MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Sociální konstrukce národní identity v Izraeli a její reflexe v zahraniční politice

Diplomová práce

Bc. Adam Hykl

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D. UČO: 385 911 Obor: Mezinárodní vztahy Imatrikulační ročník: 2013 Brno, 2016

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Sociální konstrukce národní identity v Izraeli a její reflexe v zahraniční politice“ vypracoval samostatně, pouze s použitím uvedených zdrojů.

V Brně, dne ……………………………

Adam Hykl

- 2 -

Poděkování

Rád bych na tomto místě poděkoval v první řadě svému vedoucímu diplomové práce, PhDr. Pavlu Pšejovi, Ph.D. Velmi si vážím jeho důvěry, trpělivého a povzbudivého přístupu, užitečných rad a doporučení, které umožnily dát mé práci ucelenou podobu.

Velký dík patří Dr. Ya’irovi Ronenovi za jeho pomoc při mém výzkumném pobytu k diplomové práci v Izraeli na podzim 2015, a který svými názory a myšlenkami ještě více podnítil můj zájem o téma společnosti a politiky jako takové.

Poděkování si také zaslouží všichni, kteří ve svém nabitém rozvrhu nalezli čas na uskutečnění dlouhých rozhovorů o izraelské národní identitě. Jmenovitě se jedná o Karla Pažourka, Prof. Vered Vinitzky-Seroussi, Dr. Paulu Kabalo, Dr. Tali Tadmor-Shimony a Dr. Michaela Feige. Dr. Michael Feige, který se jako sociolog dlouhodobě zabýval izraelskou společností a kolektivní pamětí, před dokončením mé práce zahynul při teroristickém útoku v Tel Avivu v červnu 2016. Rád bych tento text věnoval také jeho památce.

V neposlední řadě patří obrovské poděkování mé rodině, přítelkyni, přátelům i kolegům za jejich podporu při psaní této práce i během celého studia. Jsem za ni opravdu velice vděčný.

- 3 - 1. Obsah

1. Obsah ...... 4

2. Úvod ...... 6

2.1. Vymezení práce ...... 6

2.2. Výzkumné otázky ...... 7

3. Teoretické a metodologické vymezení práce ...... 7

3.1. Konstruktivismus ...... 7

3.2. Metodologie ...... 10

3.2.1. Sběr dat ...... 10 3.2.2. Kvalitativní obsahová analýza ...... 13 3.3. Limity práce ...... 16

4. Vymezení konceptů ...... 18

4.1. Národ a národní identita ...... 19

4.1.1. Historický vývoj, kolektivní paměť a vzpomínky ...... 22 4.1.2. Teritorium ...... 24 4.1.3. Jazyk ...... 25 4.1.4. Kultura, tradice a mýty ...... 26 4.1.5. Náboženství ...... 27 4.1.6. Symboly ...... 27 4.1.7. Odlišnost a jedinečnost ...... 28 4.1.8. Typ politického zřízení a instituce ...... 30 4.2. Vztah národní identity a zahraniční politiky státu ...... 32

4.3. Izraelská národní identita ...... 33

4.3.1. Historická dimenze ...... 35 4.3.2. Teritoriální dimenze ...... 39 4.3.3. Kulturní dimenze ...... 42 4.3.4. Psychologická dimenze ...... 52 4.3.5. Politická dimenze ...... 63 4.3.6. Tabulka kategorií a projevů izraelské národní identity ...... 71 5. Reflexe v projevech aktérů zahraniční politiky ...... 76

- 4 - 5.1. Politický systém a zkoumaní aktéři izraelské zahraniční politiky ...... 77

5.1.1. Předseda vlády ...... 77 5.2. Reflexe izraelské národní identity ...... 78

5.2.1. Historická dimenze ...... 80 5.2.2. Teritoriální dimenze ...... 86 5.2.3. Kulturní dimenze ...... 90 5.2.4. Psychologická dimenze ...... 97 5.2.5. Politická dimenze ...... 106 6. Závěr ...... 109

7. Použité zdroje a literatura ...... 113

8. Přílohy ...... 131

- 5 - 2. Úvod

2.1. Vymezení práce Stát Izrael je poměrně mladým aktérem na poli mezinárodních vztahů. Vytvořením samostatného státu v roce 1948 vyvrcholily dlouhodobé snahy sionistické ideologie a jejích představitelů. Stát samotný samozřejmě nevznikl z ničeho nic a tak říkajíc na zelené louce. V době vzniku státu se na jeho území vyskytovaly početné skupiny židovských přistěhovalců z celého světa imigrující do svaté země v tzv. álíjách, přistěhovaleckých vlnách.

Společnost v Izraeli má velmi komplikovanou strukturu. Na nevelkém území zde jako občané Izraele žijí mimo jiné komunity sekulárních Židů a izraelských Arabů; věřících Židů podporující existenci židovského státu i ultraortodoxních charedim, z nichž někteří jeho existenci naopak vehementně odmítají; různé náboženské komunity muslimů, křesťanů či Bahá’í; nemluvě o bezpočtu skupin různého etnického původu jako jsou například jemenští Židé či přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu. Nevyřešený konflikt mezi dvěma širokými skupinami svého obyvatelstva, rovněž jako nevyřešené vztahy s některými státy v jeho bezprostřední blízkosti představují pro Izrael také určitý druh problémů.

Vymezování národní identity v takto složité společenské struktuře se může jevit jako téměř nemožný úkol. Tento prvotní pocit byl zpočátku autorovi této práce ještě umocňován při konverzacích během jeho studia v Izraeli v roce 2013 a následné výzkumné cestě o dva roky později. Snahu o analýzu národní identity nebo zahraniční politiky samotní izraelští obyvatelé někdy doprovázeli udivenou poznámkou: "Takové věci tady v Izraeli existují?" Ačkoliv by řada lidí z různých skupin obyvatelstva sama sebe bez váhání identifikovala jako Izraelce, popis a vysvětlení charakteristických vlastností či přesvědčení, z nichž tato identita vyplývá, je o poznání složitějším úkolem.

Po úvodních kapitolách diplomové práce, které se zabývají konkrétnějším zasazením výzkumu do teoretického základu konstruktivistické teorie a vysvětlením použité metodologie a vzorků dat, je další část textu věnovaná snaze o podrobné zachycení takové identity, která by se dala označit jako izraelská národní identita. Využitím různorodých dostupných zdrojů, jako jsou provedené výzkumy, publikace expertů v oblasti nacionalismu a národní identity, ale také například rozhovorů uskutečněných s několika odborníky přímo v Izraeli se autor

- 6 - snažil o co nejkomplexnější postihnutí tohoto fenoménu. Následná analýza této identity prostřednictvím kvalitativní obsahové analýzy má následně dokázat možnost praktického využití takto identifikované identity.

2.2. Výzkumné otázky Pro účely výzkumu je vždy nutné stanovit si hypotézu či výzkumné otázky, které je poté následně možné analyticky rozebrat a poskytnout na ně odpovědi. Diplomová práce se bude zabývat následnými výzkumnými otázkami:

• Jak lze definovat izraelskou národní identitu ze sociálně konstruktivistického pohledu? Jaké jsou její charakteristické prvky? • Jsou tyto prvky reflektovány v zahraniční politice tvořené vybraným aktérem izraelské zahraniční politiky – předsedou izraelské vlády? Pokud ano, které a jaká je tato reflexe ve vybraném časovém období?

3. Teoretické a metodologické vymezení práce Nedílnou součástí úspěšného výzkumu na jakékoliv akademické úrovni je její teoretické a metodologické vymezení. Autor i čtenáři by si měli být dobře vědomi z jakého vědeckého pohledu je práce prezentována, jak je v ní pracováno s vědeckým poznáním a tím pádem také, jak k danému textu přistupovat.

Tato kapitola si klade za úkol představit teoretické zázemí diplomové práce, a to konkrétně teorii konstruktivismu, ke které se autor této práce hlásí, a která se z jeho pohledu jeví pro zmíněné výzkumné otázky jako nejvhodnější. V neposlední řadě pak představuje použité metodologické nástroje a příslušné metody, které budou aplikovány v samotné analytické části. Jedná se zde o nástroje spadající především pod kritickou analýzu diskurzu. Tyto byly zvoleny jako odpovídající na základě studia sekundární literatury a tematicky podobně zaměřenými výzkumy jiných autorů.

3.1. Konstruktivismus Konstruktivismus spadá mezi širší rodinu (postmoderních) kritických teorií, které zkoumají závislost samotného vědění na společenském a historickém kontextu a strukturách. 1

1 Drulák, P. (2003): Teorie mezinárodních vztahů, s. 110-111

- 7 - Z povahy takového vědění to znamená, že neexistuje jediná objektivní realita mezinárodních vztahů, která je na lidském vědomí zcela nezávislá. Předpokládá, že teorie jsou totiž vždy nutně postaveny na určitých hodnotách tvůrců a slouží určitým normativním cílům. Existují zde některé objektivní faktory, které jsou materiálního charakteru,2 ale dále je realita samotná také tvořena idejemi, hodnotami, praktikami a představami různých aktérů. Tyto představy jsou intersubjektivně sdíleny a uznávány, což jim dodává na vlastní legitimitě.3

Konstruktivismus konkrétně předpokládá, že realita mezinárodních vztahů je sociální konstrukcí, tedy abstraktním výtvorem vytvářeným pomocí diskurzu a interakcí různých aktérů v tomto procesu. Význam je přikládán k individuální nebo kolektivní tvorbě vědění a znalostí, přičemž je taková tvorba historicky a kulturně podmíněná. Každá konstrukce reality je tedy produktem aktéra (či aktérů), kteří ji vytváří4 a objekty našeho poznání nejsou nezávislé na naší interpretaci a jazyku.5 Jak uvádí ve svém stěžejním díle Sociální konstrukce reality Peter L. Berger a Thomas Luckmann, jedná se o tvorbu jednoho z „možných světů“ nikoliv „jediného možného světa“ ve smyslu subjektivního vnímání reality.6 Samotný konstruktivismus je však vnímán v pojetí různých autorů, hlásící se k tomuto teoretickému proudu, různě.7 Teoretické základy však teorie obecně umisťuje na tradici kritických teorií.

V odborné literatuře lze najít v rámci samotného konstruktivismu dělení ještě na menší proudy dle přístupů k základním otázkám ontologie a epistemologie. Můžeme tak pracovat s realistickým sociálním konstruktivismem, který nezpochybňuje existenci reality tzv. hrubých skutečností a materiálních objektů a odlišuje je od lidmi vytvořených sociálních konstrukcí, jako jsou například stát či institut peněz. Druhou stranou mince je v tomto případě idealistický konstruktivismus, který svým přístupem připomíná radikálnější směry postmodernismu/poststrukturalismu.8

2 Příkladem může být zeměpisná poloha, nerostné bohatství apod. 3 Hynek, N. (2005): Sociální konstruktivismus, s. 136, in Pšeja, P. (ed.): Přehled teorií mezinárodních vztahů; Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 27; Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 11- 13 4 Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 91 5 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 26 6 Berger, P.; Luckmann, T. (1999): Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění, s. 170 7 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 10-12 8 Hynek, N. (2005): Sociální konstruktivismus, s. 129-132, in Pšeja, P. (ed.): Přehled teorií mezinárodních vztahů

- 8 - Tvrzením, že konstruktivismus stojí v opozici klasickým racionalistickým teoriím jako je neorealismus nebo neoliberální institucionalismus a že jeho prvotním úkolem při porozumění a výzkumu identity je interpretovat intersubjektivní významy, se poté vyznačuje takový směr konstruktivismu označovaný jako kritický konstruktivismus.9 Například Alexander Wendt nebo P. Katzenstein pak vidí konstruktivismus jako střední cestu mezi kritickými a pozitivistickými teoriemi, konkrétně využívá kombinaci kritické ontologie a pozitivistickou epistemologií. Pro takový směr můžeme v odborné literatuře najít označení konvenční konstruktivismus.10 Sám Wendt přichází s označením svého přístupu v díle Constructing International Politics jako konstruktivistická systémová teorie.

Hlavním definičním znakem pro konstruktivisty pak jsou všeobecně sdílené normy, působící prostřednictvím identit aktérů.11 Taková identita (či identity) následně upravují chování aktéra v mezinárodním prostředí a de facto předpovídá jeho další možné kroky, které jsou činěny v souladu s touto (kolektivní) identitou. Někteří kritičtí konstruktivisté, Onuf například,12 považují aktéry ve vztahu aktér-struktura za primární. Nicméně jelikož státy fungují v mezinárodním prostředí, které je jednotlivými zeměmi spoluutvářeno a uznáváno, nelze říci, že struktura, která je takto dlouhodobě etablována nemá či se nesnaží mít žádný zpětný vliv na chování státu v mezinárodním společenství. V tomto ohledu se práce přiklání ke konvenčnímu pohledu na konstruktivistickou tradici - aktéři a struktury na sebe působí vzájemně. Z podstaty konstruktivismu pak v rámci ontologie existuje více realit, které jsou konstruovány. Ačkoliv si nelze být nikdy stoprocentního nalezení pravdy, ona pravda je v daném momentu „nejlépe sestavený systém tvrzení, o němž se vytvořil konsensus“13 a tento nebyl vyvrácen či rekonstruován.

I tak zde však lze nalézt rozdíly mezi konvenčním a kritickým konstruktivismem. Mimo již některých výše zmíněných definičních znaků je konvenční konstruktivismus

9 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 12 10 V tomto příklady jde o ontologický předpoklad reality jako sdílených představ aktérům mezinárodních, vztahů, které jsou vědecky objektivně poznatelné pomocí kritického realismu. Viz Drulák, P. (2003): Teorie mezinárodních vztahů, 124; Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 13 11 Drulák, P. (2003): Teorie mezinárodních vztahů, 154; Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 15 12 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 14; Onuf, N.: Constructivism: A User’s Manual, in Kubalkova, V.; Onuf, N.; Kowert, P. (1998): International Relations in a Constructed World 13 Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 96

- 9 - nakloněn rozdělování „tvrdých“ faktů reality (jako jsou kontinenty, oceány, existence nerostného bohatství) od těch sociálních (anarchie, řád). Kritický konstruktivismus tvrdí, že tyto věci jsou důležité pouze skrze jim přiřazený význam a sama o sobě je jejich existence nepodstatná.14 Podle Alexandra Wendta je sociální struktura objektivní, jelikož neexistuje pouze v představách, ale také v praktikách aktérů, a tedy v procesu. Konstruktivisté jsou podle něj modernisté, když epistemologicky umožňují procesy falzifikace a vědeckého poznání. Základní struktura mezinárodních vztahů je ale spíše sociální než materiální, postavená na sdílených idejích. Tyto pak utváří identitu a zájmy aktérů.15

Je důležité zmínit, že při výzkumu v tradici konstruktivismu je sám výzkumník nejen pozorovatelem, ale také tvůrcem samotného procesu. Jeho prostřednictvím, pomocí přesně definovaných vědeckých postupů, je možné dojít k porozumění, ovšem ovlivněným jeho interpretacemi. Výzkumník si musí být vědom takového faktu a proces by měl být otevřen i alternativním koncepcím a pohledům. Takový přístup lze vnímat dvěma odlišnými pohledy: jako slabina tohoto teoretického postoje,16 či naopak jako osvobozující prvek.17

3.2. Metodologie

3.2.1. Sběr dat Sběrem dat pro výzkum v této práci se rozumí shromáždění dostatečného textového korpusu pro následné vymezení konceptů a především analytickou část výzkumu. V tomto případě bylo využito dvou zásadních metod sběru dat pro různé části výzkumu. Pro kapitoly týkající se definice a identifikace charakteristických vlastností obecné a následně izraelské národní identity bylo využito především analýzy tematické sekundární literatury podpořenou rozhovory s odborníky z akademického a politického prostředí. Následná analytická část pracuje s primárními dokumenty týkající se zvolené funkce reprezentanta zahraniční politiky státu, předsedy vlády, ve vybraném časovém období. Toto období pokrývá dvě vlády Benjamina Netanjahua mezi lety 2009 až 2015. Zde se jedná o především o proslovy, tisková prohlášení případně rozhovory, které jsou dostupné v anglickém jazyce na oficiálních

14 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 13-15 15 Wendt, A. (1995): Constructing International Politics, s. 71-72, 81; Wendt, A. (1999): Social Theory of International Politics, s. 1 16 Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 95; 17 Gergen, K.; Gergen, M. (2003): Social Construction: A Reader, s. 36

- 10 - stránkách. Ačkoliv výzkum takové reflexe identity v zahraniční politice je odkázán na veřejně dostupné zdroje, předpokladem práce je, že právě veřejná zahraniční politika je v případě národní identity důležitým prostředkem pro projev nebo absenci jejích jednotlivých charakteristik. Celkový počet zkoumaných proslovů je uveden v následující tabulce:

Rok Počet proslovů 2009 15 2010 13 2011 12 2012 14 2013 15 2014 15 2015 7 Počet zkoumaných proslovů za jednotlivé roky, zdroj: autor

Textem se zde rozumí objekt, který můžeme číst, respektive mu můžeme v širším slova smyslu porozumět a může nám předávat určitou informaci. Především psaný text vzniká totiž v jiném čase a jiném místě. V sociálních vědách lze jako text označit nejen psaný dokument, ale také komiks, film, skladbu nebo gestikulaci, pokud nalezneme správnou metodu jejich „čtení“. Předávaná informace je do textu abstrahována, předána čtenáři, který ji může opět re-artikulovat a převést do materiality.18

Při analýze psaných textů, což je stěžejním prvkem této práce, je poté třeba se soustředit především na klíčová slova či úseky textů, které zastupují širší významovou oblast nebo témata. Pro rovinu obsahové analýzy (popsané níže) v jejím kvalitativním směru je v případě analýzy textů také důležitý užitý jazyk a terminologie. Ve spojitosti s klíčovými slovy lze využít termínu „kód“. Tento může zastupovat a sjednocovat jedno či více klíčových slov a následně vytvářet širší tematické kategorie, mezi kterými je následně možné hledat vztahy. Takový postup v zásadě částečně odpovídá také prvkům metod zakotvené teorie19 s tím rozdílem, že širší kategorie jsou v této práci v první fázi předurčeny výzkumem sekundární literatury o národní identitě a je zkoumáno, zda kódy zachycené v obsahu daného textu reflektují některou z určených kategorií.

18 Hájek, M. (2014): Čtenář a stroj: Vybrané metody sociálněvědní analýzy textů, s. 21-23 19 Tamtéž, s. 39, 68

- 11 - Pět obsáhlých rozhovorů, využitých v této práci, tvoří doplňující zdroj a data k analyzovaným dokumentům a literatuře. Samotné rozhovory nejsou stěžejním prvkem samy o sobě, ale slouží k rozšíření, případně ověření zjištěných poznatků výše uvedenou metodou. Rozhovory mají za úkol doplnit diplomovou práci o další metodu výzkumu a zajistit tak požadovanou triangulaci dat,20 která tím může nabídnout o něco větší komplexitu a věrohodnost výzkumu. Odborníci odpovídající na otázky byli vždy seznámeni s účelem rozhovoru, obsahem a tématem diplomové práce i tematickým okruhem, kterého se otázky týkaly. Níže je uveden seznam lidí, místo i datum uskutečněného rozhovoru:

• Dr. Michael Feige, vědecký pracovník, The Ben-Gurion Research Institute for the Study of Israel and Zionism, dne 2. 11. 2015, Beerševa, Izrael

• Dr. Tali Tadmor Shimony, vědecká pracovnice, The Ben-Gurion Research Institute for the Study of Israel and Zionism, dne 3. 11. 2015, Beerševa, Izrael

• Dr. Paula Kabalo, ředitelka institutu, The Ben-Gurion Research Institute for the Study of Israel and Zionism, dne 8. 11. 2015, Beerševa, Izrael

• Prof. Vered Vinitzky-Seroussi, děkanka Fakulty sociálních studií na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, dne 9. 11. 2015, Jeruzalém, Izrael

• Karel Pažourek, zástupce velvyslance České republiky v Izraeli, rada-vyslanec politického úseku Velvyslanectví České Republiky v Tel Avivu, dne 11. 11. 2015, Tel Aviv, Izrael

Existují zde samozřejmě další vhodné metody sběru dat, které by v případě tohoto výzkumu mohly být využity.21 Rozhovory s odborníky věnujícím se zkoumanému tématu přímo (akademici) jsou, dle přesvědčení autora, zcela relevantní metodou sběru potřebných dat. Zmínění odborníci byli zvoleni a osloveni na základě odborné znalosti a zaměření, která se týkala výzkumu kolektivní identity, vytváření společné paměti a roli historických událostí na společnost.

20 Což je jeden ze základních prvků důvěryhodnosti a spolehlivosti výzkumu. Viz Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 338-339 21 Příkladem může být například dotazníkový průzkum zaměřen na větší skupinu obyvatel, který by byl postaven na vybudovaných hypotézách ze studia primární a sekundární literatury.

- 12 - Jak zmiňuje Hendl ve své publikaci Kvalitativní výzkum: „[n]existuje žádný předpis pro vedení efektivního interview.“22 Uvádí zde nicméně určité osvědčené zásady, kterých se autor při vedení rozhovorů snažil držet.23 Mezi takové zásady patří povědomí o účelu výzkumu; vytvoření rámce rozhovoru, ale umožnění dostatečnou flexibilitu pro vyjádření vlastními slovy; citlivost a porozumění při kladení otázek; jejich jasné položení a umožnění dostatečného času na odpověď a v neposlední řadě sdělení o jaké informace nám jde a proč jsou pro nás důležité. Rozhovory byly strukturovány ve smyslu neformálního interview,24 které má za úkol posílení konkrétnosti a bezprostřednosti odpovědí. Znění otázek bylo upravováno individuálně při průběhu, nicméně vždy podle určitého obecného a základního tematického rámce připraveného před samotnými rozhovory.

Rozhovory byly následně zpracovány metodou transkripce, při které do určité míry došlo k očištění od dialektu a chyb ve větné skladbě a stylistickým úpravám. Druhá možnost je běžně aplikována především pokud se soustředíme na obsahovou rovinu sdělené informace. To je případ i provedených rozhovorů pro tuto práci. Není zde ani tak důležitá forma sdělení, jako spíše obsah a interpretace.25 Vždy totiž existuje rozdíl mezi textem vytvořeným pro poslech (řečový akt) a textem pro čtení (dokument), a proto je v orálních projevech poněkud jiný slovník, syntax apod. Mluvený projev tedy byl alespoň částečně normalizován rovnou při jeho transkripci.26 Přepisy rozhovorů tvoří přílohu této diplomové práce.

3.2.2. Kvalitativní obsahová analýza Obsahová analýza jakožto metoda tradičně byla (a je) primárně využívána jako kvantitativní metoda výzkumu, kdy zkoumá četnost výskytu klíčových slov či kódů ve zkoumaném textovém korpusu. V rámci využití metod obsahové analýzy existuje také kvalitativní přístup k této analýze, který zachovává myšlenku výzkumu přítomnosti (a případně četnosti) určených klíčových slov, kódů či kategorií a doplňuje ji o zasazení tohoto

22 Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 172 23 Další, velmi kvalitní doporučení a osobní popis průběhu správného rozhovoru uvádí např. Schostak, J.; Barbour, R.: Interviewing and Focus Groups, s. 65, in Somekh, B.; Lwein, C. (2011): Theory and Methods in Social Research 24 Také označováno jako open-end interview. Viz Schostak, J.; Barbour, R.: Interviewing and Focus Groups, s. 64, in Somekh, B.; Lwein, C. (2011): Theory and Methods in Social Research; Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 175 25 Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 208 26 Hájek, M. (2014): Čtenář a stroj: Vybrané metody sociálněvědní analýzy textů, s. 34

- 13 - výskytu do kontextů a záměrů tohoto využití.27 Kvalitativní obsahová analýza zachovává výhody využití klasické obsahové analýzy – zasazení zkoumaného materiálu do přesně definovaného celku, definované kroky a pravidla užití metody, které zahrnuje redukci materiálu do určitých jednotek analýzy (kódů a kategorií v případě této práce), užití kategorií je pro analýzu a interpretaci textu centrální, zachován kritérií reliability a validity dat, aby mohl být výzkum opakován.28

Nyní je důležité vysvětlit konkrétní aplikaci takové metody na navrhovaný výzkum. Ve svém článku Three Aproaches to Qualitative Content Analysis vysvětlují autoři Hsiu-Fang Hsieh a Sarah E. Shannon celkem tři přístupy k této metodě. Nejvíce odpovídajícím je na základě jejich textu tzv. zamířená obsahová analýza (directed contect analysis), která umožňuje využít existující výzkumy a publikace pro vlastní výzkum, konkrétně vybudování systému kategorií, které budou následně využity pro obsahovou analýzu samotnou.29 V první části práce je nutné izraelskou národní identitu jako komplexní a široce obsáhlý termín kategorizovat. Kategorie sloužící jako jednotky analýzy jsou definovány určitými atributy, což v případě této práce odpovídá příkladům konkrétních projevů jednotlivých kategorií.

Jsou-li tedy identifikovány kategorie a jejich atributy, je možné přistoupit k jejich deduktivní aplikaci vůči textu. Výzkumník hledá výskyty projevů jednotlivých kategorií za pomocí kódování částí daného textu a jeho porovnávání s atributy jednotlivých kategorií. Cílem práce není tedy vytváření nových sofistikovaných metod výzkumu, ale spíše položení analytické části na již fungující systém, který ovšem nutně musí být přizpůsoben povaze uvažovaného výzkumu.

Využití jazyka je v případě kvalitativní obsahové analýzy rovněž důležité, představuje nejdůležitější nástroj socializace a jednotku konstrukce, interpretace i výzkumu proto umožňuje zohlednit onu kvalitativní složku výzkumu. Samotná existence subjektu (či přinejmenším jeho významu) může v tomto pohledu záviset na artikulaci popisujících, vysvětlujících a hodnotících výrocích o něm samotném.30 Pro upření pozornosti na výzkum jazyka (oproti dříve preferovaném vědomí) a jeho roli v rámci tvorby diskursů a obecně jeho

27 Mayring, P. (2000): Qualitative Content Analysis, online zdroj 28 Mayring, P. (2000): Qualitative Content Analysis, online zdroj 29 Hsieh, H.; Shannon, S. (2005): Three Approaches to Qualitative Content Analysis, online zdroj 30 Hamar, E. (2008): Vyprávěná židovství: o narativní konstrukci druhogeneračních židovských identit, s. 102

- 14 - roli v konstrukci a interpretaci subjektivně vnímané reality se používá termín lingvistický obrat.31

Využití různých druhů jazykových a textových projevů může mít za důsledek zcela odlišnou interpretaci a porozumění reality. Jazykem (či textem) je takto tvořeno vidění světa a konstruovány identity v dané společnosti (v tomto případě národa).32 Při výzkumu můžeme mimo výskyt definovaných kategorií pozorovat i strategie vytváření jejich kvalitativního významu, čímž může být například volba konkrétního slovníku (vytváření pozitivních nebo negativních konotací), využití metafor, strukturace textu a užívání gramatických nástrojů.33

Na základě výše zmíněného je autor přesvědčen, že výzkum projevů zahraničně- politických aktérů je relevantním způsobem zachycení praktického využívání takového abstraktního teoretického konceptu, jako je národní identita. Přítomnost nebo absence určitých kategorií a charakteristik národní identity nebo její terminologické zachycení může mít následně význam v konkrétních krocích vůči ostatním aktérům mezinárodních společenství (státy, mezinárodní organizace, nestátní aktéři) a rovněž může zpětně ovlivňovat další vývoj v rámci dané společnosti. Navíc takové materiály jako jsou vládní prohlášení, ministerské proslovy a rozhovory jsou textovými dokumenty, u kterých byla věnována zvláštní pozornost nejen obsahové, ale také jejich jazykové stránce a tvoří tak ideální zdroj pro zvolenou metodu.

Pro doplnění metody kvalitativní obsahové analýzy využijeme analytický rámec z práce Michela Barnetta The Israeli Identity and the Peace Process: Re/creating the Unthinkable,34 kdy popisuje využití rámců, institucí a narativů, jako tomu činí také Joanna Tidy ve svém podobně zaměřeném výzkumu. Instituce poskytují potřebný kontext, který je nutný pro vymezení daného problému a jedná se tedy o prostředí, v jakém identita funguje, o aktéry, kteří jsou do procesu její tvorby a následné tvorby praktických politických kroků, zapojeni. Rámce jsou metafory a symbolické reprezentace, které pomáhají interpretovat komplexní svět v zřetelnějších pojmech a vytvářet sdílená porozumění a řešení problémů

31 Gergen, K.; Gergen, M. (2003): Social Construction: A Reader, s. 3; Wetherell, M.; Taylor, S.; Yates, S. (2001): Discourse as Data: A Guide for Analysis, s. 6; Berger, P.; Luckmann, T. (1999): Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění, s. 132 32 Wetherell, M.; Taylor, S.; Yates, S. (2001): Discourse as Data: A Guide for Analysis, s. 9 33 Hájek, M. (2014): Čtenář a stroj: Vybrané metody sociálněvědní analýzy textů, s. 124 34 Barnett, M.: The Israeli Identity and the Peace Process: Re/creating the Un/thinkable, in Telhami, S.; Barnett, M. (2002). Identity and Foreign Policy in the Middle East

- 15 - společnosti. Tyto mohou být následně přenášeny na konkrétní politické kroky. Historické narativy poté fungují pomocí definované společné historické paměti a vzpomínek, kdy následně poskytují na základě minulé kolektivní zkušenosti lekci pro budoucí postoj k problému a jsou tedy spojeny s využitím výše zmíněných rámců v daném institucionálním kontextu.35

Pro konkrétní rozdělení charakteristických aspektů dané identity, a tedy identifikovaných rámců a využívaných narativů bude pracováno s dimenzionálním rozdělením národní identity představené španělskou socioložkou Monserrat Guibernau v publikaci The Identity of Nations. Zde uvádí 5 dimenzí, kde se může národní identita projevovat – psychologickou, kulturní, teritoriální, historickou a politickou.36 Tyto dimenze budou podrobněji popsány v kapitole o národní identitě.

Tato diplomová práce, jak již bylo zmíněno výše, si tedy klade za úkol identifikovat studiem relevantní sekundární literatury a primárních zdrojů s využitím doplňujících rozhovorů referenční systém rámců izraelské národní identity ve smyslu uvedení jednotlivých širších kategorií, které tuto identitu charakterizují a jejich konkrétních projevů. Následně poté studiem veřejných projevů premiéra a sledováním výskytu či absence jednotlivých charakteristik zmíněné izraelské národní identity analyzuje reflexi v zahraniční politice Izraele. Pro sledování těchto výskytů je využito do určité míry tzv. kódování, tedy určité reduktivní a zjednodušující přiřazování symbolů (označení) k textovým úsekům dat.37 Tyto úseky by měly být relevantní k výzkumným otázkám a tématům a měly by uvažovat využité lingvistické nástroje v rámci obsahu sdělení. Takto zpracovaný text lze poté vztáhnout k onomu již vytvořenému referenčnímu rámci. Například oproti metodě zakotvené teorie tedy nejde přímo o vytváření nové teorie za pomocí kódování a obecnější kategorizaci, ale spíše naopak k postihnutí výskytu a interpretaci jednotlivých prvků již vytvořených kategorií.

3.3. Limity práce Je zcela zřejmé, že výzkum představovaný v této práci musí předpokládat určité limity, ať již jde o časové ohraničení, redukci vzorku využitých dat či úskalí využitého teoretického ukotvení v sociálním konstruktivismu. Časově je práce vymezena daty 31. 3.

35 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 5, 20-21 36 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 11-25 37 Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, s. 228-229

- 16 - 2009 a 14. 5. 2015. Tento časový úsek pokrývá dobu mandátu 32. a 33. izraelské vlády, které vedl premiér Benjamin Netanjahu.38

Nutno říci, že se diplomová práce nesnaží zdaleka postihnout všechny projevy týkající se zahraniční politiky zvoleného aktéra, tyto byly v zájmu dodržení rozsahu práce autorem zredukovány na reprezentativní vzorek podle dostupnosti dat a relevanci k zahraniční politice. Předpokladem je, že například projev při recepci v americkém Bílém domě či na půdě OSN bude mít větší zahraničně politickou relevanci než projev pronesený na zahájení každoroční izraelské soutěže o znalostech Bible či otevírání nové továrny. I po takové redukci zbývá pro analýzu během určeného období dvou vlád premiéra Netanjahua v letech 2009 – 2015 několik desítek projevů (cca 10-15 za rok), což je dle autora práce více než dostačující soubor dat na identifikaci opakujících se narativních vzorců a přednostně využívaných (či opomíjených) kategorií izraelské národní identity. Práce také nepředpokládá konkrétní výčet všech těchto výskytu ve zkoumaných proslovech, ale pracuje s agregovanými kódy a kategoriemi, ke kterým jsou umístěny konkrétní příklady ze zkoumaných proslovů pro názornost.

Rovněž by mohl zaznít argument, že výzkum omezující se pouze na jednu osobnost a její veřejná vystoupení je velmi úzce vymezený rozsah aktérů. Bezesporu by bylo zařazení dalších institucí, názorově se vymezujících osobností a zahraničně-politických reprezentantů k prospěchu názornosti, spolehlivosti i validity výzkumu, rozsah práce by tím mohl být ale neúměrně navýšen. Volba byla v tomto ohledu provedena na základě povahy izraelského politického systému v době vlády premiéra Benjamina Netanjahua a byl vybrán aktér, který má v rámci tohoto systému největší zahraničně-politckou relevanci a také je schopen zcela zásadně ovlivňovat veřejnost. Z povahy demokratického systému je také závislý na této veřejnosti a musí tedy reflektovat její názory či identitu.

Není výjimkou, že v izraelských vládách spravují ministři i sám premiér několik portfolií najednou,39 premiér Benjamin Netanjahu měl pak poměrně velký vliv na zahraniční politiku v průběhu všech svých posledních tří premiérských mandátů. Ve svém současném

38 Knesset: Eighteenth Knesset: Government 32, online zdroj; Knesset: Nineteeth Knesset: Government 33, online zdroj 39 Srov. složení izraelských vlád

- 17 - funkčním období dokonce působí jako předseda vlády a ministr zahraničních věcí (mimo jiné) v jedné osobě,40 což jeho vliv zcela zřetelně dokládá.

Další námitka by se mohla týkat jazykového omezení plynoucí z takového výzkumu. Zde je, ku prospěchu autora a jeho výzkumu, situace velmi jednoduchá. Zkoumaný řečník, premiér Benjamin Netanjahu, má vynikající znalosti angličtiny. Mnoho těchto proslovů je tedy pronášeno přímo v anglickém jazyce. Přepisy takových proslovů, které jsou pronášeny hebrejsky, pak kancelář izraelského předsedy vlády nebo ministerstva zahraničí na svých stránkách vyvěšuje vždy také v anglickém překladu s poznámkou.

Posledním limitem, který se objevuje při výzkumu založeného na teorii konstruktivismu, je interpretace dat a zjištěných poznatků závislé na výzkumníkovi, který daný výzkum provádí. Tento prvek nelze zcela odstranit, lze však zastávanou pozici co nejkonkrétněji akcentovat a docílit tak zřetelného vymezení v rámci výzkumu, což se práce snaží v největší možné míře dodržovat.

4. Vymezení konceptů V této části práce jsou vymezeny a blíže specifikovány koncepty národní identity, resp. izraelské národní identity v tomto konkrétním případě. Úkolem této kapitoly je definovat tyto koncepty za pomocí jejich charakteristických vlastností, které následně umožňují jejich výzkum, identifikaci a práci s nimi v následující analytické části. Ačkoliv je identita pro konstruktivismus jedním z centrálních prvků,41 není její vymezení ne vždy zcela jasné. Obzvláště to platí v případě kolektivních identit jako je například identita národní. Kolektivní identity se totiž skládají z mnoha různých dílčích skupin a jednotlivců mající každá svá specifika. Pozornost je poté věnována nejmenšímu společnému jmenovateli (charakteristice) nebo dominujícímu pohledu na realitu v případě vztahu národní(ch) identit(y) a zahraniční politiky daného státu. Nemusí být totiž výjimkou, že v jednotlivých zemích vedle sebe může

40 Zastupující ministryní zahraničí je Cipi Hotovely, viz Knesset: Twentieth Knesset: Government 34, online zdroj 41 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 15

- 18 - působit několik sociálních skupin, které samy sebe definují jako národ a charakterizují se určitou společnou kolektivní identitou.42

Dle Joanny Tidy je možné mezi státní a národní identitou analyticky rozlišovat – státní identita je spojena se státním byrokratickým aparátem, zatímco národní identita vyvěrá ze společné historické paměti, společných mýtů a domoviny.43 S tímto souhlasí také Steven Grosby nebo autoři David McCrone a Frank Bechhofer a tvrdí, že je historicky velmi vzácný úkaz, kdy na území jednoho státu existuje pouze jeden národ, který umožňuje relativně snadnou definici a srovnatelnost státní a národní identity. Mnohé národy však byly za pomocí států dále konsolidovány což do jisté míry (teritoriálně, historicky, kulturně) může být vnímáno i jako případ Izraele. Národy často vytvářejí státy z nutnosti pro obranu a zachování života vlastních členů.44 Přesto, že tedy může docházet (a dochází) k překrývání těchto dvou sociálních uskupení, státy jsou charakterizovány spíše institucemi, které prosazují vládu nad určitým územím, oproti tomu národ je spíše kulturní a politické pojítko společnosti.45 Hranice mezi nimi jsou ovšem velmi často nejasné.

4.1. Národ a národní identita Společnost má, dle Bergera a Luckmanna, tendenci vytvářet vlastní symbolické světy, tedy reprezentace sociálně vytvořené reality s vlastní historií utváření. Tyto světy mají uspořádávající charakter, který dává řád subjektivnímu vnímání skutečnosti.46 Takový pohled lze rovněž vztáhnout na společenskou skupinu samu sebe definující jako národ a vytvářející pro sebe vlastní symbolický svět, ve kterém sdílejí společnou národní identitu, která je takto odlišuje od ostatních. Symbolický svět vytváří společnou paměť, která je sdílená všemi jedinci v daném společenství. Tato paměť je potom propojuje v jeden celek – národ.

Hovoříme-li pak o národní identitě, tj. o kolektivní identitě určité sociální skupiny definující se jako národ, je potřeba si alespoň stručně vyjasnit, co se pod takovým termínem

42 To samo o sobě může a nemusí působit jako hrozba. Dvě skupiny totiž vůči sobě utváří dvě alternativní verze reality a využívají odlišný pojmový aparát a argumenty dokazují nadřazenost vlastního symbolického světa, viz Berger, P.; Luckmann, T. (1999): Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění, s. 107-108. Příkladem může být časté terminologické přirovnání terorista vs. bojovník za svobodu. 43 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 16 44 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 22, 26; McCrone, D.; Bechhofer, F. (2015): Understanding National Identity, s. 9 45 Smith, A. (1991): National Identity, s. 15 46 Berger, P.; Luckmann, T. (1999): Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění, s. 98-100

- 19 - skrývá. Stručné vysvětlení, co je v této práci chápáno jako národ, národní identita a jaké jsou její obecné formativní prvky, to je úkolem následující kapitoly. Tato předchází specifičtější kapitole, která se věnuje konkrétní izraelské národní identitě. Kapitola má za cíl představit myšlenky zásadních autorů v oblasti jako jsou například Anthony Smith, Benedict Anderson nebo Montserrat Guibernau.

Dle tradice konstruktivismu, všechny společenské jevy a instituce jsou tvořeny lidskou činností,47 národ (či stát) a jeho identitu nevyjímaje. Národ je jednou z odlišujících sociálních skupin, která reflektuje tendenci lidstva k dělení se do určitých společenských celků podle charakterizujících vlastností.48 Národ je vnímán jako komunita jednotlivců s vlastním koherentním charakterem, která se vyvíjela nebo byla konstruována po generace. Tato komunita je viděna mimo jiné také jako teritoriální uskupení, do kterého se jedinec může narodit.49

Benedict Anderson národ popisuje jako pomyslné politické společenství (imagined political community), které je určitým způsobem limitováno a samo o sobě suverénní. Důležitým prvkem takového vytvořeného společenství je zde fakt, že ani v nejmenším národě není možné, aby se jednotliví členové setkali se všemi jeho příslušníky osobně. V myslích členů takové skupiny, národa, existuje tedy pouze jakýsi mentální obraz tohoto národa a jeho charakteristik, s kterými se více či méně ztotožňují.50 Vytváří se tak společné zájmy a pocity spřízněnosti.51 Je také nutné, aby byly hranice sociálního spojení co nejzřetelnější, protože je tak umožněno odlišení členů vlastní sociální skupiny od těch ostatních.52

Anthony Smith, jehož dílo National Identity je klíčovou publikací v oblasti výzkumu vývoje národů a národní identity, národ definuje jako „pojmenovanou část lidské populace, která sdílí historické území, společné mýty a historické vzpomínky, veřejnou masovou kulturu, společnou ekonomiku a společná práva a povinnosti pro všechny členy.“53 Touto definicí

47 Berger, P.; Luckmann, T. (1999): Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění, s. 106 48 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 1, 98 49 Ivison, D.: Pluralism, Multiculturalism, Nationalism, s. 6, in Dryzek, J.; Honig, B.; Phillips, A. (2008): The Oxford Handbook of Political Theory 50 Anderson, B. (1991): Imagined communities: reflections on the origin and spread of nationalism, s. 3-7 51 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 31 52 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 10 53 Smith, A. (1991): National Identity, s. 14

- 20 - v podstatě Smith shrnuje všechny důležité prvky, které jsou reflektovány v národní identitě daného národa. Téměř totožně popisují národ také další autoři.54

Poměrně jasnou definici národní identity si můžeme vypůjčit od Monserrat Guibernau. Ta uvádí, že národní identitu lze definovat jako „kolektivní pocit, založený na přesvědčení o vlastní sounáležitosti v rámci stejného národa a přesvědčení o sdílení většiny atributů, které národ odlišují od těch ostatních.“55 Za pomocí dalších autorů můžeme k této definici doplnit další nezbytné prvky, abychom tak dostali detailní a plastický obraz základních aspektů národní identity. Smith tvrdí, že národní identita musí obsahovat následující prvky:

1. Historické území 2. Společný jazyk 3. Společné sdílené mýty, hodnoty a historické vzpomínky 4. Společnou masovou kulturu a tradice, případně náboženství 5. Společné práva a povinnosti pro členy skupiny 6. Společnou ekonomiku, instituce a teritoriální mobilitu56

V neposlední řadě se národní identita, dle Stevena Grosbyho, skládá z faktorů jako historické sebe-porozumění a sebe-pojetí, území, společný jazyk, náboženství a z jednoho či více center autority.57 Ernst Renan popisuje národní identitu jako identitu, závisející na uznání členů a kolektivní sdílení společných vzpomínek, tradic apod. přičemž kultura hraje v definici národní identity velkou roli.58

Víme tedy, jak je definován národ i národní identita. Pro analýzu si však nevystačíme s pouhou definicí, ale je potřeba vymezit si jednotlivé atributy detailněji. Pro následnou identifikaci specifické izraelské národní identity a navazujícího výzkumu využijeme

54 Např. Steven Grosby jako prvky národa uvádí: sebeurčující jméno, psanou historii, kulturní jednotu a náboženství, právní ukotvení a zákony, a v neposlední řadě centrum autority v rámci propojeného teritoria (Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 72); dále Monserrat Gubernau popisuje národ jako skupinu lidí, která si je vědoma tvorby vlastní komunity a která má společnou kulturu, je spojena vymezeným teritoriem a má společnou minulost a pohled do budoucnosti (Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 11). 55 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 11 56 Smith, A. (1991): National Identity, s. 11, 14, 16, 49, 77 a 144 57 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 19 58 Ivison, D.: Pluralism, Multiculturalism, Nationalism, s. 2, in Dryzek, J.; Honig, B.; Phillips, A. (2008): The Oxford Handbook of Political Theory

- 21 - dimenzionální rozdělení národní identity od Monserrat Guibernau. Ta rozděluje národní identitu do pěti různých dimenzí:

1. Historická dimenze 2. Teritoriální dimenze 3. Kulturní dimenze 4. Psychologická dimenze 5. Politická dimenze59

Nyní, jak bylo avizováno dříve, je zcela nezbytné si jednotlivé dimenze a jejich prvky představit blíže. Následující podkapitoly nejsou sice pojmenovány doslovně dle jednotlivých dimenzí národní identity, autor je nicméně pevně přesvědčen, že z následujících řádků bude jasně patrné, do které dimenze patřičný prvek patří, pokud to v příslušné kapitole nebude přímo zmíněno. Samy tyto dimenze je totiž nemožné vnímat striktně a naprosto oddělené. Mnohé charakteristické aspekty národní identity se vyskytují ve více dimenzích a zmíněné dimenze spíše tvoří navzájem se prolínající okruhy, které byly takto definovány pro snazší uchopení fenoménu národní identity.

4.1.1. Historický vývoj, kolektivní paměť a vzpomínky Zájem o to, co by se dalo popsat jako národní charakter a jeho pochopení, je patrný již minimálně od dob politických filosofů Montesquieua a Russeaua.60 Kupříkladu antické městské státy v Řecku, nebo Izrael a jeho židovské obyvatelstvo dokonce již tehdy vykazovaly mnoho prvků moderního národa a, jak bude dále zřejmé, současný Izrael na odkazech k této minulosti dále zakládá více dimenzí své identity.61

Smith staví původ národů a jejich samotný základ na etnických komunitách. Tyto v rámci svých charakteristických prvků mají některé věci shodné s národem. Jde konkrétně o kolektivní pojmenování, mýtus společného původu, sdílené historické vzpomínky, jeden či více odlišujících prvků společné kultury, specifickou domovinu a pocit solidarity mezi jejími členy. Takto by se dal snadno charakterizovat národ stejně jako etnická komunita. Smith ale uvádí několik zásadních prvků, které národ a etnikum od sebe odlišují:

59 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 11-25 60 Smith, A. (1991): National Identity, s. 75 61 Tamtéž, s. 50

- 22 - 1. Národy mají vlastní teritoria, zatímco u etnické skupiny to není nutností. 2. Národní kultura je zřejmá a je předávána všem příslušníkům národa. 3. Národ má oproti etniku ekonomickou jednotu. 4. Národ si udržuje společné právní normy.62

Z historického pohledu je však národ vnímán jako poměrně moderní fenomén,63 který se dostal do povědomí až s příchodem Francouzské revoluce. Neexistuje nicméně jeden historický bod, ve kterém by byl daný národ jako takový stvořen. Jedná se vždy o sled historických procesů se základy v minulosti.64 Benedict Anderson věnuje velkou část své knihy vysvětlování procesů, jak vývoj technologie tisku a kapitalistického smýšlení vedlo k položení základů nacionalismu. 65 Dynastické říše, náboženská společenství, koloniální impéria a kolonie samotné začaly být v 19. a 20. století nahrazovány národními státy většinou s dominantním národem, či několika národy sdruženými pod jedním státním aparátem.66

V dnešní době jsou moderní národ a jeho identita založeny na masové kolektivní sounáležitosti a v rámci historického vývoje na moderních komunikačních prostředcích (média) a veřejném vzdělávání. Vzbuzovat takovou sounáležitost je možné pouze díky psané předávané historii v průmyslové éře technologického rozvoje a předpokladem rozvoje národa je demokracie.67 Čím delší je tato národní historie, která, přestože je národ moderní konstrukt, sahá někdy až do dob před naším letopočtem, tím větší pýchu mohou členové daného národa pociťovat.68

Národní identita je v tomto ohledu selektivní interpretace historie daného národa a charakteristiky jeho členů. Vyzdvihuje určité vzorce chování a zdůrazňuje důležitost vybraných události. Umožňuje takto umístit životy jednotlivců do širšího dlouhodobého narativního rámce.69

62 Smith, A. (1991): National Identity, s. 21-40 63 Srov. Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations; Smith, A. (1991): National Identity; Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction 64 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 7 65 Anderson, B. (1991): Imagined communities: reflections on the origin and spread of nationalism, s. 47 66 Tamtéž, s. 12 67 Smith, A. (1991): National Identity, s. 44 68 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 20 69 Ivison, D.: Pluralism, Multiculturalism, Nationalism, s. 5, in Dryzek, J.; Honig, B.; Phillips, A. (2008): The Oxford Handbook of Political Theory

- 23 - Sdílené vzpomínky a paměť jsou zásadním klíčem k existenci národa. Není třeba, aby byly tyto vzpomínky a události fakticky naprosto přesné, jsou totiž primárně předávány skrze mýty a příběhy. Mýty jsou přesvědčení bez empirického základu a ty, které se pojí navíc k určitému teritoriu a skupině lidí, představují významný pojící prvek. Často se lze setkat se snahou národů a států prezentování vlastních mýtů jako historické fakta a moderní události více jako mytické příběhy.70 Izrael tomu není výjimkou, jak bude patrné dále.

