce analyzuje propojení dělnického hnutí a hnutí za občanská práva Afroameričanů ve státě Minnesota. Věnuje se taktikám a strategiím jednotlivých hnutí a jejich vzájemnému ovlivňování. Předpokládá, že právě díky důrazu na ekonomické postavení černochů došlo v Minnesotě k vytvoření specifického prostředí a spolupráce jak mezi černochy a bělochy, tak mezi ženami a muži. V rámci studia dělnického hnutí proto dochází k analýze otázky rasismu a diskriminace a jejímu dopadu na vývoj tohoto hnutí. Případová studie zabývající se životním příběhem aktivistky Nellie Stone Johnson působící v obou hnutích poukazuje na významné propojení těchto hnutí a na postavení černochů v tehdejší Minnesotě. Dokazuje, že navzdory rasistickým a genderovým předsudkům mohla černoška dosáhnout uznání i na federální úrovni. Vývoj tématu od zadání projektu do odevzdání práce (max. 10 řádek): Na počátku byla cílem práce komparace boje za občanská práva Afroameričanů v Minnesotě a Mississippi z důvodu návaznosti na předchozí výzkum. V průběhu psaní a díky hlubšímu studiu tohoto tématu jsem však dospěla k závěru, že komparace by představovala příliš obsáhlý výzkum, který by nebylo možné v rámci diplomové práce zpracovat. Práce se tak stále zabývá hnutím za občanská práva v Minnesotě a případová práce se stále věnuje Nellie Stone Johnson, avšak hlavním cílem práce je odhalit propojení dělnického hnutí a hnutí za občanská práva v Minnesotě a vyvrátit obecné představy o tom, že boj za občanská práva probíhal převážně na Jihu Spojených států, tedy ve státech s vysokým procentem černošské populace. Struktura práce (hlavní kapitoly obsahu): 1. Hnutí za občanská práva v Minnesotě 1.1 Historický přístup Minnesoty k otrokářství a rasismu 1.2 Počátky hnutí za občanská práva v Minnesotě
112
1.2.1. University of Minnesota 1.2.2. Občanské organizace 1.2.3. Federální intervence 1.2.4. Segregovaná společnost 2. Dělnické hnutí 2.1. Dělnické hnutí v Minnesotě 2.2 Rasová integrace odborů a místní aktivismus 2.3 Zemědělská strana práce 3. Nellie Stone Johnson (případová studie) 3.1 Vliv otce na osobnost Nellie 3.2 Víra a vzdělání 3.3 První zkušenost s rasismem 3.4 Život v Minneapolis 3.4.1 Studium na University of Minnesota 3.5 Politická a odborová angažovanost 3.6 Local 665 3.7 Spolupráce s Hubertem Humphreym a vznik DFL 3.8 Dělnické hnutí jako cesta k hnutí za občanská práva 3.9 Aktivistkou na celý život
Hlavní výsledky práce (max. 10 řádek): Cílem této práce bylo dokázat, že i když se demografický a hospodářský vývoj jednotlivých států, motivace, strategie a taktiky jednotlivých hnutí a celkové postavení Afroameričanů na americkém Severu a Jihu značně lišily, tak cílem černošských aktivistů bylo v obou případech dosažení rovnocenného postavení černochů v tehdejší americké společnosti. Výzkum zaměřený na oblast Středozápadu a jednu z předních místních aktivistek Nellie Stone Johnson pak poukázal také na fenomén intersekcionality v podobě několikaúrovňové diskriminace – etnické, rasové, genderové, politické a třídní, kterou černošští aktivisté a především aktivistky museli v rámci boje za jejich rovnoprávnost překonávat. V případě černošek tak nedocházelo pouze k diskriminaci ze strany bělochů, ale také feministek, a dokonce i některých černochů. Prameny a literatura (výběr nejpodstatnějších): - Cassius, Anthony Brutus. Interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society Library, 1. prosince 1981, transkript. - Hall, Edward. Interview vedla Ethel Ray Nance, Minnesota Historical Society, Minnesota Historical Society Library, 28. května 1974, transkript. - Library of Congress. “Missouri Compromise: Primary Documents in American History.” Staženo 28. ledna 2020, https://guides.loc.gov/missouri-compromise. - https://www.loc.gov/resource/g3701e.ct002012/?r=-0.007,0.568,0.522,0.214,0. Minnesota Historical Society. “Twentieth Century Radicalism in Minnesota Oral History Project.” Staženo 20. ledna 2019. http://collections.mnhs.org/voicesofmn/index.php/10002528. - Stone Johnson, Nellie. Interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 1. března 1988, transkript. - Stone Johnson, Nellie. Interview vedl Carl Ross, Radicalism Project, Minnesota Historical Society, 17. listopadu 1981, transkript. - Stone Johnson, Nellie. Interview vedli Mary Murphy-Gnatz, Nora Murphy a Daniel Bergin. Our Gathering Places Oral History Project, Minnesota
