Český Metalový Videoklip Po Roce 2002

Masarykova universita
Filosofická fakulta
Ústav filmu a audiovizuální kultury

Viktor Palák

(FAV – AJ, magisterské prezenční)

Český metalový videoklip po roce 2002

(magisterská diplomová práce)
Vedoucí práce: Mgr. Petr Szczepanik, Ph.D.
Brno 2007

Za pedagogické vedení bych rád poděkoval Mgr. Petru Szczepanikovi, Ph.D., za faktografické informace a výpomoc při kompletaci videoklipů Ladislavu Olivovi, za asistenci při kontaktování kapel Michalu Husákovi a za poskytnutí informací všem skupinám i jednotlivcům, kteří byli ochotni mého výzkumu se účastnit.

Prohlašuji, že jsem pracoval samostatně a použil jen uvedených pramenů.

V Brně, 25. června 2007
2

Obsah

1.0 Uvedení do problematiky _______________________________________

4

1.1 Zdroje _____________________________________________________ 5
1.11 Metal _______________________________________________ 5 1.12 Videoklipy __________________________________________ 8 1.13 České zdroje ________________________________________ 8

1.2 Selekce klipů dle doby vzniku a hudebního žánru ___________

9

1.3 Kapitoly ___________________________________________________ 11

2.0 Metalové klipy v českých televizích ____________________________ 13
2.1 Volání po metalové hitparádě _______________________________ 14 2.2 Nástup TV Óčko ____________________________________________ 17

3.0 Podoba metalových klipů _______________________________________
3.1 Souhra s hudbou – otázka hlasitosti ________________________ 3.2 Základy metalové typologie: diverzita a její porozumění ______
3.21 Politika (a) komerce: názorová východiska
22 22 24

a jejich důsledky _________________________________________ 27
3.3 Žánry a stěžejní prvky metalové ikonografie _________________ 31
3.31 Společné znaky _____________________________________ 31 3.32 Death metal a téma úpadku _________________________ 33 3.33 Black metal a tradice pódiového líčení _______________ 3.34 Metalové uniformy __________________________________ 39 3.35 Vizualizace instrumentální virtuozity ________________ 41 3.36 Mužské a ženské světy ______________________________ 44
37
4.0 Dvě majoritní linie: Realismus a fantazie _______________________
4.1 Fanoušci, živé videoklipy a realistická linie __________________
49 49
4.11 Autentičnost ________________________________________ 56
4.2 Narativní videoklip a fantaskní linie _________________________ 58

5.0 Metalové videoklipy jako komodita _____________________________

62

5.1 Financování ________________________________________________ 62 5.2 Klipy pro (kolektivní) radost _________________________________ 64

6.0 Shrnutí _________________________________________________________ 74

7.0 Bibliografie _____________________________________________________

77

7.1 Literatura __________________________________________________ 77 7.2 Prameny ___________________________________________________ 79

8.0 Přílohy __________________________________________________________ 82
8.1 Seznam českých metalových undergroundových videoklipů 2002 – 2007 _________________________________________ 82 8.2. Vybrané hudební TV pořady ________________________________ 89

9.0 English summary _______________________________________________

3
90
4

1.0 Uvedení do problematiky

Těžko hodnotit úroveň stylu ve své podstatě už špatného a nudného.

Josef Vlček, 1986¹
"Jednou jsem slyšel význačného sociologa populární hudby, který publiku sdělil, že o hudbu, kterou po léta studoval, vlastně neměl zájem.", zmiňuje v úvodu své publikace Running with the Devil Robert Walser [1993: xi]. Absence empatie či dokonce antipatie ke studované oblasti negativně ovlivňuje výslednou

podobu

výzkumu,

neboť

přílišný

distanc

či

opovržení

ke studovanému fenoménu znemožňuje jeho dostatečné pochopení. Volba metalu za téma tohoto textu byla částečně podnícena právě skutečností, že probíraná oblast je jednou z těch, která neustále čelí nezájmu, případně opovržení či zavádějícímu vypodobnění. Ke své práci o českém metalovém undergroundovém videoklipu²tudíž přistupuji z pozice mediálního badatele s fanouškovskou zkušeností, od čehož si slibuji možnost ve větší šíři pojmenovat dílčí body výzkumu. S vědomím skutečnosti, že metal "vyvolává neuvážené reakce od jeho odpůrců i příznivců" [Weinstein, 2000: 3], se pokusím o zachování badatelsky neutrální pozice, jejíž výsledný věcný tón by měl, přeneseně řečeno, spočívat na pomezí "entuziasmu metalových fanzinů a hysterického odporu mainstreamového tisku" [Walser, 1993: 20]. K práci budu přistupovat s vědomím, že "slepý entuziasmus" může být stejně škodlivý jako absence empatie vedoucí k "rozpoznání rozdílů a detailů" analyzované oblasti [Walser, 1993: 111].

