Bakalářská Diplomová Práce

MASARYKOVA UNIVERZITA

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Ústav religionistiky

Bakalářská diplomová práce

2018 Daniela Vašková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav religionistiky Religionistika

Daniela Vašková

Satanismus v populární kultuře: Případová studie metalové skupiny Ghost Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Mgr. et Mgr. Miroslav Vrzal 2018

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. V Brně 15. května 2018 Podpis autora práce

Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce Ing. Mgr. et Mgr. Miroslavu Vrzalovi za to, že mi otevřel dveře do studia této tématiky, a také za odborné rady, vedení a trpělivost při vypracování této práce. Dále patří rovněž velký dík mé rodině a všem přátelům za podporu a výdrž.

Obsah

Resumé ...... 2

Summary...... 2

Úvod ...... 3

1 Metodologie: Diskurzivní analýza ...... 4

2 Okultura ...... 4

2.1 Temná okultura ...... 7

3 Satanismus ...... 8

3.1 Romantický satanismus ...... 9

3.2 Racionalistický a ezoterický satanismus ...... 11

3.3 Reakční paradigmaticky konformní satanismus ...... 12

4 Satanismus a okultní témata v metalové hudbě ...... 14

5 Ghost – analýza diskurzu ...... 20

5.1 Image Ghost ...... 21

5.2 Opus Eponymous ...... 22

5.3 Infestissumam ...... 24

5.4 Meliora ...... 27

6 Spirituální pozadí skupiny Ghost ...... 29

6.1 Ghost a temná spiritualita ...... 32

Závěr ...... 36

Seznam použité literatury: ...... 37

Resumé

Bakalářská práce se zaměřuje na analýzu satanistického diskurzu švédské metalové skupiny Ghost. Tato hudební skupina navozuje dojem „anti-církve“, jejíž nejvýraznějším prvkem je postava frontmana – anti-papeže Papy Emerita. Členové kapely vystupují jako Bezejmenní Ghúlové, démonické bytosti v identických kostýmech s maskami, rozlišení pouze symboly pěti elementů. Na svých koncertech, které jejich fanoušci nazývají rituály, používají jak křesťanské, tak satanistické prvky, ve svých textech kritizují církev i společnost. Práce se snaží zachytit jakým způsobem skupina se satanistickými vyjádřeními pracuje jak na bázi hudby a image, tak i na úrovni dalších vyjádření členů skupiny. Analýza konceptů populární démonologie používané skupinou by pak měla přispět k pochopení užívání satanistických prvků v současné metalové subkultuře. Na daném případě se snaží rovněž analyzovat (možné) propojení metalové hudby a „temné spirituality“. Text je pojat jako případová studie satanismu v metalové hudbě a populární kultuře. Klíčová slova: satanismus, populární kultura, okultura, metal, spiritualita, Ghost, případová studie Summary

The aim of this bachelor’s thesis is to analyze Satanic discourse of Swedish metal band Ghost. The main characteristic of the band is their image of the “anti-church“ with their distinctive frontman, who represents the anti-pope Papa Emeritus. The members of the band are called the Nameless Ghouls, devilish creatures in identical costumes with faces covered in masks, distinguishable from each other only by the symbols of the five elements. The band uses both Christian and Satanic themes on their shows, which some of the fans call “rituals“. In their lyrics they criticize the Church and the society. This thesis tries to focus on the way in which the band uses Satanic presentation both in their music and image, as well as in other statements of the band. The analysis of the concepts of popular demonology should help to understand the use of Satanic themes in current metal subculture. At the same time, the (possible) connection between metal music and dark spirituality is discussed in in this particular case. The text represents a case study of Satanism in metal music and popular culture. Key words: Satanism, popular culture, occulture, metal, spirituality, Ghost, case study

Úvod

Moderní Západní společnost je všeobecně považovaná za čím dál více sekularizovanou. Toto tvrzení však nelze brát absolutně. Ukázalo se totiž, že ačkoliv institucionalizovaná náboženství zaznamenávají určitý pokles v popularitě, objevuje se značný zájem o alternativní spirituální proudy, tradice a filozofie. Rezervoár těchto tradic a myšlenek popisuje Partridge jako okulturu, která má spolu s populární kulturou klíčový význam ve formování našeho smýšlení o světě. Okultura poskytuje zdroj oněch myšlenek, a ty se skrze populární kulturu mísí, dále rozvíjejí a neustále cirkulují. Jedním z vhodných příkladů moderního populárního prostředí, ve kterém se okultura dostává silně na povrch, a kde jsou alternativní spirituality prezentovány v masovém měřítku, je metalová subkultura. Ačkoliv je akademický výzkum metalové subkultury v rámci religionistiky všeobecně stále v plenkách, metalová hudba a s ní spojená subkultura toho má v oblasti sociologie a náboženství mnoho co nabídnout. Ať už si vzpomeneme na jakoukoliv náboženskou či filozofickou tradici, v metalové subkultuře jistě najdeme její zastoupení. Jednou z nich je právě satanismus, který má v metalu silnější pozici než v kterékoliv jiné moderní subkultuře. Satanistické a okultní prvky jsou mnohými skupinami používány ve značné míře v různých podobách. Mohou mít čistě šokovou a zábavnou hodnotu, ale mnohdy jde také o vyjádření religiozity a spirituální praxe. Tyto aspekty alternativních spiritualit cirkulující uvnitř metalové hudby a subkultury odrážejí a zároveň ovlivňují nejen interprety, ale také jejich posluchače. Tato bakalářská práce si klade za cíl blíže prozkoumat a analyzovat použití satanistických prvků v populární kultuře, a to zejména v metalové subkultuře, ve formě případové studie metalové skupiny Ghost. Tato švédská skupina otevřeně pracuje se satanistickou tématikou, která tvoří nedílnou součást jejich celkové image. Bude mě zajímat především to, jakým způsobem skupina Ghost používá satanistické vyjádření a jak je satanistické vyjádření Ghost zařaditelné do satanistického diskurzu v metalové hudbě a subkultuře. V prvních kapitolách vymezím metodu své práce, přiblížím teoretická východiska, se kterými pracuji, a popíšu jednotlivé podoby satanismu a jeho vývoj v rámci populární kultury a metalové subkultury. V druhé polovině této práce provedu analýzu satanistického diskurzu skupiny Ghost a pokusím se odpovědět, na mnou položené výzkumné otázky.

1 Metodologie: Diskurzivní analýza

V této bakalářské práci budu používat metodu diskurzivní analýzy. Tato metoda bývá tradičně definována jako sada metod a teorií pro zkoumání běžně používaného jazyka v sociálním kontextu (Beneš, 2008: 92). Jinými slovy se jedná o „zastřešující pojem pro přístupy zabývající se rolí jazyka při konstrukci sociální reality“ (Zábrodská & Petrjánošová, 2013: 105). Ačkoliv je ale text klíčovým objektem studia v diskurzivní analýze, spektrum zájmu diskurzivní analýzy je mnohem širší. Je tedy mnohem vhodnější chápat diskurzivní analýzu jako zkoumání lidských významotvorných praktik, do kterých spadají (2013: 105) kromě verbální komunikace (konverzace, rozhovory, projevy) a psaných textů (mediální dokumenty, brožury, učebnice atd.), také obrazová média (film, plakáty, reklamní billboardy) a jakákoliv lidská forma neverbální komunikace (Beneš, 2008: 92). V současné době se dokonce hovoří o discourse studies jako o „specifické společensko-vědní disciplíně na pomezí lingvistiky, psychologie, sociologie, etnologie, kulturologie, filozofie a dalších.“ (Zábrodská & Petrjánošová, 2013: 105) Nejedná se tedy o jednotnou metodu, ale o celou řadu interdisciplinárních přístupů, které se navzájem mohou lišit v závislosti na teoretických východiscích nebo analytických postupech (2013: 105). Metoda diskurzivní analýzy se tedy zdá být velmi vhodnou pro výzkum tvorby socio- kulturních významů a jejich cirkulaci v rámci např. subkultur. Při studiu metalové subkultury se tedy bude jednat v podstatě o výzkum obsahu dané oblasti (Brown & Spracklen & Kahn- Harris & Scott, 2016: 11), ze které si vymezuji rámec výzkumu, tj. satanistické prvky, jejich použití a význam. Jinými slovy, středobodem mé bakalářské práce bude podrobná analýza satanistického diskurzu v rámci metalové hudby a subkultury, kterou demonstruji na případové studii švédské metalové skupiny Ghost. Jakým způsobem se satanistické motivy projevují v jejich tvorbě, jak s nimi pracují ve vnější prezentaci (image, obaly desek, koncerty atd.) a jak se satanismem pracují v textech, spirituálním a ideologickém pozadí. Prameny, se kterými budu pracovat, tedy klíčové objekty mého zájmu, budou texty skupiny Ghost, obaly a booklety jejich alb, videa z koncertů, vlastní videa skupiny, rozhovory (v psané či audiovizuální podobě), populární články a sociální sítě (Facebook, Tumbrl).

2 Okultura

Údajně sekulární Západní mysl se zdá býti pronásledována představou očarovaného světa. To jsou slova Christophera Partridge (2015: 509), který se velmi podrobně zabýval spirituálním prostředím na Západě, ve kterém si všiml utváření sociálně významného soutoku

konkurenčních spirituálních diskurzů. Mnohé z nich se zdály býti propojené s každodenním životem skrze populární kulturu a média. Na jedné straně jsou zde nepopiratelné důkazy o tom, že se Západní společnost postupně stále více sekularizuje, hnaná současnou modernizací. Tradiční formy institucializovaného křesťanství zaznamenávají v rámci Západních liberálních demokratických zřízení (převážně v Evropě) postupný pokles moci, popularity a postavení. Ačkoliv, jak se zdá, institucializovaná náboženství mimo Západ vzkvétají, a například v USA stále představují významnou součást veřejného života, sekularizaci by odpovídalo mnohé. Na druhou stranu se v tomto progresivně sekulárním prostředí, kde to vypadá, že modernizace postupně vypuzuje veškeré náboženství, objevují známky široce rozšířeného a pulzujícího zájmu o vše paranormální, transcendentální; objevuje se fascinace okultním věděním a v neposlední řadě se vyvíjí určitá forma vnitřní spirituality v rámci tohoto proudu. Zatímco toto „očarování“ často pochází z bizarních a exotických zdrojů, samo o sobě se stává postupně stále všednějším. Tento proces „zevšedňování“ je primárně ukotven v médiích a populární kultuře, skrze které tyto sekularizaci antagonistické diskurzy cirkulují v rámci našeho každodenního života (2015: 510): In short, there appears to be an influental culture of enchantment, which encompasses the marginal and the mainstream, the deviant and the conventional, and which circulates ideas, creates religio-cultural synergies and forms new trajectories, all of which are driven by wider cultural forces.[...] Although ‘officialy’ rejected as profane, ridiculed and marginalized by society’s religious and intellectual gate keepers, such discourses are actually deceptively significant in the construction of ‘lifeworlds’ – those latent, taken-for-granted core values, beliefs, and understandings about who we are, how we relate to others, what the world is like, and how we fit into it. This is occulture.

A jak už z pojmu okultura vyplývá, jejím zdrojem je vše „okultní“. Což je opět velmi široký, multidimenzionální a nejasně ohraničený koncept, který funguje jako vše zaštiťující pojem pro rozsáhlé spektrum smýšlení a praktik, ne vždy týkajících se nadpřirozena (Partridge, 2004: 70). Nedá se s ním zacházet jako s jednotnou kategorií. Tato definice v podstatě plně vystihuje také podstatu samotné okultury. Západní okultura tedy podle Partridge (2004: 70) zahrnuje myšlenky a praxi od extrémně pravicové náboženské politiky a radikálního enviromentalismu a ekologie, přes víru v anděly, spirituální vedení a chanelling, astrální projekci, krystaly, terapii sny, spirituální myšlení starověkých a mýtických civilizací, astrologii, léčení, mystéria Země, tarot, numerologii, kabalu, feng shui, proroctví (např. Nostradamus), artušovské legendy, svatý grál, druidy, Wiccu, různé formy pohanství, chiromantii, šamanismus, ženské bohyně, bohyni Gaiu a eco- spiritualitu, alternativní vědu, ezoterické křesťanství, UFO, mimozemské únosy, atd.

