Samir Khan a Džihádistická Propaganda

Home , Samir Khan

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra politologie

Obor Bezpečnostní a strategická studia

Samir Khan a džihádistická propaganda

Bakalářská práce

Kateřina Plisková

Vedoucí práce: doc. JUDr. PhDr. Miroslav Mareš, Ph.D. UČO: 348932 Obor: BSS-SOC Imatrikulační ročník: 2009 Brno, 2012

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Samir Khan a džihádistická propaganda vypracovala samostatně a pouţila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně, 7. 5. 2012 ......

Kateřina Plisková

Poděkování

Ráda bych tímto poděkovala doc. JUDr. PhDr. Miroslavu Marešovi, Ph.D. za vedení této bakalářské práce, cenné rady a připomínky.

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá aktérem islamistického extremismu a terorismu Samirem Khanem, který se stal výrazným propagátorem dţihádu pod záštitou Al-Káidy na Arabském poloostrově. V teoretické části práce jsou vysvětleny důleţité pojmy související s daným tématem, jedná se především o islamismus, extremismus, terorismus, dţihád a problematiku terorismu tzv. „osamělých vlků“. Praktická část představuje analýzu faktorů ovlivňující vývoj Samira Khana v extremistického aktéra dle modelu extremismu/terorismu od německého sociologa Uweho Kemmesiese. Závěrečná část se zabývá konkrétní dţihádistickou propagandou ve formě magazínu Inspire, jehoţ autorem je z velké časti Samir Khan. Tento časopis se zaměřuje především na motivování „osamělých vlků“, kteří ţijí v nepřátelských zemích.

Abstract

This bachelor’s thesis focuses on participant of extremism and terrorism Samir Khan, who has became a significant promoter of jihad under the Al-Qaeda in the Arabian Peninsula. In the theoretical part of the work are explained important concepts of given topic, particularly it is Islamism, extremism, terrorism, jihad and “lone wolf” terrorism. Practical part presents analysis of factors which influenced the development of Samir Khan in extremist participant according to model of extremism/terrorism from German sociologist Uwe Kemmesies. Final part deals with specific jihadist propaganda in the form of magazine Inspire, which was written by Samir Khan. This magazine focuses on motivation of „lone wolves”, who are living in hostile countries.

Klíčová slova

Samir Khan, dţihádistická propaganda, Al-Káida, islamismus, extremismus, terorismus, „osamělí vlci“, Inspire

Key words

Samir Khan, jihadist propaganda, Al-Qaeda, Islamism, extremism, terrorism, „lone-wolves“, Inspire

Obsah

1. Úvod ...... 6 2. Definice základních pojmů ...... 8 2.1. Islámský fundamentalismus ...... 8 2.2. Islamismus ...... 9 2.3. Islámský extremismus ...... 10 2.4. Islámský terorismus ...... 11 2.5. Dţihád ...... 13 2.6. “Lone wolf terrorism“ - „terorismus osamělých vlků“ ...... 15 2.7. Al-Káida na Arabském poloostrově ...... 16 3. Analýza faktorů vývoje extremistického aktéra dle modelu extremismu/terorismu ...... 19 3.1. Samir Khan ...... 19 3.2. Teoretický model extremismu/terorismu ...... 19 3.3. Osoba ...... 22 3.4. Ideologie ...... 24 3.5. Prostředí ...... 25 3.5.1. Mikrosystém ...... 25 3.5.2. Mesosystém ...... 27 3.5.3. Exosystém ...... 28 3.5.4. Makrosystém ...... 30 4. Magazín Inspire ...... 32 4.1. Struktura magazínu ...... 33 4.2. Témata magazínu Inspire ...... 35 4.3 Názory západních představitelů ...... 37 4.4 Úspěšnost magazínu Inspire ...... 38 5. Závěr ...... 40 Seznam zkratek: ...... 42 Pouţitá literatura: ...... 43 Elektronické zdroje: ...... 44 Přílohy: ...... 48

Počet znaků: 71 789 5

1. Úvod

V dnešním světě patří terorismus mezi největší bezpečnostní hrozby. Tento fenomén je mezi odborníky, médii, ale i laickou společnostní velice oblíbeným tématem k diskuzi. Uvnitř západní společnosti patří k nejvíce obávanému a nejvíce probíranému typu terorismus islámský - náboţenský terorismus pramenící ve své podstatě z islámu. Za nejznámější islámskou teroristickou organizaci můţeme povaţovat Al-Káidu, která se do povědomí společnosti nejvíce dostala po teroristických útocích 11. září 2001. Tato teroristická organizace má globální charakter a po celém světě existují sítě buněk, které jsou s touto organizací více či méně spjaty. Existence těchto rozvinutých sítí je umoţněna díky velkému rozmachu informačních technologií, které organizaci umoţňují spolupráci na velké vzdálenosti. Tento rychlý technologický vývoj dále umoţňuje podílet se na teroristické činnosti nejen větším buňkám, ale i jednotlivcům tzv. „osamělým vlkům“. Tato práce se zabývá osobou Samira Khana, představitele dţihádistické propagandy, který se od roku 2010 podílel na vydávání časopisu Inspire1 pod záštitou Al-Káidy na Arabském poloostrově. Tento časopis vybízí k dţihádu a válce proti západní společnosti, přičemţ vychází především z vybraných islámských tezí. Právě globální dţihád stojí v popředí ideologického základu Al-Káidy a je jejími představiteli silně propagován. Cílem práce je pomocí teoretického modelu extremismu/terorismu od německého sociologa Uweho Kemmesiese analyzovat faktory, které ovlivnily vývoj Samira Khana v aktéra islámského extremismu, člena Al-Káidy na Arabském poloostrově. To povaţuji za velice zajímavé především z důvodu nízké rozpracovanosti tématu individuální osobnosti jako aktéra terorismu či extremismu. Velké mnoţství prací se zaměřuje na analýzu teroristických skupin jako celků a snaţí se o jejich zařazení dle určitého teoretického konceptu. Naopak rovina jednotlivce dostává prostoru méně, přičemţ fenomén individuální osoby jako aktéra terorismu/extremismu je díky stále větší rozvolněnosti teroristických skupin, vyšší efektivnosti jejich propagandy a vyspělé technice na vzestupu. Dalším cílem práce je analytický popis propagandistického magazínu Inspire, zejména z hlediska jeho náboţenského charakteru, účelů, cílů, úspěšnosti a především z hlediska cílové

1 Inspire je prvním propagandistickým dţihádistickým časopisem vydávaným on-line v anglickém jazyce (Mail Online 2010).

skupiny, které je určen. Inspire je dobrým příkladem toho, jak velké přinášejí informační technologie a konkrétně internet, přístupný ve vyspělejších zemích v podstatě komukoliv, výhody samotným teroristům. Ti tak velice jednoduchou a rafinovanou cestou získávají nové přívrţence. Často se jedná o tzv. „lone wolves“ neboli „osamělé vlky“, aktéry terorismu, kteří pracují samostatně, coţ je v dnešním globalizovaném světě poměrně jednoduché. Základem jejich jednání se stává náboţenská ideologie a prostřednictvím magazínu Inspire získávají motivaci k tomu, stát se aktivním dţihádistou. Problematika „osamělých vlků“ začíná být mezi odborníky více zkoumána, ale stále existují poměrně omezené publikace o tomto rozvíjejícím se jevu. Z metodologického hlediska má práce charakter kvalitativního výzkumu. Jedná se o případovou studii islamistického extremisty, kdy je cílem práce analýza faktorů, které přispěly k vývoji Samira Khana v představitele extremismu dle teoretického kontextuálního modelu. Vyuţita je dostupná odborná česká i zahraniční literatura zabývající se danou tématikou, na které je postavena především teoretická část práce. Důleţitou součást práce představuje studium primárních zdrojů, především studium časopisu Inspire. Dále sekundárních zdrojů, kam lze zařadit internetové články týkající se Samira Khana, které jsou důleţitým zdrojem informací o jeho osobě. Tyto informace mají podstatnou roli ve druhé části práce. Z hlediska struktury je práce rozdělena do tří částí, přičemţ první část má teoretický charakter zabývající se objasněním důleţitých pojmů, které se týkají dané problematiky. Druhá část je zaměřena na analýzu faktorů ovlivňující vývoj Samira Khana dle vybraného teoretického konceptu. Poslední část práce se věnuje analýze časopisu Inspire.

2. Definice základních pojmů

Ke správnému pochopení celé práce je důleţitý teoretický základ, kde jsou vysvětleny podstatné pojmy vázající se k tématu. Často se jedná o pojmy vyjadřující sociální, často se měnící jevy, které z jejich samotné podstaty není jednoduché přesně analyzovat, proto u většiny z nich nemůţeme nalézt jednotnou definici, která by platila všeobecně. Dále je v této části blíţe popsán terorismus „osamělých vlků“, který se stává stále naléhavější bezpečnostní hrozbou (COT 2007, srov. BBCNEWS 2012). Nakonec se zaměříme na Al-Káidu na Arabském poloostrově, jejíţ součástí byl i Samir Khan a která hraje velmi důleţitou roli v propagandě globálního dţihádu.

2.1. Islámský fundamentalismus

Zvýšená popularita a časté pouţívání tohoto pojmu médii způsobily, ţe islámský fundamentalismus2 bývá nepřesně interpretován a nesprávně pouţíván. Vystihuje to L. Kropáček (2003: 258): „… média často nerozlišeně směšují širokou škálu postojů od oživené religiozity, kulturního tradicionalismu a konzervativní morálky až po skutečné projevy černobílého vidění, nesnášenlivosti, urputnosti a násilí.― Ani mezi odborníky neexistuje jednota v definování tohoto pojmu, naopak se často setkáváme s rozkolísanými názory na pouţívání a označování nějakého jevu jako islámského fundamentalismu. Nicméně obecně můţeme islámský fundamentalismus povaţovat za návrat k původním „čistým“ kořenům islámu, které bývají dost subjektivně interpretovány, coţ vychází z toho, ţe jeho zastánci argumentují pouze vybranými náboţenskými tezemi. Islámští fundamentalisté odmítají jakoukoliv inovaci jejich náboţenství a vyznávají jen svoji „pravdu“, nepřijímají tedy ţádný dialog (Kropáček 1996: 31).

2 Termín fundamentalismus byl původně vyuţíván jako přirovnání k proudu konzervativních protestantů v USA na přelomu 19. a 20. století, kteří zastávali doslovné chápání bible (Kropáček 2003: 258, srov. Mareš 2005: 245).

Islámský fundamentalismus vznikl jako reakce na moderní svět a vzdalování se od původní podstaty náboţenství. Od islámského extremismu ho odlišuje především to, ţe nemusí mít protidemokratický charakter (Mareš 2005: 245). Fundamentalisty můţeme povaţovat za reprezentanty historické islámské tradice. Jeho myšlenky se stávají ideologií pro islámské extremisty a teroristy, k jejichţ jednání násilí patří, na rozdíl od samotného fundamentalismu, který s násilím bezprostředně spjat být nemusí (Weinberg a Pedahzur 2004: 56). Islámský fundamentalismus se dělí na více směrů3, které ale dle W. Pharese (2010: 18) mají stejný cíl, čímţ je svrhnutí demokracie. Zde vidíme rozkolísanost v uţívání pojmu, jelikoţ někteří odborníci nepovaţují fundamentalismus za nutně protidemokratický, zatímco jiní ano.

2.2. Islamismus

Islamismem označujeme politický islám, kdy jsou náboţenské teze vyuţívány k politickým cílům. Tyto teze jsou často ovlivněny islámským fundamentalismem. P. Barša (2001: 85) povaţuje islamisty obecně za dědice saláfistického učení. Zároveň ale M. Mareš (2005: 248) upozorňuje, ţe islamismus můţe být vyuţíván k získání politické moci i v jinak sekulárním prostředí. Ozbrojený islamismus bývá někdy ztotoţňován se samotným terorismem (Mareš 2005: 18). P. Barša (2001:72-73) povaţuje islamismus za hnutí antimoderní a antizápadní, přičemţ je zaloţeno na třech základních tezích:

1. Existence suverénní boţí vlády, která nahradí byrokratickou moc. 2. Prosazení rovnosti namísto sociálních rozdílů způsobených kapitalistickým trhem.