Významnou součástí historických vzpomínek a kultury (popsané níže) jsou prožitá traumata. Po prožití traumatické události, jakým jsou například války, etnické čistky, okupace a podobně, je kolektivní identita společnosti zásadně pozměněna. Identity jsou formovány také rekonstrukcí událostí minulých a vzpomínek ně. Záleží na dané společnosti, jak se s traumatem vyrovná a jak bude taková událost minulosti předávána prostřednictvím kolektivní paměti předávána dalším členům národa. Je-li taková traumatická událost ještě dále personifikována a personalizována pomocí konkrétních jmen a příběhů, je její dopad o to větší. Často takový proces může vést k hledání obětního beránka, obviňování a démonizaci nepřítele71 a následně větší pocit jednoty národa.72

4.1.2. Teritorium Národ se liší od ostatních forem příbuzenství především díky své teritorialitě. Národy mohou prostřednictvím národních států vykonávat na právně vymezených územích svou suverenitu a spojení obyvatel s životem v dané geografické oblasti se následně stává chápáním vlastní existence a vytváří kolektivní vědomí mezi jedinci. Myšlenka teritoria jako základního definičního prvku národa a představa o tomto teritoriu v rámci národní identity je přítomna u všech autorů, kteří se zabývají národní identitou a jejichž publikace byly pro tuto diplomovou práci použity.73

Pro udržování své národní identity totiž tyto národy potřebují geograficky vymezenou oblast nebo alespoň obraz takového teritoria, které jim umožňuje k němu odkazovat své historické vzpomínky a asociace. Tento obraz teritoria je místem, kde „žili naši oblíbení

70 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 60 71 Alexander, J. a kol. (2004): Cultural Trauma and Collective Identity, s. 22-52, 256; Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 20 72 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 19 73 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 7, 9, 55; Anderson, B. (1991): Imagined communities: reflections on the origin and spread of nationalism, s. 19; İnaç, H.; Ünal, F. (2013): The Construction of National Identity in Modern Times: Theoretical Perspective, s. 231

- 24 - hrdinové a odkud přišel náš lid.“74 Jedná se o sdílenou představu všech členů národa (a také těch, kteří těmito členy nejsou), i přesto, že drtivá většina členů daného národa ani v dnešních dnech nemá osobní zkušenost s návštěvou většiny míst v rámci takto vymezené geografické jednotky. Toto povědomí je pak předáváno prostřednictvím vzdělání a médií, což umožňuje představu národa jako suverénního, odlišného a teritoriálně vázaného.75

Domovská krajina může být následně zdrojem krásy a obdivu nebo přírodního bohatství, které ovlivňuje životní úroveň národa. V ideálním případě je národní domovina v rámci zajišťování potřeb obyvatel, jako je třeba bezpečnost, a využití přírodních zdrojů soběstačná. Dalšími vlastnostmi národa a národního teritoria je jeho demografické složení.76 Je běžné, že k lidem žijícím na stejně vymezeném území pociťujeme větší spřízněnost a solidaritu než k těm žijícím na druhé straně planety. V neposledním místě národní domovina obsahuje místa velkého významu pro daný národ, které mohou mít náboženský či historický charakter.

4.1.3. Jazyk Společný jazyk je dalším důležitým aspektem národní identity patřícím především do její kulturní dimenze. Již v samotných lingvistických označeních, jako jsou mateřská řeč nebo rodilý mluvčí, je patrná důležitost jakou jazyk v individuální i kolektivní identitě zastává. Používání totožného jazyka utváří propojení mezi jednotlivými členy a jejich vzájemnou identifikaci.77 Unifikující jazyk je také předpokladem pro efektivní řízení státu. Státy s velmi rozdílným složením populace, federativní státy a státy s početnými menšinami nicméně používají často dva či více oficiálních jazyků.

Možnost komunikace s institucemi a příslušníky národa, kteří vytváří či udržují národní (a státní) identitu je poměrně významným prvkem v národní identifikaci jednotlivce. V případech národního obrození a budování národa historicky docházelo často k obnově používání národních jazyků, které nebyly oficiálně institucionalizovány, přestože byly

74 Smith, A. (1991): National Identity, s. 9-10; Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 20 75 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 21 76 Tamtéž, s. 22-23 77 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 9

- 25 - používány při denní komunikaci v určitých společenských vrstvách nebo alespoň při náboženských rituálech.78

4.1.4. Kultura, tradice a mýty Společná kultura a tradice vytváří pocit solidarity mezi členy národa, umožňuje rozpoznatelnost jednotlivých členů mezi ostatními a umožňuje v neposlední řadě tuto komunitu odlišovat od komunit ostatních. Kultura, tradice a vzpomínky jsou poté společensky předávané formativní prvky jednotlivce (pomocí výchovy rodičů, vzdělávacího systému, média), nejsou vrozené.79 Patří zde například vzorce chování, významy, hodnoty, umění, literatura, estetika či způsob života. Obecně platí, že takto formovaná kolektivní identita musí být masovým fenoménem. Národní menšiny v rámci státu se v minulosti také hlásily o svá práva v průběhu budování národní identity a výsledkem byly některé státy, které začaly ctít a vyzdvihovat myšlenku multikulturalismu a přijímaly určité prvky těchto alternativních identit skupin žijících na stejném území.80

Etnicita je tak dalším z důležitých prvků společné kultury. Příslušnost k národu je v rámci etnických skupin spíše rodovou záležitostí než záležitostí občanství k danému státu. Jedinec se tedy členem daného národa může stávat tak, že se do něj narodí. Takovou příslušnost má tedy danou již od počátku své existence a není možné se od ní odpoutat (lze ji pouze popřít).81 Ve spojitosti s etnicitou hovoříme také o demografickém rozložení etnických skupin.

Tradice a mýty mohou nabývat také fyzických podob. Historicky může jít o příklady jako jsou svaté knihy, židovský Chrám v Jeruzalémě, nebo horu Říp v české tradici a kultuře. Události minulosti jsou následně fyzicky ukotveny v memoriálech, monumentech a památkách jako body kulturního a symbolického významu.82

78 Hebrejština, kterou vzkřísily snahy sionistů nebo například gaelština v Irsku. 79 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 13; Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 8-9 80 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 19 81 Problematice etnických skupin a národech na nich založených se věnuje ve svých dílech podrobně Anthony Smith, Srov. Smith, A. (1991): National Identity 82 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 48

- 26 - 4.1.5. Náboženství Do množiny kulturního chápání se dá samozřejmě zařadit také náboženství, které v některých společenstvích, jako je například Izrael a jeho nejen židovská populace, své mýty a kulturní tradice staví na náboženských základech. To ovšem není žádný unikátní případ, například sekulární obyvatelstvo Evropy nebo Severní Ameriky také uznává a dodržuje původně náboženské tradice, jako jsou oslavy Vánoc či Velikonoc. Náboženství je u mnoha národů velmi významnou součástí a prvek této identity je předáván prostřednictvím již zmíněných náboženských tradic, kázáním nebo svatými texty.83

Náboženství historicky vytvářelo hodnoty či kulturní definice prostřednickým mýtů a příběhů a má mimo jiné vliv na symboliku a psychologickou dimenzi. Právě náboženský kontext má například roli v sebe-definici jako Bohem vyvoleného národa.84 Religiozita může být samozřejmě důležitá i ve své „negativní“ podobě – sekularismu – a zřejmého oddělení záležitostí státu (národních zájmů) a církve.

4.1.6. Symboly Kolektivní paměť sociálních skupin je konstruována, uchovávána a prezentována prostřednictvím symbolů, textů, vyprávění, rituálů. Tyto působí na psychologickou stránku členů národa a umožňují symbolickou reprezentaci této národní identity zakotvenou ve snadno rozeznatelných objektech. Využívání snadno identifikovatelných symbolů vede k tvorbě společného sociálního pojítka.85 Tyto nabývají prostřednictvím míst historického a kulturního významu často velmi reálných a hmatatelných fyzických podob. 86

Symboly a ceremoniály mohou být velmi expresivní (vlajka, hymna, pamětní akce, budovy muzeí, měna, hlavní město, lidové kroje, uniformy, válečné památníky nebo pasy) nebo se mohou projevovat více implicitně (oblíbení národní hrdinové, venkov, národní pohádky, etiketa a životní styl, vzdělávací praktiky,…), v obou případech ale mají odlišující charakter národa od ostatních.87

83 Smith, A. (1991): National Identity, s. 62 84 To je samozřejmě v židovské tradici velmi silně přítomno, není to však zcela unikátní příklad. Další národy věřily ve spojení s Bohem ve svou kulturní, technologickou či jinou nadřazenost a výjimečnost. 85 Smith, A. (1991): National Identity, s. 16-17 86 Kubišová, Z.: Kolektivní paměť a národní identita, s. 83, in Maslowski, N.; Šubrt, J. a kol (2015): Kolektivní paměť: K teoretickým otázkám 87 Smith, A. (1991): National Identity, s. 77

- 27 - Vytvářené politické symboly jako takové ovšem neobsahují nutně významy samotné. Ty jsou ukotveny až ve společenském vnímání a dialogu, symboly jsou spíše pak projevem těchto významů v koncentrované formě za užití určitých emocí a specifik, na které daná společnost slyší nejvíce.88 V různých společnostech budou také stejné symboly vnímány různě. Hákový kříž mohl být například za doby druhé světové války vnímán jako symbol velikosti národa, pro soupeřící strany nebo např. židovskou populaci stejný symbol byl znamením smrti a strachu. Přiřazená symbolická hodnota a užití vhodného jazyka může prezentaci symbolů směřovat požadovaným směrem – symboly jsou tím společensky předávány a přejímány.

Lze tak říct, že národ existuje, pokud jsou jeho symboly uznávány nejen jeho členy ale také ostatními v rámci mezinárodního společenství.89 Utvrzování dané identity prostřednictvím symbolů je většinou důrazné a explicitní, prováděné rituálními způsoby využívání symbolů.90

Do jisté míry se symboly stávají také sami státníci, což bude ještě zmíněno v jiné kapitole o vztahu zahraniční politiky a národní identity. Politici se stávají reálnými, personifikovanými symboly, morálními autoritami a ztělesněním zodpovědnosti, k čemuž se může společnost odkazovat. Je to v různých směrech usnadňující, jelikož abstraktní konstrukty nelze vinit z něčeho, co se stalo nebo uctívat z dosažených úspěchů. Uvědomění si vlastní role (role-taking) je proto důležitou součástí výkonu politické funkce.91

4.1.7. Odlišnost a jedinečnost Národní identita je psychologické pouto mezi jeho příslušníky, kteří věří, že jsou teritoriálně, historicky a kulturně spřízněni. Tato identita umožňuje jedinci někam patřit, mít vyšší cíle ve svém životě a pro ty následně přinášet oběti (ochota pro národ či stát a jeho hodnoty položit život). Jednoznačně se zde projevuje apel na emoce, unikátní charakter skupiny a její kvality.92

88 Edelman, M. (1985): The Symbolic Uses of Politics, s. 11 89 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 30 90 Berger, P.; Luckmann, T. (1999): Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění, s. 152. Příkladem může být slavnostní vyvěšování státní vlajky, zpěv státní hymny nebo pokládání květin k památníkům. 91 Edelman, M. (1985): The Symbolic Uses of Politics, s. 78, 188; Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 18 92 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 12

- 28 - Dle Giny Philogene v článku Social Representations of Alterity in the United States není možné, aby obecně identita mohla existovat sama o sobě, bez definice nějakého Druhého (Other), tj. odlišné vnější skupiny. Sociální skupiny tak definují kolektivní My ve smyslu nadřazenosti nad ostatními, kteří do skupiny nepatří. Často je tato odlišnost prezentována v negativních pohledech na ostatní skupiny a zdůraznění těch pozitivních pohledů na skupinu vlastní.93 Národ není samozřejmě závislý pouze na jediném jedinci, ačkoliv pro jeho existenci je nutné, aby byl v kolektivním povědomí jedinců přítomen a vnímán. Společné vnímání národa je tedy nadřazeno individuálnímu vědomí jednotlivce.94 Dle Gila Meroma se mnohé společnosti, které se staly historicky důležitými a vlivnými mocnostmi často samy sebe přesvědčily, že se tak děje díky určité nadřazenosti a výjimečnosti (morální, kulturní), což také sloužilo k ospravedlnění politicky kontroverzních kroků.95

Pro mnoho lidí ve společnosti je charakteristické, že vidí svět ve formě stereotypů, personalizace a radikálního zjednodušování. Děje se tak s důvodu jednoduchých vysvětlení původně velmi komplexních situací a fenoménů, které není možné pro takového člověka (či skupinu lidí) rychle a jednoduše zpracovat. Největší odezvy tedy tradičně bývají na odlišující prvky, myšlenky a řešení problémů, které nabízejí tyto jednoduchá vysvětlení.96 Dichotomický pohled na společnost v mnohých případech mezi tato vysvětlení patří také.

Definování identity lze pojmout jako opozici k Druhému, vnímání a zdůrazňování jeho odlišností. To však může nezřídka také vést i k nenávisti a nepřátelství mezi těmito skupinami a vliv negativně definovaného Druhého na vlastní identitu národa je tak velmi silný.97 Národní identitu nelze definovat v izolaci, tato, dle İnaçe a Ünala, musí být nutně v relačním vymezujícím se vztahu vůči druhým.98 Totéž tvrdí také česká socioložka Zuzana Kubišová v článku Kolektivní paměť a národní identita.99 James Clifford ve svých argumentech jde

93 Philogene, G.: Social Representations of Alterity in the United States, s. 32-34, in Moloney, G.; Walker, I. (2007): Social Representations and Identity: Content, Process and Power; Bar-Tal, D.: Group Beliefs as an Expression of Social Identity, s. 93, in Worchel, J. S.; Morales, J. F.; Páez, D.; Deschamps, J.C. (ed.) (1998): Social Identity: International Perspectives 94 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 48 95 Merom, G. (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, s. 410 96 Edelman, M. (1985): The Symbolic Uses of Politics, s. 31 97 Smith, A. (1991): National Identity, s. 27 98 İnaç, H.; Ünal, F. (2013): The Construction of National Identity in Modern Times: Theoretical Perspective, s. 224 99 Kubišová, Z.: Kolektivní paměť a národní identita, s. 93, in Maslowski, N.; Šubrt, J. a kol (2015): Kolektivní paměť: K teoretickým otázkám

- 29 - stejným směrem, když tvrdí, že „každá naše verze vidění Druhého … je také konstrukcí nás samotných.“100

Takové vidění světa na dvě skupiny, vlastní národ a všechny ostatní, má za další následky snahu o odstranění opačných názorů, které se staví kriticky k negativnímu definování Druhého. Na úkor jednoty a jednotné představy o realitě dochází k snaze o odstranění těchto opačných názorů.101 Je-li odlišná skupina, národ, definován jako společný nepřítel, tento pohled je vždy napomáhající ve smyslu konstrukce smyslu jednoty, loajality a solidarity. Nepřítel je nejsilnějším pojítkem v případě společenské mobilizace.102

Skupinové identity nejsou podle konstruktivistického pohledu vytvářené a priori k akcím, které nastávají, ale jsou vytvářeny v rámci nějakých sociálních hranic. Národ se tak spíše vytváří z hodnotových soudů o dalších národech (sociálních skupinách), tj. sbližování, distancování nebo nezájem o tyto hodnoty a jejich představitele.103 Důležitým prvkem je taky fakt, že k nepřátelství nedochází díky izolaci a odloučení skupin ale naopak díky jejich vzájemné interakci, která vytváření takových postojů podmiňuje.

4.1.8. Typ politického zřízení a instituce Politické zřízení a fungující instituce jsou reprezentací politické dimenze národní identity. Propojují národ jakožto skupinu lidí a národního státu jako právně ukotvené instituce a aktéra v mezinárodních vztazích. Národní stát se ve své roli snaží o kulturní a jazykovou homogenizaci obyvatelstva. Základ čerpá z dominantní skupiny na svém území a snaží se vytvořit jeden národ z různých národnostních, etnických či náboženských skupin nebo jejich částí.104

Národy a (národní) státy jsou pak vnímány jako hlavní jednotky, ve kterých mají v ideálním případě operovat demokratické instituce. Každý člen daného společenství zde může přispět k vytváření jeho vlastní společnosti.105 Instituce, které v daném státě fungují, mají poté mít stejnou politickou vůli k prosazování představ o dalším směřování. Národy, v zájmu zachování své soudržnosti, musí mít určitý set společných vizí a porozumění, které

100 James Clifford (1986), cit. in Gergen, K.; Gergen, M. (2003): Social Construction: A Reader, s. 66 101 Grosby, S. (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, s. 17 102 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 18, 30 103 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 31 104 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 19 105 Ivison, D.: Pluralism, Multiculturalism, Nationalism, s. 2, in Dryzek, J.; Honig, B.; Phillips, A. (2008): The Oxford Handbook of Political Theory

- 30 - jsou sdíleny širokou veřejností. Národ takový úkol sdílení svěřuje do rukou „nástrojům masové socializace“, čímž Anthony Smith definuje národní vzdělávací systém a média.106

Národní vzdělávací systém má velkou důležitost při zachovávání kontinuity a umožňuje rozhodovat o obsahu národní historie (zařazení či vyloučení různých pohledů na historické události); zahrnutí dalších jazyků, kultur a skupin jako součást daného národa a národní kultury; prosazování náboženství a v neposlední řadě prezentaci Druhých, tedy pohledů na jiné země, společnosti a národy, což umožňuje negativní či pozitivní konstrukci přátel a nepřátel.107 Podstatná část je i přes rostoucí globalizaci zásadně ovlivněna tímto národním vzdělávacím systémem.108

Je dobré připomenout, že v rámci jednoho národa či státu může existovat několik protichůdných konstruktů a pohledů, které jsou vnímány různými vrstvami a skupinami v této společnosti. Tyto spolu mohou následně soupeřit o dominanci. Z pohledu konstruktivismu může jít o vytváření dichotomických dělení na určitých odlišnostech (například etnikum, sociální třídy, regionální dělení apod.). Národní identita je výsledkem konstrukce intersubjektivních a interaktivních procesů,109 a jde tedy o to, že nutností identity nějakého aktéra je nejen to, že se v rámci této identity vidí sám aktér, ale tento pohled je také uznáván ostatními.

Závěrem této kapitoly lze ještě nastínit několik základních strategií konstrukce národní identity, které jsou často využívány a jak je popisuje Monserrat Guibernau. Tyto strategie budou také patrné v následující kapitole pojednávající o vztahu národní identity a zahraniční politiky státu, ačkoliv jsou strategie v těchto případech zaměřeny spíše vnitropoliticky:

1. Konstrukce či propagace určitého obrazu národa, založeného na dominantní národní nebo etnické skupině na daném území. 2. Vytvoření a rozšíření palety symbolů a rituálů, který slouží k posilování smyslu jednoty v rámci národa.

106 Smith, A. (1991): National Identity, s. 10-11 107 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 31 108 Rozhovor autora s Dr. Paulou Kabalo 109 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 19

- 31 - 3. Prosazování občanství s definovanými občanskými, politickými, socioekonomickými právy a povinnostmi. Jasně odděluje ty, kteří jsou zapojeni do společnosti. 4. Vytvoření společných nepřátel, kteří jsou vnímání jako externí hrozba. Tato tvorba může záviset na reálné situaci či být uměle vytvářená. 5. Konsolidace národního vzdělávacího systému a médií jako klíčových nástrojů pro šíření tohoto obrazu národa s jeho symboly, rituály, hodnotami, principy, tradicemi a životním stylem.110

4.2. Vztah národní identity a zahraniční politiky státu Je důležité si uvědomit rozdíl mezi národem a státem, což již bylo nastíněno v kapitolách výše. Národní identita nemusí nutně být identitou státní, pokud se stát skládá s více etnických či národních skupin.111 Často ovšem dominantní národ či skupina úspěšně prosazuje také identitu národní jako součást identity státu a takto tomu je, jak bude vysvětleno v další kapitole, i v případě Státu Izrael, dominantní židovské národnostní většiny a její identity. Samotný Alexandr Wendt hovoří o tom, že fungování mezinárodní politiky je postaveno na státech, které zaujímají a tvoří své identity vůči druhým. Takovým procesem vymezování dále nutí ostatní, aby zaujímaly určité proti-identity.112 Hopf a Wendt vidí identity jako určitou „kognitivní zkratku“, která umožňuje jasnější vizi světa, vysvětluje a zjednodušuje komplexní vztahy a také nabízí dle svých charakteristik vhodná řešení, která mohou být v zahraniční politice implementovány.113

Vztah národní identity a zahraniční politiky státu je tedy vzájemný, reciproční. Velmi výstižná je v tomto smyslu následující myšlenka: „Nejprve vytvořené konstrukty identity státu [a také nepřítele] definují politické hranice hry, kdy jsou političtí vůdci schvalováni a omezeni kolektivní pamětí. Ve stejný moment je však národní identita tvarovaná interakcí státu s vnějším světem a způsobující, že zkušenost definuje hranice oné kolektivní paměti.“114

110 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 25 111 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 4 112 Wendt, A. (1999): Social Theory of International Politics, s. 21 113 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 18 114 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 39

- 32 - Identity ovlivňují zahraniční politiku konstrukcí reality politického světa a tím činící některé politické kroky a akce více či méně možné a pravděpodobnější než jiné.115 Identity tak poskytují ideové zakotvení a mohou určovat předpokládané chování nejen dané sociální skupiny, ale také ostatních ve smyslu, v jakém je skupina vnímá. Pokud je jiná společnost definována danou identitou jako nepřátelská, předpokladem rozhodně nebude její shovívavý a velkorysý přístup, spíše naopak.

Veškeré prvky národní identity popsané výše, stejně jako lidská přání a pohledy jsou transformovány do reálné veřejné politiky, především v demokratických zemích, pomocí rituálů, jako jsou politické diskuse, volby a soudní či administrativní procesy. Masové ceremoniály (předávání medailí, oslavy výročí atd.) jsou také důležité pro zdůraznění existujících a vnímaných hodnot ve společnosti.116 Veřejná politika může být zároveň vnímána jako výsledek diskuse a soupeření mezi různými skupinami.117

Volení (i nevolení) vrcholní politici a státníci mají následně velkou potenciální kapacitu vzbuzovat emotivní ohlasy na národní úrovni, a to díky jejich mediální pozornosti. Jejich projevy a činy tak mohou ovlivňovat velký počet lidí nejen daného státu (národa), ale i těch ostatních. Politik může sám zvolit jaké symboly a hodnoty budou v danou chvíli veřejně vyzdvihovány a jaké nikoliv. Může vyhrožovat, ujišťovat, zraňovat nebo odměňovat. Sám Murray Edelman v knize The Symbolic Uses of Politics vystihuje tuto podstatu v řečnické otázce ke čtenářům: „jaký symbol může být [pro společnost] více uklidňující, než lídr, který ví, co dělat a je ochotný konat?“118

4.3. Izraelská národní identita Snahy o určité zachycení izraelské národní identity nejsou v žádném případě jednoduché a veškeré uvažované předpoklady musí být ze své povahy do určité míry reduktivní. Izrael je velmi komplikovaným společenským uskupením a při studiu národní identity vztahující se na Izraelce (tedy ne nutně obsahující pouze židovské prvky, ale také ty přejatých z jiných kultur) lze často narazit na problém uchopení této identity. Komplikovanost tématu je samozřejmě dána demografickým charakterem – Izrael má na svém území značný

115 Srov. Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon 116 Edelman, M. (1985): The Symbolic Uses of Politics, s. 17 117 Tamtéž, s. 39 118 Tamtéž, s. 76

- 33 - počet menšin. To však samo o sobě není ničím unikátní, na světě existují státy s mnohem větším počtem menšinových národností a skupin sdruženým v jeden státní celek.

Specifičnost Izraele souvisí spíše s komplexností struktury společnosti jako takové. Společnost v Izraeli není dělena jen na různé (etnické) menšiny a k homogennosti má skutečně daleko. Jsou zde velmi výrazné dělící linie založené na původu,119 náboženství, místem bydliště120 či postojem k stále probíhajícímu konfliktu Izraelců a Palestinců (případně Arabů v širší perspektivě). Uchopení identity jako jeden velký komplexní celek je tedy mimořádně obtížné, jelikož zde existuje mnoho prvků (často i protichůdných), které na sociální konstrukci takové identity působí. Přesto jde o fungující společnost.121

Jako problematický může vyznít fakt, že práce si klade za cíl identifikovat a hovořit o izraelské národní identitě, přestože například v zakládajícím dokumentu, Deklaraci o založení Státu Izrael, je Izrael zakládán jako národním státem Židů a v textu se také objevuje konkrétní pojem židovský stát.122 Právně byly termíny blíže specifikovány o něco později. Díky Zákonu o národnosti (Nationality Law) č. 32 z roku 1952 můžeme hovořit o izraelské národnosti, která je již spojena s existencí nezávislého státu.123 Zákon je sepsán spíše v duchu izraelského občanství než národní sebeidentifikace, přesto je však na tomto základě možné uvažovat o Izraelcích a jejich národní identitě. Autor této práce je přesvědčen, že takovou uvažovanou kolektivní identitu je spíše vhodné vnímat jako soubor několika vzájemně propojených charakteristik společnosti, případně části této společnosti, která je dominantní natolik, aby dovedla prosadit jednu z navzájem soupeřících charakteristik do takové míry, že je uznávána všeobecně i pro soupeřící skupiny. Baruch Kimmerling zmiňuje dvě základní kolektivní identity v Izraeli – židovskou, která vyjímá nežidovské obyvatele Izraele a zahrnuje také

119 V tomto ohledu se nejedná pouze o rozdělení na původ židovský, arabsky (palestinský), beduínský, drúzský apod. Sami Židé se například dělí na další velmi odlišné skupiny. Jedni pocházejí ze zemí bývalého Sovětského svazu, další z Jemenu či Etiopie, jiní jsou přistěhovalci ze Západní Evropy nebo USA. 120 Tímto je myšlen pobyt a místo bydliště v rámci státu. Nejen geografická poloha, kdy například Negevská poušť je zcela odlišným prostorem od severu Izraele, ale také postoje a vlastní identitu ovlivňují nově budované izraelské osady na v současnosti okupovaných územích Západního břehu, geografická blízkost bydliště u Pásma Gazy, z něhož v minulosti plynula hrozba raketových útoků, nebo život v kibucech, tedy specifických (původně zemědělských) komunitách atd. 121 Viz např. rozhovor autora s Dr. Michaelem Feigem nebo srov. Čejka, M. (2009): Judaismus a politika v Izraeli; Čejka, M. (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu 122 Israel Ministry of Foreign Affairs: Declaration of Establishment of State of Israel, online zdroj 123 Israel Law Resource Center (2007): Nationality Law (passed by the Knesset April 1, 1952), online zdroj

- 34 - početnou skupinu Židu žijící v diaspoře, a izraelskou, která naopak židovskou diasporu nezahrnuje, ale počítá se všemi obyvateli Státu Izrael.124

Jak bylo dříve nastíněno, práce používá Barnettův analytický nástroj rámců, institucí a narativů a rozdělení identity do pěti dimenzí dle Monserrat Guibernau. V této kapitole a souvisejících podkapitolách budou podrobněji představeny rámce, tedy zřetelněji vysvětlující symbolické reprezentace, které umožňují následně v následujících částech diplomové práce soustředění na vymezené a identifikovatelné kategorie a smysl, jakými je s nimi pracováno (tj. narativ, jaký je jejich prostřednictvím vytvářen). Oproti předchozí kapitole bude nyní rozdělení odpovídat pěti zmíněným dimenzím.

Kapitola nemá za cíl zkoumat jednotlivé kategorie a prvky národní identity zkoumat příliš hluboko. Na tato témata bylo popsáno mnoho publikací a výzkumů, a ačkoliv se nevěnují přímo reflexi v zahraniční politice, poskytnou poměrně obsáhlý základ pro druhou část práce. Celá tato část, věnovaná izraelské národní identitě, je zakončena analytickou tabulkou, která má za úkol rozdělit tyto popsané prvky identity a poskytnout tak užitečný a přehledný referenční seznam. Zpracovanou tabulku prvků izraelské identity žádná z uvedených publikací nenabízí, a ačkoliv nutně nemůže zachytit všechny nuance tématu, může být užitečným doplňkem pro další výzkum mimo rozsah této práce.

Jednotlivé kategorie a jejich bližší definice, charakterizující prvky a obsahové součásti velmi často odpovídají spíše více než jedné ze zmíněných dimenzí národní identity. Tímto propojením tvoří jeden koherentní celek a je velmi těžké hranici mezi těmito prvky uměle vytvářet. Využita je zde vlastní interpretace na základě dostupných zdrojů, a přestože je možné o zařazení níže popsaných prvků do daných dimenzí diskutovat, pro účel práce autor považuje toto rozdělení za odpovídající a užitečné pro zvolenou analýzu.

4.3.1. Historická dimenze Přestože, jak bylo argumentováno výše, je národ poměrně moderním fenoménem založeném na masovém uvědomění a technologickém vývoji předávání informací, kořeny izraelské národní identity sahají až do biblických dob před naším letopočtem. Izrael (a dříve používané označení Palestina) je vnímána jako historická domovina Židů. Moderní stát Izrael je prezentován, ať už oprávněně či nikoliv, ve smyslu pokračování příběhu, který byl dočasně

124 Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 31

- 35 - přerušen vyhnáním Židů do exilu a současnost je tedy návratem do pradávné vlasti po dvou tisících letech. Je prezentován jako politický útvar, jehož prameny sahají až k židovskému útěku z Egypta a putování do Svaté země či božskému příslibu země Abrahámovi, spíše než založení moderního státu.125 Je tedy výsledkem „promyšleného úsilí vybudovat moderní reinkarnaci starověkého národního státu“.126 Ačkoliv se jedná o antické a biblické příběhy, jejich vnímání nemusí být zcela zásadně interpretována z náboženského pohledu. Tyto historické kolektivní vzpomínky se etablovaly natolik, že mohou být samy o sobě vnímány jako sekulární historické a kulturní fakta (mýty) i přes původní náboženský kontext, ve kterém vznikly.127

Kořeny moderní židovské a později izraelské národní identity jsou spojeny s národním obrozením v Evropě a panujícímu historicky zakořeněnému antisemitismu a nedůvěře vůči Židům. V 19. století dochází díky mnoha myslitelům a intelektuálům128 k vzniku myšlenky na založení židovského státu. Nutno dodat, že tento židovský nacionalismus – sionismus – byl původně sekulární myšlenkou s pragmatickým cílem: zajištění bezpečnosti a nezávislosti židovského národa. Klasickým dílem reflektující sionismus se stala kniha Theodora Herzla Židovský stát (Der Judenstaat).129 Postupem času se však začaly prosazovat i další myšlenkové proudy sionismu spojující ho s náboženskou tradicí judaismu a tak dodnes izraelská národní identita, prosazující především majoritní židovský pohled, čerpá z historických biblických příběhů, pamětí, pramenů nebo dokumentů při sebeidentifikaci a vlastní konstrukci. To vše napříč tomu, že se sionisté původně snažili moderní izraelskou identitu odpoutat od negativní židovské historické zkušenosti.130

Židovské národní obrození obecně takto prošlo poměrně dlouhým vývojem od konce 19. století. Nejdříve se historicky jednalo o náboženskou komunitu Židů, dále význam převeden k etnickému původu až ke vzniku Izraele, jakožto geograficky vymezené jednotky a

125 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 10 126 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 250, podobně se vyjadřuje i Baruch Kimmerling, viz Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 14 127 Rozhovor autora s Dr. Paulou Kabalo 128 Weissbrod, L. (2002): Israeli Identity: In Search of a Successor to the Pioneer, Tsabar and Settler 129 Herzl, T. (2009): Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky 130 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 25

- 36 - obnově společného jazyka.131 V této souvislosti je historická zkušenost nutně teritoriálně a kulturně podmíněná. Jak uvádí Dr. Paula Kabalo v rozhovoru v souvislosti s izraelským prožíváním událostí Války za nezávislost v roce 1948: „Jestliže jste Izraelec, který žil v Negevu je to jedna zkušenost, jestli jste žil v Tel Avivu je to jiná zkušenost, jestli jste žil v Jeruzalému je to zase jiná zkušenost.“132 Rozšířená diaspora tuto plejádu odlišných zkušeností ještě posiluje.

Historická paměť však s postupem času vyprchává, není-li zachycena v materiálních připomínkách uplynulých událostí. Například určitý étos izraelské neporazitelnosti patrný v prvních letech existence státu byl pochopitelně v té době mnohem silnější než v současnosti.133

Historická traumata a úspěchy

Barnett ve své publikaci The Israeli Identity and the Peace Process: Re/creating the Un/thinkable134 nachází několik témat, které tvoří součást izraelské národní identity. Jedná se o témata Holocaustu, náboženství (judaismu), nacionalismu (sionismu) a liberalismu. Holocaust je pojící linkou moderní i antické židovské historie, šokující událostí, nicméně jen jednou z kapitol historické perzekuce Židů a jejich vnímání neustálého existenciálního ohrožení. Kombinace zkušenosti Holocaustu a historického období pronásledování je dlouhodobě zachováváno jako jedním z nejintenzivnějších prvků židovské a nyní i majoritní izraelské identity.135 V literatuře se takový pocit zranitelnosti, ohrožení a podezíravosti vůči zbytku světa objevuje také pod různými názvy – Galut syndrom, Doomsday mentality, Masada complex, Siege mentality apod. Často je spojován s pocitem existenciálního ohrožení, o kterém bude také řeč v dalších kapitolách.136

131 Anderson, B. (1991): Imagined communities: reflections on the origin and spread of nationalism, s. 6 132 Rozhovor autora s Dr. Paulou Kabalo 133 Tamtéž 134 Barnett, M.: The Israeli Identity and the Peace Process: Re/creating the Un/thinkable, s. 63, in Telhami, S.; Barnett, M. (2002). Identity and Foreign Policy in the Middle East 135 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 32-34 136 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 23-24

- 37 - Historická traumata byly také důvodem snah sionistů o vznik vlastního židovského státu. Theodor Herzl tento důvod ve své knize zmiňuje hned několikrát.137 V této době byla hrozba Holocaustu ještě daleko v budoucnosti. Projevy antisemitismu, diskriminace, veřejné očerňování a dokonce i napadání a pogromy židovského obyvatelstva zanechaly vážnou stopu na vnímání historie touto společností a měly zásadní psychologický vliv (viz kapitola Psychologická dimenze). Židovská historická zkušenost s utrpením má také velký dopad na myšlenkový rámec současných Izraelců a jejich pohled na vnější svět.138

Blízkost dvou událostí – Holocaustu a vyhlášení státu Izrael zakotvila v izraelské (resp. židovské části) společnosti přesvědčení, že jeho samotná existence je postavena na základech přeživších z Holocaustu a je nutností kvůli všem zmařeným životům v Evropě.139 Připomínka Holocaustu se tak stala stěžejní i pro stát a součástí identity společnosti a jednou z hlavních prvků způsobující chronický strach o přežití.

Traumatické události mající vliv na izraelskou národní identitu nejsou pouze záležitostí dávné minulosti, ale něco s čím má i současná populace státu vlastní prožitou zkušenost. Války, ozbrojené operace, palestinská povstání, sebevražedné atentáty či současná vlna násilných útoků jsou zcela reálným faktorem a traumatickým zážitkem, ze kterých se izraelská společnost dodnes nemůže vzpamatovat.140 To platí nejen pro majoritní část populace Izraele tvořená židovskými Izraelci ale také pro další etnické skupiny (izraelské Araby, beduíny, Drúzy) nebo náboženské komunity (křesťany, ultraortodoxní Židy), ačkoliv může jít o odlišné pohledy na stejnou událost.141 Odlišné pohledy však nemění fakt, že jde o traumatickou událost u všech těchto názorových stran.

Přestože jsou traumata šokujícími událostmi, které mají zásadní účinek na změnu identity, v případě Izraele však tyto traumatické události mohou vést také k následným historickým úspěchům a jejich akcentování veřejností. Ty mohou představovat události, jako

137 Herzl, T. (2009): Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky, s. 46-48, 57-59 138 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 38 139 Tamtéž, s. 34 140 Rozhovor autora s Dr. Michaelem Feigem 141 Pro přehlednost lze uvést jeden příklad, který byl konkrétně probírán při rozhovoru autora s Dr. Paulou Kabalo: válka v roce 1948. Izraelci je viděna jako Válka za nezávislost zakončena velkým vítězstvím, Araby žijící v Izraeli naopak jako katastrofa vedoucí ke zničení komunity a masovému útěku původních arabských obyvatel.

- 38 - jsou vítězství ve válečných konfliktech a souvisejícího pocitu neporazitelnosti, uzavírání mírových smluv a tedy možnou nadějí na řešení konfliktů nebo technologického pokroku.

Kolektivní zkušenosti a vzpomínky jsou zakotveny a předávány psanou a orální historií. Jsou zobrazovány a vysvětlovány v učebnicích, literatuře, filmech, příbězích a proslovech státníků.142 O symbolických reprezentacích a roli národního vzdělávacího systému ještě bude řeč níže. Projevem historické dimenze a jejích kategorií jsou tedy odkazy na biblické události, historické příběhy,143 významná data,144 ozbrojené konflikty a války,145 traumata a projevy antisemitismu,146 vojenské a politické úspěchy147 nebo důležité zakládající a formativní historická díla či dokumenty.148 Posledně jmenované ještě budou zmíněny v politické dimenzi.

4.3.2. Teritoriální dimenze Jak bylo popsáno v předchozích kapitolách, národní identita potřebuje ke své identifikaci geograficky vymezené území či alespoň představu o tomto území. V případě Izraele a izraelské národní identitě lze hovořit o obou těchto prvcích. Samotné geografické vymezení izraelského státu a představám o něm se v průběhu času měnilo. Jádro tohoto území je však vždy spojeno se svatými místy judaismu, především pak městem Jeruzalém. Zajímavostí je, že při snahách sionistů o založení židovské domoviny byly zvažovány geografické alternativy, jako například část Argentiny nebo africká Uganda.149 Díky historické spojitosti padla nakonec volba na území Palestiny, před první světovou válkou ještě

142 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 5 143 Pro představu je vhodné zmínit některé, které do dnešních dnů hrají velmi významnou roli, například již zmíněný exodus z Egypta a čtyřicetileté putování pouští, židovská povstání, zboření a obnovování židovských Chrámů, vyhnání Židů do exilu a dobytí pevnosti Masada, dále „modernější“ náboženské mýty jako je ten o pražském rabínovi Löwovi a jeho Golemovi a podobně. 144 Založení Izraele v roce 1948, první sionistický kongres 1897, podpisy mírových smluv s Egyptem a Jordánskem. 145 Válka za nezávislost v roce 1948, Suezská krize 1956, Šestidenní válka 1967, První a Druhá libanonská válka, palestinské intifády, sebevražedné útoky nebo nedávné vojenské operace (např. Pilíř obrany v roce 2012). 146 Pogromy v evropských státech, obvinění z rituálních vražd, konfiskace majetku, Holocaust. Historicky se pak mohlo jednat o traumatické události v minulost – zničení Prvního a Druhého Chrámu, dobytí pevnosti Masada, vypálení Jeruzaléma, exil Židů. 147 Vítězství ve zmíněných válkách, uzavření mírových smluv, technologický pokrok. 148 Balfourouva deklarace z roku 1917, Bílá kniha o přistěhovalectví do Palestiny, Deklarace nezávislosti Izraele, mírové smlouvy, Plán OSN na rozdělení Palestiny a další. Zahrnout sem lze také svaté knihy, historické paměti a svědectví. 149 Herzl, T. (2009): Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky; Weissbrod, L. (2002): Israeli Identity: In Search of a Successor to the Pioneer, Tsabar and Settler, s. 13-14

- 39 - spadající pod Osmanskou říši. Palestina byla Židy tehdy vnímána jako opuštěná, zavržená, bažinatá a primitivní pustina.150

V souvislosti s dalšími dimenzemi izraelské národní identity lze jako základní představu uvést historický antický Izrael. Tento politický celek však v době své existence zahrnoval poněkud jiné teritorium. Maximalistickou představou je takzvané území „Velkého Izraele“ představováno teritoriem vymezeným knihou Genesis od řeky Nil až po řeku Eufrat. Takto definované území je obecně vnímáno jako nerealistická představa, lze však na něm názorně ukázat ne zcela jednoznačné teritoriální vymezení. Rovněž terminologicky existuje rozdíl mezi dvěma pojmy – Země Izrael (Erec Jisrael) a Stát Izrael (Medinat Jisrael). Zatímco pojem Stát Izrael patří spíše do politického vymezení současného státu, Země Izrael je mnohem vágnější pojem zahrnující větší území včetně Západního břehu a Pásma Gazy.151

Představy o daném teritoriu byly zachovány a přetrvaly dlouhodobě i po vyhnání Židů do diaspory. Kulturní, náboženské a historické odkazy na území Svaté země a místa v ní umístěné152 byly nedělitelnou součástí, přestože se zde reálně velká část židovské diaspory neměla možnost nikdy dostat. Návštěva této oblasti patřila ke kulturním touhám národa, které byly historicky předávány po generace. Tato touha byla natolik společensky rozšířena, že se Židé v minulosti běžně při loučení zdravili: „Příští rok v Jeruzalémě.“

Historické představy o územním vymezením Izraele byly měněny prostřednictvím formativních dokumentů a válečných konfliktů (viz také předchozí kapitola). Britský mandát Palestina, vzniklý na základě Sykes-Picotovy dohody, Plán OSN na rozdělení Palestiny, územní zisky ve Válce za izraelskou nezávislost či Šestidenní válce v roce 1967, podpis mírové smlouvy s Egyptem a odstoupení Sinajského poloostrova, to vše jsou dějinné události, které měly naprosto reálný dopad na izraelskou společnost a její možnost ztotožněním se s vymezeným národním teritoriem.

150 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 10 151 Čejka, M. (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, s. 124 152 Svatá místa jako Jeruzalém, Safed, Hebron a podobně.

- 40 - Teritoriálně dochází v Izraeli k střetu dvou hlavních národnostních hnutí – židovskému a arabskému.153 Postupem času se situace komplikuje natolik, že ačkoliv je konflikt stále velmi silně přítomen, členové jednotlivých soupeřících skupin jsou společně nuceni koexistovat na denní bázi. Současný Izrael tak drží pohromadě také kvůli tomu, že je malou zemí a lidé se dostávají častěji do vzájemné interakce, když díky tomu potkávají příslušníky jiných společenských skupin mnohem častěji. Dr. Michael Feige využil při rozhovoru příklad obchodního domu: „Jdete jen do obchodního domu v Beerševě nebo jinde v Izraeli a uvidíte ultraortodoxního [Žida] a osadníky, které jde rozeznat podle velké jarmulky. Uvidíte Araby a zahraniční dělníky z Afriky a všichni spolu nějakým způsobem žijí. Žijí odděleně, ale existuje zde mnoho míst, kde se vzájemně potkávají.“154

Důležitým projevem a identifikačním prvkem Izraelců (a to ať jde o židovskou či jinou etnickou část obyvatelstva) je samozřejmě fakt, že se narodili na daném území. Být například Židem lze i v Evropě a je potřeba k tomu být kulturně či nábožensky vychováván, naopak Izraelcem se jedinec může stát (narodit) pouze pokud existuje stát Izrael, který je vymezen svými hranicemi. Židé i Arabové pocházejí z mnoha míst, mají mnoho původů, Izraelec pochází pouze z jasně vymezeného geografického prostoru.155

Zůstaneme-li ještě u tohoto jasně vymezeného geografického prostoru, musíme nutně hovořit také o otázce hranic. S podpisem mírových smluv Izraele s Egyptem a Jordánskem si země vyřešila částečně problémy se svými jižními a východními hranicemi, prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN i velkou část hranic s Libanonem. Největšími problémy pro Izrael jsou nyní oblast Golanských výšin a vymezení hranic mezi Západním břehem. Častým termínem a většinově uznávaným vymezením hranic, který se v této souvislosti užívá, je tzv. Zelená linie příměří reflektující stav po ukončení Války za nezávislost (případně odkaz na stav před Šestidenní válkou v roce 1967). Realita se ovšem v průběhu dějin pozměnila a především díky výstavbě izraelských osad a separační bariéry je existující fyzická hranice výrazně odlišná.156 Zelená linie je uznávaná hranice státu, de facto je ale fyzickou hranicí separační bariéra, která Zelenou linii v podstatné její části nedodržuje.

153 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 8 154 Rozhovor autora s Dr. Michaelem Feigem 155 Gold, S. (2002): The Israeli Diaspora, s. 184-185 156 Foundation for Middle East Peace: Borders, online zdroj

- 41 - Součástí teritoriální dimenze jsou také materiální přírodní zdroje a krajinná charakteristika daného národního území. Je logické, že rozdílně bude působit na identitu území skládající se z mnoha tichomořských ostrovů, Saharské pouště nebo rozsáhlých sibiřských lesů. Stát Izrael je z 60 % tvořen pouští Negev, což koncentruje jeho hustotu osídlení do skutečně malé geografické oblasti. Zároveň má Izrael nedostatek přírodních zdrojů, přičemž velkým problémem současnosti je především voda. Pro Izrael je strategickým prvkem mít přístup ke Středozemnímu i Rudému moři a zajištění obchodních tras. Zatímco přístavů na pobřeží Středozemního moře má Izrael několik, v případě Rudého moře musí Izrael spoléhat na zajištění dodávek do svého jediného přístavu – Eilatu. Historicky je to především kvůli tomu, že Suezský průplav je umístěn na území Egypta, dřívějšího nepřítele státu.

Geografické vymezení, ať už reálné (Medinat Jisrael) či existující jen v představách (Erec Jisrael), územní zisky a ztráty během válek, malá rozsáhlost národního území, rozmanitá krajina, středomořské a pouštní Negevské klima a nedostatek přírodních zdrojů a vody jsou tedy definičními prvky teritoriální dimenze.

4.3.3. Kulturní dimenze Díky své majoritní židovské skupině má izraelská národní identita zcela zřetelný základ v židovské kultuře. Jedná se o dominantní sociální skupinu a proto je do jisté míry logické, že nejvíce kulturních prvků prosazovaných na vymezeném území pochází právě z této skupiny. Bylo by ovšem radikálně zjednodušující říct, že je izraelská kultura postavena pouze na židovských prvcích. Budeme-li pracovat s předpokladem, že na daném území existuje několik alternativních kultur (vymezených ve smyslu etnickém, náboženském či socioekonomickém) a že státní aktéři prosazují jednu z verzí, která se však snaží do většinové kultury vnořit také kompatibilní prvky ostatních minorit, můžeme pracovat s termínem izraelská kultura.

Izraelská společnost drží pohromadě v rámci různých náboženských, kulturních a historických prvcích a dynamikách, z nichž některé sahají hlouběji do historie před samotný vznik Státu Izrael.157 Jedním z takových hnutí, o kterém již byla řeč dříve, je sionismus. Ten je vyzyvatelem tradičního pojetí židovství – staví totiž národní identitu na sekulárních,

157 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 32

- 42 - kulturních či národních tradicích spíše než na náboženských jako tomu bylo historicky dříve u tradičního judaismu.158 V současné době je díky vývoji sionismus doplněním legitimního základu židovské identity – judaismu – jakožto nábožensky určovaného souboru hodnot, norem a významů. Sionismus se pak zaměřuje na sekulární kultura národa, ačkoliv existuje i odnož náboženského sionismu legitimizující nacionalismus na náboženském základě.159

Stejně tak arabský nacionalismus, přítomný v této oblasti přibližně stejně dlouho jako sionistické snahy o „návrat“ do Palestiny, prodělal historicky zásadní vývoj. Kulturně je sice stále zakotven především v hodnotách islámu a pojítkem s dalšími členy mimo Izrael je spisovná arabština, v poslední době se nicméně členové arabské společnosti asociují spíše s příslušností k danému státu (Egypt, Jordánsko, Palestina, Izrael) než k arabskému kulturnímu a etnickému základu.160

Hodnoty

Stěžejním prvkem pro každou kulturní skupinu jsou hodnoty, které jsou kolektivně uznávány a prosazovány. Daniel Bar-Tal argumentuje, že kolektivně sdílené hodnoty nemusí být vlastní všem členům dané společenské skupiny. Na to, aby se staly charakterizujícím prvkem, či dokonce determinantou stačí, aby je uznával dostatečný počet členů.161

Jak bylo uvedeno v kapitole o historické dimenzi, Židé kvůli své jinakosti, odlišnosti, byli velmi často ohrožování a žili pod neustálou hrozbou a strachem. To se stalo součástí židovské kultury předávané mezi generacemi.162 Tato historická příkoří a prožitá traumata vedla sionisty k snahám o vytvoření nového státu v historickém území Palestiny, tedy území, kde by mohli žít (především) Židé bez přítomnosti neustálé hrozby pronásledování a strachu o své bezpečí. Otázka bezpečnosti se stala centrálním pilířem a elementární hodnotou tohoto

158 Hamar, E. (2008): Vyprávěná židovství: o narativní konstrukci druhogeneračních židovských identit, s. 103 159 Tamtéž 160 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 21 161 Bar-Tal, D.: Group Beliefs as an Expression of Social Identity, s. 96-97, in Worchel, J. S.; Morales, J. F.; Páez, D.; Deschamps, J. C. (1998): Social Identity: International Perspectives 162 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 34

- 43 - nového kulturního základu.163 Je to linka, která se táhne všemi dimenzemi izraelské národní identity.

