snu 5 REVUE PRO PRÁVO A TECHNOLOGIE Ústav práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity
Diskuze
Alžběta Krausová – Evropská reforma ochrany osobních údajů Matěj Myška – Vybrané aspekty licenční smlouvy v novém občanském zákoníku David C. Hájiček – Svoboda “v síti”
Anotace
Tereza Kyselovská – Případ Wintersteiger Miloslav Hrdlička – Okamžik doručení do datové schránky soudu, skutečnosti známé soudu z jeho činnosti Jaromír Šavelka – Analýza rozhodnutí SDEU ve věci SAS Institute
Téma
Tomáš Ščerba – Právně teoretické aspekty elektronické kontraktace Iveta Sedláčková – Kompatibilita svobodných licencí
Ročník 3 / Rok 2012 / Číslo 5 MASARYKOVAMASARYKOVA UNIVERZITA UNIVERZITA PRÁVNICKÁPRÁVNICKÁ FAKULTA FAKULTA ÚSTAVÚSTAV PRÁVA PRÁVA A TECHNOLOGIÍ A TECHNOLOGIÍ
si Vás dovolujesi Vás pozvat dovoluje na IV. pozvat českou na konferenciIV. českou věnovanoukonferenci věnovanouprávu právu informačníchinformačních a komunikačních a komunikačních technologií technologiía právní informatice a právní informatice ČESKÉČESKÉ PRÁVO PRÁVO A A INFORMAČNÍINFORMAČNÍ TECHNOLOGIE TECHNOLOGIE
Abstrakty VašichAbstrakty příspěvků Vašich do příspěvků workshopu do workshopu • Informační• systémyInformační pro systémy práci s judikaturoupro práci s judikaturou • Aktuální • trendyAktuální české trendy právní české informatiky právní informatiky • eFinance• - mimosoudníeFinance - mimosoudní řešení sporů řešení z elektronických sporů z elektronických finančních finančníchslužeb služeb • Veřejné licence• Veřejné v českém licence právu v českém právu lze odevzdávatlze odevzdávatprostřednictvím prostřednictvím konferenčního konferenčního webu do 1. webu 9. 2012. do 1. Plné 9. 2012.texty Plné texty příspěvků, kterépříspěvků, je třeba které nahrát je třeba do systému nahrát do příhlášek systému na příhlášek konferenčním na konferenčním webu do webu do 31. 10. 2012,31. budou10. 2012, po posouzeníbudou po vposouzení anonymním v anonymním recenzním řízenírecenzním publikovány řízení publikovány v časopise Revuev časopise pro právo Revue a pro technologie. právo a technologie. Pokyny ke zpracování Pokyny ke příspěvků,zpracování jakožpříspěvků, jakož i detailní informacei detailní o informace konferenci, o konferenci,jsou dostupné jsou na dostupné konferenčním na konferenčním webu. Registra webu.- Registra- ce na konferencice na jekonferenci otevřena jedo otevřena 10. 9. 2012 do 10. včetně. 9. 2012 včetně.
Datum a časDatum konání: a čas konání:20. – 21. září20. 2012 – 21. září 2012 Místo konání:Místo konání: Právnická fakultaPrávnická MU, fakulta Veveří MU,70, BrnoVeveří 70, Brno KonferenčníKonferenční poplatek: poplatek:980,- Kč 980,- Kč KonferenčníKonferenční web: web:www.cpit.law.muni.cz www.cpit.law.muni.cz
Hlavní partner:Hlavní partner:Partneři: Partneři: Revue pro právo a technologie
Revue pro právo a technologie Diskuze odborný recenzovaný časopis pro technologické obory práva a právní vědy Evropská reforma ochrany osobních údajů 3 Vychází dvakrát ročně ISSN 1804-5383 (Print) Vybrané aspekty licenční smlouvy v novém občanském zákoníku 9 ISSN 1805-2797 (Online) Ev. č. MK ČR E 19707 Svoboda “v síti” 12 Páté číslo vyšlo 30. června 2012. Vydává Přehled aktuální judikatury 17 Masarykova univerzita Žerotínovo nám. 9 601 77 Brno, ČR IČ 00216224 Anotace Šéfredaktor JUDr. Radim Polčák, Ph.D. Případ Wintersteiger 19 Zástupce šéfredaktora a kontaktní osoba Mgr. Matěj Myška Okamžik doručení do datové schránky soudu, skutečnosti známé soudu Ústav práva a technologií Právnické fakulty MU Veveří 70 z jeho činnosti 21 611 80 Brno, ČR tel: +420 549 494 751 Skryto spoplatňujúce webstránky 23 fax: +420 541 210 604 e-mail: [email protected] Posudzovanie právomoci slovenského súdu v prípade dištančného Redakce e-deliktu 24 Mgr. Michal Koščík, Ph.D. Mgr. Václav Stupka Identifikace uživatelů a data retention 26 Mgr. Jaromír Šavelka Redakční rada Analýza rozhodnutí SDEU ve věci SAS Institute 27 JUDr. Zuzana Adamová, Ph.D. prof. JUDr. Michael Bogdan JUDr. Marie Brejchová, LL.M. JUDr. Jiří Čermák JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D. Recenze doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. Mgr. Zbyněk Loebl, LL.M. JUDr. Ján Matejka, Ph.D. Christian van ´t Hof, Rinie van Est, Floortje Daemen: prof. RNDr. Václav Matyáš, M.Sc., Ph.D. Check In / Check Out. The Public Space as an Internet of Things 31 Mgr. Antonín Panák JUDr. Radim Polčák, Ph.D. D. J. B. Svantesson: Private International Law and the Internet. 32 Mgr. Bc. Adam Ptašnik, Ph.D. JUDr. Danuše Spáčilová JUDr. Eduard Szattler, Ph.D. Paul Nihoul, Peter Rodford: EU electronic communications law 32 Grafická úprava Pavel Mates, Eva Janečková, Václav Bartík: Ochrana osobních údajů 33 Mgr. Matěj Myška Bc. Petr Šavelka Tisk Tribun EU s.r.o., Cejl 892/23, 602 00 Brno Téma Vydání časopisu Revue pro právo a technologie bylo financováno z projektu „Právo a informační a komunikační technologie“ MUNI/A/0923/2011. Právně teoretické aspekty elektronické kontraktace 36 © Masarykova univerzita, 2012 Kompatibilita svobodných licencí 122
Revue pro právo a technologie 1 5/2012
Pokyny pro autory
Revue pro právo a technologie je recenzovaný vědecký časopis. Rukopisy jsou anonymně posuzovány nezávis- lými recenzenty a konečné rozhodnutí o publikaci je v kompetenci redakční rady. Bližší informace podá na požádání redakce na e-mailu [email protected]. Příspěvky do Revue pro právo a technologie zasílejte na adresu [email protected] v běžných textových for- mátech (.doc, .docx, .rtf, .odt). Jiný formát prosím konzultujte s redakcí na výše uvedené e-mailové adrese. V příspěvku by mělo být použito max. dvou formátů nadpisů.
Struktura příspěvku do sekce NOVINKY název, autor, text. Doporučený rozsah příspěvku: 1—4 normostrany.
Struktura příspěvku do sekce DISKUZE název, jméno autora, informace o autorovi (profesní působení autora), stručný abstrakt v češtině a angličtině (1 odstavec), klíčová slova v češtině a angličtině, text. Doporučený rozsah příspěvku: 5—20 normostran.
Struktura příspěvku do sekce TÉMA název příspěvku, jméno autora, informace o autorovi (profesní působení autora), fotografie autora, stručný profesní životopis autora v rozsahu jednoho odstavce, abstrakt v češtině a angličtině, klíčová slova v češtině a angličtině, obsah příspěvku (seznam podkapitol), text, seznam použitých pramenů. Doporučený rozsah příspěvku: 30—80 normostran.
Struktura RECENZE publikace název publikace, jméno autora, název vydavatele, rok vydání, jméno recenzenta. Doporučený rozsah recenze: 1—5 normostran.
Struktura ANOTACE judikatury označení soudu, datum vydání, číslo jednací, dostupnost (např. vydáno ve Sbírce, na stránkách soudu, pub- likováno apod.), právní věta, text anotace, event. komentované vybrané pasáže z rozhodnutí, jméno autora anotace. Doporučený rozsah anotace: 2—10 normostran
Formát citací Citace se řídí primárně Směrnicí děkana PrF MU č. 4/2009 (dostupná z adresy http://is.muni.cz/do/law/ud/predp/smer/S-4-2009.pdf), podpůrně pak normou ČSN ISO 690, 3. vydání publikované v březnu 2011. Na jednotlivé prameny se odkazuje v textu číslem poznámky psané horním indexem. Samotná citace pramene se uvádí v poznámce pod čarou.
Struktura citace PRIMÁRNÍ AUTORSKÉ ÚDAJE. Název : podnázev informačního pramene. Sekundární autorské údaje. Vydání. Místo vydání : Nakladatelství, rok. Fyzický popis.
Příklad citace knižního díla (s uvedením konkrétní strany) NOVÁK, K. Firemní právo. 2. vyd. Brno : Nakladatelství ARON, 2009. S. 376.
Příklad citace článku v časopise NOVOTNÝ, J. Akceptace směnky. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 4, s. 385—389. ISSN 1210- 9126.
Příklad citace článku ve sborníku OVESNÝ, Pavel. Finanční správa – součást realizace finančního práva. In Dny práva — 2008 — Days of Law. Brno : Masarykova univerzita, 2008, s. 227-234. ISBN 978-80-210-4733-4.
Příklad citace internetového zdroje (publikace v tzv. online pokračujícím zdroji) HORÁK, Richard. Kolizní otázky internetových právních vztahů. Elportál [online]. Brno : Masarykova univerzita. Vydáno 24. března 2009 [cit. 2009-05-04]. Dostupné z:
Příklad citace článku z online zdroje na webu Social software. Wikipedia [online]. Last modified 28 January 2007 [cit. 2007-02-04]. Dostupné z:
Termíny pro dodání příspěvků do letního čísla: 30. 4. do zimního čísla: 30. 10.
Autor zasláním příspěvku uděluje souhlas k užití svého příspěvku v elektronických databázích společností Wolters Kluwer ČR, a. s.; Nakladatelství C.H. BECK, s. r. o. a ATLAS consulting spol. s r.o., potažmo v jimi provozovaných právních informačních systémech ASPI, Beck-online a CODEXIS. Časopis je též volně dostupný na webových stránkách Právnické fakulty Masarykovy univerzity www.law.muni.cz.
2 Revue pro právo a technologie Diskuze
Evropská reforma ochrany osobních který reaguje zejména na technologický vývoj v oblasti elektronického zpracovávání osobních údajů. údajů Cílem tohoto článku je v základních bodech před- Alžběta Krausová1 stavit a stručně zhodnotit návrh uvedeného nařízení. Pozornost je nejprve věnována důvodům reformy a obecné změně právního rámce. Následuje kapitola Abstrakt: týkající se nových významných práv subjektů údajů. Cílem tohoto článku je v základních bodech představit V další kapitole jsou pak detailněji popsány jednotlivé a stručně zhodnotit návrh nového nařízení Evropské povinnosti správců v tematických souvislostech. Poté komise o obecné ochraně údajů. Toto nařízení předsta- je objasněn nově zavedený institut inspektora ochrany vuje zásadní změnu celého právního rámce a výrazně údajů, přičemž je poukázáno na určité nedostatky stáva- ovlivní národní legislativu členských států. Jednotlivé jícího návrhu. Předposlední kapitola se věnuje předpo- kapitoly objasní důvody navrhované reformy, nová práva kládaným aktivitám na úrovni Evropské unie. V závěru subjektů údajů, katalog povinností správců, nový institut je návrh nařízení zhodnocen v celku. inspektora ochrany údajů a nakonec povinnosti člen- ských států a organizační strukturu v rámci Evropské 2. Stávající právní úprava a důvody reformy unie. Oblast ochrany osobních údajů, kterou lze v podstatě považovat za specifikaci práva na soukromí zakotveného Abstract: v čl. 8 Listiny základních práv EU, je v rámci Evropské The aim of this article is to introduce the main points unie regulována pomocí několika směrnic. Zejména se of the European Commission’s proposal of General jedná o obecnou Směrnici 95/46/ES o ochraně fyzic- Data Protection Regulation and to briefly evaluate kých osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů this proposal. The Regulation represents a fundamental a o volném pohybu těchto údajů, doplněnou Směrnicí revision of the whole legal framework and shall signifi- 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně cantly influence national legislation of Member States. soukromí v odvětví elektronických komunikací Individual chapters will clarify the rationale of the (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) proposed reform, new rights of the data subjects, a cata- a Směrnicí 2006/24/ES o uchovávání údajů vytváře- logue of controllers obligations, a new institute of the ných nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním data protection officer and finally duties of the Member veřejně dostupných služeb elektronických komunikací States and organizational structure in the European nebo veřejných komunikačních sítí a o změně směrnice Union. 2002/58/ES. V souladu s opatřeními zakotvenými ve směrnici Klíčová slova: na ochranu osobních údajů hodnotí Evropská komise osobní údaje, soukromí, nařízení o obecné ochraně průběžně účinnost tohoto instrumentu. Na základě údajů, inspektor ochrany údajů těchto hodnocení, posouzení vlivů směrnice a konzul- tací se zainteresovanými subjekty dospěla Evropská Keywords: komise k závěru, že je nutno vytvořit „komplexnější personal data, privacy, General Data Protection Regula- a ucelenější politiku ve vztahu k základnímu právu na tion, data protection officer ochranu osobních údajů.“3 Hlavní rizika současné právní úpravy spatřuje 1. Úvod Komise zejména v tom, že je tato úprava implemento- Dne 25. ledna 2012 vydala Evropská komise očekávaný vána v jednotlivých členských státech rozdílně, což vede návrh nového nařízení o ochraně fyzických osob v souvis- u spotřebitelů a veřejnosti k právní nejistotě, celkové losti se zpracováním osobních údajů a o volném po- 2 nedůvěře k aktivitám v online prostředí a obavě z rizik hybu těchto údajů (Nařízení o obecné ochraně údajů), spojených se sdílením osobních údajů.4 Zpracovávání a sdílení osobních údajů je přitom pro současnou ekono- miku nezbytným předpokladem pro uskutečňování 1 Mgr. Alžběta Krausová vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy uni- verzity (2007). Během studia pracovala v advokátní kanceláři JUDr. Klára Ve- obchodních transakcí nejrůznějšího charakteru. Objem selá-Samková (2005-2007). Po jeho skončení byla zaměstnána jako vědeckový- zpracovávaných dat tak i přes obavy jednotlivců stále zkumný pracovník pro Interdisciplinární centrum pro právo a technologie Ka- narůstá, ovšem předpokládá se, že pochyby o účinné tolické univerzity v Leuvenu v Belgii (2007-2008), kde se podílela na projek- ochraně soukromí částečně brzdí potenciál obchodování tu SERENITY (System Engineering for Security and Dependability). Od září online. Účelem nového nařízení je tedy vytvořit takové 2009 je doktorkou studentkou na PrF MU. Od září 2010 pracuje jako exter- ní lektorka pro Fakultu Informatiky ČVUT. Od ledna 2012 studuje patentové právní prostředí, které by zajišťovalo maximální právní právo v Haifě v Izraeli. Do oblasti jejich zájmů patří nové technologie, inteli- jistotu jednotlivcům využívajícím elektronických služeb. gentní prostředí, implantáty, ochrana soukromí, elektronický obchod. Kontakt- Nový právní rámec by měl zejména posílit důvěru ní e-mail: [email protected]. jednotlivců v online prostředí. Důvodová zpráva 2 Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on the k návrhu nařízení výslovně poukazuje na fakt, že „[n] protection of individuals with regard to the processing of personal data and on the free movement of such data (General Data Protection Regulation) [online]. Brus- sels: European Commission, vydáno 25. 1. 2012 [cit. 2012-04-24]. Dostupné z: 3 Důvodová zpráva předcházející návrhu nařízení, s. 2: „a more comprehensi-
Revue pro právo a technologie 3 5/2012
edostatek důvěry způsobuje váhavost spotřebitelů při V následujících kapitolách budou navrhovaná nákupu online a využívání nových služeb. Tímto se pravidla popsána detailněji. riskuje zpomalení rozvoje inovativních využití nových technologií.“5 Podobný názor formuloval již v roce 2000 3. Práva subjektu osobních údajů člen Evropské komise Erki Liikanen, který v rámci své Zájmy jednotlivce jako subjektu osobních údajů jsou slavné přednášky o budoucnosti elektronického obcho- klíčovým faktorem pro konstrukci celého právního dování řekl, že „bez důvěry nedochází k obchodním rámce. Návrh nařízení vychází z předpokladu, že k zajiš- transakcím.“6 tění efektivní ochrany osobních údajů je třeba „posílení Budování důvěry je tedy klíčovým faktorem pro a specifikování práv subjektů údajů a povinností těch, rozvoj nové ekonomiky a nové nařízení má poskyt- kteří zpracovávají a ovlivňují zpracovávání osobních nout jednotlivcům takové záruky, aby jednotlivci nabyli údajů, ale také [posílení a specifikování] odpovídají- jistotu v efektivní vynucení legálních způsobů zpraco- cích pravomocí pro monitorování a zajištění souladu vání údajů pomocí maximální průhlednosti a kontro- s pravidly na ochranu osobních údajů a odpovídajících lovatelnosti správců. K tomuto účelu by mělo sloužit postihů pro ty, kdo tato pravidla v členských státech i zavedení jednotných pravidel v rámci celé unie, které poruší“.7 Posílení práv subjektů údajů odpovídá příslušné předejde nejistotě samotných správců. zpřísnění povinností na straně správce. V této kapitole Současná právní úprava spočívá na směrnici, což je budou představena nejvýznamnější práva subjektů, právní instrument, který dává členským státům možnost přičemž další kapitola věnovaná katalogu povinností implementovat jej v rámci vymezených hranic a přizpů- správců popíše povinnosti a záruky, které rovněž odpoví- sobit jej tak do určité míry národní legislativě a zave- dají právům subjektů, ovšem jejich charakteristika dává deným pravidlům. Regulace ochrany osobních údajů větší smysl v širším kontextu povinností správců. pomocí směrnice se však prokázala v rámci Evropské Prvním z nových práv je právo jednotlivců na infor- unie jako nedostačující. Přestože směrnice zajišťuje mace ve srozumitelné a snadno přístupné formě. Tento stejnou minimální úroveň ochrany fyzickým osobám ve nárok zakotvil návrh nařízení pomocí několika odpoví- všech členských státech, způsobuje její odlišná imple- dajících povinností správce. Obsahem uvedeného práva mentaci problémy správcům osobních údajů, kteří chtějí je právo snadného a transparentního přístupu k zásadám své služby nabízet na úrovni celé unie. Tito správci je týkajícím se osobních údajů (čl. 11, odst. 1), právo na to musí přizpůsobit odlišným právním úpravám, což obdržet informace týkající se zpracování osobních dat s sebou nese vysoké náklady za právní služby a mnohdy „ve srozumitelné podobě za použití jasného a jednodu- tak snaha o soulad s národními právy znemožňuje chého jazyka přizpůsobeného subjektu údajů“8 (čl. 11, malým a středním podnikatelům nabízejícím své služby odst. 2). Klíčovým faktorem je srozumitelnost ve smyslu v online prostředí rozvíjet svá podnikání. pochopitelnosti sdělovaných informací subjektem Z výše uvedených důvodů tedy Evropská komise údajů. Nařízení výslovně zmiňuje povinnost přizpů- předkládá reformu v podobě přijetí nařízení, které by sobit takovéto sdělované informace především dětem. bylo přímo aplikovatelné ve všech členských státech, Za součást výše uvedeného práva je možno považovat odstranilo tak odchylky v regulaci a sjednotilo pravidla, i právo subjektu obdržet informace v elektronické předešlo již zmíněné právní nejistotě subjektů údajů podobě zakotvené odděleně v následujícím textu (čl. 12, a umožnilo správcům nabízet služby v jiných členských odst. 2). Správce je přitom povinen poskytnout požado- státech bez nutnosti právní komparace. vané informace nejpozději do jednoho měsíce ode dne, Za účelem maximálního posílení ochrany subjektu kdy obdržel žádost subjektu údajů.9 údajů představuje nařízení změny na několika úrovních. V kapitole č. 3, čl. 17 zavádí návrh nařízení nové Rozšiřuje se katalog práv subjektu údajů, a to zejména a kontroverzní právo na to být zapomenut.10 Obsahem o právo na to „být zapomenut“. Pro správce údajů jsou tohoto práva je povinnost správce vymazat osobní údaje formulovány nové povinnosti, které budou mít velký subjektu a zdržet se jejich dalšího rozšiřování, pokud je dopad na celou organizační strukturu různých kate- splněna jedna z následujících podmínek: údaje již nejsou gorií správců. Nařízení dále zavádí speciální pravidla pro potřeba pro účely, pro které byly původně shromáž- zpracovávání údajů v konkrétních situacích (zejména děny, subjekt odvolá svůj souhlas se zpracováním údajů, se jedná o údaje zaměstnanců a osobní údaje dětí). vypršela lhůta pro uchovávání údajů, ke které dal subjekt Nařízení oficiálně zavádí nový právní institut, kterým souhlas a neexistuje žádný jiný právní titul pro takovéto je inspektor ochrany osobních údajů. Dále předpokládá uchovávání, subjekt vznesl námitky proti zpracová- zřízení nových orgánů a institucí, jak v rámci členských vání údajů z titulu ochrany životního zájmu subjektu, států, tak i na úrovni Evropské unie. veřejného zájmu nebo oprávněného zájmu správce,
5 Důvodová zpráva předcházející návrhu nařízení, s. 1: „Lack of trust makes 7 Bod odůvodnění č. 9: „... strengthening and detailing the rights of data sub- consumers hesitate to buy online and adopt new services. This risks slowing jects and obligations of those who process and determine the processing of per- down the development of innovative uses of new technologies.“ sonal data, but also equivalent powers for monitoring and ensuring compliance 6 V originále se jedná o výraz „No trust, no transaction.“ Na uvedenou řeč with the rules for protection of personal data and equivalent sanctions for of- odkazuje např. KOSSECKIL, P., ŚWIERCZYNSKA-KACZOR, U. No Trust, fenders in the Member States.” No Transaction–The Implications For The Internet Suppliers. InProceedings of 8 Čl. 11, odst. 2: „… in an intelligible form, using clear and plain language, the International Multiconference on Computer Science and Information Technology adapted to the data subject …“ [online]. Wisla: Polish Information Processing Society, 2006 [cit. 2012-05-30]. 9 Tato lhůta může být prodloužena o jeden měsíc, pokud žádost o sdělení in- S. 303-309. Dostupné z:
4 Revue pro právo a technologie Diskuze
a nakonec v případě, kdy ke zpracovávání údajů nedo- práva subjektem je však fakt, že správce údaje zpraco- chází v souladu s nařízením. vává elektronicky a ve strukturovaném a běžně použí- Uvedená povinnost správce je doplněna v odst. 2 vaném formátu. Typy těchto formátů, technické stan- o pravidla, jak má správce postupovat v případě, že dardy a další specifikace může definovat Komise pomocí osobní údaje zveřejnil. V takovém případě musí správce prováděcího aktu. „přijmout veškerá přiměřená opatření, včetně technic- kých opatření ve vztahu k údajům, za jejichž publikaci 4. Povinnosti správce osobních údajů je zodpovědný […], aby informoval třetí strany zpra- Rozšíření a specifikace povinností správců předsta- covávající tyto údaje, že subjekt na nich požaduje, aby vuje klíčový nástroj pro zabezpečení maximální možné vymazaly všechny odkazy na osobní údaje, nebo jejich ochrany zájmů jednotlivců. Návrh nařízení počítá kopie nebo replikace. V případě, že správce povolil s převzetím stávajících pravidel a zavedením nových třetím stranám osobní údaje zveřejnit, je za toto zveřej- mechanismů, jejichž účelem je především zajistit nění zodpovědný správce.“11 co nejvyšší míru kontrolovatelnosti všech operací V následujících odstavcích specifikuje nařízení s osobními údaji. Stávající a nové mechanismy a jim podmínky provedení vymazání a dále definuje omezení odpovídající povinnosti výrazně ovlivní fungování zpracování údajů včetně podmínek pro takovéto správců především na organizační úrovni, a to v několika omezení. různých ohledech. Právo na to být zapomenut je v podstatě založeno na existujícím oprávnění subjektu žádat vymazání údajů 4.1 Organizační struktura správce a na logickém důsledku nelegálnosti rozšiřování údajů Návrh nařízení obsahuje skupinu pravidel, která ovliv- v případech, kdy již správce nemá oprávnění zpraco- ňují samotnou organizační strukturu správce. Do skupiny vávat údaje. Jeho význam však spočívá v jasné identi- těchto pravidel patří pro některé správce povinnost fikovatelnosti těchto pravidel. Velkou roli hraje rovněž jmenovat inspektora ochrany údajů (čl. 35, odst. 1), zakotvení jasné odpovědnosti správce za autorizaci který má mít ve vztahu k zaměstnavateli buď pozici zveřejňování osobních údajů. Toto ustanovení zjevně zaměstnance se specifickými podmínkami, nebo bude reaguje na právní a praktické překážky při vymáhání správci poskytovat své odborné služby na základě jiné odstranění údajů z online prostředí. Zakotvení odpo- než pracovní smlouvy (viz kapitola 5). vědnosti správce tak napomůže při předcházení sdílení Další povinnost v této kategorii se týká správců, údajů, případně vynutí přísné kontroly před takovýmto kteří nemají své sídlo v členském státě Evropské unie, sdílením. Nařízení tak přesouvá náklady a problémy ale zpracovávají osobní údaje subjektů trvale žijících s vymáháním takovéhoto výmazu údajů ze subjektu v Unii za účelem nabízení jim zboží či služeb, anebo na samotného správce. Následuje tak trend v oblasti se jejich zpracovávání vztahuje k monitorování chování vymáhání práv z duševního vlastnictví, kdy se odpo- těchto osob (čl. 3, odst. 2). Tito správci mají v určitých vědnost za zveřejňování nelegálního obsahu postupně případech podle čl. 25 povinnost jmenovat svého přesouvá na zprostředkovatele jako na subjekt, který zástupce se sídlem v jednom z členských států, v němž disponuje nejefektivnějšími prostředky pro vynucení trvale žijí subjekty, jejichž údaje jsou zpracovávány pro práva. výše uvedené účely. V souvislosti s touto povinností je Posledním nově zakotveným (či lépe specifiko- zajímavé si všimnout, že od této povinnosti jsou dle čl. vaným)12 právem subjektu je právo na přenositelnost 25, odst. 2, písm. (b) osvobozeny podniky zaměstnáva- údajů zakotvené v čl. 18 návrhu nařízení. Toto právo jící méně než 250 zaměstnanců. Vzhledem k techno- má subjektům údajů zajistit možnost „přesunout údaje logickým možnostem mohou totiž i podniky s nízkým z jednoho elektronického systému pro zpracování údajů počtem zaměstnanců výrazně zasáhnout do práv subjektů do druhého bez toho, aby tomu mohl správce zabrá- údajů, a tak v této oblasti poskytuje návrh nařízení nižší nit.“13 Tímto právem nařízení v podstatě zajišťuje úroveň ochrany jednotlivcům, jejichž chování v online ekonomickou formu zpracování údajů, protože před- prostředí je monitorováno malými podniky sídlícími chází nutnosti opakovaně převádět údaje do elektro- mimo teritoriální území Evropské unie. nické podoby v případě, kdy původní správce z jakých- koli pohnutek odmítá přístup k údajům již v této 4.2 Vnitřní organizační procesy podobě existujícím. Podmínkou pro uplatnění tohoto Kromě pravidel ovlivňujících strukturu podniků přináší návrh nařízení nová pravidla týkající se vnitřních orga- 11 Úplné znění čl. 17, odst. 2: „Where the controller referred to in paragra- nizačních procesů. Tato pravidla lze rozdělit na obecné ph 1 has made the personal data public, it shall take all reasonable steps, in- povinnosti, povinnosti vztahující se k technické imple- cluding technical measures, in relation to data for the publication of which the controller is responsible, to inform third parties which are processing such data, mentaci zásad pro ochranu osobních údajů, povinnosti that a data subject requests them to erase any links to, or copy or replication of zakotvit kontrolní procesy, povinnosti týkající se komu- that personal data. Where the controller has authorised a third party publicati- nikačních procesů a povinnosti vést specifický doku- on of personal data, the controller shall be considered responsible for that pu- mentační aparát. blication.” Obecnou povinností správce lze chápat povinnost zpra- 12 Právo na přístup k osobním údajům zakotvené v čl. 12 Směrnice 95/46/ ES zahrnuje podle některých autorů právě i právo na přenositelnost dat. covávat osobní údaje v souladu s vymezenými zásadami. 13 Důvodová zpráva k nařízení, s.9: „to transfer data from one electronic pro- Návrh nařízení přebírá existující zásady legality zpraco- cessing system to and into another, without being prevented from doing so by vávání údajů, specifikovaného účelu, přesnosti zpracová- the controller“.
Revue pro právo a technologie 5 5/2012
vaných dat a omezení doby uchování údajů. Dále návrh pouze údaje nezbytné pro naplnění specifikovaného objasňuje také již existující zásadu minimalizace rozsahu účelu a minimalizoval tak používaná data. Zároveň je zpracovávaných údajů zakotvením pravidla, že údaje „by správci uložena povinnost specifikovat přístupová práva měly být zpracovávány, pouze pokud účelu nelze dosáh- k údajům a neumožnit tak přístup k osobním údajům nout zpracováváním informací, které nezahrnují osobní libovolnému počtu jednotlivců. údaje, a to jen po dobu nezbytně nutnou.“14 Zásadu V souvislosti s touto povinností je nutno podo- legality doplňuje návrh o požadavek zpracovávání údajů tknout, že i Směrnice 95/46/ES zahrnuje koncept transparentním způsobem (čl. 5, písm. (a)) a důvodová „privacy by design“, ovšem ten není ve směrnici přímo zpráva jej označuje za zásadu transparentnosti. Nakonec formulován. V podstatě jde o logicky odvoditelný poža- jsou existující zásady doplněny o zakotvení komplexní davek na správce zpracovávat osobní údaje v souladu odpovědnosti a záruk správce včetně povinnosti zajistit s legislativou již od samotného počátku, a tedy impli- soulad zpracovávání údajů s požadavky nařízení a tento citně legislativě přizpůsobit svoji organizační struk- soulad dokumentovat (čl. 5, písm. (f)). turu a architekturu systému jak ve fázi návrhu systému Zásada legality je vymezena hned v následujícím (design time), tak i ve fázi jeho fungování (run-time). čl. 6, který v podstatě přejímá existující tituly, na jejichž Výslovné zakotvení tohoto požadavku v nařízení však základě je správce oprávněn zpracovávat osobní údaje. snad odstraní případné pochyby a nejistotu. Nově však tyto tituly objasňuje a odkazem na čl. 83 Další z povinností v oblasti technické implemen- zakotvuje pravidla pro zpracovávání údajů pro histo- tace spadá do kategorie bezpečnosti zpracovávání údajů, rické, statistické a vědeckovýzkumné účely. Dále je kdy je správce povinen zajistit takovou úroveň zabezpe- zásada legality specifikována pomocí pravidel pro zpra- čení údajů, která odpovídá rizikům spojeným se zpra- covávání zvláštních kategorií osobních údajů. Jedná cováváním těchto konkrétních údajů. Čl. 30 v podstatě se o zákaz zpracovávání údajů citlivého charakteru kopíruje požadavky Směrnice 95/46/ES v čl. 17. a o výjimky z tohoto pravidla. Správce je rovněž povinen mít připraven technická Nově představuje nařízení povinnosti vztahující opatření v případě, že dojde k narušení bezpečnosti se ke zpracovávání osobních údajů dětí,15 a to v čl. 8. zpracovávaných dat. Podle čl. 8, odst. 1 „zpracovávání osobních údajů dítěte Návrh nařízení obsahuje rozsáhlý katalog povin- mladšího 13ti let je zákonné, pouze pokud je k tomu dán ností týkajících se zavedení kontrolních procesů. Tyto souhlas nebo je takové jednání povoleno rodičem nebo kontrolní procesy se zaměřují na plnění povinností zákonným zástupcem dítěte a pouze v rozsahu tohoto správcem, zejména respektování obecných povinností souhlasu nebo zmocnění.“16 Následující odstavec pak upřesněných výše. Mezi uvedené kontrolní procesy patří upřesňuje, že uvedené pravidlo nemá vliv na vnitros- zejména: povinnost provést posouzení vlivu zpraco- tátní legislativu týkající se smluvního práva ve vztahu vávání na ochranu údajů (čl. 33), povinnost v určitých k dětem. případech konzultovat způsoby zpracovávání osobních Další skupinou požadavků na správce jsou povin- údajů s národním orgánem dozoru a obdržet od tohoto nosti týkající se technické implementace zásad pro ochranu orgánu předchozí autorizaci k takovému zpracovávání osobních údajů. Hlavní povinností v tomto směru je (čl. 34). Další kontrolní procesy jsou zakotveny speci- povinnost správce vytvořit a nadále provozovat takový ficky u povinnosti vést dokumentaci. systém, který respektuje všechny právně zakotvené Povinnost vést rozsáhlý dokumentační aparát předsta- zásady ochrany osobních údajů (čl. 23). Nařízení v tomto vuje samostatnou kategorii. Spadá do ní zejména povin- článku do práva v podstatě začleňuje koncept tzv. „privacy nost správce i zpracovatele vést dokumentaci o všech by design“,17 neboli ochrany soukromí začleněné přímo operacích prováděných s osobními údaji (čl. 28), přičemž do organizační struktury podniku a technické architek- se však nejedná o povinnost vést záznamy o každé tury systému. Tento koncept doplňuje o požadavek tzv. jednotlivé operaci, ale o povinnost vytvořit obecný „privacy by default“, tedy o povinnost primárně nastavit dokument obsahující identifikaci správce a zpracovatele, maximální ochranu údajů v zájmu dotčených subjektů. příslušného inspektora ochrany údajů, účely zpracování Právo tak klade na správce požadavek, aby již při a případně oprávněných zájmů správce, popis kategorií plánování samotné architektury systému vzal v potaz subjektů, kategorií osobních údajů a kategorií jejich všechny své povinnosti, konfrontoval je se svým podni- příjemců (včetně zpracovatelů), informace o předávání katelským záměrem a v závislosti na stavu techniky údajů do třetích zemí, informace o lhůtách pro odstra- a nákladech na implementaci vhodná technická a orga- nění různých kategorií údajů a nakonec popis mecha- nizační opatření. Navíc je správce povinen impli- nismů pro ověření plnění nejrůznějších povinností citně nastavit a přizpůsobit systém tak, aby zpracovával specifikovaných nařízením. U tohoto posledního bodu 14 Čl. 5, písm. (c): „… shall only be processed if, and as long as, the purpo- je však problematické určit přesně, k jakému ověření má ses could not be fulfilled by processing information that does not involve per- v určitých případech docházet, protože je zpětně odka- sonal data.” zováno na povinnost vést dokumentaci. Lze se tedy 15 Nařízení definuje dítě v čl. 4, odst. 18 jako “osobu mladší 18 ti let”. dohadovat, že v dokumentaci by tedy mělo být zakot- 16 Čl. 8, odst. 1: „…the processing of personal data of a child below the age veno jak kontrolovat samotné vedení dokumentace. of 13 years shall only be lawful if and to the extent that consent is given or au- thorised by the child‘s parent or custodian.” Kromě vedení uvedené dokumentace j správce 17 „Privacy by design” je koncept vyvinutý kanadskou komisařkou pro infor- povinen rovněž vést evidenci udělených souhlasů (čl. 7) mace a soukromí Ann Cavoukian, PhD. Více informací v angl. na http://priva- cybydesign.ca.
6 Revue pro právo a technologie Diskuze
a souhlasů pro zpracovávání údajů vztahujících se Inspektor je přitom oprávněn, aby mu správce či zpra- k dětem (čl. 8). covatel „dal k dispozici zaměstnance, prostory, vybavení Dále musí mít správce k dispozici dokumentaci a jakékoli další zdroje nezbytné pro vykonávání [jeho] právních zásad ochrany údajů (čl. 11). povinností a úkolů“ (čl. 36, odst. 3).20 Obecně lze říci, že správce má povinnost být Vzhledem k tomu, že nařízení používá ve vztahu schopen prokázat pomocí dokumentů, že zpracovává k inspektorovi vždy pouze termín „osoba“,21 vzniká údaje v souladu s požadavky nařízení (čl. 22, odst. 1). zde prostor pro širší interpretaci a úvahy nad tím, zda Lze předpokládat, že kromě povinně vyžadovaných by služby správcům a zpracovatelům mohla poskytovat dokumentů bude v zájmu správce uchovávat i další i specializovaná právnická osoba. Nařízení bohužel podpůrnou dokumentaci, např. dokumentaci software, nepodává žádnou konkrétní odpověď a možnost využí- apod. vání služeb právnické osoby výslovně nevylučuje. Poslední z kategorií povinností na vnitřní orga- Dalším problémem vztahujícím se k postavení nizaci se vztahuje na komunikační procesy. Na ně jsou inspektora je požadavek na jeho nezávislost. Podle čl. kladeny specifické požadavky zejména za účelem zajiš- 36, odst. 2 musí správce nebo zpracovatel zajistit, „aby tění účinného vykonávání práva subjektu údajů na infor- inspektor ochrany údajů vykonával své povinnosti mace. Do této kategorie patří povinnost správce sdělovat a úkoly nezávisle a nepřijímal žádné pokyny, co se týče subjektu informace v jasném a srozumitelném jazyce (čl. výkonu jeho funkce.“22 Nařízení však zároveň umožňuje, 11), povinnost vytvořit takové procesy, které by zajišťo- aby byl inspektor ke správci nebo zpracovateli v zaměst- valy hladkou a pokud možno elektronickou komunikaci naneckém, tj. podřízeném poměru. Tato podřízenost je se subjektem údajů (zejm. čl. 12) a s orgány dozoru. částečně kompenzována povinností jmenovat inspek- tora na dobu minimálně dvou let (čl. 35, odst. 7), avšak 4.3 Vnější vztahy správce s dalšími subjekty jeho vlastní zájem na opakovaném jmenování by mohl Kromě požadavků na vnitřní strukturu správce a na výrazně ovlivnit jeho nezávislost v závěru tohoto období. vnitřní organizační procesy klade návrh nařízení rovněž Jedním z řešení tohoto problému by mohlo být zakot- požadavky na vnější vztahy správce s dalšími subjekty. vení povinnosti jmenovat vždy po uplynutí období S ohledem na praktické fungování obchodních práce nového inspektora. Proti takovéto regulaci však vztahů objasňuje návrh nařízení regulaci vztahů mezi lze očekávat protesty jak ze strany správců a zpracova- společnými správci, tedy správci, jež společně určují telů, pro něž takováto změna představuje zvýšené admi- „účely, podmínky a způsoby zpracování osobních údajů“ nistrativní náklady, tak ze strany inspektorů, kteří by (čl. 24). Tito správci si musejí pomocí smlouvy „určit své mohli namítat, že nucené ukončení smluvního vztahu, příslušné zodpovědnosti za plnění povinností určených který v pořádku funguje, jde proti zájmům samotných v nařízení, zejména co se týče procedur a mechanismů subjektů údajů. Z výše uvedeného je zřejmé, že vyvážení pro vykonávání práv subjekty osobních údajů.“18 práv a povinností vedoucích k zabezpečení nezávislosti Co se týče vnějších vztahů správce, je nutno podo- představuje velmi obtížný úkol. tknout, že nařízení zachovává pravidla pro vztahy Co se týče kvalifikace inspektora, nařízení v čl. 35, mezi správcem a zpracovatelem, tedy osobou, která odst. 5 požaduje, aby se jednalo o osobu s nezbytnými jeho jménem provádí zpracování. V čl. 26 vzájemné odbornými kvalitami, zejména s „odbornými znalostmi vztahy více specifikuje a zároveň přidává nové pravidlo práva na ochranu osobních údajů a praxe a schopností pro případy, kdy zpracovatel jedná nad rámec příkazů splnit úkoly specifikované v článku 37.“23 správce. V takovém případě se stává společným správcem Těmito úkoly jsou: informování a udělování rad a musí splnit všechny povinnosti, které se jinak vztahují správci a zpracovateli ohledně jejich povinností a sledo- pouze na správce. vání jejich odpovědí; monitorování zavádění a používání vnitřních směrnic a zásad pro ochranu osobních údajů 5. Inspektor ochrany údajů včetně přidělování povinností a vzdělávání zaměst- Institut inspektora ochrany údajů („data protection officer“) zavádí nařízení v kapitole 4 (čl. 35 – 37). Jedná 20 Čl. 36, odst. 3: „The controller or the processor shall support the data pro- se o osobu, která „by měla napomáhat správci nebo tection officer in performing the tasks and shall provide staff, premises, equip- ment and any other resources necessary to carry out the duties and tasks refer- zpracovateli monitorovat vnitřní soulad s tímto naří- red to in Article 37.“ zením“ (bod odůvodnění nařízení č. 75). Ze znění legis- 21 Nařízení používá anglický termín „person“ a „person’s tasks“, tedy osoba lativního textu lze dovodit, že tímto inspektorem by a úkoly osoby na rozdíl od termínu „personal tasks“, tedy osobní úkoly, které by měla být primárně fyzická osoba, která své povinnosti naznačovaly vztah fyzické osoby k daným úkolům. vykonává v rámci zaměstnaneckého poměru nebo na 22 Čl. 36, odst. 2: „The controller or processor shall ensure that the data pro- 19 tection officer performs the duties and tasks independently and does not rece- základě smlouvy o poskytování služeb (čl. 35, odst. 8) . ive any instructions as regards the exercise of the function. The data protecti- on officer shall directly report to the management of the controller or the pro- 18 Čl. 24: „…shall determine their respective responsibilities for compliance cessor.“ with the obligations under this Regulation, in particular as regards the proce- 23 Čl. 35, odst. 5: „The controller or processor shall designate the data pro- dures and mechanisms for exercising the rights of the data subject …“. tection officer on the basis of professional qualities and, in particular, expert 19 Nařízení užívá v tomto odstavci ve vztahu k povinnostem inspektora vý- knowledge of data protection law and practices and ability to fulfil the tasks re- slovně formulace jak jeho, tak i její povinnosti, čímž tak s ohledem na grama- ferred to in Article 37. The necessary level of expert knowledge shall be deter- tická pravidla angličtiny nepřímo odkazuje na fyzickou osobu. „The data prote- mined in particular according to the data processing carried out and the pro- ction officer may be employed by the controller or processor, or fulfil his or her tection required for the personal data processed by the controller or the pro- tasks on the basis of a service contract.“ cessor.”
Revue pro právo a technologie 7 5/2012
nanců; monitorování implementace a uplatňování zásad prostřednictvím jednotného výkladu právních pravidel. nařízení, zejména zásady ochrany soukromí začleněné Jeho podstatou je povinnost orgánu dozoru konzultovat přímo do organizační struktury podniku a technické zavedení národních opatření s nově zaváděným Evrop- architektury systému („data protection by design“), ským výborem na ochranu údajů a Komisí. V rámci primární nastavení maximální ochrany údajů („data tohoto mechanismu řeší návrh nařízení i případy tzv. protection by default“), zabezpečení údajů a informo- naléhavého postupu (čl. 61). Jedná se o případy, kdy je vání dotčených subjektů údajů; zajištění dokumentace nutno okamžitě jednat za účelem ochrany práv subjektů týkající se všech operací s údaji; monitorování doku- údajů. V takovém případě může národní orgán dozoru mentace, oznámení a sdělení o porušení zásad ochrany dočasně přijmout opatření k ochraně těchto práv, ale osobních údajů; monitorování provádění opatření na neprodleně jej musí sdělit výše uvedenému výboru základě zpracovaného posouzení vlivu na ochranu údajů a Komisi. Pro maximální posílení právní jistoty dává a žádosti o předchozí autorizaci a konzultaci; moni- nařízení pravomoc Komisi vydávat v přesně stanovených torování odpovědí na žádosti orgánu dozoru a spolu- případech prováděcí akty. práce s tímto orgánem buď na základě jeho žádosti, Veřejná kontrola dodržování práva je zakotvena na nebo z vlastní iniciativy inspektora; vystupování jako dvou tradičních úrovních: na úrovni soukromého práva, kontaktní osoba ve vztahu k orgánu dozoru. kdy nařízení přímo stanoví právo jednotlivce domáhat Z výše uvedeného vyplývá, že inspektor pro ochranu se soudní ochrany proti správci, zpracovateli i samot- údajů by měla být osoba s vynikajícími znalostmi nému orgánu dozoru a právo podat stížnost u orgánu jak práva na ochranu osobních údajů, tak i technic- dozoru; a na úrovni veřejného práva, kdy nařízení ukládá kých aspektů zpracování, zejména fungování databází členským státům povinnost stanovit tresty za porušení a případně programovacích jazyků. Nařízení nespe- práva na ochranu údajů. Nařízení je velmi konkrétní cifikuje, že by se mělo jednat o advokáta, proto se zde při stanovování správních sankcí a stanoví pokuty až do v podstatě otevírá prostor pro nové specializované výše 1 milionu euro nebo 2% celkového ročního obratu pracovní pozice pro právníky. v případě podniku. Tyto pokuty s nejvyšší horní hranicí postihu se ukládají například za zpracovávání osobních 6. Organizační zabezpečení ochrany údajů veřejný- údajů bez souhlasu subjektu a bez jiného právního titulu mi orgány pro jejich zpracování nebo za nesplnění povinnosti Stejně jako směrnice 95/46/ES i návrh nařízení ukládá prokázat řádně soulad zpracovávání. členským státům povinnost pověřit jeden nebo více veřejných orgánů dozorem nad dodržováním stanove- 7. Závěr: ných právních pravidel. Oproti stávající právní úpravě Cílem tohoto článku bylo stručně a v základních bodech však nařízení detailněji specifikuje práva a povin- představit návrh nového nařízení na ochranu údajů. nosti těchto orgánů a klade důraz na vzájemnou spolu- Celý návrh je mnohem komplexnější, ovšem vzhledem práci mezi orgány zřízenými v jednotlivých členských k rozsahu tohoto článku jej nebylo možno plně postih- státech, spolupráci těchto orgánů s Komisí a jednotný nout. výklad pravidel v rámci celé Evropské unie (čl. 46, Zásadní změnou v celé oblasti regulace je přechod odst. 1). Orgány dozoru musí zůstat nezávislé a velký od legislativní formy směrnice k přímo aplikovatelnému důraz je kladen na personální obsazení těchto orgánů. nařízení. Tento krok lze skutečně považovat za pozi- Nařízení klade výslovné požadavky na způsob chování tivní, protože přispívá jak k vyšší právní jistotě jednot- jejich zaměstnanců, aby se předešlo konfliktům zájmu livců využívajících elektronických služeb v rámci celé (čl. 47) a určuje způsob, jakým budou členové těchto Unie, tak i ke snížení nákladů podnikatelů, kteří se orgánů jmenováni. Vzhledem k faktu, že nařízení jinak musí podřizovat odchylkám způsobeným odlišnou požaduje jmenování členů orgánu dozoru buď vládou, implementací směrnice 95/46/ES v členských státech. nebo parlamentem příslušného členského státu (čl. Návrh nařízení se vyznačuje komplexním přístupem 48, odst. 1), zasahuje v podstatě do národního ústav- k povinnostem správce, a to na nejrůznějších úrovních. ního práva, protože přímo rozšiřuje pravomoci těchto Ve svém konečném důsledku tak nepřímo ovlivní orgánů. Nařízení dále detailně specifikuje povinnosti (čl. i obchodní a pracovní právo. Je zřejmé, že osoby zpra- 52) a pravomoci orgánů dozoru (čl. 53) a požaduje, aby covávající osobní údaje v rámci své hlavní podnikatelské každý orgán dozoru vydával roční zprávu o svých akti- aktivity budou muset pravidla začít brát vážně, a to vitách (čl. 54). zejména s ohledem na poměrně velmi vysoké správní Vzhledem k vysokému objemu sdílení osobních sankce. údajů v podstatě po celém světě si nařízení klade za Průhlednost zpracovávání představuje jediný cíl umožnit maximální možnou míru spolupráce mezi způsob zajištění souladu s právem. Tento argument jednotlivými orgány v rámci celé Evropské unie. Ukládá odůvodňuje míru administrativní zátěže kladenou na tak jednotlivým orgánům povinnost vzájemně si napo- správce. Bohužel je nutno uznat, že pouhé vynucování máhat při implementaci a aplikaci nařízení (čl. 55) práva klasickými prostředky v současné době neobstojí, a představuje pravidla pro společné operace orgánů a proto Unie a členské státy tímto nařízením přesunou dozoru. podstatnou část povinností a záruk na soukromé Důležitým prvkem nařízení je zavedení tzv. mecha- subjekty. nismu soudržnosti, jehož cílem je dosažení právní jistoty
8 Revue pro právo a technologie Diskuze
Řešení navrhované nařízením sleduje chvály- inter vivos.4 Nejaktuálnější je v současné době zejména hodné cíle, ale samozřejmě není absolutně perfektní. problematika autorskoprávní licenční smlouvy v infor- Kritickým bodem je zejména pozice inspektora ochrany mačních sítích. Tzv. veřejné licence v současné době údajů, jehož nezávislost může být ovlivněna. Sporné začínají představovat v podstatě každodenní realitu při je zejména postavení inspektora jako zaměstnance. udělování oprávnění užívat autorská díla. Nejznáměj- Samotné nařízení zakotvuje speciální podmínky pro šími představiteli těchto „internetových“ licencí jsou zpracovávání osobních údajů zaměstnanců vzhledem softwarové licence jako např. GNU GPL5 nebo obecné k jejich podřízené pozici. V jednom dokumentu je tak autorskoprávní licence Creative Commons6. zároveň stanoven požadavek na nezávislost a předpoklá- I přes nesporný hospodářský význam a zájmu na daná závislost osoby v takovémto postavení. bezproblémové aplikaci smluvního práva licenčního Předpokládá se, že nařízení by mělo vstoupit není v současné době institut licenční smlouvy upraven v platnost přibližně do dvou let. Do té doby jistě pro oblast soukromého práva jednotně. Regulace je projde ještě změnami na základě konzultací s dotče- dokonce hodnocena jako „roztříštěná a neústrojná“ 7. nými subjekty a členskými státy. Lze doufat, že bude Neucelenost právní úpravy tak byla hlavním důvodem během této doby návrh doplněn a specifikován tak, pro snahu sjednotit právní úpravu licenční smlouvy že vyřeší podstatné nejasnosti a případné potenciální v novém kodexu civilního práva.8 oblasti nedostatečné ochrany, jakými je jednak sporné Následující text tak analyzuje úpravu licenční postavení inspektora nebo snížená ochrana jednotlivců, smlouvy z hlediska platného práva, tedy zejména úpravu jejichž osobní údaje jsou zpracovávány malými společ- v autorském zákoně a obchodním zákoníku (část nostmi sídlícími mimo Evropskou unii. druhá). V třetí části se věnuje úpravě v novém občan- ském zákoníku9 a zároveň obsahuje komparaci s úpravou dosud účinnou. Tento text si rozhodně neklade ambice Vybrané aspekty licenční smlouvy komplexně porovnat tak obsáhlý institut jako je licenční v novém občanském zákoníku smlouva, ani se nejedná o jeho obecné představení. I pouhá výseč zkoumané problematiky byla podrobně Matěj Myška1 rozebrána ve specializovaných publikacích a lze na ně odkázat jak v obecnostech, tak detailech.10 Před- Abstrakt: mětem tohoto krátkého textu je tak v hrubých obrysech Cílém článku je představit a komparovat vybrané právní představit přehled úpravy vybraných aspektů licenční aspekty licenční smlouvy v kontextu nového občanského smlouvy zajímavých z hlediska komparace stavu de lege zákoníku. lata a de lege ferenda. Při zkoumání licenční smlouvy dle obchodního zákoníku11 se výklad zaměří na (bez) Abstract: The aim of this short paper is to introduce and compare 4 Translativní převod autorských práv je vyloučen ex lege a takový právní úkon selected issues of the license agreement in the context of je právním úkonem neplatným. K diskuzi o možnosti převodu majetkových the new civil code. práv viz. TŮMA, Pavel. K problematice převoditelnosti majetkových autros- kých práv. Bulletin advokacie. 2012, č. 4. S 64 – 71. ISSN 1210-6348. Dostup- né i online z:
Revue pro právo a technologie 9 5/2012
úplatnost licence a aktivní legitimaci k ochraně licen- práva. Nezahájí-li tento příslušné řízení sám ve lhůtě 1 covaných práv. V případě autorskoprávní licence bude měsíce od doručení oznámení nabyvatele o porušení či důraz kladen zejména na smluvní veřejné licence autor- ohrožení práva, může licenciát začít aktivně konat sám. skoprávní v informačních sítích. Typová smlouva autorskoprávní dle AutZ (a speciální podtypová smlouva nakladatelská), upravená 2. Úprava licenční smlouvy de lege lata v §§ 46 – 57 AutZ, představuje titul pro udělení opráv- Obecně je licenční smlouva v platném právním řádu nění užít autorské dílo. Jejím předmětem může být dle ČR upravena jako smlouva typová, a to k předmětům § 12 a 46 AutZ pouze výlučné majetkové právo dílo průmyslového vlastnictví v §§ 508 – 515 ObZ a k před- užít.19 Z hlediska cíle a zaměření textu je nejzajíma- mětům práva autorského resp. práv souvisejících s právem vější speciální úprava uzavírání ve vztahu k takzvaným autorským v §§ 46 – 57 autorského zákona12. Licenční veřejným licencím. Tyto představují moderní způsob smlouvy zmiňuje i úprava ve speciálních zákonech – zde kontraktace v prostředí informační sítě Internet. ovšem není regulována licenční smlouva jako taková, Veřejnou licenci definuje Jansa jako „nevýhradní bezú- jedná se pouze konstituování možnosti licenci poskyt- platnou licenci poskytovanou autorem po celou dobu ochrany nout a odkaz na typovou smlouvu v ObZ.13 De lege díla neurčitému okruhu osob, která opravňuje nabyvatele lata ovšem není vyloučena možnost sjednání licenční dílo dále šířit a kterou konkludentně získá každý, kdo dílo smlouvy, jako smlouvy netypové, tedy inominátní dle § v souladu s licencí užívá“ 20. Standardní úprava kontrak- 51 občanského zákoníku14. tace v OZ předpokládá setkání návrhu k uzavření K úpravě typové licenční smlouvy v ObZ lze podo- smlouvy určitého oferenta a jejího přijetí jedním nebo tknout, že touto „opravňuje poskytovatel nabyvatele ve více určitými obláty (§ 43 a odst. 1 OZ). Uzavření sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv smlouvy pouhým mlčením je nadto výslovně vyloučeno z průmyslového vlastnictví.“ 15 Nejedná se tak o obecnou v § 44 odst. 1 OZ. Je tedy patrné, že veřejné licence nešlo licenční smlouvu k veškerému potenciálnímu dušev- až do novely AutZ zákonem č. 216/2006 Sb. platně nímu vlastnictví, resp. nehmotným statkům. Pojmově uzavírat. Nová speciální úprava v AutZ, zavedená právě je tak omezena pouze na práva k průmyslovému vlast- tímto zákonem, tak odchylně reguluje výše naznačený nictví a její úprava se vztahuje pouze na smlouvy uzaví- standardní proces kontraktace, když dle § 46 odst. 5 za rané mezi podnikateli16. V účinné právní úpravě je tato návrh k uzavření smlouvy považuje i takový projev vůle, smlouva vždy úplatná17, když ObZ v § 508 odst. 1 stanoví který směřuje vůči neurčitému okruhu osob. Způsob povinnost nabyvatele licence k „poskytování určité úplaty, akceptace takového návrhu je modifikován v § 46 odst. nebo jiné majetkové hodnoty“. Jelikož se jedná o základní 6, který stanoví, že „s přihlédnutím k obsahu návrhu nebo ustanovení tohoto smluvního typu, nelze se od nich k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyk- smluvně odchýlit. Aktivně legitimovaný pro ochranu lostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas práva z průmyslového vlastnictví je dle § 514 ObZ s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého primárně poskytovatel licence. Její nabyvatel má vůči úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní poskytovateli informační povinnost o zjištěném poru- zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění“, tedy per šování práv a musí poskytovateli poskytnout potřebnou facta concludentia. Účinnost přijetí návrhu je pak stano- součinnost. Případným neinformováním a neposkyt- vena na okamžik, kdy byl tento úkon učiněn. Proble- nutím součinnosti zakládá povinnosti nabyvatele licence matickým je v případě uzavírání veřejných licencí, zda nahradit vzniklou škodu dle § 373 ObZ a násl. Je nutno je možno určit obsah smlouvy odkazem na licenční též zohlednit speciální úpravu v zákoně o vymáhání práv podmínky.21 Jak uvádí Jansa, je toto způsob, jak se zpra- z průmyslového vlastnictví18. Tato v § 2 odst. 2 ZOVPPV vidla realizuje vůle autora poskytovat veřejnou licenci. stanoví, že „nabyvatel licence může vymáhat práva jen se Typicky je takovýto projev vůle reprezentován grafickou souhlasem vlastníka či majitele práva.“ Výjimkou z tohoto ikonou, která je prolinkována na plné znění licenč- pravidla je neaktivita majitele příslušného průmyslového ních podmínek. Je ale možno pochybovat o tom, zda je takovýto projev vůle dostatečně určitý ve smyslu § 35 12 Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů – OZ. Jansa k dovolenosti takovéhoto odkazu argumen- dále jen „AutZ“. tuje analogií k § 273 ObZ a neexistencí explicitního 13 Jedná např. o § 18 zákona č. 441/2003 Sb., zákon o ochranných znám- 22 kách, ve znění pozdějších předpisů nebo § 32 zákona č. 207/2000 Sb., o ochra- zákazu takovéhoto určení obsahu licenční smlouvy. ně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů, které odkazují na zmíně- Tato možnost není výslovně nikde v AutZ ani ObZ né §§ 508 až 515 ObchZ. stanovena, žádné ustanovení ji ale nezakazuje. Dalším 14 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpi- zásadním nedostatkem, v odborné literatuře zmiňo- sů – dále jen „OZ“. 15 Jak bylo uvedeno výše, nejedná se o převod práv z příslušného průmyslo- 19 TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. Vyd. 1. Praha : vého práva, jak ostatně judikoval Nejvyšší soud: „Licenční smlouvou, která se týká C.H. Beck, 2007. 167 s. ISBN 9788071795735. s. 20. průmyslových práv a práv duševního vlastnictví, se nabyvatel nestává majitelem 20 JANSA, Petr. Právní aspekty implementace projektu „Creative Commons“ patentu, ale vzniká mu pouze oprávnění ve smluveném rozsahu patent využívat.“ v České republice [online]. 2008 [cit. 2-1-2011]. 102 s. Magisterská diplomo- Nejvyšší soud, 21 Cdo 574/2000, [C 328]. vá práce. Univerzita Karlova v Praze. Právnická fakulta. Ústav práva autor- 16 V obecných otázkách se taktéž aplikuje ObZ dle § 261 odst. 6. ského, práv průmyslových a práva soutěžního. Vedoucí práce Irena Holco- 17 Srovnej ŠTENGLOVÁ, Ivana., PLÍVA, Stanislav., TOMSA, Miloš. a vá. Dostupné online z:
10 Revue pro právo a technologie Diskuze
vaným23, současné úpravy veřejných licencí je problema- nakladatelskou.28 Při zohlednění zaměření tohoto textu tika neodvolatelnosti takového neadresovaného návrhu. lze konstatovat, že v oblasti úpravy veřejných licencí Jak uvádí Jansa, je pro platné uzavření veřejné licence představuje NOZ vítané vyjasnění výše naznačených nutné, aby v okamžiku konkludentní akceptace tento interpretačních problémů stávající úpravy v AutZ. Na návrh stále trval.24 V úpravě veřejných licencí v § 46 odst. samostatné možnosti návrhu neurčitému okruhu osob se 5 a 6 AutZ absentuje závazek poskytovatele poskytovat v souladu s § 2373 odst. 1 nic nemění. Výslovně je formu- veřejnou licenci po celou dobu ochrany, čímž je podrý- lace možnosti této kontraktace zpřesněna tak, že souhlas vána právní jistota nabyvatelů licence. s takto navrhovanou licencí lze vyjádřit i bez vyrozu- 3. Úprava licenční smlouvy v novém občanském zá- mění poskytovatele licence provedením určitého úkonu, koníku zejména poskytnutím nebo přijetím plnění. Možnost Sledovaný záměr upravit licenční smlouvu jednotně je poskytovatele licence určit obsah smlouvy odkazem na patrný již ze samotné zákonné definice tohoto insti- licenční podmínky, jež jsou veřejně známé nebo veřejně tutu. Licenční smlouvou tak dle § 2358 NOZ „posky- dostupné (typicky prostřednictvím informační sítě tuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva Internet) je nově explicitně stanovena v § 2373 odst. 1. duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném Ohledně pochyb okolo odvolatelnosti návrhu veřejné nebo neomezeném rozsahu“. Pouze na okraj lze zmínit, licence pak NOZ v § 2373 odst. 3 výslovně stanoví, že že NOZ vychází z konceptu širšího chápání věci návrh směřovaný neurčitému okruhu osob, který lze jako předmětu majetkového, zahrnujícího i majetek nehmotný.25 Analýza této fundamentální změny chápání přijmout bez vyrozumění navrhovatele, nelze během duševního vlastnictví jako věci nehmotné však dalece určené lhůty odvolat.29 přesahuje možnosti a rozsah tohoto textu a lze tak odkázat na specializované zdroje.26 Z důvodu unifikace 4. Závěr právní úpravy taktéž již nemá smysl klasifikovat licenční Obecně lze hodnotit sjednocení úpravy licenční smlouvu dle jednotlivého pramene právní úpravy. smlouvy jako krok správným směrem. NOZ tak vychází V obecných ustanoveních o licenci v NOZ (§§ ze současné úpravy licenční smlouvy v ObZ, ale rozši- 2358 – 2370), která se pojmově vztahují i na licencování řuje ji na širší okruh nehmotných statků. Zároveň ovšem výkonu práv z průmyslového vlastnictví však dochází zachovává speciální úpravu pro, svou povahou speci- k významné změně ohledně úplatnosti takto poskyt- fická, autorská práva a práva s autorským souvisejí- nuté licence a osobě aktivně legitimované k prosazo- cím.30 Regulace licenční smlouvy v NOZ tak představuje vání ochrany předmětných práv. Na rozdíl od současné poměrně komplexní právní úpravu tohoto nejčastějšího úpravy v § 508 ObZ z § 2366 NOZ vyplývá, že licenci, institutu smluvního práva v oblasti duševního vlastnictví. a to i k předmětům průmyslového vlastnictví, lze poskyt- Nelze ovšem úplně souhlasit s tvrzením v důvodové nout jako bezúplatnou, pokud si toto strany ve smlouvě zprávě, že „nová úprava sleduje především naplnění syste- ujednají. Zde se tedy jedná o obdobnou úpravu jako matického hlediska, platnou právní úpravu v obou speciál- u dosavadní typové licenční smlouvy autorskoprávní. ních zákonech přejímá, aniž ji podstatně mění.“ 31 Zejména Ohledně legitimace k vymáhání práv, je v § 2369 NOZ bezúplatnost licence a aktivní legitimaci k ochraně pak předpokládáno „prohození“ rolí subjektů, které licencovaných práv představují poměrně zásadní změnu mohou konat příslušné kroky k ochraně poskytnuté pro fungování tohoto institutu v komerční praxi. licence. Nabyvateli licence zůstává zachována povin- V případě úpravy autorskoprávní licence ve nost poskytovatele licence bez zbytečného odkladu vztahu k stále populárnějším veřejným licencím lze o porušení licence informovat (jako v současné úpravě ovšem s povděkem kvitovat celkové vyjasnění fungo- v § 514 ObZ), subjektem poskytujícím součinnost je ale vání tohoto institut (zejména s ohledem na způsob dle NOZ poskytovatel licence. Z výše uvedeného tak kontraktace) v prostředí informačních sítí. Problema- lze dovodit, že aktivně konajícím subjektem v prosazo- tické otázky vyvstávající s užíváním veřejných licencí, vání práv z průmyslového vlastnictví by měl být nově které musely být řešeny kreativním výkladem a na něž ex lege nabyvatel licence. V souvislosti s touto změnou nebyl v doktríně jednotný názor, tak nacházejí v NOZ lze důvodně očekávat novelizaci příslušných ustanovení adekvátní zákonné zakotvení. ZOVPPV. V souladu s důvodovou zprávou respektuje právní úprava licenční smlouvy v NOZ „zvláštnosti licence k předmětům chráněným právem autorským“ 27. V §§ 2371 – 2389 NOZ je upravena obecná smlouva autor- skoprávní a i specifické modifikace pro licenční smlouvu
23 Tamtéž, s. 34. 24 Tamtéž, s. 34. 28 Respektovány jsou i specifika licenčních smluv k právům souvisejícím s 25 K tomu srovnej § 496 odst. 2 NOZ: „Nehmotné věci jsou práva, jejichž po- právem autorským a k databázím. vaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty.“ 29 Konkrétní délku trvání lhůty, po kterou návrh trvá, by v případě veřejných 26 TELEC, Ivo. Duševní vlastnictví a jeho vliv na věc v právním smyslu. licencí typu Creative Commons bylo nutno dovodit z vůle autora poskytnout Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. Praha : Verlag C. H. Beck. licenci po celou dobu trvání autorských práv. 2011, roč. 19, č. 12, s. 444-450. ISSN 1210-6410. 30 Srovnej konsolidovanou důvodovou zprávu k § 2358 až 2389 NOZ. 27 Konsolidovaná důvodová zpráva k § 2358 až 2389 NOZ. 31 Tamtéž.