3Jmenovat můţeme saláfismus a wahhábismus. Někteří autoři dokonce pouţívají saláfismus (Kropáček 2003: 16) Jednotlivé sféry společenského ţivota by měly v ummě splývat dohromady, z tohoto hlediska je chápána jako protiklad liberální modernity (Barša 2001: 76).

3 Můţeme zmínit např. politickou či náboţenskou ideologii a islámský fundamentalismus jako synonymní výrazy (Kropáček 1996: 28).

3. Sjednocení islámské ummy4, kde bude vše včetně politiky a ekonomiky vázáno na náboţenství.

Islamisté tedy touţí po re-islamizaci muslimského světa pomocí politické moci, ale i monopolu násilí, který je definuje. Fundamentalismus ani islamismus nevycházejí přímo z islámu, ale vznikají v návaznosti na interakci se silnějším geopolitickým protivníkem. „Jsou obrannými reakcemi na destabilizující vliv evropské modernity.― (Barša 2001: 85-87). Důleţité je, ţe došlo k rozštěpení radikálních a umírněných islamistů. K radikalizaci islamistů došlo z toho důvodu, ţe se jim nedařilo dospět k vytyčeným cílům, především ke sjednocení islámské obce. Za radikální islamisty P. Barša (2001: 162) povaţuje teroristické dţihádisty, kteří o re-islamizaci usilují stále násilnějšími činy, ke kterým patří sebevraţedné útoky proti Západu, ale i proti zrádcům z vlastních řad. Umírnění islamisté jednají v souladu s demokracií a pluralitou. T. Muţík (2006: 272) zdůrazňuje, ţe islamismus není ucelená doktrína, ale naopak soubor různých ideologií, které mají společné pouze politické učení islámu, proto můţeme za islamisty povaţovat skupiny, které odmítají násilí, ale i skupiny, které ho naopak silně prosazují.

2.3. Islámský extremismus

Islámský extremismus je v poslední době velice pouţívaný pojem, často ho slýcháváme v médiích, kdy jsou islámští extremisté spojováni s terorismem samotným. Pro termín extremismus neexistuje jednotná, obecně vyuţitelná definice. V kaţdém případě se jedná o společenský jev zaloţený na určité ideologii5, který v sobě nese netolerantní myšlenky a akceptuje veškeré prostředky včetně násilných k prosazení svých cílů (Mareš 2011: 43-44).

4 Umma představuje islámskou obec. Nejedná se o zeměpisně ohraničené území, umma by měla tvořit jednotu všech muslimů po celém světě. V moderní arabštině můţe tento pojem znamenat také národ (Kropáček 2003: 16) Jednotlivé sféry společenského ţivota by měly v ummě splývat dohromady, z tohoto hlediska je chápána jako protiklad liberální modernity (Barša 2001: 76).

5 Můţeme zmínit např. politickou či náboţenskou ideologii.

Islámský extremismus tím pádem můţeme povaţovat za společenský jev, jehoţ myšlenkový základ stojí na náboţenství. Cílem náboţenského extremismu je vytvoření teokracie a potlačování lidských práv a také nesouhlas s koexistencí více náboţenství (Mareš 2005: 244). Náboţenský extremismus můţeme rozdělit do dvou kategorií:

1. Proudy či směry velkých světových náboţenství, které stojí v opozici k demokratickým hodnotám, zatímco sama náboţenství ze své podstaty antidemokratická nejsou. 2. Menší uskupení, především sekty a kulty, které jsou antidemokratické jiţ ze své podstaty. (Mareš 2005: 244-245)

Islámský extremismus řadíme do první kategorie a můţeme ho definovat jako směr islámu, který má protidemokratické cíle. Svou podstatou, ale i způsobem, jak dosahují svých cílů, představují islámští extremisté dobrý základ pro vznik samotného terorismu. To ale neznamená, ţe kdyţ je někdo označen za extremisty, je automaticky i teroristou. Za téměř totoţný můţeme povaţovat pojem islámský radikalismus, který má k extremismu velice blízko, ale můţeme v podstatě říci, ţe je umírněnější, extremismus zachází do větších krajností.

2.4. Islámský terorismus

Opět existuje obrovské mnoţství různě pojatých definic tohoto fenoménu. K vysvětlení pojmu terorismus vyuţijeme definici od M. Mareše (2005: 22): „Terorismus je použití agresivního a excesivního násilí (anebo hrozba použitím takového násilí), které je naplánováno s dominantním účelem vyslat vážné zastrašující poselství zřetelně většímu počtu lidí (cílovému publiku) než pouze těm, kteří jsou primárními násilnými akty nebo hrozbami bezprostředně poškozeni.― OSN charakterizovala terorismus jako nebezpečný jev, který má za cíl vyvolávat strach mezi obyvatelstvem a na státních vládách či mezinárodních organizacích si vynucuje přijetí či nepřijetí určitých opatření (Eichler 2009: 174).

Primární cíl a definiční znak terorismu, jak jiţ z uvedených definic vyplývá, představuje zastrašení referenčního objektu6, nikoliv jeho pouhé poškození. Terorismus je bezprostředně spjat s násilím a poškozováním hodnot referenčního objektu, coţ ve výsledku vyvolává právě zastrašení. Terorismus můţe vycházet z ideových základů, např. z fundamentalismu, na druhou stranu ho ale také můţeme povaţovat pouze za metodu vedení ozbrojeného boje. Teroristé při své činnosti vyuţívají tzv. teroristického kalkulu, který sestává ze tří fází:

1. Spáchání násilného aktu nebo hrozby jeho spáchání. 2. Příchod emociální reakce: negativní u nepřítele a pozitivní u přívrţenců. 3. Nastává určitá reakce na spáchaný násilný čin. Většinou ku prospěchu teroristům dochází ze strany oběti k ukvapeným, neefektivním opatřením. (Mareš 2005: 21)

Islámský terorismus je náboţenský terorismus, jeho motivace by tedy měla bezpodmínečně vycházet z islámu. Dnes teroristé často ospravedlňují svoje činy pomocí náboţenských tezí, ale jejich opravdová motivace můţe spočívat i ve zcela odlišných cílech. V takovém případě je označení daného aktéra jako islámského teroristy naprosto mylné (Muţík 2006: 272-273). Často můţe být ale velice těţké zjistit, zda se opravdu jedná o náboţensky či jinak motivované činy. Terorismus můţeme z mnoha různých hledisek dělit do mnoha kategorií. Pro účely této práce se budeme dále zabývat pouze subverzivním terorismem7, kterým se vyznačuje Al- Káida a její aktéři, ale i terorismus „osamělých vlků“. Jelikoţ subverzivní terorismus páchají nestátní aktéři, ve většině případů nedisponují těţkou vojenskou technikou. Tito teroristé vyuţívají především ruční palné zbraně

6 Referenčním objektem nazýváme jednotku, k jejímţ zájmům se bezpečnost vztahuje a hodnotu/y chápeme jako chráněný zájem či jakékoliv aktivum (materiální i nemateriální), kterého si referenční objekt cení (Mareš a Zeman 2011: 10).

7 Rozlišujeme terorismus represivní a subverzivní. Terorismus represivní bývá páchán ze strany drţitelů moci ve státě, ve většině případů se jedná o státní terorismus. Terorismus subverzivní bývá páchán nestátními aktéry proti drţitelům moci a většinou je povaţovaný za nestátní terorismus. Hranice mezi oběma typy jsou v některých případech velice úzké a mohou se dokonce překrývat, existují i výjimky, které v sobě mohou nést oba typy terorismu (Mareš 2005: 36).

a výbušniny. Je logické, ţe vyuţívají nekonveční metody boje8, jelikoţ by v konvenčním boji proti silnějším státním aktérům jen těţko obstáli. Mezi strategie subverzivního terorismu patří především zastrašení a následný ústup protivníka, dále sem můţeme řadit tzv. „propagandu činem“, vigilantismus a „strategii napětí“9. Islámští teroristé vyuţívají především strategii ozbrojené propagandy. Útočí směrem dovnitř mezi zrádce, umírněné muslimy, znepřátelené muslimské reţimy i směrem ven proti moderně laděné křesťanské a ţidovské západní společnosti (Mareš 2005: 246).

2.5. Džihád

V širokém slova smyslu můţeme dţihád chápat jako: „…synonymum pro islámský životní způsob, pro vzorové chování, ztělesněné v osobním příkladu proroka Muhammada.― (Mendel 1997: 26). Termín dţihád je do českého jazyka překládán jako úsilí. Obecně ho můţeme pojímat jako úsilí kaţdého muslima dodrţovat pravidla náboţenství, odolávat hříchu, nesejít z boţí cesty. M. Mendel (1997: 26) uvádí čtyři různé typy dţihádu odpovídající konkrétním pravidlům, která by měla být bezpodmínečně dodrţována:

1. Dţihád srdcem, který nařizuje prohlubování vlastní víry uvnitř sebe sama a odolávání hříchu. 2. Dţihád jazykem, který se týká misijní činnosti. 3. Dţihád rukou, který představuje pomocnou a charitativní činnost.

8 Mezi taktiky subverzivního terorismu můţeme řadit pouhou hrozbu nějakého útoku, dále únosy, atentáty, braní rukojmích a poškozování věcí i osob. Aktéři subverzivního terorismu páchají především bombové útoky, vyuţívají předměty, které původně neslouţí jako zbraně. Díky vyspělým informačním technologiím se uchylují i k útokům v kyberprostoru. Existuje hrozba, ţe vyuţijí ZHN (Mareš 2005: 43-45).

9 „Propaganda činem“, „ozbrojená propaganda“ nebo také „avantgarda boje“ představuje strategii násilných činů, které mají vystrašit nepřítele, ale také vyslat poselství širokým masám lidí, kteří se stanou přívrţenci teroristů. Vigilantismus znamená, ţe sami teroristé se snaţí ve společnosti udrţovat pořádek, čímţ získávají sympatie a nové přívrţence, ale i podíl na moci. Poslední zmíněná strategie spočívá v tom, ţe teroristé páchají útoky z toho důvodu, aby ukázali, ţe drţitelé moci nedokáţou udrţet pořádek či aby si společnost myslela, ţe je páchají nepřátelé teroristů (Mareš 2005: 41-43).

4. Dţihád mečem, který prosazuje, šíří, ale i brání islám proti vnějšímu a vnitřnímu nepříteli pomocí násilí.

V této práci je pro nás podstatný dţihád mečem, který k šíření a obraně islámu vyuţívá násilných, často velmi brutálních prostředků. Dţihád stojí na teorii rozdělení světa na území islámu a území válečná, přičemţ cílem dţihádu je islamizace celého světa a nastolení Boţí vlády. V západních zemích bývá dţihád překládán jako „svatá válka“, coţ je nepřesné, jelikoţ by správně dle koránu měl prosazovat náboţensky motivovanou humanitu10 (Kropáček 2003: 114-115). Avšak v dnešní době se setkáváme spíše s násilnou podobou dţihádu, který opravdu můţe nabývat podoby války. V takovém případě ale musí být motivy pro tuto válku ryze náboţenské. Je nepřípustně vést dţihád ve smyslu války pro svoje obohacení či snad získání politické moci apod. Islámští dţihádisté si opět vybírají pouze určité teze z koránu, kterými si násilné činy ospravedlňují. Kaţdý muslim by měl být tedy zároveň i mudţáhidem neboli aktivním vykonavatelem dţihádu. Bojovníkům je za šíření islámu přislíbena odměna ve formě místa v rajské zahradě, coţ islámské dţihádisty velmi motivuje. Bojovník, který zahyne při ozbrojeném dţihádu, se stává šahídem neboli mučedníkem, který je oslavován a získává místo v ráji a uţívá si boţí náklonnosti (Mendel 1997: 36). Islamisté dnes velice často vyuţívají dţihádistickou propagandu k získání nových přívrţenců a především aktivních bojovníků v boji proti Západu, který prosazuje imperialistickou politiku (zejména USA) a moderní styl ţivota11. Ten muslimové povaţují za nepřípustný a především v něm vidí hrozbu pro vlastní uchování kulturních tradic a hodnot, které tvoří muslimskou identitu (Eichler 2009:177).