Ačkoliv se jedná o velmi různorodou směs praktik a myšlenek, alternativní spirituality, které z nich vystoupily a stále se rozšiřují, mají několik společných aspektů. Za prvé je to obrovský důraz na spirituální individualitu (Partridge, 2004: 77), jinými slovy: každý jedinec představuje tu nejvyšší autoritu při rozvíjení své vlastní spirituality (Moberg, 2009: 112). Pokles zájmu o náboženství založená např. na biblických či církevních autoritách, jde ruku v ruce s názorem, často u alternativních spiritualit rozšířeným (např. New Age), že je třeba hledat hlubší duchovní prožitek místo pouhého následování přejaté pravdy. Zavedené nauky a pojmy institucionalizovaných náboženství, jejich koncepty a myšlenky, teologické definice, dogmata a doktríny jsou pouhými přeformulovanými pravdami. Samy o sobě pravdu nepředstavují. Poznat pravdu, znamená prožít realitu v přítomném okamžiku (Partridge, 2004: 77). A tohoto prožitku je možné dosáhnout tak, že se naučíme „novému vnímání“ přítomnosti. Proto lze také často v rámci alternativních spiritualit mluvit o duchovních hledačích nebo o spirituální cestě. A ze stejného důvodu se zvýšil zájem o různé duchovní učitele nebo guru, kteří spíše nežli duchovní autoritu, představují jakéhosi „spirituálního trenéra“, který pomáhá jedince navést do takových kontextů a stavů, kdy bude schopen okusit a prožít svou vlastní spiritualitu. A tito učitelé se tedy mají chápat jako „asistenti“ naší cesty (2004: 77). Dalším výrazným společným prvkem je romantizace minulosti a důraz na tradici. V okulturním milieu často panuje přesvědčení, že současná civilizace se má hodně co učit od premoderních a primitivních kultur, a spíše než postup, zažívá moderní svět úpadek v lidském porozumění realitě a přírodě (2004: 77). V rámci okultury tedy existuje „dohoda“, že tím jediným správným klíčem k živé a autentické spiritualitě jsou právě starověké civilizace. Ať už jsou tedy zdrojem inspirace bájná potopená Atlantida, kult Bohyně Matky, vědění starověkých tajných řádů, tajemství starověkých Egypťanů nebo Mayů či dávné pohanské tradice barbarských kmenů západní Evropy, je možné v okultuře nalézt společnou fascinaci minulým věděním (2004: 77). Okultura tak prožívá až sentimentální připoutání k minulosti, která je však často minulostí mýtickou. Někteří věří, že naši předkové žili v dokonalé harmonii s přírodou, popřípadě bohy, a díky tomu měli přístup ke zdrojům duchovní moudrosti a vědění nebo vyspělé vědě či mimozemské technologii. A zatímco moderní člověk trpí jakýmsi „odcizením“, starověké civilizace žily v souladu se sebou samými, přírodou, s ostatními jedinci a posvátnem (2004: 77). Také současné indiánské a domorodé kmeny z celého světa zažívají v západním okulturním prostředí určitou „mýtizaci“. Většina okulturních tradic a směrů se tedy snaží předkládat určitou kontinuitu s premoderními kulturami za účelem legitimizcae. Například knihy nebo materiály, které se snaží propagovat nějaké okulturní filozofie či praktiky, obsahují často odkazy na starověké civilizace. Co by se dalo považovat za zajímavou 6

doplňující informaci, má ve skutečnosti mnohem důležitější funkci – garantovat opravdovost a autoritu. Často jsou takové knihy vyzdobeny různými starověkými symboly, nebo jejich provedení navozuje starodávný dojem (Partridge, 2004: 78). Je však třeba říci, že toto romantické vidění minulosti a hagiografické vyobrazení náboženských vůdců, zakladatelů nebo specifické posvátné minulosti, není vlastní pouze novým spiritualitám a tradicím, ale můžeme jej nalézt u mnoha světových náboženství (2004: 78). Jak vidíme, okultura tedy není pouhým světonázorem, ale jak ji Partridge popisuje, je spíše zdrojem, ze kterého lidé čerpají, rezervoárem myšlenek, nápadů, praktik a symbolů. Lidé z ní mohou konzumovat vědomě či nevědomě, mohou se na ni napojit zcela povrchně nebo mohou pociťovat silný spirituální závazek, mohou sami přispívat do pramene okulturního vědění nebo z něj mohou jen pít. Dalo by se říci, že okultura představuje jakousi síť, ze které si každý spirituální hledač „stáhne“ cokoliv mu přijde zajímavé, či inspirativní. Zároveň ale z tohoto rezervoáru těží také tvůrci populární kultury, kteří hledají nápady, obrazy a symboly pro svá díla (2004: 84–85). Právě populární kulturu obecně Partridge považuje za klíčový komponent v okulturním cyklu, kde se vyvinula v zásadní médium a zdroj pro rozšiřování a cirkulaci širokého spektra nábožensko-spirituálních myšlenek. A zároveň sama značnou měrou přispívá na účet neustále se rozvíjející okultury (Moberg, 2012: 123). A co víc, podle Partridge hraje klíčovou roli ve formování našeho smýšlení o světě. Tvrdí, že „populární kultura má hluboký dopad na vnímání, představy a konec konců také na to, jak se lidé chovají“ (Partridge, 2004: 5). A zatím co má populární kultura na společnost významný formující efekt, okultura má značně sakralizující (Partridge, 2004: 5). 2.1 Temná okultura V rámci okultury je také možné vysledovat vzestup tzv. „temné okultury“, která čerpá mj. ze západní křesťanské démonologie a různých forem západního ezoterismu, okultismu, pohanství a moderního satanismu (Moberg, 2012: 123). Ruku v ruce s temnou okulturou jdou také různé podoby „temných spiritualit“, které v poslední době zaznamenávají značný nárůst popularity (Partridge, 2005: 208). Tyto temné alternativní spirituality se často zaměřují na temnější aspekty lidské existence, vyzdvihují dualitu bytí a bývají také orientované na rozvoj sebe sama s důrazem na individualitu (Moberg, 2009: 123). Od převážně přehnaně optimistického, růžového a odlehčeného vidění reality takových směrů jako New Age apod. (Partridge, 2004: 79) je odlišuje ono zaměření se právě na temnější prvky. Tím však nelze říci, že se u nich nevyskytují i ty „odlehčenější ortodoxie“ zmíněné výše. Temné spirituality také kultivují vlastní spiritualitu a zaměřují se na rozvoj sebe sama. Příroda je také

často součástí ideového podhoubí mnoha směrů, např. různých forem pohanství. Avšak příroda je v tomto zahrnuta spíše ve smyslu zdroje duchovní síly pro individuální spirituální rozvoj než v altruistické starosti o dobro „matky země“. Magická praxe, kterou můžeme často vidět u mnoha okultních či ezoterických tradic, je dobrým příkladem takového „použití“ přírody (Moberg, 2009: 113). Ovšem ne všechny temné spirituality pracují s přírodou stejným způsobem nebo ve stejné míře (2009: 114). Dále, stejně jako alternativní spirituality, i ty temné často tíhnou k romantizované minulosti a legitimizaci myšlenek skrze kontinuitu nebo určité vazby na premoderní kultury nebo specifické okultní či ezoterické tradice (2009: 114). Ačkoliv pohanství zahrnuje široké spektrum směrů a tradic, některé do jisté míry založené na náboženském synkretismu (Wicca), existují typy pohantsví, které se vysloveně snaží co nejlépe navazovat a rekonstruovat náboženství např. předkřesťanské Skandinávie, Slovanů nebo Keltů (2009:114). Do jaké míry jsou tyto tradice autentickými je sporné, protože u mnoha předkřesťanských tradic se nám nedochovalo mnoho úplných informací. Jisté ale je, že odkazováním na minulost, získávají tyto novodobé tradice na autoritě. U temných spiritualit je také vidět, že více přemýšlejí v mezích polarity existence. Mnohem více vyzdvihují dualitu světa, jako světlo a temnotu, harmonii a chaos, život a smrt. Avšak ani temnota, chaos nebo smrt, nejsou brány jako prvky, kterých je třeba se obávat a vyhýbat se jim, právě naopak. Je třeba je přijmout, neboť jsou součástí života, a využít je ve prospěch svého spirituálního vývoje (2009: 114). Dalšími aspekty temných spiritualit jsou určité tendence k exklusivismu a u některých tradic antagonistický nebo až vyloženě otevřeně nepřátelský postoj k institucionalizovanému křesťanství. Což je charakteristické pro různé formy satanismu.

3 Satanismus Postava Satana většinou evokuje představu biblického vládce pekel, pána zla, který po smrti mučí hříšné duše. Ačkoliv je dnešní moderní Západní společnost poháněná vědou a racionalitou, její hodnoty a představy jsou z větší části postavené na křesťanské tradici a jako takové bývají často hluboko zakořeněné a zdrojem různých stereotypizací. To se týká také satanismu a satanistů, kteří v představách Západní společnosti zosobňují radikální zlo a úpadek, nebo naopak satanismus není brán jako skutečný spirituální směr a bývá považován za absurdní

(Petersen, 2005: 424). Svůj dojem ze satanistů sepsal ve zkratce Jasper Aagaard Petersen (2005: 424): In fact, most Satanists and Satanic groups I have encountered are not interested in evil, either in essence or action. They doubt that the Christian moral framework that permeates Western society is doing much good; many Satanists actually consider Christianity or even all organized religion the true evil. Most seriously committed modern Satanists are deeply engaged in moral questions, and consider themselves free thinkers probing the boundaries of nature and culture because we, as human beings, can and should indulge in our mental, emotional, and physical abilities. They are also very human. As such, Satanic groups are composed of ordinary people interested in religious and philosophical matters, not evil monsters or ignorant simpletons.

Pokud chceme pochopit satanismus a ty, kteří se s ním ztotožňují, je třeba si uvědomit, že populární obraz satanismu většinou neodpovídá představě uctívačů ďábla v křesťanském paradigmatu (2005: 424). Jedním z prvních odlišných pojetí Satana je romantický satanismus, který i v současném satanismu hraje důležitou roli. 3.1 Romantický satanismus Vznik romantického satanismu úzce souvisí s nástupem romantismu na přelomu 18. a 19. století. Tento literárně-umělecký široce definovaný proud se vyvíjel již od poloviny 18. století a v různých svých podobách a ozvěnách probíhal myšlenkami Západní společnosti až do počátku 20. století (Russel, 1990: 173). Hlavní myšlenkou romantismu bylo vyzdvihnutí estetiky a emocí proti racionalitě a intelektuálnu. To, jakým způsobem něco citově zasáhlo člověka, bylo mnohem důležitější než to, zda daná věc byla pravdivá; emoce byly pokládány za věrohodnějšího průvodce životem než rozum. Romantismus zdůrazňoval lásku, lítost a slitování jako největší ctnosti oproti chladnému racionálnímu vědeckému kalkulování (1990: 173). Ve snaze nalézt co nejvhodnější emoční a psychické stimulanty, rozmáhal se mezi romantiky zápal pro vše neobvyklé, zázračné, nadpřirozené, divné anebo groteskní. Zásadní byl pro romantismus také cit pro vše „přesahující“, což člověk mohl nalézt ve svém individuálním boji za čest a slávu navzdory všem překážkám (1990: 174). Strach, utrpení a hrdinství byly považovány za jedny z nejhlubších a nejsilnějších lidských emocí a jako takové znamenaly nejvznešenější manifestaci lidského ducha. Co velmi zaměstnávalo romantickou mysl, byl také vnitřní konflikt dobra a zla v každém z nás. K vyjádření tohoto konfliktu používali romantici často křesťanských symbolů pro jejich estetiku a mytologický význam, obvykle bez většího odkazu na jejich teologický obsah (Russel, 1990: 174). Tím tyto symboly postupně oddělovali od jejich původního významu.

Romantické pojetí Satana bylo veskrze pozitivní. To se sice vylučovalo s tradičním křesťanským pojetím Ďábla, avšak spíše než teologicky, bylo myšleno jako symbolická výzva a politický program (1990: 174). Ve své vzpouře proti nespravedlnosti a utlačující autoritě. byl Satan hrdinou. Romantická představa hrdiny vycházela z konceptu „přesahujícího“, vznešeného, což bylo v přímém rozporu s klasickým hrdinou epických básní, oddaným blahu své rodiny a lidu. Romantický hrdina je osamělý charakter, stojící sám proti světu: ...self-assertive, ambitious, powerful, and liberator in rebellion against the society that blocks the way of progress towards liberty, beauty and love (1990: 175).

Jedním ze zdrojů inspirace pro romantickou postavu Satana byl John Milton a jeho Ztracený ráj. Ovšem tuto romantickou fascinaci Satanovou figurou nelze podle Russela považovat za satanismus, a rozhodně ne za uctívání zla, neboť romantici zvolili Ďábla jako symbol toho, co považovali za dobré (1990: 175). Na druhou stranu je třeba říci, že romantický Satan nebyl pouze symbolem dobrých vlastností. Díky zabstraktnění postavy Satana do symbolu a odtrhnutí jej od jeho původního tradičního významu, se jeho charakter otevřel a mohl jako volná idea podléhat proměnám: The depersonalization of Satan, his reduction to a symbol, and the unmooring of the symbol from Bible and tradition meant that the idea of the Devil could float free of its traditional meanings. The nineteenth century Devil was good as well as evil, urbane as well as brutal, a proponent of love as well as lord of strife (1990: 169).

