UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Martin Višňa

Vývoj školství na Svitavsku v letech 1918–1948

Olomouc 2014 Vedoucí práce: PhDr. Jitka Plischke, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Olomouci dne 22. 6. 2014 Martin Višňa

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval vedoucí mé práce PhDr. Jitce Plischke, Ph.D., za vstřícnost, věnovaný čas, metodickou výpomoc a cenné rady. Poděkování patří také pracovníkům Státního okresního archivu se sídlem v Litomyšli za ochotu a laskavý přístup. V neposlední řadě pak také děkuji své přítelkyni za trpělivost a psychickou podporu.

Martin Višňa

ANOTACE

Jméno a příjmení: Martin Višňa Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií Vedoucí práce: PhDr. Jitka Plischke, Ph.D. Rok obhajoby: 2014

Název práce: Vývoj školství na Svitavsku v letech 1918–1948

Název v angličtině: Development of education in the region of Svitavy between 1918 and 1948 Anotace práce: Bakalářská práce podává obraz o proměnách školství ve městě Svitavy a obcích někdejšího soudního okresu Svitavy v období mezi lety 1918 a 1948. Sledované období je charakteristické třemi historickými a politicko-společenskými mezníky, které měly i na podobu místního školství významný vliv: rokem 1918, kdy vznikla Československá republika, avšak převážně německé Svitavsko toto nevítalo s nadšením, rokem 1938, kdy bylo město v rámci záboru pohraničí připojeno k německé říši, a poválečným obdobím let 1945-1948, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva a upevňování komunistického režimu. Klíčová slova: Vzdělávání, školství, škola, obecná škola, měšťanská škola, devítiletá škola, reálná škola, národnostní menšina, ministerstvo školství, dějiny, školní rada, město, jazykový ostrov, republika, druhá světová válka, odsun Anotace v angličtině: The thesis presents transformations of education in town of Svitavy and in its region between 1918 and 1948. In this period there are three important years: In 1918 Republic of Czechoslovakia was founded, but in mostly german region of Svitavy people didn’t accept it. In 1938 region was joined to Germany as a part of Sudety area. But after the end of WWII region was returned to Czechoslovakia, german people had to leave this area and communists became political leaders in the restored state.

Klíčová slova v angličtině: Education, school, general school, burghers’ school, nine-year school, ethnic minority, ministry of education, history, school board, town, language area, republic, second world war, expulsion

Přílohy vázané v práci: 3

Rozsah práce: 69 str. Jazyk práce: český jazyk

OBSAH Úvod ...... 7 1 Historie města a regionu ...... 9 1.1 Nejstarší historie ...... 9 1.2 Německé Hřebečsko ...... 10 1.4 Industrializace regionu ...... 12 1.5 Vzrůstající nacionalismus na Svitavsku ...... 14 1.6 Svitavsko v německé říši ...... 15 1.7 Osvobození a počeštění regionu ...... 17 2 Vývoj školství v regionu do roku 1918 ...... 20 2.1 Počátky školství na Svitavsku ...... 20 2.2 Rozvoj školství v regionu po tereziánských reformách...... 21 2.3 Proměny regionálního školství od poloviny 19. století do roku 1918 ...... 23 2.3.1 Správní změny v oblasti školství ...... 23 2.3.2 Základní školy na Svitavsku ...... 24 2.3.3 Počátky středního školství v regionu ...... 26 3 Školství na Svitavsku v době první republiky ...... 28 3.1 Školská správa v nově vzniklém Československu ...... 28 3.2 Vznik a rozvoj českého menšinového školství ...... 31 3.2.1 České menšinové školství ve Svitavách ...... 31 3.2.2 České menšinové školství v okolních obcích ...... 35 3.3 Německé školství ...... 37 4 Školství na Svitavsku v době připojení ke třetí říši ...... 40 4.1 Změny ve školství v zabraných Sudetech ...... 40 4.2 České menšinové školství ...... 41 4.3 Německé školství ...... 43 5 Školství na Svitavsku po osvobození ...... 46 5.1 Správa školství v poválečném Československu do roku 1948 ...... 46 5.2 Poválečná obnova základního školství v regionu ...... 47 5.3 Obnova a rozvoj vyššího a odborného školství ...... 50 5.3.1 Státní reálné gymnázium ...... 50 5.3.2 Obchodní akademie ...... 51 5.3.3 Další odborné školy ...... 51

Závěr ...... 53 Seznam použitých zdrojů...... 55 Seznam příloh ...... 59

Úvod

Město Svitavy a jeho nejbližší okolí nepatří zrovna k těm regionům, které mohou nabídnout množství historických památek a turistických nebo i badatelských zajímavostí. V konkurenci blízké Litomyšle se zámkem, který je zapsán v seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO, Poličky se zachovalým středověkým opevněním či Moravské Třebové s řadou renesančních a barokních památek, jimž vévodí zámek s prvními projevy renesan- čního stavitelství na sever od Alp, mají Svitavy poněkud těžší pozici. Ovšem zdaleka to není tak, že nemají co nabídnout. Jako město, jež bývalo jedním z center největšího německého jazykového ostrova – Hřebečska – v Československé republice a svého času bylo též pro množství textilních závodů nazýváno moravským Manchesterem, má pohnutou historii, ne nepodobnou městům a obcím v pohraničí našeho státu. Svitavsko ovšem není příhraniční region, o to více tato historie překvapí. Má přitom i své „hrdiny“, například téměř glorifikovaného Oskara Schindlera, svitavského rodáka, podnikatele, který za druhé světové války zachránil před smrtí přes tisícovku Židů. Jeho příběh byl i zfilmován. Tato bakalářské práce je ovšem o jiných „hrdinech“ a poněkud odlišném náhledu na historii regionu, tedy někdejšího soudního okresu Svitavy. Podává obraz o dějinných proměnách a vztazích mezi Čechy a Němci prostřednictvím vývoje školství mezi lety 1918 a 1948. Tento třicetiletý úsek je přitom zvolen zcela záměrně, neboť po staletí převážně německá oblast se v roce 1918 stala součástí Československé republiky a tam, kde dosud fungovaly pouze německé školy, začaly najednou působit školy s českým vyučovacím jazykem, což se ovšem neobešlo bez problémů a protestů. Dalším mezníkem je pak rok 1938, kdy bylo Svitavsko stejně jako celá oblast Hřebečska připojeno k nacistickému Německu a české školy tu po dvaceti letech přestaly existovat. Obrat pak nastal s koncem druhé světové války, kdy bylo německé obyvatelstvo vysídleno a zároveň se kvůli novým školským předpisům stal minulostí systém škol přežívající z dob monarchie. Jednotlivé kapitoly přitom ve svých prvních odstavcích obsahují legislativní a vůbec správní „novinky“ týkající se školství v dané etapě, na tyto navazují jejich projevy přímo v regionu. Podobně je vystavěna i kapitola věnovaná nástinu vývoje školství v regionu do roku 1918, bez níž by téma postrádalo úvod a nezbytné souvislosti. Cílem práce s kompilačním charakterem má být zejména podání co nejkomplet- nějšího obrazu školství a jeho proměn ve Svitavách a přilehlých obcích v daném období v návaznosti na politicko-společenský vývoj, přičemž dosavadní práce o regionu, se kterými

- 7 - jsem měl možnost se setkat, mimo jiné i publikace o Moravskotřebovsku a Svitavsku z edice Vlastivěda moravská, kterou jsem též využil jako jeden ze zdrojů informací, podle mě zanedbávají období druhé světové války. Obecně se totiž tvrdí, že na Svitavsku byly po záboru Německem všechny školy s českým vyučovacím jazykem uzavřeny. V průběhu války se ovšem v regionu česky přece jen vyučovalo. Takových, z mého pohledu, zajímavostí pro poznávání regionální historie obsahuje tato práce více, není pouhým přehledem dat a jmen. Podklady pro bakalářskou práci jsem získával zejména při studiu kronik či výročních publikací měst a obcí vydaných v uplynulých 75 letech a školských almanachů, které jako rodák z regionu a dlouholetý zájemce o jeho historii povětšinou vlastním, dále pak při studiu archivních materiálů ve Státním okresním archivu ve Svitavách se sídlem v Litomyšli, odborných textů a legislativních předpisů souvisejících s oblastí školství a elektronických dokumentů. Soustředil jsem se především na zdroje dostupné v českém jazyce. Všechny jsou uvedeny v závěru práce v seznamu použitých zdrojů.

- 8 - 1 Historie města a regionu

Svitavsko se rozkládá při horním toku řeky Svitavy, která regionu, respektive jeho centru dala jméno. Samotné město Svitavy, ve kterém podle výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011 žilo k 26. březnu 2011 16 670 obyvatel1, je důležitou dopravní křižovatkou, administrativním, kulturním, obchodním a výrobním střediskem oblasti. Donedávna byly Svitavy sídlem okresního úřadu a taktéž významným centrem textilního průmyslu. V roce 2006 si město připomnělo 750 let od první písemné zmínky.

1.1 Nejstarší historie

Nejstarší prameny prokazatelná historie města Svitavy a blízkých obcí je spojena se sporem olomouckého biskupství a premonstrátského kláštera v Litomyšli o tehdy hustě zales- něné území na pomezí Čech a Moravy. Oblast zřejmě před polovinou 12. století patřila pod správu olomoucké diecéze, jako o periferii o ni bylo minimálně pečováno. Zato litomyšlští premonstráti, kteří do východo- českého města přišli okolo roku 1150, projevili o území zájem a mimo jiné vybudovali v tehdy zřejmě už existující osadě na levém břehu řeky Svitavy opevněný kostel sv. Jiljí. Své nároky biskupství začalo uplatňovat až dlouho poté, co král Vladislav II. roku 1167 dal území klášteru v Litomyšli darem.2 Spor vyvrcholil v polovině 13. století, kdy nový olomoucký biskup Bruno ze Schauen- burgu založil v rámci tzv. druhé kolonizace na protějším břehu řeky městečko Nová Svitava s kostelem Navštívení Panny Marie. Tím se naopak cítili být na svých právech postiženi lito- myšlští premonstráti. Usmíření přinesla až listina datovaná k 6. listopadu 1256, která město a okolí přiřkla olomouckému biskupství a jež je považována za zakládací listinu města. Zároveň jí je také stanovena hranice mezi Čechami a Moravou, která kopíruje hranici ev- ropského rozvodí.3

1 Vše o území. Svitavy – obec/město (okr. Svitavy). Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. Český statistický úřad. Aktualizováno 17. 6. 2014 23:51 [cit. 17.6.2014]. Dostupné z: http://tinyurl.com/cst3edx. 2 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 15-16. 3 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 18-19.

- 9 - Svitavsko, jak jej vymezuje dnešní administrativa, tak bylo po staletí rozdělené na českou část spravovanou z Litomyšle a částečně Poličky a moravskou část, ve které leží i město Svitavy, spravované olomouckými biskupy. Práce si dále bude všímat především moravských obcí v blízkosti Svitav, tedy někdejšího soudního okresu Svitavy.

1.2 Německé Hřebečsko

Kolonizační činnost obou církevních institucí během 13. století a na začátku 14. století dala vzniknout síti obcí, která se do dnešní doby příliš nezměnila. Pomineme-li sloučení osad či připojování k větším celkům, zanikla pouze obec Muzlov, a to v polovině 20. století z dů- vodu zřízení ochranného vodárenského pásma tzv. březovského vodovodu, který přivádí vodu od Březové nad Svitavou do Brna. Z obce zůstal stát pouze jediný dům a ruina kaple.4 Některé obce Svitavska mají slovanský původ, jako například Lačnov, nynější městská část Svitav, avšak většina z nich byla založena z popudu biskupa či litomyšlského kláštera ve druhé polovině 13. století, kdy do oblasti přicházeli německy mluvící osadníci převážně z Bavor, Frank a Švábska. K roku 1250 se datuje vznik (německy Karlsbrunn), k roku 1266 Kamenné (Hermansdorf), v roce 1270 jsou poprvé připomínány vsi Grándorf (Greifendorf, nyní ) a (Pohler), v téže době vznikají také Opatov (Abtsdorf) a Dětřichov (Dittersdorf). Ke konci století je připomínána Radiměř (Rotmühl) ne- bo Březová nad Svitavou (Brisau), později pak Javorník (Mohren), Vendolí (Stangendorf), Sklené (Glaselsdorf), Čtyřicet Lánů (Vierzighuben, dnes součást města Svitavy) a roku 1347 vznikl Koclířov (Ketzelsdorf).5 Kolonizací dostal region německý charakter, který přetrval až do poloviny 20. století, kdy bylo německé obyvatelstvo vystěhováno. Město Svitavy a přilehlé obce byly součástí mnohem většího, ale nikdy nijak pevně a oficiálně vymezeného jazykového ostrova, zvaného Hřebečsko (německy Schönhengstgau) podle osady Hřebeč v jeho středu a Hřebečovského hřbetu, který se územím táhne severojižním směrem. Ostrov se rozkládal zhruba mezi městy Litomyšl, Polička, Jevíčko, Mohelnice, Zábřeh a Ústí nad Orlicí, rozloha činila asi 1230 km2. Před rokem 1938 zde žilo na 130 tisíc obyvatel, z toho čtyři tisíce česky mluvících.6

4 SMUTNÝ, Bohumír. Svitavsko. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 719-808. ISBN 80-7275-026-7. S. 792. 5 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 22-23. 6 Fakta o regionu. Hřebečsko [online]. Poslední změna 3.11.2010 [cit. 17.1.2013]. Dostupné z:

- 10 - 1.3 Svitavsko před průmyslovou revolucí

Středověké město Svitavy, respektive Nová Svitava, bylo sídlem správního okresu, provincie, v rámci rozsáhlého majetku olomouckého biskupství. Zástupcem vrchnosti ve městě byl rychtář, nejváženější a nejzámožnější měšťan, kterému byl rychtářský úřad pronajímán vrchností na základě smlouvy nebo dáván za vysoké částky do trvalého dědičného držení. Rychtář měl v prvé řadě hájit zájmy biskupské vrchnosti a teprve poté městské samo- správy. Privilegium na rychtu bylo Svitavám uděleno nejspíš už v roce 1256, obnoveno pak bylo v roce 1330.7 Moc rychtářů, popřípadě fojtů, ovšem klesala se vzrůstajícím sebevědomím městské rady. K úpadku pozice rychtáře ve Svitavách dochází v 16. století, kdy v roce 1538 zakoupila městská rada dům na náměstí pro zřízení radnice a následně v roce 1599 měšťané odkoupili rychtářský úřad, což vedlo k posílení nezávislosti městské správy na biskupském hradě Mírově. Během 16. století taktéž došlo k velkému rozmachu řemesel ve městě: svůj cech založili kováři, pláteníci, soukeníci, tkalci, barvíři, truhláři, ševci nebo hrnčíři, doložena je i cihelna a privilegium na vaření a šenkování piva. Město se rozrostlo o novou část – Neustadt, Nové Město, jehož osu tvoří dnešní ulice T. G. Masaryka, – a okolo města byla založena soustava rybníků. O původním městě se však v pramenech hovoří jako o po- škozeném po husitských válkách a tureckém tažení, těžkou ranou byl pro většinou dřevěnou zástavbu rozsáhlý požár v roce 1590.8 Podobně posilovalo svoji pozici také nedaleké městečko Březová nad Svitavou. Tamní městská rada odkoupila rychtu v roce 1577, měšťané také dostali povolení vyrábět a šenkovat pivo nebo mohli vybírat clo a mýto na udržování cest. I zde došlo k rozvoji obchodu a řemesel a vzniku cechů, doložen je mimo jiné ševcovský.9 Rozvoj regionu ochromila třicetiletá válka, kdy jej vydrancovala švédská vojska a na bídě se podepsaly také zásobovací požadavky císařských vojsk. Město Svitavy se však z válečných škod vzpamatovalo poměrně rychle a po celou druhou polovinu 17. století a začátkem 18. století probíhaly stavební úpravy města v duchu baroka – mimo jiné byl opraven a přestavěn hřbitovní kostel sv. Jiljí, novou, téměř dnešní, podobu dostaly domy na

http://www.hrebecsko.estranky.cz/clanky/fakta-o-regionu.html. 7 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 20 a 26. 8 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 54. 9 SMUTNÝ, Bohumír. Svitavsko. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 719-808. ISBN 80-7275-026-7. S. 750.

