Cibulnaté a hlíznaté rostliny Přehled druhů 1: Alismatales, Liliales Přehled cibulnatých a hlíznatých rostlin Zpracováno podle: Petrová E. (2005): Pěstujeme okrasné cibuloviny. – Brázda, s.r.o., Praha. Mičulka B. (2001): Pěstujeme lilie,- Brázda, s.r.o., Praha. a dalších zdrojů uvedených v první přednášce a úvodu cibulovin Fylogenetický botanický systém* • Angiospermae – APG IV PREZENTACE © JN Vývojová větev jednoděložných rostlin monofyletická skupina zahrnující cca 22 % kvetoucích rostlin apomorfie jednoděložných plastidy sítkovic s proteinovými klínovitými inkluzemi (nejasného významu)* ataktostélé souběžná a rovnoběžná žilnatina listů semena s jednou dělohou PREZENTACE © JN Řád Alismatales byliny často vodní nebo bahenní tracheje pouze v kořenech nebo chybí listy střídavé, žilnatina většinou souběžná 14 čeledí* PREZENTACE © JN Řád Alismatales Čeleď Araceae (áronovité) zahrnující i bývalou čeleď Lemnaceae (okřehkovité) liány, byliny (i vodní) listy řapíkaté – řapíky s pochvami, jednoduché, střídavé se síťovitou (zpeřenou nebo dlanitou) žilnatinou květy v květenstvích – palice s toulcem v buňkách jsou krystaly šťavelanu vápenatého – při požití mohou způsobit otoky až udušení (Dieffenbachia) rozšíření: převážně v tropech, zasahují až do mírného pásu, 104/3300, ČR 5/9 Pro venkovní pěstování se hodí Arum (áron), úžovník (Sauromatum), Dracunculus, Arisaema PREZENTACE © JN © JN Arum cylindraceum (áron východní) jedovatý, roste vzácně v teplomilných listnatých hájích a lužních lesích na Moravě Araceae (áronovité) Arum (áron) © Ninjatacoshell (CC BY-SA 3.0) Rozšíření: mírný a Subtropický pás Evropy, subtropy Asi po čínu, S Afrika Popis: Jedovaté rostliny s podzemní oddenkovou nebo bazální hlízou (uložení hlízy je taxonomický znak), okrasné jsou listy (někdy skvrnité), květenství je palice obalená toulcem (často zelené barvy) a na podzim vytváří nápadné červené bobule Pěstování: humózní vlhká půda, stín, nebo polostín Jihoevropské duhy vyžadují chránění před mrazem, nebo pěstování v nádobách v zimě ve skleníku Množení: hlízkami, nebo semeny (brzo ztrácí klíčivost) Stanoviště: Vhodné na vlhká zastíněná místa, ne na dětská hřiště! Druhy: u nás původní A. maculatum a A. cylindraceum Dále se pěstují např. jihoevropské A. creticum, A. italicum nebo maloasijské A. orientale The British flora medica… (1838) © Jamain (CC BY-NC-ND 2.0) Arum italicum 'Pictum' https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f3/Arum_italicum_leaves_J1.jpg/ 800px-Arum_italicum_leaves_J1.jpg © JN Arisaema jacquemontii © JN Araceae (áronovité) Arisaema („kobří lilie)“ Rozšíření: centrum rozšíření Čína, Japonsko © Ninjatacoshell (CC BY-SA 3.0) Popis: hlíznaté trvalky s kápovitým toulcem, který obklopuje štíhlou palici, na podzim červené plody, rostlina je za syrova jedovatá Pěstování: Vyžadují humózní půdu, Množení: semeny, hlízami Stanoviště: slunce nebo polostín Druhy: asi 180 horský (2400-4000 m n. m.) středo a V Asijský A. jacquemontii (se zeleným bíle proužkovaným toulcem) východo S Americký Arisaema triphyllum s trojčetným i listy © JN Sbírkově pěstované Araceae Sbírkově se pěstují nejrůznější přírodní variety áronů (Arum), Arisaema i dalších podobných druhů z čeledi Araceae