Cibulnaté a hlíznaté rostliny Přehled druhů 1: Alismatales, Přehled cibulnatých a hlíznatých rostlin Zpracováno podle: Petrová E. (2005): Pěstujeme okrasné cibuloviny. – Brázda, s.r.o., Praha. Mičulka B. (2001): Pěstujeme lilie,- Brázda, s.r.o., Praha. a dalších zdrojů uvedených v první přednášce a úvodu cibulovin Fylogenetický botanický systém*

• Angiospermae – APG IV

PREZENTACE © JN Vývojová větev jednoděložných rostlin monofyletická skupina zahrnující cca 22 % kvetoucích rostlin apomorfie jednoděložných plastidy sítkovic s proteinovými klínovitými inkluzemi (nejasného významu)* ataktostélé souběžná a rovnoběžná žilnatina listů semena s jednou dělohou

PREZENTACE © JN Řád Alismatales byliny často vodní nebo bahenní tracheje pouze v kořenech nebo chybí listy střídavé, žilnatina většinou souběžná 14 čeledí*

PREZENTACE © JN Řád Alismatales Čeleď Araceae (áronovité) zahrnující i bývalou čeleď Lemnaceae (okřehkovité) liány, byliny (i vodní) listy řapíkaté – řapíky s pochvami, jednoduché, střídavé se síťovitou (zpeřenou nebo dlanitou) žilnatinou květy v květenstvích – palice s toulcem v buňkách jsou krystaly šťavelanu vápenatého – při požití mohou způsobit otoky až udušení (Dieffenbachia) rozšíření: převážně v tropech, zasahují až do mírného pásu, 104/3300, ČR 5/9 Pro venkovní pěstování se hodí Arum (áron), úžovník (Sauromatum), Dracunculus, Arisaema

PREZENTACE © JN © JN

Arum cylindraceum (áron východní) jedovatý, roste vzácně v teplomilných listnatých hájích a lužních lesích na Moravě Araceae (áronovité) Arum (áron) © Ninjatacoshell (CC BY-SA 3.0) Rozšíření: mírný a Subtropický pás Evropy, subtropy Asi po čínu, S Afrika Popis: Jedovaté rostliny s podzemní oddenkovou nebo bazální hlízou (uložení hlízy je taxonomický znak), okrasné jsou listy (někdy skvrnité), květenství je palice obalená toulcem (často zelené barvy) a na podzim vytváří nápadné červené bobule Pěstování: humózní vlhká půda, stín, nebo polostín Jihoevropské duhy vyžadují chránění před mrazem, nebo pěstování v nádobách v zimě ve skleníku Množení: hlízkami, nebo semeny (brzo ztrácí klíčivost) Stanoviště: Vhodné na vlhká zastíněná místa, ne na dětská hřiště! Druhy: u nás původní A. maculatum a A. cylindraceum Dále se pěstují např. jihoevropské A. creticum, A. italicum nebo maloasijské A. orientale

The British flora medica… (1838) © Jamain (CC BY-NC-ND 2.0)

Arum italicum 'Pictum' https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f3/Arum_italicum_leaves_J1.jpg/ 800px-Arum_italicum_leaves_J1.jpg © JN

Arisaema jacquemontii

© JN Araceae (áronovité) Arisaema („kobří lilie)“ Rozšíření: centrum rozšíření Čína, Japonsko © Ninjatacoshell (CC BY-SA 3.0) Popis: hlíznaté trvalky s kápovitým toulcem, který obklopuje štíhlou palici, na podzim červené plody, rostlina je za syrova jedovatá Pěstování: Vyžadují humózní půdu, Množení: semeny, hlízami Stanoviště: slunce nebo polostín Druhy: asi 180 horský (2400-4000 m n. m.) středo a V Asijský A. jacquemontii (se zeleným bíle proužkovaným toulcem) východo S Americký Arisaema triphyllum s trojčetným i listy © JN Sbírkově pěstované Araceae

Sbírkově se pěstují nejrůznější přírodní variety áronů (Arum), Arisaema i dalších podobných druhů z čeledi Araceae http://www.telosrarebulbs.c om/Arums.html Řád Liliales druhově bohatý řád (10 čeledí) se zástupci s osemením bez fytomelanů

PREZENTACE © JN Řád Liliales Čeleď Colchicaceae (ocúnovité) vytrvalé byliny s podzemními hlízami (obalenými pochvami odumřelých listů) rozšíření: temperate to tropical, but not in South America, 15/245, ČR 1/1

© JN

PREZENTACE © JN Colchicaceae (ocúnovité) Bulbocodium (ocúnovec)** někdy řazen do rodu Colchicum Popis: ocúnu podobná jedovatá rostlina až s 8 cm širokými světle fialovými květy Původ: Pyreneje a Alpy Bulbocodium bernum v Pyrenejích Pěstování: vyžaduje dostatek humusu v půdě a přiměřené vlhko, nejlépe slunné stanoviště Stanoviště: vhodný do skalek, na okraje trávníků

https://c1.staticflickr.com/5/4025/4577938893_e5c2a672a1.jpg Colchicaceae (ocúnovité)

Merendera**

Popis: drobná poměrně vzácná rostlina připomínající ocún Původ: Mediterán a JZ a Střední Asie Stanoviště: Vhodná do skalek, vyžaduje propustné humózní půdy a polostín