- 11 - náměstí nebo byl postaven kostel sv. Floriána se špitálem a později také školou. Během 18. století pak region protnula císařská silnice z Brna do Prahy, také bylo zřízeno poštovní spojení z Olomouce do Hradce Králové, přičemž je v této době doložena i první pošta ve Svitavách.10 Důležitý je rok 1775, kdy došlo ke správnímu rozdělení mírovsko-svitavského panství. Tehdy byl ve Čtyřiceti Lánech zřízen vrchnostenský úřad pro Svitavsko, který existoval až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1850. V rámci profesionalizace správy pak ve Svitavách a Březové vznikly v roce 1788 částečně regulované magistráty, taktéž fungující do roku 1850.11

1.4 Industrializace regionu

Do 19. století vstoupily Svitavy jako město textilní výroby. Kromě tradičního lnu a vlny se v místních manufakturách (a také okolních vsích) začala zpracovávat bavlna, později i hedvábí a další materiály a suroviny. Od 30. let byla zaváděna strojní výroba, zřejmě první parní stroj k textilní výrobě uvedli do provozu v přádelně Comoth v 1837. K roku 1834 žilo v téměř čtyřtisícovém městě 205 tkalců, 174 soukeníků a 8 barvířů, pracovaly zde dvě soukenické valchy a čtyři přádelny.12 Další rozmach textilní výroby a obchodní vztahy s odběrateli v monarchii podpořila v roce 1849 zprovozněná železnice z Brna do Prahy, čímž Svitavy a další obce získaly přímé a poměrně rychlé spojení s Prahou, Olomoucí, Brnem či Vídní. Její výstavba se ovšem potý- kala s protesty obyvatel v Hradci nad Svitavou, Čtyřiceti Lánech, Svitavách a Lačnově, kteří si stěžovali na ztížení přístupu na svá pole a taktéž na oddalování výplaty náhrad za vykoupené pozemky.13 Polovina 19. století se vůbec v duchu tehdejší francouzské revoluce nesla ve znamení protestů. Ve Svitavách byla na jaře roku 1848 sepsána petice, v níž zvolení zástupci města požadovali mimo jiné omezení tovární výroby a zachování cechů, rozšíření filiálních bank do venkovských měst k podpoře obchodu a průmyslu nebo zrušení poddanství. Ze strachu

10 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 68-77. 11 SMUTNÝ, Bohumír. Svitavsko. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 719-808. ISBN 80-7275-026-7. S. 751. 12 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 100. 13 BARTOŠ, Josef et al. Svitavy. Dějiny a současnost města. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1987. 254 s. S. 47.

- 12 - z demonstrací nezaměstnaných dělníků tehdy krizí zmítaného textilnictví pak byla vytvořena národní garda ke střežení pořádku ve městě.14 Politické změny v následujících letech poté podporou živnostenského podnikání nastartovaly stagnující výrobu, významně se proměnila také státní správa – k 1. lednu 1850 se z vesnic a měst Svitavska na základě zákona o vynětí obcí z patrimoniálních správ staly samostatné obce. Vznikl politický okres , do nějž náležely tři menší soudní okresy: Jevíčko, Moravská Třebová a Svitavy. Prvním voleným starostou Svitav se stal Dominik Schwab.15 Prosperita města ovšem neměla dlouhého trvání. V 60. letech 19. století upadlo soukenictví, když v důsledku občanské války ve Spojených státech amerických prudce podražila bavlna, městu později uškodily také průchody a pobyty vojsk při prusko-rakouské válce. Krach vídeňské burzy v roce 1873 pak přečkalo jen několik kapitálově silných podniků, například podnik obchodníka plátnem Heinricha Klingera, tkalcovna juty bratří Ettlů nebo z jiných odvětví pila Julia Langera.16 S krizí a vysokou nezaměstnaností se vedení města snažilo vypořádat mimo jiné zřízením tabákové továrny, kde byly od počátku provozu v roce 1874 zaměstnány tři stovky lidí, nebo pomocným programem drobných výdělků, kdy byl mimo jiné zaházen obranný příkop při hradbách na jižní straně města nebo opraveny silnice.17 Koncem 19. století pak svitavský průmysl opět zažíval příznivé období, kdy se jednak rozrůstaly fungující podniky, mimo jiné zmíněného Heinricha Klingera, který se stal největším daňovým poplatníkem ve městě18, a vznikaly také závody nové, i v jiných oborech než v textilnictví. Vznikly například strojírenské provozy firmy Anderle a Franze a Agnes Schindlerových.19 V roce 1892 noviny Die Brenn Nessel napsaly, že Svitavy jsou druhým nejprůmyslovějším městem Moravy za Brnem a označily je lichotivou přezdívkou západomoravský Manchester.20 Průmyslová revoluce se nevyhnula ani dalším obcím v regionu, byť ten měl charakter

14 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 106-107. 15 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 108. 16 BARTOŠ, Josef et al. Svitavy. Dějiny a současnost města. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1987. 254 s. S. 61. 17 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 130. 18 BARTOŠ, Josef et al. Svitavy. Dějiny a současnost města. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1987. 254 s. S. 63. 19 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 134. 20 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 140.

- 13 - převážně zemědělský. Ve Čtyřiceti Lánech postupně vyrostl rozlehlý areál tkalcovny a výrobny bavlněného zboží Johanna Heinricha Bergmanna, v Moravské Chrastové vybudovali bratři Baderové z Vídně továrnu na výrobu hedvábného zboží, v Lačnově otevřeli textilní továrnu svitavští bratři Sponerové.21

1.5 Vzrůstající nacionalismus na Svitavsku

Na počátku 20. století žilo ve Svitavách a stavebně již srostlých obcích Čtyřicet Lánů a Lačnov 13 637 obyvatel22, z nichž se pouze 112 přihlásilo v tehdejším sčítání lidu k české národnosti. Česká menšina ve městě se začala rozrůstat až po vzniku Československé republiky. Podle sčítání lidu žilo v roce 1921 jen ve Svitavách již 878 obyvatel české národnosti z celkového počtu 9297 obyvatel.23 Stále výrazněji se však začaly projevovat vzájemné nesympatie mezi oběma národnostmi. Ve městě vznikaly oddělené školy, kulturní organizace nebo zájmové a sportov- ní spolky. Po vyhlášení Československé republiky 28. října 1918 se vedení města odmítlo podřídit novému státu a na konci měsíce se oficiálně přihlásilo ke vznikajícím samosprávným německým pohraničním provinciím. Svitavsko tak bylo k Československu připojeno až ob- sazením obcí československým vojskem v prosinci 1918. Protičeské protesty pokračovaly ještě v dalších měsících.24 Nacionalistická aktivita začala opět vzrůstat ve 30. letech, také jako důsledek velké hospodářské krize, která se nevyhnula ani Svitavám. Na začátku roku 1933 bylo ve městě evidováno 1814 nezaměstnaných, v okrese pak 2818 lidí bez práce. Ještě před krizí pracovalo přitom v továrnách ve městě na tři tisíce dělníků a další tisícovka se živila domácí výrobou.25 Demagogickou kampaní si příznivce získávala Sudetoněmecká vlastenecká fronta, později přetransformovaná na Sudetoněmeckou stranu, která sice vyjadřovala loajalitu Československu, avšak postupně se hlásila k separatismu a autonomii Sudet. Předvolebního

21 SMUTNÝ, Bohumír. Svitavsko. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 719-808. ISBN 80-7275-026-7. S. 759, 780 a 790. 22 RŮŽKOVÁ, Jiřina et al. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl [online]. 1. vyd. Praha: Český statistický úřad, 2006 [cit. 17.1.2013]. ISBN 80-250-1310-3. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/9200404384/$File/13n106cd1.pdf. S. 536. 23 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 182. 24 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 171. 25 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 202.

- 14 - jednání ve Svitavách v květnu 1935, kde promluvil předseda strany Konrad Henlein, se zúčastnily tři tisíce příznivců strany. Na druhou stranu byl v této době jmenován prezident Tomáš Gariggue Masaryk čestným občanem města.26

1.6 Svitavsko v německé říši

Tlak německých nacionalistů postupně sílil, 29. září 1938 vyvrcholil podepsáním tzv. mnichovské dohody o připojení Němci obývaných pohraničních území Československa k Německu. Součástí říšské župy Sudety, konkrétně jejího vládního obvodu Opava, se stalo také Svitavsko, respektive celý hřebečský jazykový ostrov. Adolf Hitler údajně na připojení této oblasti k Německu ve sporném tzv. V. pásmu záboru zvlášť trval, neboť jejím zabráním vytvořil v okleštěném území Československa jakýsi klín ze severu a zároveň by jím na několika místech přerušil hlavní železniční spojení mezi Čechami a Moravou (Svitavskem prochází trať z České Třebové do Brna, Lanškrounskem a Zábřežskem pak trať na Olomouc).27 Tzv. V. pásmo mělo být vojensky zabráno do 10. října, v tento den před polednem vstoupily oddíly wehrmachtu do Svitav.28 Již od 6. října přitom odcházely z města české rodiny a stěhovaly se odtud české firmy a úřady, rozpuštěny byly české spolky a menšinové školy, společenský život české menšiny ve městě byl ochromen. Ve Svitavách zůstalo patnáct českých rodin, další Češi pocházeli z několika desítek smíšených manželství.29 Po skončení mocnostmi přijatého záboru ovšem docházelo ještě k záborům svévol- ným, přičemž se součástí německé říše staly i obce, v nichž Němci netvořili většinu obyvatel- stva. Takovým příkladem byla na Svitavsku Moravská Chrastová, kde vedle sebe žilo na osm set Čechů a pět set Němců. O obec byla svedena po přepadnutí německými ordnery bitva, při níž ji sice českoslovenští vojáci osvobodili, avšak později ji Němci přesto dodatečně zabrali.30 Na zabraném území začalo ihned docházet k řadě změn. Vstoupil v platnost nový

26 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 204. 27 BIMAN, Stanislav. Konference v Mnichově a okupace pohraničí. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 37-44. ISBN 80-86067-66-1. S. 41. 28 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 213. 29 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 214. 30 GRUNTOVÁ, Jitka. Po Mnichovu. In: Gruntová.cz [online]. [cit. 10.1.2014]. Dostupné z: http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/po-mnichovu.

- 15 - směnný kurz koruny ve prospěch říšské marky, která se stala zákonným platidlem. Lidé, kteří měli úspory v korunách, tak přišli o část jmění. Vojenskou správu vystřídala v průběhu listopadu správa civilní, zavedeny byly venkovské okresy v čele s landráty, kteří byli jmenováni na návrh pověřence NSDAP, jediné povolené politické strany na zabraném území. Venkovský okres Svitavy čítal čtyři desítky obcí a měl zhruba 50 tisíc obyvatel. Obvod pů- vodního soudního okresu se rozšířil o obce Dětřichov, Chmelík, , Karle, Koclířov, Květná, Litrbachy (nyní Čistá), Mikuleč, Opatov, , Semanín a ze soudního okresu Litomyšl, dále o vsi Banín, Brněnec, Česká Radiměř, Dlouhá, Jedlová, Limberk (nyní Pomezí), Modřec, Německá Bělá (nyní Bělá nad Svitavou), Nová Bělá (nyní Lavičné), Půl- pecen a Stašov ze soudního okresu Polička a osadu Želivsko ze soudního okresu Jevíčko.31 Všechny obce byly německy přejmenovány, stejně tak jejich ulice a veřejná prostran- ství, v rámci arizace byly přebírány výrobní podniky a obchody židovských podnikatelů, požár zničil svitavskou židovskou synagogu a taktéž byl zlikvidován židovský hřbitov. Ve městech a obcích byl postupně utlumen český společenský a kulturní život, české školy byly uzavřeny, přestaly vycházet české noviny a časopisy, zlikvidovány byly české spolky, povoleny byly pouze spolky sportovní.32 Blížící se válka se však stále více dotýkala všech obyvatel, ať už se jednalo o odvody mužů do wehrmachtu, zavedení potravinových lístků, zákaz poslechu zahraničního rozhlasu, přechod na válečnou výrobu a celkově řízené hospodářství, výpadky v zásobování nebo nedo- statek pracovních sil. Ještě v roce 1939 byl ve Svitavách zřízen první pracovní tábor, kam mí- řili totálně nasazení a váleční zajatci, kteří měli do vojska odvedené muže nahradit. Další tá- bory vznikaly v řadě obcí, například v Březové, Dolní Rudné, Čtyřiceti Lánech nebo ve Ven- dolí a také, v menších rozměrech, při jednotlivých výrobních závodech. Přes řadu těžkostí a lidských ztrát v rodinách většina německého obyvatelstva ovliv- ňovaného propagandou dlouho věřila ve vítězství Německa, případné nesouhlasné názory byly perzekuovány. Nálady a názory ve společnosti se začaly až měnit po prohře wehrmachtu u Stalingradu. V důsledku dalších neúspěchů na frontách pak byly na Svitavsko, kde se neroz- vinula výraznější odbojová činnost, přemísťovány zbrojní podniky ze západních a severních oblastí říše a jako pracovní síla s nimi i vězni z pracovních a koncentračních táborů – známý je případ Oskara Schindlera, který je považován za zachránce 1100 židovských životů.33

31 BARTOŠ, Josef et al. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. 5, Okresy: Prostějov, Boskovice, Mor. Třebová. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1976. 330 s. S. 232. 32 GRUNTOVÁ, Jitka. V německé říši. In: Gruntová.cz [online]. [cit. 10.1.2014]. Dostupné z: http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/v-nemecke-risi. 33 GRUNTOVÁ, Jitka. V německé říši. In: Gruntová.cz [online]. [cit. 10.1.2014]. Dostupné z:

- 16 - Konec války prožili obyvatelé regionu v chaosu. Jen ve Svitavách bylo vedle občanů města internováno v nejrůznějších táborech na 18 tisíc lidí, válečných zajatců a uprchlíků, zároveň se přes město stahovaly německé úřady a bezpečnostní jednotky. Chyběly základní suroviny, kvůli nedostatku uhlí se zastavila výroba v továrnách i výuka v dosud fungujících školách.34

1.7 Osvobození a počeštění regionu

Součástí nacistického Německa bylo Hřebečsko, podřízené správnímu centru v Opavě, do května 1945. Svitavy byly osvobozeny Rudou armádou 9. května, od 5. května již fungoval ve městě revoluční národní výbor, který se stal základem pro poválečnou správu města. Příjezd Sovětů ovšem neznamenal uklidnění situace, právě naopak – ve městě docházelo k rabování a výtržnostem, zatýkání kolaborantů a podezřelých Němců, mstám na německých spoluobčanech a tzv. divokému odsunu, 18. května se konal pohřeb 126 sebe- vrahů. Až teprve 22. červen byl prvním klidným dnem od skončení války. Ve dnech 5. a 6. července proběhla na oslavu osvobození, příchozích osídlenců a na památku obětí nacismu lidová slavnost Svitavy opět české. Další oslava pak proběhla 28. října ve státní svátek výročí vzniku Československé republiky, kdy se mimo to oslavovalo přijetí znárodňovacích dekretů prezidenta Eduarda Beneše.35 Dekrety prezidenta republiky měly v době neexistence Prozatímního národního shromáždění povahu zákona a byly jimi upravovány zásadní problémy osvobozeného Československa. Mezi ty nejdiskutovanější dekrety přitom patří dekret č. 5/1945 Sb., o ne- platnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majet- kových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, dekret č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, dekret č. 27/1945 Sb., o jednotném řízení vnitřního osídlení, nebo dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci.36

http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/v-nemecke-risi. 34 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 230. 35 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 230-232. 36 Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z:

- 17 - Na základě těchto dekretů tak v poválečných Svitavách, jakož i v celém někdejším jazykovém ostrovu Hřebečsko, došlo k významnému zlomu v jejich novodobé historii, a sice že po zhruba sedmi stoletích bylo německé obyvatelstvo nuceno odejít a jeho majetek byl zkonfiskován a zároveň začali do kraje přicházet noví osídlenci. Svitavy se staly hlavním odsuvným střediskem oblasti. V tzv. divoké fázi odsunu v prvních měsících po osvobození docházelo na německy mluvících osobách k četným násil- nostem a excesům, do srpna bylo ze Svitavska odsunuto na 10 500 Němců. Organizované a humánnější transporty obyvatel pak probíhaly od ledna 1946; do října toho roku bylo ze svitavského vlakového nádraží vypraveno 31 transportů, své domovy v politickém okresu Moravská Třebová opustilo přes 38 tisíc osob.37 Taktéž osídlování oblasti proběhlo v několika vlnách. Základem byl krátce po osvo- bození institut národní správy, jímž mělo být zamezeno rozkrádání konfiskovaného majetku největší podstaty do příchodu oprávněných nabyvatelů. Mezi prvními národními správci přitom byli lidé, kteří museli region opustit po mnichovské dohodě. Ve druhé polovině roku pak započal organizovaný přesun obyvatel z vnitrozemských oblastí do pohraničí, přičemž osídlování politického okresu Moravská Třebová řídila osídlovací komise ministerstva země- dělství v sídle okresu. O jednotlivé obce Svitavska byl zájem vzhledem k přírodním a život- ním podmínkám různý: zatímco samotné město Svitavy a těsně přilehlé vsi byly podle Vele- šíka osídleny rychle, s nízkým zájmem se potýkala například výše a stranou od železnice i sil- nice položená Kamenná Horka.38 Na Svitavsko přicházely především české rodiny z Poličska, Novoměstska, Bosko- vicka nebo Přerovska, později také Slováci nebo reemigranti z Rumunska, Sovětského svazu a dalších zemí.39 Do roku 1947 bylo osídlování Svitavska vesměs dokončené, v pozdějších letech probíhalo jen dosídlování některých vsí. Ve městě žilo toho roku 9 tisíc obyvatel, z toho zhruba dvě stě Němců – specialistů a ve smíšených manželstvích, a přes dvě stě příslušníků dalších národností, zejména Rakušanů a Poláků.40 Pro srovnání: při sčítání lidu 1931 žilo ve Svitavách 10 446 obyvatel, z toho 9 tisíc německé národnosti a přes tisíc osob české národnosti.41

http://www.psp.cz/docs/laws/dek/. 37 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 244. 38 VELEŠÍK, Vladimír. Osídlování Svitavska v letech 1945 – 1947. In: Pomezí Čech a Moravy, sv. 4. Litomyšl, Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2000. S. 199–268. 39 BARTOŠ, Josef et al. Svitavy. Dějiny a současnost města. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1987. 254 s. S. 126. 40 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 253. 41 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské

