MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda LUCIE KOZÁKOVÁ Bc. BONO VOX a vliv jeho politických aktivit na tvorbu rockové skupiny U2 Vedoucí práce: PhDr. ALEŠ OPEKAR, CSc. Rok odevzdání práce: 2008 Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a veškerou použitou literaturu jsem citovala. ______ OBSAH PŘEDMLUVA ...... 1 ÚVOD ...... 2 KDO JE BONO VOX? ...... 3 PAUL DAVID HEWSON ...... 3 BONO VOX ...... 4 SITUACE PO VYSTOUPENÍ NA LIVE AID ...... 5 DEVADESÁTÁ LÉTA ...... 6 NOVÁ ETAPA – NÁVRAT KE KOŘENŮM ...... 8 ANALÝZA PÍSNÍ ...... 10 SUNDAY BLOODY SUNDAY – NEDĚLE KRVAVÁ NEDĚLE ...... 10 NEW YEAR ’S DAY – NOVÝ ROK ...... 12 PRIDE (I N THE NAME OF LOVE ) – HRDOST (V E JMÉNU LÁSKY ) ...... 13 BULLET THE BLUE SKY – PROSTŘEL MODROU OBLOHU ...... 14 MOTHERS OF THE DISAPPEAR – MATKY ZMIZELÝCH ...... 16 RED HILL MINING TOWN – RED HILL , HORNICKÉ MĚSTO ...... 17 SILVER AND GOLD – STŘÍBRO A ZLATO ...... 18 ZOO STATION – STANICE ZOO ...... 21 MISS SARAJEVO ...... 23 WALK ON – JDI DÁL ...... 24 SHRNUTÍ (TÝKÁ SE POUZE VYBRANÝCH PÍSNÍ ) ...... 26 KONCERTY ...... 29 ZÁVĚR ...... 31 RESUMÉ ...... 34 SUMMARY ...... 35 LITERATURA ...... 36 PŘÍLOHY ...... 37 PŘÍLOHA CD ROM ...... 43 PŘEDMLUVA Pro svou práci jsem zvolila téma z oblasti nonartificiální hudby. Rozhodla jsem se zabývat irskou rockovou legendou, leadrem skupiny U2, zpěvákem a textařem Bonem Voxem. Tento námět mě napadl na jednom z koncertů Vertigo Tour 2005 a to v polském Chorzowě. U písně New Years Day najednou lidé na ochozech vytáhli bílé kusy látky, ti, co byli v "kotli" měli červené. Publikum se tak proměnilo v bíločervenou polskou vlajku. Nevěděla jsem, proč se tak děje, protože jsem neznala událost, která vedla ke vzniku písně. S postupem času jsem se dovídala i o pozadí dalších skladeb, což mě vedlo k napsání této práce. Myslím si, že spousta lidí o možném podtextu tvorby U2 neví a nedokáží si obsah písní spojit se zpěvákovými politickými aktivitami. Chtěla bych zde také poděkovat vedoucímu mé práce PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za ochotu pomoci a hlavně za trpělivost.
1 ÚVOD V době, kdy v poprockové hudbě převládá tendence k tvorbě kratších skladeb a písně muzikantů zpravidla nepřesáhnou tři a půl minuty, žije člověk, který věří, že i s tímto málem může oslovit davy lidí. Paul David Hewson alias Bono Vox již přes třicet let promlouvá v písních k veřejnosti, která ho poslouchá. Z lidí strach nemá, je rád ve společnosti, rád komunikuje. Podařilo se mu strhnout bariéry mezi publikem a jevištěm a po světě se pohybuje bez ochranky. Nevadí mu, když na něj nezbude místo v restauraci. Lidé se ho nebojí na ulici oslovit. Říká, že je tu pro lidi, aby ho použili. Jako své azyly vnímá víru v Boha a rodinné zázemí v Dublinu. S Bohem spojuje většinu svých kroků. „ Mám na Boha mnoho otázek o vesmíru. Máme si co vysvětlovat, nejen já jemu, ale i on mně. (směje se) Určitě bude mít lepší vysvětlení než já pro svoje špatný chování.“ (Assayas 2006, s. 251) Je bohatý a uvědomuje si to. Říká: „Dokážu žít na vysoké noze, dokážu ale žít i skromně. To jen mezi tím mi to moc nejde.“ (Assayas 2006, s. 50) Svou lásku k lidem dává najevo nejen na koncertech, který každý bere, jako by byl poslední, ale i prostřednictvím charity. Označil se za advokáta Afriky a propaguje kampaň za zrušení dluhů zemím třetího světa a příliv peněz přímo do tamního zdravotnictví a vzdělání. Podle něj západní svět stále nebere Afričany jako sobě rovné, což se musí změnit. „V Africe denně bezdůvodně umírá 6500 na AIDS, nemoc, které se dá předcházet a lze ji do jisté míry léčit. Ty teď zastupuju. Ani oni mě o to nežádali. Je to dost drzý, ale já doufám, že jsou rádi a že v Božím řádu jsou oni ti nejdůležitější. […]“ (Assayas 2006, s. 152) Sám navštívil Afriku několikrát, je znalý problémů, jako je nedostatek léků a pitné vody a snaží se na ně západ upozorňovat. Proto zasedá k jednáním s politiky, i když sám sebe by raději viděl jako rockovou hvězdu s transparentem u vrat. Vrátil se zpět do školy, kde studoval matematiku a ekonomii, aby udržel krok s finančníky. Snaží se být stále informovaný, čte zprávy Světové banky, absolvuje různé semináře a vyzná se v protokolech. Při jednáních se opírá o své argumenty, ne o slávu. Svou roli bere vážně, ale jedním dechem dodává, že by se rockovým hvězdám nemělo všechno věřit. Občas kvůli svým názorům riskoval i rozpad skupiny, protože ne všichni členové byli vždy z jeho počínání nadšeni. Vždy věří v úspěch, je optimista. Dá se tedy opravdu hovořit o výjimce mezi celebritami, které se jinak svým kladným postojem k charitě snaží zalíbit publiku? Je otázkou, jestli by jeho názory všichni poslouchali a věřili jim jako teď, kdyby nebyl slavný. Proč se vlastně začal charitativní činností zabývat? Jak vidí svou roli? V mé práci se budu snažit najít odpovědi skrze Bonův život a texty. Pro osvětlení zdrojů a inspirací jeho textové tvorby jsem vybrala deset písní, u kterých mimo jiné upozorním na společenské a politické události, s nimiž jsou spjaty. Hudební analýzy vybraných skladeb jsou propojeny s obsahovou analýzou jejich textové složky. Texty jsou přepsány přímo z CD bookletů, abych se vyvarovala komolení slov, které se objevují v přepisech kolujících např. na internetu. Překlad provedu na pozadí znalosti okolností a podnětů vzniku jednotlivých skladeb. Pro monografickou i analytickou část jsem využila dostupný životopis (Wall 2005). Bohužel se tato kniha ukázala jako ne úplně dostačující. Autor sice rozdělil Bonův život do etap, ale v rámci těchto kapitol se přesouvá v čase. Proto je těžké v knize dohledávat informace a kvůli dlouhým vloženým pasážím čtenář za chvíli ztrácí orientaci. Pro doplnění se ukázaly být vyhovující knižní rozhovory (Assayas 2006) a internetové odkazy, které jsou zaměřeny na politickou a sociologickou stránku Bonova života a tvorby. Kniha U2 Dál a dál: Duchovní cesta (Stockman 2006) mi pomohla lépe vnímat stránku písní spojenou s náboženskou tematikou. V neposlední řadě se pro mne staly důležitým zdrojem informací četné časopisecké a novinové články, které dokumentují události spojené se skupinou v posledních letech.
2 KDO JE BONO VOX? „Jsem člověk z kapely, pisálek, co kouří doutníky, pije víno a čte Bibli. Vejtaha (směje se) , kterej rád maluje obrazy toho, co nemůže vidět. Manžel, táta, přítel chudých a občas i bohatých. Aktivista, obchodní cestující s myšlenkami. Šachista, rocková hvězda na půl úvazku, operní zpěvák v té nejhlasitější lidové kapele na světě. Co ty na to?“ (Assayas 2006, s. 50) Paul David Hewson Bono Vox, vlastním jménem Paul David Hewson, se narodil v hlavním městě Irska – Dublinu 10. května 1960. Vyrůstal ve čtvrti Ballymun, kam se po jeho narození rodina přestěhovala. Ač se jednalo o předměstí, prostředí bylo drsné, plné řádících gangů a šedivých věžáků Seven Towers, které nechala stavět irská vláda ve snaze soupeřit s Brity. Lásku k hudbě zdědil pravděpodobně po svém otci Bobbym. Pro poštovního úředníka hudba představovala únik před stereotypem. Matka Iris pracovala jako účetní v malé pletařské firmě. Rodičům se v roce 1952 narodil první syn Norman a o osm let později druhorozený Paul. Rodina netrpěla materiální nouzí, ale fakt, že manželství Hewsonových bylo nábožensky smíšené (Bobby byl katolík, Iris protestantka), ztěžoval jejich dětem život. V šedesátých letech v Irsku představovala příslušnost k církvi zásadní otázku. Jednalo se až o náboženský fanatismus. Paul odmalička nevěděl, ke které církvi se vlastně hlásit. Dojížděl do protestantské základní školy Ansevin National School. Byl dítětem, které se dožadovalo pozornosti všemožnými způsoby. První hudební zážitky získal, podle jeho slov, v osmi letech, kdy sledoval pořad Top of the Pops. Poslouchal, co se dalo, skupinu Free, The Who nebo Jimiho Hendrixe. V jedenácti letech byl přeřazen do školy sv. Patrika, kam se mu nikdy nepodařilo zapadnout. Většinu školního roku 1971/72 trávil za školou. Potloukal se po ulicích, nebo kavárnách. O prázdninách pozoroval nemocné pacienty v ústavu pro duševně choré u sv. Michala. Stával se nezvladatelným. Po roce přešel do první necírkevní školy v Dublinu Mount Temple High School, kde panovaly uvolněnější pravidla a Paulovi se tam začalo líbit. Stal se sebejistým a oblíbeným chlapcem. Reprezentoval své město v šachu, lákalo ho amatérské divadlo. Jeho oblíbenými písněmi se stávaly ty, které v sobě nesly určitý příběh. Ke kytaře ho poprvé přivedl jeho bratr. Brzy však o hru ztratil zájem, stejně jako o šachy a divadlo. Neustále se hádal se svým otcem. 10. září 1974 zemřela jeho matka na mozkovou příhodu. Zmatený a naštvaný dospívající Paul se začal potulovat a své chování ospravedlňoval smrtí matky. Trvalo dva roky, než se uklidnil, ale jak později přiznal, nikdy se s tím pořádně nevyrovnal. Jeho touha po reformách v dospělosti je vyvolána právě tímto pocitem křivdy z dětství. Nejen hudba ho zachránila před úplným pádem. Obrat nastal, když potkal ve škole Alison Stewartovou. Nikdo v té době netušil, že by ti dva mohli spolu strávit zbytek života. Spolu s Ali a dalšími kamarády vstoupil do sekty Shalom. V té době, kolem roku 1976, byl také ovlivněn punkovou vlnou. Většinu představitelů tohoto stylu považoval za podvodníky. Díky tomu se mu sestavení vlastní kapely nezdálo nemožné a právě do tohoto roku se datuje i vznik budoucí skupiny U2. Paul vytvořil se svými kamarády volné uskupení Lypton Village. Členové spolku se rozhodli, že se postaví proti irským stereotypům a „znovu se narodí“. S tím souvisela i změna identity, proto od roku 1977 neřekne Paulovi nikdo, kromě členů rodiny, jinak než Bono. Přezdívka původně zněla Bonavox podle názvu obchodu se sluchátky na O’Connels
3 Street. Později se slovo rozdělilo na Bono Vox. Bono svou přezdívku neměl rád až do doby, kdy zjistil, že v latině znamená „dobrý hlas“. Bono Vox Podnětem k založení první podoby skupiny U2 byl inzerát Laurence „Larryho“ Mullena na nástěnce ve škole. Začínal hrát na bicí a hledal potencionální spoluhráče do kapely. První konkurz se konal v kuchyni u Larryho rodičů. Přišlo osm lidí včetně Bona. Neuměl moc hrát ani zpívat, ale byl přijat díky své schopnosti umět ostatní přesvědčit, že vše, co dělá, je dobré. Počet členů se tedy ustálil na čtyřech : Bono – zpěv, Dave „The Edge“ Evans – kytara, Adam Clayton – baskytara a iniciátor Larry Mullen – bicí. Zprvu skupina vystupovala pod názvem Feedback (Zpětná vazba, Odpověď), později The Hype (Humbuk). Bono od začátku dokázal to co jiným zpěvákům chybělo – komunikovat s publikem. Díky tomu mu lidé odpouštěli i falešný zpěv. Dokázal strhnout dav na svou stranu a zmanipulovat k čemukoli. 1978 The Hype vyhráli soutěž talentů listu Evening Standart. Díky tomu byli představeni Paulu McGuinnessovi, budoucímu manažerovi. V tomto roce se ustálil i název skupiny – více smyslové U2 1. Roku 1978 vznikly první dvě demo nahrávky. Zásluhou McGuinnesse vyšla v září 1979 jejich prvotina U2:3. Skupina někdy vystupovala na otevřeném prostranství bez nároku na honorář. Díky nízkému nebo žádnému vstupnému se tak mohla na umělce přijít podívat i mládež, kterou by do klubů pro nedostatečný věk nepustili. Bono to velmi schvaloval. Jeho snem však odjakživa bylo prosadit se i za hranicemi své rodné země. V Londýně se jim zpočátku nevedlo. Když se všechno začalo obracet k lepšímu, vrátili se zpět do Dublinu, ke svým kořenům. Nakonec však v březnu 1980 podepsali smlouvu s britským studiem Island Records. Bono si, díky své výmluvnosti, doslova vydupal větší míru tvůrčí svobody. Během čtyř let měli natočit čtyři alba a Island je měl všechny přijmout, s tím, že je uslyší až v hotové podobě. Tak se zamezilo případným zásahům z produkční sféry. Album Boy (Chlapec) vyšlo v říjnu 1980, produkoval ho Steve Lillywhite. Bonovy velké myšlenky se projevily v rozhovorech pro média. Uvedl, že už v této době má pocit, že jsou předurčeni pro to, stát se jednou z největších kapel na světě. Pokukoval po Americe. Spíše se jí stával posednutý. První vystoupení se konalo v New Yorku. Museli udělat dojem na spoustu lidí, když chtěli v Americe uspět. Bono byl šťastný že konečně může zpívat ve vysněném městě. Dokázal si získat newyorské nedůvěřivé publikum. Později řekl, že Amerika, kterou hledal není na jevišti a v rock’n’rollu 2, ale v lidech, chudých i bohatých. Chtěl být dobrý i v jiných „opravdových“ věcech, například se zapojit do práce v chudinských čtvrtích. Další album vyšlo v roce 1981 po názvem October (Říjen). Titul i obsah alba měli nést duchovní symbolismus studené atmosféry ve světě v té době. Poslední píseň Is That All (Je to vše?) vyjadřuje pocity selhání, se kterými se Bono potýkal. Skupina se dostala opět do sporu a hrozilo, že se rozdělí. Bonovi připadal rock’n’roll jako marnivost a ztráta času. Rozpory také pramenily v otázce náboženské a s tím spojené působení členů kapely v Shalomu. Bono a ostatní se museli rozhodnout, buď sekta nebo skupina. Vyhrála muzika a Bono vyměnil působení v křesťanské skupině za Greenpeace a Amnesty International, které mu dávali jasnější odpovědi na jeho otázky. Bono se stále pohyboval mezi paradoxem, na jedné straně hlásat rovnost všech a na druhé straně nebýt součástí davu. 1 Označení bojového letounu U2, značka baterií, nebo slovní hříčka you too = ty také (tento smysl ale Bono odmítá). 2 Je zde míněno označení veškeré americké rockové hudby.