Romantismus nebyl nějak striktně uceleným a definovaným proudem (1990: 173), také romantický Ďábel nabýval rozličných významů. Každý ze známých romantických autorů zacházel s postavou Satana odlišně, většinou se však mnozí drželi výše zmíněné dvojakosti. Ďábel anglického básníka a malíře Williama Blakea (1757–1827) nese několik protichůdných vlastností. V Blakeově básni Milton (1804) dělá ze Satana jeho vlastní sebepřesvědčení špatného, na druhou stranu jej však jeho boj proti božskému tyranovi činí dobrým (1990: 180). Romantický Satanismus v podstatě fungoval jako jakési médium, skrze které romantičtí autoři projevovali své pocity z dané doby: „...Romantic Satanism exhibits the response of writers to their milieu“ (Schock, 2003: 6). Spíše než čistě z Miltonova padlého archanděla, čerpali své nové podoby Ďábla z kulturních a sociálních vlivů a vytvořili moderní mýtus romantického Satana, který byl široce adaptován v mnoha uměleckých a literárních kontextech (Schock, 2003: 9). A ve velké míře je přejal také metal, kdy padlý anděl – rebel slouží často právě jako symbol vzpoury proti utlačující společnosti a jehož charakter je v metalové hudbě různým způsobem dále rozvíjen a interpretován.

Satanismus má však několik podob, které ho ne vždy představují jako filozofii či pozitivní spirituální proud. V této práci se budu řídit kategorizací satanismu, jak ji pojal Asbjorn Dyrendal (Dyrendal, 2008) a postupně se dostanu ke každé, z jednotlivých forem.

3.2 Racionalistický a ezoterický satanismus Oba tyto typy satanismu mají společné některé myšlenky a některá tvrzení se budou týkat obou těchto forem, proto je, stejně jako Dyrendal, uvádím společně v jedné podkapitole. Racionalistický i ezoterický satanismus jsou termíny používané pro označení velmi volně organizovaných satanistických skupin a jejich ideologií. Většina z nich je orientována na tento svět, ovšem ty teistické se často mnohem více ponořují do transcendentálních, spirituálních dimenzí (Dyrendal, 2008: 78). V dnešní době existuje několik satanistických organizací, většina z nich je však záležitostí posledních let. Největšími, nejznámějšími a nejdéle působícími satanistickými organizacemi jsou Církev Satanova, jako příklad racionalistického satanismu; a Sethův chrám, jako příklad ezoterického satanismu (2008: 78). Je však třeba zmínit to, že i když někteří satanisté jsou do jisté míry součástí nějaké organizace, neznamená to, že jsou všichni jednotní, co se myšlenek a pojetí jednotlivých aspektů satanismu týče (2008: 78). Církev Satanovu založil v roce 1966 v San Francisku Anton Szandor LaVey. O Valpuržině noci 30. dubna (tj. jeden z největších pohanských a čarodějnických svátků, jinak se nazývá také Beltine), si LaVey rituálně oholil hlavu, oznámil zformování Církve satanovy a prohlásil, že přichází „Věk Satana“. LaVey, který sám sebe označoval za „Černého papeže“, tak tímto skutkem v podstatě ovlivnil vývoj moderního satanismu až do dnešních dní (Partridge, 2005: 224–225). Je také zároveň autorem nejvlivnější knihy satanismu, Satanské bible, která je dodnes stěžejní literaturou pro mnoho satanistů (ať už patří do Církve Satanovy či nikoli). V ní také obsáhl veškeré klíčové myšlenky a dogmata laveyovského satanismu, mezi něž patří především silný důraz na individualismus, duševní a materiální rozvoj sebe sama a zdravého ega, a vyzdvihování nekonformity a „protistádnosti“. Své kontrakulturní vyjádření nachází v silné opozici vůči křesťanství a jeho morálce, čímž se vymezuje vůči okolní společnosti, kde zvláště v Americe mají křesťanské organizace značný vliv. Téměř veškeré požitky, které křesťanství zakazuje, LaVey podporuje. Avšak vše v mezích zákona – zásadně odmítá jakékoliv oběti, zneužívání a ubližování především dětem nebo zvířatům. Laveyovský satanismus je v podstatě ateistickou, individualistickou filozofií, která prohlašuje, že patří do tohoto racionálního a sekulárního světa (2005: 223). LaVey zároveň popírá existenci bohů a

hlásá, že člověk by měl být sám sobě bohem. Oproti teistickým tendencím a zároveň křesťanskému satanskému narativu, není LaVeyův Ďábel skutečnou entitou, ale naopak je velmi abstraktní silou, temnou skrytou energií v přírodě, která pohání veškeré pozemské dění, a kterou věda ani žádné náboženství nevysvětlí. Satan podle LaVeye představuje lidský pokrok a rozvoj civilizace; ducha, který vede ke svobodě (2005: 224). Po jeho smrti se Církev Satanova přiklání ještě více k ateistickému pojetí, avšak na druhou stranu věří v účinnost magie. 3.3 Reakční paradigmaticky konformní satanismus Tento typ bývá také často označován jako „satanismus adolescentů“ nebo „pseudo- satanismus“. Důležité je, že na rozdíl od racionalistického a ezoterického satanismu, tento typ přejímá křesťanské paradigma o podobě Ďábla, zároveň se však proti křesťanství explicitně vymezuje a používá k tomu přehnanou, mnohdy až groteskní inverzi veškerých jeho symbolů a hodnot. Satan paradigmaticky konformního satanismu je tedy opravdu pán všeho zla a biblický Ďábel, jak jej vnímá křesťanství (Dyrendal, 2008: 74). Tento popis je považován za ideální typ, avšak realita je mnohem komplexnější. Mnozí zainteresovaní adolescentní satanisté kombinují ve svém vyjádření anti-křesťanství s romantickými a/nebo okultními prvky (2008: 74). Základ pro vývoj tohoto typu satanismu pochází z několika zdrojů. Jedním z nich jsou právě křesťané samotní (Dyrendal,2008: 75): ...Christian pamphlets warning against the dangers of Satanism had long worked together with cheesy horror films in constructing a congruent set of narratives about Satanists. These construe Satanists as dangerous deviants, committed to evil, crime, and drugs, and demonic powers lurk in the background. This could be a heady brew, especially for alienated adolescents looking for a source of power. For those who encounter feelings of powerlessness and alienation, instilling fear rather than merely rejection can be attractive...

Dalším dodnes velmi silným a živým zdrojem inspirace je rocková/metalová hudba. Tento žánr čerpal a stále čerpá motivy a myšlenky pro svou hudbu, texty a vizuální estetiku velkou měrou z okulturního rezervoáru, tedy přesněji řečeno z „temného“ okulturního rezervoáru (Moberg, 2012: 123). Směs fascinace Západní démonologií spolu s dávkou „sexu, drog a rock´n´rollu“, byla pro mladé „rebely“ velkým lákadlem (Dyrendal, 2008: 75). Všechny tyto „produkty“ byly ve většinové společnosti odsuzovány, stavěny na okraj a démonizovány křesťanskými autoritami, často velmi detailně v masových médiích, což je dělalo ještě mnohem atraktivnější. Pokud jste chtěli vědět, jak být obávaným členem „satanistického podsvětí“, média vám přesně ukázala, kde hledat inspiraci a co si k tomu pořídit, abyste zapadli (2008: 75). Důležité je, že tato nálepka, ačkoliv částečně cirkulovala okulturou a populární kulturou,

byla satanismu přidělena zvenčí, a díky adolescentům, kteří ji přejímali a případně se angažovali v nějakých kriminálních aktivitách, bylo poměrně těžké představit obraz respektovatelného satanismu (2008: 75). Zároveň se na populárních představách o satanismu velkou měrou podílela také satanistická panika, která propukla v 80. letech v USA a následně ve Velké Británii. Na základě většinou velmi sporných zpráv o tajných satanistických sektách unášejících a zneužívajících děti a mladistvé, zachvátila Ameriku vlna vyšetřování těchto údajných zločinů. Naprostou většinu případů se nakonec nepodařilo prokázat, nebo se zprávy ukázaly jako nepravdivé. Obvinění se také téměř vždy začala objevovat uvnitř protestantských konzervativních rodin, kde nakonec vyšlo najevo, že mnoho z těchto „unesených“ dětí podalo vymyšlenou výpověď, vymoženou sugestivními otázkami. Takovým způsobem pak byly o satanistech vytvořeny stereotypy, zdaleka ne tak vzdálené typickým zločinům, přisuzovaným středověkým heretickým skupinám anebo čarodějnicím. Ohledně údajných satanských sekt kolovalo několik opakujících se zpráv, co vše měly mít jejich členové na svědomí a k čemu všemu mělo na jejich rituálech docházet. Podle výpovědí „přeživších“ se mělo jednat o mrzačení domácích zvířat, znesvěcování kostelů a hřbitovů, vandalismus, sebevraždy mladistvých, únosy a sexuální zneužívání dětí a sériové vraždy (Victor, 1990: 69–72). Je možné, že existovala individua s deviantním chováním, popisující sebe sama jako satanisty, ale spojitost těchto „satanistů“ nebo jejich chování s hlavními satanistickými organizacemi nebyla nikdy prokázána (Partridge, 2005: 222). Podoba satanismu a satanistických sekt, jak ji známe z popisů z tohoto období, existuje pouze v mytologii satanské paniky (2005: 222), kterou z velké části vytvořily a dále rozšiřovaly jednak křesťanské fundamentalistické autority a zároveň média, které Victor nazývá „nosiči“ těchto mýtů (Victor, 1990: 72, 75), mezi které patřily dokonce celé konspirační teorie o satanistech infiltrujících veřejnosprávní instituce za účelem šíření satanistických přesvědčení (Partridge, 2005: 221). Ve stejné době, kdy v USA a Velké Británii řádila satanská panika, heavy metalová hudba dosahovala vrcholu své popularity. Mnohé kapely byly díky své tvorbě obviňovány ze šíření satanismu a kažení mládeže, přičemž někteří hudebníci dokonce stanuli před soudem. Tak musel např. zpěvák skupiny Twisted Sisters, Dee Snider, obhajovat svou hudbu, protože populární skladba We’re Not Gonna Take It byla kvůli svému revoltujícímu textu a explicitnímu násilí v klipu považována za potenciálně „nebezpečnou“ (Vašková, 2017).

4 Satanismus a okultní témata v metalové hudbě

Za významný prostor pro šíření velkého množství temných alternativních spirituálních/náboženských myšlenek a představ považuje Partridge metalovou subkulturu. Právě dlouhotrvající všudypřítomnost temných spirituálních témat v rámci metalové hudby a subkultury celkově jej dovedla k názoru, že tento žánr měl na okulturu značný dopad (Moberg, 2012: 123). Již od 60. let se v „okultuře“ rockové hudby začal objevovat zájem o okultní témata. Například anglický hudebník a kytarista skupiny Led Zeppelin se aktivně zabýval filozofií Aleistera Crowleyho a jeho okultním proudem – Thelemou (Partridge, 2005: 252–253), a do tvorby Led Zeppelin zakomponoval mytologizované prvky crowleyánské tradice (Partridge, 2015: 510). Dále bych zmínila skupiny jako Rolling Stones, Black Sabbath, Blue Öyster Cult, Coven, Alice Cooper nebo Iron Maiden. Ti všichni (a to se jedná pouze o výběr nejznámějších intepretů) se řadí mezi okulturní „vlaštovky“ populární hudby. A tato okulturní vlna nabírala postupně stále více na síle. Vzhledem k tématu mé práce mě však bude zajímat především vývoj a použití satanistických prvků v rámci rockové/metalové subkultury. Je třeba říci, že satanismus byl vždycky spíše okrajovým tématem v porovnání se širokým spektrem rockových a metalových skupin. Ďábel se však občas vyskytuje v textech nebo v artworku některých skupin, pro které to jednak není typickým motivem a rozhodně to není myšleno ve smyslu satanistickém, spíše jen jako fantasy motiv nebo symbol bez nějakého hlubšího náboženského odkazu (např. album Hellfire Club německé power metalové skupiny Edguy). Ačkoliv ne tak širokou, Ďábel má v metalové hudbě za sebou řádně vyšlapanou a dlouhou cestu, jejíž počátky můžeme klást až do 60. let 20. století, kdy temná okultura začala být mezi skupinami velmi populární. Jednou z prvních skupin, která postavila svou hudbu a image na satanistickém diskurzu byla americká skupina Coven. Spolu s britskou skupinou Black Widow vyvinuly ve stejné době nezávisle na sobě explicitně satanistická vyjádření. A co víc, obě dokonce tvrdily, že pořádají celé černé mše (Partridge, 2005: 253). Skupina Coven zažila úspěch díky svému singlu Come to the Sabbath z jejich prvního alba Sacrifice (1970), které se dostalo do top čtyřiceti kapel v hudebních tabulkách. Ačkoliv se jejich hudební styl rozhodně nedá nazvat heavy metalem – zapadá spíše do typického progresivního rocku té doby – texty jako Come come, come, to the sabbat/ Come to the sabbat/ Satan´s there (2005: 253), je okamžitě pomohly identifikovat jako klíčovou skupinu v rámci nově se rodícího žánru uvnitř rocku známého jako „occult rock“ (2005: 253). Uspořádali turné po Evropě, kde byli dokonce úspěšnější než v jejich domovské zemi. Co je ovšem důležité je jejich extravagantní show,

