UMĚNÍ TĚLESNOSTI: Pohled Na Tělo a Jeho Proměny V Současné Vizuální Kultuře a Performance
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Masarykova univerzita v Brně Filosofická fakulta Seminář dějin umění UMĚNÍ TĚLESNOSTI: Pohled na tělo a jeho proměny v současné vizuální kultuře a performance Magisterská diplomová práce 1 Vypracovala: Olga Búciová Vedoucí práce: PhDr. Alena Pomajzlová, Ph.D. Brno 2009 1 2 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a použila k ní výhradně pramenů vyjmenovaných v níže uvedeném seznamu. V Brně, dne 17. 4. 2009 Olga Búciová 2 Děkuji PhDr. Aleně Pomajzlové, Ph.D. za vedení této práce. Dále bych ráda poděkovala prof. Tomáši Rullerovi za zajímavé odkazy, Zuzaně Fukalové za pomoc při obstarávání hůře dostupné literatury a v neposlení řadě také Mgr. Janě Horákové, Ph.D. a Mgr. Evě Šlesingerové, PhD., za jejich inspirativní přednášky, které podnítily můj výběr daného tématu. Na závěr chci z celého srdce poděkovat všem, kteří mi v průběhu realizace této práce poskytovali podporu a přispívali věcnými připomínkami. 3 3 OBSAH: ÚVOD…………………………………………………………………………………………………… 7 1. EXTENZE …………………………………………………………………………………….…. 9 1.1. Technologická determinace ………………………………………………. 9 1.1.2. Kartesiánský „komplex“………………………………………………. 11 1.1.3. Strojová estetika…………………………………………………………. 15 1.2. Post-humanismus ……………………………………………………………. 18 1.2.1. Kyborgové……………………………………………………………… 20 1.3. Stelarc: konfrontace ………………………………………………………… 23 4 1.4. Virtuální prostor ………………………………………………………………. 30 1.4.1. Historie počítačové sítě…………………………………………… 32 1.4.2. Utopie a skepse…………………………………………………….… 32 1.5. Bio inženýrství …………………………………………………………………… 39 1.5.1. BioArt……………………………………………………… 39 1.5.2. Transgenické umění………………………………… 42 1.6. Transhumanismus ………………………………………………………………. 48 Obrazová příloha…………………………………………………………………………… 54 Seznam vyobrazení………………………………………………………………………… 61 4 2. MODIFIKACE ………………………………………………………………………………. 62 2.1. Modern primitives ……………………………………………………………. 63 2.1.1. Sen o divošství………………………………………. 65 2.1.2. Zrození hnutí……………………………………….…. 67 2.1.3. Od primitivismu ke kyberkultuře……………. 72 2.2. Fetišismus a pseudo rituály ………………………………………….…… 76 2.2.1. Okruhy tělesné fetišizace……………………….…79 2.2.2. Přechod na přehlídková mola……………….…. 83 2.3. Hybridní těla, imaginární i skutečná …………………………….……. 89 2.3.1. Ztělesnění monster. Identita a de/rekonstrukce……………………………………… 92 2.3.1.1. Orlan…………………………. 94 5 2.3.1.2. Cyndy Jackson……………. 99 2.3.1.3. Genesis P-Orridge…….… 100 2.3.2. Queer a sexuální politika………………………… 104 2.3.3. Novodobé „Freak-shows“………………………… 107 Obrazová příloha…………………………………………………………………………… 115 Seznam zobrazení…………………………………………………………………………. 130 3. (AUTO)DESTRUKCE …………………………………………………………………………………………. 132 3.1. Od divadla krutosti k estetickému teroru ……………………………132 3.1.1. Kořeny nihilismu………………………………………. 134 3.1.2. Vídeňský akcionismus……………………………….. 137 5 3.2. Krev jako médium ………………………………………………………………… 140 3.2.1. Mysteriózní orgie H. Nitsche……………………… 141 3.2.2. Franko B. ……………………………………………........ 144 3.2.3. Ron Athey…………………………………………………… 146 3.3. S/M polarita:Více než sexuální preference …………………………… 148 Obrazová příloha…..………………………………………………………………………... 157 Seznam vyobrazení…………………………………………………………………………… 166 ZÁVĚR ………………………………………………………………………………………………. 167 Prameny …………………………………………………………………………………………… 169 Anotation…………………………………………………………………………………………… 173 Seznam autorů …………………………………………………………………………………. 174 6 6 ÚVOD Tělo se všemi svými projevy patří od nepaměti k hlavním objektům lidské pozornosti. Tělesnost je také již více než sto let předmětem výzkumu kulturních a humanitních studií či vědeckých disciplín, jako je antropologie a sociologie. Coby velké téma se neméně odrazila i v umělecké tvorbě, zejména v kontextu společenských změn podmíněných rychlostí technologického vývoje. Tělesná podmíněnost, vztah těla k mentální složce nebo jeho role ve společnosti jsou fenoménem užívaným jako komunikační prostředek i topos zejména v poslední čtvrtině 20. století. Čerstvý přelom milénia s sebou přinesl rozjitřené fantazie o rozmanitých formách a proměnách lidského těla v příštím tisíciletí, podmíněných vědou, technologií či přírodními podmínkami. Tělo stojí v epicentru zájmu již nejenom jako námět, ale také jako měrná veličina a metodologická pomůcka k uchopení dalších společenských úkazů. Text, který pojednává o těle v kulturním smyslu, se musí zákonitě opírat o četné metafory i klasické způsoby jejich přenosu. Metafora, jak podotkla v několika ze svých statí teoretička Susan Sontag, je jednou z nestarších a nejuniverzálnějších mentálních pochodů fungujících na 7 principu převedeného významu. Je pomůckou pro lidské chápání a vyjadřování dokonce i v oblasti přírodních věd. Pro humanitní obory a literární sféru je nepostradatelným prostředkem. Jakkoliv je metafora nezbytná pro