Na následujících stránkách se tedy budeme věnovat videoklipům vzešlým z českého metalového undergroundu, budeme sledovat jejich vizuální podobu, její sepjetí se zvukovou stránkou a související dominantní prvky vycházející mnohdy z typologie a vizuálního lexikonu jednotlivých metalových subžánrů. Všimneme si toho, že podoba metalových videoklipů je značně konzervativní a repetitivní, a že nacházet výrazné odchylky je obtížné, zvlášť pro diváka nepocházejícího z

¹In Korál & Špulák, 1993: 45.

2

Budu-li později v textu hovořit o "českých klipech" či "metalových (video)klipech", vždy bude řeč o "klipech českého metalového undergroundu". V jiných případech bude na tuto skutečnost výslovně upozorněno.

5metalové subkultury. V rámci této repetice však nalezneme několik konstant – důraz kladený na živá vystoupení či participaci fanoušků. Zjistíme, že metalové videoklipy příliš nesplňují funkci reklamního lákadla na nové posluchače a v prvé řadě uspokojují fanoušky stávající. Nové posluchače kapely získávají pouze v rámci metalového žánru, i když by bylo naivní předpokládat, že pouze podoba videoklipu by mohla nalákat nemetalové příznivce k metalovému interpretovi. Povaha hudby zde převládá nad podobou videoklipů a jak se přesvědčíme, kapely ve videoklipech nepátrají po nových možnostech, ale spíše stvrzení tradic a vlastní image. Budeme se zajímat rovněž o produkční zázemí videoklipů, v němž najdeme ozvuky tradičních metalových hodnot, jako je kolektivní práce či autorství. Ještě dříve si však přiblížíme možnosti prezentovat videoklipovou tvorbu na televizní obrazovce, neboť právě vznik soukromé televizní stanice Óčko a její dramaturgie zahrnující žánrově profilované pořady umožnily stálou přítomnost "tvrdé hudby" na obrazovkách.

Stejně jako formát videoklipu, i metal (ať už jako reprezentant populární či undergroundové kultury) musel bojovat o své akademické uznání. Robert Walser, citovaný autor přelomové studie o heavy metalu, zmiňuje, že ač byl metal v USA

poté,

co

"v

roce

1983

vstoupil

do mainstreamu" [Weinstein, 2000: 150], "nejdůležitější a nejvlivnější hudební žánr […] psát o heavy metalu v roce 1986 bylo pro kulturního kritika – nemluvě o muzikologovi – podivné". Vždyť i první akademická studie (dále zmíněná publikace Deeny Weinstein) vznikla až na počátku 90. let. "Metal byl," dodává Walser, "ignorován nebo mu bylo spíláno – a to nejen akademiky všech zaměření, ale dokonce i většinou rockových kritiků" [Walser, 1993: x].³Weinstein jde ještě dále když tvrdí, že "je těžké najít jiný lidský fenomén, s výjimkou mučení dětí a kanibalismu, který by vyvolával tak intenzivní opovržení" [2000: 237]. Neustávající zesměšňování, jemuž musí metal čelit, však – jak podotýká Weinstein – konstantně ovlivňuje solidárnost metalové subkultury [Weinstein,

3

Počátky legitimizace studií západního hudebního kánonu, který zahrnuje "klasické" skladatele, ale do něhož spadá i metal, lze podle Walsera spatřovat v adaptování myšlenek Theodora Adorna, Leonarda Meyera a jiných do muzikologických prací [Walser, 1993: 38].

6
2000: 137 – 138].⁴A ta zahrnuje i vazby mezi interprety a fanoušky, jež hrají

nezanedbatelnou

roli

v podobě – zejména živých koncertních – metalových videoklipů.

