JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

HUDEBNÍ FAKULTA KATEDRA JAZZOVÉ INTERPRETACE STUDIJNÍ OBOR - KLAVÍR

Dave Douglas

Charms of the night sky

a úloha akordeonu na této desce

Bakalářská práce

Autor práce: Vojtěch Drnek, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Jan Přibil, DiS. Oponent práce: doc. MgA. Vilém Spilka

Brno 2019

Bibliografický záznam

DRNEK, Vojtěch. a úloha akordeonu na této desce [Dave Douglas Charms of the night sky and the role of an accordion on that recording]. Brno: Janáekova akademie múzickzch umění v Brně, Hudební Fakulta, Katedra jazzové interpretace, 2019. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Jan Přibil, DiS.

Anotace

Bakalářská práce Dave Douglas Charms of the night sky a úloha akordeonu na této desce pojednává nejdříve šířeji o uplatnění zmíněného nástroje hudbě jazzové oblasti, následně se zabzvá zkoumáním jedné konkrétní spolupráce – tou je setkání trumpetisty Dava Douglase a akordeonisty Guye Klucevseka na desce Charms of the night sky vydané na labelu Winter & Winter v roce 1998.

Annotation

Bachelor theses Dave Douglas Charms of the night sky and the role of an accordion on that recording is from the beginning about use of accordion in music. In the main chapter, it examines one particular recording - the cooperation between Dave Douglas and at Charms of the night sky, released by Winter & Winter label in 1998.

Klíčová slova

Akordeon, Dave Douglas, Guy Klucevsek, , , jazz, world music

1

Keywords

Accordion, Dave Douglas, Guy Klucevsek, Mark Feldman, Greg Cohen, jazz, world music

2

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu

V Brně dne Vojtěch Drnek

3

4

Obsah

1. Úvod 6

2. Stav bádání 8

3. Stručná historie akordeonu v hudbě jazzové oblasti 11 3.1. Historie akordeonu 11 3.2. Akordeon a jazzové kořeny 12 3.3. Swing a mainstream 13 3.4. Nové jazzové proudy 14

4. Charms of the night sky quartet 16 4.1. Dave Douglas 17 4.2. Guy Klucevsek 21 4.3. Mark Feldman 23 4.4. Greg Cohen 24

5. Charms of the night sky 25 5.1. Zasazení do kontextu hudebního vývoje 26 5.2. Zasazení do kontextu tvorby Dava Douglase 28 5.3. Analzza inspiraeních zdrojů vybranzch skladeb 29 5.4. Poznámky k akordeonové hře v kontextu kapely 32

6. Závěr 37

7. Zdroje Chyba! Záložka není definována.

8. Přílohy 41 8.1. Jmenný rejstřík jazzovzch akordeonistů 42

5

1. Úvod

Téma mé bakalářské práce vychází z mého vlastního předmětu studia a osobního hudebního vzvoje. Akordeon není na rozdíl od většiny nástrojů obtěžkán stovkami let historie, což může bzt vzhoda, ale i nevzhoda zároveň. Svou roli v hudebním světě si hledá hypoteticky necelzch 200 let, plně vyvinuté, profesionální koncertní nástroje s melodickzmi basy o rozsahu téměř klavírním se však objevují až zhruba od roku 1900. Najít svou roli, osobitz zvuk a celkovz svébytnz vzraz je samozřejmě úkolem každého hudebníka. Mzm názorem však je, že absence tradice a postupného vzvoje nástroje, metodiky a ukotvení v hudebním kontextu tento úkol akordeonistům v improvizované hudbě a hudbě jazzové oblasti poněkud ztěžuje. Je zvláštním paradoxem, že podobně mladz nástroj, saxofon, se stal téměř neoddělitelnou soueástí představy o jazzové hudbě. Jazzoví hudebníci easto sahají k nahrávkám velikánů klasickzch nástrojů a eerpají od nich inspiraci. Já sám jsem easto tázán jaké jsou mé vzory mezi jazzovzmi akordeonisty. Musím se přiznat, že osobně málokdy hledám inspiraci mezi velkzmi akordeonisty a svou hudební funkci a roli se snažím hledat organicky v závislosti na individuálních potřebách projektů, jichž se úeastním. Mezi špieky jazzového mainstreamu bychom akordeon hledali poměrně těžko, nikoli však marně, namátkou z historie můžeme zmínit Ernieho Feliceho, kterz byl ve etyřicátzch letech soueástí malé kapely Bennyho Goodmana, ei spolupráce Richarda Galliana s Ronem Carterem nebo kvintetem Wyntona Marsalise. Struenz přehled takovzch akordeonistů najdete v kapitole 3. Struená historie akordeonu v jazzové oblasti. V příloze poté doplňuji tuto kapitolu o jmennz rejstřík akordeonistů, na které jsem narazil v průběhu bádání a doporueuji k prozkoumání jejich tvorby. Deska, která je předmětem bádání práce, je spoluprací jedněch z nejvzraznějších osobností alternativnějších proudů jazzové hudby, vychází vzrazně z vlivů world music, ale také vlivů jazzové a klasické hudby. Akordeon je

6

organicky zapojen do zvuku kapely, objevuje se v mnoha polohách, funkcích a zní skuteeně velmi integrovaně, i přesto však je toto obsazení v té (i dnešní) době poměrně unikátní, proto jsem se rozhodl tuto spolupráci prozkoumat v kontextu doby i tvorby zúeastněnzch hudebníků. Poté následuje analzza která si dává za cíl odhalit inspiraení vlivy vedoucí ke vzniku této desky a především analzza akordeonové hry Klucevseka a jeho způsob přístupu tradieního nástroje k soudobé hře a kompozici.

7

2. Stav bádání

V oblasti akordeonové historie je cenným zdrojem informací kniha Jana Vieara Akordeon a jeho hudební uplatnění, vyšla však v roce 1981, v oblasti hudebního uplatnění je poněkud zastaralá a novější knižní literatura u nás na toto téma neexistuje.1 Dalším vynikajícím zdrojem jsou stránky The Classical Free Reed, “nezisková, vzdělávací a kulturní organizace věnovaná vzestupu nástrojů s průraznzmi hlásky (akordeon, bandoneon, concertina, harmonium, foukací harmonika, atd.)”.2 Na těchto stránkách najdeme elánky o historii těchto nástrojů a sebrané elánky akordeonovzch osobností, ve kterzch hovoří o svém životě ei kariéře. Většina z těchto elánků je z roku 1998 nebo starší. Téma akordeonu v oblasti jazzové hudby není zpracováno poprvé, přímo na toto téma vznikla absolventská práce Anežky Gebauerové na Janáekově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě – Akordeon v hudbě jazzového okruhu.3 Zkráceně je toto téma zpracováno v diplomové práci Markéty Folvarené Akordeon a jeho uplatnění napříč žánry.4 Obě práce pro mne byly cennzm vodítkem, okruh akordeonistů jsem ještě zaktualizoval a rozšířil, například jméno Guy Klucevsek, akordeonista hrající na desce, která je předmětem této práce, nezazní v žádné, z těchto textů ani jednou. Krom těchto příkladů ucelenz katalog jazzovzch akordeonistů v literatuře nenajdeme. Vycházel jsem tedy také z vlastních znalostí scény a z doporueení všech možnzch kolegů a profesorů.

1 VIČAR, Jan. Akordeon a jeho hudební uplatnění. Praha: PANTON, 1981

2 The Classical Free-Reed, Inc. [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.ksanti.net/free-reed/

3 GEBAUEROVÁ, Anežka. Akordeon v hudbě jazzového okruhu. Ostrava, 2013. Absolventská práce. Janáekova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě.

4 FOLVARČNÁ, Markéta. Akordeon a jeho uplatnění napříč žánry. Olomouc, 2013. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci.

