Hudební rozhledy Z obsahu 11-12/2003 Festival Pražský podzim...... 3 Měsíčník pro hudební kulturu Svatováclavské slavnosti ...... 8 Vydává: Společnost Hudební rozhledy, O Pražských komorních slavnostech ...... 12 člen AHUV, za fi nanční podpory MK ČR, Nadace ČHF, Nadace B. Martinů, Nadace Pražské hudební večery Lubomíra Brabce ...... 15 Leoše Janáčka 30 let Mladé Smetanovy Litomyšle ...... 16 Šéfredaktor: Jan Šmolík Redakční rada: Jiří Hlaváč, Lubomír Mahler Jihlava 2003...... 19 Brabec, Petr Janda, Ivan Štraus, Stanislav Tesař José Cura – tenorista par excellence...... 20 Redaktorka: Hana Jarolímková Andrea Bocelli poprvé v Praze ...... 21 Externí spolupráce: Jitka Slavíková Tajemnice redakce: Marcela Šlechtová Dvakrát ČF: Triumfální vstup do nové sezony Výtvarné řešení obálky: Jiří Filip Adresa redakce: Radlická 99, Poprvé s novým šéfdirigentem, 150 00 Praha 5 Zdeňkem Mácalem...... 22 tel.: 251 552 425 (šéfredaktor) 251 550 208, 251 554 088 Moravský podzim...... 31 (redaktoři), Petr Altrichter dirigoval brněnskou filharmonii...... 35 251 554 089 (sekretariát) fax: 251 554 088 Ohlédnutí za Mezinárodním varhanním festivalem e-mail: [email protected] v Olomouci ...... 35 http://hudebnirozhledy.scena.cz Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Budapešťský cikánský symfonický orchestr...... 37 Distribuci a předplatné v České republice provádí v zastoupení d´Albertova Nížina se vrátila „domů“...... 40 vydavatele fi rma SEND Předplatné, Prodaná nevěsta po opavsku ...... 42 P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 267 211 301–303, fax: 267 211 305, Výsostné nastudování Madama Butterfly v Ostravě .....43 SMS: 605 202 115, e-mail: [email protected], www.send.cz Festival staré hudby v Innsbrucku ...... 50 Distribuce a předplatné Dva festivaly ve Švýcarsku ...... 51 ve Slovenské republice: Magnet-Press Slovakia, s. r. o., Jak se daří hudbě v Lublani ...... 54 Teslova 12, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava 3, tel./fax: Sagra musicale umbra...... w56 004212/44 45 45 59, 44 45 06 97 S dechem doby aneb Ernst Křenek se vrací domů ...... 60 – předplatné 004212/44 45 46 28 – administrativa Hledání krásy s Jaroslavem Krčkem...... 62 004212/44 45 06 93 – inzerce e-mail: [email protected] Recenze CD...... 65 Objednávky do zahraničí vyřizuje redakce a MEDIASERVIS, s.r.o., administrace vývozu tisku, Sazečská 12, 225 62 Praha 10, tel.: 271 199 255, Co si přečtete v příštím čísle? fax: 271 199 902. Časopis Hudební rozhledy pro Dny soudobé hudby – Reneé Fleming ve Smetanově síni potřeby zrakově postižených zajišťuje – Pavel Šporcl a koncerty A. Dvořáka a P. I. Čajkovského prostřed nictvím internetového serveru: – Sukův komorní orchestr a světová premiéra Zdeňka www.braillnet.cz Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, Lukáše: Dvojkoncert pro housle, klavír a smyčcový tel.: 266 038 714 orchestr – Mezinárodní pěvecká soutěž A. Dvořáka Tisk: Dvořák & syn, Dobříš Sazba: Studio DOMINO, Beroun v Karlových Varech – Muzikálový podzim – Berlínské Cena dvojčísla: 40 Kč. hudební slavnosti – Faust v Českých Budějovicích Odevzdáno do sazby: 7. 11. 2003 Evidenční číslo MK ČR E1244 – Panna orleánská v ND – Rozhovor s Jiřím Hoškem ISSN 0018-6996 Na titulní straně Maria Luigia Borsi a Andrea Bocelli Foto David Kundrát 1 JAKO Z PARTESŮ Složitá partitura roku 2003 se až příliš ným upřímně blahopřeje. Tato prestižní fyzikálními, řekl bych i božími zákony. rychle blíží ke své finální dvojité čáře, po ocenění mimo jiné podtrhují společenskou Návratem nemyslím cestu zpět k nějaké které ovšem pokračujeme bez přerušení, prestiž hudby – a to je v dobových sou- romantické melodii nebo něčemu, co bez času na potlesk nebo analýzu. Snad vislostech neocenitelné. tady bylo. Ale hledání krásy a návrat jenom silvestrovské prostoduchosti nabíd- Vím, že na konci roku bych měl uvést ke kráse. Jsou to přírodní zákonitosti. nou chvilku na odlehčení a na každém je, také cosi jako „výhledové credo“. Když Nedávno jsem přednášel o vlivu lidové zda to bude chápat jako přípitek po na- jsem začal přemýšlet, kterého velikána hudby na současnou tvorbu. V ukázkách máhavé šichtě nebo něco jako kar. Těžko filozofie či literatury k tomuto účelu lidového umění z různých koutů světa, rozhodnout a proto stále více a více lidí zneužiji, přišel mi na redakční stůl které jsem si vyhledal, jsem našel odůvod- slaví Silvestra méně a méně. rozhovor Jany Vašatové s Jaroslavem nění i pro určitou bitonalitu, pro určité V redakci zatím tak daleko nejsme, Krčkem a zaradoval jsem se. Materiál shluky tónů. Ale pořád jde o krásu. A tu snad nám to nakonec vyjde na přípitek, v tomto dvojčísle otiskujeme celý, ale bychom měli hledat a nalézat.“ Potud ale nyní vydáváme dvojčíslo 11-12, kterým už v úvodníku stojí za to uvést alespoň Jaroslav Krček. po všech potížích dokončujeme šestapa- citát, neboť pohleďte, co říká všestranný Co dodat, že? Ekologie bytí a konání desátý ročník našeho časopisu. Vy, kteří umělec: „Jsem hluboce přesvědčen, že a hledání čistějších vod vlastně znamená jste sledovali průběh a bojové podmínky v současné umělecké tvorbě musí přijít nalézání člověčích rozměrů v přesložité ročníku letošního, nám jistě prominete to, čemu se jinde říká ekologie. Návrat skládance dní. Všichni víme, jak těžko to i uznáte, že předcházející konstatování k čistým vodám. Co je to hudba? Z čeho jde. Možná, že to chce i trochu hravosti. zveřejňujeme s dávkou hrdosti i zadostiu- se skládá? – z rytmu, melodie, harmo- Marie Luisa Hlobilová vám nakreslila činění. Sami bychom to dokázali asi těžko nie, polyfonie atd. A lidské ucho a člověk na „péefce“ několik pěkných partů. Teď a proto chceme poděkovat všem, jednot- vůbec má ještě stále vrozený smysl pro jde o to postavit se k nim a vybrat nebo livcům i institucím, kteří nám v našem krásu. Tato krása je daná i určitými vymyslet ten svůj a hrát s chutí. snažení pomohli. Zvláštní dík pak patří těm, kteří reagovali na Iniciativní výzvu Vážení čtenáři. umělců, uveřejněnou v říjnovém čísle a poslali redakci finanční dar. Pokud se Přejem vám, aby se to dařilo nejen v závěru roku a na začátku toho příští- k podobnému dobrému skutku teprve ho, aby vám dny probíhaly bez zmatků a „jako z partesů“, které jste si rozhodujete, dovoluji si připomenout, že sami vybrali. číslo konta je: 19-5389800227/0100. Dostáváte do rukou závěrečné dvojčíslo, do kterého jsme se pokusili sehnat, umístit, ba nacpat tolik materiálů, aby alespoň ve směrodatné mozaice vyniklo, jak bohatý a významný byl hudební život v podzimních měsících (a pochopitelně nejen v nich) po celé naší republice. Přitom je to právě ob- last tzv. vážné hudby, která nemá své vlast- ní důstojné ceny a někdejší ceny Classic už zřejmě zmizely v ekonomicko-organizačním nenávratnu historie. O to více potěší, že se hudebníkům a hudbě dostalo letos vyznamenání a oce- nění při oficiální celostátní příležitosti. Z rukou prezidenta republiky, Václava Klause, 28. října na Pražském hradě převzali vyznamenání – medaili za zá- sluhy 2. stupně cembalistka prof. Zuzana Růžičková, houslista prof. Václav Snítil a jazzová zpěvačka Vlasta Průchová. Le- tos poprvé udělil tři ceny ministerstva kultury ministr Pavel Dostál. Jedinou v oblasti hudby obdržel 29. října na Vítkově hudební skladatel prof. Marek Kopelent. Redakce všem vyznamena-

2 FESTIVALY, KONCERTY

Festival Pražský podzim

Lidskij, Štonda, Vedernikov a takřka nehraná díla Hectora Berlioze, později považoval za hřích svého mládí. a Ruská filharmonie od jehož narození letos uplynulo dvě stě Další mladistvou kompozicí byla Symfo- let. Na úvod byla zařazena předehra ke nie č. 1 C dur sedmnáctiletého Georgese Letošní třináctý ročník Pražského čtvrtému jednání opery Trójané v Kar- Bizeta. Mozartovsky řešenou kompozici podzimu zahájila dvěma koncerty ve thágu s názvem Královský lov a bouře. sehrál orchestr s lehkostí, i když se Dvořákově síni pražského Rudolfina Koncentrovaný výkon orchestru podtrh- nevyvaroval drobných kazů, zejména ve Ruská filharmonie. První její vystou- nul barevnou instrumentaci skladby s pů- volné větě. Těžištěm vystoupení se staly pení 11. září bylo ve znamení české hudby sobivými sóly lesních rohů. Se zvukově dva Ravelovy mistrovské opusy – Koncert (Suk, Dvořák, Martinů). Na svém druhém bohatou předehrou kontrastovaly tři krát- pro klavír levou rukou D dur a Španěl- koncertu o den později ruský orchestr ké, komorně koncipované kantáty Krásná ská rapsodie. Sólového partu se zhostil provedl hudební obraz Rimského – Kor- cestující, Zajatá a Zaïde, v nichž se zpěv- Jean Louis Steuerman, rodák z Rio de sakova Sadko. Námět zpracovává známou ního partu zhostila sólistka Metropolitní Janeira. Podobně jako v Burlesce podal ruskou legendu a skladatel jej zhudebnil opery Jane Dutton. Její výkon působil, koncentrovaný výkon, bohužel ho místy také jako operu. Dirigent Alexander Ve- zejména v Zaïde, svěžím dojmem a upou- překrýval příliš silný orchestr. Program dernikov bohužel z partitury dostatečně tal svou citovou hloubkou. Francouzský připravil mexický dirigent Enrique Bar- nevytěžil její zvukovou barevnost a kon- tenorista Guy Fletcher v Písni o štěstí rios. I když jeho nastudování nebylo vždy trastní části propojil v monotónní celek. z monodramatu Lélio zdařile vystihnul zcela precizní, podařilo se mu přesvědčivě Koncertní Fantazie pro klavír a orchestr lyrický charakter kompozice. První část rozkrýt zvukovou rozmanitost zejména G dur, op. 56, náleží k těm Čajkovského večera uzavřel proslulý Rákocziho pochod Ravelových skladeb. symfoniím, s nimiž se posluchač může z Faustova prokletí. Mimořádně silně za- JIŘÍ PETRDLÍK setkat jen velmi zřídka. Dvojdílný cyklus působilo na posluchače Te Deum, op. 22 klade na sólistu mimořádně vysoké tech- z let 1848–1849. Kantáta pro sólový te- Polský orchestr nické nároky, kterým klavírista Michail nor, smíšený a dětský sbor, koncertantní s Paderewskim a Palecznym Lidskij dostál beze zbytku. Kromě virtuo- varhany a obrovský orchestrální aparát zity prokázal i vytříbený cit pro výstavbu nese nejen stopy okázalosti francouzských Zdá se, že ani jednoduchá a „zaručená“ velkých hudebních ploch. Výkon dopro- vojenských slavností, ale obsahuje i hlubo- dramaturgická strategie výběru špičko- vázejícího orchestru byl v tomto případě ce niterné části. Interpretačně náročné vých interpretů k provedení známých děl poznamenán nepřesnostmi v souhře, na- dílo přednesl Slovenský filharmonický se nemusí vždycky vyplatit: když 14. září víc v úvodu fantazie hrál místy hlasitěji, sbor (sbormistr Marián Vach), Kűhnův vystoupili ve Dvořákově síni dirigent než bylo vzhledem k jeho úloze nutné. dětský sbor (sbormistr Jiří Chvála) Gabriel Chmura, Symfonický orches- Vrcholem koncertu se stalo provedení i Česká filharmonie s velkým nasaze- tr Polského rozhlasu v Katovicích krátkého, ale mimořádně působivého ním a jistotou. Sólově komponovaného a pianista Piotr Paleczny, bylo v sále Musorgského písňového cyklu Bez slun- varhanního partu se dobře zhostil mladý nezvykle mnoho volných míst. Škoda, ce. Zvučný baryton tmavého zabarvení varhaník Lukáš Vendl. Guy Fletcher po- protože úspěchem polských hostů byla už Tarase Štondy vhodně korespondoval dal v části Te ergo quaesumus podobně poklona české hudbě – provedení Talichem s tmavým témbrem orchestrálního dopro- kvalitní výkon, orchestr jej snad mohl zpracované svity z hudby Janáčkovy opery vodu. Bohužel i zde mohl být orchestrální místy doprovázet slaběji. Příhody lišky Bystroušky. Chmura dokázal part detailněji vypracován a lépe zvukově partituře vdechnout vřelost Janáčkova vyvážen. Závěr večera patřil Prokofjevově SOČR a mexický dirigent pohledu do přírody, do atmosféry lesa Svitě z opery Láska ke třem pomerančům. Enrique Barrios i do věčně obnovovaného života v jejím I v tomto případě rušily příliš silné žestě. Středa 24. září také patřila francouz- středu. Složitější je to s Koncertem a moll K nesporným kladům však patří, že čes- ské hudbě, tentokrát v interpretaci Sym- pro klavír a orchestr polského pianisty Ig- ké publikum mělo možnost vyslechnout fonického orchestru Českého rozhla- nacy Paderewského: jako u většiny kompo- u nás stále zřídka uváděné opusy. su. Jedinou výjimku tvořila Burleska pro nujících virtuózů je i tady nejnápadnějším klavír d moll, op. 10 jednadvacetiletého znakem technická brilance, zatímco ryze Česká filharmonie s Johnem Richarda Strausse. I přes formální nevy- romantická melodická invence většinou Nelsonem váženost prozrazuje její instrumentace nepřekročí hranici eklekticismu. Palecz- Následující den (18. září) vystoupila ve autorovo kompoziční mistrovství, které ny ovšem dostál technickým požadavkům svém domovském sídle Česká filharmo- se naplno projevilo již o tři roky později skladby beze zbytku, a okouzlil pak i cho- nie. John Nelson dirigoval málo známá v Donu Juanovi. Sám Strauss Burlesku pinovským přídavkem.

3 FESTIVALY, KONCERTY

Orchestr dospěl k vrcholnému výko- druhé větě také bezvadně intonoval. v repertoáru a nahrál ho i na kompaktní nu po přestávce: Fantastická symfonie Vzpomínky na Florencii nepatří k často disk. Boydeho koncept usiluje především Hectora Berlioze je zřejmě „parádním hraným skladbám P. I. Čajkovského. Na o efektnost; zdůrazňuje virtuózní prvky, číslem“ tělesa. Respekt k detailu, výbor- rozdíl od Italského capriccia tu autor pra- a příliš nedbá na to, že Dvořákova před- ně zvládnutá stavba a schopnost sledovat cuje se značně skromnějšími výrazovými stava směřuje k jednotě celku. Boyde je jak program, tak i ryze hudební složku prostředky: i ve smyčcovém zvuku je to ovšem nepochybně muzikální a dovede díla charakterizovaly výkon dirigentův, však hudba barevně pestrá, plná ušlechti- posluchače upoutat. Na rozdíl od na- hráčská jistota a zvuková kultivovanost lého citu. Zdálo se však, že Twinkel jakoby hrávky, kde ho zřejmě „brzdil“ režisér, pak sympaticky legitimovaly katovický nepronikl pod povrch notového zápisu: bylo ovšem překlepů i pravým pedálem orchestr. skladba odezněla dosti fádně. zamaskovaných pasáží v sólistově vý- konu poměrně hodně. Válek měl také Úspěch komorních hráčů Rozhlasoví symfonikové plné ruce práce s vyrovnáváním Boy- z Pforzheimu s Boydem a Válkem deho tempových úletů. Krásně zahraný Zasloužený byl potlesk, který 21. 9. Po problematickém výkonu Ruské schubertovský přídavek ale potvrdil, že sklidil výkon Jihoněmeckého komorní- filharmonie a po jednotvárném večeru budoucnost mladého pianisty je podmí- ho orchestru. V podání mladého dirigen- s Cikánským orchestrem z Budapešti něna především kázní. Závěrečná Pátá ta Sebastiana Twinkela zazněla jediná působil výkon Symfonického orches- symfonie P. I. Čajkovského patří do reper- věta Kvartetu c moll Franze Schuberta tru Českého rozhlasu (30. 9.) velmi toárového fondu rozhlasových symfoniků lehce, ve třpytivě kultivovaném zvuku osvěživě jak standardní hráčskou kvali- i šéfdirigenta Válka. Její spolehlivé pro- a v pečlivě odstupňované dynamice, tou, tak pevnou dirigentskou koncepcí. vedení ničím nevybočovalo z kvalitativní s přesným frázováním a téměř bez- Korsakovovu Španělskému capricciu dal úrovně u výkonů SOČRu dnes už běžné. chybnou souhrou. Příjemně překvapil šéf Vladimír Válek barvitý lesk a hyb- i houslista Vadim Gluzman podáním ný temperament; nezvyklé rozsazení or- Česká hudba se skotským Mendelssohnova koncertu a moll. Gluz- chestru přineslo i jisté zprůraznění zvuku orchestrem man hrál tónem ve výškách svítivým, dechových nástrojů i požitek z vyrovnané Sedmadvacetiletý dirigent Ilan Volkov v hlubší poloze sytým, s elegantní, při- intonace. Koncert g moll Antonína Dvořá- si pro pražský večer se Symfonickým rozeně působící virtuozitou; s výjimkou ka hrají čeští pianisté málokdy. Německý orchestrem Skotské BBC (25. 9.) rov- drobného zakolísání ve dvojhmatech ve virtuóz Andreas Boyde má dílo trvale něž vybral obtížný program. Janáčkova

Illan Volkov při prvním večeru, kdy dirigoval pouze díla českých autorů, Leoše Steven Isserlis předvedl své pojetí Dvořáka. Janáčka, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Foto Petr Horník Foto Petr Horník 4 FESTIVALY, KONCERTY orchestrální balada Šumařovo dítě, která byla kdysi pokládána za nehratelné dílo, nečinila skotským hostů žádné technické obtíže; lze-li co vytknout, pak snad jen to, že znamenitě zahrané houslové sólo, per- sonifikující u Janáčka postavu táty šuma- ře, bylo poněkud překryto orchestrálním zvukem. Ve světě i u nás renomovaný cel- lista Steven Isserlis hrál koncert A dur Antonína Dvořáka z roku 1865. Dokázal odvést pozornost od mladistvých „slabin“ rané kompozice a upnout pozornost po- sluchačů ke kráse zvuku svého nástroje, k perfektní virtuozitě a spontánní muzi- kálnosti svého zaujatého projevu. Epická Dvořákova báseň Zlatý kolovrat obsahuje řadu interpretačních úskalí; Volkov je úspěšně překonal volbou živých temp, zdůrazněním stříbřitého lesku žesťových fanfár a podtržením barevných odstínů: publiku tak nabídl věrný obraz progra- mu i obsahu díla. Také oříšek nejtěžší – Symfonické fantazie (Symfonii č. 6) Bo- huslava Martinů rozlouskl Volkov překva- Bohuslav Matoušek se tentokrát představil jako výborný interpret W. A. Mozarta. pivě dobře. Ve srovnání s matným „mar- Foto Petr Horník tinůovským“ výkonem Vedernikovem vedené Ruské filharmonie byl poslech I/42, tak zazářily jako půvabné hudební scénách Evropy, USA i Austrálie včetně Šesté symfonie mimořádným zážitkem. skvosty, určené především pro potěchu Královské opery v londýnské Covent Gar- Volkov měl ovšem k dispozici podstatně duše. Jádrem večera se ale podle oče- den, Kirovovy opery Mariinského divadla lepší těleso. kávání stalo až vystoupení Bohuslava PETAR ZAPLETAL Matouška. Vítěze Mezinárodní houslové soutěže Pražského jara (1972) a bývalého dlouholetého primária Stamicova kvar- Bohuslav Matoušek teta máme v poslední době spojeného a Mozart především s interpretací houslové tvorby V úterý 16. 9. pokračoval hudební fes- Bohuslava Martinů, z níž část určenou tival Pražský podzim vystoupením hous- houslím s doprovodem klavíru vydal listy Bohuslava Matouška a Komor- v kompletu před čtyřmi lety na čtyřech ního orchestru Evropské unie v čele CD. Na festivalu se však představil i jako s koncertním mistrem Matthiasem vynikající interpret Wolfganga Amadea Vollongem. Orchestr, který se pražské- Mozarta. Jeho Koncert pro housle a or- mu publiku představil v sestavě patnácti chestr A dur, K 219 hrál krásným plným smyčců, doplněných dvěma lesními rohy tónem a s naprostou interpretační a dvěma hoboji, vznikl v roce 1981 a me- jistotou, která vůbec nedala posluchači zi jeho členy bychom našli celkem devět příležitost uvědomit si, jak plné jsou Mo- různých národností. Pro Prahu si vybral zartovy partitury ošidných záludností klasicko-romantický repertoár, který – až a nebezpečenství. Byl to jednoznačně na drobné nepřesnosti v hornách u Mo- vrchol večera, který se zařadil i mezi in- zarta a Haydna – provedl výborně. Zaujal terpretačně nejkvalitnější večery celého nejen bezchybnou souhrou a dynamickou Pražského podzimu. Zvláště pak těch, kde i výrazovou plasticitou, ale i smyslem se prezentovali letos ne zrovna nejlepších pro detailní vedení hlasů v jednotlivých výkonů způsobilí mistři houslí. skupinách či sólových nástrojích, díky čemuž se každé z témat zřetelně neslo Bravo Galině Gorčakovové nad ostatním hudebním děním. Elgarova Ti, kteří sopranistku Galinu Gorča- Serenáda, Čajkovského Elegie i Haydnova kovovou již slyšeli, ví, že je vynikající in- Symfonie č. 57 D dur, Hob. I/57, která terpretkou především italského a ruského zazněla místo původně v programu repertoáru. S ním se již také prezentova- Galina Gorčakovová opět strhla publikum uvedené Symfonie č. 42 D dur, Hob. la na všech nejvýznamnějších operních k neutichajícím ovacím. Foto Petr Horník

5 FESTIVALY, KONCERTY v Petrohradu, slavné newyorské Metropo- couzská koloraturní sopra- litní či pařížské Opery Bastille, kde zpíva- nistka, Elizabeth Vidal. la po boku Plácida Dominga. Ruští autoři Její široký operní reper- se také objevili na programu festivalového toár zahrnuje vedle rolí večera 17. 9., kde vedle sólistky vystoupil francouzské barokní opery i Moskevský komorní orchestr, v je- a italského verismu i např. ho historii poprvé vedený Američanem, Ariadnu na Naxu Richarda Constantinem Orbelianem. V písních Strausse či Poulenkovy Di- Antona Rubinštejna (Noc), P. I. Čajkov- alogy karmelitek a vrcholí ského (Vládne-li den), M. I. Glinky (Jsem Mozartovou Královnou tu, Inesilio) a S. Rachmaninova (Šeříky, noci, kterou zpívala v řadě Ó nevěř, příteli a Jarní vody), které tu za- předních operních domů zněly v úpravách Constantina Orbeliana, Evropy včetně londýnské Alexandera Gritseviche a Waltera Mnat- Covent Garden. Pro Pra- sakanova, předvedla Galina Gorčakovová hu si na 23. 9. připravila tak bohatou směs výrazových možností velice náročný program, svého sametově zvučného hlasu, až pře- v němž vedle Valčíku cházel sluch. Neskonalou tíhu smutku z Gounodova Fausta ne- Rachmaninovových Šeříků dokázala na chyběly ani ukázky z děl posluchače za inspirativního a citlivého Joaquína Rodriga (dva ze doprovodu orchestru přenést stejně leh- Čtyř milostných madrigalů ce a mistrně jako strhující dramatismus a Jaro v orchestraci Fer- jeho písní Ó nevěř příteli a Jarní vody nanda Corbillona), Giulia či šibalskou nevázanost bezstarostného Bordogniho (Vokalíza č. 26 Elizabeth Vidal očarovala posluchače nejen svou půvabnou vyznění písně Glinkovy. Rovněž instru- v orchestraci Christia- tváří, ale i omračujícími výškami. Foto Petr Horník mentální část večera, která vystoupení na Manena)), Féliciena Galiny Gorčakovové prokládala, vycházela Davida (Kouzelný ptáček výhradně z pokladnice ruské hudby. Měli z opery Perla Brazílie), Giuseppe Verdiho provedení Rodrigova kytarového koncer- jsme se tak možnost hned v úvodu setkat (Kominík), Juliuse Benedicta (Benátský tu Lubomírem Brabcem i obdivuhodný s mistrně kompozičně zvládnutou Suitou karneval), či Julesa Masseneta, v jehož výkon sólistky se tak přičinily o velmi ve starém slohu Alfreda Schnittkeho (opět slavné meditaci z opery Thais pěvkyně pozoruhodný večer, v němž jsme se se- v úpravě, na níž se tentokrát vedle Orbe- dokonce převzala sólo vedoucímu houslis- tkali s opravdovým uměním. liana podílel rovněž Vladimir Milman), tovi Pražského komorního orchestru, dále do orchestrálního hávu Sergejem který ji doprovázel, Milanu Lajčíkovi. Orchestr skotské BBC Aslamazianem přestrojenou ruskou lido- Svůj poměrně křehký hlas Elizabeth Vidal a skvělý Ilan Volkov vou písní Lučinuška a Borodinovou Pol- dokonale technicky ovládá; mohla se tak Symfonický orchestr skotské BBC kou Elena i s výběrem z dvaceti virtuos- s naprostou jistotou pohybovat v průběhu se svým nový šéfdirigentem, Ilanem ně koncipovaných Prchavých vidin Sergeje bezmála dvou hodin koncertu v téměř ne- Volkovem, jmenovaným teprve v lednu Prokofjeva, jejichž originální partituru představitelných výškách, leckdy daleko tohoto roku, se představil na letošním určenou klavíru přepracoval pro smyč- přesahujících magické „céčko“ a směle programu Pražského podzimu dvakrát. ce Rudolf Baršaj. Legendární orchestr, soupeřit v duu s flétnou v Davidově písni Poprvé 25. 9. s violoncellistou Stevenem založený tímto violistou a dirigentem té- Cikánka a pták či Benedictově Benátském Isserlisem a ryze českým programem, měř před padesáti lety, se tu stejně jako karnevalu. Chvíli odpočinku ji vedle vlo- sestaveným z děl Leoše Janáčka, An- v závěrečné, mistrovsky zahrané Čajkov- žené Rossiniho Předehry k opeře Italka tonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, ského Serenádě pro smyčce C dur, op. 48, v Alžíru ve druhé polovině koncertu do- a podruhé o den později s houslistou představil jako disciplinované, perfektně přál pouze v jeho úvodní části Rodrigův Hagaiem Shahamem a Brittenovou sehrané těleso, neúnavně pokračující ve oblíbený Aranjuezský koncert pro kytaru Sinfonií da Requiem, op. 20, Bruchovou své slavné historii. Tu provází nejen řada a orchestr, který tu zazněl v precizním Skotskou fantazií pro housle a orchestr, děl, kterou přímo pro něj napsali někteří podání Lubomíra Brabce. Ani on si op. 46 a Berliozovou suitou ze symfonie významní ruští skladatelé včetně např. však nenechal ujít příležitost vystoupit Romeo a Julie. D. Šostakoviče (14. symfonie), ale i spo- s touto sólistkou společně, a jako přída- Hagain Shaham, který se chopil lupráce s nejslavnějšími ruskými sólisty vek po bouřlivém potlesku (který se na rozsáhlé Bruchovy Fantazie, okouzlil jakými byli např. David Oistrach, Mstislav konci večera po další Bordogniho Vokalíze především krásou svého tónu, méně pak Rostropovič či Svjatoslav Richter. – tentokrát č. 17 a zejména Saint-Saënso- intonační labilitou, provázející všechny vě árii Slavík a růže z jeho příležitostného čtyři věty díla. Nijak precizní však vět- Elizabeth Vidal a její díla Parysatis, freneticky vystupňoval do šinou nebyla ani sólistova souhra s or- krkolomné „kousky“ neutichajících standing ovation) si vybral chestrem, jejíž rozkolísanost se projevila Další pěvkyní, která se na festivalu pátou píseň z Lobosových Cantos brazi- i např. v průzračném duu s flétnou či Pražský podzim představila, byla fran- leiros. Neobvyklá dramaturgie, výborné zejména ve IV. větě s notně opožděnou

6 FESTIVALY, KONCERTY harfou. Snad se na tom podepsala vzhle- chestru, z něhož se např. hned v I. větě takřka ohromující intenzity, provázené dem k vysoké interpretační obtížnosti blýskl skvělým sólem koncertní mistr či strhujícím aplausem celého sálu, který díla i nedostatečná společná příprava či v dialogu s klavírem ve větě druhé prv- nebyl k utišení… jiné, mně neznámé okolnosti, ale výsledek ní fagotista, zvládl perfektně. Obdobně HANA JAROLÍMKOVÁ mě tentokrát opravdu zklamal. To ovšem jako nádherně snově zahraný přídavek, nemohu říci o orchestrálních dílech veče- Chopinovo Nokturno Des dur č. 2, op. Úspěšný závěr s FOK ra, v nichž se skotské těleso představilo 27. Přesto si nemohu odpustit poznám- a Robertem Benzim v tom nejlepším světle. Pod vynikajícím ku, že chvílemi na mě při interpretaci Závěrečný koncert 1. října svěřili po- vedením mladičkého Volkova předvedlo Rachmaninova působila jeho hra poněkud řadatelé Symfonickému orchestru hl. nejen skvělou technickou vybavenost, ale chladně až akademicky. Zato Šostakovičo- m. Prahy FOK pod vedením Roberta zároveň i schopnost vyjádření celé škály va 7. symfonie, op. 60 přinesla zážitek, na Benziho. Ten se úspěšně uvedl již nastu- i těch nejjemnějších výrazových nuancí, který se hned tak nezapomíná. Do detailu dováním první skladby: Debussyho sym- jejichž vystižení dělá teprve obě uvede- promyšlená Dmitrijevova koncepce, v níž fonické svity Nocturna. Zejména sehraná ná díla, Brittenovu Sinfonii da Requiem každá ze čtyř samostatně vypracovaných dřevěná harmonie zvýraznila impresio- a Berliozovu suitu Romeo a Julii tím, čím vět tvořila neodmyslitelnou součást jedné nistické rysy partitury. V závěrečné části jsou: strhující výpovědí nejzazších hlubin expresivní výpovědi, se ukázala jako vyso- Sirény podala ženská část sboru Pražští lidské duše, v níž hluboce zakořeněný ce nosná a strhující. A to od věty první pěvci (sbormistr Stanislav Mistr) kva- strach ze smrti a touha po opětované s proslulým, 175krát se opakujícím ryt- litní výkon. Britský tenorista Ian Caley lásce provázejí snad každého člověka od mickým motivkem malého bubínku, nad se představil výběrem z Wagnerových prvopočátků jeho existence. nímž se rozvine obrovská a jen hudebně oper Lohengrin, Valkýra a Parsifal. Bohu- vysvětlitelná (kolikrát jen se o to muzi- žel se nevyvaroval drobných intonačních Petrohradský symfonický kologové neúspěšně pokoušeli!) gradace, výpadků a témbr jeho hlasu naznačoval, orchestr a Šostakovičova až po větu závěrečnou, ústící do apoteózy že nejlepší období své kariéry má již za „Leningradská“ hrdinství a konečného vítězství. Účinek, sebou. Z Wagnerova díla zazněla ještě 29. září přivítala plně obsazená Dvo- umocněný i dokonalostí četných sól populární předehra z třetího aktu Lo- řákova síň klavíristu Michaila Rudyho dřevěných dechových nástrojů ve všech hengrina. Dramaturgicky i interpretač- a těleso, v jehož podání 9. srpna 1942 větách, tak dosáhl v burácejícím závěru ně hodnotným počinem bylo uvedení zazněla světová premiéra na Saint – Saënsova Koncertu tento večer zařazené Šosta- pro klavír a orchestr č. 5 kovičovy „Leningradské“, F dur, op. 103 s podtitulem Petrohradský symfonický Egyptský. Autor v něm totiž orchestr, v jehož čele stojí využívá melodiku a instru- od roku 1977 Alexandr mentační kombinace vychá- Dmitrijev. zející z dobových představ Rudy si pro festivalové o starověké egyptské hudeb- publikum připravil Koncert ní kultuře. Pascal Rogé za- pro klavír a orchestr č. 1 fis hrál náročný part s virtuózní moll Sergeje Rachmaninova, jistotou a zejména ve střední tedy dílo, které má společně větě vystihl orientální kolo- s ostatní klavírní tvorbou rit. Koncert i celý festival byl tohoto skladatele nahráno uzavřen Ravelovým Bolerem. s Petrohradskou filharmonií Vyprodaná Dvořákova síň a M. Jansonsem v uceleném odměnila orchestr i vynika- cédéčkovém kompletu. Těžko jícího dirigenta bouřlivým bychom tedy pro něj hledali potleskem. povolanějšího interpreta. Také letošní ročník Praž- První Rachmaninovův ského podzimu vykazoval ko- koncert, který skladatel do- lísavou interpretační úroveň. končil již v osmnácti letech Na jedné straně jsme vyslech- a o čtvrt století jej znovu ze- li špičkové výkony (koncerty vrubně přepracoval, sice není ČF nebo FOK), byli jsme tak známý jako jeho další dvě však svědky i druhořadých díla tohoto žánru, nicméně produkcí. Jako vždy si orga- i jeho part je velice brilantní, nizátoři festivalu zaslouží ob- protkaný četnými akordický- rovskou pochvalu za kvalitní mi kaskádami a sršící stále dramaturgii, která poslucha- novými tematickými nápady. čům nabídla málo uváděná Michail Rudy jej za pomoci Rachmaninovův První klavírní koncert skvěle interpretoval Michail Rudy. díla proslulých tvůrců. výborně doprovázejícího or- Foto Petr Horník JIŘÍ PETRDLÍK

7 FESTIVALY, KONCERTY

Svatováclavské slavnosti

Zahájení s díly Brixiho viduality – zběhlou a technicky zdatnou nemohl sólista kvůli zranění vystoupit), a Zacha Sylvii Čmugrovou (soprán), lyričtější ale že nám prostřednictvím klavíristy Zahájení letošního ročníku svatováclav- Pavlu Kšicovou (alt), vynikajícího Sta- Tomáše Víška umožnili vyslechnout ských slavností skvěle využilo proslulého nislava Mistra (tenor) s poučenou dikcí skladby, s nimiž se – s výjimkou bachov- zářijového mariánského svátku a okázalé přednesu latinského a vůbec duchovného ského a franckovského repertoárového slavnostnosti. Zahajovací koncert (15. 9.) textu a vždy „čitelného“ a barevně krásně čísla – na běžných koncertech téměř ne- byl rovněž vhodně situován do kostela znělého Romana Janála (baryton). setkáváme. Nádherný příklad klavírních Panny Marie, sv. Jeronýma a českých V dobře voleném chrámovém prostoru děl domácí provenience, s jejichž hudeb- patronů ve staroslavných Emauzích. Vel- vše znělo velkolepě a dá se říci věrohod- ním nábojem ladí přívlastek duchovní, kolepý zážitek umožnilo jedinečné spojení ně. Posluchači v zadních řadách se mu- nám Víškův recitál (Galerie HAMU, krásného prostředí gotické chrámové lodi seli spokojit spíše s celkovým zvukových 19. 9.) hned po efektním programovém s jedinečnou hudbou, kvalitní dramatur- profilem, avšak právě pro takový prostor čísle (Bach-Busoni) představil v podobě gií a interpretací. a s takovými důsledky (slévání zvuku) se Vycpálkových dvou variačních fantazií na Volba uváženě padla na rozsáhlé sak- ve své době komponovalo a počítalo … chrámové písně z doby Husovy s názvem rální vokálně-instrumentální kompozice JULIUS HŮLEK Vzhůru srdce. Obě se zmocňovaly chorál- dvou českých autorů, Františka Xavera ních nápěvů tak, že je prostřednictvím Brixiho a Jana Zacha. Obě byly napsány Recitál Tomáše Víška opakovaných citací a stále důmyslnějších pravděpodobně ve stejném roce 1771 Nebývá zvykem pořádat celovečerní polyfonických meziher postupně monu- a obě svým způsobem znamenají niterně klavírní recitál v rámci festivalu, který mentalizovaly, což nám pianista, jehož umělecký testament svých tvůrců, neboť je zaměřen výhradně na duchovní hudbu, bytostné sepětí s takových typem konfesí vznikly na sklonku jejich života – Brixi protože doménou takových festivalů býva- bylo dobře znát, demonstroval pozoru- zemřel ještě téhož roku a o generaci star- jí zcela jiné žánrové oblasti. Tím víc jsem hodně detailně. Velmi koncentrovaně, ší Zach do dvou let. Pro nás je ovšem ocenil skutečnost, že se nám organizátoři a – to bych chtěl obzvlášť zdůraznit – po rozhodující okolnost, že v obou případech letošních Svatováclavských slavností zvukově – dynamické stránce nápadně došlo k vysoce kvalitnímu a v dobových odhodlali nejen takový typ večera nabíd- tvořivě přistoupil Víšek také k Francko- podmínkách nevšednímu zhudebnění nout (vlastně již podruhé, protože vloni vě cyklu Preludium, chorál a fuga, snad dvou různých textů s tematikou Sedmi- bolestné P. Marie. Zmíněná slavnostnost a nevšednost plyne z celkové kvality hudební struktu- ry. Brixi je přece jen trochu jednodušší (každopádně však oceníme mj. působivou chromatiku a zvláštní fatální náladu) oproti rozsáhlejšímu, evropsky zkušeněj- šímu a celkově prokomponovanějšímu Zachovi. (V této souvislosti pochválíme odborně zasvěcený, čtivý a v neposlední řadě i potřebný programový komentář Tomáše Lavického.) Obě svým způsobem ojedinělé a po- zoruhodné skladby měly štěstí, že byly i náležitě interpretovány. Platí to v úhrnu o obou zúčastněných tělesech – orchest- ru Praga Sinfonietta a sboru Pražští pěvci. Platí to i o dirigentce Miriam Němcové, její jasné představě o charak- teru a výsledné podobě děl a z toho pak vyplývajících neafektovaných, přitom zdravě působivých a srozumitelných gestech. Kvarteto sólistů předvedlo zře- Tomáš Víšek si připravil – jako již tradičně – málo slýchaný program a tím se zasloužil o další telně odlišné, avšak dobře se pojící indi- z krásných večerů Svatováclavských slavností. Foto Petr Horník

8 FESTIVALY, KONCERTY nejpůsobivěji rozkrytému v partiích, kde promlouvá prostá chorálová myš- lenka (ona nejvyšší dynamická hladina se bohužel už s miniaturním sálkem nesnášela). Ke slovu se dostal i efektní listovský pianismus, proč ne, když jak předvedené Lisztovy Legendy, tak vybra- né části z autorova pozdního sešitu Let putování (3. řada) mají pečeť skutečných duchovních meditací. Sugestivně, v pří- kladně plastické dynamice a s emotivním zápalem připomínajícím Zoltána Kocsise, nám Víšek rozkryl hned vstupní obraz Modlitba k andělům. V dvojobraze Cypřiše ve vile d’Este modeloval nádherně měkce kantabilní monology, až násilný kontrast však do zvukové výslednice vnášely partie nadmíru svrchním úhozem rozrezonova- né akordiky. A vůbec nejsilnější lisztovské momenty večera – ty patřily precizně předvedeným Vodotryskům a Legendě o sv. Františku z Pauly kráčejícím na vlnách. V posledně zmíněné skladbě mě udivila především nádherná uvolněnost Víškova projevu a jeho schopnost pianisty vyvolat bez ztráty napětí dojem nepřetrži- té pozvolné gradace. Po nějakém náznaku Americký kvartet (zleva) Nicolas Dunbar, Matt Nunnally, Sean Samuel a Gary Evans poprvé zapsané improvizace, jež tyto romantic- navštívil Českou republiku a zcela vyprodal chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. ky naturalistické Lisztovy „zvukomalby“ Foto Petr Horník v leckterých podáních připomínají, tu nebyla ani stopa. Byl to kvalitní recitál, lice „korektní“ – dva černoši a dva běloši. Rachmaninovova sborová Svatováclavským slavnostem slušel, Všichni jsou perfektně sezpíváni a nedělá liturgie škoda jen, že ho sledovala jen hrstka jim problém přecházet i do jiných oblastí. nejvěrnějších. Vedle gospelu si troufnou i na písně rock- Rachmaninovův a cappellový cyklus MILOŠ POKORA ovějšího zaměření, což ocenilo pražské Noční bdění (v orig. Vsjenoščnoje bděni- publikum při přídavcích. Jelikož zvukař je) patří k nejsugestivněji stylizovaným Americký kvartet zpíval přehnal ozvučení, což se projevilo hlav- sborovým obrazům ruské pravoslavné gospely ně v neuvěřitelně dunivých hlubokých hudby a Pražský filharmonický sbor Jediný „mimožánrový“ koncert hlasech, které rezonovaly v hlavách se s ním pyšní jako se svou klíčovou re- Svatováclavských slavností přilákal ve posluchačů, nejlepší poslech asi měli pertoárovou dominantou už od Veselkovy středu 24. září do chrámu sv. Mikuláše posluchači v horních částech chrámu. éry. Jde o velenáročný počin, zejména je stovky lidí – nebylo se co divit, neboť Ale to byla jediná vada jinak skvělého – li jeho hodinu trvajících patnáct zpěvů poprvé u nás hostoval americký pěvecký koncertu, v němž vedle klasických go- prováděno vcelku a v jednom tahu bez kvartet Acapella, kterému předcházela spelů zazněly i novější skladby od spolu- přestávky, jako tomu bylo v rámci 12. roč- skvělá pověst jednoho z nejlepších inter- pracovníků kvarteta či od samých členů. níku Svatováclavských slavností 25. září pretů tradicionálů a gospelů. Tedy druh Ti se neskrývají se svým křesťanským na koncertě Pražského filharmonického hudby, který má u nás i díky hostování názorem i posláním a hlásají, že hudba sboru v pražském chrámu sv. Cyrila velkých černošských sborů z minulosti, je pro ně především možností hlásat slovo a Metoděje. V každém případě se toho obrovskou popularitu. Boží. V USA vydávají CD alba, vystupují večera bylo na co těšit, zvláště, když čel- Acapellu založil v roce 1982 reverend v kostelích ale i na stadionech. ní prostory chrámu umožnily, aby sbor Keith Lancaster ve státě Tennessee. Od Do Čech přiletěli k jedinému vy- vedený Jaroslavem Brychem nastoupil té doby však již prošla četnými personál- stoupení a jelikož Praha byla i jedinou tak, jak to dílo vyžaduje, před zcela zapl- ními změnami. Její současná podoba je zastávkou jejich evropské návštěvy (po něné auditorium v tom nejpočetnějším vyloženě mladá, nejstaršímu členovi je koncertě odlétali domů), dokazuje to, jak obsazení, a když také akustika chrámu pod 30 let. V sestavě, v jaké přijela do si možnosti zpívat v Praze vážili. Je dob- zvukové výslednici mohutného smíšeného Prahy (Matt Nunnally – tenor, Nicolas ré setkat se někdy s lidmi, kteří hudbu sboru přála. Dunbar – baryten, Gary Evans – bas, berou jako poslání a součást víry a ne jen Hned homofonní partie prvního zpě- Sean Samuel – umělecký vedoucí), působí obchodně či v honbě za slávou! vu („Pridite poklonimsa“) se do chrámové teprve 15 měsíců a je dokonce i rasově ve- VLADIMÍR ŘÍHA akustiky zařízly jako zvon. Všimli jsme

9 FESTIVALY, KONCERTY si sbormistrovy podrobné práce s dekla- na následující trojici čísel. Zatímco čtvrtý spoda“) jako by zůstávalo v dialogu basů mací, dynamikou (prudké decrescendo zpěv („Světe tichij“), podaný se silným se svrchními hlasy něco nedotaženo. v průběhu jediné věty) i témbry, což se vnitřním napětím, sklouzával do meditace Šlo však jen o drobná znejasnění. Stále v tomto směru – a nejen zde – týkalo a pátý zpěv, spíše hymnus („Nyně otpuš- jsme zůstávali zahlceni velkým sborovým zejména mužských hlasů, které zněly čaješ“), pro který měl sám autor zvláštní uměním. Celá tato unikátní pravoslavná barevně i ve ztišených dynamických slabost, se na některých místech dotýkal sborová liturgie nepřestávala gradovat, polohách. Po jímavě prosebném zvolání impresionismu a na jiných zněl zase pro přičemž některé partie, například ono (zpěv „Blagoslavi, duše moja“, uvedený své lineárně vedené hlasy až překvapivě vzorně deklamované a přitom křišťálově sólem), kdy nás autor zavedl do prosté, pí- moderně, vyzařoval z šestého zpěvu („Bo- čisté strhující unisono nebo úchvatně sňově intonované roviny výrazu („Blažen gorodice, devo) nádherný klid. Přibližně probarvené fortissimo mužských hlasů muž“), aby pak nechal celý sbor gradovat od sedmého zpěvu jako by na interprety v hymnu „Voskreseinie Christovo videvše“ ke vznosnému Aleluja, jsme mohli poprvé občas doléhala jakási přechodná únava (zdá se, že to jsou opravdu mužské hlasy, vychutnat hlasovou vyváženost Pražského – ve vstupních fázích hymnu „Chvalitě které dnes Pražskému filharmonickému filharmonického sboru v poloze polyfo- imja Gospodně“ působily hlasové linky sboru dominují) bych se vůbec nerozpa- nického fortissima. I v dalších fázích trochu roztřepeně, prudce vykontras- koval označit za ideální. Posluchači, jimž jsme vnímali, jak Brychova pestrá práce tovaný hymnus devátý („Blagoslaven se mimochodem toho večera dostalo s dynamikou i výrazem proměňuje prostý jesi, Gospodi“) zněl ve fortissimových krásného dárku i v podobě velmi kva- sled zpěvních čísel na pestrý řetězec kon- akcentech až příliš tvrdě a v narativním litně a podrobně vybavené programové trastů. Zvlášť výmluvně to bylo znát hned hymnu desátém („Vjeličit duša moja Go- brožury, dobře vycítili výjimečnost večera a ovace, kterými ocenili jak mistrovskou interpretaci, tak dramaturgický počin Přítomnost, sdružení pro soudobou hudbu, Vás zve: samotný, byly vzhledem k chrámovému prostředí vskutku vzácně spontánní. 3. 12. 2003 Vánoční koncert Přítomnosti – 1. mimořádný koncert, Sál MILOŠ POKORA B. Martinů ve spolupráci se základními uměleckými školami autoři: J. Novák, J. Páleniček, I. Kurz, E. Douša, S. Jelínek, V. Trojan, M. Raichl, Philippe de Monte V. Neumann, I. Hurník, P. eben, J. Feld, účinkující: E. Benešová, B. Rejmanová, Jako velice pestrý a poučný se ukázal L. Kučerová, R. Poliaková – klavír, laureáti celostátní soutěže ZUŠ obor dechové být koncert komorního vokálně-instru- nástroje, Flauto libeniensis, PRAKO, Slavíčci, Máta, Smyčcový orchestr mentálního souboru Gutta musicae, žižkovského gymnázia. věnujícího se soustavně již patnáctým rokem s uměleckým vedoucím Svato- 14. 1. 2004 Hudební tělesa Pražské konzervatoře – 4. abonentní koncert, plukem Jányšem hudbě starších his- Sál B. Martinů torických období. Koncert se uskutečnil autoři: F. Kováříček, L. Dřevíkovský, M. Holáňová, J. Teml, E. Douša, P. Trojan v chrámu sv. Jakuba na Starém Městě účinkující: Komorní orchestr Pražské konzervatoře, Dechový orchestr PK, pražském (26. 9.) pod názvem Philippe Symfonický orchestr PK, dirigenti J. Pospíšil, M. Macourek a M. Němcová, de Monte a písně doby bělohorské T. Strašil – violoncello, L. Vlková – klavír a jeho programová dramaturgie byla vy- 28. 1. 2004 Skladby členů Přítomnosti – 2. členský koncert, Galerie HAMU nalézavě založena na střídání jednotlivých autoři: Z. Lukáš, Z. Fiala, K. Janovický, M. Vacek, E. Douša, R. Rejšek částí čili ordinaria „Missy super Reviens účinkující: K. Englichová – harfa, Duo BeNe vers moi“ význačného letošního jubilanta Ph. de Monteho (1521--1603), jenž v Praze 11. 2. 2004 Skladby členů Přítomnosti – 3. členský koncert, Sál B. Martinů působil, zemřel a je tu i pochován. Toto autoři: Z. Pololáník, L. Dřevíkovský, R. Valčík, V. Kučera, O. Šimek, J. Laburda řešení se ukázalo být i posluchačsky účinkují: N. Heller – klavír, J. Tůma – varhany, R. Vojtíšek – altsaxofon, přitažlivé a může posloužit jako dobrý D. Wiesner – klavír ad. příklad symbiózy různých žánrových 25. 2. 2004 5. abonentní koncert, Sál B. Martinů vrstev v rámci jednoho programu. autoři: I. Kurz, J. Francaix, O. Kvěch, V. Kakabis, J. Teml, M. Macourek Zvolená dramaturgie však může účinkují: T. Strašil – violoncello, E. Benešová – klavír, M. Knoblochová být stejně dobrým vysvědčením i pro – cembalo samotné interprety, kteří jsou schopni na žádoucí úrovni podat jak náročnou 24. 3. 2004 Vítání jara – 2. mimořádný koncert, Sál B. Martinů renesanční polyfonní kompozici, tak du- autoři: J. Suk, V. Novák, I. Stravinskij, Z. Lukáš, O. Mácha, B. Martinů chovní písně od sklonku středověku po účinkující: T. Víšek, J. Bílková – flétna, B. Váchalová – harfa, M. Havlíček baroko. Takže jednotlivé části Monteho – zpěv, A. Strejček – recitace, L. Havlák, P. Matěják – housle, J. Jíša – viola, Mše, počínaje Kyrie a konče Agnus se J. Nešverová – klavír, Iuventus paedagogica, sbormistr J. Kolář (v jednání střídaly s písněmi z Benešovského kon- s Národním muzeem – Českým muzeem hudby) cionálu, společenskými písněmi studentů 7. 4. 2004 Due Boemi di Praga jubilující – 6. abonentní koncert, Sál B. Martinů a literátů, s písněmi z Komenského kan- Všechny koncerty mají začátky v 19,30 hodin. cionálu (včetně těch připisovaných jemu samotnému), dále s písněmi z kancionálu

10 FESTIVALY, KONCERTY

Jiřího Třenovského Cithara Sanctorum ze Vladislavský sál Pražského hradu, sál čes- navíc ukázalo na hloubku Góreckého 17. století (rozšířeného zejména na Slo- kých králů a prezidentů, shodou okolnos- výpovědi. vensku) s tím, že celý koncert vhodně tí v předvečer svátku svatováclavského Svou Českou rapsodii psal Martinů ve ukončily písně univerzálně využívaného a státního svátku ČR. Slavnostním oka- své rodné Poličce v červnu a květnu roku Michny z Otradovic. mžikům odpovídal rozsáhlý provozovací 1918 v očekávání brzkého konce první U souboru madrigalového typu, jakým aparát zastoupený Filharmonií Hradec světové války. Zhudebnil text Jaroslava je Gutta musicae, je součástí interpretace Králové a Kühnovým smíšeným sbo- Vrchlického, žalm a použil i svatováclav- též problém realizace, tj. ztvárnění hu- rem s dirigentem Martinem Turnov- ský chorál. Monumentální kolos ještě ne debních památek do konkrétní zvukové ským a jediným sólistou, barytonistou třicetiletého autora pro sólový baryton, podoby. Jak tento problém, za součinnosti Vladimírem Chmelem. velký orchestr, sbor a varhany patří k říd- historických nástrojů a jejich replik, tak Vlastní obsah slavnostní akce byl však ce provozovaným kompozicím B. Marti- zejména zpěvní interpretaci řeší soubor dán volbou rozsáhlých kantátových děl nů, nicméně, jak se ukázalo, jeho účin je na – dá se říci vyšší, velmi dobré úrovni obdařených vskutku monumentální kon- i dnes patřičně příznivý a pozitivní. a v souladu se zásadami obecně platný- cepcí. Nejdříve zazněl Beatus vir, op. 38 Sólistou obou kreací byl znamenitý mi při oživování staré hudby. V podstatě současného polského skladatele Henryka barytonista Vladimír Chmelo, pěvec všechno, co popisovaného večera zaznělo, Mikolaje Góreckého (1933), následovaný s rozsáhlou operní praxí, nicméně po mělo charakter kolektivní interpretace Českou rapsódií Bohuslava Martinů. zásluze stále více se prosazující v sólis- s dobrou intonací i výrazovým podá- Góreckého dílo bylo premiérováno tickém koncertním provozu. Disponuje ním pod vedením zkušeného S. Jányše. roku 1979 k oslavě 900. výročí umu- pozoruhodnou šíří dynamickou, výrazo- Dnešnímu posluchači se dostalo názorné čení sv. Stanislava. Vzniklo z podnětu vou i barevnou a jeho podíl zvláště na lekce o podobě dávných písní i vrcholné tehdejšího krakovského biskupa a ny- vyznění Góreckého díla byl mimořádný. evropské polyfonie. nějšího papeže, jemuž je také věnová- Orchestr se sborem svou úlohu vzhledem JULIUS HŮLEK no. Text tvoří výběr ze žalmové poezie, k nárokům celé akce zvládaly na patřičné, hudebně pak jde o výjimečný počin, velmi dobré úrovni, samozřejmě že i zá- Góreckého Beatus vir posluchačsky svrchovaně přístupný, sluhou dirigenta M. Turnovského, pohoto- a Martinů Česká rapsódie založený v podstatě na tradičních vě reagujícího na potřeby umocnění zvlášť Místem konání závěrečného koncertu prostředcích, ovšem originálně sklenu- důležitých a náročných ploch. Svatováclavských slavností (27. 9.) se stal tých. Provedení tyto kvality potvrdilo, JULIUS HŮLEK

Závěr festivalu se i letos konal v jednom z nejkrásnějších a nejvýznamnějších historických prostor Pražského hradu, ve Vladislavském sále. Foto Petr Horník 11 FESTIVALY, KONCERTY

O Pražských komorních slavnostech podruhé Rozmáchlý a odvážný cyklus hudebních festivalů – České kulturní slavnosti – přenesl jeho hlavní autor i organizátor, Jan Pále- níček, v září do Prahy jako pátou, předposlední část. (České kulturní slavnosti uzavřel festival Trutnovský podzim.) V sále bývalé Plodinové burzy se tak ve dnech 2. – 19. září uskutečnil prvý ročník nového festivalu – Pražské komorní slavnosti. Jejich vyvrcho- lením byl nesporně večer Pražské komorní filharmonie (Tomáš Hanus), který navíc ozvláštnil svým velkým uměním Ivan Moravec v Beethovenově 4. klavírním koncertu G dur. O celém záměru festivalového cyklu jsme čtenáře průběžně informovali (mj. – HR č. 10, str. 8-10). Z pražského festivalu přinášíme následující recenze.