4 Rok 1982 byl ve znamení rozletu skupiny. Bono se oženil s Alison. Poprvé na koncertě mával bílou vlajkou a prohlašoval, že existuje jediná vlajka a to bílá. Irský premiér Garrett Fitzgerald ho přizval do vládního programu pro otázky nezaměstnanosti. Bono tak poprvé přičichl k charitě. Roku 1983 vyšlo třetí album War (Válka). Hlavními motivy písní byla válka. Obsahuje jednu z nejpolitičtějších písní U2 Sunday Bloody Sunday (Neděle, krvavá neděle). Námětem se stal incident Krvavá neděle z roku 1972. Vyvolávala přinejmenším polemiku. Jako první singl z alba spatřila světlo světa skladba New Year’s Day (Nový rok) inspirovaná vůdcem polským hnutím Solidarita. Kombinace hudby a politiky se ukázala být krokem správným směrem. Bono zjistil, že hudba může být víc než jen kulisou. Album je více konkrétní než předchozí dvě. Skupina se po malých krůčcích stává slavnou i v Americe a Bono dostává více prostoru pro své mimohudební aktivity. Další album Under A Blood Red Sky (Pod krvavě rudou oblohou) z živého koncertu zachycovalo vrchol rané tvorby U2. Kapela stála o spolupráci s Brianem Enem. To se však nedalo říct o něm. Názor změnil až po osobním setkání s Bonem, který ho přesvědčil svými argumenty. Výsledkem bylo roku 1984 album The Unforgettable Fire (Nezapomenutelný oheň). Název dostalo podle stejnojmenného obrazu, který uchvátil Bona v chicagském muzeu, představujícího americké jaderné útoky na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945. Na Enův podnět se Bonovy texty stávaly abstraktnější. U2 dostali smlouvu s Island Records na další čtyři alba bez možnosti cokoli odmítnout. To zajistilo skupině absolutní svobodu v tvorbě. Bono se nemusel v textování na nic ohlížet. Vznikla tak píseň Pride (In The Name Of Love) (Hrdost, Ve jménu lásky) opěvující Martina Luthera Kinga. Tvorbě U2 se v této době dostalo i zpětné vazby mimo hudební průmysl. Toho roku se například zúčastnili hladovky na Columbijské univerzitě držené na protest proti apartheidu v Jižní Africe. Mnoho fanoušků se začalo víc angažovat do přímých politických akcí. Bono a Adam zastupovali U2 při nahrávání singlu Boba Geldofa Do They Know It’s Christmas? (Ví, že jsou Vánoce?) Situace po vystoupení na Live Aid Skupina byla přizvána na účinkování na koncertě Live Aid v roce 1985 pořádané Bobem Geldofem. Pár týdnů po vystoupení odletěl Bono se svou ženou Ali do Etiopie. Anonymně pracovali v sirotčinci v Ajibar poblíž města Wollo. V té době nosil náušnice a neholil se, proto mu místní děti říkaly „děvče s plnovousem“. Kromě každodenních povinností a vyčerpávající dřiny se snažili tamní děti a jejich rodiče vzdělávat pomocí písniček a krátkých představení o hygieně nebo zdraví. Vyšla kniha Bonových fotografií z Etiopie A String of Pearls (Šňůrka perel). Bono si odnesl vzpomínky na mrtvé, které mohli už jen počítat ráno, když se zvedla mlha. Téhož roku se také zúčastnil nahrávání písně Sun City 3 na podporu Artists United Against Apartheid. Roku 1986 se U2 spolu s dalšími umělci zúčastnili projektu Self Aid. Cílem bylo vydělat peníze na zmírnění následků dlouhodobé nezaměstnanosti v Irsku. Okamžitá kritika označila tento počin jako propadák a dávala největší vinu Bonovi, ale časem se ukázalo, že tato akce dala vzniknout okolo třinácti stovkám nových pracovních příležitostí. V polovině roku kapela přerušila práci na novém albu The Joshua Tree (Joshuův strom) a připojila se ke koncertům na oslavu výročí Amnesty International. Kvůli nahrávání a jiným akcím zapomněl Bono na 25. narozeniny své ženy. Napsal pro ni singl The Sweetest Thing (Nejsladší věc). Veškerý výtěžek z písně věnovala Ali na pomoc černobylským dětem. Po návratu do Dublinu album The Joshua Tree dokončili. Vyšlo v březnu 1987 a takřka ihned se dostalo v USA na první příčku. Vícevýznamové texty se staly Bonovou novou zbraní, jak
3 Název města v jižní Africe
5 se lze přesvědčit například v písních Bullet The Blue Sky (Prostřel modrou oblohu) nebo Red Hill Mining Town (Red Hill, hornické město). S obrovským úspěchem alba přišlo i nové turné a s ním spojené opětovné odloučení od domova. Snaha zdokumentovat vývoj skupiny přiměla člena skupiny natočit film „nejen o turné“. Premiéra se konala roku 1988 v Dublinu a výtěžek ze vstupného šel na dobročinné účely. Zároveň vyšlo nové album Rattle And Hum (Rachot a bzukot). Kritika oboje přijala negativně, na rozdíl od fanoušků. Píseň Desire (Touha) dosáhla vysněného prvního místa v hitparádách na britských ostrovech. Bono propadal kořenům americké hudby čím dál tím víc. Stal se fanouškem gospelu, country nebo soulu, jak na albu dokazuje v písni Silver And Gold (Stříbro a zlato). Něco se však mělo změnit. Blížil se konec dekády a s ním se uzavírala i jedna kapitola ve vývoji skupiny. Pád berlínské zdi v listopadu roku 1989 znamenal pro kapelu počátek konce jedné etapy. Zúčastnili se pouličních oslav ve východním Berlíně. Prohlíželi si trabanty, dověděli se o jediné vlakové „Stanici Zoo“, odkud se mohlo cestovat mezi západem a východem. Na posledním vystoupení po návratu do Irska roku 1989 ohlásil Bono odmlku s vystupováním. Následovali spekulace tisku o rozpadu skupiny. Devadesátá léta Bono nevěděl, jak dál. Se skupinou založil v Irsku vydavatelství Mother Records na podporu mladých začínajících umělců. Interpretoval píseň od Cole Portera Night And Day (Ve dne v noci) a věnoval ji na dobročinné album boje proti AIDS zvané Red Hot And Blue (Červené, žhavé a modré). Hnán svou ustavičnou touhou po dokonalosti napsal roku 1991 texty pro nové album Achtung Baby! (Varování baby!), které představovalo radikální změnu hudebního stylu směrem k elektronickým zvukům. U2 se začali více zabývat sexuální stránkou života a hudby. Nahrávalo se ve studiu Hansa v Berlíně, kousek od ještě patrných zbytků Berlínské zdi. Prostory sloužily za druhé světové války jako společenská místnost, kterou využívaly obě strany. Album obsahuje například písně Zoo Station (Stanice Zoo) nebo One (Jeden). Začátkem devadesátých let se Ali a Bonovi narodily dvě dcery. 1989 Jordan a 1991 Memphis Eve. Roku 1992 se zpěvák seznámil s Billem Clintonem. Společně tehdy podporovali kampaň Rock The Vote, aby mladí lidé brali své volební právo vážně. Tématem následujících schůzek byla například irská vízová povinnost vůči Spojeným státům, vzdělávání dětí v Americe. Bono si začínal uvědomovat, že je opravdu bohatý – a to nejen v rámci rodinného štěstí. V roce 1993 si U2 zajistili další smlouvou 60 miliónů dolarů a dalších šest alb. Na pódiu se z Bona stávaly různé postavy. Například Moucha, podle názvu písně The Fly z Achtung Baby, Mirrorball Man nebo Mr MacPhisto, něco mezi ďáblem a Elvisem. Zpěvák v převleku si při koncertech nebral servítky s nikým a ničím. Součástí koncertů v rámci turné Zoo TV byla blikající světla, obří obrazovky a visící trabanty nad pódiem a obecenstvem a hlavně telefonáty předním politikům. Udržet celou show pohromadě, stálo čtvrt miliónu dolarů denně. Tehdy kapela a všichni kolem riskovali bankrot. Bono poprvé a zatím naposledy pomyslel na neúspěch. Během turné si mohli fanoušci koupit v suvenýrech i kondomy Achtung Baby (V Irsku byly zakázány všechny druhy antikoncepce a U2 kvůli své otevřené podpoře plánovaného rodičovství byli od počátku v neustálém rozporu s irskou katolickou církví.). Během turné stihli účinkovat na benefičním koncertě na protest proti rozšíření továrny Sellafield v Cumbrii. Výstavba druhého závodu na zpracování jaderného odpadu by způsobila velké ekologické škody. Bono koncert v půlce přerušil a snažil se dovolat satelitním telefonem ministerskému předsedovi Johnu Majorovi. Chtěl si promluvit o řešení problému. Spojení bylo zamítnuto, ale publikum jásalo nadšením. Proto se později připojili k tvrdší formě protestu a spolu s dalšími protestujícími se vylodili na břehu
6 britských ostrovů a zanechali tam barely s kontaminovaným bahnem z Irska. V roce 1993 Bono vystoupil na jevišti se Salmanem Rushdiem, britským autorem, na kterým íránský náboženský vůdce Chomejní vynesl za jeho román Satanské verše ortel smrti. Popraven měl být také ten, kdo Rushdiemovi pomáhá nebo se s ním stýká. Bona velmi ovlivnilo setkání s filmařem Billem Carterem. Ten mu vyprávěl o válkou zpustošeném Sarajevu. Zpěvák tam chtěl jet, ale byl přesvědčen, že to opravdu není bezpečné. Proto se prozatím spokojil „pouze“ s televizním spojením přímo do Sarajeva v průběhu koncertu. Následovaly další telefonáty během vystoupení – do Bílého domu, nejdříve Georgovi Bushovi a posléze i Billu Clintonovi. V přestávkách mezi jednotlivými částmi turné natočili U2 další desku Zooropa. Písně z ní byly postupně přidávány do programu Zoo TV. Oficiálně největší a nejúspěšnější turné bylo zakončeno v prosinci 1993. Přestávka, kterou si skupina dala, trvala přes rok. Během ní Bono nazpíval duet s Frankem Sinatrou a podílel se jako autor na soundtracku k filmu In The Name Of The Father (Ve jménu otce) zpracovávající příběh skupiny Irů, kteří byli posláni do vězení za teroristické útoky v Británii ze sedmdesátých let, které nespáchali. Jako skupina dali U2 o sobě opět vědět titulní písní k filmu Batman Forever v roce 1995. Vzniklo další album Original Soundtrack 1. (Prvotní soundtrack) pod pseudonymem Passengers. Kvůli neshodám uvnitř skupiny se na něm podíleli totiž jen Bono a The Edge s Brinem Enem. Největší hit z něj, Miss Sarajevo, nazpíval Bono s Lucianem Pavarottim. Desku doprovázel stejnojmenný dokumentární film o bosenské válce. Vývoj skupiny však pokračoval dál. Tentokrát se ponořili do tajů soudobé taneční hudby a nechávali se jí inspirovat. Výsledkem bylo v roce 1997 vydání alba Pop a další obří turné Popmart, které mělo být ještě větší a zářivější než předešlá šňůra. I když nebyl mnohými lidmi pochopen záměr například tří a půlmetrové olivy, nebo obrovského citronu na jevišti, nové desky se prodaly miliony kusů. Koncertovali i v Sarajevu. Skupina dostála toho, co řekl Bono novému bosenskému prezidentovi Alijovi Izetbegoviči, že hudba přesahuje politiku. Na koncert tehdy přišli lidé různých náboženství i kultur nebo vojáci NATO. Po konci turné v dubnu 1998 kapela odehrála v Belfastu ve Waterfront Hall benefiční koncert na podporu mírové dohody z Velkého pátku v Severním Irsku. Bono byl odhodlán celé kampani propůjčit jméno skupiny. Jako dítě vyrůstal v nábožensky smíšené rodině, proto se mu tento náboženský fanatismus protiví. Téhož roku přezpíval s dalšími umělci píseň Perfect Day (Dokonalý den) pro charitativní kampaň BBC Children In Need. Rok zakončili výběrem Best Of: 1980 – 1990 (Nejlepší z: 1980 – 1990). Blížil se konec dekády a U2 opět symbolicky uzavírali svou další etapu. V roce 1999 Bono dostal cenu Free Your Mind (Osvoboď svou mysl) na předávání hudebních cen MTV Europe Music Awards. Byl spolu s Bobem Geldofem a Quincy Jonesem přijat papežem Janem Pavlem II, který se chystal učinit prohlášení ve věci nelidskosti vůči chudým zemím, které musí spotřebovat velkou část svého národního důchodu, aby splatily dluhy. „Vyměnil“ své sluneční brýle za růženec (viz obr. a). Zapojil se do evropské kampaně za oddlužení zemí třetího světa Jubilee 2000 Drop The Debt (Skoncovat s dluhem). Cílem bylo přesvědčit nejmocnější vlády světa, aby do začátku nového tisíciletí zrušili dluhy chudých zemí. Jako nejhlasitější postava organizace využil první pořádné příležitosti se o tomto veřejně vyjádřit na Brit Awards 1999 v Londýně. Spolu s The Edgem se potom připojil k 35 tisícům demonstrantů v Kolíně nad Rýnem, aby předali petici před konáním summitu G8. Za oddlužení třetího světa se na ní svým podpisem přimlouvalo více než 20 miliónů lidí. Výsledek byl jen symbolický. Z dluhu nejchudších zemí se odepsalo 70 miliard dolarů. Na Bona to však dojem neudělalo. Své jméno také propůjčil akci Net Aid. Jednalo se o tři velké koncerty konané zároveň v USA, Velké Británii a Švýcarsku. Kvůli Bonovým aktivitám musely být přerušeny práce na dalším albu, což vyvolalo mezi členy skupiny napětí, někdy až nevraživost.
