JANÁ ČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UM ĚNÍ V BRN Ě Hudební fakulta Katedra zp ěvu Studijní obor: Zp ěv

Rozbor postavy Madam Flory z opery Giana Carla Menottiho Médium Diplomová práce

Autor práce: BcA. Markéta Viterová Vedoucí práce: doc. Alena Va ňáková Oponent práce : PhDr. Alena Borková

Brno 2011 Bibliografický záznam VITEROVÁ, Markéta. Rozbor postavy Madam Flory z opery Giana Carla Menottiho Médium [Character analysis of Madame Flora in opera Medium by Gian Carlo Menotti]. Brno: Janá čkova akademie múzických um ění v Brn ě, Hudební fakulta, Katedra zp ěvu, 2011, 52 s. Vedoucí diplomové práce doc. Alena Va ňáková.

Anotace Diplomová práce Rozbor postavy Madam Flory z opery Giana Carla Menottiho Médium se zabývá dramatickým i hudebním rozborem postavy Madam Flory p řevážn ě v uvedení opery v roce 2009 Komorní operou HF JAMU a porovnává je s dalšími zpracováními tohoto nám ětu, jakožto i okolnostmi vedoucími ke vzniku tohoto díla a reáliemi ze života autora. Annotation Diploma thesis Character analysis of Madame Flora in opera Medium by Gian Carlo Menotti deals with the dramatic and musical analysis of the character Madame Flora mainly in the 2009 opera introduction by the Komorní opera HF JAMU and compares it with other adaptation of this theme, as well as the circumstances leading to the creation of this work and the realities in the life of the author.

Klí čová slova

Médium, Menotti, Madam Flora, Americká opera, Verismus, Powers, Höngen, Forrester. Keywords

Medium, Menotti, Madame Flora, American opera, Verismo, Powers, Höngen, Forrester.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatn ě a uvedla v ní veškerou literaturu a další zdroje informací, které jsem p ři práci použila. V Brn ě, 20. srpna 2011 Markéta Viterová

3

Pod ěkování

Na tomto míst ě bych ráda pod ěkovala doc. Alen ě Va ňákové, která mi byla při psaní této diplomové práce velice nápomocná svými p řipomínkami i trp ělivostí.

4 OBSAH

Úvod …………………………………………………………………………...…6 1. Gian Carlo Menotti ………………………………………………….…..….7 2. Opera Médium ……………………………………………………………..10 2. 1 Okolnosti vzniku opery ……………………………………………....10 2. 2 Obsah opery …………………………………………………………..11 3. Inscenace Komorní opery HF JAMU, režie K. Belcredi, 2009 ……14 3. 1 Překlad ………………………………………………………… ……..15 3. 2 Režie… ………………………………………………………………...15 3. 3 Scéna ……………………………………………………………….….18 3. 4 Kostýmy a lí čení ………………………………………………………19 4. Dramatický rozbor role Madam Flory …………………………………21 4. 1 Madam Flora v pr ůběhu opery ……………………………………..21 4. 2 Vztah Madam Flory k ostatním postavám …………………………24 4. 2. 1 Madam Flora a Toby………………………………………….24 4. 2. 2 Madam Flora a Monika ……………………………………….26 4. 2. 3 Madam Flora a zákazníci……………………………………. 27 4. 3 Moje pojetí role Madam Flory v inscenaci Komorní opery HF JAMU…………………………………………………………………………28 5. Hudební rozbor partu Madam Flory a problémové pasáže………..31 6. Filmové zpracování, režie G. C. Menotti, 1951……………………….35 7. Televizní inscenace, režie O. Schenk, 1964…………………………..39 8. Televizní produkce, režie P. Morin, 1977.……………………………..42 Záv ěr…………………………………………………………………………….44 Soupis informa čních zdroj ů……….………………………………….…….46 Seznam ilustrací………………………………………………………………47 Seznam p říloh……………………………………………………………….…48 Přílohy…………………………………………………………………….……..49

5 ÚVOD

Dílo Giana Carla Menottiho nepat ří u nás k hudební klasice tak, jak je tomu na západ od našich hranic. Ale oproti let ům d řív ějším se za čínají - alespo ň na programech operních recitál ů - stále čast ěji části jeho hudebních titul ů objevovat. Jsem dodnes velice vd ěč ná, že jsem se mohla blíže seznámit alespo ň s jednou jeho operou, a to práv ě s Médiem. Téma této diplomové práce jsem si zvolila proto, že se mi období práce na Médiu stalo jedním z nejhez čích. A č tato inscenace p ůvodn ě měla být absolventským projektem pro Veroniku Demelovou v roli Madam Flory, kterou jsem m ěla alternovat, nakonec všechna p ředstavení i poslední týdny zkoušek se musely obejít bez její ú časti. V pr ůběhu příprav Veronika ze zdravotních d ůvod ů projekt opustila a pro mne se tak Médium stalo sice velice náro čným a vy čerpávajícím úkolem, ale především velkou zkušeností. Nemoc kolegyn ě všem p řinesla spoustu problém ů, ale hlavn ě mi poskytla jednu velkou výhodu v podob ě intenzivních zkoušek. V dnešní usp ěchané a finan čními prost ředky zna čně limitované dob ě není obvyklé, aby si p ěvci či herci mohli roli perfektn ě zažít ješt ě p řed premiérou, tak jak se to pošt ěstilo mn ě. Nezapomenutelná práce se mi stala novým koní čkem v podob ě vlastního objevování Menottiho dalších oper i podrobností z jeho života. Touto diplomovou prací jsem cht ěla nabídnout bližší pohled na Madam Floru jako na skv ěle napsanou postavu, plnou úzkostí a traumat tak, jak jsem si ji p ředstavovala já ve zpracování, ve kterém jsem m ěla možnost ú činkovat, a porovnat ji s pojetím trojice interpretek téže postavy v rozmezí šedesáti let.

6 1. GIAN CARLO MENOTTI

U skladatele, narozeného 7. července 1911 v italském m ěste čku Cadegliano, se již v raném d ětství projevilo výrazné hudební nadání. Krom ě psaní písní se v jedenácti letech pokusil i o svou první operu . Ve třinácti byl p řijat na milánskou konzervato ř a z té pak pokra čoval získávat znalosti do USA na Curtis Institute of Music 1 ve Philadelphii u Rosaria Scalera, kde po dostudování v roce 1933 i sám vyu čoval. Jeho první významná opera buffa Amelia al ballo ( Amélie jde na ples, 1937 ) vzbudila po premié ře ve Philadelphii takový ohlas, že o necelý rok pozd ěji ji uvedla slavná Metropolitní opera v New Yorku. Její úsp ěch vynesl autorovi zakázku na zkomponování rozhlasové opery pro NBC. Tak vzniklo jednoaktové dílko The Old Maid and the Thief ( Stará panna a lupi č, 1939 ). Po ope ře The Island God ( Bůh ostrova, 1942 ) si u Menottiho objednává Alice M. Ditson Foundation Columbia University operu pro komorní obsazení The Medium ( Médium, 1946 ). Toto dvouaktové drama se v newyorkském Ethel Barrymore Theatre do čkalo v sezón ě 1947/48 skv ělých 211 repríz. Nadšení divák ů se ješt ě zv ětšilo, když byla vedle Média jako protipól hrána komická opera o jednom aktu The Telephone, or L’Amour a Trois ( Telefon aneb láska ve třech, 1947 ). Jedním z dalších velmi cen ěných Menottiho d ěl je hudební drama ve t řech d ějstvích, inspirované byrokratickou mašinérií The Consul (Konzul, 1950 ). Opera obdržela dv ě významná vyznamenání – Pulitzerovu cenu za rok 1949 a cenu Drama Critics‘ Circle v roce 1950. Konzul nebyl jedinou operou, která p řinesla skladateli slavnou Pulitzerovu cenu. Jako další bylo v roce 1955 ocen ěno i drama s náboženským motivem The Saint of Bleecker Street ( Svatá z Bleecker Street, 1954 ). Menottiho opery dále jsou nap ř. Maria Golovin ( 1958 ), Labyrinth (Labyrint, 1963 ), L’ultimo selvaggio ( Poslední divoch, 1963 ), Tamu-Tamu (1973 ), The Hero ( Hrdina, 1976 ), La loca ( Cár, 1979 ), Goya ( 1986 ), The Wedding ( Svatba, 1988 ).

1 Na doporu čení A. Toscaniniho, který byl rodinným p řítelem 7 Menottiho dílo neoslovovalo jen dosp ělého diváka, ale i publikum dětské. Váno ční pohádkový p říb ěh o chromém pasá čkovi a t řech králích Amahl and the Night Visitors ( Amahl a no ční návšt ěvníci, 1951 ) se stal první americkou televizní operou. I v dalších letech skladatel stále pokra čoval ve tvorb ě pro d ěti. Za zmínku ur čit ě stojí Help, help, the Globolinks! ( Pomoc, pomoc, Globolinkové!, 1968 ) o obyvatelích vesmíru nebezpečných jenom lidem, kte ří nemají rádi hudbu. Dále pak nap ř. The Trial of the Gypsy ( Cikánova zkouška, 1978 ), Chip and his Dog ( Chip a jeho pes, 1979 ), The Bride from Pluto ( Nev ěsta z Pluta, 1982 ) a The Boy who Grew too Fast ( Chlapec, který rostl p říliš rychle, 1982 ). Opera nebyla jediným Menottiho zájmem, ale v ěnoval se nap ř. i komponování orchestrálních skladeb, kantát a písní. Ke všem svým operám a i pro jiné autory (nap ř. pro Samuela Barbera) psal libreta, vyzkoušel práci scénáristy, producenta a dokonce režiséra 2. Dále pak více než dvacet let p ůsobil jako pedagog a osv ědčil se i jako schopný organizátor a ředitel hudebního festivalu Due Mondi v italském Spoletu, který pomáhal k uvedení díl ům novým i již zapomenutým. Zatímco nep řestával tvo řit pro jevišt ě, rozhlas či televizi, rozší řil festival o další dv ě místa konání - USA a Austrálii. Jeho napln ěný život se uzav řel 1. února 2007 3 v devadesáti p ěti letech v Monte Carlu. I p řesto, že za sv ůj život obdržel dvakrát cenu kritik ů, byla Menottiho hudba často jejich ter čem. Kritikou byla posuzována jako p říliš sentimentální a líbivá. Sou časní skladatelé k ní byli ješt ě p řísn ější. Igor Stravinskij se k Menottiho hudební řeči stav ěl velmi odmítav ě a skladatel Luigi Nono dokonce odmítl uvést své skladby s ním na stejném programu. Ale ani tehdejší kritika Menottimu nemohla up řít zásluhu na popularizaci sou časné americké opery. V Menottiho operách, které nem ůžou zap řít vliv italského verismu, proti sob ě stojí často až obludn ě vedené charaktery - je zvláštní, že je většinou p ředstavují ženy - karikující p ředevším mravy americké spole čnosti,

2 Nap ř. v roce 1974 Menotti režíroval mnichovské uvedení Média v hlavní roli se So ňou Červenou. 3 Datum úmrtí v programu k inscenaci KO JAMU je chybn ě uvedeno jako 1. 2. 1997. 8 a čistý pohled dít ěte. T řeba práv ě proto, že v každém z nás je kus ďábla i and ěla, se Menotti drží mezi nej čast ěji uvád ěnými autory 20. století. Je velká škoda, že české operní scény se mu stále vyhýbají. Nejblíže uvedeným představením Menottiho opery bylo uvedení Konzula v Bratislav ě v roce 1966 4.