8

Při sestavování životopisů ve etvrté kapitole jsem vycházel z oficiálních stránek jednotlivzch hudebníků.5 6 7 Poslední aktualizace stránek Marka Feldmana je z roku 2006, Greg Cohen oficiální stránky nemá vůbec. Proto jsem získané informace doplnil biografiemi, diskografiemi, popisy desek a recenzemi převážně z portálů Discogs8 a AllMusic.9 Literatura zabzvající se dílem ei životem Dava Douglase neexistuje, uskupení Masada je pak zmíněno v práci Jazzová kvarteta bez harmonického nástroje.10 O desce Charms of the night sky vyšlo několik recenzí, ve své práci cituji z recenzí z portálu AllMusic,11 magazínů JazzTimes12 a All About Jazz13 a na stránce vydavatelství Winter & Winter.14 V eesku se doekaly všechny tři desky uskupení Charms of the night sky quartet vysílání na Českém Rozhlase Vltava v roce 2004.15

5 Dave Douglas [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://davedouglas.com/

6 Guy Klucevsek [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://guyklucevsek.com/

7 Mark Feldman [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.markfeldmanviolin.com/enter.htm

8 Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://discogs.com/

9 AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://allmusic.com/

10 KALFUS, Petr. Jazzová kvarteta bez harmonického nástroje. Praha, 2016. Diplomová práce. Akademie múzickzch umění v Praze, Hudební a taneení fakulta.

11 LOEWY, Steve. Dave Douglas: Charms Of The Night Sky. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/charms-of-the-night-sky-mw0000245359

12 BAKER, Duck. Dave Douglas: Charms of the Night Sky. JazzTimes [online]. 1999 [cit. 2019-05- 08]. Dostupné z: https://jazztimes.com/archives/dave-douglas-charms-of-the-night-sky/

13 SANTELLA, Jim. Dave Douglas: Charms Of The Night Sky. All About Jazz [online]. 1998 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/charms-of-the-night-sky-dave- douglas-winter-and-winter-review-by-jim-santella.php?width=1440

14 Dave Douglas - Charms of the Night Sky. Winter & Winter [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.winterandwinter.com/index.php?id=306

15 Dave Douglas & Charms of the Night Sky. Vltava [online]. 2004 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://vltava.rozhlas.cz/dave-douglas-charms-night-sky-5028621

9

Dodám ještě poznámku o způsobu psaní názvů. Držím se pravidla velkzch písmen na zaeátku každého slova při názvech desek ei skladeb v anglietině, u názvosloví Charms of the night sky vycházím z bookletu CD, kde název desky je psán právě v tomto tvaru. Název titulní skladby je pak Charms of the Night Sky.

10

3. Stručná historie akordeonu v hudbě jazzové oblasti

3.1. Historie Akordeonu

Jak již zaznělo v úvodu práce, akordeon je relativně mladz nástroj, přesto jeho historie není příliš dobře zdokumentována. První nástroje pravděpodobně vznikaly na poeátku dvacátzch let devatenáctého století. O těchto nástrojích existují zmínky z Německa i z Ruska, jeden z prvních tvůrců a experimentátorů s průraznzmi kovovzmi hlásky uzavřenzmi v šachtách v měchu byl berlínskz nástrojař Christian Friedrich Ludwig Buschmann. První doloženz patent na nástroj zvaný accordion (na obrázku)16 pochází od vídeňského nástrojaře arménského původu Cyrilla Demiana, z roku 1829.17 Byl to velmi primitivní nástroj, diatonický,18 s diskantem pouze pro jednu ruku, představil však systém, kterz využíváme dodnes, a to hraní celzch akordů stiskem jedné klávesy, tzn. spřažené akordy.

V druhé polovině devatenáctého století zažil akordeon velkz rozmach, spolu také se vznikem concertiny19 Charlese Wheatstona a bandoneonu20

16 Demian's Accordion Patent. The Classical Free-Reed, Inc. [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20090619162610/http://www.ksanti.net/free- reed/history/demian.html

17 VIČAR, Jan. Akordeon a jeho hudební uplatnění. Praha: PANTON, 1981

18 Různě znějící při stlaeování a roztahování měchu

19 Menší nástroj harmonikového typu s původem v Anglii se šestibokzm tělem. Může bzt buď diatonický, nebo chromatický

11

Heinricha Banda. Na nástroj se zaealy klást vyšší a vyšší nároky, aby bylo možné interpretovat nároenější skladby a ke konci první poloviny dvacátého století již měl koncertní akordeon rozsah velmi blízkz rozsahu klavíru. První koncert pro akordeon a orchestr napsal Feodosij Rubtsov v roce 1937.21 V dnešní době se můžeme setkat s širokou škálou akordeonů různzch rozsahů a funkcí. Koncertní nástroj typu bajan má obvykle rozsah od E1 po c#4, ale objevují se také nástroje s větším rozsahem. V levém diskantu jsou buď klávesy, nebo knoflíky, v chromatickém uspořádání do tří až pěti řad. V levém diskantu jsou knoflíky, které v prvních etyřech řadách ovládají akordy (na každz knoflík tři až etyři tóny) a v posledních dvou řadách basy. Dokonalejší nástroje pak pomocí konvertoru přepínají akordové knoflíky na melodické chromatické uspořádání, díky tomu je možné hrát na akordeon bez větších změn klavírní literaturu. Na klávesový akordeon vybavený konvertorem hraje také Guy Klucevsek na desce Charms of the night sky, která je předmětem této práce. Jde konkrétně o model Titano Royal Convertor Piano Accordion.22

3.2. Akordeon a jazzové kořeny

Jazzová hudba vznikala na přelomu devatenáctého a dvacátého století v USA. Původní hudební žánry, ze kterzch ranz jazz eerpal nejsilněji jsou ragtime a blues. V obou těchto formách můžeme v historii objevit akordeon. V hudbě akordeonového ragtimu je třeba zmínit jména Frank Salerno, Pietro Deiro (1888-1954) a Pietro Frosini (1885-1951). Od sólovzch klavírních ragtimů se ty akordeonové vzrazně nelišily (jeden hráe hraje basové tóny, akordy i melodii),

20 Další typ harmonikového nástroje, později se uplatnil v hudbě argentinského tanga 21 DOKTORSKI, Henry. A Short History of the Free-Reed Instruments in Classical Music: The Classical Accordion, part 2. The Classical Free-Reed, Inc. [online]. 1998 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://free-reed.net/history/classic2.html

22Guy's accordions. Guy Klucevsek [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.guyklucevsek.com/guys-accordions

12

využívaly se však akordeony se spřaženzmi akordy, takže imitace klavíru měla přece jen své limity. V hudbě blues se akordeon objevoval už v druhé polovině devatenáctého století, jednu z prvních nahrávek známe od Waltera ”Pat” Rhodese, zpěváka a akordeonisty stylu delta blues. Akordeon později našel uplatnění v Louisianě, mezi francouzsky mluvící eernošskou komunitou ve stylu Zydeco. Hlavním představitelem této hudby byl akordeonista Clifton Chenier (1925-1987).23 Oba dva zmínění zasadili akordeon do kontextu bluesové kapely, s funkcí melodickou a harmonickou.

3.3. Swing a mainstream

Přesuneme-li se do éry swingu, zjistíme, že akordeon překvapivě easto našel uplatnění i u největších hudebníků té doby a žánru. Jsou to např. Cornell Smelser (1902-1993) se svzmi ansámbly, ale i např. u Duka Ellingtona, Vincent Pirro a Mario Perry (1900-1929) u Paula Whitemana, Ernie Felice (1922-2015) u Bennyho Goodmana, později také v Goodmanově sextetu. U nás je třeba zmínit skladatele, aranžéra a akordeonistu Kamila Běhounka (1916-1983) v ansámblech R. A. Dvorského a Oldřicha Nového. Akordeon v těchto orchestrech easto plnil doprovodnou harmonickou funkci s obeasnzm struenzm melodickzm vstupem. Právě Cornell Smelser v orchestru Duka Ellingtona dostal velkz prostor např. ve skladbě Accordion Joe, kterou Smelser napsal a zaranžoval. V této skladbě Smelser hraje introdukci, první sólo po tématu (kde se zároveň doprovází akordy v levé ruce), melodickz podkres pod zpěv, a následné další sólo. Akordeon našel své místo také v menších swingovzch seskupeních, ve Francii spolupracoval v kapelách Django Reinhardta Francouz původem z Belgie Gus Viseur (1915-1974), v USA se proslavil Art Van Damme (1920-2010), jeden z

23 A History Of Blues Accordion. Accordion Americana [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://accordionamericana.com/2013/09/02/a-history-of-blues-accordion/