7 Nová etapa – návrat ke kořenům Bonovi a Ali se na přelomu tisíciletí narodily další dvě děti, Elijah a John Abraham. Rodina oslavila příchod milénia na oslavě v Bílém domě u prezidenta Clintona. V roce 2000 vyšla nová deska All That You Can’t Leave Behind (Vše, co nemůžete nechat za sebou), která znamenala návrat od syntezátorů zpět ke kořenům. Album obsahuje například písně Beatiful Day (Krásný den), Walk On (Jdi dál) nebo Peace On Earth (Mír na Zemi). Bono napsal námět ke snímku Million Dollar Hotel (Hotel za milión dolarů). Podílel se i na soundtracku písní Ground Beneath Her Feet (Půda pod jejíma nohama). V rámci zasedání Mezinárodního měnového fondu se zpěvák objevil i v Praze, kde v Kongresovém centru přednášel své myšlenky a projekty přímo na shromáždění finančníků. Bono vždy se snažil udržet svůj soukromý život doma v Dublinu, daleko od médií. Pódium používal jako prostředek k různým věcem veřejným, ale málo kdy k řešení svých osobních problémů. Poprvé tento okamžik nastal na turné Elevation v roce 2001, kdy věnoval píseň Kite (Papírový drak) svému otci, který umíral na rakovinu. Ani tyto koncerty nezůstaly bez politického podtextu. Společně s kapelou cestovali i dobrovolníci z Greenpeace, Amnesty International a Drop The Debt a rozdávali návštěvníkům koncertů literaturu. Snažili se tak zvyšovat obecné povědomí o různých problémech. V této době Bono stále více soustředil svůj zájem na trpící lidi v Africe a problém týkající se oddlužení zemí třetího světa. Roku 2002 založil spolu s Bobbym Shriverem organizaci DATA (Debt, Aids, Trade, Africa), nástupce Jubillee 2000 v USA. Podporovali zrušení dluhů = Debt, příliv léků = Aids a obchodování s Afrikou = Trade. „[…] , že samotná pomoc není z dlouhodobého hlediska cestou, po níž by mohli vykročit nejchudší z chudých. Obchod je cesta vpřed. Musíme je nechat s námi obchodovat […] “ (Assayas 2006, s. 105) S Georgem W. Bushem vyjednali okamžitou americkou pomoc pro nejchudší lidi ve výši pěti miliónů dolarů s příslibem deseti miliard dolarů do tří let. Když vyšly fotky Bona potřásajícího si rukou s Bushem, vyvolalo to v ostatních členech U2 nechuť (viz obr. b). Problém, který řešila Jubilee 2000 i DATA se však díky tomu dostal na politickou úroveň. Nechává se fotit s vysoce postavenými politiky, ale za určitou cenu. „Na fotce s prezidentem Bushem jsem proto, že zrovna vyložil na stůl deset miliard dolarů pro následující tři roky, což bylo přelomové navýšení zahraniční pomoci v rámci takzvané Millenium Challenge […] “ (Assayas 2006, s. 97) Jedním dechem však Bushe nazývá komickým týpkem se smyslem pro humor a upřesňuje jejich vztah v odpovědi na otázku, jestli se mu tenhle člověk líbí. „Ano. Věřil jsem mu jako člověku, když říkal, že se rozhodl s pandemií AIDS něco udělat. Pocházím snad z nejodlišnějšího místa – politicky, společensky i zeměpisně. Musel jsem se prostě s důvěrou vrhnout do studené vody. Vůbec mě nemusel přijmout. Ale člověk se s ním nemusí shodovat ve všem – stačí jen v jedné věci.“ (Assayas 2006, str. 98) O správnosti finanční pomoci Africe se snaží přesvědčit i amerického ministra financí O’Neilla a bere ho na návštěvu 4 nejchudších afrických zemí. Bono s Bobem Geldofem strávili víkend s ministerským předsedou Tonym Blairem a kancléřem Gordonem Brownem, kterým se pokoušeli marně předkládat své argumenty. Téhož roku vyšel další výběr The Best Of: 1990 – 2000 (Nejlepší z: 1990 – 2000). V únoru 2003 byl Bono podruhé nominován na Nobelovu cenu míru (další nominace 2002 a 2005). Cenu nezískal, ale jemu a celé skupině se dostalo pocty při ocenění Osobnost roku. Největší hvězdy showbussinesu interpretovali písně U2 a Bono byl jmenován v Elysejském paláci rytířem čestné legie. Je to nejvýznamnější ocenění pro člověka, který není původem Francouz. Téhož roku Bono svým jménem zaštítil charitativní show 46664 Concert uváděnou Nelsonem Mandelou (46664 je číslo, které vytetovali Mandelovi při jeho třicetiletém pobytu ve vězení). Současně probíhající stejnojmenná kampaň měla poukazovat na problém se stále se rozšiřující nemocí AIDS a shánět prostředky pro Nadaci Nelsona Mandely.
8 V roce 2004 navštívili U2 Jihoafrickou republiku a byli představeni arcibiskupovi Desmondu Tutuovi, který vedl kampaň za pravdu a usmíření. Příbuzní zastřelených protestantů, stojí před lidmi, kteří stříleli a kladou jim otázky. Vytvořená situace měla vést k hledání smíru. Bono využil své popularity ke zviditelnění aktivisty v boji proti AIDS Zackieho Achmata z Jihoafrické republiky. Achmat byl sám nakažený, ale odmítl brát léky, protože je kvůli hierarchickému systému nemohli dostávat ostatní. Bono byl šokován a snažil se problémy a návrhy následných řešení dostávat do zájmu veřejnosti. Zatím poslední řadová deska vyšla roku 2004 pod názvem How To Dismantle An Atomic Bomb (Jak rozebrat atomovou bombu). Aby zjistili, zda se bude pořadí skladeb líbit fanouškům, dovlekl Bono do nahrávajícího studia dva lidi, kteří kempovali poblíž, nebo se ptal na názor vyděšeného pošťáka. S propagací nové desky přišlo to, čemu se U2 a doposud vyhýbali – spojení s komerčním prodejem výrobku. Své jméno propůjčili firmě Apple na nový iPod U2 Special Edition. Dokonce natočili i reklamu na zmiňovaný produkt. Za tento počin však miliony nedostali, jednalo se spíše o podíl na zisku vázaném na prodejnosti. V prosinci Bono produkoval ranní vydání show Today věnované odhodlání kancléře Gordona Browna snížit dluh třetího světa. Také se podílel na natočení nové verze Do They Know It’s Christmas – Band Aid 20. Téhož roku se připojil k nově vytvořené společnosti Elevation Partners, která má za cíl během pár let získat více než miliardu dolarů na nové obchodní projekty v médiích a zábavním průmyslu. Po více než pětadvacetileté existenci byla kapela v březnu 2005 uvedena v New Yorku do rock’n’rollové Síně slávy. Přetrvávající zájem o skupinu potvrdilo i turné Vertigo 2005 (Závrať) i jejich vystoupení na Live 8. Dostali cenu Amnesty International 2006 a stali se tak velvyslanci svědomí (prvním velvyslancem svědomí se stal v roce 2003 Václav Havel). Důvodem byl fakt, že U2 už přes dvacet let využívají své hudby a slávy k obhajování lidských práv ve světě. V listopadu vyšel další výběr pod názvem U2 18. Bono si dal na čas pauzu od politických činností a s kapelou pracoval na novém studiovém albu. Spolu s manželi Gatesovými byl vyhlášen časopisem Time Osobností roku 2005. Za své zásluhy získal roku 2007 řád britského impéria a byl povýšen do šlechtického stavu. Během přednášek po USA o organizaci DATA si na chvíli odskočil k filmu. Ztvárnil roli Dr. Robertse ve snímku Across the Universe. Skupina se dostala do kin i díky jinému počinu. V lednu 2008 měl premiéru film U2 3D. Začátkem roku 2008 jednal Bono s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a japonským premiérem Yasuem Fukudem. A dále se věnuje přípravám na nové album, které má vyjít v říjnu 2008.
9 ANALÝZA PÍSNÍ Sunday Bloody Sunday – Neděle Krvavá neděle hudba: U2; text: Bono; album: War 1983 (Přílohy CD Track 1) I can’t believe the news today – Nemůžu uvěřit dnešním zprávám Oh, I can’t close my eyes and make it go away – Nemůžu jen tak zavřít oči a přinutit to zmizet How long? How long must we sing this song? – Jak dlouho? Jak dlouho budeme muset zpívat tuto píseň? How long, how long? – Jak dlouho, jak dlouho? Cause tonight we can be as one, tonight! – Protože dnes večer můžeme být jako jeden! 4 Broken bottles under children’s feet – Rozbité lahve pod dětskýma nohama Bodies strewn across the dead end street – Těla poházena po slepé ulici But I won’t heed the battle call – Ale nebudu si všímat volání do boje It puts my back up against the wall – Staví mě to zády ke zdi 5 Sunday bloody Sunday – Neděle krvavá neděle Sunday bloody Sunday And the battle’s just begun – A bitva právě začala There’s many lost but tell me who has won? – Je mnoho ztrát, ale řekni mi, kdo zvítězil? The trenches dug within our hearts – Rýhy vyhloubené uvnitř našich srdcí And mother’s children, brothers, sisters torn apart – A matčiny děti, bratři, sestry roztrhané na kusy 6 Sunday bloody Sunday How long, how long must we sing the song, how long? – Jak dlouho musíme zpívat tuto píseň? Tonight we can be as one – Dnes večer můžeme být jako jeden SOLO Wipe the tears from your eyes – Utři slzy z očí Wipe your tears away – Utři slzy Wipe your bloodshot eyes Utři překrvené oči 4 Bonovo vyznání ze zhnusení z Krvavé neděle, vyzývá publikum, aby se alespoň na jeden večer spojili proti násilí. 5 Bono odmítá zbraně. Fakt, že vojáci stříleli do neozbrojeného davu přirovnává k popravě, kdy odsouzení stáli zády ke zdi. 6 Možný ještě jeden typ překladu z teologického hlediska: Matky stavěny proti svým dětem, bratři proti sestrám.
10 Sunday bloody Sunday And it’s true we are immune – A je pravda, že jsme odolní When fact is fiction and TV is reality – Když skutečnost je výmysl a televize realita And today the millions cry – A dnes miliony pláčou We eat and drink while tomorrow they die – Jíme a pijeme, i když zítra budou umírat 7 The real battle just begun – Ta opravdová bitva právě začala To claim the victory Jesus won – Nárokovat si Ježíšovo vítězství 8 Sunday bloody Sunday – Neděle krvavá neděle Sunday Bloody Sunday je nejpolitičtější písní skupiny U2 zaměřenou proti ozbrojenému válčení. Celým textem se prolíná skutečnost Bonova silného ovlivnění náboženstvím. Z estetického hlediska, je skladba podmanivá, i když neuchvacuje svou melodickou linkou. Nejdůležitějšími vlivy určujícími výsledný dojem jsou obsah a osobité zpěvákovo podání. Harmonická složka písně je založena na 4 akordech v tónině Bbmoll 9. Ve verších komentujících událost ( viz výše ), převládá sestupná melodika – začíná na tónice, následuje VI. stupeň. Při zvolání, které v textu vyzývá ke sjednocení proti násilí, má melodika vzestupný charakter. Apelativní styl hry na bicí, nesoucí se v pochodovém rytmu, jakoby vyzývá k bojovným postojům. Kytarová linka podkresluje zpěv melodickým riffem, který se poprvé objevuje v předehře a prolíná se téměř celou skladbou. Jde o rozložený mollový kvintakord Bbmoll, rozložený durový kvartsextakord Db 10 a rozložený durový kvintakord Gb. Kytarový podkres koresponduje se zpěvem – když se zpěv zostřuje, mění se i způsob hry na kytaru. Jedná se o evoluční typ skladby. Gradace přichází spolu s kytarovým sólem před poslední slokou. Baskytara hraje rychlé skupiny tónů oddělené krátkými pauzami. V souvislosti s tématem Krvavé neděle je lze vnímat jako krátké dávky ze samopalu. Nemá pevně ohraničený refrén, jen opakuje několik veršů v obměněném znění. Skladba je stravitelná jak pro konzumenty komerční spotřební hudby, tak i pro ty, kteří hledají v hudbě náročnější obsah. Podnětem k napsání písně se stal masakr tzv. Krvavé neděle z 30. ledna 1972, kdy ve městě Derry v Severním Irsku bylo britskými vojáky 13 lidí zabito a mnoho dalších neozbrojených účastníků protestního pochodu zraněno. Vojákům bylo předtím oznámeno, že se v průvodu skrývají ozbrojení stoupenci IRA. Skladbu špatně pochopily obě strany v Irsku. Protestanti vyčítali skupině oslavování Krvavé neděle, stejně, jak to dělali nacionalisté ve své propagandě. Republikáni ji zase pochopili jako pacifistický výstup proti IRA. Bono ji proto na koncertech uváděl jako nerebelskou píseň. Svědčí o tom i videoklip natočený původně roku 1983 na koncertě v Red Rock v rámci turné War. Bono na pódiu oznamuje, že se nejedná o rebelskou píseň a mává při ní bílou vlajkou. Bono řekl o celém albu: „Skvělá sada písní silné v souvislostech a myšlenkách, ale slabé v textovém provedení. Pokoušeli jsme se být The Who, kteří se promíchávají s The Clash. Spíš než hodiny jsem nad těmi věcmi strávil minuty. Takže Sunday Bloody Sundy, které mělo být kontrastem k Velikonoční neděli, kdy zemřelo 13 protestujících v Derry na 7 Potvrzení prvního verše, že jsme odolní. Děláme, že se nic neděje, pokud se to neděje nám. 8 Souvislost války s Ježíšovým vítězstvím, Jan 20: 1 – 9. 9 Označení mollového akordu. 10 Označení durového akordu.