Revue pro právo a technologie 11 5/2012
Svoboda “v síti” Útoky proti soukromí V úvodu je vhodné definovat, co je počítačový útok. Lze David C. Hájiček ho popsat jako související aktivity rozdělené do 5 fází: • footprinting (fáze sběru informací, mapování Resume a modelování kompletního profilu útočníkova This thesis focus on the legal aspects of privacy prote- cíle), ction in the environment of data networks, especially • scanning (zjišťování technických specifik the Internet. There is the information technology attack v cílových systémech), defined in the beginning of the document, following by • enumeration (nalézání slabin ve zjištěných typical attacks known. Those targeting on the privacy specifikách), are pointed out and divided into the two basic catego- • využití nalezených slabin k provedení samot- ries: PUSH and PULL, also explained in the document. ného útoku, In the second part, the actual legal consequences in • zahlazení stop5. Czech Republic and European Union are discussed. The Z technického hlediska lze dále rozlišovat na automa- legal view is described from the administrative law and tizované a manuální útoky. Automatizované jsou ty, criminal law perspectives. The second part is divided kdy je aktivita útočníka patrná převážně v počátcích into the two logical chapters, first summarizing existing útoku (příprava software určeného k útoku) a samotný laws and highlighting consequential sections and defini- útok potom probíhá bez jeho výrazného zásahu. Auto- tions, second explaining how those sections and defini- matizované útoky mají zpravidla za úkol zjišťovat tions can be enforced in the practice. As the “European a sbírat6 o uživateli informace (osobní údaje, auten- arrest warrant and the surrender procedures between tizační data apod.), případně mu zobrazovat vybrané Member states” is one of the European tools helping to informace (např. reklamy). U automatizovaných útoků enforce (among others) the privacy, the last part brings proti soukromí uživatele se jen velmi vzácně setkáváme a brief overview of main principles discussed in that s cílem poškodit rovněž zařízení uživatele nebo využívat document and describes, how they have been imple- jeho zdroje pro potřeby útočníka. mented into the Czech legislation. There has been no Manuální útoky potom předpokládají zapojení space to analyze the national legislation in the area of útočníka v průběhu všech fází útoku. Jsou velmi často privacy of other important countries (e. g. USA, China) zahajovány těmi automatizovanými (zejména v prvních in the thesis, neither to discuss this topic from the inter- třech fázích), případně se setkáváme s jejich kombina- national perspective. cemi. V takových případech je do soukromí uživatele zasahováno z důvodu přípravy jiných útoků (často trest- Svoboda “v síti” ných činů), například proti vlastnictví. V souvislosti s rozšiřováním komunikačních tech- Nejčastějšími druhy útoků jsou7: nologií se čím dál častěji setkáváme s obavami uživa- telů o některé aspekty svých základních práv. Jedná se • Malware (“computer contaminant”; automati- zejména o obavy o vlastní soukromí (v poslední době zované útoky) čím dál častěji rovněž o vlastnictví) přičemž v obou • virus (škodlivý program schopný se dále případech jde o hodnoty “nejvyšší” – tedy chráněné šířit, s různými schopnostmi a vlastnostmi), Listinou základních práv a svobod ČR (dále LZPS)1 • červ (umí se sám šířit – replikovat, může i například Listinou základních práv Evropské unie mít různou funkčnost – jako virus), (dále LZPEU)2. Zmiňovaná práva jsou chráněna • trojský kůň (škodlivý program, zakrývající i dalšími mezinárodními instrumenty – například své skutečné chování jiným účelem), Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základ- • backdoor (tzv. “zadní vrátka” vytvořená ních svobod3 nebo i mezinárodními smlouvami mezi- programátorem pro pozdější převzetí národního práva veřejného. V práci se zaměřujeme kontroly nad programem – například přímo zejména na ochranu soukromí4. Cílem práce je definovat v kódu uložené uživatelské jméno a heslo, typy jednání zasahujících do soukromí uživatelů počíta- skryté legálním uživatelům programu), čových sítí a popsat existující českou a evropskou legisla- • keylogger (program tajně zaznamenáva- tivu umožňující obranu proti takovému jednání. jící znaky zadávané uživatelem – například hesla – s cílem zpřístupnit je útočníkovi), • spyware (programy odesílající dat bez vědomí uživatele),
1 Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění 5 srov. McClure, S., Scambray, J., Kurtz, G. Hacking Exposed. 6th Edition. ústavního zákona č. 162/1998 Sb. New York: Nakladatelství McGraw Hill, 2009. s. 7-157. 2 Listina základních práv Evropské unie (2007/C 303/01). 6 U útoků na soukromí uživatelů zpravidla hovoříme o převzetí dat, velmi 3 ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 11, vyhlášena 4. 11. 1950 Radou Evropy vzácně sebrání (data nejsou totiž ve většině případů pevně vázána na nosič, po v Římě. útoku tak zpravidla zůstávají ve vlastnictví jejich původce a ten neztrácí mož- 4 LZPS v článku 7, odst. 1) stanoví, že “Nedotknutelnost osoby a jejího sou- nost s nimi disponovat). kromí je zaručena.” Otázku ochrany soukromí dále řeší v článku 10, především 7 Předmětem článku není podat vyčerpávající informace o typech počítačo- odst. 2) a 3); LZPEU potom předmětné téma upravují články 7 a 8. vých útoků, jsou uvedeny pouze ty, které jsou významné pro zvolené téma.
12 Revue pro právo a technologie Diskuze
• adware (programy zobrazující nevyžádaná Jak je patrné z uvedeného rozdělení, útoky proti sdělení), soukromí – tedy vlastně i osobnosti – lze dále rozdělit na • robot (crawler, spider; sbírají data prochá- PULL (kdy se útočník snaží získat informace) a PUSH zením sítě a následně je prezentují uživa- (kdy útočník naopak některé informace sděluje a tím teli/útočníkovi). narušuje soukromí uživatelů), přičemž fatálnější dopady mají (až na výjimky11) útoky typu PULL. Na základě • Předstírání identity (automatizované/manuální takto získaných dat totiž může útočník rozvíjet útoky útoky) do dalších oblastí, případně zvyšovat dopady již prove- • pharming (přepsání záznamu v DNS dených útoků – motivem je pak pro útočníky především a předstírání cizí identity), obohacení, či získání jiných výhod (například prostřed- • phishing (rozesílání e-mailových zpráv nictvím vydírání). vybízejících cíl útoku, aby klikl na odkaz Původce automatizovaných útoků – zejména autory uvedený v těle e-mailu; uživatel tak učiní malware – nemusí být vždy snadné (či dokonce možné) v domění, že se připojuje k důvěryhod- identifikovat. U manuálních útoků je to s určením nému systému – například k bankovním útočníka o poznání snazší – často lze totiž (v závis- službám – a je přesměrován na stránky losti na legislativě zemí, přes něž či z nichž útočník svůj útočníka), útok vede) lokalizovat jejich zdroj. Alespoň na území • podvržení (například podvržení serverové Evropské unie by potom mělo být možné jít při identifi- certifikátu, předstírajíc cizí identitu), kaci až do úrovně konkrétních fyzických či právnických • sociální sítě (uživatelé o sobě sami a dobro- 12 osob . Proto i právní ochrana před těmito typy útoků je volně zveřejňují nepřiměřené množství 8 o poznání konkrétnější. osobních, často citlivých údajů ). V dalších částech práce je pozornost věnována • Exploit (využití zranitelnosti v některé ze především PULL útokům, a to zejména těm, při kterých služeb běžící na cílovém počítači; manuální je možné identifikovat útočníka. útoky) • system Hacking (ovládnutí cílového Současný stav ochrany soukromí v ČR a EU počítače útočníkem), Právní úprava ochrany soukromí v ČR a EU • cross-Site-Scripting (XSS; využití chyb ve Útočníci se mohou svojí činností dopouštět správních zdrojovém kódu webových stránek hosti- deliktů nebo trestných činů. Správní delikt je souhrnné tele, jehož služby cíl útočníka využívá), označení pro přestupky a jiné správní delikty. V obou • noti a Zombie (programy neautorizovaně případech se jedná o protiprávní jednání stanovené nainstalované do prostředí cíle útočníka, zákonem (a to i neúmyslné), za které ukládá správní konzumující systémové prostředky uživa- 13 orgán ve správním řízení zákonem stanovenou sankci, tele, využívané v tzv. Botnetech pro různé rozdíl spočívá v tom, že přestupku se může dopustit typy útoků). pouze fyzická osoba, zatímco jiného správního deliktu • Zachycení/podvržení komunikace (manuální právnická osoba, resp. fyzická osoba podnikající. útoky) Trestný čin14 (u mladistvých pachatelů nazývaný • man-in-the-Middle (neautorizované provinění) je delikt závažnější než přestupek (správní vstoupení do komunikace mezi dvěma delikt) a může být spáchán pouze fyzickou osobou. stranami, kdy útočník v komunikaci Protiprávní čin je trestným činem, je-li formálně se stranou A předstírá, že je strana B naplněna skutková podstata trestného činu. Trestné činy a naopak), dělí trestní zákoník dále na zločiny a přečiny, kteréžto • e-mail Hacking (zachytávání a neautori- rozlišuje sazba trestu odnětí svobody, případně úmysl zované čtení e-mailů9). při jejich spáchání (do 3 let jde o přečin, stejně jako 10 v případně spáchání z nedbalosti). • Spamming (zasílání nevyžádaných sdělení ). V případě správního deliktu ani trestného činu směřujícího do oblasti soukromí v prostředí datových sítí nelze příliš předpokládat, že by útočník jednal v rámci 8 Definice dle z. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. nutné obrany či krajní nouze (a tím se vyhnul zodpověd- 9 V nedávné minulosti bylo toto téma velmi aktuálním, zejména ve vztahu k oprávnění zaměstnavatele číst elektronickou poštu svých zaměstnanců. Od- nosti za své konání), avšak nejsou ojedinělé případy, kdy borná veřejnost se shoduje, že obsah obecně všech elektronických zpráv je chrá- útočník nedosáhl ještě 15 let věku či nemohl rozpoznat něn na základě článku 13 LZPS. Problematika ochrany elektronické kore- nebezpečnost svého jednání díky duševní poruše. spondence je upravena rovněž Směrnice č. 2002/58/ES Evropského parlamen- Následující kapitoly se zaměřují na správněprávní, tu a Rady upravující zpracování osobních údajů a ochrany soukromí v oblas- resp. trestněprávní ochranu proti útokům na soukromí. ti elektronických komunikací. Obecně je obsah e-mailové komunikace pova- žován za listovní tajemství a měly by se na něj proto vztahovat ustanovení z. č. 11 Míněno zejména použití phishingu, kdy prostřednictvím zasílání nevyžá- 29/2000 Sb., O poštovních službách (zejména § 6 odst. 6). Přesto se lze v pra- daných e-mailů pod cizí identitou (PUSH) je útok zaměřen na získání osob- xi setkat s případy, kdy zaměstnavatelé elektronickou poštu svých zaměstnanců ních údajů. monitorují, zpravidla na základě dohody obsažené v pracovní smlouvě. 12 Viz dále – zejména zákon o elektronických komunikacích. 10 Nevyžádaná obchodní sdělení v prostředí ČR zakazuje například z. č. 13 Správní řízení je vedeno dle z. č. 500/2004 Sb., správní řád, v případě říze- 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, který je v § 11 ní o přestupcích pak rovněž dle z. č. 200/1990 Sb., o přestupcích. označuje za správní delikt. 14 Definovaný v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
Revue pro právo a technologie 13 5/2012
Správně právní úprava řeší zásady pro kvalitu, zásady pro legitimní zpra- Vedle v úvodu zmiňovaných základních listin je soukromí cování, diskutuje zvláštní kategorie osobních údajů, v českých podmínkách definováno zákonem o ochraně dále se věnuje informování subjektů osobních údajů, osobních údajů15. Ten se dle ustanovení §3, odst. 3 jejich právům, výjimkám a omezením, důvěrné povaze nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí a bezpečnosti zpracování a ochranu osobních údajů fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu. Dříve ÚOOÚ a soukromí v rámci vnitřních telekomunikačních sítí. používal pro popsání výjimky také slov „nahodilé“ či Nutno však dodat, že nařízení se zaměřuje na ochranu „nesystémové“ zpracování. Zákon tedy upravuje přede- fyzických osob v souvislosti se zpracováními osobních vším systematické zpracování osobních údajů. Ochranu údajů orgány a institucemi Evropské unie, neupravuje před jednorázovými, resp. nesystematickými zásahy do tedy problematiku ochrany soukromí proti výše jmeno- soukromí jednotlivce pak upravují §§ 11–17 občan- vaným typům útoků. ského zákoníku16. Přestože jsou předmětná ustanovení Stále sílící fenomén užívání komunikačních sítí, podřazena pod název „Ochrana osobnosti,“ je možné zejména potom Internetu, dává vzniknout debatám je aplikovat na diskutované téma – ochranu soukromí. na národních, evropských i mezinárodních úrovních. Stejně tak zákon o ochraně osobních údajů lze brát jako Ochraně osobních údajů ve spojení s poskytováním nástroj ochrany soukromí, a vlastně i ochrany osobnosti. veřejně dostupných služeb elektronických komunikací Zákon o ochraně osobních údajů rozlišuje dva ve veřejných komunikačních sítích věnuje pozornost základní pojmy: osobní, případně citlivý údaj. § 4, odst. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES. a) považuje osobní údaj za jakoukoliv informaci týkající Podle ní má poskytovatel takových veřejně dostupných se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů služeb má povinnost zajistit jejich bezpečnost, členské se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt státy potom musí garantovat uživatelům služeb důvěr- údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě nost sdělení. Směrnice dále upravuje použití provoz- čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho ních a lokalizačních údajů, možné omezení identifikace fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní volajícího, podrobné vyúčtování služeb či tvorbu, údržbu nebo sociální identitu. Tato definice je poměrně široká a poskytování účastnických seznamů. Zajímavým a dává prostor různým interpretacím. Za povšimnutí bodem je ustanovení článku 13, který ustavuje, že auto- stojí také na první pohled vágní formulace „určený“ matizovaně zasílaná obchodní sdělení (potenciální útok a „určitelný.“ Zcela bez zajímavosti z tohoto pohledu typu PUSH) je možné takto zasílat pouze s předchozím není skutečnost, že § 18, odst. 2) správního řádu17 má souhlasem adresáta. V ČR jsou zmiňované požadavky o údajích nutných k identifikaci zcela konkrétní před- transponovány do praxe zákonem o službách infor- stavu: Údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se mační společnosti20. Orgánem dohlížejícím na dodržo- rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého vání zákazu nevyžádaných obchodních sdělení byl určen pobytu, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona. ÚOOÚ. Zákon o ochraně osobních údajů však transpo- Za zmínku stojí skutečnost, že zatímco Směrnice nuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES 2002/58/ES připouští možnost, aby členské státy mohly (dále Směrnice) a volná definice osobních údajů je se přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv směrnicí v souladu. Oproti taxativnímu vymezení totiž a povinností důvěrného charakteru sdělení ochrany umožňuje nahlížet na osobní údaje v kontextu individu- provozních údajů21, pokud toto omezení představuje álně řešené situace18. v demokratické společnosti nezbytné, přiměřené a úměrné Český parlament v §2, odst. 1 zákona o ochraně opatření pro zajištění národní bezpečnosti, obrany, veřejné osobních údajů zřídil, v souladu s požadavkem článku bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování 28 Směrnice, Úřad pro ochranu osobních údajů, jemuž a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektro- svěřil kompetence ústředního správního orgánu pro oblast nického komunikačního systému, Směrnice 2006/24/ES22 ochrany osobních údajů. Směrnice sama nezřizuje žádný takovéto jednání přímo vyžaduje. Povinnost uchovávat ústřední kontrolní orgán, pouze pracovní skupinu určitý typ údajů o komunikaci jednotlivých stran (uživa- (články 29 a 30), s funkcí nezávislého poradního orgánu. telů veřejně dostupných služeb informační společnosti) Vymoženost ústředního nadřazeného úřadu evrop- zakotvuje ve svém v článku 3 a prohlašuje ji za závaznou ského „kalibru“ přichází až s Nařízením Evropského pro poskytovatele veřejně dostupných služeb elektronic- parlamentu a Rady 45/2001/ES které zřizuje Evrop- kých komunikací nebo veřejných komunikačních sítí. ského inspektora ochrany osobních údajů19. K tomu Uchovávané údaje23, tedy zejména identifikace rovněž zavádí opravné prostředky (možnost podat uživatele (jméno a adresa obou komunikujících stran) žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie, možnost a jeho označení v síti, datum a čas sestavení a přerušení stížnosti Evropskému inspektorovi). Nařízení dále spojení (přihlášení a odhlášení ke službě), typ použité služby a jednoznačné označení koncového (přípoj- 15 zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. ného) bodu účastníka, mají být dle ustanovení článku 4 16 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. poskytovány pouze příslušným vnitrostátním orgánům 17 zákon č. 50/2004 Sb., správní řád. 18 Směrnice 95/46/ES v článku 2, písm. a) přesto uvádí příklady osobních 20 Srov. y. č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. údajů. 21 Srov. Článek 13 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES. 19 Viz stránky Evropské komise, European Union, 1995-2012, dostupné 22 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/58/ES. z
14 Revue pro právo a technologie Diskuze
v souladu s požadavky nezbytnosti a přiměřenosti. Ty bení značné škody či za účelem získání značného mají mít na vyžádání 6 měsíců až 2 roky. Článek 5 dále prospěchu samozřejmě trestní hranici zvyšují. A to explicitně stanoví, že nesmí být uchovávány údaje odhalu- i v případě porušení tajemství dokumentů uchovávaných jící obsah sdělení. v soukromí (§ 183), kde základní sazba je 1 rok až 3 roky. Česká republika transponovala povinnosti vyplý- vající ze směrnice zákonem o elektronických komu- Prosazování ochrany soukromí v ČR a EU nikacích24 a prováděcí vyhláškou25. Několik málo let Prosazování správněprávní úpravy nato však byla na popud skupiny poslanců vedených M. 26 Správněprávní ochrana, tedy řízení ve správním soud- Bendou nálezem Ústavního soudu ČR ustanovení § 29 nictví, se opírá primárně o soudní řád správní 97, odst. 3 a 4, včetně prováděcí vyhlášky, zrušena. To a o správní větev obecného soudnictví. Oběť útoku proti však neznamená, že směrnice o data retention nebude soukromí má možnost (už jen při podezření na porušení do českých podmínek transponována – můžeme jen 27 svých práv v oblasti ochrany osobních údajů) obrátit se na doufat, že druhý pokus se již legislativcům povede lépe . příslušný správní orgán určený k projednání přestupku či Trestněprávní úprava jiného správního deliktu v prvním stupni (ÚOOÚ). Ten Trestným činům v oblasti ochrany soukromí (dále pak z úřední povinnosti projednává přestupky či jiné správní i osobnosti a listovního tajemství) se věnuje trestní 28 delikty, přičemž správní řízení orgán zahajuje, jakmile zákoník v části druhé, Hlavě II, Dílu 2. Ten v odst. 1 nastanou a jsou mu známy skutečnosti, které zahájení § 180 stanovuje trestní hranici odnětí svobody až 3 roky řízení odůvodňují (to znamená, že krom podaného či zákaz činnosti tomu, kdo neoprávněně zveřejní, sdělí, podnětu či stížnosti může orgán kontrolní činností zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, porušení zákona zjistit rovněž sám). Po projednání které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem 30 přestupku či jiného správního deliktu vydá rozhodnutí , veřejné moci, poruší státem uloženou nebo uznanou povin- proti kterému je přípustný rozklad k odvolacímu orgánu nost mlčenlivosti o osobních údajích a způsobí mu tak 31 (předsedovi ÚOOÚ) podaný účastníkem řízení . vážnou újmu. V odst. 2 stanovuje trestní sazbu v rozmezí Dnem účinnosti zákona o ochraně osobních údajů 1 roku až 5 let (případně peněžitý trest či zákaz činnosti), pozbyly české soudy pravomoci rozhodovat v otázkách pokud tak učiní jako člen organizované skupiny, použije ochrany osobních údajů (dle zákona o ochraně osobních prostředky hromadné komunikace, způsobí značnou údajů), což ovšem neznamená, že uživatel nemá možnost škodu nebo tak učiní v úmyslu získat značný prospěch. u soudu požadovat přezkoumání správního rozhodnutí Trestem odnětí svobody na 3 roky až 8 let pak může být dozorového orgánu pro ochranu osobních údajů. potrestán ten, kdo uvedeným jednáním způsobí škodu Opravný prostředek k tomu určený je žaloba podaná velkého rozsahu či získá prospěch velkého rozsahu. proti rozhodnutí ÚOOÚ ke krajskému soudu. V dalším § 182 trestního zákoníku dále stanovuje tresty za stupni v rámci soudní moci České republiky je možné narušení důvěrnosti datové komunikace či jiný způsob proti rozhodnutí krajského soudu podat kasační stížnost neoprávněného získávání dat ve výši až 2 let či zákaz k projednání nejvyššímu správnímu soudu. činnosti. Odstavce 5 a 6 stanovují tresty pro zaměst- Jedná-li se o narušení soukromí některým orgánem nance provozovatelů datových a komunikačních služeb. či institucí zřízenou Smlouvami o založení Evropských Tresty za spáchání trestného činu v rámci organi- společenství nebo na jejich základě, má uživatel možnost zované skupiny, ze zavrženíhodné pohnutky, způso- (jak bylo uvedeno výše), podat stížnost Evropskému inspektoru ochrany údajů. Proti jeho rozhodnutím lze 24 Srov. z. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 32 25 Vyhláška Ministerstva informatiky a Ministerstva vnitra č. 485/2005 Sb., podat žalobu k Soudnímu dvoru Evropské unie . o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání. Prosazování trestně úpravy 26 Spisová značka Pl. ÚS 24/10; mezi hlavní argumenty patřilo neúměr- Trestní řízení33, v rámci kterého jsou projednávány (mimo né zasahování do soukromí osob (článek 10, odst. 3 a článek 13 LZPS), nejas- jiné) trestné činy proti soukromí, zahajují orgány činné ná specifikace orgánů oprávněných vyžadovat lokalizační a provozní údaje, chy- bějící jednoznačný účel, za jakým jsou lokalizační a provozní údaje oprávněným v trestním řízení – přesněji řečeno policejní orgány – na orgánům poskytovány a absence bezpečnostních opatření, které má poskytova- základě trestního oznámení (nebo dozví-li se o pravdě- tel služeb aplikovat za účelem ochrany (zajištění dostupnosti, důvěrnosti a inte- podobném spáchání trestného činu jiným způsobem). grity) provozních a lokalizačních údajů. Trestní oznámení je možné učinit přímo některému 27 Za zmínku rovněž stojí skutečnost, že sběr obrovského objemu dat, který- z útvarů Policie ČR nebo státnímu zastupitelství. Po mi plošně sbírané provozní a lokalizační údaje jsou, a jejich uchovávání (v na- šich podmínkách po dobu 6–12 měsíců) budou znamenat značnou finanční zá- zahájení trestního řízení se orgány činné v trestním těž pro poskytovatele veřejně dostupných služeb elektronických komunika- cí, která ve finále dopadne na samotné uživatele, v tomto případu na ty, jejichž 29 Srov. z. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. soukromí bude „narušováno.“ Či ještě hůře na daňové poplatníky, přičemž efek- 30 V rozhodnutí mohou být uloženy tyto sankce: napomenutí, pokuta, zákaz tivita zaváděného opatření je v našem prostředí diskutabilní (jako příklad uveď- činnosti, propadnutí věci; v případě ochrany osobních údajů zákon umožňuje me argument Ústavního soudu, opírající se o tvrzení J. Herczega v Bulletinu pouze uložit pokutu, a to v krajních případech až do výše 10.000.000 Kč. advokacie č. 5/2010 na straně 29, že za období leden–říjen 2009 byla žádost o 31 Účastníkem řízení je pouze osoba podezřelá z porušení zákona, nikoliv poskytnutí provozních a lokalizačních údajů učiněna 121 839 krát, zatímco po- oběť útoku; ta má možnost vůči útočníkovi uplatňovat právo na náhradu škody čet objasněných případů z celkových 343 799 trestných činů zjištěných na na- nemajetkové újmy podle hmotněprávních předpisů v adhezním řízení: zákon č. šem území za toto období dosáhla čísla 131 560 – jak vyplývá ze zprávy Komi- 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. se EU – „The Evaluation of Directive 2006/24/ES and National Measures to 32 Srov. článek č. 32, odst. 3 Směrnice 2001/45/ES. Combat criminal Misuse and Anonzmous Use of Electronic Data.“). 33 Trestní řízení je vedeno dle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení 28 Srov. z. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. soudním (trestní řád).
Revue pro právo a technologie 15 5/2012
řízení věnují sběru důkazního materiálu a zjišťování nizované skupině při spáchání činu, způsobení značné důležitých okolností. Nasvědčují-li tyto podklady, že škody, vážné poruchy v činnosti orgánu veřejné moci, byl trestný čin spáchán, je orgánem činným v trestním získání značného prospěchu či způsobení vážné poruchy řízení zahájeno trestní stíhání, následně podán návrh v činnosti právnické nebo fyzické osoby, která je podni- státnímu zástupci na podání žaloby k okresnímu či kraj- katelem (na tyto případy pamatuje § 230, odst. 4 sazbou skému soudu. odnětí svobody na 1 rok až 5 let). Třetí možnost je potom Vzhledem k charakteru sítí, zejména potom Inter- prokázání, že byla způsobena škoda velkého rozsahu netu, není v některých případech zcela jednoduché nebo že pachatel získal prospěch velkého rozsahu (dle uvedený postup aplikovat. Často totiž nastávají situace, ustanovení § 230, odst. 5 je možné takový čin potrestat kdy útočník vede útok na oběť v jiném státě, v jiném odnětím svobody na tři léta až osm let). kontinentě či využívá zařízení umístěné v jiném státě, Ve všech případech je třeba, aby byl pachatel již za než ve kterém se nachází on sám i oběť. V oblasti moci trestný čin odsouzen (zde postačuje, aby byl odsouzen výkonné se Rada Evropské unie snaží na tento fakt alespoň na 4 měsíce, není-li prolomena zásada obou- reagovat (alespoň na území Evropské unie) rámcovým stranné trestnosti), nebo aby proti němu bylo zahájeno rozhodnutím o evropském zatýkacím rozkazu34. To trestní stíhání, a musí být dodržena zásada vzájem- umožňuje „příslušnému orgánu35“ vyžadujícího státu nosti. Současně musí být pachatel za trestný čin podle vystavit evropský zatýkací rozkaz vyplněním předepsa- právního řádu ČR v době spáchání trestně odpovědný. ného formuláře a požádat tak o vydání osoby z jiného Aby bylo možné pachatele předat z ČR, nesmí být členského státu Evropské unie pro účely výkonu trestu občanem ČR, ani mu nebyla v ČR poskytnuta meziná- odnětí svobody či trestního stíhání. Následně jej zašle rodní ochrana (ledaže by s předáním souhlasil). Trestný příslušnému orgánu36 (justičnímu, nikoliv výkonnému) čin pak dále v našem případě38 vykonávajícímu členskému státu, který by měl o vydání • nesmí být v ČR promlčen nebo amnestován, ve lhůtě 60 dnů rozhodnout. • nesmí spočívat v porušení daňových, celních Evropský zatýkací rozkaz v některých případech a devizových předpisů, či jiných finančních práv prolamuje nutnost ověření oboustranné trestnosti činu. státu (není-li zaručena vzájemnost), A to v případě je-li možné trestný čin, pro který byl zatykač vydán, ve vystavujícím státě potrestat trestem • nesmí být v ČR (či v některém z cizích států) odnětí svobody s horní hranicí minimálně 3 let, jde-li 37 již rozhodován či rozhodnut, (mezi jinými) o počítačovou trestnou činnost . Porušení • nesmí být možné za něj uložit v žádajícím státě zákona o ochraně osobních údajů sám zákon klasifikuje trest smrti a nesmí existovat důvodná obava, že jako přestupky či správní delikty, samotné jeho porušení trestní řízení by neodpovídalo zásadám článků tedy trestným činem není. Oporu je tak nutné hledat 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základ- v trestním zákoníku, který v ustanovení § 230 odst. 1 ních svobod, případně že by uložený trest nebyl stanovuje výši maximálního trestu pro toho, kdo překoná vykonán v souladu s nimi, bezpečnostní opatření, a tím neoprávněně získá přístup • nesmí existovat důvodná obava, že pachatel by k počítačovému systému nebo k jeho části, na 1 rok odnětí v dožadujícím státě byl vystavena pronásledo- svobody. Odst. 2 téhož § potom zvyšuje hranici na 2 léta vání z důvodu svého původu, rasy, náboženství, pro případy získání přístupu k počítačovým systémům příslušnosti k určité národnostní nebo jiné skupině, nebo nosičům dat při neoprávněném užití dat, neopráv- státního občanství nebo pro své politické názory, něném narušení jejich integrity, jejich padělání či vložení. • nesmí pachatele vystavit vzhledem k jeho věku To samo o sobě stačí pouze na uplatnění odst. 1 článku a osobním poměrům zřejmě nepřiměřenému 2 Rozhodnutí o evropském zatykači (tedy oboustranná postihu. trestnost je nadále vyžadována), nicméně o vydání je již možné požádat, je-li čin oboustranně trestný. Každé trestní řízení je ukončováno vydáním rozsudku. Aby bylo možné vyhnout se ověření oboustranné Proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí39 je přípustné trestnosti činu, bylo by nutné prokázat úmysl pacha- odvolání (o němž je rozhodováno krajským či vrchním tele způsobit škodu nebo újmu, či získat neoprávněný souden). To může podat obžalovaný, státní zástupce, prospěch a/nebo úmysl neoprávněně omezit funkč- oběť či zúčastněná osoba. Konečně proti rozhodnutí nost počítačového systému (ustanovení § 230, odst. 3 krajského nebo vrchního soudu je možné podat dovolání stanovuje v těchto případech trest ve výši 6 měsíců až k soudu Nejvyššímu. 3 léta). Druhou možností je prokázat členství v orga- V případě vyčerpání veškerých opravných prostředků jak v případě rozhodnutí o trestném činu 34 Srov. rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie č. 2002/584/JHA z 13. 6. 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a o předávání mezi členskými státy Ev- tak i o správním deliktu je následně možné napadnout ropské unie; v ČR implementované do české legislativy zákonem č. 539/2004, rozhodnutí u ústavního soudu ústavní stížností – té však kterým byl změněn trestní řád. musí předcházet porušení základních práv a svobod, 35 V našem prostředí je to Ministerstvo spravedlnosti na žádost soudu, v pří- a musí být namířena proti orgánům veřejné moci. pravném řízení soudce rozhoduje o vydání zatykače na návrh státního zástupce. Ústavní soud rozhodne vydáním nálezu. 36 V našem prostředí je krajské státní zastupitelství příslušné místu, kde se zdržuje osoba, na niž byl zatykač vydán, rozhodnutí potom přísluší krajské- 38 § 393 trestního řádu. mu soudu. 39 Za spáchání trestného činu jsou zpravidla ukládány tresty odnětí svobody. 37 Článek 2, odst. 2 Rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie č. Je-li horní hranice trestní sazby 5 let a více, případně je-li trestný čin spáchán z 2002/584/JHA. nedbalosti, jedná se o přečin, jinak je protiprávní čin označován jako zločin).
16 Revue pro právo a technologie Diskuze
Proti nálezu neexistuje opravný prostředek. Jedinou protiplnění. Výše citované předchozí rozsudky již cestou, jak se pokusit nález zvrátit, je podání žaloby proti poměrně jasně vymezily podmínky, co je databáze a za ČR k Soudnímu dvoru Evropské unie. jakých podmínek přináleží jejímu pořizovateli zvláštní právo (zejména tedy, že právo sui generis chrání struk- Závěr turu databáze, nikoliv její obsah a že náklady na pořízení Jak je patrné z výše uvedených informací, otázka údajů nelze považovat za podstatnou investici do tvorby ochrany soukromí jedince v počítačové síti, zejména databáze). Nejasnosti ale vyvstaly ohledně interpre- potom Internetu, je legislativně v naší zemi i v Evropské tace konceptu originality při tvorbě databáze, kterážto unii do značné míry upravena i prosazována. Složi- je rozhodující pro možnost chránit databázi autorským tější je už mezinárodní situace, které nebylo možné se právem. Court of Appeal (England & Wales) (Civil v této práci s ohledem na požadovaný rozsah věnovat. Division) tak řízení přerušil a dotázal se Soudního dvora, Bohužel, ani dobrá legislativa však neochrání uživa- jak chápat výraz “databáze, které způsobem výběru nebo tele před nimi samotnými. V hysterii, která vypukla uspořádáním obsahu představují vlastní duševní výtvor kolem sociálních sítí, uživatelé o sobě zadávají v nebez- autora” (čl. čl. 3 odst. 1 směrnice 96/9). Soudní dvůr pečné míře osobní, často citlivé údaje. Nebo tak činí pod ve svém rozsudku definoval kritérium originality2 jako vidinou slev či výher v internetových obchodech. To vše, splněné, v případě, že její “autor prostřednictvím výběru aniž by si uvědomovali, že tím dobrovolně narušují své nebo uspořádání údajů, které databáze obsahuje, vyjádří soukromí, s omezeným množstvím následné kontroly. své tvůrčí schopnosti originálním způsobem prostřednic- Jakmile se jednou objeví data na Internetu, je nesnadné, tvím rozhodnutí učiněných na základě své tvůrčí svobody ne-li nemožné, je odstranit. Osobní údaje uživatelé často a může tak databázi vtisknout „osobitý charakter“” (bod sdělují, aniž by věděli, jakému správci je vlastně svěřují 38 rozsudku). Naopak aplikace “zlatých pravidel”, byť do rukou, na jakou dobu a za jakým účelem. sebevíce náročná, nedostačuje k tomu, aby bylo krité- Otázkou tedy je, do jaké míry by měla být v dnešním rium originality splněno. Tyto dopředu dané technické světě ochrana osobních údajů právně upravena a prosa- úvahy, pravidla a omezení neponechávají dle Soudu zována. Zda není legislativa zneužitelná kontrolními žádný prostor pro tvůrčí svobodu, která jediná je předpo- orgány či „oběťmi“ proti „útočníkům.“ V době, kdy se kladem originality databáze. Duševní úsilí a dovednosti uživatel datové sítě dobrovolně a někdy zcela zbytečně vynaložené na vytvoření údajů, přidání podstatného dělí o své soukromí bez jakékoliv kontroly, nutíme zpra- významu údajům či značné pracovní úsilí a dovednosti covatele osobních údajů, kteří je řádně zpracovávají nejsou relevantní pro určení způsobilosti databáze pro k aplikaci často nesmyslných a neúměrně nákladných ochranu autorským právem (bod 46 rozsudku). Soudní opatření pod hrozbou sankce. dvůr tak poskytl předkládajícímu soudu návod, podle kterého má ověřit, zda byly originality v tomto případě naplněny. Praktickým důsledkem tohoto rozhodnutí je Přehled aktuální judikatury ale zamezení hypertrofie autorskoprávní ochrany data- 3 Eva Fialová, Matěj Myška, Jaromír Šavelka bází.
Soud Soud prvního stupně v Haagu Soud Soudní dvůr Evropské unie Sp. zn. BV0549 Sp. zn. C-604/10 Datum 11.1. 2012 Datum 1. 3. 2011 Dostupnost http://zoeken.rechtspraak.nl Fáze řízení předběžná otázka Dostupnost http://curia.europa.eu/ Kolektivní správce BREIN zažaloval poskytova- tele služeb elektronických komunikací Ziggo, b.v. Rozhodnutím ve věci Football Dataco a další proti a XS4ALL, b.v. Počtem svých uživatelů se Ziggo Yahoo UK ! a další přidal Soudní dvůr další díl do své a XS4ALL řadí mezi největší poskytovatele těchto série “databázových rozsudků” z let 2002 a 2004 (Fixtures služeb v Nizozemí. BREIN ve své žalobě požadoval, Marketing (C-46/02; C-338/02 and C-444/02 a British aby výše zmínění poskytovatelé svým uživatelů zabloko- 1 Horseracing Board . Hlavní roli v tomto případu opět vali přístup na internetové stránky The Private Bay, jenž hrály rozpisy utkání anglických a skotských fotba- umožňoval nabízet torrenty obsahující díla chráněná lových ligových soutěží, vytvořených podle určitého autorským právem způsobem peer-to-peer (P2P). typu pravidel (tzv. “zlatá pravidla”), k nimž si společ- Podle soudu porušuje 90% až 95% torrentů dostup- nost Football Dataco nárokovala jak právo pořizovatele ných z The Pirate Bay autorské právo a práva související databáze sui generis, tak práva autorská. Toto tvrzení s právem autorským. Blokace IP adresy The Pirate Bay zpochybňovaly společnosti Yahoo UK ! a tvrdily, že jsou neomezuje podle soudu svobodu slova ani právo přijímat oprávněny předmětné rozpisy používat, aniž by měly informace podle čl. 10 Evropské úmluvy o lidských povinnost za to Football Dataco poskytovat jakékoli právech a základních svobodách. Druhý odstavec toho
1 K těmto rozsudkům vizte i komenář Zuzany Adamové v č. 3 Revue pro 2 S odkazem na svoji další relevantní judikaturu (Infopaq International, právo a technologie. ADAMOVÁ, Zuzana. Rozpisy futbalových zápasov, kon- C‑5/08, Bezpečnostní softwarová asociace, C‑393/09; Football Association ských dostihov a iných databáz a ich právna ochrana. Revue pro právo a techno- Premier League a další, C‑403/08 a C‑429/08; Painer, C‑145/10) logie. 2011, roč. 2, č. 3. S. 3 Stejným názore uzavřela výše uvedený článek i Adamová.
Revue pro právo a technologie 17 5/2012
článku umožňuje svobodu slova omezit, pokud takové vení umožňujícího přístup orgánů činných v trestním omezení stanoví zákon. Omezení musí být nezbytné řízení k údajům o telekomunikačním provozu. Jelikož v demokratické společnosti v zájmu národní bezpeč- se jednalo o navazující “procesní pandán” ke klíčovému nosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/10 ze dne 22. 3. 2011, vychá- ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zela argumentace i v aktuálním případě ÚS právě z něj. zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, Příslovečným “trnem v oku” bylo účelové určení data zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování retention, tj. možnost orgánů činných v trestním řízení autority a nestrannosti soudní moci. Zákonným usta- si údaje vyžádat pro „objasnění skutečností důležitých pro novením je podle soudu čl. 26d nizozemského autor- trestní řízení“. Takto vymezená mez základního práva ského zákona, který dává možnost ukončit službu, na informační sebeurčení je dle ÚS naprosto nedosta- jejímž prostřednictvím je porušováno autorské právo. tečná, zcela pomíjí požadavek nezbytnosti takovéhoto Blokování The Pirate Bay je v demokratické společnosti zásahu s ohledem na jím sledovaný cíl a vede k nadu- nezbytné k ochraně práv třetích osob. Blokace není dle žívání tohoto prostředku. Takové ustanovení, pak dle soudu ani porušením zásady presumpce neviny, jelikož ÚS, “porušuje právo na soukromí a na informační sebeur- tato zásada platí pouze v trestním řízení a blokace trest- čení plynoucí z čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny základních práv něprávní charakter nemá. a svobod, jakož i z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv Dále se soud zabýval povinností dohledu poskytova- a základních svobod.” Napadené ustanovení pak zrušil tele služeb elektronických komunikací podle čl. 15 odst. k 30. 9. 2012. 1 směrnice 2000/31/ES o některých právních aspektech V kontextu debaty ústavnosti “data retention” je služeb informační společnosti, zejména elektronického velice zajímavý disent soudkyně Ivany Janů. Dle jejího obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém názoru, nejsou dány důvody pro zrušení napadeného obchodu“). Členské státy neukládají podle tohoto usta- ustanovení § 88a TrZ. Upozornila na zásadu priority novení poskytovatelům služeb obecnou povinnost ústavně konformní interpretace před formální derogací dohlížet na jimi přenášené nebo ukládané informace, problematického ustanovení, kterou je možné dovodit či obecnou povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti z předchozí rozhodovací činnosti ÚS (zejména v nálezu a okolnosti poukazující na protiprávní činnost. Bloko- sp. zn. II. ÚS 789/06 ze dne 27. 9. 2007 (N 150/46 vání určité IP adresy nevyžaduje, aby poskytovatelé SbNU 489). prezentovala v českém právním prostředí kontrolovali všechna přenášena data všech svých uživa- unikátní názor o aplikovatelnosti záruk předpokláda- telů. Toto opatření vyžaduje pouze kontrolu IP adresy ných při užívání “obsahových” odposlechů i na získá- bez zjišťování obsahu přenášených packetů. Soud ve vání údajů o proběhlém telekomunikačním provozu. svém rozsudku srovnává blokování IP adresy The Pirate Restriktivní výklad předmětného ustanovení § 88a TŘ, Bay s nedávným rozhodnutím Evropského soudního pak koliduje s judikaturou ÚS a není vystavěn na ústav- dvora (dále: ESD) Scarlet Sabam.4 něprávní argumentaci. Závěrem svého disentu pak skep- Filtrovací systém, jenž byl předmětem výše uvede- ticky vyjádřila názor, že případná nová právní úprava ného řízení, měl identifikovat mezi všemi elektronic- toho na “inflaci návrhů” příliš mnoho nezmění, jelikož kými sděleními všech zákazníků soubory přenášené “nadužívání tohoto institutu je založeno na rutinní praxi v sítích „peer-to-peer“. V rámci toho měl určit soubory orgánů činných v trestním řízení, a to bez ohledu na to, co obsahující díla, která by mohla být chráněna právem Ústavní soud považuje za platné právo” a z nevůle soudů duševního vlastnictví jiného. Poté měl vyhodnotit proti- a OČTR ústavněkonformní výklad ustanovení § 88a právně vyměňované soubory a tyto následně zablokovat. TrŘ respektovat. Tento systém označil ESD za neslučitelný s evropským právem. Blokování specifické IP adresy bez kontroly Soud Soudní dvůr Evropské unie obsahu přenášených dat se liší od kontroly a následného Sp. zn. C-406/10 vyhodnocování obsahu z hlediska porušování autor- Datum 2. 5. 2012 ského práva, o kterém rozhoduje sám poskytovatel. Fáze řízení Rozhodnutí o žádosti o předběžné otázce Dostupnost curia.europa.eu Soud Ústavní soud ČR Sp. zn. Pl.ÚS 24/11 Datum 20. 12. 2011 Dne 2. května 2012 vydal Soudní dvůr EU dloho očekávaný rozsudek k žádosti o rozhodnutí o před- Fáze řízení O zrušení zákonů a jiných právních předpisů běžné otázce (žádost podána britským High Court of Justice) v případu SAS Institute v. World Program- Dostupnost nalus.cz, 43/2012 Sb. ming. SAS Institute je společnost působící ve Velké Británii, která vytvořila a distribuuje úspěšný softwarový Ústavní soud (dále jen „ÚS“) v tomto případě rozho- produkt, který postupem času získal téměř monopolní doval o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 6 na zrušení postavení. Společnost World Programming si tento § 88a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním produkt vzala za model a svůj (konkurenční) softwarový (dále jen “TŘ”), ve znění pozdějších předpisů. Ve struč- produkt navrhla přesně podle něj. Nekopírovala přitom nosti se jednalo o zrušení procesněprávního ustano- samotný zdrojový nebo strojový kód produktu společ- nosti SAS Institute, avšak velmi pečlivě napodobila jeho 4 Rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 24.listopadu 2011, věc č. C‑70/10.
18 Revue pro právo a technologie Anotace
chování tak, aby se z pohledu uživatele oba produkty 5 odst. 3 nařízení Brusel I1 a jeho hraničního určova- jevily jako komplementární. V souvislosti s takovým tele „místo, kde došlo nebo může dojít ke škodné události“ jednáním logicky vyvstala řada právních otázek, které (lex loci delicti)2 pro online prostředí. Internet, online si evidentně vyžádali též interpretaci právní úpravy EU. prostředí se vyznačuje územní neomezeností, naopak Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla naformu- pravidla mezinárodního práva soukromého a proces- lována velmi podrobně a obsahovala celkem 9 samo- ního jsou založeny na zásadě teritoriality. Proto řada statných otázek. Na tomto místě tak zmíníme pouze hraničních určovatelů nefunguje v tomto prostředí zcela ty nejdůležitější. Především tak šlo o to, zda se jedná bez problémů. Jedním z problematických je i hraniční o neoprávněný zásah do autorských práv autora počíta- určovatel lex loci delicti. Pro další rozvoj smluvních čového programu, jestliže třetí osoba vytvoří jiný počíta- i mimosmluvních závazkových vztahů na internetu čový program, který kopíruje funkce prvního programu? je nutná existence pevných a předvídatelných pravidel V odpovědi na položenou otázku vyjádřil SDEU jedno- (hraničních určovatelů) s jasným obsahem.3 SDEU se značné negativní stanovisko. Své rozhodnutí opřel o již v několika posledních rozsudích zabýval právě inter- dříve judikovaný názor (rozsudek Soudního dvora EU pretací stávajících kolizních a procesních pravidel pro ze dne 22. prosince 2010, ve věci C-393/09), že výhradně online prostředí.4 V rozhodnutí eDate se SDEU poprvé zdrojový a strojový kód představují vyjádření počítačo- zabýval interpretací hraničního určovatele lex loci delicti vého programu v objektivně vnímatelné podobě. Z toho v online prostředí, ale ve specifickém případě porušení lze následně vyvodit, že pouze tato vyjádření mohou být osobnostních práv zveřejněním informací na inter- předmětem autorskoprávní ochrany. Takový závěr pak netu.5 jednoznačně znamená, že funkcionalita počítačových V tomto rozhodnutí šlo o žádost o rozhodnutí programů leží mimo dosah ochrany poskytované autor- o předběžné otázce ve věci Wintersteiger AG (dále jen ským právem. V obdobném duchu rozhodl též ve vztahu Wintersteiger), proti Products 4U Sondermaschinenbau k převzetí programovacího jazyka a datových struktur. GmbH (dále jen Products 4U). Rozhodnutí jako takové však nepředstavuje významný Společnost Wintersteiger je podnik se sídlem příspěvek do debat k možnosti chránit funkcionalitu v Rakousku, který vyrábí a celosvětově prodává servisní počítačových programů prostředky autorského práva. stroje pro lyže a snowboardy včetně náhradních dílů Důvodem je naprosté pojmové vakuum, do kterého a příslušenství. Od roku 1993 je majitelem rakouské SDEU své rozhodnutí zasadil. ochranné známky Wintersteiger. Společnost Products 4Use sídlem v Německu také vyvíjí a prodává servisní stroje pro lyže a snowboardy. Kromě toho prodává Případ Wintersteiger příslušenství ke strojům jiných výrobců, zejména ke Tereza Kyselovská strojům společnosti Wintersteiger. Toto příslušenství, které společnost Products 4U nazývá „Wintersteiger- Zubehör“ („příslušenství Wintersteiger“) není vyráběno Soud Soudní dvůr Evropské Unie (první senát) společností Wintersteiger a tato jej ani neautorizovala. Sp. zn. C-523/10 Společnost Products 4U si od 1. prosince 2008 Datum 19. 4. 2012 rezervovala klíčové slovo (AdWord) „Wintersteiger“ Dostupnost www.eurlex.eu v rámci vyhledávače Google. Tento zápis byl omezen německou národní doménu nejvyšší úrovně (google. de). Společnost Products 4U nezadala žádnou reklamu Právní věta: spočívající ve vyhledávaném výrazu „Wintersteiger“ Článek 5 bod 3 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne na rakouské národní doméně nejvyšší úrovně Google. 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu at Po zadání klíčového slova „Wintersteiger“ do vyhle- soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je nutno vykládat v tom smyslu, že spor týkající se 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a porušení práv vyplývajících z ochranné známky zapsané uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. v členském státě, ke kterému mělo dojít tak, že inzerent Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1—2,. zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 19 využil na internetové stránce vyhledávače provozova- Svazek 04 S. 42 – 64. ného pod národní doménou nejvyšší úrovně jiného člen- 2 Článek 5 odst. 3 nařízení Brusel I: „Osoba, která má bydliště na území někte- rého členského státu, může být v jiném členském státě žalována […] ve věcech týkají- ského státu klíčové slovo, které je totožné s uvedenou cích se protiprávního jednání či jednání, které je postaveno na roveň protiprávnímu ochrannou známkou, může být předložen soudům člen- jednání, u soudu místa, kde došlo nebo může odjít ke škodné události.” ského státu, ve kterém je ochranná známka zapsána, 3 Tento výklad je významný a použitelný i pro jiné unijní sekundární právní nebo soudům členského státu sídla inzerenta. předpisy, které s tímto hraničním určovatelem pracují, zde zejména pro Naříze- ní Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (článek 4 odst. 1, člá- Anotace: nek 8 odst. 1 a další). Dne 19. dubna vydal Soudní dvůr Evropské unie (dále 4 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 7. prosince 2010 ve spo- jen SDEU) očekávané rozhodnutí ve věci týkající se jených věcech C-585/08 Peter Pammer proti Reederei Karl Schlüter GmbH & určení mezinárodní pravomoci (příslušnosti) soudů Co KG a Hotel Alpenhof GesmbH proti Oliveru Hellerovi C-144/09. Inter- v případě porušení práv vyplývajících z ochranné známky. pretace pojmu „zaměřování činnosti“ v případě spotřebitelských smluv. 5 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 25. října 2011 ve věci V tomto rozhodnutí se SDEU zabýval výkladem článku eDate Advertising GmbH proti X (C-509/09) a Olivier Martinez a Robert Martinez proti MGN Limited (C-161/10). Sbírka rozhodnutí 2011.