4 Premiéra 2. 6. 1966 Slovenské národné divadlo Bratislava Dostupné z WWW: http://www.theatre.sk/uploads/files/THEISA%20subory/Inscenacie.htm 9 2. OPERA MÉDIUM

2.1 Okolnosti vzniku opery

Gian Carlo Menotti byl inspirován k nám ětu Média ú častí na ducha řské seanci p ři pobytu u svých p řátel v roce 1936. O tom, jak byl ovlivn ěn silnou touhou lidí rozmlouvat se svými zesnulými blízkými, řekl : … „Postupn ě mi za čalo být z řejmé, že mí hostitelé, ve své toužebné patetické ví ře, vlastn ě svou mrtvou dcerku Doodly 5 (jméno, mimochodem, jsem zachoval i v ope ře) vid ěli a slyšeli. Byl jsem to nakonec já, a ne oni, kdo se cítil podveden.“ …

Médium je komorní drama napsané pro p ět zp ěvák ů, jednoho němoherce a čtrnácti členný orchestr (smy čce, dechové nástroje, čty řru ční klavír a bicí). P říb ěh odráží každodenní život a malom ěšťácké způsoby tehdejší Ameriky a je zasazen autorem p římo do New Yorku 50. let 20. století. Nám ětem upozor ňuje na sílící vliv okultismu, rozmáhající se v americké spole čnosti té doby. Jak jednoduché je zneužít slabších a citliv ějších osob, které nejsou schopny bez pomoci čelit nep řízni osudu, a omámit je jejich vlastní touhou. Vždy se najde někdo, kdo se nestydí obohatit se na utrpení druhých. Út ěchou nám budiž, že sv ědomí nespí navždy a na každého jednou dojde - i když v tomto příb ěhu nejvíc zaplatí nevinný . Tato tragická dvouaktová opera byla zkomponovaná, jak jsem již uvedla v předešlé kapitole, na zakázku Alice M. Ditson Foundation Columbia University, která si p řála komorní obsazení. Sv ětovou premiéru zde měla 8. 5. 1946 6. S velkým úsp ěchem byl tento titul 1. 5. 1947uveden již spolu s operou Telefon aneb láska ve t řech v Ethel Barrymore Theatre na Broadwayi.

5 V ope ře uvedené KO JAMU je jméno p řeloženo jako Šuta. 6 Obsazení viz p řílohy, str. 49. 10 2. 2 Obsah

Uvádím zde jen obecný popis d ěje, jelikož se k němu budu vracet a více ho rozebírat v dalších kapitolách. Jména zachovávám dle p řekladu Vladimíra Fuxe.

1. D ějství

Madam Flora je žena, jež si slušn ě vyd ělává na živobytí jako jasnovidka, nabízející spiritualistické seance. Specializuje se na setkání se zem řelými a nebojí se k těmto podvod ům využívat svou dceru Moniku ani němého chlapce Tobyho, kterého se kdysi ujala. Monika mrtvým prop ůjčuje sv ůj hlas a Toby podvádí zákazníky obsluhováním r ůzných p řístroj ů, které hýbou stoly a záv ěsy. Když není matka doma, má Monika s Tobym čas na své stále ješt ě dětské hry, pro které ona nemá pochopení. Však také ve chvíli, kdy se objeví ve dve řích, musí být vše na svém míst ě p řipraveno k přijetí zákazník ů. Jednou týdn ě již po dva roky dochází na pravidelné seance manželé Gobineauovi, kte ří neš ťastnou náhodou p řišli o svého dvouletého synka Nickyho . Tento pár samozřejm ě netuší, že d ětský smích, jenž je zde tak t ěší, nepat ří jejich dít ěti, ale Monice, která celé sezení bedliv ě sleduje ze svého úkrytu. Ani ve snu by je nenapadlo, že ta chápavá starší žena je jen podvodn ě obírá o peníze, a tak se celé dny těší na další setkání se svým synkem. Jednoho dne se spolu s manželi objedná i paní Nolanová. Žena je ze své první návšt ěvy u okultistky zna čně vystrašená, ale seznámení s panem a paní Gobineauovými ji ujistí, že se rozhodla správn ě. I oni jsou k ní p řece tak milí a soucítí s ní, když jim vypravuje, jak postrádá svou šestnáctiletou dceru Šutu. Tyto neformální rozhovory jsou pro Floru zásadní. Podle nich se chvatn ě p řipravuje budoucí pr ůběh seance. Pak Monika od matky dostává instrukce o dít ěti, jež má zahrát, zda je již v ětší, nebo zda je jen nemluvn ětem, které se zatím umí jen smát. Našt ěstí byla zesnulá Šuta asi stejn ě stará jako Monika, a tak se dnes m ůže duch bez problému i zjevit a 11 s matkou si popovídat. Když Monika nezná odpov ěď na otázky paní Nolanové, duch rychle zmizí. Kladem této podvodné hry je, že rodi če zesnulých jsou zde ujišt ěni, že se jejich drahým na onom sv ětě vede mnohem lépe než zaživa, proto není d ůvodu pro n ě více truchlit. Nicmén ě pro Gobineauovi se seance staly drogou, bez které by jejich život postrádal smysl. Přivolání ducha Šuty prob ěhne bez v ětších problém ů, ale když Madam Flora vyvolává ducha Nickyho, propadne d ěsivému pocitu, že jí na krk sáhla umrl čí ruka. Pro racionáln ě založenou ženu, která na duchy opravdu nev ěř í a ví, že celé je to jenom podfuk, je to obrovský šok. Sp ěšn ě ukon čuje sezení a zcela logickou úvahou p řichází na jediného možného viníka podvodu – Tobyho. Chudák chlapec v ůbec netuší, co se d ěje. Ale Flora na n ěm vymáhá p řiznání dál a nanejvýš ji roz čiluje jeho neschopnost domn ěnku potvrdit. Nic nepomáhá ani Moni čino zastání, že p řece on to býti nemohl, když byl schován a ovládal p ři seanci p řístroje. Se vzr ůstající mírou paniky a spot řeby alkoholu za číná žena hlasy mrtvých dokonce i slyšet. Nevnímá Moniku, snažící se ji utišit. Hlasy v její hlav ě jsou natolik neodbytné, že p řinutí zoufalou Madam Floru uchýlit se k modlitb ě.

2. D ějství

Je to již týden, co Madam Floru trápí hlasy zesnulých, a proto svou bezmoc stále víc a víc utápí v alkoholu. Poté, co nep říčetná napadne Tobyho, který jediný, dle ní, mohl zp ůsobit její šok, p řicházejí manželé Gobineauovi s paní Nolanovou na obvyklou seanci. Opilá v ědma, která postupn ě podléhá svým halucinacím, už nemá náladu na p řetvá řku. P řizná jim, že všechny seance a celý sv ět spiritismu jsou jen pouhý podvod a trik, dob ře vymyšlený ke snadnému nabytí peněz. Vrací jim obnos za seance, ukazuje jim p řístroje, co k vyvolávání používala, a dokonce jim představuje i dceru Moniku, o které nem ěli doposud ani pon ětí. Skupinka však není ochotna p řipustit, že by byla celý čas jen podvád ěna, že jejich mrtví s nimi nemluví, že jejich jediný smysl života byla falešná hra, a cht ějí, aby s nimi v seancích pokra čovala i nadále. Jejich zaslepenost a 12 hloupost Floru rozlítí, až se obo ří i na n ě a vyhodí je navždy ze svého bytu. Když si povšimne Tobyho, bez milosti vykáže na ulici také jeho.V tom se jí postaví Monika, kterou s chlapcem pojí p řátelství m ěnící se v lásku, a vyhrožuje, že p ůjde s ním. Ale nedokáže matce dlouho odporovat, a Toby odchází sám. Ačkoliv se Flo ře uleví, když je domn ělá p říčina jejích problém ů z domu, jsou po chvíli hlasy op ět tu. Zcela fyzicky i psychicky vy čerpaná neš ťastnice usne, zpitá do n ěmoty. Když se Toby v noci pro milou Moniku vrátí, Floru omylem probudí a rychle se schová za záv ěs. Již naprosto smysl ů zbavená žena se chopí revolveru a vypálí n ěkolik ran po sm ěru, odkud slyšela šramot. I ve chvíli, kdy zpoza záv ěsu zbarveného krví vypadne smrteln ě ran ěný Toby, je jediné, co ji zajímá, jen jeho p řiznání.

13 3. INSCENACE KOMORNÍ OPERY HF JAMU, REŽIE K. BELCREDI, 2009

S myšlenkou uvést operu Giana Carla Menottiho p řišla Katedra režie Hudební fakulty již v roce 2007. P ůvodn ě se uvažovalo o zinscenování Média v jednom ve čeru spolu s operou Telefon aneb láska ve třech, jak bylo na sv ětových jevištích často k vid ění. (Vtipnou, satirickou jednoaktovku s asi p ůlhodinovým rozsahem složil Menotti práv ě jako protipól k dramatickému Médiu. Její p říb ěh je postaven na neustálých telefonních hovorech mladé ženy, které, zatímco rozmlouvá s přítelkyn ěmi, uniká vlastní život. Když jí p řítel chce požádat o ruku, musí jí zatelefonovat, jelikož jeho osobní žádost byla hovory s kamarádkami neustále přerušována.) Nakonec z tohoto nápadu sešlo a bylo rozhodnuto uvést Médium samotné. Komorní opera HF JAMU za řadila tuto operu do svého programu na jaro 2009. A tak mohla být v české premié ře 5. 4. 2009 uvedena na Komorní scén ě Bezbariérového divadla Barka.

Obsazení:

Madam Flora: Veronika Demelová, Markéta Viterová Monika: Anna Jelínková, Marta Reichelová Toby: Jan Adámek Pan Gobineau: Jan Ku čera, Martin Dvo řáček Paní Gobineauová: Lenka Tur čanová, Kate řina Vl čková Paní Nolanová: Jaroslava Hatiarová, Aneta Petrasová

Režie: Kristiana Belcredi Dirigent: Petr Lichnovský Janá čkův akademický orchestr

14 3. 1 P řeklad

První problémem, který se musel vy řešit ihned po schválení projektu, byl jazyk. Zda ponechat anglický originál, který vždy lépe koresponduje s hudební stránkou, či opat řit p řeklad, který doposud neexistoval. Menotti, jenž si napsal libreto sám, ve svých operách pe čliv ě dbal o rytmickou složku řeči. Dramaturgie Komorní opery se dohodla na spolupráci s překladatelem Vladimírem Fuxem. Musím podotknout, že pan Fux se snažil dosáhnout kvalit originálu, ale p řesto byl problém češtinu p řevést do rytmu angli čtiny. Na po čátku nácviku to nám interpret ům p řivodilo nep říjemnosti a zdržení, protože se rytmus musel na mnoha místech upravovat dle českého textu a bohužel se často stávalo, že úpravy nebyly jednotné pro všechny zú častn ěné a p ři spole čných zkouškách se rytmus op ět m ěnil. Další problém nastal s překladem jmen. Jelikož Madam Flora je svou dcerou Monikou v původním zn ění nazývána „Baba“ - a to je v češtin ě chápáno pejorativn ě -, bylo dohodnuto z ůstat u výraz ů „máma, mami“. Škoda, že dcera paní Nolanové byla p řejmenována na Šutu, i když, jak jsem se až p ři psaní této práce dozv ěděla a již psala výše, Menotti si práv ě její jméno p řál zachovat. Operu, kde je text tak d ůležitý pro pochopení vztah ů mezi postavami, není možné v originálním zn ění uvést bez titulkovacího za řízení. Tím však Komorní scéna Bezbariérového divadla Barka, kam měla být plánovaná inscenace umíst ěna, nedisponuje. Nedošlo však k nesrovnalostem jen ve vlastním libretu. Opera byla – proti pravidl ům českého pravopisu – chybn ě uvád ěna jako Medium a nikoliv jako Médium.

