BOHEMIA CENTRALIS 14
1 2 BOHEMIA CENTRALIS 14
STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHOKRAJE PRAHA 1985
Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, ve Státním zemědělském nakladatelství Praha
3 Redakční rada
Milan Rivola /výkonný redaktor/ Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák
© Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1985
4 Obsah Inhalt Contents
Svoboda P. 7 Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu Die Verknupfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer des Cenomans und Turons
Svoboda P. 25
Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína
Der obere Zönoman in Plaňany bei Kolín
Zelenka P. 33 Křídové lokality Dřínov a čečelice /návrh nových chráněných území/ Die Kreidelokalitäten Dřínov und Čečelice /Vorschlag neuer geschützter Gebiete/
Husák Š. Rydlo J. 41
Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska
Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River Lawland and the Kokořínsko Landscape Reserve /Bohemia/
Kolbek J. Petříček V. 109
Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku
Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko
Mladý F. Kolbek J. 161
Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník
Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Kreises Rakovník
5 Skalický V. 181
Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu
Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung des Böhmischen Karstes
Šmaha J. 189 Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung im Staatlichen Schutzgebiet Týřov
Ložek V. 225
Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny Weichtierfauna der Abspulsedimente im Tale Čertova strouha bei Malá Chuchle und ihre Bedeutung für die nacheiszeitliche Landschafts Geschichte
Kovanda J. 243
Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc.
RNDr. Vojen Ložek, DrSc. bedeutungsvolle Lebensjubiläum
Krátká sdělení 275
Kurze Mitteillungen
Redakční uzávěrka 28.2.1984
6 Bohemia centralis, Praha, 14: 7 23. 1985
Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu
Die Verknüpfung des tschechischen Kreidemeeres mit dem bayerischen Ausläufer des Cenomans und Turons
Pavel SVOBODA
ÚVOD Svrchnokřídové marinní sedimenty v Čechách a v Bavorsku jsou vyvinuty v podobných faciích a mají podobný paleontologický obsah. Dosud nebyla zodpovězena otázka, zda české křídové moře bylo spojeno přímým průlivem s bavorským křídovým mořem nebo zda u sedimentů v Bavorsku jde pouze o podobný vývoj na okraji českého masívu. Starší badatelé se snažili nalézt odpověz v geomorfologii krajiny, ve vývoji okrajových částí české křídy a v tektonice. Závěry, ke kterým tito badatelé docházeli, byly pochopitelně odlišné. Jedna část předpokládala, že celé Čechy byly pokryty mořem, druhá část pak tvrdila, že rozsah křídového moře nebyl o mnoho větší než rozsah zachovaných sedimentů. Cílem této práce je souhrn nejdůležitějších názorů na výše uvedenou otázku a novějších poznatků o stratigrafii české a bavorské křídy v porovnání s paleogeografickým rozšířením křídové fauny v Evropě. K stratigrafickému rozdělení cenomanu a turonu byly použity zóny ze západní Evropy. Vůdčí zkamenělina spodní části svrchního cenomanu amonit Eucalycoceras pentagonum (JUKES BROWNE) nebyla ještě v Čechách nalezena. Vůdčí zkamenělina svrchní části svrchního cenomanu amonit Sciponoceras gracile (SHUMARD) má celosvětové rozšíření, v Čechách však bývá nalézána velmi vzácně. Pro tuto zónu v Čechách by bylo vhodnější používat označení zóna Metoiccceras geslinianum.
7 Z širšího okolí Bodenwöhru v Bavorsku dodnes neexistuje souhrnný seznam zkamenělin z jednotlivých vrstev a podle dr. V. Kleina z ÚÚG (ústní sdělení 1983) zde zdánlivé litologické ekvivalenty vrstev od Regensburgu nemusí být stejně staré. Značná část jižní hranice rozšíření české křídy leží ve Středočeském kraji. Zde se také nachází velká část chráněných lokalit, tzv. příbojové facie s bohatou faunou tethydního typu. Cílem této práce je i přispět k vyhledávání vhodných typů na chráněná naleziště a přírodní rezervace s odůvodněním jejich ochrany. Cílem ochrany by ovšem neměly být jen výchozy sedimentů svrchního cenomanu a spodního turonu, ale i sladkovodního cenomanu, středního turonu /například výchozy na Dřínovském vrchu/, svrchního turonu a koniaku. Na zdánlivě dobře prozkoumaných lokalitách by tak byla i v budoucnu zachována možnost nových paleontologických a paleogeografických objevů.
NÁZORY NA SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY
Souhrn starších názorů na rozšíření české křídy uvádí DANEŠ (1913). Podle DANEŠE byla většina Čech zatopena mořem, které postupovalo po ploše dokonale zarovnané denudací, ze které vyčnívaly pouze kamýky tvrdých hornin. Materiál sedimentů pochází podle DANEŠE ze zbytků permských a karbonských sedimentů, které tvořily břehy cenomanského moře a jezer. Sedimenty v místech případného spojení českého a bavorského moře byly odstraněny denudací v terciéru. Zbytky sedimentů v Čechách i v Bavorsku na obou stranách tohoto spojení nemají příbřežní ráz. SCHLOSSER (1924) vysvětluje podobnost fauny v Čechách, Sasku a Bavorsku tak, že bavorské Alpy tvořily jižní břeh česko saského křídového moře. č. ZAHÁLKA (1925) naopak popírá možnost spojení české křídy s bavorskou. Pokouší se dokázat, že Šumava a Český les existovaly jako pohoří již v juře a tvořily břeh moře. V křídě nadále pokračoval zdvih těchto pohoří. ZAHÁLKA dále tvrdí, že jeho pásmo Id v západočeské křídě neobsahuje mořskou faunu a glaukonit. Jižní okraj křídy z Rakovnicka do okolí Prahy ukazuje podle ZAHÁLKY ukončení u mořského břehu a jako důkaz ZAHÁLKA uvádí spongility svého pásma III. DACQUE (1939) tvrdí, že "Regensburger Kreide" souvisela na jihovýchodě s českou křídou a nemá souvislost s alpskou křídou. DORN (1958) uvádí, že bavorská křídová zátoka je výběžkem helvetika a vzácně jsou ve vrtech nalézány přechodní vrstvy. Předpokládá přímé spojení bavorské křídy s křídou českou s tím, že se zbytky sedimentů spojení již nemusí nalézt.
8 HERM (1979) popírá možnost spojení bavorské křídy s českou a faciální po dobnost vysvětluje tím, že jde o sedimenty uložené na okraji českého masívu v podobných podmínkách. Podobný názor zastával i Č. ZAHÁLKA (1925). Novější práce o paleogeografii České křídy se možností spojení české a bavorské křídy vůbec nezabývají (VALEČKA 1979, KLEIN et al. 1979).
STRATIGRAFIE ČESKÉ KŘÍDY NA JIŽNÍ HRANICI JEJÍHO ROZŠÍŘENÍ SVRCHNÍ CENOMAN
V území od měcholupského příkopu až k Řevničovu je spodní část marinního svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce (VACHTL 1950, SOUKUP 1954). Pískovce obsahují jen chudou faunu, a to Protocardia hillana /SOW./ a Cucullaea sp. Nadložní šedé prachovité jíly a vápnité jíly zařazoval SOUKUP (1954) již do spodního turonu k zóně Actinocamax plenus. V lomu v Pecinově a v materiálu z výstavby dolu Slaný jsem zjistil, že se tyto velmi prachovité jíly až jílovité prachovce vyskytují ve dvou vrstvách. Spodní tmavší vrstva obsahuje amonity Calycoceras naviculare /MANTELL/ a Metoicoceras geslinianum /ďORB./, ježovky Micraster sp. a hojnou faunu mlžů a plžů. Svrchní světlejší prachovce hojněji obsahují jen pyritizované filamenty řas. Faunu obsahují převážně v glaukonitické bázi. V podloží prachovců se nacházejí stejné pískovce jako severně od Řevničova. Svrchní světle šedé jílovité prachovce s glaukonitickou bází lze ze Slaného sledovat přes Podlešín do severního okolí Kralup, kde přecházejí do silně glaukonitických jílů až glaukonitovců s Rhynchostreon suborbiculatum /LAM./ a Trigonia sulcataria LAM. V jejich nadloží jsou severně od Nelahozevsi tmavě šedé vápnité jíly s Actinocamax plenus /BLAINV./. Mezi Slaným a Kralupy je tedy svrchnocenomanská zóna Sciponoceras gracile vyvinuta ve třech vrstvách. Celkový vývoj této zóny je podobný vývoji, který popsal JEFFERIES (1963), z Velké Británie a Francie. Mezi Jenčem a řekou Vltavou je spodní část marinního svrchního cenomanu opět vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s chudou faunou (ZÁZVORKA 1932, 1944, B. ZAHÁLKA 1912). Nadloží těchto pískovců tvoří silně glaukonitický jílovitý pískovec s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Protocardia hillana (SOW.). Od Kobylis do okolí Kouřimi je spodní část marinního svrchního cenomanu vyvinuta jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s ojedinělými nálezy fauny /amoniti/. V jejich nadloží je vrstva glaukonitického jílu přecházejícího na východ do jílovitých
9 glaukonitických pískovců s faunou (FRIČ 1869, VACHTL 1962). Pískovce bez glaukonitu u Molitorova obsahují faunu až v nejvyšších polohách (SOUKUP 1936). Glaukonitické jíly od Proseku označoval FRIČ (1869) jako prosecký ráz korycanských vrstev a nalezl v nich pouze žraločí zuby. Podobný přechod glaukonitických pískovců do jílovitých vrstev se objevuje i severozápadně od Prahy. Jihovýchodně od Velkých Přílep byl v prvním lomu od silnice Velké Přílepy Černý Vůl nalezen Actinocamax plenus (BLAINV.) v glaukonitických vápnito jílovitých středozrnných pískovcích uložených v nadloží hrubozrnných vápnitých pískovců s Neithea phaseola (LAM.). Zmíněný Actinocamax plenus je pod číslem 356/70 P665 uložen v Oblastním muzeu v Roztokách u Prahy. Svrchní glaukonitické pískovce s faunou z Bílé Hory, Chval, Nehvizd a Černíků jsou tedy ekvivalentem glaukonitických vápnitých jílů a spongilitů s Actinocamax plenus z území mezi Trněným Újezdem a Brandýsem nad Labem. Na Kouřimsku přecházejí písčité vápence s Actinocamax plenus (BLAINV.), Neocylindrites briarti (GEIN.), Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a rudisty (FRIČ 1869, URBÁNEK 1924) do vápnitých pískovců s Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) a Neithea notabilis (MUENST.) u Vrbčan a Plaňan. Spodní marinní svrchnocenomanské pískovce mezi Měcholupy a Kouřimí nelze mezi sebou jednoznačně paralelizovat. Tyto pískovce jsou podle vývoje na sever od Prahy starší než zóna Sciponoceras gracile, takže patří vrstvám svrchnocenomanské zóny Eucalycoceras pentagonum. Stejně tak nelze jednoznačně paralelizovat prachovce a vápnité jíly zóny Sciponoceras gracile na západ od Vltavy s tzv. prachovcovým souvrstvím, které popisuje KLEIN (1966) z území mezi Jizerou a Labem. V prachovcovém souvrství může být zastoupena i zóna Eucalycoceras pentagonum, což naznačuje profil v Nelahozevsi.
10
1. Korelace vrstev zóny Sciponoceras gracile na západ od Vltavy: NEE východoseverovýchod, ? další průběh neznámý; 1 spodní prachovce s Metoicoceras geslinianum (d´ORB.) a Calycoceras naviculare (MANTELL) a jejich přechod do pískovců, 2 svrchní šedé jílovité prachovce a jejich přechod do silně glaukonitických jílů, 3 vápnitý jíl s Actinocamax plenus (BLAINV.), 4 glaukonitická báze spodnoturonských vápnitých jílů; a glaukonit, b štěrk, c pískovec, d prachovec, e vápnitý jíl, f jíl, g uhelnatý jíl, h ostrá erozivní hranice mezi sedimenty.
11 TURON
Na bázi spodnoturonských vrstev je vyvinuta bazální glaukonitická vrstva s fosfátovými konkrecemi. Na západě v okolí Džbánu jsou na spodních vápnitých jílech vyvinuty tvrdé vápnité prachovce přecházející do nadloží ve spongility a jemnozrnné spongilitické pískovce. Nad nimi jsou v okolí Měcholup glaukonitické pískovce tzv. malnických vrstev. Na východě jsou vyvinuty převážně spongilitické vápnité prachovce a vápnité jíly /na Kouřimsku glaukonitické/. V okolí Prahy, kde nad dno spodnoturonského moře vyčnívaly buližníkové hřbety, je vyvinuta tzv. příbojová facie /žraločí zuby, ostny ježovek, drobné ústřice a oktokorály/. Ve spodnoturonských vrstvách je nápadné rozšíření amonitů. Na západě se vyskytuje Lewesiceras cf. peramplum (MANTELL) a na východě Puzosia montis albi LAUBE et BRUDER. Na Bílé Hoře v Praze se jejich výskyty překrývají (FRIČ 1872, LAUBE et BRUDER 1887, SOUKUP 1936). V celém popisovaném území se nachází Mammites nodosoides (SCHLOTH.) a Inoceramus labiatus (SCHLOTH.). Ostatní makrofauna je vzácná. U Měcholup jsou na bázi středního turonu vyvinuty exogyrové pískovce ukončující zdejší inverzní cyklus (KLEIN et al. 1979). V území na západ od Kladna je přechod do báze středního turonu s Collignoniceras woollgari (MANTELL) a Inoceramus hercynicus PETR. plynulý. V území na východ od Kladna je tento přechod plynulý až téměř ke Kouřimi.
SVRCHNÍ KŘÍDA NA SEVEROZÁPADNÍ MORAVĚ
Protože někteří autoři (TROGER 1968, KLEIN et al. 1979, VALEČKA 1979) uvádějí také možnost spojení české křídy s Tethydou přes Brno, uvádím zde také stručnou charakteristiku vývoje cenomanu a turonu v této oblasti.
SVRCHNÍ CENOMAN
V moravské křídě glaukonitické jílovité pískovce přecházejí z kvádrových pískovců nebo ze sladkovodních jílů. Přechod ze sladkovodní sedimentace do sedimentace marinní je zde pozvolný. Vyskytují se zde sedimenty lagun, písečných valů a delt (FREJKOVÁ et VAJDÍK 1974). V jílovitých glaukonitických pískovcích se nacházejí pouze žraločí zuby /prosecký ráz?/. Exogyrová lavice u Blanska (B. ZAHÁLKA 1950) s
12 Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) tvoří písčitou bázi vrstvy jílů s "trpasličí faunou mořskou". Tento vývoj připomíná vrstvy zóny Sciponoceras gracile ze severního okolí Prahy. Podložní kvádrové pískovce neobsahují makrofaunu.
TURON
Spodní turon a báze středního turonu jsou tvořeny spongilitickými pískovci a glaukonitickými pískovci s Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) a Inoceramus hercynicus PETR. Je zde vyvinut podobný inverzní cyklus jako v západních Čechách (KLEIN et al. 1979). Ve středním turonu došlo k prohloubení moře a zjemnění sedimentace. Středoturonské sedimenty zde tvoří další inverzní cyklus.
STRATIGRAFIE BAVORSKÉ KŘÍDY
Soustředil jsem se na charakteristiku východní části bavorské křídy v okolí Regensburgu, která je české křídě nejpodobnější.
SVRCHNÍ CENOMAN
Svrchnocenomanské sedimenty jsou v okolí Regensburgu vyvinuty jako spodní /Regensburger Grunsandstein/, svrchní /Regensburger Kalksandstein/ a k nejsvrchnějšímu cenomanu je řazena také spodní Část /Eibrunner Mergl/ (BAUBER GER et al. 1969). V pískovcích se nachází Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) v malých exemplářích, Neithea aequicostata (LAM.), Merklinia aspera (LAM.), Inoceramus pictus SOW. a celé spongie, žraločí a rybí zuby (DACQUE 1939, ZIEGLER 1957). Obsah fauny připomíná pískovce a prachovce v okolí západosu detského ostrova. Z útvaru Mergl uvádí DACQUE (1939) nálezy Metoicoceras geslinianum (ďORB.), Actinocamax plenus (BLAINV.), Hepteris septemsulcatus (A. ROEM.) a Inoceramus pictus bohemicus LEONH. Část těchto nálezů však může pocházet z vápnito jílovitých poloh tzv. Regensburger Kalksandsteinu (DACQUE 1939, TRUSHEIM 1935, OSCHMANN 1958). Ve spodní Části tzv. Eibrunner Mergl byly nalezeny svrchnocenomanské fora minifery a Calycoceras naviculare (MANTELL) (BAUBERGER et al. 1969). Vápencovým příbřežním faciím české křídy je faunisticky a zčásti i litologicky nejpodobnější lokalita Sulzbach (LEHNER 1937 a, b), kde se vápence s hojnou faunou nacházejí na bázi tzv. Grunsandstein. V okolí Rodingu se nacházejí kapsy se slepenci
13 obsahujícími podobnou faunu (TRUSHEIM 1935). Na těchto lokalitách však nebyly nalezeny žádné zbytky rudistů jako v Čechách. Svrchní cenoman bavorské křídy též připomínají písčité sedimenty z okolí Le Mans ve Francii (JUIGNET et al. 1973), kde se Metoicoceras geslinianum (ďORB.) nachází společně s Calycoceras naviculare (MANTELL) a Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.). Velmi vzácně se zde nachází Actinocamax plenus (BLAINV.) (JEFFERIES 1963).
TURON
Svrchní část tzv. Eibrunner Mergl pozvolna přechází do spongilitických vrstev zvaných Reinhausener Schichten, které opět pozvolna přecházejí do písků zvaných Knollensand a Hornsand (BAUBERGER et al. 1969). Nachází se zde Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) a v obou i Rhynchostreon suborbiculatum (LAM.) (DACQUE 1939, LEHNER 1935). Ve spodním turonu je zde podobně jako v západních Čechách vyvinut inverzní cyklus. Po ukončení spodnoturonské sedimentace zde ve středním turonu sedimentovaly vápnito jílovitější sedimenty. Ve svrchním turonu dochází v místech dnešního Rodingu a Bodenwohru k brakickolimnické sedimentaci (TILLMANN 1964). Na jih od písčitých sedimentů zvaných Regensburger Kreide je v helvetiku vyvinut sediment Seewerkalk stáří cenoman turon, v němž se vzácně nachází makrofauna (OBERHAUSER 1973, SCHMIDT TOMÉ 1964). Korelace jednotlivých vrstev je znázorněna v tabulce 1.
SVRCHNÍ CENOMAN NA SEVER OD STŘEDOEVROPSKÉHO OSTROVA
Vrstvy Arme Rhotomagensis Schichten v subhercynské křídě neposkytují možnost porovnání s českou křídou. Ve Vestfálsku se na příbřežních spodno cenomanských sedimentech nacházejí až sedimenty zóny Actinocamax plenus (KAHRS 1927, WIEDMANN et SCHNEIDER 1979). V okolí Braunschweigu a Hannoveru leží nad vrstvami Arme Rhotomagensis Schichten a Rotpläner, jejichž spodní Část náleží svrchnímu cenomanu /zóna Actinocamax plenus/ a horní část spodního turonu (ERNST et al. 1979). Spodní část zóny Sciponoceras gracile zde není vyvinuta. Toto pozorování je v rozporu s tvrzením TRUGERA (1968, 1969, 1971), že svrchní část vrstev Arme Rhotomagensis Schichten náleží zóně Actinocamax
14 Korelace vrstev svrchního cenomanu až spodní části středního turonu v Bavorsku, Čechách a Sasku Hraniční (jižní) část české křídové pánve od Zóny Bavorsko (Regensburg) Centrální část české křídové pánve Sasko západu k východu
litologické celky souvrství
"opuky" s Collignonicera Collignoni ceras wool Eisbuckel Schichten jizerské souvrství jizerské souvrství Lamarcki Planer woollgari
Hornsand "opuky" s Mammites bělohorské Mammites Nodosoides Knollensand bělohorské souvrství Labiatus Planer nodosoides souvrství Reinhausener Schichten
Eibrunner Mergel hiát hiát
Sciponoceras Regensburger jíly a pískovce s Actinocamax plenus gracile Kalksandstein svrchní světle šedé Plenuszone prachovce spodní hiát
prachovce
Eucalyco ceras Regensburger Spodní marinní pískovce korycanské vrstvy korycanské vrstvy Unterquader pentagonům Grunsandstein (nerozlišené)
15 plenus. V západním okolí středoevropského ostrova není vyvinut v blízkosti pobřeží svrchní cenoman (JEFFERIES 1963). PODOBNOST FAUNY ČESKÉ KŘÍDY S TETHYDNÍ FAUNOU
KUHN (1949) soudí, že rudistové fauně z Čech je nejpodobnější rudistová fauna z jihozápadní Francie a formy zde nalezené nejsou menší než stejnodobé z jihu. RAHMAN (1967) srovnává faunu plžů z vltavoberounské, kolínské a drážďanské faciální oblasti (WEINZETTEL 1910, GEINITZ 1671 75) s faunou ze středocenomanské lokality Hölzelsau bei Niederndorf v Tyrolsku. Část nově v Čechách nalezené a dosud nezpracované korálové fauny /Montlivaultia, Favia,Thamnastraea,Epismilia, Astrocoenia/ je podobná korálové fau ně, kterou z Řecka popsal HACKEMESSER (1936). SMĚRY IMIGRACE FAUNY BĚHEM ZÓNY SCIPONOCERAS GRACILE
Výskyt boreálního druhu Actinocamax plenus (BLAINV.) ve svrchním cenomanu bavorské křídy lze nejsnáze vysvětlit imigrací přes střední Čechy přímo do Bavorska. V opačném případě by se musel dostat do bavorské zátoky z Anglo pařížské pánve přes Tethydu, popřípadě z české křídy přes moravskou křídu, tedy opět přes Tethydu, daleko od oblastí svého souvislého rozšíření. Přitom by tento druh musel navíc ještě překonávat teplé proudy. Metoicoceras geslinianum (ďORB.) se v Sasku nachází až ve svrchní části zóny Plenuszone nad výskytem Actinocamax plenus (TROGER 1969). Ve středních Čechách, mimo lokality Pecínov a Slaný, jsem jej nalezl ve stejné vrstvě s Actinocamax plenus u Kozomína a Odolena Vody. Metoicoceras geslinianum musel tedy do Čech imigrovat od jihu. PRAŽÁK (1981) dokazuje na základě rozšíření druhů Entolium orbiculare (SOW.), Merklinia aspera (LAM.) a Nanonavis carinata (SOW.), že se tato fauna šířila do Čech od severu a nikoliv od jihovýchodu z Tethydy přes Blansko a Brno. Její výskyt ve výběžku Tethydy v Bavorsku se dá opět nejlépe vysvětlit přímým spojením české a bavorské křídy.
TEKTONICKÉ PŘEDPOKLADY SPOJENÍ ČESKÉ A BAVORSKÉ KŘÍDY
Až k českému lesu je rozšířena západní část obloukové struktury, patrně již proterozoického stáří, na níž se nacházejí sedimenty paleozoika a na její střední a východní části i svrchní křídy (ZEMAN 1982). MALKOVSKÝ (1979) označuje tuto
16 obloukovou strukturu jako bohemikum. Západní část bohemika tvoří tepelsko barrandienská oblast přesahující mezi Českým lesem a Šumavou obě pohoří směrem do Bavorska. Bohemikum tvoří souvislou kru a při poklesu jeho východní a střední části ve svrchní křídě poklesla s největší pravděpodobností i západní část. Val Pfalu, považovaný č. ZAHÁLKOU (1925) za hranici bavorské křídy, končí mezi Chámem a Rodingem. Český křemenný val končí u české Kubice. Oba valy tedy nemohly nikdy tvořit souvislou hranici a při poklesu západní části bohemika nemohla existovat žádná překážka pro vznik průlivu v těchto místech. Je sporné, zda tyto valy ve svrchní křídě geomorfologicky vystupovaly nad okolní terén. Pohoří český les a Šumava vznikly až v době po oligocénu (KOPECKÝ 1972). Přínos terestrického materiálu ve svrchní křídě do bavorské křídy od severu a severovýchodu však dokládá přítomnost pevniny v těchto místech (TILLMANN 1964). Průliv mohl být tedy pouze v místech mezi Všeruby a Folmavou. Protože kra bohemika společně s celým českým masívem tvořila v oligocénu elevaci mírně skloněnou a odvodňovanou k západu, jihu a jihovýchodu do lipského zálivu a předhlubní Alp a Karpat (KOPECKÝ 1972) docházelo zde k rozsáhlé plošné denudaci. Zbytky svrchnokřídových sedimentů ze západní části bohemika byly denudovány již v oligocénu.
ZÁVĚR
Přítomnost tethydní fauny ve středních Čechách a Sasku dokazuje spojení českého křídového moře s Tethydou. Vývoj svrchního cenomanu na Moravě nevylu čuje, že spojení bylo právě zde, což ovšem zase nevylučuje možnost přímého spojení české a bavorské křídy, které dokazuje výskyt boreální fauny ze severní Části střední Evropy v Bavorsku /Actinocamax plenus/. Postupující transgresí ve spodní části svrchního cenomanu bylo propojeno bavorské křídové moře s českým křídovým mořem zasahujícím do Plzeňské pánve v místech dnešních Všerub a Folmavy. Do tohoto prostoru zasahuje kra bohemika mezi český les a Šumavu a výskyty Actinocamax plenus ve vyšším svrchním cenomanu na bavorské straně jsou totiž koncentrovány přesně proti tomuto místu. Křídové moře v Plzeňské pánvi postupovalo přes starou permokarbonskou pánev stejně jako ve zbývajících oblastech Čech a Moravy. Současně vznikly průlivy
17
2. Paleogeografická mapa české křídové pánve v době zón Sciponoceras gracile /celkový sedimentační prostor/, Mammites nodosoides a Collignoniceras woollgari: ? další průběh není znám; 1 středoevropský ostrov, 2 jihočeský ostrov, 3 západosudetský ostrov, 4 východosudetský ostrov, 5 bavorská křídová zátoka, 6 česká křídová pánev, 7 saské křídová pánev, 8 severosudetská křídová pánev; a státní hranice, b hranice zachovaných křídových sedimentů v Bavorsku, Čechách a na Moravě, c pevnina, d profily s vrstvami zóny Sciponoceras gracile; P Praha, B Brno, Bra Bratislava, D Drážďany, L Linec, Pl Plzeň, R Regensburg, S Salzburk,(w) Vídeň, W Wroclav, Z Zhořelec.
18 spojující Tethydu s mořem v Polsku a Německu. Spojení bylo déle přerušeno po skončení střední části zóny Sciponoceras gracile /zóny Actinocamax plenus/. V té době docházelo k sedimentaci útvaru Eibrunner Mergl v Bavorsku, zóny Obere Plenuszone v Sasku a v Čechách pouze sedimentů v centrální části pánve podle hranice mezi bohemikem a lugikem. Česká a bavorská křída se spojila ve spodnoturonské zóně Mammites nodosoides a na jejím konci se na obou stranách změlčuje sedimentační prostor. V severozápadních Čechách i v Bavorsku dochází k sedimentaci tzv. exogyrových pískovců. Na začátku středního turonu se sedimentační prostor opět prohlubuje. Spojení české a bavorské křídy bylo definitivně přerušeno na konci středního turonu zdvihem oblasti Oberpfalze. V místech dnešního Rodingu sedimentují ve svrchním turonu již brakickolimnické jíly a pískovce. Svrchnokřídové sedimenty mezi bavorskou a českou křídou byly denudovány již v oligocénu.
Zusammenfassung
Das Vorkommen der tethydisehen Fauna in Mittelböhmen und Sachsen beweist die Verbindung des tschechischen Kreidemeeres mit dem Tethys. Die Entwicklung des oberen Cenomans in Mährem schliesst nicht aus, dass die Verknüpfung eben da stattfand. Das Vorkommen der borealen Fauna /Actinocamax plenus, Nanonavis carinata, Merklinia aspera/ aus Böhmen und aus dem nördlichen Teil Mitteleuropas in Bayem beweist dann die direkte Verbindung der tschechischen und bayerischen Kreide, außerhalb Mahren. Durch die fortgesetzte Transgression kam es im unteren Teil des oberen Cenoman zur Verknüpfung des bayerischen Kreidemeeres mit dem tschechischen /das bis zum Pilsner Becken reichte/; diese Transgression kam ungefähr zwischen den heutigen Ortschaften Všeruby und Folmava zustande. In diesen Raum reicht nämlich der böhmische Klumpen zwischen die beiden Teile des Böhmerwalds und das Vorkommen des Actinocamax plenus in den höheren Schichten des Cenomans in Bayern ist eben gegen diesem Erdstrich konzentriert. Das Kreidemeer im Pilsner Gebiet drang wahrscheinlich über den Permonkarbon weiter aus, ähnlich wie in den Übrigen Gebieten Bohmen's und Mahren´s. Gleichzeitig entstanden auch die Kanale, die die Tethys mit dem borealen Meer in Deutschland und in Polen verbunden haben. Das nächste Unterbrechen der Enge fand nach der Ablagerung des mittleren Teiles der Zone Sciponoceras gracile /Zone Actinocamax plenus/ statt. In derselben Zeit erlangte in Sachsen die Sedimentation der Oberen Plenuszone und in Bayern die Sedimentation
19 Eibrunner Mergl; in Böhmen verwirklichte sich diese Sedimentation nur im zentralen Teil des Bassins /entlang der Grenze zwischen Bohemikon und Lugikon/. Das neue Vereinigen der tschechischen und bayerischen Kreide gelangte ungefähr in der unterturonischen Zone des Mammites nodosoides. Am Ende dieser Periode wird der Sedimentationsraum in Bayern und in Böhmen immer mehr flach. In Nordwestbohmen ebenso wie in Bayern verlief damals die Sedimentation der sogenannten exogyrischen Sandsteine. Am Anfang des mittleren Turons wurde der Sedimentationsraum wieder tiefer. Das endgültige Unterbrechen des tschechi schen und des bayerischen Kreideraumes gelangte am Ende des mittleren Turons durch den Hub des Oberpfalzgebietes. In der Region des heutigen Roding findet man schon im oberen Turon Sedimente des brakischen Lettens und der Sandsteine. Die Sedimente der oberen Kreideschichten zwischen dem bayerischen und dem tschechischen Kreidegebiet wurden wahrscheinlich schon in der Zeit des Oligozens denudiert.
Literatura
BAUBERGER,W.; CRAMER.P.; TILLMANN.H., 1969: Erläuterungen zu Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 6938 Regensburg, 1 414. Bayer. Geol. Lande samt, München.
DACQUE,E., 1939: Die Fauna der Regensburg Kelheimer Oberkreide/mit Ausschluss der Spongien und Bryozoen/. Abh. Bayer. Akad. Wiss., math. naturwiss. Kl., neue F., 45, 1 218, München.
DANEŠ,J.V., 1913: Morfologický vývoj středních Čech. Sbor. Čes. Společ. zeměvěd., 19, 1 18, 94 108, 168 176, Praha.
DORN,P., 1958: Problematik des Vindelizischen Landes. Geologie, 7, 3 6, 319 341, Berlin.
ERNST,G.; SCHMID,F.; KLISCHIES.G., 1979: Multistratigraphische Untersuchungen in der Oberkreide des Raumes Braunschweig Hannover. Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 11 46, Stuttgart.
FREJKOVÁ,L.; VAJDÍK,J., 1974: Příspěvek k paleogeografii a litologii cenomanských sedimentů v orlicko žďárské oblasti. Sbor. GPO, 6, 6 28, Ostrava.
FRITSCH /FRIČ/,A., 1869: Paläontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der bohmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. Arch. naturwiss. Landes Durchforsch. Böhmen., 1, 181 242, Praha.
FRITSCH /FRIč/,A., 1872: Cephalopoden der böhmischen Kreideformation., 1 51, Praha.
GEINITZ,H.B., 1871 75: Das Elbthalgebirge in Sachsen. Erster Theil. Der untere Quader. Palaeontographica, 20, 1 319, Cassel.
HACKEMESSER.M., 1936: Eine Kretazische Korallenfauna aus Mittelgriechenland und ihre paläo biologischen Beziehungen. Palaeontographica, 84, 1 97, Stuttgart.
HERM,D., 1979: Die süddeutsche Kreide Ein Überblick. Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 85 106, Stuttgart.
20 JEFFERIES,R.P.S., 1963: The Stratigraphy of the Actinocamax plenus Subzone /Turonian/ in the Anglo Paris Basin. Proc. Geol. Assoc., 74, 1, 1 33, London.
JUIGNET,P.; KENNEDY.W.J.; WRIGHT,C.W., 1973: La limite Cénomanien Turonien dane la région du Mans/Sarthe/: Stratigraphie et paleontologie. Ann. Paléont., Sér. Invertébr., 59, 207 242, Paris.
KAHRS,E., 1927: Zur Palaogeographie der Oberkreide in Rheinland Westfalen. Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Beil. Bd. B, 58, 627 687, Stuttgart.
KLEIN,V., 1966: Stratigraphie a litologie svrchní křídy mezi Jizerou a Labem. Sbor. geol. Věd, Geol., 11, 49 76, Praha.
KLEIN,V.; MÜLLER.V.; VALEČKA,J., 1979: Lithofazielle und paläo geographische Entwicklung des Böhmischen Kreidebeckens. Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 435 446, Stuttgart.
KOPECKÝ, A., 1972: Hlavní rysy neotektoniky Československa. Sbor. geol. Věd, Antropozoikum, 6, 77 155, Praha.
KÜHN,O., 1949: Stratigraphie und Paläogeographie der Rudisten. V. Die borealen Rudistenfaunen. Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Abh. B, 90, 267 316, Stuttgart.
LAUBE,G.C.; BRUDER,G., 1887: Ammoniten der böhmischen Kreide. .Palaeontographica, 33, 217 239, Stuttgart.
LEHNER,L., 1935: Über das Turon auf dem Fränkischen Jura. Studien über die fränkische Albüberdeckende Kreide. VIII. Zbl. Mineral. Geol. Palaont. Abt. B, 11, 423 438, Stuttgart.
LEHNER,L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide.I. Die Lamellibranchiaten /ohne Inoceramen/. Palaeontographica, Abt. A, 85, 115 228, Stuttgart.
LEHNER.L., 1937: Fauna und Flora der fränkischen Albüberdeckenden Kreide. II. Fauna 2 Teil und Flora. Palaeontographica, Abt. A, 87, 158 230, Stuttgart.
MALKOVSKÝ,M., 1979: Tektogeneze platformního pokryvu Českého masívu. Knih. Ústř. Úst. geol., 53, 1 176, Praha.
OBERHAUSER.R., 1973: Stratigraphisch Paläontologische Hinweise zum Ablauf tektonischer Ereignisse in den Ostalpen während der Kreidezeit. Geol. Rdsch., 62, 1, 96 106, Stuttgart.
OSCHMANN, F., 1958: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:25 000, Blatt 7038 Bad Abbach, 1 184. Bayer. Geol. Landesamt, München.
PRAŽÁK,J., 1981: Asociace fauny a paleogeografické podmínky sedimentace. In: Valečka et al.,: Úvodní zpráva k sedimentologii cenomanu. MS Geofond, Praha.
RAHMAN,A., 1967: Die Gastropoden der Oberkreide /Ober Cenoman/ von Hölzelsau bei Niederndorf in Tirol. Mitt. Bayer. St. Samml. Paläont. hist. Geol., 7, 23 134, München.
SCHLOSSER,M., 1924: Die Cenomanfauna der Bayerischen Alpen. Cbl. Mineral. Geol. Palaont. 1924, 82 95, Stuttgart.
SCHMIDT THOMÉ.P., 1964: Helvetikum Zone. In: Erläuterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:500 000. 2 Aufl., 274 282. Bayer. Geol. Landesamt, München.
21 SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. Příroda, 29, 236 240, Brno.
SOUKUP,J., 1954: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. II. Okolí Kroučové, Ročova a Zbrašína jižně od Loun, okolí Peruce, Klobuk, Zlonic a Velvar. Geotechnica, 18, 1 180, Praha.
TILLMANN,H., 1964: Kreide. In: Erlauterungen zur Geologischen Karte von Bayern 1:500 000. 2 Aufl., 141 161. Bayer. Geol. Landesamt, München.
TRÖGER,K. A., 1968: Zur Bedeutung ökologischer Faktoren für die Leitfossilien des Obercenoman Unterturon Zeitabschnitts in Mitteleuropa. Geologie,17, 1, 68 75, Berlin.
TRÖGER,K. A., 1969: Zur Paläontologie, Biostratigraphie und faziellen Ausbildung der unteren Oberkreide /Cenoman bis Turon/. Teil II. Stratigraphie und fazielle Ausbildung des Cenomans und Turons in Sachsen, dem nördlichen Harzvorland /subhercyne Kreide/ und dem Ohm Gebirge. Abh. Staatl. Mus. Minerál.Geol. Dresden, 13, 1 70, Dresden.
TRÖGER,K. A., 1971: Gesetsmässigkeiten der Beziehung von Bio und Lithogenese im litoralen und neritischen Bereich von Karbonatsedimenten /Bereich Oberkreide/. Ber. Dtsch. Gesell. geol. Wiss., R.A., 16, 3 5, 447 464, Berlin.
TRUSHEIM,F., 1935: Die geologische Geschichte Sudostdeutschland während der Unterkreide und des Cenomans. Neu. Jb. Mineral. Geol. Palaont. Beil. Bd. B, 75, 1 109, Stuttgart.
URBÁNEK,L., 1924: Křídový útvar v jižní části Kolínska. Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 33, 42, 1 17. Praha.
VACHTL,J., 1950: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. I. Okolí Měcholup, Třeskonic, Markvarce, Domoušic a Kounova v záp. Čechách. Geotechnica, 10, 1 72, Praha.
VACHTL,J., 1962: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. III. Vyšehořovicko, černokostelecko a okolí Uhlířských Janovic. Geotechnica, 31, 1 103, Praha.
VALEČKA,J., 1979: Paleogeografie a litofaciální vývoj severozápadní části české křídové pánve. Sbor. geol. Věd, Geol., 33, 47 81, Praha.
WEINZETTEL,V., 1910: Gastropoda českého křídového útvaru. Palaeontogr. Bohem., 8, 1 56, Praha.
WIEDMANN, J.; SCHNEIDER,H.L., 1979: Cephalopoden und Alter der Cenoman Transgression von Mülheim Broich, SW Westfalen. Aspekte der Kreide Europas, IUGS Ser. A, 6, 645 680, Stuttgart.
ZAHÁLKA,B., 1912: Křídový útvar v západním Povltaví. Pásmo I. Věst. Král., čes. Společ. Nauk, Tř. mat. přírodověd, 1911, 23, 1 90, Praha.
ZAHÁLKA,B., 1912: Pásmo II. křídového útvaru v západním Povltaví. Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. mat. přírodověd. 1911, 23, 1 88, Praha.
ZAHÁLKA,B., 1950: Exogyrová lavice křídová nad Blanskem. Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat. přírodověd. 1949, 20, 1 8, Praha.
ZAHÁLKA,Č., 1925: Bavorská a česká křída. Sudetský útvar křídový a jeho aequivalenty v západních zemích střední Evropy. III. Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 5, 319 448, Praha.
22 ZÁZVORKA,V., 1932: Hranice mezi I. a II. pásmem střednokřídových usazenin na Vidovli u Prahy. Věst. St. geol. Úst. Čs. Republ., 8, 114 117, Praha.
ZÁZVORKA,V., 1944: Mořský cenoman u Dušník /list Kladno 3950/. Veda přír., 22, 113 115, Praha.
ZEMAN,A., 1982: Oblouková struktura českého masívu a její vztah k ložiskám nerostných surovin. Věst. Ústř. Úst. geol., 57, 5, 305 307, Praha.
ZIEGLER,J.H., 1957: Beitrag zu Kenntnis des oberen Cenoman in der Oberpfalz. Neu. Jb. Geol. Paláont., Mh. 5, 195 206, Stuttgart.
Adresa autora:
Pavel Svoboda,
Leninova 550,
278 01 Kralupy nad Vltavou
23 24 Bohemia centralis, Praha, 14: 25 32. 1985
Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína Der obere Zonoman in Plaňany bei Kolín
Pavel SVOBODA
ÚVOD
Na lokalitě Plaňany u Kolína, kde se nacházela hojně tzv. příbojová fauna, byly kapsy /prohlubeniny v podložní hornině, zde v ortorule/ s organodetritickým vápencem již vytěženy a pouze na obvodu lomu se zachovalo několik málo míst, kde lze ještě nalézt ukázku tzv. příbojové facie. Na zbytcích hald ze skrývky se v lomu ještě nacházejí bloky organodetritických vápenců, pocházejících z míst, která jsou již nyní vytěžena. V roce 1982 jsem prohlédl zbytky všech kapes a zbylého materiálu v lomu a pokusil se na základě vlastních sběrů zkamenělin o rekonstrukci sedimentačního a ekologického prostředí. Současně porovnávám typy sedimentů a společenství fauny z Plaňan s podobnými sedimenty a společenstvími fauny různého stáří z jiných lokalit ve středních Čechách, část těchto sedimentů může být stejného stáří jako sedimenty z Plaňan. K ochraně je možno navrhnout poslední zbylé kapsy na východní straně lomu, kde je úplný vrstevní sled,a místo, které se nachází nejblíže původní lokalitě (URBÁNEK 1924) zničené těžbou.
STRUČNÝ PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ
První se o Plaňanech zmiňuje FRIČ (1869), který popisuje sedimenty, které snad patřily spodnímu turonu. Další popis pochází od URBÁNKA (1924). Nalezená
25 fauna odpovídá fauně, kterou lze i dnes nalézt v kapsách na východní straně lomu. Další seznam fauny uveřejnil SOUKUP (1936). Postupem těžby byly odkrývány a ničeny další kapsy s novou faunou (SOUKUP 1966). Poslední práce o Plaňanech se zabývá vzácným nálezem amonita Schloenbachia varians trituberculata SPATH a novým stratigrafickým rozdělením sedimentů (SOUKUP 1971).
ZÁKLADNÍ TYPY SEDIMENTŮ A V NICH NALEZENÉ SPOLEČENSTVÍ HOJNÝCH NEBO CHARAKTERISTICKÝCH DRUHŮ FAUNY
PRVNÍ TYP SEDIMENTU
Tento jemnozmný, částečně jílovitý a písčitý organodetritický vápenec s hrubším organickým detritem a zbytky větší fauny tvoří základní hmotu balvanitých slepenců s velkými oválenými balvany ortoruly v kapsách. Z fauny převažuje Terebratula phaseolina VAL. a malé trsy korálů rodu Porites. Dále se zde nacházejí Codiopsis doma (DESM.) a Pyrina desmoulinsi ďARCH., Plesioptygmatis cf. nobilis (MUENST.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo sp. a Neithea digitalis (A. ROEM.).
DRUHÝ TYP SEDIMENTU
Tento typ tvoří jemnozmný, částečně jílovitý a písčitý organodetritický vápenec s hrubším, nevytříděným organickým detritem a s velkými trsy korálů rodu Porites. Fauna je podobná fauně prvního typu sedimentu, v níž jsou zastoupeny Co diopsis doma (DESM.), Petalodontia sp., Porites textilis POČ. a Porites sp. Nacházejí se zde vápnité řasy a jejich úlomky. Z druhého typu sedimentu pochází nález Schloenbachia varians trituberculata SPATH.
TŘETÍ TYP SEDIMENTU
V tomto typu jsou zastoupeny jemnozmný, Částečně písčitý organodetritický vápenec s ortorulovými valouny až hrubozrnný slepenec z ortorulových valounů a rudistů rodu Petalodontis. Faunu tohoto typu tvoří Pyrina desmoulinsi d´ARCH., Salenia sp., Nerita nodosa (GEIN.), Fusus electus (GEIN.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo naumanni GEIN., Plesioptygmatis cf. nobilis (MUENST.), Plicatula fortis FR. a velmi vzácně Perna lanceolata GEIN.
26 ČTVRTÝ TYP SEDIMENTU
V tomto typu sedimentu; který tvoří hrubozrnný, částečně glaukonitický, organodetritický vápenec s ojedinělými hrubými valouny ortoruly, je detritictický materiál dobře vytříděný. Zelený, jemnozmný organodetritický vápenec, který je základní hmotou tohoto typu, přechází až do galukonitického, hrubozrnného vápnitého pískovce. Ve fauně tohoto typu jsou zastoupeny Perna lanceolata GEIN., Radiolites saxoniae (A. ROEM.), Latimaeandra maeandrinoides (REUSS) a ? Stylina putealis (GEIN.). V kapsách na východní straně lomu se nacházejí na sedimentu prvního typu glaukonitické sedimenty zóny Actinocamax plenus. Sedimenty zóny tvoří středozrnný až hrubozrnný, silně glaukonitický vápnitý pískovec s organickým detritem přecházejícím vertikálně do glaukonitického písčitého vápence. V bazálních pískovcích jsou závalky z podložních vápenců /sediment prvního typu/. V glaukonitických pískovcích se kromě Cyclothyris aff. difformis (VAL.) ještě nalézá Mytilus galliennei ´d´ORB. a mlži rodu Chlanys a Lima. V glaukonitických vápencích se rovněž nachází Cyclothyris sp. (gensu NEKVASILOVÁ 1973), Actinocamax plenus (BLAINV.), Lima reichenbachi GEIN., Lima tecta GOLDF., Lima granulata NILSS., Lopha diluviana (LINNÉ) a Serpula conjuncta GEIN. Stejného stáří jsou hrubozrnné vápnité pískovce s Neithea notabilis (MUENST.) v jihozápadní části lomu, o nichž se již zmiňuje SOUKUP (1966) a které jsou též uloženy na kapsách s organodetritickým vápencem. Na vápencích s Actinocamax plenus se na východní straně lomu nacházejí spodnoturonské vápnité jíly s hojnými rybími koprolity, tzv. žraločími zuby, Cyclothyris cf. zahalkai NEKV., Cidaris sorigneti DESOR, Exogyra sigmoidea REUSS a spongiemi.
MORFOLOGIE SEDIMENTAČNÍHO PROSTORU
Při transgresi svrchnocenomanského moře byl v litorální zóně odstraněn zvětralý povrch ortorulové skáLy. Drobnější materiál byl splaven pod ortorulový útes a ve větších i menších prohlubeninách na mírně skloněné příbojové plošině pod vrcholem útesu zůstaly pouze hrubé valouny a balvany. Malé kapsy /široké přibližně
27 do 5 m/ jsou jimi téměř vyplněné a ve velkých kapsách jsou balvany pouze na bázi. Po ponoření vrcholu útesu pod mořskou hladinu se na něm vytvořily porosty z rudistů rodu Petalodontia a korálů rodu Porites /biostroma až bioherma/. Rozrušený materiál z těchto porostů sedimentoval na dně velkých prohlubní i malých kapes /sedimenty druhého a třetího typu/. Později při zaplňování malých kapes vznikal sediment prvního typu. Při zaplňování velkých prohlubní na úpatí útesu sedimentoval pomalu sediment čtvrtého typu, který zde mohl být zastupován druhým typem sedimentu. Čtvrtý typ sedimentu vznikl ze silně ováleného detritu z rudistů a zbytků písčitého materiálu pod útesem. Na vrstevních plochách se místy hojně nachází glaukonit. Ve čtvrtém typu sedimentu se nachází fauna žijící přímo na organickém detritu /Perna lanceolata, ? Stylina, Latimaeandra/. Při regresi moře byly v litorální zóně zničeny porosty rudistů a korálů na vrcholu útesu. Při další prokazatelné transgresi v době zóny Actinocamax plenus se v kapsách na východní straně lomu částečně rozplavil sediment prvního typu, na němž sedimentovaly glaukonitické pískovce a vápence s hojnými ramenonožci rodu Cyclothyris a mlži rodu Lima a Chlamys. Pod útesem rovněž sedimentovaly hrubozrnné vápnité pískovce se vzácnou faunou. Ve spodním turonu na vrcholu útesu a v nevyplněných zbytcích kapes sedi mentovaly vápnité jíly s hojnými spongiemi /scyphiová opuka/.
SROVNANÍ S PODOBNÝMI LOKALITAMI
Z lokality Markovice u Čáslavi /sběry dr. Culka v čáslavském muzeu/ pocházejí druhy Codiopsis doma (DESM.), Pyrina desmoulinsi ďARCH., Cyclothyris sp., Terebratula phaseolina VAL., Turbo sp., Nerita nodosa (GEIN.), Neithea digitalis (A. ROEM.), Spondylus striatus (SOW.), Lima ornata ďORB., Radioli tes saxoniae (A. ROEM.), Protula sp. a neurčené spongie. V tomto případě jde o obdobu prvního typu sedimentu z Plaňan. Podobný seznam fauny uvádí z Markovic NOVÁK (1952), ale v jeho seznamu jsou i druhy z nadložních spodnoturonských sedimentů. Na lokalitách Zlončice /výkop 200 m východně od obce/ a Předboj u Prahy /lom u silnice do Horňátek/ se v jemnozrnných, jílovitých organodetritických vápencích mezi balvany /u Zlončic spilitu a u Předboje buližníku/ nachází fauna Codiopsis doma /DESM./, Cyclothyris aff. difformis (VAL.), Terebratula phaseolina VAL.,
28 Plesioptygmatis sp., Nerita nodosa (GEIN.), Mytilus galliennei ďORB., Lima ornata d´ORB., Neithea digitalis (A. ROEM.), Septifer lineatus (SOW.) a Porites textilis POČ. U obou lokalit tedy jde o obdobu prvního typu sedimentu z Plaňan. Na lokalitě Předboj se v některých polohách též vyskytuje Pyrina desmoulinsi ďARCH., Turbo sp., Fusus electus (GEIN.) a hojně Petalodontia sp. V tomto případě jde o obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan. V Neratovicích, severně od železničního mostu přes Labe, byl při prohlubování dna řeky vybagrován od levého břehu šedý, jílovitý organodetritický vápenec s hojnými monzonitovými valouny. Tento vápenec zde tvoří podloží pískovcových a vápnitých vrstev, z nichž pochází tzv. neratovická fauna (WOLDŘICH 1918a, b). Nalezl jsem zde hojně plže Nerita nodosa (GEIN.), Trochus geinitzi REUSS, Turbo naumanni GEIN., Endiatrachelus cf. longissimus (REUSS), dále mlže Mytilus galliennei ďORB.,
3. Plaňany u Kolína svrchnocenomanský slepenec v kapsách na ortorule /foto L. Záporožcová 1964/.
29 Lima cf. tombeckiana d´ORB.,Septifer lineatus (SOW.), Plicatula fortis FR., Exogyra haliotoidea (SOW.), Petalodontia sp. /spodní a horní misky i celé exempláře/, korály Porites textilis POČ., Heliopora partschii (REUSS) a dosud neurčenou faunu korálů a plžů. Podle nálezu Plicatula fortis FR. jsou zdejší vápence stejného stáří jako lokality Plaňany a Odolena Voda (SVOBODA 1982). Sediment svým paleontologickým obsahem tvoří obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan a nacházejí se v něm korály charakteristické pro druhý typ sedimentu. V opuštěném jámovém lůmku na jihovýchodním svahu buližníkového kamýku /kóta 344,7/ severozápadně od osady Černovičky /okres Praha západ, obec Středokluky/ se v mezerách mezi buližníkovými balvany nachází žlutý, jílovitý or ganodetritický vápenec s hojnými valouny. Ve střední poloze profilu jsou zastoupeny Pyrina desmoulinsi d´ARCH., Salenia liliputana GEIN., Cyclothyris aff. difformis (VAL.), "Terebratula" phaseolina VAL., Plesioptygmatis sp., Turbo sp., Fusus electus (GEIN.), oválené úlomky velkých ústřic, úlomky rudistů Petalodontia, Radiolites saxoniae (A. ROEM.), Caprina cf. striata POČ. a Lithophaga pistilliformis (REUSS). Ve sbírce pana Oldřicha Tomka z Roztok u Prahy jsou z této lokality zastoupeny Pyrina desmoulinsi ďARCH., Nerita nodosa (GEIN.) a Fusus electus (GEIN.). Jde o obdobu třetího typu sedimentu z Plaňan. Hrubozrnné organodetritické vápence s Perna lanceolata GEIN. a velmi vzácně s celými miskami Petalodontia sp., Latimaeandra maeandrinoides (REUSS) a Synhelia reptans POČ. se nacházejí jihozápadně od Korycan v podloží písčitých vápenců s hojnou faunou /? korycanských vrstev s. s./. Jde o obdobu čtvrtého typu sedimentu z Plaňan. Na lokalitě Kněživka (ZELENKA 1982, SVOBODA 1982) se vyskytuje Terebratula phaseolina VAL. a Plesioptygmatis sp. a velmi hojně Caprina cf. striata POČ., Latimaeandra maeandrinoides (REUSS), ? Stylina putealis (GEIN.) a Porites textilis POČ. Nejde o žádnou obdobu plaňanských typů sedimentu, nýbrž o zcela samostatný typ sedimentu.
ZÁVĚR
Lokalita Plaňany u Kolína nám umožňuje poznat vývoj tzv. příbojových se dimentů na úpatí velkého útesu. Organický detrit se zde rozdělil a vytřídil a vznikly zde přesně ohraničené facie. Na velkých útesech /velikosti kamýku severozápadně
30 od Černoviček/ se produkovalo velké množství detritu, který se splavoval pod útes do kapes. Druhý a třetí typ sedimentu vznikaly asi při bouřích, kdy se ničil porost rudistů a korálů /biostromy až biohermy/ na útesu. První typ sedimentu vznikal sedimentací jemnějšího detritu v malých kapsách, do nichž se splavovaly menší a lehčí druhy žijící v porostu rudistů a korálů /Codiopsis, Pyrina, Neithea a plži/. Ramenonožci "Terebratula" phaseolina VAL. a Cyclothyris aff. difformis /VAL./ žili přímo v kapsách. Čtvrtý typ sedimentu pomalu vznikal z neustále vznikajícího detritu /činnost přílivu a odlivu a destrukční činností organismů/. Jen vzácně se v něm nacházejí druhy pocházející z porostu rudistů /Plesioptygmatis sp./. V okolí menších útesů /velikosti vrcholu kamýku u Kněživky/, kde byla menší produkce detritu, který byl zachycován ve velkých kapsách poblíž vrcholů útesů s porosty rudistů a korálů, nemohl se detrit dokonale vytřídit, takže vzniklé sedimenty nejsou vůbec podobné typům sedimentů z Plaňan.
Zusammenfassung
Die grosse Klippe nahe von der Lokalität Plaňany bei Kolin ermöglicht uns die Entwicklung der sogenannten Wellenschlagsedimente, die an ihrem Fuss entstanden, kennen zu lernen. Der organische Detritus wurde hier zersplittert und sortiert und aus seinem Rückstand entwickelten sich genau bekränzte Fazieten. An den grossen Klippen entstand der Detritus in grosser Menge und wurde vom Wasser unter den Riff in verschiedene Schlunde abgespult. Die Sedimente unter der Klippe kann man in vier Typen einteilen. Der zweite und der dritte Typ der Sedimente entstand wahrscheinlich während der Sturme, bei welchen die Bestände der Rudisten und Korale an der Klippe vernichtet wurden. Der erste Typ nahm seinen Ursprung durch die Sedimentation eines feineren Detritus in den Schlupfen, in welche kleinere und leichtere Lebewesenarten, die zwischen den Bestanden der Ru disten und Korälen lebten, abgespult wurden. Ein Teil der Faunarten lebte direkt in den Schlupfen. Der vierte Typ der Sedimente entstand langsam aus dem ununterbrochen aufwachsenden Detritus /unter Wirkung der Flut und der Ebbe, oder durch die destruktive Tätigkeit der Organismen/. In der Umgebung der kleineren Klippen, wo die Produktion der Detritusarten geringer war, wurde diese organische Masse in grossen Schlupfen nahe von den Klippengipfeln, wo die Bestande der Rudisten und Korälen sich entwickelten, aufgefangen; so konnte der Detritus nicht vollkommen sortiert werden und die entstandenen Sedimente sind den aus Plaňany bekannten Typen Überhaupt nicht ähnlich.
31 Literatura
FRIČ,A., 1869: Palaeontologische Untersuchungen der einzelnen Schichten in der böhmischen Kreideformation. Perucer Schichten. Die Korycaner Schichten. Arch. naturwiss. Landes Durchforsch. Böhm., 1, 181 242, Praha.
NEKVASILOVÁ,O., 1973: The brachiopod genus Bohemirhynchia gen. n. and Cyclothyris McCoy /Rhynchonellidae/ from the Upper Cretaceous of Bohemia. Sbor. geol. Věd, Paleont., 15, 75 117, Praha.
NOVÁK,F., 1952: Příspěvek k paleozoologickému zhodnocení křídového útvaru u Markovic. Čas. Nár. Muz., 121, 149 155, Praha.
SOUKUP,J., 1936: Několik předběžných sdělení o výzkumu křídy na Kouřimsku. Příroda, 29, 236 240, Brno.
SOUKUP,J., 1966: Plaňany. In: Exkurzní průvodce 17. sjezdu ČSMG, 296 300, Praha.
SOUKUP,J., 1971: Ein Fund von Schloenbachia varians trituberculata Spath /Mollusca, Ammonoidea/ im mittelböhmischen Cenoman. Věst. Ústř. Úst. geol., 46, 2, 77 81, Praha.
SVOBODA,P., 1982: Srovnání nálezů svrchnocenomanské fauny z Odoleny Vody s podobnými lokalitami středních Čech. Bohemia cent., 11, 159 162, Praha.
URBÁNEK,L., 1924: Křídový útesový ráz v Plaňanech u Kouřimi. Sbor. Klubu přírodověd. /Praha/ 1923/24, 71 77, Praha.
WOLDŘICH,J., 1918a: Příspěvek k paleontologii a stratigrafii českého útvaru křídového. 1. Fauna neratovická. Lamellibranchiata. Rozpr. Čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 26, 41, 1 40, Praha.
WOLDŘICH,J., 1918b: Příspěvek k paleontologii a stratigrafii českého útvaru křídového. Část 2. Fauna neratovická /dokončení/ a její stáří. Rozpr. čes. Akad. Věd Umění, Tř. II, 26, 43, 1 36, Praha.
ZELENKA,P., 1982: Chráněný přírodní výtvor Kněživka významná geologická lokalita pražského okolí. Bohemia cent., 11, 7 16, Praha.
Adresa autora:
Pavel Svoboda,
Leninova 550, 278 01 Kralupy n. Vlt.
32 Bohemia centralis, Praha, 14: 33 40, 1985
Křídové lokality Dřínov a Čečelice
Die Kreidetokatitäten Dřínov und Čečelice /Vorschlag neuer geschützter Gebiete/
Přemysl ZELENKA
ÚVOD
Popisované odkryvy křídových sedimentů Dřínov a Čečelice ve vltavoberounské faciální oblasti české křídové pánve patří nesporně ke klasickým lokalitám. Jejich výzkum započal zároveň s prvními geologickými studiemi v českých zemích a s určitými přestávkami trvá dodnes. Protože jde o velmi instruktivní odkryvy, je třeba se zaměřit i na jejich ochranu.
POPIS ODKRYVU NA DŘÍNOVĚ
Studovaný odkryv je situován na jižním svahu vrchu Dřínov /kóta 247 m/, který morfologicKy vystupuje západně od obce téhož jména, 20 km severně od Prahy a asi 8 km západně od Neratovic. Uvádějí jej již FRIČ (1879), Č. ZAHÁLKA (1893a) a B. ZAHÁLKA (1941). Jeho stratigrafii řeší především SOUKUP (1955), KLEIN a SOUKUP (in HORNÝ et al. 1963), v nedávné době pak ZÁZVORKA (1980). Odkryv je zbytkem původně rozsáhlejšího slínoviště, dnes z velké části zasuceného, v němž je nyní postavena sušárna JZD. Báze profilu je ve výšce asi 210 m n. m., 550 m jihojihovýchodně od kóty 247 m Dřínov a severně od budov sušárny. V profilu bylo odlišeno celkem 7 poloh křídových sedimentů:
Poloha 1 z větší části je zakrytá sutí. Ve spodní části je tvořena převážně šedavými, střípkovitě až lupenitě rozpadavými vápnitými jílovci až slínovci, ve vyšší části
33 žlutošedými kostkovitě rozpadavými slínovci. V několika úrovních vyvěrají nepříliš vydatné prameny podzemní vody. Mocnost polohy je přibližně 13 m. Poloha 2 je složena ze žlutošedého pevného jílovitého vápence. Její mocnost je 0,15 m. Poloha 3 tvoří ji šedé, střípkovitě odlučné slínovce mocnosti 1 m.
Poloha 4 je tvořena šedavým jílovitým vápencem mocnosti 0,2 m. Poloha 5 žlutošedé ostrohranně rozpadavé slínovce až jílovité vápence tvořící tuto polohu mají mocnost 0,35 m. Poloha 6 je složena z sedavých pevných jílovitých vápenců, převážně konkrecionálních. Velikost bochníkovitých konkrecí dosahuje až 20x50 cm, vápnitost klesá od centra k okraji konkrecí. Poloha je sledovatelná v délce 25 m, mocnost je 0,2 m. Poloha 7 je tvořena žlutošedými kostkovitě rozpadavými slínovci, místy šmouhovitými; při povrchu je eluvium. Mocnost polohy je 2 m.
4. Situační mapka popisovaných lokalit: 1 Dřínov, 2 Čečelice.
34 Nadloží křídových sedimentů v odkryvu tvoří ornice mocnosti 0,25 m s vtroušenými valouny z terasy, která tvoří vrcholovou část vrchu Dřínov. Z polohy 2 byla získána poměrně hojná fauna, kterou určil dr. J. Pražák z ÚÚG Praha: Chlamys nilssoni (GOLDF.), Entolium laeve (NILSS), Inoceramus labiatus (SCHLOTH.), Amphidonte obliqua (SOW), Gryphaeostrea canaliculata (SOW.) juv., Lima aspera (MANT.), Lima multicostata GEIN., Lima cf. granula ta (NILSS.). Z polohy 6 pocházejí nálezy druhu Inoceramus lamarcki PARK., která má ve své sbírce P. Svoboda z Kralup nad Vltavou /ústní sdělení/.
5. Schematický profil odkryvu u Dřínova: O ornice, S slínovec, V vápenec, 1 až 7 polohy křídových sedimentů.
35 Mikrobiostratigrafické zhodnocení slínovců z vrchu Dřínov bylo provedeno dr. J. Hercogovou, CSc, z ÚÚG Praha. Ve vzorku odpovídajícím výškovou pozicí zhruba poloze 1 byly zjištěny Cassidella tegulata (REUSS), Gaudryina acutangularis VAPCAROVA, Gavelinella baltica BROTZEN, Gavelinella kelleri dorsoconvexa MJATLJUK, Cibicides gorbenkoi AKIMEC a Cibicides polyrraphes (REUSS). V dalším vzorku, odpovídajícím pravděpodobně poloze 3, byly zjištěny ještě Gavelinella polessica AKIMEC, Lingulogavelinella pazdroae GAWOR BIEDOVA a Lingulogavelinella formosa (BROTZEN). Uvedené paleontologické nálezy umožňují zpřesnit a revidovat názory na stratigrafickou pozici křídových sedimentů na Dřínově. Polohy 1, 2 a 3 náležejí spodnímu turonu /zóna Inoceramus labiatus podle MÜLLERA in MALKOVSKÝ et al. 1974, nižší část bělohorského souvrství v pojetí ČECHA et al. 1980/. Polohy 4 6 patří již ke střednímu turonu /zóna Inoceramus lamarcki; vyšší část bělohorského souvrství/.
6. Detail odkryvu u Dřínova nad kladivem jedna z vápencových konkrecí polohy 6 /foto P. Zelenka 1982/.
36 POPIS ODKRYVU V ČEČELICÍCH
Studovaný odkryv je v opuštěném lomu na jižním svahu návrší Na neckách, 100 m severně od Čečelic, 8 km severovýchodně od Neratovic. Lokalitu uvádí již FRIČ (1885) a Č. ZAHÁLKA (1893b). V lomu je v současné době umístěna provizorní sportovní střelnice. Báze profilu v severní stěně lomu leží ve výšce asi 212 m n. m., 875 m západně od kóty 238 m Na neckách. Bylo vyčleněno 19 poloh křídových sedimentů:
1. šedavé, žlutošedé nebo zelenošedé jemně písčité vápnitojílovité prachovce, mocnost 1 m. 2. šedavý silně prachovitý jílovitý vápenec, mocnost 0,2 m. 3. šedavé jemně písčité glaukonitické vápnité prachovce, časté bioturbace, mocnost 3 m. 4. nesouvislá poloha, tvořená žlutošedým a zelenošedým prachovitojílovitým vápencem s glaukonitem, mocnost 0,25 m.
7. Celkový pohled na odkryv u Čečelic /foto P. Zelenka 1982/.
37 5. zelenošedý glaukonitický vápnitojílovitý prachovec s písčitou příměsí, časté bioturbace, mocnost 0,45 m.
6. souvislá poloha zelenošedého prachovitého vápence, mocnost 0,15 m.
7. žlutošedé a zelenošedé glaukonitické vápnitojílovité prachovce, jemně písčité, mocnost 0,5 m.
8. pecky a čočky jílovitého vápence ve vápnitojílovitém prachovci, mocnost polohy 0,15 m.
9. Žlutošedé vápnitojílovité prachovce, v nejvyšší části polohy bohaté fauna, mocnost polohy 1 m.
10. žlutošedý glaukonitický prachovitopísčitý vápenec, mocnost 0,2 m.
11. žlutošedé glaukonitické vápnitojílovité prachovce, mocnost 0,9 m.
8. Schematický profil odkryvu u Čečelic: 0 ornice, P prachovec, V vápenec. 1 až 19 polohy křídových sedimentů.
38 12. šedý prachovitý vápenec, mocnost 0,4 m.
13. šedavé střípkovitě rozpadavé vápnitojílovité prachovce, mocnost 1,2 m.
14. nesouvislá poloha šedavého prachovitojílovitého vápence, mocnost 0,15 m.
15. šedavé prachovité slínovce až prachovce, mocnost 0,7 m.
16. žlutavý jílovitoprachovitý vápenec, mocnost 0,25 m.
17. šedavé vápnitojílovité prachovce, v nejvyšší části polohy dekalcifikované, mocnost 1,9 m.
18. silně zvětralá poloha šedavého prachovitého vápence, mocnost 0,2 m.
19. šedavé vápnitojílovité prachovce, silně dekalcifikované, mocnost 0,4 m.
V nadloží křídových sedimentů je 0,2 m mocná ornice. Faunu z polohy 9 určil dr. J. Pražák jako Inoceramus cf. saxonicus PETR., ostatní exempláře byly vesměs neurčitelné. Pravděpodobně z této polohy pocházejí rovněž nálezy druhu Inoceramus lamarcki PARK ze sbírek P. Svobody a S. Čecha. Na základě uvedené inoceramové fauny je možno zařadit odkryv u Čečelic ke střednímu turonu /zóna Inoceramus lamarcki, vyšší část bělohorského souvrství + jizerské souvrství/.
ZÁVĚR
Klasické křídové lokality Dřínov a Čečelice poskytují dosud velmi dobré možnosti ke studiu spodnoturonských a střednoturonských uloženin vltavoberounské faciální oblasti. Přestože jim nehrozí bezprostřední zničení, bylo by třeba dát jim statut chráněného území,aby byly ve stejném stavu uchovány i do budoucnosti.
Zusammenfassung
Die beschriebenen Aufschlüsse der Kreidesedimente gehören zu den klassischen Lokalitäten des Prager Faziensgebietes des Böhmischen Kreidebeckens. Auf der Lokalität Dřínov /Abb. 1, 2, 3/ wurden 7 Mergelstein und tonige Kalkstein Lagen unterschieden. Die Inoceramenfauna (Inoceramus labiatus (SCHLOTH.) aus der Lage 2 und Inoceramus lamarcki PARK. aus der Lage 6) beweist das unter und mittelturonische Alter dieser Gesteine. Aus dem Steinbruch bei Čečelice /Abb. 4, 5/ wurden 19 Lagen mergeliger
39 Schluffsteine und toniger Kalksteine beschrieben. In der Lage 9 wurde Inoceramus cf. saxonicus PETR. und Inoceramus lamarcki PARK. gefunden. Der ganze Aufschluss gehört in das Mittelturon. Beide Fundstellen sind bisher sehr gut erhalten und es wäre ratsam sie als geschützte Gebiete zu erklären.
Literatura
ČECH.S. et al.,1980: Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin. Věst. Ústř. Úst. geol., 55, 5, 277 296, Praha. FRIČ,A., 1879: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Paleontologické prozkoumání jednotlivých vrstev. II. Bělohorské a Malnické vrstvy. Arch. přírodověd. Prozk. Čech, IV, Praha. FRIČ,A.,1885: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. Paleontologické prozkoumání jednotlivých vrstev. III. Jizerské vrstvy. Arch. přírodověd. Prozk. Čech, V, 2, Praha. HORNÝ,R. et al., 1963: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1:200 000 M 33 XV Praha. NČSAV, Praha. MALKOVSKÝ,M. et al., 1974: Geologie České křídové pánve a jejího podloží. Ústř. Úst. geol, Praha. SOUKUP,J., 1955: Úprava stratigrafického členění a otázka hranice mezi turonem a senonem v české křídě. Sbor. Ústř. Úst. geol., Odd. geol., XXI, 1954, 633 673, Praha. ZAHÁLKA,B., 1941: Průřez křídou mezi Kralupy a Mělnickou Vruticí. Zpr. Geol. Úst. Čechy Mor., XVII, 2 3, 60 72, Praha. ZAHÁLKA,Č.,1893a: O třech nejstarších pásmech křídového útvaru v okolí Řípu. Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Tř. math. přírodověd., XX, Praha. ZAHÁLKA,č., 1893b: Stratigrafie útvaru křídového v okolí Řípu. Pásmo IV. Dřínovské. Pásmo V. Roudnické. Zpr. stř. Hospod. Sk. v Roudnici za šk. rok 1892 1893, Roudnice. ZÁZVORKA,V.,1980: Stratigrafická pozice tzv. "dřínovských koulí" na klasickém nalezišti. čas. Nár. Muz. /Praha/, Ř. přírodověd., 148/1979, 2, 85 89.
Adresa autora: RNDr. Přemysl Zelenka CSc, Ústřední ústav geologický, Malostranské náměstí 19, 118 21 Praha 1
40 Bohemia centralis, Praha, 14: 41 107,1985
Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska
Contribution to the Aquatic and Marsh Vegetation of the Middle Labe River Lawland and the Kokořínsko Landscape Reserve /Bohemia/
Štěpán HUSÁK Jaroslav RYDLO
ÚVOD
Antropogenní tlak na přirozené vodní ekosystémy v krajině je stále větší, takže přirozených vodních a mokřadních společenstev ubývá a ty, které zůstávají, se floristicky i cenoticky mění. Snahou pracovníků základního výzkumu ruku v ruce s ochranáři je věnovat těmto změnám co největší pozornost. Výsledky studia vegetace zbývajících přirozených vod v naší krajině vypovídají o jejích současných kvalitách, rozšiřují nebo zpřesňují naše dosavadní znalosti o nich, napomohou při dotváření sítě maloplošných chráněných území studované oblasti a ve speciálních případech poskytují potřebné argumenty ekologům o zhoršujících se podmínkách pro existenci některých makrofyt a jejich společenstev. V Polabí patří vodní a mokřadní vegetace k nejcennějším a v současné době nejvíce ohroženým společenstvům. Rovněž vegetace Pšovky a její nivy je nejen typem vegetace, který má nejvyšší hodnotu v rámci CHKO Kokořínsko, ale Pšovka patří i v celostátním měřítku k menším vodním tokům s nejlépe vyvinutou a zachovalou vodní a mokřadní vegetací v nivě. I vegetace tohoto území je ohrožená (přestože jde převážně o území státní přírodní rezervace) požadovanou regulací Pšovky a předpokládaným zvýšeným znečištěním vody v Pšovce v blízké budoucnosti.
41 METODIKA
Objektem našeho výzkumu v letech 1982 83 byla makrofyta převážně vyšší vodní a mokřadní rostliny a jejich společenstva na Kokořínsku a v labské nivě ve středním Polabí. V Polabí byly vybrány hlavně tři oblasti, a to od Záboří n. L. po Starý Kolín, od Veltrub a Nové Vsi I po Libici n. C. a od Lysé n. L. po Čelákovice (jednotlivé snímky byly získány i mimo tyto tři oblasti, např. v Nymburce), na Kokořínsku údolí Pšovky a přítoků až po Lhotku. Snímkové materiály z Polabí byly doplněny poznatky získanými již v dřívějších letech. Na základě analýzy druhového souboru a semikvantitativního ohodnocení Braun Blanquetovou sedmičlennou kombinovanou stupnicí abundance a dominance byly sestaveny fytocenologické tabulky podle příbuznosti fyto cenóz. Práce není zdaleka úplná. Území je třeba dále systematicky studovat a zjištovat další biotopy s makrofytní vegetací. Několik lokalit, o kterých víme, jsme v této fázi nenavštívili, některé nám unikly. Někdy by měly popisné a odhadové metody vystřídat náročnější metody experimentální ekologie, abychom mohli vegetaci makrofyt účinně usměrňovat a napomoci její optimální existenci.
9. Studované území: 1 až 3 střední Polabí, 4 Kokořínsko.
42
Jak vyplývá zejména z prací KOPECKÝ (1969) a KRAHULEC, LEPŠ et RAUCH (1980), bylo by k tomu třeba dlouhodobě pozorovat vegetaci, což se dělá pouze v Labi a v několika tůních u Velkého Oseka. Fytocenologické snímky jednotlivých společenstev jsou obsaženy v tabulkách 2 19, přičemž tečka v charakteristikách fytocenologických snímků znamená, že se příslušný údaj nezjišťoval. Při uvádění jmen rostlin jsme se přidržovali Rothmalera (ROTHMALER et al. 1976), u jmen společenstev Hejného a Husáka (HEJNÝ et HUSÁK 1978) a Moravce a kol. (MORAVEC et al. 1983). Mimoto jsme tvar jmen a společenstev, ve kterých se vyskytuje jméno Potamogeton, podřídili článku 10 Kódu fytocenologické nomenklatury (BARKMAN et al. 1978). Z práce MORAVEC et al. (1983) jsme převzali také stupně ohrožení a vzácnosti jednotlivých společenstev (dále uváděno ohrož.) v ČSR. U zde neuvedených asociací jsme toto hodnocení provedli sami.
CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ
STŘEDNÍ POLABÍ
Ve středním Polabí se sledovala pouze labská niva a niva dolní části přítoků. Nadmořská výška sledovaných částí je od 200 m /Záboří n. L./ po 175 m /Čelákovice/. Z geomorfologického hlediska náleží území k české tabuli, geomorfologickému celku Středolabská tabule (BALATKA et al. 1972). Z makroklimatického hlediska patří území do teplé oblasti, okrsku T 2 (QUITT 1971). Průměrná roční teplota vzduchu a průměrný roční úhrn srážek (VESECKÝ et al. 1961): Nová Ves I 9,0 °C, 553 mm, Lysá n. L. 8,5 °C, 548 mm. Z hlediska fytogeografického členění náleží území do termofytika, okres 11 Střední Polabí, podokresy 11b Poděbradské Polabí a 11a Všetatské Polabí (SKALICKÝ 1982). Hlavními vodními biotopy v labské nivě jsou regulované Labe, regulované dolní části větších přítoků a méně slepá ramena na jedné straně dosud spojená s Labem. Mnohem více jsou zastoupena mrtvá říční ramena, která komunikují s řekou už jen v době povodní /v této práci jsou většinou označována jako tůně/. Časté jsou zatopené nebo vlhké pískovny, kterých v posledních letech přibývá. Z proudících vod jsou dále
43 zastoupeny potoky a časté jsou meliorační příkopy. Některé druhy /např. Callitriche sp./ se v území vyskytují také v kalužích na lesních cestách. Ačkoliv v území v. minulosti pracovalo několik botaniků, nebyla napsána speciální práce věnující se vegetaci vod a mokřadů. V mnoha pracích se o tomto typu vegetace autoři zmiňují buď okrajově, nebo víceméně podrobněji (KLIKA 1930, KLEČKA 1930, NEUHÄUSLOVÁ NOVOTNÁ 1965, HUSÁKOVÁ et al. 1973). Z četných floristických prací lze upozornit zvláště na Květenu Kolínska a Kouřimska (VLACH 1933) a květeny Poděbradska (TOCL 1901, FREIBERG 1906). Podrobně se vodní flórou zabývá KAUFMAN (1949) na území bývalého okresu Nymburk, toto území však leží mimo tři hlavní oblasti našeho výzkumu v Polabí. Říční flóry se týkají práce:,VLACH (1947), NOVÁKOVÁ (1975, 1978), RYDLO (1976), KLAUDISOVÁ, NOVÁKOVÁ et RYDLO (1976), NOVÁKOVÁ et RYDLO (1978, 1982). Na zkoumané území navazuje práce o vegetaci makrofyt východních a severovýchodních Čech (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo).