která přitahovala obrovský mediální zájem. Na svých koncertech totiž měli připravenou „oběť“ v podobě nahé ženy – jmenovitě Maxine Sanders, ženy Alexe Sanderse, zakladatele Alexandrijské Wiccy (Partridge, 2005: 253). Ve stejné době se Coven stali v USA již poměrně notoricky známou skupinou pro svou image a pro své následovníky a obdivovatele se stali kultem (2005: 254). A z jejich hudby i koncertů bylo přesvědčení skupiny zřetelně jasné. Například poslední skladba z jejich debutového alba z roku 1969, Witchcraft Destroys Minds and Reaps Souls, je třináctiminutová „satanská mše“, a uvnitř obalu desky je zpodobněna skupina provádějící rituál, při kterém nahá zpěvačka a frontwoman Jinx Dawson sloužila jako lidský oltář (2005: 254). Skupina Coven představuje příklad z množství skupin, v jejichž tvorbě a vyjádření byla zahrnutá jistá oddanost temné okultuře (2005: 253). Většinový satanistický diskurz zahrnoval spíš mnohem teatrálnější a povrchovější používání satanistické symboliky. Mnohé skupiny používaly satanistické či okultní prvky převážně v rámci hororové image a show pro zábavu a za účelem šokování publika, a nebyly myšleny vážně. Ačkoliv se tohle rozhodně nedá říct o všech skupinách, mnoho muzikantů používalo tuto image pouze na koncertech a často dočasně a povrchově (2005: 250). Toto je určitě případ Ozzyho Osbourna, jehož image na koncertech a zaujetí západní démonologií byly strojené a inspirované převážně stylem klasických hororů (2005: 249). A jsou to právě klasické černobílé horory, které mnohé metalové umělce inspirovaly v tvorbě a image. Němé filmy jako Nosferatu (1922) s Maxem Shreckem, Fantom opery (1925), Kabinet dr. Caligariho (1920), Häxan (1922) a Faust (1926) nebo pozdější Frankenstein (1931) s Borisem Karloffem, Dracula (1931) s ikonickým Belou Lugosim a mnohé další pomohly zformovat typickou hororovou obraznost v populární kultuře. Co se týče satanistického diskurzu, jsou to filmy jako Exorcista (1973), Přichází Satan (1976) a Rosemary má děťátko (1968), které také výrazně přispěly do pojetí Satana a satanismu právě v reakčním paradigmaticky konformním satanismu (u filmu Rosemary má děťátko lze dokonce hovořit o přispění i k satanské panice). Když se na scéně objevila tzv. první vlna black metalu, satanistický diskurz v rámci tohoto nově vznikajícího žánru řekněme „přitvrdil“. Za vůbec první opravdovou satanistickou metalovou skupinu je mnohými považována britská skupina Venom, založená v roce 1979 v anglickém Newcastlu. A nejen to: Venom jsou díky svému albu Black Metal, také považováni za zakladatele black metalu vůbec (2005: 254). Ačkoliv je toto album hudebně poměrně vzdálené současnému black metalu, až přehnané vystavení temných okulturních motivů naznačilo směr, kam se budoucí black metal později ubíral (Partridge, 2005: 254). Například 15

první debutové album Venom, Welcome to Hell, má na svém obalu symbol Bafometa, velmi podobný tomu, který používala Církev Satanova (2005: 254). Deskou Black Metal však Venom udali podobu také dalších prvků, typických pro black metal: otevřená politika až násilného odporu vůči všemu židovsko-křesťanskému, otevřené rouhačství a také upuštění od veškeré umírněnosti a decentnosti ve vyjadřování za účelem velkolepé show, mnohdy zasahující až do kýče (2005: 254). Ovšem, co se satanismu jako skutečné filozofie a spirituality týče, byli hudebníci z Venom zainteresovaní asi podobně jako Black Sabbath. Což ovšem, jak píše Partridge (2005: 254), nebylo zase tak důležité. Osobní přesvědčení muzikantů nehrálo pro mnohé fanoušky žádnou roli v tom, aby si dosyta užili myšlenky prezentované v textech kapely a na obalech jejích desek (2005: 255). Další skupiny v první vlně black metalu, které měly vliv na jeho podobu, jsou např. Celtic Frost, Hellhammer nebo dánská skupina Mercyful Fate (Granholm, 2013: 12) (první album v roce 1983) s ikonickým King Diamondem. Nejen, že v textech také používali okultní a satanistické motivy, ale právě zpěvák a frontman King Diamond byl jeden z prvních muzikantů, který nosil tzv. corpse paint. Dále je za stěžejní považovaná také švédská skupina Bathory (2013: 12) (první album v roce 1984), která ale nakonec satanistické vyjádření opouští a do své tvorby zakomponovává více vikingských a pohanských motivů, a tím staví základy folk a pagan metalu (Vrzal, 2015: 20). Během tzv. druhé vlny black metalu (2015: 20), která se začala utvářet na přelomu 80. a 90. let, se pomyslné centrum dění přeneslo do Norska, kde se v rámci black metalu vyvinul nový specifický styl, tzv. norský black metal. Co se započalo v první vlně, to dotáhl norský black metal ještě dál. Ačkoliv se za jednu z prvních skupin, která nahrála desku v tomto stylu, považují čeští Master‘s Hammer, zásadní vliv na podobu norského black metalu a jeho obraz ve společnosti měli Norové. Black metal, a především ten norský, je se satanismem spojován mnohem více než kterýkoliv jiný metalový subžánr. A jak píše Dyrendal, není to pouze díky stylu hudby anebo tématikou textů. Základem pro obraz norského satanistického metalu byla hlavně „...ochota mezi několika málo prvními, průlomovými skupinami, nést pochodně na místo, kam podle jejich textů patřily – přímo do starých norských kostelů, aby podnítili žhářství a vyhlásili „válku“ křesťanství“ (Dyrendal, 2009: 25). Například obsahem titulní skladby prvního studiového alba De Mysteriis Dom Sathanas (1994) norské skupiny Mayhem, je vyobrazení rituálu, kdy třináct protagonistů obětuje na pohřebišti kozu démonům a při obřadu se čte z knihy vyrobené z lidského těla. Skupina Mayhem byla jednou z prvních z žánru norského black metalu a tímto propojením představ tradiční démonologie a hororových prvků nejen, že otevřeně a nepokrytě pracuje s 16

démonickými motivy, ale zároveň také explicitně tématizuje uctívání Satana (Dyrendal, 2009: 26). Ačkoliv se satanská tématika objevuje u skupin již před tím a v odlišných subžánrech, je to právě black metal, ve kterém se okultní a satanistická témata více strukturují a stále dodnes udržují, a zároveň navíc obsahuje podtóny, které lze kategorizovat jako náboženské (Granholm, 2013: 14). Pro skupiny „druhé vlny“ se black metal stává určitou radikální ideologií, založenou na militantním antikřesťanství, misantropii, nihilismu, satanismus nebo severském pohanství (Vrzal, 2015: 20). Texty těchto skupin se převážně zaměřovaly na podoby uctívání Ďábla a až nezdravé vyžívání se v hrozivých a nepříjemných tématech jako vražda či nekrofilie. Zároveň však hudebníci nenechávali tato témata pouze v textech nebo na pódiu. Mnoho z nich se snažilo vytvořit kolem sebe obraz „těch skutečně temných a zlých“, a podle toho také vytvářeli své působení například při rozhovorech apod. Přizpůsobili k tomu také svůj styl oblečení: oblékali se zásadně do černé, černý denim, kůže, kovové pyramidky a ostny, opasky jako nábojové pásy – to vše dokreslovalo onen „temný obraz“. A samozřejmě nesměl chybět také tzv. corpse paint, černo-bílé pomalování obličeje, tvořící děsivé grimasy, mající působit dojmem lebek atd. (Dyrendal, 2009: 26) Stěžejními kapelami a pionýry druhé vlny black metalu byly například skupiny Burzum, Darkthrone, Emperor, Gorgoroth, Immortal a již zmínění Mayhem (Vrzal, 2015: 16). A právě kolem Varga Vikernese (Burzum, Mayhem) a Øysteina Aarsetha, známějšího pod přezdívkou Euronymous, se soustředila poměrně radikální skupina, jejíž působení dokonce vyvrcholilo několika kriminálními činy. Vikernes byl obviněn ze žhářských útoků na několik dřevěných kostelů a později byl obviněn a odsouzen ze zabití Euronyma, za což dostal trest odnětí svobody na 21 let (nejvyšší možný trest v Norsku). Za žhářství bylo odsouzeno i několik dalších členů blackmetalové scény (Vrzal, 2015: 21). Paradoxem zůstává ten fakt, že ačkoliv se tento silný satanský obraz vpálil do mysli většinové společnosti a silně ukotvil negativní pohled na metalovou subkulturu, právě Vikernes, jedna z nejvlivnějších a nejznámějších osobností norského black metalu, tvrdí, že pohnutkou k jeho postoji vůči křesťanství a k jeho činům nebyl satanismus, ale v podstatě nacionálně-pohanské až krajně pravicové postoje a celkově názor, že křesťanská víra byla do Skandinávie násilně importovaná, a tudíž jednal podle pravidla „oko za oko, zub za zub“ (Aites & Ewell, 2008). To ovšem neznamená, že by satanismus neprostupoval většinovým proudem v rámci norské blackmetalové subkultury. Například Euronymus prohlašoval, že je stoupencem teistického satanismu a jeho cílem je „utvořit black metal jako satanistickou hudbu, přičemž v

misantropickém duchu glorifikoval násilí a utrpení a vzhlížel i k různým diktátorům“ (Vrzal, 2015: 21). Ovšem navzdory různým variacím a pojetím satanismu blackmetalovými hudebníky, lze vyjádření satanismu blackmetalových kapel v druhé vlně black metalu stále v mnoha případech označit za reakční paradigmaticky konformní satanismus, kdy se jedná o převrácení všech křesťanských hodnot a přesvědčení, otevřenou nenávist vůči křesťanství, zároveň ale i přejímání křesťanských narativů o Satanovi, kde jsou blackmetalisté na jeho straně (Dyrendal, 2009: 29). V black metalu ovšem můžeme nalézt také řekněme „mírnějšího“ Satana, který vychází z romantických narativů o Satanovi. V těchto narativech se jedná o padlého anděla, rebela svrhnutého z nebes pro svůj vzdor proti útlaku, submisi a konformitě. Ale ani zde nelze mluvit o Satanovi tak, jak jej vyobrazovali romantičtí autoři 19. století. Romantický Satan black metalu má stále tendenci k destruktivitě, opovrhuje slabými a vzývá k jejich zničení. Spolu s kritikou křesťanství, je v black metalu běžná také kritika převažujících společenských a kulturních autorit. Ačkoli je vyjadřování se proti většinovému společenskému řádu a hodnotám celkově pro metalový žánr charakteristické, skupiny extrémního metalu formu svých vyjádření mnohem více zradikalizovaly. Metalové styly jako thrash, death a právě black metal začaly postupně hlouběji prozkoumávat temné okulturní prvky a zároveň svou již tak agresivní a silnou hudbu posouvaly do stále větších extrémů (Moberg, 2009: 118).

...metal tends to be dominated by a distinctive commitment to ‘transgressive’ themes. By transgression we mean the practice of boundary crossing, symbolically and/or practically, the practice of questioning and breaking taboos, the practice of questioning established values. This is particularly evident in extreme metal, as Kahn-Harris (2007) has shown: extreme metal bands transgress the boundaries of acceptable music, of acceptable discourses, of acceptable practice. Extreme metal provides the ‘vanguard’, the most systematic examples, of metal’s commitment to transgression. Metal bands explore themes such as sexual excess, the occult, death, violence and mutilation. They revel in myths that explore humanity’s darker side, and in stories of human evil and degradation. Metal music has tested the boundaries of music, volume and sound itself (Hjelm & Kahn-Harris & LeVine, 2011: 14).