3. 2 Režie

Režijním vedením byla pov ěř ena studentka 2. ro čníku magisterského

15 studia Kristiana Belcredi, pro kterou bylo Médium absolventským projektem. Opera svým obsahem odpovídala režisér čin ě zálib ě v titulech se spirituální tématikou - již d říve uvedla na scénu n ěkolik publiku nep říliš známých d ěl, jako nap říklad Ruddigore aneb Prokletí čarod ějnice autorské dvojice Gilbert – Sullivan či Provizorní provedení opery Johanes doktor Faust J. Berga, nebo zinscenovala scénické pásmo Vyvoláva či J. Berga a A. Pi ňose. Ba i její absolventská práce mapuje mystické prvky ve vývoji opery a nese název „ Paranormální jevy v ope ře a možnosti jejich inscenování“. Režisérka Kristiana Belcredi pojala nám ět jako kontrast p řítomnosti a smyšleného sv ěta vyznava čů spiritualismu. Z této inscena ční koncepce vycházelo realistické chování Madam Flory a d ětí i stylizované herectví skupiny zákazník ů. Flora, Monika i Toby byli opravdovými životnými postavami s civilními reakcemi na vzniklé situace, zatímco pan a paní Gobineauovi spolu s paní Nolanovou tvo řili jakýsi oživlý obraz. Vyjma účasti na vyvolávání duch ů svých d ětí, stáli po zbytek inscenace ve strnulé pozici v zadní části jevišt ě u domu Madam Flory a p ři vstupu k vědm ě byli vedeni jako oživlé loutky, s přesn ě naaranžovanou choreografií pohyb ů. Myslím, že tato p říkrá stylizace postav velice vtipn ě a p řesn ě vystihovala jednotvárný život zákazník ů. Jeho jedinou náplní je rozmluva se zesnulými potomky u Flory. Režijní koncepce, jak napovídá podtitul opery : „O sv ědomí, které nikdy neumírá“, čerpala z charakterizace Madam Flory jako energické, le č despotické ženy, jež sobecky, kv ůli svým podlým obchod ům, v dom ě p řed okolím skrývá ob ě odr ůstající d ěti. Využívá je pro své podvodné kšefty - když byly menší, braly seance nejspíš jako zajímavou zábavu, ale s přibývajícím v ěkem si vytvá řejí sv ůj sv ět fantazie. Celý život jsou ob ě manipulovány, až jim jejich izolace i mat čino chování p řipadá normální. Hlavní postavu vid ěla režisérka jako sebev ědomou, ráznou a velice přísnou ženu, která si v každé situaci dokáže poradit a t ěžit z ní. Necítí soucit ani se svými d ětmi, natož se zákazníky, které považuje za hlupáky a opovrhuje jimi. Jediný dobrý skutek - osvojení n ěmého chlapce - režisérka postavila do negativní roviny s Flo řinou p ředstavou, že chlapec své 16 zachránkyni musí sloužit a být jí vd ěč en. Toby tak skute čně činí, ale ona ho přesto nesnáší. D ůvodem její averze m ůže být fakt, že se ho ujala jen proto, aby tak od činila n ějaký sv ůj zlý čin spáchaný v mládí. Toby je Flo řiným špatným sv ědomím. Tuto myšlenku pak režisérka rozvinula ve Flo řin ě odporu k pouhému t ělesnému kontaktu s chlapcem.

Režisérka o svém pojetí napsala:

… „Reálný sv ět Madam Flo ře nenabídl nic hezkého. Nabídl jí jen zoufalství, trápení a lidi, kte ří jí ubližovali. Semleli její srdce na prášek a ona se rozhodla, že už jí nikdo nikdy neublíží. A za čala ubližovat sama. Přestala rozum ět slov ům jako je lítost, shovívavost, odpušt ění. Jaký je rozdíl mezi ní a dv ěma dospívajícími d ětmi, které p řes všechny útrapy, které život s Madam Florou p řináší, dosud sv ůj sv ět neztratily. Hý čkají si ho a pomalu objevují, co je láska nejen v pohádce, ale i ve skute čném život ě. Jak krásná je nad ěje, že jejich sv ět vyhraje nad realitou Madam Flory. Madam Flora nezná p řekážky v cest ě za ziskem. Rozhodla se jít kup ředu, dosáhnout, čeho si zamane a neohlížet se na nikoho kolem sebe. A povedlo se jí to. Už nežije v bíd ě, pen ěz má dostatek a je rozhodnutá, že to tak i z ůstane. Ale má to jeden há ček. Na své cest ě ztratila srdce. Není schopná milovat nikoho, ani své nejbližší. Využívá lidi ke svým pokoutným obchod ům. P ředstírá, že je médium, vyvolává duchy a v ěští budoucnost (ne, že by na cokoli z toho v ěř ila). A co hůř , za čalo ji to bavit. S pohrdáním se dívá na utrpení t ěch, kte ří za ní chodí, aby promluvili se svými blízkými, jež odešli na v ěč nost. Nechápe, že t ěmto lidem dává nad ěji, protože neví, co ta nad ěje je. A je si jistá, že ji tyto pocity nikdy nepotkají,protože není schopná milovat. Dokonce ani svou vlastní dceru. Už nikdy nebude milovat nikoho. (…) Madam Flo ře se da řilo velice dlouho dusit hlas svého sv ědomí. Ale ani ona mu nemohla uniknout navždy. Jednoho dne, p ři seanci, pohár p řetekl. Jenže, je to opravdu sv ědomí, co ji za čalo pronásledovat? Nebo za ní p řišel někdo z druhé strany, aby ji p řed jejími činy varoval? A ť tak či tak, Flora si nikdy nep řipustí, že by cokoli z toho, co d ělá, bylo špatné, že by se za své 17 činy m ěla zodpovídat sama sob ě. Ke všemu ji dohnaly okolnosti a „hnusnej sv ět“. Obvi ňuje všechny kolem sebe.“7

3. 3 Scéna

Scénografem inscenace byl Jan K říž, který vytvo řil pro Médium realistickou scénu ( obr. 1 ), znázor ňující jeden pokoj. Ucelený prostor, který

Obrázek 1 je zárove ň bytem i celým sv ětem Madam Flory a jejích d ětí. Mohutná konstrukce, p řipomínající akvárium či klec, kam divák m ůže ze svého pohodlí nahlížet do mikrosv ěta této zvláštní rodiny. Na jedné stran ě je pokoj vybaven jakousi obývací st ěnou s mnoha zásuvkami, výklopnými policemi a sk říňkami. Celý byt je vytapetován stejnou bílou tapetou s drobným černým motivem, pokrývající nejen st ěnu, st ůl, židle, ale i podlahu. Ke stropu místnosti jsou p řipevn ěny r ůzné trubice a dráty, mající význam p ři podvodném vyvolávání duch ů. Krom stolu a židlí je st ěna veškerým bytovým za řízením a má vytvá řet iluzi dokonale uklizeného, čistého až steriln ě udržovaného domova i života obyvatelky. Divák již v po čátku představení zjistí, že ve st ěně jsou uklizeny nejen všechny rekvizity - zajiš ťující chod domácnosti, ale i Monika s Tobym, jako by se i lidské

7 Slovo režisérky K. Belcredi k inscenaci. Dostupné z WWW: http://komorniopera.jamu.cz/medium/slovo_reziserky.html 18 bytosti m ěly v případ ě pot řeby - či možná nepot řeby - vzít a str čit do sk řín ě, kde jako v ěc po čkají na chvíli, až se zas k něč emu budou hodit.

3. 4 Kostýmy a lí čení

Kostýmní výtvarnice Eliška Ondrá čková sáhla ve svých návrzích po barevném kontrastu k bílé scén ě a využila velkých barevných ploch. Barvy kostým ů nebyly zvoleny náhodn ě, ale pracovala s barevnou symbolikou. Hlavní postav ě byly ušity t ři kostýmy. Civilním

oblekem ( obr. 2) Madam Flory jsou dlouhé jasn ě oranžové šaty s bílým lemem. Šaty podtrhují její expresivitu a výst řednost, avšak jednoduchostí st řihu odkazující na snahu p ůsobit usedle a d ůvěryhodn ě. Výtvarnici se povedlo vyjád řit dva protipóly žijící v postav ě. Jednak Flo řinu agresivitu a dominanci ve výrazné oranžové barv ě, jednak neustálou p řetvá řku a k řečovitou snahu p ůsobit dojmem dokonalosti elegantní dámy. Na seance se Flora p řevlékala do kostýmu v barv ě lila ( obr. 3) podobného st řihu jako kostým p ředešlý. Fialovou barvu výtvarnice zvolila jako barvu tajemna a magie, šaty doplnila zlatými korály a mohutným turbanem. Obrázek 2 Od ěv nem ěl zákazníky nechat na pochybách, že budou p řítomni opravdu n ěč emu velkému. Posledním kostýmem věštkyn ě (obr. 4) byla jen špinavá, snad kdysi sv ětle modrá spodni čka, odrážející Flo řin úpadek. V neposlední řad ě svou úlohu m ěla i Flo řina paruka - pe čliv ě vy česaný drdol. Nebyla jen dopl ňkem kostýmu, ale plnila p ředevším i funkci plnohodnotné rekvizity. Monika po celé p ředstavení byla oble čena v dív čích modrých šatech s kratší sukní. Ani tato barva nebyla vybrána náhodn ě, ale jako symbol klidu a

19 dětské čistoty. Toby nosil otrhané kalhoty a košili, a to ve stejném odstínu fialové jako mat činy šaty k seancím, čímž bylo znázorn ěno, že je považován za její majetek, a bezezbytku tak i využíván. Naopak od ěv skupinky zákazník ů výrazné barvy postrádal. Zvolené odstíny šedé a hn ědé evokovaly - spolu s lí čením - postavy ze záhrobí. Práv ě velice výrazné lí čení se stalo významným výtvarným prvkem p ředstavení. Madam Flora, pro zd ůrazn ění její špinavé duše a nezdravého pití, byla „kolorována“ žlutou barvou s nep řehlédnuteln ě zelenými o čními stíny. Jelikož se musel set řít v ěkový rozdíl představitelky a postavy, byly domalovány tmavé vrás čité čáry v obli čeji, na krku i rukou. Cílem bylo, aby Madam Flora s panem a paní Gobineauovými a paní Obrázek 3 Nolanovou p ůsobili jako um ělé figuríny, což funk čně kontrastovalo s Monikou a Tobym. Tato dvojice se svou p řirozeností do skupiny blázn ů a oživlých mrtvol nepat řila.

Obrázek 4

20 4. DRAMATICKÝ ROZBOR ROLE MADAM FLORY

4. 1 Madam Flora v pr ůběhu opery

Role Madam Flory prochází v pr ůběhu d ěje složitým psychologickým vývojem. Divák se na po čátku opery setká se ženou, která celý život byla zvyklá se o sebe postarat, ale b ěhem p ředstavení se stane závislou troskou schopnou i vraždit. Flo řin postupn ě se m ěnící psychologický stav m ůžeme shrnout do několika fází. Nejprve je Flora hrdá a silná žena. Dominantní a tvrdou rukou vychovávající matka, která nemá pochopení pro rozpustilé hry Tobyho a Moniky. Má ráda své peníze, jež si byla vždy schopna vyd ělat, le č o morální stránce zp ůsobu jejich nabytí se dá p řinejmenším pochybovat. V rozhovoru s dcerou (č.6 ) se nezdráhá p řiznat, že neoblomn ě, za pomoci lichvá řských praktik, vymáhá peníze i u chudých a nevidí na svém chování nic podivného.