Merendera pyrenaica flowering in the French Pyrenees

http://www.sciencephoto.com/image/412481/large/C0102585-Merendera_pyrenaica-SPL.jpg © JN

Colchicum autumnale Lednicko-Valtický areál Colchicaceae (ocúnovité)

Colchicum (ocún)

Původ: hlavně ze Středozemí, S Afriky a Střední Asie až Indie http://wfo.kew.org/taxon/urn:kew.org:wcs:taxon:302745 Druhy: asi 65 druhů Popis: jedovatá rostlina obsahující kolchicin, podzemní hlízy, květy nasedají téměř na hlízy, stonky zkrácené, květy 3 četné, některé květy vykvétají na jaře (C. hungaricum, jiné na podzim, kdy nemají listy (C. autumnale) Pěstování: těžší půdy s dostatkem vláhy Na slunci nebo v polostínu Vysoké druhy mají větší nároky na živiny (přihnojujeme kompostem) Množení: hlízkami, vegetaci ukončují začátkem léta, kdy je možné je přesazovat, sklízet vysazovat je nutno alespoň 14 dní před květem (začátkem srpna) Použití: do přírodních partií zahrad a parků, na vlhké louky, do podrostu řídkých lesíků Druhy: asi 65 druhů © JN

Colchicum autumnale Kvetoucí rostliny v září Colchicaceae (ocúnovité)

Colchicum (ocún)

Druhy: Colchicum autumnale (ocún jesenní) – je naším původním druhem, na jaře vyrůstají podlouhlé listy v přízemní růžici, na podzim rostlina vykvétá bledě fialovými květy, masité tobolky dozrávají v dalším roce na jaře Sběratelsky ceněné jsou pravděpodobně přírodní bělokvěté formy ‘Album’ a plnokvěté ‘Alboplenum’, nebo tmavokarmínové ‘Atropurpureum’, často jsou náchylnější na přesazení než pěstované kultivary hybridních druhů Hybridogenní C. agrippinum a jihoevropský C. bivonae patří k drobnějším druhům, které lze vysazovat i na záhonech s trvalkami nebo do blízkosti skalek Vzrůstné JZ Asijské druhy C. bizantinum, C. cilicicum, nebo C. speciosum je lépe sázet na větší prostranství Nejrůznější sbírkové ocúny se dají sehnat např. zde: http://www.litbulbgarden.com/catalogue2.php Řád Liliales Čeleď (liliovité) geofyty listy v přízemní růžici nebo na listnatých lodyhách žilnatina listu rovnoběžná květy oboupohlavné, cyklické, trimerické, pentacyklické květní obaly nápadné ve dvou kruzích, nerozlišené tyčinky ve 2 kruzích, gyneceum cenokarpní, svrchní ze 3 plodolistů distribution: N. temperate, esp. E. Asia and North America, 15/610, ČR 5/12

© JN

PREZENTACE © JN Liliaceae (liliovité) Řád Liliales Čeleď Liliaceae (liliovité) Zahradnicky významné druhy: Lilium, Brodiaea, Calochortus, Cardiocrinum, Erythronium, Fritillaria, Gagea, Notholirion, Tulipa © JN

Lilium Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie)

Popis: rostliny s olistěnou lodyhou, listy kopinaté, dekorativní velkými trojčetnými květy, uspořádané jednotlivě nebo častěji v řídkých květenstvích (s listům podobnými listeny), plodem je trojpouzdrá tobolka. Cibule složené ze šupin, bez kožovité slupky, některé lilie tvoří pacibulky na lodyhách nebo v květenství jiné stonkové cibulky těsně pod zemí u mladých nekvetoucích lilií často nevyrůstá stonek přímo nahoru z cibule, ale roste v půdě do určité vzdálenosti od cibule a tam teprve vytvoří lodyhu (z dospělých rostlin je tento jev častý např. u lilie nepálské) jednotlivé skupiny lilií se liší dobou zakládání nového stonkového pupenu a podle toho kvetou druhým nebo třetím rokem po vytvoření pupenu kořeny mají lilie na kořenech (většinou vytrvávají 2 roky) a na stoncích – ty vyrůstají každý rok nové

https://lilipedia.wikispaces.com/file/view/bauplan.jpg/142886139/271x588/bauplan.jpg © JN

Lilium carniolicum ** Endemit JV Alp; světliny v horských lesích, sutí vyplněné rokle Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie)

Původ: hlavně mírný pás Eurasie a S Ameriky © GFDL (CC BY-SA 3.0) Pěstování: nové lilie sázet na místo, kde jsme je dlouho dobu nepěstovali (4-5 let) Půda provzdušněná, propustná, nezamokřená, humózní, hlubší, neutrální až mírně kyselá (x L. bulbiferum, a některé další odrůdy) Výsadba/přesazování (po 2-3 letek, krom dlouhověkých odrůd): podzim (hned po odumření lodyhy, ne až za mrazů), cibule neskladujeme dlouho a vždy ve vlhké rašelině, nebo alespoň sáčku s vlhkými pilinami – sázíme do hloubky 5-10 cm substrátu nad cibulí, vhodné je mulčování – půda zůstane chladnější K vysokým liliím dáme opěrné hůlky v době růstu: květen až červen – dostatečná závlaha Dormance cibulí (i pacibulek) – během vegetace se hromadí látky inhibující růst, takže ani když poté cibuli dáme do příznivé teploty pro růst nevyraší (pouze zakoření) – dormanci lze zrušit nízkými teplotami pod 10°C, asijské lilie pod 5°C 6-8 týdnů, (u tropických druhů teplotami pod 21°C) Stanoviště: úzkolisté lilie světlejší a teplejší místo, než širokolisté – polostín, na jaře spíše nižší teploty © JN

