Přírodov ědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Katedra botaniky

BAKALÁ ŘSKÁ PRÁCE

Pavla K řížková

Srovnání morfologie p říčných řez ů listy travin

Vedoucí práce: RNDr.Radim J.Vašut, Ph.D.

obor : Biologie – geologie a ochrana životního prost ředí místo a datum odevzdání : v Olomouci dne 26. 6. 2013

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalá řskou práci zpracovala samostatn ě a že jsem uvedla všechny použité informa ční zdroje.

V Olomouci dne 26. 6. 2013 ……………………………….

Pavla K řížková

Pod ěkování

Na tomto míst ě bych cht ěla pod ěkovat vedoucímu práce RNDr. Radimu J. Vašutovi Ph.D., za vedení bakalá řské práce, vst řícnost, poskytnutí materiálu a cenných rad, za čas věnovaný na konzulta čních hodinách. Dále bych cht ěla pod ěkovat Mgr. Zuzan ě Trojanové, za ochotu pomoci p ři práci s mikroskopem.

BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE

Jméno a p říjmení: Pavla K řížková

Název práce: Srovnání morfologie p říčných řez ů listy travin

(vybraní zástupci čeledi Poaceaea a Cyperaceae)

Typ práce: Bakalá řská práce

Pracovišt ě: Katedra botaniky

Vedoucí práce: RNDr. Radim J. Vašut, Ph.D.

Rok obhajoby práce: 2013

Abstrakt

Práce má za úkol p řiblížit čtená ři vybrané druhy úzkolistých trav z čeledi (lipnicovité), jejich význam v přírod ě, postavení trav v systému rostlin.

V práci jsem vybrané druhy trav odlišila na základ ě rozdílné morfologie. Stru čné morfologické popisy jednotlivých druh ů jsem doplnila mikrofotografiemi p říčných řez ů částmi vegetativních orgán ů trav - list ů a obrázky, které napomáhají k lepšímu ur čení jednotlivých druh ů. Má práce by m ěla poukázat na to, že ur čování není vždy jednozna čné a snadné, zejména u rodu kost řav.

Práce by z didaktického hlediska m ěla sloužit jako dopln ěk výukového materiálu pro st řední školy. Fotografie byly použity pro eduka ční Portál české Flóry.

Klí čová slova : lipnicovité, kost řavy, morfologie, listy

Po čet stran : 43

Jazyk: český

BIBLIOGRAPHICAL IDENTIFICATION

Autor’s first name and surname: Pavla K řížková

Title: Comparative morphology of the graminoids

(on selected taxa of families Poaceae and Cyperaceae)

Type of thesis: Bachelor

Department: Department of Botany

Supervisor: RNDr. Radim J. Vašut, Ph.D.

Year of the Thesis defence: 2013

Abstract

The aim of this thesis is to present selected grass species with emphasis to their anatomy.

Selected species grasses having narrow leaves and that are difficult to determinate were compared by morphology of leaves. This characteristic is well known as useful tool in identification of grass species. The main purpose of this thesis was preparation of microphotographs of cross-sections of narrow-leaved grass species and publish them on educational webpages Portál české flóry. Concise morfology descriptions were supplemented by Micrographs were supplemented by the overall description of studied taxa.

This work from the didactic point of view should serve as teaching material on secondary school.

Keywords: Poaceae, , morfology, leaf

Number of pages: 43

Language: Czech

OBSAH

1 ÚVOD...... 7

1.1 Trávy a jejich význam ...... 7

1.2 Za řazení rodu Kost řav do systému rostlin...... 8

1.2.1 Angiospermické rostliny (krytosemenné)...... 8

1.2.2 Třída: Liliopsida...... 9

1.2.3 Podt ř. Commelinidae, Commelinoids...... 9

1.2.4 Řád: (lipnicotvaré) ...... 9

1.2.5 Čele ď: Poaceae (lipnicovité)...... 9

1.2.6 Rod Festuca ...... 10

1.3 Anatomická stavba listu trav ...... 11 2 METODIKA A MATERIÁL...... 12

2.1 Rostlinný materiál ...... 12

2.2 Metodika zhotovování mikroskopických preparát ů ...... 14

2.3 Metodika po řizování mikrofotografií ...... 14

2.4 LITERATURA POUŽITÁ V KAPITOLE VÝSLEDKY PRÁCE ...... 15 3 VÝSLEDKY PRÁCE...... 15

3.1 Přehled studovaných druh ů a jejich popis ...... 16

3.1.1 Festuca pallens – Kost řava sivá...... 16

3.1.2 Festuca rupicola – kost řava žlábkatá...... 17

3.1.3 Festuca rupicola subsp. saxatilis – kost řava žlábkatá skalní...... 18

3.1.4 Festuca rubra – kost řava červená...... 19

3.1.5 Festuca valesiaca – kost řava walliská ...... 20

3.1.6 Festuca pseudodalmatica – kost řava padalmatská...... 21

3.1.7 Festuca psammophila subsp. dominii – kost řava píse čná Dominova...... 22

3.1.8 Festuca brevipila – kost řava drsnolistá ...... 23

5 3.1.9 Festuca filiformis – kost řava vláskovitá...... 24

3.1.10 Festuca supina – kost řava nízká...... 25

3.1.11 – Kost řava ov čí ...... 26

3.1.12 Poa pratensis subsp. angustifolia – lipnice lu ční...... 27

3.1.13 Nardus stricta – smilka tuhá...... 28

3.1.14 Avenella flexuosa – metli čka k řivolaká ...... 29 4 FOTOGRAFICKÁ ČÁST ...... 33 5 DISKUZE ...... 39 6 ZÁV ĚR ...... 41 7 LITERATURA ...... 42

6 1 ÚVOD

1.1 TRÁVY A JEJICH VÝZNAM

Pojmem trávy jsou u nás ozna čovány ned řevnaté rostliny pat řící taxonomicky do čeledi Poaceae (syn. Gramineae ) zahrnující asi 600 rod ů (Grau et al. 1998). Čeledi Poaceae (lipnicovité), která je často ozna čována pojmem sladké nebo pravé trávy, jsou podobné dv ě čeledi ozna čované jako nepravé či kyselé trávy. A to jednak čele ď sítinovitých (Juncaceae ), která má oproti trávám stonek bez kolének a čele ď šáchorovitých ( Cyperaceae ) vyzna čující se oproti pravým trávám trojhranným pr ůř ezem lodyhou, jedním listenem, troj řadým uspo řádáním list ů (Šindelá řová 1959).

Mezi jednotlivými výše popsanými čeled ěmi nejsou známy p říbuzenské vztahy, což znamená, že pokud se vyskytují shodné znaky nap ř.u čeledi Poaceae a Juncaceae nem ůžeme tedy ur čit, zda tyto znaky vznikly na sob ě nezávislým (tedy paralelním) vývojem nebo mají spole čný p ůvod.

Trávy jsou obecn ě rozší řenými rostlinami, díky jejich ohromné ekologické plasticit ě se vyskytují tém ěř na všech typech stanoviš ť a ve všech biomech sv ěta. V lu čních, pastvinných, stepních spole čenstvech, ale také v pampách, savanách, prériích, získaly trávy dominantní postavení a dodávají tak t ěmto spole čenstv ům charakteristický vzhled.

Trávy mají hlavní význam v zem ědělství, ale také v lesním hospodá řství. V zem ědělství mají obrovský význam obilniny (oves, pšenice, je čmen, žito, kuku řice, rýže) tvo řící podstatnou složku rostlinné potravy. Obilniny obecn ě jsou nejd ůležit ějšími plodinami na sv ětě, které zajiš ťují výživu pro naprostou v ětšinu obyvatel Zem ě. Obilniny jsou trávy, jejichž plody obsahují škrob.

Dále jsou trávy v zem ědělství užite čné tím, že tvo ří husté drny, díky nimž chrání p ůdu před erozí, pod drny se také kumuluje humus zvyšující úrodnost p ůdy. Slouží rovn ěž k výživ ě hospodá řských zví řat. Po pastv ě či sklizni se trávy rychle regenerují díky vegetativnímu rozmnožování pomocí odnožování.

V lesním hospodá řství jsou významné pro vývoj fytocenóz, p ři obnov ě les ů či zales ňování. Jsou potravou lovné zv ěř e, čímž dochází k eliminaci škod na lesních kulturách. Dále také chrání semená čky a sazenice lesních d řevin p řed sluncem a to zejména na jižních svazích (Šindelá řová 1970).

