MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudebnì výchovy

Vývoj šansonu na pozadí kulturně historických událostí 20. století a jeho nejvýznamnější interpreti. Ţivot a dílo Edith Piaf.

Bakalářská práce

Brno 2012

Autor práce: Vedoucí práce: Radana Villinová DiS. MgA. Marek Olbrzymek

Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

26. 1. 2012 ……………………………………………

2 -

Děkuji panu MgA. Marku Olbrzymkovi za odborné vedení mé bakalářské práce a za cenné rady, které mi poskytl při jejím zpracování. Dále bych chtěla velmi poděkovat svým přátelům, kteří mi pomohli s korekturou práce a své rodině za velkou podporu.

3 - OBSAH

ÚVOD ...... 6 1. FRANCIE VE DVACÁTÉM STOLETÍ ...... 8 2. VÝVOJ ŠANSONU ...... 15 2.1. Šanson v Evropě a zahraničí ...... 20 2.2. Anglie ...... 21 2.3. Polsko ...... 21 2.4. Československo ...... 21 3. ŠANSONIÉŘI 20. STOLETÍ VE FRANCII ...... 23 3.1. MARLENE DIETRICHOVÁ ...... 23 3.1.1. Poslech...... 29 3.1.2. Diskografie ...... 29 3.1.3. Hudebnì vydavatelstvì ...... 31 3.1.4. Ukázka textů ...... 32 3.2. JACQUES BREL ...... 34 3.2.1. Poslech...... 36 3.2.2. Diskografie ...... 36 3.2.3. Ukázka textů ...... 39 3.3. GILBERT BÉCAUD ...... 43 3.3.1. Poslech...... 46 3.3.2. Diskografie ...... 46 3.3.3. Hudebnì vydavatelstvì ...... 49 3.3.4. Ukázka textů ...... 49 3.4. CHARLES AZNAVOUR ...... 53 3.4.1. Poslech...... 55 3.4.2. Diskografie ...... 56 3.4.3. Hudebnì vydavatelstvì ...... 58 3.4.4. Filmografie ...... 59 3.5. YVES MONTAND ...... 62 3.5.1. Poslech...... 63 3.5.2. Diskografie ...... 64 3.5.3. Hudebnì vydavatelstvì ...... 66 3.5.4. Ukázaka texů...... 67 3.5.5. Filmografie ...... 69 3.6. GEORGES BRASSENS ...... 70 3.6.1. Poslech...... 71 3.6.2. Diskografie ...... 72 3.6.3. Ukázka textů ...... 74

4 - 4. EDITH PIAF ...... 80 4.1. EDITH PIAF JAKO OSOBNOST ...... 93 4.2. PÍSNĚ EDITH PIAF ...... 96 4.3. Diskografie ...... 98 4.3.1. Hudebnì vydavatelstvì ...... 98 4.4. Filmografie ...... 109 4.5. Ukázka textů ...... 110 ZÁVĚR ...... 112 RESUMÉ ...... 115 LITERATURA A PRAMENY ...... 116 SEZNAM PŘÍLOH ...... 123

5 - Úvod

Při hledánì vhodného tématu pro svou bakalářskou práci se mi vybavilo jméno Edith Piaf, která je neodmyslitelně spojena s francouzským šansonem. Stále poslouchám hudbu nejrůznějšìch ţánrů s texty v různých jazycìch, ale mezi mé oblìbené patřì francouzské pìsně, modernì i staršì. Hudbu miluji a nedokáţu bez nì vůbec být, na hudbě jsem prostě závislá. Edith Piaf patřì k mým oblìbeným interpretům, a to předevšìm pro svoji jedinečnost. Při poslechu jejìch CD mě vţdy velmi zaujme osobitost jejìho projevu, proto jsem si zvolila toto téma pro svou bakalářskou práci. Vedla mě k tomu touha dovědět se o nì co nejvìce, o jejìm ţivotě, zpěvu, o lidech, s nimiţ ţila, o nì jako o umělkyni i o člověku. Můj zájem o vše, (v hudbě, v architektuře, v uměnì, ve filozofickém myšlenì, atd.), co je nějak výjimečné, čemu se řìká „jiné“, mě vedl k serioznìmu studiu dostupných materiálů o Edith, které by mi umoţnily rozpoznat legendy a různě tradované historky od pravdy.

Edith byla nejen největšì šansoniérkou dvacátého stoletì, ale také neuvěřitelnou osobnostì, která zůstala nejen v paměti Francouzů, ale celého kulturnìho světa.

Cìlem mé práce je biografická kapitola věnovaná Edith Piaf, charakteristice francouzského šansonu, pravděpodobnosti jeho vzniku, a jeho podmanivosti. Pìseň má pro kaţdého člověka neobyčejný význam. Šanson si zìskal zvláštnì postavenì, také zásluhou největšì šansoniérky dvacátého stoletì - Edith Piaf.

Prvnì kapitolu věnuji nástinu kulturnì a společenské situace ve Francii po roce 1918, abych přiblìţila dobu, v nìţ Edith ţila. Hlavně se soustředìm na děnì v Pařìţi, na to, co ovlivňovalo a vytvářelo veřejné mìněnì, jaké bylo školstvì, kultura, jak se rozvìjely architektura, film, divadlo atd. Ve druhé kapitole sleduji, kam aţ sahajì kořeny šansonu, co je to „francouzský šanson“, představuji jeho nejznámějšì interprety, a to předevšìm osobnosti, které hrály v ţivotě Edith Piaf významnou roli.

6 - Poslednì kapitola je biografická. Představuje osobnost šansoniérky, rozvoj jejìho pěveckého talentu, usilovnou práci i to, jaké radosti ale i strasti přinášì ţivot slavné „hvězdy“.

Čerpala jsem předevšìm z dostupné literatury, ze starých novinových a časopisových článků, z internetových zdrojů i ze zvukových záznamů jejìch pìsnì. Nahrávky a odborná literatura o Edith Piaf a dalšìch šansoniérech se dajì sehnat bez většìch potìţì, aţ na výjimky, zpěvnìky s pìsněmi Edic jsou většinou ztracené (knihovny je poztrácely), literatura o francouzském šansonu nebyla tak dostupná, jak bychom, předpokládali. V českém či slovenském jazyce je jì velice málo. Existuje cizojazyčná literatura, převáţně ve francouzštině, ale jazykově pro mne byla nedostupná. Originálnì notové zápisy uváděných šansoniérů i Edic Piaf se mi nepodařilo zìskat, protoţe i tyto materiály pro mne byly nedostupné. To byl také důvod, který mě vedl ke zpracovávánì tohoto tématu z pouţitelných zdrojů pro českého čtenáře.

7 - 1. Francie ve dvacátém století

Na přelomu devatenáctého a dvacátého stoletì byla Pařìţ uměleckým a intelektuálnìm centrem západnìho světa. Pařìţ a velká francouzská kultura otevřela své brány výtvarnìkům i spisovatelům z celého světa. Objevilo se mnoho avantgardnìch a ideologických směrů. Tyto ideologie se promìtly i do filozofických i uměleckých názorů. Dvacáté stoletì však bylo také obdobìm světových válek a bojů na celém světě. Vládnoucì strany ve Francii se neustále střìdaly, coţ vedlo k nestabilitě francouzské vlády. Po obdobì válek a revoluce přišla společenská krize. Touto krizì byly postihnuty všechny společenské vrstvy, nejvìce však rolnická třìda. V tomto obdobì rostla francouzská populace velmi pomalu. K značnému úbytku obyvatelstva došlo důsledkem světových válek. Sloţenì obyvatel a mentalita ve Francii byla ovlivněna velkou vlnou imigracì. Nejvìce imigrantů pocházelo z bývalých francouzských koloniì a přistěhovalectvì tak posìlilo postavenì nekřesťanských náboţenstvì. Francouzský národ byl převáţně katolického vyznánì.1

Způsob ţivota lidì všech společenských vrstev byl ovlivňován také značným nárůstem nových vědeckých poznatků a technických pokroků (vyuţìvánì elektrické energie, plynu, elektrifikace ţelezničnì dopravy, rozvoj automobilové a letecké dopravy, kinematografie, televize, rozhlas atd.). Rané obdobì 20. stoletì se nazývalo „belle epoque“ (krásná epocha), protoţe představovalo obdobì ekonomické prosperity a pokroku. Novými vynálezy se zrychlil a oţivil modernì ţivot lidì a společnost tak vyjádřila nechuť k zastaralým stylům a projevila své nadšenì pro styly nové. Dělnická třìda se mohla na vyuţìvánì nové techniky podìlet jen minimálně. Lidé, ţijìcì na venkově, se přes společenské rozdìly a pro špatné hmotné podmìnky zůstávali nadále v zajetì tradic a sociálnìch přeţitků. Pracovnì tempo bylo stále náročnějšì a poţadavky na pracovnì kvalifikaci se zvýšily. Lidé se obávali ještě většì nezaměstnanosti, která ve třicátých letech byla jiţ velmi vysoká.

1ŠIBRAVA, Vladimìr. Francie na dlani. 1.vyd. Třebìč: Akcent, 2010, 277 s. ISBN 978-80-7268-660-5.

8 - Z tohoto důvodu se školstvì začalo zabývat zavedenìm jednotné, bezplatné školnì docházky pro všechny děti do 13-14 let. Náplň školnì docházky se skládala pouze ze základnìch vzdělávacìch předmětů, jako bylo čtenì, psanì a počìtánì. V 50. letech se věková hranice školnì docházky posunula aţ do 16 let. Postupně se tak zvýšila gramotnost francouzského obyvatelstva.

V kulturnì oblasti Francie, a zejména Pařìţ, zaujìmala nejpřednějšì mìsto ve světové kultuře. Rozvoj kultury byl ovlivňován společenským vývojem. Nové podněty vycházely předevšìm z děl cizinců ţijìcìch v Pařìţi. V meziválečném obdobì nastal velký pokrok a vzestup uměleckých, literárnìch a kulturnìch hnutì. Někteřì autoři spolupracovali a sympatizovali s Němci. Ale ti, kteřì se zúčastnili odboje, byli po osvobozenì Francie povaţováni za hrdiny. Snaha organizovat dělnickou kulturu prostřednictvìm Lidové asociace přátel uměnì, Asociace pro rozvoj veřejných knihoven a podobných institucì zdaleka nestačila pokrýt veškeré potřeby.2 Sociálnì rozdìly neumoţňovaly dělnické třìdě seznámit se s novými uměleckými dìly. Umělecká tvorba byla silně poznamenána válečnými proţitky. Literatura citlivě odráţela všechny otřesy tradičnìch hodnot měšťácké společnosti a pokoušela se nalézat různá nová východiska. Aby se uměnì nestalo jen dalšìm komerčnìm produktem, byly se jeho výrazové prostředky drsnějšì, výraznějšì a vìce provokujìcì. Francouzštì umělci vytvořili tzv. novou kulturu ve snaze distancovat se jak od vichistického reţimu i od některých kulturnìch institucì a od předválečného pojetì kulturnìch hodnot. Sami někdy uţìvali termìnu „kulturnì revoluce“, která započala údajně v létě 1944, tj. po osvobozenì Francie.

Ve dvacátých letech a po druhé světové válce se do popředì dostal nový směr – surrealismus. Ten chtěl vyjìt vstřìc přirozenému smyslu člověka pro obrazotvornost a fantazii.

2Dějiny Francie. 1.vyd. Miloslav Fulìn. PhDr. Ivana Kuncová. Praha: Svoboda, 1988, 727 s. Členská kniţnice.

9 - Hlavnì postavou a zakladatelem tohoto směru byl André Breton3, patřìcì k levicovým intelektuálům, kteřì byli nakloněni komunistickým ideálům. Členové surrealistické skupiny kritizovali úpadek společnosti. Ne všichni spisovatelé a básnìci tomuto směru podlehli. Po válce se navracì abstraktnì uměnì. Řada umělců působila v Pařìţi nebo se tam usazovala. Vznikla nová „Pařìţská škola“, ve které se prolìnaly různé směry a zájmy. V padesátých letech se ve francouzské literatuře začaly projevovat tendence k novému pojetì zpracovánì tématu i k formovánì výstavby literárnìch děl. Značně se také rozrostla filozoficko-esejistická literatura, která si kladla za cìl působit na co nejširšì okruh čtenářů, nikoliv na úzkou elitu odbornìků. Proţitá válka umocňovala křesťansko-humanistické vyzněnì literatury (Galon Bachelard, Georges Poulet, Jean Rousset, Jean Pierre Richard). V padesátých letech také vznikla skupina čtyř spisovatelů (Nathalie Sarraute, Claudie Simon, Allain Robbe-Griller, Michel Butor), kteřì vytvořili skupinu tzv. „Ve neuveau roman“ (Nový román). Tito spisovatelé odmìtali tradičnì román a zavrhovali všechny jeho formy4.

V architektuře byl překonán vliv takzvané mezinárodnì architektury, která měla svůj původ ve Spojených státech amerických (New York, Chicago), i přesto některé francouzské architekty ovlivnila. Na mìsta architektů-umělců nastoupili architekti-inţenýři, jejichţ krédem byla dynamika a pohyb. V architektuře dominovaly také paralelně dva proudy: syntetický, který vyuţìval při výstavbě předevšìm ocel a sklo, a analytický, který dával přednost betonu. Z něj se později vyvinul tzv. organický proud, který spojoval pokrokové prvky obou předchozìch. Jeho stoupenci ve své tvorbě vyuţìvali profilu krajiny. Umoţňovala to po válce zničená a zdevastovaná země.

3Manifest surrealismu z roku 1924, vyhlášený André Bretonem, který se stal později vykladačem surrealismu, ohlašoval nesmiřitelný odpor a boj proti dosavadnìmu „nesmyslnému“ racionalistickému humanismu jakéhokoli směru. Surrealismem byla zaujata a přihlašovala se k němu, i kdyţ třeba jen dočasně, celá řada tvůrců střednì a mladé generace mnoha zemì (Loues Aragon, Paul Éluard, Benjamin Pérer, Philipe Soupault, Robert Desnes, Jean Arp, Max Ernst, Giorgio de Chirico Francis Picabia, Marcel Duchamp). 4ŠIBRAVA, Vladimìr. Frnacie na dlani. 1.vyd. Třebìč: Akcent, 2010, 277 s. ISBN 978-80-7268-660-5.

10 - Z architektonicky pozoruhodných průmyslových komplexů lze jmenovat třeba Marcele-Chinon, Lacq, jako nová pařìţská letiště Orly-Sud a Rousy-Charles-de- Gaulle.

Střediska špičkového výzkumu téměř všech vědnìch oborů se soustředila po druhé světové válce ve Spojených státech amerických. I přesto dosáhla francouzská věda řady úspěchů na mezinárodnìm poli. V oblasti vědy dosáhly světových úspěchů výzkumy Ireny a Frédérika Jolit-Curieových, kteřì uskutečnili v Collége de France prvnì nukleárnì reakci a vypracovali projekt prvnìho jaderného reaktoru. Roku 1950 se zrodila v matematice Schwarzova metoda, roku 1966 objevil francouzský astronom Dollfus dvacátý satelit Saturnu. V medicìně se realizoval Mahé, který roku 1957 poprvé provedl úspěšně transplantace kostnì dřeně. Mnoho dalšìch francouzských přìrodovědců, lékařů, techniků, radiologů, chirurgů, matematiků a astronomů dosáhlo vysokých oceněnì. Přìnos všech těchto vědců, jakkoli veliký a významný, byl však omezován nedostatkem peněz a prostředků, pro rozvoj modernìho kolektivnìho bádánì nezbytně nutných. Teprve v roce 1936 zaloţila vláda lidové fronty výzkumnou a vývojovou organizaci „Centre national de la recherche sceintifique“, vedený I. Jolit-Curieovoua a poté J. Perrinem.5 Rozvoji věd ale napomohla reorganizace vědnìch center a zestátněnì vědeckých institucì, stejně jako reorganizace vysokého školstvì a zaloţenì nových univerzit (předevšìm po roce 1968).

Veřejné mìněnì ve značné mìře ovlivňovaly sdělovacì prostředky. Převaha byla na straně listů burţoazie, jako napřìklad „Ve Petit Parisien“, „Paris-Soir“, „Ve Figuro“, ovládané silnými finančnìmi skupinami či tiskovými „králi“, dosahovaly denně několikamiliónových nákladů. Velké popularity se dostávalo obrazovým týdenìkům: rodinným, módnìm, ţenským a mládeţnickým (např. Marie-Claire vycházela v 800 000 výtiscìch). Mnohé z nich neměly valnou úroveň, redakce dávaly přednost laciným senzacìm, vraţdám, pikantnostem ze soukromì slavných osob atd.

5Dějiny Francie. 1.vyd. Miloslav Fulìn. PhDr. Ivana Kuncová. Praha: Svoboda, 1988, 727 s. Členská kniţnice.

11 - Veřejné mìněnì ovlivňovaly téţ zpravodajské části filmových představenì. Volný čas pracujìcìch lidì byl tak ovlivňován zcela neţádoucìmi jevy. Počet výtisků novin se od konce války mnohonásobně zvýšil (vzrostl zhruba o jeden milion výtisků, čili se pohyboval kolem třinácti miliónů výtisků denně). Postupně se náklady velkých listů sniţovaly ve prospěch novin regionálnìch.

Novým informačnìm prostředkem se stal rozhlas. Začal pravidelně vysìlat v roce 1921. Vysìlacì práva patřila státu, který tato práva prodával soukromým společnostem.

Soudobé divadlo bylo reprezentováno zejména Louisem Jouvetem, který spolu s Gastonem Baty, Charlesem Dullinem, Jacquesem Copeauem, výtvarnìkem Charlesem Bernardem a dalšìmi, vytvářel na prknech divadla „Athénée“, později „Comédie Francoise“, nový interpretačnì styl klasických her. Divadelnì náměty se navracely k tématům středověkých mýtů. Dramatici hledali univerzálnì a nadčasové hodnoty a pravdy k vyrovnánì negativnìho postoje jejich součastné doby. Propagátorem avantgardy na divadle byl. Jean Cocteau. V tomto obdobì bylo divadlo často navštěvováno, a to ve velké mìře, aţ do doby vzniku a rozšìřenì televize. U zrodu nového pojetì francouzského divadla stál Jean Vilar, který zaloţil avignonské festivaly dramatického uměnì. Kaţdoročně se konajìcì festivaly daly vzniknout dnes jiţ uznávané avignonské dramaturgické škole. Ohlas avignonských festivalů vedl ke vzniku podobných festivalů po celé Francii. Nová divadla vznikala jak ve městech, tak i na venkově, většinou pod širým nebem nebo ve starých řìmských amfiteátrech, nebo také v přìrodnìch, nově postavených divadlech (nejznámějšì je Mořské divadlo v Séte na středomořském pobřeţì). Toto provázì francouzský kulturnì ţivot aţ do současnosti. Nejvýznamnějšì z nově vzniklých divadelnìch společnostì byla společnost Renat-Barrault. Výraznou osobnostì ve francouzském poválečném dramatu byl Jean Benet a v pantomimě dosáhl světové proslulosti Marcel Marceau. Do konce druhé světové války byla většina francouzských divadel soustředěna v Pařìţi.

12 - Decentralizace tak vedla k zaloţenì dalšìch velkých scén v různých koutech Francie, jako divadla „Grenier“ v Toulouse, „Comédie“ v Saint Étienne, divadla ve Villeurbanne a dalšì.6

V ještě většì mìře neţ divadlo se bezprostředně po válce rozvìjel francouzský film. Jeho rozvoj byl podmìněn dvěma zcela rozdìlnými stránkami – umělecko- estetickou a obchodnì. Francouzský poválečný film ovlivnila impresionistická škola a také zčásti surrealisté. Zavedenì mluveného filmu zatlačilo finančně hůře vybavenou francouzskou tvorbu za americkou, zejména za hollywoodskou. Na rozdìl od divadla tvořili filmovì umělci i za války. V roce 1956 vznikla zcela spontánně skupina mladých filmových umělců, která začala vytvářet tzv. nový film, nový z hlediska uplatněnì filmařské techniky i z hlediska způsobu ztvárněnì. Francouzské filmy si zìskávaly své přìznivce i v zahraničì. Francouzský film, tak jako celá světová kinematografie, prošel koncem padesátých let váţnou krizì, jejìmţ důvodem byl předevšìm rozvoj televize, která vznikla v roce 1950. Úkolem televize však nebylo pouze zprostředkovávánì uměleckých záţitků, ale stala se předevšìm nástrojem k utvářenì veřejného mìněnì. Nicméně hlavnì roli v ovlivňovánì veřejného mìněnì hrál stále tisk. V hudbě se prvnì významné inovace projevily v hledánì nových hudebnìch forem a strukturálnìch organizačnìch principů. Vedle nových hudebnìch kreacì Stravinského a Ravela přinesly nové hodnoty zejména dìla skladatelů pařìţské „šestky“ (Darius Milhaud, Francis Poulenc, Georges Auric, Louis Durey, Germáne Tailleferreová, Artur Honegger). Uměleckou avantgardu tvořil Erik Satie. Z mladšìch skladatelů k přednìm patřili O. Messiaen, P. Ferrar, P. Schaeffer atd.7 Francouzská hudba měla spìše sklon k rozšìřenì a svobodnějšìmu vyuţìvánì disonance, k vytvořenì harmonické a melodické svobody, aby se pouţìvalo harmonické, melodické a strukturálnì myšlenky odvozené z lidové hudby a později i z hudby západnì.

6ŠIBRAVA, Vladimìr. Francie na dlani. 1.vyd. Třebìč: Akcent, 2010, 277 s. ISBN 978-80-7268-660-5. 7Dějiny Francie. 1.vyd. Miloslav Fulìn. PhDr. Ivana Kuncová. Praha: Svoboda, 1988, 727 s. Členská kniţnice.

13 - Poválečnou francouzskou hudbu lze jen těţko řadit do formálnìch škol, dominovaly a dominujì v nì velké osobnosti (Jacques Ibert, Claudie Delvincourt a Maurice Delannoy, Juan Riviera). Nad ostatnì vynikli převáţně Artur Honegger, Darius Milhaud a Francis Poulenc.

Rozšiřovaly se také music-hally, různé hudebnì kavárny, kabarety a nočnì podniky. Velký úspěch měly kabarety, které nabìzely představenì o obyčejných lidech, i o lidech z okraje společnosti. Představenì byla předevšìm určena společenské smetánce, která se s těmito lidmi chtěla alespoň na chvìli ztotoţnit. Do Pařìţe tak vtrhla modernì doba oblečená do barevných suknì, černých punčoch, podvazků a bìlých spodniček. V kabaretech se setkávali lidé ze všech společenských vrstev. V roce 1928 byly některé music-hally zavřeny a některé z nich se proměnily v biografy.

Jiţ v době okupace, ale zejména po osvobozenì, nalézal ve Francii silnou odezvu existencialismus. Francouzštì existencialisté zobrazovali rozpory francouzské společnosti a snaţili se je řešit nejen ve filozofických pojednánìch, ale i v divadelnìch hrách, literárně kritických esejìch a nakonec i v románech. Přìčiny masivnìho rozšìřenì existencialismu ve Francii spočìvaly předevšìm v proţitých hrůzách války, v národnìm ponìţenì, vlastně ve strachu o pouhou existenci. Otázky o smyslu ţivota a smrti, lidského údělu i osobnì svobody, se stávaly základnìmi tématy nově vznikajìcì burţoaznì filozofie. Hlavnìm protagonistou tohoto směru byl, vedle Alberta Camuse, Jean-Paul Sartre. Velkým tématem existencialismu, oţiveným v sedmdesátých letech, v době zhoršujìcì se kapitalistické krize, byla smrt. Strach ze smrti nutì člověka hledat porozuměnì u ostatnìch lidì. Podle Sartra je smrt koncem všech moţnostì, cìlem lidské existence, jejìţ proţìvánì je pouze bytìm k smrti. Francouzskou poválečnou kulturu provázel všestranný rozvoj, který zachycoval a odráţel veškeré sloţité problémy soudobé francouzské společnosti. Napětì mezi státy vedlo jak k prvnì tak i k druhé světové válce. Během 20. stoletì začala Francie postupně ztrácet své velmocenské postavenì a v průběhu druhé poloviny 20. stoletì se Francie smìřila s Německem a začala společně s nìm usilovat o politickou a ekonomickou integraci Evropy. Udrţovánì mezinárodnìho věhlasu a bohatého francouzského kulturnìho dědictvì napomohlo udrţet vysokou prestiţ Francie ve světě.

14 - 2. Vývoj šansonu

Názvy jednotlivých ţánrů hudby, které v Evropě zdomácněly, se odvozujì převáţně z angličtiny. Slovo šanson – la chanson – znamená ve francouzštině jakoukoliv pìseň, v evropském povědomì však označujeme „La chanson“ jako pìseň zvláštnìho druhu, tzv. francouzský šanson, který se objevil dokonce i v Německu, v Polsku nebo také u nás. Mezi duchovnìmi praotci francouzského šansonu figuruje i Francois Violin.8

Kořeny šansonu můţeme nalézt jiţ ve středověku, kdy se slovo poezie chápalo ještě v původnìm významu jako spojenì hudby a textu. Lyrickou poezii zpìvali trubadúři (v jiţnì části Francie) a truvéři (v severnì části). Jiţ v této době se kromě šlechtické dvornì pìsně vyvìjela lidová hudba a poezie, která vůbec nedodrţovala formálnì pravidla. Jsou to pìsně, které označujeme za folklórnì.

Dnešnì šanson se bezesporu odlišuje od zpìvaných veršů Pierra de Ronsard nebo Pierra Jeana de Béranger.9 Francouzské slovo chanson (pìseň) vzniklo z latinského cantionem (cancio) a je odvozeno od slova cantus, ze kterého pocházì novějšì slovo chant (zpěv). Nejdůleţitějšì vlastnostì, která tvořì rozdìl mezi slovy chant a chanson, je právě lidovost šansonu.10 Chanson byl kdysi folklórnì pìsnì a k jeho přìmým předchůdcům bychom mohli zařadit mnoho pìsnì s náměty pastýřskými, pijáckými, vojenskými nebo námořnickými, baladickými i romantickými. Pravlastì šansonu je Francie, proto v něm nalézáme typické francouzské prvky: valčìkové rytmy (kterým se kdysi řìkalo musette nebo java), lkavé zvuky akordeonu, melodie francouzského charakteru. Termìn „francouzský šanson“ tedy označuje přednesovou pìseň, lišìcì se od běţné popové pìsně zejména většìmi nároky na text – pokud jde o námět i o umělecké zpracovánì – a na sugestivnì aţ „hereckou“ interpretaci.

8DORŮŢKA, Lubomìr. Panoráma populárnì hudby 1918/1987: aneb Nevšednì pìsničkáři všednìch dnì. 2.vyd. Praha: Mladá fronta, 1981, 284 s. 9KOPTA, Pavel a Lubomìr DORŮŢKA. Lov motýlů: francouzské šansony ve výběru, přebásněnì a parafrázìch Pavla Kopty. 1.vyd. Praha: Odeon, 1980, 113 s. 10MIKUL, Valér. Nedeľa v Orly, francouzský šanson. Bratislava: Tatran, 1980, 179 s.

15 - Ve staršìm francouzském šansonu se hojně uplatňoval plynulý valčìkový rytmus, v instrumentaci doplňujìcì ozdoby akordeonu.

V 16. stoletì šlechtické a měšťanské pìsně skládalo stále vìce významných osobnostì, např.: Clément Janequin, Pierre Attaingnant, Claudin de Sermisy, Clément Marot, Thibault de Courville. Roku 1528 vydal Pierre Attaingnant dvojdìlnou sbìrku pìsnì „Chansons nouvelles en musique á quartre partie“ (Nové pìsně se čtyřhlasými nápěvy). Attaingnant tak zaloţil edici, která vycházela ve dvacátých letech 16. stoletì, a vyšlo v nì vìce neţ padesát hudebnìch sbìrek a asi dva tisìce skladeb a pìsnì. Tak vznikl pařìţský šanson – pařìţský pro svůj charakter i mìsto, kde se sbìrky publikovaly. Tyto hudebnì sbìrky vycházely i v Lyoně a v Antverpách.

V 17. stoletì se bohatě rozvìjela i lidová pìseň, která byla ještě méně vázaná formálnìmi pravidly a mohla přinejmenšìm reagovat na ţivot lidových vrstev. Na počátku 17. stoletì byl v Pařìţi dostavěn most přes řeku Seine, který byl pojmenován „Pont Neuf“ (Nový most). Byl to prvnì pařìţský most bez budov, se širokými chodnìky, který se stal oblìbeným mìstem procházek Pařìţanů. Mostu vyuţili i pouličnì zpěváci, kteřì právě zde začali zpìvat své texty na známé nápěvy. Pìsně těchto pouličnìch zpěváků se jmenovaly „pont-neuf“a byly vydány ve sbìrkách, jsou to převáţně pìsně lidové a tanečnì.

Koncem 18. stoletì se odehrály tři revoluce, které ovlivnily celý svět. Byly to zemědělská a průmyslová revoluce, které započaly v druhé polovině 18. stoletì v Anglii a rozšìřily se pak postupně během půlstoletì do dalšìch zemì, čìmţ nastal převrat převáţně zemědělských civilizacì na civilizace průmyslové s kapitalistickou ekonomikou a novou sociálnì skladbou obyvatelstva. Ekonomická a sociálnì přestavba evropské společnosti byla doprovázena dvěma politickými revolucemi, válkou za nezávislost Spojených států a Velkou francouzskou revolucì. Revoluce v Severnì Americe vybojovala prvnì vìtězstvì kolonizovaných územì nad kolonizátory – Velkou Britániì. Poprvé zakomponovala osvìceneckou teorii, vyvinutou v Anglii a ve Francii, do politického programu v Prohlášenì nezávislosti a realizovala ho v prvnì republikánské ústavě Spojených států amerických. Otevřela si tìm cestu k demokratickému vývoji země, vytvořila národnì pospolitost a urychlila průběh průmyslové revoluce v zemi.

