Vývoj a Současný Stav Úpolových Systémů V Okrese Blansko Bakalářská Práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů

Vývoj a současný stav úpolových systémů v okrese Blansko

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracoval: PhDr. Michal Vít Jan Horák SEBS

Brno, 2011

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Černé Hoře dne 23. 3. 2011 podpis:

Poděkování

Děkuji panu PhDr. Michalovi Vítovi za odborné vedení a vstřícné konzultace týkající se této bakalářské práce

Úvod ...... 5 1. Dosavadní stav poznatků ...... 6 1. 1 Původ bojových činností ...... 6 1. 1 Úpolové činnosti na našem území do roku 1989 ...... 7 1. 3 Úpolové činnosti na našem území po roce 1989 ...... 9 2. Metodika ...... 11 2. 1 Cíl práce ...... 11 2. 2 Úkoly práce ...... 11 2. 3 Metody práce ...... 11 3. Výsledky ...... 12 3. 1 Okres Blansko a jeho demografické údaje ...... 12 3. 2 Úpolové systémy v okrese Blansko ...... 14 3. 2. 1 Aikidó ...... 15 3. 2. 1. 1 Aikido Boskovice ...... 17 3. 2. 1. 2 Aikido Letovice ...... 18 3. 2. 2 Dţúdó ...... 20 3. 2. 2. 1 BeF Home Blansko o.s...... 22 3. 2. 3 Thajský box a Kickbox ...... 24 3. 2. 3. 1 SK Thai Bozako ...... 27 3. 2. 4 Dţúdţucu ...... 29 3. 2. 4. 1 Oddíl Kodokan Judo, Ju-Jitsu a tradičního Karate-do Letovice 32 3. 2. 5 Karate ...... 34 3. 2. 5. 1 Karate Kunštát ...... 37 3. 2. 6 „Street fight“ Dolní Lhota ...... 38 3. 3 Úpolové systémy v okrese Blansko, které ukončily svoji činnost ...... 39 4. Diskuse ...... 40 5. Závěr ...... 42 6. Použitá literatura ...... 46

Přílohy Resumé Úvod

Pro svoji práci jsem si dané téma vybral především z důvodu kladného postoje k úpolovým systémům obecně a také proto, ţe bych rád pomohl při snaze o vytvoření úpolové mapy České republiky, která je výzkumným záměrem Katedry gymnastiky a úpolů Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity. Tím by došlo k rozšíření stávajících informací, které má jiţ katedra z okresu Třebíč v práci Kobylarze (2010). V dnešní době není problém dohledat informace o členské základně široce rozšířených sportů (např. fotbal, hokej, tenis atd.), například přes stránky ČSTV, a dále stránky jednotlivých svazů (např. ČMFS), ale v případě úpolových systémů to jiţ není tak snadné. Chybí ucelený seznam registrovaných klubů, jejich členů (počet muţů, ţen, mládeţe). Často je také problém daný oddíl vůbec dohledat, protoţe není nikde registrovaný, nemá webové stránky a o jeho existenci se dá dozvědět pouze z letáku či známosti. Navíc po roce 1989 došlo k velkému přílivu nových úpolových systémů do České republiky, které nejsou nijak komplexněji statisticky zmapovány. Hlavním úkolem mé práce bude zjistit, jaké úpolové systémy se nacházejí v okrese Blansko a získat bliţší informace o jejich členské základně. V první části práce stručně uvedu historii úpolových systémů a především jejich pozdější vývoj na našem území. Část druhá bude věnována okresu Blansko, kde uvedu jeho demografické údaje, počet jak registrovaných, tak i neregistrovaných úpolových systémů a statistické zpracování informací. V závěru získaná data porovnám s údaji o okresu Třebíč, kde jiţ sběr dat proběhl Kobylarzem (2010).

1. Dosavadní stav poznatků

1. 1 Původ bojových činností

Jak uvádí Grexa (2007) „Pohyb je základním projevem existence člověka“ (str. 9). Jiţ od počátku lidstva byl člověk nucen prostřednictvím pohybu zajišťovat si základní potřeby nutné k přeţití (obstarání potravy, obydlí, vyrábění nástrojů). K obstarání potravy a především ochrany svého ţivota a území pouţíval jiţ i pravěký člověk různé způsoby boje a sebeobrany (Weinman, 2005). Ve středověku řešila tehdejší sebeobrana skutečné bojové situace, kdy proti sobě stáli dva muţi a v případě, ţe přišli o svoji zbraň, museli k zvýšení šance na přeţití uplatnit způsoby boje, které si osvojili ve „škole“ bojových činností (Březina, Koritenský, 1990). Pravěký člověk brzy pochopil, ţe kvalita jeho osvojených dovedností mu práci výrazně ulehčuje, a proto začal své dovednosti soustavně zdokonalovat. Pochopitelně stejný princip funguje i u bojových činností a z toho důvodu začal soustavně trénovat i boj s primitivními zbraněmi a beze zbraně. Snaha přestát bojová střetnutí či v nich vítězit vedla mnohé národy k vyvíjení vlastních bojových umění. Jejich hlavním úkolem bylo pochopitelně udrţení obranyschopnosti a bojovnosti. Jejich pouţití bylo spojeno převáţně se snahou o přeţití a cvičení mělo zprvu převáţně branný charakter, nikoliv zábavný nebo kultovní, jak tomu bylo u jiných pohybových činností (například hry nebo různé druhy obřadních tanců), (Weinman, 2005). Člověk v hledání účinných technik vycházel především ze sledování zvířat (např. techniky zaloţené na pohybech tygra, jelena, medvěda, opice a ptáka), přírodních procesů (teorie vlivu 4 elementů v čínských bojových uměních: země, voda, oheň a vítr) a jevů (např. v thaj-ťi - snaha o jemnost našich pohybů podobných větru, který se nedá silou chytit, nebo princip džú – snaha o poddajnost, adaptabilitu či flexibilitu rovnající se vrbě uhýbající tíze sněhu), (Draeger, Smith, 1995). Jelikoţ lidé na celém světě mají stejnou morfologickou stavbu, tak je pochopitelné, ţe v mnohých systémech se objevují velmi podobné techniky, aniţ by jeden systém nějak vycházel z druhého (Weinmann, 2005).

1. 1 Úpolové činnosti na našem území do roku 1989

Stejně jako kdekoliv jinde na světě, i na našem území měly bojové činnosti svoji tradici a nezastupitelné místo. Kmen Slovanů, který přišel na naše území, neměl vlastní organizované vojsko. V případě potřeby se bojů účastnili všichni bojeschopní muţi, a pokud došlo k překvapivému útoku, zapojovaly se do bojů i ţeny. Zpravidla se nepouštěli do otevřených bojů, pouţívali přepadů či nalákání soupeřů do lesů, kde vynikali v boji zblízka. Tento způsob boje vyţadoval dobrou fyzickou připravenost, a proto v tělesné přípravě zaujímaly hlavní místo bojová cvičení, jako pěstní boj jednotlivců či dokonce skupin, a zápas (Perútka, 1980). Jiţ i v této době začaly vznikat velké rozdíly v přístupu ke vzdělání (i tělesného) mezi vyšší a niţší vrstvou obyvatel. Postupem času, a především vznikem feudálního systému, se tyto rozdíly ještě více prohlubovaly. V době středověku byla tělesná příprava, především však cvičení úpolového charakteru, záleţitostí převáţně vyšších vrstev. Dokladem nám můţe být středověká rytířská výchova, týkající se pouze urozených jedinců a zahrnující 7 rytířských ctností (septem probitates), kam patřily i lukostřelba (sagitare), zápas (caestibus) a šerm (certare). Velké změny nastaly díky mariánským a josefínským reformám na konci 18. století. Tělesná příprava, která zahrnovala i úpolové disciplíny, se stala součástí systematické výuky a stala se přístupná všem (i v Komenského Orbis Pictus jsou znázorněny zápas a šerm). V tomto období ale ještě nebyly úpolové disciplíny chápány jako druh sportu nebo odpočinku (na rozdíl od jiných tehdejších tělesných cvičení), ale slouţily výhradně jako příprava „lepší“ společnosti na boj. K prvnímu opravdu systematickému zařazení úpolů do výchovy můţeme hovořit aţ v Sokolské soustavě (Sokol byl zaloţen roku 1862 Dr. Miroslavem Tyršem), i kdyţ Sokol nebyl v té době první, ani jedinou institucí, kde docházelo k nácviku úpolových aktivit. Například jiţ v roce 1659 byla zaloţena v Praze česká stavovská šermírna (Reguli, Ďurech, Vít, 2007). I kdyţ zde jiţ uţíváme pojem úpoly, tak je třeba zmínit, ţe do období před Tyršem nelze ještě hovořit o úpolech, ale o bojových činnostech. Pojem úpoly je spjat aţ se Sokolskou soustavou a s Tyršem. Postupně u nás začaly vznikat i další spolky a instituce: Český šermířský klub (1886), zápasnický/Atletický klub Praha (1890), boxerská tělocvična

Fridolína Hoyera (1869) a v letech 1907-1910 začal František Smotlacha iniciovat cvičení dţúdţucu ve vysokoškolském sportu Praha (Reguli, 2005). V roce 1919 zahájil Vysokoškolský sport Praha kurzy dţúdţucu, na které navázala v roce 1922 armáda kurzy sebeobrany, coţ lze povaţovat za začátek historie dţúdó u nás. Dokonce v letech 1933 a 1936 navštívil Československo zakladatel dţúdó, profesor Dţingoro Kano, přičemţ v roce 1936 byl zaloţen Československý svaz ju-jitsu (Březina, Koritenský, 1990). Protoţe byly úpoly, a s nimi spojená odvětví, chápány jako silové sporty, byli jejich protagonisté nazývání silovými sportovci, nebo také těţkými atlety a cvičili se v těţkoatletických klubech. Došlo především k rozvoji zápasu (mistr Evropy amatérů 1903 Fryštenský) a boxu. V této době se sport, tedy i úpolový, přísně dělil na amatérský a profesionální. Pod pojmem profesionální nelze ale hledat to samé jako dnes, šlo spíše o vystupování zápasníků či boxerů v exhibičních zápasech, cirkusových turné a komerčních zápasech především z existenčních důvodů. Samostatný rozvoj s větší historií u nás zaznamenával šerm (Reguli, 2005). K rozvoji cvičení úpolů přispěl i zákon o branné výchově z 1. července 1937 jako reakce na stále sílící hrozbu fašizmu. Z důvodů hrozby války se hromadně podporovala branná tělesná výchova a vyzdvihoval se význam úpolů. Na rozdíl od sokolské soustavy, kde se nacvičovalo strnulou, stylizovanou formou, směřovala úpolová cvičení v branné výchově k aplikovanému výcviku. Jednalo se o přímý nelítostný boj i do úplné poráţky jednoho ze soupeřů (Reguli, Ďurech, Vít, 2007). V období druhé světové války a okupace se paradoxně, na rozdíl od jiných sportovních odvětví, cvičení úpolů dále rozvíjelo a bylo podporováno. Cvičení bylo centralizováno, řízeno protektorátními orgány a vyzdvihováno propagandou (Reguli, Ďurech, Vít, 2007). Je třeba zmínit, ţe i kdyţ úpolová cvičení unikla perzekuci, mnozí naši špičkoví sportovci byli deportováni nebo emigrovali a bojovali v odboji (Reguli, 2005). Konec násilné centralizace sportovních aktivit bohuţel osvobození ČSR nepřineslo, došlo jen k vystřídání reţimu, který dál aktivity řídil. Úpolová cvičení byla i v této době vhodná pro totalitní reţim a proto byla podporována. K rozvoji

úpolových sportů přispěly i silné armádní spolky. Cvičily se především sporty s tradicí na našem území jako box, zápas, šerm. Později se přidalo dţúdó a karate, které zaznamenalo na přelomu šedesátých a sedmdesátých letech velký rozmach (Reguli, 2005). Během šedesátých a sedmdesátých let dochází k dalšímu rozvoji cvičení dţúdó. Toto období bylo však nepříznivou dobou pro dţúdţucu, které zůstávalo v podvědomí jen právě díky dţúdó a často bylo při jeho cvičení (především z důvodů nedostatku studijních materiálů) čerpáno z technik dţúdó, které nesly prvky původního dţúdţucu. To mělo za následek, ţe se postupem času jiţ nejednalo o klasické dţúdţucu, ale spíše o označení pro aplikaci dţúdó do sebeobrany. V osmdesátých letech vznikají tři střediska účelové sebeobrany, kde se cvičila česká varianta sebeobranného dţúdţucu pod názvem jisai jitsu (reálná sebeobrana). Začala se objevovat a formovat česká škola sebeobrany prostřednictvím aplikovaného karate zvaném BRANA. Autoři tohoto systému (I. Špička a J. Novák) měli velký vliv na pozdější vznik teorie sebeobrany (Novák, 2007).