- 18 - S osídlováním oblasti přitom mimo jiné souvisejí dvě změny v jejím místopisu. Obec Greifendorf, počeštěná na Grándorf, byla roku 1949 přejmenována na ryze české, ovšem uměle vytvořené Hradec nad Svitavou.42 Vesnice Muzlov pak osídlována vůbec nebyla, naopak došlo k jejímu úplnému vysídlení a demolici z důvodu rozšíření ochranného pásma tzv. brněnského vodovodu.43 Podobný osud měl potkat také Březovou nad Svitavou.44 K roku 1949 se váže ještě jeden důležitý moment, a sice že k 1. lednu 1949 došlo k reorganizaci státní správy a Svitavy se staly sídlem okresu v rámci Brněnského kraje, přičemž jej tvořily obce někdejšího soudního okresu Svitavy.

muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 197. 42 SMUTNÝ, Bohumír. Svitavsko. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 719-808. ISBN 80-7275-026-7. S. 767. 43 SMUTNÝ, Bohumír. Svitavsko. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 719-808. ISBN 80-7275-026-7. S. 794. 44 Historie obce. Březová nad Svitavou [online]. Poslední aktualizace 17.6. 2014 [cit. 17.6.2014]. Dostupné z: http://www.brezova.cz/mesto/historie-mesta/.

- 19 - 2 Vývoj školství v regionu do roku 1918

2.1 Počátky školství na Svitavsku

Počátky školství na Svitavsku souvisejí nejspíše s činností premonstrátské kapituly v nedaleké Litomyšli. Premonstráti, jak již bylo naznačeno výše, stáli u zrodu osady Stará Svitava, když u řeky Svitavy založili opevněný kostel. Po smluvním vyřešení sporu s olomouckým biskupstvím v roce 1256 pak mohli litomyšlští kanovníci, v jejichž činnosti byla i školní výchova, nadále dosazovat kněží na fary ve Svitavách a jejich okolí. Z tzv. zakládací listiny města Svitavy se dozvídáme: „A nad ní a všemi dalšími kostely či farami, které budou v budoucnu v tomto kraji založeny a postaveny, udělujeme se souhlasem naší kapituly řečenému opatu a konventu a jejich jménem klášteru v Litomyšli patronátní právo a rozhodování světských záležitostí k trvalé držbě, vyhražujíce si pro sebe a své nástupce toliko záležitosti duchovní.“45 Je pravděpodobné, že při litomyšlském klášteře škola existovala a že premonstráti přinesli do Svitav i první školu, prameny o tom ovšem mlčí. V roce 1421 byl dokonce klášter z Litomyšle kvůli husitskému ohrožení do Svitav přesunut, patrně i se školou. Není však jasné, kde tato škola stávala.46 Premonstrátský klášter a špitál měl přitom stát v horní části svitavského náměstí a působil zde až do roku 1554. Tehdy poslední kanovníci odešli, i na nátlak svitavských měšťanů, do premonstrátského kláštera Hradisko u Olomouce.47 Z té doby již přitom pocházejí první zmínky o fungování školy ve městě, respektive jsou v městských knihách zmíněna jména několika učitelů. Jako první je k roku 1539 zmíněn učitel Petrus. V triviální škole se vyučovalo základům trivia, tedy čtení, psaní a počtům, a latině.48 Na vyšší stupeň mohli žáci docházet do trojtřídní latinské školy v Moravské Třebové, kde se vyučovalo latině, řečtině, matematice a přírodním vědám, přičemž škola nepřipravovala studenty na praktická povolání, ale k vědecké činnosti.49

45 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 18. 46 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 446. 47 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 47. 48 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 44. 49 SEDLÁK, Jan et al. Cesta od renesance k baroku. Slavné stavby Moravské Třebové. 1. vyd. Praha: Foibos

- 20 - Zatímco v 16. století jsou školy spravovány vesměs evangelickými faráři, ve století následujícím dochází ke znovuupevňování katolicismu. Situace ovšem podle dochovaných zpráv nebyla optimistická: po třicetileté válce navštěvovalo školy asi 15 % dětí, přičemž na vesnicích školy téměř nebyly a ty ve městech nedosahovaly takové úrovně jako pod evangelickou správou.50 Je také známo, že svitavská jednotřídní škola má od roku 1638 novou, jednopatrovou dřevěnou budovu, pravděpodobně stávající na rohu dnešní ulice Školní a 5. května, nedaleko fary a kostela sv. Jiljí.51 Do této budovy žáci docházeli až do roku 1778, kdy byly pro školu adaptovány prostory někdejšího špitálu při kostele sv. Floriána. Do ní za vyučováním přicházely nejen děti ze Svitav, ale i z Čtyřiceti Lánů, Javorníka, Moravského Lačnova a horní části součas- ného Hradce nad Svitavou. Tyto obce přispívaly na údržbu budovy a platy učitelů. Chod školy a výuku obstarávali čtyři lidé: katecheta vyučující náboženství, další dva učitelé a tzv. schulmeister, správce školy.52

2.2 Rozvoj školství v regionu po tereziánských reformách

V době přesunu svitavské školy ke špitálnímu kostelu přitom v habsburské monarchii probíhaly reformy školství, když se otázek vzdělávání ujal stát. V prosinci roku 1774 byl vydán Allgemeine Schulordnung für die deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in den sämtlichen k. k. Erbländern, tedy Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy v císařsko-královských dědičných zemích, jímž byly zavedeny tři druhy elementárních škol: triviální, hlavní a normální, a všeobecná vzdělávací povinnost. Školy triviální byly podle tohoto nařízení zřizovány především v obcích farním kostelem, ale i v dalších vsích jako filiálky. Jejich žáci se učili číst, psát, počítat, náboženství a základům hospodářství. Hlavní školy vznikaly v krajských městech, přičemž jejich žáci se navíc učili latině, reáliím, slohu, kreslení a geometrii. V zemských městech pak byly zřizovány školy normální s ještě širším záběrem učiva. Při normálních a některých hlavních školách také vznikaly preparandy, přípravky pro učitele. Vyšší stupeň školské soustavy pak

a Město Moravská Třebová, 2010. 222 s. ISBN 978-80-87073-48-3. S. 49. 50 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 448. 51 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 44. 52 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 450.

- 21 - představovala gymnázia, odborné školy a univerzity.53 Ještě před vydáním školního řádu, v roce 1759, byla Marií Terezií zřízena Studijní dvorská komise jako centrální orgán pro reorganizaci školství, který můžeme chápat jako předchůdce současného ministerstva školství.54 Na Svitavsku byla vytvořena síť triviálních škol, která ve velké míře navazovala na již fungující farní školy. Před rokem 1774 děti navštěvovaly kromě Svitav farní školy v Březové, Hradci nad Svitavou, Moravské Radiměři a Vendolí, v polovině 19. století pak triviální školy existovaly také ve Čtyřiceti Lánech, Horní Hynčině, Kamenné Horce, Moravském Lačnově a Skleném, bez školy byly vsi Javorník, Moravská Chrastová, Muzlov a Ostrý Kámen. Největší školou v oblasti byla výše zmíněná u svitavského kostela sv. Floriana, kterou v roce 1800 navštěvovalo ve dvou třídách 330 dětí, a jejich počet nadále stoupal. Původním prostorám u kostela ulehčilo zřízení poboček, ale i zřízení školy na pomezí Čtyřiceti Lánů a Hradce nad Svitavou. Svitavští v první polovině 18. století také vytrvale žádali o zřízení školy hlavní ve městě, neboť všechna okolní města již školu tohoto typu měla. Ta byla nakonec otevřena roku 1862 a na konci prvního školního roku ji navštěvovalo 427 chlapců a 407 dívek a působili zde vedle katechety dva nadučitelé a šest podučitelů.55 Důležitou změnou je také to, že se v roce 1853 v souvislosti se změnami v politicko- hospodářské správě země zřekl olomoucký arcibiskup patronátního práva nad svitavským školstvím a veškerá břemena spojená se školou na sebe převzala městská rada, která se zároveň vzdala nároků vůči arcibiskupské vrchnosti.56

53 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 70. 54 KLOČKOVÁ, Lenka. 165 let ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2013 [cit. 17.1.2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy. 55 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 454. 56 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 453.

- 22 - 2.3 Proměny regionálního školství od poloviny 19. století do roku 1918

2.3.1 Správní změny v oblasti školství

Roku 1848 bylo zřízeno jako nejvyšší školský správní orgán ministerstvo veřejného vyučování, později přejmenované na ministerstvo kultu a vyučování, které oblast školství spravovalo s výjimkou let 1860-67, kdy jeho agendu převzalo státní ministerstvo, až do roku 1918. Od roku 1868 byla přitom správa školství a dozor nad ním vykonáván systémem škol- ních rad ve třech stupních – zemské, okresní a místní školní rady, s výjimkou škol zřízených jiným ministerstvem.57 Velký vliv na podobu školství v říši měly v této době především tři předpisy. Prvním byla dohoda mezi vládou a papežem o vztazích státu a katolické církve, tzv. konkordát, z roku 1855, kterou byl dohled na školství v Rakousku podřízen církvi. Obrat nastal v roce 1868 vy- dání zákona, který zrušil konkordát a církvi ponechal v oblasti školství pouze organizace vý- uky náboženství a možnost zřizování soukromých škol.58 Nejdůležitějším předpisem se pak stal tzv. Hasnerův zákon, vydaný v roce 1869, který upravil oblast elementárního školství. Zákonem byla stanovena osmiletá školní povinnost, síť základního školství měly tvořit školy obecné, učitelé pro tyto školy měly vychovávat tzv. vzdělavatelny učitelské.59 Školy obecné se dělily na obyčejné školy obecné a školy měšťanské, které měly žá- kům nenavštěvujícím střední školu poskytnout vyšší vzdělání, než jakého by dosáhl na oby- čejné škole. Obsahem vzdělání na obyčejné škole bylo náboženství, jazyk, počty, geometrie, reálie, zpěv a tělocvik, dívky se navíc učily ručním pracím a domácímu hospodaření. Při obyčejných školách mohly vznikat školky pro děti, které ještě školou povinné nebyly. Na měšťanských školách se vyučovalo náboženství, jazyku a písemnostem, zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, přírodozpytu, aritmetice, geometrii, vedení knih, kreslení, krasopisu, zpěvu a tělocviku, dívky měly opět navíc hodiny ručních prací a domácího hospodářství. Na neněmeckých školách se navíc všichni učili němčině, případně ještě dalšímu cizímu jazyku.

57 KLOČKOVÁ, Lenka. 165 let ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2013 [cit. 17.1.2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy. 58 BUKOVSKÁ, Radka. Vývoj školské správy na našem území. Bakalářská práce. Brno, 2010. Masarykova univerzita v Brně. Právnická fakulta. S. 15. 59 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 73.

- 23 - Měšťanské školy mohly být osmileté nebo tříleté navazující na pátý ročník školy obyčejné. 60 Z obecných škol odcházeli absolventi přímo do praxe, síť středních škol nebyla hustá, navíc se na nich platilo školné, takže pro děti nemajetných rodičů byly nedostupné. Problé- mem byla také možnost přestupu mezi vyššími ročníky obecných škol a střední školou, a to kvůli odlišnosti vyučovacích obsahů.61 V oblasti vyššího školství jmenujme především ustanovení sedmiletých reálných škol, které se po zavedení maturitních zkoušek v roce 1869 staly vedle klasických gymnázií plno- hodnotnými středními školami připravujícími ke studiu na vysoké škole. Zároveň dochází v souvislosti s rozvojem průmyslu ke vzniku nejrůznějších odborných škol.62

2.3.2 Základní školy na Svitavsku

Roku 1862 zřízená hlavní škola ve Svitavách se v souvislosti s novými předpisy po sedmi letech fungování přeměnila na pětitřídní školu obecnou, do které vzhledem k povinnosti školní docházky byly přednostně přijímány děti ze Svitav a z těsně sousedících Čtyřiceti Lánů a Moravského Lačnova. Ve stejnou dobu městská rada odsouhlasila také zří- zení měšťanské školy, k částečnému naplnění tohoto záměru došlo až v roce 1871, kdy byla otevřena jedna třída měšťanské školy chlapecké, dívčí až o další rok později. Problémem však byl vysoký počet dětí školou povinných, způsobený přílivem nových obyvatel do průmyslově se rozvíjejícího města, a nedostatek školních prostor. Z toho důvodu radní přistoupili k výstavbě nové školní budovy na náměstí, otevřené roku 1878, kam se přestěhovaly chlapecké školy, dívčí zůstaly v dosavadní budově, přičemž školy byly nově také administrativně odděleny.63 Problémy s počtem dětí a nedostatkem prostor však zcela vyřešeny nebyly, později by- ly obě školy ještě rozšiřovány a v obecných školách došlo ke zřízení paralelních tříd, z nichž se staly obecné školy s pořadovým číslem II.64 Už od roku 1873 při dívčích školách fungovala

60 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 74. 61 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 75. 62 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 76. 63 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 456-457. 64 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské

- 24 - první mateřská škola.65 Ke změnám došlo také v okolních obcích. K roku 1870 fungovala trojtřídní obecná škola v Březové nad Svitavou, dvojtřídní v Moravské Radiměři a jednotřídní v dalších obcích, výjimkou byly Moravská Chrastová, Muzlov a Ostrý Kámen – děti odtud docházely do škol v nejbližším okolí. V Moravské Chrastové se situace změnila záhy, když byla v roce 1873 otevřena německá jednotřídka, později rozšířená o další třídy. Čechům, kteří v obci tvořili třetinu obyvatelstva, se to však nelíbilo a požadovali zřízení menšinové školy. Nakonec prosa- dili alespoň výuku češtiny pro začátečníky i pokročilé.66 Na začátku nového století již fungovaly taktéž školy v Muzlově a na Ostrém Kameni, na Svitavsku tedy nebylo obce, kde by nebyla alespoň jednotřídní obecná škola. Významně se změnila například situace v Moravské Radiměři, kde v roce 1904 fungovaly tři školy – při horním a dolním konci obce to byly dvojtřídní obecné školy, uprostřed dlouhé vsi pak pětitřídní obecná škola, kterou navštěvovalo na 300 dětí.67 Před první světovou válkou při prostřední radiměřské škole působila také zemědělská doškolovací škola, kterou mohli dobrovolně navštěvovat lidé s ukončenou povinnou školní docházkou. Vyučovalo se pouze v zimních měsících po večerních hodinách, a sice němčině, počtům a zemědělské nauce.68 Uvažovalo se také o zřízení měšťanské školy.69 Zajímavost se váže k nové školní budově, která byla postavena v letech 1909-1910 pro obecnou školu na severní straně v Březové nad Svitavou (stavbě přitom ustoupil objekt bývalé radnice, jedna z nejcennějších budov ve městě). U příležitosti otevření nové budovy bylo škole propůjčeno panovníkovo jméno, škola tak zahájila výuku školního roku 1910/1911 pod názvem Škola Františka Josefa I. Pětitřídní školu tehdy navštěvovalo 386 žáků.70 V roce 1913 vedle obecné školy otevřela v Březové taktéž chlapecká škola měšťanská, přičemž obě instituce měly jedno vedení. Jako nepovinným předmětům se vyučovalo češtině a francouzštině.71

muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 133. 65 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 131. 66 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 457-459. 67 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 459. 68 MAUER, Karel, ed. Kronika České a Moravské Radiměře. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2008. 316 s. ISBN 978- 80-7326-134-4. S. 115. 69 MAUER, Karel, ed. Kronika České a Moravské Radiměře. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2008. 316 s. ISBN 978- 80-7326-134-4. S.. 245 70 VANĚK, Oldřich, ed. O historii a současnosti města Březová nad Svitavou. Březová nad Svitavou: Město Březová nad Svitavou, 2004. 336 s. ISBN 80-239-3758-8. S. 131 a 132. 71 VANĚK, Oldřich, ed. O historii a současnosti města Březová nad Svitavou. Březová nad Svitavou: Město

