MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA HISTORIE

Život městyse Olbramkostel v první polovině 20. století

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Vypracovala: Bc. Blanka Veselá

Brno 2013

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury a pramenů.

Souhlasím, aby byla práce uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna studijním účelům.

V Brně dne……………….. …………………………..

podpis

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala úřadu městyse Olbramkostel za umožnění přístupu k obecním kronikám a dalšímu materiálu a také Sboru dobrovolných hasičů za zpřístupnění hasičských kronik. Dále bych chtěla poděkovat vedoucímu této diplomové práce doc. PhDr. Františkovi Čapkovi, CSc. za rady a cenné připomínky.

Obsah

ÚVOD ...... 6

1. Charakteristika městyse Olbramkostel ...... 9

1.1 Stručný přehled nejstarší historie Olbramkostela ...... 9

1.2 Povýšení Olbramkostela na městys ...... 10

1.3 Život Olbramkostela v 19. století ...... 10

2. Obec a první světová válka ...... 13

2.1 Život městyse v předválečném období ...... 13

2.2 Olbramkostel v první světové válce ...... 14

3. Proměna obce v meziválečném období 1918–1938 ...... 22

3.1 Olbramkostel a první léta Československé republiky ...... 22

3.2 Období hospodářské krize ...... 28

3.3 Od konce první republiky do začátku roku 1939 ...... 32

4. Válečná léta 1939–1945 ...... 39

4.1 Olbramkostel a rok 1939 ...... 39

4.2 Období druhé světové války ...... 40

4.2.1 Kritický rok 1942 v Olbramkostele...... 43

4.2.2 Rok 1943 a 1944 v Olbramkostele ...... 45

4.2.3 Konec války a následné osvobození Olbramkostela ...... 48

5. Nový začátek pro Olbramkostel ...... 53

6. Zemědělství v Olbramkostele ...... 61

7. Školství v Olbramkostele ...... 63

4

8. Spolková činnost v první polovině 20. století ...... 65

Závěr ...... 68

Seznam pramenů a literatury ...... 71

A. Seznam pramenů ...... 71

B. Seznam literatury ...... 71

Seznam příloh...... 74

A. Textové přílohy ...... 74

B. Obrazové přílohy ...... 74

5

ÚVOD

Při uvědomění si významu regionální historie jsem se rozhodla zpracovat diplomovou práci v oboru historie. K tomuto rozhodnutí mě přivedla skutečnost, že jsem se již podobnou tematikou zabývala v mé bakalářské práci. Z názvu diplomové práce „Život městyse Olbramkostel v první polovině 20. století“ je patrné, že se práce zaměřuje na vývoj městyse Olbramkostela během první poloviny 20. století. Ke zpracování tohoto tématu mě vedla má bakalářská práce, která pojednává o dějinách Olbramkostela od jeho počátku do konce 19. století. Diplomová práce je pokračováním v popisu dějin vývoje Olbramkostela. V rámci této práce jsem se snažila popsat a řadit jednotlivé historické jevy a události chronologicky, pro pochopení dějinných souvislostí, které vývoj městyse zasazují do širších historických souvislostí. Dějiny Olbramkostela zaměřené na toto období nebyly nikdy souhrnně zpracovány. Dosud tedy neexistuje žádná vydaná samostatná publikace, která by pojednávala o Olbramkostele ve 20. století. Cílem práce je podat ucelený pohled na historický vývoj městyse Olbramkostel v první polovině 20. století. Snažila jsem se nejen zkompletovat historické informace Olbramkostela, ale také jsem chtěla postihnout vývoj městyse ve všech oblastech života místních obyvatel v daném období. Stěžejním materiálem pro mou práci byly obecní kroniky městyse, kroniky Dobrovolného hasičského sboru v Olbramkostele a farní kronika. Nejzajímavějším a podnětným materiálem byly obecní kroniky a poznatky kronikářů, kteří tyto kroniky psali. Bylo velice pozoruhodné sledovat popisování stejných událostí různými kronikáři, kdy každý z nich psal svým osobitým způsobem a měl svůj jiný názor na věc. Kronikáři jednotlivé události popisovali a posuzovali podle osobních pocitů a myšlenek, ačkoliv kronikáři by měli vést své zápisy neutrálně a nezaujatým způsobem. To je patrné například ve farní kronice z období první světové války a vzniku Československa, kterou psal farář Václav Koudelka. Koudelka se ve svých zápisech velice svérázným způsobem vyjadřuje o Rakousko-Uhersku, které podporoval až do konce jeho existence. Naproti tomu kronikář Rudolf Mareš toto období popisuje stručně a věcně s odstupem času. Značné rozdíly jsou také patrné v kronice Emílie Sárové a již zmíněného Rudolfa Mareše, kdy oba dva popisují události druhé světové války a její důsledky v Olbramkostele, které oba zažili. Rudolf Mareš popsal

6 události osvobození obce Rudou armádou z vlastní zkušenosti nestranně leč negativně, tak jak se tyto skutečnosti popravdě udály. Emílie Sárová ovšem toto období líčí ve svých zápisech pozitivně a vidí v Rudé armádě veliký přínos pro Olbramkostel. Podobných rozporů v kronikách je mnohem více. Z tohoto důvodu jsem se snažila shromáždit všechny poznatky a informace o celém popisovém období, aby má práce podávala nestranný a pravdivý pohled na dějinné události v městysu Olbramkostel. Kromě kronik jsem použila pro zpracování informací o Olbramkostele také publikace s regionální historií Znojemska a Vranovska. Podnětným materiálem pro moji práci se staly také spisy od Miloslava Trmače, který působil v 70. a 80. letech jako pedagog na ZŠ Kravsko. Jeho malá dílka zachycují historické regionální události, které byly sepsány a vydávány k výročním slavnostem jednotlivých událostí. V práci byla také využita dostupná literatura se sledovaným obdobím regionálního charakteru, také bylo použito několik knih doplňkové literatury slovníkového a obecného typu. Diplomová práce je rozdělena do osmi kapitol, které popisují vždy určité historické období. První kapitola je věnována všeobecným údajům městyse a stručnému přehledu historie Olbramkostela od jeho založení až po konec 19. století, který je potřebný pro uvědomění si důležitosti této obce v následujících obdobích. Druhá kapitola se zabývá především obdobím první světové války, ale také životem občanů před válkou. Snažila jsem se zde nastínit politické, demografické a sociální poměry obyvatel. Následující oddíl pojednává o meziválečném období 1918–1938, kdy městys procházel mnoho změnami, které jsou spjaty se vznikem ČSR. Následně se Olbramkostel nacházel v období hospodářské krize, které vyústilo v rostoucí sílu nacionalismu v pohraničí a na Znojemsku. Čtvrtá část popisuje události od roku 1939 do roku 1945, zde jsou nastíněny jednotlivé roky tohoto období, ve kterých místní obyvatelé zažívali hrůzné události, od obsazování pohraničí Němci po osvobození Rudou armádou. Pátý úsek pojednává o životě po druhé světové válce a o budování obce, které je ovlivněno rozpínajícím se komunismem. Poslední tři kapitoly se zabývají zemědělstvím, školstvím, různými organizacemi, sbory a spolkovým životem, který byl a stále je v Olbramkostele velice pestrý.

7

Do spolkového života můžeme zahrnout také Sbor dobrovolných hasičů, ochotnické divadelní spolky a jiné aktivity občanů Olbramkostela. Pro vytvoření práce jsem použila několik metod historického bádání. Při psaní práce byla hlavní metodou, metoda přímá, která spočívala ve vyhledávání a získávání informací o Olbramkostelu z archivních pramenů a různých publikací. Pro pochopení historických souvislostí jsem ve své práci uváděla také všeobecné historické poznatky a informace. Dále jsem použila také deduktivní a progresivní metody, kdy má práce popisuje všechny události v chronologickém sledu.

8

1. Charakteristika městyse Olbramkostel

Obec Olbramkostel leží na území bývalého Znojemského okresu, dnes se tedy nachází v Jihomoravském kraji přibližně 11 km severozápadně od města Znojma, směrem k městu Jihlava. Z přírodního hlediska Olbramkostel leží na Jevišovické pahorkatině, kterým protéká Plenkovický potok. Plocha městyse Olbramkostel činí ke dni 17. listopadu 2012 10,77 km².1 Ke dni 26. března 2011 žije v Olbramkostele 504 obyvatel z toho je 259 mužů a 245 žen.2

1.1 Stručný přehled nejstarší historie Olbramkostela Počátky Olbramkostela můžeme spojovat s nedalekou zříceninou hradu Šimperk, který patřil rodu Schenků, pocházejících z Rakous. První zmínky o obci a hradu pocházejí z 30. let 13. století, kdy majitel hradu Lutold z rodu Schenků působil jako purkrabí na hradě Děvičky na Pavlovských vrších. Další spojitostí Olbramkostela s tímto rodem je osoba jistého Olbrama (něm. Wolframa) Schenka ze Schenkenberku, který nechal na počátku 13. století postavit v nedaleké osadě od hradu Šimperk kostel a tato osada se od této doby nazývala německy Wolframskirchen (Olbramův kostel). Teprve v polovině 15. století se objevil i český název Olbramkostel. Kostel postavený Olbramem Schenkem ze Schenkenberku stojí uprostřed obce a je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Olbramkostel je také spojován s proboštstvím, které se v této osadě (obci) nacházelo už v polovině 13. století, které spadalo pod správu Olomouckého biskupství. V roce 1556 byl potvrzen prodej olbramkosteleckého proboštství olomouckým biskupem Markem z Khuen městu Znojmu a od té doby zde hospodaří znojemský

1 Z celkové rozlohy Olbramkostelu činí lesní půda 4,2 km², zemědělská půda pak zaujímá 5,3 km², pod zbylou plochu 1,2 km² spadá zastavěná půda (0.12 km²), dále pak zahrady a ovocné sady (0,14 km²), louky (0,25 km²), vodní plochy (0,24 km²) a ostatní plochy (0,48 km²). 2 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Sčítání lidu, domů a bytů 2011: Olbramkostel [online]. [cit. 2012-11- 28]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/sldbvo/#!stranka=vse-o- uzemi&tu=30629&th=&v=&vo=H4sIAAAAAAAAAHWPv07DMBDGry2hf4UKAxuP0AqJpRu42CV Wk7hK0iAyYWjUggINiVsyIbHAwAo7A2NfAvEErEyInZkRLkWCAXGSrTv5ft_3efYOWhLD8rGcyu ZEHYVNXSYjU0Za8eXxaXX_uQD5DlTCsRx05KEaxxzKahQHyWgcDtJocwuyqp2X8K7jqSoo9x1m9 4hNzOQMLgD-7OR- DEN5OmzyUxUMg3jl7f7h4_K6lYccB20qw0mQxlD_3bMmJwdBfDW7W6vevt7kAdIIxQr_mSjI7SjQB slGaz1NMZaji915LHyxFBR1QS3hkkjBYlfQbe5gV6HEFR5xCCUKCkhmnEs80RUGR07g7O71fNG2i Z8Zl5C2iG4wmk34e81jts_moRY-sRTUEOjY5jeDvi5p940u6pc4ZZbb81B0yTFou-E5r 9 magistrát. Díky novému vlastníkovi proboštství se v Olbramkostele objevuli luteránští pastorové, ale po bitvě na Bílé hoře byli zde vzpomínáni jezuité.3

1.2 Povýšení Olbramkostela na městys Nejvýznamnější událostí v Olbramkostele je povýšení obce (vesnice) na městys, které obec obdržela v roce 1538 od českého krále Ferdinanda I. Habsburského. Díky tomuto povýšení Olbramkostel získal několik výsad; například se zde mohli usazovat řemeslníci, mohly se zde konat týdenní trhy a jednou za rok výroční trh. Dále pak bylo získáno právo pečetit zeleným voskem a v neposlední řadě byl udělen obci znak. Olbramkostelecký znak leží na červeném štítu, na kterém jsou zobrazeny dvě okrouhlé věže se žlutými korouhvičkami spojené hradební zdí. Mezi věžemi se nacházejí zkřížené sypeň a veslo, symbolizující pivovar, který zde byl od poloviny 16. století provozován.4 Po bitvě na Bílé hoře přišli do Olbramkostela jezuité, kteří zde znovu rozšiřují katolickou víru. Ke konci třicetileté války v roce 1645 se městysem Olbramkostel prohnala ničivá švédská vlna vojáků, kdy vojáci vyplenili celý městys, ale naštěstí ho nevypálili, jako okolní vesnice. O skoro sto let později, v roce 1742, byl Olbramkostel znovu obsazen vojáky v důsledku války mezi Habsburky a Prusy o slezské území. Za vlády Marie Terezie, po slezské válce dochází ke zlepšení života v městysu Olbramkostel, je to z důvodu toho, že v této době je stavěna jedna z nejstarších silnic na Moravě, na které se Olbramkostel nachází. Tato silnice vedla přímou cestou z Vídně do Prahy a existuje do dnešní doby, jedná se o nynější E59.

1.3 Život Olbramkostela v 19. století Období napoleonských válek se zpočátku Olbramkostela dotklo jen v podobě odvádění dávek potravin a krmiva, potřebných pro válku. Bitva roku 1809 u města Znojma zasáhla do života místních lidí. V této bitvě část rakouského vojska dostala za úkol hlídat cestu ze Znojma do Jihlavy, aby v případě ústupu mělo rakouské vojsko volnou cestu k Jihlavě a dále do Čech. Nejlepší prostor pro postavení hlavního vojenského stanu při dozoru nad jihlavskou cestou se nacházel na území Olbramkostela. V zalesněném prostoru mezi Olbramkostelem

3 PEŘINKA. F. V.: Vlastivěda moravská, Znojemský okres II. Brno 2008, s. 404–409. 4 VESELÁ. B.: K vývoji obce Olbramkostel 18. a 19. století (Bakalářská práce), Brno, PdF MU, 2011, s. 18. 10 a Vranovskou Vsí se utábořilo vojsko knížete Schwarzenberga, aby bránili toto území před Francouzi. Boje u Znojma skončily uzavřením příměří na obou stranách, tím pádem došlo k tomu, že rakouští vojáci opouštějí svá stanoviště a směřují dále k Jihlavě. Během bitvy u Znojma rakouští velitelé vojenských jednotek pobývajících u Olbramkostela byli ubytováni v místním hostinci, kde byl vytvořen hlavní rakouský štáb. Olbramkostelecký hostinec v první polovině 19. století patří k nejznámějším hostincům v okolí. Onen hostinec je připomínán v místních kronikách již v roce 1684, jako zájezdní hostinec.5 V polovině 19. století, roku 1848 byla zrušena robota v Olbramkostele, která se musela plnit v rámci dolního statku města Znojma. Po zrušení roboty se v Olbramkostele začínala rozmáhat hospodářská činnost. Kronikáři se zmiňují o včelařství, sadařství, ale také o zdejším mlýnu, který v této době velice prosperoval. Místní mlýn je v Olbramkostele datován již v druhé polovině 18. století.6 Vedle mlýna se nacházela také palírna a patačárna7, které se zasloužily o větší prosperitu Olbramkostela. Vedle mlýna, hostince, palírny a patačárny se zde nacházel také obchod se smíšeným zbožím, takzvané kramářství8. V druhé polovině 19. století byl uskutečněn ve vedlejší vesnici první tábor lidu na Moravě, jedná se o obec Kravsko. Toto shromáždění v roce 1868 se nepřímo dotklo obyvatel Olbramkostela, protože zde byli ubytováni účastníci táboru lidu. Také obyvatelé Olbramkostela se tohoto shromáždění účastnili, ale bohužel přesný počet osob není znám.9 V roce 1871 byl zahájen provoz železniční dráhy na úseku Znojmo – Jihlava, kde se nacházela stanice Olbramkostel. Další novinkou roku 1875 v městysu bylo zřízení poštovního úřadu. Tento úřad nebyl dlouho v Olbramkostele činný, neboť v roce 1878 byl přeložen do sousední vesnice Kravsko, na místní zámek.10 Škola byla také nedílnou součástí městyse Olbramkostel, je zde datována již v roce 1590, kdy zde učil protestantský pastor. V místních kronikách je škola zmiňována v roce 1657, kdy škola shořela a několik let zde nebylo vyučujícího. Další zmínky o škole pochází z počátku 19. století, kdy se zde ve své funkci střídá

5 VESELÁ. B.: K vývoji obce Olbramkostel 18. a 19. století (bakalářská práce), Brno, PdF MU, 2011 s. 31. 6 TRMAČ, M.: Olbramkostel I., Několik pohledů do minulosti obce. Znojmo 1988, s. 6. 7 Patačárna = vyrábělo se zde drásadlo, které vzniklo loužením a přepalováním popela 8 Kramářství mělo rozšířený sortiment prodeje na kávu, cukr a alkoholické nápoje. 9 TRMAČ, M.: První moravský tábor lidu 14. června 1868 v Kravsku u Znojma. Znojmo 1993, s. 8–10. 10 VESELÁ. B.: K vývoji obce Olbramkostel 18. a 19. století (bakalářská práce), Brno, PdF MU, 2011 s. 35. 11 několik učitelů. Roku 1842 byla postavena nová budova školy. Do této školy chodili žáci nejen z Olbramkostela, ale tak i z okolních vesnic. V polovině 19. století navštěvovalo školu v Olbramkostele 120 žáků. Od této doby působili na škole dva učitelé a to podučitel Antonín Komenda a nadučitel Josef Mareš. Druhá polovina 19. století přináší časté střídání učitelů na zdejší škole. První učitelka Vilemína Osvačilová sem přichází v roce 1888, od té doby se zde vystřídalo opět několik učitelů a učitelek. V devadesátých letech 19. století byla škola revitalizována a částečně i přestavěna. Byla vyměněna okna, opravena střecha a vznikly další dvě třídy, celkem byly ve školní budově čtyři třídy a dva učitelské byty. Tato podoba školy je zachována do dnešní doby, kdy budova značně chátrá, ale i tak je využívaná maloobchodníky.11 Podrobný popis od nejstarších dějin do konce 19. století obce Olbramkostel se nachází v mé bakalářské práci pod názvem „K vývoji obce Olbramkostel v 18. a 19. století“.

11 Tamtéž, s. 38. 12

2. Obec a první světová válka

2.1 Život městyse v předválečném období Život v městysu Olbramkostel probíhá na začátku 20. století, dá se říci velice klidně a všedně. Obyvatelé vedou normální a klidný život. Zní to jako utopie, ale i v této době se událo několik kladných i záporných událostí. Na přelomu 19. a 20. století byl starostou v městysu Josef Jägr. Členové rady byli Jiří Diernstein, Josef Dvořák a Jan Freischlag. Své funkce zastávali již od roku 1881. Další volby do zastupitelstva městyse se konaly až v roce 1904, kdy byli zvoleni Josef Dvořák (syn předešlého člena rady) jako starosta, Josef Sára, Jan Zahradník a Antonín Němec jako členové rady.12 Na začátku 20. století v roce 1905 byly pořízeny věžní hodiny na kostelní věž a také čtyři nové zvony; jednalo se o velice významnou událost, která zvelebila Olbramkostel. Při zavěšování věžních hodin a zvonů byli přítomni skoro všichni obyvatelé. V této době si totiž takovouto významnou událost nemohli nechat ujít.13 O pár let později v roce 1909 byl Olbramkostel zasažen velkými vojenskými manévry, které byly pořádány u Velkého Meziříčí.14 Velké Meziříčí je sice vzdáleno od Olbramkostela 63 km, ale při velkém počtu vojáků a důstojníků, byli vojáci ubytováni i takto daleko od místa konání těchto vojenských manévrů.15 Vojáci obsadili všechny stodoly, co byly volné, a dá se říci, že vyjedli skoro celý městys. Stále jich zde přibývalo a projíždělo směrem na Velké Meziříčí. Dne 9. září 1909 se konalo u Velkého Meziříčí pravidelné podzimní vojenské defilé, kterého se účastnil rakousko-uherský císař František Josef I. a německý císař Vilém II. Oba císařové byli ubytováni na zámku ve Velkém Meziříčí, který v této době patřil hraběti Harrachovi. Dalším velice významným účastníkem vojenských manévrů byl také následník trůnu František Ferdinand d'Este. Na tomto vojenském defilé byla předvedena nejnovější vojenská technika té doby a materiální vybavenost armády.

12 Obecní kronika (Marešova) 13.–20. století, s. 19. 13 Tamtéž, s. 25. 14 Obecní kronika (Bodanského) 1203–1972 , s. 10. 15 Stoletý expres: 47 tisíc vojáků do zbraně (9. září 1909). Stoletý expres [online]. 7. 9. 2009 [cit. 2012- 12-10]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/media/stolety-expres/opily-dustojnik-tasil-savli-a-tal- hosta-kavarny-do-hlavy_137516.html 13

Nikdo však tehdy ještě nevěděl, že za několik let bude vše použito v opravdových bojích první světové války.16 Po této velké akci přichází sčítání obyvatelstva 1910; k tomuto datu žilo v městysu 642 obyvatel. Pro představu složení obyvatelstva v Olbramkostele z období přelomu 19. a 20. století, jsem zde vytvořila přehled s údaji od roku 1880 do roku 1910. Přehled obyvatel 1880 – 191017 1880 1890 1900 1910 celkový počet 643 641 686 642 obyvatel ženy neuvedeno neuvedeno 351 neuvedeno muži neuvedeno neuvedeno 335 neuvedeno Češi neuvedeno 577 neuvedeno neuvedeno Němci neuvedeno 53 neuvedeno neuvedeno domy 134 135 135 139

Ze sčítání obyvatel v roce 1910 máme zprávu, o tom kolik hospodářských zvířat lidé v městysu Olbramkostel vlastnili, nebo spíše kolik zvířat přiznali do sčítání. Proto s těmito čísly můžeme počítat jen relativně. V této době se v Olbramkostele chovalo 48 koní, 262 kusů hovězího dobytka, 83 koz, 343 vepřů, 138 včelstev, překvapující je počet 1074 slepic, dále pak tu bylo 78 hus, tři kachny a dva kusy jiné drůbeže.18

2.2 Olbramkostel v první světové válce Po několika klidných letech byly životy olbramkosteleckých občanů zasaženy první světovou válkou, ve kterých padlo několik z nich. Pro historický kontext první světové války je třeba uvést několik hlavních souvislostí. Dne 28. června 1914 letěla Evropou a především Rakousko-Uherskem šokující zpráva, která představovala pro celou zemi špatné časy. V onen den byl spáchán v Sarajevu atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku hraběnku Žofii Chotkovou (původem z Čech). Atentát spáchal Gavrilo Princip (člen srbské teroristické organizace) při vojenských manévrech konaných u srbských hranic. Jeho čin se stal záminkou pro vyhlášení války.

16 Zámek Velké Meziříčí: Císařské manévry. [online]. 26. 6. 2006 [cit. 2012-12-10]. Dostupné z: http://www.pruvodce.com/velkemezirici/ 17 TRMAČ, M.: Olbramkostel I., Několik pohledů do minulosti obce. Znojmo 1988, s. 14. 18 Tamtéž, s. 14. 14

Nejprve Rakousko-Uhersko dalo Srbsku ultimátum, kde byly stanoveny velice tvrdé požadavky. O měsíc později od atentátu na následníka, vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku. Dva dny poté 31. července 1914 byla vyhlášena v Rakousko-Uhersku všeobecná mobilizace.19 V Olbramkostele narukovalo mnoho mužů do armády, mnozí se z této války nevrátili. Ještě 28. července 1914 se v Olbramkostele konalo hasičské cvičení a večer hasiči pořádali taneční zábavu pro místní obyvatele. Taneční zábava probíhala v prostoru „pod vrbami“, jedná se dnes o místo vedle menších panelových domů, které stojí vedle silnice směřující do vedlejší obce Vracovice. V Podvečer toho dne byla zábava záhy přerušena zprávou, že bude všeobecná mobilizace. Místní muži, na které se vztahovala mobilizace, se začali chystat do války za Rakousko-Uhersko.20 Mezi tím, co se olbramkostelečtí muži rukovali do armády Rakousko-Uherska, vstupovaly další evropské státy do války, jednalo se o Rusko, Německo, Francii a Velkou Británii. Rakousko-Uhersko během měsíce srpna bylo ve válce se Srbskem, Ruskem, Černou Horou, Francii, Velkou Británii a Belgii. Na stranu Rakousko-Uherska se přidalo Německo. Evropa se rozdělila na dva bloky, stojící proti sobě. Na jedné straně stály „mocnosti Dohody“ a na druhé straně „Ústřední mocnosti“. Dohodu mocností tvořily Velká Británie, Francie a Rusko, v roce 1915 se připojila Itálie a o dva roky později Spojené státy americké. Ústřední mocnosti vznikly spojením Rakousko-Uherska a Německa, přidala se také Osmanská říše. Bulharsko se k Ústředním mocnostem připojilo v roce 1915.21 Všichni účastníci války si představovali, že válka proběhne velmi rychle, bez citelného zásahu jejich území, ale opak byl pravdou. Tak zvaná „Blitzkrieg“ se projevila jako špatný plán a proto se mění styl války do tzv. „Sitzkrieg“, válka tedy probíhala v zákopech. Na řadě míst vznikly mnohasetkilometrové zákopy, kde nepřátelé od sebe dělili jen stovky metrů. Protivník měl za úkol zničit zákop nepřítele. V době od roku 1914 do roku 1918 narukovalo v celé Evropě přes 60 miliónů vojáků, kteří bojovali na čtyřech hlavních frontách. Na Balkánské frontě se střetli Rakousko-Uhersko a Srbsko, dále se do bojů připojilo Bulharsko na straně Rakousko- Uherska. Později do bojů vstoupilo Rumunsko proti Rakousko-Uhersku.