Přesvědčili jsme se o tom, ţe není jednoduché dané pojmy přesně vymezit, mezi některými existují jen tenké hranice, mohou se vzájemně ovlivňovat a navazovat na sebe.

10 Důleţité je si uvědomit, ţe zatímco západní společnost vnímá dţihád jako bezpečnostní hrozbu, v muslimském světě vidí podobně nebezpečně západní imperialismus jako zdroj „kříţových taţení“ (Kropáček 2003: 116).

11 Tento styl ţivota se vyznačuje především sekularizací, materialismem, hédonismem a multikultularismem. Islámští extrémisté neodsuzují technický pokrok moderního světa a naopak ho ve své strategii ve značné míře vyuţívají (Eichler 2009: 177-178).

Na první pohled malé rozdíly mohou být ve skutečnosti velmi důleţité (islámský fundamentalismus X islámský extremismus), některé jevy můţeme povaţovat dokonce za téměř autentické (islámský extremismus X islámský radikalismus). S kaţdým konkrétním případem se mohou hranice mezi těmito jevy měnit, proto je důleţité analyzovat je a pokusit se rozeznat v rámci určitého kontextu.

2.6. “Lone wolf terrorism“ - „terorismus osamělých vlků“

Terorista „osamělý vlk“12 vykonává teroristickou činnost samostatně bez ţádného napojení na nějakou teroristickou organizaci. Jako „osamělé vlky“ můţeme označit i teroristy, kteří jsou ve spojení s nějakou organizací, ale ta nemá hierarchickou strukturu a tito aktéři jednají podle svého plánu a uváţení. Některé definice teroristů „osamělých vlků“ dokonce připouští jejich členství v teroristické organizaci v minulosti, kde se mohli zúčastnit výcviku, ale útoky jiţ vykonávají sami za sebe (COT 2007: 7). „Osamělý vlk“ má kořeny a ţije ve společnosti, která je cílem jeho útoků, je schopný sám sebe kdykoliv aktivovat k útoku (Bakker a Graafová 2011: 44). Tito aktéři jsou extrémisté, jejichţ činnost je motivována určitou ideologií. Neexistuje ţádný jednotný profil pro „osamělého vlka“, tudíţ se nemůţeme zaměřit na určitou skupinu osob. V kaţdém případě takový aktér nepředstavuje pouze islámské extremisty, naopak si pod tímto pojmem můţeme představit i politicky motivované aktéry, environmentálně motivované extremisty, ale i náboţenské extremisty jiného vyznání atd. (Artiga 2010). Díky statistickým výzkumům dosavadních útoků „osamělých vlků“ vyšlo najevo, ţe u těchto jedinců se na rozdíl od organizovaných teroristů vyskytují nadprůměrně psychická onemocnění. To někteří odborníci povaţují za jeden z jejich definičních znaků (Pantucci 2011: 5, srov. COT 2007: 31).

12 Tento termín začal být pouţíván na konci 90. let 20. století šovinisty Tomem Metzgerem a Alexem Curtisem, aby inspirovali další rasisty k páchání násilných činů samostatně kvůli vlastní bezpečnosti. Namísto „osamělých vlků“ se někdy hovoří o „individuálním terorismu“, „nezávislém terorismu“. Bývá dáván do souvislostí i s „leaderless resistence“, neboli „odporem bez vůdce“, kdy sám aktér či skupina aktérů pracuje nezávisle na sobě a neexistuje mezi nimi ţádný vůdce (Bakker a Graafová 2011: 43-45).

Většina těchto teroristů je silně ovlivněna propagandou určité ideologie. Dnes je nejlepším nástrojem k vedení propagandy internet, ale také tištěné časopisy, knihy, manifesty apod., právě to je pro ně nejen zdrojem inspirace, ale často i přesného návodu k teroristické činnosti. „Osamělí vlci“ nejsou přímo napojeni na teroristickou skupinu či organizaci, ale jsou jí často inspirováni, jelikoţ popsanou propagandu často pouţívají právě tyto organizace (Bakker a Graafová 2011: 44). „Osamělí vlci“ útočí většinou pomocí lehkých palných zbraní a bomb, které jsou dnes celkem jednoduše schopni vyrobit z běţně přístupných komponentů, jejichţ původní účel je naprosto odlišný. Vykonanými útoky se snaţí dosáhnout paniky a strachu, zvýšení povědomí o určité situaci či o vlastních záměrech, rozeslání zprávy mezi své nepřátele, ale i podporovatele, dále si myslí, ţe svou činností zamezí vnímané nespravedlnosti. Často se domnívají, ţe se po vykonání teroristického činu stanou hrdiny (Artiga 2010). Díky vysoké globalizaci dnešního světa mohou svou činnost samostatně operující teroristé rozvíjet prakticky kdekoliv. V. Artiga (2010) zmiňuje další znak, který je pro „osamělé vlky“ typický - nevycházejí dobře s ostatními lidmi, nemají mnoho přátel, coţ je příznačné uţ z jejich pojmenování. I proto je jejich činnost velice nepředvídatelná, „osamělí vlci“ s nikým nesdílí svoje záměry, a proto je velmi těţké jejich činnosti předcházet. Sami často sepisují svůj vlastní manifest a mohou svými činy inspirovat nové aktéry terorismu (Bakker a Graafová 2011: 46).

2.7. Al-Káida na Arabském poloostrově13

Nejprve bude nastíněn vznik celé teroristické organizace Al-Káida. Pojem Al-Káida do českého jazyka překládáme jako „základna“, coţ je nepřesné, jelikoţ dnes tato organizace nemá jednu pevně zakotvenou základnu, naopak je to spíše rozptýlená dynamická síť buněk. J. Burke (2004: 1) jde dokonce tak daleko a říká, ţe Al-Káida jako organizace neexistuje14.

13 Dále pouze AKAP.

14 Tím J. Burke myslí organizaci s hierarchickou strukturou, která představuje armádu bojovníků v čele s vůdcem, který jí dává rozkazy. Takový obraz Al-Káidy má ve své mysli nejspíše velká část západní společnosti (Burke 2004: 1).

Al-Káida je sunnitskou teroristickou sítí, jejíţ aktéři jsou aktivní islamisté vycházející ze saláfismu, pro který je příznačný revoluční aktivismus (Kropáček 1996: 28). Tuto síť zaloţil Usáma bin Ládin v roce 1988 v Pákistánu. V té době bin Ládin vytvořil databázi bojovníků, kteří se účastnili bojů proti sovětské armádě v Afghánistánu. Paradoxem je, ţe hlavním sponzorem těchto bojovníků byly antikomunisticky laděné Spojené státy americké, které po skončení sovětsko-afghánské války přestali bojovníky finančně podporovat. Mezi mudţáhedíny se začaly projevovat antiamerické nálady a USA se posléze staly nepřítelem číslo jedna. Tito dobrovolníci byli poté nasazováni do dalších bojů a začali být vycvičováni k teroristickým útokům. Po útocích 11. září 2001 byla struktura organizace rozvolněna (Čejka 2007: 101-103). Postupně vznikly jednotlivé větve organizace s vlastními základnami. Jednou z nich je níţe představovaná AKAP. K velice zajímavému závěru dospěli A. Schmid a R. Singh v jejich analýze této organizace. Sestavili 11bodový seznam cílů15, které Al-Káida sleduje a ze kterého můţeme dospět k závěru, ţe jejími největšími nepřáteli jsou křesťanské a sionistické společnosti v čele s USA, Izraelem a jejich spojenci a to i z řad muslimských států. Za hlavní cíle povaţují především vyhnání nepřátel z muslimských zemí, sjednocení islámské ummy a v neposlední řadě podlomení ekonomické a politické dominance Západu. AKAP vznikla v lednu roku 2009 spojením regionálních islámských militantních sítí v Jemenu a v Saudské Arábii. Organizace sídlí v kmenových oblastech Jemenu, které nemá jemenská vláda pod kontrolou. Mezi cíle AKAP patří především propagace a konání globálního dţihádu. Dnes patří mezi nejvíce aktivní větve organizace vůbec. V popředí AKAP stál Anwar al-Awlaki, původem americký občan, který byl extremistickým ideologem a propagátorem. Spolu se Samirem Khanem stál také v roce 2010 za vznikem magazínu Inspire.

15 1. Zůstat aktivní a dokázat, ţe dţihád proti křesťanům a sionistům je uskutečnitelný. 2. Zobrazovat globální válku proti terorismu jako válku proti islámu. 3. Nalákat USA do krvavých válek. 4. Uskutečnit vládní převrat v Pákistánu. 5. Donutit západní armády, aby opustily muslimské státy zničené po hospodářském kolapsu. 6. Vyuţít při útocích proti nepříteli ZHN. 7. Vyprovokovat válku mezi USA a Íránem a mezi Saúdskou Arábií a Izraelem. 8. Svrhnout odpadlické vlády v muslimských zemích. 9. Získat zpět všechna islámská území. 10. Sjednotit islámskou ummu a zřídit kalifát. 11. Zavést saláfismus a právo šaría (Mareš 2011: 126-127 dle Schmida a Singha 2008).

AKAP stojí za několika váţnými pokusy o teroristické útoky na Arabském poloostrově, ale i na území USA16 (BBCNEWS 2011a).

16 Jedná se zejména o pokus bombového útoku na americký Airbus A330 ze dne 25. prosince 2009. Dále pokus o zaslání bomb v poštovním balíčku adresovaném do synagogy v Chicagu a v neposlední řadě také pokus o bombový atentát na náměstka ministra vnitra, šéfa protiteroristického boje Saudské Arábie Prince Mohammeda bin Nayefa v září roku 2009. ANAP stojí také za několika vydařenými útoky proti vládním silám na území Jemenu (BBCNEWS 2011a).

3. Analýza faktorů vývoje extremistického aktéra dle modelu extremismu/terorismu

3.1. Samir Khan

Samir Khan byl americkým občanem, který se narodil 25. prosince 1985 v Saudské Arábii pákistánským rodičům. Jiţ v raném mládí se začal více zajímat o islám a osvojovat si fundamentální pojetí tohoto náboţenství. V roce 2003, v 18 letech, začal na svém internetovém blogu17 zveřejňovat svoje extremistické myšlenky a podporovat činnost nejen Usáma bin Ládina, ale celé Al-Káidy. Postupem času se nebránil ani nutnosti propagovat násilí. Poté, co veřejně podpořil útok na americké vojáky v Iráku, se dostal do hledáčku amerických bezpečnostních sloţek i západních médií (ABCNEWS 2011a, srov. ALARABYIANEWS 2011). Na konci roku 2009 se rozhodl odcestovat do Jemenu, kde se stal součástí ANAP a hlavním autorem magazínu Inspire. Stal se významným propagátorem globálního dţihádu. Samir Khan zemřel v září roku 2011 po náletu amerického letounu v Jemenu (ABCNEWS 2011a).

3.2. Teoretický model extremismu/terorismu

Německý sociolog Uwe Kemmesies představil ve své práci teoretický model extremismu/terorismu, který se zabývá aktéry těchto fenoménů. Model slouţí k nalezení relevantních vlivů či faktorů, které jsou podstatné ve vývoji aktéra extremismu/terorismu.

17 Jeho blog nesl v arabštině název „InshallahShaheed“ neboli „Mučedník z vůle boţí“, byl velmi populární, denně tato stránka zaznamenala tisíce návštěv (NPR 2010). Dnes uţ tento blog není na internetu dostupný.