- 25 - 2.3.3 Počátky středního školství v regionu

Vznik středního školství z dnešního pohledu souvisí s průmyslovým rozmachem Svitavska, především tedy Svitav a obcí při nově dobudované železnici Česká Třebová – Br- no, ve druhé polovině 19. století. Rozrůstající se a modernizující se textilní podniky si žádaly odborníky, respektive pracovníky s vyšším vzděláním, než jaké poskytovaly obecné a měš- ťanské školy. Nejbližší škola vyššího stupně byla v Moravské Třebové, někdejší piaristické, později státní reálné gymnázium. Roku 1872 tu vznikla jako první na Moravě živnostenská pokračovací škola.72 Rok nato již byla ve Svitavách zřízena odborná škola tkalcovská jako první vyšší škola ve městě. Zprvu šlo o roční, po převzetí správy školy státem o dvouleté studium. Nejprve se vyučovalo v soukromých domech na náměstí, později bylo rozhodnuto o výstavbě vlastní no- vé budovy na dnešní Purkyňově ulici, kam se škola přestěhovala v roce 1894 (dnes jde o sídlo střední zdravotnické školy). Vyučovalo se mimo jiné účetnictví, technickému rýsování, ob- chodní korespondenci a ručnímu či mechanickému tkaní, praxi žáci vykonávali v místních podnicích především o prázdninách.73 Další odbornou vzdělávací organizací ve městě se stala živnostenská pokračovací škola, zřízená roku 1889.74 Na sklonku století pak Svitavští uspěli se žádostí o zřízení reálné školy. Prima byla otevřena roku 1895 v provizorních prostorách městského sirotčince. V té době se již připravo- vala výstavba budovy na Novém Městě, dnešní ulici T. G. Masaryka. Otevřena byla roku 1897.75 Prvním ředitelem sedmileté reálné školy zakončené maturitou se stal botanik Alois Gamroth, výuku vedle něj obstarávali dva profesoři, do vypuknutí první světové války počet pedagogů vzrostl na sedmnáct. Škola byla do roku 1913 zemským ústavem, poté přešla do správy státu. Vyučovacím jazykem byla němčina, učilo se však také českému jazyku, dále latině a řečtině, případně dalším cizím jazykům, zeměpisu, dějepisu, matematice, geometrii, přírodopisu, fyzice a chemii, kreslení a rýsování, náboženství a tělocviku. Školu navštěvovalo kolem 200 žáků, přičemž teprve v roce 1910 se mezi studenty objevují také dívky. První stu-

Březová nad Svitavou, 2004. 336 s. ISBN 80-239-3758-8. S. 82. 72 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 463-464. 73 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 129. 74 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 462. 75 ŠUSTROVÁ, Drahomíra. Cesta ke střední škole ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995, s. 11-24. S. 19-20.

- 26 - denti složili maturitní zkoušky v roce 1902. Napjatá politická situace na začátku 20. století se přitom projevila i ve vyučovacím obsahu svitavské reálné školy, kde byl v roce 1911 zaveden nepovinný výcvik ve střelbě. Krátce po vypuknutí první světové války pak odešli ze školy na frontu první profesoři, dobrovolně rukovali i žáci, kteří složili předčasnou, tzv. válečnou maturitu. V městské Knize padlých se poté objevila i jména se školou spojená.76 Kromě Svitav se první vyšší školy začaly objevovat také v okolních obcích. Všeobec- ná pokračovací škola působila před první světovou válkou v Březové nad Svitavou.77

76 ŠUSTROVÁ, Drahomíra. Cesta ke střední škole ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995, s. 11-24. S. 20 a 21. 77 VANĚK, Oldřich, ed. O historii a současnosti města Březová nad Svitavou. Březová nad Svitavou: Město Březová nad Svitavou, 2004. 336 s. ISBN 80-239-3758-8. S. 82.

- 27 - 3 Školství na Svitavsku v době první republiky

3.1 Školská správa v nově vzniklém Československu

První světová válka přepsala politickou mapu Evropy. Vedle zániku německého císařství a Osmanské říše se rozpadla taktéž mnohonárodnostní rakousko-uherská monarchie, na jejíchž troskách se konstituovala řada nástupnických národních států. Mezi nimi také 28. října vyhlášená Československá republika. Ta v počátcích svého politického života převzala tzv. recepčním zákonem právní řád a systém rozpadající se říše. V zákonu přijatém Národním výborem dne 28. října v článku 2 stojí: „veškeré dosa- vadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti“. V článku 3 pak: „všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení“.78 Recepčním zákonem tak byly převzaty taktéž působnosti jednotlivých ministerstev jakožto nejvyšších výkonných orgánů státní správy. Již 2. listopadu ale přijal Národní výbor zákon č. 2/1918 Sb., jímž se zřizují nejvyšší správní úřady ve státě československém. Nástupcem rakouského ministerstva kultu a vyučování pro oblast školství se stal úřad pro správu vyučování a národní osvěty.79 Později byl název ustálen na ministerstvo školství a národní osvěty.80 V následujících měsících vláda přijala několik usnesení týkajících se oblasti školství, nařízení z 5. srpna 1919 například upravovalo způsobilost pro úřad učitele i ředitele obecných škol,81 nařízení z 26. srpna 1919 zase přísahu učitelů obecných a měšťanských škol.82

78 Zákon č. 11/1918 Sb., zřízení samostatného státu československého. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 6.11.1918. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1918/002- 1918.pdf. 79 Zákon č. 2/1918 Sb., jímž se zřizují nejvyšší správní orgány ve státě československém. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 4.11.1918. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1918/001-1918.pdf. 80 KLOČKOVÁ, Lenka. 165 let ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2013 [cit. 17.1.2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy. 81 Nařízení vlády republiky Československé č. 473/1919 Sb., o provedení změny § 48 říšského zákona o školách obecných. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 11.8.1919. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/095-1919.pdf. 82 Nařízení vlády republiky Československé č. 495/1919 Sb., o služební přísaze učitelstva škol obecných a občanských (měšťanských). In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 2.9.1919. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/101-1919.pdf.

- 28 - Vedle těchto dílčích změn je pro školskou správu zásadní normou zákon č. 292/1920 Sb., přijatý vládou 9. dubna 1920. V § 1 stojí: „Státu přísluší nejvyšší správa veškerého vychovávání a vyučování a dozor k němu. Správu tu vykonává stát ministerstvem školství a národní osvěty, pokud se týče ministerstvem zemědělství.“ Ministerstvo zároveň přebralo kompetence dosud vyhrazené zemským školním radám a zemským školním výborům.83 V širokých kompetencích ministerstva tak byla například příprava vládních osnov zákonů a vládních nařízení, schvalování norem vydaných podřízenými institucemi a ústavy, vydávání zkušebních řádů, rozhodování o čestných názvech škol nebo obsazování pozice ministerského inspektora. Základem ministerstva bylo prezidium a osm specializovaných odborů – pro školství národní, střední, odborné, vysoké, národní osvětu, církevní záležitosti, kulturní styky s cizinou a legislativní záležitosti a péči o studentstvo. Kompetence byly reali- zovány prostřednictvím trojstupňového systému nižších orgánů – zemských školních rad, okresních školních výborů a místních školních rad. Místní školní rada sídlila v každé obci, kde působila škola.84 Na základě výše zmíněného zákona přitom měly být při župních úřadech zřizovány župní školní rady, ovšem schválené rozdělení Čech, Moravy a Slezska na župy (obdoby krajů) nebylo fakticky realizováno.85 V roce 1935 zákon 233/1935 Sb. zavedl školní újezdy, spádová území veřejných měšťanských škol, při nichž byly zřizovány újezdní školní rady. Opatření mělo vést k větší přístupnosti měšťanských škol, bylo však realizováno pouze v omezené míře.86 Důležitý byl také zákon č. 226/1922 Sb., tzv. malý školský zákon, jenž mimo jiné ustanovil osmiletou povinnou školní docházku, zrušil úlevy z docházky, snížil maximální po- čet žáků ve třídě, ve vyučování se na základě předpisu poprvé objevila občanská nauka a výchova.87 Podoba školského systému prvorepublikového Československa se však přes zmíněné předpisy od systému v Rakousku-Uhersku příliš nezměnila. Základem byly obecné školy, kte-

83 Zákon č. 292/1920 Sb., jímž se upravuje správa školství. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 5.5.1920. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1920/054-1920.pdf. 84 KLOČKOVÁ, Lenka. 165 let ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2013 [cit. 17.1.2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy. 85 Československé župy. Wikipedie [online]. Poslední změna 18.5.2014 [cit. 17.6.2014]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_%C5%BEupy. 86 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 80. 87 Zákon č. 226/1922 Sb., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 21.8.1922. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1922/080-1922.pdf.

- 29 - ré existovaly i v malých obcích, na pětileté obecné školy ve městech navazovaly školy měšťanské nebo nižší střední. Vyšší vzdělání nabízely všeobecně vzdělávací střední školy – gymnázia či reálná gymnázia –, střední odborné školy, dále pak obchodní akademie, učitelské ústavy, vyšší průmyslové školy a vyšší hospodářské školy. Nejvýše pak stály univerzity, vedle pražské Univerzity Karlovy byla roku 1919 založena Masarykova univerzita v Brně a Univerzita J. A. Komenského v Bratislavě.88 Z pohledu tématu práce je přitom důležitý ještě zákon č. 189/1919 Sb., který stanovil, že „(…) veřejná obecná škola národní může býti zřízena v každé obci, ve které podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných, když ve školní obci není veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dětí“.89 Práva národnostních menšin byla zakotvena taktéž v Ústavě přijaté 29. února 1920. V § 130 stojí: „Pokud státním občanům přísluší podle všeobecných zákonů právo zakládati, říditi a spravovati vlastním nákladem ústavy lidumilné, náboženské a sociální, školy a jiné ústavy výchovné, jsou státní občané, nehledíc k národnosti, jazyku, náboženství a rase, sobě rovni a mohou v těchto ústavech volně používati svého jazyka a vykonávati svoje náboženství.“90 Ustanoveními o menšinových právech a školách českoslovenští zákonodárci nemysleli jen na Němce, Maďary či Poláky žijící na území Československa, ale chtěli jimi taktéž legislativně podpořit rodilé Čechoslováky v pohraničních oblastech, mezi které můžeme zařadit i převážně německé Svitavsko.

88 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 80. 89 Zákon č. 189/1919 Sb., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 15.4.1919. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/040-1919.pdf. 90 Zákon 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 6.3.1920. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1920/026-1920.pdf.

- 30 - 3.2 Vznik a rozvoj českého menšinového školství

3.2.1 České menšinové školství ve Svitavách

Vyhlášení Československé republiky a nástup nových poměrů se v oblasti Svitavska nesetkaly s vřelým přijetím. Naopak muselo být město a jeho okolí obsazeno českosloven- ským vojskem, k čemuž došlo do Vánoc. Samotné Svitavy obsadili českoslovenští vojáci 10. prosince, krátce nato, 15. prosince, byl oficiálně ustanoven zdejší národní výbor, do té doby působící ilegálně, neboť jeho iniciátoři byli ze strany německých představitelů města zastrašováni. Své sídlo výbor našel při vojenském velitelství umístěném v budově německé chlapecké školy na náměstí.91 Jedním z prvních usnesení národního výboru bylo vytvoření české obecné školy ve městě. V zápisu v kronice svitavské menšinové školy stojí: „Po zjištění počtu českých rodin ve Svitavách ujímá se Národní výbor k návrhu p. Holíka a p. Martinů předběžných prací ke zřízení české školy ve Svitavech, čemuž svitavští Němci kladou veliký odpor, chtějíce stálým kladením překážek vzbuditi nedůvěru českých lidí, že Národnímu výboru se nepodaří zříditi českou školu. Teprve po nařízení ministerstva Národní obrany, aby vojáci vystěhovali se z místností chlapecké měšťanské školy, kde byli ubytováni, podaří se po vykonaném zápisu zahájiti vyučování. Tak prokázala svým houževnatým bojem zdejší česká menšina ještě dlouho před zasedáním mírové konference proti tvrzení Němců veřejně, že Schönhengstgau není území čistě německé a že v každém německém městě na území československé republiky jsou značné české menšiny.“92 Zápis do první české školy ve Svitavách se uskutečnil na počátku roku 1919, zapsáno bylo 88 dětí. Zvolena byla také šestičlenná česká místní školní rada v čele se svitavským obchodníkem Františkem Martinů. Škola byla prozatímně umístěna v zadním traktu budovy německé chlapecké školy na náměstí se samostatným vchodem. Ředitelem se stal Jan Tamele, původně učitel odborných předmětů v Poličce. Výuka byla slavnostně zahájena 10. února 1919.

91 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 171. 92 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kronika obecné a měšťanské školy, KR 77.

- 31 - „Vyučování na nově zřízené české škole zahájil dne 10. února 1919 u přítomnosti p. předsedy české místní školní rady, četných rodičů a všech našich českých dětí, které zářily nadšením, že jednou přec uskutečněno bylo její přání, aby byla vychovávána a vzdělávána dle svého národního cítění v jazyce mateřském, proslovem odborný učitel Jan Tamele z Poličky a kaplan Jan Krč. Prvního školního vyučování se zúčastnilo 88 dětí. Naše drobotina s nadšením se učí národním písním, básním, říkadlům a j. Po deset dní se učilo polodenně. Teprve 25. února byl sem jmenován druhý učitel p. Jan Čermák z Borotína (okres Mor. Třebová), jejž dne 1. března t. r. vystřídal sem nově ustanovený zatímní učitel p. Karel Freisleben z Bystrého u Poličky.“93 Některé problémy první české školy ve Svitavách nastiňuje již citovaný zápis z její kroniky, škole se na počátku její existence také nedostávalo dostatku odpovídajících učebnic a pomůcek, také uhlí; kvůli zimě v tělocvičně se v začátcích školy tělocvik vůbec ne- vyučoval.94 Taktéž prostory, v níž za války byla ozdravovna, nebyly ideální. Škole byly něme- ckými protějšky pronajaty tmavé místnosti v přízemí. Přechodně sídlila také v obecním Spo- nerově domě na Kostelním náměstí, kde však zase vyučování rušil hluk ze sousedních bytů.95 Závažným problémem byly protesty a výtržnosti ze strany Němců. Němečtí radní proti zřízení české obecné školy protestovali u okresního úřadu, konala se veřejná protestní shro- máždění, útoky se objevily i v místních periodicích, české děti byly na ulici bity německými výrostky, někdy bylo potřeba i asistence četníků. Na schůzi městského zastupitelstva, která se konala dne 1. srpna 1919, například prohlásil bývalý německý poslanec a významný svitavský podnikatel, že jeho strana za žád- ných okolností neuzná nezákonné české školy. Proti jeho výroku se ohradil zástupce české menšiny v zastupitelstvu Alois Řehulka, který vylíčil postup zřízení české školy ve městě a že stanovisko Albrechtovy strany na její existenci nic nezmění. Svůj názor na nezákonnost české menšinové školy ve Svitavách pak připojili i zástupci dalších stran.96 Přes vyřčené potíže ovšem stoupal počet žáků školy, už v dalším školním roce jich bylo 136 a zemská školní rada školu rozšířila na trojtřídní.97 Počet žáků se zvyšoval s roz-

93 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kronika obecné a měšťanské školy, KR 77. 94 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 174. 95 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 44. 96 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kronika obecné a měšťanské školy, KR 77. 97 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 44.