11 Krvavou neděli, tak úplně nevyznělo. Ale ať už melodicky, nebo významem textu přetrvalo čas. […]“ (www.u2web.wz.cz) Na turné Elevation v roce 2001 při koncertu ve Slane Castlu byl natočen nový klip. Skladba nabyla nového významu, a to sice o bombovém útoku v Omaghu z roku 1998. Pohled na kapelu se střídá se záběry s ulicemi po výbuchu. Na obrazovce jsou promítána jména obětí. Bono končí větou : 29 people. Too many! New Year’s Day – Nový rok hudba: U2; text: Bono; album: War 1983 (Přílohy CD Track 2) All is quiet on New Year’s Day – Na Nový rok je všude klid A world in white gets underway – Svět v bílém se dostává do chodu And I want to be with you – Chci být s tebou Be with you night and day – Být s tebou ve dne v noci Nothing changes on New Year’s Day – Na Nový rok se nic nemění R.: I will be with you again – Zase budu s tebou I will be with you again Under a blood red sky – Pod krvavě rudou oblohou A crowd has gathered in black and white – Dav se shromáždil v černém a bílém Arms entwined, the chosen few – Paže propleteny, nemnoho vyvolených The newspapers say, say, say it’s true – Noviny říkají, říkají, že je to pravda And we can break through – Můžeme to prolomit (překonat) Though torn in two, we can be one – Byť i roztržení vedví, můžeme být jedním SOLO I will begin again, I will begin again – Začnu znovu Oh and maybe the time is right – Možná je ten pravý čas Oh maybe tonight – Možná dnes večer R.: And so we are told this is the golden age – Nazýváme toto zlatým věkem And gold is the reason for the wars we wage – A zlato je důvodem válek, které vedeme Though I want to be with you – Přesto chci být s tebou Be with you night and day – Být s tebou ve dne v noci Nothing changes on New Year’s Day – Na Nový rok se nic nemění Píseň je věnována opozičnímu odborovému hnutí Solidarita, které založil v roce 1980 tehdejší vůdce polských dělníků a pozdější prezident Polska Lech Walesa . Hnutí vzniklo v roce 1980 jako opoziční politická síla vůči tehdejšímu komunistickému režimu v Polsku. Podílelo se na vlně okupačních stávek. Spolu s dalšími nezávislými aktivitami přispělo k pádu komunismu.
12 Se záměrem, napsat píseň o válce, boji a lásce koresponduje i videoklip, kde skupina s bílými vlajkami projíždí na koních zasněženou krajinou. Tyto obrazy pak kontrastují se záběry z boje, tanky, výbuchy. Bono hnutí Solidarita připomněl na koncertě v roce 2005 v polském Chozrowě, kde si z publika vypůjčil transparent s již zmíněným názvem (viz obr. c). Z hlediska tempa se jedná o jednu z rychlejších písní skupiny U2. Je složená v tónině G#moll. Střídá se v ní 5 akordů. Sloky vždy začínají tónikou G#moll přechází do III. stupně B 11 a pak do dominanty D#moll. Sestupná melodika je následována vzestupnou, přičemž na konci slok hlas opět klesá, až se zdá, že autor vyjadřuje zklamání, protože se na Nový rok nic nemění. V prvním verši refrénu přechází VII. stupeň F# do tóniky G#moll. V druhém verši se dostává VII. stupeň do tóniky přes VI. stupeň E, který zdůrazňuje slovo „you“ a s tím i přání „být opět s tebou“. Hudební podklad je především dialogem mezi dvěma nástroji – klavírem a kytarou. Tento dialog je rozvinut i v mezihře, jejíž první část hraje klavír, druhou kytara. Na kontrast kytary, která doplňuje výpověď klavíru, je možno pohlížet jako na princip paralelismu. 12 Refrén je založen na starozákonním žalmu krále Davida. Pride (In the Name of Love) – Hrdost (Ve jménu lásky) hudba: U2; text: Bono; album: The Unforgettable Fire 1984 (Přílohy CD Track 3) One man come in the name of love – Jeden muž přichází ve jménu lásky One man come and go – Jeden muž přichází a jde One man come here to justify – Jeden muž přichází, aby ospravedlňoval One man to overthrow – Jeden muž činí převrat R.: In the name of love – Ve jménu lásky What more in the name of love – Co víc ve jménu lásky One man crawled on a barbed wire fence – Jeden muž lezl po bariéře z ostnatého drátu One man he resist – Jeden muž se postavil na odpor One man washed on the empty beach – Jeden muž se koupal na prázdné pláži One man betrayed with a kiss – Jeden muž zradil polibkem R.: SOLO Early morning, April fourth – Časně z rána, čtvrtého dubna A shot rings out in the Memphis sky – Výstřel rozezněl oblohu v Memphisu Free at last, they took your life – Konečně volný, vzali ti život But the could not take your pride – Ale tvou hrdost ti vzít nemohli R.: 11 III. stupeň B (v anglické notaci) = akord složený z tónů H, Dis, Fis 12 Převedeno z problematiky zápisu veršů v žalmu – paralelismus membrorum.
13 Skladba je inspirována bojovníkem za občanská práva, americkým baptistickým kazatelem, doktorem Martinem Lutherem Kingem. Byl považován za hrdinu, mírotvorce a mučedníka. Vedl skupinu, která koordinovala černošské skupiny při nenásilných protestech za účelem dosažení reforem v zákonech a zrušení rasové diskriminace. Byl zastřelen v Memphisu. Patnáct let po jeho smrti se začal slavit svátek Martin Luther King Day. Text je plný pocitů. Poslední verš druhé sloky odkazuje na křesťanství. Jako Ježíš byl zrazen jedním polibkem od Jidáše, podlehl King jednomu střelci a jedné kulce. Chybná je doba atentátu, dr. King byl ve skutečnosti zastřelen večer. Bono o písni řekl, že je velmi emotivní, ale po textařské stránce ne příliš vydařená: „Pride vznikla z velkých emocí. Chtěli jsme velkou věc, aby šla v souladu s pocity, které vycházely z melodie. Došli jsme k odmítnutí násilí a Martinu Lutheru Kingovi, nejen ve vztahu k jeho Skriptům a jeho duchovnímu pozadí, ale také jako řešení problémů Irů. Je v tom hodně pocitů, ale abych k vám byl upřímný, jako text je to blbost. Prošvihli jsme příležitost. Dokonce jsem špatně napsal i dobu atentátu na Dr. Kinga. Napsal jsem časně z rána – čtvrtého dubna. Ale bylo to brzo navečer.“ (www.u2web.wz.cz) Hudební složka písně je velmi přímočará, působí až popově chytlavým dojmem. „[...] the most succesful pop song we’ve ever written. You can see there is a certain craft to the songwriting. I use the word ‘pop’ in the best possible sense; pop for me is an easily understood thing, you listen to it and you comprehend it almost immediately. You relate to it instinctively. A lot of the LP isn’t like that at all.“ (www.u2.com) Skládá se ze 3 slok o 4 verších a refrénu o 2 verších, se pravidelně opakují. Forma písně je jednoduchá: sloka – refrén – sloka – refrén – kytarové sólo – sloka – refrén. I harmonie je jednoznačná. Začíná na dominantě B, přechází v tóniku E, subdominantu A a mollový II. stupeň F#moll. Celá píseň je postavená na 4 akordech. Melodika je vzestupná v souladu s pocity, které z ní vycházejí, především hrdost. Tu také podporuje celá hudební složka. U skupiny U2 jsou takto pravidelně členěné písně méně obvyklé. Bullet the Blue Sky – Prostřel modrou oblohu hudba: U2; text: Bono; album: The Joshua Tree 1987 (Přílohy CD Track 4) In the howling wind comes a stinging rain – Ve strašném větru přichází bodavý déšť See it driving nails into souls on the tree of pain – Vidím pronikající hřebíky do duší na stromě bolesti 13 From the firefly, a red orange glow – Od světlušky plane rudě oranžová záře See the face of fear running scared in the valley below – Vidím tvář strachu, jak dole v údolí vystrašeně utíká 14 R.: The sky – Obloha The sky Bullet the blue sky Bullet the blue 13 Reference na ukřižování Ježíše Krista 14 Bono popisuje pocit, jaký měl na cestách po Salvadoru. Hrůzy, kterých by se bál i sám strach.
14 In the locust wind comes a rattle and hum – Ve větru cikád přichází rachot a bzukot 15 Jacob wrestled the angel and the angel was overcome – Jakub zápasil s andělem a anděl byl přemožen 16 Plant a demon seed, you raise a flower of fire – Zasaď ďáblovo sémě, sklidíš výkvět ohně See them burning crosses, see the flames, higher and higher – Vidím je pálit kříže, vidím plameny, výš a výš R.: Suit and tie comes up to me – Chlap v obleku a kravatě přistoupil ke mně His face red like a rose on a thorn bush – Jeho obličej byl rudý jako růže v trnovém keři Like all the colours of a royal flush – Jako všechny barvy královské fleše And he’s peeling off those dollar bills – Zbavuje se těch dolarových bankovek Slapping them down – Práská jimi na stůl One hundred, two hundred – Sto, dvě stě And I can see those fighter planes – Vidím plány toho bojovníka 17 And I can see those fighter planes Across the mud huts as the children sleep – Přes zablácené chatrče zatímco děti spí Through the alleys of a quiet city street – Skrz aleje tiché ulice Up the staircase to the first floor – Nahoru po schodišti do prvního patra We turn the key and slowly unlock the door – Otočíme klíčem a pomalu otevřeme dveře As a man breathes deep into saxophone – Zatímco muž hluboce zafouká do saxofonu And through the walls we hear the city groan – A skrz zdi slyšíme vzdychat město Outside is America – Venku je Amerika Outside is America America SOLO See across the field – Vidím na druhou stranu pole See the sky ripped open – Vidím roztrhanou oblohu See the rain coming through the gaping wound – Vidím skrz tu široce otevřenou ránu přicházet déšť Pelting the woman and children who run into the arms of America – Polévající ženy a děti, kteří spěchají do náruče Ameriky Píseň zachycuje pocity a zážitky z cest do Salvadoru a Nicaraguy. Vyjadřuje kritiku americké politiky vyzbrojování tamních povstalců. Ti pak zabíjejí nebo vězní nejchudší obyvatele. Bono a jeho žena se angažují v Salvadoru v projektech na podporu malorolníků, které terorizovali vojáci placení ze zahraničí. Se skupinou lidí se za nimi vydali, aby odevzdali peníze přímo do rukou zemědělců. Na první pohled se zdá, že píseň je jednoduchá a po hudební stránce nudná. V melodii se opakuje jen 5 tónů, v celá harmonie se střídají jen základní kvintakord Ebmoll se VII.
15 Předznamenává název příštího alby skupiny U2: Rattle and Hum z roku 1988. 16 Odkaz na Bibli, kde Jakub zápasil s Bohem. 17 V Salvadoru se Bono a skupina lidí, která ho doprovázela, setkali s bojovníky, které museli uplácet, aby je pustili dál po cestě. Když pak mohli pokračovat, ozbrojenci jim stříleli nad hlavami a smáli se jim, že mají strach.