Revue pro právo a technologie 19 5/2012
dávače se uživateli na prvním místě objevil odkaz na a účelné organizace řízení.6 Spojení „místo, kde došlo na internetovou stránku společnosti Wintersteiger. nebo může dojít ke škodné události“, uvedené v čl. 5 V pravé části obrazovky se však objevila pod nadpisem bodu 3 Nařízení Brusel I, se vztahuje k místu, kde došlo „Anzeige“ („inzerce“), reklama společnosti Products k újmě, a zároveň k místu příčinné události, v níž má 4U. Text této reklamy obsahoval řadu klikatelných tato škoda původ, takže žalovaný může být podle volby odkazů. Po kliknutí na nadpis „Skiwerkstattzubehör“ žalobce žalován u soudu jednoho nebo druhého místa.7 („příslušenství pro opravny lyží“) byl uživatel přesmě- Co se týče místa, kde došlo k újmě, jedná se o místo, rován na nabídku „Wintersteiger Zubehör“ („příslušen- kde skutečnost, která může vyvolat deliktní nebo kvazi- ství Wintersteiger“) obsaženou na internetové stránce deliktní odpovědnost, způsobila škodu.8 V případě společnosti Products 4U. Reklama na stránce Google.de údajných porušení osobnostních práv má poškozený nijak nezdůrazňovala absenci obchodních vztahů mezi možnost podat žalobu na náhradu celé nemajetkové společností Wintersteiger a společností Products 4U. újmy k soudům členského státu, v němž se nachází Společnost Wintersteiger tvrdila, že Products 4U centrum jeho zájmů.9 Toto pravidlo se ovšem neuplatní zasahovala inzerátem umístěným na stránce google.de v případě porušení práv k duševnímu vlastnictví, a to do práv vyplývajících z její rakouské ochranné známky, vzhledem k jejich zvláštní povaze. Práva duševního a podala u rakouských soudů zdržovací žalobu. Společ- vlastnictví jsou založena na zásadě teritoriality. Ochrana nost Products 4U popřela mezinárodní příslušnost poskytovaná zápisem národní ochranné známky v zásadě rakouských soudů a existenci zásahu do práv vyplý- omezena na území členského státu zápisu, její majitel vajících z ochranné známky Wintersteiger. Podle této se obecně nemůže dovolávat této ochrany mimo území společnosti se stránka google.de zaměřovala výlučně na daného státu. S ohledem na právní jistotu a předvída- německé uživatele a byla v němčině. telnost jsou to právě soudu členského státu zápisu, které Spor se dostal až k rakouskému odvolacímu soudu dokáží nejlépe posoudit, zda byla skutečně porušena Oberster Gerichtshof, který si položil otázku, za jakých práva vyplývající z národní ochranné známky. Tyto podmínek může reklama s využitím rakouské ochranné soudy jsou oprávněny rozhodovat o náhradě celé újmy známky Wintersteiger na internetové stránce provozo- údajně způsobené držiteli chráněného práva z důvodu vané pod jménem národní domény nejvyšší úrovně „.de“ jeho porušení, jakož i o žalobě na zdržení se jakéhokoli zakládat soudní příslušnost rakouských soudů podle čl. 5 zásahu do uvedeného práva.10 odst. 3 nařízení Brusel I. Oberster Gerichtshof přerušil Co se týče místa příčinné události, omezení územní řízení a položil Soudnímu dvoru předběžné otázky: působnosti ochrany národní ochranné známky nemůže Je třeba formulaci „míst[o], kde došlo nebo může dojít ke vyloučit mezinárodní příslušnost jiných soudů, než jsou škodné události‘ uvedenou v čl. 5 bodě 3 [nařízení Brusel soudy členského státu, v němž je ochranná známka I] v případě zásahu osoby usazené v jiném členském státě zapsaná. Za příčinnou událost v tomto případě je nutné do práv vyplývajících z ochranné známky státu, ve kterém považovat nikoli samotné zobrazení reklamy, ale to, má sídlo soud, použitím klíčového slova (AdWord) totožného že inzerent inicioval spuštění technického procesu, s touto ochrannou známkou v internetovém vyhledávači, který vede podle předem určených parametrů k zobra- jenž nabízí své služby pod různými národními doménami zení inzerce, kterou tento inzerent vytvořil pro vlastní nejvyšší úrovně, vykládat v tom smyslu, že: obchodní sdělení.11 Ten, kdo vybírá klíčové slovo, které je totožné s ochrannou známkou, a užívá jej v obchodním a) příslušnost je založena pouze za předpokladu, že se styku, je inzerent, a nikoli vyhledávač. Místem, kde klíčové slovo použije na stránce vyhledávače, jejíž dojde ke spuštění technického procesu, je pak dle doména nejvyšší úrovně je doménou státu, v němž SDEU sídlo inzerenta. K tomuto výkladu se SDEU má sídlo soud; přiklonil z důvodu, že se jedná určité a zjistitelné místo, b) příslušnost je založena již tím, že tato internetová a to jak pro žalobce, tak pro žalovaného, které může stránka vyhledávače, na níž se použije klíčové slovo, z tohoto důvodu zjednodušit provádění důkazů a orga- je dostupná ve státě, v němž má sídlo soud; 12 nizaci řízení. c) příslušnost závisí na tom, že kromě dostupnosti Na základě výše uvedeného tak SDEU rozhodl, internetové stránky musí být splněny další poža- že článek 5 bod 3 Nařízení Brusel I je nutno vykládat davky? V případě kladné odpovědi, o jaká kritéria v tom smyslu, že spor týkající se porušení práv vyplý- se jedná? vajících z ochranné známky zapsané v členském státě, SDEU ve své rozhodnutí odkázal na systematiku ke kterému mělo dojít tak, že inzerent využil na inter- pravidel pro založení mezinárodní pravomoci (přísluš- netové stránce vyhledávače provozovaného pod národní nosti) soudů v Nařízení Brusel I. Základní zásadou je dle doménou nejvyšší úrovně jiného členského státu klíčové článku 2 domicil žalovaného. Pravidlo zvláštní přísluš- slovo, které je totožné s uvedenou ochrannou známkou, nosti soudu, které je jako výjimka ze zásady příslušnosti může být předložen soudům členského státu, ve kterém soudů místa bydliště žalovaného stanoveno v článku 5 bodu 3 tohoto nařízení, je založeno na existenci zvláště 6 Bod 18 rozhodnutí SDEU. úzké souvislosti mezi sporem a soudy místa, kde došlo 7 Bod 19 rozhodnutí SDEU. 8 Bod 21 rozhodnutí SDEU. ke škodné události, která odůvodňuje určení příslušnosti 9 Bod 52 rozhodnutí SDEU ve věci eDate. těchto soudů z důvodů řádného výkonu spravedlnosti 10 Bod 28 rozhodnutí SDEU. 11 Bod 34 rozhodnutí SDEU. 12 Bod 37 rozhodnutí SDEU.
20 Revue pro právo a technologie Anotace
je ochranná známka zapsána, nebo soudům členského hod.) a až tento okamžik soud považoval za okamžik státu sídla inzerenta. doručení odvolání stěžovatelky. Tento názor ale nemůže v současné době obstát. Ostatně v tomto duchu vyznívá jak zde rozebírané Okamžik doručení do datové schránky rozhodnutí Ústavního soudu ČR, tak i další judika- soudu, skutečnosti známé soudu z jeho tura (zejména Nejvyššího správního soudu ČR). Už činnosti v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 9 Afs 28/20102 je vyjádřen závěr, že okamžikem doručení Miloslav Hrdlička datové zprávy soudu je samotné dodání zprávy do datové schránky soudu. Není přitom rozhodné, kdy se daný Soud Ústavní soud ČR subjekt (soud – pověřená osoba) do datové schránky Sp. zn. II. ÚS 3518/11 přihlásí. Tento přístup je jistě vhodný (Ústavní soud ČR Datum 10. 1. 2012 se ve svém rozhodnutí k tomuto výkladu též přiklání) a podle mého názoru je možné za použití stejných Dostupnost http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDe- tail.aspx?id=72764&pos=1&cnt=1&typ=re- argumentů přistoupit k této problematice obdobně sult i v civilním soudním řízení. Objevují se však i názory3 dovozující, že lhůta (procesní) by měla být zachována již pouhým odesláním Právní věta: zprávy subjektem. Jedná se zejména o to, že ve výše cito- Skutečnosti jsou obsaženy v informačním systému vaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR je datových schránek (viz ust. § 14 ZoEÚ) a jsou obecným přistupováno k odeslání datové zprávy tak, že samotné soudům plně dostupné (bod 10); jedná se tak o skuteč- odeslání datové zprávy není možné ztotožnit s předáním nosti známé soudu z jeho činnosti, jež není třeba zprávy držiteli poštovní licence, ani orgánu, který má v občanském soudním řízení dokazovat (viz ust. § 121 povinnost zprávu doručit4. Vzhledem k těmto závěrům zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve bylo dovozeno, že pouhé odeslání zprávy není dostaču- znění pozdějších předpisů). jící pro zachování lhůty. Předkládaný názor (prezentovaný např. ve výše Anotace: zmíněném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) ale V oblasti elektronického doručování prostřednictvím nezohledňuje specifika datových schránek (ani informač- datových schránek vzniká řada teoretických i prak- ního systému datových schránek). Výše uvedený závěr tických problémů. Judikatura spojená s touto proble- se podle mého názoru bez dalšího uplatní u „obyčejné matikou je ale prozatím pouze velmi málo početná. elektronické komunikace“ (např. u e-mailu). Na druhou Zejména z tohoto důvodu je možné přivítat každé nové stranu pokud se zaměříme na datové schránky, jedná se rozhodnutí. V lednu 2012 vyjádřil svůj názor na některé o zcela odlišnou situaci. sporné otázky i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. 1 V institutu datových schránek vidím pozitivní zn. II. ÚS 3518/11 . posun pro elektronické doručování, který se ale stane Zde zkoumané rozhodnutí se v podstatě zabývá plně zřejmým až při správném uplatnění všech možností dvěma zásadními oblastmi, které jsou doposud před- datových schránek. Pokud přistoupíme k systému mětem diskusí. Jedná se o: datových schránek tak, že po odeslání zprávy nemá a) určení okamžiku doručení zprávy do datové provozovatel povinnost datovou zprávu (např. odvolání) schránky státního orgánu (soudu) a s tímto doručit, značně tím zmenšíme důvěru uživatelů datových spojená problematika zachování lhůt schránek. Datové schránky vznikly právě z důvodu b) nutnost dokazování údajů obsažených v infor- vytvoření bezpečné platformy pro elektronickou komu- mačním systému datových schránek v (civilním) soudním řízení 2 Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 9 Afs 28/2010 V první řadě je nutné zabývat se určením okamžiku 3 Svoboda, K., Suk, M., Zeman, P. Doručování v soudním řízení. Praha: Lin- doručení datové zprávy (v posuzovaném případě de. 2009, 267 s, ISBN 978-80-777-5, s. 170 odvolání) soudu. 4 Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 9 Afs V našem případě se jednalo o podání odvolání, 28/2010 – Z odůvodnění:„Nejvyšší správní soud se však přiklonil k názoru, že informační systém datových schránek není ani držitelem (zvláštní) poštov- které bylo stěžovatelkou z její datové schránky odesláno ní licence ani orgánem, který má povinnost datové zprávy odesílané prostřed- poslední den lhůty a soudu bylo do jeho datové schránky nictvím datových schránek doručit. Obdobně jako např. elektronické podatel- tento den i doručeno (9. 5. 2011 v 19:27:30 hod.). Lhůta ny pro podání učiněná v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové pro podání odvolání je typicky považována za lhůtu sítě (e-mailová podání) je i informační systém datových schránek pouze tech- procesní, kdy k zachování této lhůty není nutné, aby nickým prostředkem, jehož využitím dochází k přenosu datové zprávy od ode- sílatele k příjemci (adresátovi). Na tom nic nemění ani ustanovení § 14 odst. 2, podání došlo poslední den lhůty soudu. Podané odvolání věta druhá, zákona č. 300/2008 Sb., podle kterého je provozovatelem informač- bylo ale Obvodním soudem pro Prahu 5 odmítnuto jako ního systému datových schránek držitel poštovní licence. Rozhodující je sku- opožděné z důvodu, že se příjemce (soud) do datové tečnost, že zatímco v případě doručování prostřednictvím držitele (zvláštní) schránky přihlásil následující den (10. 5. 2011 v 00:03:12 poštovní licence či orgánu, který má povinnost odesílané zprávy doručit, ode- sílatel zprávu předává třetímu subjektu (přepravci), aby ji ten doručil adresáto- vi (na základě smlouvy uzavřené mezi odesílatelem a přepravcem), informační 1 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 3518/11 systém datových schránek odesílatel sám přímo využívá.“
Revue pro právo a technologie 21 5/2012
nikaci s orgány veřejné moci (toto je zásadním rozdílem nickém systému ISAS předem již dané a Obvodní soud oproti např. e-mailu). Mělo by tedy k nim být i takto je nemůže změnit, resp. jsou automaticky vygenerované přistupováno. a uložené do ISASu. V daném případě bylo odvolání Dále je nutné poznamenat, že značným odlišením stěžovatelky vytištěno a založeno spolu s tímto „Iden- datových schránek od běžné elektronické komunikace tifikátorem elektronického podání“ do spisu. Správu je i samotný informační systém datových schránek. systému ISAS realizuje CCA Group, a.s.“ Zároveň s tím Zde rozebírané rozhodnutí Ústavního soudu ČR se Ústavnímu soudu předal vyjádření předmětného reali- významně dotýká i této oblasti. zátora datových schránek společnosti CCA Group, a. Druhým důležitým závěrem, jenž je obsažen ve zde s., který k věci uvedl, že „podání bylo opravdu dodáno rozebíraném rozhodnutí Ústavního soudu ČR, je právě do Vaší datové schránky (pozn. Obvodního soudu pro problematika informačního systému datových schránek5 Prahu 5) 9.5.2011 19:27:30, což bylo pondělí - Vaše (dále jen „ISDS“). Tento systém obsahuje řadu informací organizace má nastavené vybírání datové schránky dle týkajících se konkrétních datových schránek a datových kalendáře a pondělí máte nastavené na dobu od 1:00 do zpráv. Ústavní soud zde konstatuje, že tyto informace 16:30. Datum na ID 10.05.2011 00:03:12 je čas, kdy je možné považovat za skutečnosti známé soudu z jeho byla zpráva doručena (znamená to, že eVýpravna aktu- činnosti (ve smyslu § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občan- alizovala automaticky stavy odeslaných zpráv a tím se ského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů) přihlásila do Vaší datové schránky.) Každým přihlá- a není třeba je dokazovat. šením jsou všechny zprávy označeny jako doručené. Tento přístup je také pozitivní. Vystihuje podstatu Proto není doručena až v 1:00, ale již dříve. Do centrální institutu datových schránek a zároveň datové schránky ePodatelny se ovšem stáhla podle kalendáře až v 1:00. v tomto směru (opět správně) odlišuje od běžné elek- Od další distribuce po tomto termínu (myslím, že distri- tronické komunikace (např. pomocí e-mailu). ISDS je buce 06/2011) jsou již data v ID v pořádku a pro zprávy specifický tím, že jej vede třetí nezávislý subjekt (lišící z ISDS se uvádí místo data doručení do centrální ePoda- se od obou subjektů, kteří spolu komunikují) a důležité telny datum dodání do DS.“ K dotazu Ústavního soudu je také konstatování, že tyto informace jsou dostupné dále sdělil, že Obvodní soud pro Prahu 5 má přístup přímo soudu – může si je obstarat sám. k podrobnějším údajům k předmětné zásilce, resp. úplná Závěrem je možné shrnout, že zde rozebírané datová zpráva je celá uložena v e-Podatelně a lze ji rozhodnutí Ústavního soudu ČR je nutné vnímat dodatečně „vytáhnout,“ přičemž ta obsahuje úplný výpis pozitivně a mělo by být respektováno ze strany všech událostí doručení, tedy i informaci o okamžiku dodání subjektů. Snad jediným námětem k zamyšlení je právě a doručení datové zprávy. výše uvedená problematika určení okamžiku doručení datové zprávy až dodáním do datové schránky soudu. III. Pokud nenastane žádná technická komplikace, je časový 11. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost úsek mezi odesláním datové zprávy a dodáním do datové je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona o Ústavním schránky adresáta velmi krátký. V případě komplikací soudu), je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyža- je ale možné uvažovat i o situaci, kdy bude zpráva do dované zákonem [ust. § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. datové schránky soudu dodána s časovým zpožděním. a) zákona o Ústavním soudu], přistoupil k jejímu meri- Pak by jistě nebylo vhodné ani spravedlivé taková tornímu projednání, přičemž dospěl k závěru, že je podání odmítat pro opožděnost zejména vzhledem důvodná. Úkolem Ústavního soudu je jen ochrana k tomu, že odesílající subjekt neporušil žádnou právní ústavnosti, a nikoliv kontrola „běžné“ zákonnosti (čl. 83 normu a očekával „bezproblémové“ dodání své datové Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správ- zprávy (spojené se zachováním lhůty) pomocí právním nosti aplikace „jednoduchého“ práva. Do rozhodovací řádem preferovaného způsobu elektronického doručo- činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze vání do datové schránky. tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů veřejné moci porušena stěžovatelova základní práva či Vybrané části rozhodnutí: svobody chráněné ústavním pořádkem České repub- 10. Ústavní soud k ověření tvrzení stěžovatelky kontak- liky, protože základní práva a svobody vymezují nejen toval i pana M. H., pověřeného zaměstnance Obvod- rámec normativního obsahu aplikovaných právních ního soudu pro Prahu 5 pro oblast datových schránek, norem, nýbrž také rámec jejich ústavně konformní který Ústavnímu soudu sdělil, že „ve věci naší sp. zn. 34 interpretace a aplikace. Ústavní soud v minulosti vyslovil C 583/2006 Vám v příloze přeposílám celou datovou postulát, že extrémní nesoulad mezi zjištěným skut- zprávu ID 45878919, která byla ze strany stěžova- kovým stavem a právními závěry na něm vybudovanými telky zaslána na Obvodní soud pro Prahu 5 dne 9. 5. znamená svévoli a ústí do porušení práva na spraved- 2011. Podle „dodejky“ k této datové zprávě směrované livý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny [např. nález sp. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 je vidět, že tato datová zn. II. ÚS 323/07 ze dne 2. 12. 2008 (N 210/51 SbNU zpráva byla dodána 9. 5. 2011 v 19:27:30hod.“ K dotazu 627), nález sp. zn. III. ÚS 173/02 ze dne 10. 10. 2002 (N ohledně neúplných údajů „Identifikátoru elektronic- 127/28 SbNU 95)], které zaručuje každému, že se může kého podání“ pak sdělil, „že tyto údaje jsou v elektro- domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávis- lého a nestranného soudu. 5 Viz § 14 zákona č. 300/2008 Sb., o datových schránkách a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
22 Revue pro právo a technologie Anotace
IV. Skryto spoplatňujúce webstránky 12. V předmětné věci je nepochybné, jak ostatně správně uvádí i Městský soud v Praze (bod 5), že podání prostřed- Martin Husovec nictvím datové schránky vůči orgánu veřejné moci (viz ust. § 18 ZoEÚ) je učiněno okamžikem dodání datové Soud Okresný súd Poprad zprávy do schránky orgánu veřejné moci (viz též usnesení Sp. zn. 17C/113/2010 Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 9 Afs 28/2010, nebo Budiš, P., Hřebíková, I.: Datové Datum 20. 12. 2012 schránky. 1. vydání. Olomouc. ANAG, 2010, str. 110). Fáze řízení podané odvolanie Z výše uvedeného je patrné, že stěžovatelka dodala, tj. Dostupnost blog.eisionline.org doručila předmětné odvolání Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 9. 5. 2011 v 19:27:30 hod. (datová zpráva Dňa 20.12.2012 vydala sudkyňa Okresného súdu ID 45878919, bod 10). Argument městského soudu Poprad, JUDr. Markéta Marečková, pomerne zásadné o tom, že stěžovatelka tuto skutečnost nikterak nepro- rozhodnutie vo veci skrytého spoplatňovania webs- kázala, je lichý, když výše uvedené skutečnosti jsou tránok, známej v ČR a SR aj ako ‚60- eurové faktúry‘. obsaženy v informačním systému datových schránek (viz Žalovaný, ProContet, s.r.o., sa voči rozhodnutiu odvolal ust. § 14 ZoEÚ) a jsou obecným soudům plně dostupné a tak tento spor popri mnohých ďalších bude pokračovať (bod 10); jedná se tak o skutečnosti známé soudu z jeho na Krajskom súde v Prešove. Rozhodnutie Okresného činnosti, jež není třeba v občanském soudním řízení súdu Poprad je však prvým meritórnym rozhodnutím dokazovat (viz ust. § 121 zákona č. 99/1963 Sb., občan- v tejto kauze. ského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů). Spor vo veci samej vznikol tak, že spotrebiteľ, ktorý O to víc je zarážející, že městský soud i ve svém vyjá- chcel pre kamaráta zabezpečiť verš, blahoželanie k naro- dření k ústavní stížnosti setrval na svém závěru o opož- deninám, sa pripojil sa na internet, objavil stránku žalo- děnosti stěžovatelkou podaného odvolání, a to i přesto, vaného, následne vypísal prihlasovací formulár, aby ho že byl stěžovatelkou opakovaně upozorněn na skuteč- stránka pustila ďalej. Keďže na stránke neobjavil vhodné nost, že „Identifikátor elektronického podání,“ z nějž při verše, stránku opustil. Asi o jeden až dva mesiace svém rozhodování městský soud vycházel, neobsahuje obdržal zo strany žalovaného faktúru na sumu 60 eur. Po údaj o dodání datové zprávy, nýbrž je nastaven tak, že doručení faktúry žalovaného emailovou komunikáciou odděluje okamžik dodání a doručení datové zprávy jako žiadal o zrušenie registrácie. Žalovaný oznámil, že to v případě doručování fyzickým a právnickým osobám nie je možné. Faktúru uhradil s poukazom na vyhrážky (viz vyjádření realizátora datových schránek, bod 10). zo strany žalovaného. Pri registrácii na internetovom 13. Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl portáli sa totiž vo Všeobecných obchodných podmien- Ústavní soud k závěru, že postupem Městského soudu kach (VOP) žalovaného skrývala odplatnosť registrácie. v Praze došlo nejen k porušení zákona, tedy zejména VOP boli navyše umiestnené na nie dobre viditeľnom příslušných ustanovení občanského soudního řádu mieste, pričom registračný formulár vopred neindikoval, a ZoEÚ, ale že tímto postupem bylo zároveň porušeno že ide o uzatvorenie zmluvy s akýmkoľvek protiplnením. i základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle Predmetné konanie je vedené dvoma žalob- čl. 36 odst. 1 Listiny. Obvodní soud pro Prahu 5 svým cami. Žalobcom v prvom rade je spotrebiteľské zdru- postupem, kdy odmítl odvolání stěžovatelky pro opož- ženie, ktoré si uplatňuje kolektívne nároky podľa zákon děnost a Městský soud v Praze, který potvrdil před- o ochrane spotrebiteľa (ZoOchrSp) a druhým je priamo mětné usnesení, aniž by spolehlivě prověřil okamžik jeden z poškodených, ktorý žalovanej spoločnosti doručení odvolání, zabránily tomu, aby se stěžova- zaplatil predmetných 60 eur. Spotrebiteľské združenie telka stanoveným postupem mohla domoci svého práva žalovalo o zdržanie sa pokračovania v takomto spôsobe u nezávislého a nestranného soudu; jinými slovy, aby byl podnikania na Internete a o odstránenie protipráv- její opravný prostředek řádně projednán a bylo o něm neho stavu vydaním bezdôvodného obohatenia všetkým rozhodnuto (obdobně nález sp. zn. I. ÚS 578/06 ze dne dotknutým spotrebiteľom, ktorí už zaplatili. Priamy 14. 3. 2007 (N 49/44 SbNU 629), nález sp. zn. IV. ÚS poškodený žaloval o vydanie bezdôvodného obohatenia 2492/08 ze dne 14. 7. 2011). (60 EUR) a primerané zadosťučinenie v peniazoch (ďalších 60 EUR) za vytrpenú ujmu. Sudkyňa Mareč- ková všetky nároky v zásade priznala, a následne aj ex offo určila veľké množstvo ustanovení VOP za tzv. nepri- jateľné zmluvné podmienky s rozširujúcimi účinkami podľa § 53a ObčZSR. Rozhodnutie predstavuje jeden z prvých prípadov, kedy bola konštatovaná absolútna neplatnosť spotrebi- teľskej zmluvy uzatvorenej elektronicky, a to z dôvodu, že svoju odplatnosť skrývala do VOP. Rozsudok pouka- zuje na úskalia elektronickej kontraktácie, problema- tiku inkorporácie VOP a nepriamo tiež na problém tzv. prekvapivých klauzúl. Sudkyňa Marečková uvádza, že:
Revue pro právo a technologie 23 5/2012
“V zásade najpodstatnejšou je podľa názoru súdu v súvis- Keďže rozhodnutie potvrdilo, že zo strany žalova- losti s nejasným dojednaním o spoplatnení služby skutoč- ného došlo k používaniu nie len neprijateľných zmluv- nosť, že zmluva ani Všeobecné obchodné podmienky nemôžu ných podmienok v zmysle § 53 ObčZSR, ale aj nekalých slúžiť na to, aby dodávateľ služby pri umiestňovaní údajov obchodných praktík v zmysle § 7 ZoOchrSp, vyjadril o cene služby využil lesť a nekalú obchodnú praktiku, tieto sa súd aj k výkladu priemerného slovenského spotrebi- údaje umiestnil tak, aby priemerný spotrebiteľ mal problém teľa využívajúceho internetové služby: “Podľa rozhod- pri orientácii v údajoch o spoplatnení služby a tým spôsobom nutí Európskeho súdneho dvora (C-201/96, C-220/98) dodávateľ služby získal väčší počet záujemcov o službu, bol ustálený pojem „priemerný spotrebiteľ“ ako spotrebiteľ než aký by bol získal, ak by údaj o cene služby v zmluve daného tovaru, ktorý je v rozumnej miere dobre informo- resp. Všeobecných obchodných podmienkach bol definovaný vaný, vnímavý a obozretný. Pokiaľ žalovaný zamietal, pre priemerného spotrebiteľa zrozumiteľným spôsobom. že v danom prípade priemerný spotrebiteľ vo vzťahu [..] Súd dospel k záveru, že ani jeden zo základných atrib- k ponúkanej službe je odlišný od priemerného spotrebi- útov zmluvného vzťahu nebol v zmluve upravený jasným teľa nakupujúceho v maloobchode, súd je názoru, že prie- a určitým spôsobom. Je treba uviesť, že obsah celého zmluv- merný spotrebiteľ využívajúci služby poskytované na ného vzťahu bol neobvyklým spôsobom zakomponovaný internete sa vyvíja. V súčasnosti je priemerný spotrebiteľ vo Všeobecných obchodných podmienkach. Pričom je bežné využívajúci internetové služby v zásade zhodný s prie- a súčasťou obchodných zvyklostí, že podstatné náležitosti merným spotrebiteľom nakupujúcim v maloobchode, keď rozhodujúce pre prejav vôle spotrebiteľa uzatvoriť zmluvný v súčasnosti internet používa značné množstvo priemer- vzťah sa nachádzajú v samotnej zmluve a Všeobecné ných spotrebiteľov nakupujúcich v maloobchode bez toho, obchodné podmienky obsahujú vysvetľujúce a doplňujúce aby osobitne ovládali prácu s počítačom, mali adekvátne dojednania. V tejto súvislosti súd konštatuje, že odkaz na vzdelanie.”. Všeobecné obchodné podmienky bol až na konci úvodnej Hoci sa s rozhodnutím možno stotožniť čo do dosi- stránky, nebol osobitne zvýraznený, pričom takéto dojed- ahnutého výsledku, niektoré ustanovenia VOP boli nanie vzbudzuje dojem nepodstatnej časti zmluvy na podľa nášho názoru označené za neprijateľné zmluvné úrovni poznámky uvedenej pod čiarou, keď priemerný podmienky veľmi “predčasne”. Ako zaujímavý právny spotrebiteľ má legitímne očakávanie, že v odkazových konštrukt možno hodnotiť výkon odstraňovacieho ustanoveniach Všeobecných obchodných podmienok sú nároku spotrebiteľským združením vo forme žiadosti len ustanovenia vysvetľujúceho a doplňujúceho charak- o vydanie bezdôvodného obohatenia voči všetkým teru vo vzťahu k podstatným náležitostiam uvedeným spotrebiteľom, hoci, ako upozorňujú odborníci1, ide v samotnej zmluve a nie ustanovenia, ktoré sú podstatné o konštrukt s nulovým exekučným potenciálom. Určite a rozhodujúce pre rozhodnutie spotrebiteľa uzavrieť bude zaujímavé sledovať ako sa argumentáciou prvo- zmluvný vzťah. Samotná skutočnosť, že celý obsah zmluvy stupňového súdu vysporiada Krajský súd v Prešove. je súčasťou Všeobecných obchodných podmienok sama o sebe nepredstavuje rozpor so zákonom resp. dobrými mravmi, i keď ako bolo konštatované ide o neštandartné konanie Posudzovanie právomoci slovenského dodávateľa.” súdu v prípade dištančného e-deliktu Súd sa bližšie zaoberal aj otázkou zobrazenia Martin Husovec kontraktačného formuláru: ”Zo zobrazenia interne- tovej stránky www.basne-portal.sk je zrejmé, že stránka odkazuje pod čiarou s ornamentom na Všeobecné obchodné Soud Okresný súd Bratislava I podmienky. Na úvodnej stránke je zvýraznený tučnejším Sp. zn. 15C/24/2012 písmom údaj o výhernej súťaži, avšak najpodstatnejší údaj Datum 28. 2. 2012 o tom, či služba poskytovaná dodávateľom je bezodplatná Fáze řízení rozhodnutie nadobudlo právoplatnost resp. spoplatnená sa nachádza na konci úvodnej stránky Dostupnost blog.eisionline.org bez osobitného zvýraznenia odkazu na Všeobecné obchodné podmienky. [..] Napokon nič na právnom posúdení nemení i prípadná existencia údaju o spoplatnení služby nad Sudkyňa Okresného súdu Bratislava I., JUDr. Otília odkazom vo Všeobecných obchodných podmienkach (viď Belavá, sa na konci februára postavila negatívne k vydaniu čl. 17 spisu), keď vzhľadom na veľkosť písma (neprime- predbežného opatrenia v spore o ochranu osobnosti voči rane menšie od ostatného písma informácií úvodnej stránky, spoločnosti Facebook, Google a Wikidot. Vo vzťahu ťažko čitateľné) je pravdepodobné, že obtiažna čitateľ- k prvým dvom spoločnostiam konania zastavila pre nosť údajov priemerného spotrebiteľa odradili od ich nedostatok právomoci, zatiaľ čo vo vzťahu k posledne čítania. Uvedené údaje sú čitateľné skôr za pomoci optic- menovanej spoločnosti návrh meritórne zamietla po kých prístrojov ako s bežným zaostrením zraku. Pokiaľ bol tom, ako konštatovala právomoc slovenského súdu. údaj o spoplatnení služby uvedený v čl. 4 a čl. 7 Všeobecných Spor na ochranu osobnosti vznikol v súvislosti so obchodných podmienok, treba uviesť, že ustanovenia čl. 4 len spoločenskou aférou ‚Gorila‘, ktorej žalobca je jedným odkazujú na čl. 7, v ktorom bez optického zvýraznenia sú z hlavných aktérov. Na Okresnom súde Bratislava I. sa uvedené údaje o cene a dĺžke trvania zmluvného vzťahu. z dôvodu ochrany osobnosti domáhal nasledovného. Neobvykle je aj cena v čl. 7 uvedená iba slovom, hoci 1 Názor Doc. JUDr. Csacha k článku HUSOVEC, Martin. OS Poprad vo bežne sa uvádza číslom i slovom.“ veci skryto spoplatňovaných webstránok. Lexfórum. Vydané 20 apríla 2012 [cit. 2012-06-04]. Dostupné na http://www.lexforum.cz/390
24 Revue pro právo a technologie Anotace
Od spoločnosti Facebook žiadal zablokovanie a odstrá- rozhodol úplne v súlade s poslednými závermi Súdneho nenie niekoľkých facebook ‚stránok‘ a uloženia povin- dvora Európskej únie, ktorý v prípade eDate Advertising nosti nezničiť údaje v rozsahu (i) čas zverejnenia mate- C-161/10 & C-509/09 potvrdil, že “v prípade údajného riálu, (ii) IP adresa, z ktorej bol materiál zverejnený, porušenia práv na ochranu osobnosti obsahom informácií (iii) akékoľvek údaje o identifikácii osoby, ktorá uložila uverejnených na internetových stránkach má osoba, ktorá sa materiál, a taktiež to, aby obsah týchto ‚stránok‘ nebol považuje za poškodenú, možnosť podať žalobu o náhradu prístupný na území Slovenskej republiky. Od spoloč- celej škody, ktorá jej bola spôsobená, buď na súdoch členského nosti Google žiadal o zamedzenie prístupu k niek- štátu, v ktorom je vydavateľ tohto obsahu usadený, alebo torým blogom hosťovaným na platforme Blogger a tiež na súdy členského štátu, v ktorom sa nachádza centrum jej dokumentov verejne hosťovaných na platforme Google záujmov”. Docs, ktoré všetky obsahovali tzv. spis Gorila. Rovnako Pri posudzovaní právomoci podľa § 37b písm. a) od spoločnosti Google žiadal žalobca o uloženie povin- ZMPSaP, ktoré obsahuje identické pravidlo ako čl. 5 nosti nezničiť určité údaje a tiež zneprístupnenie týchto ods. 3 Brusel I. však súd svoju právomoc odmietol. Ako dokumentov a blogov na území Slovenskej repub- uviedol: “Z citovaného zákonného ustanovenia je nepo- liky. Obsahovo rovnaké povinnosti žiadal žalobca aj vo chybné, že právomoc slovenského súdu je daná vo veciach vzťahu k blogom hosťovaným na platforme spoločnosti nárokov na náhradu škody, čo ale vo vzťahu k návrhu Wikidot. predbežného opatrenia (zamedzenie prístupu k obsahu Žalobca svoj návrh odôvodnil tým, že na interne- internetových stránok) a ani k návrhu vo veci samej (ukon- tových stránkach odporcov došlo k zverejneniu neprav- čenie sprístupňovania materiálu na internetových strán- divých, resp. pravdu skresľujúcich informácií, čím došlo kach a zabezpečenie zmazania materiálu zo stránok), k neoprávnenému zásahu do osobnostných práv navrho- nie je tento prípad.” Tento záver je o to závažnejší, že vateľa podľa § 11 až §13 ObčZSR. Materiál z ktorého dôvodová správa k novele tohto ustanovenia, ako uvádza zverejnené informácie pochádzajú, je podľa názoru Jakub Jošt1, poukazuje na snahu o zjednotenie sloven- žalobcu “pochybný čo do jeho autenticity”. Právomoc ského medzinárodného práva súkromného a proces- slovenského súdu odôvodnil žalobca tým, že: “Infor- ného s princípmi toho unijného, t.j. v tomto prípade s čl. mácie sprístupnené na internetových stránkach odporcov 5 ods. 3 Brusel I. sú prostredníctvom internetu voľne dostupné na území Zdá sa však, že k tomuto “dvojakému metru” došlo Slovenskej republiky, sú sprístupnené v slovenskom jazyku nedopatrením, ktoré má v skutočnosti pôvod v pôvodne a začali sa šíriť v širokom rozsahu medzi občanmi Sloven- zlom preklade čl. 5 ods. 3 Brusel I. Ten totiž pôvodne skej republiky a slovenskými médiami. Keďže navrhovateľ obsahoval formuláciu, ktorá bola aj základom noveli- má na území Slovenskej republiky trvalé bydlisko, trvale sa zácie ZMPSaP a síce, že „vo veciach nárokov na náhradu tu zdržuje, má tu vytvorené rodinné, priateľské, obchodné škody z iného ako zmluvného vzťahu, na súdoch podľa a iné spoločenské vzťahy, sprístupnenie vyššie uvedených miesta, kde došlo alebo by mohlo dôjsť ku skutočnosti, ktorá internetových stránok má negatívny vplyv na osobu navr- zakladá nárok na náhradu škody;“. Tento nesprávne úzky hovateľa, ktorý sa mieni domáhať ochrany svojich práv preklad bol odstránený až v roku 2009 korigendom2, i návrhom vo veci samej, aby odporcovia okamžite ukončili ktoré ustanovenia konsolidovalo na nasledovné znenie: sprístupňovanie materiálu na ich internetových stránkach „vo veciach nárokov z mimozmluvnej zodpovednosti, a zabezpečili zmazanie materiálu z ich stránok.” na súdoch podľa miesta, kde došlo alebo by mohlo dôjsť V predmetnom spore išlo teda zo strany Okres- ku skutočnosti, ktorá zakladá takýto nárok;“. V zákone ného súdu Bratislava I. o posúdenie právomoci v konaní o medzinárodnom práve súkromnom a procesnom o vydanie predbežného opatrenia v spore o uplatňo- však ostala táto formulácia dodnes. Použitím správ- vaní nárokov vzniknutých z údajného osobnostno- nych prostriedkov výkladu by sa však nemalo stávať, ako právneho deliktu. Žalovaný Facebook a Google majú tomu bolo v spore vo veci samej, že aplikácia čl. 5 ods. 3 sídlo v USA. Žalovaný Wikidot má sídlo v Poľsku. Brusel I. a § 37b písm. a) ZMPSaP, čo do zdržovacích Na určenie právomoci súdu voči Facebook a Google či odstraňovacích nárokov, povedie k dvom odlišným sa preto aplikovalo vnútroštátne medzinárodne právo výsledkom. Je zrejmé, že cieľom zákonodarcu bolo zjed- súkromné, zákon č. 97/1963 o medzinárodnom práve notiť aplikačný výsledok ustanovenia vnútroštátneho súkromnom a procesnom (ďalej aj “ZMPSaP”), práva s únijným. Súdy by teda mali ustanoveniu práva zatiaľ čo voči Wikidot únijné nariadenie č. 44/2001 § 37b písm. a) ZMPSaP pripisovať obsah vyjadrený z 22. decembra 2000 o právomoci a o uznávaní a výkone rozhodnutiami Súdneho dvora EÚ, t.j. autonómny rozsudkov v občianskych a obchodných veciach (ďalej aj obsah. Je pravdou, že v konkrétnom prípade ide takýto “Brusel I.”). výklad nad rámec prísne jazykového znenia ustanovenia, Pri posudzovaní právomoci slovenského súdu explicitná vôľa zákonodarcu usilujúca sa o jednotnosť voči poľskej spoločnosti súd dospel k záveru, že má s únijným právom z dôvodu jednoty právneho poriadku právomoc podľa čl. 5 ods. 3 Brusel I., pričom však návrh ako celku, by však mala mať ako argument prednosť. následne meritórne zamietol pre nesplnenie zákon- Takáto deviácia z prísne jazykového znenia by mala byť ných podmienok “pre dočasnú úpravu vzťahov medzi 1 JOŠT, Jakub. Naozaj „osobitná“ osobitná právomoc slovenských súdov v účastníkmi konania navrhnutým predbežným opatrením”. sporoch z mimozmluvných záväzkov. Lexfórum. Vydané 21 mája 2012 [cit. Svoje založenie právomoci podľa čl. 5 ods. 3 Brusel I. 2012-06-04]. Dostupné na: http://www.lexforum.cz/399 však súd vôbec neodôvodnil. Na druhej strane, tak súd 3Korigendum publikované: Ú. v. EÚ L 301, 17.11.2009, s. 55 – 56. 2 Korigendum publikované: Ú. v. EÚ L 301, 17.11.2009, s. 55 – 56.
Revue pro právo a technologie 25 5/2012
prípustná aj z ústavnoprávneho hľadiska3. Východisko vatelem internetového připojení Perfect Communica- možno okrem histórie prijatia § 37b písm. a) ZMPSaP tion Sweden. Blíže neidentifikovaný zákazník tohoto nájsť aj v autonómnom chápaní spojenia “nárokov na poskytovatele sdílel audioknihy výše uvedených vyda- náhradu škody” s použitím argumentu a maiori ad minus vatelů pomocí FTP serverů, čímž dle žalující strany a argumnetum ad absurdum. Podľa týchto argumentov, porušili její výlučná autorská práva. Vydavatelům se ak má slovenský súd mať právomoc vo veci uplatňovania podařilo zajistit konkrétní IP adresu domnělého naru- závažnejšieho (náročnejšieho) škodového nároku, o to šitele, který v konkrétní okamžik na tento server před- viac to musí platiť pri uplatnení nárokov menej závaž- mětná díla vložil a požadovali po poskytovateli její iden- ných ako je nárok odstraňovací alebo zdržovací. A tiež, tifikaci, tj. konkrétní jméno a adresu. Tento návrh na ak sa žalobca môže spravidla4 na základe škodového nařízení sdělení údajů ale společnost Perfect Commu- nároku domáhať naturálnej reštitúcie (§ 442 ObčZ), nication Sweden odmítla s tím, že je takový postup ktorá má účinky odstraňovacieho nároku, bolo by v rozporu s data retention směrnicí. V odvolání ke Svea nezmyselné odmietnuť právomoc vo vzťahu k odstraňo- hovrätt (odvolací soud ve Svea) zároveň navrhla, aby vaciemu nároku samotnému. odvolací soud položil předběžnou otázku SDEU, která by vyjasnila, zda data retention směrnice brání tomu, aby údaje na základě ní uchovávané, byly předávány jiným Identifikace uživatelů a data retention subjektům, než orgánům ve směrnici uvedeným. Soud Matěj Myška prvního stupně tento příkaz zrušil, nikoliv však pro rozpor se směrnicí 2006/24, ale proto, že vydavatelství dostatečně neprokázaly skutečné porušení práv dušev- Soud Evropský soudní dvůr ního vlastnictví. Nato podaly společnosti Bonnier Audio Sp. zn. C-461/10 a další kasační opravný prostředek ke švédskému Nejvyš- Datum 19. 4. 2012 šímu soudu, který SDEU položil předběžnou otázku, Dostupnost curia.europe.eu která měla odstranit pochybnosti, zda unijní právo brání aplikaci národního nařízení, umožňující uložit poskyto- vateli povinnost identifikovat domnělý subjekt porušu- Právní věta: 3 Směrnice 2006/241 musí být vykládána v tom smyslu, jící autorská práva. Její podstatou je, jak shrnul SDEU, že nebrání použití vnitrostátní právní úpravy, zavedené „zda musí být směrnice 2006/24 vykládána v tom smyslu, na základě čl. 8 směrnice 2004/48/ES2, která umožňuje, že brání použití vnitrostátní právní úpravy, zavedené na aby za účelem identifikace konkrétního účastníka nebo základě článku 8 směrnice 2004/48, která umožňuje, aby uživatele internetu bylo poskytovateli internetového za účelem identifikace konkrétního účastníka nebo uživa- připojení nařízeno, aby majiteli nebo držiteli autorského tele internetu bylo poskytovateli internetového připojení práva sdělil totožnost účastníka, kterému byla přidělena nařízeno, aby majiteli nebo držiteli autorského práva sdělil adresa internetového protokolu (IP), která byla údajně totožnost účastníka, kterému byla přidělena IP adresa, která použita při porušení uvedeného práva, neboť taková byla údajně použita při porušení uvedeného práva, a zda právní úprava nespadá do věcné působnosti směrnice skutečnost, že dotčený členský stát směrnici 2006/24 dosud 2006/24. neprovedl, třebaže již uplynula k tomu stanovená lhůta, má vliv na odpověď na tuto otázku.“ Anotace: Odpověď SDEU na předložené otázky byla poměrně Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) v této prozaická – úprava soukromoprávní identifikace naru- kauze řešil aktuální otázku identifikace domnělých naru- šitelů autorských práv je dle SDEU zcela mimo věcný šitelů autorských práv ze strany poskytovatelů interne- rozsah směrnice 2006/24 (bod 45 rozsudku), jejímž tového připojení. cílem je zajistit dostupnost identifikačních údajů pro Důvodem pro položení této předběžné otázky byl účely vyšetřování, odhalování a stíhání závažných trest- občanskoprávní spor skupiny švédských vydavatelů ných činů, jakož i jejich poskytování příslušným vnit- audio knih (Bonnier Audio a další) s místím poskyto- rostátním orgánům (bod 40 rozsudku). Zároveň označil soud směrnici 2006/24 za speciální úpravu ke směrnici 3 Podľa plenárneho nálezu ÚSČR: “Soud přitom není absolutně vázán doslov- 2002/58, která se nadále vztahuje na další uchovávání ným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v přípa- (např. pro soudní řízení – bod 41 rozsudku). dě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systema- tická souvislost nebo některý z principů, jenž mají svůj základ v ústavně konform- Po vypořádání se věcným rozsahem data retention ním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovů- směrnice soud přikročil k analýze relevantních ustano- le; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci.” (Pl.ÚS 21/96 zo vení směrnic 2002/584 a 2004/48 souvisejících s iden- dňa 04.02.1997). tifikací uživatelů dle IP adres. Zde soud zopakoval 4 Ak sa použije slovenské právo, ale podobný princíp obsahuje vačšina obči- své závěry z případů Promusicae (C-276/10) a LSG anskych zákonníkov. (C-557/07). Unijní právo zde ve směrnici 2004/48 tak 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. března v čl. 8 zakotvuje právo majitelů autorských práv na infor- 2006 o uchovávání údajů vytvářených nebo zpracovávaných v souvislosti s po- skytováním veřejně dostupných služeb elektronických komunikací nebo veřej- 3 Jedná se konkrétně o § 53c švédského autorského zákona, které obsahově ných komunikačních sítí a o změně směrnice 2002/58/ES (dále jen „Směrni- zhruba odpovídá § 40 českého autorského zákona. ce 2006/24“). 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. červen- 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna ce 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronic- 2004 o dodržování práv duševního vlastnictví (dále jen „Směrnice 2004/48“). kých komunikací.
26 Revue pro právo a technologie Anotace
mace o případných porušovatelích. Směrnice 2002/58 a lokalizačních údajů, jejich využívání a souladu těchto pak dále nevylučuje možnost, „aby členské státy stanovily institutů se základními právy a svobodami si tak budou povinnost zpřístupnit osobní údaje v rámci občanskopráv- muset všechny zainteresované strany ještě počkat. ního řízení“ 5. Na druhou stranu ale neukládá ani takovou povinnost – zavedení příslušného legislativní opatření je tak na uvážení členského státu. Analýza rozhodnutí SDEU ve věci SAS V každém případě ale musí být takové opatření Institute „zajistit spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými Jaromír Šavelka základními právy chráněnými právním řádem Unie. Navíc orgány a soudy členských států při plnění opatření prová- dějících tyto směrnice musí nejen vykládat své vnitros- Úvod tátní právo v souladu s těmito směrnicemi, ale rovněž dbát Problematika autorskoprávní ochrany funkcionality na to, aby se neopíraly o takový jejich výklad, který by byl počítačových programů je dlouhodobě a intenzivně v rozporu s uvedenými základními právy nebo s jinými diskutovaným tématem. Zájem o tuto oblast pravi- obecnými zásadami unijního práva, jako je zásada propor- delně vyvolávají soudní spory, v návaznosti na něž se cionality.“ 6 Identifikace uživatelů dle jejich IP adresy vždy objevují též nová odborná pojednání. Přesto je je tak dle SDEU bezproblémová, pokud prováděcí třeba konstatovat, že za oněch několik desítek let, po opatření umožňuje soudu „poměřit v závislosti na okol- něž diskuse—tu intenzivněji, tu pozvolněji—probí- nostech každého případu a s ohledem na požadavky vyplý- hají, se nepodařilo přijít s konzistentním a smysluplným vající ze zásady proporcionality“ 7 dotčené protichůdné řešením problému, jenž se v jádru této problematiky zájmy8. ukrývá. Důvodem nezbytně nemusí být fakt, že se jedná Ač je uchovávání logicky předcházejícím krokem o oblast, která na soudce a akademické pracovníky klade před zpřístupněním, není doposud adekvátně SDEU značné nároky co do rozsahu a hloubky znalostí v rozhodovací činnosti řešen. Právě případ Bonnier z různých oborů, jimiž musí nutně disponovat. Problém Audio měl potenciál k tomu, tuto otázku adresovat. jako takový je totiž velmi jednoduchý a k jeho pocho- Nejasné v současné době totiž je, za jakých podmínek pení bohatě postačují zcela běžné znalosti. musejí (mohou?) operátoři uchovávat potřebné údaje Ústředním bodem je konflikt dvou základních pro účely vymáhání práv z duševního vlastnictví. Jinými principů, na nichž je systém autorskoprávní ochrany slovy řečeno, jaká konkrétní údaje mají oprávnění vystavěn. První z nich vychází z klasického předpo- majitelé autorských práv právo požadovat a v jakém kladu dichotomie myšlenky a jejího vyjádření a základ- režimu mohou být tyto údaje drženy. Bohužel SDEU ního přístupu autorského práva, které rezolutně odmítá v případu Bonnier Audio k těmto problematickým poskytovat ochranu myšlenkám a přiznává ji právě a jen otázkám jasné stanovisko nezaujal. Z rozsudku ale jejich vyjádřením. Druhým principem je nediskrimi- vyplývá, že to v žádném případě nemohou být údaje nační ochrana výsledků tvůrčí duševní činnosti, ať už držené operátory na základě směrnice 2006/24. je jejich povaha jakákoli. Tyto principy přitom nelze Případ Bonnier Audio tak nelze nikterak považovat a priori vnímat jako kontradiktorní. Přesto je na první za revoluční. Na druhou stranu se ale nelze divit - před- pohled zřejmé, že zatímco smyslem prvního je omezit běžná otázka se svojí formulací částečně zodpověděla působnost autorského práva, účelem toho druhého je sama. Dovětek k položené otázce totiž zněl: „Otázka pravý opak. Jejich koexistenci lze chápat přibližně tak, vychází z předpokladu, že navrhovatel předložil skutečné že první omezuje, druhý rozšiřuje a společnou interakcí důkazy o porušení autorského práva a že opatření [identi- vymezují okruh předmětů, jimž je poskytována autor- fikace uživatele] je přiměřené.“ Hrací pole si dále výrazně skoprávní ochrana. Zřejmě nepřekvapí, že se jedná omezil SDEU i sám, když v bodu 37 konstatoval, že o dynamický systém, který je schopen reagovat na při svých úvahách vycházel z toho, že údaje využité aktuální vývoj společnosti a lze se tak tu a tam setkat k identifikaci byly uchovány za podmínek stanovených s případy, kdy předmět, který byl v jisté době z působení ve čl. 15 odst. směrnice 2002/58 (bod 37 rozsudku). autorskoprávní ochrany jednoznačně vyloučen, v jiné Je tedy nasnadě, že SDEU neměl příliš velký manév- době autorskoprávní ochrany požívá. rovací prostor a mohl tak pouze potvrdit svůj názor Otázka autorskoprávní ochrany funkcionality počí- z případu Promusicae. Logicky se taky SDEU nevyjádřil tačového programu zřejmě představuje případ, který k legalitě data retention jako takové, což ovšem nelze leží v oblasti, kde mezi zmíněnými principy existuje klást příslušnému senátu za vinu – formulace předběžné jisté napětí. Z pohledu prvního z nich je totiž funk- otázky takovéto úvahy ani neumožňovala. Ač se před- cionalita počítačového programu nebezpečně blízko kládající soud tázal na směrnici 2006/24, neměl samotný souboru myšlenek a je velmi sporné, zda se jedná případ s data retention per se totiž mnoho společného. o jejich konkrétní vyjádření. Z pohledu druhého z nich Na názor SDEU k problematice uchovávání provozních však činnost vedoucí k její specifikaci a následné imple- mentaci nepochybně splňuje znaky činnosti tvůrčí. 5 Bod 54 rozsudku ve věci Promusicae a čl. 13 směrnice 2002/58 ve spojení s Problém pak spočívá v tom, že pokud dojde k neuvá- čl. 13 odst. 1 písm. g) směrnice 95/46. 6 Bod 56 rozsudku ve věci Bonnier Audio. ženému poskytnutí autorskoprávní ochrany předmětu, 7 Bod 61 rozsudku ve věci Bonnier Audio. který je pouze myšlenkou, působení autorského práva 8 Ochrana práva duševního vlastnictví, jíž požívají nositelé autorského práva, v dané oblasti bude nezbytně excesivní a tvorba originál- a ochrana osobních údajů, kterou požívá uživatel internetu.
Revue pro právo a technologie 27 5/2012
ních autorských děl činností mimořádně náročnou. To Takový postup společnost SAS Institute, tvůrce má pak přirozeně za následek snížení objemu a kvality prvního produktu, přirozeně vnímala jako neopráv- výsledků tvůrčí činnosti v předmětné oblasti. Intuitivně něný zásah do autorských práv k tomuto produktu. se tedy nabízí konzervativní přístup a v případě pochyb- Z toho důvodu se obrátila na britské soudy a požadovala ností autorskoprávní ochranu odepřít. To s sebou ovšem nápravu situace. Po vleklém řízení však britský High přináší riziko, že ochrana bude odepřena předmětu, Court of Justice naznal, že k vyřešení celého problému kterému po právu být přiznána měla. V důsledku toho je zapotřebí vyjasnit určité otázky týkající se komuni- bude možno excesivně těžit z úsilí jiného a užívat tárního práva. Z toho důvodu zaslal k SDEU již výše produkty jeho tvůrčí činnosti. Důsledky budou přiro- zmíněnou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. zeně stejné jako v předchozím případě—snížení kvality a objemu produkce tvůrčích výsledků. Právní otázky Z výše řečeného je pak zřejmé, že důvodem neřešení Vzhledem k povaze řízení, v němž bylo analyzované otázky bude spíše neochota soudů zaujmout jasné rozhodnutí vydáno, jsou jednotlivé právní otázky expli- stanovisko, neboť toto by mohlo mít nedozírné následky. citně vyjádřeny v textu žádosti o rozhodnutí o před- Ukázkovým příkladem takového rozhodnutí je nedávný běžné otázce.3 Britský High Court of Justice se SDEU rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen konkrétně dotázal na následující (z velké části parafrá- „SDEU“) v kauze SAS Institute,1 jehož analýza je před- zováno): mětem této seminární práce. V následující kapitole jsou 1. Jedná se o neoprávněný zásah do autorských popsány faktické okolnosti případu. Kapitola nazvaná práv autora počítačového programu, jestliže třetí „Právní otázky“ představuje žádost o rozhodnutí před- osoba vytvoří jiný počítačový program, který běžné otázky, kterou k SDEU zaslal britský High Court 2 kopíruje funkce prvního programu? of Justice. Navazující kapitola představuje samotné rozhodnutí SDEU, které následně podrobuji stručné 2. Hrála při hledání odpovědi na otázku č. 1 roli analýze. Ta odhaluje, že SDEU se zaujmutí jakéhokoli některá z následujících skutečností: čitelnějšího postoje zcela vyhnul. (a) povaha nebo rozsah funkčnosti prvního programu, Fakta a okolnosti případu (b) povaha nebo rozsah odbornosti, úsudku SAS Institute je společnost působící ve Velké Británii. a práce, které byly, vynaloženy autorem Vytvořila a distribuuje úspěšný softwarový produkt— prvního programu při vytváření funkčnosti účetní a analytický software. Produkt byl přitom prvního programu v minulosti vnímán natolik kladně, že se na příslušném (c) míra podrobnosti, v jaké byla funkčnost trhu ustálil jako standard a získal monopolní postavení. prvního programu zkopírována do druhého V kontextu analyzovaného rozhodnutí je důležité roze- programu, znávat tři složky tohoto produktu—samotný počítačový (d) rozsah rozmnožování aspektů zdrojo- program, datovou strukturu, se kterou pracuje, a do níž vého kódu prvního programu druhým data organizuje, a programovací jazyk, jehož prostřed- programem? nictvím mohou uživatelé vytvářet vlastní skripty. Společnost World Programming se rozhodla uvést 3. Jedná se o neoprávněný zásah do autorských práv na trh konkurenční produkt. Postupovala přitom však autora programovacího jazyka, jestliže třetí osoba způsobem, který se na první pohled jeví jako značně vytvoří počítačový program, který je schopen diskutabilní. Výše zmiňovaný softwarový produkt instrukce zapsané v tomto programovacím jazyce společnosti SAS Institute si totiž vzala za model a svůj interpretovat a provádět? produkt navrhla přesně podle něj. Nezašla přitom tak 4. Jedná se o neoprávněný zásah do autorských daleko, že by kopírovala samotný zdrojový nebo strojový práv autora datového formátu, jestliže třetí osoba kód tohoto produktu, avšak velmi pečlivě napodobila vytvoří počítačový program, který je schopen jeho chování tak, aby se\linebreak z pohledu uživatele datové soubory uložené v tomto formátu číst oba produkty jevily jako komplementární. Zároveň se a také do nich zapisovat? rozhodla pro data zpracovávaná jejím produktem použít datovou strukturu vytvořenou společností SAS Insti- 5. Hrála při hledání odpovědí na otázky č. 1, 2 a 4 tute—vysoce pravděpodobně s úmyslem zajistit kompa- roli některá z následujících skutečností: tibilitu mezi výstupy obou konkurenčních softwarových (a) vytvoření druhého programu na základě produktů. V neposlední řadě pak také došlo k převzetí zkoumání, studování a zkoušení funkčnosti zmíněného skriptovacího jazyka. Důvodem zřejmě prvního programu, bylo připustit co nejmenší množství bariér, které by (b) vytvoření druhého programu na základě čtení případným zájemcům o přejití od produktu společnosti příručky vytvořené a zveřejněné autorem SAS Institute k produktu společnosti World Program- prvního programu popisující funcke prvního ming mohly v učinění tohoto kroku překážet. programu? 6. Jedná se o neoprávněný zásah do autorských práv 1 Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 22. prosince 2010, ve věci C-393/09. 2 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná britským High Court of 3 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná britským High Court of Justice dne 11. srpna 2010, věc C-406/10. Justice dne 11. srpna 2010, věc C-406/10.
28 Revue pro právo a technologie Anotace
autora počítačového programu, pokud oprávněný (f ) implicitní hodnoty, které se autor prvního uživatel načítá program, provozuje ho a ukládá programu rozhodl použít v případě, že do paměti za účelem zkoumání, zkoušení nebo konkrétní příkaz či volba nebudou uživa- studování jeho funkčnosti, aby zjistil myšlenky telem stanoveny, a zásady, na kterých je založen kterýkoliv z prvků (g) počet opakování, která první program za tohoto programu, a to za situace, kdy tím dochází určitých okolností provede? k překročení rozsahu poskytnuté licence? 9. Jedná se o neoprávněný zásah do autorských 7. Které z následujících činností spadají do rozsahu práv autora příručky k počítačovému programu, pojmu „zkoumání, zkoušení nebo studování pokud třetí osoba v manuálu, který popisuje jí funkčnosti počítačového programu za účelem vytvořený počítačový program použije klíčová zjištění myšlenek a zásad, na kterých je založen slova a syntax rozeznávanou prvním programem? kterýkoliv z prvků tohoto programu“: Přestože žádost obsahuje velké množství složitě formu- (a) zjištění způsobu, jakým první program lovaných otázek (o jejich intuitivnější formulaci jsem se funguje, obzvláště podrobností, které nejsou pokusil jejich parafrázováním), lze snadno vysledovat popsány v příručce, za účelem napsání jednotící linku. Ta se týká toho, jak daleko lze z pohledu druhého programu způsobem uvedeným autorského práva (sic!) zajít při napodobování konku- v otázce č. 1, renčního programu. Vzniklá situace a nadhled britského (b) zjištění, jak první program vykládá a provádí High Court of Justice daly SDEU jedinečnou příleži- příkazy napsané v programovacím jazyce, tost složitou problematiku podrobně vyložit. který program interpretuje a provádí, Rozhodnutí soudu (c) zjištění formátů datových souborů, které jsou Ještě před tím, než se budeme zabývat tím, jaké odpovědi napsány či čteny prvním programem, SDEU poskytl k jednotlivým otázkám, je třeba (d) srovnání výkonu druhého programu zdůraznit, že zaujal radikálně „redukcionistický“ postoj. s prvním programem za účelem zjištění To lze jinými slovy vyjádřit tak, že v prostoru, který byl důvodů, proč se jejich výkon liší, a zlepšení SDEU žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce dán, výkonu druhého programu, byly autorskoprávní ochraně funkcionality počítačových (e) provádění souběžných zkoušek prvního programů vytýčeny co nejvýraznější hranice. SDEU a druhého programu za účelem srovnání autorskoprávní ochranu funkcionality počítačových jejich výstupů v průběhu vyvíjení druhého programů prakticky vyloučil. programu, zvláště provozováním stejných V odpovědi na první z položených otázek—funk- zkušebních skriptů prostřednictvím prvního cionalita počítačového programu jako předmět autor- i druhého programu, skoprávní ochrany—vyjádřil SDEU jednoznačné nega- (f ) zjištění výstupu logovacího souboru vytvoře- tivní stanovisko. Rozhodnutí opřel o již dříve judiko- ného prvním programem za účelem vytvo- vaný názor,4 že výhradně zdrojový a strojový kód před- ření logovacího souboru, který je z hlediska stavují vyjádření počítačového programu v objek- vzhledu totožný či podobný, tivně vnímatelné podobě. Z toho lze následně vyvodit, (g) zajištění, aby první program poskytoval že pouze tato vyjádření mohou být předmětem autor- výstupní data za účelem zjištění, zda odpo- skoprávní ochrany. SDEU dále připustil, že ochran- vídají oficiálním databázím takových dat ného režimu autorského práva požívají též přípravné a pokud neodpovídají, k naprogramování materiály, jež bezprostředně vedou k vytvoření počíta- druhého programu tak, aby reagoval na čového programu. Samotné funkcionalitě počítačového stejná vstupní data stejným způsobem jako programu však byla přisouzena „nálepka“ myšlenek, první program? resp. principů, na nichž je počítačový program založen. 8. Jedná se o neoprávněný zásah do autorských Takový závěr pak jednoznačně znamená, že funkciona- práv autora příručky k počítačovému programu, lita počítačových programů leží mimo dosah ochrany pokud třetí osoba v jí vyvíjeném počítačovém poskytované autorským právem. programu rozmnožuje některý z následujících Druhé otázce, která mu byla předložena k posou- prvků popsaných ve zmíněné příručce: zení, se SDEU vyhnul a vůbec se k ní nevyjádřil. Brit- skému High Court of Justice tak neposkytl expli- (a) výběr statistických operací, které byly prove- citní odpověď, zda se při svých úvahách, které se týkaly deny v prvním programu, první z položených otázek, zabýval také aspekty vyjme- (b) matematické vzorce použité v příručce novanými v druhé otázce. S ohledem na odůvodnění k popisu těchto operací, odpovědi k první otázce se lze domnívat, že tomu tak (c) konkrétní příkazy či kombinace příkazů, nebylo. kterými lze tyto operace vyvolat, Ke třetí a čtvrté otázce zaujal SDEU, stejně jako (d) volby, které autor prvního programu poskytl k té první, negativní stanovisko. Judikoval tak, že ve vztahu k jednotlivým příkazům, programovací jazyk a datový formát nemůže požívat (e) klíčová slova a skladbu, které rozpoznává první program, 4 Rozsudek Soudního dvora EU ze dne 22. prosince 2010, ve věci C-393/09.