V ne zcela odlišné pozici se nachází metal i dnes a vezmeme-li v potaz americký výzkum z roku 1989, který cituje Walser [1993: xi], a podle něhož "deset milionů Američanů ‚má rádo či velmi rádo‘ heavy metal a devatenáct milionů ho ‚velmi nemá rádo‘", vyplyne značná polarita názorů směrem k této zpravidla

nekompromisní

hudební

odnoži. Na paměti je však

třeba mít

i skutečnost, že právě v této více či méně akcentované nekompromisnosti spočívá jakási inherentní pojistka žánru proti nežádoucím vstupům zvenčí, jakási

bariéra,

která

navzdory

masové

popularitě

některých

interpretů

a subžánrů činí z metalu "elitářský" žánr, příslušnost k němuž většinou znamená i celoživotní vášeň, případně značně ovlivňuje životní styl svých posluchačů. Hudebník a filmový režisér Rob Zombie k tomu v dokumentu Metal – A Headbanger's Journey říká: "Metaloví fanoušci svou hudbu milují navždy. Nikdo neřekne: ‚Hrozně jsem uznával Slayer … jedno léto‘. Nikoho takového neznám." [Dunn, 2005: dokument]

1.1 Zdroje

1.11 Metal Zásadní rovinu tohoto textu tvoří zasazení metalových videoklipů do jejich subkulturního kontextu, a tudíž nejvýraznější prostor dostanou dvě díla, která oblasti metalové subkultury (Weinstein) a metalu jako hudebního žánru (Walser) akademicky popsala.
Publikace Running with the Devil Roberta Walsera pojímá žánr metalu v celé jeho komplexnosti: věnuje se jeho sonickým vlastnostem, společenskému statutu i souvisejícímu vizuálnímu lexikonu, který zasazuje do historických

⁴Na jiném místě [2000: 152] připomíná Weinstein, že solidarita metalové komunity je dialektickou reakcí na odmítnutí.

7souvislostí, jež však nepřeceňuje, neboť přehnané vyzdvihávání historických

paralel považuje za kontraproduktivní. Heavy Metal – The Music and Its Culture

Deeny

Weinstein

se

metalu

věnuje

z hlediska jeho subkulturního statutu – sleduje návyky publika (koncerty, fanouškovství, sběratelství) i statuty interpretů v metalovém kánonu a jejich budování pozic v něm. V pasážích o metalových videoklipech ignorují Walser i Weinstein postmoderní vnímání tohoto formátu, blízké zejména studiím staršího data. Oba mnohem častěji využívají stratifikace metalových videoklipů na

realistické

a

fantaskní

a

relevance

tohoto

dělení

se

projevila

i v tomto textu.

Obě

zmíněné

publikace

jsou

tematicky

zakotveny

zejména

v americkém prostředí (Walser se navíc "rozhodl věnovat nejpopulárnějším

příkladům heavy metalu kapelám multiplatinovými deskami

–

s

a stadiónovými turné" [1993: xiii]), avšak jejich teoretický záběr není tímto vymezením svázán. Weinstein pojímá metal jako hudební žánr i společenský fenomén, jehož podoba překračuje geografické limity. Weinstein je dále autorkou prvního knižního akademického pojednání o metalu Heavy Metal: A Cultural Sociology (New York: Lexington Books, 1991) a tímto žánrem se systematicky zabývá. Přestože je, jak bylo zmíněno, ve svých knihách částečně limitována americkým prostředím a Walser ji kritizuje za "vnímání hudby coby narušitele analýzy" [1993: 23], podává ve své práci mimořádný kulturně-sociologický obraz metalu (věnuje se popisu i příčinám vzniku, uznání a šíření metalu jako kulturního fenoménu) a tato rovina byla prospěšná pro následující text, v němž se projevila zejména v kapitolách věnujících se fanouškům, jejich aktivní participaci a odrazům této participace v takzvaných živých videoklipech. Vedle akademických prací píše Weinstein i recenze a festivalové reportáže, které publikuje pod pseudonymem Deena Dasein.

Zatímco Weinstein a Walser poskytli teoretické zázemí následujícího textu
(zájem o vizuální lexikon metalu a jeho využití, zájem o jeho subkulturní statut),

8

množství

dalších

publikací

mi

posloužilo

za faktografické zdroje a informace z nich rozšířily obecné definice čerpané od Walsera a Weinstein. Mezi těmito publikacemi jsou populární historie žánru, zejména pak Sound of the Beast Iana Christeho, která pod názvem Ďáblův hlas vyšla i v nevydařeném českém překladu, a publikace Davida Konowa Bang Your Head, která se soustředí na americkou scénu. Subkulturní záběr má i hudebně- kriminologická kniha Lords of Chaos Michaela Moynihana a Didrika Søderlinda věnující se fenoménu black metalu a s ním souvisejících kriminálních aktů spojených zejména se skandinávskými zeměmi. Ryze faktografickými zdroji mi byly encyklopedické publikace Metal – The Definitive Guide Garryho Sharp-

Younga a The Rough Guide to Heavy Metal Essiho Bereliana.