Ačkoliv je samozřejmě základním úkolem státu zajistit bezpečí svého obyvatelstva, otázka bezpečnosti se stala v Izraeli natolik centrálním tématem, že kroky podniknuté ve jménu bezpečnosti bývaly nekriticky přijímány a slouží jako ospravedlnění rozhodnutí vlády. Nynější situace již není takto jednoznačná, společnost je přesto ochotna dělat určité ústupky pokud je v sázce vlastní bezpečnost. Bezpečnost je totiž prezentována jako otázka přežití národa na úkor (ne vždy) osobní svobody. Bezpečnost jako hodnota a fascinace společnosti se v Izraeli zakotvila natolik, že jsou Izraelci často označováni jako „národ ve zbrani“ nebo „militantní demokracie“.164 Služba v armádě je stále vstupním lístkem do společnosti, případně pro úspěšnou kariéru.165

Stát Izrael je produktem židovské imigrace do tehdejší Palestiny. Sám David Ben Gurion, první premiér Izraele, hovořil o Izraeli jako o tavícím kotli kultur, jehož cílem mělo být z této kulturní odlišnosti vytvoření zcela nového člověka – Izraelce – který je otevřený kulturám, těžce pracující a nezávislý. Ačkoliv lze diskutovat o otázce nakolik je izraelská společnost tavícím kotlem kultur, vezmeme-li v potaz některé diskriminační prvky vůči menšinám166 a tomu jak je například prezentován Zákon o návratu (viz Politická dimenze), je zcela nepochybně společností pluralistickou a multikulturní. Právě tento multikulturalismus je často prezentován jako hodnota, která je skutečně vlastní celé izraelské společnosti bez ohledu na etnický či náboženský původ, imigrace do Izraele (v tomto smyslu především ta židovská) je vnímána jako velký benefit pro společnost.167 Tento předpoklad je postaven také na nedávné zkušenosti s přistěhovaleckou vlnou Židů ze zemí bývalého Sovětského svazu. Izrael

163 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 11; Čejka, M. (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon; Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation; Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies 164 Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 133 165 Rozhovor autora s Dr. Paulou Kabalo; Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 11-12, 20 166 Například služba v armádě, která je stále vnímána jako vstupenka do společnosti a jednoznačným benefitem pro úspěšnou kariéru. Izraelští Arabové a ultra-ortodoxní Židé však povinnou vojenskou službu nemají. Yoav Peled (2014) probírá problémy ve své publikaci The Challenge of Ethnic Democracy. Jako multikulturní společnost spíše než tavicí kotel společnosti vidí Izrael také Emda Orr. Blíže viz Orr, E.: Identity Representations within Israeli Society, s. 48, in in Moloney, G.; Walker, I. (2007): Social Representations and Identity: Content, Process and Power 167 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 18, 144

- 44 - se tímto rozrostl o jeden milion obyvatel a získal významný počet vědeckých elit.168 Imigrace je významně povzbuzována i různými programy. Příkladem může být třeba program Taglit.

Patriotismus a loajalita je další vyzdvihovanou společenskou hodnotou. Glorifikace národních hrdinů, přinášení obětí pro národ a láska k zemi i společnosti jsou viděny jako obdivuhodné přednosti. Již historicky je přinášení obětí a loajálnost významným prvkem budování národa a Izraele jako takového. Osidlování vzdálených oblastí, uskromnění jednotlivce pro blahobyt společnosti, dobrovolnictví, práce pro společnost a nakonec i ochota položit život při obraně vlasti jsou významnými ctnostmi mezi Izraelci, sdílenými především v minulosti. V současné době projevy patriotismu nejsou tak silné, přesto však do jisté míry přetrvávají.169

Apel na další z hodnot zachovávanou a prosazovanou mezi Izraelci, solidaritu, je patrný již z myšlenek a argumentů Theodora Herzla, který označuje Židy jako solidarizující skupinu ať chtějí či nechtějí. Solidarita nepochází původně z vnitřních hodnot, ale jsou donuceni být mezi sebou solidárním národem zvnějšku a v tom spočívá jejich síla.170 Existující hodnota solidarity mezi Izraelci v zahraničí se objevuje také v uskutečněných rozhovorech jako pozitivní vlastnost.171

Na základě historických zkušeností Izrael a jeho společnost přikládá velký důraz na vlastní samostatnost a soběstačnost co se týče zajištění bezpečnosti a základních potřeb státu.172 Jak bude patrné níže, v Izraeli existuje podezíravost vůči zbytku světa a jejich záměrech, tzv. siege mentality. Jelikož nebezpečí hrozící Izraeli je často prezentováno jako existenciální, stát si nemůže dovolit spoléhat na ostatní co se vlastní existence a bezpečnosti týče. Progresivní myšlení a vývoj samotný mohou být viděny jako hodnota sama o sobě a vlastní celé společnosti.

S výše uvedenými hodnotami je historicky spojená také národní jednota. Tato jednota je myšlena ve smyslu snahy o odsouvání či ignoraci vnitřních sporů při existenci vnější hrozby (a tedy spojena také s vlastní výjimečností a konstrukcí Druhého), minimalizaci

168 Tamtéž, s. 232 169 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 15, 23 170 Herzl, T. (2009): Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky, s. 64 171 Rozhovor autora s Dr. Tali Tadmor-Shimony 172 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 193-199

- 45 - etnických rozdílů, snahy o sjednocení po jazykové, právní, společenské stránce a především snahy o konsensu a sankcemi pro ty, kdo takový konsensus chtěli porušovat. V současné době je izraelská společnost velmi rozmanitá etnicky, kulturně i nábožensky, lze však ve chvílích krize (války a jiné významné události) pozorovat apel na názorovou jednotu Izraelců.173

Přes rétorickou snahu je však dosažení takové jednoty téměř nemožné. Ve společnosti existuj e velké množství dělicích konfliktních linií. Mezi ty patří linie „Židé vs. Arabové“,174 „levice vs. pravice“,175 „sekulární vs. religiózní“,176 „přistěhovalci vs. starousedlíci“ a v židovské části společnosti jde ještě o linii „sionisté vs. nesionisté“ a etnické vymezení „Sefardé vs. Aškenázové“.177 Přestože nemusí nutně jít o otevřený konflikt na základě těchto dělicích linií, zřetelně to komplikuje vymezování jakékoliv jednoty národa.178 Obecně jsou tedy rozpory postaveny především na etnické, náboženské a politické rovině. V některých případech se lze dokonce shledat s konfliktní linií položenou na genderovém základě,179 přestože je Izrael v některých aspektech velmi rovnostářský. Ve většinové společnosti mají ženy rovné postavení – jsou často voleny do vysokých vedoucích funkcí, slouží v armádě a izraelský Kneset má tradičně velké zastoupení žen.180 Problémové postavení ženy je nicméně mnohem patrnější v různých menšinách, především pak u ultraortodoxních Židů, izraelských Arabů nebo beduínů.181

Kultura, tradice, mýty a příběhy

173 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 15 174 Zde je konflikt nejpatrnější mezi izraelskými Židy a Palestinci. Uvnitř Izraele, jak uvádí Marek Čejka, není konflikt mezi izraelskými Židy a izraelskými Araby tak intenzivní. Viz Čejka, M. (2009): Judaismus a politika v Izraeli, s. 70 175 V Izraeli není nicméně dělení na levici a pravici stejné, jako je tomu jinde. Oproti klasickému ekonomickému pohledu se zde dělení projevuje v postoji k mírovému řešení. Levice je nakloněna větší ochotě jednání o míru a určitým ústupkům oproti pravici. Zde také můžeme pracovat s pojmy politický jestřáb a politická holubice. První zmíněný pojem označuje politika, který prosazuje tvrdou linii bez snahy o činění kompromisů. Holubice je naopak pragmatický politik prosazující měkkou linii dohody, smíru a rozumného kompromisu. 176 Tato konfliktní linie prostupuje celou společností, nejen židovskou částí, ačkoliv je tato zřejmě nejpatrnější. 177 Toto rozdělení je ale v současnosti bráno spíše jako kulturní a náboženská odlišnost spíše než konflikt. 178 Čejka, M. (2009): Judaismus a politika v Izraeli, s. 70-72 179 Rozhovor autora s Prof. Vered Vinitzky-Serussi 180 V současné době je to 31 žen z 120členného sboru, tj. jedna čtvrtina 181 Jedním z příkladů může být třeba nerovnost v oblastech osobního statusu, tj. sňatků a rozvodů, viz Čejka, M. (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, s. 98

- 46 - Společnou kulturou je myšlen širší významový a hodnotový systém stejně jako různé sdílené obory lidských činností - literatura, film, hudba, umění. Zahrnuje typický způsob života a vzorce chování, včetně specifických kulturních příběhů a oblíbených národních hrdinů. Národní identita je vytvářena, udržována a posilována tradicemi a mýtickými příběhy (které mohou a nemusí být položeny na historických základech) a přetvářet je do moderních analogií. Jedním z důležitých kulturních prvků je však také již dříve zmíněná diversita. Tato se projevuje v existencí různých tradic – odlišný bude například přístup k judaismu, typická jídla nebo hudba a sdílené příběhy související s etnickým či historickým odkazem. Diversita je tedy stejně tak hodnotou jako kulturním prvkem. Ve spojení s kulturními prvky lze také mluvit o snadno identifikovatelných symbolech, ty jsou ale podrobněji probírány v další kapitole.

Jako tradice ve smyslu zvyklostí a obyčejů lze označit různé věci. Steven J. Gold při výzkumu izraelské diaspory a rozhovorů s lidmi sami sebe označující jako Izraelce žijící v zahraničí zmiňuje, že mnoho těchto lidí mezi definiční znaky vlastní izraelské identity řadí také tradiční jídlo, historii, kulturu a životní styl. Oproti tomu Židé pocházející z diaspory pocházejí z jiného kulturního a národního prostředí, mají jiné normy a praktiky, jiný mateřský jazyk apod.182 Spisovatelé Senor a Singer vidí v Izraeli neobvyklou kombinaci kulturních prvků – společnost zde je rovnostářská a zároveň pečovatelská i individualistická.183

S příchodem sionismu a jeho účelových snah o vybudování nové společnosti přichází také důraz na některé kulturní prvky původně se v čistě židovské identitě nenacházející. Osadnictví, průkopnictví, improvizace, důraz na manuální práci a také kulturní odkaz společenských komunit organizovaných do kibuců a mošavů jsou identifikovatelné prvky izraelské identity. Přestože existuje mnoho kulturních prvků, které jsou pro různé etnické či náboženské skupiny odlišné (životní styl, svátky, mýty a příběhy), je možné najít v současnosti i prvky, které lze považovat za izraelské – film, hudba, umění. V Izraeli a Palestině můžeme nalézt také arabské (palestinské) autory píšících svá díla v hebrejštině.184

182 Gold, S. (2002): The Israeli Diaspora, s. 182-184 183 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 252 184 Podrobnější výčet izraelských (židovských i arabských) představitelů konkrétních kulturních směrů a umění lze nalézt například zde: Everyculture.com (2016): Israel, online zdroj; nebo Israel Ministry of Foreign Affairs (2000): Culture in Israel- On the Cusp of the Millennium, online zdroj

- 47 - Mluvíme-li o odlišných kulturních aspektech, zřetelně lze rozeznat rozdíly v rámci oslav náboženských svátků, tyto však mohou mít dopad na celou izraelskou společnost. Typickým příkladem je dodržování šabatu, dne odpočinku, kdy nefunguje veřejná doprava ani další služby od pátečního odpoledne do sobotního večera. Židovské svátky jako Jom Kippur, Roš Ha-Šana, Sukot, Purim, Chanuka, křesťanské Vánoce a Velikonoce nebo islámský Ramadán, Íd al-adhá a Íd al-fitr, jsou pro věřící i sekulární obyvatele kulturními zvyklostmi a tradicemi, které dodržují nebo přinejmenším respektují. V národní tradici jsou zakotveny také oslavy a ceremoniály jiných významných dní, které spíše odrážejí sekulární aspekty společnosti. Těmi jsou Den vzpomínání na oběti Holocaustu (Jom Ha-Šoa), Den vzpomínek na padlé vojáky (Jom Ha-Zikaron), Den nezávislosti (Jom Ha-Acmaut) nebo palestinský Národní den.

Historické mýty, příběhy, válečné historky předávané z generaci na generaci mají dopad na kulturní identifikaci společnosti stejně silně jako hmatatelné symboly. Často je s těmito historickými mýty a příběhy vytvářena analogie k moderním událostem. Války Izraele s arabskými státy jsou někdy vykreslovány jako boj Davida proti Goliáši, strach o svou existenci a podezíravost vůči zbytku světa a především syndrom siege mentality se spojuje s příběhem o obléhání Masady,185 a podobně. Svátky jako Den vzpomínek na padlé vojáky oslavují hrdinná vítězství Izraele, snaží se upevňovat loajalitu k národu a glorifikuje moderní národní hrdiny.186

Etnické složení a demografie

Tuto část kulturní dimenze výstižně popisují slova Dr. Michaela Feige v jeho rozhovoru s autorem práce: „Izrael je skutečně neuvěřitelně multietnický. Nedá se to srovnávat. Myslím, že je více multietnický než jakákoliv jiná společnost na světě“187 Totéž potvrzuje i mnoho dalších autorů a publikací, kniha Start Up Nation stejně jako izraelské ministerstvo zahraničí například uvádějí, že na území Izraele žije až 70 různých národností a

185 Merom, G. (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, s. 412. Příběh vypráví o osudu tisícovky židovských zélótů, kteří se rozhodli na skalní pevnosti Masada vzdorovat římskému obléhání v 1. století našeho letopočtu v době Velkého povstání. Když už hrozilo, že jejich obranná zeď bude prolomena, rozhodli se raději spáchat kolektivní sebevraždu, než aby skončili jako otroci Římanů. 186 Gold, S. (2002): The Israeli Diaspora, s. 183 187 Rozhovor autora s Dr. Michaelem Feigem

- 48 - kultur.188 O to názornější je pak komplikovanost onoho hledání jednotících prvků v izraelské společnosti.

Dle statistik žije v Izraeli 8 522 000 obyvatel,189 přičemž tři čtvrtiny tvoří obyvatelstvo židovského etnického původu. Již dle etnického složení lze tedy do jisté míry očekávat, že bude většinovou společností prosazována vlastní identita jako identita zastřešující celou izraelskou společnost. Nemalá část obyvatelstva (20,8 %) je nicméně arabského původu a zbylé obyvatelstvo je definováno jako „ostatní“ (křesťané nearabského a nežidovského původu, Bahá’í apod.). Tyto široce definované skupiny obyvatel se samozřejmě dělí na menší skupiny dle původu190 náboženství nebo místa pobytu. Mezi arabskou populací tak například lze identifikovat společenské skupiny arabských muslimů, Drúzů či beduínů. Židovská společnost se dělí původem na Židy aškenázské, sefardské či tzv. mizrachim, z hlediska náboženství na sekulární, liberální, konzervativní (ortodoxní) nebo ultraortodoxní.191 Zajímavým dělením ve společnosti je také na Izraelce-imigranty a ty, kteří se již narodili na území Izraele. Pro druhé jmenované se užívá termínu sabras.192

Etnicky zde existují minimálně dva společenské narativy – židovský a arabský, jelikož většina (ovšem zdaleka ne všichni) Arabů se s židovskými prvky identity příliš neztotožňuje, resp. je nerespektuje. Nabízí proto logicky alternativní pohled na národní identitu. V rámci této společenské skupiny její alternativa začíná již s terminologickou definicí. Namísto původně užívaného termínu „izraelští Arabové“ je nyní na vzestupu označení „palestinští Izraelci“.193 Tento termín v sobě obsahuje obě složky - etnickou a občanskou. Důležité ovšem je, že žádný z těchto termínů a priori neodmítá samotnou existenci Izraele. Již z výzkumu v roce 1982 vyplývá, že pro většinu izraelských Arabů je největším pojítkem k jejich identitě území, ve kterém se narodili, tedy Izrael. Dotázaný vzorek lidí palestinského původu sama

188 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 138.; Israel Ministry of Foreign Affairs (2010): Culture, online zdroj 189 Jewish Virutal Library (2016): Latest Population Statistics for Israel, online zdroj 190 Mizrachi, sefardé vs. Aškenázi 191 Jewish Virutal Library (2016): Latest Population Statistics for Israel, online zdroj 192 Sabar je označení pro specifickou odrůdu kaktusu v Izraeli. Má značit, že Izraelci jsou jako osovnosti tvrdí a nepřístupní navenek, ale citliví a milí uvnitř. 193 Rozhovor autora s Dr. Paulou Kabalao; Čejka, M. (2009): Judaismus a politika v Izraeli, s. 66. Práce dále užívá pro označení občanů arabského (palestinského) původu žijící v Izraeli a mající izraelské občanství termínu izraelští Arabové. Za Palestince jsou označováni obyvatelé Západního břehu či pásma Gazy, kteří toto občanství nemají a nejsou tedy považováni za součást izraelského státu.

- 49 - sebe definuje spíše v partikularistickém národním pohledu, což znamená, že se spíše označují za Palestince než obecně za Araby.194

Z kulturního a především náboženského dělení pak lze v Izraeli vidět čtyři zásadní skupiny obyvatel – sekulární Izraelce, náboženští nacionalisté, ultra-ortodoxní Židé a nakonec Arabové.195 Při pohledu na jednotlivé dimenze národní identity, etnické složení obyvatelstva a politicky definovaného statutu státu je zřejmé a do jisté míry očekávatelné, že bude patrná snaha o prosazování židovského etnika (tj. nepohlížíme-li na židovství pouze pohledem náboženství) a s tím spojených kulturních aspektů jako preferované národnostní skupiny a tedy skupiny mající největší vliv na formování izraelské národní identity obecně.

Jazyk

Stát Izrael má dva oficiální úřední jazyky – hebrejštinu a arabštinu. Přestože je arabština jakožto jazyk velmi rozšířená, snahou dominantní společenské skupiny – Židů – je prosazování vlastního jazyka jako prioritního. S příchodem nových imigrantů z afrických zemí (etiopských Židů) a jednoho milionu nových imigrantů ze zemí bývalého Sovětského svazu se jazyková pestrost nadále rozšířila. Podobný vliv mají také přistěhovalci z jiných zemí, v Izraeli žije trvale či dočasně také velké množství anglicky mluvících Židů a cizinců a angličtina je tak v Izraeli nejrozšířenějším cizím jazykem.196

Díky společnému vzdělávacímu systému a snahám společnosti i státních institucí o jazykovou unifikaci197 je tak v současné době drtivá většina obyvatel bilingvální či multilingvální. Izraelští Arabové a Palestinci obecně jsou takto například schopni běžně uskutečňovat jejich obchodní aktivity a každodenní komunikaci v hebrejštině, což dále zvyšuje míru interakce mezi jednotlivými kulturami a omezuje míru izolovanosti uvnitř státu, rovněž to má také jistý vliv na konstrukci vlastní identity.198 Arabské školy sice mohou vyučovat v arabštině, jazyková výuka hebrejštiny je ale i v těchto školách zavedena povinně od 3. stupně.

194 McDowall, D. (1991): Palestine and Isræl: The Uprising and Beyond, s. 153 195 Rozhovor autora s Dr. Michaelem Feigem 196 CIA World Factbook: Israel, online zdroj 197 V Izraeli existuje mnoho podpůrných programů pro jazykové vzdělávání a výuku hebrejštiny, viz projekt Ulpan. 198 McDowall dokonce uvádí k termínu bilingvální také bikulturní. Viz McDowall, D. (1991): Palestine and Isræl: The Uprising and Beyond, s. 154-156

- 50 - Religiozita

Religiozita obecně tvoří velmi důležitou součást národní identity v Izraeli ať je chápána v pozitivním smyslu jako příslušnost k některé z církví, nebo v tom negativním, sekulárním pohledu. Přestože sionistické snahy a vznik státu samotný nebyl primárně založen na náboženských základech (byť zde byl prvek židovské mytologie), nyní je religiozita velmi podstatným prvkem v izraelské společnosti.

Velká část Izraelců příslušnost k izraelské národní identitě vnímá v sekulárním a nacionalistickém směru. Přestože uznávají a respektují židovské svátky, mluví hebrejsky, znají příběhy z Tóry, spojují si tyto aspekty spíše s izraelskou než židovskou identitou.199 Izraelský statistický úřad zveřejnil data týkající se náboženského složení společnosti ze sčítání lidu v roce 2009 (zveřejněno až 2011).200 Z něj je patrná výrazná skupina sekulárních či tradičně smýšlejících (tedy více liberálního směru) Židů stejně tak jako přibližně 20 % jiných náboženství. Z údajů je také patrná různost v míře intenzity tohoto náboženství (ve smyslu liberální, ortodoxní, ultraortodoxní apod.). V Izraeli tak existují skupiny, které prosazují důsledné oddělení státu od církve a naopak náboženské skupiny, jejichž cílem je řídit stát kompletně dle náboženského halachického práva a tedy jako teokracii.201 Další skupiny ultraortodoxních charedim nakonec dokonce odmítají jakoukoliv existenci židovského státu, kterou považují za rouhání.

Konfliktní linie v Izraeli tedy spíše než judaismus vs. islám (nebo křesťanství) sleduje obecně vymezenou linku věřící vs. sekulární. Z náboženského pohledu zde existují některé podobnosti mezi věřícími Židy a Araby, což umožňuje jistý druh možnosti pozitivního spojování. Věřící Židé i muslimové například nemohou jíst vepřové maso, řídí se přísnými hygienickými úpravami202 a muslimská část populace z historického pohledu ctí i náboženské proroky judaismu a křesťanství. Otázky rodiny jsou také například řízeny náboženskými

199 Gold, S. (2002): The Israeli Diaspora, s. 182-183 200 V tomto sčítání rozděluje obyvatele na ty judaismus a nežidovská náboženství, z těchto dvou skupin poté nežidovskou skupinu na sekulární (not religious, 20,6 %), nepříliš věřící (not so religious, 27,1 %), věřící (religious, 44,3 %) a silně věřící (very religious, 7,9 %). Židy úřad rozděluje na sekulární (not religious, secular, 41,4 %), tradiční judaismus (traditional, 38,5 %), konzervativní/ortodoxní (religious, 11,7 %) a ultraortodoxní (ultra-orthodox, 8,2 %). Viz Central Bureau of Statistics (2011): Statistical Abstract of Israel 2011, online zdroj 201 Čejka, M. (2016): Sjednoceni rozdělením - judaismus, společnost a politika v současném Izraeli, online zdroj 202 Rozhovor autora s Dr. Tali Tadmor-Shimony

- 51 - právními systémy – pro židovskou majoritu platí halachické právo judaismu, pro muslimskou část populace zase islámské právo šaría.203

Socioekonomické rozdíly

V neposlední řadě je do kulturní dimenze také řazen prvek sociálních a ekonomických rozdílů ve společnosti. Již byla řeč o jiných dělicích liniích a identifikovány skupiny v rámci Izraele, které se vůči sobě nějakým způsobem vymezují. Velmi patrné rozdíly jsou mezi většinovou izraelskou spolčeností a dvěma skupinami – ultraortodoxními Židy a izraelskými Araby. Existuje zde nízká míra aktivního zapojení do ekonomiky, velká míra nezaměstnanosti a z toho plynoucí socioekonomické problémy. Například skupina ultraortodoxních Židů je izolovaná, neslouží v armádě a v rámci náboženského studia nestudují dle klasických světských osnov. Tito lidé tedy nemají potřebné pracovní zkušenosti, či dokonce nemohou pracovat, pokud chtějí získávat příspěvky na ono náboženské studium, na kterých se tím tak stávají existenčně závislí.204

4.3.4. Psychologická dimenze Nejnáročnějším úkolem při dělení dimenzí je pravděpodobně oddělení dimenze psychologické od všech ostatních. Tato dimenze se s ostatními totiž v mnohém překrývá. Ostatní dimenze měly za úkol popsat existenci jednotlivých kategorizovaných jevů, představit jak jsou historie, kultura a teritorium zhmotněny v abstraktních představách či fyzických objektech. Psychologická dimenze nyní představuje působení jevů na společnost a tvorby její mentality či významových rámců. Používaná symbolika, konstruovaná kolektivní mentalita a exkluzivita společnosti, či charakteristiky člena-jednotlivce jsou některé ze sdílených psychologických prvků, které budou níže představeny.

Bytí a příslušnost ke společnosti je ve smyslu sociální identity definováno psychologicky jako součást vlastního sebe-porozumění a umístění jednotlivce do širšího společenského rámce. Takovému členství je vždy přikládána emoční hodnota a emoce související s touto skupinou jsou stěžejní pro další ochotu v rámci této skupiny (národa) spolupracovat.205 Joanna Tidy ve svém výzkumu uvádí několik identifikovaných prvků

203 Ministry of Justice: The Shia Courts, online zdroj 204 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 242-243 205 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 1

- 52 - (vláken) národní identity v Izraeli. Jsou jimi moderní projevy židovsko-izraelského pocitu zranitelnosti a étos tzv. Bojujícího Žida. Na mezinárodní úrovni se zde pak ještě přidává definice Izraele jako demokratického státu (tedy příslušníka moderních liberálních demokracií).206 S odkazem na kulturní hodnoty popisované v předchozí kapitole je možné tvrdit, že jsou tyto pocity psychologickým odrazem těchto hodnot. Takový odraz má pak zcela jednoznačně vliv na chování národa i jeho politických elit, které mohou být nuceny (v zájmu o zisk co největšího publika a příznivců) tyto mentální psychologické stavy společnosti akcentovat a reflektovat.

Symboly a rituály

Národní (a státní) symbolika je jedním z takových nástrojů jak prezentovat unikátní odlišující charakter společnosti, okazovat k hodnotám pomocí snadno rozeznatelných objektů a pomocí těchto objektů také vzbuzovat psychologické stavy společnosti jako je například stesk, strach, vztek či hrdost. Symboly by mohly být stejně tak dobře zařazeny v kulturní dimenzi izraelské národní identity, právě však díky tomuto psychologickému aspektu jsou v této práci řazeny zde. Unikátními národními odlišujícími objekty jsou vlajka, hymna, znak, uniformy, národní jídlo, politické osobnosti a hrdinové (např. Mojžíš, Abrahám, král David, Šalamoun, Herodes, Theodor Herzl, z moderních David Ben-Gurion, Moše Dajan, Ariel Šaron, Jicchak Rabin a další), symbolická místa (Skalní dóm, Chrámová hora, Chrám božího hrobu, Zeď nářků, pevnost Masada).

V případě Izraele jsou státní symboly také spojeny velmi často s náboženstvím a židovským kulturním odkazem – vlajka připomínající židovský modlitební šál s Davidovou hvězdou, menora ve státním znaku, mezuzy, jarmulky, svitek Tóry jsou některé z příkladů. O důležitosti symbolů pro nový stát hovoří již Theodor Herzl v knize Židovský stát, kde představuje svoji vizi vlajky.207 Symboly mohou být však využívány rovněž pro zjednodušení identifikace nepřítele a konstrukci vnímání Druhého jako soupeře. Pro Palestince mohou být výše zmíněné věci nebo například separační bariéra symbolem izraelského útlaku a okupace.

Užívání symbolů je často prováděno pomocí různých rituálů, aby tak byla psychologická podpořena. Vyvěšování izraelské vlajky při ceremoniálech, udělování státních

206 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 6 207 Herzl, T. (2009): Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky, s. 125

- 53 - vyznamenání a medailí, prohlídka muzea Holocaustu, zapalování svíček při Chanuce, umisťování přání a modliteb mezi kameny Zdi nářků, projevy politiků na významných místech, armádní přísaha nově vycvičených vojenských jednotek uskutečněná na vrcholu pevnosti Masada, nebo například také účast na volbách do izraelského parlamentu – Knesetu. To jsou vše rituály, které využívají dané symboliky, které mají za úkol emoce skupiny ještě posílit. Významné oslavy Dne vzpomínání na padlé vojáky v izraelských válkách se tedy bude týkat mnohem více izraelského Žida než Žida žijícího v diaspoře.208

Charakteristika osobnosti jednotlivce

Způsob, jakým společnost definuje charakteristiky svých jednotlivých členů, odráží také kolektivní identitu dané společnosti. Je samozřejmě důležité klást důraz na obecně uznávané hodnoty, společnost jako celek však může umožnit jedinci snazší sebeidentifikaci s národní identitou, pokud poskytuje také určité definující charakteristiky. Sionismus v tomto směru historicky propagoval ideu tzv. nového hebrejského člověka. Ten měl být radikálně odlišný od tehdejšího vnímání Židů jako slabých a závislých komunit na většinové společnosti. Premisou byl přesný opak. Tento nový člověk měl být silný, ctít fyzickou práci, být produktivní a nezávislý na ostatních. Zde lze nalézt historické kořeny této adorace síly v rámci izraelské národní identity.209 Válečná vítězství v případě moderního státu a technologická vyspělost tomuto atributu následně ještě přidávají na intenzitě.

Jednotlivec je v izraelské společnosti viděn jako průkopník. V minulosti bylo průkopnictví spojeno s těžkou prací, houževnatostí přetvořit nehostinnou krajinu na úrodnou půdu poskytující obživu, nyní je novodobé průkopnictví prezentováno především v oblastech vyspělých technologií. Podnikavost, inovační myšlení, improvizace, kreativita, zvídavost, průbojnost, houževnatost, upřímnost, drzost a asertivita (tzv. chucpe), zpochybňování autorit, kritické a nezávislé myšlení, flexibilní řešení problémů – to vše jsou termíny, které se v současné době objevují v souvislosti s charakteristikou Izraelců jako jednotlivců a lze je identifikovat v různých zdrojích.210 Tyto prvky se projevují částečně i v kolektivní mentalitě,

208 Gold, S. (2002): The Israeli Diaspora, s. 183 209 Rozhovor autora s Dr. Paulou Kabalo 210 Étos průkopníka byl zmíněn několikrát v průběhu rozhovorů, viz např. rozhovor autora s Dr. Michaelem Feigem; Rozhovor autora s Dr. Tali Tadmor Shimony; Israel Ministry of Foreign Affairs (2010): Culture; Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 44, 59, 80, 89, 120-122, 249

- 54 - v této kolektivní rovině je ale možné nalézt i další projevy společné psychologické dimenze, které budou probrány podrobněji.

Mentalita

Izraelská společnost má poněkud vyšší míru tolerance neúspěchu, což souvisí s duchem průkopnictví a inovativnosti. Neúspěch není odsuzován jako selhání, ačkoliv, jak bude patrné dále, v oblasti zajišťování bezpečnosti státu si Izrael dle svého přesvědčení nemůže neúspěch dovolit. Merom k popisu situace užívá pohled teorie her: pro Izrael je konflikt s jeho nepřáteli viděn jako neměnitelná (unalterable) opakovaná hra s nulovým součtem. Izrael tak musí ve svých konfliktech vyhrávat opakovaně, protože prohra by pro něj znamenala zničení a konec existence státu.211

Otázkou národní hrdosti je dále v této souvislosti ekonomická a podnikatelská pověst.212 V izraelské společnosti je ale patrná snaha o zajištění co nejvíce existenčních potřeb z vlastních zdrojů. Holocaust a historická zkušenost s válkami proti svým arabským sousedům se podílely na konstrukci jednoho z důležitých prvků kolektivní izraelské národní identity – izolace, samostatnosti a soběstačnosti.213 Izrael tak v ohledu zajištění bezpečnosti svých obyvatel, což je jednou ze základních funkcí státu, spoléhá především sám na sebe a na své vlastní kapacity. Ačkoliv existuje velmi silná spolupráce izraelských vojenských sil a zbrojařských firem s dalšími organizacemi, politický důraz je kladen na schopnost Izraele zajistit vlastní efektivní obranu. Konkrétním příkladem takových snah jsou například moderní obranné protiraketové systémy Iron Dome, Arrow nebo David’s Sling.214

Důraz na bezpečnost, která je jako téma všudypřítomná, se projevuje ve velké militarizaci Izraele a jeho obyvatel.215 Vojenské službě je přikládán velký význam a velká prestiž. Siniver dokonce uvádí, že v případe Izraele se sociální skupina stala tak zaujatá tématem bezpečnosti, že se toto téma stalo náboženstvím samo o sobě.216 Narazit lze na

211 Merom, G. (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, s. 415 212 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 249; 173 213 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 25 214 Jewish Virtual Library (2016): Israel's Missile Defense System, online zdroj; opět si lze povšimnout odkazu k historickým mýtům v pojmenování 215 Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 134, 136 216 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 38

- 55 - termín vojenské uvažování (military mind).217 To je přítomno i v běžném civilním životě Izraelců, kteří berou svojí roli v bezpečnostní politice jako samozřejmost. Realita válečného konfliktu byla a stále je ve společnosti natolik přítomna, že Izrael je schopen i přes rozsáhlé vojenské operace zachovávat relativně běžný provoz každodenních aktivit. Dokládá to třeba nepřerušený provoz továren během Války v zálivu v 90. letech218 nebo druhé libanonské války v roce 2006 i během raketových útoků.219

Kolektivní mentalita je dynamická, může se v průběhu času měnit a vyvíjet. Takovou změnou prošel pohled na izraelskou vojenskou neporazitelnost, když po Šestidenní válce v roce 1967 byl Izrael po slavném vítězství na politickém i vojenském vrcholu prestiže. Po vítězství a dobytí zásadních oblastí kulturního, politického a strategického významu panoval pocit vojenské neporazitelnosti, který utrpěl vážnou ránu v roce 1973 s Jomkippurskou válkou. Při té byl Izrael na pokraji porážky a i přes následné vítězství společnost již byla poté k takovému pohledu skeptičtější.220 V moderním pojetí je Izraelec, na rozdíl od klasického Žida v exilu, často prezentován jako válečník, a proto existuje inklinace k silovému řešení politických problémů 221 Siniver a Tidy ve svých publikacích zmiňují dva koncepty, které se s kolektivní izraelskou mentalitou objevují velmi často - siege mentality a exkluzivita (pocit vlastní výjimečnosti).222

Siege mentality

Jako siege mentality (či masadský syndrom223) se označuje ústřední přesvědčení společnosti, že zbytek světa k ní zaujímá negativní postoje a má vůči ní negativní záměry. Jedná se o dočasný stav mysli, mentalitu, jejíž intenzita se v průběhu času může stupňovat či oslabovat. S tímto přesvědčením se pojí také pocit osamělosti skupiny v nepřátelském světě, ohrožení vlastní existence a nemožnost spolehnutí se na ostatní spojence. Siege mentality je psychologicky subjektivní, skupina je o těchto prvcích přesvědčena a nezáleží na tom, zda je

217 Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 141 218 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 165 219 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon 220 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 46 a 129 221 Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 241 222 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 25, 38 223 Takto byl termín označován původně, viz Bar-Tal, D. (1983): The Masada Syndrome: a case of central belief, The international centre for peace in the middle east, discussion paper 3; práce bude pro univerzálnost termínu zachovávat jeho anglický název.

- 56 - tomu takto ve skutečnosti.224 Skupina věří, že celý svět je proti nim, a jako celý svět jsou myšleny především relevantní vnější skupiny pro danou společnost. V případě Izraele je tento pocit položen na historických základech,225 nemusí tomu takto ale být zcela nutně u jiných skupin.

Průvodním jevem izraelské siege mentality je strach z existenciálního ohrožení na základě minulých zkušeností a podezíravost vůči záměrům ostatních skupin. Jako existenciální ohrožení jsou pak prezentovány často věci, které nutně nemusí takové ohrožení vůbec představovat. Raketové útoky z Pásma Gazy či jihu Libanonu a útoky sebevražedných teroristů nebo aktivity Íránu na poli vývoje jaderné zbraně jsou velkým bezpečnostním problémem, je ale velmi diskutabilní, zda představují existenciální ohrožení státu. Stejně tak je jako existenciální ohrožení prezentována demografická hrozba, tedy obava židovské části obyvatelstva ze ztráty postavení většinové společnosti.226

V případě Izraele můžeme označit siege mentality spíše za produkt židovské složky kolektivní identity než té specificky izraelské. Židé jsou dle tohoto přesvědčení tradičně malá, izolovaná komunita, která se nemůže spolehnout na vnější pomoc a je neustále ohrožována na své existenci. Nicméně právě velký vliv židovské části společnosti na konstrukci národní identity transformuje tento psychologický prvek do obecně uznávané identity celku.227 Takovou transformací do společnosti a emotivním posílením pocitu strachu nové generace jsou výukové materiály, učebnice nebo také školní návštěvy bývalých koncentračních táborů v Polsku či památníku a muzea Jad Vašem v Jeruzalémě.228

Projevem siege mentality je také určitý dualistický pohled na sebe sama jako na oběť mezinárodní politiky nebo na hrdinu boje malého národa proti zbytku světa. Není výjimkou, že se v Izraeli může střídat jeden pohled (např. kritika na poli OSN) s tím druhým (vítězství

224 Bar-Tal, Daniel; Antebi, Dikla (1992): Siege Mentality in Israel, s. 49-50; Schilling, Ch. L. (2010): The Masada Complex: Jewish identity constructions and Israeli foreign policy, s. 10 225 Masada, Holocaust, arabsko-izraelské války, proti-izraelsky zaměřené rezoluce OSN apod. Viz Schilling, Ch. L. (2010): The Masada Complex: Jewish identity constructions and Israeli foreign policy, s. 3 226 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 27-29; Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 7 227 Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 100- 101 228 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 34

- 57 - v arabsko-izraelských válkách). 229 Vidění světa je následně prezentováno ve zjednodušujícím dichotomickém pohledu „my vs. oni“. Společensky vnímané existenciální ohrožení může za účelem vlastního přežití vést k využití nástrojů zahraniční politiky, které nejsou většinově uznávány jako legitimní.230 Drastické metody jsou užívány pro prevenci tohoto nebezpečí.231 Výzkum Joanny Tidy hovoří o složce identity tzv. bojujícího Žida (Fighting Jew identity), která může být vnímaná jako produkt siege mentality. Tento typ identity odmítá pasivitu, posiluje izraelskou jednotu a pro řešení existenciálních problémů preferuje vojenská řešení.232

Další složkou siege mentality je zvýšená citlivost vůči vnější kritice společnosti či politických kroků. Tato citlivost je velmi patrná, týká-li se vnímání existenciálního ohrožení nebo vymezování vůči vnějšímu nepříteli. Není výjimkou, že je kritika, ačkoliv věcná, konstruktivní a vedená přátelským tónem, považována jako negativní záměr nebo označena za antisemitismus.233 Jelikož společnost nechce být budoucností nepříjemně překvapena, sama inklinuje k vizi nejhoršího možného scénáře.

V podpoře existence konceptu siege mentality v izraelské společnosti hrají také velkou roli izraelská média. Situace, kdy je kritik izraelské politiky označen za antisemitu, nejsou ničím neobvyklé. Pokud se jedná o příslušníka židovské diaspory nebo židovského občana Izraele, poté se využívá označení „sebenenávidějící Žid“ (self-hating Jew). Takové odrážení kritiky je často možno vnímat jako zvýrazňování izolace a přetrvávající nenávisti vůči židovskému národu (případně Izraeli jako státu) a zdůraznění prvků utrpení, oběti a perzekuce. Velká citlivost na jakoukoliv zahraniční kritiku státu a jeho akcí a označování daných kritiků vede poté k zjednodušujícímu pohledu, kdy jsou „státy a vůdci děleni na přátelské a nepřátelské vůči Izraeli“.234 Stále více patrný je tento přístup také v online prostoru a na sociálních sítích.235

229 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 34 230 Opět pro uvedení konkrétních příkladů lze zmínit využití kazetové munice, demolice domů teroristů ve smyslu kolektivního trestu nebo metody cílených mimosoudních likvidací. 231 Schilling, Ch. L. (2010): The Masada Complex: Jewish identity constructions and Israeli foreign policy, s. 4 232 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 8 233 Bar-Tal, D. (1983): The Masada Syndrome: a case of central belief, s. 15-17 234 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 35-36 235 Rozhovor autora s Dr. Michaelem Feigem; také Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 241

- 58 - Exkluzivita

Exkluzivita – zkrácený termín pro kolektivní pocit vlastní výjimečnosti – je založena na vnímání sdílených vlastností ve skupině a odlišující to, co znamená být Izraelec od ostatních skupin. Siniver (s využitím práce Gila Meroma) pracuje s koncepty sdílených ústředních společenských přesvědčení, které zahrnují kolektivní vzpomínky, ideologie či mýty přes které je následně nahlíženo konstruovanou sociální realitu či je jimi přímo tvořená.236 Tímto kategorizuje sebe i ostatní skupiny, a na základě této kategorizace jsou poté přisuzovány a očekávány určité stereotypní vzorce chování.237 Tato vlastní výjimečnost tedy drží pohromadě společnost, mobilizuje ji, definuje její národní zájem, snaží se o snížení kritiky z vlastních i vnějších řad a dodává sílu národní hrdosti. Může však také vést k velmi zjednodušujícím stereotypním interpretacím a tím také k následným konfliktním situacím. Do exkluzivity můžeme řadit dva zásadní projevy této mentality:

1. Vytváření pocitu výjimečnosti a nadřazenosti (morální, vojenské, technologické apod.) a případně také obrazu Izraele jako oběti agresivních činů ostatních (victimization).

2. Odlišování se od ostatních a s tím související konstrukce tzv. Druhých, vnějších skupin a dichotomické vnímání světa ve smyslu „my vs. oni“.

Pocit nadřazenosti plyne především z židovské kultury a judaismu. Židé se svou kulturou jsou prezentování jako důvod existence samotné Západní civilizace,238 světlo národů a majákem pro všechny ostatní národy. Jsou považování za spirituálně nadřazení, přičemž jejich morální a intelektuální kvality jsou zdrojem přežití národa.239 V takovém smyslu již lze hovořit i o určitém etnocentrismu. Využijeme-li náboženskou terminologii, Židé sami sebe považují za Bohem požehnaný a vyvolený národ (Baruch Ha-Šem,240 nebo Am Ha-

236 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 32 237 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 3 238 Ačkoliv nikde není přesně definováno co je ona Západní civilizace konkrétně, pro účely této práce, jelikož bude s tímto termínem poměrně často pracováno především v analytické části, představuje Západní civilizace státy a společnosti založené na antickém filosofickém základě a (judeo-)křesťanském náboženském základě zahrnující především státy Evropy, severní a jižní Ameriky či Austrálie a Nového Zélandu jakožto bývalých britských kolonií. 239 Merom, G. (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, s. 411 240 Rozhovor autora s Dr. Paulou Kabalo

- 59 - Nivchar).241 Tato náboženská terminologie již ale není tak hluboce zakořeněna v sekulární části obyvatelstva.242

Pocit výjimečnosti ve smyslu vidění sebe sama jako oběti agresivní světové politiky a ostatních národů (což se také přímo pojí k vytváření konstruktu siege mentality) je položen na argumentu, že žádný jiný národ nezažil taková utrpení jako Židé a neexistuje žádná paralela pro tolik položených obětí. Židé jsou napříč tomu hrdinný národ, který se s odvahou a energií postavil vůči zdrcujícím hrozbám.243 Můžeme se tak setkat s myšlením, kdy je Izrael jediným zastáncem pravdy, ve svém zahraničně-politickém konání je nevinen, jelikož podniknuté kroky jsou legitimní pro vlastní sebeobranu.244

Pocit nadřazenosti Izraelců je konstruován pomocí pozitivního obrazu sebe sama. Izraelci jsou noví, moderní lidé s historickými kořeny. Jsou tvrdě pracující, odvážní, inteligentní, morální a humánní. Baruch Kimmerling uvádí, že izraelský Žid je líčen jako „moderní, vzdělaný, sofistikovaný, velmi zkušený, motivovaný a všemohoucí válečník“, zatímco Arabům a Palestincům jsou přisuzovány vlastnosti opačné.245 Izraelská technologická vyspělost, historický odkaz příslušnost k vyspělým státům Západu a demokratické zřízení jsou také důvodem pocitu vlastní nadřazenosti.246 Nezřídka se lze setkat s prezentací Izraele jako jediné demokracie na Blízkém východě.

Založení Izraele, přes všechny perzekuce židovského národa, antisemitských kampaní, pogromů a Holocaustu, přežití tohoto státu v následné válce a ekonomická prosperita, která následovala – to vše je prezentováno jako moderní zázrak, unikátní událost v lidské historii a zkušenost, kterou nemá žádný jiný národ na světě.247 Téměř zázračné vojenské úspěchy a zdůrazňovaná neporazitelnost izraelských obranných sil jsou i dnes přítomnými prvky identity, ačkoliv nikdy nebyly natolik silné, aby dokázaly zcela potlačit předchozí složku –

241 Merom, G. (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, s. 410 242 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 22 243 Herzl, T. (2009): Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky, s. 48; Merom, G. (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, s. 415 244 Schilling, Ch. L. (2010): The Masada Complex: Jewish identity constructions and Israeli foreign policy, s. 6 245 Kimmerling B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 241; nebo také Merom, G. (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, s. 424-425. 246 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 13 247 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 36-37

- 60 - zranitelnost a obavu o vlastní existenci.248 Oproti předchozímu označování Izraelců jako bojovného, neporazitelného národa, stále častěji lze pozorovat konstrukci obrazu Izraele a Izraelců (někdy pouze Židů) jako oběti konfliktu a nepřátelského světa, který se spolčil proti nim.249

Konstrukce Druhého a vnímání nebezpečí

V předchozích kapitolách bylo argumentováno, že vymezení vůči vnějším skupinám je velmi důležitý prvek konstrukce národní identity. Jako ti Druzí byli v případě Židů historicky viděni hlavně oni díky svému exkluzivistickému náboženství, výrazně se odlišujícímu od většinové společnosti. Nedůvěra zbytku většinové společnosti byla základem pro vznik antisemitismu a následného pronásledování Židů.250 Pro Židy pak byli negativně definovaní Druzí křesťané, jelikož jsou antisemité. Theodor Herzl jako veřejně či skrytě antisemitské označil všechny národy, u kterých Židé přebývají.251

Identita izraelské společnosti vzniká v průběhu trvajícího izraelsko-palestinského (či šířeji pojatého izraelsko-arabského) konfliktu. Tento konflikt, vzniklý původně jako střet dvou národních hnutí nad územím, nyní není pouze teritoriálního charakteru, ale zahrnuje také politickou, náboženskou, kulturní a sociální složku.252 Toto komplexní pojetí poskytuje velmi širokou základnu, na základě které je možné odlišnosti konstruovat, ačkoliv dříve nemusely hrát v konfliktu žádnou roli. Dichotomické vnímání „my vs. oni“ je v prostředí konfliktu prohlubováno a považováno nejen za identifikaci opozice, která je takto viděna jako nepřítel, ale také pro ospravedlňování politických akcí.253

Vymezování slouží jako delegitimizace protivníků. Dokládá to například historická i současná prezentace Arabů jako primitivních, necivilizovaných, zpátečnických, zabijáckých, krutých a případně zbabělých nepřátel. Je na ně svalována vina, jsou stigmatizováni a jejich hlavním zájmem je vyhladit židovské obyvatelstvo státu.254 Arab byl dříve v populární kultuře

248 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 26 249 Rozhovor autora s Dr. Tali Tadmor Shimony, Dr. Paulou Kabalo 250 Rozhovor autora s Dr. Paulou Kabalo 251 Herzl, T. (2009): Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky, s. 52, 59 252 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 8 253 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 25 254 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 13

- 61 - vykreslován jako symbol zla, strachu a vrozené zlověstnosti. V posledních dekádách se tato situace mění. Arabové již nejsou primárně vykreslování jako noční můra, nicméně jejich role Druhých zůstala – jsou stále skupinou, která je prezentována ve vztahu vůči Izraeli jako problematická a negativně definována.255 Ve spojitosti s militarizací státu jsou vybudovávány velmi negativní sociální konstrukce vůči této skupině (což je také posilováno přetrvávajícími vlnami násilí ze strany palestinských organizací či jednotlivců)256

Na světě existuje několik aktérů a skupin, vůči kterým se Izrael, jakožto státní aktér, negativně vymezuje a tvoří tak dva póly soupeřících stran. Jsou jimi např. Írán, Hamás (nebo obecně Palestinci), libanonský Hizballáh. Hizballáh a Hamás jsou pro Izrael nepřátelé, jelikož bezprostředně ohrožují život obyvatel státu, Írán je vnímán jako velké nebezpečí díky sponzorování takových skupin, agresivní rétorice a především pak jeho jadernému programu.257 Oproti tomu vnímání nerovnováhy sil mezi Izraelem a arabskými státy, agresivního arabského chování (neuznání existence státu, de iure válečný stav) již to není tak akutní. Největší patron izraelských nepřátel – Sovětský svaz – již totiž neexistuje a Izrael postupně získává na legitimitě, navazuje diplomatické styky a uzavřel už dvě mírové dohody.258

Mezinárodní identita Izraele potom leží v jeho vlastní sebedefinici jako stát demokratický, západního typu. V tomto ohledu staví své přátele (zodpovědné obhájce správných hodnot) nepřátele a soupeře, tj. vůči němu vymezení nedemokratičtí teroristé. Tvoří tak negativní identitu Druhého, cizího a stojícího v opozici k vlastním hodnotám.259 Je možné pozorovat izolaci Izraele vůči svým nepřátelům, ať se jedná o psychologickou (podezíravost a nedůvěra) nebo zcela reálnou (separační bariéra). Izrael tedy zřetelně definuje vztah nepřítel-spojenec a využitím dichotomické rétoriky „jsi buď s námi, nebo proti nám“. Arabská část společnosti se zřetelně o westernizaci snaží stejně jako židovská a tyto snahy jsou tedy do jisté míry jednotící.260

Jednota skupiny

255 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 32 256 Tamtéž, s. 25 257 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 240 258 Merom, G. (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, s. 413, 424 259 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 8, 51-52 260 Rozhovor autora s Dr. Tali Tadmor Shimony

- 62 - Z výše uvedeným souvisí poslední prvek psychologické dimenze izraelské národní identity – nutná jednota národa v čase krizí. Ta je propojená s dříve uváděnými koncepty, obavou o vlastní existenci, zranitelností, a odhodlaností bojovat vojenskou silou.261 Zde má v případě krizí tato jednota přesah nejen na židovskou skupinu obyvatel, ale v proslovech politiků zahrnuje také povzbuzení ostatních minoritních skupin, které na území Izraele žijí společně s Židy. Externí hrozby jsou využívány politickými lídry či vládnoucími skupinami k odvedení pozornosti od domácích problémů. Vnější nepřítel totiž sjednocuje společnost a není třeba řešit vnitřní spory.262

4.3.5. Politická dimenze Stát Izrael, izraelská společnost a izraelská národní identita jsou pomocí politické dimenze vzájemně propojeni. Prostřednictvím této dimenze je umožněno překrytí oněch oddělených složek státní a národní identity. Jsou zde zahrnuty takové prvky jako politická legitimizace a uznání státu, národa, či společenské skupiny vnějšími aktéry, dále politické zřízení a cíle umožňující reflektovat danou národní identitu, právní dokumenty a diskursy, které stát oficiálně užívá a které mají moc identitu dále formovat nebo projektovat a v neposlední řadě nástroj tzv. masové socializace – vzdělávací systém, média a v izraelském kontextu také armáda.263

Uznání existence národního státu je základním předpokladem k zajištění jeho suverenity, stability a následné reflexe národní identity státními institucemi. Pro Izrael jsou v tomto ohledu velmi důležité formativní dokumenty, o kterých bude ještě řeč níže. Je nutno říct, že v průběhu své existence je toto právo na existenci některými stranami odmítáno a je naopak akcentována snaha o porážku Izraele.264

Politické zřízení

261 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 30 262 Bar-Tal, D. (1983): The Masada Syndrome: a case of central belief, s. 14 263 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 38 264 Za zmínku stojí protiizraelské protesty ultraortodoxních Židů sdružených v hnutí Neturej Karta. Dále například postoje Hamásu. Čejka, M. (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, s. 180-182, nebo dřívější agresivní rétoriku Mahmúda Ahmedinežáda. Je možno se také setkat s absencí diplomatického uznání státu či terminologického označování Izraele jako sionistického režimu okupující území Palestiny.