15 stupněm Db, basová kytara hraje ostinátní figuru a kytara občasné glisandové skluzy a skřípavě znějící zvuky, které přibývají a ubývají na intenzitě podle potřeby zdůraznit text. Ze základní harmonie se vymaní pouze kytarové sólo, které rozkládá durový kvartsextakord F#, aby nepřerušilo tok předešlých samostatných tónů celým akordem. Přesto píseň udržuje stálé napětí, díky agresivnímu zpěvu plnému hněvu a emotivní recitaci. Při koncertech nechává Bono potemnit v hale a svítí lidem v publiku světlometem přímo do obličejů. Vyvolává to až pocity úzkosti. Píseň Bullet the Blue Sky propojuje komplexněji myšlenku, hudbu a text. Už nestačí pouze znát slova. Pro pochopení záměru musí být čteno mezi řádky: „Texty se začínají zlepšovat; teď děláme hudbu, myšlenky, obsah a texty, které jdou ruku v ruce. Trávíme víc, než jen hodinu nad texty. […]“ (www.u2web.wz.cz) Mothers of the Disappear – Matky zmizelých hudba: U2; text: Bono; album: The Joshua Tree 1987 (Přílohy CD Track 5) Midnight, our sons and daughters – Půlnoc, naši synové a dcery Were cut down and taken from us – Byli od nás odděleni a odvlečeni Hear their heartbeat – Poslouchej tlukot jejich srdcí We hear their heartbeat – Slyšíme tlukot jejich srdcí In the wind we hear their laughter – Ve větru slyšíme jejich smích In the rain we see their tears – V dešti vidíme jejich slzy Hear their heartbeat We hear their heartbeat SOLO Night hangs like a prisoner – Noc věší (drží) jako vězně Stretched over black and blue – Rozprostírá na vše černo a modro Hear their heartbeat Hear their heartbeat In the trees our sons stand naked – Naši synové stojí nazí mezi stromy Through the walls our daughters cry – Za zdmi pláčí naše dcery See their tears in the rainfall – Vidím jejich slzy v padajícím dešti Píseň je věnována matkám, kterým tajná policie Střední a Jižní Ameriky unesla a zavraždila děti. Celkem šlo o zhruba 46 000 lidí. Skladba byla v těchto oblastech často hrána, v Chile se z ní stal protestsong. Hudební stránku tvoří čtyři sloky rozdělené instrumentálním sólem. Mezi jednotlivými slokami není klasický písňový refrén. Na jejich konci se pouze opakují dvě věty, které se však od slok melodicky nijak výrazněji neodlišují. Píseň tak připomíná formu někdejšího kupletu. . Po harmonické stránce je píseň tvořena čtyřmi akordy v tónině A dur. Sloka je hraná v tónice, dvě opakující se věty jsou na dominantě E, přecházející přes VI. stupeň F#moll do subdominanty D a končí tónikou, což zní nečekaně zajímavě. Stejně jako Bonův netypicky
16 jemný zpěv. Bicí jsou tentokrát nevýrazné. Znějí jako vzdálený tlukot srdce. Spolu s textem to podporuje představivost. Posluchač lépe vnímá obsah myšlenky v písni. Red Hill Mining Town – Red Hill, hornické město hudba: U2; text: Bono; album: The Joshua Tree 1987 (Přílohy CD Track 6) From Father to Son the blood runs thin – Od Otce k Synovi slabě proudí krev Our faces frozen still against the wind – Naše obličeje zamrzlé ve větru The seam is split, the coal face cracked – Žíla je rozdělena (pukla), uhelný povrch popraskal The lines are long, there’s no going back – Řada je dlouhá, není cesty zpět Through hands of steel and a heart of stone – Rukama z oceli a srdcem z kamene Our labor day has come and gone – Náš pracovní den přišel a odešel R.: And you leave us holding on – Necháváš nás nepřestat In Red Hill Town, see the lights go down on – Ve městě Red Hill vidím zhasínat světla I’m hanging on – Vytrvám You’re all that’s left to hold on to – Jsi vše, kvůli čemu vytrvám I’m still waiting – Stále čekám I’m hanging on – Vytrvám You’re all that’s left to hold on to – Jsi vše, kvůli čemu vytrvám The glass is cut, the bottle run dry – Sklo je broušeno, láhev vyschla Our love runs cold in the caverns of the night – Naše láska chladne v jeskyních noci We’re wounded by fear, injured in doubt – Jsme poraněni strachem, zraňováni pochybami I can lose myself, you I can’t live without – Můžu se ztratit, nemůžu žít bez tebe R.: Yeah, you keep me holding on – Nenecháváš mě přestat In Red Hill Town, see the lights go down on – Ve městě Red Hill vidím zhasínat světla I’m hanging on – Vytrvám You’re all that’s left to hold on to – Jsi vše, kvůli čemu vytrvám I’m still waiting – Stále čekám I’m hanging on – Vytrvám You’re all that’s left to hold on to – Jsi vše, kvůli čemu vytrvám On to We scorch the earth, set fire to the sky – Sežehneme zemi, zapálíme oheň na obloze Stoop so low to reach so high – Skloníme se tak nízko, abychom dosáhli tak vysoko A link is lost, the chain undone – Článek řetězu je ztracen, řetěz není hotový We wait all day for the night to come – Celý den čekáme, až přijde noc And it comes like a hunter child – A ta přichází jako dítě lovce – nebo : A ta přichází jako lovec dítě I’m hanging on – Vytrvám You’re all that’s left to hold on to – Jsi vše, kvůli čemu vytrvám
17 I’m still waiting – Stále čekám I’m hanging on – Vytrvám You’re all that’s left to hold on to – Jsi vše, kvůli čemu vytrvám Love slowly stripped away – Láska se pomalu odstrojovala Love has seen its better day – Láska uviděla svůj lepší den Hanging on – Vytrvat The lights go out on Red Hill – Světla vyhasínají ve městě Red Hill The lights go down on Red Hill The lights go down on Red Hill Town The lights go down on Red Hill Skladba je inspirována celonárodní stávkou horníků v Británii v roce 1984. Vedl ji komunistický předák Arthur Scargill. Stávka mohla vyústit v pád britské konzervativní vlády, avšak úsilí v roce 1985 zkrachovalo. Text písně pojednává obecněji o rozpadu vztahů, o tom, co udělala stávka s životy lidí. Téma je ztvárněno v harmonicky pozoruhodném prolínání různých tónin. Vzhledem k vedení basové linky je výchozí tóninou G dur. První verš je nesen jednoduchou kvintakordovou melodií. Následuje kvintakord C a D. Pro druhý verš je užito durových sekundakordů A/G a F/G. Oproti konvenci, dle níž bývá refrén ve srovnání s verzemi melodicky klenutější a jednodušší, aby byl snáze zapamatovatelný, je tentokrát refrén celkově harmonicky i melodicky složitější než kvintakordově stavěné verze. První sloku uvádějí dva verše, jejichž zhudebnění předjímá charakter písně: první fráze odpovídá hudební stavbě slok písně, druhá melodickému charakteru refrénu. Vyvrcholením refrénu a celé písně je exaltovaný přednes verše „I´m hanging on“ („Vytrvám“). Nejvíce kontrastní pasáží k refrénu je recitace v úvodu třetí sloky písně. Pomalá, avšak plná neklidu. Mezi oběma póly písně vzniká velké napětí. I videoklip je situován do dolu. Barevné záběry s kapelou se střídají s černobílými záběry horníků. Silver and Gold – Stříbro a zlato hudba: U2; text: Bono; album: Rattle and Hum 1988 (Přílohy CD Track 7) In the shithouse a shotgun – Brokovnice v hajzlu Praying hands hold me down – Modlící se ruce mě drží při zemi Only the hunter was hunted – Jen lovec byl loven In this tin can town – V tomhle plechovém městě Tin can town – Plechové město No stars in the black night – Žádné hvězdy v černé noci Looks like the sky fall down – Vypadá to, jakoby padala obloha No sun in the daylight – Žádné slunce ve dne Looks like it’s chained to the ground – Vypadá to, jakoby bylo přibité k zemi Chained to the ground – Přibité k zemi The warden said the exit is sold – Dozorce řekl, že východ je prodán
18 If you want a way out – Jestli se chceš dostat pryč Silver and gold – Stříbro a zlato Broken back to the ceiling – Zády shrbenými ke stropu Broken nose to the floor – Zlomeným nosem k podlaze I scream at the silence, it’s crawling – Křičím do ticha, plazí se It crawls under the door – Plazí se pode dveřmi There’s a rope around my neck – Mám provaz kolem krku And there’s a trigger in a gun – A na zbrani spoušť Jesus say something – Ježíši, řekni něco I am someone – Jsem někdo Captains and kings in the ships hold – Kapitáni a králové se nalodili They came to collect – Přišli posbírat Silver and gold – Stříbro a zlato Silver and gold SOLO See the coming and the going – Vidím přicházející a odcházející See them captains and kings – Vidím je, kapitány a krále See them navy blue uniforms – Vidím tmavomodré uniformy See them bright and shiny things – Vidím ty lesklé a zářivé věci Bright, shiny things, yeah – Lesklé a zářivé věci The temperature is rising – Teplota stoupá The fever white hot – Horečkou žhavá doběla Mister, I ain’t got nothing – Pane, nemám nic But it’s more than you got – Ale je to víc, než máte vy Chains no longer bind me – Řetězy už mě nebudou dále svazovat Not the shackles at my feet – Žádné okovy na mých nohách Outside are prisoners – Navenek jsou vězni Inside the free – Uvnitř jsou svobodní Set them free – Osvoboďte je Set them free A prize fighter in a corner is told – Žoldák v rohu povídá Hit where it hurts – Udeř tam, kde to bolí Silver and gold – Stříbro a zlato Silver and gold Yeah, silver and gold . This song was written in a hotel room in New York City – Tato píseň byla napsána v hotelovém pokoji v New Yorku Right about the time a friend of ours, Little Steven – V ten čas náš přítel Little Steven Was putting together a record of Artists against apartheid – Dával dohromady nahrávku Umělci proti apartheidu It’s a song written about a man in a shanty town outside of Johannesburg – Tato píseň je o muži, který žil v chatrči v městečku mimo Johanesburg.
19 A man who’s sick of looking down the barrel of white South Africa – O muži, kterému bylo špatně z pohledu do hlavně bílé Jižní Afriky A man who is at the point where he is ready to take up arms against his oppressor – O muži, který dospěl do stádia, kdy je připraven se obrátit proti svému utiskovateli A man who has lost faith in the peace makers of the west – O muži, který ztratil důvěru v mírotvorce ze západu While they argue and while they fail to support a man like Bishop Tutu – Zatímco oni diskutují a zapomínají podporovat lidi jako biskup Tutu And his request for economic sanctions against South Africa – A jeho požadavek na ekonomické sankce proti jižní Africe Am I bugging you? – Štvu vás? Don’t mean to bug ya – Neměl jsem v úmyslu vás otravovat Ok Edge, play the blues – Ok Edge, zahraj blues Bono řekl o albu: „… Napsali jsme pět nových písní a zkoušeli jsme zapsat naší cestu po státech do deníku o našem prozkoumávání americké hudby. Bylo „Jémináčku, teď si myslí, že můžou hrát blues.“ (www.u2web.wz.cz) Píseň je napsána v bluesové tónině Eb. Nese i některé další rysy blues. Díky užité tónině, je nevyhraněný durový nebo mollový charakter. Začátek instrumentálního doprovodu fade in je jen doprovodný rytmus kytary; i zpěv začíná tajemně jakoby ze šepotu a postupně je zesilován. Melodie je po většinu skladby střídáním dvou tónů v rozsahu malé tercie. Dvanácti taktová harmonická smyčka je však porušena. Až na malé výjimky se harmonie drží na tónickém kvintakordu. Změna přichází až s jiným rytmem, kde je užito tón. kvintakordu, subdominanty Ab a dominanty Bbmi, obdobně jako v blues. Po 1. sloce (díl A) se k rytmické kytaře přidá basový tón, jehož zlověstné opakování na těžkých dobách, podpořené činely bicích nástrojů, zvyšuje naléhavost textu. Zpěv 2. sloky je již hlasitě křičený a přináší gradaci. Pak následují krátký díl B ve funkci refrénu, spíše mezihra, přinášející kontrast v tempu i dynamice, odlehčení, odpočinutí; odstartuje nástup plného rockového zvuku. Zpěv pokračuje ve vzrušené exaltované podobě, stejně i díl B. Další průběh skladby je jejím vyvrcholením, mezi hudební a textovou složkou dochází k zajímavým (možná vědomým, možná náhodným) interakcím: kytarový doprovod evokuje valivou bluesovou zatěžkanost, přičemž textový obrat „navy blue uniforms“ souvisí se slovem „blues“, avšak významově s ním spíše kontrastuje. Textové obraty jako „Teplota stoupá“ nebo „Horečka žhavá doběla“ souvisejí s gradací hudební složky a interpretace. Po refrénu – mezihře následuje uvolnění, ve kterém se víceméně mluveným slovem (s volnou vazbou na rytmus instrumentálního doprovodu) autor a zpěvák v jedné osobě obrací na publikum s konkrétními zkušenostmi, týkajícími se apartheidu Jižní Afriky. Autor si je vědom skutečnosti, že podobné hlubší myšlenky nemusí publikum, které se chce především povrchně bavit, zajímat. Vychází tedy publiku vstříc otázkou „Štvu vás?“ a odpovídá si „Neměl jsem v úmyslu vás otravovat“. V posluchači tak ovšem zanechá „brouka v hlavě“, respektive odkryje jakýsi podvědomý pocit viny nebo zodpovědnosti. Pokynem spoluhráči Edgovi „zahraj blues“ pak odstartuje finále písně. Blues je původně hudbou amerických černochů, která vyjadřoval jejich bolesti, strasti a stesky. I když závěr skladby „Silver and Gold“ po Bonově výzvě „play the blues“ nezní teskně a smutně, naopak, působí úderným a odhodlaným dojmem, je s touto tradicí chtě nechtě konfrontován. Absolutní závěr skladby díky tomu nevyznívá odevzdaně, pesimisticky, nýbrž spíše odhodlaně a s nadějí. Začátek, průběh a vyústění písně se tedy průběžnou konfrontací textových a hudebních symbolů, které spolu místy ladí, místy kontrastují a společně se podílejí na výsledném sdělení. Jak bylo již řečeno, píseň je zaměřená proti apartheidu. V Jihoafrické republice byl apartheid oficiální státní politikou až do počátku devadesátých let. Veřejná místa byla
20 oddělena a lépe zařízena pro bělochy. Apartheid byl definitivně odstraněn až nástupem Nelsona Mandely do prezidentského úřadu v roce 1994. Textařsky dostává píseň nový rozměr, poprvé v historii U2 je napsána z pohledu třetí osoby. Vypráví příběh muže v Jihoafrické republice, starého boxera, vězněného kvůli barvě své kůže. Zoo Station – Stanice Zoo hudba: U2; text: Bono; album: Achtung Baby 1991 (Přílohy CD Track 8) I’m ready, ready for the laughing gas – Jsem připraven, připraven na rajský plyn I’m ready, I’m ready for what’s next – Jsem připraven na to, co bude dál I’m ready to duck – Jsem připraven ponořit hlavu pod vodu I’m ready to dive – Jsem připraven se potopit I’m ready to say I’m glad to be alive – Jsem připraven říct, že jsem šťastný naživu I’m ready, I’m ready for the push – Jsem připraven na útok In the cool of the night – V chladu noci In the warmth of the breeze – V teplém vánku I’ll be crawling around – Budu se plazit kolem On my hands and knees – Po rukách a kolenách She’s just down the line – Je na trase Zoo Station – Stanice Zoo Got to make it on time – Zvládla se tam dostat včas Zoo Station I’m ready, ready for the gridlock – Jsem připraven na zámek na mřížích I’m ready to take it to the street – Jsem připraven vyjet do ulic I’m ready for the shuffle – Jsem připraven zamíchat kartami Ready for the deal – Připraven na osud Ready to let go of the steering wheel – Připraven pustit volant I’m ready, ready for the crush – Připraven na srážku Just down the line – Jen na trase Zoo Station – Stanice Zoo I’ll be on time – Budu včas Zoo Station Alright, alright, alright – Vše v pořádku… Alright, alright, alright It’s alright, it’s alright – Je to v pořádku… It’s alright, it’s alright Hey baby.. It’s alright, it’s alright Don’t worry, you’re catching it up – Neboj se, dohoníš to Time is a train, makes the future the past – Čas je vlak, dělá z budoucnosti minulost
21 Leaves you standing in the station – Nechá tě stát na stanici Your face pressed up against the glass – S obličejem namáčknutým na skle I’m just down the line from your love – Jsem na trase tvé lásky Zoo Station Under the sign of your love – Pod znamením tvé lásky Zoo Station I’m gonna make it on time, make it on time – Zvládnu to včas Make it on time, just make it on time, baby Zoo Station We’ll be right here – Budeme právě zde Zoo Station It’s alright, just make it – Je to v pořádku, jen to zvládnout Zoo Station I’m gonna make it on time – Zvládnu to včas Just two stops down the line from your love – Jen dvě zastávky na trase tvé lásky Zoo Station Just a stop down – Ještě zastávka Skupina se v roce 1989 stala svědkem pádu Berlínské zdi. Stanice Zoo je název východoberlínské stanice, ze které se dalo cestovat mezi východem a západem. Skladba začíná zvláštním industriálním riffem. Připomíná zvuky ze stavby jako bouchání do traverzy, nebo v souvislosti s pádem zdi, klepání do majzlíku. Tyto rytmické údery jsou účelně zakomponovány do celkového rytmického průběhu, který při troše fantazie, zase může evokovat jízdu vozu metra. Opět není přesně ohraničený refrén, beze změny zůstává pouze název stanice Zoo Station, proto má píseň hudební spád, což souhlasí s textovým průběhem. Z budoucnosti udělá minulost ve čtyřech minutách. Zkreslený hlas, neklidný rytmus a typický zvonivý zvuk kytary podtrhují dojem nejistoty z toho, co přijde, byť „jsem připraven“ takřka na vše, co bude dál, zamíchat kartami, na srážku. Harmonicky není náročná, pravidelně se střídá kvintakordy A, G, D. Pro tuto píseň nejsou harmonické postupy důležité. Posluchač se na ně v záplavě zvuků a při živém vystoupení světel a obrazů, ani nesoustředí. Zde platí, čím méně složitá harmonie, tím lépe. Album je postaveno na zvolených tématech: „ […] Sex je mocný předmět. Jak je to, co jsme propustili do obsahu pornografie a nechali tím otupovat mysli? Takže naše práce začala být tenkrát víc erotizující. Bylo to téma. Nešli jsme po albu jako většina rockových skupin. Šli jsme po albu jako filmový režiséři: Tohle je téma, dostaňme se do něj. Improvizovali jsme hudebně, ne tématicky. […]“ (www.u2web.wz.cz) Příkladem takového filmařského uchopení alba mohou být zvuky se začátku skladby. Úvodní kytarový sestupný riff zní jako troubení slonů, některé další hluboké zvuky mohou evokovat šelmy. Zoo Station (jako název stanice) nemá se zvířaty nic společného, kromě slůvka Zoo, kterým se U2 jako "filmový režiséři" inspirovali.