7 Vědní obor, který se zabývá studiem travin, jejich taxonomií, morfologií a biologií se nazývá graminologie. Tento termín pochází z latinského Graminae (=tráva) a řeckého logos (= slovo, myšlení, rozum, atp.)

1.2 ZA ŘAZENÍ RODU KOST ŘAV DO SYSTÉMU ROSTLIN

Cílem mé práce bylo zam ěř it se mimo jiné p ředevším na rod Kost řav, proto popisuji pouze část systému sm ěř ujícího k tomuto rodu. Systémy by m ěly p ředstavovat p řirozenou příbuznost organismu (Grau et al. 1998). Za čala jsem od popisu krytosemenných rostlin až jsem se skrze systém, který je popsaný níže dostala k popisu rodu Festuca .

Angiospermické rostliny (krytosemenné)

Odd.: Magnoliophyta

Třída: Liliopsida, Monocotyledonae (Jednod ěložné)

Podt ř.: Commelinidae

Řád: Poales (lipnicotvaré)

Čele ď: Poaceae (lipnicovité)

Rod: Festuca (kost řavy)

1.2.1 Angiospermické rostliny (krytosemenné)

Je to megafylní skupina tracheofyt zahrnující byliny a d řeviny. Sami čí gametofyt je závislý na sporofytu a je tvo řený sedmibun ěč ným zárode čným vakem. U krytosemenných rostlin je vyvinut kv ět, jehož ú čelem je chránit vají čka a produkovat pyl. Kv ěty m ůžou být jednotlivé nebo se skládat v kv ětenství. Dochází zde k dvojímu oplození. První spermatická bu ňka splývá s vaje čnou bu ňkou (oosférou) a vzniká diploidní zygota, z ní pak embryo. Druhá haploidní spermatická bu ňka splývá s diploidním jádrem zárode čného vaku a dochází ke vzniku triploidní bu ňky, z které dalším d ělením vzniká triploidní vyživovací pletivo (endosperm), jehož hlavní funkcí je výživa embrya. Celá rostlina je sporofytní (2n), gametofyt je tedy pylové zrno, bu ňky pylové lá čky a zárode čný vak vají čka (Novák & Skalický 2008).

8 1.2.2 Třída: Liliopsida

Zárodek klí čí jednou d ělohou, která na vrcholu zárodku objímá vzrostlý vrchol (plumula). Radikula zaniká, ko řenový systém je tvo řen adventivními ko řeny, žilnatina list ů je zpravidla soub ěžná, listy mají pochvu p řecházející v čepel, z řetelný řapík, ale zcela postrádájí palisty. Mají adosovaný první list na postranních větvích, což znamená, že je oto čený h řbetní stranou k hlavnímu stonku. P řídatné (akcesorické) pupeny jsou kolaterální, tedy umíst ěné po obou stranách nad úžlabním pupenem. Kv ěty bývají v ětšinou troj četné, cyklické. Pylová zrna s jednou aperturou nebo od jednoaperturního typu odvozené (Novák & Skalický 2008). Cévní svazky jsou roztroušené (ataktostéle) a obalené sklerenchymatickou pochvou, v kýlu chyb ějí pr ůvodní bu ňky, cévním svazk ům chybí kambium, tedy nepodléhají druhotnému tloustnutí (Zlatník et al. 1970).

1.2.3 Podt ř. Commelinidae , Commelinoids

Tracheje se nacházejí ve všech částech t ěla v četn ě částí nadzemních. Listy s pochvou a jazý čkem (ligulou) nacházejícím se na rozhraní pochvy a čepele, postrádají řapík. Pestík je redukován až na jeden karpel, redukované jsou i kv ětní obaly, kv ěty jsou sdruženy v bohatá kv ětenství, endosperm je bohatý na škrob. V nov ějších systémech podt ř. ozna čována jako nebo Commelinoid monocots a liší se od p ůvodního ozna čení tím, že do podt ř. byly p řidány palmy (Kubát 2006).

1.2.4 Řád: Poales (lipnicotvaré)

Kv ěty jsou velmi malé, ve složených kv ětenstvích a s redukovanými kv ětními obaly, mají výraznou anemogamii (Kubát 2006).

1.2.5 Čele ď: Poaceae (lipnicovité)

Do této čeledi řadíme 650 rod ů s 10 000 druhy, z toho v ČR se vyskytuje p řes 60 rod ů skoro s 200 druhy (Novák & Skalický 2008). Ko řeny jsou svaz čité, složené z adventivních ko řínk ů, velmi často m ůžeme pozorovat endotrofní mykorrhizu (Novák & Skalický 2008). Stébla (lodyhy) bývají okrouhlá, mohou být i slab ě zmá čklá, jsou pr ůběžn ě člen ěna na kolénka (nody) a články (internodia), p řičemž délka článk ů se zv ětšuje sm ěrem od báze

9 nahoru. Články stébel jsou vždy duté, kolénka stébel jsou vypln ěná tkání, pouze u n ěkolika druh ů trav je stéblo vypln ěno d ření (Grau et al. 1998). Pod pokožkou dutých stébel se nacházejí jeden nebo dva kruhy cévních svazk ů, na které nasedají sklerenchymatická pletiva, kolénka obsahují meristematické pletivo, pomocí n ěhož rostou stébla do výšky (Míka et al. 2002). Bazální část listu se nazývá listová pochva. Listová pochva p řir ůstá ke kolénku a obklopuje internodium, na jedné stran ě v ětšinou bývá otev řená, pouze u n ěkolika druh ů najdeme pochvy trubkovit ě srostlé. Listová pochva p řechází plynule v listovou čepel, mezi listovou pochvou a listovou čepelí se nachází blanitý jazý ček (ligula), který n ěkdy m ůže zcela chyb ět nebo místo n ěj m ůže být vyvinut svazek chlup ů. Funkce jazý čku není dosud známá, ale práv ě jazý ček je dobrým rozlišovacím znakem p ři ur čování trav. P řední část listové pochvy vybíhá ve dv ě zašpi čat ělá ouška (Grau et al. 1998).

Čepel je zpravidla úzce nebo kopinat ě čárkovitá, žlábkovit ě či št ětinovit ě svinutá nebo plochá. Žilnatina je soub ěžná. Kv ětenstvím je lata (panicula) složená z jedno- až vícekv ětých klásk ů (Poa , Festuca ), kv ěty jsou aktinomorfní, oboupohlavné. Kv ěty sedí mezi osinatou pluchou a bezosinnou pluškou (Míka a kol. 2002). Plevy (glumae) a pluchy (lemma) jsou listenového p ůvodu, plenky (lodiculae) a plušky (palea) vznikly ze dvou lístk ů vnit řního kruhu okv ětí (Kubát 2006). U rýže se vyskytuje p ůvodní po čet ty činek a to 6 ty činek, u většiny trav je pak po čet ty činek redukován na t ři, u n ěkterých druh ů (tomka) 2 ty činky a u smilky pouze 1 ty činka. Sou částí pestíku jsou dv ě blizny a 1 vají čko. Plodem trav je obilka (caryopsis), u které je osemení srostlé s oplodím. Pod osemením je aleuronová vrstva bohatá na bílkoviny. Embryo je odd ěleno od zásobního endospermu scutellem (štítkem). Štítek je přem ěněná d ěloha, která pomocí enzym ů p řijímá z endospermu výživu. Naproti štítku se nachází šupinkovitý epiblast, který n ěkdy bývá považován za druhou d ělohu (Novák & Skalický 2008).

1.2.6 Rod Festuca

V některých systémech řadíme rod kost řav ješt ě do pod čeledi (lipnicovité vlastní). Celkov ě rod Kost řav čítá asi 110 druh ů, u nás je zastoupeno n ěco p řes 20 druh ů (Zlatník et al. 1970).

Přízemní jalové výb ěžky vyr ůstají intravagináln ě (hustotrsnaté) nebo extravagináln ě (trávy tvo řící krátké trsy), pochvy p řízemních list ů jsou zpravidla otev řené s krátkým jazý čkem se 2 objímavými oušky nebo bez oušek. Čepele list ů jsou št ětinovit ě (zejména

10 suchomilné trávy) či sítinovit ě svinuté, žlábkovit ě složené nebo ploché. Plevy jsou nestejné, dolní jednožilná, horní trojžilná, pluchy jsou kopinaté, osinaté, bezosinné či tupé, lata je rozv ětvená, kv ěty jsou drobné (Zlatník et al. 1970).