- 32 - růstající se českou menšinou ve městě i přilehlých obcích. Pokud Adresář města Svitavy z roku 1911 uvedl 9649 obyvatel, z toho 123 hlásících se k české národnosti,98 adresář z roku 1922 již hovořil o 878 česky mluvících obyvatelích ve městě, dále o 157 Češích v sousedních Čtyřiceti Lánech a 33 Češích v Moravském Lačnově.99 Podle sčítání lidu přitom v těchto obcích žily před první světovou válkou necelé dvě desítky Čechů.100 V roce 1930 pak ve Svitavách žilo 1176 Čechů z celkem 10 446 obyvatel.101 Některé české rodiny však zapisovaly své děti nadále na německé školy, v čemž rodiče mohli spatřovat jisté existenční výhody. Starší děti pak v počátcích mladého státu do německé školy, měšťanské, chodit musely, protože česká ve městě ještě nefungovala.102 Zřízení české měšťanské, resp. občanské, školy ve Svitavách na sebe ovšem nenechalo dlouho čekat. Žádost české místní školní rady schválilo ministerstvo školství a národní osvěty na jaře roku 1920, byť za cenu udělení výjimky, neboť podle předpisů bylo možné měšťanskou školu v obci otevřít, pokud by obecnou školu navštěvovalo více než 400 dětí. Českou obecnou školu však navštěvovalo pouze 136 žáků. Česká měšťanská škola zahájila vyučování 1. září 1920, prozatímně umístěná na Kostelním náměstí. Správcem se prozatím stal výše zmíněný ředitel obecné školy Jan Tamele. Do první třídy nastoupilo 42 žáků, později se počet žáků zvýšil až k osmi desítkám.103 Ani otevření měšťanské školy se neobešlo bez veřejných protestů ze strany německých obyvatel a představitelů města, včetně německých studentů. Už na květnovém shromáždění ve svitavské turnhalle prohlásil poslanec a pozdější senátor dr. Franz Jesser: „Češi čekali na své osvobození 300 let, my ani těch 30 nebudeme.“ Výsledkem protestního setkání přitom bylo také přijetí rezoluce, jež žádala zrušení nařízení o zřízení české měšťanské školy a vůbec nepronikání českého živlu do německého města – aby byl šetřen jeho ryze německý ráz.104 Jen měsíc po zahájení vyučování měšťanské školy byla při ní otevřena živnostenská škola pokračovací, opět pod vedením Jana Tameleho. Přihlásilo se na ni 65 učňů.105

98 Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-1070, adresář města Svitavy [online]. 1911. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1911/1911.pdf. S. 3. 99 Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-119, adresář města Svitavy [online]. 1922. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1922/1922.pdf. S. 5-6. 100 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 164. 101 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 197. 102 BARTOŠ, Josef et al. Svitavy. Dějiny a současnost města. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1987. 254 s. S. 91. 103 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 178. 104 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919- 1938, kronika obecné a měšťanské školy, KR 77. 105 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-

- 33 - Přes negativní postoj německých spoluobyvatel města k rozvoji české menšiny se podařilo v tzv. české čtvrti v blízkosti reálné školy vybudovat novou školní budovu, v níž našla od školního roku 1921/1922 česká měšťanská škola své nové sídlo.106 Již na jaře roku 1923 však ředitelství žádalo na ministerstvu zakoupení sousedního pozemku pro stavbu další budovy, kam by se nastěhovala obecná škola. Kronika uvádí tyto důvody: „Obecná škola je umístěna v německé škole chlapecké, která těchto místností sama nutně potřebuje, poněvadž sama musí míti 3 třídy své školy umístěny od r. 1919 v Ottendorferově sirotčinci za městem. Z toho důvodu nelze pokládati umístění české školy obecné za trvalé. Kromě toho umístění měšťanské školy v nynější budově je naprosto nedostatečné – stačila by však pro školu obecnou, která by do ní mohla býti přemístěna. Pro měšťanskou školu by se postavila nová budova s tělocvičnou.“107 Pozemek severně od české měšťanské školy o výměře 3773 m2 sice zakoupen následujícího roku byl, ovšem ke stavbě nové budovy nedošlo, neboť se ve školní kronice o realizaci stavby dále nepíše a ve skutečnosti na pozemku vymezeném dnešními ulicemi Richarda Kloudy, Dvořákova a Fibichova stojí bytový dům. Od školního roku 1921/1922 působila ve Svitavách také česká mateřská škola, zprvu umístěná do kláštera Milosrdných sester sv. Vincence z Pauly, který působil v těsné blízkosti reálné školy. Později se stala součástí české obecné a měšťanské školy, do budovy měšťanky se přestěhovala zřejmě v roce 1933. Z prostorových důvodů se pak v roce 1937 stěhovala do Národního domu, centra české menšiny, kde pro ni byla adaptována noclehárna pro turisty. S mateřskou školou je spojeno jméno učitelky Marie Kučerové.108 Z dalších významných osob české menšinového školství ve Svitavách jmenujme například učitele Metoděje Dubového a Jana Kopeckého nebo Františka Prudila, jenž stál později v čele místního školního výboru (nově zavedené označení pro místní školní radu) či dělnické tělovýchovné jednoty.109 Nesmazatelnou českou stopu ve Svitavách také zanechal ing. František Málek, původně profesor obchodní školy v Kutné Hoře. V roce 1936 se stal ředitelem nově zřízené dvouleté obchodní školy Ústřední matice školské, organizace, která podporovala rozvoj

1938, kronika obecné a měšťanské školy, KR 77. 106 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 178. 107 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919- 1938, kronika obecné a měšťanské školy, KR 77. 108 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 182. 109 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 188 a 196.

- 34 - českého školství. Učebny pro školu byly získány díky povolnosti někdejšího německého továrníka Budiga, jenž pronajal prostory ve skladištní budově své firmy. Do praxe však ze školy odešel pouze jeden ročník absolventů. Další to vzhledem k mnichovským událostem již nestihli. Škola byla po zabrání pohraničí zlikvidována a její vybavení zčásti odvezeno, zčásti ztraceno.110 Během své krátké existence se ovšem škola výrazně zapojila do společenského života města, když pořádala národohospodářské večery nebo filmová představení a připomínala též nejrůznější výročí, také její sportovní aktivity stojí za pozornost: studenti se vedle tradičního fotbalu či plavání věnovali také boxu, veslování nebo létání.111

3.2.2 České menšinové školství v okolních obcích

České menšinové školství se začalo rozvíjet také v dalších obcích Svitavska. Mohlo by se přitom při nastínění rychlosti události spojených se zřízením svitavské školy zdát, že svitavští Češi byli v úspěšných snahách první, ale není tomu tak. První únorový den roku 1919, tedy jen několik dní před otevřením české školy ve Svitavách, totiž byla otevřena česká obecná škola v Moravské Chrastové, kde se již na přelomu století k české národnosti hlásilo přes tři sta obyvatel. „Dětí se hned přihlásilo tolik, že musely být otevřeny 2 třídy, které byly umístěny v učebnách německé obecné školy. Ta pro nedostatek žáků byla zredukována ze čtyřtřídní na dvojtřídní. O měsíc později byla expozitura německé obecné školy v Chr. Lhotě přes zásahy několika Němců a něm. místní školní rady přeměněna v expozituru české obecné školy a po třech letech osamostatněna jako česká jednotřídní škola.“112 Záhy se na jihu Svitavska začalo usilovat také o zřízení české měšťanské školy pro české děti z Březové nad Svitavou, Brněnce a Moravské Chrastové a okolních vsí. Zvláštní komise rozhodla o jejím umístění v Moravské Chrastové, neboť obec byla ve středu spádové oblasti a navíc měla k dispozici vhodné volné prostory. Zatímním ředitelem byl jmenován dosavadní učitel brněnecké české obecné školy František Bartoš. První školní rok byl zahájen 16. září 1919. Do prvního ročníku se přihlásilo 106 dětí, takže vedení školy ihned žádalo

110 60. výročí Obchodní akademie ve Svitavách. 1. vyd. Svitavy: Obchodní akademie a Vyšší odborná škola ekonomická Svitavy, 2007. 120 s. S. 12. 111 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 208. 112 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, KOPECKÝ, Jan, 90 let školy v Moravské Chrastové, sign. R 23. S. 9.

- 35 - o zřízení pobočky.113 Zřízení českých škol, později správně spojených v jeden subjekt pod vedením Františka Kudláčka, se ani v Moravské Chrastové nesetkalo s nadšením německého oby- vatelstva. Avšak v následujících letech se škola nadále rozrůstala, už ve školním roce 1923/1924 měla osm tříd a vyučovalo se na několika místech v obci, mimo jiné i ve staré škole v budově bývalého mlýna, neboť původní budova s přístavbou nepostačovala. K re- alizaci nové budovy ovšem ani přes návštěvu samotného ministra školství, který shledal umístění jedné třídy obecné a mateřské školy za velmi špatné, nedošlo. Mimo jiné pro neochotu německé školní rady prodat hlavní školní budovu státu. Problémem chrastovské školy ovšem bylo i časté střídání učitelů, kteří odcházeli i v průběhu školního roku. Českým členům obecního zastupitelstva se navíc nedařilo zajistit dostatek bytů pro české učitele.114 Menšinová obecná a měšťanská škola vznikla později také v sousední Březové nad Svitavou. Česky se vyučovalo v několika místnostech v přízemí německé školy na náměstí, vedení české školy však toužilo po vlastní, stejně honosné a moderní budově. Výběrové řízení na stavbu bylo vypsáno již v srpnu 1925, avšak kvůli nedostatku kvalitních cihel byla stavba odložena. Později byly snahy obnoveny, avšak ke stavbě nikdy nedošlo.115 Kromě zmíněných obcí byly zřízeny české obecné školy v Horní Hynčině, Muzlově a v Hradci nad Svitavou. Jednotřídní škola v Hradci byla otevřena v roce 1926, otevření předcházely jako jinde potyčky mezi Čechy a Němci, jedna z nich se dostala až k zemskému trestnímu soudu v Brně. Hned v prvních měsících fungování školu poznamenal v pronajatých prostorách požár, který snad měl být mstou majiteli objektu za poskytnutí prostor. Hradecká škola byla v roce 1936 ještě rozšířena o mateřskou školu.116 Síť českých škol, která byla menšinovou alternativou, odlišnou v podstatě pouze jazykem, německého školství v regionu, před říjnem 1938 tvořilo sedm obecných škol, tři měšťanské, jedna škola pokračovací a soukromá škola Ústřední matice školské.

113 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, KOPECKÝ, Jan, 90 let školy v Moravské Chrastové, sign. R 23. S.10. 114 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, KOPECKÝ, Jan, 90 let školy v Moravské Chrastové, sign. R 23. S. 12 a 13. 115 VANĚK, Oldřich, ed. O historii a současnosti města Březová nad Svitavou. Březová nad Svitavou: Město Březová nad Svitavou, 2004. 336 s. ISBN 80-239-3758-8. S. 133 a 134. 116 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 467.

- 36 - 3.3 Německé školství

Německé školství na Svitavsku za doby první republiky navázalo na síť vytvořenou do vypuknutí první světové války. Jeho situace postižená válkou se během prvních poválečných měsíců stabilizovala a síť škol se pak dále rozvíjela. Rozdílem oproti předválečným letům by- la skutečnost, že většina českých žáků přešla do nově vzniklých českých škol, do německých škol nadále chodily pouze děti těch českých rodičů, kteří spatřovali v takto zabezpečené škol- ní docházce svých potomků existenciální význam pro své rodiny, jak již bylo uvedeno výše. Že se síť německých škol ve Svitavách rozvíjela již krátce po skončení války, dosvědčují tehdy vydané adresáře. Zatímco adresář z roku 1911 uvádí ve městě obecnou a měšťanskou školu pro chlapce, druhou obecnou školu pro chlapce, obecnou a měšťanskou školu pro dívky, druhou obecnou školu pro dívky, živnostenskou pokračovací školu, tkal- covskou odbornou školu a zemskou vyšší reálnou školu (později státní),117 v adresáři z roku 1922 byly již zmíněny také třetí obecné školy pro obě pohlaví, škola pro ženská povolání a dvě nové pokračovací školy – pro ženský průmysl oděvní a učňovská stavební.118 V roce 1926 k těmto školám přibyla ještě pomocná třída pro pomalejší chlapce a dívky, ale schopné vzdělání a od druhé poloviny dvacátých let působila ve městě taktéž soukromá hudební škola. V té se vyučovalo vedle hudební teorie sólovému zpěvu, hře na housle, violoncello, klavír a na dechové nástroje. 119 Nejvýznamnější postavení mezi svitavskými školami zaujímala státní reálná škola, poskytovaným stupněm vzdělání nejvyšší škola v celém soudním okrese. Navštěvovalo ji průměrně přes 250 studentů, z toho kolem pěti české národnosti,120 disponovala bohatými knihovnami a také sbírkami přírodopisného a historického charakteru, v nichž byly například herbáře, minerály, zkameněliny nebo středověké střepy. Přírůstky do sbírek přinášeli studenti i učitelé školy.121 K výrazným osobnostem státní reálné školy, respektive německé státní reálné školy, jak byl její název doplněn ve třicátých letech, patřil mimo jiné Anton Mudrak, který byl

117 Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-1070, adresář města Svitavy [online]. 1911. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1911/1911.pdf. S. 34 a 35. 118 Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-119, adresář města Svitavy [online]. 1922. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1922/1922.pdf. S. 30-34. 119 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 176. 120 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 177. 121 Stará škola. Městské muzeum a galerie ve Svitavách [online]. Městské muzeum a galerie ve Svitavách. [Cit. 17.6.2014]. Dostupné z: http://www.muzeum.svitavy.cz/sbirky/stara-skola/39-1/.

- 37 - aktivní také ve společenském životě města. Na škole vyučoval chemii a matematiku, vedle toho byl členem řady kulturních a školských organizací a spolků, založil nepolitickou řeč- nickou školu, zachytil, jak vznikly a jak vypadaly proslulé svitavské betlémy nebo inicioval vybudování Háje hrdinů nebo také Pamětního háje, památníku obětí první světové války ze Svitav poblíž zájezdního hostince U Jelena mezi městem a Javorníkem. Na jeho vybudování pracovali dobrovolníci z řad studentů, v háji byly umístěny také pomníky padlých žáků svitavských škol. Mudrak pak vedl až do roku 1944 kroniku háje, jenž se stal oblíbeným výletním místem.122 Další osobností reálné školy byl Franz Stenzl, který nejen napsal tři učebnice fyziky, ale také například vynalezl proudové váhy pro elektrické školní pokusy nebo měřič vzdálenosti u měřicích přístrojů. Některé jeho vynálezy našly uplatnění u československého vojska.123 S českou menšinou spolupracoval Bruno Hroch, učitel němčiny a češtiny.124 Mezi absolventy školy lze najít například kontroverzního Oskara Schindlera, jehož osudy byly i zfilmovány, nebo Rudolfa Kunertha, který učil na chlapecké měšťanské škole a na výše zmíněné hudební škole, působil taktéž jako hudební skladatel a dirigent symfonického orchestru.125 Co se týká dalších obcí soudního okresu, také v nich navázaly školy na předválečný systém, v některých vsích přitom zůstala původní německá škola jedinou vzdělávací institucí. Naopak místy, kde došlo vedle vzniku výše zmíněných českých škol k výraznějším změnám, byly Moravská Chrastová a Moravská Radiměř. V Chrastové šlo o sloučení někdejších dvou tříd německé obecné školy v jednu v souvislosti s poklesem žáků způsobeným přestupem dětí do českých škol. Zato v Radiměři došlo k naplnění snah o zřízení měšťanské školy, přičemž přípravy na její zřízení vyvrcholily ve školním roce 1922/1923. Školu navštěvovali žáci z moravské a české části Radiměře, ale i z nedalekého Banína, Pomezí, Stašova či Jedlové (soudní okres Polička). Krátkou dobu také děti z dolního konce Hradce nad Svitavou, ty však později začaly chodit do školy do Svitav.126

122 ŠUSTROVÁ, Drahomíra. Cesta ke střední škole ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995. S. 11-24. S. 22. 123 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 177. 124 ŠUSTROVÁ, Drahomíra. Cesta ke střední škole ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995. S. 11-24. S. 23. 125 ŠUSTROVÁ, Drahomíra. Cesta ke střední škole ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995. S. 11-24. S. 23. 126 MAUER, Karel, ed. Kronika České a Moravské Radiměře. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2008. 316 s. ISBN 978- 80-7326-134-4. S. 108 a 109.

- 38 - Zakladatel a jeden z ředitelů radiměřské měšťanské školy Josef Sokele stál také u zrodu zemědělské obecné (národní) vzdělávací školy, která navázala na předválečnou zemědělskou doškolovací školu, a v roce 1926 také při zřízení dvoutřídní všeobecné živnostenské pokračovací školy. Na ní se učilo počtům a kalkulacím, živnostenské korespon- denci, vedení knih, odbornému kreslení a občanské nauce. Školu navštěvovali učni z obou částí Radiměře, dolního konce Hradce nad Svitavou a Banína.127

127 MAUER, Karel, ed. Kronika České a Moravské Radiměře. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2008. 316 s. ISBN 978- 80-7326-134-4. S. 115.