16 - Revoluce ve Francii svou Deklaracì lidských a občanských práv a přijatou ústavou, v nìţ bylo obsaţeno rozdělenì moci na výkonnou, zákonodárnou a soudnì, a do nìţ se včlenila myšlenka, ţe zdrojem veškeré moci ve státě je lid, ovlivnila celý dalšì vývoj v Evropě. Zahájila proces revolučnìho vývoje nejen v Evropě, ale i mimo ni. Evropská revoluce 1848-1849 je dovršenìm tohoto vývoje.

Historie šansonu, jak ho známe dnes, začala aţ kolem poloviny 19. stoletì, těsně před začátkem francouzského druhého cìsařstvì za vlády Napoleona III. (1852- 1870). V druhé polovině 19. stoletì vznikaly po obou stranách Champs-Élysées pařìţské kavárničky, kam pro pobavenì svých hostì začali majitelé zvát zpěváky a zpěvačky. Od roku 1848 byla zřìzena pódia, na nichţ zpěváci, převáţně z lidových vrstev, přednášeli své pìsně. Divadla vedla nejprve proti této konkurenci tvrdý boj, ale typ „koncertnì kavárny“ – ve francouzské lidové zkratce „caf´conc´“ (Cafés Concerts) se prosadil a stal se velmi oblìbeným. Proto vydala policejnì prefektura jistá omezenì. Při vystoupenìch se nesměly napřìklad pouţìvat ţádné kostýmy ani rekvizity. Tuto situaci změnila po roce 1867 herečka a členka „Comédie Francoise“ Mademoiselle Cornélei, která poprvé účinkovala právě v jedné z těchto kaváren. Nositelem nové duchovnì orientace na sklonku stoletì se stala pařìţská bohéma. Modernizace i pronikajìcì měšťáctvì ji postupně vytlačovaly z jejìho tradičnìho sìdla v Latinské čtvrti a nové útočiště našla na Montmartru. Roku 1881 si malìř Rudolf Salis najal lokál na „Boulevard de Rochechouart“.11 Z francouzského názvu „cabaret“ vzniklo mezinárodnì pojmenovánì pro nový druh zábavného podniku: kabaret. Jméno svého lokálu si Salis vypůjčil z fantastické povìdky prokletého básnìka a praotce detektivky Edgara Alena Poea: „Ve Chat Noir“ (Černá kočka).

Hlavnìmi představiteli zakládajìcì generace pařìţských šansoniérů jsou: Aristide Bruant (1851 – 1925), droţkář a básnický mluvčì pařìţských předměstì, a Yvette Guilbert, modistka a manekýnka.

11ERISMANN, Guy. Cesta francouzského šansonu. 1.vyd. Vladimìr Cinke. Iša Popelka. Praha: Supraphon, 1988, 179 s.

17 - Stálými hosty kabaretu byli napřìklad Émile Zola, Alexandre Dumas mladšì, Jules Verne, Toulouse-Lautrec i Claude Debussy (údajně měl zvyk dirigovat od stolu sborový zpěv jìdelnì vidličkou). Pod vlivem Salisova kabaretu začal tento nový druh zábavy zapouštět kořeny i v jiných zemìch. Roku 1901 vznikl v Berlìně kabaret „Űberbrette“, v Mnichově mu konkurovala podobná scéna „Elf Scharfrichter“ (Jedenáct mistrů popravčìch) a u nás Dr. Jiřì Červený zaloţil roku 1907 „Červenou sedmu“.

Šanson se rozdělil do několika proudů. Byly to pìsně lechtivých textů, často aţ vulgárnìch, a pod vlivem prusko-francouzské války plné nacionalizmu, anarchizmu, zbranì, ţivota, svobody, satiry a ţertovánì. Ke špičkovým interpretům tohoto obdobì patřili Thérésa a Paulus (v tomto obdobì umělci nepouţìvali svá přìjmenì, protoţe jejich publikum to nepokládalo za důleţité, ale naopak za zbytečné).

Vydavatelé začali disponovat prostředky - gramofonem, kavárenskými orchestry, kapelami v dancingu, rozhlasem a kočujìcìmi zpěváky.

Se vznikem, ale také velice rychlým rozšìřenìm rozhlasu, zvukového záznamu a filmu, se dostala hudba do popředì zájmu veřejnosti a stala se také prostředkem pro byznys. Proto se pìseň definitivně stala pro média velice ţádoucì. Pìseň se objevovala v obrovské mìře v rozhlase a na gramofonových deskách. Modernì ţivot pohlcuje samotný ţivý zdroj, kterým je lidská individualita, odráţì se to i ve ztrátě přirozenosti a nezbytnosti zpěvu. Rádia a gramofonová deska nestandardizovala tolik konzum hudby a zálibu publika, ale do jisté mìry jejì styl a estetiku. Mikrofon narušil kontakt mezi interpretem a publikem. Stal se jakousi „pomůckou“ pro zpěváky se slabým hlasovým fondem, proto mohli vystupovat i zpěváci se slabšìm hlasem. Nová technika stála také u zrodu specificky „mikrofonových“ uměleckých kariér, jeţ by byly za jiných okolnostì nemyslitelné. Rozvoj obou komunikačnìch médiì, ke kterým můţeme připočìtat samozřejmě i zvukový film, vedl k propouštěnì kapel v kavárnách a k zániku kočujìcìch hudebnìků ve prospěch zvukového přenosu hudby a pìsnì rozhlasem nebo gramofonovou deskou. Ohromné prostředky, kterými obchodujìcì producenti disponovali, jim umoţňovaly vykonávat skutečnou „diktaturu“ nad vkusem, ţánry a styly.

18 - Vyuţìvali přitom pasivity publika, které ztratilo cit pro pìseň, nepociťovalo uţ jejì potřebu, protoţe samo uţ nezpìvalo. Lid ztratil tvůrčì schopnost v oblasti, jeţ pro něj byla tak typická. Postupně vymizely pouličnì orchestry (harmonika, trubka, buben, zpěvák). Bylo jednoduššì obstarat si desku, na nìţ je hudebnì provedenì jednou pro vţdy fixováno, neměnné a uniformnì – zkrátka totéţ provedenì pro všechny. Deska také vedla k určitému „technickému standartu pìsnì“. Byly povinně vytvářeny tak, aby vyhovovaly deskové straně o průměru 25 cm při 78 otáčkách. Maximálnì délka nahrávky se pohybovala mezi dvěma a půl aţ třemi minutami. Byl konec pìsnìm o mnoha kupletech, konec epickým pìsnìm, které by brzo omrzely dnešnì uspěchané posluchače.

Klìčovou postavou pro dramatickou interpretaci šansonu byla Edith Piaf. Věčným tématem jejìch pìsnì byla láska, vrcholné okamţiky štěstì, ale předevšìm jejì vzrušené očekávánì, trýzeň i zklamánì. Patetičnost jejìho projevu byla opravdovou hodnotou, protoţe byla upřìmná. A tak se z pouličnì zpěvačky stala legenda. Podmanivost jejìho podánì nejlépe charakterizuje typickou vlastnost šansonu, který Paul Burckhard definoval jako „divadlo světa ve třech minutách“. Mnohé jejì slavné pìsně byly vyjádřeny slovnìkem „Červené knihovny“. Edith Piaf sehrála významnou roli v kariéře dalšìch představitelů šansonu: skupiny Les Compagnos de la Chanson, Yvese Montanda, Charlese Aznavoura, Gilberta Bécauda a dalšìch. V padesátých letech se střediskem šansonu stává Saint-Germin- des-Prés. Prudce vzrostl okruh interpretů i námětů a výrazových a myšlenkových poloh. Dalšì významnou osobnostì hudebnì scény byla šansoniérka Juliette Gréco. Poprvé vystoupila v roce 1949. V roce 1950 se stala nástupkynì Bratřì Jacquesů na malé scéně v Červené růţi. Dalšìm představitelem Saint-Germin-des-Prés byl také Léo Ferré (1916). Ferré ztělesňoval typ anarchistického, antimilitaristického, antiklerikálnìho zpěváka. Měl těţké začátky a nezkrotnou povahu, byl však plodným tvůrcem melodiì, básnìkem jasného a obrazného slova. Na počátku své dráhy nalezl Ferré, který byl hlasově dosti špatně vybaven, věrnou, citlivou a součastně jìzlivou interpretku v Catherine Sauvageové.12

12ERISMANN, Guy. Cesta francouzského šansonu. 1.vyd. Vladimìr Cinke. Iša Popelka. Praha: Supraphon, 1988, 179 s.

19 - V letech 1953 1954 se objevili čtyři velikáni pìsně. Dva z nich – Georgie Brassens a Jacques Brel – představujì univerzálnì typ zpěváka, druzì dva jsou specifičtějšìmi produkty music-hallu, zpěváky, kteřì dávajì přednost bezprostřednějšìmu přìstupu – Gilbert Bécaud a Charles Aznavour. Dalšìm komponujìcìm a zpìvajìcìm autorem byl Félix Leclerc, skutečný mistr, který se dobrovolně vzdálil od uměleckého ţivota a uchýlil se do své kanadské vlasti. Nejvýznamnějšìm zjevem mezi novějšìmi zpěváky byl nepochybně Jean Ferrat (1930). Nebyl „sociálnìm“ zpěvákem jen na základě témat, jeţ si volil, ale téţ svým postojem k základnìm otázkám ţivota, které nám klade dnešnì svět.

2.1. Šanson v Evropě a zahraničí

Evropskou hudbu výrazně poznamenaly americké vlivy. Na hudebnì scéně se objevila nová osobnost Charles Trenet, kterému se řìkalo „zpìvajìcì blázen“. Pro modernì šanson obnovil tradici poetičnosti. Byl to nenapodobitelný interpret, který vystupoval se šikmo nasazeným kloboučkem, se zvonečkem v knoflìkové dìrce, swingoval, skákal po klavìru, psal veršìky s neslušnými slovy. Jako hudebnìk objevil nové rytmické moţnosti (např. dokázal skvěle kombinovat melodické a slovnì nuance francouzských pìsnì s americkými rytmy swingu). Šanson dokázal přijmout i nové hudebnì trendy dvacátého stoletì (alespoň tedy v Evropě). Má ledacos společného s blues. Hlavnìmi prvky šansonu, podobně jako u blues je předevšìm láska, jejì štěstì i trable. Na rozdìl od zdrţenlivého odstupu blues se však city i bolesti v šansonu většinou proţìvajì naplno.13 Ne nadarmo definovali Francouzi obdobì Ludvìka XV. jako „absolutnì monarchii zmìrněnou šansony“. Vedle jazzového šansonu 30. a 40. let se pouţìvá, zejména v 60. letech, v šansonu hojně výrazových prostředků z oblasti rocku (rytmika, zvukový témbr v mezihrách aj.).

13DORŮŢKA, Lubomìr. Panoráma populárnì hudby 1918/1987: aneb Nevšednì pìsničkáři všednìch dnì. 2.vyd. Praha: Mladá fronta, 1981, 284 s.

20 - 2.2. Anglie

V Anglii vzkvétal music-hall rostoucì ze stejné tradice francouzských lokálů, s programem vlastnì a odlišné atmosféry. Ale od druhé světové války se francouzský kabaret i anglický music-hall museli vyrovnat s invazì jazzových rytmů a zvuků. Realistický šanson si však svoji trpkou přìchuť zachoval. Šanson zůstal součástì komplexu, pro který bylo základnì povinnostì bavit své publikum, a je také podmìnkou jeho existence.

2.3. Polsko

Zvláště přìznivou půdu našel šanson v Polsku, kde se tradice kabaretnì pìsničky, zejména po 2. světové válce, spojuje s intelektuálnìmi vlivy v typ „literátské pìsničky“. Klasickému typu šansonu má nejblìţe Ewa Demarczyková. Umělecká ambicióznost se projevovala v náročnosti námětů a schopnosti integrovat nejrůznějšì literárnì i hudebnì podněty.

2.4. Československo

V Československu můţeme počátek tradice šansonu najìt jiţ v šantánu 19. stoletì. Název „chantant“ (šantán) byl patrně převzat z francouzského „café chantant“, tj. kavárna se zpěvem. Tak se označovaly hostince a zábavnì podniky, ve kterých se zhruba od 70. let 19. stoletì pěstovaly drobné pódiové ţánry. Kabaretnì pìsničce, aţ do 1. světové války, však většinou chybì výraznějšì umělecký náboj, jaký je obvykle se šansonem spojován. Teprve kabaret „Červená sedma“, který zaloţil Dr. Jiřì Červený, přinesl pìsně šansonového charakteru. Interpretačnì styl blìzký šansonu se ještě před druhou světovou válkou rozvìjel i v rámci zábavného hudebnìho divadla; zde je třeba uvést zejména Oldřicha Nového a Ljubu Hermanovou, která se však výrazněji uplatnila ještě v pozdějšì éře tzv. malých scén. Nejvýraznějšì interpretkou šansonu ve 40. letech byla Mìla Spazierová-Hezká.

Výrazný zlom ve vývoji českého šansonu přineslo obdobì rozvoje malých scén na přelomu 50. a 60. let 19. stoletì.

21 - Pìsnička šansonového typu tu byla buď zasazována přìmo do toku dramatického děje, nebo jej nepřìmo komentovala jako samostatný vloţený útvar. Na novém rozkvětu šansonu se podìlela divadla Na zábradlì, Semafor, Rokoko, Paravan i Večernì Brno. Mezi skladateli se uplatnili Jiřì Šlitr, Vladimìr Vodička, Ladislav Štancl, a mezi textaři Jiřì Suchý, Pavel Kopta adt. Interpretačně vynikly napřìklad Ljuba Hermanová nebo Hana Hegerová.

Hudebnì stránka šansonu se vzpìrá jednotné charakteristice, neboť jednotìcìm pojìtkem projevů velmi rozdìlného typu jsou předevšìm kvality výrazové, přìpadně obsahové. Aby se mohly plně projevit, musela hudba spolu s textem působit dramaticky a poskytovat moţnost působivého hereckého ztvárněnì. Proto se v šansonu často setkáváme se změnami tempa a výrazu, volné recitativnì nebo rubatové pasáţe se střìdajì s plochami v pravidelném, někdy přìmo tanečnìm metru atd. Z lidových zdrojů zakotvených v městském folklóru si šanson odnesl sklon k záměrné banalitě aţ trivialitě hudebnìch motivů nebo typických obratů.

Šanson můţe zcela libovolně čerpat z jakékoliv oblasti popové hudby, která jiţ dosáhla dostatečného stupně obecné známosti. Francouzský šanson prošel dlouhým a pestrým vývojem, ale zachoval si mnohé tradičnì kvality a stálou schopnost přijìmat nové hodnoty.

22 - 3. Šansoniéři 20. století ve Francii

3.1. Marlene Dietrichová

Narodila se v roce 1901 v Berlìně jako Maria Magdalena Dietrichová a měla o rok staršì sestru Liesel. Maria se jako dìtě učila hrát na loutnu, housle i klavìr. Jméno Marlene si Maria Magdalena dala ve svých sedmnácti letech. Po dokončenì základnì školy byla poslána na studia do Výmaru, kde ţila v penzionátu a studovala hudbu a hru na housle. Poznala zde Goethovu filozofii mravnìch hodnot a také Kantovo učenì. Obě tato učenì ji v ţivotě velmi ovlivnila. Během studiì za nì matka z neznámého důvodu přijela do Výmaru, odhlásila Marlene ze školy a odvezla ji zpět do Berlìna. Marlene se však hudbě věnovala i nadále pod vedenìm soukromých učitelů. Denně cvičila na housle, ale přìlišným cvičenìm si ruku přehrála. K tomu jì lékař diagnostikoval v ruce zánět vaziv a po skončenì léčby bohuţel zůstala ruka velmi slabá a Marlene musela přestat hrát na housle, coţ bylo pro jejì matku velkým zklamánìm. Marlene se však nevzdala a rozhodla se stát divadelnì herečkou. Jejìm přánìm bylo studovat v divadelnì škole Maxe Reinhardta. Ke zkoušce na tuto hereckou akademii si připravila scénu z Goethova Fausta – Markétčinu modlitbu, byla přijata a později dostala přìleţitost zahrát si v různých divadlech a společnostech, které Reinhardt vlastnil. Zahrála si napřìklad vdovu v divadelnì hře „Zkrocenì zlé ţeny“, která však měla pouze 3 repliky, zbytek byl z neznámého důvodu vypuštěn.

Po studiìch nadále působila v divadlech, občas i tajně zaskakovala v malých rolìch za herečku Anni Mevesovou, nikdo si nikdy záměny nevšiml. Na různá představenì chodili i reţiséři a hledali talenty. Jednìm z reţisérů byl i filmový reţisér Josef von Sternberg, jemuţ se Marlene velmi zalìbila. Marlene se mezitìm seznámila s Rudolfem Sieberem, který pracoval jako pomocný reţisér, na jednom z konkurzů na roli. Dne 17. 5. 1923 se Marlene a Rudolf vzali, (tehdy jì bylo 21 let) a o rok později, přesněji 13. 12. 1924, se jim narodila dcera Marie Elizabeth.

23 - Reţisér Josef von Sternberg chtěl Marlene Dietrichovou vytrhnout z divadla a udělat z nì filmovou herečku. Manţel Marlene v jejì práci velmi podporoval a souhlasil, aby odjela s von Sternbergem do Ameriky. Marlene ale při svých prvnìch kamerových zkouškách neobstála, uspěla aţ na podruhé. Později se Marlene Dietrichová a Josef von Sternberg sešli se šéfy UFA – Universum Film Aktiengesellschaft a uzavřeli prvnì smlouvu s filmovou společnostì. Svoji prvnì většì roli dostala Marlene aţ ve filmu „The Blue Angel“ (Modrý anděl), jehoţ děj se odehrává v letech 1929-30, a podmìnkou bylo natočenì dvou verzì – německé a anglické. „Modrý anděl“ byl prvnì mluvený zvukový poválečný film vyrobený v Německu (dabing ještě neexistoval) a Marlene si zahrála postavu jménem Lola. Kvůli filmu se musela doučit americkou angličtinu. Při tvorbě kostýmů ke své roli nebyla Marlene spokojena a chtěla si vytvořit kostýmy sama. Jejì manţel přesvědčil von Sternberga, aby nechal Marlene ušìt si kostýmy podle sebe, a Von Sternberg byl výsledkem nadšený. Od té doby si kostýmy ke svým rolìm šila Marlene vţdy sama. Při zpracovávánì natočených záběrů zasvětil von Sternberg Marlene také do střìhánì filmů. Premiéra „Modrého anděla“ se konala 31. 3. 1930 ve Gloriapalast Teatru. Marlene dostala nabìdku na sedmiletou smlouvu se společnostì Paramount, ale podmìnky nabìdky jì nevyhovovaly a smlouvu odmìtla. Roku 1930 natočila film „Maroko“, jehoţ premiéra se konala v Londýně. Toto obdobì bylo počátkem jejì dlouholeté spolupráce s von Sternbergem. Josef von Sternberg se stal jejìm učitelem, kritikem, rádcem, mluvčìm, obchodnìm jednatelem, jednoduše se přizpůsobil všemu tak, jak potřebovala Marlene. Naučil ji rozumět americkému právnìmu systému. Marlene byla Němka v cizì zemi a později, kdyţ byla situace v Německu váţná, Marlene hodně cestovala. Proto bylo nutné, aby byla obeznámena s právnìm systémem, aby znala svá práva a moţnosti v přìpadě potřeby. Dalšìm jejìm filmem byl „X27“, ale pro americké publikum jej Paramount přejmenoval na „Dishonored“ (Zneuctěná). V dubnu 1931 se Marlene i se svojì dcerou přestěhovala do Hollywoodu. Společnost Paramount přìsně zakázala všechny zmìnky o jejìm mateřstvì. To se herečce však vůbec nelìbilo a proti tomuto rozhodnutì protestovala. Postavil se za ni i von Sternberg a společnost tak nakonec od tohoto zákazu upustila. V roce 1932 byl natočen film „Shanghai Express“ a premiéra sklidila nadšenou kritiku.

24 - Marlene byla 26. 4. 1932 pozastavena dočasně činnost za odmìtnutì dodrţet podmìnky smlouvy. Mìsto nì dostala hlavnì roli ve filmu „Blonde Venus“ (Plavovlasá Venuše) Tallulah Bankheadová. Ani Marlene Dietrichová se nevyhnula vyhroţovánì a vydìránì. 15. 5. 1932 dostala prvnì výhruţný dopis (s razìtkem „Arcade Station, Los Angeles“), kde jì bylo vyhroţováno únosem jejì dcery. Dostala ještě dalšì dva dopisy, kde vyhroţovali jejì dceři smrtì, pokud Marlene nezaplatì výkupné. Marlene byla po těchto událostech velmi vyděšená a dceru nechala hlìdat čtyřmi agenty. Ze strachu se dokonce chtěla vrátit do Berlìna. Manţel Marlene se dlouhodobě zdrţoval ve Francii. Při jedné ze svých návštěv u svého manţela byla Marlene nucena navštìvit německé velvyslanectvì v Pařìţi kvůli ţádosti o prodlouţenì pasu. Tuto záleţitost vyřizovala u barona Welczeka, vyslance hitlerovského Německa, který ji ţádal a naléhal na ni, aby se vrátila zpět do Německa. Marlene, to však odmìtla.

Roku 1933 von Sternberg napsal scénář k filmu „Scarlet Empress“ (Rudá cìsařovna) a roli, kdy Kateřina Veliká byla ještě malé dìtě, dal dceři Marlene, Marii. Následoval film „The Temptation” (Pokušenì), role Desire, autora Ernsta Lubitsche a reţiséra Franka Borzage. Novým filmovým partnerem Marlene se stal Angličan Brian Aherne, se kterým hrála ve filmu „Song of Songs“ (Pìseň pìsnì). Tento film reţìroval Rouben Mamoulian. Barevný film „The Garden of Allah“ (Zahrada Alláhova) byl natočen roku 1936 pod reţijnìm vedenìm Davida Selznicka a po boku Marlene si zahrál Charles Boyer.

Marlene měla hrát také pro společnost Columbia ve filmu v reţii Franka Capry, bohuţel se tak nestalo. Columbia nakonec od tohoto plánu ustoupila proto, ţe se Marlene ocitla na listě neţádoucìch osob. 30. 5. 1937 a Společnost nezávislých majitelů kin nechala vytisknout ve všech filmových časopisech oznámenì: „Následující hvězdy jsou ‚postrachem pokladen‘: Jean Crawfordová, Bette Davisová, Marlene Dietrichová, Kathrine Hepburnová, Greta Garbo.“ Jejich filmy nebyly ţádoucì. Marlene se kvůli těmto událostem rozhodla odcestovat do Antibes, a kdyţ se později vrátila do Ameriky, zůstala poprvé bez práce. Roku 1939 se stala právoplatnou americkou občankou.

25 - Dalšì filmy Marlene Dietrichové byly napřìklad: „Destry Rides Again“ (Destry se vracì, 1939), jehoţ natáčenì probìhalo v New Yorku ve studiìch společnosti Universal, reţisérem byl Georgie Marshall, premiéra filmu se konala v New Yorku v listopadu 1939 a film se stal hitem sezóny. Dalšì film „Španělské Capriccio“ (původně převzatý titulek knihy „Ţena a loutka“), byl přejmenován na „Ďábel je ţena“ (u nás „Ţena a tatrman“). Tento film byl vrcholem jejì kariéry a také dárkem na rozloučenou od von Sternberga, Dalšì filmy, které Marlene natočila: „Seven Sinners“ (Sedm hřìšnìků, 1940), „The Spoilers“ (Kazisvěti, 1942), „Pittsburgh“ (Pittsburgh, 1942). Roku 1943 natočila film „Kismet“, reţìrovaný Alfredem Hitchcockem, a zahrála si tak po boku Jane Wymana, Michael Wildinga nebo Richard Todda. Ve filmu „Golden Earrings“ (Zlaté náušnice), který natočila v roce 1947. Roku 1950 natočila film „Stage Fright“ (Tréma), dále „No Highway in The Sky“ (Ţádná silnice na nebi), který reţìroval Henry Koster, a po boku Marlene si v něm zahrál Jimmy Stewart. Preview, tedy předpremiérové promìtánì filmů, se často konalo v městečku Panoma.

Spolupráce von Sternberga s Marlene Dietrichovou byla u konce. Tuto zprávu se však herečka dověděla 19. 4. 1940 aţ z novinového článku. Následně pod vedenìm reţiséra René Claira, kterého však neměla ráda, natočila dalšì film „Beauty of New Orleans” (Kráska z New Orleansu). Jejìm filmovým kolegou byl herec Bruce Cabon. Dále pod vedenìm společnostì Warner Brothers natočila film „Manpower“ (Lidská sìla). Dalšìm filmem byl „Ranch Villains” (Ranč zlosynů, 1952) s reţisérem Fritzem Langem. Pod reţijnìm vedenìm Metchella Leisena a s kolegy Georgem Raftem a Edwardem G. Robinsonem natočila „Lady is Willing to” (Dáma je ochotná). Po dokončenì pracì s Columbiì se pustila do dalšìho filmu s Johnem Waynem (společnosti Universal).

V Německu se situace zhoršovala a umělci, mezi nimiţ byli napřìklad i Spoliansky, Holländer, Peter Kreuder, Wayman, začali prchat do Ameriky. Marlene se o tyto uprchlìky starala a financovala je. Za druhé světové války byla Marlene na frontě a měla hodnost kapitána III. armády. Bylo to jejì přánì, aby byla zařazena mezi umělce bavìcì vojáky ve válce. Denně odehráli aţ čtyři představenì, a to i v přednìch liniìch, kde se střìlelo a bombardovalo.

26 - Tato umělecká skupina se skládala z: akordeonisty, muţského sólisty, komediálnì herečky, tanečnice, mladého komika, producenta Aneho Lastfogela z agentury Williama Morrise14 a samotné Marlene. Jejich prvnì vystoupenì bylo v Alţìru. Objìţděli francouzské i americké základny (Severnì Afrika, Itálie, Oregano…). Jejich turné skončilo v Aix-la-Chapelle. Dne 6. června 1944 oznámila téměř 40 000 vojákům zprávu o vyloděnì v Normandii a nedlouho po té se 13. července 1945 jejì skupina vrátila do Ameriky a byla rozpuštěna. Po reparaci začala ve Spojených státech znovu hrát. Nejdřìve dostala angaţmá v Las Vegas. Jejì premiéra se konala v prosinci 1953, kdy zde vystupovali osobnosti jako. Peggy Leeová, Tony Bennett, Betty Huttonová, Jimi Durante, Lena Hornová, Nat King Cole, Sophie Tuckerová, Louis Armstrong, Luis Prima, Noël Coward, Frankie Laine, Frank Sinatra, Rosemary Clooneyová a mnoho dalšì. Druhou sezónu v Las Vegas zahájila v roce 1954. Jejìm novým klavìristou se stal Burt Bacharacha.15 Před vypršenìm smlouvy v Las Vegas dostala nabìdku účinkovat v kabaretu „Café de Paris“. Roku 1955 byla práce Marlene velmi činorodá - druhý program v Café de Paris v Londýně, dalšì vystoupenì v Las Vegas a hrála také ve filmu Michaela Todda „Around the World in 80 Days“ (Kolem světa za 80 dnì). Na podzim téhoţ roku se vrátila do Hollywoodu, ale 13. února roku 1957 zahájila svoji třetì sezónu v Las Vegas. Poté se opět vrátila do Hollywoodu a hrála ve filmu „Touch of Evil” (Dotek zla) reţiséra Orsona Wellese, následovala dvojrole ve filmu „Witness For the Prosecution” (Svědek obţaloby, 1957). Velmi často cestovala a pořádala koncerty v Jiţnì Americe, Kanadě, Španělsku, Velké Británii, USA, Izraeli, Francii, Portugalsku, Itálii, Austrálii, Mexiku, Polsku, Švédsku, Jiţnì Africe, Japonsku.

V létě roku 1961 v Hollywoodu natočila film „Judgment at Nuremberg“ (Norimberský proces). Ve stejném roce Ernst Hamingway16 spáchal sebevraţdu, coţ Marlene velmi zasáhlo, neboť byli blìzkými přáteli. Marlene začala mìt zdravotnì potìţe od roku 1964, ale odmìtala navštìvit lékaře.

14RIVA, Maria. Moje matka Marlene Dietichová. 1.vyd. Praha: Ikar, 2000, 428 s. ISBN 80-7202-626-7. 15Burt Bacharach byl na jaře 1970 oceněn dvěma cenami Akademie hudby. 16S Ernestem Hamingwayem se seznámila na jedné ze svých cest do zahraničì.

27 - Nakonec ji však jejì zdravotnì stav donutil vyhledat lékařskou pomoc a bylo jì diagnostikováno zúţenì dolnìch tepen, a důsledkem toho byl špatný oběh krve v dolnìch končetinách. I přes trvajìcì zdravotnì potìţe stále koncertovala a vystupovala v klubech a kabaretech. Dne 24. dubna 1964 uskutečnila koncertnì program v Johanesburgu v Jiţnì Africe. Dále absolvovala turné po Austrálii a v roce 1967 dobyla Dietrichová Broadway. V tomto obdobì Marlene uţ brala drogy, propadala alkoholu a hodně kouřila. Zdravotně na tom uţ byla velmi špatně. Občas při odletech a přìletech na vystoupenì potřebovala kolečkové křeslo. Koncem roku 1967 v prosinci zemřel reţisér Josef von Sternberg. Následovalo turné po Spojených státech a Velké Británii. Dne 7. listopadu účinkovala na koncertě v Marylandu na předměstì Washingtonu. Dirigentem tohoto představenì byl Stan Freeman.Při vystoupenì nešťastnou náhodou spadla do orchestřiště a způsobila si trţnou ránu. Marlene i přes své zraněnì trvala na tom, ţe se vystoupenì v Montrealu zúčastnì. Maria se tedy vrátila do Londýna a Marlene pokračovala v sérii svých vystoupenì aţ do San Francisca. O dva roky později, roku 1976 v Sydney, si zlomila stehennì kost, a poprvé za svoji kariéru zrušila představenì, neboť musela být hospitalizována na několik měsìců v nemocnici. Po propuštěnì z nemocnice pokračovala ve svých turné po USA a Kanadě.