http://www.telosrarebulbs.c om/Arums.html Řád Liliales druhově bohatý řád (10 čeledí) se zástupci s osemením bez fytomelanů PREZENTACE © JN Řád Liliales Čeleď Colchicaceae (ocúnovité) vytrvalé byliny s podzemními hlízami (obalenými pochvami odumřelých listů) rozšíření: temperate to tropical, but not in South America, 15/245, ČR 1/1 © JN PREZENTACE © JN Colchicaceae (ocúnovité) Bulbocodium (ocúnovec)** někdy řazen do rodu Colchicum Popis: ocúnu podobná jedovatá rostlina až s 8 cm širokými světle fialovými květy Původ: Pyreneje a Alpy Bulbocodium bernum v Pyrenejích Pěstování: vyžaduje dostatek humusu v půdě a přiměřené vlhko, nejlépe slunné stanoviště Stanoviště: vhodný do skalek, na okraje trávníků https://c1.staticflickr.com/5/4025/4577938893_e5c2a672a1.jpg Colchicaceae (ocúnovité) Merendera** Popis: drobná poměrně vzácná rostlina připomínající ocún Původ: Mediterán a JZ a Střední Asie Stanoviště: Vhodná do skalek, vyžaduje propustné humózní půdy a polostín Merendera pyrenaica flowering in the French Pyrenees http://www.sciencephoto.com/image/412481/large/C0102585-Merendera_pyrenaica-SPL.jpg © JN Colchicum autumnale Lednicko-Valtický areál Colchicaceae (ocúnovité) Colchicum (ocún) Původ: hlavně ze Středozemí, S Afriky a Střední Asie až Indie http://wfo.kew.org/taxon/urn:kew.org:wcs:taxon:302745 Druhy: asi 65 druhů Popis: jedovatá rostlina obsahující kolchicin, podzemní hlízy, květy nasedají téměř na hlízy, stonky zkrácené, květy 3 četné, některé květy vykvétají na jaře (C. hungaricum, jiné na podzim, kdy nemají listy (C. autumnale) Pěstování: těžší půdy s dostatkem vláhy Na slunci nebo v polostínu Vysoké druhy mají větší nároky na živiny (přihnojujeme kompostem) Množení: hlízkami, vegetaci ukončují začátkem léta, kdy je možné je přesazovat, sklízet vysazovat je nutno alespoň 14 dní před květem (začátkem srpna) Použití: do přírodních partií zahrad a parků, na vlhké louky, do podrostu řídkých lesíků Druhy: asi 65 druhů © JN Colchicum autumnale Kvetoucí rostliny v září Colchicaceae (ocúnovité) Colchicum (ocún) Druhy: Colchicum autumnale (ocún jesenní) – je naším původním druhem, na jaře vyrůstají podlouhlé listy v přízemní růžici, na podzim rostlina vykvétá bledě fialovými květy, masité tobolky dozrávají v dalším roce na jaře Sběratelsky ceněné jsou pravděpodobně přírodní bělokvěté formy ‘Album’ a plnokvěté ‘Alboplenum’, nebo tmavokarmínové ‘Atropurpureum’, často jsou náchylnější na přesazení než pěstované kultivary hybridních druhů Hybridogenní C. agrippinum a jihoevropský C. bivonae patří k drobnějším druhům, které lze vysazovat i na záhonech s trvalkami nebo do blízkosti skalek Vzrůstné JZ Asijské druhy C. bizantinum, C. cilicicum, nebo C. speciosum je lépe sázet na větší prostranství Nejrůznější sbírkové ocúny se dají sehnat např. zde: http://www.litbulbgarden.com/catalogue2.php Řád Liliales Čeleď Liliaceae (liliovité) geofyty listy v přízemní růžici nebo na listnatých lodyhách žilnatina listu rovnoběžná květy oboupohlavné, cyklické, trimerické, pentacyklické květní obaly nápadné ve dvou kruzích, nerozlišené tyčinky ve 2 kruzích, gyneceum cenokarpní, svrchní ze 3 plodolistů distribution: N. temperate, esp. E. Asia and North America, 15/610, ČR 5/12 © JN PREZENTACE © JN Liliaceae (liliovité) Řád Liliales Čeleď Liliaceae (liliovité) Zahradnicky významné druhy: Lilium, Brodiaea, Calochortus, Cardiocrinum, Erythronium, Fritillaria, Gagea, Notholirion, Tulipa © JN Lilium Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie) Popis: rostliny s olistěnou lodyhou, listy kopinaté, dekorativní velkými trojčetnými květy, uspořádané jednotlivě nebo častěji v řídkých květenstvích (s listům podobnými listeny), plodem je trojpouzdrá tobolka. Cibule složené ze šupin, bez kožovité slupky, některé lilie tvoří pacibulky na lodyhách nebo v květenství jiné stonkové cibulky těsně pod zemí u mladých nekvetoucích lilií často nevyrůstá stonek přímo nahoru z cibule, ale roste v půdě do určité vzdálenosti od cibule a tam teprve vytvoří lodyhu (z dospělých rostlin je tento jev častý např. u lilie nepálské) jednotlivé skupiny lilií se liší dobou zakládání nového stonkového pupenu a podle toho kvetou druhým nebo třetím rokem po vytvoření pupenu kořeny mají lilie na kořenech (většinou vytrvávají 2 roky) a na stoncích – ty vyrůstají každý rok nové https://lilipedia.wikispaces.com/file/view/bauplan.jpg/142886139/271x588/bauplan.jpg © JN Lilium carniolicum ** Endemit JV Alp; světliny v horských lesích, sutí vyplněné rokle Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie) Původ: hlavně mírný pás Eurasie a S Ameriky © GFDL (CC BY-SA 3.0) Pěstování: nové lilie sázet na místo, kde jsme je dlouho dobu nepěstovali (4-5 let) Půda provzdušněná, propustná, nezamokřená, humózní, hlubší, neutrální až mírně kyselá (x L. bulbiferum, a některé další odrůdy) Výsadba/přesazování (po 2-3 letek, krom dlouhověkých odrůd): podzim (hned po odumření lodyhy, ne až za mrazů), cibule neskladujeme dlouho a vždy ve vlhké rašelině, nebo alespoň sáčku s vlhkými pilinami – sázíme do hloubky 5-10 cm substrátu nad cibulí, vhodné je mulčování – půda zůstane chladnější K vysokým liliím dáme opěrné hůlky v době růstu: květen až červen – dostatečná závlaha Dormance cibulí (i pacibulek) – během vegetace se hromadí látky inhibující růst, takže ani když poté cibuli dáme do příznivé teploty pro růst nevyraší (pouze zakoření) – dormanci lze zrušit nízkými teplotami pod 10°C, asijské lilie pod 5°C 6-8 týdnů, (u tropických druhů teplotami pod 21°C) Stanoviště: úzkolisté lilie světlejší a teplejší místo, než širokolisté – polostín, na jaře spíše nižší teploty © JN Lilium okus broukem chřestovníček liliový Liliaceae (liliovité) Lilium (lilie) Množení: semeny – botanické druhy, křížení; (semena jsou klíčivá už když tobolky začnou měknout, semena ztrácí klíčivost za rok, nutné speciální skladování (- 18°C klíčivá semena po 35 letech) semena některých druhů klíčí nadzemně některých pod zemí pak je nutné cibulky dopěstovat vegetativně dělení cibule – pomalé, u některých druhů vůbec stonkové cibulky a pacibulky šupinování – používá se i ve velkopěstírnách (září-říjen, lze kdykoli) – odebereme část šupin, skladujeme přes zimu a na jaře naskládáme na propustný substrát (rašelina, písek, perlit) – na šupině se tvoří 1-5 cibulek tkáňové kultury Použití: středně vysoká trvalka, záhonové výsadby, vhodná do nádob…, rostlina k řezu Druhy: asi 100 druhů Propagating Lily Bulbs By 'Scaling' - Horticultural