Tritius/WORK/6909/Jan Moroviec.Pdf

Home , Darcy Ward, Kelvin Tatum, Ove Fundin, Per Jonsson

Vyšší odborná škola publicistiky

AVD média

Jan Mroviec 20 let čekání na českého vítěze Zlaté přilby města Pardubic Absolventská práce

Praha 2017 Vedoucí práce: Mgr. Roman Bradáč Prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci „20 let na čekání českého vítěze Zlaté přilby města Pardubic“ vypracoval samostatně. Veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze, dne ...... , Podpis autora: ......

- 2 - Poděkování

V první řadě bych chtěl poděkovat za vedení absolventské práce Romanu Bradáčovi, který se ke mně neotočil zády ani přes svoji výraznou časovou vytíženost. Velký dík patří předsedovi plochodrážního svazu české republiky Petru Moravcovi, který mi umožnil přístup do klubového archívu AMK Zlatá přilba Pardubice a zapůjčením vlastních dokumentů mě správně navedl. Nejen Petru Moravcovi, ale i Evženu Erbanovi, Jiřímu Štanclovi a Václavu Milíkovi bych rád poděkoval za jejich odborné názory, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Poděkování míří i k sportovnímu novináři Martinu Kézrovi, který mi poskytl zpětnou vazbu k mé práci.

- 3 - Abstrakt

Tématem absolventské práce je doba, během níž nevyhrál nejstarší plochodrážní závod – Zlatou přilbu města Pardubic – žádný český závodník. Práce si klade za cíl popsat hlavní příčiny českých neúspěchů, shrnout, jaké jsou v současnosti naděje českých jezdců na vítězství v závodu a zjistit, zda se pořadatelé obávají zániku prestižní akce za předpokladu, že čeští jezdci nebudou trofej vyhrávat. V praktické i teoretické části pomocí výpovědí plochodrážních expertů a odborné literatury.

Výsledek práce ukázal, že hlavní příčina českých neúspěchů v závodu o Zlatou přilbu města Pardubic je hlavně ve změně podmínek po revoluci, s kterými se domácí jezdci nedokázali dobře vypořádat. Odborníci v současnosti poukazují na jediného českého závodníka, který by měl reálnou šanci závod vyhrát a pořadatelé se ztráty zájmu ze strany diváků nebojí. I když přiznávají, že bez českého jezdce, který by mohl závod vyhrát, větší divácké návštěvy nečekají.

Hlavním zjištěním je, že nejpopulárnější volný závod plochodrážního světa má svoji budoucnost a nemusí se obávat svého zániku. To i za předpokladu, že žádný z českých jezdců v závodě nezvítězí.

Abstract

The main theme of this work is the period during which there was no Czech racer winner of the oldest speedway race – The Golden helmet of Pardubice city. The aim of the thesis is to describe the main causes of Czech failures, to summarize what the current hopes of Czech riders to win in the race are and to see if the organizers fear the extinction of the prestigious event, provided that the Czech riders will not win the trophy. In the practical and theoretical part, the testimonies of the pedestrian experts and professional literature are provided.

The result of the study showed that the main cause of Czech failures in the speedway race The Golden helmet of Pardubice city is mainly the change of conditions after the revolution, with which the domestic riders failed to cope well. Experts currently point to a single Czech racer who would have a real chance to win the race and the organizers are not afraid of the loss of interest from the

- 4 - audience. Although they admit that without a Czech rider who could win the race, they are not expecting more spectators.

The main finding is that the most world popular speedway race has its future and does not have to worry about its extinction. Even if none of the Czech riders win the race.

- 5 - Obsah

PROHLÁŠENÍ ...... 2

PODĚKOVÁNÍ ...... 3

ABSTRAKT ...... 4

OBSAH...... 6

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK ...... 8

ÚVOD ...... 9

1 ZLATÁ PŘILBA MĚSTA PARDUBIC ...... 10

1.1 Přesun do Svítkova ...... 13 1.2 Export krásné trofeje do zahraničí ...... 15 1.3 Plochá dráha ...... 16 1.4 Systém závodu o Zlatou přilbu města Pardubic ...... 17 2 20 LET ČEKÁNÍ NA ČESKÉHO VÍTĚZE ...... 21

2.1 Návštěvnost v posledních letech závodu ...... 22 2.2 Vyhlídky do budoucna ...... 25 3 PRAKTICKÁ ČÁST ...... 27

3.1 Formát ...... 27 3.2 Rešerše ...... 28 3.2.1 Hledání primárních zdrojů ...... 28 3.2.2 Zdroje k textové práci ...... 29 3.3 Produkce ...... 29 3.4 Bodový scénář ...... 30 3.5 Postprodukce ...... 30 3.6 Rozpočet ...... 31 3.7 Rámcový harmonogram ...... 31 3.8 Výkaz činností ...... 33 3.9 Reflexe ...... 34 ZÁVĚR ...... 35

BIBLIOGRAFIE ...... 36

PŘÍLOHA A – PŘEHLED VÍTĚZŮ ZÁVODU ...... 38

- 6 - PŘÍLOHA B - SCÉNÁŘ ...... 41

- 7 - Seznam obrázků a tabulek

Obrázek 1 - Pohlednice z 8. ročníku Zlaté přilby města Pardubic ...... 10

Obrázek 2 - Start finálové jízdy z roku 1947 ...... 12

Obrázek 3 - Dán Ole Olsen si z Pardubic odvezl Zlatou přilbu hned sedmkrát ...... 19

Obrázek 4 - Plné tribuny sledují souboj šesti jezdců na dráze ...... 23

Tabulka 1 - Rozpočet absolventské práce ...... 31

Tabulka 2 - Rámcový harmonogram absolventské práce ...... 32

Tabulka 3 - Výkaz činností ...... 33

- 8 - Úvod

V absolventské práci se zabývám nejstarším plochodrážním závodem světa, kterým je Zlatá přilba města Pardubic. Zejména pak historicky nejdelší dobou, během níž pardubický závod nevyhrál český reprezentant.

V teoreticko-analytické části popisuji bohatou historii závodu, jeho systém a přibližuji čtenáři plochodrážní sport. Později se snažím nastínit období dvaceti let bez českého úspěchu, během kterého za neúspěchem domácích jezdců stálo mnohdy spoustu faktorů – silnou konkurencí počínaje, velkým tlakem fanoušků konče.

V druhé polovině teoreticko-analytické části jsou zpracovány názory pořadatelů Zlaté přilby, kteří se musí zamýšlet nad tím, zda české nezdary mohou ovlivnit návštěvnost závodu a jestli v současné personální krizi české ploché dráhy může Čech vůbec vyhrát. Mou hypotézou je tvrzení, že závod s takovou tradicí jako pardubická Zlatá přilba nemůže zaniknout ani za předpokladu, že ho nebudou vyhrávat čeští jezdci.

Téma jsem si vybral, protože jsem v plochodrážním prostředí vyrostl a je mi blízké. Na první Zlatou přilbu mě otec vzal v roce 1997 – rok po posledním českém vítězství. I to je jeden z důvodů, proč mě odpovědi respondentů zajímají a práce mě baví.

Důležitým zdrojem pro mě byli funkcionáři AMK Zlatá přilba Pardubice, kteří mi kromě rozhovorů poskytli i přístup do klubového archivu, čímž mi výrazně pomohli. Nemůžu opomenout ani knihu Juraje Jenči „Zlatá přilba,“ ve které je k nalezení mnoho jinak jen těžce zjistitelných informací z historie závodu. Vzhledem k tomu, že plochá dráha je sport spíše menšího charakteru, nevyužíval jsem mnoho internetových pramenů, což byla pro mě příjemná změna oproti každodenní rutině.

- 9 - 1 Zlatá přilba města Pardubic

Psal se devětadvacátý zářijový den roku 1929, když se na pardubickém dostihovém závodišti poprvé uskutečnil závod nazvaný Zlatá přilba města Pardubic. Pánové František Hladěna a Adolf Trnka mohli tenkrát jen stěží tušit, že se jim podařilo napsat úvodní kapitolu příběhu, který o téměř 90 let později nebude mít ve světě ploché dráhy obdoby. Nápad zrealizovaný tehdejším Východočeským autoklubem sídlícím v Hradci Králové vlastně založil historii podniku, který je v současnosti nejstarším plochodrážním závodem světa. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2014)

Tehdejší doba plná novinek byla motocyklovým závodům nakloněna, což dokazuje nejen počet 39 aktivních závodníků, kteří se postavili na start premiérového závodu o Zlatou přilbu, ale také 15 tisíc fanoušků, kteří si našli cestu do ochozů slavného dostihového stadionu. Odměnou jim mohla být vzrušující podívaná, za kterou udělal tečku Zdeněk Pohl svým vítězstvím ve finálové jízdě. (Jenča 1986, s. 13-21)

Obrázek 1 - Pohlednice z 8. ročníku Zlaté přilby města Pardubic

- 10 - Zdeněk Pohl byl prvním závodníkem, který si na hlavu mohl posadit krásnou zlatou trofej, jejíž výroba se od 30. let 20. století pojí pouze se dvěma výrobci – profesory ze šperkařské školy v Turnově, ale hlavně s rodinou pardubických klenotníků Lejhanců. (AMK Zlatá přilba Pardubice 1991) Ti po 3 generace vyrábí zhruba dvoukilovou trofej, která ve skutečnosti zlatá není. Je totiž z ryzího stříbra, kterého je kolem 1 600 gramů. Vrstva zlata je tak pouze na povrchu. I tak má pozlacená trofej obrovskou finanční hodnotu, která se pohybuje zhruba kolem půl milionu korun. (ČTK 2016, online)

S výjimkou prvního ročníku, kterého se účastnili pouze domácí jezdci, se startovní listina postupem času stále více zaplňovala zahraničními závodníky. I díky nim získal závod daleko větší prestiž a rok co rok lákal do ochozů větší divácké návštěvy. V roce 1933 jich do areálu dostihového závodiště přišlo do té doby rekordních 70 000. (AMK Zlatá přilba Pardubice 1988)

Je obdivuhodné, jak se organizátoři dokázali vypořádat s desetitisícovými návštěvami. Nebylo totiž vůbec jednoduché před takovou masou zajistit bezpečnou závodní dráhu. Předpisy mezinárodní motocyklové federace by nic podobného v roce 2017 nedovolovali. Ve 30. letech minulého století bylo však v Pardubicích možné vidět dráhu bez mantinelů, kterou obklopovali fanoušci z vnějšku i vnitřku oválu.