Rod Kost řav je z taxonomického hlediska rodem komplikovaným, jelikož jednotlivé druhy jsou si velice podobné. Proto, abychom spolehliv ě odlišili některé druhy kost řav, zejména úzkolisté, je nutné ud ělat pr ůř ez listem. Na pr ůř ezu listem je d ůležité se zam ěř it na sklerenchym. Vlákna sklerenchymu m ůžou obalovat cévní svazky (u druhu Festuca rubra ), mohou tvo řit souvislý, nep řerušovaný sklerenchymatický pás (F. ovina , F. filiformis , F. supina , F. pallens , F. vaginata ), p řerušovaný sklerenchymatický pás (F. brevipila ) nebo výrazn ě p řerušovaný sklerenchymatický pás, kdy jeden pás se nachází pod st řední žilkou a dva pásy na okrajích listu (F. valesiaca , F. rupicola ), (Dostál 1989).

Dále je d ůležité zam ěř it se na tvar čepele na líci. Na líci m ůže být čepel rovná, dokonale či nez řeteln ě žebernatá a nežebernatá, p řičemž nad kýlem je na každé stran ě jeden žlábek nebo je viditelná pouze jedna st řední rýha (Šindelá řová 1959).

1.3 ANATOMICKÁ STAVBA LISTU TRAV

Listy typické pro rod Poaceae jsou bifaciální s nerozlišeným mezofylem. Buňky pokožky jsou dlaždicovité, ploché, bez mezibun ěč ných prostor, u suchomilných druh ů je kryta silnou kutikulou. V pokožce se vyskytují ohýbací bu ňky, které umož ňují, aby se list svinul a p ředešlo se tak nadm ěrnému výparu a ztrát ě vody (Brožík 1999).

Ohýbací bu ňky jsou tenkost ěnné bu ňky postrádající chlorofyl. Velikost těchto bun ěk se m ění v závislosti na životních podmínkách. Rozmíst ění ohýbacích bun ěk je dobrým rozlišovacím znakem p ři ur čování trav. Ohýbací bu ňky mohou být v jednom pruhu nad hlavním kýlem, ve 2 pruzích na každé stran ě p řed hlavním cévním svazkem (Poa ) nebo za každým žebrem (Brožík 1999).

Parenchym není rozlišen na palisádový a houbový parenchym. Zelený parenchym se nazývá chlorenchym, je tvo řen z izodiametrických parenchymatických bun ěk. Cévní svazky obklopuje bezbarvý parenchym. D ůležitým ur čovacím znakem je u trav sklerenchym (Brožík 1999).

11 Sklerenchym je mechanické pletivo vystužující čepele listu. Bývá v kýlu, na okrajích list ů, po obvodu listu m ůže tvo řit nep řerušovaný sklerenchymatický prstenec, nad cévními svazky a pod nimi (Brožík 1999).

2 METODIKA A MATERIÁL

Na p říčných řezech jsem zkoumala vnit řní stavbu rostlinnými orgány. U jednotlivých druh ů jsem pozorovala jak morfologickou stavbu listu např. rozdíly ve tvaru listu na pr ůř ezu, rozdíly ve velikostech, tak i anatomickou stavbu čepele listové. Rozdíly v anatomické stavb ě čepele listové jsou u trav dobrým d ůkazem jejich rozdílných životních podmínek.

2.1 ROSTLINNÝ MATERIÁL

Pracovala jsem se suchým materiálem z herbá řových položek, materiál mi byl poskytnut vedoucím práce z herbaria P řírodov ědecké fakulty, katedry botaniky UP Olomouc Holice. Pro ov ěř ení správného ur čení p říčných řez ů rostlinným materiálem k jednotlivému druhu jsem používala Klí č ke kv ěten ě České republiky (Kubát et al. 2002). Seznam všech vybraných druh ů z čeledí Poaceae, s kterými jsem pracovala, jsem shrnula do tabulky č. 1.

12 Tabulka č. 1. P řehled studovaných druh ů rostlin a jejich geografický p ůvod. (pokra čování na následující stran ě)

jméno taxonu jméno taxonu rok autor sb ěru místo sb ěru (česky) (latinsky) sb ěru Malolánské u Leg. M. 1. Kost řava ov čí Festuca ovina Pardubic, 1943 Duchoslav Přesypy u Malolánského Mor. - slez. Kost řava Beskydy, Horní 2. Festuca rubra Leg. R. J. Vašut 2001 červená Be čva, osada U Dor ňák ů Štramberk, J 3. Kost řava sivá Festuca pallens Leg. A. Pe činka 1998 svah kolonie ř 4. Kost ava Festuca rupicola Leg. V. Bedná ř Kosí ř 1960 žlábkatá Kost řava Vsetín - 5. Festuca brevipila Leg. M. Dan čák 2000 drsnolistá Jabl ůnka 6. Kost řava nízká Festuca supina Leg. A. Pe činka Hrubý Jeseník, 1997 Ov čárna ř ěř 7. Kost ava Festuca valesiaca Leg. M. Krom íž - 1998 walliská Trávní čková Prasklice

Kost řava Leg. B. Bukovské vrchy, 8. Festuca saxatilis 1995 žlábkatá skalní Trávní ček Zboj

Festuca Bzenec - Kost řava 9. psammophila Leg. M. Dan čák Vojenské 2001 pochvatá subsp. dominii cvi čišt ě

Hutisko - Kost řava 10. Festuca filiformis Leg. M. Vašátová Solanec, Z okraj 2006 tenkolistá obce Nízké Tatry - ř Leg. B. 11. Kost ava Festuca Hranovnica, JZ 2004 dalmatinská pseudodalmatica Trávní ček svahy vrchu Zám čisko

Leg. B. Moravský kras, Poa pragensia 12. Lipnice lu ční Ostrov u 1991 subsp. angustifolia Trávní ček Macochy

13 jméno taxonu jméno taxonu rok autor sb ěru místo sb ěru (česky) (latinsky) sb ěru

Moravsko - slezké Beskydy, 13. Smilka tuhá Nardus stricta Leg. R. J. Vašut 1998 Horní Be čva, Na Zub čen ě Moravsko - Metli čka slezké Beskydy, 14. Avenella flexuosa Leg. M. Vašátová 2006 křivolaká Hutisko - Solanec Pali čkovec 15. Corynephorus Leg. V. Pluha ř Bzenec, P řívoz 1988 šedavý canescens

2.2 METODIKA ZHOTOVOVÁNÍ MIKROSKOPICKÝCH PREPARÁT Ů

Pomocí žiletky jsem na řezala p říčné (transverzální) řezy ve st řední t řetin ě nebo v polovin ě listové čepele, aby byly zachyceny všechny cévní svazky. Pomocí prepara ční jehly jsem na řezaný rostlinný materiál p řenesla do uzavíracího média a zhotovila do časné, nebarvené mikroskopické preparáty. Jako uzavírací médium jsem používala vodu, glycerol nebo glycerol - ethanol v pom ěru 1 : 3. Glycerol jsem nepoužívala jen jako uzavírací médium, ale také jako zm ěkčovadlo, protože jsem pracovala se suchým materiálem, který se rozpadal, proto jsem ješt ě p řed zhotovením řez ů trávy vkládala na 5 minut do kádinky s glycerolem, aby zm ěkly. Výhodou preparátu uzav řených v glycerolu je delší životnost preparátu, což znamená, že preparáty nevyschnou a nemusí se po po řízení fotodokumentace hned vyhazovat.

2.3 METODIKA PO ŘIZOVÁNÍ MIKROFOTOGRAFIÍ

Mikrofotografie byly po řízeny pomocí mikrofotografického systému Olympus DP70, který je ur čen pro vytvo ření záznamu digitálního obrazu z mikroskopu. Nejprve jsem vložila preparát na stolek mikroskopu. Obraz z mikroskopu se pomocí kamery zobrazil na monitoru PC. Obraz na monitoru PC jsem zaost řovala pomocí mikrošroubu mikroskopu. V po číta či jsem si v programu DP Controller nastavila vyvážení bílé barvy u budoucího snímku, vložila kalibrované m ěř ítko tedy úse čku definované délky a v programu DP Manager jsem vybrala

14 složku z po číta če, do které se ukládaly všechny vyfocené snímky. Mikrofotografie jsem do finální podoby upravila pomocí programu Zoner Photo Studio, kde jsem snímky o řízla, oto čila o ur čitý úhel, upravila jas, kontrast a barevnost snímk ů.