1. 3 Úpolové činnosti na našem území po roce 1989

K rozvoji úpolů přispěl rok 1989, který znamenal vymanění se z totalitního reţimu a vznik samostatné federace a později samostatného českého státu. To mělo za následek otevření dosud uzavřených dveří přílivu nových úpolových systémů z celého světa. Za několik let u nás došlo k rozvoji velkého mnoţství systémů z celého světa a stále přichází nové. Jen pro příklad lze uvést čínské wu- šu, japonské aikidó, kendó, iaidó, jihoamerická capoeira, thajský box, americký kickbox, korejské taekwondo a jiné (Reguli, 2005). Tyto změny umoţnily i příchod zahraničních učitelů a moţnost navštěvování seminářů za hranicemi státu. Krátce po roce 1990 dochází např. k zaloţení dvou na sobě nezávislých organizací dţúdţucu. První byla budoucí Federace ju-jitsu Česká republika, jejímţ hlavním technickým ředitelem byl shihan Ladislav Petráš. Druhou byla Allkampf Jitsu, kterou zaloţil sensei Martin

Matouš (Novák, 2007). Postupně dochází k zakládání domácích organizací i dalších úpolových systémů: Český svaz Full-Contactu v roce 1992, Česká Muay- Thai asociace také v roce 1992, Český svaz Judo v roce 1993, Česká federace Aikidó 1. 1. 1993, Česká asociace Aikidó 11. 12. 1993, Český svaz Karate roku 1995 a Bohemia Aikikai roku 1997.

2. Metodika

2. 1 Cíl práce

Cílem práce je analýza současného stavu výuky úpolových systémů v okrese Blansko. Analyzována budou především data o druzích úpolových systémů, počtu jejich klubů a členské základně na vymezeném území. Data budou porovnána s jiţ získanými údaji z okresu Třebíč.

2. 2 Úkoly práce

1) Rešerše informačních zdrojů 2) Analýza informačních zdrojů 3) Volba výzkumného nástroje 4) Administrace výzkumného nástroje 5) Sběr a vyhodnocování dat 6) Analýza a interpretace dat 7) Komparace dat se stavem dosavadních poznatků

2. 3 Metody práce

Ke sběru dat byl pouţit výzkumný nástroj – dotazník (příloha 1), (Reguli, Vít, 2009). Telefonicky byli kontaktováni vedoucí jednotlivých úpolových oddílů nebo jiných sdruţení provozujících úpolové aktivity. Po telefonické domluvě byl s kaţdým osobně vyplněn dotazník a zodpovězeny případné dotazy. Výsledky byly statisticky zpracovány ve vědeckém software Microsoft Excel.

3. Výsledky

3. 1 Okres Blansko a jeho demografické údaje

Okres Blansko byl zřízen v roce 1960 a nachází se na severu Jihomoravského kraje. Sousedí s pěti okresy České republiky, z čehoţ tři patří do jiných krajů neţ Jihomoravského. Jsou to okresy Ţďár nad Sázavou (kraj Vysočina), Svitavy (Pardubický kraj), Prostějov (Olomoucký kraj), Vyškov a Brno-venkov (oba Jihomoravský kraj). Povrch okresu je charakteristický svojí členitostí, přičemţ je jeho převáţná většina tvořena vrchovinami jako např. Hornosvratecká vrchovina na západě, Boskovická brázda na severu nebo Drahanská vrchovina na východu. Mezi nejvýznamnější přírodní úkazy regionu patří bezesporu 3 aţ 5 km široký pruh silně zvrásněných devonských vápenců, který se táhne směrem od Brna do okolí Sloupu a Holštejna, a to Moravský kras. Ten patří od roku 1956 mezi chráněné krajinné oblasti České Republiky a řadí se mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě. Do dnešní doby je známo více neţ 1000 krápníkových jeskyní a řada povrchových i podzemních krasových jevů rozléhajících se na ploše necelých 100 km2 a tvořících z Moravského krasu, i díky zpřístupnění některých z jeskyní veřejnosti, nejvýznamnější a nejnavštěvovanější turistickou lokalitu okresu. Nejvyšším bodem okresu jsou na rozhraní okresů Blansko a Prostějov se svými 727 nadmořskými metry Skály. Naopak nejniţším bodem je údolí řeky Svitavy u Adamova s nadmořskou výškou 248 metrů nad mořem. Největší rybníky regionu se nachází v obci Jedovnice a to rybník Olšovec (plocha 42 ha) a rybník Budkovan (plocha 11 ha), největší řekou je Svitava, která protéká okresem od severu k jihu. Okres Blansko je se svými 86 267 hektary po okrese Brno-město druhým nejmenším okresem Jihomoravského kraje. Asi 47 % povrchu tvoří zemědělská půda, lesy zaujímají přes 37 000 ha. Dle administrativního členění spadá do celého okresu 116 obcí a 174 částí obcí. Leţí zde pouze dvě obce s rozšířenou působností a to Blansko a Boskovice. Statut města náleţí 8 obcím – Adamov, Blansko, Boskovice, Kunštát, Letovice, Olešnice, Rájec – Jestřebí a Velké Opatovice. Statut městyse náleţí 9 obcím – Černá Hora, Doubravice nad Svitavou, Jedovnice, Knínice u Boskovic,

Křtiny, Lysice, Ostrov u Macochy, Sloup a Svitávka. I celkovým počtem obyvatel se řadí okres na předposlední místo v celém kraji, přičemţ celých 42,2 % ekonomicky aktivních obyvatel bylo dle sčítání lidu, domů a bytů z roku 2001 zaměstnáno ve strojírenství. Velmi důleţitou dopravní tepnou je pro okres ţelezniční dvoukolejná rychlíková trať vedoucí údolím řeky Svitavy ve směru Brno – Česká Třebová. Cestovní ruch je soustředěn především kolem jiţ zmiňovaného Moravského krasu, který nabízí zpřístupněné Punkevní jeskyně s propastí Macocha (hloubka 138 m), jeskyni Balcarka, Kateřinskou jeskyni a Sloupsko-Šošůvské jeskyně (Český statistický úřad, 2009). Souhrn vybraných demografických údajů obsahuje tabulka 1.

Tab. 1: Vybrané demografické údaje o okresu Blansko k 31. 12. 2009 (Český statistický úřad, 2009) Rozloha v km2 863 Počet obcí 116 Části obcí 174 Počet měst 8 Počet obyvatel 106 539 Počet mužů 52 359 Počet žen 54 180

Věkové složení obyvatelstva Věková skupina celkem muţi ţeny 0-14 let 15 254 7 796 7 458 15-64 let 74 302 37 750 36 552 64 + let 16 983 6 813 10 170

3. 2 Úpolové systémy v okrese Blansko

Sběr dat prostřednictvím dotazníku byl zahájen koncem roku 2010 a dokončen začátkem roku 2011. Seznam zjištěných úpolových systémů je obsaţen v tabulce 2, v grafu 1 je vzájemné porovnání jejich členských základen.

Tab. 2: Tabulka zjištěných úpolových systémů působících v okrese Blansko na přelomu roku 2010/2011 Název oddílu Počet cvičenců celkem Ženy Muži Aikido 105 36 69 Dţúdó 94 34 60 Thajský box a Kickbox 23 2 21 Dţúdţucu 20 5 15 Karate 7 0 7 Street fight 8 0 8 Celkem 257 77 180

Srovnání členských základen jednotlivých úpolových systémů v okrese Blansko

3% 3%

8% Aikidó Džúdó 9% 41% Thajský box a Kickbox Džúdžucu Karate 36% Street fight

Graf 1: Poměr počtu cvičenců jednotlivých úpolových systémů působících v okrese Blansko

3. 2. 1 Aikidó

Aikidó je bojové umění, jeţ bylo vyvinuto mistrem Moriheiem Uešibou v Japonsku. Název je sloţen ze tří japonských znaků: ai (harmonie), ki (energie) a dó (cesta). Uešiba při formování nového systému vycházel ze starých japonských bojových umění, kterým se věnoval v mládí (aktivně studoval asi 200 bojových umění). Byly to především Jagjú kendžucu, Hózóin sódžucu a Daitó Rjú džúdžucu. Jako výchozí bod pro rozvoj svého vlastního systému vyuţil systém aiki-džúdžucu. Věnoval se i studiu čínských bojových umění (wu-šu) a daný styl dále rozvíjel, aţ roku 1942 vystoupil s vlastním novým stylem Aikidó (Draeger, Smith, 1995). Aikidó můţe mít pro mnoho lidí mnoho významů. Můţe být účinným uměním sebeobrany zaměřeným na zneškodnění jakékoliv moţné formy útoku (neozbrojeného, ozbrojeného nebo skupinového), stejně tak můţe být disciplínou koordinace nebo metodou sjednocení mysli a těla. Cílem všech sebeobranných umění aikidó, který stanovil Morihei Uešiba, je taková situace, ve které se napadený, aniţ by sám zaútočil nebo útok vyprovokoval, brání takovým způsobem, ţe není nijak ohroţeno jak zdraví jeho, tak i zdraví útočníka. K tomu je třeba vysoké etické motivace a jedná se proto o nejvyšší způsob etické sebeobrany (Westbrook a Ratti, 2005). Aikidó nás učí kontrole agresivní síly a její obrácení jiným směrem. Správné včasné vychýlení, sviţný a plynulý pohyb vede k přizpůsobení se obránce na působící útok a nechá jeho sílu vyplynout na prázdno, coţ vede ke ztrátě útočníkovy rovnováhy a jeho následné kontrole (Weinmann, 2005). Aikidó je umění zpětného působení, kdy jsou všechny jeho pohyby a techniky zaloţeny na typických reakcích na různé formy nevyprovokovaného útoku (útok sám o sobě obsahuje prvky, které obranná strategie aikidó vyuţívá). U všech technik je kladen důraz na 4 základní principy: princip centralizace (centralizace celé své bytosti do dolní části břicha, v Japonsku obecně nazývané hara, terminologií aikidó seika no itten = jeden bod, v západním světě něco jako těţiště), princip prodlouţení (ki, neboli soustředěná energie která oţivuje provedení všech technik, v případě jejího soustředění do jednoho bodu můţe být prodlouţena a směřována do jakékoliv techniky, nejčastěji je soustředěna právě v hara), princip řízené kontroly (způsob kontroly blíţícího se útoku jeho patřičným