Jejì filmovou derniérou byl film „Schöner Gigolo, armer Gigolo“ („Krásný gigolo, ubohý gigolo“) z roku 1979.

Od prvnì návštěvy Francie byla Marlene kritizována francouzským tiskem za nošenì pánského oblečenì. Filmové kritiky neuznávala a bylo jì ve skutečnosti úplně jedno, co o nì kritici pìšì. Dietrichová celý ţivot vynikala instinktivnìm citem pro ušlechtilost. Marlene působila nejen jako herečka, velkým vzorem pro ni byla herečka Mae Westová, ale řadu let působila také jako skvělá šansoniérka. Bohuţel o jejì kariéře šansoniérky mnoho informacì nenì. Marlene však byla známá jako zpìvajìcì herečka a sex symbol s dlouhýma nohama dvacátého stoletì.

28 - Poslednì léta svého ţivota strávila ve svém nejmilejšìm městě, v Pařìţi. Ve svém pařìţském bytě ţila v ústranì a byla v kontaktu se svými přáteli a rodinou pouze telefonicky a prostřednictvìm korespondence. S okolnìm světem jiţ nekomunikovala. Zemřela 6. května 1992. Je pochována v Berlìně ve Friedenau.

3.1.1. Poslech

Při poslechu pìsnì, které nazpìvala Marlene Dietrichová, jsem byla velmi zklamaná. Pìsně samy o sobě jsou melodické a pro mě jako zpěvačku velmi zajìmavé. Marlene měla opravdu krásnou barvu hlasu a přìjemnou na poslech. Ale jejì zpěv na mě působì suše, pěvecký výraz, o který se Marlene pokoušì, mě jako posluchačku rušì. Samotný zpěv je holý, nevýrazný, působì jako polo-mluvený, scházì mi v pìsnìch určité napětì a procìtěnost. Zpěv můţe působit aţ monotónně.

3.1.2. Diskografie17

Alba

1952 Marlene Dietrich Overseas Lilli Marlen, Mean To Me, Annie Doesn't Live Here Anymore, The Surrey With The Fringe On Top, Time On My Hands, Taking A Chance On Love, Miss Otis Regres, I Couldn't Sleep A Wink Last Night

1953 Ditrich in Rio Look Me Over Closely, You're the Cream in My Coffee, My Blue Heaven, Boys in the Backroom, Lied Ist Aus (Frag' Nicht Warum Ich Gehe), Je Tire Ma Révérence, Alright, Okay, You Win, Makin' Whoopee, I've Grown Accustomed to Her Face, One for My Baby (And One More for the Road), Maybe I'll Come Back, Luar Do Serto

17 Marlene Dietrich. Discogs™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2007-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.discogs.com/artist/Marlene+Dietrich

29 - 1954 Marlene Dietrich Album: Live at the Cafe de Paris Introduction by Noel Coward, Vie en Rose, Boys in the Backroom, Lazy Afternoon, Lola, Look Me Over Closely, No Love, No Nothin', Laziest Gal in Tlen, Johnny, Lili Marlene, Falling in Love Again, Too Old to Cut the Mustard, Baubles, Bangles and Brada, Guy What Takes His Time, Peter, Dot's Nice, Donna Figur, Makin' Whoopee, I've Grown Accustomed to Her Face, One for My Baby (And One More for the Road), Lied Ist Aus (Frag' Nicht Warum Ich Gehe)

1959 Lili Marlene Lili Marlene, Mean To Me, The Hobellied, Annie Doesn't Live Here Anymore, You Have My Heart, The Surrey With The Fringe On Top, Time On My Hands, Taking A Chance On Love, Must I Go, Miss Otis Regres, You Have Taken My Soul, I Couldn't Sleep A Wink Last Night

1960 Wiedersehen Mit Marlene Ich Bin Von Kopf Bis Fuss Auf Liebe Eingestellt, Ich Bin Die Fesche Lola, Wer Wird Denn Weinen, Mein Blondes Baby, Peter, Allein, Wenn Ich Mir 'Was Wünschen Dürfte, Johnny, Wenn Du Geburtstag Hast, Marie-Marie, Lili Marlen, Ich Weiss Nicht, Zu Wem, Ich Gehöre Ich Hab' Noch Einen Koffer In Berlin, Kinder,Heut' Abend Ein Richtiger Mann

1960 Marlene Look Me Over Closely, You're The Cream In My Coffee, My Blue Heaven, The Boys In The Backroom, Das Lied Ist Aus, Je Tire La Reverence, Well All Right, B1 Makin' Whoopee!, I've Grown Acustomed To Her Face, One For My Baby, I Will Come Back Again, Luar Do Sertao

30 - 1964 Marlene Dietrich in London I Can't Give You Anything But Love, Laziest Gal in Tlen, Shir Hatan, Vie en Rose, Johnny, Go 'Way from My Windows, Allein in Einer Großen Stadt, Lili, Lied Ist Aus (Frag' Nicht Warum Ich Gehe), LolaHollander, I Wish You Love, Marie Marie, Honeysuckle Rose, Falling in Love Again

1979 The Magic Of Marlene Ditrich Ich Bin Von Kopf Bis Fuss Auf Liebe Eingestellt (Falling In Love Again), Wenn Die Soldátem, Mein Blondes Baby, Paff, Der Zauberdrachen (Puff, The Magic Dragon), Allein In Einer Grossen Stadt (Alone), Der Trommelmann (The Little Drummer Boy), Cherche La Rose, Where Have All The Flowers Gone (English Version), Ich Bin Die Fesche Lola (Lola), Die Antwort Weiss Ganz Allein Der Wind (Blowin' In The Wind), Jonny, Wenn Du Geburtstag Hast (Johnny), In Den Kasernen, Ich Weiss Nicht Zu Wem, Ich Tenore, Lili Marlen (Lili Marlene), Peter Sag Mir Wo Die Blumen Sind (Where Have All The Flowers Gone)

Další alba  Lola (Itáli, 1982)  Lili Marlene (1984)  Disque D´Or (Francie, 1984)  Lili Marlene (1989)  Die Dreigroschenoper / Berlin 1930 (1990)  Marlene Dietrich – 1928-1933 (Francie, 1990)  Marlene Dietrich In London (1992)

3.1.3. Hudební vydavatelství

 Remember  Decca  Columbia  Collectors Series  DRG

31 -  Koch International  Daydream  Kapitol  Columbia Records  Philips  Electrola  His Master´s Voice  Joker  Nostalgia  EMI Music  Taldec Classic

3.1.4. Ukázka textů18

Sag mir wo die Blumen sind Řekni, kde ty kytkou jsou Český překlad - Eduard Krečmar

Sag mir wo die Blumen sind, wo sind sie Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nimi geblieben? Sag mir wo die Blumen sind, mohlo stát? Řekni, kde ty kytky jsou, was ist geschehen? kde mohou být?

Sag mir wo die Blumen sind, Mädchen Dìvky je tu během dne, otrhaly do jedné. pflückten sie geschwind. Wann wird Kdo to kdy pochopì? Kdo to kdy man je verstehen? Wann wird man je pochopì? verstehen? Sag mir wo die Mädchen sind, wo sind Řekni, kde ty dìvky jsou, co se asi mohlo sie geblieben? Sag mir wo die Mädchen stát? Řekni, kde ty dìvky jsou, kde sind, was ist geschehen? mohou být?

18Dietrich Marlene-Sag mir, wo die Blumen sind. Karaoketexty.cz [online]. Copyright, 2007 - 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.karaoketexty.cz/texty.../dietrich-marlene/sag-mir-wo-die-blume...

32 - Sag mir wo die Mädchen sind Männer Muţi si je vyhlédli, s sebou domů nahmen sie geschwind. Wann wird man odvedli. Kdo to kdy pochopì? Kdo to je verstehen? Wann wird man je kdy pochopì? verstehen? Sag mir wo die Männer sind, wo sind sie Řekni, kde ti muţi jsou, co se k čertu geblieben? Sag mir wo die Männer sind, mohlo stát? Řekni, kde ti muţi jsou, kde was ist geschehen? mohou být?

Sag mir wo die Männer sind Zogen fort, Muţi v plné polnì jdou, do války zas je der Krieg beginnt. Wann wird man je zvou. Kdo to kdy pochopì? Kdo to kdy verstehen? Wann wird man je verstehen? pochopì?

Sag wo die Soldaten sind, wo sind sie A kde jsou ti vojáci, co se tady mohlo geblieben? Sag wo die Soldaten sind, stát? A kde jsou ti vojáci, kde mohou was ist geschehen? Sag wo die Soldaten být? Řada hrobů v zákrytu Meluzìna sind Über Gräben weht der Wind. Wann kvìlì tu. Kdo to kdy pochopì? Kdo to wird man je verstehen? Wann wird man kdy pochopì? je verstehen? Sag mir wo die Gräber sind, wo sind sie Řekni, kde ty hroby jsou, co se s nimi geblieben? Sag mir wo die Gräber sind, mohlo stát? Řekni, kde ty hroby jsou, was ist geschehen? Sag mir wo die kde mohou být? Co tu kytek rozkvétá Gräber sind Blumen wehen im Od jara do léta. Sommerwind. Kdo to kdy pochopì? Kdo to kdy Wann wird man je verstehen? Wann pochopì? wird man je verstehen? Sag mir wo die Blumen sind, wo sind sie Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nimi geblieben? Sag mir wo die Blumen sind, mohlo stát? Řekni, kde ty kytky jsou, was ist geschehen? Sag mir wo die kde mohou být? Dìvky je tu během dne Blumen sind Mädchen pflückten sie otrhaly do jedné. Kdo to kdy pochopì? geschwind. Wann wird man je Kdo to kdy pochopì? verstehen? Wann wird man je verstehen?

33 - 3.2. Jacques Brel

Jacques Romain Georges Brel se narodil 8. dubna 1929 v Belgii jako syn majitele textilnì továrny v brabantském městě Schaerbeeku nedaleko Bruselu. Po škole začal pracovat v otcově továrně. Práce obchodnìka nebyla jeho ţivotnìm snem a cìlem – tìm byla hudba. Brel byl velmi sečtělý, naučil se hrát na klavìr, také na kytaru a velmi rád zpìval. Odešel do Pařìţe, aby se stal zpěvákem. Jeho pěvecké začátky však byly velmi těţké, protoţe Pařìţ byla plná pìsničkářů. Pro Brela nastalo tvrdé obdobì, ţil v bìdě, ale domů si o penìze nikdy nenapsal. Zpìval všude, kde se dalo, na nároţìch, dobročinných koncertech, i v nemocnicìch. Jeho pìsničky byly málo rozverné a aţ přìliš moralistické. Posluchači však o moralizovánì nestáli. Za rok to Brel vzdal a vrátil se domů. Do roka se ale vrátil zpět do Pařìţe a byl pevně rozhodnut, ţe uţ napořád. Začal usilovně pracovat, celé dny cvičil a skládal pìsně u klavìru, po večerech vystupoval, za velmi nìzký plat, v kabaretech. Tam si jej také poprvé všimli kritici, kteřì prohlásili, ţe je sentimentálnì, hrozně ošklivý a hlavně didaktický – ve svých textech prý jen káţe a poučuje.

Brel později začal studovat kompozici a vìce se věnoval zpěvu, naučil se tak správně pracovat se svým hlasem. Skládal nové pìsně, předělával staré, ale úspěch stále nepřicházel. Prvnì čtyři roky ţil v bìdě. Občas vystupoval na prknech známých pařìţských divadel či kabaretů. Roku 1957 dostal Brel moţnost nahrát svou prvnì malou desku. Tuto přìleţitost mu zprostředkoval Jacques Canatti.19 Deska ale neměla úspěch. Do konce šedesátých let Brel svědomitě pracoval na své pěvecké „kariéře“. Občas zaskakoval – nejprve v „Bobinu“ za F. Lemarqua a pak dokonce v „Olympii“ za Marlene Dietrichovou. Prvnì úspěch tak přišel nečekaně. V následujìcìch letech pracuje ještě vìce neţ předtìm. Literárnì kritika si všimla, ţe většina Brelových textů se dala dobře čìst jako samostatné básně bez hudebnìho podbarvenì. Brel posléze dobyl „Olympii“, ale i dalšì jeviště v Evropě i jinde. V roce 1964 byl na vrcholu slávy.

19Umělecký vedoucì a hudebnì producent. Spolupracoval s dalšìmi slavnými osobnostmi: Edith Piaf, Charles Trenet, Charles Aznavour a dalšì.

34 - Pak uţ následovala velká zahraničnì turné, řada cen, a později i únava z přìliš častého vystupovánì (roku 1966 jich absolvoval 323). Stal se slavným v mnoha zemìch a jeho pìsně byly překládány do mnoha jazyků. Brel raději skládal, neţ zpìval, ale nechtěl se vzdát veřejného vystupovánì. Koncem roku 1967 oznámil, ţe končì s vystupovánìm a bude se věnovat pouze skladbě a veršům. Koncem šedesátých let ztvárnil několik filmových rolì („Riziko povolánì“, „Vrazi pořádku“, „Můj strýček Benjamin“, „Dotěrný chlap“), dokonce s úspěchem hostoval v roli Dona Quijote v muzikálu „Muţ jménem La Mancha“. Pak se ale rozhodl odejìt do ústranì a odstěhoval se na malý ostrůvek Hiva Oa, který je součástì souostrovì Markézy ve Francouzské Polynésii v Tichém oceánu. Koupil si zde malé, staré, vyřazené letadlo a podnikal s nìm dobrodruţné lety nad hladinou oceánu. Po nějaké době dokonce obdrţel povolenì zajišťovat pravidelné letecké spojenì mezi dvěma řìdce navštěvovanými ostrůvky.

Občas se musel ještě vrátit do Evropy, protoţe mu roku 1973 lékaři diagnostikovali rakovinu plic, a proto navštěvoval sanatorium ve Švýcarsku. Při jedné z jeho návštěv ho přemluvili, aby natočil po desetileté pauze gramofonovou desku. Po dlouhém obdobì, kdy byl odloučen od civilizace, vyšla jeho poslednì deska koncem roku 1977. Tato deska měla vìc neţ milion objednávek dřìv, neţ byla uvedena na trh. Po dlouhém vyjednávánì přijal Brel na sklonku léta roku 1978 ve svém domě na Markézách štáb belgické televize, která o něm chtěla natočit dokumentárnì film.

Některé Brelovy básně a pìsně, které natočil ke konci ţivota, obsahujì texty o stárnutì, o rakovině a o smrti. Zemřel 9. řìjna 1978 v Pařìţi ve věku 49 let na rakovinu plic. Jeho tělo bylo převezeno do Francouzské Polynésie a pohřbeno na malém hřbitově s dřevěnými křìţi na břehu moře.

Francouzský šanson je plný barev a Brelovy pìsně představovaly jednu z těchto barev. Tu, která občas zneklidňuje svou temnotou, hloubkou, přemýšlivostì a nespokojenostì, ale také svou radostì, láskou a touhou po ţivotě.

35 - 3.2.1. Poslech

Při svém pěveckém projevu se Brel hodně opìrá o text a zaměřuje se také na emoce. Pìsně nejsou rozsahově náročné, a často obsahujì i pasáţe na jednom nebo dvou tónech. Melodika nenì komplikovaná, je spìše uzpůsobena k „vyprávěnì přìběhů“. Jeho zpěv je velmi energický, a na videìch je moţno pozorovat jeho výraznou mimiku a gestikulaci, kterými dokresluje celou pìseň. Svým zpěvem dokáţe posluchače nejenom zaujmout, ale také ho umì vtáhnout do přìběhu, o kterém zpìvá, aniţ bychom museli znát text. Hudba bývá vyuţita jako podbarvujìcì prostředek nebo také slouţì k prohloubenì emočnìho procìtěnì.

3.2.2. Diskografie20

Alba

1954 Grand Jacques La haine, Grand Jacques, Il pleut, Le diable "ca va", Il peut pleuvoir, Il nous faut retardér, Le fou du roi, C´est comme ca, Sur la place, S´il te faut, La Bastile, Priere paienne, Il y a, La foire, Sur la place

1957 Quand on n´a que l´amour Quand on n´a que l´amour, Qu´avons nous fait, bonnes gens, Les pieds dans le ruisseau, Pardons, La bourrée du celibataire, L´air de la Borise, Saint-Pierre, J´en appelle, Heureux, Les blés, Quand on n´a que l´amour

20Jacques Brel. Osobnosti.cz [online]. Copyright, 2002-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: diskografie.osobnosti.cz/jacques-brel

36 - 1958 Au printemps Demain l´onse marie, Au printemps, Je ne sais pas, Le kolonel, Dors ma mie, La lumiere jaillira, Dites, si c´etait vrai, L´homme dans la cite, Litanies pour un retour, Voici, Voir, L´aventure, Dites, si c´etait vrai

1959 La valse a mille temps La valse a mille temps, Seul, La dame patroness, Je t´aime, Ne me quitte pas, Les flamandes, Isabele, La mort, La tendresse, La colombe

1962 a l´ Olympia Les prenoms de Paris, Les bourgeois, Les paumes du petit matin, Les flamandes, La statue, Langra, Marieke, Les biches, Madeleine, Les singes, L´ivrogne, La valse a mille temps, Ne me quitte pas, Le moribond, Quand on n´a que l´amour

1962 Les bourgeois Les bourgeois, Les paumes du petit matin, Le plat pays, Langra, Une ile, Madeleine, Bruxelles, Chansons sans parole, Les biches, Le caporal casse-pompon, La statue, Rosa, Il neige sur liege, Pourquoi faut-il que les hommes s´ennuient

1963 Les bonbons Les bonbons, Les virus, La parlére, Le dernier repas, Titine, Au suivant, Les toros, La Fanette, J´aimais, Les filles et les chiens, Les bigotes, Les fenetres, Quand maman reviendra, Les amants de coeur

1964 a l´Olympia II Amsterdam, Les timides, Le dernier repas, Les jardins du casino, Les virus, Les toros, Tango funebre, Le plat pays, Les bonbons, Mathilde, Les bigotes, Les bourgeois, Jef, Au suivant, Madeleine

37 - 1966 Ces gens-la Ces gens-la, Jef, La chanson de Jacky, Les bergers, Le tango funebre, Fernand, Mathilde, L´arge idiot, Grand-mere, Les desesperes, Le plat pays, Rosa, Les bourgeois, De nuttelozen van de nacht (Les paumes du petit matin)

1967 Jacques Brel 67 Mon enfance, Le cheval, Mon pere disait, La...la...la, Les coeurs tendres, Fils de..., Les bonbons 67, La chanson des vieux amants, A jeun, Le gaz, Les moutons

1968 J´arrive J´arrive, Vesoul, L´ ostendaise, J suis un soir d´ete, Regarde bien, petit, Comment tuer l´amant de sa femme quand on a ete ele, L´eclusier, Un infant, La biere, La chanson de Van Horst, L´enfance

1972 Ne me quitte pas Ne me quitte pas, Marieke, On n´oublie rien, Les flamandes, Les prenoms de Paris, Quand on n´a que l´amour, Les biches, Le prochain amour, Le moribond, La valse a mille temps, Je ne sais pas

1977 Les Marquises Jaures, La ville s´endormait, Vieillir, Le bon dieu, Les f..., Orly, Les remparts de Varsovie, Voir un ami pleurer, Knokke-le-zoute tango, Jojo, Le Lion, Les Marquises, Sans exigences, Avec elegance, Mai 40, L´amour est mort, La cathedrale

38 - 3.2.3. Ukázka textů21

Dans le Port d Amsterdam V přístavu Amsterdam Český překlad Jiří Dědeček

Dans le port d'Amsterdam, y'a des V přìstavu Amsterdam, tam námořnìci marins qui chantent des rêves qui les v pìsnìch zpìvajì, co si vysnì na celý hantent au large d'Amsterdam. Amsterdam.

Dans le port d'Amsterdam, y'a des V přìstavu Amsterdam, tam námořnìci marins qui dorment. Comme des spì. Jak sloupy z obou stran lemujì oriflammes le long des berges mores. nábřeţì. Dans le port d'Amsterdam, y'a des V přìstavu Amsterdam, tam námořnìci marins qui meurent. Pleins de bières et hynou. Pro pivnì melodram s úsvitem de drames aux premières lueurs. nad krajinou. Mais dans l'port d'Amsterdam y'a des Ale v přìstavu Amsterdam se námořnìci marins qui naissent, dans la chaleur rodì, neţ je ţár vyprovodì na širý oceán. épaisse des langueurs océanes.

Dans le port d'Amsterdam, y'a des V přìstavu Amsterdam, tam námořnìci marins qui tangent. Sur des nappes trop jedì. Blyštivá těla sledì z bělostných blanches des poissons ruisselants ils rukou dam a zuby vycenì, ţe by vous montrent des dents, a croquer la překousli lunu, jak štìstko za korunu i fortune á décroisser la lune á bouffer. lano kotevnì.

Des haubans et ça sent la morue, jusque Treskou to zavane a cosi sevře srdce, jak dans l' coeur des frites. Que leurs gross' jejich velké ruce. Nic vìc se nestane, v mains invitent á revenir en plus, puis se smìchu se zvedajì, hlučnì jak bouře jsou,

21 Jacques Brel:Amsterdam. EStranky.cz: Kum apem a, apem beba... [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: Jacques Brel. Osobnosti.cz [online]. Copyright, 2002-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: diskografie.osobnosti.cz/jacques-brel

39 - lèvent en riant dans un bruit de tempête poklopce zapìnajì, s řìhánìm odejdou. referment leur braguette et sortent en rotant. Dans le port d'Amsterdam, y'a des V přìstavu Amsterdam, tam námořnìci marins qui dansent en se frottant la tančì a třou své pupky samčì o oblá panse sur la panse des femmes. Et ils břicha dam. A točì se a tančì jak slunce tournent et ils dansent comm' des soleils chrlìcì, tón kulhá ulicì a harmonika jančì. crachés, dans le son déchiré d'un Jsou prohnuti jak most, jak propadajì accordéon rance. Ils se tordent le cou smìchu. Kdyţ náhle tančì v tichu Pour, mieux s'entendre rire. Jusqu'à c' akordeon má dost zu plni váţných gest que tout-à-coup L'accordéon empire, A kaţdý s hrdou tvářì aţ do svìtánì pařì alors d'un geste grave. Alors d'un regard v blednoucìm svitu hvězd. fier ila ramènent leur batave jusqu'en pleine lumière.

Dans le port d'Amsterdam, y'a des V přìstavu Amsterdam, tam námořnìci marins qui boivent at qui boivent. Et pijì a pijì znovu a pijì. A pijì dál a dál. reboivent et qui reboivent encore. Ils Připijì na zdravì děvek z Amsterdamu A boivent à la santé des putains nebo z Hamburku. d'Amsterdam d'Hambourg ou d'ailleurs. Enfin ils boivent aux dames, qui leur A na kaţdou tu dámu, která jim dá svou donnent leur joli corps Qui leur donnent čest a svoje krásné tělo. Za zlato dá se leur vertu. Et pour une pièce en or, et svést, a kdyţ uţ jsou jak dělo v té chvìli quand ils ont bien bu se plantent le nez nádherné, pak vzhůru k nebi močì a já au ciel Se mouch'nt dans les étoiles et ils mám slzy v očìch pro ţeny nevěrné. pissent comm' je plejte sur les femmes infidèles Dans le port d'Amsterdam V přìstavu Amsterdam Dans le port d'Amsterdam. V přìstavu Amsterdam

40 - La chanson des vieux amants 22 Píseň starých milenců Český překlad Jiří Dědeček

Bien sûr, nous eûmes des orages Vingt Co bouřì prošlo mezi námi, kdyţ láska ans d`amour, c`est l`amour fol. Mille šìlì dvacet let. Tisìckrát jsem si balil fois tu pris ton bagage, mille fois je pris krámy, tisìckrát chtěla si odletět. Tady to mon nevol. Et chaque meuble se slyšel kaţdý kout těch řečì nikam souvient dans cette chambre sans odnikud a pak těch vichřic aţ bůh bránì. berceau des éclats des vieilles tempêtes Stačì si jenom vzpomenout, ztratila jsi plus rien ne ressemblait à rien. Tu avais na čas vody chuť a já zase chuť perdu le goût de l`eau et moi celui de la k dobývánì. conquête.

Mais mon amour, mon doux mon tendre mon merveilleux amour de l`aube claire Ó lásko má, má sladká něţná lásko jusqu`à la fin du jour je t`aime encore tu zázraků, do nových svìtánì i soumraků já sais je t`aime. mám tě rád a chci mìt stále. Moi, je sais tous tes sortilèges tu sais Ty poznáš, kdy mi oči vzplanou a já tvá tous mes envoûtements tu m`as gardé de kouzla všecka znám, bdělas nad mými pièges en pièges je t`ai perdue de temps kroky stranou a já tě ztrácel tu a tam. Já en temps. Bien sûr tu pris quelques vìm, ţe přišel ten či ten, noc bývá amants il fallait bien passer le temps il dlouhá, dlouhý den, kdyţ roztouţené faut bien que le corps exule. Finalement tělo velì. Však dìky tomu nakonec, finalement il nous fallut bien du talent zvládli jsme aspoň jednu věc zestárnout, Pour être vieux sans être adultes. jako nedospělì.

Oh, mon amour, mon doux mon tendre mon merveilleux amour, de l`aube claire Ó lásko má, má sladká něţná lásko jusqu`à la fin du jour je t`aime encore. zázraků, do nových svìtánì i soumraků já Tu sais, je t`aime et plus le temps nous mám tě rád a chci mìt stále. Vţdyť, jak fait cortège et plus le temps nous fait se náš čas připozdìvá a vtahuje nás jako

22No coment...: Jacques Brel. BOWTIE. Bowtie.blog.cz [online]. Copyright, Jyxo s.r.o., 2005-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: bowtie.blog.cz/0711/jacques-brel-d

41 - tourment mais n`est-ce pas le pire piège vìr, tu pro milence v sobě skrývá Que vivre en paix pour des amants Bien nejhoršì z nástrah - klid a mìr Ty sice sûr tu pleures un peu moins tôt Je me šetřìš slzami a já jsem zřìdka rozerván a déchire un peu plus tard. Nous kaţdý mìň tajì to svoje. Hra náhod uţ je protégeons moins nos mystères on laisse za námi a zrádný pramen zasypán dál, moins faire le hasard on se méfie du fil ale zuřì něţné boje. de l`eau, mais c`est toujours la tendre guerre.

Oh, mon amour, mon doux mon tendre mon merveilleux amour, de l`aube claire Ó lásko má, má sladká něţná lásko jusqu`à la fin du jour Je t`aime encore tu zázraků, do nových svìtánì i soumraků já sais je t`aime. mám tě rád a chci mìt stále.

42 - 3.3. Gilbert Bécaud

Gilbert Bécaud byl zpěvákem, který hrál celým tělem a gesty. Byl skvělým pianistou a působil také jako aranţér, dramaturg a reţisér. Na jevišti byl neustále v pohybu, stál za piánem, nebo se posadil na okraj jeviště, aby byl blìţe k posluchačům. Ne nadarmo ho přezdìvali „Pan 100 000 voltů“. Hlásil se k operetnì tradici, výborně hrál, zpìval i tančil. Byl dobrým hudebnìkem a nápaditým skladatelem, ale texty si nikdy sám nepsal. Dokázal si s pìsničkou pohrát a proţìt ji po způsobu šansoniérů. Jeho hlas spìše vyprávěl, neţ v pravém smyslu zpìval.

Gilbert se vlastnìm jménem jmenoval Francois Gilbert Silly23 a narodil se v jihofrancouzském přìstavu Toulánu. Do svých patnácti let ţil v Nizze, kde začal studovat na konzervatoři. Jako mladý hoch se věnoval výhradně klasické hudbě a skládal symfonie. Sloţil dokonce i dvě oratoria a mnoho skladeb pro komornì orchestry. Touţil se stát dobrým hudebnìkem. Po roce 1942 se s rodiči odstěhoval do Pařìţe.

V necelých sedmnácti letech uţ bojoval v ilegálnìm hnutì odporu proti německým okupantům a stal se spojovacìm důstojnìkem pro styk s americkou armádou. Po válce sloţil hudbu k několika krátkým filmům. Do svých 23 let hrál v baru, od roku 1950 po dobu dvou let doprovázel zpěváka Jacquese Pillse, který ho poţádal, aby s nìm odjel do Spojených států jako jeho doprovázeč. Procestovali spolu Severnì i Jiţnì Ameriku, kde si také Gilbert zkusil vystupovat sám. Později se Pills oţenil s Edith Piaf a představil jì svého přìtele Gilberta Bécauda. Edith nazpìvala Gilbertovi jednu pìsničku a Bécaud se tak stal známým také jako skladatel. Od roku 1953 uţ zpìval sám. Začal skládat své prvnì šansony a texty mu k nim psal Pierre Delanoe, jeho v té době budoucì textař.

Kdyţ se v roce 1952 vrátil z Ameriky do Pařìţe, seznámila ho Edith Piaf s básnìkem Louisem Amadem.

23Bécaud je dìvčì přìjmenì jeho matky, vystupoval tak pod jménem Francois Bécaud. Definitivnì podoba jeho image vznikla na počátku 50 let a stal se tak Gilbertem Bécaudem.