2.4 LITERATURA POUŽITÁ V KAPITOLE VÝSLEDKY PRÁCE

Sou částí výsledk ů práce jsou stru čné morfologické popisy, které vznikly rešerší literatury a slouží jako podklad pro informace publikované na eduka čním Portálu české flóry. Pro rešerši jsem použila následující literaturu: Šindelá řová 1959, Regal & Šindelá řová 1970, Dostál 1989, Grau et al. 1998, Kubát et al. 2002, Koblížek & Řepka 2003. Dále jsou sou částí výsledk ů práce dopln ěné o schématické obrázky řez ů (p řekresleno podle výše zmín ěné literatury) a zárove ň o fotografie makroskopických znak ů, které byly použity z Portálu české flóry (p řípadn ě výjime čně z dalších zdroj ů). Auto ři jednotlivých fotografií jsou uvedeni pod jednotlivými fotografiemi.

3 VÝSLEDKY PRÁCE

Rod kost řava je z taxonomického hlediska rodem komplikovaným, jelikož jednotlivé druhy jsou si velice podobné, navíc nap říč celého taxonu existuje vysoká variabilita, která je dána jednak genetickou výbavou a jednak místem výskytu (stanovišt ěm) a je mnohdy posílena ší řením kultivar ů, což vede k tomu, že se vytvá řejí p řechodné typy, které se nedají spolehliv ě za řadit do systému. Dále v textu následuje p řehled studovaných druh ů, jejich popis vlastní mikrofotografie řezy list ů.

15 3.1 PŘEHLED STUDOVANÝCH DRUH Ů A JEJICH POPIS

3.1.1 Festuca pallens – Kost řava sivá

obr . č. 1 - p říčný řez listem F. pallens (p řekresleno podle Čermák Klí č k ur čování stanovišt ě významných lesních rostlin ve vegetativním stavu )

• Poaceae Festuca pallens Host Icon. Descr. Gram. Austriac. 2: 63. 1802 (1802) • Syn.: Festuca duriuscula L., Festuca glauca auct. non Vill. • hust ě trsnatá, šedozelená, ojín ěná, trsy rozpadavé, výb ěžky vnitropochevní • stébla - p římá, 20–60 cm vysoká, hladká, jen naho ře slab ě drsná • pochvy listové - až k bázi otev řené, hladké, dole špinav ě žluté • jazý ček - velmi krátký, ouškatý • čepele - hrub ě št ětinovité až drátovité sítinovité, i za sucha oblé, bez podélných brázd, tuhé, srpovit ě z trsu ven zahnuté, hladké nebo ke špi čce slab ě drsné, 9(7–11) žilné • kv ětenství - lata - vej čit ě podlouhlá, řídká, za kv ětu naho ře p řevislá, po odkv ětu stažená, v řeteno i v ětévky hladké, klásky - podlouhle elipsoidní,(3–)4–7 kv ěté, sivé, siln ě ojín ěné, horní pleva - špi čatá, plucha - kopinatá, s osinou zdéli ½ pluchy • biotop - kamenitá a skalnatá stanovišt ě, p řirozené skalní výchozy, na kyselých i bazických horninách, vzácn ě na píscích

obr. č. obr. č. 3 obr. č. 4

obr. č. 2 - fotografie habitu F. pallens (©Martin Duchoslav, Portál české flóry) obr. č. 3 - detail kv ětenství F. pallens (©Martin Duchoslav, Portál české flóry) obr. č. 4 - fotografie kv ětenství (© Jan Šev čík, Portál české flóry)

16 3.1.2 Festuca rupicola – kost řava žlábkatá

obr. č. 5 - p říčný řez listem F. rupicola (p řekresleno podle Čermák Klí č k ur čování stanovišt ě významných lesních rostlin ve vegetativním stavu )

• Poaceae Festuca rupicola Heuff. Verh. Zool.- Bot. Ges. Wien viii. (1858) 233 • Syn. Festuca sulcata (Hack.) Beck • hust ě trsnatá, tmavozelená, neojín ěná • stébla - silná, p římá, 20–50 cm vysoká, pod latou hranatá a drsná • pochvy listové - až k bázi otev řené, hladké až drsné nebo až chlupaté • jazý ček - krátký, ouškatý • čepele - hrub ě št ětinovitá až sítinovitá, za sucha 1–2 postranními brázdami, sklerenchym ve 3 silných provazcích (n ěkdy i další 2 tenké) • kv ětenství - lata - řídká, v ětévky drsné, klásky - podlouhle eliptické, zelené, 3–5kv ěté, plucha - na okraji brvitá, na ploše chlupatá s osinou nanejvýš zdéli ½ pluchy, dolní pleva - úzce kopinatá, horní pleva - vejčit ě kopinatá, špi čatá • biotop - suché travnaté strán ě, v nížinách i zaplavované louky, sv ětlé lesy a k řoviny, meze, stepní a kamenité pahorky

obr. č. 6 obr. č. 7 obr. č. 8

obr. č. 6 - fotografie habitu F. rupicola (©Martin Duchoslav, Portál české flóry) obr. č. 7 - fotografie celkového habitu F. rupicola (©Martin Dan čák, Portál české flóry) obr. č. 8 - detail kv ětenství F. rupicola (©Martin Duchoslav, Portál české flóry)

17 3.1.3 Festuca rupicola subsp. saxatilis – kost řava žlábkatá skalní

Od typické kost řavy žlábkaté se liší: listy siv ě ojín ěné, št ětinovité, sklerenchym v 5 provazcích se 7 žilkami, vyskytuje se ve V. Karpatech, na Slovensku jen v Bukovských Vrších (Stinka).

18 3.1.4 Festuca rubra – kost řava červená

obr. č. 9 - p říčný řez listem F. rubra (p řekresleno podle Čermák Klí č k ur čování stanovišt ě významných lesních rostlin ve vegetativním stavu )

• Poaceae Festuca rubra With. Arr. Brit. Pl., ed. 3. ii. 153. 1796 • Syn.: Festuca duriuscula L. • řídce trsnatá tráva nízkého vzr ůstu s dlouhými podzemními výb ěžky vnitropochevním i vn ěpochevními, název vznikl od na červenalých p řízemních pochev, avšak tento znak není typický, pochvy se brzy rozpadávají (na rozdíl od Festuca ovina ) • stébla - 20–100 cm vysoká, hladká, s p římou nebo mírn ě sklon ěnou nasiv ělou latou • čepel - u stébelných list ů plochá, výrazn ě rýhovaná, na líci chlupatá, u p řízemních list ů šídlovit ě složená, ost ře rýhovaná, na pr ůř ezu 5 až 7 hranná • jazý ček - velmi krátký, n ěkdy tvo ří pouze úzký blanitý lem • kv ětenství - laty - nasiv ělé, vzp římené, nepatrn ě v ětvené, nep řevislé, spodní větevnejvýše tak dlouhá jako polovina laty, klásky-kopinaté, 4–6kv ěté, plevy zašpi čat ělé nebo krátce osinkaté • biotop - mezofilní louky, pastviny, suché či tém ěř suché trávníky

obr. č. 10 obr. č. 11

obr. č. 10 - fotografie kv ětenství F. rubra (© Radim J. Vašut) obr. č. 11 - detail kv ětenství F. rubra (© Radim J. Vašut)

19 3.1.5 Festuca valesiaca – kost řava walliská

obr. č. 12 - p říčný řez listem. F. valesiaca (p řekresleno podle Čermák Klí č k ur čování stanovišt ě významných lesních rostlin ve vegetativním stavu )

• Poaceae Festuca valesiaca Rchb . Ic. Fl. Germ. i. 27. t. 1547 • hust ě trsnatá, šed ě až siv ě zelená tráva, podobná kost řav ě ov čí • stébla - 20–50 cm vysoká, lysá, jen pod latou drsná • pochvy listové - až k bázi otev řené, lysé, jazý ček velmi krátký, ouškatý • čepele - vláskovitá až št ětinovitá, tuhá, velmi drsná, zvlášt ě za sucha po každé stran ě s postranní podélnou hlubokou brázdou, 5žilné, 3žebré, 3 sklerenchymatické provazce • kv ětenství - lata - p římá, kopinatá, s v řeténkem i v ětévkami drsnými, klásky - v obrysu eliptické, 3–5kv ěté, n ěkdy nafialov ělé, pluchy - krátce osinaté • biotop - na suchých chudších p ůdách, skalnaté, pís čité, travnaté strán ě apod.