řízením a odvedení jeho síly do neškodných drah, nikdy nesměřuje přímo proti síle a vţdy působí do míst, kde je útočná síla nejslabší - její zdroj nebo hranice = princip neodporování neboli džú) a princip kruhovosti (charakteristická kruhovost pro všechny obranné strategie aikidó, napomáhá vyuţit dynamickou setrvačnost útočníka pro svůj vlastní bojový postup), (Westbrook a Ratti, 2005). Základním bojovým postojem v aikidó je hanmi. Technické prostředky se dělí na: společné prostředky, prostředky ukeho (útočníka) a techniky toriho/nageho (obránce/ten co hází). Mezi společné prostředky patří jiţ zmíněný postoj (hanmi), dále pohyby horních (te sabaki) a dolních (aši sabaki) končetin. Prostředky útočníka (ukeho) jsou techniky útoků (kógeki waza) a techniky přijímání, neboli pádů (ukemi waza). Mezi nejčastější útoky patří úchopy za zápěstí, za oděv (zepředu i zezadu), kombinace úchopu a úderu, obloukové a přímé údery, zřídka kopy a velmi často útoky zbraněmi (tyč-jo, dřevěný meč-bokken, nůţ-tanto). Prostředky obránce (toriho/nageho) jsou techniky hodů (nage waza), techniky znehybnění (katame waza), techniky úderů (atemi waza) a techniky strhů (sutemi waza). Tyto techniky obsahují vzhledem k torimu čtyři základní fáze, a to: vstup do útoku (kušin), nástup do techniky (cukuri), vychýlení (kuzuši) a pád nebo drţení ukeho (gake, osae), (Reguli, 2005). Techniky pro pokročilé cvičence obsahují techniky aikidó vkleče (suwari waza), cvičení s holí (džó/bó waza a džó kata), techniky neutralizace proti vícenásobnému útoku a volný styl (randori), (Westbrook a Ratti, 2005). I přesto, ţe z důvodů moţnosti úspěšného předání široké veřejnosti, prošla původní forma aikidó některými nezbytnými a odůvodněnými úpravami, jeho nejdůleţitější princip zůstal zachován a stejný. Tímto principem je, ţe pravé budó nepěstuje iracionální nebo násilné postoje, nezahrnuje soupeření nebo porovnávání relativních schopností jedinců, ale jedná se spíše o cestu očišťování vlastní mysli (Saotome, 2004). Přehled starých a moderních škol aikidó (Wikipedie, 2011): A)Staré školy vycházející z učení Uešiby v meziválečných letech mají blíţe k Dajtó-Rjú aiki-džúdžucu neţ školy pozdější. Jsou to: Joseikan a Jošinkan. B)Moderní školy stále vycházejí z učení a filosofie Uešibi, ale mají rozdílná zaměření a tvoří velmi rozmanité proudy. Jsou to:

1)Tradiční školy (blízké stylu potomků Uešiby): Aikikai (hlavní a nejrozšířenější styl aikidó), Iwama-Rjú Aikidó (vychází z učení Uešiby v Iwamě), Iwama Šin Šin Aiki Šurenkai (odnoţ předchozího stylu), Aikido Schools of Ueshiba (americká organizace, součást Aikikai) a Nippon kan (nezávislá organizace) 2)Ki školy (důraz na vyuţití konceptu ţivotní energie): Šinšin Toitsu Aikido/Ki Aikido/Ki no Kenkyukai (zaměřené především na rozvoj jednoty mysli a těla), Šin Budo Kai (odnoţ Ki Aikido), Kokikai (odnoţ Ki Aikido), Seidokan Aikido (odnoţ Ki Aikido), Ki Federation a Kinomiči (zdravotní a taneční varianta aikidó) 3)Sportovní styly (vycházejí ze systému Kendţi Tomiki, který zavedl do aikidó po vzoru Dţingora Kanó soutěţe): Šodokan Aikido/Tomiki Aikido/Tomiki Rjú, Sport Aikido (cvičení v katách, soutěţe v boji beze zbraně a s noţem), Fugakukai (nesoutěţní nezávislá větev), Jijušinkai Aikibudo (nezávislá větev Fugakukai) 4)Další styly pouţívající termín aikidó: Korindo Aikido, Nihon Gošin Aikido (Self Defense Aikido), Real Aikido Mezi české organizace zastřešující činnost klubů věnujících se aikidó patří např. Česká Federace Aikidó (ČFAI), Česká Asociace Aikidó (ČAA) a Bohemia Aikikai (BA). Z mezinárodních to je např. International Aikido Federation (IAF).

3. 2. 1. 1 Aikido Boskovice

Oddíl aikidó v Boskovicích funguje pod vedením Karla Trefného necelých 12 let a je zaměřen na cvičení školy aikikai. Tréninky probíhají třikrát týdně v prostorách tělocvičny základní školy v Boskovicích. Nejedná se sice o úpolovou tělocvičnu, ale oddíl disponuje vlastním tatami, takţe komfortní podmínky pro cvičení jsou zajištěny. Oddíl se velmi intenzivně věnuje i mládeţi, coţ je patrné i z údajů o členské základně, kdy jsou přímo pro ni vyhrazeny samostatné tréninky dvakrát v týdnu. Dospělí cvičí jak techniky beze zbraně, tak i se zbraněmi (tyč -

17 jo, měč - bokken). Kvalita webových stránek je na velmi dobré úrovni a obsahují všechny potřebné informace pro případné nové zájemce. Název oddílu Aikido Boskovice Datum záznamu 3.12.2010 Právní forma oddílu Jiné Obec / část obce Boskovice Vztah k cvičebním prostorám Pronájem Úpolový systém Aikidó Stručná charakteristika úpolového Japonské bojové umění sebeobrany systému Sebeobrana, zájmová činnost, komplexní Zaměření oddílu seberozvoj Ţeny 18 let a starší 4 Dospělí Muţi 18 let a starší 15 Dívky od 15 do 17 let 5 Počet členů oddílu Mládeţ Chlapci od 15 do 17 let 10 Dívky do 14 let 20 Děti Chlapci do 14 let 30 Datum založení oddílu Rok 2000 Příslušnost k domácí (národní) Česká Federace Aikido (ČFAI) organizaci Příslušnost k jiné (zahraniční, - nadnárodní) organizaci Jména zahraničních učitelů Noel, Roche, Mlynár Hlavní trenér (učitel, instruktor Trefný Karel 1. dan, trenér 3. třídy atd.) oddílu, jeho kvalifikace Pomocní trenéři oddílu, jejich Čárnoty Tomáš 1. kju kvalifikace Richter Roman 2. kju Adresa oddílu - Www stránky oddílu www.aikidoboskovice.wz.cz Zaznamenal Horák Jan

3. 2. 1. 2 Aikido Letovice

Oddíl aikidó v Letovicích byl zaloţen roku 1993 a v současné době je veden Janem Sűssem. Oddíl není orientován výhradně na jednu školu aikidó, cvičenci se účastní seminářů různých škol a je jim nechán prostor, aby našli styl jim nejvhodnější. Tréninky probíhají v prostorách tělocvičny základní školy v Letovicích. Členská základna není tak silná, jak je tomu u oddílu v Boskovicích

18 a i sám vedoucí oddílu uvedl, ţe se v současné době potýkají spíše s upadajícím zájmem o cvičení aikidó v Letovicích, především co se mládeţe týče. Oddíl momentálně nemá v provozu funkční webové stránky, ale základní kontaktní údaje lze nalézt např. na stránkách České Federace Aikidó. Název oddílu Aikido Letovice Datum záznamu 27.1.2011 Právní forma oddílu Jiné Obec / část obce Letovice Vztah k cvičebním prostorám Pronájem Úpolový systém Aikidó Stručná charakteristika úpolového Japonské bojové umění sebeobrany systému Sebeobrana, zájmová činnost, komplexní Zaměření oddílu seberozvoj Ţeny 18 let a starší 4 Dospělí Muţi 18 let a starší 12 Dívky od 15 do 17 let 2 Počet členů oddílu Mládeţ Chlapci od 15 do 17 let 2 Dívky do 14 let 1 Děti Chlapci do 14 let 0 Datum založení oddílu Rok 1993 Příslušnost k domácí (národní) Česká Federace Aikido (ČFAI) organizaci Příslušnost k jiné (zahraniční, International Aikido Federation (IAF) nadnárodní) organizaci Jména zahraničních učitelů Svetina, Meier Hlavní trenér (učitel, instruktor Sűss Jan 1. dan, trenér 2. třídy atd.) oddílu, jeho kvalifikace Pomocní trenéři oddílu, jejich Dufek Miloš 1. dan kvalifikace Novotný Milan 1. kju Adresa oddílu Nerudova 16, Letovice Www stránky oddílu Momentálně bez stránek Zaznamenal Horák Jan

Rozvrstvení cvičenců aikidó v okrese Blansko 35 30 30 27 25 20 21 muži/chlapci 15 12 ženy/dívky 10

5 8 7 0 18 let a starší 15 - 17 let do 14 let

Graf 2: Rozvrstvení cvičenců aikidó v okrese Blansko

3. 2. 2 Džúdó

Dţúdó je japonské bojové umění, které se zabývá obranou a útokem beze zbraně. Během svého vývoje se stalo soutěţním úpolovým sportem, jenţ byl zařazen i do programu Olympijských her (1964, od roku 1992 i ţeny). Lze jej vyuţít i jako formu sebeobrany či jako prostředek rozvoje osobnosti po stránce fyzické i duševní (Fojtík, 1998). Dţúdó znamená „jemná cesta“ a vytvořil jej profesor Dţingoro Kanó (1859-1938), který při jeho formování vycházel z vybraných chvatů starého bojového umění japonských samurajů, známé pod názvem dţúdţucu. Zjemnil a upravil vybrané techniky z několika starých škol dţúdţucu (sám se intenzivně věnoval studiu škol Kyušin-Rjú a Tenšin Šin´you- Rjú) a uspořádal je do nového systému. Tak v roce 1882 zaloţil nový systém tělesné výchovy nazvaný Kódokan Dţúdó (správně by se měl systém nazývat celým jménem, protoţe název dţúdó jiţ předtím pouţívala pro svůj styl škola dţúdţucu, a to Jikišin-Rjú). Tento nový název poukazoval na to, ţe Kanó sice učil dţúdţucu, ale učil jej na rozdíl od tradičních škol s dó, tedy cestou nebo principem. Od roku 1922 (zaloţení kulturní společnosti Kodokan) jsou známa dvě

20 hlavní hesla Kodokan dţúdó, a to: Seriyoku-Zen´yo = maximální efektivnost či co nejúčinněji a Jita-Kyoei = vzájemné dobro a všeobecný prospěch (Lebeda, 1960). Jako hlavní zásadu řešení bojových situací stanovil Dţingoro Kanó zásadu povolnosti/jemnosti (džú), která umoţňuje i slabšímu obránci zvítězit nad silnějším útočníkem (tj. princip, kdy ustoupením soupeři, tedy neodporováním jeho větší síle, lze dosáhnout jeho poráţky), a zásadu maximální účinnosti s minimálním úsilím. Podle filozofie Dţingora Kanó je hlavním cílem dţúdó mentální, fyzické a morální zdokonalení jedince, které stojí před vítězstvím v boji či soutěţi (Fojtík, 1998). Základním úchopem v dţúdó je kumi-kata. Technickými prostředky jsou techniky pádů (ukemi waza), techniky hodů/chvatů v postoji (nage waza) – technika hodů se setrváním ve vlastním postoji (tači waza) a technika strhů (sutemi waza), techniky zneškodnění soupeře na zemi (katame waza) – drţení (osae komi waza), páčení (kansetsu waza) a škrcení (šime waza). Dţúdó obsahuje i techniky úderů (atemi waza), které jsou však ve sportovním dţúdó zakázány a vyuţívají se jen v sebeobraně. Dělí se na techniku úderů rukama (ate-waza) a techniku úderů nohama (aši ate waza), (Lebeda, 1960). A dále resuscitaci, která je také součástí výuky nesoutěţního dţúdó (Draeger, Smith, 1995). I v dţúdó je rozlišena role útočníka (toriho) a obránce (ukeho). Techniky hodů (nage waza) obsahují vzhledem k torimu tři základní fáze, a to: vychýlení (kuzuši), nástup do techniky (cukuri) a hození soupeře s následnou kontrolou (gake). Základy poznatků jsou uchovávány prostřednictvím souborů předepsaných cvičení nazývaných kata. Jedná se o průřez celé osnovy dţúdó s poukázáním na principy a zásady. První 2 katy jsou nazývány randori no kata a pouţívají se i při cvičném zápase a v soutěţi. Spolu s ostatními tvoří oficiální kata institutu Kodokan Dţúdó. Patří sem: 1. Nage no Kata (techniky hodů) 2. Katame no Kata (techniky znehybnění) 3. Kime no Kata (techniky klasické sebeobrany) 4. Kodokan košin jiutsu no Kata (moderní forma sebeobrany) 5. Dţů no Kata (soubor pohybů demonstrujících uvolnění a přizpůsobivost) 6. Icucu no Kata (Kata pěti principů pohybu člověka)

7. Košiki no Kata (staré techniky, z nichţ se Judo vyvinulo) 8. Seirjoku zenjó kokumin taiku (Kata maximální účinnosti tělesných cvičení).