Mnohé z těchto transgresivních vyjádření způsobují šok a vyvolávají kontroverze, jak však píší Hjelm, Khan-Harris a LeVine (2011: 10), způsobit kontroverzi je mnohdy cílem metalových skupin, které jsou také často extrémní i z toho důvodu, aby dodrželi očekávání, které se od skupiny extrémního metalu očekává (2011: 13). Lze tedy tvrdit, že mnohé šokové projevy bývají také často chytrým marketingovým tahem. Co se týče satanismu, ačkoliv je metalová hudba už od svých počátků spojována se satanskými motivy a obrazností, zdaleka ne všechny skupiny se o satanismus, jako spirituální a myšlenkový směr, zajímají

(Moberg, 2009: 121). Význam veškerých temně okulturních motivů a vyjádření však nelze podceňovat (2009: 121), jako když například průkopníci akademických studií o metalové hudbě Deena Weinstein a Robert Walser intepretovali používání okultních a hororových prvků v heavy metalu „primárně jako zábavu pro mladistvé, fantaskní teatrální stylizaci a „hru“ bez nějakého hlubšího ideového podtextu“ (Vrzal, 2015: 17). Na druhou stranu, je ale také za potřebí se vyhnout zbytečnému zveličování. Jak píše Christopher Partridge (2005: 235): „...příliš často je humorné a parodické vystupování, jaké předvádějí heavymetalové skupiny, desinterpretováno některými akademiky a neinformovanými diváky jako důkaz příslušnosti k satanismu.“ Jak píše Marcus Moberg, metalová subkultura zůstává z velké části apolitická a neideologická, což podle něj komplikuje zdánlivou vážnost převážně právě náboženských vyjádření. Přesto známe příklady extrémních skupin, kdy se politické smýšlení skrze metalovou hudbu silně projevovalo. Viz norskou black metalovou scénu 90. let. A také dnes můžeme narazit na extrémní metalové skupiny, které své přesvědčení vkládají do své hudby. Avšak při výzkumu temných alternativních spiritualit a okulturních prvků v rámci metalové subkultury není cílem spekulovat, zda umělci myslí svá vyjádření vážně či nikoliv (Moberg, 2009: 121). Lze však zkoumat, jakým způsobem s okultními prvky pracují, kde se inspirují, jakým způsobem jsou přijímány publikem a interpretovány. Jedním ze základních myšlenkových prvků společných pro metalovou hudbu a subkulturu je silný důraz na individualismus, a způsob myšlení, při kterém je člověk schopen postavit se sám za sebe a svoje přesvědčení (Moberg, 2009: 119). Na tento „ideologický“ podtext můžeme u metalových skupin narazit poměrně hojně. U skupin extrémního metalu ještě mnohem častěji (samozřejmě spolu s ostatními častými tématy kritiky apod.). A právě temně okulturní a transgresivní motivy bývají používány jako „obal“, ve kterém jsou tyto myšlenky prezentovány, takže dochází k prolnutí roviny fiktivní a ideologické, jinými slovy jde o ideologicky podbarvenou fikci (Vrzal, 2015: 22). Spirituální, náboženské a mytologické motivy tvoří dodnes v metalu jednu z největších inspirací a jako takové prostupují téměř všemi úrovněmi metalové subkultury. Můžeme je najít v textech písní a celkové estetice skupin, na obalech desek a v bookletech, na koncertech, ve specializovaných médiích, ve videoklipech atd. (Moberg, 2009: 118).

5 Ghost – analýza diskurzu

Nyní se k dostáváme k podrobné analýze satanistického diskurzu švédské metalové skupiny Ghost. Jednou ze základních charakteristik skupiny Ghost, je jejich vizáž. Na první pohled velmi nápadný vzhled skupiny zahrnuje postavu frontmana – antipapeže Papy Emerita, v papežském ornátu, mitře a se silikonovou, černobíle pomalovanou maskou, a zbytek hudebníků – Bezejmenných Ghúlů, s identickými kostýmy a maskami, kteří připomínají členy kultu. Již od svého počátku všichni členové skupiny vystupují v kostýmech, které jim, až na ruce, zakrývají každý kousek těla, a s maskami, kterými skrývají obličej. Žánrově se skupina pohybuje v mezích heavy metalu s doomovými a psychedelickými prvky s výraznou retro stylizací (Vašková, 2017). Původní koncept skupiny Ghost, byl ten, že se mělo jednat o anonymní projekt, což mělo dodávat kapele nejen na zajímavosti, ale také na přitažlivosti. Celá idea Tobiase Forgeho, zakladatele skupiny, byla taková, že měl v plánu vytvořit nejen hudební skupinu, ale zároveň dodat hudbě hororovou show. Image skupiny měla dokreslovat styl muziky, kterou skupina hrála. Vzhledem k tomu, jakým jsou Ghost celistvým konceptem, je jejich image velmi úzce propojená s jejich hudbou a jednotlivými alby. Skupina kolem sebe vytvořila poměrně komplexní mytologii. Pracují s politikou: nové album, nový frontman, kdy se spolu se zpěvákem pokaždé změnil i celkový vzhled kapely podle toho, co měla deska a její papež představovat. Což bylo od jejich vzniku pro veřejnost velmi matoucí, ačkoliv dnes už s jistotou víme, kdo za maskami stojí. Satanistický diskurz Ghost lze rozdělit na vnější satanistické vyjádření a vnitřní. Vnější satanistické vyjádření představuje převážně image kapely a její prezentace na koncertech, ve videoklipech apod. Vnitřní satanistické vyjádření můžeme nalézt hlavně v textech a rozhovorech se členy skupiny. Analytická část mé práce bude tedy členěna na kapitoly podle jednotlivých alb neboli ér, jak „období vlád“ Papů bývá také fanoušky i skupinou označováno. U každé éry se pokusím postupně rozebrat satanistický diskurz Ghost a prozkoumat jak vnitřní, tak vnější satanistické vyjádření.

5.1 Image Ghost

Obrázek 1: Skupina Ghost v roce 2015. Blabbermouth.net. Jak už bylo řečeno, prvotní ideou bylo vytvořit projekt, který bude snoubit metalovou skupinu s hororovou show. Příklad hororové části je rozhodně image Ghost, kdy skupina vytváří dojem jakési „anti-církve“ – Papa Emeritus jako „antipapež“ a Bezejmenní Ghúlové (ang. Nameless Ghouls) jako „členové satanistického kultu“. Křesťanství, respektive katolická církev, funguje u Ghost jako výrazný zdroj inspirace. Atmosféru církevního prostředí dokreslují Ghost mnoha způsoby. Nejvýrazněji samozřejmě působí Papa Emeritus, jehož gesta a chování celkově napodobují církevní autoritu, přičemž na koncertech používá také kadidlo. Dále pak také například na koncertech mívají výzdobu v podobě imitací katedrálních vitráží. Je však nutné upozornit, že na rozdíl od např. některých ritual black metalových kapel (Vrzal, 2015: 23) se Ghost o provedení skutečné „mše“ či rituálu na koncertech nesnaží. Veškerá jejich vnější stylizace je zamýšlena primárně jako zábavná show pro dokreslení atmosféry a Ghost rozhodně nejde o vytvoření skutečného „kultu“. Jejich satanistický diskurz se ale s každou deskou mění a prohlubuje, takže z čistě hororové show začínají prosakovat na povrch významově hlubší temně okulturní motivy spolu s kritikou náboženství a společnosti.

5.2 Opus Eponymous Skupina Ghost byla oficiálně založena v roce 2008 ve švédském městě Linköping. Prapočátky Ghost však spadají již do roku 2006. Tobias Forge, zakladatel a hlavní mozek skupiny, se zrovna zčerstva přistěhoval ze Stockholmu zpět do rodného Linköpingu. Do té doby působil již v mnoha různých více či méně úspěšných skupinách – jmenovitě Crashdïet, kde byl Forge kytaristou, Subvision a Repugnant, v obou Forge působil jako zpěvák – frontman, nebo Magna Carta Cartel, kde Forge hrál na baskytaru. Z žádnou z nich se mu však zatím nepodařilo prorazit. Právě někdy v roce 2006 se Forge rozhodl začít malý projekt se svým přítelem Gurrou, se kterým už v minulosti hrál v několika skupinách. Forge tehdy přišel s nápadem na skladbu, která se později měla stát první písní Ghost. Pojmenoval ji Satans natt (což je švédsky „Satanova noc“) a byla myšlena spíš pro zábavu jako vtip. Avšak po nahrání demo verze skladby dospěli k tomu názoru, že skladba má unikátní charakter, a pokud by Forge přišel alespoň s dalšími dvěma skladbami, měli by „odrazový můstek“. V té době se však jednalo pouze o kamarádský projekt, který kvůli těhotenství Forgeho přítelkyně na dva roky utichl. V roce 2008 se však Forge, když se jeho rodinná situace uklidnila, rozhodl k projektu vrátit a nahrál další dvě skladby – Death Knell a Prime Mover. Původní skladbu Sattans natt přepsal do angličtiny a přejmenoval ji na Stand by Him. Skladby nahrál na anonymní stránku na MySpace pod názvem Ghost. Už po jediném dni měl projekt úspěch, avšak Forge ještě neměl celý koncept vymyšlený. Od začátku věděl, že takovou hudbu, jakou složil, nemůže hrát skupinka hudebníků oblečených pouze v obyčejných džínových kalhotách a tričku s logem. Chtěl z projektu udělat něco víc. Proto trvalo ještě celé dva roky, než Ghost spatřili světlo světa. Opus Eponymous, debutové album Ghost, bylo vydáno v roce 2010. Tématem této desky je blížící se příchod Ďábla a soudný den. Projev skupiny, a především Papy, měl představovat způsob, jakým by o příchodu dne zkázy „hřměla“ sama církev. Papa Emeritus I je proto šeredný vrásčitý stařec, který je na pódiu většinou statický a zlověstně mává kadidlem s pohledem upřeným na diváky. Bezejmenní Ghúlové mají na sobě identické kostýmy připomínající mnišské kutny s kápěmi. Jediným rozdílem mezi Ghúly je malé znamení jednoho z pěti elementů, které je od sebe rozlišují podle toho, na jaký nástroj hrají. Hudebně je album řekněme nejsyrovější, nejvíce se projevují prvky doom metalu a celým albem prostupuje retro atmosféra, kterou jsou Ghost typičtí. Vizuálně Opus téměř čistě vychází z reakčně paradigmaticky konformního satanismu. Avšak s tím rozdílem v porovnání s black metalovým diskurzem, že na koncertech Ghost se nesetkáme s typickými agresivními a militantními projevy, které můžeme vidět u mnohých satanistických blackmetalových skupin, jako

například useknuté ovčí hlavy, galony krve a „ukřižovaní“ lidé na koncertech Gorgoroth (Vašková, 2017). Ovšem na druhou stranu Ghost zřetelně pracují s klasickým obrazem invertního křesťanství, když vystupují jako „anti-církev“ a v podstatě v jejich vizuální prezentaci můžeme nejvíce identifikovat populární představu o satanismu pocházející z křesťanského narativu. Další velkou inspirací pro Ghost všeobecně jsou populární horory, které mezi temnou okulturou a metalovou subkulturou cirkulují vcelku běžně. Tato inspirace se bude postupně s každým albem prohlubovat a sofistikovat. U alba Opus zmíním především obal desky, který nápadně připomíná plakát ke klasickému horou Prokletí Salemu z roku 1979. Texty na albu Opus Eponymous se pohybují na úrovni reakčně paradigmaticky konformního satanismu, který pracuje jak s inverzí křesťanství, tak s prvky romantického satanismu, a místy se objevující hororové motivy. Jak už bylo výše řečeno, tématem desky je očekávaný příchod zkázy. Tento motiv můžeme vysledovat skrze celé album jako dějovou linku jdoucí od satanistického rituálu (Con Clavi Con Dio, Ritual), který skončí otěhotněním ženy s Ďáblem a očekáváním narození Antikrista (Death Knell, Prime Mover). Celé album je zakončeno instrumentální skladbou s výmluvným názvem Genesis. Dále můžeme na desce nalézt odkazy například na Alžbětu Báthory (Elizabeth) nebo čarodějnice (Stand By Him).

Jako příklad uvedu text skladby Ritual: Tonight we're summoned for a Dnes v noci jsme předvoláni pro divine cause božskou příčinu Remembrance - No Vzpomínka - Ne But for their future loss Ale pro jejich budoucí ztrátu Tahle rituální kaple This chapel of ritual Páchne mrtvou lidskou obětí Smells of dead human sacrifices Z oltáře From the altar... Beduíni a nomádi Beduins and nomads Prováděni skrze čas Carried through the times Skrze mory a hladomory Through pestilences and famines Tyto starodávné svitky rýmů These ancient scrolls of rhymes Náš rozmrzelý padlý anděl "Our fallen angel vexed Byl vyhoštěn z nebes Was banished from the sky Recituje z textu Recite now from the text Modlí se, aby všichni zemřeli Pray for ALL to die" Tahle rituální kaple This chapel of ritual Páchne mrtvou lidskou obětí Smells of dead human sacrifices Z lůna oltáře From the altar bed V tuto noc rituálu On this night of ritual Vyvolává našeho pána Invoking our master Aby zplodil bezbožného bastarda To procreate the unholy bastard

"Our father "Otče náš Who art in hell Jenž si v pekle Unhallowed be thy name Poskvrň se jméno tvé Cursed be the sons and daughters Prokleti nechť jsou synové a dcery Of thine Nemesis Tvého nemesise Whom are to blame Jenž jsou viní Thy kingdom come Přijď království tvé nemA" nemÁ"

Tonight we summoned for His Dnes v noci předvoláme Jeho unholy fiend Now celebrate bezbožného zloducha The End Nyní oslavuj Konec