43 - Tomu se Bécaudova hudba velice lìbila a hned mu dal dva ze svých nejlepšìch textů: „Les Croix“ (Křìţe) a „Mes Mains“ (Mé ruce). Tìm zìskal Gilbert dalšìho textaře. Zpěváci za Bécaudem začali chodit pro pìsničky, ale Gilbert chtěl svoje pìsně začìt zpìvat sám. V tom mu pomohla společnost Pathé-Marconi, která s nìm uzavřela smlouvu na jeho desky. Zároveň ho Bruno Coquatrix pozval, aby vystoupil v „Olympii“. Roku 1953 začal tedy svoji pěveckou kariéru. Bylo mu v té době šestadvacet let. Po roce 1954 mu byla udělena „Velká cena francouzského gramo- průmyslu“. Zpìval uţ téměř po celém světě včetně sálu Newyorské filharmonie a divadla „Longacre“ na Broadwayi. Proslavily ho předevšìm pìsně „Le jour ou la pluie vindra“ (Den, kdy se vrátì déšť), „Ľorange“ (Pomeranč), „Nathalie“ – hudebnì vzpomìnka na ruskou tlumočnici, která ho provázela po Moskvě, hit jara 1967 „Ľimportant c´est la rose“ (Růţe kvetou dál), „Et maintenant“ (Co bude dál). Tato pìseň s anglickým textem („Chat Now My Love“) se stala jednìm z nejhranějšìch repertoárových čìsel světových zpěváků.

Jeho zpěv byl směsicì protikladů. Měl nedostatek hlasové rezonance, kromě vysokých okrajových tónů byl proto neznělý. Zpěvnost jde také stranou a dokonce i rytmus se často nekryje s doprovodem. Na druhé straně však dokázal vyjádřit hlasově přesně to, co mu hudba nabìzela. Jeho stránka pěvecké osobnosti stavěla téměř výhradně na rozumu a byla výsledkem jeho značného hudebnìho vzdělánì, všestranné inteligence a výjimečné, účinné pracovitosti. Se svým hudebnìm manaţerem, pianistou a aranţérem Raymondem Bernardem spolupracoval vìc neţ patnáct let. Při svých vystoupenìch dělal to, co je vlastnì kaţdému zpěvákovi z kabaretu – rukama dokresloval obsah textu, hodně gestikuloval, volně přecházel ze zpěvu do diskuse s publikem, chodil prostředkem sálu, roztančil se. Kaţdou sezónu měl nový program.

Vystupoval také v televizi. Průběh zkoušek na jeho televiznì show byl velmi náročný; zkoušelo se od rána aţ do chvìle, kdy byl čas se připravit na přìmý přenos jeho show. Kaţdý jeho program přinášel prakticky všechno od revolučnì pìsně přes jemnou poezii ke grotesce, od váţného šansonu s jìmavým obsahem aţ k rozpustilosti. V jeho pìsnìch byla láska mnohem obecnějšì, optimističtějšì a taky hřejivějšì, v jeho šansonech byl ţivot krásný i se všemi svými těţkostmi.

44 - Kdyţ zrovna nekomponoval, věnoval se svým konìčkům, coţ bylo fotografovánì, závodnì auta, létánì a své rodině.Bécaud byl ţenatý, měl tři děti (dva syny a dceru) a s celou rodinou ţil ve staré zámečku v Chasnay poblìţ Versailles.

Kaţdá jeho nová gramofonová deska byla k dostánì na celém světě. Kaţdá televize se doslova rvala o smlouvu s nìm. Jeho skladby měly milióny výtisků.

V roce 1956 dostal svou prvnì filmovou roli. V té době začìnal skládat operu, kterou za pět let dokončil. Jmenovala se „Opera z Aranu“ a slavnostnì premiéru měla na podzim roku 1956. Měla mnoho reprìz. V roce 1959 napsal hudbu k filmu „Babeta“, kde si vedle Brigitte Bardot, zahrál hlavnì roli.

V roce 1965 odletěl vystupovat do Moskvy. Sovětské posluchače uchvátil předevšìm svoji pìsnì „Nathalie“. Kromě toho podnikl mnoho uměleckých zájezdů, absolvoval dlouhodobá turné do Bulharska, Kanady, Polska, do USA, západnìho Německa i do Japonska, všude si zìskal obdivovatele a všude rostla jeho popularita a sláva. Vrcholným obdobìm jeho kariéry byl rok 1966, kdy vystupoval nepřetrţitě plných šest týdnů se svým vlastnìm samostatným programem v pařìţské „Olympii“.

Sloţil vìce neţ tři sta pìsnì a většinu z nich také sám zpìval a nahrál. Jeho pìsně zpìvaly napřìklad i Edith Piaf, Marlene Dietrichová a Cateriny Valenteová. Uspořádal také několik dobročinných koncertů, napřìklad na postavenì a financovánì domova pro ochrnuté děti. Pokud při nějakých dobročinných vystoupenìch obdrţel honorář, vţdy ho věnoval na dobročinné účely.

Gilbert Bécaud byl představitelem modernìho francouzského šansonu. Celou řadu let měl vlastnì hudebnì soubor, jehoţ členy byli: klavìrista a varhanìk (Gilbert Sigrist), kytarista (Pierre Don-Ragon a Willy Katz), basa (Hubert Tissier) a bicì (Pierre Lamarchand). Vše měl v reţii Bécaudův bratr Jean Silly. Měl také speciálnìho mistra zvuku Horsta D. Wiese. Ve svých vystoupenìch dokázal rozehrát širokou škálu nálad, od nejváţnějšìch aţ k nespoutanému uličnictvì.

45 - Texty jeho pìsnì majì vesměs značnou básnickou hodnotu a jejich poetičnost koresponduje s hudebnìm výrazem, napřìklad na text Louise Amadea šanson „C´etait mon copan“ (Byl to můj druh, můj přìtel), na dalšì jeho text sloţil Baladu o komediantech, dalšìm textem Louise Amadea je pìseň, ve které zaznìvaly španělské rytmy vyprávějìcì o býčìch zápasech, o vznětlivé náladě diváků – „La Corrida“. Pracoval s mnoha textaři, napřìklad Maurice Vidalin napsal text k překrásnému šansonu „Le Bateau blanc“ (Bìlý koráb), Pierre Delanoe je autorem pìsně „Den, kdy se vrátì déšť“, „Varšavský klavìrista“, „Et maintenant“ („A nynì“ nebo také „Co bude dál“). Jako skladatel obsáhl širokou oblast repertoáru od prosté pìsně aţ k symfonickým dìlům, dokonce i k opernì tvorbě. Celá jeho činnost je poznamenána stálým hledánìm nových inspiracì pro nové pìsně, neobyčejným elánem a neúnavou pracì, která nezná odpočinku. Byl prvnì velkou hvězdou nově otevřené „Olympie“ a hostoval zde kaţdoročně.

3.3.1. Poslech

Samotný Bécaudův zpěv mě ničìm zvlášť nezaujal. Samotné pìsně jsou různorodé a zajìmavé. Hudba je opravdu velmi krásná a propracovaná, přìjemně se poslouchá a posluchače zaujme vìce, neţ samotný Bécaudův zpěv. Jeho pěvecký projev na mě působì jednotvárně, ale ne monotónně. Jeho hlas nemá dostatek rezonance, přesto dokáţe za pomoci hudby ztvárnit řadu nálad.

3.3.2. Diskografie24

Alba

1954 Le Tour de Chant de Gilbert Bécaud A L'Olympia Un Nouveau Printemps Tout Neuf, Passe Ton Chemin, C 'Etait po. Copan, Ca, Les Enfants Oubliés, Laissez Faire, Laissez Dire, Pauvre Pêcheur, Viens, Je Veux Te Dire Adieu, Quand Tu Danses

24Gilbert Bécaud Discography at Discogs. Discogs™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.discogs.com/artist/Gilbert+Bécaud

46 - 1964 Gilbert Bécaud All"Olympia Heureusement Y'a Les Copains, Si J'Avais Une Semane, Trop Beau, Viens Sander, La Grosse Noce, Les Tantes Jeane, Le Bateau Blanc, Dimanche Orly, La Route, TOI, Quand Jules Est Au Violon, Je T'Attends, Et Maintenant, La Ballade Des Baladins

1965 Les Plus Grands Plus Sucess Pilou, Pilou… On, Mère Douloureuse, Nathalie, Je Te Promets, Croquemitoufle, Viens Sander, Mes Mains, Et Maintenant, Tete de Bois, Marie Marie, Dimance À Orly, Le Jour ou la Pluie Vindra, Mé Que Mé Que Plein Soleil

1966 Gilbert Bécaud '66 L'Orange, Quand Il Est Mort, Le Poète Les Jours Meilleurs, Je T'Aime, Tu Le Regretteras, T'Es Venu De Loin, Mourir à Capri, Natashquan, L'Aventure, Ma Chatelaine, Mon Arbre, Ma Souris Danse, Les Amoureux Du Monde, Miserere, Les Tantes Jeane, Si J'Avais Une Semaine

1966 Bécaud À L'Olympia Le Petit Oiseau De Toutes Les Couleurs, Les Cloches, Les Jours Meilleurs, Mes Hommes A Moi, Seul Sur Son Etoile, Petit Jean, Les Petites Mad'maselles, La Rivière, Mademoiselle Lise, Je Reviens Te Chercher,L'Important C'est La Rose, Nathalie

1969 Tour De Bécaud Les Cerisiers Sont Blancs, So Viele Züge Geh'n (On Prend Toujours Un Train Pour Quelque Part), Mister Winter Go Home, Dieser Weg Führt Zu Dir, Il S'en Va Mon Gardin, Wo Ist Die Liebe Zu Hause, Les Cloches, Kennst Du Mich Nicht Mehr? (Tu Me R'connais Pas?), Badabing, Beng, Bong, La Fin D'un Grand Amour..., C'est D'abord Du Silence, Schwarzer Sonntag (Black Sunday), Nathalie

47 - 1970 Des Vedettes Aux Idoles 5 Mes Mains, La Corrida, Et Maintenant, Dimanche A Orly, Nathalie, L'Orange, Le Petit Oiseau De Toutes Les Couleurs, Les Petites Mad'maselles, L'Important C'Est La Rose, Je Reviens Te Chercher, Les Cerisiers Sont Blancs, On Prend Toujours Un Train Pour Quelque Part, Silly Symphonie, Je T'Aimerai Jusqu'à La Fin Du Monde

1970 Gilbert Bécaud A L'Olympia 1970 La Solitude Ca N'Existe Pas, L'Homme Et La Musique, Je T'Appartiens, L'Aventure, La Vente Aux Enchères, A Remettre A Mon Fils Quand Il Aura 16 Ans, Le Bain De Minuit, Un Petit, Tout Petit Miracle, Charlie T'Iras Pas Au Paradox, Quand Il Est Mort Le Poète

Další alba  Nathalie (Německo, 1969)  Live (Německo, 1970)  Show (Itálie, 1971)  Recitál at The Festival-The golden Orpheus ´71 (Bulharsko, 1971)  Olympia 73 – Enregistrement (Francie, 1973)  Disque D´Or Vol 2 (Belgie, 1975)  Olympia 76 (Francie, 1975)  Gilbert Becaud (Les Chansons Formidables), (Nizozemsko, 1976)  Gilbert Becaud (Francie, 1976)  Olympia 77 (Francie, 1977)  En Public (Francie, 1977)  Enregistrement Public (Belgie, 1979)  Gilbert Becaud (Německo, 1980)  Disque D´Or (Nizozemsko, 1980)  Desperado – Olympia 83 (Francie, 1983)  Olympia (Itálie, 1991)

48 - 3.3.3. Hudební vydavatelství

 EMI Music Belgie  Pathé Marconi EMI  Music For Pleasure  BMG Ariola  La voix de Son Maitre  La Voce Del Padrone  EMI Electrola  EMI Columbia  Amiga  Les Industrie Musicales Et Elecktrianes Pathé Marconi

3.3.4. Ukázka textů

Nathalie25 Natali

La place Rouge était vide, devant moi Rudé náměstì bylo prázdné, přede mnou. marchait Nathalie, il avait un joli nom, Kráčela Natálie, měla hezké jméno, má mon guide Nathalie. průvodkyně Natálii.

La place Rouge était blance. La neige Rudé náměstì bylo bìlé. Snìh tvořil faisait un tapis et je suivais par ce froid koberec, následoval jsem v tu studenou dimanche Nathalie. neděli Natálii.

Elle parlait en phrases sobres de la Hovořila střìzlivými větami o řìjnové révolution d'octobre, je pensais déja, revoluci, já jsem uţ myslil na to, ţe po qu'apres le tombeau de Lénine on irait au Leninově mauzoleu se jde do kavárny u café Pouchkine boire un chocolat. Puškina na šálek čokolády.

25DOLEŢAL, Bohumil. Archiv Gilbert Becaud Nathalie. Události: politický zápisnìk Bohumila Doleţala [online]. 17.12.-22.12. 2001 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: bohumildolezal.lidovky.cz/texty/u062-02.htm

49 - La place Rouge était vide je lui pris son Rudé náměstì bylo prázdné, vzal jsem ji bras elle a souri il avait des cheveux za ruku a ona se usmála, měla světlé blonds mon guide. vlasy moje průvodkyně. Nathalie Nathalie Natálie Natálie

Dans sa chambre a l'université une bande V jejì pracovně na univerzitě parta d'étudiants l'attendaient impatiemment, studentů ji netrpělivě očekávala, smáli on a ri on, a beaucoup parlé ils voulaient se, hodně hovořili, chtěli všechno vědět, tout savoir, Nathalie traduisait. Natálie překládala.

Moscou les plaines d'Ukraine et les Moskva a ukrajinské pláně a Champs Champs-Élysées on a tout mélangé et on Elysées všechno smìchali a zpìvali a a chanté et puis ils ont débouché en riant nakonec otevřeli láhev šampaňského a a l'avance du champagne de France et on tančili jsme. a dansé. la la la La la la

Et quand la chambre fut vide tous les A kdyţ se mìstnost vyprázdnila, všichni amis étaient partis, je suis resté seul avec přátelé odešli, zůstal jsem sám se svou mon guide Nathalie. průvodkynì Natáliì.

Plus question de phrases sobres ni de Uţ nešlo o střìzlivé věty ani o Řìjnovou révolution d'octobre, on n'en était plus la revoluci, uţ jsme byli jinde, uţ nešlo o fini le tombeau de Lénine le chocolat de Leninovo mauzoleum, čokoláda u chez Pouchkine c'était loin déja. Puškina uţ byla vzdálená.

Que ma vie me semble vide, mais je sais Můj ţivot se mi zdá prázdný, ale vìm, ţe qu'un jour a Paris c'est moi qui lui jednoho dne v Pařìţi poslouţìm já jako servirai de guide. průvodce. Nathalie Nathalie Natálii Natálii

50 - L'important c'est la rose26 To, co je důleţité, je růţe Český překlad Lýdia Koňárová

Toi, qui marches dans le vent, seul dans Ty, co kráčìš větrem, sám ve městě přìliš la trop grande ville, avec le cafard velkém, s klidným světabolem poutnìka. tranquille du pasant. Toi, qu'elle a laissé Ty, jehoţ nechala padnout, utečou k tomber, pour courir vers d'autres lunes, jiným lunám, utečou k jiným štěstìm, pour courir d'autres fortunes důleţité... l'important... To, co je důleţité, je růţe. To, co je L'important, c'est la rose. L'important, důleţité, je růţe. To, co je důleţité, je c'est la rose. L'important, c'est la rose. růţe. Věř mi. Crois-moi.

Ty, co hledáš pár drobných, aby si proţil Toi, qui cherches quelque argent, pour te týden, po městě předvádì svůj balanc, boucler la Semane dans la ville tu kaskadér, zapadajìcì slunce, utrácejìcì promènes ton ballant cascadeur, soleil banky, pokud ne si jen ţonglér, couchant, tu passes devant les banques, důleţité... si tu n'es que saltimbanque,

L'important... To, co je důleţité, je růţe. To, co je L'important, c'est la rose. L'important, důleţité, je růţe. To, co je důleţité, je c'est la rose. L'important, c'est la rose. růţe. Věř mi. Crois-moi. Ty, jehoţ rodiče maličkého nechali na Toi, petit, que tes patente ont laissé seul zemi samého, malý ptáček bez světla, sur la terre, petit oiseau sans lumière, bez jara. V tvém kabátě z bìlé plachty je sans printemps. Dans ta veste de drap třeskuté zima, tvé srdce se postì a proto... blanc il fait froid comme en Bohéme, t'as le cœur comme en carême et pourtant... To, co je důleţité, je růţe. To, co je

26KOŇÁROVÁ, Lýdie. Gilbert Bécaud: L'important c'est la rose (1967). Smeblog [online]. © 1993- 2012 Petit Press, a.s., 1993-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://konarova.blog.sme.sk/c/122219/Gilbert-Becaud-Limportant-cest-la-rose-1967.html

51 - L'important, c'est la rose. L'important, důleţité, je růţe. To, co je důleţité, je c'est la rose. L'important, c'est la rose. růţe. Věř mi. Crois-moi. Ty, pro kterého daruji, rozdávám, zpìvám Toi pour qui, donnant-donnant, j'ai pár těchto řádků, abych ti naznačil, chanté ces quelques lignes, comme pour procházejìc při tobě, přimlouvá se ti na te faire un signe en pasant Dis à ton tour tvé procházce, ţe jen ţivot je důleţitý maintenant, que la vie n'a d'importance, květ, tančìcì v době... que par une fleur, qui danse sur le temps... To, co je důleţité, je růţe. To, co je důleţité, je růţe. To, co je důleţité, je L'important c'est la rose. L'important růţe. Věř mi. c'est la rose. L'important c'est la rose. Crois-moi.

52 - 3.4. Charles Aznavour

Charles byl Arménského původu, narodil se 22. 5. 1924 a měl staršì sestru Aidu. Jeho otec i matka byli zpěváci. Později pracovali pro kočovnou divadelnì společnost a v roce 1923 uprchli jako političtì utečenci do Pařìţe. Otevřeli si zde malou restauraci, která se jmenovala „Caucasus“ (Kavkaz). V devìti letech byl Charles zapsán do divadelnì školy. Sám se naučil imitovat Chevaliera a Chaplina. V činohře s názvem „Margot“ si zahrál roli malého Jindřicha IV. Později ho začaly lákat music-hally. Za války nebyli jeho rodiče schopni dále platit jeho studia, a proto musel malý Charles začìt pracovat, přivydělával si také hranìm na venkově. Své prvnì šansony napsal v sedmnácti letech. V tomto obdobì velmi obdivoval Charlese Treneta. V klubu „Ľécole du music-hall“ předloţil jako osmnáctiletý hoch své texty mladému skladateli Rochovi, kterému se jeho texty pìsnì zalìbily. Rochov k nim sloţil hudbu, a jejich pìsně vyšly roku 1941 poprvé tiskem. Těsně po válce měl Aznavourovy a Rochovy pìsničky v repertoáru leckdo.

Roku 1946 se natáčela velká veřejná rozhlasová nahrávka s tehdejšìmi velkými hudebnìmi osobnostmi. Aznavour a Rochov byli pozváni, aby mezi jednotlivými vystoupenìmi velkých hvězd, zahráli a zazpìvali. Edith Piaf, která je zde uslyšela, jejich duo angaţovala pro svá zahraničnì vystoupenì jako doplněk. V letech 1946 – 1954 cestoval Aznavour a Rochov s Edith Piaf na jejìch zájezdech po celé Evropě, dále do Kanady i do Afriky. Aznavour se stal jejìm partnerem, reţisérem, řidičem osobnìho vozu, nosičem zavazadel, inspicientem i osvětlovačem. Jako duo to zkusili v Americe. Nějaký čas vystupovali v kavárně „Society“ v New Yorku, potom dostali angaţmá v Kanadě. 52 týdnů nepřetrţitě vystupovali „U zlatého baţanta“ v Montrealu. V roce 1950 se Aznavour vrátil do Pařìţe a zkusil se osamostatnit. Kdyţ od Piaf odcházel, jeho pìsně uţ byly známé, ale většina lidì vůbec nevěděla, kdo je jejich autorem. Přes den Aznavour komponoval a psal texty a večer zpìval, kde se dalo. V roce 1954 byl konečně pozván k třìtýdennìmu vystupovánì v Alhambře. Měl překrásné sìdlo v Galluis, asi čtyřicet kilometrů od Pařìţe. Dům byl zařìzen vzácným nábytkem ve stylu Napoleona III., bylo zde napřìklad zlacené koncertnì křìdlo. V roce 1965 vyrovnal rekord Edith Piaf v délce angaţmá v „Olympii“.

53 - Zpìval téměř po celém světě. Měl svůj recitál i v newyorském „Carnegie Hall“ a při zájezdu do Sovětského svazu v roce 1964 se v malé vesničce u Jerevanu poprvé v ţivotě sešel i se svou babičkou a celou rodinou Aznavurjanových. Roku 1963 zpìval v New Yorku, Bostonu, San Francisku a v Los Angeles. Vystoupil ve dvou velkých televiznìch show vedených oblìbeným Johnnym Carsonem (televiznì moderátor a komik) a Jackem Paarem (americký rozhlas, televiznì komik, hostitel v talk show). Na všechny své zájezdy si vozil vlastnì skupinu techniků. Před kaţdým vystoupenìm seděl čtyřicet pět minut v šatně, aby se mohl soustředit. Potom byl klidný, uvolněný, vyrovnaný a mohl vstoupit na jeviště.

V době, kdy byl na tom existenčně velmi špatně, dokázal spolu se svým nakladatelem Raoulem Bretonem vyjednat a hned zase odřìct smlouvy s deseti gramofonovými společnostmi. Teprve s jedenáctou se dohodli – byla to společnost Pothé-Marconi. Aznavour si později zaloţil své vlastnì nakladatelstvì. V gramofonovém průmyslu se velmi rychle orientoval. Výhodnou smlouvu na gramodesky zìskal také s Barclayem, ale ještě výhodnějšì ji měl ve Spojených státech s firmou Reprise. Kdyţ se jednalo o finance a obchod, byl chladným realistou. Později uţ vlastnil několik nakladatelských domů a také zájezdovou organizačnì kancelář, která do nejmenšìch detailů vţdy propracovala všechno od propagaci zájezdu přes podrobnosti vystoupenì, rozhovory s novináři, ubytovánì, předprodej vstupenek, aţ po smlouvy. Celý jeho podnik měl jednašedesát zaměstnanců. Vlastnil také firmy v Pařìţi, v Bruselu a v Miláně. Vydával a vlastnil časopis „Music Hall“, který byl určen pro jeho fanoušky, a pravidelně je tak informoval o své činnosti a o připravovaných koncertech. Charles působil také v rozhlasu Evropa 1.

Největšìm skokem na cestě za slávou byl pro něj film. Dosáhl dvou obrovských úspěchů, jednìm z nich byl mnohokráte vyznamenaný film francouzského reţiséra tzv. „nové vlny“ Francoise Truffauta, „Tirez sur le pianiste“ (Střìlejte na pianistu). Druhým bylo dìlo reţiséra Andrého Cayatte, které zìskalo Velkou cenu na filmovém festivalu v Benátkách, „Na druhé straně Rýna“. Mezitìm natočil sedmnáct filmů a pro deset z nich sám napsal hudbu. Natočil také milostný film „Pařìţ v měsìci srpnu“.

54 - V pozdějšìch letech se stal velkou hvězdou. Kritika mu občas vytýkala, ţe jeho pìsně jsou převáţně o lásce, a nemohla si zvyknout na jeho zastřený hlas. Podle pěveckých pedagogů byl jeho hlas nemocný. Svá vìtězstvì na jevištìch si tvrdě vydřel, dokázal zpìvat i dvě hodiny, aniţ by odešel z jeviště. V průběhu dvaceti let napsal na pět set šansonů. Na své cestě ke slávě se naučil, ţe je důleţité soustředit se vţdy na to, co člověk právě dělá, ale i na to, co řìká. Soukromý ţivot přìliš neměl, ale přátelé pro něj znamenali hodně a láska byla pro něj tìm nejdůleţitějšìm v ţivotě člověka. Na svá vystoupenì se nikdy nelìčil a nepouţìval nejmenšìho pomocného prostředku. Odmìtal „Zlaté desky“, coţ bylo oceněnì za úspěšný prodej interpretových děl. Nepil alkohol, ale hodně kouřil.

Všechny pìsně, se kterými vystupoval, byly jeho vlastnì tvorba, skládal k nim nejenom texty, ale i hudbu. Své obecenstvo dokázal upoutat nejen melodiì svých pìsnì, jejich textem, ale také svým osobitým způsobem přednesu, který vycházel z jeho hlasových dispozic. Jeho styl byl jakousi směsicì poezie a pouličnìho ţargonu. Jeho šansony jsou sloţité a je v nich přìliš trýzně a smutku. Byl to člověk, který se nikdy nevzdal bez boje.

3.4.1. Poslech Aznavour při zpěvu pouţìvá vibráta, jsou však velmi lehká a zacházì s nimi velmi opatrně a přitom účelově. Zpěv je pronikavý a zároveň nenásilný. Melodie pìsnì je zpěvná a nenì přìliš komplikovaná. Hudba je psána spìše v jednom duchu a pìsně dotvářì. Aznavour je zastáncem tradičnì francouzské pìsně.

55 - 3.4.2. Diskografie27

Alba

1963 Mamma Mamma, Si tu m´emportes, Je T'Attends, Sylvie, Et Pourtant, Et Pourtant, Aventuriers, Tu veux, Temp des caresses, Ne Dis Rien, Poker, Sur ma vie, Plus Bleu Que Tes Zeus, Merci Mon Dieu (Thank You My God), Moi J'Fais Mon Rond, J'Aime Paris au mois de mai, Ton beau visage, Vivre avec toi, Si je n'avais plus

1965 Charles Aznavour „65“ Toreador, Je Te Réchauggerai, Reste, Que Dieu Me Garade, Isabel, Monde Est Sous Nos Pas, Je Ne Crois Pas, Filles d'Aujourd'Hui, C'Est Fini, Repos de la Guerriére, Printemps Tu Reviendras, Sophie, T'Regarder, Aprés I'amour, Enfant, Heureux Avec des Riens, Tout Jamaik, Liberte

1969 Charles Aznavour Of Flesh and Soul, My Hand Needs Your Hand, Go on Laugh, Little Girl, We'll Drift Away, I'll Go on Loving Her, All Those Pretty girls, C'est Fini, Love Is New Every Day, You've Let Yourself Go, You've Got to Lezen, Somewhere, Blue Like the Blue of Your Eyes, Two Guitars

1983 Charles Aznavour I'll Be There, In Your Room, Hold Back the Night, To Be a Soldier, I Didn't See the Time Go By, In Times to Be, Somewhere Out of Tlen, We, Daydreaming, I Act as If

27 Charles Aznavour. Discogs ™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.discogs.com/artist/Charles+Aznavour

56 - 1986 Aznavour Embrasse-Moi, Idée, Émigrants (Tous Ensemble), De Moins en Moins, Belle Belle Dis, Rouler, Toi Contre Moi, Maison Hantée, Déjà, Tu Nages en Plein děliče, Je Me Raccroche a Toi

1987 Recital Aznavour Live Je Me Raccroche a Toi, Je Ne Ferai Pas Mes Adieux, Toi Contre Moi, Aiguille, Embrasse-Moi, Non Je N'Ai Rien Oublie, Je Bois, Ave Maria, Je M'Voyais Déjà, Poker, Parce Que, For Me, Formidable, Tu Te Laisses Aller, Comme Ils Disent Aznavour, Boheme Plante, Plaisirs Démodés, Mamma

1990 Aznavour Yesterday, When I Was Zouny, Women of Today, And I in My Chair, Aznavour, We Can Never Knot, Sound of Your Name, In Times to Be, You've Got to Lezen, To Be a Soldier, In Your Room, I Have Lied, They Fell, What Makes a Man

1991 Charles Aznavour Memento Si, Momenti No, Momenti Si, Momenti No, Te Contro Me, Dormire con Lei, Signora, Io Bevo, Di Già, Io T'Amero, Napule Amica Mia, Mi Aggrappo a Te, Abbracciami, Barche Sono Fuori, Un'idea

1992 Yesterday When I Was Young Yesterday, When I Was Young, Women of Today, And I in My Chair, We Can Never Knot, Sound of Your Name, In Times to Be, You've Got to Lezen, To Be a Soldier, In Your Room, I Have Lived, They Fell, What Makes a Man

57 - 1994 Toi & Moi Toi et Moi, Concerto Déconcertant, Ton Doux Visage, Je T'Aime-AIME, Amour en Transit, Années Campagne, Va-T-En, Ma Manière, Age d'Aimer, Trenetement, Inoubliable, Aimer

Další alba  Sings His Most Popular Songs (1994)  Au Calais des Kongres (1995)  Faut Savoir (1995)  Hier Encore (1995)  Idiote Je T´aime (1995)  Je M´Voyais Deja (1995)  Puccini La Bohéme (1995)  Au Carnegie Hall (1996)  Aznavour Chante Noel (1996)  Anznavour Live: Palais des Kongres 97/98 (1999)  Aznavour 2000 (2000)  Je Voyage (2003)  Qui? (2004)  Bon Anniversaire Charles: Live au Palais des Congres 2004 (2005)  Insolitement Votre (2005)  Colore Ma Vie (2007)  Tu Pintast Mi Vida (2008)  Charles Aznavour & the Clayton-Hamilton Jazz Orchestra (2009)  16 Titres Eterneles (2010)  Toujours (2011)

3.4.3. Hudební vydavatelství

 Polydor  EMI Music Distribution  Monument Records  Alcinter

58 -  Musarn  Alex  Fiesta  EMI Angel  Kapitol Pop  EMI-Capitol Speciál Markets  EMI

3.4.4. Filmografie

 2006 -Mon colonel  2005 -Ennemis publics  2004 –Le Père Goriot  2002 -Angelina role  2002 -Ararat  2002 -Passage du bac  2002 -The Truth About Charlie  2001 -Judicaël  2001 -Laguna  1999 -Mômes  1997 –Le Comédien  1997 -Pondichéry, dernier comptoir des Indes  1997 -Sans cérémonie  1995 -Baldi  1995 -Laura  1994 -Un alibi en or  1992 -Les années campagne  1991 -Il ritorno di Ribot  1989 -Chinois, Le role  1989 –Il Maestro  1988 -Mangeclou  1986 -Yiddish Connection  1985 -Le paria  1984 -Die Fledermaus

59 -  1984 -Viva la vie!  1983 -Une jeunesse  1982 –Les Fantômes du chapelier  1982 -Qu'est-ce qui fait courir David?  1982 –Der Zauberberg  1980 -Moulin Rouge Gala de l'Unicef  1979 -Die Blechtrommel  1979 -Ciao, les mecs  1976 -Folies bourgeoises  1976 -Sky Riders  1974 -Unbekannter rechnet ab  1973 -The Blockhouse  1972 –Les Intrus  1971 –La Part des lions  1971 -Rolf Harris Show  1971 -The Selfish Giant  1971 -Un beau monstre  1970 -Pauls Silvesterparty  1970 –Le Temps des loups  1970 -The Adventurers  1970 -The Games  1968 -Candy role  1968 -Caroline chérie  1966 –Le Facteur s'en va-t-en guerre  1966 -Paris au mois d'août  1965 -Le faiseur de rires  1965 –La Métamorphose des cloportes  1964 -Alta infedeltà  1964 –Les Fables de La Fontaine  1964 -Thomas l'imposteur  1963 –Le Rat d'Amérique  1963 -Tempo di Roma  1963 -Teuf-teuf  1963 –Les Vierges

60 -  1962 –Le Diable et les dix commandements  1962 -Horace 62  1962 –Les Quatre vérités  1961 -Gosse de Paris  1961 –Les Lions sont lâchés  1960 –Le Passage du Rhin  1960 –Le Testament d'Orphée, ou ne me demandez pas pourquoi!  1960 -Tirez sur le pianiste  1960 -Un taxi pour Tobrouk  1959 –Les Dragueurs  1959 -Oh! Qué mambo  1959 -Pourquoi viens-tu si tard?  1959 –La Tête contre les murs  1957 -Paris Music Hall  1957 –Le Une gosse sensass'  1952 -Dans la vie tout s'arrange  1946 -Adieu chérie  1937 -La guerre des gosses

61 - 3.5. Yves Montand

Yves se vlastnìm jménem jmenoval Yvo Livi, narodil se 13. řìjna 1921 v Itálii. Rodiče byli velmi chudých poměrů a otec vlastnil malou dìlnu na výrobu košťat. Yves měl o šest let staršì sestru a o čtyři roky staršìho bratra. Kdyţ bylo Yvesovi jen pár týdnů, odešel otec s celou rodinou do Francie, aby se vyhnul fašistickému reţimu, který pronikal do Itálie. Dostali se aţ do Marseille. Před útěkem do Francie přišli téměř o všechno a roku 1932 byla rodina jiţ velmi zadluţena a ve Francii ţila v nuzných podmìnkách. Okolnosti nakonec donutily pracovat celou rodinu. Yvesova setra pracovala jako kadeřnice, jeho bratr jako čìšnìk v přìstavnì hospodě a také jako pomocná sìla v rafinerii cukru, a Yves ve svých jedenácti letech pracoval v továrně na těstoviny, kde setrval dva roky. Ve svých třinácti letech o práci přišel, a od té doby dělal pomocné práce v kadeřnictvì. Dìky této práci se naučil kadeřnickému řemeslu. Později nastoupil ve velkém kadeřnickém salónu „Yvonne a Fernand“. Přánìm rodiny však bylo, aby Yves dostudoval, a proto navštěvoval večernì školu. Po dokončenì studiì ve večernì škole mu byl udělen diplom s bronzovou medailì.