19 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 590–592. 20 Obecní kronika (Marešova) 13.–20. století, s. 76. 21 HAYWOOD, J. a kol.:Historie světa. Praha 1998, s. 320. 15

Italská fronta byla střetem Itálie a Rakousko-Uherska od roku 1915. Na západní frontě bojovalo Německo proti Francii a Velké Británii. Ve Francii se odehrála nejkrvavější bitva všech dob, bitva u Verdunu, také označována „mlýnek na maso“, protože doslova řečeno, se tu semlelo mnoho vojáků a byly zde velké ztráty na životech. Východní fronta byla v Rusku, kde Rusové měli proti sobě Rakousko-Uhersko a Německo. V roce 1917 Rusko vystoupilo na čas z války kvůli revoluci. Na začátku roku 1918 byl zahájen Ústředními mocnostmi všeobecný útok na Rusko, které později podepsalo Brestlitevský mír, kde potvrdilo, že na Východní frontě vyhráli Ústřední mocnosti a tak Rusko přestalo v první světové válce bojovat. Ovšem v listopadu téhož roku byl Brestlitevský mír státy Dohody anulován.22 Po přehledu událostí v celé Evropě za první světové války je potřeba shrnout slet hlavních událostí, které se udály v českých zemích. Na konci července 1914 byla vyhlášena všeobecná mobilizace v Rakousko-Uhersku, pod které české země stále patří. Čeští Němci šli s větším nadšením do války než Češi, neboť habsburské zájmy se neztotožňovaly s těmi českými. Díky tomuto problému se zostřil vztah vlády vůči české veřejnosti, kdy vojensko-byrokratický systém byl velice tvrdý na všechny projevy nespokojenosti. Byly zavírány jednotlivé osoby, ale také celé organizace i nepolitické, jako byl například Sokol. Nejdusivější situace se děla v tisku, který podléhal přísné cenzuře. Jen klerikové z českých stran podporovali habsburské zájmy. Přesto si mnoho lidí nedokázalo v té době představit rozpad Rakousko-Uherska. Většina tehdejších politiků se snažila zachovat alespoň část výsledků, kterých před tím dosáhli. Jediný, který vybočoval z řad oněch politiků, byl profesor T. G. Masaryk poslanec malé realistické strany. Masarykova pověst se spojovala s vystoupením proti padělaným Rukopisům královédvorského a zelenohorského23. Byl také považován za antisemitistu, když vystoupil jako obhájce žida Hilsnera, obviněného z rituální vraždy. Masaryk opustil Rakousko-Uhersko na konci roku 1914, válečný stav Evropy pro něj představoval revoluci, kde se střetával konzervativní, aristokratický svět v podobě Centrálních mocností s demokracií v podobě Dohody. Součástí československého odboje za první světové války se staly vojenské legie, tvořené především z dobrovolníků a přeběhlíků z rakousko-uherské armády. Na začátku války v srpnu 1914 vznikly dvě významné legie. V Rusku byl schválen

22 HAYWOOD, J. a kol.:Historie světa. Praha 1998, s. 321. 23 Rukopisy královédvorský a zelenohorský = obrozenci je považovali za doklad vyspělé české středověké kultury; jedná se o padělky 16 návrh moskevských Čechů pro vytvoření dobrovolnické jednotky složené především z krajanů, tímto vznikla Česká družina, která byla postupem času doplňována tzv. novodružníky24. Na západní straně Evropy, ve Francii v témže roce je vytvořena rota Nazdar, jedná se o první českou dobrovolnickou vojenskou jednotku. Rota Nazdar byla součástí francouzské cizinecké legie. Roku 1917 se sestavuje Československý dobrovolnický sbor v Itálii.25 Ruský a italský dobrovolnický sbor je pro městys Olbramkostel velice významný, protože zde bojovali také olbramkostelečtí občané. V ruských legiích sloužili z naší obce Josef Kavan, Jan Joura a Josef Šteidl, v Itálii byl Josef Růžek. Bohužel ale s přesností nevíme, zda vstoupili do legie jako dezertéři z rakousko-uherské armády či ne. Všichni tito legionáři se po válce vrátili26 Nebýt těchto československých legii, jejich udatnosti, chrabrosti a činů, Evropa a svět by nevěděly, kdo jsou to Češi bojující za demokracii a svobodu. Mezitím válka pokračovala se všemi jejími strastmi a útrapami, které přinášela. Obyčejní lidé se snažili žít dál a zajistit svoji rodinu, i když to šlo v těchto zlých časech velmi těžce. Lidé v českých zemích se stále více ztotožňovali s myšlenkou samostatného státu, kdy už nebude existovat habsburská monarchie. Pouze němečtí nacionalisté, žijící v českých zemích a čeští klerikové se postavili na stranu monarchie, snažící se ji udržet v povědomí všeho národa. O tom, že duchovní byli na straně monarchie, svědčí i zápis v olbramkostelecké farní kronice, který byl pořízen místním farářem Václavem Koudelkou, působícím zde na olbramkostelecké farnosti od roku 1901. Zápis z let 1914 až 1916 vypovídá o začátku a příčině války, kdy celý svět stojí ve zbrani proti habsburské monarchii a Německu. Farář Koudelka uvádí v kronice, že Halič a část Bukoviny byly obsazeny ruskými vojsky a naše vojsko bylo nuceno ustoupit až ke Krakovu. „Naše vojsko“, tímto termínem označuje farář Koudelka armádu celé habsburské monarchie. V zimě roku 1914 Rusové obsadili velkou část Karpat, kde si udrželi své pozice až do května 1915. Poté byla ruská fronta prolomena a Rusové se museli stáhnout zpět. V témže roce vyhlásila Itálie27 Rakousko-Uhersku válku. Dá se říci, že Itálie velice překvapila, jak se zmiňuje farář Koudelka, stařičkého císař Pána,

24 Novodružník = dobrovolník, který ze zajetí přestoupil do legie Česká družina 25 ČAPKA. F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010 s. 592, 593, 601. 26 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 3. 27 Farář Koudelka ji nazývá „náš nečestný bývalý spojenec“. 17 který to dal najevo ve svém Manifestu k národům rakouským. Dále pak popisuje celý válečný stav. Ke konci roku 1915 Rakušané spolu s Němci vtrhli do Srbska a tím pádem, přestalo Srbské království existovat. Stejný osud potkal i Království v Černé Hoře. Jiné státy, jako Bulharsko a Turecko, se přidaly na naši stranu, tedy k habsburské monarchii, jak uvádí farář Koudelka. „Naše“ vojsko se nacházelo na italské půdě, zatímco Turci ztrácí v březnu a v dubnu 1916 svá důležitá města v Malé Asii. Němci stále obléhali francouzskou pevnost Verdun, kterou nemohou dobít.28 Farář Josef Koudelka ve farní kronice také píše o tom, že v době války museli všichni schopní muži ve věku od 18 do 50 let narukovat do armády. Do roku 1916 z naší obce padlo 14 mužů. Farář se také zmiňuje o ekonomické situaci té doby, kdy zde panovala veliká „drahota“ veškerého zboží a zvláště nedostatkového zboží, především potravin a dobytka.29 Další zápis v kronice je z let 1916 až 1917 dokládá pokračující válečný stav, který nám ukazuje určitou změnu názoru faráře Josefa Koudelky. Anglie a Rusko počítá v té době s vyčerpáním lidského materiálu v armádě habsburské monarchie, na základě nedostatku dovozu potravin. Cituji, co v kronice píše duchovní Koudelka: „Nepřátelé, zvláště Německo, nás chtějí vyhladovět. Dosud byly jejich plány neúspěšné. Itálie je ve svém válčení závislá na anglickém uhlí a anglických penězích. Vlastní původce světové války a všeho zla je Anglie.“30 Tato slova duchovního se poněkud odlišují, alespoň částečně od původního názoru na věc. Podle Koudelky se stává Německo nepřítelem, ve kterém dříve farář spatřoval spojence, ale nadále neklade vinu za válku habsburské monarchii, nýbrž Anglii, která podle něj může za všechny válečné útrapy. Posledním zápisem byla tragická zpráva o úmrtí císaře Františka Josefa I., stalo se tak 20. prosince 1916. Farář Koudelka se zde vyjadřuje o císaři velice pochvalně, že byl naším milovaným císařem a králem, který byl na trůnu skoro 68 let, kdy až do konce svého života byl obdařen „nestenčenou hojností své duševní síly“. Po císaři Františku Josefovi nastoupil na trůn jeho synovec Karel.31

28 Fatym Vranov n. Dyjí: Z kroniky Farnosti Olbramkostel z let 1885–1920. [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=z-kroniky-farnosti-olbramkostel-z-let-1885- %E2%80%93-1920&cisloclanku=2008100003 29 Tamtéž. 30 Tamtéž. 31 Tamtéž. 18

Dále je zde popsána situace ve školství, které v této době velice strádalo, ale kultura u císařského dvora se rozvíjela dál. Železnici, obchodu a průmyslu se v dobách míru velice dobře vedlo. Na začátku roku 1917 se Koudelka zmiňuje o činu českých politiků, kteří byli odsouzeni k trestu smrti za velezradu. Jednalo se o Karla Kramáře (zástupce Čechů v Říšské radě), Aloise Rašína, Vincence Červinku (tajemník Národních listů) a Josefa Zmazala (advokátní úředník). Díky nástupu nového císaře na trůn, byli tito velezrádci, nebo také špióni omilostněni a jejich trest se snížil na těžký dlouhotrvající žalář. Karel Kramář byl vůdcem Všeslovanské propagandy v Čechách, byl také v kontaktu podle Koudelky se „zapřisáhlým ateistickým profesorem“ Tomášem Garriguem Masarykem.32 V témže roce 1917 v březnu je farář velice zaskočen zprávou, že se ruský car vzdal trůnu a v zápětí byl i se svojí rodinou zatčen. Po té byla v Rusku vyhlášena republika, což bylo pro celou Evropu velice překvapivé a neuvěřitelné, ačkoliv tamější revoluce trvala velmi krátce. Koudelka zde píše, že toto veškeré dění v Rusku bylo podněcováno Anglií. Na počátku roku 1918 se vše pomalu, ale jistě rozpadá. Největší říše a to ruská se rozkládá, z různých částí vznikly nové republiky; například Finská, Ukrajinská, Kavkazská republika. Ve Středním Rusku zatím vládnou vůdcové bolševiků Vladimir Iljič Lenin a Lev Davidovič Trockij. Na druhé straně světa, ve Spojených státech amerických vládne president Thomas Woodrow Wilson, který v témže roce vyhlašuje válku Německu. V dubnu tohoto roku byl uzavřen Brestlitevský mír mezi Ruskem, Německem, Rakousko-Uherskem a později také Ukrajinou, která se zavázala k nám dovážet potraviny.33 Na jaře 1918 v Praze byl pronesen projev, že Čechy, Morava, Slezsko a Severní Uhry (dnešní Slovensko) mají utvořit samostatný stát. Slibované prostředky k výživě od Ukrajiny stále nepřicházejí, a tak se vláda na počátku srpna rozhodla, že zvýší ceny chleba a mouky, což ovšem obyvatelstvo značně překvapilo a pobouřilo. Stoupají také ceny oděvu, celková ekonomická situace v naší zemi je katastrofální.34

32 Fatym Vranov n. Dyjí: Z kroniky Farnosti Olbramkostel z let 1885–1920. [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=z-kroniky-farnosti-olbramkostel-z-let-1885- %E2%80%93-1920&cisloclanku=2008100003. 33Tamtéž 34Koudelkův další zápis ve farní kronice je poněkud matoucí, patrně došlo k chybnému zápisu. Farář zde píše, že dne 20. října byl v Praze vyhlášen samostatný Československý stát, jak ale všichni víme, vyhlášení československé samostatnosti spadá na 28. října. U tohoto zápisu má farář Koudelka osobní 19

V listopadu 1918 byla utvořena česko-slovenská armáda, která byla rozmístněna po celé naší zemi, po dobu latifundií, čili znárodnění dolů a zdanění zisků. V Praze byl ustanoven Národní výbor35, který řídil státní věci, nově vzniklé Československé Republiky. Válka byla 12. listopadu ukončena a 14. listopadu na první schůzi Národního shromáždění byl jednomyslně na návrh Karla Kramáře (ministerského předsedy) zvolen Tomáš Garrigue Masaryk prezidentem Československé republiky.36 V pohraničí byla vyhrocena situace, spojená se vznikem Československé republiky, ze strany německých obyvatel. Protože město Znojmo, které leží nedaleko naší obce Olbramkostel, bylo stále německé, teprve až 15. prosince 1918 bylo prohlášeno českým městem.37 Ještě před zvolením prezidenta naší republiky byla v Praze na Staroměstském náměstí stržena a na kousky rozbita socha Panny Marie. Tuto sochu rozbil rozlícený dav, který byl popuzen řečníky na Bílé hoře (farář Koudelka, ale bohužel neuvádí, proč byl dav rozzuřen, z jakého důvodu). Jednalo se o tábor lidu, který se zde konal.38 V Brně byly spáchány pumové atentáty u františkánského a u dominikánského kostela. Koudelka zde píše, že pumové atentáty spáchaly „jakási vojenská individua“. Kostely nebyly příliš poškozeny, ale okna v okolních domech byla rozbita a obyvatelstvo bylo značně vyděšeno. Podle Koudelky svět se ubírá špatným směrem a ničeho si neváží. Další věc, která je v kronice uvedena, je nařízení vlády

poznámku „neslýcháno!“ V této době se utvořily také další samostatné země, jako například; Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Maďarsko, Polsko bylo také vyhlášeno za samostatné. V Německu zatím vládne chaos a vzápětí německý císař Vilém II. se vzdal trůn. V Rakousku byla obdobná situace, protože po marném vyjednávání císaře Karla I. s rakousko-uherskými národy, Amerika rozhodla, že se také Karel I. vzdá trůnu a také se tak stalo. 35 Národní výbor – byla politická organizace, ve které byly skoro všechny politické strany; představitelé tohoto výboru byli tzv. Muži 28. října (Karel Kramář, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár) 36 Fatym Vranov n. Dyjí: Z kroniky Farnosti Olbramkostel z let 1885–1920. [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=z-kroniky-farnosti-olbramkostel-z-let-1885- %E2%80%93-1920&cisloclanku=2008100003 37 Na podzim 1918 se Znojmo stalo centrem separatistického regionu Německé jižní Moravy, (Deutschsüdmähren) v čele s továrníkem Oskarem Teuflem. Odmítlo se připojit k nově vzniklé Československé republice. Německé vedení Znojma se odvolalo na deklarované právo sebeurčení amerického prezidenta Wilsona, a proto vyhlásilo sounáležitost s Německým Rakouskem. Až 16. prosince 1918 bylo Znojmo a také okolí obsazeno československými vojenskými jednotkami. Ze Znojma prchá především německá inteligence a úřednictvo do Vídně, Oskar Teufel utekl již 15. prosince také do Vídně. Ve Znojmě se dosavadní německá majorita mění na poměr 1:1 a to díky přílivu českého úřednictva. Teprve v roce 1920 byl zvolen starostou města Znojma první Čech, Dr. Josef Mareš, který udržoval soužití mezi oběma národnostmi ve městě v poklidných mezích. V roce 1910 při sčítání lidu žilo ve Znojmě 16 683 Němců a 2 496 Čechů, v roce 1921 je již situace obrácena, žije zde 7 988 Němců a 11 691 Čechů. 38 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 621. 20 ze dne 20. února 1919, která na základě usnesení Národního shromáždění, kněžím zakazuje mluvit o politice, zákonech, tisku, o volbách a jiných věcech. Farář Koudelka byl udiven a pokládá si otázku, zda k tomu všemu má Národní shromáždění právo, když nebylo voleno lidmi, ale bylo sestaveno podle Koudelky nahodile.39 Po válce v roce 1919 se vrátili Josef Kavan, Josef Šteidl a Jan Joura z ruských legii. Z druhé strany Evropy, z italské fronty se vrátil do Olbramkostela Josef Růžek.40 Bohužel i několik obyvatel, tedy mužů z Olbramkostela v první světové válce padlo. Jde o tyto muže: Karel Pigl, Rudolf Kučera, František Číhal, František Hys, Josef Šťastný, František Mrkos, Ondřej Glázr, Jan Zahradník, Josef Pelech, Václav Mareš, Robert Šrámek, Jan Mareš, František Bodanský, František Dvořák, Jan Vala, Alois Pospíchal, Antonín Šrámek, Jan Žákovský, Josef Biskup.41

39 Fatym Vranov n. Dyjí: Z kroniky Farnosti Olbramkostel z let 1885–1920. [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=z-kroniky-farnosti-olbramkostel-z-let-1885- %E2%80%93-1920&cisloclanku=2008100003 40 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 76. 41 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 3. 21

3. Proměna obce v meziválečném období 1918–1938

3.1 Olbramkostel a první léta Československé republiky

Již v předešlé kapitole jsem se zmínila o vzniku první Československé republiky, kdy za prezidenta byl zvolen profesor Tomáš Garrigue Masaryk. Dne 1. listopadu 1918 byl doručen na úřad městyse Olbramkostel telegram, o vyhlášení samostatného československého státu. Tato zpráva (radostná podle kronikáře Jana Přibila) byla oznámena občanům Olbramkostela téhož dne v podvečer. O dva dny později 3. listopadu byla svolána schůze všech občanů do místní školy. Řídící pan učitel Arnošt Drobný zde pronesl slavnostní řeč na osvětlení skutečnosti vzniku nové Československé republiky. Jeho slavnostní řeč se nesla v duchu samostatnosti Československa, kdy Rakousko-Uhersko bylo poraženo a Češi se Slováky vytvořili svůj samostatný stát po skoro čtyřistaleté porobě. Poté nadšeně na schůzi zazněla hymna Kde domov můj a Nad Tatrou se blýská. Slavnostní akt pokazilo rozzuřené přerušení místního faráře Václava Koudelky, který žádal občany, aby provolali třikrát sláva na počest bývalému císaři Karlovi I. Samozřejmě se tak nestalo a farář Koudelka byl vykázán z této schůze.42 Zpráva o vzniku samostatného československého státu se nezamlouvala německým spoluobčanům. Němci ve Znojmě a v okolí nechtěli uznat novou československou vládu. Německý odpor na Znojemsku byl pod vedením Oskara Teufla, který s rakouským námořním vojskem obsadil město Znojmo a okolní německé vesnice. Rakouští vojáci obsadili také všechna nádraží na Znojemsku, mezi které patří také železniční stanice Olbramkostel.43 O několik dní později dorazila do Olbramkostela zpráva o tom, že město Znojmo je pod správou československého vojska a dochází k uklidnění německých nepokojů. Na místním obecním výboru bylo po návrhu rozhodnuto, že budou odstraněny všechny

42 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 4. 43 Rakouští vojáci v olbramkosteleckém nádraží se chovali jako zloději, kradli vše, na co přišli. Dne 13. prosince 1918 obsadil československý pěší pluk č. 81 z Jihlavy (dříve také německé město) zdejší nádraží. Rakouští vojáci byli velice překvapeni a prchli tak rychle, že si ve spěchu zapomněli vzít zbraně. Nechali zde i čepice a na stole nedojedenou bábovku a kapesní hodinky. Československé vojsko při obsazování nádraží zatklo německého pokladníka, který právě bral peníze z pokladny a chtěl s nimi prchnout přes hranice do Rakouska. Po této eskapádě následovalo 16. prosince 1918 obsazení Znojma československým vojskem na základě dohody, obnovení klidu a pořádku na Znojemsku. 22 dvojjazyčné nárožní tabule, obecní a vývěsní tabule řemeslníků Antonína Waase a Tomáše Číhala.44 Dne 15. června 1919 se konaly první volby do obecního zastupitelstva v městysu Olbramkostel. Nejen zde byly uskutečněny volby, ale ve všech českých zemích, tedy kromě Slovenska a Podkarpatské Rusi (v důsledku válečných akcí s maďarskou Rudou armádou). V rámci celé republiky zvítězili ve volbách sociální demokraté (30 %), na druhém místě byli agrárníci (21 %), pak socialisté (16 %), lidovci (9 %) po nich teprve národní demokraté.45 V naší obci byli zvoleni do obecního zastupitelstva: František Vybíral, Jan Štulhofer, Alois Diernsteiner, František Sára, Jakub Peřinka, Josef Příhoda, Jan Vlček, Konrád Čermák, Justin Svoboda, Josef Kavan, Jan Závěrka, Jan Kalina, František Němec, Jan Dvořák.46 Nové obecní zastupitelstvo si zvolilo za starostu Jana Vlčka (povoláním rolník), za místostarostu pak zvolili Konráda Čermáka (povoláním stolař, politicky komunista).47 Roku 1920 se uskutečnilo po deseti letech nové sčítání lidu, k tomuto roku zde v Olbramkostele žilo 625 obyvatel a stálo 142 domů, bohužel nevíme, kolik zde žilo mužů a kolik žen. Počet obyvatel se oproti minulému sčítání lidí v roce 1910 snížil o necelých dvacet obyvatel, ale naopak počet domů o tři domy vzrostl než v roce 1910.48 Po volbách začalo obecní zastupitelstvo s obnovou zanedbaného a poničeného městysu. Olbramkostel prošel v této době velikými změnami a to především díky tehdejšímu starostovi J. Vlčkovi, který se přičinil o obnovu a rozkvět Olbramkostela. V obci byly upravovány a stavěny silnice, byla dokončena úprava cesty ke Kněžiháji (směrem k obci Vracovice), dále pak byla vystavěna zcela nová cesta k místnímu hřbitovu. V roce 1920 byly podél této cesty vysázeny třešňové štěpy, které zde stojí dodnes, jen cesta změnila svoji podobu a stala se z ní polní cesta, vedoucí ke Kraveckému lesu (příloha č.26). Téhož roku byla také upravena cesta k nádraží Olbramkostel. Na památku našeho prvního prezidenta (osvoboditele) T. G. Masaryka byly podél nové cesty vedoucí k nádraží vysázeny lípy, které bychom ovšem

44 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 4. 45 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 631. 46 Kronikář Rudolf Mareš ve své kronice uvádí jiný počet nového obecního zastupitelstva z roku 1919 a některá jména se liší, podle něj byli obecními zastupiteli zvoleni tito pánové: Jan Vlček, Konrád Čermák, František Vybíral, František Mareš, František Sára, Josef Zejda, Alois Cejpek, Karel Biskup. 47 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 5. 48 DVOŘÁK, F. a kol.: Olbramkostel II., Ze života obce 1918–1988. Citonice, 1988, s. 8. 23 dnes těžko podél této cesty hledali, všechny byly vykáceny, jediné co nás upomíná, jsou pouhé pařezy po těchto stromech (příloha č.27).49 V roce 1920 opouští městys farář Václav Koudelka, který do farní kroniky zaznamenal dle něj důležité informace tohoto roku. V témže roce ženy a dívky získaly poprvé v historii volební právo a tím pádem se stávaly rovnoprávné – politicky, sociálně a kulturně s muži. Volební právo žen je zakotveno roku 1920 v československé ústavě.50 Poslední zápis duchovního Koudelky ve farní kronice Olbramkostela, můžeme označit jako „stížnost“ na nově vzniklý stát, který se snaží vytlačit křesťanství z politického i sociálního života. Dá se říci, že podle faráře Koudelky byl lidem v Československé republice vyhlášen útrpný náboženský boj, kdy z domácností a veřejného života měly být kříže a sochy odstraněny. Jediným zastáncem křesťanství v této době byla československá strana lidová.51 V tomto roce 1920 se ve všech obcích farnosti Olbramkostela a Plenkovic utvořila tzv. lidová jednota (lidová strana), která se stala v té době nejsilnější politickou stranou v Olbramkostele, je to zřejmé z voleb do národního shromáždění a do senátu. 52 O rok dříve 1919 se zakládaly veřejné knihovny v obcích.53 V roce 1920 duchovní Koudelka odchází z olbramkostelecké farnosti do výslužby, fara zůstala až do 10. února 1921 prázdná. Od tohoto data je zde jmenován farářem Antonín Hejl (narozen 1886 v Deblíně).54 Mezitím byl Olbramkostel nadále zvelebován a opravován. Na jaře roku 1921 dal starosta Jan Vlček podnět k vysázení sto třešní na stráň pod mlýnem, rovněž nechal zalesnit další část obecního pozemku u Nového rybníka. Také budova školy v té době byla zpustlá a žádala si opravy, jak vně tak i uvnitř. Dále kostel, kostelní věž, fara s hospodářskými budovami byly od jara do podzimu roku 1921 také opravovány.55 O rok později proběhla v Olbramkostele sbírka občanů, ze které byly opatřeny dva nové

49 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 5. 50 Farář Koudelka tuto zprávu bere v podstatě pozitivně, tvrdí, že: „Muži v ženách a dcerách mají bojovnice na poli kulturním i politickém.“ Dále se Koudelka podivuje, že ženy a dívky nejen křesťanského smýšlení mohou vstupovat do spolků, jako je Sokol nebo Orel. Zvláště pak spolek Sokol spatřuje, jako socialistický a úplně protikatolický spolek. 51 Náboženské úkony, jako jsou modlitba, svatá zpověď, sloužení mše svaté jsou možné jen při dobré vůli a víře lidí. Koudelka je z toho velice udiven: „Kam to spějeme?! Bez náboženských úkonů – jaké to náboženské vyučování?“ 52 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 5. 53 Farář Koudelka varuje, že jaká je četba lidu, takové je i jeho myšlení. 54 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 5. 55 Konkrétní opravy – z kostelní věže bylo odstraněno její kuželovité zakončení z cihel a bylo nahrazeno novou střechou s měděným plechem. Celkový náklad na opravu kostela a přilehlých budov činil 142.457 Kč, městys Olbramkostel musel zaplatit částku 52.000 Kč. 24 zvony do věže kostela Nanebevzetí Panny Marie. Zvony byly na začátku ledna 1922 posvěceny a následně zavěšeny do věže.56 Také věžní hodiny z roku 1905 byly opraveny. Na podzim tohoto roku byly do kostelní věže předány další dva zvony.57 Roku 1923 se začalo s plány na výstavbu nové silnice k železniční stanici Olbramkostel. Mnoho lidí v té době využívalo železnici jako jediný veřejný dopravní prostředek, který je dopravil do Znojma za prací nebo žáky do měšťanských škol. Z tohoto důvodu bylo nutno vybudovat novou cestu, která by byla za každého počasí schůdná.58 V listopadu se tedy obecní zastupitelé usnesli, aby k nádraží byla vystavěna silnice nejkratším směrem. Kvůli této stavbě silnice k nádraží došlo k několika sporům mezi Olbramkostelem a obcí Žerůtky, kdy Žerůtky se nechtěli podílet na spolufinancování výstavby silnice. Na konec se dohodli zastupitelé obou obcí a začali projektovat silnici na hranici obou katastrů vesnic. Dá se říci, že nová silnice povede po vyšlapané pěšině, která zde byla již od stavby železnice (1871).59 Na den 16. září 1923 byly vypsány další obecní volby. Kandidátní listiny do obecních voleb podaly tři volební strany – Strana rolnická, Strana dělníků a domkařů a Strana lidová. Volby se protáhly až do roku 1924, neboť zde došlo k úředním chybám. Při kontrole kandidátních listin, byla kandidátní listina strany lidové předána dne 2. září 1923 k opravě pro nedostatečný počet voličských podpisů. O den později byla kandidátní listina strany lidové místní volební komisí zamítnuta, protože podpis jednoho voliče byl zfalšován. Na protest lidové strany byly volby 16. září 1923 zrušeny. Nové volby úřady nařídily na 24. února 1924, ačkoliv kandidátní listina strany lidové byla úřady uznána za správnou i přes prokázanou nesprávnost podpisů. V těchto nových volbách zvítězila strana lidová, druhá strana byla rolnická a na třetím místě skončila strana dělnická.60 Zvolení zastupitelé si zvolili nového starostu, stal se jím Karel Biskup. Nově zvolený starosta převzal úřad na začátku června