obr . č. 13 obr. č. 14 obr. č. 15

obr. č. 13 - fotografie celkového habitu (©Martin Duchoslav, Portál české flóry) obr. č. 14 - fotografie habitu (©Martin Duchoslav, Portál české flóry) obr. č. 15 - detail kv ětenství F. valesiaca (©Martin Duchoslav, Portál české flóry)

20 3.1.6 Festuca pseudodalmatica – kost řava padalmatská

• Poaceae Festuca pseudodalmatica Krajina & Krajina Acta Bot. Bohem. ix. 206 (1930), descr. ampl. • hust ě trsnatá, šedozelená, ojín ěná • stébla - 30–60 cm vysoká, naho ře drsná • pochvy listové - až k bázi otev řené, hladké nebo slab ě drsné, nafialov ělé • jazý ček - velmi krátký, ouškatý • čepel - štíhle št ětinovité až tence sítinovité, drsné, 5žilné, 3žebré, s 2 m ělkými podélnými brázdami, sklerenchym ve 3 silných provazcích ( často ješt ě 2 tenké) • kv ětenství - lata - řídká, v řeteno i v ětévky drsné, klásky - 4–7 kv ěté, v ějčit ě eliptické, sivozelené • dolní pleva-šídlovitá, horní pleva-šídlovit ě kopinatá, špi čatá, plucha-šídlovit ě kopinatá, dlouze zašpi čat ělá, hladká, jen naho ře drsná nebo brvitá, osina zdéli 1/3–1/2 pluchy • biotop - výslunné skály a sut ě, skalní a kamenité stepy, na kyselých vyv řelích horninách (trachyty, andezity), vzácn ě spraše

21 3.1.7 Festuca psammophila subsp. dominii – kost řava píse čná Dominova

obr. č. 16 - p říčný řez listem F . vaginata (p řekresleno podle Šindelářová Lesnicky d ůležité trávy )

• Festuca psammophila subsp. dominii (Krajina) P. Šmarda Pl. Syst. Evol. 266(3–4): 2– 22, 2007 • Syn.: Festuca dominii Krajina, Festuca vaginata subsp. dominii (Krajina) Soó • hust ě trsnatá, výb ěžky vnitropochevní, slab ě ojín ěná • stébla - 25–60 cm vysoké, lysé, hladké • pochvy listové - až k bázi otev řené, siln ě ojín ěné, nafialov ělé, n ěkdy hust ě chlupaté • jazý ček - krátký, ouškatý • čepel - hrub ě sítinovitá, hladká, oblá, i za sucha bez podélných brázd , 9–11žilná, 3–5 žebrá, sklerenchym na pr ůř ezu listem tvo ří souvislý prstenec • kv ětenství - v ětévky laty jen za kv ětu rozestálé, horní pleva tupá, plucha-velmikrátce zašpi čat ělá s osinou (na rozdíl od Festuca vaginata subsp.vaginata , která jebezosinná) • biotop - suché, zásadité až neutrální pís činy

obr. č. 17 obr. č. 18 obr. č. 19

obr. č. 17 - fotografie kv ětenství F .vaginata (©Lucie Kobrlová, Portál české flóry) obr. č. 18 - fotografie habitu F .vaginata (©Michal Hroneš, Portál české flóry) obr. č. 19 - fotografie celkového habitu (©Michal Hroneš, Portál české flóry)

22 3.1.8 Festuca brevipila – kost řava drsnolistá

obr. č. 20 - p říčný řez listem F .brevipila (p řekresleno podle Šindelá řová Lesnicky d ůležité trávy )

• Poaceae Festuca brevipila R.Tracey Pl. Syst. Evol. 128(3–4): 287. 1977 • Syn.: Festuca trachyphylla • trsnatá tráva zelené, vzácn ě zelenomodré barvy, neojín ěná i ojín ěná • stébla - 30–75 cm vysoká, naho ře drsná • pochvy listové - jen dole otev řené, n ěkteré hust ě pý řité • jazý ček krátký, ouškatý • čepele - sítinovité, celé siln ě drsné, dole n ěkdy plstnaté, zelené, oblé, • 7žilné, (3)–5–7 žebré, sklerenchym tvo ří na pr ůř ezu listem souvislý nestejnom ěrný prstenec • kv ětenství - v ětévky laty velmi drsné, klásky-sivé, 4–8kv ěté, ojín ěné, horní pleva- vějčit ě kopinatá, plucha - vějčit ě kopinatá, často pý řitá, osina zdéli ½ pluchy • biotop - výslunné strán ě a zarostlé skály, pís čité bory, železni ční náspy

obr. č. 21 obr. č. 22 obr. č. 23

obr. č. 21 - detail trsu F. brevipila (©Martin Duchoslav, Portál české flóry) obr. č. 22 - fotografie habitu F .brevipila (©Martin Duchoslav, Portál české flóry) obr. č. 23 - fotografie celkového habitatu (©Martin Duchoslav, Portál české flóry)

23 3.1.9 Festuca filiformis – kost řava vláskovitá

obr. č. 24 - p říčný řez listem F. filiformis (p řekresleno podle Čermák Klí č k ur čování stanovišt ě významných lesních rostlin ve vegetativním stavu )

• Poaceae Festuca filiformis Steud . • Syn. Pl. Glumac. 1(3): 302. 1854 [1855 publ. 12-13 Apr 1854] ; nom. illeg. • hust ě trsnatá, živ ě a siv ě zelená, výb ěžky vnitropochevní • stébla - p římá, 1040 cm vysoká, tenká, naho ře siln ě drsná, pý řitá • pochvy listové - celé otev řené, hladké • jazý ček - krátký, ouškatý • čepel - vláskovitá, oblá, (4–)7 žilné, jednožebré, sklerenchymatické pletivo tvo ří na pr ůř ezu uzav řený prstenec • kv ětenství: lata řídká, podlouhlá, v ětévky drsné, vzp římené, klásky-někdy zezelenalé, 3–8kv ěté, horní pleva - podlouhle kopinatá, špi čatá, naho ře drsná, plucha - čárkovit ě kopinatá, krátce zašpi čat ělá, naho ře drsná, na h řbet ě často chlupatá bez nebo s krati čkou osinou • biotop - sv ětlé lesy, v řesovišt ě, v poslední dob ě se ší ří na vyt ěžená rašeliništ ě

obr. č. 25 obr. č. 26

obr. č. 25 - detail kv ětenství F. filiformis (©Michal Hroneš, Portál české flóry ) obr. č. 26 - fotografie celkového habitu F. filiformis (©Michal Hroneš, Portál české flóry )

24

3.1.10 Festuca supina – kost řava nízká

obr. č. 27 - p říčný řez listem F .supina (p řekresleno podle Čermák Klí č k ur čování stanovišt ě významných lesních rostlin ve vegetativním stavu )

• Poaceae Festuca supina Schur. Enum. Pl. Transsilv. 784. 1866 [Apr-Jun 1866] • nízká, hust ě trsnatá, sivozelená tráva, výb ěžky vnitropochevní • stébla - 10–30 cm vysoká, tuhá, naho ře 4hranná, pý řitá nebo jen slab ě drsná • pochvy listové - v dolní ¼ – ½ uzav řené, hladké, lysé nebo chlupaté, typický je nápadný p řechod mezi pochvou a čepelí • jazý ček - krátký, ouškatý • čepel - oblé, hladké, št ětinovité, na špi čce drsné, delší než stéblo, ven z trsu ohnuté, 2– 7 žilné, 1–3 žebré , sklerenchymatické pletivo na pr ůř ezu listem tvo ří souvislý nebo přerušovaný prstenec • kv ětenství - lata - hustá, podlouhlá, v ětévky siln ě drsné, klásky - nafialov ělé, n ěkdy zezelenalé, 3–5kv ěté, horní pleva - špi čatá, vej čit ě kopinatá, osina kratší než ½ pluchy • biotop - horské hole, skály a sut ě, nevápenité, kyselé p ůdy, nelesní spole čenstva alpínského a subalpínského stupn ě

obr. č. 28 obr. č. 29 obr. č. 30

obr. č. 28 - fotografie habitu F. supina (©Alena Jírová, Portál české flóry ) obr. č. 29 - fotografie kv ětenství F. supina (©Alena Jírová, Portál české flóry ) obr. č. 30 - detail kv ětenství F. supina (©Alena Jírová, Portál české flóry )

25 3.1.11 Festuca ovina – Kost řava ov čí

obr. č. 31 - p říčný řez listem F. ovina (p řekresleno podle Čermák Klí č k ur čování stanovišt ě významných lesních rostlin ve vegetativním stavu ).