113
Historical Society, 28. července 1998, transkript. https://media.mnhs.org/things/cms/10265/010/AV2003_65_9_M.pdf. - Wright, Raymond R. Interview vedl Carl Ross, Twentieth Century Radicalism in Minnesota Project, Minnesota Historical Society, 1. listopadu, 1981, transkript. Sekundární literatura - Aby, Anne J. The North Star State: A Minnesota History Reader. St. Paul: Minnesota Historical Society Press, 2002. - Beer, Tom. “Johnson, Nellie Stone (1905-2002).“ MNopedia. Staženo 21. listopadu 2020. https://www.mnopedia.org/person/johnson-nellie-stone-1905- 2002. - Brauer, David. Nellie Stone Johnson: The Life of an Activist. St. Paul: Hungry Mind Press, 2000. - Darg, Philip Lloyd "The Farmer-Labor Party In Minnesota Politics: 1918- 1948." Dizertační práce, University of North Dakota, 2015. https://commons.und.edu/theses/1886. - Delton, Jennifer. “Labor, Politics, and African American Identity in Minneapolis 1930-1950.” Minnesota Historical Society. - Delton, Jennifer. Making Minnesota Liberal: Civil Rights and the Transformation of the Democratic Party. Minneapolis: University of Minnesota Press, 2002. - Engberg, George B. “The Knights of Labor in Minnesota.“ Minnesota History 22, no. 4 (December 1941): 367-390. Staženo 8. listopadu 2020. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/22/v22i04p367- 390.pdf - Engberg, George B. “The Rise of Organized Labor in Minnesota.“ Minnesota History 21, no. 4 (December 1940): 372-394. Staženo 3. listopadu 2020. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/21/v21i04p372- 394.pdf. - Hill, Herbert. „Labor Unions and the Negro: The Record of Discrimination.“ Comentary Magazine, prosinec 1959. Staženo 23. prosince 2020. https://www.commentarymagazine.com/articles/herbert-hill/labor-unions-and- the-negrothe-record-of-discrimination/. - Holbo, Paul S. “The Farmer-Labor Association, Minnesota’s Party Within a Party.” Minnesota History 38, no. 7 (September 1963): 301-309 http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/38/v38i07p301- 309.pdf. - Lass, William E. Minnesota: A History. New York: W.W. Norton & Company, 1998. - Qualey, Carlton C. “Some National Groups in Minnesota.“ Minnesota Historical Society. Staženo 22. prosince 2020. http://collections.mnhs.org/MNHistoryMagazine/articles/31/v31i01p018- 032.pdf - Robnett, Belinda. “African American Women in the Civil Rights Movement, 1954-1965: Gender, Leadership, and Micromobilization.” American Journal of Sociology 101, č. 6 (1996): 1661-1663. Staženo 10. února 2017. http://www.sscnet.ucla.edu/polisci/faculty/chwe/ps269/robnett.pdf. - Spangler, Earl. The Negro in Minnesota. Minneapolis: T.S. Denison, 1961. - Taylor, David V. African Americans in Minnesota. St. Paul: Minnesota
114
Historical Society Press. 2002. Etika výzkumu:** - Jazyk práce: čeština Podpis studenta a datum Bc. Barbora Navrátilová Schváleno Datum Podpis Vedoucí práce – Mgr. Jana Sehnálková, Ph.D. Vedoucí diplomového semináře – Lucie Kýrová, M.A., Ph.D. Vedoucí specializace – PhDr. Mgr. Kryštof Kozák, Ph.D. Garant programu – doc. PhDr. Jiří Vykoukal, CSc.
115
Seznam příloh
Příloha č. 1 - Počet případů lynčování v jednotlivých státech USA mezi léty 1900-1931 (mapa)
Příloha č. 2 – Fotografie pořízená k novinovému rozhovoru. Nellie Stone zde odpovídala na otázky týkající se Franklina D. Roosevelta a jeho občansko-právních politik.
Příloha č. 3 – Zvací leták na 22. výroční setkání k připomínce V. I. Lenina, který se uskutečnil roku 1939. Nellie Stone zde pomáhala získat peníze pro stávkující dělníky.
Příloha č. 4 – Nellie Stone pracující v obchodě Nellie’s Shirt and Zipper Repair, který sama založila v roce 1963. Fotka pochází z roku 1980.
Příloha č. 5 – Nellie Stone připravující kandidaturu na místo v radě knihoven města Minneapolis. Na snímku je společně s Hubertem Humphreym, který ve stejné době kandidoval na starostu Minneapolis.