Sportovní zápas v dţúdó se odehrává na čtvercovém zápasišti z tatami o rozměrech 8x8m. Proti sobě stojí dva zápasníci a boj trvá 5 minut čistého času (u mladších kategorií je časový interval kratší). Soutěţí se v 7 kategoriích rozdělených podle váhy. Boj je zahajován v postoji (tači waza) a poté přechází v boj na zemi (ne waza). Dţudista můţe poraţení svého soupeře dosáhnout jeho hozením a následnou kontrolou po dobu 25 sekund, dále soupeřovým vzdáním, nasazením úspěšné páky na loketní kloub či nasazením úspěšného škrcení. Úplné vítězství je hodnoceno jako ippon. Mezi zakázané techniky patří jakékoliv údery, kopy, páky na jiné neţ loketní klouby a nebezpečné hody (Reguli, 2005). Mezi české organizace zastřešující činnost klubů věnujících se dţúdó patří např. Český Svaz Judo (ČSJU). Z mezinárodních to jsou např. International Judo Federation (IJF) a European Judo Union (EJU).

3. 2. 2. 1 BeF Home Blansko o.s.

Oddíl dţúdó v Blansku funguje pod vedením Miroslava Klímy v prostorách tělocvičny ZŠ Dvorská. Protoţe dţúdó je v dnešní době především sportem, tak i orientace tohoto oddílu je převáţně na podání sportovního výkonu a úspěchu v soutěţi (jedná se tedy o oddíl se zaměřením na sportovní formu dţúdó). Oddíl se pravidelně účastní závodů a kaţdoročně pořádá táborový pobyt v obci Karolín. Tréninky probíhají dvakrát týdně, přičemţ jsou rozděleny pro mladší a starší jedince. Důraz je kladen především na práci s mládeţí, o čemţ vypovídá i rozsah členské základny dětí do 14 let. Oddíl se sice dlouhodobě potýká s problémy ohledně cvičebních prostor a stále hledá vhodné místo, ale prozatím funguje v jiţ zmíněné tělocvičně. Webové stránky oddílu jsou dobře a přehledně zpracované, přičemţ obsahují všechny potřebné informace, aktuality a výsledky ze závodů. Objevila se zde i snaha o vytvoření online kurzu sebeobrany.

Název oddílu BeF Home Blansko o.s. Datum záznamu 14.1.2010 Právní forma oddílu Občanské sdruţení Obec / část obce Blansko Vztah k cvičebním prostorám Pronájem Úpolový systém Dţúdó Stručná charakteristika úpolového Úpolový olympijský sport původem z systému Japonska Výkonnostní a vrcholový soutěţní sport, Zaměření oddílu sebeobrana, zájmová činnost, komplexní seberozvoj Ţeny 18 let a starší 2 Dospělí Muţi 18 let a starší 8 Dívky od 15 do 17 let 6 Počet členů oddílu Mládeţ Chlapci od 15 do 17 let 12 Dívky do 14 let 10 Děti Chlapci do 14 let 25 Datum založení oddílu - Příslušnost k domácí (národní) Český Svaz Judo (ČSJU) organizaci Příslušnost k jiné (zahraniční, - nadnárodní) organizaci Jména zahraničních učitelů - Hlavní trenér (učitel, instruktor Klíma Miroslav 1. dan, trenér 3. třídy atd.) oddílu, jeho kvalifikace Pomocní trenéři oddílu, jejich Pavlů Josef, trenér 3. třídy kvalifikace Konečný Dan, trenér 3. třídy Adresa oddílu Palackého 3, Blansko 678 01 Www stránky oddílu www.judoblansko.cz Zaznamenal Horák Jan

Rozvrstvení cvičenců džúdó v okrese Blansko 35 32 30 25 20 16 muži/chlapci 15 12 ženy/dívky 10 13 12 5 5 0 18 let a starší 15 - 17 let do 14 let

Graf 3: Rozvrstvení cvičenců džúdó v okrese Blansko

3. 2. 3 Thajský box a Kickbox

Kickbox je bojový sport pocházející ze Severní Ameriky, který má své kořeny v plnokontaktních zápasech. Po druhé světové válce začala do Ameriky proudit bojová umění, která se rychle stala populárními. Od roku 1967 se v Americe pořádaly zápasy v karate, které se ovšem od tradičních odlišovaly tím, ţe byl dovolen tvrdý kontakt zápasníků. V lednu roku 1970 uspořádal karatista Joe Lewise zápas plného kontaktu v boxerských rukavicích a teniskách a sám zvítězil v těţké váze. To vedlo k vzniku nové formy boje, v Americe známé jako sportovní karate nebo pointkarate, v Evropě jako pointfighting nebo semicontact- kickbox. Později došlo k vzniku další a ještě rozšířenější formy, a to full-contac- karate. Po vytvoření nových pravidel došlo k zrození moderního kickboxu a současně světové asociace kickboxu a karate (WKA), (Nonnemacher, 2009). Velmi často dochází k jeho záměně s thajským boxem (muay thai), avšak oproti němu se velmi liší jak technikou kopů, tak i pravidly zápasu. Kickbox je třeba chápat především jako sport, nezabývající se do takové míry filozofií. Soustředí se především na sportovní boj v ringu a tomu je i podřízena taktická a psychická příprava jedince (Staněk, 1996). Samotný termín kickbox můţe být chápán jako

24 označení pro mnoho druhů bojových umění, jako např. japonský, indický, barmský nebo francouzský kickbox. Tento termín vymyslel a poprvé pouţil v 50. letech japonský promotér boxerských zápasů Osamu Noguchi jako variantu pro thajský box a karate a později se stal označením pro americkou variantu (Wikipedie, 2011). Kickbox se liší od jiţ zmiňovaného thajského boxu převáţně zakázáním úderů koleny, lokty, pouţíváním klinče a strhy (Weinmann, 2005). Technickými prostředky jsou: základní postoje (guardy) a pohyby, techniky úderů pěstí (přímé údery – Jab, Punch, háky – Hook, zvedáky – Uppercut, úder hřbetem pěsti – Back fist atd.), techniky kopů (přímý kop – Front kick, kop stranou – Side kick, nízký kop – Low kick, obloukový kop – round kick, kladivový kop – Axe kick atd.) a techniky obrany (bloky a úhyby). Úderovou plochou u technik rukou je pěst a její hřbet, u technik nohou to jsou bříška prstů, nárt, pata a holeň (Nonnemacher, 2009). Techniky kopů převzal kickbox převáţně z karate, přičemţ při jejich provedení nedochází k zastavování před místem zásahu, jak je tomu např. v karate při kumite. Techniky pěstí jsou převzaty z klasického boxu (Weinman, 2005). Do tréninkových metod patří stínový boj, útočné nebo obranné kombinace, trénink s boxovacím pytlem a sparing (cvičný boj). Velký důraz je kladen také na kloubní rozsah dolních končetin a tedy i zařazení strečinku. Zápas probíhá v ringu o rozměrech 6x6m a jeho cílem je poraţení soupeře stylem K.O. nebo na body. Celý probíhá ve stoje a boj na zemi je zakázán. Kolo trvá 2 minuty a mezi kaţdým kolem následuje minutová pauza, přičemţ počet kol můţe být různý dle předzápasové dohody. Zápasící kickboxeři jsou vybaveni boxerskými rukavicemi, chrániči zubů, genitálií, holení a nártů, nepovinně pak helmou. Ţeny navíc pouţívají chránič hrudi (Weinman, 2005). Pravidla se mohou mírně odlišovat důsledkem existence několika federací, kdy jsou například jiná pro japonský, americký nebo evropský kickbox (Wikipedie, 2011). Evropský kickbox zahrnující full-contakt a light-contakt obsahuje i mírnější formu kickbox a to semi-contakt (semikontaktní kickbox). Při něm jsou zakázány údery do hlavy vedoucí ke K.O. a i ostatní techniky jsou prováděny menší silou (Weinmann, 2005).

Organizací zastřešující činnost klubů provozujících kickbox v České republice je Český svaz full-contactu (ČSFu). Z mezinárodních to jsou například World Karate and Kickboxing assiciation (WKA), World association of Kickboxing organizations (WAKO), World pan amateur Kickboxing association (WPKA) a International sport karate association (ISKA). Thajský box (Muay Thai) je starší více neţ tisíc let a k boji pouţívá převáţně techniky nohou, rukou a paţí. Jiţ ve starých spisech jsou mezi osmi základními zbraněmi zahrnuty pěsti, lokty, kolena a nohy. Historie thajského boxu je spjata se stěhováním kmene Thai (svobodní) v 12. a 13. století našeho letopočtu z provincií Jiangxi, Sinchan a Hubei v jiţní Číně na území dnešního Thajska. Důvodem byl příchod mongolských tlup ze severu. Na původ samotného vzniku thajského boxu existuje více verzí, ale nejpravděpodobnější je ta, ţe vznikl během stálých bojů Thajců se sousedními Barmánci, Khméry a Vietnmaci. Thajský box se poté stal součástí školních osnov a byl vyučován jako vojenská příprava. Změny pravidel po druhé světové válce přispěly k tomu, ţe se thajský box stal jedním z neoblíbenějších bojových sportů na světě (v Thajsku je národním sportem), (Rebac, 2004). Technickými prostředky jsou: základní postoj a pohyb, techniky úderů pěstí (direkt – Chook, hák – Mat Thong/Mat Aat a zvedák), techniky úderů loktem (Sook) a techniky kopů (přímý kop – Thiep, techniky kolenou – Kao, půlkruhový kop - Te). Úderovou plochou nohy je při přímém kopu pata, celé chodidlo nebo bříška prstů. Při obloukovém kopu na nohu či trup je úderovou plochou holeň a při kopu na hlavu nárt. Do obranných technik patří krom úhybů a krytů proti všem úderům i strhy soupeře (Tum) a boj v klinči. Všechny údery jsou prováděny plnou silou bez zastavení, na rozdíl od jiných bojových umění jako karate nebo kung-fu. Jako tréninkové metody se uţívají především stínový boj (Dtoi Lom), útočné a obranné kombinace, trénink na boxerském pytli, trénink síly a největší důraz je kladen na sparing (cvičný boj), který nelze ničím nahradit a je nejlepším způsobem přípravy na samotný zápas a získání individuálního stylu boxera. Můţe být zařazeno několik druhů sapringu (boxerský, na procvičení technik kolen, bez omezení,…), (Rebac, 2004).