… MF: „ To madam Kampi je starý dluh. Zd ěšená m ě ráno našla u dve ří sed ět, na centík vrátila všechno!“ M: „To‘s d ělat nem ěla, madam Kampi je chudá.“ MF: „Dlužila mi prachy nebo ne?“ …

Při setkání s panem a paní Gobineauovými a nov ě p říchozí paní Nolanovou Madam Flora ukáže svou druhou tvá ř. Tvá ř, kterou si schovává pro bezproblémové zákazníky, bez řečí platící za její služby. Po jejich vstupu do úzkostn ě uklizeného bytu, kde již není ani památka po přítomnosti d ětí, se spustí p řichystané divadlo, v němž je Flora perfektn ě připravena sehrát svou úlohu v ědmy. Uvítá je milá a úslužná. S přív ětivým vystupováním vplyne do rituál ů, které s panem a paní Gobineauovými dodržuje po celý čas jejich návšt ěv - pom ůže z kabát ů, nabídne čaj a n ěco ost řejšího pro muže. Snaží se vystupovat uvoln ěně,

21 aby nebylo poznat, že zatímco chystá pohošt ění a pot řeby k seanci, bedliv ě naslouchá vypráv ění paní Nolanové o její zesnulé dce ři Šut ě. Zásadní obrat v jejím vystupování nastane po domn ělém dotyku chladné ruky. To se stane jí, která nikdy nebyla schopna ani p řipustit existenci jiného sv ěta, než je ten, ve kterém žije. Jí, která zásadn ě na duchy a nadp řirozené síly nev ěř í a celý sv ět spiritualismu považuje za podvod. Ze sebev ědomé a hrdé se rázem stane nejistá a podez řívavá osoba, snažící se vysv ětlit si tento pocit pouze racionálním zp ůsobem. Vždy si sv ůj život řídila sama, a najednou je tu n ěco, pro co nemá vysv ětlení. Prvn ě v život ě propadne pocitu strachu a nejistoty. Veškeré její p řesv ědčení by vzalo za své, kdyby nenašla viníka. Ve chvíli, kdy si už za číná p řipoušt ět, že její chování a zahrávání si se sv ětem zesnulých nebylo v po řádku, vzpomene si na Tobyho. Stále si ješt ě uv ědomuje, že ho asi podez řívá zbyte čně, ale ví, že by to byla úleva, ukázat na p říčinu prstem. Starý známý život, tak jak ho zná, by z ůstal stejný, kdyby viníka odhalila. Napadání chlapce se st řídá s neúsp ěšným pátráním po jiné příčin ě. Když ta není objevena, vy čítá chlapci, že se k ní nechová up římn ě. Stále víc a víc hysterická a alkoholem posiln ěná ho dokonce i uhodí. Když ani to nepom ůže a o čekávaná úleva se nedostaví, chce se jí domoci čistou d ětskou modlitbou, násilím na Tobym vynucenou. A č nev ěř í ani v Boha, v této chvíli doufá, že by jí mohl odpustit, kdyby t řeba existoval, když se i dít ě za ni modlí. Po týdnu nejistoty zbyde jen kruté, bezcitné a frustrované lidské torzo, prolévající se alkoholem. Její dosavadní život vzal za své. Z ůstala jen úzkost z čekání na chvíli, kdy se hlasy objeví opět. Stále ješt ě nev ěř í, že to mohlo být n ěco jiného než nenávid ěný Toby. Ale n ěmý chlapec se stále nep řiznává, a ť už Flora slibuje či vyhrožuje. V tomto stadiu již hraje žena o vše. Je ochotna pro svou záchranu ud ělat cokoliv. Její panika dosahuje takové míry, že pro jistotu se chce ospravedlnit a sv ět mrtvých si udob řit i tím, že vrátí peníze panu a paní Gobineauovým a paní Nolanové, a ke všem podvod ům se p řizná. Jelikož klienti nejsou schopni přijmout fakt, že seance navždy kon čí, Flo ře nezbývá, než je vyhodit, a ť 22 protestují nebo ne. Na jejich zni čeném sv ětě jí v ůbec nezáleží, te ď jde přece o ni. Další, koho se musí zbavit, je Toby. Je jí jedno, že po letech vězn ění v jejím dom ě se chlapec neumí postarat sám o sebe. I jemu vezme jeho sv ět pro záchranu sv ěta vlastního. V ěř í, že hlasy tak ur čit ě přestanou, když je nebude mít kdo našeptávat. Nevadí jí, že tím ublíží vlastní dce ři, které je Toby jediným p řítelem. A ve chvílích nejv ětší hr ůzy sáhne po revolveru a jako smysl ů zbavená st řílí kolem sebe. Nestará se o to, koho zasáhne. I v okamžiku Tobyho smrti se z něj snaží dostat přiznání, a jelikož není schopen odpov ědět, Flora v ěř í, že zabila ducha. Faktu, že práv ě zahubila člov ěka, který u ní léta žil, si nevšímá. Madam Flora osciluje na pomezí reálného bytí a sv ěta, který vytvá ří pro své zákazníky – sv ěta duch ů, nadp řirozena a víry. Pro ni není podvád ění lidí zavrženíhodné, jelikož ví, že lidé jsou zvyklí používat i tvrdších prost ředk ů k dosažení svého. Ona zažila válku. Autor neuvádí,co se událo v minulosti příb ěhu, který zachycuje pouhý týden života podivné rodiny. Ale m ůžeme si domyslit, co život Madam Flo ře p řinesl. Děj je vsazen do 50. let 20. století USA. Madam Flora našla Tobyho v Budapešti, odkud ho odvezla s sebou. Z toho plyne, že emigrovala z neznámých p říčin p řes p ůl sv ěta. Utekla snad p řed n ěč ím či někým nebo za někým? Ujala se chlapce a ješt ě vychovávala svou dceru Moniku. Pokud se jí narodila dcera, kde je její otec, o kterém se nemluví? Pro č od ženy odešel? Či snad i on zahynul v Evrop ě p ři vále čném běsn ění, které Flora prožila v mládí? Vždy ť každá osobnost je formována zkušenostmi po celý život; co tedy m ůže zbýt z člov ěka, kterému byly do vínku dány tak d ěsivé zážitky jako jí? Své vzpomínky velice emotivn ě až naturalisticky popisuje v jednom z nejsiln ějších míst celé opery, v druhém jednání (č. 31):

… „Kdysi v mládí, to ‘sem vídala strašlivé v ěci! Vražd ěné ženy, co křičely marn ě, a mužské krvavé ruce, když kláli se v hádkách. A bledni čkové dívenky, tak pr ůsvitné, co žily na smetišti, a šílené starce ne řestné, i mladé muže, které požírala sn ěť jak la čný ješt ěr.“ … 23 Režisérka tuto zásadní chvíli ješt ě podtrhla tím, že nechala Floru vysvlékat z jejích veškerých ozdob i šat ů. Nechala ji, aby ze sebe servala veškeré p řetvá řky, které už nechce zvládat, až skon čila bez všech p říkras, jen ve špinavé spodni čce a s rozcuchanými vlasy bez paruky. Tak jako had se vysvléká ze své k ůže, Flora se vysvlékla ze všech lidských zábran, až zůstalo jen zkažené jádro nemocné ženy, zpívající o strachu. Menotti napsal Madam Floru jako bravurn ě celistvý charakter - děsivý tyran a zárove ň dokonalá profesionální šarlatánka, jejíž paranoia a hluboká nejistota je d ůsledek traumatu, který zažila v mládí.

4. 2 Vztah Madam Flory k ostatním postavám

V této části se snažím poodhalit psychologické vztahy, a ť už jsou napsané p římo autorem či jsem si je v příprav ě role domyslela já nebo režisérka. Každopádn ě je to ur čující osa celé tvorby Flo řina charakteru.

4. 2. 1 Madam Flora a Toby

Vztah Tobyho a matky byl od samého za čátku p ředstavení uchopen velmi negativn ě. Tím se ochudily možnosti dalšího dramatického vývoje. (Tato vypjatost již od za čátku byla nastolena, dle mého soudu, zbyte čně tvrdým p řekladem nadávek Madam Flory k Tobymu. V originálu: „ You goodfornothing, you dirty bastard!“ Sice to není p říliš lichotivé oslovení a matka by je snad svému dít ěti ne řekla ani v situaci velkého roz čilení, ale význam p řekladu „Ty jeden darmojede, čertovský zmetku“ zní o poznání slab ěji než užité: „Ty jeden darmojede, parchante, nulo.“) V život ě Madam Flory Toby nabyl významu sv ědomí, v které ona nev ěř ila a dovedla jeho p řítomnost vyt ěsnit ze své mysli. Musela chlapce mít jako stigma den co den na o čích, zhnusil se jí a p řevedla na něj veškerou svou zlobu. Postupn ě víc a víc propadala pocitu, že on na ni ví

24 opravdu vše. P ředstavovala si, jak ji špehuje a jako parazit se ji snaží zabít její vlastní zbraní – její minulostí. Jedinou částí opery, kde se odhaluje jeho p ůvod, je, když Flora po dobrém chce získat jeho p řiznání.

… „Toby, ty víš, že t ě chovám, jako bys byl m ůj vlastní syn. ‘Sem někdy p řísn ější, to ‘sem, čím by‘s byl, kdybych nenašla t ě já? Mohl bys vůbec žít? Tehdy’s byl jen bledé, hladové cikán ě v té nekone čné Budapešti a nem ěl’s ani jazyk abys řekl: ,Mám hlad!‘. A kdybych si t ě neodvezla s sebou, kdo by se o tebe byl asi staral?“ …

Ud ělala si z chlapce otroka, který je povinen jí sloužit a nemít žádné nároky. Stále mu p ředhazuje jeho vlastní bezvýznamnost. O jeho pocity a pot řeby se nikdy nestarala, jelikož už to, že se ho ujala a nenechala um řít na ulici, považovala za skutek hodný naprosté oddanosti. Je pro ni pod řadným druhem. Ubožákem, který se neumí postarat sám o sebe a nevidí, že to z něj ud ělala ona svým sobectvím. Po sebemenším kontaktu s ním si myje ruce. Vytvo řila mu život, kde on nemá žádná práva a musí trp ět za sv ůj p ůvod. Když se vrátím ke scén ě, o které jsem se zmi ňovala v souvislosti s příliš p říkrým p řekladem výše, již tam je nepopiratelné, že Madam Flora Tobyho nestaví na rove ň své dce ři. Když vstoupí do bytu, který není připraven k seanci, ale nese stopy po p ředešlé h ře, a ješt ě ke všemu má ten otrhanec na sob ě její kostým k seancím, její první slova mí ří k Tobymu. Monika jako by tu ani nebyla, veškerá vina za nepo řádek je okamžit ě p řisouzena chlapci. Flora si uv ědomuje, že ho systematicky napadá, proto ví, že on má d ůvod ji trochu pod ěsit. V části č. 30 je její obava obsažena:

… „Te ď už to vím! ( …) To dá se mu z očí číst, kolikrát m ě pohledem stíhají! On, ví, co ví. Cht ěl m ě prost ě vystrašit! Ty ses m ě ve tm ě dotknul, tys to byl, však víš. (…) Mluvit sice neumí, ale v ůbec není hloupý! P řitom o nás dvou už hodn ě ví, ba víc než by m ěl. N ěco

25 zlov ěstného má v sob ě, on vidí to, co nikdo jiný! Ďábel je to, dej pozor! Ten zrádce naší d ůvěry, to hád ě nám chce lhát!“ …

V prvním jednání si Flora činem chlapce stále není jista. Rychle se u ní st řídají návaly vzteku s pátráním po jiném člov ěku v dom ě. Ale jelikož se p řítomnost další osoby neprokáže a na nadp řirozené síly v ěř it nechce, odnese to chlapec, jehož neschopnost promluvit, a tím se p řiznat či se obhájit, matku dohání k nep říčetnosti. Když Flora pozná, že bitím z něj p řiznání nedostane, p řem ůže se a za čne hovor p řátelsky s cílem vzbudit v něm jeho sv ědomí. Když ani po tomto pokusu odpov ěď nep řijde, vsází matka ješt ě víc, a to své peníze, které má tak ráda. Pak už nezbývá, než si ho koupit Monikou. Když selže i tento poslední pokus, rozhodne se to z chudáka op ět vybít. Tím veškerý vztah Madam Flory k Tobymu kon čí. Ona ho už nepot řebuje, on jí nepom ůže, a proto je nemilosrdn ě vyhnán. Při jejich posledním setkání už k němu jako k Tobymu necítí nic. Jen doufá ve správnost své domn ěnky, že jí opravdu sáhl na hrdlo, nebo se jí potvrdilo, že on je ten její celoživotní p řízrak, zp ůsobující všechny rány - a smrti ani jednoho není t řeba litovat.