Prvky reakčně paradigmaticky konformního satanismu můžeme identifikovat skrze celý text. Ve skladbě je vykreslován obraz satanistického rituálu založeného na invertním křesťanství, kdy je v kapli prováděn rituál (this chapel of ritual…), za účelem vyvolání Ďábla a zplození Antikrista (Invoking our master/ To procreate the unholy bastard). Části textu písně jsou pak koncipovány vyloženě jako text, který se na rituálu odříkává (Our fallen angel vexed/Was banished from the sky/Recite now from the text/Pray for ALL to die). Jedna z „modliteb“ dokonce představuje upravený a invertní Otčenáš (Our father/Who art in hell/Unhallowed be thy name…) zakončený výrazem nemA, tedy převráceným slovem Amen, které se v křesťanských modlitbách používá často jako zakončení. Ačkoliv album Opus tedy nejvíce vychází s reakčního satanismu, nenajdeme jeho typické prvky v textech v takové míře, v jaké se vyskytují v blackmetalových textech. Nihilistické, existenciální ani depresivně zoufalé motivy u Ghost nenajdeme. Právě naopak, Ghost se nesnaží zosobňovat ono zlo, o kterém (převážně hlavně v Opus) zpívají, staví se spíše do role přívrženců Satana, se kterým sympatizují. Ačkoliv Satan alba Opus Eponymous ještě v podstatě dodržuje křesťanský narativ s romantickými tendencemi, skrze příští alba se bude postupně proměňovat. 5.3 Infestissumam Druhé album Ghost Infestissumam (lat. „nejnepřátelštější“) bylo vydáno v roce 2013 a jeho ústředním tématem je již blízká přítomnost Ďábla a Antikrista a jeho blížící se vláda. Konceptuálně tak navazuje na předchozí album Opus Eponymous, které končí očekávaným narozením Antikrista. V Infestissumam celý děj pokračuje. Hudebně i textově je celé album mnohem více propracované. „Na rozdíl od poměrně stejnorodého zvuku prvního alba, zní Infestissumam nejen profesionálněji a uhlazeněji, ale také jednotlivé skladby mají každá svůj osobitý punc“ (Vašková, 2017). 24

Papa Emeritus II je o něco mladší než Papa I a s rozdílnou maskou se mění také jeho charakter. Jako nový nástupce má představovat zkaženou církev, a to převážně v Itálii 15. a 16. století. Papa II je tedy starším kultivovaným mužem, s vybraným chováním a citem pro umění, se zálibou v luxusu a neřesti. Je také mnohem komunikativnější než Papa I. V éře Infestissumam dostává postava Papy dokonce erotický nádech. Kromě narážek v textech, které budu řešit v následující kapitole, je to také Papovo chování a vystupování na koncertech (začíná naznačovat erotická gesta) a ve videoklipech (např. videoklip ke skladbě Year Zero, kde je vyobrazen jako vůdce „kultu“ obklopený ženami, které jsou zároveň Bezejmenými Ghúly). Nově se o jeho charakteru můžeme dozvědět více ze dvou videí, které jsou k vidění na stránce Youtube: Ghost B. C. - The Old One - Papaganda Ep. 1 a Ghost B. C. - What happens in Vegas…- Papaganda Ep. 2. Zde je Papa Eemeritus II vyobrazen jako skutečná rocková hvězda, která vede život à la „sex, drogy, rock’n‘roll“. Jde ovšem o videa nahraná a jejich účelem je podpořit Papův charakter, aby mimo jiné působil co nejvěrohodněji, vzhledem k tomu, že se pokaždé „má“ jednat o jinou osobu. Takže např. v Papagandě podává rozhovor v italštině, fanoušci mohou nahlédnout do jeho soukromého života apod. Na druhou stranu však Papa zůstává také vážným a přísným představitelem „církve“, „charakterem, který vedle zkaženosti, reprezentuje také moc a sílu“ (Vašková, 2017). Obal desky opět odkazuje na filmový plakát. Tentokrát se ovšem nejedná o hororový film, ale o úspěšný film Amadeus z roku 1984. Jak už bylo řečeno, stěžejním tématem alba Infestissumam je přítomnost Ďábla, avšak deska pokrývá celou řadu dalších témat. Jedná se totiž o první z alb Ghost, kde se začínají projevovat do tvorby také názory skupiny. Album Infestissumam tak celkově pojednává o tom, „…how people relate to a deity or God, themes like submission and superstition, the horrors of being religious“ (Norton, 2011). Často se dotýkají např. citlivých témat minulosti katolické církve (Vašková, 2017). Album je prostoupeno posměšnými odkazy na křesťanství a víru a celkově ukazuje, jaké skupina zastává postoje (Stousy, 2013): [Deska je o tom,] …how mankind—predominantly men—what they have deemed to be the presence of the Devil, throughout history and even nowadays. And that’s why the record is so fueled with sexual themes and females...the Inquisition was basically men accusing women of being the Devil just because they had a hard- on for them.

Skrze témata jako strach, podřízenost a pověry poukazují Ghost na negativní stránky náboženství „ve slepé oddanosti, stádovosti bez rozumu, pokrytectví a přijímání pravd bez otázek“ (Vašková, 2017). Jako příklad, zde uvedu text skladby Idolatrine. Profaner of the vices, a simple charlatan Znevažitel neřestí, prostý šarlatán Inflaming puerile minds with the guilt of sin Rozněcuje dětinské mysli hříšnou vinou

Imaginations fed to children, it has served me Představy krmící děti, sloužily dobře well Že zemské nitro ukrývá jámy pekelné That the bowels of the earth hides the pits of hell Idolatrine for the imbeciles Uctívání pro imbecily Idolatrine Uctívání Idolatrine for the debiles and the simpletons Uctívání pro debily a blbečky Disciples of the watch awaits at my command Učedníci stráže, čekajíc na můj rozkaz

Lord of silence Pán ticha Desolated one Zpustošený Vengeance is his Pomsta je jeho

An existence as a human Existence člověka Is leaden monotony Je vedena jednotvárně With all desires drowned Se všemi utopenými touhami Impure sanctimony Znečištěné svatouškovství

Idolatrine for the imbeciles Uctívání pro imbecily Idolatrine Uctívání Idolatrine for the debiles and the simpletons Uctívání pro debily a blbečky Disciples of the watch awaits at my command Učedníci stráže, čekajíc na můj rozkaz

Suffer little children to come unto me [2x] Trpte malé děti, jenže jste přišly ke mně Suffer little children grant me sovereignty [2x] Suffer little, little, princes and princesses Trpte malé děti, udělte mi suverenitu … Trpte malí, malí, princové a princezny ...

Použiju zde svou interpretaci této skladby ze svého článku Satanistické prvky u skupiny Ghost (Vašková, 2017): Píseň „Idolatrine“, tedy idolatrie – modloslužebnictví, jasně odkrývá, jaký názor má kapela na církev. První řádek odkazuje buďto na samotného Boha, ale mnohem pravděpodobněji na kněze. Tuto domněnku podporuje také druhý řádek, kdy „inflaming puerile minds with the guilt of sin“ můžeme interpretovat jako kázání dětem, které je „straší“ hříchem. Dále pak představy, které těmto dětem byly vtloukány do hlavy „served me (Satanovi) well“, že útroby země skrývají peklo. Idolatrie pro imbecily a prosťáčky…atd. Jedná se o kritiku praktik církve a hlouposti lidí, kteří ji bezmezně věří a v neposlední řadě jejího pokrytectví. Církev odsuzuje idolatrii, ale přitom sama vytváří z Ďábla tak mocnou „modlu“, kterou děsí věřící, že Satan sám se ani snažit nemusí.

Jednou z nejexplicitnějších skladeb na albu Infestissumam je píseň Year Zero: Belial, Behemoth, Beelzebub, Belial, Behemoth, Beelzebub, Asmodeus, Satanas, Lucifer Asmodeus, Satanas, Lucifer

Since dawn of time the fate of men is that of Od úsvitu věků je osud člověka roven lice, vši Equal as parasites and moving without eyes. Rovni parazitům a chodíce bez očí 26

A day of reckoning when penance is to burn, Den zúčtování když pokání znamená Come down together now and say the words hořet that you will learn Teď pojďte všichni dolů a řekněte slova, která se naučíte Hail Satan, Archangelo Hail Satan, welcome Year Zero Sláva Satanovi, Archandělovi Hail Satan, Archangelo Sláva Satanovi, přivítejte Rok Nula Hail Satan, welcome Year Zero Sláva Satanovi, Archandělovi Sláva Satanovi, přivítejte Rok Nula Crestfallen, kings and queens comforting in their faith, Sklíčení králové a královny utěšující se Unbeknownst to them is the presence of the ve své víře wraith Bez vědomí toho, že je přítomen přízrak Since fate of men is equal to the fate of lice, Vzhledem k tomu je osud člověka roven As new dawn rises you shall recognize now osudu vši Behold the Lord of Flies Když nový úsvit stoupá, měl by ses … hlásit Pohleďte, Pán much

Tato skladba již přímo oznamuje příchod Antikrista a prohlašuje slávu Satanovi, jenž je zde nazýván Archandělem (což odkazuje na romantické pojetí Satana). Ke skladbě patří také neméně explicitní klip (na stránce Youtube je možné jej vidět pouze v cenzurované podobě kvůli nahotě a celkově je progresivně laděný), jehož zpracování se velmi podobá motivu, který můžeme vidět např. ve filmu The Omen z roku 1976, o malém chlapci - Antikristovi. Na této skladbě je také nejvíce vidět postavení do jakého se Ghost staví – tj. pozice „uctívačů Satana“. Na rozdíl od mnohých např. blackmetalových satanistických skupin, které se spíše snaží „zosobňovat“ to, o čem zpívají, se Ghost naopak staví do role oné satanistické „církve“, pro kterou je Satan vlastně pozitivním symbolem. Avšak toto se nejvíce projeví na třetím albu. Na Infestissumam se objevují metaforické odkazy na Bibli a biblické skutečnosti (např. název skladby Jigolo Har Meggido odkazuje na starověké město Megido, které bývá ztotožňováno s místem zvaným Armagedon, kde se podle knihy Zjevení mají shromáždit všechna vojska k poslední bitvě na konci světa) a Ghost také příležitostně používají latinu (píseň Per Aspera Ad Inferi). 5.4 Meliora Třetí album skupiny Ghost Meliora (lat. „lepší“) vyšlo v roce 2015 a jeho ústředním tématem je absence Boha. Dále navazuje na předchozí album, hudebně i textově je opět mnohem propracovanější. Ukazuje nám zdaleka nejvíc o názorech skupiny, nadále rozvijí myšlenkové pozadí a oproti předchozím dvěma deskám je Meliora velmi progresivní, pozitivní a mnohdy až velkolepě pojatá (Vašková, 2017).

Novým papežem je Papa Emeritus III, o tři měsíce mladší bratr předchozího Papy II, a jeho charakter plně rozvíjí to, co Papa II zlehka načal. Album Meliora je z velké části mj. o volnosti a radosti, což Papa III demonstruje v absolutním smyslu slova. Na koncertech srší humorem, nešetří lascivními pohyby, otevřeně erotickými narážkami a gesty a velmi často navazuje kontakt s publikem, převážně s tou ženskou částí. Samozřejmě při tom všem stále dodržuje autoritativní obraz vůdce, který dokáže být temný a zlověstný (jak na koncertech, tak ve videoklipech), avšak Papa III přináší do Ghost notnou dávku „odlehčení“, které ale ukrývá také mnohem temnější podtext. Skupina zapracovala na svém obrazu církve, neboť nejen, že na svých sociálních sítích (Facebook, Twitter)1 vše nadepisuje slovy: Message from the Clergy („Oznámení duchovenstva“), nově se také před odhalením nového papeže objevuje série videí tzv. Summoning (přeneseně „Zasedání“), oznamující jeho nástupnictví. Vystupuje v nich starší žena – Sister Imperator, představující kazatelku, hovořící o úspěších a neúspěších Ghost, o zklamání z Papy II, když nedostatečně šířil myšlenky Ghost a o potřebě zvolení nového vůdce a nové ideologii. Celé videa jsou pak koncipována tak, jakoby Sestra pronášela proslov před členy církve (pravděpodobně Ghúlové), ovšem na ně se nikdy kamera nezaměří. Dále jsou novinkou také Sisters of Sin, mladé ženy oblečené jako jeptišky, používané skupinou na koncertech, aby prvním řadám rozdávaly víno a oplatku (Vašková, 2017). Celkově Ghost s albem Meliora prohlubují svou „mytologii“ a odhalují mnohem více z interního uspořádání a fungování „kultu“. Obal desky je opět odkazem na filmový plakát. Tentokrát se jedná o němý film Metropolis z roku 1927 a s tématem a stylizací alba je výrazně propojen. Díky absenci Boha, je celá deska prostoupena pozitivními prvky, jak hudebními, tak textovými. Ona radost je však převážně zamýšlená pro skupinu, jako „sympatizanty Satana“ (Vašková, 2017). Jeden z Bezejmenných Ghúlů se nechává slyšet (Bienstock, 2015): The lyrics deal with the void that happens when there is no god, when there is no one there to help you. But even then, there will always be some fucker there to give you guidance. And the band is basically portrayed as the religious party that comes in there with a guiding hand. We offer the one place in the world that is spiritual…

Celkově je deska umístěná do pre-apokalyptické atmosféry, kdy Bůh tedy není přítomen, a kdy se lidstvo nachází těsně před začátkem konce. Cílem bylo vytvořit futuristickou atmosféru konce, dystopický přeurbanizoavný obraz, do kterého budou vsazeny jednotlivé skladby. Jak se vyjádřil Bezejmenný Ghúl: „...the lyrical content and the backdrop that we wanted to paint in front of which we're playing these songs, basically, which was supposed to

1 Oficiální stránky: Facebook/thebandghost a Twitter/thebandghost. 28

be, or is supposed to be, a super-urban, metropolitan, pre-apocalyptic, dystopic futuristic thing“ (Blabbermouth.net, 2015). Na desce můžeme nalézt skladby zamýšlené jako hymny (He is, Majesty), nebo písně, které jsou v podstatě pozitivním apelem na jedince (Cirice). V Melioře však reaktivní satanismus poměrně ustupuje. Stále si sice zachovává hororovou inspiraci a charakteristické silné satanistické pozadí, umírňuje se však explicitnost oproti předchozím albům. Na desce se také opět objevuje množství metaforických textů a odkazů, které posluchač bez potřebných informací jen tak jednoduše neodhalí (Mummy Dust). Jak už bylo řečeno, prozrazuje deska mnohé o názorech skupiny na organizované náboženství a společnost. Proto výrazným prvkem zastoupeným na Melioře je právě kritika. Kromě křesťanství se také jedná především o kritiku společnosti, jejích hodnot a poměrů; zároveň také o kritiku jedince a jeho chování. A protože se v albu Meliora nejvíce projevuje spirituální pozadí Ghost, jeho hlubší analýzu zahrnu právě do následující kapitoly.

