MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra politologie
Regionální a senátní volby v Itálii – komparace volebních systémů a jejich dopadů na stranický systém
Bakalářská práce
Ivana Kaiserová
Vedoucí práce: Mgr. Jakub Šedo, PhD. UČO: 274575 Obor: Politologie Imatrikulační ročník 2007 Brno, 2010
Prohlášení o autorství práce
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Regionální a senátní volby v Itálii – komparace volebních systémů a jejich dopadů na stranický systém vypracovala samostatně a pouţila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Brně, 27.4.2010 podpis......
1
Ráda bych poděkovala vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Jakubovi Šedovi, PhD. za trpělivost, vstřícnost a cenné rady při zhotovení této práce.
2
Obsah
1 ÚVOD ...... 5
1.1 CÍL PRÁCE A JEJÍ LIMITY ...... 6
2 VOLEBNÍ SYSTÉMY ...... 8
2.1 VOLEBNÍ SYSTÉM DO ITALSKÝCH REGIONÁLNÍCH ZASTUPITELSTEV ...... 8 2.1.1 Volební právo a způsob hlasování při regionálních volbách ...... 9 2.1.2 Podmínky pro kandidaturu stran do regionálních zastupitelstev ...... 9 2.1.3 Poměrná složka ...... 10 2.1.4 Většinová složka ...... 11
2.2 VOLEBNÍ SYSTÉM DO ITALSKÉHO SENÁTU ...... 13 2.2.1 Volební právo a způsob hlasování v senátních volbách ...... 13 2.2.2 Podmínka pro kandidaturu stran do Senátu ...... 13 2.2.3 Poměrná část volebního systému ...... 14 2.2.4 „Prémie“ pro vítěze ...... 14
2.3 KOMPARACE VOLEBNÍCH SYSTÉMŮ ...... 15 2.3.1 Volební právo ...... 15 2.3.2 Podmínky pro registraci stran ...... 16 2.3.3 Volební obvody ...... 17 2.3.4 Převod hlasů na mandáty ...... 17
3 VOLEBNÍ VÝSLEDKY – REGIONÁLNÍ VOLBY V ROCE 2005 A SENÁTNÍ VOLBY V ROCE 2006 ...... 19
3.1 REGIONY S OBVYKLOU PŮSOBNOSTÍ ...... 19 3.1.1 Region Abruzzo ...... 19 3.1.2 Region Basilicata ...... 20 3.1.3 Region Calabria ...... 20 3.1.4 Region Campania ...... 20 3.1.5 Region Emilia Romagna...... 21 3.1.6 Region Lazio ...... 21 3.1.7 Region Liguria ...... 22 3.1.8 Region Lombardia ...... 22 3.1.9 Region Marche ...... 22
3
3.1.10 Region Piemonte ...... 23 3.1.11 Region Puglia ...... 23 3.1.12 Region Toscana ...... 23 3.1.13 Region Umbria ...... 24 3.1.14 Region Veneto ...... 24
3.2 SPECIÁLNÍ REGIONY S VÝSADNÍMI PRAVOMOCEMI ...... 25 3.2.1 Region Friuli-Venezia Giulia ...... 25 3.2.2 Region Sardinia ...... 26 3.2.3 Region Sicilia ...... 26
4 DOPADY NA STRANICKOU SOUTĚŽ A STRANICKÝ SYSTÉM ...... 28
4.1 STRANICKÁ SOUTĚŢ V OBVODECH PŘI REGIONÁLNÍCH A SENÁTNÍCH VOLBÁCH ...... 28
4.2 BIPOLARIZACE STRANICKÉHO SYSTÉMU ...... 29 4.2.1 Znaky bipolárního stranického systému ...... 29 4.2.2 Bipolarizace a předchozí volební systémy ...... 30 4.2.3 Vliv současných volebních systémů při regionálních a senátních volbách ...... 31
5 ZÁVĚR ...... 34
6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 37
7 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...... 40
8 SEZNAM PŘÍLOH ...... 42
9 PŘÍLOHY ...... 44
Počet znaků textu včetně mezer: 69498
4
1 Úvod
Itálie spadá svým politickým vývojem mezi specifické případy, které nelze jednoduše přiřadit k určitému vzoru, jakým se etabluje politický systém. Zkoumáme-li jakékoliv období italského státu, často objevíme specifika, která se dějí jen a pouze v italském regionu. Ty jsou výsledkem jak vyvstalých dobových událostí, tak historicky vytvořené kultury a způsobu myšlení Italů. Události celého 20. století zformovaly politický systém Itálie do podoby, v jakém jej známe v současnosti. Období po druhé světové válce bylo v Itálii především reakcí na zkušenosti z totalitního reţimu. Mezi nové základní kameny proto patřila snaha zdůraznit proporčnost systému. Hlasování voličů a chování politických stran ale přineslo leč proporční, tak zablokovaný systém. Na jednu stranu fragmentace stranického systému a na druhou stranu nemoţnost vládní alternace, celkové zablokování systému a prostředí korupce a klientelismu nakonec vyústily v krach a zdiskreditování stranického systému v Itálii. Na počátku 90. let 20. století tak byla Itálie donucena znovu čelit výzvě, jak legitimizovat zpět svůj politický reţim. Mezi prioritní poţadavky tak patřilo nahrazení fragmentovaného stranického systému takovým způsobem, aby bylo moţné sestavit stabilní vládu, jeţ by se opírala o výraznou většinu. Původně tedy bylo zamýšleno vytvořit stranický systém, v němţ by se u vlády střídaly dvě strany, případně koalice stran.1 Došlo zde tak nejen k transformaci stranického systému, kdy strany byly nuceny očistit se od hříchů starého systému a najít svoji novou identitu, ale byl zde také zaveden nový volební systém na většině úrovní voleb. Při hledání nového volebního systému proto důleţitou roli (pokud ne jedinou) hrálo především nalezení „správných“ volebních výsledků.2 Itálie tak představovala v dané době příklad země, kdy jiţ povědomí o vlivu volebních systémů nabývalo na významu, a tudíţ mohla dostat volební systém definovaný dle všech poţadavků po jeho výstupech.
1 Čaloud, D. – Foltýn, T. 2006. „Electoral Engineering In Use: The Case Of Italy.“ Evropská volební studia 1, č. 2, 185 – 195. Dostupný z WWW:
5
Nově zavedené, převáţně smíšené, volební systémy tak přinesly i novou podobu stranické soutěţe. Ačkoliv se ale jednotlivé volební systémy na různých úrovních voleb od sebe liší, jejich výstupy na stranickém systému se zdají být podobné. V souvislosti s tímto tvrzením se pak nabízí otázka, zda je v Itálii vůbec moţné jakkoliv ovlivnit volební výstupy. Nenastal zde snad případ, kdy si strany vytvořily takový systém, aby odpovídal jejich poţadavkům po výstupech? Anebo je vliv volebních systémů natolik výrazný, aby dokázal sám svým efektem zformovat stranickou soutěţ?
1.1 Cíl práce a její limity
V této práci se zaměříme právě na volební systémy, které byly v Itálii zavedeny pro volby do regionálních zastupitelstev a Senátu.3 Zabývat se budeme konkrétní podobou vyuţívaných volebních systémů tak, jak jsou zavedeny v Itálii. Analyzujeme zde tyto volební systémy a ukáţeme, do jaké míry se odlišují, a v čem jsou shodné. Následně tak budeme moci ukázat i výstupy, které produkují. Konkrétní volební zisky stran budou zavedeny do tabulek, avšak nebudou hlavním cílem této práce. Našim hlavním úkolem zde je ukázat, jakou stranickou soutěţ a jaký celkový charakter stranického systému produkují dva odlišné volební systémy.4 Zisky jednotlivých stran proto nebudou představovat těţiště této práce. Spíše se zaměříme na obecné vysledované charakteristiky výstupů námi zkoumaných volebních systémů. Volebním systémům tak přisoudíme rozhodující úlohu při formaci stranického systému. Přesto však upozorníme hned v počátku, ţe na moţné limity našeho pohledu a interpretace upozorňuje jiţ Beyme ve svém tvrzení, podle něhoţ neexistuje monokauzální vliv volebních systémů na stranické systémy, nýbrţ se vţdy jedná o více faktorů.5 Pouhé srovnání volebních výsledků není dostatečně vysvětlující a zmíněné
3 Zabýváme se volebním systémem u senátních voleb, který byl zaveden novelou z roku 2005 a poprvé pouţit ve volbách v roce 2006. 4 Zkoumání jejich vlivu však bude omezeno pouze na jediné volební klání u regionálních i senátních voleb. Není tak náplní naší práce dlouhodobé sledování vlivu volebních systémů. Musíme proto přihlédnout k moţným limitům, kdy výstupy námi zkoumaných voleb nemusí být důsledkem volebních systémů, nýbrţ pouze politickou situací v daném časovém období. 5 Beyme, K. von. 1992. Parteien in westlichen Demokratien. München: R. Piper&Co. Verlag. In: Novák, M. – Lebeda, T. 2004. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk.
6 kvantitativní srovnání by mělo být doplněno o kvalitativní analýzu, kde by byly zohledněny prvky druhořadých voleb a další specifika daného typu voleb.6 Naše práce však bude postavena zejména na kvantitativním srovnání volebních zisků jednotlivých stran nebo koalic, které při regionálních a senátních volbách kandidují v rámci stejných volebních obvodů – regionů. Opomineme tak případné další charakteristiky italských regionálních a senátních voleb, protoţe rozhodující vliv přisuzujeme volebnímu systému. Za relevantní strany ve stranickém systému přitom budeme povaţovat všechny ty subjekty, které mají 1) koaliční nebo 2) vyděračský potenciál. Vyuţijeme tak Sartoriho klasifikace relevantních stran, která spíš neţ na samotném procentuálním zisku hlasů staví na zisku mandátů a jejich reálném uplatnění při rozhodovacím procesu.7 Relevantní je pouze strana s tolika mandáty, s nimiţ je potenciálně schopná ovlivnit politické rozhodování. Při zkoumání volebních výsledků v jednotlivých obvodech tak přihlédneme vedle zisku hlasů pro strany nebo koalice zejména na počet jimi získaných křesel. Pokud však budeme posuzovat volební soutěţ, potom přihlédneme na její převaţující vzorec ve většině regionů a i mírné odchylky v počtu kandidujících stran a koalic budeme povaţovat za odlišnosti. Při komparaci volebních systémů a jejich dopadů na stranický systém ovšem vyjmeme z předmětu našeho zájmu regiony Molise, Valle d’Aosta, Trentino-Alto Adige a voliče hlasující ze zámoří, neboť jsou zde při senátních volbách zavedeny jiné volební systémy neţ v ostatních obvodech. Tyto obvody a pro ně zavedené volební systémy tudíţ překračují náplň naší práce, kde je úkolem porovnat dva základní volební systémy při regionálních a senátních volbách. V této práci se tudíţ pokusíme s ohledem na definované limity zodpovědět základní otázky. V čem se liší volební systémy při italských regionálních a senátních volbách? Jaké jsou výstupy těchto volebních systémů? Formují odlišný či podobný stranický formát? K jaké stranické soutěţí a stranickému formátu vedou?
6 Foltýn, T. 2005. „Druhořadé volby? Italské regionální volby 2005: výsledky a události, které vyvolaly.“ Politologický časopis 12, č. 4, 403-415. 7 Sartori, G. 2005. Strany a stranické systémy: schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
7
2 Volební systémy
Volební systémy, jejich logika hlasování a následného přerozdělování na mandáty se dělí na čtyři základní kategorie8. Jedná se o volební systémy většinové, poměrné, semiproporční a smíšené.9 Ačkoliv se při regionálních a senátních volbách v Itálii vyuţívá v obou případech volebních systémů, které společně spadají pod základní kategorii smíšených systémů, jejich konkrétní znaky a mechanismy se odlišují.
2.1 Volební systém do italských regionálních zastupitelstev
Pro volby do italských regionálních zastupitelstev se tedy vyuţívá smíšeného volebního systému. V praxi to znamená, ţe stanovená část mandátů je přerozdělována podle většinové logiky, zatímco jiná část mandátů se přerozděluje na základě v systému. V případě regionálních voleb potom připadá na proporční sloţku 80 % mandátů, pro které se konkrétně vyuţívá listinných systémů.10 Strany zde jsou tedy nuceny předkládat kandidátní listiny, aby se mohly ucházet o tyto mandáty. Zbylých 20 % mandátů náleţí většinové sloţce a jsou rozděleny na principu systému „vítěz bere vše“. Ve většinové sloţce tudíţ musí kandidát na prezidenta regionu získat prostou většinu hlasů, aby vyhrál v daném regionu post pro sebe a další mandáty pro tzv. regionální listinu, kterou s sebou nese. Zmíněných 20 % mandátů je ovšem na bázi většinového přístupu rozděleno pouze při splnění určitých podmínek, kterým se budeme věnovat v kapitole náleţející této většinové sloţce.
8 Podle Chytilek, R. – Šedo J. (eds.). 2004. Volební systémy. Brno: MPÚ. 9 Jiné kategorizace volebních systémů se sice ve svých základních kategoriích odlišují. Kategorie smíšených systémů však zůstává pro většinu typologií společná. 10 Legge 23 febbraio 1995, n. 43 : Nuove norme per la elezione dei cosigli delle regioni a statuto ordinario [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
8
2.1.1 Volební právo a způsob hlasování při regionálních volbách
Poslední moţnost získat aktivní i pasivní volební právo se vztahuje k prvnímu dni voleb. Nejpozději v tento den musí italský občan a obyvatel daného regionu dovršit nejméně 18 let věku pro aktivní volební právo a 20 let věku pro pasivní volební právo.11 Při hlasování disponuje volič dvěma hlasy. Jeden hlas odevzdává pro poměrnou sloţku, a tudíţ hlasuje pro zvolenou kandidátní listinu. Druhým hlasem vyjadřuje své preference pro kandidáta na prezidenta regionu. Doručen je však voliči pouze jeden hlasovací lístek, který sestává ze dvou částí.12 Na pravé straně hlasovacího lístku se nachází názvy a symboly stran kandidujících v dané provincii. Zde volič zakříţkuje jím zvolenou stranu. Navíc můţe připsat jméno právě jednoho kandidáta z kandidátní listiny, čímţ mu vyjádří svoji preferenci a můţe mu pomoci v posunu na listině.13 V levé části se hlasuje pro většinovou sloţku. Jsou zde vypsáni jednotliví kandidáti na prezidenta regionu. Voliči se nabízí několik moţností, jak s tímto volebním lístkem můţe naloţit. Můţe 1) hlasovat pro politickou stranu a prezidenta regionu, který je spjat právě s touto stranou. Nebo 2) stačí voliči hlasovat v poměrné části pro politickou stranu a tento hlas je následně přidělen i kandidátovi na prezidenta regionu spjatým s touto politickou stranou. Jako třetí moţnost se nabízí 3) hlasovat odlišně. Volič tak můţe hlasovat pro jinou politickou stranu neţ tu, která je spojena s jím preferovaným prezidentem regionu. Poslední alternativa představuje 4) účast pouze na přímé volbě prezidenta regionu. Pokud volič zvolí jenom kandidáta na prezidenta regionu, potom tento hlas zůstává pouze ve většinové sloţce a není převeden do poměrné části.