Příloha č. 6 – Sčítání obyvatelstva Minnesoty z roku 1860
Příloha č. 7 – Sčítání obyvatelstva Mississippi z roku 1860
Příloha č. 8 – Sčítání obyvatelstva podle rasy a barvy z roku 1900
Příloha č. 9 – Sčítání obyvatelstva podle rasy z roku 1930
Příloha č. 10 – Sčítání obyvatelstva Minnesoty podle rasy z roku 1960
Příloha č. 11 – Sčítání obyvatelstva Mississippi podle rasy z roku 1960
116
Přílohy
Příloha č. 1 – Hubert H. Humphrey: 1948 Democratic National Convention Address
Mr. Chairman, fellow Democrats, fellow Americans:
I realize that in speaking in behalf of the minority report on civil rights as presented by Congressman DeMiller of Wisconsin that I'm dealing with a charged issue -- with an issue which has been confused by emotionalism on all sides of the fence. I realize that there are here today friends and colleagues of mine, many of them, who feel just as deeply and keenly as I do about this issue and who are yet in complete disagreement with me.
My respect and admiration for these men and their views was great when I came to this convention. It is now far greater because of the sincerity, the courtesy, and the forthrightness with which many of them have argued in our prolonged discussions in the platform committee.
Because of this very great respect -- and because of my profound belief that we have a challenging task to do here -- because good conscience, decent morality, demands it -- I feel I must rise at this time to support a report -- the minority report -- a report that spells out our democracy, a report that the people of this country can and will understand, and a report that they will enthusiastically acclaim on the great issue of civil rights.
Now let me say this at the outset that this proposal is made for no single region. Our proposal is made for no single class, for no single racial or religious group in mind. All of the regions of this country, all of the states have shared in our precious heritage of American freedom. All the states and all the regions have seen at least some of the infringements of that freedom -- all people -- get this -- all people, white and black, all groups, all racial groups have been the victims at time[s] in this nation of -- let me say -- vicious discrimination.
The masterly statement of our keynote speaker, the distinguished United States Senator from Kentucky, Alben Barkley, made that point with great force. Speaking of the founder of our Party, Thomas Jefferson, he said this, and I quote from Alben Barkley:
He did not proclaim that all the white, or the black, or the red, or the yellow men are equal; that all Christian or Jewish men are equal; that all Protestant and Catholic men are equal; that all rich and poor men are equal; that all good and bad men are equal. What he declared was that all men are equal; and the equality which he proclaimed was the equality in the right to enjoy the blessings of free government in which they may participate and to which they have given their support.
Now these words of Senator Barkley’s are appropriate to this convention -- appropriate to this convention of the oldest, the most truly progressive political party in America. From the
117
time of Thomas Jefferson, the time when that immortal American doctrine of individual rights, under just and fairly administered laws, the Democratic Party has tried hard to secure expanding freedoms for all citizens. Oh, yes, I know, other political parties may have talked more about civil rights, but the Democratic party has surely done more about civil rights.
We have made progress -- we've made great progress in every part of this country. We’ve made great progress in the South; we’ve made it in the West, in the North, and in the East. But we must now focus the direction of that progress towards the -- towards the realization of a full program of civil rights to all. This convention must set out more specifically the direction in which our Party efforts are to go.
We can be proud that we can be guided by the courageous trail blazing of two great Democratic Presidents. We can be proud of the fact that our great and beloved immortal leader Franklin Roosevelt gave us guidance. And we be proud of the fact -- we can be proud of the fact that Harry Truman has had the courage to give to the people of America the new emancipation proclamation.
It seems to me -- It seems to me that the Democratic Party needs to to make definite pledges of the kinds suggested in the minority report, to maintain the trust and the confidence placed in it by the people of all races and all sections of this country. Sure, we’re here as Democrats. But my good friends, we’re here as Americans; we’re here as the believers in the principle and the ideology of democracy, and I firmly believe that as men concerned with our country’s future, we must specify in our platform the guarantees which we have mentioned in the minority report.
Yes, this is far more than a Party matter. Every citizen in this country has a stake in the emergence of the United States as a leader in the free world. That world is being challenged by the world of slavery. For us to play our part effectively, we must be in a morally sound position.
We can’t use a double standard -- There’s no room for double standards in American politics -- for measuring our own and other people’s policies. Our demands for democratic practices in other lands will be no more effective than the guarantee of those practices in our own country.
Friends, delegates, I do not believe that there can be any compromise on the guarantees of the civil rights which we have mentioned in the minority report. In spite of my desire for unanimous agreement on the entire platform, in spite of my desire to see everybody here in honest and unanimous agreement, there are some matters which I think must be stated clearly and without qualification. There can be no hedging -- the newspaper headlines are wrong. There will be no hedging, and there will be no watering down -- if you please -- of the instruments and the principles of the civil-rights program.