KOKOŘÍNSKO
Říčka Pšovka pramení pod Houskou a asi po 34 km toku se vlévá do Labe v Mělníce. Údolí, jímž protéká, je od km 29,5 po km 15,5 /kilometráž podle základní vodohospodářské mapy ČSSR 1 : 50 000 z roku 1982 / od roku 1953 Státní přírodní rezervací Kokořínský důl /součást Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko/. Průměrný roční průtok Pšovky je 0,78 m 3.s 1 (HAKL 1983). Z geomorfologického hlediska území náleží k České tabuli /v horní části toku geomorfologický celek Ralská pahorkatina, v dolní Jizerská tabule a Středolabská tabule (BALATKA et al. 1982)/. Geologicky území Kokořínského dolu tvoří střednoturonské kvádrové pískovce české křídy, které obsahují vložky vápnitých vrstevnatých pískovců. Nadmořská výška horního toku Pšovky u Housky je asi 300 m, jejího ústí do Labe asi 160 m. Z makroklimatického hlediska patří území od pramene po Konrádov /km 30/ do okrsku MT 9, od Konrádova po Harasov /km 30 20/ MT 10 a od Harasova po ústí MT 11 (QUITT 1971). Průměrná roční teplota vzduchu území horního toku Pšovky je asi 8,0 °C (VESECKÝ et al. 1958) při ústí v Mělníce dosahuje 8,7 °C. Průměrný roční srážkový úhrn je na horním toku asi 640 mm /Mšeno/ a na dolním toku asi 530 mm /Mělník/ (VESECKÝ et al. 1961). Protože
44 se studovaná společenstva nacházejí na dně hlubokého údolí ± v inverzní poloze, mají makroklimatické údaje o teplotě jen omezenou použitelnost. Z hlediska fytogeografického členění náleží horní tok Pšovky do mezofytika, okres 51 Polomené hory. Lokalita položená nejdále po proudu, která byla předmětem výzkumu, již leží na hranici termofytika, okres 12 Dolní Pojizeří (SKALICKÝ 1982). Hlavními vodními biotopy jsou rybníky na Pšovce /některé místně nazývané tůně/ a koryto Pšovky a jejího přítoku Žebráku. Protože Pšovka má často již zcela zarostlé a zanesené koryto, rozlévá se voda pravidelně po větší části nivy, kde jsou pak na mnoha místech vhodné podmínky pro výskyt společenstev vodních a mokřadních makrofyt i mimo vlastní koryto Pšovky. Floristický výzkum Kokořínska se prováděl již od počátku 19. století. Přehled výzkumů území podávají DOMIN (1942) a ZAVŘEL (1955). Společenstvy vodních a mokřadních makrofyt Kokořínského dolu se dosud nikdo z botaniků podrobněji nezabýval, přestože vodní vegetace je jedním z předmětů ochrany výslovně uvedených ve výnosu o zřízení SPR. V ochranářských pracích byla vodní vegetace Kokořínského dolu většinou vysoko hodnocena, avšak rovněž bez podrobnějšího zpracování, ale vyskytly se i opačné názory. "Z porostů vodních rostlin po regulaci Labe nezbylo v jižní části Polomených hor nic významného a vegetace několika menších rybníků v údolí Pšovky stojí sotva za zmínku" SÝKORA 1948. Ve floristických pracích byly publikovány údaje o jednotlivých druzích vodních makrofyt; nejvýznamnější v tomto směru jsou práce autorů: BÖHM (1982), KAVINA (1908), MIKULÁŠ (1940), DOMIN (1942) a ZAVŘEL (1954). Mnoho vodních druhů uváděných z území v minulosti nebylo v současné době již nalezeno /Potamogeton acutifolius, P. gramineus, P. perfoliatum, P. trichoides, Groenlandia densa/. Tyto druhy nenalezl již ani DOMIN (1942) v roce 1941. Není vyloučeno ani to, že v některých případech šlo o chybné určení. Z druhů nalezených Dominem se nepodařilo ověřit Myriophyllum spicatum a Hydrocharis morsus ranae. Naopak nikdo ze starších autorů z území neuvádí druh Potamogeton alpinus. Pravděpodobně poprvé byl tento druh nalezen při exkurzi středočeské pobočky ČSBS 24. 6. 1972 u Vojtěchova. V herbářích Středočeského muzea v Roztokách je uložena neurčená položka tohoto druhu z lokality "Tůňky podle Pšovky severně od Močidel, před Boudeckým mlýnem, leg. JESLÍK 28. 7. 1976". Podrobnější charakteristika Kokořínska viz PETŘÍČEK (1984) a HAKL (1983).
45 TYPY VOD A CHARAKTERISTIKA JEJICH VEGETACE ŘEKY
V korytě regulovaného Labe se porosty vodních makrofyt vyskytují /vzhledem k úpravě koryta pro lodní dopravu/ pouze v úzkém pruhu při březích. Charakteristické pro Labe je společenstvo a Nuphar lutea a Potamogeton nodosus. Druhově bohaté porosty jsou v současné době /od roku 1977/ tak ovlivněny lodní dopravou uhlí /časté silné vlnobití/, že často zůstává pouze nejodolnější druh Nuphar lutea. Méně často se druh Potamogeton nodosus vyskytuje v poros tech bez stulíku /an. 148/. Na větší ploše je ještě zastoupeno společenstvo s Potamogeton pectinatus /pod Kolínem/ a Sagittario Sparganietum emersi. Poměrně vzácné je Potametum lucentis. Ojediněle se vyskytují porosty s dominantní Zanichellia palustris. Společenstva svazu Phragmition communis se vyskytují více v úsecích nad jezy /Glycerietum maximae pouze nad jezy/. Nejhojnější je Phragmitetum communis, pouze zřídka se vyskytuje Typhetum latifoliae i Scirpetum lacustris a Typhetum angustifoliae jen zcela ojediněle. Sparganietum erecti bylo hojné, v současné době je však velmi omezováno vlivy lodní dopravy, kdežto Acoretum calami se spíše šíří. V menších průtočných ramenech Labe /černá struha u Starého Kolína, Velké Valy v Nymburce/ se vyskytují uvedená společenstva nenarušená lodní dopravou. Charakteristické je společenstvo s Potamogeton berchtoldii, které se v hlavním korytě Labe vyskytuje pouze ve východním Polabí, a Potametum nodosi. Podobnou vegetaci jako Labe má i dolní Cidlina, kde však chybějí druhy Nymphaea candida i Potamogeton nodosus. V Libici je hojné Myriophylletum spicati, často s druhem Potamogeton perfoliatus, a společenstvo s dominantním stulíkem /bez leknínů/, v této práci řazené k asociaci Nupharo lutei Nymphaeetum albae.
TŮNĚ A SLEPÁ RAMENA V POLABÍ
Nejčastějším společenstvem hlubokých vod v tůních ve studovaných částech středního Polabí je Nupharo lutei Nymphaeetum albae, vzácné je Potametum lu centis, Myriophylletum verticillati a Myriophylletum spicati. V některých slepých ramenech dosud spojených s Labem se vyskytují porosty s dominantním Nuphar lutea a Nymphaea candida /ve středním Polabí mimo sledovanou oblast se toto společenstvo vyskytuje i v mrtvých ramenech, kde bývá druhově bohatší/. Ze svazu
46 Hydrocharition je v tůních běžně rozšířené společenstvo Ceratophylletum demersi, hojné je též Lemno Hydrocharitetum morsus ranae /Stratiotes aloides byl zaznamenán pouze v tůních mezi Zábořím n. L. a Starým Kolínem, cf. etiam ČERNOHOUS 1981/. Ze svazu Utricularion vulgaris se velmi vzácně vyskytuje společenstvo Utricularietum australis ve velmi staré lesní tůni u Čelákovic, Utricularia australis však často tvoří synusii v rákosinách a porostech orobince /např. snímek 6, 38, 40/. Z okřehkoyých společenstev se vyskytuje Lemnetum trisulcae, Lemnetum minoris, Lemnetum gibbae a Lemno Spirodeletum. Ze společenstev svazu Phragmition communis je všeobecně rozšířené Phragmitetum communis, Typhetum latifoliae, Typhetum angustifoliae, Sparganietum erecti a Glycerietum maximae, poněkud méně Acoretum calami. Vzácnější je Scirpetum lacustris. V menších mělkých lesních tůních je vyvinuto společenstvo s Oenanthe aquatica /někdy se vyskytuje i ve větších, ne zcela zastíněných mělkých tůních a pak je na hranici mezi porosty ze svazů Phragmition communis a Lemnion minors, např. SPR Pátecká a Mísy/. V některých zčásti nebo zcela zastíněných tůních se vyskytuje Hottonietum palustris. Ze společenstev s dominantními vysokými ostřicemi jsou nejčastější Caricetum ripariae, Caricetum gracilis a Caricetum buekii.
PÍSKOVNY
Ve starých pískovnách, pokud jsou v nivě Labe nebo Cidliny, probíhá sukcese velmi podobným způsobem jako ve slepých a mrtvých ramenech. Pouze v pískovně bylo zaznamenáno Riccietum fluitantis. Ceratophylletum submersi bylo kromě pískovny nalezeno též ve staré nádrži vzniklé snad vytěžením materiálu na vepřovice. V pískovně u Klavar, která je spojená s Labem, se vyskytují porosty s dominantním Nuphar lutea a Nymphaea candida, podobně jako v některých slepých ramenech spojených s Labem.
MELIORAČNÍ PŘÍKOPY A POTOKY V POLABÍ
Nejhojnějším společenstvem polních i lesních melioračních příkopů s pomalu proudící vodou je Beruletum angustifoliae, v okolí Velimi zarůstá polní meliorační příkopy Nasturtietum officinalis. Občas se vyskytují Lemnetum minoris nebo Lemnetum gibbae. Pokud meliorační příkop není dlouho čištěn, může zarůst i
47 společenstvy svazu Phragmition communis /Phragmitetum communis, Typhetum latifoliae, Scirpetum lacustris/. Velmi hojným společenstvem je Sparganietum erecti. V okolí Volárny se též vyskytují společenstva ze svazu Bolboschoenion maritimi /Schoenoplectetum tabernaemontani RAPAICS 1927/. Ve znečištěných melioračních příkopech a potocích s rychleji proudící vodou se vyskytuje společenstvo s Potamogeton pectinatus a společenstvo se Zannichellia palustris. Některé meliorační příkopy v lese zarůstá Hottonietum palustris. Pro větší potoky /Bačovka/ jsou charakteristické porosty s dominantním sterilním hvězdošem /Callitriche sp./ a místy se vyskytuje i Nuphar lutea.
KOKOŘÍNSKÉ RYBNÍKY V hluboké vodě rybníků na Pšovce se vyskytuje společenstvo s Potamogeton natans, Nupharo lutei Nymphaeetum albae, Myriophylletum verticillati, Batrachietum circinati a porosty s dominantní Nymphaea candida, v přítokové části rybníka
10. Pískovna u Sán s výskytem společenstva Ceratophylletum submersi snímek 49 a 142 /28. 5. 1982/.
48 ve Vojtěchově s Potametum alpini. V malých rybníčcích v Tuboži a při ústí Boudecké rokle je vyvinuto společenstvo Elodeetum canadensis. Odlišnou vegetaci má nový rybník ve Lhotce; kromě Myriophylletum verticillati a Batrachietum circinati bylo zaznamenáno Polygonatum amphibii, Ceratophylletum de mersi, Potametum lucentis a Potametum crispi. Společenstva svazu Phragmition communis jsou v kokořínských rybnících poměrně málo vyvinutá. Vyskytují se: Phragmitetum communis, Typhetum angustifoliae, Scirpetum lacustris, Acoretum calami a Equisetetum fluviatilis. Z vysokých ostřicových porostů je kolem rybníků /zvláště na horní Pšovce/ nejčastější Caricetum paniculatae.
KOKOŘÍNSKÉ POTOKY A POTOČNÍ NIVA
Pro průtočné koryto Pšovky až po ústí Močidel a pro potok Žebrák je cha rakteristické společenstvo Potametum alpini. Dále po proudu se vyskytuje spo lečenstvo s Potamogeton natans a Potametum crispi, ojediněle roste v korytě Pšovky též Nuphar lutea. Po celém sledovaném toku se hojně vyskytuje Beruletum angustifoliae a místy při březích společenstvo s Veronica beccabunga. V místech, kde je koryto Pšovky již značně zanesené a zarostlé a kde voda protéká nivou – v řídké mokřadní olšině, je hojné společenstvo Potametum alpini, Potametum obtusifolii, Elodeetum canadensis, Beruletum angustifoliae, Batrachietum circinati a Lemnetum trisulcae. Pro dosud nezalesněnou zamokřenou nivu Pšovky /převážně bývalé louky/ jsou charakteristická společenstva Caricetum paniculatae, Caricetum acutiformis, společenstvo s Menyanthes trifoliata, společenstvo s Ranunculus lingua, Sparganietum erecti, Equisetetum fluviatilis, Phragmitetum communis a Typhetum latifoliae. Pokud jsou ve vysokých ostřicových porostech mezi bulty větší mezery, vyskytuje se v nich též společenstvo Potametum alpini.
LOKALITY SNÍMKŮ
Je zachováno číslování lokalit, odpovídající též číselnému označení snímků v tabulkách 2 19.
1 Záboří n.L., tůň u železniční tratě 1 km jihozápadně od nádraží, 2 tůň na louce 1 km jihojihozápadně od nádraží, 3 staré rameno Doubravy 1,3 km jihojihozápadně od nádraží.
49 4 Kateřina, staré rameno před železniční tratí 1,9 km severoseverozápad ně od obce, 5 7 tůň za železniční tratí, před Špačkovým jezerem, 2 km severo severozápadně od obce, 8 11 tůň Špačkovo jezero 2,2 km severo severozápadně od obce.
12 Veletov, levý břeh Labe 1 km jihovýchodně od obce, 13 počátek Černé struhy 0,9 km jihojihovýchodně od obce. 14 Starý Kolín, náhon Černá struha na severovýchodním okraji obce, 15 17 . tůň Na Kamenci 1 km severovýchodně od obce, 18 náhon černá struha na severním okraji obce, pod jezem.
19 Oseček, potok Bačovka 1,1 km východoseverovýchodně od obce, 20 lesní tůň Steklá struha 1,7 km východně od obce, 21 22 lesní tůň Sixlovka 1,4 km jihozápadně od obce. 23 Velký Osek, tůň u lesa 1,8 km západojihozápadně od nádraží, 24 stará pískovna 1,8 km západojihozápadně od nádraží, 25 27 tůň Tonice 1,7 km západojihozápadně od nádraží, 28 30 tůň Okrouhlík 1,9 km jihozápadně od nádraží, 31 tůňka 2,3 km jihozápadně od nádraží, 32 tůň na pravém břehu Labe 2,5 km jihozápadně od nádraží, 33 34 tůň Bezedná 2,6 km jihozápadně od nádraží. 35 41 Veltruby, velká tůň ve Veltrubském luhu 1,5 km západně od obce, 42 Zatemněná tůň u lesa 1 km západně od obce, 43 45 tůň uprostřed obce. 46 Volárna, rybníček Váha 0,3 km severně od obce, 47 48 meliorační příkop v polích 1 km západoseverozápadně od obce. 49 Sány, stará pískovna 0,8 km západně od obce. 50 52 Kanín, stará pískovna na západojihozápadním okraji obce. 53 55 Libice n. C, Cidlina v obci nad silničním mostem, 56 58 slepé rameno Bajkal /spojené s Labem/ 2 km jihozápadně od obce. 59 62 Oseček, tůň 0,7 km jihozápadně od obce. 63 67 Předhradí, tůň Staré Labe východně až jihovýchodně od vesnice. 68 Velký Osek, tůň Staré Labe 1,4 km západně od nádraží, 69 spojovací kanál mezi Máčidlem a Starým Labem 1,1 km západojihozápadně od nádraží, 70 71 příkop v 1užním lese u Pátecké 0,7 km severozápadně od nádraží. 72 78 Vojtěchov, rybník v obci na soutoku Pšovky s Žebrákem, 79 90 mokřadí olšiny u Pšovky pod rybníkem:, 91 93 rybníček při ústí Boudecké
50 rokle, 94 niva Pšovky mezi ústím Boudecké rokle a ústím Močidel, 95 průtočné koryto Pšovky mezi ústím Boudecké rokle a ústím Močidel, 96 103 viz snímek 94, 104 105 koryto Pšovky 0,2 km nad ústím Močidel, 106 tůňka u silnice naproti Hlučovu.
107 110 Kaninský Důl, rybník v ohybu údolí mezi vsí a Hlučovem /Hlučovská tůň/, 111 koryto Pšovky nad Podhradskou tůní, 112 114 rybník pod vsí /Podhradská tůň/, 115 116 117 Harasov, rybník Harasov. 118 Nebužely, mokřina pod mlýnem Kroužek.
119 125 Lhotka, rybník v Kokořínském údolí mezi nádražím a Štampachem. 126 127 Čelákovice, tůň Grádo na pravém břehu Labe severně od města, 128 lesní tůň v SPR Lipovka severně od města, 129 lesní tůň 2,5 km severo severovýchodně od nádraží, 130 lesní tůň 3 km severoseverovýchodně od nádraží, pod okrajem písečných přesypů. 131 Byšičky, mokřina v poli 1,3 km západně od vsi, 132 tůň při západoji hozápadním okraji vsi, 133 potok 0,7 km východně od vsi, 134 malá pískovna u osady Tři Chalupy. 135 Tubož, koryto Pšovky v olšině nad vtokem do rybníka,. 136 137 Vojtěchov, niva potoka Žebrák nad obcí, 138 140 niva Pšovky nad ústím Močidel. 141 viz snímek 46. 142 Sány, stará pískovna 0,8 km západně od obce. 143 144 Nymburk, průtočné rameno Labe pod ulicí Velké Valy ve městě. 145 Starý Kolín, náhon Černá struha, pod jezem v obci, 146 147 Černá struha, část toku nad jezem. 148 Hradištko,I, Labe u pravého břehu nad zdymadlem Klavary. 149 viz snímek 118. 150 Vojtěchov, viz snímek 140, 151 152 koryto Pšovky nad ústím Močidel, 153 niva Pšovky nad ústím Močidel, 154 155 koryto Pšovky v Hlučově proti skupině domů. 156 Kaninský důl, koryto Pšovky pod Podhradskou tůní. 157 Harasov, mokřina při toku vytékajícím z Ladčina pramene. 158 Kolín, Labe, km 82 82,5 labské kilometráže, u pravého břehu, 159 Labe, km 80,5 81, u pravého břehu.
51 160 Veltruby, Labe, km 76,5 77.
161 Oseček, Labe, km 72,3, u pravého břehu, 162 Labe, km 72,4 72,5, u pravého břehu, 163 Labe, km 72,4 72,5, u levého břehu, 164 Labe, km 72,8, u pravého břehu. 165 Libice n. C, Cidlina v obci mezi železničním a silničním mostem, 166 167 Cidlina v obci nad železničním mostem, pod jezem.
168 Oseček, Labe, km 72,0 72,1, u pravého břehu, 169 Labe, km 72,0 72,1, u levého břehu, 170 Labe, km 71,85 71,95, u levého břehu. 171 Libice n. C, Cidlina 0,5 km před ústím, 172 Cidlina 0,2 km pod silničním mostem v obci.
173 175 Cerhenice, meliorační příkop u silnice do Sokolče 1,8 km východo severovýchodně od nádraží.
176 Velim, meliorační příkop 1,5 km západoseverozápadně až severozápadně od nádraží, 177 179 terénní deprese uvnitř železničního okruhu 1,8 km severozápadně od nádraží. 180 Klipec, meliorační příkop Kupecká u silnice 0,5 km severozápadně od vsi, 181 182 Nouzovský potok 1,6 km východojihovýchodně od vsi. 183 Sány, rybníček v jihovýchodní části obce u silnice do Polních Chrčic. 184 Okřínek, rybníček u Nových Mlýnů, vpravo od silnice, 2 km jihozápadně od obce, 185 rybníček u Nových Mlýnů 1,7 km jihozápadně od obce, vlevo od silnice. 186 188 Lysá n. L., západní část SPR Hrabanovská černava. 189 Záboří n. L., Doubrava pod silničním mostem. 190 Velký Osek, břeh tůňky 2,3 km jihozápadně od nádraží, 191 tůňky v olšinách Brůdek 0,5 km severozápadně od nádraží.
52 PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH SPOLEČENSTEV
Charion asperae W. KRAUSE 1969 Charetum hispidae CORILL. 1957
Lemnion minoris TÜXEN 1955 Lemnetum trisulcae SOÓ 1927 Riccietum fluitantis SLAVNIĆ 1956 Lemnetum gibbae MIYAWAKI et J. TÜXEN 1960. Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 Lemno Spirodeletum polyrhizae TH. MÜLLER et GÖRS 1960
Utricularion vulgaris PASSARGE 1964 Lemno Utricularietum vulgaris (Soó 1928) PASSARGE 1964 Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960
Hydrocharition RUBEL 1933 Ceratophylletum demersi EGGLER 1933 Lemno Hydrocharitetum morsus ranae (OBERDORFER 1957) PASSARGE 1978
Nymphaeion albae OBERDORFER 1957 Nupharo lutei Nymphaetum albae NOWIŇSKI 1930 spol. s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus Polygonetum amphibii (NATANTIS) Soó 1927 společenstvo s Potamogeton natans
Potamion lucentis VOLLMAR 1947 Potametum graminei KOCH 1926 Potametum lucentis HUECK 1931 Myriophylletum verticillati SOÓ 1927 Myriophylletum spicati SOÓ 1927 Elodeetum canadensis EGGLER 1933 Ceratophylletum submersi SOÓ 1928
Potamion pusilli VOLLMAR 1947 em. HEJNÝ 1978 společenstvo se Zannichellia palustris společenstvo s Potamogeton pectinatus společenstvo s Potamogeton berchtoldii Potametum crispi SOÓ 1927 Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955
Batrachion fluitantis NBUHAUSL 1957 Potametum nodosi (SOÓ 1960) SEGAL 1964 Potametum alpini BR. BL. 1949
53 Batrachion aquatilis PASSARGE 1964 Batrachietum circinati SEGAL 1965 Hottonietum palustris R. TÜXEN 1937
Elatini Eleocharition ovatae PIETSCH 1963 společenstvo s Juncus bufonius Phragmition communis KOCH 1926 Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 Glycerietum maximae HUECK 1931 Typhetum latifoliae G. LANG 1973 Sparganietum erecti ROLL 1938 Acoretum calami EGGLER 1933 Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931
Oenanthion aquaticae HEJNY 1959 společenstvo s Oenanthe aquatica Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948 společenstvo s Rorippa amphibia společenstvo se Sparganium emersum společenstvo s Ranunculus lingua Butomo Alismatetum plantaginis aquaticae (SLAVNIĆ 1948) HEJNÝ in DYKYJOVÁ et KVĚT 1978 Caricetum buekii HEJNÝ et KOPECKÝ 1965 společenstvo s Chaerophyllum bulbosum a Cuscuta europaea
Sparganio Glycerion fluitantis BR. BL. et SISSINGH 1942 Beruletum angustifoliae ROLL 1938 Nasturtietum officinalis SEIBERT 1962 společenstvo s Veronica beccabunga
Cicution virosae HEJNÝ 1969 společenstvo s Menyanthes trifoliata
Magnocaricion elatae KOCH 1926 společenstvo s Calamagrostis canescens
Caricion rostratae BALÁTOVÁ TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum paniculatae de BOER 1942
Caricion gracilis NEUHÄUSL 1959 em. BALÁTOVÁ TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum gracilis ALMQUIST 1929 Caricetum ripariae SOÓ 1928 Caricetum acutiformis SAUER 1937
54 Salicion cinereae TH. MÜLLER et GÖRS 1961 společenstvo se Salix cinerea
Alnion glutinosae MALCUIT 1929 Carici elongatae Alnetum KOCH 1926
Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940 společenstvo s Bidens frondosa
POZNÁMKY K JEDNOTLIVÝM SPOLEČENSTVŮM
Jednotlivá území, stupeň ohrožení asociací a jejich vzácnost jsou v ná sledujícím textu označeny těmito zkratkami: P střední Polabí, K Kokořínsko, v území se společenstvo nevyskytuje, ? výskyt nebo stupeň ohrožení v území zatím nemůžeme posoudit; 1 vymizelé nebo pravděpodobně vymizelé asociace, 2 asociace bezprostředně ohrožené lidskou činností a v nebezpečí vymizení, 3 asociace ustupující vlivem lidské činnosti, 4 asociace bez ohrožení lidskou činností; a vzácné asociace, b dostatečně hojné asociace. Stupeň ohrožení a vzácnost (dále jen ohrož.) jsou vyjádřeny zlomkem: v čitateli údaj ohrožení, ve jmenovateli údaj o vzácnosti.
CHARION ASPERAE W. KRAUSE 1969
Charetum hispidae CORILL. 1957 je společenstvo parožnatek s významným zastoupením ve vodách s vyšším obsahem uhličitanu vápenatého. U Lysé n. L. v SPR Hrabanovská černava vytváří v některých letech ve volných prostorách rákosin husté porosty se 100% pokryvností (cf. etiam HUSÁKOVÁ et al. 1973). Ohrož. ČSR 2/a, P 2/a, K (tab. 2).
LEMNION MINORIS TÜXEN 1955
Lemnetum trisulcae SOÓ 1927 se vyskytuje v mezotrofních až eutrofních stojatých vodách. Patří k strukturně nejjednodušším cenózám makrofyt našich vod. Vystupuje jako spojovací článek mezi svazy Lemnion minoris a Hydrocharition. V území se vyskytuje jednak v mělkých okrajích olšin v Kokořínském dole /snímek 84/ a hojně v polabských tůních /snímek 35/. Nápadná je zejména hloubka sedimentu /1 m/ v olšině, kterou protéká říčka Pšovka. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/b /tab. 2/.
55 Riccietum fluitantis SLAVNIČ 1956 osidluje převážně mezotrofní vody, nej častěji se vyskytuje v místech, kde stojatá nebo mírně tekoucí vody přecházejí do rozvolněných porostů rákosin a ostřic, někdy i v terestrické formě na okrajích ostřicových bultů apod. V aluviálních vodách má často monodominantní společenstvo zvláště patrný jarní rozvoj. Ve studovaném území bylo společenstvo zjištěno v pískovně u Hanina /snímek 50 a 52/. Zde roste v částečném zástinu keřovými vrbami. Je zřejmé, že společenstvu vyhovuje difúzní záření až mírný zástin. Ohroz. ČSR 2/a 3/a, P ?, K /tab. 2/.
Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 je druhově velmi chudě společenstvo, které se v Polabí i na Kokořínsku vyskytuje většinou v aluviálních sto jatých vodách, zčásti zastíněných. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b /tab. 3/.
Těžiště výskytu společenstva Lemnetum gibbae MIYAWAKI et J. TÜXEN 1960 je v eutrofních, teplých a stojatých vodách. Vyhledává mělké přirozené i umělé vodní nádrže s vývojovým optimem ke konci července a v srpnu. Je častým společenstvem jak ve středním Polabí, tak i ve východním Polabí (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo). Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K /tab. 3/.
Lemno Spirodeletum W. KOCH 1954, tvořené většinou pouze 2 5 druhy, je ve studovaném území méně časté. Nejčastěji osidluje stojaté vody aluvia. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K /tab. 3/.
UTRICULARION VULGARIS PASSARGE 1964
Lemno Utricularietum vulgaris PASSARGE 1964 je vzácné společenstvo osidlu jící mělké okraje rákosin, laguny s volným sloupcem vody, rozvolněné porosty rákosin a vysokých ostřic. V území zjištěno v SPR Hrabanovská Černava /snímek 188/. Vyskytuje se též v okolí Ovčár v okrese Mělník. Ohrož. ČSR 3/b, P 2/a, K /tab. 2/.
Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960 je v tomto území poměrně málo rozšířené; bylo zaznamenáno volně v lesní tůni v hloubce 0 70 cm, kde na světlých místech dominantní druh bohatě kvete. Ohrož. ČSR 3/b 4/b, P 2/a, K /tab. 2/.
56 HYDROCHARITION RÜBEL 1933
Ceratophylletum demersi EGGLER 1933 se vyskytuje dosti často zejména ve stojatých vodách rybníků, ve studovaném území však častěji ve stojatých vodách aluvií, většinou indikuje vody bohaté živinami. Má zpravidla jednoduchou strukturu se 4 5 druhy. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 4/a /tab. 4/.
Lemno Hydrocharitetum morsus ranae (OBERDORFER 1957) PASSARGE 1978 je rozšířeno v tůních jako Ceratophylletum demersi, je však poněkud vzácnější. V Labi se v současné době společenstvo již ve sledovaném území nevyskytuje. V minulosti se pravděpodobně vyskytovalo i na Kokořínsku, v současné době však již nebyl jeho výskyt v tomto území zaznamenán. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K 1 /tab. 4/.
11. Lesní tůň u Čelákovic s výskytem společenstva Utricularietum australis snímek 130 /15. 7. 1982/.
57 NYMPHAEION ALBAE OBERDORFER 1957
Nupharo lutei Nymphaeetum albae NOWIŃSKI 1930 je společenstvo teplých aluviálních vod Polabí a méně často extenzívně obhospodařovaných rybníků na říčce Pšovce. V ochuzené formě se vyskytuje /dosti Často/ pouze se stulíkem žlutým, bez leknínu bílého. V území osidluje převážně stojaté vody v hloubkách od 0,7 do 1,9 m, vždy na hlubších sedimentech bahna. Ohrož. ČSR 3/a 4/a, P 3/b, K 3/a /tab. 5/. Ve společenstvu s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus jsou dominantní druhy Nuphar lutea, popřípadě Nymphaea candida a s pravidelným zastoupením druhu Potamogeton nodosus tvoří nejhojnější typ vodní vegetace v regulovaném korytě Labe. Do roku 1976 se v Labi v těchto porostech vyskytovalo mnoho druhů. Kromě již jmenovaných druhů to byl Potamogeton natans, P. pectinatus, P. perfoliatus, P. crispus a Sparganium emersum. Druhy Ceratophyllum demersum, Hydrocharis morsus ranae, Spirodela polyrhiza, Lemna trisulca a L. cf. minor byly přítomny s
12. Velká tůň ve Veltrubském luhu se společenstvem Lemno Hydrocharitetum morsus ranae /1974/.
58 téměř 100% konstancí. V současné době právě tyto ve dně nekořenující druhy vlivem vlnobití při projíždění lodí /doprava uhlí po Labi byla zahájena v roce 1977/ z Labe téměř vymizely. Ostatní druhy víceméně ustupují a často zůstávají pouze jednodruhové stulíkové porosty /floristické zpracování Labe ve sledované části Polabí před rokem 1977 viz NOVÁKOVÁ (1975, 1978), RYDLO (1976), KLAUDISOVÁ, NOVÁKOVÁ et RYDLO (1976), NOVÁKOVÁ et RYDLO (1978). V Labi se společenstvo vyskytuje v úzkém pruhu při březích přibližně na hraně ± vodorovné terasy ve dně vytvořené z navršených kamenů (s mezerami vyplněnými jemným organickým a minerálním naplaveným materiálem/, do hloubky asi 1 m, řidčeji až do 1,5 m. Do některých slepých ramen a pískoven dosud spojených s Labem se během posledních 10 let rozšířil leknín bělostný z Labe; tvoří zde porosty spolu se stulíkem, protože jde o stojatou vodu, bez účasti druhu Potamogeton nodosus /snímek 58/. Podobný druhově chudý porost se vyskytuje též v jednom z kokořínských rybníků /Hlučovská tůň/ snímek 108, 29. 7. 1982, 10 m , hloubka vody 1,2 m, hloubka
13. Slepé rameno Bajkal v Libickém luhu s porostem Nuphar lutea.
59 sedimentu 0,5 m, E 1 70 %, Nymphaea candida 4, Nuphar lutea +, Lemna minor + . Ohrož. P 2/b /tab. 6/. Polygonetum amphibii (natantis) SOÓ 1927 se formuje převážně v eutrofních rybničních nádržích nižších poloh. V území není sice časté, ale lze předpokládat, že se bude dále šířit. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 4/a /tab. 11/.
Společenstvo s Potamogeton natans, převážně mezotrofních, popřípadě i eutrofních, zejména stojatých vod nemá syngenetické vztahy ke společenstvu Potamo natantis Nymphaeetum candidae HEJNÝ 1978, které se vyvinulo v ex tenzívně obhospodařovaných rybnících jižních a západních Čech a Českomoravské vysočiny. Edifikátor P. natans vytváří samostatná společenstva v aluviích Labe a Pšovky. V území toto společenstvo roste v náhonu Černé struhy na okraji obce Starý Kolín a v údolí Pšovky jak v korytě říčky, tak i v rybníku Harasov. Porosty jsou 2 6druhové, nejčastěji na bahnitých sedimentech 0,3 0,5 m a v hloubkách vody od 0,2 do 1,5 m. Ohrož. P 3/a, K 3/b /tab. 9/.
POTAMION LUCENTIS VOLLMAR 1947
Potametum graminei KOCH 1926 se vyskytuje v mělké terénní depresi uvnitř železničního okruhu u Velimi, kde roste v kontaktu s řídkými porosty rákosin. Podobný výskyt tohoto společenstva je znám na více místech ve východním Polabí. Mimoto však současně osidluje i hlubší vody (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo), a to jak oligotrofní až mezotrofní severská jezera, tak i eutrofní Polabí, Moravský kras,Východoslovenskou nížinou /viz též OŤAHELOVÁ, HUSÁK et HEJNÝ 1983/. Ohrož. ČSR 3/a, P 2/a, K /tab. 9/.
Potametum lucentis HUECK 1931 osidluje nejčastěji mezotrofní až mírně eutrofní stojaté a mírně tekoucí vody s dobrou průhledností, a to nejčastěji rybníky, tůně a zatopené pískovny i vlastní koryto Labe. V území je poměrně vzácné v Polabí i na Kokořínsku. Vyskytuje se i ve velmi hlubokých vodách, pokud mají dobrou propustnost pro světlo (ŠEDA et ŠPONAR 1982). Ohrož. ČSR 3/b, P 3/a, K 4/a /tab. 8/. Myriophylletum verticillati SOÓ 1927 často monodominantní společenstvo vytvářející bohaté porosty téměř výhradně v aluviálních stojatých vodách. V území se
60 vyskytuje jednak v Polabí /tůň Bezedná u Velkého Oseka/, jednak ve značně zazemněných rybnících v údolí Pšovky. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/a, K 3/a /tab. 7/.
Myriophylletum spicati SOÓ 1927 vytváří podobně jako předchozí společenstvo husté, často jednodruhové porosty v zabahněných eutrofních až hypertrofních vodních nádržích a tocích, méně často v aluviálních stojatých vodách. Ve sledovaném území bylo zaznamenáno v korytě Cidliny a v labské tůni uprostřed obce Veltruby. Ohrož. ČSR 4/b, P 3/a, K /tab. 7/.
Elodeetum canadensis EGGLER 1933 se vyskytuje především v menších mělkých a zanesených rybnících s nižší intenzitou obhospodařování, často však v potocích, kanálech apod. Volný prostor zaujímá toto společenstvo velmi rychle, takže vytváří převážně monodominantní porosty. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/a, K 4/b /tab. 8/.
Ceratophylletum submersi SOÓ 1928 se vyskytuje velmi vzácně pouze na dvou místech v Polabí. V rybníčku Váha u Volárny i v nedaleké pískovně u Sán je třeba toto společenstvo chránit, protože jde pravděpodobně o jeho jediné perspektivní lokality v ČSR /lokalita Pansee na jižní Moravě bude zatopena dolní novomlýnskou nádrží na Dyji/. Společenstvo tvoří pouze 2 4 druhy, mezi nimiž dominuje Ceratophyllum submersum. Na rozdíl od jihomoravské lokality se ani u Volárny, ani u Sán v tomto společenstvu nevyskytuje C. demersum /na Pansee tvoří C. demersum a C. submersum společné porosty, podobné společné porosty jsou známé i z Dunaje u Vácu (RÁTH 1983)/ Ceratophyllum submersum bylo v našich aluviích dříve hojnější, dnes vlivem odvodňování a znečištění vod značně ustupuje. Ohrož. ČSR 2/a, P 2/a, K /tab. 4/.
POTAMION PUSILLI VOLMAR 1947 EM. HEJNÝ 1978
Společenstvo se Zannichellia palustris je v území slabě vyvinuto v Nouzovském potoce u obce Klípec. Syngeneticky je blízké asociaci Parvopotamo Zannichellietum palustris KOCH 1926 a lze předpokládat jeho větší rozšíření. Ohrož. P 4/a 4/b, K /tab. 10/.
Společenstvo s Potamogeton pectinatus se uplatňuje v tekoucích vodách /potok u Byšiček, Labe u Kolína/, kde tvoří buď monodominantní, nebo až šesti druhové porosty. Lze oprávněně předpokládat větší rozšíření v území, než bylo zjištěno. Nejblíže má vztah k as. Parvopotamo Zannichellietum palustris, které má těžiště
61 výskytu ve stojatých vodách. Vzhledem k jeho funkci a vazbě na menší a živinami bohaté toky a rozšíření i na ostatním území republiky bude po dalším studiu třeba navrhnout platné vystavení tohoto společenstva. Ohrož. P 4/b, K /tab. 8/.
Společenstvo s Potamogeton berchtoldii zatím neurčitého ranku nejblíže příbuzné asociace Parvopotamo Zannichellietum palustris KOCH 1926 se vyskytuje v náhonu Černá struha u Starého Kolína. Ohrož. P 3/a, K /tab. 11/.
Potametum crispi SOÓ 1927 se nejčastěji vyskytuje v eutrofních stojatých i tekoucích vodách na nejrůznějších substrátech. V území se nachází v korytě Pšovky a v rybníku na jejím toku. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 4/a /tab. 9/.
Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955 je známo pouze z okrajů mokřadních olšin řeky Pšovky na hlubokých sedimentech /asi 1 m/ a z hloubky vody asi 15 cm. Podobně je toto společenstvo známo z východního Polabí, kde osidluje strouhy, vodní příkopy a slepá ramena (ČERNOHOUS et HUSÁK, sub prelo). Ohrož. ČSR 3/b, P , K 2/b /tab. 9/.
BATRACHION FLUITANTIS NEUHÄUSL 1957
Potametum nodosi (SOÓ 1960) SEGAL 1964 je druhově chudé společenstvo s dominantním Potamogeton nodosus, vyskytuje se v Polabí v říčních biotopech v proudící vodě. Ve vlastním regulovaném korytě Labe je P. nodosus obvykle za stoupen v druhově bohatším společenstvu, které je v této práci označeno jako společenstvo s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus; společenstvo s dominantním P. nodosus se v Labi vyskytuje zřídka /snímek 148/, jeho charakteristickým biotopem jsou menší průtočné ramena Labe /Černá struha u Starého Kolína, Velké Valy v Nymburce/, mimo Labe a jeho průtočná ramena se toto společenstvo ve sledovaném území nevyskytuje /v roce 1982 byl ještě pozorován malý porost ve slepém rameni u Týnce n. L. odděleném od Labe v letech 1976 77/. Ohrož. ČSR 2/a, P 2/a /tab. 9/.
Potametum alpini BR. BL. 1949 je společenstvo oligotrofních a mezotrofních tekoucích, méně často stojatých vod suprakolinního až montánního výškového stupně,je plně vyvinuto v systému říčky Pšovky s vodou velmi dobré průhlednosti. Osidluje především tok říčky Pšovky a její přítok potok Žebrák. V korytě Pšovky vytváří na několika místech velmi husté porosty na hlubších sedimentech jak jemného bahna, tak i na písčitém dně. Porosty v proudící vodě jsou tvořeny 5 8
62 druhy. Mimo vlastní koryto se společenstvo vyskytuje hojně v mokřadních olšinách a rozvolněných porostech rákosin a vysokých ostřic v nivě říčky a v olšinách všude tam, kde mají porosty možnost alespoň střídavého oslunění /nebo po část dne/. Porosty zaujímají prostor mezi stromy většinou s hlubokými sedimenty /O,3 1,0 m/ a v hloubce vody 0,15 0,30 cm. Jsou tvořeny asi 4 druhy. Jinde v nivě mimo olšiny vyplňují volné tůňky nebo meziprostory trsů a bultů rákosin a ostřic. V rybníku u Vojtěchova se vyskytuje pouze při ústí Pšovky a Žebráku do rybníka, rovněž na hlubších bahnitých sedimentech. Ohrož. ČSR 2/a, P , K 2/b /tab. 12/.
BATRACHION AQUATILIS PASSARGE 1964 Batrachietum circinati SEGAL 1965 se nejčastěji vyskytuje v eutrofních až mezotrofních stojatých nebo mírně tekoucích vodách. V území se vyskytuje na
14. Společenstvo Potametum alpini v rozvolněných olšinách protékaných Pšovkou pod Vojtěchovem /29. 7. 1982/.
63
15. Rozšíření Potamogeton alpinus v povodí Pšovky v roce 1983: W lokality, hranice SPR Kokořínský důl podle mapových podkladů 1:50 000 uložených na SSPPOP Středočeského kraje, . . krajská hranice.
64 čtyřech místech v údolí Pšovky, a to v rybníku u Vojtěchova, dále v rybníku u Lhotky, mimo rybníky v olšinách a v tůňce pod skalnatým srázem při okraji údolí Pšovky. Tvoří vždy husté porosty s 1 až 6 druhy na sedimentech hloubky od 0,1 do 1,0 m a hloubky vody 0,15 0,4 m. Ohrož. ČSR 4/b, P ?, K 2/b /tab. 13/.
Hottonietum palustris R. TÜXEN 1937 je typickým společenstvem říčních aluvií, ve kterých osidluje okraje stojatých a mírně tekoucích, často periodicky vysychajících vod, dnes častěji také v příkopech, melioračních kanálech apod. V území je roztroušeně rozšířeno, a to jednak v tůni Špačkovo jezero a jednak na několika místech v okolí Velkého Oseka. Ohrož. ČSR 2/a, P 3/b, K /tab. 13/.
ELATINI ELEOCHARITION OVATAE PIETSCH 1963
Společenstvo s Juncus bufonius /společenstvo obnažených den/ se vyskytuje ve vysychajících depresích na okraji polí a tůní nebo na vlhkých dnech pískoven středního Polabí. Další tři snímky různých vývojových stadií byly zapsány v červenci 1982. Mají pestré složení druhů náležejících jak řádu Cyperetalia fusci, tak i svazu Bidention tripartiti. 2 Snímek 134: 5 m , E 1 70 %: Juncus bufonius 4, Plantago major ssp. intermedia 2, Juncus articulatus 1, Alopecurus aequalis 1, Bidens frondosa 1, Polygonum lapathifolium 1, Echinochloa crusgalli +, Rorippa palustris +, Gnaphalium uliginosum +, Cyperus fuscus +, Bidens tripartita +, Rumex maritimus +, Galinsoga parviflora +, G. ciliata +, Epilobium parviflorum +, Polygonum hydropiper +, Lythrum salicaria +, Trifolium repens +, Tripleurospermum maritima +, Atriplex hastata r, Chenopodium polyspermum r. 2 Snímek 131: 15 m , E 1 85 %: Juncus bufonius 2, Peplis portula 4, Rorippa palustris 2, Echinochloa crusgalli 2, Gnaphalium uliginosum 1, Rumex crispus 1, Alisma plantago aquatica +, Ranunculus sceleratus +, Plantago major ssp. intermedia +, Mentha arvensis +, Polygonum amphibium +. 2 Snímek 8: 3 m , E 1 35 %: Juncus bufonius +, Juncus articulatus 2, Limosella aquatica 1, Plantago major ssp. intermedia 1, Alopecurus aequalis 1, Echinochloa crusgalli 1, Rorippa palustris +, Gnaphalium uliginosum +, Spergularia rubra +, Senecio viscosus +, Trifolium repens +, Epilobium parviflorum r. Ohrož. P 4/b, k ?.
65 PHRAGMITION COMMUNIS KOCH 1926 Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 bylo zaznamenáno jednak v rybníku u Kaninského dolu v údolí Pšovky, jednak na několika místech v Polabí ve stojatých /tůně, pískovny/ i mírně proudících vodách /regulované Labe, meliorační příkopy/. Osidluje především hlubší vody /O,65 1,5 m/ a vyšší sedimenty /0,5 m/. Je složeno ze 4 až 7 druhů. V Labi je druhově chudší a roste pod hranou + vodorovné terasy z navršených kamenů. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K 3/a /tab. 14/. Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 se vyskytuje roztroušeně v Polabí, hlavně ve stojatých vodách, vzácněji než Typhetum latifoliae. Rozsáhlé porosty jsou např. ve velké tůni ve Veltrubském luhu. Společenstvo tvoří 5 8 druhů. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K ? /tab. 14/.
16. Velká tůň ve Veltrubském luhu se společenstvem Typhetum angustifoliae v roce 1982.
66 Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 je časté společenstvo jak ve středním Polabí, tak i v údolí Pšovky, má z hlediska nároků na prostředí velmi širokou amplitudu. Toto společenstvo osidluje litorály polabských tůní až do hloubky 1,5 m. V hydroekofázi má společenstvo 3 6 druhů, v limnoekofázi 9 14 druhů. V Labi jsou rozsáhlé porosty rákosin, hlavně v úsecích nad jezy. Ohrož. ČSR 3/b, P 4/b, K 4/b /tab. 14/. Glycerietum maximae HUECK 1931 je jedno z nejčastějších rákosinných spo lečenstev i ve studovaném území /podobně je tomu i např. v nivě Moravy na jižní Moravě, cf. ŠEDA et ŠPONAR 1982/ osidluje všechny mělké stojaté, méně tekoucí vody, zatížené větším příkonem živin. V Labi se vyskytuje pouze nad jezy. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K ? /tab. 14/. Typhetum latifoliae G. LANG 1973 je rovněž časté ve stojatých i mírně prou dících vodách středního Polabí i údolí Pšovky. Má podobné ekologické nároky jako předchozí společenstvo. Ohrož. ČSR 3/b 4/b, P 4/b, K 4/b /tab. 15/. Sparganietum erecti ROLL 1938 se vyskytuje v obou studovaných územích ve stojatých i mírně proudících vodách mezotrofního až eutrofního charakteru, které je typické zejména pro mělké tůně Polabí a rovněž pro mělké nebo zanesené toky /např. potok Bačovka nebo Cidlina v Libici a polní meliorační příkopy/. Zjištěná hloubka vody se pohybuje od 0,08 do 0,30 m /v jednom případě až 0,6 m/. Počet druhů ve společenstvu je od 3 do 10. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/b /tab. 15/. Acoretum calami EGGLER 1933 je společenstvo litorálů mělkých, většinou ži vinami bohatých vod, se v území vyskytuje jak ve středním Polabí, tak i v nivě Pšovky. Společenstvo je tvořeno 5 7 druhy. Fragmentárně je společenstvo vyvinuto také v Labi a zdá se, že není negativně ovlivňováno lodní dopravou. Ohrož. ČSR 3/a, P 4/b, K 3/a /tab. 16/. Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 se v území vyskytuje v mezotrofních vodách /niva Pšovky/, kde přispívá k zazemňování mělkých vod. Roste vždy na hlubších sedimentech /v území 0,2 1,0 m/. Husté porosty znemožňují bohatší výskyt dalších druhů. Ohrož. ČSR 2/b, P ?, K 2/a /tab. 16/.
67 OENANTHION AQUATICAE HEJNÝ 1959
Společenstvo s Oenanthe aquatica se nejčastěji vyskytuje na místech buď s pohybem vodního sloupce směrem k obnažování dna, nebo s kolísavým vodním sloupcem v Polabí. Ohrož. P 3/b, K /tab. 17/. Eleocharitetum palustris UBRIZSY 1948 bylo zjištěno v nivě Pšovky na mokřině pod mlýnem Kroužek, kde má naději na dlouhodobé přetrvání, s prostorem při zákonitém posunu při sukcesi. Vyskytuje se též v Polabí. Ohrož. ČSR 4/b, P 4/b, K 3/a /tab. 18/. Společenstvo s Rorippa amphibia osidluje okraje tůní s kolísající hladinou vody v Polabí. Má příbuzenské vztahy ke společenstvům svazu Oenanthion aquaticae. V obou snímcích Rorippa amphibia vystupuje jako zřetelná dominanta porostů. Ohrož. P 4/b, K /tab. 18/. Společenstvo se Sparganium emersum je příbuzné asociacím Sagittario Sparganietum emersi a Glycerietum fluitantis, s nimiž je pojí zčásti výskyt v proudící vodě, hlavně však zastoupení některých společných druhů. Ohrož. P 3/b /tab. 18/. Společenstvo s Ranunculus lingua je zastoupeno ve středním Polabí i v údolí Pšovky na hlubokých organogenních sedimentech s hloubkou vody od 0,15 do 0,30 m. Druhovým složením je společenstvo příbuzné jednotkám svazů Oenanthion aquaticae a Sparganio Glycerietum fluitantis. Ohrož. P 3/a, K 2/a /tab. 17/. Butomo Alismatetum plantaginis aquaticae (SLAVNIĆ 1948) HEJNÝ in DYKYJO VÁ et KVĚT 1948 společenstvo s dominantním druhem Butomus umbellatus bylo zaznamenáno v řece Doubravě v Záboří n. L. snímek 189, 18. 9. 2 1982, 20 m , hloubka vody 3 10 cm, hrubý písek, E 1 30 %, Butomus umbellatus 3, Potamogeton pectinatus +, P. crispus 2, Alisma plantago aquatica r. Ohrož. ČSR 3/a, P 3/a, K .
PHALARIDION ARUNDINACEAE KOPECKÝ 1961
Caricetum buekii HEJNÝ et KOPECKÝ 1965 je společenstvem břehů Labe a jeho slepých a mrtvých ramen, tvoří je edifikátor Carex buekii, který neumožňuje, aby se příliš uplatnily další druhy. Na rozdíl od ostatních vysokých ostřicových porostů toto společenstvo porůstá celé břehy vod včetně nejsušší horní části. Stejné
68 společenstvo ve východním Polabí popisuje KOVÁŘ (1981, 1983). Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K /tab. 19/. Společenstvo s Chaerophyllum bulbosum a Cuscuta europaea je typické pro labské břehy. Na levém břehu Labe u obce Veletov byl zaznamenán snímek v tomto společenstvu, které je příbuzné nitrofilním společenstvům řádu Convolvuletalia sepium TÜXEN 1950. V některých místech vytváří kompaktní pobřežní pás v šířce 3 2 5 m, např. snímek 12, 26. 7. 1982, 50 m , E 1 95 %, Urtica dioica 4 5, Cuscuta europaea 3, Carex buekii 3, Chaerophyllum bulbosum 2, Galium aparine 2, Impatiens parviflora 2, Glechoma hederacea 1; Equisetum arvense +, Geum urbanum +. Ohrož. P 4/b, K .
SPARGANIO GLYCERION FLUITANTIS BR. BL. et SISSINGH 1942
Beruletum angustifoliae ROLL 1938 je společenstvo s dominantním druhem Berula erecta, vyskytuje se hojně v polních i lesních melioračních příkopech v Polabí a na Kokořínsku v Pšovce, v jejích starých ramenech i v zatopených místech v rozvolněné olšině. Společenstvo je druhově chudé, v proudící vodě se edifikátor Berula erecta vyskytuje v submerzní formě; často jde o jedno druhový porost. Půdním podkladem je jemnozmný naplavený písek střídající se s vrstvami organogenního bahna. V pomaleji proudící vodě je zastoupeno více druhů; B. erecta je převážně emerzní, půdním podkladem je jemné organogenní bahno s příměsí nerozloženého opadu (TUROŇOVÁ 1984). TUROŇOVÁ (1984) řadí porosty s dominantní Berula erecta ze severních Čech a z přilehlé části středních Čech /včetně Kokořínska/ do nové asociace Cardamino Beruletum erecti. Ohrož. ČSR 2/a, P 4/b, K 3/b. Nasturtietum officinalis SEIBERT 1962 se vyskytuje v polních odvodňovacích příkopech s pomalu proudící vodou. Masový výskyt byl zaznamenán v polích v okolí Velimi, Klipce a Sokolče, kde se vyskytují porosty tohoto společenstva v délce několika kilometrů. Do těchto porostů místy proniká Typha latifolia, Nasturtium officinale potom tvoří dolní patro ve společenstvu Typhetum latifoliae /sn. 194/. Ve studované části Kokořínska se toto společenstvo nevyskytuje. Ohrož. ČSR 3/a, P 4/a, K /tab. 9/.
69 Společenstvo s Veronica beccabunga se vyskytuje v Pšovce při březích v téměř již stojaté vodě a navazuje na společenstvo Beruletum angustifoliae, např. snímek 2 155, 8. 11. 1983, 3 m , hloubka vody 5 20 cm, písek, E1 100 %, Veronica beccabunga 5. Rozsáhlé porosty /několik 100 m 2/ u Ladčina pramene mimo tok Pšovky při levé straně údolí /snímek 157: 8. 11. 1983, 25 m 2, hloubka vody 10 cm, bahno, stojatá voda, ze strany mírně zastíněno olšemi, E 1 100 %, Veronica beccabunga 3, Galium palustre 3, Myosotis laxiflora +, Mentha longifolia +, Equisetum palustre +. Ohrož. P ?, K 2/b.
CICUTION VIROSAE HEJNÝ 1969 Společenstvo s Menyanthes trifoliata na organogenních náplavech říčky Pšovky, např. snímek 103, 29. 7. 1982, 20 m 2, hloubka vody 0,25 m, hloubka
17. Průřez nivou Pšovky u Hlučova; 1 mokřadní olšina, 2 emerzní plodný porost Berula erecta + Cardamine amara + Veronica beccabunga, 3 hustý submerzní porost Berula erecta /100% pokryvnost/, 4 asi 1 m široká střední část koryta Pšovky s písčitým dnem, rychlost proudu 0,5 m.s 1, hloubka 20 cm, pouze ojedinělá individua Berula erecta zčásti zasypaná pískem /kresba J. Piňosová/.
70 sedimentu 0,40 m, E 1 95 %, Menyanthes trifoliata 4, Equisetum fluviatile 3, Potamogeton alpinus 2, Lemna trisulca 2, Carex gracilis 1, Lemna minor 1, Lythrum salicaria +, Cicuta virosa +, Sparganium erectum +, Caltha palustris +. Ohrož. P , K 2/a.
MAGNOCARICION ELATAE KOCH 1926 Společenstvo s Calamagrostis canescens z okrajů rybníka na řece Pšovce v menším množství osidluje její zpevněný břeh. Studovaný porost má 10 druhů /tab. 19/.
CARICION ROSTRATAE BALÁTOVÁ TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum paniculatae DE BOER 1942 je poměrně vzácné společenstvo pramenné části horního toku řeky Pšovky /řídce se vyskytuje i dále po proudu/. Ho hutné, ale nezapojené bulty edifikátoru Carex paniculata umožňují existenci mnoha dalších druhů, ve studovaném případě 10 13 druhů. Společenstvo je třeba dále studovat. Ohrož. ČSR 3/b, P , K 3/b /tab. 19/.
CARICION GRACILIS NEUHÄUSL 1959 EM. BALÁTOVÁ TULÁČKOVÁ 1963 Caricetum gracilis Almquist 1929 je jedním z nejrozšířenějších společenstev vysokých ostřic okrajů většinou stojatých vod v Polabí i v nivě řeky Pšovky. Obvykle zaujímá pás kolem pobřežní čáry nebo vyplňuje deprese, které jsou alespoň v jarním období vyplněny vodou. Ohrož. ČSR 3/b, P 3/b, K 3/b. Tab. 18. Caricetum ripariae SOÓ 1928 je v Polabí poměrně časté a osidluje většinou okraje stojatých vod /tůní/. V tomto společenstvu je zastoupeno 4 5 druhů. Pro trvalou existenci vyžaduje stanoviště v zimním a jarním období přeplavené vodou. Ohrož. ČSR 3/a, P 3/b, K /tab. 19/. Caricetum acutiformis SAUER 1937 bylo zaznamenáno v nivě řeky Pšovky, kde tvoří kompaktní porost složený z 8 druhů. Ve studovaných územích je pravdě podobně méně častým společenstvem, i když má poměrně širokou vazbu k obsahu vody v půdě. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b /tab. 19/. Společenstvo se Salix cinerea se vyskytuje u rybníků na Kokořínsku. Bylo zaznamenáno např. u Hlučovské tůně, kde lemuje levou spodní polovinu nádrže a tvoří jej 23 druhů snímek 110: 29. 7. 1982, hloubka vody 15 cm, hloubka sedimentu
10 cm, E 2 100 %, Salix cinerea 5, Viburnum opulus +, Frangula alnus +, E 1 70 %,
71 Urtica dioica 2, Lysimachia nummularia 2, L. vulgaris 1,Glyceria maxima 1, Ranunculus lingua 1, Carex acutiformis 1, Scutellaria galericulata 1, Geranium palustre 1, Cirsium oleraceum +, Aegopodium podagraria +, Equisetum arvense +, Cardamine amara +, Dryopteris spinulosa +, Carex remota +, Lycopus europaeus +, Filipendula ulmaria +, Solanum dulcamara +, Rubus idaeus +, Rubus sp. +, Iris pseudacorus +. Ohrož. P ?, K 3/b.
ALNION GLUTINOSAE MALCUIT 1929 Carici elongatae Alnetum KOCH 1926 se vyvinulo v nivě neregulovaného toku Pšovky a je velmi dobrým příkladem mladého invazního stadia. Olšiny v horní a 2 střední části toku si zaslouží hlubší studium snímek 81,29. 7. 1982, 4 m , E 3 60 %,
Alnus glutinosa 4, E 2 chybí, E 1 100 %, Thelypteris palustris 4, Caltha palustris 2; Carex elongata 1, Solanum dulcamara 1, Lysimachia vulgaris 1, Iris pseudacorus +, 2 Rubus idaeus +, Carex acutiformis +; snímek 83: 29. 7. 1982, 10 m , E3 95 %, Alnus glutinosa 4, A. incana 2, Eg 70 %, Frangula alnus 1, Viburnum opulus 1,
Solanum dulcamara 2, E 1 90 %, Thelypteris palustris 4, Berula erecta 2, Carex elongata 1, Lysimachia vulgaris 1, Caltha palustris 1, Vaccinium myrtillus +, Galium palustre s. 1. + , Poa trivialis +. Olšinou volně protéká voda Pšovky; v obou snímcích je zaznamenána pouze maloplošně vyvinutá ± terestrická část olšiny v blízkosti kmenů olší. Ohrož. ČSR 3/b, P ?, K 3/b.
BIDENTION TRIPARTITI NORDHAGEN 1940 Společenstvo s Bidens frondosa se vyskytuje v Polabí ve vlhkých pískovnách a na březích vod. Na okraji tůně u Veltrub, kde lem na přechodu souše a vody dočasně 2 ovládl jednoletý Bidens frondosa, byl zapsán snímek 41, 27. 7. 1982, 10 m , E 1 100 %, Bidens frondosa 5, Dactylis glomerata s. 1. 2, Impatiens parviflora 1, Stachys sylvatica 1, Roegneria canina 1, Cirsium arvense 1, Lycopus europaeus 1, Myosoton aquaticum 1, Urtica dioica +, Sparganium erectum +. Ohrož. P 4/b, K .
72 LOKALITY VYBRANÝCH DRUHŮ VODNÍCH MAKROFYT
V tomto přehledu většinou nejsou uvedeny lokality z řek, protože již byly publikovány jinde. Čísla lokalit odpovídají číslu prvního snímku, který byl na lokalitě zapsán. Acorus calamus 15, 43, 112; Alisma plantago aquatica 8, 47, 72, 94, 118, 119, 131, 189. Batrachium circinatum 43, 72, 79, 94, 106; Berula erecta 9, 47, 72, 79, 94, 111, 154, 173, 176; Bolboschoenus maritimus 32; Butomus umbellatus 8, 28, 59, 119, 172, 189.
18. Mokřadní olšina /Carici elongatae Alnetum/ v nivě Pšovky pod Vojtšchovem /29. 7. 1982/.
73 Cardamine amara 94, 107, 135; Carex riparia 8, 21, 59; Ceratophyllum demersum 15, 25, 28, 31, 32, 33, 35, 43, 53, 59, 69, 117, 119, 132, 183, 185; C. submersum 46, 49; Cicuta virosa 15, 56, 94; Cyperus fuscus 134.
Elodea canadensis 33, 69, 79, 91, 136; Equisetum fluviatile 28, 63, 94, 107, 115.
Glyceria maxima 8, 21, 28, 31, 35, 53, 59, 63, 94, 107, 112. Hottonia palustris 4, 8, 70, 191; Hydrocharis morsus ranae 4, S, 15, 25, 28, 32, 33, 35, 43, 59, 130.
Iris pseudacorus 21, 28, 63, 79, 94, 107, 115, 191.
Lemna gibba 1, 2, 19, 68, 69; L. trisulca 1, 2, 5, 23, 25, 31, 32, 35, 46, 50, 79, 94, 129, 130, 173; Limosella aquatica 8.
Menyanthes trifoliata 94; Myriophyllum spicatum 43, 53, 166, 172; M. verticillatum 32, 33, 53, 72, 79, 119.
Nasturtium officinale 173, 176, 180; Nuphar lutea 5, 15, 28, 32, 33, 53, 56, 63, 68, 72, 94, 107, 112, 115, 117, 126, 166, 171, 172; Nymphaea alba 8, 15, 25, 28, 43, 63, 68, 112, 132; N. candida 56, 107.
Oenanthe aquatica 3, 21, 35.
Peplis portula 131; Phragmites australis 3, 5, 8, 15, 25, 28, 32, 33, 43, 46, 72, 79, 91, 94, 119, 177; Polygonum amphibium 59, 94, 118, 119, 131, 184; Potamogeton alpinus viz obr. 7; P. crispus 33, 68, 117, 119, 154, 181, 189; P. gramineus 177; P. lucens 5, 119; P. natans 28, 32, 33, 68, 72, 91, 94, 117; P. obtusifolius 79, 136; P. pectinatus 133, 189; P. perfoliatus 53.
Ranunculus lingua 63, 94, 107; Riccia fluitans 50; R. rhenana 24; Ricciocarpus natana 35; Rorippa amphibia 8, 19, 53, 63, 191; Rumex hydrolapathum 4, 8, 28.
Sagittaria sagittifolia 8, 53, 171, 172; Schoenoplectus lacustris 15, 31, 107, 112; S. tabernaemontani 47; Sium latifolium 8, 28, Sparganium emersum 4, 8, 79, 91, 94, 111, 119, 136; S. erectum 8, 15, 19, 28, 31, 35, 43, 53, 63, 94, 112, 171, 172; Spirodela polyrhiza 2, 8, 19, 35, 59, 68, 171; Stratiotes aloides 5, 8.
Thelypteris palustris 79; Typha angustifolia 4, 8, 79, 91, 94, 111, 119, 136; T. latifolia 35, 59, 94, 119, 173, 177.
Utricularia australis 5, 32, 33, 35, 130, 136.
74 Veronica anagallis aquatica a. a. 79, 94, 180, 181; V. beccabunga 154, 157; V. scutellata 119.
Zannichellia palustris 181.
ZÁVĚRY PRO OCHRANU PŘÍRODY
POLABÍ Ve zpracovávaných částech středního Polabí bylo zaznamenáno celkem 5 asociací vodních a mokřadních makrofyt zařazených v ČSR do skupiny asociací bezprostředně ohrožených lidskou činností a v nebezpečí vymizení (Charetum hispidae, Ceratophylletum submersi, Potametum nodosi, Hottonietum palustris, Beruletum angustifoliae). Všechna tato společenstva by se měla přednostně chránit v chráněných územích /dále CHÚ/. Většinou jsou ve středním Polabí v CHÚ /hlavně v připravovaných/ dostatečně Zastoupena /Hrabanovská černava, Libický luh, Váha/ s výjimkou asociace Potametum nodosi, která je vázána na proudící vody a pravděpodobně se nikde v ČSR v žádném chráněném území nevyskytuje. V Polabí se však nabízí možnost začlenit Černou struhu /s výskytem tohoto společenstva i dalších zajímavých společenstev/ do připravovaného CHPV Souška /podle dosavadního vymezení má hranici tohoto CHPV tvořit právě břeh Černé struhy s tím, že vlastní tok již leží mimo CHÚ/. Dále bylo zaznamenáno 18 asociací, které v ČSR vlivem lidské činnosti ustu pují. Většina těchto společenstev je zařazena do CHÚ a jejich návrhů. Zvláště velká koncentrace těchto společenstev je v navrhovaném CHÚ Polabský luh mezi Kolínem a Poděbrady. Ostatní společenstva, která se nevyskytují na takových místech, kde by bylo možné zřídit chráněné území, je třeba alespoň evidovat v ochranářském mapování /Nasturtietum officinalis, Potametum graminei, Riccietum fluitantis toto společenstvo se navíc pravděpodobně vyskytuje pouze krátkodobě/. Z významných lokalit ležících mimo návrhy chráněných území je třeba věnovat pozornost zejména staré pískovně u Sán /Ceratophylletum submersi/, terénní depresi uvnitř železničního okruhu u Velimi /Potametum graminei/, polním melioračním příkopům v okolí Velimi, Sokolče a Klipce /Nasturtietum officinalis/, tůni uprostřed Veltrub /Nupharo lutei Nymphaeetum albae/, melioračním příkopům mezi Volárnou a Velkým Osekem /např. Beruletum angustifoliae/, staré pískovně u Kanína /Riccietum
75 fluitantis/, tůni Na Kamenci mezi Starým Kolínem a Zábořím n. L. /Nupharo lutei Nymphaeetum albae, Lemno Hydrocharitetum morsus ranae/, a lesní tůní u Čelákovic /Utricularietum australis/. Při ochraně vodních a mokřadních společenstev je třeba uvážit i to, že jde o časově více nebo méně omezená sukcesní stadia, a proto je třeba umělými zásahy přerušovat sukcesi u těch společenstev, která v sukcesi zanikají a jejichž samovolný vznik na jiných místech v současné krajině je málo pravděpodobný.
KOKOŘÍNSKO Horní tok Pšovky byl po dobu několika desítek let ponechán přirozenému vývoji. Tím sice zanikla část luk, ale současně se vytvořil velmi cenný ekosystém nivy s vodními a mokřadními společenstvy, a to jak bylinnými, křovinnými, tak i lesními. Součástí nivy je kromě několika společenstev zařazených v rámci ČSR mezi asociace ustupující vlivem lidské činnosti i několik společenstev ze skupiny asociací bezprostředně ohrožených lidskou činností a v nebezpečí vymizení, a to Beruletum angustifoliae, Equisetetum fluviatilis a zejména cenné je společenstvo Potametum alpini. Druh Potamogeton alpinus má v povodí horní Pšovky pravděpodobně nejpočetnější známou populaci v ČSSR a vyskytuje se nejen jako dominantní druh v asociaci Potametum alpini, ale s menší pokryvností též asi v 10 dalších společenstvech. Vyskytuje se v proudící vodě vlastního koryta Pšovky /zde pouze sterilní/ a zejména v bohatě plodných porostech mimo koryto tam, kde je koryto již tak zanesené a zazemněné, že voda protéká celou nivou, např. v rozvolněných mokřadních olšinách s protékající vodou, v mělkých starých ramenech Pšovky, ve vysokých ostřicových porostech na volných místech mezi bulty nebo v řídkých porostech netrsnatých ostřic a v řídkých rákosinných porostech s mělkou pomalu proudící vodou apod. To jsou všechno biotopy, které se nutně musí trvale v nivě Pšovky /a Žebráku/ vyskytovat /i když ne stále na stejném místě/, pokud se zanesené koryto ponechá bez jakýchkoli zásahů tak, aby voda protékala celou nivou. Jakékoli i dočasné snížení hladiny vody na lokalitách P. alpinus pod povrch půdy by vedlo k vyhynutí P. alpinus na těchto lokalitách. Jako jediný ochranářský zásah doporučujeme, pokud by se v místech jinak pro P. alpinus příhodných příliš zapojily olšiny /nebo pokud by se nově jinak vhodné podmínky pro P. alpinus vytvořily v příliš zapojené olšině/, prosvětlení stromového a keřového patra.
76 Bohužel, přestože většina lokalit leží ve státní přírodní rezervaci v rámci CHKO a ostatní v severočeské části CHKO Kokořínsko, není příliš pravděpodobné, že tyto podmínky budou dodrženy /požadované úpravy Pšovky a zhoršení kvality vody/. Proto také v našem hodnocení ohrožení uvádíme u některých společenstev na Kokořínsku vyšší stupeň ohrožení než v Polabí, kde je ochrana vegetace i mimo vyhlášená chráněná území účinnější než v SPR Kokořínský důl. Potamogeton alpinus je v seznamu vyhynulých a ohrožených druhů květeny ČSR (HOLUB, PROCHÁZKA et ČEŘOVSKÝ 1979) zařazen mezi silně ohrožené druhy. SKALICKÝ /sub prelo/ doporučuje na základě vlastního hodnocení jeho rozšíření a úbytku lokalit i vhodných biotopů v posledních letech v západních ce chách /a literárních údajů z východních Čech/ přeřadit tento druh mezi kriticky ohrožené druhy. Na základě našich znalostí o současném rozšíření a ústupu tohoto druhu v jižních, středních a východních Čechách rovněž doporučujeme jeho přeřazení mezi kriticky ohrožené druhy. Vegetace kokořínských rybníků je rovněž cenná, v budoucnu však bude třeba je prohloubit, aby se v nich trvale zachovaly podmínky pro výskyt vodních společenstev. Přitom bude možné prohloubení jednorázově provést pouze asi na jedné třetině plochy každého rybníka, aby nenarušená vodní vegetace na zbylé části rybníka byla dostatečným zdrojem diaspor pro osídlení prohloubené části rybníka. Několik dní po provedení tohoto zásahu bude třeba projít nivu položenou pod rybníkem a očistit submerzní vodní vegetaci od jemného materiálu, který bude pravděpodobně z rybníka splaven a bude se usazovat na asimilačních orgánech rostlin v místech s velmi pomalu proudící vodou. Jestliže by se v budoucnu SPR Kokořínský důl nově vymezovala, doporučuje me, aby byla do rezervace zahrnuta i niva Pšovky severně od nynější severní hranice SPR. Děkujeme vedoucí Správy středočeské části CHKO Kokořínsko ing. Evě Šestákové za podnět k výzkumu vodní vegetace Kokořínského dolu. Dále děkujeme Františku Černohousovi za určení druhů rodu Utricularia z Kokořínska a od Ovčár, RNDr. Tomáši Herbenovi za určení druhu Drepanocladus aduncus, RNDr. Milanu Rivolovi za určení sběrů rodu Riccia a RNDr. Jitce Štěpánkové za určení druhů z okruhu Myosotis palustris agg. Aleně Vydrové děkujeme za pomoc v terénu při výzkumu Velkých Valů v Nymburce a Černé struhy u Starého Kolína /sn. 143 148/.
77 S u m m a r y The paper describes the aquatic and marsh vegetation of the Middle Labe River Lawland and of the Kokořínsko landscape reserve /Pšovka River/. The standard phytocoenological methods were used, employing the approach of the Zurich Montpellier phytosociological sohool. Investigated were 56 associations of 21 alliances. The principal aquatic biotopes of the Labe River Lawland are the regulated beds of the Labe River and of the lower reaches of its major tributaries followed by oxbows still in contact with the Labe River. To a larger extent are also represented oxbows which are in contact with the river only during floods. Suitable aquatic biotops are also found in sand pits whose number and area have increased in recent years. Represented are also streams and drainage ditches. The most frequent community type of the Middle Labe River Lawlands is the association Nupharo lutei Nymphaeetum albae. Less frequent are the associations Potametum lucentis, Myriophylletum verticillati and Myriophylletum spicati. In some oxbows stands occur with dominant Nuphar lutea and Nymphaea candida. The backwater in the forest near Čelákovice town hosts the rare phytocoenoses of Utricularietum australis and Hottonietum palustris. Characteristic of the Labe River itself are the stands of Potamogeton nodosus. The rivulet Pšovka in the Kokořínsko landscape reserve was regulated more than 30 years ago and the river bed is now strongly silted. Marsh vegetation has therefore occupied the whole floodplain. The vegetation succession is directed towards the natural state which had been here be fore the intervention of man, i. e., predominantly alder carr. The natural development to the rare phytocoenoses of Potamogeton alpinus which have a high conservation value. For the perpetuation of these communities, occasional thinning of the alder carr is being proposed as the most suitable conservation measure.
Literatura
BALATKA,B. et al., 1972: Geomorfologické členění ČSR. Stud. Geogr., Brno, 1972/23: 1 137.
BARKMAN,J. J.; MORAVEC,J. et RAUSCHERT.S., 1978: Kód fytocenologické nomenklatury. Preslia, Praha, 50: 65 91.
BOHM L., 1892: Královské věnné město Mělník a okres Mělnický. 933 p., Mělník.
ČERNOHOUS,F., 1981: Řezan pilolistý /Stratiotes aloides/ ve východních Čechách. Pr. a stud.Kraj. Střed. St. Památ. Péče Ochr. Přír. Výcho dočes. Kraje, Pardubice, sect. tutela natur, et region., 12 (1980): 25 34 /1980 err./.
ČERNOHOUS,F. et HUSÁK,Š. /sub prelo/: Macrophyte vegetation of Eastern and North eastern Bohemia. Folia Geobot. Phytotax., Praha.
DOMIN,K., 1942: Prodromus květeny mšenské. Acta Bot. Bohem., Praha, 13,(1941): 1 235.
FREIBERG,F., 1906: Květen. In: ČEČETKA F. J. et BRZÁK F. /red./, Poděbradsko, vol. 1: 76 100, Poděbrady.
HAKL,J., 1983: Charakteristika údolní a erozní sítě v horním povodí Pšovky. 86 p., ms. /dipl. comment.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
78 HEJNÝ,S. et HUSÁK,Š., 1978: Higher plants communities. In: Dykyjová D. et Květ J. /red./, Pond littoral ecosystems. Ecol. Stud., Berlin, 28: 23 64.
HOLUB,J.; PROCHÁZKA,F. et ČEŘOVSKÝ,J. 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. Preslia, Praha, 51: 213 237.
HUSÁKOVÁ,J. et al., 1973: Poznámky ke společenstvům, historii a ochraně státní přírodní rezervace Hrabanovská černava u Lysé nad Labem. Ochr. Přír. Praha, 28: 126 132.
KAUFMAN,S., 1949: Květena nymburského okresu v r. 1947 48. 131 p., ms. /diss.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
KAVINA,K., 1908: Květena údolí Kokořínského. In: Cinibulk J. B., Průvodce údolím Kokořínským a Mšenským Švýcarskem, p.130 147, Mšeno.
KLAUDISOVÁ,A.; NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1976: Výskyt leknínu bělostného /Nymphaea candida Presl./ v Labi na Poděbradsku. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 16: 73 75.
KLEČKA,A., 1930: Studie o slatinných lukách polabských. In: Sborn. Výzk. Úst. Zeměd. ČSR, 52: 1 190, Praha.
KLIKA,J., 1930: Příspěvek ke geobotanickému prozkumu středního Polabí. Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, cl. 2, 1929/12: 1 25.
KOPECKÝ,K., 1969: Změny druhového složení některých fytocenos v inundaci dolního toku Orlice po záplavách v roce 1965. Preslia, Praha, 41: 284 296.
KOVÁŘ,P., 1981: The grassland communities of the Southeastem basin of the Labe river. 1. Syntaxonomy. Folia Geobot. Phytotax., Praha, 16: 1 43.
KOVÁŘ,P., 1983: The grassland communities of the Southeastem basin of the Labe river. 2. Synecology. Folia Geobot. Phytotax., Praha, 18: 161 187
KRAHULEC,F.; LEPŠ,J. et RAUCH,O., 1980: Vegetation of the Rozkoš reservoir near Česká Skalice /East Bohemia/. 1. The vegetation development during the first five years after its filling. Folia Geobot. Phytotax., Praha, 15: 321 362.
MIKULÁŠ,J., 1940: Některé zajímavosti mělnické květeny. Mělnicko, Vlastiv Sborn. Kraje Dykova, Mělník, 3/4: 89 91.
MORAVEC,J. et al., 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. Severočes. Přír., Litoměřice, 1983, append. 1: 1 110, (1) (18).
NEUHÄUSLOVÁ NOVOTNÁ Z., 1965: Waldgesellschaften der Elbe und Egerauen. In: Vegetace ČSSR, ser. A, 1: 387 495 et 509 517, Praha.
NOVÁKOVÁ,H., 1975: Vegetace říčního koryta Labe mezi Kolínem a Poděbrady. 108 p., ms. /dipl. comment.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
NOVÁKOVÁ,H., 1978: Příspěvek k ekologii a rozšíření některých našich širokolistých rdestů. 246 p., ms. /diss.; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
79 NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1978: Rozšíření vodních a pobřežních rostlin v korytě Labe mezi Pardubicemi a Mělníkem. Pr. a Stud. Kraj. Střed. St. Památ. Péče Ochr. Přír. Východočes. Kraje, Pardubice, sect. tutela nátur, et region., 9 (1977): 63 89. /1977 err./.
NOVÁKOVÁ,H. et RYDLO,J., 1982: Změny labské flóry u Týnce nad Labem v letech 1976 80. Bohem. Centr. , Praha, 11: 61 73.
OŤAHELOVÁ,H.; HUSÁK,Š. et HEJNÝ,S., 1983: Poznámky k ekologii spoločenstva Potametum graminei. Preslia, Praha, 55: 343 348.
PETŘÍČEK,V.,1984: Geobotanické poměry státní přírodní rezervace Kokořínský důl. Bohem. Centr., Praha /sub prelo/.
QUITT,E., 1971: Klimatické oblasti Československa. Stud. Geogr., Brno, 1971/16: 1 84.
RÁTH,B., 1983: Untersuchung der Laichkrautvegetation im Donauarm bei Vácund in Seinen Nebengewassern /Stromkm 1669 1690/. Ann. Univ. Sci. Budapest., sect. biol., 22 23: 5 11.
ROTHMALER,W. et al., 1976: Exkursionsflora fur die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band. 811 p., Berlin.
RYDLO,J., 1976: Rozšíření některých vodních rostlin v Labi mezi Nymburkem a Poděbrady. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 16: 73 75.
SKALICKÝ,V. /red./, 1982: Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: Chrtek J., Slabík B. et Tomšovic P., Směrnice pro zpracování květeny ČSR, p. 106 120, Průhonice. SKALICKÝ,V. /sub prelo/: /Komentáře k floristickým kursům v západních Čechách/. Sborn. ZápadoČes. Muz. Plzeň Přír.
SÝKORA,L., 1948: Přírodní poměry Polomených hor a co z nich vyplývá proochranářské a hospodářské plánování. Ochr. Přír., Praha, 3: 49 60.
ŠEDA,Z. et ŠP0NAR,D., 1982: Rostlinná společenstva ve slepých ramenech řeky Moravy. Folia Fac. Sci. Natur. Univ. Purkyn. Brun., Brno, 23/4: 3 75.
TOCL,K., 1901: Die Flora der Umgegend von Podiebrad. Archiv Naturwiss. Landesdurchforsch. Bohm., Prag, 11/3: 11 19.
TUROŇOVÁ,D., 1984: Vegetace Hamerského rybníku v Hamruna Jezeře. Preslia, Praha /sub prelo/.
VESECKÝ,A. et al. /red./, 1958: Atlas podnebí Československé republiky. Praha.
VESECKÝ,A. et al. /red./, 1961: Podnebí československé socialistické republiky. Tabulky. 379 p., Praha.
VLACH,V., 1933: Květena Kolínska a Kouřimska. In: Kolínsko a Kouřimsko: 78 166, Kolín.
VLACH,V., 1947: Jak zarůstají břehy regulovaného Labe. Krása Našeho Domova, Praha, 38: 22 26.
80 ZAVŘEL,F., 1955: Geobotanické zpracování Kokořínska, Liběchovska a jižní části Polomených hor. 280 p., ms. /dipl. comm ent; depon. in: Knihovna kat. bot. přírod, fak. Univ. Karlovy Praha/.