2.1.2 Podmínky pro kandidaturu stran do regionálních zastupitelstev
Pro analýzu volebních výsledků je nutné zaměřit se nejprve na podmínky, které vůbec stranám umoţní vstoupit do volební soutěţe. Pro regionální volby se v Itálii zapisuje ta strana, jeţ získá předvolební deklaraci voličské přízně. V závislosti na velikosti obvodu, v němţ bude kandidovat, se potom odvíjí velikost této poţadované podpory. Pokud chce strana kandidovat v provincii s méně neţ 100 000 obyvateli, pak jí ke kandidatuře stačí pouze 750 podpisů od registrovaných voličů. V provinciích s více neţ
11 Tamtéţ. 12 Tamtéţ. 13 Tamtéţ.
9
100 000 a méně neţ 500 000 obyvateli postačuje stranám 1000 podpisů. Provincie s populací do 1 000 000 obyvatel pak poţadují 1750 podpisů. 2000 podpisů registrovaných voličů je zapotřebí získat stranám, které chtějí kandidovat v provinciích s více neţ 1 000 000 obyvatel.14
2.1.3 Poměrná složka
Základní volební obvod tedy tvoří region. 80 % mandátů je zde rozděleno podle proporční logiky. Region však v této sloţce neslouţí jako jediný volební obvod. Při prvotním přepočítávání hlasů a dělení mandátů je vyuţíváno dílčí jednotky regionu – provincií. Tyto provincie coby volební obvody odpovídají svými hranicemi provinciím, které slouţí také jako administrativní jednotky Itálie. K mandátům a jejich dělení jsou připuštěny všechny ty stranické subjekty, které získaly na úrovni regionu minimálně 3 % platných hlasů. K přerozdělování jsou dále připuštěny rovněţ ty strany, které jsou spjaty s kandidátem na prezidenta regionu, pro něhoţ hlasovalo alespoň 5 % voličů ve většinové sloţce.15 Samotné přepočítání hlasů a přerozdělení mandátů pak probíhá na úrovni jednotlivých provincií. Těmto provinciím byl na základě poměru počtu obyvatel určen počet mandátů, jenţ v jejich rámci bude rozdělován. Pro rozdělování mandátů v jednotlivých provinciích se vyuţívá Hagenbach- 16 Bischoffovy kvóty. Ve skutečnosti se tedy počet hlasů odevzdaný v dané provincii (hp) vydělí počtem mandátů (mp), které jsou provincii přisouzeny. Číslo počtu mandátů je přitom navýšeno o jedna.
14 Legge 17 febbraio 1968, n. 108 : Norme per la elezione dei Consigli regionali delle Regioni a statuto normale [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
10
Vzorec tedy vypadá následovně:
H = hp/(mp+1) Tímto způsobem zjistíme počet hlasů (H), který je zapotřebí pro získání jednoho mandátu. Stranám je posléze přiděleno tolik mandátů, kolikrát je kvóta obsaţena v jejich volebním výsledku.17 Zmíněný způsob však nemusí zaručit přerozdělení všech mandátů, které by se měly v provinciích, a tedy i celém regionu rozdělit. Přitom můţe nastat i (převáţně teoretický) případ, kdy neexistují kandidáti, kterým by mandáty mohly být přiděleny. Na všechny tyto moţnosti reaguje volební systém tím, ţe posouvá přerozdělování mandátů do další úrovně. Všechny nevyuţité hlasy v provinciích a neobsazené mandáty se přesunou na úroveň regionu. Sečtou se nevyuţité hlasy stran a sečtou se také dosud nepřidělené mandáty. Celkový počet nevyuţitých hlasů se vydělí počtem nepřidělených mandátů. Tak se získá tzv. „regionální kvóta“.18 Strany potom získají tolik mandátů, kolikrát se regionální kvóta vejde do počtu jejich dosud nevyuţitých hlasů. Pokud však ani po této úrovni přerozdělování nejsou přiděleny všechny mandáty, potom nastupuje třetí finální rozdělování. Zbylé mandáty jsou přiděleny na základě metody největšího zbytku.19 Připadnou tedy straně, která disponuje největším zbytkem nevyuţitých hlasů. Mandáty, které byly rozděleny na úrovni regionů, se dále přesouvají pro kandidáty té provincie, jeţ vykazovala největší procento nevyuţitých hlasů.
2.1.4 Většinová složka
Na většinovou sloţku připadá 20 % mandátů. Ve skutečnosti však hlas odevzdaný do této kategorie je hlasem pouze pro jednoho kandidáta, jenţ se uchází o místo prezidenta regionu. Volby prezidenta regionu tak probíhají jako volby přímé.20
17 Jedná se o strany, které jsou překonáním volební klauzule anebo dodatečné podmínky připuštěny k přerozdělování mandátů. 18 Legge 23 febbraio 1995, n. 43 : Nuove norme per la elezione dei cosigli delle regioni a statuto ordinario [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
11
Způsob hlasování je prostý. Voliči odevzdají hlas pro jednoho konkrétního kandidáta. Tento kandidát s sebou ale současně nese tzv. regionální listinu, která zpravidla počtem kandidátů odpovídá 20 % mandátů náleţejícím většinové sloţce. Kandidát, který obdrţí v celém regionu největší počet hlasů, získává pozici prezidenta regionu a kandidáti z jeho regionální listiny obsazují místa v regionálním zastupitelstvu. Tato listina tak má slouţit jako prémie, jeţ by zajistila prezidentovi regionu většinu v zastupitelstvu. Tato pojistka ale vţdy nemusí nutně představovat 20 % mandátů.
2.1.4.1 Většinová prémie
Ačkoliv je systém pro regionální volby definován jako smíšený, kdy 80% mandátů má připadnout proporční sloţce a 20 % většinové sloţce, v praxi bývají mandáty přerozděleny v jiném poměru. Pokud v proporční sloţce získá strana, s níţ je vítěz na prezidenta regionu spjat, více neţ 50 % mandátů, potom prezidentovi připadne z jeho regionální listiny pouze polovina mandátů.21 Získá tedy jako prémii pouze 10 % mandátů. Zbylé mandáty jsou přerozděleny poměrným způsobem mezi ostatní strany. Jejich zisky hlasů z proporční sloţky jsou sečteny dohromady za celý region a toto číslo se vydělí počtem přerozdělovaných (zbylých) mandátů z většinové sloţky. Následně jsou zisky hlasů jednotlivých stran z celého regionu vyděleny získanou kvótou a ty strany, které obsáhnou poţadovaný počet hlasů, získají odpovídající počet mandátů. Konkrétním kandidátům se dostane mandát na základě rozdělení mezi provincie s největším zbytkem nevyuţitých hlasů. Získá-li strana spjatá s nově zvoleným prezidentem regionu v proporční sloţce mezi 40- 50 % mandátů, poté získá prezident celou prémii 20 % mandátů.22 Třetí moţnost představuje případ, kdy strana napojená na vítěze prezidenta regionu obdrţí v poměrné sloţce méně neţ 40 % mandátů. V takovém případě je této straně přiděleno ve většinové sloţce tolik křesel, dokud v zastupitelstvu nedisponuje 55% většinou mandátů.23
21 Legge 23 febbraio 1995, n. 43 : Nuove norme per la elezione dei cosigli delle regioni a statuto ordinario [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
12
2.2 Volební systém do italského Senátu
Pro volby do italského Senátu je vyuţíváno volebního systému, s jehoţ klasifikací se jednotlivé interpretace liší. Můţeme se setkat s označením poměrného volebního systému s prémií. Ve své práci si však Čaloud a Foltýn kritickou reflexí jednotlivých prvků tohoto volebního systému nárokují označení senátních voleb za smíšený volební systém.24
2.2.1 Volební právo a způsob hlasování v senátních volbách
Aktivní volební právo bylo pro senátní volby v Itálii stanoveno na 25 let, kterých musí zúčastněný dosáhnout nejpozději v první den voleb.25 Současně nejpozději v první den voleb musí dosáhnout minimálního věku 40 let i ten italský občan, který chce vyuţít svého pasivního volebního práva a uchází se jako kandidát o zisk senátorského křesla.26 Voliči disponují pouze jedním hlasem. Na hlasovacím lístku mohou zaškrtnou právě jednu stranu. Preferenční hlas zde není moţné udělit konkrétním kandidátům.27
2.2.2 Podmínka pro kandidaturu stran do Senátu
Pro kandidaturu stran do Senátu musí být splněna podmínka určitého počtu podpisů, jeţ musí být získány na úrovni regionu. Pokud region obývá méně neţ 500 000 obyvatel, potom musí strana obdrţet podporu od nejméně 1000 registrovaných voličů. V regionech s více neţ 500 000 obyvateli a méně neţ 1 000 000 obyvatel je zapotřebí získat podpisy od 1750 registrovaných voličů. Minimálně 3500 podpisů musí obdrţet ta strana, která chce kandidovat v regionech s více neţ 1 000 000 obyvatel.28 Za určitých mimořádných okolností, kdy dojde k rozpuštění Senátu a jsou splněny ještě jiné podmínky, se počty podpisů sniţují na polovinu.
24 Čaloud, D. – Foltýn, T. 2006. „Electoral Engineering In Use: The Case Of Italy.“ Evropská volební studia 1, č. 2, 185 – 195. Dostupný z WWW:
13
2.2.3 Poměrná část volebního systému
Dle definice se jedná o systém, který se zakládá na bázi kandidátních listinných systémů.29 Strany zde tedy předkládají své kandidátní listiny. Jako volební obvod pro tyto listiny slouţí celý region. Voliči odevzdají hlas své preferované straně a jejich hlas je následně na mandáty přerozdělen proporčně mezi strany s pouţitím Hareovy kvóty.30
Všechny platné hlasy v regionu (hr) se tak sečtou dohromady a vydělí se počtem přerozdělovaných mandátů (mr). Poţadovanou kvótu (H) tedy získáme pouţitím následujícího vzorce:
H=hr/mr Tím získáme hranici, kterou musí strany překročit, aby mohly obdrţet senátní křeslo. K tomu jsou ale stranické subjekty limitovány navíc uzavírací klauzulí. Koalice stran musí získat v celém regionu minimálně 20 % platných hlasů.31 Z toho jeden stranický subjekt v rámci koalice musí sám získat alespoň 3 % hlasů. Pokud koalice stran nezíská poţadované procento hlasů, přesto se mohou jednotlivé strany z této koalice podílet na rozdělování mandátů, jestliţe získají 8% hlasů a více. Stejná hranice platí i pro samostatně kandidující strany. Mandáty, které by případně nebyly přerozděleny za pomoci Hareovy kvóty, jsou následně přiděleny těm stranám, které disponují největším zbytkem nevyuţitých hlasů.32
2.2.4 „Prémie“ pro vítěze
Volební systémy v Itálii ovšem byly nastaveny takovým způsobem, aby přinesly jistou většinu pro vítěze voleb. Proto i přes definovanou proporčnost systému je zde nastavení takové, aby vítěz voleb měl zajištěnou většinu mandátů v daném regionu. Strana (prakticky koalice stran), která získá největší procento hlasů tak má zajištěno 55% mandátů. Pokud na toto zmíněné procento nedosáhne, počet jí získaných mandátů je automaticky navýšen na těchto 55% mandátů. V rámci koalice jsou tyto mandáty rozděleny vhledem k ziskům jednotlivých subjektů koalice. Zbylých 45% mandátů je proporčně rozděleno mezi zbylé strany a koalice.33
29 Tamtéţ. 30 Tamtéţ. 31 Tamtéţ. 32 Tamtéţ. 33 Tamtéţ.
14
Systém pro senátní volby v Itálii pojmeme tedy klasifikací Čalouda a Foltýna. Podmínka minimálního 55% zisku mandátů pro vítěznou stranu bez ohledu na reálný poměr odevzdaných hlasů neodpovídá svojí logikou vţdy poměrným volebním systémům. Jako poměrný volební systém se chová pouze v případě, kdy vytyčená většina křesel vyplynula přirozenou cestou z výsledků. Pokud však takového výsledku nebylo dosaţeno, uměle se automaticky vytvoří většina pro nejsilnější stranu a pouze zbytek mandátů je rozdělen proporčně.
2.3 Komparace volebních systémů
Volební systémy pro Senát a krajská zastupitelstva v Itálii tak mají mnoho odlišného, ale současně jsou si naopak v některých aspektech velmi podobné. Mezi základní odlišnosti se tak řadí aktivní a pasivní volební právo, místo přerozdělování mandátů, počet úrovní, na kterých se tyto mandáty přerozdělují, a konkrétní způsob přepočtu hlasů pro kandidáty.
2.3.1 Volební právo
Věková hranice aktivního i pasivního volebního práva se u senátních a regionálních voleb liší. Pro volební výsledky zohledníme zejména aktivní volební právo, protoţe charakter naší práce přisuzuje hlavní vliv volebnímu systému i přes v úvodu zmíněné limity tohoto přístupu. Proto je pro nás důleţitý především elektorát, který můţe do volebních výsledků zasáhnout. Do regionálních zastupitelstev mohou hlasovat všichni ti, kteří nejpozději v první den voleb dosáhli věku 18 let.34 Oproti tomu do senátních voleb mohou zasáhnout aţ ti voliči, kterým taktéţ nejpozději v první den voleb dosáhli věku 25 let.35 Rozdíl mezi potenciálními voliči tak představuje 7 let. Nejmladší voliči, kteří mohou mít jako skupina voličů s vlastními charakteristikami vliv na výsledky regionálních voleb, tak nemohou hlasovat při senátních volbách.
34 Legge 23 febbraio 1995, n. 43 : Nuove norme per la elezione dei cosigli delle regioni a statuto ordinario [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
15
2.3.2 Podmínky pro registraci stran
Registrace stran se při italských senátních a regionálních volbách liší uţ jen v oblasti, pro kterou musí stranické subjekty splnit určité podmínky. Zatímco při senátních volbách jsou strany vázány předvolební podporou registrovaných voličů na úrovni regionu, u regionálních voleb se tato podpora váţe na úroveň provincií. Nejniţší moţná hranice, díky které mohou strany kandidovat, je 750 podpisů registrovaných voličů pro regionální volby a 1000 podpisů pro senátní volby. Těchto 750 podpisů při regionálních volbách je však vázáno pouze na ty provincie, v nichţ ţije méně neţ 100 000 obyvatel.36 Oproti tomu se nejniţší moţná podpora při senátních volbách váţe k regionům s méně neţ 500 000 obyvateli.37 Stejný počet 1000 podpisů je ale nutné získat i při regionálních volbách, pokud chce strana kandidovat v provincii s více neţ 100 000 a méně neţ 500 000 obyvateli. Limit v počtu obyvatel je zde tudíţ stejný, avšak pro regionální volby se jedná o obyvatelstvo v jedné provincii a pro senátní volby o obyvatelstvo v celém regionu. Přesto zde alespoň v tomto případě odpovídá počet potřebných podpisů počtu obyvatel. V největších volebních obvodech je ovšem nutná podpora pro strany odlišná. Při regionálních volbách stačí v provinciích s více neţ 1 000 000 obyvatel 2000 podpisů registrovaných voličů, zatímco při senátních volbách je v regionech s více neţ 1 000 000 obyvatel poţadováno 3 500 podpisů. Při regionálních volbách tak musí strana získat podporu v kaţdé provincii, zatímco pro senátní volby stačí získat podporu v celém regionu. Na druhou stranu je však při regionálních volbách umoţněno kandidovat jiţ při zisku 750 podpisů v provinciích s méně neţ 100 000 obyvateli. Při senátních volbách je zákonem vyţadovaná minimální podpora i pro případné regiony s méně neţ 100 000 obyvateli na 1000 podpisů.
