JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra strunných nástrojů Hra na violoncello

Kusy pro violoncello od Antonína Dvořáka

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Iva Kalusová Vedoucí práce: prof. Jozef Podhoranský Oponent práce: MgA. Miroslav Zicha

Brno 2019 Bibliografický záznam KALUSOVÁ, Iva. Kusy pro violoncello od Antonína Dvořáka. (Cello pieces by Antonín Dvořák.) Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra strunných nástrojů, 2019. Vedoucí diplomové práce prof. Jozef Podhoranský.

Anotace Diplomová práce Kusy pro violoncello od Antonína Dvořáka pojednává o skladbách pro violoncello s doprovodem klavíru nebo orchestru. Konkrétně se jedná o Polonézu A dur, Rondo g moll, op. 94, Klid, op. 68, Slovanský tanec č. 8 g moll, op. 46 a Slovanský tanec č. 3 A dur, op. 46. Autorka se v práci zaměřuje především na okolnosti vzniku skladeb a formální a interpretační analýzu.

Annotation Diploma thesis Pieces for cello by Antonín Dvořák deals with works for cello accompanied by piano or orchestra. Particularly speaking about Polonese in A major, Rondo in g minor, op. 94, Silent woods, op. 68, Slavonic dance no. 8 g minor, op. 46 and Slavonic dance no. 3 A major, op. 46. The author focuses on the circumstances of the compositions and the formal analysis.

Klíčová slova

Antonín Dvořák, violoncello, Rondo, polonéza, Klid, Slovanské tance Keywords

Antonín Dvořák, cello, polonese, Silent wood, Slavonic dances Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám povolení k tomu, aby tato práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně dne 25. 5. 2019 Iva Kalusová Poděkování

Touto cestou bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce prof. Jozefu Podhoranskému za cenné rady, připomínky a materiály, bez kterých bych tuto práci nenapsala. Obsah

Úvod ...... 6 1. DVOŘÁKOVA TVORBA PRO VIOLONCELLO ...... 8 1. 2. Koncerty pro violoncello ...... 8 1. 3. Skladby pro violoncello a klavír...... 8 1. 3. 1. Nedochované a nedokončené skladby pro violoncello ...... 9 1. 4. Violoncello v Dvořákově komorní tvorbě ...... 10 1. 5. Violoncello v Dvořákově orchestrální tvorbě...... 10 2. ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI A TVORBA ANTONÍNA DVOŘÁKA V LETECH 1877-1879 ...... 12 3. POLONÉZA PRO VIOLONCELLO A KLAVÍR A DUR ...... 14 3. 1. Okolnosti vzniku ...... 14 3. 2. Notový materiál ...... 14 3. 3. Existující nahrávky ...... 15 3. 4. Formální rozbor ...... 16 4. ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI A TVORBA ANTONÍNA DVOŘÁKA KOLEM ROKU 1891 ...... 20 4. 1. Dopis z Ameriky ...... 20 4. 2. Turné „na rozloučenou”...... 20 5. RONDO G MOLL, OP. 94 ...... 24 5. 1. Okolnosti vzniku ...... 24 5. 2. Použitý notový materiál...... 25 5. 3. Existující nahrávky ...... 26 5. 4. Formální rozbor ...... 26 5. 5. Instrumentace pro violoncello a orchestr ...... 31 5. 6. Interpretační analýza ...... 35 6. KLID, OP. 68 ...... 39 6. 1. Okolnosti vzniku ...... 40 6. 2. Notový materiál ...... 40 6. 3. Existující nahrávky ...... 41 6. 4. Formální rozbor ...... 43 6. 5. Instrumentace pro violoncello a orchestr ...... 46 7. SLOVANSKÉ TANCE, OP. 46 ...... 47 7. 1. Okolnosti vzniku ...... 47 7. 2. Notový materiál ...... 48 7. 3. SLOVANSKÝ TANEC Č. 8 G MOLL...... 49 7. 3. 1. Existující nahrávky ...... 49 7. 3. 2. Formální rozbor ...... 49 7. 4. SLOVANSKÝ TANEC Č. 3 A DUR ...... 52 7. 4. 1. Existující nahrávky ...... 52 7. 4. 2. Formální rozbor ...... 52 Závěr ...... 55 Použité informační zdroje ...... 56 Seznam notových příkladů ...... 59 Přílohy ...... 61 Úvod

Dvořákova tvorba pro violoncello je velice obsáhlá a zastupuje významné místo ve violoncellové literatuře. Dvořák bohatě využíval violoncello nejen v symfonické a komorní tvorbě (9 symfonií, 14 smyčcových kvartetů a 4 klavírní tria), ale napsal také jeden z nejvýznamnějších violoncellových koncertů a několik kratších koncertních skladeb. Právě těmi se zabývám ve své diplomové práci Kusy pro violoncello od Antonína Dvořáka. Konkrétně se jedná o tyto skladby: Polonéza pro violoncello a klavír A dur, Rondo g moll, op. 94, Klid, op. 68, Slovanský tanec č. 8 g moll, op. 46 a Slovanský tanec č. 3 A dur, op. 46. Kusy jsou charakterově rozdílné, mají poměrně jasnou formu, netrvají déle než patnáct minut a vznikly účelově, většinou z důvodu vyplnění programu některého z Dvořákových koncertů. Všechny zmíněné skladby jsou dobře známé a přestože jsou i interprety často vyhledávané, prozatím se nedočkaly podrobnějšího zkoumání. Proto jsem si téma pro svou diplomovou práci vybrala. Práce je rozdělena do hlavních kapitol, které se týkají vždy konkrétní skladby. Každá kapitola obsahuje okolnosti vzniku skladby, informace o notovém materiálu, přehled dostupných nahrávek a stručný formální rozbor. V případě, že skladba má také orchestrální verzi doprovodu, připojuji její srovnání s verzí klavírní. U Slovanských tanců se zaměřuji především na tance č. 8 a č. 3 z první řady, které upravil sám autor. Vzhledem k tomu, že Antonín Dvořák je velmi významný, tím pádem i všem dobře známý skladatel a o jeho životě bylo napsáno mnoho knih, rozhodla jsem se jeho celý životopis do své práce nezahrnout. Vždy se budu věnovat pouze obdobím okolo vzniku konkrétních violoncellových skladeb. Životopisné informace čerpám především z knih Klause Dögeho Antonín Dvořák: Život, Dílo, Dokumenty a Otakara Šourka Život a dílo Antonína Dvořáka, díl III.-IV. Věcné informace a fakta o jednotlivých skladbách z knihy od Jarmila Burghausera a Johna Claphama Antonín Dvořák. Thematický katalog, dále z partitur

-6 jednotlivých skladeb a bookletů CD nosičů. Velmi nápomocná je pro mne také online verze slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians.

-7 1. DVOŘÁKOVA TVORBA PRO VIOLONCELLO

1. 2. Koncerty pro violoncello Každý violoncellista si při zaznění jména Antonín Dvořák určitě ihned vzpomene na světoznámý Koncert pro violoncello a orchestr č. 2 h moll, op. 104, který autor zkomponoval během svého pobytu ve Spojených státech. Jde o velkolepé dílo, které významně obohatilo violoncellovou literaturu. Dokonce se jedná o jedno z nejznámějších Dvořákových děl vůbec. Dvořák jím završil úspěšné období jak v osobním, tak skladatelském životě. Tento koncert měli v repertoáru všichni fenomenální a světoznámí interpreti a dodnes se dílo velmi často provádí (na koncertech po celém světě zaznívá snad denodenně). Vzniklo také nespočetně mnoho nahrávek. Pozornosti by neměl ujít také Dvořákův o něco méně známý, avšak ne opomíjený, první Koncert pro violoncello A dur s doprovodem klavíru. Tuto prvotinu autor věnoval svému kolegovi z Prozatímního divadla Ludovítu Peerovi, na jehož žádost koncert zkomponoval. Bohužel se partitura brzy ztratila a objevena byla až roku 1925, tedy více než dvacet let po skladatelově smrti.

1. 3. Skladby pro violoncello a klavír Kromě koncertů napsal Dvořák řadu krátkých, charakterově odlišných skladeb. Jedná se o Polonézu pro violoncello a klavír A dur, Rondo g moll, op. 94, Klid, op. 68, Slovanský tanec č. 8 g moll, op. 46 a Slovanský tanec č. 3 A dur, op. 46. Tyto drobnosti jsou na koncertech poměrně často uváděny a v literatuře pro violoncello zaujímají důležité místo. Podrobně se o nich zmiňuji na dalších stranách této práce.

-8 1. 3. 1. Nedochované a nedokončené skladby pro violoncello

Příklad č. 1: Sonáta f moll

Za nezvěstnou momentálně považujeme Sonátu f moll pro violoncello a klavír. Dnes známe jen několik témat a myšlenek, které nalezneme v prvním díle knihy Život a dílo Antonína Dvořáka od Otakara Šourka. Jak vyplývá z malé zmínky o skladbě v Burghauserově Thematickém katalogu, byl Šourek nejspíš poslední o kom víme, že violoncellový part viděl. „Z rozboru skladby v Š vysvítá, že OŠ měl zachovaný violoncellový part v rukou; podle jeho soukromého seznamu z r. 1951 byl v té době u dědiců. Ani v době pořizování první verze katalogu, ani při převodu pozůstalosti na čs stát 1983 nebyl tento part nalezen.”1 (str. 74) Sonáta měla tři věty Allegro molto, Andante maestoso a Allegro molto, které na sebe attacca navazovaly. Neexistuje ani doklad o tom, zda někdy došlo na koncertní provedení této skladby před publikem. Skladba byla nejspíš dokončena 4. ledna 1871. První nedokončenou skladbou byla Sonáta pro violoncello a klavír. V červenci roku 1983 Dvořák pod nadpis Sonata Celo a piano poznamenal pár tematických myšlenek. První později pozměnil a použil jako příznačný motiv Rusalky ve stejnojmenné opeře, druhou použil ve druhé větě Klavírního kvintetu Es dur, op. 97.2

Příklad č. 2: Sonáta pro violoncello a klavír

1 BURGHAUSER, Jarmil - CLAPHAM, John : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1996, str. 74

2 BURGHAUSER, Jarmil - CLAPHAM, John : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1996, str. 353

-9 Během komponování Sonatiny pro housle a klavír věnované svým dětem načrtl Dvořák pod nadpis Sonatina pro piano a cello, 22. listopadu 1983 - Allegro - Andante témata dvou vět. Bohužel se skladatel k tomuto dílu už nikdy nevrátil a zůstalo tak nedokončené.3 Poslední Dvořákovou nedokončenou skladbou pro violoncello je Andante. Hudební materiál skicy zabírá jednadvacet taktů a vznikl nejspíš v roce 1895.4

1. 4. Violoncello v Dvořákově komorní tvorbě Velmi důležitá a hodnotná pro violoncellovou literaturu je Dvořákova komorní tvorba. Čtrnáct smyčcových a dvě klavírní kvarteta, dva valčíky, Andante appasionato a Cypřiše pro smyčcové kvarteto, tři smyčcové kvintety a dva klavírní, smyčcové sexteto a čtyři klavírní tria. Ve všech těchto skladbách má violoncello nezastupitelnou roli. Velmi slavné violoncellové sólo najdeme ve druhé větě Smyčcového kvartetu č. 12 F dur, op. 96, „Americký”. Violoncello uvádí také Klavírní trio č. 4, „Dumky”, op. 90.

1. 5. Violoncello v Dvořákově orchestrální tvorbě Orchestrální skladby zahrnují podstatnou část Dvořákovy tvorby. Za zmínku nepochybně stojí devět symfonií. Mnoho úryvků z těchto děl dnes slouží také jako konkurzní místa, například sólo violoncell z úvodu Symfonie č. 8 G dur, op. 88, nebo doprovodné triolové místo z první věty téže symfonie. Dále symfonické básně, tance a předehry. Ve svých orchestrálních dílech Dvořák osvobodil violoncella od jednotvárné funkce zesilování basu. Často jim naopak píše zpěvné melodie v tenorové poloze, nebo ve violoncellovém partu najdeme pohyblivé figurace, které podporují hustotu sazby. Užíváním violoncell bez kontrabasů dochází k odstranění přehutnění spodní polohy. Tam, kde je ovšem hutné a důrazné znění basu nutné, používá Dvořák ve

3 ŠOUREK, Otakar: Život a dílo Antonína Dvořáka, díl III. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956-1957, str. 182

4 BURGHAUSER, Jarmil - CLAPHAM, John : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1996, str. 358

-10 violoncellech legato, drženě a kontrabasy pizzicato, někdy najdeme také případy, kdy je to obráceně, violoncella pizzicato, kontrabasy arco. Skladatel si také oblíbil časté užívání arpeggia ve violoncellech pizzicato i arco.