4. 2. 2 Madam Flora a Monika

Autor staví Moniku jako vedlejší postavu p říb ěhu a ani její vztah s matkou p říliš nerozvádí. Nicmén ě se dá uvést, že Madam Flora, jako ve všech citových vazbách svého života, má p ředstavu o mate řství zna čně zdeformovanou. Její starost o dceru kon čí veskrze u zajišt ění základních lidských pot řeb. Jak je Flo řiným zvykem, o emoce ostatních se nestará. Stejn ě jako nad Tobym, i jí vládne pevnou rukou a za vše, co jí poskytuje, vyžaduje vd ěč nost a bezmeznou oddanost. Ale na rozdíl od chlapce matka Moniku p říliš neomezuje ani netýrá – pokud ovšem nepovažujeme za týrání zákaz opoušt ět byt. I ji využívá pro sv ůj podvodný obchod s vyvoláváním zesnulých. 26 Monika i p řesto z ůstává mat činým nejbližším člov ěkem, kterému se nezdráhá sd ělit svoje obavy po neúsp ěšné seanci. Když Flora propadne svým p řelud ům a snaží se u Tobyho koupit jeho p řiznání, mezi hedvábnými látkami, šperky a pen ězi se mu nezdráhá nabídnout i svou dceru. V tu chvíli myslí pouze sama na sebe a byla by ochotna ji ob ětovat komukoli. V protikladu k této chvíli stojí scéna, kdy je Toby vyhnán a Monika chce jít s ním, ale je jí v odchodu rázn ě zabrán ěno. Matka to nedovolí ne snad proto, že nechce z ůstat osam ělá, nýbrž protože Monika je její dcera, její majetek a nikdo nemá právo jí ho brát.

4. 2. 3 Madam Flora a zákazníci

Jestliže se Flora k někomu chová p říjemn ě a uctiv ě, pak jsou to její klienti. Dob ře si spo čítala, kolik je schopna vyt ěžit z chvíle p řetvá řky, a ví, že se to vyplatí. Pat ří to ke h ře, kterou s nimi hraje - chápavá v ědma jako sou část podnikání. Ve skute čnosti je pokládá za hlupáky a hlavn ě za slabochy. Nerozumí jejich bolesti ani prázdnot ě, v níž se ocitli ztrátou svých d ětí. Protože ona k těm svým lásku necítí. Nechápe, že se nejsou schopni poprat se se životem tak, jak to musela ud ělat ona. Proto když vyvolávání duch ů zruší, nestará se, co bude dál s panem a paní Gobineauovými či s paní Nolanovou. Je jí absolutn ě jedno, že zni čila to jediné, na čem jim záleželo, a jejich existence od té chvíle nemá žádný smysl. Sebrala t řem lidem poslední záchranný bod, jen pro sv ůj klid.

4. 3 Moje pojetí role Madam Flory v inscenaci Komorní opery HF JAMU

Při prvním seznámení s postavou Madam Flory na mne padla tíse ň z náro čnosti úkolu, p řed který jsem byla postavena. Bylo t ěžké v postav ě

27 najít sty čné body, o které bych se mohla p ři budování charakteru op řít. Nejsme si podobné ani zkušenostmi a pohledem na sv ět, ani v ěkem či fyziognomií - také kdo by cht ěl být podobný žen ě, kterou špatné sv ědomí vhání do takových stav ů strachu, že je schopna vraždit. Ale cht ěla jsem v ní nalézt i kladn ější stránky. Vždy ť ona je d ůkazem toho, jak se m ůže lidská osobnost zdeformovat p ři vále čných hr ůzách. Ona už necht ěla dopustit, aby jí n ěkdo ublížil, a tak se cit ům uzav řela. Protože se jednalo o mou první takto rozsáhlou roli, bylo pro mne zcela zásadní vedení režisérkou. Od po čátku se naše p ředstava o Madam Flo ře zna čně shodovala a vzájemn ě jsme se ovliv ňovaly. P ři zkouškách byla režisérka Belcredi ochotna hledat pohyb nebo pózu tak, aby to herci bylo co nejp řirozen ější a vyzn ění citového rozpoložení charakteru nejv ěrohodn ější. Nechávala se ovlivnit i mým návrhem a neprosazovala d ůsledn ě svou p ředstavu. Ob ě dv ě jsme byly p říb ěhem maximáln ě pohlceny, až se stávalo, že jsme postrádaly od role odstup a tím i objektivní pohled zven čí na rýsující se p ředstavení (což byla také jedna z p řipomínek kritiky, která vytýkala příliš naturalistické ztvárn ění a přehrávání 8). V tomto sm ěru se odstoupení Veroniky Demelové z projektu v průběhu p říprav pro mne stalo úskalím, jelikož jsem si sama nemohla vizuáln ě zkontrolovat, jak které gesto či pohyb vypadá z hledišt ě. Chyb ělo mi pomyslné zrcadlo, jakým alternace jsou. Zdá se mi, že režisér čina p ředstava o Madam Flo ře částe čně korespondovala s filmovou p ředstavitelkou Flory Marií Powers 9 (o níž se budu zmi ňovat pozd ěji). Snažila jsem se vycházet z hlavních osobnostních rys ů charakteru, které jsou patrné na první pohled, a ty jsem se cht ěla pohybov ě vyjád řit - jako jsou hrdost a pýcha, despoti čnost a bezohlednost, hrabivost a faleš. P řála jsem si, aby citové rozpoložení při podléhání bludu bylo patrné z celého mého t ěla a z každého mého pohybu - od postoje až ke špi čkám prst ů. Našt ěstí Komorní scéna Bezbariérového divadla Barka umož ňuje využít detail ů civilního herectví bez velkých gest.

8 V. Čech, Recenze pro ČR 3 po řad Mozaika, vysílané dne 14. 4. 2009, archiv V. Čecha (viz p říloha) 9 P ředstavitelka Madam Flory v Menottiho filmu The Medium (1951). 28 Cht ěla jsem vyjád řit všechny její prom ěny od situace k situaci, které Menotti podtrhuje hudbou a zm ěnami rytmu. V předeh ře p ři odchodu z domu - klidná, vážná . P říchod do neuklizeného domu - nenávistné opovržení Tobym, ale čilá komunikace s Monikou . P řijetí zákazník ů - vlídnost, úlisnost . Seance - šok, hysterie . Obvi ňování Tobyho - rychlé zm ěny s každou novou myšlenkou. Uklidn ění při ukolébavce ( č. 32) a op ět vzplanutí při další halucinaci, atd. Zp ůsob ztvárn ění Madam Flory v první fázi d ěje bylo úkolem celkem jasným. Vzp římený postoj, aktivní ch ůze a rázný pohled. Vzp římený postoj coby vyjád ření Flo řiny hrdosti. Aktivní ch ůze - p řesné plánování jejích čin ů a nechu ť d ělat zbyte čnosti. Rázný pohled jako výraz dominance a pohrdání. Tyto prvotní znaky jsem dále rozvád ěla a deformovala p ři Flo řin ě postupujícím úpadku. Postoj již nebyl rovný, ale více nahrbený a choulený do sebe. Aktivní ch ůze se zm ěnila v opilecké potácení a kon čila ve vy čerpaném sezení na zemi. Ani pohled již nenazna čoval sebejistotu, ale čast ěji sm ěř oval k zemi. Využila jsem hry rukou, které se stále víc m ěnily v křečovité pa řáty. Inscenací prostupovala režisér čino úsilí o neustálou jevištní akci, která nenechá diváka ani chvilku v oddechu, ale nutí neustále sledovat dění. Využívala p řehršel rekvizit, což sice bylo náro čné na pam ěť a koordinaci pohybu, ale myslím, že ani jedna v ěc na scén ě nebyla samoú čelná, ale dále se s ní pracovalo a dotvá řel p říb ěh. Nap říklad již zmi ňovaná paruka. Nejprve demonstruje Flo řinu pe člivost a starost o vzhled. V druhém d ějství ji už má špatn ě p řipevn ěnou a p ři bití Tobyho jí dokonce padá z hlavy – to nebylo sice úmyslné, ale bylo usouzeno, že to vypjatou atmosféru neruší a v dalších p ředstaveních už padání paruky zůstalo. Mnoho rekvizit ale i p řivodilo nemálo starostí. P řed p ředstavením se n ěkolikrát kontrolovalo, zda je vše na svém míst ě, a p řípadn ě jestli je vše funk ční. Stávalo se, že jsme m ěli problém stihnout se p řipravit p řed příchodem zákazník ů na navazující výstup se seancí. Klienti již stojí za dve řmi a zvoní a zvoní, ale nikdo neotvírá, jelikož Madam Flora je ješt ě 29 ve spodni čce a Monika s Tobym ji oblékají do šat ů ur čených k seanci a chvatn ě p řipravují rekvizity k vyvolávání. P ři p ředstavení zde nastalo takové zdržení, že Gobineauovi museli i spolu s dirigentem po čkat, než se vše nachystá, a vzniklo „tiché místo“. Náro čnost této role spo čívá v tak řka neustálém pobytu na scén ě, problému skloubit hereckou akci s pěveckým projevem, a ve velkém psychickém vyp ětí častého st řídání nálad, od kterého jsem se n ějaký čas po zkouškách nedokázala oprostit. Je to role plná zvrat ů, emocí a tragiky. Není postavou nudnou ani pro diváka a zcela jist ě ani pro p ředstavitele.

30 5. HUDEBNÍ ROZBOR PARTU MADAM FLORY A PROBLÉMOVÉ PASÁŽE

Gian Carlo Menotti byl jedním z prvních amerických operních autor ů, jemuž se poda řilo s úsp ěchem proniknou na sv ětová pódia. Jako následovník italské operní tradice p řizp ůsobil pucciniovský verismus moderním poslucha čským požadavk ům. Využil zapamatovatelných melodií a efektní instrumentace s ozvuky filmové hudby i znatelnými jazzovými vlivy. Jeho opery se vyzna čují dramatickou kvalitou a sílou, s perfektn ě vedenou instrumentální složkou, která se absolutn ě pod řizuje dějové ose. Menotti využívá své nadání pro melodii podtrhující dramati čnost a sentiment svých oper. P řestože opera v pr ůběhu první poloviny 20. století byla v nelehké pozici a moderními sm ěry byla často ozna čována za p řekonanou hudební formu, Menotti se nenechal ovlivnit a dál stav ěl na osv ědčených základech hudebního divadla. Oproti avantgardním sm ěrům své doby se nepoušt ěl do p řílišných experiment ů a zůstal u melodie jako základního kompozi čního prvku. V ope ře Médium Menotti bravurn ě hudebn ě vykresluje p říb ěh odehrávající se na jevišti i pocity postav, a vytvo řil tak vysoce profesionální dílo. Nejvíce zú častn ěnou a zpívanou postavou na scén ě je práv ě Madam Flora. Vyjma prvních výstup ů v obou d ějstvích, které pat ří Monice, je na scén ě neustále, nap ř. v druhém jednání má tém ěř desetiminutovou promluvu k Tobymu, která pokra čuje kvartetem se zákazníky, dále navazuje duet s Monikou a d ějství kon čí op ět samotnou Florou. Zna čně intona čně náro čný part často balancuje na pomezí mezi mluvenou řečí, recitativem a zp ěvem. Využívá všech poloh altu od drženého a2 až po malé g. Na interpretku jsou tím kladené velké p ěvecké nároky, aby po dlouhých, rychlých a zna čně exponovaných pasážích, plných hádek se zákazníky a s Monikou, vyšet řila síly na odzpívání árie, která je její hlavní obhajobou. Menotti používá rytmicky a intona čně nelehké části i výrazné harmonie k vystižení Flo řina citového rozpoložení.