36 Legge 23 febbraio 1995, n. 43 : Nuove norme per la elezione dei cosigli delle regioni a statuto ordinario [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
16
2.3.3 Volební obvody
Regionální i senátní volby se odehrávají v hranicích stejných volebních obvodů – regionů. Při senátních volbách existuje pouze jediný volební obvod na úrovni celého regionu. Regionální volby oproti tomu ale přerozdělují mandáty postupně na několika úrovních, přičemţ prvotní rozdělování probíhá na úrovni provincií. Aţ v následujících úrovních se přechází na úroveň regionu a zde jsou jiţ pozice stran ovlivněny předchozím rozdělováním.
2.3.4 Převod hlasů na mandáty
Pro senátní volby se vyuţívá pro přerozdělení mandátů Hareovy kvóty a metody největšího zbytku.38 Hareova kvóta se přitom pouţije na úrovni celého regionu. Při regionálních volbách se naproti tomu nejprve vyuţije Hagenbach-Bischoffovy kvóty.39 Mezi její výsledky se řadí větší počet přerozdělených mandátů neţ u Hareovy kvóty. Důvodem je navýšení dělitele o jedna. Hagenbach-Bischoffova kvóta se nepouţije na úrovni regionu jako Hareova kvóta při senátních volbách, ale je uplatněna jiţ na úrovni provincie. Aţ posléze se nevyuţité hlasy převádí na úroveň regionu a vytváří se tzv. regionální kvóta. Pouze na závěr v případě stále nerozdělených mandátů se vyuţije metody největšího zbytku. Rozdíly ve volebních systémech nalezneme i u uzavírací klauzule. Pro regionální volby je nastavena na úrovni provincie na znatelně menší procento, neţ jaké je stanoveno při senátních volbách na úrovni celého regionu. Aby tedy byla strana připuštěna k přerozdělování mandátů při senátních volbách, tak musí získat výrazné procento hlasů v celém regionu, zatímco při regionálních volbách nejsou poţadavky pro stranu tak vysoké na úrovni provincie. Pro senátní volby existuje většinová prémie pouze za určitých podmínek, zatímco při regionálních volbách je prémie uplatněna v kaţdém případě. V závislosti na výsledcích se liší pouze její výše.
38 Tamtéţ. 39 Legge 23 febbraio 1995, n. 43 : Nuove norme per la elezione dei cosigli delle regioni a statuto ordinario [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
17
Omezenost této prémie je při obou volbách prakticky nepřítomná. Ačkoliv pro regionální volby je stanovena prémie na 20 % křesel, toto procento můţe narůst, pokud nejsilnější subjekt získá příliš málo křesel a pokud mu ani 20 % mandátů nepomůţe pro většinu přerozdělovaných mandátů.40 Senátní volby také mohou přidělit výrazné procento křesel skrze prémii, protoţe nejsilnějšímu subjektu musí být zaručeno 55 % mandátů.41 I přes některé podobnosti a mnohé odlišnosti u obou systémů zde ale existuje především ta reálná moţnost zisku prémiových mandátů.
40 Tamtéţ. 41 Legge 21 dicembre 2005, n. 270 : Modifiche alle norme per l\'elezione della Camera dei deputati e del Senato della Repubblica [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW: < http://www.normattiva.it/uri-res/N2Ls?urn:nir:stato:legge:2005;270 >.
18
3 Volební výsledky – regionální volby v roce 2005 a senátní volby v roce 200642
Volební systémy do italských regionálních zastupitelstev a Senátu jsou tedy v mnohém odlišné, jak jsme ukázali v předchozí kapitole věnující se této tématice. Na druhou stranu jsou si ovšem určitými dílčími aspekty své logiky podobné. V této kapitole se nyní zaměříme na jednotlivé volební obvody, na nichţ budeme pozorovat právě charakter stranické soutěţe a stranického systému, k jakému volební systémy na námi zkoumaných úrovních pobízejí. Vyuţijeme přitom volebních výsledků z jednotlivých regionů, na kterých bude patrné chování stran podle toho, jak stavěly své kandidátní listiny v obvodech.
3.1 Regiony s obvyklou působností
3.1.1 Region Abruzzo
Volební výsledky v regionu Abruzzo poukazují na vytvoření specifického stranického formátu, jak ukazuje Tabulka 1. Při regionálních volbách v roce 2005 zde patřily mezi dominantní subjekty dvě velké koalice stran. Ty společně získaly 99,12 % hlasů a všechny mandáty. Na jedinou samostatně kandidující stranu proto zbylo pouze malé procento hlasů a ţádný mandát. Senátní volby o rok později proběhly v jiném společenském prostředí reagujícím na nové události, avšak veskrze v podobné stranické soutěţi, jak můţeme sledovat v Tabulce 2. Jednalo se o volby, v nichţ se o mandáty ucházely pouze dvě formace stran a ţádná jiná samostatně kandidující strana se nedováţila postavit si kandidátní listinu mimo ně. Dvěma velkým formacím stran tak připadly všechny platné hlasy a všechna senátní křesla, která se v regionu přerozdělovala.
42 Veskrze se jedná o regionální volby v roce 2005 a senátní volby v roce 2006. Existují zde však výjimky u regionů s výsadními pravomocemi,které své regionální, tzv. speciální, volby konají v jiném termínu neţ ostatní regiony. Proto se u regionů Sardegna a Friuli-Venezia Giulia budeme zabývat volbami před námi vytyčeným rokem. Současně do práce nezahrneme regionální volby z roku 2010, protoţe jejich oficiální výsledky nebyly zařazeny v době psaní této práce na stránkách italského Ministerstva vnitra.
19
3.1.2 Region Basilicata
Regionální volby v regionu Basilicata se v roce 2005 konaly o 14 dní později neţ ve většině regionů. Stranická soutěţ ale stále odpovídala převaţujícímu modelu, jak můţeme pozorovat na Tabulce 3. Dvě velké koalice opět získaly většinu hlasů (95,82 % hlasů), zatímco zbylé 3 individuální strany si mezi sebe rozdělily malé procento hlasů, které jim nedokázalo přinést zisk mandátu. Volební výsledky ze senátních voleb 2006 ukazuje Tabulka 4. Při nich obdrţely dvě hlavní formace stran 99,54 % hlasů a jediná samostatně stojící strana tak nebyla schopná jim ţádný mandát odebrat kvůli svému zanedbatelnému volebnímu zisku.
3.1.3 Region Calabria
Formát soutěţe dvou velkých formací a dvou mimo stojících individuálních stran nebo menších koalic byl uplatněn v regionu Calabria při regionálních volbách v roce 2005. Úspěch stran kandidujících mimo hlavní koalice byl zanedbatelný, protoţe se jim nepodařilo dohromady získat ani 1 % platných hlasů. Oběma hlavním formacím totiţ bylo odevzdáno 99,25 % hlasů a následně jim byly přiděleny všechny mandáty, jak je patrné podle volebních výsledků zobrazených v Tabulce 5. Stejný volební souboj jako při regionálních volbách se odehrál v regionu Calabria i o rok později při senátních volbách. Volebním výsledkům opět dominovaly dvě hlavní formace stran, zatímco zbylé dvě individuální strany nezískaly výraznou voličskou podporu. Tabulka 6 ukazuje volební výsledky, dle nichţ si jedna z formací si připsala 56,76 % hlasů a druhá obdrţela 42,57 % hlasů. Dohromady tak získaly 99,33 % platných hlasů a všechny mandáty.
3.1.4 Region Campania
Tabulka 7 ukazuje volební výsledky, kdy dvě velké koalice a dvě samostatně stojící strany soupeřily o voličskou přízeň v regionu Campania v regionálních volbách v roce 2005. Oběma individuálním stranám se ale nepodařilo získat dostatečnou voličskou podporu, aby jim obdrţené hlasy přinesly jediný mandát. Velké koalice totiţ dohromady obdrţely 96,85 % hlasů a to jim vyneslo zisk všech přerozdělovaných křesel. Volební výsledky ze senátních voleb v roce 2006, znázorněné v Tabulce 8, sice ukazují dominanci obou velkých koalic stran, protoţe získaly 98,67 % platných hlasů a všechny mandáty, avšak oproti ostatním volebním obvodům se zde stranická soutěţ odehrávala
20 podle mírně pozměněného vzorce. Mimo tyto formace se totiţ v regionu Campania odváţilo kandidovat i pět samostatně stojících stran.43 Samostatně kandidující strany si ale mezi sebou rozdělily pouze 1,33 % hlasů a tato voličská podpora jim nepřinesla ţádný mandát.
3.1.5 Region Emilia Romagna
Dva hlavní bloky soupeřily o hlasy voličů i v regionu Emilia Romagna. Jejich volební zisky jsou znázorněny v Tabulce 9. Podle volebních výsledků dokázaly společně v regionálních volbách v roce 2005 získat 98,65 % hlasů. Vedle nich zde kandidovaly navíc dvě samostatně stojící strany. Jejich volební zisk byl však natolik malý, ţe jim nepostačoval k zisku ţádného mandátu. Všechny mandáty proto získaly pouze dvě velké formace. V senátních volbách v roce 2006 se v tomto regionu představily pouze dvě velké formace stran. Ţádná jiná strana se neucházela o mandáty, aniţ by stála mimo hlavní bloky. Všechny odevzdané hlasy proto patřily právě těmto formacím. Současně byly mezi ně rozděleny i všechny mandáty, jak ukazuje Tabulka 10.
3.1.6 Region Lazio
Region Lazio a v něm konané regionální volby v roce 2005 odpovídaly základní linií volební soutěţe jako ve všech dosud zkoumaných regionech. Na Tabulce 11 můţeme vysledovat obvyklý trend, kdy se volební souboj odehrál mezi dvěma velkými koalicemi stran. Ty získaly 98,76 % platných hlasů a všechny mandáty. Zbývající hlasy připadly jediné menší samostatně kandidující koalici stran. Její zisk však nepostačoval k zisku jediného mandátu. Při senátních volbách v roce 2006 se v regionu Lazio odhodlaly tři strany kandidovat samostatně. Při pohledu na volební výsledky v Tabulce 12 je ale zřejmé, ţe jejich volební zisky nebyly dostačující k obdrţení některého z přerozdělovaných mandátů. Oproti tomu dvěma hlavním formacím postačoval jejich společný zisk 99,37 % hlasů k přidělení všech křesel v krajském zastupitelstvu.
43 Výjimečný je tento region pouze v počtu samostatně kandidujících stran. V ţádném jiném regionu se neodváţilo kandidovat tolik individuálně stojích subjektů. Volební soutěţ však odpovídala vzorci ve většině obvodů, kdy si dvě velké koalice rozdělily většinu hlasů a křesel.
21
3.1.7 Region Liguria
V regionu Liguria dominovaly volebním výsledků z regionálních voleb v roce 2005opět dvě velké koalice stran, jak ukazuje Tabulka 13. Podařilo se jim pojmout 99,33 % platných hlasů. Pro jednu zbývající samostatně kandidující stranu tak zbylo minimální procento hlasů a logika volebního systému jí za tento zisk nepřidělila ţádný mandát. Všechny mandáty tak obdrţely pouze dvě hlavní koalice stran. Senátní volby se zde uskutečnily o rok později a při nich se kromě dvou hlavních bloků nepokoušela ţádná samostatně stojící strana o zisk mandátů. Tabulka 14 tak znázorňuje volební soutěţ, která proběhla pouze mezi dvěma velkými koalicemi, kdy všechny hlasy a mandáty byly přiděleny pouze mezi ně samé.
3.1.8 Region Lombardia
Regionální volby v regionu Lombardia proběhly v roce 2005 jako soutěţ mezi dvěma hlavními koalicemi. Jejich konkrétní volební zisky jsou znázorněny v Tabulce 15. Společně se jim podařilo obdrţet 97,42 % hlasů odevzdaných v regionu. Tato voličská podpora jim přinesla i všechny přerozdělované mandáty. V regionu Lombardia kromě těchto dominantních koalic kandidovaly navíc další dva menší subjekty, které si přerozdělily 2,68 % hlasů. Zisk těchto hlasů jim ovšem nepřinesl ţádné mandáty. Senátní volby o rok později probíhaly na stejném principu stranické soutěţe. Její průběh ukazuje Tabulka 16. Dvě dominantní koalice pohltily většinu hlasů. Obdrţely 99,57 % platných hlasů. Současně s tím si rozdělily mezi sebou i všechny mandáty. Stejně jako u regionálních voleb zde kandidovaly mimo hlavní koalice pouze dvě další strany. Jejich volební zisk je ovšem zanedbatelný a nedokázal jim tak zajistit senátní křesla.
3.1.9 Region Marche
Tabulka 17 zobrazuje volební výsledky v regionu Marche při regionálních volbách v roce 2005. I zde se odehrávala volební soutěţ mezi dvěma hlavními koalicemi stran a dvěma menšími koalicemi. Dvěma velkým formacím stran se podařilo obdrţet od voličů dohromady 96,66 % hlasů a všechny mandáty. Zbylé dvě menší koalice si přerozdělily zbytek hlasů a nezískaly zastoupení v krajském zastupitelstvu regionu Marche. Při senátních volbách v roce 2006 jiţ zmíněné menší koalice stran nepostavily svoji samostatnou kandidátku. Volební výsledky zavedené do Tabulky 18 ukazují průběh voleb,
22 ve kterých se o hlasy voličů utkaly strany pouze v rámci dvou hlavních dominantních formací stran.
3.1.10 Region Piemonte
Volební výsledky z regionálních voleb v roce 2005 jsou znázorněny v Tabulce 19. Zde formát volební soutěţe odpovídá dosud převaţujícímu modelu. Dominantními subjekty se staly dvě velké koalice stran. Pouze dva jiné subjekty postavily své kandidáty a kandidátní listiny samostatně bez vazby na tyto dva bloky. Obě velké koalice ovšem pohltily 98,6 % odevzdaných hlasů a přitom obsadily všechny přerozdělované mandáty. Na samostatně kandidující subjekty tak zbylo minimální procento hlasů a ţádný mandát. Senátní volby v roce 2006 v regionu Piemonte měly odlišný průběh od regionálních voleb z roku 2005. Jak ukazuje tabulka 20, v tomto regionu kandidovaly při senátních volbách pouze dva hlavní bloky stran. Ţádné jiné strany se mimo tyto dva bloky nepokoušely získat voličskou přízeň. Proto si hlavní koalice stran rozdělily všechny odevzdané hlasy i přerozdělované mandáty.
3.1.11 Region Puglia
Regionální volby v regionu Puglia netvořily v roce 2005 výjimku od ostatních částí Itálie. Volební výsledky jsou zaneseny v Tabulce 21. Volební soutěţ se odehrávala mezi dvěma formacemi stran a dvěma dalšími individuálně stojícími stranami. Pro dvě velké formace stran hlasovalo 99,24 % voličů a v důsledku takového výrazného úspěchu si mezi sebe rozdělily i všechny mandáty. Na samostatně kandidující strany tak nezbylo ani 1 % hlasů a tento volební výsledek jim vzhledem k volebnímu systém a počtu přerozdělovaných mandátů nemohl přinést zisk některého z křesel. Stejný formát soutěţe probíhal i v roce 2006 při senátních volbách, jak ukazuje Tabulka 22. O voličskou přízeň se tedy utkaly dva velké bloky stran a dvě individuální strany. Dvě velké formace stran pohltily 99,76 % hlasů a všechny mandáty. Zbylé dvě samostatně kandidující strany nezískaly výraznou podporu voličů, a proto jim nebylo uděleno ţádné senátní křeslo.