- 63 - Izrael je svým politickým zřízením definován jako demokratický národní stát Židů. Díky své komplexní struktuře, složité historii konfliktu a některým diskutabilním a nestandardním prvkům je označován za specifickou demokracii sui generis.265 Kritický pohled nabízí Yoav Peled, který, podpořen dalšími zdroji, jako jsou publikace Samyho Smoohy, Izrael definuje jako etnickou demokracii. Tento termín je rozdílný od klasických liberálních demokracií a vyznačuje se tím, že je konstitucionálně definován jako stát jedné státotvorné skupin. Zachovává zároveň volební procedury a respektuje práva jednotlivce, vyjádření alternativních národních pohledů je však omezováno institucionálně. V etnické demokracii tedy většinové obyvatelstvo dominuje v politickém a mocenském smyslu nad jeho dalšími menšinami.266

Přesto však je v Izraeli patrné zastoupení širokého spektra politických stran a názoru díky izraelskému volebnímu systému. Toto zaručení reprezentace názorů je v souladu s demokratickou rétorikou na druhou stranu Izraeli a především jeho vládám komplikuje proces vládnutí. Současným trendem je v tomto smyslu zvyšování procentuální hranice volebního klauzule. 267 Izraelští Arabové a další menšiny mají politické zastoupení ve svých vlastních stranách a tím také participují na demokratickém politickém zřízení státu.268 Právě demokratický charakter je předpokladem reflexe národní identity v zahraniční politice, jelikož jen v demokratickém režimu mohou lidé volit politiky nejvíce odrážející většinové přesvědčení.

Rovněž na mezinárodním poli je politicky Izrael svými elitami definován jako moderní, demokratická země patřící na Západ.269 Joanna Tidy poukazuje na uznávání této

265 Čejka, M. (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, s. 95 266 Peled, Y. (2014): The Challenge of Ethnic Democracy: The state and Minority Groups in Israel, Poland and Northern Ireland, s. 2-4, 109-111 267 Izraelský volební systém je proporčním volebním systémem. Ve volbách, konajících se nejpozději jednou za čtyři roky, je voleno 120 zastupitelů jednokomorového izraelského parlamentu – Knesetu – v jednom celostátním volebním okrsku. Veřejnost hlasuje pro celou stranu, nikoliv pro politické osobnosti a tyto strany poté určují přímo své zastupitele v Knesetu. Původně byla volební klauzule stanovena na 1 %, což umožňovalo zastoupení velmi širokého názorového spektra politických stran. Postupně se hranice dostala až na současných 3,25 %. 268 McDowall, D. (1991): Palestine and Isræl: The Uprising and Beyond, s. 146-152 269 Takovou identifikaci zdůrazňoval například bývalý premiér Ariel Sharon a jeho následníci v čele s Ehudem Olmertem a stranou Kadima, viz Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 32

- 64 - příslušnosti Izraele k západním zemím díky jeho přijetí mezi skupinu států Západní Evropy a Ostatních (WEOG) v rámci Organizace spojených národů.270

Izraelsko-palestinský (arabský) konflikt

Izraelsko-palestinský či izraelsko-arabský konflikt je zcela zřetelně další definující politickou proměnou izraelské společnosti. Jak bylo uvedeno dříve, postoj k tomuto konfliktu, ochota ke kompromisům či naopak neoblomnost při mírových vyjednáváních je jednou z dělicích konfliktních linií. Dělení na pravici a levici, politické jestřáby či holubice, podpora mírovým hnutím a financování těchto skupin je rezonujícím tématem ve společnosti.271 Různé politické kroky související s konfliktem nebo mírovým procesem mohou zásadně ovlivnit další směřování či sloužit jako roznětka dlouhodobě trvajících hlubších problémů. Příkladů takových politických kroků a událostí je mnoho, pro názornost lze uvést atentát na premiéra Jicchaka Rabina v roce 1995 nebo problematický výstup na Chrámovou horu Ariela Šarona v srpnu roku 2000.272

Mír s okolními státy je, přinejmenším rétoricky, nejvyšším politickým cílem Izraele. Přání o jeho dosažení je zakotveno v mnoha politických dokumentech, je akcentováno jako přání celé společnosti. Pro Izraelce je to snem, hodnotou a prozatím i utopií zároveň. Lze tvrdit, že každá skupina vymezující se pro- či proti-izraelsky má za cíl život v míru, často je však představa tohoto života v míru v této skupině diametrálně odlišná od jiných představ.273 Není výjimkou, že v této souvislosti představ o míru následuje zmínka o Izraelcích, kteří jsou, jakožto mír milující lid, donuceni bojovat pouze kvůli okolnostem a existenciálnímu ohrožení. Historický idealistický pohled ohledně jednoduchého a rychlého dosažení míru byl však v průběhu existence státu vystřídán pohledem pragmatickým a realistickým ve smyslu vnímání nutnosti kompromisu.274 Izrael i některé arabské státy jsou si mnohem více vědomi

270 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 37 271 Rozhovor autora s Dr. Michaelem Feigem 272 Čejka, M. (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, s. 195-197, 214-215 273 Tyto rozdíly mohou být různé – od života v míru, který může být dosažen jedině poté, co budou všichni Židé vyhnáni z Palestiny, přes mírové soužití národů s řešením jednoho společného státu nebo dvou oddělených, až po představu Izraele jako etnicky i nábožensky „čistého“ a řízeného Židy a judaismem. 274 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 16, 24

- 65 - ceny míru stejně tak jako to, že mír nemusí nutně znamenat přátelství. Důkazem toho jsou platné mírové smlouvy Izraele s Egyptem a Jordánskem.

Společnost také vnímá ekonomickou úroveň státu a vlastního živobytí jako odpovídající vlastním kvalitám. Ekonomická vyspělost v Izraeli, jeho schopnost zajištění základních životních potřeb v zemědělství, investice do kvalitního zdravotnictví a infrastruktury a rozkvétající high-tech sektor zaměřený na výzkum a vývoj samostatně nebo jako součást známých globálních společností, to vše může být také součástí národní identity a národní hrdosti. Vysoké výdaje státního rozpočtu na obranu je pak důsledkem vnímání hrozeb a přikládání důležitosti armády pro zajištění přežití v regionu, přestože tyto zvyšují zadluženost země.275

Politické dokumenty definující národní identitu

Politické dokumenty mohou mít důležitý dopad na formování identity izraelské společnosti přímo či nepřímo. Jednak mohou složit jako symbolické dokumenty izraelské existence a charakteru národa, zároveň mohou mít také reálný dopad na to, jak stát či společnost funguje. Jako základní dokumenty definující či ovlivňující národní identitu především historicky s dopadem do dnešních dnů lze uvést Sykes-Picotovu dohodu, dělící území tehdejší Osmanské říše na Blízkém východě na francouzskou a britskou zónu vlivu;276 Balfourovu deklaraci z roku 1917, od níž je odvozováno sionisty právo na zřízení vlastní „národní domoviny“ v tehdejší Palestině,277 dále Bílou knihu o Palestině omezující židovskou imigraci,278 nebo Rezoluci OSN č. 181 z 29. listopadu 1947 rozdělující tehdejší britský mandát Palestina na dva samostatné státy – židovský a arabský – a město Jeruzalém pod mezinárodní správu.279

Pro izraelskou národní identitu jsou ovšem důležité dokumenty týkající se vyhlášení a fungování samostatného Státu Izrael jelikož jsou v nich položeny základy definice této společnosti a především základy židovského charakteru, tedy prosazování charakteru

275 Výdaje na obranu v Izraeli v roce 2015 dosahovaly 16,1 mld. USD, což činí asi 5,4 % podílu HDP. Izrael se tak řadí na 15. místo na světě ve výši těchto výdajů. Při zohlednění velikosti státu je to nemalá částka. Více viz SIPRI (2016): Trends in World Military Expenditure, 2015, online zdroj 276 History: World War I. 1916. Britain and France conclude Sykes-Picot agreement, online zdroj 277 Jewish Virtual Library: Balfour Declaration: Text of the Declaration, online zdroj 278 Jewish Virtual Library: British Palestine Mandate: British White Papers, online zdroj 279 Celý text rezoluce na: United Nations General Assembly (1947): Resolution 181 (II). Future government of Palestine, online zdroj

- 66 - většinové skupiny žijící na daném území. Již první slova textu Deklarace nezávislosti vyhlášené dne 14. května 1948 explicitně odkazují k židovské historii a identitě:

„Erec Jisrael byla rodištěm židovského lidu. Zde se tvořila jeho spirituální, náboženská a politická identita. Zde poprvé získal státní samostatnost, stvořil své kulturní hodnoty národního i světového významu a dal světu věčnou Knihu knih.“280 Explicitně definuje Izrael jako židovský stát a využívá odkazy na židovskou historii, historické milníky a traumata židovství (vyhnání do diaspory, návrat do dávné vlasti, Holocaust). Hovoří také o kultuře průkopníků, progresu a mírumilovnosti. Izrael charakterizuje jako multikulturní stát uznávající svobodu vyznání, také vyzývá Araby k participaci na věcech veřejných a zakotvuje svobodu vyznání a rovnoprávnost. Izrael má být státem otevřeným (pouze) židovské imigraci, a nově příchozí slibuje integrovat do své společnosti.

Přestože Deklarace nezávislosti slibovala přijetí izraelské Ústavy již v roce 1948, k tomuto kroku nakonec nedošlo a Izrael tak do dnešních dnů funguje v tomto směru na bázi dvanácti281 tzv. Základních zákonů a jejich dodatků. Níže jsou uvedeny chronologicky v pořadí, v jakém byly přijímány s rokem původního přijetí zákona (nikoliv dodatků):

1. Kneset 1958 2. Izraelská území 1960 3. Prezident státu 1964 4. Vláda 1968 5. Ekonomika státu 1975 6. Armáda 1976 7. Jeruzalém, hlavní město Izraele 1980 8. Soudní moc 1984 9. Státní kontrolor 1988 10. Svoboda povolání 1992 11. Lidská důstojnost a svoboda 1992

280 Pro plný text Deklarace viz Israel Ministry of Foreign Affairs: Declaration of Establishment of State of Israel, online zdroj 281 Poslední Základní zákon „Referendum“ byl přijat v roce 2014, do výčtu nebyl započten ještě Základní zákon o rozpočtu státu, který se průběžně mění.

- 67 - 12. Referendum 2014282

Za zmínku v souvislosti s národní identitou a preference židovské části populace v těchto Základních zákonech stojí bod č. 2 zákona „Svoboda povolání“ 283 a bod č. 1a. zákona „Lidská důstojnost a svoboda“, 284 které za svůj základní účel považují zachování a ochranu hodnot Izraele jakožto státu židovského a demokratického. Stejně tak se nemůže dle bodu č.7a. zákona „Kneset“ stát členem Knesetu člověk, který odmítá existenci Izraele jako židovského a demokratického státu, či rovnou nabádá k rasismu nebo podporuje ozbrojené akce nepřítele proti Izraeli.285 Zákon o Jeruzalémě pak hovoří o sjednocenosti a nedělitelnosti izraelského hlavního města.286

Zákon o návratu, přijatý 5. července 1950,287 je rovněž kontroverzním zákonem z pohledu konstrukce izraelské identity v rámci politické dimenze. Zákon o návratu je již svým názvem odkazem k historické existenci antického politického útvaru a imigrací do země se tak prakticky navrací do své domoviny. Navrátilec je nazýván oleh, přičemž proces takové imigrace se nazývá alija. Zákon definuje židovství na etnickém i náboženském základě a pro právní účely definuje také termín Žid/Židovka. Tím je osoba narozená židovské matce nebo osoba, která konvertovala k judaismu a vzdala se všech jiných náboženství. Zákon se vztahuje také na rodinu této osoby s výjimkou, pokud tato osoba „dobrovolně změnila své náboženství“.288 Tento zákon tedy umocňuje židovský prvek identity izraelské společnosti. Izrael totiž jako židovský stát umožňuje „návrat“ Židů do své historické domoviny, Palestincům, kteří však byli nuceni opustit své domovy během první arabsko-izraelské války v roce 1948, již žádné takové právo nepřiznává.

Vzdělávací instituce

Stěžejní roli v konstrukci národní identity Izraele a konstrukci ostatních sociálních skupin tvoří státní vzdělávací systém. Vzdělávání, školní učebnice slouží jako média, skrze které se jednotlivci setkávají s obrazem „druhého“ nejčastěji. Vzdělávání umožňuje kontinuitu mezi minulostí a současností, předává přijaté historické narativy, které případně upravuje

282 Knesset: Basic Laws, online zdroj 283 Knesset (1994): Basic Law: Freedom of Occupation (5754 - 1994), online zdroj 284 Knesset (1992): Basic Law: Human Dignity and Liberty (5752 - 1992), online zdroj 285 Knesset (1958): Basic Law: The Knesset (5718 - 1958), online zdroj 286 Knesset (1980): Basic Law: Jerusalem the Capital of Israel (5740 - 1980), online zdroj 287 A naposledy upraven pod vládou Goldy Meirové roku 1970. 288 Jewish Virtual Library (1950): The Law of Return, online zdroj

- 68 - podle aktuální potřeby. Za dobu existence státu prodělalo vzdělávání i samotné instituce zásadní změny, ale stále existují určité projekce, které jsou jednostranně zaměřeny. V některých případech pořád obsahují pozitivní obraz Žida/Izraelce v porovnání s negativním obrazem Araba. 289

Historicky hrály školy obrovskou roli ve výchově jednotlivce a ve vštěpování žádoucích vlastností a pohledů na svět. Dr. Tali Tadmor-Shimony stejně jako Dr. Paula Kabalo zmiňují, že v druhé polovině 20. století, po založení Státu Izrael, školy učily studenty být silní a nebát se nepřítele. Snahou bylo židovské obyvatelstvo Izraele oprostit od historických pocitů slabosti a sebelítosti a naopak podporovat aktivní občanství a loajalitu státu. V té době nebyly války se svými arabskými sousedy výjimkou.290

V současné době je základní a střední školství pro uspokojení různých rozdílných etnických či náboženských skupin obyvatelstva rozděleno na čtyři základní pilíře – státní školy navštěvované většinou žáků; státní náboženské školy zaměřeny na židovské tradice a judaismus;291 arabské školy s větším důrazem na arabskou historii, náboženství a kulturu; a soukromé školy.292 Vysoké školství následně do jisté míry působí jako bod setkávání kultur, na univerzitách studují v hebrejštině vedle sebe studenti pocházející z židovské i nežidovské části společnosti.293

Vojenská služba

Jednou z velmi důležitých institucí, která hraje svou roli v konstrukci národní identity, předávání sdílených vzpomínek a přesvědčení daného izraelského národa, hrají Izraelské obranné síly (Israeli Defence Force, IDF). Díky povinné vojenské službě pro muže i ženy294 je tato instituce společně s vzdělávacím systémem další, kterou si musí projít téměř všichni členové společnosti. IDF se tradičně těší velké důvěře a je institucí, která je vnímána jako

289 Siniver, A. (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, s. 32-33 290 Rozhovor autora s Dr. Tali Tadmor Shimony 291 Tyto školy jsou také vyjmuty ze státních osnov, nemusí například vyučovat sekulární předměty. 292 Israel Ministry of Foreign Affairs: EDUCATION: Primary and Secondary, online zdroj 293 Patrný je například počet arabských studentů na Haifské univerzitě (až 30 % studentské populace) nebo beduínských studentů na Ben-Gurionově univerzitě v Beerševě na jihu země. Další informace ke kulturní diversitě ve vysokém školství např. Ali, N. (2013): Representation of Arab Citizens in the Institutions of Higher Education In Israel, online zdroj 294 Muži v délce 36 měsíců, ženy 24 měsíců.

- 69 - vzájemné pojítko.295 Společná zkušenost z armádní služby je tak něco, co společnost ještě více propojuje napříč celou zemí a pomáhá udržovat egalitářskou společnost mezi těmi, kteří armádní službu absolvují.296 Je formativní událostí, která ovlivňuje identitu společnosti i jednotlivce297

Pro mnoho Izraelců je silná vojenská složka státu nezbytná pro zachování existence státu a přežití národa, s čímž souvisí také mentalita společnosti popsaná v psychologické dimenzi. Právě zde přetrvává onen étos bojujícího Žida, případně lze použít i termínu Izraelec, neboť jsou od IDF zapojeni i členové nežidovské menšinové populace – Drúzové nebo beduíni. Je možné dokonce narazit i na názor, že „armáda nahradila roli Boha“ jako ochránce Židů (a nejen jich) v Izraeli.298

Společensky izolováni jsou potom ti, kteří vojenskou službu neabsolvují, což jsou tradičně ultraortodoxní Židé a izraelští Arabové. Tito nicméně nejsou z vojenské služby alespoň teoreticky uměle vyřazování, účast v ní je totiž pro tyto skupiny prezentována jako dobrovolná.299 Lidé absolvující vojenskou službu jsou ale nad lidmi, kteří takovou zkušenost nemají, ve výhodě například v takových věcech jako je zisk prestižního povolání, bankovních úvěrů nebo v případě politické kariéry. Lidé bez zkušenosti služby v armádě dále často nemají možnost získat potřebné podnikatelské, manažerské a improvizační dovednosti a vybudovat síť kontaktů, ze kterých mohou následně těžit v civilním životě a začátku své kariéry.300

Armáda je totiž vzdělávacím systémem sama o sobě.301 IDF rozvíjí mladé talenty ještě před tím, než jsou zapojeni do klasického pracovního procesu. Působí tak jako další instituce kde je předávána a tvořena národní identita a to zcela zásadně. Její struktura není v žádném případě po vzoru klasických armádních struktur, je zde užší velitelský aparát a nižším důstojníkům je dán mnohem větší prostor pro vlastní rozhodnutí a improvizaci.302

295 Tidy, J. (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, s. 47 296 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 94 297 Gold, S. (2002): The Israeli Diaspora, s. 184 298 Kimmerling, B. (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, s. 139 299 Lze proto nalézt některé vojenské jednotky složené z arabských vojáků nebo ultraortodoxních Židů. Viz Čejka, M. (2009): Judaismus a politika v Izraeli, s. 60-61 300 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 243 301 Rozhovor autora s Dr. Tali Tadmor Shimony 302 Senor, D.; Singer, S. (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, s. 49

- 70 - Mladí Izraelci poté ještě poměrně dlouhou dobu slouží v záložních útvarech, které tvoří důležitou část izraelské armády. Každý rok mívají tyto útvary pravidelná cvičení a zde umožňují propojení lidí, kteří by se jinak díky svému sociálnímu postavení za normálních okolností nikdy nesetkali. Během těchto cvičení je tak dále budována síť kontaktů, jsou uzavírány kontrakty a rozvíjeny nové myšlenky, které se poté přelévají do civilního života.303

Při analýze izraelské vojenské doktríny (Duch IDF, Ruach Cahal) je možné identifikovat několik přítomných prvků národní identity, o kterých již byla řeč dříve. Doktrína samotná uvádí několik hodnot, kterých se má správný příslušník/příslušnice IDF řídit. Tyto jsou explicitně také založeny na tradici židovského národa. IDF má za úkol mimo ochrany státu a jeho obyvatel zajištění demokratického charakteru a charakteru židovského národního státu. Je zde zdůrazňován morální aspekt služby v armádě, úcta k lidské důstojnosti. Doktrína také přímo zmiňuje povinnost vojáků se dále vzdělávat pro uspokojivé plnění svých povinností, odmítá teritoriální ambice státu a jako další základní bod uvádí, že si Izrael nemůže dovolit prohrát jedinou válku.304

4.3.6. Tabulka kategorií a projevů izraelské národní identity Předcházejícími odstavci byly detailně představeny prvky izraelské národní identity a jejich důležitost. Na základě těchto informací byla pro potřeby této práce níže vytvořena tabulka shrnující veškeré tyto dimenze, jejich rámcové kategorie a konkrétní projevy. Na tomto místě je opět vhodné připomenout, že ačkoliv tabulka dělí jednotlivé kategorie, ve většině případů existuje předpoklad, že narativní využívání kategorií v rámci politického diskursu se děje propojeněji a je tak v malém textovém úseku možné výrok klasifikovat do více dimenzí. Jednotlivé projevy a prohlášení mohou tedy využívat několik takových bodů z níže uvedeného výčtu, sdružovat a propojovat je a pracovat s nimi ve smyslu, kdy se navzájem mohou jednotlivé prvky posilovat (či oslabovat). Jako konkrétní příklad lze uvést například tvrzení, že „Izrael je jedinou demokratickou zemí na Blízkém východě“. V takto jednoduché větě se skrývá hned několik těchto prvků.

Jednak tímto řečník explicitně odkazuje k výjimečnosti národa. Negativně se vymezuje také vůči ostatním (ve smyslu vnímání my vs. oni), protože to nutně znamená, že žádný jiný stát demokratický není a tedy v současném nastavení mezinárodního společenství

303 Tamtéž, s. 56, 83 304 Pro kompletní text doktríny viz Israel Defense Forces: Doctrine, online zdroj

- 71 - je v tomto ohledu zaostalý a zpátečnický. Typové vymezení jakožto demokratického státu odkazuje k vnímaným společenským hodnotám a normám. V neposlední řadě je zde odkazováno také k teritorialitě, tedy zdůraznění lokality státu v konkrétním regionu a ve smyslu negativní definice vůči ostatním, tj. ačkoliv jinde na světě lze, implicitně dle zmíněné věty, demokratické státy nalézt, v případě Blízkého východu je to pouze jediná země - Izrael.

Izraelští vědci Daniel Bar-Tal a Neta Oren zmiňují v souvislosti s Izraelem několik kritérií pro úspěšnou přítomnost kolektivních přesvědčení a jejich projevování v rámci národní identity. Přítomnost lze poté zkoumat v rámci diskursu a využitých narativů. Pro jednotlivé témata (kategorie) je nutné aby: • Byly sdíleny většinou společnosti • Toto sdílení trvá dlouhodobě (desítky let) • Členové národa je vnímají jako charakterizující • Slouží politicko-sociálnímu vedení jako ospravedlňování a vysvětlovaní jejich politik a rozhodnutí • Toto ospravedlnění je využíváno pro akce minulé i budoucí • Kategorie jsou propagovány institucemi a skrze komunikační kanály skupiny • Jsou systematicky vštěpovány mladé generaci a mladým členům společnosti305

305 Bar-Tal, D.; Oren, N. (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, s. 4

- 72 -

Dimenze Kategorie Konkrétní příklady, projevy národní identity Historický stesk po ztracené vlasti a snaha o návrat Asimilace v jiných státech a národech, život v diaspoře Historické vzpomínky a Role OSN při založení Izraele kolektivní paměť Prezentování vzniku Izraele jako návratu do staré vlasti Odepření historického významu před prvními imigračními vlnami do Palestiny Odkazování k více než 2000 let staré antické historii a událostem Rozkvět antického státu a biblického Izraele Národní historie, její stáří Položení základů Západní civilizace a význam Sionismus jako součást národního obrození v Evropě Původní sekulární myšlenka sionismu Zničení Prvního a Druhého Chrámu, dobytí Masady Exil a vyhnání Židů Antisemitismus, pogromy a utrpení Židů v diaspoře Historická Traumata Holocaust dimenze Války (1948, 1956, 1967, 1973, 1982, 2006) Palestinské intifády Sebevražedné atentáty Založení vlastního státu bylo historickým milníkem Vítězství ve válkách a územní zisky Úspěchy Uzavření mírových smluv s Egyptem a Jordánskem Nadějný mírový proces v 90. letech Technologický pokrok Tóra (hebrejská bible) Historické paměti a svědectví (Flavius Iosephus) Psané historické Historické politické dokumenty (Bílá kniha, Balfourova deklarace, plán na dokumenty rozdělení Palestiny) Stěžejní díla (Herzlův Židovský stát) Zakládající dokumenty Izraele Rozloha – Izrael je malá země Geografické vymezení státu Regionální umístění Izraele na Blízkém východě Geograficky vymezené Představa o území Velkého Izraele (vymezen řekami Nil a Eufrat) území Přístup ke Středozemnímu i Rudému moři kvůli umístění Suezského průplavu Nadvláda jiných velmocí nad územím - Osmanská říše, Britský mandát, Sousední státy (jejich velikost, vzdálenost, blízkost) Rozdíly mezi Erec a Medinat Jisrael Jádro státu je spojeno se svatými místy judaismu (především Jeruzalém) Hlavní město Jeruzalém je nedělitelné, je středem světa Náboženský a historický Odkazování k antickému izraelskému království pohled Historicky opuštěná, zavržená, bažinatá a primitivní pustina před příchodem Židů Kulturní, náboženské a historické vnímání Izraele jako Svaté země Teritoriální Nevyřešená definice hranic (Golanské výšiny, Zelená linie příměří je dimenze vojensky nehájitelná hranice) Budování separační bariéry Hraniční spory Výstavba izraelských osad na Západním břehu Vymezení území dle historických dokumentů Zisk území během arabsko-izraelských válek Izraelec je ten, kdo se na daním území narodil (nebo se zde přestěhuje) Teritorium jako zdroj Předpokladem pro vlastní identifikaci je existence geograficky vymezeného identity státu Představa o alternativním Historické vzpomínky spojeny také s Argentinou či Ugandou teritoriu Na území Izraele je nedostatek přírodních zdrojů Přírodní zdroje Izrael má nedostatek vody a je nucen si ji obstarávat Zúrodňování půdy je důležitou součástí budování státu Velká část území (60 %) je tvořena pouští Negev Krajinná charakteristika Středomořský národ

- 73 - Nehostinné prostředí Snaha Izraelců o rozkvět pouště Obdiv ke kráse krajiny Nejdůležitější hodnotou společnosti Mír neoddělitelně spojen s bezpečností Bezpečnost Kroky ve jménu bezpečnosti přijímány nekriticky „národ ve zbrani“, „militantní demokracie“ Přinášení obětí pro národ, ochota položit život Láska k zemi a společnosti jsou předností Osidlování vzdálených oblastí je oběť pro národ Patriotismus, loajalita Uskromnění jednotlivce pro blahobyt společnosti Dobrovolnictví V současné době méně intenzivní než v minulosti Izrael je multikulturní společnost Společnost produktem židovské imigrace do Hodnoty Pluralismus Palestiny Pluralismus je vlastní celé izraelské společnosti Imigrace je vnímaná jako pozitivum Při existenci vnější krize odsouvání vnitřních sporů Snaha o homogenizaci (jazyková, právní, Národní jednota společenská) Snaha o konsensus a sankce pro ty, kteří jednotu chtějí porušovat Solidarita mezi členy společnosti Otevřenost, tvrdá práce, nezávislost, soběstačnost Kultura progresu, improvizace Osadnictví a průkopnictví Velký počet menšin žijící na stejném území, multietnická společnost Židovská majorita, prosazování jako preferovaného národa v Izraeli Demografické a etnické Různý etnický původ u Židů (Aškenázové, Sefardé, Mizrachim) i Arabů složení (Arabové, Drúzové, beduíni) Natalita obyvatelstva Kulturní Hebrejština jako historický a svatý jazyk, arabština pro menšiny dimenze Díky imigraci široká paleta cizích jazyků Jazyk Snaha o jazykovou unifikaci Nežidovská část společnosti je bilingvální Základ v židovské kultuře Literatura, film, umění, hudba, tradiční jídlo Společná kultura a tradice Typický způsob života, vzorce chování Rovnostářská, pečovatelská i individualistická společnost Kolektivistický odkaz kibuců a mošavů Především historické příběhy z Tóry Vytváření analogií historických příběhů s moderními událostmi Mýty a příběhy Válečné historky, oslavování padlých hrdinů Boj Davida proti Goliáši, Obléhání Masady Vnímána jako podstatný prvek izraelské společnosti Většinový sekularismus Religiozita Různá pojetí víry (liberální, konzervativní, ultraortodoxní) Existence podobností mezí věřícími Židy a Araby Status Quo v náboženských záležitostech Rozdílné mezi skupinami Jsou dodržovány i sekulárními členy jako kulturní tradice a zvyklosti Náboženské svátky Židovské – šabat, Jom Kippur, Roš Ha-Šana, Sukot, Purim Křesťanské – Vánoce, Velikonoce Islámské - Ramadán, Íd al-adhá a Íd al-fitr Židé vs. Arabové Levice vs. pravice Sekulární vs. religiózní Konfliktní linie Přistěhovalci vs. sabras Sionisté vs. nesionisté Sefardové vs. Aškenázové Gender (muži vs. ženy) Socioekonomické rozdíly Izraelští Arabové a ultraortodoxní Židé mají větší nezaměstnanost a nižší

- 74 - ekonomické zapojení ve společnosti než ostatní skupiny Absence služby v armádě má vliv na životní úroveň Rovnoprávnost v sekulární společnosti, rozdílné postavení u religiózní Postavení žen Zapojení žen do všech složek společnosti včetně armády Velký počet žen v politickém zastoupení Snadno rozeznatelné objekty, které mají odlišující charakter Vlajka, hymna, uniformy, znak, politické osobnosti a hrdinové (Herzl, Šaron, Peres, král David, Šalamoun) Symboly Symbolická místa (Chrámová hora, Masada, Zeď nářků) Propojenost státních symbolů a židovské náboženské symboliky (Davidova hvězda, menora, svitek Tóry, využívání židovského kalendáře) Demokratické volby do Knesetu Významné dny národní historie (Den vzpomínání na oběti Holocaustu, Den vzpomínek na padlé vojáky, Den nezávislosti nebo palestinský Národní den) Rituály a ceremoniály Rituální činnosti – návštěva muzea Holocaustu Jad Vašem, udělování medailí, umisťování přání a modliteb do Zdi nářků Armádní přísahy u pevnosti Masada Fascinace bezpečností Vyšší míra tolerance osobního neúspěchu Izrael si ale jako stát nemůže neúspěch dovolit Mentalita společnosti Ekonomická a podnikatelská pověst je zdrojem národní hrdosti Pocit izolace a nutnosti zajištění vlastní obrany, Militarizace Společnost umí běžně fungovat i přes realitu latentního ozbrojeného konfliktu Nový hebrejský člověk propagovaný sionismem Odlišnost od tehdejšího vnímání Židů jako slabých, závislých, bezbranných Izraelec je silný, ctí fyzickou práci, produktivní a nezávislý Charakteristika osobnosti Houževnatost, podnikavost, inovační myšlení, improvizace, kreativita, neformálnost, zvídavost, průbojnost, upřímnost, drzost a asertivita (tzv. chucpe), zpochybňování autorit, kritické a nezávislé myšlení, flexibilní řešení problémů Zbytek světa zaujímá negativní postoje a má negativní záměry vůči skupině Pocit osamělosti v nepřátelském světě, podezíravost Psychologická Ohrožení vlastní existence dimenze Nelze se spolehnout na spojence I menší problémy jsou existenciální ohrožení Siege mentality Schvalování kontroverzních politických kroků (metody mimosoudní likvidace, demolice domů) Étos bojujícího Žida Citlivost vůči vnější kritice Kritik Izraele je antisemita nebo „sebenenávidějící Žid“ Pocit nadřazenosti a vlastní výjimečnosti (morální, vojenské, technolog.) Základ v judaismu (Bohem požehnaný a vyvolený národ) Židé jsou důvod existence Západní civilizace, světlo národů Morální a intelektuální kvality (nejvíce laureátů Nobelovy ceny na počet obyvatel) Exkluzivita Pocit oběti mezinárodního společenství Žádný jiný národ si nevytrpěl tolik, jako Židé Izrael je zastáncem pravdy Vznik Izraele napříč traumatům je historický zázrak Jediná demokracie na Blízkém východě Neporazitelnost izraelské armády Dichotomické vnímání „my vs. oni“, dělení na přítele-nepřítele Antisemitismus vznikl na základě odlišnosti Židů Delegitimizace nepřátel Arabové dříve viděni jako primitivní, zpátečničtí, krutí, zbabělí Konstrukce Druhého a Arabové (Palestinci) dodnes negativně vymezená odlišující skupina odlišnost Nepřítel je symbol zla, strachu a zlověstnosti Největší nepřátelé Izraele – Írán, Hamás, Hizballáh, Palestinci Přátelské státy jsou státy Západu, které Izrael podporují „buď jsi s námi, nebo proti nám“ Stát Izrael jako národní stát Židů Politická Uznání existence Izrael má právo na existenci dimenze národního státu Suverenita

- 75 - Nepřátelé Izraele právo na existenci Izraele odmítají Demokratický charakter Židovského státu Etnická demokracie (multietnický stát definován jako stát jedné skupiny) Zachování a respekt k právům jednotlivce Institucionální omezení alternativních národních pohledů Politické zřízení Volební systém umožňující široké spektrum politických stran Židovské, arabské, náboženské stran participují na politickém zřízení státu Izrael patří mezi státy Západu Prezident, premiér a ministerstva reprezentují stát jako celek Patrná politická orientace jestřáb vs. holubice Mírová hnutí jsou podporována levicí Izraelsko-palestinský Mír je (rétoricky) nejvyšší cíl (arabský) konflikt Nyní pragmatický pohled nutnosti dosažení kompromisu Vysoký rozpočet na obranu Konstrukce identity a žádoucího pohledu na svět v mladé generaci (vnímání Druhého, obsah národní historie) Vzdělávací instituce 4 pilíře – státní sekulární, náboženské, arabské, soukromé Vysoké školství jako setkávání kultur Povinná pro muže i ženy Velká důvěra společnosti Existence silné armády vnímána jako nezbytnost Armáda a vojenská Ti, co službu neabsolvují, mají znevýhodněný vstup do pracovního procesu služba Budování kontaktů, zisk manažerských a improvizačních dovedností Rozvíjí mladé talenty Dlouhá následná služba v rezervních útvarech Vojenská doktrína Duch IDF založena na židovské tradici a hodnotách Hovoří o Izraeli jako o židovském a demokratickém státě Historické dohody a prohlášení (Balfourova deklarace, Rezoluce OSN č. 181) Právní dokumenty Deklarace nezávislosti z roku 1948 základem národní identity reflektující národní Absence Ústavy identitu 12 Základních zákonů Zákon o návratu (mj. právní definice Žida) Tabulka dimenzí, kategorií a konkrétních projevů izraelské národní identity, zdroj: autor

5. Reflexe v projevech aktérů zahraniční politiky Doposud byly kapitoly věnované izraelské národní identitě a národní identitě obecně založené především na studiu sekundární literatury, publikací, výzkumů a rozhovorů. Nyní ovšem přichází na řadu analytická část této práce. Cílem této části je přinést odpověď na druhou výzkumnou otázku této práce – zda jsou prvky izraelské národní identity odráženy v zahraniční politice státu, konkrétně v jazykových projevech nejvýznamnějšího zahraničně- plolitického představitele státu. V analytickém pohledu M. Barnetta již máme specifikovány tematické rámce a nyní je potřeba zjistit jak jsou zvoleným aktérem narativně využity.

Konstruktivistický pohled zkoumá role jednotlivců a různých institucí uvnitř státu. Toho nevidí jej jako jediného aktéra, ačkoliv jej může stavět do primární pozice. Role institucí jsou důležité v rámci výzkumů, jako je tento, neboť se jako všeobecně uznávané autority se zásadním dosahem na širokou veřejnost podílejí na vytváření národní identity. V demokratickém systému mají totiž být politické funkce reprezentacemi společnosti a

- 76 - odrazem názorů většiny. Lze tedy očekávat, že by měli představitelé zastávající tyto funkce odrážet společnost jako takovou a v jejich projevech a prohlášeních měly být přítomny prvky kolektivní identity, která byla detailně představena v předchozí kapitole.

5.1. Politický systém a zkoumaní aktéři izraelské zahraniční politiky Izrael je parlamentní demokracií, státem postaveným na klasickém dělení moci na moc legislativní, exekutivní a soudní. Hlavou státu je prezident, legislativní složku představuje jednokomorový parlament Kneset. Prezident jmenuje po volbách předsedou vlády běžně politika, který má největší předpoklady pro sestavení vlády, což běžně bývá předseda strany, která získala nejvíc mandátů, není to však podmínkou. Pravomoci daných funkcí a institucí jsou vymezeny specifickými Základními zákony. Volební systém do izraelského Knesetu, který je představen na předcházejících stranách, umožňuje velké zastoupení politických stran a díky tomuto širokému spektru je pro vládu nutné sestavit dostatečně početnou koalici. Počet ministrů není ve vládě omezen a tradiční izraelské vlády poté bývají poměrně početné. Není také žádnou výjimkou, že jednotlivé osobnosti mohou zastávat více ministerských postů.306

Politici jsou navíc v Izraeli viděni jako velmi silné a výrazné osobnosti. Mnoho z nich bývalo vysokými vojenskými důstojníky v izraelské armádě a jsou (či byli) za to velmi respektováni. Není výjimkou, že úspěšní generálové se po službě v armádě dají do politiky a mají po jejich aktivní plnohodnotné vojenské službě ještě další rovněž plnohodnotnou a dlouhotrvající politickou kariéru.307

5.1.1. Předseda vlády Funkce předsedy vlády je nejvýznamnější funkcí výkonné složky moci v izraelském politickém systému a v porovnání s funkcí prezidenta mají jeho akce významnější dopad na politickou situaci. Politický mandát upevňuje také tím, že je předsedou své politické strany v parlamentu. Právě díky stranické funkci je od premiéra očekáváno, že bude do jisté míry zastávat partikulární stranickou politiku a stranické hodnoty či priority při vedení státu. Tradičně má také silnou roli při tvorbě a realizaci zahraniční politiky.

Ve snaze o větší legitimitu premiéra byla mezi lety 1996-2003 zavedena přímá volba premiéra. Od přímé volby bylo ale později upuštěno kvůli komplikacím při sestavování vlády

306 K politickému i volebnímu systému blíže například Israel Ministry of Foreign Affairs: Israeli Democracy-How does it work, online zdroj 307 Rozhovor autora s Dr. Michaelem Fiegem

- 77 - reflektující výsledky voleb do Knesetu. Doposud vedlo Izrael za dobu jeho existence celkem 12 premiérů.308 Vláda je jako celek odpovědná izraelskému parlamentu, jednotliví ministři pak ministerskému předsedovi. Vláda má v Izraeli široké spektrum pravomocí, může jednat ve všech věcech, které nejsou svěřeny jiné instituci. Izrael může také například vyhlásit válku jedině na základě rozhodnutí vlády.

5.1.1.1. Benjamin Netanjahu Benjamin Netanjahu se narodil v roce 1949 v Tel Avivu. Během své vojenské služby v izraelské armádě sloužil v elitní jednotce Sajeret Matkal, kde účastnil několika vojenských operací. Po Jomkippurské válce roku 1973 byl povýšen do hodností kapitána. V roce 1976 přišel při záchranné operaci na letišti Entebbe o život jeho bratr, což ovlivnilo jeho budoucí kariéru. Díky institutu pro boj proti terorismu, který založil, se dostal následně do izraelské zahraniční politiky. Roku 1984 se stal velvyslancem Izraele na půdě OSN. Po návratu do Izraele se stal členem pravicově orientované strany Likud, které je v současné době předsedou. Období mezi 1996 – 1999 bylo obdobím jeho první vlády, kdy zasedl do čela kabinetu jako nejmladší předseda vlády v dějiných Izraele.

Přestože byl kritikem Dohod z Osla a zastáncem tvrdé linie politiky, což přetrvává dodnes, za jeho období vlády byly podepsány některé důležité dokumenty mírového procesu (např. memorandum z Wye River). Po prohraných předčasných volbách byl nahrazen Ehudem Barakem na pozici premiéra a Arielem Šaronem v křesle předsedy Likudu. Do vlády se ale vrátil v roce 2001 jako ministr zahraničí a později ministr financí. Dalším důležitým rokem byl pro Benjamina Netanjahua rok 2009, kdy se stává předsedou vlády podruhé a setrvává v této funkci dodnes. Benjamin Netanjahu je znám jako tzv. poltický jestřáb, tedy zastánce tvrdé linie politiky související s bezpečností Izraele.309

5.2. Reflexe izraelské národní identity Vlády Benjamina Netanjahua v období let 2009 – 2015 nebyly zcela jistě jednoduchým obdobím pro Izrael ani jeho politické představitele. V roce 2009 Benjamin Netanjahu sestavil vládu za účasti velmi pravicově vymezené strany Jisrael Bejtenu předsedy Avigdora Libermana, který se stal ministrem zahraničí. Dále zde byly zahrnuty strany Šas, Židovský domov a Strana práce. Vláda byla velmi početná, se 30 ministry se jedná o největší

308 Prime Minister’s Office: List of Former Prime Ministers. 309 BBC News (2015): Israel's Benjamin Netanyahu: Commando turned PM, online zdroj

- 78 - vládu v dějinách Izraele.310 První vláda Benjamina Netanjahua však utrpěla několika poltickými skandály, nejznámější z nich byl pravděpodobně tzv. aféra Bar-On, kdy mělo dojít k politické dohodě mezi premiérem a ministrem spravedlnosti Arie Dériho z náboženské strany Šas, která zahrnovala jmenování politika Roniho Bar-Ona výměnou za podporu strany při kritickém hlasování o stažení IDF z Hebronu. Problematickým bodem byly také ústupky v Memorandum od Wye River311 V roce 2013 kandidovala strana Likud na stejné kandidátce jako Jisrael Bejtenu a ve volbách zvítězila. Ke koalici se následně připojily umírněnější Ješ Atid politika Jaira Lapida a Hantua s předsedkyní Cipi Livni a Židovský domov.

Období těchto vlád se vyznačuje několika významnými událostmi, které se projevovaly v zahraniční politice. Jednalo se především o odhalení aktivit v rámci íránského jaderného programu, ozbrojené operace vůči Pásmu Gazy, série raketových útoků Hamásu na izraelská území, objev zemního plynu v Izraeli nebo například pokračující blokáda Pásma Gazy, obsazení turecké flotily s lodí Mavi Marmara a zhoršení vzájemných vztahů.

Následující kapitoly představují konkrétní kategorie izraelské národní identity reflektované v proslovech uvedených státníků. Kapitoly jsou pro přehlednost děleny dle jednotlivých dimenzí a kategorií, interpretace výsledků proslovů premiéra a prezidenta jsou vždy uvedeny společně. V rámci analytické části jsou uvedeny především zjištěné poznatky, doplněné o citace z proslovů a projevů dokládající zmíněný argument. Je tedy možné, že následující kapitoly nemusí uvádět úryvky a citace ze všech proslovů, které byly analyzovány, často se totiž jedná o obecný výskyt, který je možné pozorovat v několika jednotkách i desítkách projevů. Pro uvedení konkrétního příkladu můžeme zmínit například téma bezpečnosti. Bezpečnost je dle tabulky hodnotou patřící do Kulturní dimenze izraelské národní identity. Je to však natolik častým tématem v těchto proslovech, že bude uveden obecný přístup k této kategorii a následně konkrétní příklady některých jednotlivých případů. Celý seznam analyzovaných projevů je pak uveden v seznamu použitých zdrojů.

310 Knesset: Eighteenth Knesset: Government 32, online zdroj 311 Čejka, M. (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, s. 203-206

- 79 - 5.2.1. Historická dimenze

5.2.1.1. Historické vzpomínky a kolektivní paměť Proslovy pracují poměrně často s odkazy na historické vzpomínky a kolektivní paměť ať jsou pronášeny na domácí půdě či v zahraničí. Žide minulých generací a minulých století jsou prezentování jako národ bez naděje, bezmocní lidé „postrádající jakýkoliv smysl společného údělu a schopnost kontrolovat vlastní osud“.312 Po ztrátě nezávislosti se dynamika židovského národa začala vytrácet a po 2000 let pak Židé žili jako periferní národ, který byl odkázán na shovívavost ostatních. Židé ale nikdy po celou tuto dobu nepřestali snít o samostatném státě.

Po jeho vyhlášení se ale většina světových Židů v historii příliš neměla ke stěhování se do neúrodné země jejich předků. Díky Theodoru Herzlovi a také traumatickým událostem druhé světové války. Následkem těchto myšlenek se Židé pustili do budování moderního Židovského státu. Zakladatelé Izraele tak splnili sen předchozím generacím a umožnili jim vrátit se zpět do své rodné domoviny. Tak začala nová éra Židů, kdy se mohou starat sami o sebe. Sebeobrana je důležitou součástí společnosti, možnost se bránit je velmi úzce spojeno s historickou cestou, kterou musel národ urazit napříč dějinami.313

V historické souvislosti je ale naprosto stěžejní zachování této židovské kolektivní paměti – například odmítání Holocaustu je nemožné. Zachování historické pravdy je klíčové a součástí této pravdy nejsou jen fakta o Holocaustu, ale také lekce z něj plynoucí. „Lekce pro Židovský národ jsou zcela jasné“.314 Měly by však být předávány také dalším národům a tyto národy by měly mít historii dobře na paměti. Při setkání izraelských politiků s představiteli dalších států je pak připomínána společná historie, společné hodnoty, zájmy a také společné výzvy. To jsou případy návštěv politiků v Izraeli stejně jako návštěv premiéra v zahraničí.315

Při návštěvě italského premiéra Berlusconiho například premiér hovořil o dvou historických konfliktech: Velkého povstání v roce 67, které vyústilo ve zničení Druhého

312 Prime Minister’s Office (2009e): PM Benjamin Netanyahu’s Speech at MASA 313 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 314 Prime Minister’s Office (2009j): PM Benjamin Netanyahu’s Speech at Axel Springer, Berlin, Germany 315 Prime Minister’s Office (2009ch): Transcript of Press Conference Given by PM Benjamin Netanyahu and the PM of the United Kingdom Gordon Brown

- 80 - chrámu a Povstání Bar Kochby o 60 let později. V případě Itálie (a dalších přátelských států v souvislosti s jejich historickými vzpomínkami) to však nevidí jako čin nenávisti, který přetrvává do dnešních dní, interakce mezi tehdejší Římskou říší a antickým Izraelem je naopak fenoménem, který položil základy civilizace Západu. Podobně se vyjadřuje při setkání Sdružení evropských přátel Izraele ve smyslu Řecka: „Existují dva zdroje konceptu svobody v Západní civilizaci“ – Atény a Jeruzalém.316

Při projevech před Valným shromážděním OSN je připomínána role této organizace a při založení Státu Izrael: „před 62 lety Organizace spojených národů uznala práva Židů, starobylého národa s 3 500 letou historií, na vlastní stát v jejich dědičné domovině.“317 V mnoha projevech jsou připomenuty postoje zahrnutých stran. Židovský stát rezoluci uznal, Arabové nikoliv a neúspěšně napadli nově vzniklý stát. OSN ale od roku 1975. kdy přijala rezoluci č. 3379, která srovnávala sionismus a rasismus, začala éru svého úpadku. Takto to alespoň vidí premiér Netanjahu. Pokud bude OSN zaměřeno proti Izraeli, vrací se do svých temných dní, kdy v jejich řadách soudili porušovatelé lidských práv právo-dodržující demokracie.