Základem pro Kemmesieho model se stal ekologický model vývoje18 od rusko-amerického psychologa Urieho Bronfenbrennera. Východiskem tohoto teoretického konceptu je chápání lidského vývoje jako procesu celoţivotního vzájemného přizpůsobení vyvíjejícího se lidského organismu a proměnlivých prostředí, ve kterých organismus ţije. Tento proces je ovlivněn vztahy uvnitř i mezi těmito prostředími (Kemmesies 2006: 18). Kemmesies (2006: 8) spatřuje velkou překáţku ve výzkumu daných fenoménů v neexistenci jejich všeobecně přijatých definic, další překáţkou je jejich vysoká politizace. Vnímání extremismu a terorismu závisí na politickém stanovisku, které zastáváme. Určitá definice fenoménů navíc velmi silně ovlivňuje to, jakým způsobem je bude vnímat veřejnost. Pro účely modelu autor nastoluje pracovní definici extremismu, který povaţuje za veškeré politicky či náboţensky motivované úsilí, které chce pomocí jedinečné interpretace společenských podmínek a odpovídající strategii dosáhnout radikální změny vztahů ve společnosti. Terorismus je dle autora extrémní či krajní formou extremismu, kde je více zdůrazněn organizační a strategický aspekt a především nasazení fyzické síly. Navíc je cílem terorismu na rozdíl od samotného extremismu vyvolávat masivní psychologický účinek na společenské prostředí. Říká, ţe tyto fenomény můţeme chápat také jako pokusy o následování nedemokratických pravidel, pokusy násilné změny společenských vztahů od politických, ekonomických, ekologických k náboţenským a kulturním aspektům společnosti. Dále rozpracovává nejdůleţitější znaky teroristické činnosti, které ji odlišují od dalších kriminálních projevů19 (Kemmesies 2006: 11-12). Výchozí otázka teoretického kontextuálního modelu zní: „Proč tato osoba, v tomto čase, na tomto místě a tímto způsobem?― (Kemmesies 2006: 13). V této práci se budeme soustředit na faktory, které nám osvětlí proč, kdy, kde a jak se stal Samir Khan extremistickým aktérem.

18 Tento model spadá do oblasti vývojové psychologie a zaměřuje se na vývoj člověka dle vlivů, které na něho v několika různých rovinách působí z okolního prostředí (Kemmesies 2006: 18).

19 Terorismus je spíše kolektivní záleţitost, kdy v teroristickém uskupení dochází k dělbě moci. Útoky jsou zaměřeny na nevinné občany, coţ slouţí jako poselství pro ty, kteří reprezentují danou společnost. Akty terorismu nejsou individuální, ale spíše se jedná o sérii útoků, která má určitý ideový kontext. Velký důraz je kladen na medializaci teroristických činů, které vyvolávají strach ve společnosti. Teroristé následují asymetrické způsoby vedení boje a podstatný je pro ně moment překvapení (Kemmesiese 2006: 12).

Daný model je zaloţen na třech hlavních prvcích, kterými jsou:

1. Osoba, která představuje konkrétního aktéra daného fenoménu. 2. Ideologie, která osobu motivuje v její činnosti. 3. Prostředí (společenské i kulturní), ze kterého člověk pochází a ve kterém se jeho ţivot odehrává. (Kemmesies 2006: 17)

Obr. 1. Základní prvky modelu

Zdroj: Kemmesies 2006: 17.

Důraz je kladen na propojenost tří základních prvků modelu. K porozumění extremistického/teroristického jednání musíme zkoumat tyto prvky paralelně, jelikoţ je kaţdý na kaţdém závislý. Při izolované analýze pouze některého z nich, bychom nemohli dojít ke správnému závěru. Vzájemné interakce probíhají mezi hlavními prvky v neustálém dynamickém procesu (Kemmesies 2006: 18). Nejdůleţitějším prvkem je prostředí, které je chápáno jako systém více sociálních vrstev, jedná se o více propojených rovin či subsystémů. Prostředí se tedy rozkládá v rozpětí od mikrosystému, přes mesosystém, ekosystém aţ k makrosystému. Zásadní je si uvědomit, ţe vţdy rovina nacházející se blíţe ke středu, je obsaţena i v rovině nacházející se dále od středu. To znamená, ţe makrosystém, který je od středu vzdálen nejvíce, obsahuje a zároveň ovlivňuje všechny předchozí roviny (ekosystém, mesosystém i mikrosystém) – viz obr. 2.

Obr. 2. Teoretický kontextuální model extremismu/terorismu

Zdroj: Kemmesies 2006: 18, upraveno autorkou.

Tento model má přehlednou kontextuální strukturu, dle které se budeme nadále řídit. Konfrontace s osobou Samira Khana bude omezena informacemi o jeho osobě, jelikoţ by výzkumník sám potřeboval prostředí, ve kterém daný aktér ţil hlouběji poznat. Naopak je Samir Khan vhodným adeptem k této analýze, jelikoţ ani lidé z jeho bezprostřední blízkosti přesně neví, co stálo za vznikem jeho extremistických myšlenek. Navíc Khan, který většinu svého ţivota proţil v USA, zaměřil svou činnost právě proti této zemi, coţ analýzu dělá zajímavější.

3.3. Osoba

Prvním prvkem, kterým se budeme zabývat, je samotná osoba Samira Khana. Zde se zaměříme především na jeho osobnostní vlastnosti, ale také na jeho schopnosti a znalosti. V této části by měly být také nastíněny ţebříčky hodnot a postoje vybraného aktéra.

Samir Khan byl svým přítelem Adamem Azadem popsán jako introvert, který si jen velmi těţce získával přátele. Ve společnosti byl plachý a koktal. Naopak na svém blogu, kde vyjadřoval svoje názory a myšlenky, působil otevřeně a sebevědomě (NPR 2010). Zde vidíme, ţe jeho chování bylo podobné tomu, které bylo výše popsáno jako charakteristické pro „osamělé vlky“. V době, kdy si začal osvojovat islamistické postoje, nebyl napojen na ţádnou teroristickou organizaci, proto bychom ho mohli za „osamělého vlka“ povaţovat. Postupem času se ale stal členem několika islamistických organizací a sám o sobě prohlásil, ţe v jádru duše patří k Al-Káidě (ABCNEWS 2011a). Není však známo, zda v té době uţ byl v kontaktu s představiteli této sítě. Největší zájem měl o politický islám, dle slov jeho okolí, byl politickým islámem doslova posedlý a v podstatě ho nezajímalo nic jiného (NPR 2010). Nejdůleţitější hodnoty v jeho ţivotě zastávaly právě islamistické ideje a soubor jeho přesvědčení, kterým se budeme zabývat níţe. Rodina, přátelé, vzdělání, to vše stálo v pozadí a bylo podřízeno zastávané ideologii. Tento ţebříček hodnot potvrzuje i jeho rozhodnutí opustit USA, rodinu, vše, co znal a odcestovat do Jemenu, kde se stal členem AKAP. Jeho schopnosti a znalosti byly ku prospěchu tomu, čemu se věnoval nejvíce, tedy dţihádistické propagandě. Zaprvé měl technické vzdělání, které mu umoţňovalo tvořit přesné, velmi podrobné návody na bomby a podobná zařízení, které byly určeny právě pro propagandu. Měl velmi dobré znalosti v informačních technologiích, coţ bylo pro Al-Káidu, z hlediska jejího zaměření na masové šíření globálního dţihádu, velkým přínosem. Velmi dobře uměl ve své propagandě určené pro muslimské obyvatelstvo USA, coţ se nejvíce projevilo v magazínu Inspire, vyuţít znalosti americké společnosti, její kultury, tradic a hodnot, ale i familiárního vyuţití jazyka, coţ přidalo jeho projevům na přesvědčivosti (ABCNEWS 2011a). Khan zastával velmi extremistické postoje ve vedení globálního dţihádu proti Západu. Nevyhýbal se ani nutnosti vyuţít velmi brutálního násilí k dosaţení daných cílů. Svědčí o tom jeho texty, kde podrobně popisuje způsoby, jak provést teroristické útoky na obyvatelstvo západních zemí20. Jeho postoje budou blíţe rozebrány níţe, kde se budeme zabývat ideologií, kterou zastával.

20 Khan v těchto textech do velkých podrobností např. popisuje, jak vyrobit bombu z dostupných komponentů, které nevzbuzují ţádné podezření. Hovoří také o tom, kolik taková bomba můţe zabít lidí a jak dosáhnout ještě většího počtu obětí (Khan 2010a: 33). 23

3.4. Ideologie

Kemmesies (2006: 20) popisuje ideologii jako komplex přítomného přesvědčení, které slouţí jako motivační prostředek k dané činnosti a také funguje jako ospravedlňující prvek samotné činnosti. Daná ideologie legitimizuje extremistické/teroristické chování. Islámští teroristé dávají otevřeně najevo svou ideologii, ale často za pouhým náboţenským motivem stojí motivy další, zejména pak politické zájmy, kterým je samotný náboţenský motiv podřizován. To je chvíle, kdy jsou vybírány a různě interpretovány jen některé koránské verše a další islámské teze, které toto učení zahrnují. Autor modelu hovoří o islámském terorismu, kde často dochází ke splývání hranic mezi náboţensky orientovanými motivy a politickými motivy (především odporem proti politické a ekonomické dominanci USA), na coţ musí být brán zřetel (Kemmesies 2006: 20). Svoje přesvědčení a rozhodnutí stát se součástí dţihádistických bojovníků AKAP popsal Khan (2010b 45-49) v článku: „Jsem pyšný být zrádcem USA.“ Khan byl islamistický extremista. Vycházel především ze saláfismu a prosazoval globální násilný dţihád. Zastával velmi silné protiamerické postoje. Prosazoval islamistické cíle, především re-islamizaci muslimského světa a aktivní obranu muslimské ummy. Všechny své názory se snaţil podkládat slovy Alláha pocházejících z koránských a dalších islámských textů, coţ fungovalo jako silná motivace pro muslimské obyvatelstvo západních zemí, které se snaţil naverbovat do války proti USA a jejím spojencům, kteří vedou války v muslimských zemích a kteří stále více diskriminují muslimské obyvatelstvo. Dle jeho vlastních slov, ţidé a křesťané zneuctili muslimy, znesvětili svatá muslimská místa a prokleli milovaného proroka, za coţ je musí postihnout trest. Byl přesvědčen o tom, ţe západní země, spojené v koalice, vedou válku nikoliv proti terorismu, ale proti samotnému islámu, čímţ za podpory vlastního obyvatelstva devastují muslimské země a zabíjejí muslimské obyvatelstvo (Khan 2010a: 33). Zaměřoval se především na zločiny, kterých se USA dopustily ve válce v Iráku a Afghánistánu. Ve svých textech dává najevo svůj odpor k americkému imperialismu a vůdčí ekonomické pozici, která ovlivňuje americký způsob ţivota. To ilustruje na fotkách a koláţích v magazínu, kde jsou vyobrazeny rozdílné ţivotní úrovně v západních zemích a v muslimských zemích (viz. příloha č. 1). Právě zde se velmi stírá hranice mezi náboţenskými a politickými zájmy, které se navzájem prolínají.

Jeho extremisticky laděné názory lze spatřovat i v tom, ţe odsuzoval nevěřící, neuznával cizí náboţenství, především ale nepřijímal vedení dialogu s nepřítelem, coţ povaţoval za plýtvání časem. Povinnost vést dţihád dle Khana (2011a: 11) musí být prosazována a konána do té doby neţ budou všechny muslimské země očištěny od západních okupantů a oni sami se ocitnou pod muslimskou nadvládou. V tom opět vidíme jasné politické cíle. Zmiňuje tzv. „centrální záleţitost“21, kdyţ hovoří o rozhodnutí muslima vést násilný dţihád. Dle „centrální záleţitosti“ toto rozhodnutí nevychází z otřesných útoků Američanů a Izraelců proti muslimskému obyvatelstvu, ale má teologický původ, zaloţený na poznání povinnosti vůči Alláhovi (Khan 2011b: 12). Konečné rozhodnutí stát se zrádcem USA zdůvodňuje větou: „…moje víra to po mně požaduje….“ (Khan 2010b: 49).