3.1.12 Region Toscana
Při regionálních volbách v roce 2005 kandidovaly v regionu Toscana jako ve všech dosud zkoumaných regionech dva bloky stran. Zde společně obdrţely 89,7 % platných hlasů. Mimo velké formace stran zde postavily svoji kandidátku ještě tři samostatné strany,
23 které si mezi sebe rozdělily zbylé hlasy. Jejich konkrétní volební zisky jsou znázorněny v Tabulce 23. Nejúspěšnějším subjektem z nich se pak stali komunisté a jejich strana RIF.COM., která získala podporu od 8,20 % hlasujících voličů. Její zisk 5 mandátů z celkového počtu 63 pak znamenal téměř 8 % křesel v krajském zastupitelstvu. Mandáty v krajském zastupitelstvu tak byly získány i pro jiný subjekt neţ ty strany, které kandidovaly v rámci dvou hlavních koalic. Senátní volby konané zde o rok později ovšem nevykazovaly podobné trendy jako předchozí regionální volby. Tabulka 24 dokazuje průběh senátních voleb, kdy neexistovala jediná strana samostatně stojící mimo dvě hlavní formace. Veškerá volební soutěţ se proto odehrávala v rámci dvou velkých koalic, které tak získaly všechny platné hlasy a mandáty.
3.1.13 Region Umbria
Regionální volby v roce 2005 kopírovaly stranickou soutěţ, která se odehrála v regionech Piemonte, Lombardia a dalších. Volebními výsledky jednotlivých stran se zabývá Tabulka 25. Ta ukazuje voličskou podporu, kterou získaly dva hlavní bloky stran, kdyţ obdrţely většinu platných hlasů. Voliči pro ně hlasovaly a přidělili jim 97,66 % hlasů. Tento zisk vynesl dvěma velkým koalicím veškerá křesla v krajském zastupitelstvu. Zbývající hlasy patřily dvěma samostatně kandidujícím subjektům, kterým však jejich volební výsledky nepřinesly ţádný mandát. V senátních volbách se zde ale v roce 2006 nezopakoval formát stranické soutěţe z předcházejících regionálních voleb. Jak ukazuje Tabulka 26, nenacházely se zde ţádné samostatně kandidující strany. Soutěţ se odehrávala pouze mezi dvěma hlavními formacemi stran. Ţádná strana se tak neodváţila kandidovat mimo tyto bloky, kterým tak byly přenechány všechny hlasy voličů a senátní křesla.
3.1.14 Region Veneto
Regionální volby v regionu Veneto kopírovaly do určité míry stranickou soutěţ, která probíhala v regionech Piemonte,Lombardia nebo Umbria. Ve volebních výsledcích se opět nejvíce prosadily dva bloky strany. Tabulka 27 ale ukazuje na jejich reálné volební zisky, kdy získaly pouze 93,67 % hlasů. Svoji kandidátku v regionu Umbria totiţ postavily i další dvě strany. Oproti regionům Piemonte, Lombardia i Umbria zde však samostatně kandidující strana Progetto Nordest byla úspěšná a získala 5,45 % hlasů. Tento zisk jí přinesl 4 % přerozdělovaných mandátů. Region Umbria proto patřil spolu s regionem Toscana mezi výjimečné případy v regionálních volbách 2005 protoţe se zde oproti
24 zbylým regionům podařilo získat mandát i jiným stranám neţ těm stojícím v rámci dvou velkých koalic. Při senátních volbách v roce 2006 kopírovala volební soutěţ předchozí volební rok. Na Tabulce 28 je dokázáno, ţe dvě dominantní koalice získaly společně 96,62 % hlasů. Zbývající dva samostatně kandidující subjekty získaly necelá 4 % hlasů. Oproti regionálním volbám zde však pro Progetto Nordest hlasovalo méně voličů, a proto si veškeré mandáty přerozdělily dvě hlavní koalice stran.
3.2 Speciální regiony s výsadními pravomocemi
Regiony Sicilia, Sardegna, Friuli-Venezia Giulia, Valle Aosta, Trentino-Alto Adige a Molise disponují výhradním postavením. Jako územní celky jsou postaveny na roveň zbylým 15 italským regionům, avšak jejich zastupitelstvům jsou přiděleny větší pravomoci, neţ jaké mohou vyuţívat zastupitelstva v běţných regionech. I přes mírně odlišné pastvení regionálních zastupitelstev se ale prakticky jedná o podobnou úroveň voleb. Valle Aosta, Trentino Alto-Adige a Molise nejsou zahrnuty do námi zkoumané problematiky, protoţe pouţívají při regionálních volbách jiného volebního systému. Naproti tomu regiony Friuli-Venezia Giulia, Sardegna a Sicilia vyuţívají při svých regionálních, tzv speciálních, volbách stejného volebního systému jako zbylých 15 regionů.Odlišné je u nich ovšem datum konání voleb. Samotná logika systému však zůstává stejná.
3.2.1 Region Friuli-Venezia Giulia
Region Friuli-Venezia Giulia pořádal regionální volby ze všech regionů nejdříve. Zde se volby konaly jiţ v roce 2003. I přes odlišný datum konání voleb odpovídal jejich průběh převaţujícímu modelu. Na Tabulce 29 jsou znázorněny výsledky kandidujících stran. Z nich je patrné, ţe se účastnily dvě velké formace stran. Ty si mezi sebou rozdělily 96,5 % hlasů a všechny mandáty. Zbylé hlasy získal jeden samostatně kandidující subjekt, kterému jeho volební podpora nepřinesla ţádné křeslo v regionálním zastupitelstvu. Senátní volby v roce 2006 nabídly v regionu Friuli-Venezia Giulia stejný formát stranické soutěţe jako regionální volby o tři roky dříve. Podle Tabulky 30 získaly dvě velké formace získaly výraznou podporu od voličů, protoţe obdrţely 99,27 % hlasů. Na jediný individuálně kandidující subjekt tak nezbylo ani 1 % hlasů, čímţ si nemohl zajistit obdrţení jediného křesla v Senátu.
25
3.2.2 Region Sardinia
Region Sardinia patří mezi speciální regiony se zvláštními pravomocemi. Na rozdíl od regionu Friuli-Venezia Giulia, kde regionální volby probíhají o dva roky dříve před běţným termínem voleb, se volby v regionu Sardinia konají aţ rok před řádnými volbami. Námi zkoumané regionální volby se tak zde nekonaly v roce 2005 jako řádné volby. Rokem regionálních voleb v regionu Sardinia byl jiţ rok 2004. Volební soutěţ zde vykazovala jak podobnosti, tak odlišnosti s ostatními regiony. Jejich konkrétní podoba je zobrazena v Tabulce 31. Opět se voleb účastnily dvě velké koalice stran. Ty však dohromady získaly pouze 90 % platných hlasů. Ostatní hlasy si mezi sebe rozdělily dvě menší koalice stran a jeden samostatně kandidující subjekt. Jediná individuálně stojící strana získala 1,13 % hlasů a zbylé dvě malé koalice stran získaly voličskou podporu 4,41 a 4,34 % hlasů. Díky upraveným volebním podmínkám ve speciálních regionech se těmto dvěma koalicím podařilo získat křesla v regionálním zastupitelstvu. Obě tak získaly po dvou mandátech. Při senátních volbách v roce 2006 nebyly hlavní koalice tolik oslabeny jako regionálních volbách konaných o dva roky dříve. Tabulka 32 ukazuje volební výsledky senátních voleb, kdy se oběma velkým stranickým formacím podařilo získat dohromady 96,2 % hlasů, a rozdělit si tak všechny přidělované mandáty. Vedle těchto koalic v regionu Sardegna kandidovaly navíc další tři samostatně stojící subjekty. Jejich podpora hlasujících voličů však byla příliš malá, aby se mohly podílet na přerozdělování křesel. Sardinie tak i přes svá specifika nevykazuje ve volebních výsledcích při regionálních volbách své zvláštní postavení vedle ostatních italských regionů.44 Ačkoliv zde některé individuální regionální strany dokáţou prosadit své kandidáty do zastupitelstva, volební systém zapůsobil na politické strany a jejich strategii takovým způsobem, ţe stranická soutěţ v regionu Sardegna kopíruje převáţně stranickou soutěţ v ostatních regionech.
3.2.3 Region Sicilia
Speciální volby proběhly v regionu Sicilia o rok později neţ regionální volby v 15 typických regionech. Proto mají svým datem konání blíţe k senátním volbám, jeţ se s nimi konaly ve stejný rok. Při speciálních, resp. regionálních, volbách probíhala stranická soutěţ
44 Strmiska, M. 2005. Regionální strany, stranické systémy a teritoriálně-politický pluralismus. Brno: Atnon Pasienka – AP.
26 bez ohledu na specifika regionu podobně jako v jiných regionech. Hlavní souboj se odehrál mezi dvěma velkými formacemi. Jak ukazuje Tabulka 33, vedle nich se odváţila postavit kandidáta a kandidátní listinu pouze jedna strana, jejíţ podpora o velikosti 2,41 % hlasů jí ale nezískala ţádný mandát. Celých 97,59 % platných hlasů si tak rozdělily mezi sebou dvě velké formace stran a jim připadly i všechny mandáty. Při senátních volbách, které se konaly ve stejný rok jako volby regionální, se vedle jiţ tradičně silných koalic stran odváţily postavit své kandidátky navíc dvě individuálně stojící strany. Jejich volební zisk však byl zanedbatelný vzhledem k tomu, ţe dominantní formace stran získaly dohromady 98,32 % hlasů. V Tabulce 34 jsou znázorněny volební výsledky jednotlivých stran a ukazují, ţe volební zisk dvou velkých formací byl dostatečný na to, aby jim zajistil všechny přerozdělované mandáty.
27
4 Dopady na stranickou soutěž a stranický systém
V úvodu jsme si definovali volební systémy jako hlavní faktory, které ovlivňují stranickou soutěţ a celkový charakter stranického systému. Logiku námi zkoumaných volebních systémů jsme načrtli v teoretické části. V předchozí kapitole jsme pak zobrazili volební výsledky, které zavedené volební systémy produkují. Jak ale definujeme vzešlé stranické soustavy? Existují obecné znaky, kterými je můţeme charakterizovat? Odlišuje se formát stranického systému mezi jednotlivými obvody a úrovněmi voleb? Působí tedy odlišné volební systémy jinak na stranický systém?
4.1 Stranická soutěž v obvodech při regionálních a senátních volbách
Kaţdý volební obvod při regionálních i senátních volbách vykazoval obecný vzorec stranické soutěţe. Ten utvářely dvě velké koalice stran, mezi kterými převáţně probíhal volební souboj.45 Jim byla odevzdána prakticky vţdy většina platných hlasů, jak ukazuje Tabulka 35. Nikdy společně nezískaly méně neţ 85 % hlasů. Naopak pravidelně získávaly přes 90 % hlasů a v některých případech si připsaly více neţ 99 % hlasů, čímţ na zbylé kandidující subjekty nezbylo ani 1 % platných hlasů. Při regionálních volbách se soutěţ odehrávala převáţně mezi těmito dvěma velkými formacemi stran a 1-3 menšími koalicemi či individuálními stranami. V ţádném obvodě se nestalo, aby dvě velké koalice kandidovaly samostatně bez dalšího individuálního stranického subjektu. Při senátních volbách, které se konaly rok po regionálních volbách, se procento samostatně kandidujících stran a menších koalic zmenšilo. Ačkoliv se v regionu Campania pokusilo ohrozit dva velké bloky aţ pět individuálně stojících koalic a stran, ve většině volebních obvodů postavily svoji kandidátku samostatně pouze dvě strany a koalice stran. Zhruba v jedné třetině obvodů se volební soutěţ odehrávala pouze mezi hlavními formacemi, protoţe se zde ţádný subjekt neodváţil kandidovat mimo ně. Oproti regionálním volbám tak došlo při volbách senátních k výrazné eliminaci třetích subjektů ve formátu stranické soutěţe.
45 Tyto koalice byly z hlediska svého sloţení proměnlivé. Jednotlivé strany, které se jich účastnily, se tudíţ nemusely podílet na koalici v kaţdém volebním obvodu. Naopak se vyskytují příklady regionů, kdy se strana v závislosti na charakteru obvodu odváţila kandidovat samostatně, zatímco jinde raději zvolila účast na jedné ze dvou velkých koalic.
28
Jednotlivé volební obvody tak měly z hlediska stranické soutěţe podobné rysy i přes různou úroveň voleb, jiný datum konání a jiný volební systém. Jak při regionálních, tak při senátních volbách se totiţ volební soutěţ odehrávala mezi dvěma velkými koalicemi stran. K těm se v některých obvodech přidaly případně i samostatně kandidující strany a menší koalice. Jejich počet však byl omezený. Většinou postavily svoji kandidátní listinu kromě dvou velkých bloků právě dvě individuální strany a menší koalice. Výjimku tvořil jediný jiţ zmíněný region Campania, ve kterém se samostatně postavilo dvěma velkým koalicím aţ pět politických subjektů. Při senátních volbách se navíc projevila eliminace třetích subjektů aţ do té míry, kdy se kromě dvou velkých formací neúčastnily voleb ţádné další samostatně stojící strany.Dvě velké formace tak dominovaly oběma úrovním voleb, protoţe získaly při regionálních i senátních volbách ve všech regionech většinu odevzdaných platných hlasů, a rozdělily si tak i veškeré přerozdělované mandáty. Výjimku zde tvořily pouze dva regiony, ve kterých se při regionálních volbách v roce 2005 podařilo získat křesla v zastupitelstvu i samostatně kandidujícím stranám. Ţádné se však nepodařilo ubrat velkým formacím více neţ 10 % z celkového počtu křesel. Proto mají senátní a regionální volby podobné volební výstupy. Při obou převaţoval vzorec soutěţe mezi dvěma dominantními koalicemi stran a případnými menšími politickými subjekty, které však výrazně nebyly schopné zasáhnout do volebního souboje.
4.2 Bipolarizace stranického systému
4.2.1 Znaky bipolárního stranického systému
Volební výstupy o dvou velkých formacích stran a nerelevantních třetích stranách a koalicích tudíţ na obou úrovních voleb vykazují znaky, které se přisuzují bipolárnímu stranickému systému. Podle Adriana Papalarda by měl bipolární systém stran vykazovat 1) centripetální charakter politické soutěţe, 2) existenci dvou alternativních stran nebo seskupení, kdy si 3) volič vybírá vládu, a 4) systém tak vytváří stabilní a programově koherentní absolutní většiny.46 D´Alimonte také charakterizuje bipolární systém.47 Přisuzují mu však takové vlastnosti, které jsou často připisovány i bipartismu.48 Patří mezi ně zejména 1) existence
46 Foltýn, T. 2004. Utváření stranického systému tzv. druhé italské republiky. Itálie na cestě k bipolarismu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. 47 Bartolini, S – D´Alimonte, R. 2002. Maggioritario finalmente? La transizione elettorale 1994 – 2001. Bologna: Il Mulino. In: Foltýn, T. 2004. Utváření stranického systému tzv. druhé italské
29 dvou relevantních pólů stran (koalic stran), které představují relevantní alternativy pro vládu; 2) tyto dva póly získávají převáţnou část hlasů voličů, zatímco 3) třetí póly jsou umístěny ve středu politického spektra, za coţ jsou penalizovány. Na závěr potom 4) pól, který obdrţí více hlasů neţ ten druhý, získává absolutní většinu mandátů, a je proto schopen vládnout.49 Volební soutěţ při regionálních i senátních volbách má základní znaky bipolárního systému. Jedná se zejména o existenci dvou „vládních“ alternativ, které získávají většinu hlasů voličů, zatímco třetí subjekty mohou být povaţovány z hlediska jejich volebního zisku za nerelevantní.