1.12 Videoklipy Mezi publikace, které se věnují formátu videoklipu, a které jsem použil při

vyhotovování tohoto textu patří Dancing in the Distraction Factory – Music Television and Popular Culture Andrew Goodwina a sborník Sound & Vision –

The Music Video Reader, jehož byl Goodwin jedním z editorů. Mezi další využité publikace patří zlomové, ale dnes už částečně zrevidované dílo E. Ann Kaplan Rocking around the Clock, jež klade důraz na proměny a roli MTV a představuje podnětnou stratifikaci videoklipů. Publikace Experiencing Music Video – Aesthetics and Cultural Context od Carol Vernallis mi posloužila jako doplňkový zdroj pro analýzu videoklipů.
Goodwin klade zásadní důraz na hudební stránku videoklipu, v čemž byla jeho práce svého času přelomová, podobný postup pak volí i Vernallis. Komplexnost a teoretická zakotvenost Goodwinovy práce z publikace Dancing in the Distraction Factory učinila pro tuto práci zásadnější zdroj.

1.13 České zdroje Vedle knižních publikací jsem zejména faktografické informace čerpal i z metalových časopisů a fanzinů (zejména pak z xeroxovaného zinu Bažina,

9jehož autor Ladislav Oliva je nejpečlivějším archivářem české metalové scény). Pro účely této práce také proběhlo množství osobních či on-line rozhovorů s představiteli tuzemské metalové scény (hudebníky, vydavateli, publicisty) a odehrál se i vlastní výzkum, jehož výsledky se odrazily zejména v pasážích

věnujících

se

výrobním

a

distribučním

otázkám

(financování

a motivace pro výrobu klipů). V rámci tohoto výzkumu jsem v první fázi shromažďoval základní informace o počtu videoklipů a letech jejich vzniku, v druhé fázi jsem pak kapely oslovoval s konkrétními dotazy stran režisérů, rozpočtů a produkčních okolností jejich videoklipů. Na základě komunikace s kapelami jsem vyhotovil přehled videoklipů spadajících do našeho výzkumu (Příloha I.).
Informace týkající se historie metalu na našem území jsem vedle osobních rozhovorů čerpal z publikace Ohlasy písní těžkých (Korál & Špulák), která je takřka ojedinělým pokusem o systematické, byť značně volně pojaté uchopení metalového fenoménu na českém území. Publikace vedle populárního historického exkurzu obsahuje i – dnes již značně zastaralý, ale historicky cenný – abecední rejstřík a medailonky metalových kapel působících na našem území. Ostatními zdroji informací o české metalové scéně (totéž platí i pro uchopení scény zahraniční) jsou pak výhradně dílčí časopisecké rozhovory či profily interpretů – o systematické uchopení fenoménu metalu na území České republiky či Československa se v knižní podobě zatím nikdo nepokusil.

1.2 Selekce klipů dle doby vzniku a hudebního žánru

Zájmem této práce je postihnout co nejkomplexněji typologii českých metalových videoklipů natočených nezávisle na velkých vydavatelstvích. Můj zájem se soustředí na tuzemský metalový underground, jehož největším zviditelněním jsou pravděpodobně žánrové ceny Anděl, na něž jsou zpravidla nominovány, a které vyhrávají mimořádná uskupení české podzemní scény. Impulsem pro selekci takzvaných undergroundových kapel bylo jejich nedávné

videoklipové vzepjetí, které souvisí jednak

s

nástupem TV Óčko,

ale i se snahou upozornit na sebe v době hromadného internetového stahování a v

10

případě

zařazování

videoklipů

na

datové

stopy

CD

také

se snahou o jejich komerční zatraktivnění. Přestože ani v segmentu komerčně úspěšných českých kapel nejsou videoklipy na prioritních místech vydavatelských

