SOUČASNÝ STAV PROBLÉMU V LITERATUŘE Ingrid Továrko
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Přírodovědecká fakulta MASARYKOVY UNIVERZITY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE - SOUČASNÝ STAV PROBLÉMU V LITERATUŘE Ingrid Továrková TERCIÉRNÍ SILICIFIKOVANÁ DŘEVA MORAVY Vedoucí práce: RNDr. Nela Doláková, CSc. Brno 2009 1.ÚVOD Předmětem bakalářské práce je studium terciérních silicifikovaných dřev Moravy. Cílem rešeršní části práce je sestavit přehled dosavadních nálezů silicifikovaných dřev (xylolitů) na Moravě a popsat zásady systematiky těchto fosilníchdřev. 2.VÝVOJ POZNATKŮ O NÁLEZECH SILICIFIKOVANÝCH DŘEVECH NA MORAVĚ Podle Karáska (1997) existují první nálezové zprávyosilicifikovanýchdřevech již v roce 1880 (studie F. Dvorského) a v roce 1919 (studie A. Rzehaka). Silicifikovaná dřeva se vyskytovala na lokalitách,kde bylyhledány vltavíny.Vltavíny všakbudilyvětší zájem odborníků. Během celéhostoletí vznikla řada nepřehledných odborných studií. Problémem byl i značný časový odstup příslušných monografií. Rzehakova stručná sdělení o nálezu silicifikovaných dřev byla dlouhou dobu přehlížena,včetně paleogeografickýchzávěrů,které Rzehakztěchtonálezůvyvozoval. V poválečném období se studiem lokalit xylolitů zabýval Kruťa (1966) a Burkart (1953). Knobloch (1963) podal ve svých studiích podrobný přehled neogénní flóry zoblasti jižní Moravy. Zaznamenává zde především nálezy rostlinných zbytků aolistění,jež jsoudůležitézhlediskataxonomickéhourčováníxylolitů. Fosilními dřevy na území Československa se odborně zabývala Březinová (1970),popsala přehlednělokalityaurčenénálezyfosilníchdřev. Nálezyprokřemenělýchdřevna Znojemsku prezentoval Šmerda (1997). Tyto xylolity pocházejí zokolí obcí Dolenice, Kuchařovice, Suchohrdly u Znojma, Jiřice u Miroslavi a Oleksovice.Karásek (1997) ve svém studiusystematickyshrnul historii nálezů xylolitů a mechanismus silicifikace. Prokřemenělé dřevo z Vlasatic bylo popsánoBuriánkem(1997). Používání terciérníchsilicifikovanýchdřevvpravěkuje předmětem monografie Přichystala (vtisku). 3.PETRIFIKACE,SILICIFIKACEDŘEV Podle Březinové (1970) probíhá tzv. petrifikace (zkamenění) dvěma odlišnými způsoby:1) karbonizací (zuhelnatěním) 2) permineralizací (intuskrustací) Permineralizace (intuskrustace) je proces, kdy pronikají anorganické látky dotkáně či pletiva.Tytolátkyzde krystalizují na minerály, avšaknenahrazují původní organickou hmotu. Permineralizace zahrnuje tyto procesy: a) kalcifikaci , b) fosfatizaci, c) silicifikaci , d) pyritizaci , jež se odsebe liší minerálními látkami,které pronikají původnírostlinnoutkáň. Matysová (2006) uvádí tyto minerální látky: křemitá hmota (opál, rohovec, křemen a jehoodrůdyvčetně chalcedonu); dále pakdolomit,vápenec,limonit,pyrit, sulfid (zvláště Cu), halit, zeolit, goethit, fosforečnan vápenatý, z fosfátů apatit, frankolit,laumonit,sapperit,sfalerit;smolineca coffinit. Mechanizmus fosilizace dřev silicifikací je podle Karáska (1997) vpodstatě stejný proces jako vznik opálových sraženin při chemickém zvětrávání alkalických hornin. Oxid křemičitý je ve vodě rozpustný pouze tehdy, je-li voda obohacena o alkálie (např. hydroxid sodný, který se z horniny uvolní při chemickém zvětrávání sodnovápenatých živců). Nevznikne