Adresy autorů: RNDr. Štěpán Husák, Botanický ústav ČSAV, Dukelská 145, 379 82 Třeboň RNDr. Jaroslav Rydlo, Dvorecká 5, 147 00 Praha 4 Podolí
81 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Charetum hispidae /snímek 186/, Lemnetum trisulcae /snímek 84, 35/, Riccietum fluitantis /snímek 50, 52/, Lemnetum gibbae /snímek 1, 2, 68/, Utricularietum australis /snímek 130/, Lemno Utricularietum vulgaris /snímek 188/
Tabulka 2
Datum 9.1960 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1980
Analyzovaná plocha 5 5 20 4 4 10 10 4 10 5 /m 2/
Celková pokryvnost 100 75 100 100 80 95 100 100 100 l00 /%/
Hloubka vody /m/ 0,6 0,15 0,65 0,30 0,9 0,18 0,22 0,20 0,7 0,4 Proudění vody S S S S S S S S S S
Hloubka sedimentu 0,15 1,0 0,20 0,10 0,05 . . . . 0,15 /m/ 4 4 1 3 4 2 4 2 3 4 Počet druhů
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
82
Zastoupení druhů x Tabulka 2a
Číslo snímku Druh 186 84 35 50 52 1 2 68 130 188
Chara hispida 5 ......
Chara fragilis 1 ......
Lemna trisulca . 4 5 1 2 4 2 . + .
Riccia fluitans . . . 5 4 . . . . .
Lemna gibba . . . . . 4 4 5 . .
Utricularia australis ...... 5 .
U. vulgaris ...... 4
Lemna minor 1 . . 2 2 . . . 2 1
Spirodela polyrhiza ...... + 1 . .
x) Výskyt v jednom snímku: 186 Phragmites australis 1; 84 Potamogeton alpinus 1, P. obtusifolius +, Berula erecta +; 52 Mentha aquatica 2; 2 Riccia sp. +, 188 Elodea canadensis 2, Batrachium circinatum 1.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjišťován.
83
Tabulka 3
Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Lemnetum minoris /snímek 149, 128, 129, 20, 24, 23/ a Lemno Spirodeletum polyrhizae /snímek 3/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha 2 10 10 5 25 20 25 4 /m /
Celková pokryvnost /%/ 100 100 80 95 100 100 95
Hloubka vody /m/ 0,20 0,25 0,20 0,25 0,30 0,20 0,8
Proudění vody S S S S S S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,20 0,25 0,20 . . . .
Počet druhů 1 l 2 1 3 2 2
Tabulka 3a
Zastoupení druhů Číslo snímku
Druh 149 128 129 20 24 23 3
Lemna minor 5 5 4 5 4 5 3 4
Spirodela polyrhiza ...... 3 4
Lemna trisulca . . + . 4 1 .
Riccia rhenana . . . . + . .
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
84 Tabulka 4
Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Ceratophylletum demersi /snímek 119, 132, 25, 37, 44/, Lemno Hydrocharitetum morsus ranae /snímek 32, 36, 61/ a Ceratophylletum submersi /snímek 46, 49, 142, 141/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 8.1981 5.1982
Analyzovaná plocha /m 2/ 25 20 20 15 15 4 15 10 4 4 50 10
Celková pokryvnost /%/ 75 100 95 100 100 80 100 100 100 100 100 100
Hloubka vody /m/ 0,25 1,5 0,45 1,0 1,7 1,0 0,5 0,2 1,9 1,9 0,7 .
Proudění vody S S S S S S S S S S S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,15 . . 0,10 0,5 . 0,3 0,7 . . . .
Počet druhů 2 1 3 3 1 9 5 4 3 2 3 4
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
85 Tabulka 4a
Zastoupení druhů Číslo snímku Druh 119 132 25 37 44 32 36 61 46 49 142 141 Caeratophyllum 4 5 5 5 5 3 2 5 . . . . Demersum
Hydrocharis . . . . . + 5 5 . . . . morsus ranae
Caeratophyllum ...... 5 5 5 3 4 Submersum
Lemna minor . 2 . . . + 2 . 1 o + L. trisulca . . + . . + 2 . 1 . . . Utricularia australis . . . + . 1 + . . . . . Phragmites australis . . . . . 1 . . . . . 1
x) Výskyt v jednom snímku: 119 Polygonum amphibium /status natans/ 1; 37 Cladophora sp. +; 32 Myriophyllum verticillatum 2, Potamogeton natans +, Nuphar lutea +; 61 Spirodela polyrhiza 1; 142 Potamogeton pectinatus 2.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjišťován.
86 Tabulka 5
Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Nupharo lutei Nymphaeetum albae
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 6.1979 6.1979 6.1979 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha 15 20 15 15 50 30 200 200 200 50 30 /m2/
Celková pokryvnost /%/ 90 80 100 80 90 90 90 70 50 90 75
Hloubka vody /m/ 1.9 1.75 0,8 1,4 1,25 1.5 0,9 0,8 0,7 1.2 1,8
Proudění vody S S S S S S P P P S S
Hloubka sedimentu /m/ . . . 0,5 . . . . . 0,3 .
Počet druhů 2 1 5 2 4 10 4 6 4 1 1
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda na normálního letního stavu pomalu proudící /rychlost do 0,2 m.s 1 ; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
87
Tabulka 5a Zastoupení druhů X)
Druh Číslo snímku
10 15 26 114 28 34 171 172 165 112 127
Nuphar lutea . . . 3 4 2 5 4 3 5 4
Nymphaea alba 4 4 4 4 2 ......
Sparganium erectum . . . . . 1 1 1 . . .
Myriophyllum spicatum ...... + + . .
M. verticillatum . . . . . 2 . . 1 . .
Sagittaria sagittifolia ...... + + . . .
Spirodela polyrhiza 2 ......
Caeratophyllum demersum . . . . 2 + . . . . .
Potamogeton natans . . . . 1 3 . . . . .
X) Výskyt v jednom snímku: 26 Lemna minor +, L. trisulca +, Typha angustifolia +, Schoenoplectus lacustris +; 34 Potamogeton crispus +, Elodea canadensis 1, Utricularia australis +, Hydrocharis morsus ranae +; 172 Butomus umbellatus +, Phalaris arundinacea r; 165 Potamogeton perfoliatus 1.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjišťován.
88 Tabulka 6 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Společenstvo s Nuphar lutea a Potamogeton nodosus
Datum 8.1978 7.1982 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979 6.1979
Analyzovaná plocha /m 2/ 200 30 200 200 200 200 200 200
Celková pokryvnost /%/ 60 90 80 80 80 80 90 100
Hloubka vody /m/ 1,1 0,6 0,9 0,85 0,9 0,8 0,6 0,8
Proudění vody P S P P P P P P
Hloubka sedimentu /m/ . 0,15 ......
Počet druhů 8 2 6 7 4 3 2 3
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu pomalu proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
89
Tabulka 6a
x) Zastoupeni druhů Číslo snímku
Druh 160 58 161 162 168 170 163 169
Nuphar lutea 2 4 5 5 5 5 5 5 Potamogeton nodosus 1 . 1 + 1 . . + Nymphaea candida 3 3 + r + r . . Potamogeton pectinatus l . + 1 + . + . Sparganium emersum 1 . 1 1 . . . . Sagittaria sagittifolia 2 . . + . . . . Butomus umbellatus * . . . . + . +
Výskyt v jednom snímku:160 potamogeton natans 1,Sparganium erectum r; 161 Ceratophyllum demersum +; 162 Potamogeton perfoliatus 1.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjištěn.
90 Tabulka 7 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Myriophylletum verticillati /snímek 75, 33, 122/ a Myriophylletum spicati /snímek 43, 166, 167/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 6.1979 6.1979
Analyzovaná plocha /m 2/ 15 25 10 16 200 200
Celková pokryvnost /%/ 90 100 90 100 50 40
Hloubka vody /m/ 1,0 2,0 0,03 0,07 0,35 0,30
Proudění vody S S S S R R
Hloubka sedimentu /m/ 0,2 . . . 0 0
Počet druhů 1 1 11 2 2 2
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; R voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s 1/; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment, 0 dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
91 Tabulka 7a
Zastoupení druhů X)
Číslo snímku
Druh 75 33 122 43 166 167
Myriophyllum verticillatum 5 5 5 . . .
M. spicatum . . . 4 2 3
Caeratophyllum demersum . . . 3 2 2
X)Výskyt v jednom snímku: 122 Lemna minor 2, Bidens frondosa +, Alisma plantago aquatica +, Scutellaria galericulata +, Galium palustre +, Solanum dulcamara +, Alopecurus aequalis +, Veronica scutellata +, Myosotis laxiflora +, Lythrum salicaria +.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjišťěn.
92 Tabulka 8
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva
Potametum lucentis /snímek 7, 125/, Elodeetum canadensis /snímek 187, 87,88, 91, 92/ a společenstvo s Potamogeton pectinatus /snímek 133, 159, 158/
Datum 7.1982 7.1982 9.1980 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 8.1978 8.1978
Analyzovaná plocha /m 2/ 25 4 5 5 10 25 10 5 200 80
Celková pokryvnost /%/ 100 90 100 100 100 100 100 100 70 100
Hloubka vody /m/ 0,8 0,12 0,4 0,25 0,20 0,25 0,30 0,30 0,60 0,50
Proudění vody S S S S( P) S( P) S S S R P
Hloubka sedimentu /m/ . . 0,2 0,3 0,3 0,6 1,0 . . .
Počet druhů 4 3 3 5 5 2 3 1 6 2
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; R voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s 1/; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
93 Tabulka 8a
Zastoupeni druhů X)
Číslo snímku
7 125 187 87 88 91 92 133 159 158
Potamogeton lucens 5 5 ......
Edolea canadensis . . 5 5 5 5 5 . . .
Potamogeton pectinatus ...... 5 4 5
Lemna minor 1 . 2 2 5 + + . r .
L. trisulca + . . 3 1 . . . . .
Potamogeton natans ...... 4 . r 2
Batrachium circinatum . . . + 2 . . . . .
Berula erecta . . . 1 1 . . . . .
X) Výskyt v jednom snímku : 7 Utricularia australis 1: 125 Polygonům amphibium /status natans/ 1, Ceratophyllum demersum +, 187 Chara fragilis 1; 159 Potamogeton nodosus r, Nuphar lutea +, Sagittaria sagittifolia r.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjišťován.
94 Tabulka 9
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum crispi /snímek 124, 154/, Potametum obtusifolii /snímek 79/ a společenstvo s Potamogeton natans /snímek 102, 105, 117, 152, 18/
Datum 7.1982 11.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982 10 2 4 5 10 20 10 10 Analyzovaná plocha /m 2/
90 80 100 100 95 90 100 100 Celková pokryvnost /%/
Hloubka vody /m/ 0,20 0,15 0,15 1,0 0,4 1,5 0,20 . Proudění vody S R S( P) S( P) S( P) S P R 0,2 0 1,0 0,3 0,5 . . . Hloubka sedimentu /m/
Počet druhů 5 3 5 6 5 3 6 2 Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; R voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s 1/'; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; 0 dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 9a
Zastoupení druhů X)
Druh 124 154 79 102 105 117 152 18
Potamogeton crispus 4 5 ...... P. obtusifolius . . 5 . . . . . P. natans . . . 5 5 4 5 4 Lemna minor . . + 2 l . + 3
Berula erecta . + + + 1 . 2 . Equisetum fluviatile . . . + + . + .
Myosotis laxiflora ...... 1 . Caeratophyllum demersum 1 . . . . 2 . . Lemna trisulca . . 2 . . . + .
Výskyt v jednom snímku: 124 Polygonum amphibium /status natans/ +, Myriophyllum verticillatum 3, Potamogeton lucens 2; 154 Veronica beccabunga +, 79 Potamogeton alpinus +; 102 Sparganium emersum 2, Iris pseudacorus +; 117 Nuphar lutea 3.
Vysvětlivky : . příslušný údaj nebyl zjištěn.
95 Tabulka 10
Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum graminei /snímek 177, 179/, společenstvo se Zannichellia palustris /snímek 181, 182/ a Nasturtietum officinalis /snímek 173, 175, 176, 180/
Datum 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983 11.1983
Analyzovaná plocha /m 2/ 10 20 10 10 15 20 20 5
Celková pokryvnost /%/ 60 100 20 70 100 100 100 100
Hloubka vody /m/ 0,02 0,02 0,07 0,10 0,15 0,20 0,10 0,10 Proudění vody S S R R P P P P
Hloubka sedimentu /m/ . . 0 0 0 0,1 0,05 0
Počet druhů 3 3 2 3 4 3 3 5
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; R – voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s 1/; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; 0 dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 10a ______Zastoupení druhů X)
Druh 177 179 181 182 173 175 176 180
Potamogeton 4 5 ...... gramineus
Zannichellia palustris . . 2 4 . . . .
Nasturtium officinale . . . . 5 5 5 5
Phragmites australis 1 1 ......
Lemna minor . . . . 1 . 1 + Veronica anagallis . . + 1 . . . 2 aquatica Berula erecta . . . . 1 . r . Batrachium sp. . + . . . . . + Výskyt v jednom snímku: 177 Typha latifolia +; 182 Potamogeton crispus 2; 173 Lemna trisulca +; 175 Lycopus europaeus r, Epilobium hirsutum r; 180 Ranunculus sceleratus +.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjištěn.
96 Tabulka 11 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Polygonetum amphibii /natantis/ /snímek 121/, společenstvo s Potamogeton berchtoldii /snímek 147/ a Potametum nodosi /snímek 145, 144, 143, 13, 146, 148/
Datum 7.1982 7.1983 7.1983 7.1983 7.1983 7.1982 7.1983 7.1983 10 5 200 30 16 20 20 9 Analyzovaná plocha /m 2/
100 100 80 80 100 85 90 95 Celková pokryvnost /%/
Hloubka vody /m/ 0,3 0,3 0,4 0,6 0,6 0,10 0,4 0,4
Proudění vody S P R P P P P P
Hloubka sedimentu /m/ . . 0 . . . . .
Počet druhů 3 3 2 5 3 3 5 3
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; R voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s 1/; 0 dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 11a
Zastoupeni druhů X)
Druh 121 147 145 144 143 13 146 148
Polygonum amphibium /st. nat./ 4 ......
Potamogeton berchtoldii . 5 . . . . 2 .
P. nodosus . . 3 5 5 4 3 4
Potamogeton natans . . 3 + . . 1 .
Lemna minor . 2 . 1 3 + . .
Spirodela polyrhiza . + . + + + . .
Caeratophyllum demersum 1 . . . . . 2 .
x) Výskyt v jednom snímku: 121 Myriophyllum verticillatum 1; 144 Butomus umbellatus +; 146 Lemna gibba 4; 148 Potamogeton pectinatus 1, Sagittaria sagittifolia 3.
97 Tabulka 12 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Potametum alpini
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 9.1983 9.1983 9.1983 9.1983
2 Analyzovaná plocha /m / 8 4 6 10 10 10 10 10 5 10
Celková pokryvnost /%/ 100 85 100 100 100 80 100 90 100 50
Hloubka vody /m/ 0,7 0,15 0,25 0,3 0,3 0,15 0,20 0,20 0,20 0,06
Proudění vody S P P P P P S P S R
Hloubka sedimentu /m/ 0,3 . 0,3 1,0 1,0 . . . . 0
Počet druhů 4 4 8 5 6 10 8 7 3 3
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; R voda za normálního stavu rychle proudící /rychlost větší než 0,2 m.s 1/; 0 dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 12a
Zastoupení druhů X) Číslo snímku Druh 72 80 95 96 97 153 138 139 136 135 Potamogeton alpinus 4 4 5 5 3 3 5 3 5 3 4 Lemna minor + + 2 2 2 1 1 + + + L. trisulca . 3 + 1 1 + 1 2 . . Batrachium circinatum 2 . + 2 2 . . . . . Berula erecta . . . + + 1 + . . . Equisetum fluviatile . . + . . + . 1 . . Myosotis laxiflora . . + . . + . . . . Alisma plantago aquatica ...... + 1 . . Cardamine amara . . . . . + . . . . Carex acutiformis . . . . . + . + . . Menyanthes trifoliata ...... + 2 . .
X) Výskyt v jednom snímku: 72 Myriophyllum verticillatum 3; 80 Potamogeton obtusifolius 1; 95 Solanum dulcamara +, Sparganium erectum +; 97 Nuphar lutea 3; 153 Potamogeton natans 3, Glyceria sp. +; 138 Glyceria maxima 2, Ranunculus lingua +; 136 Utricularia australis +.
98 Tabulka 13 Hottonietum palustris /snímek 9, 70, 91, 191/ a Batrachietum circinati /snímek 76, 82, 106, 120/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 5.1984 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 Analyzovaná plocha 2 4 5 5 25 5 5 10 10 /m /
Celková pokryvnost 55 100 100 100 100 95 100 85 /%/ Hloubka vody /m/ 0 0,08 0,05 0,15 0,15 0,15 0,4 0,3 Proudění vody S S S S S P S S Hloubka sedimentu . . . . 1,0 1,0 0,20 0,10 Počet druhů 10 7 5 5 5 6 1 4
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 13a
x) Zastoupení druhů
Druh 9 70 71 191 76 82 106 120
Hottonia palustris 4 5 4 5 . . . .
Batrachium circinatum . . . . 5 5 5 5
Myriophyllum verticillatum . . . . 1 + . 1
Lemna minor . + 2 + + + . .
Lysimachia nummularia . + 2 . . . . .
Galium palustre s.l. . . 3 1 . . . . x) Výskyt v jednom snímku: 9 Rumex hydrolapathum 1, Bidens frondosa 1, Agrostis stolonifera +, Mentha aquatica +, Polygonum hydropiper +, Lycopus europaeus +, Lythrum salicaria +, Sparganium emersum +, Carex pseudo cyperus +; 70 Lysimachia vulgaris +, Carex acutiformis 1, C. elongata +, Oenanthe aquatica +; 71 Ranunculus repens 1; 191 Iris pseudacorus 2, Rorippa amphibia +; 76 Potamogeton natans +, Myosotis laxiflora +; 82 Potamogeton alpinus 2, Lemna trisulca +, Solanum dulcamara +; 120 Polygonum amphibium /status natans / +, Caeratophyllum demersum 1.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjišťován.
99 Tabulka 14 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Scirpetum lacustris /snímek 109, 31/, Typhetum angustifoliae /snímek 38, 178/, Phragmitetum communis /snímek 90, 94, 30, 6, 27/ a Glycerietum maximae /snímek 39, 55, 62/.
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 11.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha /m 2/ 50 8 25 10 20 20 10 15 20 60 10 50
Celková pokryvnost /%/ 80 100 100 100 100 100 90 60 100 90 100 100
Hloubka vody /m/ 1,5 0,65 0,50 0,02 0,15 0,20 1,4 1,5 1,0 0,05 0,10 0
Proudění vody S S S S S S S S S S S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,5 . 0,50 . 0,20 0,30 . . 0,20 . . .
Počet druhů 4 7 8 5 9 14 6 3 5 9 5 7
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
100 Tabulka 14a Zastoupení druhů X) Druh 109 31 38 178 90 94 30 6 27 39 55 62 Schoenoplectus lacustris 4 4 ...... Typha angustifolia 1 . 4 3 ...... Phragmites australis . . . 1 4 4 5 3 4 3 . . . Glyceria maxima . + . . . . 1 . . 4 5 5 Lemna minor + 4 1 . 1 . . + 2 2 . . Solanum dulcamara . . . . + + 1 . . . 1 + Lemna trisulca . 4 5 . 2 . . . 2 1 . . Hydrocharis morsus ranae . . + . . . 3 . 5 + . . Berula erecta . . . . 4 2 ...... Caeratophyllum demersum . 1 + . . . . . 2 1 . . Sparganium erectum . 1 ...... + . Carex gracilis . + . . + + ...... Utricularia australis . . 1 . . . . 2 3 . . . . Urtica dioica . . . . . + . . . . . + Galium palustre s. l...... 3 . . . + . . Ricciocarpus natans . . + ...... 3 . .
X) Výskyt v jednom snímku: 109 Nuphar lutea 3; 38 Spirodela polyrhiza +; 178 Batrachium sp. +, Potamogeton gramineus 3, Drepanocladus aduncus 3; 90 Alnus glutinosa +, Calamagrostis canescens 3, Elodea canadensis 2, 94: Typha latifolia 1, Carex acutiformis +, Phalaris arundinacea 1, Geranium palustre + , Mentha longifolia 1, Epilobium hirsutum +, Scirpus sylvestris +, Cardamine amara +; 30 Rumex hydrolapathum 1, Equisetum fluviatile 2,39 Lycopus europaeus l, Oenanthe aquatica 2; 55 Sagittaria sagittifolia +, Rorippa amphibia +; 62 Polygonum amphibium 1, Symphytum officinale +, Bidens frondosa +, Butomus umbellatus +. Vysvětlivky: Vysvětlivky . příslušný údaj nebyl zjištěn.
101 Tabulka 15 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Sparganietum erecti/snímek 63,99, 11, 19, 53, 54,140, 29/ a Typhetum latifoliae /snímek 59, 100, 40, 194/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 11.1983
Analyzovaná plocha /m 2/ 10 50 20 20 10 10 10 40 10 100 25 10
Celková pokryvnost /%/ 80 100 80 75 95 100 100 80 100 100 95 100
Hloubka vody /m/ 0,65 0,30 0,20 0,30 0,10 0,08 0,12 0,15 0,20 0,10 0,50 0,15
Proudění vody S S S P P P S S S S S P
Hloubka sedimentu /m/ . 0,30 . 0,20 . . . . 0,5 0,20 0,20 0
Počet druhů 3 8 6 5 4 4 10 10 2 10 6 4
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; 0 dno tvoří písek, štěrk nebo kameny; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
102 Tabulka 15a Zastoupení druhů X)
Druh 63 99 11 19 53 54 140 29 59 100 40 194
Sparganium erectum 4 5 5 4 4 4 3 3 . + . . Typha latifolia ...... 4 4 4 2 Glyceria maxima . . . + . 2 2 1 . . . . Berula erecta . 3 . + . . . . . 2 . 1 Sagittaria sagittifolia . . . . 1 3 ...... Lemna minor . 1 . . . . 1 . 5 + 1 8 Equisetum fluviatile ...... + 1 . . . . Nuphar lutea 2 . . . + ...... Solanum dulcamara . 2 . . . 1 . . . 4 . . Galium palustre s. 1...... + . . . . . Iris pseudacorus . + . . . . . + . + . . Lythrum salicaria . + . . . . . + . . . . Phragmites australis . . 1 . . . . 2 . . . . Caeratophyllum demersum . . . . + . . . . . 4 . Spirodela polyrhiza . . 1 + ...... Lemna trisulca ...... + . . . 1 . Lysimachia vulgaris . + ...... 1 . . Hydrocharis morsus ranae . . 1 ...... + . Carex acutiformis ...... 1 . . 1 . . X) Výskyt v jednom snímku: 63 Carex pseudocyperus 1; 11 C. riparia +; 19 Rorippa amphibia +, Lemna gibba +;140 Potamogeton alpinus 3; 29 Menyanthes trifoliata +, Alisma plantago aquatica 1, Rumex hydrolapathum 3, Sium latifolium 2, Mentha aquatica 2, Butomus umbellatus +; 100 Ranunculus lingua +, Cardamine amara +; 40 Utricularia australis 2; 194 Nasturtium officinale 5. Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjištěn.
103 Tabulka 16 Charakteristika fytocenologických snímků společenstev Acoretum calami /snímek 113, 14/ a Equisetetum fluviatilis /snímek 107, 115/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982
Analyzovaná plocha /m 2/ 30 20 16 50
Celková pokryvnost /%/ 100 90 100 100
Hloubka vody /m/ 0,30 0 0,8 0,10
Proudění vody S S P S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,20 . 1,0 0,20
Počet druhů 5 7 2 7
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 16a
x) Zastoupení druhů
Číslo snímku Druh 113 14 107 115 Acorus calamus 4 4 . . Equisetum fluviatile . . 4 5 Carex graciiis 1 r . + C. acutiformis 2 . . + Galium palustre s. 1. . 1 . 2 Výskyt v jednom snímku: 113 Sparganium erectum +, Typha angustifolia +; 14 Polygonům amphibium 1, Iris pseudacorus 1, Lycopus europaeus +, Scutellaria galericulata +; 107 Nuphar lutea 2; 115 Carex rostrata +, Myosotis laxiflora +, Filipendula ulmaria +.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjištěn.
104 Tabulka 17 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Beruletum angustifoliae /snímek 47, 48, 86, 85, 104, 151/ a společenstvo s Oenanthe aquatica /snímek 21/
Datum 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 7.1982 9.1983 7.1982
Analyzovaná plocha /m 2/ 5 5 5 6 12 10 50
Celková pokryvnost /%/ 90 100 100 100 100 100 80 Hloubka vody /m/ 0,10 0,20 0,15 0,15 0,35 0,15 0,10 Proudění vody P P P P P P S Hloubka sedimentu 0,20 0,10 0,4 1,0 0,20 . . Počet druhů 9 7 5 6 4 9 6
Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1/; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován.
Tabulka 17a
x) Zastoupení druhů
číslo snímku Druh 47 48 86 85 104 151 21 Berula erecta 5 5 5 4 5 5 . Oenanthe aquatica ...... 4 Myosotis laxiflora . 1 . 1 . + + Lemna minor . . + . 1 + . L. trisulca . . 2 . . + . Solanum dulcamara . . + 2 . . . Caltha palustris . . + . . + . Holcus lanatus + + . . . . . Mentha aquatica 1 1 . . . . . Iris pseudacorus . . . . . 1 1 Alisma plantago aquatica . 1 . . + . . X) Výskyt v jednom snímku: 47 Typha latifolia 1, Lycopus europaeus 1, Poa trivialis 1, Potentilla anserina +, Epilobium parviflorum +, Juncus articulatus +; 48 Lythrum salicaria +, Schoenoplectus tabernae montani +; 85 Potamogeton obtusifolius 2, P. alpinus 2, Batrachium circinatum 2; 104 Potamogeton natans +; 151 Equisetum fluviatile +, Glyceria maxima 3, Cardamine amara 1; 21 Galium palustre 3, Lysimachia vulgaris 1, L. nummularia +.
Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjištěn.
105 Tabulka 18 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Společenstvo s Rorippa amphibia /snímek 65, 67/, společenstvo se Sparganium emersum /snímek 93, 111, 137/, společenstvo s Ranunculus lingua /snímek 64, 98, 66/ a Eleocharitetum palustris /snímek 51/ 7. 7. 7. 7. 9. 7. 7. 7. 7. Datum 1982 1982 1982 1982 1983 1982 1982 1982 1982 Analyzovaná plocha /m 2/ 10 20 4 8 10 10 10 10 3 Celková pokryvnost /%/ 95 100 90 85 100 85 100 100 85
Hloubka vody /m/ 0,10 0,10 0 0,3 0,4 0,15 0,3 0,15 0,15
Proudění vody S S S P S S S S S
Hloubka sedimentu /m/ 0,25 0,25 0,3 0,05 . 0,20 1,0 0,3 0,05
Počet druhů 6 12 6 3 5 5 10 7 4 Vysvětlivky: S voda za normálního letního stavu stojatá nebo téměř stojatá; P voda za normálního letního stavu rychle proudící /rychlost do 0,2 m.s 1 /; hloubka sedimentu organický nebo převážně organický sediment; . příslušný údaj nebyl zjišťován. Tabulka 18a Zastoupení druhů X) Číslo snímku
Druh 65 67 93 111 137 64 98 66 51
Rorippa amphibia 5 5 . . . 1 . 1 . Sparganium emersum . . 4 5 4 . . . . Glyceria fluitans . . 2 ...... Ranunculus lingua 1 + . . . 4 4 4 . Eleocharis palustris s.l...... 4 Lemna minor + 1 . . . 3 1 4 2 Myosotis laxiflora + + . . . . 2 . . Equisetum fluviatile . + . . . 1 . l . Phalaris arundinacea 1 L ...... Carex gracilis + ...... 1 . Lycopus europaeus . 1 . . . . 1 . . Solanum dulcamara . + . . . . + . . Cardamine amara . 1 . . . . 1 . . Glyceria maxima . + . . . . . l . Berula erecta . . . 1 . . 2 . . Lemna trisulca ...... + . 2 X) Výskyt v jednom snímku: 67 Galium palustre s. 1. 4, Sparganium erectum 1; 93 Alopecurus aequalis 1, Phragmites australis +, Polygonum hydropiper +, Ranunculus repens +; 111 Epilobium hirsutum +; 137 Elodea canadensis 3, Potamogeton alpinus 1, P. obtusifolius +, Equisetum palustre r; 64 Iris pseudacorus 1; 98 Veronica anagallis aquatica 2, Carex acutiformis 1; 66 Carex vesicaria +; 51 Riccia fluitans 2. Vysvětlivky: . příslušný údaj nebyl zjištěn.
106 Tabulka 19 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Společenstvo s Calamagrostis canescens /snímek 74/, Caricetum buekii /snímek 190/, Caricetum paniculatae /snímek 73, 89/, Caricetum gracilis /snímek 12, 101, 116/, Caricetum ripariae /snímek 60/ a Caricetum acutiformis /snímek 150/
7. 6. 7. 7. 7. 7. 7. 7. 7. Datum 1982 1981 1982 1982 1982 1582 1982 1982 1982 Analyzovaná plocha /m 2/ 10 15 15 20 30 100 50 10 10* Celková pokryvnost /%/ 100 100 100 100 100 100 100 100 100 Hloubka vody /m/ 0 0 0,20 0,30 0 0,15 0,10 0,05 0,10 Proudění vody S S S S S S P Hloubka sedimentu /m/ . . 0,25 0,20 . 0,20 0,05 0,3 . Počet druhů 10 5 15 13 5 11 6 5 8
Tabulka 19a
Druh 74 190 73 89 42 101 116 60 150
Calamagrostis canescens 4 . + ...... Carex buekii . 5 ...... C. paniculata . . 3 4 . . . . . C. gracilis . . . . 5 5 4 . . C. riparia ...... 5 . C. acutiformis . . + . . 1 2 . 5 Lythrum salicaria + . . . + 1 + + . Lemna minor . . 1 2 . + . 2 2 Filipendula ulmaria 1 . . + . + 1 . . Phragmites australis + + + 3 . . . . . Galium palustre s. 1. + . 1 1 . . + . . Lysimachia vulgaris 1 . . + . 1 . . . Berula erecta . . 1 1 . . . . + Equisetum fluviatile . . . . . + 2 . 1 Urtica dioica 1 ...... + . Caltha palustris . . + . . 1 . . . Solanum dulcamara . . + + . . . . . Cardamine amara . . + + . . . . . Lycopus europaeus . . . + . 1 . . . Lemna trisulca . . . 2 . . . . 3 X) Výskyt v jednom snímku: 74 Geranium palustre 3, Galeopsis tetrahit +, Veronica chamaedrys +; 190 Calystegia sepium 1, Vicia sepium +, Rubus caesius +; 73 Myriophyllum verticillatum 4, Eleocharis palustris s. 1. 2, Alisma plantago aquatica 1, Bidens cernua +, Myosotis laxiflora +; 89 Elodea canadensis 3,Cirsium palustre +{ 42 Equisetum arvense +, Symphytum officinale +, Sanguisorba officinalis +; 101 Juncus effusus +, Phalaris arundinacea +; 60 Bidens frondosa +; 150 Potamogeton alpinus 2, Polygonum amphibium r, Menyanthes trifoliata +. Vysvětlivky viz tab. 18.
107
108 Bohemia centralis, Praha, 14: 109 160,1985
Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku
Flora und Vegetation der weiteren Umgebung von Felsen Čertova a Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoktátsko
Jiň KOLBEK Václav PETŘÍČEK
ÚVOD Na podkladě dohody Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody s Botanickým ústavem ČSAV se od roku 1981 provádí botanický a ochranářský prů zkum Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, zaměřený především na potenciální zátopovou zónu projektované údolní nádrže na Berounce. Jedno z nejcennějších území, které by bylo výstavbou uvažované přehrady ohroženo, je i Státní přírodní rezervace Čertova skála. Tato skála by byla z velké části zaplavena a na zbylém území by byla změnou mezoklimatu pravděpodobně ohrožena význačná mikroklimato edaficky podmíněná xerotermní společenstva /změnou jejich druhového složení/. Flórou a částečně vegetací Čertovy skály se zabýval RIVOLA (1974), avšak žádná podrobnější práce nebyla dosud publikována. Kromě vlastního území Státní přírodní rezervace čertova skála se autoři tohoto příspěvku dále zabývají i Kněžskou skálou, Písařovým vrchem a Dlouhou horou, tzn. širším okolím, které je geologicky dosti pestré. Proto se částečně sledoval i vliv různých geologických podkladů na diferenciaci rostlinných společenstev a na rozdíly ve výskytu druhů. Nomenklatura uváděných taxonů je uvedena podle práce NEUHÄUSLOVÁ et KOLBEK /red./ (1982). Dr. Herben a dr. Liška určili mechorosty a lišejníky, za což jim děkujeme. Autoři rovněž děkují RNDr. V. Skalickému, CSc, za upřesnění některých údajů.
109 FYZICKOGEOGRAFICKÉ POMĚRY
Studované území leží na levém břehu Berounky mezi obcemi Týřovice a Nezabudice, asi 9 km západojihozápadně od Křivoklátu a 12 km jihojihovýchodně od Rakovníka. Toto území převážně tvoří skalnaté svahy /s různou hloubkou půdy/ v údolí Berounky s východní až jižní orientací a postranní rokle orograficky náleží do Křivoklátské pahorkatiny. Podklad nejčastěji tvoří algonkické břidlice, tvrdé horniny, zpravidla šedé barvy, které se větráním rozpadají na ploché až lupenité droby. Častá je příměs jemného grafitového prášku a železného kyzu, zbarvující horninu tmavě modrošedě; zvětšováním této příměsi biochemického původu přecházejí algonkické břidlice do
19. Mapka studovaného území s vyznačenými lokalitami: a hranice SPR podle výnosu, b hranice SPR podle lesního hospodářského plánu, c hranice lokalit 1 až 6, d vodní toky, e komunikace.
110 kamencových nebo grafitických břidlic s obsahem pyritu, které se v minulosti těžily např. v údolí Tyterského potoka /severovýchodní okraj sledovaného území/ pro výrobu dýmavé kyseliny sírové (cf. ČEPEK et ZOUBEK /red./ 1961). Severně od Týřovic překrývají algonkické vrstvy paradoxidové břidlice tzv. skryjskotýřovického kambria, obsahující význačnou faunu, hlavně trilobity. O něco mladší jsou vulkanické porfyry a porfyrové tufy křivoklátsko roky canského pásma; do sledovaného území zasahují jen jako výběžek Týřovických skal z protilehlého břehu Berounky. Výrazné skalní ostrohy Čertovy a Kněžské skály s okolím tvoří spility bazické vyvřeliny algonkického stáří s častými karbonátovými vložkami. Nadmořská výška
111 ostrohu Čertovy skály je 361 m n. m., tzn., že relativní výška od hladiny Berounky /246 m n. m./ je kolem 110 m /odečteno podle mapy 1:10 000/. NĚMEC (1983) se však domnívá, že skutečné převýšení je menší, jen asi 70 m relativní výšky. Vrchol Kněžské skály dosahuje 293 m n. m., tj. asi 47 m relativní výšky. Spility jsou masivnější a tvrdší horniny, lépe vzdorují větrání než okolní břidličné sedimenty, z kterých jsou postupně vypreparovány. Geologické a geomorfologické poměry Čertovy skály podrobně zpracoval NĚMEC (1983). Pedologické poměry jsou v souladu s pestrou geologií a geomorfologií značně různorodé. Pro skloněné skalní stěny a stupně je charakteristický výskyt iniciálních půdních subtypů /protoranker, mulový ranker/. Kde se může nahromadit větší množství půdy, vzniká hnědozemní a suťový ranker, které mají značnou příměs skeletu. Tyto subtypy jsou charakteristické pro společenstva lemů a partie reliktních borů a zakrslých doubrav. Rozsáhlé plochy svahů zaujímá právě suťový ranker s výskytem tolitových doubrav. Na rovinatějším terénu a spilitovém úživnějším podkladu se eutrofní hnědozem /habrové doubravy/ vyskytuje kolem hran svahů a na terasách hnědozemě podstatně oligotrofního rázu.
20. Pohled z Čertovy skály na dosud přirozené louky u Kouřimeckého přívozu /foto M.Molíková/.
112 Na dnech údolí jsou menší plochy nahromaděné sutě promíšené se svahovou zeminou, většinou velmi humózní a vlhkou.
KLIMA Výrazný říční fenomén Berounky se na Křivoklátsku projevuje i v mezoklimatu, které je zde teplejší než v okolní pahorkatině, hlavně v zimních měsících. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 7,5 °C. Průměrné roční srážky činí asi 530 mm a ve vegetačním období je to jen 350 mm; proto toto území patří mezi suché oblasti ČSR. Nejvíce srážek spadne v červenci 75 mm (VESECKÝ et al. 1958). Podobně jako celá centrální část Křivoklátska spadá i toto území do mírně teplé oblasti, a to do okrsku MT 11 (QUITT 1971), charakterizovaného dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a podzimem a krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Tyto podmínky velmi ovlivňují i vegetaci. Ve větší Části území je výrazná převaha xerotermních prvků a jejich společenstev, kdežto mezofilní druhy nalézají svá stanoviště jen v suťových lesních porostech a na dnech inverzních údolí.
VEGETACE
V území bylo zjištěno zastoupení 13 přirozených jednotek, z nichž 2 jsou popsány jako provizorní /teplomilné křovinaté pláště a roklinová společenstva nivních náplavů s dominantní Lunaria rediviva/. Plošně v území převažují lesní společenstva. Jen asi polovina plochy lesních společenstev je přiřaditelná k jednotkám curyšsko montpelliérského systému. Zbytek tvoří kulturní lesy s introdukovanými dřevinami, které jako edifikátory velmi ovlivnily až zcela změnily bylinné patro. Tato společenstva kulturních dřevin se nestudovala. Jen ve SPR Čertova skála, pro niž lesnická typologická mapa vymezuje plochu 2,34 ha, je označeno 30 % plochy jako zakrslá tolitová doubrava na vyprahlé suti na svahu, 7 % jako středně bohatá šťavelová dubová bučina se štěrkovitou hnědozemí a 63 % jako habrová javořina s kakostem na stinné suti. Nelesní vegetace je ve studovaném území plošně méně zastoupena, avšak pro výrazné geomorfologické jevy Čertovy a Kněžské skály má velké množství jednotek. Jedna asociace náleží ke třídě Asplenietea trichomanis, 4 asociace ke třídě Festuco Brometea, 1 asociace ke třídě Trifolio Geranietea, 1 asociace ke třídě Vaccinio Piceetea a 6 asociací ke třídě Querco Fagetea.
113
ASPLENIETUM TRICHOMANO RUTAE MURARIAE KUHN 1937 Společenstva skalních štěrbin třídy Asplenietea trichomanis BR. BL. in MEYER et BRAUN BLANQUET 1934 corr. OBERD. 1977 nejsou na Křivoklátsku příliš častá. Je to dáno nevhodným převládajícím typem rozpadu hornin. Dosud jsou z této oblasti známa pouze druhově chudá společenstva skalních štěrbin silikátových skalních substrátů v asociaci Woodsio ilvensis Asplenietum septentrionalis Tx. 1937 z porfyritových skal Týřovické skály (KOLBEK 1978: 215) a Asplenietum septentrionalis SCHWICKERATH 1944 (KOLBEK 1. c: 219) ze skal u obce Týřovice, které kontaktují se studovaným územím. Druhově chudá společenstva skalních štěrbin sušších vápencových skal nejsou odsud udávána. Vápence v CHKO chybějí. Vyskytují se pouze bazické až ultrabazické silikátové horniny /spility ve střední a východní části a diabasy na jihovýchodním okraji/. Spility, z nichž je právě budována Čertova a Kněžská skála, jsou charakterizovány vložkami uhličitanu vápenatého, který do jiných hornin této oblasti neproniká. Velkou Část plochy těchto skal však osidlují vyvinutější společenstva ze svazu Alysso Festucion pallentis /viz dále/. Společenstva štěrbin jsou lokálně vázána jen na malé plošky. Poměrně příhodné podmínky pro rozvoj tohoto společenstva však vznikly vy budováním umělé zídky u silnice pod Kněžskou skálou. Jako materiál byl použit místní kámen /spilit/ spojený maltou, bohatou na uhličitan vápenatý. Na strmém sklonu zídky s jižní expozicí se vytvořilo iniciální společenstvo, které lze přiřadit do svazu Potentillion caulescentis BR. BL. in BRAUN BLANQUET et JENNY 1926 k již jmenované asociaci. Ve snímku se vyskytuje i Aurinia saxatilis, která je na skalách v okolí velmi častá a na umělé zídce nalézá vhodné podmínky.
Kněžská skála, umělá zídka pod silnicí, jižní expozice, sklon 85°, plocha 1 x 5 m, 250 m n.
m., E 1 =40 %,E O = 5 %, 14. 9. 1983 (39/83):
E1 : Asplenium ruta muraria 2, Aurinia saxatilis 2, Sedum album 1, Inula conyza 1, Acinos arvensis +, Taraxacum officinale agg. +, Thymus pulegioides +, Artemisia absinthium r, Artemisia campestris r, Festuca pallens r, Lamium album r;
Eo :Tortula muralis 1, Encalypta cf. vulgaris 1, Camptothecium sericeum + , Trichostomum crispulum + .
114
Toto společenstvo nelze zařadit do třídy Parietarietea RIVAS MARTINES ex RIVAS GODAY 1964, která zahrnuje nitrofilní rostlinná společenstva zdí a skalních štěrbin /sub/atlantského až mediterráního rozšíření a u nás je reprezentována dosud jen jednou známou asociací Cymbalarietum muralis GCRS 1966, vázanou na stinné a vlhčí zdi (cf. KOLBEK et KURKOVÁ 1979). Vztahy společenstev skalních štěrbin a zdi nejsou na našem území ještě jasné a vyžadují především dostatek srovnávacího snímkového materiálu.
ALYSSO SAXATILIS FESTUCETUM DURIUSCULAE KLIKA EX ČEŘOVSKÝ 1949
Tato asciace je vázána na strmé skalní stěny a na Křivoklátsku je poměrně častá v údolí Berounky na mírně kyselých horninách. Je rozšířena převážně na expozicích jižního kvadrantu /při výskytu na stíněných stanovištích a severních expozicích vytváří acidofilní varianty/.
21. Chráněný druh Stipa joannis má z našich kavylů nejširší ekologickou amplitudu, proto vstupuje na nejsušší skalky i do lemových porostů.
115 Na spilitech čertovy a Kněžské skály není zdaleka tak rozšířena, jak by se mohlo předpokládat z rozšíření druhu Aurinia saxatilis. Tento druh zde vstupuje rovněž do příbuzné asociace Asperulo Festucetum, která zaujímá většinu otevřených skalních ploch. Alysso Festucetum /svaz Alysso Festucion pallentis MORAVEC in HOLUB et al. 1967 ze třídy Festuco Brometea BR. BL. et TÜXEN 1943) má ve srovnání s ní celkově menší počet druhů ve snímcích a je vázána na půdy s nižším pH. Dominanty tvoří Aurinia saxatilis a Festuca pallens. Významná je přítomnost Allium senescens subsp. montanum a Hieracium pallidum agg. Půdním typem je ranker s nepatrnou vrstvou surového humusu /moder/ s pH pohybujícím se v kyselé až mírně kyselé oblasti.
Lokality snímků /tab. 20/: 1 Čertova skála, hlavní hřeben, 16. 6.1982 (37/82); 2 skalky nad silnicí, 0,3 km jihozápadně od čertovy skály, 7. 6. 1977 (116/77); 3 Čertova skála, 26. 7. 1971 (43/71); 4 Čertova skála, 26. 7. 1971 (44/71).
ASPERULO GLAUCAE FESTUCETUM DURIUSCULAE PREIS IN KLIKA 1939 Toto společenstvo zaujímá většinu plochy strmých skal s mělkou půdou a bez dřevin. Sklon je mírnější /40 80°/ a pokryvnost bylinného patra vyšší než u předchozí asociace. Rovněž počet druhů ve snímcích je podstatně vyšší. Dominanty tvoří Festuca pallens, Seseli osseum, Galium glaucum a dále významné jsou druhy, které v asociaci Alysso Festucetum chybějí nebo se vyskytují jen sporadicky: Pseudolysimachion spicatum, Aster amellus, Pulsatilla pratensis, Jovibarba sobolifera, Vincetoxicum hirundinaria, Geranium sanguineum a četné další /tab. 21/. Některé druhy mají schopnost faciálního převládnutí a na omezené ploše v tomto společenstvu lokálně vytvářejí dominantu. V území Čertovy skály se tak chová zvláště Geranium sanguineum. Ve společenstvu nachází svoje uplatnění několik význačných petrofytů, xerotermů a rovněž i vzácné a chráněné rostliny /Aster amellus, Aurinia saxatilis, Pulsatilla pratensis, Stipa joannis, Anthericum ramosum, Teucrium botrys, Centaurea triumfettii, Scabiosa columbaria/.
116 Tabulka 20 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Alysso saxatilis Festucetum duriusculae KLIKA ex ČEROVSKÝ 1949
Snímek 1 2 3 4 Expozice JZ V V SZ Sklon /°/ 85 68 80 85 Plocha /m 2/ 9 25 12 6 Nadmořská výška /m n. m./ 330 260 280 300 Pokryvnost /%/ 25 25 40 30
Pokryvnost /%/ 1 15 5
Tabulka 20a
Zastoupení druhů číslo snímku Druh 1 2 3 4
E1 Festuca pallens 2 1 2 2 Aurinia saxatilis 1 2 2 + 1 Galium glaucum 1 + 2 + Artemisia campestris + + + r Potentilla arenaria + + r . Allium senescens subsp. montanum . 2 1 + Sedum album . 2 + + Hieracium pallidum agg. r . . + Seseli osseum . + r . Asplenium septentrionale . . 1 + Asperula cynanchica . . 1 r Campanula rotundifolia . . + r
EO Ceratodon purpureus . . 2 1 Polytrichum piliferum . . 2 1 Parmelia taractica . . 1 +
Poznámka:
Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Potentilla argentea 2:+, Stachys recta 2:+, Asplenium ruta muraria 2: + , Euphorbia cyparissias 3: + , Thymus pulegioides 3:r, Pseudolysimachion spicatum 3:r, Pulsatilla pratensis 3:r, Teucrium chamaedrys 3:r, Sedum reflexum 3:r, Hieracium cymosum 3:r, Polygonatum odoratum 3:r, Polypodium vulgare 4:+, Sedum maximum 4:r.
Druhy přítomné v E O jen v jednom snímku: Camptothecium lutescens 2:+, Parmelia loxodes 3:+.
117 Z velkého počtu dalších významných druhů jsou to zvláště: Seseli osseum, Teucrium chamaedrys, Hieracium pallidum agg., H. cymosum, H. bauhinii, Stachys recta, Anthemis tinctoria, Veronica teucrium a Scabiosa ochroleuca. Půda je mělká, typu ranker, s hodnotami pH v mírně kyselé až neutrální oblasti (pH/H 2O = 5,7 a 6,2, pH/KCl = 5,0 a 5,5). Sorpční komplex je nasycený nebo téměř nasycený. Význačné jsou bohaté vložky uhličitanu vápenatého a jeho prokazatelnost v půdě.
Lokality snímků /tab. 21/: 1) Čertova skála, vystupující skalní útes ze suťových lesů, 26. 7. 1971 (42/71); 2) Čertova skála, skála na severovýchodním okraji, 26. 7. 1971 (45/71); 3) Čertova skála, převládnutí Geranium sanguineum, 26. 7. 1971 (46/71); 4) Čertova skála, pod vrcholem, 26. 6. 1974 (24/74
22. Významný chráněný druh SPR Čertova skála Aster amellus.
118 Tabulka 21 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Asperulo glaucae Festucetum duriusculae PREIS in KLIKA 1939
Snímek 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Expozice J V Z JV JJV JV JZ JV JZ Z Sklon /°/ 45 40 80 48 52 41 46 56 40 70 Plocha /m 2/ 25 16 25 100 40 36 50 12 20 20 Nadmořská výška 270 280 310 320 270 270 280 270 280 280 /m n. m./
Pokryvnost E 2 /%/ 10 2
Pokryvnost E 1 /%/ 45 40 50 40 40 35 40 50 60
Pokryvnost E o /%/ 30 5 5 2 1 2 15
Tabulka 21a Zastoupení druhů Číslo snímku Druh 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
E2 Sorbus aria agg. . . 1 . . . + . . . Rosa canina . . + ......
E1 Festuca pallens 2 2 2 2 2 2 1 2 2 2 Seseli osseum 2 2 + r 1 1 2 + + r 1 2 Galium glaucum 1 1 1 2 + 1 2 + 1 1 +
Allium senescens subsp. montanum + 1 r r 2 1 2 + 1 2 1 +
Sedum album + + + + 1 2 + + 1 + +
Artemisia campestris + r r 1 1 1 1 + 1 +
Thymus pulegioides r + r r r r r r 1 + Aurinia saxatilis r r r r 1 1 2 + + + r Potentilla arenaria + 1 + 1 2 + 2 . + + Asperula cynanchica + + + + 1 + + r + . Euphorbia cyparissias + + r 1 1 2 + . + + 1
Asplenium septentrionale + + . 1 1 1 + + r r
Dianthus carthusianorum + r . + + + r r + 1
Jovibarba sobolifera + . . 1 1 2 1 (r) 1 r 1
Vincetoxicum hirundinaria r + r r r r r . r .
Pulsatilla pratensis r r + + 1 + + . . .
119 Tabulka 21a
Číslo snímku Druh 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Geranium sanguineum r . 2 + 1 2 2 r . . Campanula rotundifolia + + + + . . + . + . Aster amellus + . r + 1 2 + + . . . Arenaria serpyllifolia . . . + 1 1 + r r Pseudolysimachion spicatum + + 1 1 . . 2 . . . Sedům reflexům + + r + . . + . . . Arabis hirsuta r + r ° (r) . . . . r Echium vulgare r . . + + . r . r . Acinos arvensis . . + + + + + . .
Asplenium ruta muraria . . . + . . r r . r Stachys recta . . . + + . + + 1
Hieracium cymosum + . r + . . r . . . Veronica dillenii + . . 1 + 1 . . . . Sedům sexangulare r r + . . . + . . . . Melica transsilvanica r . . r . + . r .
Verbascum lychnitis r . . . . r . r r
Hieracium bauhinii . . . + r . + . r .
Sedům maximum . . . r r + r . . . Sanguisorba minor . . . . + r . r r . Phleum phleoides 1 . . 1 . . r . . . Hieracium pallidum agg. . + . + . . r . . . Polygonatum odoratum . . r o (r) . r . . . Coronilla varia . . . o + r . r . . Galeopsis bifida . . . r + r . . . Centaurea triumfettii . . . o . . . r r r Teucrium chamaedrys + ...... + Stipa joannis . . . 1 . o + . . . Viola tricolor subsp.subalpina . . . r . + . . . . Sedům acre . . . r . . r . . . Ajuga genevensis . . . . + + ° . . . Anthericum ramosum . . . . (+) r o . . . Fallopia convolvulus . . . . r + . . . . Asplenium trichomanes . . . . r + . . . . Anthemis tinctoria . . . . r r . . . .
Hieracium pilosella . . . . r . + . . .
Hypericum perforatum . . . . r . . . r .
Potentilla neumanniana ...... r + . . Taraxacum laevigatum agg...... r . . r
120
Druh Číslo snímku 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Scabiosa columbaria ...... + + Viola hirta ...... r r
EO Parmelia taractica 2 . . + l + + . . 2 Polytrichum piliferum 2 . . + . + + . . 2 Ceratodon purpureus 2 . . . 1 + + . . . Cladonia foliacea + . . + ...... Cladonia rangiformis + . . . 1 . . . . .
Poznámka:
Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Avenula pratensis l:r, Trifolium arvense l:r, Hieracium racemosum 4:1, Carduus nutans 4:r, Teucrium botrys 5:+, Silene nutans 5:r, Hieracium umbellatum 5:r, Verbascum nigrum 5:r, Cardaminopsis arenosa 6:+, Scabiosa ochroleuca 8:r, Rumex acetosella 9:r.
Druhy přítomné v E 0 jen v jednom snímku: Bryum argenteum 4:+, Trichostomum crispulum 4:+, Diploschistes muscorum 4:+, Cladonia pyxidata 4:+, Cladonia chlorophaea 5:1, Cladonia coniocraea 8:+.
5) čertova skála, skalky na jihozápadním okraji, bohaté vložky uhličitanu vápenatého, 29. 7. 1974 (35/74); 6) Čertova skála, skalky na jihozápadním okraji, 29. 7. 1974 (36/74); 7) čertova skála, skalky na severovýchodním okraji, 29. 7. 1974 (38/74); 8) Kněžská skála, 20. 6.1973 (53/73); 9) Kněžská skála, 27. 7. 1971 (47/71); 10) Kněžská skála, 27. 7. 1971 (48/71).
ALLIO MONTANI SEDETUM ALBI KLIKA 1939 Společenstvo vázané na mikroterásky a sutě pod skalami, kde se může nahromadit větší množství surového humusu, promíšeného drobným štěrkem. Náleží k íniciálním společenstvům svazu Alysso Festucion pallentis a má schopnost se vyvíjet na jižních i severních expozicích v xerotermních oblastech, na skalních podkladech s nejrůznější trofií substrátu /kromě extrémně kyselých a extrémně zásaditých substrátů, kde je zastoupena příbuznou asociací/. Protože jde o výrazně otevřené, nenasycené společenstvo s nepříliš ustálenou strukturou, objevuje se často několik druhů, které sem pronikají z kontaktních společenstev a které se v sukcesně
121 vyvinutějších jednotkách svazu již dále nevyskytují /Impatiens parviflora, Galeopsis tetrahit, G. pubescens, Alliaria petiolata, Chamerion angustifolium aj./. Společenstvo bývá druhově bohaté, velmi často se objevují s převládnutím jednoho druhu, což je opět dokladem dosud neustálených vnitřních vztahů. Ve studovaném území projevují tuto schopnost Sedum maximum, S. acre, Festuca pallens, Pseudolysimachion spicatum, Artemisia absinthium a Galeopsis tetrahit, na jiných lokalitách Křivoklátska pak Anthemis tinctoria. Dominantní druhy tvoří Sedum album, popřípadě jiný druh rodu /S. acre, S. maximum, S. reflexum/ a Allium senescens subsp. montanum. Časté jsou dále Aurinia saxatilis, Festuca pallens, Galium glaucum, Melica transsilvanica a Viola tricolor subsp. subalpina. Pokryvnost bylinného patra se pohybuje v rozmezí od 30 do 70 %, výskyt mechového patra je v úzké souvislosti s expozicí a s typem substrátu /pokryvnost od 0 do 40 %/. Půdní typ je ranker nebo protoranker na skalních teráskách a suťový ranker na pozvolna se zazemňujících, ale dosud pohyblivých sutích pod skalami. Vzhledem k vysokému obsahu poměrně bazického a drobného skeletu v půdě /velká plocha styku půdy se substrátem/ je i acidita půdy neutrální až slabě bazická (pH/H 2O = 7,6 a 7,0, pH/KCl = 7,3 a 6,5 u dvou vzorků z Čertovy skály). Sorpční komplex je plně nasycený. V půdě je prokazatelná přítomnost uhličitanu vápenatého.
21. Na skalních teráskách exponovaných k jihu se vyskytuje vzácně růže galská /Rosa gallica/.
122 Lokality snímků /tab. 22/: 1 Čertova skála, iniciální stadium na suťovém osypu, 26. 6. 1974 (23/74); 2 Kněžská skála, iniciální stadium na suťovém osypu, 27. 7. 1971 (49/71); 3 Čertova skála, při silnici, 16. 6. 1982 (41/82); 4 Čertova skála, iniciální stadium na zazemňující se, pohyblivé suti, 16. 6. 1982 (40/82); 5 Čertova skála, odlámané skály u silnice, 26. 6. 1974 (2 . 6. 1974 (21/74); 6 Čertova skála, odlámané skály u silnice, 26. 6. 1974 (22/74); 7 Čertova skála, společenstvo v zástinu, 29. 7. 1974 (37/74); 8 Čertova skála, skalka na jihozápadním okraji, 7. 6. 1977 (115/77).
MELICO TRANSSILVANICAE SEMPERVIVETUM SOBOLIFERI PREIS IN KLIKA 1939 Obecně poměrně vzácnější společenstvo vázané na zazemňující se polohy s dominantním Jovibarba sobolifera. V území se vyskytuje pouze na východním okraji Kněžské skály na přechodu mezi skalními společenstvy a lesním porostem. Část dne je zde zastíněno skalou a modřínovým lesem. Význačným ekologickým jevem je vyšší půdní vlhkost a stabilnější vlhkostní režim ve srovnání s ostatními společenstvy svazu. Příčina je v zástinu a ve větší vrstvě půdy. V souvislosti s tím je podpořen rozvoj mechového patra, které dosahuje vyšší pokryvnosti. Významný je výskyt některých na vlhkost náročnějších druhů /Poa nemoralis subsp. nemoralis, lnula conyza, Veronica teucrium/. Významný je výskyt Asplenium trichomanes a A. septentrionale, které se v této asociaci vyskytují pravidelně. Z dalších charakteristických druhů se v porostu na Kněžské skále objevuje Centaurea triumfettii. Kněžská skála, skalní úklony k východu kryté lesem proti dlouhodobému oslunění, 2 jihovýchodní expozice, sklon 36°, plocha 16 m , 250 m n. m., E 1 = 70 %, E o = 30 %, 14. 9. 1983 (38/83)
E1 :Jovibarba sobolifera 3, Poa nemoralis subsp. nemoralis 2, Sedum album 2, Dianthus carthusianorum 1, Festuca pallens 1, Galium glaucum 1, Potentilla neumanniana 1, Thymus pulegioides 1, Veronica teucrium 1, Geranium sanguineum + 1, Melica transsilvanica +, Aurinia saxatilis +, Scabiosa ochroleuca +, Asplenium trichomanes +, A. septentrionale +, Seseli osseum +, Asperula cynanchica +, Stachys recta +, Euphorbia cyparissias +, Acinos arvensis +, Coronilla varia +, Sanguisorba minor +, Artemisia campestris +, Fallopia convolvulus +, Allium senescens subsp. montanum +,
123 Arabis hirsuta +, lnula conyza +, Rosa spec. juv. +, Allium oleraceum r, Centaurea triumfettii r;
EO: Hypnum cupressiforme 2,Rhytidium rugosum 2.
Na Křivoklátsku je toto společenstvo vzácné a je zatím známo jen z Valachova u Skřivaně a ve fragmentu z Baby u Křivoklátu.
GERANIO SANGUINEI DICTAMNETUM ALBAE WENDELBERGER 1954 Toto lemové, převážně bylinné společenstvo ze třídy Trifolio Geranietea TK. MÜLLER 1961 vytváří sukcesní přechod mezi skalními porosty a společenstvy teplomilných křovin. Z topografického hlediska zaujímá velmi výhodné postavení v terénu, kde je nahromaděna již větší vrstva půdy, a tím je sníženo kolísání půdní vlhkosti a přitom vytvořeno dostatečné množství živin
24. Chráněný druh Centaurea triumfettii byl zatím zjištěn jen na Kněžské skále. Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Allio montani Sedetum albi KLIKA 1939
124 Tabulka 22
Snímek 1 2 3 4 5 6 7 8 Expozice JV J JV JJV JV V V JV Sklon /°/ 36 45 33 37 60 54 59 50 Plocha /m 2/ 40 16 10 30 20 20 40 24
Nadmořská výška /m n.m./ 260 260 260 270 260 260 270 270
Pokryvnost E1 /%/ 40 60 50 65 30 70 60 60
Pokryvnost EO /%/ 15 15 10 3 40
Zastoupení druhů Číslo snímku Druh 1 2 3 4 5 6 7 8
E1 Sedum album 2 3 3 2 2 3 1 2 Sedum maximum 3 . r 1 r 1 1 1 Aurinia saxatilis r + + + r 2 1 . Allium senescens subsp. . 1 2 + 1 2 2 2 3 2 montanum Festuca pallens . + . + + + 1 2 Melica transsilvanica . + . + + + + + Seseli osseum . r + r + . + 1 Galium glaucum . r . 1 + + 2 1 Viola tricolor subsp. subalpina . . . + r + 1 1 Fallopia convolvulus 1 r . . . r + . Impatiens parviflora 1 . . + + r . . Hypericum perforatum . r . . . + + + Asplenium ruta muraria . . + . + r . 1 Galeopsis ladanum + . . 1 . . r . Sanguisorba minor . + + . . . . 1 Arabis hirsuta . r + . . . . r Stachys recta . . + . . + . + Geranium sanguineum . . + . . r + . Arenaria serpyllifolia . . + . . r . + Sedum acre . . . 3 + + . . Asperula cynanchica . . . + . + . + Dianthus carthusianorum . . . . + + + . Euphorbia cyparissias . . . . + + + . Artemisia campestris . . . . + r + . Asplenium trichomanes . . . . . + + 1
125
Druh 1 2 3 4 5 6 7 8 Sedum reflexum . . . . . r + 2 Artemisia absinthium . 1 . + . . . . Veronica teucrium . + . + . . . . Potentilla argentea . + . . . + . . Thymus pulegioides . + . . . . r . Jovibarba sobolifera . . 1 . 1 . . . Coronilla varia . . + + . . . . Acinos arvensis . . r . + . . . Geranium robertianum ...... + Ceratodon purpureus . . . . + 2 . . Cladonia pyxidata . . . . + . + .
Poznámka:
Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Galeopsis tetrahit 1:2, Alliaria petiolata l:r, Rubus fruticosus agg. l:r, Teucrium chamaedrys 2:+, Galeopsis pubescens 2:+, Echium vulgare 2:r, Vincetoxicum hirundinaria 2:r, Scabiosa columbaria 2:r, Asperula tinctoria 4:1, Cerastium arvense 4:1, Epilobium montanum 4:1, Salvia pratensis 4:+, Chamerion angustifolium 4:+, Knautia arvensis 4:+, Fragaria vesca 4:+, Verbascum thapsus 4:r, Fumaria spec. 4:r, Ajuga genevensis 5:+, Taraxacum officinale agg. 5:r, Campanula rotundifolia 5:r, Potentilla neumanniana 5:r, Veronica chamaedrys 6:+, Valerianella locusta 6:r, Pseudolysimachion spicatum 7:3, Polypodium vulgare 7:+, Verbascum lychnitis 7:+, Potentilla arenaria 7:+, Veronica dillenii 7:+, Asplenium septentrionale 7:+, Cotoneaster integerrimus juv. 7:r, Hieracium cymosum 7:r, Rosa. spec. juv. 7:r, Geranium columbinum 8:+, Cardaminopsis arenosa 8:+, Teucrium botrys 8:+, Origanum vulgare 8:+, Fragaria moschata 8:+.
Druhy přítomné v E O jen v jednom snímku: Encalypta streptocarpa 3:2, Tortella tortuosa 3:2, Abietinella abietina 5:2, Brachythecium reflexum 5:+, Syntrichia intermedia 5:+, Encalypta vulgaris 5:+, Brachythecium albicans 7:1, Cladonia rangiformis 7:+, Cladonia coccifera 7:+, Camptothecium lutescens 8:3, Bryoerythrophyllum recurvirostre 8:1.
126 a humusu. Velmi příznivě působí i dostatek světla, kterého v bylinném patře sukcesně vyvinutějších společenstev rychle ubývá. V tomto společenstvu lze nalézt z různých ekologických hledisek i nejnáročnější druhy. Vyskytuje se již slabě zapojené keřové patro s významnými dřevinami: Sorbus aria agg. Juniperus communis subsp. communis, Cotoneaster integerrimus a Rhamnus catharticus. Pro bylinné patro je typická výrazná dominance Dictamnus albus, Geranium sanguineum, Polygonatum odoratum a Veronica teucrium. Z dalších význačných druhů se objevují Digitalis grandiflora, Hieracium bauhinii, Pyrethrum corymbosum, Poa nemoralis subsp. rigidula, Lilium martagon, Origanum vulgare, Turritis glabra, Phleum phleoides a Pseudolysimachion spicatum.
Čertova skála, lem křovin na menším hřbítku asi 50 m nad silnicí, východní expozice, sklon 2 40°, plocha 25 m , 300 m n. m., E 2 = 25 %, E 1 = 70 %, E O = 50 %, 16. 6. 1982 (36/82):
E2: Sorbus aria agg. 2, Cotoneaster integerrimus 2, Quercus petraea +, Rosa canina +, Juniperus communis subsp. communis +, Rhamnus catharticus +;
25. Chráněný druh Dictamnus albus z Čertovy skály, typický představitel lemových společenstev třídy Trifolio Geranietea.
127 E1: Dictamnus albus 3, Geranium sanguineum 2, Polygonatum odoratum 2, Veronica teucrium 2, Digitalis grandiflora 1, Pyrethrum corymbosum 1, Pseudolysimachion spicatum 1, Galium glaucum 1, Hieracium bauhinii 1, Euphorbia cyparissias +, Poa nemoralis subsp. rigidula +, Lilium martagon + , Sedum reflexum +, Arabis hirsuta +, Aurinia saxatilis +, Festuca pallens +, Stachys recta +, Origanum vulgare +, Phleum phleoides +, Sedum maximum +, Hieracium caespitosum +, Fragaria viridis +, Turritis glabra +, Quercus petraea juv. +, Potentilla arenaria r, Melica nutans r, Tolypodium vulgare r, Hypericum perforatum r, Thymus pulegioides r, Verbascum lychnitis r, Artemisia absinthium r, Silene nutans r, Seseli osseum r, Stellaria holostea r;
EO: Dicranum polysetum 2, Hypnum cupressiforme 2, Barbilophozia barbata 1.
Tato asociace je z okruhu lemových společenstev na Křivoklátsku nejčastější /celkové její rozšíření však nebylo dosud publikováno/. Z hlediska výskytu genofondově hodnotných druhů je neobyčejně cenná a vyžaduje nejpřísnější ochranu. Již při zásahu do okolních kontaktních porostů se většinou zásadně mění i struktura tohoto společenstva a objeví se synantropní druhy, které později převládnou a vytlačí druhy původní.
POLYGONATO ODORATI SORBETUM ARIAE ASS. NOVA PROVIS Tato jednotka zahrnuje druhově velmi bohatá společenstva přirozených teplomilných plášťů. Jde o primární společenstva podmíněná edaficky, s keřovým patrem od 10 do 60 % pokryvnosti, v kterém se uplatňují teplomilné dřeviny. Za význačné druhy lze považovat Sorbus aria agg., Swida sanguinea, Juniperus communis subsp. communis, Cotoneaster integerrimus, Rhamnus catharticus a Rosa rubiginosa. Výška keřového patra dosahuje až 4 m. V bylinném patře se uplatňují xerotermní druhy, a to od výrazných skalních druhů až po druhy teplomilných lesů. Velmi četné jsou druhy lemů ze svazu Geranion sanguinei TÜXEN in TH. MÜLLER 1961 jako Vincetoxicum hirundinaria, Aster amellus, Inula conyza, Ajuga genevensis, Polygonatum odoratum, Galium glaucum, Viola collina, Fragaria viridis, Brachypodium pinnatum, Geranium sanguineum a Phleum phleoides. Kromě těchto druhů sem v menšině pronikají i hájové druhy /Silene nutans, Poa nemoralis subsp. nemoralis, Dactylis polygama, Hepatica nobilis, Campanula rapunculoides, C. trachelium a Pyrethrum corymbosum/. V tomto společenstvu se střetávají, podobně jako v lemových společenstvech, druhy xerotermních bylinných společenstev s prvky teplomilných doubrav. Z hlediska genofondu /vysoká druhová diverzita původních
128 domácích druhů/ jsou tyto porosty velmi cenné a zasluhují zvýšenou pozornost a ochranu. Snímkový materiál byl porovnán s podobnými společenstvy. Největší afinitu vykazuje k asociaci Liguatro Prunetum (FABER 1933) TÜXEN 1952, doloženou z Německa (DIERSCHKE 1974, WITSCHEL 1980), jejíž přítomnost lze z hlediska ekologické i floristické podobnosti očekávat v sousedním Českém krasu. Vzhledem k floristickým rozdílům /převládnutí většího množství xerotermních druhů z třídy Festuco Brometea a Trifolio Geranietea/ a k celkovému nedostatku snímkového materiálu je křivoklátské společenstvo zatím zařazeno jen provizorně. V rámci fytocenologického systému, který byl přijat pro ČSR (MORAVEC et al. 1983), přiřazujeme toto společenstvo prozatímně do svazu Prunion fruticosae TÜXEN 1952 s tím, že na našem území není dosud problematika teplomilných křovinatých plášťů vyřešena. Otázkou zůstává i zařazení těchto společenstev do samostatné třídy Rhamno Prunetea RIVAS GODAY et BORJA CARBONELL 1961. Lokality snímků /tab. 23/: 1) Čertova skála, plášť lesa pod hlavním vrcholem, částečně stíněno, suť, 12. 9. 1983 (31/83), 2) Čertova skála, poslední skalnatý hřbítek k severovýchodu, málo zazemněný skalní podklad, 16. 6. 1982 (38/82), 3) Čertova skála, skalky na východním okraji, 12. 9. 1983 (34/83), 4) Čertova skála, skalní sedýlko, plášť lesa, 12. 9. 1983 (32/83), 5) Čertova skála, křoviny na jihozápadním okraji, drolina se zahliněnou sutí, 14. 9. 1983 (40/83), 6) Kněžská skála, křoviny na jihozápadním úbočí pod hřebenem, 17. 6. 1982 (43/82), 7) Čertova skála, stíněný plášť lesa, 12. 9. 1983 (33/83).
HIERACIO PALLIDI PINETUM STOCKER 1965
Reliktní borové porosty v údolí Berounky náležejí převážně k této asociaci, která je zařazena do svazu Dicrano Pinion Libbert 1933, třídy Vaccinio Piceetea BR. BL. in BRAUN BLANQUET, SISSINGH et VLIEGER 1939. Jejich plochy nebývají velké a jsou vázané na vystupující skalky. Porosty jsou prosvětlené, s dominantní Pinus sylvestris a Quercus petraea ve stromovém patře, se Sorbus aria agg. v patře keřovém a s četnými xerotermními druhy v patře bylinném. Společenstvo se vyskytuje na výstupech skal s menší půdní vrstvou, takže se mohou místy uplatnit i významné skalní druhy /Aurinia saxatilis, Hieracium pallidum agg./. Většina druhů bylinného patra se uplatňuje i ve společenstvech třídy Festuco Brometea a Trifolio Geranietea /Asperula cynanchica, Festuca pallens, Campanula rotundifolia,
129 Cardaminopsis arenosa a Galium pumilum/. Význačným druhem je Carlina vulgaris, na jiných lokalitách téhož společenstva na Křivoklátsku Chamaebuxus alpestris.
Reliktní bor na vystupující skalce na severovýchodním okraji SPR Čertova skála, 2 jihovýchodní expozice, sklon 35°, plocha 80 m , 330 m n. m., E 3 =40 %, E 2 = 25 %, E 1 = 10 %, E o = 2 %, 12. 9. 1983 (35/83);
E3: Pinus sylvestris 2, Quercus petraea 2;
E2: Sorbus aria agg. 2, Carpinus betulus 2, Rosa canina 1 2;
E1: Aurinia saxatilis 2, Hieracium paliidum agg. 1, Asperula cynanchica 1, Inula conyza 1, Hieracium pilosella 1, Aster amellus 1, Potentilla neumanniana 1, Vincetoxicum hirundinaria 1, Festuca pallens 1, Prunus spinosa juv. 1, Asplenium septentrionale +, Geranium robertianum +, Potentilla arenaria +, Dianthus carthusianorum + , Sedum album +, Campanula rotundifolia +, Seseli osseum +, Ajuga genevensis +, Cardaminopsis arenosa +, Galium pumilum +, Euphorbia cyparissias +, Rhamnus catharticus juv. +, Sorbus aria agg. juv. +, Silene nutans /+/, Carlina vulgaris r;
Eo: Dicranum scoparium 1, Hylocomium splendens 1.
Zařazení tohoto svazu Dicrano Pinion do třídy Vaccinio Piceetea spolu se svazy Piceion excelsae, Pinion mughi, Betulion pubescentis a Athyrio alpestris Piceion (cf. MORAVEC et al. 1983) a hlavně v konfrontaci s nevyjasněnou indikací a charakteristikou společenstev třídy Erico Pinetea na území Čech se zdá nevyvážené a bude vyžadovat podrobnou syntaxonomickou revizi.
Tabulka 23 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Polygonato odorati Sorbetum ariae ass. nova provis
Snímek 1 2 3 4 5 6 7
Expozice Z JV V JJV JV JZ J
Sklon /°/ 42 30 30 32 26 30 40
Plocha /m 2/ 60 40 45 42 50 80 30
Nadmořská výška /m n. m./ 320 300 290 280 270 280 270
Pokryvnost E 2 /%/ 20 15 30 10 40 50 60
Pokryvnost E 1 /%/ 35 50 60 50 50 60 50
Pokryvnost E O /%/ 5 5 2 3 10 20
130
Tabulka 23a Zastoupení druhů číslo snímku
Druh 1 2 3 4 5 6 7
E2 Sorbus aria agg. 1 . 2 2 l + 2 Quercus petraea . 1 2 2 . 1 2 . Carpinus betulus 2 . . . . 1 2 Corylus avellana . 2 1 . 2 . . Swida sanguinea . 1 1 . . . 2 Rhamnus catharticus . . 1 . 1 3 . Pyrus pyraster . . + . 2 . 1 Rosa canina . 1 . . . + . Crataegus monogyna El . . + . . + . Vincetoxicum hirundinaria 2 1 + + + 2 + Galium glaucum 1 1 1 1 1 2 1 2 1 Euphorbia cyparissias + 1 + + 1 + + Polygonatum odoratum + + 1 + + + + Aster amellus 2 1 2 1 1 2 . 2 Ajuga genevensis 1 r 1 + + + . Fragaria viridis + . 2 3 + 1 1 2 Inula conyza 2 + r . 2 + . Thymus pulegioides 1 + 1 . . + + Coronilla varia 1 . 1 + + 1 . Seseli osseum 1 . . 1 1 + + Brachypodium pinnatum + 3 2 2 . + . Aurinia saxatilis + . + . r + + Hypericum perforatum r + + + + . . Arabis hirsuta . + + . 1 + 1 + Sedum album 1 . . . + + + Teucrium botrys + + . . 1 + . Sanguisorba minor + + . . + + . Sedum maximum + . + + + . . Cardaminopsis arenosa + . 1 . + . + Viola collina + . . . r r 2 Stachys recta . + . + + + . Geranium sanguineum . . . 2 2 3 2 Asperula cynanchica 1 r . + . . . Sedum reflexum 1 . + 1 . . . Poa nemoralis subsp. nemoralis + . + + . . . Potentilla arenaria + . . + + . . Campanula rotundifolia + . . + . + .
131 Tabulka 23a
Druh 1 2 3 4 5 6 7
Festuca pallens + . . . . + + Dianthus carthusianorum + . . . . r +
Allium senescens subsp. montanum + . . . + + .
Silene nutans r . . 1 . . 1 Artemisia campestris . r . r . + . Melica transsilvanica . . 1 . + + . Pseudolysimachion spicatum . . + + . . + Rosa spec. juv. + 1 . . . . . Veronica chamaedrys + . + . . . . Galeopsis angustifolia + . . + . . . Lembotropis nigricans + . . + . . . Hieracium paliidum agg. + . . . . . + Asplenium trichomanes r . . . r . . Hieracium bauhinii . 1 . + . . . Hieracium pilosella . + . . . + . Asperula tinctoria . + . . . r . Anthericum ramosum . + . . . + . Campanula trachelium . (r) + . . . . Hieracium sabaudum . (r) . . + . . Phleum phleoides . . 2 2 . . . Pyrethrum corymbosum . . 1 . . + . Dactylis polygama . . 1 . . . + Hieracium murorum . . + . . + . Fallopia convolvulus . . . + + . . Arenaria serpyllifolia . . . + + . . Jovibarba sobolifera . . . . + + . Rhamnus catharticus juv. . . . . + + . E O 2 . . . 1 2 2 Hypnum cupressiforme Dicranum scoparium + . 1 . . 2 . Cladonia furcata . . 1 . . 1 1 Cladonia pyxidata + . . . . . 1
Poznámka: Druhy přítomné v E 2 jen v jednom snímku: Cotoneaster integerrimus 3:1, Juniperus communis subsp. communis 3:+, Rosa rubiginosa 5:1, Prunus spinosa 6:1.
Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Bupleurum falcatum 1:2, Galium pumilum 1:+, Pimpinella saxifraga 1:+, Hepatica nobilis 1:+, Lotus corniculatus 1:+, Hieracium cymosum 1:+, Campanula rapunculoides 1:+, Sedum acre l:r, Acinos arvensis l:r,
132 Carlina vulgaris 2:+, Fragaria vesca 2:+, Swida sanguinea juv. 2:+, Juniperus communis subsp. communis juv. 2:r, Veronica officinalis 2:+, Galeopsis ladanum 2:r, Hedera helix 3:+, Hieracium racemosum 3:+, Rosa gallica 4:2, Origanum vulgare 4:+, Trifolium arvense 4:+, Salvia pratensis 4:+, Verbascum lychnitis 4:+, Acer campestre juv. 5:+, Fraxinus excelsior juv. 5:+, Prunus spinosa juv. 5:+, Rubus fruticosus agg. 5:+, Carpinus betulus juv. 5:+, Asplenium septentrionale 5:r, Stellaria holostea 5:r, Centaurea triumfettii 6:1, Melica picta 6:1, Allium vineale 6:+, Potentilla heptaphylla 6:+, Poa compressa 6:+, Quercus petraea juv. 6:+, Carduus nutans 6:r.
Druhy přítomné v EO jen v jednom snímku: Cladonia conioeraea 1:1, Plagiomnium affine 3:1, Hylocomium splendens 3:1, Barbilophozia barbata 3:1, Polytrichum piliferum 4:1, Tortella tortuosa 5:1, Bryum spec. 6:+, Parmelia caperata 1:7.
CYNANCHO QUERCETUM PASSARGE 1957
Svahy.s jižní expozicí, na nichž je z pedologického hlediska možný výskyt lesních společenstev, jsou z velké části zarostlé porosty asociace Cynancho Quercetum /svaz Quercion pubescenti petraea BR. BL. 1931/ a zakrslou doubravou s četnými teplomilnými druhy. V údolí Berounky je tato asociace zastoupena dvěma subasociacemi: xerofilnější subasociací C. Q. typicum a mezofilnější subasociací C. Q. poetosum nemoralis (BLAŽKOVÁ 1962) NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ NOVOTNÁ 1977. Ve studovaném území se vyskytují porosty jen druhé subasociace, s četnými druhy, které naznačují již výrazné přechody do sukces ně vyvinutější asociace Aceri Carpinetum KLIKA 1941. Sklon svahu se pohybuje kolem 30°, zápoj stromového patra je asi 80 % a pokryvnost bylinného patra od 40 % do 60 %. Ve stromovém patře dominuje Carpinus betulus, dále je hojný Quercus petraea; keřové patro není významné a v bylinném patře se uplatňují kromě dominant /Poa nemoralis subsp. nemoralis, Vincetoxicum hirundinaria/ také teplomilnější druhy /Hieracium sabaudum, Brachypodium sylvaticum, Pyrethrum corymbosum, Dactylis polygama, Anthericum ramosum/ a druhy svazu Car pinion /Lathyrus vernus, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Pulmonaria obscura/. Z ostatních druhů je zajímavý výskyt Hordelymus europaeus, Senecio nemorensis, Sanicula europaea a významný nález Cephalanthera rubra. Mechové patro není vzhledem k suťovému charakteru půdy vyvinuto. Cynancho Quercetum poetosum nemoralis stejně jako Aceri Carpinetum je v údolí Berounky charakteristickým společenstvem hlavně pro dolní poloviny svahů kolem řeky, kde má velký půdoochranný význam a' je zahrnuto mezi ochranné porosty.