118
My friends, to those who say that we are rushing this issue of civil rights, I say to them we are 172 years late. To those who say that this civil-rights program is an infringement on states’ rights, I say this: The time has arrived in America for the Democratic Party to get out of the shadow of states' rights and to walk forthrightly into the bright sunshine of human rights. People -- human beings -- this is the issue of the 20th century. People of all kinds -- all sorts of people -- and these people are looking to America for leadership, and they’re looking to America for precept and example.
My good friends, my fellow Democrats, I ask you for a calm consideration of our historic opportunity. Let us do forget the evil passions and the blindness of the past. In these times of world economic, political, and spiritual -- above all spiritual crisis, we cannot and we must not turn from the path so plainly before us. That path has already lead us through many valleys of the shadow of death. And now is the time to recall those who were left on that path of American freedom.
For all of us here, for the millions who have sent us, for the whole two billion members of the human family, our land is now, more than ever before, the last best hope on earth. And I know that we can, and I know that we shall began [sic] here the fuller and richer realization of that hope, that promise of a land where all men are truly free and equal, and each man uses his freedom and equality wisely well.
My good friends, I ask my Party, I ask the Democratic Party, to march down the high road of progressive democracy. I ask this convention to say in unmistakable terms that we proudly hail, and we courageously support, our President and leader Harry Truman in his great fight for civil rights in America!
Zdroj: „Hubert Humphrey: 1948 Democratic National Convention Address,“ American Rhetoric, staženo 21. února 2021, https://www.americanrhetoric.com/speeches/huberthumphey1948dnc.html
119
Příloha č. 2 – Fotografie pořízená k novinovému rozhovoru. Nellie Stone zde odpovídala na otázky týkající se Franklina D. Roosevelta a jeho občansko-právních politik.
Zdroj: „I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs,“ Minnesota History Center, staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes-for-women/profiles/nellie- johnson.
120
Příloha č. 3 – Zvací leták na 22. výroční setkání k připomínce V. I. Lenina, který se uskutečnil roku 1939. Nellie Stone zde pomáhala získat peníze pro stávkující dělníky.
Zdroj: „I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs,“ Minnesota History Center, staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes-for-women/profiles/nellie- johnson.
Příloha č. 4 – Nellie Stone pracující v obchodě Nellie’s Shirt and Zipper Repair, který sama založila v roce 1963. Fotka pochází z roku 1980.
Zdroj: „I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs,“ Minnesota History Center, staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes-for-women/profiles/nellie- johnson.
121
Příloha č. 5 – Nellie Stone připravující kandidaturu na místo v radě knihoven města Minneapolis. Na snímku je společně s Hubertem Humphreym, který ve stejné době kandidoval na starostu Minneapolis.
Zdroj: „I’ve always been preaching a simple message, jobs, jobs, jobs,“ Minnesota History Center, staženo 28. prosince 2020, https://www.mnhs.org/historycenter/activities/museum/votes-for-women/profiles/nellie- johnson.
122
Příloha č. 6 – Sčítání obyvatelstva Minnesoty z roku 1860
Zdroj: „State of Minnesota – Census 1860,“ Library of Congress, staženo 8. října 2020, https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1860/population/1860a-21.pdf?#.
123
Příloha č. 7 – Sčítání obyvatelstva Mississippi z roku 1860
Zdroj: „State of Mississippi – Census 1860,“ Library of Congress, staženo 8. října 2020, https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1860/population/1860a-22.pdf?#
124
Příloha č. 8 – Sčítání obyvatelstva podle rasy a barvy z roku 1900
Zdroj: „State of Mississippi – Census 1860,“ Library of Congress, staženo 8. října 2020, https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1860/population/1860a-22.pdf?#
125
Příloha č. 9 – Sčítání obyvatelstva podle rasy z roku 1930
Zdroj: „Color or race, nativity, and parentage – Census 1930,“ Library of Congress, staženo 8. října 2020, https://www2.census.gov/library/publications/decennial/1930/population-volume-2/16440598v2ch03.pdf.
126
Příloha č. 10 – Sčítání obyvatelstva Minnesoty podle rasy z roku 1960
Zdroj: „General Population Characteristics of Minnesota – Census 1960,“ United States Census Bureau, staženo 8. října 2020, https://www.census.gov/prod/www/decennial.html#y1900.
127
Příloha č. 11 – Sčítání obyvatelstva Mississippi podle rasy z roku 1960
Zdroj: „General Population Characteristics of Mississippi – Census 1960,“ United States Census Bureau, staženo 8. října 2020, https://www.census.gov/prod/www/decennial.html#y1900.
128