Revue pro právo a technologie 29 5/2012
právní ochrany jako počítačový program. Nezapo- [...] zaujal radikálně „redukcionistický“ postoj. To mněl však poznamenat, a to v souladu s liníí nastou- lze jinými slovy vyjádřit tak, že v prostoru, který byl penou rozhodnutím v případu Bezpečnostní softwarová SDEU žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce asociace - Svaz softwarové ochrany proti Ministerstvu dán, byly autorskoprávní ochraně funkcionality kultury ČR5, že: počítačových programů vytýčeny co nejvýraznější hranice. SDEU autorskoprávní ochranu funkciona- [...] nemůže být dotčena možnost, aby jazyk SAS lity počítačových programů prakticky vyloučil. a formát datových souborů společnosti SAS Insti- tute požívaly jakožto díla autorskoprávní ochrany Ve skutečnosti si však obě tvrzení neodporují—proč podle směrnice 2001/29,6 pokud jsou vlastním tomu tak je, osvětlím\linebreak v následujícím textu. duševním výtvorem autora [...]7 Z předchozí kapitoly vyplývá, že se SDEU vyhnul poskytnutí explicitních odpovědí na druhou, pátou Páté z položených otázek se SDEU, stejně jako té druhé, a sedmou otázku. Zároveň si lze velmi jednoduše ve svých úvahách vůbec nevěnoval a žadateli nepo- všimnout toho, že jsou si všechny tyto otázky vzájemně skytl explicitní odpověď. Opět se lze, a to s ohledem velmi podobné. Všechny totiž SDEU vybízejí k tomu, na odůvodnění odpovědí k první, třetí a čtvrté otázce, aby poodhalil (chtělo by se říct „otevřel externí kritice“) domnívat, že tomu tak nebylo a zmíněnými okruhy se ve detaily úvah, které ho vedly k zaujetí některých zásad- svých úvahách nezabýval. ních postojů. Díky způsobu formulace druhé a třetí Na šestou otázku týkající se zjišťování myšlenek otázky bylo možno odpověď dovodit interpretací. Ta a zásad, na kterých je založen kterýkoli z prvků počí- však není příliš uspokojivá, neboť jednoznačně pouka- tačového programu, odpověděl SDEU ve prospěch zuje na fakt, že některé aspekty, u nichž britský High možnosti tuto činnost provádět, a to i přesto, že je zapo- Court of Justice intuitivně tušil, že mohou být pro zaujetí vězena licenční smlouvou (je mimo její rozsah). postojů klíčové, SDEU zcela nepokrytě ignoroval. To Odpovědi na sedmou otázku se SDEU rovněž přesto, že mu byly „předloženy na zlatém podnose.“ vyhnul. V tomto ohledu zůstal po celou dobu zdůvod- Zřetelně tak odmítl výzvu prozkoumat detaily a některé ňování odpovědi na šestou otázku v obecné rovině nuance problematiky autorskoprávní ochrany počíta- a zaobíral se tak „zjišťováním myšlenek a zásad, na čových programů. Odpověď na sedmou z položených kterých je založen kterýkoli z prvků počítačového otázek nelze ani dovodit. V každém případě SDEU své programu“. Co je tím však myšleno konkrétněji nena- rozhodnutí položil do velmi obecné roviny a ponechal značil a sedmou otázku tak nepochybně SDEU ponechal značné množství prostoru pro spekulace, co jím vlastně bez odpovědi. chtěl sdělit. V odpovědích na osmou a devátou otázku SDEU Přestože je výše naznačený přístup, dle mého konstatoval, že je na národním soudu, aby ověřil, zda názoru, zcela neakceptovatelný—rozhodnutí mohlo se v konkrétním případě jedná o neoprávněný zásah osvětlit alespoň některé problematické body prostřed- do autorského práva či nikoli. Uvedl však, že jednotlivé nictvím odpovědí na zbývající otázky. Ty totiž SDEU prvky jen ztěží naplní znaky autorského díla, a proto: explicitně poskytl. Přesto mám za to, že rozhodnutí Teprve výběr, uspořádání a kombinace těchto slov, do problematiky nové světlo nepřináší. Důvodem je těchto číslic nebo matematických pojmů autorovi naprostá pojmová neukotvenost. Když tedy SDEU umožňují, aby vyjádřil svého tvůrčího ducha origi- mluví o funkcionalitě počítačového programu, není nálním způsobem a aby dosáhl výsledku, tedy uživa- zřejmé má-li na mysli konkrétní funkce operující nad telské příručky k počítačovému programu, který daty, tedy funkce v matematickém slova smyslu, a nebo představuje duševní výtvor [...] něco jiného. Je-li pravdivá první z možností, pak svým rozhodnutím skutečně neříká naprosto nic. To, že SDEU rovněž zdůraznil, že není podstatné, zda k napo- autorské právo nechrání matematické funkce je přece dobování předmětných prvků manuálu k prvnímu počí- univerzálně platnou maximou. Například § 2 odst. 6 tačovému programu dochází v rámci manuálu \line- zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech break k druhému počítačovému programu nebo tohoto souvisejících s právem autorským a o změně některých programu samotného. zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jasně stanoví, že: Analýza rozhodnutí Již v předchozím textu bylo naznačeno, že se SDEU Dílem podle tohoto zákona není zejména námět svým rozhodnutím přidržel linie odsouvání problema- díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám tiky autorskoprávní ochrany funkcionality počítačo- o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vých programů do pozadí a k problému se prakticky vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statis- nevyjádřil. Toto tvrzení se může jevit býti ve zdánlivém tický graf a podobný předmět sám o sobě. rozporu s tím, když jsem v předchozí sekci uvedl, že V případě, že SDEU pracoval s jiným pojetím funkci- 5 Ibidem. onality—tedy nazíral ji „holisticky“ jako soubor přísluš- 6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května ných funkcí, vlastně to, co počítačový program dělá, co 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejí- uživateli umožňuje a jak k němu vystupuje, považuji cích v informační společnosti. následující tvrzení přinejmenším za problematické. 7 Body 44--46 rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22. prosince 2010, ve věci C-393/09.
30 Revue pro právo a technologie Recenze
Na první až pátou otázku je tedy třeba odpovědět, Veřejný prostor jako internet věcí) je výsledkem tříle- že čl. 1 odst. 2 směrnice 91/250 musí být vykládán tého výzkumu nizozemského Institutu Rathenau, zamě- v tom smyslu, že ani funkce počítačového programu, řeného na výzkum ochrany soukromí, osobních údajů ani programovací jazyk či formát datových souborů a dalších aspektů informační společnosti. užívaných počítačovým programem za účelem Jak již název knihy napovídá, je tématem publi- využití některých z jeho funkcí nepředstavují formu kace veřejný prostor jako síť, v níž jsou jednotlivé body vyjádření tohoto programu, a v důsledku toho navzájem propojené informačními a telekomunikač- nepožívají autorskoprávní ochrany počítačových ními technologiemi. Lidé, pohybující se tomto prostoru programů ve smyslu této směrnice.8 se čím dál častuji, ať vědomky či nevědomě „přihlašují“ do sítě podobné internetu. Autoři publikace popisují Důvod, proč toto tvrzení považuji za problematické je fenomén digitalizace veřejného prostoru na konkrétních pocit, že dochází k odepření ochrany předmětu, jemuž projektech, představují fungování jednotlivých systémů po právu měla být přiznána. V tomto ohledu však za a analyzují problémy s nimi spojené. Více než na tech- sebe nechám mluvit samotný SDEU, a to úryvkem, nické fungování systémů se však autoři zaměřují na který pochází z téhož rozhodnutí (sic!) a vyjadřuje se rizika spojná s ochranou soukromí a užití zpracováva- k autorskoprávní ochraně prvků, které byly umístěny ných dat pro komerční účely. v manuálu k softwarovému produktu společnosti SAS Zkoumané projekty jsou rozděleny do pěti tématic- Institute. kých oblastí. První z nich je digitalizace veřejné dopravy za použití karet vybavených RFID čipem. Autoři porov- Teprve výběr, uspořádání a kombinace těchto slov, návají hongkongský, tokijský, londýnský a nizozemský těchto číslic nebo matematických pojmů autorovi systém čipových karet nahrazujících klasické časové umožňují, aby vyjádřil svého tvůrčího ducha origi- kupóny. Tato změna vyvolala ve výše zmíněných zemích nálním způsobem a aby dosáhl výsledku, tedy uživa- vlnu kritiky způsobené počátečními chybami systému telské příručky k počítačovému programu, který a obavou, že údaje o vykonaných cestách budou zneužity představuje duševní výtvor [...] pro účely přímého marketingu. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda rozmno- Další zkoumanou oblastí je sledovaní automobilů žení uvedených prvků představuje rozmnožení pomocí sítě GPS a senzorů a kamer instalovaných na vyjádření vlastního duševního výtvoru autora uživa- silnicích. Kromě původního účelu, kterým je vybírání telské příručky k počítačovému programu dotče- 9 mýtného pouze v případě uskutečněné jízdy, může být nému ve věci v původním řízení. znalost přesné polohy konkrétního vozidla neoprávněně Mám za to, že pokud SDEU pracoval s výše nazna- využita policií, či dokonce soukromými společnostmi čeným „holistickým“ pojetím funkcionality, jednalo by pro komerční účely. se o zásadní nekonzistenci v přístupu k dvěma odlišným Třetí oblastí, v níž se v příštích letech čeká masivní předmětu ohledně toho, zda spadají pod ochranný režim rozvoj, je provádění plateb prostřednictvím mobil- autorského práva či nikoli. Samozřejmě je nutné volit ních telefonů a technologie NFC (Near Field Commu- odlišný přístup k běžným literárním dílům a počíta- nication). Jako čtvrtou oblast si autoři publikace vybrali čovým programům (například kvůli problematice týkající kamerové systémy, tzv. CCTV a pátou geodata, zejména se interoperability), avšak takto radikální rozdíl by se pak aplikaci Google Earth. nutně musel jevit jako excesivní. Spíše tak mám za to, že Hlavní pozornost věnují autoři managementu SDEU analyzovaným rozhodnutím nesdělil vlastně nic identity (identity management) a ochraně prostorového a do problematiky autorskoprávní ochrany funkcionality soukromí (spatial privacy). Identity management autoři počítačových programů žádné světlo nevnesl. analyzují zvlášť pro každou zkoumanou oblast, neboť každá z nich skýtá odlišné problémy z hlediska ochrany osobních údajů. Hlavní otázky jsou však společné Christian van ´t Hof, Rinie van Est, a vyplývají z přesunu člověka ze života na síti do života Floortje Daemen: Check In / Check v síti. Digitalizace a s ní související databáze dat způso- Out. The Public Space as an Internet buje, že virtuální identita člověka se ve srovnání s jeho of Things fyzikou identitou neustále obohacuje. Virtuální identita nemusí být nutně spojená se jménem. Faktorem ovliv- Eva Fialová ňující odlišné zacházení může být počet logů do sítě. Identity management musí uživatelům sítě poskytovat Van ´t Hof, Christian; Van Est, Rinie; Daemen, Floortje: možnost ovlivnit zda, a jakým způsobem mají třetí Check In / Check Out. The Public Space as an Internet osoby přístup k informacím, na jejíž základě jsou pak tito of Things. Vyd. 1. Rotterdam: NAi Publisher, 2011. 157 s. uživatelé posuzováni. Tuto kontrolu své vlastní virtuální ISBN: 978-90-5662-808-6. identity nazývají autoři zplnomocnění (empowerment). Právě hledisko empowermentu je podle autorů to, co by Publikace Check In / Check Out. The Public Space as mělo doplnit stávající principy ochrany osobních údajů. an Internet of Things (česky Přihlásit se / odhlásit se. Kniha je doplněna o vysvětlující texty, jenž objas-
8 Odstavec 46 rozsudku Soudního dvora EU ze dne 22. prosince 2010, ve ňují jak principy fungování technologií zmiňovaných věci C-393/09. v hlavním textu, tak principy ochrany osobních údajů 9 Ibidem, odstavce 67 a 68.
Revue pro právo a technologie 31 5/2012
a identity managementu. Jelikož jazyk informačních je zajímavé srovnání s instituty anglosaského práva nebo a komunikačních technologií je plný zkratek, přílohou „exotických“ právních řádů typu Hong Kong a Čína. publikace je seznam nejdůležitějších z nich. V prvních kapitolách se autor zabývá charakteris- Ačkoli tématika, kterou se kniha zabývá, může tikami internetu a mezinárodního práva soukromého. vyvolat představu, že se jedná o publikaci určenou pouze Internet je tradičně pojímán jako místo bez hranic. pro IT odborníky, opak je pravou. Check In / Check Out Naopak mezinárodní právo soukromé je založeno na je knihou určenou pro všechny, kteří se chtějí dozvědět zásadě teritoriality. Každý právní poměr, událost, věc o trendech v digitalizaci prostoru kolem sebe a o rizicích se sněží navázat pomocí hraničního určovatele k území pro soukromí, jenž sebou tato digitalizace přináší. určitého státu. Pravidla mezinárodního práva soukro- mého by měla zajištovat právní jistotu a předvídatelnost. Je pak otázkou, nakolik mám tato „bezhraničnost“ inter- D. J. B. Svantesson: Private netu svůj význam. Autor analyzuje jednotlivé charak- International Law and the Internet. teristiky internetu a jeho praktické dopady. V dalších kapitolách se autor zabývá rozborem nejdůležitěj- Tereza Kyselovská ších právních předpisů a jejich hraničních určovatelů, především unijních směrnic a nařízení, přímých norem D. J. B. Svantesson. Private International Law and the a některých iniciativ na půdě Haagské konference mezi- Internet. 2nd Edition. The Netherlands: Kluwer Law Inter- národního práva soukromého. Tato kapitola se vyzna- national BV, 2012. 557 str. ISBN 978-90-411-3416-5. čuje jistou povrchností a zjendodušením. Vzhledem Dana Svantessona není jistě nutné čtenářům Revue k počtu předpisů autor nešel do detailů jejich právní dlouze představovat. Jde o pravidelného účastníka úpravy. Je třeba říci, že oproti prvnímu vydání byly tyto a spoluorganizátora prestižní mezinárodní konference části upraveny a doplněny. A to především s ohledem Cyberspace, kterou každoročně pořádá Ústav práva na vstup některých nařízení v platnost (Nařízení Řím a technologií Právnické fakulty MU. Dan Svatesson I, Řím II) a posledních rozhodnutí Soudního dvora EU. působí jako vysokoškolský pedagog na Bond University Tato rozhodnutí jsou významná (s ohledem na univer- v Austrálii, je členem řady dalších organizací a edičních zální působnost těchto unijních pramenů) právě pro rad. Ve své publikační a výzkumné činnosti se zaměřuje interpretaci některých hraničních určovatelů v online na otázku mezinárodního práva soukromého na inter- kontextu. Zřejmě nejvýznamnější a nejdůležitější částí je netu a s tím spojených otázek. Tento příspěvek si klade kapitola zabývající se kritikou stávajících pravidel mezi- za cíl seznámit čtenářem s druhým vydáním jeho mono- národního práva soukromého a procesního. grafiePrivate International Law and the Internet. Autor se zabývá nejen právní úpravou de lege lata, Na úvod je nutné uvést, že se jedná o jednu z velmi ale v posledních kapitolách činí krok vpřed úvahami mála publikací, která se zabývá právě touto otázkou. o geolokačních technologií a jejich praktickými dopady. Řada jiných autorů a publikací se věnuje jen vybraným V závěru jsou obsaženy vzorové úmluvy o online smlou- otázkám, typicky e-commerce, online defamation, online vách a online defamaci. V této části lze najít zajímavé intellectual property rights apod. Případě globálně podněty nejen pro praxi, ale i úvahy na mezinárodní vztahem práva jako takového, internetu a metod regulace. smluvní úrovni. Bonusem oproti prvnímu vydání jsou Kompexní přístup k velmi aktuální problematice mezi- přílohy, která obsahují jakýsi „checklist“ pro postup při národního práva soukromého ve vztazích vznikajících uzavírání online smluv a pro potenciální sporné strany online tak velmi chybí. Dan Svantesson se ve své publi- v řízení. kaci zabývá teoreticko-analytickým přístupem k těmto Knihu lze doporučit jak odborníkům v této oblasti, otázkám. Ve své publikaci jde od úvodní popis internetu tak studentům a dalším, kteří se chtějí touto fascinující a mezinárodního práva soukromého přes vybrané právní a nesmírně aktuální oblastí zabývat. Publikace obsahuje instrumenty a jejich hraniční určovatele k návrhům de rozsáhlý poznámkový aparát a přehled použitých zdrojů. lege ferenda. Pokrývá řadu otázek a problémů. Což se Lze ji tak použít jako výborný výchozí bod pro další na některých místech projevuje poměrně povrchním samostatný výzkum. přístupem. Vzhledem k tomu, o jak široké téma se jedná, si Paul Nihoul, Peter Rodford: EU jej autor omezil na problematiku smluvních závazků electronic communications law (smlouvy mezi podnikateli a spotřebitelské smlouvy), mimosmluvních závazků (online defamace) a práv Matěj Myška k ochranné známce. Tyto okruhy zkoumá z pohledu norem mezinárodního práva procesního (pravidel pro NIHOUL, Paul a Peter RODFORD. EU electronic communi- založení, resp. odmítnutí mezinárodní pravomoci soudů, cations law: competition and regulation in the European telecom- uznání a výkonu cizích soudních rozhodnutí) a koliz- munications market. 2nd ed. Oxford: Oxford University Press, ních norem (pravidel pro určení práva rozhodného 2011, xxxvi, 499 s. ISBN 9780199601868. v soukromoprávních vztazích s mezinárodním prvkem). Analýzu provádí z pohledu vybraných právních řádů, Telekomunikační sítě a služby jsou páteří rozvoje evropského zejména Austrálie, Anglie, Německa, Hongkongu, Číny, informační společnosti a digitální ekonomiky – s těmito Švédska a USA. Zejména pro kontinentálního právníka slovy prezentovala Evropská komise druhý regulační
32 Revue pro právo a technologie Recenze
balíček elektronických komunikací. Právě jeho přijetí Vzhledem k množství osobních údajů zpracovávaných je bylo jedním z hlavních důvodů aktualizace a přepra- adekvátní pozornost věnována i jejich ochraně. V závěru cování „právníkova průvodce galaxií telekomunikač- publikace věnují autoři pozornost i řešení sporů mezi ních předpisů“ od Paula Nihoula a Petera Rodforda. poskytovatelem a uživatelem a to z perspektivy sekto- V aktuální rukověti shrnuli autoři svoje akademické, rové regulace i obecného soutěžního práva. i praktické zkušenosti1 s tímto dynamicky rozvíjejícím Kniha má rozsáhlý poznámkový aparát, kterým se sektorem. odkazuje čtenáře na další informační zdroje, příp. judi- Struktura knihy odpovídá jejímu praktickému katuru či rozhodovací činnosti regulačních orgánů. zaměření a pokrývá všechny nutné oblasti k úspěš- Přehlednost práce a komfort práce s ní zvyšuje jak nému vstupu podniku na trh elektronických komuni- rozsáhlý obsahový rejstřík, tak seznam relevantních kací. Analyzovány jsou vždy tři základní roviny právní ustanovení jednotlivých regulačních nástrojů s odkazem regulace dle dotčených subjektů, tj. B2B, B2C, B2G. na příslušné pasáže knihy. První úvodní kapitola seznamuje čtenáře s historií První vydání, jak uvádějí autoři v předmluvě, bylo vývoje regulací elektronických komunikací na úrovni přijato velmi pozitivně a stalo se pro mnohé z čtenářů EU, jejími aktuálními změnami, jakož i s oborovými výchozím referenčním bodem pro sektor elektronic- institucemi.2 Pozornost je věnována i otázkám liberali- kých komunikací. Vzhledem k fundovanosti, kvalitě zace trhu a privatizace bývalých národních poskytova- a výrazně praktickému zaměření recenzované publikace telů služeb elektronických komunikací a to i se zohled- není důvod, aby se stejným ohlasem nesetkalo i vydání něním nabývání podílů zahraničními subjekty. druhé. Pro praktiky, ale i akademiky, v současné době Respektujíc potřeby praktiků, podávají v druhé na trhu neexistuje komplexnější publikace zpracováva- kapitole autoři výklad o fázi před vstupem na trh tj. jící právo elektronických komunikací do takové hloubky. splnění určitých formálních náležitostí daných zejména autorizační směrnicí.3 Smyslem reformy mělo být právě odstranění překážek vstupu na trh a zachování Pavel Mates, Eva Janečková, Václav co nejvyšší možné míry volnosti trhu. Jediným apli- Bartík: Ochrana osobních údajů kovatelným instrumentem je obecné oprávnění, které Eva Fialová je v podstatě mechanismem, který zaručuje každému subjektu bez rozdílu přístup na trh, pokud se zaváže splňovat určité podmínky. generální MATES, Pavel, JANEČKOVÁ Eva, BARTÍK Václav, Dalším tématem, pojednaným v kapitole, třetí Ochrana osobních údajů, Vyd. 1, Praha: Leges, 2012. 208 s. jsou otázky přístupu sítím elektronických komunikací ISBN 9788087576120, a přiřazeným zařízením, a to jak v kontextu obecného Řadu publikací o ochraně osobních údajů rozší- soutěžního práva (doktrína „essential facilties“), tak řila v letošním roce práce autorského kolektivu Pavla specificky v sektoru elektronických komunikací. Do 4 Matese, Evy Janečkové a Václava Bartíka nazvaná zcela popředí zájmu se tak dostává směrnice přístupová věcně Ochrana osobních údajů. Kdo by v ní čekal pouhý a v ní obsažené povinnosti ukládané podnikům zajiš- obecný výklad o ochraně osobních údajů, byl zklamán. ťující veřejně přístupné sítě elektronických komunikací. Autoři publikace si dali za cíl zmapovat právní úpravu Logicky je největší pozornost věnována povinnostem zpracovávání osobních údajů v nejrůznějších oblastech. ukládaným podnikům s významnou tržní silou – před- V knize čtenář najde předpisy týkající se zpracovávání pokladem je samozřejmě ale určení takového relevant- osobních údajů v pracovněprávních vztazích, při nahlí- ního trhu a zjištění, zda je tento konkurenční. žení do spisu, v exekučním řízení, ve správním řízení, Poslední kapitola se věnuje povinnostem, které ve školství, ve zdravotnictví, apd. Uceleně je představena předepisuje regulační rámec poskytovatelům služeb ochrana osobních údajů v situacích, jakými jsou např. veřejných komunikací ve vztahu k jejich uživatelům. zpracovávání rodného čísla, vydávání věrnostních karet, Adresovány jsou tak otázky týkající se kvality poskyto- tvorba registrů dlužníků, rozesílání obchodních sdělení vané služby, informační povinnosti poskytovatele služby nebo ochrana osobních údajů v kolizi s právem na infor- či trvání a ukončení smlouvy o poskytování služby. mace. Autoři byli zřejmě vedeni myšlenkou nezabývat 1 Peter Rodford je bývalým vedoucím jednotky B1 Generálního ředitelství se systematicky zákonem č. 101/2000 Sb. o ochraně Informační společnost a média, která byla zodpovědná sjednávání nového re- gulačního rámce. osobních údajů, což není nepochopitelné, neboť 2 Nejvýznamnější institucionální změnou změny právního rámce regulace o ochraně osobních údajů obecně bylo v minulosti e-komunikací bylo vytvoření Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti napsáno mnoho. Úvodní kapitola je proto věnována elektronických komunikací (BEREC) a Úřadu. BEREC a Úřad byl vytvořeny pouze principům právní úpravy ochrany osobních na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1211/2009 ze dne údajů. Autoři kromě výše zmíněného zákona vychá- 25. listopadu 2009 o zřízení Sdružení evropských regulačních orgánů v oblasti elektronických komunikací (BEREC) a Úřadu. zeli z Úmluvy Rady Evropy č. 108 o ochraně osob se 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/20/ES ze dne 7. břez- zřetelem na automatizované zpracování osobních dat na 2002 o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací (autorizač- z roku 1981. Uvedené zásady však bohužel ve zvláštní ní směrnice) části textu již dostatečně neakcentují, byť některé ze 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/19/ES ze dne 7. břez- zvláštních právních úprav obecné principy zpracování na 2002 o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení (přístupová směrnice). osobních údajů nedodržují, byť je častým prohřeškem
Revue pro právo a technologie 33 5/2012
nerespektování zásady potřebnosti a přiměřenosti podle získat na základě zákona o svobodném přístupu k infor- č. 5 písm. c) Úmluvy č. 108. Jedná se např. o zákonný macím. Argument ochrany osobních údajů postrádá požadavek na uvedení rodného čísla jako jednoho relevanci zvláště ve velkých obcích s tisíci obyvateli, kteří z identifikátorů fyzické osoby. mají právo na volný přístup k zápisu z jednání zastupi- Přínosem této publikace je nepochybně její kritické telstva. hodnocení zažité praxe v jednotlivých oblastech, kde se Přestože publikace Pavla Matese, Evy Janečkové osobní údaje zpracovávají. Autoři poukazují na příklad a Václava Bartíka nemá ambice poskytnout čtenáři na vedení třídních knih, ve kterých se mohou vyskytnout celkový přehled právní úpravy ochrany osobních údajů citlivé údaje žáka, zejména o jeho zdravotním stavu, na v České republice, může sloužit zejména v právní praxi nahlížení do zápisu o jednání zastupitelstva, jenž je bez jako šikovná pomůcka v nejčastějších situacích spoje- dalšího přístupný osobám starším 18 let za předpokladu, ných se zpravováním osobních údajů. že mají v obci trvalé bydliště. Jiné osoby mohou zápis
MASARYK UNIVERSITY JOURNAL OF LAW AND TECHNOLOGY www.mujlt.law.muni.cz
Masaryk University Journal of Law and Technology je odborný recenzovaný časopis zaměřený na oblast technologického práva, který od roku 2007 vychází na půdě Masarykovy univerzity. Standardně je vydáván dvakrát ročně v angličtině. Časopis je registrován v databázi peri- odického tisku u Ministerstva kultury ČR pod číslem E 17653 a dále je zapsán v seznamu re- cenzovaných neimpaktovaných periodik vydávaných v ČR vedeném Radou pro výzkum, vývoj a inovace. Jeho distribuci na území České republiky a Slovenska zajišťuje společnost Wolt- ers Kluwer ČR, a. s., v zahraničí pak Medien und Recht Verlags GmbH. Partnery časopisu jsou také rakouská advokátní kancelář Kunz Schima Wallentin Rechtsanwälte OG a slovenská AS Legal, s.r.o., advokátska kancelária. Časopis je zařazen do prestižní mezinárodní databáze Heinonline (www.heinonline.org).
34 Revue pro právo a technologie SOFTWARE PROTECTION A Comparative Perspective Josef Donát - Martin Maisner - Radim Polčák (editors)
The aim of the editors of the book was to provide academics and practitioners in the field of ICT law with basic comparative infor- mation on fundamental questions of software protection in different jurisdictions world- wide. Lawyers from member firms of MULTI- LAW in 24 jurisdictions and the legal experts from the Institute of Law and Technology, Faculty of Law, Masaryk University, contrib- uted to this publication. Radim POLČÁK provides a methodological introduction into the topic (“Approaching Software Law”), followed by an essay on the conflict of law rules regarding software (“In- ternational Protection of Software”) by Ter- eza KYSELOVSKÁ. Country reports from law firms of the MULTI- LAW network worldwide give an insight into the respective national legal situations: Argentina (Zang, Bergel & Viñs Abogados) - Austria (Schmidtmayr, Sorgo, Wanke) - Canada/ Ontario (Shibley Righton LLP) - Canada (Miller Thomson LLP) - Colombia (Rodríuez & Cavelier) - Czech Republic (ROWAN LEGAL) - Denmark (Advokatgruppen) - France (Jobard, Chemla & Associes) - Germany (Schalast & Partner Rechtsanwäte) - Hong Kong (Fairbairn Catley Low & Kong) - Hungary (Csabai & Partner) -Italy (Astolfo Di Amato & Associati Avvocati/Jenny & Part- ners) - Japan (Ushijima & Partners) - Luxembourg (Felten & Associé) -New Zealand (Lowndes Associates) - Poland (WKB Wiercinski, Kwiecinski, Baehr) - Portugal (Abreu Advogados) - Rus- sia (Yust Law firm) - Singapore (Donaldson & Burkinshaw) - Slovakia (ROWAN LEGAL) - South Africa (Garlicke & Bousfield Inc.) - Thailand (Tilleke & Gibbins) - United Kingdom (Martineau and Penningtons Solicitors LLP) - USA (Duane Morris LLP/Frost Brown Todd LLC). A comparative synopsis prepared by Matěj MYŠKA and Jaromí ŠAVELKA summarizes the ac- counts of the national legal reports. Funding of this publication was provided by an academic research project of the Czech Min- istry of Education and the ESF through operational funds. The editors: Josef DONÁT and Martin MAISNER, attorneys and partners at ROWAN LEGAL, Prague; Radim POLČÁK, head of the Institute of Law and Technology (ILT), Faculty of Law, Masaryk University, Brno. Available at: http://www.mur-verlag.de
Revue pro právo a technologie 35 5/2012
Právně teoretické aspekty elektronické kontraktace
Tomáš Ščerba
1. Úvod...... 38 2. Metóda a základné tézy...... 39 2.1 Právny pozitivizmus...... 39 2.2 Právny formalizmus...... 42 2.3 Teória prirodzeného práva...... 45 2.4 Teória právneho realizmu...... 49 2.5 Právna komparatistika ako základná metóda ...... 53 2.6 Pragmatická metóda ako nástroj získania reprezentatívnych záverov...... 55 2.7 Základná téza ...... 56 3. Teória kontraktu...... 57 3.1 Základné rímskoprávne východiská pre obligačné právo...... 57 3.2 Kontinentálne (nemecké) obligačné právo...... 61 3.3 Anglo-americké obligačné právo...... 62 3.4 Teoretickoprávne východiská právneho jednania, vôle a jej prejavu...... 65 3.4.3 Vadnosť právneho jednania...... 69 4. Základné právne otázky elektronickej kontraktácie ...... 70 4.1 Dištančný aspekt právnych vzťahov vznikajúcich v prostredí internetu...... 70 4.2 Problematika súdnej právomoci a rozhodného práva v prostredí kyberpriestoru...... 71 4.2.2 Problematika hraničných určovateľov v prostredí internetu...... 72 4.3 Automatizovaná kontraktácia prostredníctvom automatizovaných agentov...... 74 5. Základný právny rámec elektronickej kontraktácie...... 77 5.1 Relevantná právotvorba v prostredí Českej republiky...... 78 5.2 Relevantná právotvorba na úrovni Európskych spoločenstiev...... 83 5.3 Relevantná právotvorba na úrovni medzinárodných organizácií...... 83 6. Písomná elektronická kontraktácia...... 84 6.1 Úvodná poznámka k forme právneho úkonu v intenciách súčasnej právnej teórie...... 84 6.2 Druhy súčasným právnym poriadkom určených foriem právneho jednania...... 85 6.3 Základné východiská a medzinárodný kontext problematiky písomnosti elektronických kontraktov...... 86 6.4 Písomná forma právneho úkonu v českej právnej proveniencii...... 87 6.5 Podpis ako obligatórna náležitosť písomnej formy ...... 89 6.6 Nahradenie podpisu inými právom uznanými prostriedkami...... 90 6.7 Elektronický podpis...... 91 6.8 Právne aspekty click-wrap zmlúv...... 98 6.9 Právne aspekty click-through zmlúv...... 101 7. Konkludentná elektronická kontraktácia...... 102 7.2 Právne aspekty browse-wrap zmlúv...... 103 8. Špecifické formy elektronickej kontraktácie...... 105 8.1 Právne aspekty elektronických aukcií...... 105 8.2 Právne aspekty elektronickej kontraktácie realizovanej prostredníctvom informačného systému dátových schránok...... 108 9. Syntéza a námety de lege ferenda...... 112 Resumé...... 113 Zoznam použitej literatúry...... 114
36 Revue pro právo a technologie Téma
Právně teoretické aspekty elektronické kontraktace
Abstrakt
Článek se zabývá právně-teoretickými aspektami elektronické kontraktace. Základním cílem práce je ověření v článku stanovené hypotézy, zda je pomocí prostředků ICT možné dostát jednotlivým náležitostem tzv. dokonalého kontraktu. V závěru článek obsahuje několik úvah de lege ferenda. Klíčová slova elektronická kontraktace, kyberprostor, teorie dokonalého kontraktu, automatizovaní agenti, datové schránky
Abstract
The paper deals with legal theoretical aspects of electronic contracting. The immediate objective of the paper is veri- fication of its hypothesis, i.e. if it is possible, via using ICT instruments, to arrive to particular requirements for a so-called perfect contract. At the end, the paper contains de lege ferenda treatise.
Key words electronic contracting,cyberspace, theory of perfect contract, automatic agents, data inboxes
JUDr. Tomáš Ščerba
[email protected] JUDr. Tomáš Ščerba je absolventem PrF MUNI. V rámci své domácí a zahraniční publikační a přednáškové činnosti (Harvard University, USA, Washington, DC, Kings College London, UK) se extenzivně věnuje právu elektronických smluv, jejím občan- skoprávním a obchodněprávním aspektům. JUDr. Tomáš Ščerba je současně advokátem pravidelně poskytujícím právní pomoc významné domácí i zahraniční klientele v oblasti korporátního, transakčního a ICT práva v komplexních přeshraničních projektech.
Revue pro právo a technologie 37 5/2012
1. Úvod i zložitejšie a technicky sofistikovanejšie procesy repre- zentované typicky bezpečnostnými dlhodobými úložis- České právne prostredie už dávno nežije iba štandard- kami pre elektronické (konvertované) dokumenty či celé nými právnymi inštitútmi, osvedčenou právnou regu- elektronické prevádzkové celky s pokročilou korporát- láciou dlhodobo historicky pretrvávajúcich právnych nou softwarovou a hardwarovou architektúrou. vzťahov či výhradne historicky pertraktovanými mecha- Berúc v úvahu doposiaľ nie vyčerpávajúco popísané nizmami právnej reglementácie. Kedysi temer exotické nedozierne možnosti virtuálneho sveta, predstavuje tzv. skutočnosti, ako internet, virtuálny svet či dokonca užívateľský elektronický svet a problematika elektronic- kyberpriestor, sú dnes v zásade vžitými konceptmi, kého sveta kontraktácií iba nepatrný zlomok skúma- s ktorými sa právo na jednotlivých úrovniach musí ade- teľnej právnej oblasti kyberpriestoru. Nie je preto ani kvátnym spôsobom vysporiadať. Snahou právo tvorcu jednoduché vyselektovať konkrétnu partíciu tejto pro- tak nie je len príslušnou právnou úpravou dobiehať roz- blematiky pre ďalší výskumný zámer. Z dôvodov nie behnutý vlak technologického pokroku, ale predovšet- výhradne doktrinálnych, ale rovnako i z dôvodov vše- kým primeraným spôsobom poskytovať právnu ochranu obecne praktických, cieľom tohto článku je poskytnúť adresátom a recipientom právnych noriem i na takzva- právnu analýzu teoreticko-právnych východísk a ďalších nom úseku virtuálneho sveta každý jednotlivý deň. špecifických javov elektronických kontraktácií v českom V každom prípade je potreba taktiež povedať, právnom prostredí a jej základnom zrovnaní s právnymi že moderná doba si sama vyžiadala potrebu existen- aspektmi právnych poriadkov zahraničnej právnej pro- cie elektronických dokumentov, elektronického doru- veniencie, predovšetkým potom nemeckej a anglosaskej. čovania realizovaného metódami, ktoré ešte pred nie- Základnou ideou tohto článku je tak pri zohľad- koľkými málo rokmi boli iba vzdialenou chimérou či není vyššie uvedených determinantov objasniť jednot- dokonca toľko akcentovanej potreby dlhodobého ukla- livé předpoklady a určujúce charakteristiky tzv. teórie dania a spoľahlivej ochrany digitálnych dát. Zdá sa, že dokonalého kontraktu, ako bude podrobnejšie rozob- nikoho preto ani v náznaku neprekvapí, že všetky tieto raté v ďalších subkapitolách tohto článku v svetle kyber- skutočnosti musí adekvátne reflektovať i právo elek- priestorových vzťahov. Výsledkom tohto skúmania teda tronických kontraktov. V prostredí kyberpriestoru, má byť overenie základnej hypotézy tohto článku, ktorá kde, dá sa konštatovať, neplatia klasické zákonitosti bola pre účely získania reprezentatívnych záverov sta- bežného právneho prostredia, dochádza k zrodu celkom novená. Konkrétne sa potom jedná o overenie hypotézy, nových, do dnešnej doby nepoznaných, mechanizmov že prostriedkami ICT (informačných a komunikačných a právnych skutečností, ktorých znalosť je evidentne technológií) je možné dospieť k perfektnému kontraktu pre budúcnosť nemálo významná. V takto dynamicky tak, ako sú jeho jednotlivé znaky podrobnejšie rozobraté sa rozvíjajúcom virtuálnom prostredí, majúc v pamäti v jednotlivých subkapitolách tohto článku. špecifické zákonitosti tohto systému, je možné dospieť Z obsahového hľadiska je tento článok členený k riadnemu poznaniu jednotlivých kyberpriestorových na niekoľko hlavných kapitol obsahujúcich podrob- javov právnou analýzou založenou predovšetkým na ele- nejší rozbor v príslušných subkapitolách. Prvou mentárnych prvkoch jednotlivých druhov právnej inter- hlavnou a východzou časťou tohto článku je časť teo- pretácie s dôsledným využitím právnej teórie. Teoretic- retická venujúca sa jednotlivým v úvahu prichádzajúcim ko-právne východiská a špecifické postupy z nich vyplý- právnym metódam, ktoré boli vyhodnotené ako vhodné vajúce sú v tomto smere nielen nadmieru užitočné, ale pre ďalšie skúmanie jednotlivých vzťahov tak, aby bolo v konečnom dôsledku i nanajvýš praktické. V tomto možné efektívne overiť vyššie uvedenú hypotézu. Kon- prípade je tak potreba zotrvať zrejme na myšlienke, že krétne sa tak jedná o metódu právneho pozitivizmu, pri- virtualizácia právnych vzťahov v spoločnosti nie je ničím rodzenoprávnu metódu, metódu právneho formalizmu samoúčelným. Je prejavom aktuálnych potrieb spoloč- a konečne tiež metódu právneho realizmu. S ohľadom nosti na efektívnosť jednotlivých procesov, rýchlosť na cezhraničný presah skúmanej problematiky bola ako komunikácie, procesnú ekonómiu a obecne nákladovosť integrálna metóda v rámci metodologického aparátu jednotlivých vstupov. Takáto virtualizácia potom nie je tohto článku zvolená taktiež metóda právnej kompa- odstrašujúcim démonom, niečím právnemu laikovi či ratistiky, ako bude bližšie vysvetlené nižšie v teoretickej praktikujúcemu právnemu profesionálovi nutne vzdi- časti tohto článku. Aplikačná časť tohto článku obsahuje aleným, ale naopak výsledkom chceným, tzn. kýženým jednotlivé skúmané okruhy vybraných charakteristík výrazom momentálnych potrieb spoločnosti, na ktoré kyberpriestoru tak, ako sú tieto inštruktívne predovšet- musí prirodzene príslušná právna úprava vhodne kým pre tu analyzované otázky spojené s elektronickými reagovať. Iný postup by ani nebol žiaduci, keďže dnes kontraktmi. Súčasťou článku sú tak potom i vybrané už, jednoducho povedané, niektoré vžité skutočnosti druhy elektronickej kontraktácie spoločne s ich právnou elektronického sveta tvoria integrálnu súčasť každo- reguláciou. Obsahovú časť článku završuje syntéza jed- denného chodu jednotlivých subjektov práva. Nie je to notlivých výsledkov realizovaného výskumu s uvedením, len mobilná telefónia, (virtualizovaný) prenos dát pro- či vyššie stanovená hypotéza bola, resp. nebola potvr- stredníctvom k tomu určených serverov či jeho bežný dená. prejav v podobe prístupu k internetu, ale sú to napríklad
38 Revue pro právo a technologie Téma
2. Metóda a základné tézy 2.1 Právny pozitivizmus
Ako bolo naznačené už v úvode tohto článku, predme- Ako jednoznačne rozpoznateľný prístup k samotnej tom skúmanej problematiky sú právne aspekty elektro- podstate práva vznikol právny pozitivizmus histo- nickej kontraktácie v ich teoretickej rovine. Aby bolo ricky pred cca 200 rokmi. Jednotlivé myšlienkové prúdy možné efektívne vyhodnotiť jednotlivé hypotézy sta- opierajúce sa o východiskové koncepcie tohto smeru je novené v tomto článku, nie je možné opomenúť pre- však možné vypozorovať oveľa skôr. V tomto aspekte dovšetkým teoretickoprávny aparát jednotlivých metód, by bolo možné s určitosťou spomenúť meno Thomasa pomocou ktorých je možné / vhodné skúmať jednotlivé Hobbesa (1558-1679) a možno i Tomáša Akvinského nižšie v podrobnostiach analyzované okruhy. (1224 – 1274). Napriek tomu, že právny pozitiviz- Je nesporné, že právna teória ponúka viaceré ucelené mus je v súčasnosti považovaný za jeden z ústredných a systematické metódy skúmania predmetnej proble- právno-filozofických smerov zaoberajúcich sa konsoli- matiky, z ktorých je zaiste možné spomenúť naprí- dovaným spôsobom jednotlivými právnymi konceptmi, klad pozitivisticko-právnu metódu, prirodzenoprávnu ani tento myšlienkový smer nie je pochopiteľne bez metódu, metódu poskytovanú právnym formalizmom kritikov. V súčasnosti sa čoraz častejšie potvrdzuje, že či v tomto článku ďalej využívanú komparatívnu právnu v spoločnosti existuje menšia potreba a súčasne i dôleži- 2 metódu. K tomu je možné v širších súvislostiach dodať, tosť skúmať právo také, aké je (z angličtiny law as it is) . že zvolením vhodnej metódy je možné pristúpiť jednak Ak teda právny pozitivizmus nie je o dôležitosti separát- k efektívnejšiemu poznávaniu skúmanej problematiky neho a „vedeckého“ štúdia práva v dnešnej dobe, je na a súčasne tiež k získaniu zodpovedajúcich záverov jed- mieste zamyslenie, čo je vlastne jeho cieľom a zmyslom. notlivých analyzovaných javov. Zvolenie metódy nie je Bolo by možné konštatovať, že právny pozitivizmus samoúčelné, ale nanajvýš potrebné. je teóriou o podstate práva, pričom tento smer nepodáva Pozitivistický prístup tak v kontexte vyššie uvede- odpovede na otázku, ako sú (resp. by mali byť) riešené ného akcentuje slovný výraz právnej normy opomínajúc spory obecne, ako majú byť vykladané texty či ako majú metanormatívne skutočnosti – ako je spoločenský cha- byť jednotlivé inštitúcie organizované. I z tohto titulu rakter práva, jeho vznik, sociálne pôsobenie atp. K týmto čelil právny pozitivizmus kritike v tom, že spôsobil, že prvkom na strane druhej prihliada sociologický prístup právnici boli až príliš úctivými k štátu, a tak následne hľadiaci na právo ako na nie izolovaný systém príkazov, až príliš ochotnými dodržovať dokonca i nespravod- 3 zákazov či dovolení (resp. na ich jazykový výraz), ale skôr livé zákony (tzv. unjust laws) . Po druhej svetovej vojne ako na spoločenský normatívny systém, ktorý v spoloč- sa však zdvihla značná vlna právnych filozofov (napr. 4 nosti vzniká, v nej pôsobí a s ňou sa vyvíja. Paulson ) volajúcich po určení, akú úlohu zohrával Pri výbere metódy, ktorá by bola schopná uceleným právny pozitivizmus v Nemecku, predovšetkým v čase a kvalitatívne zodpovedajúcim spôsobom schopná vzostupu nacizmu. Táto spoločenská téma akcento- dostať všetkým vyššie uvedeným požiadavkám je nutné vala najmä v tom smere, že nemeckí právnici a sudcovia na prvom mieste vziať na zreteľ analyzovanú problema- urobili veľmi málo pre to, aby došlo k zamedzeniu vytvo- tiku. Tou je v danom posudzovanom prípade práve pro- renia a presadenia nacistických zákonov. blematika elektronických kontraktácií. Na prvý pohľad V tomto smere vystúpil svojím originálnym názoro- je odbornej i laickej vedomosti zrejmé, že v prípade, vým konceptom i H.L.A. Hart. Ten uviedol, že právny pokiaľ bude predmetom hlbších analýz práve súbor pozitivizmus je v skutočnosti ďaleko lepší v podporovaní definiénd z oblasti elektronického sveta, ktorý v dnešnej odporu proti zlu než prirodzené právo. Takýto prístup dobe ponúka široké spektrum vzájomne previazaných bol neskôr označený za paradoxnú pozíciu (z angl. tzv. nuáns, javí sa sprvu ako najreprezentatívnejšia metóda, paradoxical position). Obhajoba touto paradoxnou ktorá je schopná jednotlivé tieto nuansy skúmať, metóda pozíciou spočívala predovšetkým v konštatovaní, že pri- zrejme porovnávajúca jednotlivé odlišnosti a analyzuj- rodzenoprávna teória so svojím rovnostárskym prístu- úca podobnosti týchto nuáns. Takou metódou je pravde- pom k právnemu a morálnemu statusu, kde nespravod- podobne1 metóda právnej komparatistiky (zrovnáva- livý zákon nie je vôbec zákonom (tzv. „an unjust law is cia právna veda). Ničmenej, na to, aby bolo možné bez no law at all“), iba podporuje neistotu medzi populáciou ďalšieho uzavrieť, ktorá metóda bude pre skúmanie v tom, či je príslušné pravidlo morálnym iba preto, že je kyberpirestorových vzťahov a konkrétne potom elek- k nemu pristupované ako k platnému. tronických kontraktácií práve tou najvhodnejšou, bude potrebné zanalyzovať v prvom kroku základné v úvyhu prichádzajúce metódy ponúkané právnym poziti- vizmom, náukou prirodzeného práva, právnym forma- lizmom a nakoniec i právnym realizmom. 2 Túto problematiku komplexne analyzuje napr. Brian Bix z právnickej fa- kulty univerzity v Minnesote vo voľne dostupnom diele zaoberajúcom sa výs- 1 Samozrejme, ani komparatívna metóda nie je bez obecných problémov. V kumom právnej teórie. V ďalšom viď BIX, B. Legal Positivism, Public Law and tomto aspekte by bolo možné pojednať rozsiahlym rozborom presahujúcim Legal Theory Research Paper Series, Research Paper No. 03-1, University of Min- účel a rozsah tohto článku. Pre ilustráciu je však na tomto mieste možné aspoň nesota Law School, 2006. v krátkosti spomenúť problematický aspekt nastavenia vhodnej miery abstrak- 3 Viď str. 6 tamtiež. cie (stupňa obecnosti), prípadne samotné rozlišovanie jednotlivých skúmaných 4 Viď napr. PAULSON, S.L.; PAULSON, B.L. Normativity and norms : cri- prvkov pre ďalšie vedecké bádanie. tical perspectives on Kelsenian themes. Oxford : Clarendon Press, 1988.
Revue pro právo a technologie 39 5/2012
Na druhej strane sa v súčasnosti objavili hlasy pre- Nie je možné rovnako i opomenúť jeden z kľúčo- dovšetkým zo strany Dworkina5, Wrighta6 či Dyzen- vých elementov Hartovej teórie, tzv. pravidlo poznania hausa7 označujúce právny pozitivizmus ako nevhodný (z angličtiny tzv. the rule of recognition). Pre účely tohto pre dôležité diškurzy v rámci práva či právnej filozofie. výkladu plne postačuje porozumieť, že toto pravidlo Ich argumentom je predovšetkým skutočnosť, že právny poznania predstavuje sekundárne pravidlo špecifikujúce pozitivizmus nie je schopný adekvátne reagovať a prak- kritérion právnej platnosti v rámci právneho systému. ticky odôvodniť také spoločensky zásadné koncepty ako Inými slovami Hart pojednáva o tom, že právny je správna a vhodná reakcia na zlé zákony, objektivita systém existuje a môže existovať za predpokladu, že morálky ako takej či podstata úlohy sudcovského stavu tu je pravidlo poznania prijaté úradníctvom a za pred- v spoločnosti. pokladu, že pravidlá platné na základe systémového Ako bolo predznačené už vyššie, v angloameric- pravidla poznania boli i všeobecne dodržané (tzv. gene- kej právnej teórii sa stal almanachom právneho poziti- rally obeyed). Na strane druhej je v prípade diela Austina vizmu výklad H.L.A. Harta podaný v jeho Pojme práva možné povedať, že tento filozof práva presadzuje tzv. (The Concept of Law) z roku 1994. Historicky prvými, vedecký prístup k štúdiu práva, pričom kľúčovým je aj keď nie tak konzistentnými, boli právne pozitivis- podľa Austina vysvetliť právo pomocou empirických tické práce Austina (1994)8 či Benthama (1970, 1996)9. kategórií. Tento prístup nebol prejatý Hartom – Hart Tento prístup v podstate redukoval právo do predstavy totiž v plnom rozsahu odmietol Austinovu snahu redu- suveréna (teda toho, ktorý je poslúchaný a ktorý neposlú- kovať právo výhradne na empirické kategórie, tendencie cha nikoho iného) vydávajúceho príkaz (teda akési nari- a predikcie. Za isté teoreticko-právne východisko týchto adenie na pozadí príslušnej hrozby). Napriek tomu, že dichotomických postojov by mohli byť označené snahy táto teória príkazu (tzv. command theory) sa historicky neskorších filozofov o kreovanie postojov odmietajú- stala predmetom značnej kritiky, svojich zástancov má cich právnu teóriu ako deskriptívnu. Ak by totiž právna na poli právnej teórie vo veľkom počte dodnes. Potenci- veda obecne bola výhradne popisujúca, nedochádzalo by álnych výhod, ktoré na druhú stranu na rozdiel od iných k žiadnemu zhodnoteniu príslušných skúmaných dát (či mainstreamových teórií ponúka, je možné uviesť hneď právnych kategórií). Deskripcia bez akéhokoľvek hod- niekoľko. Zástancovia tejto teórie hovoria predovšet- notenia by sa tak stala „spojením lexikografie s miestnou kým o tom, že jej kúzlom je jednoduchý model práva, históriou“.10 Hart v tomto smere reaguje i na niektoré orientácia na sankcie a sankčné mechanizmy zdôraz- právne smery pristupujúce k právnym kategóriám ňujúce dôležitosť moci a právneho vynútenia a rovnako pomocou selekcie, a to svojím odmietavým postojom. i fakt, že táto teória neusiluje o morálne schvaľova- Naopak, Hart sa snaží presadzovať myšlienku, že právo nie práva. Akýsi druhý pomyselný prúd v tomto smere ako také by malo byť analyzované v plnom rozsahu (y predstavuje Hart a jeho nasledovníci charakterizovaný angl. tzv. in its fullest and richest sense). najmä dôrazom na spoločenské udalosti a konvencie Dalo by sa rovnako systematicky predznačiť, že za (tzv. social facts and conventions) a rovnako i na her- hlavného pretendenta tretieho dominantného prúdu meneutický prístup zdôrazňujúci konkrétny pohľad právneho pozitivizmu môže byť celkom iste označený subjektu na právny zvyk. Dalo by sa tak zjednodušene Hans Kelsen11. Tento právny filozof publikoval exten- uviesť, že Hart postavil svoju teóriu v priamom proti- zívne predovšetkým v nemeckom jazyku, a preto je dobre klade k teórii príkazu Austina. Všade tam, kde Austin známym predovšetkým európskej právnej kultúre. Kel- redukoval právo a jednotlivé otázky s tým súvisiace na senovo dielo vykazuje isté vonkajšie podobnostné znaky príkazy (príkazy suveréna), Hart zotrval koncepčne na s dielom Harta, avšak je primárne postavené na dištink- rôznorodosti práva. Tá spočívala okrem iného i na tom, tívne inom teoretickom základe. Kelsen v podstate apli- že právne systémy podľa Harta obsahovali ako pravidlá koval vzhľadom k právu niečo ako Kantov transcenden- určené občanom (tzv. primary rules), tak i pravidlá, tálny argument, vyzdvihujúc logickosť normatívnej myš- ktoré hovorili úradníctvu ako identifikovať, zmeniť či lienky. Každý normatívny záver (typicky nikto by nemal používať tieto primary rules (primárne pravidlá). Hart spáchať cudzoložstvo) vyplýva zo všeobecnejšej a ďaleko tak vo svojej podstate nadefinoval systém, ktorý upravo- základnejšej normatívnej premisy. Táto základná premisa val niektoré právomoci vo vzťahu k úradníctvu a niektoré sa môže odvíjať od všeobecného spoločenského návrhu. právomoci i vo vzťahu k občanom. Ako Austina (na rozdiel však od Harta) je možné i Kelsena považovať za redukcionistu. I keď toto ozna- čenie nie je celkom presné a je určite značne zgenerali- 5 V tejto súvislosti je vhodné odkázať na Dworkinu prácu o súčasnej právnej zované, Kelsen sa snaží pochopiť všetky právne normy filozofii, ktorá, ako sa ostatne i očakávalo, priniesla rovnako širokú vlnu reakcii. ako variácie jedného druhu príkazu (tzv. variations of Viď DWORKIN, R. Issues in Contemporary Legal Philosophy. Oxford : Cla- rendon Press, 1987, str. 9-20. one kind of statement). V prípade Austina sú všetky 6 Do istej miery rozporuplnou sa stala práca o autonómii práva. V ďalšom viď WRIGHT, R. G. The Autonomy of Law. Oxford : Clarendon Press, 1996. 10 Tento obrat (anglicky „a conjunction of lexicography with local history“) s 7 Viď napr. DYZENHAUS, D. Positivism´s stagnant research programe. obľubou používa napr. austrálsky filozof právaJohn Finnis. V ďalšom viď FIN- Oxford : Oxford Journal of Legal Studies, 20, 2000, str. 703 – 722. NIS, J. Natural Law and Natural Rights, Oxford : Oxford University Press, 8 Viď AUSTIN, J. TheProvince of jurisprudence determined. Cambridge : 1980, str. 238. Cambridge University Press, 1994. 11 Z množstva odborný esejí a vedeckých publikácií je možno vybrať naprí- 9 Viď BENTHAM, J. Of Laws in General. London : University of Lon- klad Kelsenovu Pure Theory of Law, ktorou sa zaradil k právnepozitivistickému don, The Athlon Press, 1970, a rovnako i BENTHAM, J.An introduction to the mysleniu. Viď KELSEN, H. Pure theory of law. Berkeley : University of Cali- principles of morals and legislation. Oxford : Claredon Press, 1996. fornia Press, 1967.