Lilium okus broukem chřestovníček liliový Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie)

Množení: semeny – botanické druhy, křížení; (semena jsou klíčivá už když tobolky začnou měknout, semena ztrácí klíčivost za rok, nutné speciální skladování (- 18°C klíčivá semena po 35 letech) semena některých druhů klíčí nadzemně některých pod zemí pak je nutné cibulky dopěstovat vegetativně dělení cibule – pomalé, u některých druhů vůbec stonkové cibulky a pacibulky šupinování – používá se i ve velkopěstírnách (září-říjen, lze kdykoli) – odebereme část šupin, skladujeme přes zimu a na jaře naskládáme na propustný substrát (rašelina, písek, perlit) – na šupině se tvoří 1-5 cibulek tkáňové kultury Použití: středně vysoká trvalka, záhonové výsadby, vhodná do nádob…, rostlina k řezu Druhy: asi 100 druhů Propagating Lily By 'Scaling' - Horticultural Tips - Nottingham Trent University https://www.youtube.com/watch?v=-b7Oz9PWca8 Liliaceae (liliovité)

Les Liliacées (1802–1816) Botanické lilie

Nároky na pěstování podle stanoviště výskytu většinou náročnější na pěstování než hybridy

Lilium candidum © Nicholas Turland (CC BY-NC-ND 2.0)

Lilium candidum (lilie bělostná) V Středozemí, kamenité svahy https://c1.staticflickr.com/4/3162/2638200354_6c86baefbb_b.jpg © JN

© JN Lilium martagon (lilie zlatohlavá) Evropa po jižní Skandinávii, Asie za Ural; roste i u nás v listnatých a smíšených lesích častěji na bazických podkladech. Nápadná je hroznem velkých nachově červených skvrnitých květů © JN © JN

Lilium bulbiferum (lilie cibulkatá) Střední a J Evropa, lesní louky a lemy v podhůřích a nižších horách, odolná lilie, pěstovaná ve venkovských zahrádkách © Epibase (GNU FDL 1.2)

Lilium regae (lilie královská) JV Čína, odolný mrazuvzdorný druh snášící různé substráty, s vonnými (hlavně večer) květy © Нацку (CC BY-SA 3.0)

Lilium dauricum (lilie dahurská) roste na okrajích lesů od Uralu přes celou Sibiř až k východnímu pobřeží Asie. Je to jediná lilie, která překračuje polární kruh a i v krátkém arktickém létě je schopna vykvést a přinést semena © Stan Shebs (GNU FDL 1.2)

Lilium pardalinum (lilie pardálová) Oregon, Kalifornie; chaparal Liliaceae (liliovité) Pěstované lilie

I Asijské hybridy: první kříženci L.bulbiferum a L. maculatum, postupně křížení s dalšími druhy sekce Sinomartagon – hybridní asiatky II Margagon-hybridy: euroasiatky vznikly křížením L. martagon a L. hansonii a L. tsingtauense (Eurasijské, Martagonské a Zlatohlavé hybridy) III Candidum-hybridy (Evropské a bělostné hybridy) IV Americké hybridy: V Longiflorum hybridy: dlouhokvěté hybridy VI Trubkovité a orleánské hybridy (Čínské, čínské trubkovité, Trubkovité, Aureliany), číňanky vznikly křížením L. sargentiae x L. henryi VII Orientální hybridy VIII ostatní hybridi, např. mezisekční hybridi IX botanické druhy Liliaceae (liliovité) Pěstované lilie

Pro začátečníky jsou vhodné asiatky, snadno se pěstují i číňanky a eurasiatky odrůd mnoho, sortiment se každoročně mění

© JN © JN

Lilie SARTRE | ORIENTÁLNÍ HYBRIDY © Bill Bouton (CC BY-SA 2.0) Butterfly Mariposa Lily, Calochortus venustus http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a3/Calochortus_venustus_- _Flickr_018.jpg Liliaceae (liliovité) Calochortus (pěknosemenec)