Byl přijat jako pomocný dělnìk ve „Středomořských loděnicìch“, ale krátce na to začaly loděnice propouštět a Yves opět přišel o zaměstnánì. Jeho bratr, který byl v tom čase ve válce, byl zajat a odveden do koncentračnìho tábora. Yves byl povolán do pracovnìho tábora mládeţe, kde musel pracovat šest měsìců.

Na začátku své kariéry chodìval na hodiny zpěvu. Svůj úspěch si nejdřìve sliboval od kovbojských pìsnì a známých amerických odrhovaček. Zpìval staré americké šlágry, umělé lidovky z Texasu. Dostal angaţmá v kabaretu „ABC“, vystupoval i v „Beaulieu“, „Folies-Bellevile“, v „Bobinu“ a v „Moulin-Rouge“. V roce 1944 se v kabaretu „ABC“ se seznámil s Edith Piaf. Edith se ho ujala i přes to, ţe o něm všichni pochybovali. Ona jako jediná však věřila v jeho talent a dìky jejìmu pevnému a vytrvalému vedenì dostala jeho kariéra správný směr.

Yvese uchvátil svět filmu. Filmy mu otvìraly okna do světa, kde vládla naděje. Zhlédl se ve Fredu Astairovi (americký zpěvák, herec, choreograf a tanečnìk).

62 - V té době vzniklo jeho jméno Yves Montand, a to podle toho, jak na něj volávala matka: „Ivo, Monta!“ (tzn. „pojď nahoru, Ivo!“ v toskánském dialektu), kdyţ uţ měl jìt domů. V následujìcìch letech se v jeho ţivotě střìdalo filmovánì se zpìvánìm. Koncem roku 1944 dostal nabìdku na film, ve kterém měl spolupracovat s Marlene Dietrichovou a Jeanem Gabinem v hlavnìch rolìch. Natáčenì se ale nakonec uskutečnilo s jinými herci a film neměl úspěch. V roce 1945 absolvoval cyklus koncertů v klubu „Etoile“. Roku 1951 přišla nabìdka role ve filmu „Mzda strachu“. Poslednì koncerty v klubu „Etoile“ trvaly šest měsìců (od 5. řìjna 1953 do 5. dubna 1954). Roku 1954 dostal dalšì návrh na film „Čarodějky ze Salemu“. O rok později absolvoval turné po Rusku a po východnì Evropě. I přes drobné komplikace se stal ţádanou celebritou aţ v Hollywoodu. Yves byl obsazen v romantické komedii „Leťs Make Love“ po boku Marilyn Monroe. Objevil se také na Brodwayi. Následovala turné do Japonska a do Anglie. Yves dále působil jako výborný zpěvák ale také výborný herec. V roce 1968 absolvoval sérii koncertů v „Olympii". Následujìcì léta se věnoval spìše přìleţitostnìmu filmovánì, a vìce času věnoval zpìvánì. Kdyţ dokončoval svůj poslednì film „IP5“ (roku 1991), dostal infarkt a zemřel.

Yves trpěl komplexy a myslel si o sobě, ţe je velmi ošklivý. To mělo velký vliv na jeho milostný ţivot. Přezdìvali ho „huba“ pro jeho plné rty a pusu od ucha k uchu, coţ mu na sebevědomì přìliš nepřidalo. Byl nejenom velmi známým a ţádaným hercem, ale předevšìm významnou pěveckou osobnostì francouzského poválečného obdobì.

3.5.1. Poslech Montandovy pìsně si zachovaly své francouzské kořeny. Lkavé zvuky akordeonu v pìsnìch stále připomìnajì Francii. Melodie jednotlivých pìsnì si jsou podobné a jsou velmi jednotvárné. Při delšìm poslechu se posluchač můţu jiţ nudit. Posluchač pak nabývá dojmu, ţe poslouchá to samé stále dokola. Jeho hlas byl však krásný, zvučný a barevný a to také ve svých pìsnìch dával znát.

63 - 3.5.2. Diskografie28

Alba

1954 Théâtre De L' Etoile Recitál, natočeno během představenì v divadlede l'Etoile. La Ballade De Paris, Premiers Pas, Quand Un Soldát, Une Demoiselle Sur Une Balançoire, Il A Fallu, Les Saltimbanques, Gilet Rayé, Car Je T'aime, Flamenco De Paris, Il Fait Des, Le Peintre, La Pomme Et Picasso, Sanguine, Du Soleil Plein La Tête, Toi, Tu N'ressembles A Personne, Le Chemin Des Oliviers, Les Routiers, Donne-Moi Des Sous, Les Cireus De Souliers De Broadway, Dis-Moi Jo, Le Chef D' Orchestre Est Amoureux, C'est AL' Aube, Barbara, A Paris, Les Feuilles Mortes, C'est Si Bon

1956 Je Soussigné Yves Montand Les Feuilles Mortes, Quand Un Soldát, C'est À L' Aube, Le Galérie, Ce Monsieur-Là, Actualités, Mon Pot' Le Gitan, Compagnons Des Mauvais Moura, Je Soussigné, La Ville Morte, Le Puits

1958 Recital Les Amis, Les Petits Riens, La Fête À Loulou, Soleil D'Acier, Le Chat De La Vousině, Sir Godfrey, Le Canosse, Luna Park Sanguine, Joli Fruit, Juillet, Rendez- Vous De Paname, Voir, Un Garçon Dansait, Vivre Comme Ça, L'Assassin Du Dimanche, Mais Qu'Est-Ce J'Ai, La Marie-Vison, Simple Comme Bonjour, Planter Café, Le Chef D'Orchestre Est Amoureux, Battling-joë, À Paris, Les Grands Boulevards, Il Fait Des... (Le Fanatique Du Jazz) Mon Manège À Moi

28Yves Montand. Discogs ™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.discogs.com/artist/Yves+Montand

64 - 1958 Dix Chansons Pour L'Eté L' Assassin Du Dimanche, Quand On S'Balade, Mon Manège A Moi, Monsieur Petit Louis, Rendez-Vous De Paname, Planter Café, La Fille Du Boulanger, Tu R'Passeras, Pour Pierrette Et Pierot, Calcutti-Calcutta

1959 France's Formidable Moissons, La Marie-Vison, Matilda, Goualante De Pauvre Jean, Mon Pot' Le Gitan, Il Fait Des..., Joe, Coeur De Mon Coeur, Sanguine (Joli Fruit), C'est Si Bon, Ma Goesse, Ma P'tite Môme, A Paris

1959 One Man Show Vivre Comme Ca, L'Assassin Du Dimache, Mais Qu'est-ce Que J'ai?, Simple Comme Bonjour, Planter Caf,e A Paris, Les Grands Boulevards, Le Carrose, Luna Park, Le Chat De La Vousině, Le Chef D'orchestra Est Amoureux, Mon Manege A Moi

1960 Dansez Avec Yves Montand La Fête A Loulou, Insensiblement, Où Es-Tu Mon Amour?, Je Sais Que Vous Êtes Jolie, La Chanson Des Rues, Venez Donc Chez Moi, Je Cherche Après Titine, Près De Toi Mon Amour, Nuages, Source Bleše, Si Jolie, Ma Mie

1962 Yves Montand Chante Jacques Prévert Les Cireurs De Souliers De Broadway, Chanson, Dans Ma Mason, En Sortant De L'Ecole, On Traple, Paris At Night, Les Feuilles Mortes, Sanguine, Le Miroir Brize, Le Jardin, Quelqu'un, Page D'Ecriture, Barbara, Fable, Les Enfants Qui S'Aiment

65 - 1963 A L'Etoile (Enregistrement Public), natočeno v divadle D´Etoile Le Jazz Et La Java, Fumer L'Cigare, Est-Ce Ainsi Que Les Hommes Vivent?, Cherche La Rose, L'Enfant De Paris, Le Télégramme, I Love Paris, La Chansonnette, L'Etrangère, Syracuse, Le Chat De La Voisine, Les Berceaux, La Musique

Další alba  Paris Recitál (1963)  Le Paris De… (1964)  Le Paris D´Yves Montand (1964)  On A Clar Day you Can See Ferever (1970)  Dans son Dernier „On Man Show“ Integrál (1972)  Let´s Make cove (1973)  In His Last „One Man Show“ (1974)  Montand D´Hier Ell D´Aujourd´Hui (1980)  Olympia „81“ (1981)  Yves Montand in English (1983)

3.5.3. Hudební vydavatelství

 Capitol Records  Columbia  Amiga  CBS, SBS  SBS dicques  Philips  Odeon  Columbia Mastarworks  Sound Music

66 - 3.5.4. Ukázaka texů29

Grands Boulevards Velké bulváry Český překlad Vladimír Merhaut Je ne suis pas Tiché á millions, je suis Já neoplývám tisìci, kde vzal bych je? tour neur? Chez ci tro en. J´peux pas Jen dělnìk jsem. Já na zábavu platit si m´payer des distrations tous les moura nemohu kaţdý den. de las´maine. Aus si moi j´ai mes p´etiťs nies, qui I já však mám svůj volný čas, nic nestojì m´font plaisir et n´coutent rien, ain si des mé zábavy, vţdy kdyţ se práce zastavì, le travail fini je file entrée la porť Saint tu denně stejně zvědavý k svým ďnis e tle Boulevard des italiens. bulvárům pospìchám zas.

J´aim´fláner sur les Grands Bouľvards Rád bulvárů mám shon a spěch, a proto y´a tant de choses, tant de choses, tant de rád se po nich toulám, ve svých všednìch choses a voir, on na quachoisir au dnech, jdu s davem věčně šumìcìm, jenţ hasard, on s´faitdes ampoules a se valì neustálým proudem někam v dáli. zigzaguer parmi la foule. J´aim les baraques ei les bazards, les Znám krámky, hlučnou trţnici, znám étálages, les loťries et leurscam lots květinářky, jejich státnky s květů ticìci, bavards, qui vous débitent leurs bobards tam kameloti křičìcì náladu ti zaručeně ca fait pazder l´temps et ľon oublie sn nezakalì! cafard! J´aim´fláner sur les Grands Bouľvards Rád bulvárů mám shon a spěch, a proto y´a tant de choses, tant de choses, tant de rád se po nich toulám, ve svých všednìch choses a voir,on y voit des grands moura dnech, tam nadějì mi vcházì svit, kdyţ d´espoir, des moura de colére qui font hlas lidu jako vlna nad Pařìţ se vzpìná. sortir le populaire. Lá bar le grandcoeur Zde srdce města slyšìš bìt, to ţhavé srdce de Paris, un peu blagueur un peu avec Pařìţe, ten prostý lidský cit. Tam v jeho seschants sescris. Bien des jolis pìsni budou ţìt všechny chvìle, na něţ se

29MONTAND, Yves. Hlava plná slunce. 1.vyd. Praha: Maladá fronta, 1988, 135 s.

67 - moments ďhistoire, sont écrits partou le nezapomìná. long de nos Grands Bouľvards. J´aim flaner sur les Grands Bouľvards, Rád bulvárů mám shon a spěch, já les sirs dété Luand tou tle monde aim dlouho po nich toulávám se v letnìch bien se coucher tard, on a deschanc´s večerech, v těch chvìlìch, kdy se nechce ďapercevoir, deux angéliqu´s qu´on suit spát, úsměv v modrách dìvčìch očì tvoje jusqu´á la République. Puis je re kroky stočì. Pak k domovu se vracìm rád trouv´mon p´tit hotel ma habre la fenetre a malým oknem v podkrovì, v němţ donne sur un coin de ciel, ďou me hvězdy vidìm plát, já z dáli slyšìm parvient chinine un appel toute la rumeur doléhat všechen ruch a smìch davů toutes les lueurs dumonde enchanteur, hlučìcìch dole v ulicìch, v bulvárech des Grands Bouľvards! mých!

Quand un soldat Kdyţ voják odchází do boje Fleur au fusil tambur battant i lva, a Znì bubnu hlas, a voják kráčì vpřed, květ vingt ans un coeur ďamant qui bat, un ad na pušce stár sotva dvacet let, jen judant pour surveiller ses pas, et son kaprála ho střeţì ostrý hled, a u pasu se barda contre ses flancs qui bat. houpá bajonet.

Quand un soldát s´en vaien guerre il a, Kdyţ do boje prý táhnou vojáci, má dans sa musette son baton marechal, kaţdý v toně hůlku maršála, kdyţ z boje quand un soldát revident de guerre il a, pak se domů navracì, jen hadry skrývá dans sa musette un peu de linge sale. torna svrasklá.

Partir pour moučit un peu a la guerre, a Signál velì na smrt jìt cestou války, la guerre, c´est un drole de petit jeu qui cestou války, srdcìm navţdy lásku vzìt, ne va guere aux amoureux. ubìt mládì jas a cit.

Pour tant c´est prsque tou moura, quand Stává to častokrát, ţe i v jeseni přìjde revident ľéte qu´il faut s´en aller. Le ciel loučenì. Ţe pod modrou oblohou lidé na regarde partir ceux qui vont moučit aux smrt jdou v bubnů vìřenì! pas caden cés!

68 - Des hommes il en faut tou moura car la A dál nové oběti válka ţádá, válka ţádá, guerre, carla guerre, se fout des semeňte a třesk bubnů pohltì mladou lásku ďa mour elle n´aime que ľson du tam v podle tì. bour. Quand un soldát s´en vaten guerre il a, Kdyţ voják kráčì cestou do boje, tu des tas ďchansons et des fleurs sous ses provázì ho pìsně nadšené, kdyţ navracì pas, quand un soldát revident de guerreil se, jen mu stydno je, ţe navţdy mládì a, sim plemeni eu ďla veine et puis voila, své má ztracené, ţe navţdy mládì své má sim plemeni eu ďla veine et puis voilá. ztracené, ţe navţdy mládì své má ztracené.

3.5.5. Filmografie

 1992 -IP5: L'île aux pachydermes  1986 –Jean de Florette  1986 –Manon des sources  1983 -Une minute pour une image  1982 –Tout feu, tout flamme  1975 –Le Sauvage  1974 -Vincent, François, Paul... et les autres  1972 -César et Rosalie  1972 -Tout va bien  1971 –La Folie des grandeurs  1970 –L´Aveu  1970 -On a Clear Day You Can See Forever  1961 -Goodbye Again  1960 -Let's Make Love  1959 –La Legge  1957 –Les Sorcières de Salem  1953 –Le Salaire de la peur  1950 -Souvenirs perdus

69 - 3.6. Georges Brassens

Narodil se 22. řìjna roku 1921 v Séte, kde ţil krásným bezstarostným ţivotem. Matka, původem Italka, jej přiměla ke hře na mandolìnu a chtěla, aby se naučil hrát italské lidové pìsně. Později Georges odešel do Pařìţe, kde ovšem zůstal zcela bez prostředků. Tam se ho ujala Jeanne Plancheová, u které zůstal aţ do jejì smrti v roce 1968. Začal pracovat v továrně u Renaulta. Ve svém volném čas se nejdřìve věnoval poezii, aţ později začal psát pìsně.

Roku 1939 byl vyloučen ze střednì školy jako údajný spolupachatel krádeţì šperků na akademické půdě. Učil se hrát na klavìr, ale řádného hudebnìho vzdělánì se mu nedostalo. Roku 1942 vydal sbìrku básnì „A la venvole“ (Lehkomyslně). V roce 1943 byl odveden do STO („Service du Travail Obligatiore“ - sluţba povinné práce), coţ byl povinný pracovnì program sluţeb, kvůli kterému musel odejìt do Německa. Tam se setkal s Pierrem Onténientem, který se stal jeho celoţivotnìm přìtelem a osobnìm tajemnìkem. Po roce v STO se nakrátko vrátil do Pařìţe. Věnoval se skládánìm pìsnì, skládánìm hudby a naučil se hrát také na kytaru. Pak se opět vrátil do STO. Po válce v psanì pokračoval a v roce 1946 jiţ také začal Brassens publikovat své prvnì články v anarchistickém časopise „Le Libertaire“. Následujìcì rok vydal svůj prvnì román „La Lune Écoute Aux Portes“. Vše se začalo měnit kolem roku 1951, kdy ho objevil zpěvák Jacques Grello. Téhoţ roku začal vystupovat a nahrál také svou prvnì desku ve firmě Philips, vydal také romány „La Tour des Miracles“ (Věţ zázraků), „La Mauvaise Réputation“ (Špatná pověst). V roce 1953 vydal své prvnì LP „La Mauvaise Réputation“ a vystoupil poprvé v „Bobinu“. Počátkem 60. let napsal „Le Mécréant“ a „Les Trompettes de la Renommée“. Koncem 60. let vyhrál prestiţnì cenu „Grand Prix du Disque de Academie Charles Cros“ (Velká cena Disk Akademie Charlese Crose).30 Téhoţ roku vydal dalšì LP s názvem „Le Parapluie“ a začal cestovat po Evropě a Jiţnì Africe. V roce 1964 napsal hit s názvem „Les Copains d'Abord" pro film „Les Copains“, a také vydal album stejného jména.

30Je to organizace, která uděluje ceny za úspěchy v oblasti nahrávek a hudebnì vzdělanosti.

70 - Roku 1967 se zúčastnil rozhlasového rozhovoru, kde se setkal s Jacquesem Brelem a roku 1969 také s Léem Ferréem. Téhoţ roku vydal nové album „La Religieuse“, které představil jeho nový, druhý kytarista Joel Favreau. V roce 1956 mu byla nabìdnuta role ve filmu René Clair „Portes des Lilas“. V roce 1967 od Francouzské akademie dostal prestiţnì oceněnì "Prix de l'Académie de poesie française" (Cena Akademie z francouzské poezie). V roce 1972 vydal nové album „Fernandou“.

Brassens trpěl chronickým zánětem ledvin a byl pravidelně hospitalizován. Ale ani tato nemoc ho neodradila od vystupovánì. Své poslednì turné absolvoval v roce 1973. Vydal ještě jedno LP „Don Juan“ v roce 1976 a uspořádal sérii koncertů na rozloučenou na začátku roku 1977 v Bobinu. Jeho potìţe s ledvinami se zhoršily, k čemuţ ještě přibyla rakovina plic. Zemřel 29. řìjna 1981 na plicnì embolii ve vesnici Saint-Gely-du-Fesc a byl pohřben poblìţ svého rodného města Sète.

Při jeho pìsnìch můţeme mluvit o anarchizmu a individualizmu, o jeho vztahu k minulosti, k Villonovým časům, o přátelstvì a štědrém sebeobětovánì. Zpìval provokativnì pìsně (někdy byly tyto pìsně uţ v prvnìch dnech zakázány), které vyprávěly o sociálnìm pokrytectvì, přátelstvì, smrti, lásce, náboţenstvì, o ţenách, o individualismu atd. Vţdy tedy zpìval o tom, co si myslel. Brassens byl básnìk, skladatel a interpret v jedné osobně, coţ je pro šanson ideálnì. Georges Brassens byl nepřìtelem společnosti, ale jen proto, ţe společnost byla nepřátelská k člověku. Jistotu, kterou mu nemůţe dát stát se svými politickými poměry, mu podle jeho názoru mohla poskytnout láska bliţnìho.

3.6.1. Poslech Jeho zpěv mi velmi připomìná našeho českého zpěváka Jaromìra Nohavicu. Styl pìsnì si je velmi podobný, hraje na kytaru a pěvecký projev je spìše něco mezi zpěvem a recitacì. Hudba nenì nijak sloţitá a hrou na kytaru se snaţì pouze podpořit myšlenku textu. V jeho pìsnìch můţeme slyšet nádech jazzových prvků.

71 - 3.6.2. Diskografie31

Alba

1953 N° 1 - Georges Brassens Chante Les Chansons Poétiques (... Et Souvent Gaillardes) De... La Mauvaise Réputation, Le Parapluie, Le Petit Cheval, Le Fossoyeur, Le Gorile, Corne D'Auroch, La Chasse Aux Papillons, Hécatombe

1954 Georges Brassens-2 Le Vent, J'Ai Rendez-Vous Avec Vous, Bancs Publics, Ballade Des Dames Du Temps Jacìs, Comme Her, Pauvre Martin, Brave Margot, Il Suffit De Pazder, Le Pon,t La Canne De Jeanne La Marine ,Il N'Y A Pas D'Amour Heureux

1955 Georges Brassens – N°3 Les Sabots D'Hélène, Chanson Pour, L'Auvergnat, La Première Fille La Priore, Gastibelza, La Mauvaise Herbe, Une Jolie Fleur (Dans Une Peau D'Vache), Je Suis Un Voyou (La Tramontane), Le Mauvais Sujet Regenti, P... De Toi

1956 Georges Brassens – N° 4 Je Me Suis Fait Tout Petit, Auprès De Mon Arbre Marinette (J'Avais L'Air D'Un C...), Le Testament, Les Croquants, La Légende De, La Nonne, Le Nombril Des Femmes D'Agents, Colombine

31Georges Brassens. Discogs™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: www.discogs.com/artist/Georges+Brassens

72 - 1957 Georges Brassens – 5 Oncle Archibald, L'Amandier, La Marche Nuptiale, Au Bois De Mon, Coeur Celui Qui A Mal Tourné, Grand' Père, Les Lilas, Philistin Le Vin

1958 Georges Brassens – Volume 6 Le Pornographe, Le Virus, Léon, Comme Une Sœur, A L'Ombre Du Cœur De Ma Mie, Le Cocu, La Ronde Des Juron,s La Femme D'Hector, Bonhomme

1960 Georges Brassens – N° 7 Les Funérailles D'Antan, Le Mécréant, Embrasse-Les Tous, Le Père Noël Et La Petite Fille, Le Bistrot, L'Orage, Pénélope, Le Verger Du Roi Louis

Další alba  Georges Brassens – N°8 (1961)  Georges Brassens - N° 9 (1962  8- Les Copains D'Abord (1965)  4- Je Me Suis Fait Tout Petite (1965)  Georges Brassens – IX (1966)  N° 10 - La Religieuse (1969)  Pour Toutes Les Oreilles (1970)  Georges Brassens (1972)  In Great Britain (1973)  Vingt Ans De Brassens: Poèmes & Chansons (1973)  Nouvelles Chansons (1976)  Disco De Oro (1979)  Georges Brassens - Moustache (2) Avec Petits Français, Les - Joe Newman - Eddie Davis* - Harry Edison - Cat Anderson - Dorothy Donegan – Jouent Brassens En Jazz (1979)

73 - 3.6.3. Ukázka textů32

32DĚDEČEK, Jiřì. Klejme pìseň dokola: Georges Brassens. 1.vyd. Jiřì Dědeček. Alena Martìnková. Praha: Český hudebnì fond, 1988, 165 s. Impuls.

74 -

75 -

76 -

77 -

78 -

79 - 4. Edith Piaf

Napsat, jaký byl vlastně ţivot Edith Piaf, je vìce neţ těţké. O zpěvačce vzniklo mnoho legend, ať jiţ pravdivých nebo vymyšlených. Jejì ţivot nebyl nikterak pohádkový ani v dobách jejì největšì slávy. Edith Giovanna Gassionová se narodila 19. prosince 1915 v Tenonské nemocnici v Čìnské ulici v Pařìţi v časných rannìch hodinách. Jejì narozenì je uvedeno v záznamech nemocnice,33 některé zdroje však uvádějì, ţe se Edith narodila přìmo na schodech domu s čìslem 72 v Bellevillské ulici. Zde se také nacházì nápis: „Na schodech tohoto domu, v nejnuznějšìch podmìnkách, se narodila dne 19. prosince 1915 Edith Piaf, jejìţ hlas později ohromil celý svět.“ Jiné zdroje ji zase přisuzujì jiný měsìc narozenì – řìjen. Jméno Edith dostala po anglické ošetřovatelce Edith Cavellová ţijìcì v Belgii, která byla zastřelena 12. řìjna 1915 Němci za to, ţe organizovala útěky raněných spojeneckých vojáků leţìcìch v nemocnici, kde působila. Tato událost tehdy vyvolala zvýšenou reakci a ona se stala jakousi národnì hrdinkou. Matka Edith Piaf se jmenovala Anita Maillardová, provdaná Gassionová. Narodila se 4. srpna 1895 v Livornu v Itálii. Vystupovala jako pouličnì zpěvačka pod jménem Line Marsa. Svou dceru Edith po pár měsìcìch opustila a svěřila ji do péče své matce a Edith u babičky ţila asi tři roky.34 Roku 1918 se narodil bratr Edith Piaf, Herbert. Prakticky hned po narozenì se ho ujal sociálnì úřad, protoţe si Line Marsa našla dlouhodobé angaţmá v Turecku.35 Do Pařìţe se vrátila v polovině dvacátých let a Herberta si na čas vzala do péče. Nejčastěji vystupovala v „beuglants“ (hospody pracujìcì třìdy). Později se Herbert opět ocitl v sociálnì péči a v dospělosti se přihlásil ke koloniálnì armádě.36 Mezi Edith a jejì matkou neexistoval prakticky ţádný vztah ani později. Jejì matka zemřela v bìdě na předávkovánì morfiem 6. února 1945.37 Otec Piaf se jmenoval Louis Gassion a narodil se ve Falaise v kraji Calvados 10. května 1881. Ţivil se jako potulný artista.

33COCTEAU, Jean. Kolo štestì. 1.vyd. Praha: BB/art s.r.o., 2004, 143 s. ISBN 80-7341-335-3. 34Jejì babička vedla „ţivý“ ţivot, malé Edith do dětské láhve údajně dávala červené vìno. 35Nelituji: Ţivot Edith Piaf. 1.vyd. Praha: alfred A.Knopf, 2011, 315 s. ISBN 978-80-7207-829-5. 36Nelituji: Ţivot Edith Piaf. 1.vyd. Praha: alfred A.Knopf, 2011, 315 s. ISBN 978-80-7207-829-5. 37COCTEAU, Jean. Kolo štestì. 1.vyd. Praha: BB/art s.r.o., 2004, 143 s. ISBN 80-7341-335-3.