22 Miss Sarajevo hudba: Passengers; text: Bono; album: The Original Soundtrack 1995 (Přílohy CD Track 9) Is there a time for keeping distance – Je čas udržovat si odstup A time to turn your eyes away – Čas dívat se jinam Is there a time for keeping yout head down – Je čas nechávat sklopenou hlavu For getting on with your day – Pro pokračování tvého dne Is there a time for curl and lipstick – Je čas na kadeře a rtěnku A time for cutting hair – Čas na stříhání vlasů Is there a time for high street shopping – Je čas nakupovat na hlavní třídě To find the right dress to wear – Abys našel správné šaty na oblečení R.: Here she comes – Tady přichází Heads turn around – Hlavy se otáčí Here she comes – Tady přichází To take her crown – Převzít svou korunu Is there a time to run for cover – Je čas kandidovat na obalech časopisů A time for kiss and tell – Čas na polibek a sdělení Is there a time for different colours – Je čas odlišovat barvy Different names you find it hard to spell – Různá jména, která se těžce hláskují18 Is there a time for first communion – Je čas na první přijímání A time for East 17 – Čas na East 17 19 Is there time to turn to Mecca – Je čas otočit se k Mece Is there a time to be a beauty queen – Je čas být královnou krásy R.: Here she comes – Tady přichází Beauty playes the clown – Kráska hraje klauna Here she comes – Tady přichází Surreal in her crown – Surreální v její koruně Dici che il fiume – Říkáš, že řeka Trova la via al mare – Si najde cestu do moře E come il fiume – A jako řeka Giungerai a me – Přijdeš ke mně Oltre i confini – Přes hranice E le terre assetate – A suché země Dici che come fiume – Říkáš, že jako řeka Come fiume… Jako řeka L’amore giungera – Láska přijde 18 Když U2 hráli v Sarajevu, publikum bylo složeno z různých náboženství, ras. Vojáci NATO proplétali ruce s obyvateli. 19 East 17 byla chlapecká skupina populární zejména v 90. letech.
23 L’amore… Láska E non so piu pregare – Nevím, jak už se nikdy nemodlit E nell’amore non so piu sperare – V lásku nevím, jak už nikdy nedoufat E quell’amore non so piu aspettare – Na tu lásku nevím, jak už nikdy nečekat Is there a time for tying ribbons – Je čas navlékat šerpy A time for Christmas trees – Čas na vánoční stromky Is there a time for laying tables – Je čas na prostírání stolů And the night is set to freeze – A noc bývá mrazivá Bono tuto píseň napsal jako duet pro sebe a italského operního tenora Luciana Pavarottiho. Společně ji zpívali na koncertě v Sarajevu bezprostředně po válce. Tento koncert byl tamními lidmi považován za zvěst o definitivním ukončení konfliktu. Téma volby královny krásy kontrastuje s boji a zdevastovanou Bosnou. Ptá se, jestli je na místě zničeném válkou čas na věci, které ostatní lidé dělají běžně – chodí ke kadeřníkovi, nakupují, modlí se nebo slaví Vánoce. Skladba je v tónině E dur. Ve slokách se střídají 2 akordy, každý na jeden celý verš. Postupně zesilovaný začátek zní jakoby velký orchestr ladil své smyčcové nástroje před začátkem skladby. V doprovodu je též slyšet jemná hra na elektrickou kytaru a dlouhé držené tóny smyčcovými nástroji, které podtrhují plynulý průběh skladby a chlácholivý účinek. Začíná na II. stupni F#mi, druhý verš na dominantě B. Refrén není opakován doslova, mění se slova. Má stejný počet veršů, jako sloky zpívané Bonem. V textu i v hudbě jsou od sebe těžko rozpoznatelné, liší se změnou harmonie: tónika, II. stupeň F#mi, tónika III. stupeň G#mi. Píseň působí, až do nástupu Pavarottiho partu, jako hudební plocha poklidně, tichý hlas dodává jemnou až sváteční atmosféru. Ve srovnání s tím pak vynikne Pavarottiho vstup jako vyvrcholení písně, přinášející více vzruchu; poté skladba končí podobně jako začíná, tj. poklidným postupným odezněním. Walk On – Jdi dál hudba: U2; text: Bono; album: All That You Can’t Leave Behind 2000 (Přílohy CD Track 10) And love is not easy thing – Láska není snadná věc The only baggage you can bring – Jediné zavazadlo, které si můžeš vzít And love is not easy thing – Láska není snadná věc The only baggage you can bring – Jediné zavazadlo, které si můžeš vzít Is all that you can’t leave behind – Je vše, co nemůžeš zanechat za sebou And if the darkness is to keep us apart – Jestli existuje temnota, aby nás udržela odděleně And if the daylight feels like it’s a long way off – Jestli denní světlo připadá jako dlouhé scestí And if your glass heart should crack Jestli by se tvé skleněné srdce mělo rozbít Before the second you turn back – Vteřinu předtím se otočíš zpět Oh no, be strong – Ne, buď silná R.:
24 Walk on – Kráčej dál Walk on – Pokračuj What you got, they can’t steel it – Co jsi dostala ti nemůžou ukrást No the can’t even feel it – Nemůžou to ani cítit Walk on, walk on Stay safe tonight – Dnes večer zůstaň v bezpečí You’re packing a suitcase for a place – Balíš si věci na místo None of us has been – Kde nikdo z nás nebyl A place that has to be believed to be seen – Místo, v nějž se musí věřit, aby bylo spatřeno You could have flown away – Mohla bys uletět A singing bird in an open cage – Zpívající pták v otevřené kleci 20 Who will fly, only fly for freedom – Který poletí jen za svobodu R.: Walk on – Kráčej dál Walk on – Pokračuj What you got – Co jsi dostala You can’t deny it – Nemůžeš odmítnout Can’t sell it or buy it – Nemůžeš to prodat nebo koupit Walk on, walk on Stay safe tonight – Dnes večer zůstaň v bezpečí And I know it aches – Vím, že to bolí How your heart it brakes – Láme se to jako tvoje srdce You can only take so much – Můžeš si to jen hodně brát Walk on SOLO Home hard to know what it is – Domov, ztěží vědět, co to je If you never had one – Když jsi nikdy žádný neměla Home I can’t say where it is but I know I’m going – Domov, nemůžu říct, kde je, ale vím, že tam jdu Home that’s where the heart is – Domov je tam, kde je srdce And I know it aches – Vím, že to bolí And your heart it breaks – Tvoje srdce to láme You can only take so much – Můžeš si to jen hodně brát Walk on Leave it behind. You’ve got to leave it behind – Nech to za sebou All that you fashion – Vše, co tvoříš All that you make – Vše, co děláš All that you build – Vše, co stavíš All that you break – Vše, co rozbíjíš All that you measure – Vše, co měříš All that you steal – Vše, co kradeš
20 Suu Kyi byla zavřena v domácím vězení, svobodu by získala za odchod ze země, ale zůstává, aby to za co bojuje nepřišlo nazmar = zpívající pták v otevřené kleci.
25 All this you can leave behind – Tohle všechno můžeš zanechat za sebou All that you reason – Vše, co myslíš All that you sense – Vše, co cítíš All that you dressed up – Vše, co si oblékáš All that you scheme – Vše, co plánuješ… Slovesa v překladu jsou uvedena v ženském rodě, protože skladba je věnována uvězněné barmské vůdkyni opozice Aung San Suu Kyi. Pro demokratická politička opustila svou rodinu v Oxfordu, aby se postavila barmské vládě. Byla zvolena do čela Myanmaru a ihned uvězněna vojenskou juntou. V domácím vězení žila v letech 1989 1995. V březnu 2000 získala čestné občanství Dublinu a byla znovu uvězněna. Od roku 2002 má volnost pohybu. Suu Kyi věří, že je to cesta k lepšímu. Zůstává ve své zemi, kde chce nastolit pořádek a hlavně dodržování základních lidských práv a svobod. Promlouvá i na konci videoklipu Walk On o dlouhé cestě, kterou ještě musí překonat k dosažení svobody pro lid. „U2's Grammy winning song Walk On is dedicated to Aung San Suu Kyi and her face appears in the video for the track.“ (http://www.u2.com/heartsminds/index.php?mode=full&news_id=1155) Album All That You Can’t Leave Behind, ze kterého pochází tato píseň, bylo na Barmě okamžitě zakázáno. Tomu, kdo by ho propašoval hrozí dvacet let vězení. Z introdukce, kterou Bono polohlasně odříkává je cítit i určitá pokora v hlase. Je podložena střídáním tónického kvintakordu Dmi s C a G. S první slokou přichází modulace do optimističtější tóniny D dur, rozjasňuje se i obsah textu. Uplatňuje se zde jak výrazný motiv kytarového doprovodu, tak i nezvykle klenutá melodie. Střídá se dominanta A, subdominanta G a mollový II. stupeň Emi, což platí i pro refrén. Obsah písně má i obecnější charakter. Je sice věnována konkrétní osobě, ale vznikla i vyznívá jako naléhavá výzva k pokračování nějaké započaté spravedlivé nebo užitečné činnosti). Základní slogan „Walk on“, který je často opakován, má charakter takového apelativního zvolání (s krátkou sestupnou melodií, jakoby na někoho volal do dálky). Skladba je o uvědomění si, že podstatné věci v životě jsou láska a rodina. Člověk by měl vše nepodstatné odhodit. V poslední sloce jsou vyjmenovávány věci, které lze opustit. Shrnutí (týká se pouze vybraných písní) Bonovo nadšení Afrikou nikdy neovlivnilo melodiku ani rytmiku písní U2. Po hudební stránce se snažili najít si svůj vlastní „zvuk“. Worldmusic se jen inspirovali stejně jako přílivem taneční hudby v devadesátých letech, ale nekopírovali je. U2 nejsou novátory, ale dokáží reagovat na dobu, uchopit ji podle svého a dojít až do krajních mezí. Začátkem osmdesátých let The Edge objevil využití kytarového efektu sustain. Dovolil mu použít echo kytarového akordu jako součást rytmu, což se spolu se zvláštním zabarvením zpěvákova hlasu brzy stalo charakteristickým zvukem kapely. Vybrané písně jsou netanečního rytmu. Některé z nich jako New Year’s Day, Pride, Zoo Station a Walk On jsou rychlejšího tempa, ale ne tanečního. Nástrojové obsazení politicky angažovaných skladeb je chudší, aby srozumitelně vyzněl textařský záměr. Gradace přicházejí spolu s kytarovým sólem před závěrečnou slokou, jedná se o expoziční typ hudby s evolučními prvky. S tématy uvedenými v první sloce, autor dále pracuje. Obměňuje je v souvislosti s frázováním konkrétního textu sloky a rozvíjí je ve smyslu drobných variací. Forma písní není jednoznačně periodická. Sloky nebo jejich části mívají nepravidelnou délku. Písně jsou neklidné, probíhá narůstání a uvolňování napětí. U2 pro své skladby vybírají někdy netypické
26 tóniny s vysokým počtem křížků nebo béček jako u Sunday Bloody Sunday, Bullet the Blue Sky, New Year’s Day a Silver and Gold. Jejich užití je v souladu se zpěvákovými hlasovými dispozicemi. Harmonické postupy zůstávají jednoduché u všech písní, tóniny nemodulují do jiných tónin, jen výjimečně se prolínají jako u Red Hill Mining Town. Na hudbě U2 nejsou harmonické složitosti důležité, na rozdíl od kytarové linky. Hraje pod zpěv rif z rozložených akordů nebo má svou vlastní melodickou linku. Většina skladeb byla napsána ve velmi krátkém čase, ale dá se o nich hovořit jako o nadčasových. Po dvaceti nebo třiceti letech jsou stejně aktuální, jako v době svého vzniku. Dávají smysl i po převodu na nové současné události (př. Sunday Bloody Sunday). Vybrané písně by se daly rozdělit do pomyslných 3 skupin: 1. Přímočařejší rychlejší Sunday Bloody Sunday a Bullet the Blue Sky vyjadřující rozhořčení a vztek nad událostmi začínají bicími pro dosažení větší vypjatosti, rytmus je dominantnější. U prvé se Bono diví nad tím, co přinášejí zprávy a ptá se, jak dlouho bude muset zpívat tu píseň, než to skončí? Druhá je vztek sám od prvních tónů po poslední. 2. Pomalejší poklidnější Red Hill Mining Town, Miss Sarajevo, Silver and Gold a Mothers of Disappear zabývající se osudem lidí pod tlakem událostí, dopadem politických rozhodnutí na jedince nebo společnost. Jsou uváděny pouze kytarou. Red Hill pojednává o rozpadu vztahů po stávce horníků. Miss Sarajevo se snaží upozorňovat na to, že lidi zasažení válkou nemají čas na věci, které jsou pro ostatní běžné. Válka změní jejich priority. Silver and Gold uvádí do problému apartheidu skrze příběh starého černošského boxera žijícího v Jihoafrické republice. Mothers of Disappear je o matkách, jejich pocitech a vzpomínkách na zavražděné děti. 3. Tempově rychlé a textově optimistické Pride, Walk On, New Year’s Day a Zoo Station jsou na začátku ucelenější díky většímu počtu nástrojů. Pride vypovídá o životě a smrti dr. Kinga a o jeho hrdosti, kterou mu nemůže nikdo vzít. Walk On je optimistická už svým názvem – Jdi dál. Hodí se pro každou událost, kde je potřeba podpora. V Zoo Station Bono oznamuje, že je připraven na vše, co přijde. New Year’s Day konstatuje, že zase bude lépe – zase budu s tebou, můžeme to překonat, začnu znovu. U prvních tří písní navíc začíná text v určitých slokách na každém řádku stejně – One man…, All that you…, nebo I’m ready… Specifickým rysem se stal refrén. Počet veršů se nemění, ale jejich text ano, přičemž obsah sdělení zůstává stejný. Některé skladby jako Sunday Bloody Sunday, Mothers of the Disappear a Silver and Gold se potom formou podobají dřívějšímu typu skladby tzv. coupletu. Místo refrénu se v nich opakují jen věty nebo souvětí. V Sunday Bloody Sunday a Silver and Gold jsou to samotné názvy a v Mothers of the Disappear věta Hear their heartbeat. Většina písní je spíše sociálně politických. Bono v textech poukazuje na dopad politických jednání a rozhodnutí na jedince nebo celou společnost. Většinou z textů přímo nevyplývá politická situace, nebo řešení problému. To vysvětluje až komentář na koncertech. Živé vystupování je pro Bona velice důležité, protože bez něj by většina textů zůstala nepochopena. „ […] Bruce Springsteen napsal, že se z tříminutové nahrávky naučil víc, než za celou dobu ve škole. U2 jsou mojí univerzitou už 20 let. Pozvedají moji duši k tanci na