• Poaceae Festuca ovina Brot. Fl. Lusit. 1: 114. 1804 • hust ě trsnatá, nízká tráva se št ětinovit ě složenými listy • stébla - tenká, p římá nebo obloukovit ě vystoupavá, 20–60 cm vysoká, pod latou drsná • pochvy listové - hust ě nahlou čené, otev řené, jen na spodu uzav řené, slab ě pý řité, nápadný je p řechod otev řené pochvy v daleko užší list, odum řelé listové pochvy, typické jsou zaschlé okrajové listy v trsech • čepele - oblé, št ětinovit ě až nitkovit ě složené, sv ětlá až tmav ě zelená s modrozeleným nádechem, mírn ě drsné nebo krátce pý řité, na pr ůř ezu oválné. • jazý ček - krati čký, n ěkdy neznatelný, ouška chyb ějí • kv ětenství: podlouhlá, p římá, p řed kv ětem a po odkv ětu složená, dolní v ětévka dlouhá jako 1/3 kv ětenství (u druhu Festuca rubra naopak sahá do ½ kv ětenství), klásky - 3– 8kv ěté, zelené až fialov ě nab ěhlé, plevy - úzce kopinaté, na hran ě krátce chlupaté, pluchy - s osinou nebo bez osiny • biotop - dominantním druhem na vysychavých stráních, na skalách, louky, pastviny podobným druhem je kostřava nízká, která roste spíše v subalpínském a alpínském pásmu

obr. č. 32 obr. č. 33 obr. č. 34

obr. č. 32 - fotografie habitu F. ovina (©Václav Dvo řák, Portál české flóry ) obr. č. 33 - fotografie kv ětenství F. ovina (©Martin Duchoslav, Portál české flóry ) obr. č. 34 - detail klásku F. ovina (©Václav Dvo řák, Portál české flóry )

26 3.1.12 Poa pratensis subsp. angustifolia – lipnice lu ční

obr. č. 35 - p říčný řez listem P. pratensis (p řekresleno podle Šindelá řová Lesnicky d ůležité trávy )

• Poaceae Poa pratensis L. Sp. Pl. 1: 67. 1753 [1 May 1753] • Syn.: Poa angustifolia • voln ě trsnatá, syt ě nebo siv ě zelená s dlouhými extravaginálními podzemními odenky • stébla - p římá, 20–50(–100) cm vysoká, hladká, v horní ½ často bezlistá s 2–4 kolénky • čepele - typicky člunkovit ě zakon čená - dobrý poznávací znak, protáhneme-li list s roztaženou čepelí mezi prsty, člunkovité zakon čení se roztáhne a list je pak zakon čen hroty, čepel nejvyššího listu je z řeteln ě kratší než pochva, rovnob ěžn ě se st ředním cévním svazkem probíhají 2 rýhy ze řad ohýbacích bun ěk, jeví se jako 2 sv ětlejší čárky táhnoucí se st ředem listu • jazý ček - krátký, zatup ělý, nazelenalý, hrubý • kv ětenství: laty jehlancovité s hojnými klásky, klásky - vějčit ě kopinaté, zelenavé, 2–5 kv ěté, plevy-zašpi čat ělé, dolní pleva 1-3žilná, horní pleva 3žilná, pluchy - tupé, na kýlu radiálních žilkách slab ě chlupaté, bez osin • biotop - hojná na vlhkých, živných p ůdách, na loukách a pastvinách, na okraji cest, příkop ů a svah ů

obr. č. 36 obr. č. 37 obr. č. 38

obr. č. 36 - fotografie celkového habitu (©Radim J.Vašut, Portál české flóry ) obr. č. 37 - detail u ťatého jazý čku (©Radim J.Vašut, Portál české flóry ) obr. č. 38 - detail klásk ů P. pratensis (©Radim J.Vašut, Portál české flóry )

27 3.1.13 Nardus stricta – smilka tuhá

• Poaceae Nardus stricta L. Sp. Pl. 1: 53. 1753 [1 May 1753] • pevn ě drnovit ě trsnatá tráva s hustým sympodiálním větvením oddenku, podobná kost řav ě ov čí a metlici k řivolaké, rozdílná v tom, že po vytrhnutí trsu jednotlivé výb ěžky se řazeny v hustých řadách do tzv. h řeben ů typickým znakem sv ětle žlutavé lesklé p řízemní pochvy, pochvy stébelných list ů hladké • stébla - p římá, tenká, pouze s 1 kolénkem, 15–30 cm vysoká, na bázi lysá, sm ěrem nahoru drsná, z řeteln ě p řesahují listy • čepele - tuhé, šídlovit ě svinuté, pravoúhle vybíhající z listové pochvy, šedozelené • jazý ček - krátký, ale z řetelný • kv ětenství: lichoklasy přímé, jednostranné, šedozelené nebo s purpurovým nádechem, na špi čce protažené v št ětinu, klásky - drobné, p řisedlé, nepatrn ě se přesahující, pluchy - úzké, drsné, stejn ě dlouhé jako klásky, 2–3 hranné, na špi čce s dlouhou osinou, plušky - 2–žilné, plevy - velmi malébiotop - na chudých loukách poho ří, nevápenitých p ůdách, na rašelin ě a jílu

obr. č. 39 obr. č. 40 obr . č. 41

obr. č. 39 - fotografie celkového habitu nardus stricta (©Radim J.Vašut, Portál české flóry ) obr. č. 40 - fotografie habitu (©Jan Šev čík, Portál české flóry ) obr. č. 41 - fotografie habitu (©Alena Jírová, Portál české flóry )

28 3.1.14 Avenella flexuosa – metli čka k řivolaká

• Poaceae Avenella flexuosa (L.) Drejer Fl. Excurs. Hafn. 32 (1838) • voln ě trsnatá až krátce výb ěžkatá tráva, hluboko ko řenující, roste v řídkých trsech • stébla - p římá nebo na bázi zak řivená, pevná, tenká, hladká, s 1–3 kolénky • listové pochvy - na h řbetní stran ě okrouhlé, sm ěrem vzh ůru mírn ě drsné, pozd ějihn ědožluté až červenofialové • čepele - št ětinovité, šídlovit ě složené, šedozelené, na vlhkých místech pažitkov ě zelené, lysé, na rozdíl od list ů kost řavy ov čí se dají rozemnout mezi prsty • jazý ček - pom ěrn ě krátký, b ělavý, zatup ělý • kv ětenství - v ějčitá lata, p řed kv ětem a po odkv ětu složená, na suchých místech je červenofialová, typickým znakem jsou k řivolaké v ětvi čky i v řeteno, v ětévky se dále větví vždy po 2 v ětvi čkách biotop - ve sv ětlých, suchých, zvlášt ě jehli čnatých lesích, na vřesovištích a horských loukách

obr. č. 42 obr. č. 43 obr. č. 44

obr. č. 42 - fotografie habitu A. flexuosa (©Alena Jírová, Portál české flóry ) obr. č. 43 - fotografie habitatu (©Alena Jírová, Portál české flóry ). obr. č. 44 - fotografie habitatu A. flexuosa (©Martin Duchoslav, Portál české flóry )

29 Do tabulky jsem se snažila přehledn ě shrnout u každého sledovaného druhu hlavní morfologické znaky, které m ůžeme pozorovat v terénu a hlavní anatomicko-morfologické znaky p ři pr ůř ezu listem, p řidala jsem i biotop typický pro daný druh, abych poukázala na to, že jednotlivé druhy, i p řes jejich podobnou stavbu na pr ůř ezu, se mohou vyskytovat v odlišných biotopech.