40 Revue pro právo a technologie Téma
normy chápané ako príkazy suveréna, pričom u Kelsena a nie nutne iba na základe svojho sociálneho zdroja15. je nutné chápať normy (právne normy) v zmysle opráv- Tento prístup je celkom pochopiteľný vzhľadom na nenia udeľovať sankcie. Napriek špičkovej argumentácii to, keď právnymi pozitivistami je presadzovaná myšli- i Hans Kelsen čelil značnej kritike. Tá spočívala najmä enka normy označovanej za normu základnú. Druhým v tom, že Kelsen prijal istý neo-kantovský prístup pre momentom potom môže byť tzv. účelový výklad zdôraz- vysvetlenie jeho právnej filozofie. Kelsenova predstava ňujúci odmietanie tradičného pozitivistického „law as práva totiž veľmi často bojuje s ontologickou povahou it is“ a „law as it ought to be“ (teda právo aké je a aké (právnych) noriem, a to vrátane logických vzťahov by byť malo). Pretendentmi tohto kritického prúdu medzi nimi. Podľa Kelsena sa platnosť právnych noriem sa stal okrem iného i Fuller16. I keď kritických prúdov odvodzuje od základnej normy (tzv. Grundnorm) a ako na adresu právneho pozitivizmu je možné vystopovať odraz tohto prístupu je potom základná norma pred- viacero, nie je možné opomenúť ani hlasy tzv. customary pokladaná tými, čo považujú právne nariadenia za nor- law (zvykového práva – viď ďalej). Doktrína customary matívne. Kelsen tak nastavuje právnu normu prostú law etablovaná predovšetkým v anglo-americkej právnej od morálky a rovnako i od akýchkoľvek sociologic- kultúre okrem iného znamená, že sudcovia aplikujú kých elementov. Zaujímavo potom vyznieva komparácia právo rozoznávajúc už existujúce právne štandardy. A to diela Harta, ktorý, ako bolo naznačené vyššie, obhajuje je práve slabinou napr. Austina, ktorý veľmi ťažkopádne v moderných právnych systémoch existenciu sekundár- vyvíja v svojom diele snahu včleniť tieto právne štan- nych pravidiel – teda pravidiel o pravidlách, pravidlách, dardy do systému založeného na príkazoch. Z celkového ktoré umožňujú identifikáciu, zmenu a použitie pravi- pohľadu potom takýto systém pravidiel vyznieva značne diel primárnych. Na druhej strane Kelsen v tejto súvis- inkonzistentne. losti hovorí o základnej norme odvodenej od skutoč- Nepochybne by bolo možné argumentovať, že nosti, že občania považujú určité zákony za normatívne. kritika právneho pozitivizmu vedie niektorých stúpen- V modernom ponímaní právneho pozitivizmu je cov k prirodzenému právu a vice versa. Tento posun v podstate možné vysledovať dva základné dominantné nie je možné v žiadnom prípade filozoficky reprobo- prúdy, ktoré by sa dali pre zjednodušenie označiť ako vať. Naopak, tento aspekt, keď filozofický prúd tenduje zahrnujúci (tzv. inclusive legal positivism) a vylučuj- i k inému myšlienkovému bazálu, ako ukazujú mnohí úci (tzv. exclusive legal positivism) právny pozitivizmus. filozofovia, môže pôsobiť priaznivo pre ďalší rozvoj Na druhom mieste menovaný právny pozitivizmus býva oboch smerov.17 nezriedka označovaný za tzv. hard pozitivizmus, teda Právne pozitivistický prístup, ako bolo uvedené „tvrdý“ striktný pozitivizmus. Jeho typickými predstavi- vyššie, je charakteristický tézou, že právo je iba to, čo teľmi ( Joseph Raz12, Andrei Marmor13, Scott Shapiro14 štát uzná za záväzné. Vzhľadom na problematiku kyber- a ďalší) pertraktovaná téza, že morálne kritéria nemôžu priestoru18 sa však tento pohľad javí, trúfalo povedané, byť ani dostatočnými a ani nevyhnutnými podmienkami značne „krátkozraký“. Dôvodom pre tento postulát je pre právny status normy, stala sa akýmsi manifestom i skutočnosť, že normativita v kyberpriestore sa riadi tohto myšlienkového prúdu. Otázkou, ktorá spája oba nezriedka celkom inými pravidlami, ako sme zvyknutí. tieto prúdy, a rovnako i samotných kritikov a zástancov Navyše, tento záver platí i pre elektronické kontraktá- právneho pozitivizmu, je pohľad na vysvetlenie norma- cie. Právo, ako bude ukázané nižšie, predstavuje i v pro- tivity práva a úspešnosti tohto vysvetlenia. Právni pozi- stredí kyberpriestoru súbor záväzných pravidiel. Avšak, tivisti pozorujú skutočnosť normativity (tzv. observe masa práva sa vytvára i takpovediac automaticky, a na the fact of normativity) a počítajú s ňou iba pre prípad rôznych definovateľných úrovniach – napr. medziná- vytvorenia právnej teórie, ktorá je schopná túto skutoč- rodné obchodné zvyky a pravidlá typické pre transak- nosť brať kontinuálne do úvahy. Právni pozitivisti tak cie v rámci medzištátnych elektronických kontraktá- normativitu nevysvetľujú – iba konštatujú, že vysvetlenie cií. To však pochopiteľne nie je jediný zástupný príklad. normativity predstavuje jeden z typov morálneho a hod- V tomto smere sa aktivizuje i úloha nadnárodných orga- notiaceho súdu, ktorý by mal náležať iným typom analýz nizácií typu ICANN, ktorá je schopná explikovať viaceré – typicky právni pozitivisti odkazujú na politickú teóriu hodnotové formy transformované následne jednak do a teóriu morálky. vnútroštátnej legislatívy a jednak i do kontraktačnej Kritici právneho pozitivizmu reagujú svojimi 15 Viď napr. PERRY, S. Legal Positivism: Still Descriptive and Morally Ne- poznámkami nielen na nazeranie právnych pozitivistov utral. Oxford : Oxford Journal of Legal Studies, 2006, str. 17. na normativitu, ale koncipujú komprehenzívnu analýzu 16 Viď predovšetkým FULLER, L. L. Positivism and fidelity to law – a re- ako kritickú odpoveď na celý prúd tohto myslenia. Pre ply to professor Hart. Boston : Harward Law Rewiev, str. 71 a 630 až 672. prehľadnosť by sa tieto kritické prúdy dali rozdeliť do 17 Špičkovú argumentáciu v tomto smere ponúka Roger Shiner. Viď SHI- NER, R. Norm and nature: the movement of legal thought. Oxford : Clarendon niekoľkých sfér. Predne sa jedná o kritiku anglo-ame- Press, 1992. rického obyčajového práva (tzv. common law reaso- 18 Kyberpriestor (anglicky cyberspace), je termínom prvýkrát použitým Wil- ning). Stručne by sa dalo v tomto aspekte hovoriť o tom, liamom Gibsonom v jeho románe Neuromancer publikovanom roku 1984. že norma je platná vďaka svojmu morálnemu obsahu Podľa archivačnej komisie Texaskej štátnej knižnice je dnes tento výraz plne zameniteľný s pojmom Internet. (pre obhajobu tejto myšlienky viď napríklad 12 Viď napr. RAZ, J. The Authority of law.Oxford : Clarendon Press, 1979. http://www.tsl.state.tx.us/ld/pubs/compsecurity/glossary.html). S týmto názo- 13 Viď napr. MARMOR, A. Positive law and objective values. Oxford : Cla- rom sa nedá než súhlasiť, avšak s istou výhradou. Filozoficky by mal pod toto rendon Press, 2002. označenie spadať aj okruh situácií, ktoré budú predurčovať napr. virtuálny svet 14 Najilustratívnejšie pôsobí v tomto smere publikácia SHAPIRO, S. J. Ana- v širšom zmysle slova. Teda i v prípade rôznych ethernetových sietí či podniko- lyzing law: new essays in legal theory. Oxford : Clarendon Press, 1998, str. 33-62. vých navzájom prepojených databáz atď.
Revue pro právo a technologie 41 5/2012
praxe jednotlivých subjektov kyberpriestoru. Na strane alebo nie. Táto otázka musí a priori logicky rezonovať druhej je nutné dať za pravdu právnym pozitivistom, že i pri skúmaní elektronických kontraktácií, eminentne istým ideálnym rezultátom v prostredí elektronických vtedy, ak je medzi kontrahentmi uzatváraný synalagma- kontraktácií by v súčasnej bezbrehej a často krát bezfor- tický vzťah, kde jednou stranou je napríklad nepodni- malistickej nálade, ktorá ovláda chovanie jednotlivých kateľ. Reflexiou tohto ponímania je následne i litigačná subjektov kyberpriestoru, bolo inštitucionalizovanie fáza, ktorá otázkam legality dáva celkom nový právny základnej normy i pre tieto podmienky. Otázku reálneho rozmer. Je preto nevyhnutné obzvlášť citlivo analyzo- nastavenia takéhoto systému je nutné nateraz ponechať vať jednotlivé štruktúrne elementy legality nielen ako stranou vzhľadom na momentálne veľmi náročne pred- konceptu, ale predovšetkým ako definienda pre genero- pokladateľný vývoj sféry ICT vôbec. Opačným prístu- vanie nových a nových právnych aktov. Zmyslom tohto pom je možné vysledovať i pravdivé a pre účely ICT snaženia sa musí byť bez akýchkoľvek pochýb upev- i vhodné regulatívy podávané kritikmi právneho poziti- ňovanie korektívu správnosti a spravodlivosti práva vizmu. Ako správne uvádzajú kritici rigidného právneho ako celku. K tomuto cieľu bude nevyhnutné vyvinúť pozitivizmu, nie je možné bez ďalšieho implemento- pre podmienky kyberpriestoru ďaleko väčšiu snahu vať spoločenské udalosti vzniknuvšie ad hoc do systému ako rozštrukturalizovanie práva na primárne a sekun- „ovládaného“ základnou normou. Nie je to však problém dárne pravidlá (viď vyššie). Tento prístup sa totiž mohol pyramidiálnosti spoločenských noriem, ako skôr otázka ukázať nielen ako krajne neefektívny, ale všade tam, kde dynamickosti a operatívnosti reakcie spoločenskej normy je nutná adresná ingerencia, ako iba marginálne účinný. na aktuálne akcentujúci spoločenský problém a k tomu Rovnako by bolo možné vo veľkej stručnosti uzavrieť, že vytvorenie adekvátnej a účinnej reakcie. V konkrétnom tzv. rýdza náuka právna, ako sa označuje i učenie Hansa prípade by bolo možné uviesť napr. problematiku pot- Kelsena, nie je bezvýhradne aplikovateľná pre podmi- láčania kyberkriminality, ktorá je v súčasnej dobe nane- enky špecifického fenoménu predstavovaného virtuál- šťastie neustále na vzostupe, a to nielen kyberkrimina- nym svetom. lita, ktorá má priamu relevanciu k problematike elektro- nických konitraktácií. Jej multidimenzionálnosť a mno- 2.2 Právny formalizmus hovrstevnatosť by bola iba s problémami odôvodniteľná za predpokladu, že jej reprobácia by sa uskutočňovala na Pre lepšie porozumenie tejto výseče právno-filozo- základe pojmového aparátu inštruovaného tzv. základ- fickej matérie je nevyhnutné sprvu aspoň v krátkosti nou normou. pojednať o textualizme a rovnako i právnej teleológii. Značným problémom právneho pozitivizmu je Bolo to už na začiatku predminulého storočia, keď sa pre účely skúmania problematiky teoreticko-právnych predovšetkým v Nemecku sformovala právna teória, východísk elektronických kontraktácií i skutočnosť, že ktorej výrazom sa postupne stala pojmová jurispruden- právny pozitivizmus nepovažuje za právo morálnu, poli- cia (koncept od právneho pozitivizmu celkom odlišný). tickú či inú normu, ktorá nebola uznaná štátom. Nepo- Nie je jednoduché zhrnúť prínos tohto prúdu myslenia chybne, v tomto smere by akýkoľvek nesúhlas s vyššie do jednej definície, obecne sa však dá konštatovať, že sa uvedeným postulátom mohol vyznieť ako sociologický jedná o dedukovanie právnych viet na základe použitia 19 implikátor. Tak tomu však nie je a ani byť nemôže. právnych pojmov. Hlavnou úlohou vedy je podľa pred- Nejde dokonca ani o toľko historicky pertraktovaný staviteľov tohto smeru poznávať právne vety v ich sys- spor medzi právom a morálkou. Kyberpriestor je totiž tematickej súvislosti ako navzájom sa podmieňujúcich natoľko špecifický, že jeho vymedzenie z hľadiska a od seba pochádzajúcich, aby sme mohli sledovať gene- skúmania právnej normy ako takej vyžaduje špecificky alógiu jednotlivých právnych viet nahor až k jej princípu orientovaný analytický prístup. Za istých okolností by sa a aby sme obdobne mohli vystúpiť od princípov k ich 20 tak dalo dokonca dovodiť, že i morálna norma neuznaná najposlednejším priečkam . Právne vety tak v tomto legitímnou štátnou mocou môže aplikačne pôsobiť na smere vznikajú ako produkt vedeckej dedukcie. individuálne subjekty pohybujúce sa v kyberpriestore Pre úplnosť je vhodné dodať, že osvietenské prúdy ako „právo“. Keďže jedným z fundamentálnych kon- (typicky René Descartes) a pohľady na filozofiu spolu ceptov, o ktoré sa právny pozitivizmus vo svojej čistej s racionalizmom boli tými, ktoré pre pojmovú jurispru- podobe opiera je otázka právnej legality, je nutné tento denciu znamenali obzvlášť živnú pôdu. Najväčší dôraz aspekt skúmať i pre podmienky virtuálneho sveta kyber- sa kládol i na ľudské myslenie a jeho fundamentálny priestoru, a tak nadväzujúc i pre podmienky elektronic- význam pre spoločnosť. To všetko vyústilo do skutoč- kých kontraktácií. Jedným zo základných predpokla- nosti, že elementárnymi prvkami pojmovej jurispruden- dov spravodlivého práva je/musí byť i otázka legality, cie sa stali racionalizmus, konzistentnosť, kognitivizmus a to nesporne a bez ďalšieho. Do úrovne tohto gene- či pyramidiálne usporiadaný právny poriadok. Z toho rálneho konštatovania sa s právnym pozitivistami (pre- 19 K tomu je prehľadne možné uviesť napr. KAUFMANN, A.; HASSE- dovšetkým Austinom) dá jednoznačne súhlasiť. Proble- MEER, W.; NEUMANN, U. (Hrsg.). Einfűhrung in Rechtsphilosophie und matický moment však nastáva v situácii, keď pozitivisti Rechtstheorie der Gegenwart, C.F. Müller, 8., überarbeitete Auflage, 550 S., srdnato obhajujú princíp legality i za predpokladu neve- 2010. 20 Jedným z kľúčových pretendentov tohto myšlienkového smeru bol i G. F. domosti, čo v samotných právnych normách je ukotvené, Puchta. Vo svojej publikácii podal okrem iného i komplexnú analýzu právne- čo naopak absentuje, resp. či tie pravidlá (rozumej ho princípu a jeho vyžarovanie do spoločenského systému práva (v neskorších pravidlá v najobecnejšom zmysle slova) sú správne prácach potom i morálky). V ďalšom viď PUCHTA, G.F. Cursus der Insitutio- nem. Leipzig : Erβter Band (1841), 1875, str. 21
42 Revue pro právo a technologie Téma
vyplýva i ďalší postulát textualistov, že neexistuje právna zákonov a nie ľudí.“24 V tomto myšlienkovom postupe veta, ktorá by za svoj pôvod nevďačila právnemu účelu – potom Scalia pokračuje ďalej, keď tvrdí, že formaliz- praktickému motívu. Na najobecnejšej úrovni je účelom mus zahrnuje nevyhnutnú pravdu o vnútornej koheren- práva „zabezpečenie životných podmienok spoločnos- cii práva. Z tohto konštatovania plynie, že tento prúd ti“.21 V tomto smere by sa s istou simplifikáciou dalo myslenia musí logicky generovať nemálo vlastných vnú- konštatovať, že sa jedná o určité podmienené abstra- torných smerov. Otázka ich vzájomného pomeru vrátane hovanie od analytického ponímania vedy ako takej. Do relácie týchto jednotlivých smerov k okolitému svetu je určitého stupňa je možné hovoriť o oprostení sa od ori- dodnes nie celkom zreteľne deskribovateľná. Napriek entácie na interné vzťahy na vybrané jazykové systémy. tejto skutočnosti je však s ohľadom na všetky vyššie Nie je možné v súvislosti s analytickou jurispru- uvedené myšlienky možné identifikovať štyri základné denciou neuviesť fakt, že v relatívne krajnej podobe sa jurisprudenčné tendecie formalizmu: tento prístup k skúmaniu vedy vyprofiloval až do sféry • Objektivizmus – predstavujúci najfundamentál- rýdzej náuky právnej, o ktorej už bola reč práve v súvis- nejší prínosový level tohto myslenia; losti s právnym pozitivizmom. Je preto na mieste iba • Originalizmus – favorizovaný predovšetkým v krátkosti uviesť, že sa v tomto prípade jedná o analýzu v ústavnom práve; a systematizáciu právnych pojmov, ktoré majú spoločne • Textualizmus – v prípade zaoberania sa za cieľ vytvoriť konzistentný vedecký systém. Určitým právnymi normatívnymi aktmi je preferovaný negatívnym rezultátom je v tomto ohľade skutočnosť, že výkladový súbor interpretačných metód kladúci bezvýhradnou aplikáciou tohto myslenia dospejeme až dôraz na text samotný; k teórii ideálneho sveta, čo sa pre analytickú jurispriden- • Konceptualizmus - uplatňuje sa predovšet- ciu javí do istej miery ako len ťažko riešiteľná konklú- kým v doktríne common law (bude vysvet- zia. Iným boľavým momentom je i otázka, či analytic- lené ďalej), pričom konceptualisti v prípade kými axiómami ide a je vôbec vedecky možné objasniť termínov ako napríklad „kontrakt“ uprednost- podstatu okolitého sveta. Odpoveď i keď sa sprvu zdá ňujú koherentné štruktúry jednotlivých kon- jednoduchá, vykazuje isté prvky nejasnosti. Predne ceptov a princípov. pôjde o otázku aposteriórnych elementov vyskytnuvších sa v okolitom svete. Tie dávajú zadosť práve určitej kva- Vzhľadom na práve uvedené nečiní väčšie problémy litatívnej obmedzenosti aplikácie analytickej jurispru- analýza jednotlivých do úvahy prichádzajúcich poten- dencie v podmienkach vedy ako takej. Inými slovami ciálnych problémov, ktoré sa pri skúmaní jednotli- by bolo možné uviesť, že i skúsenostné elementy zohrá- vých relácií vyššie uvedených smerov vyskytujú. Toto vajú v okolitom svete svoju jedinečnú a neopakovateľnú by však hodnotovo neprinášalo veľký zmysel. Skôr je úlohu, ktoré je nepochybne nutné podrobiť analýze. preto vhodné sústrediť sa na pojítko, teda istý základný Z tohto potom plynie jeden z flagrantných nedostat- element spájajúci vybrané charakteristiky vyššie uve- kov formalizmu, ktorým je až prílišné zotrvávanie na dených smerov v jeden celok. Tým by pre účely tejto striktne vyargumentovateľných pozíciách, ktoré boli úvahy mohol byť liberalizmus, pričom typickými pred- vopred preddefinované (resp. sú analyticky obhájiteľné) staviteľmi by v tomto smere mohli byť napríklad Fred bez toho, aby bol vzatý na zreteľ i samotný účel, teda Schauer25 a Akhil Amar26. Nielen v ich práci, ale i v diele teleológia daného problému. Migrácia akýchkoľvek Scaliu sa je možné stretnúť s názorom, že základným logických incentívov tendujúcich napríklad k explanácii predpokladom pre tento jednotiaci elementt je vytvore- príslušného problému je tak smerovaná akoby jedným nie nezávislého súdnictva ako dôležitého konštituenta kanálom, ktorý celkom dôvodne neposkytuje bázu pre doktríny právneho štátu.27 vyriešenie typicky multifaktoriálnych problémov. O tom V súvislosti s práve uvedeným sa nejde než vyjadriť však bude v tomto článku pojednané ďalej. k otázke pohľadu na právo percipovanom klasickými for- Pre ďalšie úvahy je vhodné uviesť, že právni teore- malistami. Tí definujú tri základné požiadavky kladené tici obecne odmietajú úvahy na tému opodstatnenosti na právo, ktoré predstavujú akési conditio sine qua non akéhokoľvek druhu formalizmu.22 V nedávnych dobách pre riadne fungovanie právneho štátu. Predne tak pôjde sa však formalizmus stal jedným z etablovaných právne- o určitosť práva (z angličtiny law must be „determinate“), filozofických prúdov, ktorého zahraničným predstavi- teľom je dobre známy sudca amerického Najvyššieho 24 Tento výňatok bol okrem iného prednesený i na konferencii o právnych súdu Antonin Gregory Scalia23. Ten na podporu tejto princípoch na univerzite Yale. V originálnom znení sudca Scalia uviedol, že myšlienky uviedol (cit.): „... právny štát je o forme... Dlho- „The rule of law is about form... Long live formalism. It is what makes a government ročnom formalizme. Je tým, čo vytvára vládu na základe of laws and not of men.“ Pre bližší pohľad o tejto introduktórii viď SCALIA, A. G. A Matter of Interpretation. New Heaven: Yale 509, str. 548. 25 Viď napr. OAKES, C. Rules and Reasoning: Essays in Honour of Fred Schauer. Hart Publishing, 1989. 21 O tomto spojení hovorí predovšetkým nasledujúca práca IHERING, R. 26 Viď AMAR, A.R. The Constitution and Criminal Procedure: First Prin- Zweck im Recht. Bd. I. Leipzig : 4. Aufl., str. 345. ciples. Aspen Publishers, 1997. 22 Zaujímavou je v tomto smere nasledujúca analýza: GILMORE, G. For- 27 Dalo by sa dokonca uviesť, že prijatie doktríny právneho štátu na úrov- malism and the law of negotiable instruments. Creighton Law Review, 13, ni nie len de iure ale i de facto znamenalo v strednej a východnej Európe veľký 1979, str. 441, 446-48. zlom. To však nebola jediná konzekvencia tohto vývoja. Pre účely skúmania 23 Scalia je významým americkým pranikom a sudcom amerického Najvyš- právneho formalizmu je možné rovnako i poukázať na skutočnosť, že prijatím a šieho súdu je už od roku 1986, keď ho dejto funkcie nominoval prezident R. ďalším etablovaním právneho štátu v strednej a východnej Európe došlo k po- Regan. silneniu vnímania právneho formalizmu i v západnej Európe.
Revue pro právo a technologie 43 5/2012
systematickosť práva (z angličtiny law must be „systema- právnych princípov nie je možné rozhodovať konkrétne tic“) a konečne i o autonómiu práva (z angličtiny law súdne spory.29 must be „autonomous“). V skutku sa tak jedná o vytvára- Čo sa týka ďalšieho dôležitého rozmeru ponúkaného nie koherentnej štruktúry relatívne abstraktných kon- týmto prúdom myslenia, je nutné uviesť, že v súčasnej ceptov a princípov, pričom základom autonómie má byť dobe sa veľmi často skloňuje konzistentnosť súčasného podľa tohto smeru z dištinktívnych právnych zdrojov. právneho formalizmu. Tá je testovaná predovšetkým Doktrína common law dosiahla podľa pretendentov pomocou dvoch základných konceptov, a síce už vyššie formalizmu svoju autonómiu v tom, že samotné princípy uvedeným originalizmom a taktiež textualizmom. Nie nie sú odvodzované z externého zdroja, ale z pozitívnej je možné vypovedať plasticky o všetkých jednotlivých právnej autority či z rozhodnutí odvolacích (rozumej výstavbových elementoch týchto konceptov. Na mieste vyšších súdov). Právna veda následne doplnila právo- je však poznamenať, že dominantným úmyslom textua- tvornú činnosť sudcov, pretože správne právne princípy listov je konštruovať právne normatívne akty na základe nemuseli nevyhnutne korešpondovať s jednotlivými lingvistického významu, kým v prípade originalistov vyhlásenými súdnymi nálezmi, ale predstavovali skôr vo dochádza k uplatňovaniu tzv. „legislative intent“, teda väčšine prípadov jednoduchú koherentnú sadu princí- legislatívneho zámeru (účelu), ktorý je originalistami pov, z ktorých mohla byť v závere dedukovaná väčšina považovaný za vitálny prvok ústavného teleologického záverov použiteľných i pre právnu vedu. Paradoxne výkladu. Do určitej miery stojí za pozornosť i zmienka, tie rozhodnutia súdov, ktoré nemohli byť v prísluš- že v tomto prípade dochádza paradoxne k neodôvodni- nom konaní vyriešené za pomoci štruktúry princípov teľnej kryštalizácii oboch týchto konceptov, čo, ako sa boli vyradené ako tzv. súdne omyly či pochybenia súdu zdá, nie je nápomocným vplyvom pro bono iuris či pro (z angličtiny tzv. „judicial errors“). Vďaka redukcii masy bono externo. Navyše platí obecný formalistický postulát, práva založenom na súdnych precedensoch, tzv. case law, že ustanovené právo musí byť percipované ako písomné až do úrovne axiomatických štruktúr pravidiel a princí- a v kontexte.30 Vzhľadom na značne protikladné sily pov, uspokojila teória právneho formalizmu požiadavky oboch formalistických koncepcií došlo následne k tomu, právnej vedy, že právo ako také má byť pozitívne, seku- že i tento postulát sa postupne pretavil do diel ako lárne a rovnako i vedecky dištinktívne. To však nie je právnych textualistov, tak právnych originalistov. Textu- jediná požiadavka na právnu vedu. Formalisti následne alizmus tak začal zdôrazňovať potrebu „písomného“ či upozorňujú i na nevyhnutnosť oprostiť právnych vedcov „písaného“ práva a originalisti si osvojili najmä nutnosť od kontaktu s politikou. Dôvodom pre tento postup má pertraktovania kontextu. To však nie je jediný rozdie- byť dosiahnutie disciplinárnej čistoty (z angličtiny tzv. lový aspekt – rozchod týchto dvoch právnych konceptov „disciplinary purity“) u jednotlivých právnych vedcov. je možné následne vidieť napr. i v pohľade na využiteľ- Súčasne potom v tejto súvislosti, miestami však celkom nosť právnej (legislatívnej) histórie vo vodách praktic- alogicky, zdôrazňujú, že na základe svojej vôle je na kého práva či v mnohých ďalších otázkach. svoje vlastné prianie meniť právo výhradne legislatívny Použiteľnosť právneho formalizmu pre účely suverén, teda orgán nadaný právo tvorbou. Tento smer skúmania, analyzovania, hodnotenia a navrhovania úvah potom dopĺňajú o konštatovanie, že celkovo právo potenciálnych riešení pre zadefinované problémové by malo byť zjednotené „okolo“ systému, ktorý by sa mal okruhy je dôležité postihnúť i v svetle virtuálneho sveta. hľadať v práve súkromnom. Táto odvážna téza sa veľmi Otázkou esenciálnou zostáva, do akej miery a či vôbec je, často pertraktuje v početných dielach právnych forma- resp. by mohla byť táto metóda využiteľná práve v inten- listov a nezriedka vyznieva i na základe vlastnej argu- ciách kyberpriestoru. Odpoveď zo zreteľom na unikát- mentácie jej presadzovateľov ako plytká.28 V tejto súvis- nosť prostredia kyberpriestoru a náročnosť anticipova- losti je vhodné ešte dodať, že vo vzťahu k verejnému nia jeho budúceho vývoja sa tak nejaví ako jednoduchá. právu formalisti tvrdia nasledovné: štát a aparát verej- Ideálna, avšak neuskutočniteľná, by bola komparatívna ného práva (či tzv. spravodlivého procesu – fundamentu analýza typických argumentov právnych formalistov anglo-amerického ponímania právneho štátu) predsta- (k niektorým vybraným bodom viď vyššie) v konfrontá- vuje hlavne akési inštrumentárium na ochranu súkrom- cii s typickými exemplárnymi charakteristikami a para- ných práv a poťažne tak i doktríny právneho štátu (tzv. digmatmi ICT práva. Nie len pre rozsah tohto článku, rule of law). Rezultátom týchto snáh má byť potom sku- ale i ipso facto toto nie je uskutočniteľné. Preto, i keď do točnosť, že celkovo právo zodpovedá čo najviac kohe- istej miery selektívne a s vedomím určitého účelového rentnému systému právnych princípov. záveru, bolo by možné zhrnúť niekoľko najpálčivejších Posledne uvedenému postulátu sa potom dostalo problematických okruhov odsúvajúc tak právny for- zadosť v masívnej kritike právneho formalizmu, a to malizmus na druhú koľaj metodického poľa použiteľ- predovšetkým zo strany právnych mysliteľov z konca nosti tohto myšlienkového právneho smeru pre potreby dvadsiatych rokov XIX. storočia (napr. Holmes, Pound ďalších právnych analýz jednotlivých okruhov týkajú- či Cardozo). Azda najslávnejšia je v tejto súvislosti cich sa právnych aspektov elektrknickej kontraktácie. veta profesora O. W. Holmesa (viď ďalej), že pomocou
28 Typicky je možné odkázať na prácu Langdella, ktorá tento spinový prístup 29 V originálnom znení („General principles do not decide concrete cases“) táto akcentuje azda najzreteľnejšie. K tomu viď napr. LANGDELL, C. C. The Sta- myšlienka zaznela i na kongrese právnej teórie v americkom Ohiu. tus of Our New Territories. 12 Harward Law Review, 1989, str. 365. Podobné 30 Napr. Raz v tejto súvislosti priamo hovorí o tzv. written law a tiež o tzv. koncepčné prístupy analyzuje i publikácia WILLISTON, S. Freedom of Con- law in context. K tomu viď bližšie: RAZ, J. The relevance of coherence. 72 B. U. tract, Cornell Law Review, 6, 1921, str. 375-380. L. Review 273, 1992, str. 315-21.
44 Revue pro právo a technologie Téma
Jedným z nich je skutočnosť, že pre sféru kyber- kontraktácií v ich právno-teoretických aspektoch.32 priestoru sú typické viaceré atribúty, pričom dynamic- V tejto súvislosti je potreba tiež podotknúť, že právny kosť a masívny rozvoj jeho jednotlivých funkčných formalizmus je vzhľadom k elektronickým úkonom prvkov sa javia ako tie najfundamentálnejšie. V tomto obecne mimoriadne inšpiratívny v tom smere, že sa smere, ako bolo načrtnuté už vyššie, nie je možné fokusuje na objektívne vnímateľné vonkajšie formulá- nevidieť akcentujúcu potrebu odpovedajúcim spôsobom cie právneho konania (rovnako, ako ho zaujíma pozi- reagovať na tieto procesy. V tomto svetle však temer pro- tívna forma jednania samotného štátu). Ma preto veľký tikladne vyznieva skutočnosť presadzovaná právnymi význam v situácii, kedy právo dopadá na kultúrno neko- formalistami, že v prípade, ak nie je možné spor vyriešiť herentné prostredie, tzn. v situácii, kde jediným spoľah- pomocou jasne definovanej štruktúry právnych prin- livým zdrojom Informácie o práve je objektívne vníma- cípov, jedná sa o judiciálny omyl (k tomu viď vyššie). teľná forma (či už je to zákon alebo príslušná zmluva). V tomto apriórne schematicky určenom duchu sa idea Tam, kde sa bavíme o kontraktácii medzi kultúrno roz- rezignácie na komplexné „iuri solvendo“ relevantného dielnymi systémami, nie je možné spoľahnúť sa na nič problému javí ako nielen nevhodná, ale v podmienkach iné ako na formalistické metódy (strany nemôžu pred- kyberpriestoru dokonca i ako nežiaduca. Je možné si vídať nejaké predporozumenie, pretože ho kvôli kultúr- tak predstaviť celú sféru skutočností označiteľných ako nym rozdielom majú úplne odlišné). jednanie contra legem či praeter legem, na ktoré model právneho formalizmu nebude schopný podať adekvátnu 2.3 Teória prirodzeného práva odpoveď v podobe príslušnej reakcie. Takisto sa v prípade skúmania tejto problematiky I keď možno položartom, predsa by sa dalo konštato- nezdá veľmi šťastné nástojenie na legislatívnej purite vať, že koncepcie prirodzeného práva (prirodzené právo, toľko presadzovanej mnohými formalistami. Dôvodom teória prirodzeného práva, právny naturalizmus) pred- pre toto konštatovanie je fakt, že i politika ako spolo- stavujú spôsob systematického uvažovania o konekti- čenské teleso predstavuje isté impulzy pre generova- vite medzi vesmírnym poriadkom, morálkou a právom, 33 nia mnohých prvkov kyberpriestoru. Pomiňme nateraz ktoré poznávame v tej či onej forme už po tisíce rokov. otázku ich prínosov pre právo. Ako kyberpriestorový Zámerne väčšina definícii naturalistickej koncepcie determinant tak nemôže byť politika izolovaná, a to ako práva odkazuje na dlhú históriu tohto prúdu myslenia, na úrovni personálneho substrátu (právnych vedcov či pretože isté základné prvky a postuláty je možné vysto- akademickej obce), tak na samotnej úrovni legislatívnej. povať už i u Platóna (429 - 347 pred n. l.) či Aristotela I keď formalizmus v svetle vyššie uvedených kritic- (384 – 322 pred n. l.). Každopádne systematickú formu kých poznámok nájde iba veľmi ťažko obranu svojej spo- prirodzené právo získalo až učením Tomáša Akvin- ločenskej pozície, v prípade nasledujúceho príkladu to ského (1225 – 1274). Je tiež na mieste uviesť, že, prirod- bude ešte zložitejšie. Ide totiž o jeden z ústredných pos- zené právo a prirodzenoprávne koncepcie boli historicky tulátov právneho formalizmu zdôrazňujúci myšlienku, integrálnou súčasťou myšlienok teologických, právnych, že právo sa odvíja od systému generovaného súkromným politických či myšlienok o morálke. Rovnako je pravdou, právom. Takýto prístup je však nevyhnutné s ohľadom na že tieto myšlienky našli následne svoj výraz i v obecných charakter kyberpriesotru a vzťahov v ňom prítomných či základoch medzinárodného práva, modernej liberál- vznikajúcich nutné v plnom rozsahu odmietnuť. Kyber- nej politickej teórie a poťažne i v základoch učenia priestor, resp. lepšie povedané počítačové právo venujúce o ľudských právach. Pochopiteľne, táto úloha natura- sa jeho štúdiu, stojí na pomedzí práva súkromného listických koncepcií sa ako lokálne, tak časovo rôznila. a verejného. Toto konštatovanie nie je bez opodstatne- Je však nepochybne nepopierateľné, že naturalizmus nia. ICT právo totiž, v stručnosti povedané, determinuje dokázal preniknúť do drámy dejinného času a dokázal sa a inštruuje vzťahy ako horizontálne, tak vertikálne.31 svojou metodológiou etablovať ako rovnocenný partner Použitie metódy formalizmu k skúmaniu kyberpriesto- i medzi ďalšími právno-filozofickými smermi. rových vzťahov by tak napríklad v prípade kyberkrimi- Jedným z kľúčových momentov, ktoré sa opako- nality (čoby verejnoprávneho problému) mohlo spôsobiť vane objavujú od čias Tomáša Akvinského v posol- ďalekosiahle problémy. Podobné problematické okruhy stvách právnych naturalistov je otázka, aké sú limity 34 kyberpriestoru sú totiž generované samotným kyber- a hranice legitímneho vládneho postupu. Táto filozo- priestorom automaticky a neodvíjajú sa (dokonca sa ani fická otázka prima facie vzdialená problematike elek- nemôžu odvíjať) od systému „zastrešeného“ súkromným tronických kontraktácií, je akcentujúcou práve i vo vir- právom. Napriek nespornému prínosu právneho for- malizmu (vrátane jeho jednotlivých konceptov a vybra- 32 Na strane druhej sa však nedá uprieť myšlienka jasnosti práva – okrem iného vypovedaná i O.W. Holmesom, Jr. Ten v tejto súvislosti predostrel, že ných smerov) sa tento prúd myslenia zdá ako nie celkom zmyslom akejkoľvek systemizácie práva je jeho lepšie porozumenie a koniec vhodný pre ďalšie štúdium a analýzu kyberpriestoro- koncov i zjednodušenie. V angličtine Holmes uviedol: „... the point of systemi- vých právnych vzťahov týkajúcich sa elektronických zing law is to make it easier to be remebered and to be understood.“ Viď HOLMES, W.O. Path of the Law. Kessinger Publishing, 2004. 33 Dalo by sa konštatovať, že prinajmenšom takto chápe v naturalistický 31 V tejto súvislosti je možné odkázať na právne princípy a jednotlivé práv- prístup k právu Brian Bix. Viď BIX, B. Handbook of Jurisprudence and Legal ne zásady ako verejnoprávnych, tak súkromnoprávnych kódexov. V konkrétnom Philosophy. Oxford : Oxford University Press, 2000, str. 1. prípade práva ICT je tak možné vysledovať nutnosť regulovať vzťahy vznikaj- 34 Niekedy sa v tejto súvislosti hovorí i o tzv. metateórii. Rozpracovanie tej- úce napríklad z on-line kontraktov (ex contractu) a rovnako i deliktuálne vzťahy to koncepcie podáva komplexne John Finnis v diele Natural Law and Natu- (ex delictu) v súvislosti s trestnými činmi na internete – napr. kyberkriminalita. ral Rights (1980)
Revue pro právo a technologie 45 5/2012
tuálnom svete kyberpriestoru, ako bude ilustrované Pre ďalší výklad a komprehenzívne pochopenie v ďalších analýzach. Vyššie uvedené je nutné chápať pre- sa javí vhodné poukázať i na mnoho ráz analyzovanú dovšetkým ako priamu reakciu na právny pozitivizmus. reláciu medzi prirodzeným právom (tzv. natural law) V tejto súvislosti sa javí ako vhodné uviesť, že naturaliz- a prirodzenými právami (tzv. natural rights). Na mieste mus je možné pre lepšie skúmanie rozčleniť do dvoch je otázka, či je možné tieto v teórii práva etablované základných prúdov, ktoré sa historicky vyprofilovali ako termíny používať a promiscue. Odpoveď však paradoxne samostatné – v súčasnosti je však pri tom možné pozo- nie je jednoduchá. Touto problematikou sa zaoberali rovať isté konvergenčné tendencie. Jedná sa o prirod- viacerí renomovaní historici (napr. i Brian Tierney38), no zené právo ako morálna/politická teória a prirodzené jasne určiteľnej odpovedi sa nedokázali dotknúť. Obecne práva ako právna/sociálna teória. Ďaleko zložitejšie je sa však dá povedať, že rozdiel je možno nájsť i z hľadiska to v prípade ešte ostrejšieho rozdelenia v rámci klasic- obecného ponímania práva ako nomenklatúrneho celku kej prirodzeno-právnej tradície, kde dochádza k parce- zahrnujúceho objektívne pravidlá správania sa, pričom lizácii názorových platforiem pri interpretovaní a apli- práva jednotlivca je v tomto kontexte nutné považo- kácii myšlienok Tomáša Akvinského. Kľúčovými inter- vať za subjektívne práva. Je teda zaiste možné povedať, pretačnými momentmi sú termíny ako rozumné a nero- že natural law a natural rights nie sú elementmi tau- zumné (z angličtiny tzv. „reasonable“ a „unreasonable“). tologickými. Podporným argumentom pre túto myšli- Predovšetkým sa i v tomto smere jedná viac o otázku enku podal už i sám Tomáš Akvinský, keď jednoznačne epistemológie ako cesty k poznaniu. Prvý prúd často určil, že prirodzené práva jednotlivca odkazujú na jeho krát zdôrazňuje, že to, ako sa dozvedáme čo je správne možnosť voľby sobáša, prijatia viery či voľby povolania. a dobré, deje sa prostredníctvom spoznávania ľudskej U niektorých autorov je dokonca možné nájsť inten- povahy. Druhý prúd naopak presadzuje to, že vyššie zívnu tenziu medzi oboma týmito konceptmi – právni uvedené sa dozvedáme iným spôsobom – obvykle kom- filozofi naturalizmu sú v tomto aspekte advokátmi ich bináciou racionality a empirického skúmania (z ang- vzájomného konfliktu.39 Celkom nepochybne jasnú ličtiny tzv. empirical observation). K zhora uvedenému odpoveď na vyššie uvedenú dichotómiu podáva kon- vývoju je pre úplnosť praktické dodať, že v nedáv- krétny sociálny a politický obsahový kontext. nych naturalistických právnych teóriách sa presadzuje Nezriedka sa stáva, že najmä zo strany právnych význam, ku ktorému sú konvenčné právne pravidlá apro- pozitivistov zaznievajú hlasy, že naturalizmus nemá ximáciami toho, čo právo skutočne je (typicky Dworkin) s právom takpovediac veľa spoločného. Odkazujú pri alebo toho, o čo sa právo musí pokúsiť, aby bolo (typicky tom predovšetkým na skutočnosť, že „právo“ (angl. Fuller). Prirodzené právo tak nie je chápané ako analógia „law“) odkazuje na príkazy či princípy stanovené vyššou k pozitívnemu právu. Práve naopak, prirodzené právo je mocou (tzv. „higher power“), ktoré by mali byť jednotli- v tomto svetle tým, ktoré si zasluhuje primárny záujem vými subjektmi práva nasledované. Možno i tento fakt a pozitívne právo je potom tým, ktoré má byť k pri- spôsobil, že sprvu obtiažne riešiteľné spory na medzi- rodzenému právu analógiou.35 Naturalistické koncep- národnej úrovni dostávali špecifický kolorit infiltrovaný cie nepresadzujú striktné lexikálne vymedzenie „prirod- práve tézami prirodzeného práva.40 zeného práva“ akcentujúc, že takéto „umelé nálepkova- Žiaden filozofický smer nebol a posteriori schopný nie“ (v angličtine naturalisti označujú tento prístup ako existovať z konštruktívnych kritických poznámok k jed- „labeling“) nie je vôbec pre samotný význam skúmaných notlivým ním presadzovaným tézam. Inak tomu samo- definiénd významné. zrejme nie je ani v prípade právneho naturalizmu. Prvé I na základe vyššie uvedeného sa v predstavách badateľné stopy možno nájsť už u Barucha Spinozu mnohých spája naturalizmus nezriedka s religióznymi (1632 – 1677) v jeho teologicko-politickej stati41 zame- atribútmi či náboženskou vierou obecne. Do istej miery ranej na koncepčné vysvetlenie jednotlivých vtedajších priesaky voluntarizmu neabsentovali v naturalizme spoločenských procesov. Spinoza sa v tejto práci jed- i z toho dôvodu, že viacerí právni naturalisti následne noznačne prihlásil k odmietavému postoju, že Boh je vynakladali značné úsilie pre objasnenie vlastnej pozície, právo darcom a že vytvára ako najvyššie Bytie pravidlá, ktorá v prevažnej miere akékoľvek vplyvy voluntarizmu ktoré nie je možné než dodržovať. Spinoza postupne odmietala.36 K týmto prúdom však nepatril napr. Samuel odmietol akékoľvek základy naturalizmu ako myšlien- Puffendorf, ktorý svoju pozíciu zhrnul do nasledujúceho stručného postulátu: „... pozorovateľné skutočnosti o nás and Citizen according to Natural Law. Cambridge : Cambridge Universi- samotných nám dávajú poznať, aké zákony nám Boh pri- ty Press, 1991. kazuje dodržovať...“ 37 38 Brilantný rozsiahly diškurz tejto problematiky predložil Tierney v anto- logickom diele zhrnujúcom otázky prirodzeného práva, cirkevných zákonov a 35 Týmto konceptom sa historicky zaoberalo niekoľko autorov, poukázať sa spoločenských síl, ktoré vytvárajú korelačné väzby medzi práve uvedeným. Pre v tomto smere dá okrem iného i na Hittingera, ktorý načrtol komplexnú obha- hlbšiu analýzu viď TIERNEY, B. The idea of Natural Rights: Studies on Natu- jobu právneho naturalizmu ako dominantného prúdu, ktorému má práve z hľa- ral rights, Natural Law and Church Law 1150-1625. Emory University Studies diska analógie odpovedať v plnom rozsahu právo pozitívne. K tomu viď HIT- in Law and religion, 1997. TINGER, R. Natural Law as „Law“: Reflection on the Occasion of „Veritatis 39 Typicky John Finnis či Michael P. Zuckert. Splendor“, Am. J. Juris 39, 1994. 40 Nie nadarmo sa v tejto súvislosti hovorí, že to bol práve Hugo Grotius, kto- 36 Voluntarizmus, zjednodušene načrtnuté, v tomto smere znamenal pre- rý položil základy medzinárodného práva. I na dielo tohto právnika a filozofa je dovšetkým názor, že niečo je vyžadované ako morálne a dobré preto, že Boh nutné nazerať pod prizmou právneho naturalizmu. prikázal, aby sa to takto činilo (analogicky potom zlé - nemorálne bude zakáza- 41 Viď SPINOZA, B. Theological-Political Treatise, kapitola IV. Z né, pretože to zakázal Boh). J.B.Schneewind. Moral Philosophy from Montaigne to Kant, vol. 1, 1990, str. 37 Pre úplné znenie postulátu viď PUFFENDORF, S. On the Duty of Man 239 – 244.
46 Revue pro právo a technologie Téma
kového prúdu. Na strane druhej však Spinozovov temer reciprocity očakávaní medzi právo tvorcom a subjektom rovesník – Thomas Hobbes - existenciu prirodzených je jednou zo základných častí idey dobre fungujúceho práv potvrdil, pričom predne stanovil, že jedinci vstu- právneho poriadku. Právo môže riadne fungovať iba pujúci do občianskej spoločnosti sa dobrovoľne vzdajú vtedy, ak občania a úradníctvo dobre kooperujú, pričom svojich práv za ňu jednať, pretože vykonávanie takýchto za predpokladu, že úradníctvo samo poruší pravidlá, práv by viedlo k chaosu, návratu k vojne všetkých proti ktoré pred tým promulgovalo, dostáva sa (prípadne sa všetkým, čo predstavuje všetko to, čomu sa mala občian- veľmi pravdepodobne môže dostať) spoločnosť do pro- ska spoločnosť vyhýbať.42 blémov vedúcich až k jej rozpadu. Fuller sa tak dokonca Z týchto postulátov vychádza i koncepcia v súčas- posúva ďalej, a opäť ako kritickú reakciu na právny pozi- nosti označovaná ako moderný naturalizmus (moderné tivizmus ponúka analýzu zameriavajúcu sa na právo prirodzené právo). Jeho zástancovia ako priamu reakciu ako na proces – a to proces, ktorý zdôrazňuje dôležitosť na pozitivizmus uvádzajú, že právo je najlepšie možné vzájomných interakcií medzi úradníctvom a občanmi. chápať ako teleologický koncept. Teda predovšetkým Tento prístup potom vytvára transparentnosť vo vzá- taký koncept či inštitút, ktorému je možné riadne poro- jomných vzťahoch medzi jednotlivými dotknutými sub- zumieť iba v prípade, ak budeme mať neustále na pamäti jektmi, a tak táto transparentnosť veľmi dobre pomáha jeho základný (konečný) cieľ. Za tento cieľ predstavite- inštruovať dosahovanie spoločného dobra. V tejto súvis- lia moderného naturalizmu označujú spravodlivú spo- losti Fuller ponúka osem základných princípov legality. ločnosť. Tento prístup je v príkrom rozpore s všeo- Ich úlohou je okrem iného stanoviť minimálne povin- becne popisným, doširoka empirickým a morálne neut- nosti vlády, ktoré sa budú uplatňovať generálne voči sub- rálnym prístupom podávaným právnymi pozitivistami. jektom. Jedná sa v stručnosti o nasledovné: Prirodzenoprávna teória pritom sama v sebe inkorpo- • pravidlá musia byť obecné, ruje morálne zhodnotenie (tzv. „moral evaluation“) či • pravidlá musia byť promulgované, ďalšie prvky morálky a stáva sa tak nadradenou právne • retroaktívna tvorba práva a s tým súvisiaca apli- pozitivistickej teórii. Učenie pozitivistickej školy, ktoré kácia musí byť minimalizovaná, tieto elementy nezahrnuje sa tak stáva „chudobnejším“, • pravidlá musia byť pochopiteľné, a preto tento pomyselný súboj nemôže ipso facto vyhrať. • pravidlá by v žiadnom prípade nemali byť kon- Týmito i ďalšími spornými momentmi sa Lon L. tradiktórne, Fuller snažil komplexne ponúknuť obhajobu právneho • pravidlá by nemali byť nemožné dodržať, naturalizmu. V tejto súvislosti sa vcelku provokatívne • pravidlá by mali zostať v čase relatívne nezme- dotýka pozitivizmu, ktorý zásadným spôsobom kriti- nené (konštantné), a konečne zuje hneď z niekoľkých dôvodov. Fuller odmieta najmä • mala by existovať kongruencia medzi pravi- snahu pozitivistov skúmať právo ako predmet poznania dlami oznámenými a pravidlami aplikovanými. a navyše odmieta i možnosť, že toto skúmanie je možné rozčleniť a postupne tak skúmať jednotlivé prvky práva. Dodržaním týchto princípov, ako uvádza Fuller, Namiesto toho Fuller tvrdí, že právu je najlepšie možné dokáže právo tvorca jednoduchšie usmerňovať chovanie porozumieť tak, že ho budeme percepčne vnímať ako svojich občanov. Výhodnosť tohto prístupu však nie je formu oficiálnej (pozn. autora – štátne legitimizova- iba na strane autoritatívnych orgánov, ale svoju kladnú nej) odpovede (z angličtiny tzv. „response“) na jednot- rolu zohráva aj na strane subjektov práva. Tí na tomto livé druhy problémov – najmä prostredníctvom riadenia základe dokážu podľa Fullera byť schopní plánovať a koordinácie niektorých druhov občianskych úkonov. svoje aktivity vediac, čo musia činiť, aby zostali na V prípade prijatia tohto funkčného prístupu začne „správnej“ strane práva. Týmto smerom by bolo možné i základná axiomatická mantra naturalizmu, že „nespra- kreovať i morálnu hodnotu. Na vyššie uvedené Fulle- vodlivé právo nie je žiadnym právom“43 dávať zmysel. rove princípy je vhodné nazerať ako na minimálne poži- Pre metodológiu nie je bez významu ani jedna z ďalších adavky, od ktorých nielen že nie je možné odstúpiť, ale Fullerových kritických poznámok, keď uvádza, že právny z ktorých sa nie je možno ani nijak vyhovoriť. I dyna- pozitivizmus vníma právo predne ako „jednostranný mickosť naturalistickej teórie samotnej, teda práva per- priemet moci“ (v angličtine tzv. „one-way projection of cipovanom v procese, je dôležité vidieť ako jednu misku authority“), kde jedna strana udeľuje príkazy a druhá váh, kde tou druhou je dodržanie vyššie uvedených strana sa nimi riadi.44 Fuller v tom celkom pochopiteľne ôsmich princípov. vidí fundamentálne neporozumenie správnemu výkladu Naturalistické koncepcie sa pochopiteľne rovnako vzájomného vzťahu práva, spoločnosti, morálky, moci nevyhli vášnivej kritike zo strany predstaviteľov iných a ďalších spoločenských elementov. Ďalej tiež uvádza, prúdov (samozrejme najčastejšie z obce právnych pozi- že nevyhnutným predpokladom pre riadne fungova- tivistov). Najhlasnejšie v tomto aspekte vystupoval práve nie spoločnosti musí byť reciprocita povinností medzi H.L.A. Hart. Vo svojej recenzii na Fullerovu Morálku občanmi a právo tvorcami. Existencia relatívne stabilnej práva Hart súhlasí, že Fuller poskytol poctivé odôvod- nenie v tom smere, že právo skutočne môže byť perci- 42 Niekedy sa v tejto súvislosti používa i obrat Homo homini lupus – Človek pované ako proces. Navyše, Hart s Fullerom súhlasí, že človeku vlkom (anglicky „Man to Man is an arrant Wolfe“), ktorý Thomas Hob- bes po prvý raz použil vo svojom slávnom diele Leviathan. vyššie uvedených osem základných princípov skutočne 43 Anglickí filozofi postupne označili tento výraz regulatívom„an unjust law môže napomáhať lepšie organizovať právny systém. is no law at all“. Hart však dôrazne namieta, aby sa takýto postup 44 Táto myšlienka má základ najmä v učení Austina a jeho teórii príkazov.
Revue pro právo a technologie 47 5/2012
označoval za morálku. Prakticky demonštroval práve v nájdení ad hoc odpovedí na vzniknuvšie problémy, ale uvedené na príklade, keď právny systém sleduje zlé predne v nastavení takej úpravy, ktorá by komplexne ciele45. V takomto prípade potom tieto princípy (Hart bola schopná riešiť všetky do úvahy prichádzajúce výzvy používa pre Fullerových osem základných princípov (vrátane problémov objaviacich sa pro futuro). Neľahké je anglický výraz „guidelines“) budú schopné umožniť i nastavenie konkrétnych mechanizmov pre dosiahnutie (resp. umožnia) ďaleko efektívnejší spôsob, ako vláda tohto účelu. A tu je práve využitie právneho naturalizmu dosiahne svoj zlý cieľ. Preto podľa Harta v tom prípade ako metodologického prístupu pre skúmanie virtuál- nemôže byť v žiadnom prípade reč. Tento myšlienkový neho prostredia kyberpriestoru do značnej miery limito- rámec platí i napriek tomu, že Fuller vo svojej obhajobe vané. V tomto kontexte je totiž nevyhnutné dať kritikom naturalizmu pri vylíčení práva ako procesu konštato- naturalizmu za pravdu, že aj keď je systém práva obecne val, že by nikdy nemohol uveriť, že by právny systém, nastavený zodpovedne a legitímne, neznamená to auto- ktorý je procesne nastavený ako spravodlivý, nemohol maticky, že i morálne. Praktické dôsledky tohto postu- byť spravodlivým i hmotne. S týmto názorom by sa látu je možné pri pozorovaní a hodnotení kyberpries- z hľadiska korelácie dalo súhlasiť. Minimálne pri nega- toru vidieť v podstate denne. Prepracovaný inštitucio- tívnom vymedzení – dalo by sa totiž predpokladať, že nalizovaný systém práva v spoločnosti, „zastrešený“ rele- krajina, ktorá nedodržuje procesné pravidlá s najväčšou vantnou legitímnou právnou autoritou ešte nezaručuje pravdepodobnosťou temer hraničiacou s istotou nebude vo svojej samozrejmosti, že jeho výraz (reflexia vo vzťahu dodržovať hmotné právo a vice versa. Na strane druhej k subjektom tohto systému práva) bude možné označiť však Fullerov postulát neobstojí vzhľadom na skutoč- za morálny. Túto myšlienku je nutné vidieť v trendoch. nosť, že historicky sa objavilo niekoľko krajín, ktoré Predstavme si, že nadnárodná organizácia zodpovedná pomocou veľmi prepracovaného súdneho i legislatív- za udeľovanie domén vypracuje sprvu vynikajúci systém neho systému dokázali presadiť v spoločnosti zlo (opäť organizovaných a predpokladaných pravidiel. V postupe je možné odkázať na príklad Nemecka pred druhou času sa však i tieto pravidlá nielen z procesného ale svetovou vojnou atď.) i z hmotného hľadiska začnú javiť ako nevhodné, ba Napriek tomu, že by bolo možné uviesť desiatky či dokonca za určitých popísateľných okolností za pravidlá stovky mien predstaviteľov tohto myšlienkového smeru, odporujúce morálke. Nie je teda bez ďalšieho pravdou, resp. i významných konceptualistických sympatizan- že by dobre nastavený systém procedurálnych pravidiel tov právneho naturalizmu, je na tomto mieste vhodné takejto nadnárodnej organizácie automaticky rezultoval obmedziť sa na otázku, do akej miery je prínos právneho do jej intra legem a morálneho chovania v podmienkach naturalizmu (prirodzeného práva) relevantný pre sféru kyberpriesotoru. I tak totiž neustále existuje riziko zne- kyberpriestoru a nadväzujúc na to i pre virtuálny rámec užitia hmotných noriem (ustanovení, pravidiel či obecne elektronických kontraktácií, resp. či jeho metóda je regulatívov), a to i napriek jasne definovaným procedu- vhodná pre skúmanie jednotlivých s elektronickými rálnym pravidlám. Na základe tohto vnímania je teda kontraktáciami súviasiach aspektov. Kľúčovou otázkou na mieste artikulovať pochybnosť o možnosti využitia je teda práve voľba metódy, akou je možné pristupovať metódy prirodzeného práva pre analyzovanie kyber- k skúmaniu, hodnoteniu a analyzovaniu jednotlivých priesoru a jeho natoľko špecifických elementov. Existuje konceptov typických v tomto kontexte v podmienkach i niekoľko ďalších odôvodniteľných záverov, ktoré túto kyberpriestoru. konklúziu podporujú. Jedným z nich je skutočnosť, ktorá Predne je však nevyhnutné ešte raz uviesť, že to sa pre podmienky kyberpriestoru javí ako elementárna, bola práve naturalistická teória, ktorá navdala vznik ius a síce že právni naturalisti nezriedka inklinujú k pau- gentium, teda postupne práva pretransformovaného do šalizovaní svojich vysvetlení na nadpozemskú autoritu, medzinárodného práva. Týmto systematickým prístu- Boha, ktorý vydáva príkazy pomocou ktorých jednot- pom tak umožnila vygenerovať mantinely právnej apro- livé subjekty riadi a pomocou ktorých tieto subjekty bácie typických elementov medzinárodného práva, ktoré toto riadenie prijímajú. I bez siahodlhého vysvetľo- v prostredí kyberpriestoru zohrávajú dominantnú úlohu. vania je zrejmé, že fenomén kyberpriestoru (najleps- Nie je totiž možné chápať kyberpriestor bez toho, aby šie predstaviteľný prostredníctvom internetu) sa histo- sme kontinuálne neodkazovali na medzinárodný rozmer ricky v podmienkach ľudskej societas objavuje až v XX. tohto fenoménu. Jednak by to bolo falošné a nepoctivé storočí. Nie je preto možné dať za pravdu naturalistom, a jednak i a priori nesprávne. Rámec vybudovaný myš- že univerzálny systém derivuje pravidlá od mimozem- lienkovým prúdom presadzovaným právnymi natura- skej autority. V podmienkach ľudskej spoločnosti bol listami kreuje dynamické zázemie i pre ďalší rozvoj med- kyberpriestor kreovaný postupne až do tak kompre- zinárodných či nadnárodných elementov pre podmienky henzívneho a po viacerých stránkach sofistikovaného kyberpriestoru. Takáto signifikantná rola nemôže byť systému, ako je ho možné skúmať dnes. Jednotlivé jeho zástancom prirodzeného práva uprená. Na strane druhej atribúty boli postupne vystavené na základe ľudského však jednotlivé koncepcie pertraktované právnymi natu- úsilia a sú riadené pravidlami ľudskej komunity. Jedná ralistami implikujú množstvo neuralgických otázok, sa teda v tejto súvislosti najmä o to, aby bolo (i tech- s ktorých vyriešením sa bude musieť kyberpriestor nicky) možné vytvoriť taký systém pravidiel a aplikač- adekvátne vysporiadať. Tento problém nespočíva iba ných noriem obecne, ktoré by boli vhodné pre medziná- rodné prostredie kyberpriestoru. Táto cesta nie je jedno- 45 Hart uviedol konkrétne príklad nacistického Nemecka a rovnako i režim duchá a vyžaduje systematické poznávanie, analyzova- apartheidu v Juhoafrickej republike.