vzájemné sdělování a porozumění, hrozí zde možnost zavádějící interpretace. Riziko je o to větší, že se jedná o historicky podmíněný a generačně zakódovaný způsob uvažování. Může tedy sloužit jako velmi nebezpečný manipulační prostředek. Používání těla jako metaforické pomůcky ať již z hlediska jeho binárních (dvě ruce, nohy, oči, atd.), prostorových (vpředu, vzadu, nahoře, dole) nebo jiných anatomických dispozic je základním vodítkem naší psychologické orientace v abstraktních sociopolitických vazbách. Tělesná kartografie byla s oblibou používána, především v minulém století, jako příměr pro „vůdcovskou“ a vojenskou terminologii. Neméně podstatné je zpětné metaforické uvažování aplikované tělo, respektive na naše uvažování o sobě samých. Metaforické uvažování o těle se objevuje tradičně v souvislosti s architekturou, přírodními útvary, vegetací nebo strojem. V poslední době vzniklo několik „nových“ kulturních metafor, jejichž původ a význam se pokusím níže vymezit. 7 Další velká skupina narativů o těle vychází z jeho výchozích podmínek a adaptačních proměn. Všechny jmenované okruhy se vztahují k možnostem kontroly nebo naopak konceptům bezmocného těla. Součástí textu bude také nástin některých analogií používaných v rámci definice sítě vztahů mezi jedincem a společenskou strukturou a stejně tak ve vztahu fyzickému a mentálnímu „já“, který je vesměs vnímán jako protichůdný. Na realitu tělesné dispozice tímto navazuje problematika identity a identifikace. Identita, definovaná jako představa o sobě samém podmíněná předepsanými kulturními modely i individuální psychickou optikou, je v současné literatuře zmiňovaná především v souvislosti s genderem. Ten však tvoří pouze součást v komplikované množině činitelů, mezi nimiž má fyzická determinace výsadní postavení. Stejně jako značná část současné umělecké tvorby využívá multimediálního aparátu, je potřeba i v případě její teorie sáhnout k interdisciplinárnímu propojení. Zejména u umění reflektujícího „vlastnictví“ těla je třeba využít nejenom poznatků z dějin umění či estetiky, ale také kulturních nauk, antropologie, psychoanalýzy nebo přírodních věd. Cílem této práce je vytvořit koncentrovaný přehled mapující hlavní způsoby nahlížení na tělo 8 v umělecké produkci posledních čtyřiceti let, podložený vybranými teoretickými texty. Text se podrobněji zaměří zejména na veřejné osobnosti, autory a umělce, kteří používají (zpravidla vlastní) těla radikálním způsobem jako médium (tedy na oblast bodyartu a performance) nebo ústřední téma a překračují tradičně vnímané pomezí „nízkého“ a „vysokého“. Součástí práce bude také pokus o definici současných používaných strategií, konceptů a metaforických představ o těle, způsob jejich vyjádření a posun od subkultury k mainstreamu. Ve snaze o co nejširší postih tvorby, která relativizuje dosavadní představy o tělesných a mentálních limitech, jsem práci rozdělila na tři tematické okruhy: extenzní prostředky, rozšířené způsoby modifikace a destruktivní chování. 8 1. EXTENZE 1.1. TECHNOLOGICKÁ DETERMINACE V sebe-definici západní kultury dominuje od jejích počátků aristotelovský koncept technologie, který zásadně ovlivnil také způsob jejího užívání 1. Technologie bývá skrze tuto optiku vnímána jako prostředek, s pomocí kterého lidé přizpůsobují přírodu k obrazu svému. Je „prostým“ instrumentem, který může být využíván dobrým i špatným způsobem. Onen přístup nepřímo přispěl k situaci, kdy se technologie dostala do pozice nástroje unikajícího našemu chápání a zažívané zkušenosti. Její uvědomění vzbuzuje často úzkostné pocity bezmoci a dvojaký vztah zejména k novým technologiím. Jistou rozpolcenost v přijímání globálního lidského pokroku popsal Sigmund Freud ve své studii „ O bezmocnosti “2 a později i ve své knize „ Civilizace a Nespokojenost“3. Ponuré scénáře typu „nástroj převezme kontrolu nad svým vynálezcem“ se vynořují v oblastech biologie a medicíny, stejně jako na poli informatiky a výpočetních věd. Technologie se pro nás stala pomyslnou magií hned v několika ohledech. Používáme ji k dosažení konkrétních záměrů. Ovládáme ji naučenými 9 postupy, které se ve své automatizaci podobají rituálu. Málokdo však plně rozumí všem principům, na základě kterých funguje řízená entita žádoucím způsobem. Díky technologii se cítíme být tím, kým jsme. Ukotvení ve společnosti používající konkrétní technologii je nedílnou součástí naší identifikace, kterou vymezujeme míru naší civilizovanosti a pozici ve vývojovém žebříčku. V posledních letech se řada teoretiků snaží přehodnotit aristotelovský „Prométheův“ model a s pomocí moderní filosofie předložit další východiska. Mark Poster analyzuje v jedné ze svých esejí 4 Heideggerovo pojednání nazvané „K otázce technologie “ (1955). Rozvádí životné styl moderního člověka, který je charakteristický neustálým posunem vpřed za současného znejasňování tohoto procesu. Klade si stále