133 Tabulka 24 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Cynancho Quercetum PASSARGE 1957 Snímek 1 2 3 Expozice JJV JV J Sklon /°/ 30 29 34
Plocha /m 2/ 300 250 250
Nadmořská výška /m n. m./ 270 280 300
Zápoj E 3 /%/ 80 80 80
Pokryvnost E 2 /%/ 10 10 30
Pokryvnost E 1 /%/ 50 60 40
Tabulka 24a Zastoupení druhů Číslo snímku
Druh 1 2 3
E3 Carpinus betulus 4 4 3 Quercus petraea 1 1 3 Acer pseudoplatanus 2 . . Pinus sylvestris . 1 . Fagus sylvatica . 1 .
E2 Carpinus betulus 1 2 2 Corylus avellana 1 . . Acer campestre 1 . . Lonicera xylosteum + . . Swida sanguinea + . . Picea abies . + . Tilia platyphyllos . + . Rosa spec. . . 1 Crataegus spec. . . 1
E1 Poa nemoralis subsp. nemoralis 2 2 3 2 Vincetoxicum hirundinaria 2 2 2 Hieracium murorum + 1 1 Hieracium sabaudum + + + Quercus petraea juv. + r 1 Campanula trachelium 1 1 . Alliaria petiolata 1 r . Galium odoratum + + .
134 Tabulka 24a
Druh 1 2 3
Lathyrus vernus + + . Fraxinus excelsior juv. + + . Pyrethrum corymbosum + . 1 Silene nutans + . 1 Dactylis polygama . + 1 Veronica chamaedrys . . + Coronilla varia . + + Inula conyza . + + Rosa spec. juv. . + + Euphorbia cyparissias . r +
Poznámka: Druhy přítomné v jen v jednom snímku: Galeobdolon luteum 1:3, Brachypodium sylvaticum 1:1, Hordelymus europaeus 1:+, Viola riviniana 1:+, Fragaria moschata 1:+, Hedera helix 1:+, Geum urbanum 1:+, Geranium robertianum 1:+, Impatiens parviflora 1:+, Galeopsis pubescens 1:+, Hieracium racemosum 1:+, Epilobium montanum 1:+, Acer campestre juv. 1:+, Acer pseudoplatanus juv. 1:+, Ulmus glabra juv. 1:+, Campanula rapunculoides l:r, Sorbus aria agg. juv. l:r, Senecio nemorensis 2:1 2, Astragalus glycyphyllos 2:+, Stellaria holostea 2:+, Myosotis sylvatica 2:+, Vicia tetrasperma 2:+, Mycelis muralis 2:+, Fragaria vesca 2:+, Pulmonaria obscura 2:+, Linaria vulgaris 2:+, Galium sylvaticum 2:+, Carex pairae 2:+, Viola canina 2:+, Dentaria bulbifera 2:+, Hepatica nobilis 2:+, Tilia platyphyllos juv. 2:+, Sanguisorba minor 2:r, Cephalanthera rubra 2:r, Lathyrus pratensis 2:r, Chaerophyllum temulum 2:r, Vicia sepium 2:r, Sanicula europaea 2:r, Fragaria viridis 3:1, Genista tinctoria 3:1, Trifolium alpestre 3:+, Veronica officinalis 3: + , Anthericum ramosum 3:+, Sedum maximum 3:+, Galium pumilum 3:+, Sorbus torminalis juv. 3:+, Prunus spinosa juv. 3: + , Thymus pulegioides 3:r, Asplenium septentrionale 3:r, Festuca ovina 3:r, Carpinus betulus juv. 3:r.
Lokality snímků /tab. 24/: 1 Čertova skála, 12. 9. 1983 (36/83); 2 Lesnaté svahy na severovýchodním okraji Čertovy skály, asi 30 m nad silnicí, 16. 6. 1982 (39/82); 3 Dlouhá hora, asi 0,6 km severovýchodně od Čertovy skály, nad silnicí, 17. 6. 1982 (44/82).
135 MELAMPYRO NEMOROSI CARPINETUM PASSARGE 1957
Ve studovaném území zaujímají největší část plochy poměrně prudké svahy, které nejsou pro výskyt lesních společenstev svazu Carpinion ISSLER 1931 em. MAYER 1937 vhodné. Proto jsou zde tato společenstva proti rovinatějším partiím Křivoklátska, kde Často tvoří rozsáhlé porosty, vzácnější. Pouze mírně ji skloněné svahy terasy Dlouhé hory dávají předpoklad pro jejich rozvoj. Pro fytocenologický snímek je charakteristický výskyt, kromě typických druhů svazu Carpinion, i některých dalších druhů, které mají optimum svého výskytu ve společenstvech podsvazu Eu Fagenion /Bromus benekenii a Hordelymus europaeus/. výskyt druhů Dactylis polygama, Lathyrus niger a Pyrethrum corymbosum ukazuje na případný posun do poněkud teplomilnějšího křídla asociace.
Prosvětlený les pod vrcholem malého hřbítku na první terase Dlouhé hory, asi 1,3 km východně od Hracholusk, jihovýchodní expozice, sklon 18°, plocha 300 m 2, 350 m n.
m., E 3 = 80 %, E 2 = 5 %, E 1 = 70 %, E 0 chybí, 13. 9. 1983 (37/83):
E3: Carpinus betulus 4, Pinus sylvestris 1, Larix decidua 1;
E2: Corylus avellana 1 2, Carpinus betulus 1 2;
E1: Bromus benekenii 3, Hepatica nobilis 3, Galium odoratum 2, Dactylis polygama 2, Galium sylvaticum 1, Stellaria holostea 1, Lathyrus niger 1, Brachypodium sylvaticum 1, Poa nemoralis subsp. nemoralis 1, Chaerophyllum temulum 1, Quercus petraea juv. 1, Cardamine impatiens +, Campanula trachelium +, Pyrethrum corymbosum +, Lamium maculatum +, Urtica dioica +, Galeopsis pubescens +, Mycelis muralis +, Fragaria viridis +, Geum Urbanum +, Astragalus glycyphyllos +, Cephalanthera longifolia +, Senecio fuchsii +, Impatiens parviflora +, Viola reichenbachiana +, Hieracium murorum +, Vicia sylvatica +, Alliaria petiolata +, Hordelymus europaeus +, Carpinus betulus juv. +, Acer campestre juv. +, Melampyrum pratense r, Oxalis acetosella r, Veronica officinalis r, Rosa spec. juv. r.
Snímek lze celkem dobře přiřadit k subasociaci Melampyro nemorosi Carpinetum typicum PASSARGE 1957 bez výrazných diferenciálních druhů. Slabý výskyt Melampyrum pratense a absence dalších acidofilních druhů nestačí k přiřazení do subasociace M. C. luzuletosum (PASSARGE 1953) NEUHÄUSL 1982. Půdy tvoří převážně eutrofní hnědozemě.
136 ARUNCO ACERETUM MOOR 1952 Arunco Aceretum je specifické roklinové společenstvo s dominantním Aruncus vulgaris, vázané obvykle na velmi svažité rokliny a pozvolna erodující až surové svahové hlíny /na rozdíl od asociace Lunario Aceretum, které je vázána na humózní sutě/.Na Křivoklátsku se vyskytuje většinou při dnech inverzních roklí, při potocích nebo příležitostných tocích (cf. též HUSOVÁ 1975). Ve studovaném území se vyskytuje v inverzi potoka na jihozápadním okraji Čertovy skály, pod cestou vedoucí k hájovně Křiniště a v údolí potoka jižně od Písařova vrchu. Ve stromovém patře se objevují Acer pseudoplatanus a A. platanoides, dále je charakteristická přítomnost Ulmus glabra, Abies alba, Fraxinus excelsior a Picea abies. Výskyt smrku v tomto společenstvu by si zřejmě z hlediska genofondu dřevin vyžádal důkladnou studii. Vytváří mohutné, zdravé exempláře vázané právě jen na dna a nejbližší okolí nivy potoků a vytváří dojem autochtonní dřeviny /na rozdíl od prokazatelně introdukovaných porostů smrků, ve svahových porostech/. V křovinném patře se často vyskytuje Corylus avellana, Sambucus nigra, Ulmus glabra, Lonicera xylosteum a další dřeviny. V bylinném patře většinou dominuje Aruncus vulgaris, dále Dryopteris filix mas, Impatiens parviflora, Lamium maculatum a Oxalis acetosella. Výskyt druhů svazu Carpinion /Hepatica nobilis, Stellaria holostea a Lathyrus vernus/ a ve vyšších patrech dále Acer pseudoplatanus, Abies alba, Picea abies a Tilia platyphyllos je význačný pro subasociací Arunco Aceretum abietosum HUSOVÁ 1973, která je právě pro Křivoklátsko charakteristická. Z ekologického hlediska jde o specifické společenstvo stinných roklin, vázané na rony surové půdy, která má větší obsah jílovitých částic /jílovitohlinitá až hlinitojílovitá/ a odpovídá hnědozemnímu rankeru až autrofní hnědozemi. Půda je svěže vlhká /častý je výskyt kolem pramenných poloh/, s vysokým pokryvem mechorostů, což svědčí i o dobré vzdušné vlhkosti v uzavřených roklinách. Toto společenstvo je na Křivoklátsku častější než v jiných oblastech Čech. Protože je však vázáno na dolní poloviny svahů při dnech údolí, bylo by případnou zátopou přehrady prakticky na celém území CHKO zničeno.
Lokality snímků /tab. 25/: 1 Hluboká a úzká roklina s potůčkem na jihozápadním okraji Čertovy skály, zastíněná, 16. 6. 1982 (42/82); 2 Roklina na jihozápadním okraji Čertovy skály, asi 0,3 km od ústí, 7. 6. 177 (114/77);
137 Tabulka 25 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Arunco Aceretum MOOR 1952 Snímek 1 2 3 4 Sklon /°/ 50 52 47 40 Expozice S s S s Plocha /m 2/ 180 120 300 100 Nadmořská výška /m n. m./ 270 310 300 300
Zápoj E3 /%/ 80 90 70 90
Pokryvnost E 2 /%/ 30 5 30 10
Pokryvnost E 1 /%/ 80 35 90 80
Pokryvnost E 0 /%/ 30
Tabulka 25a
Zastoupení druhů Číslo snímku 1 2 3 4 E3 Fraxinus excelsior 3 1 . 2 Picea abies 2 . 2 4 Ulmus glabra 2 . 2 . Carpinus betulus 1 1 . . Acer pseudoplatanus . 3 2 . Abies alba . 1 3 .
E2 Corylus avellana 2 1 2 . Sambucus nigra 1 . 2 2 Ulmus glabra . + 2 1 Acer platanoides 1 . 1 .
E1 Aruncus vulgaris 1 2 4 3 Dryopteris filix max 1 + 2 1 Impatiens parviflora + + 1 1 Geranium robertianum + r 1 . Melica nutans + . + + Lamium maculatum + . 2 2 Oxalis acetosella . + 2 1 Galium odoratum + 1 2 Senecio fuchsii + . + . Athyrium filix femina . 1 1 . Stachys sylvatica . + . + Rubus idaeus . . 1 + Urtica dioica . . + +
138
Poznámka:
Druhy přítomné v E 3 jen v jednom snímku: Tilia platyphyllos 1:1, Acer platanoides 2:3, Fagus sylvatica 2:2.
Druhy přítomné v E 2 jen v jednom snímku: Fagus sylvatica 1:1, Acer pseudoplatanus 2:1, Carpinus betulus 2:+, Abies alba 2:+, Lonicera xylosteum 2:+.
Druhy přítomné v E 1 jen v jednom snímku: Impatiens noli tangere 1:3, Stellaria nemorum 1:2, Chrysosplenium alternifolium 1:1, Myosotis sylvatica 1:1, Stellaria uliginosa 1:+, Poa nemoralis subsp. nemoralis 1:+, Scrophularia nodosa 1: + , Epilobium montanum 1: + , Chaerophyllum temulum 1:+, Galeobdolon luteum 1:+, Festuca gigantea 1:+, Dentaria enneaphyllos 2:2, Galeobdolon montanum 2:2, Dentaria bulbifera 2:1, Alliaria petiolata 2:1, Hepatica nobilis 2:1, Stachys sylvatica 2:+, Fagus sylvatica juv. 2:+, Acer pseudoplatanus juv. 2:+, Anemone ranunculoides 2:r, Rubus idaeus 3:1, Urtica dioica 3:+, Asarum europaeum 4:+, Stellaria holostea 4:+, Lathyrus vernus 4:+.
Druhy přítomné v E 0 jen v jednom snímku: Eurhynchium angustirete 3:3, Plagiomnium affine 3:1.
3 údolí potoka jižně od Písařova vrchu, 14. 9. 1983 (44/83); 4 údolí potoka jižně od Písařova vrchu, 14. 9. 1983 (45/83).
LUNARIO ACERETUM SCHLUTER IN GRUNEBERG ET SCHLUTER 1957 Lunario Aceretum, podobně jako Arunco Aceretum, je specifické společenstvo vázané na ekologicky přísně vyhraněné prostředí. Je reprezentantem stinných poloh roklí a suťových svahů s humózní a vlhkou půdou, kde matečným substrátem jsou většinou úživnější, nepříliš kyselé horniny. Charakteristickým ekologickým znakem je velmi dobrý rozklad humusu a jeho vysoký podíl v půdě a dobrý vlhkostní režim. Ve stromovém patře se vyskytuje Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus a Picea abies, dále to může být Ulmus glabra, Tilia platyphyllos a Fagus sylvatica. Do keřového patra vzácněji proniká Carpinus betulus. Složení ostatních dřevin keřového patra je podobné jako u asociace Arunco Aceretum. Pro bylinné patro je význačný dominantní výskyt Lunaria rediviva, dále Mercurialis perennis, Lamium maculatum, Oxalis acetosella a Ranunculus lanuginosus. Pro Křivoklátsko udává HUSOVÁ (1975) subasociací Lunario Aceretum lunarietosum (KLIKA 1941) HUSOVÁ 1982, která je charakterizována přítomností
139 druhů svazu Carpinion. Ve snímku z rokle na jihozápadním úpatí Písařova vrchu však diferenciální druhy této subasociace chybějí a celková druhová chudost porostů a výskyt Hordelymus europaeus přiřazují toto společenstvo spíše k subasociaci Lunario Aceretum elymetosum (MIKYŠKA 1943) HUSOVÁ 1982, která zatím z Křivoklátska není udávána (cf. HUSOVÁ in MORAVEC et al. 1982).
Údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, východoseverovýchodní expozice,
sklon 32°, plocha 10 x 30 m, 300 m n. m., E 3 = 70 %, E 2 = 20 %, E1 = 70 %, E 0 = 20 %, 14. 9. 1983 (41/83):
E3: Fraxinus excelsior 3, Acer pseudoplatanus 2, Picea abies l; E 2: Acer platanoides 2, Carpinus betulus 2;
E1: Lunaria rediviva 3, Mercurialis perennis 3, Lamium maculatum 2, Oxalis acetosella 2, Ranunculus lanuginosus 1 2, Dryopteris filix mas 1, Galium odoratum 1, Asarum europaeum +, Urtica dioica +, Impatiens noli tangere +, Senecio fuchsii +, Veronica chamaedrys +, Circaea lutetiana +, Geranium robertianum +, Melica nutans +, Hordelymus europaeus +, Rubus idaeus + , Lonicera xylosteum juv. +, Festuca gigantea /+/;
E0: Eurhynchium angustirete 2, Rhizomnium punctatum 1.
LUNARIO REDIVIVAE ALNETUM GLUTINOSAE ASS. NOVA PROVIS Na širších nivách potoků v inverzních roklích Křivoklátska se v polohách, kde lze předpokládat výskyt společenstev asociace Stellario Alnetum, často objevuje společenstvo s dominantním druhem Lunaria rediviva. Tyto porosty svou fyziognomií a druhovou strukturou poněkud připomínají asociaci Arunco silvestris Alnetum glutinosae TX. 1957, která je známa nejblíže z Plzeňské pahorkatiny. Některé druhy /Ranunculus lanuginosus, Stellaria nemorum aj./ jsou shodné zvláště se subasociací Arunco Alnetum mercurialietosum perennis NEUHÄUSLOVÁ NOVOTNÁ 1974. Ve snímcích z různých částí Křivoklátska jsou však patrny výrazné rozdíly: Lunaria rediviva vytváří v tomto společenstvu dominantu, kdežto v asociaci Arunco Alnetum se vyskytuje jen sporadicky. V této asociaci zcela ve stromovém patře chybí Alnus incana a z druhů bylinného patra chybějí Primula elatior, Caltha palustris, Campanula latifolia, Thalictrum aquilegiifolium, Aruncus vulgaris, Phalaris arundinacea, Veratrum lobelianum, Melandrium album a některé další. Naopak v porostech z Křivoklátska se vyskytují Lonicera xylosteum, Carpinus betulus, Galium odoratum, Cardamine
140 impatiens, Melica nutans, Euphorbia dulcis, Arctium nemorosum, Lamium maculatum, Impatiens parviflora a některé další (of. NEUHÄUSLOVÁ NOVOTNÁ in MORAVEC et al. 1982). Tyto kvalitativní rozdíly, ale i výrazné kvantitativní převládnu tí Lunaria rediviva jsou důvodem k vylišení dosud prozatímní jednotky, která bude s rozsáhlejším snímkovým materiálem podrobena zevrubnější analýze na jiném místě. Z ekologického hlediska se společenstvo vyskytuje ve výrazných inverzích na periodicky zaplavovaných nivách kolem potoků. Asociace je zařazena do podsvazu Alnenion glutinoso incanae OBERDORFER 1953. Lokality snímků /tab. 26/: 1 údolí potoka jihozápadně od Čertovy skály, asi 0,3 km od ústí, 7. 6. 1977 (113/77); 2 údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, 14. 9. 1983 (42/83); 3 údolí potoka jihozápadně od Písařova vrchu u Týřovic, 14. 9. 1983 (43/83).
FLÓRA
Celkem bylo ve sledovaném území, které zahrnuje rozlohu asi 8 km 2, zjištěno kolem 450 taxonů vyšších rostlin uvedených v seznamu podle jednotlivých lokalit:
1. Postranní rokle údolí Berounky v okolí a na úpatí Písařova vrchu, většinou jen sezónně zvodněné, vyznačující se výraznou teplotní inverzí. Z rostlinných druhů zde převažují vesměs psychrofilní lesní prvky suťových porostů a údolních niv.
2. Bezejmenný vrch /kóta 376/, ležící asi 1 km jihozápadně od Písařova vrchu, kde převažují mezofilní lesní prvky.
3. SPR Čertova skála s prvky výslunných spilitových skal, suťových osypů, teplých křovin a zalesněných suchých a krátkých roklí a zářezů.
4. Širší okolí Čertovy skály ohraničené z jihozápadu a severovýchodu roklemi, které směřují k hájovně Křiniště jihovýchodně od Hracholusk. Většinou jde o lesní prvky. Z okolí hájovny ještě přistupují prvky travnatých úvozů, mokřadní prvky ze sezónně zvodněné deprese, pasekové a některé ruderální prvky.
141 Tabulka 26 Charakteristika fytocenologických snímků společenstva Lunario redivivae Alnetum glutinosae ass. nova prov.
Snímek 1 2 3 Expozice JV JV V Sklon /°/ 3 5 3 Plocha /m 2/ 150 300 500 Nadmořská výška /m n. m./ 320 300 340
Zápoj E 3 /%/ 75 80 90
Pokryvnost E 2 /%/ 10 15 5
Pokryvnost E 1 /%/ 90 90 95
Pokryvnost E 0 /%/ 5 2 2
Tabulka 26a
Zastoupení druhů Číslo snímku Druh 1 2 3
E3 Alnus glutinosa 3 4 5 Acer pseudoplatanus 1 3 2 Picea abies 2 1 . Carpinus betulua 1 . 2 Ulmus glabra 2 . .
E2 Acer platanoides 2 2 . Ulmus glabra 1 1 . Sambucus nigra 1 . . Lonicera xylosteum + . . Abies alba . . 1 Carpinus betulus . . 1 Sambucus racemosa . . +
E1 Lunaria rediviva 3 4 4 3 Ranunculus lanuginosus 2 1 1 Stellaria nemorum 2 + 2 Mercurialis perennis 1 + 3 Urtica dioica 1 + 3 Athyrium filix femina + 2 1 Stachys sylvatica + 1 1 Chrysosplenium alternifolium + + +
142 Tabulka 26a
Druh 1 2 3 Arctium nemorosum r ( + ) + Oxalis acetosella 2 1 . Circaea lutetiana + + . Asarum europaeum + . + Fraxinus excelsior juv. r . + Lamium maculatum . 1 3 Dryopteris filix mas . + + Impatiens parviflora . + +
E0 Rhizomnium punctatum 1 1 1
Plagiothecium denticulatum 1 1 1
Plagiomnium undulatum 1 . .
Poznámka:
Druhy přítomné v E1 jen v jednom snímku: Galium odoratum 1:2, Galeobdolon montanum 1:2, Geranium robertianum 1:1, Cardamine impatiens 1:1, Stellaria holostea 1:1, Senecio fuchsii 1:1, Dentaria enneaphyllos 1:1, Anemone nemorosa 1:+, Dentaria bulbifera 1:+, Euphorbia dulcis l:+, Melica nutans 1:+, Paris quadrifolia l:+, Impatiens noli tangere 1:+, Ficaria bulbifera 1:+, Alliaria petiolata 1: + , Veronica montana 1:(+), Pulmonaria obscura l:r, Daphne mezereum l:r, Sambucus racemosa l:r, Tilia cordata l:r, Cardamine amara 2:1, Ranunculus repens 1:+, Geum urbanum 1:+, Epilobium monta num l:+, Carex sylvatica 1:+, Acer pseudoplatanus +, Ajuga reptans ( + ), Aegopodium podagraria 3:2, Polygonatum multiflorum 3:+, Ulmus glabra 3:+. 5. Dlouhá hora zalesněné skalnaté svahy mezi Čertovou a Kněžskou skálou. Převažují teplomilnější až mezofilnější lesní druhy a lokálně druhy osluněných lesních pasek a cest. 6. Kněžská skála s okolím území od rokle západně od skály až po hranu údolí Tyterského potoka; bezlesé skály, křoviny, plášťová a lesní společenstva a přilehlé louky /dříve asi pastviny/.
Přehled o výskytu druhů na jednotlivých lokalitách je uveden v tabulce 27. Kromě přirozených rozdílů, které jsou patrny z fyziognomie porostů jednotlivých lokalit a z toho plynoucích odlišností v jejich flóře, je zajímavé srovnání floristického složení Čertovy a Kněžské skály, i když jejich geologický podklad je v podstatě stejný a vzdálenost je jen asi 1,4 km. Druhová
143
Tabulka 27 Lokalita Druh 1 2 3 4 5 6
Abies alba X X X X X X Acer campestre . X X X X X Acer platanoides . X X X X . Acer pseudoplatanus X X X X . . Achillea collina (cf. sensu Dostál) . . X . . .
Achillea millefolium subsp. millefolium . . X X . X
Acinos arvensis . . X X . X Acorus calamus . . . X . . Actaea spicata X X . X X X Adoxa moschatellina X X X . . . Aegopodium podagraria X X X . X X Aethusa cynapium X . . X . . Agrostis capillaris . . X X . X Agrostis stolonifera . . . X . . Ajuga genevensis . . X X X X Ajuga reptans X X . . . . Alchemilla xanthochlora . X . . . . Alliaria petiolata X X X X X Allium oleraceum . . . . X X Allium schoenoprasum . . X X . .
Allium senescens subsp. montanum . . X X . X
Allium vineale . . . . X X Alnus glutinosa X . . . . . Alopecurus geniculatus . . . X . . Alyssum alyssoides . . . . . X Alyssum montanum . . . X . . Anchusa officinalis . . . . X X Anemone nemorosa X X X X X X Anemone ranunculoides X X . X . . Antennaria dioica . . X . . . Anthemis austriaca . . . . X . Anthemis cotula . . . X . . Anthemis tinctoria . . . X . . Anthericum liliago . . X X . . Anthericum ramosum . . X X X X Anthoxanthum odoratum . . . X . X Anthriscus sylvestris . . X X . .
144 Pokračování tabulky 27
Druh 1 2 3 4 5 6
Arabidopsis thaliana . . X X . . Arabis hirsuta . . X X . X. Arabis pauciflora . . . . X . Arctium minus . X X X . . Arctium nemorosum X X X X X . Arenaria serpyllifolia . . X X . X Arrhenatherum elatius . . . X . X Artemisia absinthium . . X X X X Artemisia campestris . . X X . X Aruncus vulgaris X ...... Asarum europaeum X X . . . . Asperula cynanchica . . X X . X Asperula tinctoria . . . X . X Asplenium ruta muraria . . X X . X Asplenium septentrionale . . X X X X Asplenium trichomanes . . X X X X Aster amellus . . X X . . Astragalus glycyphyllos . . X X X X Athyrium filix femina X X . X . . Atropa bella donna X . . . X . Aurinia saxatilis . . X X X X Avenula pratensis . . . X . . Avenula pubescens . . . . . X Bellis perennis X . . X . . Berteroa incana . . . . . X Betonica officinalis . . . X . . Betula pendula . X X . . . Brachypodium pinnatum . . . X X X Brachypodium sylvaticum . X . X X X Bromus benekenii X X . X X . Bromus erectus . . . . . X Bromus hordeaceus subsp. . . X X . . hordeaceus Bromus inermis . . . X . . Bromus sterilis . . X . . X Bupleurum falcatum . . X X . . Calamagrostis epigeios . . . . X . Camelina microcarpa . . . X . X Campanula persicifolia X X . X X X Campanula rapunculoides . . X X X . Campanula rotundifolia . . X X X X
145 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Campanula trachelium X . X X X . Cardamine amara X X . . X . Cardamine impatiens X X . X X . Cardamine pratensis . . . X . . Cardaminopsis arenosa . . X X . . Carduus acanthoides . . X . X . Carduus crispus . . . X . X Carduus nutans . . X X . X Carex brizoides X . . . . . Carex hirta . . . X . X Carex montana . . . X . . Carex ovalis . . . X X . Carex pairae . . . X . X Carex pallescens . . . X . . Carex praecox . . . . . X Carex remota . . . . X . Carex spicata . . . . X X Carex sylvatica X X . X X X Carlina vulgaris . . X X . X Carpinus betulus . X X X X X Carum carvi . . . X . X Centaurea cyanus . . . X . . Centaurea jacea agg. . . . X . X Centaurea rhenana . . . . . X Centaurea triumfetii . . . . . X Cephalanthera damasonium . . . . . X Cephalanthera longifolia . . . . X . Cephalanthera rubra . . X . . . Cerastium arvense . . X X . X Cerastium glomeratum . . . X . . Cerastium glutinosum . . . X . . Cerasus avium . . . . . X Chaenorhinum minus . . X . X . Chaerophyllum aromaticum . . . X . . Chaerophyllum bulbosum . . . . . X Chaerophyllum temulum . . X X X . Chamerion angustifolium . . . X . . Chelidonium majus X . X X . X Chrysosplenium alternifolium X X . X X . Circaea lutetiana X X . . . . Cirsium acaule . . . . . X
146 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Cirsium palustre X . . . X . Cirsium vulgare X . . . . . Clinopodium vulgare . X X X X . Convallaria majalis . . X . X . Convolvulus arvensis . . . . . X Conyza canadensis . . . X . . Coronilla varia . . X X X X Corydalis intermedia . . X . . . Corylus avellana . X X X X . Cotoneaster integerrimus . . X X . X Crataegus laevigata . . X . . X Crataegus monogyna X X 3 Cruciata glabra . . . X . X Cystopteris fragilis . . . X . . Dactylis glomerata X . X X . X Dactylis polygama . . X X X X Daphne mezereum . X . . . . Dentaria bulbifera X X X X X X Dentaria enneaphyllos X X . . . . Deschampsia flexuosa . . . . X . Dianthus carthusianorum . . X X . X Dictamnus albus . . X X . . Digitalis grandiflora X . X X . . Drybpteris filix mas X X X X X . Echium vulgare . . X X X X Equisetum arvense X . . . . X Epilobium collinum X . X . X . Epilobium montanum . X . X X . Erigeron acris . . X X . . Erophila verna . . X X . . Euonymus europaeus . . X X X X Euphorbia cyparissias . . X X X X Euphorbia dulcis . X . . . . Euphorbia esula . . . X . . Fagus sylvatica X X X X X X Fallopia convolvulus . . . X . X Fallopia dumetorum . . X . . X Festuca altissima . . . . X . Festuca gigantea X X . X X .
147 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Festuca heterophylla . . . . X . Festuca ovina X X . X X X Festuca pallens . . X X . X Festuca rubra agg. . . . X . X Festuca rupicola . . . . X X Ficaria bulbifera X X X X . . Filaginella uliginosa . . . . X . Fragaria moschata . . X X . . Fragaria vesca X . X X . . Fragaria viridis X . X X X X Fraxinus excelsior X X X X . . Fumaria officinalis agg. . X X X . . Gagea lutea X . X . . . Gagea pratensis . . . X . . Galeobdolon luteum X X X X X X Galeobdolon montanum . X X . . . Galeopsis angustifolia . . . X . . Galeopsis bifida . . . X . . Galeopsis ladanum . . X X . X Galeopsis pubescens . . . X X X Galeopsis speciosa X . . . . . Galeopsis tetrahit . . X X . . Galium aparine . . X . X X Galium glaucum . . X X X X Galium odoratum X X X X X X Galium x pomeranicum . . . X . . Galium pumilum . . . X X X Galium sylvaticum X . X X X . Genista tinctoria . . . X X X Geranium columbinum . . . X . . Geranium pratense . . . X . . Geranium pusillum . . . X . . Geranium robertianum X X X X X X Geranium sanguineum . . X X X X Geum urbanum X X X X X X Glechoma hederacea . . X X . X Glyceria aquatica . . . X . . Grossularia uva crispa . . X X . .
148 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Hedera helix . X X X X .
Helianthemum nummularium subsp. obscurum . . . . . X
Hepatica nobilis . X X X X . Heracleum sphondylium X . X X . . Herniaria glabra . . X X . . Hieracium bauhinii . . X X . X Hieracium caespitosum . . X X . . Hieracium cymosum . . X X . . Hieracium cf. echioides /sterilní/ . . . X . . Hieracium lachenalii agg. X . . X . . Hieracium laevigatum . . . . X . Hieracium murorum . X . X X X Hieracium pallidum agg. /schmidtii/ . . X X . X Hieracium pilosella . . X X . X
Hieracium racemosum /cf. sensu Dostál/ . . X X X .
Hieracium sabaudum . . . X X X Hieracium umbellatum . . X X . . Holcus lanatus . . . X . X Holosteum umbellatum . . . X . . Hordelymus europaeus X . X X X . Humulus lupulus X . X X X X Hyoscyamus niger . . . . X . Hypericum hirsutum X . . X . X Hypericum perforatum X . X X X X Hypochoeris radiacata . . . X . . Impatiens noli tangere X X . X . . Impatiens parviflora . X X X X X Inula conyza . . X X X X Jasione montana . . . . . X Jovibarba sobolifera . . X X . X Juncus articulatus . . . X . . Juncus effusus X . . X X . Juniperus communis subsp. communis . . X X X X Knautia arvensis . . X X X X Koeleria macrantha . . . X . .
149 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Lactuca perennis . . X . . X Lactuca serriola . . X . . X Lactuca viminea . . . . . X Lamium album . . X . . X Lamium maculatum X X X X X . Lamium purpureum . X . . . . Lapsana communis X . X X . X Larix decidua . . X X X X Lathyrus niger . . . X X . Lathyrus pratensis . . . X . . Lathyrus vernus X X X X X . Lembotropis nigricans . . X X X . Leontodon autumnalis . . X . . . Leontodon hispidus . . . . . X Lepidium campestre . . . X . . Leucanthemum vulgare . . . X . X Ligustrum vulgare . . X . . X Lilium martagon . . X X . . Linaria vulgaris . . . X . . Linum catharticum . . . X . . Lonicera xylosteum X X X X X . Lotus corniculatus . . X X . . Lunaria rediviva X X . . . . Luzula campestris . . . . . X Luzula luzuloides X X X X . Luzula pilosa X . . . . . Lychnis flos cuculi . . . X . . Lysimachia nummularia X . X X . . Lythrum salicaria . . . X . . Maianthemum bifolium . . . X . . Medicago lupulina . . . . . X Medicago minima . . . X . . Melampyrum pratense . . . . X . Melandrium album . . . . . X Melica nutans X X X X X . Melica picta . . . X X X Melica transsilvanica . . X X . X Mentha arvensis . . . X . . Mercurialis perennis X X X X . . Milium effusum . X X X . . Moehringia trinervia . . X X . .
150 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Molinia coerulea . . . . . X Mycelis muralis X . X X X X myosotis laxiflora X . . X . . Myosotis ramosissima . . . X . . Myosotis sparsiflora . X . X . . Myosotis sylvatica . . . X . X Myosoton aquaticum X . . . . . Neottia nidus avis . . X . . . Neslia paniculata . . . X . . Oenothera biennis . . X . . X Omalotheca sylvatica . . . X X X Omphalodes scorpioides . . X . . . Origanum vulgare . X X X . . Oxalis acetosella X X . X X X Papaver argemone . . . X . . Papaver dubium . . . . . X Paris quadrifolia . X . . . . Peucedanum oreoselinum . . . . . X Phalaris arundinacea X . . X . . Phleum phleoides . . X X . X Picea abies X X X X . . Pimpinella saxifraga . . . X . X Pinus nigra . . . . . X Pinus sylvestris X X X X X X Plantago lanceolata . . X . . X Plantago major X . . . . . Plantago media . . X . . . Poa angustifolia . . X . . X Poa annua . . . X . . Poa compressa . . . X . X Poa nemoralis subsp. nemoralis X X X X X X Poa nemoralis subsp. rigidula . . X X . X Poa trivialis X . . . . . Polygonatum multiflorum . X X . . X Polygonatum odoratum . . X X . X Polygonum aviculare agg. X . . . . . Polypodium vulgare X . X X X . Potentilla anglica . . . X . . Potentilla anserina . . . X . .
151 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Potentilla arenaria . . X X . X Potentilla argentea . . X X X X Potentilla heptaphylla . . X X . X Potentilla neumanniana . . X X X X Potentilla pusilla . . X . . . Potentilla reptans . . . X X X Prenanthes purpurea X . . . . . Prunella vulgaris X . . X . . Prunus spinosa . . X X X X Pseudolysimachion spicatum . . X X . . Pseudotsuga menziesii X . . X . . Pulmonaria obscura X X . X X . Pulsatilla pratensis . . X X . X Pyrethrum corymbosum . X X X X X Pyrus pyraster . . X X . . Quercus petraea . X X X X X Quercus robur . . . X . . Ranunculus lanuginosus X X . . . . Ranunculus repens X X . X . . Rhamnus catharticus . . X X . X Robinia pseudacacia . . X X . X Roegneria canina . . X . X . Rosa agrestis . . . X . . Rosa canina . . X X X . Rosa corymbifera . . . X . . Rosa gallica . . X X . X Rosa rubiginosa . . X X . . Rubus fruticosus spec. agg. . . X X X X Rubus idaeus X X X . . . Rumex acetosa . . X . . . Rumex acetosella (inc. angiocarpus) . . X X . X Rumex crispus . . . X . . Rumex obtusifolius . . . X . . Rumex sanguineus . . . X . . Rumex thyrsiflorus . . . . . X Sagina procumbens . . . X . . Salvia pratensis . . X X . X
152 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Sambucus nigra X X X X . X Sambucus racemosa X X . X X . Sanguisorba minor . . X X . X Sanicula europaea X . . X X . Saponaria officinalis . . X X . X Scabiosa columbaria . . . . . X Scabiosa ochroleuca . . . . . X Scleranthus annuus . . . X X . Scleranthus perennis . . . . . X Scrophularia nodosa X . . X X . Sedum acre . . X X . . Sedum album . . X X . X Sedum maximum . . X X X X Sedum spurium . . X . . . Sedum reflexum . . X X . . Sedum sexangulare . . X X X X Senecio fuchsii X X X X X . Senecio jacobaea . . . . . X Senecio nemorensis . . . . X . Senecio viscosus . . . . X . Seseli osseum . . X . . X Silene nutans . . X X X X Silene vulgaris . . . X X X Sisymbrium strictissimum . . X . . . Solanum nigrum . . . . X . Sorbus aria agg. . . X X . X Sorbus aucuparia . . . X . . Sorbus torminalis . . X X X X Spergula arvensis . . . . . X Spergularia rubra . . . . X . Stachys recta . . X X X X Stachys sylvatica X X . X . . Stellaria holostea X X X X X X Stellaria media . . X . . . Stellaria nemorum X X . X . . Stellaria uliginosa X . . X . . Steris viscaria . . . . X . Stipa joannis . . X . . . Swida sanguinea . . X X . . Symphoricarpos albus . . . . . X
153 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Tanacetum vulgare . . . X X X Taraxacum laevigatum agg. . . X X . X Taraxacum officinale agg. . . X X . X Teucrium botrys . . X X . X Teucrium chamaedrys . . . X . X Thlaspi caerulescens . . X X . . Thymus pulegioides . . X X X X Tilia cordata . X X X . . Tilia platyphyllos . . X X . . Torilis japonica . . X X . . Tragopogon orientalis . . . . . X Trifolium alpestre . . . X X X Trifolium arvense . . X X . X Trifolium campestre X . X . . X Trifolium repens . . . X . . Trifolium atriatum . . . . . X Turritis glabra . . X X . . Tussilago farfara . . . X . . Typha latifolia . . . X . . Ulmus glabra . X X X X X Ulmus minor . . X X . . Urtica dioica X X X X X X Valerianella locusta . . X X . X Verbascum densiflorum . . X X X . Verbascum lychnitis X . X X . X Verbascum nigrum . . X X X X Verbascum nigrum x lychnitis . . . X . . Veronica beccabunga X . . . . Veronica chamaedrys . X . X X . Veronica dillenii . . X X . . Veronica montana X X . . . . Veronica officinalis X . . X X X Veronica serpyllifolia . . . X . X Veronica sublobata . . X X . . Veronica teucrium . . X X . X Viburnum opulua X . . . . . Vicia angustifolia . . . . . X Vicia cracca . . . X . . Vicia dumetorum X . . X . .
154 Pokračování tabulky 27 Druh 1 2 3 4 5 6 Vicia hirsuta X . . X . X Vicia lathyroides . . . X . . Vicia pisiformis . . . . X . Vicia sepium X . X X X X Vicia sylvatica X . . X X X Vicia tetrasperma . . . X . . Vincetoxicum hirundinaria . . X X X X Viola canina . . X X . . Viola collina . . X X . X Viola hirta . . X . . X Viola reichenbachiana X . . X X X Viola riviniana . . X X X . Viola tricolor subsp. subalpina . . X X . . Viscum album subsp. abietis . . X . . .
Druhová diverzita Čertovy skály je vyšší /také skalní těleso Čertovy skály je podstatně mohutnější/. Ze skalních druhů a z druhů plášťů světlomilných lesů zde bylo zaznamenáno několik druhů, které nebyly na Kněžské skále dosud nalezeny: Alyssum montanum, Antennaria dioica, Anthemis tinctoria, Anthericum liliago, Arabidopsis thaliana, Aster amellus, Avenula pratensis, Betonica officinalis, Bupleurum falcatum, Carex montana, Cephalanthera rubra, Clinopodium vulgare, Corydalis intermedia, Cystopteris fragilis, Dictamnus albus, Digitalis grandiflora, Epilobium collinum, Erophila verna, Gagea lutea, Gagea pratensis, Galium x pomeranicum, Hieracium caespitosum, Hieracium cymosum, Hieracium umbellatum, Koeleria macrantha, Lilium martagon, Linum catharticum, Medicago minima, Myosotis sparsiflora, Omphalodes scorpioides, Potentilla anglica, Potentilla pusilla, Pseudolysimachion spicatum, Sedum acre, Sedum reflexum, Stipa joannis, Swida sanguinea, Thlaspi caerulescens, Vicia lathyroides, Vicia tetrasperma aj. Na Kněžské skále byly naopak nalezeny další druhy, které jsme na Čertově skále dosud nezjistili: Allium oleraceum, Allium vineale, Alyssum alyssoides, Avenula pubescens, Berteora incana, Bromus erectus, Carex praecox, Carex spicata, Centaurea rhenana, Centaurea triumfettii, Cephalanthera damasonium, Cirsium acaule, Festuca rupicola, Helianthemum nummularium subsp. ovatum, Jasione montana, Lactuca viminea, Medicago lupulina, Peucedanum oreoselinum, Sagina
155 procumbens, Scabiosa columbaria, Scabiosa ochroleuca, Scleranthus perennis, Spergula arvensis, Trifolium striatum atd. /cf. uvedený seznam/.
POZNÁMKY K OCHRANĚ FLÓRY A VEGETACE
Návrh na ochranu lokality čertova skála podal doc. dr. Vachtl, aby se ochránil "nejkrásnější odkryv polštářových spilitových láv v celém českém algonkiu". Úředně byla státní přírodní rezervace Čertova skála zřízena z uvedených důvodů vyhláškou ministerstva školství, věd a umění ze dne 27. ledna 1949. Vůdčím fenoménem ochrany je tedy geologie a geomorfologie, což potvrdila i prověrková komise státní ochrany přírody v roce 1962 a navrhla území k přehlášení na chráněný přírodní výtvor, kategorii podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, pro "zejména krasové jevy, skalní útvary, významné stromy a jejich skupiny". Tento návrh nebyl do současné doby realizován. Naopak v rámci nových prověrek chráněných území ČSR bylo v roce 1983 doporučeno rozšířit původní motivaci ochrany pro toto území a po terénním šetření vzhledem k zajímavým společenstvům na celý ekosystém, a tím ponechat dosavadní kategorii státní přírodní rezervace. RIVOLA (1974) se ke kategorizaci nevyjadřuje, ale na podkladě botanické revize chráněného území a okolí nedoporučuje případné územní rozšíření /kým navrhováno?/, protože přilehlé porosty jsou velmi narušeny výsadbou introdu kovaných dřevin /smrk, borovice a modřín/. Výnosem MŠVÚ bylo chráněné území vymezeno parcelou č. 449 v katastrálním území Hracholusky plochy 2,34 ha /bez silnice, která je součástí parcely,pouze 2,18 ha/. Protože území leží na lesním půdním fondu, je z praktického hlediska vymezeno lesními porosty /c 1 a d 1 oddělení 40 a bezlesí 81 v polesí Slabce/. Celkově jde o poněkud větší plochu, na kterou se vztahují ochranné podmínky vyplývající z výnosu: "na ploše rezervace bude hospodaření usměrněno tak, aby byl zachován přírodní ráz rezervace". Z chráněných druhů podle vyhlášky MK ČSR č. 54/1958 Ú. l. se ve sledovaném území vyskytuje celkem 15 taxonů, z toho byly jenom v území SPR Čertova skála nalezeny Anthericum li liago, Aster amellus, Cephalanthera rubra, Dictamnus albus, Lilium martagon a Stipa joannis. Naopak jen na Kněžské skále Centaurea triumfettii a Cephalanthera damasonium, na Dlouhé hoře Cephalanthera longifolia a ve stinných roklích kolem Písařova vrchu Daphne mezereum a Lunaria rediviva. Prakticky po celém území roztroušeně rostou na výslunných svazích z
156 chráněných druhů Anthericum ramosum, Aurinia saxatilis, Juniperus communis subsp. communis a Pulsatilla pratensis; částečně chráněná je Primula veris. Z taxonů červeného seznamu (HOLUB, PROCHÁZKA et ČEŘOVSKÝ 1979) se ze skupiny C II, taxony silně ohrožené, vyskytují ve sledovaném území Cephalanthe ra rubra a Pulsatilla pratensis, ze skupiny C III, tj. ohrožených, pak Abies alba, Anthemis cotula, Anthericum liliago„ Aruncus vulgaris, Aster amellus, Aurinia saxatilis, Cephalanthera damasonium, C. longifolia, Daphne mezereum, Dictamnus albus, Jovibarba sobolifera, Juniperus communis subsp. communis, Lactuca perennis, Omphalodes scorpioides, Primula veris, Rosa gallica a Stipa joannis a konečně ze skupiny C IV, taxonů zasluhujících zvýšenou pozornost, zde roste Hieracium pallidum agg., Lactuca viminea, Lunaria rediviva, Melica pieta, Myosotis sparsiflora, Peucedanum oreoselinum, Pseudolysimachion spi catum, Seseli osseum a Trifolium striatum. Z hlediska vegetace jsou prakticky všechna přirozená společenstva velmi cenná. Nejvíce druhově nasycena jsou lemová společenstva a zvláště společenstva teplomilných křovin, kde se stýkají xerotermní skalní druhy s lemovými i teplomilnými hájovými druhy. Tyto porosty jsou nepravidelně vytvořeny na sutích a hlinitých kuželech pod skalami a jsou vzhledem k možnosti zátopy ohroženy nejvíce /úplné zničení/. Podobný osud by stihl i roklinová společenstva /Arunco Aceretum, Lunario Aceretum, Lunario Alnetum/ v hlubokých inverzích, která by se svou mimořádně cennou vegetací zmizela rovněž beze stopy; část xerofilních skalních společenstev by zůstala zachována jen při vrcholu Čertovy skály. Kněžská skála by se svou pestrou vegetací zcela zmizela pod vodou. Zmizel by rovněž typ tolitové doubravy /Cynancho Quercetum poetosum/, který je spíše vázán na dolní poloviny svahů /na rozdíl od Cynancho Quercetum typicum/. Relativně nejméně ohrožena jsou tedy z tohoto hlediska společenstva při hranách svahů.
ZÁVĚR
Čertova a Kněžská skála jaou považovány za význačný geologický a geomorfo logický fenomén, který se krajinářsky výrazně uplatňuje především z pohledu od řeky Berounky. Geologická stavba byla také motivací pro vyhlášení územní ochrany u Čertovy skály. Z geologického i geomorfologického hlediska je i širší okolí velmi různorodé, což spolu s expozičními změnami vytváří předpoklady pro velkou
157 druhovou a vegetační pestrost, která byla autory ověřena. Ve sledovaném území bylo zjištěno kolem 450 druhů vyšších rostlin a bylo zaznamenáno 13 přirozených rostlinných společenstev. Na úrovni asociace se přitom z fytocenologického hlediska nestudovala sekundární vegetace a kulturní porosty. Značná diverzita druhů i společenstev podtrhuje přírodovědecký význam dosavadního chráněného území. Motivaci ochrany je nutno proto rozšířit i na flóru a vegetaci v souladu se závěry ochranářské prověrky z roku 1983. Vegetaci skalních stěn tvoří zablokovaná sukcesní stadia společenstev svazu Alysso Festucion pallentis, která se změnou sklonu a s přibývající půdní vrstvou přecházejí přes společenstva lemů třídy Trifolio Geranietea a teplomilných křovin do lesních společenstev skalních sutí a svahů. Z hlediska režimu ochrany přírody je proto možno ponechat bez zásahu skalní a lemová společenstva včetně společenstev teplomilných křovin a pozornost věnovat dosavadním lesním společenstvům vlastního chráněného území i bezprostředního okolí. Tato společenstva jsou poznamenána lesním hospodářstvím, např. nevhodnou strukturou stejnověkých porostů a introdukcí nepůvodních dřevin /Pinus nigra, Larix decidua/, jejichž porosty mají nepříznivý vliv na vegetaci bylinného patra. Proto je nutné introdukované dřeviny nahradit stanovištně odpovídajícími druhy /Carpinus betulus, Quercus petraea, v suťových polohách Tilia platyphyllos, Acer platanoides, A. pseudoplatanus/. Z floristického hlediska představuje komplex Čertovy a Kněžské skály, kromě Týřovické skály, Baby a Kabečnice, nejbohatší lokalitu Křivoklátska. Spolu s blízkou Týřovickou skálou, Velkou Pleší a údolím Úpořského potoka tvoří organický přírodní celek koncentrující většinu typů ekosystémů Křivoklátska. Tato skutečnost by měla mít rovněž význam při ochranářské zonaci CHKO Křivoklátsko.
Zusammenfassung In weiterer Umgebung von Felsen Čertova und Kněžská skála im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko /Mittelböhmen/ wurden ca 450 Pflanzenarten festgestellt. Zu den selten vorkommenden und geschützten Arten gehoren Anthericum liliago, A. ramosum, Aruncus vulgaris, Aster amellus, Aurinia saxatilis, Centaurea triumfettii, Cephalanthera damasonium, C. longifolia, C. rubra, Daphne mezereum, Dentaria enneaphyllos, Dictamnus albus, Digitalis grandiflora, Hieracium pallidum agg., Juniperus communis subsp. communis, Lactuca perennis, Lilium martagon, Lunaria rediviva, Melica
158 picta, Poa nemoralis subsp. rigidula, Pulsatilla pratensis, Rosa gallica, Scabiosa columbaria, Stipa joannis und Veronica montana. Die natürlichen Pflanzengesellschaften /13 Assoziationen/ bilden eine Reihe von den Inizialstadien auf den sonnigen Felsen /Verband Alysso Festucion pallentis/, über die Saumgesellschaften /Trifolio Geranietea/ und die Gesellschaften der xerothermen Sträuchern zu den Waldgesellschaften /Cynancho Quercetum, Helampyro Carpinetum/. Der Felsen Čertova skála ist ein geologisches Naturschutzgebiet /polsterförmige Lava/. Auf Grund der botanischen Untersuchung schlagen die Autoren vor, die Naturschutzmotivierung auch an die Flora und Vegetation erweitern.
Literatura ČEPEK,L. et ZOUBEK,V. /red./, 1961: Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000. 214. p., Praha. ČEŘOVSKÝ,J. et HOMOLÁČ.M., 1963: Závěrečná zpráva z prověrky chráněných území Středočeského kraje za rok 1962. 158 p., Praha. DIERSCHKE,H., 1974: Saumgesellschaften im Vegetations und Standortsgefälle an Waldrändem. Scr. Geobot., Gottingen, 6: 1 246. HOLUB, J.; PROCHÁZKA,F. et ČEŘOVSKÝ, J., 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. Preslia, Praha, 51: 213 237. HUSOVÁ,M., 1975: Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. Bohem. Centr., Praha, 4: 72 83. KOLBEK,J., 1978: Beitrag zur Kenntnis des Woodsio Asplenietum und Asplenietum septentrionalis in Böhmen. Preslia, Praha, 50: 213 224. KOLBEK,J. et KURKOVÁ,J., 1979: Cymbalarietum muralis GÖRS 1966 v průhonickém parku. Zprv. Čs. Bot. Společ., Praha, 14: 23 25, MLADÝ,F., 1983: Fytogeografické zákonitosti květeny a vegetace Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Bohem. Centr., Praha, 12: 35 89. MORAVEC,J. et al., 1982: Die Assoziationen mesophiler und hygrophiler Laubwälder in der Tschechischen Sozialistischen Republik. In: Vegetace ČSSR, ser. A 12: 1 292, Praha. MORAVEC,J. et al., 1983: Rostlinná společenstva české socialistické republiky a jejich ohrožení. Severočes. Přír., Litoměřice, 14(1983), append. 1: 1 110 et (1) (19). NĚMEC,J. 1983: Geologie Státní přírodní rezervace Čertova skála. Bohem. Centr., Praha, 12: 7 18. N EUHÄUSL0VÁ,Z. et KOLBEK,J. /red./, 1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat´BÚ ČSAV. 224 p., Průhonice. QUITT,E., 1971: Klimatické oblasti Československa. Stud. Geogr., Brno, no. 16: 1 73. RIVOLA,M., 1974: Zpráva o revizi SPR Čertova skála. ms., /depon. SÚPPOP, Praha/. VESECKÝ,A. et al., 1958: Atlas podnebí Československé republiky. 1 13 p. et map., Praha.
159 WITSCHEL,M., 1980: Xerothermvegetation und dealpine Vegetationskomplexe in Südbaden. Beih. Veroff. Naturschutz Landschaftspflege Baden Württemberg, Karlsruhe, 17: 1 212.
Adresy autorů: RNDr. Jiří Kolbek, CSc., Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice
RNDr. Václav Petříček, Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, Valdštejnské nám. 1, 118 01 Praha 1
160 Bohemia centralis, Praha, 14: 161 179,1985
Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník
Die Artengruppen der chorologischen Indikatoren für Naturschutz und Landschaftspflege im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Kreises Rakovník
František MLADÝ Jiří KOLBEK
Květena určitého území je otevřený a dynamický systém, ve kterém se trvale mění kvalita i kvantita jejího druhového složení. Počet druhů cévnatých rostlin, zjištěný v současné době, jejich rozšíření a kvantitativní zastoupení ve vymezeném územním celku je výsledkem florogenetických změn v postglaciálním a pravděpodobně i v pleistocénním období za posledních asi 15 000 let, tj. v nejmladší etapě vývoje přírody. V období od pozdního glaciálu až po subrecent rozlišujeme 8 rozdílných časových úseků (LOŽEK 1980), které byly klimaticky různě příznivé pro šíření a pronikání rostlinných druhů do ne zaledněných částí střední Evropy z jejich glaciálních refugií. V prvních fázích probíhal postglaciální vývoj květeny spontánně a bez pod statných vlivů člověka. V době asi před 8000 lety začal člověk zemědělec svou činností a postupnou redukcí ploch lesních porostů intenzivněji ovlivňovat přírodu, a tím usměrňovat její vývoj. Intenzita jeho vlivu se v dalších obdobích stále zvyšovala a do území byly zavlečeny druhy, které sem v té do bě přirozenou migrací nemohly proniknout /archeofyta/. Tento stav trval po několik tisíciletí a vlivem dále pokračující lidské činnosti vznikla zhruba před 1500 lety kulturní krajina blízká přírodě, jejíž vegetační strukturu tvořily podle lokálně rozdílných stanovištních podmínek lesní, luční, past vinné a polní porosty v různém vzájemném plošném poměru. V historické době s přibývajícím počtem obyvatel se dále zvyšoval stupeň ovlivňování přírody. Ke změnám složení květeny a dosud nedotčených ekotypů
161 přispěla např. stavba hradů, zakládání rybníků, zvýšená potřeba dřevní hmoty po častých požárech středověkých měst apod. Vlivem rozšiřujícího se pohybu obyvatel na větší vzdálenosti se stále častěji zavlékají další většinou ruderální druhy, jak se to nezáměrně stávalo i v historické době /neofyta/. Dalším mezníkem, kdy proběhly velkoplošné a rozsáhlé změny ve složení ve getace, byl začátek lesních kultur /od poloviny 18. století/. V té době se v nižších polohách začalo s výsadbou borovice, později hlavně smrku a v menším množství také modřínu na úkor dříve převažujících listnatých porostů s jedlí a s vzácným tisem. Ve 2. polovině 19. století ovlivnily podmínky pro pronikání dalších druhů rozvíjející se důlní činnost a stavba železniční sítě. V současnosti je příroda stéle intenzivněji a více ovlivňována. V 50. letech to byla zprvu hospodářsko technická úprava zemědělských pozemků, některé nevhodné meliorační zásahy, rychle pokračující chemizace zemědělství a všeobecně se zvyšující znečisťování přírodního prostředí, tzn. ovzduší, vod i půd. Po roce 1970 vlivem zjednodušení přirozené diverzity ekologických podmínek zanikly mnohé ekotypy vyznačující se specifickými vlastnostmi, byly zničeny ostrůvky rozptýlené zeleně a zredukovaly se luční, pastvinné a pramenišť ní druhy, a to v rozsahu, který v minulosti neměl obdoby. Na mnoha místech tak byla nezvratně porušena mozaikovitost výskytu ohrožených druhů odpovídající přirozeným geomorfologickým, pedologickým a hydrologickým podmínkám a byla tak otevřena cesta pro velkoplošnou invazi ruderálních druhů. Uvedené důvody byly podnětem k vypracování dále uvedeného přehledu o současném stavu rozšíření ohrožených druhů rostlin v nejzápadnější části Středo českého kraje. Připojený seznam 550 vybraných druhů se týká území, které zahrnuje okres Rakovník a CHKO Křivoklátsko včetně jejích částí přesahujících do okresů Plzeň sever, Rokycany, Beroun a Kladno s celkovou rozlohou 1233 km 2 Za dobu 200 let trvání botanického výzkumu (HAENKE 1786) bylo v území zjištěno zhruba 1200 planých, zplanělých a zavlečených druhů cévnatých rostlin. Z toho je 300 400 druhů obecně rozšířených a 250 vzácných. Ostatní druhy se vyznačují středním stupněm hojnosti, i když v jednotlivých fytogeografických okresech je jejich rozšíření podle odlišných stanovištních podmínek velmi rozdílné, popřípadě v některých jejich částech mohou tyto druhy i chybět. Z fytogeografického hlediska území náleží převážně obvodu mezofytikum s fytogeografickými okresy /dále fyt. okr./ 30 Jesenicko rakovnická plošina a 32
162 Křivoklátsko. Menší část území patří fytogeografickému obvodu termofytikum reprezentovanému fyt. okr. 6 Džbán a drobnými přesahy fyt. okr. 2. Střední Pohoří na severu /v okolí Vlkova, Vrbice a Jesenice/ a fyt. okr. 8 Český kras v jihovýchodní části území /u Trubína a u Trubské/. V připojeném seznamu je značkami uvedeno rozšíření druhů v uvedených třech fytogeografických okresech /6, 30, 32/, které se odlišují kvalitativním i kvantitativním složením květeny. Rozdíly způsobují vlastnosti geologického podkladu a z toho
26. Mapa území: plná linka hranice fytochorionů; tečkovaná linka CHKO Křivoklátsko; čárkovaná linka hranice okresu Rakovník; B Džbán, C Jesenicko rakovnická plošina, D Křivoklátsko.
163 vyplývající pedologické podmínky a geomorfologie povrchových tvarů terénu. Podél hranic těchto fytogeografických celků jsou soustředěny gradientové linie vyjadřující nejvýraznější změny ve složení flóry /květenný kontrast/.
STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA FYTOGEOGRAFICKÝCH OKRESŮ
FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 2 DŽBÁN V tomto okrese převažují sedimenty křídového útvaru s degradovanými plo šinami a s hlubokými jednostrannými erozními údolími zaříznutými do karbonské ho podloží. Charakteristickými typy vegetace jsou společenstva na slínech, opukových hranách a stráních, výchozech cenomanských pískovců, svahových pramenných horizontech a na údolních loukách poloslatinného typu. Mnohá stanoviště mají reliktní ráz. Větší část je lesním územím. K význačným druhům patří např. Anemone sylvestris, Arctostaphylos uva ursi, Carex flacca, C. pediformis, C. tomentosa, Cephalanthera damasonium, Chamaebuxus alpestris, Corallorhiza trifida, Coronilla vaginalis, Cypripedium calceolus, Erysimum odoratum. Gentianella ciliata, Orchis purpurea, Pleurospermum austriacum, Tetragonolobus maritimus a Viburnum lantana. Kromě skalních druhů chybí např. Aruncus vulgaris, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Corydalis cava, C. intermedia. Comarum palustre, Lamium maculatum, Thlaspi caerulescens a Steris viscaria. Výjimečný je výskyt montánnějších typů v chladových kotlinách v údolích /v tzv. dolech/. Vysoký podíl na složení květeny mají termofyta.
FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 30 JESENICKO RAKOVNICKÁ PLOŠINA Geologický podklad zde tvoří horniny karbonu a krystalinika čistecko jesenického masivu. Na krystaliniku jsou vyvinuty málo úživné půdy. Podobně je tomu na měkkých a labilních karbonských sedimentech a na neogenních štěrcích trvale vystavených, zvláště mimo les, denudací a erozi, které modelují převážně nevýrazný terén s malou reliéfovou energií. Původními porosty na zemědělském půdním fondu byly v minulosti většinou acidofilní doubravy. Zbytky přirozenější vegetace se maloplošně zachovaly na písčitých půdách, sprašových návějích a zrašeliněných údolních aluviích. Lokálně /Jesenicko, Novostrašecko/ se uplatňuje i rybniční květena. Vápnitější podklady kromě spilitového ostrůvku u Drahouše a
164 svahových hlín na jižním úpatí Džbánu chybějí. Vzhledem k vlastnostem podkladu rovněž chybí skalní květena a význačnější termofyta, která sem pronikají ve směru hřbetnice mezi dvěma větvemi Rakovnické kotliny od severozápadu z Podbořanska, popřípadě v novější době podle železniční trati ze Žatecka. Z význačných druhů se vyskytují: Cirsium heterophyllum,Corynephorus canescens, Drosera rotundifolia, Sedum villosum, Viola palustris a v minulosti Chimaphila umbellata a hojné Parnassia palustris a Trollius altissimus.
FYTOGEOGRAFICKÝ OKRES 32 KŘIVOKLÁTSKO Osou území je hluboké údolí Berounky, kde na převládajícím skalním podkladu s členitým reliéfem vhloubeným do algonkické paroviny se vyskytují ekotopy s extrémními stanovištními podmínkami. Patří k nim skalní kulisy a ostrožny orientované k jihu a chladové kotliny v údolí toků. Uplatňuje se tu zvrat vegetačních stupňů. Většinu území zaujímá les. Chybějí zde druhy rašelinných a písčitých ekotopů, s výjimkou výskytu na štěrkopískových terasách. Kromě lesní vegetace je dominantní vegetace skal a údolní druhy v nivě a na říčních terasách. Četná naleziště jsou reliktního charakteru. Vysokým podílem v bylinném patře lesních porostů jsou zastoupeny taxony význačných druhových skupin indikující společenstva bučin, habrových doubrav a svahových subxerofilních doubrav na kyselém podkladu. Z chorologicky význačných druhů v území rostou Allium strictum, A. ursinum, Arctium nemorosum, Aruncus vulgaris, Corydalis cava, C. intermedia, Cardamine flexuosa, Dentaria bulbifera, D. enneaphyllos, Festuca altissima, Gagea bohemica, Galium saxatile, Isopyrum thalictroides, Lamium maculatum, Lysimachia nemorum, Melica picta, Omphalodes scorpioides, Orthantha lutea, Poa badensis, Polygonatum verticillatum, Primula elatior, Saxifraga paniculata, S. rosacea, Sesleria albicans, Stipa joannis, Taxus baccata, Thlaspi caerulescens, Veronica montana a Woodsia ilvensis. Některé kalcikolní druhy Džbánu a českého krasu buď úplně chybějí, nebo se jen výjimečně a ojediněle vyskytují na diabasech při jižní hranici CHKO Křivoklátsko; rovněž se zde nevyskytují druhy písčitých a rašelinných ekotopů, např. Anemone sylvestris, Carex ericetorum, Cypripedium calceolus, Diphasiastrum complanatum, Hypericum humifusum, Lycopodium annotinum, Menyanthes trifoliata, Orchis purpurea, Thymus serpyllum aj.
165 VYSVĚTLIVKY K DRUHOVÉMU SEZNAMU
V jednotlivých skupinách jsou vybrané druhy uvedeny abecedně podle latin ských jmen. Nomenklatura je uvedena podle NEUHÄUSLOVÁ et KOLBEK (1982).
Charakteristika výskytu druhů je uváděna těmito symboly: A výskyt v celém území, tj. ve všech třech fytogeografických okresech; B výskyt ve fytocenologických okrese Džbán v rámci hranic okresu Rakovník; C Jesenicko rakovnická plošina v rámci hranic okresu Rakovník včetně dvou přesahujících malých výběžků fytochorionu střední Poohří; D fytocenologický okres Křivoklátsko v rámci hranic CHKO včetně přesahující části fytocenologického okresu Český kras. Velká písmena /A, B, C, D/ označují vzácný výskyt, malá /b, c, d/ hojnější výskyt.
Bližší informace o jednotlivých druzích jsou uvedeny číselně: 1. druhy vícekrát neověřené, pravděpodobně zaniklé, vyhynulé, popřípadě vy 2. hubené ; 3. ohrožené druhy; 4. druhy prokazatelně původní, zjištěné až v posledních 40 letech; 5. druhy taxonomicky nově vylišené; 6. druhy v území dosud nezjištěné, s možností okrajového průniku z okolních území; 7. reliktní druhy; 8. archeofy; 9. neofyt.
Za některými druhy je uveden první autor nálezu nebo sběru, popřípadě autor posledního zjištění s citací, popřípadě s doplňující poznámkou. Rok uvedený za jménem autora po pomlčce značí nepublikovaný údaj nebo datum uvedené na schedě herbářové položky. U některých vzácných druhů je na konci řádku za pomlčkou uveden počet dosud zjištěných lokalit, i když jejich počet je v současnosti zpravidla menší. Označení, uvedené v závorce, např. /C 8/, znamená druhotné stanoviště, zkratka introd. znamená po introdukci dále se šířící druh. Autoři děkují RNDr. V. Skalickému, CSc, za upřesnění některých údajů.
I. SKUPINA K této skupině patří druhy chráněné a částečně chráněné podle vyhlášky 54 ze dne 18. dubna 1958. Částečně chráněné druhy jsou označeny /§/ před jménem druhu. V této skupině je začleněno celkem 83 druhů.
166 Aconitum variegatum B 2, D 2, Aconitum vulparia B 2, D 2, Anemone sylvestris B 2, Anthericum liliago B 2, D 2, Anthericum ramosum B 2, D 2, Aquilegia vulgaris B 2, D 2, Arctostaphylos uva ursi B 2, 3, 6, Arnica montana A 2, Aster amellus B 2, D 2, Astragalus cicer A 2, Astragalus onobrychis D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Aurinia saxatilis D 6. Blechnum spicant B 8, C 8, Botrychium lunaria A 2. Campanula glomerata B 2, D 2, Centaurea triumfettii B 2, D 2, Cephalanthera damasonium A 2, Cephalanthera longifolia B 2, D 2, Cephalanthera rubra B 2, D 2, 3, Ceteracah officinarum D 1 (ROHLENA 1924, KAVINA 1928) 1, Chamaebuxus alpestris b 2, 6, C 2, 6, D 2, 6, Clematis recta B, D, Clematis vitalba A 8 introd., Coeloglossum viride B 2, C 2, Cornus mas B 2, D 2, Cypripedium calceolus B 2. Dactylorhiza fuchsii C 2, Dactylorhiza majalis A 2, Daphne mezereum A 2, Dianthus superbus D 2, Dictamnus albus B 2, D 2, Diphasiastrum complanatum C 2, Drosera rotundifolia C 2. Epipactis atrorubens D 2, Epipactis helleborine A 2, Epipactis palustris C 2 3, Epipactis purpurata A 2. Gagea bohemica D 2, 3 1, /§/ Galanthus nivalis D 1 (MALOCH 1934), Gentiana cruciata B 5, C 2 2, Gentiana pneumonanthe C 2, D 2, Gentiana verna B 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), D 1 (WURM 1903) 2, Gentianella amarella C 1 (ČELAKOVSKÝ 1877, WURM 1903), Gentianella baltica C 2, D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Gentianella ciliata A 2, Gentianella aspera C 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, KRIST 1934 ut Gentiana germanica), Gymnadenia conopsea D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883) 1. Huperzia selago B 5. Iris pseudocorus A 2, Iris sibirica A 2. Juniperus communis A 2. Ledum palustre C 1, 6 (GEBHART, RATAJ et OSVALD 1949) 1, Leucojum vernum C 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a, NETUŠIL 1943), D 2, Lilium martagon A 2, Linum tenuifolium B 1 (ČELAKOVSKÝ 1886), Lunaria rediviva D 2, Lycopodium annotinum B 2, 3 1, Lycopodium clavatum A 2. Melittis melissophyllum A 2, /§/ Menyanthes trifoliata C 2. Nuphar lutea C 8 introd., D 2, Nymphaea alba A 8 introd., Nymphaea candida A 8 introd., Nymphoides peltata D 2, 3 1. Ophioglossum vulgatum B 2, C 2, Orchis coriophora D 1 (OPIZ 1823, VESELÝ 1944), Orchis morio A 2, Orchis purpurea B 2, Orchis ustulata D 2. Platanthera bifolia A 2, Platanthera chlorantha A 2, /§/ Primula elatior B 5, D 2, /§/ Primula veris A 2, Pulsatilla pratensis B 2, D 2.
167 Saxifraga paniculata D 2, 6, Saxifraga rosacea D 2, 6, Stipa joannis D 2, Stipa pulcherrima D 2. Taxus baccata D 2, 6. Verbascum phoeniceum B 5, C 1, Veratrum nigrum B 5, /§/ Vinca minor A 2, 8 introd. Woodsia ilvensis D 6 3.
II. SKUPINA
Druhy této skupiny jsou ve vymezeném území vzácné a jsou ohrožené; mají zvláštní význam florogenetický a ekologický. Tuto skupinu doporučujeme pro její genofondový význam lokálně chránit vyhláškou příslušných ONV. Většina těchto druhů je vázána na stanoviště, která jsou v dnešní době vystavena mimořádnému civilizačnímu tlaku a jejich výskyt je velmi plošně redukován. Z formačního hlediska byly mezi ohrožené a vzácné druhy zařazeny druhy mokrých luk, které vzhledem k dnešnímu způsobu hospodaření rychle mizí, dále druhy teplomilné, jejichž rozšíření je vázáno na území kolem toku Berounky a severní část okresu Rakovník a je nutné znát jejich pronikání do ostatních částí, dále druhy obecně citlivé na změny v hospodaření, druhy obecně vzácné a druhy, které sem pronikají ze sousedních fytogeografických celků a mající jen několik lokalit. Je zahrnuto též několik druhů ze skupin starých osídlenců provázejících kulturní rostliny /archeofyta/ a některé druhy, které do území pronikají v nejmladší době /neofyta/. Jde rovněž o druhy, které v určitých částech území neměly ani v minulosti příliš vhodných stanovišt, a to skalní a údolní /v území Džbánu a Jesenicko rakovnické plošiny/ druhy a druhy rašelin a písčin /na Křivoklátsku/. Sem jsou zahrnuty i druhy, které se vyskytují v okrajových částech území a jejichž rozšíření navazuje na hojnější výskyt v sousedních oblastech. Dále sem lze zahrnout některé segetální druhy, jejichž úbytek je vázán na změnu zemědělského hospodaření, a druhy s výjimečným a izolovaným výskytem. V této skupině je 110 druhů:
Achillea ptarmica A 2, Agrostemma githago A 1, 7 (KREJČ 1858 1874, MLADÝ 1958), Allium scorodoprasum D 2, Allium strictum D 2 2, Allium ursinum D 2, Alyssum montanum B 5, D 6, Androsace elongata D 2, Armeria vulgaris A 2, Arnoseris minima C 1 (WURM 1903, STŘÍBRSKÝ 1940), D 1 (DOSTÁL 1948
168 50), Aster linosyris B 2, D 2, Artemisia pontica B 2, D 2, Aruncus vulgaris B (zplanělý), d. Berula erecta A 2, Buglossoides purpurocaerulea B 2, 6, D 2, 6, Butomus umbellatus D 2. Cerasus fruticosa D 2, Cerinthe minor A 2, 7?, Chimaphila umbellata C 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, 1940, MLADÝ 1949, vyhubena alpinkáři) 2, Cirsium pannonicum B 2, D 2 2, Corallorhiza trifida B 2, Coronilla vaginalis B 2, 6, Corynephorus canescens B 2, C 2. Dentaria enneaphyllos D, Dianthus seguieri A 2, 6, Digitalis grandiflora A 2. Epipogium aphyllum C 1 (NETUŠIL 1940), Equisetum hyemale C 1 (NETUŠIL 1940 1944) 1, Equisetum x moorei C 1, 3 (MLADÝ 1958 ut E. hyemale, MLADÝ 1974) 1, Equisetum ramosissimum B 2, Eriophorum angustifolium A 2, Eriophorum latifolium A 2. Ficaria calthifolia B 5. Gagea arvensis B 1 (NETUŠIL 1944, MLADÝ 1949), Gagea minima D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883), Galium tricornutum B 1, 8 (NETUŠIL 1940 1944), Geum rivale A 2 Gnaphalium luteo album D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883) 1, Goodyera repens D 1 (ČELAKOVSKÝ 1889, KOLBEK 1964). Helichrysum arenarium C 2, D 2, Hierochloe australis B 2, D 2, Hydrocharis morsus ranae D 2, Hypericum humifusum C 2, Hypochoeris glabra C 2, 7?. Inula britannica B 2, D 2, Inula germanica C 1 (WURM 1903, HROUDA 1972) 1, Inula hirta B 2, D 2, Inula salicina A 2, Isopyrum thalictroides D 2, 6. Jovibarba sobolifera D 2. Lactuca perennis D 2, Laserpitium latifolium B 2, D 2, Linaria arvensis A 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, MLADÝ 1958), Lonicera nigra D 3 1. Melampyrum cristatum B 2, 6, D 2, 6, Moehringia muscosa D 1, 6 (ČELAKOVSKÝ 1883, GINTL 1905 sched., zaniklo zátopou přehrady) 1, Moneses uniflora A 2. Nonea pulla A 2, 7?. Orthantha lutea D 2, 6 1, Oxytropis pilosa D 2. Parnassia palustris A 2, Pedicularis palustris A 2, Pedicularis sylvatica A 2, Phyteuma orbiculare A 2, Pinguicula vulgaris C 2, Poa badensis D 1 (MLADÝ 1960) 1, Poa bulbosa C 1 (WURM 1902, STŘÍBRSKÝ 1940), D 2, Poa remota B 2 1, Podospermum laciniatum C 1, 8? (ČELAKOVSKÝ 1883a, WURM 1903), Polemonium caeruleum C /původní ?/ 1, Polygala oxyptera A 2, Polygonatum multiflorum A 2, Polygonatum verticillatum D 2, Polygonum bistorta A 2, Polystichum aculeatum C 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, WURM 1903) 1, Potentilla
169 alba B, C, d, Potentilla recta D, Potentilla rupestris 0, D, Prunella grandiflora b 2, C 2, D 2, Pseudolysimachion longifolium D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, VESELÝ 1944), Pulmonaria angustifolia B 2, D 2. Sagittaria sagittifolia D 2, Salix rosmarinifolia C 2,6, Scabiosa canescens B 2, D 5, Scabiosa columbaria C 2, D 2, Scorzonera humilis A 2, Sedum villosum C 1 (WURM 1903, MLADÝ 1952), Serratula tinctoria A 2, Silaum silaus B 5, D 2, Silene otites A, Spiranthes spiralis D 1 (STŘÍBRSKÝ 1932, 1940), Stellaria palustris A 2, Stipa capillata B 2, D 2, 7?, Symphytum bohemicum C 2, 6 1. Tetragonolobus maritimus B, Teucrium botrys D 2, Thalictrum aquilegiifolium D 2, Thalictrum flavum B 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a, MLADÝ 1954, zaniklo rozoráním luk) 2, Thalictrum minus B 2, D 2, Thesium alpinua A 2, Thesium linophyllon A 2, Thesium pyrenaicum A 2, Tofieldia calyculata C 2, Triglochin palustris A 2, Trollius altissimus A 2. Veronica austriaca D 2, 3, 6 1, Veronica montana D 2, 3, Viburnum lantana B 2, D 2, Vicia dumetorum D 2, Viola palustris A 2, Vicia pisiformis D 2.
III. SKUPINA V této skupině jsou druhy jednak s roztroušeným výskytem a jednak relativně hojnější, ale s významnou chorologickou a cenologickou indikací. Jde převážně o druhy specifických stanovišť, které byly v minulosti nepoměrně častější a v současné době jsou stále více redukovány. Tato skupina je nejpočetnější a zahrnuje 215 druhů.
Acer campestre b, C, d, Achillea nobilis D 2, Achillea setacea D 2, Acinos arvensis B, D, Acorus calamus A 8, Actaea spicata b, C, d, Adonis aestivalis B 2, 7?, D 2, 7?, Adoxa moschatellina A 2, Agrimonia eupatoria b, 0, D, Ajuga chamaepitys B 5, D 2, 7? 1, Allium senescens subp. montanum B 2, d, Alyssum alyssoides A, Anemone ranunculoides A 2, Antennaria dioica A 2, Anthemis tinctoria B, C, d, Aphanes arvensis A 2, Arabia pauciflora B,D, Artemisia absinthium b, C, d, Artemisia campestris b, 0, d, Asarum europaeum A, Asperugo procumbens A 8, Asperula cynanchica A 2, Asperula tinctoria A 2, Asplenium x alternifolium D, Asplenium ruta muraria A (C 8), Asplenium septentrionale C, d, Asplenium trichomanes A, Astrantia major b, 0, D, Atriplex nitens b 8, c 8, d 8, Atropa bella donna B, D.
Berteroa incana A 2, 7, Betonica officinalis A 2, Bifora radians B 1 (F. SÝKORA 1905 in SLAVÍKOVÁ, CHRTEK et KŘÍSA 1972) 1, Bothriochloa ischaemum C 2, D 2, Bunias orientalis A 8, Bupleurum falcatum b, C, d, Bupleurum longifolium D 5, Bupleurum rotundifolium A 1, 7 (MLADÝ 1958) 2.
170 Cardamine flexuosa D 2, Cardamine impatiens b, C, d, Cardaminopsis halleri D, Cardaminopsis petraea C 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), D 2, Carduus crispus B, d, Carlina acaulis B, c, d, Caucalis platycarpos b 2, 7? C 2, 7? D 2, Centaurium erythraea A 2, Centunculus minimus A 2, Chaerophyllum hirsutum b,C, d, Chenopodium vulvaria A 2, 7, Chondrilla juncea A 2, Cicuta virosa C 1, D 1 (WURM 1903), Cirsium acaule b, C, D, Cirsium canum b, C, d, Cirsium eriophorum b, C, D, Cirsium heterophyllum A 2, Colchicum autumnale A 2, Collomia grandiflora D 8, Consolida orientalis C 8, Consolida regalis A 2, 7?, Coronopus squamatus A 2, 7?, Corydalis cava C, d, Cotoneaster integerrimus B, D, Cruciata glabra C 8, D 8.
Dentaria bulbifera C, d, Dianthus carthusianorum b, c, d, Dianthus deltoides B, c, d.
