1 I. 1) Tématem Této Práce Je Analýza Materiálu Z Oblasti Nonartificiální
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
I. 1) Tématem této práce je analýza materiálu z oblasti nonartificiální hudby, na pomezí popu a rocku a zároveň zkoumání působení vlivů z těchto oblastí na jednoho určitého interpreta, v tomto případě Billyho Joela. Ve středoevropském prostoru nebylo napsáno mnoho literatury, která by se mi mohla stát opěrným bodem, a proto jsem se zaměřil na literaturu britskou pojednávající o problému analýzy rockové hudby, na knihy Allana F. Moora ( Rock, the primary text ) a Richarda Middletona ( Understanding popular music ). Tyto se ale zabývají pouze rockovou hudbou, takže mi slouží spíše jako příklad cesty, kterou je možno se vydat. Při analýze Joelových alb z let 1971 až 1993 budu postupovat tedy samostatně, ovšem s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v těchto knihách, pokud budou použitelná pro Joelův styl . V českém prostředí se rockem a popem, jakož i jazzem, zabývá hlavně Ivan Poledňák, jež je společně s Ivanem Cafourkem autorem knihy Sondy do popu a rocku . Co se týče lexikografických prací, není jich v Česku poslední dobou mnoho. Relevantním textem z minulých let je jistě EJ - světová scéna. Pro základní vhled do problematiky rockové hudby lze použít i dvousvazkovou encyklopedii Františka Wicha Rock & Pop . Tato vychází z encyklopedie Josefa Vlčka Rock 2000 . V té jsem ale nalezl hodně faktografických chyb o Joelově životě, např. i tak zásadní jako je jiné datum a místo narození a některé roky vydání alb! Z tohoto důvodu jsem k ní později neuchyloval. Co se týče samotného Billyho Joela, nejrelevantnějším zdrojem mi byly jeho webové stránky www.billyjoel.com , na kterých jsem nalezl vše potřebné pro charakterizaci alb, obsazení kapely, citační údaje o albech, atd. Je to dostačující alternativa za knihu, kterou jsem plánoval použít, ale nepodařilo se mi ji obstarat – Bordowitz, Hank, Joel, Billy. The Life and Times of an Angry Young Man , New York: Watson – Guptill Publications, 2005. 2) Billy Joel, vlastním jménem William Martin Joel, americký písničkář mísící ve svém kompozičním stylu prvky rocku, popu, gospelu a jazzu, se narodil 9.5. 1949 v Bronxu, v New Yorku rodičům Howardu Joelovi, židovskému uprchlíkovi z Německa a Rosalindě Hyman, která pocházela z Anglie, taktéž z židovské rodiny, která byla ale nevěřící. Z toho plyne, že zásluhou především matky nebyl vychováván v tradičním americkém rodinném prostředí plném víry v Boha. Navštěvoval sice kostel, což se projevilo v textech jeho některých písní, ale v podstatě jen díky tomu, že měl věřící kamarády. O době svého narození podal svědectví v jedné ze svých písní s textem 1 „ I was born in 49, a Cold war kid in McCarthy time“. 1) Tato autobiografická snaha je pro něj typická, v mnoha písních naráží na vlastní prožitky, které jsou buď přímo otevřeně prezentovány, nebo skryty za bariérou metafor, jež musí mnohdy odkrýt až sám autor v komentáři ke svým písním. Jeho život je plný stěhování, různých zaměstnání a též manželských svazků. Všechny tyto skutečnosti jsou zapsány do písní. Záhy se stěhují do městečka Levittown na Long Islandu, kde prožívá své dětství a první roky dospělosti. Zde také začíná s hudební kariérou. Již ve čtrnácti letech hraje s kapelou Echoes (nastupuje 21. února 1964), od roku 1965 známou jako Lost Souls, od 1966 jako Memerald Loard. Hraje zde na varhany a zpívá a dokonce skládá jednodušší písně. Poté působil od roku 1967 ve skupině Hassles, 2) se kterou natáčí první dvě desky ( The Hassles (1967) a Hour of the Wolf (1969) pro firmu United Artists. Z této kapely odešel spolu s bubeníkem Jonem Smallem kvůli neshodám s ostatními členy kvůli repertoáru a stylu, který Joel nazval „bubble gum rock“, a vytvořili heavy metalové duo Atilla. Vydali jedno album, které obsahovalo autorské Joelovy písně, ale úplně propadlo. Sám Joel ho nazval „psychedelic bullshit“. 3) Byl zde patrný vliv Jimmyho Hendrixe, kterého dodnes velmi uznává a váží si ho, nechal se slyšet že toto album přímo nenávidí a nerad na něj vzpomíná. K sólové dráze se dostává v roce 1971, kdy po problémech se smlouvou na svou první sólovou desku Cold Spring Harbour odjíždí na západní pobřeží USA, kde se stává barovým pianistou. Vystupuje pod jménem Bill Martin, což jsou jeho první dvě jména. Zde, v tomto okamžiku můžeme vidět zrod stylu Billyho Joela, protože zkušenosti nabyté pravidelným hraním bohatě zužitkuje v další kariéře. Jeho skromnost a snaha být nenápadný pramenila zřejmě z rodinných dispozic. Byla však narušena Philadelphským rádiem WMMR-FM, které začalo hrát záznam jeho živého vystoupení s písní Captain Jack . Její proslulost doslova donutila firmu Columbia Records aby Joela vystopovala a nabídla mu smlouvu na další album. Tím se stalo album Piano man z roku 1973, jenž se stalo doslova průlomovým v jeho kariéře. Na tomto albu, které budu analyzovat později, je asi nejvíce patrný posun ve stylu. Čím dál větší plochu zabírají vážnější balady s tématy nevydařené lásky, vzpomínání na ně a ___________________________________________________________________________ 1) V písni Leningrad z alba Storm Front : 1989, Columbia, prod. Mick Jones, Billy Joel. 2) Složení Hassles: John Dizek (zpěv), Jonathan Small (bicí), Howie Blauvelt (baskytara), Richard McKenner (el. kytara), Billy Joel (keyboard) 3) Volně přeloženo znamená psychedelická hovadina, nesmysl. Citace ze serveru http://billyjoel.8k.com/billyjoel.htm . 