Zápasníci jsou bosí, mají boxerské rukavice a suspenzory. Souboj v nejvyšší kategorii trvá 5 kol po 3 minutách s 2 minutovými přestávkami. Vítězství se dosahuje buď na body, nebo stylem K.O. po 3 odpočítáních do deseti za kolo. Zápasníci jsou rozděleni do váhových a výkonnostních kategorií (tři amatérské: D, C, B a jedna profesionální: A), (Weinmann, 2005). Zápas bývá zahájen tradičním zahajovacím ceremoniálem vai-kru (v překladu „vypudit strach ze srdce“), při kterém mimo jiné boxeři pozdraví publikum a prokáţou úctu trenérům. Celý rituál je především přípravou a koncentrací boxera na zápas a znalci thajského boxu mohou dle něj rozeznat, ze které školy boxer pochází. Boxeři jsou během rituálu ozdobeni provazovými amulety (mong-kon) na hlavě a horních částech paţí (amulety na hlavě se po rituálu sundávají). Celý zápas je doprovázen charakteristikou hudbou, kterou obstarávají jávské flétny, cimbály a bubny (Rebac, 2004). Organizací zastřešující činnosti klubů provozujících thajský box v České republice je stejně jako v případě kickboxu Český svaz full-contactu (ČSFu), dále pak Česká Muay-Thai Asociace (CMTA). Z mezinárodních to jsou například International federation of Muaythai Amateur (IFMA), European Muaythai federation (EMF) a World Muaythai council (WMC).

3. 2. 3. 1 SK Thai Bozako

Existence oddílu thajského boxu v okrese Blansko se datuje rokem 2000, kdy hlavně díky napojení na brněnské kluby a velkému zájmu místních o cvičení vznikl první klub. Cca po roce byla ovšem jeho činnost vlivem prudkého úpadku ukončena. Po čase vznikl nový oddíl v Boskovicích pod vedením Zdeňka Vacha a Radka Kudy. I přes dobré zázemí ovšem došlo opět k úpadku zájmu cvičenců (SK Thai Bozako, 2010). Nynější oddíl (SK Thai Bozako) vede a snaţí se udrţet nad vodou Radek Kuda. Tréninky probíhají v Blansku (areál obchodní akademie) a v Boskovicích (hasičská zbrojnice). Díky dvěma místům k tréninkům nabízí oddíl 5 tréninků týdně (2x v Blansku, 3x v Boskovicích) ve dvou největších městech okresu.

Členové oddílu jsou rozděleni do dvou kategorií (začátečníci + mírně pokročilí a fighters), přičemţ v Blansku trénují obě kategorie dohromady a v Boskovicích jsou tréninky vyhrazeny pro kaţdou zvlášť. Oddíl se snaţí soustavně provádět náborovou činnost (letáky, web) a opět se vrátit k pravidelným účastem svých svěřenců na zápasech. Současní svěřenci, kteří se účastní zápasů, se specializují především na thajský box a styl K1. Kvalitně zpracované webové stránky oddílu poskytují všechny potřebné informace pro případné budoucí zájemce. Název oddílu SK Thai Bozako Datum záznamu 27.1.2011 Právní forma oddílu Jiné Obec / část obce Blansko Vztah k cvičebním prostorám Pronájem Úpolový systém Kickbox, Thajský box, K-1 Thajský box – thajské plnokontaktní Stručná charakteristika úpolového bojové umění, Kickbox – bojové umění systému vyuţívající kopy z tradičních bojových umění a boxerské údery Výkonnostní a vrcholový soutěţní sport, Zaměření oddílu zájmová činnost, komplexní seberozvoj Ţeny 18 let a starší 2 Dospělí Muţi 18 let a starší 20 Dívky od 15 do 17 let 0 Počet členů oddílu Mládeţ Chlapci od 15 do 17 let 1 Dívky do 14 let 0 Děti Chlapci do 14 let 0 Datum založení oddílu - Příslušnost k domácí (národní) Česká Muay-Thai Asociace (C.M.T.A), organizaci Český svaz Full-contactu (ČSFU) Příslušnost k jiné (zahraniční, - nadnárodní) organizaci Jména zahraničních učitelů - Hlavní trenér (učitel, instruktor Kuda Radek, trenér 2. třídy atd.) oddílu, jeho kvalifikace

Pomocní trenéři oddílu, jejich - kvalifikace

Adresa oddílu Bělská 859/7, Boskovice 680 01 Www stránky oddílu www.tkb.webnode.cz/ Zaznamenal Horák Jan

Rozvrstvení cvičenců thajského boxu a kickboxu v okrese Blansko 25 20 20

15 muži/chlapci 10 ženy/dívky

5 1 2 0 0 0 0 18 let a starší 15 - 17 let do 14 let

Graf 3: Rozvrstvení cvičenců thajského boxu a kickboxu v okrese Blansko

3. 2. 4 Džúdžucu

„Jujutsu je metoda boje zblízka, beze zbraně nebo s vyuţitím minoritní zbraně, která můţe být pouţita k obraně nebo útoku, za účelem zdolání neozbrojeného nebo ozbrojeného protivníka“ (Novák, 2007, s. 8). Lze se setkat i s názvy Jawara, Taidžucu, wadžucu, Torite, Kogusoku, Kenpó, Hakuda, Kumiči, Šubaku nebo Koši-no-mavari. Tato jména souvisela s různými školami dţúdţucu, které se od sebe lišily jen v malých rysech (Lebeda, 1960). Při rozloţení názvu na ju (poddajný nebo přizpůsobivý) a jutsu (technika, metoda, umění) lze odvodit název „jemné umění“, ovšem Novák (2007) povaţuje za vhodnější překlad „přizpůsobivé umění“, tedy umění, které se dokáţe svými technikami a postupy adekvátně a snadno přizpůsobit kaţdému druhu a intenzitě útoku. Na vznik a rozvoj dţúdţucu, stejně jako na jiná bojová umění pocházející z Japonska, měla výrazný vliv a dopad přeměna bojových umění (budžucu, nebo podle původního čtení bugei) na bojovou cestu (budó), ke které výrazně přispěly reformy Meidţi v roce 1868. Budžucu zahrnovalo všechny bojové specializace praktikované japonskými válečníky, ať uţ profesionály nebo příslušníky jiných společenských vrstev. Jednalo se hlavně o technické, praktické a strategické

29 aspekty tohoto umění. Pokud hovoříme o budo, nebo dó (cesta), jedná se spíše o zaměření na výchovný či estetický aspekt a celý proces vedl spíše k duchovnímu neţ k praktickému výsledku (Novák, 2007). Přesné datum vzniku dţúdţucu není známo, existují sice písemné zmínky jiţ z roku 720 n.l., ale ty jsou uznávány jen částí historiků a přesně nedokazují existenci přímo dţúdţucu. Přesto se lze domnívat, ţe je to umění velice staré. Dţúdţucu bylo původně vypracováno pro japonské bojovníky (samuraje), kteří pro boj z blízka uţívali dvou mečů a ztráta jedno z nich pro ně velmi často znamenala poráţku a smrt. Z toho důvodu byl vypracován jakýsi primitivní systém boje beze zbraně nazývaný Kumiči (způsob chytání za brnění), jenţ se stal počátečním stádiem vývoje dţúdţucu. To dospělo své systematické podoby v druhé polovině 16. století a různé školy začaly vznikat mezi 17. a 19. stoletím. Vzniklo jich okolo 20 a často se lišily jen v malých detailech, případně se specializovaly jen na určité druhy technik. Patřily mezi ně např. školy Takenouči- Rjú, Sekiguči-Rjú, Kyušin-Rjú, Tenšin Šin´yo-Rjú, Araki-Rjú, Daito-Rjú Aiki- džúdžucu, Kašima Šin-Rjú, Yošin-Rjú a další (Lebeda, 1960). Mnoho ţáků se dále odlišovalo od učení svých mistrů a tak vznikalo velké mnoţství různých stylů, coţ i dnes můţe vést k časté záměně jednotlivých škol. To, co dnes známe jako dţúdţucu, je systém, jenţ vznikl během minulého století převáţně na americkém kontinentu a v Evropě. Jedná se o sportovní či estetické formy a nemá jiţ nic společného s původním bugei/budžucu (Draeger, Smith, 1995). Jak jiţ bylo zmíněno, stejně jako v minulosti, i dnes existuje veliké mnoţství škol dţúdţucu, které se od sebe liší více či méně, jsou to např. Danzan-Rjú, německé džúdžucu (DJJV – Deutscher Ju-Jutsu-Verband), Gošin Džúdžucu, Gošinbudo, Džúdžucu rodiny Gracie, Hakko-Rjú, Hakko Denišin-Rjú, Mikazuki Džúdžucu, Shorinji Kan Jiu Jitsu, Small Circle JuJitsu, a World Ju-Jitsu Federation. Hlavní zásada dţúdţucu je stejná jako zásada dţúdó a je nejlépe vyjádřena větou „v ústupu je síla“. Je postavena na myšlenkových základech knihy o strategii významného čínského stratéga Hvang-Shihkon (kniha se stala „biblí“ japonských feudálních bojovníků). Jako příklad smyslu strategie se uţívá i věta „Duby padají, zatím co rákos se v bouři jen ohýbá.“. Technickými prostředky v dţúdţucu jsou techniky pádů (ukemi waza), pohyby těla (tai sabaki), techniky

30 hodů/chvatů v postoji (nage waza) – technika hodů se setrváním ve vlastním postoji (tači waza) a technika strhů (sutemi waza), techniky zneškodnění soupeře na zemi (katame waza) – drţení (osae komi waza), páčení (kansetsu waza) a škrcení (šime waza) a techniky úderů (atemi waza). Cvičí se jak se zbraněmi tradičními (hůl – bo, jo, hanbo, vějíř - tessen), tak i s noţem, obuškem, různými improvizovanými zbraněmi – běţné předměty (kulečníkové tágo, propiska, klíče, atd.) a patří sem i nácvik poutání (Novák, 2007).

Přehled forem dţúdţucu podle Nováka (2007): 1)Esteticko-kombinační džúdžucu: Tato forma je určena především k rozvoji pohybových dovedností a technické variability. Při jejím cvičení jde o důleţitou souhru mezi útočníkem a obráncem, kdy jsou techniky prováděny velkými pohyby s mnoţstvím hodů a kombinací, které mají zajistit atraktivitu pro pozorovatele. Jedná se především o cvičení pro radost, sebeobrana či výkon zde stojí v pozadí. 2)Sportovní džúdžucu: Sportovní podoba dţúdţucu vznikla za účelem uspokojení touhy po porovnávání výkonů a zahrnuje několik forem. -Duo system – je součástí světových her. Dva závodníci mají předem stanovené způsoby neozbrojeného i ozbrojeného útoku a jejich řešení se dopředu připravují. Vše je pak předváděno komisi rozhodčích. Soutěţí se v kategorii muţů, ţen a smíšených dvojic. -Fighting system – stejně jako předešlý Duo system je součástí světových her. Zde proti sobě stojí dva závodníci v souboji se striktními pravidly. Zápas začíná v postoji na vzdálenost úderů a kopů. Do okamţiku, neţ dojde k uchopení soupeře, lze pouţívat úderových technik (atemi waza), poté jsou údery zakázány a vyuţívají se jen techniky hodů, pák a škrcení. Poslední fází je boj na zemi, kde jsou opět zakázány techniky úderů. Zápasníci zápasí na ohraničeném prostoru (8x8 m) na tatami a jsou vybaveni chrániči zubů, holení, nártů, suspenzorem a rukavicemi umoţňujícími uchopení. Zápas má dvě kola po dvou minutách s minutovou přestávkou mezi koly. Muţi zápasí v 6 a ţeny ve 4 hmotnostních kategoriích.