- 39 - 4 Školství na Svitavsku v době připojení ke třetí říši

4.1 Změny ve školství v zabraných Sudetech

Zabrání pohraničních oblastí Československa na začátku října 1938 se samozřejmě dotklo i zdejšího školství. Školský systém sice z československého vycházel, ovšem prošel sérií proměn, které vycházely z říšskoněmeckého politicko-správního systému založeného na vůdcovském principu. Změn doznaly například školní rady. Do místních školních rad, které byly zřizovány v každé obci se školou, byli nově přímo jmenováni zástupci NSDAP. Místní školní rady se staraly o úroveň výchovy a vzdělání žáků, dohlížely na vybavení škol a schvalovaly jejich rozpočty a byly podřízeny okresnímu školnímu úřadu coby organizační složce landrátu (obdobě prvorepublikových okresních úřadů). Okresní školní úřady rozhodovaly ve všech správních záležitostech, přičemž jejich nadřízeným orgánem bylo patřičné oddělení úřadu vládního prezidenta, které bylo odpovědné úřadu pro říšského komisaře, později místodržícího, pro sudetoněmecké oblasti v Liberci.128 Bez povšimnutí nezůstal ani personál škol, kdy jeho spolehlivost a proříšskou orientaci prověřovaly místní organizace NSDAP, a to i u rodinných příslušníků. Školy museli opustit učitelé staří či s výraznými prohřešky proti zásadám slušného chování, učitelé židovského původu nebo neněmecké národnosti. Ideologie a velkoněmecké myšlenky se dostaly také do obsahu školní výuky. Školy nově musely vedle vzdělávacích cílů taktéž plnit výchovnou úlohu z hlediska nacionálněsocialistického, a to již od mateřských škol.129 Jedním z nejsledovanějších předmětů na vyšších ročnících škol byl v tomto ohledu dějepis, kdy měla být historie vykládána z rasového hlediska, ideologie se prosazovala také třeba do tělesné výchovy, kde byl kladen důraz na potřebu fyzické zdatnosti a síly. Při školních inspekcích museli žáci mimo jiné znát i životopis Adolfa Hitlera.130

128 ŘEHÁČEK, Karel. Školství v říšské župě Sudety. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 378-397. ISBN 80- 86067-66-1. S. 381. 129 ŘEHÁČEK, Karel. Školství v říšské župě Sudety. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 378-397. ISBN 80- 86067-66-1. S. 387-388. 130 ŘEHÁČEK, Karel. Školství v říšské župě Sudety. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 378-397. ISBN 80- 86067-66-1. S. 392-394.

- 40 - Zároveň je nutné zmínit povinné členství chlapců od 10 do 18 let v Hitlerjugend, organizaci tzv. Hitlerovy mládeže, a dívek ve Svazu německých dívek, které dětem a mládeži organizovaly v duchu panující ideologie volnočasové aktivity. Ve Svitavách jsou například připomínány sportovní slavnosti na přelomu června a července.131 Během války byla podoba a organizace školství v Sudetech postupně přizpůsobována školskému systému ve zbytku německé říše, avšak sudetští Němci často tyto změny nepři- jímali s nadšením, protože na podobu svého školství vybudovanou v dřívějších letech byli hrdí a považovali své školy za kvalitnější, než byly ty říšské.132

4.2 České menšinové školství

Jednou z velkých změn v oblasti školství v původně česko-německých regionech, Svitavsko nevyjímaje, bylo zavírání českých vzdělávacích ústavů. Na Svitavsku byl roz- víjející se český společenský a kulturní život po záboru a připojení k třetí říši ochromen. V samotných Svitavách zůstalo po příchodu wehrmachtu padesát smíšených či ryze českých rodin, v Březové se mluví o zhruba 10 % českých obyvatel, tedy cca čtyřiceti osobách, které zůstaly,133 desítky českých obyvatel prchaly také z dodatečně zabrané Moravské Chrastové za nedalekou hranici u Letovic. Na Moravskou Chrastovou se původně povinnost odstoupení nacistickému Německu nevztahovala, neboť v roce 1938 zde žila nadpoloviční většina obyvatelstva české národnosti. Proto zde pokračovala česká výuka i po obsazení okolních vsí. To se však změnilo po přepadení obce německými ordnery v noci z 30. na 31. října. Českoslovenští vojáci sice obec osvobodili, avšak chrastovští Češi pochopili vážnost situace a přestěhovali vybavení školy do Chrastové Lhoty. Poté, co padlo rozhodnutí o dodatečném záboru obou obcí, stěhovali školu dále do Rozhraní a Bradlného. Brzy ale byla přesunutá škola zlikvidována a jako její nástupce otevřena nová škola v nedaleké Vítějevsi. Vybavení někdejší chrastovské měšťanské školy však muselo být vráceno německé volksschule v obsazené Moravské Chrastové.134

131 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 224. 132 ŘEHÁČEK, Karel. Školství v říšské župě Sudety. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 378-397. ISBN 80- 86067-66-1. S. 382. 133 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 89. 134 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, KOPECKÝ,

- 41 - Právě Moravská Chrastová ovšem později byla jediným místem na Svitavsku a jedním z mála ve vládním obvodu Opava, kde bylo povoleno české vyučování, respektive třída s čes- kým vyučovacím jazykem při německé škole. České děti se totiž v německém vyučování pro neznalost jazyka staly přítěží. V roce 1940 tak pro ně byla otevřena speciální přestupová třída s větším rozsahem výuky němčiny a tělesnými tresty za promluvení česky, a to i o pře- stávkách. Avšak ani toto k rychlejší germanizaci českých žáků nevedlo, proto byla přestupová třída výnosem vládního prezidenta v Opavě z 5. září 1942 přeměněna na českou jednotřídku, která však podléhala správci německé školy. Učitelem byl ustanoven František Janíček z Hraběnova u Šumperka.135 Posláním škol s českým vyučovacím jazykem měla být především výchova českých dětí ve zdatné manuální pracovníky a loajální občany říše, přičemž se kladl velký důraz na výuku němčiny, z níž museli učitelé skládat zkoušku, aby vůbec mohli učit, a také na vštípení skutečnosti, že osud Čechů je nerozlučně spojen s velkoněmeckou říší a nacionálním socia- lismem. Od roku 1942 dokonce týdenní dotace hodin němčiny u vyšších ročníků převyšovala dotaci češtiny. Další hodiny byly věnovány především praktickým předmětům, jako jsou počty, tělocvik, ruční a domácí práce a přírodopis. Byly přitom zrevidovány učebnice i knihy v knihovnách, ze školy musely být odstraněny české nápisy, naopak měly na školních budovách vlát německé vlajky a hodiny se měly začínat nacistickým pozdravem. Po skončení docházky byla mládež dosazována do zaměstnání, většinou na místa nekvalifikovaných dělníků či zemědělských služebníků.136 Tyto školy směly být zachovány podle příkazu vydaného Konradem Henleinem v listopadu 1938 na přání říšského ministra školství v oblastech osídlených převážně českým obyvatelstvem zachovány, ale nesměli v nich být zaměstnáni pedagogové, kteří v dřívější době vystupovali proti německému nacionalismu a fašismu.137 Svitavsko ovšem mezi takové oblasti nepatřilo, a tak byla česká třída v Moravské Chrastové jedinou, dodatečně otevřenou školou pro české děti. Všechny menšinové školy, které v regionu v uplynulém dvacetiletí vznikly, byly po záboru v důsledku odchodu většiny českých obyvatel do vnitrozemí uzavřeny nebo přestěhovány, přičemž česká škola v Březové nad Svitavou byla krátkou dobu trpěna, než se přestěhovala do českého Zářečí.138

Jan, 90 let školy v Moravské Chrastové, sign. R 23. S. 14. 135 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, KOPECKÝ, Jan, 90 let školy v Moravské Chrastové, sign. R 23. S. 14. 136 BARTOŠ, Josef. Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938-1945. Praha, 1986. S. 105-106. 137 BARTOŠ, Josef. Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938-1945. Praha, 1986. S. 101. 138 VANĚK, Oldřich, ed. O historii a současnosti města Březová nad Svitavou. Březová nad Svitavou: Město Březová nad Svitavou, 2004. 336 s. ISBN 80-239-3758-8. S. 134.

- 42 - Zpočátku byla také Němci trpěna docházka českých dětí do vnitrozemských českých obecných a měšťanských škol, avšak už v prosinci 1938 tuto možnost říšské místodržitelství v Liberci zakázalo. Na vyšší školy mohli žáci docházet do vnitrozemí až do roku 1940, ovšem studium na nich povoloval příslušný landrát. Začátkem školního roku 1941/1942 bylo zakázá- no jakékoliv překročení hranice mezi říší a protektorátem za účelem docházky do českých škol.139 V samotných Svitavách byly po záboru všechny české školy, včetně mateřské, uzav- řeny, do budovy měšťanky se nastěhovalo nejprve německé četnictvo a poté finanční úřad. Knihy z české veřejné knihovny byly odvezeny do stoupy a učebnice a pomůcky z českých škol byly spáleny.140 České děti byly nuceny navštěvovat německé školy, ovšem pouze obecné; do měšťanských a středních škol měli být přijímáni jen ti, kteří uměli německy a u nichž byly rasové a politické předpoklady k brzkému poněmčení. Vyšší vzdělání však pro většinu české mládeže mělo být nedostupné.141

4.3 Německé školství

Pokud české školství na Svitavsku v důsledku odchodu většiny českého obyvatelstva do vnitrozemí, ale také germanizačních snah ze strany Němců téměř zaniklo, „osvobozené“ německé školství se mohlo, minimálně v prvních letech války, nadále rozvíjet. Ve Svitavách například vzrostl počet zařízení pro nejmenší děti. Mateřské školy byly buď zřizovány státem, tam, kde nebylo možné kvůli malému počtu žáků zřídit státní mateřskou školu, provozovala soukromé mateřinky organizace NS-Volkswohlfahrt (Nacio- nálněsocialistická péče o blaho lidu).142 Adresář z roku 1940 uvádí ve městě jak státní mateřinku, sídlící v Pestalozzigasse, dnešní Jungmannově ulici, tak školku NSV v Otten- dorferově (dnešní Riegrově) ulici a jesle NSV v dnešní ulici Tyrše a Fügnera. Na Kostelním náměstí fungovala taktéž poradna pro matky (Mütterberatung) a při tabákové továrně jesle.143 Mateřská škola „národního blaha“ byla po záboru pohraničí zřízena také například v Radiměři.144

139 BARTOŠ, Josef. Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938-1945. Praha, 1986. S. 101-102. 140 BARTOŠ, Josef et al. Svitavy. Dějiny a současnost města. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1987. 254 s. S. 113. 141 BARTOŠ, Josef. Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938-1945. Praha, 1986. S. 102. 142 BARTOŠ, Josef. Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938-1945. Praha, 1986. S. 102. 143 Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-26, adresář města Svitavy [online]. 1940. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1940/1940.pdf. S. 20. 144 MAUER, Karel, ed. Kronika České a Moravské Radiměře. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2008. 316 s. ISBN 978-

- 43 - Základním kamenem německého školství v bývalém československém pohraničí byly obecné školy, které měly především vychovávat k němectví a k říšskoněmeckému duchu. Tý- kalo se to i českých dětí docházejících do německých škol, kterým bylo vštěpováno, že osud české národnosti byl odjakživa spojen s osudem německé národnosti. Ideologické a naciona- listické výchově byl přitom dán mnohem větší prostor než odborným předmětům, předmětem diskusí byla i vhodnost výuky náboženství s ohledem na zájmy německého lidu a státu.145 Základní vzdělání mohly děti ukončovat, tak jako dříve, na měšťanských školách, které byly roku 1941 přeměněny na školy hlavní. Žáci přitom museli projít přijímacími zkouškami z němčiny a matematiky a zároveň se vlézt do stanovené kvóty, která omezovala počet přijatých žáků. Navštěvování měšťanské, respektive hlavní školy bylo často znemož- ňováno českým žákům, jak bylo uvedeno již výše. Studium na hlavní škole navazovalo na osnovy obecných škol, vedle základních předmětů se dbalo především na výchovu k němectví, ale také na jazykovou vybavenost. Kro- mě němčiny se učilo anglickému jazyku, dokonce také češtině, avšak její výuka byla postupně omezena pouze na čtvrtý ročník.146 Obecnou školu mohly děti navštěvovat ve všech obcích někdejšího svitavského soud- ního okresu i ve všech vsích připojených německou správou ke svitavskému landrátu (v ně- kterých z nich byla před válkou i česká škola, například v Baníně, Strakově či v Želivsku147), v Radiměři a Březové také školu měšťanskou, respektive hlavní. V samotných Svitavách jsou v adresáři z roku 1940 vyjmenovány chlapecká a dívčí měšťanská škola, dvě chlapecké a dvě dívčí obecné školy a pomocná škola. Chlapecké sídlily v budově na náměstí Adolfa Hitlera, dívčí na Školním náměstí (dnes Komenského) a pomocná škola na Ottendorfer Strasse.148 Absolventi hlavních škol mohli pokračovat ve studiu na středních a vyšších školách. Ve Svitavách v roce 1940 připravovala pro výkon povolání odborná škola textilní, dříve tkal- covská, škola pro ženská povolání, zemědělská odborná škola, odborná škola pro výuku řeme- sel a hudební škola.149

80-7326-134-4. S. 116. 145 ŘEHÁČEK, Karel. Školství v říšské župě Sudety. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 378-397. ISBN 80- 86067-66-1. S. 388-389. 146 ŘEHÁČEK, Karel. Školství v říšské župě Sudety. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 378-397. ISBN 80- 86067-66-1. S. 389-390. 147 RŮŽIČKA, Jindřich et al. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po archívních fondech a sbírkách. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1973. 496 s. S. 315, 350 a 355. 148 Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-26, adresář města Svitavy [online]. 1940. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1940/1940.pdf. S. 20. 149 Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-26, adresář města Svitavy [online]. 1940. [Cit. 13.1.2014].

- 44 - Ve městě i nadále působila vyšší zemská reálka, ovšem přeměněná nejprve na osmileté gymnázium s výukou latiny a řečtiny a později na oberschule, vyšší střední školu.150 Stejně jako během první světové války, i tentokrát byli na válečnou frontu odváděni učitelé a studenti, což znamenalo postupný zánik této školy. Oberschule byla ve školním roce 1943/1944 přestěhována ze své vznešené budovy, která byla zabrána pro lazaret, do prostor chlapeckých škol na náměstí, výuka probíhala na směny a žactvo postupně tvořily hlavně dívky, z chlapců zůstávali jen ti tělesně slabší. Poté, co část budov chlapeckých škol zabral wehrmacht, se oberschule přestěhovala do prostor dívčích škol, kde bylo vyučování ještě omezenější, až začátkem roku 1945 škola přestala zcela fungovat.151 Válečné zábory prostor a další problémy a překážky ve vyučování ovšem svitavské školy pociťovaly již dříve. Například již začátkem roku 1940 byla vyklizena budova dívčích škol kvůli ubytování asi 500 volyňských a haličských Němců.152 V lednu 1944 a 1945 zase měli žáci delší prázdniny kvůli nedostatku uhlí, dívčí škola přitom v prvních dvou měsících roku 1945 posloužila jako ubytovna pro uprchlíky z Horního Slezska. S blížící se sovětskou armádou pak na jaře pomáhali i patnáctiletí chlapci na budování opevnění a protitankových překážek ve městě.153 Někdejší sirotčinec a sídlo německé pomocné školy na Ottendorferově ulici byl zase zabrán, podobně jako už dříve budova bývalé vyšší reálné školy, pro lazaret.154 Útlum vyučování se na konci války netýkal pouze svitavských škol. Na přelomu let 1944 a 1945 byly například obsazeny uprchlíky z Dortmundu, Bochumi nebo Horního Slez- ska také všechny školy v Radiměři.155

Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1940/1940.pdf. 19 150 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 177. 151 ŠUSTROVÁ, Drahomíra. Cesta ke střední škole ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995. S. 11-24. S. 23. 152 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 222. 153 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 228. 154 LEŠINGER, Stanislav. Historie – Základní škola v souvislostech. Základní škola Svitavy, Riegrova 4 [online]. Základní škola Riegrova 4. Poslední změna 27.5.2009. [Cit. 15.1.2014]. Dostupné z: http://www.riegrovka.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=58:historie-zakladni-kola-v- souvislostech&catid=41:historie&Itemid=60. 155 MAUER, Karel, ed. Kronika České a Moravské Radiměře. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2008. 316 s. ISBN 978- 80-7326-134-4. S. 122.