5.2.1.2. Národní historie, její stáří a význam Faktem, že židovský národ je jedním s nejstarších na světě začíná či končí drtivá většina zkoumaných proslovů. Setkat se lze také s poznámkou, že většina ostatních starobylých národů již vymizela.318 V různých časových úsecích dle politické situace a dle publika, před kterým je projev pronášen se lze setkat také na poukazování na další starobylé národy. Příležitost k tomu je při návštěvě prezidentů Egypta (Mubáráka a později Mursího), při snaze o zahájení mírových rozhovorů, nebo později při odkazu na starodávnou historii Persie. Dokládají to například tyto konkrétní výroky: „Naši předkové putovali pouští stejně tak jako vaši, a naše matky, stejně jako vaše, se na této zemi modlily“319 a „[j]sme národy, jejichž kořeny v tomto regionu se datují několik tisíc let do minulosti.“320

316 Prime Minister’s Office (2011b): Address by PM Netanyahu to the European Friends of Israel Conference 317 Prime Minister’s Office (2009k): PM Netanyahu’s Speech at the UN General Assembly 318 Prime Minister’s Office (2009a): Speech By Prime Minister Mr. Benjamin Netanyahu at the President’s Residence 319 Prime Minister’s Office (2009c): The Prime Minister’s statement at the press conference with the President of Egypt, Hosni Mubarak, at Sharm el-Sheikh 320 Prime Minister’s Office (2009h): Prime Minister’s speech at the Egyptian Ambassador’s House on the occasion of Egypt’s 57th National Day

- 81 - Izrael je díky své bohaté antické historii dědičnou domovinou po předcích, do které se Židé navrací. Odkazy na různá tisíciletí před naším letopočtem, biblické události jsou prezentovány jako historická fakta a legitimním základem pro existenci Židovského státu, Izraele. Evropský sionismus je rovněž zmíněn v několika projevech, není však (až na výjimky) příliš uváděn v kontextu jiných národních obrození.

Svým významem antická historie Židů mnohonásobně převyšuje velikost národa. Po čtyři tisíce let Židy provází osud malého národa s velkými úspěchy. Netanjahu hovoří v roce 2009 o třech velkých myšlenkách, které Židé dali světu – monoteismus; rovnoprávnost, která je nad práva králů a pokládající tak základ lidských práv; a prorockou vizi univerzálního míru.321 Je nicméně těžké popsat revoluční charakter a dopad těchto myšlenek na svět, stejně jako sílu biblických příběhů. Tuto důležitost podtrhuje následující prohlášení: „Jeruzalém, naše hlavní město, v antických dobách sloužilo jako ideologické centrum, ze kterého se nové koncepty božství a etiky rozšířily až na konec vesmíru.“322

Při zdravici k oslavám Dne americké nezávislosti je možné narazit na poznámku, že Izrael je de facto inspirací pro americkou Zemi zaslíbenou. Ta originální byla na Blízkém východě, v moderních dobách jí jsou pro mnoho lidí Spojené státy. Židé a jejich historická společnost nicméně daly vzniknout základům civilizace Západu, které je nedělitelnou součástí.

Veškeré zmíněné prvky jsou poměrně silně přítomny již od doby, kdy se ujímá premiér Netanjahu funkce premiéra ve své druhé vládě a objevují se od té doby až dodnes. Výše jsou tedy uvedeny výroky a zdroje, které danou myšlenku do jisté míry charakterizují. V proslovech lze však nalézt na celou plejádu dalších totožných či velmi podobných výroků, jejichž samotný výčet je mimo rozsah této práce. S tímto je pracováno i na dalších stranách této části práce.

5.2.1.3. Traumata Traumata jsou další kategorií kolektivní identity, která je v projevech hojně zastoupena a to v celém svém rozsahu. Biblický boj o přežití národa, středověké

321 Prime Minister’s Office (2009n): PM Netanyahu’s Speech at the Jewish Federations of North America General Assembly 322 Prime Minister’s Office (2010b): PM Netanyahu's Speech at the Knesset Session in Honor of the PM of Italy

- 82 - pronásledování, antisemitismus v 19. a 20. století i moderní traumatické události – války, sebevražední atentátníci a především raketové útoky – jsou formativním prvkem identity do dnešních dní. Izrael následně vznikl na základě těchto traumat a existuje těmto moderním verzím navzdory. Netanjahu shrnuje historická traumata, která mají významný dopad na sebeidentifikaci Židů při svém projevu na konferenci AIPAC v roce 2010 (a podobně se vyjadřuje i v dalších letech): „byli jsme bezmocní, absolutně bezmocní se bránit proti nepolevující záplavě divošství od pouštění žilou ve středověku, vyhnání Židů z Anglie, poté ze Španělska, poté z Portugalska, až po masové vyvražďování Židů na Ukrajině, k pogromům v Rusku, a po vyvrcholení v největší hrůzu všeho – Holocaustu.“323

V podstatě existuje v každé generaci židovského národa určitá nepřátelská skupina, která má zájem o vyhlazení Židů. To se nemění ani po tisíci letech existence. Prvním a nejhorším traumatem byla změna židovského lidu z hrdého národa, který bojoval za svou svobodu v biblických dobách, na národ, který pouze přežívá v exilu. To je prezentováno jako nejhorší událost v starodávných židovských dějinách. Se založením státu se tato situace změnila zpět a nyní tedy Židé žijí v bezprecedentní době.

Vyvrcholením všech historických traumat byl ale samozřejmě Holocaust, při kterém zahynula jedna třetina celé tehdejší židovské populace světa. Při svých projevech uvádí Netanjahu konkrétní příběhy lidí, kteří si Holocaustem prošli.324 Při několika příležitostech zazněl argument, že každá židovská rodina má někoho, kdo zahynul při Holocaustu. Toto osobní spojení hrůz nacismu má pak o to silnější dopad na společnost. Využití této kategorie v projevech státníků také může podtrhovat fakt, že tehdejší mocnosti o nacistických aktivitách dle záznamů v archivech OSN věděly a mohly mu zabránit. Hlavní civilizované mocnosti ale nezasáhly včas, aby „zastavily vyzbrojování barbarismu, a ozbrojený barbarismus nezná hranic“.325 To má být důležitým poučením do budoucna.

Ze zkoumaných dat je patrné, že se v souvislosti s traumatickými událostmi vyskytuje jeden důležitý prvek odlišování od historických traumat a moderních traumat a tím je existence národního státu Židů. Díky tomu má národ, který musel tisíce let jen trpět, možnost

323 Prime Minister’s Office (2010d): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference 324 Prime Minister’s Office (2009i): Joint Press Conference of PM Netanyahu and Chancellor of Germany, Angela Merkel in Berlin 325 Prime Minister’s Office (2009j): PM Benjamin Netanyahu’s Speech at Axel Springer, Berlin, Germany

- 83 - těmto událostem vzdorovat a bránit se vůči nim. Nebezpečí a traumata tedy v dnešní době nejsou o mnoho menší, než tomu bylo historicky, v současné době si to ale Židé nemusí nechat líbit a pokud je potřeba, zakročit.

5.2.1.4. Úspěchy Prvním velkým úspěchem, patrným ve zkoumaných proslovech, je existence státu samotná. Založení Izraele bylo historickým zázrakem, velkou událostí dějin a to nejen pro Židy. Ačkoliv pro tehdejší Židy žijící v Palestině i v diaspoře je založení státu a jeho následné přežití v první arabsko-izraelské válce zcela jistě historickým milníkem nesrovnatelného významu, prezentování tohoto faktu jako zázraku lidstva v sobě již obsahuje určité prvky vlastní výjimečnosti a exkluzivity. Je totiž otázkou, nakolik důležitější je tato událost pro jiné národní skupiny než vznik dalších států v důsledku dekolonizace.

Vítězné války jsou jednoznačně historickým úspěchem státu a v souvislosti s izraelskou politikou je tento argument využíván. Jeho intenzita ve zkoumaných proslovech není ale příliš patrná. Úspěchy jsou jednoznačně zdůrazňovány, oproti jiným tématům ale nedostávají tolik prostoru. Většinou je tento typ úspěchů shrnut v tvrzení, že Izrael je schopen se sám bránit, v minulosti to již několikrát dokázat a v budoucnosti se nebojí to dokázat znovu. Pro konkrétní uvedení některých výroků lze zmínit: „opět a znovu izraelští vojáci odráželi útoky mnohem větších a mocnějších nepřítel, kteří chtěli Izrael zničit“326 nebo „[z]a války roku 1948 600 000 Židů, s mořem v zádech a bez možnosti ústupu odrazilo útoky mnohem většího a silnějšího arabského nepřítele“ což by, jak bylo dodáno, nebylo také možné bez pomoci amerických Židů327 nebo dodávek českých zbraní.328

Úspěšná mírová vyjednávání a následné uzavření mírových smluv mezi Izraelem a Egyptem či Jordánskem jsou dávány za důkaz pravdivosti izraelských snah o mír se svými sousedy. Nemusí se v tomto případě jednat přímo o přátelství, ale důkazem je fungující spolupráce v dalších oblastech. Pokud jsou zmiňovány mírové smlouvy v proslovech, jsou vždy prezentovány ve velmi pozitivním duchu.

326 Prime Minister’s Office (2010d): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference 327 Prime Minister’s Office (2009n): PM Netanyahu’s Speech at the Jewish Federations of North America General Assembly 328 Prime Minister’s Office (2012c): PM Netanyahu’s Speech Marking the Death of Former Czech President Václav Havel

- 84 - Unikátní technologický rozvoj a úroveň Izraele v tomto odvětví pokročilých technologií je významným prvkem moderních úspěchů státu. V moderních časech pak měli Židé obrovský dopad v lidském rozvoji, vědě, technologiích, zemědělství, lékařství, umění a dalších oblastí lidských činností. Izrael je, dle rétoriky jeho představitelů, nyní prakticky v čele veškerých pozitivních vědeckých změn na planetě.329 Při příležitosti přijetí Izraele mezi země OECD premiér Netanjahu přisuzuje tento úspěch všem občanům Izraele. Izraelci, díky svému geniálnímu duchu „jsou důvodem toho, že Izrael je v současné době globálním leaderem v technologiích a proč světové společnosti uskutečňují své aktivity na poli výzkumu a vývoje právě v Izraeli.“330 V tomto ohledu lze jeho projev pochopit jako ocenění celé izraelské společnosti, nejen její židovské části, a tedy přisuzování pozitivních vlastností inovativního myšlení i nežidovským občanům státu. Izrael vidí jako stát s expertízou v mnoha jeho charakteristických odvětvích, tj. nejen ve výzkumu a vývoji, ale také v integraci imigrantů, konzervaci vodních zdrojů, nanotechnologiích apod.

5.2.1.5. Psané historické dokumenty Historické dokumenty představují kategorii, která ve zkoumaných proslovech není příliš zastoupena. Lze se ale setkat s určitými odkazy na konkrétní dokumenty a jejich vliv na národní identitu. Rezoluce OSN č. 181 o rozdělení Palestiny je legitimizujícím dokumentem existence státu. Další rezoluce OSN již nejsou přijímány tak pozitivně, a pokud jsou zmiňovány, jde především o projevy před Valným shromážděním. Na poli OSN Benjamin Netanjahu pronáší: „Dvacet jedna z 27 rezolucí Valného shromáždění odsuzují Izrael, jedinou pravou demokracii na Blízkém východě.“331

Z dalších odkazů přímo zmíněných v projevech premiéra či prezidentů jde především o knihu Židovský stát Theodora Herzla nebo historické plány koncentračních táborů Auschwitz-Birkenau v Berlíně. Zcela jasným odkazem jsou ale časté citace z Tóry a odkazy na Talmud, které státníci při svých projevech používají k podtržení důležitosti svých argumentů, případně odkazu na kulturní zvyklosti anebo upoutání pozornosti publika.

329 Prime Minister’s Office (2009k): PM Netanyahu’s Speech at the UN General Assembly 330 Prime Minister’s Office (2010g): Excerpts from the Address by PM Netanyahu to the Organization for Economic Cooperation and Development on the occasion of Israel’s Accession 331 Prime Minister’s Office (2011ch): Remarks by Israeli PM Netanyahu to the U. N. General Assembly

- 85 - 5.2.2. Teritoriální dimenze

5.2.2.1. Geograficky vymezené území Umístění Izraele v regionu Blízkého východu a poukazování na velikost současného území je častým projevem teritoriální dimenze v mnoha projevech. „Nemáme jinou zemi, než je Izrael,“332 často uvádí Benjamin Netanjahu. Aby poukázal na velikost území, které Izrael zabírá, využívá mnohá přirovnání, především pokud přednáší projevy na americké půdě. Je možné se tedy dozvědět, že Izrael je o něco větší než Rhode Island; přibližně stejně velký jako New Jersey; že přelet stíhacím letounem od pobřeží na Západní břeh trvá přibližně 4 minuty; případně že vzdálenost okrajových oblastí Tel Avivu a Západního břehu je menší než vzdálenost budovy OSN v New Yorku a náměstí Times Square.333 Pokud jsou popisovány konkrétní oblasti, ze kterých je Izrael složen, jsou to především Galilea, pobřežní pás Středozemního moře, oblast Jeruzaléma a oblast Negevu.

Rozloha Izraele je využívána různě v případě různých argumentů. Jako pozitivum je malá rozloha viděna pro technologický rozvoj, obchodní aktivity a výjimečnost malého národa ve velkém světě. Negativně tato velikost státu a regionální umístění poté samozřejmě ovlivňuje geopolitiku a strategické vojenské uvažování při zajišťování bezpečnosti. Izrael si drží určitá území (jako jsou Golanské výšiny nebo břehy řeky Jordán), jelikož jejich opuštění by znamenalo neúnosnou bezpečností hrozbu. Od roku 2011 je také jasně fyzicky vymezována hranice s Egyptem. Vzhledem k situaci, kdy přes sinajský poloostrov proudí mnoho „teroristů“ a nelegálních imigrantů započala stavba hraničního plotu. Důvodem je nemožnost Izraele absorbovat tak velký nápor nelegálních pracovníků. Jedná se údajně řádově o stovky tisíc. To by pak ale bylo ohrožení židovského charakteru státu, což je jedním ze stěžejních prvků národní identity. Izrael musí vždy úspěšně zajišťovat své hranice.

Přístup ke Středozemnímu a Rudému moři je zmiňován především v souvislosti s budováním infrastruktury státu – nových silnic a vlakového spojení. Izrael se snaží železnicí propojit přístav Eilát a Tel Aviv, aby mohl poskytnout alternativní cestu přepravy zboží přeplněnému Suezskému průplavu. Tyto výroky rovněž představují do jisté míry obchodní nabídku přepravy zboží (také pomocí potrubí pro ropu a zemní plyn). Rozdíly mezi koncepty

332 Prime Minister’s Office (2009a): Speech By Prime Minister Mr. Benjamin Netanyahu at the President’s Residence 333 Například Prime Minister’s Office (2009): PM Netanyahu’s Speech at the Jewish Federations of North America General Assembly

- 86 - Medinat Jisrael a Erec Jisrael či vymezení Velkého Izraele jsou v proslovech vynechány díky jejich nepříliš velké relevanci. Historická nadvláda nad konkrétním územím Izraele cizími mocnostmi je zmiňována spíše okrajově při návštěvách státníků z daných zemí, i zde však není této části kategorie věnován velký prostor.

5.2.2.2. Náboženský a historický pohled Izrael je zmiňován jako Země zaslíbená, Sión nebo židovský stát, jde však především o historický a etnocentrický pohled na toto téma. Termín „Svatá země“ je užíván spíše sporadicky a patrný je logicky především při jednání s náboženskými představiteli různých církví (návštěva papeže Františka, dialog mezi vírami, recepce pravoslavných kněží atd.). Izrael je zcela zřetelně vnímán jako pokračování biblického státu s náboženským základem, náboženská složka teritoriální dimenze ale není oproti té etnické a kulturní nijak extenzivně zdůrazňována. Je ovšem zmiňována přítomnost nábožensky významných památek a svatých míst. V této souvislosti je častý argument především premiéra Benjamina Netanjahua, že mají všichni věřící bez ohledu na vyznání zajištěn přístup k těmto památkám.

Jeruzalém, jeho historický odkaz a náboženská důležitost je oproti předchozímu odstavci velmi častým tématem v proslovech. Je-li někde zmíněno město Jeruzalém, děje se tak často ve spojitosti s jeho nedělitelností. „Jeruzalém je hlavním městem Izraele a Izrael je židovský stát. Nezávislý židovský stát a Jeruzalém jako jeho hlavní město. Je to sjednocené, nedělitelné, věčné hlavní město. Je to jediné místo na světě, kde může každý Žid nalézt domov“ 334 často uvádí premiér. Často explicitně je tak naznačeno, že v diaspoře nemůže Žid nalézt pravý domov. Může si vybrat život mimo židovský stát, ale jeho jediný domov je v Izraeli.

5.2.2.3. Hraniční spory Teritorium je v rámci mírových rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci zásadním problémem. Hraniční spory jsou takto také vnímány, problematika Golanských výšin je z proslovů téměř vynechána, či tvoří jen velmi letmou zmínku v širší problematice sporů o hranice mezi Izraelem a možným budoucím palestinským státem. Spory souvisí především s budováním nových osad – dle Netanjahua nové osady budovány nebudou, bude ale docházet k rozšiřování těch stávajících. Navíc bude pokračovat výstavba v Jeruzalémě, ten je totiž

334 Prime Minister’s Office (2009e): PM Benjamin Netanyahu’s Speech at MASA

- 87 - viděn jako jednotný a nedělitelný, navíc jej není přeci možné považovat za izraelskou osadu.335 Separační bariéra je zmiňována pouze v případě izraelsko-egyptských hranic. Ta mezi Izraelem a Západním břehem je z projevů zcela vynechána.

Na základě poučení z minulých zkušeností, kdy se Izrael stáhl z jižního Libanonu nebo vystěhoval všechny své osady z Pásma Gazy, a přesto k posunu v mírových jednáních nedošlo, se Izrael odmítá vojensky stáhnout z oblasti Západního břehu. Pokud by k tomuto mělo dojít, Izrael si přesto nárokuje zachování své vojenské přítomnosti na březích řeky Jordán kvůli zajištění své národní bezpečnosti. Tyto postoje jsou zřejmé z několika proslovů premiéra, explicitně také například zmiňuje, že není možné, aby se Izrael při mírovém jednání vrátil na nehájitelné hranice, kterou tvoří Zelená linie příměří roku 1967.336

Benjamin Netanjahu před americkým Kongresem v roce 2011 hovoří o tom, že Palestincům bylo v minulých letech nabídnuto vytvoření vlastního státu prakticky na celém území, které Izrael dobyl v Šestidenní válce roku 1967. Ti to ovšem odmítli. Sám premiér také o pár minut později hovoří o nemožnosti návratu na tuto linii příměří, která je jako hranice neubránitelná.337 Otázkou by byly také početné osady nacházející se na území Západního břehu. Přestože si je i Benjamin Netanjahu vědom nutného budoucího ústupku určitých území, představa o palestinském státu na celém území dobytého v roce 1967 (tj. Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu) již není reálná rétoricky ani politicky. Za těmito hranicemi údajně žije až 650 000 Izraelců, geograficky se jedná o nevelké území, je ale hustě osídleno a není možné jej (například v případě předměstí Jeruzaléma) uměle rozdělovat.

5.2.2.4. Teritorium jako zdroj identity Izrael je stejná země, kde se vytvářela židovská identita. Je spojena s historickými příběhy Abraháma, krále Davida a dalších biblických postav. Židé na základě kulturního a historického propojení s biblickým Izraelem nejsou a nemohou být dnes na Blízkém východě zahraničními okupanty ani dobyvatelé. Vrátili se domů, kde žili jejich předci. Nejsou cizinci, tohle je jejich domovina. Takto je postaven narativ spojení země a národa. Židé nicméně uznávají, že na tomto území žije také další národ – Palestinci a že mají právo na svůj vlastní

335 Prime Minister’s Office (2009ch): Transcript of Press Conference Given by PM Benjamin Netanyahu and the PM of the United Kingdom Gordon Brown 336 Prime Minister’s Office (2011c): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference 2011 337 Prime Minister’s Office (2011d): Speech by PM Netanyahu to a Joint Meeting of the U.S. Congress

- 88 - stát.338 Izrael je nicméně označován a pojmenováván mnohokrát jako židovský stát, jeden a jediný.

Velikost teritoria také ovlivňuje izraelskou identitu uvnitř státu. Na konferenci CyberTech 2014 Benjamin Netanjahu zmiňuje jako jeden z pilířů úspěchu Izraele v jeho současné technologické vyspělosti jeho velikost. Izrael je totiž tak malý, že se „každý zná s každým. Každý zde soutěží s každým. Ale každý také spolupracuje s každým.“339 To je základem pro ekonomický úspěch a budování jednotné kolektivní identity, nikoliv však pro strategickou geopolitickou pozici Izraele.

Problémem, objevujícím se v prvních letech vlády premiéra Netanjahua je také vlastnictví půdy. Ta běžně patří státu nebo jeho zřízeným institucím, získání povolení je tak téměř nadlidský úkol. Po reformách v tomto ohledu by se vše mělo zlepšit. Izraelci by tak měli být schopni vlastnit vlastní půdu, se kterou mohou hospodařit.340 Důležitou poznámkou je, že Izraelci jsou myšleni Židé i izraelští Arabové. Netanjahu se vyhrazuje proti tomu, že by se Arabům neměla prodávat půda, byt či dům v Izraeli, pokud nemají problémy se zákony.

Programy jako je Taglit, které jsou přímo určeny pro Židy z různých koutů světa, jsou dalším prvkem spojení teritoriální dimenze identity a zahraniční politiky státu. Taglit slouží tomu, aby mladí Židé během několikadenní návštěvy poznali, co je Izrael a jak jsou jeho území a kultura spojeny s jejich identitou jako židovského národa a Židů žijící v diaspoře. Cílem je nalákat mladé Židy, aby se přestěhovali jako olehové do Izraele v rámci álije. Židé účastnící se programu Taglit tak mají zažít ten pravý Izrael a vidět pravdu sami na vlastní oči. „Chci, abyste přišli zpět tady v rámci álije do Izraele a byli součástí své země zde,“ uzavírá svůj projev Benjamin Netanjahu mladým lidem na setkání Taglit v Jeruzalémě v roce 2012.341

5.2.2.5. Přírodní zdroje V této kategorii lze pozorovat poměrně zásadní posun od roku 2009 až do roku 2015. Argument, že Izrael nemá téměř žádné přírodní zdroje, přesto dosahuje skvělých výsledků

338 Prime Minister’s Office (2009k): PM Netanyahu’s Speech at the UN General Assembly 339 Prime Minister’s Office (2014d): Prime Minister Benjamin Netanyahu's Remarks at the CyberTech 2014 Conference 340 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 341 Prime Minister’s Office (2012a): PM Netanyahu's Speech at the 2012 Taglit – Birthright Israel Mega Event

- 89 - v technologickém odvětví, byl v roce 2009 zřetelně patrný.342 Země je nucena orientovat se na technologie a inovace, aby tímto dohnala svůj deficit. Snahou je snížení závislosti lidských technologií na ropě, nalézání alternativních zdrojů. Vodohospodářství, tedy zajištění vodních zdrojů odsolováním a využití vody v pokročilém zemědělství jsou jedněmi z častých příkladů izraelské technologické vyspělosti.

Geopolitická situace se však v uplynulých letech radikálně proměnila. S objevy nemalých zásob zemního plynu na pobřeží Izraele se rétorika politických představitelů nutně musela pozměnit také. Díky objevu izraelských zdrojů zemního plynu, které nyní zahrnují tři oblasti těchto zásob (Tamar, Dalit a Leviathan) se Izrael velmi rychle stává regionální mocností i co se v těžbě zemního plynu týče. Má v tomto ohledu více než dost zásob k zajištění vlastních zájmů a prodej plynu v rámci regionu může Izraeli pomoci při vyjednávání o lepší pozici. „Možná Mojžíš nebyl nakonec tak špatným navigátorem“343 poznamenává Benjamin Netanjahu. Izrael nyní přizpůsobuje novým objevům národní odhady ekonomiky a také plánuje projekty jak tohoto objevu využít.344 Rovněž rétorika politiků v posledních letech zahrnuje tento potenciál.

5.2.3. Kulturní dimenze

5.2.3.1. Hodnoty Obava o bezpečnost, její důležitost a její zajištění jsou v podstatě synonymy pro projevy především Benjamina Netanjahua. Bezpečnost je tématem a hodnotou, která je přítomna ve všech jeho analyzovaných projevech. Bezpečnost je linkou, která propojuje veškerá témata, o kterých se v proslovech státníků hovoří. Díky komplikované bezpečnostní a geopolitické situaci Izraele je bezpečnost základní hodnotou a takto je také jednoznačně v proslovech reflektována. Veškerá jednání a prohlášení o mírových snahách jsou doprovázeny dodatkem „nebude žádný mír, pokud nebude také zajištěna bezpečnost Izraele“345 Tyto dva prvky jsou neoddělitelně spjaty v jakémkoliv politickém prohlášení.

342 Prime Minister’s Office (2010g): Excerpts from the Address by PM Netanyahu to the Organization for Economic Cooperation and Development on the occasion of Israel’s Accession 343 Prime Minister’s Office (2012e): PM Netanyahu’s Speech at Annual Conference of Presidents of Major American Jewish Organizations 344 Podrobněji k izraelskému zemnímu plynu například https://fas.org/sgp/crs/mideast/R41618.pdf 345 Prime Minister’s Office (2009d): Meeting Between PM Netanyahu and U.S. President Barack Obama

- 90 - Benjamin Netanjahu v tomto ohledu zastává zcela jasně pozici pravicového politika, nekompromisního a neochotného k jakýmkoliv ústupkům v této oblasti. Po svém nástupu do funkce se v tomto ohledu také několikrát vyjadřuje. Hlavním úkolem je „zajištění izraelské bezpečnosti a veškeré příkazy tomuto bude podřizovat jako prioritu pro existenciální potřeby státu.“ 346 Je nutno také dodat, že mír je prezentován také jako klíčovou a naprosto zásadní hodnotou společnosti. Pokud je ovšem potřeba, Izraelci se o svou bezpečnost postarají i na úkor míru.

Síla (národa, vojenská) je další ze základních hodnot, která je vlastní Židům jako národu, ale rovněž také Izraelcům. Izraelci jsou schopni překonávat překážky, které jim budoucnost nachystá, jsou schopni se sami ubránit a nenechají se zastrašit. Zvlášť poté, co se podařilo, slovy Netanjahua, po tisíciletích obnovit židovský stát. Bezpečnost, mír a síla jsou tedy hodnoty velmi často prezentovány jako hodnoty celé společnosti, nikoliv pouze Židů.

Pluralismus a společenská diverzita je rovněž hodnotou vlastní celé společnosti. Společenská pestrost a pestrost názorů je reflektována v izraelském demokratickém zřízení a je identifikačním prvkem Izraelců obecně. Zajištění rovnosti je rovněž hodnotou, která je zajišťována v celé společnosti a takto je Izrael velmi často prezentován. Co se rovnosti týče, Izraelští Arabové mají zajištěna všechna individuální práva a v Izraeli existuje na úrovni jednotlivce občanská rovnoprávnost.347 Speciálním tématem se stala pluralita a otevřenost Jeruzaléma. Benjamin Netanjahu ve svém proslovu z roku 2010 slibuje pokračování zajištění Jeruzaléma, jako otevřeného města, přístupnému všem náboženstvím. „Města, kde mohou Židé a Arabové, křesťané a muslimové koexistovat a užívat svobody náboženství a přístupu k církevním památkám.“348

Otevřenost a podpora imigrace je naopak čistě židovskou hodnotou a právem. Právo přestěhovat se do Izraele mají všichni Židé z celého světa, problém palestinských uprchlíků ale musí být vyřešen mimo hranice Izraele. Židé jsou k imigraci do Izraele velmi často vyzývání: „Izrael je váš domov, přestěhujte se do Izraele (v originálu „make aliyah“).“349 Pro Židy z diaspory je určeno mnoho programů, které je mají seznámit s kulturou Izraele a

346 Prime Minister’s Office (2009f): PM Netanyahu’s Speech at the Knesset Special Session 347 Prime Minister’s Office (2010i): PM Netanyahu's Address to the Council on Foreign Relations 348 Prime Minister’s Office (2010c): PM Netanyahu’s Address in honor of Brazilian President Lula da Silva 349 Prime Minister’s Office (2009e): PM Benjamin Netanyahu’s Speech at MASA

- 91 - národní domovinou a má za úkol přesvědčit je, aby přišli svou zemi rozvíjet zde – Masa, Taglit a další.

Oproti tomu imigrace tzv. palestinských uprchlíků a Palestinců obecně je zřetelně odmítána. Přistěhovalectví jiných etnických či sociálních skupin není akcentována a v posledních letech Izrael naopak řeší problém velkého počtu nelegálních přistěhovalců z Afriky přicházející přes Sinajský poloostrov. Na svých jižních hranicích vybudoval bezpečnostní bariéru, která má tyto nelegální imigranty zadržet. Podpora imigrace je tedy spíše podporou selektivní imigrace Židů do Izraele. Například po útocích v Paříži v lednu roku 2015 Netanjahu opět zdůrazňuje, že všichni Židé mají právo na žití ve své historické domovině, Izraeli, a pokud se rozhodnou imigrovat do země, budou mít dveře otevřené. Prohlášení lze spojit se situací ve Francii, kde jsou na vzestupu antisemitské nálady a antisemitská prohlášení se objevují v současné době častěji. Projevy antisemitismu například v Evropě jsou také například spojeny s vojenskými operacemi prováděné Izraelem. Počet těchto projevů například roste po izraelské operaci Protective Edge.350

Loajalita k národu je explicitně užívána především u dvou skupin – Židů obecně a konkrétně poté u izraelských vojáků. Pro mír, jako jednu z největších hodnot, jsou Izraelci schopni přinášet oběti, ačkoliv to často není jednoduché rozhodnutí. Důkazem je toho stažení a demolice izraelských osad v Pásmu Gazy.

Národní jednota je nejvíce akcentována v době krizových událostí či jejich pozitivních vyústění. Příkladem za všechny může být propuštění zajatého vojáka Gilada Šalita po několika letech, kdy byl držen na neznámém místě v Pásmu Gazy. Ve společnosti dosahovala jednota i solidarita Izraelců, dle prohlášení politiků, vysoké úrovně. Solidarita mezi jednotlivými členy společnosti byla premiérem podporována a při projevu k Šalitově propuštění zmiňuje Netanjahu, že je povinností vlády Izraele udělat cokoliv, aby zajatého vojáka dostala zpět.351 Z Gilada Šalita se tak stal nedobrovolně do jisté míry národní symbol, a poté co byl propuštěn, byl takto také oslavován. Hlavními průvodními principy, které

350 Trend v EU (a ve Francii konkrétně) není ovšem velmi jednoduché interpretovat. Rok 2014 byl dle zprávy Agentury EU pro základní práva nejhorším od roku 2004 s celkovým počtem 851 antisemitských útoků. V průběhu času se ale intenzita i počet takových útoků mění. Viz European Union Agency for Fundamental Rights (2015): Antisemitism: Overview of data available in the European Union 2004-2014, online zdroj, s. 32 351 Prime Minister’s Office (2011i): PM Netanyahu's Remarks Following the Release of Gilad Shalit

- 92 - Benjamin Netanjahu zmiňuje, jsou síla, jednota a zodpovědnost. „Máme jednu zemi, společně ji ubráníme“. 352

Inovativnost je poslední výraznou hodnotou patrnou v analyzovaných projevech. Duch izraelské inovace mění způsob života. „Izrael je často nazýván národem start-upů. Já jej nazývám národem inovací.“353 Je charakteristický výrok související s touto hodnotou. Izrael je nyní viděn jako epicentrum světových inovací, v míře inovace je na počet obyvatel údajně nejinovativnější zemí na světě. Počet laureátů Nobelovy ceny, venture kapitálové fondy, inženýři, vědci, patenty a další – to mají být důkazy vyznávání kultury inovací v Izraeli. Tuto kategorii můžeme uzavřít prorockým výrokem Benjamina Netanjahua proneseným při návštěvě brazilského prezidenta. Tvrdí, že Izrael bude „světový technologický leader, který je pevně zakotven ve svých hodnotách a žije v míru se svými sousedy.“354

5.2.3.2. Demografické a etnické složení Izrael je židovský stát postavený především na myšlence Theodora Herzla, který mluvil o židovském státě ne v náboženském smyslu, ale spíše ve smyslu etnickém, národním státě Židů. V Izraeli, národním státu Židů, žije více než milion nežidovských obyvatel, kteří mají nicméně plná občanská práva. Benjamin Netanjahu v tomto smyslu následně hovoří o tom, že neexistuje rozpor mezi národním státem, který garantuje národní práva většinové společnosti a zároveň garantuje občanská práva a rovnost minoritám.355 Z takových prohlášení, která se vyskytují i v dalších analyzovaných projevech je zřejmé, že Izrael sice hodlá tolerovat všechny menšiny na svém území i v budoucnu, nicméně právo na jejich národní sebeurčení, případně na jakkoliv institucionalizované projevy jejich národní identity odmítá. To je zcela zřejmé v jednom z projevů roku 2011:

„…to také znamená, že se nebude jednat o dvoj-národní stát. Bude mít židovskou většinu, což je něco, o co se musíme postarat pomocí věcí, o kterých jsem mluvil dříve, a dalších věcí – právních, demokratických – prosperitou, vzděláním. Všechny tyto věci zajistí židovskou majoritu. [Izrael] bude mít židovskou majoritu a bude také mít plně svobodnou arabskou minoritu. Ale tohle je židovský stát, s naší vlajkou, modrou a bílou vlajkou; národní

352 Prime Minister’s Office (2009f): PM Netanyahu’s Speech at the Knesset Special Session 353 Prime Minister’s Office (2014c): PM Netanyahu's Remarks at the World Economic Forum at Davos 354 Prime Minister’s Office (2010c): PM Netanyahu’s Address in honor of Brazilian President Lula da Silva 355 Prime Minister’s Office (2010k): Remarks by PM Netanyahu at the State Department

- 93 - hymnou, Hatikvou; našimi svátky; naší historií. Se všemi elementy naší národní identity.“356 Toto prohlášení je tedy zcela zřejmým postojem k snahám menšin o vlastní národní sebeidentifikaci. Pro jednotlivce nemá být problémem se do společnosti zařadit, nemůže mít ale, jako člen minority, národní práva na sebeurčování. Ty mají být určovány striktně židovským charakterem státu. V Izraeli, jako židovském národním státě, Židé musí být majoritou, jinak by to narušilo charakter celého státu. Tomu je třeba zabránit, a proto se také nemohou na území Izraele vrátit dřívější palestinští uprchlíci.357

5.2.3.3. Společná kultura a tradice (jazyk) Společná kultura je kategorií, která je do jisté míry implicitně předpokládána všemi řečníky, když mluví o této kultuře. Explicitní vysvětlení a projevy této kultury nejsou příliš časté. Jazyk i společná tradice byla zmíněna v souvislosti s výukou dětí na školách – tyto by se měly učit Bibli, židovskou historii, sionistickou historii, hebrejskou literaturu, hebrejskou poezii a také hebrejštinu.358 O ostatních jazycích, kulturách či historii zde nepadla žádná zmínka, přestože Izrael v rámci svého školského systému umožňuje.

Poměrně extenzivně se o kultuře Benjamin Netanjahu vyjadřuje na konferenci izraelské vlády a světových židovských komunit (2013) nebo na Světovém ekonomickém fóru v Davosu (2014). Specifická kultura židovského národa je jedním ze stěžejních pilířů současného izraelského hospodářského úspěchu. V předchozích projevech je kultura spíše zmiňována okrajově jako položená na základech židovských tradic a židovské historie, zde je však tato kulturní specifičnost popsána konkrétněji. Židé historicky přikládali velký význam na vzdělání a vědění. Dříve byli jediným národem, který byl gramotný díky studiu svatých textů všemi jeho členy – toto bylo předáváno z generaci na generaci. Celý talmudický systém byl postaven na debatování. „Čtení, psaní, dohadování – pravda nebyla pevně zakotvená. Vyvíjela se v rámci diskursu, prostřednictvím debat.“359 Židé byli vedeni ke zpochybňování faktů a ke kritickému myšlení. „Židé vždy kladli otázky, pravda nebyla nikdy konečná.“360

356 Prime Minister’s Office (2011f): PM Netanyahu’s Speech at the President’s Conference 357 Prime Minister’s Office (2009ch): Transcript of Press Conference Given by PM Benjamin Netanyahu and the PM of the United Kingdom Gordon Brown 358 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 359 Prime Minister’s Office (2013k): PM Netanyahu's Remarks at the Conference on Joint Strategic Dialogue between the Government of Israel and World Jewish Communities 360 Prime Minister’s Office (2014c): PM Netanyahu's Remarks at the World Economic Forum at Davos

- 94 - 5.2.3.4. Mýty a příběhy Příběhy a mýty využité v konkrétních projevech slouží spíše k podtržení obecnějších a abstraktních myšlenek či zdůraznění určitých historických práv. Netanjahu využívá v proslovech konkrétní příběhy lidí, například pokud hovoří o přeživších Holocaustu a jejich rodinách. Kromě traumatických událostí Holocaustu užívá také příběhů z nedávné historie a vlastních zkušeností (například smrt jeho bratra Jonatana, která je v Izraeli díky hrdinskému étosu operace v Entebbe velmi dobře známa).

Rovněž historické analogie nejsou výjimečným prvkem proslovů, jsou naopak využity poměrně často. Izrael je viděn Netanjahuem při proslovu v americkém Kongresu rétoricky jako země předků, kam Abrahám přinesl myšlenku jednoho Boha, kde David porazil Goliáše a kde Izajáš spatřil vizi věčného míru. V Knesetu pak hovoří o historické připravenosti Židů bojovat až do hořkého konce za svou svobodu a existenci „vůdců, jako byli Jošua a Gideon, Saul a David, Juda Makabejský nebo Bar Kochba“.361 Hrozba Íránu je dále vytvářena v analogii s příběhem svátku Purim, kdy perský vládce Haman chtěl vyhladit Židy, ale jeho plány odhalila židovská královna Ester.

Snahu o spolupráci mezi Židy a Araby se pak snaží doložit biblickým příběhem Abrahámových synů, Izáka a Izmaela, kteří spolu soupeří, nicméně po smrti svého otce se jej rozhodnout pohřbít společně. Abrahám je otcem dvou synů, dvou národů. Židé Abraháma nazývají Avraham, muslimové Ibrahim. Když Abrahám zemřel „Izák, otec hebrejského národa a Izmael, otec arabského národa, se spojili v momentě bolesti a vzájemného respektu a pohřbili Abraháma v Hebronu.“362

5.2.3.5. Religiozita Religiozita je důležitým aspektem Izraele. Stát i společnost toleruje odlišné vyznání, umožňuje přístup na svatá místa a zaručuje rovnoprávnost lidem veškerého vyznání. V případě odkazů na židovský původ, historické události, symboly nebo místa nedochází ke striktnímu rozdělování etnické a náboženské složky identity. Je však patrný rozdílný přístup a citlivost vůči různým náboženským skupinám. Například při příležitosti návštěvy papeže Františka premiér hovoří o dlouhotrvajícím dvoutisíciletém poutu mezi Židy a křesťany.

361 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 362 Prime Minister’s Office (2010k): Remarks by PM Netanyahu at the State Department

- 95 - Zachovávání Statusu Quo v náboženských záležitostech je pro Izrael důležité a stát si je vědom důležitosti přístupu všem vyznáním k jejich náboženským památkám.363

Časté citace z Tóry při uvítání, loučení či při speciálních příležitostech a podtržení vysloveného argumentu jsou velmi častým prvkem v projevech. Ať je to „Bůh žehnej Izraeli. Bůh žehnej Americe“ při zdravicích k americkým svátkům a projevech u amerických organizací, nebo „Lid Izraele žije“ (Am Jisrael Chaj) v jiných proslovech, propojení je zcela zřejmé. Samotná náboženská podstata prohlášení či historických spojitostí ale není akcentována o nic více, než historický, politický či kulturní prvek.

5.2.3.6. Náboženské svátky Oslav Purim, Chanuky a proslovy při těchto příležitosti spíše podtrhují sílu a odhodlanost židovského národa historicky. Oslavují události, které měly historickou důležitost pro přežití Židů do dnešních dní. Je poukazováno na jejich kulturní důležitost, nicméně plní spíše role dobré příležitosti pro oslovení publika s mnohem závažnějšími problémy – bezpečností a hrozícím ohrožením.

5.2.3.7. Postavení žen Přestože role žen v izraelské společnosti nepatří zdaleka mezi témata, která by byla široce probírána v projevech státníků, čas od času lze narazit na zmínku rovněž o této kategorii. Příkladem může být uvítací řeč premiéra Netanjahua na programu Taglit. Zde mimo jiné hovoří o velkém zastoupení žen: „Tohle je země, kde je vrchní soudkyní Izraelského nejvyššího soudu žena, žena může být generálkou a žena v této zemi může sedět, kdekoliv chce (myšleno politickou funkci).“364 Hovoří-li se o izraelské armádě, hovoří se také o ženách – „jsme pyšní na naše syny a dcery, které brání naši zemi každým dnem.“365 Ženy tedy mají v Izraeli dle rétoriky představitelů izraelského státu velmi dobré zastoupení. Toto je zdůrazňováno také v případě snah o delegitimizace nepřátel. Ti jsou prezentování jako utlačovatelé práv žen (a dále gayů a minorit).

363 Prime Minister’s Office (2014g): PM Netanyahu's Remarks at the Welcoming Ceremony for Pope Francis 364 Prime Minister’s Office (2012a): PM Netanyahu's Speech at the 2012 Taglit – Birthright Israel Mega Event 365 Prime Minister’s Office (2009n): PM Netanyahu’s Speech at the Jewish Federations of North America General Assembly

- 96 - 5.2.4. Psychologická dimenze

5.2.4.1. Symboly Symboly, na které je v proslovech poukazováno, jsou spojeny převážně s židovskou historií. Zeď nářků, například, je sama o sobě posvátnou památkou, symbolickým spojením současnosti a minulosti každého Žida. „Už jste byli u Zdi [nářků]? Dotkli jste se jich, těch kamenů? … Tady utvářel identitu židovský národ.“366 vyzývá Netanjahu mladé Židy z celého světa přijíždějící přes program Taglit. „[M]yslete na své pocity, až půjdete ke Zdi [nářků] a dotknete se těch kamenů. Tohle je váš domov.“367

Velmi symbolickým se stalo slovní spojení „nikdy více“ (Never Again) znamenající fakt, že Židé se již nikdy nesmí vrátit do dřívějšího stavu bezbrannosti a přežívání. Je nutné mít osud národa ve svých rukou.368 Mezi další taková symbolická spojení můžeme zařadit „Am Jisrael Chaj!“ tedy lid Izraele žije!, které se také občas objevuje v projevech premiéra Netanjahua. Toto spojení má historický odkaz k bibli, jeho využití však lze vztáhnout na celou společnost v Izraeli. Symbolické propojení s dávnou izraelskou historií premiér také uvádí na osobním příkladu. Ve svém úřadě užívá pečetní prsten židovského úředníka zapůjčený Izraelským archeologickým ústavem, který byl údajně nalezen u Zdi nářků. Je na něm nápis „Netanjahu Ben-Yoash“ což symbolizuje propojení historické složky identity s moderní současností.369 Propojení národních symbolů státu a symbolu židovské historie je explicitně vyjádřenou podmínkou charaktere Izraele jakožto židovského státu.

U případu modernějších symbolů lze zaznamenat třeba tetování na přeživších z Holocaustu, stavební plány koncentračních táborů a koncentrační tábory. Tyto velmi zřetelné objekty jsou samotné symboly traumatické židovské minulosti.370 Pro mnoho Izraelců se také staly symbolem jejich denního života především v letech 2009 – 2013 sirény ohlašující raketový útok a rakety jako hmatatelný symbol ohrožení vlastní bezpečnosti a přetrvávajícího konfliktu.

366 Prime Minister’s Office (2012a): PM Netanyahu's Speech at the 2012 Taglit – Birthright Israel Mega Event 367 rime Minister’s Office (2009e): PM Benjamin Netanyahu’s Speech at MASA 368 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 369 Prime Minister’s Office (2010d): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference 370 Prime Minister’s Office (2009k): PM Netanyahu’s Speech at the UN General Assembly

- 97 - 5.2.4.2. Rituály a ceremoniály Rituály a ceremoniály jsou vnímány jako důležité události ve fungování státu i společnosti. Důležitost je podtrhována jak u náboženských rituálů a tradic, tak u těch sekulárních, které do této kategorie patří. Jejich důležitost je nicméně spojena také v příležitost poukázat na další aktuální politická témata. Tyto jsou pak v tomto smyslu dávány do souvislostí daných ceremoniálů a rituálů. V poselství ke Dni nezávislosti Izraele v roce 2010 určenému komunitám žijícím v diaspoře Benjamin Netanjahu velmi stručně shrnul hned několik prvků – hovoří o dvojitém zázraku Židovského lidu. Obnovení židovské nezávislosti, které je bezprecedentní v celé lidské historii a následný rozvoj státu i jeho společnosti Izrael se stal ekonomickou silou v technologiích díky kreativitě a géniu židovského lidu.371 O Izraelcích se zde nicméně nehovoří, v krátké zprávě je myšlenka pokroku, zářné budoucnosti a apelu na jednotu zdůrazňována především u židovského lidu.

5.2.4.3. Mentalita společnosti Mentalita je jako kategorie jednoznačně spojena s dalšími, které zde byly nebo budou popsány. Přítomnost na poukázání určitého mentálního nastavení židovské, ale i širší izraelské, společnosti součástí nemalé řady prohlášení. Konkrétní příklady jsou pak uvedeny u kategorií týkající se siege mentality a exkluzivity.

5.2.4.4. Charakteristika osobnosti „Jsme malý národ i velký národ; národ dostatečně štědrý pro uzavření trvajícího míru; národ dostatečně odvážný na to zastavit nebezpečí, kterým čelíme; a národ dostatečně kreativní, aby opět pomohl lidstvu jít směrem k lepší budoucnosti.“372 Tato věta je zřejmě nejlepší definicí osobnosti Izraelce, která se v prohlášeních vyskytuje – odvážný, štědrý a kreativní je nejen národ, ale i člen izraelské společnosti. Izraelci pak milují diskusi. Netanjahu při uvádění příkladu demokratické diskuse a otevřenosti různým názorům uvádí příklad z parlamentu: „Věřte mi, [diskuse] je velmi prudká. Vy jste prošli týdnem hlasování o zdravotnictví [ve Spojených státech]. V Izraeli je každý týden týdnem o takovém hlasování.“373 Podobně se vyjadřuje také v americkém Kongresu: „Myslíte si, že jste tady v Kongresu jeden na druhého ostří? Přijďte strávit jeden den v Knesetu.“ Diskuse, kritické myšlení a postoje a

371 Prime Minister’s Office (2010e): PM Netanyahu's Yom Ha'atzmaut Message to the Diaspora Communities 372 Prime Minister’s Office (2009n): PM Netanyahu’s Speech at the Jewish Federations of North America General Assembly 373 Prime Minister’s Office (2010d): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference

- 98 - asertivita je tedy vlastní členům izraelského parlamentu a stejně tak členům izraelské společnosti.

5.2.4.5. Siege mentality Ohrožení samotné existence Izraele je centrálním tématem a kategorií Benjamina Netanjahua při jeho politických projevech. Jako existenciální hrozba je prezentován především Írán, který svou rétorikou plánuje totální vyhlazení Židů. Írán je nicméně existenciální hrozbou nejen pro Izrael, ale pro celý svět. Buduje jaderné kapacity a světovému společenství ubíhá čas. Může a musí jej zastavit, dokud nebude pozdě. Ve stručnosti by šlo narativ izraelské siege mentality v tomto období charakterizovat takto: Irán hovoří o tom, že chce vymazat Izrael ze zemského povrchu, odmítá existenci Holocaustu, Hizballáha a Hamás jako íránští zástupci v izraelském sousedství zasypávají Izrael tisíci raketami. Ohrožují existenci Izraele a přitom Izrael neohrožuje existenci nikoho.374 Historicky v každé generaci existuje někdo, kdo chce Židy vyhladit.