„mormonské tulipány“ je trvalka, pocházející z teplých oblastí S Ameriky, má vejčitou cibuli, 2-3 trávovité listy a stvol s 1 nebo více květy, 3 vnější okvětní lístky jsou nápadně menší než 3 vnitřní, kvete v červnu a červenci Cibule některých druhů jsou jedlé (indiánská zelenina – C. elegans, C. luteus) Rostliny jsou dosti teplomilné, vyžadují zimní ochranu před mrazem i vlhkem, nebo je možné je na zimu sklízet a vysazovat až na jaře, vyžaduje chráněné stanoviště s propustnou půdou na plném slunci Nižší druhy (Calochortus uniflorus) lze použít do skalek, nebo nádob, vyšší (Calochortus venustus) se vysazují v menších skupinkách, u nás se pro své nároky na teplo pěstuje málo Giant Himalayan lily (Cardiocrinum giganteum) http://www.sciencephoto.com/image/107713/large/C0043501-Cardiocrinum_giganteum-SPL.jpg http://www.sciencephoto.com/image/20826/large/B5700131-Giant_Himalayan_lily-SPL.jpg Liliaceae (liliovité) Cardiocrinum**

je vysoká, liliím podobná rostlina původem z Číny a Japonska, má velké šupinaté cibule, ze kterých vyrůstají mohutné rostliny s růžicí přízemních srdčitých listů, květy jsou úzce trubkovité v hroznech, kvete v červenci až srpnu Po odkvětu cibule hyne, a vytváří se drobné dceřiné cibulky, které za 3 roky dorůstají v kvetoucí rostliny Pěstuje se obtížně, vyžaduje chráněné místo ve stínu až polostínu, na zimu chránění před mrazem a vlhkem v létě dostatek vláhy, silnou vrstvu humusu s obsahem listovky, nesnáší vápno, lze ji pěstovat i ve studeném skleníku Množí se dceřinými hlízkami, nebo obtížněji semeny – klíčí až po 2 obdobích chladu, semenáčky kvetou za 7-10 let Hodí se jako solitéra do větších zahrad, u nás se vzácně pěstuje Cardiocrinum cordatum nebo až 3,5 m vysoké C. giganteum.

Walter Hood Fitch (1817 - 1892) © JN

Erythronium dens-canis (kandík psí zub) http://www.srgc.org.uk/monthfeature/june2006/Erythronium_May_01.jpg Liliaceae (liliovité) Erythronium (kandík)

má těžiště rozšíření druhů v S Americe, v Evropě roste pouze Erythronium dens-canis (kandík psí zub) Původní stanoviště: vlhké listnaté lesy Nepravidelné cibule bez ochranné šupiny Listy většinou 2, podlouhlé až kopinaté, řapíkaté někdy skvrnité Květy jednotlivé, nebo v řídkém hroznu na dlouhých stopkách připomínající brambořík Těžko se pěstují, spíše rostliny pro specialisty skalničkáře, hodí se do hlubší půdy při okrajích skalek, mezi řídké stromy (nesnáší ale blízkost kořenů stromů a keřů) Vyžadují humózní (přidávat odleželý kompost), propustnou půdu, nejlépe polostín, těžko se přizpůsobují stanovišti – zbytečně nepřesazovat! Americké druhy nejsou u nás spolehlivě mrazuvzdorné, na zimu kryt z listí Množení: dceřinými cibulkami v době kdy zasychá nadzemní část – hned zasadit, nebo skladovat v rašelině (nemá ochranou šupinu a vysýchá), semeny – kvete za 3-4 roky

Edward Donovan (1768-1837) © Walter Siegmund (CC BY-SA 2.0)

Erythronium revolutum https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e9/Erythronium_revolutum_1789.JPG Liliaceae (liliovité) Erythronium (kandík)

Erythronium dens-canis (kandík psí zub) – je ohroženým druhem dnes u nás rostoucím už jen v Posázaví, občas je vysazován, název podle tvaru bílé cibule Skalničkáři pěstují ve svých sbírkách například endemický kavkazský druh Erythronium causacisum, s krémově bílými květy. Přehled některých sbírkových kandíku je např. zde: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=45 Pěstování v zahradách lépe snášejí některé kultivary například kultivar ‘White Beauty’ od Severoamerického druhu Erythronium revolutum, nebo jeho hybridy například s Kalifornským Erythronium tuolumnese, oblíbený je např. kultivar ‘Pagoda’ Erythronium revolutum 'Pink Beauty', andErythronium 'Pagoda‘ http://www.sciencephoto.com/image/46302/large/B8081084-Erythronium_revolutum_Pink_Beauty_.-SPL.jpg http://www.sciencephoto.com/image/462069/large/C0132989-Erythronium_Pagoda_-SPL.jpg Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík)

Rozšíření: severní polokouli s těžištěm výskytu u Středozemního moře Stanoviště: hodně druhů je horských, vyskytují se do nadmořských výšek 5000 m i v místech kde 6 měsíců v roce leží sníh, některé druhy jsou značně přizpůsobivé. Řebčíky (Fritillaria meleagris a F. imperialis) se pěstovaly už v antických zahradách, ve střední Evropě se v zahradách rozšířily hlavně v 16.-17. století.

© Nalagtus (CC BY-SA 4.0) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/16/Fritillaria_distribution_map.png/800px-Fritillaria_distribution_map.png Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík)

Popis: Cibule složené z několika dužnatých šupin, mají jen velmi tenkou obalovou šupinu, často ostře páchnou Listy kopinaté, střídavé nebo v přeslenech Květy velké zvonovité jednotlivé nebo v nepočetném hroznu, často tmavě a světle šachovnicovitě síťované s nápadnými nektáriemi na bázi okvětních lístků

© JN © JN

Fritillaria imperialis (řebčík královský) Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík)