Nikoho tak nemohlo překvapit, když v roce 1931 byla při nehodě Dána Sörensena zraněna více jak desítka fanoušků. Stalo se tak v zatáčce, která nesla název Popkovická (podle přilehlé vesnice Popkovice). Na stejném místě o 4 roky později zahynul nizozemský reprezentant Poldervaart, který se stal prvním závodníkem, který obětoval možnosti zvítězit v závodě o Zlatou přilbu města Pardubic to nejcennější – svůj život. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2014)

Za 68 doposud odjetých ročníků bylo zaznamenáno hned 6 smrtelných karambolů. Poldervaart byl prvním z šesti tragicky zesnulých závodníků. Nejtragičtější ročník závodu se však odehrál v roce 1961, kdy kolizi při tréninku nepřežili německý jezdec Erich Stiegelmaier a Čech Libor Dušánek. Dalšími oběťmi se stali Jaroslav Němeček, Antonín Vilde a Luboš Tomíček. Každá oběť populárního závodu je znázorněna na Zlaté přilbě v podobě jednoho českého granátu ve tvaru kapky krve. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2014)

- 11 - Čas plynul a mezi léty 1929 a 1938 se východočeským pořadatelům podařilo uspořádat hned 9 závodů. Pak sportovní zápolení přerušila válka, během které položil svůj život v boji s fašismem zakladatel závodu František Hladěna. Jeho odkaz ovšem nikdy nezemřel. Hladěnův žák a legendární závodník Hugo Rosák se stal vítězem první Zlaté přilby pořádané po Druhé světové válce. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2013)

O tu projevili enormní zájem nejen jezdci, ale i fanoušci. Na dostihovém závodišti se jich sešlo přes 120 000, což je dodnes rekord v návštěvnosti nejstaršího plochodrážního závodu světa a dost možná i rekord všech závodů pořádaných v historii plochodrážního sportu. Poválečný hlad přivedl téměř stejný počet diváků do ochozů i o 2 roky později, kdy byl po roční pauze pořádán již 11. ročník závodu. (AMK Zlatá přilba Pardubice 1983)

Obrázek 2 - Start finálové jízdy z roku 1947

Brzy však přišly velké problémy. 50. léta byla pro motorismus v naší zemi těžkým obdobím. Nebylo na čem jezdit a hlavně kde jezdit. Politika rozděleného světa navíc výrazně omezovala šanci na start cizinců v závodě. Jediná Zlatá přilba, která

- 12 - se tak v této době konala, byla odjeta v roce 1951, kdy se závodu kromě českých reprezentantů účastnili pouze 2 jezdci z tehdejší NDR. (Jenča 1986, s. 68-71)

Pomyslnou klinickou smrt v historii závodu však pardubičtí pořadatelé dokázali zvládnout. Po dlouhých deseti letech se závod znovu vrátil na dostihový stadion a tak jak bylo v Pardubicích právě na dostihovém stadionu zvykem, když šlo o ročník, který lze brát jako významný milník v historii závodu, vyhrál český jezdec. V roce 1961 to byl Oldřich Klaudinger. Od této doby až do současnosti se závod koná nepřetržitě každý rok. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2014)

1.1 Přesun do Svítkova

Pořádání závodu na travnaté dráze dostihového stadionu ale brzy odzvonilo. O 2 roky později se stal Antonín Kasper starší posledním závodníkem, který na dlouhém ovále zvítězil. Poté se závod přesunul na hlino-písčitý ovál do pardubického Svítkova a na dostihové závodiště už se nikdy nevrátil. (AMK Zlatá přilba Pardubice 1983)

Závod o Zlatou přilbu města Pardubic napsal nespočet zajímavých příběhů. Za zmínku stojí určitě právě vítězství Antonína Kaspera staršího. Ten po fantastickém finiši v závěrečném kole předjel Angličana Martina Tatuma. O mnoho let později změřili již na svítkovském ovále své síly jejich Synové a v podstatě se stejným výsledkem. Kasper mladší vyhrál v roce 1991, zatímco Kelvin Tatum – dvojnásobný mistr světa na dlouhé ploché dráze a uznávaný britský komentátor současnosti – se musel spokojit pouze se dvěma druhými místy. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2014)

V roce 1964 se tedy závod konal prvně na svítkovském plochodrážním stadionu. První tři ročníky pořádané ve Svítkově opanovali ruští jezdci, když dvakrát vyhrál Igor Plechanov a jednou Farit Šajnurov. Ruskou nadvládu na 2 roky přerušili Švédové Fundin s Enecronou aby v roce 1969 znovu vyhrál k nespokojenosti domácího publika Rus. Tentokráte to byl Gennadij Kurilenko, od jehož vítězství museli ruští příznivci ploché dráhy čekat na vítězství svého jezdce dlouhých 47 let. Toto čekání ukončil až v roce 2016 Emil Sajfutdinov. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2016, Přehled vítězů, online)

- 13 - Od roku 1970 do roku 1982 končila pozlacená trofej s jedinou výjimkou pouze na hlavách dvou mužů. Jiřího Štancla a Ole Olsena. Dánský reprezentant a trojnásobný mistr světa dokázal pardubický závod vyhrát hned sedmkrát a stal se tak nejúspěšnější postavou historie závodů, kterou bude v současnosti jen stěží někdo překonávat. To dvanáctinásobný mistr České republiky Jiří Štancl vyhrál závod pětkrát, čemuž se žádný jiný český jezdec ani zdaleka nepřiblížil. (AMK Zlatá přilba Pardubice 1983)

Jediným, kdo se mezi tuto dvojici dokázal vklínit, byl v roce 1973 Milan Špinka. Vítězství tehdy mladičkého pardubického rodáka vyvolalo u místního publika jinak nevídané nadšení. Na dráhu vtrhlo takové množství nadšených fanoušků, že Špinka takřka nebyl schopný objet čestné kolo pro vítěze závodu. A není divu! Vždyť Milan Špinka je jediným pardubickým rodákem, který kdy Zlatou přilbu města Pardubic vyhrál. I na tomto vítězství je však znát malý náznak prokletí pardubických jezdců. V době, kdy Špinka Zlatou přilbu vyhrál, už totiž závodil v barvách pražské Rudé hvězdy. (Jenča 1986, s. 135-142)

V té době již bylo v Pardubicích zvykem, že o Zlatou přilbu přijíždějí bojovat nejlepší jezdci z celého světa. Ne všem se však na východu Čech podařilo uspět. Své by o tom mohl vyprávět šestinásobný mistr světa na ploché dráze Ivan Mauger. Ten vyhrál v plochodrážním světě téměř vše, co se dalo. Zlatá přilba mu však zůstala zapovězena. Přitom Mauger skončil v Pardubicích pětkrát na stupních vítězů, nikdy se však nepostavil na stupínek nejvyšší. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2015)

Od roku 1975 se nedílnou součástí víkendového plochodrážního programu v Pardubicích stal také juniorský závod nazvaný Zlatá stuha města Pardubic. Ten se jezdí buď v předvečer Zlaté přilby, nebo v pátek 2 dny před Zlatou přilbou. V závodě se pravidelně objevují nadějní plochodrážníci z celého světa, přičemž ti nejlepší z nich mnohdy dostanou šanci závodit i v nejstarším plochodrážním závodu planety. Antonín Kasper mladší a Švéd Andreas Jonsson jsou pak těmi, kteří dokázali vyhrát jak Zlatou stuhu, tak Zlatou přilbu.