13

nejnahrávanějších akordeonistů té doby. Byl slavnz především pro specifickz zvuk jeho kvintetu s bicími, kontrabasem, kytarou a vibrafonem.24 Po druhé světové válce a po nástupu bebopu je velmi problematické najít akordeon v hlavních vzvojovzch proudech jazzu. Z nějakého důvodu se akordeon stylisticky ustálil ve swingovém mainstreamu a k jazzovému vzvoji směrem k bebopu, hardbopu, ei později free jazzu a fusion mnoho nepřispěl. Mezi akordeonisty působící v tomto mainstreamovém idiomu patřili např. Holanďan Johnny Meijer (1912-1992), Ameriean Leon Sash (1922-1979), ei Tommy Gumina (1931-2013). Posledně jmenovanz za svůj život spolupracoval např. s klarinetistou Buddy De Francescem ei s kytaristou Joem Passem – v kapele Sound Project. Je také zakladatelem slavné znaeky zesilovaeů Polytone. Velkého věhlasu dosáhl Guminův vrstevník Frank Marocco (1931-2012). Krom provozování jazzové hudby ve svém triu byl vyhledávanzm akordeonistou při nahrávání filmové hudby, např. pro filmy Toy Story (1999) Pirates of the Caribbean I, II, III (2003, 2006, 2007), Ratatouille (2007). Ve filmu Miloše Formana Man on the Moon (1999) se dokonce objeví přímo na plátně, v kapele fiktivní postavy Tonyho Cliftona.25

3.4. Nové jazzové proudy

Další generace akordeonistů zaealy přinášet různé nové přístupy k jazzovému akordeonu, v novzch žánrovzch oblastech, především world music, ale také improvizované hudby v jazzovém kontextu. Richard Galliano (*1950) se stal pravděpodobně nejznámějším jazzovzm akordeonistou historie, v jeho hudbě slyšíme propojení jazzu s francouzskzmi šansony a musette, argentinskzm tangem ei klasickou hudbou. Svou hudbu nahrával s širokzm spektrem světovzch hudebníků jako jsou Ron Carter na desce Panamanhattan (1991), a

24 PAOLETTI-KAMPL, Holda. Art Van Damme: Celebrity Interviews. Accordions Worldwide [online]. 2005 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.accordions.com/interviews/vandamme.aspx 25 Frank Marocco. Internet Movie Database [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.imdb.com/name/nm0549466/?ref_=tt_rv_t142

14

George Mraz na desce New York Tango (1996), Paolo Fresu a Jan Lundgren na desce Mare Nostrum (2007), Wynton Marsalis na živé nahrávce From Billie Holiday To Edith Piaf (2010), atd.26 V progresivnějších hudebních proudech zmiňme argentinského bandoneonistu Dina Saluzziho (*1935), kterz nahrál několik desek u nahrávací spoleenosti ECM, na jeho desce Once Upon A Time - Far Away In The South (1986) spolupracoval Charlie Haden. Saluzzi se také objevil na desce trumpetisty Tomasze Staoka From The Green Hill (1999). Ve své hře spojuje argentinské hudební prvky s improvizací a stírá hranice mezi artificiální a nonartificiální hudbou.27 Do podobné kategorie lze zařadit také amerického akordeonistu se slovinskzm kořeny Guye Klucevseka (*1947), který spolupracoval např. s Johnem Zornem, Billem Frisellem ei Davem Douglasem, kterážto spolupráce je předmětem této práce, bude o něm tedy ještě řee v následující kapitole. U spoleenosti ECM nahrává také francouzskz akordeonista Jean-Louis Matinier (*1963) a norský akordeonista Frode Haltli (*1975), který na desce Passing Images (2007) spolupracoval s trumpetistou Arve Henriksenem. V generaci nastupujících akordeonových osobností bych rád zmínil francouzského akordeonistu Vincenta Peiraniho (*1980), který nahrává u spoleenosti ACT, Rakušáka Christiana Bakanice (*1980), který spojuje soudobý jazz s balkánskou folklorní hudbou. Nejmladší ze zde uvedenzch akordeonistů je portugalský virtuóz João Barradas (*1992), je laureátem desítek akordeonových soutěží a jeho debutová deska Directions (2017) vyšla na newyorském labelu Inner Circle Music ve spolupráci např. se saxofonistou Gregem Osbym ei akordeonistou Gilem Goldsteinem.28

26 Richard Galliano. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/258802-Richard-Galliano

27 Dino Saluzzi. ECM Records [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.ecmrecords.com/artists/1435046041/dino-saluzzi

28 Biography. Joao Barradas [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://joaombarradas.net/wp-content/uploads/2016/09/Biography.pdf

15

V průběhu vzvoje je stále více využíván potenciál nástroje v jazzové oblasti, pro tvorbu akordů se pomalu zaealy využívat i melodické basy, nejen spřažené akordy, Barradas také hrává na elektronickz akordeon, využívají se různé rozšířené techniky jako např. ohzbání tónu pomocí zvzšení tlaku vzduchu dopadajícího na jazzeek a podobně (např. v tvorbě Frode Haltliho jsou rozšířené techniky přítomné velmi frekventovaně). Stejně tak se díky novzm mladzm osobnostem akordeon stále více objevuje v kapelách na světovzch jazzovzch festivalech a nástroj si více a více posiluje pozici v soueasné jazzové hudbě.

4. Charms of the night sky quartet

V této kapitole se pokusím shrnout tvorbu a život jednotlivzch hudebníků uskupení, které spolu odehrálo několik živzch koncertů pod názvem Charms of the night sky quartet a nahrálo desky Charms of the night sky (1998), (2010) a (2001), s důrazem na vůdeí osobnost Dava Douglase (*1963), a také na akordeonistu Guye Klucevseka (*1947). Vedle nich v uskupení působí houslista Mark Feldman (*1955) a kontrabasista Greg Cohen (*1953).

16

4.1. Dave Douglas

Dave Douglas29 je americkz trumpetista a skladatel, jehož hudba eerpá z mnoha proudů a stylů, od jazzu, hudby tzv. vážné ei folklóru, až po elektroniku a avantgardu. Je tedy hudebník s velmi širokzm rozpětím hudebních zájmů a není snadné popsat jeho tvorbu v pár odstavcích, poněvadž téměř každz jeho novz projekt přináší jiné koncepty a nápady, a to v celém průběhu jeho hudebního vzvoje. Narodil se 24. 3. 1963 v New Jersey. Za svůj život se zatím objevil na téměř 200 albech, ať už pod svzm vedením, ei jako sideman, ve spolupráci s širokou škálou umělců různzch stylů ei zaměření. Momentálně žije v New Yorku, aktivně koncertuje po celém světě, k tomu je také úspěšnzm producentem, skrze vlastní label zatím zprodukoval téměř 70 alb.30 31 Hudební vzdělání získal Douglas v Bostonu na Berklee College of Music a New England Conservatory, v New Yorku poté na New York University. Už v průběhu studia zaujal jazzového pianistu a bandleadera Horace Silvera, se

29 Obrázek: Dave Douglas [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://davedouglas.com/ 30 About Dave Douglas. Dave Douglas [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://davedouglas.com/about-dave

31 Dave Douglas. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/163953-Dave-Douglas

17

kterým poté hrál na evropském turné v roce 1987. Z této doby také pocházejí Douglasovy první nahrávky, jako například Armed Observation (1987) kapely Doctor Nerve. Jde o spojení jazzu, rocku, punku a avantgardy. V avantgardní hudební dráze získal později Douglas věhlas především díky spolupráce s multiinstrumentalistou Johnem Zornem v jeho kvartetu Masada (od roku 1993), který spojoval vlivy saxofonisty a skladatele Ornette Colemana s židovskou hudbou.32

První deska, kterou Douglas nahrál jako leader je Parallel Worlds (1993), v netradiení sestavě: kontrabas, bicí, trubka, housle (Mark Feldman) a violoncello. Hudba této desky sestává z Douglasových kompozic a z hudby Antona Weberna, Kurta Weilla a Igora Stravinského. Mezitím založil Douglas dvě další kapely, Tiny Bell Trio a Dave Douglas Sextet. Tiny Bell Trio je neobvyklé pro svou instrumentaci (trumpeta, kytara, bicí) a kombinuje východoevropské folklorní vlivy s jazzem. Douglasův sextet je v klasickém obsazení - trumpeta, tenor saxofon, trombon, klavír, kontrabas a bicí. Toto uskupení interpretuje skladby jazzovzch skladatelů a také Douglasovou hudbou inspirovanou těmito skladateli. První deska skupiny byla pocta trumpetistovi Bookerovi Littleovi.