56 Celkový náklad dvou nových zvonů činil 19.000 Kč, starosta Jan Vlček přispěl do sbírky na nové zvony částkou 1.350 Kč a neznámý 1.600 Kč. Větší a mohutnější zvon váží 300 kg a menší zvon váží 17 kg. 57 Nové zvony byly o váze 100 kg a 40 kg. 58 Ze zápisu v kronice se od kronikáře Jana Přibila (místního učitele) dovídáme, že cestička vedoucí k nádraží bývá za deštivého počasí neschůdná. V zimě za velkého sněžení lidé cestou domů od vlaku několikrát zabloudí, než se dostanou domů. 59 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 8. 60 Do obecního zastupitelstva byli zvoleni: za stranu lidovou – Karel Biskup, Václav Vybíral, Karel Pospíchal, František Sára, Leopold Biskup, František Sára, František Svoboda, Josef Veselý, František Dungl; za stranu rolnickou – Jan Vlček, Josef Šteidl, František Vybíral, Antonín Mareš; za stranu dělníků a domkařů – Konrád Čermák a Josef Zejda. 25

1924 a pokračoval ve stejném budovatelském duchu jako jeho předchůdce starosta Jan Vlček.61 Rok 1924 byl pro městys významný nejen volbami, ale i návštěvou jedné osoby, která bude v budoucnu velice známá a významná pro náš stát. Dne 20. května 1924 se v nedalekém okresním městě Znojmě konal sjezd nově vzniklé KSČ. Této schůze se účastnil i komunista z Olbramkostela Konrád Čermák, ale tou významnou osobou schůze byl její hlavní řečník Klement Gottwald, který v této době ještě tak moc známý nebyl. Klement Gottwald v této době byl vedoucím redaktorem komunistického časopisu Spartakus. Na této schůzi komunistů se dal Konrád Čermák do debaty s Klementem Gottwaldem a pozval ho na malou soukromou schůzi s ostatními místními stoupenci komunismu do Olbramkostela, kde Klement Gottwald u již zmíněného Konráda Čermáka přenocoval. Nikdo z místních si v této době ani nedokázal představit, že zde přenocoval budoucí tzv. první dělnický prezident Klement Gottwald.62 Dne 14. května 1926 byl na prostranství zvaném „Planýř“, naproti budově školy postaven a slavnostně odhalen pomník na památku padlých vojáků v první světové válce (příloha č.23). Tento pomník je na památku devatenácti místních mužů, ale také ostatních, kteří ve válce zahynuli.63 O dva dny později byl památník vysvěcen místním farářem Antonínem Hejlem.64 Roku 1927 se ve Znojmě konala výstava Znojemska tzv. krajinská65 k 700. jubileu založení města Znojma. Krajinská výstava se konala od 7. srpna do 4. září 1927. Na této výstavě vystavovala místní škola na školské expozici, a také několik místních občanů vystavovalo zemědělské produkty nebo produkty své živnosti. Mezi vystavovateli zemědělství byl místní občan bývalý starosta (1919–1924) Jan Vlček, který zde vystavoval obilí, řepu a ovoce. Za poskytnutí těchto zemědělských produktů obdržel čestný diplom. Také zde prezentoval svůj vytvořený nábytek místní stolař Konrád Čermák, za své vystavené věci dostal velkou stříbrnou medaili. Jan Sára a Alois Jäger v chovatelské sekci vystavovali jalovice, za to obdrželi každý diplom a odměnu.

61 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 9. 62 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 76. 63 Pomník byl zhotoven ve Znojmě firmou Čech a Včeliš za cenu 16.000 Kč. Na úhradu tohoto obnosu přispěli příbuzní nebo známí padlých určitým obnosem podle svých finančních možností. Za tímto účelem byla pořádána také sbírka mezi místními občany. Výdělky z pořádání divadel a zábav šly také na úhradu pomníku. V den svěcení pomníku se vybraly další peníze. 64 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 10. 65 Jubilejní krajinská výstava Znojmo 7. srpna – 4. září 1927 – expozice zemědělství, živnosti, obchodu, průmyslu, školství, umění a vědy, historie města a samosprávy, sociální péče 26

Dále pak mezi chovateli vystavoval koně také Antonín Pigl, který za to obdržel odměnu. Expozice Včelařského spolku Olbramkostel a okolí byla odměněna diplomem za včelí med a plástve. Včelařský spolek Olbramkostel a okolí zastupovali na výstavě tito muži: Jan Vlček, Jan Sára a Konrád Čermák.66 Po čtyřech letech v roce 1928 skončilo funkční období obecního zastupitelstva, proto v dubnu byly vypsány nové volby. Kandidátní listiny podaly tři strany a to strana sociálně demokratická, republikánská a lidová. Ve volbách zvítězila opět strana lidová, na druhém místě byla strana sociálně demokratická a třetí byla strana republikánská. Starostou pro nadcházející období byl zvolen znovu Jan Vlček, který byl již starostou od roku 1919 do 1924. Obecní zastupitelstvo pokračovalo v budování silnice k železniční stanici Olbramkostel, kdy pro stavbu silnice bylo vykoupeno několik pozemků.67 Se stavbou silnice, jako takové se začalo až v roce 1930.68 Na den 28. října 1928 připadlo výročí desetiletého trvání naší Československé republiky. V tento den se po celé naší zemi konaly velkolepé oslavy, a městys Olbramkostel nebyl výjimkou. Obecní zastupitelstvo rozhodlo na svém zasedání, založit na památku tohoto významného dne jubilejní ovocný sad69 na místě zvaném „Cihelna“. Všechna místní sdružení, obyvatelé a děti se sešli pod patronací obecního zastupitelstva dne 27. října odpoledne u lípy Svobody (před budovou školy). Zde žáci zazpívali slavnostní písně, poté se všichni v průvodu odebrali za doprovodu hudby k nově založenému jubilejnímu ovocnému sadu. Na místě v „Cihelně“ měl proslov ke všem lidem místní řídící učitel Jan Přibil, po té přednášel dětem o významu dne 28. října. Po skončení přednášky ostatní občané a děti utvořili velký lampionový průvod, který prošel skoro celým městysem. Všechny domy v obci byly k této příležitosti vyzdobeny prapory Československé republiky. Lampionový průvod došel k pomníku padlých před kostel, kde bylo vzpomenuto všech padlých ve válce. Paní Marie Přibilová u pomníku přednesla báseň „Padlým“ od básníka Machara, po její recitaci byla věnována chvíle na vzpomínku padlých, při které zněly kostelní zvony. Farář Antonín Hejl zde ve své řeči také vzpomenul padlých vojáků,

66 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 12. 67 Dva domy patřící Janu Jourovi a paní Ganzvolové, dále pak vykoupil městys i část dvoru Antonína Klempy. 68 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 77. 69 Jubilejní ovocný sad zasadily především místní organizace a každá organizace si zasadila vlastní ovocný strom. Obecní rada zasadila třešeň, osvětová komise hrušeň, odbor Národní Jednoty jabloň. Hasiči zasadili také jabloň. I každá místní politická strana (agrární, lidová a sociálně demokratická) si zasadila po jabloni. Farní úřad zasadil třešeň, správa školy a žáci hrušeň, dále pak chasa zasadila jabloň a legionáři třešeň. 27 po jeho řeči zazněla píseň „Svobody naší“ a také státní hymna. Večer se konala lidová veselice. Následující den v neděli dopoledne v deset hodin se uskutečnil tábor lidu s přednáškou faráře Antonína Hejla. V nedělní podvečer byl u lípy Svobody uspořádán hold panu prezidentovi T. G. Masarykovi a pak bylo sehráno divadelní představení. Divadelní hru nacvičil řídící učitel a člen osvětové komise Jan Přibil s místními dobrovolníky a ochotníky, jednalo se o hru „Žena legionářova“.70 První desetiletí naší republiky a dění v Olbramkostele ukončila návštěva prezidenta T. G. Masaryka ve Znojmě. V létě roku 1929 navštívil T. G. Masaryk město Znojmo a poté směřoval prezident na prohlídku stavby přehrady ve Vranově nad Dyjí.71 Když prezident projížděl vedlejší vesnicí Citonice, vítali ho všichni obyvatelé nejen z Citonic, ale i z okolních vesnic, také olbramkostelečtí vítali pana prezidenta. Děti přivítaly pana prezidenta kyticemi, a když prezident zastavil, aby pozdravil místní občany, byl přivítán proslovem místní dívky z Citonic Marii Matulovou.72

3.2 Období hospodářské krize Počátek třicátých let v městysu Olbramkostel probíhal jako v předešlých letech. V roce 1930 bylo uskutečněno další sčítání lidu, zemědělských závodů a zvířectva. K tomuto roku žilo v Olbramkostele 620 lidí, napočítáno bylo 142 domů. Bydlelo zde 615 Čechů, čtyři Němci a jeden Polák. Dle vyznání se k římskokatolické víře hlásilo 611 lidí, k československému vyznání šest, k judaismu dva a bez vyznání byl jen jeden člověk.73 Zvířectva bylo v Olbramkostele napočítáno celkem 3 179 kusů.74 V roce 1930 se začalo s budováním silnice k nádraží. Městys se kvůli této stavbě rozdělil na dvě strany, kdy každá strana prosazovala jinou trasu, kudy povede silnice přes obec k nádraží. Část občanů a zastupitelstva chtěla, aby nová silnice vedla po hrázi rybníka Jana Vlčka. Druhá část se zasazovala o to, aby silnice vedla přes zahradu (dřívější rybník Jana Vlčka). Obě strany odůvodňovaly své návrhy tím, že jejich navrhovaný projekt by byl levnější. Oba projekty byly pečlivě propočítány

70 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 16. 71 Vranovská přehrada se stavěla od roku 1930 do roku 1933, ovšem o stavbě bylo rozhodnuto již v roce 1929. O stavbě přehrady bylo rozhodnuto v důsledku častých záplav na řece Dyji, ale také kvůli jejímu využití k výrobě elektrické energie a rekreace. Hlavním projektantem stavby přehrady byl stavební inženýr, Rakušan Ferdinand Schmidt (nar. 18. 12. 1878). Zatopená plocha nádrže činí 762,5 ha, celkový objem nádrže je 132,696 mil. m³. 72 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 18. 73 Tamtéž, s. 20. 74 Z celkového počtu zvířectva 3 179 kusů bylo: 61 koní, z toho bylo sedm hříbat, ze skotu 72 telat, jeden býk, 26 býčků, 58 jalovic, 131 krav a jeden vůl, dále pak 107 koz, 375 vepřů, z drůbeže 529 kuřat, 1 284 slepic, 403 housat, 53 hus a 68 kačen. 28 a došlo se k závěru, kdy oba projekty by stály městys stejně. Zastupitelstvo se dohodlo s občany na tom, že silnice k nádraží povede po hrázi rybníka Jana Vlčka. Tímto rozhodnutím bylo definitivně ukončeno odkládání stavby silnice k nádraží.75 Nadcházející krize třicátých let se dotkla nejen olbramkosteleckých občanů, ale především celého světa. Světová hospodářská krize se také stala krizí demokracie, protože v této době docházelo k nástupům a hlavně k posílení autoritativních režimů. Dá se říci, že se projevila vnitřní slabost demokracií. Světová hospodářská krize začala ve Spojených státech amerických, kdy 24. října 1929 ve čtvrtek (tzv. černý čtvrtek) krachla newyorská burza. Jedná se o krach obchodů s cennými papíry a z akcií byly rázem bezcenné cáry papíru. Tento krach způsobil zastavení všech amerických úvěrů, díky čemuž se krize rozšířila do celého světa. Hlavní příčinou hospodářské krize byl nepoměr mezi poptávkou a nabídkou, jde tedy o krizi z nadvýroby. Krizová situace se začala nejvíce zhoršovat až v letech 1932 až 1933, toto období bývá označováno jako nejhlubší. Hospodářská krize zasáhla všechna odvětví, nejprve začala jako finanční, poté se projevila v průmyslu, zemědělství a obchodu, tím pádem se pozastavuje mezinárodní obchod. Krize se projevila nejvíce v průmyslu, jde až o 40% průmyslové výroby v zemích jako je Německo, Polsko, Československá republika a Kanada, ve Spojených státech amerických to bylo dokonce 46%. Zemědělská krize postihla tyto země USA, Kanadu, Argentinu, Polsko, Rumunsko, Jugoslávii, hromadilo se zde nadbytečné zboží, které se znehodnocovalo, v USA se dokonce pálila shnilá pšenice. V důsledku světové hospodářské krize bylo na celém světě nezaměstnáno skoro 40 miliónů lidí. Nezaměstnanost postihla všechny sociální vrstvy od dělníků až po živnostníky. Prosazuje se tzv. polozaměstnanost, kdy se do práce chodilo jen pár dnů v týdnu. V důsledku toho rychle klesají mzdy, proto dochází k sociálním nepokojům, demonstracím a stávkám.76 Hospodářská krize se v Československé republice začala projevovat v roce 1930 a nejprve postihla oblast zemědělství, kde bylo zaměstnáno 60% obyvatelstva. Nejvíce krize poznamenala drobné rolníky, u kterých rostla zadluženost jejich hospodářství. Krize v republice vedla k velkému poklesu poptávky po průmyslovém zboží. Vrchol krize v průmyslu byl v roce 1933, kdy došlo k poklesu o 40%. Pokles souvisel hlavně s exportem československého průmyslu,

75 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 20–21. 76 HAYWOOD, J. a kol.:Historie světa. Praha 1998, s. 332. 29 bohužel se Československu nepodařilo po překonání krize obnovit původní export. Roku 1934 se nejvíce projevuje finanční krize, protože dochází k devalvaci77 koruny. Krize v naší zemi postihla nejvíce tyto oblasti – Slovensko, Podkarpatskou Rus a pohraniční oblasti. Československá vláda se pokoušela hospodářskou krizi řešit státními půjčkami, pro dělnictvo pořádala sociální podpůrné akce. Lidé dostávali podporu v nezaměstnanosti, která se vztahovala na odborově organizované dělníky. Dělníci dostávali podporu od odborů, stát pak dával příspěvky odborům. Pro dělníky, kteří nebyli v žádné organizaci, stát pořádal tzv. stravovací akce, kdy dělníci dostávali poukázky na jídlo. Během krize v Československu bylo nezaměstnáno přes milión obyvatel, vymizeli téměř všichni živnostníci a stali se námezdními silami. Také úředníci a inteligence byli propouštěni, v důsledku toho dochází ke zchudnutí středních vrstev.78 V Olbramkostele se v této době začíná budovat silnice k nádraží. Tato stavba pomohla všem občanům, kteří byli nezaměstnáni nebo v důsledku krize přišli o práci. Mnoho lidí začalo v nedalekém lomu lámat kámen, potřebný pro stavbu silnice.79 Postupem času nezaměstnanost v Olbramkostele rychle stoupá. Obyvatelé, kteří šli dobrovolně pracovat pro městys, dostávali za práci lístky na zboží. Pracovníci živící rodinu, dostávali také denně bochník chleba a menší příplatek v penězích. Městys zaměstnával tyto lidi především na úpravy cest, vysazování nových stromků v obecním lese a na jiné potřebné prace pro městys.80 Na druhou stranu v období krize (1930–1934) se mnohé v Olbramkostele změnilo. Kromě budování nových silnic, byla na místním hřbitově vykopána studna, kterou pomáhali stavět obyvatelé z Olbramkostela a Žerůtek. V roce 1930 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice. Největší pokrok v městysu byl zaznamenán v roce 1932, kdy byl v městysu zaveden elektrický proud.81 Ovšem první elektřinu v Olbramkostele vyráběl pro vlastí potřebu Jan Vlček.82 Roku 1931 se začalo jednat se Západomoravskou elektrárnou o zavedení elektrického proudu do obce. Zemský výbor tuto akci povolil a v době, kdy v Olbramkostele byl starostou

77 Devalvace = oslabení domácí měny vůči zahraničním měnám v systému fixních (úředně stanovených) kurzů 78 BUBELÍNY. M.: Velká hospodářská krize očima prvorepublikových ekonomů (Diplomová práce), Brno, ESF MU, 2007, s. 13–31. 79 Kronika Olbramkostela (Jan Přibil) 1914–1930, s. 21. 80 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 77. 81 Tamtéž, s. 78. 82 Jan Vlček vlastnil malý mlýn, kde vyráběl elektřinu pomocí vody, později za pomoci turbíny. Od roku 1924 zajišťoval Jan Vlček osvětlení, ale jen pro sebe a pár dalších občanů, kteří se k němu přidali. Elektřinou se svítilo jen tehdy, když byla voda v rybníce nad mlýnem. Jan Vlček obstarával osvětlení i při různých slavnostech a akcích, bohužel postupem času to bylo nedostačující. 30

Alois Diernsteiner se začalo hned po posvícení83 s elektrifikací městyse. V den 3. listopadu 1932 bylo první osvětlení hotové, byl to pro místní občany slavnostní a historický den.84 „Za úplné tmy se shromáždilo veškeré občanstvo, malí byli ve škole, dospělí na Planýři a obecní zastupitelstvo u pana starosty Aloise Diernsteinera, tam bylo slavnostní rozsvěcení. A na to se vypravil veliký průvod, v němž snad nechyběl nikdo z Olbramkostela. Průvod se seřadil na náměstí, vpředu šla mládež s lampióny, pak obecní zastupitelé a ostatní.“85 Takto popsal historický den nový kronikář farář Antonín Hejl. Po průvodu měl starosta proslov k osvětlení obce i farář se přidal k proslovu. Na závěr se zazpívala národní hymna „Kde domov můj“ a slavnost byla ukončena všeobecnou veselicí. Elektřina byla zavedena také do školy, dále pak na faru a do kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde bylo pořízeno nádherné osvětlení. To vše hradil městys Olbramkostel a obec Žerůtky pořídila do kostela lustr.86 Hospodářská krize přináší také krizi v československé politice, začíná se radikalizovat dělnické hnutí a roste aktivita KSČ. Komunistická strana pořádala různé demonstrace, stávky a pochody hladu, kterými bojovala za mzdy a za to být zaměstnán. Proti těmto komunistickým akcím tvrdě postupuje vláda, na mnoha místech v zemi dochází i k ozbrojeným útokům.87 Dochází také k nárůstu nacionalismu, především v pohraničí rostou nacionalistické tendence, na Slovensku sílí Hlinkova ľudová strana, která byla spojena s katolickou církví. V pohraničí sílí nacionalismus a šíří se negativistický proud německé politiky. Německý nacionalismus obviňuje Československou republiku z krize a jejích důsledků, protože vláda nedokázala tuto krizi vyřešit. Projevuje se také odpor proti demokratickému zřízení státu a roste víra v autoritativní režim. Nacionalismus v pohraničních oblastech se v této době spojuje s DNSAP88 a DNP89.

83 Posvícení v Olbramkostele – koná se vždy první neděli v září. V pátek odpoledne omladina postavila a ozdobila máji (na „městečku“ uprostřed městyse). V sobotu večer se pořádá zábava (dříve lidová veselice). V neděli farář posvětí máji a omladina chodí po městysu a zavádí (tančí se, hraje hudba a popíjí se u každého domu v městysu). 84 Kronika Olbramkostela (Antonín Hejl) 1931–1935, s. 24. 85 Tamtéž, s. 24. 86 Kronika Olbramkostela (Antonín Hejl) 1931–1935, s. 24 87 Od roku 1930 do roku 1934 bylo během krize zastřeleno skoro 40 lidí a zraněno bylo 160 lidí. 88 DNSAP – Deutsche nationalsozislistische Arbeitspartei (Německá nacionálněsocialistická dělnická strana); Tato strana se snaží získat co nejvíce voličů, tomu nahrávají především důsledky krize. Strana organizuje různé vrstvy obyvatelstva a snaží se ovlivnit hlavně mládež. Sleduje a řídí se politikou Hitlerovy NSDAP (Nationalsozislistische deutsche Arbeitspartei – Nacionálně socialistická německá dělnická strana). DNSAP je považována za pátou kolonu, která je uvnitř země, finanční podporu získává 31

V říjnu roku 1933 československá vláda vydává zákon o zákazu a rozpouštění protidemokratických (fašistických, nacionalistických a levicových) stran. Na základě tohoto zákonu je DNSAP a DNP rozpuštěna. V témže roce vznikla na severu Čech Sudetoněmecká vlastenecká fronta vedená Konrádem Henleinem, který do svých řad získal, značnou část německé menšiny v českých zemích. V dubnu roku 1935 Henlein přejmenoval Sudetoněmeckou vlasteneckou frontu na Sudetoněmeckou stranu (Sudetendeutsche Partei). 90 Vliv německého nacionalismu se městysu Olbramkostel vyhnul díky tomu, že zde žilo 615 Čechů a jen čtyři Němci a ti se k nacionalismu moc nehlásili. Olbramkostel sice leží blízko pohraničí, ale je to česká vesnice, která se snaží být nekonfliktní a vůči svému státu loajální.