Smetanovo trio opět Gabriela Demeterová a Hana Kotková, Tria d moll Bohuslava Martinů přes čty- v nové sestavě zanechaly na jeho profilu svou nesmaza- řvěté, vysoce dramatické Trio c moll op. V rámci šesti koncertů Pražských ko- telnou uměleckou stopu, vystoupení nové 101 Brahmsovo až k neskonale vroucím, morních slavností se 4. 9. představilo členky, Jany Novákové, bylo očekáváno šestivětým Dumkám Antonína Dvořáka většině přítomných známé Smetanovo s velkým napětím. Talentovaná a mno- (Trio op. 90) představil novou sestavu trio, jehož violoncellista, Jan Páleníček, ha významnými vavříny včetně vítězství vskutku reprezentativně. V každém díle působí zároveň na zmíněném festivalu v soutěži Young Concert Artists Trust jsme se setkali se skvěle provedenými jako dramaturg. Tentokrát jsme se však v Londýně ověnčená Nováková však místy. Ať už to byla překrásná 2. věta v příjemném sále bývalé Plodinové bur- v žádném případě nezklamala a fakt, že Martinů, kde jsme mohli obdivovat zy (dnes České národní banky) setkali to bude za vynikající Kotkovou náhrada lahodný tón houslí Jany Novákové, v Triu, působícím od roku 2000 v sestavě zcela rovnocenná, byl zřejmý hned od výrazově do detailu promyšlený dialog Hana Kotková, Jitka Čechová a Jan Pále- prvních tónů večera. Za neuvěřitelně smyčců s klavírem ve III. větě Brahmsově níček, neočekávaně se zcela novou tváří. krátkou dobu její spolupráce s Janem či výborně zahraný part klavíru Jitkou Již potřetí v něm totiž během poměrně Páleníčkem a Jitkou Čechovou jsme se Čechovou v páté a jímavá cellová sóla krátké doby necelých čtyř let došlo k vý- stali svědky vskutku perfektní souhry, Jana Páleníčka v první a čtvrté větě měně houslisty (přesněji řečeno houslist- a to nejen z hlediska dokonalé techniky, Dvořáka! Ten se také stal nade vší po- ky). A protože ti z nás, kteří uměleckou ale i co se týče jednotného interpretační- chybnost vrcholem celého večera. Zahra- činnost tohoto souboru sledují pravidel- ho uchopení předvedených děl. Gradující ný s něhou i žárem, hlubokou vroucností ně, ví, že obě předcházející umělkyně, program od temperamentního třívětého a neskonalým půvabem i divokou vášní a strhujícím temperamentem dojímal až k slzám. Jana Nováková, byť svým natu- relem od Hany Kotkové poněkud odlišná, do Tria „zapadla“ skvěle a své premiéry se zhostila opravdu se ctí. Její interpreta- ce sice není dosud tak perfektně stylově vytříbená a do všech detailů promyšlená jako u Kotkové, ale za to z ní vyzařuje obrovský žár strhujícího temperamentu, který provázen zcela bezproblémovou technikou dává pojetí každého díla nepře- konatelnou výrazovou přesvědčivost. A co je neméně důležité, kolegům až nakažlivé nadšení pro společnou věc. HANA JAROLÍMKOVÁ Sólové housle Hany Kotkové Uprostřed přitažlivého komorního fes- tivalu na prahu podzimu byl velice vhodně umístěn recitál mladé houslistky Hany Kotkové (6. 9.). Specifikem dramaturgie večera bylo, že vše se tentokrát odehrá- valo v intencích sólových houslí, bez doprovodu. Zaujmout takto posluchače věru není lehké. Smetanovo trio se poprvé představilo s novou houslistkou, Janou Novákovou (uprostřed) v rámci Program byl zahájen Sonátou č. 2 Pražských komorních slavností v sále České národní banky. Foto archív J. S. Bacha se známou monumentální

12 FESTIVALY, KONCERTY

Ciacconou v závěru, která de facto před- s bezchybnou intonací a všemi výrazo- Pražské komorní slavnosti (9. 9.) zvolila stavuje eventualitu „skladby ve skladbě“. vými nuancemi – smykovými, způsobem charakteristický, ryze český a také nároč- Pro dnešního posluchače poučné bylo tvorby tónu, frázováním a romantismu ný program. zařazení dvou sólových Sonát Eugena prostou dynamikou. Ten byl jednoduše rozdělen tak, že Ysaÿe (1858--1931), druhdy spíše známé- Právě v případě H. Kotkové jsme si první polovina večera patřila B. Martinů, ho houslového virtuóza než skladatele. názorně mohli uvědomit novou stylo- druhá A. Dvořákovi. Stručné, lakonické Šestice Ysaÿových sonát nezapře inspira- vou orientaci současné mladé generace až útržkovité písně Martinů Čtyř písní, ci Bachovým cyklem, avšak mnohé jistě a znovu (pokolikáté už?) se ptát, proč jsou Písniček na dvě stránky a Dvou písní na překvapí svébytný autorův kompoziční taková pozoruhodná vystoupení stranou texty negerské poezie zcela vyhovovaly za- um jakož i poutavý průběh každé skladby pozornosti studentů i pedagogů přísluš- ložení interpretky – ráznému, svižnému, s výsledným dojmem i dnes „moderního“ ného interpretačního oboru. přímočarému a pozitivně laděnému. tvůrčího projevu. Jistě – nemalou zásluhu JULIUS HŮLEK Provedení Dvořákova Čtvera písní, na tom měla právě interpretka. op. 2 na slova Gustava Pflegera Mo- Mezi čtvrtou a třetí Ysaÿovou sonátou Večer písní ravského v novém autorově zhudebnění bylo vsunuto Věnování (Widmung) jed- Písňové recitály bohužel stále ještě zkraje osmdesátých let 19. století bylo noho z předních italských avantgardistů nejsou natolik častým jevem našeho – kromě nesporných interpretačních Bruno Maderny. Svým určením poněkud koncertního života, jak by si bezpochyby kladů zmíněných níže – vedeno úsilím záhadná výpověď hlásící se k tzv. Nové zasloužily. Stačí si jen připomenout, že o nalezení adekvátního výrazu. Nejen dra- hudbě šla ovšem nad rámec tradice. o to vyrovnat se s žánrem umělé písně, maturgickým, ale hlavně interpretačním H. Kotková zde naprosto přesvědčivě usiloval v podstatě každý český skladatel. vrcholem večera ovšem byly Dvořákovy ukázala, že netradiční hudební text umí Přispět do pokladnice českého pěvecké- Biblické písně, op. 99. Celý večer jistila nejen „zahrát“, ale i pochopit, prožít ho umění se mnohostranně snaží mladá zběhlá, spolehlivá a plně samostatná Ja- a tlumočit. interpretka japonského původu Michiyo roslava Pěchočová u klavíru. Jsem přesvědčen, že kdyby H. Kotko- Keiko, která po předchozím školení Mně osobně M. Keiko zaujala právě vá zahrála cokoliv, pokaždé budeme jejím v Japonsku vystudovala a absolvovala v Dvořákovi amplitudou prostírající se projevem specificky zaujati. Doslova za hudební fakultu AMU v Praze a půso- mezi výrazovou prostotou a nenápad- každým taktem je znát nesmírně pečlivá bí na různých operních scénách, též ností na jedné straně a svrchovaným a poctivá příprava. Všichni jsme se zata- v rozhlase a televizi. Pro svůj písňový dramatickým akcentem (a to i jazykově) jeným dechem poslouchali jejího Bacha večer v předvečer vyvrcholení festivalu na straně druhé. Dobře přitom zvládala Mezinárodní smetanovská klavírní soutěž člen E.M.C.Y., 26. ročník PLZEŇ 1.–7. března 2004

Další informace: Konzervatoř Plzeň I. kategorie: horní věkový limit 16 let Kopeckého sady 10, 301 00 PLZEŇ Tel.: +420 377 226 325 II. kategorie: horní věkový limit 20 let +420 377 226 387 III. kategorie: horní věkový limit 30 let Fax: +420 377 226 387 E-mail: [email protected] Uzávěrka přihlášek: 31. 12. 2003

Pro všechna soutěžní vystoupení bude použit klavír značky YAMAHA.

13 FESTIVALY, KONCERTY hlasově náročné polohy opřené o jistou zhruba desetiminutová jednovětá skladba 564. Varhanice Bachova díla interpreto- intonaci. Náročný Dvořák se vší obsa- je vytvořena ve volné sonátové formě. Na vala bez zbytečného patosu a prokázala hovou i technickou propracovaností zá- první poslech zaujme svou melodickou vytříbený smysl pro formální výstavbu roveň ukázal jak rezervy (co do hloubky invencí a vnitřním napětím. Skladatel velkých celků. Varhanní sonáta č. 2 c prožitku), tak také perspektivy mladé dává osobitou příležitost středním hla- moll, op. 65 Mendelssohna–Bartholdy- sympatické pěvkyně. sům, zejména monologicky pojaté viole, ho gradovala do závěrečné fugy, která JULIUS HŮLEK k vyjádření svého uměleckého poselství, poukazuje na autorovu znalost Bachova které je provázeno neúprosným pizzica- kompozičního odkazu. Nejvíce zapůsobi- tem ostatních nástrojů, evokujícím strohé lo Brahmsovo Preludium a fuga g moll Mozartiana odbíjení času na pomyslném orloji. Jako a Regerova Fantasie a fuga d moll, by se tento hudební obraz promítl do o. 135b. Oba mohutné romantické cykly jubiluje sentimentality opadávajícího listí vzrost- umožnily Jiřině Pokorné předvést plnou lých kaštanů ve dvoře Bertramky, které šíři výrazových prostředků svatojakub- Zdá se to být neuvěřitelné, ale festiva- tu stojí od roku 1887 co by němí svědci ských varhan. Rejstříková barevnost, cit lu Mozartiana Iuventus, pořádanému zašlých časů. Penguin Quartet zařadil do pro frázi a logicky vystavěné vrcholy od roku 1999 každoročně se zahájením svého vystoupení 24. září rovněž Mozar- obou komplikovaných skladeb umocnily školního roku v Praze na Bertramce, je už tův Smyčcový kvartet Es dur, K. 428 a má- příznivý dojem z výkonu interpretky. pět let. Přehlídka mladých interpretů byla lo hraný, přesto tanečně velice nápaditý O čtrnáct dní později ukončila festival letos zahájena ve středu 3. září a nabídla Smyčcový kvartet B dur, č. 1, op. 11 Josefa svým vystoupením Anna Predmerská svým návštěvníkům celkem osm koncer- Suka. Interpretační umění mladého sou- – Zúriková, známá svou pozorností tů, na nichž se představily přes dvě de- boru udivilo svou zralostí i nevšedním k tvorbě současných slovenských autorů. sítky talentovaných hudebníků. muzikálním projevem, který je rozhodně V repertoáru má například i souborné Jednotícím motivem vynalézavé velkým příslibem do budoucna. varhanní dílo Jána Zimmera, ze kterého dramaturgie (L. Dřevikovský) je nejen IVAN RUML strhujícím způsobem přednesla Preludi- Mozartova tvorba, ale též nová díla um a dvojitou fugu cis moll z roku 1952. vzniklá pod dojmem pražského pobytu V jejím podání vynikla bohatá zvuková salcburského génia. Tím se stává tento Mezinárodní paleta tohoto novoromanticky založeného koncertní cyklus přitažlivým jak pro své opusu. Tvůrce 20. století zastoupil dále posluchače, z nichž mnozí jsou zahraniční varhanní festival Paul Hindemith Sonatou II. z roku 1937. turisté, tak i pro mladé výkonné umělce Její koncepce je komornější než předcho- a soudobé skladatele, kteří možnost hrát v bazilice zí kompozice a interpretce se podařilo a být prezentován v těchto místech, za zřetelně rozkrýt kontrapunktické předivo takto stanovených okolností chápou jako sv. Jakuba v závěrečné fuze. Svatojakubská bazilika určitou výzvu, oslovení, na jejichž základě disponuje kromě velkého nástroje též ma- je jim svěřen určitý, konkrétní úkol. Jen Již po osmé se konal v pražské bazilice lými varhanami z 18. století. Tentokrát letos nabídl pražský mozartovský festival sv. Jakuba mezinárodní varhanní festival. na nich zazněla ve stylovém přednesu čtyři světové premiéry, zastupující různé Jeho pořadatelem je svatojakubské Audite Pachelbelova Aria Sebaldina. Z rozsa- generační pohledy na mozartovská Pra- organum spolu s hlavním městem Prahou hem malého, ale v kontextu barokní gensia, a dal prostor k provedení pěti dal- a záštitu nad celou akcí převzali prezident varhanní tvorby významného skladatel- ších soudobých kompozic. Památník W. Maltézské pomoci Jiří Lobkowicz a paní ského odkazu Nicolase de Grigny provedla A. Mozarta a manželů Duškových se tak Bettina Lobkowicz. V osmi čtvrtečních Anna Predmerská – Zúriková čtyři části neuzavírá do svých muzeálních sbírek, večerech se od 7. srpna do 25. září před- z Varhanní knihy. V nich projevila cit pro což by se při pohodlně nekomplikovaném stavili přední varhaníci ze Švýcarska, zvukový témbr typický pro francouzské přístupu jistě nabízelo, nýbrž využívá sku- Rakouska, Itálie, Francie, Německa, skladby tohoto období. Velkolepé Bachovo tečnosti, že Mozartova hudba je v Praze Slovenska a České republiky. Kromě Preludium a fuga c moll, BWV 546 vhod- stále mladá, neboť představuje pramen tradičních opusů známých autorů zazněla ně zakončilo celý večer. čisté vody, který zúrodňuje tvořivý proces i díla u nás zřídka slýchaných skladatelů Kromě výborné dramaturgie a umělec- v nadčasovém horizontu. (např. O. Daniela, A. Heillera, J. Jongena, ky hodnotných výkonů dotvořila příznivý Mezi objevy letošního jubilejního C. Fumagilliho, P. Heapse aj.) dojem z festivalu i obsažná programová ročníku patří bezesporu třiadvacetiletý Českou republiku zastupovaly na brožura, příznivá výše vstupného (od skladatel Jiří Mittner, který pro mla- festivalu dvě přední interpretky – Ire- 100,– Kč) a důstojné i akusticky vhodné dou Mozartianu zkomponoval v květnu na Chřibková, zakladatelka a umělecká prostředí baziliky sv. Jakuba. Lze jen a červnu 2003 Smyčcový kvartet. Pre- vedoucí festivalu, (21. 8.) a Jiřina Po- doufat, že obrovské nasazení organizáto- miérové interpretace se pohotově ujala korná (11. 9.). Ta svůj recitál zahájila rů v čele s Irenou Chřibkovou nenarazí čtveřice mladých umělců – František známými Bachovými chorálními přede- v příštích letech na finanční ani jiné Souček první a Petr Střížek druhé hrami Wir glauben all’ an einem Gott problémy a obyvatelé i návštěvníci hlav- housle, Petr Holman viola a Vladimír BWV 680 a Wachet auf, ruft uns die ního města se budou moci celé léto těšit Fortin violoncello – kteří si dali do své- Stimme, BWV 645, po nichž následova- z kvalitní varhanní hudby. ho názvu Penguin Quartet. Mittnerova la Toccata, Adagio a Fuga C dur BWV JIŘÍ PETRDLÍK

14 FESTIVALY, KONCERTY Pražské hudební večery Lubomíra Brabce

„Večerů“ do ní dokáží kulturně usadit komu, vypočítává abecedně jako třídní 400 posluchačů. – jenom příjmení: Englichová (ta už od Brabcův koncertní cyklus má několik konzervatoře), Hosprová, Knoblochová, charakteristických vlastností. Rozšiřuje Michálková,Vokálková … atd. Takže Lu- hranice, setkává se v něm hudba velmi bomír Brabec má svůj koncertní cyklus. odlišných typů a plánovitě zařazuje expe- Zajímavý, nápaditý, fajn. riment. Někdy prý jsou výsledky a zkuše- Co dodat? Snad jen dvě věci. nosti překvapivé. Tak například koncert Chvály na Lubomíra Brabce už bylo s Lucií Bílou mimopražští organizátoři v předcházejících řádcích dost, proto Vždy si přál mít vlastní koncertní cyklus. brali „všemi deseti“, ale nad Bachovou se přiznám, že ho občas zkouším také Nyní ho má už třetím rokem – a zdale- Hudební obětinou se kroutili a vykruco- pomlouvat. Zažil jsem totiž koncem osm- ka ne ledajaký. Pan kytarista Lubomír vali. Byli potom zaskočeni, že na Hudební desátých let jeho vystoupení, na kterém Brabec se už po desetiletí „stěhuje“ po obětinu bylo také zcela vyprodáno, jenom nás bylo asi pětadvacet a nikdo netleskal. Čechách i z Čech a se svojí klasickou ky- přišlo zcela jiné publikum. Nebo letošní (Jako zpráva tehdejšího tisku by to asi tarou dobývá úspěchy na nejvýznamnějších pokus se třemi kytarami: rocková (Petr prošlo.) Po pravdě je však třeba dodat, pódiích, v předních nahrávacích studiích, Janda), jazzová (Luboš Andršt) a klasická že to bylo na lochotínské dvoraně Porty, je proslulý svou až posedlostí vyhledávat (Lubomír Brabec). Nejprve se každý před- že nás bylo pětadvacet tisíc a všichni pro koncert nejneobvyklejší prostředí, ale to vedl ve svém oboru, pak hráli společně, obdivně „porťácky“ volali „umííí!“. Pan by bylo na jiné a dlouhé psaní. Dopouští se přičemž se muzikanti zapotili, ale pub- Brabec hrál klasický repertoár. tak přestupků proti ofrakované usedlosti, likum to zaujalo. A jak by se vám líbilo Za druhé: o vánočním koncertu v koste- ale umí přicházet za svým posluchačem trojhvězdí Šporcl, Bárta, Brabec? Dostat le sv. Šimona a Judy se 11. prosince setkají s vkusnou atraktivností a zaujme ho pak tyto umělce na jediný koncert a slyšet je paní Gabriela Beňačková, varhaník Aleš uměleckou kvalitou. Z té neslevuje. Trochu hrát v triu, to se také jen tak nepodaří. Bárta a klasická kytara Lubomíra Brabce. „šoumen“, trochu šaman, ale vždy Pan Brabcovo heslo by mohlo znít: přítažlivě, Volat po jejich vystoupení „umí“ se prý interpret. Svým přístupem k posluchačům nikdy levně. Ve svých koncertech dává příliš nedoporučuje, jste však zváni. tak řečené vážné hudby předběhl obecné prostor mladým – a když se zeptáte JAN ŠMOLÍK zvyklosti o jeden režim a dnes se pohybuje v koncertním životě se záviděníhodnou a záviděnou vynalézavostí a samozřejmos- tí. Sledovat všechny jeho aktivity by bylo na dlouhé lokty a dlouhé stati. Vybral jsem tentokrát jedinou: Pražské hudební večery ve Španělské synagoze. Na toto téma jsme se s Lubomírem Brabcem sešli v „delším přátelském rozhovoru“, který opravdu byl delší, než postihnou tyto řádky a já jsem si z něho zapamatoval a pro čtenáře vybral: Od letošního října do května 2004 probíhá už třetí ročník koncertního cyk- lu Pražské hudební večery ve Španělské synagoze. Kouzelné prostředí cyklus ozvláštňuje, ale striktně ho neomezuje. Vánoční koncert se např. uskuteční v kos- tele sv. Šimona a Judy, varianty cyklu se rozezněly na zámku Kozel a ve Velké synagoze v Plzni. Ten poslední květnový koncert je prémiový – pro abonenty – a odehrává se v areálu hřebčína Pecí- nov u Benešova. Koncerty jsou prakticky vyabonované. Španělská synagoga nabí- zí normálně 250 míst, ale organizátoři Lubomír Brabec Foto archív 15 FESTIVALY, KONCERTY

Jubileum mladí skladatelé z Turecka, A. Caglar As dur) a Johannesa Brahmse (Intermezza Arsu a Coray Sazli, oba studující v Bos- op. 118). Mezinárodní tonu (USA). Na zahajovacím ceremoniálu Další tři finalisté soutěže získali čestná byly provedeny jejich, podle mého názoru uznání. Zajímavý výkon předvedl druhý soutěže zrakově velmi zdařilé skladby, a to Capriccio alla český účastník třetího kola, student kon- danza pro sólovou kytaru Coraye Sazliho zervatoře J. Deyla klavírista Petr Pa- postižených (v interpretaci studenta pražské AMU řízek (1980) i ruský bajanista Maxim Františka Lukáše) a skladba Kucuk Bir Baryšev (1978), který vynikl především Ve dnech 25.–30. října se konal na Hayal pro sólovou flétnu Caglara Arsu, velkým množstvím zvukových nuancí, půdě Konzervatoře J. Deyla v Praze již jíž interpretovala studentka Konzervato- které dovedl na svém nástroji vytvořit. desátý, jubilejní ročník Mezinárodní ře Jana Deyla Anna Kulíšková. Třetí čestné uznání získala, podle mého soutěže zrakově postižených hudeb- Tříkolové interpretační soutěže se názoru velmi nadějná jednadvacetiletá ních interpretů. Již tradičně soutěží zúčastnilo 26 interpretů z devíti zemí gruzínská pianistka Tamar Šalvašvili. účastníci od šestnácti do třiceti pěti let (Bulharsko, Rusko, Gruzie, Ukrajina, Z jejích velmi zdařilých vystoupení mu- ve všech nástrojových oborech dohroma- Izrael, Francie, Srbsko a Černá Hora, sím vyzdvihnout především provedení dy, což tomuto klání dodává na poslu- USA a Česká republika). Do druhého kola málo uváděného Nocturna pro klavír chačské zajímavosti a hudební pestrosti. postoupilo 15 a do třetího 7 účastníků. levou rukou Alexandra Skrjabina, které Také hodnocení poroty se tak nesoustře- Byli jsme svědky mnoha velmi zajímavých bylo naprosto jedinečné. ďuje pouze na technické dovednosti, ale a interpretačně vyspělých výkonů, které Myslím, že se mohu shodnout s před- posuzována je více hudební vyspělost by jistě zasloužili pozornost širší hudební sedou dvanáctičlenné mezinárodní poroty jednotlivých interpretů. Soutěži vždy veřejnosti. prof. Ivanem Kurzem, který konstatoval, předchází Mezinárodní soutěž nevido- Nositelem první ceny se stal zkušený že soutěž měla vysokou interpretační mých skladatelů, jejíž výsledky byly letos osmadvacetiletý flétnista z České repub- úroveň, a že, ač vypsána pro interpre- oznámeny na zahajovacím ceremoniálu liky, absolvent Konzervatoře Jana Deyla ty nevidomé, v ničem nezaostávala za 25. října. Vítězi a nositeli druhých cen a v současné době též student oboru jinými mezinárodními soutěžemi. Bylo (první cena nebyla udělena) se stali dva historie na FFUK Jaromír Pšánský, by potěšitelné, kdyby při konání příštího jehož interpretace se vyznačuje velkou ročníku v roce 2006 měli organizátoři technickou jistotou a promyšleností kaž- méně problémů s hledáním finančních dého detailu. Pšánský vyniká také velkým prostředků, a kdyby i česká média věno- flétnovým zvukem, spojeným s uměním vala této bezesporu mimořádné události výstavby dlouhé fráze. Z jeho soutěžních větší pozornost. výkonů jmenujme např. vynikající prove- MILAN ARNER dení Bendovy Sonáty F dur či Concertina C. Chaminade. Druhou cenu získala znamenitá 30 let Mladé izraelská mezzosopranistka Naama Erez (1973). Ta mne zaujala především Smetanovy výběrem neobvyklého repertoáru, ať již provedením cyklu Sedmi španělských písní Litomyšle Manuela de Fally, tak především strhu- jícím provedením obtížné scény z u nás Již pouhý fakt, že se festival Mladá neprováděné opery G. C. Menottiho Smetanova Litomyšl (MSL) odehrával Madam Flora. po třicáté, byl dostatečným důvodem Třetí cena byla rozdělena mezi dvě kla- k mimořádným přípravám. Do jubi- víristky, Olenu Bojko z Ukrajiny a Innu lejního ročníku však zasáhla smutná Malofejevovou z Ruska. Dvaadvacetiletá událost; v lednu zemřel prof. František studentka hudební akademie v Oděse Ole- Kovaříček, člověk, bez kterého si Hu- na Bojko zaujala interpretací velkých fo- dební mládež České republiky (HM ČR) rem, a to jak Beethovenovy Appassionaty, dokázal jen málokdo představit. Rokem tak především kompletním provedením 2003 vstoupila MSL do nové etapy, etapy Schumannova Carnavalu op. 9 ve třetím Vojtěcha Spurného – prezidenta HM ČR kole soutěže. a Daniely Růžkové – hlavní organizá- Taktéž dvaadvacetiletá Inna Malofe- torky festivalu. Tradiční dramaturgická jeva je studentkou Státního specializo- osnova byla zachována, došlo „jen“ k je- vaného institutu umění v Moskvě, který jímu obohacení. Jestliže se na předchozí se specializuje na vzdělávání zrakově „Litomyšle“ jezdilo s představou náročné Vítězové Mezinárodní soutěže nevidomých skla- postižených hudebníků. Z jejích výkonů akce, heslem letošních tří prosluněných datelů se stali umělci z Turecka, A. Caglar Arsu bych vyzdvihl interpretaci skladeb Serge- dnů (19.–21. 9.) se stalo kruté: „Jedeme a Coray Sazli. Foto Jiřina Polášková je Rachmaninova (Etudy-Obrazy a Polka na doraz!“ Troufám si tvrdit, že koncerty 16 FESTIVALY, KONCERTY

MSL 2003 by bez problémů vyplnily ještě zkušenosti mohu zase napsat, že inter- opojení probudil mládežníky závěrečný jedno víkendové setkání. pretkám neslušelo jen cembalo a flétna, nedělní koncert Mladých brněnských Páteční noční maratón odstartovala ale také mluvené slovo. symfoniků – orchestru ZUŠ města Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. (viz Sobotní dopoledne vyplnil organizá- Brna a Českého studentského orches- recenze Lenky Šaldové, str. 42) torský experiment. Na různých místech tru. Krajní části – Péťu a vlka Sergeje Ze Smetanova domu se pak účastníci hráli různí sólisté a soubory. K tomu se Prokofjeva a Předehru na rozloučenou festivalu přesunuli do areálu zámku na přidružil doprovodný program studentů Marko Ivanoviće – řídil J. Hrůša, Koncert dvojitý program. Slavnou buffu Gio- Střední zahradnické školy Litomyšl, pro hoboj a orchestr Bohuslava Martinů vanniho Battisty Pergolesiho La serva probíhala výstava „výsekových“ foto- Tomáš Hanák. Oba umělci používali padrona narežíroval Josef Novák, grafií Jana Nievalda, na náměstí lákal účelná gesta, Hanák byl vláčný a klidný v pantomimické roli Vesponeho rozhodně staročeský jarmark. Bylo z čeho vybírat, jako voda, Hrůša výbušný jako sud střel- nezanikl Jaroslav Čejka, roztrpčeného ale všechno se stihnout nedalo; přesycení ného prachu. Povídku o Péťovi zaníceně Uberta věrně podal Pavel Vančura vede k rozmrzelosti stejně jako hlad… přednesl Tomáš Krejčí, Vladislav Bo- a služky-paní se zmocnila subreta s jis- Z odpoledních vystoupení vybírám rovka rozdýchal svůj hoboj do kouzelné krou v oku i hrdle Gabriela Kopperová. několik. Je správné, že proběhla „Pocta kantilény i brilance. Představení řídil Jakub Klecker. Dru- Františku Kovaříčkovi“ a že proběhla bez Pořadatelé většinou děkují sponzorům, hé vystoupení Bennewitzova kvarteta nezdravé adorace. Osmnáctiletý Tomáš já cítím potřebu poděkovat pořadatelům. (Jiří Němeček, Štěpán Ježek – housle, Jamník zahrál až překvapivě dobře Eser- Za „stupínkovou“ úpravu Smetanova Jiří Pinkas – viola, Štěpán Doležal cizi per violoncello solo, následující „pro- domu na operní představení, za špičkové – violoncello) doplatilo na časovou tíseň. stor“ patřil Orchestru letního tábora ubytování, za zpravodaj (byť s chybami) Z Mozartova Smyčcového kvartetu A dur, instrumentalistů s „nekovaříčkovským“ i za vysokou kvalitu festivalových akcí… KV 464 zazněla pouze čtvrtá věta, Ja- repertoárem (dirigoval Otakar Tvrdý JIŘÍ KOPECKÝ náčkův první smyčcový kvartet se sálem a jeho žák Tomáš Židek). Na nádvoří prohnal briskně jako vichřice, ovšem bez zámku zazpíval vysokomýtský dětský výrazného dynamického odstupňování sbor Rubínek, sbormistrovi Pavlu Zer- Beethovenovy (příliš hlučné violoncello!). Půlnoční zánovi nezbývá než pogratulovat k tak ticho patřilo písňovému recitálu Jany stmelenému a disciplinovanému souboru. Teplice Lewitové a Vladimíra Merty (sklepení Jako blesk z čistého nebe zapůsobil Taras zámku) a převážně baroknímu programu Bulba Leoše Janáčka v podání Českého Návštěvy velkých skladatelů ve vý- Moniky Knoblochové a Jany Semerá- studentského orchestru. A nebylo to znamných kulturních centrech bývají dové (zámecká kaple). Z doslechu vím, že naposledy, kdy se dirigent Jakub Hrůša v následujících obdobích často chápány se „Písně noci a osamění“ líbily, z vlastní ukláněl nadšenému publiku. Po plesovém jako impuls k uspořádání vzpomínkových hudebních oslav. Nejinak je tomu v seve- ročeských lázních Teplice, kde se letos uskutečnil již 39. ročník Hudebního festivalu L. v. Beethovena. Festival pořádaný pod záštitou Statutárního města Teplice organizačně zodpovědně připravila Severočeská filharmonie Tep- lice. Ve smyslu stále živé upomínky na dva místní Beethovenovy léčebné pobyty v letech 1811 a 1812 s dovedením kul- turní paralely až do současnosti festival v průběhu minulých let vykrystalizoval do regionálně optimální pětice koncertů, letos skloubených do symbiózy tří symfo- nických a dvou komorních vystoupení. Na zahajovacím koncertě (25. 9.) se představil Filharmonický komorní orchestr Praha bez dirigenta s per- fektním výkonem vskutku festivalové úrovně. V Mozartově předehře k opeře Figarova svatba a v Symfonii č. 1 D dur op. 25 zv. „Klasická“ Sergeje Prokofjeva zaujal zvukovou plností a nástrojovou barevností při technicky naprosto per- fektní interpretaci. Otto Sauter (SRN) V rámci Mladé Smetanovy Litomyšle vystoupil i Český studentský orchestr, který řídil Jakub – charakterizovaný v programu jako Hrůša. Foto Jiří Kopecký svrchovaný specialista ve hře na trubku 17 FESTIVALY, KONCERTY Závěr Trutnovského podzimu V Národním domě v Trutnově se v neděli 19. října konal závěrečný kon- cert místního festivalu vážné hudby Trutnovský podzim. Na již 23. ročníku těchto slavností komorní hudby, které jsou v rámci ambiciózního projektu Čes- ké kulturní slavnosti součástí cyklu fes- tivalů v Poličce, Bystřici pod Hostýnem, Českém Krumlově a Praze, vystoupily na celkem sedmi koncertech soubory různé- ho nástrojového složení. Představilo se Pražské žesťové kolegium, Klavírní kvarteto Bohuslava Martinů, Slezské kvarteto, klarinetista Karel Dohnal s klavíristkou Václavou Černohorskou, Ivan a Katarína Ženatí a také morav- Koncertní mistr Severočeské filharmonie Teplice, Naďa Slavíčková Foto archív ská cimbálová kapela Hradišťan. Pestrou dramaturgii festivalu, která je pikolu – podal v Koncertu pro trubku a or- Ve festivalovém programu se pre- dílem organizátora, dramaturga a violon- chestr Luigiho Otta rovněž výkon výborný, zentovala rovněž dvě komorní tělesa cellisty Jana Páleníčka, podtrhl i závě- ale… Jeho hru totiž charakterizoval nejen – soubor Musica Gaudeans (30. 9. rečný orchestrální koncert, na kterém se krásný jásavý tón a přesné frázování, ale – J. J. Quantz, L. v. Beethoven, Š. Rak, spolu se sólisty představila Severočeská i stálé úsměvy v pauzách a rádoby bez- P. Ciboch) a Trio Martinů (7. 10. – L. filharmonie Teplice pod taktovkou To- problémově spontánní pohupování se v. Beethoven, D. Šostakovič), pisatelka máše Koutníka. Nutno podotknout, že podle hudby orchestru, které však půso- této recenze však neměla příležitost si závěrečný koncert přilákal hodně poslu- bilo nesoustředěně a vedlo k nepřesnosti uvedené koncerty vyslechnout. chačů a sál Národního domu v Trutnově v souhře s orchestrem, zejména ve třetí Obsahové i interpretační vyvrcholení se zaplnil téměř do posledního místa. větě koncertu. festivalu představoval závěrečný koncert V úvodu večera dostali slovo organi- Ve druhé části večera publikum zcela (9. 10.). Veledílo romantické oratorní zátoři, Zina Rýgrová a Jan Páleníček, okouzlil jihokorejský klavírista Jeong- tvorby, Eliáš od Felixe Mendelssohna-Bart- kteří představili účinkující a poděkovali -Won Kim podáním Beethovenova holdyho, zde zaznělo v celé své kompozič- sponzorům, bez nichž by se festival ne- klavírního koncertu č. 5 Es dur op. 73. ní kráse. Zasloužený závěrečný spontánní mohl uskutečnit (za všechny připomeňme Své pojetí postavil na zřetelnosti drobné ohlas publika znamenal patřičné ocenění např. firmy Zentiva, CAC Leasing, Škoda techniky, přesnosti souhry s orchestrem, výkonu všech účinkujících, kdy se pod Energo či Lonka). poetičnosti melodiky, ale rovněž na suve- taktovkou Herwiga Wienera-Püschela Samotný koncert zahájila klavíristka rénnosti dramatických ploch. (Rakousko) opět prezentovala Severočes- Marcela Pflegerová jedním ze známějších Další symfonický koncert (2. 10.) ká filharmonie, rakouský sbor Norbert děl Bohuslava Martinů. Čtyřvětá Sinfonietta zaujal ojedinělou, odvážnou dramaturgií. Artner Villach a sólisté Ivana Koupilo- giocosa pro klavír a komorní orchestr, která V podání Severočeské filharmonie vá –soprán, Věra Páchová – alt, Milan vznikla v roce 1940, v roce Martinů emigra- Teplice, sboru Singakademie Dresden Vlček – tenor a Thomas Thomaschke ce do USA, byla kompozičně i posluchačsky a kvarteta sólistů ze SRN (Katharina – bas (SRN). nejkomplikovanější kompozicí večera a hned Persicke – soprán, Jale Papila – alt, Symfonické koncerty byly již tradičně na úvod přinesla skvělý zážitek. Sólistka Frank Blümel – tenor, Clemens Heid- pořádány v koncertním sále Domu kul- hrála svůj part z not, což, jak sama doká- rich – bas) zaznělo (2. 10.) pod taktovkou tury v Teplicích, hudbou komorních kon- zala, nebylo známkou její nepřipravenosti, Matthiase Herbiga (SRN) zřídka hrané certů se rozezněla obřadní síň teplického ale spíše potvrzením především rytmické Gloria Francise Poulenka, kompozičně ne- zámku a komorní sál lázeňského domu komplikovanosti a rafinovanosti skladby, tradiční Mše Igora Stravinského a Mše Beethoven. Festival provázel kvalitně při- kdy to bez not zkrátka nejde. Výkon inter- C dur op. 86 L. v. Beethovena. V průběhu pravený katalog. 39. Hudební festival L. v. pretky měl stoupající úroveň, kdy počáteční večera dominovala zejména spontánností Beethovena opět přesvědčil o dnes stále mírnou nervozitu vystřídal precizní výkon interpretace hudba Beethovenova, kouzlo aktuální výpovědi Beethovenovy hudby ve 3. a 4. větě. Skladba, jejíž celková sazba programu však spočívalo v již uvedeném a otevřel cestu jubilejnímu 40. ročníku je postavena na vzájemné rovnoprávnosti kontrastu chrámové hudby počátku 19. této hudební slavnosti. sólisty a orchestru a tudíž není pro sólistu a první poloviny 20. století. LENKA PŘIBYLOVÁ vnějškově primárně virtuózní, poskytuje

18 FESTIVALY, KONCERTY i hráčům orchestru sólové výstupy v bohaté vysokých polohách smyčců a někdy ne orchestru udržet posluchače v pozornosti míře. Hráči Teplické filharmonie se zhostili úplně přesné nástupy dechů trochu kazily až do konce. svého úkolu, až na drobná zaváhání (někdy dojem ze hry jinak dobře připraveného Závěrečný koncert, který ozdobily nejisté nástupy hoboje a lesních rohů), vel- orchestru. Chyby totiž pramenily spíše hlavně výborné výkony obou sólistek, mi dobře. Především sólový výkon hráčky z momentálních indispozic hráčů než ze byl vydařeným zakončením Trutnovské- 1. houslí a cellisty u prvního pultu ukázal zanedbaného nastudování díla. Záslu- ho podzimu. Můžeme se již těšit na to, co koncentrovanost i na nejmenší detaily. hou Tomáše Koutníka, který dirigoval nám organizátoři připraví na další ročník Soustředěnost byla ostatně patrná i z vý- s nadhledem a soustředil se hlavně na a doufat, že při výběru sólistů budou mít konu dirigenta Koutníka, který při vedení dynamickou stránku, výstavbu gradací obdobně šťastnou ruku i napřesrok. orchestru těžil právě z detailní znalosti a tempové kontrasty, však dokázala hra ROBERT ŠKARDA partitury. Na kompaktním vyznění Marti- nů kompozice se tak podíleli všichni aktéři jejího provedení. Jako druhé v pořadí zazněly oproti skladbě Martinů posluchačsky přístup- nější Tance pro harfu a smyčce (Danse sacrée, Danse profane) Clauda Debussyho, ve kterých se představila dnes již etab- lovaná harfistka Kateřina Englichová. Debussyho kompozice, pracující v duchu impresionistického hudebního jazyka Jihlavský festival připomíná osobnost Gustava Mahlera nejen v kontextu (a zakořenění) s pentatonikou a celotónovými postupy, místním, ale především v souvislostech širšího ducha evropského a světového. Letošní klade na interpreta náročné požadavky druhý ročník (12. – 16. září) tak pokračuje v delší tradici, do níž mj. patří obnova rod- technické i výrazové. Kateřina Englicho- ného domu v Kalištích, velká muzikologická konference (2000) a přípravná koncertní vá, která má Debussyho nepříliš rozsáh- činnost. Pořadatelem je občanské sdružení Mahler 2000, Společnost Gustava Mahlera, lou skladbu na repertoáru již delší dobu, celý festival zajišťuje agentura Arco Diva. Letošní ročník vyvrcholil závěrečným písňo- ukázala, že zná tuto kompozici dokonale. vým koncertem Gabriely Beňačkové (doprovázel Marian Lapšanský) z díla G. Mahlera Oba tance zahrála téměř s rutinní jistotou a R. Strausse. Ze dvou večerů přinášíme recenze. a dokázala v nich dobře vystihnout i tolik Pražská komorní důležité náladové kontrasty a barevné od- byl z několika pohledů mimořádný. Pře- stíny jednotlivých frází. Navíc byla podpo- filharmonie na úvod devším to byl první přímý přenos z velmi řena náladově spřízněnými smyčci, které Zahajovací koncert festivalu Mahler důležitého a co do jména skladatele velmi doprovázely bez chyb a přispěli k dojmu Jihlava 2003 (12. 9., Chrám sv. Ignáce) prestižního festivalu. Světově proslulý soudržné a celistvé interpretace. Po přestávce zazněla na závěr koncertu Symfonie D dur Jana Václava Huga Vo- říška. Je otázkou, zda byla tato symfonie dobře zvolenou skladbou na samotný závěr celého festivalu. V kontextu dvou předchozích děl působila svým hudebním jazykem a dobou vzniku v každém pří- padě trochu nepatřičně, nehledě na to, že vlastně celý program byl díky tomu chronologicky převrácený. Navíc tato jediná Voříškova symfonie, která je hudební historiografií pro svou vysokou kompoziční úroveň přesahující dobový skladatelský průměr srovnávána se symfoniemi jeho současníka Ludwiga van Beethovena, ukázala na nedostatky orchestru, které nebyly tak patrné ve skladbách 1. poloviny 20. století. Jedna- lo se především o intonační odchylky ve

Jako vždy půvabná Gabriela Beňačková, kterou na jednom z koncertů festivalu, Mahler Jihlava 2003 doprovázel Marián Lapšanský. Foto archív 19 FESTIVALY, KONCERTY skladatel Gustav Mahler je rodem s Čes- večeru v hotelu Mahler provedl osobitě samozřejmostí a ozvláštnila ho nevtíra- komoravské vrchoviny a tím je pro nás a s nasazením tři díla z oblasti vážné vým osobitým kontrastem (velké sólo ve a pro naši hudební kulturu neobyčejně hudby, ve svých programových textech volné větě). silným impulzem, přinejmenším ke hledá- však nezapomíná zdůraznit, že se zcela Haydn se obešel bez hračičkaření, zněl ní společných kořenů. Druhou zvláštností bezpečně dovede uplatnit v neklasických plnokrevně a – jak jinak – mladě. Uznalý bylo místo konání – v kostele sv. Ignáce kvartetních polohách – v jazzu, rocku, potlesk si za toto dílo Epoque quartet pravidelně zní varhanní hudba, ovšem funku, muzikálovém popu atd. Tentokrát opravdu zasloužil. symfonický orchestr zde koncertuje ne- hrál ovšem jen vážnou hudbu a znameni- Bývá zvykem před přestávkou uvést pochybně minimálně. tě. Každou skladbu hrají mladí hudebníci nějaké soudobé dílo, pokud možno naše- Je to samozřejmě otázka akustická, s velkým zaujetím jako hudbu „svoji“ a je ho autora. Ještě jsem ale neslyšel, aby dozvuk vysoké kostelní lodě vyhovuje to přesvědčivé natolik, že posluchače ani tato „úlitba soudobé hudbě“ se stala tak ideálně varhannímu stroji, orchestr je po- nenapadá srovnávat, nebo vymýšlet, co jednoznačně vrcholem večera – a v ta- chopitelně ve velké nevýhodě. Posluchači, by šlo ještě zlepšovat. Jejich hudební sdě- kové konkurenci! Smyčcový kvartet č. 4 kteří zaplnili chrám, si museli v průběhu lení je plnokrevné, mladě temperamentní, „Shofarot“ Sylvie Bodorové to dokázal se koncertu na dlouhý dozvuk zvykat Prostor zdravé, silné a poznatelné. Snad je to tro- strhující přímočarostí. Je poučen vším, co samozřejmě limitoval i psychiku Pražské chu moc chvály, ale zaslouží si ji. soudobá hudba nabízí, zní srozumitelně, komorní filharmonie, nicméně mladý Večer rámovala díla známá, na pódiích moderně, má sílu sdělení a je to – pro- a dobře vedený ansámbl se s těžkým úko- klasická: Haydn – Smyčcový kvartet D miňte neodborné slovo – hezká hudba. lem vypořádal se ctí!! Tomáš Hanus vedl dur – Skřivánčí a Antonín Dvořák Kvintet Členové Epoque quartet zahráli toto dílo svěřený orchestr s jistotou a suverénní E dur, op. 97 se dvěma violami. V něm skvěle a výkon i skladba se dočkaly ovací. výkon rozhodně potěšil širokou hudeb- doplnila výkon čtyř kvartetistů violistka, Škoda jen, že Jihlavský festival musí ve ní veřejnost u rozhlasových přijímačů jinak výrazná sólistka, Jitka Hosprová. všední den brát v potaz, že většina poten- naladěných na stanici Český rozhlas 3 Svým výkonem i zjevem ozdobila závěr ciálních posluchačů musí brzy vstávat. – Vltava. Účinkující jistě spoléhali na večera. Na samostatnou zmínku spolu- Několik míst v nevelkém sále zůstalo schopnost rozhlasových mikrofonů práce s kvartetem příliš prostoru nedává, nezaplněno. Snad příště. Kvalita večera a zkušenost zvukového mistra a režiséra budiž však zapsáno, že Hosprová zapadla k tomu vyzývá. přenosového vozu, kteří zprostředkovali do mladistvého stylu Epoque quartet se JAN ŠMOLÍK výkon zcela nedotčený nepříznivou akus- tikou. Ostatně i v prostoru přesahujícím dosah mikrofonů bylo Adagietto z Páté José Cura – tenorista par excellence symfonie Gustava Mahlera nádherným úvodem mimořádně pozoruhodného kon- ců současnosti, argentinského tenoristy certu, jehož program v podstatě tvořilo Josého Cury. I tentokrát umělec přilá- jediné dílo – Symfonie č. 3 op. 55 „Eroi- kal do Smetanovy síně Obecního domu ca“ Ludwiga van Beethovena. Sympatické stovky nadšených posluchačů, a opět se a přesné provedení díla jedním z našich zdaleka nedostalo na všechny. nejlepších komorních orchestrů bylo tou Při svém druhém pražském vystou- nejkrásnější poctou našemu velkému pení, na nějž měla přístup i veřejnost, (rakousko-uherskému) skladateli Gustavu se José Cura opětovně posluchačům Mahlerovi, jehož festival nalezl oprávněné představil nejen jako vynikající sólista, místo tam, kde se osobnost Mistrova for- ale rovněž jako stále více se prosazující movala nejen lidsky, ale zejména hudebně dirigent. V této roli jsme ho také mohli – tedy v Jihlavě. Rozhlasovou atmosféru přivítat hned na počátku koncertu, kdy si koncertu více než symbolicky připomněl při dirigování orchestrálního úvodu Ra- moderátor přenosu Lukáš Hurník, který merezzovy dojemné árie Ch’ella mi creda v těsném prostoru kněžiště, v nejbližším libero z Pucciniho opery Dívka ze zlatého sousedství dirigenta a koncertního mis- Západu však samozřejmě neodpustil drob- tra Pražské komorní filharmonie oslovil ný komický výstup (podobně jako během i přítomné posluchače v chrámu. přídavkového Korsakovova Letu čmeláka, RAFAEL BROM kdy vedle dirigování stihl jednou rukou dokonce „lapat“ po obtížném hmyzu). Epoque quartet dvakrát Těsně před nástupem tenorového sóla dámsky ozdobený José Cura plně pohroužen do hudby se totiž vedle něho objevil druhý dirigent Foto Dan Materna Na předposlední koncert festivalu Ma- večera, Tulio Gagliardo, který se mu hler Jihlava 2003 (12. – 16. září) jsem se Po několika měsících (23. 10.) se znovu poklepáním na rameno snažil připome- vydal za mladým (vznikl 1999), ale dnes agentuře Panart ve spolupráci s řadou nout jeho momentální roli pěvce a přimět už proslulým a mediálně zajímavým sou- partnerů v čele s firmami Eurotel a Citi- ho k sestupu z dirigentského stupínku. borem Epoque quartet. Epoque quartet bank podařilo zorganizovat v Praze další To se mu však podařilo až po chvilce udivuje i provokuje šíří svého záběru. Na koncert jednoho z nejvýznamnějších pěv- naoko úporného dohadování a Gagliar-