Pěstování: U řebčíků je těžké určit na kterém místě budou prosperovat a na kterém ne (tam kde prosperují je zbytečně nepřesazujeme – vydrží na stanovišti kvést třeba 20 let), po přesazení na jiné, zdánlivě vhodnější místo třeba nekvetou vůbec. půda: humózní s dostatkem vláhy v době vegetace, vzrůstné druhy vyžadují dostatek živin, proto je přihnojujeme kompostem. Lépe se většině druhům daří na slunci, ale snášejí i polostín. Množení: dceřinými cibulemi (u F. imperialis lze k indukci tvorby cibulek použít nařezávání matečné cibule. Cibule pokud skladujeme tak v rašelině, nebo pilinách, jsou citlivé k poranění a vysychání, vysazujeme je dosti hluboko (hlavně velké cibule F. imperialis až do 20 cm hloubky. semeny – některé druhy samovýsevy (ze semen kvetou asi za 4 roky) Fritillaria pallidiflora in cultivation and Fritillaria pontica in Samos in a crack in the Rocks April http://www.sciencephoto.com/image/83788/large/C0019437-Fritillaria_pallidiflora-SPL.jpg http://www.sciencephoto.com/image/47124/530wm/B8100422-Fritillaria_pontica.-SPL.jpg Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík)

Druhy: více než 100 F. imperialis (řebčík královský) „císařská koruna“ pochází z J Turecka, Iránu a Z Afganistánu. Hodí se pro smíšené výsadby s trvalkami co nemají příliš mohutný kořenový systém, nejčastěji se pěstují oražově kvetoucí formy, ale jsou k dispozici i kultivary se žlutými květy ‘Lutea’, nebo ‘maxima Lutea’ s oranžovo hnědými květy ‘Orange Brilliant’, nebo s karmínovým nádechem ‘Rubra Maxima’. Podobně je možné vysazovat východosibiřský F. pallidiflora, severozápado iránský F. raddeana nebo o něco náchylnější turecký F. persica. Drobnější druhy (např. z Balkánu a Turecka pocházející F. pontica, severoamerický F. pudica) je možné vysazovat do skalek. Fritillaria meleagris (řebčík kostkovaný)

© JN Liliaceae (liliovité) Fritillaria (řebčík)

F. meleagris (řebčík kostkovaný) má v přírodě z řebčíků nejširší areál – vyskytuje se od Skandinávie po Balkán. Vyžaduje vlhčí stanoviště hodí se na vlhké louky nebo okraje rybníků, v nabídce je v několika klonech různých barevných odstínů: ‘Alba’ bílé květy se zelenou kresbou, ‘Artemis’ nejtmavší purpurové květy se zelenou kresbou a další, purpurový s výrazně světlejší kresbou je např. kultivar ‘Pomona’. V poslední době se sortiment řebčíků značně rozšířil (hlavně díky sběrům ve Střední Asii), v nabídce jsou především původní druhy, množené vegetativně a určené pro sbírkové zahrady a specialisty: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=46 © JN

Fritillaria meleagris (řebčík kostkovaný) ‘Alba’ © JN © JN

Gagea (křivatec) Liliaceae (liliovité) Gagea (křivatec)

Rozšíření: celá Evropa dále až do Malé Asie Stanoviště: rostoucí na výslunných stráních, světlých vlhkých lesích a loukách Popis: drobné jarní cibuloviny, s úzkými čárkovitými přízemními listy (často jen 1-2) a nápadnými 3 četnými žlutými lesklými květy (často v okolíku), cibule buď jednotlivé bezobalné, nebo po několika ve společné obalné šupině Pěstování: nenáročné, ale nesnášejí vápník Množení: dceřinými cibulkami (neskladovat dlouho, vysychají), nebo semeny (kvetou 3. rokem) Použití: Vysazujeme je hlavně do přírodních partií zahrad – trávníků, do podrostu dřevin, na okraje skalek – jednotlivě jsou nenápadné, okrasu tvoří hlavně vysazena ve velkém množství © JN Gagealutea (křivatec žlutý) – roste u nás v lužních lesích a teplých hájích, na loukách podél větších toků Notholirion bulbiferum http://www.sciencephoto.com/image/55464/large/B8260401-Notholirion_bulbiferum-SPL.jpg Liliaceae (liliovité) Notholirion**

liliím podobná rostlina pocházející z zejména z vysokohorských oblastí střední a východní Asie U nás se pěstuje vzácně, vyžaduje teplé stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí, propustnou půdou a v zimě řádnou ochranou před mrazem u nás přežije jen v nejteplejších oblastech (lépe se pěstuje ve studeném skleníku) Množí se dceřinými cibulkami – vytváří jich velký počet i u mladých cibulí, takže je složité vypěstovat květuschopné rostliny, po odkvětu cibule odumírá Možné uplatnění má jako zajímavá rostlina pěstovaná v nádobách

Sir William Jackson Hooker (1785 - 1865) Tulipa (tulipán) Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) © Retired electrician (CC0 1.0) Původ: pocházejí ze Střední a Západní Asie odkud se rozšířily do J Evropy Některé druhy jsou vzácnými endemity a těžko se u nás pěstují, jiné ve střední Evropě zdomácněly. Jako kulturní rostliny se do Evropy dostaly už v 16. století, kolem r. 1630 bylo v Nizozemku známo asi 150 odrůd (zvláště ceněny byly odrůdy s plamenovitou kresbou na květech – dodnes některé ve sbírkové zahradě Hortus bulborum v Limmen (http://www.hortus- bulborum.nl/english). Dnes nejpěstovanější cibulovina, v Nizozemí se pěstují na ploše kolem 11 000 ha. Stanoviště: v přírodě rostou často v extrémních polohách - v horách vyznačujících se krutými zimami (v Himálaji i v nadmořské výšce přes 3600 m) - na stepích s krutou zimou, krátkým jarem a horkým suchým létem.

