Bohemia Centralis 14
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
BOHEMIA CENTRALIS 14 1 2 BOHEMIA CENTRALIS 14 STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHOKRAJE PRAHA 1985 Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, ve Státním zemědělském nakladatelství Praha 3 Redakční rada Milan Rivola /výkonný redaktor/ Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák © Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1985 4 Obsah - Inhalt - Contents Svoboda P. 7 Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu Die Verknupfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer des Cenomans und Turons Svoboda P. 25 Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína Der obere Zönoman in Plaňany bei Kolín Zelenka P. 33 Křídové lokality Dřínov a čečelice /návrh nových chráněných území/ Die Kreidelokalitäten Dřínov und Čečelice /Vorschlag neuer geschützter Gebiete/ Husák Š. - Rydlo J. 41 Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River Lawland and the Kokořínsko Landscape Reserve /Bohemia/ Kolbek J. - Petříček V. 109 Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko Mladý F. - Kolbek J. 161 Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Kreises Rakovník 5 Skalický V. 181 Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung des Böhmischen Karstes Šmaha J. 189 Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung im Staatlichen Schutzgebiet Týřov Ložek V. 225 Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny Weichtierfauna der Abspulsedimente im Tale Čertova strouha bei Malá Chuchle und ihre Bedeutung für die nacheiszeitliche Landschafts-Geschichte Kovanda J. 243 Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc. RNDr. Vojen Ložek, DrSc. - bedeutungsvolle Lebensjubiläum Krátká sdělení 275 Kurze Mitteillungen Redakční uzávěrka 28.2.1984 6 Bohemia centralis, Praha, 14: 7 - 23. 1985 Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu Die Verknüpfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer des Cenomans und Turons Pavel SVOBODA ÚVOD Svrchnokřídové marinní sedimenty v Čechách a v Bavorsku jsou vyvinuty v podobných faciích a mají podobný paleontologický obsah. Dosud nebyla zodpovězena otázka, zda české křídové moře bylo spojeno přímým průlivem s bavorským křídovým mořem nebo zda u sedimentů v Bavorsku jde pouze o podobný vývoj na okraji českého masívu. Starší badatelé se snažili nalézt odpověz v geomorfologii krajiny, ve vývoji okrajových částí české křídy a v tektonice. Závěry, ke kterým tito badatelé docházeli, byly pochopitelně odlišné. Jedna část předpokládala, že celé Čechy byly pokryty mořem, druhá část pak tvrdila, že rozsah křídového moře nebyl o mnoho větší než rozsah zachovaných sedimentů. Cílem této práce je souhrn nejdůležitějších názorů na výše uvedenou otázku a novějších poznatků o stratigrafii české a bavorské křídy v porovnání s paleogeografickým rozšířením křídové fauny v Evropě. K stratigrafickému rozdělení cenomanu a turonu byly použity zóny ze západní Evropy. Vůdčí zkamenělina spodní části svrchního cenomanu amonit Eucalycoceras pentagonum (JUKES-BROWNE) nebyla ještě v Čechách nalezena. Vůdčí zkamenělina svrchní části svrchního cenomanu amonit Sciponoceras gracile (SHUMARD) má celosvětové rozšíření, v Čechách však bývá nalézána velmi vzácně. Pro tuto zónu v Čechách by bylo vhodnější používat označení zóna Metoiccceras geslinianum. 7 Z širšího okolí Bodenwöhru v Bavorsku dodnes neexistuje souhrnný seznam zkamenělin z jednotlivých vrstev a podle dr. V. Kleina z ÚÚG (ústní sdělení 1983) zde zdánlivé litologické ekvivalenty vrstev od Regensburgu nemusí být stejně staré. Značná část jižní hranice rozšíření české křídy leží ve Středočeském kraji. Zde se také nachází velká část chráněných lokalit, tzv. příbojové facie s bohatou faunou tethydního typu. Cílem této práce je i přispět k vyhledávání vhodných typů na chráněná naleziště a přírodní rezervace s odůvodněním jejich ochrany. Cílem ochrany by ovšem neměly být jen výchozy sedimentů svrchního cenomanu a spodního turonu, ale i sladkovodního cenomanu, středního turonu /například výchozy na Dřínovském vrchu/, svrchního turonu a koniaku. Na zdánlivě dobře prozkoumaných lokalitách by tak byla i v budoucnu zachována možnost nových paleontologických a paleogeografických objevů. NÁZORY NA SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY Souhrn starších názorů na rozšíření české křídy uvádí DANEŠ (1913). Podle DANEŠE byla většina Čech zatopena mořem, které