6 Spirituální pozadí skupiny Ghost

V rámci akademického studia metalové hudby a subkultury existují dva významné proudy, co se výzkumu spirituálních aspektů metalu týče. První z nich předpokládá, že je možné považovat metalovou hudbu a kulturu za náboženství jako takové. Tento přístup stojí z velké části na funkcionalistické definici náboženství obecně, kdy v tomto případě metal, stejně jako náboženství, poskytuje svým „následovníkům“ zprostředkovaný pohled na svět a způsob interpretace jejich místa ve světě a společnosti, kulturní identitu, kolektivní rituály, smysl pro komunitu a integraci v ní (Moberg, 2012: 117). Což samo o sobě není absolutně špatné tvrzení, ale jak argumentuje Marcus Moberg, v tomto případě se často můžeme setkat se silně generalizujícími a konceptuálně vágními tvrzeními (některé zahrnují také koncept sui generis), která již předem definují, jakým způsobem se má k metalové kultuře přistupovat a jak se má chápat; zároveň mají tendenci ignorovat jakýkoliv emický přístup a o tom, jakou „náboženskou“ funkci metal poskytuje rozhodují na základě nepodložených teoretických domněnek (Moberg, 2012: 122). Druhý způsob akademického studia metalu k němu přistupuje odlišně. Zkoumá jak v metalu všudypřítomná spirituální/náboženská témata poskytují účastníkům důležité zdroje inspirace pro utváření světonázorů a náboženských/spirituálních identit (2012: 122). Jedním z oblíbených zdrojů je právě satanismus ve svých různých variacích a postava Satana všeobecně,

která v metalu, a hlavně v jeho extrémnějších odnožích (převážně black metal), hrála důležitou roli. Ačkoliv existují názory, že satanistická témata jsou v metalu již vyčerpaná (2012: 125), Ghost představují příklad relativně nedávno vzniklé satanistické skupiny, která navíc pracuje se svým satanistickým diskurzem dosti promyšleně. Z počátku se jejich satanistický diskurz dá popsat jako v podstatě čistý reakčně paradigmaticky konformní satanismus s hororovými prvky. A to jak vizuální prezentací, tak vnitřním pojetí satanismu v textech apod. Postupně se typické projevy reakčního satanismu v textech umírňují a zesilují se prvky romantického satanismu, který byl v jemných náznacích také přítomen již v ranné tvorbě (viz Opus Eponymous). Romantický satanismus je založený na postavě Satana jako rebelského anděla, který se vzepřel opresivní autoritě, a proto byl svržen z nebe. Idea vzpoury proti útlaku a Bohu (což u Ghost představuje institucionalizované křesťanství) je jasně zřetelná v textech Ghost, které mnohé vypovídají o postojích kapely jako takové. Ačkoliv Satan Ghost má stále prvky převzaté z křesťanského narativu, podobné blackmetalovému diskurzu (které však spolu s negativními projevy vůči křesťanství nikdy nedosáhnou takové transgresivity a agrese jako u black metalu), jeho romantická podoba vyvěrá na povrch mnohem silněji. Satan v textech Ghost postupně stále více představuje onoho padlého anděla, nositele světla, který nabízí buďto spirituální pravdy nebo jakoukoliv formu osvobození (např. skladba Depth of Satan´s Eyes z alba Infestissumam: Into the source of wisdom/Beyond the Bible lies/Into the endless depth/ Of Satan's eyes). V albu Meliora pak dostává romantický Satan největší prostor. Ačkoliv není slovo „Satan“ na albu vůbec použito (na rozdíl od předchozích desek), je zde nazýván četnými způsoby vycházejícími právě z romantického pojetí, ze stylizace skupiny jako příslušníků „Satanova kultu“ a v neposlední řadě postojů hlavního „mozku“ Ghost Tobiase Forgeho, na které se ještě blíže zaměřím. Nyní uvedu příklady textů z Meliory: From the Pinnacle to the Pit You have the power Ty máš tu moc You wear the crown Ty nosíš korunu From the pinnacle to the pit Z vrcholu až na dno It is a long way down Je to dlouhá cesta dolů

You wield the scepter Ty vládneš žezlu You wear the gown Ty nosíš talár From the pinnacle to the pit Z vrcholu až na dno It is a long way down Je to dlouhá cesta dolů

In your empire Ve tvém království They stare in frown Oni zírají a mračí se From the pinnacle to the pit Z vrcholu až na dno It is a long way down Je to dlouhá cesta dolů

You are cast out from the heavens to the Jsi vyhozen z nebes na zem ground Zčernalé peří padá dolů Blackened feathers falling down Jsi vyhozen z nebes na zem You are cast out from the heavens to the Zčernalé peří padá dolů ground Budeš nosit svou nezávislost jako Blackened feathers falling down korunu You will wear your independence like a crown

He is We're standing here by the abyss Stojíme podél propasti And the world is in flames A svět je v plamenech Two star crossed lovers reaching out Dva nešťastní milenci sahající To the beast with many names Po bestii s mnoha jmény

He is On je He's the shining in the light without On je záře ve světle, bez které bych whom I cannot see neviděl And he is A on je Insurrection, he is spite, he's the force Povstání, on je vzdor, on je síla, která that made me be mě stvořila He is On je Nostro Dis Pater Náš otec Nostr' Alma Mater Naše Alma Mater He is On je

We're hiding here inside a dream Schováváme se uvnitř snu and all our doubts are now destroyed A všechny naše pochyby jsou zničeny The guidance of the morning stars Vedení ranních hvězd will lead the way into the void Povede cestu do prázdna ......

Dále pak na ukázku refrén ze skladby Majesty: Old One, Master Starý, Pane All beauty lies within Všechna krása leží uvnitř Old One, Master Starý, Pane All beauty lies within you Všechna krása leží uvnitř tebe

Dalším neméně výrazným prvkem, který prostupuje tvorbou Ghost je rozsáhlá kritika institucializovaného náboženství a současné společnosti. Jednou z hlavních myšlenek za albem Meliora bylo právě poukázat na problémy moderní společnosti. Jak se nechal v rozhovoru slyšet Bezejmenný Ghúl (s největší pravděpodobností Tobias Forge), podle něj v dnešní společnosti jednotlivec postrádá zodpovědnost za své činy a Forge dnešní koncept štěstí považuje za zvrácený (Blabbermouth.net, 2015): Twenty-five years ago, people were content being a carpenter. But after the Internet, people can now create an app in five minutes and sell it for $5 million. That's the career choices now. Either that or you can play poker — that'll make you rich. Or you can photograph your tits and that'll make you extremely rich. The whole concept of happiness is fucking skewed...

Některé skladby tak obsahují kritiku jedince v honbě za dokonalostí (Absolution), honbu za penězi (Mummy Dust), ale zároveň se skladby jako He is nebo Cirice stáčejí pozitivním směrem, odkazují na romantický vzdor a osobní rozvoj. Speciálně ale píseň He is zahrnuje také druhou úroveň významu, která souvisí s videoklipem k této skladbě. Ten upozorňuje na nebezpečí náboženského fanatismu a kritizuje moderní americké evangelikální církve v čele s Tonym Alamou, vůdcem Alamo Christian Ministries, odsouzeným za daňové úniky a zneužívání mladistvých (Metalinjection.com, 2017). Co se týče satanismu ve skupině, tvrdí Forge, že kapela jako taková satanistická je (Cridlin, 2015), ačkoliv si nepřejí být přiřazování k nějaké určité tradici či škole. Sám Forge satanista není, a nevěří ani v Boha. Avšak spiritualita jako taková mu není cizí, jenže o sobě tvrdí, že mu „nebylo dáno“ (Vašková, 2017): I don’t believe in God. I wish I did, because it would make everything so much more easy, knowing you’re going to heaven, despite all the s--- you pull every day — lie to people, steal from people, f---ing feed off the poor and whatnot. That’s not very Christian in my book. Everyone wants to go to heaven and be forgiven in the end. To me it’s bulls--- (Cridlin, 2015).

Dle svých slov ovšem nepřestává hledat dál a touhy po spiritualitě se nevzdává (Vašková, 2017).

6.1 Ghost a temná spiritualita Satanismus u Ghost představuje zásadní součást jejich hudby, prostupuje celou jejich tvorbou a je stěžejní pro utváření jejich celkové identity a image skupiny jako takové. A co víc, satanistická tématika je u Ghost naprosto vědomě používaná, stále se vyvíjí a do určité míry je skupinou také propagovaná. Ghost se tedy touto alternativní temnou spiritualitou nejen inspirují, ale také ji opět vracejí do oběhu mezi temnou okulturou a metalovou subkulturou. Zároveň také mezi populární kulturou obecně, vzhledem k jejich silné inspiraci v klasických

hororech a filmech (např. obal singlu If You Have Ghosts odkazuje na němý film Nosferatu z roku 1922, dále viz kapitoly o jednotlivých albech). Mnohé např. ritual black metalové skupiny „spojují temnou metalovou hudbu zároveň s okultní a magickou praxí. Důležitá je tedy nejen deklarace vážně míněného nábožensko- filozofického přístupu, ale i rámování uměleckých aktivit jakožto nábožensko-okultní praxe“ (Vrzal, 2015). Tento přístup Ghost nedeklarují. Na druhou stranu ovšem spiritualitu úplně neopouštějí, když se snaží na koncertech vytvořit pro sebe a pro fanoušky stejně silný prožitek, který vzniká např. na společných rituálech (Vašková, 2017): What we wish to simulate at our shows, to the point where it's real, is a mass," Nameless Ghoul says. "It's this idea of religion, where people meet in a room or a building or a place that we have agreed upon as being solemn, and we then conduct predetermined rituals – rituals being the songs, or movements, things like that – in order for us to reach a sense of divine presence. And a lot of the sensations that we are evoking at our shows are very close to the sort of warm religious feelings you would get from an actual church mass. We're using the same sort of symbolism as the church, in a way, but with the idea of achieving bliss. Joyful bliss (Bienstock, 2015).

Právě v onom blaženém prožitku a radosti vidím značný rozdíl oproti většině satanistických blackmetalových skupin, hlavně těch tradičnějších. Ty se převážně snaží navodit až negativní atmosféru, pocity zoufalství a zmaru. Tomu většinou odpovídá také podoba Satana, o kterém zpívají. Ghost spíše, než o Satanovi zpívají pro Satana, z pozice sympatizantů i pozitivního symbolu, za který jej mj. považují. As a fan, I like going to shows, where it feels that you‘re in acid bath basically. It‘s fun but it is somewhat one dimensional. That is not what we wanted to create ourselves. We wanted it to be more...I mean the scope of emotions was supposed to be like horror, humor, and like I cannot really explain it better way but when there’s almost like a divine force, that it feels you’re being touched by a sphere that you cannot really define. To have divine, religious moment. But joyous and sort of euphoric one rather than a guilty and condemning one (Hartmann, 2015).

Celkově se tak Ghost v podstatě snaží prezentovat a do jisté míry zosobňovat tradičně satanistické romantické ideje svobody, radosti, vybočení z řady; ale také sebereflexi a seberozvoj (viz jednotlivá alba). Předkládají satanistické téma a myšlenky vycházející z romantického satanismu určitou nenásilnou formou, která spolu s celkovým vyjádřením a stylem hudby, umožňují tato témata přiblížit širšímu publiku, než jak to mu bylo doposud např. u black metalu. Jisté je, že jako mnoho jiných metalových skupin, používají také Ghost temně okulturní témata jako zábavnou show, v rámci, které jsou skrze muziku, obaly desek, trička atd. „konzumovány“ fanoušky. Což ovšem neznamená, že by zabývání se těmito tématy v rámci jejich tvorby nebylo míněno vážně.