3.5. Prostředí

V této části se zaměříme na faktory, které budou rozděleny dle čtyř rovin prostředí, která ovlivňovala vybraného aktéra. Analýza bude probíhat směrem od nejbliţšího prostředí - mikrosystému, který má na osobu přímý vliv, přes mesosystém a exosystém aţ k makrosystému, který je jednotlivci nejvzdálenější, má nepřímý vliv, ale přesto hraje velice důleţitou roli ve formování veškerého okolí dané osoby. Tyto vrstvy dohromady tvoří jeden velký, vzájemně propojený celek.

3.5.1. Mikrosystém

Mikrosystém představuje nejbliţší prostředí, ve kterých osoba proţívá svůj kaţdodenní ţivot, tato prostředí na ni mají přímý vliv. V mikrosystému probíhají mezilidské kontakty na úrovni „z očí do očí“. Do této úrovně se řadí především základní vlastnosti rodiny osoby, školy, kterou daná osoba navštěvuje/navštěvovala, vlastnosti přátel, apod. Dále je zde podstatná činnost či práce, kterou osoba zastává. Zda má v tomto nejbliţším okolí nějaké ţivotní vzory. V neposlední řadě je důleţitá dynamika mikrosystému, tedy jakým způsobem a

21 Pojem centrální záleţitost zavedl islámský učenec Abdullah Yusuf Azzam (Khan 2011b: 12).

jak často se tato přímá okolí v ţivotě vybrané osoby proměňovala a celkové materiální podmínky nejbliţšího okolí (Kemmesies 2006: 21). Právě ţivotnost mikrosystému hrála u Samira Khana velmi důleţitou roli, jelikoţ se bezprostřední okolí kolem něj často proměňovalo. Z tohoto důvodu byl jeho mikrosystém velmi dynamický, coţ ovlivnilo jeho vývoj v extremistického aktéra. Khan se narodil a do svých sedmi let ţil v Saudské Arábii. Jeho primární socializace probíhala v muslimské zemi, kde si osvojil určité hodnoty a především islámské náboţenství. V sedmi letech se odstěhoval do USA a jeho mikrosystém byl velmi silně pozměněn (ABCNEWS 2011a). Ocitl se v neznámé zemi s naprosto jinou kulturou, neţ na kterou byl zvyklý. Několik let ţil v newyorské čtvrti Queens, kde se hlouběji začal zajímat o islám a jeho fundamentální pojetí, coţ mohla způsobit právě velká změna prostředí spolu s událostmi, kterými se budeme zabývat níţe. Z Queensu se se svou rodinou přestěhoval do města Charlotte v Severní Karolíně, takţe opět došlo k velkým změnám jeho nejbliţšího okolí. V té době uţ zastával radikální myšlenky, které zde začal veřejně propagovat na internetu a postupem času začal zastávat i násilné prostředky směřující k vytyčeným cílům (NYTIMES 2011a). K jeho částečné radikalizaci došlo tedy uţ v době, kdy bydlel v New Yorku a v Charlotte se jeho radikalizace nadále prohlubovala. Neustálé změny mohly způsobit, ţe Khan nezískal k určitému prostředí pevný, stálý vztah, nikde dostatečně nezakořenil. Jeho sklon k fundamentálnímu chápání a dodrţování islámu pro něj mohl představovat jistotu v jinak stále se měnícím nejistém světě. Dalšími důleţitými faktory jsou materiální podmínky, ve kterých Khan ţil. Jeho rodina patřila ke střední vyšší vrstvě a dle slov okolí byl dobře materiálně zaopatřen. Khanovi rodiče22 vlastnili v Charlotte dům, odkud Khan šířil svoje myšlenky. Dostalo se mu dobrého vzdělání, nejprve studoval newyorskou vysokou školu W. Trespera Clarkeho, a poté úspěšně ukončil svoje vzdělání na Cental Piedmont Community College (Gulfnews 2011). Jelikoţ v jeho textech vidíme nespokojenost s ekonomickými rozdíly na Západě a muslimských státech, můţeme za faktor prohlubující jeho extremismus povaţovat právě materiální podmínky jeho mikrosystému. On ţil ve velice dobrých podmínkách a to pro něho mohlo být nepřístupné vzhledem k jeho víře a podmínkám, ve kterých se ocitlo muslimské

22 Khan ţil aţ do roku 2009, kdy odcestoval do Jemenu, celý ţivot s rodiči (Gulfnews 2011).

obyvatelstvo především v Afghánistánu a Iráku po okupaci USA, ale i obyvatelstvo odpadlých, zkorumpovaných států podporovaných USA na Arabském poloostrově, jak to sám popisoval a chápal ve svých textech. Materiální podmínky a vlastní provinilost mohly hrát velkou roli v jeho rozhodnutí nadobro USA opustit, coţ lze vidět i v jeho textech. Ţádné ţivotní vzory ve svém mikrosystému nenacházel, právě naopak, lidé v jeho bezprostředním okolí odsuzovali jeho extremistické myšlenky a byli zastánci umírněného nenásilného islámu. Za jeho vzory můţeme spíše povaţovat islámské myslitele a propagátory násilného dţihádu, kteří nebyli součástí jeho mikrosystému. Především musíme zmínit osobu Sayda Qutba23, který je často povaţován za duchovního otce moderního dţihádu a který se stal inspirací ideologie Al-Káidy (Phares 2005: 163).

3.5.2. Mesosystém

Mesosystém je tvořen vztahy, které existují mezi jednotlivými prostředími mikrosystému vybrané osoby. Dle modelu mají interakce a vztahy mezi prostředími podstatný vliv na směr vývoje jedince. Struktura mesosystému je ovlivněna počtem jednotlivých prostředí či sociálních sítí na kterých osoba participuje a také heterogenita mezi těmito sítěmi. Důleţité je, jakým způsobem člověk tato jednotlivá odlišná prostředí zvládá překlenovat (Kemmesies 2006: 21-22). S ohledem na naši osobu se musíme zaměřit na vztahy, které panovaly mezi prostředím jeho extremistických aktivit a prostředím normální všední společnosti24, která ho obklopovala. Dle Kemmesiese (2006: 22) je běţné, ţe postupná identifikace osoby s extremistickou/teroristickou identitou a integrace s teroristickou skupinou způsobuje postupný odstup aţ úplné stáhnutí osoby z běţné společnosti. V takovém případě pak dochází k obraně extremistické/teroristické identity především proti bezpečnostním sloţkám, ale i ve

23 Sayd Qutb rozvinul vlastní vizi dţihádu proti nevěřícím a nepřátelům víry zaloţenou na nepřetrţitém násilí (Phares 2005: 163).

24 Touto společností je myšlena především rodina, škola, apod., tedy nejbliţší okolí jeho kaţdodenního ţivota, o kterém jsme hovořili v mikrosystému.

vztahu k dalším prostředím, kdy se osoba snaţí rozpory mezi těmito prostředími minimalizovat. Samir Khan své názory před okolní společností neskrýval, tudíţ na něho nebyly kladeny takové nároky jako v případě, kdyby své extremistické aktivity tajil a musel by představovat prostředníka, který by názorově odlišná prostředí svého makrosystému překlenoval, zastával by zcela odlišné role a nacházel by se v odlišných sociálních kontextech, coţ klade na člověka vysoký tlak. On naopak musel čelit tlaku nejbliţšího okolí, které jeho názory nepřijalo a snaţilo se ho přivést na umírněnější cestu (ABCNEWS 2011a). Brzy po zveřejnění jeho blogu na internetu se ho jeho otec, Zafar Khan, snaţil zastavit. V té době Khan na blogu oznámil, ţe všechny zveřejněné myšlenky nejsou jeho, aby tak uklidnil svého otce. V této době se snaţil minimalizovat rozpory mezi jednotlivými prostředími a je zřejmé, ţe pro něj běţná společnost nebyla ještě zcela lhostejná (NPR 2010). Později se rodiče a přátelé s pomocí tamní muslimské obce snaţili Khana přivést zpět na cestu nenásilné islámské víry, coţ mělo v důsledku spíše opačný efekt. Khan sám kritizoval místní muslimskou obec za to, ţe se více nezajímala o nespravedlnost, která ve světě panuje, ale kdyţ se s ním snaţili tamní muslimští představitelé hovořit a odradit ho od jeho extremistických myšlenek, Khan s nimi moc neargumentoval. Brzy po několika dalších podobných setkáních jim Khan oznámil, ţe odchází do Jemenu (NPR 2010). V té době uţ jeho nová extremistická identita měla silnou převahu, coţ vyvrcholilo jeho odchodem a stáhnutím se z normální společnosti, došlo tedy k tomu, co Kemmesies ve svém výzkumu předpokládal. Khan přiznal i to, ţe vliv na jeho odchod mělo i jeho dlouhodobé sledování FBI, o kterém věděl (CNN 2011). V tomto aspektu vidíme ochranu extremistické identity, tak jak ji popsal Kemmesies.

3.5.3. Exosystém

Exosystém sestává z událostí a sociálních struktur formální i neformální povahy, jeţ ovlivňují jednotlivá prostředí, kterými jsme se zabývali v předcházející části. Nejedná se o události, které se dějí bezprostředně dané osobě, ale naopak ji ovlivňují nepřímo (Kemmesies 2006: 22).

Autor modelu do této roviny zahrnuje velké společenské instituce, zejména vládní struktury a směry jejich politik, masová média, komunikační a transportní sítě, ale i rozloţení sluţeb a zboţí, strukturu bezpečnostních sloţek a zpravodajské sluţby. Tyto struktury na jednu stranu vymezují prostor pro extremistickou či teroristickou činnost, ale na druhou stranu vymezují i činnost sloţek bojujících proti extremistické a teroristické činnosti (Kemmesies 2006: 22). Mezi události, které zejména ovlivnily rozvoj Khanových extremistických myšlenek, patří teroristické útoky ze dne 11. září 2001. V té době ţil v New Yorku a po těchto útocích se začal o islám více zajímat (NYTIMES 2011b). Dalším silným faktorem, který v Khanovi zakořenil pocit odporu vůči USA, byla nesmlouvavá politika Bushovy administrativy, kterou po 11. září tehdejší americký prezident zaujal. Vyhlášení války proti terorismu a s tím spojená válka v Afghánistánu a Iráku velmi silně ovlivnila Khanovu ideologii. Velmi často se na svém blogu nelichotivě vyjadřoval k situaci v Afghánistánu a Iráku a projevoval radost nad vydařenými útoky proti vojákům západních států. Tyto události můţeme povaţovat za součást faktorů, které měly na Khanův extremismus vliv. Vysoký rozvoj komunikačních sítí byl pro Khana přínosem, jelikoţ mohl díky internetu svoje myšlenky předávat dalším lidem a komunikovat s nimi. Tímto způsobem se stal ve velmi raném věku členem několika islamistických organizací (ABCNEWS 2011a). Díky rozvoji masových médií získala propaganda velmi důleţité místo v činnosti celé Al- Káidy. Na druhou stranu pomocí internetu mohly bezpečnostní sloţky nepřetrţitě sledovat Khanovy kroky. Bezpečnostní sloţky USA monitorovaly Khanovu činnost, ale jinak jeho činnost neomezovaly, coţ ani nemohly, jelikoţ kaţdý americký občan můţe svobodně vyjadřovat svoje názory. Khan byl extremistickým aktérem, ale ve chvíli, kdy se stal členem AKAP a začal muslimské obyvatelstvo podněcovat k teroristickým útokům, mohl být povaţován za teroristu. Stal se součástí rozsáhlé sítě, kde jeden zastává úlohu ideologické inspirace, je v podstatě duchovním otcem útoků a další osoby na základě této inspirace vykonávají samotný čin. Po jeho odjezdu byla svolána federální porota, aby proti němu zváţila vznesení obvinění, především ve věci materiální podpory teroristické organizaci (NPR 2010). Na jednu stranu Khana bezpečnostní sloţky omezovaly, coţ také vedlo k jeho odjezdu, na druhou stranu ale nemusel vůbec kvůli nedokonalostem práva omezit svou činnost. Bezpečnostní a zpravodajské sloţky byly kritizovány za nečinnost a pasivitu v této věci, o to

větší překvapení a rozporuplné názory způsobilo zabití Khana americkou CIA na Arabském poloostrově.