-11 2. ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI A TVORBA ANTONÍNA DVOŘÁKA V LETECH 1877-1879

Roku 1877 obdržel Antonín Dvořák již počtvrté státní umělecké stipendium5 udělované uměleckou komisí sídlící ve Vídni. V komisi zasedl také Johannes Brahms (1833-1897), který nahradil nejspíše Otto Dessoffa (1835-1892). Díky tomu se seznámil s Dvořákovou tvorbou a rozpoznal jeho talent. Obzvlášť ho zaujaly Moravské dvojzpěvy, které také doporučil svému nakladateli Fritzi Simrockovi (1837-1901) a ten je vydal. Nejdříve Dvořák ani nepočítal s honorářem, stačilo mu, že jeho dílo vyjde v nakladatelství uznávaném po celém světě. To byla šance jak se dostat do povědomí hudební společnosti a proslavit se i mimo domov. Náklonnost Johannese Brahmse byla pro Dvořáka klíčová. Podle jeho rad Dvořák přepracoval i některá problematická místa ve svých dílech (např. ve smyčcových kvartetech, Kvartet č. 9 d moll, op. 34 Brahmsovi poté věnoval). Velmi pečlivě studoval mistrova díla a často mu byla vzorem. Když skládal na Simrockovu objednávku první řadu Slovanských tanců, psal Brahmsovi „[…] snažil jsem se opatřit si Vaše slavné ‘Uherské tance’ a dovolím si je vzít co vzorový příklad ke zpracování příslušných ‘Slovanských’.”6 Po vydání Slovanských tanců vyšel v listopadu 1878 v časopise National- zeitung velmi pochvalný článek od slavného hudebního kritika Louise Ehlerta. To způsobilo, že se Dvořák stal slavným doslova ze dne na den. Slovanské tance v úpravě pro orchestr začala uvádět známá hudební tělesa a Dvořák dostal mnoho nabídek od dalších nakladatelství. Tento průlom způsobila lehkost a přirozenost skladeb a především jejich slovanský charakter. Po úspěchu tanců skládá Dvořák ještě Slovanské rapsodie a na objednávku Florentinského smyčcového kvarteta Smyčcový kvartet Es dur op. 51, rovněž ve slovanském duchu.

5 Poprvé obdržel Dvořák stipendium ve výši 400 zlatých roku 1874. Také jeho další žádosti byly úspěšné. Celkem bylo Dvořákově žádosti vyhověno pětkrát za sebou a výše stipendia během let stoupla až na 600 zlatých. DÖGE, Klaus: Antonín Dvořák. Praha, Vyšehrad, 2013, str. 121

6 DÖGE, Klaus: Antonín Dvořák. Praha, Vyšehrad, 2013, str. 131

-12 Z Dvořákova úspěchu se také těšil nakladatel Simrock, protože mu skladatel nejspíš v roce 1878 přislíbil výhradní práva na svá díla. Dvořák proto nemohl nabídky, které se k němu odevšad doslova hrnuly, přijímat. To bylo později také důvodem sporu mezi skladatelem a Simrockem. Kromě Brahmse se Dvořák v tomto období seznámil a později také spřátelil i s dalšími osobnostmi. Pro houslistu Josepha Joachima (1831-1907) napsal významný Houslový koncert a moll, op. 53, ve Vídni se seznámil s dirigentem Hansem Richterem (1843-1916). Období mezi lety 1877-1879 bylo pro Dvořáka úspěšné. Stal se mezinárodně slavným a vyhledávaným autorem. Přibylo mu mnoho skladatelské práce a odpadlo materiální strádání.

-13 3. POLONÉZA PRO VIOLONCELLO A KLAVÍR A DUR

3. 1. Okolnosti vzniku 29. června 1879 účinkoval Dvořák spolu s houslistou Ferdinandem Lachnerem (1856-1910) a violoncellistou Aloisem Nerudou (1837-1899) v Turnově na koncertě na podporu fondu pro místní nemocnici a sirotčinec. Polonéza A dur vznikla za účelem doplnění programu o sólový kus pro violoncello. Hlavním bodem programu bylo Trio g moll, dále zazněly skladby Maličkosti pro dvoje housle, violoncello a harmonium, Mazurek, op. 49 a Slovanské tance č. 2 a 8, op. 46 v úpravě pro housle a klavír, balada Koljas, dvě písně a nakonec sbory Opuštěný a Žal, který přednesl zdejší mužský sbor. Událost zorganizoval a také jako zpěvák účinkoval Alois Göbl, dále spoluúčinkoval amatérský hudebník pan Jarý. Pokud je známo, Alois Neruda provedl Polonézu A dur ještě jednou v Praze 19. října na jubilejním koncertě zpěváka Národního divadla Josefa Lva7.

3. 2. Notový materiál Dvořákův rukopis se bohužel ztratil (a dosud ho nikdo nenalezl), roku 1925 však poskytl violoncellista Vídeňské státní opery Wilhelm Jeral opis Nerudova partu, který vyrobil se souhlasem Dvořáka v roce 1879. Zde přidávám Jeralovo prohlášení o okolnostech vzniku opisu skladby:

„Vídeň, 11. března 1925

Polonéza pro violoncello od Dvořáka pochází pravděpodobně z roku 1878. (Dvořákův syn si myslí že z roku 1868.) Podle údajů syna Otakara Dvořáka mohla být Polonéza napsána pro cellistu Nerudu, Dvořákova kolegu (jak je známo byl Neruda violoncellistou v českém Národním divadle). Neruda toto dílo také již několikrát přednesl, mimo jiné i v Umělecké besedě v Praze. Dvořák, který se později plně věnoval svým velkým plánům symfonické a komorní hudby na dílo evidentně zapomněl a tak zůstalo až dodnes nevydané. Profesor Jeral, který se v této době mohl chlubit čilým stykem s mistrem Dvořákem, se s dílem seznámil u příležitosti Nerudova vystoupení a dostal od Mistra

7 Dalibor I (1879), č. 31, str. 248

-14 povolení, nechat si vytvořit opis Polonézy, dílo tak zůstalo u něj. Profesor Jeral vlastní tuto kompozici od roku 1879. W. Jeral”8

Z tohoto opisu vychází i novější, Jeralem revidovaná verze, která vyšla tiskem v roce 1926 v nakladatelství Universal Edition. Při psaní práce pracuji s kritickým vydáním skladby nakladatelstvím Supraphon z roku 1973. Autoři v něm provedli opravy chyb opisu a snažili se opět sestavit možnou podobu autorského znění v místech, kde Jeral dopsal svá ossia.9 Revizi violoncellového partu provedl Josef Chuchro (1931-2009).

3. 3. Existující nahrávky Na rozdíl od Ronda g moll nebo Klidu se tato Dvořákova violoncellová prvotina moc často nehrává. Já sama jsem ji nikdy naživo na koncertě neslyšela. Možná se tak děje proto, že byla dlouhý čas ztracená a ani Dvořák ji za svého života nenabídl žádnému vydavatelství k tisku. Proto neměla šanci vejít do povědomí lidí, kteří si ji případně mohli oblíbit. Sám Dvořák ji na koncertě uvedl pouze jednou a violoncellista Neruda ji kromě společného provedení zahrál také už pouze na jednom dalším koncertě v Praze.

8 DVOŘÁK, Antonín: Skladby pro violoncello. Praha, Editio Supraphon 1973, vydavatelská zpráva - německá část, přeloženo z originálu Mgr. Kateřinou Wiesner, M. A. Wien, 11. März 1925 Die „Cello-Polonaise” von Dvorak dürfte aus dem Jahre 1878 stammen. (Der Sohn Dvorak’s meint 1868.) Nach Angabe des Sohnes Dvorak dürfte die Polonaise für den Cellisten Neruda, der Dvorak’s Kollege war (bekanntlich war Dvorak Bratschist am tschech. Nationaltheater), geschrieben sein. Dieser (Neruda) hat das Stück auch wiederholt zu Gehör gebracht, darunter in der Umelecka Beseda (Künstler Ressource) in Prag. Dvorak, den später seine großen symphonischen und Kammermusik-Pläne vollständig in Anspruch nahmen, hat offenbar ganz auf das Stück vergessen, und so blieb es bis nun unediert. Professor Jeral, der sich um diese Zeit eines regen Verkehres mit Meister Dvorak rühmen konnte, hat das Stück durch Neruda anläßlich einer Aufführung kennen gelernt und erliebt vom Meister über seinen Wunsch die Bewilligung, sich eine Abschrift von der Polonaise anfertigen zu lassen und so blieb das Stück bei ihm. Prof. Jeral besitzt die Komposition seit dem Jahre 1879. W. Jeral

9 V taktech 205-206 například Jeral připsal poznámku „Original-Fassung Dvořák”, tzn. originální Dvořákova verze.

-15 Nakonec si však skladba cestu k posluchačům našla skrz Jeralův nalezený opis díla. První nahrávku díla pořídil roku 1977 Miloš Sádlo, na klavír ho doprovázel Alfréd Holeček. Roku 1884 skladbu nahráli Raphael Wallfish (kl. Linn Hendry) a Heinrich Schiff (kl. Elisabeth Leonskaja). Dále Michal Kaňka (kl. Jaromír Klepáč, 1995) a nejnověji dílo natočil Christian Poltera (kl. Kathryn Stott, 2012). Dvě nahrávky pořídil český violoncellista Jiří Bárta. První roku 1994 s Josefem Hálou, druhou verzi nalezneme na CD Antonín Dvořák: Skladby pro violoncello a klavír - souborná nahrávka10, které vyšlo roku 2002, a na kterém spolupracoval s klavíristou Janem Čechem. Podrobnější seznam interpetů, kteří pořídili audio záznam této skladby naleznete v příloze na konci práce. Tak jako nevzniklo mnoho audio nahrávek, videozáznamů je ještě méně a prakticky na žádném nenajdeme některého ze světově známých interpretů. To ovšem neznamená, že neexistují vůbec žádné. Na kanále YouTube.com můžeme nalézt například záznam povedeného provedení Polonézy na koncertě 19. prosince 2007 v Mnichově violoncellistou Clausem Kanngiesserem za doprovodu klavíristky Kiry Ratner11. Dále však nalezneme pouze amatérská videa, nebo záznamy ze školních vystoupení.

3. 4. Formální rozbor Skladba Polonéza A dur je koncertantní stylizací tohoto druhu tance. Jedná se o taneční hudbu, ale má svůj vlastní emocionální obsah. Formálně se jedná o velkou písňovou formu pětidílnou. Přestože je svým schématem podobná rondu, svým obsahem neodpovídá charakteru ronda (má závažnější povahu). Schematicky můžeme formu této skladby vyjádřit takto:

I : A : B : a : m : C : m : I : A : k

10 Komplet obsahuje dva CD nosiče. Kromě Dvořákových skladeb pro violoncello a klavír, o kterých pojednává tato práce, zde najdeme také Koncert pro violoncello a klavír A dur v původní verzi podle autorova rukopisu ve světové premiéře.

11 https://www.youtube.com/watch?v=2pI-I1nMPmY, dostupné 29. 4. 2019 v 15:06

-16 Vstupním dílem skladby je poměrně rozsáhlá introdukce (třicet taktů), která se svým charakterem blíží expozičnímu typu hudby. Introdukce je postavená na dominantě hlavní tóniny, tedy v E dur. Má virtuózní charakter, díky mnohým vzdáleným skokům a rychlým běhům (například sekvence rozložených tercií v taktu 22). Je velmi dramatická, v tomto případě by se hodilo použít charakteristiku tóniny E dur podle Johanna Matthesona (1681-1764): „Zoufalý, smrtelný smutek. Zoufalá láska. Nutkavý a ostrý charakter. Fatální oddělení těla od duše.”12 Po introdukci nastupuje hlavní téma v A dur. Má pochodový charakter a velmi ostrý tečkovaný rytmus, který vyžaduje precizní provedení. Doporučuji zůstat co nejvíce v kontaktu se strunou a použít krátký smyk. V doprovodu se zde objevuje pro polonézu charakteristický rytmus (př. č. 3), který byl přejat ze španělského bolera, což značně mluví proti polskému původu tohoto tance.13

Příklad č. 3: Polonéza A dur,rytmický model v taktech 30-31

Malý větný díl a je dlouhý šestnáct taktů, řetězením na něj navazuje díl b. Princip řetězení (přepojení) spočívá v tom, že druhá věta nastupuje na posledním taktu první věty a mají tak jeden takt společný.14 Díl b má dvanáct taktů a je zakončen rytmickou prodlevou na dominantě v klavíru. Tento rytmus je fragmentem dříve zmiňovaného rytmu polonézy. (př. č. 4)

Příklad č. 4: Polonéza A dur, takty 58-59

12 GEORGIEVA, Sylvia: Barokní afektová teorie. Praha: Nakladatelství AMU, 2013, str. 85 a 86.

13 JIRÁK, Karel Boleslav: Nauka o hudebních formách. Praha: Panton, 1985, str. 122.

14 ZENKL, Luděk: ABC hudebních forem. Praha: Editio Supraphon, 1984, str. 61.

-17 Následuje čtyřtaktová klavírní mezivěta, která předjímá vedlejší téma objevující se v dílu B. Vedlejší téma nastupuje netradičně v hlavní tónině (A dur) a je rytmicky jednodušší, než téma hlavní. Má osm taktů a můžeme ho označit za díl c. V další části - d najdeme motivicko-tematickou práci s vedlejším tématem. Tato část je zakončená virtuózní spojkou, která přes dominantní septakord přichystá návrat hlavního tématu v hlavní tónině, ale ve zkrácené podobě (pouze osm taktů) - a. Velký díl C je velmi zpěvná a melodická pasáž, která je postavená na novém hudebním materiálu a přináší tak kontrast k částem předešlým. V doprovodu se objevuje triolový pohyb v legatu působící kontrastně oproti rytmickému modelu polonézy. (př. č. 5)

Příklad č. 5: Polonéza A dur, takty 94-95

Díl C má formu písňové formy dvoudílné a je periodicky vystavěn po čtyřtaktích. Díl e zabírá plochu šestnácti taktů, tomu odpovídá díl f, který je stejně dlouhý. Po šestitaktové mezivětě následuje doslovné opakování třicetitaktové introdukce z úvodu skladby, ve schématu označené jako I. Následuje poslední návrat známého materiálu - velkého větného dílu A. Ten však zaznívá v rozšířené podobě, kdy je mezi díly a a b vložena čtrnáctitaktová virtuózní dílčí mezivěta. Objevuje se v ní pasáž z tečkovaného rytmu složeného z fragmentů hlavního tématu.(př. č. 6)

-18 Příklad č. 6: Polonéza A dur, takty 185-186

Díl b se opakuje téměř doslovně, pouze s tím rozdílem, že v závěru zůstává v hlavní tónině, následuje prodleva na akordu B dur, která má tvar drobné kadence. Vzápětí přechází na dva takty do tóniny a moll, kde připomíná rytmickou figuru z úvodu skladby. Polonézu A dur ukončuje šestitaktová tematická koda, která zpracovává téma velkého dílu B.