Elodea canadensis A 8, Eryngium campestre b, c, D, Erysimum marschallianum A 8, Euonymus europaea b, C, d, Euphorbia dulcis b, C, d, Euphorbia exigua A 2, 7.
Festuca altissima D, Filipendula vulgaris A 2.
Galium boreale A, Galium glaucum B, d, Galium rotundifolium A 2, Galium sylvaticum b, C, d, Genista germanica A, Genista tinctoria A, Genistella sagittalis B 1, 8 (KORELUŠ 1939) 1, Geranium columbinum b, C, d, Geranium pyrenaicum A 8, Geranium sanguineum B, D, Geranium sylvaticum B 2, D 2, Glyceria maxima A 2, Gymnocarpium robertianum B, D.
Hedera helix b, C, d, Helianthemum nummularium subsp. obscurum A, Hepatica nobilis b, C, d, Heracleum mantegazzianum A 8, Herniaria glabra A 2, Holosteum umbellatum A 2, Hordelymus europaeus D, Hordeum murinum C 8, Hyoscyamus niger A 2, 7, Hypericum hirsutum b, C, d, Hypericum montanum A, Hypericum tetrapterum A 2.
Impatiens noli tangere b, C, d, Isatis tinctoria C 1, 8 (ČELAKOVSKÝ 1884), D 8.
Juncus bulbosus C 1 (MLADÝ 1949), Juncus filiformis C 1 (WURM 1902) 1, Juncus inflexus b, C, D, Juncus squarrosus C 1,3 (MLADÝ 1958) 2, Juncus tenuis A 3, 8.
Lactuca viminea D 2, 7?, 8?, Lamium maculatum d, Lathraea squamaria A 2, Lathyrus aphaca C 1, 8 (WURM 1903, MLADÝ 1949, MLADÝ 1955), Lathyrus linifolius C,D, Lathyrus niger B, D, Lathyrus nissolia C 1, 8 (MLADÝ 1949, MLADÝ 1955) 1, Lathyrus tuberosus b 7, C 7, D 7, Lathyrus vernus b, C, d, Lembotropis nigricans A, Lepidium perfoliatum C 1, 8 (KUŠTA 1879, WURM 1903), Limosella aquatica D 2, 3 1, Lithospermum officinale C 2, D 2,
171 Loranthus europaeus B 2, D 1 (WURM 1903), Lychnis flos cuculi B, c, D, Lysimachia nemorum D 2.
Malva sylvestris A 8, Medicago falcata A 2, Medicago minima D, Melandrium noctiflorum b 7, C 7, D 7, Melica transsilvanica B 2, d, Milium effusum B, D, Misopates orontium C 1 (ČELAKOVSKÝ 1868), D 2, Myosurus minimus A 2.
Nardus stricta B, c, D, Neottia nidus avis A 2.
Omphalodes scorpioides C 5, D, Ononis spinosa b, C, D, Onopordon acanthium b 8, C 8, D 8, Oreopteris limbosperma B, C 4, Origanum vulgare B, D, Orthilia secunda A 2.
Papaver argemone B 7, c 7, D 7, Paris quadrifolia A 2, Peucedanum cervaria B 2, D 2, Peucedanum oreoselinum b, C, d, Peucedanum palustre C, Phegopteris connectilis C, D, Phleum phleoides B, d, Phyteuma spicatum b, C 2, d, Picris hieracioides b, C, D, Pleurospermum austriacum B 2, Polygala comosa b, C, D, Polygonatum odoratum A, Polypodium vulgare B, C, d, Potentilla anglica B, c, D, Potentilla arenaria B, d, Prenanthes purpurea A, Pseudolysimachion spicatum B, D, Pulmonaria obscura b, C, d, Pyrethrum corymbosum b, C, d.
Ranunculus lanuginosus b, C, d, Ranunculus lingua C 2, Rapistrum perenne B 8, Reseda lutea A 8, Reseda luteola A 8, Rhamnus catharticus b, C, d, Ribes alpinum D, Rosa pendulina C, D 6, Rumex aquaticus A, Rumex maritimus A, 8?
Salvia pratensis b, C, d, Sambucus ebulus A 8, Sanguisorba minor A, Sanguisorba officinalis A 2, Sanicula europaea b, C, d, Saxifraga granulata A, Scleranthus perennis B, C, d, Sclerochloa dura C 1, 7 (KREJČ 1858 1874), Scrophularia umbrosa B 2, D 2, Sedum album d, Sedum reflexum B, C, d, Senecio vernalis C 2, D 1 (NETUŠIL 1940 1944), Seseli hippomarathrum B 2, D 1 (ČELAKOVSKÝ 1883, ROHLENA 1926), Seseli osseum d, Sesleria albicans B, D, Sherardia arvensis A 2, Silene vulgaris b, 0, d, Sorbus torminalis b, C introd., d, Sparganium emersum A, Stachys germanica B 8, D 8, Stachys recta B, D, Stellaria holostea b, C, d, Stellaria uliginosa A 2, Steris viscaria B, C, d, Succisa pratensis A 2, Symphytum tuberosum D 2.
Teesdalia nudicaulis C 1, 8 (STŘÍBRSKÝ 1932, NETUŠIL 1940 1944) 1, Teucrium chamaedrys B 2, D 2, Thlaspi caerulescens d, Thlaspi perfoliatum B 8, D 8, Trifolium alpestre A, Trifolium fragiferum A 2, Trifolium montanum A, Trifolium ochroleucon C 1, 8? (NETUŠIL 1940 1944, MLADÝ 1951), Trifolium rubena B 1, D 1 (HAENKE 1786), Trifolium spadiceum C 2, D 2, Trifolium striatum A 2.
172 Valeriana dioica A 2, Verbascum blattaria D 3, 8? 1, Verbascum nigrum A 2, Verbena officinalis A 2, 7, Veronica prostrata A 2, Veronica scutellata A 2, Veronica teucrium b, C 2, d, Vicia sylvatica A, Vincetoxicum hirundinaria B, d, Viola mirabilis B, D.
IV. SKUPINA
U těchto kritických druhů /relativně obtížněji určovatelných/ je obecně málo údajů a mnohé z nich jsou nesprávné. Dosavadní údaje vyžadují revizi a nová zjištění je třeba doložit herbářovým materiálem. V této skupině je zařazeno 130 druhů:
Agrostis vinealis D 3, 4, Aira caryophyllea A, Aira praecox C 2, 8, Allium paradoxum B 8, D 1, 8 (KUŠTA 1879, WURM 1902), Anthemis austriaca B 2, Anthriscus caucalis C 2, 7, D 2, 7, Anthriscus cerefolium C 2, 8?, D 2, 8?, Arabis hirsuta B, D, Arctium nemorosum D, Artemisia scoparia D 8, Avenula pratensis A.
Blysmus compressus B 2, C 2, Bolboschoenus maritimus A 2.
Camelina microcarpa A 7, Campanula bononiensis D1(KREJČ 1858 1874), Campanula latifolia D 1, 8 (KREJČ 1858 1874), Carex bohemica C 2, D 1 (HAENKE 1786), Carex canescens A 2, Carex davalliana B 2, C 2, Carex digitata A 2, Carex distans C 1 (WURM 1902), D 2, Carex ericetorum B 2 1, Carex flacca b, C, D, Carex humilis A 2, Carex montana B, D, Carex panicea A 2, Carex paniculata A 2, Carex pediformis B 2 (ČELAKOVSKÝ 1889), Carex praecox B, D, Carex tomentosa B 2 1, Carex umbrosa B 2, D 2, Carex vulpina C, Carlina vulgaris subsp. intermedia D 2, Carlina vulgaris subsp. vulgaris A, Chamerion dodonaei D 8 1, Chaerophyllum aureum C, D, Chaerophyllum bulbosum D, Circaea alpina C, D, Corydalis intermedia D 2, Corydalis solida D 2, Crepis capillaris A 2, Crepis foetida D 2, Crepis praemorsa B 2, C 1 (MLADÝ 1958, MLADÝ 1962), D 2, Crepis succisifolia C 2, D 2, Crepis tectorum C 2, 7?.
Dryopteris pseudomas D 3, 4.
Eleocharis acicularis C 5, D 2, Eleocharis ovata C 2, D 2 3, Eleocharis quinqueflora C 2, Elytrigia intermedia D, Epilobium obscurum A, Epilobium palustre A 2, Epilobium parviflorum A, Epilobium tetragonum A, Erysimum crepidifolium D, Erysimum odoratum B, D, Erysimum repandum A 5, Euphorbia platyphyllos B 5.
Fallopia dumetorum B, C, d, Festuca heterophylla B, D, Festuca valesiaca D.
173 Galeobdolon luteum B, C, d, Galeobdolon montanum B, C, d, Galium x pomeranicum A 3, 4, Galium saxatile D 3 1, Galium verum subsp. wirtgenii A 2.
Hieracium cymosum D, Hieracium echioides D 2, Hieracium lactucella A 2, Hieracium pallidum apec. agg. D, Hieracium umbellatum D.
Impatiens glandulifera A 8, Isolepis setacea C 2.
Juncus alpino articulatus B 1 (ČELAKOVSKÝ 1884).
Knautia dipsacifolia D, Koeleria macrantha A 2, Koeleria pyramidata A.
Laserpitium prutenicum D 1 (MALOCH 1934), Lavatera thuringiaca D 1 (HAENKE 1786), Logfia arvensis A 2, Logfia minima B 2, C 2, Lotus uliginosus A 2.
Malva alcea B, D, Malva pusilla B 2, 8, D 2, 8, Melampyrum arvense A 2, Melampyrum nemorosum A 2, Melampyrum sylvaticum C 2, Melica picta D, Melilotus altissima D 1 (ČELAKOVSKÝ 1877), Molinia arundinacea A 3, Molinia caerulea A 2, Monotropa hypopitys A 2.
Ononis procurrens A.
Papaver dubium A, Pastinaca sativa subsp. urens C, D, Petasites albus A, Pimpinella major A, Plantago major subsp. intermedia A 3, 4, Potentilla inclinata A 2, Potentilla pusilla D, Potentilla thuringiaca D, Pulicaria vulgaris C 2, D 2, Pyrola chlorantha A 2, Pyrola minor D 1 (HAENKE 1786), Pyrola rotundifolia A 2.
Ranunculus nemorosus A, Ranunculus polyanthemos A, Rosa gallica A, Rosa majalis B 2, 8?, Rumex tenuifolius A 3, 4, Rumex thyrsiflorus A 8, Rumex sanguineus b, C, d.
Saxifraga tridactylites D 2, 3, Schoenoplectus lacustris A 2, Scleranthus polycarpos A 3, 4, Senecio aquaticus C 2, Sisymbrium altissimum A 8, Sisymbrium loeselii A 8, Sisymbrium volgense A 8 1, Sorbus aria agg. b, C, d, Spergula morisonii C 2.
Taraxacum laevigatum agg. B 3, D 3, Thymus pannonicus B 5, Thymus praecox B 5, D 2, Thymus serpyllum B 5, C 2.
Verbascum densiflorum d, Viola hirta A 2, Vicia lathyroides D, Viola rupestris A 2.
Zannichellia paluatris C 3 2.
174 V. SKUPINA
Tuto skupinu tvoří mylně uváděné druhy z území; jejich výskyt je zpravidla z fytogeografického hlediska nepravděpodobný. Skupina zahrnuje 12 druhů:
Ajuga pyramidalis C ? (KREJČ 1858 1874), Allium carinatum C (KREJČ 1858 1874), Androsace septentrionalis C (KREJČ 1858 1874),
Campanula rapunculus D (HAENKE 1786), Carex pilosa C (DOSTÁL 1947), Centaurea montana C,D (WURM 1902, jde o záměnu s C. triumfettii), Cyclamen purpurascens D (ČELAKOVSKÝ 1868, STŘÍBRSKÝ 1928) 2 /? pěstován/.
Danthonia alpina C (DOSTÁL 1947), Dianthus arenarius D (HAENKE 1786).
Geranium molle B (STŘÍBRSKÝ 1940 a).
Rosa arvensis D (HAENKE 1786).
Senecio erucifolius A (WURM 1903).
DODATEK K DRUHOVÉMU SEZNAMU Římské číslice v tomto seznamu udávají příslušnou skupinu.
II. Allium angulosum D 3 (ROUBAL 1974 in sched.) 1; IV. Calamagrostis villosa B 2 1, c 3, d 3; IV. Cerastium lucorum D 3, 4; II. Comarum palustre C 2, 3, D 2; II. Cucubalus baccifer D 1 2 (HAENKE 1786, MALOCH 1934); II. Dianthus armeria C 1 (ČELAKOVSKÝ 1868 1883); IV. Equisetum pratense C 3 1 (MLADÝ 1957 in litt.), I. Gentiana pannonica B 8 introd. 1; I. Hieracium aurantiacum C 8 1 (KOLBEK 1981 in litt.); IV. Potamogeton alpinus B 3 1 (HEJNÝ et MLADÝ 1949 in litt.); II. Potentilla collina D 2; IV. Senecio integrifolius B 1 (ČELAKOVSKÝ 1883a); I. Soldanella montana D 2 II. Stachys annua D 1 (STŘÍBRSKÝ 1940); IV. Stellaria neglecta D 3, 4 (MLADÝ 1982 in litt.); IV. Taraxacum paucilobum D 3, 4 (DEYL et TRAKAL 1948 in sched.); II. Tulipa sylvestris D 8 1 (KOLBEK 1970 in litt.); IV. Valeriana wallrothii D 3 (KOLBEK in litt.); IV. Veronica catenata B 3, 4 (ROUBAL et MLADÝ 1971 in litt.).
175 ZÁVĚR
Předložený seznam je kromě jeho obecného informativního charakteru určen hlavně místním pracovníkům, členům Českého svazu ochránců přírody, zeměděl ským, lesnickým a vodohospodářským odborníkům a rovněž i pracovníkům státní ochrany přírody. Kromě toho je určen i dalším zájemcům, kteří mají možnost i povinnost průběžně sledovat ohrožení naší flóry a vegetace, vyplývající ze změn životního prostředí. Seznam taxonů pomáhá získat přehled jednak o kvalitativním složení flóry tohoto území a jednak o kvantitativních rozdílech /jejich zastoupení v jednotlivých fytochorionech/. Znalost aktuálního stavu rozšíření a dynamiky dalších vývojových změn těchto taxonů je cenným poznatkem zvláště pro pracovníky ochrany přírody při posuzování vhodnosti hospodářské činnosti, zásazích do krajiny a pro poskytování informací správním orgánům. Pro zemědělsky a lesnicky orientované odborníky má význam při úvahách o změnách v hospodaření a zavádění nových kultur. Rozšíření a znalost životních nároků jednotlivých taxonů, které jsou indikátory ekologických podmínek prostředí, pomáhá při určení optimalizace stanovištních podmínek a zamezuje provést neuvážené zásahy, převážně nevratného rázu.
Zusammenfassung Die Pflanzenliste ist für die Fachleute in der Landschaftspflege, für die Forster und Landwirte bestimmt. Sie gibt eine Übersicht der qualitativen Gliederung der Flora und Vegetation im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko und im benachbarten Teil des Bezirkes Rakovník /Mittelöohmen/. In der Liste sind 550 Taxa angeführt, die in 5 Gruppen eingeteilt wurden. Die erste Gruppe umfasst 83 in der Tschechischen Sozialistischen Republik teilweise und völlig geschützte Pflanzenarten. Indie zweite Gruppe gehören 110 Taxa, die im Untersuchungsgebiet sehrselten vorkommen und den florogenetischen und ökologischen Zeigewerthaben. Die dritte Gruppe befasst sich mit 215 Taxa von der wichtigen chorologischen und phytozonologischen Bedeutung. Die vierte Gruppe umfasst 130 taxonomisch kritische Taxa. In der fünfte Gruppe sind die irrtümlichen Angaben beigefugt. Abkurzungen: A Vorkommen in ganzem Bereiche des Gebiet; B Pflanzengeographisches Gebiet Džbán; C Pflanzengeographisches Gebiet Jesenicko rakovnická plošina; D Pflanzengeograpbisches Gebiet Křivoklátsko.
176 Der grosse Buchstabe /A, B, C oder D/ bezeichnet nur seltene Verbreitung der Art und der kleine Buchstabe /b, c oder d/ bezeichnet häufige Verbreitung der Art im entsprechenden pflanzengeographischen Gebiet. 1 in die letzte Zeit unbestatigte Taxa; 2 bedrohte Arten; 3 ursprungliche, erst in letzte 40 Jahre gefundene Arten; 4 taxonomisch neugegliederte Taxa; 5 im Gebiet bisher unbekannte Arten mit der Möglichkeit der Durchsdringung von den Nachbargebieten; 6 Relikte; 7 Archaeophyten, 8 Neophyten.
Literatura
ČELAKOVSKÝ,L., 1868 1883: Prodromus květeny České. Archív pro Přírod. Výzk. Čech. Díl I: 1868, II: 1873, III: 1877, IV: 1883, Praha.
ČELAKOVSKÝ,L., 1883a, 1886, 1889: Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1882, 1885, 1888. S.B. Koenigl. Boehm. Ges. Wiss. Cl. 2., Prag, 1883/2: 34 83, 1886/5: 3 48, 1889/8: 91 113.
DOSTÁL,J., 1948 50: Květena ČSR. Praha.
DOSTÁL,J., 1947: Stříbrského přírodní reservace na Borech u Olešné. Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 1947/32: 47 52.
GEBHART,A.; RATAJ,K. et OSVALD.V., 1949: O výzkumu hmyzu rovnokřídlého, brouků a motýlů na Rakovnicku. Věst. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 1948/33: 45 50.
HAENKE,T., 1786: Tagebuch einer botanischen Reise in einigen Bezirken des Rakonitzer und Berauner Kreises in Böhmen, im Augustmonat 1785. Abh. Boehm. Ges. Wiss., Prag 1786, 1. Folge, 2. Band: 94 135.
HROUDA,L., 1972: Inula germanica L. in der Tschechoslovakei. Preslia Praha 44: 227 243.
KAVINA,K., 1928: Kyvor lékařský v Čechách. Věda Přír., Praha, 9: 145 149.
KORELUŠ,J., 1939: Nové naleziště dvou vzácných rostlin. Vesmír, Praha, 18: 21.
KREJČ,R., 1858 74 /Roky uvedené v literatuře u práce R. Krejč: Recueil značí období jeho působení v Rakovníku, práce je bez data./: Recueil des plantes qui ccoissent dans les alentours de Rakonitz en Boheme. Plantes vasculaires. ms., 2 p. /Fotokopie, depon. F. Mladý, BÚ ČSAV Průhonice/.
177 KRIST,V., 1934: Hořce Československé republiky. Sborn. Klubu Přírod. Bmo, 16/(1933): 60 139.
KUŠTA,J., 1879: Řeřicha prorostlá (Lepidium perfoliatum L.) u Rakovníka. Vesmír, Praha, 8: 284.
LOŽEK.V., 1980: Vývoj přírody středních Čech v nejmladší geologická minulosti. Studie Čs. Akad. Věd, Praha, No 1: 9 43.
MALOCH.F., 1934: Rostlinné útvary a společenstva rakovnického okresu. Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 24: 18 64.
MLADÝ,F., 1949: Dva vzácné hrachory na Rakovnicku. Čs. Bot.Listy, Praha, 1 (1948): 118.
MLADÝ,F., 1952: Studie o květeně Rakovnicka a její vztahy a členění vzhledem k územím sousedním. ms., Disert. Práce Depon. Knih. Kat. Bot. Přír. Fak. UK Praha).
MLADÝ,F.,1958: Nové údaje o rozšíření cévnatých rostlin na Rakovnicku. Muz. Zpr. Praž. Kraje, Poděbrady, 3: 18 22.
MLADÝ,F.,1960: Drei neue Fundorte in Nordwestböhmen. Novit. Bot. Horti Bot. Univ. Carol. Pragensia, Praha, 1960: 17 19.
NETUŠIL,J., 1940 44: Materiály ke květeně okolí N. Strašecí. 1. 50 stran 1940. 2. Seznam A: Přehled nalezišť dosud nehlášených 1941. 3. Seznam B: Nová naleziště rostlin hlášených již 1940. 4. Seznam C: Seznam rostlin, jejichž doklad byl sebrán z nalezišť již. min. r. hlášených 1941. 5. Druhová kartotéka. 6. Herbářové položky č. 983, 986 a, 1014 1120. 1943 1944. ms. (1. 5. Depon. Vlastivěd. Muz. Nové Strašecí, 6. Depon. PRC Praha).
NEUHÄUSLOVÁ,Z. et KOLBEK,J. (eds.),1982: Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. Průhonice.
OPIZ,P. M.,1823: Naturalientausch. 4: 21 28.
ROHLENA,J., 1924: Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. 4. Čas. Nár. Mus. Praha, odd. Přírod., 98: 63 72, 133 139.
SLAVÍKOVÁ,Z.; CHRTEK,J. et KŘÍSA,B.,1972: Poznámky k rozšíření štěničníku paprskujícího Bifora radians M. Bieb. v Československu. Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 7: 83 88.
STŘÍBRSKÝ,J., 1928: Lidová jména léčivých rostlin v politickém okrese Rakovnickém. Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 18: 40 58.
STŘÍBRSKÝ.J., 1932: Vzácnější rostliny našeho kraje. Vestn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a Polit. Okresu Rakov., Rakovník, 22: 11 28.
STŘÍBRSKÝ,J., 1940: Rostliny nalezené na Rakovnicku a Křivoklátsku. ms. (104 p. Depon. F. Mladý, BÚ ČSAV Průhonice).
178 STŘÍBRSKÝ.J., 1940a: Rostlinstvo rakovnicko křivoklátského kraje. Věstn. Mus. Spol. Král. Města Rakovníka a polit. Okresu Rakov., Rakovník, 30: 26 51.
VESELÝ,J., 1944: Příspěvky ke květeně Čech. VI. Věda Přír., Praha, 22: 244 246.
WURM, F., 1902, 1903: Botanické příspěvky z okolí rakovnického. Výr. Zpr. Vyš. Školy Reál. Rakovník, 69 (1901 1902): 22 32, 70 (1902 1903): 4 33.
Adresa autorů:
RNDr. František Mladý,
RNDr. Jiří Kolbek, CSc.,
Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice
179 180 Bohemia centralis, Praha, 14: 181 188,1985
Poznámky k historii průzkumu rostlin Českého krasu
Bemerkungen zur Geschichte der Pflanzenforschung des Bömischen Karstes
Vladimír SKALICKÝ
Počátky botanického průzkumu českého krasu spadají do konce 18. a začátku 19. století. Jsou spojeny zejména se jmény F. W. Schmidta, J. J. Steinmanna, T. Haenkeho, J. E. Pohla,I. Tausche a bratří Preslů. Schmidtovi, Steinmannovi, Tauschovi i Preslům vlastně nešlo o přímý výzkum této krajiny, nýbrž v rámci studií o květeně Čech se u jednotlivých vzácnějších rostlin vyskytly dosti početné lokality z Českého krasu, kdežto T. Haenke podnikl botanickou expedici z Prahy na Křivoklátsko a zpět, která vedla přes Český kras. Tehdy 231etý J. E. Pohl byl první botanik, který se vydal přímo do Českého krasu; cílem byla vlastně dnešní Státní přírodní rezervace Karlštejn. Výsledky své cesty popsal (POHL 1806) v dosti obsáhlé zprávě pro Hoppeho ročenku Neues botanischee Taschenbuch, která společně s řezenským časopisem Botanische Zeitung /po odmlce byl vydáván pod změněným názvem Flora/ vytvořila na přelomu století botanickou publikační základnu v rámci nejstarší botanické společnosti na evropském kontinentu. U zrodu této společnosti stál Kašpar hrabě Šternberk, který zprostředkoval styk s pražskými botaniky. Obě periodika jsou u nás vzácná. Téměř kompletní jsou v botanickém oddělení Národního muzea v Průhonicích /z knihovny K. Šternberka/, ročníky časopisu Botanische Zeitung /Flora/ má téměř kompletní knihovna botanických kateder přírodopisné fakulty UK v Praze /z knihovny V. Kosteleckého/. Není proto divu, že nejen Pohlův článek, ale i desítky dalších článků unikly při zpracování Dominovy bibliografie ke květeně ČSSR a nejsou rozepsány ani v tzv. Dominově materiálu. O Pohlově cestě
181 na Karlštejnsko i o tištěné zprávě se zmiňuje MAIWALD (1904) a excerpoval ji OPIZ ve své botanické dokumentaci Botanische Topograpbie Böheims. Výsledky průzkumu Českého krasu během období před činností Opizova výměnného ústavu později upadly v zapomenutí. Domin opomenul v bibliografii (FUTÁK et DOMIN 1960) několik prací, které nejen určitě znal, ale které i sám napsal. Domin Pohlovu práci určitě neznal, protože v zmíněných ročenkách neuvádí ostatní články, avšak především proto, že by nepsal článek (DOMIN 1940) o správném pojmenování Velké hory u Karlštejna, neboť Pohl tento problém vyřešil již více než před 100 lety. Exkurzní trasa Pohla s 2 přáteli měla dále uvedený průběh: 1. den Praha Košíře Stodůlky Tachlovice Kuchař Mořina Haknovec Kněží hora Karlštejn; 2. den okolí hradu, a to údolím Hluboká k severu a dále západním směrem na Velkou horu /polední přestávka v nějakém příbytku, asi někde u Bubovic/, Sv. Jan pod Skalou /a večerní obhlídka okolí/; 3. den Sv. Jan pod Skalou, a to skála západně od obce a návrat ke klášteru, děle Loděnice, po berounské silnici ku Praze, Motol, Hvězda a Praha; 4. den zakládání herbářového materiálu. Zpráva o exkurzi byla napsána dodatečně. Výsledky třídenní jarní exkurze roku 1805 /sotva až 1806/ nebyly sice zvláště bohaté, ale všímají si téměř všech význačnějších rostlin, z nichž mnohé znali odtud již jeho předchůdci Schmidt a Haenke. Za několik let poté se Pohl pokusil o vydání květeny Čech; nikdy ji však neukončil, neboť; se věnoval studiu brazilské květeny.
Jako význačnější Pohlovy nálezy lze uvést: Aconitum variegatum východní svah Velké hory. Adonia vernalis podle kytice utržených květů nepříliš daleko od Sv. Jana pod Skalou, lokalitu však nenašel. Anemone sylvestris Kněží hora, Velká hora. Biscutella laevigata Sv. Jan pod Skalou. Centaurea triumphettii Kněží hora. Chamaebuxus alpestris severně od Mořiny podél úvozové cesty. Corallorhiza trifida Velká hora, v údolí pod hradem Karlštejn. Cornus mas Kněží hora. Dactylorhiza sambucina někde poblíž Velké hory. Daphne cneorum západní svah Velké hory. Daphne mezereum mezi Mořinou a Karlštejnem. Dictamnus albus Kněží hora, západní svah Velké hory. Dracocephalum austriacum Velká hora níž na svahu. Galium glaucum Kněží hora. Lathyrus pannonicus Kněží hora.
182 Lithospermum purpureocaeruleum Kněží hora, západní svah Velké hory. Omphalodes scorpioides Sv. Jan pod Skalou. Orchis morio někde u Řeporyj, lesík severně od Kuchaře, Velká hora. Orchis purpurea Kněží hora, západní svah Velké hory. Prunus fruticosa /jako P. pumilio F. W. Schmidt/ severně od Mořiny a mezi Mořinou a Karlštejnem. Pulsatilla pratensis Kněží hora, Velká hora níž na svahu. Saxifraga decipiens /sponhemica/, jako S.cespitosa, S. groenlandica a S. palmata dále S. paniculata a S. tridactylites Sv. Jan pod Skalou. Sesleria varia, jako Cynosurus caeruleus Velká hora. Thlaspi montanum Karlštejn. Veronica dentata Velká hora níže na svahu. Viola mirabilis Kněží hora.
Nejasné je, co má být u kláštera ve Sv. Janu pod Skalou Silene rupestris, na více místech uváděná Veronica romana sensu F. W. SCHMIDT. Zřejmě byly chybně určeny Ajuga pyramidalis /?=A.genevensis/, Cardamine parviflora a Potentilla aurea. K tomuto výčtu z Pohlova příspěvku, cenného kromě floristických nálezů i přesnější lokalizací než v květenách Čech, je třeba připočítat i další druhy, které tu byly ve zmíněném počátečním období průzkumu české květeny objeveny:
Karlštejn a okolí Aconitum lycoctonum, Adenophora liliifolia, Adonis vernalis, Anacamptis pyramidalis, Crepis praemorsa, Cypripedium calceolus, Dianthus gratianopolitanus, Helianthemum canum, Hordelymus europaeus, Lathyrus heterophyllus, Melampyrum cristatum, Melittis melissophyllum, Scorzonera purpurea.
Velká hora /dosud neuvedené druhy/ Aster amellus, Campanula bononiensis, Linum flavum /až Opiz asi vysazen/, Orthantha lutea, Pulsatilla patens /pravděpodobně vysazen/, Scabiosa canescens, S. columbaria, Seseli hippomarathrum, S. osseum, u Sv. Jana pod Skalou Minuartia setacea, Quercus pu bescens, Thalictrum foetidum a Veronica praecox.
Je to překvapivě mnoho, i když výzkum Českého krasu byl tehdy nesoustavný. Pozornost se zaměřovala jen na několik bohatých lokalit; tato situace tu však trvala celé 19. století a dokonce přetrvávala až do 2. světové války. Nesporně kladné hodnocení nálezů z tohoto období však kalí i nános později nepotvrzených údajů rostlin, které byly asi jen zčásti chybně určeny, ale v mnoha případech byly chybně uváděny vlivem špatné paměti nebo byly v romantické snaze obohatit českou květenu fantastickými nálezy úmyslně smyšleny. Uvedu jen několik příkladů těchto nálezů:
183 U Karlštejna Avenula versicolor, Goodyera repens, Iris pumila, Melica uniflora, Polygonatum verticillatum, Primula elatior; na Velké hoře Virga (Dipsacus) pilosa; u Sy. Jana pod Skalou Allium angulosum/= ? A. montanum F. W. SCHMIDT/, Epipactis microphylla, Imperatoria ostruthium, Limodorum abortivum, Narthecium ossifragum, Verbascum phoeniceum aj.
Čelakovský většinu těchto údajů přešel mlčením, pravděpodobně proto, aby se vyhnul polemice. Tradice podivných údajů i sběrů podle etiket pocházejících z Českého krasu pokračovala i později (např. J. Ruda!), ale již podstatně méně /mnohé z nich najdeme v Čelakovského květeně pražského okolí/. Týká se to např. druhů: Euonymus verrucosa /3 lokality/, Viburnum lantana, Astragalus onobrychis, Hypochoeris maculata, Stipa tirsa a herbářových sběrů bez rozdílu stáří, např. Pulsatilla vulgaris (viz SKALICKÝ et HROUDA 1981:386 388), Melica ciliata, Spergula morisonii. Z Pohlova článku a z dobových údajů z českého krasu vyplývá: a) I když se v dalších obdobích výzkumu květeny Čech samozřejmě prohloubily znalosti o květeně českého krasu, většina nápadnějších rostlin byla již tenkrát odtud známa. Při průzkumu území se po hrubé orientaci snažili starší autoři najít lokality zvláště bohaté a mimořádné a odlišující se tím od průměrných lokalit v okolí. Výzkum Českého krasu nebyl soustavný, přesto byl dosti reprezentativní. b) Vznik tradice lokalit u Karlštejna /zejména Kněží hora, Velká hora, Sv. Jan pod Skalou/ je spojen s nejstarším obdobím výzkumu české květeny. Tak zvané obohacování tradičních lokalit v Českém krasu lze zaznamenat rovněž od nej staršího období. Prokopské údolí a Velká hora byly patrně mezi prvními takto obohacovanými lokalitami, kdežto na ostatních lokalitách začala výsadba až mnohem později, kdy tyto lokality byly jíž tradičními /např. Radotínské údolí až za Velenovského/. Jako příklady vysazení v předopizovském období, kdy rostliny setrvaly jen v omezeném prostoru uvedených lokalit dodnes, jsou Saxifraga hostii TAUSCH nebo Pulsatilla patens L. c) První organizovaný regionální průzkum květeny Čech /včetně zájmu o kon krétní lokality rostlin/ byl teprve v náplni činnosti Opizova výměnného ústavu.Téměř jedinou formou předopizovského regionálního příspěvku /výjimkou jsou např. některé
184 příspěvky F. W. Schmidta/, ale i pozdějších příspěvků, bylo uveřejnění zprávy o exkurzi, která se někdy více podobala fejetonu, kdežto někdy více obsahovala výčty rostlin na zajímavějších lokalitách. Pohlův článek zaujímá asi střední polohu. Líčení krajiny, počasí, místních občanů, trampoty účastníků včetně smrtelných nebezpečí, které na ně číhaly, pochválení výborných a zatracení špatných hostinců /ve vesnici Kuchař neměli ani kousek chleba, jen smradlavou vodu/ pobaví čtenáře i dnes. Zápisky z cest podává kromě Pohla v této době také Schmidt, Haenke, Gerle, Šternberk, Lindacker a mnozí další; kratší zápisky mívaly formu otevřeného dopisu příteli /obvyklé u Šternberka, ale i u ostatních, např. o rostlinách na Soosu se dozvídáme až z posmrtně vydaného dopisu F. W. Schmidta Romerovi/. Tyto články bývaly psány dosti brzy po vykonané exkurzi, dokud si autor ve svých vzpomínkách na všechny zážitky pamatoval. Skutečné zápisky během exkurze nikdo v té době nepořizoval /pro nás je to dnes samozřejmé, ale tato tradice je nedávná/. Na exkurzi se chodilo, sbíralo, povídalo, nezapomněla se navštívit hospoda, v poledne se třeba v klidu odpočívalo /to vše popisuje Pohl/, ale nepsalo se. Mnoho lidí si tehdy vedlo deník. Tak vypadají např. Opizovy deníky, které se nám zachovaly v jeho rukopisné pozůstalosti /některé snadno najdeme již podle názvu, jiné jsou skryty jako kapitoly např. v jeho článku Flora Czaslaviensis, kde popisuje cestu ke Sv. Janu pod Skalou a ke Karlštejnu viz SKALICKÝ 1971:153/. Jsou psány až po skončeném výletě a maji literární formu vzpomínek a dojmů.Zprávy o podniknutých botanických výletech a expedicích musely čtenáře zaujmout nebo i pobavit /proto je leccos možná i přifabulováno/ a přitom i poučit. Také tím lze vysvětlit některé podivné údaje. Pohl napsal zprávu dříve nebo později po exkurzi podle vzpomínek a snad i podle nemnoha sebraných rostlin /3 dny sbíral, teprve 4. den je z torby zakládal k sušení, a to ke svému úžasu čerstvé/.Botanikové před obdobím činnosti Opizova výměnného ústavu totiž v Čechách sbírali kromě Tausche poměrně málo /doklady většinou v herbářích přírodovědné fakulty UK PRC/. Často zachováva li jako doklad vyobrazení /viz SKALICKÝ 1982/ nebo pěstovali živou rostlinu v tehdejší botanické zahradě hr. Canala /v tzv. Kanálce/. Pěstováním rostliny se někdy mohlo opravit původní určení /např. Viola apetala F. W. SCHMIDT uváděná i Pohlem v tomto příspěvku = V. canina L./. Proto musíme počítat s tím, že lokalizace nálezů nemusí být přesná a že výčet druhů nemusí být reprezentativní a navíc ne vždy spolehlivý.
185 Závěrem bych se rád zmínil o všech neověřených sběrech a údajích z celého Českého krasu. Někteří botanikové velmi přesně rozlišují stupně žebříčku na údaje nepublikované, údaje literární /littera scripta manet/ a herbářové doklady. Osobně rozlišuji jen spolehlivé a nespolehlivé údaje bez ohledu na jejich formu. V jedné věci mají herbářové doklady vyšší a nezastupitelnou hodnotu odhalují totiž determinační omyly nebo i taxonomické pojetí. Jinak mají herbářové sběry stejnou informační hodnotu nebo někdy dokonce nižší než nepublikované nebo literární údaje. Herbářové položky označené na etiketách např. Karlštejn nebo Radotín velmi Často znamenají podstatně širší okolí. Některé z nich však odtud ani z širšího okolí nepocházejí /např. doklady Melica ciliata a Spergula morisonii/. Některé lokality na herbářových etiketách jsou pravděpodobně smyšlené /např. Pulsatilla vulgaris z Prokopského údolí/, často jsou údaje lokalit v literatuře nebo v nepublikovaných pramenech /zápisníky, kartotéky, fytocenologické snímky a jiné dokumenty nemající literární formu nebo údaje v rukopisných neotištěných pracích/ přesnější a podrobnější než údaje na etiketách jim odpovídajících herbářových sběrů; zcela výjimečně je tomu naopak. Mnohdy nemůžeme lokalitu na etiketě herbářového sběru ztotožnit s lokalitou uvedenou v literatuře nebo v rukopisných pramenech, i když je pravděpodobné, že jde o tentýž, ale různě pojatý údaj. Herbářové položky však mají ještě jeden velký nedostatek. Záměna herbářových etiket při manipulaci s materiálem, chyby vzniklé při pozdním zpětném etiketování nebo výslovné vymýšlení lokalit /např. při prodeji herbářového materiálu nebo žertíky až podvody studentů, kteří musí odevzdat sebrané herbářové doklady/ jsou reality všech veřejných herbářů. Známe li dobře zkoumané území, pak musíme po shromáždění pramenů provést hodnocení. Známe li dobře stanovištní podmínky druhu a jeho rozšíření v šir ších souvislostech /tedy nejen ve zkoumaném území/ a zhodnotíme li kriticky shromážděné údaje, můžeme se vrátit k otázce překvapivých údajů těchto rostlin z Českého krasu. Některé nápadné rostliny v českém krasu lze považovat za zavlečené, a to Cruciata glabra /např. Radotínské údolí/, Astragalus danicus a A. cicer /u lochkovské cementárny/, Cirslum eriophorum /pražská část Českého krasu, okolí Tetína/, Libanotis pyrenaica /Praha Hodkovičky, Karlštejn/, Xeranthemum annuum /mezi Srbskem a Karlštejnem, leg. V. LOŽEK/, Virga strigosa /pražská část Českého krasu/, Salvia glutinosa /Králova studně/, Sisymbrium strictissimum /např. pod Velkou horou/ atd., jiné za vysazené nebo vyseté /často
186 se vysazovalo zejména na Velké hoře, v Karlíckém, Radotínském a Prokopském údolí/, např. Pulsatilla grandis /Prokopské údolí, leg. K. KOPECKÝ, okraj šipákové ho porostu nad Velkou Chuchlí V. FERÁKOVÁ et V. SKALICKÝ/, Smyrnium perfoliatum /dolní část Chuchelského háje/, Dianthus lumnitzeri /Hemrovy skály nad Novou Vsí/, Iris aphylla /asi všechny lokality na vápenci v Českém krasu původní na chuchelské skále, jinde v Čechách na bazických vyvřelinách/, na Pání hoře Pulsatilla slavica a P. patens, leckde Linum austriacum, Bromus erectus atd.; mnohé nepodložené údaje byly asi způsobeny dojmy Anthericum liliago x ramosum /Radotínské údolí/, Pulsatilla patens na Kodě, Stipa tirsa v Radotínském údolí atd., neboť se k nim ani sami autoři později nehlásili. Pak nám zůstane několik rostlin, které dnes v území nerostou nebo jsou vy sázeny na podezřelém místě, avšak v minulosti byly uváděny nebo i doloženy, o nichž asi zůstanou i v budoucnosti určité pochybnosti. Sem patří např. Gentiana cruciata, Globularia punctata, Lunaria rediviva, Nasturtium officinale, Potentilla rupestris, Trifolium ochroleucum, Veronica montana a některé další rostliny jmenované z 1. období floristického výzkumu českého krasu. Nacházejí se stále i nové druhy v Českém krasu, které však mohly ujít předchozím generacím botaniků pozornosti. Tak byly např. nalezeny druhy Poa badensis na Herinkách, Poa supina na Vysoké stráni, Stellaria neglecta u Sv. Jana pod Skalou, v centrální části Českého krasu také Gagea bohemica /svah Políčka k Zadní Třebáni/, dále některé rostliny v okrajovém území,kam se téměř nechodilo; skutečně nápadné rostliny Českého krasu, které jsou v něm původní, byly však téměř všechny nalezeny již v nejstarších obdobích floristického výzkumu území. Lze samozřejmě připustit, že něco málo i z nápadných rostlin, co dnes objevíme při detailním průzkumu, mohlo uniknout pozornosti, ale je to spíše výjimka. To je nutno mít na zřeteli, najdeme li lokality nápadných rostlin v Českém krasu. Proto jsem se úmyslně vrátil se znovuobjeveným Pohlovým příspěvkem k historické problematice, která je však pro kritický hodnotící pohled na současné nálezy právě v českém krasu zcela aktuální.
Zusammenfassung Während des Aufsuchens bibliographischer Ergänzungen zur Flora von Tschechoslowakei wurde die vergessene älteste Beschreibung der botanischen Exkursion in den Böhmischen Karst (POHL 1806) wieder gefunden. Aus der Analyse dieser Arbeit und folgender Quellen ergibt sich, dass die meisten auffallenden Pflanzen des Böhmischen Karstes schon in der Anfangsperiode /vor Gründung der Opitzschen Naturalientauschanstalt/
187 entdeckt wurden; systematische Pflanzenforschung in dieser Gegend beginnt erst in den 40. Jahren dieses Jahrhunderts. Positive Wertung der Anfangsperiode wurde leider durch manche zweifelhafte Pflanzenangaben getrübt. Sie sind auf verschiedene Ursachen zurückzuführen, z. B. falsche Bestimmung, zufälliges eingeschlepptes Vorkommen, absichtliche Aussaat, aber auch sonstige Irrtümer: Verwechselung der Herbaretiketten, Gadächtnisversagen, ausgedachte Pflanzen oder deren Fundorte usw. Bei Wertung des ursprünglichen Vorkommens muss man besonders im Fall der traditionellen Fundorte /Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Hugel Velká hora usw./ sehr vorsichtig sein.
Literatura DOMIN,K., 1940: Velká či Vysoká hora u Karlštejna? Věda Přír., Praha, 20: 62. FUTÁK.J. et DOMIN,K., 1960: Bibliografia k flóre ČSR do r. 1952. 883 p. Bratislava. MAINWALD.V., 1904: Gesohichte der Botanik in Böhmen. 8+297 p., Wien et Leipzig. POHL,J.E., 1806: Botanische Frühlings Exkursion in die einige Meilen von Prag entlegene Gegend des Schlosses Carlstein und St. Ivani. Neues Bot. Taschenb., Nürnberg et Altdorf, 1806: 20 44 /Knih. Nár. Muz. Praha sign. 37 E 58/. SKALICKÝ,V., 1971: Rukopisné materiály ke květeně Prahy z období Opizova floristického výzkumu. Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 6: 151 154. SKALICKÝ,V., 1982: Index iconum plantarum vascularium initio botanice bohemicae 1. Folia Geobot. Phytotax., Praha, 17: 393 420. SKALICKÝ,V. et HROUDA,L. /red./, 1981: Materiály ke květeně Černokostelecka a přilehlého okolí. 435 p., Praha. SKALICKÝ,V. et JENÍK,J., 1974: Květena a vegetační poměry Českého krasu z hlediska ochrany přírody. Bohem. Centr., Praha, 3: 101 140.
Adresa autora: RNDr. Vladimír Skalický, CSc, katedra botaniky přírodovědecké fakulty UK, Benátská 2, 128 01 Praha 2
188 Bohemia centralis, Praha, 14: 189 – 224, 1985
Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov Einige Ergebnisse der Arachnofaunaforschung im Staatlichen Schutzgebiet Týřov
Jiří ŠMAHA
ÚVOD Příroda Státní přírodní rezervace Týřov náleží k nejzachovalejším na Křivoklátsku. Botaniky toto území zaujalo již v 18. století (HAENKE 1786 in KNÍ ŽETOVÁ 1975). Rovněž entomologický, malakozoologický, herpetologický, mammaliologický průzkum (LOŽEK 1975, PECINA 1979, LAŇKA 1980, ŠMAHA 1984) a v současné době probíhající podrobnější ornitologický průzkum ukazují, že je přírodovědecky velice cenné. Lze tedy předpokládat, že jde o lokalitu významnou i po arachnologické stránce. Již MILLER (1940) zde zjistil různé pozoruhodné druhy pavouků. Několik sběrů pavouků z dolní části Oupořského údolí zahrnul do své habilitační práce BUCHAR (1972), i když křivoklátské lokality nebyly hlavním objektem jeho práce. Některé vzácné druhy epigeických pavouků v biotopech u dolní části toku Oupoře zjistil KNOBLOCH (1979) a ve fauně stromového a keřového patra části tohoto území HOTSKÁ (1981) /viz kapitola Diskuse/. Protože je potřeba dále prohloubit průzkum této rezervace, provedl jsem v roce 1982 v rámci celkové zoologické inventarizace podrobnější průzkum výskytu epigeických pavouků ve 13 stanovištích v severovýchodní části rezervace a u Prostředního potoka. Hlavním cílem průzkumu bylo získat další faunistické údaje z území SPR Týřov, aby se upřesnily jeho faunistické významnosti, přičemž se měla
189 věnovat pozornost též diverzifikaci zdejší arachnofauny v závislosti na různých stanovištích a biocenózách, které jsou zde velmi pestře zastoupeny. Materiál se získával převážně metodou několikaměsíčního odchytu do jedno duchých zemních pastí s konzervační tekutinou. Vliv časově omezené negativně binomiální distribuce pavouků (TURNBULL 1973 in SCHAEFFER 1976) i konkurenčních vztahů mezi členy týchž arachnoasociací (LUCZAK 1953)na výsledky sběru se tak snižuje, zejména vlivem většinou necílených pohybů epigeických druhů v terénu (SCHAEFFER 1976). Na stanovištích se současnou účastí druhů, které mají tendenci vytěsňovat se do rostlinných pater (LUCZAK 1953), mohou se ovšem pozměnit pravděpodobnosti jejich odchytu v souhlasu s diverzifikací biocenóz. Detailní vysbírávání vzorkových plošek (KAJAK 1960, BEER 1967) nebylo možno již provádět z časových důvodů. Aplikace Barberových pastí speciálně adaptovaných k vychytávání pavouků z hrabanky (KACZMAREK, KACZMAREK 1956) by podstatně zkomplikovala možnosti srovnání získaných hodnot s výsledky mnoha autorů, kteří takové adaptace pastí nedělají. Odchytem se získal poměrně početný materiál a zjistily se zde další velmi vzácné druhy a subspecie arachnofauny včetně druhů nových pro české země. Vzorky z jednotlivých stanovišť ovšem neobsahují všechny druhy vyskytující se v biocenózách daných stanovišť, nicméně podobnost ekologických nároků různých druhů a často i jejich vzájemné zastupitelnost opravňovaly udělat pokus o porovnání arachnofaunul jednotlivých stanovišť metodou výpočtu konfigurace podobností arachnofaunul matematickým škálováním hodnot Jaccardova indexu. Podkladem výpočtu byly reprezantativně odchytávané čeledi /viz v kapitole Metodika/. Je možno předpokládat, že se výpočtem konfigurace sníží význam náhodných, ojedinělých nálezů taxonů, které jsou v těchto biocenózách nekonstantní. Zjištěná konfigurace má ovšem platnost především z hlediska porovnání výsledků sběrů ze studovaných konkrétních stanovišť. Výsledky získané tímto výpočtem je třeba také porovnat s postuláty hlubší kvalitativní analýzy materiálů z jednotlivých stanovišť a i s konfiguracemi podobností arachnofaunul sérií stanovišť z jiných lokalit /viz kapitola Diskuse/. Autor děkuje RNDr. P. Pěničkovi /Matematický ústav ČSAV, Praha/, který provedl matematické zpracování výsledků pomocí computerové techniky. Autor dále děkuje doc. RNDr. J. Bucharovi, CSc, z přírodovědecké fakulty UK, Praha, za
190 laskavé zapůjčení srovnávacího materiálu některých vzácnějších druhů a faunistické informace o dosud nepublikovaných nálezech. Děkuje rovněž RNDr. M. Husové, CSc.,z Botanického ústavu ČSAV, Praha, a vedoucímu Správy CHKO Křivoklátsko ing. P. Šťěpánkovi za pomoc při ověřování vegetačních charakteristik stanovišť. Laboratorní přístroje laskavě zapůjčila katedra systematické zoologie přírodovědecké fakulty UK v Praze.
METODIKA Průzkumem se měly prošetřit hlavní typy porostů a biocenóz na pravé straně SPR Týřov /směrem po proudu Oupoře/ a biotop koryta Prostředního potoka. Při plánování akce byly proto stanoveny lesní typy a biotopy, které dostatečně reprezentují rozsah celkové biocenologické diverzifikace tohoto terénu, zejména pokud jde o zastoupení hlavních skupin lesních typů a biotopů. Rekognoskace terénu byla provedena na základě literárních botanických údajů vlastním terénním průzkumem (HUSOVÁ 1975, KNÍŽETOVÁ 1975, MORAVEC, HUSOVÁ, NEUHÄUSL, NEU HAUSLOVÁ NOVOTNÁ 1982), podrobné lesotypologické mapy tohoto území (PRŮŠA 1978 79) a upřesňována ještě konzultacemi v terénu s RNDr. M. Husovou, CSc, a ing. P. Štěpánkem. Na základě předběžného posouzení terénu podle botanických a geomorfologických hledisek byla jako vzorkové plochy k provedení arachnologického průzkumu vybrána ta stanoviště reprezentativních lesních typů a biotopů, která jsou svou relativní rozlohou ve studovaném území největší a přitom jsou dostatečně homogenní. Průzkum bylo ovšem nutno usměrnit i na některé specifické biotopy, která jsou v terénu zastoupeny jen malými ploškami. Na pravé straně rezervace bylo k průzkumu vybráno celkem 12 stanovišť, která jsou situována v její severovýchodní části, tj. od Týřovských skal po Honzův loužek včetně. Na levé straně rezervace byl odchyt proveden ve stanovišti kamenitých břehů Prostředního potoka. Tato stanoviště jsou popsána v dalším textu. Rozloha osmi studovaných lesních porostů byla 0,5 3,5 ha, skalní stepi 1 ha, kamenného pole 70 x 100 m, břehového biotopu potoka Roudný v hlavní jeho části s bučinou 2 5 m x 400 m a v části s javořinou ve strži 4 m x 30 m a rozloha břehového biotopu Prostředního potoka 2 5 m x 900 m. Do terénu těchto 13 stanovišť bylo ve dnech 15. 16. 3. 1982 instalováno celkem 36 zemních formalínových pastí. Jako zemní pasti byly použity půllitrové zavařovací sklenice, zakopané až po hrdlo do země a naplněné do jedné třetiny konzervačním
191 roztokem 4% formalínu. Do roztoku se v listopadu a prosinci přidával chlorid sodný, aby se roztok ochránil proti zamrznutí. Ústí sklenic byla během akce kromě listopadu a prosince volně otevřená, zejména aby bylo možno jejich aplikaci víceúčelově využít, např. k odchytu rovnokřídlé ho hmyzu, sekáčů a jiné fauny. V listopadu a v prosinci byla ústí sklenic kryta sololitovými destičkami podepřenými v rozích kameny nebo kusy dřeva tak, aby jejich odstup nad horním okrajem sklenic byl 5 10 cm. Pasti se pokládaly doprostřed terénu již zmíněných 13 stanovišt; do osmi stanovišt byly položeny pasti po dvou, jen jedna past byla aplikována do rozlohově nejmenšího stanoviště s javořinou udatnovou a 3 5 pastí do čtyř stanovišť s vyšší geomorfologickou variabilitou terénu a s vyšší pravděpodobností des aktivace pastí zasypáním a do míst podél vodotečí /viz tab. 28/. Rozestup pas tí v každém stanovišti byl minimálně 10 m. Materiál z pastí se odebíral 6. 7. 4., 7. 9. 5., pak vždy v pravidelných měsíčních intervalech na rozhraní jednotlivých měsíců až do začátku listopadu a kromě toho ještě uprostřed července a srpna, kdy se na výslunných stanovištích konzervační tekutina rychle odpařovala. Konečný sběr materiálu a odvoz pastí z terénu byl proveden 15. 16. 12. 1982. Při odběrech materiálu se sběry ze všech pasti v každém stanovišti z technických důvodů většinou slévaly do jednoho stanovištního vzorku. Vzorky se během července a srpna zpracovávaly v rámci sumárních materiálů za celý příslušný měsíc. Konzervační tekutina se při sběrech vždy vyměňovala nebo alespoň doplňovala. Na skalní stepi Týřovských skal byl dne 21. 8. 1982 též proveden sběr smýkáním z bylinné vegetace po dobu asi 10 minut. Determinaci odchycených pavouků provedl autor. Kromě několika výjimek /některé samice, poškozené kusy/ byly všechny adultní kusy determinovány. Některé nejvzácnější taxony revidoval doc. dr. J. Buchar, CSc., jak je uvedeno v tabulce 29. Aby se umožnilo přesnější zhodnocení materiálů při analýze výsledků, byly taxony diferencovány na základě stupně jejich náročnosti na zachovalost a ekologické podmínky prostředí podle Buchara (BUCHAR 1972, 1975). Tak se rozlišily relikty prvního řádu, tj. žijící pouze v přirozených stanovištích, poměrně málo narušených činností člověka, ekologicky nespecifické /neutrální/ druhy bez výrazného teplotního preferenda, dále termofilní, psychrofilní a synantropní druhy a vzácné i velmi vzácné taxony. Při tomto výčtu bylo přihlédnuto i k dosud nepublikovaným údajům z posledních let /viz kapitola Diskuse/. Možnosti
192 charakterizace druhů a subspecií pavouků podle těchto kritérií jsou využity dále v textu v různých souvislostech a v tabulkách 28 a 29. Matematické porovnání podobnosti vzorků arachnofaunul bylo provedeno na základě druhového zastoupení; přítomnost taxonů devíti čeledí, jejichž odchyt do zemních pastí je podle literárních pramenů dostatečně reprezentativní Amaurobiidae, Dysderidae, Gnaphosidae, Lycosidae, Agelenidae, Zodariidae, Zoridae, Linyphiidae a Erigonidae (TRETZEL 1954, 1955, cf. BUCHAR 1963). Zpracování matice hodnot Jaccardova indexu /poměru počtu společně se vy skytujících druhů a všech druhů ve dvojicích stanovišť/ provedl RNDr. P. Pěnička metodou vícerozměrného škálování (MARDIA et al. 1979) na počítači Hewlett Paccard 9830 A /srovn. výsledné konfigurace z jiných křivoklátských lokalit: ŠMAHA 1983a ilustrace a komentář, ŠMAHA 1983b komentář ke konfiguraci/.
POPIS STANOVIŠŤ Stanoviště leží v nadmořské výši 260 510 m. Jejich geologickým podkladem je zejména porfyrit, méně se vyskytují jiné horniny, např. lamprofyry v části Týřovských skal (ZIEGLER 1973). Geomorfologie terénu je velmi složité. Pokryvnost povrchu terénu kameny a kamenným štěrkem se dále v popisu jednotlivých stanovišť udává na základě odhadu ve čtyřech stupních: kamenitost 0. stupně povrch terénu pokrývá zemina s hojnými bylinami nebo travním drnem, kameny jsou nejvýše na 10 % plochy terénu, kamenitost 1. stupně kameny pokrývají přibližně 25 50 % plochy, na povrchu substrátu jsou též rozptýlené travní drny; kamenitost 2. stupně drobný kamenný štěrk i větší kameny pokrývají 75 90 % plochy, byliny se zde vyskytují sporadicky a jen jednotlivě, kamenitost 3. stupně souvislé kamenné pole bez vyšších rostlin /telomofyt/. V porovnání s předchozím arachnologickým průzkumem na Křivoklátsku (ŠMAHA 1983a, b) byl při akci v SPR Týřov též získán arachnologický materiál z dalších lesních typů a četnější materiál z bučin. Stanoviště jsou v seznamu sestavena do přibližného pořadí podle nároků jejich vegetačních společenstev na teplotní podmínky prostředí a podle předpokládaného teplotního gradientu mikroklimatu od relativně nejteplejšího stanoviště 1 směrem k psychrofilním stanovištím.
1. Xerotermofilní stanoviště skalní stepi na hlavním masívu Týřovských skal vegetace přísluší převážně svazu Hyperico /perforato/ Scleranthion perennis MORAVEC 1967 a asociaci Festuca ovina Jasione montana KKA 1941. Po
193 vegetační a zřejmě i geologické stránce je tato formace mozaikovitá. Výrazně acidofilní charakter má formace v části na hřebeni a na severovýchodním sklonu pod hřebenem, kde jsou pouze rozptýlené travní drny a sporadické keříčky vřesu; z trav se zde vyskytuje zejména kostřava ovčí /Festuca ovina/. V druhé části skalní stepi na jižním svahu jsou hlinité plošky s porosty kavylu /Stipa sp./; k povrchu zde snad vystupuje žíla bazičtější horniny. Obě části jsou zastoupeny v celkové rozloze této formace asi rovným dílem. Vzhledem k jejich nejasné fytocenologické diferenciaci i z technických důvodů byly materiály z celého stanoviště hodnoceny jako jeden vzorek, pouze v určitých souvislostech jsou v textu a v tabulce 28 poznámky s bližší lokalizací, přičemž jižní Část společenstva je provizorně označována jako kavylová. Kamenitost stanoviště je 1. stupně. 2. Termofilní zakrslá doubrava náleží ke svazu Quercion pubescenti petraeae BR. BL. 1931; je fragmentárně vyvinuta na ostrém hřebeni. Stromové patro má jen částečný vodorovný zápoj, je zde takřka souvislý travní drn a vyskytuje se zde dobromysl /Origanum vulgare/ i jiné teplomilné byliny. Kamenitost doubravy je 0. stupně. 3. Souvislé kamenné pole /osyp/ pod Týřovskými skalami vyšší rostliny se v tomto stanovišti nevyskytují, kamenitost je 3. stupně a kameny jsou většinou velké 10 15 cm, kostkovité a ostrohranné. Sklon kamenného pole má jihozápadní expozici. Biotop přechází po stranách do suťového lesa dalšího stanoviště 4. 4. Suťový les vegetačně patří k asociaci Aceri Carpinetum KKA 1941 a odpovídá lesnímu typu habrová javořina kakostová. Porost je v dolní části příkrého, severozápadně exponovaného svahu, s kamenitostí 1. stupně. Bylinné patro tohoto porostu tvoří rozptýlené travní drny, mezi nimiž je většinou štěrkovitá, pohyblivá suť. 5. Habrová doubrava kyselá náleží k subasociaci Melampyro nemorosi Carpinetum luzuletosum (PASSARGE 1957) NEUHÄUSL 1982, vyvinuté zde na příkrém svahu s jižní expozicí a kamenitostí 2. stupně jako lesní typ buková doubrava kyselá. 6. Habrová doubrava typická /živná/ porost subasociace Melampyro nemorosi Carpinetum typicum PASSARGE 1957 je na mírném jihozápadním svahu s kame nitostí 0. stupně. 7. Lesní společenstvo fytocenologicky přechodného typu mezi habrovou doubravou a bučinou ve stromovém patře převládají buky. Stanoviště je v místě kontaktu asociací typické habrové doubravy a bučiny s Hordelymus europaeus. Náleží k lesnímu typu vlhká dubová bučina. Biotopem je mělká pánev nad prameništěm, mírně skloněná západním směrem. Kamenitost je 0. stupně. 8. Dubová bučina třtinová tato bučina náleží stejně jako všechny níže uvedené lesní typy bučin k asociaci podhorských bučin Tilio cordatae Tagetum MRÁZ 1960 em. MORAVEC 1977. Porost je v horní části Vysokého vrchu, na mírném severním sklonu s kamenitostí 1. stupně. 9. Dubová bučina šťavelová /svěží/ nachází se v mírně vyhloubené náčepné pánvi s prameništěm. Dno pánve je takřka vodorovné. Kamenitost bučiny je 0. stupně.
194
10. Dubová bučina mařinková s lipnicí porost je na mírném, severozápadně exponovaném sklonu horní části vrchu, jehož kamenitost je 0. stupně. 11. Kamenité břehy Prostředního potoka břehový supraaquální biotop s kamenitostí 2. stupně stejně jako následující dvě stanoviště. Potok běží na dně úzce pánvovitého, chladného a vlhkého údolí. Lesní porost podél úseku, kde potok probíhá rezervací, tvoří vlivem vegetační inverze často lesní typy dubová a lipodubová bučina kapradinová. 12. Kamenité břehy potoka Roudný v úseku s bučinou koryto je ostře zaříznuto do chladného a vlhkého údolí a je široce lemováno porostem lesního typu lipodubová bučina bažanková. 13. Kamenité břehy potoka v hluboké rokli vodoteč zde probíhá přes kaskády; rokle je zakřivená v podélném směru a v dolní části jejích svahů je porost javořiny roklinové /udatnové/, náležící k asociaci Arunco Aceretum MOOR 1952. Past byla umístěna u úpatí vodopádu.
VÝSLEDKY Celkový materiál adultních pavouků byl 5142 kusů /včetně 20 kusů sesmýkaných z bylin/. Juvenilní kusy, které převážně nelze určovat do druhu, tvořily jen několik procent z celkového materiálu. Nejvíce bylo juvenilních pavouků ve sběru ze stanoviště 1, odběr 3. 8. 1982 /232 adult. + asi 90 juv. ks/ a ze stanoviště 5, odběr 29. 9. 1982 /70 adult. + asi 50 juv. ks/. V materiálu bylo celkem obsaženo 199 taxonů /incl. 198 druhů/ pavouků. Počet kusů a druhů adultních pavouků, odchycených na jednotlivých stanovištích, je uveden spolu s některými dalšími základními údaji v tabulce 28. Zjištěné vzácné a velmi vzácné taxony a relikty prvého řádu /sensu BUCHAR 1972, 1975/, tj. žijící pouze v přirozených, lidskými zásahy relativně málo narušených stanovištích naší přírody jsou uvedeny na tabulce 29. Ostatní zjištěné druhy a subspecie jsou obsaženy v dále uvedeném seznamu x) Kvantitativní údaje o těchto ostatních taxonech jsou uvedeny v inventarizačním
X) E expanzivní taxony, tj. šířící se i na uměle odlesněná stanoviště, S synantropní druhy; čísla za symboly ekologické kategorizace označují stanoviště, podtržená čísla stanoviště, v nichž bylo odchyceno více než 10 kusů adultních pavouků daného druhu; + směr smýkáním na bylinách.
195 Tabulka 28 Sběr arachnofauny v SPR Týřov do zemních pastí
Stanoviště 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
Počet pastí 7 3 2 2 2 2 2 2 2 2 4 5 1
Počet kusů pavouků 924 555 236 329 392 344 506 287 274 368 406 469 32
Počet taxonů /N/ 94 X) 54 37 44 41 57 36 30 28 30 42 48 17
počet 16 2 6 3 3 6 1 1 2 3 6 2 Vzácné taxony % z N 17,1 3,7 16,2 6,8 7,3 10,5 2,8 3,3 7,1 7,1 12,5 11,8
počet 37 10 8 6 7 6 1 1 1 1 1 1 Termofilni taxony % z N 39,4 18,5 21,6 13,6 17,1 10,5 2,8 3,3 3,4 3,3 2,4 2,1
počet 10 14 6 18 15 14 16 18 15 17 30 31 11 Psychrofilní taxony % z N 10,6 25,9 16,2 41,0 36,6 24,6 42,8 60,0 53,6 56,7 71,4 64,5 64,7 x) Ve stanovišti 1 chyceny smýkáním na bylinách také druhy Mangora acalypha a Tibellus sp.
196 Tabulka 29 Vzácné taxony /druhy a subspecie/ a taxony přirozených stanovišť počet adultních samců a samic z jednotlivých stanovišť SPR Týřov
Ekologická Stanoviště Druh Kategorizace (EK) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 ATYPIDAE : Atypus affinis EICHW. a, b T I 4/0 . . . 1/0 ...... Atypus piceus (SULZ.) c T I 3/0 . . . . 6/0 ......
AMAUROBIIDAE : Titanoeca obscura (WALCK.) T I 1/0 . 1/0 ......
GNAPHOAIDAE : Callilepis achuazteri (HERM.) T I 1/0 ...... Gnaphosa bicolor (HAHN) T I . 1/0 1/0 2/0 ...... Gnaphosa lucifuga (WALCK.) T I 3/0 ...... Gnaphosa lugubris (C.L.K.) T I 2/0 . 0/1 ......
x) Haplodrassus cognatus (WESTR.) d P . . . . . 0/1 ......
Haplodrassus kulczynakii LOHM. T I 1/0 ...... Haplodrassus soerenseni (STR.) ? 0/2 . . . . 1/1 ...... 10/ Zelotes electus (C.L.K.) T I ...... 4 Zelotes erebeus (THOR.) T I 1/0 . 3/2 0/1 1/0 ...... Zelotes praeficus (L.K.) T 1 0/4 ...... Zelotes pumilus (C.L.K.) ? . . . . . 1/0 ...... Zelotes villicus (THOR.) T I 3/1 2/0 1/0 ......
197 Pokračování tabulky 29 EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 CLUBIONIDAE : Agroeca cuprea MGE T I 2/1 1/2 . 3/0 2/2 1/1 ...... XAgroecina striata (KULCZ.) e ? . . 0/2 ...... Clubiona compta C.L.K. ? I ...... 0/2 . . .
ANYPHAENIDAE : XAnyphaena furva MILLER a, f ? . . 1/0 ......
THOMIAIDAE : Oxyptila nigrita (THOR.) T I 2/2 ...... Xysticus ninii THOR. g T I 154/4 ...... Xysticus robustus (HAHN) T I 0/14 ......
SALTICIDAE : Aelurillus festivus (C.L.K.), T I 3/1 ...... Evarcha laetabunda (C.L.K.) h T I 7/2 ...... Evophrys aequipes (O.P.CBR.) T I 1/0 ...... Pellenes nigrociliatus (L.K.) T I 2/0 ...... Pellenes tripunctatus (WALCK.) T I 2/2 ......
LYCOSIDAE : Alopecosa sulzeri (PAV.) T I 4/2 ...... Arctosa figurata (SIM.) T I 9/0 ...... Pardosa bifasciata (C.L.K.) T I 90/10 ...... Pardosa riparia (C.L.K.) N I 3/63 ...... Tricca lutetiana (SIM.) T I 5/1 3/1 ...... Trochosa robusta (SIM.) T I 0/1 . 1/1 ......
198 Pokračování tabulky 29 Druh EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 THERIDIIDAE: 11 Euryopis flavomaculata (C.L.K.) N I l/0 ...... Pholcomma gibbum (WESTR.) N I 0/1 . . 1/0 ......
ARGIOPIDAE : Cercidia prominens (WESTR.) N I . . . . . 0/1 ......
LINYPHIIDAE : X Bathyphantes eimilis KULCZ. ch ? ...... 0/1 0/1 0/1 Centromerus silvicola (KULCZ.) i P ...... 4/0 . . . . Hilaira exrisa (O.P.CBR.) P I ...... 0/1 . Lepthyphantes collinus L.K. N I . . 1/0 0/2 ...... X Lepthyphantes kochi KULCZ. a,j P I 1/0 ...... Lepthyphantes notabilis KULCZ. k ? . . 9/23 0/3 ...... Leptorhoptrum robuatum WESTR. P ...... 1/0 . Porrhomma pygmaeum convexum (WESTR.) ...... 1/1 1/1 . X Porrhomma microphthalmum microps ? ...... 0/1 ...... (ROEWER) a, 1
ERIGONIDAE : X Diplocephalus helleri (L.K.) m P I ...... 3/0 2/0 1/1 X Erigonopterna jarmilae MILLER n T I 2/0 ...... X Glyphesis servulus (SIMON) o ? . . 1/0 ...... Gonatium corallipes (O.P.CBR.) N I . . . . . 1/1 ...... Gongylidiellum edentatum MILLER P ...... 1/0 1/0 . . 1/0 . Lochkovia inconapicua MILL. et VAL. T I 1/0 ...... Panamomops affinis MILL. et KRAT. P . . . . 1/0 1/0 ......
199 Druh EK 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13
Panamomops mengei SIM. N I . . . . . 0/1 ...... Peponocranium orbiculatum (O.P.CBR.) ? I . 0/1 ...... Prosopotheca monoceros (WID.) N I . 0/1 ...... Prosopotheca simplex (KULCZ.) T I . . 0/1 . 2/2 0/3 0/1 . 0/2 0/4 1/0 . . Trichoncus kulczynskii MILLER T I 3/2 1/0 ...... Trichopterna oito (O.P.CBR.) p T I 23/8 0/1 ......
Vysvětlivky: x velmi vzácné taxony /viz text/; podtrženi taxony vzácné v ČSSR, známé jen z ojedinělých nalezišť § a alespoň 1 kus materiálu uvedeného druhu ze SPR Týřov revidován doc. dr. J. Bucharem, CSc.; b 1 ?! 30.6., 1 ??? 30. 7., 2 ?! 30. 8., 1 ?! 29. 9.; c 7 ?! 30. 6., 2 ?! 3. 8.; d až f 30. 6.; g incl. 3 ?! a 3 ??? odchycení smykem; h incl. 3 ?! a 2 ??? odchycení smykem; ch stanoviště 11 2. 8., stanoviště 12 a stanoviště 13 1. 11.; i 16. 12.; j 6. 4.; k stanoviště 5. 4. až 15. 12., stanoviště 4 7. 5., 3. 8. a 15. 12.; 1 3. 8.; m stanoviště 11 2 ?! 7. 4., 1 ?! 9. 5., stanoviště 12 3. 6. a 1. 7., stanoviště 13 1 ?! l. 7. a 1 ??? 1. 9.; n„ o 30. 6., p stanoviště 2 15. 12.; T termofilní druhy; P psychrofilní taxony; N ekologicky nespeci fické, neutrální druhy bez výrazného teplotního preferenda; ? taxony, jejichž nároky na prostředí nejsou dostatečně známé; I = relikty prvního řádu /sensu BUCHAR 1972, 1975/, tj. žijící pouze na přirozených stanovištích přírody poměrně málo narušené člověkem; zlomky v čitateli počet samců, ve jme novateli počet samic.
200 elaborátu, uloženém na SSPPOP Středočeského kraje.
Amaurobiidae: Amaurobius claustrarius (HAHN), 68/2 P, 1 6, 7, 8, 9 13; A. fenestralis (STROM.), 7/1 P, E, 6 8, 12.
Dysderidae: Dysdera erythrina (WALCK.), 1/4 T.E. 1, 3 5; Harpactes hombergi (SCOP.), 5/0 N, 1, 4 6; H. lepidus (C.L.K.), 15/17 P, 1, 2, 4 6, 8 13; Harpactocrates rubicundus (C.L.K.), 21/13 S, E, 1 3, 4, 5.
Pholcidae: Pholcus opilionoides (SCHR.), 10/1 S, E, 3, 4.
Zodariidae: Zodarion germanicum (C.L.K.), 8/0 T, 1, 2, 6.
Gnaphosidae: Drassodes lapidosus (WALCK.), 34/11 N, 1, 3 6; D. pubescens (THOR.), 1/0 N, 1; Haplodrassus signifer (C.L.K.), 10/4 N, 1; H. silvestris (BL.), 22/4 ?, 1, 2, 4 7, 10, 12; H. umbratilis (L. K.) 3/0 N, 6; Zelotes apricorum (L.K.), 1/0 ?, 6; Z. petrensis (C.L.K.), 16/15 T, 1, 2, 11; Z. subterraneus (C.L.K.), 3/3 ?, 2, 5, 6; Zelotes sp., 0/1 1.
Clubionidae: Agroeca brunnea (BL.), 9/4 N, 7, 9, 11, 12; Apostenus fuscus WESTR., 19/14 N, 2, 4, 5, 6, 10, 12; Clubiona terrestris WESTR., 8/4 N, 2, 6 9; Liocranum rupicola (WALCK.), 4/1 S, E, 3; Micaria sp., 1/0 1.
Zoridae: Zora nemoralis (BL.), 4/0 N, 5, 6; Z. silvestris KULCZ., 2/0 ?, 2, 7; Z. spinimana (SUND.), 4/0 P, 2, 5.
Anyphaenidae: Anyphaena accentuata (WALCK.), 1/0 ?, 10.
Thomisidae: Philodromus collinus C.L.K., 0/1 P, 11; Thanatus formicinus (CL.), 0/1 ?, E, 1; Tibellus sp., 0/1 1+; Xysticus audax (SCHR.), 2/0 N, E, 1, 6; X. bifasciatus (C.L.K.), 0/1 N, E, 1; X. cambridgei (BL.), 13/2 ?, 1, 5, 6, 7; X. cristatus (CL.), 0/1 N, E, 1; X. erraticus (BL.), 6/1 ?, E, 1, 2, 6; X. kochi THOR. 6/5 ?, E, 1; X. lanio C. L. K., 1/0 P, 9.
Salticidae: Aelurillus litera v insignitus (CL.), 8/5 N, 1; Evarcha flammata (CL.), 1/0 N, 2; Heliophanus aeneus (HAHN), 3/0 ?, 3; Phlegra fasciata (HAHN), 2/0 T, E, 1; Saltious scenicus (CL.),1/0 S, E, 1.
Lycosidae: Alopecosa accentuata LATR., 44/22 T, E, 1; A. aculeata (CL.), 0/1 P, 6; A. cuneata (CL.), 28/3 N, E, 1; A. pulverulenta (CL.), 5/0 N, E, 1, 3, 6, 8; A. trabalis (CL.), 0/1 T, 1; Pardosa amentata (CL.), 21/5 P, E, 11, 12; P. lugubris (WALCK.), 413/86 N, 1 6, 7 11, 12 ; P. pullata (CL.), 4/2 N, E, 1; Pirata hygrophilus THOR., 1/1 P, 11, 12; Trochosa spinipalpis (F.CBR.), 1/0 P, 12; T. terricola (DE GEER), 107/62 N, E, 1, 2, 3 5, 6, 7 9, 12; Xerolycosa nemoralis (WESTR.), 8/4 N, 1, 5.
Pisauridae: Pisaura mirabilis (CL.), 3/2 ?, 1, 2, 4.
201 Agelenidae: Cicurina cicur (F.), 50/6 N, E, 1 3, 4, 5 8, 9, 11, 13; Coelotea inermis (L.K.), 234/15 P, 1, 2, 3, 4, 5 7, 8, 9, 10 12 . 13; C. ter reatris (WID.), 949/114 N, 1, 2, 3, 4 12 . 13; Cybaeus anguatiarum L. K., 68/20 P, 11, 12, 13; Histopona torpida (C.L.K.), 129/31 P, 1, 2, 4 7, 8, 9, 10 12 . 13; Tegenaria silvestris L.K., 16/11 N, 1 4, 7, 8, 11, 12; Textrix denticulata OLIV., 27/1 ?, 1, 3, 4.
Theridiidae: Asagena phalerata (PANZ.), 10/1 N, E, 1; Enoplognatha ovata (CL.), 10/1 T, E, 1, 1 + , 2; Episinus truncatus LATR., 0/2 N, 1; Robertua lividua (BL.), 2/0 P, E, 1, 11; R. neglectus (O.P.CBR.), 3/0 N, 6.
Argiopidae: Araneus cucurbitinus (CL.), 0/2 N, E, 1, 5; A. diadematus CL., 0/2 N, 1, 13; A. umbraticus CL., 1/0 P, E, 1; Mangora acalypha (WALCK.), 0/1 S, E, 1 +; Meta mengei (BL.), 0/1 P, 12; M. segmentata (CL.), 5/10 P, E, 1, 4, 5, 7, 11, 12; Singa albovittata (WESTR.), 3/2 N, 1.
Linypbiidae: Aprolagus saxatilis (BL.), 11/1 ?, 2, 6; Bathypbantea gracilis (BL.), 0/2 N, 3, 4; B. nigrinus (WESTR.), 1/3 ?, 6, 11, 12; B. parvulus (WESTR.), 1/0 ?, E, 7; Bolyphantes alticeps (SUND.), 4/1 P, 2; Centremerita bicolor (BL.), 0/1 P, E, 12; Centromerus expertus (O.P.CBR.), 6/2 P, E, 11, 12; C. incilium (L.K.), 13/13 N, 1, 2, 6, 11, 12; C. jacksoni DENIS, 1/0 P, 8; C. sellarius (O.P.CBR.), 18/5 P, 4, 8, 10 13; C. sylvaticus (BL.), 60/16 N, 1, 2, 6, 7, 8 10, 11, 12; Drapetisca socialis (SUND.), 1/0 P, E, 11; Helopbora insignis (BL.), 8/15 P, E, 4, 5, 7, 8 13; Labulla thoracica (WID.), 0/1 ?, 8; Lepthypbantes alacris (BL.), 2/3 P, 11; L. angulipalpis (WESTR.), 2/0 N, 2, 7; L. cristatus (MGE), 14/2 P, 7 12; L. flavipes (BL.), 105/98 N, 1, 2, 4 7, 8, 9, 10 , 12; L. keyserlingi (AUSS.), 2/1 T, 2; L. leprosus (OHL.), 2/6 S, E, 2, 3, 5, 8; L. mansuetus (THOR.), 19/17 P, 1, 2, 4 7; L. mengei (KULCZ.), 4/2 N, E, 2, 6, 7, 10; L. minutus (BL.), 1/8 P, 2, 6, 7; L. pallidus (O.P. CBR.), 3/4 N, 1, 4, 6, 10; L. tenebricola (WID.), 77/45 P, 4, 5, 6, 7_, 8, 9 12; Linypbia hortensis (SUND.), 5/0 N, 2, 5, 9, 12; Macrargus rufus (WID.), 160/28 P, 2, 3, 4, 6 12 : Meioneta rurestris (C.L.K.), 10/8 N, 1, 1+; Microneta viaria (SIM.), 29/13 P, 2, 3, 5, 6, 7, 8 12; Nereine clathrata (SUND.), 1/0 P, 3; N. emphana (WALCK.), 0/1 P, 5; Porrhomma pygmaeum pygmaeum (BL.), 3/0 P, E, 11 13; Stemonyphantes lineatus (L.), 2/2 N, E, 1, 6; Stylopaora concolor (WID.), 66/41 P, 4, 7 10, 11 , 12 , 13; Tapinopa longidens (WID.), 0/1 ?, 7.