3.5.4. Makrosystém

Makrosystém je nadřazenou rovinou celého prostředí. Ovlivňuje svou povahou všechny předchozí roviny. Tato rovina se nevztahuje k jednomu jedinci, ale naopak je nositelkou hodnot, norem, ideologií a vzorů určité společnosti. Projevuje se ve smyslu určitého hospodářského, politického, právního a kulturního systému, tím pádem jsou všechny niţší roviny manifestací makrosystému. Prvky makrosystému existují ve formální, institucionalizované podobě, např. ve formě zákonů. Patří sem ale i neformální prvky, zejména uznávané hodnoty a mínění dané společnosti. Důleţitým prvkem makrosystému jsou dějiny dané společnosti, které ji formují (Kemmesies 2009: 23-24). Samir Khan makrosystém ve smyslu americké společnosti, kterou je tento systém tvořen, nepřijal. To se projevilo ve všech ostatních rovinách jeho prostředí. Neuznával ţádné americké hodnoty, které se vyznačují jiţ řečeným sekularismem a materialismem, kdy je silný důraz kladen na bohatství člověka. Z podstaty zastávané ideologie neuznával právo, které bylo zavedeno lidmi. Zde existuje rozpor s jeho ideologií, kdy ve chvíli, kdyţ chtěl zveřejňovat svoje myšlenky na internetu, najal si právníka, aby zjistil, co vše můţe prezentovat na svém blogu, bez toho aniţ by porušil americké právo. Zajímal se především o První dodatek25 americké ústavy. Jeho učitel Normal Ali Khan byl přesvědčen, ţe ho k tomuto kroku donutil někdo jiný (NPR 2010). Dalším vysvětlením můţe být obrana extremistické identity proti bezpečnostním sloţkám. Khan byl v té době jiţ silně radikalizovaný, takţe nepřipadá v úvahu, aby právo pocházející od nevěřících, jakýmkoli způsobem uznával. Naopak cílem Khanovi ideologie bylo nastolení celosvětové ummy, kde by byly všechny aspekty společnosti podřízeny právu šária, které má dle muslimů boţí původ, coţ nakonec převáţilo a pokyny amerického právníka se velmi brzy přestal řídit (NPR 2010).

25 V originále First Amendment, který zaručuje občanům USA svobodu vyznání a projevu, svobodného tisku, ale i právo se shromaţďovat (Legal Information Institute).

Makrosystém, který ho obklopoval, byl naprostým protikladem jeho ideologie, coţ se projevilo v jeho nenávisti vůči USA. Tento naprostý nesoulad vyvrcholil jeho konečným odchodem ze země. Ve všech prvcích a rovinách modelu se vyskytují faktory, které vývoj vybraného aktéra ovlivňovaly. Nejvíce se projevují na rovině makrosystému a exosystému, jelikoţ právě tyto faktory stály za prvotním vznikem Khanových extremistických názorů. Ostatní faktory uţ spíše dále prohlubovaly jeho soubor přesvědčení a umoţňovaly mu jeho myšlenky dále rozvíjet a zveřejňovat. Většina analyzovaných faktorů existovala spíše ve prospěch vzniku jeho extremistického chování.

4. Magazín Inspire

Magazín Inspire je náboţensky motivovaný časopis zaměřující se především na dţihádistickou propagandu26. Jedná se o on-line magazín, jehoţ autory jsou představitelé ANAP. Inspire je vůbec prvním magazínem této organizace, který je publikován v anglickém jazyce. Otevírá se tak velká moţnost pro Al-Káidu oslovovat muslimy ţijící po celém světě, jejichţ prvním jazykem je právě angličtina. Název je odvozen od koránského verše, ve kterém Alláh říká: „Inspirovat věřící k boji― (Inspire 2010a: 2). Původní arabské slovo, které je do angličtiny překládáno jako inspire (překlad autorky: inspirace, inspirovat) je “ĥariĎ”, přičemţ přesněji by mělo být překládáno jako incite (překlad autorky: podněcovat, navádět), ale vzhledem k negativním konotacím, které toto slovo obsahuje, se autoři časopisu přiklánějí k pojmu inspire. V arabských slovnících bývá “ĥariĎ” přesně vymezován jako člověk či osoba, která hyne, rozpadá se, v podstatě někdo, kdo potřebuje inspiraci. Autoři časopisu tento pojem chápou jako inspiraci k boji, coţ zabrání rozpadu člověka. Dle jejich názoru se člověk rozpadá bez dţihádu a právě jeho přítomnost dává naopak muslimskému národu sílu k ţivotu. (Inspire 2010a: 2) Časopis se nezaměřuje pouze na situaci na Arabském poloostrově, ale monitoruje akce svých nepřátel, ale i vlastních představitelů, především aktivních dţihádistických bojovníků - mudţáhedínů po celém světě. Dle autorů si klade za cíl přivést muslimy a jejich bojovníky na správnou Alláhovu cestu a prezentovat otázky a úkoly před kterými dnes celosvětová umma stojí. Autoři Inspire a zároveň představitelé Al-Káidy jsou islamističtí extremisté zastávající ideologii a cíle, které byly popsány výše. Magazín můţeme chápat nejen jako propagandu, ale i jako manifestaci jejich ideologie.

26 Propaganda je pouţívána k šíření vlastní interpretace pravdy či k nalezení nové pravdy (Martin 2003: 280). Jedná se o systematické, rozšířené, záměrné vštěpování či plán vštípit určitou pravdu či myšlenku (Martin 2003: 280, převzato z Webster’s New Twentieth Century Dictionary of the English Language).

4.1. Struktura magazínu

Magazín má sedm čísel. Všechny čísla vyšly v rozmezí let 2010-2011. Nebylo jisté, jestli bude ANAP s jeho vydáváním pokračovat, jelikoţ na podzim roku 2011 byli v Jemenu zabiti americkým letounem představitelé této organizace a hlavní autoři časopisu Anwar al - Awlaki a Samir Khan (BBCNEWS 2011b). Nyní se objevují zprávy o dvou nových číslech časopisu (ABCNEWS 2012). Inspire má velmi zajímavou podobu, jelikoţ působí jako obvyklé mainstreamové časopisy, které denně vidíme kolem sebe, s tím rozdílem, ţe v tomto časopisu se dočítáme o tom, jak nejlépe provést útoky na nepřátelskou společnost. Právě obvyklá aţ familiární podoba dodává časopisu na popularitě. Časopis obsahuje velké mnoţství fotografií a koláţí, které jsou zde pojímány tak, aby splňovaly cíle, které autoři časopisu vytyčují. Zařazeny jsou zejména fotografie zobrazující utrpení muslimského obyvatelstva ve válkou zmítaných oblastech, přičemţ důraz je kladen na utrpení ţen a dětí. Dále výzvy k boji a zobrazování Západu jako zkaţeného světa, který je často označován jako peklo (viz příloha č. 2a, b, c). Přirozenost s jakou je v časopisu vyuţívána angličtina stála za mnohými dohady, zda se nejedná o podvrh uskutečněný americkými zpravodajskými sluţbami za účelem podkopání důvěry propagačního úsilí Al-Káidy (The Atlantic 2010). To se nikdy nepotvrdilo. Racionálnějším vysvětlením je právě to, ţe autorem byl americký občan. Časopis obsahuje mnoho rozhovorů s představiteli organizace a předními islamistickými učenci. Nechybí zde ani komentáře k výrokům světových politických představitelů27. Autoři zde logicky nenechávají prostor k utvoření vlastního názoru, propagace jejich jediné „pravdy“ je „cítit“ ve všech jejich textech. Inspire obsahuje část zaměřující se přímo na šíření globálního dţihádu nesoucí název „Otevřený zdroj dţihádu“28, kdy se snaţí motivovat muslimskou populaci k aktivnímu boji proti nepříteli.

27 Často se autoři pouštějí do sarkastického komentování výroků amerického prezidenta Baracka Obamy či francouzské hlavy státu Nicholase Sarkozyho, ale také představitelů odpadlických států, zejména Saudské Arábie, Jemenu či Egypta, které povaţují za loutky v rukou USA.

28 V jednotlivých číslech je popisován jiný způsob teroristického útoku, jmenovat můţeme zejména návod k pouţití vozidla tak, aby usmrtilo co nejvíce osob či vyhození budovy do vzduchu. V této sekci najdeme i návody k pouţití počítačových programů navrţených pro zasílání zašifrovaných zpráv.

Přičemţ se zaměřuje především na dva druhy osob:

1. Motivování osob k přímé spolupráci s organizací a jejími mudţáhedíny, kdy by se tyto osoby ve výcvikových táborech a základnách v muslimských zemích připojily k ostatním bojovníkům. Jedná se zejména o muslimy, kteří ţijí v západním světě a pomocí této propagandy zjišťují, ţe ţijí mezi nepřáteli, čímţ zrazují vlastní lid a své náboţenství. Z těchto a podobných důvodů, které jsou v časopise velmi často přesvědčivě interpretovány, se rozhodnou právě pro tuto aktivní variantu boje. Právě k této variantě se vztahují velmi dopodrobna popisované zkušenosti jiţ naverbovaných bojovníků, kde se můţeme dočíst i o seznamu věcí, které jsou na tuto cestu potřebné.

2. Motivování osob, které ţijí v nepřátelských zemích k útokům přímo v dané zemi. Jedná se o motivaci „osamělých vlků“, kteří dokáţou vyuţít vysoké zranitelnosti vlastního nepřátelského okolí, coţ má kromě materiálních a lidských ztrát velmi vysoký psychologický účinek na nepřátelskou společnost. Na motivování těchto jednotlivců se organizace v poslední době velmi silně orientuje. Tato část propagandy obsahuje přesné návody, jak teroristické útoky s co největším počtem obětí vykonat.

Často jsou jednotlivé články magazínu prolínány náboţenskými modlitbami za uvězněné bojovníky a výzvy pro Alláha, aby je osvobodil z nepřátelského područí. Výjimkou nejsou propagandistická hesla a nejrůznější přesmyčky. Autoři vyzývají muslimské obyvatelstvo, aby se k nim připojilo a zasílalo jim svoje názory, komentáře apod. Dále jako podpůrná sloţka propagandy slouţí vyzdvihování činů jednotlivých mudţáhedínů, členů AKAP, kteří se jiţ o teroristické útoky pokusili. I v případě selhání jsou oslovováni jako hrdinové, coţ má vysoký motivační náboj. Jednotlivá čísla se většinou zaměřují na aktuální témata, která jsou dále rozebírána. Některá čísla vznikla přímo jako reakce na konkrétní světové události.

4.2. Témata magazínu Inspire

První číslo magazínu vyšlo v létě roku 2010. Velká část tohoto čísla byla zaměřena na kauzu dánských karikatur Proroka Mohammada v roce 200629, coţ vedlo k silným nepokojům v muslimském světě. Velmi kontroverzním se stal seznam konkrétních jmen osob, které stály za hanobením Mohammada a které by se měly stát terčem útoků islamistů. Celý článek je provázán heslem: „prach se nikdy neusadí“ (al-Awlaki 2010: 25), čímţ je myšlen fakt, ţe představitelé AKAP na tuto kauzu nezapomněli a očekávat pomstu je stále na místě. FBI se nechala slyšet, ţe tuto hrozbu bere nanejvýš váţně a bude se snaţit eliminovat riziko útoku na osoby ze seznamu (NYDAILYNEWS: 2011). V tomto čísle se nachází řada dalších zajímavých článků, ke kterým patří zejména pojetí Usáma bin Ládina (2010: 8-10), jak sniţovat znečišťování ţivotního prostředí. Jelikoţ se domnívá, ţe USA má na ničení ţivotního prostředí největší podíl, řešení vidí v ignoraci amerického zboţí ze strany muslimských států, coţ povede k poškození americké ekonomiky. Kromě zájmů o ţivotní prostředí, zde můţeme zřetelně spatřovat i prosazování politických cílů. Další článek se zabývá zákazem nošení burky ve Francii, přičemţ toto téma je velmi diskutované i v evropských médiích. Islamisté tento zákaz chápou jako diskriminaci jejich náboţenství, nikoliv zrovnoprávnění ţen ve společnosti (Ibrahim 2010: 19-20). Druhé číslo se zaměřuje na vojenskou operaci v Jemenu, kde bojovníci AKAP zaútočili proti odpadlíkům muslimského náboţenství. Na emotivních fotografiích je zobrazen průběh celé pro mudţáhedíny úspěšné operace. V tomto čísle nalezneme článek slouţící jako hrozba pro obyvatelstvo USA, které podporuje vraţdění muslimského obyvatelstva, kterého se USA v čele s Barackem Obamou dopouští (al-Banna 2010a: 23). Z tohoto článku je zřejmá typická taktika subverzivního terorismu, který se soustřeďuje na zastrašení celé společnosti a nikoliv jejích mocenských představitelů, kteří za společnost rozhodují.