3.3 Od konce první republiky do začátku roku 1939 Druhá polovina třicátých představuje pro naši zemi konec idylického státu, který se občas potýkal s menšími nepříjemnostmi. Tyto malé nepříjemnosti postupem času a také díky hospodářské krizi přerostly ve velké problémy v podobě nacionalismu a socialismu. Značný nárůst německého nacionalismu byl viditelný ve volbách do parlamentu v roce 1935. Velký úspěch v těchto volbách měla Sudetoněmecká strana, která získala největší počet hlasů v celé republice.91 Agrární strana byla na druhém místě, ale i tak se jí podařilo díky volební matematice, udržet si ve sněmovně o jedno křeslo navíc a také právo sestavit vládu. Vládu (tzv. široké koalice92) sestavil tehdy agrárník Jan Malypetr, vedl ji pouze do začátku listopadu roku 1935. Další novou vládu opět široké koalice jmenoval také agrárník, dr. Milan Hodža.93 V prosinci roku 1935 nastala závažná situace v naší vnitřní police. Prezident T. G. Masaryk již v listopadu předznamenával, své odstoupení

z Německa. Hitlerovým politickým cílem bylo rozbít tehdejší poměry v Evropě a na základě toho vytvořit hegemonii (vládu jedné síly) Německa. 89 DNP – Deutsche Nationalpartei (Německá nacionální strana) 90 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 663–664. 91 Nejsilnější politickou stranou byla Sudetoněmecká strana (Sudetendeutsche Partei) – 15,2%, agrárníci získali 14,3%, sociální demokracie měla 12,6%, komunistická strana získala 10,3%, národní socialisti 5,6% a Hlinkova slovenská ľudová strana měla 6,9% hlasů. Sudetoněmecká strana zvítězila na Moravě v těchto volebních krajích – Olomouc (21,6%) a Moravská Ostrava (11,11%). V některých městech (místech) vyhrála s naprostou hlasovou převahou – Jeseník (přes 80% hlasů německých voličů), Znojmo (73%), Jihlava (67,8% nejsilnější strana), Šumperk (64%). 92 Široká koalice – označení pro koalici, která vznikla spojením skoro všech politických stran, jsou zde sdruženy subjekty ideově nesourodé, tedy ze širokého politického spektra. 93 BARTOŠ, J., TRAPL, M.: Dějiny Moravy díl 4., Svobodný stát a okupace. Brno, 2004, s. 99–102. 32 ze zdravotních důvodů. Dne 14. prosince oficiálně abdikoval na svůj úřad prezidenta. Na post prezidenta byli navrženi dva kandidáti: dr. Edvard Beneš94 a profesor Karlovy univerzity dr. Bohumil Němec95. Novým prezidentem byl parlamentem zvolen dr. Edvard Beneš, který představoval i nadále demokratickou podobu Československé republiky.96 O volbě nového prezidenta vedl zápis v kronice Olbramkostela farář Antonín Hejl, který celou situaci popsal takto: „Ve středu 18. prosince se konala volba prezidenta státu, při níž byl zvolen prezidentem Dr. Edvard Beneš. Volba byla pronášena rozhlasem, a když k půl dvanácté bylo oznámeno zvolení Dr. Edvarda Beneše, zavlály u nás prapory na budovách a rozezněly se všechny zvony na počest nového prezidenta republiky.“97 Rostoucí síla Sudetoněmecké strany (SdP.) díky nacistickému Německu představovala stále větší hrozbu uvnitř demokratického státu. Prostřednictvím SdP nacistické Německo ostře kritizovalo naší menšinovou politiku a požadovalo pro sudetské Němce nové ústupky. Československá republika se proti nacistickému Německu bránila především svým spojeneckým systémem s Francii a Sovětským svazem. Další obrannou taktikou byla výstavba pohraničního opevnění98 na hranicích s Německem, byl také přijat zákon o obraně republiky99. V roce 1937 se konaly na Moravě velké vojenské manévry, kterých se účastnil sám prezident Dr. E. Beneš, kdy navštívil několik moravských měst a obcí.100 Prezident Beneš i s chotí Hanou Benešovou navštívil Moravu již o rok dříve (1936), než se konaly velké vojenské manévry. Na Moravě Beneš opět navštívil několik měst a obcí, aby se sám přesvědčil, jaká zde panuje situace. Do Znojma přijel prezident Beneš po návštěvě právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Návštěva Znojma netrvala moc dlouho, protože prezident chtěl navštívit ještě další města a obce, jak to mu bylo v roce 1929, když jižní Moravu navštívil prezident T. G. Masaryk. Ze Znojma po slavnostním uvítání všech občanů a po doprovodném

94 Dr. E. Beneš byl podporovaný socialistickou stranou, lidovou stranou a komunisty. Beneše podpořil i A. Hlinka a těsně před volbou prezidenta se za Beneše postavili i slovenští agrárníci v čele s M. Hodžou. 95 Dr. B. Němec měl podporu v agrární a živnostenské straně a v Národním sjednocení. 96 BARTOŠ, J., TRAPL, M.: Dějiny Moravy díl 4., Svobodný stát a okupace. Brno, 2004, s. 102. 97 Kronika Olbramkostela (Antonín Hejl) 1931–1935, s. 39. 98 Stavba pohraničních opevnění začala již v říjnu roku 1935 u Bohumína na Ostravsku (pevnostní úsek Moravská Ostrava). 99 Zákon o obraně republiky z dubna 1936 – na jeho základě bylo možno vyvlastnit za finanční náhradu pozemky potřebné ke stavbě opevnění. Zákon zaváděl také brannou výchovu pro obyvatelstvo, dále pak pro civilní protileteckou službu a také vedl k posílení vlivu československé armády. 100 BARTOŠ, J., TRAPL, M.: Dějiny Moravy díl 4.: Svobodný stát a okupace. Brno, 2004, s. 104. 33 programu směřoval prezident dále do města Moravské Budějovice.101 Když prezident se svojí ženou odjížděli ze Znojma do Moravských Budějovic, projížděli také Olbramkostelem. Zde se shromáždili všichni lidé nejen z Olbramkostela, ale také z okolních obcí (Mramotice, Plenkovice, Kravsko a Žerůtky), aby pozdravili prezidenta Beneše.102 Dne 14. září 1937 zasáhla celou naší zemi tragická zpráva o smrti prvního prezidenta ČSR Tomáše Garriuge Masaryka. Ve věku 87 let na zánět plic zemřel na zámku v Lánech, kde byl také pochován. V den pohřbu 21. září byly vyzváněny hrany po celé naší zemi, ve všech městech a obcích, také v Olbramkostele. T. G. Masaryk představoval v českých zemích významnou osobnost s rozsáhlým vzděláním ve filozofii, v historii a v sociologii, se znalostmi cizích zemí a jazyků. Díky své vědecké činnosti, pedagogické a dlouholeté politické zkušenosti, také díky vysoké osobní morálce představoval příklad státníka v české politické kultuře, který se stal pro jeho nástupce značně nedosažitelným.103 Po smrti Masaryka narůstají konflikty mezi německou menšinou a Čechy, především se sudetskými Němci. Dokonce i v olbramkostelecké kronice je o takových střetech záznam. Městys Olbramkostel měl štěstí a nepatřil do oblasti Sudet, tedy do provincie Deutschsüdmähren, nežilo zde ani mnoho německých rodin, proto Olbramkostel byl stále českým městysem. Ovšem pozemky, které vlastnili místní obyvatelé, se nacházely v sousedství se sudetskými Němci, proto u nás docházelo k několika konfliktům a dlouholeté přátelství se proměnilo v nenávist.104 V březnu roku 1938 po anšlusu Rakouska105 vyhlásil Konrad Henlein, vůdce SdP, všem Němcům v ČSR ultimátum pro vstup do SdP. V Karlových Varech v dubnu vystoupila Sudetoněmecká strana na svém sjezdu s požadavky na československou vládu. Henleinovci požadovali neomezenou autonomii v pohraničních oblastech, zrušení spojeneckých smluv s Francii a SSSR i Malé dohody, a navázání nových vztahů s Německem. Dále pak vyžadovali volné hlásání nacionálně socialistické ideologie a také beztrestnost pro své příslušníky v případě, že by se dopustili protistátních

101 DROZDOVÁ, A., M.: Návštěvy prezidentů Masaryka a Beneše ve Znojmě. (Bakalářská práce), Brno, FF MU 2011, s. 17–20. 102 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 42. 103 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 674. 104 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 79. 105 Anšlus Rakouska – Anschluss Österreichs – 11. března 1938 proběhl v Rakousku ozbrojený převrat vedený nacistou Arthutem Seyß-Inquartem. Tento nacista povolal také na pomoc do Rakouska německé vojsko. O den později přijel do Rakouska Adolf Hitler, který z balkónu paláce Hoffburg pronesl projev o připojení Rakouska k Třetí říši. 34 zločinů106 proti republice. Demonstrace pořádané SdP byly stále razantnější, účastníci skandovali nepokrytě protičeskoslovenská a protižidovská hesla. Bylo požadováno připojení pohraničí k německé říši. Proti těmto demonstracím SdP vystupovaly české státní orgány velice obezřetně, protože nechtěly zbytečně vyprovokovat Německo. Německo se svojí nacistickou propagandou útočilo brutálně a razantně proti ČSR. Goebbelsova propaganda obviňovala ČSR nacistickými výmysly z utlačování německé menšiny, označovala ČSR polobolševickým státem. Tato mylná propaganda ovlivňovala nejen Němce v ČSR, ale také část západoevropského mínění, především ve Velké Británii. V Británii ve vládnoucí konzervativní straně byla skupina, nakloněna nacismu a Henleinovi. Konzervativní strana prosazovala politiku tzv. appeasementu (usmiřování), naivně se domnívala, že se lze s Hitlerem dohodnout.107 V květnu roku 1938 se začaly šířit zprávy o přesunech německých ozbrojených sil směrem k československým hranicím. To vedlo prezidenta Beneše k vyhlášení částečné mobilizace československé armády na ochranu republiky. Z Olbramkostela muselo nastoupit šest mužů v záloze k posílení bezpečnosti naší země. Mobilizace byla vcelku úspěšná, protože zabránila možnému překvapení ze strany Německa a také zastavila aktivisty Sudetoněmecké strany, kteří na chvíli omezili své protistátní provokace.108 Částečnou mobilizací ukázalo Československo svojí odhodlanost bránit se hitlerovskému Německu. Dne 12. září 1938 se uskutečnil sjezd NSDAP v Norimberku, kde Hitler pronesl svoji útočnou řeč proti ČSR, na ochranu svých soukmenovců. Československo zde bylo označeno za snůšku husitství a komunismu. Od této chvíle se otázka sudetských Němců přenesla na mezinárodní úroveň. Zprostředkovatelem mezi Německem a ČSR se stala Velká Británie, která se snažila v Evropě zachránit mír a zabránit válce. Po norimberském projevu se mění i zdánlivě poklidný život občanů v Olbramkostele. Vedlejší vesnice převážně německé, se začali vůči svým českým sousedům chovat nepřátelsky a nenávistně.109

106 Protistátních zločinů příslušníků SdP proti republice stále přibývalo. Krajské soudy v Brně, Moravské Ostravě a v Olomouci často projednávaly případy ukrývání zbraní, propagování nacistické ideologie, nošení odznaků a oblečení s hákovým křížem a také zdravení „árijským“ nacistickým pozdravem („Heil Hitler“). Někteří příslušníci SdP jezdili do Německa, kde se cvičili v SA nebo SS, zde se učili např. jak zničit československé vojenské pevnůstky. 107 BARTOŠ, J., TRAPL, M.: Dějiny Moravy díl 4., Svobodný stát a okupace. Brno, 2004, s. 105–107. 108 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 79. 109 Tamtéž. 35

23. září téhož roku vyhlásil prezident Edvard Beneš úplnou mobilizaci. Všichni mladí muži do 40 let museli nastoupit k vojenským útvarům. Během následujících 24 hodin všichni muži, bývalí vojáci odešli ke svým útvarům. Bývalí vojáci z Olbramkostela nastoupili ke svým vojenským útvarům. Ze zbylých chlapců farář Antonín Hejl, jako bývalý nadporučík sestavil Národní gardu.110 Také olbramkostelečtí záložníci se aktivně zapojili do střežení důležitých objektů v obci. K zajištění provozu na železniční trati Znojmo – Jihlava byla zřízena ze záložníků111 hlídací služba, která měla za úkol varovat před zabírající německou armádou.112 Obratnou kombinací diplomatických prostředků a vyhrožováním války, podařilo se Hitlerovi zastrašit západní mocnosti. Díky iniciativě italského diktátora Benita Mussoliniho byla zprostředkována schůzka ministerských předsedů Itálie (B. Mussolini), Francie (E. Daladier), Velké Británie (N. Chamberlain) a Německa (A. Hitler) v Mnichově dne 29. září 1938. Zde bylo rozhodnuto evropskými velmocemi o osudu Československa, které se muselo vzdát pohraničních oblastí ve prospěch Německa.113 V období od 1. do 10. října německé vojsko obsadilo pohraniční oblasti českých zemí. Do jihomoravského pohraničí německá armáda vpochodovala 8. října 1938. Naděje, že Znojmo podle dohody okupováno nebude, byly zničeny. Ve Znojmě se předpokládalo, že bude proveden plebiscit114. Ve městě se všem trochu ulevilo a začali se vracet lidé, kteří ze strachu před německou armádou prchli. Znojemské úřady rozhlasem vybízely občany, aby zůstali na svých místech, na základě zprávy ze dne 6. října Znojmo zabráno nebude. Ovšem odpoledne téhož dne na Okresní úřad došla telefonická zpráva, že dne 9. října 1938 bude město Znojmo odevzdáno říšskoněmeckému vojsku.

110 Národní garda v Olbramkostele měla 36 členů (mladých chlapců). V den mobilizace byli tito mladíci odvezeni všichni do Znojma, kde jejich garda dostala zbraně. Každý z gardy byl přidělen k určité skupině strážných oddílů, kde měli za úkol hlídat různé objekty, aby se zabránilo krádežím v obchodech a sabotážím na důležitých objektech. K důležitým objektům patřila především železnice, všechny přejezdy a stanice byly hlídány. 111 Záložníci byli Karel Pospíchal, František Dungl, Václav Vybíral, Alois Diernsteiner, Josef Kavan, Ondřej Šťastný a další (jejich jména nejsou nikde uvedeny). 112 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 45. 113 Na konferenci evropských velmocí nebyli oficiálně přizváni zástupci Československa, ačkoliv přítomni byli. Všechny velmoci podepsaly dohodu, ve které stálo, že ČSR do 10. října 1938 postoupí Německu pohraniční území, které je obýváno Němci (Sudety). ČSR neměla v podstatě na výběr, v případě, že by nesouhlasila s mnichovskou dohodou, nastala by válka. Z těchto obav byla československá vláda přinucena přijmout mnichovský diktát. Tímto je konec první republiky a nastává kratičké období druhé republiky. Dne 5. října prezident Beneš se vzdal své funkce a krátce poté odletěl do Velké Británie. Od této chvíle Němci začali přebírat naše území a celé pohraničí. 114 Plebiscit = hlasování obyvatel určitého území o osamostatnění se od daného státu nebo o připojení k jinému státu, jednorázové rozhodnutí nezakotvené zákonem. 36

Hitler naprosto ignoroval usnesení mnichovské dohody, která ukládala ve smíšených oblastech provedení lidového hlasování. Hitlerův souhlas s plebiscitem byl jen jedním z triků, aby mohl vojensky obsadit nejen smíšené oblasti, ale také velkou část ryze českých obcí.115 Jižní Morava byla zabírána německými ordnéry, tedy ustanovenými Němci ze Sudet. Tito ordnéři zabírali i české vesnice. Městys Olbramkostel nebyl v pohraničním pásmu, ovšem okolní obce Milíčovice, Šumná (tehdy Šumvald) a Vranovská Ves patřily do této oblasti. Po zabrání obce Šumné a Vranovské Vsi přišli němečtí ordnéři také do Olbramkostela, který leží již za demarkační čárou, jako česká vesnice. Ordnéři si přivedli jako vyjednavače bývalého olbramkosteleckého občana Antonína Šlosra ze Šumné, aby přesvědčil místní obyvatele k dobrovolnému záboru. Ordnéři zůstali na kraji obce a A. Šlosrovi dali dvě hodiny na jeho úkol. V tu chvíli se sešlo obecní zastupitelstvo k projednání této závažné situace. Zastupitelé se jednotně shodli, že se dobrovolně nepřipojí k Němcům. Vyjednavač pro toto usnesení potřeboval tři podpisy zastupitelů, s velkým strachem zastupitelé František Mareš, František Němec i starosta A. Diernsteiner podepsali. K záboru Olbramkostela tedy nedošlo, ale následovaly veliké potíže. Německé hlídky obsadily všechny silnice a cesty za Olbramkostelem, nikoho bez propustky nepustili, ani zemědělce na pole. Každý občan musel mít propustku od Okresního úřadu v Moravských Budějovicích. Tato situace trvala celých 15 dní, poté se německé hlídky musely přesunout až na konec olbramkosteleckého katastru, kde zůstaly až do konce druhé světové války.116 Olbramkostel měl štěstí, že nebyl moc důležitý, mnohem děsivější situace se odehrávala ve městě Znojmě.117 Dne 9. října začala okupace města, německá letadla létala kolem radniční věže a nad nádražím. K večeru bylo Znojmo již zaplaveno německými vojáky, následně se konalo vojenské defilé, které bylo zakončeno slavnostním vítáním již německého starosty dr. Haase a projevem říšského místodržícího dr. Seys-Inguartem (rodákem ze Stonařova u Jihlavy). Takto bylo Znojmo připojeno k Říši. Hned poté se ve Znojmě ustavily

115 JURÁNEK, V. a kol.: Soužití Čechů a Němců na Znojemsku 1938–1945, Vzpomínky IV. Znojmo, 2006, s. 18. 116 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 80. 117 Ve dnech 6. až 9. října probíhal největší útěk českého obyvatelstva ze Znojma. Znojemskými ulicemi se nesl pronikavý řev německého rozhlasu a ordnéři hrubě napadali občany české národnosti, které nutili vystavovat všude prapory s hákovým křížem. Z Henleinovy strany se zde rychle vytvořila hitlerovská NSDAP, kdy nacisté ve Znojmě připravovali materiály pro říšské orgány, především tajné seznamy lidí, kteří bojovali proti fašismu. 37 nacistické organizace SA, SS a také gestapo.118 Mnoho českých obyvatel, především dělníků bylo pozatýkáno a šikanováno tím nejsurovějším způsobem. Řádění ordnérů a gestapa se stupňovalo, protože byl očekáván příjezd Hitlera do Znojma. Všechny české nápisy musely být odstraněny, kdo tak neučinil, byly mu vybity výlohy nebo byl zatčen. Hitler přijel do Znojma 26. října 1938, na městské radnici byl přivítán a zapsal se do Zlaté knihy.119 Po té se konal slavnostní projev, který vyburcoval nadšený zfanatizovaný německý dav tak, že Němci začali demolovat sochu J. A. Komenského před školou v Louce, také zničili pamětní desku českého buditele Vlka, dále zpustošili a vypálili židovskou synagogu. Na Václavském námětí zesměšnili sochu sv. Václava. Němci chtěli využít ve svůj prospěch románskou rotundu sv. Kateřiny, chtěli tak dokázat germánskou svébytnost Znojma. Díky obrazové přemyslovské legendě se jejich záměr nezdařil.120 V poslední čtvrtině roku 1938 dochází k mnoha změnám v rámci celého Československa. 19. listopadu byla Národním shromážděním přijata autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi. O pár dní později byl zvolen novým prezidentem Dr. Emil Hácha, který byl ve funkčním období 1938–1939 a 1939–1945. Byla také jmenována nová vláda v čele s R. Beranem a autonomní vláda na Slovensku v čele s J. Tisem.121

118 Nacisté ve Znojmě se snažili zpočátku získat sympatie místního českého obyvatelstva. Po několik dní německá vojenská kuchyně rozdávala na náměstí jídlo zdarma (podle goeblsovské propagandy) vyhladovělému obyvatelstvu. Když Němci zjistili, že Eintopfem krmí obyvatelé zvířata, německá lidumilnost ustala. 119 Zlatá kniha je zachována do dnešní doby a je uložena ve Státním okresním archívu ve Znojmě. 120 JURÁNEK, V. a kol.: Soužití Čechů a Němců na Znojemsku 1938–1945, Vzpomínky IV. Znojmo, 2006, s. 18 – 20. 121 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 684. 38

4. Válečná léta 1939–1945

4.1 Olbramkostel a rok 1939 Po krušném konci roku 1938 je městys Olbramkostel stále českou obcí, ačkoliv je obklopen vesnicemi, které Němci v rámci mnichovské dohody zabrali. Následující rok, dá se říci, přinesl více zvratů než rok předešlý, jak v rámci Olbramkostela, tak i v celém Československu, tedy v tom, co zbylo po mnichovském diktátu. K největším změnám v naší zemi došlo 14. března, kdy slovenský sněm v Bratislavě na nátlak Hitlera odhlasoval vznik samostatného nezávislého slovenského státu, což řada Slováků přivítala jako pozitivní výsledek v boji o národní svébytnost. Téhož dne Maďarsko vydalo ultimátum česko-slovenské vládě, aby okamžitě odstoupila Podkarpatskou Rus, zároveň Maďarsko začalo toto území okupovat. V ten samý den také odjel prezident Hácha s ministrem zahraničí Chvalkovským do Berlína, kde je Hitler nechal čekat až do jedné hodiny ráno, aby jim poté oznámil svoji „nezvratnou vůli“, kdy za několik hodin se chystal okupovat zbytek českých zemí, které chtěl připojit k říši. V případě Háchova nesouhlasu s okupací, vyhrožoval Hitler zničením Prahy. Tomuto nátlaku prezident Hácha podlehl a z obav před zničením, s okupací souhlasil i vláda v Praze se Hitlerovu diktátu podvolila. O den později tedy 15. března okupovala již vojska nacistického Německa zbytek českých zemí.122 Vstup nacistických vojsk byl překvapením pro německé i pro české obyvatelstvo. Zatímco Češi a Židé byli zklíčeni, Němci své nadšení nezkrývali a dávali to najevo. Následující den 16. března byl v Praze Hitlerem vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren). Ve funkci protektorátního prezidenta zůstal i nadále Hácha, také vláda byla zachována. Ovšem skutečný dohled nad celým protektorátním územím vykonával říšský protektor, kterého jmenoval sám Hitler. Dne 18. března do funkce říšského protektora v Čechách a na Moravě jmenoval Hitler K. von Neuratha a do funkce státního sekretáře K. H. Franka.123 Koncem března byl ustaven v čele s E. Háchou výbor Národního souručenství, kam spadaly všechny politické strany a organizace (př. Sokol).

122 15. března večer byli Hácha s Chvalkovským již na Pražském hradě, kde v bývalé velké knihovně podávali zprávu české vládě. V jiné části Hradu byl Hitler s Ribbentropem a s Stuckartem, kde formulovali bez českých reprezentantů „Výnos Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava. 123 BRANDES, D.: Češi pod německým protektorátem, Okupační politika, kolaborace a odboj 1939–1945, Praha, 2000, s. 22–36. 39

V prvních měsících vypadal život v Protektorátu klidně a nekonfliktně, ačkoliv již proběhla první vlna zatýkání.124 V Olbramkostele uběhlo několik měsíců od podepsání nesouhlasu se zabráním obce a začleněním do německé říše, avšak hranice probíhala těsně kolem vesnice. Ovšem nikdo si nepomyslel, že za několik měsíců, bude jedno, jestli se začleněním lidé souhlasí nebo ne. Vznikl Protektorát Čechy a Morava, kde vše řídili především Němci. V důsledku vzniku Protektorátu bylo ze dne na den rozhodnuto, že se bude jezdit vpravo, na místo vlevo, jak tomu bylo doposud.125 Ve všech obcích a městech se museli vyměnit všechny dosavadní státní symboly, vlajka atd. Městys Olbramkostel nebyl výjimkou, zastupitelé museli zajistit obci novou vlajku, která se skládala ze tří pruhů (bílý, červený, modrý) a také nový státní znak, který tvořili dva Čeští lvi a dvě Moravské orlice. V květnu tohoto roku také dochází k odvolání dosavadního olbramkosteleckého starosty Aloise Diernsteinera, ačkoliv jeho jméno zní německy, byl Čech. Na jeho místo byl dosazen Václav Vybíral, také Čech, on jako jediný člen zastupitelstva měl manželku německé národnosti. Ostatní členové zastupitelstva se neměnili a jejich složení zůstalo až do roku 1945. Dá se říci, že život v Olbramkostele plynul dál normálním tempem, i když občas došlo k pár změnám. Lidé se snažili žít, tak aby v době nacistického diktátu přežili, ovšem netušili, jak se věci vyvinou dál.

4.2 Období druhé světové války Dne 1. září 1939 přepadlo Německo Polsko, záminkou byl fingovaný incident v Hlivicích. O dva dny později Francie a Velká Británie vyhlásily válku Německu, avšak zahájily tzv. podivnou válku, to znamená, že nic nedělaly a neútočily, stále doufaly v dohodu s Německem. Koncem září Polsko kapitulovalo a bylo rozděleno do tří částí. Posledním čtvrtletím roku 1939 končí období klidu a začíná druhá světová válka, která měla značný dopad na všechny sféry života. Začátek války měl za důsledek, že se u nás v Protektorátu zavedlo řízené, vázané hospodářství.126 Od 30. října bylo v Olbramkostele zřízeno vázané hospodářství

124 1. září 1939 byla zahájena rozsáhlá zatýkací akce, zvaná „akce Albrecht I.“, která trvala celé září. Akce byla vedena proti kulturním pracovníkům, sokolům, komunistům a sociálním demokratům. Přes dva tisíce osob bylo pozatýkáno a posláno do koncentračních táborů Dachau a Buchenwald. 125 Dne 18. března byla provedena změna směru jízdy. Všechna vozidla jezdila vpravo. Tento způsob jízdy vpravo se u nás dodržuje dodnes. 126 V zemědělství byly stanoveny výměry ploch povinných osevů, dále byly stanoveny povinné dodávky živočišné a rostlinné produkce za pevné výkupní ceny, které určoval nejvyšší cenový úřad v Praze. 40 na dodávky mléka, mléčných výrobků, tuků a vajec. Vznikla zde sběrna vajec, kterou dle nařízení vedl místní občan Josef Skoumal. Později se řízené hospodářství rozšířilo i na další povinné dodávky obilí a masa. Tento styl hospodaření byl u nás až do konce války, kdy vše bylo podmíněno povolenkami. Postupem času lidé dostávali na věci všední potřeby tzv. odběrné lístky127, které se později přeměnily v potravinové a přídělové lístky. Již koncem roku 1939 bylo vše na lístky, například uhlí a dříví mohl člověk získat na zvláštní přihláškové listy, nebo mletí mouky bylo také na povolení, dále šatstvo a obuv byly pořizovány na lístky tzv. šatenky. Koncem roku se objevily v Olbramkostele první říšské marky128, které u nás začaly platit se vznikem Protektorátu. Na různé práce v Olbramkostele, ale také v jiných obcích a městech byly vyhlašovány tak zvané pracovní povinnosti, především v zimním období. Jednalo se o udržování sjízdnosti silnic, kdy se musel účastnit jeden člen z každé rodiny na těchto pracích. 129 Všechny nové nařízení a stanovení byly následkem nejen vzniku Protektorátu Čechy a Morava, ale také díky válce, kterou A. Hitler v Evropě rozpoutal.130 Následující rok 1940 v našich zemích přináší další nová nařízení, s nimiž bylo spjato vyšší odvádění stanovených dávek živočišné i rostlinné výroby. V lednu tohoto roku bylo vydáno vládní nařízení o vyřazení Židů z hospodářského i společenského života v Protektorátu.131 Veškerý jejich majetek byl zkonfiskován, tedy kromě jejich osobních věcí. Židé museli nosit na oblečení velkou, žlutou hvězdu Davidovu, uprostřed s nápisem „Jude“. Mimo to nesměli Židé navštěvovat veřejné budovy a bez hlášení

Lidé si směli ponechat pouze povolené množství všech svých výrobků, na což dohlížely kontrolní orgány. V případě ponechání si nějakého výrobku navíc nebo nějaké produkce (prodej obilí, porážení dobytka atd.) bylo velice přísně trestáno. 127 Odběrné lístky dostávali lidé podle toho, do jaké skupiny spotřebitelů byli zařazeni. Jednalo se o skupiny samozásobitelů, nesamozásobitelů, kdo nepatřil do těchto dvou hlavních skupin, dostal lístky podle věku nebo podle zaměstnání. Jednalo se o děti do šesti let, děti od šesti do 14 let, pak normální spotřebitel, těžce pracující, velmi těžce pracující a poslední skupinu tvořily matky. 128 Říšská marka byla v poměru k protektorátní koruně 10:1. 129 DVOŘÁK, F. a kol.: Olbramkostel II., Ze života obce 1918–1988. Citonice, 1988, s. 3. 130 Válka začala 1. září 1939 napadením Polska. Na jaře 1940 Hitler vedl tzv. Skandinávské tažení, kdy obsadil Dánsko a okupoval Norsko. V květnu porušili Němci neutralitu Beneluxu a tak se dostali do Francie, kde rozštěpili francouzskou armádu. O měsíc později tedy v červnu Francie kapitulovala. V Anglii nový premiér W. Churchill odmítá politiku usmiřování. Hitler Britům nabízel jednání, to bylo však pro Brity nepřijatelné. Churchil to odmítl a prohlasil, že hodlá zničit nacismus. Na podzim 1940 vypukla letecká bitva o Anglii, kdy se této bitvy účastnili na straně Anglie také Češi, kteří byli v RAF. Zde Němci utrpěli svůj první neúspěch, proto k invazi na Británii nedošlo. Ke konci září 1940 Německo, Itálie a Japonsko podepsaly „Pakt tří“ (OSA Berlín, Řím. Tokio). 131 Ústředna pro židovské vystěhovalectví měla veškeré židovské záležitosti na starosti. Ze začátku se snažila Židy donutit k emigraci do zahraničí, ale postupem času svoji strategii změnila a začala připravovat realizaci tzv. „konečného řešení židovské otázky“. Pražská židovská náboženská obec byla ústřednou donucena, aby vykonávala všechna nacistická nařízení, musela se také podílet na deportacích Židů do koncentračních táborů. 41 nesměli opustit svoje bydliště. Tato všechna nařízení platila v Olbramkostele pouze pro jednu rodinu a to rodinu Jocklových132, kteří byli Židé. Jiných Židů zde v městysu nebylo. Dalším zásahem nacistické vlády do života lidí bylo zavedení letního času, který byl oproti středoevropskému času o jednu hodinu napřed. Toto nové nařízení bylo z důvodu delší pracovní doby, aby lidé mohli déle pracovat a také se šetřilo elektrickým proudem.133 Rok 1941 nebyl o moc příznivější než předešlý rok. Protektorátní vláda vydala nařízení o nucených pracích, které se vztahovalo na muže ve věku od 18 do 50 let. Tohoto nařízení bylo využito hned na začátku roku, z důvodu velké zimy museli všichni muži z Olbramkostela pravidelně uklízet silnice, aby zde mohli projíždět nacistické vojenské hlídky. V zemědělství byly zavedeny hospodářské kontroly, které kontrolovaly správné množství povinných dávek, které byly stále větší. Na obecní budově úředníci vyvěsili rozpis povinných, pravidelných dávek hovězího a vepřového masa, vajec, mléka a obilí. Podle rozpisu musely být dodávky plněny, jinak čekal zemědělce tvrdý postih v podobě pokuty za sabotáž. Také na mletí mouky ve mlýnech museli jezdit všichni společně v konvojích. V konvoji dohlížel na zemědělce stanovený komisař pro danou obec. Olbramkosteleckého hospodářského komisaře dělal Josef Zejda, který zodpovídal za pravdivost nákladu. Kronikářka E. Sárová se v kronice zmiňuje o J. Zejdovi, jako o člověku, který během války z pozice své funkce komisaře hodně místním lidem pomáhal.134 Lístky na potraviny byly opět rozšířeny o další položku a to o brambory, na které od září vydávali také lístky. Vedle lístků na brambory se začaly vydávat tzv. tabačenky, kdy každý dostal příděl 40 kusů cigaret na týden. V této době také proběhl v Olbramkostele první soupis dobytka, který byl velice nepřesný, protože mnoho lidí při tomto první soupisu nepřiznalo všechen svůj dobytek, ačkoliv věděli, že za to hrozí veliké tresty.135 Dále se zpřísňovaly a zostřovaly hlídky, které chodily v noci po obci a kontrolovaly, zda jsou všechna okna zatemněna. Toto nařízení bylo v důsledku ochrany před leteckými nálety. Situace v Olbramkostele na začátku války byla složitá, vzhledem k tomu, že Olbramkostel byl zcela českou vesnicí, vše bylo mnohem více kontrolováno, než třeba ve smíšených obcích.