-Self defence system – jde o předvádění sebeobranných technik proti čtyřem útočníkům několikrát za sebou. Hodnocena je koordinace, koncentrace, realita, rychlost, plynulost a bojový duch. -Grappling – název pochází z anglického grapple = pevně drţet. Má dvě varianty. Pokud je cvičeno v gi (kimono), jedná se o tzv. brazilské ju-jitsu (BJJ), které nejvíce proslavila brazilská rodina Gracie. Druhá varianta je označována přímo jako grappling a je cvičena bez gi, ve speciálních trenýrkách a tričku, přičemţ se soustředí především na boj na zemi. 3)Džúdžucu jako sebeobrana: Tato forma se v koncepci výuky naprosto liší od předchozích forem. Jedná se o vrcholnou a nejnáročnější formu dţúdţucu, která ovšem hlavně díky časté záměně s esteticko-kombinační formou proţívá značný úpadek zájmu. Organizacemi zastřešujícími činnost klubů provozujících dţúdţucu v České republice jsou například Federace ju-jitsu Česká Republika (FJJČR), Český svaz Judo (ČSJ), nebo Český svaz fighting ju-jitsu (ČSFJJ). Z mezinárodních to jsou například World ju-jitsu Federation (WJJF), All Japan ju- jitsu international federation (AJJIF), nebo International ju-jitsu Federation (JJIF).

3. 2. 4. 1 Oddíl Kodokan Judo, Ju-Jitsu a tradičního Karate-do Letovice

Oddíl působí v Letovicích jiţ od roku 1979, kdy byl zaloţen arch. Emilem Haškou. Z počátku byl zaměřen na výcvik dţúdó, dţúdţucu, profesní sebeobrany a sebeobrany dívek. Později bylo zařazeno do repertoáru oddílu díky Ing. Milanu Haškovi PhD. i karate-do. V současné době probíhají tréninky dvakrát týdně v prostorách tělocvičny základní školy Komenského v Letovicích. Oddíl pořádá neustále nábor nových členů, nabízí kurzy profesní sebeobrany a sebeobrany dívek a ţen. V letních měsících organizuje tábor se zaměřením na výcvik dţúdó a dţúdţucu. Momentálně je výcvik v Letovicích zúţen jen na dţúdó (tradiční forma) a dţúdţucu (Nihon dţúdţucu – forma dţúdţucu, kterou zaloţil Sato Shizuya a jenţ vyuţívá praktické a účinné techniky ze starých i nových japonských bojových umění). Výcvik karate-do byl přesunut do nedávno

32 zaloţeného oddílu v Kunštátě. Všechny potřebné informace o oddíle mohou případní zájemci snadno nalézt na kvalitních webových stránkách oddílu. Oddíl Kodokan Judo, Jiu-Jitsu a Název oddílu tradičního Karate-do Letovice Datum záznamu 23.1.2011 Právní forma oddílu Jiné Obec / část obce Letovice Vztah k cvičebním prostorám Pronájem Úpolový systém Dţúdó, Dţúdţucu, Karate-do Dţúdó - úpolový olympijský sport Stručná charakteristika úpolového původem z Japonska, Dţúdţucu - tradiční systému japonské bojové umění (konkrétně Nihon dţúdţucu) Výkonnostní a vrcholový soutěţní sport, Zaměření oddílu sebeobrana, zájmová činnost, komplexní seberozvoj Ţeny 18 let a starší 3/0 Dospělí Muţi 18 let a starší 4/3 Počet členů oddílu Dívky od 15 do 17 let 7/5 Mládeţ džúdó/džůdžucu Chlapci od 15 do 17 let 4/8 Dívky do 14 let 2/0 Děti Chlapci do 14 let 7/3 Datum založení oddílu Rok 1979 Příslušnost k domácí (národní) Český Svaz Judo (ČSJU), Česká unie organizaci dento Karate-do (ČUDK) Příslušnost k jiné (zahraniční, European Judo Union (EJu), International nadnárodní) organizaci traditional karate federation (ITKF) Okada Toshikazu, Kay Jasuaki, Eugene Jména zahraničních učitelů Domagata arch. Emil Haška VI. dan Judo, Jiu-Jitsu, Hlavní trenér (učitel, instruktor trenér, rozhodčí a zkušební komisař 1. atd.) oddílu, jeho kvalifikace třídy Haška Miroslav III.dan Jiu-Jitsu, II. dan Pomocní trenéři oddílu, jejich Karte-do, I.dan Judo, trenér a zkušební kvalifikace komisař 1. třídy Adresa oddílu Halasova 1, Letovice 679 61 Www stránky oddílu www.budolet.cz Zaznamenal Horák Jan

Rozvrstvení cvičenců džúdžucu v okrese Blansko

9 8 8 7 6 5 5 muži/chlapci 4 3 3 3 ženy/dívky 2 1 0 0 0 18 let a starší 15 - 17 let do 14 let

Graf 4: Rozvrstvení cvičenců džúdžucu v okrese Blansko

3. 2. 5 Karate

Karate lze charakterizovat jako bojový systém beze zbraně, který vyuţívá končetin (paţí, nohou a jiných částí těla) k odblokování či odraţení různých druhů útoků směrujících na tělo obránce, ale i k provedení útoku na vitální místa jedince (Strnad, 2008). Původ karate lze hledat v čínském klášteře před více jak tisíci lety, kde byli mniši učeni metodám rozvoje vytrvalosti a síly. V té době nebyl výcvik ještě zaměřen na cvičení způsobu boje, ale jen na upevnění kázně a kondice mnichů. Postupem času se však toto cvičení vyvíjelo v bojovou techniku a dostalo se na Okinawu. V té době bylo na Okinawě obyvatelstvu zakázáno nošení zbraní, coţ vedlo k rozvoji systému boje beze zbraně (tode) a bojovému systému okinawate (zkráceně te=ruka), (Nakajama, 1994). Z těchto bojových systémů se postupně vyvinuli tři styly boje: Šuri-te, Naha-te a Tomari-te. Z nich se poté vyvinuly dva základní směry: Šorei-Rjú (původně Naha-te) a Šórin-Rjú (spojení Šuri-te a Tomari-te), ze kterých vznikaly další školy (Wikipedie, 2011). Tomuto bojovému systému se uceleně říkalo karate = čínská ruka (krate-džucu). Zakladatel moderního karate (karate-dó) Gičin Funakoši (1896-1957), který při tvorbě svého systému vycházel právě ze zmíněných škol, změnil znaky tak, ţe

34 doslovně znamenaly „prázdná ruka“. Tyto znaky zvolil ale také pro jejich význam v zenbudhistické filozofii, kde znamenají „stát se prázdným“. Dnes je znám překlad, který karate uvádí jako bojové umění prázdné ruky. Japonské veřejnosti bylo karate poprvé předvedeno v roce 1922, kdy byl Funakoši pozván do Tokia, aby předvedl ukázky tradičních bojových umění. Ukázka měla takový úspěch, ţe Funakoši zůstal v Japonsku, vyučoval karate na různých univerzitách (dokonce i v Kódokanu) a nakonec roku 1936 zaloţil Šotokan (Nakajama, 1994). Jak jiţ bylo uvedeno, stylů a škol karate je nepřeberné mnoţství, coţ je zapříčiněno jeho dlouhým vývojem a přesunem z Okinawy do Japonska (potřeba přizpůsobení japonské mentalitě), kdy se po celou dobu objevovaly odklony jednotlivých ţáků od původního stylu a tím docházelo k rozvoji stylů jiných. Z celosvětově rozšířených škol a stylů karate lze zmínit Šotokan, Šotokan Rjú, Šotokai, JKA (Japan Karate Association), ITKF (International Traditional Karate Federation), SKI (Shotokan Karate International), Godžu-rjú, Shito-ryu, Wado-rjú, Šitó-rjú, Gosoku-rjú, Isšin-rjú, Kobayaši-rjú, Matsubayaši-rjú, Joseikan-rjú, Seido-rjú, Šindo Šizen-rjú, Šito-rjú, Šorei-rjú, Šorin-rjú, Ueči-rjú, Kišin-rjú či Kjokušinaki. Přičemţ všechny tyto styly vycházejí ze dvou základních stylů: Šórin-Ryú a Šorei-Ryú (Strnad, 2008). U technik karate je kladen největší důraz na práci kyčlí, respektive na práci boků. Kaţdý úder, kop nebo kryt vychází z rotace nebo pohybu boků, čímţ je síla takto vytvořená převáděna celým tělem aţ do konečného místa (pěst, chodilo, atd). Mezi další důleţité body při technice karate patří: rovnováha a těţiště (zajištění stabilního postoje), koncentrace síly (do úderu/kopu) a koncentrace na dolní část břicha (Nakajama, 1994). Při výcviku technik karate se uţívá zpravidla tří základních prostředků, kata, kihon a kumite. Kata je charakterizována přesně stanovenou sestavou obranných a útočných technik, které jsou prováděny v různých postojích do různých směrů a různým načasováním. Kata je v podstatě jakýsi návod řešení pro úspěšné ubránění se útoku jiné osoby a její kaţdý pohyb má svůj význam. Kihon je individuální způsob procvičování jednotlivých technik do vzduchu, kdy se procvičují techniky úderů, krytů a kopů. Počet opakování, přemisťování a kombinace technik nejsou přesně stanoveny, jak je tomu u kata, a plně závisí na trenérovi. Techniky se procvičují v různých postojích či

35 s přemístěním. Kumite (střed rukou) lze charakterizovat jako procvičování technik při útoku a obraně s jedním nebo více partnery. Můţe být realizováno od řízených forem aţ k volnému zápasu se sportovními pravidly. Historicky je to nejmladší prostředek vyuţívaný pro výcvik karate, jehoţ první formu zavedl roku 1943 na popud některých svých ţáků Gičin Funakoši. Během kumite je velice důleţité zachování principu účelnosti, tedy nalézání správné vzdálenosti, která poskytuje po úspěšném odraţení soupeřova útoku provést protiútok (Strnad, 2008). Do technických prostředků karate patří postoje (dači waza), kdy je stabilní, pevný ale i flexibilní postoj základem pro provedení jakékoliv techniky. Dále technika úhybů (kavaši waza), techniky paţí a rukou (džoši waza) – technika úderů trčením (cuki waza), seků/kyvných úderů (uči waza) a krytů (uke waza), technika nohou (kaši waza) – technika kopů (geri waza) a podmetení (harai waza), technika hodů (nage waza) a technika bodnutí (saši waza). Jako úderové plochy rukou se pouţívají pěsti (čelo pěsti – seiken, hřbet pěsti – uraken, jednokloubová pěst – ippoken atd.), otevřené ruce (kaišó, malíková hrana – šutó, palcová hrana – haitó atd.), lokty (empi) a paţe (wan). U nohou to jsou bříška chodidel (koši), hrany nohou (sokutó), paty (kakato), nárty (haisoku), kolena (hizagašira) a hroty prstů (cumasaki), (Nakajama, 1994). Karate je vedle úpolového systému komplexně rozvíjejícím lidskou osobnost i soutěţním sportem. Závody jsou pořádány ve dvou disciplínách, a to Kumite a Kata. Při kumite spolu zápasí dva jednotlivci pouţívající povolené techniky karate a jsou vybaveni chrániči rukou a zubů. Zápas probíhá na speciálním povrchu tatami (tvrdší neţ pro dţúdó) čtvercového tvaru (8x8 metrů), přičemţ zápas dospělých trvá 3 minuty, u mladších kategorií 2 minuty. Zakázané jsou techniky, kdy dochází k přehnanému kontaktu, techniky zasahující hrdlo, horní a dolní končetiny, genitálie, klouby a nárty. Zakázán je téţ útok otevřenou dlaní do tváře a některé techniky hodů (Reguli, 2005). Mezi české organizace zastřešující činnost klubů věnujících se Karate patří např. Česká Unie Dento Karate-do (ČUDK), Český Svaz Karate (ČSKe), Česká Federace Shito Ryu a Český Svaz Karate Goju Ryu (ČSKGr). Z mezinárodních to jsou např. International traditional karate federation (ITKF), World Karate Federation (WKF) a World Karate Confederation (WKC).