31 Celé dílo prostupují leitmotivy, nap ř. zlov ěstn ě zn ějící téma v dechových nástrojích, zna čící brzký vstup Madam Flory na scénu, či Moni čina a Tobyho láska ve zvuku smy čců. Při studiu se intona čně problematická část objevuje hned v prvním Flořin ě recitativu (č. 5), zde autor užil p ůltónových postup ů pouze s doprovodem violoncella. Našt ěstí je tato část v příjemné st řední poloze. Kvartety s Flo řinými klienty byly p ři nácviku opravdu obtížné. V mnoha pasážích se často st řídají takty a udávají se p říkré tempové zm ěny. Ve dvanáctém a t řináctém taktu kvartetu z prvního d ějství (č. 26), kdy zpívá paní Gobineauová a jsou zna čeny Poco meno tempo 69, ale s nástupem Madam Flory zlom do tempa 120 Sempre piú mosso agitato (… „Ne, nechte toho. Byl to ledový spár.“ …) a po dalších t řech taktech do Allegro agitato v 3/4 taktu, kde se m ění nástupy Madam Flory po čtvr ťové, osminové, nebo dobu a p ůl trvající pause. Další obtížná část je v č. 30 prvního d ějství, kdy si Madam Flora vzpomene na Tobyho. Rytmicky komplikované dva 3/4 takty p řejdou do duetu s Monikou v 6/8 taktu (… „Ha! On to byl! Te ď už to vím!“ ...) Nejlíbiv ější melodií celé opery je duet „ Černá labu ť“, který je jedinou klidn ější částí v partu Madam Flory, v ětšinou v terciovém rozestupu s partem Moniky, bez rytmických a intona čních komplikací, v příjemné hlasové poloze. Flo řina rozsáhlá promluva k Tobymu z 2. d ějství rytmicky vychází z mluvené řeči. Logickými tempovými zm ěnami vystihuje Flo řiny pokusy se chlapci zavd ěč it a uplatit ho, či mu vyhrožovat. Od č. 15 p řejde do parlandové části (nebo možná do kvílení, což však dle mého není inscenaci na závadu), která je sice autorem napsána i s orienta ční melodickou a rytmickou linkou, ale naproti orchestru ve volném taktu. Tato pasáž p řipomíná spíše melodram a tak byla i ve školní inscenaci provedena. V tomto míst ě, kdy se Flora již zcela z řekne zábran a bez ostychu Tobyho bi čuje, si dost dob ře nedokážu p ředstavit držet se p řesně náro čného zápisu. Hlídala jsem si hlavn ě nástupy od dvanáctého taktu (č.16 ), aby šlehnutí bi čem vycházelo na první doby ( … „Tak ty nic nepovíš!“….) a Tobymu p ři akci nebylo reáln ě ublíženo. Po této scén ě 32 jsem bývala již velmi fyzicky i hlasov ě unavená, což se našt ěstí dalo schovat pod Flo řin psychický rozklad. Ani v dalším výstupu není čas na odpo činek, jelikož práv ě přicházejí Gobineauovi s paní Nolanovou na další seanci. Následující kvartet je ještě podstatn ě komplikovan ější, než ten z prvního jednání. P ři nácviku nám činily problémy hlavn ě rytmické zlomy. V č. 19 Madam Flora nastupuje do zp ěvu zákazník ů na jejich poslední dobu s op ět rytmicky a intona čně náro čným motivem Quasi parlato (… „Nic než čirý podvod, hned vám to ukážu.“ …) a s přesn ě stanovenou hereckou akcí. Tercet zákazník ů pokra čuje v přemlouvání v ědmy v kolovrátkovém opakování melodických variací. Madam Flora jejich nátlak provází pouze mluvenými replikami proseb o ukon čení jejich návšt ěv. Poté, co jí dojde trp ělivost, reaguje roz čileným vyhnáním zákazník ů z domu, které je podtrženo zm ěnou 2/4 taktu tercetu zákazník ů na Allegro 12/8 taktu jejího zp ěvu, a hned dalšího taktu 9/8. Zp ěva čka nemá možnost dop ředu se p řipravit na rytmický p řechod, a tak je d ůležité sledovat dirigenta. Orchestr jde totiž se stejným rytmickým motivem jako ona, což m ůže sice vypadat jako výhoda, ale ve skute čnosti je to velice zrádné místo. A celý úsek vrcholí tém ěř po t ři takty opakovaným g2 op ět v 12/8 taktu ale již v tempu Andante maestoso ( …Vy blázni,…)

Následující duet s Monikou je problematický hlavn ě kv ůli rychlému tempu a forte, ve kterém je t řeba celý duet zpívat. Není zde čas nabrat síly na dev ět a p ůl doby držené as2 v záv ěru duetu. V árii Menotti vystav ěl kontrast na její první lyrické části v tempu Lento a emotivního p řiznání strachu a bezmoci v druhém dílu, kde má i orchestr psané forte fortissimo a tempo Piu mosso . Instrumentace je

33 k ob ěma částem velice citliv ě provedena a maximáln ě p ěvci pomáhá v hereckém projevu. Opravdovým intona čním a rytmickým o říškem je záv ěre čná část opery p řed Tobyho vraždou č. 40 (… „Kdo je tu?“…). Hrozí tu, že se interpretka nechá strhnout d ějem a nebude nastupovat p řesn ě dle zápisu. Mně se tato část ani v jednom p ředstavení nezda řila zazpívat zcela správn ě. Našt ěstí v dramatickém vrcholu a rychlém zvratu událostí se ur čitý díl nep řesnosti ztrácí. Jak jsem se již zmínila v úvodu, p ůvodn ě byla hlavní role ur čena pro Veroniku Demlovou, která disponuje tmavým mezzosopránem, ideálním pro postavu Madam Flory. Pro mne je Flo řin part v příliš nízké poloze a i moje barva hlasu se mi jeví k této postav ě nepat řičně sv ětlá. Musím se p řiznat, že často se mi neda řilo n ěkteré úseky technicky uspokojiv ě zvládnout. Hlavním problémem bylo mnoho pasáží v nízké poloze, kdy jsem musela p řecházet do hrudního rejst říku, který ve spojení s fyzickou námahou a psychickým vyp ětím role zn ěl hrub ě a násiln ě. V celkovém vyzn ění to ale p říliš nerušilo a nezbývalo mi než z nešvaru utvo řit interpreta ční prost ředek. Při inscenaci Komorní opery HF JAMU dirigent Petr Lichnovský v některých místech nasazoval tempa až zbyte čně ostrá, a tím se ochudil o možnost vzr ůstajícího nap ětí a často se i v příliš ukvapeném tempu zvuk orchestru smazával. P říliš rychlá a nevyrovnaná tempa nebyla pouze chybou dirigenta, ale i nás interpret ů. Nem ěli jsme ze zkoušek vybudovaný návyk sledovat jeho gesta. Dirigent po čas zkoušek nem ěl k ruce korepetitora a musel zkoušky doprovázet sám z portálu hrou na klavír. A my se tak p ři herecké akci řídili svou p ředstavou, více než jeho vedením, což hudebnímu projevu nesv ědčilo.

34 6. FILMOVÉ ZPRACOVÁNÍ, REŽIE G. C. MENOTTI, 1951

Obsazení:

Madam Flora: Marie Powers Monika: Anna-Maria Alberghetti Toby: Leo Coleman Paní Gobineauová: Beverly Dame Pan Gobineau: Donald Morgan Paní Nolanová: Belva Kibler

Režie: Gian Carlo Menotti Dirigent: Thomas Schippers Symphony Orchestra of Rome Radio Italiana

Menotti se po úsp ěchu Média na Broadwayi a uvedení této opery v živém televizním vysílání v roce 1948, rozhodl p řenést p říb ěh do filmové podoby. Vrátil se do Itálie v roce 1950 a v kulisách povále čného Říma nato čil sv ůj první celove černí film. Celé dílo v sob ě nem ůže zap řít italskou filmovou školu té doby, a a č film není nato čen po technické stránce absolutn ě dokonale, o výkonech p ředstavitel ů se to říci nedá. Menotti si ke svému filmovému debutu vybral dramatickou látku, ve které zachycuje vývoj charakter ů i emo ční zm ěny a st řety blízkými záb ěry kamery, ješt ě lépe umoc ňujícími tajemnou atmosféru. Detailní snímání pouhého výrazu tvá ře umož ňuje p řirozené herectví s důrazem na individuální emoce postav. (Tento druh herecké techniky je ale na jevišt ě bohužel nep řenosný.) Film je na svou dobu nato čen velice expresivn ě, s tak bezprost ředním stylem, až je snadné zapomenout, že dialogy nejsou mluvené, ale zpívané. To je p říčina, pro č je Menottiho filmové zpracování i po šedesáti letech od svého vzniku stále tak atraktivní. Film dokládá, jak velký byl Menottiho zájem operu zpopularizovat a p řiblížit i