132 Rodina Jocklová byla obchodnická rodina, vlastnili zde v Olbramkostele obchod se smíšeným zbožím. 133 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 46–49. 134 Tamtéž, s. 49. 135 Lidé v Olbramkostele si schovávali po jednom kusu vepřového dobytka pro černou porážku. 42

Mezitím válka pokračuje a přesunula se na východ, kde Hitler napadl Rusko.136 Od začátku války vznikaly české odbojové skupiny a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Domácí odboj organizovali především bývalí důstojníci v ilegální organizaci Obrana národa, zástupci dřívějších politických stran a hnutí byli v Politickém ústředí, také sokolové a intelektuálové vytvořili odbojovou organizaci Petiční výbor věrni zůstaneme.137 Český odboj zažil největší úder v září roku 1941, kdy na místo zastupujícího říšského protektora nastoupil Reinhard Heydrich. Heydrich nechal zatknout předsedu vlády A. Eliáše a vyhlásil stanné právo, které bylo spojeno s mnoha popravami. V Londýně se vedení české emigrace rozhodlo v důsledku heydrichových represálií, Heydricha odstranit. Akci na odstranění Heydricha vedli členové skupiny Anthropoid z Velké Británie J. Kubiš a J. Gabčík, kteří dne 27. května spáchali na něj atentát, který na následky zranění o několik dní později zemřel. V důsledku smrti Heydricha nacisté rozpoutali novou vlnu teroru, které podlehli oba atentátníci a více než tři tisíce lidí, dále pak byly z mapy ČSR vymazány vesnice Lidice a Ležáky.138

4.2.1 Kritický rok 1942 v Olbramkostele Rok 1942 je významným bodem v historii Olbramkostela. Na začátku roku byla provedena sbírka teplého prádla pro nacistické vojáky. Ze strachu před tvrdým trestem každý občan z Olbramkostela daroval jen maličkost, nemůžeme se ani divit, protože lidé už moc věcí neměli, nikde nic nebylo k dostání, a když ano, tak jen na lístky. V měsíci dubnu přišel místní kostel Nanebevzetí Panny Marie o dva zvony. Němci zvony odvezli a použili pro válečné účely, pravděpodobně pro tvorbu nových děl. Občanům Olbramkostela se již v roce 1940 podařilo jeden zvon před Němci ukrýt. Této akce „zvon“ se účastnil starosta Václav Vybíral, farář Antonín Hejl a dva financi Rudolf Gerš a Štěpán Ondrušek. Bohužel nikde není zaznamenáno, ani nikdo neví, kde byl zvon zakopán. Po odebrání zvonů muselo být v obci zřízeno nové poplašné

136 V druhé fázi války uskutečnil Hitler útok na Rusko, ačkoliv před tím byla podepsána dohoda mezi Německem a Ruskem o neútočení (pakt Molotov-Ribbentrop 1939). Německo nejprve obsadilo Ukrajinu, Bělorusko a Pobaltí. V červenci 1941 nacistické vojsko zaútočilo na Leningrad, který obklíčili a blokovali. Vzniká „protihitlerovská koalice“ (Velká Británie, USA a SSSR). V prosinci téhož roku vstupilo do války také USA, protože Japonsko napadlo vojenskou základnu Pearl Harbour. 137 Odbojové organizace, především Obrana národa navázaly kontakty s londýnskou emigrací a také spolupracovaly se členy protektorátní vlády i s jejím předsedou Aloisem Eliášem. 138 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 688–699. 43 zařízení, které by varovalo občany v případě náletu. Na několika místech v obci byly rozmístěny železné předměty, do kterých se bušilo jinými železnými předměty.139 V ten samý měsíc, kdy Olbramkostel přišel o zvony, musela se z obce vystěhovat jediná židovská rodina, která zde žila. 12. dubna o půl páté ráno musela být rodina Jocklových na nádraží v Grešlově Mýtě. Kronikář R. Mareš celou tuto neblahou událost popisuje velmi výstižně, protože on odvážel rodinu Jocklových do Grešlového Mýta. „Ve čtyři hodiny a třicet minut museli být na místě dráhy, kde byl přistaven zvláštní vlak. Každý si mohl vzít zavazadlo, jen jeden batoh dle stanovené míry velikosti. U sochy svatého Jana za Olbramkostelem se modlitbou rozloučili s Olbramkostelem ve dvě hodiny ráno. Přes hranice u Hostěhrádek byla jen malá připomínka od německé stráže. Horší to bylo u Pavlic, tam se museli napůl svléknout a všichni byli prohledáni, zda nemají na těle schované nějaké zlato. Chování ze strany prohlížejících bylo tak nedůstojné, že ani s dobytkem se tak nezachází. Na celnici nás zdrželi asi tak 35 minut. Tato cesta byla pro rodinu Jocklových poslední. Jejich nová adresa je lágr Terezín. Na nákladním autě sem také přijela židovská rodina Diamantová z vedlejší vesnice Kravsko. Dle informací se již nikdo z těchto dvou rodin nevrátil.“140 Po květnovém atentátu na říšského zatupujícího protektora Heydricha, žil každý občan v zemi v hrůze, protože následkem bylo ohromné zavírání a vraždění lidí. Také bylo vyhlášeno stanné právo. Naštěstí v Olbramkostele nikdo popraven nebyl, ale v nedalekých Blížkovicích byly popraveny dvě rodiny.141 Týden po atentátu byli v Olbramkostele zatčeni tři muži jako rukojmí. Eduard Kašpar, Antonín Kašpar a Josef Kašpar, tito bratři byli odvezeni do Jevišovic, kde je vězněnili týden ve sklepě a pak odvezeli na policejní ředitelství do Brna. V Brně byli po jednom měsíci propuštěni na svobodu Eduard Kašpar a jeho bratr Antonín. Josef Kašpar byl odsouzen na osm měsíců vězení pro bezdůvodné udávání českých občanů za porážky dobytka a mletí mouky na černo.142 Měsíc po atentátu byly prováděny odvody na práci do Říše v celém Protektorátu, jednalo se o ročník 1921 až 1923, Olbramkostel nebyl výjimkou. Z Olbramkostela se tento odvod týkal čtrnácti chlapců, kteří se museli dostavit k odvodu do Jevišovic,

139 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 81. 140 Tamtéž. 141 V Blížkovicích byla popravena pětičlenná rodina Bouzarová a čtyřčlenná rodina Nováková. Obě tyto rodiny podporovaly svého příbuzného Štěpána Bouzara, který byl agentem anglické rozvědky. Rodiny udala kolaborantka z Blížkovic Julie Rašková, která byla za svůj čin po válce v roce 1945 ve Znojmě souzena a následně popravena. 142 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 51. 44 ale odvedeno bylo jen pět chlapů.143 Další odvody ročníků 1918–1920 se konaly v říjnu, které se týkali jedenácti místních chlapců, ovšem odveden byl jen jeden.144 Zbylých deset mladíků odvedeno nebylo, protože pracovali ve Znojmě v průmyslu pro válečné účely nebo v zemědělství, kde byli potřební. Rok 1942 je v Olbramkostele završen tím, že se do obce v prosinci nastěhovaly čtyři německé rodiny z Besarábie145, které měly ve svých dokumentech napsáno „přesun natrvalo“. Tyto německé rodiny do městysu byly přestěhovány v rámci poněmčování Olbramkostela. Aby nové rodiny měly, kde bydlet, musely se čtyři české rodiny ze svých selských usedlostí vystěhovat a jít ke svým příbuzným nebo do nájmu.146 Šlo o rodiny bez dětí nebo už staré manželské páry, které měly děti už dospělé a bydlely jinde. Německé rodiny zde v Olbramkostele žily až do roku 1945.147

4.2.2 Rok 1943 a 1944 v Olbramkostele Rok 1943 byl velice podobný roku předešlému, kdy obyvatelé Olbramkostela zažívali opět strach a nejistotu. Nebezpečí leteckých útoků se stále stupňovalo. Také nebezpečí udání nebo častější kontroly byly na denním pořádku. Na hospodářskou kontrolu v této době doplatil i jeden občan z Olbramkostela.148 V tomto roce přišli lidé o kulturní život, který jim dával trochu zapomenout na děsivé chvíle, které v této době zažívali. Především byly zakázány taneční zábavy a to z důvodu, že na frontě byly moc velké ztráty na životech Němců a také na materiálu. Jedinou zábavu, kterou lidé v Olbramkostele měli, bylo divadlo. Divadlo si v této době vzal na starosti místní učitel Fr. Procházka, který zde učil německý jazyk. František Procházka jako učitel němčiny, snáze získával povolení pro sehrání divadla, proto se hrálo jen divadlo, které bylo úřady povoleno.

143 Odvedený ročník 1921–1923: Josef Joura, Jan Fiala, Eduard Kašpar, Ferdinand Šrámek, Rudolf Dvořák 144 Odvedený ročník 1918–1920: Rudolf Mareš, který byl poslán do Vídně, kde pracoval v továrně na výrobu letadel až do roku 1944. Poté byl poslán do továrny v Tišnově, kde byl až do konce války. 145 Besarábie je historické území ve východní Evropě, v současnosti je toto území rozděleno mezi Moldavsko a Ukrajinu. 146 Své domovy opustily tyto rodiny: Alois a Jůlie Diernsteinovi byli vystěhováni na faru k faráři A. Hejlovi, Antonie Šteidlová vystěhována na výměnek ke své matce, Cecílie Fousková se synem Františkem vystěhováni k její sestře Marii Dvořákové, Jan a Žofie Sárovi vystěhovali k dceři do Plenkovic; Nové německé rodiny z Besarábie: Fechner, Pfall, Baustark, Pont – tyto rodiny se v dubnu 1945 odstěhovaly. 147 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 82. 148 Při hospodářské kontrole byl zatčen František Vybíral, bylo u něj nalezeno ve stodole schované obilí. Za tento čin byl F. Vybíral odsouzen na práci v pracovním táboře v rakouském Bernu v Alpách. Roku 1944 před Vánocemi se z pracovního tábora vrátil domů, protože těžce onemocněl, ale také proto, že jeho rodina měla mnoho známých, kteří mu pomohli a tak mu byl trest zkrácen. 45

Sehrána byla hra „Zlatý kruh“(pohádka), dále operety „Srdce v rákosí, Okolo rybníka a U panského dvora“. Každé takové vystoupení se opakovalo mnohokrát, protože jiné zábavy nebylo. Dokonce i z okolních vesnic dojížděli na olbramkostelecké divadelní představení. Opět byly vyhlášeny odvody na práci do Říše, jednalo se o celý ročník 1924 (jak chlapci, tak i děvčata), kromě těch, kteří pracovali v zemědělství nebo ve válečném průmyslu.149 Vyšlo další nařízení, každý občan musel mít pracovní knížku, protože každý člověk v této době musel být zaměstnaný. V případě velkého počtu zaměstnanců v zemědělství, byly přebytečné pracovní síly přiděleny do jiných hospodářství. Docházelo také k tomu, že někdo byl přidělen jen papírově, to znamená, že byl nahlášen na nějakém pracovišti, ale nechodil tam.150 Také byly všem občanům z rádiových přijímačů odstraněny krátké vlny, protože se v této době hodně poslouchal cizí, tedy zahraniční rozhlas. Lidé v Olbramkostele se scházeli na poslech rádia u Jakuba Veselého151 a Eduarda Kašpara.152 Válečná situace se nyní nacházela v období přelomu, kdy nacistická vojska už nezažívala tolik úspěchu jako na začátku války.153 Exilový prezident Beneš spolu s exilovou vládou v Londýně řídil zahraniční československý odboj. Protihitlerovské státy uznaly Benešovu exilovou vládu a potvrdily kontinuitu československé státnosti především díky vývoji na válečných frontách, ale také zásluhou hrdinství československých vojáků. Zvláště sovětský svaz se choval velice vstřícně a přátelsky vůči Benešovi, proto také dochází v prosinci 1943 k podepsání československo-sovětské smlouvy o přátelství, pomoci a poválečné spolupráci.

149 Odvedený ročník 1924: Josef Dvořák, Josef Fukal, Karel Cejpek, Alois Kračmar, Karel Kašpar, Emil Černý, Anna Ganzvolová, Anna Kašparová, všichni tito uvedení byli na práci v Německu v Mnichově. 150 V Olbramkostele na práci byli přiděleni, jen papírově: 15letý Alois Sára k Václavu Vybíralovi a Josef Šturc k Rudolfovi Biskupivi. 151 Jakub Veselý byl anonymně udán za poslech zahraničního rozhlasu, naštěstí byl udán jen na místní četnické stanici, odkud toto udání nebylo posláno na patřičné protektorátní úřady, proto nebyl Jakub Veselý zavřen a ani potrestán. 152 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 54. 153 Rok 1943 je ve druhé světové válce považován za přelom ve válce, protože Němci byli v únoru 1943 obklíčeni v Rusku u Stalingradu, kde neporazitelnost Německa je poražena. Narůstal partyzánský odboj proti Německu a Němcům v SSSR, v Jugoslávii, v Polsku, ve Francii a v ČSR. Na přelomu listopadu a prosince 1943 se konala konference v Teheránu, kde se sešli Stalin, Roosevelt a Churchill. Zde podepsali deklaraci o spolupráci ve válce a o míru, cílem byla bezpodmínečná kapitulace Německa. 46

Na začátku roku 1944 byl zvýšen dozor na cvičení civilní obrany, instruktory tohoto cvičení byli pro Olbramkostel Jakub Šrámek a Josef Pikart. V rámci cvičení vedli osmihodinový kurz pro ošetřovatelky, který se pořádal v místní škole. Tento kurz přišel v pravou chvíli, protože nad městysem v tomto čase proletěly první spojenecké hromadné bombardéry, které shodily bombu nedaleko od Olbramkostela, u rybníku Čekalu poblíž prašné cesty, která vedla do sousední vesnice Kravsko. Po shození bomby nastal velký výbuch a vzduchový proud smetl právě vracející se žáky ze školního vyučování do příkopu. Nikdo při tomto neštěstí nezemřel, bylo jen několik zraněných, o které se postaraly občanky z Olbramkostela, které byly nedávno proškoleny v první pomoci.154 V témže roce dochází k výměně místního faráře Antonína Hejla, který ze zdravotních důvodů přestal vykonávat bohoslužby a jiné svátosti. Na jeho místo byl dosazen Ladislav Zemánek, který v Olbramkostele moc nepobyl, protože po čtyřech měsících byl odvolán a následně zatčen gestapem. Po zatření gestapo L. Zemánka poslalo do koncentračního tábora v Klosenburku. Zde v koncentračním táboru byl také jeden občan z Olbramkostela, Karel Šrámek.155 Německá fronta touto dobou stále ustupovala před postupující Rudou armádou. Z tohoto důvodu probíhají v Protektorátu Čechy a Morava nové odvody mládeže, tentokrát na zákopové práce. Jednalo se o ročník 1921–1923, který bude kopat zákopy na slovensko-maďarských hranicích. Z Olbramkostela odešli jen dva mladí muži. 156 Dále bylo vyhlášeno, že muži české národnosti do věku 45 let budou nasazeni k zákopovým pracím na Moravě a na začátku roku 1945 v Moravské bráně a v podhůří Beskyd.157 Mezi lidmi se začali šířit zprávy o postupu sovětských a spojeneckých vojsk. Především dne 6. října 1944 svitla všem občanům naděje na osvobození a na konec války, protože v tento den průzkumná četa 2. praporu československé brigády

154 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 55. 155 V kronice R. Mareše je psáno, že K. Šrámek v den svého zatčení byl zdejším strážmistrem Janem Firstem o svém zatčení gestapem varován. Strážmistr ho upozornil, že bude co nejdříve zatknutý, aby tedy utekl a skryl se, protože jde o velice závažnou situaci. K. Šrámek si nemyslel, že gestapo přijede ten samý den. O půlnoci ho zatkli a odvezli do Jihlavy. Zde ho prvním transportem poslali do Klosenburku. K. Šrámek byl obviněn z mletí mouky na černo, dále pak z poslouchání cizí rádiové stanice a nadávání na Německo. To byly důvody k jeho zatčení a poslání do koncentračního tábora, ze kterého se už nevrátil. 156 Odvedený ročník 1921–1923 na zákopové práce: František Sára a Josef Němec. 157 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 705. 47 překročila československou státní hranici.158 V důsledku překročení československé hranice československou armádou, začali s nadějí čeští občané horečně poslouchat cizí rádiové stanice, ačkoliv za to hrozilo zatčení gestapem.159

4.2.3 Konec války a následné osvobození Olbramkostela Rok 1945 již od začátku byl pln nadějí, že válka brzo skončí a naše země bude osvobozena od německého teroru, ale také byl pln obav, jaký to bude mít dopad na obyčejné lidi. Němci v posledních chvílích prováděli různé soupisy věcí, např. lopat a nářadí ke kopání zákopů, dále se vedly soupisy vozidel a jiných strojů. Dne 22. ledna 1945 byl celý Olbramkostel obsazen německou armádou. V rámci obsazení obce vojáci zabavili budovu školy, hostinec u Tušarů čp. 84 a zbylí vojáci se ubytovali v jednotlivých domech. Lidé ze strachu před blížící se frontou schovávali cenné věci, zásoby a další předměty. Také stavěli kryty, pro případ náletů.160 V polovině dubna se k německým vojákům připojili také Maďaři, šlo o civilisty, kteří pomáhali německým vojákům převážet munici z nádraží v Olbramkostele do Kraveckého lesa. Po Maďarech přišel do Olbramkostela Volkssturm161 s ruskými zajatci, kteří museli pomáhat také v přemísťování munice.162 16. dubna se začaly z Olbramkostela stěhovat čtyři německé rodiny, které sem v roce 1942 přišly z Besarábie. Olbramkostelečtí občané, kteří byli kvůli těmto rodinám vystěhováni, se opět vrátili do svých domovů. Od 1. května byl Olbramkostel zcela obsazen německým vojskem, které už nemělo kam ustupovat. V důsledku této situace zažil městys Olbramkostel na konci války letecké bombardování. Na obec byly shozeny dvě bomby, které směřovaly na shluky německých vojáků. Vojáci se ukrývali v prostoru zvaném Palírna a v sadu zvaném Habřina, sem také dopadly bomby.163 Po bombovém útoku bylo jen pár vojáků mrtvých a raněných, zbytek přeživší vojáků naložili své mrtvé a raněné spolubojovníky na vůz a odjeli hned z Olbramkostela. V podvečer 8. května přišli další němečtí vojáci. V ten samý den byly v obci rozhazovány letáky o kapitulaci

158 Tzv. karpatsko-dukelská operace sovětské 38. armády 1. ukrajinského frontu se účastnil také 1. československý armádní sbor v SSSR. 159 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 56. 160 Protiletecké kryty v Olbramkostele v roce 1945: na kopci u lesíka, u rybníka Neplech, v Cihelně, někteří obyvatelé si vykopali kryty dokonce až u rybníka Šimperku a u rybníka Jankovec. 161 Volkssturm – německá lidová domobrana, která pomáhala zastavit útok spojeneckých vojsk, ochraňovala týlové pozice, železnice, opevnění apod. 162 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 56. 163 Shozené bomby zničily jeden domek, který patřil Antonínu a Růženě Kašparovým. Dále pak byly čtyři domy narušeny. 48

Německa.164 Vojáci si přečetli tyto letáky a rozprchli se po obci, hledali koně, aby mohli prchnout. Byli už velice unavení, protože prchali z Miroslavy u Pohořelic.165 Během odjezdu jejich odjezdu z Olbramkostela, odpálili muniční sklad na nádraží včetně nádražní budovy. Taktéž odpálili převezenou munici v Kraveckém lese na druhé straně obce.166 Toho dne 8. května večer se ukryli obyvatelé Olbramkostela do sklepů a krytů, (většinou ženy a děti) ze strachu před prchajícími Němci. Poslední vojáci opustili Olbramkostel v deset hodin večer, kdy v obci hlídkovali členové „Revolučního národního výboru“ (dále jen RNV). Členové RNV167 měli za úkol hlídat činy posledních odcházejících Němců, jejich pohyby a telefoní spoje, které měli hlásit na četnické stanici a přicházející Rudé armádě. Při pozorování dějin zjišťujeme, že obyvatelé bydlící v obcích u hlavní státní silnice, mají více potíží s postupujícími vojáky, než ostatní obce. Ani tato doba nebyla jinačí, jak o tom svědčí zápisy v olbramkosteleckých kronikách. Olbramkostel díky své poloze byl osvobozen Rudou armádou, ačkoliv i Rudá armáda přinesla do Olbramkostela několik problémů. První dny osvobození probíhaly klidně a vesele, kdy obcí projížděli ruští vojáci směrem na Prahu. Okolo hlavní silnice se sešli všichni místní obyvatelé a vítali ruské vojáky „naše osvoboditele“. Na jejich počest vyhrávala kapela, kterou vedl místní občan František Altenburger.168 Tyto klidné dny byly občas narušeny malými problémy, především proto, že ruští vojáci uhnali své koně a sháněli se po jiných. Samozřejmě olbramkostelečtí občané se snažili všemožně své koně schovat, někteří po lesích, v hájenkách nebo v sousedních vesnicích, kam Rusové nepřišli. V takových to situacích se vojáci neptali, vždy vběhli do domu,

164 Na jaře 1945 spojenecká vojska překročila Rýn. V dubnu proběhla „Berlínská operace“, kdy Hitler jmenoval svým nástupcem adm. Dönitze, poté spáchal sebevraždu. V květnu byl dobyt Berlín a 7. května Německo podepsalo kapitulaci v Remeši. 165 E. Sárová uvádí ve své kronice, že Josefa Ondrůje dovedli pod pohrůžkou smrti ze sklepa od Fr. Pokorného domů pro koně. Na místě vojáci zjistili, že J. Ondrůj koně nemá, musel je zavést k jiným občanům v Olbramkostele, kteří vlastnili koně. Němci pobrali koně i s vozem – tři Fr. Sárovi, dva Fr. Marešovi, dva J. Veselému, jednoho J. Biskupovi a dva Fr. Dunglovi. 166 Při výbuchu munice v lese bylo zničeno také několik oken v obci. 167 Členové RNV: Jan Limberk, Josef Procházka, Josef Waas, Josef Černý, Alois Švach, Ludvík Lutz, Alois Veselý, Jaroslav Sára, Jakub Joura, Antonín Dvořák, Jan Ganzvol. 168 V kronice E. Sárové je psáno, že chlapci a děvčata tančili, přidávali se k nim také projíždějící ruští vojáci a hned poté ujížděli dál na Prahu. Všude bylo plno radosti a jásotu, protože po více, jak šestiletém útlaku se všem vracela svoboda a zvonu byla obnovena Československá republika. 49