však pravý roztok srovnatelný třeba smořskou vodou, nýbrž velmi labilní koloidní roztok, který se neutralizací po přidání kyseliny srazí vpevné sloučeniny (v daném případě vhydratovaný oxid křemičitý – opál a uhličitan sodný). Zdrojem příslušné kyseliny pro změnu skupenství koloidního roztokuje srážková voda,která vždyobsahuje rozpuštěnýoxiduhličitýa je tedyvelmi zředěnoukyselinou uhličitou.Uhličitansodnýjeve vodě rozpustnýa je protocirkulující podzemní vodouodplavendovodníchtoků. Na místě vznikutak zůstanoujen sraženiny hydratovanéhooxidukřemičitého,tedyopálu.Koloidní roztok,pokudještě není sražen, je schopenimpregnovat nasáklé dřevoa posražení uvedeným mechanizmem opál věrně okopíruje strukturupůvodní organické hmotya druhýprodukt reakce (uhličitansodný) je podzemní vodou odplaven. Světlou patinu nepřemístěných silicifikovaných dřev je nutnopřipsat právě zóně původníhokontaktuoxidukřemičitéhosuhličitanem sodným. V případě bez živcových alkalických hornin (např. serpentinitu) vzniká podobným mechanizmem jako průvodce opálu nerozpustný uhličitan hořečnatý, tedy magnezit. Zuvedenéhoje zřejmé, že fosilizace dřeva silicifikací je pomalýproces,který nastává jen valkalickém prostředí a za přístupu vzduchu, srážkové vody a podzemní vody svolným oběhem.Vopačnýchgeochemickýchpoměrech,tj. vkyselém prostředí bez přístupu vzduchu,fosilizuje dřevozuhelnatěním (karbonizací) (Karásek 1997).Později docházelo u silicifikovanýchdřev k rekrystalizaci,zamorfníhoopáluna chalcedonaž křemen. Tento proces však neprobíhal na jednotlivých kusech ani vrámci jednoho úlomkustejně rychle (Buriánek1997).Podrobněji se mechanizmysilicifikace zabývala vesvé práci Matysová (2006). Podle Karáska (1997) je silicifikované dřevo se zřetelnými letokruhydokladem podnebí se sezónním počasím vdobě růstustromů(dřeva ze Suchohrdel a Těšetic),tedy podnebí buď mírného s vyhraněným zimním obdobím nebo subtropického svyhraněnousezónousucha.Naproti tomuhutná dřeva bez zjevnýchletokruhůsvědčí spíše o vzniku za podmínek humidního tropického klimatu (Letošov). Tento fakt poukazuje na to, že všechna moravská silicifikovaná dřeva nevznikla současně. V průběhu celých čtvrtohor již nenastaly takové klimatické podmínky, které by umožnilyfosilizacidřevsilicifikací. 4.POUŽÍVÁNÍ TERCIÉRNÍCHSILICIFIKOVANÝCHDŘEV VPRAVĚKU Možnostmi použití xylolitů v pravěku se zabýval ve své práci Přichystal (vtisku). Podle Karáska (1997) je pozoruhodná skutečnost absence silicifikovaných dřevvinventáříchnástrojůčlověkadobykamenné. Příkladvyužití vpravěku lze uvést z Brna –StaréhoLískovce,kde M.Přichystal nalezl vroce 2006 při záchranném výzkumu 13,5 cm dlouhý kus terciérního silicifikovaného dřeva vobjektu kultury slineární keramikou. Protáhlý artefakt má velmi dobře zachovanou strukturu dřeva i se stopami po napadení hmyzími škůdci. Barva na čerstvém lomu je skvrnitě žlutohnědá až šedá, povrch je převážně pokryt bělavoupatinou.Na jednom místě bylovpravěkuodštípnuto několikštěpinzřejmě jako zkušební testkvalitysuroviny(Přichystal,vtisku). Podle Přichystala (v tisku) je dalším příkladem nález sběratele D. Kolbingera vprostoru aurignacké stanice Pavlovice u Přerova, nacházející se na jz. okraj kry Maleníku. Nejedná se o člověkem opracovaný artefakt a je pojmenován jako ,,araukarit“, což vtomto případě není vhodný název, neboť tak jsou označována zkřemenělá dřeva nahosemenných stromovitých rostlin ( Cordaites ) karbonského a permského stáří. Mezi eneolitickými artefakty na výšinné osadě lidu s badenskou kulturou u Hlinska, která leží vbezprostředním okolí lomu Podhůra, nebyla silicifikovaná dřeva jako surovina štípanýchartefaktůzjištěna,rovněž nejsouuváděna ani z největší paleolitické stanice na kře Maleníku – Velké Kobylanky u Hranic (Přichystal,vtisku). 5.VÝSKYTSILICIFIKOVANÝCHDŘEV VRÁMCI ČR Podle Přichystala (vtisku) vznikala fosilní dřeva především během dvouobdobí: koncem prvohorvpermua běhemstaršíchtřetihor,zejménavoligocénu. Silicifikovaná dřeva permokarbonskéHo stáří jsou rozšířena zejména vpodkrkonošské pánvi a ve vnitrosudetské pánvi; např. studie Březinové (1970) a Matysové (2006), podle Přichystala (v tisku) v oblasti pánví západních a středních Čech, okolí Plzně, v Železných horách a voblasti boskovické brázdy na západní Moravě. Silicifikovaná dřeva terciérníHo stáří, jež jsou předmětem práce, se hojně vyskytují vjihočeských pánvích, vpodkrušnohorských pánvích (Prakash et al. 1971), (Březinová et al. 1994), (Sakala, Teodoridis 2001), dále vterciérních sedimentech vyplňujících prohlubně na kře Maleníkua na pleistocénních štěrkopískovýchterasách jižní Moravy (Přichystal, v tisku). Méně časté výskyty jsou podle Šmerdy (1997) vmladších hlinitých kvartérních sedimentech, velmi často se snimi setkáváme při hledání vltavínů.Vzhledem k nedostatkuvhodnýchodkryvůse dřeva získávají přímým sběremz povrchovévrstvyornice. 6. PŘEHLED LOKALIT VÝSKYTU TERCIÉRNÍCH SILICIFIKOVANÝCH DŘEVNA MORAVĚ Prokřemenělá (silicifikovaná) dřeva se nacházejí 1) na původních( primárnícH ) nalezištích nebo 2) na druhotných ( sekundárnícH ) nalezištích. Převážně se jedná o lokality sekundární, kam byly fragmenty terciérních dřev transportovány (obr. 1 aobr.2). Nálezy xylolitů se podle Přichystala (v tisku) vyskytují ve starotřetihorních flyšovýchsedimentechmagurské skupiny–BučníkuKomně neboždánické jednotky– Letošov u Bučovic. Nacházejí se také vbazálních miocénních vrstvách (Ivančice, Padochov, Oslavany, Brno). Kruťa (1966) ve svém přehledu moravských nerostů uvádí nálezy zBoskovické brázdy – fosilní silicifikované dřevo z Boskovic zmiocénních štěrkopísků, dále xylolit zokolí Jinačovic ze štěrkopísků o rozměrech 27,5x9x 3cm a ohmotnosti 1,24kg.Jsoutodřeva sekundárně přemístěná,botanicky blíže neurčená,se zachovaloustrukturou.Na těchtoxylolitechnení zjištěno,zda-li jsou stáří terciérníhoči permokarbonského.Přichystal (vtisku) uvádí lokalitu,kruMaleník 2 (vrchovina v jz.části Podbeskydské pahorkatinyorozloze asi 60km ).Kusydřevbyly nalezenyi vokolí OsekunadBečvou(10,5x15cm) a Hlinska uLipníka, při skrývce nalomuPodhůra(6,9kg,rozměry26x21cm). Podle Karáska (1997) se od níže uvedených sekundárních nalezišť odlišují lokalitynepochybnýchmladotřetihorníchštěrků a písků(např. SuchohrdlyuZnojma, Těšetice),kde jsounálezyxylolitůvázányna bazální spodnomiocénní vrstvy.Na rozdíl oddřevze sekundárních nalezišť je proně příznačné,že jejichpovrchje kryt bělavou patinou otloušťce až 10mm,která zdůrazňuje detailydřevní strukturyvčetně různých defektů(např.působení hniloby,dřevokaznýchhub)(Karásek1997).