Tabulka č. 2. Shrnutí srovnání jednotlivých druh ů na základ ě jejich hlavních anatomických a morfologických znak ů

druh výskyt druhu hlavní morfologické pr ůř ez listem znaky

Festuca ovina sv ětlomilný druh, nízká, hust ě trsnatá, elipsovitý až oválný v suchých a živ ě n. šed ě zelená, tvar na pr ůř ezu, 1 polosuchých travnatých zaschlé okrajové listy žebro nad hl. cévním porostech, doubravy, v trsech, výrazný svazkem, dubohab řinyv ČR přechod otev řené sklerenchym tvo ří roztroušen ě až hojn ě pochvy v daleko užší souvislý pás, 7 list, chybí ouška cévních svazk ů, trichomy po obou stranách Festuca pallens skalní a kamenná silné, sivé listy elipsovitý tvar na stanovišt ě, hojn ě se modrozelené barvy pr ůř ezu, 5–(7) žeber, vyskytuje v teplejších v menších trsech, trichomy na krajích, b ěžná v ČR srpovit ě zahnuté žebrech, 7 cévních v údolích v ětších řek svazk ů, sklerenchym souvislý pás

Festuca supina sut ě, skály, horské hole listy hladké, jen na oválný pr ůř ez, (Krkonoše, Kralický špi čce drsné, pochvy v obrysu zaoblený, 1 Sn ěžník, na Morav ě- ve spodní 1/3 nebo 3 žebré, 5–(7) Hrubý Jeseník, na uzav řené, delší lata, cévních svazk ů, Slovensku - Vysoké a klásky nafialov ělé sklerenchym tvo ří Nízké Tatry) souvislý prstenec Festuca filiformis rašeliništ ě, v řesovišt ě, siv ě až živ ě zelené kruhovitý tvar nevápenné p ůdy, spíše vláskovité nejužší pr ůř ezu, 1 žebro nad kys. půda (Polabí, listy, klásky bez osin, cévním svazkem, ČMV, Orlické a někdy zezelenalé žebro- Železné hory, Bílé trojúhelníkového Karpaty, Beskydy, tvaru, 5 cévních Ch řiby, na Slovensku svazk ů zavle čená v Tatranské lomnici)

30 Festuca vaginata pís čitá stanovišt ě Jižní drátovité, šed ě ojín ěné oválný až okrouhlý, subsp. Dominii Morava - Kyjov, listy, bez osin 3–5 žeber, 9–11 Bzenec, Hodonín cévních svazk ů, sklerenchym tvo ří souvislý prstenec, dlouhé vláknité hust ě uspo řádané trichomy Festuca rubra louky a pastviny, osinatá, řídce trsnatá, 5–7 hranný pr ůř ez mezofilní louky, na šupinovit ě rozpadavé tvaru V, 5 žeber 7 okraji borovitých pochvy, vn ěpochevní cévních svazk ů, 7 porost ů, na rašeliných výb ěžky sklerench. provazc ů, půdách (Jiho česká krátké hrotité pánev) trichomy na žebrech Festuca rupicola křoviny, meze, chlupaté pluchy, není oválný na pr ůř ezu zaplavované louky, ojín ěná na kolénkách, tvaru V, po stranách suché trávníky, stepní a nemá vn ěpochevní žlábek 3–5 žeber, 5– kamenité pahorky hojná výb ěžky 7 cévních svazk ů, v teplejších oblastech i sklerenchym ve 3 ve st ředních polohách pásech, trichomy na (nap ř.Jižní Morava, žebrech Bílé Karpaty) Festuca saxatilis V ČR - Východní od F.rupicola se liší: 5(–7) žebré, žebra Karpaty, na Slovensku - listy siv ě ojín ěné výrazná trojúhelník. Bukovské vrchy tvaru, 7 cévních (Stinka) svazk ů, sklerenchym v 5 provazcích Festuca výslunné skály a sut ě, šedozelená, trsnatá, 3 žebra, skalní a kamenité stepi, lata řídká, pochvy sklerenchym ve 3 pseudodalmatica roztroušená na listové nafialov ělé, 2 provazcích, 5 Slovensku od Kamenice podélné brázdy cévních svazk ů nad Hronom po Vihorlat, na severu po Vtá čník a Vepor Festuca brevipila výslunné strán ě, pís čité silné, modrozelené na pr ůř ezu tvar bory, železni ční náspy, nejširší listy, v ětévky oválný V nebo Y, 3– po celém území ČR laty velmi drsné 5(7) žeber, (Morava, ČMV, Orlické sklerenchym tvo ří hory) p ůvodní v Polabí souvislý a na T řebo ňsku nestejnom ěrný prstenec, 5–(13) cévních svazk ů Festuca travnaté stepi, lesostepi, vytvá ří ježaté trsy, oválný, p řipomíná v ČR jen v teplých pochvy slámov ě žluté, písmeno U, psammophila oblastech a na na bocích žlábek, pod sklerenchym ve 3 Jihozápadní Morav ě kv ětenstvím drsná, pásech, 3 žebré, 5

kolénka ojín ěná cévních svazk ů

31 Poa pratensis louky, pastviny, člunkovité zakon čení čepel rovná, bez neutrální, vlhké čepele, nazelenalý žeber, 2 rýhy půdy,okraje les ů, hojn ě jazý ček, bez osin, ohýbacích bun ěk, v ČR jehlancovitá lata výrazný kýl Avenella flexuosa hojný acidofytní druh, přízemní listy pr ůř ez podobu 5 či 6 v suchých sv ětlých št ětinovité, k řivolaké úhelníka, 5 cévních lesích (bory, kys. vřeteno i v ětvi čky, svazk ů, 1 st řední doubravy) klásky st říb řit ě bílé, žebro trojúhelník. nachové, tupý jazý ček tvaru, trichomy kratší hrotité Nardus stricta hojn ě v ČR, podhorské lesklé žlutavé p řízem. na pr ůř ezu a horské louky, na pochvy, listy šestiúhelník. tvaru, 5 rašelinách a jílech, pravoúhle vybíhají žeber, mezi nimi 4 nevápenité p ůdy z list. pochvy, pruhy ohýbacích šedozel., jednostranné bun ěk, sklerenchym klasy s purpur. v 5 pruzích kolem nádechem cévních svazk ů

32 4 FOTOGRAFICKÁ ČÁST

Do fotografické části jsem vložila mikrofotografie p říčných řez ů tak, aby jejich orientace byla shodná s orientací, která se standardn ě využívá ve všech klí čích.

obr. č. 45 - F. pallens obr. č. 46 - F. pallens

obr. č. 47 - F.pallens obr. č. 48 - F.pallens

obr. č. 49 - F.psammophila obr. č. 50 - F.psammophila

33

obr. č. 51 - F. psammophila obr. č. 52 - F. psammophila

obr. č. 53 - F. ovina obr. č. 54 - F. ovina

obr. č. 55 - F. ovina obr. č. 56 - F.supina

34

obr. č. 57 - F. filiformis obr. č. 58 - F. filiformis

obr. č. 59 - F. rupicola obr. č. 60 - F. rupicola

obr. č. 61 - F. valesiaca obr. č. 62 - F. valesiaca

35 obr. č. 63 - F. pseudodalmatica obr. č. 64 - F. pseudodalmatica

obr. č. 65 - F. brevipila obr. č. 66 - F. brevipila

obr. č. 67 - F. saxatilis obr. č. 68 - F. saxatilis

36

obr. č. 69 - F. .saxatilis obr. č. 70 - F. saxatilis

obr. č. 71 - F. rubra obr. č. 72 - F. rubra

obr. č. 73 - A. flexuosa obr. č. 74 - A. flexuosa

37

obr. č. 75 - A. flexuosa obr. č. 76 - A. flexuosa

obr. č. 77 - P. pratensis obr. č. 78 - P. pratensis

obr. č. 79 - N. stricta obr. č. 80 - N. stricta

38 5 DISKUZE

Svoji práci jsem zam ěř ila p ředevším na rod Festuca. Zjistila jsem, že na základ ě shodných morfologicko - anatomických znak ů na p říčném řezu listem lze druhy rodu Festuca roz členit do n ěkolika skupin. Podle (Pawluse 1985 sec. Šmarda 2005) se d ělí rod Festuca na podrod sect. Festuca , který je dále člen ěn na skupiny či série.

První z nich, série Ovinae Pawlus má na pr ůř ezu nep řerušovaný sklerenchymatický pás, na vnit řní stran ě listu 1–3 žebra, 5–7 cévních svazk ů, do této skupiny řadíme druhy F. supina, F. filiformis, F. ovina, p řičemž z mého pozorování jsem zjistila, že F. filiformis má malý pr ůměr průř ezu, kruhovitý tvar, jedno st řední žebro trojúhelníkového tvaru, 5 cévních svazk ů, F. ovina má tvar elipsovitý, st řední žebro je mén ě výrazné a má 7 cévních svazk ů, F. supina má tvar na pr ůř ezu oválný, 5 cévních svazk ů, má 3 žebra, st řední žebro výrazné, zaoblené.