48 Revue pro právo a technologie Téma
nie a hodnotenie všetkých dostupných štruktúrnych ele- Ad B) Niet pochýb o tom, že dôvodom tohto chápania mentov, vznikajúcich prípadných synergických efektov práva je i skutočnosť, že mnohí právni realisti boli náru- a predovšetkým poznávanie, analyzovanie a hodnotenie živcami sociologických a antropologických prístupov celého tohto multidimenzionálneho komplexu. pri štúdiu práva. Exemplárnym príkladom týchto ten- Právni naturalisti neopomínajú ani problema- dencií je i dielo Karla Llewellyna.48 Interdisciplinár- tiku právnej sankcie ako možného regulatívu spoloč- nosť a medzioborovosť spoločenských vzťahov pôsobia- nosti. Svoj postoj následne rozvíjajú i do sféry odstraše- cich na právo sú typickými základnými atribútmi tohto nia (z angličtiny „deterrent“). Ich primárny postoj k spo- učenia. ločenskej významnosti tohto odstrašenia pomocou prí- Ad C) Napriek tomu, že prvky inštrumentalizmu sa kladne uloženej sankcie je však negatívny. V podmi- kontinuálne objavujú vo viacerých filozofických prácach, enkach internetu (resp. obecne kyberpriestoru) sa však právni realisti tento koncept zásadným spôsobom pre- jednotlivé subjekty pohybujú v celkom novej, jedi- viazali s ich pohľadom na právo a jeho vývoj v spoloč- nečnej sfére, ktorá vykazuje i nové, unikátne štandardy nosti. Inštrumentalizmus tak chápu v svetle hybnej sily chovania. Preto je na mieste v tomto smere naturalis- priaznivej pre právo, pričom právo by v tomto svetle tom odporovať a práve naopak presadzovať i spoločen- malo byť vnímané ako nástroj pre dosahovanie sociálne skú funkciu odstrašenia v podmienkach kyberpriestoru. kýžených úspechov a rovnako i ako nástoj pre vybilan- Ťažko by si totiž bolo možné predstaviť, že by odstra- covanie konkurenčných sociálnych záujmov. šenie v podobe napr. potrestania kyberkriminálnika nemalo svoj kýžený spoločenský efekt. Je tak možné Ako bolo uvedené vyššie, v prípade nazerania na uzavrieť, že i v tomto aspekte sa metóda právneho natu- právo je nutné neopomínať multifaktoriálne variety ralizmu pre účely skúmania kyberpriestoru nepredsta- prípadov majúce zásadný vplyv na rozhodnutia prísluš- vuje ako v plnom rozsahu vhodná a prakticky pre tento ných autorít – inými slovami, faktorov determinujú- fenomén bez ďalšieho použiteľná. cich rozhodovanie jednotlivých sudcov (vo fáze liti- gačno-aplikačnej) je niekoľko a predovšetkým, podľa 2.4 Teória právneho realizmu učenia právnych realistov, nie je možné zužovať tieto vplyvy na jednoduchú existenciu zákona. Do úvahy tak Logickým rezultátom, berúc do úvahy vyššie v struč- prichádza existencia početných extralegálnych vplyvov, nosti ilustrované smery právneho myslenia, je smer teda akýchsi racionálne zdôvodniteľných determinantov vzniknuvší počiatkom XX. storočia v Spojených štátoch konečného rozhodnutia danej autority. amerických a neskôr i v Škandinávii, celkom novou Právny realizmus operuje tiež na premise, že právo platformou pre ďalšie úvahy. Základným presvedče- (akokoľvek ho budeme označovať a akokoľvek naňho ním právneho realizmu je totiž skutočnosť, že právo je budeme nazerať) je úzko spojené s výstupmi z reálneho vytvorené skutočnými ľuďmi. Právo tak obsahuje i isté sveta. Akceptovaním tejto premisy sa jurispruden- slabosti a imperfekcie, ktoré sú toľko príznačné i pre cia (resp. obecne štúdium práva v abstraktnom zmysle) ľudské bytosti. odchyľuje od hypotetických predikcií bližšie smerom Najskloňovanejším predstaviteľom tohto smeru k empirickým reflexiám jednotlivých, do úvahy pripada- sa stal už vyššie spomenutý Oliver Wendel Holmes, júcich skutočností. Z toho následne plynie, že na rozdiel 46 sudca Najvyššieho súdu USA. Holmes spolu s ďalšími od vyššie uvedených postulátov, právny realizmus sa právnymi filozofmi zadefinovali tri fundamentálne koncentruje na právo také, aké je, a nie na právo, aké by prvky, na ktorých podľa nich spočíva právny realizmus. byť malo (law as it is a nie law as it ought to be). Predne sa jedná o nasledovné: S vyššie uvedeným priamo súvisí i otázka právnej A. dôvera realistov v tzv. neurčitosť práva (z anglič- istoty práva ako celku. Najviac je táto otázka pertrak- tiny indeterminancy of law); tovaná v myšlienkach Llewellyna, ktorý odsudzuje všetkých tých, ktorí dôležitosť tejto otázky margi- B. dôvera v interdisciplinárnosť prístupov nalizujú. S právnou istotou (v angličtine Llewellyn k skúmaniu práva; používa termín „legal certainty“) je nutné zaobchád- C. dôvera v právny inštrumentalizmus. zať tak, že táto predstavuje pravú spoločenskú hodnotu, Ad A) Pre vysvetlenie významu pojmu neurčitosť práva pričom skúmanie, či ju sudcovské právo skutočne pro- je nutné uviesť najmä spôsob, pomocou ktorého právni dukuje, je považované za jadro právneho systému ako realisti percipujú právo ako také. V tejto súvislosti je celku. Občas sa však objavuje až príliš unáhlená téza, že náležité zhrnúť, že realisti majú za to, že právo obsiah- systém nevyhnutne implikuje prediktabilitu a že exis- nuté v písomnej podobe (typicky zákony, rozsudky jed- tencia takejto prediktability je nemysliteľná bez riadne notlivých súdov či iné právne normatívne akty) neurčujú fungujúceho a vysoko rozvinutého systému. Llewel- (presne) výsledky právnych sporov. Uplatnia sa tak lyn následne postupuje v úvahách o právnej istote ďalej, mnohé ďalšie faktory.47 pričom definuje rozdiel medzi právnou istotou laika a právnou istotou právnika.49 V prípade uvedenom na 46 K ďalším typickým predstaviteľom je možné zaradiť Karla Llewellyna, Fe- lixa Cohena, Roscouea Pounda, sudcu Benjamina Cardoza, Wesleyho Hohfelda for breakfast“) vyznieva úsmevne, je v nej možné vidieť smer myslenia, ktorým či škandinávskeho profesora práva Axela Hägerströma. sa realisti bez prikrášľovania okolností uberajú. 47 Jerome Frank, jeden z predstaviteľov tohto smeru onehdy uviedol, že súd- 48 K tomu viď bližšie LLEWELLYN, K.: The Cheyenne Way. The Modern ne rozhodnutie je určované i tým, čo mal sudca na raňajky. Aj keď možno táto Law Review, Vol. 31, No. 2. Blackwell Publishing, 1968, str. 165-182. veta (v angličtine „...a judicial decision might be determined by what the judge had 49 Napriek tomu, že Llewellyn používa termín „attorney“ – advokát, je v tom-
Revue pro právo a technologie 49 5/2012
druhom mieste sa jedná najmä o nutnosť prediktability Právnym realistom nie je rovnako možné uprieť snahu konania judiciálnej moci (v konkrétnom prípade napr. o vysvetlenie teleológie práva. Táto otázka je v priamej vedomosť o tom, ako vyhodnotí daný spor ten-ktorý korelácii vyššie uvedeného. V stručnosti sa dá zhrnúť, sudca). Naopak, v prípade laika sa nejedná o predikta- že realisti vykladajú účel práva relatívne extenzívne, bilitu právnu. Pôjde tak predovšetkým o kongruenciu keď sú ochotní pripustiť, že pod legislatívcom vytvo- medzi právnymi pravidlami a spôsobom života každého rený pojem je možné zaradiť i v budúcnosti sa objavší jednotlivca.50 Právne pravidlá je tak nutné „obrusovať“ pojem, ktorý je pod tento pôvodný pojem „subsumova- a adekvátne prispôsobovať neustále sa meniacim soci- teľný“. Legislatívca totiž v tom čase nemohol mať pred- álnym normám. stavu o tom, že takýto nový pojem sa objaví. Typicky Ako určitú výzvu formulujú právni realisti jeden zo teda, ak bude právo tvorcom stanovené, že za zbraň svojich ďalších kľúčových postojov, a síce, že sudcom, sa považuje i napr. nástroj schopný usmrtiť človeka, resp. všetkým judiciálnym orgánom nadaným rozhodo- vyrobený typicky zo železa, bude tak naďalej za zbraň vacou právomocou, je nutné garantovať širší manévrovací v intenciách tejto príkladne ilustrovanej definície pova- priestor pre ich samostatné rozhodovanie. Zväčšením žovaný i laserový zameriavač schopný usmrtiť živé orga- týchto mantinelov je potom paradoxne podľa právnych nizmy emitovaním vysoko energetického mono frek- realistov možné lepšie predpokladať budúce rozhodnu- venčného žiarenia. I na tomto príklade je možné určiť, tie daného sudcu a zvyšovať tak nielen dôveru v právo že vnútorná dynamika právneho realizmu vyjadrená ako také, ale predovšetkým kvalifikovane zvyšovať v spo- okrem iného i vyššie uvedeným postojom k teleologic- ločnosti právnu istotu. Najlepšie tento postup obhajujú kým aspektom práva, charakterizuje jeden zo základ- stúpenci právneho realizmu príkladom, keď tvrdia, že ných dištinktívnych faktorov tohto smeru. i zviera uzatvorené v malom priestore sa bude pokúšať Otázkou nesmierneho významu pri analýze zo svojho zajatia uniknúť násilným spôsobom. Keď mu každého právno-filozofického smeru je i jeho vzájomný však tento priestor zväčšíme, je na mieste predpokla- pomer medzi právom a spoločnosťou. Na túto kore- dať, že sa nielen že nebude snažiť utiecť, ale že bude láciu existuje množstvo extenzívnych vedeckých prác dobrovoľne chcieť v tomto zajatí zostať. V prípade, významných právnych teoretikov52, avšak pre účely tejto že budeme následne skúmať jeho chovanie, štruktúru, úvahy je dôležité uviesť, aký v tejto súvislosti k danej kvalitu a pravidelnosť jeho jednotlivých činností v tomto otázke zaujal postoj právny realizmus. priestore, budeme schopní zadefinovať jednotlivé regu- Nie je nutné predlho kontemplovať nad zhora larity jeho chovania a budeme následne schopní predi- nastolenou otázkou pomeru práva a spoločnosti kovať s vysokou mierou pravdepodobnosti jeho konanie z hľadiska perspektívy právneho realizmu, pretože pred- pro futuro. Analogicky sa tento princíp podľa právnych stavitelia tohto smeru dávajú ostentatívne najavo, že realistov uplatňuje i na predstaviteľov judiciálnej sféry, za kľúčové považujú práve ono spoločenské jadro tejto pričom vystopovať vybrané známky správania sa sudcov korelácie. Túto prevahu akcentujú najmä spoločenskou bude v tomto svetle jednoduchšie a oveľa predpoklada- mocou nad súdmi.53 V praktickom aspekte to znamená, nejšie. že podľa Llewellyna sa sudcovské právo vyvinie pre- Pre účely metodologického pochopenia významu dovšetkým všade tam, kde vyvstane potreba regulatívu právneho realizmu je rovnako dôležité pojednať spoločenských udalostí právne aprobovaným spôsobom, i o nasledujúcich významných momentoch. Jedným resp. na tých miestach, kde si to vyžadujú spoločenské z nich je úvaha o signifikantnosti právnych princípov. zmeny. S tým priamo súvisí požiadavka, aby každý záko- Tým podľa právnych realistov chýba autoritatívna moc. nodarca najskôr poznal detailne všetky do úvahy pri- Nie sú tak teda „celkom“ právom. Vo všeobecnosti by padajúce relevantné vzorce chovania jednotlivcov a až sa dalo uviesť, že typickým atribútom učenia právnych následne po ich pochopení produkoval právo na regu- realistov je skepticizmus voči pravidlám. Táto skutoč- láciu takéhoto chovania. Do určitej miery extrémnym nosť bola typická pre právnych realistov od samot- vyznieva toto poňatie v prácach Maineho, Savignyho, ného počiatku ich filozofie. Skepticizmus v tomto svetle Ehrlicha či Duguita, ktorí odvážne uvádzajú, že spoloč- podľa realistov spočíva na dvoch ústredných základoch, nosť je tým aktívnym princípom, pričom právo je iba a to že „realita“ je vecou natoľko komplexnou, búrlivou funkciou tohto princípu. Niet divu, že tento extrémny a živou, že pre jej komprehenzívne pochopenie nie je možné použiť štandardné (tradičné) aprobačné mecha- právno-realistický nominalizmus. Nominalizmus tak implikuje podľa Cohena nizmy právnych pravidiel. Tie totiž vykazujú známky nedôverčivý prístup k právno-teoretickým univerzalizmom a abstrakciám. No- istej esenciálnej bezmocnosti a ako také sú vytvárané minalizmus je tak definovaný ako viera v skutočnosť, že jednotlivé všeobecné za pomoci jednotlivých pojmov. Tieto pojmy sú potom propozície existujú iba v mysli jednotlivca. Alebo lepšie povedané, mali by exis- tovať. Cohen následne relativizuje i tento postulát uvádzaním, že univerzalizmy iba nejasnými pigmentmi našej mysle – tento postulát sú iba istým druhom sociálnej konvencie umožňujúc tak fungovanie a samot- právnych realistov je tak opäť možné zaradiť povahou nú existenciu jazyka. Berkeley potom v úvahách zašiel ešte ďalej, keď vytesnil k smeru tendujúcemu k ostrejšiemu skepticizmu.51 vo svojom diele venovanom princípom ľudského vedenia (Principles of Human Knowledge) myšlienku, že najdôležitejšie je v celom tomto postupe myslenia je to kontexte nutné vidieť obecne povolanie právnika. otázka spracovania myšlienky prostredníctvom mysle každého jednotlivca. 50 Llewellyn hovorí v tejto svislosti o tzv. Sicherheit, čo implikuje širšiu kono- 52 K tomu viď početné odborné články anglických profesorov Mirheima, táciu než výraz tzv. Certainty. V ďalších publikáciách (napr.L.L. Fuller) sa obje- Pollacka či Marwella. Z kontinentálnej právnej kultúry je možné uviesť napr. vuje v anglickom znení v svislosti vyššie uvedeného táto Llewellynova formulá- prof. Schmidta. cia: „… legal certainty is kongruence between legal rules and the wals of life.“ 53 Llewellyn na margo pomeru práva a spoločenských síl uvádza sekundár- 51 Prof. Cohen dokonca označil túto fóbiu na právne pravidlá ako ľavicový nosť práva – tzv. „power of society over courts“.
50 Revue pro právo a technologie Téma
pohľad čelil značnej kritike majúcej základ predne vplyvu morálnych a predovšetkým sociálnych faktorov v tom, že žiaden z dvoch vyššie uvedených elementov v ich rozhodovaní. S touto požiadavkou ide následne nie je natoľko determinatívnym, aby bolo možné bez ruka v ruke potreba skúmať a analyzovať históriu a his- ďalšieho uviesť, že právo spoločnosti iba sekunduje.54 torický rozmer všetkých skutočností schopných ovplyv- Pokiaľ podrobíme právny realizmus hlbšej analýze, niť rozhodnutie sudcu v danej veci. nevyhnutné v tejto súvislosti bude i analyzovať existen- Nie je práve najjednoduchšie odpovedať na otázku, ciu inštitúcie ako obecnej právnej kategórie. Tú bude vzhľadom na názorové platformy ilustrované vyššie, možné hľadať na základe predstáv právnych realistov či metóda právneho realizmu je skutočne vhodná pre nie v správaní sa jedincov, ale v ich mentálnych postoj- analýzu vzťahov a mnohorakých elementov virtuálneho och. Orientácia na jedinca a samostatnosť jeho jednania kyberpriestoru. Vzhľadom na charakteristické prvky je pre realistov základným východiskom pre poznávanie právneho realizmu by však bolo možné konštatovať, komplexných vzťahov, do ktorých vstupuje a v ktorých že pre skúmanie špecifík kyberpriestorového rozmeru na seba „nabaľuje“ ďalšie sociálne interakcie. sa vzhľadom na vyššie uvedené prejavuje tento spôsob Ak bolo v predchádzajúcej časti predstavené, že skúmania zrejme ako najvhodnejší, a to z niekoľkých právni realisti sa zaoberajú otázkou vzťahu medzi dôvodov. právom a spoločnosťou, nemožno im uprieť ani skutoč- Prvým a pre skúmanie kyberpriestorových vzťahov nosť, že sa nevyhli rovnako ani vzťahu práva a morálky. zásadným dôvodom je eminentná orientácia právnych Napriek tomu, že v ich učení nie je možné nájsť kom- realistov na historický kontext. Nejedná sa iba o his- plexnú analýzu širokospektrálnych elementov tejto vzá- torickú analýzu pravidiel, ale predovšetkým o kom- jomnej korelácie, obmedzujú sa vo väčšine prípadov na plexný pohľad na v minulosti sa vyskytnuvší problém, konštatovanie, že hľadanie rozdielu medzi morálkou na adekvátnu reakciu na jeho odstránenie či zmierne- a právom nemá primárny význam pre fungovanie spo- nie a konečne i vzájomný vzťah práve uvedeného. Iba na ločnosti. Dôležitosť tohto vzájomného pomeru však tomto základe je tak možné plasticky pochopiť samotnú stúpa za predpokladu, ak budeme hľadať ekono- podstatu problému a zadefinovať potenciálne riešenia mický rozmer tohto vzťahu. Wendel Holmes v tomto pro futuro. Z hľadiska špecifík prítomných v rozmere vir- smere hovorí o práve ako o zlom mužovi (za predpo- tuálneho sveta tak pôjde o zvýšenie pripravenosti a pred- kladu, že chceme poznávať právo a nič iné), ktorého sta- pokladateľnosti reakcie na pálčivé neuralgické momenty rostlivostná úloha vyvstáva iba v prípade podstatných v spoločnosti zo strany príslušných autorít nadaných nepriaznivých následkov objaviacich sa v spoločnosti. rozhodovacou právomocou. Inými slovami pochopením Nie je teda možné na právo nahliadať tak, že odôvod- modelu riešenia minulého problému je možné vytvoriť niteľnosť jeho aplikácie na spoločenské vzťahy je auto- rámec pre rozhodovanie problému v budúcnosti. Takýto matická, naopak, u realistov je vhodné hovoriť skôr prístup sa v intenciách virtuálneho priestoru presadzuje o aplikácii subsekventnej založenej na ad hoc základe. ako nepochybne najvhodnejší. V konkrétnom prípade konkrétneho jedinca však v jeho Najväčší prínos metódy realizmu pre skúmanie mysli nedochádza k racionálnemu vymedzovaniu kate- kyberpriestorových vzťahov spočíva v ich racionálnom górii práva a kategórii morálky. Zjednodušene jedinec prístupe k riešeniu problémov obecne. Pohľad na túto jedná a svoje správanie usmerňuje podľa toho, čo sa mu skutočnosť je triezvy a pre právo počítačových a komu- zdá vhodné v danej situácii. Realisti potom majú za to, nikačných technológií obecne a špeciálne potom pre že ak právo nie je časťou morálky, je ňou limitované – elektronické kontraktácie žiaduci. Azda najlepšie je avšak, nejedná sa o žiadnu priamu koexistenciu morálky možné ukázať realistický pohľad na túto skutočnosť na a práva. Toto Wendel Holmes dokumentuje na príklade, nasledujúcom jednoduchom príklade: že ak nemeckému národu zvýšia cenu piva, nebude sa Vieme, že sudca Dillon55 súdi výhradne obchodno- jednať o nesprávny, nemorálny či neospravedlniteľný právne spory. Vieme, že sudca je uznávaný gentleman legislatívny počin. Na strane druhej však bude takýto vyžadujúci dodržiavanie etikety vo všetkých smeroch, zákon iba súborom prázdnych slov, pretože jeho vynúti- okrem iného i pre nosenie kravát. Ďalej vieme, že sudca teľnosť bude temer nemožná. Samozrejme, nikto nepo- Dillon nemá rád kravaty červenej farby na právnych piera, že zlé zákony existujú a že môžu byť a sú vynu- zástupcoch strán sporu. Rovnako máme vedomosť cované. Náročnou je pre právnych realistov odpoveď i o tom, že právny zástupca klienta, ktorý mal počas na otázku, čo vlastne tvorí právo, čo je jeho imanent- celého pojednávania takúto červenú kravatu, v danom ným základom – sú to spoločenské axiómy správneho spore neuspel. Na základe týchto vopred známych a dobrého, základné princípy chovania po práve či pos- premís je potom pohľad právnych realistov jednoznačný tuláty? Holmes v závere svojej úvahy prichádza k tzv. – pokiaľ bude nutné zastupovať klienta v spore súdenom širokému pojmu predstavy právnej povinnosti (z anglič- sudcom Dillonom, neoblečieme si kravatu farby, o ktorej tiny tzv. „legal duty“). Podľa neho takúto právnu povin- sa dá predpokladať, že sudcu Dillona bude nielen nosť možno odvodiť od obsahu všetkých relevantne do úvahy prichádzajúcich morálnych kategórií. Konkrétni sudcovia podľa Holmesa často krát zlyhávajú pri zvážení 55 Sudca Dillon je postavou používanou Holmesom vo viacerých vysvetľujú- cich príkladoch. Z textov prác právnych realistov však nie je možné dobre zis- 54 Cohen ako reakciu na tieto filozofické koncepcie vytvoril tzv. polárny sys- tiť, či sa jedná o konkrétneho sudcu. Rozhodne však platí, že sudca Dillon re- tém práva a spoločnosti, kde obe tieto kategórie stoja v dichotomickom posta- prezentuje veľkú väčšinu sudcov (súdnej autority), ktorú predstavitelia právne- vení ako dve ostria jedných nožních. K tomu viď bližšie COHEN, M. R. Rea- ho realizmu (vrátane práve Holmesa) zvyknú s obľubou parodovane používať son and Nature. New York, 1931, str. 165 a nasl. pre podporu a obhajobu svojich myšlienok.
Revue pro právo a technologie 51 5/2012
iritovať, ale o ktorej máme celkom jasnú vedomosť, že vané.56 Ad absurdum sa potom môže stať, že prípadný s ňou spor môžeme veľmi pravdepodobne prehrať. spor vzniknutý z tejto skutočnosti vyústi do situácie, Vyššie uvedený jednoduchý príklad neilustruje iba že orgán aplikujúci právo ocitne sa v zákonnej núdzi, to, že je nutné sa vždy na daný spor zodpovedne pri- keď bude relevantný právny predpis absentovať57. praviť. Navyše je tak i možné dedukovať racionalis- O tom, že právna istota strán sporu, resp. obecne právna tický prístup právnych realistov ku skutočnosti, že istota, ktorá by mala byť garantovaná každým jednot- ak poznáme faktory ovplyvňujúce rozhodnutie kon- livým právnym systémom, je devalvovaná zásadným krétnej autority, budeme sa snažiť ich pre dosiahnutie spôsobom, niet pravdepodobne pochýb. V tejto fáze nami kýženého cieľa čo možno najpresnejšie vysledo- potom nastupuje obecný pohľad právnych realis- vať, pochopiť a v rámci možností i následne dodržo- tov majúci základ v myslení, že ku každému takémuto vať. Typicky teda v prostredí kyberpriestoru vieme, že ak prípadu bude nutné pristupovať jednotlivo, ad hoc a in napríklad na webovú stránku budeme cielene umiestňo- concreto. V prípade takéhoto problému v rámci kyber- vať nedovolené robotické metatagy, stránka bude skôr či priestoru bude zásadne dôležité zvážiť viaceré v úvahu neskôr príslušnou autoritou zakázaná (budeme sa preto pripadajúce modely riešenia. snažiť využiť iné vhodné riešenia pre dosiahnutie nami Keďže prostredie kyberpriestoru je príznačné žiadaného cieľa – v tomto prípade triedenie a vyhľadá- mnohými i extralegálnymi špecifickými charakteris- vanie internetových dát). Podobných exemplárnych prí- tikami, s ich existenciou je nutné pri hľadaní optimál- kladov by bolo možné nájsť mnoho. Podstatné však je, že nych riešení počítať. Takémuto prístupu sa v myslení účelom a primárnym zmyslom právneho realizmu je tak právnych realistov dostáva určite zadosť. Práve uvedené poskytnúť riešenie, ktoré je jednak vzhľadom na dané by sa dalo pochopiteľne demonštrovať na viacerých prí- okolnosti vhodné, a ktoré je navyše i ekonomicky pri- kladoch. Nesporným prínosom pre kyberpriestorové jateľné. Takýto pohľad musí teda byť percipovaný pod vzťahy (problematiku elektronických kontraktácií nevy- prizmou realistického myslenia. nímajúc) je i téza, ako bolo ukázané vyššie, že existuje Na základe porovnania vhodnosti právneho nepriama úmernosť medzi zväčšením manévrovacieho realizmu ako metódy skúmania kyberpriestoru s vyššie priestoru pre konanie jednotlivých subjektov právnych uvedenými smermi právneho myslenia, na mieste je vzťahov a stupňom adhéznosti ich chovania po práve vyzdvihnúť postoj právnych realistov k otázke právnej v rámci priestorovej dimenzie týchto vzťahov. Povedané istoty (viď vyššie). Realisti vedia, že nie je možné kreovať inými slovami so zreteľom na podstatu virtuálneho všeobsiažny a všeponímajúci systém právnych pravi- sveta, čím väčší priestor pre rozvoj právnych a sociálnych diel univerzálne aplikovateľných na akúkoľvek životnú interakcií bude kyberpriestor poskytovať (pochopiteľne situáciu v spoločnosti. Ak by sme predsa len takýto s hranicami odmietajúcimi chovanie contra legem/contra spôsob myslenia prijali, dochádzalo by zbytočne ad bonos mores či in fraudem legis), tým zodpovednejšie sa nauseam ku generovaniu veľkého množstva pravidiel, budú jednotlivé subjekty pohybujúce sa v tomto rámci čo by konkrétne v prostredí kyberpriestoru spôsobovalo správať. Toto ich správanie bude jednoduchšie monito- značné ťažkosti. Je pochopiteľné, že mimoriadne pozi- rovateľné, popísateľné, ale hlavne predikovateľnejšie vo tívne pôsobí, ak sa jednotlivé subjekty môžu na právo vzťahu k budúcnosti. Takto je pomocou metód založe- spoľahnúť a môžu tak s istotou predikovať prípadné ných na právnom realizme možné pri skúmaní kyber- sankcie, ak nedodržujú právom stanovené pravidlá. priestorových vzťahov dospieť k žiadanému efektu de Rovnako je ideálnym riešením situácia, ak sú jednot- lege ferenda. Ten je v praktickej rovine jasne vyjadriteľný livé pravidlá natoľko presné, že i judiciálny orgán pri Cardozovým58 postulátom, že „... law to advance the ich aplikácii vie, ktoré z týchto pravidiel pre ten-ktorý welfare of society“ (teda že úlohou práva je zabezpečovať prípad použiť a rovnako i vie, akým spôsobom a do akej blahobyt spoločnosti). V podmienkach kyberpriestoru miery môže sankčnú stránku príslušného pravidla pre- to neznamená len dobro pre jednu špecifickú komunitu sadzovať. Problémovým momentom však v tejto súvis- (napr. užívateľov združených pod jednou špecializova- losti je, ak sa objaví nový problém, ktorého riešenie nie nou doménou atp.), ale dobro pre všetky subjekty kyber- je dosiahnuteľné aplikáciu už stanovených a v spoloč- priestoru (poťažne potom pre systém samotný). Je teda nosti etablovaných pravidiel. Problém je o to väčší, ak na mieste konštatovať, že v dynamickom svete meni- sa v danej situácii nemôžu využiť i právom pamätané acich sa kyberpriestorových elementov, kvalifikuje sa pomocné mechanizmy právnej teórie – napr. právna analógia (analogia legis či iuris). Takýto problém potom 56 O to problematickejšie sa vyššie uvedené javí i preto, že ak sa zamyslí- vyžaruje do sféry zjavne sprvu neregulovateľnej stáva- me nad v texte uvedenom príklade kyberkriminálneho trestného činu, dospeje- júcim právom. Právna istota sa tak dostáva do oklieš- me k jednému z právnych mantinelov definovaného zásadouNullum crimen sige lege, nulla poena sine lege. Jedna z rovín tejto zásady dokonca priamo presadzu- tenej pozície, z ktorej zjavne nie je možné úniku ani je skriptuálny regulatív, že trestným činom je skutočne iba ten trestný čin, ktorý odkazom na využitie teleologického prístupu k výkladu je uvedený v zákone. Podobná úprava je typická pre viaceré trestnoprávne kóde- stávajúcich právne normatívnych aktov. V rovine kyber- xy európskych štátov. priestoru sa tak môže jednať napr. o vysoko sofistiko- 57 V každom prípade však nie je možné připustit stav odmietnutia spra- vané trestné činy, ktoré nemajú oporu v zákone a ktoré vodlivsoti (lat. denegatio iustitiae) spočívajúci v tom, že by orgán rozhodujúci príslušný spor (sudca) odmietol takýto spor prejednať a v závere rozhodnúť. To neboli a ani nemohli byť zákonodarcom v dobe prijí- nie je možné a sudca musí v každom prípade rozhodnúť. mania príslušného právne normatívneho aktu prediko- 58 Viď PATTERSON, E. W. Cardozo‘s Philosophy of Law: Part II. Univer- sity of Pennsylvania Law Review and American Law Register, Vol. 88, No. 2. The University of Pennsylvania Law Review, 1939, str. 172.
52 Revue pro právo a technologie Téma
práve uvedené ako žiadaný regulatív pre aprobovanie podotknúť, že obecne je možné zrovnávať i právo61 ako právno-spoločenských vzťahov v podmienkach virtuál- také a jednotlivé aspekty odohrávajúce sa na jeho pozadí. neho sveta. Takéto praktické prístupy sledujú ako svoj Právo je možné potom porovnávať nielen ako právo primárny cieľ trvalo (alebo prinajmenšom dlhodobo) „v knihách“, ale i právo skutočne pôsobiace62, pričom udržateľný rast a ďalší rozvoj systému virtuálneho sveta. výsledky komparácie práve uvedeného bývajú nezriedka Napriek tomu, že právny realizmus sa historicky vyvinul zaujímavejšie a pre ďalšie právne skúmanie i hodnotnej- ako spleť viacerých prúdov myslenia (nezriedka celkom šie. protichodných), a to ako reakcia na ortodoxné prístupu Dôvodom, prečo sa právna komparatistika javí ako k poznaniu práva, pre účely kyberpriestoru a skúmania jedna z najvhodnejších právnych metód, je i skutočnosť, jeho špecifických rysov sa javí zrejme ako najvhodnej- že právne aspekty elektronických kontraktácií vykazujú šia modalita spomedzi vyššie uvedených právno-filozo- širokú rôznorodosť, resp. rôznosť práva, v ktorého rámci fických smerov. Jednou zo zásadných výhod právneho sa odohrávajú. Táto rôznosť práva je tak fundamentál- realizmu totiž rovnako je, že je orientovaná perspektívne nym predpokladom komparácie, má charakter daný cha- (tzn. nevracia sa do minulosti). Okrem iného to má za rakterom predmetu a uskutočňuje sa na rôznych úrovni- následok nepreskúmateľnosť predchádzajúcich rozhod- ach. Viktor Knapp63 v tejto súvislosti hovorí o tzv. mikro nutí preto, že teraz existuje na danú problematiku iný a makro úrovni. Na mikroúrovni ide predovšetkým právny názor (t.j. je možné konštatovať, že právny rea- o rôznosť (i) právnych noriem ako základných (mole- lizmus fakticky vylučuje neprípustnosť retroaktívnej kulárnych) prvkov právneho poriadku, (ii) právnych judikatúry). V dynamickom prostredí internetu je toto predpisov ako celkov komunikujúcich svojim adresá- možné rovnako vnímať zrejme ako výhodu. tom (recipientom) spravidla viac právnych noriem, (iii) právnych inštitúcií ako súboru právnych noriem. Na 2.5 Právna komparatistika ako základná tzv. makroúrovni potom Knapp vníma zrovnanie (i) metóda právnych odvetví či oborov (ich koncepcie, obsahu atp.), (ii) právnych poriadkov (ako celku a ako systému) a (iii) Zrovnávacia veda59 je nazývaná tiež právna komparatis- veľkých svetových právnych systémov (právnych rodín). tika a vyvodzuje vedecké poznanie porovnávaním svojho Pre účely tohto článku tak bude praktické, pokiaľ kompa- predmetu. Zrovnávanie implikuje rozlišovanie i triede- rácia bude pozostávať zo zrovnania vybraných právnych nie - to všetko predpokladá rôznosť predmetu. Podľa inštitútov jednotlivých aspektov elektronických komu- Knappa60 sú prvky komparácie dva – comparatum, t.j. nikácií, prípadne vybraných právnych noriem. Je temer to, čo sa zrovnáva, a comparandum – t.j. to, čo má byť nemožné dosiahnuť reprezentatívnu komparáciu na tzv. s prvým zrovnávané. Pojmy comparatum a comparan- makroúrovni, tzn. poskytnúť v rozsahu a podľa štan- dum sú zameniteľné – to čo je v danom prípade compa- dardov tohto článku komparáciu jednotlivých právnych ratum a čo comparandum obyčasjne nevyplývá z povahy rodín svetových právnych kultúr tak, aby výsledkom bola predmetu zrovnania, ale určuje sa ad hoc v danom právna analýza vybraných aspektov elektronických kon- procese komparatistiky. Nevyhnutným prvkom porov- traktácií v týchto právnych rodinách. nania musí byť v neposlednom rade i tzv. tertium com- Ďalším dôležitým aspektom, prečo metóda právnej parationis, tzn. element, ktorý predstavuje zjednocuj- komparácie64 azda najlepšie zodpovedá vhodnému úci prvok komparácie. Takáto komparácia potom pred- spôsobu skúmania v tomto článku analyzovanej pro- pokladá nielen rôznorodosť / rôznosť porovnávaných blematiky, je i fakt, že právo ako predmet komparácie predmetov, ale zároveň ich porovnateľnosť, tzn. existen- sa vo vývoji spoločnosti nutne mení. Právo sa dokonca ciu niektorých zhodných znakov umožňujúcich takéto mení i vtedy, keď zákon zostáva latentný (nemenný). porovnanie. Právo a obzvlášť tak právo kyberpriestoru, do ktorého sú Predmet právnej komparácie a tým ani právnej radené i elektronické kontraktácie, vykazuje svoju nevy- komparatistiky nebol nikdy jednoznačne definovaný. hnutnú historickú dynamiku. Jedná sa o dynamiku ima- To nie je zrejme ani možné s ohľadom na to, že výčet nentnú, ktorá je základným výrazom kyberpriestoru. Na v úvahu prichádzajúcich situácií, ktoré môžu byť pred- strane druhej, nutné podotknúť, vyžaduje i určitú histo- metom tohto skúmania rozhodne nie je a ipso facto ani rickú stabilitu. Tá je však daná relatívne – prejavuje sa byť nemôže uzavretý. V tejto súvislosti je potrebné tiež v podobe akýchsi intervalov vo vývoji, tzn. v konečnom dôsledku v samotnej dynamike práva. V prostredí leek- tronických kontraktácií je tak možné vysledovať túto 59 Porovnávacia právna veda ako každá porovnávacia veda získava nové po- stabilitu práve ako reflexiu technickú pokroku, ktorý znatky porovnávaním, t.j. konkrétne zrovnaním práva a jeho rozlišovaním. Nie- kedy sa dokonca (odhliadnuc od ďalej v tomto článku uvedeného) „zrovnávacia 61 Definícií, čo je právo, je v odbornej literatúre bezpočet. V tejto súvislosti právna veda“ označuje ako „zrovnávacie právo“. Toto označenie je ovplyvnené autor odkazuje na početné práce Prof. Hollandera, Prof. Večeřu či Prof. Knappa. anglickou terminológiou a je doslovným prekladom výrazu „comparative law“, 62 Viď Knapp, tamtiež, str. 14. ktoré sa bežne používa v anglickej literatúre. Výraz obdobný „comparative law“ 63 Viď Knapp, tamtiež, str. 15. sa nepoužíva ani v literatúre nemeckej, kde sa hovorí o tzv. Rechtsvergleichtung 64 Napriek tomu, že právna komparatistika vykazuje relatívne široké spek- (zrovnávanie práva), alebo o vergleichende Rechtslehre (zrovnávacia právna trum svojich druhov (napr. makro či mikrokomparatistika, komparatistika re- veda). Podľa Knappa je zrovnávacie právo nepresný preto, že žiadne zrovnávacie gionálna, komparatistika s cudzím prvkom a komparatistika vnútorná, kom- právo neexistuje. Existuje zrovnávacia metóda, ktorá na ceste k vedeckému po- paratistika historická, bilaterálna či multilaterálna atp.), bude pre prehľad- znaniu využíva porovnanie, právo ako predmet tejto metódy nie je zrovnávacie. nosť rozboru uvedeného v tomto článku ďalej počítané s právnou komparatis- 60 Zrov. KNAPP, Viktor. Velké právní systémy; úvod do srovnávací právní vědy. tikou obecne ako metódou vhodnou pre skúmanie jednotlivých tu analyzova- 1. vyd, Praha: C. H. BECK, 1996, 248 s., ISBN: 80-7179-089-3, str. 3. ných okruhov.
Revue pro právo a technologie 53 5/2012
umožňuje určité právne skutočnosti vnímať staticky čuje už práve uvedené, je pojmom širším, než právny vtedy, pokiaľ je táto statika poskytovaná samotným štýl. Ani určenie právneho štýlu právnou kultúrou ako technickým (technologickým) vývojom v danej oblasti. súčasťou tzv. obecnej kultúry národa nie je jednoznačné. Pretože je pre syntézu jednotlivých poznatkov zís- Vychádzajúc z vyššie uvedeného je potreba potvrdiť, kaných po celú dobu výskumu nutné získať čo najviac že hlavnou a základnou metódou zrovnávacej právnej vhodných skúmaných zložiek, je potrebné takéto zložky vedy je metóda zrovnávacia, resp. ako bolo už povedané, obstarať, resp. kontinuálne obstarávať práve z rôznych metóda komparatívna. Vedeckou metódou tak pre účely právnych systémov, ktoré buď majú hlbšiu tradíciu s jed- tohto článku nebude akékoľvek zrovnávanie, ale zrovná- notlivými právnymi inštitútmi pre skúmanie predmet- vanie výhradne s cieľom získania vedeckých poznatkov. nej problematiky, alebo preto, že dynamickejší technický Vedecké zrovnávanie tak v kontexte, ako bude ilustro- vývoj v oblasti práva informačných a komunikačných vané i v ďalších kapitolách tohto článku, nie je prostou technológií v týchto právnych systémoch umožňuje juxtapozíciou zrovnávaných objektov (t.j. toho, čo je rýchlejšiu abstrakciu takýchto zložiek pre účely ďalšieho v danom konkrétnom prípade comparatom a čo com- skúmania adekvátnym vedeckým postupom. Celkom parandom), ale je ním prinajmenšom ich zhodnotenie predpokladateľne, metóda komparácie potom umožňuje pre prax, tzn. predovšetkým zhodnotenie legislatívne. jednotlivé získané zložky preskúmať, osve, i vo vzá- Vo vlastnom komparatistickom výskume, tak ako bude jomnej jednote, a následne porovnať s ďalšími takto zís- uvedené v ďalších subkapitolách tohto článku, bude ade- kanými zložkami. Na dôležitosť a fakticky i nutnosť kvátne aplikovaná rovnako i metóda analýzy a syntézy. použitia komparatívnej metódy bolo poukázané už Vo vedeckom výskume v rámci vedeckého bádania sú vyššie. Na tomto mieste je však potrebné dodať, že ako totiž nevyhnutné obe zložky, pričom práve uvedené súbor znakov odlišujúcich rôzne právne systémy, ktoré platí o to intenzívnejšie, pokiaľ sa jedná o tak špeci- sú ako vybraní reprezentanti schopní poskytovať pre fickú problematiku, ako sú vybrané vzťahy v kyberpries- účely následnej komparácie jednotlivé zložky, sa naj- tore. Každá zrovnávacia právna veda je nutne analytic- vhodnejším javí tzv. právny štýl. V tejto svojej diferen- kou vedou a nutne syntetickou vedou zároveň. Aby totiž ciačnej funkcii pochádza z Nemecka, kde bol vytvo- bolo možné dobrať sa v prípadoch, ktoré budú ilustro- rený v 60. rokoch dvadsiateho storočia, odkiaľ sa potom vané ďalej, reprezentatívnych poznatkov zrovnaním, je rozšíril do ďalších krajín sveta65. Tento právny pojem nevyhnutne potrebná analýza zrovnávaných javov, tzn. sa obvykle chápe intuitívne, pričom ako prví ho defi- ich dekompozícia na jednotlivé prvky a zrovnanie týchto novali nemeckí právni komparatisti Zweigert a Kotz66. jednotlivých prvkov. Touto dekompozíciou sa fakticky Pre definíciu právneho štýlu ako odlišovacieho kritéria vytvára nová comparata a comparanda a nová tertia jednotlivých svetových právnych systémov stanoví päť comparationis. Tento analytický postup ukáže zreteľne určujúcich faktorov: v zrovnávacích javoch prvky rozdielne i prvky zhodné. Ako bolo uvedené vyššie, analytická dekompozícia 1. historický pôvod a vývoj právneho štátu ukáže jednotlivé prvky takpovediac izolovane, bez patri- 2. špecifický spôsob právneho myslenia čnej súvislosti. A preto je potrebná rovnako i syntéza, 3. obzvlášť príznačné právne inštitúty t.j. skladanie jednotlivých prvkov zrovnávaných javov 4. druh prameňov práva a ich interpretácia do obecnejších pojmov a ich príslušných štruktúr. Táto 5. ideologické faktory. vedecká syntéza je syntézou tvorivou, ako bude ilustro- Samozrejme, miera, akou vyššie uvedené faktory vané ďalej v tomto článku – prináša tak nové poznatky, pôsobia na daný právny systém je odlišná. Rovnako je predovšetkým poznatky o optimálnom nastavení legisla- skutočnosťou, že nie všetky faktory musia nutne na tento tívnych riešení, môže priniesť i riešenie problémov uni- systém pôsobiť. Ich výčet je základný a bolo by možné fikácie právnych inštitúcií alebo aspoň ich aproximáciu, uvažovať i o ďalších skupinách podobných faktorov. môže priniesť riešenie odstraňujúce praktické prekážky Vyššie uvedené faktory sa však pre tu sledované účely v medzinárodných stykoch, ktoré nezriedka vyplývajú javia ako najpríznačnejšie. z rozpornosti právnej úpravy rovnakých otázok rôznych Pokiaľ bolo vyššie ilustrované, že právny štýl je so právnych systémov daných krajín (jurisdikcí). Pri riešení svojimi inštruujúcimi faktormi tým kľúčovým dife- nastavení vzájomného vzťahu metódy komparatívnej renciačným hľadiskom, ktoré je nutné vnímať i pri a napr. dedukcie a indukcie je vhodné odkázať za jednot- využití komparatívnej metódy na skúmanie jednotli- livé závery v odborných prácach prof. Knappa67, ktorý vých vzťahov súvisiacich s elektronickými kontraktáci- o tejto relácii hovorí nasledovné (cit.): „Platí totiž to, že ami, nebude toto hľadisko z čisto racionálnych dôvodov srovnávací právní věda (má-li být skutečně vědou, má-li jediným demarkačným kriteriónom. V tomto smere je pťinést vědecké poznatky) je zároveň induktivní i deduk- nutné odkázať i na jednotlivé aspekty právnej kultúry, tivní, pťičemž vzájemný vztah induktovního a deduktiv- tzn. kultúry aplikácie práva, kultúry formy práva, t.j. ního je poznání je obdobný jako vzájemný vztah pozná- v oblasti písaného práva úroveň legislatívnej techniky, vání analyzického a syntetického. Je to soustavné střetá- slovesnej kultúry právnych predpisov či kultúry práva vání indukce a dedukce, závisící v konkrétním poznávacím ako normatívneho systému. Práva kultúra, ako nazna- procesu na konkrétních okolnostech zkoumaných jevů(a také na konkrétním výzkumném cíli).“ V každom prípade 65 Zrov. Cappeletti, M. a ďalší, The Italian Legal System, str. 164. 66 Súbor definícií tohto právneho pojmu je možné nájsť v diele ZWEI- 67 Zrov. KNAPP, V., GERLOCH, A. Vědecké metody poznání práva, Ústav GERT, Konrad; KÖTZ, Hein. An Introduction to Comparative Law. státní správy: Praha, 1983, str. 37 an.
54 Revue pro právo a technologie Téma
potom platí, že ako indukcia, tak dedukcia, musia základnejším je práve fakt, že základné problematické vychádzať z niekoľkých úrovní poznávaných javov. Jedná okruhy typické pre kyberpriestor sú existentné nielen na sa tak o skutočnú spoločenskú akciu právnych inštitú- území Českej republiky, ale prakticky v celom virtuálnom cií, o spoločenské vzťahy ako také, ktoré sú ich podsta- svete, tzn. i vo veľkých jurisdikciách krajín ako sú naprí- tou. Vždy teda ide primárne o to, aby bolo objasnené, klad Spojené štáty americké, Nemecko atp. Zámerne je ako skúmané právne inštitúcie v daných spoločenských potrebné odkázať na tieto dve krajiny, pretože kompa- vzťahoch fungujú. Ide teda nielen o indukciu / dedukciu ratívna metóda užitá v tomto článku sa bude v zásade logickú, ale i sociologickú. obmedzovať práve na tieto krajiny. Spojené štáty Prakticky obdobný pohľad na komparatívnu právnu americké sú krajinou, kde predovšetkým tamojší judici- vedu zaujíma i názor, že právo ako také (so všetkými álny systém poskytuje značnú základňu pre riešenie niek- komponentmi na jednotlivých úrovniach) je predmetom torých sporných otázok virtuálneho sveta, elektronické skúmania, pričom samotné porovnávanie je procesom kontraktácie nevynímajúc. Nemecko je v tomto aspekte v rámci príslušného vedeckého bádania. Externú krajinou s typickou kontinentálnou právnou kultúrou, dimenziu potom v tomto ponímaní zaujíma internacio- o ktorej sa dá v skratke konštatovať, že je v principiál- nalizmus. Francúzski právni komparatisti dokonca verili, nych otázkach podobná českej právnej kultúre (česká že komparatistika má vytvoriť právo univerzálne pre celé právna kultúra je rovnako založená na kontinentálnom ľudstvo (tzv. droit commun de l´humanite)68. Prirodzene, systéme právneho poriadku). Ďalším celkom zásadným tento koncept sa vyvíjal a naďalej sa zrejme i bude odzr- faktom svedčiacim v prospech voľby tejto metódy je ele- kadľovať v aktuálnom dejinnom vývoji v danej oblasti mentárny predpoklad elektronických kontraktácií, a to práva, a to ako v príslušných predpisoch práva hmotného, je virtualizácia. Virtualizácia ako nepopierateľne existu- tak procesného. V tomto smere tak nie sú bez významu júci element právnych vzťahov je spoločná pre viaceré predovšetkým viaceré odlišnosti jednotlivých proces- právne doktríny a všetky tieto doktríny sa s ňou musia ných inštitútov, ktoré, takpovediac, častokrát preras- zodpovedajúcim spôsobom vysporiadať. Vplyv virtua- tajú i do práva substantívneho. Typickým príkladom je lizácie na konkrétne právne jednanie (napr. pri vyjed- potom americká doktrína (rule of law) založená na špe- návaní zmluvy, pri uzatváraní zmluvy či dokonca jej cifickom judiciálnom systéme, ktorého produktom sú plnení) však v konkrétnych právnych doktrínach môže rozhodnutia v tradičnej kontinentálnej právnej kultúre byť odlišný. Komparatívna metóda má potenciál tieto len s nevôľou prijímané. Nie je to však iba odlišným nuansy identifikovať, pomôcť ich popísať a prispieť tak historickým, sociálnym či kultúrnym vývojom, ale pre- k overeniu, potvrdeniu, či vyvráteniu tézy stanovenej pre dovšetkým vývojom právnym, determinujúcim v tomto túto prácu tak, ako je uvedené nižšie. prípade konkrétne procesné inštitúty a rámec pre tvorbu konkrétnych súdnych rozhodnutí. Vždy je však potrebné 2.6 Pragmatická metóda ako nástroj získa- odlišovať sféry metódy komparatívnej a sféry medziná- nia reprezentatívnych záverov rodného (súkromného) práva. I keď by sa na prvý pohľad zdať, že tieto spolu úzko súvisia, nemusí to byť pravi- Ako bolo v stručnosti ilustrované vyššie, základnou dlom. Dôvodom je najmä fakt, že obe sféry predsta- metódou tohto článku je metóda právnej komparatis- vujú iný predmet svojho bádania, sú vystavané na iných tiky. Je však nesporné, že táto technické metóda bádania právnych inštitútoch a tak presah oboch je viac domnelý nemôže pri takom koncepte ako je kyberpriestor obstáť než skutočne existentný. Nesporne však platí, že práve bez ďalšieho. Ako bude uvedené ďalej v tomto rozbore, pre medzinárodné právo (súkromné) je metóda právnej javí sa ako náležitá pre ďalšie vedecké bádanie a tvorbu komparatistiky mimoriadne dôležitá a preto táto výseč zodpovedajúci záverov práve metóda pragmatická práva je od nej zrejme závislá69. Skúmanie ďalších väzieb nachádzajúca svoj výstavbové elementy práve v právnom komparatívnej metódy k iným právnym odvetviam by pragmatizme70. presahovalo rozsah tohto článku. Pragmatická metóda sa pokúša vyložiť každý jed- S ohľadom na vyššie uvedené je tak na mieste zhrnúť, notlivý pojem príslušnými praktickými dôsledkami. že pozitívom komparatívnej metódy je celkom nesporne Z každého slova je potom potrebné si vybrať vždy jeho jej prínos pri následnom zdokonalení práva, resp. jeho praktickú hodnotu a uplatniť ju v prúde konkrétnej skú- tvorby. Zaiste má táto vedecká metóda obrovský poten- senosti71. Pragmatická metóda teda v jednotlivých prí- ciál i v tom, aby poskytla dostatočný materiálny základ padoch záleží v tom, že sa snažíme pojmy vyložiť podľa pri príprave zbližovania (aproximácie) jednotlivých toho, aké u nich je možné vystopovať praktické dôsledky. právnych poriadkov, ich častí či dokonca jednotlivých Obracia sa ku konkrétnosti a adekvátnosti k faktom. právnych inštitútov. Pragmatická metóda znamená postoj odhliadania od Komparatívna metóda ako vedecká metóda pre prvých vecí, princípov, kategórií predpokladaných nut- zistenie príslučných záverov pre účely tohto článku je nosťou a prihliadania k posledným veciam výsledkom, navyše vhodná i z niekoľkých ďalších dôvodov. Tým naj- dôsledkom a faktom. V tomto prístupe je tak možné
68 V tejto súvislosti je možné odkázať predovšetkým na teoretické práce 70 Obrat pragmatizmus má svoj pôvod v gréckom slove „pragma“, čo zna- francúzskych právnych teoretikov Edourada Lamberta a Raymonda Saleillesa, mená akciu. Ako prvý bol prvýkrát tento pojem použitý filozofom Charlesom ktorí dokonca na podporu svojich názorových platforiem usporiadali veľký Peircom v roku 1878 v článku „How to make our ideas clear“. kongres (International Congress for Comparative Law). 71 V podrobnostiach zrov. napr. Antológia z diel filozofov. VIII. zv.Pragma - 69 Obdobne napríklad RABEL, E. Das Problem der Qualifikation, 1931, tizmus, realizmus, fenomenológia, existencializmus. Bratislava, Epocha: 1969, str. str. 241. 604.
Revue pro právo a technologie 55 5/2012
vidieť opak k pasivite, uniformite či odtrhnutiu od prak- Vzhľadom na skutočnosť, že v tomto článku ana- tického života. Podľa Johna Deweyho72 napríklad každá lyzovaná problematika právnych aspektov elektronickej skúsenosť prijíma niečo z toho, čo prebiehalo predtým kontraktácie so zameraním na teoretické zhodnotenie, je a modifikuje určitým spôsobom kvalitu toho, čo príde natoľko špecifická a generujúca stále nové a nové skutoč- neskôr. Vždy je však dôležitá aktívna vlastná činnosť ako nosti, nie je možné predpokladať a dokonca ani predvídať protiklad k pasivite. celkom jednoznačný vývoj v tejto právnej oblasti. Špeci- Typickým rysom pragmatizmu v práve okrem iného fickosťou právneho spektra ohraničeného právom infor- je i skutočnosť, že táto metóda sa nesnaží o teoretizova- mačných a komunikačných technológie je predovšetkým nie jednotlivých okolo prítomných faktov, ale o neustále skutočnosť, že toto sa zaoberá javmi a udalosťami, ktoré experimentovanie a riešenie problémov na praktickom doposiaľ neboli právne vyriešené z dôvodu ich maximál- príklade (príkladoch). Pragmatická škola sa tak zaoberá nej novosti, historickej nepredpokladateľnosti či izolo- problémami životnej praxe vo viacerých oblastiach spo- vanej špecifickosti. Pri pomyslení, že i jednotlivé kyber- ločenského života, právo nevynímajúc. priestorové vzťahy (právne aspekty elektronických kon- Pragmatická metóda je primárne metódou riešenia traktácií do týchto vzťahov zahrnujúc) sa odvíjajú práve metafyzických dišputácií, ktoré by inak boli nekonečné73. v týchto mantineloch, nedá sa než konštatovať, že ako Na zásadné a častokrát obtiažne vysvetliteľné právne vhodnou metódou pre skúmanie vybraných právnych javy hľadá, ako bolo ilustrované vyššie, riešenie pomocou aspektov bude práve metóda pragmatická. Ako metóda praktických dôsledkov (tzv. aspekt angl. „practical con- založená na objektívnej pravde je zrejme schopná po sequences“). Eminentný záujem kladie táto metóda investigatívnej analýze daných okruhov poskytnúť raci- práve na realitu, ktorú vníma ako celkom inštruktívnu onálny záver výskumu a uviesť tak viaceré alternatívy pre pre riešenie fakticky akýchkoľvek v úvahu prichádza- ďalšie (hlbšie) vedecké bádanie. Táto metóda rovnako júcich sporov. Dokonca i akékoľvek minulé udalosti sú nie je sužovaný prekotnou snahou o prepis aktuálnych hodnote pod prizmou aposteriórnej logiky, a to, dá sa javov kyberpriestoru do právneho sveta. To ani nie je povedať, značne striktným spôsobom. Nie je tak pre- v každom prípade možné. Táto nemožnosť nie je tech- kvapujúce, že pri zistení, že právna úprava konkrétnej nická, ale právna. Niektoré javy totiž existujú buď krátku riešenej záležitosti neexistuje, pragmatici preskúmajú dobu, alebo síce dlhšiu, avšak sú natoľko kompliko- historickú genézu tohto problému a pokiaľ odpoveď vané a ich právna úprava si vyžaduje prvotné sofistiko- na túto otázku neexistuje, poskytnú odpoveď pragma- vané preskúmanie bilancujúce na úrovni technických tickú, tzn. odpoveď zohľadňujúcu všetky v úvahu pri- a právnych vstupov, a preto striktné a zarputilé zotrvá- chádzajúce konzekvencie. Príkladom potom môže byť vanie na okamžitej právnej regulácii každého jednot- odpoveď, podľa ktorej by platilo, že žiadna teória nie livého javu by mohlo byť v konečnom dôsledku kon- je absolútnym prepisom reality, tzn. pokiaľ napríklad traproduktívne. Tieto oklieštenia však komparatívna v spoločnosti existuje určitý problém, pre ktorý absen- metóda z hľadiska svojej podstaty, ako bolo ilustrované tuje zodpovedajúca právna regulácia, môže byť dôvodom už vyššie, fakticky nevykazuje. Naopak, vždy sleduje pre takúto absenciu napríklad komplikovanosť jednot- praktické implikácie jednotlivých javov – v prípade livých vzťahov, pomalý reakčný čas zákonodarcu atp. pozitívnych externalít ponecháva právnu reguláciu bez racionálna odpoveď z racionálneho sveta, t.j. zo sveta bezprostredného zásahu a v prípade možných nega- prostého iracionálnej skutočnosti. Pri hodnotení jednot- tívnych dôsledkov, na strane druhej, volá po okamžitej livých javov potom metóda pragmatizmu rieši jednot- ingerencií zo strany príslušných orgánov. Zhodnotenie livé okruhy v rámci doktríny pravdy. V každom prípade praktických dôsledkov je i v prípade kyberpriestorových sa jedná o pravdu absolútnu, objektívnu, tzn. o pravdu, vzťahov vždy založené na racionálnom uvažovaní a ade- ku ktorej by sme sa mali uchyľovať v našich jasných kvátnom zhodnotení jednotlivých implikácií do spolo- a reálnych myšlienkach. Jedná sa o celkom bezpodmie- čenského života. Je preto možné zrejme uzavrieť, že pre nečný koncept absolútnej pravdy, ktorú je potreba vždy ďalšie vedecké skúmanie jednotlivých okruhov týkajú- rešpektovať, a to bez ďalšieho. cich sa právnych aspektov elektronickej kontraktácie Obdobný koncept pragmatickej doktríny prináša bude táto vedecká metóda praktická a pre tu sledované i Brunton74, ktorý ako kľúčovú akcentuje prvotnú otázku účely i dostatočne inštruktívna. „Aký rozdiel z toho plynie?75“. Následne nastáva proces zhodnocovania alternatív. Samozrejme, rizikom je určitá 2.7 Základná téza neznalosť možných alternatív a rovnako i fakt, že pri posudzovaní môže byť daný subjekt znalý predpoklada- Ako bolo predoslané už vyššie, predmetom výskumu ného výsledku takého zhodnotenia. tohto článku sú právno – teoretické aspekty elektronic- 72 DEWEY, John. Rekonstrukce ve filosofii. Praha 1929, str. 114. kých kontraktácií. Problematika elektronického sveta, 73 Zrov. JAMES, William. What Pragmatism Means [online]. In What is presnejšie povedané sveta kyberpriestoru a virtualizácie, Pragmatism. The Journal of Philosophy, Psychology and Scientific Methods,1904, nie je v histórii ľudstva konceptom novým, ktorý by sa vol. 1, no. 16, [citované 14. marca 2011] str. 2. Dostupné z: http://www.mar- objavil len nedávno. Táto informácia by potom mohla xists.org/reference/subject/philosophy/works/us/james.htm. implikovať, že poznávanie virtuálneho sveta, deskrip- 74 BRUNTON, David. Pragmatic Method [online]. ButterPies. [citované 14. marca 2011]. Dostupné z: http://davidbrunton.com/2010/10/02/pragma- cia jednotlivých javov odohrávajúcich sa v jeho rámci, tic-method/. obíde sa bez hlbšej právnej analýzy, keďže je možné 75 V originálnom anglickom znení je táto otázka podľa Bruntona formulova- túto vystavať práve na minulých skúsenostiach. Práve ná ako „What Difference Does It Make?“.
56 Revue pro právo a technologie Téma
uvedené platí iba čiastočne. Dôvodom je predovšet- možné dostať českým platným právnym poriadkom nasta- kým skutočnosť, že kyberpriestor a jednotlivé vzťahy veným zákonným požiadavkám kladeným na tzv. dokonalý v ňom odohrávajúce sa, sú determinované vnútornou (perfektný) kontrakt. Za účelom získania konkrétnych a externou dynamikou. Vnútorná dynamika je hnacím záverov bude ďalej v tomto článku užitých jednotlivých motorom, ktorý akceleruje okrem iného i dynamický vedeckých metód tak, ako je stručne popísané v pred- vývoj, resp. vôbec vznik, nových právnych kategórií, inšti- chádzajúcich subkapitolách. tútov a relácií. Externá dynamika je potom reprezento- vaná rýchlo sa meniacimi podmienkami spoločenského 3. Teória kontraktu života, ktoré obvykle reagujú na zásadné technologické zmeny na konkrétnom úseku skúmaných vzťahov. Nie V situácii, pokiaľ má byť predmetom reprezentova- je azda potreba žiadnej hlbšej analýzy k tomu, že tento ného výskumu sofistikované zhodnotenie vybraných vývoj bol, je a s najväčšou pravdepodobnosťou i bude aspektov elektronickej kontraktácie, bude nutné najskôr vývojom rýchlym, pričom jeho budúcu akceleráciu je ilustrovať základné elementy kontraktácie obecnej. možné len ťažko s presnosťou predvídať. V tomto aspekte je potrebné poukázať na určité odliš- Na strane druhej existuje právny poriadok určitej nosti, ktoré sú typické pre právne systémy zahraničnej právnej kultúry, v danom prípade teda český platný právnej proveniencie a rovnako tak je dôležité poskyt- právny poriadok kontinentálnej rodiny právnych kultúr. núť základný prehľad jednotlivých základných cha- Tento právny systém, ako masa práva na národnej rakteristických rysov ponúkaných samotným rímskym úrovni, zaiste prechádza neustálymi zmenami, pričom právom. V ďalšom rozbore tak bude pomocou zrovnáva- tento vývoj je jasne popísateľný pre všetky partikulárne cej metódy ilustrovaná teória kontraktu v kontinentál- oblasti právneho poriadku. Napriek tomu je neodškrie- nom (nemeckom), anglo-americkom a rímskoprávnom piteľným faktom, že technologický vývoj, predovšetkým pojatí, a to spoločne so základnou formuláciou podstat- ten odohrávajúci sa v kyberpriestore, je nutne o krok ných náležitostí kontraktácie. Vzhľadom na skutočnosť, vpred pred v súčasnosti nastavenými mechanizmami že kontinentálne právo určuje základné charakteris- platného právneho poriadku. Aj keď je tento výrok tiky i pre právny poriadok český, bude nemecká právna možno obtiažne a s nevôľou prijímaný, právo tu hrá doktrína ilustrovaná stručne. Naopak, anglo-ame- úlohu akéhosi sledovača vývoja, ktorý svojou právnou rický model obligačného práva si zaslúži väčšiu pozor- úpravou odpovedá na jednotlivé odohrávajúce sa zmeny nosť, a to nielen z dôvodu, že je vystavaný na odlišnom v spoločnosti zasluhujúce si adekvátnu právnu aprobá- koncepte právnych inštitútov, ale predovšetkým preto, ciu, resp. reprobáciu. ak bude ukázané i v ďalších častiach tohto článku, že V náväznosti na vyššie stručne ilustrovaný úvodný jeho prenikanie do kontinentálnej právnej kultúry je postreh týkajúci sa relácie právny poriadok – technolo- v poslednom období značné. gický vývoj, je potrebné potvrdiť, že v tomto kontexte sa kryštalizujú i jednotlivé právne aspekty elektronických 3.1 Základné rímskoprávne východiská pre kontraktácií. Ako bude vysvetlené v ďalších častiach obligačné právo tohto článku, elektronické kontraktácie sú fakticky produktom virtuálneho sveta, pričom vychádzajú zo Úvodom je potreba predznamenať, že pokiaľ sa základných náležitostí kladených na túto problematiku v ďalšom texte budú pomocou príslušného metodolo- platným právnym poriadkom. gického aparátu analyzovať kontraktácie, resp. elektro- V súvislosti s vyššie uvedeným je tak kľúčové zistiť, nické kontraktácie a ich špecifické aspekty, bude nutné či virtuálny svet so všetkými svojimi špecifikami dokáže najskôr pojednať obecne o záväzkoch a práve obligač- vôbec dostať požiadavkám na jednotlivé právne inštit- nom tak, ako je toto spoločné pre jednotlivé právne úty regulovaný platným (písomným) právnym poriad- kultúry. Nižšie uvedený stručný rozbor si nekladie za kom – v danom prípade platným poriadkom Českej cieľ poskytnúť právnu analýzu jednotlivých z rímskeho republiky. Inými slovami tak je z dôvodov čisto logic- právneho systému recipovaných inštitútov do jednotli- kých a praktických celkom zásadné zistiť, či je prostred- vých právnych systémov domácej či zahraničnej právnej níctvom práva informačných a komunikačných techno- proveniencie, skôr sa bude zameriavať na objasnenie ele- lógií možné dostať jednotlivým zákonným požiadavkám mentárnych výstavbových prvkov, na ktorých obligačné na tzv. perfektný (dokonalý) kontrakt. Tento terminus právo ako také spočíva. Pochopením základných obli- technicus bude definovaný a podrobne rozobratý ďalej gačných elementov je tak zrejme možné získať lepšiu v príslušných subkapitolách tohto článku. Pretože je predstavu o esenciálnych prvkov súčasného obligač- toto zistenie celkom zásadného charakteru (má impli- ného práva regulujúceho okrem iného i problematiku kácie pro futuro pri adekvátnom nastavení právnych (elektronických) kontraktácií. Nižšie uvedené stručné noriem, pri legislatívno-technickej činnosti, pri zhod- rozdelenie sleduje prehľad prvýkrát do právnej teórie notení praktických aspektov týkajúcich sa práve uvede- zanesený doktorom Otakarom Sommerom krátko po 76 ného atp.), bude táto téza považovaná za základnú tézu druhej svetovej vojne . tohto článku. Pri zvážení všetkých relevantných skutoč- ností by tak v závere tohto článku mala vyššie uvedená téza dať pomerne jednoznačnú odpoveď na otázku, či prostred- 76 V podrobnostech a pre hlbšiu analýzu nižšie uvedených okruhov zrov. níctvom informačných a komunikačných technológií je vôbec SOMMER, Otakar. Učebnice soukromého práva římského, II. díl, Právo majetko- vé, 2.nezměněné vyd., nákladem spolku čsl. právníků „Všehrd“, 1946, 356 s.