Od roku 1983 už svítkovskému oválu nevládla dvojice Olsen-Štancl, nýbrž zahraniční závodníci, kteří se pravidelně objevovali v závodech světového finále. Pak ale přišel rok 1991 a návštěvníci tradičního plochodrážního závodu si mohli

- 14 - po 8 letech znovu vyslechnout českou státní hymnu. Postaral se o to Antonín Kasper mladší, jehož zápis mezi přehled vítězů závodu je dodnes jediným případem toho, že by syn navázal na vítězství svého otce. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2014)

1.2 Export krásné trofeje do zahraničí

5 let po posledním českém triumfu se k Antonínu Kasperovi přidal jeho týmový kolega z Olympu Praha Tomáš Topinka. A je to právě rok 1996, na který se na přelomu září a října v Pardubicích často vzpomíná. Jedná se totiž o poslední vítězný zápis českého jezdce do historický análů závodu o Zlatou přilbu města Pardubic. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2011)

Přitom naděje českých fanoušků často živili právě pardubičtí odchovanci. Marian Jirout se do finále probojoval dvakrát a Aleš Dryml mladší hned čtyřikrát. Přes mnohá postavení na stupních vítězů ale na vítězství v závodě nikdy nedosáhli. A tak museli 10 let po Topinkově vítězství sledovat hlavně australskou radost. Australští reprezentanti zvítězili mezi roky 1997 a 2006 hned osmkrát. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2016, oficiální program)

Přesto, že plochá dráha je menší sport, o kterém lidé na mnoha místech planety nevědí, existuje země, kde plochou dráhu milují – Polsko. Je tedy s podivem, že prvním Polákem, který vyhrál Zlatou přilbu, byl až v roce 2009 Rune Holta. A polská hymna se navíc hrála na počest jezdce narozeného v Norsku, vlastnícího polský pas. O 3 roky později se už polští příznivci ploché dráhy dočkali i prvního rodilého Poláka, který závod vyhrál – byl jím Grzegorz Walasek. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2014)

Dalším polským závodníkem, který mohl Zlatou přilbu vyhrát je Patryk Dudek, který v roce 2015 vyhrál všechny své jízdy s obrovskou převahou. Ve finálové jízdě se talentovaný Polák držel zajetých kolejí a znovu s několika desítkami metrů náskoku vedl. V posledním kole ho však zradila technika v podobě prasklého řetězu. Vítězství tak spadlo do klína chorvatskému jezdci Pavličovi a potvrdila se slova, která organizátoři historicky prvního ročníku závodu o Zlatou přilbu zařadili do programového vydání: „Jen dokonalý sportovec na dokonalém stroji může se tohoto vrcholně nesnadného závodu zúčastnit.“ (Východočeský autoklub ČR 1929)

- 15 - Doposud poslední vítězem pardubického závodu se stal v září roku 2016 již zmíněný Rus Emil Sajfutdinov. Ten se doslova a do písmene vysmál všem smolařům minulosti. Do Pardubic na Zlatou přilbu totiž dorazil poprvé ve své kariéře a bez větších problémů dokázal závod ovládnout.

1.3 Plochá dráha

Plochá dráha je velmi vzrušující forma motocyklových závodů na oválné dráze. Tento typ závodů se konal již ve dvacátých letech minulého století v severní Americe, ale oficiálně se uznává, že tento sport pochází z Nového Jižního Walesu v Austrálii. V roce 1923 zde mladý Novozélanďan Johny Hoskins hledal cestu jak zlepšit finanční situaci zemědělské společnosti západního Mailandu. Rozhodl se uspořádat jízdu motocyklů na dráze při přehlídkách. Tento nápad se brzy rozšířil po celé Austrálii a vznikl tak nový motoristický sport.

Vzhledem k velmi úzkým vazbám mezi Austrálií a Velkou Británií se tento sport brzy rozšířil i na britské ostrovy. Na několik dlouhých desítek let se právě Velká Británie stala pomyslnou Mekkou ploché dráhy. Brzy se zde začala jezdit nejlepší plochodrážní liga světa a Velká Británie se stala nejčastějším hostitelem světového finále. Mezi léty 1936 až 1990 jich hostila 26 z celkového počtu 45.

Plochodrážní sport je v současnosti sportem celosvětovým, který přitahuje velké množství příznivců v mnoha zemích světa. Dodnes nejlepší plochodrážníci světa závodí nejenom v Británii, ale tento sport je populární také v dalších zemích, zejména pak ve Švédsku nebo Polsku, kde je plochá dráha dokonce sportem národním a návštěvnost jednotlivých ligových závodů mnohdy vysoce přesahuje návštěvnost české nejvyšší hokejové nebo fotbalové soutěže.

Speciální motocykly pro plochou dráhu není možné vidět na silnicích. Mají zrychlení shodné s monoposty formule 1, ale nemají kupodivu žádné brzdy. Motocykly jsou vybaveny jednoválcovým čtyřdobým motorem o objemu 500 kubických centimetrů. Jako své palivo využívají metylalkohol, který umožňuje vysokou kompresi v motoru. Plochodrážní speciál nemá převodovku. Pohon nápravy je tak předurčen výběrem a nastavením motoru a ozubeného zadního kolečka nápravy.

- 16 - Závodí se na oválné dráze, která je ze zrnitého povrchu a tudíž umožňuje jezdcům jízdu ve smyku. Dráhy jsou dlouhé v rozpětí od 260 do 425 metrů, přičemž jejich šířka se většinou pohybuje mezi 10 až 15 metry. Na vnější části je mezi dráhou a tribunami mantinel. To vnitřek oválu bývá povětšinou vyplněn travnatou plochou.

Většina závodů se skládá z několika rozjížděk čtyř jezdců na dráze. První v cíli získává tři body, druhý body dva, třetí jeden bod a poslední nepřipisuje bod žádný. Jezdec samozřejmě nezíská žádný bod i za předpokladu, že je z jízdy vyloučen, nedokončí ji nebo do ní nenastoupí. V některých volných závodech je možné vidět i 6 jezdců na dráze, kteří mnohdy závodí až na 6 kol. Jsou to ale velmi vzácné výjimky, protože dráhy bývají úzké a při větším množství jezdců na dráze se stávají daleko nebezpečnějšími.

Závody na ploché dráze většinou čítají 20 jízd, ale existují i různé typy soutěží (týmových nebo pro jednotlivce), ve kterých se závodí na rozdílný počet jízd. Po většinu plochodrážní sezóny je důraz kladen na ligové soutěže. Ty nejkvalitnější můžeme vídat v Polsku, Švédsku a Velké Británii. Zraky plochodrážní veřejnosti jsou ale nejvíce směřovány k cyklu Speedway Grand Prix, což je seriál závodů, který každý rok určí individuálního mistra světa na klasické ploché dráze. (Czech Speedway Dryml team 2004)

1.4 Systém závodu o Zlatou přilbu města Pardubic

Současný systém závodu o Zlatou přilbu města Pardubic je považován plochodrážní veřejností za nejspravedlivější na světě. Jakýkoli jezdec startující v závodě si totiž může dovolit zaváhání v některé z jízd, do kterých nastoupí, a i přesto může závod vyhrát. To v klasických závodech často možné není a technický problém v jedné z jízd tak může závodníka připravit o vítězství i za předpokladu, že je nejlepším pilotem na nejrychlejším stroji. V závodě startuje 36 jezdců, což je ve světě ploché dráhy věc nevídaná. Stejně tak jako 32 rozjížděk, na které si fanoušci, kteří zavítají do ochozů svítkovského stadionu, během jednoho odpoledne přijdou.

- 17 - Závod začíná třemi jízdami každé ze čtyř kvalifikačních skupin, ve kterých si jezdci podle předem daného klíče mění pozice na startu. Do každé skupiny je nasazených 6 závodníků, přičemž 3 nejlepší z každé skupiny postupují dál. Jezdcům se ale nesčítají body ze všech třech jízd, nýbrž 2 nejlepší výsledky, které je mohou posunout do další fáze závodu. Třetí výsledek se bere v potaz pouze v případě, jsou-li 2 nejlepší výsledky dvou nebo více jezdců shodné.

12 z 24 jezdců, kteří absolvují kvalifikační skupiny, postupuje do skupin čtvrtfinálových. Tam na postoupivší čeká další dvanáctka závodníků, kterou pořadatelé závodu nasadili přímo do čtvrtfinále. Většinou se jedná o papírově nejsilnější jezdce závodu. Ve čtvrtfinále funguje stejný postupový klíč jako v kvalifikačních skupinách a po odjetí dalších dvanácti rozjížděk se tak vykrystalizuje dvanáctka závodníků, která postoupí do semifinále.

Ze semifinále, které se znovu jede na 3 jízdy se 6 jezdci v obou semifinálových skupinách, postoupí šestka nejlepších do velkého finále a šestice poražených semifinalistů do finále malého. Jak malé tak velké finále se pak jede nikoli na 4 kola, jak bývá na plochodrážních závodech zvykem, ale na kol 6. Celý stadion samozřejmě netrpělivě čeká na jízdu s pořadovým číslem 32, po jejímž skončení je korunován nový vítěz Zlaté přilby města Pardubic. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2016, oficiální program)

- 18 -

Obrázek 3 - Dán Ole Olsen si z Pardubic odvezl Zlatou přilbu hned sedmkrát

Přesto, že současný systém závodu o Zlatou přilbu je považován za nejspravedlivější na světě, existují i výjimky, které toto pravidlo potvrzují. Příkladem může být 8 čtvrtfinálových bodů pardubického závodníka Aleše Drymla, které v roce 2015 na postup do semifinále nestačily. A to i přesto, že Slovinci Mateji Žagarovi stačilo v tom samém závodě na postup do semifinále z jiné čtvrtfinálové skupiny pouhých 6 bodů. Již zmíněný Polák Patryk Dudek naopak ovládl všechny své jízdy až na tu finálovou. O vítězství ho připravil defekt v posledním kole a Dudek tak mohl proklínat systém závodu. Kdyby se totiž i finále jelo systémem tří rozjížděk, je možné, že by si pozlacenou trofej do Zielone Góry odvezl právě on.