- 45 - 5 Školství na Svitavsku po osvobození

5.1 Správa školství v poválečném Československu do roku 1948

Prvním z důležitých předpisů, který upravoval státní správu v osvobozeném Československu, byl dekret prezidenta Edvarda Beneše č. 1/1945 Sb., o nové organizaci vlády a ministerstev, z dubna 1945, jímž bylo mimo jiné výkonné orgány obnoveno také ministerstvo školství a osvěty jako nejvyšší orgán školské správy v zemi.156 V době těsně po válce se přitom rozhodovalo o budoucí podobě československého školství. Proti sobě stály proud, který prosazoval navázání na předválečný školský systém, jenž v okupací poničené podobě přetrvával, a proud prosazující zavedení jednotné školy. Výraznou osobou druhého proudu přitom byl Zdeněk Nejedlý, který stanul v čele obnoveného ministerstva školství a osvěty a prosazoval nediferencovanou podobu jednotné školy, naopak diferencovanou formu s variacemi ve vzdělávacích programech propagoval Václav Příhoda, jeho poradce, který však musel z funkce odejít. Budoucí podoba školství byla tématem mnoha diskuzí mezi politiky, pedagogy a také církvemi. V dubnu 1947 vyslovil prezident Beneš souhlas se zavedením jednotné školy, její diferenciaci ponechával na odbornících.157 Po roce, již v nových politických poměrech, pak vstoupil v platnost školský zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství, kterým byla jednotná škola v nedi- ferencované podobě uvedena v život. Nový zákon podobu školského systému v Česko- slovensku výrazně proměnil. Předně prodloužil povinnou školní docházku na devět let, při- čemž prvních pět let měl žák absolvovat na národní škole, další čtyři roky pak na škole střed- ní. Tyto školy zřizoval zemský školský úřad, základní vzdělání přitom bylo povinné, jednotné a bezplatné. Navazovaly na něj tzv. školy třetího stupně: povinné základní odborné školy a výběrové odborné školy, vyšší odborné školy či gymnázia. Tyto školy zřizovala a rušila vláda. Poprvé byly také do školského systému zahrnuty mateřské školy a školy pro žáky vyžadující zvláštní péči. Zákon navíc stanovil, že nestátní učiliště nesmí nést název škola.158

156 KLOČKOVÁ, Lenka. 165 let ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 2013 [cit. 17.1.2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/165-let-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy. 157 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 84. 158 Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). In: Sbírka zákonů ČR [online]. 10.5.1948. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-95/zneni-0#cast1.

- 46 - Změny se projevily i v cílech a obsahu vzdělávání, kdy měla škola formovat děti v politicky uvědomělé občany lidově-demokratického státu prostřednictvím předmětu poli- tická, respektive občanská výchova.159 Reformou v roce 1948 zanikl systém obecných a měšťanských škol poskytujících základní vzdělání už od dob Rakouska-Uherska.

5.2 Poválečná obnova základního školství v regionu

Zatímco politici a pedagogové v prvních poválečných letech diskutovali na státní úrovni o tom, jak bude československé školství do budoucna vypadat a kam se bude ubírat, na komunální či regionální úrovni bylo nutné co nejdříve obnovit normální fungování škol, které bylo v chaotických dnech závěru války a osvobození znemožněno vinou záborů prostor pro jiné účely nebo třeba vinou poškození při osvobozovacích bojích. Na Svitavsku, stejně jako v jiných sudetských oblastech, byla navíc situace specifická v tom, že docházelo k historickému zlomu – výměně obyvatelstva, přesněji odsunu Němců a počešťování všech stránek veřejného života. Iniciativu v zabezpečování důležitých objektů ve Svitavách na sebe ještě před příchodem sovětských vojsk vzal revoluční národní výbor, vedený Josefem Dědičem, jehož byt byl za války střediskem ve městě zůstavších Čechů.160 Dědič se později stal také předsedou správní komise, která správu města převzala a prováděla ji až do ledna následujícího roku. Komise zpočátku sídlila v budově předválečné české men- šinové školy. V téže době byla ustanovena také oblastní správní komise, která zajišťovala do- hled nad obcemi v okolí Svitav.161 Koncem května 1945 přišel do Svitav ředitel měšťanské školy v Brodku u Nezamyslic Jan Kopecký určený ministerstvem školství pro organizaci školství v oblasti, svitavští komi- saři jej pověřili i kulturní a ostatní osvětovou činností. Záhy byl vypsán zápis do obecné a měšťanské školy, které byly otevřeny jako vůbec první v obnoveném moravskotřebovském okrese 11. června. Při skromné zahajovací slavnosti se v provizorně upravené třídě sešli nejen učitelé a žáci, ale také rodiče žáků, a zástupci úřadů a českých a sovětských vojsk. Během

159 VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247- 1734-0. S. 85. 160 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 206. 161 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 232

- 47 - zpěvu se prý řada z přítomných neubránila slzám.162 Učilo se v budově bývalé menšinové školy v jedné místnosti, dopoledne obecná škola, odpoledne měšťanská. Kopecký se stal ředitelem měšťanské školy s 29 žáky, řídícím učitelem obecné školy se 30 žáky byl Karel Musil. Mezi prvními žáky byly především děti českých starousedlíků ve městě a ze smíšených manželství.163 Do nového školního roku pak již v září nastoupil téměř desetinásobný počet žáků, 298 žáků obecné a 283 měšťanské školy, přičemž se obě vzdělávací instituce přestěhovaly po krátké době v budově někdejší německé oberschule do vyklizené budovy bývalých chlapeckých škol na náměstí. Protože však žáků stále přibývalo, bylo rozhodnuto o rozdělení škol podle pohlaví, přičemž na náměstí opět zůstaly chlapecké školy a dívčí se přestěhovaly do budovy německých dívčích škol.164 Vedle toho ve městě v průběhu června začala působit první mateřská škola na Jihlavské (Poličské) ulici (později přibyla ještě školka v dnešní Jungmannově ulici), koncem téhož měsíce pak otevřela čítárna v Ottendorferově knihovně, nově nazvané jako Kulturní dům, a připravovalo se i otevření knihovny. Základem knihovny se přitom staly knihy nalezené v kůlně u budovy nové radnice, kde je po záboru Svitavska uschovali Němci.165 Se začátkem školního roku 1945/1946 otevřela ve Svitavách městská hudební a pěvecká škola, která navázala na původní německou hudební školu. V prvním roce ji navštěvovalo na 80 dětí, později škola zřídila též pobočku v Březové nad Svitavou. V roce 1947 byla ve Svitavách zřízena též pomocná škola.166 Základní školství se krátce po osvobození probouzelo k životu také v ostatních obcích regionu. V Březové nad Svitavou byly obecná a měšťanská škola obnoveny k 9. červenci 1945, od začátku školního roku v září zde otevřela také mateřská škola. V září 1946 navštěvovalo trojtřídní obecnou školu kolem 90 dětí a měšťanskou zhruba 100 žáků.167 V Kamenné Horce se v obecné škole začalo vyučovat po 10. září 1945. Tehdy skončily nutné práce na odstraňování válečných škod. Škola měla po válce rozbitá okna, vypáčené dveře, od nichž byly ztraceny klíče, dále byly poškozené skříně, kamna i osvětlení, nemluvě

162 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 46. 163 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 472. 164 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 472. 165 Svitavy. 700 let města. Brno: Krajské nakladatelství, 1956. S. 75. 166 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 292. 167 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 90.

- 48 - o učebních pomůckách, které byly ztraceny či zničeny.168 Škola uprostřed České a Moravské Radiměře sloužila po osvobození jako shromaž- diště Němců a ubikace ruských vojáků a revoluční gardy, taktéž jako skladiště obilí, v dů- sledku čehož byla během několika týdnů zdevastovaná. Místní správní komise navíc nebyla ve věci znovuotevření školy příliš ochotná. Nakonec byly otevřeny čtyři třídy a jednoletý učební kurz, školu pod vedením řídícího učitele Františka Cvečka ve školním roce 1945/1946 navštěvovalo 121 žáků. Ve školním roce 1947/1948 je pak uváděna také výuka ve vedlejších školních budovách.169 V průběhu prvních poválečných měsíců byla obnovena také činnost společné školy pro Hradec nad Svitavou (tehdy ještě Grándorf) a Čtyřicet Lánů, kterou ve školním roce 1946/1947 navštěvovalo ve čtyřech třídách 120 žáků z obou obcí,170 taktéž škol v Moravském Lačnově, Vendolí a dalších obcích. V Moravské Chrastové, kde fungovala za války jediná česká škola v regionu, se začalo v obnovené měšťance učit 3. září 1945, přičemž ale měšťanská škola ve Vítějevsi zůstala zachována, a tak nebyla prozatím v Chrastové otevřena první třída. Školní rok zahájilo 67 dětí.171 Radiměřská měšťanka a obecné školy na horním a dolním konci byly obnoveny a zahájily vyučování do ledna 1946.172 Oproti tomu v Dolní Rudné, která nebyla pro české osadníky tolik lákavá, bylo vyučování zahájeno pro malý počet žáků až v roce 1947173 a v Horní Hynčině byla škola sice po osvobození otevřena, pro malý počet žáků ale zase brzy přestala fungovat.174 V Muzlově byla jednotřídní česká škola po válce obnovena, avšak zanikla v roce 1948 spolu se zánikem obce kvůli rozšiřování brněnského vodovodního pásma.175

168 ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. S. 472. 169 SATRAPOVÁ, Radka. Historie školy v datech. Základní škola Radiměř [online]. Základní škola Radiměř. 2008. [Cit. 15.4.2014]. Dostupné z: http://files.100let.webnode.cz/200000050- 8046d81424/Historie%20%C5%A1koly%20v%20datech.pdf. 170 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 92. 171 Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, KOPECKÝ, Jan, 90 let školy v Moravské Chrastové, sign. R 23. S. 15. 172 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 103. 173 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 93. 174 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 97. 175 RŮŽIČKA, Jindřich et al. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po archívních fondech a sbírkách. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1973. 496 s. S 341.

- 49 - 5.3 Obnova a rozvoj vyššího a odborného školství

Po válce navázaly na fungování dřívějších převážně německých vyšších a odborných škol ve Svitavách nově zřizované školy české, z nichž většina přes školské reformy v následujících desetiletí funguje ve městě dosud.

5.3.1 Státní reálné gymnázium

Nástupcem německé oberschule, tedy za války přejmenované vyšší reálné školy, se stalo nově zřízené osmileté státní reálné gymnázium, které začalo 15. září vyučovat v sedmi třídách v budově zmíněné bývalé školy. Při odstraňování škod na objektu, který během války sloužil jako lazaret a v prvních měsících po osvobození zase jako internační tábor pro německé, maďarské a italské zajatce, se podíleli i pedagogové a budoucí studenti školy. Prozatímním správcem školy byl rozhodnutím zemské školní rady v Brně určen profesor Andrej Karabeleš. Ke studiu na gymnáziu se na začátku školního roku zapsalo 131 žáků, ovšem jejich počet také narůstal o studenty z řad vracejících se původních českých usedlíků či z řad nových osídlenců, na konci roku tak na gymnáziu studovalo o téměř padesát lidí více. K první maturitě na jaře následujícího roku přistoupilo 22 studentů. Zdárný však průběh školního roku nebyl, škola se potýkala s nevyhovujícími lavicemi, nedostatkem učebnic a pomůcek, v zimě také s nedostatkem uhlí, bylo nutné provést úpravy prostor.176 Významným momentem v historii českého gymnázia ve Svitavách se stal 22. říjen 1946, kdy prezident Edvard Beneš, později též čestný občan města, svolil, aby škola nesla jeho jméno. Celý název tak od tohoto data zněl Státní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše ve Svitavách.177 Po únoru 1948 se do činnosti gymnázia začala dostávat politika jiným způsobem. Odrazila se například v tématech písemné maturitní zkoušky z českého jazyka, kdy si studenti mohli vybrat mimo jiné literární rozbor Fučíkovy Reportáže psané na oprátce nebo pojednání o vlivu znárodnění a socializace na hospodářství. Během roku také školu opustilo osm

176 PAVLIŠOVÁ, Ivana a VELEŠÍK, Vladimír. Z historie Gymnázia ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995. S. 25-35. S. 25-27. 177 PAVLIŠOVÁ, Ivana a VELEŠÍK, Vladimír. Z historie Gymnázia ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995. S. 25-35. S. 28.

- 50 - pedagogů a byl jmenován její nový správce. Podle nového školského zákona se pak k 1. září 1949 osmileté gymnázium změnilo na čtyřleté.178

5.3.2 Obchodní akademie

Jistou dobu sídlila v budově gymnázia také po osvobození nově zřízená veřejná obchodní škola. Zásluhu na jejím zřízení měl profesor obchodní akademie v Chocni František Czack, který byl ministerstvem školství pověřen k přípravě podmínek pro otevření prvního ročníku obchodní školy ve Svitavách. Czackovi se podařilo zajistit původní místnosti předválečné obchodní školy Ústřední matice školské a už v průběhu června proběhl zápis ke studiu a přijímací zkoušky. Po prázdninách pověřený správce školy Miloslav Dušek provedl ještě dodatečný zápis a přijímací zkoušky a pro velký zájem byly otevřeny rovnou dva první ročníky. Začátek školního roku ovšem ani v tomto případě nebyl bez potíží. Nenastoupili ministrem určení profesoři a dojednané prostory nebyly vyhovující, takže se učilo obden. Po obdržení ultimáta od ministerské inspekce se škola na začátku dalšího školního roku přestěhovala do budovy gymnázia, kde našla lepší zázemí. V té době už probíhala intenzivní jednání o zřízení obchodní akademie ve městě, o níž neúspěšně žádal národní výbor už na začátku roku 1946. Povolení ke zřízení akademie Svitavští obdrželi až v červnu 1947 s tím, že se zároveň ruší obchodní akademie v České Třebové a že do roka musí být škole ve Svitavách k dispozici vhodná budova. Tu národní výbor našel na dnešní ulici T. G. Masaryka, s přestavbou zkonfiskované tkalcovny se započalo v listopadu 1947 a po roce se do adaptovaných prostor škola nastěhovala. Obchodní akademie zde sídlí dodnes.179

5.3.3 Další odborné školy

Obnoveno bylo také učňovské učení, které našlo prostory v budově někdejšího městského sirotčince a německé mateřské školy a pomocné školy v dnešní Riegrově ulici. Učňovská škola všeobecného typu vzdělávala mladé lidi pro potřeby místních výrobních podniků, živností a obchodů ve tříletých učebních oborech, mimo jiné ve zpracování dřeva

178 PAVLIŠOVÁ, Ivana a VELEŠÍK, Vladimír. Z historie Gymnázia ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995. S. 25-35. S. 30-31. 179 60. výročí Obchodní akademie ve Svitavách. 1. vyd. Svitavy: Obchodní akademie a Vyšší odborná škola ekonomická Svitavy, 2007. 120 s. S. 12-14.

- 51 - nebo potravin, v textilní výrobě nebo kovodělných oborech. Na kovodělné obory se škola později zaměřila a zajišťovala odborné pracovníky pro továrnu obráběcích strojů. V pade- sátých letech se pak přestěhovala do budovy prvorepublikové menšinové školy. V podobě středního odborného učiliště funguje škola ve Svitavách dodnes.180 Znovuzřízeny byly po válce s myšlenkou co nejširší nabídky středního školství také odborná škola pro ženská povolání, kterou od počátku navštěvovalo 56 žákyň ve dvou třídách, jež se učily základům šití a vaření, a odborná škola tkalcovská s 80 žáky ve dvou prvních třídách.181 Obě školy našly prostory v sídlech svých německých předchůdkyň. Budova tkalcovské školy těsně po osvobození sloužila jako ubikace pro českou a ruskou vojenskou posádku. Oficiální otevření školy se pak konalo 21. října 1945.182 Tkalcovská škola, res- pektive dvouletá průmyslová škola textilní, však působila ve městě pouze do roku 1951, kdy byla zrušena, což bylo pro město s tradicí textilního průmyslu velkou ztrátou.183 Její budovu dostala do užívání zdravotnická škola, do níž se po školské reformě v roce 1948 transformovala právě škola pro ženská povolání. Střední zdravotnická škola sídlí v budově na Purkyňově ulici dosud.184 Ve Svitavách, Březové nad Svitavou a v Radiměři po válce obnovily činnost také lidové zemědělské školy, které navazovaly na fungování původních německých učilišť. Svitavská zemědělská škola měla v začátku své činnosti 43 žáků ve dvou třídách a v roce 1947 sídlila ve školní budově na náměstí.185 Tyto zemědělské školy nejsou již po roce 1948 v literatuře uváděny.

180 Historie a současnost. Střední odborné učiliště Svitavy [online]. Střední odborné učiliště Svitavy. 2009 [Cit. 15.4.2014]. Dostupné z: http://www.sousvitavy.cz/historie-a-soucasnost. 181 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 47. 182 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 63. 183 BARTOŠ, Josef et al. Svitavy. Dějiny a současnost města. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1987. 254 s. S. 148. 184 FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. S. 274. 185 KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. S. 18 a 47.