3. 2. 5. 1 Karate Kunštát

Tento oddíl funguje pod oddílem Kodokan Judo, Jiu-Jitsu a tradičního Karate-do Letovice a jak jiţ bylo uvedeno výše, právě sem bylo přesunuto cvičení karate z Letovic. Jako vedoucí oddílu funguje Alois Válek a tréninky probíhají dvakrát týdně ve sportovní hale v Kunštátě. Podle získaných informací se oddíl potýká s enormně malým zájmem o cvičení karate a funguje spíše jako cvičení pár nadšenců pod vedením zkušených trenérů z Letovic. Obsah výuky je zaměřen na tradiční Šótokan Karate. Webové stránky jsou společné se stránkami letovického oddílu a i zde mohou případní zájemci nalézt veškeré potřebné informace o moţnostech cvičení karate v Kunštátě. Název oddílu Karate Kunštát Datum záznamu 18.1.2011 Právní forma oddílu Jiné Obec / část obce Kunštát Vztah k cvičebním prostorám Pronájem Úpolový systém Karate-do Stručná charakteristika úpolového Tradiční japonské bojové umění systému z Okinawy Sebeobrana, zájmová činnost, komplexní Zaměření oddílu seberozvoj Ţeny 18 let a starší 0 Dospělí Muţi 18 let a starší 7 Dívky od 15 do 17 let 0 Počet členů oddílu Mládeţ Chlapci od 15 do 17 let 0 Dívky do 14 let 0 Děti Chlapci do 14 let 0 Datum založení oddílu 1.9.2007 Příslušnost k domácí (národní) Česká unie dento Karate-do (ČUDK) organizaci Příslušnost k jiné (zahraniční, International traditional karate federation nadnárodní) organizaci (ITKF) Jména zahraničních učitelů - Hlavní trenér (učitel, instruktor Válek Alois atd.) oddílu, jeho kvalifikace

Pomocní trenéři oddílu, jejich - kvalifikace

Adresa oddílu - Www stránky oddílu www.kunstat.budolet.cz

Zaznamenal Horák Jan

Rozvrstvení cvičenců karate v okrese Blansko 8 7 7 6 5 4 muži/chlapci 3 ženy/dívky 2 1 0 0 0 0 0 0 18 let a starší 15 - 17 let do 14 let

Graf 5: Rozvrstvení cvičenců karate v okrese Blansko

3. 2. 6 „Street fight“ Dolní Lhota

Nejedná se o oddíl jako takový, ale jen o několik nadšenců, kteří se pravidelně scházejí a společně cvičí různé techniky z více úpolových systémů a sportů. Velmi často se jedná o sparingy a cvičení technik podobných kickboxu či thajskému boxu. Vedoucím, pokud se to tak dá říci, je Zbyněk Pokorný, který se dlouhodobě věnuje cvičení aikidó v brněnském klubu Kometa. Název oddílu - Datum záznamu 22.11.2010 Právní forma oddílu Jiné Obec / část obce Dolní Lhota, Blansko Vztah k cvičebním prostorám Veřejné Úpolový systém nespecifikovaný Stručná charakteristika úpolového - systému Zaměření oddílu Sebeobrana, street fight Ţeny 18 let a starší 0 Počet členů oddílu Dospělí Muţi 18 let a starší 8

Dívky od 15 do 17 let 0 Mládeţ Chlapci od 15 do 17 let 0 Dívky do 14 let 0 Děti Chlapci do 14 let 0 Datum založení oddílu Rok 1998 Příslušnost k domácí (národní) Kometa Brno organizaci Příslušnost k jiné (zahraniční, - nadnárodní) organizaci Jména zahraničních učitelů - Hlavní trenér (učitel, instruktor Zbyněk Pokorný atd.) oddílu, jeho kvalifikace Pomocní trenéři oddílu, jejich - kvalifikace - Adresa oddílu - Www stránky oddílu - Zaznamenal Horák Jan

3. 3 Úpolové systémy v okrese Blansko, které ukončily svoji činnost

U dvou úpolových systémů v okrese Blansko, které mají stále na internetu odkaz na svoji činnost, bylo zjištěno z různých důvodů (malý zájem cvičenců, ztráta tréninkových prostor) ukončení činnosti. V obou případech se jednalo o oddíly dţúdó (tab. 3).

Tab. 3: Úpolové systémy okresu Blansko, které ukončily svoji činnost název místo působení zaměření TJ DDM Boskovice Boskovice Dţúdó Oddíl Juda při ZŠ Lysice Lysice Dţúdó

Dále byly získány ústní formou informace o moţném působení oddílů aikidó a kickboxu v Blansku, ale nepodařilo se tyto informace ověřit ani kontaktovat případné vedoucí oddílů. Jen jeden oddíl, a to dţúdţucu v Boskovicích, odmítl po osobním kontaktování spolupráci a poskytnutí dat.

4. Diskuse

Na celé práci byl nejobtíţnější, a to především z časového hlediska, samotný sběr dat. Kaţdý vedoucí oddílu byl telefonicky kontaktován, přičemţ s ním byl dohodnut termín a místo osobního kontaktu. A jelikoţ se jednalo o oddíly z celého okresu, bylo nutné časté cestování a ne vţdy se setkání povedlo napoprvé. Samotné vyplňování dotazníků však proběhlo bez větších problémů a aţ na jeden případ všichni dotázaní vedoucí oddílů bez problémů při sběru spolupracovali. Díky tomu se podařilo zajistit návratnost všech předloţených dotazníků, a proto lze hodnotit celý sběr pozitivně. Na základě získaných dat z kapitoly 3 se teď pokusíme o zodpovězení některých otázek, které se nabízejí. V otázce číslo 1 vyuţíváme moţnosti porovnání dat, jejichţ sběr proběhl stejným způsobem v bakalářské práci Kobylarze (2010).

1. Proč je počet obyvatel věnujících se úpolovým systémům v okrese Blansko více jak dvakrát menší, než je tomu v okrese Třebíč? Odpověď na tuto otázku nelze hledat v rozloze či počtu obyvatel, jelikoţ rozdíly mezi těmito dvěma okresy nejsou nijak velké. Jen pro srovnání blanenský okres zaujímal v roce 2009 rozlohu 863 km2 a ţilo zde 106 539 obyvatel, zatímco okres Třebíč zaujímal v roce 2009 rozlohu 1 463 km2 a ţilo v něm 114 028 obyvatel. Moţná odpověď by se mohla nacházet ve větší pestrosti dostupných systémů v okrese Třebíč. Zde funguje podle získaných dat Kobylarze (2010) 11 úpolových systémů, zatímco v okrese Blansko je to pouze systémů 5. Především však existence oddílu oslovující převáţně ţenskou část populace (v okrese Třebíč to je oddíl Thai Ti) v okrese Blansko chybí. I existence dalších, ne tolik „známých“ systémů, určitě přispívá k většímu uspokojení poptávky zájemců, kteří mají díky tomu větší moţnosti výběru při hledání pro ně toho pravého systému (viz. okres Třebíč – Viet Vo Dao, Sambo, Vale Tudo).

2. Proč se nejvíce lidí v okrese Blansko věnuje aikidó a džúdó? Důvodů majoritního postavení, co se do velikosti členské základny týče, těchto dvou systémů můţe být opět několik. Prvním a nejspíš i nejvýraznějším je kvalitní práce s mládeţí a široká členská základna především dětí do 15 let.

V tomto ohledu stojí v popředí jednoznačně oddíly Aikido Boskovice a Bef Home Blansko (dţúdó). Oba oddíly mají i samostatně oddělené tréninky jen pro mládeţ a tudíţ zaručují dostatek prostoru pro věnování se těm nejmladším. Především u dţúdó je to dáno také tím, ţe je provozováno jako soutěţní úpolový sport, a proto i vzhledem k soutěţím je pro něj přínosem početná mládeţnická základna. Dalším důvodem můţe být umístění oddílů ve třech největších městech okresu, Blansku, Boskovicích a Letovicích. Tato skutečnost oddílům poskytuje větší mnoţství případných zájemců o daný systém, snadnější náborovou činnost (leták na náměstí v Blansku určitě shlédne více lidí neţ někde na návsi) a v neposlední řadě také lepší dostupnost tréninkových prostor pro cvičence (dopravní síť, autobusové či vlakové spojení). Nesmíme opomenout ani fakt, ţe dţúdó je v dnešní době jeden s nejoblíbenějších a nejrozšířenějších úpolových sportů v České republice, který láká zájemce pravidelnými závody a tudíţ vzájemným porovnáváním výkonnosti. Navíc všechny oddíly věnující se těmto systémům působí v okrese jiţ delší dobu, díky čemuţ si mohly vytvořit pevnou základnu cvičenců (např. oddíl judo, Karate a Ju-Jitsu v Letovicích působí jiţ od roku 1979).

3. Proč se thajskému boxu a kickboxu věnuje jen nízký počet žen, a proč Karate žádná? Co se týče thajského boxu a kickboxu, důvodem můţe být především celková koncepce obou systémů, zahrnující poměrně tvrdé úderové techniky. Tréninky jsou velice fyzicky náročné, dochází při nich k neustálému kontaktu, který můţe být často i bolestivý. Tyto úpolové sporty do jisté míry vyţadují určitou přirozenou dravost či agresivitu, která nemusí být ţenám příliš blízká. U karate je příčina především v tom, ţe se jedná o poměrně nově zaloţený klub (rok 2007), který ještě nedokázal razantnějším způsobem rozšířit svoji členskou základnu především z důvodu nízkého zájmu obyvatel v okolí. V tomto ohledu stojí za zmínku, ţe oddíl Karate-do, Judo a Ju-Jitsu v Letovicích momentálně cvičení karate neprovozuje a přesunul ho do zmíněného nedávno zaloţeného oddílu v Kunštátě.