80 - Kdyţ se vrátil ze svých cest, našel svoji dceru v hrozném stavu. Byla špinavá, vyhublá, bosa a měla na sobě otrhané šaty. Babička nebyla zrovna rodinný typ, a proto otec Edith odvedl ke své matce Louise do Bernay v Normandii. Babička Louisa pracovala jako kuchařka ve veřejném domě, který spravovala jejì sestřenice. Po nějakém čase zjistily, ţe Edith nevidì – prodělala těţce zanedbaný zánět rohovky. Jejì léčba trvala několik měsìců a naštěstì měla úspěch. Edith se společně s dìvkami z veřejného domu modlila ke svaté Terezii za své uzdravenì. Dokonce navštìvily hrob svaté Terezie a prosily ji za uzdravenì Edith. Edith uvěřila, ţe jejì uzdravenì byl zázrak a silná vìra ji pak provázela aţ do smrti. Proţila zde hezké obdobì. Kdyţ jì bylo sedm let, přišel si pro ni otec, aby s nìm pracovala. Cestovali z mìsta na mìsto a po jeho vystoupenì vybìrala penìze. Otec ji naučil zpìvat a ona po čase zjistila, ţe jejì hlas přìjemně působì na lidi. Edith se od něj naučila při vystoupenìch dobrému načasovánì a technice, jak správně zaujmout obecenstvo. Roku 1930 bydlela Edith se svým otcem a jeho novou přìtelkynì Yeyette v Belleville. O rok později se Yeyette narodila dcera Denisa, nevlastnì sestra Edith. V době velké hospodářské krize, kdy nezaměstnanost byla mnohem vyššì neţ dřìv, se Edith podařilo najìt si práci v mlékárně. Během krátké doby vystřìdala několik takových mlékáren.38 Ale nebavilo ji to a krátce na to od otce odešla, aby se postavila na vlastnì nohy, protoţe jì vadilo, ţe penìze, které vydělala svým zpěvem, si otec nechával. Přesto mezi sebou udrţovali dobré vztahy aţ do otcovy smrti 3. března 1944.

Potulnì umělci vzdorovali společenským normám a řìdili se vlastnìmi pravidly. Tato práce byla nelehká a problematická. Pouličnì zpěv byl v této době zakázanou činnostì. Pro jeho provozovánì bylo zapotřebì mìt povolenì, proto si museli dávat pozor na policii. Školou Piaf byla „ulice“. Pouličnì zpěváci praktikovali spìše tzv. ústnì tradici, odposlouchávali úryvky pìsnì a pak je interpretovali vlastnìm způsobem. Přìstup obyvatel niţšìch vrstev k rádiu či gramofonu byl velmi omezený. Populárnì pìsně měli moţnost slyšet od pouličnìch zpěváků. Hudba se k nim dostávala také prostřednictvìm otevřených divadel nebo poutì.

38BURKEOVÁ, Carolyn. Nelituji: Ţivot Edith Piaf. 1.vyd. Praha: alfred A.Knopf, 2011, 315 s. ISBN 978-80-7207-829-5.

81 - Edith zpìvala v ulicìch Pařìţe nejdřìve sama a později se svojì kamarádkou Momonkou.39 Seznámila se s nì, kdyţ bylo Edith asi šestnáct let. V té době Momone pracovala v továrně na automobilová světla. Bydlely v hotelu „de Ľ Avenir“ (Budoucnost) v ulici Orfila 105. Edith zpìvala, Momonka hrála na harmoniku a vybìrala penìze. Jevištěm jim byly ulice Pařìţe od Passy aţ k montrealské bráně, dvory pavlačových domů, Troyon, Pigalle, kasárny okolo Pařìţe, chudé i bohaté čtvrtě Pařìţe. Edith plánovala vystoupenì na ulici podle dnů v týdnu a klientely. Při svých vystoupenìch pouţìvala jména jako Denise Jay, Hugeutte Hélia nebo Tania. Na jaře roku 1932 začala Edith ţìt ve společné domácnosti s mladým poslìčkem Louisem Dupotem. Měli spolu dceru Marcelle. Edith stále chodila zpìvat na ulici, ale svoji dceru si brávala sebou. Nakonec Louise opustila i s Marcelle. V roce 1935 však Marcelle onemocněla zápalem mozkových blan a své nemoci nakonec podlehla. Po jejì smrti Edith propadla alkoholu a ocitla se mezi společenskou spodinou (pasáci, prostitutky, narkomani). Zpìvala i nadále na ulicìch, ale také v barech např.: v baru „Juan – les – Pins“. Edith vyrůstala mimo ustálené sociálnì struktury. Jako dìvka z ulice dobře věděla, ţe se musì opìrat o svoje odhodlánì a talent, pokud se bude chtìt vypracovat. Na gramofonových deskách a v rádiìch se pomalu začaly objevovat skladby známých umělců. Edith občas navštěvovala obchody s gramofonovými deskami na hlavnìch bulvárech, kde si mohla poslechnout oblìbenou pìsničku v hudebnìm boxu. Edith neuměla čìst noty, a proto se musela spolehnout na svou schopnost zapamatovat si melodii.

V roce 1935 se setkala Louisem Lepleém, který ji slyšel zpìvat na ulici a oslovil ji s nabìdkou na angaţmá ve svém kabaretu „Le Gerny´s“, který se nacházel na ulici Pierro-Charronově čìslo 54. Nabìdl jì pětadvacet franků a měl na ni dva poţadavky: naučì se nové pìsničky a oblékne si něco reprezentativnějšìho. Jejì pseudonym „Piaf“ vnikl dodatečně. Lepleému se jejì jméno na pódium moc nehodilo, ani jejì pseudonym (pouţìvala jich vìce: Tania, Denise Jay, Huguette Hélia…).

39Vlastnì jménem Simone Berteaoutová. Ve své knize „Edith Piaf“ pìše, ţe byly s Edith nevlastnìmi sestrami. Ale všichni rodinnì přìslušnìci tuto skutečnost popřeli.

82 - Chvìli ji pozoroval a pak prohlásil: „Jsi pravé vrabčisko a jméno, které by se k tobě hodilo, je Ţabec Vrabec („La Mome Moineau“). Bohuţel to jméno je uţ zadané. Musìme najìt nějaké jiné… Vrabec je v ţargonu vrabčák, piaf. Co kdyby sis řìkala Vrabčák?“ A tak jì jméno „Paif“ zůstalo. V „Le Gerny´s“ se seznámila s herečkou Yvonne Valléeovou,40 která Edith darovala hedvábný šál při jejìm prvnìm vystoupenì, protoţe jì na svetru chyběl rukáv, který nestihla doplést. Impresário41 Lepleé byl pro ni skoro jako otec a Edith pro něho jako dcera. Konečně nemusela být Edith na ulici, ale i přesto se tam stále vracela. Roku 1936 se poprvé zúčastnila galakoncertu v cirkuse „Medrano“. Dìky tomuto večeru nahrála u Polydora (hudebnì vydavatelstvì) svoji prvnì desku za doprovodu celého orchestru. Dìky Louisovi Lepléemu se seznámila s Jacguesem Canettim, prostřednictvì jeho revue v „Raido Cité“, která byla vysìlána v rozhlase, se v něm Edith začala pravidelně objevovat. Toho roku Louis Lepleé za záhadných okolnostì zemřel. Policie se domnìvala, ţe byl zavraţděn. Také Edith byla v této souvislosti vyslýchána, a dokonce byla i podezřelá z jeho údajné vraţdy. Toto obdobì bylo pro ni velmi náročné a smrt Lepleého nesla velmi těţce.

S prosbou o pomoc se obrátila na přìtele Raymonda Assa. Edith byla dìvka z ulice a školu navštěvovala v dětstvì jen krátce, stačila se naučit trochu čìst a psát. V této době byla Edith stále pologramotná. Asso se stal nejen jejìm přìtelem i učitelem. Naučil ji pořádně čìst a psát, hrát na banjo, a také společenskému chovánì a vystupovánì na jevišti. Edith neměla ţádné hudebnì vzdělánì a zpìvala tak, jak jì „pusa narostla“. I po této stránce se jì od Raymonda dostalo vzdělánì, naučil ji dikci, frázovánì ke kaţdé skladbě zvlášť, ale hlavně ji naučil proţìvat to, o čem zpìvá, procìtit slova pìsně. Ale studijnì spolupráce s Edith nebyla nikterak lehká, často se bouřila, ale Assovi se nakonec povedlo přimět svoji ţačku k poslušnosti.

40BURKEOVÁ, Carolyn. Nelituji: Ţivot Edith Piaf. 1.vyd. Praha: alfred A.Knopf, 2011, 315 s. ISBN 978-80-7207-829-5; COCTEAU, Jean. Kolo štestí. 1.vyd. Praha: BB/art s.r.o., 2004, 143 s. ISBN 80- 7341-335-3. 41Impresário – podnikatel v oblasti divadelnìch a hudebnìch produkcì a veřejných vystoupenì.

83 - Začala si tak svoji kariéru budovat disciplinovaným úsilìm. Aby se ve společnosti cìtila dobře, musela se také naučit stolovánì, začìt se vkusně oblékat na pódium i v soukromì. Dìky Assovi mohla vystupovat v prestiţnìm podniku „ABC“. Asso zařizoval nejen jejì vystoupenì, ale také jì plánoval repertoár. To jì zajistilo veliký vzestup. Následujìcì dva roky nahrávala jeho skladby. Při nahrávánì se pokoušela měnit slova v refrénu, při vystoupenìch hledala specifická gesta pro kaţdou skladbu. Zpìvala také i v jiných kabaretech: „Night Club“, „Boité á Sardines“, nebo biografech, které nabìzely lidem před promìtánìm ţivou produkci. Poté absolvovala turné do Aix-les-Bains, Lille a do Belgie. Asso byl v jejìm ţivotě důleţitou osobou. Ukázal jì smysl krásna a otevřel před nì svět romanopisců a filozofů. Po dlouhodobé trpělivé práci se mu podařilo z bývalé pouličnì zpìvajìcì holky udělat vynikajìcì, hluboce vnìmavou zpěvačku. Napsal pro ni řadu pìsnì, které zhudebnila jeho dlouholetá přìtelkyně Marguerite Monnotová: „Můj legionář“ (Mom légionnaire), „Je n´en connais pas la fin“(Nevìm, jak to skončì), „Le voyage du puavre négre“ (Pouť ubohého černocha). Roku 1940 si zahrála v jednoaktové hře „Le Bel Indifférent“ (Lhostejný krasavec) Jeana Cocteaua a premiéra hry se uskutečnila v divadle „Bouffes-Parisiens“.

Druhá světová válka a německá okupace pro Piaf neznamenaly přerušenì kariéry, ale jen opatrné postupovánì. Často v tomto obdobì vystupovala na společenských akcìch německých jednotek. Ve válečném obdobì dostala angaţmá v podniku „Le Night Club“ a také vystupovala v klubu „Européen“. Přijala i pozvánì na koncerty určené pro francouzské vojáky uvězněné v Německu. Svolila k sedmitýdennìmu turné po Německu. Vojákům chtěla zazpìvat nové pìsně. Edith se svou skupinou (Charles Trenet, skupina Freda Adisona a Dédée Brigardová) navštìvila jedenáct táborů, ale turné musela přerušit kvůli bombardovánì spojenců. Po návratu do Francie vystupovala na benefičnìch koncertech na podporu obětì bombardovánì a rodin, jejichţ členové museli odejìt do Německa na nucené práce.42 Střìdavě také zpìvala v nočnìch klubech a kabaretech. Po pádu Pařìţe byly všechny zábavnì podniky zavřeny. Edith odjela na turné po jiţnì Francii (Parpignan, Motpelleier, Toulán, Nime, Bériers, atd.). Po návratu do Pařìţe byly znovu otevřeny kabarety, divadla i biografy.

42Nelituji: Ţivot Edith Piaf. 1.vyd. Praha: alfred A.Knopf, 2011, 315 s. ISBN 978-80-7207-829-5.

84 - Připravovala se na vystoupenì v podniku „L´Aiglon“, a tak jako všechna čìsla i ona musela projìt kontrolou cenzora (Propagandastaffel). Začátkem roku 1941 vystupovala nejen v Pařìţi, ale také na venkově. Reţisér Georges Lacombe poţádal Edith, aby hrála v jeho filmu „Montmartre-sur-Seine“, s přìběhem o květinářce, která se stane zpěvačkou. Edith nabìdku přijala, protoţe měla moţnost své pìsně předvádět na kameru.

Po roce 1942 začala spolupracovat s německým pianistou Norbertem Glanzbergem. Původně to byl klasicky studovaný komponista, ale nakonec se z něho stal doprovodný klavìrista a pìsňový skladatel. Dìky jeho vysokým nárokům se také zlepšovalo Edithino pěvecké uměnì. Norbert byl původem Ţid a tak ho musela kvůli vyhrocujìcì se situaci v zemi ukrýt. Stejným způsobem pomáhala i dalšìm svým ţidovským přátelům. I nadále se věnovala svým vystoupenìm. Čekalo ji vystoupenì v „Casinu de Paris“, ale protoţe zpìvala pìsně ţidovského skladatele, Němci jì na pět týdnů zakázali vystupovat. Na jaře roku 1943 vystupovala hned ve dvou podnicìch „Casino de Paris“ a kabaretu „La vie en Rose“, v létě také v „ABC“ a v „Bobinu“. Na kaţdé vystoupenì si připravila nový program. V roce 1944 se seznámila s mladým Yvesem Montandem a rok později vystupovali jako umělecké duo v kabaretu „Mayfair“, kde zároveň Montand debutoval. Uspořádali společné turné po jiţnì Francii. S Edith se stali milenci, ale nakonec jejich profesionálnì rivalita zapřìčinila konec jejich vztahu. Roku 1946 odjela Piaf opět na turné – Besancon, Švýcarsko, Lausanne. Na jednom benefičnìm koncertě pro francouzské ţelezničáře se setkala se skupinou „Compagnons de la Chanson“ a projevila zájem s nimi spolupracovat. Skupina měla osm členů. Uspořádali tedy společně turné po východnì Francii a Německu. Skupina ji pak doprovázela na většině velkých turné, vystoupenìch i nahrávánìch. Jejich spolupráce trvala asi dva roky. S Pierrem Rochem a Charlesem Aznavourem se seznámila také v roce 1946 a pozvala je, aby ji a skupinu Compagnons doprovázeli na plánované březnové turné v roce 1947.

85 - Jejìm americkým manaţerem byl Clifford Fischer.43 Své prvnì turné po USA absolvovala v řìjnu roku 1947 i se skupinou Compagnons (Boston, Filadelfie, New York). Edith se musela naučit anglicky a jejì učitelkou se stala Američanka Miss Davidsonová. Turné zahájila koncertem v kabaretu „Playhause“ v New Yorku. Koncert měl velký úspěch, předevšìm proto, ţe ho přišli shlédnout i významné osobnosti jako Lena Hornová, Greta Garbo, Noel Coward, Gene Kelly, John Garfield, Marlene Dietrichová a dalšì. Ale jejì úspěch ve Spojených státech amerických nebyl takový, jaký měla ve Francii. Americké novinové recenze psaly spìše negativnì kritiku a americké publikum čekalo velkolepé vystoupenì, mìsto toho však přišla na pódium malá, hubená dáma v černých šatech. Byla tam jen ona a mikrofon. Americké publikum bylo méně vnìmavé, co se týkalo jejìho dramatického stylu. Edith začala uvaţovat o návratu zpět do Francie, ale pro svůj silný smysl pro profesionalitu se smlouvy neustoupila. Vše se změnilo také zásluhou skladatele Virgila Thompsona, který napsal na zpěv Edith Piaf recenzi, a ukázal tak americkému publiku, jak má vnìmat francouzský šanson v jeho nejklasičtějšì podobě. Skutečný úspěch pak sklidila později na koncertě v klubu „Versailles“, kde vystupovala po dobu osmi týdnů. Koncertu se zúčastnila pařìţská honorace, mezi pozvanými byla také Marlene Dietrichová,44 Charles Boyer, Yves Montand,45 Gilbert Bécaud.46 Tento koncert měl pro ni velký význam, neboť se dìky němu stala velmi uznávanou zpěvačkou i v Americe.

43BERTEAUT, Simone. Edith Piaf. 4.vyd. Marie Janů. Praha: Československý spisovatel, 1990, 397 s. ISBN 80-202-0041-X. 44Přátelstvì mezi Marlene Dietrichovou a Edith Piaf bylo hluboké, upřìmné a velice pevné. Mezi umělci se přátelstvì přìliš nepěstuje, kvůli image a závisti. Marlene věnovala Edith, k jejì prvnì svatbě, kde jì byla za svědka, náhrdelnìk se sedmi smaragdy. 45S Edith byli milenci. Spolu s nìm natočila kolem roku 1945 s Yvesem Montandem film: „Hvězda beze světla“. Hráli spolu s Marcelem Herrandem, Julesem Berem, a začìnajìcìm Sergejem Reggianimem. 46Nejdřìve působil jako přìleţitostný pianista, a později se seznámil se třemi textaři, se kterými pak dlouhodobě spolupracoval. Prostřednictvìm Edith Piaf, v té době jiţ Pillsové, se seznámil také s Charlesem Aznavour. Kolem roku 1963 se začal věnovat vlastnì sólové kariéře zpěváka. Jeho pěvecký projev byl strhujìcì, expresivnì, a přitom neafektovaný, nesnaţil se nic uměle vytvořit ale naopak se opìral o lidskou přirozenost.

86 - Edith hodně cestovala, nejvìce po Evropě a po Americe, navštìvila také Řecké Athény. Střìdala často své bydliště podobně jako své partnery. Patřili mezi ně napřìklad zpěvák Paul Meurisse, Yves Montand, Raymond Asso nebo Marcel Cerdan, slavný boxer, který zahynul roku 1949 při leteckém neštěstì u Azorských ostrovů. Do Francie se vrátila roku 1948. Po jejìm návratu do Francie přijela na oficiálnì návštěvu anglická královna a projevila přánì slyšet zpìvat Edith Piaf. Edith pokračovala v koncertech v Belgii, Francii, Nizozemsku, a také se věnovala nahrávánì.

Marcel Cerdan byl velkou láskou Edith. Imponoval mu jejì šarm a talent. Byl sice ţenatý a měl rodinu, ale Edith ji neměla v úmyslu rozbìt. Oba hodně cestovali a Edith si začala angaţmá plánovat tak, aby co nejvìce času mohla trávit s Cerdanem, ale zorganizovat si čas podle něj nebylo lehké. Pokud to bylo moţné, doprovázela ho na jeho boxerské zápasy a naopak, pokud Marcel mohl, doprovázel ji na jejìch vystoupenìch. V Americe měli spolu pronajatý byt na Park Avenue. Edith měla tou dobrou třìměsìčnì angaţmá v klubu „Versailles“. V roce 1949 následovala série koncertů v Egyptě. Kdyţ se Edith dověděla o Marcelově smrti, měla ten večer zpìvat koncertě v klubu „Versailles“. Přátelé ji přesvědčovali, aby koncert odřekla, ale Edith, i přes neskutečnou bolest ze ztráty Marcala chtěla vystoupit. Na koncertě oznámila publiku: „Dnes večer budu zpìvat pro Marcela Cerdana“.47 Pìseň „L´Hymne a l´amour“ věnovala jen jemu. Edith se začala věnovat četbě filozofických textů o povaze duše, které ji vedly k různým spirituálnìm teoriìm. Pořìdila si malý konferenčnì stolek s kulatou deskou, který pouţìvala pro kontakt s Marcelovým duchem. Jeho ztrátu nesla velmi těţce. Byl to jediný muţ v jejìm ţivotě, kterého tak moc milovala, Marcel byl jejì ţivotnì láskou. V tomto obdobì Edith znovu propadla alkoholu. Jejì manaţer pro ni zajistil léčbu v ústavu pro alkoholiky.

47BURKEOVÁ, Carolyn. Nelituji: Ţivot Edith Piaf. 1.vyd. Praha: Alfred A.Knopf, 2011, 315 s. ISBN 978-80- 7207-829-5.

87 - Roku 1950 se vrátila zpět na scénu a to přìmo v Pařìţi na jevišti prestiţnìho kabaretu „Salle Pleyel“, následovalo vystoupenì v divadle „Variétés“, angaţmá v klubu „ABC“ a nahrála pìsně v angličtině pro své prvnì americké album. Ve svém profesionálnìm ţivotě se snaţila i nadále pokračovat. Začala nacvičovat nové pìsně svých přátel skladatelů: Monnotové, Emera, Conteta, Glanzberga a později i Aznavoura. O rok později, 1951, přišla i nová láska Eddie Constantine,48 americký herec a zpěvák. Seznámila se s nìm V klubu „Baccarut“, kde vystupovala. Představil se jì jako jejì nový překladatel (překlad pìsnì do angličtiny). Edith ho učila francouzsky, protoţe to přìliš dobře neuměl, a jak správně vystupovat při představenìch. Toho roku se také seznámila s dramatikem Marcelem Achardem, který ji nabìdl roli v ve své operetě „La p´tite Lili“ (Malá Lili). Edith si vyţádala roli pro Eddieho. Hudbu k této operetě, na ţádost Edith, napsala Margariute Monnotová. Opereta, která měla premiéru v kabaretu „ABC“, pomohla Constantinovi odstartovat jeho kariéru. Opereta měla úspěch dlouhých sedm měsìců. Deset dnì po premiéře, byla Edith převezena na soukromou kliniku se závaţnými střevnìmi potìţemi, které ji trápily i v budoucnu. Po návratu z nemocnice se věnovala koncertovánì, vystupovala v klubu „ABC“, nahrávala nové pìsně, účastnila se dobročinných akcì a uskutečnila letnì turné v řìmských amfiteátrech.

V roce 1952 ji ředitel francouzského hudebnìho shromáţděnì Edouard Herriot udělil cenu „Grand Prix du Disque“ za pìsnìčku Padam…Padam. Téhoţ roku absolvovala turné po jiţnì Francii spolu s Aznavourem, Avelysem a skupinou Les Garcous de laRue. Setkala se opět s Pillsem (seznámili se jiţ před válkou v roce 1939) a společně s nìm vystoupila v klubu „Drap d´Or“. V New Yourku v klubu „La Vie en Rose“ Pills debutoval a Edith čekalo jiţ páté angaţmá v klubu „Versailles“. Zasnoubili se a svatba se konala dvacátého zářì v kostele svatého Vincence z Pauly v New Yorku. Účinkovali spolu na vystoupenì v Montrealu, poté následovalo turné po západnìch Spojených státech. Po návratu spolu ţili na bulváru Cannes, kam se k nim také přistěhovala Momona.

48Dokonce byli i zasnoubeni, ale Eddie byl ţenatý a nakonec se rozhodl ţìt se svojì rodinou.

88 - Začátkem roku 1954 byli na společném turné po jiţnì Francii. Manţelstvì Pillse a Edith však přìliš dlouho netrvalo. Manţelstvì a kariéra dohromady se ukázaly být většìm problémem, neţ si na počátku oba mysleli. Později sama odletěla na turné do Normandie a po městech na pobřeţì Atlantského oceánu. Edithino zdravì nebylo zrovna nejlepšì a velkým pracovnìm nasazenìm se stále zhoršovalo. Byla závislá na prášcìch na spanì a na podpůrných léčivech. I kdyţ Edith patřila k nejlépe placeným francouzským umělcům své kategorie, často utrácela vìc, neţ vydělala, a proto si také brala hodně profesionálnìch závazků.

Piaf trpěla závislostì na morfiu, paradoxem je fakt, ţe byla proti drogám. Edith měla několik automobilových nehod, při kterých si způsobila těţká a velmi bolestivá zraněnì. Tuto závislost si přinesla z nemocnic, kde dostávala na bolest morfium. Po propuštěnì jiţ bez morfia nedokázala být. Od roku 1951 do roku 1963 prodělala celkem čtyři těţké automobilové nehody, jeden pokus o sebevraţdu, čtyři detoxikačnì kúry, dva záchvaty deliria tremens49 a mnoho dalšìch onemocněnì,50 která byla předevšìm výsledkem Edithiných závislostì na alkoholu a na morfiu. Také brávala velké dávky nejrůznějšìch tabletek, co přesně však nenì známo.

Po náročném obdobì uskutečnila triumfálnì návrat do Olympie, bylo to roku 1955. Téhoţ roku absolvovala dalšì turné po USA. Velký úspěch sklidila na galapředstavenì „v Carnegie Hall“ v New Yorku počátkem roku 1956. Dalšì úspěch se dostavil v Hollywoodském kasinu „Riviera“ v Las Vegas. Koncertovala i v Riu de Janeiru v paláci „Coppacabana“. Na svých cestách se seznámila s novými hudebnìmi ţánry: americkým blues, jazzem, hudbou mexických mariachis, latinskoamerickou milostnou pìsnì. Nejvìce se jì zalìbil peruánský waltz, který jì byl inspiracì pro jejì rozšìřený repertoár pro francouzskou hudebnì scénu.

49Delirium tremens – delirium následkem chronické otravy alkoholem spojené se zrakovými halucinacemi. 50Dìky svému chatrnému zdravì prodělala Edith ještě jednu spánkovou kúru, třikrát jaternì kóma, jeden záchvat šìlenstvì, sedm operacì, dvě bronchopneumonie, jeden plicnì édem.

89 - Po roce a čtvrt se vrátila zpět do Pařìţe. Během pár dnì po návratu uţ připravovala koncerty v „Olympii“. Jejì koncerty byly vyprodané a velmi úspěšné, proto jì pořadatelé prodlouţili smlouvu o dalšì měsìc. V koncertech pokračovala nejen ve Francii, ale také v Tunisu a v Alţìru. Na hudebnì scéně se tou dobou začali objevovat nový šansoniéři jako např. Georges Brassens, Léo Ferré nebo Jacques Brel.

Edith byla jiţ natolik známou osobnostì, ţe se stala pravidelným hostem různých televiznìch show. Pro své mezinárodnì publikum nahrávala dále i v angličtině. Na začátku roku 1957 opět odletěla do Spojených států, neboť zde měla dohodnuté koncerty aţ půl roku dopředu. Uţ na nì byla znát velká únava a zdravotně na tom byla velmi špatně, přesto nadále koncertovala (Washington, Filadelfia, Montreal, Chicago, Havana). Následovaly dalšì koncerty v Buenos Aires a v Riu de Janeiru. Začátkem roku 1958 se vrátila opět do Pařìţe a začala sestavovat program pro „Olympii“. Do „Olympie“ se roku 1958 vrátila Edith jiţ po třetì. Premiéra jejìho představenì „La Foule“ obsahovala melodie z jiţnì Ameriky. Kaţdý večer byla jejì vystoupenì vyprodána do poslednìho mìsta. Koncert se stal toho roku kulturnì událostì a angaţmá jì bylo prodlouţeno o dalšìch pět týdnů. Pro velký úspěch, který stále trval, jì ředitel Bruno Coquatrix nabìdl dalšì prodlouţenì o tři týdny. Koncem roku dostala roli v novém filmu Marcela Blisténa „Les Amants de demain“. Zahrála si nešťastnou ţenu, která se ocitla ve vězenì poté, co zavraţdila manţela, který ji týral. Po skončenì angaţmá v Olympii byla Edith velmi vyčerpaná a obnovily se jejì návyky na povzbuzujìcì léky.

Po zdravotnìch komplikacìch a následné rekonvalescenci se roku 1959 opět věnovala koncertovánì (Atlanta, Monte Carlo, Washington). Následovala dalšì turné po Francii a i přes varovánì lékaře, pokračovala a jejì závislosti se ještě vìce prohlubovaly. Jejì zdravì se stále zhoršovalo, aţ při jednom z koncertů nakonec zkolabovala. Dá se řìci, ţe se téměř celý rok (1960) zotavovala.

V roce 1961 ji navštìvil textař Michel Vaucaire se skladatelem Charlesem Dumontem, které ho jiţ v minulosti odmìtla.

90 - A protoţe se pánové nenechali znovu odbýt, přijala je a vyslechla. Ten večer jì přednesli pìseň, která ji znovu postavila na nohy, „Non, je ne regrette rien“. O pět dnì později ji nahrála a začala plánovat vystoupenì v „Olympii“. Koncert se uskutečnil v prosinci a obecenstvo ji přivìtalo s velkou úctou a patnáctiminutovým potleskem. Vzdát hold velké šansoniérce přišlo i několik celebrit: Claudie Brialy, Jehnny Hallyday, Michéle Morganová, Romy Schneiderová, Louis Armstrong, Duke Ellington a dalšì. Zdravotnì potìţe Edith opět přivedly do nemocnice a zbytek roku strávila v domácìm léčenì. I přes koncertovánì pro ni nebyl rok 1961 velmi přìznivý ani po profesnì stránce ani po finančnì. 25. zářì 1962 byla speciálnìm hostem na mezinárodnì premiéře filmu „ The Longest Day“ (Nejdelšì den). Tohoto koncertu se zúčastnilo mnoho slavných a významných osobnostì, jako napřìklad Eisenhower, Churchill, Montgomery, ìránský panovnìk s cìsařovnou, princ a princezna z Liége, řecká princezna Sophia, princ Rainer z Monaka, Elizabeth Taylor, Sophia Loren a mnoho dalšìch.V letech 1962-63 byla na turné v Holandsku a Belgii. Tato turné absolvovala i přes to, ţe jejì zdravotnì stav byl opět velmi špatný, a i přes dalšì varovánì lékaře koncertovat odjela.