postupovalo po ploše dokonale zarovnané denudací, ze které vyčnívaly pouze kamýky tvrdých hornin. Materiál sedimentů pochází podle DANEŠE ze zbytků permských a karbonských sedimentů, které tvořily břehy cenomanského moře a jezer. Sedimenty v místech případného spojení českého a bavorského moře byly odstraněny denudací v terciéru. Zbytky sedimentů v Čechách i v Bavorsku na obou stranách tohoto spojení nemají příbřežní ráz. SCHLOSSER (1924) vysvětluje podobnost fauny v Čechách, Sasku a Bavorsku tak, že bavorské Alpy tvořily jižní břeh česko-saského křídového moře. č. ZAHÁLKA (1925) naopak popírá možnost spojení české křídy s bavorskou. Pokouší se dokázat, že Šumava a Český les existovaly jako pohoří již v juře a tvořily břeh moře. V křídě nadále pokračoval zdvih těchto pohoří. ZAHÁLKA dále tvrdí, že jeho pásmo Id v západočeské křídě neobsahuje mořskou faunu a glaukonit. Jižní okraj křídy z Rakovnicka do okolí Prahy ukazuje podle ZAHÁLKY ukončení u mořského břehu a jako důkaz ZAHÁLKA uvádí spongility svého pásma III. DACQUE (1939) tvrdí, že "Regensburger Kreide" souvisela na jihovýchodě s českou křídou a nemá souvislost s alpskou křídou. DORN (1958) uvádí, že bavorská křídová zátoka je výběžkem helvetika a vzácně jsou ve vrtech nalézány přechodní vrstvy. Předpokládá přímé spojení bavorské křídy s křídou českou s tím, že se zbytky sedimentů spojení již nemusí nalézt. 8 HERM (1979) popírá možnost spojení bavorské křídy s českou a faciální po- dobnost vysvětluje tím, že jde o sedimenty uložené na okraji českého masívu v podobných podmínkách. Podobný názor zastával i Č. ZAHÁLKA (1925). Novější práce o paleogeografii České křídy se možností spojení české a bavorské křídy vůbec nezabývají (VALEČKA 1979, KLEIN et al. 1979). STRATIGRAFIE ČESKÉ KŘÍDY NA JIŽNÍ HRANICI JEJÍHO ROZŠÍŘENÍ SVRCHNÍ CENOMAN V území od měcholupského příkopu až k Řevničovu je spodní část marinního svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce (VACHTL 1950, SOUKUP 1954). Pískovce obsahují jen chudou faunu, a to Protocardia hillana /SOW./ a Cucullaea sp. Nadložní šedé prachovité jíly a vápnité jíly zařazoval SOUKUP (1954) již do spodního turonu k zóně Actinocamax plenus. V lomu v Pecinově a v materiálu z výstavby dolu Slaný jsem zjistil, že se tyto velmi prachovité jíly až jílovité prachovce vyskytují ve dvou vrstvách. Spodní tmavší vrstva obsahuje amonity Calycoceras naviculare /MANTELL/ a Metoicoceras geslinianum /ďORB./, ježovky Micraster sp. a hojnou faunu mlžů a plžů. Svrchní světlejší prachovce hojněji obsahují jen pyritizované filamenty řas. Faunu obsahují převážně v glaukonitické bázi. V podloží prachovců se nacházejí stejné pískovce jako severně od Řevničova. Svrchní světle šedé jílovité prachovce s glaukonitickou bází lze ze Slaného sledovat přes Podlešín do severního okolí Kralup, kde přecházejí do silně glaukonitických jílů až glaukonitovců s Rhynchostreon suborbiculatum /LAM./ a Trigonia sulcataria LAM. V jejich nadloží jsou severně od Nelahozevsi tmavě šedé vápnité jíly s Actinocamax plenus /BLAINV./. Mezi Slaným a Kralupy je tedy svrchnocenomanská zóna Sciponoceras gracile vyvinuta ve třech vrstvách. Celkový vývoj této zóny je podobný vývoji, který popsal JEFFERIES (1963), z Velké Británie a Francie. Mezi Jenčem a řekou Vltavou je spodní část marinního svrchního cenomanu opět vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s chudou faunou (ZÁZVORKA 1932, 1944, B. ZAHÁLKA 1912). Nadloží těchto pískovců tvoří silně glaukonitický jílovitý pískovec s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Protocardia hillana (SOW.). Od Kobylis do okolí Kouřimi je spodní část marinního svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s ojedinělými nálezy fauny /amoniti/. V jejich nadloží je vrstva glaukonitického jílu přecházejícího na východ do jílovitých 9 glaukonitických pískovců s faunou (FRIČ 1869, VACHTL 1962). Pískovce bez glaukonitu u Molitorova obsahují faunu až v nejvyšších polohách (SOUKUP 1936). Glaukonitické jíly od Proseku označoval FRIČ (1869) jako prosecký ráz korycanských vrstev a nalezl v nich pouze žraločí zuby. Podobný přechod glaukonitických pískovců do jílovitých vrstev se objevuje i severozápadně od Prahy. Jihovýchodně od Velkých Přílep byl v prvním lomu od silnice Velké Přílepy-Černý Vůl nalezen Actinocamax plenus (BLAINV.) v glaukonitických vápnito-jílovitých středozrnných pískovcích uložených v nadloží hrubozrnných vápnitých pískovců s Neithea phaseola (LAM.). Zmíněný Actinocamax