20 FESTIVALY, KONCERTY dovy nepolevitelné snahy. Hlavní Curův céčkem skutečně skvostné a opětovně více než 45 milionů!) jak s operními dirigentský výstup však čekal tentokrát potvrdily Curovo výjimečné mistrovství áriemi, tak se slavnými italskými ad. posluchače až po přestávce, kdy si sólista i talent přímo od Boha. romancemi. Takový byl i repertoár jeho vyměnil temně vínovou, rozevlátou košili HANA JAROLÍMKOVÁ pražského koncertu: v první části večera za černou a publiku představil svoji kon- árie z děl Verdiho, Pucciniho ad., v druhé cepci Dvořákovy Novosvětské. části populární písně De Curtise, Tostiho, I v čele orchestru, kterým byla tohoto Gastaldoniho, Di Capuy, Lehára, Leonca- večera jako vždy skvěle připravená Praž- Andrea Bocelli valla ad. Pro nás, kteří jsme dosud ob- ská komorní filharmonie, působí Cura divovali jeho hlas jen z CD, bylo setkání jako vysoce charismatická osobnost, ještě v Praze s „živým“ Bocellim naprosto strhující. více umocňující svá přesná a dobře čitel- Nádherná sametová barva, dokonalá ná gesta, navíc doprovázená výmluvným Andrea Bocelli zcela vyprodal 4. 10. dechová technika, zářivé výšky, přitom až strhujícím výrazem, vyzařujícím snad pražskou T-Mobile Arenu. To by nebylo úžasná muzikalita a mimořádné vnitřní z každého jeho, byť sebenepatrnějšího nic mimořádného, víme-li, že Bocelli souznění s interpretovanými áriemi – což pohybu. Orchestr hrál jistě i díky tomu je už přes deset let hvězdným pojmem jsme právě díky filmovému plátnu mohli naprosto soustředěně a bylo znát, že v oblasti opery i popu. Ovšem vstupenky sledovat i z nejvzdálenějších řad. kouzlu tohoto exaltovaného umělce zcela stály 4. 000 korun a ty nejdražší dokonce Andrea Bocelli ale nepřijel do Prahy propadl. Samotné Curovo pojetí Novosvět- 10. 000. Podle pořadatelů to byl jeden sám. Mladinká italská sopranistka Maria ské však nelze charakterizovat jinak, než z nejdražších koncertů v České republice Luigia Borsi přišla na jeviště nenápad- jako přinejmenším velice diskutabilní. – a přesto těch pár volných míst by se ně a skromně – ale jak zpívala! Svým Podobně jako Wolfgang Sawallisch, který dalo snadno spočítat. Těm, které tato kovově třpytným sopránem a nevšedním s Filadelfským orchestrem na Pražském suma neodradila, se investice ale bohatě niterným prožitkem byla Bocellimu zcela jaru 2000 uvedl ve velice osobitém pojetí vyplatila, protože koncert byl zcela mimo- rovnocennou partnerkou. Plně by si za- Dvořákův Karneval op. 92, ani Cura zda- řádným uměleckým zážitkem. Pořadatelé sloužila už dnes místo mezi nejslavnějšími leka nedokázal veškerý půvab a neskonale navíc odvedli dokonale profesionální práci pěvkyněmi. Třetím hostem byla britská vřelou krásu Dvořákova díla vystihnout. – nejen vynikajícím ozvučením gigantic- houslistka Ruth Roger, jejíž nástroj zpí- Snad nejvíce se na tom podepsala volba kého prostoru, ale i umístěním vedle pó- val se stejnou oduševnělostí i leskem jako zcela zbytečně přehnaných temp v obou dia obřího filmového plátna, na němž bylo hlasy obou pěvců. Last but not least je krajních větách. Neúprosně dodržovaným možné detailně sledovat mimiku všech třeba zmínit spolehlivou oporu Českého metrem sešněrované fráze tak zcela pro- interpretů. A bylo na co se dívat! národního symfonického orchestru, měnily většinou dirigenty respektovaný Hvězdnou kariéru dnes pětačtyřice- který se pod taktovkou italského diri- charakter skladatelovy výpovědi, kterou tiletého nevidomého pěvce odstartovala genta Marcella Roty blýskl i v několi- posunuly od typicky dvořákovské vrouc- vystoupení v San Remu; v 90. letech se ka samostatných číslech, mj. v předehře nosti ke strohé a místy až chladné vir- píseň Con te partiro stala pak celosvěto- k Verdiho Nabuccovi a zejména v brilant- tuosní střízlivosti. Nádherná kantabilita vým hitem. Přes svůj handicap vystoupil ně zahrané předehře k Bizetově Carmen. Dvořákových myšlenek se tak zdaleka Andrea Bocelli i na operním jevišti, Bouřlivý dlouhotrvající potlesk patřil nemohla plně rozvinout: vše ovládlo zá- i když jeho doménou zůstávají koncerty právem všem na pódiu. vratné, i když orchestrem obdivuhodně a nahrávání disků (kterých prodal už JITKA SLAVÍKOVÁ zvládnuté tempo. Ne příliš šťastné byly podle mého názoru i některé inovace v oblasti práce s tématy jednotlivých nástrojových skupin. Za všechny např. dynamické potlačení pizzicatového téma- tu v kontrabasech jinak Curou překrásně modelovaného Larga; pouhé pianissimové podbarvení ostatního melodického dění tímto výrazným motivem jmenovanou část v jejím celkovém vyznění spíše barev- ně i výrazově ochudilo. Vrcholem večera tak beze všech pochybností zůstala jeho první polovina, v níž se tentokrát Cura představil výhradně jako vynikající puc- ciniovský interpret. Árie z méně hraných oper, jako např. Děvče ze zlatého Západu, Edgar, Le Villi, Plášť, Manon Lescaut či Tosca, z níž přednesl Cavaradossiho ne- smrtelné Recondita armonia, byly včetně přídavkového, skvěle vystřiženého Nessun dorma s obávaným dvoučárkovaným Zleva Ruth Roger, Andrea Bocelli a Marcello Rota Foto David Kundrát

21 FESTIVALY, KONCERTY Dvakrát ČF Triumfální vstup do nové originálu a verze Vi- sezony léma Kurze, do které – včetně kadence Zahajovací koncert nové sezony České – i sám několikrát filharmonie 7. 9. ve Dvořákově síni byl ještě autorsky zasáhl. věnován výročí narození Antonína Dvo- Po jednom poslechu řáka. Atraktivní program, sestavený ze se nechci k výsledné skladatelova klavírního koncertu g moll podobě zvoleného op. 33, Lukášovy posluchačsky přitažlivé kompromisu vyjadřo- Ouvertury boemy op. 187 a Janáčkovy vat příliš zevrubně, oblíbené Symfonietty je sám o sobě nicméně po zvukové schopen přilákat tolik návštěvníků, že stránce na mě zmíně- starost kvůli neprodaným vstupenkám ný experiment působil by jistě nikoho tížit nemusela. Přesto se velice vyrovnaně a při- pořadatelé tentokrát rozhodli neponechat rozeně. Orchestr, hrají- náhodě vůbec nic a leckdy nevyzpytatelné cí s nesmírným citem Jiří Kout Foto Zdeněk Chrapek publikum přitáhnout i prostřednictvím a výrazovou přesvědči- jmen dvou vynikajících umělců, která vostí, sólistu nikde výrazněji nepřekrýval z partesu, jsme se stali svědky vskutku teprve dala večeru ten pravý punc výji- a spolu s klavírem tvořil zcela kompaktní strhujícího výkonu, k němuž vcelku není mečnosti: vynikajícími výkony proslulého celek, stojící plně ve službách skladatelovy co dodat. Snad pouze jedinou větu: Tak dirigenta Jiřího Kouta a talentovaného niterné výpovědi. Kasíkova hra je technic- má pravý Janáček vypadat! a již mnoha mezinárodními úspěchy ověn- ky brilantní, výrazově plastická a stále se HANA JAROLÍMKOVÁ čeného klavíristy Martina Kasíka. Sál více přibližující výkonům, u nichž obtíž- tedy praskal ve švech a zasloužené ovace nost partu už posluchač vůbec nevnímá. Poprvé s novým oběma protagonistům i výborně hrající Soustředí se totiž výhradně na sólistovo šéfdirigentem, Zdeňkem České filharmonii nebraly konce. sdělení, dovedně ukryté v pulzujících Mácalem Již na úvod večera dramaturgicky tónech a vyjadřující sebemenší záchvěv netradičně zařazený Koncert pro klavír jeho i autorovy duše… Zahajovací koncert cyklů C/D České a orchestr Antonína Dvořáka se stal Pregnantní začátek Lukášovy Ou- filharmonie (9. a 10. 10.) byl očekáván tím pravým pohlazením po duši. Kasík vertury boemy i další průběh skladby s velkým napětím – poprvé ve své nové se rozhodl pro kombinaci skladatelova s výborným sólem koncertního mistra roli šéfdirigenta ČF tu na domácí půdě Miroslava Vilímce vystoupil Zdeněk Mácal. Program a gradující intenzitou sestával ze dvou značně různorodých výborně vystavěného děl – Slovácké svity, op. 32 Vítězslava celku udržel večer v na- Nováka a Symfonie č. 5 cis moll Gustava prosté posluchačské sou- Mahlera. středěnosti a umělecké Sousedství obou celků možná lecko- výjimečnosti. Jiří Kout ho zarazilo – proč volit zrovna takový pojal dílo v jednom ne- kontrast? Ale na druhé straně lze stejně polevujícím tahu, během dobře argumentovat, proč za každou kterého však neopome- cenu hledat pendant vzájemné spřízně- nul sebemenší detail ve nosti … frázování, akcentech či Novák byl v Mácalově pojetí maximál- dynamických zvlněních. ně uměřený, pečlivě podaný v jemných Ta pravá posluchačská konturách i kontrastech. Cudný drama- lahůdka – a sice přímo tismus suity vyzněl nekonfliktně, zcela ukázkově zahraná Sym- ve prospěch charakteristického idylismu. fonietta dirigentova mi- Bylo znát, že Novák patří k autorům di- lovaného Janáčka – ale rigentova srdce. na nás čekala přec˝e Zato v Mahlerovi se strhla doslova jenom až po přestávce. „dramatická vichřice“, naplno a ve všech Vedle nezanedbatelné ohledech. Avšak ani stopy po expresivní skutečnosti, že všech- rozvolněnosti a libovůli! V každém, byť Martin Kasík Foto Zdeněk Chrapek ny žestě tu hrály jako sebemenším dílčím úseku bylo znát, jak 22 FESTIVALY, KONCERTY má Zděnek Mácal ten sysifovský kolos sta- vebně promyšlený do posledního detailu a jak svým pojetím zanechává osobitě pře- svědčivý, věrohodný interpretační „otisk“. Právem proto zaujal samotný jeho diri- gentský styl. Všeobjímající soustředěnost (a pozornost doslova ke každému taktu a nástroji) a úžasně stimulující výrazová gestikulace obou rukou i celého těla našla v orchestru adekvátní pochopení a respekt. Právě v Mahlerovi orchestr ČF podal výkon maximální, zcela v du- chu pověsti našeho prvního orchestru. Smyčce zářily „nitěnnou“ křehkostí, ale i důrazností, samozřejmě s bezchybnou intonací. Avšak za podobného předpokla- du a s přesností v sólech a hlavně v sek- cích (včetně nástupů) předvedly zejména dechy krajní diapazon svých možností. Dramatický, ale i průzračný Mácalův Mahler dokonale zapůsobil, mj. i ve smyslu očekávání dirigentových dalších kreací. Zdeněk Mácal se ve své nové roli šéfdirigenta České filharmonie publiku představil v nejlepším JULIUS HŮLEK světle. Foto Zdeněk Chrapek

jistotu, již projevil zejména v kadenci, Dirigentem večera byl Libor Pešek, Slovanští lze hovořit o velmi zdařilém výkonu. který i Dvořákovu symfonii řídil s nad- Vzhledem k tomu, že funkce orchestru hledem a suverenitou. Koncert byl slib- skladatelé na není v této skladbě pouze doprovodná, ným zahájením cyklu, škoda jen slabší ale tvoří organickou součást díla, je nutno návštěvnosti. koncertě FOKu vyzdvihnout kvalitní výkon FOKu. JIŘÍ PETRDLÍK

V úterý 14. 10. a ve středu 15. 10. Symfonický orchestr hl. m. Prahy Třikrát 25 let Luboše Sluky FOK ve Smetanově síni zahájil abonent- ní cyklus C. Z domácích autorů zazněla V úterý 23. 9. uspořádalo sdružení Pří- Slukovým kompozicím stálou pozornost jak Symfonie D dur op. 60 Antonína Dvořáka tomnost ve spolupráci s HAMU gratulač- na koncertních pódiích, tak i v nahrávacích a předehra k opeře Z mrtvého domu Leo- ní koncert k 75. narozeninám skladatele še Janáčka. Ačkoli se jedná o předehru, Luboše Sluky. V jeho úvodu vystoupil Jiří autor sám počítal s jejím koncertním Pilka. Ve svém projevu poukázal na Slu- prováděním. Typickou atmosféru opery kovu práci kompoziční a upozornil i na přibližuje nejen tragická tónina as moll, jeho činnost vydavatelskou, básnickou ale i speciální instrumentační efekt – oko- a členství ve skupině Pondělníků. vy. Hutná faktura kompozice je vylehčena Z rozsáhlého a žánrově bohatého houslovými sóly, která brilantně zahrála skladatelova díla nejprve zazněly ukázky Rita Čerpučenko. Další koncertní mistr z tvorby pro klavír. Dvě části z cyklu De- orchestru Jiří Hurník přednesl Koncert vatero – Proměny a Sladkou ukolébavku pro housle a orchestr č. 1 a moll op. 77 a Honičku z 1. Klavírní suity přednesl (99) Dmitrije Šostakoviče z roku 1948. s patřičným temperamentem Lukáš V rozměrné čtyřvěté kompozici kladl só- Klánský. Dvojvětá Sonáta pro violoncello lista důraz na její emocionální hloubku a klavír z roku 1956 zazněla ve vzorové in- a výrazovou vypjatost. Vystihl tak tísni- terpretaci Boženy Kronychové a Jiřího vou situaci skladatele perzekvovaného Hoška. Ten, podobně jako Ivan Klánský, stalinským režimem. Vždyť Koncert Václav Rabas či Ivan Ženatý a jiní, věnuje mohl být premiérován až dva roky po diktátorově smrti. Připočteme-li k Hurní- Zadumaný Luboš Sluka. Že by měl již v myšlen- kovu citovému vkladu i jeho technickou kách další nové dílo? Foto Zdeněk Chrapek 23 FESTIVALY, KONCERTY studiích. Jistě není bez zajímavosti, že zmí- autor dokončil v letošním roce a úvodní časného kulturního života jako Jaroslav něné opus uváděl na svých kurzech Pablo melodii převzal ze svého Klavírního Krček, Alfréd Strejček či Jiří Tichota, Casals a sonáta se dočkala následné úpra- brevíře (z části nazvané Rozloučení). Po- tak především nespočetná obec Jurko- vy pro basklarinet, fagot, violu a saxofon. dobně jako předchozí ukázky se i tento vičových bývalých i současných žáků Roku 1984 vyjádřil skladatel svůj vztah kvartet vyznačoval vysokou mírou zpěv- a spolupracovníků. k východním Čechám cyklem Kladské pís- nosti a melodičnosti, především v partu Ano, Pavel Jurkovič již hraje a zpívá ně a balady na texty z lidového prostředí prvních houslí. Heroldovo kvarteto v tónině se sedmi křížky, ale jeho jiskr- sebrané Josefem Štefanem Kubínem. Vý- předvedlo zaplněnému Sálu Bohuslava nost a vitalitu by mu mohl závidět leckte- běr pěti částí přednesl barytonista Jakub Martinů sehraný a pečlivě zvukově vy- rý dvacetiletý či dvacetiletá… Hrubý za doprovodu pianistky Jolany vážený výkon. Klíčovými aktéry programu byl sbor Zedekové. I když výběr neobsahoval Nečekanou a o to milejší tečku za pří- Pueri gaudentes se sbormistry Zdenou příliš kontrastní skladby a místy působil jemným večerem učinil Jaroslav Šaroun, Součkovou a Janem Zapletalem a pří- poněkud jednotvárně, nepostrádal projev který překvapenému oslavenci předal po- pravné oddělení sboru Radost – Praha interpretů emocionální hloubku. tvrzení o planetce, která byla pojmenová- se sbormistryní Helenou Lisou. V in- Koncert uzavřela premiéra 4. smyč- na na počest jubilujícího skladatele. strumentálních partech se prezentovala cového kvartetu. Jednovětou skladbu JIŘÍ PETRDLÍK řada převážně – a to je potěšující – mla- dých umělců, mezi nimiž zaujali význam- né místo posluchači či nedávní absolventi Pražské konzervatoře. Pocta Pavlu Jurkovičovi Na koncertě zazněla jen malá část Jurkovičovy tvorby – mimo jiné sborové Setkání s čistou, spontánní a niternou uvedeného v programu koncertu „Vesele, cykly Život zbojnický, Středověké písně muzikalitou – tak by se dal charakterizo- vážně i nevážně…“ zbožné, milostné i rozverné a v premi- vat gratulační koncert k životnímu jubileu Jurkovičovi, který je vpravdě všestran- éře cyklus Nunc clamemus omnes rei. pedagoga, skladatele ale též básníka, pře- nou osobností a pokračovatelem tradice Autor směřuje svým dílem především kladatele i pěvce Pavla Jurkoviče (nar. českých kantorů – muzikantů typu J. J. do oblasti vokální, neexperimentuje, 18. srpna 1933 ve Starém Poddvorově). Ryby, přišly v pátek 10. října do Sálu neutápí se v hudebním intelektualismu, Bylo to milé setkání s báječným člo- Martinů v pražském Lichtenštejnském ale promlouvá srdcem. A hovoří jasně: věkem, jež se neslo v duchu podtitulu paláci vzdát hold jednak celebrity sou- výraznou kantilénou, přehlednou formou a čistou harmonií. Dokáže osobitě navá- zat na vývoj hudební řeči minulých dob, inspiruje se lidovou písní, středověkou duchovní písní i trubadúrskými zpěvy. Z hlediska přístupu k hudební materii bychom mohli Jurkoviče zařadit – stejně jako C. Orffa, J. Rodriga, M. C. Tedeska či našeho Václava Trojana (a mnoho dalších autorů) do tvůrčího směřování hudby 20. století, které lze označit jako komunikativní modernu. Tuto stylovou orientaci řady světových i českých auto- rů ovšem oficiální hudební historiografie 20. století zatím jako jeden z existujících zřetelných vývojových proudů této doby příliš nereflektuje… Právě pro svoji komunikativnost, jasnost a přímost sdělení je Jurkovičova tvorba velmi oblíbena. Jeho tvůrčí talent se úspěšně prezentoval i v hudebně li- terárních pořadech v poetické kavárně Viola, v Českém rozhlase, jeho dětské písničky jsou snad v každém zpěvníku pro mateřské a základní školy… Lze tedy závěrem konstatovat, že celý večer vyzněl jako velmi upřímné a milé poděkování a zasloužené ocenění dosa- vadního Jurkovičova díla. Bouřlivé ovace zcela naplněného sálu to plně potvrdily. Jubilant Pavel Jurkovič s chlapeckým sborem Pueri gaudentes Foto Vladislav Souček EDUARD DOUŠA

24 FESTIVALY, KONCERTY

autorovy verbální konfese intuitivně mo- chovou. Přiznám se, že mi tato kreace Collegium ppp delován okamžitými dispozicemi hráče, učarovala. Bylo vzrušující sledovat, co leč ve skutečnosti působilo jako běžný všechno lze vykřesat z kontrastu prostě Program autorského večera „Collegia zafixovaný zápis (osobně jsem v tomto vtíravé vokální periody (alla pop – music) ppp“ (Petr Pokorný, Peter Graham, Pavel záměru cítil až příliš spekulace). Mám na a posedle repetovaného akordu jazzového Novák – Zemek), který sledovala1. října mysli Grahamův vokálně – instrumentál- zabarvení. Z celého pásma jako by sálal v malostranském kostelíku sv. Vavřince ní počin pro baryton a cembalo na verše neustálý přetlak, odtud i ona překvapivá, hrstka zasvěcených, lákal svou komor- Wallace Stevense s názvem Song of Fixed báječně elektrizující cembalová mezihra, ností i neotřelou poetičností. Snad až na Accord, mistrovsky interpretovaný Pete- která jako by mu pootevírala ventily. hodně chladně působící kompoziční hříč- rem Matuszekem a Monikou Knoblo- MILOŠ POKORA ku Ondřeje Adámka (Reflexion pro dva altové saxofony) reagovaly všechny prezentované skladby nějakým způsobem na někdejší estetiku Nové hudby. Přitom Klarinetové hody se vyjadřovaly nápadně úsporně (až minimalizovanými prostředky) a jako Jak jinak nežli takto obrazně nazvat se bohatým pohybem hlasů, vedených východisko měly před sebou vždy určitý večer uspořádaný v rámci komorních s jistotou akademického tvarování. Hut- poetický obraz, ať už vyjádřený verši, koncertů „Dialogy“ sdružením Harmonie nost zvuku a tematická propracovanost představou či náladou. V rozmanitých dne 22. září v půvabném prostředí Mu- se v této skladbě blížila až způsobu, s ja- polohách se na večeru představil Petr zea A. Dvořáka v Praze. Dramaturgové kým se pracuje ve smyčcovém kvartetu. Pokorný. Jednak nám demonstroval Harmonie měli tentokrát opět šťastnou Skladba Pavla Kopeckého je velice půso- své cítění jednohlasé linky (nokturno ruku ve výběru programu sestaveného bivou rapsodickou freskou s jemně dife- pro sólové violoncello s názvem Letní až na úvodní adaptaci Händlova Příjezdu rencovanými sónickými valéry, do nichž noci zářivá a Hudba ke slavnostem zro- královny ze Sáby vesměs z hudby více vstupuje sólový klarinet tu v polohách až zení pro tenorový saxofon) jakožto pásma méně současné. Účinným pomocníkem introvertních, tu zas až existenciálně vy- volně přiřazovaných úseků s variujícími v jeho koncepci bylo Pražské klarineto- hrocených. Dílo má promyšlenou stavbu, návraty k výchozímu modelu, jednak se vé kvarteto, v němž své dva kolegy M. působí soustředěně, není to pouhopouhá prezentoval v poloze vokálně – klavírního Řeřichu a K. Dohnala, dlící momentálně nezávazná improvizace, ale niterné sděle- dua a saxofonového kvarteta. Pro jímavě v zahraničí, zastoupili J. Kundl a J. ní. Skladbu přednesl skvělým způsobem něžnou a citlivě rozvíjenou vstupní myš- Brabec. Ti spolu s dalšími dvěma členy Jan Mach. lenku, prozrazující silnou inspiraci, mě ansámblu J. Hejhalem a J. Machem V Sonátě pro sólový klarinet Vladimíra zaujalo nejvíce violoncellové nokturno potvrdili vysokou úroveň naší klarineto- Tichého prokázal své přesvědčivé mis- (s porozuměním předvedl Jiří Bárta). vé školy. Byla radost sledovat, s jakým trovství i Jan Hejhal. Tichého skladba je Silně inspirované momenty, prozrazující zaujetím a interpretační jistotou vyřešili dílo vděčné; jednotlivé věty mají svůj řád autorův bytostný vztah ke zvolenému někdy neobyčejně obtížné úkoly, spočíva- a osobitou identitu, pohybující se v pů- básnickému podkladu (deklamovaný jící nejen ve virtuózním vybavení partů sobivých kontrastech od tónů burleskně smutek a bolest ve vstupní básni, jemně ale i ve stylově obsahových proměnách rozdováděných, jímavě melancholických psychologizující práce s tónovou výškou, skladatelských předloh. až k bystré struktuře quasi fugy, jež hýří zvláštně tanečně stylizovaná klavírní me- Večer byl poučný i tím, že byly proti vtipnými narážkami v uvádění hlavního zihra) jsem však pocítil také v písňovém sobě postaveny cyklu Sochy na slova Jaroslava Švadleny. stylově zdánli- Také Pavel Novák – Zemek se zaměřil na vě nesourodé jednohlasé linky, což však demonstroval kompozice, velmi různými způsoby. Zatímco v Sonátě jako bylo dílo č. 1 pro violoncello sólo (opět sugestivně Pavla Kopecké- interpretované Jiřím Bártou) zacházel ho Ritorni pro na rozdíl od Pokorného do vyhrocenějších klarinet a elek- kontrastů a exprese (meditace, extatický tronický zvuk tlak virtuozity), zůstával v takřka diato- na jedné straně nicky prosvětlené Trenodii pro sopráno- a na straně vý saxofon (hrál Pavel Fiedler) v poloze druhé Alfreda jakéhosi melodického vzývání. Snad Uhla Diverti- nejsdělnější, přímočaře spontánní formu mento pro čtyři hudebního sdělení prezentoval na tomto klarinety, čer- večeru Peter Graham. Nemám zde na pající převážně mysli jeho klavírní impromptu s názvem z onoho tradič- Fragile. To bylo zamýšleno jako křehké něji pojatého intimní pásmo „náhodných“ tónů a sou- modernismu, zvuků, jejichž sled i pohyb měl být dle vyznačujícího Kresba Pavel Hartl 25 FESTIVALY, KONCERTY kontrapunktického subjektu. Je to umná a písňovosti, jež dokáže dovést zejména zinárodních interpretačních soutěžích. hříčka, vyvolávající u pozorného poslucha- v závěrečné větě až ke karikujícím hudeb- Nelze ovšem přehlédnout, že k vysoké če úsměv. Dík za tenhle pocit patří nejen ním metaforám a travestiím, sémanticky umělecké úrovni gratulačního koncertu interpretovi ale hlavně tvůrci skladby. vyjadřujícím ono „rustico“ v podtitulu výrazně přispěla doc. Irena Černá, která Sestava čtyř klarinetů sama o sobě ve celé skladby, Teml tu posluchači nabízí dokonalým a inspirativním klavírním do- svém zvukovém hábitu je jako stvořená žertovný „maškarní rej – proto jeho hud- provodem podpořila účinkující. Závěrem pro tu pravou „divertimentovou“ atmo- ba ve své až bláznivé dikci někde doslova se ke gratulačnímu koncertu připojil krát- sféru. Čtyři štěbence se dovedou pořádně dráždí ostrými nečesanými harmonický- kým, výstižným a úsměvným příspěvkem „rozesmát“ a „pustit si žilou“. Nejinak mi konturami, tu paroduje, tu zas odívá ještě prof. HAMU a generální ředitel Čes- tomu bylo u Divertimenta Miroslava Ku- do nostalgického smutku, jako je tomu ve ké filharmonie Václav Riedlbauch. Milý bičky a Divertimenta rustika Jiřího Temla, ztišeném nokturnu volné věty. Interpre- večer ve zcela zaplněném Sále Martinů shodou okolností u skladeb, jež tu byly ti tuto dialektickou Temlovu obsahovou končil veselým Triem pro klarinet, kon- prezentovány v premiéře. polohu dobře pochopili a očividně se při trabas a klavír, v němž se k jubilantovi Kubičkovo hudební myšlení je i zde ne- tom spolu s posluchači pobavili. a doc. Černé připojil ještě kontrabasista seno smyslem pro čistý tvar, jeho výrazivo Závěrečná skladba Paula Harveye Rudolf Andrš. je uměřené bez snahy o přílišnou provo- Quartetto quarantoli s nepřehlédnutelnými JIŘÍ TEML kativnost v harmonickém obraze. Kubička názvuky na milhaudovskou quasi „civilní“ je v podstatě lyrik, jeho hudba tu má svoji notu jen dokreslila výtečnou technickou neotřelou melodickou poetičnost, uplatňu- připravenost celého ansámblu. Recenzen- jící se zvlášť v melancholickém nokturnu tovi nezbývá nežli obdivovat zaujatost a cí- Z Přehlídky druhé věty. Dílo má ovšem dostatek levědomost všech členů kvarteta i jejich kontrastu a vtipu, uplatňujícího se zvlášť evidentní úsilí podat maximální výkon. To koncertního v úvodní quasi fanfárové introdukci a ve se jim podařilo naprosto přesvědčivě a jen scherzových polohách. dokumentovalo, že máme stále hudební- umění Jiří Teml míří svou skladbou spíše ky, kteří mají (i přes svou profesionalitu) k rudimentární obsahovosti, proto nevá- hudbu rádi. V sympatickém, známém a stylovém há sáhnout i ke zdrojům lidové tanečnosti ZDENĚK ŠESTÁK koncertním prostoru Sálu Martinů v bu- dově Hudební fakulty AMU v Praze, tedy v Lichtenštejnském paláci na Malostran- ském náměstí, uspořádala Společnost Dvě jubilea spjatá s HAMU: koncertních umělců za podpory Sdružení výkonných umělců a Hudební fakulty AMU Milana Šlechty a Jiřího Hlaváče představení v rámci cyklu Přehlídka kon- certního umění 2003 s výrazným titulem 9. října proběhl v Sále Martinů HAMU huslav Matoušek a trumpetista Vladi- ZE ZLATÉHO FONDU ČESKÉ HUDBY. koncert k nedožitým osmdesátinám profe- slav Kozderka. Varhanní hudba tak ve Koncert (20. 10.), na který jsem šel i s na- sora Milana Šlechty, jednoho z nejvýznam- zcela zaplněném Sále Martinů důstojně dějí, že potkám milého svého bývalého nějších českých varhanních virtuózů a pe- připomněla památku významné umělecké profesora pana, Petra Ebena, jehož Píseň dagogů 20. století. Jako jeden z posledních osobnosti české interpretační školy. Ruth uzavírala první část programu, uváděl žáků profesora Bedřicha Antonína Wieder- 11. října následoval gratulační koncert dvě violové skladby, zmíněnou píseň a po manna, vybavený mimořádnou nástrojovou k 55. výročí narození děkana hudební fa- přestávce Smetanův První kvartet. technikou vešel do obecného povědomí jako kulty AMU, prof. Jiřího Hlaváče. Takřka Autoři violových kusů Otmar Mácha vynikající koncertní interpret na mezinárod- renesanční šíře aktivit a zájmů jubilanta (Balada pro violu a klavír z roku 1988) ních festivalech i koncertní činností doma. je obdivuhodná. Přední český klarinetový a Bohuslav Martinů (Sonáta pro violu Jako pedagog a vedoucí varhanního oddě- interpret (sólový hráč i člen řady komor- a klavír z roku 1955) věnovali Berlio- lení pražské HAMU vychoval řadu dnes již ních souborů), pedagog, komentátor, zem geniálně rehabilitovanému nástroji známých a úspěšných varhaníků. V tomto člen hudebních institucí a organizátor vrchovatou míru porozumění a nabídli smyslu vyznělo i úvodní slovo pedagogů hudebního života se v poslední době tak jedné ze tří pozoruhodných vychá- HAMU Ivana Štrause a Jaroslava Tůmy, stále více prezentuje i jako skladatel. zejících violistických nadějí současnosti který byl i dramaturgem koncertního pro- Výtečná dramaturgie koncertu, prováze- – Věře Binarové, vítanou příležitost gramu. Iniciativou a péčí jubilantovy choti ná vtipnými glosami jubilanta přinesla k oslnivé exhibici. Jistě, konala se, byť byl k tomuto výročí vydán i kompaktní klarinetovou literaturu ve vynikajícím nadšených posluchačů bylo v sále o pat- disk s varhanním recitálem jubilanta. provedení Jiřího Hlaváče, Vlastimila nácti řadách skutečně poskrovnu. Tuším, V rámci zajímavé dramaturgie vystoupili Mareše a jubilantových žáků: Jana Pa- že by v případě ukázněného obsazení čel- na koncertu Šlechtovy žáci Václav Uhlíř, říka, Irvina Venyše, Jana Macha a Lu- ních řad naplnili toliko první dvě a snad Kamila Klugarová, Karel Hiner, Irena káše Daňhela. Kvalita interpretačních pár sedadel navíc. Máchova sympatie Chřibková, Josef Popelka, Miroslava výkonů jen potvrdila Hlaváčovy nesporné k posmívanému nástroji se promítla do Svobodová a Jaroslav Tůma. Ve dvou pedagogické úspěchy. Ty ostatně potvrzují celého jeho rejstříku a Binarová se své skladbách spoluúčinkovali houslista Bo- i úspěchy jeho žáků na domácích i me- úlohy zhostila s vervou a s vědomím, že

26 FESTIVALY, KONCERTY na to má nejen ona, ale i nástroj z dílny Rakouské v Galerii HAMU představilo vídeňské Or- pražského mistra houslaře Václava Vacka. pheus Trio založené roku 1990. Toto tě- Drsný začátek ve spodní poloze byl lícem kulturní fórum leso uvádí jak díla vídeňských klasiků, tak dokonale promyšleného a provedeného i málo hraná tria a hudbu autorů 20. sto- dynamického plánu. Působivý kontrast v září 2003 letí. Poslední hudební akcí bylo uvedení i dialog sólového hlasu neobyčejně znělé- Missy Populorum na Středoevropských ho smyčcového nástroje a doprovázejícího Od 5. do 29. září nabídlo Rakouské katolických dnech v olomouckém chrámu temperovaného partnera (Jan Petr), byl kulturní fórum mnoho pozoruhodných sv. Mořice. Jejím autorem je August Ipavec, dominujícím prvkem provedení. Výsledný akcí na různých místech republiky. italský rodák nyní působící ve Vídni nejen dojem, že klavír úspěšně koloruje sólové Z hudebních podniků jistě stojí za zmín- jako hudebník, ale i jako duchovní. počínání violy, převážně spíše mužně, než ku 6. mezinárodní muzikologické sympo- Mimořádný ohlas sklidila putovní osudově zastřeně znějící, nepochybně od- zium na téma „Josef a Michael Haydnovi výstava o dvou významných středoev- povídal záměru Máchovu, který, nikoli a čeští skladatelé“, jež se uskutečnilo ropských divadelních architektech Ferdi- planě, nazval své dílo Balada. Sonáta v někdejším působišti slavného vídeň- nandu Fellnerovi (1847–1916) a Herman- z rozsáhlého odkazu Bohuslava Martinů ského klasika – Dolní Lukavici – v pátek nu Gottfriedu Helmerovi (1849–1919). byla pro sličnou Binarovou pobídkou k ex- 12. září. Ve znamení tohoto skladatele byl Expozice bude do příštího roku prezen- celentnímu představení svých hudebních i koncert Esterházy Ensemble z Vídně tována ve všech šesti divadlech, která toto předností, včetně nádherně čitelných sou- v kapli zámku Kozel. Koncert se konal vídeňské stavitelské duo u nás postavilo. zvuků, dokonale zvládnutých a atraktivně též 12. září v rámci 11. mezinárodních Zahájení akce proběhlo v sobotu 13. září provedených přechodů mez jednotlivými Haydnových hudebních slavností. v Městském divadle v Jablonci nad Ni- rejstříky nástroje a procítěně vykreslené Ve spolupráci s HAMU i v letošní sou, dalšími městy budou Brno, Karlovy melodiky; snad jen vibrato mohlo být více sezoně pokračuje cyklus „Mladí rakouští Vary, Liberec, Mladá Boleslav a Praha. odvážnější. hudebníci“. Tentokrát se na něm 25. září JIŘÍ PETRDLÍK Interprety Ebenovy Písně Ruth pro mezzosoprán a varhany byly v Sále Mar- tinů Virginie Walterová a Eva Bublo- Křest nového souboru vá. Skladba by si možná zasloužila jiné prostředí – koncertnímu charakteru kusu na Červeném Hrádku jako by nebylo učiněno zadost. Přítomný autor, jak ho znám z mnoha předchozích V rámci projektu nazvaného poeticky krát jsme se v krásných prostorách Rytíř- příležitostí, neopomenul vystoupit na Hudební klenoty na zámku Červený ského sálu setkali s hudebníky vynikají- pódium a poděkovat se jak interpretkám Hrádek a zahájeného v loňském roce cími, název jejich šestičlenného souboru, tak publiku. úspěšným vystoupením Jiřího Stivína, se Mladota Ensemble, byl však pro většinu Finále koncertu patřilo po přestávce 6. září uskutečnil další, a musím potvrdit z nás zcela neznámý. Interpretům jej totiž Kocianovu kvartetu, které provedlo že opět velice výjimečný koncert. I tento- čerstvě propůjčila majitelka zámku, stále Smetanův kvartet č. 1 e moll „Z mého života“. Soubor (Pavel Hůla, Miloš Černý, Zbyněk Paďourek a Václav Bernášek) hrál v životní formě, byť úvod vyzněl, jako by testoval nosnost zvuku v sále. Opatrnosti v tomto případě bylo nazbyt, řídce obsazený sál skalními posluchači a blízkými interpretů nemo- hl akustiku ani v nejmenším ovlivnit. Prožitek z provedení byl však velmi, velmi potěšitelný. Jednotlivé charakte- ristiky díla byly vykresleny všemi aktéry s vynikajícím porozuměním – syrovost osudových okamžiků či temná a zastře- ná barva violy. A navíc mimika hráčů, úžasně kompatibilní s hudbou a jakoby předesílající následný zvuk a tvořící dráždivé napětí a očekávání, dávala poznat markantní rozdíl mezi užíváním hudby z nosičů a mezi možností prožít mystérium provedení s darem všeobklo- pujícího zvuku složeného nejen díky znění samotného díla, ale i všemi akustickými střípky živého sálu. Mladota Ensemble v krásném sále Červeného Hrádku Foto Jiří Zahradník 27 FESTIVALY, KONCERTY elegantní baronka Henrietta Mladotová, chali vytrhnout ze stereotypu zaběhaných Dvořákův jejíž přítomnost společně s úvodním slo- víkendových kolejí a na Červený Hrádek vem starosty Města Sedlčany, ing. Jiřím první zářijovou sobotu přijeli. karlovarský Burianem, dodalo večeru nejen slavnostní HANA JAROLÍMKOVÁ ráz, ale i tu správnou, společensky přitaž- podzim livou atmosféru. A jak se vlastně všech těchto šest muzikantů dalo dohromady? Vcelku prostě. Jeho členové jsou totiž Afflatus quintet Na počátku 45. ročníku festivalu při- současnými (či bývalými) hráči Sukova pomenul karlovarský historik Vladislav komorního orchestru (každoročně vystu- v Kasejovicích Jáchymovský u Dvořákova pomníku pujícího na Červeném Hrádku v rámci (7. 9.) sté výročí úmrtí dirigenta Augusta festivalu Sukovy Sedlčany), které Josef Letošní druhý ročník cyklu Hudba Labického, který se zasloužil o trvalé pro- Suk v roce 1999 vyzval ke spolupráci na v synagogách plzeňského regionu vr- niknutí skladatelovy tvorby do programů nové nahrávce. A protože si spolu všichni cholil večerem v objektu pozdně barokní tehdejšího lázeňského orchestru. Dvořá- umělecky i lidsky velice dobře rozuměli, synagogy v Kasejovicích (5. 10.). Interiér kův podzim je vyústěním této tradice. Le- začali v této sestavě koncertovat pravi- synagogy je prostorově limitován, je tu tos se konal od 5. do 27. září a obsáhl šest delně. Nu, a to už bez zaregistrovaného umístěna expozice zdejšího muzea. Inter- koncertů. Jeho organizace se ujal Karlo- názvu opravdu dost dobře nejde… preti i návštěvníci se museli uskromnit, varský symfonický orchestr, účinkující Ke svému prvnímu oficiálnímu vy- ale vzájemná blízkost jistě přispěla k sr- sám na čtyřech pořadech ve slavnostním stoupení si Mladota Ensemble, složený dečnější, důvěrnější atmosféře maximálně sále Grandhotelu Pupp. Svého úkolu se z houslistů Martina Kose a Dany navštíveného koncertu. Účinkoval známý zhostil na úrovni svých současných mož- Klimánkové-Truplové, violisty Karla pražský komorní soubor v oboru decho- ností s uměleckou ctí a zaujetím. Nároky Untermüllera, violoncellisty Tomáše vého kvintetu Afflatus quintet. dramaturgie i hostujících dirigentů byly Strašila, kontrabasisty Tomáše Vybíra- První dvě programové položky byly vzá- vysoké. U dirigentského pultu se vystří- la a klavíristy Štěpána Kose vybral díla, jemně dost kontrastní, jak plyne už z pou- daly čtyři vyhraněné osobnosti, usilující v nichž se mohl posluchačům představit hého uvedení jmen autorů – Antonína Rej- o profesionální dokonalost a výrazovou v nejrůznějších sestavách a tím i obsa- chy a Pavla Haase, tragicky zahynuvšího na přesvědčivost. zeních. Smetanovo Duo č. 2 g moll pro konci druhé světové války. Zatímco Rejcha Nestárnoucí Jiří Stárek (5. 9.) srší housle a klavír „Z domoviny“, Dvořákovo (je otcem žánru dechového kvintetu) plynul inspirující, doslova elektrizující energií. Terzetto C dur pro dvoje housle a klavír, v bezstarostné náladě pozdního klasicismu, Dynamický spád jeho pojetí Dvořákovy op. 74 (B. 148) a Smyčcový kvintet G dur, Haasův Kvintet, op. 10 se stal silným pro- „Novosvětské“ snad orchestr ani nesta- op. 77, Schubertův Kvintet A dur pro kla- žitkem odkazujícím na expresionistický čil do všech jemných nuancí sledovat. vír, housle, violu, violoncello a kontrabas styl meziválečné avantgardy s jasnou pře- Příkladné bylo Stárkovo nastudování D 667„Pstruh“ a v neposlední řadě i Ros- svědčivostí autorova nesporného talentu. Novákovy symfonické básně „V Tatrách“ siniho virtuózní Duo pro violoncello a kon- Intonací, souhrou a osobitě přesvědčivým a Rapsodie – koncertu Bohuslava Martinů trabas. Tedy interpretačně vysoce náročná výrazem, obdařeným brilancí i mladistvou se znamenitým violistou Lubomírem Ma- díla, v nichž soubor předvedl nejen schop- spontaneitou, kolektiv zřetelně potvrdil lým. Důsledný Radomil Eliška (11. 9.) nost jednotné umělecké výpovědi, ale i cit svou jedinečnou pověst. vedl orchestr se smyslem pro soustředě- pro detailní až cizelérskou práci. Zvláště Skutečným překvapením se ve finále nou hudební architektoniku a vyvážený v obou kvintetech, kde je propracovanost stalo uvedení transkripce Dvořákova symfonický zvuk jak ve Dvořákových nástrojových partů samozřejmě náročněj- Smyčcového kvartetu F dur, op. 96 „Ame- symfonických básních „Holoubek“ a „Zla- ší, zaujal perfektní souhrou a zřetelností rického“. Zvláštních a překvapivých tý kolovrat“ tak v Čajkovského Patetické jednotlivých hlasů, promyšlenou výstavbou transkripcí má už soubor na svém kontě symfonii. Stálý francouzský host Martin celku, vycházející z nejjemnějších detailů víc, přispívají ke specifickému zvuku Lebel, vítěz nedávné dirigentské soutěže každé fráze, i dynamickou a výrazovou jeho jména a dokonce zaujaly i japon- S. Prokofjeva v Petrohradu, zaujal (19. 9) plasticitou, která výkonům propůjčila jak ský gramofonový management. Úprava inspirující muzikálností i elegantním ges- strhující švih, tak i půvab něžnosti a kouz- Dvořákova kvartetu vlastně propojuje tem. Pochopení pro českou hudbu pro- lo místy až nostalgické zadumanosti. To dva kmenové žánry komorní hudby. Je kázal plastickým tlumočením Dvořákova vše zarámováno do uvolněného a radostně logické, ale i přirozené, že původní arte- „Othella“ a 8. Symfonie G dur i Dvojkon- spontánního muzicírování propůjčilo vy- fakt se tak posunul někam jinam, v tomto certu Bohuslava Martinů s osvědčenými stoupení Mladota Ensemblu uměleckou případě až nápadně blízko Novosvětské karlovarskými sólisty flétnistkou Jar- přesvědčivost a tím i zasloužený bouřlivý symfonii. Každopádně jde o počin obha- milou Štruncovou a houslistou Vla- ohlas u publika, jehož ovace nebraly konce. jitelný a přesvědčivý. dislavem Liněckým. Při závěrečném Společně s intimitou vkusně zařízeného A co říci na závěr úspěšného a zá- koncertu (27. 9.) se taktovky ujal součas- zámeckého salónu, prosyceného bohatou služného cyklu? Snad že k záchraně ný ředitel KSO Miloš Formáček. Kar- historií šlechtického rodu Mladotů i vůní ohrožených památkových objektů přispěl lovarské publikum jej vnímá především nově zrestaurovaného dřevěného oblože- nespornou dramaturgickou a interpretač- jako temperamentního a přemýšlivého ní se tento večer bezesporu nesmazatelně ní kvalitou. dirigenta. Právem, Formáček za svými zapsal do pamětí i srdcí všech, kteří se ne- JULIUS HŮLEK předchůdci v ničem nezaostal. Mezi

28 FESTIVALY, KONCERTY

Zahájení koncertu patřilo VUS, který předvedl tři skladby duchovní hudby zastupující období baroka (J. S. Bach – Jesu, meine Freude), ale i hudbu 20. století (F. X. Biebl – Ave Maria, L. Ocampo – Ikaw). Jádro dramaturgie programu bylo v hudbě vrcholného a pozdního klasicismu, neboť kromě zmíněného Luigiho Cherubiniho, jehož dílo tvořilo monumentální závěrečnou část celého koncertu, zazněla program- ní předehra Coriolan L. van Beethovena v podání SOB, Credo z Theresienmesse Josepha Haydna a v pořadí II. části slavného Requiem d moll W. A. Mozar- ta Dies irae, kde oba soubory vystoupily společně. Spolupráce těchto dvou hudeb- ních těles není věcí novou – již jedno Jiří Stárek Foto archív koncertní turné se stejným programem absolvovala na Moravě v červnu 2003 Dvořákovým „Karnevalem“ a 7. Symfonií a decentním violistou Pavlem Peřinou. s velkým úspěchem. Díky perfektní prá- d moll uvedl českou premiéru Houslové- Jejich pořad s juvenálií Gustava Mahlera ci sbormistra Jiřího Kožnara a velmi ho koncertu Roberta Aldridge. Přítomný a Dvořákovým Kvartetem D dur vyvrcholil mladého a velice nadějného dirigenta americký autor jej věnoval v roce 1997 strhujícím provedením Brahmsova Kvar- Ondřeje Tajovského dovedlo téměř 90 Borisi Kucharskému, který se podílel tetu g moll. Pražské klavírní duo man- muzikantů koncert k dokonalé syntéze na stylizaci sólového partu s rozsáh- želů Hršelových potvrdilo (23. 9.) svou výjimečného uměleckého prožitku a vel- lými kadencemi. Kucharsky byl také interpretací Schuberta, Ravela, Hurníka mi emotivní atmosféry, která obě tělesa suverénním interpretem díla, virtuózně a Dvořákova cyklu „Ze Šumavy“, že náleží nesmírně motivuje k potřebě další spolu- efektního, melodicky vděčného, barvitě ve svém oboru k evropské elitě. práce. Koncertem provázela moderátor- instrumentovaného a stylově pestrého, Nabízí se otázka, zda sérii šesti kon- ka Českého rozhlasu Brno Petra Polze- jak je pro soudobé Američany typické. certů lze ještě nazývat festivalem. Ale rová, která skvělým přednesem překladů Posluchači přijali jeho zdařilé provedení na další pořady, dříve běžná hostování mešních textů dodala hudbě patřičnou s nadšeným potleskem. cizích symfonických či pěveckých těles, hloubku. Přes veškeré vynaložené úsilí Čtyři symfonické koncerty byly doplně- nebyly orchestru poskytnuty prostředky. na propagaci projektu byla návštěvnost ny dvěma komorními pořady v Zanderově V Karlových Varech probíhaly ve stejné v Liberci slabá, v dalších dvou městech sále Lázní I. Klavírní kvarteto Bohuslava době festivaly mnohem atraktivnější, velmi dobrá. Rovněž nelze opomenout Martinů (16. 9.) letos vstoupilo do své 40. poutající pozornost jak médií tak před- ani to, že velkým problémem pro uspo- koncertní sezóny. Stálicí souboru je od stavitelů města a kraje. Ale přesto: po- řádání takto velkolepých koncertů, je počátku klavírista Emil Leichner, jeho sluchači, kteří v září navštívili koncertní finanční rozpočet, protože stále chybí zkušeným partnerem cellista Miroslav síně, odcházeli z nich vždy se svátečními prostředky i na tak základní věci, jako Petráš. Ti jakoby zpočátku hledali zvu- pocity uměleckých zážitků. Tak alespoň je ubytování a vybudování zázemí pro kovou vyváženost s novými, technicky v tomto ohledu, myslím, že důležitém, to umělce. Proto aktéři této akce doufají, výborně vybavenými členy, houslistou festival byl. že Ministerstvo kultury ČR odsouhlasí průrazného tónu Jiřím Hurníkem ZDENĚK PACHOVSKÝ dotaci a tím podpoří další spolupráci obou zkušených dirigentů k zajištění budoucích projektů. Již v těchto dnech Cherubiniho Requiem ovládlo probíhají přípravy koncertního turné k Památce zesnulých 2004. Koncerty severočeská města by se měly uskutečnit v Moravské Tře- bové, Hradci Králové nebo Pardubicích, Ve dnech 31. 10. – 2. 11. se uskutečnilo Koncerty byly uspořádány v Liberci (Kul- Mělníku a Litoměřicích. Budoucí pro- společné turné dvou hudebních těles, a to turní a společenské centrum v Lidových vedení společných koncertů nesporně Vysokoškolského uměleckého souboru sadech), Jablonci nad Nisou (Chrám Nej- obohatí naši hudebně-kulturní scénu Pardubice (VUS) se sbormistrem Jiřím světějšího Srdce Páně) a v Semilech (Kostel o nezapomenutelné zážitky jak pro Kožnarem (*1970) a Symfonického svatého Petra a Pavla). Obě tělesa se nej- posluchače,tak i pro mladé hudebníky, orchestru Boskovice (SOB) v čele s di- prve představila v samostatných blocích, jejichž věkový průměr je 24 let! rigentem Ondřejem Tajovským (*1978). aby nakonec spojila své síly v dokonalou MARIE HOFERICOVÁ Celkem třikrát zaznělo velké Requiem c moll harmonii zvuku velké smuteční mše pod Studentka 3. ročníku skladatele Luigiho Cherubiniho (1760--1842). vedením Ondřeje Tajovského. hudební vědy na FFUK Praha