Roku 1962 se seznámila se svým druhým manţelem, Théem Sarapem (vlastnìm jménem Lamboukas). Nejdřìve u Edith pracoval jako asistent a měl se starat o jejì korespondenci. V březnu téhoţ roku byla převezena do nemocnice se zápalem plic. Po návratu z nemocnice začala koncertovat i s Théem, pak následovalo turné po severnì Francii. Na podzim vystupovali v „Olympii“. To jiţ byli zasnoubeni. Edith z tohoto sňatku měla obavy, neboť mezi nì a Théem byl poněkud většì věkový rozdìl. Uvaţovala také, jestli sňatek nemá zrušit. Jemu bylo sotva 27 let a jì uţ bylo 47 let. Obávala se reakcì svých fanoušků. Ty ale nakonec byly velmi přìznivé. Jejì fanoušci ji milovali a přáli jì vţdy hodně štěstì a lásky v ţivotě. Svatba byla velkou romantickou událostì. Satrapo byl mladý začìnajìcì zpěvák, kterému Edith také pomohla ke kariéře. Byla ale jediná, která věřila v jeho talent. Kdyţ Théo debutoval, zpìvali spolu pìseň „A quoi ca sert ľamour“ (K čemu láska). Edith koncertovala v „Olympii“ od ledna roku 1955 aţ do řìjna 1962. Z tohoto obdobì se nahrálo pět koncertů, a to z let: 1955, 1956, 1958, 1961, 1962.

91 - Kvůli svému zdravotnìmu stavu měla jiţ pár let svoji osobnì ošetřovatelku, byla jì Simone Margantinová. Edith se v poslednìch letech několikrát zhroutila přìmo na pódiu a také se několikrát nacházela ve stavu, kdy nebyla schopna vůbec koncertovat. V tom ji ale pomáhaly „vitamìnové injekce“ a různé podpůrné léky, na kterých byla závislá. Ke konci ţivota jiţ Edith zůstala v poklidném domácìm prostředì, kde se o ni staral manţel Théo a jejì nejbliţšì přátelé. Jejì zdravotnì stav se bohuţel i nadále zhoršoval a Edith uţ ke konci nedokázala ani vstát z postele. Edith Piaf zemřela ve spánku na rakovinu 11. řìjna roku 1963. Čtrnáctého řìjna se byla rozloučit s Edith Piaf celá Pařìţ. Kolem jejì rakve přešlo přes 80 000 lidì. Na hřbitov „Pére-Lachaise“ přišlo přes čtyřicet tisìc lidì.51 Na pohřeb přijel i jejì bratr Herbert Gassion a jejì nevlastnì sestra Denise Gassionová,52 a nechyběli tam ani jejì nejbliţšì přátelé.

51BERTEAUT, Simone. Edith Piaf. 4.vyd. Marie Janů. Praha: Československý spisovatel, 1990, 397 s. ISBN 80-202-0041-X. 52S oběma byla celý ţivot v kontaku.

92 - 4.1. Edith Piaf jako osobnost

Edith o sobě nikdy nic sama nenapsala, podìlela se však na vzniku dvou knih, které byli napsány na základě rozhovorů s novináři. Byly to knihy „Ma vie“ (Můj ţivot) a „Au bal de la chance“ (Kolo štěstì). Ne vše, co se v knihách pìše, je však vţdy pravdivé. Některé historky v těchto knihách jsou poněkud pozměněné, jednoduše si je přizpůsobovali (Edith i novináři), jak bylo potřeba. Pravdivostì historek se Edith nikdy přìliš nezatěţovala, jejìm cìlem bylo zapůsobit na čtenáře. Vìce zdrojů dokonce uvádì, ţe některým pozměněným historkám sama nakonec uvěřila. Edith byla malého vzrůstu, měřila asi 147 cm. Jejì osobnost však byla veliká. Dokázala zatajit svou pravou osobnost a s naprostou upřìmnostì o sobě pokaţdé vyprávět. Byla impulzivnì, pudová, buď milovala, nebo nenáviděla, nikdy nic mezi tìm. Nedokázala se dlouho na nikoho zlobit. Byla tyranská, vladařská, autoritářská, byla umìněná i velkorysá. Řìdila svým instinktem a svým srdcem, ale hlavně touhou zpìvat, která ji udrţela tak dlouho na ţivu. Edith byla tvrdohlavá. Kdyţ si vzala něco do hlavy, dokázala jìt za svým cìlem. Nikdo jì to nedokázal vymluvit. Kdyţ v někom viděla talent, dokázala z něj dostat maximum. A kdykoli někdo jen naznačil nějaký nápad, nepustila jej dřìv, neţ z něj všechno dostala. Ţila v obráceném reţimu. Přes den spala a od večera do rána pracovala, zkoušela, připravovala se na koncerty, vystupovala, atd. Vstávala nejdřìve kolem 17. hodiny odpoledne. Kdokoli s nì potřeboval mluvit nebo po nì něco chtěl, čekal i několik hodin, neţ Edith přišla. Trvale vládla svým přátelům, ale z jejì vlády se nikdo nechtěl vymanit. Člověk musel být neustále v pohotovosti, byla totiţ nevyzpytatelná. Kdyţ chtěla zkoušet, nebo chtěla jen vedle sebe společnost, i ve dvě hodiny ráno všem zavolala a všichni museli přijet. Vše muselo fungovat, tak jak chtěla ona, dokonce se i jedlo to, co chtěla ona. Edith nikdy neshromaţdovala hmotné statky. Tzv. „přátelé“, různì přìţivnìci, podvodnìci, ji nejednou okradli o penìze nebo majetek (nábytek, různé půjčky apod.). Dokázala ale také utratit vìc, neţ vydělala. Měla velkou zálibu v pletenì, a často pro své nejbliţšì přátelé něco pletla, ale také toho spoustu nikdy nedopletla.

93 - Měla patologický strach ze tmy a také panickou hrůzu z časového stresu. Edith se velmi bála samoty, proto kolem sebe měla stále plno lidì. Nedokázala být ani na delšì domu sama bez muţské společnosti. Dalo by se řìci, ţe byla na „lásce“ závislá. Často své partnery střìdala (Contet, Glanzberg, Montand, Constatntin, Davis, Pills, atd.), ale vţdy kaţdého z nich milovala z celého srdce. Mnohým z nich pomohla ke kariéře i přesto, ţe nikdo kromě nì v jejich talent a schopnosti nevěřil. Dokázala si i v této oblasti prosadit svou. Tvrdě s „budoucìmi hvězdami“ pracovala a neváhala je při tom i dost uráţet, jen aby dosáhla svého. Edith nebyla ale namyšlená a nikdy nezapomněla, odkud přišla. V jejìm uměnì se odráţì drama jejìho ţivota i jejì minulost. Dokázala mìt ohromnou radost ze ţivota a zároveň se dokázala fyzicky ničit. Přìliš vysoké pracovnì tempo, které ji vyčerpávalo, musela doplnit podpůrnými barbituráty, léky na spanì, a později se projevily dalšì závislosti (morfium, alkohol). Ţila kaţdý den naplno a měla obrovskou vnitřnì sìlu. Dokázala vystoupit před posluchače i v době, kdyţ jì bylo úzko (smrt Marcela Cermana) nebo kdyţ na tom zdravotně byla velmi špatně. Tato vnitřnì sìla a neskutečně velká touha zpìvat ji dokázaly vţdy postavit na nohy a rychle se zotavit. Ničeho, co se v jejìm ţivotě odehrálo, nikdy nelitovala. Sama jednou řekla, ţe kdyby měla ţìt svůj ţivot ještě jednou, dělala by vše stejně. Během svého ţivota se dokázala stát legendou. Jejìm největšìm ţivotnìm strachem bylo, ţe nebude moci vystoupit na scéně a zpìvat. Edith si dokázala se svým publikem vytvořit silná pouta a vţdy ho dokázala zasáhnout přìmo do srdce. Jejì zpěv vyjadřoval cit, upřìmnost, naději i beznaděj ţivota. Interpretace odráţela zkušenosti z jejìho ţivota, které sama proţila a nebo to byli jejì momentálnì pocity. Jejì osobnost byla tak silná, ţe dokázala strhnout publikum jen svým zpěvem. Nepotřebovala k tomu ţádné jiné efekty, či kulisy apod. Dnes si umělci navozì kamiony kulis a světel, aby zaujali své posluchače, obléknou si kostýmy a poskakujì po pódiu. Ona dokázala vystoupit před vyprodaným sálem jen s mikrofonem a svým hlasem. To jì postačilo k tomu, aby posluchače vtáhla do své hudby. Jejì oděv na koncertech byl prakticky pořád stejný. Byly to černé šaty, jiţ několikráte obnovované, ale nijak zásadně pozměněné, se kterými začìnala vystupovat.

94 - Občas si však musela vzìt i jiné šaty, ale většina z nich byla stejně černé barvy. Edith volila tento oděv proto, ţe nechtěla, aby jejì oděv rušil diváky při poslechu koncertu. Hodně času věnovala přìpravě na koncerty a nacvičovánìm nových pìsnì. Byla na sebe velmi tvrdá a přìsná. Dokud chtěla nacvičovat, museli všichni pracovat s nì třeba i do časných rannìch hodin. Edith byla stále veselá, a i kdyţ se necìtila zrovna nejlépe, vţdy se dokázala smát a dělat nejrůznějšì vtìpky. Jejìm ţivotem byl zpěv a jejì publikum. Ve svém bytě na bulváru Cannes měla koncertnì křìdlo, to jediné bylo pro ni důleţité, prakticky pouţìvala jen tři mìstnosti: salónek s koncertnìm křìdlem a posezenìm pro přátele, kuchyň a svoji loţnici, do které investovala hodně peněz. Jejìm největšìm ţivotnìm přánìm a snem byl zpěv. Ţila, protoţe mohla zpìvat, bez zpěvu by nejspìš svoji ţivotnì cestu dávno vzdala. Zpěv byl jejìm ţivotem, ona a publikum, to jediné ji vţdy zajìmalo ze všeho nejvìce. Byla to dáma s velkým „D“ a ţena s velkým srdcem.

95 - 4.2. Písně Edith Piaf

K analýze pìsnì, které Edith Piaf zpìvala, jsem měla k dispozici dva zpěvnìky s jejìmi pìsněmi. Oba zpěvnìky jsou upravené pro klavìr a zpěv. Prvnì se jmenuje „Edith Piaf - 25 chansons“. Tento zpěvnìk je jiţ několikátým vydánìm. Kdy vyšel poprvé, však bohuţel nenì přesně známo, s největšì pravděpodobnostì to bylo v roce 1982, ale ve zpěvnìku to nenì přesně uvedeno. Tento zpěvnìk obsahuje, jak z názvu vyplývá, 25 pìsnì. Druhý zpěvnìk, který se jmenuje „Edith Piaf Livre ďor“, byl vydán asi v roce 1991 a obsahuje 16 pìsnì. Oba zpěvnìky obsahujì šest stejných pìsnì. Zpěvnìk „25 chansons“ obsahuje notový zápis i značky kytarových akordů. Notový zápis je velice přehledný a je napsán graficky hodně „roztaţeně“. Zpěvnìk „Livre ďor“ má akordické značky pouze u některých pìsnì. Notový zápis je také přehledný, ale grafický zápis je vìce „zhuštěn“. Hudbu k pìsnìm skládalo mnoho hudebnìků. Ve zpěvnìcìch nalezneme nejčastěji jména: Marguerite Monnet, Charles Dumont, Jean Villard, ale také: Léo Furé, Eddy Marnay, Francis Lai, Michel Emer, aj. Slova psalo také mnoho textařů, některé texty si ke svým pìsnìm psala Edith sama. Z často uvedených autorů je to např.: Michel Vaucaire, Raymond Asso, Michel Elmer aj. Pìsně, které Edith Piaf zpìvala, jsou nečastěji strofické (kuplet + refrén), většinou dvoudìlné nebo třìdìlné (ABA s velkým návratem). Pìsně se pohybujì nejvìce v tóninách durových, a to např. D dur, G dur, C dur, Es dur, A dur, ale také v mollových např. d moll. Také zde nalezneme pìsně, které jsou psané jen v malé pìsňové formě, např. pìseň ze zpěvnìku 25 chansons – „Ľ étranger“ – je malou pìsňovou formou, trochu rozšìřenou, vycházejìcì pouze z jednoho tématu (viz Přìloha I.). V této pìsni si také můţeme všimnout pouţitì terciově přìbuzných tónin Es dur a C dur a také střìdánì 12/8 taktu s 6/8. Ve zpěvnìku Livre ďor, v pìsni „Le droit ďaimer“, nalezneme také terciovou přìbuznost tónin. 1. a 3. dìl pìsně jsou v F dur, střednì dìl je v Des dur (viz Přìloha II.). Také někdy střednì dìl pìsně ve stejnojmenné tónině (viz Přìloha III.). U některých pìsnì zase skladatel posouvá melodii o půl tónu výš, ale nikoliv skokem, ale na základě krátké modulace (A dur→B dur – moduluje přes dominantu v B dur, coţ je v A dur snìţený 6. stupeň) (viz Přìloha IV). Hlasový rozsah nenì veliký. Ale mìsty se objevujì výjimky. Pìsně se pohybujì většinou pouze ve střednì poloze a to od c1 po e2, f2.

96 - Melodie pìsnì jsou různé, ale často vyuţìvá malých a velkých sekund, a pozměnì ji terciemi. Velké skoky v melodii nenajdeme. V kaţdé pìsni se nacházì celé a půlové noty, které jsou prodlouţeny ligaturou do dalšìho taktu. Pìsně jsou tvořeny převáţně z not čtvrťových a osminových, ale také bývajì prostřìdávány tečkovaným rytmem. Pìsně zpomalujì i zrychlujì, majì slavnostnì někdy pochodový ráz. Ale nejčastěji majì rytmus valčìku nebo walzu, 3/4 takt je pro francouzskou hudbu typický. Majì také 4/4 takt nebo allabreve (značì se jako přeškrtnuté C). Avšak mezi zpěvnìky a nahrávkami, která jsem měla k dispozici na CD, jsou malé rozdìly. Dokonce ne vţdy je klavìr ve zpěvnìcìch shodný s klavìrem na nahrávkách. Při poslechu je patrné, ţe Edit si s pìsněmi uměla vyhrát, nedodrţuje přesně hodnoty, ale můţeme řìct, ţe si „pìseň přizpůsobì“ jak potřebuje. Skvělý orchestr, který jì doprovázì, výborně podporuje jejì přednes pìsně, a dìky tomu nabývá pìseň na sìle. Doprovázel ji opravdu výborný orchestr, a jak my zpěváci řìkáme „tvořì jeden celek“ a to je nejdůleţitějšì, pokud je zpěvák doprovázen sólovým nástrojem, sborem či orchestrem. Podařilo se mi vyčìst s obalů na CD jména dvou dirigentů, kteřì řìdili orchestr v době natáčenì, byl to Guy Luypaerts a Robert Chauvigny. Také nesmìm opomenout sbor či doprovodné hlasy, které se také objevujì v pìsnìch, někdy sbor, jako doprovod, nahradil orchestr. Pokud bych měla srovnat zpěvnìky a nahrávky po pěvecké stránce, mohu řìci, ţe nejsou stejné, ve zpěvnìcìch je pìseň zjednodušena a některé části jsou vypuštěny. Rozsahově nejsou nikterak náročné, a obsah pìsnì je stejný, láska, utrpenì, radost, smutek. Ale co se týče interpretace, pokud mohu mluvit za sebe, nejsou nejjednoduššì, ba naopak na přednes jsou pìsně velice náročné. Pìsně, které zpìvala Edith Piaf, jsou opravdu krásné a přìjemně se poslouchajì. Takový náboj, který v sobě měla při svém pěveckém projevu, jsem v ţádné pìsni nikdy a nikde jiţ neslyšela, tedy v oblasti šansonů. Pìsně zprvu působì jednoduše. Pro toho, kdo by je chtěl zpìvat jako pìsničky, takové budou, ale ten, kdo by je chtěl zazpìvat tak, jak se zpìvá francouzský šanson, by věděl, ţe před sebou nemá lehkou cestu.

97 - 4.3. Diskografie53

Alba

 The Voice of the Sparrow: The Very Best of Edith Piaf (1991)  Edith Piaf: 30th Anniversaire (1994)  Edith Piaf: Her Greatest Recordings (1935-1943, 1995)  The Early Years: 1938-1945, Vol. 3, (1996)  Hymn to Love: All Her Greatest Songs in English (1996)  Gold Collection, (1998)  The Rare Piaf (1950-1962, 1998)  La Vie en Rose (1999)  Montmartre Sur Seine (2000)  Eternelle: The Best Of (2002)  Love and Passion, (2002)  The Very Best of Edith Piaf (2002)  75 Chansons (2005)  48 Titres Originaux (2006)

4.3.1. Hudební vydavatelství

 Éditions Paul Buscher  Éditoins de Paris a Maurici Decruckovi  Éditions Edimarton  Éditions Vianelly  Éditions Meridián  Éditions Micro  Éditions Hortensia  Éditions S.E.M.I.  Éditions René Valéry

53Edith Piaf. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco: Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2012-02.13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Edith_Piaf

98 - Největší hity  1936 – Mon légionnaire (Můj legionář)  1936 – Le Fanion de la Légion (Vlajka legie)  1940 – L’Accordéoniste (Harmonikář)  1945 – La vie en rose (Ţivot v růţovém)  1945 – Les Trois Cloches (Tři zvonky)  1947 – Une chanson á trois temps (Pìseň třech obdobì)  1949 – Hymne á l’amour (Hymna lásky)  1951 – Padam…Padam… (Tra-la-la)  1952 – Mon manége á moi (Já a moje jeviště)  1954 – Sous le ciel de Paris (Pod pařìţským nebem)  1956 – Les Amants d’un jour (Milenky na jednu noc)  1957 – La Foule (Zástup)  1959 – Milord (Milostpán)  1960 – Mon Dieu (Můj Boţe)  1960 – Non, je ne regrette rien (Ničeho nelituji)

Všechny písně

1925  Comme un Moineau 1933  Entre Saint-Ouen et Clignancourt 1934  L'Étranger 1935  Mon Apéro  La Java de Cézigue  Fais-Moi Valser 1936  Les Mômes De la Clôche  J'Suis Mordue  Mon Légionnaire  Le Contrebandier

99 -  La Fille et le Chien  La Julie Jolie  Va Danser  Chand d'Habits  Reste  Les Hiboux  Quand Même (k filmu La Garçonne)  La Petite Boutique  Y'Avait du Soleil  Il N'Est Pas Distingué  Les Deux Ménétriers  Mon Amant de la Coloniale  C'Est Toi le Plus Fort  Le Fanion de la Légion  J'Entends la Sirène  Ding, Din, Dong  Madeleine Qu'Avait du Cœur  Les Marins Ça Fait des Voyages  Simple Comme Bonjour  Le Mauvais Matelot  Celui Qui Ne Savait Pas Pleurer 1937  Le Grand Voyage du Pauvre Nègre  Un Jeune Homme Chantait  Tout Fout le Camp  Ne M'Écris Pas  Partance  Dans Un Bouge du Vieux Port  Mon Cœur Est au Coin d'une Rue 1938  С'Est Lui Que Mon Cœur A Choisi  Paris-Méditerranée  La Java en Mineur  Browning

100 -  Le Chacal  Corrèqu'et Réguyer 1939  Y'En A un de Trop  Elle Fréquentait la Rue Pigalle  Le Petit Monsieur Triste  Les Deux Copains  Je N'En Connais Pas la Fin 1940  Embrasse-Moi  On Danse sur Ma Chanson  Sur une Colline  C'Est la Moindre des Choses  Escale  La Fille de Joie Est Triste (L'Accordéoniste) 1941  Où Sont-Ils, Mes Petits Copains?  C'Était un Jour de Fête  C'Est un Monsieur Très Distingué  J'Ai Dansé avec l'Amour (k filmu Montmartre sur Scène)  L'Homme des Bars  Le Vagabond 1942  Jimmy, C'Est Lui  Un Coin Tout Bleu (k filmu Montmartre sur Scène)  Sans Y Penser  Un Monsieur Me Suit dans la Rue 1943  Tu Es Partout (k filmu Montmartre sur Scène)  J'Ai Qu'À l'Regarder...  Le Chasseur de l'Hôtel  C'Était une Histoire d'Amour  Le Brun et le Blond  Monsieur Saint-Pierre

101 -  Coup de Grisou  De l'Autre Côté de la Rue  La Demoiselle du Cinqième 1944  Les Deux Rengaines  Y'A Pas d'Printemps  Les Histoires de Coeur  C'Est Toujours la Même Histoire 1945  Le Disque Usé  Elle A...  Regarde-Moi Toujours Comme Ça  Les Gars Qui Marchaient  Il Riait  Monsieur Ernest A Réussi 1946  La Vie en Rose  Les Trois Cloches (s Les Compagnons de la Chanson)  Dans Ma Rue  J'M'En Fous Pas Mal  C'Est Merveilleux  Adieu Mon Cœur  Le Chant du Pirate  Céline (s Les Compagnons de la Chanson)  Le Petit Homme  Le Roi A Fait Battre Tambour (s Les Compagnons de la Chanson)  Dans les Prisons de Nantes (s Les Compagnons de la Chanson)  Mariage  Un Refrain Courait dans la Rue  Miss Otis Regrets 1947  C'Est pour Ça (k filmu Neuf Garçons et un Coeur)  Qu'As-Tu Fait John?  Sophie (k filmu Neuf Garçons et un Coeur)

102 -  Le Geste  Si Tu Partais  Une Chanson à Trois Temps  Un Homme Comme les Autres  Les Cloches Sonnent  Johnny Fedora et Alice Blue Bonnet  Le Rideau Tombe Avant la Fin  Elle Avait Son Sourire 1948  Monsieur Lenoble  Les Amants de Paris  Il A Chanté  Les Vieux Bateaux  Il Pleut  Cousu de Fil Blanc  Amour du mois de Mai  Monsieur X 1949  Bal dans Ma Rue  Pour Moi Tout' Seule  Pleure Pas  Le Prisonnier de la Tour (Si le Roi Savait Ça Isabelle)  L'Orgue des Amoureux  Dany  Paris (k filmu L'Homme aux Mains d'Argile) 1950  Hymne à l'Amour  Le Chevalier de Paris  Il Fait Bon T'Aimer  La P'Tite Marie  Tous les Amoureux Chantent  Il Y Avait  C'Est d'la Faute à Tes Yeux  C'Est un Gars

103 -  Hymn to Love  The Three Bells  Le Ciel Est Fermé  La Fête Continue  Simply a Waltz  La Vie en Rose (anglicky) 1951  Padam... Padam...  Avant l'Heure  L'Homme Que J'aimerai  Du Matin Jusqu'au soir  Demain (Il Fera Jour)  C'Est Toi (s Eddie Constantinovou)  Rien de Rien  Si, Si, Si, Si (s Eddie Constantinovou)  À l'Enseigne de la Fille sans Cœur  Télégramme  Une Enfant  Plus Bleu Que Tes Yeux  Le Noël de la Rue  La Valse de l'Amour  La Rue aux Chansons  Jezebel  Chante-Moi (avec M.Jiteau)  Chanson de Catherine  Chanson Bleue  Je Hais les Dimanches 1952  Au Bal de la Chance  Elle A Dit  Notre-Dame de Paris  Mon Ami M'A Donné  Je T'Ai dans la Peau (k filmu Boum sur Paris)  Monsieur et Madame

104 -  Ça Gueule Ça, Madame (s Jacquesem Pillsem) (k filmu Boum sur Paris) 1953  Bravo pour le Clown  Sœur Anne  N'Y Va Pas Manuel  Les Amants de Venise  L'Effet Qu'Tu M'Fais  Johnny, Tu N'Es Pas un Ange  Jean et Martine  Et Moi...  Pour Qu'Elle Soit Jolie Ma Chanson (s Jacquesem Pillsem) (k filmu Boum sur Paris)  Les Croix  Le Bel Indifférent  Heureuse 1954  La Goualante du Pauvre Jean  Enfin le Printemps  Retour  Mea Culpa  Le "Ça Ira" (k filmu Si Versailles M'Etait Conté...)  Avec Ce Soleil  L'Homme au Piano  Sérénade du Pavé (du film French Cancan)  Sous Le Ciel de Paris 1955  L'Accordéoniste  Un Grand Amour Qui S'Achève  Miséricorde  C'Est à Hambourg  Légende  Le Chemin des Forains 1956  Heaven Have Mercy

105 -  One Little Man  Autumn Leaves  'Cause I Love You  Chante-Moi (anglicky)  Don't Cry  I Shouldn't Care  My Lost Melody  Avant Nous  Et Pourtant  Marie la Française  Les Amants d'un Jour  L'Homme à la Moto  Soudain Une Vallée  Une Dame  Toi Qui Sais 1957  La Foule  Les Prisons du Roy  Opinion Publique  Salle d'Attente  Les Grognards  Comme Moi 1958  C'Est un Homme Terrible  Je Me Souviens d'une Chanson  Je Sais Comment  Tatave  Les Orgues de Barbarie  Eden Blues  Le Gitan et la Fille  Fais Comme Si  Le Ballet des Cœurs  Les Amants de Demain  Les Neiges de Finlande

106 -  Tant Qu'Il Y Aura des Jours  Un Étranger  Mon Manège à Moi 1959  Milord  T'Es Beau, Tu Sais 1960  Non, je ne regrette rien  La Vie, l'Amour  Rue de Siam  Jean l'Espagnol  La Belle Histoire d'Amour  La Ville Inconnue  Non, La Vie N'Est Pas Triste  Kiosque à Journaux  Le Métro de Paris  Cri du Cœur  Les Blouses Blanches  Les Flons-Flons du Bal  Les Mots d'Amour  T'Es l'Homme Qu'Il Me Faut  Mon Dieu  Boulevard du Crime  C'Est l'Amour  Des Histories  Ouragan  Je Suis à Toi  Les Amants Merveilleux  Je M'Imagine  Jérusalem  Le Vieux Piano 1961  C'Est Peut-Être Ça  Les Bleuets d'Azur

107 -  Quand Tu Dors  Mon Vieux Lucien  Le Dénicheur  J'N'Attends Plus Rien  J'En Ai Passé des Nuits  Exodus  Faut Pas Qu'Il Se Figure  Les Amants (avec Charles Dumont)  No Regrets  Le Billard Électrique  Marie-Trottoir  Qu'Il Était Triste Cet Anglais  Toujours Aimer  Mon Dieu (anglicky)  Le Bruit des Villes  Dans Leur Baiser 1962  À Quoi Ça Sert L'Amour?  Le Droit d'Aimer  À Quoi Ça Sert L'Amour? (s Théem Sarapem)  Fallait-Il  Une Valse  Inconnu Excepté de Dieu (s Charlesem Dumontem)  Quatorze Juillet  Les Amants de Teruel (s Mikisem Theodorakisem / Jacquesem Plantem)  Roulez Tambours  Musique à Tout Va  Le Rendez-Vous  Toi, Tu l'Entends Pas!  Carmen's Story  On Cherche un Auguste  Ça Fait Drôle  Emporte-Moi  Polichinelle

108 -  Le Petit Brouillard (Un Petit Brouillard)  Le Diable de la Bastille  Elle Chantait (s Théem Sarapem) 1963  C'Était Pas Moi  Le Chant d'Amour  Tiens, V'là un Marin  J'En Ai Tant Vu  Traqué  Les Gens  Margot Cœur Gros  Monsieur Incognito  Un Dimanche à Londres  L'Homme de Berlin (jejì poslednì nahrávka)

4.4. Filmografie

Jako herečka  1936 -La garçonne  1941 -Montmartre-sur-Seine  1946 -Étoile sans lumière  1947 -Neuf garçons, un cœur  1949 -Al diavolo la celebrità  1951 -Paris chante toujours  1953 -Boum sur Paris  1954 -Si Versailles m'était conté  1954 -French cancan  1958 -Música de Siempre  1959 -Les Amants de demain

109 - Jako postava  1974 -Piaf (reţie - Guy Cazaril)  1983 -Édith et Marcel (1983), Claude Lelouch  2007 -La Môme (mimo Francii La Vie En Rose, reţie - Olivier Dahan, hlavnì role - Marion Cotillardová jako Édith Piaf)

4.5. Ukázka textů54

Non, je ne regrette rien Ne, nelituji ničeho

Non! Rien de rien! Non, je ne regrette Ne! Vůbec ničeho! Ne, nelituji ničeho! rien! Ni le bien, qu´on m´a fait, ni le To dobré, co mi udělali i to zlé, všechno mal, tout ca m est bien égal! mi je jedno! Non! Rien de rien! Non, je ne regrette Ne! Vůbec ničeho! Ne, ničeho nelituji! rien! Je zaplaceno, zameteno, zapomenuto. C´est payé, balayé, oublié. Je me fous du Kašlu na minulost! Svými vzpomìnkami passé! Avec mes souveniers j´ai allumé jsem podpálila oheň, moje bolesti, moje le feu, mes chagrins, mes plaisirs. Je n´ai potěšenì. Uţ je vìc nepotřebuji. Zametla plus besoin d eux. Balayés les amours, et jsem s láskami, s jejich trempky zametla tous leurs trémolos balayés pour toujour. jsem navţdy. Začìnám od nuly. Je repars a zéro. Non! Rien de rien Non, je ne regrette Ne! Vůbec ničeho! Ne, Nelituji ničeho! rien Ni le bien, Qu´on m´a fait, Ni le To dobré co mi udělali I to zlé, Všechno mal, Tout ca m est bien égal! mi je jedno! Non! rien de rien Non, je ne regrette Ne! Vůbec ničeho! Ne, nelituji ničeho! rien! Car ma vie, car mes joies Protoţe můj ţivot, protoţe mé radosti aujourd´hui ca commence avec toi! dnešnìm dnem znovu začìnajì s Tebou!