- 52 - Závěr

V bakalářské práci s názvem Vývoj školství na Svitavsku v letech 1918–1948 jsem se zabýval proměnami školství v regionu moravského města Svitavy v době, která přinesla několik význačných historických zvratů a jejíž konec byl pro tuto oblast novým začátkem s novými účastníky pro následující dění. Cílem mého bádání bylo zejména podat co nejkompletnější obraz vývoje a změn v oblasti vzdělávání na Svitavsku, přispět tak k dalšímu poznání regionální historie a zároveň přidat alespoň drobný díl do mozaiky česko-německých vztahů v první polovině 20. století. V práci jsem se zaměřil na zřizování prvních českých škol v dosud výhradně německém regionu, jejich rozvoj a následné uzavření po záboru území Německem. Paralelně práce sleduje vývoj tradičního německého školství v regionu a jeho zánik na konci druhé světové války, přičemž v témže okamžiku byly obnovovány školy české, na poslední tři roky ještě v podobě, který přetrvával z dob Rakouska-Uherska. Rok 1948 tak chápu jako úplný konec starých pořádků a zmíněný nový začátek. Někdejším německým jazykovým ostrovem zvaným Hřebečsko, v němž byly Svitavy největším městem, se zabývám ve volném čase již několik let a celou dobu mě tato oblast, v níž jsem se narodil a prožil dětství, překvapuje, kolik zajímavostí je s ní spjato. Nejednou jsem byl překvapen také při studiu literatury a pramenů k této práci, byť už jsem měl něco z dřívější doby načteno. Zřejmě největším překvapením bylo zjištění, že k obecně uváděné informaci, že po podstoupení pohraničí včetně Hřebečska Německu tu došlo k uzavření českých škol, chybí často zmínka o tom, že v Moravské Chrastové nakonec po nějaké době zřídili třídu, kde se učilo sice v německých intencích, ale česky, aby české děti obsahu vyučování rozuměly. Případně pokud je tato informace ve vydaných a běžně dostupných publikacích uvedená, tak dle mého ne zcela srozumitelně a spíše jakoby mimochodem, aby příliš nenabourávala zažitou polaritu „zlý Němec, hodný Čech“. Jde jen o střípek z dění, který nijak neobhajuje germanizační snahy Němců a ničení něčeho, co bylo dvacet let s různou úspěšností budováno. Chci jím však poukázat na fakt, že jsem se snažil pojmout téma komplexně, a pokud možno za ověřování informací ve více zdrojích též neutrálně. Práce zmiňuje jak protesty Němců proti otevírání prvních českých škol na dosud téměř výhradně německém Svitavsku, tak třeba i udělené ministerské výjimky, které těmto protestům nahrávaly, anebo třeba obtíže spojené s poválečnou obnovou výuky.

- 53 - Na tomto místě přitom musím podotknout, že Svitavsko, respektive Hřebečsko bylo jen malým kusem země z celého, téměř souvislého území našeho státu, které bylo od stře- dověku osídleno hlavně německy mluvícím obyvatelstvem a kde jistě vzhledem k emancipaci české menšiny k podobným událostem houfně docházelo. A to nejen na poli školství, které je, jak se říká, základem života, ale i v dalších oblastech. Práce tak nutně nemusí být chápána jako publikace o konkrétním místu, ale jako obecné nastínění historického vývoje v pohraničí a díky ukotvení v dobových předpisech je též jakýmsi stručným shrnutím obecného vývoje školství v prostoru českých zemí. Ve všech těchto rovinách přitom byla její příprava a vypracování pro mě přínosná z hlediska nabitých informací a také jako inspirace pro další poznávání regionální historie mé „rodné hroudy“.

- 54 - Seznam použitých zdrojů

Archiválie [1] Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kronika obecné a měšťanské školy, sign. KR 77. [2] Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, KOPECKÝ, Jan, 90 let školy v Moravské Chrastové, sign. R 23. [3] Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-1070, adresář města Svitavy [online]. 1911. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1911/1911.pdf. [4] Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-119, adresář města Svitavy [online]. 1922. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1922/1922.pdf. [5] Městské muzeum a galerie ve Svitavách, inv. č. S-26, adresář města Svitavy [online]. 1940. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zwittau.cz/STRANKY/ADRES1940/1940.pdf. S. 20.

Použitá literatura [6] BARTOŠ, Josef et al. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. 5, Okresy: Prostějov, Boskovice, Mor. Třebová. 1. vyd. Ostrava: Profil, 1976. 330 s. [7] BARTOŠ, Josef. Okupované pohraničí a české obyvatelstvo 1938-1945. Praha, 1986. [8] BARTOŠ, Josef et al. Svitavy. Dějiny a současnost města. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1987. 254 s. [9] BIMAN, Stanislav. Konference v Mnichově a okupace pohraničí. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 37-44. ISBN 80-86067-66-1. [10] BUKOVSKÁ, Radka. Vývoj školské správy na našem území. Bakalářská práce. Brno, 2010. Masarykova univerzita v Brně. Právnická fakulta. [11] FIKEJZ, Radoslav a VELEŠÍK, Vladimír. Kronika města Svitavy. 1. vyd. Svitavy: Město Svitavy a Městské muzeum a galerie ve Svitavách, 2006. 396 s. ISBN 80-239-7488-2. [12] KOPECKÝ, Jan, red. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947. 112 s. [13] MAUER, Karel, ed. Kronika České a Moravské Radiměře. 1. vyd. Boskovice: Albert,

- 55 - 2008. 316 s. ISBN 978-80-7326-134-4. [14] PAVLIŠOVÁ, Ivana a VELEŠÍK, Vladimír. Z historie Gymnázia ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995, s. 25-35. [15] RŮŽIČKA, Jindřich et al. Okresní archív Svitavy se sídlem v Litomyšli. Průvodce po archívních fondech a sbírkách. 1. vyd. Hradec Králové: Kruh, 1973. 496 s. [16] ŘEHÁČEK, Karel. Školství v říšské župě Sudety. In: KURAL, Václav a RADVANOVSKÝ, Zdeněk et al. "Sudety" pod hákovým křížem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Albis international, 2002, s. 378-397. ISBN 80-86067-66-1. [17] SMUTNÝ, Bohumír. Svitavsko. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 719-808. ISBN 80-7275- 026-7. [18] ŠUSTROVÁ, Drahomíra. Cesta ke střední škole ve Svitavách. In: Almanach ke 100. výročí Státní vyšší reálné školy a k 50. výročí Gymnázia ve Svitavách. Svitavy: Gymnázium Svitavy, 1995, s. 11-24. [19] VANĚK, Oldřich, ed. O historii a současnosti města Březová nad Svitavou. Březová nad Svitavou: Město Březová nad Svitavou, 2004. 336 s. ISBN 80-239-3758-8. [20] VÁŇOVÁ, Růžena. Školský systém v českých zemích – vývoj a současný stav. In: VALIŠOVÁ, Alena, KASÍKOVÁ, Hana et al. Pedagogika pro učitele. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. S. 69-90. ISBN 978-80-247-1734-0. [21] VELEŠÍK, Vladimír. Osídlování Svitavska v letech 1945–1947. In: Pomezí Čech a Moravy, sv. 4. Litomyšl, Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 2000. S. 199– 268. [22] ŽILKA, Jiří. Školství. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446-467. ISBN 80-7275-026-7. [23] 60. výročí Obchodní akademie ve Svitavách. 1. vyd. Svitavy: Obchodní akademie a Vyšší odborná škola ekonomická Svitavy, 2007. 120 s. [24] Svitavy. 700 let města. Brno: Krajské nakladatelství, 1956.

Zákony a další předpisy [25] Nařízení vlády republiky Československé č. 473/1919 Sb., o provedení změny § 48 říšského zákona o školách obecných. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 11.8.1919. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/095- 1919.pdf.

- 56 - [26] Nařízení vlády republiky Československé č. 495/1919 Sb., o služební přísaze učitelstva škol obecných a občanských (měšťanských). In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 2.9.1919. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/101-1919.pdf. [27] Zákon č. 2/1918 Sb., jímž se zřizují nejvyšší správní orgány ve státě československém. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 4.11.1918. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1918/001-1918.pdf. [28] Zákon č. 11/1918 Sb., zřízení samostatného státu československého. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 6.11.1918. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1918/002-1918.pdf. [29] Zákon č. 189/1919 Sb., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 15.4.1919. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/040-1919.pdf. [30] Zákon 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 6.3.1920. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1920/026-1920.pdf. [31] Zákon č. 292/1920 Sb., jímž se upravuje správa školství. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 5.5.1920. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1920/054-1920.pdf. [32] Zákon č. 226/1922 Sb., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. 21.8.1922. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://ftp.aspi.cz/opispdf/1922/080-1922.pdf. [33] Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). In: Sbírka zákonů ČR [online]. 10.5.1948. [Cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1948-95/zneni-0#cast1.

Elektronické zdroje [34] GRUNTOVÁ, Jitka. Po Mnichovu. In: Gruntová.cz [online]. [cit. 10.1.2014]. Dostupné z: http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/po-mnichovu. [35] GRUNTOVÁ, Jitka. V německé říši. In: Gruntová.cz [online]. [cit. 10.1.2014]. Dostupné z: http://www.gruntova.cz/druha-svetova-valka/v-nemecke-risi. [36] KLOČKOVÁ, Lenka. 165 let ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. In: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR [online]. Ministerstvo školství, mládeže

- 57 - a tělovýchovy ČR, 2013 [cit. 17.1.2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/165- let-ministerstva-skolstvi-mladeze-a-telovychovy. [37] LEŠINGER, Stanislav. Historie – Základní škola v souvislostech. Základní škola Svitavy, Riegrova 4 [online]. Základní škola Riegrova 4. Poslední změna 27.5.2009. [Cit. 15.1.2014]. Dostupné z: http://www.riegrovka.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=58:historie- zakladni-kola-v-souvislostech&catid=41:historie&Itemid=60. [38] RŮŽKOVÁ, Jiřina et al. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, 1. díl [online]. 1. vyd. Praha: Český statistický úřad, 2006 [cit. 17.1.2013]. ISBN 80-250-1310-3. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/9200404384/$File/13n106cd1.pdf. [39] SATRAPOVÁ, Radka. Historie školy v datech. Základní škola Radiměř [online]. Základní škola Radiměř. 2008 [cit. 15.4.2014]. Dostupné z: http://files.100let.webnode.cz/200000050- 8046d81424/Historie%20%C5%A1koly%20v%20datech.pdf. [40] Československé župy. Wikipedie [online]. Poslední změna 18.5.2014 [cit. 17.6.2014]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensk%C3%A9_%C5%BEupy. [41] Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2012. [cit. 13.1.2014]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/. [42] Fakta o regionu. Hřebečsko [online]. Poslední změna 3.11.2010 [cit. 17.1.2013]. Dostupné z: http://www.hrebecsko.estranky.cz/clanky/fakta-o-regionu.html. [43] Historie a současnost. Střední odborné učiliště Svitavy [online]. Střední odborné učiliště Svitavy. 2009 [Cit. 15.4.2014]. Dostupné z: http://www.sousvitavy.cz/historie-a-soucasnost. [44] Historie obce. Březová nad Svitavou [online]. Poslední aktualizace 17.6. 2014 [cit. 17.6.2014]. Dostupné z: http://www.brezova.cz/mesto/historie-mesta/. [45] Stará škola. Městské muzeum a galerie ve Svitavách [online]. Městské muzeum a galerie ve Svitavách. [Cit. 17.6.2014]. Dostupné z: http://www.muzeum.svitavy.cz/sbirky/stara- skola/39-1/. [46] Vše o území. Svitavy – obec/město (okr. Svitavy). Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online]. Český statistický úřad. Aktualizováno 17. 6. 2014 23:51 [cit. 17.6.2014]. Dostupné z: http://tinyurl.com/cst3edx.

- 58 - Seznam příloh

[1] Mapa německého jazykového ostrova Hřebečsko [2] Svitavsko v minulosti a dnes z pohledu administrativy [2] Fotografická příloha – školy na Svitavsku

- 59 - Příloha č. 1

Mapa německého jazykového ostrova Hřebečsko

Vysvětlivky názvů měst psaných verzálkami Böhmisch Trübau – Česká Třebová Leitomischl – Litomyšl Geiersberg - Letohrad Mährisch Trübau – Moravská Třebová Gewitsch – Jevíčko Müglitz – Mohelnice Hohenstadt – Zábřeh Politschka – Polička Konitz - Konice Wildenschwert – Ústí nad Orlicí Landskron – Lanškroun Zwittau – Svitavy

Zdroj: http://www.schoenhengstgau.de/Karte.html

Příloha č. 2

Svitavsko v minulosti a dnes z pohledu administrativy

Tato bakalářská práce si všímá Svitavska v hranicích někdejšího soudního okresu Svitavy, jenž byl mezi lety 1918 a 1948 (s výjimkou období druhé světové války) součástí politického okresu se sídlem v sousední Moravské Třebové. Soudní okres Svitavy byl vymezený těmito obcemi: Březová nad Svitavou, Čtyřicet Lánů, Dolní Rudná, Grándorf (Hradec nad Svitavou), Horní Hynčina, Javorník, Kamenná Horka, Moravská Chrastová, Moravská Radiměř, Moravský Lačnov, Muzlov, Ostrý Kámen, Sklené, Svitavy a Vendolí. Dle dnešního administrativního členění je Svitavsko, respektive správní obvod obce s rozšířenou působností Svitavy vymezen těmito obcemi po obou stranách někdejší hranice mezi Čechami a Moravou: Banín, Bělá nad Svitavou, Bohuňov, Brněnec (součástí Moravská Chrastová), Březová nad Svitavou (součástí katastr bývalé obce Muzlov), Dětřichov, Hradec nad Svitavou, , Javorník, Kamenná Horka, Karle (součástí Ostrý Kámen), Koclířov, Kukle, Lavičné, Mikuleč, Opatov, Opatovec, Pohledy, Radiměř, Rohozná, Rozhraní, Rudná, Sklené, Svitavy (součástí někdejší samostatné obce Čtyřicet Lánů a Moravský Lačnov), Študlov, Vendolí, Vítějeves a Želivsko. Dále se lze setkat s dobrovolným svazkem obcí Mikroregion Svitavsko. Vymezen je těmito obcemi: Březová nad Svitavou, Dětřichov, Hradec nad Svitavou, Javorník, Kamenná Horka, Karle, Koclířov, Kukle, Mikuleč, Opatov, Opatovec, Pohledy, Radiměř, Sklené, Svitavy a Vendolí.

Mapa: http://www.mapy.cz Zdroje: SMUTNÝ, Bohumír. Svitavsko. In: NEKUDA, Vladimír, ed. Moravskotřebovsko; Svitavsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 719-808. ISBN 80-7275-026-7. http://mesta.obce.cz/obce_orp.asp?zujorp=577731 http://www.svitavskoweb.cz/

Příloha č. 3

Fotografická příloha – školy na Svitavsku

Březová nad Svitavou. Školní budova na Moravském náměstí. Foto: Martin Višňa

Hradec nad Svitavou, dříve Grándorf. Bývalá škola u kostela. Foto: Martin Višňa

Hradec nad Svitavou. Bývalá škola pro Grándorf a Čtyřicet Lánů, přestavěná na bytový dům. Foto: Martin Višňa

Svitavy-Lačnov, dříve Moravský Lačnov. Někdejší obecná škola. Foto: Martin Višňa

Moravská Chrastová. Hlavní školní budova. Foto: Martin Višňa

Svitavy. Dnes již neexistující budova někdejších dívčích škol, stržena v roce 1999. Foto: Josef Čermák. Zdroj: ČUHELOVÁ, Blanka, red. Svitavy včera a dnes. 1. vyd. Svitavy: Městské muzeum a galerie, 2002. S. 56.

Svitavy. Budova někdejších německých chlapeckých škol a částečně též české obecné školy na dnešním náměstí Míru. Foto: Martin Višňa (2x)

Svitavy. Dnešní ZŠ v ulici Riegrova, bývalý sirotčinec a také pomocná škola. Foto: Martin Višňa

Svitavy. Budova české menšinové měšťanské školy, nyní jedna z budov středního odborného učiliště na ulici Richarda Kloudy. Foto: Martin Višňa

Svitavy, ulice T. G. Masaryka. Někdejší vyšší reálná škola, dnes sídlo ZŠ. Foto: Martin Višňa

Svitavy, ulice T. G. Masaryka. Budova obchodní akademie. Foto: Martin Višňa

Svitavy, ulice Purkyňova. Dnešní sídlo střední zdravotnické školy, původně odborná škola tkalcovská. Foto: Martin Višňa