35 „neoperním“ poslucha čů m. Filmová opera byla za svou hudbu ocen ěna porotami mezinárodních festival ů. Dokonce byla v roce1953 nominována Americkou filmovou akademií na Oskara v kategorii hudebních film ů a v roce 1952 získal film zvláštní cenu na filmovém festivalu v Cannes. Menotti k původní ope ře p řipsal delší orchestrální pasáže - rozší řil předehry, aby m ěl v ětší prostor pro vystižení postav a vykreslení jejich vztah ů. A dokonce přidal i n ěkolik částí p ěveckých. Film je asi o dvacet minut delší než původní opera. Menotti p řidal nov ě scény z „m ěsta“ a domu paní Nolanové. Scény nejsou vsazeny jen jako samoú čelný prost ředek k vytvo ření celove černího filmu, ale hlavn ě mají více rozvinout Flo řino marné pátrání po domn ělém pachateli a k řehkou lásku Moniky a Tobyho; i když jejich popisování je n ěkdy p říliš zdlouhavé (nap ř. scéna z trhu) a po hudební stránce nic nového do díla nepřináší. První akt Menotti doplnil o Flořinu návšt ěvu v byt ě paní Nolanové. Flora chce v ědět, co je nová klientka za č, ale když vidí, že žena opravdu na nic jiného než na svou dceru nemyslí a i její pokoj udržuje stále ve stejném stavu, jako když dívka byla ješt ě naživu, p řestane ji podez řívat. Stejn ě tak tajn ě pozoruje i manžele Gobineauovi, jak se urputn ě snaží navázat kontakt s malými d ětmi v parku. Nejvýrazn ější nová pasáž je po modlitb ě v prvním d ějství. V ní Madam Flora, která cítí, že ji Toby sleduje, kape spícímu chudákovi vosk do o čí, aby ji už nemohl dále stíhat pohledem, protože si je oprávn ěně jistá, že spánek jen p ředstírá. V obsazení se Menotti držel v ětšinou osv ědčených p ředstavitelů z předchozích inscenací Média. Marie Powers excelovala jako Madam Flora již v inscenaci na Broadwayi v roce 1947 a Leo Coleman a Beverly Dame jsou Toby a paní Gobineauová dokonce z prvního uvedení Columbia University roku 1946. V projevu Marie Powers není jediné zbyte čné gesto, je hr ůznou autoritou pro své okolí. Jak velký zlom nastane, když se snaží marn ě objasnit p říhodu ze seance, až skon čí zoufale osam ělá jen s lahví u stolu a p řizná si: „Mám strach“. Árie v režii Giana Carla Menottiho je opravdu strhující ve svém naturalismu, vrcholícím v syrovém smíchu pološílené ženy. 36 Ve filmu je mistrn ě vyvedený vztah Madam Flory a Tobyho - divák je nucen ud ělat si vlastní rozhodnutí na jeho vinu či nevinu a dále ho měnit, aby si ani na konci filmu nebyl více jistý než na jeho za čátku. Menotti svádí v jednu chvíli vše na Tobyho, ale z další scény vyjde jako jasná p říčina Flo řina traumatu její špatné sv ědomí. Toby si ve své kom ůrce p ři seanci p ředstavuje, jak škrtí Floru. Práv ě ve stejném okamžiku se Flora vyd ěsí z pocitu chladné ruky na hrdle. Byla to náhoda, nebo síla Tobyho myšlenky? Jestliže náhoda, pro č Toby Floru z úkrytu sleduje a vzáp ětí p ředstírá, že spí? Je to jen z pubertální zv ědavosti, nebo sám sebe trochu považuje za jejího trýznitele? Vžila se Flora do svého vlastní role zprost ředkovatele komunikace se záhrobím tak moc, až si vsugerovala hlasy a s nedostatkem víry v cokoliv se cítí provinile a ví, že není schopná víru v sob ě už najít? Čeká jen jaký bude trest za její život a odkud k ní p řijde? Nebo se opravdu leká jen Tobyho stín ů a není schopná rozlišit iluzi od skute čnosti? Jsou rozlišení schopni ostatní? Vždy ť její zákazníci i poté, co jim sd ělila, že je po celý čas jen klamala, byli dál p řesv ědčeni, že svého synka slyšeli na vlastní uši. Zabila Tobyho a byl jejímu trápení konec? Dev ěta čty řicetiletá Marie Powers je pro mne ideální p ředstavitelkou Madam Flory, a ť už po stránce p ěvecké nebo herecké. (Ale i na ostatních hercích je znát, že Menotti jako režisér po nich cht ěl co nejcitliv ěji vystihnout každou hudební zm ěnu.) Sytý kontraalt této americké pěvkyn ě je v sob ě schopen obsáhnout všechny psychologické prom ěny a i v náro čných intona čních pasážích se pohybuje s podivuhodnou jistotou a s d ěsivou intenzitou. Madam Flora Marie Powers je šílená a politování hodná zárove ň. Opravdu se jí povedlo projít cestu do šílenství a odhalit při tom všechna slabá místa duše. Flora s Monikou mají ve filmu k sob ě o kr ůč ek blíž než ve zpracování Kristiany Belcredi. Monika zde totiž vystupuje jako trp ělivá, milující dcera, neustále p řipravená tišit mat činy nálady a Tobymu poskytovat ochranu. Teprve čtrnáctiletá velice talentovaná Anna-Maria Alberghetti je dív čí Monika s jisk řivým sopránem a p ůvabným vystupováním. 37 Loe Coleman, coby p ředstavitel Tobyho, je svými baletními pohyby lehce zženštilý; můžeme si pod tím p ředstavit jeho zranitelnost. Zato svou fyziognomií odkazuje na p ůvod n ěmého chlapce ne do Budapešti, ale spíše do severní Afriky. Trio zákazník ů je bezchybn ě tragikomické ve své úlisnosti, rozn ěžn ělosti i naivit ě. Dirigent Thomas Schippers kladl velký d ůraz na vedení vokální linky a výraznou deklamaci. Symphony Orchestra of Rome Radio Italiana zní pod jeho vedením bezchybn ě. Co se tý če zvolených temp, je tato nahrávka citliv ě vedena od pomalých pasáží k vrcholn ě dramatickým míst ům. Hudební složka se pod řizuje herecké akci a vyzn ění jednotlivých pasáží, tak jak je v prvním plánu Menottim zkomponována.

38 7. TELEVIZNÍ INSCENACE, REŽIE O. SCHENK, 1964

Obsazení:

Madam Flora: Elisabeth Höngen Monika: Maria José De Vine Toby: Nino Albanese Paní Gobineauová: Sonja Draksler Pan Gobineau: Norman Foster Paní Nolanová: Holde Konetzni

Režie: Otto Schenk Dirigent : Armando Aliberti Orchestra of the Wiener Volksoper

Médium je na tomto záznamu provedeno živ ě v televizních kulisách bez playbacku. Otto Schenk, režisér televizní inscenace, vytvo řil opravdové postavy, které jsou oprošt ěny od operní herecké manýry, a dosáhl tak pulzujícího p říb ěhu nevytrženého z běžné reality. Je to pojetí, kde jsou postavy blízké diváku, a má p ůsobit, že prezentovaný psychický problém se m ůže p řihodit každému. Otto Schenk nato čil televizní operu, vedenou jasn ě a srozumiteln ě. P ři odkrývání zákoutí vztah ů a p říčin postupoval se st řízlivou p ředstavou o situacích, do kterých se postavy dostávají. Ud ělal operu jako čist ě televizní p říb ěh, bez p říkras kostým ů, paruk a velké tragédie. Vychází z intimity nálady p říb ěhu a podal tím nové vysv ětlení chování Madam Flory, které je zde zcela odlišné od ostatních zpracování, o nichž se zmi ňuji v této diplomové práci. Madam Flora Elisabeth Höngen je starou ženou, která si vytrp ěla dost, ale nechce nikomu ubližovat. Seance bere jako sv ůj druh obživy. Ví, že svou produkcí zákazník ům uleví a ujistí je o spokojenosti jejich

39 mrtvých d ětí. Když se objeví poprvé v záb ěru na za čátku opery, Tobyho si spíše dobírá, v ědoma si jeho dětinskosti i prostoty. Její Flora nenese stopy agresivity ani zpupnosti. Je tém ěř milá a i vztah k Monice je mate řský. Dokonce když je dcerou konejšena „ Černou labutí“, opravdu v té chvíli zapomene na své tísn ě a s úsm ěvem si s Monikou prozp ěvuje. Nebo v části, kdy jsem já coby Madam Flora Tobyho bila tamburínou, ona ho poplácá po tvá ři jako výraz soucitu s ubožákem. Celé první d ějství graduje velice pozvolna a takovéto pojetí na jevišti divadla by celkov ě postrádalo dramati čnost. Další až pon ěkud komickou scénou je pasáž, kdy po první seanci odhrne záv ěs a za ním se skrývá Toby s „o čima v sloup“ a tím ji vyleká. Na tento popud ho matka za čne podez řívat. Nicmén ě brzy od této teorie upustí a další scény, které Menotti v předešlém filmu pojímal jako snahu o vynucení jeho přiznání, Otto Schenk vykládá jako Flo řinu bezradnost nad sv ěř encem neschopným vyjád ření. Ve scén ě z druhého jednání ( č. 9 ) (… „Toby, ty víš, že t ě chovám, jako bys byl m ůj vlastní syn.“…) se zdá, že všechny sliby myslí up římn ě a snaží se ho jen p řinutit k nějaké srozumitelné odpov ědi na svou otázku, zda n ěco divného nevid ěl. Ani Gobineauovi s paní Nolanovou nejsou deformováni žádným sektá řstvím a otup ěním jako v předešlých inscenacích. Jsou jen vzorkem malom ěšťácké spole čnosti, kde k dobrému tónu pat ří návšt ěva kartá řky či ducha řských seancí. Maria José De Vine jako Monika p ůsobí p říliš vyzrálým dojmem a vedle Tobyho je jako jeho starší sestra. Jejich poutem není láska milostná, ale spíše sourozenecká – zamilovanost do Tobyho v tomto případ ě by byla opravdu zvláštní. Co se tý če hudebního provedení, orchestr je vysoko nad celou inscenací i p ěveckými výkony. Nevím, zda to je zp ůsobeno stá řím záznamu a technicky omezenými možnostmi p ři živém natá čení zp ěvu v televizním studiu, ale hlasy zní velice ploše a nap říklad ve kvartetu druhého jednání jdou i nep řesn ě s orchestrem. P ěvecký výkon představitelky Moniky je nesrovnateln ě horší než projev mladinké Anny-Marie Alberghetti z Menottiho filmu i Shawny Farrell jako Moniky 40 v následující inscenaci. A ť už se jedná o hlasovou barvu, rozsah, ale i intonaci. Toto pojetí zaujme lidskostí a reálností postav, ale je ochuzeno o um ěleckou výpov ěď i tajuplnost atmosféry nám ětu. Celkov ě inscenace postrádá Menottiho poselství o síle sv ědomí i d ěsivé manipulativnosti lidstva.

41 8. TELEVIZNÍ PRODUKCE, REŽIE P. MORIN, 1977

Obsazení:

Madam Flora: Maureen Forrester Monika: Shawna Farrell Toby: Stelio Calagias Paní Gobineauová: Rosemarie Landry Pan Gobineau: Gino Quilico Paní Nolanová: Barbara Ianni

Režie: Pierre Morin Dirigent: Raffi Armenian The Stratford Ensemble

Inscenace vyrobená televizní produkcí (toto zpracování bylo původn ě uvedeno na Stradfordském festivalu v roce 1974) na základ ě představení kanadského The Comus Music Theatre. Režisér Pierre Morin se držel Menottiho poznámek k ope ře a vytvo řil tak konven ční pojetí zcela odpovídající dobovým tendencím. Maureen Forrester zcela opanovává svou sílou osobnosti celý prostor jevišt ě a obrovským hlasem nahání hr ůzu již od prvních tón ů. Je to zcela ur čit ě nejvýrazn ější představitelka ze všech výkon ů popsaných v této diplomové práci. Její Madam Flora je d ěsivou a maximáln ě dominantní bytostí. Již v prvních taktech svého výstupu z po čátku prvního jednání ( … „Vzbu ď se už, ty poblázn ěný snílku“ …) se na Tobyho nemilosrdn ě vrhne a lapí ho za vlasy. Je zcela jasné, že chlapce matka s pot ěšením bije za jakýkoli proh řešek. Ve chvíli, kdy se jí dotkne chladná ruka, hystericky vysko čí a vyžene zákazníky. V televizní inscenaci s Elisabeth Höngen nebyl šok tém ěř poznat, a zde je naopak teatráln ě zd ůrazn ěn. Tyto dv ě produkce ale mají spole čný výklad p říčiny Flo řina obvin ění Tobyho. Po odhrnutí záv ěsu ( … „ Kde je Toby? Ha, on to byl.“…) u Tobyho skrýše má chlapec stejný mrtvolný 42 výraz. Zatímco v předešlé inscenaci tím byla demonstrována chlapcova prostoduchost, zde mi p říčina jeho chování uniká. Část, kde se projeví mistrovské herectví hlavní p ředstavitelky, je ve druhém d ějství, kdy se Madam Flora po dobrém snaží domluvit s Tobym (… „Toby, ty víš, že t ě chovám“…). Je tu mistrn ě zvládnuto Flo řino m ěnění nálad a podn ětů v každé v ětě – chvíli slibovat a pak op ět ude řit, to vše s nar ůstající intenzitou. Nemluvím jen o dramatickém ztvárn ění, ale i o p ěveckém projevu. Její hlas se chvíli pohybuje v lísavém pianu, plynule p řejde do hrdelních zvuk ů vyvíjeného nátlaku na Tobyho p řiznání, až op ět ude ří ve své ohromné velikosti. A p ři bi čování již jen tém ěř nesrozumiteln ě kvílí. V Allegru ( č. 25 ) Flora ukon čuje prosby zákazník ů tak, že nemají šanci odporovat a tém ěř ute čou ze scény. Flo řina árie „Mám strach“ je plná jejího boje o zachování vlastní pýchy a nepoddání se p řelud ům. Slova „Madam Flora se bojí“ Maureen Forrester teatráln ě vy řkne jako parodii své hrdosti. Využívá dynamických rozdíl ů jednotlivých replik i zvuku každé hlásky. Její hysterický smích je posledním bojem p řed prohranou bitvou. Maureen Forrester jako Madam Flora zní i vypadá ob čas absolutn ě vyšinut ě. P řesuny ze zpívaných replik do zp ěvu d ělají její výkon velice efektní a p řitažlivý i p řesto, že od po čátku se její postava již nemá kam vyvinout.