29 FESTIVALY, KONCERTY

STŘÍPNÍK PETARA Hradecké hudební dny ZAPLETALA Na Hradecké hudební dny jsme Králové. Zařazení této novinky ukazuje z redakce referenta tentokrát vyslat na další programovou linii Hradeckých S tím, co mi šéfredaktor připsal nemohli. Přesto bychom rádi, aby se hudebních dnů, kterou je péče o odkaz ke glose o ohlášení koncertu ří- informace o této významné hradecké autorů spojených s regionem. V rámci zeného dr. Václavem Smetáčkem, akci u nás objevila. Dali jsme tedy po tohoto koncertu zazněla i Pocta trentské sice z hloubi duše nesouhlasím, festivalu slovo panu Markovi Hrubecké- katedrále Pavla Trojana (dirigent Miriam ale právo na názor zcela odlišný mu, dramaturgovi Filharmonie Hradec Němcová, sólista Michal Rezek, Fil- Janu Šmolíkovi nehodlám upírat: Králové, která celý festival ve spolupráci harmonický sbor Hradec Králové). zatímco mně šlo o správnou češ- s městem připravovala a zaštiťovala. Mimořádně zajímavý byl v tomto tinu, on měl na mysli pohled sub Záměrem tohoto festivalu klasické směru komorní večer 19. září věnovaný specie aeternitatis. Může být. Ale hudby bylo sestavit jeho dramaturgii tak, převážně raným dílům Bohuslava Marti- moje poznámka patří do katego- aby byla co nejlákavější pro obecenstvo, nů a Arnolda Schönberga. Schönbergův rie těch jazykových: copak Vám aby oslovila i ty, kteří koncerty klasické smyčcový sextet Zjasněná noc byl možná nevadí, když se znovu a znovu hudby pravidelně nenavštěvují. Pro zaha- pro mnohé objevem, protože jde o ne- ohlašuje „dnes se nám představí jovací koncert (10. 9.) proto Filharmonie smírně jímavou a cituplnou skladbu, Karel Gott“? A nerozzlobí Vás, zvolila záměrně dílo Carmina Burana která svými kořeny stojí ještě v němec- když v novinách čtete, že „tyto Carla Orffa, které svou sdělností hranice kém pozdním romantismu. U Martinů osobnosti byli (!) ozdobou večera“? vážné hudby daleko přesahuje (dirigent šlo naopak o písně pro kabaret Červená Každému to jeho: Jan Šmolík má Miriam Němcová, sólisté Michiyo Kei- sedma, jehož zakladatelem byl Jiří Čer- pravdu: i já bych – být tou dobou ko, Vladimír Doležal, Martin Bárta, vený, významný královéhradecký rodák. ještě mezi živými – s potěšením Kühnův smíšený sbor, Chlapecký Posluchači se při této příležitosti mohli slyšel nebo četl třeba v roce sbor BONIFANTES Pardubice). těšit na herečku Janu Štěpánkovou, kla- 2010, že pan doktor Smetáček Hradecké hudební dny mají dávat víristku Jitku Čechovou a členy České „už čeká připraven ve Smetano- také nové impulsy a na své koncerty filharmonie, sdružené v instrumentálním vě síni“. Smetáček totiž patřil zařazovat zajímavé autory a díla v běžné souboru Variace. k těm osobnostem, o nichž Jan sezoně (např. z důvodů jejich mimořádné Recitál klavíristy Lukáše Vondráč- Werich říkával, že tu ještě mohly náročnosti) méně hraná. Do této katego- ka dal v úterý 16. září vzpomenout na s námi pobýt dobrých čtyři sta rie nesporně patří Richard Strauss i jeho letitou tradici Smetanovské klavírní sou- padesát let. Ale proč, proboha, fantastické přetlumočení tragikomického těže. Mimo Beethovena, Liszta a Ravela máme pořád poslouchat zmíněná příběhu legendárního idealisty Dona Qui- zvolil Vondráček sympaticky i Smetanův nesmyslná tvrzení a pardonovat jota. Postavu rytíře smutné postavy ve klavírní cyklus Sny, který skladatel psal vyslovené prohřešky vůči české- Straussově symfonické básni zosobňuje již v době svého osobního neštěstí, po ná- mu jazyku? sólové violoncello. Tento part interpreto- hlém ohluchnutí. Vondráčkovi už tleskalo val nejeden legendární cellista. Pozvání obecenstvo v Carnegie Hall a list The Gu- Na otázku, co je to revivalismus, do Hradce Králové přijal violoncellista ardian jej zase nazval „českým géniem, odpověděl soutěžící v RISKUJ!, David Grigorian ze SRN. O úvod do který dojal obecenstvo k slzám.“ Amadeus že jde o interpretaci „osvědče- tohoto světa orchestrální zvukomalby se přelomu 20. a 21. století, který vystupuje ných“ skladeb. Měl zřejmě na postarala 23. září Beethovenova Pastorální jako sólista Filharmonie Hradec Králové, mysli svého druhu „oživování“ (dirigent František Vajnar, sólisté Da- podal tradičně přesvědčivý svěží výkon dobových hitů. Nebyl sice tak vid Grigorian, Dagmar Besuchová). a do srdcí festivalových návštěvníků se daleko od pravdy, ale pod po- Důraz na hudbu z německy mluvících zapsal brilantně zahranými kusy. jmem revivalismus znají dějiny zemí nebyl náhodný. Tvořil základní osu Vynikající dispozice varhan v Městské jazzu a populární hudby jedinou festivalu. Před zahájením Roku české hudební síni inspirovala dalšího němec- vskutku správnou odpověď. Ač- hudby 2004 chtěla Filharmonie připome- kého hosta, varhaníka Prof. Günthera koli moderátor Jan Rosák sou- nout v reprezentativním výběru kulturní Kaunzingera, držitele tří ocenění těžícímu body přiznal, pravda je prostor, se kterým nás pojí mnohá forma „Deutscher Schallplatenpreis“, k progra- jiná: revivalismus osvětluje totiž koexistence i konfrontace a v jehož sou- mu sestavenému především z varhanních příslušné heslo v Encyklopedii sedství vyrostla česká hudba ve svébytný transkripcí, fantazií a improvizací. G. jazzu a moderní populární hudby a ve své době moderní fenomén. Kaunzinger uchvátil 25. září posluchače (díl I., Editio Supraphon, Praha O radostech rajské blaženosti v závě- nejen kvalitou hry, ale také pamětí, neboť 1983, str. 123) takto: „Výrazu ru Lisztovy velkolepé Dantovské symfonie při interpretaci hraje zásadně bez not, revival … se začalo na zlomu 30. zpívaly ve čtvrtek 9. října ženské hlasy sám si registruje a ještě strhne výběrem a 40. let užívat pro novou vlnu Filharmonického sboru Hradec Krá- repertoáru. Pro své účinkování si vybral zájmu o starší vývojová období lové. Událostí byla současná premiéra vůbec nejtěžší Bachovo dílo, Preludium jazzu…“ Neměli by se už lektoři druhého klavírního koncertu Josefa Vodá- a fugu e moll, pro královský nástroj sám NOVY konečně pokusit být právi ka, českého skladatele s českým i ame- efektně upravil Musorgského Obrázky z vý- svému poslání? rickým občanstvím žijícího v Hradci stavy a celý večer korunoval rozsáhlou,

30 FESTIVALY, KONCERTY technicky náročnou improvizací na téma vystoupením na jinou vlnovou délku, od Ačkoli byla 11. 9. na koncertě dané publikem. folklórních inspirací Hradišťanu až po Pražského podzimu Dvořákova Nejširšímu okruhu zájemců byl určen francouzské šansony Edith Piaf. síň téměř plná, zůstaly šatny na Večer židovských písní v podání sou- Hradecké hudební dny se staly prestiž- balkoně uzavřeny, zřejmě kvůli boru ADASH v neděli 28. září. Koncert ní událostí podzimního hudebního života rautu, který se v prostoru před byl zároveň upoutávkou na celoroční přesahující hranice regionu, událostí, na šatnami konal po skončení kon- abonentní cyklus Filharmonie, který však kterou může být Hradec po právu hrdý. certu. V Rudolfinu stojí fronty ortodoxní rozhodně nebude. Cyklus Mezi MAREK HRUBECKÝ před šatnami dlouho i tehdy, proudy má naladit posluchače každým když jsou ty balkonové návštěv- níkům k dispozici – natož když jsou mimo provoz. Opravdu se musí takové společenské setkání Moravský podzim konat na úkor běžného pohodlí těch, kdo si zaplatili ne zrovna Letošní ročník mezinárodního hu- Programové těžiště ovšem spočívalo levné vstupenky? debního festivalu Moravský podzim (24. v kompozicích závažného obsahu – v tom- 9.–11. 10.) s podtitulem „Znějící pohyb“ to směru s kulminačním vrcholem v Le- Toho večera jsme se ostatně při usiloval výběrem repertoáru o zachycení ningradské symfonii Dmitrije Šostakoviče zahájení koncertu vrátili jakoby vztahu hudby a tance, chtěl zpřístupnit v niterně prožitém podání Petrohrad- o patnáct let zpět. Moskevský or- posluchačům proces postupného stylizač- ského symf. orchestru s Alexandrem chestr zahrál totiž státní hymnu ního zobecňování původně užitkových hu- Dmitrijevem (1. 10.). Vyspělost jednot- České republiky, ale když už se debních útvarů. Pokud na pódiu zazněly livých instrumentalistů i orchestru jako všichni v sále zase posadili, po- odlehčenější skladby taneční ražby, vždy celku, jejich způsob tlumočení autorova zvedl dirigent Vengerov taktovku měly vysokou interpretační úroveň – viz strhujícího poselství posunul tento večer znovu a ozvala se sovětská, dnes temperament Budapešťského cikánské- k festivalovým vrcholům. Přispěl k tomu ovšem už zase jen ruská hymna. ho symfonického orchestru (26. 9.) či i výrazově až exaltovaný projev Alexan- Text „Sojuz něrušimyj“ máme ale preciznost a výrazová odstíněnost projevu dra Paleyho v pozdně romantickém všichni pořád ještě docela pevně tanečníků, zpěváků i hudebníků flamenko- Klavírním koncertu c moll Sergeje Rach- zafixován v paměti – a tak jsme vého souboru ze Španělska (5. 10.) maninova. povstávali s patrnými rozpaky. Já vím, že Německo taky uchovalo Haydnovu melodii (s původním textem „Deutschland, Deutschland über alles“) podnes, ale přece jen: třináct let není dost, abychom za- pomněli, s čím vším byla sovětská hymna spojena a s jakými pocity jsme ji po čtyři desetiletí vníma- li… Apropos, opravdu je nezbytné zahajovat festival hymnami?

Americká hudební vydavatelství v září oznámila, že se chystají po- dat přes 250 žalob proti „pirátské hudbě“. Objem prodeje jim totiž soustavně padá, zatímco „pirá- tům“ tržby vzrostly (o přibližně stejné procento, o jaké vydavate- lům poklesly – 7%) až na cca čtyři a půl miliardy dolarů. Kuriózní je v tomto ohledu zejména přiznání několika manažerů vydavatel- ských firem, že i jejich vlastní děti si hudbu stahují z Internetu a vy- palují si kopie kompaktních disků. Mnoho nadějí na úspěch žaloby údajně nemají: až dosud většinou vydavatelům přineslo spíš trap- Tamás Vásáry řídil Budapešťský symfonický orchestr, s nímž 2. 10. v rámci Moravského podzimu nou ostudu a nelichotivou pověst vystoupil také Pavel Šporcl. Foto archív firem, které nepříjemně obtěžují 31 FESTIVALY, KONCERTY

vlastní zákazníky. Firmám by nej- spíš prospělo, kdyby ceny cédéček výrazněji snížily. Jenže kapři svůj rybník zpravidla vody nezbavují. Otázkou je, zda se firmy žalobami spíš nepřibližují k samému dnu beznadějně vyschlého jezera.

Taky máte ještě pořád doma čer- né šelakové desky, které už není na čem zahrát? Podobný osud hrozí nejen vinylovým elpíčkům z poslední třetiny minulého sto- letí, ale možná i kompaktním diskům, na které jsme si tak rádi zvykli. Že nevěříte? Navzdory poklesu cen se prodej cédéček v roce 2002 vytrvale propadal. To je zřejmě důvodem, proč fir- my WARNER MUSIC a SONY vyvíjejí jakéhosi křížence cédéčka 5. října soubor Flamencos por un niňo strhnul svým ohnivým šarmem snad všechny návštěvníky a DVD. Už po Novém roce 2004 koncertu. Foto archív by chtěly klesající zájem povzbu- dit zbrusu novým nosičem, který V části festivalu, kterou tento článek Pavla Šporcla (2. 10. s Budapešťským nejenže bude mít stejné rozměry hodnotí, upozorňuji na zdařilý vstup symfonickým orchestrem a dirigen- jako CD, ale na jedné z jeho stran Státní filharmonie Brno s dirigen- tem Tamásem Vásárym), přestože bude hudební nahrávka, na dru- tem Jacquesem Mercierem (24. 9.), všichni dosahovali fascinující úrovně. hé obrazová, a navíc bude disk a to zejména provedením Ravelovy cho- K sólistickým vrcholům přiřadili 27. 9. funkční v obou typech přehráva- reografické symfonie Dafnis a Chloe, Poulenkův Koncert pro dva klavíry také čů! Půjde-li to ovšem takhle dál, interpretačně pozvednutým Českým Renata a Igor Ardaševovi, kteří v něm dopadne nakonec možná i tenhle filharmonickým sborem Brno. Sólis- odvedli dílo nedostižné úhozové kultury vynález jednou stejně jako šelako- ticky zde zazářila devatenáctiletá ruská a zpěvnosti. vá deska. Ale to bude až za pár houslistka Alina Pogostkin v rozlehlém Letošní festivalová řada měla štěstí na desítek let – zatímco stahováním virtuózním partu Lalovy Španělské sym- nadstandardní sólisty. Cizelérsky jemný z Internetu jsou tzv. gramofonová fonie. Její vitální vklad dominoval i ve a malířsky barevný styl harfistky Jany vydavatelství mnohem víc ohrože- srovnání s Pařížanem Augustinem Du- Bouškové vyhovoval noblesnímu reper- na už teď – a kdoví, jestli se jim mayem (27. 9. s Národním orchestrem toáru z francouzské hudby (3. 10.) – po- podaří ubránit se a zachovat si Loirských krajů a dirigentem Huber- etickým vkladem oprášila od antikvární dosavadní vysoké zisky… (Ačkoli tem Soudantem) a s hrou populárního stylovosti i barokní Bachovu suitu. – nedávno jsem v prodejně cédé- ček zahlédl, jak prodavač vkusně Harfistka Jana Boušková nebo princezna z pohádky? Foto archív balil kupujícímu fungl nové elpíč- ko; návrat „vinylů“ možná není vyvolán jenom sentimentálními vzpomínkami).

František Kmoch (1848--1912) se nejspíš v hrobě neklidně obrací. Neboť „jeho“ kolínská kapela prochází podivnou krizí: z moci úřední byl funkce zbaven její kapelník, na protest většina muzikantů odešla založit nový orchestr, a tak teď máme Kmo- chovy kolínské kapely dvě. Buď je v Kolíně amatérských dechařů takový přebytek, nebo je jim do- cela jedno, že by slavná tradice mohla vzít za své. Těžko si ale

32 FESTIVALY, KONCERTY

představit, že by se třeba po od- chodu Gerda Albrechta ustavily Mezinárodní dvě České filharmonie…

skladatelská Napadlo vás někdy, jak je to vlast- ně s mluvnickým rodem názvu soutěž Leoše rodiště Gustava Mahlera? Ma- Janáčka hlerovští odborníci totiž důsledně mluví a píší o Kalištích u Jihla- U příležitosti slavnostního zahájení Mezinárodního hudebního festivalu vy, zatímco třeba Lidové noviny Moravský podzim vyhlásil předseda správní rady Nadace Leoše z 18. 9. (ale zdaleka ne jen ony) Janáčka výsledky mezinárodní skladatelské soutěže Leoše Janáčka. pokládají velkého skladatele a di- rigenta za „rodáka z moravského Mezinárodní jury, která zasedala ve dnech 16.–18. září v Brně, se Kaliště u Jihlavy“. Ještě horší rozhodla první cenu neudělit, druhou cenu udělit ruskému skladateli ovšem je, když se v některých masmédiích tvrdí, že Mozart byl Vladimíru Archinovi za dílo Gethsemane a českému skladateli německým skladatelem. Mozartův Miroslavu Srnkovi za skladbu … dva ohně… O třetí cenu se dělí dva rodný Salzburg ale opravdu leží brněnští skladatelé: Pavel Zemek za svou 4. symfonii s názvem Unisono v Rakousku, a Vídeň, kde Mozart pro orchestr a Pavel Slezák s dílem Moravia. prožil větší část svého krátkého života, je dokonce rakouskou me- Čestné uznání získali Jiří Teml za dílo Aenigma vitae a Miloš Štědroň za tropolí. Tak jakýpak Němec? dílo Čekám Tě! První dva díly seriálu Hudební Vyhlašovatelem soutěže byla Nadace Leoše Janáčka u příležitosti toulky s Ladislavem Smoljakem nadcházejícího 150. výročí skladatelova narození. Vítězné skladby ukazují, že Česká televize měla budou v průběhu příštího roku veřejně prezentovány. šťastný nápad, když vyprávění o hudební minulosti svěřila bý- valému kantorovi: jeho výklad Ruská mezzosopranistka Lada Bi- raznými úspěchy v různých soutěžích. plyne přirozeně; moderátor riucov uplatnila nádherný nosný hlas, Doslova se zaskvěly flétnistka Kristina šikovně spojuje muziku s his- perfektní výslovnost i techniku navzdory Vaculová v náročné skladbě Černý kos torickým místopisem podobně, nezáviděníhodné zdravotní indispozici Oliviera Messiaena a v Sonátě D dur pro jako se to daří sklepáckému her- (7. 10.). Je spíš typem operní pěvkyně, flétnu a klavír Sergeje Prokofjeva (u kla- ci a architektovi Davidu Vávrovi takže Schumannův intimní cyklus Láska víru jí byla rovnocennou partnerkou v pořadech Šumná města o tak- a život ženy nabídl možnost kritiky. Lépe Inna Aslamasová), a houslistky Ivana řka nepovšimnutých hodnotách jí zněl repertoár wagnerovský, vše za kla- Frajtová a Ivana Kovalčíková v Sonátě českého stavitelství. Úspěch je vírní spolupráce Drahomíry Ritzové. e moll pro dvoje housle Jeana Marie Lec- předurčen zřejmě i tím, že lidé Intenzivní dojem zanechal ve festiva- laira. Vynikajícími výkony i skromným odjakživa spíše důvěřují známé lovém publiku introvertní večer se sou- vystupováním vyprovokovaly účinkující osobnosti nežli sebedisponovaněj- borem Schola Gregoriana Pragensis publikum k bouřlivým ovacím i četným šímu, leč divákům neznámému (29. 9.), který navodil atmosféru středo- přídavkům. Koncert se konal ve velmi odborníkovi. Navíc jsou Smolja- věké pokory a zbožnosti jednohlasými komorním prostředí Konventu Milosrd- kovy „besídky“ stručné (stopáž i nesměle vícehlasými zpěvy z přelomu ných bratří, stejně jako následující dva patnáct minut), takže nestačí 14. a 15. století. Přirozeně vedené hlasy večery: vystoupení Ensemble Martinů diváka ani unavit, ani znudit. zněly lahodně a s instrumentální čistotou (Miroslav Matějka -- flétna, Radek Smoljak je k tomu účelu styli- a vyrovnaností (s mimořádně krásnou Křižanovský -- housle, Bledar Zajmi zovaně kostýmován do podoby barvou vysokého tenoru) a smyslem pro -- violoncello, Daniel Wiesner --klavír, známého „mlynáře“ z úspěšného obsah textu i dobový styl. Tomáš Kapek -- bicí), u nichž si cením, filmu Na samotě u lesa, což ho ALENA BORKOVÁ že uvedli Promenády Bohuslava Martinů jako vykladače historických dějů a v premiéře skladbu Jiřího Matyse „Od- příjemně zlidšťuje… cházení“; další skladby byly atmosféře Ke chvályhodným počinům pořadatelů sálu zcela neadekvátní, ledaže by měly „I muži mají své dny…“, tvrdí jed- Mezinárodního hudebního festivalu Mo- připomínat pronásledování prvních křes- na z rádoby žoviálních reklam. ravský podzim patří i to, že dávají příle- ťanů. Dostavilo se i málo publika, patrně S tím můžeme nebo nemusíme žitost vystoupit na tomto mezinárodním si svou účast rezervovalo na večer násle- souhlasit. Ale nesporné je, že fóru mladým, začínajícím umělcům, dující, na koncert kytaristy Vladislava i vynikající umělec hraje někdy dokonce – jako tomu bylo 6. října – ještě Bláhy. Zřejmě lidé v této hektické době – jen proto, aby zachránil koncert posluchačům konzervatoře, byť už s vý- dávají přednost nástroji nevzrušivému, – v těžké indispozici. O tom, že

33 FESTIVALY, KONCERTY

Nana Jašvili nastoupila (11. 9., spíče konejšivému, který ovšem Vladimír I. Rachmaninovu Suitu pro dva klavíry Pražský podzim) na pódium ve Bláha ovládá rukou mistrovskou a doká- (část Slzy). V přídavcích se Isabelle před- Dvořákově síni s bolestí zubů, že si pohrávat se všemi nuancemi, které stavila svými úpravami i jako autorka. jsem se dozvěděl až post festum; tento nástroj dovoluje. Večeru hrozilo, že Večer slovanské vzájemnosti – tak by znovu mi napadlo, zda by v ta- při velkém výpadku elektřiny bude kon- se dal nazvat závěrečný koncert festivalu kovém případě přece jen nebylo cert při svíčkách, což by atmosféru ještě s autory rusko-polsko-českými. Strhující lepší vystoupení odříct. Kdysi umocnilo při poslechu skladeb Štěpána Petruška Igora Stravinského naplnila be- mě členové jednoho komorního Raka, Leo Brouwera, Miloše Štědroně, zezbytku moto letošního festivalu – „Zně- souboru požádali, abych při Milana Tesaře, Petra Fialy aj. ; v minutě jící pohyb“; v provedení Symfonického psaní recenze vzal v potaz, že dvanácté však zřejmě někdo řekl „Budiž orchestru Českého rozhlasu a pod hrají bezprostředně poté, co se světlo…“ taktovkou Georga Schmöha doslova unaveni vrátili z vyčerpávají- Pokračujícímu světovému trendu kla- elektrizovala zcela zaplněné Janáčkovo cího zahraničního turné. Těm vírních dvojic se nevyhýbá ani Moravský divadlo. Lahůdkou bylo poslechnout jsem tehdy – před čtyřiceti lety podzim: v sólovém recitálu vystoupilo duo si opět jednou Chopinův snivý i dravý – stroze odpověděl, že já sám to dvojčat, Isabelle a Florence Lafitte, klavírní koncert f moll v přesvědčivém třeba i mohu chápat jako omluvu, které vsadilo na posluchačskou strunu podání Jana Simona, za decentního ale publikum se o příčině jejich a nevyhýbalo se úpravám známých me- doprovodu „jeho“ orchestru (Jan Simon eventuálně slabého výkonu nic lodií. Tak jsme slyšeli Bizetovu Carmen je jeho správním ředitelem). A závěr ce- nedozví. Nana Jašvili je zřejmě v úpravě Arama Chasinse, Gershwinovu lých těchto svátků hudby? Jak jinak, než trochu jiný případ: hrála na- Porgy a Bess (upravil Percy Grainger), Janáčkova Sinfonietta, a bylo opravdu vzdory bolesti, aby splnila svou Chabrierovu Espaňu (původně orchest- potěšením naslouchat této apotheose povinnost, a to ovšem do jisté rální rapsodii), ve španělském duchu po- na město Brno v zaníceném provedení míry přece jen poněkud mění kračovala i Španělská rapsodie Maurice umělců pražských… i hodnocení jejího výkonu. Přesto Ravela, nápadně svým začátkem evokující VĚRA LEJSKOVÁ si myslím, že v takovém případě raději hrát neměla: publikum ve

Dvořákově síni o jejím utrpení Pod záštitou německého velvyslance a pražského primátora (dovedu si představit, jak asi musí J. Haydn trpět houslistka s nástrojem pří- mo u „zdroje“ bolesti!) zhola nic netušilo… HARMONIE V programových materiálech festivalu Pražský podzim jsem se po dlouhé době zase jednou setkal s adjektivem „cikánský“. Udivilo mě, že stočlenný orchestr, slože- MESSE ný pouze ze smyčců a klarinetů, MESSE nese oficiální název „Budapešťský W.A. Mozart cikánský symfonický orchestr“. Až dosud jsem měl za to, že o přísluš- HAFFNEROVA nících tohoto menšinového etnika SYMFONIE hlavní sponzor je neslušné a urážlivé mluvit jako sólisté o Cikánech, neboť jsou to Romo- Gabriela BEŇAČKOVÁ vé. „Rom“ – pokud se nemýlím soprán – znamená ovšem v romštině Karolína BERKOVÁ alt „člověk“; člověk je ovšem i ro- Eric LAPORTE tenor dilý Čech, a tak zřejmě platí, že Petr MIKULÁŠ substantivum „Cikáni“ znamená bas prostě zcela jednoznačné označe- Sbor Drážanské filharmonie ní národnostní příslušnosti. V na- šich periodikách se ovšem termín Pražská komorní filharmonie „cikán“ už řadu let nevyskytuje. dirigent Proč, když jde o totéž, jako když Friedemann RIEHLE řeknu Čech, Nor nebo Angličan? Na pražské Malé Straně byl 24. Rudolfinum Dvořákova síň září otevřen hudební hotel. Fir- Rudolfinum Dvořákova síň ma Spatium z Itálie přestavěla neděle 14. 12. 2003 15.30 hod. 34 předprodej: Rudolfinum tel.: 227 059 352, Ticketpro tel.: 296 329 999, BTI tel.: 224 227 832 / vstupenky od 260,- Kč FESTIVALY, KONCERTY

Petr Altrichter dirigoval brněnskou budovu někdejší tiskárny tak, aby celek měl nepřehlédnutelný „hu- filharmonii dební ráz“: od mozaikové dlažby, připomínající středověké neumy, Brněnská filharmonie zvolila koneč- větě další (Allegro vivo – Moderato) nesmě- přes karikatury skladatelů až ke ně po odchodu výrazné osobnosti Alda le proznívala a vytvořila most k toužebné- knihovně, v níž jsou pro zájemce Ceccata nového šéfdirigenta. Je jím umě- mu zpěvu Larga a představám radostného připraveny mj. tisíce kompakt- lec český, jenž v Brně vystudoval a s do- návratu domů v Poco allegru – zde se diri- ních disků, od hudebních názvů mácím orchestrem přišel již dvakrát do gent naprosto spontánně oddal „jazzové“ jednotlivých pokojů přes pokoj kontaktu. Petr Altrichter zde asistoval gestikulaci. Janáčkova předehra Žárlivost Bohuslava Martinů až k vybavení v sezoně 1977--8 a v osmdesátých letech neopomněla vedle tradičně zdůrazňované internetovým připojením všechno čtyři roky dirigoval. Cenné zkušenosti afektivity postavit i linie bolestně lyrické v celé budově hotelu ARIA vypo- získal v zahraničí – především v Jiho- a upozornit na řadu drobných „podmo- vídá o hudbě a hudebnících. západní německé filharmonii v Kostnici tivků“, což přispělo k celistvosti formy. a Královské liverpoolské filharmonii. Výrazový protipól znamenala Smetanova Autorům hudebních otázek v po- Ve čtvrtek 10. ledna řídil v Brně svůj in- Skočná z Prodané nevěsty, v níž lehkost řadu TV NOVA RISKUJ! (2. 10.) augurační koncert se symbolicky zvoleným virtuozity orchestru, kypění taneční chci znovu doporučit, aby vždyc- českým repertoárem, který vyzněl více než dychtivosti a čistota výrazového projevu ky nahlédli do slovníku dřív, než perspektivně. Pódiovou atmosféru projas- rozradostnila srdce všech přítomných. svým verdiktem odsoudí soutěží- ňoval jeho srdečný a podněcující kontakt Vír tryskajícího temperamentu zněl však cího k hanebnému poznání, že s orchestrem. Z tváří jednotlivých hráčů kultivovaně, stylizovaně, do nejmenších – ignorant jeden! – netuší, kdy zářila zaujatost pro věc, pohroužení se do detailů opodstatněně. Premiérou večera byl založen ten který symfonický hraných výrazových intenzit,inspirova- se stala exoticky vyznívající, metodou orchestr. Rád jim v tomto sloup- ných nevšední osobností za dirigentským montáže komponovaná a interprety ku nabídnu alespoň elementární pultem. Altrichter v sobě spojuje důležité celistvě uchopená orchestrální fantazie fakta: Drážďanská filharmonie předpoklady účinného dirigentského Una voce soudobého brněnského autora začala existovat (původně pod výkonu 0 strhující muzikantství s intelek- Arnošta Parsche. Líbezné osvěžení zname- názvem Gewerbehausorchester, tuálním cítěním tektoniky na podkladě naly Dvořákovy skladby pro sólové housle dnešní název od 1924) v roce precizně vypracovaných detailů. Jeho s orchestrem -- Romance f moll a Mazurek 1870; koncerty v lipském Ge- gestický projev plyne ve dvou vrstvách: e moll v jímavé interpretaci Františka wandhausu se konaly od roku v linii drobně pulzující v souladu s metric- Novotného. O souznění filharmonie 1781, Staatskapelle Dresden pů- kými údaji – vystihuje tep hudby a udává s jemným citovým tvarováním sóla lze sobila v opeře už od roku 1858, praktické pokyny a v rovině zobecněně opět hovořit v superlativech. pravidelné abonentní koncerty výrazové, tlumočící hlubší obsah odkrýva- Čtvrteční večer prokázal, jak moc souvisí pořádala od roku 1858, a koneč- ného hudebního vkladu. výkon orchestru s kvalitami dirigenta a ko- ně Newyorská filharmonie pra- V duchu takového přístupu provedená lik interpretačních rezerv filharmonie ještě cuje od roku 1842. Páni lektoři: Symfonie č. 4 Bohuslava Martinů vyrostla má. Byl přesvědčivou odpovědí na nedávné seřaďte si, prosím, nejdřív tyto na pódiu Janáčkova divadla v nezapome- neoprávněné kritické útoky. Orchestr potře- letopočty, a pak teprve položte nutelné dílo. Každá ze čtyř vět směřovala buje osobnost, která jeho potenciál sjednotí, otázku, který z nich byl v pořadí k nějakému cíli, k něčemu podstatnému, zvukově vyváží, dynamicky vytvaruje a in- první. Věřte víc kvalifikovaným co jí dalo punc odkrytého emocionálního spiračně naladí. S Petrem Altrichtrem tato lexikografům než vlastním do- sdělení. Úvod (Poco moderato) vyzněl jako naděje přichází. jmům, vyplatí se Vám to… lákavá píseň domova, která i v agresivní ALENA BORKOVÁ S kritickou poznámkou Jana Rejžka na adresu nového seriálu Ohlédnutí za Mezinárodním Nemocnice na kraji města („…i já jsem studijně, jak jinak, uždíbnul varhanním festivalem v Olomouci z nastavované kaše, kterou nava- řila erární stravovna na Kavčích Je jen málo pravidelných kulturních zájem posluchačstva či účast opravdových horách … Viděl jsem všechno, co akcí, které přetrvaly bez zásadnějších špiček světového varhanního umění? Fes- jsem potřeboval.“ (Lidové noviny změn po několik desetiletí. Jedním z ta- tival je bez nadsázky opravdovou hudeb- 23. 10.) nebude možná leckterý kových počinů je Mezinárodní varhan- ní slavností města a jeho váhu dokládá divák souhlasit, byť za sebe ní festival Olomouc, který letos oslavil mimo jiné také nedávné přijetí do rodiny podepisuji, co řekl svého času malé jubileum 35 let svého trvání. Nutno Asociace festivalů České republiky. Pravi- jeden český televizní režisér: „Ať poznamenat, že v olomouckém regionu je delné návštěvy posluchačů ze sousedního to někdo napíše jako Dietl!“ Jeden to fenomén zcela ojedinělý a výjimečný. Německa a Rakouska také dokládají zjev- z Rejžkových odsudků je ovšem Vždyť co může být výmluvnějším důka- ný přesah významu festivalu za hranice mimo jakoukoli pochybnost: zem této skutečnosti, než neutuchající regionu a národa. „kvalita“ scénické hudby Zdeňka

35 FESTIVALY, KONCERTY

Bartáka, kterou Rejžek charak- O to více překvapuje, že za vznikem Tím spíš, uvědomíme-li si, že je ve varhan- terizuje jako „diletantskou … jak a celými 35 lety života festivalu stojí ním světě považován za nástupce Oliviera z jeho normalizačních Písniček prakticky jediná osoba – prof. Antonín Messiaena. Jeho vlastní kompozice které pro Hvězdu…“ a dodává: „(zlatý Schindler. Je bezesporu trvalou zárukou do programu zařadil, to bezpochyby do- Jan Klusák!“). Tvůrci nového vysoké umělecké úrovně a kvalitní dra- kládají. Messiaenův duch na posluchače seriálu vysvětlují, že chtěli jaksi maturgie a nezbývá než doufat, že se na dýchal z každého tónu a Hakimova sklad- „odstínit“ ráz svého díla od toho, tom v dohledné době nic nezmění. ba Náhrobek Messiaenův jistě jen přispěla jež vzniklo před dvaceti lety. To Co nabídl festival posluchačům letos? k důstojnému uctění památky jednoho jim nezazlívám. Ale to, co nabízí Především ukázal, že vynikajících varha- z největších skladatelů dvacátého století. Bartákova partitura, je – aspoň níků je opravdu hodně a je velmi těžké, Na programu byly samozřejmě i skladby v prvých dvou dílech – opravdu ne-li nemožné jakékoliv srovnávání. Za- Messiaenovy a také Jeana Langlaise, Ha- těžko snesitelná břečka. Chápu, hajovací koncert patřil doc. Jaroslavu kimova učitele na pařížské konzervatoři. že obstát po Klusákově skvělé Tůmovi z Prahy, který zanechal mimořád- Za zmínku stojí rovněž výtečně provedená a funkčně dokonalé filmové ný dojem. Jeho střídmý a precizní projev Bachova Toccata a fuga F dur BWV 540, hudbě je těžké. Ale že by bylo ukázal, jak vypadá zodpovědný přístup či poslední přídavek, závěrečná část Ha- třeba klesnout k takové nemo- k varhanní literatuře. Bachovo Preludium kimova cyklu Agape. houcnosti? Ostatně neuvěřím, že a fugu Es dur BWV 552 ukázal v jeho Poněkud v lehčím stylu proběhl koncert by Jan Klusák – kdyby ho tvůrci extatické monumentální kráse, Ebenovu amerického varhaníka Gregory D’Agos- o spolupráci požádali – neodlišil Nedělní hudbu předvedl jako neobyčejně tina. I on disponuje dokonalou technickou postavy příběhů po dvaceti letech působivý kompaktní celek. Jen málokdy vybaveností, což dokázal náležitě prodat i hudebně. Otázkou zůstává, zda se poštěstí slyšet Nedělní hudbu celou, zvláště ve skladbách, které k tomu přímo byla spolupráce s ním vůbec ve v mém případě to bylo poprvé. Zde Jaro- vybízely. Mám na mysli např. skladbu Ro- hře. Ale ať už to bylo jakkoli: kdo slav Tůma také prokázal výtečnou inven- berta Elmora Rumba, kde se posluchačům sleduje nové díly seriálu s Bar- ci barev a výborně využíval dispozičních díky promítacím plátnům uvolňovala dolní tákovou hubou tomu nezbývá, možností mořických varhan. Snad nejlépe čelist při pohledu na zdařilá pedálová glis- než se smířit s muzikálovým to bylo patrné v prvních dvou větách toho- sanda. D’Agostino však není jen varhanní brakem. Přiléhavě ho ironizuje to cyklu, které ponechávají mnoho volného eskamotér, ale také citlivý umělec. To, jak Andrej Halada v Reflexu č. 44, s. prostoru pro individuální volbu registra- mile a barevně zahrál Bachovu fugu g moll 55: „Částečně za to … může hudba, tury. Pro mnohé jistě překvapením byla BWV 578, si zasluhuje obdiv. Přesto, že se která se nám všem v redakci moc monumentální, kontrapunkticky nesmírně nejedná o skladbu nikterak virtuózní ani líbí. Je nevtíravá, originální, jemně dokonale vystavěná Fuga na B-A-C-H op. oslňující, kontrapunkticky udivující ani ilustrativní. Zdeňku Bartákovi se 60 Roberta Schumanna. Tento koncert byl velebně vznešenou, D’Agostino vystihl opravdu silným zážitkem a bez ohledu na přesně to, co ji charakterizuje: jemnost tohle navázání na vlastní disco to, co jsem výše poznamenal o srovnává- a subtilitu. Do programu byly také zařaze- a filmové melodie osmdesátých ní, troufám si tvrdit, že Jaroslav Tůma je ny velmi málo známé skladby amerických let fakt povedlo…“). Potěšilo mě českým varhaníkem číslo jedna. skladatelů, ve kterých byl jasně cítit vliv ovšem, že nejméně devět set Na druhém koncertu se představil jazzu, a které tak přispěly k oživení a pes- potenciálních posluchačů nové Julian Gembalski z Polska. Jeho výraz trosti koncertu. Nemocnice plody ducha páně byl především technického rázu, což se Bohužel netrpělivě očekávaný koncert Bartákova konzumovat nehodlá. neblaze projevilo v Bachově Preludiu Věry Heřmanové a Moravské filhar- Totiž: protože byl v úterý 28. stát- a fuze D dur BWV 532, tato nádherná, monie, kde měla zaznít Koncertantní ní svátek, posunulo vedení SOČ- elánem překypující skladba byla degrado- symfonie op. 31 pro varhany, harfu, tym- Ru termín abonentního koncertu vána na úroveň etudy a pozbyla mnoho pány a smyčcový orchestr Jana Hanuše o den kupředu, takže v pondělí na čitelnosti. Středobodem Gembalského a Koncert pro varhany, smyčce a tympány 27. dirigoval Tadeusz Strugala vystoupení však byla bezesporu improvi- Francise Poulenka, nedopadl zcela dle skladby Edwarda Elgara a Hecto- zace. Nejprve posluchači s údivem naslou- očekávání. Místo ohlášené symfonie ra Berlioze v čase, kdy se vysílal chali barokní partitě, improvizované na Jana Hanuše byl proveden Koncert pro druhý díl tohoto seriálu. Přesto, téma české duchovní písně, netušili však, varhany a orchestr F. X. Brixiho. To by že pro mnoho lidí se to pondělí že je to jen ukázka obrovské umělcovy in- nebylo nic tak neobvyklého, méně obvyklý stalo „prodlouženým víkendem“ vence a pohotovosti, stejně jako technické však byl výkon samotné Věry Heřmano- na chatách a chalupách, abonen- dokonalosti, a že velká exhibice je teprve vé. Nedůvěru vzbuzovaly zejména skladby ti SOČRu dali přednost koncertu čeká. A skutečně – na konci svého recitá- francouzských mistrů, které tvořily výplň a Rudolfinum bylo plné. Aspoň lu Gembalski improvizoval monumentální mezi oběma orchestrálními kusy. Vše bylo těch pár stovek tak SOČR „uz- pětivětou sinfonii, tematicky skvěle vy- prodchnuto nervozitou a nejistotou. Po- mul“ České televizi z oněch téměř stavěnou, zvukově nádherně rozmanitou, city ze závěrečného koncertu jsem tedy čtyř halasně zdůrazňovaných mi- technicky dokonale provedenou. měl velmi rozporuplné. Jisté však je, že lionů diváků, přikovaných osudy Naji Hakim, varhaník basiliky Sacré- tradice varhanní hudby je v Olomouci Arnošta Blažeje a jeho nemluvné -Coeur v Paříži byl zárukou naprosto špič- stále živá a zájem posluchačů veliký. Iny k obrazovce… kové kvality třetího festivalového koncertu. KAREL MARTÍNEK 36 HORIZONT

Budapešťský cikánský symfonický orchestr Po Ruské filharmonii, rozhlasovém or- telně zkrátila, zřejmě proto, že zvukové dynamického a barevného stereotypu chestru z polských Katovic, smyčcovém roucho úprav pro dané obsazení má přece ovšem zabránit nemohly: po téměř třech tělese ze švýcarského Lucernu, po komor- jen podstatně méně barevných možností hodinách poslechu smyčců, klarinetů ním orchestru EU a podobně složeném nežli skutečný symfonický orchestr. a cimbálů posluchače prostoupí pocit tělese z Moskvy a po orchestru skotské Budapešťským hostům se sluší přiznat, jednotvárnosti, který nepřekoná ani str- BBC přišel v programech festivalu Praž- že i přes tento handicap dokázali udržet hující temperament romských hudebníků. ský podzim na řadu i Cikánský symfo- posluchače v bezprostřední pozornosti Ne ve všech úpravách byl respektován nický orchestr z Budapešti. Z hlediska a znovu vyprovokovat jejich nadšený autentický zápis melodie a harmonie, návštěvnosti to byl patrně „zlatý hřeb“ ohlas i po skladbě, v níž se před závěrem a navíc nezněly zcela vyrovnaně ani festivalové komerční rozvahy: beznadějně koncertu nesčetněkrát vystřídali sólisté výkony sólistů: jednoho z technicky vyprodáno bylo už dlouho před 27. zářím, (housle, cimbál, klarinet, cello) v šest- skvělých primášů přikryl občas orchestr a ani téhož dne „přidaný“ odpolední kon- náctitaktových vsuvkách, aranžovaných natolik, že jeho vstupy pod masivem cert nemohl uspokojit všechny, kdo by byli po způsobu známém z populární hudby „lesa“ smyčců ke škodě věci zanikaly; ani chtěli romské hudebníky vidět a slyšet. a jazzu, a ještě úspěch znásobit známým obdivuhodně ukázněná souhra nemohla Na pódiu Dvořákovy síně byla rozestave- Radeckého pochodem. Úpravy hraných místy zabránit tomu, že rytmická jednota na stovka židlí, ale žádné pultíky; všichni, skladeb byly z řemeslného hlediska na několik sekund vzala za své. Hráči oblečeni v prvé půli večera do stylizova- zvládnuty solidně; dojmu výrazového, (zejména důstojný první cellista a primá- ných krojů, ve druhé pak ši) proměnili nadužívání (kromě primášů) bůhví- glissanda v manýru; pri- proč do smokingů, hráli mášům kupodivu ladily všech devatenáct „čísel“ lépe flažolety nežli hra programu zpaměti, bez v hlubší poloze… not. Už to vzbuzuje obdiv Je tu ovšem ještě jed- k výkonu osmi klarinetis- na otázka k diskusi: patří tů, šesti cimbalistů, deví- takové těleso, v jehož vý- ti kontrabasistů a pravé konu se okázalá technická spousty (50) hráčů houslí, brilance snoubí s prvky viol a violoncell; uznání si lesklé show, do festiva- zaslouží i jejich nepochyb- lového programu – nota ná nástrojová virtuozita, bene pod označením (fenomenální technickou „symfonický“ orchestr jistotou oslnil především, – s repertoárem povýtce z cimbalistů Oszkár „estrádní“ povahy? Rom- Ökros!), demonstrovaná skou hudební kulturu bu- pod pomyslnou „taktov- dapešťský soubor repre- kou“ několika střídajících zentuje jistě dobře; řekl se primášů ve skladbách bych ale, že jeho místo je J. Offenbacha, J. Brahm- spíše v Lucerně nežli ve se, Jenö Hubaye, A. Cha- Dvořákově síni – a pokud čaturjana, G. Rossiniho, už takové těleso na tra- G. Bizeta, ale i J. Strausse diční koncertní pódium st. a ml., H. Berlioze, G. vstoupí, asi by to mělo Dinicu a dalších sklada- být spíše v rámci jiné telů. Své místo tu měla akce, než je Mezinárodní pochopitelně i cikánská hudební festival typu, lidová tvorba (Modré oči), úrovně a tradice Praž- do níž se vešla například ského podzimu. rovněž písnička Tancuj, Zbývá doplnit, že tancuj, vykrúcaj. vedoucím souboru je Brilance kolektivní hry Jószef Lendvai, umě- posluchače uchvátila; ve leckým šéfem Sándor druhé polovině večera se „Buffó“ Rigo. už ale délka potlesků zna- Fenomenální cimbálista Oszkár Ökros Foto Petr Horník PETAR ZAPLETAL 37 TELEVIZE

Hudební televize v září a v říjnu

Minule jsme v úvodu pravidelného mě- i přestávku nevyplnilo téma Dvořák, ný- chrámového interiéru a o uváděných síčního přehledu uvažovali nad tím, jak brž téma Kout – byl promítnut výborný skladbách. stále častěji si velká jména operních jevišť dokument z roku 1992, natočený režisé- a koncertních pódií „odskakují k popu“, rem Tomášem Šimerdou, mapující Kouto- Toulky trochu zatoulané případně vystupují po boku zpěváků pop vu první polistopadovou návštěvu Prahy, Málokterému pořadu z oblasti kulturní music. S tím trochu souvisí i jiný jev. jeho srdečná setkání s Českou filharmonií publicistiky byl v upoutávkách věnován ta- Řekne-li se dnes v televizi (nebo napíše-li a s orchestrem Opery Národního divadla kový prostor jako novému cyklu Hudební se v novinách), že tam a tam účinkovaly i jeho dojaté vzpomínání v hledišti Zlaté toulky s Ladislavem Smoljakem. Jeho „naše pěvecké hvězdy“, nemyslí se tím kapličky. autoři, scénárista David Smoljak a reži- třeba Dagmar Pecková nebo Ivan Kusnjer, V průběhu září milovníky hudby sér Antonín Vomáčka, pro něj vybrali ale např. Helena Vondráčková nebo Ka- potěšil také záznam koncertu Pražské šest míst v Čechách, na Moravě a ve rel Černoch. A to ještě v lepším případě. komorní filharmonie, kterým byl v Bos- Slezsku. Úvodní část, týkající se Hradce Nejednou je takovým označením poctěn kovicích zahájen letošní ročník festivalu nad Moravicí a Ludwiga van Beethovena, i zpěváček, jehož jedinou předností je Concentus Moraviae. Festivalová působila slibně. Byla sice maličko neuspo- stálý výskyt na stránkách bulvárních dramaturgie se tentokrát orientovala na řádaná (např. v historii zámku došlo dřív časopisů. Zkrátka, hvězdný prach z ra- vzájemné vlivy mezi českou a americkou na Třicetiletou válku, než na královnu men i těch nejlepších operních pěvců čas hudbou, a tak pod taktovkou dirigenta Kunhutu a Záviše z Falkenštejna nebo kamsi odvanul. Doufejme jen, že ne do Michela Swierczewského zazněla díla Co- na husity), ale vcelku vyváženě hovořila nenávratna. plandova, Martinů, Varèsova a Weillova. jak o samotné památce, tak o beethove- Tím jako by se pozornost, kterou ČT na novské epizodě. Po následujícím pokra- Lahůdkové večery počátku září věnovala hudebnímu dění, čování, pojednávajícím o Litni a Jarmile Dvě významné události měsíce přinesl přesunula na druhou stranu Českomo- Novotné, se však začala projevovat ne- hned první zářijový víkend. V sobotu to ravské vysočiny, protože v říjnu v tomto ujasněnost koncepce celého cyklu. Z plné byl záznam zahájení 4. ročníku meziná- směru jednoznačně bodovalo brněnské poloviny se totiž změnil v toulky obecně rodního festivalu česko-německo-židovské studio. Zatímco podzimní hudební pře- kulturní, nikoli hudební, takže jeho název kultury Devět bran a v neděli přímý pře- hlídky, konané v našem hlavním městě, byl zavádějící. Díly, věnované Pecce, Lu- nos koncertu, kterým Česká filharmonie si Praha nechala ujít, Brno televizním žanům a Kynžvartu, měly s touláním za ve Dvořákově síni pražského Rudolfina divákům pohotově nabídlo jak návštěvu hudbou pramálo společného. První z nich otevřela svou letošní sezonu. V prvém Moravského podzimu 2003, tak Pod- zajímavě líčil dramatické osudy Kryštofa večeru přednesl Symfonický orchestr hl. zimního festivalu duchovní hudby Haranta, ale jeho hudební tvorbě tu byla m. Prahy FOK v plném lesku za řízení v Olomouci, navíc pokaždé v sobotu vymezena jen okrajová pozornost, stejná Libora Peška Beethovenovu 7. symfonii večer v hlavním vysílacím čase na ČT 2. jako historickým kamnům nebo koši pro a spolu se sólisty Bernardou Finkovou V prvém případě se jednalo o záznam vy- opilce v hradních sbírkách. Názvy dalších a Romanem Janálem Mahlerův písňový stoupení Petrohradských symfoniků v če- pořadů, Lužany – Josef Hlávka a Kynž- cyklus Chlapcův kouzelný roh (koncert se le s dirigentem Alexandrem Dmitrijevem, vart – Klement Metternich, už dokonce konal pod širým nebem ve Valdštejnské kteří přednesli Rachmaninovův Klavírní na spojitost s hudbou otevřeně rezigno- zahradě a kamery si opět vychutnaly koncert č. 2 c moll (s bravurním sólistou valy. V jinak kvalitním medailonku vý- krásu celku i architektonických detailů Alexandrem Paleyem) a Šostakovičovu znamného českého architekta a mecenáše v efektním nočním nasvícení). O den Leningradskou symfonii. (U tohoto díla pouze padlo jméno Dvořákovo a Sukovo později byl na programu Dvořákův s odstupem času slábne ideový kontext ve výčtu jeho lužanských hostů (a třeba Koncert g moll pro klavír a orchestr a výrazněji vystupuje formální složka, o Vrchlickém se tu mluvilo mnohem víc), (v sólovém partu zazářil Martin Kasík), tj. příbuznost s Ravelovým Bolerem ve při procházce interiéry a sbírkami Kynž- Lukášova Ouvertura Boema a Janáčkova známé střední části 1. věty.) Z Olomouce vartu sice zněla jako zvuková kulisa Wag- Sinfonietta. U dirigentského pultu stanul byl v přímém přenosu z kostela Panny nerova hudba, ale jen jednou větou jsme vzácný a vždy vítaný host – Jiří Kout. Marie Sněžné uveden závěrečný koncert, se dověděli, že právě tohoto skladatele Koncert byl sice uváděn jako součást te- na němž se představila Janáčkova filhar- kněžna Metternichová v Paříži podporo- maticky koncipovaného večera K poctě monie Ostrava spolu se zahraničními vala. A díl Jezeří – Christopher Willibald Antonína Dvořáka, protože probíhal sólisty za řízení Petra Vronského, a to Gluck sice patřil k nejzdařilejším v celém v předvečer výročí skladatelova naroze- v Beethovenově Mši C dur a Straussově cyklu, vyzníval ovšem spíš ekologicky, než ní (a byl doplněn záznamem Dvořákova symfonické básni Smrt a vykoupení. Pře- kulturologicky. „Amerického“ kvartetu v provedení stávku přenosu vhodně vyplnil namísto Pro svou moderátorskou roli si Ladi- Škampova kvarteta), ale vyzněl spíš jako obligátního (a indiferentního) krátkého slav Smoljak zvolil podobu turisty s let- zasloužená pocta Jiřímu Koutovi. Vždyť filmu výklad o bohaté barokní výzdobě ním kloboukem, tlumokem a holí jak z ča-

38 TELEVIZE sů Körbra či Kamenického. Bylo poznat, velmi zajímavými celovečerními hraný- nastudování v režii Ladislava Štrose je že jako průvodce znatelně ožije tam, kde mi filmy z australské produkce. V září s malými obměnami na repertoáru Státní nemusí uvádět jen holá fakta, ale může se k nim připojil také snímek režiséra opery Praha dodnes. V Manon se režie uplatnit i svůj suše prezentovaný humor Marka Joffeho Noc bláznů. V originá- Milana Macků obešla s výjimkou hlavní (např. při líčení Beethovenova konfliktu lu nese název Così, což napovídá jeho dvojice bez dublování pěvců činoherci. se „spojenými knížecími a hraběcími si- spojení s Mozartovou operou Così fan Kamera Ilji Bojanovského vymezovala lami“). V dalších pokračováních už jeho tutte. Právě ji se v rámci svérázné psy- záběry obrazovým rámem a zřetelně se osobitý způsob komentáře nenacházel choterapie rozhodne nacvičovat skupina inspirovala žánrovou malbou rokoka. Hu- vždycky stejně vděčnou příležitost, takže chovanců psychiatrické léčebny pod vede- debně bylo dílo v nastudování dirigenta ona suchost občas působila téměř neza- ním mladého režiséra. I když ve výsledku Františka Vajnara silně kráceno, ale i v ujatě. Ve Smoljakově průvodním slovu hrají vlastně děj opery, tedy libreto jako takovém okleštění mohlo zapůsobit jako nemile překvapilo také několik necitli- činohru, a Mozarta při tom používají spíš připomínka dluhů, které naše současná vých momentů (např. vůči Elišce Krás- jako podkres, takže přijde trochu zkrátka, dramaturgie vůči francouzskému operní- nohorské nebyl právě galantní), nedbalá o očistné síle hudby film vypovídá stejně. mu repertoáru má. výslovnost („na tomle hradě“) a zjevná A jímavou scénu, kdy koktavý Henry roz- A na závěr jedna radost z mezinárod- nahranost některých situací (neúspěšné rušeně hájí mravnost života i umění, lze ních vavřínů: V záznamu z amsterdam- stopování aut). A pokud programový asi považovat za kredo celého filmu. ského Stadsschouwburgu jsme mohli věstník sliboval, že v cyklu „samozřejmě Pokud jde o vlastní operní inscenace, sledovat finále 10. ročníku Eurovizní uslyšíte spoustu krásné hudby“, nemluvil v repríze byl uveden záznam Verdiho soutěže mladých tanečníků, v němž pravdu. Úryvky z hudebních skladeb byly La traviaty, natočený v roce 1983 cenu Poroty mladých získal náš pár Mo- tak krátké, že si je rozhodně nešlo nijak v někdejším Smetanově divadle v Pra- nika Hejduková a Viktor Konvalinka. Sil- vychutnat. ze, a televizní zpracování Massenetovy něji než vlastní choreografie Jana Kodeta Manon, které vzniklo o rok později. a Lenky Vágnerové, nazvaná Soumrak Mozart bez Mozarta La traviata je dokladem solidní úrovně nevinnosti, zapůsobila vzájemná souhra V posledních letech jsme zásluhou tehdejšího operního souboru Národního a vztahová vazba obou interpretů. ČT měli možnost se seznámit s několika divadla. Není bez zajímavosti, že ono JAROSLAV SOMEŠ

Leoš Janáček: ŠÁRKA Klavírní výtah Janáčkovy operní prvotiny komponované podle předlohy Julia Zeyera ještě před stejnojmennou operou Fibichovou. První unikát- ní světové vydání, které bylo podkladem CD nahrávky Sira Charlese Mackerrase s Evou Urbanovou v titulní roli a bylo nominováno ve třech kategoriích americké GRAMMY. Obálka s originální kresbou Eduarda Miléna. 184 stran.