Erigonidae: Abacoproeces saltuum (L.K.), 9/6 T, 6; Araeoncus humilis (BL.), 5/0 N, E, 4; Ceratinella brevis (WID.), 11/3 P, 2, 4, 8; C. scabrosa (O.P.CBR.), 0/1 ?, 2; Diplocephalus cristatus (BL.), 7/2 P, E, 3, 4, 11, 12; D. latifrons (O.P.CBR.), 71/23 P, 5, 7, 9, 10, 11 , 12, 13; D. picinus (BL.), 163/27 N, 3 6, 7, 8, 9, 10 , 11, 12; Dismodicus bifrons (BL.), 2/1 P, 2, 4; Erigone atra BL., 1/8 N, E, 1 +, 3, 6, 7, 13; E. dentipalpis (WID.), 4/2 1, 1 +, 4, 5, 8, 10; Erigonella hiemalis (BL.), 1/0 P, 13; Maso
202 sundevalli (WESTR.), 0/1 P, 10; Micrargus herbigradus (BL.), 9/4 P, 1, 6, 7 11; Nothocyba subaequalis (WESTR.), 0/1 ?, E, 1; Oedothorax agrestis (BL.), 39/23 4, 11 , 12 ,13; 0. fuscus (BL.), 4/0 P, E, 11, 13; 0. sp. /tuberosus vel gibbosus/, 0/2 P, 11, 12; 0. retusus (WESTR.), 1/0 P, E, 12; Pelecopsis elongata (WID.), 1/0 P, 6; P. parallela (WID.), 0/2 P, 2; P. thoracata (O.P.CBR.), 9/2 P, 2, 4; Pocadicnemis pumilla (BL.), 2/5 ?, E, 2, 3, 12; Prosopotheca corniculans (O.P.CBR.), 2/3 P, 9, 10; Saloca diceros (O.P.CBR.), 8/0 P, 8, 10 12; Tigellinus furcillatus (MGE), 3/0 T, 4 6; Trachynella obtusa (BL.), 2/0 P, 11, 12; Trematocephalus cristatus (WID.), 2/1 P, 2, 4; Typhochraestus digitatus (O.P.CBR.), 6/2 T, 1, 4; Wideria antica (WID.), 7/10 N, E, 1, 2, 5, 6; W. cucullata (C.L.K.), 2/0 P, 2, 5; W. fugax (0. P. CBR.), 5/0 P, 6, 7; W. melanocepbala (O.P.CBR.), 9/2 ? 1, 5 7, 9, 10, 12; Wideria sp., 1/0 3.
Analýza arachnologického materiálu přispívá k biologické charakteristice SPR Týřov, zejména zjištěním 33 vzácných druhů a subspecií, což představuje 16,6 % celkového počtu taxonů v materiálu. Kvantum vzácných taxonů je poměrně velké i vzhledem k celkovému množství odchycených kusů pavouků 0,6 %. Vzácné taxony byly zjištěny mimo stanoviště 10 ve všech ostatních dvanácti stanovištích, kde tvořily 2,8 17,1 % druhového spektra pavouků odchytaných do pastí; nejvíce jich bylo zjištěno na skalní stepi /17,1 % druhového spektra tohoto stanoviště/, v kamenném poli /16,2 %/ a v břehových biotopech s vegetační inverzi, a to na stanovišti 12 /12,5 %/ a 13 /ll,8 %/. Z hlediska porovnání množství vzácných taxonů a celkového množství kusů odchycených na stanovišti by bylo nejhodnotnější stanoviště 13 u vodopádu potoka /6,3 %/ a na druhém místě kamenné pole, tj. stanoviště 3 /2,6 %/; u stanoviště 13 však mohlo dojít ke zkreslení skutečného stavu chybou malých čísel /byly zde chyceny celkem pouze 32 kusy pavouků/. Mnohé stenobiontní a vzácné taxony byly v materiálech zastoupeny pouze ně kolika kusy nebo jen jediným kusem, takže tyto nálezy samy o sobě nemohou vý znamně přispět k arachnologické diferenciaci jednotlivých stanovišť. Bylo by možno očekávat, že charakteristiku jednotlivých stanovišť mohou poskytovat nejvíce druhy, které jsou v daném stanovišti nejhojnější a které se přitom do pastí snadno odchytávají. Jak ovšem vyplývá i z údajů v tabulce 29, mají poměrně velké a velmi pohyblivé druhy poměrně větší aktivační hustotu v terénu než např. mnohé druhy čeledi Erigonidae malé tělesné velikosti a se sítěmi těsně nad zemí (cf. HEYDEMANN 1961). Hodnota aktivační hustoty slíďáků je údajně asi 3krát vyšší než jejich absolutní hustota v terénu (BREYMEYER 1966). Ve spektrech penetračně
203 dominantních druhů /tj. druhů, které jsou zastoupeny ve vzorcích z pastí množstvím kusů přesahujícím 5 % počtu kusů všech pavouků ve vzorku/ se přitom často vyskytují, zejména v mezofilních stanovištích, ekologicky neutrální druhy, jejichž výskyt může překrývat diferenciální charakteristiky stanovišť. Z tohoto hlediska je třeba posuzovat i uvedenou hodnotu poměru počtu vzácných druhů zjištěných v rezervaci Týřov k počtu odchytaných kusů pavouků. Tak např. dva hlavní ekologicky neutrální druhy se značnou aktivační hustotou, Coelotes terrestris /1063 kusů/ a Pardosa lugubris /499 kusů/, tvoří v celkovém materiálu /5142 kusů/ dohromady 32,9 %. Pro jednotlivá stanoviště ovšem mohou být kromě zjištěných penetračně domi nantních druhů rovněž charakteristické některé další druhy a kvalitativní atributy, přičemž by však jejich konstantnost v uvedených biocenózách nebo i v biocenózách příbuzných typů musela být ověřena studiem dalších lokalit. Dominantní druhy svou četností v materiálech z jednotlivých stanovišť a jiné zjištěné kvalitativní atributy, pravděpodobně rovněž ekologicky vázané na daná stanoviště, jsou dále uvedeny v seznamu charakteristik jednotlivých stanovišť:
Stanoviště 1, skalní step jsou zde dominantní druhy: Alopecosa accentuata, Pardosa bifasciata a Xysticus ninii. Všechny tyto druhy se vyskytují v acidofilní i kavylové části stepi. Pozoruhodná je velká hojnost poměrně vzácného stepního druhu Xysticus ninii /192 kusů na 7 pastí/; velmi podobnou hodnotu penetrace do pastí zde vykazoval i slíďák Pardosa bifasciata /193 kusů na 7 pastí/. Oba tyto druhy jsou zřejmě podstatně hojnější v kavylové části stepi než v části acidofilní. Ve stanovišti jsou hojné druhy především z čeledí Gnaphosidae, Thomisidae, Salticidae a Lycosidae. V celkovém druhovém spektru jsou obsaženy též druhy Atypus affinis, A. piceus, Callilepis schuszteri, Haplodrassus soerenseni, Zelotes erebeus, Xysticus robustus, Evarcha laetabunda, Pellenes nigrociliatus, Arctosa figurata, Tricca lutetiana, Pardosa riparia, Erigonopterna jarmilae, Lochkovia inconspicua, Trichoncus kulczynskii a Trichopterna cito. Sklípkánci /Atypus spp./ se vyskytují v obou částech stepi; druh Xysticus robustus byl zjištěn jen v kavylové a druh Zelotes erebeus jen v acidofilní části stepi. Stanoviště 2, zakrslá doubrava s travním drnem dominantní druhy: Coelotes terrestris, Pardosa lugubris, Lepthyphantes flavipes, Trochosa terricola a Coelotes inermis /viz kapitola Diskuse/. Byly zde zjištěny též druhy Tricca lutetiana, Trichoncus kulczynskii a Trichopterna cito.
204 Stanoviště 3, kamenné pole dominantní druhy Lepthyphantes notabilis a Par dosa lugubris. V druhovém celkovém spektru jsou mimo jiné druhy Anyphaena furva /viz kap. Diskuse/, Pholcus opilionoides, Agroecina striata, Liocranum rupicola, Lepthyphantes collinus a Glyphesis servulus.
Stanoviště 4, suťový les dominantní druhy: Coelotes terrestris, Pardosa lugubris, Lepthyphantes flavipes a Apostenus fuscus. Byly zde zjištěny mimo jiné i druhy Pholcus opilionoides, Zelotes erebeus, Lepthyphantes notabilis a L. collinus. Stanoviště 5, kyselá habrová doubrava dominantní druhy: Coelotes terrestris, Pardosa lugubris a Lepthyphantes flavipes. Vyskytují se zde mimo jiné i dru hy Atypus affinis, Zelotes erebeus a Panamomops affinis.
Stanoviště 6, typická habrová doubrava dominantní druhy: Coelotes terrestris Pardosa lugubris, Trochosa terricola, Lepthyphantes flavipes a Centromerus incilium. Jsou zde mimo jiné i druhy Atypus piceus, Haplodrassus cognatus, Zelotes pumilus, Panamomops affinis a P. mengei. Stanoviště 7, přechodný vlhký typ bučiny dominantní druhy: Coelotes terrestris, Lepthyphantes tenebricola, Diplocephalus picinus, D.latifrons, Stylophora concolor a Macrargus rufus. Čtyři posledně jmenované druhy zde byly chytány v poměrně největším množství ve srovnání s ostatními stanovišti. Kromě jiných zde byla nalezena i plachetnatka Porrhomma microphthalmum microps. Stanoviště 8, třtinová dubová bučina dominantní druhy: Coelotes terrestris, C. inermis, Macrargus rufus, Histopona torpida, Amaurobius claustrarius a Lepthyphantes tenebricola. Žije zde též plachetnatka Centromerus jacksoni. Stanoviště 9, šťavelová dubová bučina dominantní druhy: Coelotes terrestris, Diplocephalus picinus a Lepthyphantes flavipes. Početní zastoupeni Diplo cephalus latifrons ve vzorku činilo 5 %. Byla zde odchycena i plachetnatka Centromerus silvicola a pavučenka Prosopotheca corniculans. Stanoviště 10, mařinková dubová bučina s lipnicí dominantní druhy: Coelotes terrestris, Macrargus rufus a Diplocephalus picinus. žije zde i pavučenka Prosopotheca corniculans. Stanoviště 11, kamenité břehy Prostředního potoka s častými bučinami podél koryta dominantní druhy: Coelotes terrestris, C. inermis, Cybaeus angustiarum, Histopona torpida, Oedothorax agrestis, Stylophora concolor a Centromerus sylvaticus. Vyskytují se zde rovněž taxony Pirata hygrophilus, Bathyphantes similis, Diplocephalus helleri a Porrhomma pygmaeum convexum.
205 Stanoviště 12, kamenité břehy potoka Roudný v bažankové lipodubové bučině ve spektru dominantních druhů je obsaženo prvních pět druhů jmenovaných u stanoviště 11 a pavučenka Macrargus rufus. Byly zde odchytávány rovněž všechny čtyři taxony posledně jmenované u stanoviště 11 a plachetnatka Leptorhoptrum robustum.
Stanoviště 13, kamenité břehy vodoteče v rokli ,s javořinou udatnovou z tohoto stanoviště bylo získáno malé množství materiálu /32 kusů/, nicméně jsou v něm obsaženy taxony vyjmenované u stanoviště 11, kromě Centromerus sylvaticus, Pirata hygrophilus a Porrhomma pygmaeum convexum, které se však zřejmě rovněž vyskytují na březích. Plachetnatka Diplocephalus helleri byla ve stanovišti 13 nalezena v nadmořské výšce pouhých asi 270 m. Výskyt této plachetnatky v údolních stanovištích SPR Týřov je nejspíše dán jejich vyhraněným mikroklimatem.
Zjištění diskordance výskytu nebo abundančních hodnot různých druhů pavou ků v některých stanovištích, dané diskordancemi jejich nároků na různé faktory prostředí, mohou dokumentovat význam vícerozměrných modelů k demonstraci biocenologických vztahů. Určité diskordance vyplývají již ze složení spekter penetračně dominantních druhů na různých stanovištích. Na základě výsledků akce v SPR Týřov je možno ukázat příklady takových pravděpodobných diskordancí, z nichž nejprůkaznější se ovšem týkají dominantních a nejhojnějších druhů. Různí termofilové, např. Tricca lutetiana a Trichoncus kulczynskii, byli chytáni pouze v nejprosvětlenějších, teplých stanovištích skalní stepi 1 a doubravy 2, kdežto termofilní skálovka Zelotes erebeus s noční aktivitou byla zjištěna jak na skalní stepi, tak i v suťových biotopech 3 a 4. Sklípkánci rodu Atypus, kteří vyhrabávají hluboké nory, byli zjištěni po 1 6 kusech ve vzorcích ze skalní stepi a lesních porostů 5 a 6; v suťových biotopech 3 a 4 se značně nestabilizovaným substrátem však zjištěni nebyli /vyskytují se zřejmě i v teplých doubravách, jak lze soudit z jiných lokalit/. Slíďák Pardosa lugubris, ekologicky poměrně nespecifický a lovící kořist při probíhání terénem, dominoval ve stanovištích 2 až 6 /tedy i v suťových biotopech/ a v každém z nich byl podstatně hojnější /20 59 kusů na 1 past/ než ve stanovištích 1 a 7 13 /l 4 kusy na 1 past/. Pouze v obou suťových biotopech, ale v žádných jiných, byly odchytávány druhy Pholcus opilionoides a Lepthyphantes collinus /1 3 kusy na 1 past/, které jsou zřejmě v přírodě charakteristické pro biocenózy skal a určitých typů sutí. Oba tyto biotopy 3 a 4 též frekventuje plachetnatka Lepthyphantes notabilis, ale
206 jen ve stanovišti 3 byla dominantní a byla tam také hojnější /16 kusů na 1 past/ než ve stanovišti 4 /2 kusy na 1 past/. Plachetnatka Macrargus rufus byla dominantní v psychrofilních biocenózách 7, 8 a 12 a plachetnatka Stylophora concolor pouze ve stanovištích 7 a 11, přičemž diskordance hodnot výskytu těchto druhů ve stanovišti 8 vyplývá i z absolutní výše odchytu /M. rufus 21 kus na 1 past, S. concolor 4 kusy na 1 past/. Z výsledků porovnání četnosti termofilních a psychrofilních taxonů pavouků v celkových druhových spektrech /srovnej tab. 28/ vyplývá, že procentuální zastoupení termofilů v teplých až klimaticky středních stanovištích 1 až 6 mělo klesající trend a procentuální zastoupení psychrofilů ve studených stanovištích 7 až 13 mělo naopak stoupající trend ve smyslu pořadí 1 3 2 5 4 6 7 9 10 8 12 13 11. Tato sekvence arachnofaunul SPR Týřov odpovídá pořadí příslušných klimaxových fytocenologických asociací a subasociací vyšších rostlin podle gradientu nároků rostlinných společenstev na teplotní podmínky. Při tomto porovnání je třeba brát v úvahu, že sub asociace kyselé habrové doubravy je zde vázána na teplejší biotop, jak tomu bývá i v jiných lokalitách (cf. MORAVEC et al. 1982), že asociace 4 i 6 jsou mezofilní a že stanoviště 8, 9 a 10 náleží k téže rostlinné asociaci. Toto kongruentní šestistupňové pořadí rostlinných společenstev má tvar: 1 2 5 (4+6) 7 (8+9+10). Pokud jde o břehové potoční biotopy, je z hlediska vzácných psychrofilních druhů pavouků nejméně extrémní stanoviště 11 a pak následuje stanoviště 12, kde byl též dokázán výskyt vzácné plachetnatky Hilaira excisa; nejextrémnější je zřejmě stanoviště 13, a to alespoň z hlediska relativně nejvyššího procenta vzácných druhů vzhledem k počtu odchycených pavouků v porovnání s hodnotami téhož ukazatele z jiných stanovišť /jak je uvedeno dříve/. Druhová spektra arachnofaunul jednotlivých stanovišť kromě stanoviště 13, zastoupeného malým materiálem, byla déle porovnávána po dvojicích pomocí Jaccardova indexu /tab. 30/. V konfiguraci vyznačují jednotlivé body vzorky arachnofaunul z daných sta novišť, přičemž pozice každého bodu znázorňuje míru podobnosti vzorku dotyčné arachnofaunuly s ostatními vzorky. V konfiguraci se na základě porovnání teplotních podmínek prostředí jejich stanovišť i vzájemné vzdálenosti jednotlivých bodů stanovily dva hlavní terminální referenční body, a to bod 1, tj. vzorek arachnofaunuly xerotermního stanoviště 1, a bod 12, tj. vzorek arachnofaunuly extrémně chladného a vlhkého stanoviště 12. Pak se porovnala pozice
207 Hodnoty Jaccardova indexu podobnosti arachnofaunul stanovišť 1 12
Stanoviště Stanoviště
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 12,9 21,1 25,0 25,7 18,5 25,8 37,0 38,5 39,9 35,1 56,6 11 12,6 18,1 19,7 21,1 16,7 26,7 39,6 38,3 37,0 29,6 10 15,0 27,4 31,4 37,9 20,8 27,3 41,9 51,3 48,8 9 14,9 21,9 40,2 30,4 21,1 28,4 54,0 62,5 8 16,0 19,4 34,8 31,6 15,7 32,7 51,4 7 17,1 24,5 30,6 28,3 24,5 36,7 6 25,6 30,8 37,7 26,5 34,6 5 21,1 23,4 26,4 19,4 4 25,6 30,1 38,3 3 25,0 32,3 2 25,9 každého z dalších vzorků vzhledem k těmto dvěma bodům triangulační metodou (cf. MUELLER DOMBOIS, ELLENBERG 1975). Hodnoty poměrů obou kratších ramen příslušných trojúhelníků se využily k neparametrickému odstupňování podobnosti vzorků a k sestavení vzorků do lineárního pořadí. Tímto způsobem se zjistilo toto dvanáctistupňové pořadí podobnosti arachnofaunul: 1 4 2 5 3 6 7 9 8 11 10 12. Pořadí arachnofaunul opět odpovídá, kromě vzorku ze suťového lesa údajně mezofilní asociace 4, předpokládanému pořadí podobnosti rostlinných asociací i subasociací vyšších rostlin podle jejich nároků na teplotní podmínky prostředí. Kongruentní pořadí rostlinných společenstev má šest stupňů, a to 1 2 5 6 7 /8+9+10/. Na základě posouzení vzájemné pozice bodů 2, 4 a 5 je možno izolovaně od ostatních bodů v konfiguraci dále konstatovat, že arachnofaunula stanoviště 4 je podobnější vzorku ze stanoviště 5 než vzorku ze stanoviště 2. Z porovnání vzájemné pozice posledních pěti bodů u horní špice konfigurace vyplývá, Že arachnologická podobnost břehových biotopů 11 a 12 je větší než jejich podobnost s bučinami včetně stanoviště 10. Pořadí tří členů na konci lineárního pořadí arachnofaunul, konstruovaného na základě uvedené konfigurace, by pak byl 10 11 12.
208 Konfigurační obrazec ovšem znázorňuje i rozptyl podobností vzorků v příčném směru, který je značně široký. Od spojnice referenčních bodů je nejvíce vlevo vzdálen bod 6, který znázorňuje vzorek typické arachnofaunuly z habrové doubravy, a vpravo bod 3, reprezentující vzorek z kamenného pole. Šíře konfiguračního obrazce je dána projekcí těchto dvou bodů na příčnou osu obrazce. Konfigurace má jen o 10 % menší šířku, než je její délka. Ze srovnání kamenitostí stanovišt, hodnocené na základě stanovených čtyř stupňů pokryvnosti půdy kameny, s pozicí vzorků arachnofaunul stanovišť v kon figuraci vyplývá,že důležitým faktorem, který je s distribucí arachnofaunul v příčném směru v konfiguraci zřejmě korelován, je kamenitost půdy. Vzorky arachnofaunul z nejméně kamenitých stanovišť jsou u levého okraje konfigurace /kamenitost 0. stupně stanoviště 2, 6, 7, 9 a 10/ a kamenitosti přibývá ve stanovištích s vzorky,
27. Konfigurace podobností vzorků arachnofaunul se stanovišt 1 12 zjištěná metrickým vícerozměrným škálováním Jaccardových indexů se 40 iteracemi: tečkovaná čára spojnice terminálních hlavních referenčních bodů 1 12 a příčná osa konfigurace; kroužek na příčné ose tečkované čáry střed konfigurace; plná čára spojení fytocenologicky příbuzných sta novišť označených x: 1 a 2 termofilní biocenózy, 3 a 4 suťový les a do něho přecházející kamenné pole, 5 a 6 mezofilní habrové doubravy, 7 bučina přechodného typu na kontaktu s habrovou doubravou,8 až 10 porosty bučin asociace Tilio cordatae Fagetum; 11 a 12 kamenité břehy potoků v bučinách.
209 znázorněných blíže ke svislé spojnici referenčních bodů /kamenitost 1. stupně stanoviště 4 a 8/ a dále doprava od této spojnice /kamenitost 2. stupně stanoviště 5, 11/; nejvíce vpravo je v konfiguraci lokalizován bod 3, tj. vzorek z kamenného pole, jak je uvedeno dříve /kamenitost 3/. Současně je patrno, že existuje i určitá korelace úživnosti půdy a disperze arachnofaunul v tomto druhém, příčném směru v konfiguraci. Vzorky z biocenóz s poměrně živným substrátem jsou pouze v levé polovině obrazce /stanoviště 2, 6, 7, 9 a 10/, kdežto vzorky z biocenóz s převážně kyselým substrátem /stanoviště 1, 3, 5, a 8/ v pravé polovině obrazce. Rovněž pozice vzorků arachnofaunul z břehových biotopů 11 a 12 v pravé polovině obrazce koresponduje s typem substrátu převážně kameny z kyselých hornin. Poloha vzorku ze suťového lesa 4 je z hlediska tohoto hodnocení intermediární. Jak rovněž vyplývá z konfigurace vzorků, podobnost arachnofaunul psychrofilních stanovišti je podstatně větší než podobnost arachnofaunul z termofilních a mezofilních biocenóz /rozptyl bodů 8 12 a 1 6/. Ve studovaných psychrofilních stanovištích se podobnost jejich mikroklimatu i vůdčího vegetačního společenstva /asociace Tilio cordatae fagetum/ zřejmě projevuje i v potlačení vlivu struktury substrátu na arachnofaunu. Vzájemná ekologická příbuznost vlhkých a studených stanovišť s různě strukturovaným povrchem se na Křivoklátsku projevuje i v lokalizaci nálezů hemitroglobiontních plachetnatek, neboť subspecie Porrhomma pygmaeum convexum byla zjištěna v kamenitých nánosech na na březích potoků 11 a 12 a subspecie Porrhomma microphthalmum microps v přechodném typu vlhké bučiny 7 s víceméně souvislou vrstvou hrabanky. Porovnání hojnosti různých druhů pavouků na stanovištích na základě sumár ního hodnocení výsledků sběrů v jednotlivých stanovištích během celé akce lze upřesnit rozborem aktivity druhů během akce. K publikování fenologických křivek stačily z materiálů získaných v SPR Týřov sběry pouze některých druhů pavouků. Hlavní vrchol výskytu /penetrace/ většiny druhů, jejichž fenologické křivky jsou uvedeny, a zřejmě i většiny z ostatních 176 taxonů byl v květnu až červnu. V materiálu jsou ovšem zastoupeny druhy s různým průběhem penetrační aktivity. Během akce např. penetrační aktivita druhu Cicurina cicur dosáhla vrcholu v periodě mezi odběry 1. 11. 16. 12. 1982. Vzhledem ke značnému poklesu aktivity většiny ostatních druhů arachnofauny v pozdním ročním období lze konstatovat, že i tento druh může v pozdně podzimním a zimním aspektu tvořit důležitou a konstantní
210 28. Fenologické křivky penetrační aktivity pavouků v SPR Týřov v roce 1982 podle sumárních hodnot ze 13 stanovišť: vodorovná osa měsíce, svislá osa počet odchycených kusů, plná čára samci, přerušovaná čára samice:
211 212
složku arachnofaunul různých stanovišť v SPR Týřov. Některé jiné druhy se chytaly pouze v březnu a dubnu /např. Hilaira excisa, Lepthyphantes angulipalpis, L. kochi a Trachynella obtusa/, jiné pouze v září až v prosinci /např. Bolyphantes alticeps, Centromerus silvicola a Drapetisca socialis/ a některé taxony pouze v obou těchto chladnějších sezónách /Lepthyphantes alacris, L. cristatus a Porrhomma pygmaeum convexum/. Druhy Helophora insignis a Centromerus sellarius měly trend zvyšování počtu do září až prosince. Přesvědčivou analýzu výskytu různých druhů pavouků v závislosti na typu stanoviště a současně i na čase nebo na ročních aspektech bude možno provést až po nashromáždění dalšího materiálu.
DISKUSE
Devět zjištěných taxonů pavouků /osm druhů a jedna subspecie/ jsou taxony velmi vzácné v ČSSR i ve světě, jak vyplývá i z dále uvedených výsledků nejnovějších, dosud nepublikovaných prací:
Haplodrassus cognatus (WESTR., 1891) nálezy tohoto druhu jsou v ČSSR zcela výjimečné. MILLER (1940) našel tento druh u Lužné na Křivoklátsku a
213 BUCHAR (1972) jen u Kamenice, okres Praha východ. Rovněž v zahraničí, např. v Německu, se vyskytuje jen velmi ojediněle.
Agroecina striata (KULCZ., 1882) v Českých zemích byl tento druh zjištěn dosud pouze poblíž Roztok u Křivoklátu roku 1980 (ŠMAHA 1983b); na Slovensku byl nalezen jen v jediné lokalitě. Anyphaena furva MILLER, 1967 nový druh pro české země. Doposud byl celosvě tově znám jen jeden kus, rovněž samec, odchycený na skalní stěně v Zadielské dolině na Slovensku (MILLER 1967). Nález dalšího samce v kamenném poli SPR Týřov dokumentuje výskyt tohoto druhu i v hercynské oblasti a současně opět dokládá možnost jeho vazby na kamenné substráty. Při ohledávání partií Týřovských skal, dostupných bez horolezeckého vybavení, jsem tento druh ne zjistil.
Bathyphantes similis (KULCZ., 1894) nálezy tohoto druhu jsou v ČSSR velmi vzácné, v Čechách byl zatím zjištěn jen v pohraničních horách. V SPR Týřov byly nalezeny tři samice, které odpovídají kromě jiných znaků i velikostí hlavohrudi druhovému popisu. Rovněž tvar epiginy je ve shodě a druhovým po pisem velmi podobný jako u běžného druhu B. gracilis. Vulva dotyčných samic se tvarově liší od vulvy B. gracilis, jejíž tvar vyobrazil např. WIEHLE (1956). Tvar vulvy nalezených samic odpovídá ilustraci, označené jako Bathyphantes gracilis v publikaci MILLER, 1947, tab. XII., obr. 13; v této publikaci jsou čísla obrázků vulv B. similis a B. gracilis zřejmě nedopatřením přemístěna (cf. WIEHLE 1956). Lepthyphantes kochi KULCZ., 1898 nálezy v ČSSR jsou výjimečné, v Čechách ho BUCHAR (1972) zjistil u Kamenice, okres Praha východ, a u Kvildy na Šumavě. Porrhomma microphthalmum microps (ROEWER, 1931) tato forma byla původně popsána jako druh /P. microps ROEWER, 1931 = P. kolosvaryi KRATOCHVÍL, 1934/, avšak THALER (1968) jí přisuzuje hodnotu subspecifickou. Kromě nálezu v SPR Týřov a jedné další, paralelně determinované samice od Zámělského Borku u Orlice, nalezené roku 1980 RNDr. K. Absolonem není tato subspecie z českých zemí známa; na Slovensku byla zjištěna jen v jediné lokalitě u Žiliny. Oba kusy z Čech se shoduji mimo jiné i tvarem vulvy a dorzálním trnem na stehnech 3. páru noh a popisem subspecie microps (THALER 1967b, MILLER 1971), dále se shodují navzájem též černým pigmentovým olemováním očí a poměrnou velikostí očí (cf. MILLER, KRATOCHVÍL 1940). Samice subspecie P. m. lativela TRETZEL, 1956, popsané z Moravy /MILLER, OBRTEL 1975/ mají vulvu odlišného tvaru. Poměrnou velikostí očí se oba kusy a Čech též nápadně podobají druhu P.
214 calypso (BERTK., 1883), ale z minuciózních ilustraci lze též soudit, že receptakula ve vulvě druhu P. calypso maji šikmější polohu než u P. m. microps (BOSENBERG 1903 redeskripce, ROEWER 1965).
Diplooephalus helleri (L. K., 1869) tento druh je význačný prvek horský a údajně zejména vysokohorský (THALER 1967b). V Čechách byl zjištěn v Krkonoších, na Šumavě a na Křivoklátsku (ŠMAHA 1983a). Erigonopterna jarmilae MILLER 1947 nálezy této pavučenky jsou v ČSSR a v Evropě zcela výjimečné.
Glyphesis servulus (SIM., 1884) z Čech bylo doposud známo pouze naleziště v Českém středohoří (BUCHAR in verbis).
Kategorie tzv. vzácných a velmi vzácných druhů budou ovšem dalším průzku mem ČSSR upřesňovány; rovněž např. druhy Pellenes nigrociliatus a Lochkovia inconspicua, zjištěné v SPR Týřov, lze patrně pokládat za velmi vzácné v Čechách. Mezi vzácné druhy, nalezené v SPR Týřov jinými autory, náležejí rovněž druhy Ceto laticeps (CANESTR.) a Centromerus leruthi FAGE, které byly odchyceny do zemních pastí v dolním úseku Oupoře, který jsem neprošetřoval (KNOB LOCH 1979), dále skákavka Leptorchestes berolinensis (C.L.K.), zjištěné ve sběru z dřevin v severovýchodní části SPR (HOTSKÁ 1981), a slíďák Pirata knorri (SCOP.), vyskytující se na kamenitých březích Oupoře poblíž jeho ústí do Berounky (BUCHAR in verbis). Výsledky dvourozměrného škálování hodnot Jaccardova indexu arachnofaunul SPR Týřov mohou potvrzovat značnou významnost vlivu jak mikroklimatu, tak i pedologických struktur na složení arachnofaunul (cf. DUFFEY 1966). Výsledky dvourozměrného polárního ordinování hodnot Sorenaenova indexu, aplikovaného při rozboru materiálů pavouků z alpských niválních stanovišť Thalerem (THALER 1981), rovněž demonstrují korelaci složení těchto materiálů s výskytem rostlin i a typem struktury substrátu. Byly též popsány případy silnější vazby populací epigeických pavouků na typ anorganického substrátu než na vlastní fytosociologické /botanické/ charakteristiky (DUFFEY 1968). Extrémní boční deviaci vzorku arachnofaunuly jalového kamenného pole v konfiguraci Vzorků z různých stanovišť autor zjistil již dříve při studiu materiálů z jiných lokalit (ŠMAHA 1983b, konfigurační obrazec nepubl.). Z hlediska dosavadní arachnologické analýzy SPR Týřov je zde též možno poukázat na značnou diferenciaci arachnofaunul stanovišť 5 a 6, jak se projevuje v
215 konfiguračním obrazci. Obě tato stanoviště jsou výrazně odlišena svou kamenitostí, ale z fytocenologického hlediska jsou diferencována pouze na úrovni subasociací /kyselá a typická habrová doubrava/. Slabší ovlivnění arachnofaunul psychrofilních stanovišť a biocenóz strukturou substrátu, než je tomu u termofilních a mezofilních společenstev, bylo zjištěno v území SPR Týřov, jak bylo uvedeno již dříve v textu i v popisu jiných lokalit (ŠMAHA 1983a viz obr. 37, ŠMAHA 1983b). Arachnologickou kongruenci bučin, projevující se nálezy hemitroglobiontních plachetnatek rodu Porrhomma v různě kamenitých bučinách autor může opět doložit zjištěním druhu Porrhomma profundum M. DAHL, učiněným roku 1983 ve stanovišti bikové bučiny na levé straně SPR Týřov; v tomto stanovišti jsou jen zcela ojedinělé balvany /publikace o prvním nálezu tohoto druhu plachetnatky v ČSR je připravena k tisku/. Rozdílnost arachnofaunul biocenóz s podobným substrátem, ale s rozdílným mikroklimatem je v dvourozměrných diagramech pravidelně vystižena distribucí vzorků podle klimatického gradientu např. v konfiguraci ze SPR Týřov body 6 7, 5 8. Tomuto postulátu z analýzy dosavadních sběrů v CHKO Křivoklátsko zřejmě neodpovídá pouze distribuce vzorků ze suťových lesů asociace Aceri Car pinetum KKA 1941. Vzorek arachnofaunuly této asociace ze SPR Týřov je v dolní polovině konfigurace, kdežto vzorky z údajně totožné vegetační asociace jiných lokalit jsou v horní polovině až čtvrtině jejich konfigurací (ŠMAHA 1983a, b). Lze tedy předpokládat, že různá staveniště s vegetací, odpovídající vegetační asociaci Aceri Carpinetum KKA 1941 reprezentují na Křivoklátsku odchylné biocenózy. Přitom všechny porosty této asociace arachnologicky prošetřované autorem zřejmě náleží do jediné subasociace Aceri Carpinetum aegopodietosum KKA 1941 em. HUSOVÁ 1982 (MORAVEC et al. 1982, cf. HUSOVÁ 1975). V biocenózách a stanovištích, kde je kamenitost minimální a terén je úplně krytý půdou, je složení arachnofaunul významně ovlivňováno zejména tloušťkou a strukturou hrabanky, přičemž tyto faktory závisí zvláště na detritivorní aktivitě a druzích dřevin na stanovišti (UETZ 1975, 1979). Vzhledem ke značné dendrologické pestrosti Křivoklátska se zde tyto faktory mohou rovněž výrazně projevovat. Arachnologické informace získávané postupně na Křivoklátsku mohou být dodatečně využity k analýze jejich vlivu. Biocenózy v navrhované SPR Týřov jsou značně stabilizovány, jak o tom může svědčit široké druhové spektrum arachnofauny i to, že zde jsou i některé prostorově malé a ekologicky odlišné biotopy výrazně arachnologicky diferencovány. Výskyt
216 diferenciálních a stenobiontních druhů přitom může dosahovat hodnot penetrační dominance. Doloženými příklady takových biotopů jsou kamenné pole s dominantní plachetnatkou Lepthyphantes notabilis a skalní step s dominantním běžníkem Xysticus ninii. Přímý stabilizační vliv pavouků a zoofágů vůbec (BERMAN 1970) má ve všech biocenózách značný význam a projevuje se též např. ve vysokých hustotách pavouků při kalamitním výskytu píďalky tmavoskvrnáče /Bupalus piniarius/, bekyně mnišky /Lymantria monacha/ a jiných lesních škůdců (SCHWERDTFEGER 1970). Složení arachnofaunul je ovšem pouze jedním bio cenologickým aspektem daných stanovišť zejména proto, že jde o nutričně jednostranné euzoofágy. Stabilita společenstev je dána i dalšími paralelními potravními řetězci a jejich zasíťováním, v němž mají značný význam hemizoofágové (KACZMAREK 1961). Rovněž se studují interakce mezi pavouky a parazity lesních škůdců (KIRCHNER 1967 in VACHOLD 1976, SCHAEFFER 1976). Komplexita vztahů ve fauně společenstev ovšem nutně ovlivňuje i konfigurace podobností arachnofaunul. Přesné grafické vyjádření skutečných vztahů v jednotlivých stanovištích a biocenózách zřejmě nelze provést, neboť i niky jednotlivých druhů jsou hypervoluminózní struktury (in STUGREN 1978). Proto jsou též opodstatněny pokusy o grafickou aplikaci třetího rozměru, který uplatnili ve své fytosociologické studii již BRAY a CURTIS (1957). Polárním ordinováním hodnot modifikovaného Jaccardova indexu tito autoři prokázali, že s průběhem os je korelováno několik faktorů, a to vývojová fáze společen stva vzhledem k cílovému klimaxu, hodnota pH půdy a obsah organických látek, Ca, + P, a iontů HNH 4 v půdě. V této souvislosti je třeba poukázat, že se i v současné lesotypologii různé intrazonální lesní typy dají jen obtížně zařadit do dvourozměrného tabelárního systému (PLÍVA 1971 76). Biocenologické vztahy arachnofaunul intrazonálních lesních typů Křivoklátska, jejichž vzorky se postupně shromažďují, mohla by významně upřesnit další matematická analýza. Výsledky průzkumu arachnofauny SPR Týřov mohly být poněkud ovlivněny mi mořádně teplým a suchým počasím během roku 1982, kdy akce probíhala. Třebaže se změny výskytu pavouků v různých letech týkají zejména druhů euryvalentních (BREYMEYER 1966), lze předpokládat, že stav počasí v roce 1982 mohl mít v SPR Týřov negativní vliv na výskyt psychrofilních taxonů na površích substrátů. Přesto sběry i v roce 1982 obsahovaly široké spektrum psychrofilů a vzácné psychrofilní taxony, což též dokládá stabilizaci biocenóz v terénu SPR Týřov.
217 Při fenologickém hodnocení penetrační aktivity jednotlivých druhů během akce na základě sumárních materiálů ze všech stanovišť, kde se tyto druhy chytaly, je třeba vzít v úvahu i diferenciace různých stanovišť. Korekce by bylo možno provést po nashromáždění dalších materiálů. Mohly by se týkat např. druhů Trochosa terricola a Coelotes inermis. Tyto druhy dominovaly v úzkém pruhu prosvětlené a teplé doubravy 2 na ostrém, šikmém hřebeni. Slíďák /Trochosa terricola/ nedominoval, kromě topograficky vzdálené typické habrové doubravy 6, v žádných jiných studovaných stanovištích ani v kyselé habrové doubravě 4 a v suťovém lese 5 na protilehlých svazích dotyčného hřebene pod stanovištěm 2. Pokoutník Coelotes inermis dominoval pouze ve stanovištích 2, 8, 11 a 12. To by mohlo naznačovat migraci těchto druhů na hřeben nebo po hřebeni, která by u samic slíďáka Trochosa terricola mohla být vyvolávána péčí o vyhřívání kokonů. Maximum výskytu samců T. terricola v pastech na hřebeni bylo v březnu /chyceno 14 samců/ a samic bylo v červenci /chyceno 7 samic, tj. polovina veškerého materiálu samic ze všech stanovišť z července/. Srpnový materiál samců pokoutníka Coelotes inermis se skládal převážně ze vzorku, odebraného na stanovišti 2, tj. 42 samců; ze všech stanovišť v srpnu bylo získáno 53 samců. Značně unikátní bylo získání dat ohledně rozložení penetrační aktivity vzácného, v podstatě horského druhu Lepthyphantes notabilis během akce. Absolutní získané číselné hodnoty jsou malé, nicméně z odchytu vyplývá, že výskyt obou pohlaví je, i když nestejnoměrně, zvýšen na jaře a na podzim. V roce 1983, kdy se odchyt v uvedeném kamenném poli v SPR Týřov opakoval, projevila se zde opět dvouvrcholovost penetrační aktivity tohoto druhu během roku.
ZÁVĚR Území navrhované státní přírodní rezervace Týřov je arachnologicky velmi významné z hlediska výskytu a hojnosti taxonů vzácných v ČSSR, z nichž některé jsou vzácné i v rámci celé Evropy. Ze třinácti stanovišť, která jsou dostatečně reprezentativní pro lesní porosty i otevřené formace pravé strany tohoto území a pro některé vodoteče, byly ve dvanácti stanovištích zjištěny vzácné druhy a subspecie arachnofauny; vzorky z jednotlivých stanovišť obsahovaly 32 až 924 kusů pavouků. Stanovištní ekologické podmínky jsou na území velmi pestré vlivem silně dynamického reliéfu složité geomorfologie a zčásti i geologické skladby. Přitom se zde vlivem poměrně malého ovlivnění přírody tohoto území člověkem vyskytují
218 katény mnoha přirozených biocenóz. Výskyt 33 vzácných druhů pavouků, mnoha stenoekních druhů a mnoha druhů silně vázaných na přirozené ekosystémy i značná korelace arachnofaunul a prostředím, projevující se i ve výrazné arachnologické diferenciaci některých biocenóz malého plošného rozsahu, ukazují na stabilizaci zdejších společenstev. Arachnologický průzkum potvrzuje význam tohoto území jako výzkumného modelu s perspektivou bohatého uplatnění v národohospodářské praxi. Je třeba též poukázat na to, že se ekosystémy území mohou projevovat jako populační báze užitečných zoofágů na Křivoklátsku, a to zejména v letech zvýšené dynamiky lesních škůdců. Všechny tyto údaje významně podporují návrh na zvýšenou ochranu tohoto území vyhlášením státní přírodní rezervace Týřov v navrhovaných hranicích.
Zusammenfassung In einem Teil des Staatlichen Schutzgebietes Týřov bei der Ortschaft Skryje /Kreis Rakovník/ wurde im Jahre 1982 ein Abfang der Spinnen durch geführt; der Abfang wurde in 36 mit Formaldehydauflosung gefüllten Erdfallen /exponiert an 13 Standorten vom März bis zum Dezember/ vollgezogen: 1. die Steinsteppe des Verbandes Hyperico /perforato/ Scleranthion perennis MORAVEC 1967; 2. verbutterter thermophiler Eichenwald des Verbandes Quercion pubescenti petrae BR. BL. 1931 mit Grasbestand; 3. Steinfeld mit verschiedenen Flechtenarten; 4. Schotterwald mit Association Aceri Carpi netum KLIKA 1941; 5 6. acidophiler und typischer Hagebuchenbestand mit Association Melampyro nemorosi Carpinetum PASSARGE 1957; 7. Uebergangstyp des feuchten Buchenwaldes im Kontakt mit dem Hegebuchenbestand; 8 9. Buchenbestande der Association Tilio cordatae Fategum, MRÁZ 1960 em. MORAVEC 1977; 11 13. Steinufern der Bächer, tief im Terrain versenkt, im Gesellschaftskreis der Buchenbestande und in der Association von Arunco Aceretum MOOR 1952. Insgesamt sind 5.142 Stücke /einbegriffen 20 Stucke, die durch das Schleppen gefangen wurden/ und 199 Taxone der adulten Spinnen erworben worden. An 12 Standorten wurden 33 in 3SSR rare Taxone festgestellt. Die raresten Taxone waren: am Standort 1 Erigonopterna jarmilae MILLER, Lepthyphantes kochi KULCZ; am Standort 3 Agroecina striata KULCZ., Anyphaena furva MILLER, Glyphaesis servulus /SIM./; am Standort 6 Haplodrassus cognatus /WESTR./; am Standort 7 Porrhomma microphthalmum microps /R0EWER/; an den Standorten 11 13 Bathyphantes similis KULCZ., Diplocephalus helleri /L.K./. Die Art Anyphaena furva ist dabei zum erstenmal in Böhmen gefunden worden /bisher war überhaupt nur ein einziges Stuck dieser Art bekannt, ein Holotyp aus der Slowakei/. Die
219 Art Agroecina striata wurde nur einmal von dem Verfasser dieses Artikels im Jahre 1980 an einer Lokalität bei Křivoklát gefangen. Auch der Repräsentant der Subspecies Porrhomma microphthalmum microps war in Böhmen im einzigen Exemplar bekannt. Die Art Glyphesis servulus ist ebenfalls bisher nur in einer Lokalität in Böhmen festgestellt worden. Die Werte des Jaccard Indexes der Arachnofaunulatypen aus den einzelnen Standorten wurde mit Hilfe eines Computers mathematisch, unter Anwendung der Methode der mehrdimensionalen metrischen Skalierung /MARDIA et al. 1979/ analysiert. Aus der resultierenden Konfiguration /die in 40 Iterationen ausgerechnet wurde/ kommt heraus, dass der Maßstab der Aehnlichkeitstypeh mit grosster Wahrscheinlichkeit mit zwei Hauptfaktoren korelliert, d. i. mit den Wärmebedingungen der Umwelt in der sich die Standorte befinden, und zweitens mit der Art der Schutterde und ihrer Ernährungsmoglichkeiten. Die Wirkungsachsen beider Faktoren sind parallel mit den beiden Hauptachsen der Konfiguration /Siehe Ergebnisse vom Stand ort 1 12 und 3 6/; das Verhältnis der Achsenlange der Konfiguration bildet 1,1. Die Gewächssubassociation des Schuttwaldes Aceri Carpinetum aegopodietosum KLIKA 1941, em. HUSOVÁ 1982 ist wahrscheinlich biozönologisch komplex, was auch aus den Vergleichungen mit anderen arachnologischen Analysen anderer Lokalitäten hervorgeht. Die Resultate der Erforschung unterstutzen bedeutend den Vorschlag dieses Gebiet aus der Waldwirtschaft auszuschließen und dies als staatliches Naturschutzgebiet zum Modell des Systems der erhaltenen und stabilisierten Naturbiozönosen zu erklären.
Literatura
BEER,S.A., 1967: Biocenometričeskij metod učeta nazemnych paukov. Zool. Ž. 46 (3): 439 440. BERMAN,D., 1970: 0 reguljatornom značeniji izbytka chiščmikov v stabilizaciji čislennosti životnych. Ž. obšč. biol. 31: 436 441. BÖSENBERG,W., 1903: Die Spinnen Deutschlands. In: Zoologica. Original Abhandlungen aus dem Gesamtgebiete der Zoologie, Bd. 14, H. 35. 465 pp., Stuttgart.
BRAY.J.R.; CURTIS,J.T., 1957: An ordination of the upland forest communities of southern Wisconsin. Ecol. Monogr. 27: 325 349. BREYMEYER,A.,1966: Relations between wandering spiders and other epigeic predatory Arthropods. Ekol. Pol. ser. A 14 (2): 27 71. BUCHAR,J., 1963: Luční společenstva pavouků. Nepubl., Kandid. Diss., Přírodověd, fak. UK, Praha, 87 pp.
BUCHAR,J., 1972: Rozbor pavoučí zvířeny Čech. Díl I., II. Nepubl., Habil. Diss., Přírodověd, fak.UK, Praha, 394 pp.
220 BUCHAR,J., 1975: Arachnofauna Böhmens und ihr thermophiler Bostandteil. Věst. Čs. spol. zool. 39: 241 250. DUFFEY,E., 1966: Spider ecology and habitat structure. – Senckenbergiana Biol. 47: 45 49.
DUFFEY,E., 1968: An ecological analysis of the spider fauna of sand dunes. J. Anim. Ecol. 37: 641 674. H HEYDEMANN,B., 196l: Untersuchungen über die Aktivitäts und Besiedlungsdichte bel epigäischen Spinnen. Verb, dtsch. zool. Ges. Saarbrucken 25: 538 556. HOTSKÁ,A., 1981: Pavoučí zvířena stromového a keřového patra státní přírodní rezervace Týřov. Nepubl., Diss., Přírodověd, fak. UK, Praha, 160 pp.
HUSOVÁ,M., 1975: Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. Bohemia centralis 4: 72 83. KACZMAREK,W., 1961: On the role of euryecious species in biocenotical regulation phenomena. Bull. Acad. Polon. Sci. Ser. biol. 9: 41 45.
KACZMAREK,M.; KACZMAREK,W., 1956: o metodyce badań zoocenotycznych w zakresie badán naziemnej fauny bezkrggowców. Ekol. Pol. ser. B 2 (2): 131 136. KAJAK,A., 1960: Zmiany liczebnósci pajakow na kilku lakách. Ekol. Pol. ser. A 8 (9): 199
KNÍŽETOVÁ,L., 1975: Vegetační poměry Státní přírodní rezervace Týřov. Bohemia centralis 4: 151 162. KNOBL0CH,Z., 1979: Arachnofauna údolí Oupořského potoka Státní přírodní rezervace Týřov. Nepubl. Dipl. práce, Přírodověd, fak. UK. 96 pp., Praha. LANKA,V., 1980: Herpetologická inventarizace SPR Týřov. Msc, dep. Na SSPPOP Středočes. k. 15 pp., Praha.
LOŽEK,V., 1975: Přehled měkkýšů Křivoklátska. Bohemia centralis 4: 104 131. LUCZAK,J., 1953: Zespoly pajaków lésných. Ekol. Pol. ser. A 1 4: 57 94. MARDIA,K.V.; KENT.J.T.; BIBBY.J.M., 1979: Multivariate Analysis. 521 pp., London, N. York, Toronto, Sydney, San Francisco. MILLER,F., 1940: Příspěvek k poznání pavoučí zvířeny Rakovnicka. Věst. Mus. spolku král. města Rakovníka a polit. okr. Rakovnického 30: 52 67.
MILLER,F., 1947: Pavoučí zvířena hadcových stepí u Mohelna. Archiv Svazu na výzkum a ochranu přírody i krajiny v zemi Moravsko slezské 7: 1 107, Mohelno. MILLER,F., 1967: Studien über die Kopulationsorgane der Spinnengattung Zelotes, Micaria, Robertus und Dipoena nebst Beschreibung einiger neuen oder unvollkommen bekannten Spinnenarten. Přír. práce ČSAV v Brně 1: 251 298. MILLER,F., 1971: Řád pavouci Araneida. In: Daniel M.; Černý,V.: Klíč zvířeny ČSSR 4: 51 306. MILLER,F.; KRATOCHVÍL,J., 1940: Ein Beitrag zur Revision der mitteleuropäischen Spinnenarten aus der Gattung Porrhomma E. Sim. Zool. Anz. 130: 161 190.
221 MILLER,F.; OBRTEL.R., 1975: Soil surface spiders in a lowland forest. Přír. práce ústavů ČSAV Brno 9 (4): 1 40. MORAVEC,J.; HUSOVÁ,M.; NEUHÄUSL,R.; NEUHÄUSLOVÁ NOVOTNÁ.Z., 1982: Die Assoziationen mesophiler und hydrophiler Laubwälder in der Tschechoslowakischen Sozialistischen Republik. In: Vegetace ČSSR A 12. 291 pp., Praha. MUELLER DOMBOIS.D.; ELLENBERG.H., 1975: Aims and Methods of Vegetation Ecology. 547 pp. N. York, London, Sydney, Toronto. PECINA,P., 1979: Příspěvek k poznatkům o zvířeně SPR Týřov. /Zoologický Inventarizační průzkum./ Msc, dep. na SSPPOP Středočes. k., 13 pp., Praha.
PLÍVA,K., 1971 1976: Typologický systém ÚHÚL. Mimo typ. ÚHÚL Brandýs n. L. 90 + 29 pp. PRŮŠA,E., 1978 1979: Typologická mapa SPR "Týřov" 1: 5.000 /doplněna terestrickým a fotogrammetrickým měřením v r. 1979/. Nepubl., dep. na Správě CHKO Křivoklátsko. 1. list., Křivoklát. ROEWBR.F.C, 1965: 4. Ordnung: Araneae, Echte oder Webespinnen. In: Brohmer.P.; Ehrmann,P.; Ulmer,G.: Die Tierwelt Mitteleuropas. Bd. 3, Lief. 2, 144 pp., Leipzig. SCHAEFPER,M., 1976: Experimentelle Untersuchungen zum Jahreszyklus und zur Oberstinterung von Spinnen /Araneida/. Zool. Jb. Syst. 103: 127 289.
SCHWERDTFEGER.F.,1970: Waldkrankheiten. 3. Aufl. 509 pp., Berlin, Paul Parey Verl. STUGREN.B., 1978: Grundlagen der Allgemeinen Okologie. 3. Aufl. 312 pp., Jena. ŠMAHA,J., 1983a: Fauna pavouků /Araneae/ v různých biocenózách a klimatopech u Křivoklátu. Bohemia centralis 12: 183 198. ŠMAHA,J., 1983b: Beitrag zur Erkenntnis der Arachnofauna einiger Biozönosen des Křivoklát Gebietes /Mittelböhmen/. Věstník Čs. zool. spol. 47: 126 136.
ŠMAHA,J., 1984: Příspěvek k průzkumu drobných savců na Křivoklátsku. Bohemia centralis 13 /v tisku/. THALER,K., 1967a: Beitrag zur Kenntnis der deutschen Spinnenfauna, V. /Arach., Araneae/. Senek. biol. 48 (1): 1 36. THALER,K., 1967b: Zum Vorkommen von Troglohyphantes Arten in Tirol und dem Trentino /Arachnida, Araneae, Linyphiidae/. Ber. nat. med. Verh. Innsbruck 55: 155 173.
THALER.K., 1968: Zum Vorkommen von Porrhomma Arten in Tirol und Andersen Alpenländern /Arach., Araneae, Linyphiidae/. Ber. nat. med. Ver. Innsbruck 56: 361 388.
THALER.K., 1981: Neue Arachniden Funde in der nivalen Stufe der Zentralalpen Nordtirols /Österreich/ /Aranei, Opiliones, Pseudoscorpiones/. Ber. nat. med. Ver. Innsbruck 68: 99 105.
222 TRETZEL.E., 1954: Reife und Fortpflanzungszeit bei Spinnen. Z. Morph. u. Okol. Tiere 42: 634 691. TRETZEL.E., 1955: Technik und Bedeutung des Fallenfenges fur ökologische Untersuchungen. Zool. Anz. 155: 276 287. TRETZEL,E., 1956: Ein Beitrag zur Systematik und Verbreitung mitteleuropäischer Arten aus der Gattung Porrhomma /Araneae, Linypniidae/. Zool. Anz. 157: 42 56.
UETZ,G.W., 1975: Temporal and spacial variation in species diversity of wandering spiders /Araneae/ in deciduous forest litter. Environ. Entomol. 14: 719 724, Baltimore. UETZ,G.W, 1979: The influence of variation in litter habitats on spider communities. Oecologia /Berl./ 40: 29 42. VACHOLD.J., 1972: Význam pavúkov /Araneidae/ v biocenóze lesa. – Ochrana fauny 6: 23 28.
WIEHLE,H., 1956: 28. Familie Linyphiidae Baldachinspinnen. In: Dahl,F. Die Tierwelt Deutschlands und der angrenzenden Meeresteile nach ihren Merkmalen und nach ihrer Lebensweise. 44. Teil. Spinnentiere oder´Arachnoidea /Araneae/. 337 pp., Jena.
ZIEGLER.V., 1973: Geologická inventarizace SPR Týřov. Msc, dep. Na SSPPOP Středočes. kraje, Praha.
Adresa autora:
RNDr. Jiří Šmaha,
Čiklova 5/646, 128 00 Praha 2
223 224 Bohemia centralis, Praha, 14: 225 241,1985
Malakofauna splachových uloženin v Čertově strouze u Malé Chuchle a její význam pro postglaciální historii okolní krajiny
Weichtierfauna der Abspülsedimente im Ta!e Čertova strouha bei Malá Chuchle und ihre Bedeutung fur die nacheiszeittiche Lanschaftsgeschichte
Vojen LOŽEK
ÚVOD
Severovýchodní výběžek českého krasu, zasahující na území hlavního města Prahy, leží sice již mimo území CHKO Český kras, avšak má z ochranářského hlediska rovněž prvořadý význam, a to nejen díky svému přírodnímu bohatství, ale i jako území, kde se rozvíjel český přírodovědecký výzkum. Z celého Českého krasu je tento okrsek nejvíce zasažen různými lidskými vlivy, což je dá no jeho polohou na okraji rostoucího velkoměsta. Nicméně se zde dodnes zachovalo mnoho cenných ploch, takže toto území je stále středem ochranářského zájmu. Byla zde vyhlášena nebo jsou zde navrhována četná chráněná území, některá i značné rozlohy, a širší ochranu ploch s víceméně zachovaným přírodním prostředím kromě toho zajišťují další opatření, jako je zřízení přírodního parku Prokopské údolí nebo areálu zdraví v Chuchli. To vše přináší nemalé ochranářské problémy, neboť je třeba se vypořádat s různými negativními vlivy, které se zde odedávna projevovaly a zanechaly v krajině své stopy. Byly to zejména nevhodné výsadby akátu a jiných cizích dřevin, které velmi poškodily zestepněné pastviny s bohatou flórou a drobnou faunou přímo navazující na původní skalní stepi a šípákové formace. Dnes často již jen obtížně odhadujeme, jaký byl původní stav některých ploch, takže každý věcný doklad o jejich nedávné minulosti má z hlediska péče o tuto oblast značný význam. Proto je cílem našeho článku shrnout výsledky z jednoho z opěrných nalezišť v tomto území.
225 POLOHA A POPIS NALEZIŠTĚ
K místům, kde se soustředí bohaté zdroje údajů z nejmladšího geologického období v uvedeném území, patří bezesporu Čertova strouha, krátké údolíčko, které spadá ze slivenecké plošiny do údolí Vltavy u Malé Chuchle, kam ústí u bývalých Chuchelských lázní. Ve spodní části údolí vyvěrá krasový pramen (U Kapličky), který v holocénu usadil ložisko sypkých pěnovcú, z něhož se dnes zachovaly jen erozní trosky (JAGER & LOŽEK 1968). Obsahuje četné schránky měkkýšů, které uveřejnil již R. J. SCHUBERT (1898). Na pravém svahu údolí, těsně pod pramenem, je malý odkryv v pleistocenní spraši, který překrývá rozvláčený půdní komplex s vápencovou sutí, v němž se nehojně nacházejí ulity interglaciálních lesních plžů (LOŽEK 1969, str. 456). Na horním konci údolí je malý, dávno opuštěný lom v devonských vápencích (PROKOP 1951, lom č. 81), jehož vyšší severní stěnu tvoří vápence dvorecko prokopské, místy značně zasažené starým zvětráváním, kdežto v jižní stěně vystupují v menších skalkách vápence řeporyjské. V nadloží vápenců se nacházejí spraše, fosilní půdy a splachy, které místy obsahují měkkýší faunu; tuto faunu zde již ve dvacátých letech sbíral J. PETRBOK (1927, str. 154), který rovněž schematicky zachytil profily krycího souvrství. Po 2. světové válce vystupovaly tyto sedimenty ještě v severní stěně zářezu přístupové cesty při jejím ústí na východním okraji lomu. Při povrchním pohledu tyto uloženiny připomínaly spraš s několika polohami soliflukčních sutí, ovšem bližší ohledání a zejména zjištěná malakofauna (Helix pomatia L., Monachoides incarnata (MOLL.), Discus rotundatus (MULL.), Clausilia pumila C. PFR.) ukázaly, že jde o holocenní splachy s převahou druhotně přemístěného sprašového materiálu. Sběr je uveřejněn v monografii měkkýšů českého kvartéru (LOŽEK 1964), kde se naleziště uvádí pod názvem Malá Chuchle Steinbruch a předběžně se řadí do subatlantiku. Z těchto starších nálezů je pozoruhodné zejména Clausilia pumila C. PFR., poměrně vlhkomilný druh, který je dnes v bližším okolí vymřelý, ačkoli zde původně žil, jak dosvědčují holocenní nálezy z blízkého Přídolí (LOŽEK a KUKLA 1956) i z okolí Butovického hradiště (LOŽEK 1973). Vezmeme li ovšem v úvahu i polohu naleziště, které se nachází vysoko v suchém úseku Čertovy strouhy těsně pod okrajem bezlesé parovinné plošiny, vidíme, že tento výskyt ukazuje na podmínky značně odlišné od současného stavu, které byly podstatně bližší přírodním poměrům. To byl hlavní důvod, který v roce 1978 vedl k tomu, že celé souvrství bylo odkryto
226 výkopem a bylo podrobně biostratigraficky zpracováno; výsledky tohoto zpracování shrnuje tento příspěvek. Za obětavou pomoc při výkopu a odvozu vzorků děkuji pracovníkům Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, především ing. Bohumilu Rešovi, který tehdy ještě na středisku působil, a dnes již zesnulému Luboši Rozhonovi, konzervátorovi z Prahy 5. Jak bylo již uvedeno, profil byl odkryt v severní stěně zářezu příjezdové cesty těsně při východním okraji lomu. Jeho přesnou polohu zachycuje plánek a základní geografické údaje jsou tyto: zeměpisná šířka 50°01´32´´, zeměpisná délka 14°22'52´´, nadmořská výška 295 m, průměrné roční srážky 520 mm, průměrná teplota roku 8,5 °C, průměrná teplota ledna 1,5 °C, průměrná teplota července 18,3 °C, průměrná teplota vegetačního období 14,5 °C. Ze stavby profilu je zřejmé, že se vrstevní sled skládá ze tří hlavních členů
29. Nejhořejší úsek Čertovy strouhy s přesnou pozicí zkoumaného profilu.
227 30. Profil splachovým souvrstvím: N navážka; 1 10 YR 4/3,5, temněji hnědošedá humózní drobtovitá sypká hlína; 2 7,5 YR 4/4, šedohnědá slabě humózní hrubě drobtovitá hlína s roz troušenými úlomky vápence, zvláště na bázi;. 3 7,5 YR, 4, 5/4, šedohnědá hrubě drobtovitá hlína s vrstvičkou drobných úlomků a valounků křemene na bázi; 4 7,5 YR 5/4,5, narezle šedohnědá hrubě drobtovitá /náznak polyedrů/ hlína; 5 10 YR 5/4, vápencová suť vyplněná šedavě žlutohnědou drobtovitou hlínou; 6 7,5 YR 4,5/4,5, hnědá polyedricky odlučná hlína s polohami hrubší suti, ulity Helicidů; 7 7,5 YR 4,5/4,75, nepravidelně vyvinutá suť s hojnými valouny křemene, buližníku a Železňáků, vyplněná hnědou hlínou s mě ně výraznou strukturou; 8 7,5 YR 4,5/4,5, hnědé ulehlá hlína, místy úlomky a valounky, vlevo di fúzně přechází do temnější partie s hojnou vápencovou sutí /8'/; 9 7,5 YR 4/4, vápencová suť vyplně ná temněji hnědou hlínou; 10a 10 YR 3,5/4, hnědošedá humózní hlína; 10b 10 YR 5/4, žlutohnědá hlína se sutí /difúzní přechod do 10a/; 11 10 YR 5/4,5, tmavěji žlutohnědá písčitá hlína se světlejšími narezlými skvrnami; 12 10 YR 5/4,5, svět leji žlutohnědá sprašovitá hlína; 13 /10 YR 5,5/ 4,5/, kompaktní suť pestře zvětralých vápenců s příměsí sprašovité žlutohnědé hlíny.
1. slabě přemístěná suť pestře zvětralých vápenců se sprašovou příměsí /13/; 2. půdní sedimenty s převahou čemozemního materiálu až koluviální černozem /10 12/;
228 3. mocné souvrství splachových hlín s převahou sprašového materiálu se střídavými polohami úlomků vápence, popřípadě polymiktních štěrků z křídového a terciárního pokryvu planiny.
Jde o typickou splachovou výplň nejhořejší úpadovité části údolí, jejíž morfologie je dnes ovšem velmi porušena lomem. Tato rychlá sedimentace mohla nastat až v době, kdy velká část plošiny byla odlesněná a obdělávaná. Černo zemní sedimenty na spodu pocházejí z doby, kdy zde ještě byly půdy tohoto typu, ovšem hnědé skvrny ve vrstvě 11 svědčí o vývoji směrem k hnědým půdám teplých lesů, které dnes všude v bližším okolí převládají. Na spraších v Čertově strouze a na mnoha místech Chuchelského háje lze dnes sledovat dokonale vyvinuté parahnědozemě /ilimerizované sprašové hnědozemě/, jen strmé xerotermní svahy obrácené k jihu mají humozní půdy typu rendzin až úživných bazických rankerů /Višňovka/.
MĚKKÝŠÍ FAUNA V některých polohách svrchního souvrství nacházíme celé ulity velkých druhů /Helix, Bradybaena, Cepaea/, které jsou spolu s většími úlomky dobře patrné na ovětralém povrchu profilu. Proto byly ze všech vrstev odebrány vzorky zeminy objemu přibližně 20 000 cm 3, které byly rozplaveny a vybrány. Získaný materiál byl zpracován podle obvyklé metodiky (LOŽEK 1964) a výsledky byly shrnuty v tabulce 31, kde uvádíme i základní údaje o paleoekologickém a biostratigrafickém významu jednotlivých druhů. Bazální vápencová suť obsahuje jen ojedinělé zlomky ulit, které do ní byly pravděpodobně vplaveny z nadloží. V celém nadložním souvrství pak zůstává fauna poměrně chudá na druhy a neobjevují se v ní výrazné změny ve složení a podílech jednotlivých prvků kromě zvratu, který začíná ve vrstvě 5, kdy ustupují lesní /A/ a indiferentní /7/ druhy, kdežto společenstva otevřené krajiny /B/ postupně nabývají naprosté převahy, která se projevuje zejména ve 3 svrchním vrstvách /3, 2, 1/. V souvrství humózních půdních sedimentů /11 10/ dosahuje celková diverzita vrcholu a všechny tři hlavní ekologické skupiny mají poměrně vyrovnané zastoupení. Pouze zde se objevují Granaria frumentum (DRAP.), náročný xerotermní prvek skalních stepí Českého krasu /12, 10a/, Carychium tridentatum (RS.) /ll/
229 Tabulka 31 Malakofauna ze splachovéno souvrství v Čertově strouze u Malé Chuchle
Ekologicko Vrstva Seznam druhů biostratigrafická 13 12 11 10b 10a 9 8 8' 7 6 5 4 3 2 1 charakteristika ! Acanthinula aculeata (MÜLLER) 1 3 20 3 51 ! Cochlodina laminata (MONTAGU) 1 2 5 16 5 3 6 l 32 6 4 1 1 1 ! Monachoides incarnata (MÜLLER) 6 3 4 16 26 9 26 2 122 5 10 2 1 1 ! Trichia unidentata (DRAPARNAUD) 5 1? (!) Vertigo pusilla MÜLLER 1 A ! Alinda biplicata (MONTAGU) 2? 2 1? L(M) ! Cepaea hortensis (MÜLLER) 1? 1 9 1? 2 1? 2 ! Discus rotundatus (MÜLLER) 3 1 4 3 28 1 1 1 ! Aegopinella minor (.STABILE) 1? 3 1? 7 3 6 24 2 L(S) (!) Bradybaena fruticum (MÜLLER) 1? 1? 3 2 2 2 11 33 3 14 2 4 1 1 1 ! Helix pomatia LINNÉ 1 2 5 1 8 2 12 2 2 1? 1? 3 (G) Clausilia pumila C.PFEIFFER 5 1? 3 8 10 2 8 2 30 3 1 1? M Cecilioides acicula (MÜLLER) 1 1 1 4 16 ( + ) Granaria frumentum (DRAPARNAUD) 1 1 M Helicella obvia (MENKE) 2 23 4 + Helicopsis striata (MÜLLER) 1 3 1 1 1 1 1 1? 1 ( + ) Chondrula tridens (MÜLLER) 1? 1 1 2 1 1 7 2 8 + Pupilla sterri (VOITH) (11) (6) (16) (4) (3) (6) (9) (3) (1) (4) (29) (2) (1?) B ! ! Cepaea vindobonensis (FÉRUSSAC) 2 1? 2 8 2 3 1 1 1 ++ Pupilla loessica LOŽEK, 1? (4) (12) (11) (4) (12) (15) (10) (11) (2) (2)
+ Pupilla muscorum (LINNÉ) (4) 3 2 3 1 1 76 125 122 (!) Truncatellina cylindrica (FÉRUSSAC) 1 2 2 3 2 1 6 12 4 5 60 24 45 5 ( + ) Vallonia costata (MÜLLER) 2 2 5 1 3 Vallonia excentrica STERKI 24 1 G Vallonia pulchella (MÜLLER) 1 1 5 3 8 1 4 9 10 25 17 45 67 91 (G) Vertigo pygmaea (DRAPARNAUD) 1 5 1 1 3 9 2 30 36 45
230
(!) Cochlicopa lubricella (PORRO) 1 7? 1? 2 3 4 8 45 18 (!) Euomphalia strigella (DRAPARNAUD) 1 2 1 1 1 7 3 2 1 1 (+) Cochlicopa lubrica (MÜLLER) 2? (+) Euconulus fulvus (MÜLLER) 2 1 1 1 (1) ( + ) Limacidae (drobné tvary) 1 5 2 2 12 2 6 G 7 (+) Punctum pygmaeum (DRAPARNAUD) 4 1 6 3 4 33 7 + Trichia cf. hispida (LLNNÉ) 1? 1? 1? 1? ! Vitrea contracta (WESTERLUND) 2 7 4 32 25 2 51 4 4 5 1 1 (G) Vitrina pellucida (MÜLLER) 2 1 1 4 ! Carychium tridentatum (RISSO) 2 Succinea oblonga DRAPARNAUD (2) 1 2 1 1? 5 2 6 2 2 3 1 2
Počet jedinců 3 46 71 67 151 102 93 220 72 376 79 76 269 335 378
Počet druhů 3 18 25 21 28 19 20 24 20 18 17 21 18 15 18 Chronologie EA SB SA SR
Vysvětlivky:
Ekologicko biostratigrafická charakteristika: Hlavní ekologické skupiny: A les, B bezlesí, C les i bezlesí (indiferentní prvky). Ekologické skupiny: 1 zapojený les; 2 les, křoviny, pláště, sady apod. (L(M) les až středně vlhké ne lesní biotopy, L(S) les až suché nelesní biotopy, suché lesy, xerotermní křoviny apod.); 3 vlhký les, luh; 4 stepi a xerotermní skály; 5 bezlesí (všeobecně); 6 suché lesní i nelesní stanoviště; 7 střed ně až různě vlhká lesní i nelesni stanoviště; 8 vlhká lesní i nelesní stanoviště. Biostratigrafické údaje: ! význačné druhy teplých vlhkých období; !! vůdčí druhy teplých vlhkých období; (!) eurytermní druhy teplých období; M moderní přistěhovalci (mladší polovina postglaciálu); + spra šové druhy; ++ vůdčí druhy sprašové; (+) místní a příležitostné sprašové druhy; G druhy žijící v glaciálu mimo sprašové pásmo; (G) druhy přežívající glaciál jako relikty mimo sprašové pásmo. Kvantitativní údaje: číslice bez závorky počet jedinců (podle standardního přepočtu); číslice v závorce druhy redeponované ze spraše; ? přibližné určení.
Chronologie: EA epiatlantik; SB subboreál; SA subatlantik; SR subrecent (mladší subatlantik).
231 i význačné lesní prvky Trichia unidentata (DRAP.) a Vertigo pusilla MOLL. /oba 10a/. Složení společenstev svědčí pro krajinu, kde se střídaly čerstvé lesní porosty s poloxerotermními až xerotermními otevřenými formacemi. Ve vlastním prostoru naleziště se udržoval les. Vysoký podíl ulit přeplavených z pleistocenních spraší /zejména Pupilla sterri(VTH.)a P. loessica LŽK./dokládá odnos čerstvého sprašového materiálu výše na svazích, což v této poloze s nejvyšší pravděpodobností mohla podmínit jen pastva nebo orba. Lesní ráz nabývá převahy ve vrstvě 8', což se projevuje jak zvýšenými podíly zástupců skupiny A, tak malým zastoupením skupiny B. Zato v nadložní poloze 7 vykazují pokles jak lesní druhy, tak druhy xerotermní, kdežto euryekní druhy otevřených ploch /5/ začínají stoupat a indiferenti se udržují při mírném poklesu podílů. Zvláštními poměry se vyznačuje suťové souvrství 7 5, kde zcela mizí některé stepní druhy jako Chondrula tridens (MULL.) a podobně i Vallonia costata (MOLL.) nebo Cochlicopa lubricella (PR.). Lesní a indiferentní druhy naposled vykazují výrazně zvýšené podíly ve vrstvě 6 a pak s konečnou platností ustupují ve vrstvě 5. Tyto zvláštní poměry patrně souvisí se změnou substrátu díky přínosu většího množství vápencové suti do údolí, čímž se zlepšují stanovištní podmínky pro mnohé druhy plžů, zejména se středními nároky na vlhkost. Les se v údolí dosud udržuje v poměrně nenarušeném stavu, výše ve svazích však působí silné odnosné pochody. Bezprostředně potom se již projevuje velké narušení až ústup lesa, který trvá až do poměrně nedávné doby. Dnešní stav pak byl způsoben až posledním stoletím. Zmíněné odlesnění dokládá druhotný nástup a prudké zvyšování podílů druhu Pupilla muscorum (L.) spolu se vzrůstem dalších druhů bezlesí, jako Truncatellina cylindrica (FÉR.) a Vertigo pygmaea (DRAP.), k nimž se druží Cochlicopa lubricella (PORRO) a ve dvou svrchních polohách i moderní přistěhovalci Cecilioides acicula (MOLL.) a Helicella obvia (HTM.). Zřetelně stoupá i stepní Chondrula tridens (MOLL.). Pozoruhodným rysem je i značné zastoupení druhu Vallonia excentrica STERKI ve vrstvě 2, která se u nás váže jen na náhradní otevřená stanoviště a v xerotermní oblasti středních Čech je dnes celkem vzácná, čemuž odpovídá i její prudký pokles v povrchové poloze 1. Celkový obraz vývoje fauny velmi připomíná poměry zjištěné na periférii černozemní oblasti, kde je rovněž jen slabě zastoupena lesní složka (SMOLÍKOVÁ, LOŽEK 1973, 1978). Ze složení fauny, především z přítomnosti druhů jako Alinda
232 biplicata (MTG.), Monachoides incarnata (MOLL.) nebo Trichia unidentata (DRAP.) i nepřítomnosti staroholocenních prvků je zřejmé, že ani bazální vrstvy nejsou starší než malakozóna E (LOŽEK 1982b). S tím souhlasí nízký podíl druhu Vallonia costata (MOLL.) i dočasný výskyt Carychium tridentatum (RS.). To vše svědčí pro zařazeni do epiatlantiku. Malakologicky výrazné jsou ovšem 4 svrchní vrstvy, Výskyt moderních druhů, které jsou vůdčími fosiliemi nejmladší fáze holocénu, nasvědčuje, že souvrství 1 2 patří subrecentu, tedy historické době, kdežto nejméně 2 podložní polohy lze klást do subatlantika. V této souvislosti jsou pozoruhodná zejména nálezy z vrstvy 4, které naznačuji mírné zvlhčení proti vrstvě 5. Vyčlenění suchého subboreálního výkyvu na čistě malakologickém podkladě na ráží na tomto nalezišti na obtíže. Zde je třeba přihlédnout i ke složení sedimentu. Subboreál v pojetí K. D.JAGERA (1969) se zejména v suchých teplých oblastech vyznačuje u nás zvýšeným pohybem a hromaděním sutí. Tyto sutě jsou značně zastoupeny v souvrství 7 5, které lze proto zařadit do této fáze, i když vývoj malakofauny tomu v podstatě nenasvědčuje. Uvážíme li širší souvislosti, rozpor je jen zdánlivý. Dočasný rozmach lesní fauny ve vrstvě 6 je zřejmě podmíněn zlepšením stanoviště vlivem přínosu vápencové suti nehledě k tomu, že lesní společenstvo je druhově chudé a vesměs se skládá z druhů odolných proti suchu. Již v nadložní poloze 5 pak nastává konečný zvrat ve prospěch druhů otevřené krajiny, tzn.že nastává vývoj, který se v tomto časovém úseku projevuje i na mnoha dalších lokalitách (LOŽEK 1982a). Z pozoruhodných malakologických nálezů zaslouží zvláštní zmínky především výskyt druhu Trichia unidentata (DRAP.), která se dnes vyskytuje nejblíže na Závisti a dále k jihu na Vltavě, jinak až v okolí Srbska a v řevnických Hřebenech. Je to jeden z mála význačně lesních druhů, který pronikl až do této oblasti, odkud je znám rovněž ze středního holocénu v sousedním Přídolí (LOŽEK & KUKLA 1956). Pokud jde o faunu popsanou J. PETRBOKEM (1927), pochází zřejmě z odkryvu, kde byla zachycena i pleistocénní spraš, jak dosvědčuje společenstvo označené jako fauna 2: Helicopsis striata (MÜLL.), Pupilla muscorum(L.) a Succinea ob longa DRAP. Naproti tomu fauna 1 ze spraše nad černozemí svým složením jasně dokládá Monachoides incarnata (MÜLL.), Cepaea vindobonensis (FÉR.) a Cochlodina laminata (MTG.), že jde o holocén a že vrstva, z níž pochází, není pri mární spraš, nýbrž přemístěný sprašový materiál. Z toho je zřejmá, že Petrbokova
233 černozem i nadložní spraš včetně rezavé hlíny a ornice na povrchu odpovídají zhruba našemu fosilifernímu souvrství.
VÝZNAM MALAKOLOGICKÝCH POZNATKŮ PRO HISTORII KRAJINY Popsaný vývoj měkkýších společenstev se vyznačuje malým zastoupením les ní složky i v době epiatlantického lesního optima (LOŽEK 1982a), kdy se sice objevuje několik druhů, které později v uvedené oblasti opět mizí, avšak druhové bohatství ani zdaleka nedosahuje té úrovně, jako mají středoholocenní fauny na Karlštejnsku nebo Křivoklátsku. To neplatí jen pro nálezy z Čertovy strouhy, nýbrž i pro jiné holocenní malakofauny z pražského prostoru, např. z Bašty (HORÁČEK, LOŽEK 1982) a Klukovického amfiteátru (LOŽEK 1973) v Prokopském údolí nebo z nivy Únětického potoka u Trojanova mlýna v Tichém údolí. V hlubších údolních zářezech, např. v pěnovcích ve spodním úseku čertovy strouhy (SCHUBERT 1898), ve svahovinách v Přídolí (LOŽEK, KUKLA 1956) nebo v pěnovcích a svahovinách Kopaninské rokle v SPR Radotínské údolí je vzhledem k výhodné poloze lesních druhů o něco více, ovšem ani zde nelze mluvit o plném rozvoji lesní složky. U popisovaného naleziště je ovšem nutno vzít v úvahu i jeho polohu na okraji parovinné plošiny, kde jsou podmínky pro rozvoj bohatší malakofauny podstatně horši než v hlubokých údolních zářezech. Ovšem ani to nemusí být rozhodující, jak dokazuje rozbor holocenního sledu na nalezišti Kobyla Západ u Koněprus, jehož poloha je podobná a kde se podařilo malakologicky doložit plně vyvinuté druhově bohaté lesní optimum. Fauna z lomu v Čertově stroze tak svým složením plně zapadá do rámce pomě rů v severovýchodní části českého krasu i v celém blízkém okolí Prahy, které představuje periferní pásmo vnitročeské černozemní oblasti vyznačené neúplným vývojem společenstev lesního optima středního holocénu, tj. epiatlantiku. Znamená to, že mnoho běžných středoevropských lesních druhů do této oblasti během postglaciálu nikdy neproniklo. Příčinou tohoto stavu může být jen dávné pravěké osídlení uvedeného území, které již od konce atlantiku narušovalo rozvoj lesních biocenóz a bránilo šíření zejména těch druhů, které přicházely a šířily se až během epiatlantiku. Nepřímým důkazem, že tomu tak opravdu bylo, je i stav lesních společenstev v údolí Vltavy nad Zbraslaví, kde se tento rušivý prvek mnohem více uplatnil a kde proto dodnes
234 nacházíme bohaté lesní fauny a mnoha druhy, které do severovýchodní části českého krasu ani do bezprostředního okolí Prahy nikdy nepronikly.
31. Přehled vývoje sedimentů, malakofauny a prostředí .
235 Místo souvislých lesů přerušovaných jen otevřenými enklávami na skalách a hranách srázů se zde od středního holocénu vyvíjela parkovitá krajina, v níž se střídaly plochy lesů s otevřenými formacemi, které se šířily i v místech, kde by jinak převládal les. Důsledky pro ochuzení lesních společenstev a naopak pro šíření xerotermních a stepních elementů není třeba již dále rozvádět.