že hledají „germány“ a přitom sami kradli, hlavně hodinky různého typu, jízdní kola a vše, co se jim líbilo.169 8. května v den, kdy do Olbramkostela dorazila sovětská vojska, předal místní občan Antonín Krejčí tři Ukrajince Rudé armádě. Tito mladí Ukrajinci byli jako zajatci totálně nasazeni v Německu. V době kdy německá vojska měla velké ztráty na životech, nutili ukrajinské zajatce, aby z pracovní povinnosti přešli na frontu, jako podavači střeliva. Němci Ukrajince týrali hladem, proto se mnozí rozhodli jít na frontu a být raději zastřeleni, než aby zemřeli hlady. Když už se blížil konec války a také fronta k Olbramkostelu, podařilo se třem Ukrajincům z německé fronty utéct. Schovali se ve sklepě právě u zmíněného A. Krejčího a čekali, až Němci budou pryč z Olbramkostela. A v dobrém úmyslu A. Krejčí předal mladíky Rusům, že jim pomůžou s návratem domů. Ovšem mýlil se. Velitel ruských vojáků označil Ukrajince za zrádce a rozkázal, aby byli zastřeleni. Chlapce odvedla olbramkostelecká hlídka do Habřiny k rybníku Neplech, spolu s nimi šla také ruská popravčí četa. Ukrajince postavili pod vrbu a vojáci začali střílet. Vojáci nezastřelili všechny naráz, jeden padl hned k zemi, druhý byl jen raněný a utíkal přes pole pryč. Vojáci běželi za ním, můžeme to přirovnat honu na zajíce, raněný Ukrajinec po chvíli padl k zemi mrtvý. Třetí také nezemřel hned, měl prostřelený krk a také se dal na útěk, ale opačným směrem než jeho druh, běžel strouhou až do lesa Kněžiháj (1,5 km od místa činu), kde se jim ztratil. Oba mrtvé Ukrajince obecní strážník Fr. Černý170 měl pohřbít na místě popravy, ovšem v noci jejich těla přemístil do společného hrobu na místním hřbitově. Ukrajinec s prostřeleným krkem, který utekl do lesa, kde se schoval. Přišel třetí den již s ovázaným krkem do sousední vesnice Vracovice, žádat o jídlo a pití. Byl v takovém stavu, že nemohl ani jíst ani pít, bohužel i on byl nakonec zastřelen.171 V druhé polovině května došlo v Olbramkostele k několika tragédiím, které byly spjaty s vojáky Rudé armády, kteří již nemířili do Prahy, ale potulovali se po českých a moravských vesnicích, žili na svou vlastní pěst. Vždy když přijeli ruští vojáci do obce, museli být ubytováni a obstaráni. Ačkoliv byly v obci ustanoveny

169 R. Mareš píše, že první slovo při potkání s ruskými vojáky bylo „davaj časy“. Sám jich potkal mnoho, co měli hodinek plné kapsy. 170 František Černý byl místním strážníkem a také hrobařem. 171 Poznámka R. Mareše k této tragédii: „Kdyby ti, co stříleli, trochu přemýšleli, tak mohli jako netrefit a možná by tito ukrajinští chlapci ještě žili. Hanba by to nebyla, že neumějí střílet. Kdyby znali tu bídu, kterou ty děti měly, když byly na práci v Německu, jistě by tak udělali. Já jsem tam byl a viděl jsem, co zažily hladu a bídy.“ 50 hlídky z civilních obyvatel, ruští vojáci toho nedbali a dělali si, co chtěli, okrádali a ohrožovali místní obyvatele. Dne 15. května na žádost ruských vojáků muselo jít z Olbramkostela pět chlapců172 pomáhat stavět nové telefoní sloupy a natahovat přestříhané dráty. Při těchto pomocných pracích došlo k mnoha nedorozuměním a konfliktům s obecní hlídkou, které vyústily až ve střelbu. Celou neblahou situaci vylíčil R. Mareš, který se účastnil těchto prací: „Ráno nás vojáci autem odvezli na Kasárna173a odtud jsme pokračovali až na křižovatku Žerůtky – Kravsko. Když jsme večer skončili, tak jsme jeli do Olbramkostela na ubytovnu čp. 137. Obecní hlídky strážili obec a Rusové chtěli jíst, protože sami nic neměli, tak jsem byl poslán domů pro jídlo. Když jsem se vracel s jídlem zpět, tak už jsem k vojákům nedošel. Tři ruští vojáci, kteří také pracovali na obnově telefonních drátů, se rozhodli jít hledat ženy pro svoji zábavu. Násilím chtěli vtrhnout oknem do domu čp. 74, ale obecní hlídka jim v tom zabránila a následkem toho Rusové chtěli střílet. Automaty ruských vojáků jsme však s ostatními chlapci při pracovní brigádě vyprázdnili do stromu na kraji Kraveckého lesa. V okamžiku kdy začal hřmět ruský automat, zazněl rozkaz „k zemi“ a začalo se střílet. Dva Rusové byli raněni, jeden lehce a jeden vážně (syn ruského zmocněnce), který byl ihned převezen osobním autem Karla Sáry do nemocnice, bohužel po cestě zemřel. Chlapci, kteří stříleli, utekli do okolí, aby se schovali před ruskými vojáky. Následující dny po incidentu byla celá naše pracovní skupina vyšetřována, co se onu noc stalo. Vyšetřování byl přítomen kapitán Eler, kapitán Fr. Procházka a vojenský zmocněnec sovětské armády. Všechny okolnosti našich výpovědí byly zbytečné, protože sovětský zmocněnec chtěl vědět, kdo střílel a kdo dal rozkaz ke střelbě. My všichni jsme mluvili stejně, že nikdo z našich nestřílel. Byl také předvolán Fr. Pokorný, který v inkriminovanou noc s ruským automatem na hrudi přihlížel, jak jeho žena a dcera běhají po vsi v roztrhaných šatech. Výpověď Fr. Pokorného ukončila celé vyšetřování, kdy za původce celého neštěstí byli označeni ruští vojáci. Naše přesvědčení nezradit bylo jednotné i přesto, že jsme věděli, kdo dal rozkaz střílet. Po tomto incidentu někteří strachem utekli

172 Pomocných prací se zúčastnili tito chlapci: Rudolf Mareš, Alois Dvořák, Antonín Dvořák, Alois Kladenský a Ferdinand Šrámek. 173 Vesnice nacházející se na hlavní státní silnici směrem ze Znojma na Moravské Budějovice. Kasárna leží od Olbramkostele ca. 8 až 9 km. 51 do Kravska a nechtěli se vrátit, dokud se to nevyřeší. Byl to Jakub Veselý, Ondřej Glazar, Jan Kašpar a Josef Pospíchal.174 V době, kdy ostatní Rusové po střelbě opouštěli ubytovnu v Olbramkostele, vyhrožovali všem obyvatelům Olbramkostela, že se vrátí a vystřílejí půl vesnice. V důsledku tohoto vyhrožování vyšetřování pokračovalo dále. Byli předvoláni dva muži, kteří byli na ubytovně, ti museli označit vojáky, kteří jim vyhrožovali. Výsledkem vyšetřování bylo to, že celá tato ruská skupina vojáků musela být vyměněna, ze strachu z pomsty na nevinných lidech. Ovšem tento incident nebyl jediným okamžikem v obci, kdy vojáci Rudé armády přišli o život, takových případů bylo víc. Ještě předtím, když byli vojáci v Olbramkostele, tak chodili pytlačit do okolních lesů, kde v houští sami sebe nepoznali a tak se postříleli navzájem. Takto v lese k Vracovicím přišli o život dva Rusové, kteří jsou pochováni na místním hřbitově.175 Toto jsou jen malé ukázky, co dokáže válka s lidmi na jakékoliv straně, vždy zvítězí zákon silnějšího.

174 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 84. 175 Tamtéž, s. 85. 52

5. Nový začátek pro Olbramkostel

Po odchodu německých vojsk z Olbramkostela dne 8. května 1945 se vedení v městysu ujímá RNV, jehož předsedou je Jan Limberk. Později byl RNV přetvořen na MNV (Místní národní výbor) a doplněn o několik dalších členů. Ke konci května byla v Olbramkostele založena komunistická strana, která měla na začátku 84 členů, ovšem po dvou letech se počet místních komunistů snížil na 45 členů. Jako předseda KSČ v obci působil v roce 1945 Antonín Krejčí.176 Během tohoto roku se v nové Československé republice utvořily čtyři politické strany177, které byly sdruženy v Národní frontě. Národní fronta představovala tzv. lidově demokratický systém. V každém MNV museli být zastoupeni členové těchto čtyř politických stran. Podle těchto kritérií vznikl v Olbramkostele sestaven MNV. Za KSČ zde vystupovali Jan Limberk, Antonín Dvořák, Martin Pikart, Ondřej Šťastný. ČSL představovali Jan Vlček, Antonín Pigl, Karel Šlosr. Za sociální demokraty zde byli Hubert Pikart, Josef Černý, Antonín Šalanda. Národní socialisty zde zastupovali Alois Švach, František Pigl, Antonín Kašpar. Za předsedu MNV zvolili v této době Jan Limberka.178 Na konci května proběhl tzv. divoký odsun německého obyvatelstva, kdy v Brně bylo soustředěno 20 tisíc Němců, kteří byli vysídleni do Rakouska. Tato akce se ovšem v napjaté poválečné situaci neobešla bez násilí a jiných krutostí.179 V rámci divokého odsunu byl z hájenky u Nového rybníka za Olbramkostelem vystěhován hajný František Raab180 i se svojí manželkou, protože oba byli německé národnosti. Z Olbramkostela byla vystěhována jen jedna rodina, ale z okolních obcí bylo vystěhováno mnohem více Němců, protože šlo o zcela německé nebo smíšené vesnice. Tito všichni Němci byli shromážděni ve Znojmě, kde čekali na odsun do Rakouska nebo do Německa. Mezi tím se ještě téhož roku na jejich stavení usazovali čeští občané, dochází k osídlování pohraničí. V rámci osidlování pohraničí a vidiny

176 DVOŘÁK, F. a kol.: Olbramkostel II., Ze života obce 1918–1988. Citonice, 1988, s. 10–14. 177 Politické strany v NF – Komunistická strana Československa, Lidová strana Československa, Sociálně-demokratická strana a Národně-socialistická strana. 178 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 20a. 179 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 716. 180 František Raab byl v květnu 1945 vystehován z hájenky i s nábytkem do Olbramkostela, kde mu MNV zajistil dočasné ubytování v prázdném domě Fr. Mareše. V červnu 1946 byl s manželkou odsunut do Vídně, kde naštěstí bydlela jejich dcera. Jejich veškerý majetek propadl státu a zůstal na MNV v Olbramkostele. Osud Raabových byl stejný jako všech ostatní Němců, s sebou si mohli vzít jen věci, které se vešly do jednoho kufru. 53 lehce získaného majetku i z Olbramkostela odešlo mnoho rodin do sousedních obcí, kde se usadily v domech po Němcích. Celkem se odstěhovalo z Olbramkostela do pohraničí sto lidí, z toho bylo 46 dospělých a 54 dětí. Ovšem tito lidé se usazovali v okruhu 20 km od Olbramkostela, šlo o vesnice Milíčovice, Vracovice, Horní Břečkov, Lukov, Vranov n. Dyjí, Vranovská Ves, Božice a také o město Znojmo.181 Po osvobození bylo v obci napočítáno 714 obyvatel, ale v důsledku osídlování pohraničí se počet obyvatel v Olbramkostele snížil na 617. Olbramkostel během své existence nikdy nedosáhl tak velkého počtu obyvatel, jako bylo krátce po válce.182 V druhé polovině roku 1945 se všichni obyvatelé vypořádávají s následky války. Život v městysu se dal do pohybu a pomalu se vracel do starých kolejí, opravovaly se všechny poničené domy po bombardování a další věci se opravovaly. Obyvatelé sepsali všechny škody způsobené válkou, za které obdrželi poté finanční náhradu. Nový život po válce oklešťovaly ovšem trochu různá nařízení, které měly zajistit obnovení nového Československého státu. Mezi nové změny patří například zavedení nové měny, v důsledku měnové reformy, která probíhala od 29. října do 4. listopadu.183 Pomalu končí rok 1945, kdy se opět stal prezidentem Československa Dr. Edvard Beneš, který ještě v témže roce vydává dekrety, podle kterých je vyvlastněn

181 Přestěhování olbramkosteleckých obyvatel do Sudet v roce 1945: Milíčovice – Julius Vybíral (2 dospělí + 7 dětí), Josef Visinger (2 dospělí), Antonín Dvořák (2 dospělí), František Dlabal (2 dospělí + 3 děti), Josef Uher (2 dospělí + 2 děti), Karel Kašpar (2dospělí + 3 děti), Josef Kašpar (2 dospělí + 5 dětí), František Kašpar (2 dospělí) Vracovice – Eduard Kašpar, Josef Klempa, František Lang (2 dospělí + 3 děti), Alois Mareš (2 dospělí + 5 dětí), Matěj Dvořák (2 dospělí + 3 děti) Horní Břečkov – Karel Biskup, Josef Horký (2 dospělí + 3 děti) Lukov – František Černý Vranov n. Dyjí – JanPikart (2 dospělí + 3 děti) Vranovský Ves – Jan Vala (2 dospělí + 4 děti), Karel Parůžek (2 dospělí + 2 děti), Antonín Votoupal (2 dospělí + 3 děti), Richard Kučera (2 dospělí + 1 dítě) Znojmo – Robert Dvořák (2 dospělí), František Dvořák (2 dospělí + 2 děti), Jan Kašpar (2 dospělí + 4 děti) Božice – Josef Waas (2 dospělí + 1 dítě), Jan Sára (po měsíci se vrátil zpět do Olbramkostela) 182 DVOŘÁK, F. a kol.: Olbramkostel II, Ze života obce 1918–1988. Citonice, 1988, s. 10. 183 Československá měnová reforma v roce 1945 proběhla z důvodu snížení objemu peněz v oběhu a měla zajistit znovu zavedení československé koruny. Do této doby v Československu bylo mnoho různých platidel – protektorátní koruna, německá marka, slovenská koruna, dále pak vojáci platili korunovými poukázkami nebo spojeneckými markovými poukázkami. Během této reformy byly všechny peníze vyměněny v poměru 1 : 1 za československé státovky, které byly vytištěny v Anglii. Jednotlivý občané si mohli vyměnit 500 Kč, vyšší částky si museli občané uložit na tzv. vázané vklady. Vázané vklady byly vládou zablokovány až do roku 1953, kdy byla uskutečněna další měnová reforma, při které byly tyto vklady bez náhrady zrušeny. 54 majetek Němců, Maďarů a zrádců republiky. V Olbramkostele kromě již zmíněného hajného Fr. Raaba žádných dalších osob, na které by se vztahovaly dekrety, nebylo.184 Zásobovací krize obyvatelstva se projevovala i v následujícím roce, proto nadále fungoval lístkový systém. Ačkoliv země trpěla stále dozvuky války, na začátku května 1946 se po celé naší zemi konaly oslavy na počest osvobození. V Olbramkostele se tyto oslavy konaly již 4. května, které uspořádala národní škola s místní osvětovou radou. K této příležitosti žáci z místní školy nacvičili divadelní představení „Princ s rudou hvězdou na čele“ (příloho č.21). Ke konci měsíce května 1946 se konaly v poválečném Československu volby do Ústavodárného národního shromáždění. V Českých zemích na prvním místě byla KSČ (40,17 %), druzí byli národní socialisté (23,66 %), třetí lidová strana (20,23 %) a čtvrtá sociální demokracie (15,59 %). Na Slovensku zvítězila Demokratická strana (61,43 %), druhá byla Komunistické strana Slovenska (30,48 %). V celostátním měřítku bylo vítězné pořadí následovné, komunisti 114 poslanců, národní socialisté 55, lidovci 46 a sociální demokraté 39 poslanců.185 Ještě v předvolebním týdnu v městysu Olbramkostel, ale i v jiných městech a obcích, agitovaly všechny politické strany. Volby se v Olbramkostele konaly v kanceláři MNV v čp. 140. Voleb se zde zúčastnilo rovných 400 voličů, z tohoto počtu nejvíce hlasů získala Československá lidová strana (168), druhá byla KSČ (159), na třetím místě byla Strana národně-socialistická (41) a čtvrtou stranou byli sociální demokraté (32). Podle výsledků voleb vznikl následující nový MNV a ostatní šložky.186 Předsedou MNV byl zvolen Jan Vlček, tajemníkem MNV se stal Karel Cejpek, jako zásobovací referent byl ustanoven řídící učitel František Spousta. Nový MNV v Olbramkostele prodává dva obecní domky, aby se obec zbavila svých dluhů. Tyto domy jsou prodány dvou místním občanům, kteří si domy přestavěli a opravili, aby v nich mohli bydlet.187

184 Další dekrety byly o znárodnění průmyslu a peněžnictví, tím přešlo do rukou lidu 65% dolů, továren, veškerého pojišťovnictví, banky a filmový průmysl. Poznámka E. Sárové v kronice: „28. říjen 1945 se stal Dnem znárodnění. Byl učiněn rozhodující krok československého pracujícího lidu na cestě k socialismu. Znárodněný průmysl nastoupil cestu k obnově našeho národního hospodářství.“ 185 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 726. 186 Za KSČ – Antonín Krejčí, Antonín Dvořák, Jakub Joura, Antonín Kladenský, Václav Pelech, Ondřej Šťasný; za ČSL – Jan Vlček, Karel Šlosr, Jan Štulhofer, Antonín Pigl, Antonín Šrámek, Karel Kavan; za nár. soc. – Alois Švach, František Pigl; za soc. dem. – Hubert Pikart. Místní školní rada – Antonín Pigl, Jakub Joura, František Pigl, Antonín Folter, František Spousta a Emélie Spoustová. Knihovní rada – Josef Černý (předseda), František Pigl (pokladník), Emílie Spoustová (knihovnice), Ondřej Šťastný a Alois Diernsteiner. 187 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 66. 55

V následujícím měsíci, 19. června po schůzi Ústavodárného národního shromáždění se konala volba prezidenta, kdy opět prezidentem zvolili Dr. Edvarda Beneše. Všichni občané podle dochovaných záznamů tuto zprávu přijali s velkým nadšením. V Olbramkostele po volbě prezidenta byl založen Československý svaz mládeže, jejím prvním předsedou byl František Kašpar. Po založení ČSM se v obci rozpadla organizace Junák, která zde fungovala (od roku 1945), jejím předsedou byl Ferdinand Šrámek. Rok 1947 do Olbramkostela nepřináší žádné politické ani správní změny. Jedinou anomálií v tomto roce byla veliká neúroda, která byla způsobena velkým suchem. Celé Československo se potýkalo se špatnou úrodou, z tohoto důvodu lístkový systém na příděly mouky, masa a tuků platil dál.188 Dne 13. června se celá obec a také okolní vesnice (Kravsko, Žerůtky a Plenkovice) shromáždili u státní silnice v Olbramkostele, aby mohli pozdravit projíždějícího prezidenta E. Beneše a chotí. Můžeme říci, že se jednalo o podobnou situaci, která se uskutečnila o několik let dříve, v roce 1936, kdy E. Beneš také navštívil Moravu.189 Ovšem rok 1948 oproti roku 1947 byl plný změn a to především v politickém životě, nejen v Olbramkostele, ale v celém Československu. Tohoto roku vládu a veškeré dění v zemi přebírá Komunistická strana Československa, která celý politický systém orientovala na sovětský svaz a na socialistický kurz.190 Po tzv. Únorovém převratu ve vládě na výzvu KSČ vznikly akční výbory Národní fronty, které provedly očistu politických stran a celého veřejného života.191 V tomto roce v Olbramkostele v únoru byla svolána schůze KSČ, v čele s předsedou Antonínem Krejčím. Na schůzi se strana jednotně postavila za předsedu vlády K. Gottwalda a zvolila čtrnáctičlenný místní akční výbor Národní

188 Poznámka E. Sárové v kronice: „Velkým pomocníkem v této nouzi se ukázal SSSR, který nám pomohl velkým množstvím obilí.“ (ačkoliv v Rusku v této době byla také velká nouze o obilí a obživu celkově) 189 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 66. 190 Dne 20. února 1948 podali vládní zástupci lidové, národně socialistické a demokratické strany demisi v domnění, že komunisté ustoupí nebo padne vláda a budou nové parlamentní volby, kde by zvítězily nekomunistické strany. Sociální demokracie nezaujala jednotný postoj, v dalších nekomunistických stranách působili komunističtí agenti. Díky kombinaci nátlakových a zastrašovacích akcí (př. sjezd závodních rad, ustavující sjezd Svazu československo-sovětského přátelství, velká manifestace na Staroměstském nám. v Praze, hodinová generální stávka), dosáhli komunisté svého cíle. O pár dní později (25.2.1948) přijal prezident Beneš demisi nekomunistických ministrů a zároveň na návrh předsedy vlády K. Gottvalda jmenoval novou vládu, ve které měli komunisté převahu. 10. března Národní shromáždění přijalo akční program vlády, dále pak bylo schválení nové ústavy, která popírala dosavadní demokratické principy společnosti a uzákonila totalitní komunistickou moc v naší zemi. Následně E. Beneš odstoupil z úřadu prezidenta a 14. června byl zvolen novým prezidentem komunista Klement Gottwald. 191 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 733–740. 56 fronty (dále jen MAVNF), který byl schválen veřejnou schůzí.192 Po několika dnech MAVNF zařídil potřebné pro nové složení MNV.193 Ke konci června se konaly opět volby v celém Československu, kdy byla jednotná kandidátka NF. V těchto volbách měli komunisté zajištěno 70 % hlasů. Jednotná kandidátka měla 89,3 % hlasů.194 Po květnových volbách došlo opět ke změně v olbramkosteleckém MNV a MAVNF, ale také v dalších organizacích, jako například v JSČZ195. Následující rok je v Olbramkostele založen SČSP196, jejím předsedou se stal Ondřej Šťastný. Kromě vzniku tohoto svazu, se Československo stalo zakládajícím členem RVHP197, jedná se o hospodářskou organizaci, která sdružuje většinu států vznikajícího sovětského bloku.198 Celé československé hospodářství díky nové vládě a jejímu proudu začíná být budováno podle vzoru Sovětského svazu. V rámci celé této situace byla na začátku toku 1949 vyhlášena 1. pětiletka, která má za úkol přestavbu a výstavbu hospodářství v ČSR. Pětiletka byla zaměřena především na rozvoj těžkého průmyslu a na zemědělství, které bylo kolektivizováno, někdy i násilím a psychickým nátlakem. V únoru byl vydán zákon o přestavbě rolnické malovýroby, poté okamžitě došlo k zestátnění pozemků nad 50 ha. Tato neblahá skutečnost se samozřejmě týkala i některých zemědělců v Olbramkostele. Docházelo k likvidaci malých zemědělců a to různými způsoby. Lidem v zemědělství byly předepisovány stále větší dodávky zemědělských produktů, jak v rostlinné, tak i v živočišné výrobě. U mlátiček na obilí stáli zplnomocnění dělníci z městských továren, kteří dohlíželi, aby předepsané množství bylo dodáno do výkupu, podle předpisu. Na dobytek pro krmné účely se již nehledělo, ale dodávky masa a mléka se musely splnit. V případě, že by zemědělec nesplnil stanovené dodávky, nesměl jako samozásobitel porážet dobytek, nesměl sám jezdit do mlýna, pouze se zplnomocněncem. Zemědělci dostávali pokuty i za větší rozdíl při sklizni, a za jiné podobné nesmysly. Kromě dělníků, kteří působili v obci, jen jako kontrola na výmlat, byli na obec ustanoveni také stálí pomocníci, kteří měli za úkol

192 MAVNF – Karel Plaček (předseda), Alois Kašpar, František Kašpar, Antonín Kašpar, Josef Kuchařík, Josef Kašpar, Josef Melkus, Josef Vorel, Josef Procházka, Antonín Šalanda, Josef Černý, Antonín Klempa, Josef Biskup, (jméno jednoho člena není doloženo). 193 MNV – Antonín Krejčí (předseda), Jakub Joura, Antonín Dvořák, Josef Kuchařík, Karel Pospíchal, Jan Limberk, Hubert Pikart, Jan Ganzwohl, Adolf Plachý, Antonín Vala, František Tejral, Antonín Kladenský, Josef Černý, Antonín Šalanda, Jan Dvořák. 194 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 740. 195 JSČZ – Jednotný svaz československých zemědělců. 196 SČSP – Svaz československo-sovětského přátelství. 197 RVHP – Rada vzájemné hospodářské pomoci. 198 ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010, s. 744. 57 pronásledovat zemědělce na každém kroku. Ve většině případů se jednalo o bezohledné lidi, kteří mnohdy neuvěřitelným způsobem zničili celou rodinu.199 Kronikář R. Mareš podobným způsobem popsal v té době v Olbramkostele probíhající násilnou kolektivizaci, ovšem se v kronice nezmiňuje o nikom konkrétně, ani nikoho nejmenuje. Proto tedy nevíme, kdo byl na straně postižených a kdo v pozici trýznitele. Politický život v Olbramkostele roku 1949 opět prodělal několik změn ve složení MNV a ve vedení místní organizace KSČ. Novým předsedou MO KSČ se stal Jan Ganzwohl, místopředsedou byl jmenován Karel Visinger a jednatelem Josef Veselý.200 Ovšem v srpnu Jan Limberk vystřídal J. Ganzwohla, ostatní funkcionáři zůstali beze změn. Ke konci září dochází opět ke změně ve funkcích MO KSČ, kdy se stal předsedou Eduard Kašpar, jednatelem se stal Jaroslav Joura, protože J. Veselý nastoupil do vojenské služby. Také v MNV bylo mnoho změn, pro nemoc odstoupil z funkce předsedy Antonín Krejčí a novým předsedou byl jmenován Antonín Dvořák, místopředsedou se stal Josef Biskup a pokladníkem Hubert Pikart. I v jiných organizacích dochází ke změnám, jako například v MAV NF201, ve žňové komisi202 nebo v SČSP. Ke zlepšení práce v olbramkosteleckém zemědělství byl vypracován zemědělský operativní plán, který schválili všichni zemědělci na veřejné schůzi. Koncem roku zemědělci podepisovali také kontraktační smlouvy na dodávky zemědělských výrobků na rok 1950. Rok 1949 byl rokem „Stranického školení“, kdy měly být zvýšeny politické vědomosti členů KSČ. V rámci posílení strany KSČ se v obci pořádal jednou týdně „Lidový kurs ruštiny“, který vedl místní ředitel školy František Spousta. Při rekapitulaci tohoto roku může dojít k závěru, že Olbramkostel byl značně ovlivněn komunistickým proudem, ale v této době by to jinak nebylo možné. V případě, kdyby obec nespravovali členové KSČ, byli by sem stejně dosazeni jiní komunističtí čelenové a obec by se ubírala stejným směrem, jak tomu bylo ve skutečnosti.