27 vyšších rovinách, poučili mne o bezpráví páchaném Spojenými státy ve Střední Americe a o apartheidu v Jižní Africe a ztvárňují harmonii i konflikty mezi vírou a světem. Pomohli mi pochopit, jak vypadá postmoderní svět techniky a jak mělká a nestálá je povaha šílenství, v němž žijeme. Šílenství, které je stejně bouřlivé, zářivé a hlasité jako turné Zoo TV či Popmart…“ (Stockman 2006, s. 14)
28 KONCERTY Účinnou zbraní skupiny U2 se staly jejich koncerty a živá vystoupení. Bono tak dostává spoustu prostoru a možnost využít další prostředky k tomu, aby ukázal lidem, o čem písně vlastně jsou. O konkrétním dění na pódiu se domlouvá celá kapela společně. Ať už s bílou vlajkou v ruce při turné War nebo rohy na hlavě na koncertech Zoo TV, dokáže Bono velmi intenzivně zapůsobit na lidi. Od samého vzniku kapely využívá jeviště též k vyjadřování politických postojů a názorů. Každý koncert se liší atmosférou nebo spontánními nápady, ale přesto postupem času vznikl jakýsi koncertní model. Bono vždy na pódiu připomíná, nebo řeší politické problémy, vytáhne jednoho nebo více lidí z publika, nezapomene odříkat alespoň jednu modlitbu (viz obr. d) a celá kapela se snaží podat hudební výkon na více než 100%. Vše začalo v roce 1983 při turné War. Bono s bílou vlajkou v ruce seskakoval mezi lidi a ti ho nechtěli nechat projít, začal se s nimi prát. Byly to první kroky k smetení bariéry mezi publikem a kapelou při jejich do té doby největším turné. Bono mávající bílou vlajkou při Sunday Bloody Sunday se stal ikonou jejich arénového rocku. Zlom nastal na akci zvané Live Aid v roce 1985 pořádanou Bobem Geldofem. Koncerty měly upozornit na problémy Afriky a hlavně vydělat pro ni peníze. Bono se snažil sešplhat k publiku, jenže místo pomyslných bariér mu v tom bránily ty skutečné. Chtěl si zatančit s dívkou z davu, ale ochranka se ho snažila zadržet. „ I když to bylo spontánní rozhodnutí, že opustím pódium, který bylo dost vysoko nad diváky a třebaže mě to zdrželo, a nemohli jsme zahrát další písničku – Pride (In the Name of Love), věděla druhá část osoby ve mně, co dělám. Pokusil jsem se pro ten den najít symbolický výraz, který si budu lidi pamatovat.“ (Assayas 2006, s. 210) To se i stalo. Druhý den přicházeli lidé do obchodů a chtěli si koupit desky s tím chlápkem, jak včera tancoval s tou holkou. Pro U2 to byl zásadní zlom v kariéře a Bono si začínal uvědomovat, jaké možnosti mu živé vystupování nabízí. Koncerty na turné Rattle and Hum 1988 otevíral čtením za stošestnáctého žalmu a končil haleluja a kázáním. Kvůli kampani MLK Day, kterou U2 podpořili koncem 80. let bylo Bonovi vyhrožováno smrtí, jestli bude na koncertech zpívat Pride. V devadesátých letech kapela v intenzitě působení na diváka přitvrdila. Při turné ZooTV 1992 na publikum ze 36 obrazovek svítily slogany: EVERYTHING YOU KNOW IS WRONG, ENJOY THE SURFACE, AMBITION BITES THE NAIL OF SUCCESS, BELIEVE EVERYTHING, TASTE IS THE ENEMY OF ART, BELIEVE, WATCH MORE TV, CELEBRITY IS JOY, MOCK THE DEVIL, GUILT IS NOT OF GOD, EVOLUTION IS OVER, ROCK’N’ROLL IS ENTERTAINMENT, SERVICE IS NOT INCLUDED, IT’S YOUR WORLD & YOU CAN CHANGE IT. Zdánlivě nesmyslné nápisy opět apelují na člověka a jeho postoj ke světu a víru. Kontakt s lidmi se také nevytratil, i když dostal jinou podobu. Bono v převleku svých altereg The Fly, Mirrorball Man nebo Mr. MacPhisto (viz obr. e). Při jednom koncertu vzal dívce její kameru, vytáhl jí na pódium a začal ji natáčet odshora dolů, na dalším koncertě vybral někoho jiného z publika, také ho natáčel a vše se promítalo na velkých obrazovkách. Nebo každý večer během představení telefonoval politikům, lidem do válkou obléhaného Sarajeva, nebo do pizzerie. Snažil se odhalit povrchnost moderní kultury a absurditu rockové hudby. Jeho oblíbený obrat z té doby byl „čtyři kreténi v limuzíně“. Ptal se, proč by rocková skupina měla mít tolik moci, důležitosti, peněz? „[…] „ Četl jsem reportáže o tom, že jsem egocentrický maniak,“ vyprávěl Bono později: „ Rozhodl jsem se vžít do role. Postavě The Fly je dovoleno být egomaniakem. “ […]“ (Heatley 1999, s. 238) Při turné Popmart v roce 1998 se zdálo, že kapelu úplně pohltila monstrózní show. Skupina se stala kulisou světelným efektům. Ale i zde měl Bono své politické chvilky. Na
29 koncertu v Chile při písni Mothers of Disappear shromáždil na pódiu několik matek, aby říkaly jména svých dětí, které zmizely ve věznicích státní policie. Potom Bono přímo oslovil Pinocheta. Na konci si vyžádal vlajku Santiaga a zahalil se do ní. Už mimo turné se stejný rok konal koncert U2 v Belfastu na podporu mírové dohody v Severním Irsku. Přímo na jevišti si podali ruce na znamení míru dva vůdci znepřátelených táborů John Hum a David Trimbl. S příchodem nové dekády se U2 uklidnili alespoň co se týče megalomanských kulis při turné Elevation 2001. Použili pódium ve tvaru srdce a každý člen byl promítán ne jedné obrazovce. Po útoku na World Trade Center koncertovali v New Yorku jako jedni z prvních. Při písních Walk On a One na velkých plátnech promítali jména lidí, kteří zahynuli při pádu dvojčat (viz obr. f). Zatím poslední šňůra koncertů Vertigo 2005 se také nese v duchu návratu ke kořenům. Přibylo světel a obrazovek, které promítaly Deklaraci lidských práv a svobod (viz obr. g) nebo všechny africké vlajky (viz obr. h), pod kterými Bono hovořil k publiku (viz obr. i). Nápis COEXIST vyjadřoval touhu po respektu a společné existenci všech náboženství bez konfliktů. Písmena C X T byla nahrazena půlměsícem, Davidovou hvězdou a křížem jako symboly islámu, judaismu a křesťanství (viz obr. j). Bono také nosil polovinu koncertu čelenku s tímto sloganem (viz obr. k). Téhož roku se konala akce Live 8 (pokračování Live Aid), na které už U2 vystoupili jako jedny z hlavních hvězd večera. Oficiálně byl pořadatelem opět Bob Geldof, ale veřejnost tuto roli přisuzovala spíše Bonovi. I když se styl v různých etapách mění, dá se říct, že U2 vždy dodržují již zmíněný koncertní model hudba – politika – kontakt s publikem – náboženství.
30 ZÁVĚR Scéna populární hudby by se dala přirovnat k pravidelné dopravní lince. Každým rokem přibývá spousta nových cestujících a pár jich odchází. Stává se tak přeplněnou k prasknutí. Pak jsou tam také ti, kdo už jí 30 let jezdí do práce a z práce. Skupina U2 jistě patří mezi tyto stálé cestující a to nejen díky své hudbě, ale také díky Bonovým aktivitám. Je slavný a lidé jeho názory poslouchají a věří mu. Ovlivňuje politiky, novináře i své kolegy z hudební branže. Pořádá besedy a nabádá další lidi v showbusinessu, aby dělali to, co on – využívali svého postavení a pomáhali Africe, jak bylo naznačeno v životopisné pasáži mé práce. K charitativní činnosti si našel cestu již začátkem osmdesátých let. Zlom nastal po koncertě Live Aid v roce 1985, kdy začal svou iniciativu směřovat převážně k problémům zemí třetího světa. Pro informování veřejnosti využívá koncertní pódium. Politické výstupy se staly nedílnou součástí koncertů, stejně jako předčítání žalmů nebo telefonáty důležitým osobnostem nebo institucím. V 80. letech se snažil na sebe upozornit jako na obyčejného člověka, o pětadvacet let později si už na nic nehraje, říká o sobě: „[…]Jsem pitomá rocková hvězda. Smiřte se s tím. (směje se) Potřeboval jsem k tomu dlouhej čas, ale nakonec jsem k tomu dospěl. Rock’n’roll znamená všechno: osvobození, volnost.“ (Assayas 2006, s. 306) Nikdy se neztotožnil s žádnou politickou stranou. Kvůli penězům pro charitu dokáže vyjednávat s kýmkoli. Steve Stockman ve své knize míní, že Bona žene dopředu jeho katolická vina, kterou jako silně věřící člověk cítí. Nedovolí si nic nedělat a jen si užívat. Je posedlý Ježíšem Kristem. Někteří lidé tvrdí, že tím pohonem, je jeho špatné svědomí z nastřádaného majetku. Byl nařčen z toho, že žije v přepychu na rozdíl od jeho velkých vzorů jako Mahátmá Gándhí nebo Martin Luther King, kteří žili skromně. Ten rozpor si uvědomuje . „[…]Jsem člověk, kterým jsem se stal, na hony vzdálený lidem, kteří mě inspirovali. Ale já jsem já a vím o skutečně nesnesitelných rozpacích „bohaté rockové hvězdy, která pracuje pro nejchudší a nejbezbrannější“. Je to trapná fotka. Ale člověk nemůže popřít sám sebe. A kdybych rozdal všechny prachy, co mám, byl bych ještě větší star. (směje se) Je to tak?[…]" (Assayas 2006, s. 151) „ […] Pro mě je snadný přednášet svý názory. Nežiju v sousedství, nebo přes ulici s těmi bolestnými vzpomínkami. Žiju v Dublinu, v domě u moře.“ (Assayas 2006, s. 174) A jak vidí svou úlohu? „[…] A tak taky vidím svou roli: Volám na poplach. Mám velice hlasitej megafon, je napojenej na zesilovač Marshall a zapojuju do svých služeb to, čemu se říká být celebritou. To je vše, co potřebuju. Jsem zde, mám megafon a používám ho. To je vše. […]“ (Assayas 2006, s. 151) Tam, kam míří jeho slova, dává i iniciativu a peníze. To, co udělal pro charitu se nedá smazat. Mimo jiné díky lobování organizací DATA nebo Jubillee 2000 byla nakonec smazána jedna třetina dluhů zemí třetího světa. V letech 1985 – 98, kdy o práci pro Afriku nebylo nic slyšet, se Bono a Ali pro ni tiše angažovali. V roce 2005 založili firmu Edun. Budou v Africe vyrábět šaty a obchodovat s Afrikou. Ve stanovách firmy mají čtyři články úcty: úcta vůči místu výroby, výrobcům, materiálu a spotřebitelům. I v současnosti se Bono vrací do Etiopie, setkává se s obyčejnými lidmi a naslouchá jejich příběhům (například strávil nějaký čas s vůdcem partyzánů proti komunistům Melesem Zenawim, nebo zdravotní sestrou Jembou). Právě o obyčejných lidech, jejich pocitech a osudech pod tlakem politických událostí, je většina písní skupiny U2. Mezi tyto skladby patří Red Hill Mining Town, Miss Sarajevo, Silver and Gold a Mothers of Disappear Pro dostačující pochopení autorových myšlenek je nutné znát souvislosti z Bonových politických aktivit a zájmů. Například jeho příběh z cesty do Střední Ameriky je reflektován v písni Bullet the Blue Sky. Problém většinou bývá v textu naznačen jen povrchově. Texty se prolíná jak skutečnost Bonova silného ovlivnění náboženstvím, tak jeho optimismus. Naději na změnu k lepšímu vyjadřuje ve skladbách Pride, Walk On, New Year’s Day a Zoo Station.