4.2.2 Bipolarizace a předchozí volební systémy
V případě Itálie došlo jiţ od 90. let 20. století k formování stranického systému, v němţ se utvářely dvě jasné vytyčené a dominantní koalice stran.50 Bipolární systém tak byl postupně utvářen jiţ před reformou volebního systému pro parlamentní volby. Toto bipolární rozdělení zde ale jiţ od počátku koexistovalo současně s fragmentací, protoţe obě koalice v sobě pojímaly poměrně velký počet stran. Nejednalo se tedy o takové koalice, jaké jsou známy v jiných podmínkách, kdy se na koaličním uspořádání podílí pouze tři nebo čtyři strany. V italském případě mohou koalice přesáhnout počet deseti i více koaličních subjektů. Ve své podstatě se tak jedná o dokonalé příklady „catch-all“ koalic.51 Původní záměr zavedení nových volebních systémů, které by zabránily fragmentaci systému, tak zřejmě nebyl splněn zcela dle představ. Zmíněný charakter stranické soutěţe se tedy etabloval jiţ od voleb, které probíhaly v 90. letech 20. století.52 Překlenutí do další dekády znamenalo kontinuální vývoj utváření
republiky. Itálie na cestě k bipolarismu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. 48 Foltýn, T. 2004. Utváření stranického systému tzv. druhé italské republiky. Itálie na cestě k bipolarismu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. 49 Tamtéţ. 50 Galagher, M. – Mitchell, P. (eds.). 2005. The Politics of Electoral Systems. New York: Oxford University Press. 51 Tamtéţ. 52 Foltýn, T. 2004. Utváření stranického systému tzv. druhé italské republiky. Itálie na cestě k bipolarismu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií.
30 stranického systému, který byl započat právě o desetiletí předtím. Vrcholem postupného zformovaná stranického systému byly volby v roce 2001. Tomuto volebnímu roku je přisuzována velká hodnota, protoţe po něm lze italský stranický systém jiţ bez zásadních výhrad označit za bipolární, přičemţ vykazuje podobné hodnoty jako dvoustranické systémy. Pokud tedy zkoumáme vliv volebních systémů na stranický systém, nesmíme opomenout ani předchozí zavedené volební systémy. Jak jsme právě ukázaly, předchozí volební systém do italského Senátu a volební systém do regionálních zastupitelstev ještě bez přímé volby prezidenta jiţ samy pobízely stranickou soutěţ k bipolárnímu charakteru. Strukturace stranického systému tak byla k bipolárnímu charakteru připravována jiţ před zavedením námi zkoumaných volebních systémů. Přesto však aktuální volební systémy, které jsou předmětem našeho zájmu, mají samy mechanismy, jimiţ napomáhají bipolárnímu formátu stranického systému.
4.2.3 Vliv současných volebních systémů při regionálních a senátních volbách
Předchozí zavedené volební systémy pro regionální a senátní volby tak přiměly strany v Itálii formovat dvě základní koalice jiţ dříve neţ aţ po zavedení námi zkoumaných volebních systémů. Pragmatičnost stran, které se v 90. letech 20. století dokázaly přizpůsobit nově nastavenému systému soutěţe, ale napovídá, ţe jsou schopné aktivně reagovat na podmínky, ve kterých působí. Aktuálně zavedené volební systémy, jeţ jsou předmětem naší práce, tak stále nutí strany k formování předvolebních koalic. Dva bloky stran kandidujících proti sobě tudíţ přetrvaly. Navíc je jim v současnosti připisována naprostá většina platných hlasů, které jsou voliči odevzdány ve volbách. Pokud se třetí strany snaţí prosadit mimo dvě základní koalice, jejich šance jsou dle volebních výsledků značně mizivé. Etablování třetího pólu ve stranickém systému tak i po změně volebních systémů z 90. let 20. století nelze prozatím povaţovat za moţný vývoj ve stranickém systému. Proč se ale stranická soutěţ odehrává převáţně mezi dvěma velkými koalicemi stran? Pokud trváme na závislosti mezi volebním a stranickým systémem, potom bychom se měli pokusit nalézt v případě podobné stranické soutěţe na úrovni regionálních a senátních voleb takové prvky ve volebních systémech, které pobízejí k vysledovanému formátu
V této době ještě nebyla zavedena přímá volba prezidenta regionu a pro senátní volby se vyuţívalo jiného smíšeného systému, neţ jaký je pouţíván po reformě volebního systému z roku 2005.
31 stranického systému. Samozřejmě by se mohlo jednat o různé prvky ve volebních systémech, které mohou i přes své odlišnosti působit stejným způsobem na stranický systém. Pokud ovšem sledujeme volební systémy pouţívané při italských regionálních a senátních volbách, potom se jako jedna z moţností nabízí spíše prvek, který je oběma systémům společný. Volební systémy pro regionální a senátní volby totiţ sdílejí v určitém momentu podobnou logiku přerozdělování mandátů. Jedná se o prémiové mandáty, které jsou nabídnuty vítěznému subjektu. Ať je vítězi voleb připsáno jakékoliv procento platných hlasů, má při aplikaci obou volebních systémů zaručenu většinu přerozdělovaných mandátů. Při regionálních volbách je prémie přidělena vítěznému subjektu za jakéhokoliv výsledku. Výše této prémie se pouze odvíjí podle konkrétních volebních zisků stran. Při senátních volbách nemusí být prémiové mandáty uplatněny. Pokud ale nezíská vítězný subjekt dostatečně výraznou absolutní většinu křesel, potom jsou mu mandáty na poţadovanou většinu automaticky navýšeny. Politickým stranám se proto vyplatí spojenectví s jinými stranami, se kterými vytvoří „catch-all“ koalici. Tím přilákají široké spektrum voličů, kteří jim odevzdají své hlasy. Takto velké „catch-all“ koalici se díky oslovení velké části voličstva podaří získat největší procento hlasů, čímţ si zajistí absolutní většinu mandátů ve volebním obvodu. Většinová prémie je sice při regionálních a senátních volbách jinak vysoká a k jejímu udělení jsou konkrétně definovány jiné podmínky, rozhodujícím faktorem se zde ale ukazuje jiţ jen moţnost jejího přidělení. Pro větší strany se tedy vyplatí existence koalic z důvodu zajištění prémiových křesel. Menší strany naopak vstupují do koalic, protoţe v jejich rámci mají z hlediska jiţ etablovaného stranického systému větší šanci prosadit své kandidáty, neţ jakou by měly, kdyby kandidovaly samostatně. V takovém případě by zřejmě nebyly ani schopny získat dostatečný počet hlasů, aby se kvalifikovaly překlenutím uzavírací klauzule k přerozdělování mandátů.53 Volební systémy proto hrají při regionálních a senátních volbách klíčový faktor, dle něhoţ se vytváří formát stranické soutěţe. Ačkoliv u regionálních voleb by mohla být poměrná sloţka, disponující okolo 80 % mandátů, povaţována za dominantnější část oproti
53 Galagher, M. – Mitchell, P. (eds.). 2005. The Politics of Electoral Systems. New York: Oxford University Press.
32
20 % mandátů ve většinové sloţce, je to právě tato většinová sloţka, která převáţně určuje volební výsledky.54 Foltýn ve své práci přímo označil volební systém do regionálních zastupitelstev za logiku, která podporuje bipolární charakter soutěţe.55 Tento efekt byl navíc zvýšen zavedením přímé volby prezidenta regionu. Jeho samotná logika nutí politické strany k uzavírání koalic, aby se spojily k podpoře jednoho kandidáta na prezidenta regionu a zaručily si tak většinovou prémii mandátů. Stejné tendence vykazují i parlamentní volební systémy před reformou. Tyto smíšené volební systémy, které vţdy část mandátů přerozdělily ve většinové sloţce a část mandátů v poměrné sloţce, nutily svými jednomandátovými obvody k bipolarizaci. Nově zavedené volební systémy jsou bliţší volebnímu systému do regionálních zastupitelstev, protoţe všechny nutí strany k bipolární soutěţi díky prémiovým mandátům. Efekt volebního systému lze připodobnit vlivu systému prvního v cíli zavedeného v jednomandátových obvodech. V takovém případě opouštějí voliči v důsledku působení volebního systému a strategického chování stran všechny ty kandidáty, u nichţ je na základě předvolebních průzkumů a jiných indikátorů zpochybněna jejich relevance a význam.56 Farrell ve své práci označuje otázku provázanosti stranických a volebních systémů jako problém „slepice a vejce“.57 Kdo byl dřív a kdo koho ovlivnil? V italském případě na úrovni regionálních i senátních voleb se ukazuje chování politických stran jako strategická reakce na zavedení nových volebních systémů. Současně se však můţe jednat i o nové uspořádání, kterým strany reagovaly na zdiskreditovaný stranický systém „první republiky“.
54 Foltýn, T. 2005. „Druhořadé volby? Italské regionální volby 2005: výsledky a události, které vyvolaly.“ Politologický časopis 12, č. 4, 403-415. 55 Tamtéţ. 56 Dudáková, B. – Chytilek, R. – Zvára, P. 2006. „Techniky výzkumu výstupů volební soutěţe.“ Druhá generace, Evropská volební studia 1, č. 1, 3 – 37. Dostupný z WWW:
33
5 Závěr
Regionální a senátní volby v Itálii představují rozdílnou úroveň voleb. Regionální volby přesně neodpovídají definici druhořadých voleb a senátní volby zde jsou důleţitější neţ ve většině jiných zemí díky silnému postavení horní komory. Přesto se jedná o volby, u kterých nalezneme některé společné vlastnosti. Při regionálních i senátních volbách se vyuţívá smíšených volebních systémů. Přestoţe se nachází ve stejné základní kategorii volebních systémů, jejich logika přerozdělování mandátů a i další vlastnosti se odlišují. Při regionálních volbách dochází k volbám, při nichţ voliči disponují dvěma hlasy. Jeden je odevzdán do proporční sloţky pro kandidátní listinu, zatímco druhý je připsán kandidátovi na prezidenta regionu a regionální listině, kterou s sebou nese. V ideálním případě má na proporční sloţku připadnout 80 % mandátů a většinové sloţce patří 20 % přerozdělovaných mandátů. U volebního systému do Senátu panuje nesoulad mezi jeho oficiálním označením a následnou kategorizací podle jeho jednotlivých vlastností. Dle oficiálních pramenů se jedná o poměrný volební systém s případnou prémií, která má zajistitelnou většinu pro vítěze voleb. Logika přerozdělování mandátů ovšem nabízí spíše zařazení mezi smíšené volební systémy. Při naplnění určitých podmínek totiţ dochází právě ke zmíněnému přidělení prémiových křesel. Senátní i regionální volby tak nabízí moţnost přerozdělení určitého počtu prémiových mandátů. Podmínky jejich přidělení se u jednotlivých volebních systémů liší. Rozhodující je zde ale jenom moţnost jejich reálného uplatnění. Vedle prémiových mandátů mají volební systémy pro regionální a senátní volby definované podobné poţadavky pro připuštění stran ke kandidatuře. Navíc se obě úrovně voleb odehrávají na úrovni stejných volebních obvodů. Ideální podmínky těchto obvodů ke komparaci ale sniţuje aktivní volební právo, které se na jednotlivých volebních úrovních liší. V regionálních volbách mohou volit italští občané jiţ od 18 let, zatímco při senátních volbách je minimální věk voliče navýšen na 25 let. Potenciální voliči a velikost obvodu z hlediska počtu voličů je tak u regionálních a senátních voleb jiná. I přes některé odchylky, které omezují relevantnost komparace námi zkoumaných volebních systémů, však přisuzujeme v této práci rozhodující roli volebním systémům a jejich působení Proto jsme mohli pouţít ke srovnání volební výstupy, které tyto volební systémy produkují. Volební obvody při srovnání vykazovaly podobnou volební soutěţ, a tak formovaly podobný stranický systém. Nehledě na jiné datum konání voleb, odlišnou
34
úroveň senátních a regionálních voleb a lišící se proces přerozdělování mandátů byly výstupy na formátu stranické i volební soutěţe ve většině případů stejné.58 Při regionálních i senátních volbách představovaly dvě velké koalice stran základní pilíř volební soutěţe. Tyto formace získaly většinu platných hlasů, přičemţ jejich průměrný volební zisk se pohyboval nad 90 % hlasů. Pokud se odváţily některé strany kandidovat samostatně nebo v rámci menších koalic, potom byla jejich podpora od voličů zpravidla zanedbatelná a nepřinesla jim zisk mandátů. Ze všech obvodů se podařilo třetím subjektům stojícím mimo dvě hlavní koalice získat mandáty pouze v regionu Campania,Toscana a Sardegna. Jejich zisk byl však omezený pouze na regionální volby v roce 2005. Při senátních volbách o rok později se třetím subjektům v těchto obvodech nepodařilo zopakovat své úspěchy. Výstupy v jednotlivých obvodech při regionálních a senátních volbách tak vykazují podobné charakteristiky. Jedná se o bipolární systém, který v sobě současně zahrnuje ale i fragmentaci. Vytváří se jak při regionálních, tak při senátních volbách dvě velké koalice stran, které v sobě pojímají široké spektrum nejrůznějších subjektů. Systém je proto stále fragmentován. Jejich bipolární soupeření v rámci dvou koalic ale naopak poukazuje na znaky bipolárního systému. D’Alimonte definuje italský stranický systém jako prostor, v němţ základy představují dvě koalice stran.59 Těchto koalic jako vládních alternativ je málo, avšak samotných stran je v systému stále mnoho. Pro italského voliče se tedy zformátoval systém, v němţ se nabízejí dvě jasné vládní alternativy a on si z nich při své volbě vybírá. Pokusy o etablování třetího pólu v systému jsou aţ na výjimky neúspěšné. Navíc zisky třetích stran nejsou dosud natolik výrazné, aby je bylo moţné povaţovat za ohroţení dvou dominantních koalic. Pro volební výstupy při italských regionálních a senátních volbách tak klíčovou roli zaujímá moţnost přerozdělení prémiových mandátů. Strategicky se chovající strany se sdruţují do koalic a vytvářejí bipolární systém s přetrvávající fragmentací a velkým počtem stran uvnitř koalic. Stejná volební soutěţ se odehrává při regionálních i senátních
58 V této práci jsme ovšem porovnávali pouze výsledky ze dvou volebních klání, jak jsme nadefinovali v úvodu, a nemůţeme tak své závěry podloţit dlouhodobým pozorováním. 59 D´Alimonte, R. 2003. Mixed Electoral Rules, Partisan Realignment, an Party Systém Change in Italy. 323-350 in Mixed-Member Electoral Systems. The Best of Both Worlds? Ed. by M.S. Shugart and M.P.Wattenberg. Oxford: Oxford University Press. In: Novák, M. – Lebeda, T. 2004. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk.
35 volbách. Nerozhoduje zde úroveň voleb a volič získává pouze malou šanci svým hlasováním ovlivnit volební výstupy.60
60 Foltýn, T. 2004. Utváření stranického systému tzv. druhé italské republiky. Itálie na cestě k bipolarismu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií.