Podobným systémem se v Pardubicích jezdí od sedmdesátých let. Na dostihovém závodišti se ovšem uplatňoval jiný systém závodů. Jezdilo se totiž v několika objemových kategoriích. V každé z nich absolvovali závodníci rozjížďku a ti nejlepší následně postupovali do závěrečného finále. O postupu rozhodoval poměr časů v jednotlivých třídách, přičemž slabší stroje byly na základě dosahovaných časů zvýhodněné handicapem. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2014)

Již tento systém byl uznáván jako jeden z nejvíce spravedlivých. To i přes to, že samotná historie nám ukazuje, že opak byl pravdou. V roce 1949 totiž zvolil

- 19 - zajímavou taktiku Rakušan Fritz Dirtl. Ten startoval ve více objemových kategoriích. V té nejsilnější dokázal skvělou jízdou vyprovokovat favorizovaného Lucáka ke skvělému času, zatímco ve slabší objemové kategorii zvítězil, ovšem s mnohem pomalejším časem. Výsledkem toho byl handicap, který závodníci na silnějších strojích nedokázali zlikvidovat a Dirtl se tak mohl radovat z vítězství.

Již v roce 1949 se tedy prokázalo, že jedna z předností tehdejší Zlaté přilby, tedy společné finále několika kubatur s handicapy může být zároveň i jejím nedostatkem. Od přechodu na svítkovskou dráhu byl závodní systém plný experimentů a stabilizoval se až počátkem sedmdesátých let. Objektivně vzato byl velký krok dopředu přechod na nový systém, který je ve srovnání se všemi ostatními systémy závodů s největší pravděpodobností opravdu nejspravedlivějším plochodrážním systémem světa. (Jenča 1986, s. 112)

- 20 - 2 20 let čekání na českého vítěze

Příběh závodu o Zlatou přilbu města Pardubic se píše již skoro 90 let. Slavné momenty domácích závodníků si fanoušci nejstaršího plochodrážního závodu světa rádi připomínají. Domácí fanoušci přitom museli v posledních letech mnohokrát polknout hořkou pilulku. S vítězstvím Rusa Emila Sajfutdinova totiž uplynulo od posledního vítězství českého jezdce 20 let – nejvíce v historii závodu.

V přehledu vítězů závodu za posledních 20 let nenajdeme jezdce, který by neprošel prestižním cyklem Grand Prix. Právě tito závodníci jsou rok co rok největšími favority na vítězství. Českých jezdců se zkušenostmi ze seriálu Mistrovství světa na krátké ploché dráze není mnoho, přičemž ti, kteří tuto zkušenost získali, patří mezi závodníky, kteří závod buď vyhrávali, nebo postoupili do velkého finále. (Moravec 2017)

Někdejší závodník a současný ředitel závodu o Zlatou přilbu města Pardubic Evžen Erban hledá jednu z hlavních příčin stagnace českých jezdců na přelomu osmdesátých a devadesátých let: „Naši kluci byli ještě zhýčkaní z toho bývalého režimu, kdy všechno dostali a všichni se o ně starali. Oni zkrátka nestihli akceptovat styl života, který byl v Anglii. Každý se tam musel najednou starat sám o sebe a ti kluci to neunesli a brzo se vraceli domů.“ (Erban 2017)

Pokud chce být plochodrážní jezdec úspěšný na světové scéně, musí se prosadit v nejlepší klubové soutěži světa. (Moravec 4:00) Dříve jí byla anglická liga, v současnosti jí je liga polská. A právě v Polsku jsou pověstní kladením důrazu na úpravu dráhy. Tamní pořadatelé jsou schopni přes noc závodní ovál upravit tak, aby byli zvýhodněni domácí závodníci. Nic podobného se ovšem v průběhu pardubického plochodrážního víkendu nedělá. Dráha totiž musí vydržet někdy až 80 rozjížděk v průběhu 3 dnů, což je pro ni enormní zátěž a jisté úpravy by mohli dráhu poškodit. Pořadatelé navíc nechtějí nikoho zvýhodňovat a fakt, že systém Zlaté přilby je nejspravedlivější na světě, podtrhují i stylem úpravy dráhy. (Moravec 2017).

Jediným zvýhodněním pro české jezdce tak můžou být domácí fanoušci, kteří závodníky pravidelně ženou dopředu. Na druhou stranu ale psychicky slabší jezdce může domácí prostředí dostávat pod jistý tlak. (Erban 4:30) Problémem

- 21 - v domácím prostředí může být nedostatek klidu na závody. Do boxu domácím jezdcům neustále chodí přát štěstí mnoho lidí, což není nejlepší předpoklad pro to, aby se závodníci mohli plně koncentrovat na sportovní výkon.

Podle tiskového mluvčího pardubického automotoklubu Petra Moravce je v závodě potřeba něco navíc: „Jezdec potřebuje klid, štěstí a tu správnou techniku. Klukům se někdy nepodařilo ty motorky naladit tak, jak by potřebovali, i když byli ve vynikající kondici. Přesto hlavním problémem zůstává hlavně kvalita startovní listiny.“ (Moravec 2017)

I přes to, že v posledních letech nebývá mezi českými reprezentanty jezdec, kterého bychom mohli označit za favorita na vítězství, některým Čechům chyběl k vítězství v závodě pomyslný krůček. V novém tisíciletí šlo o odchovance pardubického klubu Aleše Drymla a Mariána Jirouta, kteří dokázali až do finále projít hned několikrát. Nejlepší výsledek obou velkých talentů české ploché dráhy bylo však nepopulární druhé místo. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2016)

2.1 Návštěvnost v posledních letech závodu

Zlatá přilba je bezesporu fenoménem plochodrážního světa. V roce 1947 dokázala na dostihový stadion v Pardubicích přivést 120 000 fanoušků. V současnosti však závod navštěvují zhruba desetkrát nižší návštěvy, než na jaké byli pořadatelé zvyklí po druhé světové válce. Otázkou tak zůstává, proč již o Zlatou přilbu ve městě perníku není takový zájem.

Ředitel závodu Evžen Erban tvrdí, že poválečné období a současnou situaci nelze srovnávat. Po válce bylo totiž velmi málo společenského vyžití a lidé ve východních Čechách byli hrdí na fenomén jménem Zlatá přilba. Při jeho obnovení tak s radostí využívali možnosti zavítat na akci, která je po několika letech utrpení mohla potěšit. Euforii z této poválečné situace podtrhli i čeští jezdci úspěchem v závodu a fanoušci tak o 2 roky později přišli znovu v hojném počtu. (Erban 2017)

Erban ovšem kontruje i negativní zkušeností, která se pojí s postupnou ztrátou enormního zájmu o tradiční plochodrážní závod. Po překlenutí krize, která motoristické sporty provázela v období padesátých let, byl závod obnoven roku 1961. Navštívilo ho úctyhodných 110 000 diváků. O rok později ovšem do ochozů

- 22 - dostihového závodiště přišlo už jen 60 000 lidí a v roce 1963 o dalších 17 000 méně. (Erban 2017)

Obrázek 4 - Plné tribuny sledují souboj šesti jezdců na dráze

Od roku 1964 se již závodí na svítkovském stadionu, který je určen výhradně pro klasickou plochou dráhu. Jeho současná kapacita pojme 20 000 lidí. (Web ZP) Pořadatelům tedy bylo jasné, že s přesunem do menšího areálu již nebude nikdy možné pojmout ohromnou masu. Za to ale zajistili skvělou atmosféru, která obzvlášť v dobách vítězství Jiřího Štancla a Milana Špinky byla jedinečná a stadion doslova praskal ve švech. (Erban 2017)

Ani tato situace už neplatí. Situace týkající se návštěvnosti Zlaté přilby se v posledních letech stabilizovala na číslech, která lehce přesáhnou polovinu kapacity stadionu. Český fanoušek je totiž náročný a mnohdy potřebuje kromě kvalitně obsazených závodů i nějaký bonbónek navíc. Tím by měl být domácí závodník, který dokáže se světovou špičkou nejen držet krok, ale zároveň živit naději na pódiové postavení v závodě. V takovém případě se fanoušci o závod daleko více zajímají a mají tendenci dorazit na stadion, aby tento souboj mohli sledovat osobně. (Moravec 2017)

Takovým jezdcem je pro pardubické pořadatele v současné chvíli hlavně Václav Milík mladší. Jeho přítomnost by podle slov vedení závodu zvedla návštěvnost

- 23 - minimálně o 1 500 fanoušků, což je téměř 10 % kapacity stadionu. (Erban 2017) V případě Milíka ovšem organizátoři Zlaté přilby již dvakrát narazili na velký problém. Tím jsou pravidla mezinárodní motocyklové federace FIM, která jezdci nařizují startovat s předností před volnými podniky v závodech Mistrovství světa, Mistrovství Evropy a národních šampionátech.