Leoš Janáček: INTIMNÍ SKICI Jedinečný objev neznámých klavírních skladeb slavné- ho skladatele. Střední stupeň obtížnosti, vhodné také pro ZUŠ.

Leoš Janáček: ŘÍKADLA Půvabné skladbičky na lidové texty s obrázky Josefa Lady. Jednoduchá úprava pro 1–3 zpěvní hlasy, klarinet a klavír. Vhodné rovněž pro ZUŠ. Leoš Janáček: ŽÁRLIVOST Čtyřruční Janáčkova úprava předehry k opeře „Její pas- torkyňa“. Vychází poprvé tiskem v Editio Moravia. 12 stran.

[email protected]; tel.,fax: 549 420 675; Hvozdec 55, 664 71 Veverská Bítýška www.editiomoravia.cz

39 DIVADLO d’Albertova nížina se vrátila „domů“ Mozartův Don Giovanni, který má na už v přepracované verzi. Krátce potom Objevem je dokonce i po muzikologic- Prahu své nezpochybnitelné domovské ji však dirigent Milan Zuna v pražském ké stránce, protože se dirigent Hilary právo, zastiňuje jako věčný evergreen Vinohradském divadle poprvé uvedl také Griffiths rozhodl vrátit k původnímu, několik dalších oper cizího původu, je- česky. (Jinak vzorně připravený program ještě tříaktovému znění. Respektoval jichž světová premiéra se rovněž konala Státní opery tuto premiéru opomíjí a uvá- sice některé tradiční škrty, ale jinak vy- u nás. Není jich mnoho, ale patří k nim dí, že Nížina „na pražskou českou scénu, užil vzácně dochovaný materiál z archívů mimo jiné také d’Albertova Nížina. Popr- na Národní divadlo, dospěla…teprve roku obou pražských operních scén a rekon- vé byla uvedena 15. 11. 1903 v pražském 1939“, což není tak docela pravda.) Vi- struoval původní znění druhých dvou Novém německém divadle a prakticky po nohradská inscenace měla na svou dobu dějství. S několika drobnými odchylkami celou dobu jeho existence se sem opako- mimořádný úspěch – jen pro srovnání: tedy Praha slyší Nížinu ve stejné podo- vaně vracela. Dnešní uživatel této scény, První uvedení v Novém německém diva- bě jako před sto lety. Upřímně řečeno, Státní opera Praha, se snaží na tradice dle se dávalo pouze dvakrát a další, až přínos návratu „pražské“ verze je spíše Nového německého divadla systematicky v roce 1913, jen jednou, zatímco vinohrad- teoretický. Zdá se, že tím dílo nic nezíská- navazovat. Proto letos, při příležitosti sté- ské celkem čtyřiadvacetkrát! Nížina se vá, i když také nic netratí (možná jen ve ho výročí světové premiéry, tu po více ihned rozeběhla také po mimopražských srovnání s dramaticky hutnými druhými než šedesáti letech zařadili Nížinu znovu scénách a až do 2. světové války na nich dvěma dějstvími vyvstane markantněji na repertoár. patřila k běžnému repertoáru (např. nadměrná délka první půle večera, tzn. Jedná se vlastně o jediné dosud pře- v Plzni se dočkala pěti nastudování). 1. dějství s prologem). Hudebně bývá žívající dílo skladatele Eugena d’Alberta. V posledním půlstoletí se u nás ovšem Nížina označována za příklad verismu Všechny jeho ostatní opery upadly v zapo- objevovala pouze výjimečně, takže lze v německé operní literatuře. Při bližším mnění. Slávu Nížiny sice neodstartovala konstatovat, že premiéra ve Státní opeře seznámení zjišťujeme, že to není až tak Praha, ale až Berlín v roce 1907 – to je do značné míry objevem. jednoznačné. Jako je národnostně těžko zařaditelný její skladatel sám (narozen v Glasgowě, italsko-francouzsko-německé kořeny, žák Lisztův, žil a působil v Ně- mecku a Rakousku, začal jako wagnerián a skončil na pokraji jazzu, zemřel v Rize), je slohově těžko zařaditelná i jeho nej- slavnější opera. Ano, obdiv k italskému verismu, především k Mascagnimu, se tu nezapře, ale zároveň postřehneme také dozvuky německé romantické opery a v jednoduchém, až lineárním vedení zpěvních dialogů, podmalovaných boha- tě instrumentovanou melodickou linkou v orchestru, můžeme hledat spříznění s tvorbou d’Albertova vrstevníka Richar- da Strausse. A k tomu všemu zde ještě přistupuje využívání motivů katalánských lidových písní a tanců pro podtržení sce- nérie, v níž se děj Nížiny odehrává. Předlohou libreta Rudolfa Lothara se totiž stalo stejnojmenné drama ka- talánského básníka a spisovatele Angela Guimery, psané ve stylu vesnického realis- mu. K charakteristickým znakům tohoto typu literatury patří jednak až žánrovitá kresba prostředí, jednak určitá drsnost lidského jednání, často stavěná do kon- trastu s idealizovaným obrazem přírody. Oba tyto rysy najdeme rovněž jak v Gui- merově dramatu, tak v d’Albertově opeře. Heinz Lukas-Kindermann, který Níži- nu ve Státní opeře režijně nastudoval, Richard Haan jako Sebastiano a Maida Hundeling v roli Marty Foto František Ortmann podtrhl především druhý z uvedených

40 DIVADLO znaků a svému záměru úspěšně podřídil pověšené tělo je moment tak drastický, strohost Lukas-Kindermannova režijního všechny složky inscenace. Výrazně mu při že potlačí jakoukoli katarzi. (Jde o nápad pojetí. Haanův Sebastiano je jednoznač- tom napomohlo scénické řešení Daniela sporný, navíc zbytečně předznamenaný ně násilník, surovec a padouch, věčně Dvořáka. V prologu doslova vykouzlí vycpaninou mrtvého vlka, visící od začát- práskající jezdeckým bičíkem a chovající krásný obraz svítání na horách, pojatý im- ku představení nahoře u portálu.) se ke všemu a ke všem prakticky jako presivně, a přitom moderně a nepopisně Velkou devízou večera je skutečnost, otrokář. Z d’Albertovy hudby (a také (jeho sílu nesetřou ani vcelku nadbytečné že ne vždy se na operním jevišti podaří z toho, jak plasticky a citlivě ji orchestr detaily, příjezd a odjezd cesty a „pohád- režijní záměr tak naplnit, jako tentokrát. pod Griffithsovým vedením podává) však kově“ zářící kameny). Vyhrocený kontrast Značný podíl na tom má obsazení hlav- můžeme vytušit možnost o něco bohatší k čistotě a volnosti Pyrenejí pak tvoří níži- ních rolí. Sopranistka Maida Hundeling charakterokresby – jedná se o okamžiky, na, mlýn jako tradiční dějiště venkovských a domácímu publiku dobře známý teno- kdy se u Sebastiana projeví opravdu váš- tragédií. U Dvořáka má podobu jakéhosi rista Peter Svensson nezpívají ústřed- nivý cit k Martě, kdy tento suverén ztrácí fabrického interiéru, poloprázdné strojov- ní dvojici Marty a Pedra poprvé – mj. ji sebejistotu a uvědomuje si, že se řítí do ny s posuvnými vraty, kam nepronikne ztělesnili už na scéně Městského divadla propasti. Tyto možnosti Haan sice opomí- denní jas, kde musí věčně svítit elektrické v Trevíru, v jehož koprodukci pražská jí, jeho výkonu to však v ničem neubírá světlo a v jejíchž zdech se skrývají různé inscenace vznikla. Ale stejně vysoké na sugestivnosti. Z dalších představitelů utajené vchody a okénka. uznání jako oni si zaslouží také všichni vynikli Roman Vocel jako Moruccio Také Dvořákovy kostýmy dokreslují další sólisté – a tentokrát i členové sboru a zejména Alena Medková jako Nuri drsnost režijního vidění. Záměrně nevy- SOP –, kteří do trevírského nastudování (režijně pojatá gaminsky, jako dívka-kluk, užívají možnost folklórní kresby prostředí vstoupili až zde. Palmu premiéry si od- mlynářský prášek, což ovšem pro Martu a s výjimkou „pána“, statkáře Sebastia- nesla především Maida Hundeling. Svou stírá příležitost k žárlivosti, čímž se na- na, nerespektují rozdíly v sociálním Martu má dokonale zvládnutou pěvecky rušuje důležitý zlom ve vývoji její lásky postavení osob. Ze zástupu venkovanů i herecky, dokáže naplnit vysoké nároky k Pedrovi). Patriarchální osobnost staré- vytvářejí jednolitou masu, připomínající jak skladatele, tak režiséra, a odpovídá ho Tommasa by si vyžadovala mohutnější spíše zbídačelé dělníky (pastýř Pedro se postavě rovněž svým psychofyzickým a sytější bas, než jakým disponuje Man- však od nich nijak neliší, takže situace typem. Její strhujícím způsobem vygra- fred Klein, a patrně by jí prospělo také kolem jeho odporu vůči svatebním ša- dovaná zpověď ve 2. jednání je bezesporu výraznější herecké podání. tům je znejasněna). Režijní výklad nemá vrcholem celé inscenace. Na premiérovém Dramaturgický plán letošní sezony s obyvateli nížiny v okolí mlýna žádné výkonu Petera Svenssona se trochu proje- ve Státní opeře Praha působí nadějně slitování. Jsou davem výrazně zlých lidí, vila únava z generálkového týdne. Proto a přitažlivě. Inscenaci d’Albertovy Níži- pomlouvačů, závistivců a posměváčků, – ale možná k prospěchu věci – více ny lze proto označit po stránce záměru kteří se nedovedou ani upřímně povese- vynikly okamžiky ztišené a jímavé, než i realizace jako slibné vykročení. lit. Už v Guimerově a d’Albertově pojetí uplatňování hrdinských tónů. Přitom JAROSLAV SOMEŠ je nížina symbolem nebezpečí pro čisté Pedrův part k tomu na mnoha místech a bezelstné duše a u Lukase-Kinderman- svádí, byť je to v protikladu s prostotou Státní opera Praha – d’Albert: Nížina. na nízkostí přímo přetéká. Spíš bažina, jeho povahy. Výraznou, pěvecky i herec- Dirigent Hilary Griffiths, režie Heinz Lu- než nížina. Ani závěr, zabití násilníka ky vzácně kompaktní figuru vytvořil také kas-Kimdermann, scéna a kostýmy Daniel Sebastiana, nevnese do dusné atmosféry Richard Haan jako Sebastiano. Právě Dvořák, sbormistr Adolf Melichar. Premiéra této inscenace žádoucí uvolnění. Za nohy v této postavě se nejvýrazněji odráží 18. 9. 2003.

Poslední páska Ivana Kusnjera Problémy prvního společného projektu činohry a opery Národního divadla, spo- jujícího do jedné inscenace monodrama Poslední páska z pera Samuela Becketta a jeho zhudebnění Marcelem Mihalovi- cim, jsou po mém soudu zhruba dvojího druhu. Začínají u partitury francouzského skladatele rumunského původu Marcela Mihaloviciho (1898--1985), přestože vzni- kala za spolupráce a jaksi pod dohledem samotného Becketta, s nímž byl skladatel ve velmi dobrých přátelských vztazích. Zleva Ivan Kusnjer a Josef Vinklář Foto Hana Smejkalová 41 DIVADLO

Partitura nese znaky operní kompozice laném, zvláště v precizní orchestraci, byť inscenace, snažil se jevištními prostředky z přelomu 50. a 60. let v typických roz- založené v postromantickém modernismu explikovat významové valéry textu, což se porech mezi tradicionalistickým kom- a tedy trochu neaktuální už v roce 1960, ukázalo značně kontraproduktivním. pozičním základem a snahou uchopit kdy skladatel zhudebnění textu z roku První z ředitelem Danielem Dvořákem opeře vzdálené téma novou kompoziční 1958 dokončil. slibovaných projektů napříč soubory se technikou. Beckettův text je monologem Jinak řečeno, Marcel Mihalovici po tedy ve výsledku příliš nevydařil. Nicméně stárnoucího Krappa, který při poslechu mém soudu nepřidal Beckettovu textu není na místě ho odsuzovat, šlo o regulér- a nahrávání magnetofonových pásků po- takové kvality, které by zhudebnění zdů- ní a poctivě zpracovaný pokus ve směru lemizuje se svým dosavadním životem. vodnily, a lze odhadnout, že činoherní obecně jistě žádoucím. Kdyby nic jiného, Tedy je výsostně niterný a jeho interpre- verze tu operní (na rozdíl třeba od tako- Ivan Kusnjer opět prokázal schopnost tace není myslitelná bez osobnostního vého Rigoletta) rozhodně „přežije“. vyrovnat se na vysoké úrovni s úkolem vkladu interpreta, tedy bez projekce Druhým vážným problémem se uká- krajně náročným, a právě takové, ne pro- silné herecké osobnosti do postavy Krap- zalo právě propojení činoherní a operní střední nebo malé, vedou k mistrovství. pa. Mihalovici ovšem nemohl postupovat verze Poslední pásky do jediné inscenace. Způsob, jakým ztvárnil postavu Krappa, jinak nežli jako jeden z možných čtenářů S nápadem přišel (upozorněn na Miha- je také myslím nejpodstatnějším výsled- textu, který však právě to své čtení do loviciho operu Janem Dehnerem) pěvec kem projektu. Také je nezbytné upřímně posledního detailu partiturou fixuje a ne- Ivan Kusnjer, který zatoužil po projektu ocenit pečlivé nastudování nesnadného ponechává potřebný významový prostor typu Osmi písní šíleného krále. Což je orchestrálního partu dirigentem Přemys- nejen každému konkrétnímu Krappovi, moc dobře. Původně dokonce právem lem Charvátem. A bylo užitečné poznat ale ani jiné době, nežli v které se on uvažoval o možnosti, že by sám odehrál hudbu skladatele, současníka a dokonce sám s textem vyrovnával. Je to po mém jak činoherní, tak operní verzi dramatu, osobního přítele Bohuslava Martinů, byť soudu problém prakticky všech operních a asi by to herecky zvládnul, je to však už už je zřejmé, že se mezi největší zjevy „monodramat“, včetně nejvyhlášenějších jen fyzicky takřka nezvladatelné. 20. století nezapíše. Pro to všechno jistě partitur. Jenže činoherní verze vyžaduje komor- nebyla ta velká práce zbytečná, nicméně Mihalovici však nenechal interpretovi ní soustředěný prostor, kdežto operní ver- významné místo v repertoáru inscenace sebemenší prostor, nepřipustil žádné ze s poměrně velkým orchestrem se do patrně nezaujme. improvizované plochy, ale pěvecký part takového prostoru prostě nevejde. Když JOSEF HERMAN Krappa detailně vypsal. Zvláště ošidnou už, pak bylo, myslím, vhodnější hrát in- se tato technika ukazuje tam, kde vede scenaci ve Stavovském a ne v Národním Samuel Beckett, Marcel Mihalovici: Poslední k vnějškovému dramatizování promluvy, divadle, v jehož prostoru se činoherní páska. Překlad František Vrba a Přemysl tedy k emocionálním důrazům, které lze Krapp Josef Vinklář totálně ztratil. Charvát, dirigent Přemysl Charvát, režie Mi- těžko jednou provždy v tomto textu defi- Režisér Michal Dočekal pak ve snaze chal Dočekal, scéna a kostýmy Jana Preková, nitivně předurčit. Partitura přitom svědčí propojit obě díla do jednoho logického česká premiéra v Národním divadle v Praze o skladateli přemýšlivém a výsostně vzdě- celku vybudoval přetechnizovaný prostor 16. 10. 2003.

Prodaná nevěsta po opavsku

V půlce září se v Litomyšli odehrálo zařazena do dramaturgického plánu SDO. (v rámci 30. ročníku Mladé Smetanovy Především z provozního a ekonomického Litomyšle) představení Prodané nevěsty, hlediska by ji nebylo možné uvádět jako jakási předpremiéra opavské inscenace: školní a zájezdové představení.“ Šéf opery sóla zpívali sice především studenti Dalibor Hrda pro Lidové noviny upřes- HAMU, ale hrálo se již ve scénografii, nil, že výhrady se netýkaly ani režie, ani kterou schválilo a nechalo vyrobit ve- kostýmů, ale pouze scény (!), která měla dení opavského Slezského divadla (!), být tradičně jihočeská. účinkoval opavský sbor a orchestr vede- Na základě videozáznamu litomyšl- ný Janem Snítilem. Necelý týden po ského představení tvrdím, že v žádném litomyšlském představení byl po poradě případě nešlo o extravagantní inscenaci, umělecké rady Slezského divadla odvolán naopak o záležitost tradiční (především inscenační tým Josef Novák (režisér) ve vedení herců). Pravda, scéna není – Marta Roszkopfová (scéna) – Dana jihočeská, odkazuje zčásti možná k opav- Svobodová (kostýmy). Podle trochu skému okolí (prospekt s chaloupkami kostrbatého vyjádření ředitelky Sylvy Gapkové „Inscenace v tomto tvaru ne- Katarína Kramolišová a Petr Murcek odpovídá požadavkům, se kterými byla Foto archív 42 DIVADLO v hornaté krajině), zčásti možná evokuje kvalitativní rozdíl mezi samohláskami Opavská inscenace Prodané nevěsty cosi jako divoký západ (bytelná vrata, la- zmizel. Cit stranou, zbylo jen okázalé převážně sice jen naplňuje obvyklá řeše- dění do zelena). Rozhodně ale také není předvádění hlasového fondu. Projev ní, ale konec konců nikterak neuráží. Na nějak provokativní – a její náhlé zavržení Václava Marka (Kecal) je oproti tomu pováženou jsou tak především okolnosti, mi připadá hodně podivné. kultivovaný, leč interpret má zase vážné za kterých vznikla. Kauza je smutnou ukázkou našich problémy s temporytmem. LENKA ŠALDOVÁ divadelních poměrů, ve kterých čím dál Dirigent Jan Snítil někde preferuje Slezské divadlo Opava – Bedřich Smetana: více vládne neprofesionalita, zvůle, kde pro mě příliš pomalá tempa, jednotlivá Prodaná nevěsta. Dirigent Jan Snítil, režie často rozhodují nekompetentní lidé, kde „čísla“ se mi jeví temporytmicky trochu Jana Andělová-Pletichová, scénografie Alexan- rozhodnutí nejsou v první řadě odborná, mechanická, nicméně jeho hudební na- dr Babraj, choreografie Petr Miller, sbormis- ale osobně zaujatá. Ale netřeba svádět studování je pečlivé. tryně Kremena Pechakova. Premiéra 19. 10. vše na vedení divadel a souborů, mnozí divadelníci v tom umí bez skrupulí cho- dit, ostatně v Opavě hned inscenaci pře- vzala a za tři neděle k premiéře dovedla Výsostné nastudování režisérka Jana Andělová Pletichová. Využila Babrajovu scénu z Marjánky, Madama Butterfly v Ostravě matky pluku, výsledkem je souměrně koncipovaný prostor: dvojí průčelí domů s ornamentálními malůvkami ( nezapře jihočeské prostředí), dva pulty (nejen) s marcipánovými srdíčky, v pozadí vrata, za nimi modrý horizont s holubičkami. A všemu dominující májka. Prodaná nevěsta jako naivní obrázek z vesnice – proč ne. Ale křehká je hrani- ce mezi snesitelnou naivitou a směšným kýčem. Oblečení aktérů svítí novotou: bě- lostné nažehlené košile, pečlivě zapnuté modré vestičky pánů, čepečky, zástěry a modré sukně vesničanek… Vše je tak úhledné, tak umělé: i ty nalakované účesy přepudrovaných pánů, Kecalovy pentličky, Mařenčiny mašličky v copech. Režisérka povětšinou jen povšechně aranžuje, načež náhle dění okoření ně- jakou „překvapující“ jednotlivostí: nechá aktéry lézt na stůl (četnost výstupů na stůl nebo alespoň na židli působí téměř jako nějaká obsese), Vaška pošle do první řady mezi diváky (vrhá se tam na klín divačce)… Zleva Erika Šporerová, Eva Dřízgová-Jirušová, Alexander Podolchov V opavské inscenaci se najdou vtipná Foto Josef Hradil místa, to ano. Třeba setkání Petra Mur- ceka – pihatého Vaška, který si (v puse Po ostravské premiéře Pucciniho pod jeho vedením je opravdu radost. A je lízátko) hraje s jojem a skáče panáka, opery Madama Butterfly jako již tolikrát radost poslouchat sbor, sólisty v menších s Mařenkou Kataríny Kramolišové. Ta s obdivem konstatuji, že tu opět zajistili rolích (Jiří Halama, Martin Gurbaľ), se umí na jevišti přirozeně chovat, její oči prvotřídní obsazení (a je jedno, zda v rolích větších (Anna Číhalová, Ale- přímo mluví. Přitom uvolněně zpívá, je z domácích sólistů, či stálých hostů). xander Podolchov) a samozřejmě dva jí dobře rozumět, hlasem vyjádří vrouc- A z hudebního i jevištního nastudování sólisty hlavní. Eva Dřízgová-Jirušová nost i vzdor (škoda problémů s intonací, je znát poctivost a profesionalita, s jakou zpívá jemně, lyricky, bez patosu a vypjaté byť tentokráte byly ve snesitelné míře). zde inscenace vznikají. exprese, přesto její Čo-Čo-San působí až Jenže jakmile je na jevišti s Jeníkem Dirigent Paolo Gatto má Pucciniho heroicky, jako silná osobnost s vnitřním prkenného, neustále se křečovitě usmí- v krvi, jeho hudební nastudování, to je kouzlem. Je úsporná v gestu, o to více vajícího Michala Vojty, i ona přestane mohutný proud emoce o mnoha barvách, vyjádří její postoj, oči plné očekávání… přirozeně lidsky reagovat a naplňuje bohatý temporytmicky i dynamicky. Hra- Mladý italský tenorista Luciano Mas- jakousi operní šablonu. Vojta se v prv- je si s agogikou, s pauzami: tóny pozdrží tro je zatím rozhodně lepší zpěvák než ním jednání snažil pečlivěji artikulovat, a zas je nechá poskočit, rozběhnout se, herec, ovšem vládne svítivým, otevřeným leč pak souhlásky začaly opět zanikat, houpat, rozezpívat. Poslouchat orchestr hlasem, a to naprosto klidně, přirozeně

43 DIVADLO

(snad jen mámivé forte by mohl používat Simon ovšem jako obvykle suverénně, zaskočil méně často). Opravdu bel canto – krásný Richard Novák a postavu Fiesca zazpí- zpěv. Boccanegra: proč val s vrcholně dramatickým přídechem. Režisér Luděk Golat stejně jako I menší role byly obsazeny na úrovni v nedávných inscenacích jiných titulů jen koncertně? Zdeňkem Plechem (Pietro), Zoltánem založených na silném dramatickém Kordou (Kapitán lučištníků) a Janou příběhu (Rigoletto, Sedlák kavalír) staví Janáčkova opera v Brně uvedla dvě re- Štefáčkovou (Služebná Amelie). především na autenticitě lidského jednání prízy (9. a 10. 10.) koncertního provedení Prostě výtečné. Takové hudební na- v určitém prostředí (a má pravdu: právě opery Giuseppe Verdiho Simon Boccaneg- studování se v adekvátní jevištní podobě Butterfly Puccini s japonským světem ra. Druhé provedení již nebylo nijak valně mohlo plným právem stát událostí operní bezesporu svázal). Zároveň s nadhledem navštívené, ostatně nelze se divit. Právě sezóny. Nebo mohlo posloužit za základ jevištní dění poetizuje. Výklad možno ode- tato opera přece patří na jeviště a jestli zvukového snímku. Věčná škoda. číst z detailů chování (ty např. ukáží, jak nebyly peníze na regulérní inscenaci, bylo se Sharpless na rozdíl od Pinkertona umí myslím lépe s tímto titulem počkat, až JOSEF HERMAN v tomto prostředí chovat) či z oblečení finance budou. (po Pinkertonově odjezdu se Butterfly To je sice zásadní, leč jediný problém Vzpomínka na obléká po evropsku, až pro vracejícího nastudování. Dirigent Jaroslav Kyzlink se muže se nastrojí do kimona). Tentokrát dovedl divadelní orchestr k zaujaté dra- paní profesorku se mi zdá pohybová stylizace až příliš matické interpretaci Verdiho partitury, popisná (na rozdíl od scény omezené na k přesné souhře a bohaté dynamice. Sbor Jitku Švábovou podstatné „body“: typické posuvné stě- (sbormistr Pavel Koňárek) byl jako ob- ny a za nimi průhled na točitou cestu) vykle perfektní, radost poslouchat přes- Paní profesorka Jitka Švábová se na- a naopak, někde režisérova rezignace ně sezpívané hlasové skupiny, výrazovou rodila 4. listopadu 1911 v Ústí nad Orlicí na pravděpodobnostní jednání podle dynamiku od piana po fortissimo, jistou a zemřela 30. června 2003 v Ústí nad La- mě výpověď příliš oslabila. To například intonaci. Brněnští také získali excelentní bem ve věku nedožitých 92 let. Od roku když při milostném duetu v závěru prv- obsazení sestavené ad hoc pro dvě pro- 1952 působila nepřetržitě na ZUŠ Evy ního jednání Čo-Čo-San a Pinkerton stojí vedení, tedy převážně z hostů. Titulní Randové v Ústí n. L. Byla to skutečně v popředí daleko od sebe, ani se na sebe roli dodal vznešenost i osudovou tragiku vzácná osobnost, která se obětavě celá nepodívají, v pozadí obraz erotických Vladimír Chmelo, Eva Dřízgová-Ji- ta léta věnovala výuce sólového zpěvu. hrátek v podání baletu. rušová zazpívala Amelii s ohromující Připravila na sólovou pěveckou dráhu Jednoznačně tak tentokrát výše stavím jistotou, u nás stále vzácným kulatým kolem čtyř desítek úspěšných sólistů hudební nastudování, které je vskutku tónem a s lyrickým výrazem. Michal z celkového počtu asi 500 studentů. Mezi výsostné (jména alternantů se mi navíc Lehotský naopak provedl postavu její nejznámější žáky patří: Eva Rando- jeví být zárukou, že i představení s jiným Gabriela Adorna s efektní virtuozitou, vá, Richard Haan, Jindřiška Rainerová, obsazením budou stát za to). vzletně, mužným témbrem lahodného Ladislav Mlejnek, Dalibor Tolaš, Karel LENKA ŠALDOVÁ tenoru. Jiří Sulženko pak postavu Pao- Hanuš, Miroslava Kalašová, Jiří Endršt, Národní divadlo moravskoslezské Ostrava la Albianiho podal v rovině nenávistného Jiří Železný, Karel Bím a další. – Giacomo Puccini: Madama Butterfly. Di- intrikána, nicméně kultivovaným hlasem I když měla i jiné možnosti, zůstala rigent Paolo Gatto, režie Luděk Golat, scéna a uvážlivým dynamickým projevem z ní celá léta věrna ZUŠ v Ústí nad Labem. a kostýmy Dana Hávová, choreograf Igor učinil rovnocenného soupeře Chmelova Za celoživotní tvůrčí pedagogickou čin- Vejsada, sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra Simona. Za Franze Hawlatu, který se nost také obdržela v roce 1966 medaili 4. 10. v Divadle Antonína Dvořáka. musel omluvit pro nemoc, narychlo, 1. stupně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Dalším oceněním pedagogických úspěchů bylo uvedení paní profesorky do Ředitel Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Ústecké hudební Síně slávy – 29. května vypisuje konkurz 2001 – k jejímu životnímu jubileu 90. na- rozenin. Ve stejném roce, 8. listopadu, na místo hráče do skupiny violoncell převzala paní profesorka Švábová medai- Konkurz se uskuteční 5. 2. 2004 li Ministerstva kultury Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české Podrobné konkurzní podmínky zašleme uchazečům po obdržení kultury. přihlášek na adrese: Byla úspěšnou učitelkou i mnohostran- Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK nou silnou osobností plnou pracovního a životního elánu. O jejím úmrtí jsme Orchestrální kancelář se dozvěděli velmi opožděně, přesto po- Nám. Republiky 5, 110 00 Praha 1 važujeme za náležité připomenout tuto tel: 222 311 900, 222 002 580 pedagožku z rodu velkých kantorů. MARIE PETERKOVÁ

44 ZPRÁVY Z DOMOVA

Za profesorem Milošem Sádlem Vojtěch Saudek 13. 4. 1912 – 14. 10. 2003 † září 2003 V dvaapadesáti letech opustil náš hmotný svět talentovaný mu- V úctyhodném věku 91 let ode- zikant-skladatel, člověk filozofického ducha, překladatel a pří- šel předposlední velký zjev čes- tel Vojtěch Saudek. Vždy jsem si kladl otázku, proč mnoho vyso- kého koncertního umění, naro- ce nadaných lidí umírá v tak nízkém věku. Což snad není dovo- zený ještě za c. k. monarchie, leno tento svět zlepšit? Ušlechtilé rostliny vydrží méně než ple- bonviván svého nástroje i živo- vel, jemnější přístroj potřebuje opatrnější zacházení. Tento svět ta, nezdolný rytíř hudebního voj- toho nedbá. Jemné a ušlechtilé intenzivně ničí. ska, violoncellista Miloš Sádlo. Vojtěch Saudek se narodil 11. února 1951 v rodině nezapome- Jako napínavý román francouz- nutelného Shakespearovského překladatele Erika Saudka. Nej- ského realisty se sleduje příběh prve vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově. Ve skladbě byl žá- chudého chlapce, který se pro- kem Prof. Jiřího Dvořáčka. Hudební fakultu AMU ve Dvořáčko- slavil. Po matce Bláha, později vě třídě absolvoval roku 1983. Již během studií měl velmi vře- po otci Zátvrzský, vyučený kni- lý vztah k francouzské kultuře. Bylo proto docela logické, že se hař proslavil jméno Sádlo z vděč- oženil s Francouzkou Agnés Delume. Od roku 1981 žil střída- nosti za muzikantskou i lidskou, vě v Paříži a v Praze. Ve Francii mimo jiné studoval kompozici vpravdě otcovskou péči, kterou mu jeho duchovní „táta“, Karel s elektroakustickou hudbou na pařížské konzervatoři ve třídě Pravoslav Sádlo věnoval. Nebýt jeho, stěží by dosáhl tak rych- Guy Reibela, v IRCAMu absolvoval stáž hudební informatiky. Ve le na vrcholky nejvyšší. Po měsíci školení na „čelo“ dvě drob- většině svých kompozic byl otevřen avantgardním vlivům. Pro né skladby veřejně. Po 4 (!) letech Řídkého a Dvořákův koncert jeho hudební jazyk je charakteristická kombinace témbrových s Českou filharmonií ve věku 19 let. O 9 let později triumfální zá- vrstev (včetně využívání hudby elektroakustické) s tonální a me- skok za Jana Kubelíka, znovu ve Dvořákovi s Českou Filharmo- lodickou strukturou. Saudkův skladatelský odkaz zahrnuje širo- nií. Pražské kvarteto s Ladislavem Černým, trio Páleníček – Plo- ké spektrum nejrůznějších kompozic: skladby orchestrální, ko- cek – Sádlo – po válce přejmenované na České trio – spoluprá- morní, vokální i díla operní. Jeho skladatelské dílo bylo též od- ce s desítkami hvězd z celé zeměkoule: Casals, Oistrach, Barbi- měněno řadou cen: výběrem si připomeňme 1. cenu v soutěži rolli, Konwitschny, Ferenczik…Skladatelé: Martinů, Šostakovič, mladých skladatelů ČSR (1987) za Koncert pro klavír a orches- (s nímž nahrál v roce 46 jeho slavné trio spolu s Oistrachem), tr „Na paměť Gideona Kleina“ nebo 2. cenu za skladbu „Postavy Kodály, Chačaturjan, Baczewicz – se všemi se znal a všichni ho ze Shakespeara“ v soutěži Generace (1986). Z poměrně obsáh- měli rádi. I doma byl prorokem – skoro všichni dobří čeští muzi- lé řady kompozic uveďme zástupně kantátu Společenství dare- kanti si s ním rádi zamuzicírovali. báků (skladba z roku 1994 na texty Franze a Ottly Kafkových), Hořel láskou k hudbě až do posledních chvil. Na AMU přestal opery Mernnon čili o lidské moudrosti (1987 – na vlastní libreto učit v 85 letech. A stále měl co říci!! Ve svých 82 letech přišel Voltairovy povídky), komorní operu Ošklivé kachňátko z písňové jednou skleslý do školní jídelny a zdálo se, že mu ubývá sil. Nic tvorby Veliké Labutě a jiné šibeniční písně (1999 – na texty Ch. ho nebavilo, špatně jedl a vůbec. Asi za týden se objevil znovu, Morgensterna) Celý svět (2001 – slovo „svět“ v různých jazycích sršel energií a hlaholil: Kluci, já byl línej! Jen jsem začal zase cvi- a anglický monolog Jacqua ze Shakespearovy hry Jak se vám čit na „čelo“, síly se mi vrátily… líbí), za sféru komorních děl Výzkumy jednoho psa pro housle Kéž nebe požehná českou zem ještě mnoha tak bezelstnými a elektroniku, či Elegii pro violoncello a syntetizér. a spontánními Muzikanty jako byl Miloš Sádlo. A kůry anděl- Dílo Vojtěcha Saudka bylo uzavřeno. Věřme, že náš stvořitel měl ské tě uzpívejtež… pro něho připraven lepší úděl, než je naše lidské kolotání. Přes- IVAN ŠTRAUS to všechno zůstává po Vojtěchovi v našich srdcích bolící meze- ra. Doufejme, že se na ni objeví časem květ (jak na ráně z Malé- ho prince Saint-Exupéryho). Úmrtí IVAN KURZ VLADIMÍR HUDEC, muzikolog a pedagog, zemřel (12. 9.) ve věku nedožitých 74 let. Narodil se 10. 12. 1929 v Olomouci. Stal se spolupracovníkem a pokračovatelem Roberta Smetany na ka- censtvo ocenilo svěží výkon výborné- kde bylo možno se za relativně níz- tedře hudební vědy a výchovy FF UP, kde pracoval od roku 1951 ho Penguin kvarteta, brilantní klavírní ké vstupné setkat s kvalitou. V příš- do jejího zrušení v roce 1980. V letech 1987 až 1990 byl rek- recitál v podání Lukáše Vondráčka, tím roce by zde měly být prezento- torem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a do roku perfektně zvládnuté historické varha- vány další ucelené cykly, vytvářené 2000 jejím profesorem dějin hudby. Na sklonku života se těžiště ny Aleše Bárty a další špičkové ukáz- s důrazem na kvalitu a směrované jeho pedagogického zájmu přesunulo zpět do Olomouce. Hlav- ky současného interpretačního umě- převážně na české publikum. lp ním předmětem vědeckého zájmu prof. dr. V. Hudce, CSc. bylo ní. Projekt byl výsledkem dlouhodo- dílo Zdeňka Fibicha, dějiny českého hudebního divadla na Mo- bé snahy NK ČR, jež bývalou jezuit- ČESKÝ NÁRODNÍ SYMFONICKÝ ravě a hudební regionalistika zaměřená na oblast střední a se- skou kolej Klementinum spravuje, ORCHESTR dirigoval v Rudolfinu verní Moravy. o to, nabídnout zejména české ve- (21. 10.) americký skladatel a filan- řejnosti možnost kvalitního hudební- trop Tim Janis. Jeho platforma „Hud- rodní knihovny ČR (NK ČR), byl vý- ho zážitku. Vedle množství spíše ko- ba s posláním“ vstoupila do ČR v po- Hudba v Praze sledkem spolupráce NK ČR a vybra- merčněji laděných koncertů v histo- době charitativního koncertu s cílem Hudební podzim v Klementinu. ných hudebních agentur. Koncerty rických částech Prahy, zaměřených přispět nadaci Kapka naděje, která Cyklus šesti koncertů, který probě- klasické hudby byly interpretovány většinou na zahraniční turisty, se tak pomáhá dětem s poruchou krve- hl v září a říjnu v Zrcadlové kapli Ná- špičkovými umělci a soubory. Obe- Zrcadlová kaple zařadila mezi místa, tvorby. 45 ZPRÁVY Z DOMOVA

Vyznamenaní hudebníci V den státního svátku 28. října předal prezident republiky Václav Klaus vyznamenání – medaili Za zásluhy 2. stupně třem našim předním hudebníkům. Byli to:

Hudební skladatel Marek Kopelent, profesor HAMU obdržel 29. října z rukou ministra kultury Pavla Dostála letos poprvé udělovanou Cenu Václav Snítil, houslista, profesor HAMU Foto Štěpán Hon Ministerstva kultury ČR v oboru hudba. Foto Petr Horník FESTIVAL SWINGOVÉ HUDBY díky festivalu Kytara napříč žánry. Při- se konal v šestém ročníku (5.–7. pravil klasický recitálový repertoár. Po 11.) v Národním domě na Vinohra- vystoupení v Obecním domě hrál (26. dech. Vedle domácích interpretů 10.) ještě v Pardubicích. Šestý ročník a big bandů se představili muzikan- kytarové přehlídky zahrnul (5. 10.– ti ze Slovenska, Německa, Austrá- 20. 11.) v Praze a dalších českých lie a USA. Hvězdou závěrečného a německých městech desítku kon- večera byla německá jazzová varha- certů, tvůrčí dílny a výstavy. Akce, za nice Barbara Dennerleinová. Prota- níž stojí kytarista Stanislav Barek, ne- gonisty festivalu byli The Hottentots nabízí zdaleka jen klasickou hudbu, Orchestra s Jiřím Suchým, zpěváci ale také blues, ragtime a letos poprvé Dan Bárta a Yvonne Sanchezová, i jazz – obory, v nichž se může uplat- Trio Roberta Balzara, Australan Ja- nit akustická kytara. mes Morrison, Big Band Felixe Slo- váčka s Karlem Hálou, jubilující sku- KRISTÝNA VALOUŠKOVÁ měla pina Linha Singers, americký cellista (20. 10.) v Atriu pěvecký recitál na- Gideon Freudmann a Big band Čes- zvaný Vox clamantis. Jako hosté vy- kého rozhlasu. stoupili kytarista Josef Mazan a Vlas- Zuzana Růžičková, cembalistka, profesorka HAMU Foto Štěpán Hon tislav Matoušek, hrající na japonskou FESTIVAL EUROART zahá- šakuhači a různé etnické nástroje. jil v jeho čtvrtém ročníku (21. 10.) koncert Stamicova kvar- IDA GAMULIN, přední chorvatská pi- teta a Jitky Čechové (Boro- anistka střední generace, přednesla din, Janáček, Vierne) v Lich- při pražském klavírním recitálu (19. tenštejnském paláci. Drama- 9.) díla italských a chorvatských auto- turgie festivalových vystou- rů (D. Scarlatti, Bellini, Rossini, Kulje- pení klade důraz na prolínání rić). Koncert v Sukově síni uspořáda- kultur evropských zemí. Vedle lo chorvatské velvyslanectví. Stamicovců se postupně v pro- gramech objeví např. Belcea FESTIVAL NAFRAK, třetí ročník pře- Quartet, Casal Quartet, Kvarte- hlídky hudební fakulty AMU, nabídl to M. Nosticové, Kvarteto sal- (14.–17. 10.) programy neomezu- cburského Mozartea, Quatuor jící se pouze na vážnou hudbu, ale Renoir, Vogler Quartett, violis- doplněné pantomimou, filmem a vý- ta Alexander Besa a klarinetis- tvarným uměním. Akce, kterou při- ta Ronald van Spaendonck. pravili studenti oboru hudební mana- gement, se konala v prostorách fa- KYTARISTA VLADIMÍR MIKULKA, žijí- kulty. Závěrečný večer byl v žižkov- cí ve Francii, se po letech objevil (25. ském divadle Ponec. Festival chtěl Vlasta Průchová, jazzová zpěvačka Foto Štěpán Hon 10.) opět před českým publikem, a to upozornit na alternativní nové smě- 46 ZPRÁVY Z DOMOVA

představila poprvé po své obnově si takto připomněli letošní 150. publiku. Hudebníci odchodem z tě- výročí tamní první návštěvy F. lesa vyjádřili nespokojenost s tím, že Liszta (1. 9. 1853) u hraběte vedení města odvolalo kapelníka Pe- Karla Chotka, majitele zámku. tra Stříšku a poradní sbor. Novým ka- Skvělými interpretačními výko- pelníkem nově obsazeného souboru ny se v první polovině večera se stal Ivan Fišer, dirigent Kolínské fil- představili Dana Novotná (re- harmonie a ředitel základní umělec- citace melodramu), Petr Sla- ké školy v Zásmukách. vík (klavír), Jaromír Vavruška (zpěv) a Hana Spoustová (kla- SEVEROČESKÁ FILHARMO- vír – Konzervatoř v Teplicích), NIE Teplice zahájila (16. 10.) ze studentů dále Lukáš Čajka koncertní sezonu. V teplickém Domě kultury zazněla Slavnost- (klarinet) a Václav Novák (kla- ní předehra Dmitrije Šostako- vír). Koncert byl pořádán ve viče, Tři sonety pro altsaxofon spolupráci s Maďarským kul- Tristana Keurise a Planety od turním střediskem v Praze, Gustava Holsta. ve druhé části programu pro- to vystoupili hosté – studenti HUDBA V SYNAGOGÁCH plzeň- a absolventi Hudební akade- ského regionu, druhý ročník festi- mie F. Liszta v Budapešti. Rov- valu, pokračoval (7. 9.) v Muzeu Ši- něž výbornými výkony nadchli Jan Páleníček hrál 18. 9. v Alšově jihočeské galerii na zámku Hlubo- mona Adlera v Dobré Vodě u Hart- publikum ve zcela obsazeném ká. Za doprovodu Jihočeské komorní filharmonie, řízené Stanislavem manic. Účinkoval violoncellista Jiří koncertním sále zámku Ág- Vavřínkem, zazněly v jeho podání Čajkovského Rokokové variace, které Hošek s dcerou Dominikou (Cou- nes Tokai (zpěv), Yamamoto orámovala dvě díla Beethovenova: předehra Stvoření Prométheovo op. 43 perin, Haydn, Kraft, Bloch, Offen- Maki (klavír) a István Brezny- a Symfonie č. 3 Es dur, op. 55 „Eroica“. Foto archív bach, Popper). án (trubka). Vedle skladeb F. Liszta v průběhu večera za- ry, které se na fakultě vyučují, kon- Petr Malásek jej sestavil speciálně FERENC LISZT a jeho součas- zněla díla A. Dvořáka, Z. Fibi- níci, program koncertu s tím- krétně etnomuzikologii a elektroa- pro tuto příležitost. cha, B. Smetany, J. Brahmse to názvem nastudovali peda- kustickou hudbu. Pozváni byli stu- a P. de Sarasateho. lp denti Hudební univerzity v Ham- gogové a studenti katedry hu- burku. Vystoupil Komorní orchestr dební výchovy Pedagogické Berg, Epoque Quartet a Robert Bal- Hudba v Čechách fakulty Univerzity J. E. Purky- Hudba na Moravě zar a Eurus-trio, jazzové trio Jana Ko- KONCERT SOUBORU VARIACE ně v Ústí nad Labem. Na zám- řínka a Vlastislav Matoušek s tradiční na 6. ročníku festivalu Hradec- ku ve Velkém Březně (21. 10.) a ve Slezsku japonskou hudbou. ké hudební dny (19. 9.) v Hrad- ci Králové byl hojně navštívený FILHARMONIE MLADÝCH z Jano- také zásluhou účinkování Jany va vystoupila (3. 11.) v kostele sv. Štěpánkové a díky pestré dra- Šimona a Judy s programem z ital- maturgii večera. Zazněly písně ské, slovinské, maďarské, polské B. Martinů, básně R. Dehmela a české hudby. Byla na turné, které a Schönbergův sextet Zjasně- mělo symbolicky přivítat nové člen- ná noc. ské země EU a upozornit, že italský přístav Janov bude v roce 2004 no- ORLICKO-KLADSKÝ VARHAN- sitelem titulu Evropské město kultu- NÍ FESTIVAL se konal (od 20. 9.) ry. Dirigoval Michele Trenti, mezi só- posedmé na severovýchodě Čech listy turné byl mladý italský houslista a nabídl osmnáct koncertů, mimo Giovanni Angeleri, nositel Paganini- jiné v Jaroměři, Trutnově, Rychno- ho ceny z roku 1997. vě nad Kněžnou, Žamberku, Žac- léři, Lanškrouně, Vamberku, Opoč- ŠANSONIÉRKA HANA HEGERO- ně, Králíkách, Rtyni v Podkrkonoší, VÁ oslavila (20. 10.) dvaasedmde- Náchodě, Dobrušce, České Skalici sáté narozeniny koncertem v Ná- a Novém Městě nad Metují. Vystří- rodním divadle v Praze. Při premié- dalo se při nich několik varhaníků rovém vystoupení na prestižní domá- od Aleše Bárty přes Michala Noven- cí scéně zpěvačku doprovodil dvace- ka po Jiřinu Marešovou. V repertoá- Sir Neville Marriner řídil Českou filharmonii nejen na dvou abonentních tičlenný komorní orchestr. Jeho šéf ru dominoval Bach, ale zněla i hud- koncertech (2. a 3. 10.), ale i na mimořádně zařazeném vystoupení ba Petra Ebena a dalších součas- našeho předního tělesa v sobotu (4. 10.). Až na Brahsmovu Symfonii ných autorů. č. 3 F dur op. 90, která zazněla pouze ve čtvrtek a v pátek, sestával program z děl W. A. Mozarta (Symfonie č. 36 C dur, K 425 „Linec- MĚSTSKÁ HUDBA FRANTIŠKA ká“) a Josefa Suka (Pohádka, suita z hudby k Zeyerově hře Radúz KMOCHA, kterou na začátku září a Mahulena op. 16). opustila většina členů, se (6. 11.) Foto Zdeněk Chrapek 47 ZPRÁVY Z DOMOVA

zemí Evropy a vybraná města v Ameri- ce. Ani jeden z více než sta koncertů se nebude konat v hlavních městech, ale v menších sídlech v regionech. Or- ganizátoři chtějí využít partnerství, kte- rá mají česká města v zahraničí. Part- nerem při pořádání hudební slavnosti bude i Správa českých center. Domá- cí částí mezinárodního projektu bude (3. 6.–3. 7. 2004) již 9. hudební festi- val 14 měst Concentus Moraviae. Celý projekt se koná při příležitosti vstupu ČR do EU. Záštitu převzali Václav Ha- vel, Magdalena Kožená a ministr za- hraničí Cyril Svoboda.