-19 4. ŽIVOTNÍ UDÁLOSTI A TVORBA ANTONÍNA DVOŘÁKA KOLEM ROKU 1891

4. 1. Dopis z Ameriky

V červnu roku 1891 dostává Dvořák dopis od paní Jeanette Thurberové (1850-1946) z Ameriky s nabídkou místa ředitele Národní konzervatoře v New Yorku. V náplni práce bylo vedení konzervatoře, vyučování kompozice, vedení studentského orchestru a dirigování dalších několika koncertů vlastních skladeb. Smlouva byla na 2 roky s ročním platem 15 000 dolarů (tehdy se částka rovnala 60 000 zlatých). Otázka peněz měla na Dvořáka při rozhodování nejspíš největší vliv, není se ale čemu divit. „Představovala pětadvacetinásobek toho, co dostával jako profesor v Praze. Šedesát tisíc zlatých za dva roky! Měřeno Dvořákovými tehdejšími poměry to odpovídalo honoráři za šest velkých sborových děl a osm symfonií dohromady.”15 Dvořák velmi váhal, zda nabídku přijmout. Bál se dlouhé, teoreticky také nebezpečné cesty, nechtěl opustit vlast a přátele. Po poradě s rodinou a známými a po ujištění, že po návratu opět bude mít své místo profesora na pražské konzervatoři nakonec v prosinci 1891 smlouvu podepsal. Do Ameriky odjel v září 1892.

4. 2. Turné „na rozloučenou”

Před svým odjezdem Dvořák souhlasil s návrhem Velebína Urbánka(1853-1892)16, aby uspořádal turné „na rozloučenou” po českých a moravských městech. Pan Urbánek turné zorganizoval a jako spoluúčastníky přizval Dvořákovy přátele a kolegy z konzervatoře houslitu Ferdinanda Lachnera a violoncellistu Hanuše Wihana. Níže naleznete data a místa konání jednotlivých koncertů.

15 DÖGE, Klaus: Antonín Dvořák. Praha, Vyšehrad, 2013. str. 193

16 redaktor časopisu Dalibor v letech 1881-84

-20 DATUM MÍSTO

3. 1. 1892 Rakovník

6. 1. 1892 Kladno

8. 1. 1892 Chrudim 15. 1. 1892 Pardubice 23. 1. 1892 Mělník 24. 1. 1892 Roudnice 31. 1. 1892 Nymburk 1. 2. 1892 Český Brod 2. 2. 1892 Kolín 6. 2. 1892 Louny 7. 2. 1892 Slané 13. 2. 1892 Třeboň 14. 2. 1892 Tábor 18. 2. 1892 Praha 20. 2. 1892 Pečky 21. 2. 1892 Velvary 27. 2. 1892 Litomyšl 28. 2. 1892 Polička 5. 3. 1892 Jihlava 6. 3. 1892 Čáslav 19. 3. 1892 Mladá Boleslav 20. 3. 1892 Turnov 24. 3. 1892 Hořice 25. 3. 1892 Náchod 26. 3. 1892 Vysoké Mýto 27. 3. 1892 Plzeň - koncert byl zrušen 28. 3. 1892 Praha Žižkov 31. 3. 1892 Praha 2. a 3. 4. 1892 Hradec Králové

-21 DATUM MÍSTO

9. 4. 1892 Klatovy 10. 4. 1892 Rokycany 28. 4. 1892 Praha - orchestrální koncert. Program: cyklus Příroda, Život a Láska, dechová serenáda, Valčíky op. 54 (úprava pro smyčce) a Moravské dvojzpěvy 30. 4. 1892 Kutná Hora 1. 5. 1892 Olomouc 4. 5. 1892 Jičín 8. 5. 1892 České Budějovice 14. 5. 1892 Havlíčkův Brod 15. 5. 1892 Rychnov nad Kněžnou 16. 5. 1892 Jaroměř 28. 5. 1892 Strakonice 29. 5. 1892 Písek

Na koncertech často spoluúčinkovali místní umělci a sbory. Kromě Dvořákových písní, sborů a komorní tvorby, byla prováděna především Dvořákova klavírní tria, mimo to měl ale každý interpret vystoupit také sólově. Repertoár pro housle měl Dvořák hotový, Mazurek, op. 49, Romantické kusy, op. 75 a Slovanský tanec č. 2 pro housle a klavír e moll, op. 46. Lachner většinu z těchto skladeb už dříve na koncertech uvedl, Mazurek dokonce premiéroval. Pro violoncello Dvořák ale nic vhodného neměl. Mohl použít Polonézu A dur, kterou dříve na koncertě v Turnově uvedl violoncellista Alois Neruda, Dvořák se ale rozhodl zkomponovat pro tuto příležitost skladby nové. Byly jimi Rondo g moll, úprava věty Klid z původního klavírního cyklu pro čtyři ruce Ze Šumavy a úprava Slovanského tance č. 8 g moll. Skladby Rondo a Klid měly úspěch a Dvořák k nim o dva roky později přidává také orchestrální doprovod. Dnes jsou oba kusy violoncellisty velmi vyhledávané a často uváděné na koncertech jako celek. Během svého pobytu v Americe jednal Dvořák se Simrockem o vydání některých svých děl.

-22 Byly mezi nimi i Rondo g moll a Klid. Obě skladby byly v té době už u violoncellistů velmi oblíbené. Koncertní turné bylo přerušeno jen párkrát a to na krátkou dobu. V březnu byl Dvořák pozván do Olomouce, kde proběhla česká premiéra Requiem. V dubnu byl přítomný na zkouškách stejného díla v Kroměříži a v Praze. Turné se celkově setkalo s úspěchem. Dvořáka ale vyčerpalo, proto odjel do Vysoké a nezúčastnil se ani provedení své opery Dimitrij ve Vídni. Oblíbenost Dvořákových skladeb je vysoká jak u posluchačů, tak u interpretů a vzniklo mnoho nahrávek. Roku 1997 natočili Shigeko Takeya - klavír, Ewald Danel - housle a Jozef Podhoranský - violoncello CD s názvem Koncert na rozloučenou, na kterém najdeme nejhranější skladby z turné17. Vznikla také CD se všemi kusy pro violoncello a klavír od Antonína Dvořáka. Komplet skladeb nahráli například Raphael Wallfish a Linn Hendry, Michal Kaňka s Jaromírem Klepáčem nebo Jiří Bárta a Jan Čech.

17 Romantické kusy, op. 75, Klid, op. 68, Rondo g moll, op. 94 a klavírní trio Dumky, op. 90

-23 5. RONDO G MOLL, OP. 94

Rondo g moll je skladba tanečního charakteru plná barev a nálad. Charakter skladby odpovídá vlastnostem tóniny g moll, které jí přiřkl Johann Mattheson (1681 – 1764): „Je téměř nejhezčí ze všech tónin. Může vylíčit vážnou nebo bývalou lásku, ale dodává také grácii a šarm. Věci něžné, mírné stížnosti a radosti. G moll je mimořádně flexibilní.”18 Může vyjadřovat také Dvořákovy obavy před odjezdem do daleké, neznámé země. Na koncertech ji violoncellisté často uvádějí společně s Klidem, který je charakterově odlišný, ale dohromady tvoří vyvážený celek. Svou délkou (přibližně 7 minut) se výborně hodí také jako přídavek a často bývá v povinném repertoáru na soutěžích. Kromě původní verze Ronda s klavírním doprovodem, vytvořil Dvořák také orchestrální verzi, která dílu propůjčuje zvláštní míru barev a dramatu.

5. 1. Okolnosti vzniku Jak bylo dříve zmíněno, skladbu napsal Dvořák pro Hanuše Wihana u příležitosti společného turné. Vznikla během dvou dní - 25. a 26. prosince 1891. První dohledatelné provedení proběhlo v Chrudimi 8. ledna 189219, podle Burghauserova Thematického katalogu to však bylo už na prvním koncertě z turné 3. ledna 1892 v Rakovníku. Původní opusové číslo bylo 92, až s vydáním skladby u Simrocka spolu se třemi orchestrálními předehrami (cyklus Příroda, Život a Láska - předehry V Přírodě, op.91, Karneval, op. 92, Othello, op. 93), které dostaly každá vlastní opusové číslo, bylo Rondu přiřazeno označení op. 94. Díky oblíbenosti skladby se Dvořák rozhodl v říjnu 1893 přikomponovat také orchestrální doprovod. Šlo o malý orchestr složený ze 2 hobojů, 2 fagotů, tympánů a smyčců. Premiéra skladby s orchestrem proběhla 16. prosince 1894 v Basileji. Violoncellový part přednesl Moritz Kahnt, dirigoval Alfred Volckland.

18 GEORGIEVA, Sylvia: Barokní afektová teorie, Praha, Nakladatelství AMU, 2013, str. 87

19 Dalibor XIV (1982) č. 3, str. 19

-24 5. 2. Použitý notový materiál Při formálním rozboru díla pracuji s kritickým vydáním podle autorova rukopisu vydaným roku 1955 Státním nakladatelstvím krásné literatury, hudby a umění v Praze. Kromě autografu vycházeli autoři tohoto vydání především z původního vydání Simrockem z roku 1894 a to jak z verze pro cello a klavír, tak z verze s doprovodem orchestru. Revizi violoncellového partu provedl František Smetana (1914-2004). Autorův rukopis a Simrockovo vydání pro violoncello a klavír se v dynamice, tempovém označení a ve vedení frází na několika místech rozcházejí. Rukopis používal Dvořák zřejmě jako part při koncertním turné (dokládá to množství poznámek doplněných tužkou), na vydání se však Dvořák podílel, je o něco podrobnější, propracovanější a přesnější. Kromě mírných rozdílů v tempovém označení na začátku skladby20 chybělo na několika místech zaznamenané ritardando. Můžeme si domýšlet, zda ho Dvořák s Wihanem dělali přirozeně, nebo ho skladatel doplnil až později. Chybějící zpomalení bylo například v taktu 110 před třetím provedením hlavního tématu, dále v taktech 157 a 158 před označením Poco meno mosso, které v původním Dvořákově partu chybělo také. Dále ve stejné situaci v taktu 230 (zde bylo doplněno dokonce molto ritardando) a v závěru na taktu 304. Accelerando na posledních osmi taktech skladby bylo rovněž doplněno až před tiskem. Naopak před dílčí kodou velkého větného dílu C zpomaloval autor už o dva takty dříve, tedy v taktu 175. Poté následovalo v původním partu accelerando od taktu 83, dnes Allegro. Stejně tak před čtvrtým opakováním hl. tématu měl Dvořák zaznamenané zpomalení o jeden takt dříve, tedy v taktu 196. Změna nastala také po třetím opakování refrénu, kde bylo spiccato původně už v taktu 137 a na posledních třech akordech v pizziccatu chybělo arpeggio.

20 v autografu nalezneme označení Allegretto, v Simrockově vydání už detailnější Allegretto grazioso s tempovým označením 1/4=92

-25 5. 3. Existující nahrávky Protože je Rondo jednou z nejpopulárnějším drobností světové violoncellové literatury, dočkalo se kromě mnoha koncertních provedení i pořízení audio a video záznamů. Mezi interprety, kteří skladbu nahráli s klavírním doprovodem patří Pierre Fournier (kl. Lamar Crowson), André Navarra (kl. Erika Kilcher), Raphael Wallfish (kl. Linn Hendry) a Mischa Maisky (kl. Pavel Gililov). Záznam s orchestrem pořídili například Gaspar Cassadó (dir. Jonel Perlea, Vienna Pro Music Orchestra, 1950), Alexander Večtomov (dir. Josef Hrnčíř, Symfonický orchestr hl. města Prahy, 1977), Yo-Yo Ma (dir. Lorin Maazel, Berlínská filharmonie, 1986) a mnoho dalších. Úplný seznam naleznete v příloze na konci práce. Existují také videozáznamy, které jsou volně přístupné komukoliv na internetovém kanále YouTube.com. Nalezneme zde video Michaely Fukačové21 a Ivana Klánského, také mladého Sheku Kanneh-Masona22 z festivalu BBC Proms 2017, nebo zajímavé staré nahrávky např. Emanuel Feuermann23 a Theodore Saidenberg z roku 1939 nebo André Navarra24 a Jacqueline Dussol z roku 1957.