Přestože si je Izrael vědom přátel a spojenců ve světě, pokud se téma týká jeho bezpečnosti, nelze se spolehnout na nikoho, musí se o sebe postarat sám. Na mezinárodní společnost se ale nelze spolehnout – vůči raketovým útokům ze strany Hamásu totiž OSN mlčí, ale v případě ozbrojených operací Izraele je odsuzují jako válečné zločince. Je to stavěno jako zkreslený a nepravdivý pohled. Základní práva židovského národa jsou tak pod neustálým útokem, jehož intenzita se zvyšuje.375 „Budoucnost Židovského národa nemůže nikdy záviset na přízni ani těch nejlepších lidí. Izrael si musí vždy vyhradit právo na vlastní obranu.“376 Dalším charakterizujícím výrokem může být dále: „Je lepší být vítězem než obětí. To byly podmínky Židů po několik tisíciletí – byli jsme perfektními obětmi.“ Ve stejném projevu také zaznělo, že Izrael je jedinou zemí, které je vyhrožováno vyhlazením a jediná země, na kterou padají tisíce raket a útočí sebevražední atentátníci.377

V souvislosti s izraelsko-palestinským konfliktem je siege mentalita přítomna také. Pro Izraelce je otázkou života a smrti zajištění bezpečnosti Izraele pomocí přítomnosti izraelské armády na Západním břehu. Na jeho hranicích stále operují lidé, kteří jsou po zuby

374 Prime Minister’s Office (2009i): Joint Press Conference of PM Netanyahu and Chancellor of Germany, Angela Merkel in Berlin 375 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 376 Prime Minister’s Office (2010d): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference 377 Prime Minister’s Office (2010i): PM Netanyahu's Address to the Council on Foreign Relations

- 99 - ozbrojení Íránem a zapřísáhli se ke zničení Izraele. Při operaci Protective Edge například zazněl výrok: „Jsme ve válce o náš vlastní domov.“378 Preference silových řešení se však projevuje hlavně v situaci s Íránem. „Na Blízkém východě je mír uzavírán se silnýma, ne slabýma.“379

Koncept siege mentality je ale v zahraniční politice vnímán také širším pohledem západní civilizace: „Podívejte se kolem sebe: celý svět je pod útokem, celý svět – věže dvojčat v New Yorku, metro v Londýně a Madridu, turisté na Bali, studenti ve školách v Rusku a Pákistánu, hotel v Bombaji, obchodní dům v Nairobi.“380 Militantní islám je tedy jako rakovina a musí být odstraněna chirurgicky. ISIS a Hamás jsou jeden a ten samý odraz stejné ideologie. Zmiňuje také další ozbrojené skupiny operující v Nigérii, Somálsku, Libanonu, Sýrii Iráku, Jemenu, Libyi, Filipínách, Indii a jinde.381

5.2.4.6. Exkluzivita Exkluzivita Izraele jako státu, Izraelců jako společnosti i Židů jako národa je další z velmi výrazně a často reprezentovanou kategorií psychologické dimenze identity. Při návštěvě italského premiéra Silvia Berlusconiho v roce 2010 Benjamin Netanjahu hovořil o jedinečném přínosu Židů (a Italů) západní civilizaci.382 Založení a vznik Izraele je zázrakem kreativity a inovace, která mění náš život od dnešních dnů. Izrael je prezentován jako „technologický zázrak spojený s inovací. Izrael každým dnem posunuje hranice medicíny a vědy až na okraj lidské představivosti.“383 Také ekonomicky je Izrael tzv. fontána kreativity, jak ji označuje Benjamin Netanjahu v roce 2010. „Nemyslím, že na světě existuje více inovativní společnost, více inovativní ekonomika [než ta v Izraeli]“.384 Dalším zcela zřejmým odrazem izraelské exkluzivity je prohlášení: „Čelíme speciálním bezpečnostním výzvám, jakým nemusí čelit žádný jiný národ“ 385

Morální jedinečnost a nadřazenost nad svými nepřáteli – ti se schovávají za civilisty, ze kterých si dělají živé štíty. Rakety jsou odpalovány z domů a škol, jsou užívány mešity

378 Prime Minister’s Office (2014j): PM Netanyahu's Statement at the Defense Ministry in Tel Aviv 379 Prime Minister’s Office (2011j): PM Netanyahu's Speech at Opening of the Knesset's Winter Session 380 Prime Minister’s Office (2015a): PM Netanyahu's Remarks at the Great Synagogue of Paris 381 Prime Minister’s Office (2014l): PM Netanyahu's Speech at the United Nations General Assembly 382 Prime Minister’s Office (2010a): Ceremony Welcoming Italian Prime Minister Silvio Berlusconi 383 Prime Minister’s Office (2013c): PM Netanyahu’s Address before AIPAC 2013 384 Prime Minister’s Office (2010i): PM Netanyahu's Address to the Council on Foreign Relations 385 Prime Minister’s Office (2009f): PM Netanyahu’s Speech at the Knesset Special Session

- 100 - jako sklady zbraní a toto vojenské vybavení se převáží v ambulancích.386 Oproti tomu Izrael varuje civilisty dopředu telefonicky, textovými zprávami, letáky. Žádná jiná mocnost nemusela takto extenzivně pracovat na minimalizaci civilních škod. IDF je tedy nejmorálnější armádou na světě.

V prosinci 2010 se v Tunisku upálil na protest proti špatným životním podmínkám Muhammad Buazízí, což posloužilo jako spínač masových protestů v arabských zemích proti stávajícím vládnoucím režimům. Tato série událostí, která má dopady do dnešních dnů, vešla do povědomí jako tzv. Arabské jaro.387 V souvislosti s těmito protesty hovoří Benjamin Netanjahu již v únoru roku 2011 o Izraeli jako jediném „ostrovu stability ve velmi nestabilním regionu“ sahajícím od západní Indie, přes Blízký východ a severní Afriku až po Atlantický oceán.388 Tyto proklamace jsou od té doby a s postupujícími komplikacemi demokratizačních procesů v arabských státech častější a intenzivnější. Izrael je prezentován jako kotva stability pro své spojence,389 zázračným ostrovem v moři problémů, nestability a nejistoty. V regionu sevrní Afriky, Blízkého i vzdáleného východu je to jediná skutečná demokracie.390

Určitý pocit využití kategorie exkluzivity lze získat Při návštěvě konference AIPAC v květnu 2011, kdy Benjamin Netanjahu hovoří o idejích rovnosti a demokracie vytesaných na washingtonských památnících. Tyto jsou „zakořeněny v idejích prosazovaných jako první naším lidem, Židovským lidem, idea toho, že všichni lidé jsou stvořeni k obrazu božímu a že žádný vládce není nad zákonem, že všichni si zaslouží spravedlnost. To jsou revoluční židovské myšlenky, které byly prohlašovány již před tisíci lety.“391 Toto prohlášení je doplněno o zmínku o Izraeli jako kolébce společné civilizace. Je takto představována židovská civilizace jako základ západní civilizace a tedy jako spirituální i ideový základ všech ostatních národů.

Izrael se do jisté míry prostřednictvím svých představitelů prezentuje také jako oběť mezinárodního systému (neobjektivní OSN), teroristických organizací a ostatních

386 Prime Minister’s Office (2009k): PM Netanyahu’s Speech at the UN General Assembly 387 Pro stručný přehled například BBC News (2016): Arab uprisings, online zdroj 388 Prime Minister’s Office (2011b): Address by PM Netanyahu to the European Friends of Israel Conference 389 Prime Minister’s Office (2011d): Speech by PM Netanyahu to a Joint Meeting of the U. S. Congress, 390 Prime Minister’s Office (2012e): PM Netanyahu’s Speech at Annual Conference of Presidents of Major American Jewish Organizations, 391 Prime Minister’s Office (2011c): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference 2011

- 101 - necivilizovaných sil. Tyto jsou v porovnání s morálními standardy Izraele prezentováni jako barbaři a teroristé. Kritika Izraele je stavěna do pozice antisemitismu, s tím rozdílem, že v současné době je tímto antisemitismem kritika, která je mířena vůči židovskému státu jako představitele Židů.

5.2.4.7. Konstrukce Druhého a odlišnost Izrael, či spíše jeho političtí představitelé, jednoznačně rozdělují Druhé a odlišné společnosti od té izraelské. Děje se tak ve dvou směrech – pozitivní identifikace svých přátel a spojenců, případně potenciálních partnerů, kteří stojí na správné straně pravdy, demokracie a svobody a negativní identifikace nepřátel, kteří jsou následně ztotožňováni jako zlí, barbarští zastánci tyranie, útlaku a ztělesněním veškerých protikladných hodnot civilizovaného světa.

Spojené státy jsou uznávány díky vojenské a finanční asistenci, spojitostí s hodnotami a myšlenkami, které jsou v podstatě totožné. Spojením se Spojenými státy, které jsou jako velmoc uznávány především ze svého hlediska největší demokracie na světě, dodává Izraeli také legitimitu a identifikuje jej pro další společnosti se svým spojencem nejen z politického pohledu, ale také z pohledu kulturního, hodnotového a ideologického. Spojené státy jsou viděny (stejně jako ostatní státy Evropy či severní Ameriky) jako „skuteční přátelé Izraele“ 392 USA konkrétně jsou poté označování za šampiona pravdy, ochránce demokracie ve světě a zastánce těch správných hodnot. 393 V očích fanatických nepřátel, proti kterým Izraelci se svými spojenci (v tomto případě Spojené státy) bojují, jsou USA označováni jako „Velký Satan“, Izraeli poté jako „Malý Satan“.

Spolupráce mezi Izraelem (konkrétně Benjaminem Netanjahuem) a USA (Barackem Obamou) se poněkud zproblematizovala v souvislosti s dohodou o íránském jaderném programu, která byla uzavřena v dubnu roku 2015. Kritickým bodem byl například projev premiéra před americkým Kongresem, který byl americkou administrativou prezidenta Obamy přijat s kritikou. Netanjahu však již na konferenci AIPAC odmítal jakékoliv narušování strategických vztahů mezi oběma zeměmi a jmenoval několik příkladů, kdy Izrael

392 Prime Minister’s Office (2010a): Ceremony Welcoming Italian Prime Minister Silvio Berlusconi 393 Prime Minister’s Office (2009b): Prime Minister Benjamin Netanyahu’s Speech at AIPAC

- 102 - postupoval navzdory USA: vyhlášení státu, zahájení Šestidenní války, zničení iráckého jaderného reaktoru v Osiraku.394

Česká republika potom například je viděna optikou společné dlouhodobé historie židovské komunity v českých zemích, nebo důležitou rolí při Válce o nezávislost. Společným osudem ČR a Izraele je to, že oba národy v určité dějinné době byly obklopeny nedemokratickými režimy a musely bojovat za pravdu a svobodu.

Araby Izraelci v současné době vidí jako spojence: „V dnešních dnech jsou našimi nejlepšími spojenci někteří arabští sousedé, protože vědí, že čelíme společné hrozbě.“ – Íránu.395 Nikdy tady údajně nebyl takový čas, kdy by měli Arabové i Izraelci tak zřejmého stejného společného nepřítele. Mír s Egyptem a Jordánském jsou pak viděny jako strategicky důležité pro Izrael, základ stability a naděje i do budoucnosti. Egypt je pak při příležitosti návštěv egyptských prezidentů označován jako základ pro snahu Izraele o mír se svými sousedy. Na konferenci AIPAC 2014 dokonce Benjamin Netanjahu hovoří o potenciálu kombinace „izraelské inovace a podnikavosti států Perského zálivu“396

Jako jednoznačnou a nezpochybnitelnou hrozbou pro Izrael a celý civilizovaný svět je prezentován Írán a jeho teokratický režim. Írán vyvíjející jaderné zbraně je největší hrozbou a musí být zastaven za každou cenu. Je to společná hrozba pro všechny zodpovědné vlády, pro Araby i Izrael.397 Irán je prezentován jako největší hrozba Izraeli i celému světu a civilizaci, nepřítel všech, celého světa, všech zodpovědných vlád i lidí.398 Ohrožuje světový pořádek, sponzoruje terorismus a může za většinu světových problémů s terorismem militantního islámu. Předpokladem je, že pokud Írán získá jaderné zbraně, mohou se dostat do rukou teroristům, nebo je jimi bude alespoň zaštiťovat.399 Obavy z íránského jaderného programu jsou prezentovány jako fakt, že „nejhorší režim na světě může získat nejničivější zbraně na světě“, čemuž se musí kvůli míru, bezpečnosti a hodnotám, zabránit.400

394 Prime Minister’s Office (2015d): PM Netanyahu's Speech At The AIPAC Policy Conference 395 Prime Minister’s Office (2015g): PM Netanyahu's Address at the 5th Global Forum for Combatting Anti-Semitism 396 Prime Minister’s Office (2014e): PM Netanyahu's speech at the AIPAC Policy Conference 397 Prime Minister’s Office (2009b): Prime Minister Benjamin Netanyahu’s Speech at AIPAC 398 Prime Minister’s Office (2009i): Joint Press Conference of PM Netanyahu and Chancellor of Germany, Angela Merkel in Berlin 399 Prime Minister’s Office (2009d): Meeting Between PM Netanyahu and U. S. President Barack Obama 400 Prime Minister’s Office (2009g): Greetings by PM Netanyahu at the Fourth of July Reception

- 103 - Zřejmě největší kritiku přednesl vůči Íránu, prezidentu Ahmedinežádovi a OSN obecně Netanjahu již v roce 2009 po proslovu íránského prezidenta na půdě OSN. Ti kdo odmítli přijít, nebo při projevu odešli ze sálu, jsou chváleni. Zastávali se tak morální čistoty a svým zemím dělají čest. Ti, kteří zůstali a vyslechli si daný proslov, jsou kritizováni. Netanjahu konkrétně uvádí:

„Mluvím ve jménu svého lidu, židovského lidu, a všech slušných lidí: nestydíte se? Nemáte žádnou slušnost? Přibližně šest dekád po Holocaustu dáváte legitimitu muži, který popírá vraždu šesti milionů Židů, zatímco slibuje vyhladit Stát Izrael, stát Židů. Jaká ostuda! Jaký výsměch Chartě Spojených národů!“401

Íránský režim je údajně poháněn extrémním fundamentalismem, „který na světě explodoval před třiceti lety po tom, co spící přečkával staletí. V posledních třiceti letech se tento fanatismus rozmohl po celé planetě s vražedným násilím, které nezná hranic a s chladnokrevnou nestranností při volbě svých obětí. Bezcitně zabíjí muslimy, křesťany, Židy, hinduisty a mnoho dalších.“402 Tento režim a militantní radikální islám obecně, jehož je Írán hlavním představitelem, navrací lidstvo do středověkých časů; boj je tedy mezi „civilizací a barbarismem, 21. stoletím a 9. stoletím, těmi co uznávají život a těmi co uznávají smrt.“403 Díky íránské agresivní rétorice a jeho kroků vůči mezinárodní bezpečnosti se tak na Blízkém východě schyluje slovy Benjamina Netanjahua k epické bitvě mezi tyranií a svobodou. S postupem íránského jaderného programu se tak objevuje stále častěji v izraelské rétorice namísto snahy o diplomatické řešení pomocí uvalených sankcí také silové vojenské řešení.

V roce 2013 dochází ke změně v íránském prezidentském křesle. Po Mahmúdovi Ahmedínežádovi nastupuje do úřadu rétoricky umírněnější Hassan Rúhání. Postoje izraelské vlády se ovšem nemění a tato změna pro Netanjahua nepřináší nic nového. Dokonce ji lze interpretovat jako posud k horšímu, když na půdě OSN pronáší: „Ahmedínežád byl vlk ve vlčím rouše, Rúhání je vlk v rouše beránčím“404

Proslovy Benjamina Netanjahua a pasáže týkající se Íránu mohou být velice dobře charakterizovány ve dvou větách, které použil při každoročním setkání se členy

401 Prime Minister’s Office (2009k): PM Netanyahu’s Speech at the UN General Assembly 402 Tamtéž 403 Tamtéž 404 Prime Minister’s Office (2013j): PM Netanyahu's Speech at the United Nations General Assembly

- 104 - mezinárodního tisku v Izraeli: „WikiLeaks odhalily tři hlavní obavy většiny, pokud ne všech, vlád v tomto regionu. Prvním obavou je Írán; druhou obavou je Írán; třetí obavou je Írán.“405 Premiér tak poměrně jasně označil postoje vlády k největšímu nepříteli nejen Izraele, ale také soupeřících mocností v regionu, což nechává do budoucna zajímavý potenciál pro spolupráci a případné sbližování arabských zemí (které nejsou spojeny s íránským režimem) a Izraele.

Vyvrcholením kritiky Íránu je projev Benjamina Netanjahua před americkým Kongresem 3. března 2015. Tento byl celý věnován prezentaci a argumentaci íránské hrozby a delegitimizace dosažené dohody, která podle něj nezabrání Íránu v zisku jaderných zbraní. Amerika podle něj jedná s nepřítelem, který prostřednictvím jeho nohsledů zabíjí americké vojáky v zahraničí i v Americe. V tomto projevu je patrná velmi ostrá, sebevědomá a silová rétorika.406

Společně s Íránem jsou negativně vymezované skupiny palestinského Hamásu, libanonského Hizballáhu a syrský prezident Bašár Asad. Hamás totiž otevřeně prohlašuje zničení Izraele, dle Izraele jsou to váleční zločinci, a to ze čtyř důvodů: otevřeně vyzývají ke genocidě, využívají civilistů jako živých štítů, útočí na civilisty v Izraeli, po zajetí Gilada Šalita porušují Ženevskou konvenci.407 Izrael tak jako jediného partnera k jednání o Palestině vidí Palestinskou samosprávu. Ani zde, po krachu mírových jednání, není v roce 2014 a 2015 již rétorika premiéra Netanjahua tak smířlivá, jako tomu bylo v prvních letech zkoumaného období. V izraelské společnosti neuznáváme vrahy, uvádí. „A to je rozdíl nás a našich sousedů. Oni považují vrahy za hrdiny.“408 Dalším zřetelným vyjádřením postojů izraelské vlády je prohlášení ze srpna 2014: „…nebudeme tolerovat sporadické ostřelování na žádnou část území Státu Izrael a jak jsme odpovídali doteď – příště odpovíme s ještě větší silou.“409

Benjamin Netanjahu rozhodně nechová příliš v lásce ani fungování Organizace spojených národů. Při každoročních projevech před Valným shromážděním nešetří kritikou nad umožněním vyslechnutí nepřátel Izraele, nad odsuzujícími rezolucemi a v projevu z roku

405 Prime Minister’s Office (2011a): PM Netanyahu’s Annual Meeting with Members of the International Press in Israel 406 Prime Minister’s Office (2015e): PM Netanyahu's Speech in Congress 407 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 408 Prime Minister’s Office (2014i): PM Netanyahu's Statement 409 Prime Minister’s Office (2014k): PM Netanyahu's Statement at the Prime Minister's Office in Jerusalem

- 105 - 2011 uvedl: „[velký rabín Lubavich] mi řekl, že budu sloužit v domě mnoha lží. Zároveň stačí plamen jedné malé svíčky, a v tom nejtemnějším místě je vidět již zdálky.“ Lze tak z daného výroku odvodit, že OSN a jeho složky (Valné shromáždění či Rada pro lidská práva) jsou pro Izrael temným místem, které pro něj nemá velkého významu. Přesto jsou však projevy před Valným shromážděním důležitým shrnutím a odrazem postojů, které zastává po celou dobu své funkce. Prezentovány jsou poměrně zřetelně a výstižně, z pozice silného státu, který se postará o svou bezpečnost navzdory nedůvěře mezinárodního společenství. Tuto nedůvěru Netanjahu dokládá například odkazem na nekompetentnost Rady OSN pro lidská práva.

5.2.5. Politická dimenze

5.2.5.1. Uznání existence národního státu Izrael je demokratický a židovský stát. Toto spojení je jedno z nejčastěji užívaných slovních spojení v proslovech izraelských státníků. Identifikace Izraele s jeho demokratickým zřízením a zároveň židovskou identitou je naprosto stěžejním aspektem pro jakékoliv vyjednávání a spolupráci. Palestinci musí uznat židovský stát, potom bude mír. Takto je postaven argument uznání existence Izraele, což je zásadním krokem bránícímu úspěšnému jednání v jakékoliv další oblasti. Základem pro existenci jsou dvě práva - právo na židovský stát a právo na sebeobranu.410 I přes uznání této podmínky se mohou Palestinci vrátit do nově vytvořeného Palestinského státu, nikoliv však do Izraele, jelikož je národním státem Židů a zachování židovské majority je klíčové.411

Důležitou poznámku lze zaznamenat v projevu před Valným shromážděním Židovských federací severní Ameriky: „Ptal jsem se, takže uznáte židovský stát? My uznáme izraelský lid, uznáme Stát Izrael. Ne, ne, ne, na to jsem se neptal. Uznáte stát Židovského národa? Vy máte stát. Palestinci zde mohou jít, pokud chtějí. My máme stát. Židé zde mohou přijít, pokud si to zvolí. Uznáte to? Ne. Uznáte, že nebudete mít žádné národní požadavky poté, co se dohodnout hranice? Žádná odpověď.“ 412

410 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 411 Prime Minister’s Office (2009ch): Transcript of Press Conference Given by PM Benjamin Netanyahu and the PM of the United Kingdom Gordon Brown 412 Prime Minister’s Office (2013l): PM Benjamin Netanyahu's Remarks at the Jewish Federations of North America General Assembly

- 106 - 5.2.5.2. Politické zřízení Benjamin Netanjahu se prezentuje jako premiér „jedné ze světově nejzapálenějších demokracií“413 Izrael je jasně identifikovatelná demokracie, která zajišťuje svobodné názory, parlamentní debatu. Stát je pak zřetelně spojen se západní civilizací u všech zkoumaných řečníků. Netanjahu poukazuje na myšlenku Theodora Herzla, který tvrdí, že židovský stát přežije tak dlouho, jak přežije Západní civilizace. Politických práv se Benjamin Netanjahu dotkl také při počátcích masových protestů Arabského jara. Hodnoty pluralismu, svobody a volby zdůrazňoval v souvislosti s tím, že Izraelci jsou obecně velmi sympatizující ke snahám vedoucí k demokratizaci a dodržování práv žen, gayů a minorit.

5.2.5.3. Izraelsko-palestinský (arabský) konflikt Izraelsko-palestinský konflikt je nedílným tématem projevů přednášených na mezinárodní půdě. S postupem času je nicméně zřejmé, že hrozbou je spíše Írán a tedy „poprvé v tomto století vidí Židé a Arabové stejného nepřítele“414 Izraelci obecně a Židé jako národ touží po míru a jsou si vědomi, že kompromisy bude nutné dělat na obou stranách. Kompromis ale není možné dělat v případě izraelské bezpečnosti. Řešení je demilitarizovaný Palestinský stát, který uznává Izrael jako židovský stát. Takto bylo postaveno mírové řešení po projevu Benjamina Netanjahua na Bar-ilanské univerzitě, kterému se následně často odkazoval. Izrael byl ochoten udělat mnoho ústupků, ale to se nesetkalo s odpovědí na palestinské straně. 415 Vina za zmrazení mírových jednání je tedy přikládána Palestincům. „Palestinci nikdy nevynechají příležitost vynechat příležitost“,416 jak se vyjádřil Netanjahu na začátku roku 2011

V roce 2010, konkrétně při projevu před Radou pro mezinárodní vztahy Netanjahu hovoří o krocích, které Izrael podnikl pro znovuobnovení mírových rozhovorů. Zmiňuje mezi nimi odstranění silničních bariér, kontrolních stanovišť a zajištění větší svobody pohybu v rámci Západního břehu. To následně mělo vést k velkému ekonomickému rozvoji. Jen díky tomuto velkorysému kroku Izraele tedy mohou Palestinci momentálně zažívat velký růst a

413 Prime Minister’s Office (2009g): Greetings by PM Netanyahu at the Fourth of July Reception, 414 Prime Minister’s Office (2009b): Prime Minister Benjamin Netanyahu’s Speech at AIPAC, 415 Prime Minister’s Office (2009ch): Transcript of Press Conference Given by PM Benjamin Netanyahu and the PM of the United Kingdom Gordon Brown 416 Prime Minister’s Office (2011a): PM Netanyahu’s Annual Meeting with Members of the International Press in Israel

- 107 - nárůst obchodu, což by bez izraelského ústupku nebylo možné.417 Na druhou stranu, což v projevu logicky nezaznívá, tento přístup může implikovat přesvědčení, že za dosavadní absenci ekonomického rozvoje Palestiny vlastně mohou Izraelci, jako okupující síla, zcela záměrně. Argument izraelského ústupku, odstranění překážek a umožnění ekonomického růstu Benjamin Netanjahu používá od té doby pravidelně v dalších projevech týkajících se mírových rozhovorů s Palestinskou samosprávou.

Dne 1. září 2010 Benjamin Netanjahu pronáší proslov před zahájením mírových rozhovorů s prezidentem Mahmúdem Abbásem za přítomnosti amerického prezidenta Obamy, egyptského prezidenta Mubáraka a jordánského krále Abdulláha II. V tomto proslovu je patrné mnohem častější využití obecného označení Izraelci namísto Židé. Netanjahu uznává právo na palestinský stát a s odkazem na židovskou historii – starobylou národní domovinu – mluví o snaze nalézt mír, který však, jak je u jeho rétoriky běžné, musí být pevně propojen s izraelskou bezpečností. Zajímavé je ovšem prohlášení: „Chceme, aby na obzoru Západního břehu byly dominantní obytné stavby – ne rakety. Chceme, aby byly silnice Západního břehu plné obchodu – ne teroristů.“418 Z určitého úhlu pohledu toto prohlášení může naznačovat, že přesně takový je aktuální stav pod palestinským vedením. Mírové rozhovory byly později v září 2010 přerušeny.

5.2.5.4. Vzdělávací instituce Je nutné, aby vláda v Izraeli prosazovala kvalitní vzdělání. Je nutné učit naše (izraelské) děti věčným hodnotám Židovského lidu. „Budeme je učit otevřenosti k světu, ale zároveň je budeme učit Bibli, židovskou historii, sionistickou historii, hebrejskou literaturu, hebrejskou poezii a také hebrejštinu.“419 V Izraeli dále existují vynikající výzkumné instituce, což Netanjahu zmiňuje na Světovém ekonomickém fóru v Davosu i na různých konferencích. Důležitost univerzitního vzdělání, které vede k ekonomickému rozvoji státu a nutnosti velké vědecké a technologické síly, zmiňuje premiér na konferenci ohledně kybernetické války.420 Roli ve vzdělávání svých obyvatel má i politické vedení státu. Benjamin Netanjahu jako

417 Prime Minister’s Office (2010i): PM Netanyahu's Address to the Council on Foreign Relations 418 Prime Minister’s Office (2010j): Remarks by PM Netanyahu Before Working Dinner with President Obama, President Abbas, President Mubarak and King Abdullah 419 Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009 420 Prime Minister’s Office (2011e): PM Netanyahu’s Speech at the Cyber Warfare Conference at the University of Tel Aviv

- 108 - politický vůdce vidí svou roli a roli leaderů obecně také jako učitelů národa, kteří mají říkat i pravdu, která nemusí být někdy příjemná.421

5.2.5.5. Armáda a vojenská služba Izrael je hrdý na své Izraelské obranné síly a armáda je stejně tak morální jako jakákoliv jiná armáda na světě (v některých případech je postavena i jako nejmorálnější armáda na světě). Po každé vojenské operaci jsou vojáci prezentováni jako hrdinové, bránící vlast ve dne v noci. Celá společnost stojí za nimi a na své hrdinské vojáky je pyšná, jsou to synové a dcery celého národa. Vojenské operace jsou prováděny s chirurgickou přesností, pouze proti odpalovačům raket, je snaha varovat civilisty předem (telefonní hovory, tisíce textových zpráv, varovné letáky atd.).422 IDF dělá více pro zabránění škod na majetku a smrti civilistů než jakákoliv jiná armáda na světě.

Tento morální závazek premiér Netanjahu prosazoval také v případě kontroverzního a mediálně známého incidentu s tureckou flotilou vedenou lodí Mavi Marmara. Při tomto incidentu izraelská armáda obsadila loď pro-palestinských aktivistů směřující z Turecka do Pásma Gazy. Událost, při které Izrael obsadil lodě aktivistů elitníma jednotkami své armády (přičemž tyto byly aktivisty následně napadeny), měla za následek zhoršení diplomatických vztahů mezi Izraelem a Tureckem.423 Netanjahu ve vydaném prohlášení označil Mavi Marmaru za „loď nenávisti“, obvinil veřejnost a mezinárodní společenství za uplatňování dvojitého standardu424 a zdůrazňoval vysoce morální postupy IDF.425

6. Závěr Úkolem závěrečné kapitoly diplomové práce je poskytnout shrnutí odpovědí na dvě výzkumné otázky položené na úvod týkající se sociální konstrukce izraelské národní identity a její reflexe v zahraniční politice Izraele ohraničené obdobím dvou vlád premiéra Benjamina Netanjahua. Vymezením teoretického základu práce v konstruktivistické teorii a za využití

421 Prime Minister’s Office (2010i): PM Netanyahu's Address to the Council on Foreign Relations 422 Prime Minister’s Office (2009k): PM Netanyahu’s Speech at the UN General Assembly 423 K incidentu viz například BBC News (2016): Mavi Marmara: Why did Israel stop the Gaza flotilla?, online zdroj 424 Ten později mění dokonce na trojitý standard – jeden pro diktatury, další pro demokracie a třetí pro Izrael, viz Prime Minister’s Office (2010i): PM Netanyahu's Address to the Council on Foreign Relations, 425 Prime Minister’s Office (2010h): Statement by PM Netanyahu

- 109 - metod analýzy sekundárních a primárních textů a následné kvalitativní obsahové analýzy práce postupně postupuje k odpovědním na následující otázky:

• Jak lze definovat izraelskou národní identitu ze sociálně konstruktivistického pohledu? Jaké jsou její charakteristické prvky?

Při úvodním vymezování konceptů práce pracuje s termíny národ a národní identita. S termínem národ práce pracuje způsobem, jakým je vymezován Anthony Smithem v díle National Identity. Národ je „pojmenovaná část lidské populace, která sdílí historické území, společné mýty a historické vzpomínky, veřejnou masovou kulturu, společnou ekonomiku a společná práva a povinnosti pro všechny členy.“426 Na obecně definovaný termín národní identity je v práci nahlíženo jako na „kolektivní pocit, založený na přesvědčení o vlastní sounáležitosti v rámci stejného národa a přesvědčení o sdílení většiny atributů, které národ odlišují od těch ostatních“,427 kterou uvažuje jako základní definici doplněnou o některé další prvky relevantních autorů.

Pro definici izraelské národní identity práce využívá četných existujících pramenů a publikací věnující se tomuto tématu, pracuje s analytickým vymezením rámců dle M. Barnetta a především dělí izraelskou národní identitu dle dimenzí po vzoru Monserrat Guibernau. Izraelská národní identita. Celkem pak práce izraelskou národní identitu dělí na užší kategorie, se kterými pracuje v následující analytické části. Tyto jednotlivé kategorie i jejich konkrétní projevy jsou popsány detailně v související tabulce národní identity a jejich konkrétní rozbor tedy v závěru nebude rozebírán. Je ale očividné, že je Izrael postaven na velmi výrazném židovském základě a takto je prezentován i ve své zahraniční politice

Na otázku, zda je možné mluvit o izraelské národní identitě je v tomto ohledu stále velmi těžké odpovědět, jelikož je zřejmé, že národní identity jsou poměrně zřetelně vymezeny na židovskou a izraelskou část jakožto část národní a společenskou. Židovská národní identita totiž nezahrnuje všechny prvky tabulky identity. Některé z nich jsou naopak prezentovány jako vlastní celé společnosti a to i v politických prohlášeních. Práva na národní sebeurčení jsou politickou reprezentací striktně odmítány, zároveň však slibují rovnoprávnost ve všech dalších ohledech společenského života. V tomto ohledu se izraelská společnost nachází tedy

426 Smith, A. (1991): National Identity, s. 14 427 Guibernau, M. (2007): The Identity of Nations, s. 11

- 110 - takříkajíc na půli cesty. Nemůžeme hovořit o izraelské národní identitě, jelikož Izraelci nejsou ani jednou ze skupin (většinové či menšinové) vnímání jako národ. Mnoho kategorií definovaných v tabulce izraelské národní identity má však i prvek, který přesahuje ono vnímání vlastní identity pouze z židovského pohledu. Izraelská společnost tedy nemůže mít vlastní národní identitu, ta je vyhrazena především většinové židovské společnosti, která ji tak staví na stejnou úroveň s identitou izraelskou. Díky dlouhodobému soužití těchto společenských skupin ale můžeme jistě využít termínu „izraelská kolektivní identita“ při dalších budoucích výzkumech. Tato obsahuje prvky široké a pestré izraelské společnosti jako takové a zároveň zahrnuje dominující prvky židovské majority.

• Jsou tyto prvky reflektovány v zahraniční politice tvořené vybranými aktéry izraelské zahraniční politiky – předsedou vlády a prezidentem? Pokud ano, které a jaká je tato reflexe ve vybraném časovém období?

Na základě kapitol výše je možné tvrdit, že je v rétorice izraelského premiéra Benjamina Netanjahua přítomna velká většina prvků a kategorií této kolektivní identity. Mezi ty, které jsou zmiňovány nejčastěji, jsou hodnoty izraelské společnosti, přičemž základní a klíčovou hodnotou je bezpečnost. Exkluzivita, siege mentality jsou mezi kategoriemi, které jsou v jejich narativním využití zastoupeny také poměrně hojně. Nejčastějším prvkem je ovšem v rétorice premiéra kategorie konstrukce Druhého, tedy vymezování odlišujících skupin a to ať v pozitivním či negativním (většinou) slova smyslu. Izrael je v tomto ohledu vykreslován vždy jako odrazem ideálního stavu a ideální společnosti.

Dle Benjamina Netanjahuja je Izrael státem „ve kterém všichni jednotlivci a všechny minority mají stejná individuální práva. Nicméně, naše národní symboly, náš jazyk, naše kultura vyvěrá z dědictví židovského lidu. A co je nejdůležitější, každý Žid pocházející odkudkoliv na světě, má právo do Izraele imigrovat a stát se jeho občanem. Chci to říct jasně: každý Žid, jakéhokoliv náboženského vyznání, bude mít vždy právo přestěhovat se zpět domů do Židovského státu. Náboženský pluralismus a tolerance budou vždy vést mou politiku.“428

Kontrukce přátel a nepřátel je pak zcela jasná v případě států Západu. Tyto jsou pro Izraelce ztělesněním civilizované společnosti, kte které patří také Izraelci (či v některých

428 Prime Minister’s Office (2009n): PM Netanyahu’s Speech at the Jewish Federations of North America General Assembly

- 111 - případech pouze Židé). Izraelci jako takoví jsou pak na špici rozvoje této pokrokové civilizace, a to jak ve vědeckém výzkumu, inovativnosti, schopnosti se bránit tak v případě spirituálních a morálních hodnot. Do protikladu jsou poté dávány skupiny jakkoliv spojené s íránským režimem nebo radikálním islámem. Tyto dva termíny jsou v podstatě synonymem pro barbarství, vražedný chtíč a zpátečnické myšlení. Efektivně tak propojuje dohromady kategorie izraelské kolektivní identity, které se týkají otázky bezpečnosti, případně vzbuzuje strach a pocit ohrožení.

Zajímavým případem je v tomto ohledu arabský svět. Na jednu stranu představuje partnera pro Izrael díky společnému nepříteli – Íránu. V tomto ohledu se společnost nachází v jedinečné situaci s potenciálem na sblížený židovského a arabského světa. Na druhé straně Netanjahu nešetří při projevech izraelské morální, technologické i politické nadřazenosti výroky, kdy generalizuje celý Blízký východ od Atlantského oceánu až po Indii jako jeden velkých oceán problémů, chaotické a nestabilní země, před kterými by se měl mít člověk na pozoru. Izrael je v tomto oceánu jediným ostrůvkem demokracie a stability.

Z projevů premiéra Netanjahua je také zcela patrné, že si je premiér vědom publika, ke kterému hovoří a velmi dbá na to, aby tomu příspůsobil terminologii vyjadřování. V projevech je možné pozorovat zřetelné odlišování Židů, židovského státu, Izraelců, izraelské společnosti, občanů Izraele a jeho lidu. Židé a Izraelci tedy nejsou jedno a to samé, neboť v případě termínu Izraelci do vymezené skupiny řečník již zahrnuje i nežidovskou část obyvatelstva. To se však děje v závislosti na situaci, při které premiér hovoří – při odkazech na kulturu, historii a teritorium je zřetelné časté využití židovských prvků národní identity. Izrael je tedy ztělesněním historické touhy Židů po vlastním státě, kulturně i politicky zakotven v idejích Západu. Izraelci, tedy všichni obyvatelé státu, jsou pak ale spojeni společným nebezpečím a strachem o přežití v nehostinném světě, jsou společně propojeni právy a možnostmi, které jim jsou v Izraeli jakožto židovském státě umožněny a v některých případech jsou rovněž také zdrojem exkluzivity tohoto státu – v případě inovací, technologického či ekonomického rozvoje.

Postoje Benjamina Netanjahua a základní hodnoty, které z izraelské kolektivní identity prosazuje poté lze vyjádřit dalším citátem, který adresuje členům amerického Kongresu: „Přátelé, nemusíte v Izraeli budovat národ. Již jej máme vybudovaný. Nemusíte vyvážet do

- 112 - Izraele demokracii. Už ji máme. Nemusíte do Izraele posílat žádné americké vojáky. Ubráníme se sami.“429

Tento výzkum je zcela jistě možné aplikovat také na další společenské skupiny – například Palestince, u kterých je možno následně očekávat několik podobných prvků – stavy sebelítosti, pocit, že jsou jedinými oběťmi konfliktu – proto jsou ospravedlnitelné velmi kontroverzní politické kroky a terorismus, Izrael jako negativní ztělesnění všeho zla, vymezení vlastního Druhého. Lze také v rámci využtí tabulky izraelské kolektivní identity výzkum aplikovat na jiné politické představitele Irzaele, což bylo také i původním záměrem této práce. Je možné, že se v případě různých politických funkcí i různé politické orientace budou více či méně intenzivně projevovat zase jiné kategorie. Tato práce nicméně, dle přesvědčení autora, ukázala relevanci vytvořené tabulky izraelské kolektivní identity a jejího možného užitku do budoucna. Při výzkumu reflexe kategorií této identity je následně možné do určité míry odadovat dlouhodobou dynamiku vývoje této kolektivní identity.

7. Použité zdroje a literatura Primární zdroje

(všechny elektronické zdroje zde uvedené byly dostupné ke dni 10. 12. 2016)

Central Bureau of Statistics (2011): Statistical Abstract of Israel 2011, dostupné na: http://www.cbs.gov.il/shnaton62/st07_04x.pdf

History: World War I. 1916. Britain and France conclude Sykes-Picot agreement, dostupné na: http://www.history.com/this-day-in-history/britain-and-france-conclude-sykes- picot-agreement

Israel Defense Forces: Doctrine, dostupné na: www.idf.il/1497-en/dover.aspx

Israel Law Resource Center (2007): Nationality Law (passed by the Knesset April 1, 1952), dostupné na: http://www.israellawresourcecenter.org/israellaws/fulltext/nationalitylaw.htm

429 Prime Minister’s Office (2011d): Speech by PM Netanyahu to a Joint Meeting of the U.S. Congress

- 113 - Israel Ministry of Foreign Affairs: Declaration of Establishment of State of Israel, dostupné na: http://www.mfa.gov.il/mfa/foreignpolicy/peace/guide/pages/declaration%20of%20establishm ent%20of%20state%20of%20israel.aspx

Jewish Virtual Library: Balfour Declaration: Text of the Declaration, dostupné na: http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/balfour.html

Jewish Virtual Library: British Palestine Mandate: British White Papers, dostupné na: http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/whitetoc.html

Jewish Virtual Library: The Law of Return, dostupné na: https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Politics/Other_Law_Law_of_Return.html

Knesset: Basic Laws, dostupné na: https://www.knesset.gov.il/description/eng/eng_mimshal_yesod.htm

Knesset (1994): Basic Law: Freedom of Occupation (5754 - 1994), dostupné na: http://knesset.gov.il/laws/special/eng/BasicLawOccupation.pdf

Knesset (1992): Basic Law: Human Dignity and Liberty (5752 - 1992), dostupné na. http://knesset.gov.il/laws/special/eng/BasicLawLiberty.pdf

Knesset (1958): Basic Law: The Knesset (5718 - 1958), dostupné na: http://knesset.gov.il/laws/special/eng/BasicLawTheKnesset.pdf

Knesset (1980): Basic Law: Jerusalem the Capital of Israel (5740 - 1980), dostupné na: http://knesset.gov.il/laws/special/eng/BasicLawJerusalem.pdf

Prime Minister’s Office (2009a): Speech By Prime Minister Mr. Benjamin Netanyahu at the President’s Residence, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechpresnet010409.aspx

Prime Minister’s Office (2009b): Prime Minister Benjamin Netanyahu’s Speech at AIPAC, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechaipac050509.aspx

- 114 - Prime Minister’s Office (2009c): The Prime Minister’s statement at the press conference with the President of Egypt, Hosni Mubarak, at Sharm el-Sheikh, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechsharem110509.aspx

Prime Minister’s Office (2009d): Meeting Between PM Netanyahu and U. S. President Barack Obama, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechobama.aspx

Prime Minister’s Office (2009e): PM Benjamin Netanyahu’s Speech at MASA, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechmasa260509.aspx

Prime Minister’s Office (2009f): PM Netanyahu’s Speech at the Knesset Special Session, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechforty270509.aspx

Prime Minister’s Office (2009g): Greetings by PM Netanyahu at the Fourth of July Reception, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechus010709.aspx

Prime Minister’s Office (2009h): Prime Minister’s speech at the Egyptian Ambassador’s House on the occasion of Egypt’s 57th National Day, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechegypt230709.aspx#

Prime Minister’s Office (2009ch): Transcript of Press Conference Given by PM Benjamin Netanyahu and the PM of the United Kingdom Gordon Brown, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechgordon250809.aspx

Prime Minister’s Office (2009i): Joint Press Conference of PM Netanyahu and Chancellor of Germany, Angela Merkel in Berlin, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechangela270809.aspx

Prime Minister’s Office (2009j): PM Benjamin Netanyahu’s Speech at Axel Springer, Berlin, Germany, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechspringer270809.aspx

- 115 - Prime Minister’s Office (2009k): PM Netanyahu’s Speech at the UN General Assembly, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechUN240909.aspx

Prime Minister’s Office (2009l): PM Netanyahu’s Speech to the Opening Session of the Knesset, Winter 2009, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechhoref121009.aspx

Prime Minister’s Office (2009m): Statement by PM Netanyahu at a Joint Press Conference with the PM of Spain, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/spharad151009.aspx

Prime Minister’s Office (2009n): PM Netanyahu’s Speech at the Jewish Federations of North America General Assembly, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechjewish091109.aspx

Prime Minister’s Office (2010a): Ceremony Welcoming Italian Prime Minister Silvio Berlusconi, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechitaly010210.aspx

Prime Minister’s Office (2010b): PM Netanyahu's Speech at the Knesset Session in Honor of the PM of Italy, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechberlukneset030210.aspx

Prime Minister’s Office (2010c): PM Netanyahu’s Address in honor of Brazilian President Lula da Silva, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechlula150310.aspx

Prime Minister’s Office (2010d): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechaipac220310.aspx

Prime Minister’s Office (2010e): PM Netanyahu's Yom Ha'atzmaut Message to the Diaspora Communities, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechinde190410.aspx

- 116 - Prime Minister’s Office (2010f): PM Netanyahu’s Statement at the Press Conference in Honor of Israel’s Accession to the OECD, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechoecd100510.aspx

Prime Minister’s Office (2010g): Excerpts from the Address by PM Netanyahu to the Organization for Economic Cooperation and Development on the occasion of Israel’s Accession, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechoparis270510.aspx

Prime Minister’s Office (2010h): Statement by PM Netanyahu, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechmashat020610.aspx

Prime Minister’s Office (2010ch): Greetings by PM Netanyahu Fourth of July Reception, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speech4thjuly010710.aspx

Prime Minister’s Office (2010i): PM Netanyahu's Address to the Council on Foreign Relations, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechCFR080710.aspx

Prime Minister’s Office (2010j): Remarks by PM Netanyahu Before Working Dinner with President Obama, President Abbas, President Mubarak and King Abdullah, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechbefore010910.aspx

Prime Minister’s Office (2010k): Remarks by PM Netanyahu at the State Department, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechstate020910.aspx

Prime Minister’s Office (2010l): PM Netanyahu's Remarks at the OECD Conference in Jerusalem, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechoecd251010.aspx

Prime Minister’s Office (2011a): PM Netanyahu’s Annual Meeting with Members of the International Press in Israel, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechpress110111.aspx

- 117 - Prime Minister’s Office (2011b): Address by PM Netanyahu to the European Friends of Israel Conference, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechfriends070211.aspx

Prime Minister’s Office (2011c): Address by PM Netanyahu at the AIPAC Policy Conference 2011, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechaipac230511.aspx

Prime Minister’s Office (2011d): Speech by PM Netanyahu to a Joint Meeting of the U.S. Congress, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechcongress240511.aspx

Prime Minister’s Office (2011e): PM Netanyahu’s Speech at the Cyber Warfare Conference at the University of Tel Aviv, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechCyber090611.aspx

Prime Minister’s Office (2011f): PM Netanyahu’s Speech at the President’s Conference, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechpresscon230611.aspx

Prime Minister’s Office (2011g): Statement by PM Netanyahu Following the Events in Cairo, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechcairo100911.aspx

Prime Minister’s Office (2011h): Statement by PM Netanyahu at the Joint Press Conference with the PM of the Czech Republic, Petr Necas, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechCzech150911.aspx

Prime Minister’s Office (2011ch): Remarks by Israeli PM Netanyahu to the U.N. General Assembly, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechun230911.aspx

Prime Minister’s Office (2011i): PM Netanyahu's Remarks Following the Release of Gilad Shalit, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechShalit181011.aspx

- 118 - Prime Minister’s Office (2011j): PM Netanyahu's Speech at Opening of the Knesset's Winter Session, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechknesset311011.aspx

Prime Minister’s Office (2011k): PM Netanyahu's Speech at the Knesset 40 Signatures Session, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speech40sig281211.aspx

Prime Minister’s Office (2012a): PM Netanyahu's Speech at the 2012 Taglit – Birthright Israel Mega Event, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechtaglit040112.aspx

Prime Minister’s Office (2012b): PM Netanyahu's Speech at the Special Knesset Session Marking International Holocaust Remembrance Day, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechshoa240112.aspx

Prime Minister’s Office (2012c): PM Netanyahu’s Speech Marking the Death of Former Czech President Václav Havel, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechczech010212.aspx

Prime Minister’s Office (2012d): PM Netanyahu's Remarks at the Knesset in Honor of the Visit by the President of Croatia, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechcroatia150212.aspx

Prime Minister’s Office (2012e): PM Netanyahu’s Speech at Annual Conference of Presidents of Major American Jewish Organizations, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechpresidents190212.aspx

Prime Minister’s Office (2012f): PM Netanyahu's Speech at AIPAC Policy Conference 2012, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechAIPAC060312.aspx

Prime Minister’s Office (2012g): PM Netanyahu’s Speech at Holocaust Remembrance Day, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechholo180412.aspx

- 119 - Prime Minister’s Office (2012h): PM Netanyahu’s Address at Memorial Ceremony for Ethiopian Jews who Perished on their Way to Israel, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechethiopia200512.aspx

Prime Minister’s Office (2012ch): PM Netanyahu's Remarks at the MASA Mega Event, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechmasa220512.aspx

Prime Minister’s Office (2012i): PM Netanyahu's Speech at the Institute for the National Security Studies' Conference on Security Challenges, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speech290512.aspx

Prime Minister’s Office (2012j): PM Netanyahu's Remarks to the President's Conference, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechnasi210612.aspx

Prime Minister’s Office (2012k): Greeting by PM Netanyahu for the 4th of July, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speech4july030712.aspx

Prime Minister’s Office (2012l): PM Netanyahu's Speech to the United Nations General Assembly in New York, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechUN270912.aspx

Prime Minister’s Office (2012m): PM Netanyahu's Remarks at the New Google Headquarters in Tel Aviv, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechGoogle101212.aspx

Prime Minister’s Office (2013a): PM Netanyahu's Remarks to the Taglit-Birthright Israel 'Mega Event', dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechTaglit070113.aspx

Prime Minister’s Office (2013b): PM Netanyahu’s Speech at Conference of Presidents, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechpresidents110213.aspx

- 120 - Prime Minister’s Office (2013c): PM Netanyahu’s Address before AIPAC 2013, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechaipac040313.aspx

Prime Minister’s Office (2013d): PM Netanyahu's Remarks at the Welcoming Ceremony for the President of the United States Barack Obama, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechwelcome200313.aspx

Prime Minister’s Office (2013e): Address by PM Netanyahu at the Holocaust Remembrance Day Ceremony, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechholocoast070413.aspx

Prime Minister’s Office (2013f): Remarks by Prime Minister Netanyahu at the Inter- Governmental Consultations in Poland, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechpoland120613.aspx

Prime Minister’s Office (2013g): PM Benjamin Netanyahu's Speech at the Opening of the Permanent Exhibition in Block 27 at Auschwitz-Birkenau, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechbitan130613.aspx

Prime Minister’s Office (2013h): PM Netanyahu’s Remarks at the Israeli Presidential Conference, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechtomo200613.aspx

Prime Minister’s Office (2013ch): PM Netanyahu’s Remarks at the Fourth of July Reception, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechUSind040713.aspx

Prime Minister’s Office (2013i): PM Netanyahu's Remarks at the Ceremony Marking 40 Years Since the Yom Kippur War, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechkippur150913.aspx

Prime Minister’s Office (2013j): PM Netanyahu's Speech at the United Nations General Assembly, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechUN011013.aspx

- 121 - Prime Minister’s Office (2013k): PM Netanyahu's Remarks at the Conference on Joint Strategic Dialogue between the Government of Israel and World Jewish Communities, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/eventstrategic071113.aspx

Prime Minister’s Office (2013l): PM Benjamin Netanyahu's Remarks at the Jewish Federations of North America General Assembly, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechfederations101113.aspx

Prime Minister’s Office (2013m): PM Netanyahu’s Remarks at Masa’s Tenth Anniversary Event, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechmasa141113.aspx

Prime Minister’s Office (2013n): PM Netanyahu's Speech at the Knesset Special Session in Honor of the President of the French Republic, Francois Hollande, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechfrance181113.aspx

Prime Minister’s Office (2014a): PM Netanyahu's Remarks to the Foreign Press, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechlaam160114.aspx

Prime Minister’s Office (2014b): PM Netanyahu’s Remarks at the Knesset Marking the Visit of PM of Canada, Stephen Harper, in Israel, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechCanadaKnesset200114.a spx

Prime Minister’s Office (2014c): PM Netanyahu's Remarks at the World Economic Forum at Davos, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechDavos230114.aspx

Prime Minister’s Office (2014d): Prime Minister Benjamin Netanyahu's Remarks at the CyberTech 2014 Conference, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechcyber270114.aspx

- 122 - Prime Minister’s Office (2014e): PM Netanyahu's speech at the AIPAC Policy Conference, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechaipac040314.aspx

Prime Minister’s Office (2014f): Address by PM Netanyahu at Yad Vashem, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechholo270414.aspx

Prime Minister’s Office (2014g): PM Netanyahu's Remarks at the Welcoming Ceremony for Pope Francis, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speecgpopbibg250514.aspx

Prime Minister’s Office (2014h): PM Netanyahu's Statement Regarding the Kidnapping of Israeli Teenagers by Hamas, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechstatement150614.aspx

Prime Minister’s Office (2014ch): Statement by Prime Minister Netanyahu at his Meeting with Romanian Prime Minister Victor Ponta, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechRomania240614.aspx

Prime Minister’s Office (2014i): PM Netanyahu's Statement, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechayalon060714.aspx

Prime Minister’s Office (2014j): PM Netanyahu's Statement at the Defense Ministry in Tel Aviv, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechkirya200714.aspx

Prime Minister’s Office (2014k): PM Netanyahu's Statement at the Prime Minister's Office in Jerusalem, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechstat270814.aspx

Prime Minister’s Office (2014l): PM Netanyahu's Speech at the United Nations General Assembly, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechUN290914.aspx

Prime Minister’s Office (2014m): PM Netanyahu Addresses the Foreign Press Corps, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechgpo171214.aspx

- 123 - Prime Minister’s Office (2015a): PM Netanyahu's Remarks at the Great Synagogue of Paris, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechparis110115.aspx

Prime Minister’s Office (2015b): PM Netanyahu’s Remarks at the Funeral of the Four Victims of the Terrorist Attack at the Hyper Cacher in Paris, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechfunreal130115.aspx

Prime Minister’s Office (2015c): Prime Minister Benjamin Netanyahu's Remarks Before the Conference of Presidents, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechpre160215.aspx

Prime Minister’s Office (2015d): PM Netanyahu's Speech At The AIPAC Policy Conference, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechAipac020315.aspx

Prime Minister’s Office (2015e): PM Netanyahu's Speech in Congress, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechCongress030315.aspx

Prime Minister’s Office (2015f): Statement by PM Netanyahu, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/speechiran030415.aspx

Prime Minister’s Office (2015g): PM Netanyahu's Address at the 5th Global Forum for Combatting Anti-Semitism, dostupné na: http://www.pmo.gov.il/English/MediaCenter/Speeches/Pages/specchAntiSemitism120515.asp x

United Nations General Assembly (1947): Resolution 181 (II). Future government of Palestine, dostupné na: https://unispal.un.org/DPA/DPR/unispal.nsf/0/7F0AF2BD897689B785256C330061D253

- 124 - Monografie, odborné články a sborníky

Alexander, Jeffrey a kol. (2004): Cultural Trauma and Collective Identity, I. vyd., Berkeley: University of California Press, ISBN 0520936760

Anderson, Benedict (1991): Imagined communities: reflections on the origin and spread of nationalism, London: Verso, ISBN 0-86091-329-5

Bar-Tal, D. (1983): The Masada Syndrome: a case of central belief, The international centre for peace in the middle east, discussion paper 3

Bar-Tal, Daniel; Antebi, Dikla (1992): Siege Mentality in Israel, Ongoing Production on Social Representations, Vol. 1, No. 1, pp. 49-67.