VLASTA PRŮCHOVÁ, legendární jaz- zová zpěvačka, byla 29. 10. v Praze první hvězdou 27. mezinárodního jaz- zového festivalu. Uskutečnilo se cel- kem 14 koncertů, vystoupili při nich mj. Karel Růžička, Emil Viklický, Mar- tin Kratochvíl, František Uhlíř, Pavel Smetáček, Jana Koubková a kvarte- to Antonína Gondolána. Ze Sloven- ska přijel častý festivalový host, zpě- vák Peter Lipa.

ORCHESTR MLADÝCH Evrop- ské unie (EUYO) by po vstu- pu Česka do EU v souvislosti s účastí českých hudebníků Den otevřených dveří v Obecním domě (28. října) přinesl návštěvníkům nejenom prohlídku krásných secesních měl dostávat od českého minis- prostor s jedinečnou výzdobou od předních českých umělců (Alfonse Muchy, Maxe Švabinského, Františka terstva kultury roční příspěvek Ženíška, Jana Preislera, Karla Špillara a Ladislava Šalouna), ale i řadu zajímavých doprovodných akcí. 15. 000 eur (asi 470. 000 Kč). Videoprojekci dokumentárního filmu o Emě Destinnové „Samota duše mé“ v produkci Obecního domu a Orchestr již 25 let soustřeďuje dvě zajímavé výstavy. V jídelnách výstavu architektonických kreseb Michala Brixe, která představila jednoho kolem 140 mladých hudebníků z nejvýznamnějších současných architektů jako ilustrátora odborných prací předních historiků zejména českého ve věku od 14 do 24 let. Jsou baroka a v málokdy přístupných Kulečníkových sálech a karetních hernách výstavu „Cestička do školy. Nej- v náročném konkurzu vybírá- krásnější české slabikáře“ z prostředí školy od konce 19. do poloviny 20. století. Nedílnou součástí oslav byl ni znovu každým rokem. Čeští samozřejmě i slavnostní koncert, tentokrát z hudby Antonína Dvořáka. V podání sólisty Petera Dvorského, hudebníci by se nyní stali sou- kterého doprovodil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v čele s Liborem Peškem, zazněly skladatelovy částí orchestru spolu s hráči Biblické písně, orámované Karnevalem op. 92 a Symfonií č. 9 e moll, op. 95 „Z Nového světa“. z dalších přistupujících zemí. Obecní dům je s vyhlášením samostatného státu již neodmyslitelně spjat calá desetiletí: 6. ledna zde čeští Úhrada prvního poplatku se poslanci přijali tzv. Tříkrálovou deklaraci, jíž požadovali samostatnost pro český národ, 13. dubna na shromáž- týká roku 2004 a výběr mla- dění ve Smetanově síni svoji podporu požadavku samostatného státu vyjádřili Národní přísahou představitelé dých instrumentalistů obdo- českého veřejného života v čele s Aloisem Jiráskem a 28. října 1918 zde byl představiteli Národního výboru bí od léta 2004 do jara 2005. vydán zákon o zřízení československého státu. Foto archív Uměleckým ředitelem byl diri- gent Claudio Abbado, nyní jím SVATOPLUK, smíšený pěvecký sbor ci se uskutečnily jazzové koncer- BUSTA GUSTAVA MAHLERA od je Vladimir Ashkenazy. ze Žďáru nad Sázavou, nejstarší v re- ty, vystoupení mladých filharmoni- Milana Knoblocha byla odhale- publice, si letos připomíná 155. vý- ků a taneční party. S Olomoucí fes- na (9. 10.) v historické radnici FOERSTROVO KOMORNÍ PĚVEC- ročí založení. Po prvním ze tří kon- tival pořádala města Prešov, Wroc- v Hodoníně. Skladatel ve měs- KÉ SDRUŽENÍ, neprofesionální sou- certů (1. 11.), které k tomu pořá- law a Pésc. tě opakovaně pobýval, napo- bor z Prahy vedený Lukášem Vasil- dá, mají další následovat na Váno- sledy v roce 1909, kdy u příte- kem, získalo v říjnu na mezinárodní ce a pak na jaře. Vznik souboru se le Friedricha Redlicha dělal ko- soutěži v litevském městě Klajpeda datuje do roku 1848, kdy jedenáct rektury v tištěném vydání své první cenu v kategorii ženských sbo- žďárských občanů založilo čtenářský Různé Písně o zemi. rů. Odvezlo si z festivalu současně spolek, který se začal věnovat i zpě- DECHOVÉ KVINTETO Afflatus hlavní cenu. vu lidových písní. obdrželo cenu Českého spol- PROJEKT ČESKÉ SNY, který chce ku pro komorní hudbu za rok příští rok představit českou vážnou CONCERTINO PRAGA, národ- FESTIVALU ZEMÍ VISEGRÁDSKÉ 2003. Je jediným souborem, hudbu a její interprety, začne v červ- ní rozhlasovou soutěž, vyhrá- ČTYŘKY se zúčastnilo v Olomouci který toto ocenění získal po- nu sérií 37 koncertů v českých měs- la v říjnu klavíristka Marie Al- v listopadu na 70 hudebníků z Čes- druhé. Už se tak stalo v roce tech. V červenci se přesune do za- -Ashhabová ze Základní umě- ka, Slovenska a Polska. V jeho rám- 2001. hraničí a navštíví do konce roku 14 lecké školy v Mostě. V oboru 48 ZPRÁVY Z DOMOVA

Hudební nakladatelství EDITIO BÄRENREI TER PRAHA, spol. s r. o.

si Vám dovoluje nabídnout dvě vynikající novinky CHARLOTTE MARTINŮ DAVID LIEBMAN: Můj život s Bohuslavem Technika hry na saxofon Martinů H 7907 editoři: Ludmila Sadílková a Aleš Březina ISBN: 80-68385-23-X H 7908 rozsah 64 stran ISBN: 80-86385-22-1 cena: 130 Kč rozsah 228 stran cena 190 Kč Vynikající saxofonista David Liebman (nar. 1946 v Brooklynu) se proslavil též jako světově uznávaný pedagog v oblasti jazzu a saxo- Vzpomínky manželky Bohuslava Martinů Charlotte z roku 1966 vycházejí poprvé v úplném, fonové hry. Své dlouholeté interpretační a pedagogické zkušenosti zúročil v učebnici, necenzurovaném znění. Urtextová edice, připravená k 25. výročí autorčina úmrtí, je určena která systematicky a velmi podrobně popisuje techniku hry na tento nástroj a zároveň odborné i širší laické veřejnosti mj. i zařazením rozsáhlého poznámkového aparátu. Ten při- vysvětluje, jak o hře přemýšlet a hledat optimální přístup k jejím jednotlivým aspektům bližuje zajímavé souvislosti a osobnosti spojené se životem manželů Martinů. Zahrnuje slova (dýchání, nátisk, frázování atd.). Soustředí se především na odstranění zlozvyků a na či celé pasáže, které při konečné redakci vyškrtla sama Charlotte, upozorňuje na její občasné rozvoj přirozené a uvolněné techniky. Využití této v celém světě používané učebnice je omyly a seznamuje čtenáře s názorem Bohuslava Martinů na události popisované v hlavním velmi široké; je vhodná pro začátečníky i pokročilé hráče bez ohledu na hudební styl, textu. V knize se tak objeví všechny z dřívějších vydání vyřazené zmínky o církvi, českých jemuž se věnují. Důležité informace zde naleznou nejen saxofonisté, ale i klarinetisté exulantech či skladatelově kritickém postoji ke komunistickému režimu. Vydání je doplněno a hráči na ostatní dechové nástroje či zpěváci (kapitola o dýchání). Knihu přeložil množstvím fotografií. Kniha vychází za laskavé podpory Nadace Bohuslava Martinů. významný český saxofonista František Kop.

Na Vaše objednávky se těšíme na adrese: Editio Bärenreiter Praha, spol. s r. o. Zákaznické centrum: Pražská 179, 267 12 Loděnice u Berouna tel.: 311 672 903, fax: 311 672 795 e-mail: [email protected], www.noty-kni hy.cz, www.editio-baerenreiter.cz

housle byla s druhou cenou nejlepší Markéta Janouško- vá z Hudební školy hl. m. Pra- hy a v oboru violoncello zís- kal druhou cenu (při neuděle- ní první) Petr Mašlan z Gymná- sonové a její kapely, našeho Jiřína Sti- zia Jana Nerudy. veb vína a amerického baskytaristy Marcu- se Millera. V žižkovském Akropolisu na GRATULAČNÍM KONCERTEM v Sá- festivalu United Colors of Akropolis za- le Martinů připomněla 100. nedoži- hrály britští Shri and Badmarsh, irsko- té narozeniny prof. Josefa Micky (3. němečtí Norland Wind a irská Teáda. 10.) pražská HAMU. V dílech W. A. Na festivalu Kytara mezi žánry vystoupili Mozarta, V. Micky, B. Smetany, N. v Akropolisu 10. 10. Američan Woody Paganiniho, L. Janáčka, A. Dvořáka Mann a 24. 10. Čechoameričan Rudy a P. de Sarasateho účinkovali Petr Linka a Američan John Abercrombie. Messiereur, Ondřej Lébr, Vladimír Festival Jazz Meets World uvedl ame- Klánský, Jan Opšitoš, Jan Mráček, rickou dvojicí hrající klezmer Desastro Václav Hudeček, Stanislav Bogunia, Totale, buharskou dechovku Karan- Miroslav Sekera, Božena Kronycho- dilu, norskou jazzovou zpěvačku Ka- 4. Mezinárodní klavírní soutěž Carl Czerny (pod záštitou Vladimira vá a Panochovo kvarteto. (vla) rin Krogovou a americkou kapelu Ore- Ashkenazyho a České komise pro UNESCO) se letos konala ve dnech gon. V Karlových Varech na Jazzfestu 15. až 20. září v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci. Na snímku TRADIČNÍ MĚSÍC FESTIVALŮ JAZZU byl největší hvězdou americký trumpe- Zdeňka Chrapka Ksenia Rodionova z Ruska, která přebrala v krás- A ETNICKÉ HUDBY říjen obsáhl desít- tista Bobby Shew, tamtéž získal cenu ných prostorách ve Velké aule Karolina Univerzity Karlovy z rukou ky koncertů, z nichž vybíráme: Aghar- G. Broma náš kytarista Rudolf Dašek předsedkyně mezinárodní poroty, prof. Zuzany Růžičkové a ředitelky ta Jazz v Lucerna Music Baru měla a cenu Českého rozhlasu Lubomír Do- soutěže Vlastimily Pospíšilové 1. cenu a titul Laureát soutěže. Gala- na programu koncerty Laca Decziho růžka. V říjnu oslavil sedmdesátku kon- koncert těch nejlepších následoval za doprovodu orchestru Virtuosi di a jeho Celluly, amerického saxofonis- certem v Národním domě na Vinohra- Praga s uměleckým vedoucím a dirigentem Oldřichem Vlčkem večer ve ty Chrise Pottera, skupiny Victora Bai- dech zpěvák Karel Hála. Velkém sále Žofína. leyho, britské zpěvačky Juliet Robert- (vla) 49 ZE ZAHRANIČÍ Festival staré hudby v Innsbrucku „Innsbruck, ich muss dich lassen..“

Centrum rakouského Tyrolska cha- rakterizují hory a hudba. Obojí zřejmě odjakživa. Hudba přinejmenším od dob minnesengra Oswalda von Wolkensteina, dvorské kapely Ferdinanda II. či Maxmi- liána I. – nebo od času zdejšího působení autora písně, jejíž incipit jsem si vypůjčila do podtitulku, Heinricha Issaka… Tato historie opět ožila před 40 lety, kdy se na zámku Ambras začaly pořádat letní řady koncertů a roku 1976 se k nim přidal Festival staré hudby, který záro- veň využívá historické prostory po celém městě. Uměleckou záštitu nad Festivalem sta- ré hudby v Innsbrucku přijal už před pár lety Belgičan René Jacobs, který tu letos nastudoval operu Claudia Monteverdiho L’Orfeo, uvedenou v Tyrolském zemském divadle celkem čtyřikrát. Na autentickém provedení se podílel tým mezinárodních sólistů a tři specializované soubory: Vocalconsort Berlin, Concerto Vocale z Gentu a Akademie pro starou hud- bu Berlín. Mezi quasi aktualizovanou a téměř autentickou formou inscenace se pohybovala režie Barrie Koskyho, jednoho ze dvou stávajících uměleckých šéfů Schauspielhausu ve Vídni. První část nesmrtelného příběhu Montever- diho „Favola in musica“ se odehrává v bukolické atmosféře, se zpěvy pastýřů a pastýřek. Barrie Kosky podle mého ná- zoru živost těchto scén poněkud přehnal: členové ansámblu polehávají nenuceně po zemi, neustále se přemisťují, pobíhají – a k tomu jsou oblečeni poněkud jako „zlaté mládí“ minulého století: v oblecích, kravatách a kloboucích. Při slavném ri- tornelu a moresce tleskají do rytmu, dupou nebo tlukou do podlahy… Dámy jsou ovšem krásně empírovo-secesní, v le- hounkých pastelových šatech… Autorem kostýmů je Brazilec Miro Paternostro, který spolupracuje s Barriem Koskym i v Schauspielhausu ve Vídni. Možná je jejich vidění přece jen ovlivněno činoherní zkušeností – jakoby hudba sama neměla dostatečnou sílu a bylo nutno jí pomáhat často až přebytečným a rušivým děním Hlavní postavy Monteverdiho Orfea ztvárnili Stéphan Degout (Orfeo) a Nuria Rial (Euridice). na scéně. Zlom, který s sebou nese děj Foto archív 50 ZE ZAHRANIČÍ

– Euridice je mrtvá a Orfeo se vydává ji niální osvětlení Nigela Levingse, jehož Musica“ – Katalánka Nuria Rial. Zcela hledat do podzemí – perfektně vystižený práce v tomto oboru byla už několikrát mimořádný byl ovšem Orfeo Stéphana Monteverdiho hudbou, přináší i zlom mezinárodně oceněna. Vybavuje se mi Degouta. Mladý francouzský barytonis- v charakteru inscenace. Dění na pódiu v této souvislosti moment, kdy Orfeo ta už Orfea ztvárnil přede dvěma lety se zklidní, zjednoduší a přes tíhu situace vstupuje do podsvětí: v úplné tmě, s lam- v Bruselu. Kromě staré hudby se však projasní – jako bychom se skutečně tepr- pičkou v ruce. A oproti tomu samotný tento laureát soutěže Plácida Dominga ve teď stávali svědky antické tragedie. závěr opery, kdy se Orfeo s Apollonem za uplatňuje především v mozartovském Postavy náhle působí pravdivě a au- zpěvu a skutečně náhle téměř božského operním repertoáru. tenticky. Inscenace se tak – záměrně? světla vznášejí k nebesům. Celé inscenaci Mimořádné byly i festivalové koncerty. – rozpadá na dvě téměř nesourodé části. pak osvětlení zejména v první, pozemské V průběhu necelých dvou týdnů se usku- Hudební nastudování bylo ovšem skvělé. části, dodává charakter starých, lehce na- tečnilo celkem čtyřiatřicet akcí: včetně Při gonzagovské fanfáře hrály žestě v po- zlátlých fotografií. Z nich vystupují antičtí monteverdiovského symposia, worksho- stranních lóžích nahoře; hudebníci byli pastýři i bohové: Silvia a Prosperina švý- pu pro děti nebo prohlídek s odborným rozmístěni ve dvou skupinách po obou carské sólistky Marie-Claude Chapuis; výkladem. Na večerních koncertech mne stranách pódia, další skupina seděla vza- Plutone, kterého zpívá podobně jako jeho zaujal cellista Christophe Coin s bary- du přímo na pódiu. Zvukový a prostorový partnerka na starou hudbu specializovaný tonem, pro který napsal Haydn snad efekt byl dokonalý. Představení Orfea se Antonio Abete; výborný Caronte Itala stovky skladeb. Jeden exemplář tohoto v Innsbrucku odehrávalo na jednoduché, Paola Battaglii, který má v repertoáru nástroje byl i na výstavě, věnované na téměř prázdné scéně – nepočítáme-li sho- Monteverdiho madrigaly i Dvořákovu Mši; zámku Ambras tyrolskému houslaři Jaco- ra zavěšené pohyblivé tyče, mezi kterými Apollo Fina Topi Lehtipuu, patřícího ke bu Steinerovi. S renesanční mší „Et ecce zpěváci a tanečníci mohli pobíhat a nebo špičkám oboru podobně jako Španěl Car- terrae motus est“ Antoine Brumela přijel s nimi různě otáčet. Ty tvořily jednak los Mena (La Speranza); krásná a hlaso- Dominique Visse a jeho Ensemble les, jednak mohly oddělovat určitou část vě kultivovaná Euridice – skutečná „La Clément Janequin a Les sacquebou- scény od druhé. Autor scény, s mnoha tiers de Toulouse; na unikátní Ebertovy světovými divadly spolupracující Klaus varhany z r. 1561 v Hofkirche, nejstarší Grünberg, zřejmě při svém návrhu hrající dvoumanuálový nástroj na svě- vycházel i z faktu, že tato inscenace tě, koncertoval Bernard Foccroulle. vznikala v koprodukci se Státní operou Innsbruck a Festival staré hudby má „Unter den Linden“ v Berlíně; čím méně mnoho co nabídnout; posluchačům rekvizit, tím snáze přenosné nastudování. i umělcům, kteří se sem rádi vracejí. K efektnímu vyznění scény přispělo ge- JANA VAŠATOVÁ Dva festivaly ve Švýcarsku festivalu. (I když velcí sponzoři už i zde Settimane musicali v Locarnu a Asconě dávají přednost sportovním akcím, jak mi řekl prezident festivalu, bývalý ředitel Do italské části Švýcarska, do Ticina, Orchestr rozhlasu italského Švýcarska školy dr. Dino Invernizzi). směřují už téměř 60 let návštěvníci ne- z nedalekého Lugana, který byl jediným Až do r. 1967 se pořádaly koncerty jen za přírodními krásami, ale také za reprezentativním orchestrálním tělesem v tělocvičně místní školy; na sál nebylo hudbou. Zdejší mezinárodní hudební fes- tohoto švýcarského kantonu s pouhými ani pomyšlení a tak se festival rozhodl tival Settimane musicali, jehož letošní 300 tisíci obyvateli. Tyto okolnosti urču- využít chrámových prostor: v Asconě je 58. ročník probíhal od 28. srpna do 13. jí charakter festivalu Settimane musicali to menší, pro komorní koncerty vhodný října v Locarnu a v sousední Asconě na dodnes: počet návštěvníků a milovníků kostel Papežské koleje (Collegio Papio), břehu jezera Lago Maggiore, vznikl před vážné hudby je víceméně stálý, koncerty v Locarnu prostornější kostel Sv. Fran- stejným počtem let jako naše Pražské se proto nemohou konat každý den (le- tiška (San Francesco). jaro. Na rozdíl od něho ale vzešel ze tos se jich v průběhu téměř dvou měsíců Ani to však nezabránilo, aby sem soukromé iniciativy hudebních nadšen- uskutečnilo 14) a ani se nevypisuje abo- přijížděli světové orchestry, ansámbly ců – a takový také zůstal. Z původních nomá, aby mohli festivalové akce navštívit a sólisté: na CD, které si tu před lety po- komorních produkcí v domě asconského případní turisté. Festivalová dramaturgie, řídili ze záznamů festivalových koncertů advokáta Leona Ressigy Vacchiniho se která vychází z kolektivní umělecké rady (většinu z nich totiž natáčí nebo přímo rozvinul do dnešního rozsahu a zcela festivalu, si nemůže dovolit přílišné vysílá rozhlas v Luganu), figurují jména profesionální úrovně, třebaže jeho experimenty a musí svým posluchačům jako Elisabeth Schwarzkopf, Cathy Ber- organizátory nejsou žádní hudební od- nabídnout jen to nejlepší. Ti ovšem potom berian, Maurice André, Nikita Magaloff, borníci. Základní krok byl učiněn před berou festival za svůj, jak o tom svědčí Claudio Arrau, Geza Anda, Yehudi Me- lety, kdy se ke spolupráci podařilo získat početný spolek přátel a podporovatelů nuhin, Henryk Szeryng a také (záznam je

51 ZE ZAHRANIČÍ

Kostel sv. Františka v Locarnu je jedním z hlavních prostor, kde se festival Settimane musicali koná… Foto archív ze 3. 9. 1965) Rudolf Firkušný. Několikrát klasické a romantické vody – a když, tak sah‘ nerušil ani v nejmenším krásu kos- zde byla i Česká filharmonie a letos už jen výjimečně směrem k baroku nebo opa- tela ani posluchače. A proč sem všichni pošesté pražský Symfonický orchestr trně do 20. století (Stravinskij, Bernstein, umělci tak rádi jezdí? V Ticinu je prostě FOK, který s dirigentem Sergem Bau- Nino Rota); objevila se tu ovšem také nádherně! dem festival slavnostně zahajoval. Na novinka, objednaná zdejším festivalem: (Bez zajímavosti není ani to, že právě v Lo- programu byla svita z Janáčkovy Lišky Pax Gallica pro sbor a orchestr švýcarské- carnu a Asconě se v červenci konají hudební Bystroušky, geniální trumpetista Sergej ho varhaníka a dirigenta Diega Fasolise, kursy, na které prof. Janos Meszaros pra- Nakarjakov hrál Čajkovského Rokokové věnovaná výročí ustavení kantonu Ticino videlně zve vítěze interpretačních soutěží variace a závěr patřil Dvořákově Novosvět- a rozhlasovému sboru z Lugana, který je Pražského jara.) ské – bez té se asi opravdu žádný exkurs rovněž stálým hostem festivalu. ,Klasičtěj- české hudby do světa neobejde… (Zazněl ší‘ zaměření potvrzoval program jednoho tu ovšem i Smetanův 1. smyčcový kvartet ze tří koncertů orchestru z Lugana, na Z mého života v podání Quartetta Emer- němž za řízení George Pehlivaniana Festival Septembre son.) Vedle toho sem letos zavítal např. (amerického vítěze soutěže v Besançonu Symfonický orchestr Bavorského 1991) zazněla Wagnerova Siegfriedova musical v Montreux rozhlasu s dirigentem Paavo Järvim, idyla, obě svity z Griegova Peer Gynta Ruský národní orchestr vedený Mi- a Čajkovského 1. klavírní koncert ve strhu- a Vevey chailem Pletněvem nebo Německý jícím podání Jeana-Yvese Thibaudeta. Dvě sousední města ve francouzsky symfonický orchestr z Berlína Orchestr hrál nejen s velkým nasazením mluvící části Švýcarska na břehu Ženev- s Kentem Naganem. V Beethovenově a dynamickým rozpětím (nádherná pia- ského jezera, Montreux a Vevey, jsou zná- ,Deváté‘ tu hostoval Filharmonický sbor nissima ve Wagnerovi!), ale s pochope- má jednak pořádáním jazzových festivalů, z Bratislavy. Festival přitahuje i slavné ním pro interpretovaná díla (Grieg musí jednak se tu hned po válce začaly konat ansámbly a sólisty: letos např. bicistku být přitom zdejší mentalitě hodně vzdá- mezinárodně proslulé festivaly, zaměřené Evelyn Glennie, klavírní duo Katia & lený). Koncert přímo přenášel rozhlas na hudbu klasickou. Ještě před dvěma Marielle Labéque, flétnistku Micha- – a s chrámovou akustikou si poradil lety referovaly Hudební rozhledy o 56. elu Petri, The King’s Singers nebo po svém: za orchestrem byla umístěna ročníku Voice & Music Festivalu; letos Virtuosi Italiani s cellistou Mischou veliká přenosná stěna, zakrývající oltář se v Montreux-Vevey konal druhý ročník Maiskim. Festival neopouští bezpečné a odrážející zvuk do publika. Tento ,zá- nového, nebo spíš staronového festivalu

52 ZE ZAHRANIČÍ

Septembre musical. Tak se totiž jmenoval naplněného sálu). Mezi seminářem a kon- telů vzbudila vystoupení Festivalového původní festival, založený r. 1946. Nava- certem mohli ještě zájemci shlédnout orchestru, se kterým pracovali i Nello zující Voice&Music Festival měl vysokou film, věnovaný O. Messiaenovi… Uvědo- Santi, Sergiu Comissiona a nám dobře úroveň a velké ambice: především míst- mila jsem si, že vicepresident zdejšího známý Gerd Albrecht, který s mladým ním posluchačům však přestalo vyhovo- festivalu, lékař dr. Thierry Wälli, nepře- tělesem nastudoval mj. Smetanovu Vlta- vat zaměření na vokální a starou hudbu háněl ve svém tvrzení, že soudobá hud- vu a Dvořákovu ,Novosvětskou‘. V rámci – byli a jsou totiž přesvědčeni, že do Au- ba do těchto míst přirozeně patří: mimo festivalu vystoupily i některé komorní ditoria Stravinski, což je veliký moderní jiné i proto, že v Montreux a jeho okolí ansámbly (např. Trio di Clarone nebo sál v Montreux, patří spíš „nemuzeální“, žila řada významných osobností hudby Les Virtuoses de France), jejichž živá hudba. Navíc se festival dostal zřej- 20. století – Stravinskij, Richard Strauss, program byl zaměřen především na mě do finančních potíží a vypadalo to, že klavíristka Clara Haskil (soutěž, nesoucí hudbu 20. století. Také v dalších letech v Montreux vážná hudba končí. Naštěstí její jméno, probíhá souběžně s festivalem by měl festival prezentovat díla autorů, se našla nová skupina nadšenců (včetně a finále je jeho součástí; hlavní cena le- spojených se zdejším prostředím: vedle některých nespokojených z původního tos udělena nebyla, přestože se soutěže Stravinského, Hindemitha a Schönberga festivalového výboru) a podařilo se jí za- účastnilo množství mladých klavíristů připomene r. 2004 i 50. výročí úmrtí Wil- ložit (nebo udržet?) zdejší festival – i když z celého světa), Hindemith aj. Festival helma Furtwänglera, který několik let v poněkud rozsahem omezenější a drama- směřuje k vlastnímu profilu, kterým by se bydlel v sousedním Clarens. turgicky pozměněné podobě. odlišil od mnoha dalších hudebních akcí, JANA VAŠATOVÁ Těžiště Septembre musical spočívá probíhajících ve Švýcarsku (Luzern) a do- opět v symfonické a koncertantní hud- konce v blízkém okolí Montreux téměř ve bě, která zní ve Stravinského auditoriu, stejné době (festivaly ve Verbieru, Mar- a koncertech komorní a soudobé hudby, tigny, Fribourgu) a získat opět publikum, pořádaných v divadle ve Vevey. Už loni se které by přijíždělo i z nefrancouzských zde však podařila výborná věc: ustavení regionů země a ze zahraničí. S podobnou vlastního festivalového orchestru, jehož dramaturgií, jako byla letos – to znamená členy si vybral hudební poradce festivalu, s kombinací soudobé hudby a „populár- dirigent Karl Anton Rickenbacher z těles, ních“ skladeb v kvalitní interpretaci se kterými spolupracuje: z Litevského – by se mu to mohlo podařit. Jen pro komorního orchestru, z univerzitního příklad: Symfonický orchestr Severo- orchestru v tureckém Bilkentu a ze německého rozhlasu s Christophem Švýcarského filharmonického orchestru, Eschenbachem tu vedle děl Beethovena který je sestaven z mladých hudebníků. a Brahmse uvedl ve švýcarské premiéře Mladý je tak i velký symfonický Festiva- ,Ciacconu‘ mladého Francouze Marka An- lový orchestr v Montreux-Vevey, který dré Delbavieho; Orchestr Bavorského se podle dramaturgických potřeb festi- rozhlasu s Paavem Järvim hrál De- valu proměňoval co do počtu i obsazení bussyho, Saint-Saënse a Bartóka, Ruský také na různé komorní ansámbly. To národní orchestr s Michailem Pletně- byl případ koncertu, konaného 13. září vem přivezl skladby Glinky, Rachma- v divadle ve Vevey a zaměřeného na ninova a Musorgského. Největší zájem hudbu 20. století: na programu byly návštěvníků však podle slov pořada- tři Malé symfonie Daria Milhauda a ko- morní skladby Pierre Bouleze (Dérive 1, Hudební poradce festivalu Septembre Mémoriale a Messagesquisse), v nichž se musical, dirigent Karl Anton v koncertantních partech uplatnili přední Rickenbacher členové Festivalového orchestru, a vý- Foto archív běr z Vingt Regards sur l’Enfant – Jesus (Dvacet pohledů na Ježíška) Oliviera Messiaena, který fas- cinujícím způsobem přednesl Markus Bellheim. Početné pub- likum reagovalo nadšeně – mnozí z návštěvníků se rovněž zúčastnili jakéhosi interpretačně-posluchačského semináře, který koncertu už odpoledne předcházel. (Vedl ho K. A. Rickenba- cher a vykládal na živě prováděných úryvcích skladeb programu, jak je která kompozice udělána a co je na ní typické – opět s velkým ohlasem

53 ZE ZAHRANIČÍ Jak se daří hudbě v Lublani Lublaň, hlavní město dvoumiliónového Slovinska, mi ze všech známých měst nejspíše tak trochu připomíná rakouský Salcburk. Řeka Lublanice, která protéká jeho středem a v níž můžete obdivovat plno červených i duhových pstruhů, je lemována kavárničkami, restauracemi i příjemně malými obchůdky s nejroztodivnějším zbožím. Lidé proudí sem a tam a nádherně barevné podzimní listí okolních smíšených lesů dodává vzhledu tohoto vcelku poklidného koutu podobu nostalgicky romantického obrázku, který jakoby se zrodil pod tahy štětce některého z malířů na pražském Karlově mostě. Veškerému tomuto dění vévodí lublaňský hrad ze 12. století, bývalé sídlo kraňských vévodů, procházející již řadu let zevrubnou rekonstrukcí. Z jeho majestátní věže, která představuje svéráznou dominantu půvabného města, máte celé okolí se zasněženými vrcholky hor v pozadí jako na dlani. Lidé jsou tu velice milí a přátelští a pokud se jich zeptáte, na co jsou nejvíce pyšní, téměř bez zaváhání ze sebe obvykle všichni vychrlí poněkud nesourodé trojhvězdí: Gorenje (tzn. jedna ze světových značek výrobců mrazniček, praček a různých elektrických kuchyňských přístrojů), Jože Plečnik (slavný slovinský rodák působící v letech 1919–1934 mj. i jako architekt Pražského hradu) a Slovinská filharmonie, jejíž počátky se datují téměř neuvěřitelným rokem 1701! V první polovině října, kdy jsem Lublaň navštívila, byla již její abonentní sezona v plném proudu, a tak jsem se rozhodla alespoň dva koncerty navštívit.

Uprostřed Heinz Holliger, obklopen sólisty: německou mezzosopranistkou Christine Iven a australským tenoristou Stevenem Davislimem. V pozadí členové dechového souboru Slowind, který tento večer účinkoval rozšířen o další hosty. Foto archív

První z nich zahajoval zcela nový festi- klasického a romantického především na Calligaris a hornista Metod Tomac. val dechového souboru Slowind, nazvaný díla 20. a 21. století. Klade důraz hlavně Samozřejmě, že na festivalu se vzhledem vcelku prozaicky Slowind 2003 a tvo- na autory domácí provenience, jejichž k netradičně sestavenému programu, jak řený celkem čtyřmi koncerty, na které tvorbu prezentuje vedle svých pravidel- vyplývá z předchozích řádků, jejich řady byli k dirigentskému pultu pozváni čtyři ných abonentních koncertů i na četných rozšířily o mnohé hosty či další kolegy zahraniční hosté: Švýcar Heinz Holliger, zájezdech po celém světě. Soubor tvoří z filharmonie. Vedle Franze Schuberta, Angličan James Freeman, Nor Arvid En- členové Slovinské filharmonie, flétnista W. A. Mozarta či J. Brahmse se na něm gegård a Kanaďan Robert Aitken. Samot- Aleš Kacjan, hobojista Matej Šarc, kla- totiž objevila např. jména Iannise Xenaki- ný soubor se zaměřuje vedle repertoáru rinetista Jurij Jenko, fagotista Paolo se či současných amerických, kanadských

54 ZE ZAHRANIČÍ nebo německých skladatelů jako jsou Ge- Druhý koncert, na který jsem zavítala skladatelově díle z mládí – brilantně vy- rald Levinson (1951), Joseph Schwantner (16. 10.), byl již regulérním abonentním střižené Malé smuteční hudbě – Decho- (1943), Lucas Foss (1922), Timothy Great- koncertem Slovinské filharmonie, i když vém nonetu es moll D 79, takže závěr byl batch (1953), Gilles Tremblay či jméno již autorsky i interpretačně byl s tím před- opravdu schubertovský: lehký, s krásný- zmíněného dirigenta, Roberta Aitkena. chozím poměrně úzce spjat. Vzhledem mi dialogy smyčcových skupin, bezchyb- Rovněž úvodní koncert (14. 10.), byť k omezenému počtu pouhých pěti set nými sóly hoboje a klarinetu i zřetelně sestavený z děl autorů dnes již považova- míst ve Velké dvoraně však svá abonentní vedenými kouzelnými tématy. ných za klasiky, se nesl v duchu nápadité vystoupení orchestr pořádá v Gallusově Slovinská filharmonie, spojená ve dramaturgie. Vždyť Komorní symfonii č. 1 dvoraně obrovského Cankarjevova domu své neuvěřitelně dlouhé historii s řadou op. 9 Arnolda Schönberga či Mahlerovu (význačného lublaňského kulturního cent- jmen světově proslulých dirigentů včetně Píseň o zemi (komponovanou na verše ra), kam se posluchačů vejde třikrát tolik. Gustava Mahlera či Václava Talicha, tedy čínských básníků ze sbírky Čínská flét- Plno sice úplně nebylo, ale volných míst pokračuje ve své slavné cestě, nastoupe- na) v Schönbergově a Riehnově úpravě byste tu také mnoho nenašli, což je vzhle- né před více než třemi staletími, díky pro tenor, alt a komorní orchestr zase dem ke kapacitě sálu ani ne třistatisícového čemuž se může měřit i s těmi nejlepšími tak často na koncertech neslýcháváme. města docela pozoruhodné. Program, jehož světovými tělesy. Nakonec konkurenci A už vůbec ne v tak vynikajícím prove- jádro tvořila díla Josepha Haydna a Fran- dobře zná. V Lublani a celém Slovinsku dení, jakého jsme se ve Velké dvoraně ze Schuberta, byl tentokrát klasičtější, ale se totiž v oblasti hudby stále něco děje. krásné budovy Slovinské filharmonie ani tady nechybělo dílo současné. Své dva Vždyť pouhých čtrnáct dní před recen- stali svědky. Heinz Holliger, s nímž byla bloky písní (Tři milostné písně a Dvě písně) zovanými koncerty zde skončil slavný zorganizována hodinu před koncertem v podání nám již dobře známé Christine festival, založený přesně před osmdesáti i veřejnosti přístupná diskuse o progra- Iven představil posluchačům sám tento den lety v Salcburku, Světové hudební dny, mu večera, byl perfektně připraven, takže hostující dirigent, kterým byl opět Heinz pořádané Mezinárodním sdružením soubor, rozšířený o smyčce a další dechy, Holliger, většině z nás známý především pro soudobou hudbu, zahájené 26. září. hrál pod jeho inspirativním vedením z role skvělého hobojisty. Písně, které byly Tématem letošního festivalu byla Nová jako z partesu. Vždyť ne nadarmo tvoří zjevně interpretačně nesmírně obtížné, ale hudba třetího tisíciletí, prezentovaná Slowind nejlepší dechaři Filharmonie! sólistkou zazpívané se vším, co k nim patří, v rámci 40 různých hudebních projetků Sólistické ambice byly z jejich bezchyb- autor obdařil obrovským doprovodným apa- na 15 místech, kde se představilo kolem né hry, provázené i nevšední krásou rátem. Nechyběla v něm např. ani kytara 130 skladatelů z padesáti zemí. Kromě měkkého, na rozdíl od naší školy spíše či v sadě bicích dokonce latinskoamerický Lublaně se festival odehrával i v pří- rovnějšího tónu, zcela zřetelně znát. Tak nástroj palo de lluvia (čili dešťová hůl), mořském letovisku Portorož, v rodišti tomu bylo samozřejmě i v Mahlerovi, kde což je bambusová tyč, naplněná různými Giuseppa Tartiniho – sousedním Piranu, na sebe v prvním altovém vstupu (Čang semínky, vydávajícími při jejím naklonění ve druhém největším slovinském městě Ti: Osamělý v jeseni) upozornil nádher- krásný ševelivý zvuk. Mariboru, v Kostanjevici na řece Krce ným sólem anglického rohu především Vrcholem večera se však i přes kvalitu i v krásných přírodních a historických Matej Šarc, jehož mistrovství jsme mohli uvedeného výkonu v Holligerových pís- prostorách Postojenské jeskyně, u Blej- obdivovat i v závěrečné části Mahlerova ních či interpretace Haydnovy Londýnské ského jezera či na nádvoří tzv. Predjam- díla (Rozloučení), zkomponované na slo- symfonie (č. 104 D dur, Hob I:104) stalo ského hradu… va Mong-Kao-Jena (V očekávání přítele) provedení Schubertovy Nedokončené (č. 8 HANA JAROLÍMKOVÁ a Wang Weje (Přítel se loučí), kde se h moll, D 759). Dramaturg ji zařadil po v nádherném dialogu s mezzosopra- nistkou posluchačům sólově představil i flétnista Aleš Kacjan. Samozřejmě tu pověstnou třešničku na dortu však dodaly dílu především až oba vynikající sólisté, německá mezzosopranistka Christine Iven, která se rovněž zdokonalovala na hodinách u Dietricha Fischera-Diskaua, a australský tenorista Steven Davislim. Oba spolupracují s nejvýznamnějšími dirigenty současnosti a oba se mohou chlubit perfektní hlasovou technikou, která jim umožňuje dosáhnout obrovské výrazové šíře. Byť Davislim nedisponuje zrovna hlasem jako zvon, jeho rošťácké a jiskrné provedení veršů Li-Pa – Pavilon z porcelánu (v Mahlerově verzi nazvaných O mládí) bylo přímo kouzelné, o nádhe- ře altových vstupů Christine Iven ani nemluvě…

55 ZE ZAHRANIČÍ

Vybrala jsem si letos první týden, křesťanské víry, neohroženého vzdoru jemuž dominovala světová premiéra proti pohanské moci a ochoty obětovat a dvě reprízy mimořádně působivého život za své přesvědčení. Ve vypjatých představení „hudebního divadla“, vy- rolích císaře, prefekta a matky zazářili tvořeného na objednávku festivalu: La známí italští herci. Skladateli Fernandu Sapienza di Rosvita. Text byl inspirován Sulpizimu se podařilo podtrhnout všech- a zpracován podle dramatických dialogů ny aspekty dramatu výsostně emotivní Rozsvity z Gandersheimu, saské jeptišky, hudbou bicích nástrojů, skleněné trubky Každý z nás má někde na světě místo, žijící v devátém století, která obsahem a celesty. Pro sbor sedmi Sapienziných kam „vedou všechny cesty“. Nemusí to i formou formou svého literárního dcer (představovaných vokální skupinou být právě pověstný Řím, pro někoho je to i básnického díla předběhla svou dobu „Armoniosoincanto“), dlouho marně Paříž či Nice, pro jiného třeba jen rodný o několik století (a o jejímž životě i díle mučených, nakonec sťatých a v závěru dům na Vysočině. se rozhodně chci co nejdřív důkladněji hry symbolicky znovuvzkříšených, zvolil Moje cesty vedou už skoro padesát let poučit). Sulpizi líbeznou, relativně jednoduchou, do Perugie, nádherného starobylého, kdysi Příběh krásné, hluboce věřící křesťan- ale zcela podmiňující hudbu, inspirovanou etruského města v srdci Umbrie. Protkávají ské ženy jménem Sapienza (Moudrost) gregoriánským zpěvem. Představení bylo ho stovky křivolakých uliček s poetickými a jejích sedmi dcer v konfliktu s pohan- právem přijato s upřímným nadšením. názvy, zdobí půvabná zákoutí a velkolepé ským císařem Hadriánem a římským pre- Zahajovací galakoncert „Amstero- paláce. Celý střed města je z jedné strany fektem Antiochem poskytl scénografovi damského orchestru XVIII. století“ (pod mohutnou pevností Rocca Paolina, vesta- a režisérovi Robertu Bisellimu i skla- taktovkou Franze Brüggena) ve staroby- věnou v 16. století do strmé skály. Celá dateli scénické hudby prof. Fernandu lém Teatro Morlacchni, ani podvečerní mnohoposchoďová a rozvětvená pevnost je Sulpizimu (oba působí v Perugii) pro- varhanní koncerty v obrovské katedrále přístupná díky pohyblivým schodům, které stor pro lapidární, ale hluboce působivou San Lorenzo ve mně nezanechaly hlubší vedou z centra města až dolů k nádraží. inscenaci, která strohými výtvarnými dojem. La Sapienza di Rosvita však stála Město pulzuje ve dne i v noci – už pro- prostředky a efektními projekcemi zak- za oněch perných 2500 km. to, že hostí i několik tisíc zahraničních tualizovala pradávný příběh pevnosti MÍLA SMETÁČKOVÁ studentů, kteří se tu po celý rok vzdělávají v mnoha disciplinách v rozsáhlé budově Univerzity pro cizince na náměstí pod Etruskou branou. vypisuje grantové řízení z prostředků Nemohu si odpustit tento letmý popis Perugie, který zcela určitě vyloudí nos- Nadačního investičního fondu k podpoře talgický úsměv na rtech a hluboký po- vzdech mnoha hudebníků, kteří koncem vydávání hudebního periodika padesátých let a během let šedesátých měli to štěstí, že byli rok co rok vysíláni do Perugie na slavný festival SAGRA s uzávěrkou k 15. 1. 2004 MUSICALE UMBRA a následně do celé Itálie. Dlužno podotknout, že se to dělo Do grantového řízení jsou přijímány výhradně čitelně vyplněné zvláštní zásluhou neuvěřitelně rozsáhlých konexí formuláře „Žádost o příspěvek NČHF z prostředků Nadačního investičního dr. Ladislava Vachulky –blahé paměti fondu” doplněné o příslušné přílohy (viz soupis obligatorních příloh, který je – a těsné spolupráce s tehdejší Hudební součástí formuláře NIF). mládeží Itálie. A tak není divu, že se v Perugii stále ještě najdou pamětníci, Žadateli o příspěvek Nadace Český hudební fond z prostředků NIF mohou být kteří vzpomínají na hostování našich or- výhradně tyto právnické osoby: chestrů FOKem počínaje a Slovenskou a) občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, účelová zařízení církví; filharmonií konče i na skvělé výkony b) nadace a nadační fondy za podmínky, že nejméně 80% příspěvku bude našich pěveckých těles. použito na nadační příspěvky třetí osobě a nejvíce 20% na správu nadace A já, až po uši zamilovaná do Perugie nebo na zvýšení nadačního jmění; i nedalekého Assisi, Orvietta a Spoleta, c) veřejnoprávní instituce; si dopřávám přepych jezdit téměř každý rok v září na Festival, jehož vedení mne d) příspěvkové a rozpočtové organizace za předpokladu, že samy vloží nejméně dodnes pravidelně zve jako svého čest- 50% finančních prostředků do předmětného projektu. ného hosta. Tento typ příspěvku nemůže být poskytnut právnickým osobám, které jsou samy Festival trvá obvykl 12--14 dnů, koná správci prostředků z Nadačního investičního fondu se v Perugii a okolních umbrijských měs- tech a jeho náplní je především hudba Formulář žádosti je k dispozici na internetových stránkách Nadace ČHF www.nchf.cz, duchovní, v posledních letech převážně případně jej na požádání zašleme poštou (telefon kanceláře 257323860, 257326975). soudobá.