31 Písně kapely U2 jsou charakteristické zvukem kytary, zpěvákovým osobitým a náruživým podáním a hlavně hlasem, kterému se díky jeho zabarvení říká "Bonův ječák". Skladby mají pevný rytmus, ale většina z nich je netanečního charakteru. Bývá pravidlem, že když text nese sdělení, je harmonická i melodická složka jednodušší (i když ve vícekřížkových nebo vícebéčkových tóninách může na první pohled vypadat složitě). Většinou si vystačí se třemi až pěti akordy. Myšlenka tak lépe vyzní. Díky tomu, by se skupina dala částečně zařadit i do folk rocku. Forma nebývá jednoznačně periodická, což dává Bonovi při živých vystoupeních prostor k improvizaci. Bonovy názory a řešení problémů jsou někdy dost radikální. Snaží se prosadit tzv. Marshallův plán pro Afriku. Uvádí Irsko jako příklad, že se z chudé země může stát prosperující. Odborníci tvrdí, že je to špatný příklad. Africké země chřadnou, protože peníze, které k nim proudí jsou rozkrádány zkorumpovanými státními systémy. Lidé odcházejí pryč a země chudnou. Irsko naproti tomu zjistilo, že rozumnou vládou a prací může být jejich kraj prosperující a v zemi zůstávají. Proto se objevují názory kritiků, že by se Bono kromě finanční pomoci měl zajímat i o systém africké vlády a o to, aby Afričané nejezdili za prací pryč ze země, ale vydělávali si doma. Také o to, kam peníze proudí. S tímto se dá souhlasit jen z části. Bono si uvědomuje, že v Africe jsou lidé, kteří kvůli nedostatku léků a potravy nejsou schopni pracovat. Proto jsou peníze do začátku potřebné. Zakládá již zmiňovanou firmu Edun. Dává alespoň pár stovkám lidí práci. Podporuje dovoz výrobků z Afriky, která nemůže prodávat své produkty kvůli vysokým clům. Angažuje se i do politiky Blízkého východu. Západ by měl ukázat, že není tak zkažený. „[…] Tím, že se více zasadíme o mírový proces na Blízkém východě, hladovějícím dáme jíst a svůj farmaceutický průmysl přimějeme k tomu, aby se postavil proti světové hrozbě AIDS. Afrika je ze čtyřiceti procent muslimská. Za peníze, které stojí válka v Iráku, by se dal zásadně proměnit svět, a ti, kteří dnes chtějí Ameriku a Evropu vypískat, by nám aplaudovali. To není blouznění, žádný irský sentimentální nesmysly! To je reálná politika.“ (Assayas 2006, s. 261) Po 11. září 2001 ještě dodal, že je směšné stavět vesmírné stanice vybavené atomovými zbraněmi, když se i běžnými dopravními letadly dají zničit velké oblasti. „[…] Nebylo by nakonec levnější učinit z potencionálních nepřátel přátele, místo abychom se vůči nim jen bránili?[...]“ (Assayas 2006, s. 261) Stejně, jako jsou radikální Bonovy názory, se objevují i radikální kritiky. Například že Afrika nepotřebuje dobrodince z cizí země s komplexem Břemene bílého muže (otec Afriky). Bylo by lepší, kdyby Afričané měli svého afrického Bona, který by za ně mluvil. Nebo je Bonovi vyčítán poradenský tým, který mu vytipovává, na co se zaměřit a koho oslovit. Nutno dodat, že následná setkání už jsou na samotném Bonovi a lidé, se kterými se setkává, o něm mluví jako o vzdělaném, informovaném a problému znalém člověku. Bonovy názory, až na pár výroků, mají svou hodnotu. Jeho sláva a touha charitativně pomáhat jdou ruku v ruce, proto se nedá s jistotou odpovědět na otázku, jestli by Bonovy názory lidé vnímali stejně, kdyby se dřív neproslavil jako zpěvák. Myslím si, že by se díky své povaze, nastíněné v životopisu, proslavil v kterémkoli jiném oboru a lidé by mu naslouchali stejně. Má vůli, postavit se za vše, v co věří, a bojovat za to, i když se to někdy může zdát neuvážené až naivní. Několikrát kvůli své činnosti riskoval i rozpad skupiny, což od člověka, který by se bez svých životních přátel v kapele neobešel, chtělo pěknou dávku odvahy. Kdyby za vším byla jen touha po popularitě, bylo by to moc jednoduché. Bonova osobnost je složitá, stejně, jako texty, které píše. Otevírá v nich svou duši veřejnosti. Dělat tu vlastní závěr, o tom, zda to, co dělá, je kvůli slávě, aniž bych Bona znala osobně, hodila by se tato práce spíše do bulváru. Použiji k tomu tedy citaci z knihy Boba Dylana, Bonova kamaráda. Bono Dylana seznámil s producentem Danielem Laniosem, aby mu pomohl natočit novou desku. „[…]Trávit večer s Bonem bylo jako večeřet ve vlaku – člověk si připadal v neustálým pohybu, jako by někam jel. Bono má duši antického básníka a člověk si musí
32 v jeho přítomnosti dávat bacha na to, co říká. Bono je taky utajenej filozof. Přinesl basu Guinessu. Bavili jsme se o věcech, o jakých se bavíte s člověkem, se kterým trávíte zimu – mluvili jsme o Jacku Kerouakovi. Bono zná Kerouakovo dílo hodně dobře. Kerouac proslavil americká města jako Truckee, Fargo, Butte a Madoru – místa, o kterých většina Američanů v životě neslyšela ani slovo. Bylo legrační, že Bono toho věděl o Kerouakovi víc, než většina Američanů. Bono říká věci, které mají docela váhu. Připomíná mi poldu z jednoho starýho filmu, kterej se pustil holýma rukama do zrádce a vymlátil z něj přiznání. Kdyby Bono přišel do Ameriky na začátku dvacátýho století, určitě by se stal policistou. Ví toho o Americe hrozně moc, a co neví, to se snaží dohnat. […]“ (Dylan 2005, s. 165 6) V analogii s tím, co Bono dělá, je tento citát výstižný. I když se nestal policistou ze začátku dvacátého století, i dnes bojuje za ostatní holýma rukama a svými argumenty. Myslím si, že to, co dělá je správné a měli by ho následovat i další celebrity. I kdyby pomohl jen jednomu člověku na světě, tak stále dělá něco pozitivního. Ty řeči, které kolem toho namluví, texty, které píše, nebo sláva, co z toho má, nikomu neškodí. A musím dodat, že peníze, které se Bonovi podařilo získat pomocí charity pomohly nejednomu člověku. „[…]Když ležíš chroptící na ulici, neříkáš: „Promiňte, jste lékař? Leží vám lidi skutečně na srdci, nebo to děláte proto, abyste se dostal do novin?“ Ne, to je jedno. Prostě to dělej.“ (Assayas 2006, s. 152)
33 RESUMÉ Bakalářská práce Bono Vox a vliv jeho politických aktivit na tvorbu rockové skupiny U2 pojednává o zpěvákovi irské skupiny U2. Shrnuje dostupné poznatky a informace o Bonových aktivitách, tedy především o spojitostech mezi jeho hudební tvorbou a politickou angažovaností. Součástí práce jsou analýzy vybraných písní. Pohled na hudební a textovou složku písní je vždy uváděn v kontextu konkrétní společenské nebo politické události. Bono Vox zaměřuje svou pozornost od počátku především na oddlužení zemí třetího světa. Vzhledem k této souvislosti je významné jeho působení v organizacích Jubilee 2000 a DATA, díky kterým se podařilo smazat alespoň část ze zmíněného dluhu. Druhá jmenovaná nadace se také zabývá problémem obchodování se zeměmi třetího světa. Bono, spolu se svou ženou Ali, založil firmu, která podporuje dovoz výrobků z Afriky. Sám tam často jezdí a pobývá s místními lidmi. Bonova angažovanost se projevuje i na koncertech a v textech některých písní. Většinou jsou o dopadu různých rozhodnutí na obyčejného člověka. Pravý politický nádech jim pak dodává atmosféra na koncertech, kde Bono ve svých proslovech komentuje události, které vedly k jejich vzniku. Nabádá také publikum, aby se aktivně zapojovalo do pomoci potřebným. Často dává najevo své silné náboženské cítění. Víra se prolíná jeho životem i tvorbou. Modlí se kdekoli, avšak nikomu svou víru nenutí. Ve svých činnostech je silně podporován rodinou a až na pár vyjímek i kapelou (v polovině devadesátých let hrozil kvůli Bonovým aktivitám rozpad skupiny). Bono si je přízně osudu, jaké se mu dostalo prostědnictvím rodiny, kapely a víry, vědom a říká, že by bez nich nemohl existovat. ¨
34 SUMMARY The bachelor work Bono Vox and influence of his political activities on the creation of the rock band U2 is about singer of this group. It summarizes informations about Bono's activities. It connects his production and his involvement. A part of the work is an analysis of chosen songs. Bono focus his attention on drobbing the debt of countries of third world. He works in organisations Jubilee 2000 and DATA. They has managed to drob a part of the debt. Bono and his wife have established a company which supports a trade with Africa. Bono's involvement shows during live concerts and in lyrics of songs. They're about political decisions and the results on ordinary person. Bono is believer and he shows it to the world. He realisis, he is lucky man and he couldn't exist without band and his family.
35 LITERATURA Knihy 1. Assayas, Michka. 2006. Bono o Bonovi [přeložil Zdeněk Jančařík]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2006. 317 s. ISBN 80 7367 046 1. 2. Dylan, Bob. 2005. Kroniky. Díl první [přeložil Jiří Popel]. Vyd. 1. Praha: Agro, 2005. 271 s. ISBN 80 7203 736 6. 3. Encyklopedie rocku. Ed. Heatley, Michael. [přeložili Josef Wiedermann... et al. ]. Vyd. 1. Praha; Plzeň: BETA Dobrovský & Ševčík; Praha: Knižní klub, 1999. 323 s. ISBN 80 86278 18 2. 4. Stockman, Steve. 2006. U2 Dál a dál: Duchovní cesta [přeložil Tomáš Lenikus]. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2006. 221 s. ISBN 80 7207 607 8. 5. Wall, Mick. 2005. Bono, ve jménu lásky: neoficiální životopis zpěváka U2 [přeložila Jana Bernášková]. Vyd. 1. Praha: Albatros, 2005. 273 s. ISBN 80 00 01665 6. Časopisy 6. Dědek, Honza: Causa Bono (Reflex, 2002, č. 15, s. 62 64) 7. Ellen, Mark: Svět podle Edge (Filter, 2006, č.1, s. 40 47) 8. jp: U2. Bono Vox populi (Report XV, 2005, č. 2, s. 46 48) 9. Marjanovič, Theodor: Jsi až příliš sexy, Bono (MF Dnes, 28. 1. 2006, s. F1) 10. Petričko, Jan: U2. Čas chráněných buvolů (Report XII, 2002, č.11, s. 22) 11. Rynda, Vojtěch: U2. Jak smontovat další Achtung Baby (Rock&Pop XV, 2004, č. 11, s. 18 21) 12. Tomášek, Filip: Jak rozšroubovat U2 (Report XIV, 2004, č.11, s. 46 48) 13. Vlasák, Vladimír: Sametový koncert, tenhle Live 8 (Music III, 2005, č.8, s. 14 15) 14. Vlček, Josef: Odvážný muž Bono Vox (MF Dnes, 14. 1. 2006, s. E4) 15. Wenner, Jan S.: Bono (Filter, 2006, č.12., s. 38 53) Hudební média 16. U2: War [CD ROM] (Island Records Ltd. 1983) 17. U2: The Unforgettable Fire [CD ROM] (Island Records Ltd. 1984) 18. U2: The Joshua Tree [CD ROM] (Island Records Ltd. 1987) 19. U2: Rattle and Hum [CD ROM] (Island Records Ltd. 1988) 20. U2: Achtung Baby! [CD ROM] (Island Records Ltd. 1991) 21. U2: All That You Can’t Leave Behind [CD ROM] (Island Records Ltd. 2000) 22. U2: The Best Of 1991 – 2000 [CD ROM] (Island Records Ltd. 2002) Internetové online odkazy 23. www.data.org [citováno 30. 3. 2008]. 24. http://www.u2.com/heartsminds/index.php?mode=full&news_id=1155 [citováno 30. 3. 2008]. 25. www.U2czech.blog.cz [citováno 30. 3. 2008]. 26. http://www.u2photos.com/ [citováno 17. 4. 2008 ]. 27. http://www.u2star.com/photogallery/index.php [citováno 22.4. 2008 ]. 28. www.u2web.wz.cz [citováno 30. 3. 2008]. 29. www.wikipedia.cz [citováno 30. 3. 2008].
36 PŘÍLOHY
Obr. a www.u2star.comphotogalleryindex.php [citováno 22. 4. 2008]
Obr. b www.u2photos.com [citováno 17. 4. 2008]
37 Obr. c www.u2photos.com [citováno 17. 4. 2008]
Obr. d www.u2.com [citováno 30. 3. 2008]
38 Obr. e www.u2star.comphotogalleryindex.php [citováno 22. 4. 2008]
Obr. f www.u2star.comphotogalleryindex.php [citováno 22. 4. 2008]
39
Obr. g Chorzow 5.7. 2005
Obr. h Chorzow 5. 7. 2005
40 Obr. i www.u2star.comphotogalleryindex.php [citováno 22. 4. 2008]
Obr. j Chorzow 5.7. 2005
41 Obr. k www.u2star.comphotogalleryindex.php [citováno 22. 4. 2008]
42 PŘÍLOHA CD ROM
43