OCHRANÁŘSKÉ ZHODNOCENÍ
Se stavem popsaným v předchozí části je třeba počítat i při ochranářských opatřeních v této oblasti. Je ovšem nutno dodat, že poslední doba, zejména výsadby na přelomu 19. a 20. století, přinesly několik zásahů do celkových poměrů v krajině, která se dosud poměrně harmonicky vyvíjela od hlubokého pravěku vlivem dlouhodobého působení člověka na přírodu. Výsledek těchto zásahů nejlépe dokládá současný stav malakofauny Čertovy strouhy podle souborného hrabankového vzorku /tab. 32/. Druhy označené x již nenacházíme živé.
Tabulka 32 Současné malakofauny Čertovy strouhy Druh Počet nálezů Acanthinula aculeata (MULL.) 19 Cochlodina laminata (MTG.) 7 Ena obscura (MULL.) 27 Monachoides incarnata (MULL.) 20 Alinda biplicata (MTG.) 50 Discus rotundatus (MULL.) 58 Aegopinella minor (STAB.) 41 Helix pomatia L. 1 Cecilioides acicula (MULL.)X 13 Punctum pygmaeum (DRAP.) 4 Helicella obvia (MENKE)X 1 Chondrula tridens (MULL.)X 2 Pupilla muacorum (L.)X 10 Truncatellina cylindrica (FÉR.)X 15 Vallonia costata (MULL.) 14 Vallonia excentrica STERKIX 9 Vallonia pulchalla (MULL.)X 14 Cochlicopa lubricella (PORRO) 9 Cochlicopa repentina HUDEC 1 Oxychilus draparnaudi (BECK) 34 Nesovitrea hammonis (STR.)X 2
236 Granaria frumentum (DRAP.)X 1 Vitrea contracta (WEST.)X 19 Vitrina pellucida (MULL.) 2 Carychium tridentatum (RS.) 214
Poznámka: Druhy jsou seřazeny podle ekologických skupin jako v tabulce 31.
Náš vzorek ovšem zahrnuje celou Čertovu strouhu, tedy i její spodní vlhčí lesnatou část. Lesní druhy, pokud jsou zastoupeny, mají Vesměs schopnost pronikat i na středně vlhká až suchá bezlesá stanoviště. Významně se dnes uplatňují zejména Alinda biplicata (MTG.) a Discus rotundatus (MULL.), které oba běžně pronikají do velmi antropogenně ovlivněných míst; z druhů, které se více omezují na přirozenější stanoviště, jsou to Cochlodina laminata (MTG.), Aegopinella minor (ST.) a Monachoides incarnata (MULL.), tedy plži, kteří se udržují i ve značně narušených porostech. Z náročnějších lesních druhů se neudržel ani jeden druh. Druhy otevřených ploch s výjimkou Vallonia costata (MULL.) zde dnes již nežijí, ačkoli zde byly dosti hojné donedávna, jak nasvědčují jejich dosud poměrně čerstvé ulity. Vymizely ovšem i takové druhy jako Vitrea contracta (WEST.), Bradybaena fruticum (MULL.) nebo Euomphalia strigella (DRAP.), jimž by současné prostředí na první pohled vyhovovalo. Naproti tomu překvapuje velmi silné a životaschopné populace druhu Carychium tridentatum (RISSO) i výskyt synantropního prvku Oxychilus draparnaudi (BECK), který se v pražském okolí zřejmě šíří v poslední době i na stanoviště víceméně přirozeného rázu. Ústup plných 2/5 z celkového počtu druhů nepochybně souvisí s výsadbou lesa na levém svahu Čertovy strouhy obráceném k jihu. Tím zanikly někdejší ostepněné pastviny až stepi, které se zde rozkládaly ještě na konci minulého století a táhly se nepřetržitě až k Barrandově skále. Jejich zbytky se dodnes zachovaly na diabasových výchozech na blízké Višňovce, kde zalesnění vzhledem k extrémním půdním poměrům neuspělo. Vlastní lom, kde leží námi popsaný profil, je dnes rovněž zcela zarostlý, a protože je jeho dno prohloubené, představuje periodicky zamokřené stanoviště v inverzní poloze. Šíří se sem zmíněné odolné lesní druhy, např. Cochlodina laminata (MTG.). Uvedený rozbor ukazuje, k jakému ochuzeni vedlo nevhodné zalesnění levého svahu Čertovy strouhy. To se ovšem netýká jen měkkýšů, nýbrž především flóry i
237 dalších skupin drobné fauny. Výsledkem jsou ruderalizované akátové porosty nevalné hospodářské i estetické hodnoty, které smutně kontrastují se zachovalými přírodními úseky, jako je třeba Chuchelská stráň v jižním sousedství, která dodnes představuje plochu s vysokou přírodní i estetickou hodnotou a je právem chráněna. Naproti tomu rozsáhlý pás strání směrem k Barrandově skále postihl podobný osud jako k jihu obrácený svah Čertovy strouhy. Podobně tomu ovšem bylo i jinde v severovýchodním výběžku Českého krasu nebo v širším pražském okolí. V současné době se chrání nebo připravuje k ochraně několik takto naru šených míst a vyvstává otázka, jak bude třeba zaměřit aktivní péči, aby se navodil stav odpovídající cílům ochrany. Poznatky z rozboru našeho profilu mohou podstatně přispět k řešení tohoto problému. Stav před zmíněnými výsadbami, který se vyvinul především v historické a pozdně předhistorické době, se vyznačoval velmi silným narušením až potlačením lesů ve prospěch otevřených xerotermních stanovišť, kam pronikaly mnohé druhy skalních stepí a zčásti ovšem i některé prvky ruderální povahy. Tento stav dokládají i některé dobové fotografie. Výsadby tento obraz zcela změnily a vyvolaly značné ochuzení předchozích biocenóz, aniž přinesly podstatnější hospodářský, rekreační nebo estetický užitek. Z tohoto zorného úhlu se jeví jako optimální stav, který zde byl před velkým pravěkým odlesněním v subboreálu, kdy otevřené plochy byly již rovněž uměle značně rozšířeny, ale nebyly tak pusté jako později a kdy se mnohem více uplatňovaly porosty teplomilných dřevin v podobě šípákové lesostepi. Z toho vyplývá požadavek, aby se aspoň v chráněných územích této oblasti cizí dřeviny postupně odstraňovaly a nahrazovaly se na vhodných místech místními xerotermními dřevinami, jako jsou šipák, dřín, muk a další zástupci teplomilných společenstev Českého krasu. Regenerace je aspoň zčásti ještě možné a podstatně by přispěla ke zvýšení přírodních, rekreačních i estetických hodnot tohoto okrajového území Prahy.
ZÁVĚR Rozbor splachového souvrství na horním konci Čertovy strouhy u Malé Chuchle přinesl tyto hlavní výsledky: a) splachové souvrství odkryté na okraji bývalého lomu odpovídá mladší polovině poledové doby (holocénu) a dokládá krajinný vývoj, který zde probíhal;
238 b) lesní společenstva v této oblasti nikdy nedosáhla plného rozvoje, což souvisí s časným pravěkým rolnickým osídlením, která zatlačovalo les ještě před příchodem mnoha významných lesních prvků; c) profil dokládá vývoj na okraji parovinné plošiny, tedy v poloze, odkud prozatím nemáme dostatek údajů; d) od středního holocénu se zde rozvíjela harmonická parkovitá krajina se značným zastoupením otevřených xerotermních formací, které v posledních 2 tisíciletích nabyly značné převahy. e) tento stav se udržel až do doby velkých lesních výsadeb na zlomu století, které však vzhledem k nevhodnému složení představují zásah převážně záporného rázu; f) protože se v současné době velká část těchto ploch chrání nebo navrhuje k ochraně, doporučuje se péče /management/ směřující ke stavu, jaký byl před velkým pravěkým odlesněním.
Zusammenfassung Die untersuchte Fundstelle befindet sich im dellenartigen Anfangsabschnitt des Tales Čertova strouha bei Malá Chuchle am Südwestrand von Prag. Im Eingang eines ehemaligen Kalksteinbruchs sind mächtige Abspulsedimente aufgeschlossen, die großenteils aus umgelagertem Lössmaterial bestehen und ziemlich konchylienreich sind.
Sämtlichen makroskopisch unterscheidbaren Schichten wurden etwa 3 20.000 cm 3 grosse Erdproben entnommen, geschlämmt und ausgelesen. Die Ergebnisse sind in einer Obersichtstabelle zusammengefasst, in der auch die Angaben über die biostratigraphische und palaookologische Bedeutung der einzelnen Arten zu finden sind. Die Schneckenfauna ist relativ arm an Waldarten und bleibt im grossten Teil der Schichtenfolge ziemlich monoton. Nur in den obersten 5 Schichten (5 1) ist ein Ruckzug von Wald und indifferenten Elementen zu beobachten. Die Offenlandarten beherrschen hier die Molluskenbestande und in den oberstem zwei Schichten sind auch die modernen Einwanderer Helicella obvia (MENKE) und Cecilioides acicula (MULL.) vertreten, die beweisen, dass diese Schichten im Lauf der historischen Zeit /jungeres Subatlantikum, Subrezent/ abgelagert wurden. Aus der Zusammensetzung der Weichtierbestande der untersten Schichten, vor allem des Schichtkomplexes 12 10, ist zu schließen, dass diese nicht alter als epiathlantisch ist. Nur hier erscheinen solche Arten wie Trichia unidentata (DRAP.), Vertigo pusilla MOLL., Carychium tridentatum (RS.) und sehr spärlich auch Granaria frumentum (DRAP.). Die subboreale Trockenperiode ist an dieser Fundstelle malakologisch kaum nachweisbar. Man muss deshalb die Zusammensetzung der Sedimente, vor allem den hohen Kalkschuttanteil im Schichtpaket 7 5 in Betracht ziehen, da das Subboreal s. str.
239 (JAGER 1969) in trockenen Gebieten der mitteleuropäischen Mittelgebirgszone meist durch eine intensive Schuttbildung gekennzeichnet ist. Die Zusammensetzung der Schneckenfauna stimmt jedoch mit dieser Deutung nicht ganz überein, da in der mittleren Schicht des Schuttpakets /6/ die Waldelemente einen auffällig erholten Anteil aufweisen. Dies geht höchstwahrscheinlich darauf zurück, dass die Schuttanhäufung am immer noch bewaldeten Talgrund günstigere Lebensbedingungen für mehrere Schneckenarten bot, obwohl die anliegenden Hange bereits entwaldet waren und stark erodiert wurden. Eine landschaftsgescbichtliche Ausdeutung der erörterten Befunde kann folgenderweise zusammengefasst werden: Im älteren Abschnitt /Schichten 12 6/ dehnte sich in der Umgebung der Fundstelle eine Parklandschaft aus, in der sowohl anthropogen versteppte Flächen /dichte urgeschichtliche Besiedlung der weiteren Umgebung!/ als auch naturnahe Waldbestände vorhanden waren. Während des Subboreals /7 5/ wurde der Wald weiter zurückgedrängt und schliesslich /Schicht 5/ auch der Talgrund im Bereiche der Fundstelle entwaldet. Erst im letzten Jahrhundert wurden die Talhänge wieder mit Robinie und Schwarzkiefer aufgeforstet, wodurch die xerotherme Weichtierfauna zum grossten Teil ausgerottet wurde. Die gegenwärtige Fauna von Čertova strouha /s. Tabelle im tschech. Text/ besteht grössatenteils aus widerstandsfähigen Waldarten. Von Interesse ist der Einzug von Oxychilus draparnaudi (BECK) sowie ein Aufschwung von Carychium tridentatum (RISSO). Hingegen ist bemerkenswert auch der Ruckzug solcher Arten wie Bradybaena fruticum (MOLL.) oder Vitrea contracta (WEST.), bei denen eher zu erwarten wäre, dass sie sich den gegenwärtigen Standortverhältnissen gut anpassen konnten. Heutzutage steht das gesamte Gebiet unter Schutz und es erhebt sich die Frage, welche Massnahmen hier der Naturachuttz treffen soll. Es wird vorgeschlagen, durch geregelte Eingriffe Verhältnisse herzustellen, die denjenigen zu Beginn des Subboreals etwa gleichen wurden. Es wurde sich um eine Parklandschaft handeln, in der die ursprünglichen Holzarten des Böhmischen Karstes, vor allem die Flaumeiche und die Kornelkirsehe, die aufgeforsteten Robinienbestande ersetzen wurden.
Literatura
HORÁČEK,I.; LOŽEK,V., 1982: Vývoj přírodních poměrů návrši Bašta u Hlubočep v poledové době. Československý Kras, 32, 8. 21 39. Praha.
JAGER,K. D., 1969: Climatic Character and Oscillations of the Subboreal Period in the Dry Regions of the Central European Highlands. Quaternary Geology and Climate, a. 38 42; National Academy of Sciences, Washingtom.
JAGER,K. D.; LOŽEK,V., 1968: Beobachtungen zur Geachichte der Karbonatdynamik in der holözanen Warmzeit. Československý Kras, 19, a. 5 20. Praha.
LOŽEK,V., 1964: Quartärmollusken der Tschechoslowakei. Rozpravy Ústředního ústavu geologického, 31, 374 s., Taf. 1 XXXII, Beil. 1 IV. Praha.
240 LOŽEK,V., 1969: Über die malakozoologische Charakteristik der pleistozänen Warmzeiten mit besonderer Berücksichtigung des letzten Interglazials. Berichte d. Deutschen Gesellschaft f. Geol. Wissenschaften, R.A. Geologie u. Paläontologie, 14, 4, s. 439 469. Berlin.
LOŽEK,V., 1973: Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny. československý Kras, 24, s. 19 36, 2 tab. Praha.
LOŽEK,V., 1982a: Faunengeschichtliche Grundlinien zur spät und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestande in Mitteleuropa. Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 92, 4, s. 1 106, Taf. 1 8, 4 př. Praha.
LOŽEK,V., 1982b: Contribution of Malacology to the Chronological Subdivision of the Central European Holocene. Striae, 16, s. 84 87. Uppsala.
LOŽEK,V., KUKLA,J.,1956:. Profil holocenními svahovinami ve Velká Chuchli (V Dolích). Anthropozoikum, 5, s. 407 423, tab. I. Praha.
PETRBOK,J., 1927: Měkkýši českého plistoccenu (2. Sděleni). Sborník Státního geologického ústavu ČSR, 7, s. 143 174. Praha.
PROKOP,F., 1951: Okresy Praha město a Praha venkov sever. Soupis lomů ČSR, 42, 188 s., 1 mapka. Praha.
SCHUBERT,R.J., 1898: Beitrag zur Kenntnis der pleistocänen Conchylienfauna Böhmens. Lotos, NF 18(46), s. 260 273. Praha.
SMOLÍKOVÁ, L.; LOŽEK,V., 1973: Der Bodenkomplex von Velký Hubenov als Bei spiel einer retrograden Bodenentwicklung im Laufe der Nacheiszeit. Časopis pro mineralogii a geologii, 18, 4, s. 365 377. Praha.
SMOLÍKOVÁ,L.; LOŽEK,V., 1978: Die nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze und Štětí als Beleg der Boden und Landschaftsentwickung im böhmischen Tschernosemgebiet. Beiträge zur Quartär und Landsehafts forschung (Festschrift z. 60. Geburtstag v. J. Fink), s. 531 549; Verl. F. Hirt, Wien.
Adresa autora:
RNDr. Vojen Ložek, DrSc,
Kořenského 1, 150 00 Praha 5
241 242 Bohemia centralis, Praha, 14: 243 273,1985
Významné životní jubileum RNDr. Vojena Ložka, DrSc.
RNDr. Vojen Ložek, DrSc. bedeutungsvolle Lebensjubiläum
Jiří KOVANDA Dne 26. července 1985 dovršil dr. Ložek uprostřed své práce pro nás, jeho kolegy, neuvěřitelné šesté desetiletí svého plodného života. Chci mu proto při této slavnostní příležitosti za vše vykonané poděkovat a popřát, aby zůstal i nadále stejně mlád jako doposud, aby mohl v příštích letech ve zdraví a s optimismem dále obohacovat vědu o stále nové poznatky. V. Ložek studoval v letech 1945 48 zoologii na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Již jako vysokoškolák byl externistou zoologického oddělení Národního muzea v Praze. Od roku 1949 do 1963 byl vědeckým pracovníkem na kvartérním oddělení Ústředního ústavu geologického. V té době pracoval na nejrůznějších úkolech jako geolog mapér, specialista biostrátigraf, paleontolog, paleoekolog, ale i jako autor souboru map přirozených hnojiv a minerální síly půd v měřítku 1:200 000. Roku 1963 přešel do Geologického ústavu ČSAV, dnešního Ústavu geologie a geotechniky ČSAV, kde působí dosud. Kromě řádného zaměstnání vedoucího vědeckého pracovníka na svém pracovišti V. Ložek vykonává ještě několik funkcí, zvláště v souvislosti s vydáváním různých přírodovědecky zaměřených časopisů, a to jednak jako vědecký recensent, jednak jako výkonný redaktor časopisu Československý kras a člen redakčních rad časopisů Živa, Vesmír, Naší přírodou, Památky a příroda a publikace Bohemia centralis. Mimoto je členem vědeckého kolegia geologie a geografie a kolegia biologie organismů, populací a společenstev ČSAV, Honorary Member of Philosophical Society of Cambridge a nositelem medaile Alberta Pencka, kterou mu za zásluhy o výzkum kvartéru udělila Deutsche Quartärvereinigung.
243 Hodnotit dosavadní činnost dr. Ložka je jistě předčasné, ale přesto si neodpustím alespoň několik dalších řádků. Oblast Ložkových badatelských zájmů je nesmírně obsáhlá a rozmanitá. Seznam jeho vytištěných publikací dávno přesáhl sedm set titulů. Zahrnuje jak drobné články a sdělení, popisy nových nálezů a recenze, tak i práce větší, samostatné nebo zpracované ve spolupráci s odborníky dalších vědních disciplín; vyvrcholením jeho tvorby je několik velkých knižních monografií. Kromě tištěných publikací existují ještě další desítky Ložkových zpráv a posudků, uložených v archívech některých vědeckých ústavů, vysokých škol, na nejrůznějších úřadech a institucích. Jejich seznam se snad již nikomu nepodaří sestavit. Jen jako příklad jedné taková rozsáhlé nepublikované práce chci uvést již citované mapy 1:200 000, sestavené takřka pro celé území státu včetně podrobně psaných vysvětlivek k jednotlivým listům map /jen pro srovnání podobná edice geologických map téhož měřítka je výsledkem práce celého velkého týmu pracovníků Ústředního ústavu geologického v Praze, Geologického ústavu Dionýze Štúra v Bratislavě a dalších geologů z vysokých škol atd./. Veškerá činnost V. Ložka vždy směřovala jedním směrem dokonale poznat a chránit přírodu. Nejprve začal studovat naše recentní měkkýše, ale jíž záhy se vyslovuje i k jejich ochraně stejně jako k ochraně nejrůznějších přírodních vzácností a památek a rovněž i lokalit a zdánlivě běžných biologických objektů, jimž však hrozí nebezpečí zničení nebe vyhubení, a tedy možná absence v přírodě jako celku. Ochranářství v nejširším slova smyslu jako hlavní náplň veškeré jeho práce je proto nosným programem celého jeho života. Tím mám na mysli nejen Ložkovu publikační činnost /povšimněme si jen, kolik prací uveřejnil v časopise Ochrana přírody i v dalších ochranářských sbornících z celého Československa a kolik dalších článků je s ochranou přírody těsně spjato/, ale stejně tak i jeho aktivitu v nejrůznějších ochranářských organizacích, institucích a spolcích, počínaje ústředními orgány přes orgány krajské, okresní až místní, v nichž všude aktivně spolupracuje, přednáší a školí desítky nových dobrovolných pracovníků ochrany přírody. V rámci komplexního poznávání přírody, dějů a změn v ní se dr. Ložek dostává od recentních měkkýšů /tedy od zoologie, zoogeografie, ekologie a botaniky/ ke kvartémí biostratigrafii, geologii čtvrtohor a pedologii stejně jako k problematice archeologie, absolutního datování atd. Spolupracuje přitom s mnoha významnými odborníky, zvláště s geology K. Žeberou, Q. Zárubou, J. Tyráčkem a 7. Šibravou, sedimentologem J. Kuklou, osteology 0. Fejfarem a I. Horáčkem, pedoložkou L.
244 Smolíkovou, antropologem E. Vlčkem a e archeology F. Froškem a J. Bártou, z nichž zvláště F. Prosek byl snad nejbližším Božkovým spolupracovníkem a často inspirátorem mnoha společných výzkumů. V. Ložek začíná svou vědeckou práci pod vedením legendárního J. Petrboka nejprve pečlivým sběrem materiálu, který následně podrobně určuje a dále analyzuje. Zevšeobecněním výsledků svých výzkumů syntetizuje své v Evropě zcela jedinečné monografie, shrnující nepředstavitelné množství svědomitě utříděných údajů. Zpracovává úplnou recentní i kvartérní malakofaunu Československa, buduje a rozpracovává systém detailního chronologického členění post glaciálu i pleistocénu, založený na statisticky vyhodnocených desítkách a stovkách profilů v nejrůznějších typech kvartérních sedimentů, které jsou zpracovány detailní paleoekologicky podloženou malakoanalýzou. Vypracováním této nové metodiky výzkumu kvartérní stratigrafie, založené na dokonalém poznání všech zákonitostí zkoumaných vývojů paleoekocenóz, posouvá československou kvartérní stratigrafii a geologii do čela celé Evropy. S Ložkovou knihou Quartamollusken der Tschechoslowakei (1964) se můžeme setkat jako s jedinou prací toho druhu na stolech paleontologů a geologů kvartéru jak ve Velké Britanii, Holandsku a Francii a samozřejmě i v obou německých státech a v Rakousku, ale i v Maďarsku, Polsku a SSSR, a to většinou již notně opo třebovanou, což je nejlepší důkaz její stálé využivatelnosti. Činnost V. Ložka se však neomezovala jen na území ČSSR, o čemž svědčí mnoho prací o fosilních měkkýších a stratigrafii kvartéru z mnoha evropských států. Stejně jsou známé i jeho přednášky a referáty na zahraničních vysokých školách, vědeckých pracovištích, na mezinárodních konferencích, sympoziích kongresech. Dr. Ložek rovněž pracuje v několika mezinárodních geologických a malakozoologických organizacích. V. Ložek je však dobře znám i jako nadšený badatel v krasových oblastech, jako skvělý znalec topografie a geologie celého Československa, jako živoucí encyklopedie biologické a kvartérně geologické literatury, jako osvědčený pedagog a výborný znalec cizích jazyků, ale především jako nesmírně pilný a cílevědomý badatel, který každý volný večer a každý víkend věnuje své práci, jež je pro něho celoživotním posláním. Nerozřešené problémy ho stále nutí hledat nové metody studia složitých dynamik vývojů přírodních prostředí a jejich změn, a tak dokonale poznat základní zákonitosti přirozeného vývoje naší přírody modifikovaného i
245 antropogenní činností. Vyvrcholením této jeho činnosti jsou vždy fundovaně podané návrhy na její aktivní ochranu. Mohl bych ještě svého učitele a kolegu V. Ložka hodnotit z dalších pohledů a hledisek, ale domnívám se, že přiložený seznam jeho publikací je nej dokonalejším dokladem o jeho píli a výsledcích dosavadní činnosti, obohacující cennými údaji ihned několik vědních oborů.
SEZNAM PUBLIKACÍ RNDr. VOJENA LOŽKA, DrSc.
V častěji se vyskytujících časopisech a periodikách byly použity zkratky: A Anthropozoikum, Praha AfM Archiv für Molluskenkunde, Frankfurt am Main AL Akvaristické listy, Praha AR Archeologické rozhledy, Praha B Biológia, Bratislava BC Bohemia centralis, Praha BI Bulletin International /České akademie věd a umění/, Praha BL Biologické listy, Praha ČK Český kras, Beroun ČMG Časopis pro mineralogii a geologii, Praha ČNM Časopis Národního musea, oddíl přírodovědný /do r. 1976/, řada přírodovědná /od roku 1977/, Praha ČSBL Československé botanické listy, Praha ČSK Československý kras; Brno /do ročníku VII/, Praha /od ročníku VIII/ ČSOP Československá ochrana přírody, Bratislava EuG Eiszeitalter und Gegenwart, Öhringen GPB Geologické práce, Bratislava GPP Geologický průzkum, Praha GSbSAV Geologický sborník Slovenskej akademie vied, Bratislava HS Hortus sanitatis, Praha CHKOŠ Chráněná krajinná oblast Šumava, Zpravodaj, České Budějovice IGP Instytut Geologiczny, Prace, Tom XXXIV, Czwartorzed Europy srodkowej i wschodniej, Czesc I, Warszawa KSb Krasový sborník, Praha LZ Lidé a země, Praha NP Naší přírodou, Praha OP Ochrana přírody, Praha OPVP Ochrana přírody, Výzkumné práce z ochrany prírody, Bratislava P Příroda, Brno, Praha
246 PA Památky archeologické, Praha PBZ Práce Brněnské základny ČSAV, Brno PP Památky a příroda, Praha PSbOK Přírodovědecký sborník Ostravského kraje, Opava PSbSAV Přírodovědný sborník Slovenskej akadémie vied, Bratislava PIISSAV Práce II. sekcie Slovenskej akadémie vied, biologická séria, Bratislava RČSAV Rozpravy Československé akademie věd, Rada matematických a přírodních věd, Praha SA Slovenská archeologie, Bratislava SbČSSZ Sborník Československé společnosti zeměpisné, Praha SbGV A Sborník geologických věd Antropozoikum, Praha SbJM Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy, České Budějovice SbKVM Sborník Krajského vlastivědného muzea v Českých Budějovicích, Pří rodní vědy, České Budějovice SbMAP Sborník Masarykovy akademie práce, Praha SbVPP Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, Benešov TOP Tábor ochráncov přírody, Prehlad odborných výsledkov, Martin V Vesmír, Praha VČSZS Věstník Československé zoologické společnosti, Praha VP Věda přírodní, Praha VÚÚG Věstník Ústředního ústavu geologického, Praha ZbPTNP Zborník prác o Tatranskom národnom parku, Tatranská Lomnice ZČSSB Zprávy československé společnosti botanické, Praha ZGÚ Zprávy geografického ústavu ČSAV, Brno ZGV Zprávy o geologických výzkumech v roce ....,Praha Ž Živa, Praha
ROK 1939 1. Přezimování hlemýždě zahradního V, XVII, 8, 202.
ROK 1942 2. Skalní step u Prahy V, XX, 8, 204. 3. Pozorování o hlemýždi V, XXI, 4, 95.
ROK 1943 4. Truncatellinacostulata NILSSON nový plž pro Čechy VP, XXII, 4, 104 105. 5. Dva noví plži pro Čechy. Polita depressa Sterki VP, XXII, 5, 149 150.
247 ROK 1944 6. Nová naleziště některých vzácných měkkýšů VP, XXII, 7, 209 211. 7. Cepaea hortenaia MÜLLER f. trochoidea CLESSIN VP, XXII, 9, 275 276. 8. Žije Laciniaria plicata DRAP. ve středních Čechách? VP, XXIII, 1, 26 27. g.. Rozšíření plže Vitrea contracta WESTERLUHD ve středních Čechách VP, XXIII, 2, 62 63. 10. Vitrea inopinata (ULIČNÝ) zjištěna v severozápadních Čechách VP, XXIII, 3, 83 84. 11. Poznámka k článku Miroslava Dvořáka V, XXII,8, 170.
ROK 1945
12. Vypalování travních i jiných porostů vždy škodí V, 24, 2, 54. 13_. Zajímaví měkkýši ledečských vápenců VP, XXIII, 5, 154 155. 14. Několik nových poznatků o rozšíření plže Retinella pura v Čechách (Zonitidae) VP, XXIII, 7, 214 215. 15_. Praménka Bythinella austriaca FRAUENFELD VP, XXIII, 8, 243. 16. 0 výskytu okružáka Planorbis corneus LINNÉ v jižních Čechách VP, XXIII, 9 10, 290. 17. Vallonia enniensis GREDLER nový měkkýš pro Čechy VP, XXIII, 9 10, 296 297.
ROK 1946 18. Malakozoologický průzkum středočeské vápencové oblasti ČNM, CXV, 1 2, 73 82. l9,. Některé nové nálezy vzácnějších měkkýšů ČNM, CXV, 1 2, 148 151. 20. Laciniaria cana HELD ve středních Čechách ČNM, CXV, 1 2, 152 153.
ROK 1947 21. Klíč k určení československých měkkýšů /Mlži/ V, 25, 9 10, 196 197. 22. Ekologická studie plže Helicella striata O. F. MÜLLER ČNM, CXVI, 1, 65 79. 23. Příspěvek k poznání československých plžů z čeledi Vitrinidae. Nouvelles trouvailles de Semilimax kotulae WEST. et Phenacolimax kochi AND. en Tchécoslovaquie ČNM, CXVI, 1, 87 91. 24. Malakozoologické novinky z ČSR. I ČNM, CXVI, 2, 125 134. 25_. Měkkýši dolního Povltavi ČNM, CXVI, 2, 135 148. 26. Rozšíření plže Clausilia pumila C. PF. v Čechách ČNM, CXVI, 2, 204 207. 27,. LOŽEK V. LEISKÝ 0.: Zoologické obrázky z Nízkých Tatier Príroda, II, 6, 87 88 a 7, 100 101. Turč. Sv. Martin.
ROK 1947 1948
28. Klíč k určení československých měkkýšů /Plži Prosobranchia, Basommatophora/ V, 26, 3 4, 70 73. 29_. Klíč k určení československých měkkýšů /Plži Stylommatophora/ V, 26, 6 7, 133 138.
248 ROK 1948 30. Českoslovenští měkkýši P, 40, 6, 124 128. 31. Malakozoologické novinky z Muráňského krasu P, 41, 4, 89 90. 3_2. Přehled československých druhů rodu Pupilla LEACH. ČNM, CXVII, 1, 32 49. 33. URBANSKI J. : Klucz do oznaczania krajowych miecsaków /Molluska/ ČNM, CXVII, 1, 104. 34. Studie plže Vitrea inopinata ULIČNÝ na území Československa ČNM, CXVII, 2, 140 148. 53. Předběžná zpráva o malakozoologickém výzkumu Moravského kra au ČSK, I, 4, 97 103. 36. Přehlížené druhy měkkýšů ve středních Čechách HS, 1, 2, 141 143. 37. Příspěvek k ekologii plže Chondrina avenacea BRUGUIÉRE V Českém krasu HS, I, 2, 146 148. ,38. Xerothermní květena Husova kostela v Komárovském pohoří HS, I, 5, 97. 39.. Nový plž z rodu Chondrina v ČSR VČSZS, 12, 83 88. 40. Naši okružáci AL, XX, 1, 3 4. 41. Makkýše Juhoslovenského krasu Prírodovedný sborník, III, 2 3, 87 116. Turč. Sv. Martin /Prievidza/. 42. LOŽEK V. LEISKÝ 0.: Juhoslovenský kras perla Západných Karpát Príroda, III, 4, 49 52. Turč. Sv. Martin. 43. Prodromus českých měkkýšů Příroda a věda, 3, 1 177. Praha.
ROK 1949 44. Malakozoologická exkurze P, 42, 3 4, 35 38. 45_. Reliktní měkkýši Československa a jejich ochrana OP, IV, 3, 49 59. 46. Nové výzkumy v jižní části Povážského Inovce OP, IV, 6, 130 134. 47. Studie českých stepí na základě recentních i fosilních mškkýšů Rozpr. II. tř. Čes. akad., LVIII, 18, 1 90. Praha. ,48. Étude des steppes en Bohéme sur la base des mollusques récents et fossile BI, XLIX, 18, 1 41. Praha. 49. Kritický přehled československých měkkýšů Sbor. Nár. musea, V.B., 3 /Zoologia, 1/, 1 43. Praha. 50. Žije Chondrina avenacea (BRUG.) opravdu v Moravském krasu? ČSK, II, 7 8, 229 230. 51. Malakozoologické výzkumy v Sudetském mezihoří HS, II, 4, 169 173. 52. Plž Fusulus varians C. PFR. ve Vysokých Tatrách HS, II, 6, 273 274. 53. Několik zajímavých malakozoologických nálezů z okolí Pop radu HS, II, 6, 274 275. 54. Halakozoologické výzkumy na Broumovsku Broumovsko, III, 7 8, 53 56. Broumov. 55. Makkýše Muránského krasu PSbSAV, IV, 119 159. 56. Stepní měkkýši Žatecka Krajem Lučanů, XV, 7 8, 54 57. Žatec.
ROK 1950 57. Náš nejmenší mlž V, 28 (1949 50), 9 10, 167 168. 58. Některé přírodní památky v jižních Brdech OP, V, 3, 52 55. 59. Nástin přírodních poměrů Džbánu s hlediska ochrany přírody OP, V, 5 6, 97 104. 60. Malakozoologický výzkum jeskyně "Propadlá" u Budňan, okres Beroun ČSK, III, 1, 2 5. 61. Měkkýši maďarovské kulturní vrstvy na krasovém ostrohu Bašta u Ivanovou nad Váhem ČSK, 111, 4 5, 133. 62. Zpráva o malakozoologickém výzkumu československých krasových oblasti v letech 1940 1950 ČSK, III, 6 7, 156 163. 63. Několik malakozoologickýeh nálezů z
249 jižní části Tribečských hor ČSK, III, 9 10, 294 295. 64. Zpráva o pedogeologickém mapování na listu Chomutov Všst. Stát. geol. úst. ČSR, XXV (1950), 2 3, 141 144. Praha. 65. Malakozoologické výzkumy v okolí Mariánských Lázní SbMAP, XXIV, 3 4, 204 217. 66. Nález tisu /Taxus baccata/v Malých Karpatech ČSBL, II, 8 9, 121 122. 67. K rozšíření tařice chlumní /Alyssum montanum L./ na Žatecku ČSBL, II, 10, 148 149. 68. Rozšíření bahenky žíhaně /Viviparus fasciatus MÜLLER/ v Československu AL, XXII, 7, 125 126. ROK 1951
69. Malakozoologické novinky z ČSR. II ČNM, CXVII CXIX (1949 1950), 31 40. 70. Malakozoologický výzkum Ústeckého kraje ČNM, CXX, 1, 10 20. 7l.Ma lakozoologické poměry luhu Černínovsko u Libiše OP, VI, 1, 18 19. 72. Malakozoologické poměry reservace Peliny u Chocně OP, VI, 1, 19 20. 73_. Měkkýši reservace Kuzov a Lovoš v českém Středohoří OP, VI, 2 3, 46 47. 74. Malakozoologické poměry reservací Čertova a Týřovická skála v údolí Berounky OP, VI, 2 3, 47 48. 75. Měkkýši reservace v Kopči u Neratovic OP, VI, 2 3, 52. 76. Dvě památná naleziště měkkýšů na jižní Šumavě OP, VI, 5, 109 110. 77. Několik poznámek o reservaci Kuchyňka a jejím okolí OP, VI, 5, 111 112. 78. PROŠEK F. LOŽEK V.: Zpráva o výzkumu kvartéru v Letkách nad Vltavou VÚÚG, XXVI, 1 3, 101 104. 79 PROSEK F. LOŽEK V.: Zpráva o výzkumu kvarteru paleolitického sídliště v Bojnicích VÚÚG, XXVI, 1 3, 104 107. 80. Přehled měkkýších faun kvartér ních sedimentů na základě novějších výzkumů Sbor. Ústř. úst. geol. XVIII, 553 572. Praha. 81. Zpráva o výzkumu karlštejnské chráněné oblasti v Českém krasu ČSK, IV, 1 2, 23 24. 82. Nové nálezy plže Vertigo arcti ca VALL. v Bielských Tatrách ČSK, IV, 7 8, 193 194. 83. Plž Schistophallus orientalis CL. v Muráňském a Jihoslovenském Krasu ČSK, IV, 9, 219 223. 84. Nové malakozoologické výzkumy na Českolipsku SbMAP, XXV, 138 139, 349 364. 85. Vodní měkkýš Fagotia esperi FÉRUSSAC v Československu AL, XXIII, 1, 3 4. 86. Vodní měkkýši na Šumavě AL, XXIII, 7, 97. 87. Malakozoologické výskumy v Malých Karpatoch PSbSAV (1950), 20 57.
ROK 1952 88. Nástin malakozoologických poměrů Pavlovských vrchů ČNM, CXX, 2, 103 112. 89. Zpráva o malakozoologickém výzkumu Poľany ČNM, CXXI (1952), 1, 71 75. 9O. Nové nálezy plže Vitrea inopinata (ULIČNÍ) v ČSR ČNM, CXXI (1952), 2, 200. 21 Další naleziště plže Truncatellina claustralis (GREDLER) v Českém Krasu ČNM, CXXI (1952), 2, 200. 92. Měkkýši Malého Ružínku a několik připomínek k ochranářským otázkám v údolí Hornádu nad Košicemi OP, VII, 3, 63 64. 93. Zpráva o ochranářském průzkumu Gaderské doliny ve Velké Fatře OP, VII, 5, 116 118. 94. Kvartérní měkkýši sídliště "Zámeček" u Nitrianského Hrádku A, I (1951), 37 52. 95.
250 AMBROŽ V. PROŠEK F. LOŽEK V.: Mladý pleistocén v okolí Moravan u Piešťan nad Váhom A, I (1951), 53 142. 96. Jaroslav Petrbok se dožívá sedmdesáti let A,I (1951), 235 236. 97. LOŽEK V. PROŠEK F. VLČEK E.: Zpráva o zasedání diluviální sekce na VI. pracovní konferenci státních archeologických ústavů v Brně A, I (1951), 237 239. 98. Zpráva o pedogeologickém mapování na listu Rychnov nad Kněžnou VÚÚG, XXVII, 3 4, 135 141. 99. Zpráva o paleontologickém výzkumu kvartéru v okolí Štúrova. VÚUG, XXVII, 3 4, 174 179. 100. PROŠEK F. LOŽEK V.: Výzkum sprašové ho pokryvu v Sedlci u Prahy VÚUG, XXVII, 6, 250 254. 101. PROŠEK F. LOŽEK V. HOKR Z. VLČEK E.: Zpráva o výzkumu pleistocénních uloženin v jeskyni na Zlatém koni u Koněprus VÚUG, XXVII, 6, 254 257. 102. Plž Vitrea transsylvatica CLESSIN v Moravském Krasu ČSK, V, 1 2, 14 15. 103. LOŽEK V. PROSEK F.: Nález jezerních sedimentů v Českém krasu /Předběžná zpráva/. ČSK, V, 5, 112 115. 104. LOŽEK V. BÁRTA J.: K otázce stáří holocenních travertinových poloh v našich jeskyních ČSK, V, 6, 137 139. 105. Výzkum jeskyně Zlatého koně u Koněprus (Zpráva za I. výzkumné období r. 1951 /2. část./) Rozbor měkkýší fauny ČSK, V, 7 10, 170 172. 106. Cochlodina remota sp. n. nový plž z čeledi Clausiliidae VČSZS, XVI, 1 2, 135 3 42.
ROK 1953 107. Měkkýši reservací v okolí Štúrova OP, VIII, 1, 16 17. 108. Několik poznámek o reservaci na Štěpánovském vrchu v Českém Středohoří OP, VIII, 1, 17 18. 109. Vrch Baba u Ladmovců památné naleziště měkkýše Jaminia tridens albolimbata (L. PFR.) 0P, VIII, 3, 68 69. 110. Nový nález praménky Bythinella austriaca FRFLD. v chráněné šárecké oblasti OP, VIII, 4, 92 93. 111. Malakozoologický výzkum reservace Žebračka u Přerova OP, VIII, 5, 115 116. 112. Výzkum ložiska sladkovodní křídy u Malého Újezda na Mělnicku A, II (1952), 29 92. 113. PROŠEK F. LOŽEK V.s Mesolitické sídliště v Zátyní u Dubé A, II (1952), 93 160. 114. ŽEBERA K. LOŽEK V.: Postglaciální, preneolitická strž ve spraších "Na křižo vatkách" u Buštěhradu A, II (1952), 173 186. 115. MAZÁLEK M. ŽEBERA K. ZÁZVORKA V. LOŽEK V.: Housterské sídliště s buližníkovou a křemennou industrii na buližníkovém hřbetu u Lobkovic /Brandýs nad Labem/ A, II (1952), 187 199. 116 Možnosti paleontologického výzkumu pleistocénu v Předmostí u Přerova A, II (1952), 279 280. 117. SKŘIVÁNEK F. LOŽEK V.: Šestá sluj na Chlumu u Srbska ČSK, VI, 2 3, 63 65. 118. Nové nálezy interglaciálních malakofaun v Českém krasu ČSK, VI, 8 10, 223 224. 119. 0 systematickém postavení plže Laciniaria nitidosa (ULIČNÝ) n. emend. Rozpr. II. tř. Čes. akad. věd a umění, LXII (1952), 5, 1 18. Praha. 120. On the Taxonomie Position of the Snail Laciniaria nitidosa (ULIČNÝ) n. emend VI, LIII (1952), 5, 1 10. 121. LOŽEK V. PROŠEK F. WOLDSTEDT P.s Norddeutschland und angrenzende Gebiete im Eiszeitalter AR, V (1953), 1, 115 116. 122. Pleistocénní měkkýši z gravettského sídliště u Dolních Věstonic, in: KNOR A.
251 LOŽEK V. PELÍŠEK J. ŽEBERA K.: Dolní Věstonice /Výzkum tábořiště lovců mamutů v letech 1945 1947/. Monumenta Archeologica, II, 45 51. Praha.
ROK 1954
123. Malakozoologické výzkumy v ČSR v létech 1951 1952 ČNM, CXXII (1953), 2, 123 139. 124. Pupilla bigranata (RSSM.) v Horehroní ČNM, CXXIII (1954), 1, 126. 125. Nový nález okružáka Anisus septemgyratus (BLZ.) v Potiské nížině ČNM, CXXIII (1954), 1, 126 127. 126. LOŽEK V. MÁCHA S.: Zeměpisné rozšíření plže Laciniaria moravica Brabenec /Čeleď Clausiliidae/ ČNM, CXXIII (1954), 2, 148 155. 127. Návrh na zřízení reservace Obrany v Hostýnských horách OP, VIII, 6, 132 133. 128. ŽADIN V. I.: Moljuski presných i solonovátych vod SSSR OP, VIII, 6, 3. strana desek. 129 . Měkkýši pralesní reservace Mionší u Jablunkova OP, IX, 1, 23 24. 130. Měkkýší fauna luhu Království u Grygova OP, IX, 2, 60 61. 131. Malako zoologický výzkum reservace Borec v Českém Středohoří OP, IX, 3, 93 94. 132 . Měkkýši Milešovky OP, IX, 4, 123. 133 .. Měkkýši Demanovské doliny OP, IX, 5, 153 154. 134 . VESELÝ J.: Příroda Československa, její vývoj a ochrana.OP, IX, 5, 159 160. 135. WAGNER H. : Die Raublungenschnecken Gattungen Daudebardia, Testacella und Poiretia OP, IX, 6, 192. 136 . Měkkýši Francké hory u Milešova OP, IX, 7, 218 219. 137. Měkkýši stepní reservace v Debři u Mladé Boleslavi.OP, IX, 8, 250. 138. Malakozoologické poměry reservace Radobýl u Litoměřic OP, IX, 9, 275. 139 . Měkkýší reservace Milé u Loun OP, IX, 10, 310. 140 . ŽEBERA K. LOŽEK V.: Profil kvartérními sedimenty v Posadovickém štěrkopískovníku u Vlíněvsi na Mělnicku A, III (1953), 29 35. 141 . Rozbor měkkýší fauny ze slovanského hradiště v Libušině /okres Slaný/ A, III (1953), 127. 142 . Zpráva o výzkumu kvartemích měkkýšů ČSR v roce 1952 A, III (1953), 129 134. 143 . Zpráva o paleontologickém výzkumu cihelny v Zájezdu u Buštěhradu A, III (1953), 135 138. 144 . Malakozoologický výzkum Ostravska v roce 1952 in: ŽEBERA K. POKORNÝ S. AMBROŽ V. HOLÁNEK F. POULÍK J. LOŽEK V.: Výsledky výzkumů čtvrtohorních pokryvných útvarů Ostravska za rok 1952 A, III (1953), 265 279. 145 . ŽEBERA K. LOŽEK V.: Příčný řez buližníkovým hřbetem s mousterienským sídlištěm u Lobkovic a jeho malakofauna A, III (1953), 281 288. 146 . PROŠEK F. LOŽEK V.: Sprašový profil v Bance u Piešťan /západní Slovensko/ A, III (1953), 301 323. 147 . Noví měkkýši československého pleistocénu. Vertigo pseudosubstriata sp. n., Pupilla museorum densegyrata ssp. n. a Pupilla loessica sp. n. A, III (1953), 327 342. 148 . Měkkýši vrchu nad jeskyní Domicou a jejich význam pro poznání paleogeografie Jihoslovenského krasu ČSK, VII, 2 4, 65. 149 . Nález plže Iphigena latestriata A. SCH. /Clausiliidae/ v bojnickém holocénu ČSK, VII, 2 4, 65 66. 150 . VESELÝ J.: Příroda československa, její vývoj a ochrana ČSK, VII, 2 4, 87 88. 151 . Profil holocénem na svahu Děvína a jeho význam pro poznání původní tvářnosti Českého krasu ČSK, VII, 5 7, 134 136. 152 . Měkkýši Hrubého Jeseníku PSbOK,
252 XV, 1, 16 65. 153 . Malakozoologický výzkum Slezska v posledních 5 letech Slezský studijní ústav, 61. zpráva /únor 1954/, 1 2. Opava. 154 . PROŠEK F. LOŽEK V.: Stratigrafické otázky československého paleolitu PA, XLV (1954), 35 74. 155 . Historický vývoj naší přírody a její přetváření člověkem in: KODYM O. LOŽEK V. MAŘAN J. NOVÁK F. A. SMOLÍK L. VESELÝ J. ZÁRUBA Q.: Ochrana československé přírody a krajiny díl I., 35 54. Praha.
ROK 1955 156 . Měkkýši okolí Skalska /u Mladé Boleslavi/ ČNM, CXXIV (1955) ČNM, CXXIV (1955), 1, 82 85. 157 . Měkkýši okolí Lubné /u Rakovníka/ ČNM, CXXIV (1955), 1, 86 88. 158 . Měkkýši lanšperské soutěsky u Ústí nad Orlicí. ČNM, CXXIV (1955), 1, 96 98. 159 . Plž Cochlodina commutata (ROSSM.) na Hřebečově ČNM, CXXIV (1955), 2, 221. 160 . Okružák Gyraulus riparius WEST. na Velkém Žitném ostrově ČNM, CXXIV (1955), 2, 221 222. 161 . Malakozoologické poznámky z okolí Brlohu u Loun ČNM, CXXIV (1955), 2, 222. 162 .Měkkýši Kalvarie u Velkých Žernosek OP, X, 4, 117 118. 163 . Měkkýši luzní reservace u Kozel nad Labem OP, X, 6, 186. 164 . LOŽEK V. GULIČKA J.:Zoologický výzkum pralesní reservace "Stužice" ve slovenských Východních Karpatech /Mollusca, Myriapoda/ OP, X, 7, 202 209. 165 . Měkkýši luhu Zástudánčí u Kojetína na Hané OP, X, 10, 310 311. 166 . Měkkýši československého kvartéru Rozpr. Ústř. úst. geol., XVII, 1 510. Praha. 167 . KUKLA J. LOŽEK V.: O některých profilech v kvartérních sedimentech Jihoslovenského krasu A, IV (1954), 53 69. 168 . Měkkýši pleistocénních travertinů v Gánovcích A, IV (1954), 91 105. 169 . PROŠEK F. LOŽEK V. : Výzkum sprašového profilu v Zamarovcích u Trenčína A, IV (1954), 181 211. 170 . Malakozoologický výzkum Ostravska v roce 1953 in: FEJFAR 0. KNEBLOVÁ V. DOHNAL Z. LOŽEK V.: Paleontologický a cenologický výzkum kvartérních sedimentů Ostravska v roce 1953 A, IV (1954), 269 284. 171 . ŽEBERA K. LOŽEK V. KNEBLOVÁ V. FEJFAR O. MAZÁLEK M.: Zpráva o II. etapě geologického výzkumu kvartéru v Předmostí u Přerova na Moravě A, IV (1954), 291 362. 172 . Zpráva o VIII. pracovní konferenci Archeologických ústavů ČSAV a SAV A, IV (1954), 493 496. 173 . Zpráva o malakozoologickém výzkumu Vel kého Žitného ostrova v roce 1953 PIISSAV, I, 6, 1 31. 174 . Hippeutis riparius (WESTERLUND) im Donau Tiefland AfM, 84, 1 3, 107.
ROK 1956 175 . Měkkýši Komorního Hrádku a Staré Dubé ČNM, CXXV (1956), 1, 79 80. 176 . Malakozoologická novinky z ČSR. III. ČNM, CXXV (1956), 2, 142 151. 177 . Hlemýžď Cepaea vindobonensis (FÉR.)u Skoupého na Sedlčansku ČNM, CXXV (1956), 2, 202 203. 178 . Malakozoologické nálezy z oblasti Čertova břemene ČNM, CXXV
253 (1956), 2, 203 204. 179 . LOŽEK V. PROŠEK F.: 0 změnách přírodních poměrů Jihoslovenského krasu v nejmladší geologické minulosti OP, XI, 2, 33 42. 180 . Několik poznámek o reservaci Tobiášův vrch OP, XI, 4, 119. 181 . Měkkýši Vyšenských kopců u českého Krumlova OP, XI, 8, 20. 182 . Malakozoologický výzkum reservace "Teplice" u Jasova OP, XI, 9, 264 268. 183 . Seznam státních přírodních reservací /recenze/ OP, XI, 10, 314. 184. LOŽEK V. SEKYRA J.: Zpráva o výzkumu jeskynních sedimentů v roce 1955 ZGV 1955, 103 106. 185. Výsledky výzkumu kvartérních měkkýšů v Čechách po druhé světové válce A, V (1955), 146 152. 186 . Sprašové pokryvy v Sedlci u Prahy A, V (1955), 176 177. 187 . LOŽEK V. KUKLA J.: Holocenní "klíny" ve sprašové strži u Hostimi A, V (1955), 219 232. 188 . Malakozoologický výzkum Ostravsko karvinské pánve A, V (1955), 337 350. 189 . Vertigo pseudosubstriata LOŽEK v pleistocénu v Horkách nad Jizerou A, V (1955), 363 364. 190 . LOŽEK V. KUKLA J.: Profil holocenními svahovinami ve Velké Chuchli (V Dolích) A, V (1955), 407 423. 19l . Interglaciální malakofauna z Předmostí u Přerova A, V (1955), 439 454. 192 . Klíč československých měkký šú SAV, 1 437. Bratislava. 193 . Měkkýši křešické holocenní slatiny. in: KNEBLOVÁ V.: Nález holocénní flory v Křešicích u Litoměřic Preslia, 28 (1956), 2, 119 121. Praha. 194 . Měkkýši Hrabětického lesa u Jeseníku nad Odrou PSbOK, XVII (1956), 1, 153 154. 195 . Měkkýši vrchu Svince a "Tropického údolí" u Nového Jičína PSbOK, XVII (1956), 4, 596 597. 196 . Měkkýši doliny Zabó ve Slovenském Rudohoří B, XI, 8, 472 479. 197 . Vertigo moulinsiana (DUPUY) in Czechoslovakia Basteria, 20, 1, 12 17. Leiden.
ROK 1957 198 . Malakozoologické sběry v údolí Střely ČNM, CXXVI (1957), 1, 99. 199 . Měkkýši Velké Hůrky u Tříman ČNM, CXXVI (1957), 1, 99 100. 200 . Malakozoologické poznámky ze středního Posázaví ČNM, CXXVI (1957), 2, 159 166. 201 . K měkkýší fauně okolí Libáně ČNM, CXXVI (1957), 2, 191. 202 . Okružák Anisus vorticulus (TROSCHEL) v Moravské bráně ČNM, CXXVI (1957), 2, 192. 203 . LOŽEK V. FEJFAR 0.: K otázce staropleistocénní fauny ze Stránské skály u Brna VÚÚG, XXXII, 4, 290 294. 204 . K otázce stáří hranovnických travertinů na Slovensku VÚÚG, XXXII, 6, 427 429. 205 . Měkkýši reservace Blatenský vrch OP, XII, 7, 221. 206 . Jak vypadaly Pavlovské vrchy v interglaciálu OP, XII, 10, 285 288. 207 . Plzák Arion intermedius NORMAND v reservaci "Soutěsky" u Hřenska OP, XII, 10, 295. 208 . LOŽEK V. KNEBLOVÁ V.: Paleontologický výzkum interglaciálních travertinů v Hradišti pod Vrátnom A, VI (1956), 103 117. 209 . LOŽEK V. SEKYRA J. KUKLA J. FEJFAR O.: Výzkum Velké Jasovské jeskyně A, VI (1956), 193 282. 210 . Výzkum ložisek přirozených hnojiv ve středních Čechách ZGV 1956, 104 105. 211 . LOŽEK V. PROŠEK F.: Krasové zjevy v travertinech a jejich stratigrafický význam ČSK, 10, 4, 145 158. 212 . Československé druhy rodu Carychium MÜLLER
254 /Mollusca, Basommatophora/ VČSZS, XXI, 3, 225 232. 213 . Daudebardia falax SÓÓS na Ostravsku /Mollusca, Stylommatophora/ VČSZS, XXI, 4, 326 331. 214 . LOŽEK V. MÁCHA S.: Nástin malakozoologických poměrů Vsetínských vrchů PSbOK, XVIII (1957), 3, 342 357. 215 . Malakozoologické výzkumy na horním Hronu B, XII, 1, 44 62. 216 . Helicella (Xerocincta) neglecta (DRA parnaud) in Böhmen und Thüringen AfM, 86, 4/6, 167 170. 217 . PROŠEK F. LOŽEK V.: Stratigraphische Übersicht des tsehechoslowakischen Quartärs EuG, 8, 37 90. 218 . Quaternary travertines of Czechoslovakia INQUA, V. Congres Internat., Résumés des Communications, 110 111. Madrid Barcelona.
ROK 1958 219 . Měkkýši Křemešníku u Pelhřimova ČNM, CXXVII (1958), 1, 72 73. 220 . Měkkýši vápencové oblasti u Padouchova na jižním svahu Ještědu ČNM, CXXVII (1958), 1, 73. 221 . Malakozoologické novinky z ČSR.IV. ČNM, CXXVII (1958), 2, 120 131. 222 . Arion fasciatus (NILSSON, 1822) v ČSR ČNM, CXXVII (1958), 2, 219 220. 223 . K ochraně Velkého Blaníku OP, XIII, 1, 20 21. 224 . Několik poznámek o vrchu Hradišti u Březiny na Rokycansku OP, XIII, 3, 77 78. 225 . Připomínky k ochraně Libochovské strouhy a hlediska malakozoologie OP, XIII, 4, 110 111. 226 . Měkkýši reservace Čičov u Hořence na Lounsku OP, XIII, 5, 137 138. 227 . Měkkýši státní přírodní reservace Choustník OP, XIII, 7, 193. 228 . Měkkýši reservace "Rač" u Lochočic OP, XIII, 10, 263. 229 . ZÁRUBA Q. LOŽEK V.: V. kongres Mezinárodního sdružení pro studium kvartéru ve Španělsku v roce 1957 VÚÚG, XXXIII, 3, 156 163. 230 . K otázce stáří pleistocénní malakofauny z Chlupáčovy sluje na Kobyle u Koněprus VÚÚG, XXXIII, 5, 380 384. 231 . Stratigrafie a měkkýši holocenních travertinů v Háji u Turni A, VII (1957), 27 36. 232. Nové interglaciální malakofauny ze Slovenska A, VII (1957), 3 475. 233 . Quartäre Weichtiere der Drei Ochsen Höhle in: PROŠEK F.: Die Erforschung der Drei Ochsen am Kotýs Berg bei Koněprusy A, VII (1957), 47 78. 234 . LOŽEK V. TYRÁ ČEK J.: Stratigrafický výzkum travertinu v Tučíně u Přerova A, VII (1957), 261 286. 235 . Výzkum kvartérních měkkýšů Ostravska v roce 1956 A, VII (1957), 287 289. 236 . KUKLA J. LOŽEK V.: K problematice výzkumu jeskynních výplní ČSK, 11, 19 83. 237 . Krasové studie v referátech předložených V. mezinárodnímu kongresu INQUA ve Španělsku 1957 ČSK, 11, 226 227. 238. Výzkum krasových oblastí a jeho cíle KSb, I, 3 11. 239 . Z výzkumu Velkého jezera u Hrhova v Jihoslovenském krasu KSb, I, 35 38. 240 . HUDEC V. LOŽEK V. MÁCHA S.: K výskytu plže Laciniaria /Pseudalinda/ riloensis (A. J. WGN.) na území severovýchodní Moravy PBZ, XXX, 8, 335 368. 241 . Nové nálezy vzácnějších hrachovek /Pisidium,Bivalvia/ na Ostravsku PSbOK, XVIII (1957), 4, 578 579. 242 . Cochlicopa nitens (KOKEIL) in Czechoslovakia Basteria, 22, 4 5, 69 74. Leiden.
255
ROK 1959
243. Měkkýši Chýlavy u Blovic ČNM, CXXVII (1959), 1, 88. 244 . Měkkýši vrchu Vápenný /789 m/ u Jitravy ČNM, CXXVII /1959/, 1, 88 89. 245 . Malakozoologické novinky z ČSR. V. ČNM, CXXVII (1959), 2, 146 151. 246 . Malakozoologické nálezy na horní Šembeře ČNM, CXXVII (1959), 2, 204 205. 247 . Malakozoologický výzkum reservace Skařina u Mikulčic OP, XIV, 1, 20 21. 248 . Malakozoologické poměry reservace "Studený vrch" u České Kamenice OP, XIV, 2, 54 55. 249 . Měkkýši reservace Pučanka u Hejné OP, XIV, 3, 90 91. 250 . Malakozoologické poměry hradu Lopata u Šťáh lav OP, XIV, 4, 115. 251 . Malakozoologický výzkum kdyňských reservací OP, XIV, 6, 169 170. 252 . Alt Thüringen /Jahresschrift des Museum für Ur und Fruhgeschichte Thuringens/. Dritter Band 1957/58, Weimar VÚÚG, XXXIV, 5, 393 394. 253 . Výzkum ložisek přirozených hnojiv v oblasti Českého masivu ZGV 1957, 123 124. 254 . Zoopaleontologický výzkum pleistocénních travertinů ZGV 1957, 124 126. 255 . Kvartérní travertiny Československa ČMG, IV, 1, 85 90. 256 . ZÁRUBA Q. LOŽEK V.: Exkurze během V.kongresu INQUA ve Španělsku ČMG, IV, 1, 112 115. 257 . LOŽEK V. MACH V.: Profil nivou Suchomastského potoka u Litohlavského mlýna A, VIII (1958), 159 176. 258 . LOŽEK V. TYRÁČEK J. FEJFAR 0.: Die Quartären Sedimente der Felsnische auf der Velká Kobylanka bei Hranice /Wiesskirchen/ A, VIII (1958), 117 203. 259 . LOŽEK V. TYRÁČEK J.: Pleistocénní travertiny u Radslavic na Přerovsku A, VIII (1958), 227 235. 260 . Výzkum kvartérních měkkýšů Moravské brány v roce 1957 A, VIII (1958), 277 278. 261 . LOŽEK V. VLČEK E.: Zpráva o Fuhlrottově oslavě a pracovním zasedání kvartérních badatelů středního Německa a jihovýchodní Evropy A, VIII (1958), 285 289. 262 . Zpráva o pracovní cestě do Maďarska v létě 1956 A, VIII (1958), 289 295. 263 . Měkkýši lidického katastru /Z výzkumu území nově budované obce Lidice/ Musejní zprávy Pražského kraje, III (1958), 5 6, 114 118. 264 . ZÁRUBA Q. LOŽEK V.: K otázce stáří podhorských kuželů na úpatí Malé Fatry GSbSAV, X (1959), 2, 291 300. 265 . Zur Verbreitung von Laciniaria turgida und Iphigena tumida im Bohmerwald AfM, 88, 1/3, 69 74. 266 . LOŽEK V. KUKLA J.: Das Lossprofil von Leitmeritz an der Elbe, Nordbohmen EuG, 10, 81 104.
ROK 1960 267. Malakozoologické novinky z ČSR. VI. ČNM, CXXIX (1960), 1, 72 78. 268 . Měkkýši Poráčského járku a doliny Vernárskáho potoka ČNM, CXXIX (1960), 1, 102 103. 269 . Měkkýši hradu Landštejna ČNM, CXXIX (1960), 1, 103 104. 270 . Měkkýši Pohanské u Plaveckého Mikuláše ČNM, CXXIX (1960), 2, 201. 271 . Malakozoologické poznámky z kraje mezi Plzní a Klatovy ČNM, CXXIX (1960), 2, 202. 272. K výskytu rodu Gastrocopta v čs. pleistocénu
256 /Mollusca/ ČNM, CXXIX (1960), 2, 202 203. 273 . K ochraně zbytku suťového lesa v zámeckém parku v Opočně OP, XV, 4, 124. 274 . Měkkýši Nedošínského háje OP, XV, 4, 124. 275 . K výzkumu travertinu u Sv. Jana pod Skalou OP, XV, 6, 177. 276 . SCHMID E.: Höhlenforschung und Sedimentenanalyse VÚUG, XXXV, 1, 7 8. 277 . WERNER J.: Zur Kenntnis dern Braunen Karbonatböden /Terra fusca/ auf der Schwäbischen ALB. VÚÚG, XXXV, 1, 59 60. 278 . LOŽEK V. TYRÁČEK J. s Stratigrafická posice "vysoké terasy" v Turčianské kotlině VÚÚG, XXXV, 1, 61 63. 279 . Quartär 10/11 (1958) VÚÚG, XXXV, 1, 64. 280 . Festschrift zum 70. Geburtstag von Paul Woldstedt VÚÚG, XXXV, 2, 165 166. 281 . MAIGNIEN R.: Le cuirassement des dols en Guinée /Afrique Occidentele/ VÚÚG, XXXV, 2, 166. 282 . ZÁRUBA Q. LOŽEK V. KUKLA J.: Starokvartémí sedimenty v hliništi cihelny u Žalova VÚÚG, XXXV, 3, 225 228. 283 . BRUNNACKER K.: Zur Kenntnis des Spät und Postglazials in Bayern VÚÚG, XXXV, 4, 317 318. 284 . ZOTZ L. F.s Kösten, ein Werkplatz des Praesolutréen in Oberfranken VÚÚG, XXXV, 4, 333 334. 285 . PÉCSI M.: A Magyarországi Dunavolgy Kiala kulása és felszínalak tana VÚÚG, XXXV, 5, 355 356. 286. FELGEHAUER E.: Willendorf in der Wachau VÚÚG, XXXV, 5 , 406. 287 . VÉRTES L.: Untersu chungen an Hohlensedimenten VÚÚG, XXXV, 6, 450. 288 . Muráňská brekcie VÚÚG, XXXV, 6, 469 471. 289 . FRANZ H.: Feldbodenkunde VÚÚG, XXXV, 6, 472. 290 . Výzkum ložisek přirozených hnojiv v západní polovině ČSR. ZGV 1958, 86 88. 291 . Výzkum pleistocénních měkkýšů ČSR ZGV 1958, 88 89. 292. Problematika stratigrafie mladého pleistocénu ČMG, V, 2, 226 227. 293 . Význam krasových oblastí pro paleontologii kvartéru ČSK, 12, 123 170. 224 . Jak vypadal Zlatý Kůň ve středověku KSb, II, 4 16. 295 . K otázce stáří svahových hlín pod spodním červeným převisem nedaleko ústí Kačáku u Srbska KSb, II, 19 24. 296 . Nález interglaciální malakofauny v krasových dutinách u Jelšavy KSb, II, 43 52. 297 . LOŽEK V. TYRÁČEK J.: Příspěvek k poznání vývoje údolí Váhu mezi Trenčínem a Piešťany SbČSSZ, 65, 1, 6 14. 298 . K současné problematice stratigrafie mladopleistocénních spraší a časového zařazení mladého paleolitu AR, XII (1960), 4, 560 579. 299 . spoluautor hesel in: SVOBODA J. a kol.: Naučný geologický slovník. 1. a 2. díl. NČSAV. Praha.
ROK 1961 300. Plž Laciniaria gulo (BLZ.) v holocénu u Hranovnice ČNM, CXXX, 1, 115. 301 .Měkkýš Monachoides umbrosa (C. PFR.) v interglaciálních travertinech v Hradišti pod Vrátnom ČNM, CXXX, 1, 115. 302 . Trichia bakowski (PO LIŇSKI) na Čertovici v Nízkých Tatrách ČNM, CXXX, 1, 115 116. 303 . Nálezy interglaciálních měkkýšů z cihelny v Sedlci u Kutné Hory ČNM, CXXX, 1, 116 117. 304 . Plž Abida secale (DRAP.) u Borinky v Malých Karpatech ČNM, CXXX, 2, 218 220. 305. Travertin u Komni v Bílých Karpatech ČNM, CXXX, 2, 220 222. 306 . Jaroslav Petrbok zemřel
257 VÚÚG, XXXVI, 2, 155 156. 307 . .YOLDSTEDT P.: Das Eiszeitalter (II). VÚÚG, XXXVI, 5, 353 354. 308 . Nález interglaciálních sedimentů v Pavlově VÚÚG, XXXVI, 5, 365 368. 309 . STARKEL L.: Rozwój rzezby Karpat fliszowych v holocenie VÚÚG, XXXVI, 5, 380. 310 . RUSKE R. WUNSCHE M.: Lösse und fossile Böden im mittleren Saale und unteren Unstruttal VÚÚG, XXXVI, 5, 388. 311 . Eiszeitalter und Gegenwart /Band II/ VÚÚG, XXXVI, 6, 452. 312 . Výzkum ložisek přirozených hnojiv v roce 1960 /Dokončení prací v oblasti Čechy a Morava/ ZGV 1960, 172. 313 . Biostratigrafický výzkum čs. kvartéru v roce 1960 ZGV 1960, 173 175. 314 . František Prošek a jeho životní dílo A, IX (1959), 7 14. 315 . Stratigrafický výzkum travertinu u Skřečoně A, IX (1959), 35 45. 316 . Stratigrafický výzkum travertinu v Želátovi cích u Přerova A, IX (1959), 47 63. 317 . Stratigrafický výzkum ložiska sypkých sintrů a slatin u Dluhonic na Přerovsku A, IX (1959), 65 76. 318 . Další interglaciální malakofauny ze Slovenska A, IX (1959), 77 85. 319 . Měkkýši skupiny Vysoké Běty v předhoří Šumavy u Netolic SbKVM, III (1961), 137 146. 320 . Příspěvek k poznání měkkýšů východních Čech Práce Musea v Hradci Králové, Série A: Vědy přír., II, 1 2, 211 223. Hradec Králové. 321 . Stratigraphical Significance of Quaternary Mollusca INQUA Intern. Assoc. on Quaternary Research, Vlth Congress, Abstracts of Papers, 25. Lódz. 322. Introduction in Survey of Czechoslovak Quaternary, IGP, 7 10. 323 . KUKLA J. LOŽEK V.: Loesses and Related Deposits in: Survey IGP, 11 28. ,324 . Cave Fills in: Survey..., IGP, 47 51. 325 . Moorland Deposits in: Survey..., IGP, 53 54. 326 . KUKLA J. – LOŽEK V.: Soilsin: Survey..., IGP, 59 63. 327 . Lacustrine Deposits in: Survey..., IGP, 77 79. 328 . Travertines in: Survey..., IGP, 81 86. 329 . Mollusca in: Survey..., IGP, 119 124. 330 . Outline of the Stratigraphy of the Czechoslovak Quaternary in: Survey..., IGP, 155 170. 331. KUKLA J. LOŽEK V. ZÁRUBA Q.: Zur Stratigraphie der Lösse in der Tschechoslowakei Quartär, 13, 1 29. Bonn.
ROK 1962
332 . Z výzkumu měkkýšů jihozápadního a středního Slovenska ČNM, CXXXI (1962), 1, 1 9. 333 . Okružák Gyraulus laevis (ALDER) v Malém Tisem u Třeboně ČNM, CXXXI (1962), 1, 60. 334 . ADAM W.: Mollusques, Tome I, Mollusques Terrestres et Dulcicoles ČNM, CXXXI (1962), 1, 62 63. 335 . K poznání měk kyší fauny Štiavnickeho pohoří ČNM, CXXXI (1962), 2, 113. 336 . SMOLÍKOVÁ L. LOŽEK V.: Nález pleistocénního člověka a interglaciální fauny u Svitávky ČNM, CXXXI, 4, 232 233. 337 . Poznámky k malakozoologickým poměrům Kremnických hor ČNM, CXXXI, 4, 233 234. 338 . Měkkýši rezervace Jezvinec u Všerub ČNM, CXXXI, 4, 234. 339 . LOŽEK V. ŠIBRAVA V.: VI. kongres Mezinárodního sdružení pro výzkum kvartéru (INQUA) v Polsku v roce 1961 VÚÚG, XXXVII, 2, 149 154. 340 . Výzkum ložisek přirozených hnojiv v západní třetině Slovenska ZGV 1961, 245 246. 341 . Biostratigrafický výzkum čs. kvartéru v roce 1961 ZGV 1961, 246 248. 342 .
258 ZÁRUBA Q. KUKLA J. LOŽEK V.: Die altpleistozanen Ablagerungen in Žalov bei Prag A, X, (1960), 135 162. 343 . LOŽEK V. TYRÁČEK J.: Die holozanan Travertine von Bernatice an der Oder A, X (1960), 171 188. 344 . Jaroslav Petrbok a jeho význam pro československou kvartérní geologii A, XI (1961), 7 11. 345 . Interglaziale Molluskenfauna aus dem Lössprofil Litoměřice /Leitmeritz/ II A, XI (1961), 13 18. 346 . Der spätglaziale Süsswassermergel von Dobroměřice bei Louny /Laun, NW Böhmen/ A, XI (1961), 19 28. 347 . KLÍMA B. KUKLA J. LOŽEK V. DE VRIES H. s Stratigraphie des Pleisto #zans und Alter des paláolitischen Rastplatzes in der Ziegelei von Dolní Věstonice /Unter Wisternitz/ A, XI (1961), 93 145. 348. Stratigrafický výzkum jeskyně Dudlavá skala ČSK, 13 (1960 1961), 121 146. 349 . Několik poznámek o kvartéru Hrhovského amfiteátru ČSK, 13 (1960 1961), 186 189. 350 . Pěnitcový převis na Kľaku u Nitranského Pravna KSb, III, 31 46. 351 . Aké zmeny prekonala príroda Hornej Nitry v najmladšej geologickej minulosti Horná Nitra /Vlastivěd, sbor./, I, 203 228. B. Bystrica. 352 . Truncatellina strobeli (GREDLER, 1853) im bohmischen Pleistozan AfM, 91, 1/3, 21 23. 353 . KUKLA J. LOŽEK V. BÁRTA J.: Das Lopprofil von Nové Město im Waagtal EuG, 12, 73 91. 354 . SMOLÍKOVÁ L. LOŽEK V.: Zur Altersfrage der mitteleuropäischen Terrae calcic EuG, 13, 157 177. 355. Soil Conditions and Their Influence on Terrestrial Gasteropoda in Central Europa. Progrese in Soil Zoology, 1, 334 342. London Rothamsted.
ROK 1963
356 . Předožábrý plž Acicula parcelineata (CLESSIN) ve slovenském holocénu ČNM, CXXXII (1963), 2, 115 116. 357 . Šedesát let Jaroslava Brabence ČNM, CXXII, (1963), 3, 174 175. 358 . Plž Vertigo arctica (WALL.) ve skupině Červených vrchů ČNM, CXXXII (1963), 3, 175 176. 359 . SMOLÍKOVÁ L. LOŽEK V.: Interglaciál a nález pleistocénního člověka u Svitávky ČMG, VIII, 2, 189 197. 360 . K otázce tvorby svahových sutí v českém krasu ČSK, 14, 7 16. 361 . Pěnovec nový název pro sypké a polopevné travertiny ČSK, 14, 113 114. 362 . Bradavičnaté sintry ČSK, 14, 114 117. 363 . Ein Interglazial in den Pyropschottern bei Podsedice in Nordwest böhmen SbGV A, 1, 19 32. 364 . Das Profil durch die Nitra Aue bei Opatovce und einige Bemerkungen zur Problematik der Flussablagerungen SbGV A, 1, 33 49. 365 . Dar altholozäne Dauch von Mrsklesy im Bohmischen Mittel gebirge SbGV A, 1, 63 74. 366 . Biostratigrafický výzkum některých významnějších nalezišť čs. kvartéru v roce 1962 ZGV 1962, 278 279. 367 . Výzkum ložisek přirozených hnojiv ve střední třetině Slovenska ZGV 1962, 282 284. 368 . Malakozoologicky významná území Slovenska z hlediska ochrany přírody čs. ochrana prírody, 1, 76 113. Bratislava. 369 . Inter glaciály na Slovensku a jejich význam pro stratigrafii kvartéru GPB, 64, 77 92.
259
ROK 1964
370 . Zasedání komise INQUA pro stratigrafii spraší v Československu VÚÚG, XXXIX, 3, 233 237. 371 . Quartärmollusken der Tschechoslowakei Rozpr. ÚUG, 31, 1 374. Praha. 372 . Výzkum ložisek přirozených hnojiv na východním Slovensku ZGV 1963, 346 348. 373 . Biostratigrafický výzkum významných kvartérních odkryvů v ČSSR ZGV 1963, 348 350. 374 . Růžový převis ve Vrátné dolině u Turčianské Blatnice ČSK, 15 (1963), 105 117. 375 . K otázce vzniku a stáří svislých korozních dutin v Českém krasu ČSK, (1963), 125 127. 376 . Eine Lösserie mit roten fossilen Bodenbildungen bei Milanovce im Nitra Tal SbGV A, 2, 27 40. 377 . SMOLÍKOVÁ L. LOŽEK V.: The Holocene Soil Complex of Litoměřice SbGV A, 2, 41 56. 378 . Pěnitcové převisy Ročenka LZ, 1965, 107. 379 . Genéza a vek spišských travertínov Sbor Východoslov. múzea v Košiciach, Séria A prírodné vedy, V A (1964), 7 33. Košice. 380 . Neue Mollusken aus dem Altpleistozän Mitteleuropas AfM, 93, 5/6, 193 199. 381 . LOŽEK V. BRTEK J.: Neue Belgrandiella aus den Westkarpaten AfM, 93, 5/6, 201 207. 382 . Die Umwelt der urgeschichtlichen Gesellschaft nach neuen Ergebnissen der Quartärgeologie in der Tschechoslowakei JahresBchrift f. mitteldeutsche Vorgeschichte, 48 7 24. Berlin. 383 . Stratigraphische Bedeutung der Quartärmollusken Report of the Vlth Internat. Congress on Quaternary, Warsaw 1961, Vol. II, 131 143. Lódź. 384 . Mittel und jungpleistozäne Löss Serien in der Tschechoslowakei und ihre Bedeutung fur die Löss Stratigraphie Mitteleuropas Re port of the Vlth Internat. Congress on Quaternary, Warsaw 1961, Vol. IV, 525 549. Lódź.
ROK 1965 385 . Zasedání subkomise INQUA pro stratigrafii spraší v NDR VÚUG, XL, 1, 77 78. 386 . LOŽEK V. ŠIBRAVA V.: Pracovní zasedání subkomise INQUA pro stratigrafii spraší v Maďarsku VUUG, XL, 5, 395 397. 387 . SEKYRA J. LOŽEK V.: Pleistocénní terasa s měkkýší faunou u Bezděkova na Pardubicku ČMG, 10, 4, 447 453. 388 . The relationship between the deve lopment of soils and faunas in the warm Quaternary phases /Contribution to theloessstratigraphy/. SbGV A, 3, 7 33. 389 LOŽEK V. ZÁRUBA Q.: Pleistocénní suťové brekcie v krasových oblastech Slovenska ČSK, 16, (1964), 67 76. 390 . K otázce skalního řícení v Jihoslovenském krasu ČSK, 16 (1964), 113 114. 391 . The Formation of Rock Shelters and Foam Sinter in the High Limestone Carpathians Problems of the Speleolo gical Research /Proceedings of the Internat. Speleol. Conference held in Brno June 29 July 4, 1964/, 73 84. Praha. 392 . Entwickung der Molluskenfauna der Slowakei in der Nacheiszeit Sbor. referátov zo seminára Vývoj fauny na Slovensku v poladovej dobe. Informační zprávy Vysokej školy polnohosp. v Nitře, časť: Bilog. základy polnohosp., č. 1 4, 9 24.
260 Nitra. 393 . SCHLICKUM W.R. LOŽEK V.: Aegopis klemmi, eine neue Inter glazialart aus dem Altpleistozán Mitteleuropas AfM, 94, 3/4, 111 114. 394 . Das Problem der Lossbildung und die Lössmollusken EuG, 16, 61 75. 395. Molluscan Fauna and Absolute Chronology Report of the Vlth Internat. Congress on Quaternary, Vol. I, 687 697. Warsaw 1961. Lódź. 396 . Stratigrafíčeskoje i paleoklimatíčeskoje značénije četvěrtíčnych iskopájemych počv Sredněj Jevrópy Bjull. Kom. po izučéniju četvěrt. perijoda, 33, 26 46. Moskva. 397 . The Loess Environment in Central Europe Internat. Assoc. for Quaternary Research, VII Internat. Congress, Abstracts, 301. Boulder and Denver. 398 . Climatic Zones in Czechoslova kia during Quaternary Climatic Phases Internat. Assoc. for Quaternary Research, VII Internat. Congress, Abstracts, 302. Boulder and Denver. 399. Problems of Analysis of the Quaternary Nonmarine Molluscan Fauna in Europe Internat. Studies on the Quaternary, The Geol. Soc. of America, Inc., Spec.,Paper, 84, 201 218. New York.