56 ZE ZAHRANIČÍ

koncertu. Při něm dokonce hráči kromě Paříž tleskala Pražské svých nástrojů obsluhovali různé klapač- ky, chrastítka a píšťalky a vytvářeli jakýsi komorní filharmonii „organizovaný chaos“. Orchestr v nezvyk- (Dvakrát Xenakis v Paříži) lém prostředí podal výborně i Ligetiho Atmosféry a i „normálního“ Wagnera, Nezvyklý úkol čekal Pražskou komor- psáno pro různé části benátského chrá- jeho předehru k Lohengrinovi. ní filharmonii v říjnu ve Francii. Byla mu, takže nic nového pod sluncem! Ale Úspěch u publika byl obrovský pozvána, aby ve středu 15. 10. zakončila nápad Tabachnikův byl skvělý a dokonce a čtvrthodinové ovace byly zcela zaslou- za řízení francouzského dirigenta Miche- ho ještě korunoval tím, že Xenakisův Ter- žené. Paříž zase jednou obdivovala české la Tabachnika festival soudobé hudby retektorch nechal zaznít dvakrát – jednou muzikanty! pořádaný mezi 8. a 15. říjnem pařížskou v první části a pak ještě na úplný závěr VLADIMÍR ŘÍHA společností Cité de la musique. Ta sídlí v novém kulturním centru v obrovském a architektonicky zcela moderním parku La Vilette a tvoří spolu s novou budovou Odjinud, a přece o nás konzervatoře velký hudební komplex, kte- aneb co v Halle an der Saale nepřehlédnete rý můžeme Pařížanům jen závidět. Dirigent Tabachnik dlouho v Paříži Město Halle nad Sálou vypadá přesně To, co mě překvapilo nejvíc a zároveň nedirigoval (byl dokonce vyšetřován tak, jak by se dalo očekávat. Do historic- nejpříjemněji, je zastoupení českých kvůli členství v jakési náboženské sek- kého centra neblaze zasáhla „paneláková“ „kulturních výdobytků“ v rámci hall- tě!) a možná i proto přilákal koncert architektura z časů Německé demokra- ského kalendáře volnočasových aktivit. v nádherném sále netypického tvaru tické republiky stejně jako zanedbaná Druhou polovinu října mělo kino Zazie (připomínal zvětšenou a prostornější péče o pamětihodnosti. Většina budov na programu jediný titul – Kolju Jana pražskou Archu) tolik převážně mladých je už sice opravena, ale tu a tam se ještě Svěráka a během „Tří dnů a jedné noci“ lidí. Tabachnik ale neponechal nic náhodě objeví zdevastovaný Fachwerkhaus (právě (26. – 30. 10.) se Halle představil český a program (Xenakis, Ligeti, Wagner, Gab- restaurace těchto dřevěných skeletů s cih- trikový film. Díky nedělnímu plátku rielli) již v Praze několik dní s posílenou lovou výplní je finančně značně náročná (Hallescher Kurier) jsem se dozvěděl, PKF nacvičoval. Stočlenný orchestr měl a němečtí památkáři jsou neúprosní). Sa- že „Trickfilm“ s Müllerovým Krtečkem o to nesnadnější úkol, že dirigent zvolil movolně se mi vybavují ulice našich měst v čele znamená pro Čechy totéž, co pro i netypické rozesazení orchestru. Hráči s oprýskanými fasádami… Na druhou Francouze víno. Z hudebních událostí i hráčky seděli roztroušeni po skupin- stranu si halští měšťané potvrzují své se- jsem si nemohl nechat ujít vystoupení kách i jednotlivcích různě v sále – a to bevědomí supermoderní výstavbou, jejíž hornisty Radka Baboráka (12. 10.). na balkoně i v přízemí kolem dirigenta. vrchol představuje „průhledná“ koncertní Tento pardubický rodák úspěšně pokra- Arénovité uspořádání orchestru dodalo hala z konce devadesátých let reprezen- čuje ve šlépějích svého učitele Bedřicha skladbám až nečekaně přitažlivou zvuko- tativně pojmenovaná po nejslavnějším Tylšara – vše, co bych mohl o jeho hře vou podobu. Quadrofonní podoba skladeb rodákovi města: Händel – Halle. Zažil napsat, by byly jen trapné a nudné su- vyhověla nejen skladbám experimentáto- jsem tu 5. výročí jejího otevření a mohu perlativy; o Baborákovi je zbytečné psát, rů nové hudby Xenakise a Ligetiho, ale potvrdit, že se jedná o „Halle für alle in Baboráka je třeba poslouchat! i klasickému Wagnerovi a renesančnímu Halle“. Šestidenní oslavy (11. – 16. 10.) Hallským dramaturgům neuniklo vý- Gabriellimu. Nakonec jeho 6 canzon je zahájila Oldieparty se skupinou The znamné Dvořákovo výročí (na rozdíl od Lords, závěrečný Janáčkova) a pro své publikum napláno- koncert byl svě- vali tři večery. Z prvního z nich (27. 10.) řen „nepopulární“ jsem si odnesl příjemný pocit z mladého hudbě: nádherný a hluboce (hlasitě) rozdýchaného violon- 2. houslový koncert cellisty Sebastiana Klingera i klidného Bély Bartóka suve- dirigenta Wolfa-Dietera Hauschilda, rénně zahrál Ben- který většinu temp Polednice, Violoncel- jamin Schmid pod lového koncertu i 8. symfonie cítil výrazně vedením ztuhlého pomaleji, než jsem kdy slyšel. Umělec má Bernarda Klee. samozřejmě na své pojetí právo. Tentýž dirigent Že se v Halle cítím jako ve své domo- ovšem naprosto vině zaručuje v neposlední řadě i fakt, že fascinujícím způso- zde studuje tolik českých a slovenských bem provedl s hal- vysokoškoláků, že spolu někdy „ze zoufal- skými filharmoniky ství“ a „pro cvik“ odmítají komunikovat 7. symfonii Ludwiga v mateřštině, aby na nich zahraniční van Beethovena pobyt vůbec zanechal nějakou stopu. (zpaměti). JIŘÍ KOPECKÝ

57 ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍ

gátorem estonských skladatelů, jako stoupil v milánské La Scale s Marií seznámena již několik měsíců. Umě- Festivaly jsou Arvo Pärt, Erkki-Sven Tüür, lepo Callas ve Spontiniho Vestfálce. V ro- lecký ředitel opery Emilio Sagi navíc ASIJSKÝ HUDEBNÍ FESTIVAL v To- Sumera a Eduard Tubin. ce 1957 debutoval v londýnské Co- zdůraznil, že Gheorgiu přijela do Madri- kiu nabídl od 17. do 23. 9. kolem 60 vent Garden v Pucciniho Tosce a od du s patnáctidenním zpožděním. skladeb, řadu z nich ve světové pre- GYÖRGY LIGETI obdržel 15. 10. od té doby se stal jedním z neproslulej- miéře. Festivalový výbor je vybral ze krále Carla XVI. Gustafa prestižní švéd- ších spinto tenoristů. S newyorskou 446 skladeb předložených autory skou cenu Polar Prize (110. 000 Eur). Metropolitní operou, v níž účinkoval z 50 zemí celého světa. Dramatur- Cenu založil v roce 1989 vydavatel ve 368 představeních, se rozloučil Česká hudba v zahraničí gie se zaměřila na průsek ze sou- a manažer legendární skupiny ABBA, 28. 6. 1975 v Pucciniho Bohémě. ŠTEFAN MARGITA vystoupil tříkrát časné a tradiční asijské hudby, při- Stig Anderson. Mezi předchozími drži- Řadu let byl partnerem Marie Cal- (8., 10. a 12. 10.) v Římě v Bergově čemž tradiční asijské nástroje jako teli této ceny byli Paul McCartney, Diz- las, Renaty Tebaldi, Joan Suther- opeře Vojcek pod taktovkou Danie- hichiriki pipe (Japonsko), harfa ta- zy Gillespie, Mstislav Rostropovič, El- land a Birgit Nilsson, s níž vytvořil le Gattiho. Představení 10. 10. bylo geum (Korea), pipa lute (Čína), ga- ton John, Pierre Boulez, Bruce Spring- ideální pár zejména v Turandot. uvedeno v přímém televizním přeno- melan (Jáva) ad. byly použity i v mo- steen, Stevie Wonder, Bob Dylan a vlo- su na RAI 3. derních skladbách západního světa. ni Bob Dylan. FRANCO BONISOLLI, další slavný „Neomezovali jsme se jen na skla- italský tenorista, zemřel ve věku 65 let ČESKÁ KOMORNÍ FILHARMONIE, datele asijského původu. Naopak SUSAN CHILCOTT, jedna z nevý- rovněž v říjnu. Debutoval v roce 1962 jejímž uměleckým vedoucím je Zde- jsme vítali každou skladbu souvisejí- znamnějších britských sopranistek, jako Ruggero v Pucciniho Vlaštovce na něk Adam, uvedl 6. 9. v berlínském cí s Asií jakýmkoliv způsobem, ať již zemřela 4. 9. ve věku 40 let. Pěv- festivalu ve Spoletu. Ve Vídeňské stát- Konzerthausu program s názvem použitím asijských nástrojů nebo asij- kyně debutovala ve Skotské opeře, ní opeře poprvé vystoupil v roce 1968 Klenoty klasiky. Sólisty byli Zde- ského hudebního stylu,“ řekl sklada- účinkovala v Glyndebourne, v An- a o dva roky později zazářil v newyor- něk Adam (hoboj), Zuzana Kožino- tel Isao Matsushita, předseda festiva- glické národní opeře, Velšské ná- ské Metropolitní opeře, kde během 20 vá a Veronika Novotná (housle), Ladi- lového výboru. Festival zahrnul rov- rodní opeře a Opera North. V červ- let zpíval mj. Hraběte v Lazebníku se- slav Lejčko (fagot), dirigoval Vojtěch něž konferenci, na níž se podílelo nu 2002 debutovala v londýnské villském, titulní roli ve Faustovi, Vévo- Spurný. 22. 9. doprovázel orches- 12 skladatelských organizací z Ja- Covent Garden v obrovským úspě- du v Rigolettovi, Cavaradossiho v Tos- tr s velkým úspěchem na koncer- ponska, Jižní Koreje, Číny/Hong chem jako Líza v Čajkovského Pi- ce ad. Ve Vídeňské státní opeře napo- tě v Monacu (Grimaldi Forum Mon- Kongu, Filipín, Indonésie, Thajska, kové dámě jako partnerka Plácida sledy vystoupil v roce 2000 jako Man- te Carlo) světovou pěveckou hvěz- Ázerbajdžánu, Tajwanu, Izraele, Aus- Dominga a v červenci 2002 zpíva- rico v Trubadúrovi. du Sarah Brightman. Jako sólista trálie, Nového Zélandu a Vietnamu. la v Metropolitní opeře roli Heleny se též představil hobojista Zdeněk Tato federace je rovněž pořadatelem v Brittenově opeře Sen noci svato- Adam, dirigoval Paul Bateman. Asijského hudebního festivalu, který jánské. V roce 2000 jí byla zjištěna se letos konal počtvrté v Tokiu. rakovina. Pěvkyně naposledy veřejně Různé KLAVÍRISTA MARTIN KASÍK vystou- vystoupila v Bruselu před šesti mě- RUKOPIS BEETHOVENOVA pil 2. 10. se Státní filhamonií Košice MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTI- síci spolu s herečkou Fionou Shaw SCHERZA ze Smyčccového kvar- s novým šéfdirigentem Jerzym Swo- VAL V SEVILLE nabídne ve svém a klavíristou Iainem Burnsidem ve ve- tetu, op, 127, nabídlo Švédské mu- bodou, a to v Klavírním koncertu č. prvním zahajovacím ročníku příští rok čeru písní na texty W. Shakespearea zeum ve Stockholmu do aukce So- 1 Des dur S. Prokofjeva. Poté odjel od 2. do 12. 9. inscenaci Carmen a Emily Dickinson. theby v Londýně. Cena je odhado- na téměř měsíční turné po USA, pak na všech „historických“ místech, vána na 1,6 milionů dolarů. Švédské do Španělska a 17. 11. debutoval v nichž se příběh odehrával, nebo- MAĎARSKÝ HOUSLISTA TIBOR muzeum získalo rukopis od pařížské- v prestižní Tonhalle Zurich. li v továrně na cigarety z 18. století, VARGA zemřel 4. 9. ve svém švý- ho obchodníka v roce 1925. K pro- na Plaza de Espana a Plaza de To- carském domově ve věku 82 let. Je- deji ho nyní nabídlo proto, aby zís- ÚSPĚCH ČESKÝCH SBORŮ ros de la Maestranza. Produkce se den z největších světových houslistů kalo finanční prostředky k zachová- V CANTONIGROS. Na prestižním ujme společnost Opera on original 20. století, dirigent a skvělý pedagog ní sbírky Nydahl Collection, jejíž sou- Mezinárodním hudebním festiva- Site, která zorganizovala představení měl za sebou obdivuhodnou sedm- částí rukopis dosud byl. Tuto sbírku, lu se i letos podařilo udržet dob- Turandot v pekingském Zakázaném desátiletou kariéru. Narodil se v ro- obsahující mj. rukopisy Chopino- rou pověst, kterou si naše sbory zís- městě v roce 1998. Dirigovat bude ce 1921 ve městě Györ, debutoval vy a Mozartovy, založil v roce 1920 kaly již několikrát v minulých roční- Lorin Maazel, režisérem bude Carlos v Mendelssohnově Houslovém kon- Rudolf Nydahl, švédský obchodník cích. Liberecký Severáček opět po- Saura, v titulní roli alternují Olga Bo- certě, op. 64 v deseti letech a ve tři- s vínem. Sbírka kromě autografů za- tvrdil dobré jméno, které na festivalu rodina a Denyce Graves. nácti již natočil první desky. V roce hrnuje i kolem 550 vzácných nástro- má, suverénním 1. místem v katego- 1947 opustil Maďarsko, nejprve žil jů pocházejících z období od 16. sto- rii dětských sborů a také 4. místem v Anglii a od roku 1956 ve Švýcar- letí až do roku 1940. v kategorii lidových písní. Student- sku. V roce 1963 založil Akademii ský sbor Gaudium Gymnázia Svita- Osobnosti hudby ve švýcarském městě Sion, RUKOPISY ČTYŘ NEZVĚSTNÝCH vy si jako středoškolský sbor vybo- PAAVO JÄRVI byl jmenován umě- která se stala jednou z nejprestiž- PÍSNÍ JEANA SIBELIA byly nalezeny joval ve velmi náročné konkurenci leckým ředitelem Deutsche Kam- nějších hudebních škol na celém v jedné bezpečnostní schránce Fin- akademických nebo poloprofesio- merphilharmonie v Brémách, a to světě. Záhy zde založil i mezinárod- ské banky. Písně jsou součástí cyk- nálních sborů skvělé 3. místo, v ka- od roku 2004. Čtyřicetiletý americ- ní hudební festival. V posledních le- lu 12 písní, které Sibelius napsal pro tegorii lidových písní dokonce 2. mís- ký dirigent estonského původu spo- tech byl jmenován profesorem na pěvkyni Idu Ekman. to, hned za Filharmonickým mládež- lupracuje s brémským tělesem od univerzitě v Grazu. nickým sborem z Tajwanu. Na stupni roku 1995. Od roku 2001 je hudeb- ANGELA GHEORGIU po první zkouš- vítězů, vybraných z 49 předních sbo- ním ředitelem Cincinnatského sym- FRANCO CORELLI, slavný italský te- ce na novou inscenaci La traviaty rů z 29 zemí, tak stanuli dva úspěšní fonického orchestru a toto místo norista, zemřel v říjnu ve věku 82 let v madridském Teatro Real zrušila své reprezentanti České republiky. bude zastávat souběžně. Je také hu- v Miláně. Narodil se 8. 4. 1921, de- účinkování s tím, že režie (Pier Luigi dební poradce Estonského národní- butoval v roce 1951 ve Spoletu jako Pizzi) je „vulgární“. Pizzi se bránil tím, PLZEŇSKÁ OPERA V JAPONSKU. ho symfonického orchestru a propa- Don José a o tři roky později již vy- že sopranistka byla s jeho koncepcí Opera Divadla J. K. Tyla v Plzni usku- 58 ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍ

i město Basilej. Za účelem premiéry toly Zaitchenko, Igor Jan a Francesco vydalo německé nakladatelství Wolf- Petrozzi, jako Scarpia se představi- gang G. Haas, Köln tiskem partituru li Mauro Augustini a Lászlo Lukács. i orchestrální hlasy skladby. Nakla- Ještě v průběhu turné uzavřel ředi- datelství Haas považuje Laburdu za tel agentury Konzerthaus Japan, pan jednoho ze svých kmenových auto- Masayuki Kobayashi s ředitelem Stát- rů. Vydává velké množství Laburdo- ní opery Praha, Mgr. Jaroslavem Vo- vých skladeb (zatím přes 60), v ro- celkou smlouvu o dalším hostování ce 2001 vydalo k jeho sedmdesáti- Státní opery Praha, a to již v příští se- nám stotřicetistránkový katalog jeho zoně 2004/05, což je výjimečné, ne- skladeb „Laburda-Werke-Verzeich- boť dosud se turné uskutečňovala jed- nis LabWV“ a vydává též samostat- nou za dva roky. V plánu jsou insce- nou ediční řadu „Laburda Klavier- nace Kouzelné flétny, Netopýra, Aidy werk“ (zatím o 7 svazcích). a La traviaty.

TRIUMF STÁTNÍ OPERY PRAHA V JA- VIOLISTKA JITKA HOSPROVÁ vy- PONSKU. Letošní (již páté) turné sou- stoupila 4. 11. v Pražském domě boru Státní opery Praha po Japonsku v Bruselu v rámci prezentace hl. bylo dosud nejúspěšnějším zahranič- města Prahy v centru Evropské unie ním zájezdem v historii této scény. Cel- v Bruselu. kem devatenáctkrát (ve dnech 27. 9. – 24. 10.) uvedla Státní opera Praha SEVEROČESKÁ FILHARMONIE ve městech Tokyo, Maebashi, Yokoha- TEPLICE uskuteční ve dnech 28. 11. ma, Nagoya, Kobe, Kumamoto, Kago- –12. 1. turné do Švýcarska, Belgie, shima, Iwakuni, Osaka, Nagano, Ha- SRN a Francie 4. Ve městech Že- KLAVÍRISTKA JITKA ČECHOVÁ vystoupila s mimořádným úspěchem mamatsu, Tama, Hadanoshi, Kimitsu- neva, Kolín nad Rýnem, Brusel, Pa- na prestižních pódiích v Kapském městě, Pretorii, Johannesburgu, Pieter- shi, Musashino a Fuchuonomori Puc- říž, Mareille, Toulouse, Nice, Metz, maritzburgu a se symfonickým orchestrem KZN Philharmonic Orchestra ciniho Tosku. Inscenace s novou scé- Lyon, Mnichov, Clermont-Ferrand v Durbanu. Doslova bouřlivé ovace publika a nadšené ohlasy v tisku nou Daniela Dvořáka, kostýmy Josefa ad. provede výběr z díla G. Verdiho inspirovaly pořadatele k opětovnému sólovému pozvání, ale také k po- Jelínka a v režii Martina Otavy, kte- a Carmina burana Carla Orffa. Tur- zvání Smetanova tria, jehož je Jitka Čechová členem. Vedle Klavírní rou dirigovali Leoš Svárovský a Gior- né vzniklo na základě mimořádné- sonáty a moll KV 310 W. A. Mozarta a Musorgského Obrázků z výstavy gio Croci, se setkala s mimořádným, ho úspěchu Severočeské filharmo- představila Jitka Čechová jihoafrickému publiku Smetanovy Sny, které často až manifestačním ohlasem. V ti- nie Teplice na koncertech v březnu zazněly na těchto pódiích úplně poprvé a staly se tak pro jihoafrické tulní roli alternovaly Anda-Louise Bog- a dubnu 2003 v Basileji a Paříži, kte- publikum absolutním objevem. za, Maria Guleghina, Eva Marton a Ire- ré navštívilo více jak 60 000 poslu- ne Theorin, Cavaradossiho zpívali Ana- chačů. sla tečnila od 26. 8. do 6. 10. s inscena- cemi oper La traviata (režie Ondřej Hučín), Madama Butterfly (režie Jan VELKÁ SOUTĚŽ HUDEBNÍCH ROZHLEDŮ Štych) a Prodaná nevěsta (režie Da- niel Balatka) rozsáhlé turné po japon- Milí čtenáři, ských městech od Kumamota po Sen- vánoce se nezadržitelně blíží a většina z nás ještě stále shání dárky pro své nejbližší. Jako každý dai. Hrálo se např. ve městech Sase- rok jsme se opět nepolepšili a necháváme vše na poslední chvíli. Třem z vás, kteří odpověděli bo, Okayama, Kobe, Yokohama, Kofu, správně na naši minulou soutěžní otázku – komu věnoval Hindemith svoji slavnou Sonátu pro Omiya, Matsumoto, Fukushima, Mito, sólovou violu op. 25 č. 1 – a byli vylosováni, však alespoň trochu tuto starost ulehčíme. Stačilo Nagoya, Osaka a samozřejmě i v To- napsat jedno jediné jméno, Ladislav (zvaný Ládíček nebo Lado) Černý. Blahopřejeme všem, protože kyu ve známé Orchard Hall. Všechny každá z odpovědí byla správná. Jak už to ale při hře bývá, štěstí se vždy usměje pouze na několik tři inscenace hudebně nastudoval Jiří vyvolených, kterými jsou tentokrát: Štrunc, kterého na některých předsta- 1. Dušan Zabloudil, Jihlava; 2. Lenka Kurcová, Brno; 3. Radim Gergel, Břeclav veních střídal Pavel Šnajdr. Všechna Na výběru cen jsme si tentokrát opravdu dali záležet, a tak doufáme, že Vás opravdu potěší: představení byla vřele přijata nadše- ným japonským obecenstvem a ope- ra DJKT na základě tohoto úspěchu dostala pozvání k dalšímu japonské- mu turné v roce 2005. (zb)

3. SYMFONIE „LA GIOCONDA“ pro orchestr Jiřího Laburdy zazně- A nyní vzhledem k dvojčíslu na Vás čekají dvě otázky. la 3. 10. v premiéře ve švýcarském 1. Kde a ve kterém roce se připravuje nejbližší provedení Křenkovy opery Život Orestův? městě St. Moritz. Orchestr Colle- 2. Který významný český dirigent působil v Lublani? gium musicum St. Gallen řídil jeho umělecký šéf Mario Schwarz. Stej- Na Vaše odpovědi se budeme těšit do 16. prosince na adrese Hudební rozhledy, Radlická 99, ný orchestr v nejbližší době chystá 150 00 Praha 5 nebo na e-mailové adrese [email protected] provedení Laburdovy symfonie v St. Přejeme hodně úspěchů v soutěži a krásné vánoce! Gallen a o provedení projevilo zájem 59 STUDIE, KOMENTÁŘE S dechem doby aneb Ernst Křenek se vrací domů

„Užíval jsem si velmi svých cest, můj – jak sám říkal – pocit čas byl dokonale vyplněn pracovní činnos- domova je spjat s něčím tí a společenskými povinnostmi. Pozoroval jiným. Jeho rodným jsem země Západu mnohem objektivněji městem byla Vídeň, há- než dřív a už nehrozilo nebezpečí, že bych ček nad jménem, který vyvinul jakousi novou »pařížskou« filozofii. uplatňoval, poukazoval Jako obvykle jsem byl rád, že jsem dočasně k předkům z Čech. Nyní osvobozen od domácích starostí a strachů. se dvanáct let po jeho […] Současně to však vyvolávalo téměř de- smrti vrací do Evropy struktivní nestálost. Dospěl jsem k závěru, skladatelova umělecká že vlastně nikde nejsem rád a cestování pozůstalost. Rodná si užívám jen proto, protože jsem už při Vídeň však místem příjezdu do kteréhokoli města věděl, že je ve jejího uložení nebude. dvou nebo třech dnech opět opustím. Nebu- Soukromá Nadace Ern- du zapírat, že jsem problémům a starostem sta Křenka, založená místních lidí naslouchal s potutelnou lhos- z podnětu skladatelovy tejností, nic z toho se mne netýkalo. Cítil vdovy paní Gladys Nor- jsem se dobře, protože mne nic nezasaho- denstrom-Krenek zahájí valo v míře, jež by stála za zmínku a pro- svou činnost v lednu tože jsem se nebál, že budu muset někde 2004 v Kremži. Protože zůstat tak dlouho, abych tam zdomácněl. Vídeň nemohla učinit Tento pocit ještě zesílil po mém dokonalém odpovídající (zejména vykořenění v roce 1938 a dodnes jsem jej prostorovou) nabídku, vlastně nepřekonal, ačkoli prudce trpím poputuje z Kalifornie tím, že nikde nemám domov.“ na 64 kartonů s více Tak vzpomínal Ernst Křenek ve svých než 3000 rukopisnými pamětech „S dechem doby“ na poslední materiály, Křenkova Křenek Foto archív období před emigrací. Roku 1938 vy- knihovna, jeho klavír pověděl vídeňský byt a opustil Evropu. a další součásti pozůstalosti do Dolního Počítá se také se stipendijními pobyty Nejprve pomýšlel pouze na šestiměsíční Rakouska. Podobně jako je tomu v pří- a v provozu zůstane nadále dosavadní pobyt ve Spojených státech, delší cestu po padě provozu Schönbergova centra ve Institut Ernsta Křenka ve Vídni. Evropě a následný letní pobyt v horách Vídni, bude se spolková vláda i tentokrát Gladys Nordenstrom-Krenek usiluje a vypovězení bytu mělo spíše pragmatické podílet roční subvencí ve výši 145 tisíc ve spolupráci s oběma institucemi o zvý- důvody; nač platit nájemné za neobývaný euro. Rakouská vláda tak chce podle slov šenou propagaci Křenkovy tvorby, z níž byt? Německo vyhrožovalo, na válečné státního sekretáře Franze Moraka odčinit v Rakousku mnohé nebylo ještě nikdy nebezpečí však přece jen nikdo nechtěl alespoň částečně dluh, jaký vůči sklada- provedeno. Pro vídeňskou Státní operu pomýšlet. teli cítí: tzv. Druhá rakouská republika psaná opera Karel V. se zde například Nové zakotvení nakonec Ernst Křenek promeškala možnost pozvat nacismem dočkala uvedení až po padesáti letech nalezl v Palm Springs v Kalifornii, ale vyhnané intelektuály zpět do vlasti. Pro od svého vzniku (světová premiéra byla dolnorakouského zemského hejtmana roku 1938 v Praze), oslavit 100. výročí Erwina Prölla je získání Křenkovy pozů- Křenkova narození a zároveň 500. výročí stalosti „velkým úlovkem“, jak se vyjádřil, narození císaře Karla V. ve Vídni právě jímž bude posílena kulturní prestiž této touto operou se však nepodařilo. Nejbližší spolkové země. Ta se bude podílet na vy- konkrétní nové uvedení Křenkovy opery budování nutné infrastruktury jedním mi- se chystá v Bonnu, kde má být roku 2005 lionem euro, její roční subvence by měla inscenován Život Orestův. Gladys Krenek činit dalších půl milionu. Na Univerzitě však vkládá naději i do nového vedení v Kremži má být zřízeno Centrum pro Divadla na Vídeňce, jež se chce více sou- soudobou hudbu, plánováno je dokumen- středit na „moderní“ hudbu. tační centrum, stálá výstava, pravidelné provádění Křenkovy tvorby v sousedním Podle zahraničních materiálů zpracovala Ukázka Křenkova rukopisu (úředně s Kremží spojeném) městě Stein. VLASTA REITTEREROVÁ 60 ZASLÁNO 1. ČESKÝ Vážený pane šéfredaktore, KULTURNÍ PORTÁL vážená redakční rado, www.scena.cz

Jako dlouholetá čtenářka a předplatitelka Hudebních rozhledů Soutěže o hodnotné ceny (40 let), se připojuji k iniciativní výzvě umělců a oslovuji všechny NetHovory každou pondělí a středu čtenáře, aby nedopustili zánik tohoto jedinečného časopisu. Stav hudební informovanosti a vědomostí našeho národa je On-line zprávy z kultury velice špatný, takřka nulový. Můžeme tak konstatovat při růz- ných mediálních pořadech či soutěžích, kdy na základní otázky Dáma s kaméliemi hudebního charakteru zná odpověď pouze málokterý soutěžící, ba někdy i moderátor. Váš odborný časopis nás čtenáře informuje o Premiéra baletu hudebních událostech nejen v Praze, ale i v dalších našich městech Nově vzniklý baletní soubor Státní opery Praha uvedl 23. října 2003 a v cizině. Nevím tedy, z kterých pramenů bych čerpala informace svou první premiéru nazvanou Dáma s kaméliemi/ La Traviata. z hudebního světa a toto se týká i ostatních čtenářů. Choreografem a režisérem byl jeden z našich nejvýraznějších a nej- Na takový časopis, který vzniká úsilím Vaším i Vašich spolu- zkušenějších choreografů Libor Vaculík. Na rozdíl od nastudování pracovníků, bychom měli být hrdi. baletu před třemi lety v Plzni si nyní mohl dovolit početně navýšit Vážení čtenáři, připojte se k mé výzvě tím, že budete své pří- sborové scény i zvýšit technickou náročnost. Obrovská škála pohy- spěvky k zachování tohoto listu, případně své podpisy zasílat do bových nápadů nás opět přesvědčila, že jeho invenční studnice je redakce Hudebních rozhledů a tím uchovat časopis pro budoucí nevysychající. generace. Myslím, že skutečně zaujatým čtenářům by nevadilo ani Autorem orchestrálního aranžmá z opery Giuseppe Verdiho La Travi- zvýšení ročního poplatku. ata je Sergej Onsoff. Jeho citlivý vztah k tanci ovlivnilo jeho korepeti- S pozdravem torské působení baletu v Moskvě. Upravil nejznámější melodie známé Dr. TAŤANA SCHERKSOVÁ opery pro taneční ztvárnění s hudebním vkusem, jemným odstíněním dynamiky a smyslem pro potřeby baletu. Na premiéře tančila Margueritu technicky výborná Alena Pešková, která svou radost i žal vyjádřila s půvabem a něžností v každém gestu. Miroslav Hradil jí byl v roli zamilovaného Armanda adekvátním part- nerem v technice i dramatickém projevu. Jen v některých momentech PraÏská komorní filharmonie (např. podtáčkách při piruetách) trochu vadilo, že stojí-li tanečnice na Prague Philharmonia špičkách, převyšuje svého jinak stejně velkého partnera. Při zvedač- kách ale určitá výhoda. Konkurz … více na www.scena.cz PraÏská komorní filharmonie vypisuje konkurz na místo NetHovor s Pavlem KAMASEM KONCERTNÍ MISTR HOUSLÍ záznam rozhovoru ze dne 8. 10. 2003 Konkurzní podmínky: Vážený pane Kamas, vítáme Vás, jak jste prožil dnešní den? ● W. A. Mozart – Koncert dle vlastního v˘bûru Redakce Koncert svûtového repertoáru dle vlastního v˘bûru Jako obyčejně hekticky. Vstával jsem v pět třicet, věnoval se nevyhnu- (od romantismu do souãasnosti) telným domácím činnostem, mezi sedmou a devátou jsem vyřizoval Orchestrální sóla: záležitosti na úřadech, pak jsem do jedné odpoledne cvičil v divadle, ● R. Strauss – Mû‰Èák ‰lechticem, op. 60 obnovoval si Janáčkova díla Z mrtvého domu a Věc Makropulos. ● I. Stravinskij – Apollon musagette A s před příchodem k počítači jsem odučil čtyři hodiny zpěvu. ● J. Suk – Serenáda Es dur, op. 6; Pohádka, op. 16 Jak se váš hlas vyvíjí? Zpívají se vám některé role lechčeji, nebo ● L. van Beethoven – Missa solemnis, op. 123 naopak hůř? Orchestrální party: Nemohu jednoznačně odpovědět, neboť mám tento osobitý názor: ● W. A. Mozart – Symfonie ã. 39 Es dur, KV 543 každá role, kterou nacvičuji, se mi zpívá logicky těžko, protože bez tak- ● L. van Beethoven – Symfonie ã. 4 B dur, op. 60 zvaného „nazpívání“ si role, je každodenní umělecká praxe mnohem ● V. Novák – Slovácká suita, op. 32 složitější. Naopak dobře se mi zpívají všechny role, které jsem si poctivě ● S. Prokofjev – Symfonie ã. 1 D dur „Klasická“, op. 25 nazpíval. A promiňte, domnívám se, že to jsou opravdu všechny. Neláká vás rovněž operní režie? Iva ze Zlína Pfiihlá‰ky s Ïivotopisem zasílejte nejpozdûji do 31. 12. 2003 na adresu: Zcela určitě ne. Švec se má držet svého kopyta. PraÏská komorní filharmonie, Krocínova 1, 110 00 Praha 1 (tel. 224 232 488, fax 224 235 118, e-mail: [email protected]) Konkurz se uskuteãní 12. ledna 2004 ve 14.00 hodin Aktuální zprávy z divadla, hudby a opery na adrese: v sále PraÏské komorní filharmonie, Krocínova 1, Praha 1.

Uchazeãi budou písemnû pozváni. http://www.scena.cz Klavírní doprovod je zaji‰tûn, kaÏd˘ uchazeã v‰ak mÛÏe mít vlastního korepetitora. Hledání krásy s Jaroslavem Krčkem

moje kompozice na staré žákovské texty. Jaké jsou vaše letošní předvánoč- Nebo v rámci našeho podzimního cyklu ní koncerty? v Atriu jsme uvedli s Alfrédem Strejčkem Od 25. listopadu až do 26. prosince To, že skladatel, dirigent, režisér a Monikou Žákovou dva melodramy: Za- hrajeme skoro každý den. Do 9. prosin- a umělecký vedoucí souboru Musica říkání milého a Závěje. První melodram ce je to v Čechách – Domažlice, Jičín, Bohemica Jaroslav Krček patří svý- jsem komponoval na známý barokní 2x Mladá Boleslav, několikrát v Praze. mi činnostmi mezi osobnosti málem lidový text, který vtipně doplnil Zdeněk 10. prosince odjíždíme do Japonska renesanční, víme všichni dávno. Že ve Barborka. Závěje je skladba na text a vracíme se na Štědrý den. 25. 12. svých skoro pětašedesáti letech musel Jindřicha Pecky z mých studentských máme tradiční koncert u Šimona a Ju- tento záběr ještě rozšířit se jeví jako let, kterou jsem předělal pro obsazení dy v Praze a den na to ve Zlaté Koruně. nemožné, leč: souboru Musica Bohemica, takže měla Svůj vánoční program ale máme zažitý Se souborem Musica Bohemica jsme vlastně premiéru. a hrajeme ho moc rádi – každý ze stá- nyní tzv. na volné noze. Od komponování, dirigování, rozpisu not – vše si musím organizovat sám. Nejsou prostředky, není zázemí, není ani ochotník, který by byl schopen pomoci s veškerou organizací od uklízení zkušebny až po práci s archívem. Základní kádr členů souboru je naštěstí stálý; znají repertoár a jsou ochotni stále hrát. Protože už soubor nikoho neuživí, každý má ještě další zaměstnání. Hráči se mnohdy rozhodují mezi horším či lepším honorářem a pak musím hledat výpomo- ce. Naštěstí i v tomto případě mám své stálé spolupracovníky.

Jak je to s uplatněním? Co máte letos za sebou? Musica Bohemica by – jak vyplývá z názvu – nejraději hrála doma, ale čin- nost KPH a koncerty na malých městech vůbec jsou z finančních důvodů omezené. Dříve jsme mívali 60 až 80 vystoupení ročně. Dnes je to sotva polovina a to jen díky tomu, že nás všichni stále ještě chtějí na vánoce. Snad nám časem pomů- že agentura ArcoDiva, která nás začala zastupovat. Zatím vycházíme ze svých už domluvených aktivit. Například na Lomnickém kulturním létě jsme vystu- povali s tzv. ,Žákovskými vigiliemi‘, což je Jaroslav Krček Foto archív

62 lých hráčů si vždycky udělá čas. Ale a jsem téměř u konce. Je komponován Minulý předvánoční čas jste strá- Japonsko mne se svými programovými na libreto, které kdysi napsal Vítězslav vili ve Španělsku, máte nahrávku požadavky trochu zaskočilo: máme mít Nezval pro E. F. Buriana, který ho ne- s evropskými koledami. Čím se pod- např. dva koncerty pokaždé s jiným sbo- realizoval a pro mne ho objevil Jindřich le vašeho názoru liší české vánoce rem a navíc repertoár, který nemůžeme Pecka, s kterým jsme zároveň toto lib- a české lidové vánoční písně od těch hrát v originále. Je na mně, abych vše reto trochu rozšířili. jiných? přizpůsobil pro naše obsazení. Přestože Vím, že české vánoce jsou opravdu ve- hrozně rád instrumentuji, přiznávám Zabýváte se také ještě stavbou selé a radostné. A také českému člověku se, že toto nedělám rád, protože existují nástrojů? nebylo nikdy nic dost svaté. Projevuje se originály a člověk má pocit šizení… Teď už jenom vymýšlím; mé nápady to hlavně v Podkrkonoší – tam se dokon- mi pomáhá realizovat Vladimír Dufek ce někdy ani nezpívá o Ježíškovi. Napří- Ovšem pokud vím, dostal jste klad: „Přišla jsem k vám na koledu, dejte ze Štikova u Nové Paky. Už jsme spolu zakázku – možná trochu podobnou mi syna; nechce se mi samo líhat, je velká udělali velmi pěknou chromatickou har- – kterou rád děláte… zima. Mám roztrhanou peřinu, čím pak já Antonín Dvořák napsal báječných fu. Má 54 strun a je dost obtížné na ni se přikreju, jesi mi ho připovíte, tak zejtra 13 Moravských dvojzpěvů. Byl jsem hrát, protože nemá žádné pedály a hráč přijdu…“ Jsou rozverné, jsou veselé – to požádán Pražskou komorní filharmonií se musí naučit myslet chromaticky. je asi ta největší hřivna. Trochu jiné už a sborem Bambini di Praga, abych je Také jsme na základě jednoho starého je to na Moravě, ale v Čechách se tento zinstrumentoval. Výběr z nich má zaznít principu postavili niněru bez klapek. rys projevuje už v pastorelách kantorů na vánočním koncertě PKF. To dělám K výrobě takovýchto nástrojů používáme 18. a 19. století. Ti všichni se inspiro- velmi rád a dávám si záležet: jednak javor a smrk. Protože jak říkají houslaři, vali českými lidovými koledami včetně kvůli Dvořákovi, abych mu to nepoka- hudební nástroj má na sebe vázat tvrdé recitativů pastýřů. Koledy všeobecně zil, jednak je velice zajímavé snažit se dřevo na měkké; jejich spojení totiž dává vycházejí ze dvou zpráv z bible: z Ma- „chytnout“ dvořákovskou instrumentaci nejlepší resonanci. touše a Lukáše. Z Matoušova evangelia a dát tomu dvořákovský punc. vychází koleda tříkrálová, z evangelia sv. Náš rozhovor vychází před vánoci Lukáše je motiv zvěstování pastýřům. Jakým způsobem postupujete, a nějak jsme zamluvili váš zdejší Je zajímavé, že v českých a moravských jak se s charakteristickými dvořá- vánoční program… koledách jsou pastýři vždycky muzikanti kovskými rysy vyrovnáváte? Z mých šesti mší jsou tři vánoční. Po- a z textu se dozvíme veškerý instrumen- Vždy se na tu jednotlivou písničku slední šestá vznikla loni a zatím jsme ji tář, se kterým jdou Ježíškovi zahrát. chvíli dívám do not, až si začnu vybavo- hráli kromě jednoho pražského koncertu vat, jak by to asi Dvořák instrumentoval. především na našem loňském předvá- Vy jako skladatel máte výhodu Dvořákovských partitur jsem měl v ruce nočním zájezdě ve Španělsku. Letos ji (nebo nevýhodu?), že máte soubor, mnoho jako režisér i jako dirigent a trou- budeme uvádět i u nás. Má běžných šest pro který můžete komponovat fám si říci, že my Češi máme dvořákov- liturgických částí, do nichž vkládám čes- a s ním své skladby provádět. Ale skou instrumentaci v uších. Někde je jaký je váš názor na obecné směřo- ké lidové vánoční texty. V podstatě to ovšem stylizace opravdu klavírní, takže vání soudobé tvorby? není nic nového – podobný postup se musím trošičku pustit fantazii a udělat Jsem hluboce přesvědčen, že v sou- to „po krčkovsku“; ale doufám, že to ne- objevuje u autorů už v 18. století, kde časné umělecké tvorbě musí přijít to, bude vadit – konec konců moje maminka je také kombinovaná latina s lidovými čemu se jinde říká ekologie. Návrat k čis- byla za svobodna Dvořáková. vsuvkami. Náš program zahrnuje i ko- tým vodám. Co je to hudba? Z čeho se ledy z Jistebnického kancionálu a ev- skládá? – z rytmu, melodie, harmonie, Co jinak vzniká „po krčkovsku“? ropské koledy, které jsme před časem polyfonie atd. A lidské ucho a člověk A velmi by mne zajímalo uvedení natočili na kompaktní disk. A lidé by vůbec má ještě stále vrozený smysl pro vaší opery v Jičíně… se na nás zlobili, kdybychom nehráli krásu. Tato krása je daná i určitými V Jičíně byl l. ročník etnického festi- ty opravdu české a moravské voňavé fyzikálními, řekl bych i božími zákony. valu a na popud ředitelky tamního Kul- vánoční koledy, při kterých si s námi Návratem nemyslím cestu zpět k něja- turního centra moje dcera Magdalena mohou zazpívat. ké romantické melodii nebo něčemu, co Švecová (poznámka autorky: Magdale- tady bylo. Ale hledání krásy a návrat na letos skončí studium operní režie na ke kráse. Jsou to přírodní zákonitosti. JAMU) se svými brněnskými spolužáky Nedávno jsem přednášel o vlivu lidové velice odvážně a zajímavě inscenovala na hudby na současnou tvorbu. V ukázkách základě nahrávky moji elektroakustickou lidového umění z různých koutů světa, operu ,Nevěstka Raab‘. které jsem si vyhledal, jsem našel odů- Pokud se týká nových věcí, nikdy ne- vodnění i pro určitou bitonalitu, pro ur- mluvím o něčem, co ještě není hotové. čité shluky tónů. Ale pořád jde o krásu. Ale teď udělám poprvé v životě výjimku, A tu bychom měli hledat a nalézat. protože na celovečerním baletu o králi Ječmínkovi pracuji už velmi dlouho Připravila JANA VAŠATOVÁ

63 nácti letech!), nahrál pro značku ! Švédský tenorista Jussi Björ- derick Schuwecker. Vychází jako OD FIRMY RCA RED SEAL (BMG ARIO- ling, který, bohužel, předčasně ze- vkusný digipak s bohatou doku- LA) své další CD. Tento vynika- mřel již v roce 1960, patřil a stá- mentací. K FIRMĚ jící, dnes devatenáctiletý klavíris- le patří k nehasnoucím hvězdám ta, vystupoval již téměř po celém operního nebe 20. století. Značka ! Křest nového titulu mezzo- ! V rámci hudebních čtvrtků světě včetně Prahy, kterou navští- RCA RED SEAL (BMG ARIO- sopranistky Magdaleny Kožené s Českou komorní filharmonií byl vil dokonce několikrát. Vyzkoušel LA), pro kterou nahrával, vydává – FRENCH ARIAS (Auber, Gou- v Kongresovém sále Hotelu Crow- si však také dirigentskou taktov- ze svých archívů v sérii Redisco- nod, Offenbach, Verdi, Berlioz, ne Plaza Prague 30. 10. pořádán ku, a jistě není bez zajímavosti, že vered záznam z památného Björ- Ravel, Bizet ad.), spojený s je- 1. koncert komorního cyklu této jeho učitelem dirigování a hudeb- lingova recitálu v Carnegie Hall ho uvedením na český hudební sezony, nazvaný Čeští mistři ba- ní teorie byl český dirigent a pe- v New Yorku z roku 1955. Mezi trh, proběhl v pražském Megas- roka a klasicismu. Během večera, dagog Jiří Malát. O kvalitách mla- nahrávkami operních árií a písní toru Koruna na Václavském ná- na němž pod taktovkou Vojtěcha dého umělce svědčí i to, že prv- Ludwiga van Beethovena, Franze městí 23. září. V zahraničí slavil Spurného zazněla díla F. X. Brixi- ní album, které vydal pod touto Schuberta, Richarda Strausse, Jo- již za pouhých několik málo týd- ho (Symfonie D dur, Koncert pro značkou, s ním nahrál slavný hannesa Brahmse, W. A. Mozar- nů obrovské úspěchy, korunova- cembalo a orchestr G dur) a J. britský dirigent Sir Neville Mar- ta, Umberta Giordana, Georgese né prestižním anglickým časopi- Myslivečka (Symfonie č. 1), bylo riner a jeho orchestr Academy of Bizeta, Julese Masseneta, Edvar- sem Gramphone Magazine, kte- zároveň pokřtěno i nové stejno- rý jej vyhlásil za nejlepší desku St. Martin in the Fields. Na své da Griega, Jeana Sibelia, Giaco- jmenné CD orchestru. Jeho kmo- měsíce. Setkání a křest byly pro- nejnovější album nahrál Klavír- ma Pucciniho a dalších autorů trem byl moderátor Vladimír vázeny autogramiádou a předá- ní koncert č. 1 C dur a Klavírní najdeme ještě osm dosud nevy- Čech a nahrávka, vydaná firmou ním dvou významných ocenění, koncert č. 5 Es dur Ludwiga van daných Björlingových nahrávek. BMG CZECH REPUBLIC (ve která Magdalena Kožená získa- Beethovena. Na klavír sólistu doprovázel Fre- spolupráci s agenturou B-ARTS, la za prodej svých desek v Čes- Produktion), tentokrát poslucha- ké republice. Platinová deska jí čům nabídne Sinfoniu Pastoralis byla udělena za nahrávku Bacho- J. I. Linka a Symfonii g moll J. vých árií a České mše vánoční K. Vaňhala. Jana Jakuba Ryby a zlatá deska za tituly Love Songs a Le Belle ! Dalším novým titulem těch- Immagini. to dnů jsou ITALSKÉ OPERNÍ ÁRIE, které v podání Evy Urba- ! Tři nové nahrávky vydává nové, Pražského filharmonické- v říjnu a listopadu rovněž spo- ho sboru a Orchestru Národní- lečnost ARCODIVA. Na prv- ho divadla v čele s Ondrejem Le- ní z nich se v klavírních kvinte- nárdem opět vydává – tentokrát tech A. Dvořáka a P. I. Čajkov- jako live nahrávku, pořízenou na ského představí vynikající český koncertu letošního Pražského jara klavírista Martin Kasík a Wiha- – firma SUPRAPHON. Titul na- novo kvarteto. CD je určeno ze- bízí árie z oper Franceska Ciley jména pro japonský trh, kde se (Adriana Lecouvreur), Vincenza objevilo již 8. října. O týden poz- Belliniho (Norma), Giacoma Pu- ději pak přivážejí do Japonska cciniho (Edgar, Turandot, Ma- svoji novou nahrávku Čajkov- non Lescaut), Pietra Mascagniho ského a Mendelssohna také čle- (Guglielmo Ratcliff, Sedlák kava- Setkání u příležitosti vydání nového CD Pavla Šporcla se konalo 3. 11. nové Českého tria a připravuje lír) a Giuseppe Verdiho (Síla osu- v prostorách Interbanky na Václavském náměstí. (A. Dvořák: Koncert pro se live záznam z festivalu Praž- du a Don Carlos). housle a orchestr a moll, op. 53, nahraný s Českou filharmonií a Vladi- ské jaro 2002, kde Sylvie Bodo- mirem Ashkenazym při zahajovacím koncertu sezony ve Dvořákově síni rová představila svoje oratori- ! Slavná pianistka, která vydá- v září 2001 a P. I. Čajkovskij: Koncert pro housle a orchestr D dur op. um Juda Maccabeus. A co se vá své nahrávky exklusivně na 35, live snímek s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem z Dvořákovy momentálně realizuje? Na konci značce RCA RED SEAL (BMG síně 22. 9. 2003). SUPRAPHON jej nazval Šach mat Pavla Šporcla. října bude pro společnost natá- ARIOLA), Španělka Alicia de a jeho začátek se také v tomto duchu odehrál. Houslista si totiž rozdal čet sopranistka Simona Šaturo- Larrocha, věnovala tentokrát šachovou partii s jedním z pozvaných kmotrů, mistrem České republiky vá a soubor Musica Florea barok- svoje nejnovější CD pouze jedno- v kategorii junior (tedy do dvaceti let) za loňský a letošní rok, Jiřím ní árie, a 22. prosince vystoupí mu skladateli, španělskému tvůrci Jirkou. Po vcelku rychlé prohře, kterou vtipně glosovala moderátorka na galokoncertu, pořádaném tou- 19. století Enrique Granadosovi. podvečera, Štěpánka Duchková, přišla na řadu tentokrát velmi origi- to agenturou v Národním diva- Nahrála od něj skladby pro sólový nální hudební vsuvka: se Zdeňkem Mertou (elektrické piáno), který byl dle, Štefan Margita a Gabriela klavír Escenas románticas, Boce- druhým kmotrem této novinky, si Šporcl zahrál společně upravenou, šest Beňačková, kteří si jako hosty tos a Cuentos de la juventud. a půl minuty trvající směs, kde se vedle úryvků z obou koncertů dvakrát pozvali Simonu Šaturovou, Lívii objevilo i Labutí jezero a Dvořákův Slovanský tanec. „Proto jsem také Ághovou a Janu Sýkorovou. Vý- ! Mladý francouzský šlechtic, dnes nepozval pana profesora Snítila“, prohlásil před produkcí Šporcl těžek tohoto večera bude věno- hrabě Victor Emanuel Monteton, a dodal: „asi by to tu nepřečkal“. Šachy však na setkání nereprezentoval ván obnově rukopisu Smetano- kdysi zázračné dítě a posléze je- pouze zmíněný mistr Jiří Jirka, ale i Šporclův šátek se šachovnicovýn vy opery Dalibor. A jedna zpráva den z nejmladších vysokoškoláků vzorem a slavnostní dort se „šachovnicovou“ polevou, který sólistovi z počátku příštího roku: v lednu v Německu (na zdejší univerzi- věnovala Kateřina Kašparová. Na snímku fotografa Jovana Dezorta vyjíždějí na sedmitýdenní turné tu mladíka přijali již v jeho tři- Pavel Šporcl (vlevo) při partii s Jiřím Jirkou. do USA Boni pueri. jar 64 RECENZE CD