5. 4. Formální rozbor Forma skladby Antonína Dvořáka pro violoncello a klavír op. 94 vykazuje rysy velkého ronda nižšího typu. Tento typ ronda uvádí tři kontrastní myšlenky tím způsobem, že se po druhém tématu vrací k tématu prvnímu (které zaznívá často ve zkrácené podobě), potom nastupuje téma třetí, poté se opět opakuje téma první, následováno delší nebo kratší kodou. Jednotlivé větné díly na sebe navazují přímo, nebo jsou spojeny krátkými mezivětami. Schematicky můžeme tedy tento typ ronda vyjádřit takto:

A : B : A : C : A : K

21 https://www.youtube.com/watch?v=ArFEdTBSGro, dostupné 14. 5. 2019 v 11:58

22 https://www.youtube.com/watch?v=dep1ZpMa3nM, dostupné 14.5. 2019 v 12:10

23 https://www.youtube.com/watch?v=D1NMBh47mGw, dostupné 14. 5. 2019 v 12:12

24 https://www.youtube.com/watch?v=60dX1ssh1L4, dostupné 14. 5. 2019 v 12:14

-26 Rondo Antonína Dvořáka tento základní model poněkud rozšiřuje, a jeho formální průběh vyjadřuje následující schéma:

A : B : m : a : C : k : A : b’ : K ( 50 : 48 : 12 : 17 : 50 : 20 : 49 : 26 : 46 ) (počet taktů)

Můžeme si všimnout proporcí jednotlivých velkých větných dílů (A:B:C:K), které mají téměř totožný počet taktů. Tato symetrie tak může přispívat k celkové formální soudržnosti celé skladby.

Vstupní díl A má malou třídílnou formu a:b:a, kde díl a je dvojperioda o rozsahu šestnácti taktů v tónině g moll. Jednotlivé osmitaktové periody dodržují přesná pravidla stavby, kde čtyřtaktové předvětí končí závěrem polovičním (melodicky zeslabeným) a závětí končí závěrem celým. (př. č. 7)

Příklad č. 7: Rondo g moll, takty 1-8

Po tomto díle následuje díl b, který moduluje do dominantní tóniny D dur. I tento díl má rozsah šestnácti taktů, je pravidelně periodický a motivicky vychází z úvodu skladby. Dvoutaktová modulační spojka zajišťuje plynulý návrat dílu a v hlavní tónině (g moll), který zaznívá ve své nezkrácené podobě a řetězením navazuje na druhé téma B.

Díl B má podobně jako první díl A malou třídílnou formu c:d:c’. Jistou motivickou příbuznost dílů A a B můžeme vyčíst z úvodního motivu skladby. Pokud jej patřičně rytmicky zjednodušíme a vypustíme melodické tóny, vznikne nám zřejmá paralela mezi oběma motivy. (př. č. 8)

-27 Příklad č. 8: Rondo g moll, paralela mezi motivy

Podobně jako v předešlém průběhu se i v díle c jedná o dvojperiodu, avšak s rozsahem osmnácti taktů. Druhé téma zaznívá nejprve v tónině B dur, následně však v díle d moduluje nejprve do tóniny c moll a následně pak do tóniny Des dur. Díl d má opět rozah šestnácti taktů. Podle Otakara Šourka je Rondo malé dílko, které vzniklo příležitostně, ale je pro určitou fázi skladatelova života velmi podstatné. Dle Šourkova názoru se především ve druhém tématu zračí smutek z nadcházejícího odloučení od vlasti, který vyjadřuje melancholické zbarvení a výrazná zpěvnost. Právě stesk po domově podle Šourka obsahově ovlivnil Dvořákovu tvorbu během doby strávené v Americe. Dále se domnívá, že existuje jistá vnitřní a výrazová spojitost s violoncellovým koncertem, který uzavírá Dvořákovo kompoziční období známé jako americké, proto by Rondo pro jeho obsahovou stránku označil za jeho začátek.25 V následujícím oddíle c’ zpracovává autor materiál druhého tématu, poprvé v tónině Des dur (8 taktů) a posléze ho zopakuje ve stejnojmenné tónině mollové (6 taktů). V tomto případě má vedoucí úlohu klavír, kdežto violoncello plní jen doprovodnou, harmonickou úlohu. (př. č. 9)

Příklad č. 9: Rondo g moll, takty 86-93

25 ŠOUREK, Otakar: Život a dílo Antonína Dvořáka, díl III., str. 59

-28 Následuje dvanáctitaktová mezivěta m, která skladbu navrací do hlavní tóniny g moll a připravuje reprízu hlavního tématu. Repríza však neuvádí hlavní téma v plném rozsahu, ale pouze jeho zkrácenou podobu na ploše sedmnácti taktů. Jedná se tedy o návrat dílu a, tentokráte však jako samostatného dílu, jenž není podřazen velkému větnému dílu A. Závěr tohoto dílu končí na dominantě (D dur), čímž připravuje nástup dalšího větného dílu C který začíná ve stejnojmenné tónině durové (G dur). Díl C má opět malou třídílnou formu e:f:g a nastupuje v poněkud rychlejším tempu oproti dosavadnímu průběhu. Tempové označení je zde Allegro vivo (1/4 = 120), místo původního Allegretto grazioso (1/4 = 92) a přináší tak mimo kontrastu motivického i kontrast tempový. Díl e má formu pravidelné dvojperiody o délce šestnácti taktů. V této části převažuje triolový pohyb, který se poprvé objevil už ve velkém větném dílu B, avšak v jiné souvislosti a tvoří tak paralelu mezi jednotlivými větnými díly. (př. č. 10)

Příklad č. 10: Rondo g moll, takty 129-134

Následující část (f) má rozsah deseti taktů a zpracovává motivický materiál z předchozího dílu (e), avšak moduluje do paralelní tóniny e moll. Po čtyřtaktové spojce dochází ke zklidnění (tempový předpis Poco meno mosso) a nastupuje poslední část v rámci tohoto velkého větného dílu. Ta přináší zcela nový materiál a má délku dvaceti taktů. Následuje dvacetitaktová tématická dílčí koda v tónině G dur, která navrací motivický materiál druhé dvojperiody dílu e. Dochází zde také k další redukci tempa (Meno mosso) a pomocí dominantního septakordu D7 moduluje autor do hlavní tóniny g moll a připravuje tak nástup reprízy hlavního tématu a dílu A.

-29 Repríza velkého větného dílu A zaznívá v nezkrácené podobě, můžeme si však všimnout drobných změn oproti původnímu znění na začátku skladby. Změny se týkají například harmonie doprovodu klavíru, nebo způsobu frázování violoncella. Dalším příkladem je v klavírním doprovodu přeložení oktáv, nebo změna ze staccata na tenuto apod. Po této části se navrací první téma velkého větného dílu B, ale tentokrát ve zkrácené podobě o rozsahu dvacetišesti taktů (ve schématu je označen jako b’). Oproti původnímu uvedení zaznívá toto téma ve stejnojmenné tónině k tónině hlavní, tedy v G dur. (př. č. 11)

Příklad č. 11: Rondo g moll, takty 248-251

Dále následuje velká tematická koda (46 taktů), která zpracovává předchozí motivický materiál (b’). Vnitřně můžeme tudo kodu rozdělit na několik menších větných dílů (a1, a2, a3), které mají vždy rozsah dvanácti taktů. Posledních osm taktů skladby můžeme považovat za kodu kody, která uzavírá skladbu čtyřikrát opakovaným tónickým kvintakordem g moll. (př. č. 12)

Příklad č. 12: Rondo g moll, takty 316-319

-30 5. 5. Instrumentace pro violoncello a orchestr Dvořákova instrumentace klavírního doprovodu ke skladbě Rondo g moll je psána pro komorní orchestr sestávající ze dvou hobojů, dvou fagotů, tympánů a smyčců. Volba takto redukovaného orchestru přispívá k zachování intimního charakteru skladby. Přece jen se nejedná prvoplánově o sólistický kus, ale o malé komorní dílo. Na začátku skladby převzaly rytmický doprovod smyčce, které doplňuje prodleva v hobojích, tím se výsledný zvuk sjednotí. (př. č 13)

Příklad č. 13: Rondo g moll - instrumentace, takty 1-4

Autor převádí klavírní fakturu do orchestru většinou doslovně. Občas ale dochází ke změně oktávy jako např. v taktech 26-29, kde volí v pizzicatu smyčců oktávu nižší z důvodu lepší znělosti nástrojů.

-31 Při druhém opakování hlavního tématu neinstrumentuje Dvořák doprovod stejně jako poprvé, ale zdobí ho šestnáctinami v prvních houslích (př. č. 14). Taktéž poloha akordu je jiná než v klavírním doprovodu, opět z důvodu větší zvukové plnosti.

Příklad č. 14: Rondo g moll - instrumentace, takty 35-36

V taktu 44 a dále zvýrazňuje autor kontrapunktickou melodii přesunutím do vyšší oktávy dechových nástrojů. V taktech 54-55 přidává Dvořák protipohyb k sólistovi ve druhých houslích, podobný princip se objeví ještě několikrát v dalším průběhu skladby. V první části dílu B je funkcí dřevěných hudebních nástrojů především prodleva a harmonická výplň, od taktu 86 přebírají hlavní melodii hoboje. Při dalším návratu hlavního tématu Dvořák opět ozvláštňuje doprovod. Namísto staccatta ve smyčcích volí tenuto a doplňuje je sestupnou kvintou v tympánech. Dále přidává v prvních houslích sestupnou tercii v sextolovém rytmu (př. č. 15).

-32 Příklad č. 15: Rondo g moll - instrumentace, takty 120-123

V části Poco meno mosso řeší instrumentaci klavírního trylku kombinací tremola ve violách a dlouhých tónů ve druhých houslích a hlubokých smyčcích. První housle plní v tomto místě funkci rytmického doprovodu. (př. č. 16)

Příklad č. 16: Rondo g moll - instrumentace, takty 159-162

-33 Nový materiál vycházející z harmonie doprovodu se objevuje v partu fagotů od taktu 167 dále. Podobný princip je uplatněn i v hobojích v následující části Allegro. V dalším pokračování Ronda se v instrumentaci objevují stejné principy, které jsem zde uvedla dříve. Mám na mysli především prodlevy v dechových nástrojích, harmonické zhuštění akordů, změnu oktáv akordů do znělejší polohy a tvorbu protimelodií. Zajímavé je rytmické řešení krátkých akordů v závěru díla, kde tympány odpovídají smyčcům tečkovaným rytmem. Tento materiál v klavírním partu chybí. (př. č. 17)

Příklad č. 17: Rondo g moll - instrumentace, takty 317-319

-34 5. 6. Interpretační analýza Rondo g moll může být považováno za lehce virtuozní skladbu, přestože určitě nedosahuje takové technické a interpretační obtížnosti jako například skladba Dvořákova vrstevníka Petra Iljiče Čajkovského (1840-1893) Pezzo capriciosso, nebo díla českého violoncellisty a skladatele Davida Poppera (1843-1914). Rondo se velmi často objevuje na soutěžích jak ve volném výběru skladeb, tak v povinném repertoáru. Skladba je významná také z pedagogického hlediska, protože si na ní mohou studenti procvičit nejen orientaci na hmatníku ve vyšších polohách, ale také vystavění frází, tvorbu vibrata, vedení smyčce a lyrický přednes. Skladba má mnoho vrstev a nálad, proto je zde důležitá barevnost interpretace. Hlavní téma Ronda má mírně nostalgický, nebo spíše zadumaný charakter, nepochybně kvůli zvolené tónině g moll. Navzdory melancholickému nádechu je melodie energická a taneční, což je pro skladatelovu nejen komorní tvorbu typické. Ve violoncellovém partu, který pro vydání zpracoval violoncellista František Smetana a který je od té doby nezměněný, nenajdeme ve způsobu frázování hlavního tématu žádnou změnu. Pouze drobná změna26 je však zapsaná ve violoncellové lince v partu klavírním. Hlavní téma zazní v celé skladbě celkem pětkrát, proto si myslím, že je důležité se nad otázkou frázování zamyslet. V opačném případě by mohlo téma skladby působit poněkud monotónně, přestože opakování tématu je hlavním principem ronda. Také by to mohl být způsob, jak se jako violoncellista mezi množstvím interpretací, které je dnes možné slyšet, odlišit od ostatních. Tradičně si interpreti vystačí pouze se změnou dynamiky, ale otázka změny vázání se zde nabízí. Ideálně by se nemuselo opakovat úplně doslovně více než dvakrát. Možností je samozřejmě spousta a ne každému může jiné řešení vyhovovat. Každopádně zde předkládám několik návrhů (př. č. 18-21):

26 Jedná se opravdu pouze o drobnou změnu, konkrétně o vázání hlavního tématu při prvním uvedení a následném druhém i třetím opakování po půltaktech, místo po celých taktech. Přesto mě překvapilo, že ve violoncellovém partu tato poznámka chybí.

-35 Příklad č. 18: Rondo g moll, návrh změny smyku 1

Příklad č. 19: Rondo g moll, návrh změny smyku 2

Příklad č. 20: Rondo g moll, návrh změny smyku 3

Příklad č. 21: Rondo g moll, návrh změny smyku 4

Druhá část hlavního tématu je tanečního charakteru. Šestnáctinové noty jsou zde nastavované na jeden smyk. V případě, že by tento smyk narušoval vedení fráze, doporučuji ho rozvázat a hrát vše zvlášť. Pozor však na zachování kontaktu se strunou. (př. č. 22)

Příklad č. 22: Rondo g moll, rozvázání smyku ve druhé části hl. tématu.