36
6 Seznam použitých zdrojů
Assessorato Regionale della Famiglia, delle Politiche Sociali e delle Autonomie Locali [online]. 2006 [cit. 2010-04-27]. Elezione del Presidente dell'assemblea Regionale Siciliana. Dostupné z WWW:
Elezione del XIII Consiglio Regionale e del Presidente della Regione [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Quadro comparativo risultati elettorali definitivi . Dostupné z WWW:
Elezioni Politiche [online]. 2010 [cit. 2010-03-29].. Dostupné z WWW:
Legge 17 febbraio 1968, n. 108 : Norme per la elezione dei Consigli regionali delle Regioni a statuto normale [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
Legge 21 dicembre 2005, n. 270 : Modifiche alle norme per l\'elezione della Camera dei deputati e del Senato della Repubblica [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW: < http://www.normattiva.it/uri-res/N2Ls?urn:nir:stato:legge:2005;270 >.
Legge 23 febbraio 1995, n. 43 : Nuove norme per la elezione dei cosigli delle regioni a statuto ordinario [online]. [2010] [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
Legge costituzionale 22 novembre 1999, n. 1 : Disposizioni concernenti l'elezione diretta del Presidente della Giunta regionale e l'autonomia statutaria delle Regioni [online]. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupný z WWW:
37
Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Schemi dei sistemi elettorali vigenti nella Repubblica Italiana : Schema sistema elettorale dei Consigli regionali [online]. [2010] [cit. 2010-03-29]. Dostupný z WWW:
Čaloud, D. – Foltýn, T. 2006. „Electoral Engineering In Use: The Case Of Italy.“ Evropská volební studia 1, č. 2, 185 – 195. Dostupný z WWW:
Dudáková, B. – Chytilek, R. – Zvára, P. 2006. „Techniky výzkumu výstupů volební soutěţe.“ Druhá generace, Evropská volební studia 1, č. 1, 3 – 37. Dostupný z WWW:
Farrell, D. 2001. Electoral Systems: A Comparative Introduction. Basingstoke: Palgrave.
Foltýn, T. 2004. Utváření stranického systému tzv. druhé italské republiky. Itálie na cestě k bipolarismu. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií.
Foltýn, T. 2005. „Druhořadé volby? Italské regionální volby 2005: výsledky a události, které vyvolaly.“ Politologický časopis 12, č. 4, 403-415.
Galagher, M. – Mitchell, P. (eds.). 2005. The Politics of Electoral Systems. New York: Oxford University Press.
Chytilek, R. – Šedo J. (eds.). 2004. Volební systémy. Brno: MPÚ.
Novák, M. – Lebeda, T. 2004. Volební a stranické systémy: ČR v mezinárodním srovnání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk.
38
Reynolds, A. – Reilly, B. – Ellis, A. 2005. Electoral System Design: The New International Idea Handbook.. Stockholm: Internationl Institute for Democracy and Electoral Assistance. Dostupný z WWW:
Sartori, G. 2005. Strany a stranické systémy: schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.
Strmiska, M. 2005. Regionální strany, stranické systémy a teritoriálně-politický pluralismus. Brno: Atnon Pasienka – AP.
39
7 Seznam použitých zkratek
ALT - Alternativa Sociale DEM.CRISTIANA - Democrazia Cristiana DEMOCR.FEDERALISTA - Democrazia Federalista DI PIETRO IT. VALORI - Italia dei Valori DIMENS.NE CHRISTIANA - Dimensione Christiana DL.LA MARGHERITA - Democrazia e Libertà - La Margherita FED. DI CENTRO - Federazione Di Centro FED. DEI VERDI - Federazione Dei Verdi IDV - Italia Dei Valori IRS - Indipendèntzia Repùbrica de Sardigna IT.VALORI-LS.CONS. - Italia Dei Valori, L.S. LIBERTAS U.D.C. - Unione Di Centro LS. CIVICHE MARCHE - Liste Civiche Marche LS. SANDRO BIASOTTI - Liste Civiche per SANDRO BIASOTTI MOV. DEM.SIC. - Movimento Democratico Siciliano MOV. IDEA SOC. RAUTI - Movimento Idea Sociale, Lista Rauti NUOVO PSI - Nuovo Partito Socialista Italiano P.COM.MARX-LEN. - Partito Comunista Marxista-Leninista P. DONNE D'EUROPA - Partito Donne D'Europa P. LIBERALE ITALIANO - Partito Liberale Italiano PART. LIB-PRI - Partito Liberale - Partito Repubblicano Italiano PART. PENS. - Partito dei Pensionati PD - Partito Democratico PDL - Partito della Libertà PER IL PRESID. - Per il Presidente PRI - Partito Repubblicano Italiano PSD'AZ - Partito Sardo d'Azione PSDI - Partito Socialista Democratico Italiano REP. EUR.-ALTRI - Repubblicani Europei RIF. COM. - Rifondazione Comunista SDI - Socialisti Democratici Italiani
40
U.D.EUR POPOLARI - Unione Democratici per l'Europa UDC - Unione dei Democratici Cristiani e di Centro UDS - Unione Democratica Sarda UN.FEDERALISTA MERID - Unione Federalista Meridionale
41
8 Seznam příloh
Tabulka 1: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Abruzzo v roce 2005 Tabulka 2: Volební výsledky senátních voleb v regionu Abruzzo v roce 2006 Tabulka 3: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Basilicata v roce 2005 Tabulka 4: Volební výsledky senátních voleb v regionu Basilicata v roce 2006 Tabulka 5: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Calabria v roce 2005 Tabulka 6: Volební výsledky senátních voleb v regionu Calabria v roce 2006 Tabulka 7: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Campania v roce 2005 Tabulka 8: Volební výsledky senátních voleb v regionu Campania v roce 2006 Tabulka 9: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Emilia Romagna v roce 2005 Tabulka 10: Volební výsledky senátních voleb v regionu Emilia Romagna v roce 2006 Tabulka 11: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Lazio v roce 2005 Tabulka 12: Volební výsledky senátních voleb v regionu Lazio v roce 2006 Tabulka 13: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Liguria v roce 2005 Tabulka 14: Volební výsledky senátních voleb v regionu Liguria v roce 2006 Tabulka 15: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Lombardia v roce 2005 Tabulka 16: Volební výsledky senátních voleb v regionu Lombardia v roce 2006 Tabulka 17: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Marche v roce 2005 Tabulka 18: Volební výsledky senátních voleb v regionu Marche v roce 2006 Tabulka 19: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Piemonte v roce 2005 Tabulka 20: Volební výsledky senátních voleb v regionu Piemonte v roce 2006 Tabulka 21: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Puglia v roce 2005 Tabulka 22: Volební výsledky senátních voleb v regionu Puglia v roce 2006 Tabulka 23: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Toscana v roce 2005 Tabulka 24: Volební výsledky senátních voleb v regionu Toscana v roce 2006 Tabulka 25: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Umbria v roce 2005 Tabulka 26: Volební výsledky senátních voleb v regionu Umbria v roce 2006 Tabulka 27: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Veneto v roce 2005 Tabulka 28: Volební výsledky senátních voleb v regionu Veneto v roce 2006 Tabulka 29: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Friuli-Venezia Giulia v roce 2003
42
Tabulka 30: Volební výsledky senátních voleb v regionu Friuli-Venezia Giulia v roce 2006 Tabulka 31: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Sardegna v roce 2004 Tabulka 32: Volební výsledky senátních voleb v regionu Sardegna v roce 2006 Tabulka 33: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Sicilia v roce 2006 Tabulka 34: Volební výsledky senátních voleb v regionu Sicilia v roce 2006 Tabulka 35: Podpora hlavních koalic stran a počty samostatně kandidujících subjektů
43
9 Přílohy
Tabulka 1: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Abruzzo v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinov (kandidátn (proporční (koalice stran) prezident á složka) í listiny) složka) a regionu) BRESSO MERCEDES 50,91 12 (L'UNIONE PER BRESSO) DEMOCRATICI SINISTRA 20,10 11 DL.LA MARGHERITA 10,34 6 RIF.COM. 6,39 4 INSIEME PER BRESSO 2,95 1 FED.DEI VERDI 2,81 1 COMUNISTI ITALIANI 2,61 1 SDI 2,44 1 L'ITALIA DEI VALORI 1,52 1 U.D.EUR POPOLARI 0,52 PENSIONATI EUROPA 0,25 Celkem 49,93 26
GHIGO ENZO (PER IL 47,05 1 PIEMONTE) FORZA ITALIA 22,36 11 ALLEANZA NAZIONALE 9,55 5 LEGA NORD 8,46 4 UDC 4,59 2 AMBIENTA-LISTA 1,16 1 LISTA CONSUMATORI 1,14 1 SOCIALISTI LIBERALI 0,83 PART.PENS. 0,58 Celkem 48,67 24
ROTONDI GIANFRANCO 1,03 (DEM.CRISTIANA) DEM.CRISTIANA 0,70 Celkem 0,70
44
ELLENA LODOVICO 1,02 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,71 Celkem 0,71 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 2: Volební výsledky senátních voleb v regionu Abruzzo v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 18,38 2 DL.LA MARGHERITA 12,28 1 RIF.COM. 7,62 1 DI PIETRO IT. VALORI 5,09 INSIEME CON L'UNIONE 3,27 LA ROSA NEL PUGNO 2,69 U.D.EUR POPOLARI 2,63 PART.PENS. 0,74 PSDI 0,27 I SOCIALISTI 0,22 Celkem (PRODI ROMANO) 53,19 4
FORZA ITALIA 23,19 2 ALLEANZA NAZIONALE 14,16 1 UDC 7,16 FIAMMA TRICOLORE 1,01 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,82 LEGA NORD 0,46 Celkem (BERLUSCONI 46,81 3 SILVIO) Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 3: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Basilicata v roce 2005 % hlasů Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany (kandidát (většinov (kandidátn (proporč (koalice stran) na á složka) í listiny) ní složka) prezident
45
a regionu) DE FILIPPO VITO 67,00 3 (L'UNIONE) UNITI NELL'ULIVO 38,88 10 U.D.EUR POPOLARI 11,09 3 FED.DEI VERDI 5,64 1 RIF.COM. 4,66 1 COMUNISTI ITALIANI 4,14 1 L'ITALIA DEI VALORI 2,68 1 PATTO 1,74 Celkem 68,83 17
LATRONICO COSIMO (PER 28,81 1 LA BASILICATA) FORZA ITALIA 12,66 4 UDC 7,90 3 ALLEANZA NAZIONALE 6,54 2 FED. DI CENTRO 0,91 Celkem 28,00 9
TORRIO MARGHERITA 2,48 0 (NUOVO PSI) NUOVO PSI 2,24 Celkem 2,24
FIORE ROBERTO 1,01 0 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,66 Celkem 0,66
MANCUSO ANGELA ROSA 0,69 0 (UNITA' POPOLARE) UNITA' POPOLARE 0,27 Celkem 0,27 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 4: Volební výsledky senátních voleb v regionu Basilicata v roce 2006
46
Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 19,86 2 DL.LA MARGHERITA 15,43 1 RIF.COM. 6,42 1 INSIEME CON L'UNIONE 4,84 U.D.EUR POPOLARI 4,77 DI PIETRO IT. VALORI 3,42 LA ROSA NEL PUGNO 2,92 I SOCIALISTI 1,47 PART.PENS. 0,56 PSDI 0,43 DEM. CRIST. UNITI 0,26 Celkem PRODI ROMANO 60,39 4
FORZA ITALIA 19,44 2 ALLEANZA NAZIONALE 11,57 1 UDC 5,82 FIAMMA TRICOLORE 0,67 LEGA NORD 0,64 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,39 PRI 0,35 PENSIONATI UNITI 0,26 Celkem BERLUSCONI SILVIO 39,15 3
TERZO POLO 0,46 Celkem SCOTTI VINCENZO 0,46 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 5: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Calabria v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinov (kandidátn (proporční (koalice stran) prezident á složka) í listiny) složka) a regionu) LOIERO AGAZIO (L'UNIONE 58,95 5 PER LOIERO) DEMOCRATICI SINISTRA 15,50 7 DL.LA MARGHERITA 14,52 7 U.D.EUR POPOLARI 8,70 4
47
SDI-ALTRI 6,82 3 RIF.COM. 5,16 2 PROGETTO CALABRIE 4,22 2 UNITI PER CALABRIA 3,14 REP.EUR.-ALTRI 2,46 LISTA CONSUMATORI 0,16 Celkem 60,69 25
ABRAMO SERGIO (PER LA 39,71 1 CALABRIA) UDC 10,39 6 FORZA ITALIA 9,98 5 ALLEANZA NAZIONALE 9,93 5 NUOVO PSI 5,35 3 CON ABRAMO 2,51 MOV.IDEA SOC. RAUTI 0,39 Celkem 38,56 19
ALOI FORTUNATO (DETTO NATINO) 1,11 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,67 Celkem 0,67
BILELLO GIUSEPPE 0,23 (DEM.CRIST.ECOLOGISTI) DEM.CRIST.ECOLOGISTI 0,08 Celkem 0,08 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 6: Volební výsledky senátních voleb v regionu Calabria v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 14,45 2 DL.LA MARGHERITA 10,30 1 RIF.COM. 7,29 1 LISTA CONSUMATORI 5,26 1 U.D.EUR POPOLARI 4,23 1 INSIEME CON L'UNIONE 4,03
48
LA ROSA NEL PUGNO 3,93 I SOCIALISTI 2,77 DI PIETRO IT. VALORI 2,63 PSDI 0,84 REPUBBLICANI EUROPEI 0,52 PART.PENS. 0,50 Celkem PRODI ROMANO 56,76 6