Bar-Tal, Daniel; Oren, Neta (2000): Ethos as an Expression of Identity: Its Changes in Transition from Conflict to Peace in the Israeli Case, The Hebrew University of Jerusalem: The Leonard Davis Institute, Davis Occasional Papers No. 83

Telhami, Shibley; Barnett, Michael (2002): Identity and Foreign Policy in the Middle East. Ithaca and London: Cornell University Press, ISBN 0801487455

Berger, Peter; Luckmann, Thomas (1999): Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění, I. vyd., Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, ISBN 80-85959-46-1

Čejka, Marek (2009): Judaismus a politika v Izraeli, III. vyd., Brno: Barrister & Principal, ISBN 978-80-87029-39-8.

Čejka, Marek (2008): Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, II. vyd., Brno: Barrister & Principal, ISBN 978-80-87029-16-9.

Drulák, Petr (2003): Teorie mezinárodních vztahů, I. vyd., Praha: Portál, ISBN 80-7178-725-6

Dryzek, John; Honig, Bonnie; Phillips, Anne (ed.) (2008): The Oxford Handbook of Political Theory, New York: Oxford University Press, ISBN 0199548439

- 125 - Edelman, Murray (1985): The Symbolic Uses of Politics, II. vyd., Champaign: University of Illinois Press, ISBN 025201202X

Gergen, Kenneth; Gergen, Mary (2003): Social Construction: A Reader, I. vyd., SAGE Publications, ISBN 0761972293

Gold, Steven (2002): The Israeli Diaspora, Seattle: University of Washington, ISBN 1841420433

Grosby, Steven (2005): Nationalism: A Very Short Introduction, New York: Oxford University Press, ISBN 978-0-19-284098-1

Guibernau, Monserrat (2007): The Identity of Nations, Cambridge and Malden: Polity, ISBN: 978-0-7456-2662-8

Hájek, Martin (2014): Čtenář a stroj: Vybrané metody sociálněvědní analýzy textů, I. vyd., Praha: SLON, ISBN 978-80-7419-161-9

Hamar, Eleonóra (2008): Vyprávěná židovství: o narativní konstrukci druhogeneračních židovských identit, I. vyd., Praha: Sociologické nakladatelství, ISBN 978- 80-7419-004-9

Hendl, Jan (2005): Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, I. vyd, Praha: Portál, ISBN 80-7367-040-2

Herzl, Theodor (2009): Židovský stát: pokus o moderní řešení židovské otázky, I. vyd., Praha: Academia, ISBN 978-80-200-1712-3.

Kimmerling, Baruch (2008): Clash of Identities: Explorations in Israeli and Palestinian Societies, I. vyd, New York: Columbia University Press, ISBN 978-0-231-51249-7.

Kubalkova, Vendulka; Onuf, Nicholas; Kowert, Paul (ed.) (1998): International Relations in a Constructed World, M. E. Sharpe, ISBN 0-7656-0297-0

Maslowski, N.; Šubrt, J. a kol (ed.) (2015): Kolektivní paměť: K teoretickým otázkám, I. vyd., Praha: Karolinum Press, ISBN 978-80-246-2689-5

- 126 - McCrone, David; Bechhofer, Frank (2015): Understanding National Identity, I. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, ISBN 1107496195

McDowall, David (1991): Palestine and Isræl: The Uprising and Beyond, Berkeley: University of California Press, ISBN 0520076532

Merom, Gil (1999): Israel’s National Security and Myth of Exceptionalism, Political Science Quarterly, Vol. 114, No. 3, pp. 409-434.

Moloney, Gail; Walker, Iain. (ed.) (2007): Social Representations and Identity: Content, Process and Power, New York: Palgrave Macmillan, ISBN 978-1-4039-7971-1

Peled, Yoav (2014): The Challenge of Ethnic Democracy: The state and Minority Groups in Israel, Poland and Northern Ireland, London and New York: Routledge, ISBN 0415664217

Pšeja, Pavel (ed.) (2005): Přehled teorií mezinárodních vztahů, Brno: Masarykova univerzita, ISBN 80-210-3837-3

Senor, Dan; Singer, Saul (2011): Start-up nation: příběh izraelského hospodářského zázraku, I. vyd., Praha: Aligier, ISBN 978-80-904895-0-9

Schilling, Ch. L. (2010): The Masada Complex: Jewish identity constructions and Israeli foreign policy, Hamburg: University of Hamburg, Department of Social Science, Paper presented at the annual meeting of the ISPP 33rd Annual Scientific Meeting, Mark Hopkins Hotel, San Francisco, California, USA

Siniver, Asaf (2011): Israeli Identities and the Politics of Threat: A Constructivist Interpretation, Ethnopolitics: Formerly Global Review of Ethnopolitics, 11:1, London: Routledge, s. 24-42

Somekh, Bridget; Lwein, Cathy (ed.) (2011): Theory and Methods in Social Research, II. vyd., London: SAGE, ISBN 978-1-894920-014-1

Smith, Anthony (1991): National Identity, I. vyd., London: Penguin Books, ISBN 0-14-012565-5

- 127 - Tidy, Joanna (2006): The Social Construction of Identity: Israeli Foreign Policy and the 2006 War in Lebanon, Bristol: University of Bristol, Working paper No. 05-05

Weissbrod, Lilly (2002): Israeli Identity: In Search of a Successor to the Pioneer, Tsabar and Settler, London: Frank Cass, ISBN 1138883964

Wendt, Alexander (1995): Constructing International Politics, International Security, 20:1, Cambridge: The MIT Press, s. 71-81

Wendt, Alexander (1999): Social Theory of International Politics, I. vyd, Cambridge: Cambridge University Press, ISBN 0521469600

Wetherell, Margaret; Taylor, Stephanie; Yates, Simeon (2001): Discourse as Data: A Guide for Analysis, London: SAGE Publications, ISBN 0-7619-7158-0

Worchel, J. S.; Morales, J. F.; Páez, D.; Deschamps, J. C. (ed.) (1998): Social Identity: International Perspectives, London: Sage, ISBN 0761955240

Další online zdroje

Ali, N. (2013): Representation of Arab Citizens in the Institutions of Higher Education In Israel, Haifa: Sikkuy, dostupné na: http://www.sikkuy.org.il/wp- content/uploads/2013/11/English_final-2014_representation_higher_education1.pdf

BBC News (2016): Mavi Marmara: Why did Israel stop the Gaza flotilla?, dostupné na: http://www.bbc.com/news/10203726

BBC News (2016): Arab uprisings, dostupné na: http://www.bbc.com/news/world- middle-east-12813859

BBC News (2015): Israel's Benjamin Netanyahu: Commando turned PM, dostupné na: http://www.bbc.com/news/world-middle-east-18008697

CIA World Factbook: Israel, dostupné na: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/is.html

- 128 - Čejka, Marek (2016): Sjednoceni rozdělením - judaismus, společnost a politika v současném Izraeli, dostupné na: http://blizky-vychod.blogspot.cz/2016/09/sjednoceni- rozdelenim-judaismus.html

European Union Agency for Fundamental Rights (2015): Antisemitism: Overview of data available in the European Union 2004-2014, dostupné na: http://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/fra-2015-antisemitism-update_en.pdf

Everyculture.com (2016): Israel, dostupné na: http://www.everyculture.com/Ge- It/Israel.html

Foundation for Middle East Peace: Borders, dostupné na: http://fmep.org/issues/borders/

Hsieh, Hsiu-Fang; Shannon, Sarah (2005): Three Approaches to Qualitative Content Analysis, Qualitative Health Research, Vol. 15, No. 9, dostupné na: http://www.iisgcp.org/pdf/glssn/Supplemental_Reading_on_Coding_2.pdf

İnaç, Hüsamettin; Ünal, Feyzullah (2013): The Construction of National Identity in Modern Times: Theoretical Perspective, International Journal of Humanities and Social Science, Vol. 3 No. 11, online zdroj, dostupné na: http://www.ijhssnet.com/journals/Vol_3_No_11_June_2013/24.pdf

Israel Ministry of Foreign Affairs (2010): Culture, dostupné zde: http://mfa.gov.il/MFA/AboutIsrael/Culture/Pages/CULTURE.aspx

Israel Ministry of Foreign Affairs (2000): Culture in Israel- On the Cusp of the Millennium, dostupné zde: http://mfa.gov.il/MFA/MFA- Archive/2000/Pages/Culture%20in%20Israel- %20On%20the%20Cusp%20of%20the%20Millennium.aspx

Israel Ministry of Foreign Affairs: EDUCATION: Primary and Secondary, dostupné na: http://www.mfa.gov.il/MFA/AboutIsrael/Education/Pages/EDUCATION- %20Primary%20and%20Secondary.aspx

- 129 - Israel Ministry of Foreign Affairs: Israeli Democracy-How does it work, dostupné na: http://www.mfa.gov.il/MFA/AboutIsrael/State/Democracy/Pages/Israeli%20Democracy%20- %20How%20does%20it%20work.aspx

Jewish Virtual Library (2016): Israel's Missile Defense System, dostupné na: http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/talking/88_missiledefense.html

Jewish Virutal Library (2016): Latest Population Statistics for Israel, online zdroj http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Society_&_Culture/newpop.html

Knesset: Eighteenth Knesset: Government 32, dostupné na: https://www.knesset.gov.il/govt/eng/GovtByNumber_eng.asp?govt=32

Knesset: Nineteenth Knesset: Government 33, dostupné na: https://www.knesset.gov.il/govt/eng/GovtByNumber_eng.asp?govt=33

Knesset: Twentieth Knesset: Government 34, dostupné na: https://www.knesset.gov.il/govt/eng/GovtByNumber_eng.asp

Mayring, P. (2000): Qualitative Content Analysis, Qualitative Social Research, 1:2, dostupné na: http://www.qualitative-research.net/index.php/fqs/article/view/1089/2385#g4

Ministry of Justice: The Shia Courts, dostupné na: http://www.justice.gov.il/En/Units/ShariaCourts/Pages/default.aspx

SIPRI (2016): Trends in World Military Expenditure, 2015, dostupné na: http://books.sipri.org/files/FS/SIPRIFS1604.pdf

- 130 - 8. Přílohy Přílohu této diplomové práce tvoří přepisy tří uskutečněných rozhovorů autora s vybranými odborníky na oblast výzkumu kolektivní identity, historie a izraelské společnosti. Rozhovory jsou řazeny chronologicky a vždy uvádějí základní údaje o rozhovoru (jméno, datum a místo) včetně grafického oddělení jednotlivých mluvčích.

Zbylé dva rozhovory nejsou v přepisech zahrnuty, autor práce nicméně čerpal z jejich pořízených audiozáznamů.

- 131 - Interview protocol (I):

Date: November 2, 2015

Place: Ben Gurion University, Be’er Sheva, Israel

Interviewer: Adam Hykl

Interviewee: Dr. Michael Feige, Researcher (The Ben-Gurion Research Institute for the Study of Israel and Zionism)

Transcript of the interview:

Dr. Michael Feige (hereafter “MF”): I am not sure that I do know much but there is a point of reference that you can use and that is what, if I am not mistaken, [Henry] Kissinger said, that Israel does not have a foreign policy, it only has an internal policy. I think the time of Netanyahu there are those claims that this is what is happening. Avigdor Liebermann was the foreign minister and that Netanyahu actually don’t have a foreign minister [at the time].

Adam Hykl (hereafter “AH”): It is interesting because Benjamin Netanyahu is serving as a Prime Minister and Foreign Minister (Minister of Foreign Affairs) in one person.

MF: And what happen also, I think historically, there is a division between different areas in the world. Like what is going on at United Nations is one thing and what is going on in relations with United States is a different thing and what is going on in relations with Jewish communities is another. And usually Foreign Office would deal sometimes with the rest of the world and apart from that in Israel is no arrangement of political nominees in the Foreign Office. There are about eleven I think, but usually they would be the most important and luxury embassies like the embassy in the United States or at the United Nations often would be a political ones.

AH: Politically appointed…

MF: Or France, some of them are the most luxurious and some of them are those that seems to be the most … gives you most benefits in the sense of sending someone to Denmark or Switzerland. It usually would not be sending someone to African states.

AH: Ok, so it is like reward for these people?

MF: Yes, it is kind of the place where they … not exactly pension. After they had their political career they receives some kind of benefit of being sent to abroad. But I do not think that this is unique in that respect.

AH: No it is not, it actually works similar in the Czech Republic as well.

MF: So in Israel you actually have professional diplomatic corps and then you have political nominees and you have very strong history lately because of Avigdor Liebermann.

AH: So he was quite, how can I say that, controversial person in the sense?

MF: He is not diplomatic. Maybe I will go back, it has a lot to do with the nation building in Israel. But when you go back to the 50’s, Israel had, before it was established before 1948, did have what is called Mahlakah Medinit430, kind of the State’s department as part of the Jewish Agency. And it then became later the Foreign Office, it was all kind of people who had vast international knowledge and knowledge of languages, all the best diplomats you can imagine like Aubrey Eban who became Abba Eban is one of the greatest diplomats of the 20th century.

AH: Yes, he is very famous.

430 https://cs.wikipedia.org/wiki/Politick%C3%A1_sekce

- 132 - MF: and the other diplomats were quite professional but it was kind of dissociation or problem in the profession of being a diplomat and the nation-building efforts in Israel. In Israel you have the symbols of the pioneer, of the kibbutznik, of the Sabra. And they were people who talk “dubari” (?) which means saying the truth, talking truth to power or very egalitarian, [being] against of all kinds of ritual, dressing and the diplomats who were actually representing Israel had to act according to the diplomatic culture. It is a very different, it is very formal. There is a saying that if you are a diplomat, if a diplomat says “no” he means “maybe”, if he says “maybe” he means “yes”, if he say “yes” he is not a diplomat. Okay? Diplomats don’t talk exactly … there is a diplomatic language you have to understand. So there was a lot of criticism against the diplomats, especially because of the army and the military ethos. It was said that Israeli Foreign Ministry and the diplomats actually lose a lot of achievements that Israeli army has attained. There was a lot of criticism on Moshe Sharett and so on, that they are not really part of what it means to be Israeli, to be pioneer. Israel is about coming home, and about having sovereignty and about not having to live according to what gentiles are telling you. It is about national esteem and diplomat is someone who goes abroad and start to ask from staff, from the goyim. So the very idea of being a diplomat was kind of not according to the original [Israeli one]. And then came Golda Meir, the first Foreign Minister was Moshe Sharett and the second was Golda Meir. She was very different, she said “okay, we want to be a pioneers” and she sent Israeli diplomats to Africa to build farms, to build kibbutzim, to build a Histadrut, the labour [union], all kinds of things she knew from Israel and she thought to be good for the developing world as well. There was some criticism against her from other diplomats who were highly professional. But she thought that maybe Israel has some kind of message for diplomats in general. And then, after Israel contributed, tried to contribute to the Third World which is Africa, South America, Eastern Asia, came the 1967 war, the Six Day War and Israel lost all its embassies in the Soviet bloc. Then in 1973 lost all its presence in Africa because of the boycott, the oil boycott. So it didn’t help that much to Israel. And I think since then there is a kind of difference of what diplomatic corps in Israel are doing which is the representing the Israel to the best of its ability and what, and sometimes you have some other Israeli representatives which are more private with goal, like (???) and since then I think that Israeli diplomacy sometimes it proclaims itself and I believe it is just standing in the front in Israel.

Israeli diplomats were targeted by terrorists, for example the beginning of the Lebanon War was when the Israeli ambassador in London was shot. So it is quite dangerous to be in Israeli diplomat abroad. But I think that generally speaking … this Kissinger statement that Israeli has only internal politics and that’s all. ?? has quite an effect even when you had great diplomatic achievements, it wasn’t always the Foreign Office, if we think of the Oslo Accords. It was Peres and Begin, not sure how much they used the actual diplomatic [corps] and then I think that as Israel was being put under attack and criticism and especially with right wing governments, especially in the last 9 years with Netanyahu mainly, diplomacy is simply being kind of relegated or it is not as important in Israel. You can see who Israel now sends to the United Nations, he is a politician, and you see that the struggle to fight against Iran on the nuclear issue was done by Netanyahu almost personally. So Foreign Office and Liebermann was actually to a certain degree a persona non grata in the West.

AH: I am sorry he was person…?

MF: Persona non grata in the West and I think he was in bad relations with Putin.

AH: If I am not mistaken that his party he was a chair of, that’s the party of Russian immigrants so perhaps there is a connection.

MF: There is a connection but Israel is still much better connected economically and militarily or in other respect to the United States and Western Europe than it is to Russia. It is interesting now for example when Russia is involved in the Syrian conflict and probably they are bombing not ISIS but they are bombing those who are the enemies of Bashar Assad. They are trying to keep Bashar Assad in power by fighting against his enemies and there is a lot of criticism against Putin in United States for example. But when it started, Netanyahu went to state visit in Moscow and had long discussion with Putin. No one of course knows what they did talk about but you can imagine they coordinated that Israel will not be a target by mistake by Russians and Russians will not do anything to harm Israeli interests. Israel has its own foreign policy here but I am not sure it is done by its Foreign Ministry. In this case it is autonomous, more than Europeans would like to see.

AH: You were talking about there is a discrepancy between the political attitude of the government and the Foreign Office which distinct significantly.

- 133 - MF: Yes. I can give you two examples. One is old one where you can see that, and one new one which is very interesting case in Israeli foreign affairs. The old one is: during the 50’s, Israel has done all kinds of military operations against Arab states, against what was called the fidayeen which was Palestinians entering Israel, and against police stations in Gaza Strip and Jordan and Syria and so on. While Israeli diplomacy was doing everything it can do to make sure that Israel will have strong backing and will receive weapons. And at the Ministries of the United States, Abba Eban was fighting strong for that until … no, he was the Ambassador at the United Nations, and he was really fighting for a good deal for Israel until suddenly the Israeli army went for kind of operation in Syria and the deal just broke. Abba Eban was furious but when he went to the United Nations he gave a speech about how these operations were justified. So he said to his government “you were absolutely wrong to do this” but when he came to the United Nations he had of course defend what Israeli government was doing. And then he sent a message to Ben Gurion saying: “Don’t do this again, it was a huge mistake.” Ben Gurion answered him: “I also had many doubts but when I heard your speech at the United Nations I knew that we were right.” So that is a little story about discrepancies between [institutions]. And the interesting case happened just lately with China. Israel has this obsession, which is absolutely understandable, about terrorism and who is funding terrorism and who is helping it. It pushes also huge communities around the world to help Israel. So American Jew, someone whose member of the family, was killed in Israel in terrorist attack, sued the Bank of China. Because the Hamas had account in the Bank of China. So they said “you are sponsoring terrorism and you in a sense are involved in killing of my son. So I am going to sue the Bank of China.” And the proof was one Israeli general living in Israeli. Israeli general who was willing to go to testify that he know the Hamas receives money from the Bank of China. Everything was fine until Netanyahu decided that he wants to upgrade the relations with China. He went to visit, a long state visit in China. He was well accepted and Israel and China now has a very good relations but the Chinese said “we have one condition. This law suit against us in the United States, you are going to kill it” okay? So he told this general, you cannot go and testify. But the Americans don’t play according to Israeli rules so they tell him “you are a material witness, we have to have you here. You are supposed to come here.” But he couldn’t. He worked in Shabak or Mossad or something like that. If the government of Israel does not allow him to go, he will not go. Now, if he goes to the United States he will be actually jailed because they summoned him and he didn’t respect it. Those Jewish families that sued the Bank of China lost the case. This is diplomacy, security, China, United States, all kind of mix together in a very complex web of [relations]. Okay but I maybe diverting.

AH: It is very interesting but I was just thinking – you were talking about the military ethos and that pioneering ethos. It is still … because back in the days it was definitely present in the society and in the, I think, international relations of Israel as well. As you said they went to Africa to develop according to good practices in Israel. Are they trying to pursue it even now, is it visible as well?

MF: I believe so. But adapt something like that is very difficult to a certain. In Israel if you go to the army, you are released from the army by the age of 40-45 (professional service). You cannot have a full career in the army. Which means even if you are a Chief of Staff, you have a second career. Now we have a day commemorating [Jicchak] Rabin. Rabin was Chief of Staff. And after he finished being Chief of Staff he had another full political career. Long one in which he was twice prime minister. The same was Moshe Dayan

AH: Sharon

MF: Sharon. They were all … in other countries this would have been a full career. In Israel they leave early. So what do most people do? I mean sometimes they go into all kinds of business which is in Israeli society and like mayors. Tel Aviv mayor was a general, the mayor of Beer Sheva, before the current one, was [Yaakov] Turner who was a general in the Israeli Air Force. They are highly respected, everyone knows they can manage things and can get things done so they are elected to the office. Many of them to the Knesset. Netanyahu himself had a military career, his brother of course was a famous warrior. They do have an advantage when it comes to understanding about security. This is not something that is really formal, everyone knows it but it’s not something that is easy to research. Some of them would go to Africa or South America and there are some claims that Israel gives weapons to some of more oppressive regimes in the world. I would imagine that it’s not Israeli diplomats themselves but it is Israeli military industrial complex in a sense.

AH: So it is very closely connected to the politics because of the people serving in the army?

MF: I am not sure if it is that connected to the politics.

- 134 - AH: Or to the diplomacy.

MF: It is a question what is it connected to. Maybe even private enterprises. If you have some weapon that is developed in Israel it is a market. And you have those ex-generals who are going around the world and trying to supply that market.

AH: I was asking because I saw, I tried to do some research on the internet as well, and I knew that you were writing about militarism in Israeli society if I am not mistaken.

MF: Yes but from a different perspective. More from the peace movements and how they…

AH: Yes, the Shalom Achshav (Peace Now)

MF: This is something the internet is not going to help you. I mean if you really want to know what Israel is doing which I am not even sure that many people in Israel know that. I suppose that’s what you call “deep web”, I mean selling arms so people can look for that. It is not a research you can actually do.

AH: At the table or the desk. I do have a note about Peace Now organisation as well but I would like to broaden it. Do you think that the Israeli NGOs in general have an influence on the Israeli society or on the foreign policy because in some countries the NGO is a strong … [actor].

MF: NGO is a wide term, you have NGOs on the right and on the left. We will just discuss the left, what is called an Israeli left. First, I am sure you have noticed that the Israeli left is much weaker and getting weaker. Almost you can say day by day. It is demographical. I mean, religious people have more children and they tend to be to the right, the Russian immigrants tend to be right wing which came as surprise to some but that’s what happened. So it is demographical. Tel Aviv left wing [inclined people] have one child. Part of it is the Second Intifada when there were suicide bombers in Israeli cities. I think it is a trauma Israel has not recover from and so there is not that much of room for the left to operate. Some say it is like treason because you can never trust them [Palestinians], they will again explode in our cities. That’s what they want to do, some are thinking like that. There are maybe other reasons why the left isn’t successful. Now, it is absolutely targeted for reasons of receiving money from, the excuse is that they [left wing organisations] are receiving money from other governments. The Israeli right does not receive money from other governments because no government supports the Israeli right and what it stands for. But European governments, for example, do support the Israeli left. So it is quite weak, it’s been targeted on that other governments are actually meddling in what is going on in Israel and I just had here Oren Yiftachel which you might want to talk to as well. And he say that B’tselem and other NGOs often go beyond the Green line and technically it is not Israel so Israel should not have a problem with that but that is not an argument you can bring to the Israeli government, of course. I think they are now, the Israeli NGOs, very left-wing NGOs are being targeted in Israel. To the extent that they are being maybe even persecuted.

AH: In which extent?

MF: In the sense that their lobbyists have to wear a tag “I come from a left wing” when they go to the Knesset. They are receiving these hate mail through the internet. The Israeli left has grown much weaker in the last 20 years or so and now what is left of it is being targeted as well. The Israeli right when it receive funds it could usually be from individuals, which is problematic in itself. I mean, you have some billionaires in the United States who say “ok, we want to affect what is going on in the West Bank”. It may be even more problematic than saying, someone like Swedish government saying “we want to do so”. It is really individuals but Israel law has problem with states and not with the individuals.

AH: I do have one other point here about the values we are talking about, just a bit. I was trying to find, because Israel is very heterogeneous society and minorities here are quite numerous. Are there any values that the whole society holds and that could be represented in politics? Is it easy to define?

MF: Israel has started as Ben Gurion’s idea of melting pot. That all the Jews coming from different exiles to the homeland, therefore, it has to be … they will be together, “All the Jews are the same” project. But it have not turned out to be … first of all, the Arabs were not part of this project from the beginning, okay? There were not Zionists. Second, you have some Jews who did not want to be part of, the ultra-orthodox Charedim Jews. Today, when you have national religious [people] who became much stronger, they suddenly don’t see the Arabs as part

- 135 - of what you will called the ethnocratic Jewish ethos and if you will look at the Israeli left, they will feel much more affinity to the concept of citizenship. That the Jews and the Arabs should be together and the ultra- orthodox are different and these Sfaradi / Mizrachi Jews are different. Every Israeli you will ask have a different concept of who belong and should belong [to the group]. Some would say that the important thing is who contribute, who is a Zionist and therefore, the Arabs not so much and the ultra-orthodox also. You have very different concepts of what the public good is. If you look at something what unites, you can think of the national anthem but the Arabs are not willing to sing it, the national flag but it looks like tallit, a religious thing which has the Star of David. And when you look at the Israeli Independence day it is for the Arabs the same day of An- Nakba. Basically their destruction. National religious would say “okay that is Israeli. It’s just a vessel, let’s see what the content is.” So maybe the day when Jerusalem was liberated is more important than Independence Day. Then you have the Russians who say “we might celebrate all the rituals we had in the Soviet Union”. Israel is deeply divided. Even when you think about a music. Some of the music would people love, some people cannot stand it, it is just a noise. Different foods, different things – it makes everything so fascinating. It is very difficult to hold the society together.

AH: We were talking about the concepts, are there any strong concepts that holds in the society such, as I mentioned, Daniel Bar-Tal’s siege mentality that was in the 70’s and 80’s. Maybe if there are some current and recent ones.

MF: You know, Israeli President Reuben Rivlin know what he has done more than him to keep everything together. He goes to funerals, he goes to celebrations, he was one of the speakers at the demonstration.

AH: I’ve been on that demonstration.

MF: But he would also go to Hebron to talk to them. He would do everything what he can to hold it together. He went to the places where, let’s say, if Arab children was killed, Palestinian children, not Israeli citizens. He will go there and say “this is not our way, we will not go the way of hatred but the way of love”. He will do everything. He gave a speech and he said Israel is now divided to, what he called, four tribes which is the secular, national religious, ultra-orthodox and the Arab. Now, you may think of different division. I am not sure if sociologically I would sign under what he is saying but it does make sense. He says that we should rethink what we are and what we are doing. And what the future is going to look like. I think he is right. Let’s see if I am not missing my class.

AH: Oh, yes sure, I don’t want disturb you from the class definitely.

MF: It is okay.

AH: Are there any cleavages that could be identified, as we were talking about right and left wings. Is everything connected to those right-left distinction or is it …

MF: No. There was an article by Baruch Kimmerling 20 years ago about the difference between the State of Israel and the Land of Israel. He say there is the left wing, more Ashkenazi, more secular, more State-of-Israel guys and there are the more religious, more right wing and there are divided. It is actually two ethoses which hardly have a meeting point. Now, I think the strongest thing is just everyday life. In the grocery line I have the right wing settler standing in front of me and Arab standing behind me. Just the very fact. In my family I have this What’s-up (smartphone application) group and I have this crazy uncle who will send how Arabs are wrong and they don’t have not rights on the land and I said he is crazy, some others joined me and some others joined him. Some say so for religious reasons, some for political reasons, some don’t trust the Arabs and some I don’t know. But it is only our Whatsapp, only our family. I think Israel holds together is just a factor that Israel is small and you see those people all the time. You just go to the mall, Beer Sheva mall or any mall in Israel, you will see the ultra-orthodox and see the settlers which you may recognize by the huge, let’s say, yarmulkas or kipot. And you will see Arabs and you will see guest workers from Africa and all of them live together in a sense. They live in different places but they have so many places where they get to meet. This is almost a danger in a sense there are taxis and there are buses that will not allow Arabs to go in.

AH: Really?

- 136 - MF: It was in the news that bus which goes to Ariel did not pick Arabs. Ariel is in the West Bank. And you have taxi [drivers] who will say I am not going to take the chance. But that’s because there is all those knifing going on lately. Generally, they would.

AH: But because of these times…

MF: And it is not always convenient with what you have with the ultra-orthodox. They want even to sit in the back and not to sit in the front. Secular people are not going to stand for something like that. So you have all these tensions but there are all these resolve in the same space. I am not the only one. Every one you will ask around here has this and knows. Has in the family a settler or has in the family a left wing and has in the family someone who became an ultra-orthodox and so on. So, that is something that holds together. That is why I think the most problematic issue is of course with the Arabs because you don’t have intermarriages with the Arabs in Israel. 20% [of the Arab population in Israel] and the right of intermarriage is less than 1%. Today you may have Arabs who are not going to work, or who may have … all the Jews will not enter their village. So that is a divide which is much more difficult to breach somehow.

AH: It’s divided between those bigger groups, communities and that it the biggest division. It is not, for example, I would say socioeconomical level.

MF: It is.

AH: Okay.

MF: You have socio-economical divides but you asked for things which unites. Socio-economic of, let’s say, development town of Mizrachi Jews. I would need those Mizrachi Jews in the Israeli army, it is not a pleasant. When I went to the army it was not a pleasant experience for me. But you do. They can and many of them do get to universities, I guess you see them. And some have families, some have friends so you do have those divides and they may … I think that lately the situation has become worse because especially for the Israeli left, Ashkenazi left is being lately targeted for being condescending. It sometimes sounds like “you are the brothers, why do you think [of us] more like an enemies. Sometimes it’s even death threats and things like that. The internet is the place … do you speak Hebrew?

AH: Just a little bit.

MF: Then you are missing some of the things you can see on the internet. You can actually find them even by mistake. Just at any Israeli Hebrew Facebook, just go to the regular Israelis and often they will say some horrible things about left wing Israelis. That they are worse than the Arabs. It has been growing lately.

AH: So what is going on the social networks.

MF: Yeah. And that’s where the things are at. Lately it is becoming more and more important. In Israel and elsewhere.

AH: I read an article where, it was just short one, and it was similar what you are describing – there were groups or individuals, opinions what would divide people on the dualistic view [basis], you are either with us or against us and you are with the enemy. This is what is going on recently, that is what you are saying?

MF: Yes.

AH: Okay.

MF: It is becoming more and more intensive.

AH: So the public debate is intensive. Yeah. If I may link it to the Netanyahu and to the government. Are they trying, because I heard that on the political level, on a strategic level, the rhetoric is different than what the government is doing in its day-to-day activities? So for example, Israel and its healthcare and education system, actually it is getting better and better.

MF: I am not sure.

- 137 - AH: You are not sure?

MF: Israel is a functioning society, I had an argument about this so you do not have to believe me but I will give you one example. I can give you many but one example would be the road accidents. Israel 20-30 years ago when it was about 4 million people [country] had about six hundred or seven hundred deaths every year because of road accidents which puts about 20 out of the hundred thousand [people], that’s how it is measured. For every hundred thousand about 20. Now it is around 3, okay? The problem was horrible, really. It is not that you may lose people in a war, you lose many more people in car accidents. Israel is now safer. I mean, if you go abroad from Israel, I don’t know what is the situation in the Czech Republic is but if you go, let’s say, to Germany you double your chances of dying by car accident then if you are in Israel. It is about 7 out of the hundred thousand. If you go to the United States you triple it, it is about 12. So, Israel is a functioning society. What was that about?

AH: I was saying that there are different views on the long term governmental orientation and those day- to-day…

MF: The problem is that … I think that Israel, especially Israeli politicians are becoming more and more right wing. You cannot understand, you can’t … expanding it on how the members of Likud are elected. But somehow they have to go right, it is like the Republicans in the United States. The Republicans might have a lot of opinions but their representatives tend to be Tea Party [oriented], tend to be an extreme right.

AH: and isn’t it the reflection of the society?

MF: It is not necessarily the reflection. It is the process on how you are going to be elected. In elections …

AH: So it is more pragmatic?

MF: In elections you have to go and vote. And those who are extreme, they go and vote. Those who are more moderate, they sometimes stay at home. So that is what happens with the Republicans in the United States and that is what happens also here. Those who are interested in politics tend to be more committed and therefore often more extreme. And suddenly Netanyahu find himself in the impossible not only coalition but an impossible party to work with. And for example everyone wants to go, for example, to the Temple Mount. That’s what their constituency, that’s what their voters want them to do. To go to the Temple Mount. And Netanyahu does not know what to say. So now, he found that it is becoming too violent, too much of a problem, the Arabs are idly (?) in voting against it. People are getting knifed in the streets and he had to tell his own government: “I forbid you to do that.” Which he did not say before. But those things are happening in time and again. He has to have an extreme rhetoric and the Americans and Europeans don’t know what is wrong with him. He once said that there has to be a two-state solution and now he had to say “Yeah sure, but not in the near foreseeable future” okay? So he has all these statements because first he had hope, but internal politics. And that is what you have in Israel.

AH: Okay, so …

MF: It is complicated.

AH: It is complicated, that is why I am trying to find out some anchors I can catch and research more. But it is, as you said, the Israel is so complicated society.

MF: It is. Israel is really, unbelievably multi-ethnic.

AH: That is why it is interesting.

MF: You cannot compare it. I think it is more multi-ethnic than any other society that you will find in the world. The only comparison I can think of is maybe the population of Manhattan or something like that.

(end of the interview)

- 138 - Interview protocol (II):

Date: November 3, 2015

Place: Ben Gurion University, Be’er Sheva, Israel

Interviewer: Adam Hykl

Interviewee: Dr. Tali Tadmor-Shimony, Researcher (The Ben-Gurion Research Institute for the Study of Israel and Zionism)

Transcript of the interview:

Adam Hykl (hereafter “AH”): (about the thesis) Basically, it is based on the social construction of the national identity and so I am trying to see it from the constructivist point of view the interaction between society and trying to explore if there is such thing as an Israel national identity, because Israel is very complex with all those minorities, if there are some values or some concepts that could be emphasized as an Israeli national identity ones. So, and if so I would like to explore if they are reflected in foreign policy of Israel and how they are reflected.

Dr. Tali Tadmor-Shimony (hereafter “TTS”): Okay, I think there is but I do not know how it’s reflected. Because you have to taking your mind about other politics

AH: I am sorry, about …

TTS: You have to take, thinking about other politics and this you cannot [think only] about learning. Other politics around and how it is making … I mean this is not just a question of values, it is also a question about politics, about what to do about …this man or not… You have to understand that it is not just in Israel, it’s everywhere.

Values are one thing and the politics is not something else but sometimes it does not work together. Take it from policy, I will say that these values are very… major part in the policy. And the only thing they could really think about is the way they think about other Jewish people. A solidarity. It is a subject to which the people are very connected.

AH: To a solidarity?

TTS: To a Jewish symbol, yes. To help other Jews in other places of the world. Israel could sell a weapon to special countries in South America, Chile, and she also could send a medical help to people in Haiti or other places in the same time.

AH: Right, so the range is broad and there is a discrepancy between…

TTS: Right, and I think it is not only Israel, it is everywhere.

AH: So, but originally what I did, maybe I can explain it a little bit more on what I did before, because I was interested in Israel for a long time and I wrote my Bachelor thesis – maybe you know Professor Daniel Bar-Tal?

TTS: Yes, of course.

AH: So his idea he wrote about in one of the publications about the political psychology and I was interested in: There was a concept that he came up with and it was called “siege mentality” and he made some scales on that but it was originally meant, or it was created in 1970’s, if I am not mistaken, or 80’s…

TTS: Yes and Avital in 90’s, 1996-97. But it is in Hebrew I don’t think it is in English. I know because he teach it.

- 139 - AH: Yes, and I was interested in this concept.

TTS: Ok, now I see.

AH: And I tried to see if this is relevant also to the contemporary Israeli politics as it is perceived, for example in speeches of Netanyahu, and sometimes you can clearly see that (he claims) Israel has to be self- sufficient, take care of herself.

TTS: Now I understand what you mean. And the all the history of the Holocaust and so on.

AH: Yes, as it is a common heritage.

TTS: I am going to make you a difficult life. There is a concept that is called a “History of Emotion”. Do you know about it? Have you heard about it?

AH: No.

TTS: It is not a new one, it’s like 20 years around. I can send you on this some, from American point of view. I do not remember the title of the publication but it deals with the matter of “How feeling, what do we do with our feeling. And the idea is that we are trying to analyze behavior of people or nation while we consider the emotions. And I think this is very relevant for you. There is a lady from Tel Aviv University, her name is Orit Rozin.

AH: I will just write it down.

TTS: And she worked with a group, she just finish it, just now, one month ago about the …terror feeling in Israeli society. The feeling of terror. It is maybe not terror but fear.

AH: Yeah, that is what I am dealing with because I am not interested in real threats but more about the perception of those threats.

TTS: So you really have to, I think you should deal with it. All of this has something to do with the emotion and it is a very interesting concept. There is even a book about these emotion.... I’ll send you some stuff. I think this is a concept that you really have to know and to deal with. Now, if you are talking about Israeli society about the fear.

I was raised not to fear the Arab because my mum told me that this is our country and this is the place. We do not want to run away to any other place and that’s it. And I am really not afraid. I mean it something that you don’t have. I do not have it, it is just make me angry and that is not same. There is a difference between anger and fear. I think when you go to see what is going on in the schools or in the education, I can tell you that it was in the 50’s, 60’s and the 70’s. Today less because you have such a strong view but the schools are educating the students not to be afraid, to be strong. If you fear it does mean you belong to those Jews from Europe, who ran from home. So part of the Israel is not to be afraid of enemies. So it is different. My mother can’t stand Netanyahu, she says he is “galuti”, do you know what is galuti?

It means a person who came, who was born in East Europe and he is afraid of anything. He is afraid, it is not how a real man should behave. She see it as a weakness.

AH: so there is a fear right now, what is … not taught but what is been trying to put into a society? Is it like a feeling of fear? Of the terror. Is it on what do they build?

TTS: What is going on now is that people get stabbed in streets, it is a fighting. If you see the big picture, I think it has come from … how to put it …there are a lots of people who are raised to hate other people. To hate the others. Sometimes when you want to define yourself, you have to define and say who the other is. I think this is the easy way. If you have an enemy, it makes your life someway easier. You say I am different from these others, he wants to kill me and I do not want to be killed so we are different and so on. But this is something bad and I think the education system try not to educate in this way because they were raised, most of them, most of the teachers in colleges try to educate their students, to teach them in proper time to believe in what we call “the homonymous string of education” Do you know (John) Dewey? He is a professor of education – he is a very

- 140 - liberal way. He is a philosopher of education, if you try to summarize (his thoughts) it is more optimistic, to believe in other people and so on.

AH: So they are trying to get rid of this perception of us and the others?

TTS: They try to do it in school, this is what they are trying to do and what is happening when you are talking about education system you have to make a comparison. There are different types of it. There is a teacher college, okay, there is the system, Education Ministry and there are teachers of themselves. And the teachers, they can be political (?) in class so you if you want to understand what is going on in class, you have to take into a consideration that the teacher came from his opinion, came from, he has perspective and came from specific place, he can be influenced by his parents. When you trying to say something general about education system it could be problematic because … children they hear what their teacher told them, I mean, the most important thing in the education system are the teacher themselves. It very depends on teacher, what he has to say to the kids. But system, and today it is not so clear, they really try to educate to see the Arabs not as animals, yes, to see them as an enemy but not animal. They are people, we fight with them but that’s it. Now I am talking about secular education, not about the religious one, there is a difference.

AH: Okay, so there is a huge division between the secular education and religious one?

TTS: Yes

AH: And also those identities of the secular people here in Israel. How big the conflict between secular people and the religious communities is on compared, for example, to the Arab minority.

TTS: Now this is a big difference, the Arabs and the Jews are different communities, especially now.

AH: So is that incomparable?

TTS: I don’t know, maybe this is, well they may go to the same schools and even became friends and sometimes it is okay (in the relationships) one person to one person, so when you explore it on personal basis it is fine. But when you are talking about communities this is more complicated. You know the issue, I guess you know the conflict. So when you are talking about the Jewish community itself, there is a big difference between the religious and secular ones. The religious people believe in saying “it cannot be otherwise” and it means that something cannot be changes, something like “you are Muslim, so you hate Jews” perception and it cannot be changed. And this is like world fight (?) so they may use this argument. And you can see many people believe that others hate the Jews, they say “all the world is against us” because this is how was the history, this is written in the Bible and so on. So they are very pessimistic.

AH: But is it a complete different approach than from the secular one? Is that correct?

TTS: Yes, but there also a lot of secular people who will say “don’t believe the Arabs” and so on. And it (the perception) is going to live forever. But difference is that those (religious) people will say that it is written in the Bible and this is something that cannot be changed and that it is similar like the Law of Nature. It is a different approach how to get into this problem.

AH: I already had some discussions with people and usually when I was asking about national identity of Israel first they told me was: There is no such a thing. Or if so, it is a Jewish identity of the state but there is a question, because Israel has a lot of minorities and I think around 20% are the Arabs, and do you thing that it is possible to identify the minority has this kind of approach? With the one that recognizes Israel as a Jewish state or could it be okay to live in state that is Jewish but as an Israeli citizens? Or they are just completely left out.

TTS: I think it depends, it is not black and white. It is somewhere in the middle there is a Jewish Israeli identity for sure. And you understand it when you get abroad. When you see other people, other nations and you meet some Israelis who thinks that we (Israelis) belong to some group different than others. And you have also Arab people you know and how they feel. But there is some connection between Arabs and Jews in Israel, for example most of the Arabs don’t eat pork. They share the same infrastructure, the same hospital for example, and there is a lot of things in common. You can say it is special at the university.

- 141 - AH: The University as a melting pot?

TTS: It is a melting pot and you can see it. But it changes all the time and what happen in time of crisis like now (Pozn. Rozhovor natočen v říjnu 2015 kdy Izrael zasáhla série útoků při kterých byly využité bodné zbraně), it became more difficult. And I think the Arab Israelis think different from the Arabs in Egypit, Lebanon or Syria. They have a lot of common with Jewish (person) like me.

AH: Ok. There was an article that Ya’ir (Pozn. Bývalý učitel autora v Izraeli) and it was by Baseem Eid, he is a Palestinian activist, who is trying to … well, his perception is that the Palestinians hurt themselves if not recognizing the Israel’s right to exist and that Israeli Arabs a way better living conditions in Israel then.

TTS: That is for sure but this is not enough. I think what is happening now is something that has to do with Daesh. When they see what happens in Syria or Iraq, in Lebanon, when they compare it is a big difference. They know it. But the question is who you compare to. To the other Arabs or Jewish? We have to find a way together somehow.

AH: And do you think that for example education, especially at the universities could be somehow beneficial in getting these attitudes together?

TTS: Sure, I know it because I saw a lot of cooperation between Arab students, and for example how the Jewish students help the Arab Bedouin girls to have their documents in English. It is really a student community. It’s like brotherhood, although there might be sometimes fights between them. Look, I will tell you a story. My husband is a professor of computer science here at Ben Gurion University. And the head of his department is a Bedouin guy and his name is Jihad. And everything is fine.

AH: Well, it his case it might be just a name.

TTS: Yes, but Jihad is a very problematic name. He tried to rent an apartment in Be’er Sheva but he couldn’t.

AH: Because of his name?

TTS: Because of his name. If he would be called Muhammad it would be a different story. And what happen now is that the army establishes its bases in the South in the Negev and it has a lot to do with computer science and there is a lot of cooperation between the army and the university in here at the university. So just think about it. Prof. Sana – he is a president of Computer Science (department) at Ben Gurion University, an Arab will deal with an army. I think it is nice.

AH: Sure.

TTS: So it happens.

AH: Well, you mentioned the army and that was my other point because … do you think that also the army can have this kind of attitude or purpose of getting people together, to build somehow some kind of identity?

TTS: Yeah, this is true but without Arabs

AH: Without the Arabs?

TTS: Army is something having a lot of influence in the Israeli society. I can see it on my sons. I have two sons, one of them is now student so he finished his three years with army, and the second one is now in the army.

AH: Ok, but are they trying to, how can I describe it, build or construct inside the army some perception of those people.

TTS: I think it depends which unit you are talking about in the army.

AH: What is the difference? I am not very familiar with the detailed structure of the Israeli army.

- 142 - TTS: If you go to the army, there is a different culture in different unit. I will tell you something about it. For example my son told me that when you go to the officers’ school in the army they tell you that you have to be very polite to all the people and they say not just old people. If a soldier sees somebody needs help he has to help him. That is called duty, something you have to do. This is how to be seen in public. There are several rules you have to know on how to behave in public. In the bus, the soldier leave the seat for other people and they are not old people. This is something we learn in the army. Like to be polite. Now, when we are talking about the culture in the army, you have to understand there is a difference in what we can call an “overt culture” and a “hidden culture” ok? You understand what I mean?

AH: Yes.

TTS: Overt culture is to be polite, to be fine, and to be responsible but the hidden culture is different, sometimes you have to steal to survive. I’ll explain. When you are in the army, in the training you know every soldier has stuff, for example his gun, his clothes … all the stuff that he has. Now what will happen if you are not paying attention? You can get punished. And sometimes may one soldier steal from another. They go and steal from others because otherwise they will be punished [if some of their stuff are missing]. What is the punishment? Not to go home on Saturday. They don’t took private stuff, they will not steal your watch, computer, phone or your money. Just stuff that belong to the army. It is not written anywhere but everyone know this. This is something how to manage.

AH: But this is not something what is systematically followed, this is like something they [soldiers] need to cope with.

TTS: Yes but it happens everywhere. What we were talking before, we are going to talk about the combat units. They are very strong, they really educate them [soldiers] to be really loyal to the country, to cheer the soldier’s strength. Some told me, and I am talking about it as a mother not as a scholar. People go to the war and they think about their friends, they are saying we are going to fight for our friends and sometimes people agree on …themselves because the friendship is so strong. And this is not happening in combat unit.

AH: So the bonds there are not that strong?

TTS: there are different bonds but they are not so strong

AH: OK, understandable. But are there some values that, I mean, attributes that people who served in the army and they left the army, they did their military service. You said that idea of person who came from the army should be [one, who is] polite, should be tentative, is that what the army tries to be?

TTS: This is what they do with the officers.

