Masarykova Univerzita Filozofická Fakulta Ústav Hudební Vědy Teorie Interaktivních Médií
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Teorie interaktivních médií Současný interaktivní dokument Bakalářská diplomová práce Vypracovala: Anna Kaslová Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Míčová 2017 1 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně 12. 5. 2017 ……………………………………………. Anna Kaslová 2 Osnova: 1. Úvod - Téma a cíl práce………………………………………………………………4 2. Lineární versus interaktivní dokument………………………………………………5 2.1. Definice lineárního dokumentárního filmu…………………………………….5 2.2. Definice interaktivního dokumentu..............................................................6 2.2.1. Interaktivita……………………………………………………………....13 2.2.2. Terminologie………………………………………………………..……15 2.3. Kontext vzniku interaktivního dokumentu…………………………………….15 2.3.1. Nelineární vyprávění a film……………………………………………..16 2.3.2. První interaktivní dokumenty…………………………………………...16 2.4. Web 2.0………………………………………………………………………….16 3. Institucionální zázemí interaktivních dokumentů………………………………....17 3.1. Trénink………………………………………………………………………….17 3.2. Produkce………………………………………………………………………...22 3.3. Financování……………………………………………………………………..29 4. Odborná reflexe…………………………………………….………………………..29 5. Závěr - etablovaný žánr nebo slepé rameno?.....................................................31 6. Anotace………………………………………………………………………...…….34 7. English Summary………………………………………………………………...….34 8. Seznam použité literatury, zdrojů a děl……………………………………………35 9. Příloha – případová studie projektu Prison Valley………………………………..39 3 1. Úvod - Téma a cíl práce Ve své práci se věnuji novomediálnímu žánru digitálního interaktivního dokumentu. Mým cílem není pokusit se vytvořit vlastní definici interaktivního dokumentu. Záměrem je nastínit v rámci omezeného prostoru této práce zejména institucionální podporu tohoto rychle se vyvíjejícího, mnohotvarého a rozmanitého mediálního žánru v Evropě a v teritoriích Severní Ameriky, které jsme v posledních letech v oblasti dokumentárního filmu svědkem. Pomocí dostupných zdrojů popíši současný stav bádání a vznikající definice nelineárního žánru interaktivního dokumentu. Díky globální digitalizaci, nástupu a rozšíření internetu a online platforem, překotnému rozvoji nových medií, nejvyšší konektivitě domácností v historii, vývoji síťových a sociálních médií, pohybu publika napříč platformami a jejich přesunu na platformy digitální, posunu od pasivity k (inter)aktivitě, je současná situace z historického pohledu výjimečná a více než revoluční. Audiovizuální sektor (stejně tak i ostatní mediální oblasti), který byl vždy technologicky podmíněný, je nucen reagovat na výzvu technologického rozvoje, která nemá obdoby. Místní, národní i mezinárodní trhy, mediální a kulturní instituce nebo televizní stanice jsou nuceny reagovat. Definice pojmů i stanovení a aplikace nových pravidel jsou stejně jako v jiných oblastech lidského konání v současnosti za technologií pozadu. Tento, řekněme, důsledek technologických změn a nástupu informační společnosti i současný přechod z masových medií na síťová média je velkou výzvou pro audiovizuální průmysl. Současně ale umělcům a producentům nabízí hledat a vytvářet nové způsoby uplatnění jejich tvůrčích schopností, nové možnosti vzájemn é spolupráce a zejména, což je klíčové, rozvoj spolupráce s technicky vysoce kvalifikovanou skupinou profesionálů oblasti nových technologií, IT, designu a komunikace. Přináší vzrušující možnosti, prostor pro inovaci, dialog a experiment. Hledají se nové mechanismy spolupráce napříč odvětvími. Institucionální podpora tvůrců by měla přicházet i z televizních stanic. Ty musí reagovat na změny chování diváků, kteří s nově získanou autonomií ve sledování, s možnostmi sdílení a s novým mandátem (spolu)tvůrce, volají po nových způsobech vyprávění. „Documentary has been so closely associated with the mediums of film and television that the emergence of new forms of documentary, made for computerized mediums such as the Internet, mobile phones and tablets appear fundamentally transformative. The potential for audiences to interact with documentary in various ways is at the heart of what makes these new modes of documentary distinctive; audiences are potentially able to engage in a range 4 of practices from navigating virtual environments, to choosing video content from a database, taking part in ‘chat’ sessions and creating content.“ 1 2. Lineární versus interaktivní dokument Chceme-li mapovat aktuální stav bádání v oblasti interaktivního dokumentu, musíme začít vymezením pojmu dokumentu lineárního. 