Václav Milík jako člen polského klubu Sparta Vratislav musel dvakrát dát přednost soutěži našich severních sousedů před nejpopulárnějším závodem v Čechách. Absence české elity ovšem není jediným faktorem, který ovlivňuje návštěvnost. Podle samotných pořadatelů je stěžejním faktorem počasí, které mnohdy řadu fandů odradí. (Moravec 2017)

Velmi důležitým faktorem pak zůstává obsah akce. V Pardubicích si totiž fanoušci mnohdy přijdou na opravdový plochodrážní maratón, který v pátek a sobotu hostí dva juniorské závody – Zlatou stuhu a Mistrovství světa juniorů. V neděli pak závod o Zlatou přilbu. V případě, že pořadatelé získají práva na pořádání závěrečného závodu juniorského mistrovství světa, zvyšují své šance na vyšší příliv zahraničních fanoušků. Ti si nechtějí nechat ujít korunovaci nového mistra světa a při té příležitosti si pobyt ve východních Čechách protáhnou na více dní. (Moravec 2017)

Na celkové návštěvnosti se podepisuje i početná skupina německých fanoušků. Ti se nemůžou pyšnit velkými úspěchy svých oblíbenců na světovém poli, zato ale vytváří fantastickou atmosféru. V Pardubicích si toho jsou vědomí a pravidelně se snaží rok co rok doplňovat startovní listinu několika německými závodníky, jejichž přítomnost výrazně ovlivní návštěvnost celého plochodrážního víkendu. (Erban 2017)

Pro vedení Zlaté přilby zůstává stěžejní domluva s pořadateli dalších velkých akcí ve městě. Mluvíme-li o měsících září a říjnu, jedná se především o předejití případné termínové kolize s dostihovým závodem Velká pardubická. (Tušl 2012, online) Nic to ovšem nemění na faktu, že ve dvou výše uvedených měsících se konají dvě největší sportovní akce města Pardubic. To se snaží organizátoři plochodrážního závodu zohlednit na ceně vstupenek, které se za posledních deset let takřka nezměnili. A to i přes to, že výše DPH vzrostla. (Moravec 2017)

- 24 - Vstupné na Zlatou přilbu se dlouhodobě pohybuje v rozpětí mezi 100 až 900 korunami, přičemž je připraveno speciální rodinné vstupné pro 2 dospělé a 2 děti za cenu 600 korun. Vstupenku na 2 juniorské závody odehrávající se v pátek a sobotu před hlavním závodem celého víkendu je možné pořídit od 50 korun. Vstupenky na nejkomfortnější místa na tribuně pro závod o Zlatou stuhu stojí 250 korun. Ta samá místa pro závod juniorské mistrovství světa vyjdou o 150 korun dráž. (AMK Zlatá přilba Pardubice 2017)

Přes to, že si svítkovští pořadatelé o napodobení rekordu v návštěvnosti z roku 1947 mohou nechat jenom zdát, o budoucnost Zlaté přilby se nebojí. Těží totiž z jedné obrovské výhody – plochodrážní publikum je velmi vděčné. Velcí fanoušci ploché dráhy jsou za kvalitními závody schopní cestovat přes celou Evropu. Titulky polských sportovních novinářů, kteří obdivují nejstarší závod světa, pak mluví za vše. Rčení „vidět Zlatou přilbu a zemřít“ totiž srovnávají se rčením „vidět Neapol a zemřít.“ (Erban 2017)

2.2 Vyhlídky do budoucna

20 let se v Pardubicích čeká na českého vítěze nejnavštěvovanějšího českého plochodrážního závodu. A jakoby se na východě Čech stále nepřestalo věřit, že jednoho dne tahle série skončí. Pravdou zůstává, že v diskusích plochodrážních fanoušků ubývá pomyslných zlatých rytířů na strojích bez brzd, kteří by mohli pověst české ploché dráhy vyvést z temnoty. Jeden jezdec přesto svými výkony tyto naděje živí – Václav Milík mladší.

Syn někdejšího kapitána extraligové družiny z Pardubic je v současnosti jediným českým jezdcem, který má možnost pravidelné konfrontace se světovou elitou. Díky svému talentu a píli se dokázal vypracovat v závodníka, který je oporou svých týmů v nejlepších světových soutěžích. (Moravec) Více závodníků s Milíkovou výkoností ovšem česká plochá dráha nemá a tak by případné vítězství jiného domácího jezdce bylo spíše velkým překvapením. (Erban 2017)

Česká reprezentace má přitom dlouhodobě velmi úspěšnou kategorii mládežníků závodících na strojích do 125 kubických centimetrů. Problémem však zůstává přechod těchto jezdců do seniorské kategorie, ve které se z pravidla již nedokáží

- 25 - vyrovnat světové špičce. Pokud se tento problém podaří vyřešit, je možné, že v časovém období 6-7 let se z nadějných mladých závodníků stanou jezdci světových parametrů a aspiranti na úspěch v závodu o Zlatou přilbu. (Moravec 2017)

Těm, kteří plochou dráhu sledují tak nezbývá než věřit v prolomení této nelichotivé bilance. Pozitivní zprávou pro návštěvníky Zlaté přilby může být harmonogram mezinárodních závodů pro rok 2017. Ten by totiž neměl negativně ovlivnit startovní listinu pardubického podniku a na východě Čech tak znovu po delší době bude startovat domácí jezdec, který bude zároveň favoritem na vítězství v závodu. (Líbal 2016, online)

- 26 - 3 Praktická část

Kapitola praktická část obsahuje veškeré shrnutí činností, které vedli k vytvoření rozhlasové reportáže s názvem „20 let čekání na českého vítěze Zlaté přilby města Pardubic.“ Popisuji zde práci s veškerými zdroji, produkční záležitosti a vlastní reflexi.

3.1 Formát

,,20 let čekání na českého vítěze Zlaté přilby města Pardubic“ je rozhlasová reportáž, která má upozornit na období, během nějž nejpopulárnější český plochodrážní závod nevyhrál žádný český jezdec. Pořad je určen milovníkům ploché dráhy, motorsportu a sportovním nadšencům. Publicistická reportáž se stopáží 6 minut a 52 vteřin by i přes své téma, které upozorňuje na nezdary domácích závodníků v posledních letech, měla v posluchačích vzbudit zájem o nejstarší plochodrážní závod světa.

V úvodu reportáže je nastíněn celosvětový význam Zlaté přilby. Dále se posluchač dozví, z jakých důvodů se domácím reprezentantům nedařilo v Pardubicích v posledních dvou dekádách vítězit a zda se pořadatelé závodu obávají jeho zániku za předpokladu, že čeští jezdci nebudou jezdit o vítězství. Závěr je věnován hledání potencionálního českého favorita. Svými názory posluchače obohatí ředitel závodu o Zlatou přilbu města Pardubic a někdejší závodník Evžen Erban, předseda českého plochodrážního svazu a tiskový mluvčí AMK Zlatá přilba Pardubice Petr Moravec, pětinásobný vítěz Zlaté přilby Jiří Štancl a nejlepší český jezdec současnosti Václav Milík.

Cílovým médiem je Český rozhlas. Vzhledem ke svému charakteru je reportáž určená hlavně pro stanici Radiožurnál. Dále by reportáž mohla odvysílat krajská stanice Český rozhlas Pardubice, která o Zlaté přilbě informuje každým rokem. Reportáž by měla být zveřejněná i na webových stránkách a sociálních sítích AMK Zlatá přilba Pardubice, kde může posloužit jako propagační materiál před 69. ročníkem pardubického závodu.

- 27 - 3.2 Rešerše

Historie závodu o Zlatou přilbu města Pardubic je psána od roku 1929. Bylo tak jasné, že pokud chci tvořit absolventskou práci, která se tématicky zabývá populárním východočeským závodem, bude potřeba vytvořit si kvalitní rešerši. Za součást rešerše lze považovat i výběr vhodných respondentů jak pro textovou, tak pro praktickou část.

3.2.1 Hledání primárních zdrojů

O tom, jaké primární zdroje použiji pro svou absolventskou práci, jsem měl jasno po několika vteřinách, co jsem se pro toto téma rozhodl. V plochodrážním prostředí se totiž pohybuji od dětství. Věděl jsem, že práce musí obsahovat názor ředitele pardubické Zlaté přilby Evžena Erbana, který je duší celého klubu.

Pokud je Evžen Erban duší pardubického plochodrážního klubu, Petr Moravec je jeho mozkem. Právě tato dvojice odvádí rok co rok nejvýraznější práci mezi pardubickými funkcionáři. Petr Moravec je navíc předsedou plochodrážního svazu české republiky a člověk, který se v plochodrážním světě perfektně orientuje. Byl jsem si tak jistý, že na jakoukoli moji otázku bude schopný relevantně odpovědět. Rozhovor s Evženem Erbanem i Petrem Moravcem jsem udělal v průběhu jednoho dopoledne v sídle pardubického plochodrážního stadionu.

Závody ovšem dělají závodníci. I proto bylo nutné vybrat vhodné respondenty, kteří by mohli promluvit o tom, jaká je Zlatá přilba z pohledu jezdce. Nejúspěšnějším Čechem v historii závodu je Jiří Štancl, který si pozlacenou trofej z Pardubic odvezl hned pětkrát. Během jednání s panem Štanclem jsem si uvědomil, jak moc drží malá plochodrážní komunita při sobě. Přesto, že jsme se do té doby neznali osobně, pozval mě k sobě domů, vyprávěl mi o svých úspěších ze sedmdesátých a osmdesátých let a výrazně mě posunul v mé práci.