29 Poté, co dánský deník Jyllands-Posten otiskl karikatury Mohammada, další evropské deníky se jím inspirovaly a provedly totéţ. Rozhořel se konflikt o to, zda došlo k útoku proti islámu či pouhému příkladu projevu svobody tisku a slova. V Palestině a dalších muslimských státech se rozběhly protesty, dokonce byly provedeny útoky na dánskou ambasádu a pokusy o bojkot dánského zboţí (BBCNEWS 2006).

Speciální číslo vydané v listopadu roku 2010 je celé zasvěceno operaci Hemorrhage (překlad autorky: krvácení), která proběhla v září 201030. Tato operace má příznačný název, jelikoţ strategií AKAP je dle jejích představitelů postupné vykrvácení USA a jejich spojenců pomocí většího počtu menších útoků (Inspire 2010b). Tyto útoky dokazují neúčinnost bezpečnostních opatření, na které klade USA velký důraz. Je zde zmíněn i ekonomický aspekt, kdy útočníkům stačí pouze několik tisíc dolarů na zničení mnohem draţšího zabezpečovacího systému protivníka. Operaci povaţují členové AKAP za odpověď americké agresi v muslimských státech a zejména za stálou podporu Izraeli a jejímu uzurpování Jeruzaléma a pásma Gazy (al-Banna 2010b: 10). Čtvrté číslo se zaměřuje na povinnost kaţdého muslima vést dţihád, jsou zde články zaměřující se na náboţenské podloţení této povinnosti, ale i články se zkušenostmi ze samotného vedení dţihádu. Součástí čísla je článek, který dle autorů vznikl na základě pozitivních odezev a především otázek od čtenářů, jak s nimi mohou spolupracovat a pomáhat v rozvíjení této propagandy. V textu jsou návody, jak s autory komunikovat, ale i rady, jak psát články a vytvářet další části časopisu (Inspire 2011: 44-46) V pořadí páté číslo rámcuje podnázev „Tsunami změn“, coţ vychází z revolučních nálad, které se začaly projevovat na začátku roku 2011 v arabských státech, především pak v Tunisku a Egyptě. Pro islamisty jsou tyto státy odpadlíky, jejichţ vládní představitelé se paktují s USA, které je podporují a zajišťují si tak určitý vliv v oblasti. Proto tyto revoluce povaţují islamisté za přínos pro muslimy a samotné mudţáhedíny. Uškodí pouze západním imperialistům a jejich přisluhovačům v muslimských státech (Ibrahim 2011a: 5). Předposlední číslo, které vzniklo v létě roku 2011, krátce po oficiálním prohlášení amerického prezidenta Baracka Obamy o smrti Usáma bin Ládina (BBC 2011c), se zabývá právě touto událostí a vzpomínkami na další islamistické mučedníky. Samir Khan (2011d: 47- 50) přichází v tomto čísle s článkem „Smutek, uspokojení, aspirace“, kde vyzdvihuje bin Ládina jako největšího duchovního vůdce mudţáhedínů, jehoţ jméno je spojeno s úctou, zboţností a dţihádem od Indonésie po saharskou Afriku a ve vztahu k Západu zdůrazňuje: „Jeho smrt jim přinese pouze utrpení a bude to pro ně prokletí, dokud neopustí naše země.“

30 Představitelé AKAP poslali v nákladních letadlech společností FedEx a UPS výbušné zařízení z Jemenu do Chicaga. Dle představitelů AKAP bylo letadlo společnosti UPS zničeno, ale jelikoţ to západní média nezmínila, následoval další útok na ţidovské synagogy v Chicagu (Inspire 2010b).

Poslední speciální číslo, které vyšlo v září 2011, připomíná a oslavuje teroristické útoky ze dne 11. září 2001. Časopis obsahuje fotografický kalendář událostí, které se staly za deset let od teroristických útoků na USA. Kalendář obsahuje především další útoky, které představitelé Al-Káidy provedli, coţ v očích přívrţenců vzbuzuje pocity úspěchu, v nepřátelích má vzbuzovat pocity prohry. Dle časopisu mezi důsledky 11. září 2001 pro USA nepatří pouze vysoký počet bezprostředních obětí, ale další oběti vojáků v navazujících válkách v Afghánistánu a Iráku. Dále ekonomické náklady válek, ale i moderního bezpečnostního systému. Především ale nejistota americké společnosti, která trvá dodnes. Po útocích byla odkryta pravá tvář Západu diskriminující muslimské obyvatelstvo (Ibrahim 2011b: 12-14). Nalezneme zde článek od Samira Khana (2011a: 9) nesoucí název „Mediální konflikt“, kde zdůrazňuje heslo: „mediální práce je polovina džihádu“.

4.3 Názory západních představitelů

Vládní představitelé USA si jsou vědomi hrozby, která plyne z motivování „osamělých vlků“ k teroristickým útokům. V roce 2011 Barack Obama prohlásil, ţe útoky osamělých vlků budou nyní nejaktuálnějšími scénáři teroristických útoků, kterým budeme muset čelit (CNN 2012). 11 ze 17 islamistických útoků v USA od roku 2009 po současnost bylo způsobeno „osamělými vlky“ (CNN 2012), coţ dokládá relevanci této hrozby. Vláda USA hovoří o záměrech Samira Khana a Anwara al-Awlakiho, kteří se prostřednictvím magazínu snaţí působit v zámoří a rekrutovat nové přívrţence a o magazínu říká: „…zvenčí může působit bravurně a profesionálně, jeho obsah je však odporný stejně jako jeho autoři.“ (PublicIntelligence 2010). Michael Leiter, bývalý ředitel protiteroristického centra USA, povaţuje magazín za atraktivní pro anglicky mluvící muslimy, dodává, ţe časopis nepřináší moc nových a převratných informací, ale z hlediska předávání poselství je pro AKAP uţitečný (NCTC 2011). Západní státy si uvědomují hrozbu, která z dţihádistické propagandy pramení. Magazín Inspire povaţují za efektivní propagandu ze strany AKAP, a proto se snaţí o eliminaci jejího vlivu, ať uţ v kybernetickém světě či pronásledováním jejích autorů a přívrţenců zpravodajskými a bezpečnostními sloţkami v reálném světě.

4.4 Úspěšnost magazínu Inspire

Úspěšnost magazínu nemusíme hodnotit pouze dle statistik teroristických útoků a pokusů o teroristické útoky, které byly časopisem motivovány, v ţádném případě to ale neznamená, ţe tento faktor je jediný. Za úspěch tohoto magazínu můţeme povaţovat to, ţe o něm ve společnosti, minimálně americké, existuje povědomí, coţ dokazují četné internetové články a diskuse na toto téma. Zůstává otázkou, jaký přístup by měly zaujmout bezpečnostní sloţky především v USA, ale i v Evropě, která je islamisty také ohroţena. Objevila se zpráva o úspěšném smazání prvního čísla zpravodajskými sloţkami Velké Británie, které původní texty o výrobě bomby zaměnily za kuchařské recepty (BBCNEWS 2011c), o tom dokonce informuje i samotný Inspire. Otevírá se ale otázka, zda právě tento přístup nebude ve společnosti zvyšovat pocit ohroţení z existence takové propagandy a u přívrţenců propagandy rozhořčení z takového jednání. Na druhou stranu nečinnost bezpečnostních sloţek by vyvolávala řadu dalších otázek. Autoři časopisu se snaţí poukázat na popularitu časopisu pomocí zařazování pozitivních názorů od čtenářů do obsahu časopisu, otázkou zůstává, zda jsou tyto texty opravdu důvěryhodné. Pokud se zaměříme na úspěšnost magazínu dle statistik teroristických útoků, existuje několik případů „osamělých vlků“, kteří se pokusili nebo plánovali teroristický útok, jejichţ motivace pramenila právě z tohoto magazínu. Jedná se zejména o Joseho Pimentela, který plánoval útok na policejní stanici v New Yorku a vojáky, kteří doslouţili v Iráku a Afghánistánu pomocí bomby, jejíţ návod byl obsaţen v magazínu (ABCNEWS 2011b). Dále Mohamed Osman Mohamud, který stál za pokusem teroristického útoku v Portlandu v roce 2010, ten byl dokonce dříve ve spojení s Khanem (ForeignPolicy 2011). Magazínem se nechal inspirovat i Naser Jasen Abdo, který měl v úmyslu zaútočit na vojenskou základnu Fort Hood, která se uţ dříve stala terčem útoku (CNN 2011b). Existují i další záznamy o „osamělých vlcích“, kteří byli motivováni Anwarem al-Awlakím a dalšími představiteli AKAP, ale přímá spojitost s magazínem v těchto případech není dokázána. Neexistují zprávy o „úspěšně“ dokončeném teroristickém útoku, který by byl motivován magazínem Inspire. Pokusy o teroristické činy ale vypovídají o tom, ţe dţihádistická propaganda dokáţe motivovat muslimy ţijící v západních zemích, ţe zde existuje určitý potenciál, který se stává hrozbou. 38

Ani Evropě se útoky „osamělých vlků“ nevyhýbají, musíme zmínit střelce z Toulouise - Mohammeda Meraha, který sám sebe povaţoval za mudţáhedína Al-Káidy. Propagandistická činnost má velký efekt nejen pro čtenáře a potencionální nové přívrţence, ale i pro znepřátelenou společnost, která můţe být zastrašena pouhým vědomým existence takové propagandy a pokusy o propagandou motivované teroristické činy. Islamisté touto cestou dokáţou potírat rozdíly mezi vyspělým, bohatým Západem a jimi samými. Prokazují tak, ţe pomocí velmi malých nákladů umí motivovat nové přívrţence globálního dţihádu a vykonávat mnohdy drastické teroristické útoky.

5. Závěr

Dţihádistická propaganda je v dnešním globalizovaném, technologicky vyspělém světě na vzestupu. Stále více se setkáváme s útoky „osamělých vlků“, kteří bývají touto propagandou silně radikalizováni. Tyto útoky mají na širokou společnost velmi silné dopady. Pocity nebezpečí, strachu, překvapení jsou ještě více maximalizovány faktem, ţe útočník pocházel z jejich řad. Cílem této práce byla analýza faktorů, které ovlivnily vývoj extremistického aktéra Samira Khana, který se stal významným propagátorem globálního dţihádu orientující se především na motivaci „osamělých vlků“. Tato analýza proběhla na základě kontextuálního teoretického modelu od Uweho Kemmesiese. Základní podstatu ve vybraném modelu zaujímá prostředí a jeho vliv na extremistického/teroristického aktéra. Prostředí je zde rozděleno do čtyř rovin, přičemţ v kaţdé rovině byly analyzovány jednotlivé faktory. Analýza byla limitována dostupnými prameny a zdroji informací o osobě samotné. Nejméně informací bylo dostupných o průběhu dětství a nejbliţších vztahů Samira Khana, coţ nejvíce limitovalo analýzu faktorů na úrovni mikrosystému. Z analýzy kromě identifikovaných faktorů vyplývá potvrzení, ţe všechny prvky modelu a jednotlivé roviny prostředí jsou propojené a vzájemně se ovlivňují. Na rovině mikrosystému ovlivnily vývoj Samira Khana především časté změny jeho nejbliţšího prostředí a materiální podmínky, ve kterých ţil. Události, které se odehrály na úrovni exosystému, ovlivnily jeho zájem o islám v návaznosti na stav jeho mikrosystému. Souhra všech těchto faktorů podnítila vznik jeho extrémního pojetí islámu. V mesosystému měl určující vliv názor nejbliţšího okolí na jeho extremistické myšlenky. Snaha o změnu jeho ideologie ze strany jeho nejbliţšího okolí měla opačný efekt a jeho přesvědčení se více prohloubilo. Jeho schopnosti a znalosti mu umoţňovaly jeho myšlenky dále rozvíjet a podmínky na rovině exosystému a makrosystému mu umoţňovaly šíření jeho myšlenek dále do světa a následné připojení se k AKAP. Cílem závěrečné části práce bylo přiblíţit a popsat konkrétní dţihádistickou propagandu ve formě magazínu Inspire, který není v českém prostředí příliš známý. Tento magazín se zaměřuje na motivování osob k teroristickým útokům proti znepřáteleným zemím islamistů na základě povinnosti muslima vést dţihád. Propagandistická činnost získává stále větší relevantní vliv na motivaci „osamělých vlků“, kteří ţijí a útočí v nepřátelské zemi.