54Edith Piaf-L´ymne L´amour. Karaoketexty.cz [online]. Copyright 2007 - 2012, 2007-2012 [cit. 2012- 04-19]. Dostupné z: Edith Piaf-Non, Je ne regrette rien. Karaoketexty.cz [online]. Copyright 2007 - 2012, 2007-2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/edith- piaf/non-je-ne-regrette-rien-73188

110 - L´ymne L´amour Hymna na lásku

Le ciel bleu sur nous peut s'effondrer, et Modré nebo nad námi se můţe zhroutit, a la terre peut bien s'écrouler, peu zem se můţe úplně propadnout, pro mě m'importe si tu m'aimes. Je me fous du je to bezvýznamné, jestli mě miluješ. monde entier, tant qu'l'amour inond'ra Kašlu na celý svět, tak jako láska mes matins, tant que mon corps frémira zaplavuje moje rána, tak jako se moje sous tes mains, peu m'importe les tělo chvěje pod tvýma rukama, problémy problemes mon amour, puisque tu jsou pro mě bezvýznamné, lásko moje, m'aimes. protoţe mě miluješ.

J'irais jusqu'au bout du monde, je me Půjdu aţ na kraj světa, změnìm se na ferais teindre en blonde, si tu me le plavovlásku, kdyţ mě o to poţádáš, demandais j'irais décrocher la lune, sundám měsìc, půjdu ukradnout štěstì, j'irais voler la fortune, si tu me le kdyţ mě o to poţádáš. demandais.

Opustìm svoji vlast, opustìm své přátele, Je renierais ma patrie, je renierais mes kdyţ mě o to poţádáš. Všichni se mi amis, si tu me le demandais. On peut můţou vysmát, nebude to mìt pro mě bien rire de moi, je ferais n'importe quoi, význam, kdyţ mě o to poţádáš. si tu me le demandais, si un jour la vie t'arrache ŕ moi, si tu meurs que tu sois loin de moi. Jestli tě ţivot jednoho dne odtrhne ode Peu m'importe si tu m'aimes car moi, je mě, jestli zemřeš daleko ode mě, nezáleţì mourrais quasi, nous aurons pour nous, na tom, ţe mě miluješ, protoţe já zemřu. l'éternité dans le bleu de toute Také budeme si věčnostì, úplně modré l'immensité dans le ciel plus de nesmìrnosti v nebi uţ bez problémů lásko problemes mon amour, crois-tu, qu'on moje, věř, si milovaný bůh spojì ty, kteřì s'aime Dieu réunit ceux, qui s'aiment. se milujì.

111 - Závěr

Dnešnì modernì společnost je velice různorodá a hudba současnosti se od nì svou různorodostì nelišì. V dnešnìm světě je plná umělých, počìtačových, různých zvukových, světelných a jiných efektů. Klasickou (váţnou) hudbu poslouchá dnes jen velmi málo lidì. Oblìbenými ţánry jsou např.: rock, ale „tvrdý“ – kdy nepoznáte, jestli zpěvák zpìvá, nebo jim selhala zvuková aparatura, potom hudba popová – ta se také vydala různými směry, a předevšìm směrem k co největšì jednoduchosti melodie a zbytek dotvářì technika, dále je to techno – to je druh hudby, kde stačì pár taktů velmi jednoduché „melodie“, a postupně se elektronicky přidávajì různé zvuky, „nástroje“ a pìsnička je hotová. Kdybyste si vzali metronom a nastavili u prvnì pìsničky jejì rychlost, zjistili byste, ţe se prakticky u těch dalšìch pìsnì rychlost nezměnila. Pìsně se od sebe lišì pouze změnou zvukových efektů a základnì melodiì. K dalšìm velice oblìbeným ţánrům patřì hip hop a muzikál. Ţánrů je ovšem obrovský počet a jmenovat a popisovat je by bylo na dalšì práci. Do této současné hudebnì produkce jsem se snaţila zařadit francouzský šanson.

Během své práce jsem poznala Francii i z jiného úhlu pohledu. I ona prošla vývojem ve všech směrech. Války a revoluce poznamenaly nejenom francouzský lid a celou společnost, ale také zemi jako takovou. Vše se začalo velmi rychle pohybovat směrem vpřed. Zrychlila se doprava: automobilismus, letectvì, elektrifikovala se ţeleznice. Velmi se rozšìřil tisk, který silně utvářel veřejné mìněnì. Později ho ovlivňoval také rozhlas a zpravodajské části filmových představenì. Sociálnì rozdìly byly viditelné. Divadlo bylo velice často navštěvováno, aţ do doby vzniku a rozšìřenì televize. A samozřejmě se začal rozvìjet i film. Nejenom tyto oblasti směřovaly kupředu. V prvnì kapitole jsem tedy nastìnila, v jakých existenčnìch poměrech se francouzský lid nacházel, kdyţ se narodila Edith Piaf, v jakém prostředì byla nucena vyrůstat, a nakolik jìm byla ovlivněna.

Názory na to, ve kterém stoletì skutečně šanson vznikl, se lišì. Některá publikace uvádì, „Cesta francouzského šansonu“ od Guye Erismanna nebo „Lov motýlů“ od Pavla Kopky a kolektivu a dalšì, ţe má kořeny uţ ve středověku.

112 - Nebo v hudebnìm slovnìku nalezneme informace, ţe vznikl někdy v prvnì polovině 19. stoletì. Domnìvám se, ţe na kaţdém tvrzenì je kus pravdy. Šanson znamená vlastně v překladu pìseň a pìseň je mezi námi jiţ dlouhou dobu. Pìsně si zpìval prostý lid s řadou různých námětů. Zpìvalo se také v kostelech, klášterech a ve šlechtických rodinách. Ve Francii počátkem 17. stoletì byl dokončen „Le Pont-Neuf“ (Nový most). Most byl mìstem, kde procházelo mnoho lidì, a z tohoto důvodu se stal působištěm řady pouličnìch zpěváků a tìm i přìleţitostì pro vznik mnoha různých pìsnì. Tyto lidové texty a tanečnì pìsně se začaly shromaţďovat a vnikly tak sbìrky pìsnì. Kolem poloviny 19. stoletì začaly vznikat pařìţské kavárny, později se v nich zřizovala pódia, kde vznikaly základy pro pravý „francouzský šanson“. Do těchto lokálů začali být zváni zpěváci a zpěvačky pro pobavenì publika. Avšak publikum je odjakţiva náročné, a tak v lokálech nemohl vystupovat leckdo s nějakou „odrhovačkou“. Šanson byl stále silněji spjat s prostředìm, ve kterém byl provozován. Proto se domnìvám, ţe obě teorie majì pravdu.

Dále jsem měla moţnost poznat ţivoty a práci několika významných šansoniérů, dokonce se domnìvám, ţe někteřì ze slavných francouzských šansoniérů by se velice těţko, zda li vůbec, stali slavnými bez pomoci a důvěry Edith Piaf.

Největšì představitelkou šansonu byla nepochybně Edith Piaf. Do povědomì lidì se zapsala jako zpěvačka, která zpìvala šansony. Ale málo kdo z nás věděl, kdo byla doopravdy. Přečetla jsem o nì několik knih, a některé z nich se v určitých skutečnostech trošku lišily. V knize od Jeana Noli jsem se dočetla, ţe Edith ve skutečnosti neměla nevlastnì setru, ţe to dokonce popìrali i rodinnì přìslušnìci. V druhé knize, vydané jejì údajnou sestrou Simone Berteautovou, je uvedeno, ţe byly nevlastnìmi sestrami. Bylo velice zajìmavé porovnávat fakta jednotlivých knih, avšak v kaţdé najdeme něco shodného, ale také rozdìlného a předevšìm nového. V knize „Edith Piaf“ od Simone Berteautové je vyprávěnì člověka, který ţil dlouho v blìzkosti Edith, v dalšìch knìţkách „Edith Piaf, přìsně tajné“ od Jeana Noliho a „Edith Piaf, Kolo štěstì“ od Jeana Cocteaua, jsou rozhovory sEdith. Piaf proţila svůj ţivot „naplno“. Byla rebelkou, zpěvačkou, herečkou, a předevšìm člověkem, který dokázal rozpoznat talentovaného umělce. Pomohla ke slávě několika, zpočátku ne přìliš úspěšným, začìnajìcìm umělcům (např.: Charles Aznavour, Yves Montand, Théo Satrapo). Svůj ţivot zasvětila lásce a svým pìsnìm.

113 - Pro své přátele, kteřì potřebovali podat pomocnou ruku, byla ochotna obětovat vše, co mohla. Edith v tomto směru byla trochu naivnì, a proto toho někteřì tzv. přátelé zneuţìvali a ona tak postupně přišla o vše. Vydělávala velmi mnoho peněz, ale nedokázala je udrţet. Měla ráda zábavu a hýřila penězi. Byla holkou z ulice, která ţila kaţdý den tak, jako by byl poslednì. Ţivotem ji provázela touha po lásce. Jejì největšì láskou byl boxer Marcel Cerdan. Ten ale zemřel při leteckém neštěstì. Edith se dvakrát provdala, ale poslednì myšlenka patřila právě Marcelovi. Prvnì počátky své „pěvecké kariéry“ strávila na ulici, kde také vyrůstala. To ji poznamenalo na celý ţivot. Edith dokázala, i přes svou maličkou postavu, svým velkým, zvučným hlasem strhnout publikum. Jejì upřìmný projev obecenstvo natolik přitahoval, ţe jì málokdo odolal. Jejì pìsně působì na posluchače dvěma způsoby. Mohou si je pustit jen jako zvukovou kulisu, a ničìm je nerušì. A naopak, kdyţ je posloucháme s velkou pozornostì, cìtìme, s jakým obrovským nábojem a zároveň klidem je Edith Piaf zpìvá. V pìsni si dokázala pohrát s řadou drobných nuancì a uplatnit výrazové a technické přednosti svého hlasu. Hudbou, která je krásná, barevná a hravá, uměla vyprávět i prostý přìběh. Jejì zvučné „r“, krásné vibrato, kterým zdobì své pìsně, musì zaujmout kaţdého. Těmito přednostmi oslovuje jejì zpěv posluchače i dnes. Svým velmi osobitým interpretačnìm projevem si zìskala srdce, obdiv i úctu nejen francouzského lidu, ale také velkých umělců 20. stoletì.

Ve své práci jsem se snaţila předevšìm zìskat co moţná nepřesnějšì a nejpravdivěji informace. Bohuţel notových záznamů jsem zìskala velmi málo, a většinou jsou to nejrůznějšì zkrácené a upravené verze. Originálnì party ale také texty je moţná zìskat předevšìm ve Francii, coţ pro mne nebylo dostupné.

114 - RESUMÉ

Pro zìskánì přehledu situace ve Francii dvacátého stoletì jsem práci také zaměřila na kulturnì a politickou oblast. Bakalářská práce se zabývá poznánìm historického vývoje šansonu, zejména jeho postavenì ve světě hudby. Práce dále představila významné osobnosti a zároveň zpěváky šansonu dvacátého stoletì, kteřì byli významnými lidmi v ţivotě Edith Piaf. Cìlem práce bylo poznánì ţivota a kariéry Edith Piaf, zabývala jsem se také jejìmi pìsněmi a analýzou skladeb, alby a nad poznánìm jejì osobitosti.

SUMMARY

In order to get an overview of the situation in the 20th century France, the Thesis focused on the political and cultural area. Its aim was to provide an insight in the development of the genre of chanson, particularly its position in the world of music. Important personalities and chansonniers of the 20th century were introduced, who played important roles in the life of Edith Piaf. The aim of the Thesis was to present a picture of Piaf's life and career, her personality, and dealt also with her songs, albums and musical analyses.

115 - Literatura a prameny BRABEC, MORAVSKÝ, Jiřì. Co by v encyklopedii chybět nemělo. Folk a country. 2004, roč. 14, č. 6, s. 9.

KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Šanson je třeba dozpìvat do konce. Lidové noviny. roč. 20, č. 140, s. 19.

BRETFELDOVÁ, Helena. Zpěvačka s konzervatořì ulice: Edith Piaf. Folk a country. 2000, roč. 10, č. 12, s. 16.

PIAF, Edith. C´est L´Amour [CD]. Francie: EMI Music, 1960.

PIAF, Edith. Edith Piaf [CD]. Euro Trend.

PIAF, Edith. Chansons d´Amour [CD]. Promo soud, p1999.

PIAF, Edith. La Belle Historie d´Amour [CD]. Disky, 1996.

AZNAVOUR, Charles. Můj ideál [hudebnina]. 1.vyd. Praha: Státnì hudebnì vydavatelstvì, 1964.

PIAF, Edith. The very best of Edith Piaf [gramofonová deska]. Opus, 1976.

ŢÁK, Jiřì. ...na slovíčko, Francie. 1.vyd. Praha: Altea Production, 2001, 177 s. ISBN 80-902960-0-9.

ERISMANN, Guy. Cesta francouzského šansonu. 1.vyd. Vladimìr Cinke. Iša Popelka. Praha: Supraphon, 1988, 179 s.

MARC, Ferro a Milena LANDEROVÁ. Dějiny Francie. 1.vyd. Praha: Nakladatelstvì lidových novin, 2006, 692 s. ISBN 80-7106-888-8.

116 - Dějiny Francie. 1.vyd. Miloslav Fulìn. PhDr. Ivana Kuncová. Praha: Svoboda, 1988, 727 s. Členská kniţnice.

NOLI, Jean. Edith Piaf. 1.vyd. Praha: ETC Publishing, 1996, 135 s. ISBN 80-86006- 00-X.

BERTEAUT, Simone. Edith Piaf. 4.vyd. Marie Janů. Praha: Československý spisovatel, 1990, 397 s. ISBN 80-202-0041-X.

TATEROVÁ, Milada a Jiřì NOVÁK. Edith Piaf. 1.vyd. Praha: Supraphon, 1969, 40 s.

MATZNER, Antonìn, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jezzu a populární hudby: (část věcná). Praha: Supraphon, 1983.

CRESCIMBENE, Simonetta a Petr VENKRBEC. Francie. 1.vyd. Praha: Knihcentrum, 1977, 122 s. ISBN 80-202-0337-0.

ŠIBRAVA, Vladimìr. Francie na dlani. 1.vyd. Třebìč: Akcent, 2010, 277 s. ISBN 978-80-7268-660-5.

KNAPP, Guido. Hitlerovy obdivovatelky a Marlene. 1.vyd. Praha: Ikar, 2002, 461 s. ISBN 80-249-0096-5.

MONTAND, Yves. Hlava plná slunce. 1.vyd. Praha: Maladá fronta, 1988, 135 s.

HOMAR, Josef. Hovory nad Seinou. 1.vyd. Praha: Práce, 1979, 232 s.

ČERNÁ, Miroslava. Hvězdy světových mikrofonů. 1.vyd. Praha: Svoboda, 1969, 255 s.

DĚDEČEK, Jiřì. Klejme píseň dokola: Georges Brassens. 1.vyd. Jiřì Dědeček. Alena Martìnková. Praha: Český hudebnì fond, 1988, 165 s. Impuls.

117 - PIAF, Edith. Kolo štěstí. 1.vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, 2004, 143 s. ISBN 80-7341-335-3.

COCTEAU, Jean. Kolo štestí. 1.vyd. Praha: BB/art s.r.o., 2004, 143 s. ISBN 80-7341- 335-3.

KOPTA, Pavel a Lubomìr DORŮŢKA. Lov motýlů: francouzské šansony ve výběru, přebásnění a parafrázích Pavla Kopty. 1.vyd. Praha: Odeon, 1980, 113 s.

RIVOLLET, André. Maurice Chavalier vypravuje. Praha: L. Mazáč, 1931, 266 s.

RIVA, Maria. Moje matka Marlene Dietichová. 1.vyd. Praha: Ikar, 2000, 428 s. ISBN 80-7202-626-7.

BÉRANGER, Pierre Jean de. Nakřídlech refrénu, výběr z písní a písniček. Praha: Československý spisovatel, 1977.

MIKUL, Valér. Nedeľa v Orly. 1.vyd. Bratislava: Tatran, 1988, 179 s.

MIKUL, Valér. Nedeľa v Orly, francouzský šanson. Bratislava: Tatran, 1980, 179 s.

BURKEOVÁ, Carolyn. Nelituji: Ţivot Edith Piaf. 1.vyd. Praha: Alfred A.Knopf, 2011, 315 s. ISBN 978-80-7207-829-5.

DORŮŢKA, Lubomìr. Panoráma populární hudby 1918/1987: aneb Nevšední písničkáři všedních dní. 2.vyd. Praha: Mladá fronta, 1981, 284 s.

CHRISTOPHE, Charl. Paříţ na přelomu století. 1.vyd. Brno: Barricster a pricipal, 2004, 283 s. ISBN 80-86598-19-5.

POZZOLI, ERCOLE, Milena a Marcela NEJEDLÁ. Paříţ, místa a historie. Praha: Slováry, 2006, 136 s. ISBN 80-7209-865-0.

118 - AZNAVOUR, Charles, Léo FERRÉ, Jacque BREL a Guy DUTRIEUX, MAGENTA. Pod střechami Paříţe. 1.vyd. Praha: Státnì hudebnì vydavatelstvì, 1964, 30 s.

CODR, Milan. Přemoţitelé času. 1.vyd. Praha: Mezinárodnì organizace novinářů, 1990, 189 s. Encyklopedicá řada ABC novináře.

MCLELLAN, Diana. Sapfo v Hollywoodu: Greta Garbo, Marlene Dietrich aneb lesbické aférky slavných. 1.vyd. Praha: Ikar, 2005, 471 s. ISBN 80-249-0504-3.

HORSKÁ, Pavla. Sladká Francie. 1.vyd. Praha: Nakladatelstvì lidových novin, 1996, 135 s. ISBN 80-7106-137-9.

ARDAGH, John a Colin JONES. Svět Francie. Praha: Kniţnì klub, 1998, 240 s. ISBN 0-8160-2619-X.

DIETRICHOVÁ, Marlene. To jsem já. 1.vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991, 266 s. ISBN 80-202-0337-0.

FIALA, Václav. Umělecká paříţ. Praha: Nakladatelstvì lidových novin, 2002, 317 s. ISBN 80-7106-418-1.

NOVOTNÝ, František a Jiřì VEJVODA. Víc neţ jen hlas. 1.vyd. Praha: Práce, 1980, 391 s.

AZNAVOUR, Charles. Vzpomínky. 1.vyd. Praha: Albatros, 2004, 245 s. ISBN 80-00- 01397-5.

Folk a country. 2000, roč. 10, č. 12.

Folk a country. 2004, roč. 14, č. 6.

119 - BOWTIE. Bowtie.blog.cz [online]. Copyright, Jyxo s.r.o., 2005-2012 [cit. 2012-04- 18]. Dostupné z: bowtie.blog.cz/0711/jacques-brel-d Osobnosti.cz [online]. Copyring, 2002-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: diskografie.osobnosti.cz/jacques-brel

Události: politický zápisník Bohumila Doleţala [online]. 17.12.-22.12. 2001 [cit. 2012-04-18].

DOLEŢAL, Bohumil. Archiv Gilbert Becaud Nathalie. Události: politický zápisník Bohumila Doleţala [online]. 17.12.-22.12. 2001 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: bohumildolezal.lidovky.cz/texty/u062-02.htm

Dietrich Marlene-Sag mir, wo die Blumen sind. Karaoketexty.cz [online]. Copyright, 2007 - 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.karaoketexty.cz/texty.../dietrich- marlene/sag-mir-wo-die-blume...

Edith Piaf. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco: Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2012-02.13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Edith_Piaf

HOŠEK, Petr. Edith Piaf. [email protected] [online]. 2005, 26.11.2010 [cit. 2012- 02-13]. Dostupné z: http://edithpiaf.unas.cz/download.htm

STACK, Dave. Edith Piaf. Musicstack.com [online]. 1997 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://www.musicstack.com/records-cdy/edith+piaf

Edith Piaf-L´ymne L´amour. Karaoketexty.cz [online]. Copyright 2007 - 2012, 2007- 2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: Edith Piaf-Non, Je ne regrette rien. Karaoketexty.cz [online]. Copyright 2007 - 2012, 2007-2012 [cit. 2012-04- 19]. Dostupné z: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/edith-piaf/non-je-ne-regrette- rien-73188

120 - Edith Piaf-Non, Je ne regrette rien. Karaoketexty.cz [online]. Copyright 2007 - 2012, 2007-2012 [cit. 2012-04-19]. Dostupné z: http://www.karaoketexty.cz/texty- pisni/edith-piaf/non-je-ne-regrette-rien-73188

Georges Brassens. Discogs™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2012 [cit. 2012- 04-19]. Dostupné z: www.discogs.com/artist/Georges+Brassens

Gilbert Bécaud Discography at Discogs. Discogs™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: www.discogs.com/artist/Gilbert+Bécaud

KOŇÁROVÁ, Lýdia. Gilbert Bécaud: L'important c'est la rose (1967). Smeblog [online]. © 1993-2012 Petit Press, a.s., 1993-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://konarova.blog.sme.sk/c/122219/Gilbert-Becaud-Limportant-cest-la-rose- 1967.html

Charles Aznavour. Discogs ™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2012 [cit. 2012- 04-18]. Dostupné z: www.discogs.com/artist/Charles+Aznavour

Jacques Brel. Osobnosti.cz [online]. Copyring, 2002-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: diskografie.osobnosti.cz/jacques-brel

Jacques Brel:Amsterdam. EStranky.cz: Kum apem a, apem beba... [online]. 2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: Jacques Brel. Osobnosti.cz [online]. Copyring, 2002-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: diskografie.osobnosti.cz/jacques-brel

Marlene Dietrich. Discogs™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2007-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.discogs.com/artist/Marlene+Dietrich

Marlene Dietrich: biog. [email protected] [online]. 2011 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://leninimports.com/marlene_dietrich.html

Marléne Dietrich. Filmová databáze s.r.o. (FDB.CZ) [online]. 2003-2012 [cit. 2012- 02-13]. Dostupné z: http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/18666-marlene- ditrich.html

121 - Musée Edith Piaf Museum In Paris. Placesinfrance.com [online]. Paris: MR Davison, 2007, 6.11.2011 [cit. 2012-02-13]. Dostupné z: http://placesinfrance.com/musee_edith_piaf_museum_paris-html

No coment...: Jacques Brel. BOWTIE. Bowtie.blog.cz [online]. Copyright, Jyxo s.r.o., 2005-2012 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: bowtie.blog.cz/0711/jacques-brel-d

Yves Montand. Discogs ™ [online]. Copyright © 2012 Discogs, 2012 [cit. 2012-04- 18]. Dostupné z: www.discogs.com/artist/Yves+Montand

122 - Seznam příloh

Příloha č. I.: Notová příloha viz v kapitole: Písně Edith Piaf Příloha č. II.: Notová příloha viz v kapitole: Písně Edith Piaf Příloha č. III.: Notová příloha viz v kapitole: Písně Edith Piaf Příloha č. IV.: Notová příloha viz v kapitole: Písně Edith Piaf Příloha č. V.: Ulice Belleville, dům s č. 72, kde se údajně Edith Piaf narodila. Příloha č. VI.: Edith Piaf 1936. Příloha č. VII.: Edith u Luoise Lepléeho, který vlastnil kabaret. Příloha č. VIII.: Edith Piaf a Raymond Asso. Příloha č. IX.: Edith Piaf a Paul Meurisse. (1940) Příloha č. X.: Marcel Cerdan versus Viez: Velký palác květen 1942 Příloha č. XI.: Edith Piaf a Orchestr Freda Arizona v Gaumont paláci na zkoušce jedné slavnosti, pořádané ve prospěch francouzských rodin a pracovníku v Německu. (srpen 1943) Příloha č. XII.: Edith Piaf byla krásná, tento portrét o tom svědčí. Příloha č. XIII.: Ples 27. 6. 1047, Edith Piaf s Yvesem Montandem Příloha č. XIV.: Edith Piaf a přátelé šansonu, po příjezdu do New York,. Příloha č. XV.: Edith Piaf a přátelé šansonu v cirkuse ďHiver na slavnosti Svazu umělců. (11. 4. 1948) Příloha č. XVI.: Marcel Cerdan na váze před zápasem (1942). Příloha č. XVII.: Krásná Edith – citlivá, intuitivní, a velmi inteligentní. Příloha č. XVIII.: Zápas Cermana a Charrona. (28. 8. 1946) Příloha č. XIX.: Marcel Cerdan na tréninku (1947). Příloha č. XX.: Edith Piaf se vydala navštívit, Lenu Horne, během jejího pobytu v U. S. A. (12. 10. 1948) Příloha č. XXI.: Vánoce v U. S. A. (26. 12. 1949) Příloha č. XXII.: Edith a Marguerite Monnot (1957). Příloha č. XXIII.: Edith Piaf, Charles Aznavour a Eddie Konstantine před kamerami v T. V. (20. 1. 1951)

123 - Příloha č. XXIV.: Svatba Edith Piaf a Jacquese Pillse v New Yorku, za svědka jí byla Marléne Ditrich. (23. 9. 1952) Příloha č. XXV.: Edith Piaf ředitel Olympie Bruno Coquatrix (24. 9. 1957). Příloha č. XXVI.: Gloria Lasso, na vrcholu své krátké slávy ve společnosti Annie Cordy a Edith Piaf. (1957) Příloha č. XXVII.: René Dumont a Edith Piaf v Olympii (leden 1961) v pozadí Bruno Coquatrix. Příloha č. XXVIII.: Edith Piaf a Théo Satrapo v Olympii (květen 1962) v pozadí Fernand Raynaud. Příloha č. XXIX.: Jedna z posledních fotografií Edith Piaf. Příloha č. XXX.: Pierre Ronsard. Příloha č. XXXI.: Pierre-Jean de Béranger. Příloha č. XXXII.: Rodolphe Salin, první provozovatel Chat Noi, v karikatuře C. Léandra z roku 1895. Příloha č. XXXIII.: Exteriér kabaretu Chat Noir. Příloha č. XXXIV.: Interiér Chat Noir o přestávce. Příloha č. XXXV.: Mistinguett v roce 1936: Elina Makropulos paříţské music-hallu. Příloha č. XXXVI.: Yvette Gilbert. Příloha č. XXXVII.: Maurice Chevalier. Příloha č. XXXVIII.: Charles Trenet. Příloha č. XXXIX.: Jacques Brel. Příloha č. XL.: Georges Brassens. Příloha č. XLI.: Bratři Jacques.

124 -

Přílohy: I. Viz kapitola: 4. 2. Pìsně Edith Piaf.

125 -

126 -

127 -

128 - II. Viz kapitola: 4. 2. Pìsně Edith Piaf.

129 -

130 - III. Viz kapitola: 4. 2. Pìsně Edith Piaf.

131 -

132 -

133 - IV. Viz kapitola: 4. 2. Pìsně Edith Piaf.

134 -

135 -

136 - V. Ulice Belleville, dům s č. 72, kde se údajně Edith Piaf narodila.

VI. Edith Piaf 1936.

VII. Edith u Luoise Lepléeho, který vlastnil kabaret. (8. 4. 1936)

137 - VIII. Edith Piaf a Raymond Asso.

IX. Edith Piaf a Paul Meurisse. (1940)

138 - X. Marcel Cerdan versus Viez: Velký palác, květen 1942.

139 - XI. Edith Piaf a Orchestr Freda Arizona v Gaumont paláci na zkoušce jedné slavnosti, pořádané ve prospěch francouzských rodin a pracovnìku v Německu. (srpen 1943)

XII. Edith Piaf byla krásná, tento portrét o tom svědčì.

140 - XIII. Ples 27. 6. 1047, Edith Piaf s Yvesem Montandem.

XIV. Edith Piaf a přátelé šansonu po přìjezdu do New Yorku.

141 - XV. Edith Piaf a přátelé šansonu v cirkuse ďHiver na slavnosti Svazu umělců (11. 4. 1948)

XVI. Marcel Cerdan na váze před zápasem (1942).

142 - XVII. Krásná Edith – citlivá, intuitivnì, a velmi inteligentnì.

143 - XVIII. Zápas Cermana a Charrona. (28. 8. 1946)

XIX. Marcel Cerdan na tréninku (1947).

144 - XX. Edith Piaf se vydala navštìvit, Lenu Horne, během jejìho pobytu v USA.(12. 10. 1948)

145 - XXI. Vánoce v U. S. A. (26. 12. 1949)

XXII. Edith a Marguerite Monnot (1957).

146 - XXIII. Edith Piaf, Charles Aznavour a Eddie Konstantine před kamerami v TV. (20. 1. 1951)

XXIV. Svatba Edith Piaf a Jacquese Pillse v New Yorku, za svědka jì byla Marléne Dietrichová. (23. 9. 1952)

147 - XXV. Edith Piaf ředitel Olympie Bruno Coquatrix (24. 9. 1957).

XXVI. Gloria Lasso, na vrcholu své krátké slávy ve společnosti Annie Cordy a Edith Piaf (1957)

148 - XXVII. René Dumont a Edith Piaf v Olympii (leden 1961) v pozadì Bruno Coquatrix.

XXVIII. Edith Piaf a Théo Satrapo v Olympii (květen 1962) v pozadì Fernand Raynaud.

149 - XXIX. Jedna z poslednìch fotografiì Edith Piaf.

150 - XXX. Pierre Ronsard.

XXXI. Pierre-Jean de Béranger.

151 - XXXII. Rodolphe Salin, prvnì provozovatel Chat Noir, v karikatuře C. Léandra z roku 1895.

XXXIII. Exteriér kabaretu Chat Noir.

152 - XXXIV. Interiér Chat Noir o přestávce.

153 - XXXV. Mistinguett v roce 1936: Elina Makropulos pařìţského music-hallu.

154 - XXXVI. Yvette Gilbert.

XXXVII. Maurice Chevalier.

XXXVIII. Charles Trenet.

155 - XXXIX. Jacques Brel.

XL. Georges Brassens.

XLI. Bratři Jacques.

156 -