investic,

je

možné

nalézt

mezi

těmito

skupinami

interpretů

ve videoklipech rozdíly, a já jsem svůj zájem zacílil na interprety, které své videoklipy natáčí s omezenými rozpočty. Skutečnost, že tato skupina kapel je v rámci tuzemské "tvrdé scény" jasně dominující, nehrála při jejich výběru roli a je pouhým důsledkem nastalé situace.
Jak jsme již zmínili, náš zájem se bude soustředit na videoklipy kapel spadajících do undergroundového hnutí. Metal jako celek se nachází v paradoxní situaci, kdy se jeho čelní představitelé těší masové popularitě, zatímco – při troše nadsázky – celý zbytek scény nemá tolik příznivců ani v souhrnu. Právě interpreti metalového undergroundu – vymezeného absencí smluv s velkými vydavateli či skutečností, že vedle hraní si musí hudebníci vydělávat v civilních profesích – však tvoří majoritní skupinu.
Časově se budeme pohybovat v letech 2002 – 2007. Začátek tohoto období vymezuje vznik hudební kabelové a satelitní televizní stanice Óčko, o jejímž významu budeme hovořit záhy. Právě možnost prezentace vlastní klipové tvorby na obrazovkách této stanice se stala impulsem pro nárůst kvantity (metalových) videoklipů a žánrově zaměřené pořady jedinou možností, jak je v televizi prezentovat a zhlédnout.

Metal jako hudební žánr nabízí navzdory povětšinou velice úzkoprsému vnímání množství odnoží a to jak těch, jejichž názvy tento výraz tvoří (masově nejpopulárnější heavy metal, thrash metal – "americká odpověď na novou vlnu britského heavy metalu" [Weinstein, 2000: 288], dále doom metal, black metal a mnohé další), tak těch, pro něž je spíše zobecňujícím označením, které je možno nahradit ještě obecnější nálepkou "tvrdá hudba". Zatímco například "tvorba Kanaďanů Rush splňuje kritéria pro metal, jak ho vnímá většina nezasvěcenců, pro fanoušky metalu [Rush] do tohoto žánru nespadá" [Walser, 1993: 7]. Základními kritérii selekce tak pro nás budou otázky hudebních postupů,

názorové

příslušnosti

11 a v neposlední řadě aplikace metalové ikonografie. Metal jako žánr má – přesto, že bývá považován za shluk špatně artikulovaných zvuků – svá "zvuková, vizuální i slovní" [Weinstein, 2000: 6] pravidla a kódy, přičemž videoklipy k

metalovým písním operují

v

rámci všech kategorií

s

důrazem

na jejich spojení a vizualitu. Právě (ne)přítomnost těchto kódů bude pro naši selekci klíčová.
Využijeme Bakhtinovo chápání žánru jako horizontu očekávání, která jsou formována výše zmíněnými prvky, a která jsou či nejsou naplněna. Pro interpretační segmenty textu pak zužitkujeme definici žánru od Johna Fiskeho, který ho vnímá jako "metodu konstruování publika i subjektu určeného ke čtení" [in Walser, 1993: 28]. Zatímco hudební interpret (o tom, že klipy vznikají v úzkých sepjetích kapely a režiséra se dozvíme později) využívá metalové ikonografie, divák – fanoušek čeká, že její stopy uvidí. Stejnou představu má i divák, který metal neposlouchá, ale jež je obeznámen se základními atributy metalu (které často bývají příčinou jeho ne-posluchačství). Úzké sepjetí mezi autory a adresáty bude opakovaně zmiňováno při rozboru fanouškovských aktivit.

1.3 Kapitoly

První část textu se bude zaobírat přiblížením kontextu uvádění metalových klipů v českém prostředí – pojmenujeme, jaké byly a jsou možnosti spatřit audiovizuální produkty metalového žánru v českých televizích a jak tyto možnosti ovlivňovaly jejich kvantitu i podobu.

Druhá

a

třetí kapitola se budou věnovat analýze videoklipů

s přihlédnutím k využívání konvenční metalové ikonografie (instrumentální virtuozita, prostředí, tradiční oblékání) i pokusům o její variace (sebeironie), opomenuty ale nezůstanou ani témata reprezentace žen a maskulinity v tuzemských metalových videoklipech, přičemž se pokusíme i o stratifikaci metalových videoklipů (realistická a fantaskní linie, zejména pak koncertní

12
Čtvrtá z hlavních kapitol si dá za cíl přiblížit okolnosti výroby českých metalových videoklipů – budeme se zajímat o to, kdo iniciuje, platí a řídí jejich výrobu a do jaké míry jsou tyto aspekty ovlivňovány samotnými interprety.
Všechny tyto kapitoly by pak souhrnně měly podat pokud možno co nejkomplexnější obraz české undergroundové metalové scény a text by měl splňovat i přehledovou funkci. V tuto chvíli neexistuje databáze českých metalových klipů (tuto službu může zčásti splňovat snad jen seznam videoklipů vytvořený u příležitosti ankety "Český klip desetiletí", který však videoklipy

podle

žánrových

kategorií

nikterak

nevymezuje

a

neselektuje)

a vedlejším produktem této práce by měl být její vznik.⁵