Časopis Inspire můţeme povaţovat za úspěšnou propagandu globálního dţihádu, jelikoţ pouhé povědomí, které o něm lidé mají, vyvolává nejen diskuze, ale i nejistotu a strach. Navíc existují případy osob, které se magazínem k vykonání teroristického útoku nechaly motivovat. Přestoţe jsou hlavní zakladatelé magazínu po smrti, jejich odkaz nadále dokáţe plnit vytyčené cíle.

Seznam zkratek:

AKAP – Al-Káida na Arabském poloostrově

ZHN – zbraně hromadného ničení

Použitá literatura:

1. Barša, P. (2001): Západ a islamismus. Střet civilizací, nebo dialog kultur? Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2. Burke, J. (2004): Al-Qaeda. The True Story of Radical Islam. London: Penguin Books. 3. Čejka, M. (2007): Encyklopedie blízkovýchodního terorismu. Brno: Barrister & Principal. 4. Eichler, J. (2009): Mezinárodní bezpečnost v době globalizace. Praha: Portál. 5. Kemmesies, E. U. (2006): Terrorismus und Extremismus – der Zukunft auf der Spur. München: Luchterhand. 6. Kropáček, L. (2003): Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad. 7. Kropáček, L. (1996): Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad. 8. Mareš, M. (2011): „Terorismus“ In: Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Eds. Smolík, J. a Šmíd, T. Brno: Mezinárodní politologický ústav, s. 115-141. 9. Mareš, M. (2005): Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií. 10. Mareš, M., Zeman, P. (2011): „Úvod do pojetí bezpečnostních hrozeb.“, In: Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Eds. Smolík, J. a Šmíd, T. Brno: Mezinárodní politologický ústav, s. 9-20. 11. Martin, G. (2003): Understanding Terrorism. Challenges, Perspectives, and Issues. Thousand Oaks: Sage Publications. 12. Mendel, M. (1997): Džihád. Islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlantis. 13. Muţík, T. (2006): „Al-Káida a globální dţihád(ismus).“ In: Terorismus. Válka proti státu. Ed. E. Souleimanov. Praha: Eurolex Bohemia, 269-294. 14. Phares, W. (2005): Future Jihad. Terrorist strategies against the West. New York: PALGRAVE MACMILLAN. 15. Phares, W. (2008): The War of Ideas. Jihadism against Democracy. New York: PALGRAVE MACMILLAN. 16. Weinberg, L., Pedahzur, A. (2004): Religious Fundamentalism and Political Extremism. London: Frank Cass & Co.

Elektronické zdroje31:

1. al-Awlaki, A. (2010): „The Cartoon Crusade.“ Inspire č. 1, str. 21-25. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/CompleteInspire.pdf 2. al-Banna, I. (2010a): „Obama’s ploy and the Peak of Islam.“ Inspire č. 2, str. 23. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/InspireFall2010.pdf 3. al-Banna, I. (2010b): „Tawaghit Exposed.“ Inspire č. 3, str. 10-11. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/InspireNovember2010.pdf 4. ABCNEWS (2011a): American Jihadi Samir Khan Killed With Awlaki. Dostupné z WWW: http://abcnews.go.com/Blotter/american-jihadi-samir-khan-killed- awlaki/story?id=14640013#.T2IqFPquz8A 5. ABCNEWS (2011b): Alleged 'Lone Wolf' Arrested in New York on Terror Charges. Dostupné z WWW: http://abcnews.go.com/Blotter/alleged-lone-wolf-jose-pimentel- arrested-york-terror/story?id=14994845#.T6GEZvrTH8A 6. ABCNEWS (2012): Al Qaeda Cleric's Call From Grave: Attack With Bio Weapons. Dostupné z WWW: http://abcnews.go.com/Blotter/al-qaeda-clerics-call-grave-attack-bio- weapons/story?id=16268233#.T6KomvrTH8A 7. ALARABYIANEWS (2011): The life and times of the other American killed with Anwar al-Awlaki. Dostupné z WWW: http://english.alarabiya.net/articles/2011/10/02/169808.html 8. Artiga, Vic (2010): Lone Wolf Terrorism. What We Need to Know and What We Need to Do. Dostupné z WWW: http://www.takresponse.com/index/homeland-security/lone- wolf_terrorism.html 9. Bakker, E., Graaf, B. (2011): „Preventing Lone Wolf Terrorism: some CT Approaches Addressed.“ Perspectives on terrorism 5, 5-6, str. 43-50. Dostupné z WWW: http://www.terrorismanalysts.com/pt/articles/issues/PTv5i5.pdf 10. BBCNEWS (2006): Muhammad cartoon row intensifies. Dostupné z WWW: http://news.bbc.co.uk/2/hi/4670370.stm 11. BBCNEWS (2011a): Profile: Al-Qaeda in the Arabian Peninsula. Dostupné z WWW: http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-11483095

31 Elektronické zdroje ověřeny ke dni 4. 5. 2012.

12. BBCNEWS (2011b): Islamist cleric Anwar al-Awlaki killed in Yemen. Dostupné z WWW: http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-15121879 13. BBCNEWS (2011c): Inspire magazine: Who was behind it? Dostupné z WWW: http://www.bbc.co.uk/news/world-middle-east-15818278 14. BBCNEWS (2012): 'Lone wolf' terror threat warning. Dostupné z WWW: http://www.bbc.co.uk/news/uk-16920643 15. Bin Ládin, U. (2010): „The Way To Save the Earth.“ Inspire č. 1, str. 8-10. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/CompleteInspire.pdf 16. COT - Instituut voor Veiligheids en Crisismanagement (2007): Lone-wolf terrorism. Dostupné z WWW: http://www.transnationalterrorism.eu/tekst/publications/Lone- Wolf%20Terrorism.pdf 17. CNN (2011a): Samir Khan: Proud to be an American traitor. Dostupné z WWW: http://articles.cnn.com/2011-09-30/middleeast/world_meast_analysis-yemen-samir- khan_1_samir-khan-aqap-inspire-magazine?_s=PM:MIDDLEEAST 18. CNN (2011b): The 'lone wolf' — The unknowable terror. Dostupné z WWW: http://security.blogs.cnn.com/2011/09/07/the-lone-wolf-the-unknowable-face-of-terror/ 19. CNN (2012): The 'lone wolf' -- the unknowable face of terror. Dostupné z WWW: http://articles.cnn.com/2012-02-18/opinion/opinion_lone-wolf-terror_1_lone-wolf-terror- attack-lone-terrorists? _s=PM:OPINION 20. FOREIGN POLICY (2011): American Jihadi. Dostupné z WWW: http://www.foreignpolicy.com/articles/2011/09/30/samir_khan_dead_inspire_magazine?p age=0,1 21. GULFNEWS (2011): Samir Khan was a radical blogger. Dostuné z WWW: http://gulfnews.com/news/gulf/yemen/samir-khan-was-a-radical-blogger-1.883055 22. Ibrahim, Y. (2010): „The West should ban the Niqab covering its Real Face.“ Inspire č. 1, str.19-20. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/CompleteInspire.pdf 23. Ibrahim, Y. (2011a): „Protest Focus.“ Inspire č. 5, str. 5. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/InspireMarch2011.pdf 24. Ibrahim, Y. (2011b): „The Greatest Special Operation of all Time: The Expeditions of Washington D. C. and New York.” Inspire č. 7, str. 12-14. Dostupné z www: http://info.publicintelligence.net/InspireSeptember2011.pdf 25. Inspire (2010a): Letter from editor. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/CompleteInspire.pdf 45

26. Inspire (2010b): „Operation Hemorrhage.“ Inspire č. 3, str. 4. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/InspireNovember2010.pdf 27. Inspire (2011): „Advice for those who want to help Al-Mahem Media.“ Inspire č. 4, str. 44-46. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/InspireJanuary2011.pdf 28. Khan, S. (2010a): „Make a bomb in the kitchen of your Mom.“ Inspire č. 1, str. 33-40. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/CompleteInspire.pdf 29. Khan, S. (2010b): „I am proud to be a traitor to America.“ Inspire č. 2, str. 45-49. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/InspireFall2010.pdf 30. Khan, S. (2011a): „The Media Conflict.“ Inspire č. 7, str. 8-11. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/InspireSeptember2011.pdf 31. Khan, S. (2011b): „The Central Isuue.“ Inspire č. 4, str. 12-16. Dostupné z WWW: http://info.publicintelligence.net/InspireJanuary2011.pdf 32. Legal Information Institute: First Amendment. Dostupné z WWW: http://www.law.cornell.edu/constitution/first_amendment 33. Mail Online (2010): 'Make a bomb in the kitchen of your Mom': Al Qaeda launches its first online magazine in English. Dostupné z WWW: http://www.dailymail.co.uk/news/article-1291143/Al-Qaeda-launches-Inspire-online- magazine-English.html 34. NCTC (2011): Hearing of the House Homeland Security Comittee – ―Understanding the Homeland Threat Landscape – Considerations fot the 112th Congres. Dostupné z WWW: http://www.nctc.gov/press_room/speeches/Transcript-HHSC_Understanding-the- Homeland-Threat.pdf 35. NCTC (2012): Al-Qa‘ida in the Arabian Peninsula (AQAP). Dostupné z WWW: http://www.nctc.gov/site/groups/aqap.html 36. NPR (2010): American Editor Brings U. S. Savvy To Jihad Outreach. Dostupné z WWW: http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=130439697 37. NYDAILYNEWS (2011): Cleric Anwar al-Awlaki puts 'Everybody Draw Mohammed' cartoonist Molly Norris on execution hitlist. Dostupné z WWW: http://articles.nydailynews.com/2010-07-11/news/27069689_1_awlaki-al-qaeda- christmas-day-bombing-attempt 38. NYTIMES (2011a): Samir Khan. Dostupné z WWW: http://topics.nytimes.com/top/reference/timestopics/people/k/samir_khan/index.html

39. NYTIMES (2011b): 2nd American in Strike Waged Qaeda Media War. Dostupné z WWW: http://www.nytimes.com/2011/10/01/world/middleeast/samir-khan-killed-by- drone-spun-out-of-the-american-middle-class.html?_r=1 40. Public Intelligence (2010): Al-Qaeda Magazine is Cupcake Recipe Book. Dostupné z WWW: http://publicintelligence.net/al-qaeda-magazine-is-cupcake-recipe-book/ 41. The Atlantic (2010): Al Qaeda's First English Language Magazine Is Here. Dostupné z WWW: http://www.theatlantic.com/international/archive/2010/06/al-qaedas-first- english-language-magazine-is-here/59006/

Přílohy:

Příloha č. 1: Ukázka vnímání rozdílné ţivotní Příloha č. 2a: Ukázka pojímání vlastní úrovně obyvatel Západu a muslimských zemí. společnosti a znepřáteleného Západu.

Příloha č. 2b: Ztotoţňování islamistů Příloha č. 2c: Podněcování muslimské s muslimskou populací. populace k činu.