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d7/Genus_tulipa_distribution.svg/800px-Genus_tulipa_distribution.svg.png Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán)

Popis: Cibule vytváří jednoleté cibule, cibule má 4-6 dužnatých šupin a vnější suchou šupinu (její kvalita je zásadní pro skladování odolnost cibulí), barva a konzistence ochranné šupiny je charakteristická pro jednotlivé druhy, nebo odrůdy Listy 3-4 z toho 2 většinou větší přízemní Květy 3 četné různých tvarů (kalichovité, vejčité uzavřené, široce rozložené, liliovité, plnokvěté…) a barev

Les Liliacées (1802–1816) Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán)

Pěstování: slunná stanoviště propustný substrát dostatečně zásobený živinami, neutrální až mírně kyselí, nejlépe hlinito-písčitý, a do hloubky 20-30 cm provzdušněný výsadba koncem září až říjen po odkvětu zaštipujeme květní stonek šlechtěné tulipány nenecháváme na jednom místě více než 2-3 roky (botanické vydrží na jednom místě kvést déle) Množení: dceřinými cibulemi, semeny jen při šlechtění nových odrůd (ze semen kvetoucí rostliny vyrostou za 6 let) Použití: záhonové výsadby, smíšené výsadby, skalky, nádoby, rychlení, … Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) – botanické druhy

většinou mohou růst dlouhou dobu na stejném místě, nejsou tak náročné na živiny, při pěstování musíme brát v potaz stanovištní nároky jednotlivých druhů. často nízké rostliny (do 20 cm), květy mají často menší, jednoduché a otevírající se jen za slunného dne vhodné do skalek, nádob… Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán)

Členění do skupin podle příbuznosti druhů (Boissier 1882) 2 podrody: Eriostemones (nízké často vícekvěté tulipány jejichž květy se široce rozevírají, znakem pro jejich určování jsou chloupky na nitkách tyčinek, někdy i okrajích okvětních lístků, stálé druhy, nekřížící se navzájem) Skupina Australes Skupina Saxatiles Skupina Biflores Leiostemones je směsnou skupinou pro všechny ostatní druhy, je zde časté mezidruhové křížení – velká pestrost druhů Skupina Clusianae Skupina Gesnerianae Skupina Oculus-solis Skupina Eichleres Skupina Kolpakowskianae Dnes taxonomové vyčleňují 4 podrody (Christenhusz et al 2013): Eristemones (16), Tulipa (52), Orithyia (4), Cluisanae (4) Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Australes

Nízké, často vícekvěté druhy, převládá žlutá až hnědá barva květů V J. Evropě roste na stráních a vřesovištích žlutokvětý Tulipa sylvestris (tulipán planý) Ve sbírkách se pěstuje např. jihošpanělský T. celsiana, kvete až koncem května a mívá 3 žluté květy na zkrácené lodyze Do skalek se hodí žlutý T. urumiensis ze SZ Iránu, nebo bronzový T. hageri původem z Řecka © Saxifraga-Jan van der Straaten

Tulipa sylvestris ssp. australis http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S- Z/Tulipa%20sylvestris/slides/Tulipa%20sylvestris%20ssp%20australis%2016,%20Saxifraga- Jan%20van%20der%20Straaten.jpg © Saxifraga-Willem van Kruijsbergen

Tulipa celsiana http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S- Z/Tulipa%20celsiana/slides/Tulipa%20celsiana%202,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg © Saxifraga-Jan van der Straaten

Tulipa hageri http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S- Z/Tulipa%20hageri/slides/Tulipa%20hageri%204,%20Saxifraga-Jan%20van%20der%20Straaten.jpg Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Saxatiles

Nízké druhy s růžovými, purpurovými, nebo bílými květy Častěji se pěstuje severo-íránského T. violacea (forma se žlutým středem druhu T. violacea ‘Yellow Centre’, nebo bílokvětá forma T. violacea var. Pallida) Pěstují se také T. bakeri a T. saxatilis pocházející z Kréty vzácně se pěstuje nízký růžovo-květý T. aucheriana, z Iránu a Sýrie © Saxifraga-Willem van Kruijsbergen Tulipa saxatilis http://www.freenatureimages.eu/Plants/Flora%20S- Z/Tulipa%20saxatilis/slides/Tulipa%20saxatilis%202,%20Saxifraga-Willem%20van%20Kruijsbergen.jpg Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Biflores

Zahrnuje nízké, drobnokvěté, převážně vícekvěté druhy s květy žlutými a bílými Do skalek je vhodný například T. tarda z východního Turkestánu s hvězdicovitě se otvírajícími květy s velkou žlutou bází a bílými špičkami okvětních lístků K dalším vzácněji pěstovaným druhům patří T. polychroma, T. turkestanica z blízkého Východu © Maja Dumat (CC BY-SA 2.0)

Tulipa tarda https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/de/Tulipa_tarda_6.jpg ©© JN JN