-36 Následující sekce ukazuje technické schopnosti hráče, především jeho schopnost hrát ve vysokých polohách. Při nácviku doporučuji nacvičit nejdříve sestupnou figuru, která je na dobách a hrajeme ji vždy palcem. (př. č. 23)

Příklad č. 23: Rondo g moll, nácvik taktů 29-32

V každé vysoké poloze musíme dbát nejen na intonační, ale také na zvukovou čistotu. Mladší žáci a studenti mají tendenci do palce výrazně tlačit. Tento tlak se většinou promítne také do pravé ruky a nástroj pak zní „nezdravě”. Po zvládnutí nácviku můžeme přidat také zbylé noty, ovšem stále ve zjednodušeném rytmu. (př. č. 24)

Příklad č. 24: Rondo g moll, nácvik taktů 29-32, 2

Po druhém uvedení hlavního tématu následuje vedlejší téma sentimentálního charakteru, vyjadřující jakýsi stesk nebo vzpomínky na minulost. Jedná se o velmi lyrickou pasáž, kde má violoncello jednoznačně hlavní úlohu. Interpret proto nemusí šetřit na užití výrazových prostředků, ovšem s ohledem na vystavění fráze a její opakování před koncem skladby, kdy by měla vyznít o poznání dramatičtěji. Tato pasáž může být u mladších žáků nebo u studentů konzervatoří prospěšná pro procvičení zpěvného přednesu. V pravé ruce je nutné dbát na neustálý kontakt žíní se strunou, v levé zase na uvolněné vibrato a na provibrování i osminových not. Důležitá je péče o každou notu a věnování dostatku času i krátkým notám.

-37 K pochopení vnitřní dynamiky frází a jejich vystavění může pomoci také jejich předzpívání. Ke konci pasáže je možné s narůstající dynamikou a dramatičností hrát nastavované čtvrťové noty zvlášť. Následně přebírá hlavní melodii klavír a violoncello plní pouze doprovodnou funkci pomocí rozložených akordů vázaných dlouhým legatem v pianové dynamice. Mnoho interpretů na tuto změnu nebere ohled, dále pokračuje v hraní dominujícím způsobem a klavíru nenechá dostatečný prostor. V tomto místě je nutné dbát na plynulé přechody přes struny. Od taktu 137 v části Piú mosso, Allegro vivo můžeme uplatnit stejný cvičební postup jako v pasáži od taktu 29, jen místo palce hrajeme prvním prstem. (př. č 25)

Příklad č. 25: Rondo g moll, nácvik taktů 137-140

Ve skladbě se dále nový materiál neobjevuje, ale opakuje se, proto můžeme zmíněné principy nácviku používat stále dokola. Malá interpretační otázka se ještě objeví na úplném konci, kde je v posledních třech taktech akord na první dobu v pizzicatu. Od pana Fantiška Smetany máme v notách předepsané arpeggio, ovšem není nutné ho dodržet. Akord můžeme hrát třemi prsty najednou, lépe tak také souzní s akordy v doprovodu. Tato drobnost je ale spíše otázkou vkusu.

-38 6. KLID, OP. 68

Klid pro violoncello je drobná skladba dlouhá asi 7 minut. Jde o charakteristický kus, jehož nálada odpovídá názvu díla. Atmosféra skladby působí nostalgicky, jakoby se Dvořák vracel ve vzpomínkách k výletům na Šumavu. Nemůžeme se tedy divit, že právě tuto skladbu si Dvořák vybral k doplnění programu koncertního turné po českých a moravských městech před odjezdem do Spojených států. Výlety na Šumavu podnikal Dvořák často. Například během komponování první řady Slovanských tanců, op. 46 si vyjel 31. července 1878 na Šumavu se svými přáteli Srbem-Debrnovem (1836-1904)27 a Ferdinandem Lachnerem. 1. srpna vystoupili na Špičák.28 Na výlety s Dvořákem vzpomíná také

Leoš Janáček: "Výprava s Antonínem Dvořákem. Postáli jsme u kostelíka řipského, odtud na Strakonice, na Orlík. Sestupujeme od hradu až dolů k Vltavě. Zasedáme k stolu, Dvořák praví: ,Myslím, že je to kozina, ne srnčí.' I noclehovali jsme tam. Husinec jsme prošli, Prachatice shlédli. Kousek cesty z Prahy drahou, kousek zpět též, ostatek byl pěší. Namluvených řečí bylo beztak do uzlíčku.”29

27 Josef Srb-Debrnov byl český hudební historik a spisovatel. Mimo Dvořáka se přátelil také s Bedřichem Smetanou (1824-1884) a Karlem Bendlem (1838-1897). Napsal německé překlady některých Dvořákových písní a duet. https://www.oxfordmusiconline.com/grovemusic/view/10.1093/gmo/ 9781561592630.001.0001/omo-9781561592630-e-0000026482, dostupné 21. 5. 2019 v 11:20 28 BURGHAUSER, Jarmil - CLAPHAM, John : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1996, str. 574

29 http://antonin-dvorak.cz/janacek, dostupné 21. 5. 2019 v 10:13

-39 6. 1. Okolnosti vzniku Jak jsem se již zmínila, skladba vznikla taktéž u příležitosti turné „na rozloučenou”. Jde o úpravu páté části z klavírního cyklu charakteristických skladeb pro čtyři ruce Ze Šumavy. Tento cyklus napsal Dvořák mezi lety 1883 a 188430, úpravu pro violoncello a klavír komponoval 27. a 28. prosince 1891. Pozměněn byl i název skladby - Klid lesa, nebo také Lesní klid (Waldesruhe31, Silent Woods). Díky této úpravě pro violoncello mohla více vyniknout zpěvnost a lyričnost celé části. Dříve ne tolik známá skladba se stala oblíbenou především proto, že významně obohatila violoncellový repertoár. Z důvodu popularity díla zinstrumentoval Dvořák klavírní part pro orchestr - flétna, 2 klarinety, 2 fagoty, lesní roh a smyčce. Premiéra se uskutečnila 16. prosince 1894 v Basileji. Violoncellový part přednesl Moritz Kahnt, dirigoval Alfred Volckland.

6. 2. Notový materiál Dvořákův autograf tohoto díla zabírá tři listy papíru, notový zápis je situován horizontálně s dvanácti notovými systémy na jedné stránce. Skladba je nadepsaná následovně: „Ze Šumavy”, „Klid” arrang. pro cello a piano. V závěru nalezneme datum a podpis 28. prosince 1891//Antonín Dvořák. K dobovému opisu je připojen ještě německý překlad „Ruhe”, für Violoncello und Piano. Skladba vyšla poprvé roku 1894 v nakladatelství Fritze Simrocka v Berlíně nejen s klavírním, ale již také s orchestrálním doprovodem. Kromě Simrocka dílo později vydala i další nakladatelství, například Bärenreiter Praha, Editio Supraphon

-30 Jedná se o cyklus šesti charakteristických hudebních obrazů Dvořákovy milované Šumavy, na kterou se často vracel i se svými přáteli. Po formální stránce jde většinou o jednoduchou třídílnou formu A-B-A. Při komponování se Dvořák potýkal s vymýšlením názvů jednotlivých částí, požádal proto o pomoc libretistku Marii Červinkovou-Riegrovou (1854-1895), která mu vyhověla. Premiéra prvních tří obrazů poběhla 23. dubna 1884 v Praze, za klavír usedli Antonín Dvořák a Karel Kovařovic (1862-1920). Dílo vyšlo roku 1884 u Simrocka v Berlíně. Názvy jednotlivých částí jsou: 1. Na přástkách (Allegro molto), 2. U Černého jezera (Lento), 3. Noc filipojakubská (Molto vivace), 4. Na čekání (Allegro comodo), 5. Klid (Lento e molto cantabile) a 6. Z bouřlivých dob (Allegro con fuoco)

31 Dvořák původně dal skladbě německý název Die Ruhe. Franz Simrock ho ale změnil na Waldesruhe při vydání v jeho nakladatelství v roce 1884.

-40 nebo The Boston Music Company v rámci souborného vydání Alwin Schroeder’s Solo Concert Repetoire32. Ve své práci, především v kapitole týkající se formálního rozboru Klidu vycházím z vydání od nakladatelství Musikproduktion Höflich, Mnichov z roku 2014. Tento notový materiál obsahuje kromě klavírní partu také partituru orchestrálního doprovodu.

6. 3. Existující nahrávky Stejně jako Rondo byl i Klid zaznamenán na hudební nosiče mnoha interprety, často právě dohromady s již zmíněnou skladbou. Je zajímavé, že nejstarší vydanou nahrávku s klavírním doprovodem jsem nalezla nejdříve z roku 197633. Jedná se o záznam koncertu z pražského festivalu Concertino Praga. Na violoncello hraje šestnáctiletá Hana Kuchařová za klavírního doprovodu Boženy Kronychové. Další nahrávky s doporovodem klavíru pořídili André Navarra (kl. Erika Kilcher, 1980), Raphael Wallfish (kl. Linn Hendry, 1984), Heinrich Schiff (kl. André Previn, 1992), Jiří Bárta (kl. Josef Hála, 1994), Steven Isserlis (kl. Stephen Hough, 2005) a Mstislav Rostropovič (kl. Vladimir Yampolský). Dvě verze nahrála Alisa Weilerstein, poprvé roku 2000 s Vivian Hornik Weilerstein, podruhé interpretku doprovodila na klavír Anna Polonsky. Nahrávek této violoncellové drobnosti s doprovodem orchestru vznikla celá řada, jejich počet převyšuje dokonce počet nahrávek Ronda. Nejstarší záznam pořídil roku 1950 Gaspar Cassadó (dir. Jonel Perlea, Vienna Pro Musica Orchestra). Dále by neměly ujít pozornosti nahrávky, které pořídili Maurice Gendron (dir. Bernard Haitink, Londýnský filharmonický orchestr, 1967), Jacqueline du Pré (dir. Daniel Barenboim, Chicagský symfonický orchestr, 1970), Yo-Yo Ma (dir. Lorin Maazel,

32 Jedná se o třicet šest originálních kompozic a úprav skladeb pro violoncello a klavír. Skladby upravil violoncellista Alwin Schroeder (1855-1928).

33 Festival Concertino Praga - na desce hrají další mladí hudebnící ve věku 13-16 let, původem nejčastěji z bývalé SSSR. Gramodeska vyšla o rok později, tedy roku 1977, nahrávku dnes nalezneme v Knihovně města Hradec Králové. zdroj: https://www.narodnifonoteka.cz/Record/vnf_kmhk.AV3566000000481145, 15. 5. 2019 v 17:51

-41 Berlínská filharmonie, 1986 a roku 1993 dir. Seidži Ozawa, Bostonský symfonický orchestr) a Mischa Maisky (dir. Semyon Bychkov, Orchestre de Paris, 1991). Česká filharmonie natočila Klid s více umělci. První nahrávka vznikla v podání violoncellisty Miloše Sádla (dir. Václav Neumann, 1976), dále s orchestrem spolupracovala Angelica May (dir. Václav Neumann, 1983) a David Geringas (dir. Ken-Ichiro Kobayashi, 1996). Kompletní seznam existujících nahrávek naleznete v příloze na konci práce. Díky současným technickým vymoženostem jsou dnes na internetu (konkrétně na kanále YouTube.com) dostupná také zajímavá videa. Podívat se zde můžeme na záznam koncertu34 ze Smetanovy síně Obecního domu, na kterém hraje Klid Yo-Yo Ma35 za doprovodu Bostonského symfonického orchestru. Orchestr diriguje Seidži Ozawa. Další koncert, jehož záznam můžeme na YouTube nalézt, proběhl 26. ledna 2011 v Koncertním domě v Oslu. Na violoncello hraje Truls Mørk, orchestr Filharmonie Oslo diriguje Eivind Gullberg Jensen36. Dále Michaela Fukačová s klavíristou Ivanem Klánským, Steven Isserlis, kterého na klavír doprovází Sam Haywood37 a Sol Gabetta s Dánským národním symfonickým orchestrem, diriguje Paul McCreesh38. Na YouTube.com můžeme někdy narazit také na netradiční audio, či video záznamy. Jako mnoho populárních skladeb, i Klid se dočkal dalších úprav a instrumentací pro různá nástrojová seskupení. Jako příklad uvádím úpravu Michaela Kaufmana pro 5 violoncell dostupnou na záznamu z koncertu SAKURA Cello Quintet v Los Angeles ze dne 29. dubna 201839.

34 Koncert proběhl 16. prosince 1993 ke stému výročí vzniku Dvořákovy 9. symfonie „Z Nového světa”. Kromě Yo-Yo My vystoupili toho večera ještě houslista Itzhak Perlman a mezzosopranistka Frederica von Stade.