Posledním respondentem byl Václav Milík mladší. Ve svých 23 letech již čtyřnásobný mistr naší země a úřadující vicemistr Evropy na ploché dráze. Rozhovor s Václavem jsem si záměrně nechal naposled. Čekal jsem na vyjádření třech zkušenějších mužů, kteří mě utvrdili v tom, že Milík mladší je nejvýraznějším českým adeptem na zisk Zlaté přilby. Ačkoliv se známe roky a jsme dobrými přáteli, zastihnout profesionálního sportovce, který je s velkou pravidelností na

- 28 - závodech mimo Českou republiku není snadné. Nakonec jsem si vytipoval jeden ze závodů na pražské Markétě, kde jsem s Václavem Milíkem rozhovor udělal. Bylo to v rychlosti po závodě před jeho přejezdem do Polska, což je slyšet i na ruších v pozadí. Přesto jsem rád, že se mi názor nejlepšího českého plochodrážníka současnosti do reportáže podařilo dostat. Byť za ne úplně ideálních podmínek.

3.2.2 Zdroje k textové práci

Plochá dráha je malým sportem. Není tak překvapující, že příliš mnoho knih o jednom závodě malého sportu nevzniklo. Přesto existuje kniha, která mi byla výrazným vodítkem. Řeč je o díle Juraje Jenči, který v roce 1986 vydal publikaci „Zlatá přilba.“ Díky ní jsem se lépe zorientoval v historii závodu.

K vytvoření absolventské práce mi ovšem nejvýrazněji pomohl přístup do archívu AMK Zlatá přilba Pardubice, kde jsem mohl čerpat z 67 ze 68 dochovaných programových výtisků. Za tuto možnost vděčím Petrovi Moravcovi. A byl to právě on, kdo mi poskytl několik dalších zajímavých pramenů, z kterých jsem mohl čerpat.

Jako zdroj pro textovou práci jsem dále použil rozhovory s Evženem Erbanem a Petrem Moravcem a několik internetových zdrojů, které mi posloužili k doplnění téměř kompletní práce.

3.3 Produkce

Produkční činnost jsem měl výrazně usnadněnou díky znalosti prostředí. Až na Jiřího Štancla jsem mnou vybrané respondenty znal osobně a výběr klidného prostředí pro nahrání rozhovorů tak nebyl žádný problém. Rozhovory s Evženem Erbanem a Petrem Moravcem jsem pořídil 15. ledna 2017 v dopoledních hodinách v sídle AMK Zlatá přilba Pardubice. Rozhovor s panem Štanclem pak na pergole jeho rodinného domu 30. března téhož roku. Nejsložitější nakonec bylo sehnat Václava Milíka. S tím jsem nakonec udělal rozhovor 8. dubna na stadionu Markéta Praha po závodu Prague Open v parkovišti závodních strojů.

Pro nahrávání komentářů jsem zvolil nahrávací studio Vyšší odborné školy publicistiky, kde jsem v úterý 2. května nahrál všechny potřebné komentáře.

- 29 - 3.4 Bodový scénář

Scénář rozhlasové reportáže jsem na základě rešerše rozdělil do čtyř částí. V té první se posluchač v kostce dozví o bohaté historii závodu. V druhé hledají plochodrážní odborníci důvody českých neúspěchů a porovnávají světovou jezdeckou špičku s tou českou. Ve třetí části pardubičtí funkcionáři hovoří o návštěvnosti a o tom, zda se obávají zániku závodu za předpokladu, že nadále nebudou Češi vítězit. Čtvrtá část je věnována hledání českého jezdce, který by mohl závod vyhrát v současné době.

 0:00 – 0:03 Zvuk plochodrážního motoru  0:03 – 0:24 Úvodní komentář autora (v podkresu pokračující zvuk motoru)  0:24 – 0:41 Václav Milík hovoří o prestiži Zlaté přilby ve světě.  0:41 – 1:06 Komentář autora.  1:06 – 1:27 Evžen Erban hovoří o důvodech poklesu výkonnosti českých jezdců.  1:27 – 1:39 Komentář autora.  1:39 – 2:18 Petr Moravec hovoří o rozdílech mezi českou a světovou špičkou.  2:18 – 2:37 Komentář autora.  2:37 – 3:44 Petr Moravec hovoří o návštěvnosti závodu o Zlatou přilbu.  3:44 – 4:03 Komentář autora.  4:03 – 4:41 Evžen Erban hovoří o vysokých diváckých návštěvách z minulosti.  4:41 – 4:59 Komentář autora.  4:59 – 5:52 Jiří Štancl hledá českého favorita na vítězství.  5:52 – 5:55 Komentář autora.  5:55 – 6:40 Václav Milík hovoří o svých ambicích.  6:40 – 6:52 Závěrečný komentář autora.

3.5 Postprodukce

Po té, co jsem nabral veškeré rozhovory, bylo potřeba vybrat ty nejzajímavější pasáže, které nakonec spolu s mými spojovacími komentáři tvoří výslednou reportáž. Střih a vyrovnání hlasitosti jsem prováděl na svém soukromém počítači v programu Audacity.

Veškeré rozhovory, komentáře a ruchy jsem nabíral na zvukové zařízení Edirol R- 09HR, které mi zapůjčila Vyšší odborná škola publicistiky.

- 30 - 3.6 Rozpočet

Náklady absolventské práce nebyly příliš vysoké. Vzhledem k tomu, že na AP jsem pracoval sám, rozhodl jsem se jako tvůrce zříct honoráře. Skutečná cena v tu chvíli výrazně poklesla. Veliký vliv na tom má i fakt, že jsem mohl bezplatně využívat školní techniku. Nejdražší položkou tak zůstávají pohonné hmoty.

Položka Jednotka Cena za Počet Cena (Kč) Skutečná jednotku jednotek cena (Kč)

Diplomová Kus 550 1 550 Kč 550 Kč práce komfortní

Diplomová Kus 160 2 320 Kč 320 Kč práce – kroužková v.

Režisér Dílo 5 000 1 5 000 Kč 0 Kč

Produkční Dílo 1 000 1 1 000 Kč 0 Kč

Redaktor Den 2 500 10 25 000 Kč 0 Kč

Střihač Hodina 200 10 2 000 Kč 0 Kč

Pohonné Kč za km 5 480 2 400 Kč 2 400 Kč hmoty

Nahrávací Den 750 4 3 000 Kč 0 Kč zařízení

Střižna Den 1 500 1 1 500 Kč 0 Kč

Celkem 40 770 Kč 3 270 Kč

Tabulka 1 - Rozpočet absolventské práce

3.7 Rámcový harmonogram

Rámcový harmonogram vznikl v průběhu měsíce září roku 2016. Má znázorňovat rozložení jednotlivých činností potřebných ke zhotovení absolventské práce do

- 31 - dne jeho odevzdávky. Právě deadliny stanovené školou pro mě byly výchozím faktorem, podle kterého jsem se snažil orientovat a rámcový harmonogram vytvořit.

Faktem je, že se mi nepodařilo odhadnout časovou náročnost tvorby absolventské práce. Naštěstí jsem ale reagoval operativně už v době její tvorby a nakonec jsem vše zvládnul tak, abych absolventskou práci stihl ve stanoveném termínu odevzdat.

Činnost Deadline

Promyšlení tématu a konceptu pořadu Září 2016

Rešerše Říjen 2016

Dopsána teoreticko-analytická část Prosinec 2016

Kompletace většiny rozhovorů Leden 2017

Kompletace všech rozhovorů Únor 2017

Kompletace zvukové reportáže Březen 2017

Dokončení textové části AP Duben 2017

Tabulka 2 - Rámcový harmonogram absolventské práce

- 32 - 3.8 Výkaz činností

Činnost Datum Časová náročnost v hodinách

Promyšlení tématu 15.9. 2016 1

Promyšlení konceptu pořadu 16.9. 2016 2

Konzultace s Romanem Bradáčem 19.9. 2016 1

Rešerše 8.10.-20.11. 2016 25

Tvorba teoreticko-analytické části 9.12.-18.12. 2016 32

Rozhovor s Petrem Moravcem a Evženem 15.1. 2017 3 Erbanem

Zpracování prvních rozhovorů 15.1. 2017 3

Konzultace s Romanem Bradáčem 19.1. 2017 1

Rozhovor s Jiřím Štanclem 28.3. 2017 2

Rozhovor s Václavem Milíkem 8.4. 2017 1

Zpracování rozhovorů 8.4. 2017 2

Tvorba kostry reportáže 9.4. 2017 3

Střihové práce 15.4. 2017 10

Tvorba praktické části AP 16.4.-23.4. 2017 8

Konzultace s Martinem Kézrem 3.5. 2017 1

Konzultace s Romanem Bradáčem 4.5. 2017 1

Zařízení tiskařských služeb 8.5. 2017 1

Odevzdání práce (předpokládaný termín) 11.5. 2017 1

Celkem 98

Tabulka 3 - Výkaz činností

- 33 - 3.9 Reflexe

Nejdůležitější krok jsem udělal úplně na začátku, kdy jsem si vybral téma, které mě zajímá a prostředí, které znám. Díky správně zvolenému tématu mě práce na Absolventském projektu vždy naplňovala a jen minimálně mě popadaly sklony k prokrastinaci. Ty přišly až na úplný závěr, kdy jsem práci dokončoval, ale nikdy jsem se nedostal do té fáze, že bych chtěl desítky odpracovaných hodin zahodit.