Tulipa turkestanica Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina

Clusianae Tulipa clusiana Druhy chromozomálně odlišné od ostatních skupin podrodu, nekříží se s nimi, základní barva květu je bílá a červená T. clusiana pochází z oblasti Středního Východu, květ je vždy jen jeden, široce se otevírá okvětní lístky jsou bílé s fialovou bází, obtížně se pěstuje vyžaduje chráněné stanoviště, přizpůsobivější je žlutá forma T. c. var. chrysantha Pěstují se pěstují i další Středoasijské druhy např. T. batalinii a T. linifolia

© Scott (CC BY-SA 2.0)

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ad/Tulipa_clusiana1Scott Zona.jpg/450px-Tulipa_clusiana1ScottZona.jpg © Ghislain118 (CC BY-SA 1.0)

Tulipa clusiana var. chrysantha https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c4/Tulipa_clusiana_var_chrysantha_3.JP G Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Gesnerinae T. gesneriana – tento druh nebyl nikdy nalezen v přírodě, popsal ho již v 16. století K. Gesner, jako kulturní rostlinu která se do Evropy dostala ze starých kulturních oblastí a tímto jménem se označují všechny zahradní odrůdy s výjimkou hybridů s původními druhy, jejichž podobnost s danými druhy je jasně patrná arménský druh T. suaveolens použitý pravděpodobně pro křížení raných odrůd), nebo T. acuminata (spíše zahradní odrůda s úzkými listy) © Dina L (CC0 1.0)

Tulipa gesneriana https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9e/%D7%A6%D7%91%D7%A2%D7%95 %D7%A0%D7%99%D7%9D.JPG/1200px- %D7%A6%D7%91%D7%A2%D7%95%D7%A0%D7%99%D7%9D.JPG Tulipa acuminata http://www.sciencephoto.com/image/65548/large/B8380213-Tulipa_acuminata-SPL.jpg Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Oculus- solis Většinou tulipány ze stepí Středního východu, vesměs s květy šarlatové barvy a tenkostěnnou obalovou šupinou cibule, pod níž je hustá vrstva chloupků Tyto druhy jsou významné hlavně pro sběratele, patří sem např. T. oculu- solis, T. praecox, T. lanata… Wild (Tulipa praecox) flowering in Spring. Photographed in Chios, Greece. http://www.sciencephoto.com/image/516844/large/C0163455-Wild_Tulips_Tulipa_praecox_-SPL.jpg http://www.sciencephoto.com/image/516843/large/C0163454-Wild_Tulips_Tulipa_praecox_-SPL.jpg Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Eichleres

Většinou středoasijské druhy s nápadně lesklým povrchem vnitřku květů T. fosteriana – vždy jasně šarlatové lesklé, většinou velké květy s vnitřní bází černou se žlutým lemem, popřípadě celou žlutou vnitřní bází, z pěstovaných odrůd ho nejvíce připomíná ‘Madame Lefeber’ (syn ‘Red Emperor’), jedná se o významný druh při šlechtění, pravděpodobně nejvýznamnější druh při křížení skupiny Darwi-hybridů. Je odolný vůči vírům pestrokvětosti a tuto vlastnost přenáší i na potomstvo T. greigii – velmi variabilní, květy většinou velké, barva květu je žlutá s načervenalým středem okvětních lístků z vnější strany, nebo oranžová až šarlatově červená, listy mají hnědopurpurovou kresbu – kresba se při křížení přenáší na potomky T. kaufmaniana – patří k nejranějším tulipánům, květy jsou žluté, z vnější strany karmínové, vnitřní báze žlutá, nad ní je červená skvrna, velká variabilita tohoto druhu vedla v vyšlechtění mnoha klonů v různých barvách včetně červené až oranžové Patří sem i další druhy pěstované v zahradách či sbírkách např. T. tubergeniana, T. eichleri © JN

Tulipa fosteriana 'Pirand' © JN

Tulipa greigii 'Beethoven's Memory' © JN

Tulipa kaufmaniana 'Stresa' Liliaceae (liliovité) Tulipa (tulipán) - skupina Kolpakowskianae Druhy nízké, drobnokvěté, některé vícekvěté s úzkými četnými listy T. kolpakowskiana z Turkestánu má 2 žluté z vnějšku růžové květy

V přírodě existuje další velké množství druhů, které se do zahrad buď nevysazují, nebo http://www.sciencephoto.com/image/22356/large/B5701696-Tulips_Tulipa_kolpakowskiana_-SPL.jpg vysazují jen příležitostně, ne všechny jsou zařaditelné do uvedených skupin © Ghislain118 (CC BY-SA 1.0)

Tulipa kolpakowskiana https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ad/Tulipa_kolpakowskiana_2.JPG Tulipa – zahradní kultivary

Náročnější na živiny, po 2-3 letech přesazujeme, vyšší rostliny, velké květy, často kvetoucí i ve stínu

Pro nepřeberné množství zahradních kultivarů vzniklo třídění založené ne na příbuznosti, ale na ranosti a charakteru květů nebo původu, jak je uvedeno dále

Některé sbírkově pěstované druhy a kultivary jsou zde: http://www.augisbulbs.com/catalog.php?c=65 © JN