V roce 1996 nahrál Douglas Sanctuary s Cunong Vu, Anthony Colemanem a dalšími muzikanty Newyorské scény té doby. Inovace této kapely bylo využití techniky samplování a DJ improvizace jako soueást jazzové kapely.

V roce 1997 založil Douglas kvartet s houslistou Markem Feldmanem, akordeonistou Guyem Klucevsekem a kontrabasistou Gregem Cohenem. S těmito muzikanty nahrál právě desku Charms of the night sky, zahrnující vzchodoevropskou a židovskou folklorní hudbu, spolu s jazzovzmi vlivy. Další

32 LAYNE, Joslyn. Masada: Live in Taipei. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/masada-live-in-taipei-mw0000666745

18

alba této sestavy jsou A Thousand Evenings (2000) a El Trilogy (2001), poslední zmíněné je hudbou k choreografii taneeního souboru Trishy Brown. Později Douglas působil s kapelami Dave Douglas New Quintet a Nomad. Na první desce nového kvintetu, The Infinite (2001), se objevily Douglesovy kompozice a také několik písní Rufuse Wainwrighta a Thoma Yorka. Poté následovalo album (2004) s hostujícím kytaristou Billem Frisellem. S kapelou Nomad provedl Douglas suitu , věnovanou Italskému festivalu Sound of the Dolomites, a také s ní vydal první desku na svém vlastním labelu Greenleaf Music v roce 2005. Ve suite se setkává několik různzch vlivů, veetně folklórní hudby italskzch Ladinů, Neworleanského jazzu a dalších. Tato suita by měla bzt prováděna mezi 2700 a 3700 metry nad mořem.33 V roce 2009 vydal Douglas dvě alba, s jeho kapelou Brass Ecstasy, ve které hráli Vincent Chancey na lesní roh, Luis Bonilla na trombon, na tubu a Nasheet Waits na bicí. Nahrál s touto kapelou svou první desku bigbandových kompozic, , ve spolupráci s Jimem McNeelym a Frankfurt Radio Big Bandem.

U příležitosti stého vzroeí vzniku filmu Frankenstein vydal Douglas ve spolupráci s experimentálním filmařem Billem Morrisonem CD set (2010). Kapela Keystone na prvním disku s názvem Soundtrack představuje nejprve hudbu ureenou přímo pro doprovod vizuální složky Morrisonova filmu. Druhý disk, Expand, obsahuje interpretace skladeb z disku prvního, s rozvolněnzmi formami a improvizacemi. Třetí disk, Burst, sestává z různzch variací a nepoužitzch nahrávek z prvních dvou disků.34

33 JUREK, Thom. Dave Douglas: Mountain Passages. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/mountain-passages-mw0000355783 34 JUREK, Thom. Dave Douglas: A Spark Of Being. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/spark-of-being-mw0002036805

19

Při oslavě svzch padesátzch narozenin založil Douglas 50 States Project, se kterzm koncertoval v každém z padesáti států USA v průběhu roku 2013. Při tomto turné se jednotlivé koncerty pořádaly převážně pod širzm nebem, s důrazem na koncerty, které by byly prospěšné turistickzm spoleenostem jako Appalachian Mountain Club a Rails to Trails.35 36 O rok později založil Douglas kapelu se saxofonistou Chetem Doxasem, baskytaristou Stevem Swallowem a bubeníkem Jimem Doxasem. Tato kapela vydala desku Riverside (2014), jako poctu Texaskému saxofonistovi a klarinetistovi Jimmymu Giuffreovi. V nedávné době Douglas nahrál několik desek se saxofonistou Joem Lovanem, – Live at Monterey Jazz Festival (2015), která vyšla u labelu Blue Note a Sound Prints – Scandal (2018), opět u Greenleaf Music. Hudbou na těchto deskách vzdávají poctu Waynovi Shorterovi.37

35 Iniciativa, která transformuje nevyužívané železniení tratě USA v turistické stezky a cyklostezky

36 WEST, Michael J. Dave Douglas: Room To Breathe. Jazz Times [online]. 2012 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://jazztimes.com/features/profiles/dave-douglas-room-to-breathe/

37 Scandal. Greenleaf Music by Dave Douglas [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://greenleafmusic.com/scandal/

20

4.2. Guy Klucevsek Narodil se 26. 2. 1947 v New Yorku jako potomek Slovinskzch imigrantů. V New Yorku také aktuálně žije a tvoří, veřejné vystupování však v posledních letech zredukoval na minimum.38 Vedle sólových vystoupení a nahrávek spolupracoval v průběhu života s pestrzm spektrem umělců, ať už šlo o experimentální art rock se zpěvaekou , soudobou vážnou hudbu s ansámblem Bang On a Can, směs world music a rocku s kapelou Brave Combo, volnou improvizaení hudbu s Anthonym Braxtonem, ei multižánrovou desku Have a Little Faith (1992) kytaristy Billa Frisella.39 40

Akordeonu se věnuje od pěti let, převážně se soukromzmi ueiteli, kteří ho seznámili jak s klasickzm tak s moderním akordeonovzm repertoárem, v průběhu let však Klucevsek působil také ve vlastních kapelách, které hrály popovou hudbu pro různé taneení zábavy ei podobné akce. Na přelomu 60. a 70. studoval Klucevsek několik hudebních akademií. V té době nebyl akordeon v nabídce oborů většiny univerzit Spojenzch Států, Klucevsek tedy vystudoval hudební

38 KLUCEVSEK, Guy. Performances. Guy Klucevsek [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.guyklucevsek.com/performances

39 Guy Klucevsek Credits. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/artist/guy-klucevsek-mn0000652075/credits

40 Obrázek: Accordionist to perform diverse set in ABQ debut [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.abqjournal.com/1249826/

21

teorii a kompozici, se zaměřením na elektronickou hudbu. Tehdy pak zaeal psát vlastní kompozice inspirované minimalismem Terryho Rileyho a Steva Reicha.41 V roce 1984 se poprvé na koncertě setkal s hudbou Johna Zorna, kterz prováděl svou interaktivní kompozici Rugby. Fascinován celým konceptem, Klucevsek po koncertě zašel za Zornem, kterému se představil a řekl, že pokud někdy bude v budoucnu potřebovat v kapele akordeon, ať se mu ozve. Z tohoto setkání posléze vzešla úeast Klucevseka na nahrávce Zornovy desky Cobra42 (1987). Při tomto nahrávání se poprvé setkal například s Billem Frisellem ei Elliotem Sharpem. Z Cobry vzešlo několik dalších zajímavzch spoluprací a projektů, Klucevsek např. pověřil své kolegy z vod volné improvizované hudby (, Elliott Sharp, Tom Cora, , atd.), soudobé vážné hudby (William Duckworth, Carl Stone, Thomas Albert, , atd.), ale i rockové a popové scény k napsání tříminutovzch skladeb, dle jejich vlastního uvážení a estetických preferencí, na téma polka. Výslednou sbírku nazval Polka From the Fringe (2012). také pro něj napsal skladbu pro sólovz akordeon, Road Runner. Od zaeátku devadesátzch let je Klucevsek aktivně zapojen do hudebního světa velmi aktivně, nahrává zhruba tři desky za rok v různzch hudebních žánrech a směrech, v té době vzniká již zmíněná deska Billa Frisella Have a Little Faith. Klucevsek se také zaeíná objevovat v projektech zaměřenzch na world music, jako například jeho Transylvanian Softwear (1994), ei již zmíněná Charms of the night sky. Mezi avantgardní projekty by se dala zařadit deska Polka Dots and Laser Beams (1992), na které můžeme slyšet také housle Marka Feldmana. Jde o jakési fusion soudobého avantgardního jazzu a poklové tradice.