199 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 87. 200 V kronice E. Sárové se od roku 1949 objevuje u jmen písmeno s., jedná se o oslovení (titul) soudruh/soudružka, které se u nás začalo používat při oslovení s nástupem komunismu k moci. Ovšem kronikář R. Mareš toto oslovení ve své kronice v tomto období neuvádí. 201 MAV NF 1949 – Josef Kuchařík (předseda), od října nový předseda Hynek Hýzl, Antonín Vala, Josef Procházka, Antonín Klempa. 202 Žňová komise 1949 – Jan Dvořák (předseda), Václav Chromý (předseda rolnické komise), Alois Cejpek (předseda vyživovací komise). Žňová komise měla za úkol, starat se o zdárný průběh žní. 58

Ještě je potřeba dodat, že v tomto roce se konala tehdy pro obec významná událost, kdy byl odhalen pomník Rudé armády (příloha č.25) na místním hřbitově. Dne 13. listopadu 1949 proběhla pod vedením MO KSČ sbírka na pomník ruským vojákům, kteří jsou pohřbeni na olbramkosteleckém hřbitově. Slavnostní odhalení pomníku Rudé armády se konalo 27. listopadu, celou akci připravila MO KSČ spolu s místními občany. Celý slavnostní den popisuje Emílie Sárová ve svých zápisech v kronice: „27. listopadu se scházeli občané z obce, okolí a školní mládež na seřadišti u školy, odkud ve 14 hodin vyšel početný průvod. V čele byla nesena československá a sovětská státní vlajka. Funkcionáři nesli věnec na pomník Rudé armády. Na hřbitově zazněla vojenská hudba, slavnostní chorál a slavnost zahájil předseda MO KSČ s. Eduard Kašpar. Po něm promluvil zástupce armády a školský kulturní referent ONV ve Znojmě s. Jaša a zástupce OV KSČ s. Enge. Závěrečný projev pronesl předseda Svazu československo-sovětského přátelství s. Havlíček. Po jeho projevu předseda MNV s. Antonín Dvořák slíbil, že občané budou o pomník vzorně pečovat. Kulturní brigáda Svazu národní bezpečnosti předvedla pásmo o Sovětském svazu a poté byla slavnost ukončena československou a sovětskou státní hymnou. Odhalením památníku obec vzdala dík za osvobození.203 Pomník na hřbitově je na památku dvou sovětských vojáků, kteří zde v roce 1945 v době osvobozování Československa padli. Dnes už můžeme s jistotou konstatovat podle zápisu v kronice Rudolfa Mareše z roku 1945, že se jedná o sovětské vojáky. Ovšem tito vojáci, zde nepadli v rámci bojů s ustupujícími Němci, nýbrž navzájem se zastřelili při pytlačení ve Vracovickém lese u Olbramkostela. Poslední rok první poloviny 20. století přináší do Olbramkostela rozhlas, který slouží všem občanům pro rychlou a lepší informovanost. Toto období bylo završeno založením JZD. Ačkoliv obdobná organizace fungovala v Olbramkostele již v roce 1945, která měla 68 členů. Jednalo se o Jednotný svaz zemědělců. Do JZD vstupovali dělníci, kteří vlastnili půdu do 0,50 ha, dále pak ze zemědělců sem vstoupily dvě vdovy Františka Kubešová a Marie Sárová. Pro vstup do JZD byl zřízen přípravný výbor, který vedli Eduard Kašpar, Antonín Dvořák a Antonín Krejča. Družstevníci na svých pozemcích nestačili procovat, protože většina z nich byla zaměstnána v průmyslu, proto se zahájila akce „přesvědčit rozumným jednáním zemědělce v obci, aby vstoupili do družstva“.204

203 Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949, s. 76. 204 Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století, s. 87. 59

Toto jsou události, které ukončily první polovinu 20. století v městysu Olbramkostel. Do druhé poloviny století městys vstupuje již jako zemědělská a komunistická vesnice, jako mnoho dalších v Československu.

60

6. Zemědělství v Olbramkostele

Zemědělství má v Olbramkostele mnohaletou až staletou tradici. O zemědělství od počátku až po konec 19. století se zmiňuji ve své bakalářské práci „K vývoji obce Olbramkostel v 18. a 19. století“. Za první republiky a v předmnichovském období měli zemědělci velice těžký život. Každý kousek půdy byl obděláván a dobře využit ve prospěch jednotlivého vlastníka i celé společnosti. Malý a střední zemědělci museli v této době těžce a stále pracovat, aby stačili svou výrobou pokrýt všechny finanční povinnosti pro své rodiny a pro státní daně. Svou prací se snažili udržet hospodářství pro potomky. Válečná léta (1939–1945) v Olbramkostele jsou pro zemědělce nejtíživějším obdobím. Místní zemědělci byli povinni odvádět stanovené dávky protektorátní vládou. Hlavní dodávky se vztahovaly na obilí, maso, mléko a vajíčka. Za splnění těchto dodávek mohli občané získat povolení na domácí porážky dobytka a povolení na mletí mouky. O lidech, kteří se v dobrém úmyslu provinili proti těmto nařízením nebo byli falešně obviněni, jsem se zmínila již výše v kapitole čtyři. Tyto dodávky byly vázány kromě na povolení domácí porážky, také na potravinové lístky, šatenky a další nevýhody v řízeném hospodářství. Po druhé světové válce hospodařilo v Olbramkostele 15 zemědělců, kteří měli 15 až 19 ha zemědělské půdy, dále pak 24 zemědělců s 5–14 ha půdy. V obci bylo 6 malozemědělců, kteří vlastnili 2–5 ha půdy. Kromě těchto zemědělců bylo v obci mnoho dělníků, kteří obdělávali zemědělskou půdu do jednoho ha. V roce 1945, hned po válce vznikl Jednotný svaz zemědělců, do kterého se přihlásilo 68 členů. Tento svaz plnil funkci zemědělské organizace v obci, která takto fungovala až do roku 1948. Po únorovém převratu byly zakládány akční výbory. Došlo k očistě politických stran, a také zemědělci změnili své myšlení v rámci nového režimu. V tomto roce bylo pro všechny zemědělce zavedeno národní pojištění. O rok později byl vydán zákon o přestavbě rolnické malovýroby na zemědělská družstva. V rámci nového zákona byl také vydán tzv. Hradecký program, který zastával heslo „Půda patří těm, kdo na ní pracují“. Poté došlo k okamžitému zestátnění půdy nad 50 ha u soukromníků. Tento zákon se občanů Olbramkostela netýkal, protože nikdo nevlastnil půdu nad 50 ha. Ovšem s myšlenkou združstevnění se ztotožňovali především malí místní zemědělci. V této době každé zasedání MAV NF v Olbramkostele končilo, kdy a jak by se mělo

61 začít se společným hospodařením všech místních zemědělců. V červenci roku 1950 se sešel na první schůzi přípravný výbor, kdy bylo odhlasováno založení JZD prvního typu.205 Družstvo mělo na začátku 60 členů a dá se říci, že prakticky nehospodařilo společně, protože zde nebyl žádný výkonný zemědělec, jen samí dělníci. V témže roce na podzim všechny místní organizace vedly kampaň na přesvědčování všech výkonných zemědělců, aby vstoupili do JZD. V únoru 1951 bylo rozhodnuto na veřejné schůzi všech občanů o vytvoření JZD druhého typu. Na této schůzi se stal Jan Vlček předsedou JZD a bylo jmenováno 12 členů představenstva206 družstva v Olbramkostele. Další typy JZD proběhly v obci během několika dalších let.207 Olbramkostelecké zemědělství v první polovině 20. století spočívalo v přechodu od soukromého ke společnému státnímu zemědělství.

205 I. typ JZD – společné osevy, společné sklizně, meze a pozemky zůstávají majitelům. II. typ JZD – rozorání mezí, povinnost společně pracovat v družstvu, osiva a sádě na společný účet, živočišná výroba zůstala ve stájích zemědělců. III. typ JDZ – společná výroba rostlinná i živočišná, členům byl přidělen záhumenek 0,5 ha. IV. typ JZD – společný záhumenek zůstává, ale včetně zahrad a osobní důchody jsou jen ze společné práce. 206 Představenstvo JZD – Jan Vlček, Antonín Dvořák, Antonín Waas, Jan Štulhofer, Václav Vybíral, Rudolf Mareš, Jaroslav Milbach, Marie Waasová, Josef Němec, Alois Jäger, František Dungl, Alois Cejpek, František Tušar. 207 DVOŘÁK, F. a kol.: Olbramkostel II., Ze života obce 1918–1988. Citonice, 1988, s. 2–4. 62

7. Školství v Olbramkostele

Škola v Olbramkostele je jednou z nejstarších institucí, která je zde datována již od konce 16. století, kdy zde vyučoval protestantský pastor Jan Voda z Vody. Celá historie místní školy do začátku 20. století je uvedena v mé bakalářské práci. Budova školy byla postavena v letech 1837 až 1842, jedná se o jednopatrovou budovu se dvěma učebnami v poschodí a s byty pro dva učitele v přízemí. Počet žáků od přelomu 19. a 20. století do roku 1920 se pohyboval kolem 130. Škola v Olbramkostele zajišťovala nejzákladnější vzdělání v těžkých podmínkách první světové války. Ke zlepšení vyučování dochází po první světové válce během první republiky, kdy také nastává rozvoj osvětové práce. V meziválečném období je škola stále dvoutřídní, učilo se zde jen pět ročníků, a další tři ročníky navštěvovaly měšťanské školy ve Znojmě. V období od roku 1918 do roku 1935 se zde na škole vystřídalo mnoho učitelů. Během školního roku zde učili průměrně čtyři učitelé.208 Od roku 1939 za okupace nemohli žáci dojíždět do měšťanské školy do Znojma. Škola v Olbramkostele byla rozšířena nejdříve na trojtřídní a později i na čtyřtřídní, aby starší žáci mohli dokončit své vzdělání. Od roku 1940 bylo vzdělání českých dětí značně omezeno, což bylo cílem německých okupantů. Přesto však byla mládež vychovávána k lásce k české vlasti a ve víře pro návrat svobody. První školní rok po válce začal 3. září 1945, kdy škola byla v kritickém stavu, protože ke konci války se zde nevyučovalo, ale byli zde ubytováni němečtí vojáci, kteří školu značně poničili. Po odchodu vojáků byla škola opravena a začalo se zde znovu učit ve dvou třídách. Žáci ročníků 6. až 8. byli převedeni do Újezdní měšťanské školy v Kravsku. Po válce vyplňovali učitelé školní rok nejen prácemi v učebnách, ale také kulturní činností pro veřejnost. Spolu se žáky učitelé nacvičili vždy nějaké divadelní představení pro různé slavnosti či svátky. Dne 1. října 1945 byla v Olbramkostele otevřena mateřská škola, ovšem pro stále ubývající počet malých dětí musela být v listopadu roku 1947 uzavřena. Díky socializaci vesnice byla mateřská škola znovu otevřena v roce 1953 a to s celodenní péčí.

208 Řídící učitelé (ředitelé školy) 1918–1951: 1918–1920 Arnošt Drobný, 1920–1921 Adolf Ptáček, 1921–1933 Jan Přibil, 1933–1936 (není uvedeno křestní jméno) Pokorný, 1936–1940 Jan Vlček, 1940–1951 František Spousta. 63

Počet žáků po válce byl o více, jak polovinu nižší než před válkou. Ve školním roce 1946–1947 dodával americký Červený kříž dětem do školy přesnídávky, také byla uskutečněna vitamínová akce. Od 1. září 1948 jsou všechny školy postátněny, všechny obecné školy se mění na školy národní. Žáci se také zúčastňovali budovatelské práce. Při socializaci vesnice škola navázala spolupráci s místním JZD, kdy se vedla akce „Nová škola vesnici a vesnice škole“, při této akci plnili úkol „Sepětí školy se životem“. Nástupem socialismu se zlepšuje také pracovní prostředí školy, je provedena nová fasáda, postaveno nové sociální zařízení a šatny. Také učitelské byty jsou opraveny, do školní budovy byl zaveden vodovod a do tříd zakoupen nový nábytek. V tomto roce skončila činnost místní školní rady209, její funkci převzali členové MNV a prvním školním referentem se stal Jakub Joura. V Poválečném období škola spolu s obcí pořádala pro děti výlety nejen do okolí, ale také například do Moravského Krasu, Bratislavy, Prahy a jinam.210

209 Školná rada 1945–1948: Antonín Pigl (předseda), František Pigl, Antonín Folter, Jakub Joura. 210 Kronika obce Olbramkostel (Josef Fukal), s. 15–22. 64

8. Spolková činnost v první polovině 20. století

Kultura a osvěta byla v obcích většinou zprostředkována pomocí různých organizací a spolků. Nejstarším spolkem v Olbramkostele je sbor dobrovolných hasičů, který byl založen v roce 1899 a funguje až do dnešní doby. Největší zásluhu na založení sboru měli Jan Kopřiva a učitel František Vocilka. Ovšem městys Olbramkostel se také zasloužil o založení hasičského sboru a to zakoupením hasičské stříkačky. Prvními zvolenými funkcionáři ve sboru byli: František Vybíral (náčelník), Alois Mareš (starosta) a František Vocílka (jednatel). Poprvé se místní hasiči ukázali v akci roku 1900 při požáru domku Jana Švacha. Spolek dobrovolných hasičů v Olbramkostele nejen hasil oheň, ale také se zaměřil na osvětovou činnost, pořádal kulturní akce, různé cvičení a přednášky. Každoročně hasiči pořádali ples zvaný „věneček“. V roce 1907 hasičský sbor zakoupil do Olbramkostela a také zabudoval pouliční petrolejové pampy. O čištění a plnění petrolejem se starali zastupitelé Olbramkostela. Velice neobvyklé bylo to, že v roce 1911 se členové hasičského sboru přihlásili k účasti na organizaci dětského dne. Členové hasičského sboru se také angažovali při nacvičování divadelních hrách k různým příležitostem. V roce 1913 se začalo s přestavbou hasičské zbrojnice, z důvodu vysokého rozpočtu byla přestavba přesunuta na pozdější dobu a to na rok 1929, kdy se začala stavět zcela nová hasičská budova. V červnu roku 1930 se konalo slavnostní předání nové hasičské zbrojnice jejímu předsedovi, jím byl Jan Štulhofer.211 Během druhé světové války byl velitelem místních hasičů Alois Diernsteiner. Po válce v roce 1947 byl velitelem Šlosr, kdy ve sboru bylo 21 členů činných a 113 přispívajících.212 Z dobových materiálů se dovídáme, že zde v Olbramkostele roku 1900 byl založen místní odbor Národní jednoty, který se zaměřoval především na osvětovou činnost, dalším jeho úkolem bylo probouzet v občanech vlastenecké cítění. Po roce 1920 se Národní jednota v Olbramkostele zapojila i do divadelní činnosti, kde se bude střídat s hasiči nebo bude s nimi spolupracovat. Do této doby divadlo v Olbramkostele měla na starosti jen Národní jednota.213

211 Kronika Sboru dobrovolných hasičů v Olbramkostele 1899–1935, s. 1–175. 212 Kronika Sboru dobrovolných hasičů v Olbramkostele 1936–1953, s. 22–118. 213 DVOŘÁK, F. a kol.: Olbramkostel II., Ze života obce 1918–1988. Citonice, 1988, s. 14. 65

Divadelní činnost v Olbramkostele se těšila v první polovině 20. století u místních občanů veliké oblibě. Během roku bylo sehráno několik divadelních her, operet a jiných představení k příležitosti různých slavností, svátků a jiných důležitých událostí. Divadelní činnost olbramkosteleckých občanů můžeme doložit hrou „Chudý písničkář“ z roku 1910. V této hře vystupovali rodiče (v té době ještě svobodní) kronikáře Josefa Fukala. Ovšem ve 20. letech 20. století se o místní divadelní ochotnickou činnost zasloužil Jakub Šrámek, nacvičil například hru „Lešetínský kovář“. Další, kdo se zajímali o divadlo v obci, byli učitelé na zdejší obecné škole. Učitelé se žáky nacvičovali především krátké představení tzv. jednoaktovky, ale také delší dětské divadelní hry. Učitelští manželé Vlčkovi sehráli s dětmi hru „Proč děti lhou“, další hra se jmenovala „Kocourovští mudrlanti“. V roce 1939 učitel Josef Kryl nacvičil vánoční představení „Štědrovečerní zvony“ a kratičkou hru „Za maminkou“. Dospělé divadelní ochotníky od roku 1939 vede František Procházka, který ve škole vyučoval hře na housle. Proto také jsou hodně nacvičovány operety od populárního skladatele Eduarda Ingriše: např. Zlatý kruh, Okolo rybníka, Srdce v rákosí, U panského dvora. Při divadle Fr. Procházkovi pomáhali bratři Waasovi214 s tvorbou divadelních kulis a scén. Mimo místního divadelního spolku, kde se členové neustále měnili, jezdily do Olbramkostela také jiné soubory, především na pozvání. Takovéto pozvání v roce 1943 přijal kulturní soubor z Višňové u Znojma, který zde v sále v hospodě u Tušarů při slavnosti 100. let výročí místní školy měli hudební představení „Kmochovy skladby“. Koncem roku 1943 a následující rok jsou zakázány všechny kulturní akce, od tanečních zábav až po divadelní představení. Po dobu okupace mohou občané navštěvovat pouze filmová představení. Občané z Olbramkostela tuto možnost mohli využívat v hospodě u Cahů v Kravsku. Promítání filmů v Kravsku provozovala známá cirkusová rodina Berousků. Filmy se zde promítaly pravidelně v sobotu a v neděli. Po skončení zákazu kulturních akcí se opět začaly pořádat taneční zábavy, plesy, masopust, posvícení a jiné další kulturní akce. Divadlo v Olbramkostele bylo po válce znovu obnoveno, první poválečnou hrou je „Princ s rudou hvězdou na čele“, kterou nacvičila učitelka Spoustová. Dospělí občané pod vedením Jakuba Joury

214 Josef Waas byl řezbářem a Antonín Waas byl malířem. 66 a Antonína Dvořáka sehráli hru „Pytlák Mirko“ a hru „Jakubův dvůr“. Další hry byly např. „Pro peníze“ (1949), nebo „Cesta přes hranice“. V roce 1950 se divadelní činnosti ujímá také Svaz mládeže, který v této době nacvičil hru „Paní Marjánka matka pluku“. Další hry, které se v Olbramkostele odehrály na začátku 50. let, byly např. „Jedenácté přikázání“, „Modrý slon“ nebo „Kozí mléko“.215 Nejstarší z poválečných organizací v Olbramkostele je ČSM, který byl založen v roce 1946, jejím prvním předsedou byl František Kašpar. Činnost ČSM byla zaměřena především na budovatelskou práci v obci, na osvětu a sport. Po založení místní pionýrské organizace ČSM v roce 1950 se skupina věnuje velmi aktivně mládeži. Pomáhá se socializací obce a také při zemědělských pracích. Také odbočka SČSP, která byla v Olbramkostele založena roku 1949, se podílela na socializaci obce. SČSP organizoval především slavnosti „Dnů československo-sovětského přátelství“.216

215 Kronika obce Olbramkostel (Josef Fukal), s. 35–39. 216 DVOŘÁK, F. a kol.: Olbramkostel II., Ze života obce 1918–1988. Citonice, 1988, s. 15. 67

Závěr

Celá práce podává ucelený pohled na život a vývoj městyse Olbramkostel ve vymezeném období. Hlavním podnětem pro zpracování tohoto historického tématu bylo, že dosud nebyla k dispozici žádná ucelená publikace k historii městyse Olbramkostel. Jádrem diplomové práce je historický vývoj a rozvoj městysu, který je nastíněn v chronologickém pořadí. Při badatelské práci jsem získala mnoho nových informací a poznatků o své rodné obci a také rodině, která z jedné poloviny z Olbramkostela pochází. Tyto nové poznatky a skutečnosti obohatily mé znalosti o obci a mých předcích. Při práci bylo nashromážděno velké množství různého materiálu, který obsahuje nespočet informací vztahujících se k Olbramkostelu. Tento materiál bylo nezbytné utřídit a kriticky analyzovat. Nastaly také problémy, kdy v různých pramenech byly nalezeny nesrovnalosti týkající se jednotlivých událostí v obci. Jak bylo již uvedeno v úvodu, žádná souvislá publikace o historii městysu v první polovině 20. století nebyla dosud sepsána, a tak je tato práce prvním souborem historických informací o Olbramkostele ve zmiňovaném období. Cílem práce bylo postihnout každodennost městyse Olbramkostela ve 20. století, tedy v jeho první polovině, kdy docházelo k mnoha zvratům, jak v Olbramkostele, tak na celém světě. Proniknout do tehdejších poměrů a pochopení souvislostí „proč? a jak?“, bylo pro mne velice obohacující. Vedlejším cílem nebylo zabývat se hlouběji vybranými problémy, ale nastínit vývoj městyse v rámci Československa, Protektorátu a následného vytvoření nového poválečného Československa, kdy životy všech začíná ovlivňovat sílící komunismus. Práce je určena pro občany městyse Olbramkostel, aby poznaly minulost svého městyse v první polovině 20. století. Je také určena pro širší veřejnost a pro historické laiky, kteří se zajímají o regionální dějiny. Práce těmto lidem podává ucelený historický obraz v rámci znojemského regionu, ve kterém se Olbramkostel nachází. Zdrojem pro diplomovou práci mi byly především obecní kroniky městyse Olbramkostel, ze kterých jsem vycházela. Dále jsem získávala informace z historických článků a publikací, které se zabývají regionální historickou tématikou Znojemska.

68

Také jsem vycházela ze všeobecných odborných historických publikací, abych podala ucelený pohled na dějepisné události, které jsou v práci popisovány. Tato diplomová práce a již předešlá bakalářská práce jsou prvním dílem, které popisuje dějiny Olbramkostela od jeho založení po 50. léta 20. století. Diplomová práce by měla být podkladem pro monografii o historickém vývoji městyse Olbramkostel.

69

Resumé

Diplomová práce pojednává o životě v obci Olbramkostel v první polovině 20. století. Obec Olbramkostel má přibližně 500 obyvatel a se nachází na jižní Moravě, přibližně 11 km od města Znojma. Olbramkostel je obcí, ze které pocházím. Období první poloviny 20. století tvoří důležité mezníky v hospodářském, politickém, sociálním a kulturním životě obyvatel Olbramkostela. Po shromáždění a nastudování všech dostupných pramenů, literatury a získaných informací, vznikla ucelená první práce, která pojednává o vývoji Olbramkostela v první polovině 20. století. Práce je zaměřena na období první světové války, protektorátu a druhé světové války, tyto období značně změnily životy mnoha lidí. Cílem této práce bylo shrnutí a interpretování všech dostupných informací. Práce je určená pro obyvatele Olbramkostela a pro laiky historie, kteří se zajímají o regionální dějiny.

The diploma thesis deals with the issue concerning life in Olbramkostel in the first half of the twentieth century. There are approximately five hundred inhabitants in Olbramkostel and this town is situated in the South of Moravia near the city Znojmo. The distance between Znojmo and Olbramkostel is around eleven kilometres. Olbramkostel is also the town, which I come from. The first half of the twentieth century is shaped by many important milestones in economic, political, social and cultural life of inhabitants of Olbramkostel. After summarizing and studying of all available sources, literature and gained information, the first work was completed. The work concerns the development of Olbramkostel in the first half of the twentieth century. Besides this, the diploma thesis is focused on the period of World War I, on the period of protectorate and on the period of World War II. All these events significantly changed lives of many people. The goal of this diploma thesis is summarizing and interpretation of all available information. The thesis is suitable for inhabitants of Olbramkostel and for laymen of history who are interested in the regional history.

70

Seznam pramenů a literatury

A. Seznam pramenů

a) archivní prameny

Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století. Úřad městyse Olbramkostel.

Obecní kronika (Alois Bodanský) 1203–1972. Úřad městyse Olbramkostel.

Kronika obce Olbramkostel (Josef Fukal). Úřad městyse Olbramkostel.

Kronika Olbramkostela (Jan)Přibil 1914–1930. Úřad městyse Olbramkostel.

Kronika Olbramkostela (Antonín Hejl) 1931–1935. Úřad městyse Olbramkostel.

Kronika Olbramkostela (Emílie Sárová) 1936–1949. Úřad městyse Olbramkostel.

Kronika Sboru dobrovolných hasičů v Olbramkostele 1899–1935. Hasičská zbrojnice v Olbramkostele.

Kronika Sboru dobrovolných hasičů v Olbramkostele 1936–1953. Hasičská zbrojnice v Olbramkostele.

b) noviny a časopisy

Rovnost, 24. 1. 1996.

Znojemsko, 8. 1. 2002

B. Seznam literatury

BARTOŠ, J., SCHULZ, J., TRAPL, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948–1960 (okresy Znojmo, Moravský Krumlov, Hustopeče, Mikulov), IX. sv. Ostrava 1984.

BARTOŠ, J., TRAPL, M.: Dějiny Moravy díl 4.: Svobodný stát a okupace. Brno 2004.

71

BRANDES, D.: Češi pod německým protektorátem,: Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Praha 2000.

BUBELÍNY. M.: Velká hospodářská krize očima prvorepublikových ekonomů (Diplomová práce). Brno ESF MU, 2007.

BRUNCLÍK, P., RŮŽIČKA, J.: Znojemsko. Brno 1985.