Do série druhé série Psammophilae Pawlus pat ří druhy F. pallens, F. psammophila, tato série se od ostatních sérií liší tím, že její zástupci mají na pr ůř ezu nep řerušovaný sklerenchymatický pás, po čet cévních svazk ů (7–15), obrys vnit řní části čepele žebernatý - 3– 9 žeber. Dle mého pozorování má F. palens 7 cévních svazk ů, tvar je elipsovitý až oválný, F. psammophila (vaginata ) má ováln ější tvar na pr ůř ezu, 9 cévních svazk ů, husté vláknité trichomy.

Třetí série ser. Valesiacae se od p ředchozích dvou liší tím, že na pr ůř ezu má 3 sklerenchymatické pásy, 3 žebra na vnit řní stran ě čepele, 3–7 cévních svazk ů, pat ří zde druhy F. rupicola, F. valesiaca, F. pseudodalmatica. Zjistila jsem, že F. valesiaca má na pr ůř ezu oválný tvar, více uzav řen ější, silné sklerenchymatické provazce.

Do čtvrté série ser. Trachyphyllae pat ří druh F. brevipila (= F. trachyphylla ), zástupci mají na pr ůř ezu p řerušovaný sklerenchymatický pás, 5–9 cévních svazk ů, 3–7 žeber. Na základ ě mého pozorování jsem zjistila, že F. brevipila má na pr ůř ezu tvar V nebo Y, přerušovaný sklerenchymatický prstenec, 5 žeber, 7 cévních svazk ů.

Druh F. rubra nezapadá do p ředchozího člen ění a podle (Portal 1999), (Pawlus sec. Šmarda 2005) se řadí na základ ě morfologických a anatomických znak ů do podrodu Aulaxyper . Všimla jsem si, že má na pr ůř ezu 5–7 hranný tvar, 7 sklerenchymatických provazc ů, 5 žeber, krátké trichomy na žebrech.

39 Nejisté za řazení má z mého pohledu druh F. saxatilis , která má sice na pr ůř ezu podobný, ale více zaoblený tvar jako F. rupicola , ale má 5 sklerenchymatických pás ů, 5 žeber a 7 cévních svazk ů.

Lze tedy říci, že výsledky mého pozorování se shodují s literaturou.

Obecn ě lze shrnout, že mezi jednotlivými druhy existují zna čné rozdíly, kdežto druhy pat řící do jedné skupiny jsou od sebe velmi t ěžko odlišitelné, jelikož mají podobnou morfologickou (tvar na pr ůř ezu, vnit řní obrys listové čepele) i podobnou anatomickou (po čet cévních svazk ů, rozmíst ění sklerenchymu) stavbu. P řesto p říčný řez listem je velmi vhodným dopl ňujícím znakem pro bezpe čnou determinaci druh ů, zvlášt ě máme-li k dispozici pouze materiál ve vegetativní fázi. I p řes zna čnou anatomicko-morfologickou podobnost blízce příbuzných druh ů, p říčné řezy listem jsou užite čným determina čním znakem.

Jelikož jsem se ve své práci nezabývala pouze rodem Festuca přidávám ješt ě pozorování ostatních druh ů na p říčných řezech. Avenella flexuosa má na pr ůř ezu podobu 5 či 6 úhelníka, 5 cévních svazk ů, 1 st řední žebro trojúhelníkového tvaru. Poa pratensis - vnit řní část čepele je rovná, bez žeber, jsou v ní viditelné ohýbací bu ňky. Nardus stricta má na pr ůř ezu šestiúhelníkový tvar, 5 žeber, kolem cévních svazku je v pruzích sklerenchym.

V dob ě kv ětu jsou tyto druhy velmi snadno odlišitelné, nebo ť se nápadn ě liší stavbou klásk ů i utvá řením kv ětenství. Sterilní rostliny, pokud nejsou navíc dob ře vyvinuté mohou svést k mylné determinaci. P říčné řezy (jak dokazují obrázky 73–80) mohou tak sloužit k bezpe čnému odlišení rod ů trav s ni ťovitými listy. Anatomicko - morfologická stavba list ů rod ů Festuca , Poa , Nardus a Avenella se od sebe navzájem velmi výrazn ě liší nejen anatomickou stavbou, ale zárove ň celou morfologií řezu listem.

40 6 ZÁV ĚR

Práce byla zam ěř ena na srovnání morfologie p říčných řez ů listy travin u čeledi Poaceae . Z čeledi Poaceae bylo hlavním cílem zam ěř it se na rod Festuca.

Pracovala jsem se suchým materiálem z herbá řových položek, který mi byl dodán vedoucím práce (viz. kapitola rostlinný materiál).

Z listové čepele jsem pomocí žiletky zhotovila transverzální řezy, který jsem p řenesla do média a ud ělala mikroskopické preparáty (viz. kapitola metodika zhotovování mikroskopických preparát ů).

Pomocí mikrofotografického systému Olympus DP70 jsem nafotila mikrofotografie, které jsem dále upravila v programu Zoner Photo Studio (viz. kapitola metodika po řizování mikrofotografií). Tyto mikrofotografie jsem vložila do fotografické části.

Do kapitoly výsledky práce jsem s pomocí literatury vytvo řila pro jednotlivé druhy morfologické popisy, které jsem doplnila fotografiemi. Na záv ěr kapitoly jsem vložila tabulku, v níž jsem shrnula poznatky u vybraných druh ů a to jejich hlavní morfologické znaky, morfologicko-anatomické znaky na pr ůř ezu listem a biotop, ve kterém se daný druh vyskytuje.

V diskuzi jsem pak jednotlivé druhy za řadila na základě podobnosti znak ů do skupin a jednotlivé skupiny i jednotlivé druhy mezi sebou srovnala na p říčném řezu.

Snažila jsem se tak o vytvo ření anatomicko-morfologického klí če u vybraných druh ů trav čeledi Poaceae , který by m ěl sloužit jako u čební materiál pro praktická cvi čení z botaniky.

Mikrofotografie po řízené v rámci bakalá řské práce byly publikovány na eduka čních internetových stránkách Portálu České flóry tedy na botanických webových stránkách univerzity, kde budou k dispozici pro studenty i širší ve řejnost.

41 7 LITERATURA

Brožík J., (1999): Praktická cvi čení z botaniky. – 103s., Schola Humanitas, Litvínov

Dostál J., (1989): Nová kv ětena ČSSR 2. - 1548 s., Academia, Praha

Grau J., Kremer B., Moseler B., Rambold G., & Triebel D., (1998): Trávy. – 287s., Knižní klub ve spolupráci s nakladatelstvím Ikar, Praha

Koblížek J., & Řepka R., (2003): Klí č k ur čování stanovištn ě významných lesních rostlin ve vegetativním stavu. – 143s., nakladatelství SURSUM, Tišnov

Kubát K., Hrouda L., Chrtek J., Kaplan Z., Kirschner J., & Št ěpánek J., [eds.] (2002): Klí č ke kv ěten ě České Republiky. [Key to the Flora of the Czech Republic.] – 928s., Academia, Praha

Kubát K., (2006): Fylogeneze a systém vyšších rostlin. - Univerzita Jana Evangelisty Purkyn ě, Ústí nad Labem. [dostupné na: biology.ujep.cz/vyuka…opory/Fylogeneze_a_system_vyssich_rostlin.pdf]

Míka V. et al., (2002): Morfogeneze trav. – 200s., Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha

Novák J., & Skalický M., (2008): Botanika. – 327s., Powerprint, Praha

Šindelá řová J., (1959): Lesnicky d ůležité traviny. – 318s., Státní zem ědělské nakladatelství, Praha

Šindelá řová R., (1970): Atlas nejd ůležit ějších trav. – 268s., Státní zem ědělské nakladatelství, Praha

Šmarda P., (2005): Biosystematická Studie St ředoevropských Kost řav Festuca Ser. Psammophilae Pawlus. – Diserta ční práce MU Brno. [dostupné na: http://is.muni.cz/th/21109/prif_d/Dissertation.pdf]

internetové zdroje:

Danihelka J., Pet řík P., Wild J. (2013): Databanka flóry České republiky. [dostupné na : http://www.florabase.cz; navštíveno: 28. 4. 2013]

Anonym (2013): Wikipedia, heslo kost řava. [Dostupné na : http:// cs.wikipedia.org/wiki/Kost řava; navštíveno 16. 6. 2013]

42 Vašut R.J., Duchoslav M., Dan čák M. et al. (2013): Portál české Flóry. [Dostupné na : http://flora.upol.cz/; navštíveno 2. 5. 2013]

IPNI (2013): The International Names Index. Publikováno na internet, http://www.ipni.org [navštíveno 4. 5. 2013]

43