41 KLUCEVSEK, Guy. Accordion Misdemeanors: A Musical Reminiscence. The Free-Reed Journal [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.ksanti.net/free- reed/essays/misdemeanors.html

42 Improvizovaná hudební forma dirigovaná pomocí kartieek s hudebními narážkami

22

V roce 1996 založil ansámbl Accordion Tribe, mezinárodní seskupení akordeonistů a skladatelů, jehož elenové byli Otto Lechner z Rakouska, Maria Kalanemi z Finska, ze Švédska, Bratko Bibic ze Slovinska a on sám. O tomto seskupení byl natoeen dokument Accordion Tribe: Music Travels.43 Vedle úeasti na asi 80 deskách stojí za zmínku také Klucevsekova práce na filmové hudbě. Jeho akordeon můžeme slyšet v soundtracích Johna Williamse pro filmy Stevena Spielberga The Terminal (2004), Munich (2005), Indiana Jones and the Kingdom of the Crystal Skull (2008) a The Adventures of Tintin (2011), a také v soundtracku A. R. Rahmana pro film People Like Us (2012).

4.3. Mark Feldman

Americký houslista, narozen v Chicagu 17. 7. 1955, aktuálně žijící v New Yorku. Do roku 1986 žil v Nashvillu, Tennessee, kde hrál country, např. se zpěvaekou Lorettou Lynn, a také aktivně nahrával – objevil se na více než 200 nahrávkách, spolupracoval dokonce s Johnny Cashem, na desce The Adventures Of Johnny Cash (1982). 44 V New Yorku se stal vyhledávaným houslistou, na projektech spolupracoval s Johnem Zornem, Johnem Abercrombiem a Davem Douglasem. V roce 2006 nahrál autorskou desku u vydavatelství ECM, What Exit. Za svou kariéru koncertoval ei nahrával s umělci jako jsou Kenny Wheeler, , Paul Bley, Billy Hart, Lee Konitz, , Richard Galliano, Uri

43 About Guy. Guy Klucevsek [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.guyklucevsek.com/about-guy

44 Biography. Mark Feldman [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.markfeldmanviolin.com/enter.htm

23

Cane, Chris Potter, Michael Brecker, a dalšími.45 Je také uznávaný sólista soudobé vážné hudby, premiéroval houslové koncerty např. Guuse Janssena ei Billa Dobinse a nahrál kompletní tvorbu Johna Zorna pro smyecovz kvartet.46

4.4. Greg Cohen

Narodil se 13. 7. 1953 v Los Angeles. První nahrávky, na kterzch můžeme slyšet Cohenův kontrabas jsou desky blues-rockového písniekáře Toma Waitse (Heartattack And Vine (1980), Rain Dogs (1985) a mnoho dalších). Vedle něj Cohen spolupracoval také s Keithem Richardsem, Davidem Byrnem ei Lou Reedem. V oblasti jazzové hudby se proslavil především díky spolupráci s Johnem Zornem v kapele Masada a v jiných projektech. Nahrával a vystupoval také s Davem Douglasem, Billem Frisellem (např. na desce Weird Nightmare: Meditations On Mingus (1992)), ei Ornettem Colemanem (na živé nahrávce Sound Grammar 2006)). Je také soueástí jazzové kapely režiséra a klarinetisty Woodyho Allena.47 Momentálně je vedoucím jazzového institutu v Berlíně, a také eestnz profesor Dánské Národní Hudební Akademie.48 49

45 Mark Feldman Credits. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/260081-Mark-Feldman

46 Obrázek: Mark Feldman [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_Feldman#/media/File:Markfeldman.jpg 47 Greg Cohen Credits. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/64506-Greg-Cohen

48 TOPBASSIST TILKNYTTES KONSERVATORIET. Danish National Academy Of Music [online]. 2018 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.sdmk.dk/om-sdmk/nyheder-og- presse/nyhedsarkiv/nyhed/artikel/topbassist-tilknyttes-konservatoriet.html

24

5. Charms of the night sky

Vydáno: 4. 8. 1998 Nahráno: 18.–19. 9. 1997, Avatar Studios, New York Label: Winter & Winter Producenti: Dave Douglas, Stefan Winter a Joe Ferla Obsazení: Dave Douglas - trubka Guy Klucevsek - akordeon Mark Feldman - housle (1, 5, 6, 10) Greg Cohen - kontrabas (1, 5, 6, 7, 10, 12)

Seznam skladeb: 1. Charms of the Night Sky (Douglas) (7:32) 2. Bal Masqué (Douglas) (3:48) 3. Sea Change (Douglas) (5:18) 4. Facing West (Douglas) (4:23) 5. Dance in Thy Soul (Douglas, for Charlie Haden) (8:07) 6. Little One (Herbie Hancock) (4:11) 7. Mug Shots: Wild Coffee (Klucevsek) (1:14) 8. Mug Shots: The Girl With The Rose Hips (Klucevsek) (2:51) 9. Mug Shots: Decafinata (Klucevsek) (2:27) 10. Poveri Fiori (Francesco Cilea) (2:41) 11. Odyssey (Douglas) (6:28) 12. Twisted (Douglas) (3:37) 13. Codetta (Douglas) (2:53)

49 Obrázek: With two really great and crazy artists. Photography of Dovile Sermokas [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.dovilesermokas.com/post/142361625086/with-two- realy-great-and-crazy-artists-randi

25

Celkovz eas: 56:0750 51

5.1. Zasazení do kontextu hudebního vývoje

Charms of the night sky přináší ucelenz pohled směrem k evropské kultuře v sestavě, kterou bychom v jazzu hledali velmi obtížně. Mnohem snadněji bychom ji nalezli ve folklorních balkánskzch kapelách, romské hudbě ei v hudbě klezmeru. Akordeonista Guy Klucevsek je v tomto případě logickou volbou, neboť se ve své tvorbě zabzvá přirozenou rolí nástroje ve folklorních hudebních stylech, stejně jako interpretací soudobé hudby a improvizací (např. V ansámblu Cobra Johna Zorna). Houslista Mark Feldman taktéž pochází z klasického prostředí a zároveň má blízko k židovské hudbě, kterou nahrával s Johnem Zornem. Kontrabasista Greg Cohen na desce plní především úlohu doprovodnou. Vychází spíše z prostředí rocku a avantgardního jazzu, s židovskou hudbou však má také zkušenosti skrze ansámbl Johna Zorna. Všichni etyři jsou tedy vzznamně propojeni osobností Johna Zorna a v různzch projektech se již několikrát mezi sebou potkali v minulosti. Pokud bychom poněkud rozšířili badatelskz okruh, mohli bychom nalézt podobné sestavy, s drobnzmi změnami. Spojení akordeonu, resp. bandoneonu a trubky můžeme slyšet na desce From The Green Hill (1998) Tomasze Staoka. Vedle bandoneonu Dina Saluzziho zde slyšíme saxofon Johna Surmana, Kontrabas Anderse Jormina a bicí Jona Christensena. Hudba této desky také znatelně směřuje k world music, balkánské folklorní hudbě a klezmeru, hudební pojetí je však vzrazně otevřenější a modernější, s delšími improvizovanzmi pasážemi bez pulzu a podobně.52

50 Dave Douglas – Charms Of The Night Sky. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/Dave-Douglas-Charms-Of-The-Night-Sky/master/769021

51 Obrázek: Dave Douglas. Fanart [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://fanart.tv/artist/c423b65c-2302-45dd-a3a4-ae10e519196a/douglas-dave/ 52 PŘIBIL, Jan. Tvorba Tomasze Staoka pro vydavatelskou společnost ECM. Olomouc, 2009. Magisterská Práce. Univerzita Palackého v Olomouci.