ARTE NOVA CLASSICS city. Při kompozici Písní potulné- kde vznikl. Vkusný a výtvarně ci- na (N, A). Blochova fotografie se 74321 87818 2 (BMG ARIOLA) ho tovaryše na vlastní texty v ro- vilní buklet obsahuje vedle průvod- do bukletu již nevešla. Na zadní Gustav Mahler: Písně potulné- ce 1895 shoda existovala. Naopak ního slova a podrobného životopi- straně jsou portréty interpretů, ho tovaryše a Písně o mrtvých v roce 1900, kdy Mahler psal Pís- su (N, A) a fotografií účinkujících na úvodní Chagallův poetický ob- dětech, Arnold Schönberg: Ko- ně o mrtvých dětech na básně originální texty všech písní. Z ti- rázek houslisty. morní symfonie, op. 9 (59:29), Rückertovy, nejtragičtější hud- tulní strany nás pozoruje mladý ZDENĚK PACHOVSKÝ Christian Gerhauer, baryton, bu svého života, prožíval klidné Mahler a starší Schönberg. Herold Huber, klavír, Hyperi- a šťastné období. Ztrácí-li se pojem musica judai- DMH 05472 77848 2 on Ensemble Arnold Schönberg, který si Ma- ca v uvedených dílech těchto dvou (BMG – RCA VICTOR) hlera neobyčejně vážil, složil Ko- autorů v širokém toku evropské, Antonio Vivaldi: Flétnové kon- ARTE NOVA CLASSICS morní symfonii pro 15 nástrojů především německé hudby, pak certy, op. 10 (64:27), Camerata 74321 80793 2(BMG ARIOLA) v roce 1906 jako polemiku s mo- v tvorbě Ernesta Blocha (1880- Köln, Michael Schneider, zob- Ernest Bloch: Hebrejská suita, hutným Mahlerovým orchestrem -1959) nabývá na váze. Švýcar- cová flétna, Karl Kaiser, příč- kompletní dílo pro violu a kla- ský rodák, působící od roku 1911 ná flétna vír, Daniel Raiskin, viola, Lisa – s výjimkou evropského pobytu DMH 05472 77851 2 Smirnova, klavír (66:25) ve třicátých letech – v USA, se (BMG – RCA VICTOR) k židovství uvědoměle hlásil. By- Luigi Boccherini: Kvintety, op. Musica judaica – tak by mo- lo jedním za zdrojů jeho inspira- hl znít titul, společný pro oba 11 č. 4--6 (66:50), Smithsonian ce, chápal je jako fenomén, k je- Chamber Players snímky labelu Arte Nova z roku hož hudebnímu vyjádření byl po- 2003, věnované hudbě Mahlera, volán. Z Blochova odkazu známe Schönberga a Blocha. Obsah poj- Edice Baroque Esprit ne- jen fragmenty. Komplet jeho vio- chápe svůj název nijak úzkopr- mu je u každého z nich ovšem ji- lových skladeb bude pro mnohé ný. U prvních dvou spíš latentní, se. Dramaturgie dvou recenzova- posluchače příjemným překvape- ných CD obsahuje hudbu celého u třetího jasně zřetelný. ním. Platí to beze zbytku o úvod- Oba písňové cykly Gustava Ma- XVIII: století. Vivaldi reprezentu- ní Suitě pro violu a klavír, která je jeho první, Bocchereni druhou hlera (1860--1911) nabídl před ča- v roce 1919 založila skladatelovu sem posluchačům Supraphon ve a nekonečnou délkou jeho symfo- polovinu. Oba byli Italové, tvořili nií. Usiloval o stručnost a instru- americkou proslulost. Čtyřvěté, ví- lehce a mnoho, převážně pro po- vzorném provedení Dagmar Pec- ce než půlhodinové dílo má půso- kové a Pražské komorní filharmo- mentální individuálnost. Dvace- třeby dne, oba dosáhli ve své době timinutové dílo zachovává plán bivou nástrojovou stylizaci a ne- značné proslulosti, která doprová- jednověté vnitřně členěné klasic- selhávající napětí, je rapsodické zí Vivaldiho do dnešních dnů. ké symfonie. Tonalita se v ní pro- i soustředěné, vitální i zamyšlené Antonio Vivaldi (1678--1741) je líná s kvartovými akordy, racio- a svým pulzujícím rytmem připo- autorem více než 400 instrumen- nalita s emocemi. Ve Webernově míná mladého Prokofjeva. Bloch tálních koncertů, v nichž uzáko- úpravě pro komorní soubor s kla- sám přiznal, že při kompozici Sui- nil formu třívětého koncertu. Ja- vírem získává na tónové kompakt- ty snil o exotických krajích Dál- ko znamenitý houslista je psal pře- nosti, ale pozbývá břitký zvuk de- ného Východu a židovské prvky devším pro sebe, ale nevyhýbal se chových nástrojů. Z díla, provo- jsou v ní jen naznačeny. O to mar- ani jinému obsazení, které vyža- kujícího před stoletím odvážným kantněji vystupují v Hebrejské sui- dovala vystoupení dívčího orches- zvukem, se stala skladba přístup- tě a následujícím diptychon Medi- tru při Ospedale della Pieta v Be- ná i tradičnímu posluchači. tation and Professional z let 1950 nátkách. Tak vzniklo šest Komor- Všestranně vzdělaný baryto- a 1951. Po třech desetiletích, kdy ních koncertů (Concertin da Ca- nista Christian Gerhaber (1969) se k viole vrátil, k nám promlou- mera), zaznamenaných na sním- nie a Jiřím Bělohlávkem. Na re- má kultivovaně jadrný hlas s jas- vá zralý skladatel jako moudrý sta- ku ve verzi flétnových koncertů. cenzované nahrávce se objevují nou artikulací. Jeho citlivý pro- rozákonní prorok řečí srozumitel- Podle Michaela Schneidera, au- v jiné podobě a v odlišných sou- jev svědčí o hluboké náklonnos- nou a velebnou, respektující into- tora textu v bukletu, není jasné, vislostech. Mezi „Písně o mrtvých ti k písňové tvorbě, kterou studo- nace synagogálních zpěvů a spá- zda úprava je dílem Vivaldiho ne- dětech“ v původní klavírní ver- val u Helmuta Deutche a Ditricha du hebrejské řeči. Naposledy se bo vznikla z podnětu nakladatele, zi a „Písně potulného tovaryše“ Fischera – Dieskaua. Jejich žákem Bloch obrátil k temnému hlasu vi- který chtěl využít rostoucí oblibu s komorním orchestrem v úpra- byl i Gerhaberův vrstevník pianis- oly v roce 1958. Sólovou suitu psal příčné flétny. V mantinelech for- vě Schönbergově z roku 1920, je ta Herold Huber. Na německých těžce nemocen. Je to jakási nahá málního schématu dokázal Vival- vložena Komorní symfonie op. 9, vysokých hudebních školách exis- hudba, zrcadlící jeho duševní úz- di psát hudbu vynalézavou, stere- klíčové dílo Arnolda Schönberga tuje pro klavíristy obor tzv. Lie- kost. Tři věty dokončil, finále zů- otyp překonával překvapivou kom- (1874--1951) v úpravě jeho žáka der-Gestaltung a tak není divu, že stalo torzem. binací nástrojů a zvukomalebný- Antona Weberna. Dramaturgie partnerství obou hudebníků má Ve violistovi Danielu Raiski- mi efekty. Pozornost vzbuzuje i ti- jakoby hledala souvislosti i rozdí- vytříbený komorní ráz. Huber novi a klavíristce Lise Smirno- tuly jako „Il Gardelino“ (Koncert ly mezi Mahlerem a představiteli účinkuje spolu s Hyperion Ensem- vé našel Bloch ideální interprety. D dur, RV 90), „Bouřlivé moře“ druhé vídeňské školy. Vraťme se blem i v partiturách Schönbergo- Ruští umělci, kteří svá studia ab- (F dur, RV 98) či „Noc“ (g moll, k Mahlerovým písním. Autorka vých. Malý soubor vznikl v roce solvovali v rodném Rusku a pro- RV 104). V šesti koncertech (šest- textu v bukletu Stefane Schroed- 1997 a brzy se prosadil na mezi- hloubili v Evropě, dávají do slu- ka je pro barokní cykly magickým ter poukazuje na vliv německé pís- národní scéně především interpre- žeb jeho hudby nejen své mezi- číslem) jsou sólové hlasy rozděle- ně, zejména Schubertovy s všeob- tací hudby XX. století. Tónovou národně uznávané mistrovství, ny po třech mezi příčné a zobco- sáhlým okruhem námětů ze života kvalitou odpovídá nahrávka po- ale i kus své židovské duše. Stej- vé flétny se sólisty Karlem Kai- i přírody. Ty vždy musely souhla- věsti zvukových techniků a akus- ně zasvěcené a pro nás přínosné serem a Michaelem Schneide- sit se skladatelovými osobními po- tice studia Bavorského rozhlasu, je průvodní slovo Josefa Raiski- rem. Půl tuctu flétnových kon- 65 RECENZE CD certů doplňuje na snímku čtyřvě- Nahrávky kvintetů se ujal si samozřejmě předpokládá), je- své doby, které má mnoho co ří- té Concerto C dur (RV 779) pro americký soubor Smithsonian ho úhozová kultura nejen vyso- ci dnešnímu posluchači. A oprav- housle, hoboj, varhany a šalmaj, Chamber Players, založený ká a smysl pro individuální styl du má. Toto dílo z roku 1909 ja- podle posledního nástroje zvané v roce 1976 a hrající v různém autora vyvinutý, ale navíc je vše koby postupně spíš ztrácelo ná- „Chalumeau“. Na zdařilé interpre- smyčcovém obsazení především prodchnuto mimořádně hlubo- dech romantické sentimentali- taci Vivaldiho koncertů se vedle starou hudbu. Jeho výsadou je kým citovým nábojem a proni- ty a blížilo se svou výpovědí zá- sólistů podílejí v různých kombi- možnost používat vzácné nástro- kavou inteligencí projevu. Kdysi važným dílům skladatelů secese. nacích členové Cameraty Köln, je ze Smith sonova institutu při jsem o Skoumalově schumannov- Samozřejmě má na tomto aktuál- kterou tvoří 3 houslisté, po jed- Národním historickém museu ském CD napsal: „Jeho Schumann ním působení Rachmaninova kon- nom violistovi, cellistovi a kon- v New Yorku. Pro Boccheriniho je skvělý a je hlavně schumannov- certu velký podíl Skoumalova in- trabasistovi, hobojistovi a hráči měli k dispozici pět Stradivárek ský.“ (HR r. 50/1997, č. 6, str. 46). terpretace. na varhany, šalmaj a basso con- jejichž lahodnou a sytou tónovou Dnes hledám, jak tuto chválu stup- V dnešní době často až přehna- tinuo. Jejich jména jsou v bukle- krásu se zaujetím uplatnili. Hra- ňovat, neboť z nadaného mladého ně propagované a svým výsled- tu uvedena, informace o činnos- jí s chvějivým vibratem a zacho- pianisty se stal zralý umělec. Je- kem někdy téměř bezkrevné „do- ti ansámblu chybí. Rozhodující je, vávají skladatelovy detailní inter- ho Rachmaninov a Bach jsou str- bově poučené“ interpretace barok- že hudební projev Cameraty dělá pretační pokyny, odpovídající ma- hující. Strhující z hlediska estetic- ní hudby si Adam Skoumal troufal souboru čest a Vivaldimu proka- nýrám a vkusu prostředí a doby, kého zážitku i z hlediska působe- nahrát Bachův koncert v Busoniho zuje cenné služby. v níž žil a tvořil. ní na city. A byli bychom hrubě úpravě. A vida, je to životná hud- Luigi Boccherini (1743--1805) – Autorem zajímavého průvod- nespravedliví, kdybychom se ale- ba, plná svěžesti a – opět – tech- na str. 2 v bukletu je omylem uve- ního slova (N, A, F,) je violoncel- spoň stručně nezmínili o oprav- nické brilance, tvořící zcela přiro- den rok úmrtí 1791 – napsal svá čet- lista souboru Kenneth Slowik. du výborném výkonu obou or- zený kontrast i doplněk k Rach- ná komorní díla v Madridu, kde pů- Výtvarné řešení buketů edice Ba- chestrů: FOK v Rachmaninově maninovovu koncertu. sobil od roku 1769 na dvoře infan- roque Esprit je jednotné, vkusné, a PKO v Bachově koncertu. Obě Suitu E dur si z Bachovy sui- ta Dona Luise. Smyčcové kvarteto až nenápadné. Titulní stránky tělesa dirigoval s velkým umělec- ty pro sólové housle upravil sám otce Fonta a jeho tří synů, s nimiž jsou v pastelových barvách, u Vi- kým nasazením a v naprostém Rachmaninov pro vlastní koncert- hrál na violoncello, zásoboval stále valdiho bleděmodré s Canaletto- souladu s pojetím sólisty Leoš ní potřebu. Tedy typická tran- novými skladbami. Tak vzniklo ví- vým obrazem Benátek, u Bocche- Svárovský. skripce, kde noty, připsané Rach- ce než 100 kvintetů se dvěma vio- riniho žlutozelené s reprodukcí Přiznám se, že když jsem CD maninovem, dozajista převažují loncelly, z nichž tři z op. 11 nahrá- Watteauovy Zahradní slavnos- držel poprvé v rukou, zarazil jsem nad těmi Bachovými. se poněkud nad jeho dramaturgií. V obou bachovských skladbách Rachmaninovův třetí klavírní kon- se Adam Skoumal ukázal opět jako cert d moll a Bachův slavný kon- zcela suverénní umělec, po všech cert d moll BWV 1052 dohromady stránkách se výborně vyrovnáva- na jednom snímku? Navíc na zá- jící s Bachovou hudbou a oboha- věr přidána ještě třívětá Bachova cující její interpretaci o nové tó- suita E dur? Brzy jsem však pocho- ny. Sehraná trojice Jaroslav Ry- pil pianistův záměr, který svědčí bář, Václav Roubal a Karel Souke- o jeho nadhledu a nezaujatém, in- ník se postarala o výbornou tech- teligentním přístupu k dílům svě- nickou úroveň snímku. Zajímavý tové klavírní literatury různých komentář ke skladbám si napsal epoch. Skoumal i Svárovský in- Adam Skoumal sám. Booklet obsa- terpretují Rachmaninovův kon- huje vedle Skoumalova komentáře li Smithsonian Chamber Pla- ti. Milovníky hudby XVIII. sto- i informace o něm, nikoli už o di- yers. Hlas nástroje, který Bocche- letí, jmenovitě ty, kdo přemýšlejí rigentovi a orchestrech. To je ško- rini skvěle ovládal, se do zvukového o „poučené historické interpreta- da zejména proto, že tento snímek přediva promítá markantně. Před ci“ oba snímky jistě potěší. si svou celkovou kvalitou a umě- jednotvárností se chránil virtuóz- ZDENĚK PACHOVSKÝ leckou hodnotou zaslouží, aby se ním leskem a muzikantskou inven- dostal i mimo hranice naší malé cí. Jeho melodická sladkost, afekto- ARCO DIVA UP 0057 2 131 republiky. vanost a trochu i upovídanost mu Piano Concertos Rachma- PETR POKORNÝ vynesly označení ženského Haydna, ninoff, Bach/Busoni, Adam jehož klasický styl úspěšně používal. Skoumal, Prague Symphony STYLTON RS 9107 2 03 Z nahrávky posluchače jistě upou- Orchestra, Leoš Svárovský Broukařská jízda, Jan Mei- tá třetí věta Kvintetu A dur, v níž sl – bajan pozná světoznámý Menuet. Zajíma- Adam Skoumal je zcela mi- vý je ovšem Kvintet D dur č. 6, zva- mořádný pianista. Jeho hra je ne- Nepochybně záslužným po- ný „L’ucceliera“ („Dům ptáků“), in- jen brilantní (to se dnes už jak- cert nikoli jako salonní kousek činem je vydání CD s původní spirovaný zpěvem exotického ptac- pozdního romantismu (podobný- i přepsanou akordeonovou lite- tva, chovaného na španělském dvo- mi slovy se o Rachmaninovových raturou. Pozitivní přístup k té- ře. Jeho druhá věta „Pastori ed i Ca- koncertech vyjadřuje ještě Karel to hudbě předpokládá zvukovou cciatori“ („Pastýři a lovci“) pak svou Hoffmeister ve své knize Klavír nepředpojatost a toleranci. Akor- zvukomalebností připomíná Vival- z roku 1939), ani jako technickou deon prodělal od svého zrození diho „Čtvero ročních dob“ a duch exhibici jedné z technicky nejná- do dnešní doby značný technic- baroka, název edice, tu nabývá své- ročnějších skladeb klavírní litera- ký a obrazně řečeno i „společen- ho oprávnění. tury, ale jako plnohodnotné dílo ský“ vzestup. Dokazuje to ostat-

66 RECENZE CD ně i program tohoto kompaktu in- dodává posluchačům cenné infor- Tippettova poměrně komplikova- bez nároků na svébytnost sklad- terpretovaného na bajan, tj. mě- mace o autorech, jejich skladbách ná partitura přináší hudbu zají- by. Nástrojovým obsazením or- chovou chromatickou harmoniku a interpretovi. mavou a plnokrevnou. Brittenova chestru (vynechání vyšších smyč- ruského typu, pojmenovanou po JIŘÍ TEML Sinfonietta č. 1 nenese žádné ty- ců, posílení některých skupin de- legendárním pěvci Bajanovi. Do- pické znaky svého autora, neboť chových nástrojů) skladatel do- mnívám se, že nejdále se od zvuko- ARTE NOVA CLASICS i když zručně a profesionálně na- sáhl zvukového zabarvení, které vého ideálu vzdalují transkripce, 74321 92650 2 psaná, představuje práci osmnác- bývá spojováno s antickou tema- pořizované z klavírní předlohy. To Klassizistiche moderne vo- tiletého studenta Royal College of tikou. Vedle pěti sólistů (obvyklé je i případ Etud a polek B. Mar- lum. 2, Emma Kirkby – sop- Music, silně ovlivněného hudbou oratorní obsazení soprán, alt, te- tinů a to přesto, že původní zápis ran, Kammerorchestr Basel, 2. vídeňské školy. Domnívám se, nor, bas a recitátor) využívá autor je plně respektován a adekvátně Christopher Hogwood že tato skladba bude pro majite- hudby bohatě obsazeného a různě interpretován. To je jediná výhra- le tohoto CD překvapením. Moje na menší skupiny členěného sbo- da, kterou mám k programu celé- Na uvedeném kompaktu je sou- konstatování seriózního umělec- ru. Sólisté i sbor různě kombinují ho CD. Fantazie 84 Jürgena Gan- středěna především hudba Igora kého výkonu orchestru i jeho di- rytmizovanou recitaci, která v ně- zera, psaná přímo pro akordeon Stravinského, napsaná v rozmezí rigenta platí i pro nahrávky Tip- kterých sborových scénách připo- je osobitou transformací minima- 1917–1951. Obě malé svity instru- petta a Brittena. Pozitivní počin míná známý voice band, Sprech- lismu. Tatarská skladatelka So- mentované z instruktivní klavír- vydavatelství Arte Nova dokumen- gesang a do extrémních poloh vy- fia Gubajdulina bajanu velmi dob- ní podoby, Pastorale pro soprán, tuje dále zvuková kvalita nahráv- pjatý zpěv. Nejen sólové party, hoboj, anglický roh, klarinet a fa- ky i cenné informace o skladbách ale i sborové časti jsou přeplně- got, Píseň beze slov pro dva fago- a interpretech, které obsahuje při- ny velkými intervalovými skoky ty, Tři písně ze Shakespeara, Fan- pojená programová brožura. a náhlými přechody ze zpěvu do fáry pro divadlo a Arie a cabalet- JIŘÍ TEML mluvy a naopak. Rychlým střídá- ta z opery The Rake’s Progress. Ke ním dynamiky i hlasových tech- Stravinského mistrovským drob- ARTE NOVA CLASSICS nik a absencí delších instrumen- nostem není co dodávat, jen to, že 82876 53249 2 (BMG ARIOLA) tálních ploch dochází nakonec ke jak sopranistka Emma Kirkby, tak Medea in Korinth, Georg Kat- slití výsledného dojmu z díla, kte- Kammerororchester Basel, řízený zer, Oratoric Scenes after the ré vcelku působí spíš jednotvár- Christopherem Hogwoodem tu od- libretto by Christa Wolf and ně, nudně. vedli precizní výkon jak po strán- Gerhard Wolf Vynikající je ovšem provedení, ce stylové tak i interpretační. Pro- na němž se podíleli: sopranistka gram tohoto CD je dále doplněn Dvě CD tohoto titulu obsahu- Julie Moffat v roli Glauké, altist- skladbou Divertimento on „Sellin- jí živou nahrávku 90ti minutové- ka Annette Markert v roli Mé- ře rozumí a napsala pro něj řa- gere’s Round“ od Michaela Tippet- ho oratoria z koncertního prove- dey, tenorista Robert Künzli du skladeb (mezi nimi i Meislem ta a Sinfoniettou op. 1 Benjamina dení dne 6. září 2002 v sále Kon- v roli Iásóna, basista Peter Kla- hrané De Profundis), které se po- Brittena. Z přiřazení těchto děl ke zerthausu Berlin. Předlohou k lib- veness v roli Akamase, prvního hybují převážně v oblasti soniky. Stravinského tvorbě lze vystopo- retu manželů Wolfových byl román astronoma krále Kreónta a recitá- Broukařská jízda Jana Mekista – vat záměr prezentovat různé po- Medea. Stimmen Christy Wolfové. tor Winifried Wagner v roli Leu- autora a zároveň interpreta je řa- hledy na stylizaci podnětů histo- Ve výkladu známého mýtu se au- kónta, druhého astronoma krále dou devíti drobných etud, vtipně rické hudby moderními autory. toři opírají o jakési předklasické Kreónta a Médeina přítele. řešících nejrůznější nástrojovou Tippettovo Divertimento vznik- vrstvy tohoto mýtu. Výsledkem je Vynikající výkon podaly také problematiku s důrazem zejmé- lo na popud Benjamina Brittena, pojetí Médey jako ochránkyně lid- Berliner Singakademie a Ber- na na rytmické a melodické kon- ských práv a „jediné spravedlivé“ liner Sinfonie-Orchester. Celý trasty s patrnými jazzovými inspi- ve zkažené společnosti města Ko- velký provozovací aparát bezpeč- racemi. Instruktivní přínos těch- rintu. Obyvatelé města naopak ně a velmi precizně řídil Achim to skladbiček je evidentní. Osobitý jsou obtíženi hříchy dávných ri- Zimmermann. Lze-li celému ostravský autor Edvard Schiffauer tuálních vražd, xenofobie a jedno- skvělému provedení vůbec něco přispěl do programu netradičním značně podléhají davové psychóze. vytknout, pak je to určité nepří- přístupem k formě drobnějšího To působí ve srovnání s běžně zná- jemné tremolo v hlase altistky An- útvaru, nazvaného Návraty. Rus- mým pojetím Médey jako mnoho- nete Markert, která je zřejmě již ký skladatel Kirill Volkov podlo- násobné vražedkyně sice rádoby za zenitem svých výkonů. žil svoji 2. akordeonovou sonátu apartně, ale rozhodně značně ne- Technická úroveň této živé na- básnickým dílem A. Bloka „Opět věrohodně. Další markantní roz- hrávky je obdivuhodná. Není jis- na Kulikově poli“. Dramatismus por vyplývá z tvrzení autorů, že tě snadnou záležitostí udržet při a ruské intonace tuto zajíma- Argonauté se po návratu z úspěš- koncertním provedení zvukovou vě členitou skladbu. CD uzavírá né výpravy do Kolchidy vracejí pří- vyrovnanost tak velkého provo- transkripce populárních Rumun- který vyzval pět anglických auto- mo do Korintu. Klasický mýtus je zovacího aparátu. Pánům Heinu ských tanců Bély Bartóka, zpraco- rů, aby pro Aldeburghský festival nechává přistát v Iásónově půso- Laabsovi a Henrimu Thaonovi se vaných již mnohokrát pro nejrůz- vytvořili Variace na starou anglic- bišti Iólku. Teprve po dalších dob- to plně zdařilo. Dvoujazyčný boo- nější nástroje a nástrojové kombi- kou baladu „Sellinger’s Round“. rodružstvích se děj přemísťuje do klet je připraven s příslovečnou nace. Plné absolutorium zaslouží Tippettt se této výzvy zhostil uve- Korintu. Všechny tyto úpravy kla- německou pečlivostí. Obsahuje perfektní výkon Jana Meisla jak deným Divertimentem, kde k ba- sického mýtu působí násilně, ide- úvahu o díle, informace o auto- po stránce technické tak po výra- ladické předloze v jednotlivých ologický záměr autorů je až příliš rech a interpretech a plný text zové a přibližuje posluchačům ba- větách přidružil ještě témata ze průhledný. v německém originále i v anglic- jan jako umělecky plnohodnotný skladeb H. Purcella, W. Byrda, O. Hudba Georga Katzera je vcel- kém překladu. instrument. Programový buklet Gibbone, J. Fielda a A. Sullivana. ku jednoduchá, spíš ilustrativní, PETR POKORNÝ

67 RECENZE CD

68 OBSAH ROČNÍKU LVI STUDIE, KOMENTÁŘE, DOKUMENTY, — Za Marcelou Lemariovou 6/32 — Šest otázek pro Josého Curu 3/7 ROZHOVORY, KONFERENCE, — Za Hedvikou Tvrdou 7/41 — Pražské jaro 2003 7/3 PORTRÉTY, NEKROLOGY Reittererová V.: Ztratíme-li duši, ztratíme svět, Wasserberger I.: George Mraz – Jazzová tvrdí Vladimír Fedosejev 2/37 legenda z Čech 5/28 Barančicová S.: Za Blankou Červinkovou 1/32 — Oněgin ve zhudebnění Sergeje Prokofjeva Zapletal P.: O novém CD projektu z díla Bártová J.: Dirigentské vystoupení Edgarda 4/35 Bohuslava Martinů s dirigentem Jiřím Varèse v Praze a otazníky s ním spojené — Franz Welser – Möst: Hudba povstává Bělohlávkem 9/42 3/36 z ticha 5/42 Biba O.: Ještě jednou – Mozart a Salieri 2/38 — Několik poznámek k vídeňské premiéře Její Blatný Pavel: Za Pavlem Kühnem 2/23 FESTIVALY, KONCERTY, SOUTĚŽE pastorkyně roku 1918 6/39 Dobrodinský J. M.: Malá vzpomínka na — Macbeth Ernesta Blocha 9/29 Václava Talicha a rodinu Zdražilovu 4/16 Bechyně — S dechem doby aneb Ernst Křenek se vrací Fiala J.: Za dirigentem Josefem Blackým 4/28 Vašatová J.: Jubilejní letní kurzy ČHS 9/7 domů 11-12/60 Havlík J.: Karel Husa – Kořeny domova 9/34 Beroun Růžička R.: Musica Nova 2002 2/10 Herman J.: Za Ivo Žídkem 7/40 Slavíková J.: Leoncavallova Bohéma ve Státní Fiala J. Jubilejní 20. ročník Talichova Berouna Hlaváč J.: Ohlédnutí za jedinečností opeře Praha 3/27 1/16 PhDr. Ladislavy Chalupové 3/31 Brno Hutka J.: Hutkova cesta k lidové písni I. 2/16 – Česká premiéra opery Scotta Joplina 4/20 Borková A.: Absolventské koncerty — Hutkova cesta k lidové písni II. 3/22 — Jaroslav Tůma a Rejchovy fugy na konzervatoristů 5/25 Jarolímková Hana: Z „Valašského království“ Pražském jaru 5/43 — Festival duchovní hudby 6/13 až na konec světa aneb u společného stolu Smolka J.: Odešel Miroslav Frydlewicz 1/30 — Nové talenty na brněnské konzervatoři s Martinem Kasíkem 3/41 Šaldová L.: Kam míří operní divadlo… 9/22 6/20 — Několik otázek pro Michaela Tilsona šk: Za Vladimírem Šolínem 2/24 — Moravský podzim 11-12/31 Thomase 7/9 — Zastavení s ředitelem Pražského podzimu, — Kocianova houslová soutěž – letos v nových dr. Pavlem Špirochem 10/7 — Petr Altrichter dirigoval brněnskou podmínkách 7/30 — Rozhovor s šéfdramaturgem Českých filharmonii 11-12/35 — Zastavení s Leošem Svárovským 8/3 kulturních slavností Janem Páleníčkem Havlišová M.: Mezinárodní kytarový festival — Jabkenická myslivna opět otevřena 8/42 10/9 a kurzy Brno 10/12 — O České filharmonii s Václavem Šmolík J.: Tu lepší variantu 1/2 Kopecký J.: Bernarda Fink „hrála“ podle Riedlbauchem 8/44 — Se Zuzanou Růžičkovou o Goldbergových dirigenta 3/19 — O novém CD projektu z díla Bohuslava variacích 1/21 — Mario Košik se Státní filharmonií Brno Martinů s dirigentem Jiřím Bělohlávkem — Bude červená kniha kultury? 2/2 3/18 9/42 — Před padesáti lety 3/2 — Viviane Hagner roli anděla zvládla 5/23 js: Jeden rozhlas, mnoho sborů 3/39 — Významné dny pro velké i malé ryby 4/2 — Čtyři fagoty versus dechové kvintety (1:0) Kašpárek L.: Pražákovo kvarteto – hvězdný — Problémy nejen na květen 5/2 5/24 ansámbl, který dobývá svět 4/42 — Chce to prý trochu optimismu 6/2 — Když je přídavek lepší než koncert… 5/24 Kurz I.: Za Vojtěchem Saudkem 11-12/ — Tlustá kniha o písních krátkých Traxlera — Vladimír Chmelo zastínil Campestriniho Ledeč J.: Tajemství nultého kvartetu Karla Jiřího a Jana Jeníka rytíře z Bratřic 6/22 i filharmonii 7/33 Husy 4/36 — Nad hospodářskými výsledky OSA — XVI. Expozice Nové hudby, Brno 2003 8/19 Matzner A.: Za Lucianem Beriem 7/43 2002 s JUDr. Alexandrou Wünschovou — Stanislav Vavřínek s Brněnskými Matzner M.: Čtyři otázky pro Jana Páleníčka Pujmanovou 6/42 filharmoniky 6/12 7/32 — Jenom ne „slova, slova, slova“ 7/2 Lejsková V.: Koncert klubu moravských Pilka J.: Za Josefem Schejbalem 1/32 — Dvě třetiny ročníku 8/2 skladatelů 1/17 — Za Františkem Kovaříčkem 3/30 — O Janáčkově máji s Jaromírem Javůrkem — Čtyři ruce na klávesách 2/12 — Dimenze hudby Jiřího Temla 9/36 8/10 — Nejstarší brněnská hudební škola 2/13 Pokora M.: Se Sharon Kam jsme si rozuměly — O aktuálních úkolech OSA 8/26 — Na koncertním pódiu mladí 2/14 i jako mámy – Pofestivalové otázky — Zde by měly kvést růže aneb alespoň něco — Amadeus podesáté 4/14 Ludmile Peterkové 7/44 pozitivního 9/2 — Klub moravských skladatelů jubilující 4/16 Poledňák I.: Posezení s Jiřím Tichotou 1/22 — Život nikoho nešetří 10/2 — Brněnská konzervatoř Leoši Janáčkovi — Nová opera Emila Viklického 1/29 — Jako z partesů 11-12/2 5/26 — Za Jiřím Fukačem 1/30 — Pražské hudební večery Lubomíra Brabce — Jaroslav Dostalík jubilující 5/27 — Český (vlastně moravský) zázrak aneb 11-12/15 — Muzikál pro ZUŠ 6/20 Umělecké centrum Univerzity Palackého Štilec J.: Gustav Mahler, Čechy a Evropa 1/38 — Moravský podzim 11-12/33 v Olomouci 2/35 Štraus I.: Za prof. Milošem Sádlem 11-12/45 Petrdlík J.: Z koncertního života JAMU 4/17 pz: Za Miroslavem Zdražilem 3/28 Tesař S.: Olomoucké hudebně pedagogické Bystřice pod Hostýnem rokování 2/34 — Za Jaromírem Křížem 3/29 Matzner M.: Bystřice aneb na malém městě Vašatová J.: Trio ArteMiss aneb tři krásné Přibylová L.: S Romanem Fričem o Třetím velký festival 9/9 klavírním kvartetu S. Rachmaninova dámy o hudbě 1/42 a dalších hudebních láskách 6/44 — Klavírista, versus skladatel? Zpovídá se Červený Hrádek — Nad hudebním odkazem Paula Hindemitha Adam Skoumal 2/42 Jarolímková H.: Křest nového souboru na 10/4 — S Oldřichem Vlčkem nejen o hudbě 10/44 Červeném Hrádku 11-12/27 redakce: O Pražském jaru 2003 5/3 — Hledání krásy s Jaroslavem Krčkem 11-12/ České Budějovice — Za Marií Tauberovou 3/28 vla: Za Janem Křtitelem Sýkorou 5/36 Peřinová L.: Česká premiéra Dvojkoncertu pro — Za Přemyslem Kočím 3/29 Veber P.: Tři otázky Sharon Kam 1/5 flétnu, klarinet a orchestr 8/17 69 Český Krumlov Ruml I.: Premiéra Kvěchova Crescenda 1/16 — Triumfální vstup ČF do nové sezony Barančicová S.: Festival komorní hudby Poděbrady 11-12/22 v Českém Krumlově 9/7 Meravý V.: Letní tábor instrumentalistů 10/19 jar.: Davidoff Prix pro Moniku Knoblochovou Jarolímková H., Hůlek J.: Z Českého Polička 1/10 Kašpárek L.: Šlechtic u klavíru – V. E. von Krumlova 2003 10/4 Matzner M.: Genius loci v Poličce 7/31 Hradec Králové Monteton 6/16 Praha Kobrle B.: Cyklus EuroArt Praha opět úspěšný Hrubecký M.: Hradecké hudební dny 11-12/30 Arner M.: Jubileum Mezinárodní soutěže Hradec nad Moravicí 3/14 zrakově postižených 11-12/16 — Dva barevné skvosty a uštvaný Beethoven Hanousek P.: Malé ohlédnutí za 42. Barančicová S.: Burchuladze nezazářil 2/9 v orchestru FOK 5/8 Beethovenkou 8/12 — Ivan Ženatý s Arkadijem Zenzipérem (PJ) — ČKO v kostele sv. Šimona a Judy 5/12 Cheb 7/20 — Arditti potvrdili skvělou pověst 5/17 th.: Festival uprostřed Evropy 10–18 — Mládí vpřed aneb Nevěř nikomu nad 40 — ČF s Ken-ičiro Kobajašim a Ajano Kobajaši Jeseník (PJ) 7/20 6/5 Lejsková V.: Jeseníkem opět zněly klavíry 6/21 Brom R.: Z Přehlídky koncertního umění — Neeme Järvi Triumphator (PJ) 7/6 Jihlava 11-12/26 — Beethovenova Devátá aneb Libor Pešek – Il Černý J.: Koncerty staré hudby (PJ) 7/21 Macková J.: 46. festival sborového umění Mago Magnifico (PJ) 7/7 Dykast R.: Závěr Šporclova „Žlutomodrého Jihlava 8/11 — Pražský filharmonický sbor festivalově turné“ 3/13 Brom R., Šmolík J.: Mahlerova Jihlava v Rudolfinu (PJ) 7/22 Douša E.: Ladislav Horák a Bona Fide Kvartet 2003 11-12/19 — Český rozhlas jubilant 7/28 na koncertě „Přítomnosti“ 5/18 Karlovy Vary — Ensemble Martinů jubiloval 7/30 Hanzl A.: Matiné k životnímu jubileu Jana — ČKO, Vlachovo kvarteto a Ivan Moravec Kopecký J.: Mladé pódium 2003 9/5 Průchy 3/17 8/14 Pachovský Z.: Dvořákova pěvecká soutěž 1/15 Freemanová M.: Letní slavnosti staré hudby — Concertino Praga v Rudolfinu 8/14 — Dvořákův karlovarský podzim 11-12/28 9/13 Lejsková V.: Per Quattro Mani 6/18 Říha V.: Hudební a filmové hody v Karlových Hršel M.: Virtuosi di Praga a L’Olimpiade Matzner M.: Pražské komorní slavnosti poprvé Varech 9/14 8/15 10/8 Kasejovice Hůlek J.: Dvakrát Epoque quartet – navíc Maýrová K.: K osmdesátinám Jana Kasala Hůlek J.: Afflatus quintet v Kasejovicích s premiérou 3/15 8/24 11-12/28 — Z doteků hudby a poezie 3/16 Pálka T. K sedmdesátinám Petra Pokorného Kroměříž — Harmonia Mozartiana Pragensis v Atriu 1/11 Vrkoč J.: Kroměřížský festival FORFEST 4/9 Petrdlík J.: Pěvecké sdružení moravských telegraficky 8/9 — 40 let klavírního kvarteta Martinů 4/1 učitelů ve sté sezoně 3/13 Krnov — Humor Airedale tria 4/10 — Švýcarská hudba na koncertě Pražské Neumann V.: Hudební současnost 2002 1/17 — Jubilující žestě 4/11 komorní filharmonie 4/8 Litomyšl — Fontes musicae a Dyškanti 5/18 — Nizozemští hudebníci hrají českou — Kontrafagot Luboše Faita 5/20 avantgardu 4/8 Jarolímková H.: Ze Smetanovy Litomyšle 8/7 — Jedinečné Goldbergovy variace 5/21 — HAMU v únoru 4/13 Hůlek J.: Váchalův Krvavý román jako „opera“ — Miroslav Vilímec sólově i komorně 6/11 — Telemannovo pašijové oratorium poprvé 8/28 — Recitál Jitky Čechové (PJ) 7/13 v Čechách 6/9 Kopecký J.: 30 let Mladé Smetanovy Litomyšle — Varhanní triptych (PJ) 7/24 — Dvě premiéry na koncertě Bergu 6/9 11-12/16 — Zahájení s díly Brixiho a Zacha (SVS) — Festival Musica Ecumenica 8/9 Slavíková J.: Ze Smetanovy Litomyšle 8/7 11-12/8 — VUS slavil Dvořákem 8/13 Mariánské Lázně — Philippe de Monte (SVS) 11-12/10 — Pocta Karlu Skleničkovi 8/23 Ruml I.: Zamyšlení nad 44. Chopinovým — Góreckého Beatus vir a Martinů Česká — Jaroslav Doubrava – skladatel v sevření festivalem 10/10 rapsódie (SVS) 11-12/11 dvou totalit 8/23 Olomouc — Sólové housle Hany Kotkové 11-12/12 — Lidskij, Štonda, Vedernikov.. (PP) 11-12/3 Burešová A.: Nejen Dvořákova Olomouc 8/20 — Večer písní 11-12/13 — ČF s Johnem Nelsonem (PP) 11-12/3 kor.: Eva Urbanová v Olomouci 10/21 Jarolímková H.: José Cura zdvihl publikum ze — SOČR a mexický dirigent (PP) 11-12/3 Martínek K.: Ohlédnutí za Mezinárodním sedadel 3/6 — Úspěšný závěr s FOK a Robertem Benzim varhanním festivalem v Olomouci — Rožděstvenskij a Postnikova v Praze 4/3 (PP) 11-12/7 11-12/35 — Sommerova Vokální symfonie s Ondřejem — Mezinárodní varhanní festival v Bazilice sv. Opava Kukalem 5/6 Jakuba 11-12/ Sommer A.: Mezinárodní varhanní festival — Gardinerovo čarování s Českou filharmonií — Slovanští skladatelé na koncertu FOK v Opavě 8/12 (PJ) 7/5 11-12/ Ostrava — Symfonické orchestry ze zahraničí (PJ) 7/8 — Třikrát 25 let Luboše Sluky 11-12/23 — Bravo komorní filharmonii Pardubice (PJ) — Rakouské kulturní fórum v září 2003 Matzner A., Matzner M., Schiffauer E.: 7/12 11-12/27 Ostravské dny nové hudby 10/14 — Bohuslav Matoušek a Mozart (PP) 11-12/5 Pokora M.: Dny soudobé hudby 2002 1/3 Navrátil M.: Pozoruhodný večer romantické — Bravo Galině Gorčakovové (PP) 11-12/5 — Třídení plus 2002 2/4 hudby 3/19 — Elizabeth Vidal (PP) 11-12/6 — ČF s Petrem Macečkem 2/8 Pardubice — Orchestr skotské BBC (PP) 11-12/6 — Kim Kaškašjan a Bartók 3/8 Kopecký J.: Libor Pešek se vrátil do Pardubic — Petrohradský symfonický orchestr (PP) — Absolventi HAMU ve Dvořákově síni 3/10 a slavil 6/15 11-12/7 — Dvakrát Eugen Indjić 4/4 Plzeň — José Cura – tenorista par excellence — Brahmsův koncert č. 1 s Leošem Bokůvková V.: Jitka Hosprová s Plzeňskou 11-12/20 Svárovským a Pražskými symfoniky 4/4 filharmonií 4/12 — Smetanovo trio opět v nové sestavě — Jaroslava Pěchočová absolvovala Děd.: Orchestr Atlantis v Plzni 8/18 11-12/12 Prokofjevem 5/11 70 Vlachovo kvarteto k poctě prof. Václava Snítila — Padesátiny Emila Hradeckého 4/12 — ČF se Sergem Baudem, Kurtem Masurem, 5/16 — „Ti nejlepší“ s Jihočeskou komorní Françoisem Le Rouxem a Jaroslavem — Houslový recitál Bohumila Kotmela 5/19 filharmonií 5/12 Halířem 6/4 — PKF zakončila cyklus národů 6/8 — Josef Mazan v cyklu Mladí interpreti 5/13 — Klavíristé ze zahraničí na PJ 7/17 — Orchestr Evropské unie s Vladimirem — Ensemble Martinů v ČSKH 5/17 — ČF s Tomášem Hanusem, Bohuslavem Ashkenazym a Helène Grimaud 6/14 — Bambini di Praga (PJ) 7/23 Matouškem a Hanou Minutillo 6/4 — Jaroslav Tůma a Rejchovy fugy (PJ) 7/13 — Chvála Chvály a Kühnova dětského sboru Radnice — Kvartety Bohuslava Martinů (PJ) 7/21 7/29 Hůlek J.: Hudba v synagogách 8/17 — Koncert „75“ aneb pocta Leoši Janáčkovi — Pětasedmdesátiny Miloše Vacka 8/22 a Zd. Lukášovi 8/15 Slaný — Dvě jubilea spjatá s HAMU: Milana Šlechty Čipera J. Slavnostní zahajovací koncert ve — Recitál Tomáše Víška (SVS) 11-12/8 a Jiřího Hlaváče 11-12/26 — Rachmaninovova liturgie (SVS) 11-12/9 Slaném 6/12 Tichý V.: Jaroslavu Smolkovi k semdesátinám Teplice — Collegium ppp 11-12/25 5/15 Pokorný P.: Zimní cesta do Nebušic 3/15 ts: Cembalista a varhaník Viktor Lukas 1/13 Přibylová L.: Beethovenovy Teplice 11-12/17 Ruml I.: Mozartiana jubiluje 11-12/ vd: Koncert Společnosti dechové hudby 1/14 Trutnov Říha V.: Stivín slavil šedesátku 1/14 Veber Petr: Festival Bohuslava Martinů 2/3 Škarda R.: Závěr Trutnovského podzimu — Ivan Moravec na Strunách podzimu 2/6 — Třídení plus 2/6 11-12/18 — Rozpaky z koncertu Robyho Lakatose 8/28 — Michael Tilson Thomas a orchestr ze San Valtice — Zkrachovaný Mozart aneb „turistické“ Franciska uvede na Pražském jaru další Rockquiem neuspělo 1/23 Smetáčková M.: Jubilejní letní kurzy ČHS 9/8 — Americký kvartet zpíval gospely (SVS) novinku od Johna Adamse 5/5 Zlaté Hory 11-12/9 — Magdalenu Koženou doprovodil Karel Šmolík J.: Mezinárodní klavírní kurzy Slavíková J.: Pěvci na Pražském jaru 7/18 Košárek 5/19 A. Kubálka 9/11 — Andrea Bocelli poprvé v Praze 11-12/21 — ČF s Liborem Peškem, Leilou Josefowicz Smetáčková M.: Struny podzimu 2002 na a Jiřím Bártou 6/3 DIVADLO Pražském hradě 1/4 — Soutěž Pražského jara 7/4 — 5. Mezinárodní festival koncertního — Virtuosi di Praga s Peterem Schreierem Brno (PJ) 7/11 melodramu 1/6 Bártová J.: Internacionální Fidelio v Brně — Sharon Kam a Ludmila Peterková s PKF — IX. Novákovské dny v Praze 1/19 2/22 (PJ) 7/12 Smolka J.: Třetí Duha PKF 1/8 — Káťa Kabanová v Brně upoutala 4/26 Zapletal P.: Francouzské klavírní trio v Praze — Ashkenazy připomínal hudbou sovětskou — Maškarní ples v Brně 5/3 totalitu 3/3 1/12 Herman J.: Proč jen koncertně? (Simon — Ivan Moravec s Jiřím Bělohlávkem a PKS — Festival Bohuslava Martinů 2/3 Boccanegra) 11-12/44 3/9 — Třídení plus 2002 2/5 Kopecký J. Krásnou Helenou začal konec — Smyčce Komorního orchestru Berg 4/7 — Přelom roku v ČF a FOK 2/7 operety 4/27 — Havelka, Weber a Vaughan Williams — Předvánoční koncert SOČR 2/8 Lejsková V.: Ivan IV., zvaný Hrozný 1/28 s Osmo Vänskä 5/7 — Ashkenazy připomínal hudbou sovětskou — Minkusova Bajadera 6/30 — Ars instrumentalis Pragensis ke svému totalitu 3/3 Šaldová L.: V studni (v bazénu) 5/34 15. výročí 5/14 — Havelkovo Znamení času v programu — Chopinův Druhý klavírní koncert s Ivanem SOČR 4/5 České Budějovice Klánským 6/6 — Brněnští komorní sólisté v Praze 4/16 Herman J.: Světová premiéra opery Bohuslava — Alois Hába čtvrt – i půltónový, klavírní — Petr Altrichter a Jan Simon SOČRem 5/10 Martinů v Českých Budějovicích (Den i houslový (PJ) 7/14 — Premiéra Gemrotova Dvojkoncertu s PKF dobročinnosti) 9/18 — Chopin a Beethoven Ivana Moravce (PJ) 5/10 Hukvaldy 7/15 — Karel Košárek v Rudolfinu 5/20 Herman J.: Janáčkovy Hukvaldy trochu tápou — Mackerras, Leichner a ČF hráli Janáčka, — Maxim Šostakovič a dvě otcovy symfonie 9/16 Martinů a Suka (PJ) 7/16 6/6 Liberec — Klavírní soutěž Rudolfa Firkušného 9/4 — SOČR znovu s Leošem Svárovským 6/7 Someš J.: Adventní Carmina 1/9 Herman J.: Máme lišky – jak se nám vydařily? — Smyčcová kvarteta na akademické půdě 6/ — Kvetoucí Musica Florea 5/14 8/30 10 — Tereza Berganza aneb setkání s legendou Šaldová L.: Tradiční inscenace s přídechem — Má vlast Christiana Arminga (PJ) 7/5 7/29 výstřednosti (Tosca) 1/27 — FOK s Baudem a McCreeshem (PJ) 7/7 Šefl P.: Pocta Bachovi a Zuzaně Růžičkové 3/ — Zpátky na zkušebnu (Lazebník sevillský) 12 — Populární řada na Pražském jaru 7/26 5/33 — Adéla Drozdová v Sále Martinů 6/16 — Důstojná připomínka Talichova jubilea Loket nad Ohří Šesták Z.: Dvanáct novinek Společnosti v Národním divadle 7/28 Šaldová L.: Carmen nad loketským hradem dechové hudby 2/22 — Závěr sezony Rozhlasových symfoniků 8/17 10/28 — Klarinetové hody 11-12/25 — Zahájení s Ruskou filharmonií (PP) 10/7 Olomouc — Polský orchestr s Paderewským (PP) 11- Šmolík J.: Dny soudobé hudby 2002 1/3 Šaldová L.: Návrat Halky 1/26 12/3 — Mezinárodní festival studentských Opava orchestrů 1/8 — Úspěch komorních hráčů (PP) 11-12/4 — Komorní osmdesátník Ilji Hurníka 1/12 — Rozhlasoví symfonikové (PP) 11-12/4 Herman J.: Dvořákův Jakobín v Opavě 9/17 — Gratulační koncert Viktora Kalabise 3/11 — Česká hudba se skotským orchestrem (PP) Šaldová L.: Carmen v Opavě 6/30 — Pohoda s Šostakovičovým Rajokem 4/18 11-12/4 – Prodaná nevěsta po opavsku (Prodaná — Fenix Ensemble ve Foerstrově síni 6/11 — Budapešťský cikánský symfonický orchestr nevěsta) 11-12/42 Teml J.: Nekonvenční koncerty Nekonvenčního 11-12/37 Ostrava Žižkovského podzimu 1/7 Žáček I.: Svátek klavírního umění 3/8 Herman J.: Židovka v Ostravě 1/27 — ČSKH s premiérou Otmara Máchy 2/11 — České smyčcové trio a Edith Orloff 3/14 — Rigoletto v Ostravě 8/30 71 — Poněkud naivně dětská inscenace (Čert Z DOMOVA, GLOSY, DISKUSE, Smetáčková M.: Musica Sacra přes hranice – a Káča) 6/29 FEJETONY, ZASLÁNO tentokrát slavnostně 8/38 Šaldová L.: Sedlák Kavalír a Modrovous Albrechtová V.: XXXV. Hudební festival Slovinsko v Ostravě 9/22 Antonína Dvořáka 2003 5/9 Jarolímková H.: Jak se daří hudbě v Lublani — Dva lakomci tak trochu utajení 10/27 Blatný P.: Sebestřednost 2/14 11-12/54 — Výsostné postavení Madama Butterfly — Paměť 3/20 Spolková republika Německo 11-12/43 — Předávání cen 3/20 Plzeň Brabec Z.: Siegfried v Bavorské státní opeře Hyksová V.: AHUV info 1/20 2/29 Herman J.: Hraběnka Marica v Plzni aneb Tak — AHUV info 4/13 — Z Bavorské státní opery 10/37 nějak by to možná šlo 6/28 — Mladé pódium 2003 ve znamení země Horník P.: Prodaná nevěsta na Labi 6/36 Rybářová-Ročáková L.: Antický Verdi v Plzni galského kohouta 6/19 — Německý Dalibor 9/30 3/26 Kvapil V.: Dvořákova Olomouc 5/35 th.: Mitte Europa 10/18 — Werther v Plzni 8/32 Peterková M.: Vzpomínka na paní profesorku Kopecký J.: Grüss Gott z Bavorska 10/35 — La traviata v Plzni 10/26 Jitku Švábovou 11-12/44 – Odjinud, a přece o nás 11-12/57 Praha Petrdlík J.: Lichtenštejnský palác – kulturní Přibylová L.: Bergův Wozzeck ve Wiesbadenu centrum v srdci Prahy 6/41 Herman J.: Faust a žirafy 1/20 9/28 — Bystrouška v Národním divadle 2/20 re: Zadáno pro YAMAHU 2/15 Vašatová J.: Schleswicko-holsteinský festival — Oráč a Smrt spíš meditovali nežli Scherksová T.: Vážený pane šéfredaktore 11- 1/35 disputovali 3/25 12/61 — Minulost, současnost i budoucnost — Ústecký Xerxes ve Stavovském divadle Smetáčková M.: Pocta Dvořákovi 1/18 Šlesvicko-Holštýnského festivalu 8/36 4/25 Someš J.: Střípník 9/10 — Muzikálová opera o nepřístojnostech Šmolík J.: Na klavír doprovázel …? 4/45 Švýcarsko K. H. Máchy 6/26 Zapletal P.: Střípník 1/17, 2/9, 3/16, 4/13, Brabec Z.: Operní sezona v Curychu 3/32 — Bušení ve Stavovském divadle aneb 5/21, 6/18, 7/23, 8/22, 10/15, Slavíková J.: Nesnesitelná tíha Koutovy Jenůfy zajímavá opera, horší inscenace 6/27 11–12/30 2/26 — Jak a o čem dnes psát a hrát opery (Smrt zp: Karlovarský symfonický orchestr 10/20 Vašatová J.: Festival staré hudby v Innsbrucku Klinghoffera – PJ) 7/37 11-12/50 — Český triptych I. považuji za příznačný OD FIRMY K FIRMĚ — Settimane musicali v Locarnu a Asconě 8/31 11-12/51 — Kůň na jeviště patří! (Kráska a zvíře) 1/44, 2/45, 3/44, 4/44, 5/46, 6/46, 7/46, — Septembre musical v Montreux a Vevey 10/25 8/47, 9/44, 10/46, 11-12/64 11-12/52 — Poslední páska Ivana Kusnjera 11-12/ Velká Británie Poledňák I.: Afroamerická Libuše aneb ZPRÁVY Z DOMOVA Melville-Masson G.: Mirandolina ve Wexfordu všechno je jinak (Treemonisha – PJ) 7/38 1/33 Someš J.: Neznámá sestra známého titulu: 1/30, 2/23, 3/28, 4/28, 5/36, 6/32, 7/40, 8/34, 9/24, 10/30, 11-12/45 Veber P.: Dvakrát z Glyndebourne 8/39 Leoncavallova Bohéma ve SOP 5/32 USA — Sen končí smrtí aneb Pucciniho Bohéma v SOP 6/25 ZE ZAHRANIČÍ Bohadlo S.: Daybreak aneb Jitro v USA 5/38 — d’Albertova Nížina se vrátila „domů“ 11-12/40 Austrálie ZPRÁVY ZE ZAHRANIČÍ Šaldová L.: Klusákovy aktovky v Divadle Schiffauer E.: O skladatelském štěstí, taky Kolowrat 2/21 o spojení a nakonec o velkém pádu 8/26 1/36, 2/30, 3/34, 4/32, 5/40, 6/37, — Opera 2003 – profesionální soubory 4/23 Itálie 7/43, 8/40, 9/32, 10/40, 11-12/58 — Umělecké školy na festivalu Opera 2003 Bohadlo S.: Jitro v Itálii 2/33 4/24 red.: Rossini, Pesaro a sboroví pěvci z Prahy RECENZE KNIH — Burza mladých zpěváků 2003 6/31 10/39 Zapletal P.: Opera podle Poláčkovy povídky Smetáčková M.: sagra musiacale umbra J. Berkovec: Slavný ouřad učitelský Bylo nás pět 7/39 11-12/57 (P. Zapletal) 9/39 Ústí nad Labem Francie A. Matzner, J. Pilka: Česká filmová hudba Herman J.: Aida v Ústí n. Labem 8/31 Erismann G.: Julietta v Paříži 1/33 (J. Šmolík) 1/41 — Bohemia Magica 2/28 K. Padrta: Hudební události v datech Říha V.: Paříž tleskala Pražské komorní (J. Dočekal) 9/39 TELEVIZE, ROZHLAS filharmonii 11-12/57 Pondělníci o sobě (J. Šmolík) 4/41 Somes J.: Hudební televize v listopadu 1/25 Slavíková J.: Berlioz do Pantheonu? 4/31 Rozmluvy bez klavíru. Věra a Vlastimil — Hudební televize v prosinci 2/18 Veber P.: Julietta v Paříži 1/34 Lejskovi s Janem Trojanem (J. Bártová) 4/39 — Hudební televize v lednu 3/24 Rakousko J. Smolka: Dějiny hudby (P. Zapletal) 4/39 — Hudební televize v únoru 4/22 Králík J., Štěpánek V.: Salcburské Festspiele Z. Zouhar: Sborové dílo Bohuslava Martinů — Hudební televize v březnu 5/31 2003 10/32 (J. Kapusta) 2/41 — Hudební televize v dubnu 6/24 Reittererová V.: Britenův Albert Herring ve E. Vičarová: Rakouská vojenská hudba — Hudební televize v květnu 7/36 Vídni 4/30 19. století a Olomouc (M. K. Černý) 9/40 — Hudební televize v červnu 8/29 — Dallapiccolův Vězeň ve Vídni 5/38 — Hudební televize v červenci 9/15 — Lachenmannovo Děvčátko se sirkami ve RECENZE CD — Hudební televize v srpnu 10/24 Vídni 9/26 — Hudební televize v září a říjnu 11-12/38 — Čtvrtstoletí se šílenou Lucií 9/27 1/47, 2/47, 3/46, 4/46, 5/48, 6/48, — Zlatá Praha slavila čtyřicátiny 7/25 — Henzeho nová opera v Salcburku 10/34 7/48, 8/48, 9/46, 10/48, 11-12/ 72