Revue pro právo a technologie 57 5/2012
3.1.1 Pojem obligácie či už vo podobe konkrétneho jednania, alebo nekona- nia (opomenutia). Na strane druhej je potom kontra- Ako bolo naznačené už vyššie, nie je možné porozu- hent povinný týmto spôsobom sa chovať a ručiť svojím mieť jednotlivým aspektom kontraktácií, vrátane kon- majetkom pre prípad, ak by svoju povinnosť nesplnil. traktácií elektronických, bez hlbšieho štúdiá záväzko- Oprávnená strana sa štandardne nazýva veriteľom (lat. vých vzťahov. V tomto smere tak nie je azda v sporu creditor) a strana zaviazaná – dlžník (lat. debitor). O obli- v tom, že základy obligačného práva položila pre ďalšie 77 gačnom vzťahu teória práva hovorí vtedy, keď právny generácie práve rímskoprávna náuka . Predstavenie poriadok zaisťuje veriteľovi, že si v prípade nesplnenia všetkých právnych inštitútov, ktoré sa v procese historic- dlhu môže z majetku dlžníka odňať príslušnú hodnotu kého vývoja menili až do súčasnej podoby zrejme nie je dlhovaného plnenia ako náhradu. V obligácii sa teda pre účely nižšie uvedeného rozboru natoľko významné. dlžníkov majetok dostáva do zvláštneho vzťahu viaza- Na tomto mieste je však potrebné objasniť základné nosti, ktorá umožňuje eventuálny veriteľov zásah pri momenty obligačného práva ako masy práva vytvore- náhradnom uspokojovaní jeho pohľadávky. ného rímsko-právnou náukou, ktoré majú relevanciu Obsahom obligácie je konkrétne jednanie či opo- i do súčasnosti. menutie, ku ktorému je dlžník zaviazaný. Predmet Obligačné právo je vedľa vecného práva hlavným obligácie sa tak bežne definuje ako obligačné plnenie. odvetvím majetkových práv. Obligačné právo vzniklo Toto, prirodzene, môže byť vo všetkých predstavi- v najstarších dobách, rozmach nastal v čase, keď sa teľných právnych vzťahoch skutočne rôzne. Rímska rozvíjal masovým spôsobom obchod, došlo k rozvoju právna náuka zvykla obligačné plnenie typizovať na tzv. hospodárstva a obecne celej spoločnosti. Pre vecné dare (dať, dávať, darovať), facere (konať, robiť, činiť) práva je charakteristická povaha statickosti a typickej a praestare (poskytovať, odovzdávať). Dare tak zname- dlhodobosti či trvalosti, pričom pre práva obligačné nalo plnenie, ktorého obsahom je prevod vlastníckeho je naopak typická dynamika. Táto dynamika nespo- práva, alebo prevod iného vecného práva, facere predsta- číva len v dynamike obligačného práva ako takého, ale vovalo typ plnenia faktickým úkonom a praestare malo predovšetkým v dynamike vzťahov odohrávajúcich sa viacero významov, ale v zásade sa jednalo o náhradu v jeho rámci. Obligačné práva je tak možné považovať 78 škody za to, že obligácia nebola jedným z kontrahentov za práve, ktoré mobilizujú majetkové hodnoty . Sféra splnená riadne či včas. K platnosti obligácie bolo potreba pôsobenia obligačných vzťahov je odlišná od sféry pôso- naplniť niekoľko dnes už právnou vedou detailne zade- benia majetkových vecných práv. Obligačné vzťahy tak finovaných znakov, a to objektívnu možnosť plnenia nepôsobia voči každému (lat. erga omnes), ako to platí ako po fyzickej, tak i právnej stránke, zákaz rozporu pre vecné práva, ale naopak len voči určitému konkrétne s dobrými mravmi a zákonom, možnosť ocenenia vymedzenému subjektu (subjektom). Dôvodom je pre- v peniazoch, a konečne tiež určitosť. dovšetkým skutočnosť, že len konkrétne subjekty sú schopné túto sféru a vôbec podstatu obligačného vzťahu 3.1.2 Pôvod obligácie ovplyvňovať, meniť či rušiť. Pre práva obligačné je tak typická nie absolútna, ale relatívna účinnosť. Predne je vhodné položiť si niekoľko základných otázok - Historicky sa obligačné právo vyvíjalo predovšet- ako sa vyvinula vlastne táto forma subjektívneho práva? kým v rímskom procese. Pre pochopenie súčasného A má už najstaršia obligácia rovnakú štruktúru ako obli- záväzkového práva je v tejto súvislosti významné, že gácia moderná? Na obe tieto otázky je možné odpo- pri analýze obligačného práva možno hovoriť o dvoch vedať len hypotézou, ktorej pravdepodobnosť je síce základných dôvodoch vzniku záväzku. Jedná sa jednak možné oprieť o výsledky komparatívnej právnej vedy, o zmluvu a jednak o protiprávne jednanie. V tretej knihe ktorá je ale v rímskom práve vždy odvážna, pretože už Gaiovej Učebnice sa tak vyjadruje stará zásada obli- i najstaršie právne pramene poukazujú na značný stupeň gačného práva (cit.): „Omnis enim obligatio aut ex con- vývoja obligačného práva. Z toho dôvodu je možné činiť tractu aut ex delicto nascitur“, teda že každá obligácia prípadné závery týkajúce sa počiatku vývoja len z niek- vzniká buď zo zmluvy, alebo z deliktu79. Obligácia tak torých starších zjavov, zachovaných do historickej doby. predstavuje právny vzťah, v ktorom jeden kontrahent Vyššie v texte tohto článku bolo uvedené, že najstaršími môže na základe príslušného dôvodu (zmluva či delikt) obligáciami boli záväzky nevyplývajúce zo zákona XII žiadať na druhom kontrahentovi určité chovanie, a to tabúľ, ale že to boli práve určité predtypy dnes predsta-
77 Už v zákone XII tabúľ (Lex duodecim tabularum) sa totiž objavuje vy- viteľných obligácií. Na tejto skutočnosti je tak možné vinutá kontraktná obligácia, ktorej predmetom je plnenie slobodného dlžní- potvrdiť, že vývoj obligačného záväzku z hľadiska his- ka (sponsio na dare oportere), a vedľa nej sa vyvíjajúca obligácia deliktná, ktorej torickej chronológie je značný, tzn. je možné uzavrieť, predmetom je zákonom stanovená pokuta, teda v podstate obligácia známa ne- že problematika obligácie je predmetom konštantných skoršiemu aj modernému právu. Nie je však pochyb o tom, že to nie sú najstar- zmien, pričom tento trend je zrejme pravdepodobný i do šie obligačné typy a najstaršie rímske právo malo aj podstatne iné formy záväz- kov, ktoré siahajú hlboko pred zákon XII tabúľ, ako je vindex, vas, praes a ne- budúcna. xum. Pre tieto typy je charakteristické to, že ich podstatou nie je právo žiadať po dlžníkovi určité chovanie (plnenie), ale moc nad osobou, ktorá sa k dlhu za- 3.1.3 Zmluva viazala. Zaviazanou osobou tak nie je dlžník sám, ale je ňou tretia osoba (ru- kojemník). Nie je jednoduché povedať, kedy a ako sa zo spoločného 78 Sú to štandardne právne normy, ktoré regulujú pohyb, zmenu v hospodár- obligačného základu vyčlenila zmluva, ako samostatné skom živote spoločnosti, teda smenné a obchodné vzťahy. východisko obligácie. Aj v tomto prípade musel pravde- 79 Obligácie tak vznikajú z určitých typických a typizovaných vzťahov.
58 Revue pro právo a technologie Téma
podobne nejaký subjekt ako ručiteľ na seba prevziať 3.1.5 Plnenie následky bezprávia spôsobeného nesplnením sľubu. To, či sa tak pôvodne dialo vo forme nexa (t.j. priameho Vnútorná štruktúra obligácie je dnes podstatne zotročenia ručiteľa), alebo či bola vytvorená nová forma zmenená, pretože došlo k teoretickému rozpracovaniu osobnej záruky, ktorá záležala na tom, že sa ručiteľ sám pojmu obligačného plnenia pojatého ako predmet obli- postaví za to, že dlžník svoj dlh splní a či touto formou gácie. Bezprostredne teda dáva obligácia právo na určité čistého osobného ručenia bez dlhu bolo práve tzv. sponsio, chovanie zaviazaného, toto právo je zaistené sankciou nie je isté. Takáto forma osobnej záruky sa vyskytuje štátneho vynútenia vedúceho prípadne v konečnej fázi v majetkovom štátnom práve, kde sa za dlžníka štátu až k exekúcii. (manceps) zaručujú zvláštnou záručnou zmluvou buď Obecne je možné konštatovať, že plnenie môže byť pozemky (praedia), alebo rukojemníci (praedes). buď pozitívne alebo negatívne, podľa toho, či spočíva Existujú tiež doklady, že v rímskom práve neskôr v pozitívnej alebo negatívnej činnosti, ako napríklad, dlžník preberal záruky sám za seba, t.j. za vlastný keď sa má dlžník niečoho zdržať. Rímskoprávna náuka dlh (samoručenie). Bez významu nie je v tejto súvis- vystihuje civilné plnenie, ako bolo už naznačené vyššie, losti ani to, že vyššie uvedený termín sponsio znamená obratmi dare, facere, praestare a oportere. Tieto slová majú nielen rukojemníctvo, ale i sám dlh. Nakoniec, pokiaľ presný technický význam, pričom dare značí prevod kvi- sa vlastné ručenie dlžníka považuje za dlh bez potreby ritského vlastníctva alebo zriadenie civilnej služobnosti zvláštnej záručnej zmluvy, i v tomto prípade je možné alebo usufruktu; facere je každé iné plnenie - napríklad dospieť k novému obsahu obligácie, k povinnosti splniť vydanie veci, prevod držby, zhotovenie diela, vykonanie to, k čomu sa dlžník zaviazal, ktorá je naviac zaručená práce a.i. a praestare značí ručenie a nadobúda v súvis- štátom vo forme exekúcie proti dlžníkovej osobe. losti s predmetom plnenia zmysel tam, kde ručenie Zmluva v dnešnom obligačnom ponímaní je výsled- dlžníka za náhradu škody následkom nesplnenia obligá- kom civilistického chápania právneho úkonu a jej cie (praestare dolum, culpam, custodiam). Niekedy sa tento príslušná právna úprava je, ako bude podrobne rozob- termín v prameňoch používa netechnicky, vo význame raté v nasledujúcich častiach tohto článku, obsiahnuté plniť. v občianskom zákonníku. V súčasnej právnej náuke moredného právneho poriadku je plnenie rozpracované v zásade terminologic- 3.1.4 Obligationes kým aparátom tvoreným obratmi dare, facere, ommitere a pati. Bližšie k tomu viď v ďalších subkapitolách tohto Obligationes teda vznikli postupným pretvorením článku. z pôvodnej bezprostrednej moci nad osobou toho, kto sa za dlh zaručil, v právo požadovať na dlžníkovi 3.1.6 Obligatio a debitum plnenie pod sankciou štátnej exekúcie proti dlžníko- vej osobe. K tomu je nutné dodať, že pod vplyvom his- Ak sledujeme pozorne historický vývoj obligácie, torického vývoja boli obligácie z deliktov uznávané len môžeme rozoznať v pojme obligácia dva prvky, a to v malom množstve prípadov, ktoré zahrňovali hlavné dlh a ručenie. Skutočná obligácia je tu až vtedy, ak je spôsoby majetkových deliktov (poškodenie a ukradnu- tu ručenie, ba obligácia môže niekedy pozostávať len tie veci) a reálnej urážky na cti: furtum, damnum iniuria z ručenia. V tomto zmysle je možné odkázať na naj- datum a iniuria (obligationes ex delicto) a ďalej v obmed- klasickejšiu definíciu obligácie vôbec, zachovanú v Jus- zenom množstve prípadov zmluv (oligationes ex con- tiniánových Inštitúciách (3, 13 pr.) : Obligatio est iuris tractu). Rýchla premena rímskej spoločnosti z agrárneho vinculum, quo necessitate adstringimur alicuius solvendae na obchodové hospodárstvo spôsobila ešte za republiky rei secundum nostrae civitatis iura. Obligácia znamená rozvoj zmluvných obligací, a to v podobe kontraktného skutočné puto, teda záväzok. systému, do ktorého sú zahrnuté iba určité zmluvné typy Dlh sám, t. j. povinnosť niečo vykonať (debitum) (contractus). Pritom pôvodný nexum a fiducia do tohto nie je ešte obligáciou, pokiaľ k tomu nepristúpi nutnosť systému ani neboli zaradené. Hlavným typom zostává povinnosť splniť, zaistenie, záruka, že sa skutočne stane sponsio, ako verbálny typ kontraktu, ku ktorému sa prira- to, čo sa podľa obsahu dlhu stať má. Vo vyvinutom práve ďuje literárny kontrakt, a vedľa ktorého sa objavuje nová ale obe tieto stránky obligácie splývajú nerozoznateľne forma neformálnej pôžičky, mutuum, ako typ reálneho v jedno. V povinnosti, t. j. v tom, čo sa stať má, vidíme kontraktu. Na tomto základe sa následne vyvíjajú kon- súčasne, že sa to stať musí. Takto aktuálne ponímaný stav senzuálne kontrakty (trh, nájom, spoločnosť a príkaz) však nie je pôvodným typom obligácie, čoho sú v prame- a ďalšie reálne kontrakty (úschova a výpožička), ako ňoch početné doklady. Vo vyvinutom klasickom práve obchodové chovania bez stanovenej formy. zahŕňa v sebe obligatio vždy nevyhnutne aj debitum. Obligatio teda nemôže vzniknúť z akéhokoľvek typu 3.1.7 Obligačná zmluva zmluvy, ale len v presne vymedzených prípadoch a tých, ktoré boli dané vývojom civilného práva. Obligationes ex Obligačnú zmluvu je možné vnímať ako akési právne contractu tak obsahujú určité typické zmluvné povin- dvojstranné rokovanie, ktoré záleží na súhlasnom nosti, ktoré väčšinou smerujú k výmene statkov a sú prejave dvoch oproti sebe stojacich strán (kontrahen- vynútiteľné štátnou mocou, ktorá sa nakoniec presadí tov) a ktoré zakladá obligačný pomer80. Podstatnou cestou exekúcie osobného dlžníkovho osobného ručení za splnenie prevzatej povinnosti. 80 Pojem zmluvy je širší než je tu spomenuté. Existujú napr. vecné zmluvy,
Revue pro právo a technologie 59 5/2012
súčasťou zmluvy je teda súhlasný prejav strán (lat. con- Sem patrí v tomto článku zmienené stipulatio, dotis ventio, consensus), ktorý sa realizuje prijatím ponuky. dictio84 a iurata promissio operarum85 Ak nie je pre prejav jednej alebo oboch strán predpí- b) literárne - t. j. expensilatio86 saná určitá forma, prejav sa môže realizovať aj mlčky Oba dva druhy kontraktov uvedené vyššie sú zmluvami (lat. per facta tacita). Obligačná zmluva je buď jedno- 81 jednostrannými. stranná (unilaterálna) alebo dvojstranná (bilaterálna). Závisí to od toho, či je na obligačné plnenie zaviazaná 2. Bezforemné kontrakty: len jedna strana alebo obidve strany. Bilaterálne zmluvy a) reálne, ktoré si pre svoj vznik vyžadujú okrem môžu potom byť buď aequálne čiže synallagmatické, ak bezforemného konsenzu aj odovzdanie veci jednou sú plnenia strán vzájomné, teda obe strany sa zaväzujú stranou druhej strane (vec lat. res). Sú to mutuum k vzájomnej výmene plnenia, prípadne inaequálne, kde (zapožičanie) - jediná jednostranná zmluva sa tiež obe strany zaväzujú k výmene plnenia, ale tak, z reálnych kontraktov. Ďalej je možné uviesť com- že záväzok jednej strany je podstatný, zatiaľ čo záväzok modatum (pôžička), depositum (uschovanie) druhej strany umožňuje vznik nároku len podľa okol- a pignus (ručná zástava). Všetko sú to bilaterálne ností daného prípadu. Dvojstranné zmluvy sú vždy (inaequálne) zmluvy. kauzálnymi právnymi jednaniami. Kauzou synalagma- b) konsenzuálne – nevyžadujú okrem konsenzu strán tických záväzkov je očakávanie vzájomného plnenia nič iné pre svoju platnosť. Toto však bolo nakoniec druhou stranou. Pre úplnosť vyššie uvedeného je možné uznané za dostačujúce len pri štyroch kontraktoch: dodať, že jednostranné zmluvy môžu byť tiež kauzál- emptio venditio (trh – dnes kúpna zmluva), locatio nymi, ako napr. zapožičanie v najobecnejšom ponímaní, conductio (nájom, námedzná zmluva a zmluva pri ktorom je kauzou práve poskytnutie úveru (lat. causa o dielo), societas (spoločnosť) a mandatum (príkaz). credendi). Taktiež môžu byť abstraktnými, vtedy sú Prvé tri sú zmluvami bilaterálnymi (aequálnymi), platné bez ohľadu na dôvod, pre ktorý boli uzavreté. posledná je bilaterálna (inaequálna). K vývoju obligačných zmlúv je možné v stručnosti Z týchto kontraktov bola abstraktná iba stipulá- podotknúť následovné. Klasické právo nepoznalo vše- 87 cia , ktorá v dôsledku toho mala veľmi širokú funkciu. obecný pojem obligačné zmluvy v tom zmysle, že by Kvôli výhodám, ktoré vyplývali pre veriteľa z abstraktnej pri všetkých okolnostiach stačila dohoda strán o plnení povahy záväzku, používala sa na realizáciu najrôznejších na vznik obligácie. Preto vlastne neexistuje termín, dôvodov. Ani pomocou stipulácie, ktorá bola schopná ktorý by zodpovedal adekvátnemu významu obliga- formovať jednostranný záväzok, ktorý mohol vzniknúť čnej zmluvy v tomto zmysle. Len niektoré typy zmlúv z akejkoľvek kauzy, nestačil kontraktný systém zachytiť boli v rímskom klasickom práve uznané ako záväzné. všetky možnosti záväzkov, ktoré sa v praxi vyskyto- Pritom v súlade so všeobecnými vývojovými zásadami vali. Rímske právo sa tak s týmto faktom vysporiadalo rímskeho práva sa najstaršie typy obligačných zmlúv pomocou tzv. nepomenovaných kontraktov. To si však vyznačujú požiadavkami na právnu formálnosť. Zmluva pre žalovateľnosť zmluvy vyžadovalo vzájomné plnenie je tu potom, ako bolo naznačené už vyššie, platná kvôli (synallagma), teda požiadavku, aby jedna zo zmluvných predpísanej forme, bez ohľadu na požiadavky skutočnej strán skutočne záväzok plnila. vôle strán a dôsledne bez zreteľa na skutočný konsen- Okrem prípadov uznaných ako zmluvné typy zus (tzv. vnútorný formalizmus starého civilného práva). 82 civilným právom nemá bezforemná dohoda o založení Najstaršími zmluvami tohto druhu boli rímske nexum 83 civilných záväzkov právnych účinkov. To vyjadruje výraz a fiducia . 88 nuda pactie obligationem non parit alebo ex nudo pacto V rámci pojednania o obligačných zmluvách je 89 inter cives Romanos actio non nascitur . vhodné rovnako podotknúť, že určité typy zmlúv boli Termín pactum v spojení s termínom conventio postupom času uznané civilným právom ako záväzné, alebo conventum nadobudol určitý technický význam napr. tzv. contractus. Contractus vôbec neznamená obli- v prétorskom práve, a to vo význame ujednanie (dohoda), gačnú zmluvu, iba zmluvu uznanú civilným právom ktorým sa odstraňuje spor medzi stranami. V tomto ako dôvod obligácie. Tieto zmluvy možno prehľadne zmysle už staré civilné právo v zákone XII tabúľ určilo, rozdeliť na dve skupiny: že pactum spôsobuje v určitých prípadoch zánik žaloby. 1. Prísne formálne kontrakty: Ináč sa používa termín pactum v rôznych prí- a) verbálne - ich platnosť závisí od určitej slovnej 84 Sľub poskytnúť veno. formy prejavov buď len jednej alebo aj oboch strán. 85 Rímski prepustenci (libertini, ius libertinus) – ak boli títo prepustení, vzni- kol medzi nimi a ich bývalým pánom, patrónom, patronátny vzťah –bývalý pán ktoré zakladajú vecné právo, zmluvy rodinného práva, zakladajúce rodinné po- si mohol vymôcť určité výhody ešte aj po prepustení a mohol prepustencov aj mery; v samotnom odbore obligačného práva sa ešte stretneme so zmluvou ako zmluvne zaviazať k plneniu určitej činnosti (iurata promissia operarum). Pátron dôvodom zániku a zmeny obligácie. si mohol vymôcť právo na úctu, menšie bezplatné práce, zákonné dedenie, po- 81 Toto pôvodné chápanie zmluvy aj ako jednostranného právneho úkonu v ručníctvo, alimenty v prípade núdze. dnešnej teórii kontraktu neobstojí. Model dokonalého kontraktu tak predpo- 86 Jedná sa o zápis (fingovanej) pohľadávky do účtovnej knihy veriteľa. kladá v zásade dvojstranný právny úkon. 87 Stipulácia bola niekedy jediným spôsobom pri causa donandi, ak sa malo 82 Najstarší právny úkon uspokojvania výmenných potřeb v rímskopráv- darovať darovacím sľubom a zmieri, ak bolo z tohto dôvodu druhej strane niečo nej náuke. sľúbené. Ak mal byť tento sľub záväzným, musel byť vo forme stipulácie. 83 Predstavovala akýsi prevod vlastníckeho práva k vernej ruke, predchod- 88 Takzvaná holá zmluva neposkytuje účinok inak záväznej obligácii. ca dnesšných obligácií. Jednalo sa v praxi o prevod vlastníckeho práva v pro- 89 Z takzvanej holej zmluvy sa žaloba nerodí. Dôvodom bolo, že nebola do- spech veriteľa. držaná forma stipulácie.
60 Revue pro právo a technologie Téma
padoch na označenie dohovoru, či už ide o jednotlivé k zmluve, ktorá vznikla konsenzuálne, pristúpila ešte zmluvné klauzuly alebo o rôzne doplnky k existujúcim ďalšia právna skutočnosť93. zmluvám. Takéto klauzuly niekedy môžu mať aj civilné Z najobecnejšieho ponímania potom kontinentálna účinky. Vzhľadom na túto okolnosť a taktiež aj na to, že náuka rozlišuje štyri základné podmienky platnosti niektoré dohody uznalo za záväzné podľa rímskopráv- zmluvy. Ide o (i) súhlas strany, ktorá sa zaväzuje, (ii) spô- nej náuky až prétorské právo a neskoré cisárske právo, sobilosť strany k uzatvoreniu zmluvy, (iii) určitý predmet teória všeobecného práva zahrnula pod termín pacta dohody a (iv) dovolená kauza obligácie. Kontinentálne rôzne prípady, v ktorých okrem systému kontraktov bola právne poriadky sa potom obecne zhodujú i na tom, že žalovateľná medzi stranami neformálna dohoda90. Celá ako dôvody vzniku záväzku k náhrade škody požadujú táto terminológia a aj náuka, ktorá sa k nej viaže, je ale skutočnosť, že nastala škoda, porušenie práva, príčinnú nerímska. Termín pactum sa nikdy v rímskom práve súvislosť medzi skutočnosťou, ktorou bolo porušené v takomto širokom význame nepoužíval. V justinián- právo a vzniknutou škodou a zásadne i zavinenie toho, skom práve nie sú rozdiely medzi záväzkami civilného kto škodu spôsobil (niekedy je prípustné hľadisko objek- a prétorského práva. Je to dôsledok vyrovnania práva tívne ako výnimka z práve uvedeného). civilného a prétorského. Dokonca aj netypické zmluvy Vo vzťahu k právnym úkonom podľa nemeckej teraz zaväzujú, do akej miery vyhovujú požiadavkám tzv. právnej doktríny inštruovanej práve BGB (nemeckým nepomenovaných kontraktov (contractus innominati). občianskym zákonníkom) je na mieste podotknúť Ak však zmluvný obsah nie je krytý formou niektorého v stručnosti nasledovné. Prvým zásadným princípom typického kontraktu alebo zmluvy uznanej prétorským nemeckého pravá je jeho bezformálnost. Právne úkony alebo neskorým cisárskym právom alebo pokiaľ nie je je možné uskutočňovať prakticky v akejkoľvek forme, možné zmluvu pokladať za záväznú ako tzv. nepomeno- ak nie je dana zákonom ci dohodnutá medzi stranami vaný kontrakt, platí naďalej zásada, že nuda pactio obli- daného záväzku. Ak je zákonom vyžadovaná forma, gationem parit, t.j. bezformálna zmluva, hoci mala kauzu, dôvodom je závažnosť právneho úkonu alebo snaha sama osebe nespôsobí záväzok. V tomto smere prinieslo vopred upozorniť strany na potrebu dôkazného prostri- zmenu až právo obecné (všeobecné), ktoré je na jednot- edku. U zmlúv uskutočnených za prítomnosti notára je livé kontraktácie aplikované i v súčasnosti. požiadavka príslušnej formy potom potvrdená výslovne zákonom a bez dodržania tejto formy by taký úkon bol 3.2 Kontinentálne (nemecké) obligačné i v našom ponímaní vnímaný kao neplatný. Strany sa právo teda i podľa nemeckej právnej náuky musia pridržiavať presných náležitostí stanovených príslušným právnym Hneď na úvod tejto subkapitoly je na mieste uviesť, predpisom. Je rovnako skutočnosťou, že nemecká že druhá kniha nemeckého BGB je výslovne nazvaná právna úprava javí tendenciu skôr v prospech konštitu- „Obligačné právo“91, čím nemecká právna doktrína tívnej formy právního úkonu na úkor formy deklaratór- akcentuje dôležitosť obligačného práva (kontrak- nej (zrov. ustanovenie § 125 BGB). Ak teda dodržaná tačný rozmer súkromného práva) vo svojom právnom zákonná forma nie je, tento fakt vyústi k absolútnej poriadku. V každom prípade sa i kontraktačné právo neplatnosti takého právneho úkonu. Strany však vždy odohráva na podklade kontinentálnej právnej kultúry. majú možnosť v súlade so zásadou autonómie vôle Na rozdiel od práva anglo-amerického je pojem obligač- zvoliť, aký účinok nimi zvolená forma právneho úkonu ného práva výslovne uznaný. Ako dva základné dôvody vyvolá. Inými slovami povedané, forma bude konšti- závazkov sú uznané právne úkony (najmä zmluvy) tutívna, teda podmieni vznik zmluvy, ci naopak bude a protiprávne úkony (najmä spôsobenie škody). Podľa forma deklaratórna a v tom prípade iba osvedčí, že ku toho potom kontinentálna teória rozdeľuje záväzky na vzniku zmluvy už došlo. Strany daného kontraktu môžu obligácie kontraktné (zmluvné) a na obligácie deliktné dohodu o forme právneho úkonu uzavrieť kedykoľvek. (extrakontraktné, mimozmluvné). Moze Byť súčasťou právneho úkonu, alebo dohod- Kontinentálne poňatie vzniku zmluvy je výslovne nutá zvlášť. Zmena formy právního úkonu je výrazom a čiste konsenzuálne. Zmluva vzniká na základe prejavov zmeny ich aktuálnej vôle., pričom túto zmenu formy vôle, tj. spravidla úplným a bezpodmienečným prijatím strany musia vždy dokázať. Navyše pri dokazovaní nie je ponuky. To platí aj pre tzv. zmluvy reálne. Latinská potreba preukazovať zmenu vôle, postačí iba akási ten- zásada re contrahitur obligatio92 neznamená, že by zmluva dencia k uzavretiu zmluvy v určitej forme, ktorá sa líši nevznikla konsenzuálne, ale znamená, že k tomu, aby od pôvodnej formy právního úkonu. V pochybnosti- vznikli zamýšľané právne dôsledky zmluvy, je treba, aby ach sa príslušné rozhodovací orgány (napr. súdy) môžu riadiť pomocnými faktormi, ako sú například okolnosti 90 Hovorí sa tu o tzv. pacta vestita a rozoznávajú sa pacta adiecta (vedľaj- šie dohody), pacta praetoria (bezforemné dohody uznané prétorským právom) a zmeny formy právního úkonu, obchodné zvyklosti, sprá- pacta legitima (bezforemné dohody uznané neskorším právom cisárskym). vanie sa kontrahentov atď. V tejto fáze kontraktačného 91 Právnu komparatistiku, z ktorej záverov vychádza aj táto subkapitola člán- procesu sa opäť v plnej sile prejavuje nemecký doktri- ku komplexne podáva práca Zweigerta a Kotza. V podrobnostiach viď: nálny rešpekt k autonómii vôle subjektov súkromného ZWEIGERT, Konrad; KÖTZ, Hein. An Introduction to Comparative Law. Pře- práva. Nemecké právo tak ani v tomto prípade nekladie ložil Tony Weir. 3th edition. New York: Oxford University Press, 1998, 714 s. ISBN: 0-19-826860-2. 93 Tak napríklad zmluva o pôžičke vzniká konsenzom ako každá iná zmlu- 92 Jedná sa o kontrakty reálne, ktoré vyžadujú predanie veci. Rímskoprávna va, jej zamýšľané právne dôsledky však nastanú práve vtedy, keď k uzatvorenej náuka rozlišovala štyri typy, a to mutuum (zapožičanie), commodatum (vypoži- zmluve a na jej základe pristúpi odovzdanie predmetu pôžičky veriteľom dlž- čanie), depositum (úschova) a pignus (zmluva o zástave ručnej). níkovi.
Revue pro právo a technologie 61 5/2012
zbytočné prekážky pre efektivne zavŕšenie kontraktácie. musí poskytnúť ten, resp. sľúbiť ten, kto sľub prijíma, I v prípade nemeckého modelu, podobne jako včekom tzn. v platnom právnom poriadku Českej republiky platnom právnom poriadku, ako bude ostatne ukázané akceptant98. Nestačilo by teda, keby ju poskytla tretia ďalej v tomto článku, platí, že pre to, aby písomná osoba na zmluve nezúčastnená a nestačí ani, že by forma bola platná, musi byť i podpísaná. To znamená, bola daná kauza na strane toho, kto sľub činí (oferent). že písemný právný úkon je v nemeckom ponímaní pod- Tým sa consideration výslovne odlišuje od tzv. určitého písaným (signovaným) právnym úkonom. Zásadne sa predmetu dohody tak, ako ho rozlišuje práve kontinen- podpisy na jednej listine nevyžadujú94. tálny právny systém. Tento predmet na rozdiel od con- V nemeckej právnej doktríne ďalej platí, že elektro- sideration musí byť daný na strane oferenta, napriek nická forma právneho úkonu je takmer vždy porovna- tomu, že zo strany akceptanta nebola ani poskytnutá či teľná s formou písomnou. Podrobnejšie sa touto proble- ponúknutá protihodnota. matikou potom zaoberajú špeciálne ustanovenia BGB Požiadavka consideration je dôsledným uplatnením a ďalšie zákony (o elektronickom podpise atp.). zásady rímskoprávnej náuky do ut des, do ut facias atd. (ako konštitutívny prvok zmluvy). Z tohto dôvodu je 3.3 Anglo-americké obligačné právo možné vysledovať viacero praktických implikácií práve uvedeného – napríklad, že anglo-americká doktrína Anglo-americké právo nepozná pojem obligačného nepovažuje v rámci systému common law darovanie99 za (záväzkového) práva v našom zmysle. Anglo-ame- zmluvu. Dôvodom je práve chýbajúca zložka – conside- 95 rické právo rozoznáva doktrínu tzv. law of contract , t.j. ration. zmluvné právo a tzv. law of tort, t.j. deliktné právo. Na strane je otázka, v čom vlastne consideration Zmluva v anglo-americkom systéme vzni- môže platne podľa anglo-americkej doktríny spočívať. ká dvojakým spôsobom. Obecne sa ku vzniku zmluvy Odpoveď je možné nájsť vo viacerých teoretických požaduje (i) ponuka (oferta), (ii) tzv. consideration (pro- prácach predovšetkým anglosaských právnych teo- tiplnenie), (iii) prijatie zmluvy (akceptácia), (iv) oboj- retikov100. Pre zjednodušenie je možné uviesť, že con- stranný úmysel dať vzniknúť právnemu vzťahu. Špeci- sideration môže spočívať prakticky v čomkoľvek, čo fickým a pre anglo-americký právny systém štýlotvor- má pre oferenta nejakú hodnotu. Hodnota considera- ným prvkom vzniku kontraktu je tzv. consideration, tion však, a to nie je bez významu, nemusí byť rovnaká o ktorom bude podrobnejšie pojednané ďalej v tejto časti a dokonca ani primeraná hodnote toho, čo oferent článku. Anglo-americká právna doktrína iba výnimočne poskytuje, resp. sľubuje poskytnúť. Consideration je síce požaduje uzatvorenie zmluvy pod pečaťou (angl. under podobná kauze, ako bolo uvedené vyššie, avšak nezna- seal). Takéto zmluvy, obvykle nazvané v angličtine ako mená požiadavku, aby zmluva bola úplne synalagma- deeds, vykazujú obrovskú formálnosť (nutnosť dodržať tická (vzájomne podmienená). právom predpísanú formu) a abstraktnosť. K svojej plat- V náväznosti na vyššie uvedené je však pre úplnosť nosti tieto ujednania v podobe deeds nevyžadujú tzv. potreba i dodať, že rigidnosť požiadavku considera- consideration a ich záväznosť plynie predovšetkým zo tion a z toho eventuálne vyplávajúca tvrdosť práva do 96 samotného zachovania predpísanej formy . istej miery zmierňuje equity, v rámci ktorej bol v päťde- siatych rokoch dvadsiateho storočia vytvorený právny 3.3.1 Právny inštitút consideration 101 inštitút tzv. promisory estoppel . Tento obecný inštitút vytvorený predovšetkým anglickou judikatúrou, je vo Consideration je považovaná za tzv. cenu (protihod- svojej právnofilozofickej podstate opakom pozitivis- notu) sľubu. Consideration predstavuje jeden z kla- tickej zásady lex dura, sed lex102. Je to konieckoncov sických inštitútov angloamerického zmluvného práva, procesný inštitút, ktorý v danom prípade znamená, že ktorý pochádza približne z 13. storočia. Dodnes pred- 97 sa nemôže dovolať nedostatku consideration ten, kto stavuje „základnú náležitosť vynútiteľného záväzku“ . niekomu niečo sľúbil za účelom toho, aby sa druhý kon- Anglická doktrína práve uvedené označuje ako tzv. price trahent za nejakým spôsobom zachoval, a druhý kon- of promise. Znamená to, že zmluva v právnom systéme trahent tak, spoliehajúc sa na daný sľub, učinil. Tu teda common law nie je platná v dôsledku samotného prijatia nastáva akási ekvitná situácia, ako keby zmluva vznikla, ponuky, aj keď obe zmluvné strany mali úmysel založiť i keď consideration nebola daná. právny vzťah, ak neposkytne druhá strana oferentovi, České zmluvné právo na koncepcii angloameric- alebo ak mu nesľúbi poskytnúť určiteľnú protihod- kého consideration nespočíva. K tomu zrov. ustanove- notu jeho sľubu. Jedno zo zásad consideration totiž je, že predpokladom platnosti zmluvy je to, protihodnotu 98 Angličtina tento proces označuje obratom „consideration moves from the promisee“. 94 V podrobnostiach viď MARKESINIS, B.; Unberath, H.; Johnston, A. Ne- 99 Common law teda nepozná darovací zmluvu, nepozná však ani kontinen- mecké záväzkové právo: Komparatívne pojednania. 2. ed. Oxford a Portland, tálny pojem negotium mixtum cum donatione, tzn. disimulovanú darovaciu zmlu- Oregon: Hart Publishing, 2006. s. 82. vu, ktorá by v českom platnom právnom poriadku (aj keď zastretá napr. kúpnou 95 K tomu podrobnejšie napr. v práci SALMOND, J.; WILLIAM, J. Princi- zmluvou), bola v každom prípade považovaná za zmluvu darovaciu. V danom ples of the Law of the Contracts. prípade je totiž consideration daná, takže zmluva vznikla, ako bolo dohodnuté. 96 Zrov. i ZWEIGERT, Konrad; KÖTZ, Hein. An Introduction to Compara- 100 K tomu viď teoretické diela predovšetkým Simmondsa či Tunca. tive Law. Přeložil Tony Weir. 3th edition. New York: Oxford University Press, 101 Promisory estoppel znamená akúsi prekážku uplatnenia práva na žalobu, 1998, 714 s. ISBN: 0-19-826860-2. založenú na sľube jedného z kontrahentov. 97 Zrov. napr. Pennsy Supply, Inc. v. American Ash Recycling Corp. of Penn- 102 Doslovný preklad tejto zásady právnych pozitivistov je možné vymedziť sylvania, 895 A. 2d 595 (2006). ako „tvrdý zákon, predsa zákon“.
62 Revue pro právo a technologie Téma
nie § 488 ObčZ, podľa ktorého záväzkovým právnym tácie platí zásada clara pacta, boni amici105, ktorá nie je vzťahom je (cit.) „právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká v kontinentálnom právnom systéme natoľko dôle- právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi žitou. V praxi to znamená, že každý z kontrahentov vzniká povinnost splnit závazek“. Na strane druhej je zmluvy je povinný dôkladne formulovať zmluvné ujed- však potreba podotknúť, že určité vplyvy anglo-ame- nanie tak, aby nezanechávalo priestor pre interpretáciu rickej doktríny consideration je možné identifikovať nie kýženým spôsobom. Preto je pre anglo-americkú i v rozhodovacej praxi českých súdov, konkrétne potom doktrínu typické, že kontrahenti do príslušného znenia Najvyššieho súdu ČR. Ten napríklad vo svojom rozhod- zvyknú zaniesť všetky možné situácie, ktoré je potreba nutí z 30. apríla 2009103 explicitne uviedol (cit.): „Rozpor ošetriť po práve tak, aby nedochádzalo k možným nega- citovaného smluvního ujednání s dobrými mravy spočívá tívnym právnym dôsledkom. Základnou snahou tak je především v tom, že žalobkyně byla podle rámcové smlouvy odstrániť pokiaľ možno všetky nejasnosti a problema- povinna přispívat dovolatelce na otevření nových prodejen, tické okruhy a pripraviť znenie zmluvného ujednania so avšak této její povinnosti podle skutkového zjištění odvola- všetkými, i teoreticko v úvahu prichádzajúcimi, situá- cího soudu neodpovídala žádná povinnost na straně dovo- ciami. Prirodzene, predvídať všetky možné situácie nie latelky […]. Žalobkyně tak byla nucena přispívat na inves- je možné, i keď znenia anglo-amerických zmlúv bývajú tiční náklady dovolatelky, aniž by se jí za to dostalo jaké- značne komplikované, technicky previazané a súčasne hokoliv závazně ujednaného protiplnění [… ] Rozhodující dublujúce štandardné znenie príslušnej situácie tak, ako z hlediska posouzení předmětného ujednání jakožto rozpor- je táto legislatívne ošetrená v príslušnom zákone. ného s dobrými mravy je však skutečnost, že žalobkyně tím, Ako riešenie vyššie uvedeného problému nemož- že byla podle ročních smluv povinna přispívat na náklady nosti pamätať na všetky v úvahu prichádzajúce riešenie spojené s otevřením nových prodejen žalované, se podílela našla predovšetkým anglosaská doktrína riešenie na nákladech žalované, ač je věcí každého podnikatelského v podobe tzv. implied terms. Jedná sa o podmienky, ktoré subjektu, aby si své náklady podnikání hradil sám. Nemá zo zmluvy vyplývajú, aj keď v nej nie sú uvedené výslovne totiž žádné opodstatnění, aby ve vztahu dvou samostatných (lat. expressis verbis, prípadne expressis verbis imperativis). podnikatelských subjektů přispíval jeden z těchto subjektů na Častokrát sú tieto implied terms obsiahnuté priamo investiční, či provozní náklady druhého subjektu.“ V ang- v zákonoch a predstavujú mantinely pre príslušnú inter- loamerickom common law by vynútiteľnosť uvedeného pretáciu daných sporných otázok. Ako typický príklad je záväzku zrejme vôbec neobstála práve kvôli absencii možné uviesť uznávané pravidlo – tzv. caveat emptor pri tu diskutovaného inštitútu consideration. Prirodzene, kontratácii spočívajúcej v kúpnej zmluve. Toto kontra- i Najvyšší súd nezriedka judikuje, že záväzky neobsa- hentovi ukladá, aby sa po prevzatí kúpenej veci v prvom hujúce protiplnenie môžu byť považované za rozporné rade bez zbytočného odkladu presvedčil, či daný tovar s dobrými mravy podľa súkromnoprávnych právnych dôsledne zodpovedá uzatvorenej zmluve. Táto zásada predpisov. teda v praxi znamená, že vady tovaru, ale i nedostatky z nejasnosti zmluvy, pokiaľ ich kontrahent mohol 3.3.2 Zmluvné podmienky, conditions, pri zachovaní opatrnosti, ktorá mu je touto zásadou warranties ukladaná, poznať, ide na vrub kupujúceho. Zmluvné podmienky sa v anglo-americkom právnom 3.3.3 Zánik záväzkov zo zmluvy ponímaní rozlišujú na tzv. conditions a tzv. warran- ties. Pojmom conditions je potreba rozumieť podmi- Podľa anglo-americkej právnej doktríny záväzky zo enky esenciálnejšieho významu pre daný kontrakt, pod- zmlúv zanikajú (i) splnením, (ii) dohodou strán – pre- mienky základné, dôležitejšie, ktoré by z hľadiska rím- páčením či disolúciou, (iii) porušením zmluvy a (iv) skoprávnej náuky bolo možné označiť za tzv. essentialia následnou nemožnosťou plnenia či frustráciou. Je negotii danej zmluvy. Warranties104 je potom možné defi- teda evidentné, že anglo-americká doktrína typizuje novať negatívne, ako podmienky, ktoré práve uvedené možnosti zániku záväzku užšie, ako napríklad česká vlastnosti nemajú. doktrína. Podľa platného českého právneho poriadku Anglo-americkí sudcovia sú zvyknutí pri výklade totiž možností ukončenia záväzku existuje viacero106. zmluvných podmienok, zrejme viac než sudcovia kon- Pojem frustrácia záväzku sa na rozdiel od ostatných tinentálni, trvať na výslovnom znení zmluvy, na slovách vyššie uvedených pojmov definuje nie práve jednodu- daného zmluvného ujednania. To so sebou prináša cho. Dôvodom sú, ako bolo už ilustrované na začiatku druhú rovinu, a to je neprihliadanie k ujednaniam, tohto článku, zásadné principiálne odlišnosti niekto- ktoré v zmluve výslovne obsiahnuté nie sú. V ang- rých právnych inštitútov anglo-americkej právnej náuky. lo-americkom právnom myslení potom pre kontrak- Preto bude asi pre účely tohto článku vhodné odkázať na súdne rozhodnutie v prípade Paradine vs. Jane, ktoré
103 Zrov. rozhodnutie Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2184/2007. 104 Pre vylúčenie akýchkoľvek pochybností znamená obrat warranties ďal- 105 Doslovný preklad tejto latinskej zásady by mohol znieť ako „Jasné presné šie zmluvné podmienky nevykazujúce povahu essentialia negotii. Nie je však v zmluvy (dohody) robia dobrých priateĺov“. tomto rozbore možné vnímať tento obrat ako záruky, ktoré sa typicky objavu- 106 Dôvodom je zrejme i skutočnosť, že v českom súkromnom práve sú jú pri zmluvných ujednaniach v rámci fúzí či iných akvizičných projektoch (v dôvody zániku záväzku obsiahnuté ako v obchodnom zákonníku, tak v zákon- takých zmluvách sa nezriedka objavujú ucelené kapitoly ako representations – níku občianskom. Navyše je tiež skutočnosťou, že vybrané spôsoby zániku zá- prehlásenia a warrants – záruky poskytujúce druhému kontrahentovi informá- väzkových právnych vzťahov sa primerane aplikujú i na obchodnoprávne zá- ciu o stave a kvalite vecí, práv a záväzkov pre príslušnú transakciu). väzkové vzťahy.
Revue pro právo a technologie 63 5/2012
sa po jeho vydaní v roku 1647 stalo precedentným pod- tak potrebné tort vnímať ako delikt spáchaný medzi kladom pre ďalšie rozhodnutia týkajúce sa kontraktácií. stranami súkromného práva zahrnujúci práve tie delikty, Vtedy v tomto prípade šlo o to, nájomca pôdy odmietol ktoré vzniknú porušením povinnosti danej právom a nie zaplatiť nájomné z toho dôvodu, že bol vojskom násilne príslušnou zmluvou uzatvorenou medzi kontrahentmi. vyhnaný z držby najatého pozemku. Nemal preto ako Tort je civilným deliktom, pre ktorý právo stanoví opa- nájomca z tohto pozemku žiaden úžitok. Súd ho však trenie k náprave. Torty tvoria najrozmanitejšiu skupinu vtedy aj napriek práve uvedenému odsúdil k zaplateniu civilných deliktov predovšetkým v anglickom (anglosas- príslušnej čiastky. V danom prípade šlo o istú podob- kom) právnom systéme a ochraňujúcu široké spektrum nosť s následnou nezavinenou nemožnosťou plnenia, záujmov proti rôznym typom narušenia. ktorá býva považovaná za hlavnú. Viac podobnosti však „Právo tortov (anglicky tiež law of torts či torts prípad zrejme má s právnym inštitútom nemeckého law) je časť širšej podstaty súkromného práva, niekedy Wegfall der Geschäftsgrundlage (odpadnutie podstaty nazývaná tiež ako právo záväzkové (do tejto skupiny sa právneho úkonu). Nešlo totiž o to, že by vyhnanie totiž právo tortov štandardne radí). Torty teda patria z držby bolo žalovanému nájomcovi zabránilo v zapla- do súkromného práva, a konkrétne tej záväzkovej časti, tení nájmu, ale o to, že bol zmarený dôvod, pre ktorý ktorá nevzniká na základe zmluvnom, ale vzniká poru- si príslušný pozemok nájomca najal. Toto známe roz- šením právnej povinnosti. Tort je civilným deliktom, hodnutie však bolo neskoršou judikatúrou, a to i napriek ktorého následkom je zodpovednosť škodcu za tento doktríne stare decisis, zmenené. Neskôr bolo súdmi delikt a povinnosť jednak zastaviť nežiaduce jednanie uznané, že v dôsledku odpadnutia základu zmluvy (angl. (pokiaľ trvá), prípadne nahradiť škodu, a to materiálnu, tzv. foundation of the contract), teda v zmysle vyššie nemateriálnu, či obe vo vzájomnej kombinácii. uvedeného Wegfall der Geschäftsgrundlage, záväzok Anglo-americké právo nepozná obecný pojem zaniká. Týmto bola frustrácia ako dôvod zániku záväzku náhrady škody tak, ako je tento existentný v našom platne uznaná. právnom poriadku v ustanovení § 420 občianskeho Čo sa týka nemožnosti plnenia, ako právneho inšti- zákonníku. Podľa tohto ustanovenia v odseku 1 platí tútu majúceho celkom zásadný dopad do záväzkových (cit.): „Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil poru- právnych vzťahov i v českom právnom poriadku, je šením právní povinnosti.“ Odsek 3 potom doplňuje, že možné k vyššie uvedenému rozboru týkajúceho sa ang- (cit.): „Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu lo-americkej právnej doktríny v stručnosti dodať nasle- nezavinil.“, tzn. zodpovednosť podľa českého občian- dovné. Nemožnosť plnenia vyjadrená obecnou právnou skeho práva je vybudovaná na princípe objektívnom zásadou lat. impossibilium nulla obligatio107 v anglo-ame- a zavinenie sa predpokladá. Podľa anglo-amerického rickom práve neplatí. Vždy je nutné vychádzať zo záverov common law však zodpovednosť za spôsobenú škodu uvedených vyššie. V každom prípade je však potreba (povinnosť škodu nahradiť) vzniká, ako bolo nazna- pre úplnosť dodať, že nezavinená následná nemožnosť čené už vyššie, vtedy, ak bola táto škoda spôsobená špe- plnenia (v angličtine tzv. impossibility of performance) cifickým spôsobom právom uznaným ako dôvod vzniku zánik príslušného záväzkové vzťahu pôsobí. zodpovednosti za škodu. Takýmto dôvodom už tradične v anglo-americkej doktríne je jednak breach of contract 3.3.4 Tort (porušenie medzi stranami zjednaného ujednania) a taktiež takzvaný a tu bližšie analyzovaný tort (civilný, Anglosaská a poťažne anglo-americká doktrína je mimozmluvný delikt). Pokiaľ ide o tzv. torts, je situácia natoľko špecifická, že niektoré obligačné východiská zložitejšia, ako bude ilustrované v stručnosti ďalej. vôbec v našom kontinentálnom ponímaní neexistujú. V zásade je možné pre prehľadnosť tort členiť na Takým prípadom sú aj tzv. torty, o ktorých bude pojed- tort, (i) o ktorom platí zásada iniuria sine damno non est nané nižšie. Pre analýzu v rámci tohto rozboru sú mimo- actionable, tzn. tort, ktorý dáva vznik nároku iba vtedy, riadne dôležité práve preto, že ako v našej náuke neexis- ak bolo zároveň dokázané, že protiprávnym úkonom, t.j. tujúci model kontraktácie predstavujú významnú časť konkrétne protiprávnym zásahom do cudzieho práva, obligačného práva viacerých právnych systémov. bola spôsobená škoda (vo význame damnum emergens Oblasť práva tortov108 zahŕňa široké spektrum 109 a lucrum cessans) a (ii) tort, ktorý je actionable per se, tzn. deliktov spáchaných jednou osobou druhej. Obrat tort, ktorý dáva vznik nároku sám o sebe, pričom nie je „tort“ je odvodený od latinského slova „tortum“ potreba vôbec zisťovať, či došlo k zásahu do cudzieho a znamená civilný delikt. Do češtiny či slovenčiny práva, resp. či takým zásahom bola spôsobená škoda. sa však náležite preložiť nedá (jeho právny ekviva- V rámci obecných úvah pri analyzovaní obligač- lent v našej právnej doktríne neexistuje). V ďalšom ných otázok anglo-americkej doktríny je problematika rozbore sa preto uspokojíme s prekladom civilný delikt, tortov o to komplikovanejšia, že jednotlivé torty vznikali i keď s vedomím určitej nepresnosti. V tomto smere je postupne, vytvárala ich judiciálna prax a doktrinálne 107 Táto rímskoprávna zásada fakticky vyjadruje, že neexistuje záväzok robiť učenie, a preto nie je možné hovoriť o nejakom jednot- nemožné věci, resp. nemožno sa zaviazať na to, čo nie je možné (keďže nemož- nom ucelenom menovateli, ktorý by všetky torty presne né nie je predmetom záväzku) unifikoval. K najmladším z hľadiska počiatku svojho 108 Zrov. například CEROVSKÁ, Ida. Komparácia inštitútov tortov a deliktov a ich kolízneho riešenia. Diplomová práca. Masarykova univerzita. Brno, 2008. pôsobenia v právnom poriadku sa obvykle radí tzv. neg- 109 Týka sa tak situácii rozličných, ako napríklad pošmyknutia sa v super- ligence – tento obrat má dva základné významy: (i) markete, autonehôd, prežitie traumatickej situácie, napadnutia, ohovárania, až nedbalosť, pričom v tomto zmysle je i v našom právnom po poškodenie výrobkov či podanie nesprávnej (napríklad právnej) rady.
64 Revue pro právo a technologie Téma
poriadku chápaný ako jedna zo zložiek zavinenia a (ii) 3.4 Teoretickoprávne východiská právneho samostatný tort, ktorý je v právnej doktríne anglosaského jednania, vôle a jej prejavu právneho systému odvodzovaný od precedentného roz- 113 hodnutia Snemovne lordov ešte z roku 1932 v súdnom Pojem právneho jednania bol vytvorený vedou pan- prípade Donogue vs. Stevenson110. V tomto zmysle je dektného práva ešte v XIX. storočí. V duchu starorím- negligence zavineným spôsobením škody a svojou kon- skeho individualizmu zaisťuje právny poriadok osobám cepciou sa asi najviac blíži obecným ustanoveniam kon- zmluvnú voľnosť upraviť svoje súkromné pomery podľa tinentálneho práva o zodpovednosti za škodu tak, ako vlastného rozhodnutia. Táto voľnosť však nie je bez je tento inštitút zakomponovaný v ustanovení § 420 akýchkoľvek mantinelov. V tejto sfére individuálnej občianskeho zákonníku (zrov. vyššie). Z povahy neg- voľnosti je teda smerodatnou vôľa každého jednotlivca, ligence, čo bolo akcentované i v samotnom znení cit. na ktorého prejav viaže právny poriadok za účelom, aby súdneho rozhodnutia Donogue vs. Stevenson, vyplýva, vôli bolo vyhovené, určité právne účinky. V podrobnos- že k úspešnosti žaloby nebude postačovať dôkaz neg- tiach je možné opäť odkázať na teoretické práce najmä 114 ligence ako formy zavinenia, ale i dôkaz, že v dôsledku Otakara Sommera . zavinenia bola žalobcovi spôsobená škoda. V náväznosti na vyššie uvedené sa tak súkromná Na rozdiel od negligence, ktorý je najmladším vôľa môže uplatniť v najrôznejších oblastiach práva a zrejme i najobecnejším a najmenej formálnym tortom súkromného, tzn. nielen napríklad pri uzatvorení man- v anglo-americkej doktríne, je napríklad tort označo- želstva, ale napríklad i pri zjednávaní zmluvy či parti- vaný ako tzv. trespass považovaný za jeden z najstarších kulárneho kontraktačného ujednania. Pod právnym a veľmi formalizovaných. Samotný obrat trespass nemá jednaním je tak možné rozumieť tieto najrôznejšie akty, v českom ani v slovenskom jazyku opäť žiadny vhodný obsahujúce prejav vôle súkromnej. ekvivalent a z hľadiska lexiky je fakticky nepreložiteľné. Niet sporu v tom, že s matériou diskutovanou Preto bude pre vysvetlenie tohto inštitútu potrebné pris- v tejto subkapitole úzko súvisí i problematika právnych túpiť k popisnej deskripcii. Jeho význam obvykle didak- účinkov. Jedným z najdôležitejších právnych účinkov ticky vyplynie z legálnej definície, ktorú mu za týmto je vznik subjektívneho práva. Otakar Sommer v tejto účelom poskytuje samotný common law, v ktorom je súvislosti výslovne uvádza (cit.): „Komplex skutečností, tento tort v angličtine charakterizovaný ako tzv. „direct na něž se váže (rozumej právo subjektívne), zve se titulem and forcible injury“, teda priame a násilné porušenie tohoto účinku. ... Titulus ... značí jen skutečnosti, zakládající práva. Pri tom vôbec nezáleží na tom, či k takému poru- nárok na nabytí práva, kdežto modus jsou skutečnosti, jimiž šeniu došlo neoprávneným vstupom na cudzí pozemok, právo samo vzniká. Patrná jest tato protiva při obligační ublížením na tele, či ohováraním111. smlouvě a tradici.“ V majetkovom práve sa často potom Prirodzene, výčet jednotlivých tortov nie je vyššie hovorí o tzv. nadobúdajúcom právnom jednaní. Nado- uvedeným stručným popisom v žiadnom prípade budnutie práva (tzv. spojenie práva s daným subjektom, konečný. Anglo-americká doktrína rozlišuje i mnohé teda v danom prípade kontrahentom) v tomto kontexte ďalšie špecifické prípady týchto civilných deliktov, potom môže byť originárne (pôvodné) alebo deriva- ako napríklad detinue (neoprávnené prisvojenie cudzej tívne (odvodené) – ak sa opiera o právo už existujúce. veci), defamation (urážka na cti v dvoch formách – libel Môže byť konštitutívne alebo translatívne podľa toho, či – pôsobiaca po dlhšiu dobu a slander – jednorázová ide o nadobudnutie práva nového alebo len o prenese- urážka), nuisance (sem môžu patriť dopravné priestupky nie práva existujúceho na nový subjekt (nového kontra- 115 či susedské práva a ich porušenia), malicious prosecution henta). V tomto prípade sa potom hovorí o sukcesii . (krivé obvinenie), intimidation (bezprávna vyhrážka) Pokiaľ bude v ďalších častiach pojednané o právnom atď. Vždy však platí, že ten, kto je deliktom zasiahnutý, jednaní kontrahentov elektronických kontraktácií, je má plné právo brániť sa špecifickými žalobami tak, aby nutné si vyjasniť ďalšiu teoreticko-právno kategóriu, boli odstránené jeho následky. Tieto žaloby sú z pro- ktorá sa pri jednotlivých právnych úkonoch takisto nezri- 116 cesného hľadiska zlučiteľné so žalobami na náhradu edka objavuje. Ide o scudzenie a zaväzovanie. Právne škody112. jednanie, ktorým sa má spôsobiť zmena, prevod, alebo
113 V tejto súvislosti je vhodné podotknúť, že Rimania nikdy nevytvorili abs- traktný pojem právneho jednania, ktorý by zahrnul všetky mysliteľné prípady 110 Zrov. Donoghue v Stevenson [1932] AC 56. Plný text tohoto súdneho ktoréhokoľvek oboru súkromného práva. Predovšetkým tak neexistuje termín, rozhodnutia je dostupný napríklad na tejto webovej adrese: http://www.leeds. ktorý by zahrnul v sebe zmluvy vecné a obligačné a bol tak podkladom obec- ac.uk/law/hamlyn/donoghue.htm, [citované dňa 18. februára 2010], prípad- nej teórie zmluvnej. Dokonca ani pojem contractus, ako bol uvedený vyššie, nie ne v CONNOLY, U., QUINLIVAN, S., TORT. Cases and Materials. Dublin: je širší než obligačná zmluva. K označeniu niektorých zmlúv, typicky trhu a ná- Thomson Round Hall, 2006, s. 29-36, ISBN 1 85800 443 8 jmu, býval užívaný i termín lex. V rozmanitom ponímaní sa užíval i termín ne- 111 Podľa predmetu útoku sa potom trespass rozdeľuje na (i) trespass to the gotium, a to najmä k označeniu právnych jednaní tzv. obchodových ako rozdiel person – neoprávnené ohrozenie života niekoho iného (assault), použitie nási- k právnym jednaniam bezplatným. lia proti niekomu inému (battery) a tiež zbavenie či obmedzenie osobnej slo- 114 V ďalšom rozbore zrov. predovšetkým SOMMER, Otakar. Učebnice sou- body (false imprisonment), (ii) trespass to goods – neoprávnené rušenie držby kromého práva římského, I. a II. díl., Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, 356 hnuteľnej veci či (iii) trespass to land – neoprávnené rušenie pozemkovej drž- s., ISBN: 978-80-7357-616-5. by(resp. vôbec držby nehnuteľnosti). 115 Z teoreticko-právneho hľadiska sukcesia môže byť univerzálna alebo sin- 112 Tort je ako civilný delikt navyše zlučiteľný i s trestným činom. Je tak gulárna. možné pripustiť napríklad jednočinný súbeh civilného a trestného deliktu, tzn. 116 Scudzeniu je podobný rímsko-právny pojem alienatio, který však v tomto tým istým chovaním sa daný subjekt môže dopustiť ako skutku kvalifikovaného smere nie je termínom totožným. Má sa ním na mysli skôr zmenšenie majetku ako tort, tak zároveň trestného činu. bez zreteľa k tomu, či sa tak stalo právnym jednaním či inak.