Kultivary tulipánů Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů

Zahradní tulipány vznikaly od 17. století, 1913 vzniklo první třídění tulipánů, větší úpravy v roce 1958, registr z roku 1995 uvádí následující skupiny: Raně kvetoucí kultivary 1. Jednoduché rané Kvetou nejdříve ze zahradních odrůd (ale později než většina původních druhů) Nízký vzrůst (hodí se pro rychlen v miskách) Květy s menší trvanlivostí Méně se množí (poměrně drahé, dnes se prodávají málo) Příklady: ‘Duc vanTol’ zvláště rané a drobné, dnes už jen ve sbírkách; ‘Brilliant Star’ – dodnes pěstovaný kultivar z roku 1906 2. Plné rané Nízké, plnokvěté – oblíbené pro rychlení v miskách nejdražší ze všech tulipánů Red and yellow Tulipa 'Duc van Tol' dates back to 1595 http://www.bellewood-gardens.com/2008-2/Scan_Duc%20van%20Tol%20tulips-field.jpg 1: jednoduché rané © JN

Tulipa 'Monte Carlo' © JN 2: Double Early © JN Tulipa 'Dior' 2: Double Early Tulip Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů

Středně rané kultivary 3. tulipány skupiny Triumph Dnes nejvýznamnější skupina, zahrnuje všechny důležité odrůdy tulipánů k rychlení a řezu Dobrý množitelský koeficient Dosti trvanlivé, středně rané Bohatý sortiment, zahrnuje nejvíce dvoubarevných kultivarů 4. Darwin hybridy – velkokvěté kultivary Moderní kultivary vzniklé křížením Darwinových tulipánů s druhem Velké, silné, dlouhé lodyhy, střední až vysoké trvanlivosti Ranější než tulipány skupiny Triumph © JN

Tulipa - skupina Triumph 'Blenda' 3: Triumph © JN © JN

Triumph Tulip 'Jan Reus' 3: Triumph © JN © JN

Tulipán ‘Golden Apeldoorn’ 4: Darwin hybrid group © JN

Tulipán ‘Golden Apeldoorn’ 4: Darwin hybrid group © JN

Tulip 'Apeldoorn' 4: Darwin hybrid group Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů

Pozdně kvetoucí kultivary 5. Jednoduché pozdní Pozdní, trvanlivé, nevhodné pro rychlení Rozmanité Výsadby na záhony a k řezu 6. Liliokvěté Vysoké, méně pevné K řezu, některé i krychlení 7. Tulipány s třepenitými okraji (Fringed) Moderní skupina z pol. 20. století Velmi dekorativní ve vázách a aranžmá 8. Viridiflora (zelenokvěté tulipány) Módní artikl V květech je vždy zelená barva Velmi pozdní © JN

Tulipa 'Queen fo Night' 5: jednoduché pozdní © JN

Tulipa ‘Pretty Woman’ 6: liliokvěté © JN

Tulipa ‘West Point’ © JN 6: Liliokvěté tulipány © JN © JN

Tulipa 'Fancy Frills' 7: Fringed © JN

Tulipa 'Yellow Valery' 7: Fringed Tulipa viridiflora 'Adrian T Dominique' http://www.sciencephoto.com/image/90970/large/C0026718-Tulipa_viridiflora_Adrian_T_Dominique_-SPL.jpg 8: Viridiflora Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů

Pozdně kvetoucí kultivary 9. Rembrandtovy tulipány Stará u nás málo pěstovaná skupina Květy s pravidelnou plamenovitou kresbou – těžko se odlišuje pestrokvětost Pozdní, trvanlivé 10. Papouškovité tulipány Bizardní tvary květů, květy velké, za deštivého počasí rostliny poléhávají Pozdní, trvanlivé 11. Plné pozdní Pevnější a plnější květy než plné rané tulipány, delší lodyhy Pozdní, trvanlivé © JN

Rembrandtovy tulipány 9: Rembrandt tulip © JN © JN Tulipa 'Air' 10: Parrot Tulip © JN

Tulipa 'Texas Flame' 10: Parrot tulip © JN © JN

Tulipa 'Lilac Perfection' 11: Double Late © JN

Tulipa 'Carnival de Nice' © JN 11: Double Late Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů

Původní druhy a jejich přírodní variety a hybridy 12. Velmi ranné Hnědoporpurová kresba na listech 13. Tulipa fosteriana 14. Tulipa gregii 15. Ostatní přírodní tulipány © JN

Tulipa 'Ancilla' 12: Kaufmanniana © JN

Tulipa 'Giuseppe Verdi' 12: Kaufmanniana © JN © JN

Tulipa kaufmaniana cv. 12: Kaufmanniana © JN Fosteriana Tulip 'Red Emperor' http://pics.davesgarden.com/pics/2006/04/21/TBGDN/2d1915.jpg 13. Tulipa fosteriana © JN

Tulipa greigii 'Totonto' 14. Tulipa gregii © JN

„mutant“ Liliaceae (liliovité) Třídění tulipánů

Zaniklé skupiny tulipánů – už se nešlechtí, druhy zařazeny do předchozích skupin Mendelovy tulipány Ranné, vyšší, k řezu, méně kvalitní než Triumph Tulipány Darwinovy vysoké pozdní K řezu Přeřazeny mezi jednoduché pozdní Breeder staré kultivary tlumených barev