35 https://www.youtube.com/watch?v=R6z4hA3JzZ4, dostupné 17. 5. 2019 v 16:55

36 https://www.youtube.com/watch?v=ahYQGSVs7-0, dostpné 17. 5. v 17:08

37 https://www.youtube.com/watch?v=X_3NoaYZJ3s, dostupné 17. 5. 2019 v 17:01

38 https://www.youtube.com/watch?v=vd5pJBZCBNw, dostupné 17. 5. 2019 v 17:14

39 https://www.youtube.com/watch?v=LriuwBHbJno, dostupné 16. 5. 2019 v 12:13

-42 6. 4. Formální rozbor Po formální stránce není Klid nijak komplikovaná skladba. Jedná se o velkou třídílnou formu prostou, která je typická tím, že jednotlivé díly na sebe většinou plynule navazují pomocí mezivět. Schematicky můžeme formu Klidu vyjádřit takto:

A : B : a’ : k (25 : 17 : 8 : 8) (počet taktů)

Tempové označení skladby je Lento e molto cantabile, 1/4=52. Díl A se skládá z malé formy třídílné a:b:a’. Hlavní téma se rozprostírá na osmi taktech a tvoří zároveň malý díl a. Začátek skladby zní v hlavní tónině - Des dur. Violoncello začíná na těžkou dobu, poté hraje synkopický rytmus, v doprovodu najdeme akord osminové hodnoty na těžkých dobách, přesto zní ve spojení s linkou violoncella synkopicky. (př. č. 26)

Příklad č. 26: Klid, takty 1-2

-43 Zápis je tedy poněkud komplikovanější. Kdybychom neměli při poslechu k dispozici notový materiál, mohli bychom skladbu zapsat takto (př. č. 27):

Příklad č. 27: Klid, možnost zápisu

Při interpretaci Klidu je nutné dbát především na klidný, konstantně rychlý tah smyčce a na výměnu smyku (zamezit trhaným pohybům při otočení smyku). Vibrato doporučuji volit spíše jemné. Důsledně dbáme na intonaci, protože tónina Des dur je pro hráče na smyčcové nástroje nepříjemná. Následuje malý díl b v tónině es moll. Má rozsah devíti taktů a přináší motivickou práci s hlavním tématem. Poté opět zaznívá díl a v Des dur, ale ve zkrácené, čtyřtaktové podobě. Následuje koda, která uzavírá velký díl A. V doprovodu můžeme najít rytmus předpovídající nástup vedlejšího tématu. (př. č. 28) Tím pádem bychom mohli tuto kodu chápat také jako introdukci dílu B.

Příklad č. 28: Klid, takt 22

Velký díl B se skládá z malých dílů c a d. Vedlejší téma v dílu c je výrazně odlišné od hlavního tématu. Najdeme zde mírnou změnu tempa díky označení un pochettino piú mosso, která přispěje k jisté naléhavosti hudebního sdělení. Působí neklidně, také kvůli zvolené tónině cis moll a ostrému rytmu. (př. č. 29)

-44 Příklad č. 29: Klid, takty 26-27

Druhé opakování tématu proběhne v E dur (paralelní tónina k cis moll), což může evokovat dojem radosti a nadšení. Tuto tóninu tak ostatně charakterizuje také

Christian Friedrich Daniel Schubart (1739-1791): „Hluk. Hlučné nadšení. Usměvavá radost bez rozkoše.”40 Charakterizuje ji tedy velmi rozdílně od Johanna Matthesonna, jehož názor na tuto tóninu zmiňuji ve formálním rozboru Polonézy A dur. V dílu d se nachází triolová pasáž, kde se violoncello střídá s doprovodem v jakési formě dialogu. Celá pasáž graduje na ploše pěti taktů z piana do fortissima, kde se nachází úplný vrchol skladby. V doprovodu se již navrací synkopický rytmus hlavního tématu. (př. č. 30)

Příklad č. 30: Klid, takty 39-42

Následuje návrat hlavního tématu, tentokrát v doprovodu. Tento díl A se navrací opět do původního tempa - označení Lento (Tempo I.) a tóniny Des dur. Na

40 GEORGIEVA, Sylvia: Barokní afektová teorie. Praha: Nakladatelství AMU, 2013, str. 85 a 86.

-45 posledních osmi taktech skladby probíhá ještě tematická koda, která navrací téma dílu B, tentokrát ale v hlavní tónině a v doprovodu. Nad tím probíhá ve violoncelle poslední gradace do fortissima během dlouhého drženého tónu. A následně opět ztišení během sestupného rytmického postupu. Skladba končí smířlivě v pianissimu, drženým des ve violoncelle a arpeggiovanými akordy v klavíru, nebo v orchestru.

6. 5. Instrumentace pro violoncello a orchestr Při instrumentaci klavírního doprovodu skladby Klid zvolil Dvořák oproti Rondu g moll odlišné obsazení orchestru - flétna, dva klarinety, dva fagoty a smyčce. Toto obsazení umožňuje větší barevnou škálu možností. Barvu ovlivňuje především užití žesťového nástroje - lesního rohu. Dvořák pracuje s orchestrem podobným způsobem jako při instrumentaci Ronda. Častými prvky jsou zde opět změny osminových prodlev v partu klavíru na dlouhé tóny ve smyčcích, doplňování protihlasů v dechových nástrojích a odlišná rytmizace doprovodných akordů. Smyčcové nástroje po většinu času plní funkci pouze doprovodnou a autor jim předepisuje především harmonickou výplň. Na několika místech skladby přebírají i hlavní melodii. Je tomu tak především v dynamickém vrcholu skladby, který můžeme nalézt v taktech 39 a dále. Dřevěné dechové nástroje mají naproti tomu funkci především melodickou, a téměř všechny melodické linky z klavírního partu svěřuje Dvořák právě jim. Časté je táké zdvojování jednotlivých hlasů v oktávách, což vede k plnějšímu zvuku orchestru. Zvukově výrazná je i vysoká poloha prvního fagotu v taktech 14 a 15, která se skvěle pojí s oktávovým zdvojením prvního klarinetu. Part lesního rohu je poměrně skromný a často plní jen funkci prodlevy na jednom tónu. I když tento nástroj užívá Dvořák ve své instrumentaci jen střídmě, je jeho vstup vždy vítaným zpestřením a rozšířením orchestrálního zvuku o novou barvu. O to přesvědčivěji vyznívá krátké zpěvné sólo v taktech 26-30.

-46 7. SLOVANSKÉ TANCE, OP. 46

Právě toto dílo způsobilo neuvěřitelně rychlý rozjezd Dvořákovy skladatelské kariéry a proslavilo mladého skladatele i v cizině, převážně v západní Evropě.

7. 1. Okolnosti vzniku Cyklus tanců napsal Dvořák na přání Franze Simrocka, který si jej objednal na základě úspěchu Moravských dvojzpěvů. Dvořák chtěl původně vycházet z Brahmsových Uherských tanců. Brahms je zkomponoval pomocí užití témat známých maďarských lidových písní a tanců, které prokomponoval variační technikou. Dvořák nakonec vytvořil vlastní témata41 ve stylu českých lidových tanců a vznikl tak úplně nový a originální cyklus. Tance byly původně psané jako čtyřruční skladba, protože čtyřruční hra na klavír byla v té době oblíbeným rozptýlením měšťanských setkání. Ještě v průběhu komponování (přesně po dokončení čtyřruční verze třetího tance) začal Dvořák i s jejich instrumentací pro orchestr, kterou do roka dokončil. První provedení klavírní verze proběhlo podle Burghauserova Thematického katalogu nejspíše 28. března 189342 v hudebním ústavu v Rychnově nad Kněžnou. Premiéry orchestrální verze tanců probíhaly postupně během roku 1878 - tance č. 1, 3 a 4 16. května v Praze, dirigoval Adolf Čech, tanec č. 2 4. prosince v Drážďanech, dirigoval Bernhard Gottlöber, tance č. 5-8 18. prosince 1878.43 Dvořák sám upravil pro violoncello a klavír z první řady Slovanský tanec č. 8 g moll a část Slovanského tance č. 3 A dur. Zbývající tance z první řady pak dodatečně upravil Jiří Gemrot (nar. 1957). Obě tyto autorské úpravy vděčí za vznik stejné události jako Rondo nebo Klid, tedy již zmíněnému turné po českých a moravských městech před Dvořákovým

41 Melodii tance As dur můžeme najít ve sbírce lidových písní z Chrudimska od Josefa Zemánka (1858-1924). Tato sbírka však byla sestavena až po vzniku Slovanských tanců, melodie proto mohla mezitím zlidovět.

42 BURGHAUSER, Jarmil - CLAPHAM, John : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1996, str. 161

43 BURGHAUSER, Jarmil - CLAPHAM, John : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1996, str. 166

-47 odjezdem za oceán. Na rozdíl od Ronda a Klidu neexistuje důkaz o provedení tance g moll na kterémkoliv koncertě z řady a Dvořák nedodal ani materiál potřebný k jeho tiskovému vydání. Tanec A dur (resp. As dur) byl nalezen ve skladatelově pozůstalosti nedokončený, na turné nakonec tedy bohužel nezazněl. Nejzásadnější stylizační otázky však byly autorem vyřešeny.

7. 2. Notový materiál Oba tyto tance vyšly tiskem vůbec poprvé až roku 1973 v souborném vydání Antonín Dvořák: Skladby pro violoncello v nakladatelství Editio Supraphon v Praze. Roku 2017 vyšla u Bärenreiter Praha zinstumentovaná celá první řada Slovanských tanců, op. 46. Autorem úprav tanců 1-7 je český skladatel Jiří Gemrot. Ten při úpravách vycházel z Dvořákovy verze pro orchestr, aby tak zachoval především skladatelovu typickou barevnost. Na některých místech dokonce nechal violoncellu stejnou funkci, jakou plní v orchestrálním partu. Revizi smyků a prstokladů provedl český violoncellista Tomáš Jamník (nar. 1985). Úprava tance č. 8 byla převzata z původního vydání z roku 1973 beze změny. V kapitolách zabývajícími se formálním rozborem tanců č. 8 a 3 vycházím z jejich prvního vydání (Praha: Editio Supraphon, 1973).

-48 7. 3. SLOVANSKÝ TANEC Č. 8 G MOLL

7. 3. 1. Existující nahrávky Jelikož skladba byla vydaná až v druhé polovině 20. století, mnoho nahrávek pořízeno zatím nebylo. Jako první skladbu nahráli v roce 1984 Raphael Wallfish a Linn Hendry, kteří vydali CD se všemi Dvořákovými skladbami pro klavír a violoncello. Následovali Heinrich Schiff (kl. André Previn, 1992), Ofra Harnoy (kl. Michael Dussek, 1994), Martin Rummel (kl. Christoph Egger, 2001), Alisa Weilerstein (kl. Anna Polonsky, 2013) a Daniel Müller-Schott (kl. Robert Kulek, 2014). Z českých violoncellistů Slovanský tanec g moll natočili Michal Kaňka (kl. Jaromír Klepáč, 1995), Jiří Bárta (Jan Čech, 2002) a nejnověji také Tomáš Jamník (kl. Ivo Kahánek, 2013). Na YouTube.com najdeme video, na kterém zmíněný tanec hrají Jeremy Findlay (violoncello) a Elena Braslavsky (klavír)44.

7. 3. 2. Formální rozbor Slovanský tanec č. 8 od Antonína Dvořáka má velkou třídílnou formu složenou, kde se první díl A doslovně opakuje (da capo). Schematicky můžememe formu vyjádřit takto:

A : m : B : A : K (72 : 10 : 43 : 72 : 73)

Skladba vychází z tance furiant.45 První díl je stavěn periodicky. Hlavní téma je výrazné především po rytmické stránce, po harmonické stránce je zajímavé častým střídáním durové a mollové tóniny. Hudební materiál v díle A vychází ze dvou rytmicky i melodicky odlišných témat. (př. č. 31 a 32)

44 https://www.youtube.com/watch?v=9AImxSOof9s, dostupné 12. 5. 2019 v 13:45

45 Furiant - rychlý tanec, charakteristický střídáním tří taktů 3/4 a dvou 2/4, notace obvykle bývá ve 3/4 taktu jako je tomu u Slovanského tance č. 8, op. 46 JIRÁK, Karel Boleslav: Nauka o hudebních formách. Praha: Panton, 1985, str. 122

-49 Příklad č. 31: Slovanský tanec č. 8, takty 1-4

Příklad č. 32: Slovanský tanec č. 8, takty 25-28

Proporčně je díl a o osm taktů delší než díl b. Na něj však navazuje rozsáhlá mezivěta na ploše dvacetičtyř taktů, která tematicky vychází z hlavního tématu. V závěru větného dílu A se zopakuje malý díl a, avšak ve zkrácené podobě (osm taktů). Desetitaktová mezivěta připravuje nástup velkého dílu B, který zaznívá ve stejnojmenné tónině durové (G dur). Jestliže důležitým znakem hlavního tématu byl ostrý rytmus a rychlý pohyb, je proti tomu vedlejší téma o poznání zpěvnější a využívá dlouhých rytmických hodnot a legata. Jedná se o osmnáctitaktovou frázi, která je při svém druhém opakování melodicky zdobena a zaznívá o oktávu výš. (př. č. 33)

Příklad č. 33: Slovanský tanec č. 8, takty 83-86 a 101-104

-50 Druhé opakování vedlejšího tématu je rozšířeno o sedm taktů. Toto rozšíření má funkci dílčí kody dílu B a připravuje nástup reprízy hlavního tématu. Jak bylo zmíněno v textu výše, hlavní téma a tedy i velký větný díl A se opakuje doslovně a je notováno pomocí označení Da Capo. Většinou se při opakování skladeb da capo vypouštějí repetice. V tomto případě jde však o doslovné opakování, které zahrunuje i všechny repetice. Závěrečným dílem skladby je poněkud rozsáhlá koda, která je dokonce o takt delší než díl A. Dvořák zde zpracovává tematický materiál předcházejících dílů A i B. Vnitřně lze kodu rozdělit na dvě části. V první části je zpracováno téma hlavní, ve druhé téma vedlejší. Obě tyto části mají přibližně stejný rozměr (32 a 37 taktů). Skladbu uzavírá čtyřtaktová koda kody, která je reminiscencí hlavy hlavního tématu. (př. č. 34)

Příklad č. 34: Slovanský tanec č. 8, takty 195-198

-51 7. 4. SLOVANSKÝ TANEC Č. 3 A DUR

7. 4. 1. Existující nahrávky Počet nahrávek tohoto tance je víceméně podobný jako u tance č. 8. Na rozdíl od toho ale skladbu nenatočili Alisa Weilerstein s Annou Polonsky, ani Daniel Müller-Schott a Robert Kulek. Roku 2015 však vznikla nahrávka violoncellisty Thomase Aunera s klavíristkou Irinou Auner, kteří tanec zahrnuli na své CD Aufforderung zum Tanz46.