ČAPKA, F.: Dějiny Moravy v datech. Brno 2001.

ČAPKA, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 2010.

ČAPKA, F.: Stručná historie států, Morava. Praha 2003.

ČAPKA, F., SLEZÁK, L., VACULÍK, J.: Nové osídlení pohraničí českých zemí po druhé světové válce. Brno 2005.

DROZDOVÁ, A., M.: Návštěvy prezidentů Masaryka a Beneše ve Znojmě (Bakalářská práce). Brno FF MU, 2011.

DVOŘÁK, F. a kol.: Olbramkostel II. ze života obce 1918–1988. Citonice 1988.

HAVLÍK, L.: Znojmo, z minulosti města a jeho památek. Brno 1956.

HAYWOOD, J. a kol.: Historie světa. Praha 1998.

HOSÁK, L.: Historický místopis země Moravskoslezské. Praha 2004.

HOSÁK, L., ŠRÁMEK, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I (N – Z). Praha 1970.

JURÁNEK, V. a kol.: Soužití Čechů a Němců na Znojemsku 1938–1945: Vzpomínky IV. Znojmo 2006.

KUSÁK. D.: Vranov nad Dyjí. Praha 1988.

KRYSTLÍK, T.: Zamlčené dějiny 1918, 1938, 1948, 1968. Praha 2008.

72

MARKEL, M.: Felix Bornemann v historické paměti aneb Konec sudetoněmecké národní historiografie?. In: Historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska, SOAK Znojmo 2010.

NEDOROST, L.: Češi v 1. světové válce. 1. díl. Mým národům. Praha 2006.

NEDOROST, L.: Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války. Praha 2006.

NĚMEC, B. a kol.: Olbramkostel III., obec ve fotografiích. Citonice 1988.

NIKOLOVÁ, A.: 70. výročí obce Bírov, 1932–2002. Bítov 2002.

PERNES, J.: Pod moravskou orlicí aneb dějiny moravanství. Brno 1996.

PEŘINKA. F. V.: Vlastivěda moravská, Znojemský okres II. Brno 2008.

STEINMETZ, J.: Znojmo a železnice I (Střípky z kroniky železniční stanice). In: Historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska, SOAK Znojmo 2010.

TRMAČ, M.: Olbramkostel I., Několik pohledů do minulosti obce. Znojmo 1988.

TRMAČ, M.: První moravský tábor lidu 14. června 1868 v Kravsku u Znojma. Znojmo 1993.

VESELÁ. B.: K vývoji obce Olbramkostel 18. a 19. století (Bakalářská práce). Brno PdF MU, 2011.

Elektronické zdroje

http://www.czso.cz/

http://www.fatym.com

http://www.pruvodce.com/velkemezirici/

http://www.olbramkostel.cz/

http://www.tyden.cz/rubriky/media/stolety-expres/

http://www.znoj-tyden.cz/ 73

Seznam příloh

A. Textové přílohy

Příloha č. 1: Rodiny na domech čp. 84 a 137 Příloha č. 2: Dům čp. 43 Příloha č. 3: Olbramkostelecká palírna a její osud Příloha č. 4: Seznam obchodů a řemesel v Olbramkostele v meziválečném období 1920–1939

B. Obrazové přílohy Příloha č. 5: Znak městyse Olbramkostel Příloha č. 6: Mapa Olbramkostela Příloha č. 7: Mlýn v části obce „Palírna“ Příloha č. 8: Zájezdní hostinec čp. 84 a 137 z konce 19. století, Příloha č. 9: Část zájezdního hostince čp. 84 a 137 z 50. let 20. století Příloha č. 10: Část zájezdního hostince čp. 84 z 80. let 20. století Příloha č. 11: Kostel Nanebevzetí Panny Marie a napravo budova školy z konce 19. století Příloha č. 12: Kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 2013 Příloha č. 13: Budova školy z roku 2013 Příloha č. 14: Budova železniční stanice Olbramkostel z konce 19. století Příloha č. 15: Budova železniční stanice Olbramkostel z roku 2013 Příloha č. 16: Stavba silnice „pod Opatovcem“ z 30. let 20. století (dnes státní silnice E59) Příloha č. 17: Stavba mostu přes Plenkovický potok a cesty k železniční stanici Olbramkostel z roku 1934. Příloha č. 18: Farář, kostelník a ministranti z 30. let 20. století (zleva – stojící Josef Pospíchal, sedící kostelník Josef Příhoda, farář Antonín Hejl, stojící Josef Sára a Josef Sára; zleva sedící – Jaroslav Milbach, Karel Cejpek, Rudolf Dvořák, Alois Jägr, Jaroslav Sára) Příloha č. 19: František Pigl, člen obecního zastupitelstva (1945– 1948) s rodinou z roku 1943 (zleva František Pigl, dcera Marie, syn František, manželka Marie, syn Karel) Příloha č. 20: Organizace „Junák“ v Olbramkostele z roku 1945

74

Příloha č. 21: Divadelní hra „Princ s rudou hvězdou na čele“ Příloha č. 22: Příjezd Rudé armády do Olbramkostela v roce 1945 Příloha č. 23: Pomník padlým místním vojákům v první světové válce před kostelem Příloha č. 24: Pomník vojáků československé armády, kteří tragicky zahynuli při výbuchu zbylé munice po Němcích v Kraveckém lese v červnu roku 1945 (pomník se nachází na kraji Kraveckého lesa) Příloha č. 25: Pomník padlým „rudoarmějcům“ v Olbramkostele z roku 1949 Příloha č. 26: Cesta od hřbitovu ke Kraveckému lesu z roku 2013 Příloha č. 27: Cesta od městysu k nádraží z roku 2013 Příloha č. 28: Dobová pozvánka na ples z roku 1927 Příloha č. 29: Dobová pozvánka na maškarní ples z roku 1929 Příloha č. 30: Dobová pozvánka na hasičský ples z roku 1948 Příloha č. 31: Pohlednice Olbramkostel z roku 1940 Příloha č. 32: Olbramkostel – kostel s farou z roku 2013 Příloha č. 33: Lístek – Výkaz o spotřebě mýdla, mýdlového prášku a tuk obsahujících pracích a mycích prostředků z roku 1920 Příloha č. 34: Lístek – Výkaz o spotřebě mýdla, mýdlového prášku a tuk obsahujících pracích a mycích prostředků z roku 1920 (Ausweis über den Verbrauch von Seife, Seifenpulver und fetthaltigen Wasch- und Scheuemittel) Příloha č. 35: Lístek na cukr z roku 1921 Příloha č. 36: Lístek na cukr z roku 1921 (Zuckerkarte)

75

Přílohy

A. Textové

Příloha č. 1: Rodiny na domech čp. 84 a 137

In: Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století. Úřad městyse Olbramkostel.

Hostinec v Olbramkostele čp. 84 a 137 je zde připomínám již od roku 1684, jako majetek města Znojma. Město prodalo tento hostinec roku 1779, od té doby zde hospodařili různí majitelé. Zatím nejstarší známý majitel hostince je Petr Druhofer, který hostinec a přilehlé budovy koupil v roce 1833 (za 12 400 zlatých tehdejší konvenční měny). Poté prodává P. Druhofer hostinec Janu Fichtlovi, který zde hospodaří až do roku 1843, kdy ho od něj koupili manželé Michal a Markéta Šturtzovi (9 000 zlatých). V roce 1849 Michal Šturtz prodává hostinec svému nastávajícímu zeti Ondřeji Šteidlovi217 mladšímu z nedaleké osady Kasárna-Mramotice. V roce 1855 Ondřej Šteidl ml. umírá ve věku pouhých 33 let (dle archivních zápisů na ochrnutí mozku). Na hostinci zůstala jeho manželka Marie Šteidlová (rozená Šturtzová), která zde hospodaří sama s dětmi a čeledíny. Roku 1877 Marie Šteidlová přenechala hostinec i hospodářskou událost svému synovi Jindřichovi a jeho manželce Marii218 (rozené Stehlíkové ze Žerůtek). V této době na hostinci a v celém hospodářství pracovali vesměs samí služební. Mezi čeledíny přišel také na čp. 84 do služby starší čeledín Tomáš Vaňousek (pocházející z Pelhřimova, nar. v r. 1858), který dříve pracoval jako kočí ve Vídni. Roku 1894 Jindřich Šteidl umírá a jeho manželka Marie byla v situaci, kdy potřebovala hospodáře na svoji usedlost. Jako rádce a částečně i jako hospodář ji pomáhal po smrti jejího manžela nejstarší čeledín, již zmiňovaný Tomáš Vaňousek. Ovšem po čase se hospodářství již nedá celé zvládnout, proto T. Vaňousek navrhujíce vdově Marii Šteidlové, aby prodala jednu polovinu hospody jeho známému z Pelhřimova, který má peníze a hospodu by koupil. Prodej se uskutečnil v letech 1896–1897, kdy Kalivoda z Pelhřimova koupil polovinu hostince a malou část pozemku na čp. 84.

217 Ondřej Šteidl starší, otec Ondřeje Šteidla ml. pochází z německo-francouzských hranic z Elsaska, Jako vojín přišel na Moravu s Napoleonovými vojáky. Za bojových akcí u Znojma 1809 byl Ondřej Šteidl st. u štábu, jako stráž vojenské kořisti. Ondřej Šteidl st. jako zbohatlík si koupil na Kasárnách dvorec i pozemky, kde se po napoleonských válkách usadil a hospodařil. 218 Marie Stehlíková – její otec a matka prodali jejich dům v Žerůtkách, aby jí mohli dát věno, proto se přistěhovali k ní na Olbramkostel na výměnek.

Marie Šteidlová si nechala hospodářské budovy a bytovou část hospody s novým číslem 137. K těmto budovám si také nechala na hospodaření 18,38 ha pozemků (16,99 orné půdy, 1, 39 luk a zahrad). Kalivoda přišel na Olbramkostel se třemi dcerami219, kdy nejstarší dcera Anna Kalivodová zůstala na otcově hostinci. V roce 1897 se Anna Kalivodová provdala za Vincence Růžka z Olbramkostela. Ovšem po roce manželství ovdověla. Poté si bere, jako bezdětná vdova, Františka Tušara ze Žerůtek (byl o devět let mladší než Anna). Spolu mají dvě dcery, Anežku220 (nar. 1903) a Marii221 (nar. 1905). Anna Tušarová zemřela v roce 1915. V roce 1917 se František Tušar znovu žení, vzal si Marii Milnerovou. Spolu měli syna Františka Tušara (nar. 1918 – žije dodnes), který hospodu z čp. 84 dědí po otcově smrti v roce 1935. Od roku 1935 zde hospodaří František Tušar se svojí ženou Ludmilou (roz. Sárovou, nar. 1928 – žije dodnes), kteří zde bydlí do dnešní doby. Druhá polovina hospody již pod číslem 137, kde hospodaří Marie Šteidlová s Tomášem Vaňouskem, aby zajistila pro svého syna Josefa Šteidla (nar. 1891) zbytek majetku. Josef Šteidl po skočení školní docházky pracoval s matkou na hospodářství, poté musel nastoupit vojenskou povinnou službu, po které musel hned narukovat do první světové války. Dostal se na ruskou frontu, kde padl do zajetí a poté se stal legionářem Československé armády. Z války se vrátil v roce 1919, kdy po svém příchodu se oženil s Antonií Vybíralovou z Olbramkostela. Oba spolu hospodaří na čp. 137, kde měla jeho matka Marie Šteidlová spolu s Tomášem Vaňouskem výměnek. Manželé Josef a Antonie Šteidlovi neměli žádné děti, když přišel Josef z války, tak byl hodně nemocný a to mu ubralo na zdraví. Ovšem několik let po válce musel zaplatit 10 000 Kč za svého syna, kterého měl v Rusku, když byl v zajetí. Na olbramkosteleckém hospodářství pracoval jen deset let po návratu z války, poté ho jeho zdravotní stav připravil o svéprávnost, v roce 1940 umírá. Jeho manželka Antonie na hospodářství pracovala, pokud to bylo jen možné. Když už na to nestačila, začala jednotlivé pozemky pronajímat občanům z Olbramkostela. Tři roky po smrti jejího manžela v roce 1943 musela se Antonie Šteidlová vystěhovat ze svého domu. Do jejího domu byla nastěhována německá rodina Pfall,

219 Marie Kalivodová (nejmladší) byla učitelkou v Praze. Druhá dcera Josefa Kalivodová zůstala svobodná a stala se kuchařkou faráře v Litoměřicích. 220 Anežka Tušarová se provdala za Milnera ze Žerůtek. 221 Marie Tušarová se provdala za Roberta Biskupa z Olbramkostela čp. 12.

která přišla do Olbramkostela z Besarábie v rámci poněmčování obce. Tato rodina zde bydlela až do dubna roku 1945. Mezitím Antonie Šteidlová bydlela u své matky na výměnku v Olbramkostele čp. 3. Po válce se Antonie Šteidlová nstěhovala zpět do svého domu čp. 137, ke které ji byly v roce 1948 vráceny i pozemky. Necelé dva roky zde hospodařila její neteř Františka s manželem Josefem Veselým z Černína. Při socializaci odešli oba z Olbramkostela za svým povoláním. Františka pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici ve Znojmě a Josef šel na statek Dr. Veleby v Hnízdě. Od roku 1950 hospodářské budovy u domu A. Šteidlové užívalo JZD a pozemky byly také obhospodařovány také družstvem. Antonie Šteidlová užívala spodní část domu, kde bydlela až do konce svého života. Dům čp. 137, který Antonie Šteidlová přepsala svojí neteři Františce Veselé (roz. Cahovou z Kravska). Dům byl Františce Veselé v roce 1959 vyvlastněn a předán JZD Olbramkostel. Od té doby se na domě nekonaly žádné opravy a tak dům chátral. V letech 1988–1989 byl dům zbořen. Všechen zbylý stavební materiál byl odstraněn, údajně pro lepší přehlednost státní silnice. Na této části byl poté postaven rodinný dům tehdejšího družstevníka Tomana.

Příloha č. 2: Dům čp. 43

In: Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století. Úřad městyse Olbramkostel.

Roku 1545 byl v Olbramkostele založen městem Znojmem pivovar, který stál na místě bývalého probožstvím, dnes spadlý dům čp. 24. Z prosperujícího pivovaru mělo výdělek město Znojmo, dle archivních zápisů, 600 zlatých ročně. Pracovníci v pivovaru bydleli v domě čp. 43, kde také byly administrativní budovy pivovaru. Jak dlouho pivovar v Olbramkostele fungoval, není známo, ovšem ze znojemských kronik je známo, že v roce 1770 byl založen pivovar ve Znojmě a všechny venkovské pivovary se začaly rušit. Z tohoto poznatku, můžeme usoudit, že také pivovar v Olbramkostele v této době zaniknul. Od roku 1870 hospodaří na domě čp. 43 manželé Josef a Eleonora Procházkovi. 1884 dům prodávají manželům Josefu a Marii Šimonkovým. Od nich dům kupují manželé Václav a Marie Mrkosovi. V roce 1899 Václav Mrkos umírá a na domě zůstává Marie Mrkosová se třemi dětmi222. Nejstarší syn František Mrkos dostal dům od matky v roce 1910, kde spolu hospodaří. V roce 1912 si namluvil nevěstu Marii Vakovou z Lažínek u Moravských Budějovic, během jednoho měsíce byla svatba, protože nevěsta byla již ve třetím měsíci těhotenství (dle vyprávění Cecílie Mrkosové, nevěsta byla těhotná se ženatým mužem, který zaplatil 300 zlatých, údajně se jednalo o majitele hostince v Moravských Budějovicích). Marie Vaková dostala od rodičů o 300 zlatých více na podílu, Marie tedy do manželství přinesla 500 zlatých. Šest měsíců po svatbě se narodil syn Rudolf, kterého František Mrkos nechal zapsat na své jméno. V červenci 1914 musel František Mrkos nastoupit do války. Sloužil u dragounů v Brně. Při prvním tažení na Rusko v říjnu 1914 byla celá jejich dragounská četa zahnána do bažin, kde všichni zahynuli. Pozůstalým bylo sděleno, že všech 600 dragounů i s koňmi zapadli do bažiny, která se nad nimi zavřela. Vdova Marie Mrkosová hospodařila na domě sama s najatými lidmi. Po dvou letech se o ní zajímal také vdovec Jan Štulhofer, který měl jednoho syna a tři dcery. Marie Mrkosová jeho nabídku dlouho odmítá, teprve po dlouhém chození v roce 1924 se vzali. Ovšem jejich manželství netrvalo příliš dlouho. Po dvou letech se rozešli, protože Marie zjistila, že děti manžela měly všechno a její syn nic. V roce 1928

222 Nejstarší syn František je dědicem. Druhý sen Josef Mrkos se přiženil k rodině Šimonkových v Olbramkostele. Dcera dostala podíl 57 zlatých.

se znovu prodala za Václava Milbacha223, který byl o dvanáct let mladší. V sedmdesátých letech Marie (1972) a Václav (1979) zemřeli a dům čp. 43 zůstal státu, protože již v této době nežil ani syn Marie z prvního manželství Rudolf Mrkos, který zemřel v roce 1959, který měl čtyři dcery. Po smrti Marie Milbachové dům dostal Václav Milbach a ten dcerám Rudolfa Mrkose nic neodkázal, protože se k němu nehlásily. Po smrti Václava Milbacha v roce 1979 dům se stal státním majetkem. MNV dům a majetek Václava Milbacha rozprodal. V roce 1986 dům čp. 43 kupuje Ladislav Pigl pro svého syna, také Ladislava.

223 Václav Milbach (nar. 1901) – měl vážnou známost s Cecílií Glázrovou, ale jeho matka mu sňatek s ní nepovolila z finančních důvodů. Cecílie totiž nic neměla.

Příloha č. 3: Olbramkostelecká palírna a její osud

In: Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století. Úřad městyse Olbramkostel.

Jižně vedle starobylého mlýna, z něhož v roce 1970 stálo již jen torzo a zbytky zařízení na mletí vodou, stávala dříve pozoruhodná budova, která byla již v roce1956 zbořena, jednalo se o tzv. palírnu. Kolem roku 1800 vlastnil tuto budovu Jan Šrámek čp. 30. Jeho dědicové budovu v roce 1803 prodali Ignáci Rajskému. Později budovu vlastnila Alžběta Krejčová, od ní budovu koupil v roce 1819 Kašpar a Alžběta Lustikovi. Budova měla dvojí poslání – jako pálenice a patačárna224. Palírna v roce 1840 dle záznamů vyráběla 60 věder ročně, což je přibližně 3 660 litrů pálenky. O třicet let později 1870 dochází ke změně výroby pálenky a alkoholických nápojů, kdy Jindřich Jokl měl dle živnostenského rejstříku povoleno vyrábět likér a také ho v drobném prodávat. V roce 1900 byla palírna již přebudována na byty pro chudé občany v Olbramkostele, tzv. chudobinec. Tyto byty sloužily lidem až do konce druhé světové války. V budově bylo celkem osm bytů, z nichž tři byly se dvěma místnostmi, ostatní byty měly po jedné místnosti. V roce 1930 zde bydleli: František Lang, Jakub Kašpar, František Kašpar, Eduard Kašpar, Hubert Lang, Jan Kašpar, Josef Kašpar, Jan Pikart. Později také Marie Dvořáková a Eduard kašpar ml. Po vystěhování Němců z Československa po druhé světové válce se téměř všichni z palírny vystěhovali. Část se vystěhovala do pohraničí, část do Znojma a zbytek do vlastních domků.

224 Patačárna – z popela z dřevěného uhlí se loužením a přepalováním vyrábělo drásadlo, které potřebovali ke své práci koželuhové a mydláři. Ke konci 19. století patačárny zanikají, protože přichází nová výroba drásadla, která spočívá na základech nových chemických postupů.

Příloha č. 4: Seznam obchodů a řemesel v Olbramkostele v meziválečném období 1920–1939

In: Obecní kronika (Rudolf Mareš) 13.–20. století. Úřad městyse Olbramkostel.

Obchod František Svoboda

Josef Jokl

Marie Ganzvolová

Vojtěch Zetík (od r. 1933)

Hostinec František Dvořák st. čp. 76

František Dvořák ml.

František Tušar čp. 84

Josef Jokl čp. 54

Obchod s Josef Dvořák čp. 47 dobytkem Josef Jokl čp. 54

Jan Dvořák čp. 85

Obchod se dřevem Matěj Vybíral čp. 58

Trafika Marie Simonková čp. 18

Ondřej Tušar (od r. 1926)

Pekař Ondřej Šťastný čp. 38

Antonín Fiala

Truhláři Konrád Čermák čp. 90

Antonín Kučera čp. 22

Matěj Dvořák čp. 89

Koláři Josef Fiala čp. 102

František Fiala

Krejčí Josef Vítek čp. 48

Antoníe Vítková

Augustin Hubatka

Josef Klempa čp. 53

Švadleny Marie Waasová

Františka Závěrková

Kováři František Waas

Antonín Papoušek

Josef Slabý (od r. 1933)

Sedláři Jan Fiala st.

Jan Fiala ml.

Pletárna Marie Dvořáková čp. 33

Pokrývač Josef Pikart čp. 96

Veřejný šrotovník Jan Vlček čp. 29 obilí

Obuvníci František Dvořák čp. 33 (se živností) Jakub Veselý čp. 111

Josef Mrkos čp, 131

Martin Pikart čp. 142

B. Obrazové přílohy

Příloha č. 5: Znak městyse Olbramkostel (udělen v r. 1538) Dostupné na http://www.olbramkostel.cz

Příloha č. 6: Mapa Olbramkostela Dostupné na http://www.mapy.cz

Příloha č. 7: Mlýn v části obce „Palírna“ In: NĚMEC, B. a kol.: Olbramkostel III., obec v obrazech. Citonice 1988.

Příloha č 8: Zájezdní hostinec čp. 84 a 137 z konce 19. století In: PEŘINKA, F. V.: Vlastivěda moravská, Znojemský okres II. Brno 2008

Příloha č. 9: Část zájezdního hostince čp. 84 a 137 z 50. let 20. století In: NĚMEC, B. a kol.: Olbramkostel III., obec v obrazech. Citonice 1988.

Příloha č. 10: Část zájezdního hostince čp. 84 z 80. let 20. století In: NĚMEC, B. a kol.: Olbramkostel III., obec v obrazech. Citonice 1988.

Příloha č. 11: Kostel Nanebevzetí Panny Marie a napravo budova školy z konce 19. století In: PEŘINKA, F. V.: Vlastivěda moravská, Znojemský okres II. Brno 2008.

Příloha č. 12: Kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 2013 Fotografie Blanka Veselá

Příloha č. 13: Budova školy z roku 2013 Fotografovala Blanka Veselá

Příloha č. 14: Budova železniční stanice Olbramkostel z konce 19. století In: ŠIMKA, A.: Sto let Severozápadní dráhy. Jihlava 1971.

Příloha č. 15: Budova železniční stanice Olbramkostel z roku 2013 Fotografovala Blanka Veselá

Příloha č. 16: Stavba silnice „pod Opatovcem“ z 30. let 20. století (dnes státní silnice E59) In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 17: Stavba mostu přes Plenkovický potok a cesty k železniční stanici Olbramkostel z roku 1934. In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 18: Farář, kostelník, ministranti z 30. let 20. století (zleva – stojící Josef Pospíchal, sedící kostelník Josef Příhoda, farář Antonín Hejl, stojící Josef Sára a Josef Sára; zleva sedící – Jaroslav Milbach, Karel Cejpek, Rudolf Dvořák, Alois Jägr, Jaroslav Sára) In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 19: František Pigl, člen obecního zastupitelstva (1945–1948) s rodinou z roku 1943 (zleva Fratišek Pigl, dcera Marie, syn František, manželka Marie, syn Karel) Soukromá fotografie Terezie Krycnerové

Příloha č. 20: Organizace „Junák“ v Olbramkostele z roku 1945 Soukromá fotografie Terezie Krycnerové

Příloha č. 21: Divadelní hra „Princ s rudou hvězdou na čele“ In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 22: Příjezd Rudé armády do Olbramkostela v roce 1945 In: NĚMEC, B. a kol.: Olbramkostel III., obec v obrazech. Citonice 1988.

Příloha č. 23: Pomník padlým místním vojákům v první světové válce před kostelem Fotografovala Blanka Veselá

Příloha č. 24: Pomník vojáků československé armády, kteří tragicky zahynuli při výbuchu zbylé munice po Němcích v Kraveckém lese v červnu roku 1945 (pomník se nachází na kraji Kraveckého lesa) Fotografovala Blanka Veselá

Příloha č. 25: Pomník padlým „rudoarmějcům“ v Olbramkostele z roku 1949 Fotografovala Blanka Veselá

Příloha č. 26: Cesta od hřbitovu ke Kraveckému lesu z roku 2013 Fotografovala Blanka Veselá

Příloha č. 27: Cesta od městysu k nádraží z roku 2013 Fotografovala Blanka Veselá

Příloha č. 28: Dobová pozvánka na ples z roku 1927 In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 29: Dobová pozvánka na maškarní ples z roku 1929 In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 30: Dobová pozvánka na hasičský ples z roku 1948 In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 31: Pohlednice Olbramkostel z roku 1940 In: NĚMEC, B. a kol.: Olbramkostel III., obec v obrazech. Citonice 1988.

Příloha č. 32: Olbramkostel – kostel s farou z roku 2013 Fotografovala Blanka Veselá

Příloha č. 33: Lístek – Výkaz o spotřebě mýdla, mýdlového prášku a tuk obsahujících pracích a mycích prostředků z roku 1920 In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 34: Lístek – Výkaz o spotřebě mýdla, mýdlového prášku a tuk obsahujících pracích a mycích prostředků z roku 1920 (Ausweis über den Verbrauch von Seife, Seifenpulver und fetthaltigen Wasch- und Scheuemittel) In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 35: Lístek na cukr z roku 1921 In: Obecní úřad městyse Olbramkostel

Příloha č. 36: Lístek na cukr z roku 1921 (Zuckerkarte) In: Obecní úřad městyse Olbramkostel