26

Tento přístup využívání folklorních inspirací ve vyjadřovacím jazyku jazzových hudebníků dnes rozhodně není vzjimkou, ale ke konci devadesátzch let dvacátého století tento trend teprve nastupoval, rád zde ocituji poznámku z recenze magazínu JazzTimes z roku 1999: “Není, samozřejmě, žádnz důvod, proč by toto (deska Charms of the night sky, pozn. aut.) mělo fungovat; nové akustické kapely, které pokračují v obrazu Davida Grismana, stále opakují stejné multikulturní experimenty s úspěšností možná 10%.”53 Pro další příklad spojení trubky a akordeonu se přesuneme do 21. století s deskou Passing Images (2007). Na akordeon zde hraje Frode Haltli, dále Arve Henriksen na trubku, na violu Garth Knox, sestavu doplňuje vokalistka Maja Solveig Kjelstrup Ratkje. Mezi velmi volnzmi improvizovanzmi pasážemi na této desce se vynořují melodie silně zakořeněné v severské folklorní hudbě, většinou skladby Haltliho ei Ratkje, objevuje se zde však i jedna lidová píseň. Dalo by se říci, že je zde rozvíjen podobnz princip jako na Charms, a tedy využití akordeonu v jeho přirozenosti vycházející z folkloru, se zasazením a přesahem do moderní improvizované hudby. u Passing Images však improvizovaná složka vzrazně přesahuje tu tradiení a posouvá hranice akordeonovzch možností.54 Na eeské scéně můžeme najít ansámbl, kterz má k hudbě Charms of the night sky velmi blízko, postrádá však trubku. Jde o Invisible World Quartet kontrabasisty Tomáše Lišky. Spolu s ním zde hrají také bubeník Kamil Slezák, tureckz houslista Efe Turumtay a srbskz akordeonista Nikola Zarid. Hrají autorské kompozice s inspirací ve vzchodoevropské, předovzchodní, ale i africké folklorní hudbě. Nahráli spolu také album Invisible Faces (2017), s hostem kytaristou Davidem Dorůžkou. Krom absence trubky je kapela velmi podobná, s

53 BAKER, Duck. Dave Douglas: Charms of the Night Sky. JazzTimes [online]. 1999 [cit. 2019-05- 08]. Dostupné z: https://jazztimes.com/archives/dave-douglas-charms-of-the-night-sky/

54 KELMAN, John. Frode Haltli: Passing Images. All About Jazz [online]. 2007 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/passing-images-frode-haltli-ecm-records-review- by-john-kelman.php

27

vzrazně silnějším důrazem na sóla všech zúeastněnzch55 (oproti dvěma sólům Klucevseka). Deska Charms Of The Night Sky byla přijata kritiky velmi pozitivně, Jim Santela v magazínu All About Jazz Napsal “Tato nahrávací relace se proměnila v celz svět inspirace, zapojuje kreativitu a udržuje prvek swingu v celém průběhu. Vysoce doporučuji.”56 57 Steve Loewy pro All Music: “Vzrušující technické možnosti kapely zastinují limitace a překonávají okamžitz moment s nádhernzm zvukem a vpřed hledícími harmoniemi.”58 59

5.2. Zasazení do kontextu tvorby Dava Douglase

Desáté studiové album Dava Douglase je neobvyklé svou instrumentací i hudebním zaměřením v obecné rovině, v kontextu tvorby Douglase však lze vysledovat takové tendence už od prvních desek. Skladby osobností vážné hudby (jako Stravinského ei Weberna) jsme mohli slyšet už na první desce Parallel Worlds. Zde sáhl po árii Poveri Fiori z veristické opery Adriana Lecouvreur (1902) italského skladatele Francesca Cilei. Neodpustil si také vzpomínku na dalšího z jazzovzch velikánů, Herbieho Hancocka s jeho skladbou Little One. Přestože jde o převzaté skladby s velmi odlišnzm původem, díky peelivé aranžérské práci zapadají do kontextu alba velmi přirozeně. Vlivy vzchodoevropské folklorní

55 HOCEK, Jan. NAŠTĚSTÍ VIDITELNÉ MISTROVSTVÍ TOMÁŠE LIŠKY A JEHO INVISIBLE FACES. Jazz Port [online]. 2017 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://jazzport.cz/2017/06/02/nastesti- viditelne-mistrovstvi-tomase-lisky-invisible-faces/

56 Originál: “The session turns to the world for inspiration, incorporates creativity, and maintains an element of swing throughout. Highly Recommended.”

57 SANTELLA, Jim. Dave Douglas: Charms Of The Night Sky. All About Jazz [online]. 1998 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/charms-of-the-night-sky-dave- douglas-winter-and-winter-review-by-jim-santella.php?width=1440

58Originál: “The group's exacting technical skills eclipse limitations and transcend the immediate moment with gorgeous sound and forward-looking harmonies.”

59 LOEWY, Steve. Dave Douglas: Charms Of The Night Sky. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/charms-of-the-night-sky-mw0000245359

28

hudby již na desce The Tiny Bell Trio (1994), zároveň se už v té době zabzval židovskou hudbou s Johnem Zornem v uskupení Masada. Všechny tyto vlivy se pak projevují v jeho kompozicích, které spojují jazzové harmonie a frázování s folklorem inspirovanými prvky a rytmy a jde o jakousi polystylovou world music. Oproti předchozím deskám je Charms of the night sky o poznání klidnější, “převážně v nízké dynamice, pomalzch tempech a rozvážné náladě.”60

5.3. Analzza inspiraeních zdrojů vybranzch skladeb

Zde se zaměřuji především na skladby, ve kterzch jsou jasně rozpoznatelné inspiraení zdroje a folklorní ei jiné kořeny. Titulní skladba Charms of the Night Sky zaeíná figurou kontrabasu rozdělující etyřetvrťovz takt po 3, 3 a 2 osminách. Tento rytmus známe z mnoha koutů světa, v arabském světě se nazzvá Malfuf, objevuje se ale také v balkánské hudbě, flamencu ei karibské hudbě.61 Po velkou eást tématu rozvíjí harmonii nad touto ostinátní basovou linkou, což dodává ještě silnější orientální náladu. Část B již rozvíjí harmonii dále. Slyšíme zde sóla Douglase, Feldmana i jediné sólo Cohena na celé desce. Bal Masqué (francouzsky maškarní bál) je již pouze duo a je možná stylisticky nejeistší skladbou desky. Jde o krátké téma zpracované jako francouzskz šansonovz valeík s tradiením doprovodem basů a spřaženzch akordů akordeonu. Slyšíme sóla Douglase i Klucevseka. Ve skladbě Facing West můžeme vysledovat několik inspiraeních pramenů. Celá skladba je v lichém taktu, recenze obvykle uvádějí 11/4, pro názornost principu dělení jsem metrum rozdělil na 6/8 – 3/4 – 6/8 – 2/4. Viz notovz příklad:62

60 Tamtéž, Originál: “the dynamics are generally low, the tempos slow, and the mood serene.” 61 Z rozhovoru s Gerhardem REITEREM, profesor předmětu Ethnopercussion (Orientalische Musik) na Anton Bruckner Privatuniversität. Linec 10.5.2019.

62 Tento, stejně jako všechny následující notové příklady, je má vlastní transkripce

29

Střídání tříosminového a dvouosminového cítění známe např. z hudby balkánské, toto konkrétní rozdělení 11/4 taktu však příliš obvyklé není (mnohem eastější je např. rytmickz vzorec známz z lidové písně Gankino Horo: 11/8 takt rozdělen po osminách na 2 – 2 – 3 – 2 – 2. Jim Santella v recenzi pro All About Jazz tuto skladbu oznaeil jako klezmer.63 Stejně jako Bal Masqué, i zde akordeon hraje v duu s trubkou tradiením způsobem střídání basovzch tónů a spřaženzch akordů v levé ruce. Dance in Thy Soul je Douglasova skladba s věnováním kontrabasistovi Charliemu Hadenovi, největší slovo zde mají překvapivě housle. Celá introdukce patří Feldmanovi, jehož hra vychází z kadencí vážné hudby i z romskzch baladických melodií.64 Jak už zaznělo v předchozí podkapitole, modální balada Little One je převzatá skladba Herbieho Hancocka z alba Maiden Voyage (1965).