FORZA ITALIA 20,47 2 ALLEANZA NAZIONALE 11,21 1 UDC 7,20 1 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,82 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,81 LEGA NORD 0,75 FIAMMA TRICOLORE 0,72 PRI 0,58 Celkem BERLUSCONI SILVIO 42,57 4
ITALIA MODERATA 0,21 Celkem SABELLA ANTONIO 0,21
PER IL SUD 0,46 Celkem IANNANTUONI 0,46 DOMENICO
Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 7: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Campania v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) BASSOLINO ANTONIO 61,56 6 (L'UNIONE BASSOLINO) DL.LA MARGHERITA 15,95 9 DEMOCRATICI SINISTRA 15,20 8
49
U.D.EUR POPOLARI 10,14 5 SDI 5,35 3 RIF.COM. 4,15 2 FED.DEI VERDI 3,45 2 COMUNISTI ITALIANI 2,72 1 IT.VALORI-LS.CONS. 2,38 1 REPUBBLICANI 1,43 1 DEMOCR.FEDERALISTA 1,01 REPUBBLICANI EUROPEI 0,92 GOVERNO CIVICO 0,55 Celkem 63,26 32
BOCCHINO ITALO (PER 34,38 1 LA CAMPANIA) FORZA ITALIA 11,94 8 ALLEANZA NAZIONALE 10,58 7 UDC 6,75 4 NUOVO PSI 2,93 2 PRI 0,96 PART.PENS. 0,36 MOV.IDEA SOC. RAUTI 0,08 Celkem 33,59 21
ROTONDI GIANFRANCO 2,12 (DEM.CRISTIANA) DEM.CRISTIANA 1,92 Celkem 1,92
MUSSOLINI ALESSANDRA 1,94 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 1,23 Celkem 1,23 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 8: Volební výsledky senátních voleb v regionu Campania v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 14,14 5 DL.LA MARGHERITA 12,80 5
50
RIF.COM. 6,64 3 U.D.EUR POPOLARI 5,20 2 INSIEME CON L'UNIONE 3,73 1 DI PIETRO IT. VALORI 3,03 1 LA ROSA NEL PUGNO 2,74 PART.PENS. 0,66 I SOCIALISTI 0,42 LISTA CONSUMATORI 0,22 Celkem PRODI ROMANO 49,59 17
FORZA ITALIA 27,19 8 ALLEANZA NAZIONALE 12,76 4 UDC 5,33 1 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 1,60 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,73 FIAMMA TRICOLORE 0,61 PENSIONATI UNITI 0,27 LEGA NORD 0,23 PRI 0,22 AMBIENTA-LISTA 0,14 Celkem BERLUSCONI SILVIO 49,08 13
LEGA SUD 0,08 Celkem VESTUTO 0,08 GIANFRANCO
P.COM.MARX-LEN. 0,85 Celkem SAVIO DOMENICO 0,85
SOLIDARIETA' 0,05 Celkem PIROVANO PIERO 0,05
TERZO POLO 0,27 Celkem SCOTTI VINCENZO 0,27
UN.FEDERALISTA MERID 0,06 Celkem VENOSI ALFONSO 0,06 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
51
Tabulka 9: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Emilia Romagna v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) ERRANI VASCO (CEN-SIN 62,73 5 EM.ROMAGNA) UNITI NELL'ULIVO 48,03 22 RIF.COM. 5,73 2 COMUNISTI ITALIANI 3,48 1 FED.DEI VERDI 3,05 1 L'ITALIA DEI VALORI 1,40 1 U.D.EUR POPOLARI 0,34 Celkem 62,02 27
MONACO CARLO (PER 35,21 1 L'EMILIA ROMAGNA) FORZA ITALIA 18,21 9 ALLEANZA NAZIONALE 8,85 4 LEGA NORD 4,78 3 UDC 3,94 1 NUOVO PSI 0,85 Celkem 36,63 17
BARBIERI BRUNO (LISTA 1,06 CONSUMATORI) LISTA CONSUMATORI 0,68 Celkem 0,68
CORREGGIARI GIANNI 0,99 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,67 Celkem 0,67 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 10: Volební výsledky senátních voleb v regionu Emilia Romagna v roce 2006
52
Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 30,56 7 DL.LA MARGHERITA 9,41 2 RIF.COM. 7,20 2 INSIEME CON L'UNIONE 5,75 1 DI PIETRO IT. VALORI 2,41 LA ROSA NEL PUGNO 2,30 PART.PENS. 1,01 U.D.EUR POPOLARI 0,34 REPUBBLICANI EUROPEI 0,26 PSDI 0,18 Celkem PRODI ROMANO 59,43 12
FORZA ITALIA 18,84 4 ALLEANZA NAZIONALE 10,30 3 UDC 5,82 1 LEGA NORD 3,84 1 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,53 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,44 FIAMMA TRICOLORE 0,42 PRI 0,39 Celkem BERLUSCONI SILVIO 40,57 9 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 11: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Lazio v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) MARRAZZO PIETRO DETTO PIERO 50,69 14 (MARRAZZO PRESIDENTE) UNITI NELL'ULIVO 27,04 16 LS.CIV.MARRAZZO 6,74 4 RIF.COM. 5,88 3 FED.DEI VERDI 2,64 2 COMUNISTI ITALIANI 2,34 1 U.D.EUR POPOLARI 1,67 1
53
L'ITALIA DEI VALORI 1,03 1 CONSUMATORI UNITI 0,66 FORZA ROMA 0,37 AVANTI LAZIO 0,12 Celkem 48,49 28
STORACE FRANCESCO 47,37 1 (PER IL LAZIO) ALLEANZA NAZIONALE 16,93 10 FORZA ITALIA 15,35 9 UDC 7,85 4 LISTA STORACE 7,05 4 NUOVO PSI 1,10 IL TRIFOGLIO 0,57 MOV.IDEA SOC. RAUTI 0,46 PART.LIB-PRI 0,42 PART.PENS. 0,28 LISTA CONSUMATORI 0,15 COSTITUENTE DEMOCR. 0,11 Celkem 50,27 27
MUSSOLINI ALESSANDRA 1,94 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 1,18 LISTA QUADRIFOGLIO 0,07 Celkem 1,24 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 12: Volební výsledky senátních voleb v regionu Lazio v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 19,19 6 DL.LA MARGHERITA 9,10 3 RIF.COM. 8,85 2 INSIEME CON L'UNIONE 4,19 1 LA ROSA NEL PUGNO 2,85 DI PIETRO IT. VALORI 2,62 U.D.EUR POPOLARI 1,15
54
PART.PENS. 0,55 I SOCIALISTI 0,28 REPUBBLICANI EUROPEI 0,18 PSDI 0,15 Celkem PRODI ROMANO 49,12 12
FORZA ITALIA 21,29 7 ALLEANZA NAZIONALE 18,79 6 UDC 7,05 2 FIAMMA TRICOLORE 0,93 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,90 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,72 PENSIONATI UNITI 0,30 LEGA NORD 0,26 Celkem BERLUSCONI SILVIO 50,25 15
FORZA ROMA 0,40 Celkem DI FRANCESCO 0,40 DARIO
P.DONNE D'EUROPA 0,13 Celkem PADOVANO SPANO 0,13 ADRIANA
TERZO POLO 0,10 Celkem SCOTTI VINCENZO 0,10 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 13: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Liguria v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) BURLANDO CLAUDIO 52,64 8 (L'UNIONE C. BURLANDO) UNITI NELL'ULIVO 34,35 12 RIF.COM. 6,59 2 GENTE DELLA LIGURIA 4,40 1
55
COMUNISTI ITALIANI 2,69 1 FED.DEI VERDI 1,98 1 L'ITALIA DEI VALORI 1,30 1 U.D.EUR POPOLARI 0,95 PART.PENS. 0,85 CONSUMATORI 0,22 PATTO 0,06 Celkem 53,37 18
BIASOTTI SANDRO MARIO 46,58 1 (PER LA LIGURIA) FORZA ITALIA 19,69 6 LS. SANDRO BIASOTTI 8,73 3 ALLEANZA NAZIONALE 7,15 2 LEGA NORD 4,67 1 UDC 3,27 1 CASTELLANETA 0,72 SOCIALISTI LIBERALI 0,71 PENS.-ANIMA-LISTI 0,55 LISTA CONSUMATORI 0,48 Celkem 45,96 13
RICCOBALDI ANGELO 0,78 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,67 Celkem 0,67 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 14: Volební výsledky senátních voleb v regionu Liguria v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 23,81 3 RIF.COM. 8,86 1 DL.LA MARGHERITA 8,72 1 INSIEME CON L'UNIONE 4,29 DI PIETRO IT. VALORI 2,70 LA ROSA NEL PUGNO 2,56 PART.PENS. 1,83
56
U.D.EUR POPOLARI 0,51 Celkem PRODI ROMANO 53,29 5
FORZA ITALIA 24,01 2 ALLEANZA NAZIONALE 11,31 1 UDC 6,04 LEGA NORD 3,82 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,55 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,52 FIAMMA TRICOLORE 0,47 Celkem BERLUSCONI SILVIO 46,71 3 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 15: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Lombardia v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) FORMIGONI ROBERTO 53,86 16 (PER LA LOMBARDIA) FORZA ITALIA 25,95 18 LEGA NORD 15,82 11 ALLEANZA NAZIONALE 8,69 5 UDC 3,80 2 NUOVO PSI 0,84 POLO LAICO 0,26 Celkem 55,34 36
SARFATTI RICCARDO 43,17 1 (L'UNIONE LOMBARDIA) UNITI NELL'ULIVO 27,07 19 RIF.COM. 5,67 3 FED.DEI VERDI 2,92 2 PART.PENS. 2,63 1 COMUNISTI ITALIANI 2,38 1 L'ITALIA DEI VALORI 1,40 1 Celkem 42,08 27
57
INVERNIZZI GIANMARIO 2,71 (ALTERN.SOCIALE-ALTRI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 1,25 LG.PADANA LOMBARDIA 0,89 PENSIONI E LAVORO 0,17 Celkem 2,31
MARSILI MARCO 0,27 (LIBERALDEMOCRATICI) LIBERALDEMOCRATICI 0,26 Celkem 0,26 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 16: Volební výsledky senátních voleb v regionu Lombardia v roce 2006
Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 12,37 7 DL.LA MARGHERITA 10,03 6 RIF.COM. 6,95 4 INSIEME CON L'UNIONE 4,76 3 DI PIETRO IT. VALORI 2,56 LA ROSA NEL PUGNO 2,20 PART.PENS. 1,62 ALL.LOMB.AUT. 1,55 U.D.EUR POPOLARI 0,34 PSDI 0,16 REPUBBLICANI EUROPEI 0,09 Celkem PRODI ROMANO 42,62 20
FORZA ITALIA 27,67 14 LEGA NORD 11,11 5 ALLEANZA NAZIONALE 9,75 5 UDC 5,85 3 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,55 FIAMMA TRICOLORE 0,53 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,48 PENSIONATI UNITI 0,41 AMBIENTA-LISTA 0,26 NO EURO 0,23
58
P.LIBERALE ITALIANO 0,11 Celkem BERLUSCONI SILVIO 56,95 27
PENSIONI E LAVORO 0,34 Totální zisk SARAO UGO 0,34
PER IL SUD 0,09 Celkem IANNANTUONI 0,09 DOMENICO Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 17: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Marche v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) SPACCA GIAN MARIO 57,76 4 (L'UNIONE MARCHE) UNITI NELL'ULIVO 40,12 15 RIF.COM. 6,33 2 COMUNISTI ITALIANI 3,97 1 FED.DEI VERDI 3,25 1 U.D.EUR POPOLARI 1,79 1 L'ITALIA DEI VALORI 1,41 LS.CIVICHE MARCHE 0,73 Celkem 57,61 20
MASSI FRANCESCO (PER 38,54 1 LE MARCHE) FORZA ITALIA 17,99 8 ALLEANZA NAZIONALE 12,93 5 UDC 7,26 2 LEGA NORD 0,87 Celkem 39,05 15
TIRABOSCHI ANGELO MARIA (PATTO 2,29 DEMOCRATICO)
59
DEM.CRISTIANA 1,37 SOC-PRI-PLI-PSDI-ALT 0,65 Celkem 2,02
ROSINI VINCENZO 1,42 (ROSINI PRESIDENTE) ALTER.SOC.MUSSOLINI 1,28 NO EURO 0,05 Celkem 1,32 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 18: Volební výsledky senátních voleb v regionu Marche v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 22,97 2 DL.LA MARGHERITA 11,39 1 RIF.COM. 8,76 1 INSIEME CON L'UNIONE 4,20 1 DI PIETRO IT. VALORI 2,66 LA ROSA NEL PUGNO 1,87 REPUBBLICANI EUROPEI 1,10 PART.PENS. 0,75 U.D.EUR POPOLARI 0,70 Celkem PRODI ROMANO 54,40 5
FORZA ITALIA 19,56 1 ALLEANZA NAZIONALE 14,41 1 UDC 8,10 1 LEGA NORD 1,00 FIAMMA TRICOLORE 0,70 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,63 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,56 PRI 0,27 AMBIENTA-LISTA 0,21 NO EURO 0,16 Celkem BERLUSCONI SILVIO 45,60 3 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
60
Tabulka 19: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Piemonte v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) BRESSO MERCEDES 50,91 12 (L'UNIONE PER BRESSO) DEMOCRATICI SINISTRA 20,10 11 DL.LA MARGHERITA 10,34 6 RIF.COM. 6,39 4 INSIEME PER BRESSO 2,95 1 FED.DEI VERDI 2,81 1 COMUNISTI ITALIANI 2,61 1 SDI 2,44 1 L'ITALIA DEI VALORI 1,52 1 U.D.EUR POPOLARI 0,52 PENSIONATI EUROPA 0,25 Celkem 49,93 26
GHIGO ENZO (PER IL 47,05 1 PIEMONTE) FORZA ITALIA 22,36 11 ALLEANZA NAZIONALE 9,55 5 LEGA NORD 8,46 4 UDC 4,59 2 AMBIENTA-LISTA 1,16 1 LISTA CONSUMATORI 1,14 1 SOCIALISTI LIBERALI 0,83 PART.PENS. 0,58 Celkem 48,67 24
ROTONDI GIANFRANCO 1,03 (DEM.CRISTIANA) DEM.CRISTIANA 0,70 Celkem 0,70
ELLENA LODOVICO 1,02 (ALTER.SOC.MUSSOLINI)
61
ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,71 Celkem 0,71
Tabulka 20: Volební výsledky senátních voleb v regionu Piemonte v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 16,89 3 DL.LA MARGHERITA 11,74 2 RIF.COM. 8,07 2 INSIEME CON L'UNIONE 4,43 1 DI PIETRO IT. VALORI 3,29 1 LA ROSA NEL PUGNO 2,66 PART.PENS. 1,53 U.D.EUR POPOLARI 0,60 I SOCIALISTI 0,30 Celkem PRODI ROMANO 49,49 9
FORZA ITALIA 24,09 6 ALLEANZA NAZIONALE 11,72 3 LEGA NORD 6,48 2 UDC 6,33 2 FIAMMA TRICOLORE 0,58 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,57 NO EURO 0,40 AMBIENTA-LISTA 0,35 Celkem BERLUSCONI SILVIO 50,51 13 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 21: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Puglia v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) N.VENDOLA DEMOCRATICI SINISTRA 16,63 14 DL.LA MARGHERITA 9,74 8 RIF.COM. 5,09 4
62
UNITA' SOCIALISTI SDI 4,01 3 U.D.EUR POPOLARI 3,28 3 LA PRIMAVERA PUGLIESE 2,58 3 COMUNISTI ITALIANI 2,24 2 SOC. AUT. SOCIALDEM. 2,22 2 PSDI-REP.EUR L'ITALIA DEI VALORI 1,78 1 VERDI PER LA PACE 1,55 1 DEMOCRATICI CRISTIANI 0,39 UNITI PENSIONATI 0,18 Celkem 49,69 41
R.FITTO FORZA ITALIA 17,80 10 ALLEANZA NAZIONALE 12,10 7 M.S.I. LA PUGLIA PRIMA DI 9,15 5 TUTTO LIBERTAS U.D.C. 7,79 4 PART.SOC.NUOVO PSI 2,24 1 PART.REP.PRI MOV.IDEA SOC. RAUTI 0,47 Celkem 49,55 27