The actual views of band members themselves may indeed play an important role in aﬀording authenticity to the music of a band. Therefore, there is no reason to doubt that at least some members of bands such as Gorgoroth, Moonsorrow, Korpiklaani, and Therion, are indeed serious about the dark alternative spiritual themes and ideas that they explore through their music—especially when they express their views publicly in film documentaries or interviews for various forms of metal media. Nevertheless, my argument here has been that such themes and ideas have become so widely circulated and integrated with metal culture as a whole that they have taken on a life of their own (Moberg, 2009: 125).

Je však důležité zmínit, že díky skupinám jako Ghost (a nespočetně dalším) temné alternativní spirituality, témata a myšlenky ve velké míře cirkulují a dostávají se do stále většího povědomí v rámci metalové subkultury (Moberg, 2009: 125). Ačkoliv mnohé skupiny tato témata používají bez většího důrazu na jejich spirituální význam a pouze povrchově, některé metalové skupiny mohou svému publiku poskytovat zdroj inspirace pro utváření alternativních kulturních a spirituálních identit (Moberg, 2009: 126; Partridge, 2005: 248). Je možné toto tvrdit o Ghost? Skupina kolem sebe vytvořila velmi početnou fanouškovskou základnu, která přejímá veškerou mytologii Ghost a na jejím základě si osvojuje určitý způsob vyjadřování a chování, korespondující s onou mytologií. Jedním z takových způsobů je například označování koncertů fanoušky za rituály (ačkoliv reálně je pravděpodobně za rituály nepovažují). Nebo také focení se klečících fanoušků s Papou, zatímco mu líbají papežský prsten nebo naznačují modlení, zatímco jim Papa žehná. Fanoušci však s tímto často přicházejí sami, bez zvláštního přičinění skupiny, která se však nebrání s fanoušky v tomto spolupracovat. Také je možné si všimnout do jisté míry narůstajícího zájmu poměrně velké části fanoušků o terminologii a fungování katolické církve. Vzhledem k propracovanému používání církevních pojmů, aktů a oděvů v celkové prezentaci Ghost, jsem na sociálních sítích narazila na diskuze, a dokonce vysvětlující popisné obrázky např. jednotlivých částí oděvů papeže, kardinála a kněze. O rozlišení a názvy církevního šatu je u fanoušků zájem. Dále pak při poslední volbě nového vůdce, kdy byl skupinou použit odkaz na konkláve, se mezi fanoušky začalo řešit právě, jak probíhá správná volba papeže. Také, mimo již zmíněných odkazů na biblické skutečnosti v textech, skupina používá i termíny jako např. monstrance (Monstrance Clock), jejíž význam se opět také řešil. V nejnovějším videoklipu ke skladbě Rats zase můžeme vidět scénu katastrofy, krysy oblézající mrtvoly a nového frontmana-kardinála, nejdříve tančícího mezi mrtvými, a později shlížejícího na dění z hřbetu bílého koně. Což, spolu s krysami atd., nejspíš odkazuje na jednoho z jezdců Apokalypsy, který právě na běloušovi jezdí – Mor.

Ghost tedy mají pro některé zainteresované tento „vzdělávací“ efekt. Co se týče satanismu, domnívám se, že většina fanoušků pravděpodobně považuje satanistické vyjádření Ghost za zábavný způsob realizace skupiny a do hlubších významů se nepouští. Na druhou stranu však nelze vyloučit, že by Ghost nějaké části fanoušků poskytli buďto zdroj inspirace pro utvoření spirituálních identit, anebo že by nefungovali jako „spouštěč“ spirituálních pocitů, převážně na koncertech. Jak se Nameless Ghoul vyjádřil v rozhovoru (Hartmann, 2015), když byl konfrontován s dotazem, zda se setkal s podobnými reakcemi lidí jako můžeme vidět hlavně na mších amerických „super-církví“, kde jsou lidé většinou velmi emotivní a expresivní. Odpovídá, že většina publika na koncertech si užívá vystoupení naprosto běžným způsobem. Je však možné si všimnout emotivních jedinců, kteří buď pláčou, nebo vypadají, že „ztratili pojem o prostoru a čase“. Avšak jakou konkrétní roli hraje metal v utváření spirituálních identit svých posluchačů, by bylo pravděpodobně možné zjistit jedině empiricky. Jak ve svých úvahách o budoucnosti metal studies píše Marcus Moberg (2012: 128): While it is certainly interesting to explore the highly conspicuous ways in which certain religious/spiritual themes and ideas circulate within metal culture, future studies might well want to focus more directly on the possible bearings this actually has, or does not have, in the lived lives of audiences and participants themselves.

Závěr

Populární kultura hraje důležitou úlohu v transformaci náboženství v pozdní modernitě. Zároveň z ní čerpá také okultura, rezervoár, který je základem pro temné spirituality. Metalová hudba a subkultura představuje pro mnohé metalisty významný zdroj inspirace v utváření spirituálních identit v rámci temných spiritualit. Akademické studium metalové subkultury a způsobu, jak se v ní mísí populární hororové prvky s náboženskými prvky z temných spiritualit, nám může pomoct pochopit, jak se prolíná temná okultura s populární kulturou všeobecně. Podrobná analýza satanistického diskurzu skupiny Ghost, ukázala, jakým způsobem skupina používá satanistické prvky ve své prezentaci. Postupně jsem se snažila na jednotlivých příkladech skrze texty, rozhovory, videoklipy atd. demonstrovat satanistický diskurz skupiny a zároveň jej srovnat a zařadit do většinového satanistického diskurzu v metalové subkultuře. Ačkoliv Ghost čerpají z v metalu poměrně rozšířené satanistické tématiky a jejich celková prezentace se mnohdy podobá většinovému satanistickému diskurzu v metalové subkultuře, zpracovávají onu tématiku do jisté míry odlišným způsobem a vkládají do ní pozitivnější tendence, než s jakými se můžeme často u satanistických metalových kapel setkat. Svou hororovou image mísí s prvky romantického satanismu, jehož myšlenky často vyjadřují v textech a vystupování. V této populární formě tak v podstatě temně okulturní témata přetvářejí a umožňují jejich cirkulaci v rámci temné okultury i populární kultury, a zároveň se tak temné alternativní spirituality, témata a myšlenky dostávají do stále většího povědomí v rámci metalové subkultury. Tato případová studie navazuje na širší analýzu populární démonologie a kulturních představ zla v západní kultuře obecně a pomůže přispět k pochopení používání satanistických prvků v populární kultuře. Zároveň slouží jako konkrétní uchopení kulturní praxe metalové subkultury a pomáhá osvětlit používání transgresivních a satanistických prvků v metalu a subkulturách obecně.

Seznam použité literatury:

Prameny: Aites, A. & Ewell, A. (2008). Until the light takes us. Dokumentární film. USA. Bienstock, R. (4. 8. 2015). Skulls, Satan and Dave Grohl: Inside Mysterious Occult-Rock Band Ghost. Nalezeno [10. 7. 2017] na http://www.rollingstone.com/music/news/skull- satan-and-dave-grohl-inside-mysterious-occult-rock-band-ghost-20150804. Bienstock, R. (28. 7. 2015). Nameless Ghoul Talks Ghost´s New Album, Meliora, and Staying Anonymous. Nalezeno [19. 7. 2017] na http://www.guitarworld.com/famous-monsters- nameless-ghoul-talks-ghosts-new-album-meliora-and-staying-anonymous/25087. Blabbermouth.net. Ghost’s Nameless Ghoul Explains 'Meliora' Album Title. (3. 7. 2015). Nalezeno [28. 4. 2018] na http://www.blabbermouth.net/news/ghosts-nameless-ghoul- explains-meliora-album-title/. Blabbermouth.net. Ghost: 'The Whole Concept of Happines is F**king Skewed'. (30. 8. 2015). Nalezeno [28. 4. 2018] na http://www.blabbermouth.net/news/ghost-the-whole-concept-of- happiness-is-fking-skewed/. Cridlin., J. (7. 10. 2015). One of Ghosts Nameless Ghouls talks Satanism, Swedish pop, Tom Petty, anonymity and more. Nalezeno [10. 7. 2017] na http://www.tampabay.com/blogs/soundcheck/one-of-ghosts-nameless-ghouls-talks- satanism-swedish-pop-tom-petty/2247952. GHOST lyrics. Nalezeno [10. 7. 2017] na http://www.darklyrics.com/g/ghost.html. Hartmann, G. (15. 10. 2015). Ghost: Inside the Satanic Cult Concept. Nalezeno [28. 4. 2018] na https://www.youtube.com/watch?v=Pc34-8p0pGs&t=314s. Kaye, L. (5. 8. 2013). Interview: Ghost B. C. Nalezeno [10. 7. 2017] na https://web.archive.org/web/20131030150554/http://www.emusic.com/musicnews/intervie w/interview-ghost-b-c/2/. Metalinjection. The Cult Of GHOST: Behind The Scenes and Extended Director's Cut Of The "He Is" Music Video. (25. 8. 2017). Nalezeno [28. 4. 2018] na http://www.metalinjection.net/av/the-cult-of-ghost-behind-the-scenes-and-extended- directors-cut-of-the-he-is-music-video. Norton, J. M. (12. 12. 2011). Ghost: The Hellbound Interview. Nalezeno [10. 7. 2017] na http://www.hellbound.ca/2011/12/ghost-the-hellbound-interview/. Stousy, B. (12. 4. 2013). Show No Mercy: Ghost B.C. Nalezeno [11. 6. 2017] na http://pitchfork.com/features/show-no-mercy/9107-ghost-bc/.

Sekundární literatura:

Beneš, V. (2008). Diskurzivní analýza. In P. Drulák & kol., Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích (pp. 92). Praha: Portál. Brown, A. R. & Spracklen, K. & Kahn-Harris, K. & Scott, N. W. R. (2016) Introduction. In A. R. Brown & K. Spracklen & K. Kahn-Harris & N. W. R. Scott (Eds.), Global Metal Music and Culture: Current Directions in Metal Studies (pp. 1–22). New York/London: Routledge. Dyrendal, A. (2008). Devilish consumption: popular culture in Satanic socialization. Numen 55, 68–98. Dyrendal, A. (2009). Satanism and Popular Music. In Ch. Patrtidge & E. Christianson (Eds.), The Lure of the Dark Side: Satan and Western Demonology in Popular CultureThe lure of the dark side (pp. 25–39). Equinox Publishing Ltd. Granholm, K. 2013. Ritual Black Metal: Popular Music as Occult Mediation and Practice. Correspondences, 1(1), 5-33. Hjelm, T. & Kahn-Harris, K. & LeVine, M. (2011). Heavy Metal as Controversy and Counterculture. Popular Music History, 6(1–2), 5–18. Moberg, M. (2009). Popular Culture and the ‘Darker Side’ of Alternative Spirituality: The Case of Metal Music. Scripta Instituti Donneriani Aboensis: Postmodern spirituality, 21, 110– 128. Moberg, M. 2012. Religion in Popular Music or Popular Music as Religion? A Critical Review of Scholarly Writing on the Place of Religion in Metal Music and Culture. Popular Music and Society, 35(1), 113-130. Patrtidge, Ch. & Christianson, E. (2009). Introduction. In Ch. Patrtidge & E. Christianson (Eds.), The Lure of the Dark Side: Satan and Western Demonology in Popular Culture (pp. 1–25). Equinox Publishing Ltd. Partridge, C. H. (2015). The Occult and Popular Music. In Ch. H. Partridge (Ed.), The Occult World (pp. 509–530). Abingdon/New York: Routledge. Partridge, C. H. 2004. The Re-Enchantment of the West: Alternative Spiritualties, Sacralization, Popular Culture and Occulture. Volume 1. London/New York: T&T Clark International. Partridge, C. H. (2005). The Re-Enchantment of the West: Alternative Spiritualties, Sacralization, Popular Culture and Occulture. Volume 2. London/New York: T&T Clark International. Russel, J. B. (1990). Mephistopheles: The Devil in the Modern World. New York: Cornell University Press.

Schock, P. (2003). Romantic Satanism: Myth and the Historical Moment in Blake, Shelley and Byron. UK: Palgrave Macmillan. Victor, Jeffrey, S. (1990). “Satanic Cult Rumors as Contemporary Legend”. Western Folklore, 49 (1), 51–81. Vašková, D. (2017). Ghost: Klíč k modernímu satanskému metalu. Rockový magazín Spark, 26(11), 25–31. Vašková, D. (2017). Satanistické prvky u skupiny Ghost. Sacra, 15(2), v tisku. Vrzal, M. (2015). Okultní aspekty v metalové hudbě: Od hororového stylu k temné spiritualitě. Sacra, 13(2), 7–29. Walser, R. (1993). Running with the Devil: Power, Gender, and Madness in Heavy Metal Music. Middletown: Wesleyan Univesrity Press. Weinstein, D. 2000. Heavy Metal: The Music and its Culture. New York: Da Capo Press. Zábrodská, K. & Petrjánošová, M. (2013) Metody diskurzivní analýzy. In Řiháček, T., Čermák, I., Hytych, R. & kol. (Eds.), Kvalitativní analýza textů: čtyři přístupy (pp. 105– 139). Brno: MU.