63 SANTELLA, Jim. Dave Douglas: Charms Of The Night Sky. All About Jazz [online]. 1998 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/charms-of-the-night-sky-dave- douglas-winter-and-winter-review-by-jim-santella.php?width=1440

64 Dave Douglas - Charms of the Night Sky. Winter & Winter [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.winterandwinter.com/index.php?id=306

30

Tři následující skladby nesou autorství Guye Klucevseka, jako suita Mug Shots. Wild Coffee připomíná atmosféru cirkusové muziky a balkánské dechovky. Metrum je nejprve pravidelné, ve 2/4 taktu, v B eásti tématu pak zazní také nepravidelné dělení osmin tentokrát na 2 – 2 – 2 – 3 – 3 – 2. Je to skladba, na které nezazní žádné sólo. Třetí ze suity, Decafinata, pak přináší téměř totožné téma, ale v pomalejším tempu, se swingovzm frázováním s předraženou první dobou. Téma koneí na tónice, v kontrastu se sextou ve Wild Coffee a rytmický vzorec doprovodu Klucevseka pod poslední repeticí tématu je opět 3 – 3 – 2, tentokrát však ve etvrťovzch dobách. Decafinato je stylově více pluralitní a přináší kombinaci jazzového frázování a improvizace s francouzskzm valeíkem a irskzmi polkami a námořnickzmi písněmi. Porovnání notovzch záznamů: Wild

Coffee a Decafinata: V kontrastu s těmito vlivy slyšíme jako další skladbu převzatou árii Poveri Fiori. Téma přednáší trubka a aranžmá zbytku kapely v podstatě kopíruje původní orchestrální partituru (samozřejmě v rámci možností nástrojů). Twisted je další příklad zapojení balkánského lichého metra. Basová linka

je v osminách rozdělena následovně: 2 – 3 – 2 – 2 – 3:

31

Zajímavá je zde korelace s rytmem používaném především v hudbě západní Afriky, které se v etnomuzikologické literatuře nazzvá bembé.65 Zápis vypadá následovně:

Rozdělení dob je upraveno po třech osminách, což je typietější cítění africké hudby, jde však o totožnz rytmus. Je otázka, zda to bylo záměrem, ale vzhledem k tomu, že se Douglas předtím (ani potom) ve své tvorbě africkou hudbou nezabzval, jde pravděpodobně o náhodu. Díky dvanáctiosminovému taktu je možné metrum pravidelně rozdělit po dvou, třech, etyřech i šesti osminách, eehož skladba Twisted hojně využívá, mezi jednotlivzmi eástmi tématu využívá dělení 6 – 6, 5 – 7, v sóle Douglase osciluje kolem dělení 3 – 3 – 2 – 2 – 2, Klucevsek se pak v sóle doprovází tradiením valeíkovzm doprovodem.

5.4. Poznámky k akordeonové hře v kontextu kapely

Klucevsek na desce průběžně plní role harmonického, basového i melodického nástroje. Ve skladbách Bal Masqué, Facing West, Wild Coffee ei Twisted vychází z tradieního využití spřaženzch akordů ve spojení se standardními basy. Takto se akordeon využíval již od raných dob jeho vývoje a v lidové hudbě a jednoduchém doprovodu se využívá dodnes. Pokud tento doprovod přepíšeme do not vypadá následovně (intro Facing West):

65 KOFI, Francis a Paul NEELEY. Traditional Dance Rhythms Of Ghana: Vol. 1. Honey Rock, 1997. ISBN 0963406078.

32

Jak už zaznělo ve třetí kapitole, v levém diskantu se nachází basové a akordové knoflíky, seřazené v kvintovém kruhu. Pro hru těchto akordů tedy staeí stisknout jen jeden knoflík, drtivá většina akordeonů je stavěná pro hru kvintakordů durovzch, mollovzch, dominantních septakordů a zmenšenzch akordů. Uspořádání je následující:66

66 Obrázek: Wikimedia Commons [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/67/120- button_Stradella_bass_system_chart.png

33

Takové uspořádání je velmi praktické pro transponování, rychlá tempa, obecně usnadňuje hru jednoduchzch písní. Jazzová hudba sice využívá složitější akordy než durové a mollové kvintakordy, to lze však vyřešit různzmi kombinacemi akordů s basovzmi tóny. Např. akord CMaj7 je možné zahrát jako bas C s akordem E moll, akord C-7 jako bas C s akordem Eb dur a podobně. Je možné konstruovat i složitější akordy, např. CMaj13#11 jako bas C, akordy E moll a D dur, ale má to řadu nevzhod a omezení. Není možné ovlivnit stavbu – obrat ei poeet tónů v akordu, zároveň jsou basové noty fixované na jednu oktávu (po tónu E následuje Eb nikoli o půltón níž, nzbrž o malou septimu vzš. Veškerz doprovod tedy zní velmi podobně a nenabízí mnoho variant způsobu rozložení hlasů ani využití rozloženzch akordů. Guy Klucevsek proto (krom vzše zmíněnzch skladeb) využívá melodického basu, ten může bzt buď jako nadstavba tří řad navíc za standardními basy, nebo jako přepínatelná funkce akordickzch knoflíků (což je případ Klucevsekova nástroje). Zde má tedy hráe k dispozici tóny samostatně, v chromatickém uspořádání do tří řad, stejně jako v diskantu pravé ruky u knoflíkového akordeonu. Vzhody využití tohoto systému jsou zřejmé, akordeon je díky tomu podobně kompetentní nástroj jako klavír, přesto je to stále poměrně řídce užívanz způsob akordického doprovodu. Jeden z důvodů bude možná nároená orientace v diskantu – na diskant levé ruky hráe nevidí a orientuje se pouze podle dvou oznaeenzch knoflíků - C a F. Zároveň musí vedle obou rukou ovládat měch, kterz ovlivňuje obě poloviny akordeonu zároveň. Pokud tedy chceme imitovat klavírní doprovod s ohledem na frázování a tónovz průběh, narazíme na

34

to, že není možné položit akord v levé ruce a nechávat ho ztišit a přitom pokraeovat ve stejné dynamice s melodií v pravé ruce. Obecně kvůli tomu není možné hrát každou rukou v jiné dynamice, ani ovlivňovat dynamiku jednotlivzch tónů v akordu. Proto se standardních basů používalo především ve staccatovzch doprovodech, jak ukazuje notová ukázka Facing West – krátké akordy jen krátce ovlivní dynamiku melodie v pravé ruce. Naopak proti klavíru může akordeon držet tón ve stejné dynamice a může dynamiku i zvyšovat. Ve skladbě Charms of the Night Sky hraje Klucevsek drobnz dynamickz oblouk na všech akordech – rozezní, s crescendem a uvolněním a decrescendem na závěr akordu. Po celou skladbu hraje pouze vypsané, obeas rozložené akordy. U skladby Sea Change slyšíme podobnz princip s vzměnou rukou – Klucevsek drží akordy v pravé ruce (případně s nimi následuje melodii Douglase) a v levé ruce hraje basovz protihlas. Podobné frázování slyšíme také ve skladbě Little One. Další rozvinutí tohoto principu slyšíme v Klucevsekově kompozici The Girl With the Rose Hips Ve skladbě Dance in Thy Soul hraje akordeon akordy s trubkou a vytváří dojem dechového žesťového tria. Podobně ve skladbě Poveri Fiori nahrazuje funkci smyecového orchestru. Little One naopak přináší zajímavz princip hraní klavírních voicingů způsobem popsanzm u skladby Charms Of The Night Sky. Harmonii, basovou linku a melodii zároveň (mimo písně doprovázené spřaženzmi akordy) hraje Klucevsek v jeho skladbě The Girl With the Rose Hips, kde rozkládá akordy s basem v levé ruce a hraje melodii v pravé. Všechny tyto principy a možnosti melodického basu v největší míře rozvinuje ve skladbě Odyssey.

35

36

6. Závěr

Popsaná deska dokládá mnoho variant využití akordeonu jako svébytného nástroje v jazzové kapele. Dokládá, spolu s ostatní tvorbou Klucevseka, že do kontextu soudobého (jazzového) zvuku lze úspěšně zapojit tradiení způsoby akordického doprovodu, zároveň však ukazuje cestu dalšího vzvoje ve využití melodickzch basů a složitějších harmonickzch aranžích. Přestože by se vzhledem k hráeskzm a rozsahovzm možnostem mohla zdát jako logická cesta kopírování klavírního způsobu akordického doprovodu, konstrukce a princip nástroje však tuto imitaci v dostateené míře neumožňují, a proto se eastěji setkáváme s frázováním oeekávanzm spíše od smyecovzch ei dechovzch nástrojů. Vycházení z akordů dechovzch ei smyecovzch sekcí dává větší smysl také díky dynamickzm možnostem akordeonu – u pianistů se využívá možnosti upravit dynamiku jednotlivzch tónů v akordu, u akordeonu toto není možné, z principu by měl mít každz tón akordu stejnou sílu, což se u akordů vypsanzch do několika hlasů přímo vyžaduje. Klucevsek i Douglas jako zkušení hráei, skladatelé a aranžéři tyto možnosti využívají v poměrně originálním kontextu, ale nejde o tradiení jazzovz způsob doprovodné hry, kdy je doprovodná linka vytvářena hudebníkem v daném okamžiku, jde o vypsané akordické pasáže, které se ostinátně opakují. Což je vzhledem k vzvojovému stádiu akordeonu v té době možná jen dobře, přináší to kvalitní a promyšlenz příklad možností nástroje a ukazuje to cestu k skuteeně jazzovému, rozvinutému improvizaenímu způsobu doprovodného hraní v kontextu jazzové kapely. Při práci na tomto tématu mne samotného překvapilo, že existují dvě další desky nahrané tímto uskupením zmíněné ve etvrté kapitole, kte kterzm se mi bohužel nepodařilo se dostat, případné etenáře tímto tedy rád vyzzvám, pokud na desky narazí, k analzze, zda Klucevsek skuteeně posunul akordeonovou hru vzše popsanzm směrem, nebo se případně objevují úplně nové principy.