5. Závěr

Prostřednictvím této práce bylo zjištěno, ţe je v okrese Blansko provozováno 6 úpolovým systémům (tab. 2), a to: aikidó, dţúdó, thajský box, kickbox, dţúdţucu a karate. Těmto systémům se věnuje 180 muţů a 77 ţen, dohromady 257 cvičenců. Na celém území působí 7 oddílů, 2 v Blansku (dţúdó , thajský box a kickbox), 2 v Boskovicích (aikidó, thajský box a kickbox), 2 v Letovicích (aikidó, dţúdó a dţúdţucu) a jeden v Kunštátě (karate). Nejvíce lidí v okrese se věnuje aikidó, 69 muţů, 36 ţen, dohromady 105 cvičenců (Tab. 2, Graf 1). Na druhém místě je dţúdó s 60 muţi, 36 ţenami, celkem 94 cvičenci (Tab. 2, Graf 1). Na třetím místě je thajský box a kickbox s 21 muţi, 2 ţenami, celkem 23 cvičenci (Tab. 2, Graf 1). Na čtvrtém místě je dţúdţucu s 15 muţi, 5 ţenami, celkem 20 cvičenci (Tab. 2, Graf 1). Na pátém místě je „street fight“ s 8 cvičenci pouze muţského pohlaví a na posledním šestém místě se nachází karate se 7 cvičenci opět pouze muţského pohlaví (Tab. 2, Graf 1). Nejvíce muţů i ţen se věnuje aikidó (muţů – 69, ţen - 36). Výhradně jen muţi se věnují „street fightu“ a karate. Sběr dat byl zahájen 14. 1. 2010 a ukončen 27. 1. 2011. Vypracováním této práce došlo k vytvoření seznamu úpolových systémů působících v okrese Blansko i s údaji o počtu jejich cvičenců. Společně s prací Kobylarze (2010) mohou napomoci takto získaná data k vytvoření úpolové mapy České republiky a k získání přehledu o počtu a rozmanitosti úpolových systémů na celém území státu. Dále dojde k získání informací o počtu obyvatel, kteří se úpolovým systémům věnují, bude moţné tyto data porovnat s údaji ostatních sportovních odvětví nebo zjistit, který úpolový systém má u nás největší zastoupení. Celkový počet obyvatel okresu Blansko k 31. 12. 2009 činí 106 539 osob, počet obyvatel, kteří se věnují úpolovým systémům k 27. 1. 2011 je 257 osob. Muţů zde ţije 52 359, z toho se jich úpolovým aktivitám věnuje 180. Ţen zde ţije 54 180 a s toho se jich úpolovým aktivitám věnuje 77. Při vzájemném porovnání údajů (Graf 6, 7, 8) nelze s přesností říci, zda je podíl cvičenců k celkovému počtu obyvatel malý či velký. Tyto závěry bude moţné vyvodit aţ při sestavní kompletní úpolové mapy ČR a získání moţnosti porovnání dat s ostatními okresy.

Můţeme ale získaná data porovnat s daty o okresu Třebíč, která máme k dispozici z práce Kobylarze (2010). Tím zjistíme, ţe poměr cvičenců úpolových systémů v okrese Blansko k celkovému počtu obyvatel a poměr cvičenců úpolových systémů v okrese Třebíč k celkovému počtu obyvatel je jen nepatrně větší v okrese Třebíč (okres Blansko cca 0,24% cvičenců z celkového počtu obyvatel, okres Třebíč cca 0,45% cvičenců z celkového počtu obyvatel), (Graf 9), (Tab. 4).

Celkový počet obyvatel okresu Blansko a počet členů oddílů úpolových systému

257

Počet obyvatel okresu Blansko k 31. 12. 2009 Počet členů oddílů úpolových 106539 systémů k 27. 1. 2011

Graf 6: Celkový počet obyvatel okresu Blansko a počet členů oddílů úpolových systémů

Počet mužů žijících v okrese Blansko a mužů v oddílech úpolových systémů

180

Muži žijící v okrese Blansko k 31. 12. 2009 Muži v oddílech úpolových 52359 systémů k 27. 1. 2011

Graf 7: Počet mužů žijících v okrese Blansko a mužů v oddílech úpolových systémů

Počet žen žijících v okrese Blansko a žen v oddílech úpolových systémů

Ženy žijící v okrese Blansko k 31. 12. 2009 Ženy v oddílech úpolových 54180 systémů k 27. 1. 2011

Graf 8: Počet žen žijících v okrese Blansko a žen v oddílech úpolových systémů

Počet cvičenců v oddílech úpolových systémů v okresech Blansko a Třebíč

257

Okres Třebíč k 20. 1. 2010 388 Okres Blansko k 27. 1. 2011

Graf 9: Počet cvičenců v oddílech úpolových systémů v okresech Blansko a Třebíč

Tab. 4: Získané údaje o počtu obyvatel a cvičenců v oddílech úpolových systémů v okresech Blansko a Třebíč Celkem Muži Ženy Počet obyvatel okres Blansko k 31. 12. 106 539 52 359 54 180 2009 Počet cvičenců okres Blansko k 27. 1. 257 180 77 2011 (0,24%) (0,34%) (0,14%)

Počet obyvatel okres Třebíč k 31. 12. 114 028 56 285 57 743 2008 Počet cvičenců okres Třebíč k 20. 1. 518 388 130 2010 (0,45%) (0,68%) (0,22%)

6. Použitá literatura

1)Březina, J. – Koritenský, J. Programy činnosti zájmových tělovýchovných útvarů základních a středních škol: judo. 1. Vyd. Praha: Český svaz tělesné výchovy, 1990. 116s. 2)Draeger, D. F. – Smith, R. W. Asijská bojová umění – historie, techniky, zbraně. 1. Vyd. Bratislava: CAD Press, 1995. 218s. ISBN 80-85349-40-X 3)Fojtík, I. Džudó, karatedó, aikidó, sebeobrana. 1. Vyd. Praha: NS Svoboda, 1998. 57s. ISBN 80-205-0556-3 4)Grexa, J. Přehled světových dějin sportu. 1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 70s. ISBN 978-80-210-4505-7 5)Lebeda, A. A. Základy Judo. 1. Vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1960. 304s. 6)Nakajama, M. Dynamické Karate. 1. Vyd. Praha: Naše Vojsko, 1994. 304s. ISBN 80-206-0408-1 7)Nonnemacher, K. Jak dokonale zvládnout kickbox. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 144s. ISBN 978-80-247-2836-0 8)Novák, M. Jujutsu – více než sebeobrana. 1. Vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 116s. ISBN 978-80-247-1884-2 9)Perútka, J. Dějiny telesnej výchovy a športu na Slovensku. 1. Vyd. Bratislava: Šport, slovenské tělovýchovné vydavatelstvo, 1980. 264s. ISBN 77-041-80 10)Rebac, Z. Thajský box – plnokontaktní bojový sport z Asie. 1. Vyd. Praha: Naše Vojsko, 1994. 124s. ISBN 28-052-94. 11)Reguli, Z – Ďurech, M – Vít, M. Teorie a didaktika úpolů ve školní a tělesné výchově. 1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 87s. ISBN 978-80-210- 4318-3 12)Reguli, Z. Úpolové sporty. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 133s. ISBN 80-210-3700-8 13)Saotome, M. Principy aikidó. Praha: Fighters Publications, 2004. 239s. ISBN 80-903079-4-9 14)Staněk, O. Kick – Box. 1. Vyd. Praha: Naše Vojsko, 1996. 104s. ISBN 80-206- 0511-8

15)Strnad, K. Karate – cesta k prvnímu danu. Praha: Grada Publishing, 2008. 192s. ISBN 978-80-247-1932-0 16)Weinmann, W. Lexikon bojových sportů: od aikida k zenu. Praha: Naše vojsko, 2005. 157s. ISBN 80-206-0613-0 17)Westbrook, A. a Ratti, O. Aikidó a dynamická sféra. Praha: Fighters Puplications, 2005. 371s. ISBN 80-903079-8-1 18)Kobylarz, M. Bakalářská práce – Vývoj a současný stav úpolových systémů v okrese Třebíč. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 19)Český statistický úřad. Charakteristika okresu Blansko. [online], [citováno 2011-1-30]. Dostupné na www: http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_blansko 20)Český statistický úřad. Věkové složení obyvatel v okrese Blansko k 31. 12. 2009. [online], [citováno 2011-1-30]. Dostupné na www: http://www.brno.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/vekove_slozeni_obyvatel_v_okrese_bla nsko_k_31_12_2009 21) Česká AikidoWiki. [on-line], [citováno 2011-4-11]. Dostupné na www: http://www.aikido.cz/wiki/doku.php?id=index 22)Wikipedie. „Karate“ (heslo). [on-line], [citováno 2011-3-20]. Dostupné na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karate 23)Wikipedie. „Kickboxing“ (heslo). [on-line], [citováno 2011-3-18]. Dostupné na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kickboxing

Přílohy

Příloha č. 1: Dotazník předkládaný k vyplnění (Reguli, Vít, 2009)

Záznamový arch k dějinám úpolových sportů

Datum záznamu ……………………………

Název oddílu ……………………………………………………………………………… ………………………………………

Právní forma oddílu

Nevládní Soukromá Jiné ……………………………………

Obec / část obce ……………………………………………………………………………… ………………………………………

Vztah k cvičebním prostorám

Vlastní

Pronájem

Veřejné

Úpolový systém(-y) ……………………………………………………………………………… ………………………………………

Stručná charakteristika úpolového systému ………………………………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………

Zaměření oddílu

výkonnostní a vrcholový soutěžní sport sebeobrana zájmová činnost,komplexní seberozvoj jiné ……………………………………………………………………………………………………………… ………

Počet členů oddílu

Dospělí o Ženy 18 let a starší …………… o Muži 18 let a starší …………… Mládež o Dívky od 15 do 17 let …………… o Chlapci od 15 do 17 let …………… Děti o Dívky do 14 let …………… o Chlapci do 14 let ……………

Datum založení oddílu ………………………………

Příslušnost k domácí (národní) organizaci ……………………………………………………………………………… …

Příslušnost k jiné (zahraniční, nadnárodní) organizaci

……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………

Jména zahraničních učitelů

……………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………

Hlavní trenér (učitel, instruktor atd.)oddílu, jeho kvalifikace

……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………

Pomocní trenéři oddílu, jejich kvalifikace

……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………

Adresa oddílu

……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………

……………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………… www oddílu

……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………

Zaznamenal

……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………

Resumé

1. Téma práce: Vývoj a současný stav úpolových systémů v okrese Blansko 2. Cíl práce: Cílem práce je analýza současného stavu výuky úpolových systémů v okrese Blansko, shromáţdit data týkající se oddílů provozujících některý z úpolových systémů a vytvořit jejich seznam. Dále popsat stručnou historii bojových a úpolových činností na našem území a charakterizovat jednotlivé zjištěné úpolové systémy. Porovnat získané data s jiţ zpracovanými daty z okresu Třebíč. 3. Metody práce: Studium relevantní literatury, osobní kontakt s vedoucími oddílů, sběr dat a jejich vyhodnocení. 4. Výsledky práce: Byl vytvořen seznam úpolových systémů působících v okrese Blansko obsahující informace o členské základně a stručné charakteristiky jednotlivých systémů. 5. Přínos: Shromáţdění dat doplnilo jiţ získané data z okresu Třebíč a přispělo dalším dílem k umoţnění vytvoření úpolové mapy ČR, která je výzkumným záměrem Katedry gymnastiky a úpolů FSpS MU. Získaná data dále znázorňují, jaké místo zaujímají úpolové systémy v okrese Blansko.

Resume

1. Subject of the thesis: Evolution and current state of combatives systems in Blansko district 2. Purposes of the thesis: The aim of the thesis is to analyse current state of combatives systems education in Blansko district, to compile data and make a list of them. Then to describe a brief history of martial and combative activities in our territory and to individualize each of founded combative system. To compare founded data with known data from Třebíč district. 3. Methods of the thesis: The study of relevant literature, personal contact with managers of sport centers, the data collection and their evaluation.

4. Results of the thesis: A list of combative systems in the Blansko distrit containing informations about their memberships and brief characteristics of each systems was set up. 5. Benefit: The data assembly added already obtained data from Třebíč district and it contribuded to create map of the combative systems in Czech republic, which is research target of Katedra gymnastiky a úpolů FSpS MU. Obtained data represent what position combative systems occupy in the Blansko district.