2.1. Definice lineárního dokumentárního filmu V eseji The First Principles of Documentary 2 se průkopník dokumentárního filmu a zakladatel britské dokumentární školy John Grierson vyjadřuje k potenciálu žánru dokumentárního filmu, který má podle něj díky přirozenému prostředí a skutečným postavám větší schopnost zachytit a přiblížit skutečný život, než je tomu u fikčního žánru studiových filmů. Na toto můžeme navázat citátem filmového teoretika Billa Nicholse: „Každý film je dokumentární. Dokonce i ta nejbizarnější z fikcí podává důkazy o kultuře, která ji vytvořila, a zpodobňuje portréty lidí, kteří jsou součástí této kultury."3 Jako první dokumentární filmy uveďme například dvě následující díla: etnograficky pojatý němý snímek Roberta Flahertyho Nanuk, člověk primitivní (1922). Smyšlený příběh vypráví Flaherty pomocí záběrů skutečných lidí v reálných i rekonstruovaných a inscenovaných situacích. Podstatnější než fakt, že se jedná o nacvičené scény, je to, že tito kanadští Eskymáci, kteří „předvádí“ své předky, jsou reální a reálný byl i život, který předvádějí. V meziválečném období se dokumentární tendence prosadily ve filmové avantgardě. Muž s kinoaparátem (1922) ruského režiséra Dzigy Vertova, který nejen tematicky, ale i formálně vynikal nad tehdejší filmovou produkci, vyvolal diskuzi o rozdílu mezi hraným a fikčním filmem. Také další filmový teoretici si kladou v souvislosti s dokumentárním žánrem otázky týkající se zobrazování pravdy, manipulace s pravdou a zachycení skutečnosti. Může být všeobecně dokument objektivním zachycením reality, nebo se vždy jedná o autorovu interpretaci skutečnosti? Již zmiňovaný John Grierson dokumentární film ve třicátých letech popisuje jako “tvůrčí zacházení se skutečností”4, umožňující tvůrci její přehrávání a aranžování. Bill Nichols pak uvádí, že sám proces zachycování skutečnosti vytváří jistou dynamiku důvěry mezi tvůrcem 1 NASH, Kate. What is interactivity for? The social dimension of web-documentary participation. Continuum, Journal of Media & Cultural Studies, Volume 28, Issue 3: Rethinking media space, 2014, s. 383-395. 2 MACDONALD, Kevin. COUSINS, Mark. Imagining Reality: the Faber Book of the Documentary. Boston: Faber and Faber, 1996, s. 97-102. 3 „Every film is a documentary. Even the most whimsical of fictions gives evidence of the culture that produced it and reproduces the likenesses of the people who perform within it.“ Přeložená citace z NICHOLS, Bill. Introduction to Documentary. 2nd ed. Bloomington: Indiana University Press, 2010, s. 1. 4 “the creative treatment of actuality“ Citace z HARDY, Forsyth. John Grierson: A Documentary Biography. London: Faber and Faber, 1979. 5 a jeho publikem, což vytváří autorskou zodpovědnost. Diváci dokumentů často předpokládají, že se události zachycené kamerou staly tak, jak by se staly bez přítomnosti kamery. Od dokumentu očekáváme, že je reprezentací skutečnosti, reálného světa.5 Filmový kritik Brian Winston ve své knize Claiming the Real: The Griersonian Documentary and Its Legitimations (1995) pak v otázkách problematiky objektivity dokumentárního filmu klade důraz na proces interpretace skutečnosti a argumentuje, že v dokumentu se nejedná jen o otázku realismu, nýbrž o otázku subjektivity a interpretace autora. Tento přístup umožňuje ukázat na možná rozdílná očekávání autora a diváka, což umožňuje postavit je na jednu úroveň.6 Bill Nichols definoval šest modů reprezentace dokumentárního filmu, jejichž pomocí rozlišuje režisérův, respektive autorův přístup k textu. Mod poetický, výkladový, observační, participační, reflexivní a performativní, přičemž nevylučuje, že se v jednom díle může vyskytovat nebo prolínat více modů.7 Koncepce šesti modů dokumentárního filmu (původní čtyři mody doplnil o další dva) je jednou ze základních teoretických koncepcí dokumentárního filmu vůbec. Nichols také v Introduction to Documentary (2001) zmiňuje nutnost vzniku dalších modů jako reakce na nedostatky modů předchozích a upozorňuje, že se potřeba toho, jak reprezentovat historii světa z určité perspektivy, mění v čase. Nichols dále uvádí, že praxe dokumentu se stále mění, přičemž tato změna je umožněna setkáními mezi tvůrcem, textem a divákem.8 V kontextu interaktivních nelineárních dokumentů Sandra Gaundenzi navazuje na Nicholsovo členění dokumentů, ztotožňuje se s ní a navrhuje zkoumat interaktivní dokumenty na základě modů interakce, kde na různé tipy interakce nahlíží jako na fundamentální diferenciátory mezi interaktivními dokumenty.9 „I propose to use modes of interaction to illustrate the ways interactive authors have positioned their users, and used technology, to portray the reality they were interested in - and create a specific type of action via the interactive documentary.“ 10 Detailnějšímu popisu interaktivních modů, které navrhuje Gaudenzi, se budeme věnovat i v následující kapitole, zabývající se definicemi interaktivního dokumentu. 2.2. Definice interaktivního dokumentu Odborníci a tvůrci interaktivních dokumentů se ve většině shodují, že jedna