AH: With the officers, not regular soldiers? So they use no systematic culture-building …

TTS: They tried to do that in 50’s and 60’s but today it is very hard thing to do. I can tell that my boys, one of them being in one unit and the second one in another unit and there is a big difference between the culture in the units even though they are in the same army. The only thing is the same is the bureaucratic way, various types of people and they can sit everywhere not just in the army, you know what I mean. My younger son is in a high- tech unit dealing with computers, almost like high-tech company. It is the way they think. It depends where you are in army. There is no one way to see it. If you are going to be a pilot it is a different story than if you are going to be a computer scientist.

AH: It is interesting. I am trying to understand this because for example in Czechia, where I am from, usually those people, if you go to the army and we do not have a compulsory military service now, if you apply for being a soldier you need to go through the basic training and they [training officers] teach them what they need to be a good soldier.

TTS: Also here but that is for sure.

AH: I am pretty sure it would be there as well, those differences between the units. I was just trying to see because the military service here is for three years for boys and two years for girls if I am not mistaken.

- 143 - TTS: You are correct.

AH: because there is a difference in serving the army as a professional soldier or doing the mandatory military service. I thought that those three years are also more educational ones. Somebody told me that the military try to educate the people as well when inside the army.

TTS: It depends what you are talking about and who. What do you mean by educating? In the 50’s and 60’s they try to teach what the Eretz [Land of Israel] is. Today, it is more complicated, it depends who is your officer and so on and some of the people are very cynical, some of the soldiers are very educated. You cannot educate them, they know what they want, and they came from very educated homes. I think you cannot summarize in one sentence, it’s much more complicated but when people go to the combat zone they really have to believe that what they are doing is important. If you want to understand it you really need to see what is going in the officer’s training. Two weeks ago it was a Rabin’s day431 and one of the soldier in the officer’s training said it was okay to kill Rabin and he was kicked out. He was told “we do not want you.” This is a one example.

AH: You were mentioning the 50’s and 60’s. When I was studying some literature and reading some articles, it this time they were somehow emphasizing this pioneering spirit and constant progress. Do you think it is also visible in these days? Is this ethos emphasized in the politics or society?

TTS: Yes, you can see. This is something Paula [Kabalo] would tell you. For example we are trying to do something new, to build something so to say for example Homa u-Migdal432, do you know what does it mean Homa u-Migdal?

AH: No.

TTS: Well it is a long story, it happened in the thirties. First of all you build and after that you explain. So this happen because the British banned us to build and first of all we did it and then we explained why. So there you have it, people trying to do something new. You can see it a lot in Israeli high-tech [industry].

AH: So they are striving for progress.

TTS: Striving to do something new, yes. You can see a lot of inventions are taking place in Israel, for example in the agriculture. I think it has to do sometimes with our culture. If you were born in Israel, you will be taught to do it. It is like a condition, condition of being “new” (?). In order to survive you have to do it.

AH: That is very interesting way how to perceive the nation. I saw a book that is called Start-up Nation which deals with this, Israel and the society as well. Since I am interested in more contemporary politics, do you think that, when taking all of this into consideration, there is a discrepancy between the rhetoric that is used by present government and what is happening on day-to-day scale?

TTS: In some way yes.

AH: And by some way you mean?

TTS: I think the rhetoric of Netanyahu and other people in his government are distinct because they believe it is how they are going to deal with some people. It is like a game, I think so. You know what, you have to read what other politicians say. Everyone are writing also in English, so you can read it and see what they have to say. I mean other people, not only from this government and get their positions, the broad picture. What to do with Netanyahu, I really don’t know. Sometimes I think he loose his mind.

AH: Do you think he has some long-term goal, like vision in his mind?

TTS: Yes, I think so. I think he believes everyone in Israel is in danger.

AH: I am sorry?

431 Výročí zavraždění Jicchaka Rabina. 432 Specifický proces výstavby prvních osídlení tzv. systém zdi a věže, více viz: https://en.wikipedia.org/wiki/Wall_and_tower

- 144 - TTS: I think that he believes that we are under siege; that Israel is in danger and all the world is against us and we have to survive somehow.

AH: Ok, so there is this kind of feeling still visible.

TTS: Yes, yes for sure. But I think it has to do also with his personality.

AH: So it is more linked to his leadership position and how he is perceived as a leader?

TTS: It also has to do with his character, how he sees things, his profile and so on. One of the problem is what happened in the United States for example, people say they cannot trust Obama anymore and that Western society doesn’t understand us. So people see it as being under siege.

AH: But do you think, because Netanyahu somehow got in his third government, it really reflects the majority feeling of the society?

TTS: I do not know. I don’t think that all of his government is speaking the same voice. There is a difference between them. And I suspect that some of them are saying things just because they think it is going to help them. They do not really believe in it.

AH: Pragmatic approach.

TTS: There is a pragmatic reason to get more votes. But what happen? People don’t believe there could be peace anymore.

AH: They don’t?

TTS: They don’t believe in peace, they don’t believe it could happen. And this is a very big difference from the nineties.

AH: OK, do you think it is a product of present government?

TTS: No no, of what happened in the Arab world.

AH: In the Arab world?

TTS: I mean what happened with the ISIS, in Syria, Libya and other countries. People became very pessimistic. It is not just the Israeli story, this is what I am trying to say. A lot of people who don’t vote for Netanyahu at all, even people who will say they are on the left433, believe there is now war or fight between this Western civilization and Muslim civilization and Israel is in the middle. I think many people do believe this is what is going on now.

AH: So they see it from the cultural point of view.

TTS: It is not just cultures, it is more than cultures.

AH: When you said that I just recalled Samuel Huntington’s position.

TTS: Yes, right.

AH: They see it in this perception?

TTS: I think most of the Israeli see it like that.

AH: It makes sense, but nobody said it in this way. It makes sense definitely in this way.

TTS: I think if you are talking about people in Europe, it could be the same thing.

433 Of Israeli political spectrum

- 145 - AH: Sure, in Europe a lot of people see it in this way definitely. If they would knew what Huntington wrote they will identify themselves with this but I haven’t heard it in Israel and from the Israelis so I did not think they see it in this way.

TTS: But the education system try to be led by Western standards because if you can see it in textbooks and lot of other stuff is similar to what’s happening in other countries.

AH: Yes, so Israel defines, and people in Israel define themselves like 100% Western society.

TTS: Not 100%, the religious do not do it. They criticize a lot of the Western standards. It depends.

AH: Again it depends on the communities?

TTS: It depends on the communities, exactly. You can see what is happening in Arabic society, in education system of the Arab society, they also try to be very Western. They try to think about the culture of a child, about the teachers, authorities, about punishments. All these things. Corporal punishment is unforgivable in Israeli schools, it happens in Arab schools but it is under the table, it is not legitimate. It happens but it is not right, it is not a thing to do. What they say is that Arabs schools’ over culture is Western. What happen behind it is a different story.

AH: Do you think this is credible because they do have a different background.

TTS: Right, but is a difference. I mean what happen now, in Arab schools is better than what happened 20 or 40 years ago. In what way? There has not been so much of corporal punishment, boys and girls goes together to the schools, they are new approaches to studies and to the kids, the child is in the center as in other European studies (schools). The lesson and teaching is more open-minded than what was 20 or 40 years ago. Same happened to the women. Women can be principals which cannot happen years ago. So the psyche became much more Western. I can see it when I am talking to my students.

AH: Are they trying to get rid of the values of theirs or traditions?

TTS: They try to combine them.

AH: Successfully?

TTS: It depends. In one way they succeed for example in what is it to be a teacher in Arab school or in Jewish school. He [teacher in Arab school] has more authority, he is more respectable, does not have so many behavioral problem in class. It is a positive way.

AH: I am trying to see if there are some other … concepts to work with. This education issue is very interesting, perhaps to see how this identity is connected to education because it has a lot to say on how the people, pupils and students identify themselves or align themselves to the state because of education as well.

TTS: Ideally this is what they teach you but it depends when, I mean in the 50’s and 60’s the school behave like … or function actually as an agency. A cultural agency. More than today. But if you go to the Jewish school, a Hebrew school, you study about the Holocaust, study about the War of Independence, study about all the stuff. You have a ceremony every year. I say to my students that every Jewish woman, Jewish mother should take care of her kids, and you have a special ritual (of national commemorating) which goes every year. You have it everywhere, in every society. It is also in your country – a Day of Independence. Or Memorial Day. I was in Prague and I saw they have some memorials dedicated to the people who were killed in 60s. So they are educating you [in Israel] to win the fight with a country (?).

AH: Ok, that is understandable. I had one question in my mind that I almost forget – a matter of language. Because from my point of view, I was dealing with a discourse analysis and social construction and the language of how those things are presented is very important.

TTS: Right, absolutely right.

- 146 - AH: So do you think that there are those two ways on how to see it, if I can mention one example – War of Independence you already mentioned – because Israelis or Jewish Israelis see that clearly as a War of Independence while for the Palestinians, Arabs see it as An-Nakba434.

TTS: In every Jewish school they are telling you about War of Independence that is for sure.

AH: Ok, but the Palestinians or the Israeli Arabs, they do have their own education system?

TTS: They have the same education system, they belong to the same system. But what happen in the schools, you cannot be sure. This is an issue. I mean, what you can see in 50’s and 60’s is that somebody from the security, military was responsible for what happen in the school and people said it is not a democratic way. There is a difference between education and the army, you cannot combine it. So they are not supposed to say anything but when they do you cannot control it435. But the official (Palestinian) line is the An-Nakba but what happen in the schools themselves.

AH: And for example, when speaking about this kind of issue there is a group of historians, called New Historians, in Israel. What is your opinion on them? Because, if I am not mistaken their way of procedures that they are studying newly opened archives of Israel and they are trying to re-write the official history. Have they met with success?

TTS: It is complicated. I think what people now thinks is much better than what was happening in 90’s or 50’s. I think people are now more balanced. I do not like what they are doing with the Old Historians, I think it should be somewhere in the middle.

AH: So no group are right anyway?

TTS: No, because the New Historians have also an agenda like the Old Historians. Both of them have different agenda but both of them have agenda. So why one agenda is better than another one? If you want to be a very good historian you have to think about the whole. You have to take everything into consideration. And part of the New Historians, they belong to the group which believes that they also postmodernist. I do not believe it is possible and I think it is a big mistake.

AH: You think it is a big mistake?

TTS: Yes. I use a lot of critical methods. For example if you are talking about hidden culture, an overt culture it is what critical or people of culture studies talk about. It is not something you can find at positivist historians but I think the problem with postmodernism is that everything is fine. And it is a big problem because you cannot say what happens with ISIS is fine. You cannot say it is okay to rape girls when they are six or seven or eight years old, you cannot say it is okay we just describe and you can’t say anything because this is their conditions. In case of postmodernism actually what I think happened is that, although they do not want, there has to be an oppression in the world somewhere. They say the conditions is fine, I cannot say anything. So I think it is very dangerous

AH: these are two particular points of view. In some way isn’t it positive that they opened this kind of issue because when you were speaking about Old Historians and them having an agenda which was official for, I don’t know, tens of years. Now the New Historians came and they switched the pendulum on the other side. So at least the people can see what is in the middle, isn’t that somehow positive?

TTS: I do not know. Sometimes these are just lies. Sometimes they don’t tell all the story, they changes [the facts]. I can tell you a story – something that happened in my class. I was talking on about what happened in fifties and I used a lot of data. For example how many people came [to Israel], how many girls and boys, the age, level of education and so on. The statistical data that were available. And one of the students told me “at the Education department they told me other data.” So I tell him “Ok, but here you have the numbers.” He went to the other professor and told him: “See, this is the data” and he told him “it doesn’t matter”. I don’t think you can ignore data. If somebody told you an example out of the 100 people, 70% of them were women, you cannot say it is not important, I cannot use it. You cannot adjust the data. And they do it, part of them really do it.

434 V překladu katastrofa 435 Myšleno zřejmě vyjádření názoru učitele

- 147 - AH: It is not scientific …

TTS: Of course, it happens a lot. There are a lot of examples of that. For example you cannot ignore in 1950’s people come from all around the world. I will give you some data. 59% of the women came from the North Africa and they do not know how to read and write. It is very important in order to understand what happened in the kibbutz. Today it is like 1%. Thus, you cannot say it has nothing to do with what happened. Now what happened to the part of the New Historians, and also Old Historians, is that they ignore some data they do not like to see.

AH: Ok, so they are simplifying?

TTS: Yes, some of them make life easier for themselves, they don’t go to the archives.

AH: They don’t go to the archives?

TTS: Part of them didn’t see archives at all or just part of it.

AH: I thought their work is mainly based on archives.

TTS: No, no, this is what they say.

AH: So that is what they say but it is not based on truth.

TTS: You can see a lot of things, a lot of mistakes. I mean a lot of simple mistakes. You really need to know whole picture but they [New Historians] do not do the proper research. I think some of them are just like journalists, not really professional [scientists].

AH: Interesting, I never heard such an opinion. Some people do not agree with New Historians but don’t see it in this, I would say strict way, that they are ignoring data.

TTS: In my area there are a lot of mistakes. They don’t know the data, they don’t know all the facts, and they ignore what they don’t want to know.

AH: Alright, and you are purely focused on this historian perspective.

TTS: Yes.

AH: Just maybe one last question because I don’t want to take much of your time. I was in a library today and was trying to explore some … well there was a book called Symbolic usage of the politics

TTS: Symbolic?

AH: Yes, usage of symbols in politics which is also very important when you are building a nation and you construct the identity for example. And you can clearly see those leaders such as Ben Gurion as the symbols.

TTS: Right.

AH: and the army is a symbol as well.

TTS: Definitely, I agree.

AH: Is there a huge difference between the old Israel, for example in these 50’s and 60’s, and today?

TTS: You are talking about the symbols?

AH: Yes in terms of symbols and values.

- 148 - TTS: Some of the symbols are different. For example in 50’s and 60’s we had a lot of faith or the agricultural symbols – oranges for example. You don’t have it today. All the agricultural start was delayed. But other symbols are the same and I think what we have now is now more Jewish symbols than what we had before.

AH: More than Jewish?

TTS: More Jewish, more religious.

AH: I see. So in those 50’s and 60’s it was those secular Zionist symbols.

TTS: Yes, and the agriculture was very important.

AH: And today it is more abstract visions and symbols? Or what religious symbols do you think are the most important, what are the most important symbols in today’s Israel according to you?

TTS: First thing, people talk about mezuzah and the flag.

AH: This is more Jewish symbols, are there anything such an Israeli symbols?

TTS: Food. I think it is not just about symbols, what we have now is … if you watch TV there are a lot of Israeli film now and it wasn’t before. A lot of literature, a good literature that wasn’t before. But when you are talking about symbols they are basically the same. Besides the army culture we talk about at the beginning [of interview].

AH: It remains? So it goes through and it links the history?

TTS: Yes. The colors – blue and white. The map of Israel has changed, and it is issue for the government what is part of the country. If this is a part of the symbol. And symbol is something … I don’t like it, when you are talking about the symbols you have to take into consideration whether you are talking about icons or symbols. It is not the same.

AH: What is the difference?

TTS: Icon is something everyone know what is the meaning so you don’t have to display it. It is like a picture, something you draw. Symbol is something you have to explain in more depth. Explain the meaning of it. So when are you talking about icons and symbols you have to know the difference between them.

AH: Ok, so maybe in this way I was talking about the icons because you don’t have to explain what this kind of thing, it could be abstract thing and it could be very concrete thing, you don’t have to explain to a member of the society what is the importance of it. Everybody knows, for example, who was Ben Gurion.

TTS: Right.

AH: But I don’t know if I would describe him as an icon.

TTS: He himself is not but if you see his face, it is an icon.

AH: It is an icon? In that case I mean icons then.

TTS: So if I should summarize what icons do we have – the color, blue and white; I believe Israeli colors are blue, white, brown and green. Or brown and yellow. Because brown and yellow is the desert, like in Sde Boker. Green means agriculture, blue and white is a sky. This is how it is seen.

AH: Do you think those icons are important?

TTS: Yes, when you are talking about the icons it is the case. When I was a kid, orange was a very Israeli icon. We used to go to the orange gardens, the Pardes, in the winter to pick up oranges and lemons. And this is very Israeli way to see the winter and how to feel the winter. Today, people don’t do it. Speaking about icons, you also think about the troubles you have. Let say, during the summer everything is dry. You have to understand the

- 149 - sense of the place, you have to think about the animals, flowers, and all those stuff. This is something people are thinking about. When you will ask what the feeling of Israeli winter is, people will say oranges, rain…

AH: Ok, well this is clearly identifiable with a land.

TTS: Yes with the land.

AH: In a natural sense, in geographical sense.

TTS: I will send you an article of mine that deals with a nature icons. Also what happened to other nations, it is not just Israeli way, and it is everywhere. I don’t know what is happening in Czechia but for example in Switzerland – Alps. Every country has it.

AH: Yes, I am thinking how Czechia is in this way. Usually when you are looking for the symbol of the Czech Republic, it is Prague.

TTS: I’ve been there, a very beautiful place.

AH: So this is somehow a symbol, or an icon of the Czech Republic.

TTS: Right, you are talking about the building.

AH: The Prague Castle. This is what you can clearly identify and say “well, this is Czech”. Although, I do not live in Prague, I am not from Prague either and I do not feel like Praguer, a person. A lot of people are against it [the symbol].

TTS: They say, this is not … we have a lot of other places in the country not just Prague, right? Maybe the beer

AH: Yes, beer is common in the Czech Republic but I am not really sure if this is a positive symbol to which to relate.

TTS: It is not a question of positive or negative.

(This is where the interview has ended and continued with follow-up small talk not related to the research itself. It is only worth to mention that Dr. Tali Tadmor-Shimony described Israeli university as too small to have their own culture and that there is not going to be that much of a difference between various Israeli universities where the rest of the research was about to be carried out)

- 150 - Interview protocol (III):

Date: November 8, 2015

Place: Ben Gurion University, Be’er Sheva, Israel

Interviewer: Adam Hykl

Interviewee: Dr. Paula Kabalo, Director (The Ben-Gurion Research Institute for the Study of Israel and Zionism)

Transcript of the interview:

Dr. Paula Kabalo (hereafter “PK”): …and approach of any social scientist in the past whether it is sociologist or political scientist is that … well there is a tension whether we are intending to uncover or reveal what happened. It is a legitimate question for historians, it is a necessary question. And it is almost not so important for the social scientists. You want to understand the implications of our perceptions of the past.

Adam Hykl (hereafter “AH”): Right.

PK: So I’ll even take it further away. We assume, I mean historians, we assume that every event is unique. Of course we look for similarities, comparisons, we do it all the time but there is an assumption that every event is unique by itself and then for social scientists, of course, the event is only a mean to a bigger … the assumption is the event is not unique. In a way there is a tension there.

AH: Yeah that is true. But if I am not mistaken even in case of Israeli historians there is a tension between the perceptions on that kind of view. There is a group of historians called New Historians.

PK: I would say it is almost anachronistic to speak like this today. It is true that in the nineties there was a group of historians who defined themselves as the New Historians and they have changed significantly and importantly I have to say. The approach to let’s say some polemic issues in the past. Now we are talking about 25 years later and how we say in Israel – lot of water has floated through the Jordan River since then. In fact not so much water is now in the Jordan River. The generation of historians have dealt with 1948 or 1967 or even with the 1950’s and all these issues with a concept of Zionism. It is really already a new generation of historians that have shaped their ideas in a view of that polemic. I can point out various directions, one of my colleagues call it a “post- historians”, I don’t even think that is the case. I think that what happened, if you ask me what happened was that New Historians and I don’t even call them the so called New Historians, so this New Historians and that trend which occurred in the nineties was not even … was in many ways the first generation of historians because some of the topics they describe. It was a necessary step you need to have when you are beginning to write professional history, historiography based on archives. So many of their polemics that they had with the so called Old Historians were not even with historians. They had polemics with … in some cases they had other polemics with focus on the main issues of 1948. There were various topics there but the 1948 topic which is the most…

AH: That was the main one?

PK: That was the main one and if you look at the topic of 1948 and you see who they are disputing with: they were disputing with writers that wrote a history that was not really professional in a sense that first of all the most of the writers they disputed with were not part of the academic system, of course they had limited access to documentation and also even in the case, let’s say, were disputing with monumental history of 1948 which was written in the 50’s by Netanel Lorch who was a historian writing for the system. That was a historian who wrote – he was given an assignment to reconstruct [the history]. You can almost consider him as a chronicler, he was writing chronicles. So what Morris and Shlaim and at the time Pappé, what Morris and Shlaim mainly did in the nineties was to offer a new narrative that then like everything else serve as a point of departure for various historians to move on, but not move on by attempting to deconstruct that narrative but to, like it always happens when you have a layer. I was talking about the pixels, right, so that is a picture and the picture has 500 pixels and the next generation of historians will choose one pixel and will look into it and will put 10 000 pixels. If I can portray what happen to the historians of 1948 which I am part of, it went on to look at first of all various angles

- 151 - of the war, relationship between Mediterranean society and Homefront and memory, then you look at the specific subgroups and specific locations and micro-history. The idea is not to dismantle their base but to look deeper in.

AH: That was one think I wanted to ask because there is an … I can hear it from the people I talked to, not just scholars but from regular people, there is still a narrative that goes on about the war. You might have two points of view of how to look at it. The general and common point of view is the Israeli one of War of Independence, of the glorious victory of the Israeli army and for example another one is the Arab An-Nakba point of view which was a catastrophe for them. This is the same event but seen from different perspective.

PK: Yes but the thing is that I don’t think that there is any scholar today who will dispute the fact that this event had various experiences. If you look at the World War I okay? Of course the experience of Germany and experience of France and experience of England, experience of Russia, experience of America, these are different experiences of the same event. But it does not mean that American experience is the right one and the Russian experience is the wrong one. The challenge of reconstructing the past is not, the idea is not to claim to have one story. You have to face the fact that any reality is multifaceted and the challenge is to uncover as much as you can. From the certain angle that you chose to uncover. So I don’t think anyone challenges today the fact that for the Palestinians the 1948 events were An-Nakba, for the Israelis the 1948 events were the War of Independence. That is not something that anyone can dispute, it is a fact. You have two sides, they experienced the same experience from different perspectives. That is the story. They participated in the same event but from here and from here. That is more than reasonable. Moreover, of course it is different if you were young. It is much more than two side’s right? Because if you are Israeli, if you lived in the Negev it is one experience, if you lived in Tel Aviv it is another experience, if you live in Jerusalem it is another experience. If you were Palestinian – same thing, in Jaffa it is one experience, if you lived in Deir Yassin it is another experience and if you lived in Nazareth or Abu Ghosh it is a different experience right? And it is the same war! The issue is not who is right. The issue is to acknowledge the fact that events and reality is multifaceted and when you approach it as a scholar, when your goal is to uncover a reality, what you want to do is to be transparent first of all and explain what your goals are. I mean if you are going to look at the Israeli side, certain aspects of it you have to define your goal. I guess that is …

(An interview has been interrupted by the phone call)

So what I am saying is, as a historian that accepts the … some intellectuals, not necessarily historians, took the postmodern ideas of relativism one step ahead. And this step ahead claims that reality, because the reality is multifaceted, then it does not exist. I am not there. I claim that we are sitting here now, that is my claim. You can dispute that but I insist that according to my understanding of life maybe philosophically we do not exist at all but I am not there. According to my basic point of view, my basic philosophy, reality does exist.

AH: You mean like objective reality that we can relate to?

PK: There are objective facts that are not disputed. The objective facts that are not disputed are for example that we are sitting now in this room. Are we sitting now in this room? Probably yes, unless… I don’t know. I mean I have to accept that as a basics. Now this is an objective fact, we, both of us are in this room right? The things that are here are here. So clearly when one day you will be interviewed about this interview you will say things different from what I say because you are sitting here as an interviewer and I am sitting here as an interviewee. Clearly we are having two different experiences but the reality is given, we are here in this room. As a historian that’s the challenge. Not to say “we cannot prove anything because it is all relative”. That is not the issue, we have to uncover the reality and within the reality we have to define what are the perspectives we are interested in, and then we have to somehow distinguish between the facts that create this reality and interpretations that were added to the participants to that reality. That is pretty much the challenge.

AH: Ok, so what I am interested in mostly are these interpretations of that reality and specifically from the Israeli perspective. That is, as I believe, the national identity as we can define it, is constructed from those shared memories and shared interpretations on that particular events. That is why I am trying to explore what memories might be important, what concepts to use for defining this identity of the group.

- 152 - PK: But here again the question is, are you assuming that 1948 is one of those events? Because actually a national identity was shaped…

AH: It is one of my questions because it still relates even to the presence, right?

PK: It is very relevant to the present, I agree. I don’t know to what extent it is really relevant to the presence for the daily, you know, for the regular people. I agree that the political disputes, the conflict between Israel and the Arab world including the Palestinians is a conflict that goes back to the 1948 but in fact it goes back before that. Definitely 1948 has a role here but whether I will be asked 1948 is a crucial event that shaped Israeli national identity until today, I have to say I am not sure. Zionism was shaped in the end of the 19th century that was fifty years, sixty, seventy years before 1948 happened. In fact the ethos of 1948, this glorious independence, the satisfaction, the sense of commitment, the sense of death of those who paid their lives. The big ethos of 1948 which I am not sure is still present in Israel today but it definitely was present when I was younger. I am not sure it is the cause, it more a result. I think 1948 is the reflection of the national ethos.

The national ethos of Israel goes back to the ancient roots. If you do a survey amongst the Jewish Israelis and you will ask them: what are the fundamentals of historical events which shaped your identity, I will not be surprised if it would be the Exodus from Egypt will be a more [common answer].

AH: Can you put an equal those Jewish identity and Israeli one because Israeli identity does not necessarily have to be equal to the Jewish one even though the majority of the people …

PK: You are talking about the national identity. What I am claiming is that Israeli national identity, again assuming that … Israel as a state has Arab citizens and Jewish citizens. The Arab citizens clearly do not identify, most of them not all of them by the way, the Christian Arabs are a different story but the Muslim Arabs mostly do not identify with the Jewish national ethos. That is natural. If you are talking about Israel national identity, there are two national sentiments here, at least two. You have the Arab national sentiment which is actually now more and more using the term Palestinian national identity. Arabs in Israel do not call themselves Israeli Arabs anymore, many of them call themselves Palestinian Israelis. The term is now Palestinian Israelis okay? Everyone calls it differently.

Anyhow, what I am saying is that if we are talking about national ethos of Israel as a nation state of the Jewish people, okay, if we are talking about that then it is connected with the sense of belonging that individual Jews have this collective that is called Jewish people. 1948 is not necessarily a shaping event. If you will ask people to list what are the historical events that shaped their national identity then my guess is that people will refer to it. Not intellectuals from the academia but people in the streets, regular Israelis whose don’t deal with the 1948 every day like me. Regular people who define themselves as Israelis and are willing to, I don’t know, sacrifice their live for their country. You ask them for a list of historical events that shaped or defined you as an Israeli, and I think the connection to biblical events is also important, will be there I would say more bluntly. The other ones will be considered as important events that enabled Israel to become a reality. So 1948 is an important event because without 1948, without the War of Independence probably Israel would not be established. People will refer to that in this way but what defines them as an Israeli and what defines their sense of collective identification with Israel being the nation state of the Jewish people it has to do with more ancient sentiments. Not necessarily religious. It is hard to explain.

You agree with me? (Question to Dr. Tali Tadmor-Shimony (hereafter TTS) who joined earlier during the interview)

TTS: Partially, it is true for some groups in Israel. I don’t think for my son what happen in the biblical era is important.

PK: Yes but do they think Israel exists because it won the 1948 war? They will give another answer. If you ask the young generation, the secular younger generation: why does Israel exist?

TTS: I think most people will say because the Jewish people in the [United] States.

PK: That might be the answer, 1948 will not going to receive such an importance. Then if you ask them: please point out crucial events in the history for Israel, 1948 has to be there! And 1967 is going to be there as well. But that is not why Israel exists.

- 153 - AH: So there could be a clear distinction between the identification to a state and to a nation?

PK: No, no.

TTS: You have to understand the Israeli state if you are talking about Jewish history. So people along the years they were used to not have any. Do you know Imagined Community?436 You know this theory? Imagined Communities by Benedict Anderson?

AH: No, I do not know that.

TTS: This is something we are talking about.

AH: Ok, imagined community.

TTS: Or Anthony Smith.

AH: Well, Anthony Smith deals with the national identity and those current topics.

TTS: Ethnic groups. OK, he say that the example of ethnic group … when he talked about ethnic groups he mentions the Jewish case. I mean ethnic group that became a state.

PK: So the idea is that the modern events are only the last chain of the history. If you ask a secular young person in Israel that is let’s say very liberal in his views. Talking about our children which could be a good idea to speak with those, the young generation. Or the students here. And you ask them – ask me a question and I will ask as if I was them. What are you asking?

AH: For example how do you define Israeliness? Or what’s the core values for you as an Israeli?

PK: If I understand the question we are referring to is: which are the historical events that shaped your collective identity. So if they will look at the shaping of their identity as Israelis but not as a condition for the (unrecognizable). I wonder if 1948 shaped their identity.

TTS: I don’t think so.

PK: I am just saying they do not consider 1948 as the beginning of the story. 1948 is a historical event which defined the existence of Israel. But the justification for the existence of Israel does not depend on 1948 if that is what you are looking for. So clearly without 1948 Israel would not exist but whether Israel should exist or not does nothing to do with 1948. It exists not because it won or did not win 1948 and just to say it should not cease to exist because it created An-Nakba or did not create An-Nakba. That has nothing to do with justification. For the most Israelis 1948 does not justify [the existence of state]. For the rest of the world, the liberal world, 1948 does create a criterion of justification. I think that is a very, very big difference between Jews and Israelis. Not only Israelis but Jews in general and the rest of liberal world. 1948 is not defined for the Jewish world mostly as a criterion that brings the justification. That is the story. The justification of Israel does not lie on whether Israeli behaves nicely or not nicely with Palestinians. The justification of Israel lies in the principle that say the Jewish people like any other people deserves to have its homeland. That is the story, very simple. For the most Jews in the world, not only for Israelis but the Jews in Israel for sure. You will find this as the most common answer. Even amongst those who voted for the far left, for the “reshiva mishutefet”.

TTS: I will tell you a little story and I came from liberal left, not so much from the left but for sure not from the right, not the Likud. My mom told me, she is a Holocaust survivor, she told me that her uncles do not reserve because it was holocaust. Anyway, they told her “You have to go to Palestine” in the middle of the war and she was 8 years old, Arab parents and they though it would be better, because people try to go to Romania and other places and she told me “I remember what he said – you have to go to Palestine” this is like a mantra.

436Benedict Anderson – národ je sociálně konstruovaná komunita, představována lidmi kteří se sami identifikují jako součást této skupiny; an imagined political community – členové se totiž nikdy nemohou potkat všichni, vlastně budeme znát jen menšinu lidí. Mají ale ve své hlavě mentální obraz své komunity, který může dostávat reálných podobně např. při velkých událostech, jako jsou olympijské hry.

- 154 - PK: And the used the term Palestine because it was considered as a neutral.

TTS: and that’s it. She was six, seven, eight years old, she lost her parents, she almost died and this is what she knew. These are not just Arab stories, I mean, this is typical to a lot of people.

(Hebrew speaking)

TTS: We were talking about food. Good bye, Adam.

(Interview interrupted by Dr. Tali Tadmor-Shimony leaving the office and by regards)

PK: I think that way managed to clarify myself so it is easier and we can move on from there. So you understand that the role that you are applying to 1948 is different from the role I apply to it.

AH: But not necessarily only to 1948. I mean for example, 1948 and 1967 wars were part of those events that formed … I might mention one example: writing the books that formed this kind of military ethos. It [the term] is called Fighting Jew in the literature and that the Israel is a nation in arms, that military ethos of victorious army and those victorious people. Is it still … does it originate from this kind of events?

PK: No, it didn’t originated from this kind of events. It originated from the fact that Jews who came to Palestine at the beginning of the 20th century decided they are going to create, to shape a New Hebrew person. That is where it begins. The story begins in 1904, the second wave of immigration, there is a wave of youngsters, 20 years old Jews who for different reasons decided to make a change in their lives and they are already inspired by the idea of Jewish nationhood that was around since the 1880’s and when they arrive in the country, they arrived with an intention not only to create a political change but also to create a cultural and psychological change, okay? The political change – Theodor Herzl wanted to create … he said just like the French have their homeland, the British have their homeland, now the Jews. The solution for the problems of the Jews around the world is not asking the world to accept them nicely and accept they’re different but to demand a sovereignty. But that’s the first level then, when the pioneers, the founding fathers of the state arrived at the beginning of the 20th century, they are already embracing ideas that were there before and had been represented by anyone else and that is the famous idea of the new Hebrew person. What is the idea of the New Hebrew person? The idea of the New Hebrew person is that being the Jew will not imply anymore that you are weak and dependent on others. Because being week and dependent on others has caused the Jews humiliation throughout the years so they come to the country and they say that old world is bad, it had not bring our people to any good point – that’s in 1904, 1905, 1906 – no one even dreams about Holocaust back then. And they say we are going to make a change not only political but we are going to make a whole change in our self-perception, self-image. How do you create a change? You create a change by becoming strong and working the land and then you gain your rights over the land and the idea of physical work of the land, of the culture being tamed, being strong. All this is part of this that the Jews are the new Hebrew persons whose are going to grow their own food, be productive, will not be dependent on the others – it will be normal. The New Hebrew person will be a normal person. So, that’s where the idea of a strong Hebrew, a strong Jew begins to implement. The ideas are here beforehand because in fact, you can find the roots of it in the second Zionist Congress, 1898, when Max Nordau who was Theodor Herzl’s right hand, he was his closest companion and he gives a speech titled “The Muscle Jewry”437. I hope I am translating it correctly. Now, what he does in that speech he says “enough, enough of being weak, we have to be strong”. And you know what happened after the speech? Jewish sport associations started to pop out all around Europe, in Bulgaria and Austria and all kind of places young Jews are saying “he is right, enough of being weak, we have to be strong. Let’s do some sports!” So, suddenly you find HaKoah Vienna438 and then Bulgaria and there are all kind of funny things when you look at the past now it is really funny to see it but as a real wave it really realizes at the beginning of the 20th century. So, the people who come here come with this new perception. Now he is going to be an independent Jew, politically independent, economically independent and also independent in a sense that no one could … they will stop being bullied by the world, okay? It is not a Jew who is thrown in the mud and his beard is torn and is humiliated and all these images we usually apply to the Holocaust but were around all the time. It is a fundamental experience, it is an inseparable part of Jewish

437 Muscular Judaism - https://en.wikipedia.org/wiki/Muscular_Judaism 438 Sports club – several Olympic athletes, Jewish soccer team, founded 1909 ,closed down in 1938 by Nazis

- 155 - experience in the Diaspora in general regardless of Nazis. That was a peak of it. It was there all the time. But you are asking where does the glorification of strength come from? That’s where it comes from.

AH: Do you think it is …

PK: Now 1967, what happened in the 1967? Now I am jumping, okay? So, of course needless to say HaHagannah and Shevura, all the armed forces that developed before there was an army are all inspired by those ideas and also by a simple fact that there is a tension but they realize very fast they are not welcomed by the Arabs. So, it is a combination of the two. They understand they have to create armed forces to protect themselves and also they do not expect anyone else to do it for them because that’s against the whole idea. Because if it the idea that Jews are coming to Palestine to be Jews like they were in Germany or in Poland, that is not the point right? The point is they come to Palestine because they want to be independent. If you want to be independent you have to take care of your own safety. Now, I am jumping to 1967. A day before … take the famous three weeks waiting period from 12 May, I think it was, to 6 June. If you take those three weeks which are called in the literature “the waiting period”, analyze the discourse that took place in Israeli society and if you analyze it through the tools of public mood, the public mood is hysteria. The sense is that Israeli is not going to make it. Why? Because there is a … because no one realize how weak were the others, and they didn’t know how strong they were. It is a first time Israel has to go through such a [experience]. 1948, when one looks at it nowadays yes, they won 1948 but they won 1948 and they lost 6 000 people. 6 000 people means 1 % of the population. Now, that means that the numbers of people everyone knew. When they think of a war they think of 1948. And 1948 is a war that everyone who goes, it is a type of war when you passed this kind of war once you say there is no way I can do it twice. Compare it, if you have, God forbid, cancer and you go through the whole treatment, chemotherapy and then operation and then recovery and you made it and five years later you are diagnosed again. Are you sure you are going to win this time? Believe me, you are not sure. Now you know what you have to go through. So, some people will say “okay I know, I will do it and I know it works.” Of course, I mean what you will do, will you give up? But the feel is terrible, it is even worse because you know what is expected. With the people before 1967 why was there hysteria? Because people were hysterical? No, because what people had in mind were two traumas – one 1948 in spite of anything what will be written about the event. The New Historians don’t argue with the data – the data is: 6 000 people paid their lives – they know, there is no real argument on the fact that it was a hard war, a tough war. 1948 is a one event and for 50 % of the population in Israel in 1967 there is another trauma, immediate one, I am not talking about virtual one, theoretical one. And the other trauma is the Holocaust. For 50 % of the people living in Israel in 1967 the Holocaust is an immediate trauma. An interesting thing is that even for more than 50 % people, because of the Jews living in Tunisia – for them also the Holocaust is a theoretical trauma? No, the Germans were in Tunisia. The trauma of what could happen is something that is not a psychotic, virtual trauma. It is a real trauma, we are talking about living people. These people who lost their families, who lost their children, their sons in the war, for them that’s the worry. There are two point of references for a war – one is 1948 and one is World War II with all its horrific. Clearly when the clouds of war are gathering around them most Israelis do not feel strong, they do not feel strong. A day before June 6, on June 5 Israelis do not feel strong. Six days later they do feel strong. Why? Because in a way it is more like … they don’t really feel strong. The euphoria of post-1967 is not really feeling strong. It is [like] when you go to a football match and your team is about to lose and you are sure it is going to lose and in minute 93 your team has 1:0 you are walking like a duck the day after, [yelling] “we won, we won…”. Why? Because you were sure they are going to lose. So, you want to understand the euphoria of post-1967. It is because most Israelis clearly were not sure they are going to win. Yes, after that it was a trend of [words like] we are strong, we are beautiful, and we are soldiers. It was like a fashion but even that fashion, I have to say, is very misleading. Because side by side with a fashion of Tzanchanim, the paratroopers, every girl wanted to have a boyfriend that was a combat soldier and all that stuff but side by side we had at least two phenomena that are the opposite of that. And are not less important. One of them is that the young generation of the kibbutz movement whom fought the war gone through a process of soul searching. Why do we have to fight wars and …

AH: Soul searching?

PK: Soul searching. And the soul searching takes place in a trend of soul searching meetings that then gathered in a book called Siach Luchanim (?) which can be translated to Fighters Discourse or Fighters Talk, discussions. 439 And when you read what people said at those meetings and it documents some tense of meetings that took place in kibbutzim and were recorded. When you look at what people said at those meetings, now there is a

439 Talks of Warriors, 1967

- 156 - movie about that, I haven’t seen the movie but in any case the book itself and what it does demonstrate is that those who fought the war were not part of this euphoria. Those who fought the war were wounded in their hearts like any soldier who fights the war. I have never met any soldier who fought the war and is not wounded in his heart. I’ve met many, many soldiers who fought wars and I can tell you even if you completely 150 % believe in a causes of war, still it is very traumatic event. It doesn’t matter on what you believe in or not, war is traumatic. Even after 1967 when the movies talk about the beautiful Israeli soldiers and all the machoism around it you can see that Israeli soldiers, mainly the elite of Israeli soldiers, combat soldiers of those times were … the proportion amongst them who were kibbutzim was very, very high. It is like today when we tend to talk about the settlers whose are very much engaged in significant roles in the army, at that time it was the kibbutzniks. And you can see it is very well documented they were not leaning in on that glorification. They were dealing of the difficulties of the war.

AH: When you were talking I was picking up some perhaps general categories of what you are talking about and I just wanted to ask you do you think that, while talking about those strong people, self-reliance which was back in the days emphasized, the security of course and those sensitivity for the threat perception, maybe I would call it like that. And this kind of pioneering ethos. Does it still apply even today? Is it visible in the society today? Is it even emphasized?

PK: the sense of that you have to be strong, you mean that part of it? Self-reliance and being strong?

AH: Yes.

PK: It is a good question. It is hard for me to generalize here, okay, I am going to say a few things. I think that still for many strands of Israeli society Israel’s existence depends on its strength. That a presupposition of many Israelis covering various … let’s say various Israelis whom vote for various political parties still assume that Israel … their presupposition is that Israel has not been accepted as a given by the region. Let me tell you, Adam, I am not talking about people who were not educated, people who are less educated, or who are religious. I am talking about regular Israelis that will say “okay let’s see what happened here in the last twenty five years since Oslo. Why didn’t Oslo succeed? Or what are the claims of the Palestinians? What are the points of disagreement between us and the other side?” And they come to the conclusion that the points of disagreement are not bridgeable because it is about the mere acceptance of Israel’s right to exist as the nation state of the Jewish people. If you accept that as a presupposition then you have to accept the strength that being strong is not a luxury, it is a must. I am even meaning here things I heard younger people talk about, about the army. You have discussions amongst them. Let’s say secular, what you would call in English liberal views, young people in Israel, in those circles sometimes you have guys who don’t go to the army. So you have also here discussions amongst them and you will find many who will say “it is not fair that you don’t go to the army because having a strong army is existential because of the circumstances”. That is in a way the 21st century version of the beginning of the 20th century version of [strong person]. For most Israelis the army is not a militaristic, the obligatory service is not considered to be a complex of inferiority or a luxury or something which has to do with urge of militarism. The army is considered to be a necessary tool to ensure the existence of Israel as a nation state of the Jewish people. In a way you can say that most Israelis will probably agree their existence depends amongst other things on strength. Now what is included in that strength other than the military strength? People will add: we need to have strong economy, we need to have strong scientific [research], Israel has to be innovative and high-tech and all those things and many Israelis will also say Israel cannot afford to have big gaps between its poor and rich.

People add various components to the box that is covered with a label “Strength” but military strength is probably widely accepted as a must. Of course you have those intellectuals who claim … intellectuals not because I am looking down on them, just because you will not find those ideas amongst people who are not, let’s say, having very sophisticated discourses. So you will find in certain academic circles, or certain intellectual circles also outside of academia, voices that say this is all indigent. Actually we don’t really need the army, we are not threatened, no one really challenges the existence of Israel and this is all story we are telling to ourselves.

AH: But it is not widely shared.

PK: I think this is really widely unshared. I would really recommend to go to speak to younger generation, I think it is very interesting to hear their voices. I cannot speak on behalf of my children but I can tell you I have many disagreements with my own children, whose are probably your age, about their political views but these

- 157 - issues I think we … the fact of the matter is none of them challenged the fact they have to go to the army and they even served in the army more than they needed and I think you should hear them in your research rather than … There is something about sitting in the Ivory Tower of academia where you share your views with people from Sweden and United States or Canada, Norway and even Latin America. And of course you don’t have to take any responsibility because nothing is going to happen anyway because of what you say. You are not in the policy-making system. It makes everything very theoretical. You can be pacifist if you are not expected to have consequences of what might happen if you are wrong, okay? That is why I really thing the sentiment of the public is important and I would not go to the sentiment of the public that is religiously … I would go to the sentiment of the public that you expect to embrace views that are more universal. I would go and check them. Of course you have many, many groups in Israel which in principle do not accept the universal values because first and foremost they feel Jewish. They have a very strong sentiment of a belonging to the Jewish people and Jewish faith and I say it with a lot of respect. But that’s an interesting group by itself which is not one color as well. But I would go and talk with those who do not belong. You would expect them to have universal values and they are just like any European and ask them “why would you go to the army? You are just like me, you are supposed to think the army is bad. How come? You do not avoid of going to the army but you even assign for extra years. How come?” Try to bridge that.

AH: If I may, this is a personal observation. When I was here two years ago, I spoke with the people and I asked them actually … not the same question but we were talking about the army because it is an important part of the life of each young person here in Israel. A lot of them were actually … they didn’t agree with going to the army. They thought it is a waste of time, they had to serve there for three years. Maybe, they were even jealous for me that I have like three years of life more to finish my degree and so on.

PK: Yes, they are. So did you ask them “why did you go?” You can get away from it [army], it is not too hard, it is really easy.

AH: Ok, in that case they did not dispute it. They just say it is mandatory.

PK: I would say – then you should ask the next question. Right, it is mandatory but don’t you know anyone who got away from it and everyone will tell you: yes, of course I know. How he got away from it? Well, he brought something from the doctor, she said she was religious. It is not so hard to get away from it. So then the other question is: why didn’t you get away from it? And I think that’s where they have to stop and think. One answer will probably be “well, there is a social pressure”. Maybe. I think in the many circles the social pressure is going down and I heard young people say at the end of the day it is existential. What can we do?

We still need the army to exist. Something like that.

AH: Does it have to do with some kind of solidarity?

PK: No, no solidarity at all. Nothing to do with solidarity. It is the understanding that Israel still depends on that. So if you will not go in a way you are lying to yourself. In a way you don’t want to be a hypocrite. And I can tell you that many hate the army even if the army is a positive experience for you in a sense it empowers you and gives you friendships and it gives you experience you still hate it. Because who wants to be in a uniform, in a hierarchical system and then sleeping in bad conditions. It is not fun. So even if you appreciate that army gives you some tools and did empower you in this and that way you still don’t like it. But it has nothing to do with a question whether it is necessary or not. And then most Israelis agree, again it is really strange for me to talk like this. I think most Israelis agree, I didn’t do the surveys. You have to check for the surveys whether most Israelis agree that army is still necessary for Israel’s existence, a strong army. If you ask me, I think yes. If you ask me as an individual.

AH: And if I may just last question, I don’t want to steal much of your time. It could be just a short one. You were talking about those theoretical approaches here in academia not related to the practical outcomes of the politics. So since in the thesis I wanted to take a look on particular time frame of Benjamin Netanyahu’s governments because he is already quite a long serving prime minister in Israel. Do you think that his policy reflects those kind of ideas, or those kind of concepts we were talking about? Or it is not related to the society and the general view? I heard a lot of different opinions on that.

PK: I am not sure I understood the question.

- 158 - AH: We were talking about the strength is still important, pioneering, this progress mentality in Israel. Do you think the policy of Benjamin Netanyahu reflects that? Does he emphasize it or maybe he doesn’t care about it at all.

PK: I don’t think that the Netanyahu emphasize the importance of strength more than other prime ministers. I don’t think he emphasize it more than Olmert, I don’t think he emphasize it more than Herzog, I definitely don’t think he emphasize it more than Yitzhak Rabin or Peres. I don’t think that there is such a big political difference between the camps in Israel referring to this aspect. If there is something that I dislike, not necessarily about Netanyahu but there is a new discourse of weakness and victimhood that I hate in Israeli society now. Which in a way crosses many political circles.

AH: So this should be related to kind of siege mentality I told you about before, could this play a role there?

PK: Look, there is one thing. I said what I said about Netanyahu and I am now not talking about him, okay? There is one thing to feel that you are under siege or to sense the siege mentality meaning if I want to add … to feel that you have to protect your existence all the time. There is one thing to feel that way and there is another thing to use it as a tool in public discourse. Now, when I was younger and I was educated in a Zionist educational system, it was almost illegitimate or it wasn’t considered as a good idea to talk about weakness. Because that what are Diaspora Jews, Zionism is not about complaining. It is about taking the responsibility and dealing with difficulties and demonstrating that you are able to deal with all this. Feeling sorry for yourself was not considered to be a right approach. That, by the way, also explains why the Holocaust survivors had a hard time because there was not much compassion to anyone. So not even the Holocaust survivors, there was not much compassion. The Zionist movement was a movement demanding the fundamental change in Jewish mentality. That change was – let’s stop feeling sorry about ourselves and take responsibility of our lives. We have to demonstrate we are strong and self-secure and taking the responsibility for ourselves. There was not much place for compassion or for weakness. And I have to say that I still, personally, I don’t like the discourse of a fear. As an individual, regardless of my political views, I think I am the typical consequence of the Zionist education. I feel uncomfortable when Israelis express … we are starting to relate this competition, whom do we have to feel sorry [for]. The competition of weakness I call it. I don’t feel comfortable with any discourse of victimhood. By the way, I do not feel comfortable when it comes to the Palestinian side as well. In general, in life as a human being, one of the things I admire about the Holocaust survivors in Israel, [Dr.] Tali’s [Tadmor- Shimony] mother and her generation, which is the generation of my parents. Not my personal parents but the generation of them. You can imagine in my age we were surrounded by those people who came out of the Holocaust and made a decision NOT to be victims anymore. So they did not feel sorry about themselves. They remarried, had children, raise grandchildren, raise a professions, build houses and they looked positively to the future. And that was something that I all my life I admire very much because I thought in a way it is true for any human being. It is about looking at the half-full glass and taking responsibility of looking [positively], declaring the importance of strength it does not mean you are violent or aggressive or military. It also means, and in my sense it is the most important meaning of it, it means you are refusing to be a victim. You don’t want to be a victim anymore. Jews were Baruch HaShem440, enough generations of victimhood. So as a proud Zionist, in that sense I am a clear consequence of that worldview, I really think that victimhood … there were enough generations of weakness and that’s why I don’t think Israelis have to feel uncomfortable or to apologize for them being strong. Of course, like always, the challenge is to not abuse strength, of course. That’s my approach to strength versus weakness if you can make sense out of it.

(At this point interview has ended. Dr. Paula Kabalo insisted to see the transcription before its publishing in order not to be misinterpreted or misquoted).

440 Blessed by God

- 159 -