F.G.GALASSI ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,44 Celkem 0,44
L.SCALABRINI DEM.CRISTIANA 0,32 Celkem 0,32 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 22: Volební výsledky senátních voleb v regionu Puglia v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 15,63 4 DL.LA MARGHERITA 11,11 3
63
RIF.COM. 6,70 1 DI PIETRO IT. VALORI 3,09 1 LA ROSA NEL PUGNO 2,93 INSIEME CON L'UNIONE 2,67 U.D.EUR POPOLARI 1,98 I SOCIALISTI 1,96 PART.PENS. 0,73 PSDI 0,53 REPUBBLICANI EUROPEI 0,32 DEM. CRIST. UNITI 0,21 Celkem PRODI ROMANO 47,87 9
FORZA ITALIA 27,15 7 ALLEANZA NAZIONALE 13,12 3 UDC 8,06 2 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,82 FIAMMA TRICOLORE 0,67 LEGA NORD 0,60 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,58 PRI 0,34 NO EURO 0,21 P.LIBERALE ITALIANO 0,20 S.O.S. ITALIA 0,08 RIFORMATORI LIBERALI 0,06 Celkem BERLUSCONI SILVIO 51,89 12
DIMENS.NE CHRISTIANA 0,11 Celkem DI MARTINO OSCAR 0,11 QUINTINO
MOV.IDEA SOC. RAUTI 0,14 Celkem RAUTI GIUSEPPE 0,14 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 23: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Toscana v roce 2005 % hlasů Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany (kandidát (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) na složka) listiny) složka)
64
prezidenta regionu) MARTINI CLAUDIO (TOSCANA 57,37 0 DEMOCRATICA) UNITI NELL'ULIVO 48,77 33 COMUNISTI ITALIANI 4,27 3 VERDI PER LA PACE 2,78 2 L'ITALIA DEI VALORI 0,88 Celkem 56,70 38
ANTICHI ALESSANDRO 32,84 0 (PER LA TOSCANA) FORZA ITALIA 17,19 10 ALLEANZA NAZIONALE 10,88 7 UDC 3,66 3 LEGA NORD 1,27 Celkem 33,00 20
CIABATTI LUCA (A SINISTRA PER LA 7,33 0 DEMOCRAZIA) RIF.COM. 8,20 5 Celkem 8,20 5
MACELLONI RENZO (SOCIALISTI E LAICI - 1,45 0 LITE CIVICHE) SOCIALISTI E LAICI -LITE 1,29 CIVICHE Celkem 1,29
GOZZOLI MARZIO 1,01 0 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,81 Celkem 0,81 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 24: Volební výsledky senátních voleb v regionu Toscana v roce 2006
65
Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 29,84 6 RIF.COM. 11,11 2 DL.LA MARGHERITA 9,03 2 INSIEME CON L'UNIONE 4,91 1 LA ROSA NEL PUGNO 2,42 DI PIETRO IT. VALORI 2,16 PART.PENS. 0,77 U.D.EUR POPOLARI 0,39 LISTA CONSUMATORI 0,28 PSDI 0,20 REPUBBLICANI EUROPEI 0,17 Celkem PRODI ROMANO 61,29 11
FORZA ITALIA 17,33 3 ALLEANZA NAZIONALE 12,67 3 UDC 6,02 1 LEGA NORD 1,06 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,66 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,50 FIAMMA TRICOLORE 0,46 Celkem BERLUSCONI SILVIO 38,71 7 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 25: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Umbria v roce 2005
% hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) LORENZETTI MARIA RITA 63,00 3 (LORENZETTI UMBRIA) UNITI NELL'ULIVO 45,19 12 RIF.COM. 9,25 2 COMUNISTI ITALIANI 5,25 1 FED.DEI VERDI 2,32 1 U.D.EUR POPOLARI 1,22
66
Celkem 63,23 16
LAFFRANCO PIETRO (PER 33,65 1 L'UMBRIA) FORZA ITALIA 15,79 5 ALLEANZA NAZIONALE 13,70 4 UDC 4,93 1 Celkem 34,43 10
RAMADORI MARCELLO 1,90 (NUOVO PSI) NUOVO PSI 1,47 Celkem 1,47
ROMAGNOLI LUCA 1,46 (ALTER.SOC.MUSSOLINI) ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,87 Celkem 0,87 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 26: Volební výsledky senátních voleb v regionu Umbria v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 27,16 2 RIF.COM. 10,40 1 DL.LA MARGHERITA 9,09 1 INSIEME CON L'UNIONE 4,36 LA ROSA NEL PUGNO 3,01 DI PIETRO IT. VALORI 1,94 PART.PENS. 0,65 U.D.EUR POPOLARI 0,56 Celkem PRODI ROMANO 57,17 4
FORZA ITALIA 18,27 1 ALLEANZA NAZIONALE 15,24 1 UDC 6,59 1 LEGA NORD 0,77 FIAMMA TRICOLORE 0,74 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,67
67
ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,55 Celkem BERLUSCONI SILVIO 42,83 3 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 27: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Veneto v roce 2005 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) GALAN GIANCARLO 50,58 12 (VENETO) FORZA ITALIA 22,71 12 LEGA NORD 14,65 7 ALLEANZA NAZIONALE 8,08 4 UDC 6,41 3 NUOVO PSI-ALTRI 1,42 1 Celkem 53,28 27
CARRARO MASSIMO 42,35 1 (UNITI PER CARRARO) UNITI NELL'ULIVO 24,30 13 PER IL VENETO 4,65 2 RIF.COM. 3,49 1 FED.DEI VERDI 3,00 1 COMUNISTI ITALIANI 1,52 1 L'ITALIA DEI VALORI 1,28 LIGA FRONTE VENETO 1,19 LISTA CONSUMATORI 0,68 U.D.EUR POPOLARI 0,27 Celkem 40,39 18
PANTO GIORGIO 6,01 (PROGETTO NORDEST) PROGETTO NORDEST 5,45 2 Celkem 5,45 2
BUSSINELLO ROBERTO 1,06 (ALTER.SOC.MUSSOLINI)
68
ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,89 Celkem 0,89 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 28: Volební výsledky senátních voleb v regionu Veneto v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DL.LA MARGHERITA 11,89 4 DEMOCRATICI SINISTRA 11,47 4 RIF.COM. 4,93 1 INSIEME CON L'UNIONE 3,80 1 DI PIETRO IT. VALORI 2,86 LA ROSA NEL PUGNO 2,10 PART.PENS. 0,80 LIGA FRONTE VENETO 0,79 U.D.EUR POPOLARI 0,51 I SOCIALISTI 0,20 PSDI 0,17 Celkem PRODI ROMANO 39,52 10
FORZA ITALIA 24,59 6 ALLEANZA NAZIONALE 11,48 3 LEGA NORD 10,99 3 UDC 7,89 2 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,55 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,52 FIAMMA TRICOLORE 0,49 PENSIONATI UNITI 0,39 S.O.S. ITALIA 0,11 RIFORMATORI LIBERALI 0,10 Celkem BERLUSCONI SILVIO 57,10 14
MOVIMENTO TRIVENETO 0,25 Celkem MARSAN ANNALISA 0,25
PROGETTO NORDEST 2,99 Celkem PANTO GIORGIO 2,99
69
SOLIDARIETA' 0,13 Celkem PIROVANO PIERO 0,13 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 29: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Friuli-Venezia Giulia v roce 2003 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) RICCARDO ILLY (INTESA 53,2 6 DEMOCRATICA) DEMOCRATICI DI SINISTRA 16,66 7 DEM. LIB. MARG. 14,78 9 PER IL PRESID. 7,52 4 RIFONDAZIONE 4,99 3 LISTA DI PIETRO 1,5 1 PARTITO DEI COMUNISTI 1,50 1 ITALIANI FEDERAZIONE DEI VERDI 1,42 1 PARTITO PENSIONATI 1,16 1 POPOLARI UDEUR 0,73 Celkem 50,27 27
ALESSANDRA GUERRA 43,2 1 (CASA DELLE LIBERTÀ) FORZA ITALIA 21,61 11 ALLEANZA NAZIONALE 11,64 5 LEGA NORD 9,33 4 UDC 4,32 2 Celkem 46,91 22
GIUSEPPE FERRUCCIO SARO (LIBERTÀ E 3,6 AUTONOMIA) LIB. E AUT. 2,82 Celkem 2,82
70
Zdroj: Elezioni 8-9 2003 [online]. 2003 [cit. 2010-04-27]. Elezioni Regionali. Dostupné z WWW:
Tabulka 30: Volební výsledky senátních voleb v regionu Friuli-Venezia Giulia v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 14,25 1 DL.LA MARGHERITA 12,59 1 RIF.COM. 6,02 1 INSIEME CON L'UNIONE 4,00 DI PIETRO IT. VALORI 2,96 LA ROSA NEL PUGNO 2,62 PART.PENS. 1,98 Celkem PRODI ROMANO 44,42 3
FORZA ITALIA 23,67 2 ALLEANZA NAZIONALE 15,57 1 LEGA NORD 7,12 1 UDC 7,03 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,74 FIAMMA TRICOLORE 0,71 Celkem BERLUSCONI SILVIO 54,85 4
PROGETTO NORDEST 0,74 Celkem PANTO GIORGIO 0,74 Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 31: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Sardegna v roce 2004 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu) RENATO SORU 50,13 8 (SARDEGNA INSIEME) DEMOCRATICI SINISTRA 13,15 13 DL.LA MARGHERITA 10,79 10
71
PROGETTO SARDEGNA 7,77 7 RIFONDAZIONE 4,09 5 SDI-SU 3,76 3 AP-UDEUR 2,63 3 COMUNISTI ITALIANI 1,86 1 DI PIETRO OCCHETTO 0,99 1 VERDI 0,82 Celkem 45,86 43
MAURO PILI (SARDEGNA 40,53 1 UNITA) FORZA ITALIA 14,99 10 UDC 10,28 7 ALLEANZA NAZIONALE 7,34 5 RIFORMATORI 5,94 4 FORTZA PARIS 4,55 3 NUOVO PSI 1,04 Celkem 44,14 29
GIACOMO SANNA 3,77 (SARDIGNA LIBERA) PSD'AZ 3,83 2 SARDIGNA NATZIONE 0,58 Celkem 4,41 2
MARIO FLORIS (UDS-NAT- 3,64 IL MOVIMENTO) UDS 3,88 2 IL MOVIMENTO 0,36 NAT 0,10 Celkem 4,34 2
GAVINO SALE (IRS) 1,91 IRS 1,13 Celkem 1,13 Zdroj: Elezione del XIII Consiglio Regionale e del Presidente della Regione [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Quadro comparativo risultati elettorali definitivi . Dostupné z WWW:
72
Tabulka 32: Volební výsledky senátních voleb v regionu Sardegna v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DEMOCRATICI SINISTRA 17,17 2 DL.LA MARGHERITA 12,56 1 RIF.COM. 8,21 1 INSIEME CON L'UNIONE 4,41 1 DI PIETRO IT. VALORI 2,97 LA ROSA NEL PUGNO 2,48 U.D.EUR POPOLARI 2,27 PART.PENS. 0,82 Celkem PRODI ROMANO 50,89 5
FORZA ITALIA 22,72 2 ALLEANZA NAZIONALE 12,94 1 UDC 7,77 1 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,65 DEM.CRIST.-NUOVO PSI 0,62 FIAMMA TRICOLORE 0,45 PRI 0,16 Celkem BERLUSCONI SILVIO 45,31 4
IRS 1,15 Celkem SALE GAVINO 1,15
PS D'AZ. 1,76 Celkem DELITALA ANTONIO 1,76
SARDIGNA NATZIONE 0,89 Celkem CUMPOSTU 0,89 SEBASTIANO Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 33: Volební výsledky regionálních voleb v regionu Sicilia v roce 2006 % hlasů (kandidát Mandáty % hlasů Mandáty Politické strany na (většinová (kandidátní (proporční (koalice stran) prezidenta složka) listiny) složka) regionu)
73
SALVATORE CUFFARO (PER LA SICILIA 53,09 2 CUFFARO PRESIDENTE) FORZA ITALIA 19,17 17 UDC 12,98 11 MOVIMENTO PER L'AUTONOMIA - NUOVA 12,52 10 SICILIA ALLEANZA NAZIONALE 10,57 9 L'AQUILONE LISTA DEL 5,66 6 PRESIDENTE MOVIMENTO SOCIALE 0,35 FIAMMA TRICOLORE DEMOCRAZIA CRISTIANA 0,27 PER LE AUTONOMIE Celkem 61,52 53
RITA BORSELLINO (RITA BORSELLINO 41,64 8 PRESIDENTE) DEMOCRATICI DI SINISTRA 14 12 CON RITA BORSELLINO DEMOCRAZIA E' LIBERTA' - LA MARGHERITA RITA 12,02 12 BORSELLINO UNITI PER LA SICILIA RITA 5,2 3 BORSELLINO RITA IL MIO IMPEGNO PER 4,84 LA SICILIA Celkem 36,07 27
SEBASTIANO MUSUMECI (NELLO MUSUMECI 5,27 ALLEANZA SICILIANA) NELLO MUSUMECI 2,41 ALLEANZA SICILIANA Celkem 2,41 Zdroj: Assessorato Regionale della Famiglia, delle Politiche Sociali e delle Autonomie Locali [online]. 2006 [cit. 2010-04-27]. Elezione del Presidente dell'assemblea Regionale Siciliana. Dostupné z WWW:
74
Tabulka 34: Volební výsledky senátních voleb v regionu Sicilia v roce 2006 Politické strany (koalice stran) % hlasů Mandáty DL.LA MARGHERITA 11,77 4 DEMOCRATICI SINISTRA 11,38 4 RIF.COM. 5,26 2 DI PIETRO IT. VALORI 3,67 1 INSIEME CON L'UNIONE 2,55 U.D.EUR POPOLARI 2,10 LA ROSA NEL PUGNO 2,03 PART.PENS. 0,58 I SOCIALISTI 0,50 LISTA CONSUMATORI 0,27 REPUBBLICANI EUROPEI 0,25 PSDI 0,20 Celkem PRODI ROMANO 40,55 11
FORZA ITALIA 28,51 8 ALLEANZA NAZIONALE 10,70 3 UDC 9,59 3 LEGA NORD 4,10 1 NUOVA SICILIA 1,32 PATTO PER LA SICILIA 0,82 ALTER.SOC.MUSSOLINI 0,66 FIAMMA TRICOLORE 0,51 PATTO CRIST.ESTESO 0,38 PRI 0,34 PENSIONATI UNITI 0,28 AMBIENTA-LISTA 0,23 P.LIBERALE ITALIANO 0,19 RIFORMATORI LIBERALI 0,13 Celkem BERLUSCONI SILVIO 57,77 15
ALLEANZA SICILIANA 1,43 Celkem MUSUMECI 1,43 SEBASTIANO
MOV.DEM.SIC-NOI SIC. 0,26 Celkem MORANA 0,26 SALVATORE
75
Zdroj: Ministero dell'Interno [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Archivio storico delle Elezioni. Dostupné z WWW:
Tabulka 35: Podpora hlavních koalic stran a počty samostatně kandidujících subjektů
Regionální volby 200561 Senátní volby 2006
% hlasů pro počet subjektů % hlasů pro počet subjektů Volební obvod dvě velké kandidujících mimo dvě dvě velké kandidujících mimo dvě koalice hlavní koalice koalice hlavní koalice Abruzzo 99,12 1 100 0 Basilicata 95,82 3 99,54 1 Calabria 99,25 2 99,33 2 Campania 96,85 2 98,67 5 Emilia Romagna 98,65 2 100 0 Lazio 98,76 1 99,37 3 Liguria 99,33 1 100 0 Lombardia 97,42 2 99,57 2 Marche 96,66 2 100 0 Piemonte 98,6 2 100 0 Puglia 99,24 2 99,76 2 Toscana 89,7 3 100 0 Umbria 97,66 2 100 0 Veneto 93,67 2 96,62 2 Friuli-Venezia 96,5 1 99,27 1 Giulia Sardegna 90 3 96,2 3 Sicilia 97,59 1 98,32 2 Zdroj: autor práce na základě výsledků regionálních voleb 2005 a senátních voleb 2006
61 Výjimku tvoří speciální regiony Friuli-Venezia Giulia, Sardegna a Sicilia, ve kterých se volby do regionálních zastupitelstev konaly v jiný rok neţ ve většině regionů.
76