To i z toho důvodu, že někteří lidé, kteří mi poskytli rozhovor, se na finální dílo těší, což je pro mě nejen motivující, ale i závazkem. S tím je i samozřejmě spojená volba prostředí. Vybral jsem si prostředí, které znám a věděl jsem, že domluvit se s respondenty nebude sebemenší problém. I to byl důležitý faktor, z kterého jsem se v průběhu tvorby absolventské práce těšil.

Zpětně ale musím uznat, že v některých věcech je třeba se poučit. Hrubě jsem podcenil časovou náročnost absolventské práce a po několika dnech, kdy jsem se do rešerší a následného psaní pustil, jsem zjistil, že bude třeba v cestě za splněním cíle obětovat daleko více nocí, než jsem původně zamýšlel.

Vždy jsem si ale uvědomil včas, že je potřeba přidat a nakonec práci v termínu dokončil.

- 34 - Závěr

Absolventská práce nastínila posluchači pohled ze dvou stran – strany závodníků a funkcionářů. Posluchač se tak mohl dozvědět, jakou prestiž má závod nazvaný Zlatá přilba města Pardubic nejen mezi českými jezdci, ale i co tento nejstarší plochodrážní podnik na světě znamená pro největší esa světové ploché dráhy.

Pohledem pořadatelů pardubického závodu mohl dále posluchač zjistit, z jaké návštěvnosti se pardubičtí pořadatelé mohli těšit dříve, jaké se těší v současnosti a zda může závod zaniknout, pokud český jezdec v krátké době nezvítězí. Vycházel jsem z hypotézy, že Zlatá přilba je fenomén, který lidé budou navštěvovat i za předpokladu, že v něm Češi nebudou vítězit. Ta se nakonec potvrdila.

Samotný závěr patří hledání českého favorita na vítězství. Toho spatřuje nejlepší jezdec české plochodrážní historie Jiří Štancl v současném mistrovi české republiky Václavu Milíkovi Mladším. Ten sám si je svých šancí na vítězství vědom a tvrdí, že jeho ambice nejsou menší, než v závodě zvítězit.

- 35 - Bibliografie

Knižní zdroje:

JENČA, Juraj Ilja. Zlatá přilba. Praha: Naše vojsko, 1986. ISBN 28-041-86.

Internetové zdroje:

AMK Zlatá přilba Pardubice. Přehled vítězů. 2016. [online] [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: http://www.zlataprilba.cz/historie-vitezu-zp/

AMK Zlatá přilba Pardubice. Ceník vstupného. 2016. [online] [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: http://www.zlataprilba.cz/cenik-vstupneho/

LÍBAL, Jaroslav. Speedwaylive.eu. 2016. [online] [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: http://www.speedwaylive.eu/kalendar-rok-2017-znam-extraligy-se-hlasi- zarnovica/

ČTK. České noviny. 2016. [online] [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zlata-prilba-ceka-na-viteze-zdobi-ji- ratolest-a-granaty/1391964

TUŠL, Ondřej. Magistrát města Pardubic. 2012. [online] [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: http://www.pardubice.eu/urad/radnice/pro-media/tiskove-zpravy/za- terminovou-kolizi-velke-pardubicke-a-zlate-prilby-nemuze-mesto-natoz- magistrat/

Ostatní materiály:

Czech Speedway Dryml team. Reklamní dokumentace 2004. Pardubice (interní materiál)

Východočeský autoklub ČR. Oficiální program 1. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 1929. (interní materiál)

AMK Zlatá přilba Pardubice. Oficiální program 35. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 1983. (interní materiál)

AMK Zlatá přilba Pardubice. Oficiální program 40. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 1988. (interní materiál)

- 36 - AMK Zlatá přilba Pardubice. Oficiální program 43. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 1991. (interní materiál)

AMK Zlatá přilba Pardubice. Oficiální program 63. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 2011. (interní materiál)

AMK Zlatá přilba Pardubice. Oficiální program 65. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 2013. (interní materiál)

AMK Zlatá přilba Pardubice. Oficiální program 66. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 2014. (interní materiál)

AMK Zlatá přilba Pardubice. Oficiální program 67. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 2015. (interní materiál)

AMK Zlatá přilba Pardubice. Oficiální program 68. ročníku Zlaté přilby města Pardubic. Pardubice, 2016. (interní materiál)

Živé zdroje:

MORAVEC, Petr. AMK Zlatá přilba Pardubice. Tiskový mluvčí. 2017.

ERBAN, Evžen. AMK Zlatá přilba Pardubice. Předseda klubu. 2017.

- 37 - Příloha A – Přehled vítězů závodu

68. 2016 Emil Sajfutdinov RUS

67. 2015 Jurica Pavlic CRO

66. 2014 Chris Holder AUS

65. 2013 Darcy Ward AUS

64. 2012 Grzegorz Walasek POL

63. 2011 Rune Holta POL

62. 2010 Nicky Pedersen DEN

61. 2009 Rune Holta POL

60. 2008 Hans Andersen DEN

59. 2007 Andreas Jonsson SWE

58. 2006 Jason Crump AUS

57. 2005 Scott Nicholls GRB

56. 2004 Leigh Adams AUS

55. 2003 Ryan Sullivan AUS

54. 2002 Jason Crump AUS

53. 2001 Leigh Adams AUS

52. 2000 Leigh Adams AUS

51. 1999 Leigh Adams AUS

50. 1998 Hans Nielsen DEN

49. 1997 Ryan Sullivan AUS

48. 1996 Tomáš Topinka CZE

47. 1995 Tony Rickardsson SWE

46. 1994 Simon Wigg GBR

45. 1993 Tony Rickardsson SWE

44. 1992 Tony Rickardsson SWE

43. 1991 Antonín Kasper ml. ČSR

42. 1990 Jeremy Doncaster GBR

41. 1989 Jeremy Doncaster GBR

40. 1988 Per Jonsson SWE

- 38 - 39. 1987 Hans Nielsen DEN

38. 1986 Erik Gundersen DEN

37. 1985 Erik Gundersen DEN

36. 1984 John Davis GBR

35. 1983 Denis Sigalos USA

34. 1982 Jiří Štancl ČSR

33. 1981 Jiří Štancl ČSR

32. 1980 Ole Olsen DEN

31. 1979 Ole Olsen DEN

30. 1978 Jiří Štancl ČSR

29. 1977 Ole Olsen DEN

28. 1976 Jiří Štancl ČSR

27. 1975 Ole Olsen DEN

26. 1974 Jiří Štancl ČSR

25. 1973 Milan Špinka ČSR

24. 1972 Ole Olsen DEN

23. 1971 Ole Olsen DEN

22. 1970 Ole Olsen DEN

21. 1969 Gennadij Kurilenko SSSR

20. 1968 Leif Enecrona SWE

19. 1967 Ove Fundin SWE

18. 1966 Igor Plechanov SSSR

17. 1965 Farit Šajnurov SSSR

16. 1964 Igor Plechanov SSSR

15. 1963 Antonín Kasper ČSR

14. 1962 Josef Seidl GER

13. 1961 Oldřich Klaudinger ČSR

12. 1951 Jan Lucák ČSR

11. 1949 Fritz Dirtl AUT

10. 1947 Hugo Rosák ČSR

9. 1938 František Juhan ČSR

- 39 - 8. 1936 Herman Gunzenhauser GER

7. 1935 Herman Gunzenhauser GER

6. 1934 Gerit van Dijk NLD

5. 1933 Hans Buttler GER

4. 1932 Hans Mayer AUT

3. 1931 Rudi Klein GER

2. 1930 Josef Štrban YUG

1. 1929 Zdeněk Pohl ČSR

- 40 - Příloha B - Scénář

0:00 – 0:03 Ruch: Zvuk plochodrážního motoru

0:03 – 0:24 Komentář autora: Psal se 29. zářiový den roku 1929, když se na pardubickém dostihovém závodišti poprvé uskutečnil závod nazvaný Zlatá přilba města Pardubic. Pánové František Hladěna a Adolf Trnka mohli tenkrát jen stěží tušit, že se jim podařilo napsat úvodní kapitolu příběhu, který téměř o 90 let později nebude mít ve světě ploché dráhy obdoby.

Ruch: Pokračující zvuk plochodrážního motoru.

0:24 – 0:41 Václav Milík: Je to jakoby největší, co se bavím se zahraničními jezdci, tak jezdí na tady ten závod rádi, protože už je to prostě letitá prestiž a ten kdo má doma Zlatou přilbu, to značí, že je fakt špičkový závodník, protože každý rok je tam nemalá obsada fakt dobrých špičkových závodníků.