2 vyrovnávání se s nimi, reminiscence z dětství (např. Billy The Kid , kde vzpomíná pomocí alegorie na dětství na Long Islandu), a poprvé se rodí píseň vymykající se Joelovým zaběhnutým kompozičním zvyklostem Ain´t no Crime, kde užívá typické složení gospelového bandu (bicí, piano, hammondovy varhany a vokální soubor a basovou linku vytvořenou syntetizátorem). Tímto albem byl jeho život poznamenán, musel se odloučit od své rodiny, což byla ta odvrácená strana slávy, které se mu bohatou měrou dostávalo. V roce 1971, tedy v roce startu své kariéry se oženil s Elizabeth Weber, manažerkou, jejich vztah končí v roce 1982 rozvodem. Dostává se do tíživé finanční situace, protože jeho bývalá žena ho připravila spolu s právníky o polovinu majetku. V této době byl tedy zcela závislý na své práci, pokusil se dokonce o sebevraždu, o které opět píše píseň You´re only a human, 4) v níž přemlouvá ostatní, kdo to chtějí zkusit ať to nedělají a doslova „si vyberou žití“. Z krize se dostane až po třech letech sňatkem se supermodelkou Christie Brinkley. S ní má jedinou dceru, Alexu Ray Joel, narozenou v prosinci roku 1986, jejíž druhé jméno je poctou Rayi Charlesovi, jeho velkému profesnímu i životnímu vzoru. S Christie se rozvedl v roce 1994. Poslední a dosud trvající svazek je s pětadvacetiletou absolventkou University of Miami Katy Lee (vzali se v roce 2004), která je jen o šest let starší než jeho dcera. Do dnešního dne je držitelem šesti cen Grammy, 5) osmnáctkrát byl na ni nominován (od roku 1975 do 2002) a z dalších ocenění můžeme vybrat vstup do Rock and rollové síně slávy v roce 1999, čestný doktorát hudby na Berkley College of Music v roce 1993 a na Univerzitě na Long Islandu v Southampton College v roce 2000. Na druhé straně v posledních letech propadl alkoholu, z čehož se opakovaně léčí a měl několik dopravních nehod, z nichž ovšem prý ani jedna nebyla alkoholem způsobena. To ale s jeho hudbou a uměním již nesouvisí a proto se tím nebudu dále zabývat. 4) You´re only a human, album Greatest Hits vol.I & II. disk 2, Columbia, 1985. 5) V roce 1978 ocenění nahrávka roku a píseň roku za skladbu Just the Way you are , 1979 album 52nd Street oceněno jako nejlepší album roku a zároveň jako nejlepší vokální počin roku v mužské kategorii v oblasti popu, v roce 1980 poslední jmenované ocenění i pro album Glass Houses a konečně v roce 1990 obdržel prestižní cenu Grammy Legend. 3 3.1) V této kapitole se budu zabývat vlivem Raye Charlese na Joleovo dílo, protože lze říci že Ray Charles (1930 – 2004), soulový a jazzový klavírista černé pleti, byl asi největším vzorem pro mladého Joela chystajícího se na sólovou dráhu. Jeho pěvecký a klavírní styl je dobře patrný v mnoha Joelových skladbách, a zajímavé je, že tento vzor si ponechal od svých sólových začátků, až po devadesátá léta, a vždy se k němu aspoň nepřímo vrací. Charles sám měl vzory v Natu „King“ Coleovi a Charlesi Brownovi, v začátcích byl spíše zdařilým epigonem těchto dvou legend až časem vytvořil svůj vlastní styl. Byl o 19 let starší než Joel, což je rozdíl téměř jedné generace. Joelův obdiv mu patřil také za to, že od sedmi let byl nevidomý (podle jedné teorie měl trachomu (onemocnění spojivek), podle jiné glaukom (zelený zákal)) a přesto se vzdělával dál v hudbě, hrál na klavír a saxofon. Existuje tu jedna zvláštnost - ať už má Joelovo album rockový charakter, nebo spíše bluesový a baladický, vždy se najde minimálně jedna skladba, jež je nesmazatelně spojena s Charlesovým rukopisem. Pokud se budeme chtít zeptat, co přesně tolik fascinovalo Joela na Charlesovi, bude velmi obtížné na to odpovědět. Spíš můžeme vycházet z toho, co má jejich styl společného, a pak z toho odvodit co si od něho převzal, s čím se ztotožnil. V prvé řadě je to lehkost, s jakou si oba umělci poradí s piánem. Netvoří žádné symfonické plochy, ale snaží se využít přirozeného potenciálu, který klavír nabízí, plnost zvuku a vertikální souzvuky jsou to, o co se oba víceméně opírají. A v sólových mezihrách se opět projevuje ona lehkost a spíše střídmější využití zvonivých tónů od dvoučárkované oktávy směrem nahoru. I když se Joel stylově časem přece jen vzdálil směrem k popu a rocku, a hrál i na kytaru a Charles na saxofon, v těchto aspektech klavírní techniky lze pořád nalézt ono pouto. Paradoxně spolu nespolupracovali na jednom projektu více než jednou. Tímto jediným příkladem jejich spolupráce je skladba Baby Grand na albu The Bridge z roku 1986, ve které si Joel a Charles poprvé a zatím i naposledy zazpívali duet.