ROK 1966 400. K malakofauně Pohronského Inovce ČNM, CXXXV (1966), 1, 24. 401 . Plž Pupilla sterri (VOITH) na střední Sázavě ČNM, CXXXV (1966), 2, 73. 402 . ZILCH A. & JAECKEL G. A.: Erganzung zu: EHRMANN P.: Mollusken /Brohmer Ehrmann Ulmer: Die Tierwelt Mitteleuropas/ ČNM, CXXV (1966), 2, 92. 403 . ZÁRUBA Q. LOŽEK V.: Interglaciální limnické uloženiny u Mikšové nad Váhom VÚÚG, XLI, 1, 45 50. 404 . IVANOVA I.K.: Geologíčeskij vózrast oskopájemovo čelavjéka VÚÚG, XLI, 2, 148. 405 . Sprašová série s třemi interglaciály u Dolních Kounic VÚÚG, XLI, 3, 203 207. 406 . ZÁRUBA Q. LOŽEK V.: Skalním řícením hrazené jezero v údolí Blatné u Lu bochně VÚÚG, XLI, 5, 375 377. 407 . LOŽEK V. SKŘIVÁNEK F.: The Significance of Fissures and their Fills for Dating of Karst Processes ČSK, 17, 7 22. 408 . VÉRTES L.: Tata, eine mittelpaläolitiache Travertin Siedlung in Ungarn ČMG, 11, 2, 196. 409 . Geneze spraší a stavba sprašových sérií ČMG, 11, 4, 501 502. 410. Mäkkýše hornej Nitry Horná Nitra, III, 185 218. B. Bystrica. 411 . Die quartäre Klimaentwickung in der Tschechoslowakei Quartär, 17, 1 19. Bonn. 412 . Ljosy i ljosovídnyje parody Čecha slavákiji Savrémennyj i četvěrtíčnyj kontiněntálnyj litogeňéz, 72 82. Moskva.
ROK 1967 413 . Vědecký význam vápencových oblastí OP, XXII, 10, 145 147. 414 . Epiatlantikum ČSK, 18 (1966), 99 100. 415 . Z výzkumu zkrasovělých rozsedlin na Bani u Bešeňové a na Pažici u Spišského Podhradí ČSK, 18 (1966), 101 103. 416 . Pseudokrasové dutiny v rozvětralých dolomitech u Malých Kršteňan ČSK, 18 (1966), 103 104. 417 . Puklinová jeskyně y Bojnicích ČSK, 18 (1966), 114 115. 418 .Barrandien LZ, 17, 2, 82 86. 419. Geologie a zemědělství GPP, IX, 7, 219 222. 420 . Měkkýši Šumavy z
261 hlediska ochrany přírody. CHKOŠ, 6, 6 23. 421 . Beiträge der Molluskenforsehung zur prähistorischen Archaologie Mitteleuropas Zeitschr. f. Archaol., 1, 88 138. Berlin. 422 . Die Bedeutung der Binnenmollusken für die Rekonstruk tion der Umwelt des urzeitlichen Menschen. "Fruhe Menschheit und Ummelt, T. II" in: Fundamenta /Monographien zur Urgeschichte/, B, 2, 271 280. Koln Graz. 423 . Climatic Zones of Czechoslovakia during the Quaternary Quaternary Paleoecology/Vol. 7 of the Proceedings of the Vllthe Con gress of the Internat. Assoc. for Quaternary Research/, 381 392. New Ha ven London. 424 . spoluautor in: ŠIBRAVA V. a kol.: Quaternary of the Bohemian Massif and the Carpathian Foredeep Guide to Excurs. 25 AC of Internat. Geol. Congress, XXIII Sess., Prague 1968. 425 . spoluautor in BOUČEK B. a kol.: Significant Paleontological Localities in Czecho slovakia Guide to Excurs. 30 AC of Internat. Geo.. Congress, XXIII Sess., Prague 1968. 426 . Holozäne Landschaftsentwickung im nordwestböhmischen Trockengebiet, 122 136 in: Probleme und Befunde der Holozänstratigraphie in Thüringen, Sachsen und Böhmen. Arbeitsexkursion der INQUA Subkommission on Holocene, Berlin Prag 1967. 427 . Holozäne Binnenwasserkalke und klastisehe Hangsedimente im Böhmischen Karst, 137 178 ins Probleme und Befunde der Holozänstratigraphie in Thüringen, Sachsen und Böhmen. Arbeitsexkursion der INQUA Subkommission on Holocene, Berlin Prag 1967. 428 . JÄGER K. D. LOŽEK V.: Beobachtungen zur Geschichte der Karbonatdynamik in der holozänen Warmzeit ČSK, 19, 7 22. 429 . Paleogeografický výzkum československého holocénu ZGV 1966, 355 357. 430 . Možnosti korelace kvartéru Francie a střední Evropy /Zkušenosti z kvartérně geologické exkurze ve Francii/ ČMG, 13, 3, 347 358. 431 . Bedeutung des tschechoslowakischen Raumes für die Quartärstratigraphie. Report of XXIII internat. Geol. Congress, Vol. 10, 79 88. Praha. 432 . Geologický vývoj čs. území ve čtvrtohorách, 242 268 in: Československá vlastivěda, I, Příroda, sv. 1. Praha. 433 . The loes environment in Central Europe in: Loess and Related Eolian deposita of the sNorld, Proceedings of the VII Congress of INQUA, 12, 67 80. Lincoln.
ROK 1969 434 . SMOLÍKOVÁ L. LOŽEK V.: Mikromorphologie und Molluskenfauna des mittelpleistozänen Aubodenkomplexes von Brozany /NW Böhmen/ VÚÚG, XLIV, 2, 107 113. 435 . Pokroky ve výzkumu kontinentálního holocénu ve střední Evropě /z exkurze subkomise INQUA/ VÚUG, XLIV, 5, 311 324. 436 . Malakozoologický výzkum významných kvartérních profilů v ČSSR ZGV,1967, 296 297. 437 . Paleomalakozoologický výzkum kvartéru ČSSR ZGV 1968, 268 270. 438 . Paleogeografický výzkum holocénu středních Čech ZGV 1968, 271 273. 439 . Historická biogeografie a význam čtvrtohor. Studia Geographica, 6, 37 42. Brno. 440 . K vývoju malakofauny Lúčanskej Malej Fatry v postglaciále in: LISICKÝ M.: Makkýše Lúčanskej Malej Fatry. Zbor. Slov. Nár. muzea /Prír. vedy/, XV /1969/, 2, 26
262 28. Bratislava. 441 . Makkýši Radzimu a Ondrejska. Zbor. Východosloven. muzea v Košiciach, Séria A, Geol. vedy, VII A 1967, 63 67. Košice. 442 . Über die malakozoologische Charakteristik der pleistozänen Warmzeiten mit besonderer Berücksichtigung des letzten Interglazials. Berichte der Deutsch. Gesell. f. Geol. Wissensch., A, Geol. u. Palaont., 14, 4, 439 469. Berlin. 443. Zur Sediment und Bodenbildung im Altpleistozan der Böhmischen Masse. Jahresschr. f. Mitteldeutsche Vorgeschichte, Bd. 53, 1 16. Berlin. 444 . KUKLA j. LOŽEK V.: Trois profils caractéristiques de la Bohéme Centrale et de la Moravie du Sud. Bull. de l'Assoc. franc. pour l'Étude du Quaternaire, Supplément: La Stratigraphie des Loess ďEurope, 1969 (INQUA), 53 56. Paris. 445 . Paläontologische Charakteristik der Löss Serien 43 59 in: DEMEK J. KUKLA J.: Periglazialzone, Loss und Paläolithikum der Tschechoslowakei VIII. Internat. Kongress INQUA, Frankreich 1969. Geogr. Inst. ČSAV, Brno. 446 . Palontologíčeskaja charakteristika ljósovych sérij. Ljos Periglacijál Paleolit na teritorii Srédněj i Vastočnoj Jevrópy, 158 179. Moskva. 447 . Značenije moljuskov dlja izučénija kontiněntálnovo golocéna. Golocén /K VIII kan gresu INQUA, Paříž 1969/, 58 78. Moskva. 448 . Auswertung der Mollus ken Funde, 147 150 in: BRUNRACKER K. BASLER D. LOŽEK V. BEUG H. J. ALTEMÜLLER H. J.s Zur Kenntnis der Losse im Neretva Tal. N. Jhrb. Geol. Paläont. Abh., 132, 2. Stuttgart.
ROK 1970 449 . JENÍK J. LOŽEK V.: Stepi v Čechách? V, 49, 4, 112 119. 450 . Pěno vec a malakofauna v údolí Kavínky u Trpína na Poličsku ČNM, CXXXVII (1968), 3/4, 73. 45_1. Plž Truncatellina claustralis (GRD.) v Českém Středohoří ČNM, CXXXVII (1968), 3 4, 118 119. 452 . ŠIBRAVA V. FEJFAR 0. KOVANDA J. VALOCH K.: Quaternary in Czechoslovakia /History of investigation between 1919 1969/ VÚÚG, 45, 2, 105 106. 453. FRENZEL B.: Grundzuge der pleistozänen Vegetationsgeschichte Nord Eurasiens VÚÚG, 45, 4, 237 238. 454 . Český kras chráněnou krajinnou oblastí LZ, 19, 9, 404 408. 455 . Měkkýši rezervace "Ve Studeném" u Samechova SbVPP, 11, 19 27. 456 . LOŽEK V. MÁCHA. S.: Nové nálezy karpatského plže Pseuda linda turgida (ROSSM.) na Šumavě CHKOŠ, 11, 7 11. 457 . Stepní měkkýši Chondrula tridens (MÜLLER) a Helicella obvia (HARTMANN) v jižních Čechách SbJM, X, 2, 73 79. 458 . VAŠATKO J. LOŽEK V.: Příspěvek k poznání měkkýší složky geobiocenóz Polomených hor v okolí Dubé ZGÚ, VII, 7, 1 9. 459 . Měkkýši Šimonky a několik poznámek k malakofauně Slánských vrchů Ochrana fauny, IV, 4, 165 168. Bratislava. 460 . Zur Grenze zwischen Pleistozän und Holozan nach konchylienstatistischen Untersuchungen. Probleme der weichsel spätglazialen Vegetationsentwickung in Mittel und Westeuropa, 155 166.Frankfurt/Oder.
263
ROK 1971
461 . Přílipkovití plži v našich vodách Ž, XIX, 3, 101. 462 . Nahý plž Boettgerilla vermiformis WIKTOR v Milešovském Středohoří ČNM, CXL (1971), 1 2, 18. 463 . KUKLA J. LOŽEK V.: Význam krasových oblastí pro poznání poledové doby ČSK, 20 (1968), 35 49. 464 . Nález plže Vertigo geyeri LINDHOLM v ČSSR a jeho ochranářský význam. OP, XXVI, 5, 113 114. 465 . Vý voj přírody jižních Čech v nejmladší geologické minulosti Sbor. pro ochranu a tvorbu přír. prostředí, VTUI, E, 1971, 3 4, 68 73. Praha. 466 . K otázce stepí ve střední Evropě ZČSSB, 6, 3, 226 232. 467 . Sborník pro ochranu a tvorbu životního prostředí. VTEI, E, 1 2. Terplan ZGÚ, VIII, 2, 35. 468 . VAŠATKO J. LOŽEK V.: K postglaciálnímu vývoji malakofauny Pavlovských vrchů ZGÚ, VIII, 4, 20 24. 469 . HOSTIČKA M. a kolektiv: Chráněná území v Západočeském kraji ZGÚ, VIII, 7, 52. 470 . Měkkýši Hradiště u Lštění SbVPP, 12, 21 27. 471 . Karpatský hlemýžď Trichia lubomirski (ŠLÓSARSKI) na Lužnici SbJM, XI, 2, 63 66. 472 . Alpský měkkýš Trichia edentula (DRAP.) na české Šumavě CHKOŠ, 12, 28 31. 473 . Vorläufige Kurzauswertung der Molluskenfunde in: BRUNNACKER K. HELIER F. LOŽEK V.: Beiträge zur Stratigraphie des Quartär Profils von Kärlich am Mittelrhein Mainzer Naturwiss. Archiv, 10, 83 66.Mainz.
ROK 1972 474 .Člověk a příroda včera, dnes a zítra? V, 51, 6, 163 167. 475 . Hlemýžď Helicodonta obvoluta (MÜLLER) na horní Mži ČNM, CXL, 3 4, 167. 476 . Nové nálezy plže Discus perspectivus (MUHL.) v Českém Středohoří ČNM, CXL, 3 4, 187. 477 . Xerothermní plž Abida frumentum (DRAP.) u Hudlic na Křivoklátsku ČNM, CXL, 3 4, 217. 478 .Kras a měkkýši ČSK, 21 (1969), 7 21. 479 .Chráněná krajinná oblast "Český kras" ČSK, 21 (1969), 143 144. 480 . Interglaciály v jeskyních ČSK, 22 (1970), 7 22. 481 . Profily "pod skálou" a jejich stratigrafický význam ČSK, 23 (1971), 17 32. 482 . Nové výskyty pěnovců v českém metamorfiku ČSK, 23 (1971), 118 119. 483 . Interglaziale Molluskenfauna von Litoměřice III in: SMOLÍKOVÁ L.: Zur Genese der Reliktbraunlehme im Böhmischen Mittelgebirge. čMG, 17, 4, 392 393. 484 . Z historie přírody Malé Fatry OP, XXVII, 9, 206 209. 485 . Rozbor malakofauny z výkopů na Velízu u Kublova AR, XXIV, 5, 578 579. 486 . Droliny českého středohoří LZ, 21, 2, 70 72. 487 . Měkkýši Podhrázského rybnika SbVPP, 13, 42 46. 488 . VAŠÁTKO J. LOŽEK V.: Mollusken und Stratigraphie des Dauchlagers von Pustý Žleb Štajgrovka im Moravský Kras /Mährischer KarSt/ ZGÚ, IX, 8, 15 26. 489 . VAŠKOVSKÝ I. LOŽEK V.: To the Quaternary Stratigraphy in the Western Part of the Basin Liptovská kotlina. Geol. práce, Správy 59, 101 140. Bratislava. 490 .
264 Malakozoologický výzkum Liptova. Liptov /Vlastivedný zborník/, 2, 43 65. Ružomberok. 491 . Molluskenfaunen aus Tonhorizonten der Ville in: BOENIGK W. KOWALCZYK G. BRUNNACKER K.: Zur Geologie des Altpleis tozans der Niederrheinischen Bucht. Zeitschr. d. Deutsch. Geol. Gesell., 123, 119 161. Hannover. 492 . Zum Problem der Zahl der quartären Klima schwankungen. Quartär, 22, 1 16. Bonn. 493 . LOŽEK V. THOSTE V.: Eine spätglaziale Molluskenfauna aus dem Bereich der Niederterrasse südlich von Koln. Decheniana, 125, 1/2, 55 61. Bonn. 494 . Le loess et les for mations assimilées: corrálation entre l'Europe Centrále et la France par la faune de Mollusques. Études aur le Quaternaire dans le Monde (VIII e Congres INQUA, Paris 1969), 597 606. Paris. 495 . Holocene Interglacial in Central Europe and its Land Snails. Quaternary Research, 2, 3, 327 224. New York London.
ROK 1973 496. Relikty a výsadky. Ž, XXI (LIX), 5, 180 184. 497 . Čeká nás doba ledová? V, 52, 1, 3 7. 498 . Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny ČSK, 24, 19 36. 499 . Z výzkumu převisů na Čierném kameni ve Velké Fatře ČSK, 24, 118 123. 500 . SMOLÍKOVÁ L. LOŽEK V.: Der Boden komplex von Velký Hubenov als Beispiel einer retrograden Bodenentwicklung im Laufe der Naeheiszeit ČMG, 18, 4, 365 377. 5Ol . 0 významu a přínosu ekologických věd /II. část/ BL, 38, 4, 307 309. 502. SKŘIVÁNEK F. LOŽEK V.: Kras v Československu a jeho ochrana GPP, XV, 7, 193 196. 503 . Příroda ve čtvrtohorách Academia, 1 372. Praha. 504 . K historii eroze půdy v holocénu. Ochrana a tvorba živo. prostředí /úkoly geol. věd./ Sbor. referátů Symposia konaného 26. IV. 1972/, 16 25. Praha. 505 . Chaty a rekreace v Posázaví SbVPP, 14, 7 17. 506 . VAŠÁTKO J. LOŽEK V.: Der holozäne Bodenkomplex von Pavlov und seine Bedeutung für die Land schaftsgeschichte des südmährischen Tschernosemgebietes ZGÚ, X, 7, 1 10. 507 . Vědecký přístup k otázkám ochrany přírody Campanula, 4, 13 26. Ostrava. 508 . Historie zoologické složky biocenóz a její perspektivy. Zbor. referátov zo seminára Človek a príroda v dobe vedecko technickej revolúcie /Vrátná 25. 25.4.1973/, 111 127. Žilina. 509 . BRUNNACKER K. LOŽEK V. BASLER D.: Beobachtungen am Kalktuff von Jajce, Mittelbosnien. Wissensch. Mitt. des Bosnisch Herzeg. Landesmuseums, III, C /Naturwissenschaft/, 21 27. Sarajevo.
ROK 1974 510 . LOŽEK V. BRABENEC J.: Sylvestr Mácha se dožívá 60 let. Ž, XXII(LX), 5,181. 511 . Měkkýši Českého krasu z hlediska ochrany přírody BC, 3, 163 174. 512 . Příroda Českého krasu v nejmladší geologické minulosti BC, 3, 175 194. 513 . Pěnovce v Krabině a jejich význam pro paleogeografii Českého krasu. ČSK, 25 (1973), 7 17.
265 514 . SKŘIVÁNEK F. LOŽEK V.: Z výzkumu skalního převisu na Kobyle u Koněprus ČSK, 25 (1973), 87 90. 515 . KOČÍ A. LOŽEK V. MALKOWSKI Z.: Paleomagnetic investigation of the Suchdol terrace of the river Vltava Studia Geoph. et geod., 18, 259 265. Praha. 516 . Říční fenomén Vltavy a Sázavy SbVPP, 15, 7 15. 517 . Měkkýši vápencového hřebene u Žestova na českokrumlovsku SbJM, 14,109 111. 518 . vývoj přírody Súlovských skal v nejmladší geologické minulosti. Súlovské skaly /ŠPR/, Monografie Vlastived, zbor. Po važia, 1, 55 76. Martin. 519 . Měkkýši Súlovských skal. Súlovské skaly /ŠPR/, Monografia Vlastived, zbor. Považia, 1, 223 241. Martin. 520 . Malakofauna in: ZMORAY I. et al.: Fauna Tatranského národného parku. Zbor. prác o TANAPu, 16, 65 73. Martin. 521 . KOTARBA A.: Powierzchnio wa denudacja chemiczna w wapienno dolomitowych Tatrách Zachodnich. Zbor. prác o TANAPu, 16, 115 116. Martin. 522 . Korrelat ion der Quar tarformationen des Karpatenbeckens und der Bohmischen Masse auf Grund von Mollusken. Carpatian Balkan Geol. Assoc. Proceedings of the X th Congress, Sect. I, 116 125. Bratislava. 523 . MOLDAN B. JETEL J. LOŽEK V. PAČES T. PÍCHA F. POKORNÝ J.: Geologie a životní prostředí. Knih. ÚÚG, 47, 1 141. Praha. 524 . BRUNNACKER K. RAZI R. M. LOŽEK v. POPLIN F.: Das Interglazial von Leutensdorf. Unterer Mittelrhein. Mainzer naturssiss. Archiv, 13, 197 212. Mainz.
ROK 1975 525. Nález skelnatky Oxychilus draparnaudi (BECK) na přirozených stanovištích v Českém krasu ČNM, CXLII (1973), 1 4, 118. 526 . Der Karst und das Steppenproblem in Mitteleuropa ČSK, 26 (1974), 7 21. 527 Několik slov o krasovění křídy a jiných nezpevněných vápenců. ČSK, 26 (1974), 104 106. 528 . Přehled měkkýšů Křivoklátska BC, 4, 104 131. 529 . Úloha vědy v ochraně přírody OP, XXX, 5 6, 135 142. 530 . Biostratigraphy of the Molluscan Fauna, 10 11 in: BUCHA v. HORÁČEK J. KOČÍ A. ŠIBRA VA V. LOŽEK V.: Paleomagnetic Correlations of Pleistocene Sediments of Central Europe Report, 2, Sess. in Salzburg 1974, IUGS UNESCO, Internat. geol. Correl. Programme, Project 73/1/24. Praha. 531 . Schneckengemein schaften der Urwälder von Badín, Dobroč und Klenovský Vepor vom Gesichtspunkte der nacheiszeitlichen Faunengeschichte R, 30, 11, 831 840. 532 . Zur Problematik der landschaftsgeschichtlichen Entwicklung in verschie denen Höhenstufen der Westkarpaten während des Holozäns. Biuletyn Geol., 19r 79 92. Warssawa.
ROK 1976 533 . Sivý vrch jedna z pozoruhodných a málo známých rezervací Tater v, 55, 11, 342 343. 534 . Vápenná jedna z rezervací připravované chráněné oblasti "Malé Karpaty" v, 55, 11, 349. 535 . Měkkýši pěnovců U Erenita na Křivoklátsku BC, 5, 147 157. 536 .
266 Stratigrafie a malakofauna výplavového kužele v Lesnici jako doklad mladokvartérního vývoje krasu Stratenských vrchů ČSK, 27 (1975), 65 78. p_37,. Měkkýši propasti Dadová jáma na Muránaké planině ČSK, 27 (1975), 106. 538 . Z výzkumu holocenního souvrství ve vchodu jeskyně na Malé Stožce ČSK, 27 (1975), 106 109. " 539 . Dar Karst im klimatischen Zyklus des Quartärs Proceedings of the 6th Internat. Congress of Speleology, IV, 261 266. Praha. 540 . Význam úživnosti hornin pro fytogeografické členění in: HOLUB J. et al.: Problémy fytogeografického členění zemského povrchu Studie ČSAV, 13, 73 78. Praha. 541 . Klimaabhängige Zyklen der Sedimentation und Bodenbildung während des Quartärs im Lichte malakozoologischer Untersuchungen RČSAV, 86, (1976), 8, 1 97. 542 . Měkkýší fauna potoční nivy pod Kuzovem u Třebívlic a její význam pro poznání vývoje přírody Milešovského středo hoří. Severočeskou přírodou, 7, 1 14. Litoměřice. 543 . VAŠKOVSKÝ I. LOŽEK V.: Putěvadítěl ekskurziji po golocénu Zapadných Karpat /Guide to Exc. in the Holocene of the West Carpathians/ 6. konf. Holocenní komise INQUA, 1 110. Tatr. Lomnica Bratislava. 544 . Malakologie /Paudorf/, 67 70, Malakologie /Aigen/, 72 75, Malakologie /Hohlweg Furth/, 76=77, Malakologie /Krems Schiesstatte/, 84 87 in: FINK J. FISCHER H. KLAUS W. KOČÍ A. KOHL H. KUKLA J. LOŽEK V. PIFFL L. RABEDER G.: Exkurzion durch den österreichischen Teil des nördlichen Alpenvorlandes und den Donauraum zmischen Krems und Wiener Pforte. Mitt. d. Kommiss. f. Quartärforsch. d. Österr. Akad. d. Wissen., 1, Wien. 545 . Zur Geschichte der Bodenerosion in den mitteleuropäischen Lösslandschaften während des Holozäns. Newsletters on Stratigraphy, 5, 1, 44 54. Berlin Stuttgart.
ROK 1977
546 . Holocén geologická současnost V, 56, 11, 328 335. 547 . Co dnes víme o vývoji středoevropské krajiny v poledové době Ž, XXV (LXIII), 4, 122 125. 548 . K padesátým narozeninám prof. dr. Vladimíra Hudce Ž, XXV (LXIII), 5, 180. 549 . Malakozoologické poměry Chráněně krajinné oblasti Český ráj. BC, 6, 125 142. 550 . Stratigrafie a měkkýši jeskynní výplně v průlomu Dunajce v Pieninách ČSK, 28 (1976) 75 83 551. ZÁRUBA Q. BUCRA V. LOŽEK V.: Significance of the Vltava terrace system for Quaternary chronostratigraphy RČSAV, 87, 4, 1 89. 552 . spolupracov ník in: MARŠÁKOVÁ NĚMEJCOVÁ M. MIHÁLÍK Š. et al.: Národní parky, rezer vace a jiná chráněné území přírody v Československu Academia, 1 474. Praha. 553 . Jan Šimr a České středohoři. Stipa /Vlastivědné sešity ř. ochrany přírody/, 3, 111 113. Ústí n. L. 554. JAGER K. D. LOŽEK V.: Indications of Holocene Stratigraphy concerning the Changing Natural Structure and Metaboliam of Landscape in Consequence of Human Impact. Proceedings of Working Sess. of Commiess. on Holocene INQUA /Euro siberian Subcommission, Tatr. Lomnica Bratislava 1976/, 93 110. Bratislava. 555 . Dr. Karol Brančík jako malakozoolog
267 Zbor. referátov zo seminára k 100. výr. založ. Přírodověd, spolku župy Trenčianskej a muzea v Trenčíne, 38 45. Trenčín. 556 . KROLOPP E. LOŽEK V. JAGER K. D. HEINRICH W. D. : Die Konehylien aus des fossilen Tierbautensys tem von Pisede bei Malchin. Wisensch. Zeitschr. d. Humboldt Univ. zu Berlin, Math. Naturwissensch. Reihe, XXVI 1977, 3, 257 274. Berlin.
ROK 1978
557. Chráněná krajinná oblast Jeseníky V, 57, 1, 30. 558 . K rozšíření a současnému stavu slavíčky v československu. Ž. XXVI (LXIV), 2, 64. 559 . Jak plži osídlují Zemplínskou Šíravu Ž, XXVI (LXIV), 2, 66. 560 . ZELENÝ V.: Chráněné a méně známé rostliny Podblanicka Ž, XXVI (LXIV), 3, 120. 561 . Odešel Jaroslav Brabenec Ž, XXVI (LXIV), 4, 140. 562 . Skalní okno v Kováčovských kopcích PP, 4 , 253. 563 . Über postglaziale Schwankungen der oberen Waldgrenze im Gebirgskarst der Westkarpaten ČSK, 29 (1977), 7 25. 564. Malakozoologický příspěvek k poznání vývoje stanovišť na Plešivecké planině ČSK, 29 (1977), 127 128. 565 . Pracovní zasedání a exkurze holocenní komise INQUA v Západních Karpatech ČSK, 29 (1977), 147 148. 566 . Měkkýši Medníku a jejich význam z hlediska ochrany přírody BC, 7, 171 184. 567 . Význam kvartérních uloženin v krasu pro poznání vývoje krajiny. Speleol. věstník, XI, 19 40. Brno. 568 . Sborník geologických věd, Antropozoikum 11 VÚÚG, 53, 4, 236. 569 . Spolupráce věd o zemi a archeologie Věstník ČSAV, 87, 3, 155 157. Praha. 570 . Měkkýši v lesní rezervaci pod Panskou skálou u Týnce nad Sázavou. SbVPP, 18 (1977), 55 61. 571 . Správa o malakozoologickém výskume v oblasti Kysúc v roku 1977. XIII. TOP 1977 (SZOPK, Okrasný výbor Prievidza a Kysucké muzeum Čadca), 31 38. Prievidza. 572 . I/12 Přírodní prostředí, 51 54: II/1 8 Vývoj přírodního prostředí v kvartéru, 63 84; V/l Změny přírodního prostředí, 159 163 in: PLEINER R. RYBOVÁ A. et al.: Pravěké dějiny Čech, Academia. Praha. 573 . SMOLÍKOVÁ L. LOŽEK V.: Die nacheiszeitlichen Bodenabfolgen von Poplze und Štětí als Beleg der Bodenund Landschaftsentwickung im böhmischen Tschernosemgebiet. Beiträge zur Quartär und Landschaftsforschung /Festschrift zum 60. Geburtstag von J. FINK/, 531 549. Verlag F. Hirt, Wien. 574. Molluskenstratigraphie im Gebiet der skandinavischen Vereisungen. Schriftenreihe f. geo. 'Wissensch., 9, 121 136. berlin. 575. JXGER K. D. LOŽEK V.: Umweltbedingungen und Landesausbau während der Urnenfelderbronzezeit in Mitteleuropa. Mitteleuropäische Bronzezeit /Beiträge zur Archäologie u. Geschichte/, 211 229. Berlin. 576. JÍGER K. D. LOŽEK V.: Refunde und Aussagemöglichkeiten der Holozänstratigraphie uber antropogene Eirnnirkungen auf den naturliehen Landsehaftshaushalt im ur und frühgeschichtlichen Mitteleuropa. Petermanns Geogr. Mitt., 3, 145 148. Gotha Leipzig. 577. Malakologie /Krems Schiejsstätte/ in: FINK J. et al. : Exkurz ion durch den österreichischen Teil des nördlichen Alpenvorlandes und den Donauraum zwischen Krems und Wiener
268 Pforte. Mitt. d. Kommiss. f. Quartärforschung d. Österr. Akad. d. Wissenseh., Ergänzung zu Bd. 1, 27 31. Wien.
ROK 1979
578 . Měkkýši a historie krajiny V, 58, 2, 35 37. 579. Chráněné krajinná oblast Velká g atra v, 58, 3,90. 580. Chráněná, krajinná oblast "Slovenský Raj" v, 58, 5, 154. 5J31. PLEINBR R. LOŽEK V. & Vesmír: Pravěké dějiny Čech. /Interview/ V, 58, 6, 184. 582 . Akademik Quiáo Záruba osmdesát let. V, 58, 6, 186 187. 5J33° ŠTĚPÁNEK P. LOŽEK V.: Křivoklátsko chráněnou krajinnou oblastí. V, 58, 7, 195 198. 584 . Zub času V, 58, 8, 253 585 . ŠÁLY R.: Poda základ lesnej produkcie V, 58, 9, 265. 586 . český svaz ochránců přírody zahajuje V, 58, 10, 306. 587. Několik slov o našich sudovkách Ž, XXVII (LXU), 4, 144 145. 588. Přírodní a krajinné hodnoty českého krasu PP, 4,8, 449 452. 589. Ochranářské otázky kolem hlemýždě zahradního PP, 4, 10, 634 635. 590 . K rozšíření plže Aegopinella nitidula (DRAP.) v Čechách. ČNM, CXLVI (1977), 1 4, 150. 591. Naše krajina v poledové době. Roč. LZ 1979, 22 30. 592 . Möglichkeiten und Perspektiven der Malakoanalyse in Ablagerungsfolgen des Binnenlandes. Paleont. konference "77 Univ. Karlova, 253 268. Praha. 5J33. Ctiněves pod Řípem, 80 84 in: ŠIBRAVA V. et al.: Guide to Excursions of IGCP Program 6th Sess. of the Project 24, Ostrava. 594 . Malakofauna Polány z hlediska ochrany přírody. XIV. TOP 1978, 44 51. Prievidza. 225," Měkkýši CHPV Štangarígel. XlV. TOP 1978, 62 63. Prievidza. 596 . Malakofauna Tatier v historickém pohlade ZbPTNP 21, 103=129. 597 . Malakofauna luhu černínovsko u Neratovic. ČSOP, 19, 169 177. 598 . KUBÍKOVÁ J. KŘÍŽ J. LOŽEK V. STREJČEK J.: Pražská příroda a její ochrana /Účel. publ. PSSPPOP/, 1 61. Praha. 599 . KUBÍKOVÁ J. KŘÍŽ J. LOŽEK V. STREJČEK J.: Naturschutz in Prag. /Účel. publ. PSSPP0P/ 1 38. Praha. 600 . Nejmladší geologická minulost a plánování krajiny Praha a inž. geol. /vydáno na počest 80. narozenin akad. Q. Záruby/, PÚDIS, 65 68. Praha. 601 . A co příroda? Ejhle člověk. Věda a technika mládeži (VTM), XXXIII,2, 52 53. Praha.
ROK 1980
602 . BÍLKOVÁ D. LOŽEK V.: Chráněná krajinná oblast, životní prostředí a názory občanů V, 59, 1, 24 25. 603 . Jaro na Pálavě V, 59, 3, 86, 92. 604 . Jak se popularizuje archeologie V, 59, 4, 116. 605 . Změny říčních údolí za posledních patnáct tisíciletí V, 59, 5, 156. 606 . MOL DAN B. ZÝKA J. JENÍK J.: Životní prostředí očima přírodovědce V, 49, 8, 232. 607 . MEZERA A. a kolektiv: Tvorba a ochrana krajiny V, 59, 11, 338. 608 . BOZALKOVÁ I, GALVÁNEK J., SLIVKA D.: Ochrana neživej přírody Slovenska V, 59, 11, 345. 609 . PECINA P., ČEPICKÁ A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů V, 59, 12, 378. 610 . Z červené knihy našich
269 měkkýšů piskořka /Fagoria/ Ž, XXVII (LXVI), 2, 61. 611 . Z červené knihy našich měkkýšů žitovka Abida secale Ž, XXVII (LXVI), 4, 142 143. 612 . Z červené knihy našich měkkýšů suchomilka Helicopsis striata Ž, XXVIII (LXVI), 6, 223. 613 . K osudu opuštěných lomů v chráněných územích PP, 5, 6, 359 365. 614 . Z výzkumu nejmladší geologické minulosti pražských chráněných území Nika, 8 9, 26 27. Praha. 615 . Měkkýši Veltruského parku BC, 9, 215 219. 6l6 . Quaternary Molluscs and Stratigraphy of the Mažarná Cave ČSK, 30 (1978), 67 80. 6l7 . K rozšíření plže Alopia clathrata (RSSM.) ve Slovenském krasu ČSK, 30 (1978), 132. 618 . Chronological Position of the Last Phase of Slope Retreat in Czechoslovak Karst Areas ČSK,31 (1979), 7 17. 619 . Zpráva o biostratigra fických výzkumech v jeskyních Řečiště, Srnčí a Holštejnská v Moravském krasu ČSK, 31 (1979), 114 115. 620 . FRIDRICH J. SKLENÁŘ K.: Die paläolitische und mesolitische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes ČSK 31 (1979), 117. 621 . Vzpomínka na Miloslava Hesse ČSK, 31 (1979), 126 127. 622 . Když odtály ledy LZ, 29, 8, 359 364. 623 . RUBÍN J. LOŽEK V. GALVÁNEK J.: Nová chráněná území přírody v ČSSR Ročenka LZ, 105 115. 624 . Holocén /Golocen, Das Holozäan/ SA, XXVIII, 1, 107 118.
- 625 . LOŽEK V. HORÁČEK I.: Jeskynní výplně. Stalagmit, 1 12. Praha. 626 . Výzkum historie krajiny v Gaderské oblasti OPVP, 3 A, 41 59. 627 . Souborná zpráva o výzkumu měkkýšů Gaderské a Blatnické doliny OPVP, 3 C, 55 76. 628. Vývoj přírody středních Čech v nejmladší geologické minulosti Studie ČSAV, 1, 9 43. Praha. 629 . Vývoj území ve čtvrtohorách, 7 9; Malakologie, 20 21 in: PETŘÍČEK V. a kol.: Přírodovědný inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic. Severočeskou přírodou, 11. Litoměřice. 630 . Altersstellung und Umwelt des Aurignacian /Colloque Internat./ L'aurignacien et le gravettien /périordien/ dans leur cadre écologique, 139 151. Nitra.
ROK 1981 631 . Spraš nebo prachový plášť? V, 60, 3, 93. 632 . Kdo byl Jaroslav Petr bok V, 60, 11, 344 345. 633 . Kvartérní sedimenty a půdy Amazonie v, 60, 11, 348. 634 . Z červené knihy našich měkkýšů pláštěnka Myxas glutinosa Ž, XXIX (LXVII), 2, 62. 635 . Z červené knihy našich měkkýšů drobničky Truncatellina claustralis a T. costulata Ž, XXIX (LXVII), 4, 142 143. 636 . Z červené knihy našich měkkýšů údolníček Vallonia enniensis Ž, XXIX (LXVII), 5, 224. 637 . Das Pleistozän von Burgtonna in Thüringen. Quartärgeologie, 3, 1 339. Berlin VÚUG, 56, 4, 248. 638 . Jak člověk přetvářel přírodu NP, 1, 1, 9 11. 639 . Co dělat jak začít? NP, 1, 2, 23. 640 . Výzva k obrazové dokumentaci vývoje chráněných úze mí NP, 1, 7, 23. 641 . Ke spolupráci mezi Českým svazem ochránců přírody a státní ochranou přírody PP, 6, 1, 63. 642 . Měkkýši jako modelová skupina v ochranářském výzkumu PP, 6, 3,
270 171 178. 643 . RYBÁŘ P., PROCHÁZKA F. a kol.: Chráněné druhy rostlin a živočichů Východočeského kra je PP, 6, 8, 511. 644 . Měkkýši státní přírodní rezervace Sv. Alžběta na Klíčavě BC, 10, 207 214. 645 . Klonk u Suchomast jako naleziště měkkýšů BC, 10, 262 264. 646 . Měkkýši v Praze. Nika, II, 4, 12 14. 647 . Malakozoologické nálezy z lokality Šakvice Štěpničky, 80 in: UNGER J.: Hradištní a středověká osada u Šakvic, okr. Břeclav AR, XXXIII, 1. 648 . Měkkýši v archeologii AR, XXXIII, 2, 166 175. 649 . Změny krajiny v souvislosti s osídlením ve světle malakozoologických poznatků AR, XXXIII, 2, 176 188. 650 . autor, spolupráce in: KUBÍKOVÁ J. KŘÍŽ J.: Prokopské údolí. Průvodce naučnou stezkou. Pražské středisko památ. péče a ochr. přírody /PSPPOP/, 1 51. Praha. 651 . Příroda státní přírodní rezervace Rozsutec v nejmladší geologické minulosti. Rozsutec /Štátna přírod, rezer vácia/, 31 52. Osveta, Martin. 652 . Měkkýši státní přírodní rezervace Rozsutec. Rozsutec /Štátna přírod, rezervácia/, 676 706. Osvěta, Martin. 653 . Měkkýši Číčovského mrtvého ramene. Spravodaj Oblast, podunajského muzea v Komárně, č. 3, 55 60. Komárno. 654 . Zur Altersstellung der jüngsten Tieferosion in den Tälern der innerböhmischen Hügelländer Bull. Inst. Geol., 321, Z badan czwart. w Polsce, t. XXIII, 239 248. Warszawa.
ROK 1982
655 . Stydlá voda V, 61, 1, 25. 656 . Ochmet jako indikátor podnebí V, 61, 2, 61. 657. MÜLLER G. a kol.: Bodenkunde V, 61, 4, 101v 658 . 80 let akademika Jaromíra Koutka V, 61, 4, 123. 659 . KUČERA B. HROMAS J. SKŘIVÁNEK F.: Jeskyně a propasti v Československu V, 61, 5, 153. 660 . Osudy našich vod v nedávné geologické minulosti V, 61, 6, 170 174. 661 . KHOLOVÁ H. a kolektiv: Naše přírodní ráje V, 61, 9, 260. 662 . BERANOVÁ M. : Zemědělství starých Slovanů V, 61, 9, 266. 663 . KAHLKE H.D.: Das Eiszeitalter V, 61, 12, 356. 664 . Z červené knihy našich měkkýšů sivěnka Alopia clathrata Ž, XXX (LXvIII), 2, 63 64. 665 . Z červené knihy našich měkkýšů zrnovka Pupilla alpicola Ž, XXX (LXvIII), 4, 145. 666 . Z červené knihy našich měkkýšů terčovník Planorbis carinatus Ž, XXX (LXVIII), 6, 223. 667 . Prof. MVDr. Václav Dyk se dožívá 70 let PP, 7, 2, 126. 668 . Otázky ochrany našich niv a luhů ve světle jejich vývoje PP, 7, 8, 494 500. 669 . Dolomity a dolomitový fenomén NP, 2, 6, 14 17. 670. K ochraně sněženek, bledulí a jiných jarních rostlin NP, 2, 6, 17. 671 . HORÁČEK I. LOŽEK V.: Vývoj přírodních poměrů návrší Bašta u Hlubočep v poledové době ČSK, 32, 21 39. 672 . Biostratigrafický výzkum suťových osypů pod skalami Martinky na Pálavě ČSK, 32, 125 126. 673 . Jaroslav Petrbok a kras ČSK, 33, 7 11. 674. Kvartami fauna a stratigrafie převisu v rezervaci Brálie u Malých Kršteňan ČSK, 33, 53 67. 675 . K poznání měkkýšů SPR Žehuňská obora BC, 11, 155 158. 676 . LOŽEK V. ŠIBRAVA V.: The Late GLacial of the Labe valley in Bohemia SbGV A, 14, 9 27. 677 . Sborník geologických věd, Antropozoikum, 13 VÚÚG, 57, 1, 58. 678 . HAVLÍČEK P. LOŽEK v.: Sympozium IGCP 158
271 "Paleohydrologie mírného pásma" a zasedání Eurosibiřské subkomise INQUA pro studium holocénu VÚÚG, 57, 4, 255 256. 679 . Faunen geschichtliche Grundlinien zur spät und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestände in Mitteleuropa RČSAV, 92, 4, 1 106. 680 . Neživá příroda Prahy 5. Informace ONV v Praze 5, Únor 1982, 14 16. Praha. 681 . Měkkýši ŠPR Čierny Kameň ve Velké Fatře. Ochrana přírody, 3, 112 133. Bratislava. 682 . Malakozoologický výzkum vybraných území v okrese Komárno XVI. TOP, Ostrov Velký Lél Okres Komárno 1980, 129 140. Komárno. 683 . Nacheiszeitliche Entwicklung der mitteleuropäischen Vertebratenund Molluskenfauna in gegenseitiger Korrelation Zeitschr. f. Geol. Wissensch., 10, 7, 1019 1027. Berlin. 684 . Mollusca Analysis. Palaeo hydrological Changes in the Temperate Zone in the Last 15 000 Years. Sub project B. Project Guide, Vol.III, 149 163. Lund. 685 . JAGER K. D. LOŽEK V.: Environmental conditions and land cultivation during the Urn field Bronze Age in Central Europ. Climatic Change in Later Prehistory, 162 178. Edinburgh. 686 . Contribution of Malacology to the Chronological Subdivison of the Central European Holocene. Striae, 16, 84 87. Uppsala.
ROK 1983 687. HADAČ E.: Krajina a lidé V, 62, 1, 5. 688 . Atlas Slovenskej socialistickej republiky V, 62, 4, 122. 689 . PAČES T.: Voda a Země V, 62, 4, 122. 690 . ANDĚRA M. HORÁČEK I.: Poznáváme naše savce V, 62, 5, 142. 691 . ŽEBERA K. MIKULA J.: Říp, hora v jezeře V, 62, 5, 174. 692 . Přírodní park Prokopské údolí V, 52, 5, 153 154. 693 . ZMORAY I. POD HRADSKÝ V. a kol.: Zaujímavosti slovenskej prírody V, 62, 8, 235. 694 . JENÍK J. VĚTVIČKA V.: Život hor V, 62, 12, 368. 695 . Z červené knihy našich měkkýšů srstnatka Trichia edentula, plž na státní hranici Ž, XXXI (LXIX), 2, 65. 696 . LOŽEK V. ŠTEFEK J.: Z červené knihy našich měkkýšů vrkoč Vertigo moulinsiana Ž, XXXI (LXIX), 4, 145. 697 . Několik dalších slov k našim páskovkám Ž, XXXI (LXIX), 5, 186. 698 . LOŽEK V. SKALICKÝ V.: Hrady očima přírodovědce PP, 8, 6, 361 369. 699 . ČAPUTA A. HOLČÍK J. BERGER Z.: Atlas chráněných živočíchov Slovenska PP, 8, 6, 383. 700 . Současný stav přírodního prostředí Křivoklátska podle výpovědi malakofauny BC, 12, 91 113. 701 . Rozbor malakozoologických nálezů z jeskyně 1504 in: MATOUŠEK V.: Zpráva o druhé sezoně archeologického výzkumu jeskyně č. 1504 v Údolí děsu u Srbska: 7. kap. ČK, VIII, 28 30. 702 . Změny početnosti a problematika ochrany čs. malakofauny Aktuál. problémy ochrany fauny v ČSSR /Sbor. referátů z konference, Brno, 18. 19. 11. 1982/, 49 53. Brno /Ústav pro výzkum obratl. ČSAV, KSSPPOP/. 703. Vývoj přírody Malej Fatry vo čtvrtohorách in: PAGÁČ J. VOLOŠČUK I. a kol.: Malá Fatra (CHKO), 69 74. Bratislava. 704 . Měkkýší fauna navrhovaných chráněných území Rakša, Marské vršky a Hriadky 18. TOP 1982, /0NV odb. kultury Martin Správa CHKO Velká Fatra, Martin Vrútky/, 23 28. Martin. 705 . JAGER K. D. LOŽEK V.: Palaeohydrological implications on the Holocene development of climate in Central
272 Europe based on depositional sequences of calcareous fresh water sediments. Quaternary Studies in Poland /Palaeohydrology of the Temperate Zone, Poznaň ´81/, 4, 81 89. Warszawa Poznan. 706 . Quaternary Malacology and Fauna Genesis in Central Europe. 8th Internat. Mala col. Congress, Abstracts, 80. Budapest. 707 . spoluautor hesel in: SVOBODA J. et al. Encyklopedický slovník geologických věd. 1. a 2. díl. Academia, Praha. 708. spoluautor monografie: KERNEY M. P. CAMERON R. A. D. JUNGBLUTH J. H.: Die Landschnecken Nord und Mitteleuropas. Paul Parey, Hamburg Berlin.
ROK 1984
709 . K práci sekce ochrany přírody NP, 4, 5, 1 2. 710 . Měkkýši jako indikátory změn prostředí Využití chráněných území k monitorování změn životního prostředí /ČSVTS Spol. lesnická, Botan. ústav ČSAV, SÚPPOP Praha/, 86 91. Praha. 711 . Z červené knihy našich měkkýšů přežije ovsenka Chondrina avenacea v českém krasu? Ž, XXXII (LXX), 2, 65 66. 712 . Z červené knihy našich měkkýšů točenka Valvata pulchella, glaciál ní relikt našich nížin Ž, XXXII (LXX), 4, 141. 713 . Variace klimatu Země ve světle sedimentologie a paleontologie. Vztahy Slunce Země účel. publ. vydaná VK astronomie a geofyziky ČSAV, VK geologie a geografie ČSAV a Slov. ústr. amatér, astronomie Hurbanovo, 209 228. Praha /říjen 1983/. 714 . Život, dílo a odkaz Jaroslava Petrboka. Sbor. prací ke 100. výročí narození J. Petrboka Stalagmit, 2 3. Praha. 715 . Nové výzkumy v mladém pleistocénu a holocénu Českého krasu. Sbor. prací ke 100. výročí narození J. Petrboka Stalagmit, 18 21. Praha. 716 . Late glacial and holocene development of Bohemian river valleys. Abstract of papers in: Palaeohydrology of the Temperate Zone in the last 15.000 years, INQUA, IGCP Project 158 A. Mikulčice. 717 . Výzkum kvartami malakofauny v jeskyních Zlatého koně ČK, IX, 76 83. 718. Z červené knihy našich měkkýšů zůstane bahenka pruhovaná obyvatelem českých řek? Ž, XXXII (LXX), 6, 219. 719 . Měkkýši luhů Vrť a Mydlovar na středním La bi BC, 13, 215 223. 720 . 70 let Sylvestra Máchy Čas. Slezského muzea, Vědy přír., série (A), 33, 1, 95 96. Opava. 721 . The foam sinter as palaeoclimatic indicator ČSK, 34, 7 14. 722 . KUČERA B. HORMAS J. SKŘIVANEK F.: Jeskyně a propasti v Československu ČSK, 34, 130. 723 . LOŽEK V. HORÁČEK I.: Staropleistocénní fauna z jeskyně na Skalce u Nového Mesta nad Váhom ČSK, 35, 65 75. 724 . LOŽEK V. a HORÁČEK I.: Nález fauny ve vchodu Němcovy jeskyně 1 v Moravském krasu ČSK, 35, 95 96. 725 . HORÁČEK I. LOŽEK V.: Z výzkumu výplně Mladečské jeskyně u Litovle ČSK, 35, 98 100. 726 . HORÁČEK I. LOŽEK V.: Nález staro pleistocénní fauny v krasových dutinách u Brekova. ČSK, 35, 100 102. 727 HORÁČEK I. LOŽEK V.: Paleontologické nálezy a jejich stratigraficko paleoekologické zhodnocení in: BOSÁK P. a kol.: Krasové jevy vrchu Turold u Mikulova. Studie ČSAV, 5, 52 66. Praha.
273 Zusammenfassung Nach der kurzen Biographie bringt der Verfasser eine vollständige Bibliographie des bedeutendes Wissenschaftlers anlässlich seines 60. Geburtstag.
Adresa autora: RNDr. Jiří Kovanda, CSc, Ústřední geologický ústav, Malostranské nám. 19, 118 21 Praha 1
274 Krátká sdělení Kurze Mitteilungen
LEPIDOPTEROLOGICKÉ POMĚRY V OKOLÍ DAVLE
Tento článek je závěrečnou částí výsledků lepidopterologického průzkumu v okolí Davle. Je věnován prvním 40 čeledím řádu Lepidopter. Tyto čeledi zahrnují drobné motýly; protože jde o málo nápadné druhy, bude mít tento seznam v budoucnu jistě mnoho doplňků. Způsob zpracování zůstává stejný jako v 1. části (1). Systém, který se zde používá, je většinou podle HRUBÉHO (2), v některých případech je však systém již upraven podle modernějších autorů. Pokud není uvedeno jinak, šlo vždy o sběr imag. Za pomoc při determinaci děkuji přátelům dr. Felixovi, dr. Kramplovi, dr. B. Starému, G. Elsnerovi a ing. Zouharovi, v souvislosti se zavedením sítě pro mapování hmyzu je třeba uvést, že všechny lokality, které zde uvádím, leží ve čtverci 6152 středoevropského síťového mapováni. Touto částí je tedy uzavřen seznam Lepidopter v okolí Davle. Celkem zde byly zjištěny 792 druhy, které patří k různým biotopům. Kromě druhů, které zde žijí stále, byly zjištěny typicky tažné druhy /Vanessa atalanta, Acherontia atropos aj./, dále druhy zalétlé nebo náhodně se objevivší /Erebia aethiops/ i ojedinělé nálezy některých druhů, o nichž nelze říci, zda jsou zde domácí. Seznam není samozřejmě konečný; již nyní mám některé doplňky, kterých bude v budoucnosti větší množství a budou po čase publikovány v dodatku. Proto se ukázalo, že motýlí fauna Davle je dosud poměrně bohatá, avšak není jisté, bude li tomu tak i nadále. Již nyní mohu konstatovat, že motýlů kvantitativně ubývá. Hlavní příčinu lze vidět ve stále intenzivnějším zemědělském využívání této oblasti /ne, kde byly poměrně zdařile vyřešeny meliorace, likvidace mezí, remízků, dřívějších stepí a lesostepí, používání pesticidů a monokultur/.
275 Je otázkou, nakolik na motýlí faunu působí i to, že Davle je rekreačním místem mnoha obyvatel Prahy /další zabírání půdy lesů a stepí pro pozemky chat, umělé osvětlení, výfukové zplodiny, skládky odpadků apod./.
SEZNAM NALEZENÝCH DRUHŮ Druhy uváděné bez pořadových čísel nebyly zjištěny na lokalitě, nýbrž jen v jejím nejbližším okolí.
1.Čeleď MICROPTERYGIDAE - (1) Micropterys thunbergella F. pravidelně nalézán na blízké lokalitě Medník. - (4) Micropteryx osthelderi HEATH. pravidelně nalézán na blízké lokalitě Medník. 2.Čeleď ERIOCRANIIDAE (názvosloví podle HEATHA /3/) 1.(11) Eriocrania haworthii BRADLEY Chlomek 12.4.1982. 2.(12) Dyseriocrania subpurpurella HW. Chlomek 18. a 25.4.1971.
3.Čeleď HEPIALIDAE 1.(13) Hepialius humuli L. Chlomek 26.6.1965, 1.7.1967. 2.(16) Triodia sylvina L. Davle okolí, Chlomek, Třešňovka; hojný. (17) Phymatopus hecta L. nalezen na blízké lokalitě Medník. 3.(18) Korcheltellus lupulinus L. Chlomek, Třešňovka; několik nálezů.
5.Čeleď NEPTICULIDAE 1.(88) Nepticula argyropeza Z. Chlomek 9.5.1977; hojně.
6.Čeleď TISCHERIIDAE 1.(93) Tischeria ekebladella BJERKANDER Chlomek 10.7.1977. 2.(97) Tischeria angusticolella DUP. Třešňovka několik nálezů (1972 76).
8. Čeleď INCURVARIIDAE 1. (106) Nematopogon swammerdamellus L. Davle okolí, Ďábel, Libřice, Chlomek; dosti hojný druh. 2. (108) Nematopogon schwarziellus Z. Chlomek 20.5.1978. 3. (119) Incurvaria muscalella F. Davle okolí 25.4.1971. 4. (123) Incurvaria oehlmanniella TR. Třešňovka 8.6.1973. 5. (128) Nemophora dumeriella DUP. Ďábel 5.8.1978 ´ 6. (135) Adela reaumurella L. Třešňovka, Chlomek; hojný druh. 7. (137) Adela rufimitrella SC Chlomek 9.5.1977; 5 imag. 8. (139) Adela fibulella D. et SCH, Chlomek, Třešňovka; několik nálezů. 9. (143) Adela ochsenheimerella HB. Třešňovka 27.5.1979.
276 10. (145) Adela degeerella L. Davle okolí, Chlomek, Třešňovka; hojný druh.
9.Čeleď COSSIDAE 1. (146) Cossus C08SUS L. Pikovice 1963 larva 2. (150) Zeuzera pyrina L. Třešňovka, Chlomek několik nálezů.
10.Čeleď TIENIDAE (názvosloví podle ZAGULJAJEVA /4/) 1. (178) Morophaga boleti F. Sázava 8.7.1972. (179) Scardia tessulatella Z. hojně se vyskytuje na blízká lokalitě Medník. 2. (157) Nemaxera emortuella Z. Chlomek 24.2.1980; larvy v trouchnivém dřevě /ex IV.1980/. 3. (158) Triaxomera parasitella HB. Chlomek, Sázava, Třešňovka; několik nálezů. 4. (151) Nemapogon granellus L. Třešňovka; několik nálezů. 5. (152) Nemapogon cloacellus HW. Třešňovka, Chlomek; několik nálezů. 6. (168) Tinea semifulvella HW. Chlomek 10.7.1977. 7. (169) Tinea trinotella THUNB. Třešňovka; dosti hojný.
11.Čeleď TALAEPORIIDAE 1. (183) Talaeporia tubulosa RETZ. Chlomek, Libřice, Ďábel; dosti hojný drah. 2. (187) Solenobia triquetrella F.v.R. Chlomek, Sázava, Davle okolí; dosti hojný druh. 3. (185) Solenobia pineti Z. Davle, Chlomek; několik nálezů.
12. Čeleď PSYCHIDAE 1. (195) Fumaria casta PALL. Sázava, Chlomek, Třešňovka, Petrov; hojný druh. 2. (196) Masonia crassiorella BRUAND Sázava 30.4.1978 /vak/. 3. (197) Proutky betulina Z. Chlomek 10.6.1972, 21.5.1977.
16. Čeleď LYONETIIDAE 1. (220) Lyonetia clerkella L. Chlomek, Třešňovka.
17. Čeleď PLUTELLIDAE 1. (226) Scythropia crataegella L. Třešňovka, Chlomek. 2. (231) Theristis mucronella SC. Třešňovka 12.3.1977, 19.5.1978. 3. (234) Harpipteryx xylostella L. Třešňovka 8.8.1975, 23.7.1977. 4. (235) Ypsolophus vitellus L. Třešňovka 13.8.1977. 5. (237) Ypsolophus ustellus CL. Davle okolí, Třešňovka, Ďábel, Chlomek; hojný druh. 6. (241) Ypsolophus sylvellus L. Třešňovka 13.8.1977, 16.9.1974. 7. (243) Ypsolophus alpellus D. et SCH. Chlomek 10. a 24.7.1977.
277 8. (245) Ypsolophus asperellus L. Davle okolí,Třešňovka, Chlomek. 9. (248) Plutella porrectella L. Třešňovka 20.6.1975. 10. (250) Subeidophasia annulatella CURT. Třešňovka 17.9.1974, 11.7.1975. 11. (249) Plutella maculipennis CURT. Třešňovka 1973 1977; tažný druh!
18. Čeleď ARGYRESTHIIDAE 1. (259) Argyresthia mendica HW. Davle okolí, Chlomek, Třešňovka /biotop, kde byl tento druh velmi hojný trnky pod Chlomkem,byl kompletně zničen při melioracích v 70. letech/. 2. (262) Argyresthia pruniella CL. Chlomek, Třešňovka; dosti hojný. 3. (268) Argyresthia cornella. F. Chlomek 10.6.1972. 4. (271) Argyresthia goedartella L. Třešňovka, Chlomek; hojný. 5. ( ) Argyresthia sémifusca HW. Třešňovka, Chlomek.
19. Čeleď BUCCULATRICIDAE 1. (273) Bucculatrix thoracella THUNB. Chlomek 13.5.1977. 2. (276) Bucculatrix crataegi Z. Chlomek 28.5.1977, Třešňovka 6.8.1975.
22. Čeleď LITHOCOLLETIDAE 1. (295) Lithocolletis roboris Z. Chlomek; hojný druh. 2. (296) Lithocolletis MÜLLERiella Z. Sázava 7.5.1972. 3. (301) Lithocolletis cramerella F. Chlomek; několik údajů. 4. (302) Lithocolletis tenella Z. Sázava 23.4.1972. 5. (317) Lithocolletis cerasicolella HS Třešňovka 6.7.1979; larva na třešni. 6. (319) Lithocolletis blancardella F. Chlomek, Třešňovka; několik nálezů. 7. (331) Lithocolletis quercifoliella Z. Chlomek 2.2.1979; larva na dubu. 8. (346) Lithocolletis pastorella Z. Chlomek 7.5.1972. 9. (347) Lithocolletis populifoliella TR. Chlomek 14.5.1977.
23. Čeleď GRACILLARIIDAE (det. dr. Starý) 1. ( ) Parornix finitinella D. et SCH. Chlomek 7.5.1972 2. (355) Parornix anglicella STT. Třešňovka 12.8.1973. 3. (360) Parornix anguliferella Z. Třešňovka 17.5.1973. 4. (361) Callisto denticulella THUNB. Třešňovka 27.5.1972. 5. (369) Euspilapteryx aurogutella STEPH Třešňovka; několik nálezů. 6. (363) Acrocercops brongniardella F. Třešňovka 22.4.1973. 7. (373) Catoptilia alchimiella SC. Třešňovka, Chlomek; několik nálezů.
24.Čeleď COLEOPHORIDAE (názvosloví podle PATZAKA /5/) 1. (391 2) Coleophora serratella L. Ďábel 19.2.1977; 2 larvy /Hrubý uvádí tento druh pod chybným jménem/.
278 2. (???) Coleophora trifolii CURT. Třešňovka 12.7.1975 /Hrubý má opět chybně uvedeno jako synonymum k druhu C. frischella/. 3. (412) Coleophora spissiformis HW. Třešňovka 12.6.1973. 4. (414) Coleophora anatipenella HB. Třešňovka 11.7.1975, 8.7.1977. 5. (429) Coleophora vibicella HB. Ďábel 3.8.1980. 6. (431) Coleophora lixella Z. Ďábel, Třešňovka; několik nálezů. 7. (434) Coleophora solitariella Z. Třešňovka 11.7.1975. 8. (435) Coleophora onosmella BRAHM. Sázava 10.6.1973, 22.4.1978. 9. (436) Coleophora murinipennella DUP. Třešňovka.
26. Čeleď BLACHISTIDAE (det. dr. Starý) 1 ( ) Elachista monticolla WOCKE Třešňovka 12.7.1975. 2. (495) Elachista triatomea HW. Chlomek 3.6.1978, Třešňovka 23.5.1975. 3. (496) Elachista argentella CL. Chlomek, Sázava; několik nálezů.
28. Čeleď YPONOMEUTIDAE (nomenklatura podle HANNEMANNA /6/; Hrubý má některé druhy chybně uvedeny jako synonyma) 1. (503) Yponomeuta evonymellus L. Třešňovka 5.7.1973. 2. (504) Yponomeuta padellus L. Třešňovka 29.7.1978. 3. (506) Yponomeuta plumbellus D. et SCH. Třešňovka 15.8.1975. 4. (507) Yponomeuta vigintipuncťatus Třešňovka 7.8.1974. 5. (513) Swammerdamia pyrella VILL. Třešňovka hojný druh. 6. (511) Pseudoswammerdamia combinella HB. Třešňovka; několik nálezů.
29. Čeleď ETHMIIDAE 1. (520) Ethmia terminella FLETCH Sázava, Třešňovka, Chlomek; několik nálezů.
31. Čeleď SESIIDAE 1. (543) Sesia apiformis CL. Chlomek, Petrov hojně ve dřevě topolů. 2. (545) Sciapteron tabaniforme ROTT. Chlomek 29. 6. 1967. 3. (564) Chamaesphecia empiformis ESP. Ďábel 3.8.1980.
36. Čeleď COSMOPTERYGIDAE 1. (597) Batrachetra praeangusta HW. Chlomek 24.7.1977. 2. (598) Blactodacna atra HW. Třešňovka 16.6.1974.
37. Čeleď BLASTOBASIIDAE 1. (621) Blastobasis phycidella Z. Třešňovka 8.6.1974, 11.6.1973.
279 38. Čeleď OECOPHORIDAE (názvosloví podle TOLLA /7/) 1. Borkhausenia schaefferella (L.) Třešňovka 17.6.1970, 24.5.1975. 2. Borkhausenia minutella (L.) Třešňovka 21.6.1975, 8.6.1976. Borkhausenia tripunctana (HW.) nalezena na blízké lokalitě Medník. 3. Borkhausenia borkhausenii (Z.) Třešňovka 6.8.1975. 4. Borkhausenia unitella (HB.) Třešňovka 1974 75; několik nálezů. 5. Borkhausenia formosella (F.) Třešňovka 7.8.1974, 10.8.1975. 6. Endrosis lacteella (D. et SCH.) Třešňovka, Sázava, Petrov; dosti hojný /skladištní škůdce/. Tubuliferola flavifrontella (HB.) nalezen na blízké lokalitě Medník. 7. Hofmannophila pseudospretella STT. Třešňovka; dosti hojný /škůdce v domácnostech/. 8. Oecophora bractella (L.) Třešňovka, Sázava; několik nálezů. 9. Harpella forficella (SC.) Davle okolí, Třešňovka; několik nálezů.
10. Carcina quercana (F.) Třešňovka; několik nálezů. Semioscopis anella (HB.) nalezen na blízké lokalitě Medník. Semioscopis avellanella (Hb.) nalezen na blízké lokalitě Medník. 11. Enicostoma lobellum D. et SCH. Třešňovka 11.6.1973. 12. Epigraphia steinkellneriana D. et Sch. Sázava 26.3.1972. 13. Agonopteryx applana (F.) Třešňovka; dosti hojný. 14. Agonopteryx propinquella (TR.) Třešňovka 2.9.1972. 15. Agonopteryx ocellana (F.) Sázava 14.4.1979, Třešňovka 12.3.1977. 16. Agonopterys zephyrella (Hb.) Třešňovka 18.5.1974. 17. Agonopteryx arenella (D. et SCH.) Třešňovka, Chlomek; dosti hojný. 18. Depressaria pimpinellae Z. Třešňovka 30.8.1980. 19. Depressaria weirella STT. Třešňovka 18.7.1975. 20. Depressaria emeritella STT. Třešňovka 17.5.1975. 21. Depressaria olerella Z. Třešňovka 1.8.1975. 22. Depressaria albipunctella (Ha.) Davle okolí, Třešňovka, Chlomek hojný druh. 23. Diurnea phryganella (HB.) Davle okolí, Třešňovka, Ďábel, Chlomek, Petrov; velmi hojný druh. 24. Diurnea fagella (F.) Davle okolí, Třešňovka, Chlomek, Petrov, Ďábel velmi hojný druh.
40. Čeleď GELECHIDAE (názvosloví podle LERAUTA /8/) 1. Argolamprotes micella (D. et SCH.) Třešňovka 4.7.1982. 2. Stenolechia gemella (L.) Ďábel 12.9.1976, Třešňovka 15.8.1975. 3. Parachronistis albiceps (Z.) Třešňovka 11.7.1975. 4. Recurvaria nanella (D. et SCH.) Třešňovka; několik nálezů.
280 5. Exoteleia dodecella (L.) Třešňovka 22.6.1973. 6. Athrips mouffetella (L.) Třešňovka 6.8.1975, 5.8.1974. 7. Pseudotelphusa acalella (SC.) Třešňovka, Chlomek, Ďábelg dosti hojný druh. 8. Teleiodes paripunctella (THUNB.) Třešňovka 19.5.1977, 20.8.1977. 9. Teleiodes decorella (HW.) (=Adrasteia humeralis Z.) Chlomek, Ďábel, Třešňovka; velmi hojný druh.
10. Teleiopsis diffinis (HW.) Třešňovka 16.6.1977. 11. Bryothropha terella (D. et SCH.) Třešňovka; dosti hojný druh. 12. Bryotropha senestella (Z.) Třešňovka 4.8.1975. 13. Chionodes electella Z. Třešňovka 21.6.1975. 14. Neofriseria peliella (TR.) Třešňovka 18.7.1975. 15. Gelechia scotinella HS. Sázava 26.7.1975. 16. Gelechia sabinella Z. Třešňovka 15.8.1975. 17. Cosmardia moritzella (TR.) Třešňovka 30.9.1972; nový druh pro 3SR. 18. Caryocolum amaurellum (HER.) Třešňovka 30.7.1977. Caryocolum huebneri (HW.) nalezen na blízké lokalitě Medník. 19. Caryocolum fischerella (TR.) Třešňovka, Sázava; několik nálezů. 20. Nothris verbascella (D. et SCH.) Třešňovka 2.9.1972, 19.9.1978. 21. Sophronia sicariella Z. Davle okolí, Třešňovka, Ďábel; několik nálezů. 22. Acanthophila alacella (Z.) Třešňovka; několik nálezů. 23. Anacampsis populella (CL.) Chlomek 10.7.1977, Třešňovka 18.7.1975. 24. Sitotroga cerealella (OLIV.) Třešňovka; několik nálezů. 25. Anarsia lineatella Z. Třešňovka 11.7.1975. 26. Psoricoptera gibbosella (Z.) Třešňovka 30.8.1980. 27. Dichomeris marginella (F.) Třešňovka 5.8.1978, 23.7.1980. 28. Brachmia lutalella HS. Třešňovka; několik nálezů. 29. Syncopacna sangiella (STT.) Třešňovka 12.9.1974.
Literatura 1. PIPEK,P.; ŠTĚPÁNEK M., 1978: Lepidopterologické poměry okolí Davle, Bohemia centralis 7, s. 151 161. 2. HRUBÝ,K. 1969: Prodromus Lepidopter Slovenska,1. vyd., Bratislava, NSAV, 962 s. 3. HEATH,J., 1957: The britisch Eriocraniidae and Micropterygidae,, Proc. S. Lond. ent. nat. hist. soc, s. 115 125. 4. ZAGULJAJEV,A.K., 1964: Fauna SSSR, tom. IV, vyp. 2, Nastojaščije moli (Tineidae), 1. vyd., Moskva, Nauka, 424 s.
281 5. PATZAK,H., 1974: Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Lepidoptera Coleophoridae. Beit. Ent., 24, 5. 5 8, s. 153 278. 6. HANNEMANN, H,J., 1977: Kleinschmetterlinge oder Microlepidoptera III. 1. vyd., Jena, Gustav Fischer Verlag, 273 s. 7. TOLL,S., 1964: Oecophoridae. Klucze do oznacz. owadów Polski. XXVII, 35. Warszawa, 174 s. 8. LERAUT.P., 1980: Liste systématique et synonymique des Lepidopteres de France, Belgique et Corse. Alexanor.
Ing. Petr Pipek, CSc.
282 MOTÝLÍ FAUNA JEZERA V MNICHOVICÍCH BOŽKOVĚ
Tímto článkem navazuji na práci A. Příhody Jezero v Božkově u Mnichovic a přehled brouků sbíraných v tomto místě J. Tichým /Bohemia centralis, Praha; 11, 123 133, 1982/. Na této lokalitě již několik let sbírám motýly a rád bych přispěl k poznání entomofauny tohoto místa. Protože sama lokalita zabírá malý prostor, motýly jsem sbíral a zaznamenával v okruhu asi 150 metrů. Tento okruh zahrnuje i malý hájek osiky /Populus tremula/. Kromě klasického sběru síťkou jsem lovil také na světlo a vnadidlo. V seznamu uvádím za jménem druhu stupeň vzácnosti a hlavní živné rostliny housenek. Některé druhy determinoval dr. B. Starý a M. Soldát, kterým bych rád tímto poděkoval.
SEZNAM ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ LEPIDOPTER
ERIOCRANIIDAE 1. Eriocrania unimaculella (ZETT.) běžný, na lokalitě vzácný; Betula sp.
HEPIALIDAE 2. Phymatopus hecta (LINNE) běžný, polyfág, různé kořeny.
COSSIDAE 3. Zeuzera pyrina (L.) nehojný, na lokalitě vzácný; Alnus, Salix aj.
TALAEPORIDAE 4. Talaeporia tubulosa (RETT.) běžný; ?.
PSYCHIDAE 5. Fumaria casta (PALL.) běžný, polyfág, různé trávy.
ARGYRESTHIIDAE 6. Argyresthia goedartella (L.) běžný; Alnus, na zkoumané lokalitě je hojná i ssp. splendida /det. Starý/.
LITHOCOLLETIDAE 7. Lithocolletis heegeriella (ZELL.) nehojný, na lokalitě vzácný; Quercus.
283 8. Lithocolletis rajella (L.) nehojný; Alnus /det. Starý/. 9. Lithocolletis dubitella (H. et SCHIF.) nehojný až vzácný; Salix caprea /det. Starý/. 10. Lithocolletis froelichiella (ZELL.) nehojný, na lokalitě vzácný; Alnus /det. Starý/.
ELACHISTIDAE 11. Elachista nobilella (ZELL.) na lokalitě velmi vzácný; Garex /det Starý/ 12. Elachista paludum (FREY) nehojný; Carex.
OECOPHORIDAE 13. Diurnea fagella (F.) hojný, polyfág, různé listnaté stromy.
GELECHIDAE 14. Brachmia rufescens (HAW.) vzácný, na lokalitě dva exempláře /9.7.1978, 15.7.1981/, různé bažinaté trávy /det. Starý/.
TORTRICIDAE 15. Pandemis cerasana (HUBNER) běžný, na lokalitě vzácný; Prunus, Quercus etc. 16. Lathronympha strigana (F.) nehojný, na lokalitě vzácný; Hypericum /det. Soldát/.
ALUCITIDAE 17. Platyptilia gonodactyla (D. et SCHIFF.) běžný; Tussilago, Petasites aj. 18. Stenoptilla bipunetidactyla (SC0P0LI) běžný stepní druh; na lokalitě jediný exemplář, a to na suchém palouku; Galium. 19. Merrifieldia tridactyla (L.) běžný, na lokalitě vzácný; Thymus. 20. Alucita pentadactyla (L.) běžný, na lokalitě nehojný; Prunus. 21. Gilmeria pallidactyla (L.) lokální a vzácný; Achilea.
CRAMBIDAE 22. Donacaula forficella (THUN.) nehojný; Carex. 23. Donacaula mueronella /D. et SCHIFF.) nehojný, na lokalitě vzácný; Phragmites, Carex. 24. Schoenobius gigantellus (D. et SCHIFF.) nehojný, na lokalitě běžný; Phragmites. 25. Chilo phragmitellus (HUBNER) nehojný; Phragmites. 26. Calamotropha paludella (HUBNER) vzácný; Phragmites.
PYRAUSTIDAE 27. Eurrhypara hortulata (L.) hojný; Urtica. 28. Scoparia arundiana (L.) nehojný., na lokalitě vzácný; ?, 29. Haritana ruralis (SCOPOLI) hojný; Urtica.
284 30. Cataclysta lemnata (L.) lokální, nehojný až vzácný; některé roky na lokalitě velmi hojný; Lemna minor, Lemna trisulca. 31. Nymphula nymphaeata (L.) nehojný; Nymphaea, Nuphar.
NOTODONTIDAE 32. Pheosia tremula (CLERC) běžný, na lokalitě vzácný; Betula, Salix (det. Soldát/. 33. Leucodonta bicoloria (D. et SCHIFF.) vzácný, na lokalitě jediný exemplář /5.7.1981/; Betula. 34. Peridea anceps (GOEZE) nehojný, na lokalitě vzácný; Quercus. 35. Drymonia dodonea (D. et SCHIFF.) hojný, na lokalitě vzácný; Betula, Quercus. 36. Notodonta tritophus (ESPER) vzácný; Salix. 37. Clostera pigra (HUF.) běžný, na lokalitě nehojný; Salix. 38. Clostera anastemosis (L.) lokální a nehojný; Salix, Populus
GEOMETRIDAE 39. Brephos parthenias (L.) běžný; Betula. 40. Brephos notha (HUBNER) nehojný; Populus tremula. 41. Epirrhanthis paluerata (THUN.) vzácný; Populus tremula. 42. Hydriomena coerulata (F.) nehojný; Alnus. 43. Asthena albulata (HUF.) lokální, nehojný; Betula, Populus, Quercus /det. Soldát/. 44. Geometra papilionaria (L.) nehojný, na lokalitě vzácný; Betula, Alnus, Salix. 45. Eulype hastata (L.) nehojný; Salix, Alnus. 46. Euchoeca nebulata (SC0P0LI) nehojný; Alnus. 47. Ematurga atomaria (L.) velmi hojný; Polyfág. 48. Itama brunneata (THUN.) nehojný; Salix aurita. 49. Hydrelia flammeolaria (HUF.) nehojný; Alnus, Betula. 50. Epirrhoe alternata (MULL.) velmi hojný; Galium. 51. Operopthera brumata (L.) hojný; polyfág.
DREPANIDAE 52. Platypteryx falcantaria (L.) nehojný; Betula, Alnus. 53. Platypteryx curvatula (BORK.) nehojný; Alnus. 54. Drepana glaucata (SC0P0LI) nehojný, na lokalitě vzácný; Prunus. Sphingidae 55. Smerinthus ocellatns (L.) běžný, na lokalitě vzácný; Salix, Populus, Prunua aj. 56. Laothee populi (L.) běžný, na lokalitě nehojný; Salix.
TETHALDAE 57. Thyatira batis (L.) lo, zalétlý; Rubus. běžný, na lokalitě jediný exemplář ulovený na svět 58. Tethea octogesima (HUBNER) nehojný až vzácný; Populus
285
ENDROMIDIDAE 59. Endromis veraicolora (L.) lokální, vzácný; Betula, Alnus aj. Lymantridae 60. Leucoma salicis (L.) běžný, na lokalitě vzácný; Salix.
NOCTUIDAE 61. Mormo maura (L.) lokální a vzácný, na lokalitě jeden exemplář /5.7. 1981/; Alnus, Salix aj. 62. Apatele alni (L.) vzácný; na lokalitě pouze dva ex. /7.6.1982/; Alnus, Salix /det. Soldát/. 63. Apatele cuspis (HUBNER) velmi vzácný, na lokalitě jediný exemplář /7.7.1982/; Alnus. 64. Apatele leporina (L.) nehojný; Alnus, Salix aj. 65. Autographa gamma (L.) běžný tažný druh, polyfág. 66. Scoliopterys libatrix (L.) běžný; Salix, Populus. 67. Herminia barbalis (CLERO) běžný; Alnus, Betula. 68. Hypena proboscidalis (L.) velmi hojný; Urtica. 69. Agrochola helvola (L.) nehojný; Alnus aj.
NYMPHALIDAE 70. Apatura iris (L.) nehojný; Populus, Salix aurita. 71. Apatura ilia (D.) et SCHIFF.) nehojný, na lokalitě vzácný; Populus, Salix. 72. Aglais urticae (L.) velmi hojný; Urtica. 73. Nymphalis antiopa (L.) nehojný; Salix, Betula, Populus. 74. Melitaea dictynna (ESPER) nehojný, na lokalitě vzácný; Plantago, Veronica aj.
LYCAENIDAE 75. Lycaena hippothoe (L.) nehojný, na lokalitě vzácný; Rumex, Polygonum. 76. Maculinea teleius (BERG.) nehojný; Sanguisorba offic. 77. Maculinea nausithous (BERG.) nehojný, na lokalitě vzácný; Sanguisorba officinalis.
PIERIDAE 78. Gonepteryx rhamni (L.) běžný; Frangula, Rhamnus.
Z uvedeného seznamu vyplývá, že jsem na zkoumané lokalitě Jezero v Mnicho vicích Božkově zjistil 78 druhů Lepidopter, které náležejí k 25 čeledím. Tento seznam pravděpodobně není úplný; jistě zde bude zjištěno ještě několik nových druhů. Kromě hojných druhů se zde vyskytují také vzácné druhy a zejména druhy, vázaná na
286 bažinatá lokality, která se stávají stále vzácnějšími vlivem vysoušení podobných míst. Uvedená lokalita si plně zaslouží všemožnou ochranu.
Petr Záruba
DALŠÍ NÁLEZ HRABOŠE MOKŘADNÍHO /MICROTUS AGRESTIS/ NA KŘIVOKLÁTSKU
26. července 1982 se nám při výzkumu kvantitativního a kvalitativního složení fauny drobných savců v okolí Klíčavské údolní nádrže v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko /čtverec 5949 středoevropského síťového mapování/ podařilo odchytit do standardní sklapovací pasti adultního samce hraboše mokřadního /Microtus agrestis/. Lokalita představuje vlhkou bukohabrovou stráň s vyvinutým bylinným patrem 25 m od regulovaného přehradního výtoku v nadmořské výšce 269 m n. m. Tento samec vážil 24 g, mel tělo dlouhé 128 mm, ocas 49 mm, ucho 14 mm a zadní tlapu 18,1 mm. Doklad je uložen v depozitáři terénní stanice katedry systematické zoologie přírodovědecké fakulty UK v Praze na Klíčavě. Pokud je nám známo, jde o třetí lokalitu výskytu tohoto zajímavého hlodavce v oblasti Křivoklátské vrchoviny; ANDĚRA (1980) udává zjištění z Terešova a z Rudy u Nového Strašecí, a to obě z roku 1978. Zajímavá je relativně nižší nadmořská výška lokality, protože většina československých lokalit leží 400 800 m n. m. (ANDĚRA 1. c).
Literatura
ANDĚRA,M., 1980: Distribution of the Field Vole, Microtus agrestis, in Czechoslovakta /Mammalia, Rodentia/, Věst. čs. Společ. zool., 44: 241 259. Jan Plesník
287 Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu
BOHEMIA CENTRALIS 14
vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze roku 1985 ve Středisku interních publikací Návrh obálky Miroslav Rada Vydání první – Počet stran 288 Odpovědné redaktorka Jiřina Benešová Technická redaktorka Helena Urbanová Vytiskly Moravské tiskařské závody, n.p., Kyjov AA 19, 34, VA 19,77 Náklad 500 výtisků Publikace č. 3863 07 094 85 04/15
288