43 ZÁV ĚR

Dílo Giana Carla Menottiho netvo ří vrchol vývojové etapy v dějinách hudby a ani hudební řeč nikam dále neposouvá. Jeho tvorba je plná eklektických odkaz ů zvlášt ě na veristické operní autory především již zmi ňovaného G. Pucciniho či P. Mascagniho. Stejn ě jako veristé dával p řednost efektním nám ětům, dramatickému spádu a temným stránkám lidské duše. Ve své práci stav ěl na melodické lince jako základním prvku opery. Proto jsou jeho díla poslucha čsky vd ěč ná a srozumitelná. Ze stránky interpreta ční (mluvím hlavn ě o ope ře Médium, ve které jediné jsem m ěla možnost ú činkovat) už jeho hudba tak samoz řejmá není. Naproti srozumitelnosti je postaveno mnoho velice rytmicky náro čných pasáží, naproti líbivým melodiím ostré harmonické postupy. Jeho hudba zní místy až hystericky a vyšinut ě, aby ji po pár taktech op ět vyst řídala sladká melodie a barva smy čců. Tuto operu jsem si zvolila jako nám ět své diplomové práce proto, abych se více dozv ěděla o jiných uvedeních, než bylo to „naše“ . Byla jsem p řekvapena, kolika r ůznými zp ůsoby je možné charakter jedné bytosti popsat a kolik možností výklad ů jejích čin ů je autorem nabídnuto. A vezmu-li v potaz, že dílo vzniklo na pozadí fašistického sev ření Evropy, nedivím se, že Madam Flo ře tolik chybí víra – a je jedno, jestli ji hledáme v Bohu, dobru či v uvědom ělé lidské spole čnosti. Médium, a č se odehrává v 50. letech 20. století, na jiném kontinentu než žijeme my, je svým poselstvím stále aktuální. Menottiho manželé Gobineauovi i paní Nolanová m ůžou být stejn ě tak manipulováni Madam Florou, ideami politických diktát ů nebo reklamními spoty. Hodnota každého díla spo čívá v jeho um ěleckém, technickém i filozofickém odkazu, pochopitelném nejen v dob ě jeho vzniku, ale i v časech budoucích. A proto si myslím, že dílo Giana Carla Menottiho - ať již se jedná o operu Médium, Amélie jde na ples, Telefon aneb láska

44 ve t řech, Konzula, ale i další - budou, již vzhledem ke svému nám ětu, stále aktuální i v čase budoucích generací.

45 SOUPIS INFORMA ČNÍCH ZDROJ ů

• REGLER-BELLINGER, Brigitte, Opera, velká encyklopedie . Dopl ňky pro čes. vyd./Regler-Bellinger, B; Shenck, W; Winking, H; vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 630 s. ISBN 80-204-0541-0.

• ZÖCHLING, Dieter, Kronika opery . P řel. Drlíková, Eva; a kol. 1., vyd. Praha: Fortuna, 1999. 68O s. ISBN 80-86144-24-0.

• DICKINSON, Peter, G. C. Menotti . The Independent, 2007 Dostupné z WWW: http://www.independent.co.uk/news/obituaries/gian-carlo-menotti- 434839.html

• ČERVENÁ, So ňa, Stýskání zakázáno. 1., vyd. Brno: Opus musicum, 1999. 238 s. ISBN 80-900314-4-7

• http://www.theatre.sk/uploads/files/THEISA%20subory/Inscenacie .htm

• http://komorniopera.jamu.cz/medium/index.html

• http://www.suite101.com/content/opera-guidethe-medium-by-gian- carlo-menotti-a163180

• http://www.oscars.org/awards/academyawards/legacy/ceremony/25th- winners.html

46 SEZNAM ILUSTRACÍ

Obrázek č. 1 : Návrh scény k inscenaci Média Komorní opery HF JAMU; str. 18

Obrázek č. 2 : Návrh kostýmu Madam Flory k inscenaci Média Komorní opery HF JAMU; str. 19

Obrázek č. 3: Návrh kostýmu Madam Flory k inscenaci Média Komorní opery HF JAMU; str. 20

Obrázek č. 4: Návrh kostýmu Madam Flory k inscenaci Média Komorní opery HF JAMU; str. 20

Ukázka č. 5: Úryvek z notového partu Madam Flory z druhého aktu č. 25; str. 33

Dostupné z WWW: http://komorniopera.jamu.cz/medium/galerie/navrhy.html 47 SEZNAM P ŘÍLOH

1. Obsazení sv ětové premiéry z Columbia University

2. Kritika Vladimíra Čecha

48 1. Obsazení sv ětové premiéry z Columbia University

Brader Matthews Theater, Columbia University, New York 8.5.1946 Monica: Evelyn Keller Toby: Leo Coleman Madame Flora: Claramae Turner Paní Gobineauová: Beverly Dame Pan Gobineau: Jaques la Rochelle Paní Nolanová: Virginia Beeler dirigent: Otto Luenin režie: Gian Carlo Menotti

Dostupné z WWW: http://www.usopera.com/operas/medium.html

49 2. Kritika Vladimíra Čecha

25/09-Medium ČESKÝ ROZHLAS 3-STANICE VLTAVA, ranní Mozaika, úterý 14.dubna 2009, cca 7.47, moderátor Petr Šrámek (tel.) Dnes a pozít ří bude v brn ěnském Bezbariérovém divadle Barka reprízována opera Giana Carla Menottiho Medium. Druhou premiéru této inscenace zhlédl minulý týden Vladimír Čech. Dobré ráno do Brna, pane Čechu! Dobré ráno p řeji! Gian Carlo Menotti není všeobecn ě známým skladatelem. Minimáln ě ne tak jako dnes p řipomínaný Händel. prosím, stru čně ho p ředstavte… Gian Carlo Menotti-to jméno asociuje italský původ, ale jde o amerického skladatele, který se však v Itálii narodil. Stalo se tak 7. července 1911 v měste čku Cadegliano u jezera Lugano. Jeho otec byl prosperující obchodník, matka zdatná amatérská hudebnice. Menotti byl zjevn ě zázra čným dít ětem: v sedmi za čal s písn ěmi, v jedenácti se pokusil o první operu. V sedmnácti letech pokra čoval ve studiích už mimo Itálii, a to ve Spojených státech amerických. Medium vzniklo v roce 1946 a je to melodramatická tragédie pro p ět sólist ů, n ěmoherce a komorní orchestr o 14 hrá čích. Čili titul jako co do kvantity ú činkujících p římo stvo řený pro malou scénu. Jakub Kruliš v tišt ěném programu nasti ňuje relativn ě podrobný skladatel ův profil s mnoha operními tituly. Ale ve vý čtu se neobjevuje celove černí opera Goya, kterou Menotti napsal pro Plácida Dominga. A tu jsem vid ěl práv ě s Domingem v roce 2004 ve Vídni. A referoval jsem o tom i na Vltav ě. Už tehdy jsem říkal, že Menotti spíše platí za tradicionalistu, za konzervativce, jeho rukopis je zp ěvný, konsonantní, melodický, nejednou i velmi líbivý a mnozí jej ozna čují za jakéhosi opožd ěného veristu. A mnohé z toho platí i pro Medium. Žádné disonance, alespo ň ne z pera skladatele. Takže by se o n ě mohli zasloužit ú činkující. Mimochodem název nazna čuje, že z řejm ě p ůjde o n ějakou ducha řinu. Mám pravdu? 50 Ano. Hlavní postavou opery Medium je Madam Flora, která za úplatu po řádá ve svém byt ě seance. Její dcera Monika je jí v té falši nápomocna, ale Toby, n ěmý chlapec, kterého se kdysi Flora z neznámého d ůvodu ujala, jí její rituály narušuje. P ři poslední seanci se Flo ře však zdálo, že na ni sáhla umrl čí ruka. Nadp řirozeno pro ni neexistuje, a tak je p řesv ědčena, že ji tak mohl vylekat pouze Toby. Toby však ml čí, je p řece n ěmý. Pro Floru je ten dotek traumatizujícím zážitkem a úpln ě ji rozhodí. V opileckém blouzn ění za čne dokonce kolem sebe st řílet a post řelí Tobyho, který záhy umírá, aniž by sl ůvkem nazna čil Flo ře odpov ěď . Tak taková je to morbidní ducha řina. Jen dodám, že v sezon ě 1947-48 na Broadwayi byla uvedena v 211 představeních. Tak to je skute čně vysoké číslo. Kdo Menottiho Medium nastudoval v Brn ě? Inscenace vznikla pod hlavi čkou Hudební fakulty JAMU v režii Kristiany Blecredi, která tímto titulem prezentovala sv ůj absolventský výkon. Kristiana Belcredi se zjevn ě snaží, aby se stále n ěco d ělo, aby nevznikal pocit stati čnosti. Ona Medium inscenuje s jistou nadsázkou, ze za čátku snad i s humornou. Že jde o vážný d ěj, to dochází až s nějakou tou stránkou partitury. Tím, že už poprvé vstupuje Flora na scénu jako vyšinutá žena, jako neuroti čka, otupuje se ten její psychický zlom, kdy na ni sáhne umrl čí ruka. Flora se pak sice chová ješt ě nemožn ěji, ješt ě blázniv ěji, ješt ě nebezpe čněji, ješt ě víc pije, ale už to tolik nep řekvapí. À propos ten chlast: je ho ke konci už zbyte čně moc. P ři takových dávkách whisky, které do sebe Flora leje, by v sob ě musela mít p řinejmenším takových deset promile alkoholu! Velice působiv ě se Kristian ě Belcredi poda řilo rozehrát gradující Flo řino nep řátelství vůč i Tobymu, Flora ho surov ě fyzicky napadá a on zjevn ě trpí. To už je naprosto v ěrohodné činoherní herectví. I scény seancí mají svou magickou atmosféru: ty kou řové opary v matném sv ětle svoji magi čnost nezap řou. P ři druhé premié ře došlo v tom nejdramati čtějším okamžiku, kdy má Flora vyst řelit na Tobyho ke komickému zádrhelu: pistole nebo revolver ne a ne vyst řelit, takže se z hledišt ě ozývalo hecování „tak st řel!“, ale ono nic. Že zbra ň ale byla funk ční, to prokázala režisérka p ři záv ěre čné d ěkova čce, kdy několikrát sama stiskla spouš ť s následným halasným efektem. 51 Medium je opera, a tak bychom nem ěli pominout hudební nastudování a pěvecké výkony.Jaké byly? Moc se mi líbila Markéta Viterová jako Flora. A to jak p ěvecky, tak herecky, i když v souladu s celkovou režijní koncepcí p řehrávala. Ale ta figura nakonec až d ěsila. Navíc pěkný a zvu čný hlas. Hostující Jan Adámek jako n ěmý Toby si pod její alkoholickou dravostí tu a tam jist ě musel vytrp ět své. Kamenem úrazu však byl absolventský výkon Anny Jelínkové v roli Flo řiny dcery Moniky. Z ní se linuly ty nazna čené disonance. Ne říkám to práv ě lehce, ale poslouchat ji bylo pro citlivé ucho doslova utrpením. Ona ten ve čer, ten dojem z představení doslova kazila. Samoz řejm ě, že jsem pátral po p říčinách. Jelínková údajn ě vyst řídala už asi čty ři u čitele. A to není nikdy dobré. Z Olomouce mám však zprávy, že se jí da ří v muzikálech, jejichž party nelezou tak do výšek. Možná, že práv ě muzikály budou tou oblastí, v nichž se uplatní. A ješt ě dirigent: Petr Lichnovský v čele fakultativního Janá čkova akademického orchestru ur čit ě v rámci možností odvedl maximum. Vladimír Čech o ope ře Giana Carla Menottiho Medium v brn ěnském Bezbariérovém divadle Barka. D ěkujeme a p ěkný den! Také d ěkuji, m ějte se hezky, na shledanou! Menottiho hudbu však hrát nebudeme, dnešek patří v Mozaice Händelovi.

Zdroj: ČECH, Vladimír. Kritika z po řadu ČR-3, Mozaika. Vysílaného dne 14. 4. 2009; Archiv V. Čecha

52

53