7. 4. 2. Formální rozbor Slovanský tanec č. 3 má formu velkého ronda prostého (hlavní téma se musí ve skladbě objevit alespoň třikrát). Jedná se o stylizaci polky.47 Formální schéma skladby vypadá následovně:

A : B : A' : C : B : m : A : B : K

Díl A má třídílnou formu a:b:a. Hlavní téma nastupuje v partu violoncella po dvoutaktové předehře v klavíru. Má bezstarostný, hravý charakter. Téma má periodickou stavbu o rozsahu osmi taktů a zaznívá v hlavní tónině. Díl b zpracovává hlavní téma v tónině dominantní. V závěru tohoto dílu se pomocí spojky vrací hudba do hlavní tóniny a opakuje se hlavní téma, které autor zpracoval jako ornamentální variace. (př. č. 35)

Příklad č. 35: Slovanský tanec č. 3, takty 21-22

46 Vyzvání k tanci

47 Polka - dvoučtvrteční, ne příliš rychlý tanec, zpravidla s předtaktím. Nevznikl jako tanec lidový, ale jako tanec společenský, kombinací různých starších prvků. JIRÁK, Karel Boleslav: Nauka o hudebních formách. Praha: Panton, 1985, str. 120

-52 Díl B je formou dvoudílnou. Uvádí kontrastní myšlenku (vedlejší téma), kterou tvoří ostré secco akordy doprovázené svižnou melodií. Poté se znovu navrací hlavní myšlenka, tentokrát pouze ve zkrácené podobě. Dvoutaktovou prodlevou (př. č. 36) na tónu a moduluje hudba do tóniny F dur a nastupuje velký díl C. Ten má třídílnou formu (a:b:a).

Příklad č. 36: Slovanský tanec č. 3, takty 64-65

Hudební myšlenka tohoto dílu má synkopický rytmus a je ve dvojhmatech. Charakter se nezměnil, stále působí lehce a tanečně. Podruhé se téma objeví v klavíru, violoncello převezme triolový doprovod. Harmonický průběh tohoto dílu přesně dodržuje typický postup tónika-dominanta-tónika. Poněkud netypický je na tomto místě návrat dílu B, který zaznívá ve stejné tónině jako díl předchozí a tím pádem dochází k vynechání refrénu. Další zvláštnost nalezneme ve druhé části tohoto dílu, kdy hudba moduluje do Es dur, tedy do nepříbuzné tóniny. (př. č. 37)

Příklad č. 37: Slovanský tanec č. 3, takty 96-99

-53 Poté následuje rozsáhlejší mezivěta na ploše patnácti taktů, která má tempové označení Poco meno mosso. Oproti hlavní myšlence má zpěvný charakter, vnáší do skladby jakési zklidnění. Na konci fráze melodie ještě více zpomalí a připraví návrat hlavního tématu a tím i dílu A. Při své první repríze se díl A objevil ve své zkrácené podobě, tentokrát však zaznívá v podobě rozšířené. Hlavní úlohu zde má klavír a violoncello plní pouze funkci prodlevy na tónu e1 s občasnými odpověďmi klavíru. Následuje opětovné opakování dílu B, kde jeho druhá polovina plní funkci mezivěty, která připravuje nástup závěrečného dílu. Tím je rozsáhlá dvacetisedmitaktová tématická koda K.

-54 Závěr

Mým záměrem v této diplomové práci bylo co nejhlouběji prozkoumat drobnější skladby pro violoncello s doprovodem od Antonína Dvořáka. Mou snahou bylo dozvědět se co nejvíce z historie skladeb a důvodů jejich vzniku. Některé jsou od začátku u interpretů i posluchačů velmi oblíbené, jiné se ztratily a dlouho o nich nebyla ani zmínka. Po jejich znovuobjevení však nakonec i ony získaly své místo ve violoncellovém repertoáru. Při práci jsem se snažila zjistit vždy co nejpodrobnější okolnosti vzniku skladeb a popsat použitý a dostupný notový materiál. Vždy jsem představila také některé nahrávky, které by neměly ujít všeobecné pozornosti, protože velké množství zvukových a obrazových záznamů těchto skladeb vypovídá o jejich popularitě. Každou ze skladeb jsem analyzovala také po formální stránce, což mi pomohlo pochopit vnitřní souvislosti. Tyto kusy pro violoncello jsou díky svým jasným formám, škále barev, nálad a charakterů působivým doplněním jakéhokoliv programu, nebo mohou být použity jako efektní přídavek. Zároveň může být jejich nastudování velmi přínosné i pro studenty, kteří si jejich interpretací mohou procvičit především hudební vyjádření odlišných druhů barev a nálad.

-55 Použité informační zdroje

Prameny [1] DVOŘÁK, Antonín: Rondo, op. 94. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955. [2] DVOŘÁK, Antonín: Skladby pro violoncello. Praha: Editio Supraphon, 1973. [3] DVOŘÁK, Antonín: Slovanské tance pro violoncello a klavír. (Upravil Jiří Gemrot) Praha: Bärenreiter, 2017. ISMN 979-0-2601-0728-1 [4]DVOŘÁK, Antonín: Waldesruhe. Klid. Mnichov: Musikproduktion Höflich München, 2014.

Literatura [5] BURGHAUSER, Jarmil - CLAPHAM, John : Antonín Dvořák. Thematický katalog. Bibliografie. Přehled života a díla. Praha: Bärenreiter Editio Supraphon, 1996. ISBN 80-7058-410-6 [6] BURGHAUSER, Jarmil: Antonín Dvořák. Praha: Horizont, 1985. [7] DÖGE, Klaus: Antonín Dvořák. Praha: Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-297-2 [8] GEORGIEVA, Sylvia: Barokní afektová teorie. Praha: Nakladatelství AMU, 2013. ISBN 978-80-7331-255-8 [9] JIRÁK, Karel Boleslav: Nauka o hudebních formách. Praha: Panton, 1985. [10] ŠOUREK, Otakar: Život a dílo Antonína Dvořáka, díl I. a III. - IV. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956-1957. [11] ZENKL, Luděk: ABC hudebních forem. Praha: Editio Supraphon, 1984.

CD nosiče [12] Kaňka, Michal. Klepáč, Jaromír. Dvořák Chamber Works II. Works for Cello and Piano. CD 4 [zvukový záznam na CD] Praha: Supraphon, 2013. [13] Sádlo, Miloš. Dvořák Orchestral Works and Concertos. CD 8 [zvukový záznam na CD] Praha: Supraphon, 2013.

-56 [14] Bárta, Jiří. Antonín Dvořák: Complete Compositions for Cello and Piano. CD 1, 2 [zvukový záznam na CD] Praha: Supraphon, 2002.

Webové stránky [15] Kanngiesser, Dvořák, Polonaise. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2011 [cit. 2019-04-29]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=2pI- I1nMPmY [16] Michaela Fukačová - Dvořák Rondo. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2009 [cit. 2019-05-14]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch? v=ArFEdTBSGro [17] BBC Proms: Dvořák's Rondo in G minor, Op 94. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2017 [cit. 2019-05-14]. Dostupné z: https://www.youtube.com/ watch?v=dep1ZpMa3nM [18] Feuermann plays Dvorak and Popper. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2006 [cit. 2019-05-14]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch? v=D1NMBh47mGw [19] Dvorak - Rondo for Cello - Navarra. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2007 [cit. 2019-05-14]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch? v=60dX1ssh1L4 [20] ŠUPKA, Ondřej. Vzpomínka Leoše Janáčka na výlet s Antonínem Dvořákem. Www.antonin-dvorak.cz [online]. c2005-2019 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: http:// antonin-dvorak.cz/janacek [21] Festival Concertino Praga. narodnifonoteka.cz [online]. Praha [cit. 2017-05-15]. Dostupné z WWW < https://www.narodnifonoteka.cz/Record/ vnf_kmhk.AV3566000000481145> [22] Dvorak, Silent woods, by Yo-Yo Ma and Seiji Ozawa. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2012 [cit. 2019-05-17]. Dostupné z: https:// www.youtube.com/watch?v=R6z4hA3JzZ4 [23] Truls Mørk: Dvorák Waldesruhe. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2012 [cit. 2019-05-17]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch? v=ahYQGSVs7-0

-57 [24] Isserlis & Haywood - Silent Woods by Dvorak. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2016 [cit. 2019-05-17]. Dostupné z: https://www.youtube.com/ watch?v=X_3NoaYZJ3s [25] © Waldesruhe, B. 182 (1893) - Antonín Dvorák (1841-1904) - DRSO - Paul McCreesh-Sol Gabetta. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2012 [cit. 2019-05-17]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=vd5pJBZCBNw [26] Antonín Dvořák - Klid, Op. 68 (SAKURA Cello Quintet). YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2018 [cit. 2019-05-16]. Dostupné z: https:// www.youtube.com/watch?v=LriuwBHbJno [27] Dvorak Slavonic Dance Op. 46/8. YouTube.com [online]. San Bruno, Kalifornie, 2007 [cit. 2019-05-12]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch? v=9AImxSOof9s [28] CLAPHAM, John. Srb [Debrnov, Srb-Debrnov], Josef. Oxford Music Online: Grove Music Online [online]. Oxford: Oxford University Press, 2001 [cit. 2019-05-21]. Dostupné z: https://www.oxfordmusiconline.com/grovemusic/view/ 10.1093/gmo/9781561592630.001.0001/omo-9781561592630-e-0000026482 [29] Dvořák, Antonín. Oxford Music Online: Grove Music Online [online]. Oxford: Oxford University Press, 2001 [cit. 2019-04-20]. Dostupné z: https:// www.oxfordmusiconline.com/grovemusic/view/10.1093/gmo/ 9781561592630.001.0001/omo-9781561592630-e-0000051222? rskey=MpV9MB&result=1

-58 Seznam notových příkladů Příklad č. 1: Sonáta f moll ...... 9 Příklad č. 2: Sonáta pro violoncello a klavír ...... 9 Příklad č. 3: Polonéza A dur,rytmický model v taktech 30-31 ...... 17 Příklad č. 4: Polonéza A dur, takty 58-59 ...... 17 Příklad č. 5: Polonéza A dur, takty 94-95 ...... 18 Příklad č. 6: Polonéza A dur, takty 185-186 ...... 19 Příklad č. 7: Rondo g moll, takty 1-8 ...... 27 Příklad č. 8: Rondo g moll, paralela mezi motivy ...... 28 Příklad č. 9: Rondo g moll, takty 86-93 ...... 28 Příklad č. 10: Rondo g moll, takty 129-134 ...... 29 Příklad č. 11: Rondo g moll, takty 248-251 ...... 30 Příklad č. 12: Rondo g moll, takty 316-319 ...... 30 Příklad č. 13: Rondo g moll - instrumentace, takty 1-4 ...... 31 Příklad č. 14: Rondo g moll - instrumentace, takty 35-36 ...... 32 Příklad č. 15: Rondo g moll - instrumentace, takty 120-123 ...... 33 Příklad č. 16: Rondo g moll - instrumentace, takty 159-162 ...... 33 Příklad č. 17: Rondo g moll - instrumentace, takty 317-319 ...... 34 Příklad č. 18: Rondo g moll, návrh změny smyku 1 ...... 36 Příklad č. 19: Rondo g moll, návrh změny smyku 2 ...... 36 Příklad č. 20: Rondo g moll, návrh změny smyku 3 ...... 36 Příklad č. 21: Rondo g moll, návrh změny smyku 4 ...... 36 Příklad č. 22: Rondo g moll, rozvázání smyku ve druhé části hl. tématu...... 36 Příklad č. 23: Rondo g moll, nácvik taktů 29-32 ...... 37 Příklad č. 24: Rondo g moll, nácvik taktů 29-32, 2 ...... 37 Příklad č. 25: Rondo g moll, nácvik taktů 137-140 ...... 38 Příklad č. 26: Klid, takty 1-2 ...... 43 Příklad č. 27: Klid, možnost zápisu ...... 44 Příklad č. 28: Klid, takt 22 ...... 44 Příklad č. 29: Klid, takty 26-27 ...... 45 Příklad č. 30: Klid, takty 39-42 ...... 45

-59 Příklad č. 31: Slovanský tanec č. 8, takty 1-4 ...... 50 Příklad č. 32: Slovanský tanec č. 8, takty 25-28 ...... 50 Příklad č. 33: Slovanský tanec č. 8, takty 83-86 a 101-104 ...... 50 Příklad č. 34: Slovanský tanec č. 8, takty 195-198 ...... 51 Příklad č. 35: Slovanský tanec č. 3, takty 21-22 ...... 52 Příklad č. 36: Slovanský tanec č. 3, takty 64-65 ...... 53 Příklad č. 37: Slovanský tanec č. 3, takty 96-99 ...... 53