37

7. Zdroje

Literatura a akademické práce: ● VIČAR, Jan. Akordeon a jeho hudební uplatnění. Praha: Panton, 1981 ● PŘIBIL, Jan. Tvorba Tomasze Staoka pro vydavatelskou společnost ECM. Olomouc, 2009. Magisterská Práce. Univerzita Palackého v Olomouci ● KOFI, Francis a Paul NEELEY. Traditional Dance Rhythms Of Ghana: Vol. 1. Honey Rock, 1997. ISBN 0963406078. ● FOLVARČNÁ, Markéta. Akordeon a jeho uplatnění napříč žánry. Olomouc, 2013. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. ● GEBAUEROVÁ, Anežka. Akordeon v hudbě jazzového okruhu. Ostrava, 2013. Absolventská práce. Janáekova konzervatoř a Gymnázium v Ostravě. Elektronické zdroje: ● DOKTORSKI, Henry. The Classical Free-Reed, Inc. A Short History of the Free-Reed Instruments in Classical Music: The Classical Accordion, part 2 [online]. 1998 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://free- reed.net/history/classic2.html ● Demian's Accordion Patent. The Classical Free-Reed, Inc. [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20090619162610/http://www.ksanti.net/ free-reed/history/demian.html ● DOKTORSKI, Henry. The Classical Bandoneon. The Classical Free-Reed, Inc. [online]. 1998 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.ksanti.net/free-reed/history/bandoneon.html ● A History Of Blues Accordion. Accordion Americana [online]. [cit. 2019-05- 08]. Dostupné z: https://accordionamericana.com/2013/09/02/a- history-of-blues-accordion ● Guy's accordions. Guy Klucevsek [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.guyklucevsek.com/about-guy

38

● PAOLETTI-KAMPL, Holda. Art Van Damme: Celebrity Interviews. Accordions Worldwide [online]. 2005 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.accordions.com/interviews/vandamme.aspx ● Frank Marocco. Internet Movie Database [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.imdb.com/name/nm0549466/?ref_=tt_rv_t142 ● Richard Galliano. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/258802-Richard-Galliano ● Dino Saluzzi. ECM Records [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.ecmrecords.com/artists/1435046041/dino-saluzzi ● Biography. Joao Barradas [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://joaombarradas.net/wp- content/uploads/2016/09/Biography.pdf ● About Dave Douglas. Dave Douglas [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://davedouglas.com/about-dave ● Dave Douglas. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/163953-Dave-Douglas ● The Playlist • Ragtime Accordion Classics (1915-1928). 78 RECORDS, CYLINDER RECORDS & VINTAGE PHONOGRAPHS: Information and Resources for Historic-Sound Enthusiasts [online]. 2015 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://78records.wordpress.com/2015/06/02/the- playlist-%E2%80%A2-ragtime-accordion-classics-1915-1928/ ● PIRRO, Vincent. The Orchestra Job: Why strictly accordion men do not hold more orchestra posts. The Free-Reed Journal [online]. [cit. 2019-05- 08]. Dostupné z: http://www.ksanti.net/free-reed/essays/pirro.html ● LAYNE, Joslyn. Masada: Live in Taipei. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/masada-live-in-taipei- mw0000666745

39

● Dave Douglas: Discography. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/artist/dave-douglas- mn0000770098/discography ● JUREK, Thom. Dave Douglas: Mountain Passages. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/mountain- passages-mw0000355783 ● JUREK, Thom. Dave Douglas: A Spark Of Being. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/spark-of- being-mw0002036805 ● KLUCEVSEK, Guy. Pefrormances. Guy Klucevsek [online]. [cit. 2019-05- 08]. Dostupné z: http://www.guyklucevsek.com/performances ● KLUCEVSEK, Guy. Accordion Misdemeanors: A Musical Reminiscence. The Free-Reed Journal [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.ksanti.net/free-reed/essays/misdemeanors.html ● About Guy. Guy Klucevsek [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.guyklucevsek.com/about-guy ● Biography. Mark Feldman [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://www.markfeldmanviolin.com/enter.htm ● Mark Feldman Credits. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/260081-Mark-Feldman ● Greg Cohen Credits. Discogs [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/64506-Greg-Cohen ● TOPBASSIST TILKNYTTES KONSERVATORIET. Danish National Academy Of Music [online]. 2018 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.sdmk.dk/om-sdmk/nyheder-og- presse/nyhedsarkiv/nyhed/artikel/topbassist-tilknyttes- konservatoriet.html ● BAKER, Duck. Dave Douglas: Charms of the Night Sky. JazzTimes [online]. 1999 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://jazztimes.com/archives/dave-douglas-charms-of-the-night- sky/

40

● HOCEK, Jan. NAŠTĚSTÍ VIDITELNÉ MISTROVSTVÍ TOMÁŠE LIŠKY A JEHO INVISIBLE FACES. Jazz Port [online]. 2017 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: http://jazzport.cz/2017/06/02/nastesti-viditelne-mistrovstvi-tomase- lisky-invisible-faces/ ● Dave Douglas – Charms Of The Night Sky. Discogs [online]. [cit. 2019-05- 08]. Dostupné z: https://www.discogs.com/Dave-Douglas-Charms-Of- The-Night-Sky/master/769021 ● SANTELLA, Jim. Dave Douglas: Charms Of The Night Sky. All About Jazz [online]. 1998 [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allaboutjazz.com/charms-of-the-night-sky-dave-douglas- winter-and-winter-review-by-jim-santella.php?width=1440 ● LOEWY, Steve. Dave Douglas: Charms Of The Night Sky. AllMusic [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.allmusic.com/album/charms-of-the-night-sky- mw0000245359 ● Dave Douglas - Charms of the Night Sky. Winter & Winter [online]. [cit. 2019-05-08]. Dostupné z: https://www.winterandwinter.com/index.php?id=306

41

8. Přílohy

8.1. Jmennz rejstřík jazzovzch akordeonistů

Frank Salerno Pietro Frosini (1885-1951) Pietro Deiro (1888-1954) Walter Rhodes Mario Perry (1900-1929) Cornell Smelser (1902-1993) Vincent Pirro Charles Magnante (1905-1986) Tito Guidotti (1910-1981) Joe Mooney (1911-1975) Johnny Meijer (1912-1992) Gorni Kramer (1913-1995) Gus Viseur (1915-1974) John Serry (1915-2003) Kamil Běhounek (1916-1983) Tony Murena (1917-1970) Alice Hall (1917-2000) Jo Privat (1919-1996) Art Van Damme (1920-2010) Ernie Felice (1922-2015) Leon Sash (1922-1979) Mat Matthews (1924-2009) Clifton Chenier (1925-1987) Frank Marocco (1931-2012) Tommy Gumina (1931-2013) Gianni Coscia (*1931)

42

Pete Jolly (1932 – 2004) Dino Saluzzi (*1935) Guy Klucevsek (*1947) Gil Goldstein (*1950) Richard Galliano (*1950) Marcel Loeffler (*1956) Daniel Mille (*1958) Marc Berthoumieux (*1960) Jean-Louis Matinier (*1963) Daniele di Bonaventura (*1966) Klaus Paier (*1966) Fausto Beccalossi (*1967) Gary Versace (*1968) Stian Carstensen (*1971) Ted Reichman (*1973) Frode Haltli (*1975) Lionel Suarez (*1977) Vincent Peirani (*1980) Christian Bakanic (*1980) João Barradas (*1992)

43