0:41 – 1:06 Komentář autora: Říká o nejstarším plochodrážním závodu světa nejlepší český závodník současnosti Václav Milík. Zlatá přilba napsala v roce 2016 již svoji 68. kapitolu. Více než o bohaté historii se mezi fanoušky vedou řeči o českých neúspěších. S vítězstvím Rusa Sajfutdinova totiž uplynulo od posledního českého vítězství 20 let, nejvíc v historii závodu. České neúspěchy hledá ředitel pardubického závodu Evžen Erban ve změně režimu.

1:06 – 1:27 Evžen Erban: Ti naši kluci bych řekl, byli trochu zhýčkaní z toho bývalého režimu, kdy jako všechno dostali, všichni se o ně starali. A najednou teď je někdo hodí do vody, musí plavat a to byl ten problém. Takže oni tam neodpadli ani tak výkonnostně jako spíš z toho důvodu, že nestihli akceptovat ten styl života.

1:27 – 1:39 Komentář autora: Závodník, který chce vyhrát Zlatou přilbu, musí porazit nejednoho jezdce z nejužší světové plochodrážní špičky. Úroveň nejlepších jezdců světa a nejlepších Čechů hodnotil předseda plochodrážního svazu české republiky Petr Moravec.

1:39 – 2:18 Petr Moravec: U jednoho závodníka žádný. Ten závodník teďka patří mezi top 20. Václav Milík je prostě závodník, který v tuhle chvíli může kdykoli závodit se světovou špičkou. A že tu šanci můžou mít i ostatní, o tom svědčí to, že třeba ještě před třemi roky tady Václav Milík prohrával s klukama, kteří jezdí tu juniorku. Takže ve své podstatě si řekněme, že ti kluci byli na jedné startovní čáře a možná ta píle nebo možná ta snaha někom se dostat jim v tuhle chvíli chyběla nežli tomu Vaškovi. No a to je o všech mladých, kteří do toho sportu přicházejí a kteří jsou.

2:18 – 2:37 Komentář autora: Na pardubický plochodrážní stadion si rok co rok na přelomu září a října najde cestu mnoho fanoušků. Zhruba ze dvou třetin zaplněný stadion s kapacitou 20 000 diváků sleduje souboj o překrásnou trofej z ryzího stříbra, která má na svém povrchu zlatou vrstvu. Nad tím, zda české neúspěchy ovlivňují

- 41 - návštěvnost závodu, se zamýšlel Petr Moravec.

2:37 – 3:44 Petr Moravec: Samozřejmě, že ji ovlivňuje, to je logické. Sice je to v řádech jednotek tisíců, ale pevně věřím tomu, že kdyby vyhrál český závodník, tak ten další rok se tady může o ty 3-4 tisíce diváků potkat navíc. Ale ono řekněme si, dneska je velmi těžké dostat na akci veličenstvo diváka, protože ten divák je náročný a pardubické závody nebo pardubická plochá dráha si za ty roky prostě vyrovnala standart. Ty závodníci, kteří tady jsou, jsou standartně kvalitní a diváci potřebují nějaký bonbonek navíc. To je vidět třeba na jiných odvětvích sportu. Pokud Čech pojede o stupně vítězů , pokud pojede s absolutní špičkou vyrovnané závody a bude přesně ten, kdo má obrovskou šanci vítězit, tak v ten moment samozřejmě i ti diváci mají větší zájem a přijdou, protože jsou na to zvědaví.

3:44 – 4:03 Komentář autora: V roce 1947 se zvědavých fanoušků na tehdy desátém ročníku závodu o Zlatou přilbu sešlo přes 120 000. Nutno podotknout, že dostihové závodiště, na kterém se Zlatá přilba dříve jezdila, podobnou návštěvu umožňovalo. Na doby, kdy plochodrážní funkcionáři nemuseli řešit problémy s návštěvností, vzpomíná někdejší závodník Evžen Erban.

4:03 – 4:41 Evžen Erban: No tak to já si pamatuji ještě sám, když jsem jezdil a byly plné stadiony, a byl jsem třeba v zahraničí v Bulharsku, v Německu a bylo tam všude přes 20 tisíc. Ale ono si vezměte po druhé světové válce, co bylo. A teď si vezměte, že se v Pardubicích obnovil fenomén, obnovila se Zlatá přilba. Je taky fakt, že každý z těch diváků byl lačný, aby viděl po těch šesti letech toho utrpení zase něco, co ho potěší. Bylo dobré to zrovna, že se povedlo Rosákovi vyhrát. Takže měl i ten obnovený závod českého vítěze. To byl tenkrát strejda Špinka třetí, takže to byl Pardubák, který byl hned třetí.

4:41 – 4:59 Komentář autora: Rok 2017 by měl být něčím výjimečný. Do role aspiranta na dobré umístění a možná i vítězství bude po delší době pasován právě pardubický závodník Václav Milík. Podle nejlepšího českého jezdce plochodrážní historie a pětinásobného vítěze Zlaté přilby Jiřího Štancla neexistuje vhodnější adept.

4:59 – 5:52 Jiří Štancl: No jedině Vašek Milíků. Ten jako jede dobře, rozumně, dává do toho peníze i v tom Polsku si ty peníze vydělá, že si myslím, že jediný Vašek by na to měl. Ale říkám, má kolem sebe v týmu Tai Woffindena, nebo tam měl a prostě ty závodníky z tý světový špičky a z toho Grand Prix. A Když s těma závodníkama dovede závodit a je s nimi stejně rychlý, tak samozřejmě pardubické domácí prostředí je pro něj výhodou, že tam zná každý pětník na dráze. Takže opravdu si myslím, že má na to, ale říkám Zlatá přilba, je krásné mít Zlatou přilbu, ale nejsou tam peníze, kdežto v Polsku když si vydělá, tak tam má peníze, že ty Zlaté přilby by si mohl koupit 2. Ale bohužel, ta přilba se vyhrává.

5:52 – 5:55 Komentář autora: A jaké jsou ambice Václava Milíka?

5:55 – 6:40 Václav Milík: V dnešní době si myslím, že kdybych se ještě pořádně rozjel ještě v Polsku teď, a ta celá sezona půjde bez zranění a dojdu až do Zlaté přilby, tak bych

- 42 - ji chtěl vyhrát, protože je to pro mě obrovská prestiž. Hlavně ji nevyhrál táta. Dostal se do malého finále. Já jsem mu řekl, že ho jednou v životě prostě porazím v tomhletom. No a byl v malém finále, vyhrál malé finále, takže já se budu chtít určitě dostat do velkého finále. Ale je to pro mě obrovský závod už jenom díky tomu, že vlastně ostatní závodníci - ty světový – tak prostě každý sem jezdí rád, protože fakt to pro ně znamená ta Zlatá přilba. Pro mě určitě taky, akorát mě štve, že jsem se tam kvůli termínům, kdy se to krylo s polskou ligou nedostal. Takže jsem rád, že to teďka tady ten rok vyjde. No a chtěl bych jí vyhrát. V mojí kariéře bych se chtěl dostat na bednu, ale ambice mám určitě na první místo.

6:40- 6:52 Komentář autora: O tom, zda v roce 2017 některý z domácích závodníků ukončí sérii českých neúspěchů trvající již 20 let, bude jasno v podvečer prvního říjnového dne. Do té doby českým fanouškům nezbývá než dál čekat.

4:59 – 5:52 Jiří Štancl: No jedině Vašek Milíků. Ten jako jede dobře, rozumně, dává do toho peníze i v tom Polsku si ty peníze vydělá, že si myslím, že jediný Vašek by na to měl.

- 43 - Ale říkám, má kolem sebe v týmu Tai Woffindena, nebo tam měl a prostě ty závodníky z tý světový špičky a z toho Grand Prix. A Když s těma závodníkama dovede závodit a je s nimi stejně rychlý, tak samozřejmě pardubické domácí prostředí je pro něj výhodou, že tam zná každý pětník na dráze. Takže opravdu si myslím, že má na to, ale říkám Zlatá přilba, je krásné mít Zlatou přilbu, ale nejsou tam peníze, kdežto v Polsku když si vydělá, tak tam má peníze, že ty Zlaté přilby by si mohl koupit 2. Ale bohužel, ta přilba se vyhrává.

5:52 – 5:55 Komentář autora: A jaké jsou ambice Václava Milíka?

5:55 – 6:40 Václav Milík: V dnešní době si myslím, že kdybych se ještě pořádně rozjel ještě v Polsku teď, a ta celá sezona půjde bez zranění a dojdu až do Zlaté přilby, tak bych ji chtěl vyhrát, protože je to pro mě obrovská prestiž. Hlavně ji nevyhrál táta. Dostal se do malého finále. Já jsem mu řekl, že ho jednou v životě prostě porazím v tomhletom. No a byl v malém finále, vyhrál malé finále, takže já se budu chtít určitě dostat do velkého finále. Ale je to pro mě obrovský závod už jenom díky tomu, že vlastně ostatní závodníci - ty světový – tak prostě každý sem jezdí rád, protože fakt to pro ně znamená ta Zlatá přilba. Pro mě určitě taky, akorát mě štve, že jsem se tam kvůli termínům, kdy se to krylo s polskou ligou nedostal. Takže jsem rád, že to teďka tady ten rok vyjde. No a chtěl bych jí vyhrát. V mojí kariéře bych se chtěl dostat na bednu, ale ambice mám určitě na první místo.

- 44 -