-60 Přílohy

POLONÉZA A DUR - kompletní přehled existujících nahrávek1

ROK VIOLONCELLO KLAVÍR VYDAL 1977 Miloš Sádlo Alfréd Holeček Supraphon 1984 Raphael Wallfisch Linn Hendry Chandos 1984 Heinrich Schiff Elisabeth Leonskaja Philips 1993 Markus Nyikos Jaroslav Smýkal Koch Swann 1994 Ofra Harnoy Michael Dussek RCA Victors 1994 Jiří Bárta Josef Hála Lotos 1995 Michal Kaňka Jaromír Klepáč Panton 1998 Mark Drobinsky Saulius Sondeckis Doron Music 2000 Alexander Hulshoff Thomas Leander Amphion 2001 Martin Rummel Christoph Egger Musicaphon 2002 Jiří Bárta Jan Čech Supraphon 2004 Anthony Arnone Timothy Lovelace Albany Records 2012 Christian Poltera Kathryn Stott Bis

1 převzato z webové stránky http://antonin-dvorak.cz/en/polonaise-for-cello-and-piano-recordings, dostupné 10. 5. 2019 v 9:56

'61 RONDO G MOLL PRO VIOLONCELLO A KLAVÍR - kompletní přehled existujících nahrávek2

ROK VIOLONCELLO KLAVÍR VYDAL 1913 Paulo Gruppe Hans van den Burg (T. A. Edison), Pearl 1931 Gilbert Crepax E. Calace Columbia 194? Ladislav Zelenka Jan Herman Ultraphon, Pearl 1958 Ludwig Hoelscher Hans Richter-Haaser Bayer 1969 Pierre Fournier Lamar Crowson DG 1980 André Navarra Erika Kilcher Calliope 1980 Robert Cohen Roger Vignoles CRD Records 1984 Raphael Wallfisch Linn Hendry Chandos 1991 Bohuslav Pavlas Hana Dvořáková Music Vars 1992 Heinrich Schiff Andre Previn Philips 1995 Pieter Wispelwey Paolo Giacometti Channel Classics 1995 Michal Kaňka Jaromír Klepáč Panton 1996 Werner Thomas-Mifune Carmen Piazzini Orfeo 1999 Luc Tooten Gill Masson Pavane 1999 Aleth Lamasse Daria Hovora Forlane 2001 Martin Rummel Christoph Egger Musicaphon 2002 Jiří Bárta Jan Čech Supraphon 2004 Maria Kliegel Nina Tichman Naxos 2005 Steven Isserlis Stephen Hough Hyperion 2005 Jozef Podhoranský Shigeko Takeya Diskant 2008 Mischa Maisky Pavel Gililov DG 2009 Adam Mital Olimpia Tolan Solo Musica

2 http://www.antonin-dvorak.cz/en/rondo-for-cello-and-piano-recordings, dostupné 10. 5. 2019 v 10:05

'62 2011 Michael Hell Micaela Gelius Profil 2013 Alisa Weilerstein Anna Polonsky Decca

? Bedřich Jaroš Karel Šolc Pathe ? Michaela Fukačová Ivan Klánský Kontrapunkt ? Wolfgang Boettcher Ursula Trede-Boettcher RBM

'63 RONDO PRO VIOLONCELLO A ORCHESTR - kompletní seznam existujícich nahrávek3

ROK VIOLONCELLO DIRIGUJE ORCHESTR VYDAL 1950 Gaspar Cassado Jonel Perlea Vienna Pro Musica Orchestra VOX 195? Albin Berky Václav Smetáček Prague Symphony Orchestra Supraphon 195? Josef Chuchro Václav Neumann Prague Symphony Orchestra Supraphon 1967 Maurice Gendron Bernard Haitink London Philharmonic Orchestra Philips 1976 Miloš Sádlo Václav Neumann Česká filharmonie Supraphon 1976 Zara Nelsova Walter Susskind St. Louis Symphony Orchestra Brilliant Classics 1977 Paul Tortelier André Previn London Symphony Orchestra EMI 1977 Alexander Večtomov Josef Hrnčíř Prague Symphony Orchestra Radioservis 1983 Angelica May Václav Neumann Česká filharmonie Supraphon 1986 Yo-Yo Ma Lorin Maazel Berlin Philharmonic Orchestra CBS 1988 Paul Tortelier Charles Groves Royal Philharmonic Orchestra Rpo Records 1988 Julius Berger Andrzej Staszynski Polish National Radio Orchestra EBS 1990 Marek Jerie Thüring Bräm Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice Panton 1992 Tomáš Koutník Michal Kaňka Janáčkova filharmonie Ostrava Praga 1994 Ofra Harnoy Charles Mackerras Prague Symphony Orchestra (FOK) RCA 1994 Jiří Hanousek Dennis Burkh Janáčkova filharmonie Ostrava Rosa Classic 1995 Jan Páleníček Ondřej Kukal Bohemia Chamber Philh. Orchestra Bohemia Musica 1996 David Geringas Ken-Ichiro Kobayashi Česká filharmonie Octavia Records 1998 Marc Drobinsky Saulius Sondeckis Baltic Festival Orchestra Doron Music 2000 Lukáš Pospíšil Jiří Bělohlávek Prague Philharmonia Lotos 2003 Dmitri Jablonski Dmitri Jablonski Russian Philharmonic Orchestra Naxos 2003 Wenn-Sinn Yang Grzegorz Nowak German Chamber Orchestra Arts Music

3 http://antonin-dvorak.cz/en/rondo-for-cello-and-orchestra-recordings, dostupné 3. 5. 2019 v 14:18

'64 2003 Ulrike Hoffman Werner Stiefel Baden-Badener Philharmonie Bella Musica 2004 Jan Páleníček Stanislav Vavřínek Moravská filharmonie Olomouc Cube Bohemia 2004 Peter Bruns Michael Helmrath Dresden Staatskapelle Hänssler Classic 2005 Han-Na Chang Antonio Pappano Santa Cecilia Academy Rome Orch. EMI 2007 Jan Vogler Helmut Branny Dresdner Kapellsolisten Sony 2008 Ramon Jaffe Daniel Raiskin Staatsorchester Rheinische Philharmonie CPO 2009 Sol Gabetta Mario Venzago Danish National Symphony Orchestra RCA 2010 Tomáš Jamník Tomáš Netopil Czech Radio Symphony Orchestra Supraphon ? Kerstin Feltz Zdeněk Šimáně Kammerorchester Merck RBM ? Eduard Sablinsky Vitas Antonovichius Baltic Festival Orchestra Prism Classics

'65 KLID PRO VIOLONCELLO A KLAVÍR - kompletní seznam existujících nahrávek4

ROK VIOLONCELLO KLAVÍR VYDAL 1976 Hana Kuchařová Božena Kronychová Panton 1980 André Navarra Erika Kilcher Calliope 1984 Raphael Wallfisch Linn Hendry Chandos 1991 Bohuslav Pavlas Hana Dvořáková Music Vars 1991 Andres Diaz Samuel Sanders Dorian Records 1992 Heinrich Schiff André Previn Philips 1992 David Pereira David Bollard Tall Poppies 1994 Jiří Bárta Josef Hála Lotos 1995 Michal Kaňka Jaromír Klepáč Panton 1995 Pieter Wispelwey Paolo Giacometti Channel Classics 1999 Luc Tooten Gill Masson Pavane 2000 Alisa Weilerstein Vivian Hornik Weilerstein EMI 2001 Martin Rummel Christoph Egger Musicaphon 2002 Jiří Bárta Jan Čech Supraphon 2004 Maria Kliegel Nina Tichman Naxos 2005 Jozef Podhoranský Shigeko Takeya Diskant 2005 Steven Isserlis Stephen Hough Hyperion 2012 Christian Poltera Kathryn Stott Bis 2013 Alisa Weilerstein Anna Polonsky Decca

? Mstislav Rostropovich Vladimir Yampolsky EMI

4 převzato z webové stránky http://antonin-dvorak.cz/en/silent-woods-for-cello-and-piano-recordings, dostupné 11. 5. 2019 v 10:13

'66 KLID PRO VIOLONCELLO A KLAVÍR - kompletní seznam existujících nahrávek5

ROK VIOLONCELLO DIRIGUJE ORCHESTR VYDAL

1950 Gaspar Cassado Jonel Perlea Vienna Pro Musica Orchestra VOX 195? Albin Berky Václav Smetáček Prague Symphony Orchestra (FOK) Supraphon 1967 Maurice Gendron Bernard Haitink London Philharmonic Orchestra Philips 1970 Jacqueline du Pré Daniel Barenboim Chicago Symphony Orchestra EMI 1976 Miloš Sádlo Václav Neumann Czech Philharmonic Orchestra Supraphon 1976 Zara Nelsova Walter Susskind St. Louis Symphony Orchestra Brilliant Classics 1981 Douglas Davis Gerard Schwarz Los Angeles Chamber Orchestra Delos 1983 Frans Helmerson Neeme Järvi Gothenburg Symphony Orchestra Bis 1983 Angelica May Václav Neumann Czech Philharmonic Orchestra Supraphon 1986 Yo-Yo Ma Lorin Maazel Berlin Philharmonic Orchestra CBS 1988 Julius Berger Andrzej Staszynski Polish National Radio Orchestra EBS 1990 Marek Jerie Thüring Bräm Chamber Philharmonic Orchestra Pardubice Panton 1990 Timothy Walden Libor Pešek Royal Liverpool Philharmonic Orchestra Virgin 1991 Mischa Maisky Semyon Bychkov Orchestre de Paris DG 1991 Shauna Rolston Uri Mayer Edmonton Symphony Orchestra CBS 1992 Tomáš Koutník Michal Kaňka Janacek Philharmonic Orchestra Ostrava Praga Digitals 1993 Yo-Yo Ma Seiji Ozawa Boston Symphony Orchestra Sony 1994 Jiří Hanousek Dennis Burkh Janacek Philharmonic Orch. Ostrava Rosa Classic 1994 Ofra Harnoy Charles Mackerras Prague Symphony Orchestra (FOK) RCA 1996 David Geringas Ken-Ichiro Kobayashi Czech Philharmonic Orchestra Octavia Records 1998 Mark Drobinsky Saulius Sondeckis Baltic Festival Orchestra Doron Music

5 http://antonin-dvorak.cz/en/silent-woods-for-cello-and-orchestra-recordings, dostupné 11. 5. 2019 v 11:15

'67 1998 Niels Ullner Stig Westerberg Malmo Symphony Orchestra Danacord 2000 Han-Na Chang Leonard Slatkin Philharmonia Orchestra EMI 2001 James Kreger Djong Victorin Yu Philharmonia Orchestra Guild 2003 Dmitri Jablonski Dmitri Jablonski Russian Philharmonic Orchestra Naxos 2003 Arto Noras Markus Lehtinen Kuopio Symphony Orchestra Warner Classics 2003 Wenn-Sinn Yang Grzegorz Nowak Deutsches Kammerorchester Arts 2004 Jan Páleníček Stanislav Vavřínek Moravian Philh. Orchestra Olomouc Cube Bohemia 2004 Peter Bruns Michael Helmrath Dresden Staatskapelle Hänssler Classic 2005 Jan Vogler David Robertson New York Philharmonic Orchestra Sony 2008 Ramon Jaffe Daniel Raiskin Staatsorchester Rheinische Philharmonie CPO 2009 Sol Gabetta Mario Venzago Danish National Symphony Orchestra RCA 2010 Tomáš Jamník Tomáš Netopil Czech Radio Symphony Orchestra Supraphon 2016 Mark Coppey Kirill Karabits Deutsches Symphonie-Orchester Berlin Audite

? Eduard Sablinsky Vitas Antonovichius Baltic Festival Orchestra Prism Classics

'68 SLOVANSKÝ TANEC Č. 8 - kompletní seznam existujících nahrávek6

ROK VIOLONCELLO KLAVÍR VYDAL 1984 Raphael Wallfisch Linn Hendry Chandos 1992 Heinrich Schiff André Previn Philips 1994 Ofra Harnoy Michael Dussek RCA Victors 1995 Michal Kaňka Jaromír Klepáč Panton 2001 Martin Rummel Christoph Egger Musicaphon 2002 Jiří Bárta Jan Čech Supraphon 2013 Alisa Weilerstein Anna Polonsky Decca 2013 Tomáš Jamník Ivo Kahánek Supraphon

SLOVANSKÝ TANEC Č. 3 - kompletní seznam existujících nahrávek7

ROK VIOLONCELLO KLAVÍR VYDAL 1984 Raphael Wallfisch Linn Hendry Chandos 1992 Heinrich Schiff André Previn Philips 1994 Ofra Harnoy Michael Dussek RCA Victors 1995 Michal Kaňka Jaromír Klepáč Panton 2001 Martin Rummel Christoph Egger Musicaphon 2002 Jiří Bárta Jan Čech Supraphon 2013 Tomáš Jamník Ivo Kahánek Supraphon 2015 Thomas Auner Irina Auner Gramola

6 http://antonin-dvorak.cz/en/slavonic-dance-8-for-cello-and-piano-recordings, dostupné 13. 5. 2019 v 10:42

7 http://antonin-dvorak.cz/en/slavonic-dance-3-%20for-cello-and-piano-recordings, dostupné 13. 5. 2019 v 10:50

'69