Revue pro právo a technologie 65 5/2012
zánik práva majetkového, nazýva sa právnym jednaním cipatio120 pri predaji rerum mancipi121, (ii) nexum122 scudzovacím. Právne jednanie, ktorým sa k budúcemu pri založení pohľadávky zo zápožičky, (iii) solutio scudzeniu zaväzujeme, nazýva sa právnym jednaním per aes et libram k zrušeniu záväzku z nexa. Neskôr zaväzovacím117. Práve uvedené členenie je využiteľné pri toto jednanie bolo odpútané od svojej kauzy a stalo všetkých typoch kontraktácií, bez rozdielu, či sa jedná sa jednaním abstraktným, slúžiacim k prevodu o kontraktácie elektronické alebo nie. Vždy však je nutné vlastníctva na res mancipi, k založeniu peňažného právne jednanie vnímať ako jednanie, ktorému právny záväzku a jeho zrušeniu atp. poriadok dáva priestor, aby v jeho rámci mohli vzniknúť b) In iure cessio – vindikačný proces prevedený na právne účinky v zhode s vôľou jednajúceho. Jednajúci oko vo forme legisakcie sacramento123. Injurecesia tak musí mať na mysli právne účinky svojho jednania, je od počiatku jednaním abstraktným, pričom je ju nie tak, že by mu účinky museli byť do podrobnosti možné užiť k prevodu alebo založeniu akéhokoľvek známe, ale tak, že si je vedomý právnej relevancie svojho práva panstva nad vecou alebo osobou jednania (k právnemu jednaniu totiž nedôjde, ak je táto c) Stipulatio – (pôvodne nazývaná sponsio) jedno- právna relevancia jednajúcim subjektom vylúčená). stranná abstraktná zmluva učinená vo forme ústnej Z hľadiska teórie kontraktu je ďalej možné vysle- otázky veriteľa (lat. stipulator) a ústnej odpovedi dovať niekoľko základných teoretických náležitostí dlžníka (lat. promisor)124. Má povahu abstrakt- platného právneho jednania. Berúc do úvahy širokú ného kontraktu – tzn. prosté naplnenie formy varietu možných členení týchto náležitostí, pre ilustráciu dáva vzniknúť riadnemu záväzku, kauza stojí až na bude v ďalšom rozbore vychádzané z nasledujúceho tri- druhom mieste a stane sa predmetom skúmania iba edenia: (i) spôsobilosť kontrahentov k činom, (ii) prejav k námietkam žalovaného. vôle, (iii) zhoda vôle s prejavom a (iv) právom uznaný Niet azda sporu v tom, že pre účely násled- obsah. Pre účely ďalších úvah je mimoriadne dôležité nej právnej analýzy elektronických kontraktácii má objasniť teoretickoprávne východiská práve prejavu vôle. nesporný význam i problematika listín. Ako sa k jednot- Preto sa tejto problematike bude podrobnejšie venovať livým otázkam súvisiacim s týmto právnym inštitútom i nasledujúca subkapitola tohto článku. stavia právna teória, bude uvedené v stručnosti nižšie. Prejav vôle je nutnou súčasťou právneho jednania, Na prvom mieste je potreba uviesť, že listiny nie však, ako bolo uvedené vyššie, súčasťou jedinou. o právnych jednaniach majú spravidla charakter listín Prejav vôle je nutné vnímať ako čin smerujúci k preja- 118 dôkazných. Táto skutočnosť má eminentný praktický veniu duševného deja . Každý takýto prejav sa musí dopad i do jednotlivých aspektov elektronických zmlúv, stať nejakou formou. Ak je určitá forma podmienkou ako bude uvedené v závere tohto článku. Nateraz je platnosti právneho jednania, je toto jednanie formálne. potreba vnímať, že písomná forma listiny ako podmi- Prastaré jednania civilného práva sú poväčšine formálne. enka jej platnosti sa vyskytuje fakticky výnimočne, a to Po rôznych výčitkách smerovaných na adresu ústnej 119 buď podľa právneho predpisu práva civilného (v podmi- formy (lat. certa solemnia verba) boli tieto jednania enkach českého platného poriadku teda podľa občian- odprevádzané začasto rôznymi symbolickými aktmi. skeho zákonníka) alebo podľa vôle strán. V tomto smere Nezriedka sa tak k platnosti jednania vyžadovalo pribra- nie je terminológia úplne jednotná, pretože na označe- nie svedkov (v rímskom právnom prostredí sa dokonca nie listín používa niekoľko špecifických označení. Prí- vyžadovalo jednanie procesného charakteru pred magis- kladne je možné uviesť obraty ako tabulae (akási doska trátom). V modernom prostredí, obzvlášť v prostredí pre zaznamenávanie jednotlivých právnych úkonov), obchodníkov, sa náležitosti na formalizované jednania epistola (list s nutne subjektívnym prehlásením odosie- štandardne stierajú. I tak však forma právneho jednania lateľa s pozdravnou formulou na začiatku a dátumom má zmysel – núti k rozvahe pri zjednávaní prísluš- na konci, chirographum (subjektívne štylizované kon- ného kontraktu a uľahčuje tiež dôkaznú stránku tohto krétne prehlásenie daného kontrahenta), cautio (čas- jednania. Najvýznamnejšími formálnymi právnymi jed- naniami tak v právnej teórii sú: 120 Pre jednoduchosť je možné mancipáciu chápať jako prevod vlastníctva hnuteľnej veci z ruky do ruky pred svedkami. a) Gestum per aes et libram (nexum) – historicky spo- 121 u týchto vecí platí zvláštny právny režim čo sa týka ich nadobudnutia do čívalo v odvážaní medi v prítomnosti strán a piatich vlastníctva – standardně v rímskom ponímaní museli byť prevedené slávnostný- svedkov a v prenesení určitých formulí podľa kon- mi formálnymi aktami krétneho účelu jednania. Vyskytovalo sa ako (i) man- 122 Jednalo sa o ústny právny úkon. 123 Táto žaloba mala všeobecný charakter v tom zmysle, že ju žalobca mohol použiť v každom prípade, pre ktorý nemal k dispozícii špeciálnu žalobu alebo špeciálny spôsob ochrany. Už z názvu je zrejmá jej osobitosť, ktorá spočívala v tom, že jeden z účastníkov, spravidla žalobca, v konaní in iure vyzval pred sved- kami odporcu, spravidla žalovaného, aby každý z nich sľúbil určitú obeť (sacra- men-tum) bohom (neskôr eráru), ak sa jeho tvrdenie v spore ukáže ako neprav- 117 V podrobnostiach zrov. tamtiež, str. 69. divé. Výška sacramenta vychádzala z hodnoty predmetu sporu. Pri legis actio 118 K tomu bližšie zrov. kapitolu §15 z veľmi didaktickej práce SOMMER, sacramento boli známe dva postupy podľa toho, či predmetom sporu bolo absol- Otakar. Učebnice soukromého práva římského, I. a II. díl., Praha: Wolters Kluwer útne právo (legis actio sacramento in rem) alebo relatívne právo (legis actio sacra- ČR, a. s., 2011, 356 s., ISBN: 978-80-7357-616-5. mento in personam). 119 Verbálne kontrakty sú ústne zmluvy, ktoré vznikali prednesením určitých 124 Typickým príkladom môže byť otázka: „Dare spondes?“ a k tomu zodpo- právom stanovených slov. Z náležitostí formy týchto striktne formálnych kon- vedajúca odpoveď „Spondeo“. Pokiaľ by dlžník odpovedal napríklad „Fidepro- traktov býva rímskymi právnikmi na prvé miesto kladená bezdpodmienečená mitto“ – Sľubujem, nie však tým istým slovesom, ktoré použil veriteľ, kontrakt kongruencia medzi otázkou veriteľa a príslušnou dlužníka. by bol považovaný za neplatný.
66 Revue pro právo a technologie Téma
tokrát listina o určitej stipulácii), instrumentum (pred- quod dictum est125 a nie quod actum est126 127. Historicky, stavuje akýkoľvek listinný dôkaz – napr. účty či iné až v rímskoprávnej náuke z konca obdobia republiky128, doklady). Pre úplnosť je na mieste dodať i historický prihliada sa pri výklade právneho jednania viac na vôľu aspekt vyššie uvedeného – verejné listiny o súkrom- jednajúcich. Tým však vzniká problém, ktorý je aktuálny noprávnych úkonoch sa vyskytujú obvykle do tretieho i v dnešnom právnom živote. Ide o to, do akej miery storočia. Neskôr sú typické prehlásenia k súdu a zápisy sa musí zhodovať prejav s vôľou, najmä vtedy, ak je do protokolov (lat. tzv. profesio apud acta) alebo pribrania zhoda prejavu s vôľou požiadavkou platnosti právneho verejného notára (lat. tabellio). Až takéto úkony (listiny) jednania. V súčasnosti je tak možné hovoriť o zástan- môžu slúžiť ako formálny základ pre platnosť právneho coch dvoch zásadne odlišných hľadísk, a to: jednania. 1. Teória vôle, ako sa tieto právne úvahy obvykle 3.4.1 Formálne aspekty vôle a jej prejavu zvyknú označovať, si vyžaduje kvôli platnosti každého jednotlivého právneho jednania vôľu. Úvodom je potreba uviesť, že formálne právne jednanie, 2. Teória prejavu priznáva platnosť právnemu ktoré sa koná ústne alebo písomne, obsahuje výslovný jednaniu i pri nedostatku vôle, ak by sa javil prejav. Bezforemné právne jednanie sa môže stať prejav jednajúcej strany druhej strane ako prejavom výslovným alebo mlčky vykonaným. Cieľom prejav vôle. výslovného prejavu je pochopiteľne prejaviť vôľu. Môže Zásadne je treba vychádzať z teórie vôle. Jej dôsledné sa tak stať štandardne slovami, prípadne znameniami. uplatnenie by však viedlo k rôznym tvrdostiam, ktoré Prejav vykonaný mlčky má iný cieľ než prejav vôle. Je s ohľadom na bezpečnosť typicky obchodu a vzťahov však možné z neho logicky alebo na základe skúse- s tým súvisiacich treba korigovať princípom prejavu. nosti na prejav vôle súdiť. Podľa toho treba posudzo- Preto princíp vôle možno naplno uplatniť len typicky vať právny význam mlčania, ktoré môže mať podľa pri právnych jednaniach v prípadoch smrti. V obchod- okolností význam prejavu, najčastejšie súhlasu. Kon- ných právnych jednaniach si musí jednajúci stáť za cepcia súhlasu v súčasnom právnom poriadku Českej svojím prejavom, ktorého zmysel je objektívne zrozumi- republiky nie je na tejto koncepcii dôsledne postavená teľný. Môže očakávať, že druhá strana dodrží slovo, čím (v podrobnostiach bude uvedené ďalej v tomto článku). aj prijala prejav, ktorý je každému jasný. V súvislosti s vyššie uvedeným je na mieste tiež podo- Skôr než sa predostrie otázka zhody prejavu s vôľou, tknúť, že prejav vôle je výsledkom duševného procesu. je potrebné zistiť výkladom zmysel prejavu. Pre tento V tomto smere je pre ďalšie úvahy dôležitá: 1. Prejavo- výklad nie je možné určiť všeobecne platné pravidlá. vacia vôľa, ktorá bezprostredne smeruje k danému činu. Najmä pri výklade právnych jednaní bezforemných treba Je uvedomením si prejavovacieho činu; a 2. Prejavená postupovať individuálne. Napriek tomu si treba uvedo- vôľa, teda vôľa úspechu, má za cieľ dosiahnuť určitý movať niektoré zásadné rozdiely, ktoré sa ostro črtajú pri právne významný výsledok. Pri označení konkrétneho výklade formálnych jednaní. právneho konania predstava úspechu, a tým aj vytvore- Pri dvojstranných jednaniach v rámci danej kon- nie vôle úspechu, časovo predchádza prejavovacej vôli, traktácie je potrebné zistiť predovšetkým to, či došlo ktorou je ukončený celý duševný proces. Pri tvorbe vôle ku konsensu. V prípade, ak sa prejavy nekryjú, jedná úspechu budú pôsobiť rôzne motívy, hospodárske, soci- sa o viditeľný dissensus. Formálne jednanie je potom ologické ale aj iné. Ak má dôjsť k právnemu jednaniu neplatné. Dissensus však môže byť i skrytý, ak sa síce (konaniu), musí sa medzi týmito motívmi objaviť pred- prejavy kryjú, avšak každá z jednajúcich strán prikladá stava právneho výsledku. Až potom je jednanie charak- svojmu prejavu iný význam. Strana, ktorej bol prejav terizované ako právne. Ostatné motívy okrem prejavenej adresovaný, rozumie ponuke ináč než oferent, protože vôle sú pre platnosť právneho jednania prakticky bez- sa mýli v obsahu oferty. Môže k tomu dôjsť najmä pri významné. Pokiaľ ide o právny výsledok, vytvára právny bezforemných právnych jednaniach preto, že sú prejavy poriadok určité typy právnych jednaní, niektoré sú strán buď nepresné, alebo sú objektívne dvojznačné. voľnejšie, niektoré viazanejšie. S vyhranenými typmi sa Akceptantov omyl sa môže dotýkať kauzy právneho stretávame predovšetkým v oblasti práva osôb, ale v obli- jednania (lat. error in negotio), oferantovej osoby (lat. gačnom práve stanovené typy pripúšťajú rôzne odchýlky. error in persona) alebo samotného predmetu zmluvy (lat. Strany tak môžu voľne a individuálne tvoriť obsah error in corpore). Aj skrytý dissens však má podľa vyššie právneho jednania, ako bolo bližšie uvedené v pred- uvedeného za následok neplatnosť zmluvy – k tomu chádzajúcich subkapitolách tohto článku. zrov. klasickú zásadu rímskeho práva non videntur, qui Pokiaľ budú v ďalšom právnom rozbore posudzo- errant consentire.129 vané jednotlivé právne aspekty prejavu vôle, je nutné taktiež upozorniť na problematiku vnútorného forma- 125 Rozhodujúcim je, čo bolo kontrahentom povedané (a nie fakticky reali- zované) lizmu. V starom civilnom práve sa bolo možné stretnúť 126 Opak vyššie uvedenej právnej zásady. s tzv. vnútorným formalizmom právneho jednania. Na 127 V podrobnostech viď i MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: rozdiel od vonkajšieho formalizmu, ktorý sa týka formy úvod do právní argumentace. 1. vyd, Praha: C. H. BECK, 2009, 276 s., ISBN: prejavu, sa pod vnútorným formalizmom rozumie 978-80-7400-149-9. formálne utváranie účinkov právneho jednania. Určité 128 Názory sa vyskytli v slávnej centumvirálnej kauze Curiana, keď Q. Muci- us Sceavola trval pri výklade testamentu na prejave, ale slávny rečník L. Licini- slová právneho jednania majú určité právne účinky bez us Crasus presadil kladenie dôrazu na vôľu. ohľadu na skutočnú vôľu jednajúcich. Rozhoduje teda 129 Voľne by sa dala táto latinská zásada preložiť ako „mýliaci sa nie sú pova-
Revue pro právo a technologie 67 5/2012
V prípade, ak došlo k zhode, je treba zhodný prejav vajú určité celky, ktoré je možné ilustrovať nasledovným strán vysvetľovať podľa jeho objektívneho zmyslu. Ako členením132: prejavené platí to, čo druhá strana vedela alebo mala a) Essentialia negotii – súčasti obsahu právneho vedieť, to sa musí chápať ako zmysel prejavu. Prejav jednania, ktoré sú charakteristické pre jeho typ sa teda nevysvetľuje podľa individuálnej vôle jednajú- a bez ktorých by toto jednanie ako zamýšľaný typ ceho, ale podľa toho, čo druhá strana mohla uznať ako bolo neplatné skutočnú vôľu z prejavu jednajúceho. Význam použi- b) Naturalia negotii – okrem typického obsahu tých slov sa vysvetľuje podľa miesta, kde bola zmluva vyvolávajúceho charakteristický účinok právneho uzavretá. Vzhľadom na objektívny výklad nie je preto jednania máva konkrétne právne jednanie spravi- ani možné ako riadne učinený prejav chápať právne dla rôzny ďalší obsah. Často však kontrahenti danej jednanie vykonané zo žartu, počas hry, na javisku alebo kontraktácie o týchto veciach nič nestanovia, a preto na vyučovacie zámery apod. nastupujú ako presumptívne chcené účinky stano- Pri interpretácií spojenia prejav vôle v zmysle súčas- vené právnym poriadkom. ného ustanovenia § 34 občanského zákoníku je možné c) Accidentalia negotii – právny poriadok ponecháva vnímať taktiež nasledujúcu dichotómiu – vyššie uvedené kontrahentov v určitých medziach voľnosť odchýliť spojenie predpokladá skutočnú vôľu jednajúceho kon- sa od toho, čo je stanovené o obsahu právneho trahenta, a preto je potom otázkou, akú právnu kvalitu 130 jednania a o jeho účinkoch. Takéto ustanovenia strán potom musí vlastne táto vôľa mať . Postačí teda obecná sa potom nazývajú ako accidentalia negotii. Prirod- vôľa jednať, vyžaduje sa vôľa s právnymi následkami zene je možné, že strany učinia na dohode o týchto alebo vôľa musí nutne smerovať priamo k právnym častiach platnosť zmluvy závislou ešte v rámci uza- následkom, ktoré príslušný právny poriadok s takýmto tvárania právneho jednania. Kontrahenti tak môžu právnym úkonom spojuje. V súčasnej právnej náuke niet i nepodstatný obsah právneho jednania učiniť pod- sporu v tom, že v právnom inštitúte právneho úkonu, mienkou platnosti právneho jednania. resp. v samotnom pojme prejav vôle, realizuje sa celkom iste toľko akcentovaný princíp autonómie vôle. Ten, Vyššie uvedené poznámky je nutné vnímať tak, simplifikovane uvedené, umožňuje samostatné- roz že právne jednanie sa nesmie priečiť zákazu, prípadne hodovanie jednajúceho (kontrahenta) o jeho právnom dobrým mravom. Jednanie by bolo nemravné, ak by osude. Pokiaľ by sa tento princíp realizoval v plnom bola nemravná jeho causa, a to či už smeruje k plneniu rozsahu, mala by sa potom realizovať skutočná vôľa jed- nemravnému alebo indiferentnému. najúceho (kontrahenta) smerujúca k právnym násled- Utváranie obsahu právneho jednania môže v procesu kom, ktoré príslušný právny poriadok s týmto prejavom danej kontraktácie zaznamenať i požiadavku na zakom- spojuje (chcené a právnym poriadkom stanovené právne ponovanie určitých podmienok ďalšieho jednania, tzn. následky by tak museli byť totožné). Na strane druhej je akýchsi výnimiek (lat. conditio). V zásade sa v tomto však potreba podotknúť, že vyššie uvedené je mantine- smere rozlišujú výnimky (podmienky) suspenzívne lizované ďalším právnym princípom. Ide tak o situáciu, (odkladacie) – ak je na budúcej udalosti závislé nastúpe- keď sa v prípade adresovaných právnych úkonov môže nie účinkov a výnimky (podmienky) rezolutívne (roz- princíp autonómie vôle môže dostať i do celkom vyhra- väzovacie) – ak je na tejto udalosti závislé odpadnutie neného konfliktu s princípom ochrany dobrej viery účinkov. Bez významu tiež nie je, obzvlášť v kontraktáci- príslušných adresátov tohto právneho úkonu. Práve tento ách cezhraničných, rozoznávanie podmienok na afirma- princíp obmedzuje mieru, v ktorej sa vyššie uvedený tívne a negatívne. Afirmatívne podmienky znamenajú, princíp autonómie vôle uplatňuje131. Vyššie uvedené je že sa má stať zmena vo vonkajšom svete, resp. v prípade dôležité v rámci ďalších úvah týkajúcich sa riadne učine- negatívnej podmienky, že sa táto zmena stať nemá ného prejavu vôle pri realizácii elektronických kontrak- (napr. neodobranie serverových riešení z konkrétnej tácií, a to predovšetkým pri ich modelovom type brow- linky dátového vedenia). Pri vytváraní obsahu právnych se-wrap (viď príslušnú subkapitolu tohto článku). jednaní sa rovnako vyskytujú i ďalšie časové určenia. Pri právnom jednaní tak môže byť kontrahentmi ustano- 3.4.2 Utváranie obsahu právneho jednania vené, že jeho účinky nastanú až od určitého času (lehota počínajúca – lat. dies a quo), alebo že v určitý čas prestanú Právny poriadok utvára obsah právnych jednaní typicky, (lehota končiaca – lat. dies ad quem). Takáto lehota môže pričom každé z nich má podľa noriem objektívneho samozrejme byť určená i podľa kalendára (lat. dies certus práva presne vymedzené účinky a je teda schopné dať an certus quando), alebo nepriamo podľa udalosti, ktorá vzniknúť jednotlivým nárokom. Avšak ani indivi- nastane síce určite v budúcnosti, ale nie je zatiaľ jasné, duálne utváranie obsahu uznávaného typu právneho kedy presne (lat. dies certus an, incertus quando). Lehota jednania nie je celkom voľné. Pravidelne sa tak rozozná- počínajúca je bežným zjavom pri právnych jednaniach scudzovacích, ale rovnako i pri jednaniach zaväzovacích. Dies certus an certus quando, ako bolo uvedené vyššie,
žovaní za súhlasiacich“. 130 V podrobnostiach zrov. MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 1. vyd, Praha: C. H. BECK, 2009, 276 s., ISBN: 132 V podrobnostiach viď SOMMER, Otakar. Učebnice soukromého prá- 978-80-7400-149-9. va římského, I. a II. díl., Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, 356 s., ISBN: 131 Zrov. tamtiež. 978-80-7357-616-5., str. 89 an.
68 Revue pro právo a technologie Téma
býva pri obligáciách ponímaný ako lehota splatnosti kontrahenta nezastupuje, ale iba pomáha pri uzatvo- (lehota má význam, že je doložený výkon obligácie). rení právneho jednania. Neprejavuje svoju vôľu, iba Veľkou a doteraz nie uspokojivo vyriešenou otázkou prináša cudzí prvok ako taký. Jeho činnosť je obvykle pri právnom jednaní je i otázka právneho zastúpenia. Je faktická, takže si je možné predstaviť, že poselom môže zaiste dobre predstaviteľné, ako táto problematika môže byť i osoba za normálnych podmienok k iným úkonom mať celkom zásadné implikácie do samotného kontrak- nespôsobilá. tačného procesu i v prípade elektronických kontraktá- Od právneho zastúpenia v jednotlivých prípadoch cií. Preto je zrejme na mieste vysvetliť, aké v úvahu pri- kontraktácií je potreba odlíšiť zmluvy v prospech tretích chádzajúce prípady právneho zastúpenia právna teória strán. Tieto sa v obligačných jednaniach vyskytujú obvykle rozlišuje. celkom často, zaväzuje nimi jeden kontrahent druhého O zastupovaní je možné hovoriť prakticky vždy, k plneniu v prospech tretej strany. Kontrahent tak jedná pokiaľ ide o zastupovanie cudzích právnych záujmov pri v úmysle opatriť pre tretiu osobu pohľadávku za druhým uzatváraní právneho jednania. Pri priamom zastúpení133 kontrahentom, avšak nejedná v jeho mene, ale menom priamy zástupca uzatvára právne jednanie vlastným svojím. Obaja kontrahenti sú tak stranou daného kon- prejavom v mene tretej osoby (zastúpeného), ktorý traktačného procesu. Odlíšiť je potreba tiež špecifický sa stane priamo subjektom práv z takto vzniknutých prípad právneho jednania, ktorým je tzv. negotiurum jednaní. Priamy zástupca, aj keď prejavuje sám svoju gestio, teda jednateľstvo bez príkazu. jedná sa o obstara- vôľu, nie je teda stranou danej kontraktácie, a účinky nie cudzích záležitostí bez příkazců. jednania sa ho teda nijak nedotknú. Zástupca musí jednať menom zastúpeného, nemusí sa však nutne jednať 3.4.3 Vadnosť právneho jednania o právne jednanie výslovné, pretože postačí, pokiaľ je toto jednanie zrejmé z okolností. Druhej strane zasa Nie je možné vylúčiť, že v rámci kontraktačného musí byť zrejmé, typicky z okolností daného kontraktač- procesu dôjde k následku spočívajúcom vo vadnosti ného procesu, že zástupca jedná menom zastúpeného. právneho jednania. V tejto súvislosti obecná civilis- Zástupca musí byť k jednaniu samozrejme adekvátnym tika rozlišuje v právnej teórii niekoľko druhov takéhoto spôsobom legitimovaný. Takúto legitimáciu mu môže vadného právneho jednania. Ich správne pochopenie je poskytnúť zákon, prípadne samotná plná moc. Plná nevyhnutné i pre lepšiu orientáciu v kyberpriestorových moc je tak právnym jednaním jednostranným, oprávňuj- vzťahoch, v ktorých sa odohrávajú i samotné elektro- úcim zástupcu k pôsobnosti v právnej sfére zastúpeného. nické kontraktácie. Interný pomer medzi zástupcom a zastúpeným býva Najčastejšie sa objavujúcim dôsledkom vadnosti 134 upravený štandardne zmluvou, a to príkaznou, prípadne právneho jednania je samotná neplatnosť . Neplat- služobnou. Podľa tejto zmluvy je zástupca povinný nosť nastane, pokiaľ nie sú splnené podstatné náleži- obstarať danú záležitosť. Plná moc je adresovaná tretím tosti tohto jednania. Právne jednanie následkom tejto osobám, u ktorých má byť zástupca oprávnený uzatvárať vady neprišlo tzv. k miestu (negotium nullum, nullius právne jednanie menom zastúpeného. Plná moc môže momenti), je od počiatku bez zamýšľaných účinkov, a to byť udelená i mlčky. Vyššie uvedená mandátna zmluva absolútne. Neplatnosť tak môžu uplatniť nielen samotní iba, ako bolo uvedené, upravuje vnútorný pomer medzi kontrahenti, ale ktokoľvek. zástupcom a zastúpeným a obsahuje inštrukcie, v akých Relatívna neplatnosť trvá iba tak dlho, pokiaľ to medziach a k akému účelu je zástupca zaviazaný použiť vyžaduje ochrana určitých interesentov. Odpadnutím oprávnenie plynúce z danej plnej moci. Medzi plnou týchto interesentov právne jednanie relatívne neplatné mocou a samotným mandátom musí byť teda jasne roz- takzvane konvaleskuje. lišované – prakticky sa táto nutnosť prejavuje potom Neplatné právne jednanie sa nestane platným, ak sa 135 pri prekročení oprávnenia z plnej moci a mandátu. Pre chýbajúca podmienka jeho platnosti dostaví neskôr . úplnosť je na mieste dodať, že v prípade, pokiaľ ten, Iba výnimočne nastane dodatočným splnením podmi- kto plnú moc nemá (lat. falsus procurator) a vystupuje enok právneho jednania jeho konvalescencia – naprí- v príslušných právnych jednaniach, nemá takéto jeho klad je toto možné dodatočným schválením (lat. ratum jednanie žiadne právne účinky ani pre neho a ani pre habere) tretej osoby, ktorej zvolenie je podmienkou plat- toho, za koho vystupuje. nosti právneho jednania, resp. niekedy tiež dodatočným Pri nepriamom zastúpení náhradník uzatvára potvrdením (lat. comprobatio) strany, ktorej nespôsobi- právne jednanie vo vlastnom mene, ale na účet zastúpe- losť jednania dodatočne odpadla. ného. Jedná teda síce pre iného, ale nie za neho. Náhrad- Obecne je tiež prípustná konverzia právneho ník je potom stranou pri právnom jednaní v rámci jednania neplatného v jednaní inom síce nezamýšľa- príslušnej kontraktácie a účinky jeho jednania vznikajú nom, ale smerujúcom k tomu istému cieli ako jednanie priamo jemu. Na zastúpeného budú potom prevedené neplatné, to však iba v prípade, pokiaľ sú splnené všetky 136 v dôsledku vzájomného „vyrovnania“ medzi náhradní- náležitosti nezamýšľaného jednania . kom a zastúpeným. V tejto súvislosti je potreba odli- šovať inštitút tzv. posela (lat. nuntius), ktorý daného 134 Sami římskoprávní klasici jednotnú teóriu neplatnosti nikdy nevytvorili. Rovnako svetlo sveta nikdy neuzrela jednotná terminológia v tejto oblasti. 135 V rímskoprávnej náuke sa tak uplatnila známa zásada „Quod initio vitio- 133 Nie je bez zaujímavosti, že rímske právo nepoznalo priame zastúpenie. sum est, non potest tractu temporis convalescere“. Zástupca teda musel uzavrieť právne jednanie vždy vlastným menom. Priame 136 Ako príklad je možné uviesť situáciu, keď k tomu istému cieli sú vytvo- zastúpenie bolo zásadne vylúčené v právnych jednaniach i v procese. rené dve právne jednania, z ktorých jedno je formálne a druhé neformálne, pri-
Revue pro právo a technologie 69 5/2012
Ďalším príkladom vadnosti jednania môže rovnako Elektronické uzatváranie zmlúv sa typicky usku- byť i bezúčinnosť (neúčinnosť). Tá nastane v prípade, točňuje prostredníctvom tvz. poskytovateľov služieb pokiaľ sa právnemu jednaniu, ktoré je platné, postaví informačnej spoločnosti.141 (tzv. Internet Service Pro- nejaká prekážka, ktorá znemožní účinky tohto platného viders - ISP). Sprostredkovanie prebieha najmä pro- jednania. Právne jednanie sa tým nestane dodatočne stredníctvom dvoch hlavných typov ISP. Na prvom neplatným, ale neúčinným. mieste možno spomenúť tzv. poskytovateľa interne- tového pripojenia (tzv. Internet Access Providers - 4. Základné právne otázky IAP). Druhým typom sú tzv. hosťujúci poskytovatelia elektronickej kontraktácie služieb (tzv. Hosting Services Providers - HSP), ktorí na svojom hard-disku poskytujú priestor hostujúcim 4.1 Dištančný aspekt právnych vzťahov webovým stránkam a robia ich tak prístupnými vo vir- vznikajúcich v prostredí internetu tuálnom prostredí na internete. Po technickej stránke dochádza k využívaniu sprostredkovateľa reprezento- Spoločenský vzťah v mnohých situáciách vzniká bez vaného nástrojom komunikácie (počítačom, softwaro- nutnosti súčasnej fyzickej prítomnosti jeho subjektov, vým, hardwarovým vybavením). Od spomínanej skupiny či už prostredníctvom pošty, kedysi existujúceho tele- sprostredkovateľov je nutné odlišovať tzv. poskytova- grafu, dnes veľmi často využívaného e-mailu, webového teľov obsahu (tzv. Content Providers - CP či dokonca formulára atď. Historickým úskalím takto vzniknu- tzv. Value-added Service Providers-VASPO). Zásadným tého vzťahu je však časové oneskorenie medzi usku- rozdielom totiž je, že CP nepôsobia ako sprostredkova- točnením právneho úkonu jednej strany a jeho účin- telia, ale sami sa podieľajú na tvorbe a podobe obsahu, a to predovšetkým tým, že vyberajú a upravujú informá- nosťou voči druhej strane. Možno hovoriť o účinnosti 142 návrhu voči neprítomným stranám137, ktorá tu nastáva cie dostupné na webe . okamihom doručenia oferty potenciálnemu akceptan- Pri kontraktácii prebiehajúcej v kyberpriestore je tovi, kdežto u jednania medzi prítomnými kontrahentmi potrebné nazerať na čas a miesto čím ďalej tým viac táto účinnosť nastáva ihneď. V niektorých prípadoch odlišnejšie, než pri iných spôsoboch diaľkového uzatvá- z vyššie demonštratívne uvedených spôsobov uzavretia ranie zmlúv. Komunikácia sa vďaka vývoju technológie rapídne zrýchľuje, vzdialenosť medzi subjektmi stráca zmluvy, je však z teoretického hľadiska možné, že takéto 143 jednanie bude považované na jednanie medzi prítom- na význame, rovnako ako ich aktuálny umiestnenie . Odborná literatúra označuje daný stav ako delokalizáciu nými - to pri súčasných znalostiach vedy a techniky 144 zrejme predovšetkým pri použití webového formu- spoločenských vzťahov na internete . lára. Časové oneskorenie medzi momentom uskutočne- Účastníkov právneho vzťahu nemusí zaujímať, kde nia oferty a jej prijatím do sféry vplyvu druhej strany sa ich spolukontrahent nachádza, ale problém môže je natoľko zanedbateľné, že ho možno v zásade igno- vzniknúť, ak sú situovaní na území iného štátu, presnej- rovať. V situácii, keď strany kontraktujúce prostred- šie, ak spadajú do jurisdikcie iného štátu. Slávny intelek- níctvom webového formulára, objektívne oprávnene tuálny súboj sa na prelome tisícročí na túto tému odohral medzi významnými osobnosťami práva kyberpriestoru počítajú s faktom, že sa oferta dostane do dispozičné 145 146 sféry akceptanta v podstate ihneď (automatickým spra- Goldsmithom a Postom . Goldsmith zaujal konzer- vatívne stanovisko, Postom nazvané ako Unexceptiona- covaním), má takéto jednanie výrazne blízko k jednaniu 147 napríklad s použitím telefónu. V navrhovanej novelizá- lism , keď tvrdil, že jednanie prebiehajúce v kyberpries- cii občianskeho kódexu138, ak bude prijatý, sa však záko- tore je funkčne identické s jednaním pomocou iných nodarca, zdá sa, prikloní k inému, treba povedať jedno- prostriedkov, preto je možné otázky jurisdikcie a roz- duchšiemu, poňatiu, keď za neprítomné strany považuje hodného práva riešiť podľa tradičných právnych mecha- také, ktoré sa nevidia alebo nepočujú139. nizmov, v strede s princípom teritoriálnej suverenity. Post Pre dištančný spôsob uzatvárania zmlúv140 však mu však razantne oponoval poukazujúc na väčšiu mieru nie je rozhodujúce, či k jednaniu dôjde medzi prítom- zložitosti vzťahov v kyberpiestore a ich osobitosti, spo-
nými alebo neprítomnými, ale skutočnosť, že je pri ňom 141 V podrobnostiach viď ustanovenie čl. 2 smernice Evropského parlamen- použitý prostriedok komunikácie na diaľku. Tým môže tu a Rady 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační spo- byť napr. reklamný katalóg, telefón (s ľudskou i bez lečnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elek- ľudskej obsluhy), elektronická pošta i verejná komuni- tronickém obchodu). kačná sieť (internet). 142 Viď RICCO, G., M.: Internet service providers liability in Introduction to ICT law, Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 57 143 A to aj v porovnaní s komunikáciou prostredníctvom mobilného telefó- nu, kedy môže účastníkov zaujímať napr. otázka roamingu. čom prvé je pre nedostatok formy neplatné. 144 Viď POLČÁK, R.: Právo a evropská informační společnost. Brno : Ma- 137 Viď ustanovenie § 45 odst. 1 občanského zákoníku. sarykova univerzita, 2009, s. 55. Dostupné online na: http://www.polcak.com/ 138 Zaujímavé tiež je, že vládny návrh občianskeho zákonníka prináša do polcak-pravo_a_evropska_informacni_spolecnost.pdf. českého právneho prostredia obdobu pravidlá postal rule, typického pre oblasť 145 Viď GOLDSMITH, J., L.: Against Cyberanarchy. Chicago Law Review, common law. K tomu viď ustanovenie § 525 návrhu občianskeho zákonníku. 1998, č. 65. Dostupné online na: http://cyber.law.harvard.edu/property00/juris- 139 Viď dôvodová správa k vládnemu návrhu občianskeho zákonníka k § diction/cyberanarchy.html. 1808 až 1816. 146 Viď POST, D.,G.: Against Against Cyberanarchy. Berkeley Technology 140 Obrat dištančný spôsob uzatvárania zmlúv je používaný predovšetkým v Law Journal, 2002, č. 1. Online dostupné na: http://www.law.berkeley.edu/jour- súvislosti s ochranou spotrebiteľa, kde je kladený dôraz hlavne na informova- nals/btlj/articles/vol17/Post.stripped.pdf. nosť spotrebiteľov o podnikateľovi alebo príslušnom plnení. 147 Viď tamtiež, str. 3.
70 Revue pro právo a technologie Téma
čívajúce napríklad aj (i) v možnosti ponúknuť na predaj spotrebiteľom s bydliskom v iných členských štátoch tovar či služby okamžite, (ii) s nulovými medznými prístup na stránku podnikateľa alebo jeho sprostred- nákladmi, niekoľkým miliónom ľudí, (iii) s takmer kovateľa, vi) použitie iného mena domény prvého rádu, nulovou pravdepodobnosťou problému s reprodukciou ako je doména členského štátu, v ktorom má podnikateľ či distribúciou ponuky, (iv) ktorá môže byť naviac ucho- sídlo, a vii) uvedenie medzinárodnej klientely zložené zo vávaná, obnovená alebo preložená do iných jazykových zákazníkov s bydliskom v iných členských štátoch155. verzií bez výraznejšieho časového oneskorenia alebo hraničných nákladov, (v) s tým, že aj príjemcovia môžu 4.2 Problematika súdnej právomoci a roz- rovnako rýchlo a lacno zareagovať148. Post volá po pre- hodného práva v prostredí kyberpriestoru hodnotení ustálených právnych pravidiel a všeobecne prijímaných princípov149. Ako bolo uvedené už vyššie, internet predstavuje v rámci Hoci možno v súčasnosti sledovať rešpektovanie kyberpriestoru globálnu sieť prepojení hardwarových odlišnosti prebiehajúcich jednaní v kyberpriestore, nové i softwarových elementov. To so sebou nezriedka prináša všeobecne prijímané pravidlá doteraz vynájdené neboli, pre právnika množstvo nevyjasnených teoreticko-práv- prím do značnej miery hrajú stále klasické hraničné uka- nych otázok. Jednou z týchto základných kategórií je zovatele. Treba mať na pamäti, že sa jedná o silne citlivú práva problematika jurisdikcie a pôsobnosti práva na otázku dotýkajúcu sa samotnej suverenity štátu a pôsob- internete. nosti jeho moci, hoci v prípade zmluvných vzťahov Je nesporné, že existuje obrovské množstvo príkla- nebude toľko táto problematika pálčivá, pretože je tu dov, keď si sami praktizujúci právnici pri každodennej kladený významný dôraz na autonómiu vôle strán a ich aplikácii práva neuvedomujú, ako komplexná táto pro- volbu150. blematika v skutku je (napr. len jedna z tých najzáklad- Unifikácia právnych noriem týkajúcich sa- roz nejších – kde vlastne končia hranice uplatnenia práva hodného práva151 a príslušnosti súdu152 už prebehla na jedným štátom v podmienkach kyberpriestoru?). Vzniká úrovni Európskej únie. Príslušné nariadenia sú posta- množstvo vzájomných vzťahov a interakcií, pre ktoré je vené na klasických princípoch medzinárodného práva typická vysoká miera delokalizovanosti a s tým súvisia- súkromného. Problematika právnych vzťahov vzniknu- cej decentralizovanosti. Bez záujmu nie je ani skutoč- tých na internete však, s ohľadom na podstatu dotknutej nosť, že na internete vzniká celkom nová komunita sub- problematiky, musí byť podrobnejšie riešená i Súdnym jektov prepojených vzájomne rôznymi väzbami. Tento dvorom EÚ (ESD). V oblasti ochrany spotrebiteľa nový element je nutné nielen zadefinovať, ale predovšet- musela byť skôr či neskôr zodpovedaná otázka, podľa kým v jeho súvislosti nájsť také formy a mechanizmy, akých kritérií môže byť podnikateľ, ktorého činnosť aby mohol právne aprobovaným (rozumej obecne právne je prezentovaná na jeho internetovej stránke, žalovaný aprobovaným) spôsobom fungovať, prípadne sa intra v členskom štáte, na ktorého území má spotrebiteľ svoje legem rozvíjať. Táto úloha je nesmierne ťažká a mnoho- bydlisko, ktoré bude určujúce pre stanovenie právomocí, krát komplikovaná práve otázkou relevantnej jurisdikcie. v zmysle ustanovenia článku 15 odsek 1 písm. c) nari- adenia Brusel I.153. ESD v rozhodnutí veľkého senátu 4.2.1 Právno-teoretické východiská v spojených veciach Pammer a Hotel Alpenhof154 poskytol internetovej jurisdikcie národným súdom celý rad indícií, podľa ktorých má byť S problematikou internetovej jurisdikcie nesúvisí iba konkrétna kauza hodnotená. Medzi takéto indície podľa otázka, ktoré právo je rozhodným (napr. pre uzavretie ESD patrí i) medzinárodná povaha činnosti, ii) opis zmluvy, pre plnenie zo zmluvy, pre ukončenie zmluvného cesty do sídla podnikateľa so začiatkom v iných člen- vzťahu či pre určenie autoritatívneho orgánu schop- ských štátoch, iii) použitie iného jazyka alebo inej meny, ného rozhodovať v spore vniknutom zo zmluvy atď.), ako sú jazyk alebo mena, ktoré sú obvykle používané ale rovnako zásadnou je i otázka vynútiteľnosti práva. v členskom štáte, v ktorom má podnikateľ sídlo s mož- Tá je dôležitá vo fáze, keď došlo k narušeniu riadnemu nosťou vykonať rezerváciu a potvrdiť ju v tomto inom chodu spoločnosti, pokiaľ je táto jedným z kontrahen- jazyku, iv) uvedenie telefonického spojenia s medziná- tov danej kontraktácie (typicky trestný čin spáchaný rodnou predvoľbou, v) vynaloženie nákladov na službu pomocou internetu alebo priamo na internete). Autori- sponzorovaných odkazov na internete s cieľom uľahčiť tatívny zásah je tak v tomto smere plne oprávnený a spo-
148 Viď tamtiež, s. 10. ločnosťou i žiaduci. 149 Viď tamtiež, s. 23. Na druhú stranu však platí prístup indiferentnosti 150 Naopak silne citlivou bude najmä oblasť trestnoprávna. K tomu POL- k otázke, kde konkrétne je problém v danom momente ČÁK, tamtiež, s. 60-68. lokalizovaný. 151 Nařízení evropského parlamentu a rady (ES) č. 593/2008 o právu roz- Internetová jurisdikcia musí adekvátne reagovať hodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), nařízení Evropského parla- mentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závaz- na viaceré problémy jasnými pravidlami. Ich stano- kové vztahy (Řím II). venie však v mnohých prípadoch determinuje práve 152 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soud- onen široký rozsah problémov. Z tohto dôvodu bude ních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I.). nasledujúci výklad skôr istým návodom a prehľadom 153 ESD sa musel tiež vysporiadať s otázkou, či pre to, aby táto činnosť bola za takú považuovaná, postačí, aby uvedené stránky mohli byť konzultované na 155 Naopak použitý jazyk alebo mena nepredstavujú podľa ESD podstatné internete. Na ňu podľa očakávania odpovedal záporne. faktory na účely posúdenia, či je činnosť zameraná na jeden alebo viacero člen- 154 Rozhodnutie ESD zo 7. pdecembra 2010, sp. zn. C 585/08 a C 144/09. ských štátov.
Revue pro právo a technologie 71 5/2012
rôznych prístupov ku skúmaniu internetovej jurisdikcie. sa potom jedná o § 37 odst. 2 zákona č. 97/1963 o mezi- Vzhľadom ku skutočnosti, že primárne sa tento článok národním právu soukromém a procesním, ve znění poz- venuje teoreticko-právnym aspektom elektronických dějších předpisů161. Týmto spôsobom je možné, za pred- kontraktácií, bude nevyhnutné obmedziť sa výhradne pokladu že má prorogačná doložka všetky právne nále- pri skúmaní jurisdikcie na jej civilistický rozmer. Juris- žitosti a je tak platná, učiniť vôľu zmluvných strán nepo- dikcii v trestných veciach sa prehľadne venuje napr. chybnou čo sa relevantnej jurisdikcie týka. Navyše, ak JUDr. Radim Polčák, Ph.D.156 si kontrahenti želajú vopred rozhodnúť i voľbe práva, akým sa celý kontrakt či jeho časť budú od okamihu 4.2.2 Problematika hraničných určova- uzavretia dohody riadiť, môžu si zvoliť i lex causae teľov v prostredí internetu daného medzi nimi uzatváraného záväzku. I táto voľba je výrazom automnómie vôle kontrahentov a znamená, Jedným zo základných poznatkov medzinárodného že strany si v zmluve môžu zjednať prakticky všetko, čo práva súkromného je i skutočnosť, že príslušnosť súdu spĺňa obecné teoretické požiadavky na platné predment (jurisdikcia) je kvalitatívne inou skutočnosťou než záväzku. V danom prípade teda voľba nesmie odporo- samotné rozhodného právo157. Často krát sa teda stáva, vať zákonu a ani obchádzať dobré mravy. Takto učinená a to i na poli elektronických kontraktácií, že napr. súd voľba práva je na určení príslušného fóra, ako bolo načrt- Belgického kráľovstva aplikuje anglické právo. Pre nuté už vyššie, celkom nezávislá. Strany však v oboch určenie kritérií na toto zistenie právo ponúka inštitút prípadoch musia byť veľmi obozretné a zvážiť prípadné tzv. hraničného určovateľa158. Jedná sa o určitú právnu dôsledky ich rozhodnutia (opäť sa teda uplatňuje zásada skutočnosť významnú pre daný okruh právnych vzťahov vigilantibus iura). Na tomto mieste je vhodné pozna- definujúcu merateľné kritéria k tomu, aby v prostredí menať, že ak sa jedná pri uzatváraní elektronického internetu mohlo dôjsť k založeniu príslušnej jurisdikcie kontraktu obsahujúceho doložku o selekcii fóra (pro- toho-ktorého štátu či k určeniu relevantného hmotného rogačná doložka) alebo doložku o lex causae (voľba práva aplikovaného na tento okruh právnych vzťahov. práva) o štandardnú zmluvu typu click-through či clic- Prax posledných niekoľko rokov si vyžiadala nasleduj- k-wrap162, druhý kontrahent často krát nemá možnosť úce hraničné určovatele: do textu zmluvy možnosť žiadnym spôsobom zasiahnuť. Dalo by sa povedať, že sa tak i v podmienkach internetu A)Hraničný určovateľ Lex Patriae jedná o tzv. adhéznu zmluvu, kde sú šance na priamy B)Hraničný určovateľ Lex loci delicti textový zásah do znenia príslušného kontraktu prakticky C)Hraničný určovateľ Lex loci solutionis minimálne. Nižšie budú objasnené niektoré základné V súvislosti s vyššie uvedeným výčtom je vhodné momenty jednotlivých v prostredí elektronických kon- poznamenať, že tieto hraničné určovatele sú považo- traktov typických hraničných určovateľov. vané za rozhodujúce temer vo všetkých právnych pori- adkoch moderných štátov. Nejedná sa teda o špecific- Ad A) Hraničný určovateľ Lex Patriae kosť platnú iba na území Českej republiky. Dôvodom V tomto prípade je príslušným pre rozhodovanie prí- pre toto konštatovanie je i skutočnosť, že európske štáty padného sporu štát, v ktorom má daný subjekt občian- považujú v otázkach jurisdikcie unifikovanosť pravidiel stvo – ak sa jedná o osoby fyzické či v ktorom je regis- za vec zásadného významu. Preto tento trend vyústil 159 i do prijatia tzv. Nariadenia č. 44/2001 Brusel I. Pre ktorých jeden alebo viacerí majú bydlisko v členskom štáte, dohodli, že súd ale- doplnenie ešte treba uviesť, že problematické momenty bo súdy členského štátu majú právomoc na riešenie sporov, ktoré vznikli alebo môžu spojené s praktickou aplikáciou hraničných určova- vzniknúť v súvislosti s konkrétnym právnym vzťahom, potom má právomoc tento teľov pre podmienky toho-ktorého kontraktu je možné súd alebo tieto súdy. Táto právomoc súdu je výlučná, ak sa účastníci nedohodli inak. Takáto dohoda o voľbe právomoci musí byť buď: a) písomná alebo písomne potvrde- vyriešiť implementáciou (i v elektronickej podobe) pro- ná, alebo b) vo forme, ktorá je v súlade s praxou, ktorú medzi sebou zaviedli účastní- rogačnej doložky v texte kontraktu. Jedná sa o využitie ci zmluvy, alebo c) v medzinárodnom obchode vo forme, ktorá je v súlade so zvyklos- možnosti dobrovoľnej voľby fóra – teda najčastejšie ťami, ktoré sú alebo majú byť účastníkom zmluvy známe, a ktorá je v takomto obcho- súdu, ktorý bude v budúcnosti oprávnený spor vniknuvší de dobre známa a pravidelne dodržiavaná účastníkmi, ktorí uzatvorili zmluvu ty- z kontraktu alebo v súvislosti s ním riešiť. Touto proble- pickú pre daný obchodný vzťah. 2. Komunikácia elektronickou cestou, ktorá poskytu- je trvalý záznam o dohode, sa považuje za „písomnú“. 3. Ak takúto dohodu uzatvo- matikou sa na komunitárnej úrovni zaoberá článok 23 ria účastníci, z ktorých žiadny nemá bydlisko v členskom štáte, súdy ostatných člen- 160 Nariadenia Brusel I. V podmienkach Českej republiky ských štátov nemajú právomoc na riešenie ich sporov okrem prípadu, že zvolený súd alebo zvolené súdy odmietli svoju právomoc vykonávať. 4. Súd alebo súdy členského 156 Viď napríklad publikáciu tohto autora POLČÁK, R.: Právo na interne- štátu, ktorých právomoc bola zvolená listinou zriaďujúcou poručnícky fond („trust“), tu - spam a odpovědnost ISP. Brno: Computer Press, 2007, str. 7 a nasl. majú výlučnú pravomoc v sporoch proti zriaďovateľovi, správcovi alebo oprávnené- 157 K tomu bližšie napr. KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. mu, ak ide o vzťahy medzi týmito osobami alebo o ich práva či povinnosti vyplýva- Brno : Doplněk, 2004. 458 s. ISBN 80-7239-166-6. júce z poručníckeho fondu. 5. Dohody alebo ustanovenia listiny zriaďujúcej poruč- 158 Pre bližšie vysvetlenie problematiky hraničných určovateľov viď napr. nícky fond o voľbe právomoci sú právne neúčinné, ak sú v rozpore s článkami 13, 17 Rozehnalová, Naděžda. Základy mezinárodního práva soukromého. In Zákla- alebo 21 alebo ak súdy, ktorých právomoc sa má nimi vylúčiť, majú výlučnú právo- dy práva. prvé. Brno : MU Brno, 1992. od s. 210-214, 219 s. učebnice. ISBN moc podľa článku 22. 80-210-0462-2. 161 Pre názornosť je vhodné uviesť následovné presné znenie českého 159 Konkrétne sa jedná o Nariadenie Rady (ES) č. 44/2001 z 22. decembra ZMPSaP: „Pravomoc československých soudů v majetkových sporech může být zalo- 2000 o príslušnosti a uznávaní výkonu súdnych rozhodnutí v občianskych a ob- žena také písemnou úmluvou stran. Věcnou příslušnost československých soudů nelze chodných veciach. Toto nariadenie nemalo jednoduchú vývojovú cestu. Dá sa však takovou úmluvou měnit.“ však poznamenať, že je nasledovníkom tzv. Bruselskej úmluvy. 162 Problematika zmlúv click-wrap, click-through či browse-wrap patrí do 160 Plný text tohto článku znie nasledovne: 1. Ak sa účastníci zmluvy, z tzv. zvláštnej časti práva elektronických zmlúv.
72 Revue pro právo a technologie Téma
trovaný – ak sa jedná o osoby právnické. Tento určovateľ byť v konečnom dôsledku ktorýkoľvek svetový štát či teda odkazuje na štát, ktorého je subjekt príslušníkom, ktorékoľvek miesto na zemi. Takýto prístup je nutné resp. kde má svoj domicil (neplatí pri tom, či má daný z teoreticko-právneho hľadiska odmietnuť. Ako bolo subjekt i národnosť tohto štátu). Tento hraničný určova- niekoľko krát potvrdené, z hľadiska práva ide o značný teľ nie je absolútny, a preto prednosť pred jeho použitím neuralgický bod, o vyriešenie ktorého sa snažili viaceré majú prípady tzv. zvláštnej (výlučnej) príslušnosti (napr. súdne orgány v rôznych štátoch sveta. Prelomovým bol vecné práva k nehnuteľnostiam, práva duševného vlast- v tomto aspekte chronicky známy spor pána Gutnicka níctva atď. Pre bližšie informácie je možné odkázať na proti spoločnosti Dow Jones. Základom sporu bolo čl. 5 a nasl. Nariadenia Brusel I.163). zistenie, že škodlivý následok sa prejaví či môže prejaviť i v štáte odlišnom, v akom je registrované sídlo pôvodcu Ad B) Hraničný určovateľ Lex loci delicti tohto škodlivého následku, pričom toto miesto sa stáva Význam tohto hraničného určovateľa je nevyhnutné príslušným žalobným fórom pre podanie žaloby.164 vidieť v dvoch rovinách. Jednak sa jedná o príslušnosť V súvislosti vyššie uvedeného je vhodné upozorniť v mieste, v ktorom došlo k škodnej udalosti a jednak rovnako i na nasledovné. Orgány ES sa otázkou juris- pôjde i o miesto, v ktorom došlo k jednotlivým prejavom dikcie a hraničným určovateľom lex loci delicti zaoberali tohto poškodenia. Typicky sa tak bude jednať o miesto, vcelku extenzívne. Prof. Bourgeois v tejto súvislosti pri- kde došlo k porušeniu príslušnej právnej povinnosti naj- pomína, že historicky bolo na európskej pôde genero- častejšie zásahom do subjektívneho súkromného práva vaných mnoho viac či menej presvedčivých teórii rie- (napr. vlastnícke právo, v prostredí internetu potom šiacich problematiku jurisdikcie. Na tomto základe práva vyplývajúce z duševného vlastníctva). sa dá uzavrieť, že miestom škodnej udalosti je možné Analyzujúc litigačný rozmer, na základe tohto hra- rozumieť i také miesto, v ktorom došlo ku komisív- ničného určovateľa je možné žalovať podľa starorímskej nemu či omisívnemu jednaniu, ktoré navdalo vznik zásady actor sequitur forum rei (žalobca sa riadi súdom škodnej udalosti. Žalobca sa potom v prípadnom spore, žalovaného), rovnako však i na súde v tom mieste, zjednodušene povedané, dostáva do role pomyselného v ktorom (i) došlo k vzniku škodlivého následku, resp. (ii) „forum-shoppera“, keď mu je daná možnosť selekto- mohlo dôjsť k vzniku škodlivého následku. Dôležité je na vať i viacero súdnych orgánov pre uspokojenie svojich tomto mieste uviesť, že čl. 5 odsek 3 Nariadenia Brusel nárokov. Pre jednu vec tak môže pochopiteľne vniknúť I. počíta automaticky i s potencialitou vzniku možného viacero konaní na viacerých súdoch. Otázka konkrétnej škodlivého následku. Takto nastavená konštrukcia môže voľby súdu je na žalobcovi a je plne na jeho ekonomic- implikovať, pochopiteľne, množstvo právnych eventu- kom a právnom uvážení zhodnotiť výhodnosť každého alít. Prostredie virtuálneho sveta nie je v tomto smere takéhoto postupu. V tejto súvislosti je však nutné upo- výnimkou. Existuje preto celý súbor komplikácií pre- zorniť, že vyššie uvedený výklad neneguje starorím- dovšetkým so zreteľom na skutočnosť, ako správne určiť sku zásadu pretavenú i do dnešného procesného práva v prostredí internetu to miesto, kde škodlivý následok – zásadu litis pendencie. nastal alebo nastať mohol. Je pravdou, že stricto sensu by Aby však nedochádzalo k masívnemu zneužívaniu sme skutočne mohli dospieť až k absurdnému záveru vyššie uvedených princípov v právnej praxi niektorých (arg. reductio ad absurdum), že takýmto miestom môže žalobcov, právo informačných a komunikačných tech- 163 Plný text čl. 5 Nariadenia Brusel I. znie nasledovne: Osobu s bydliskom nológií prinieslo pre otázky jurisdikcie druhý kľúčový na území členského štátu možno žalovať v druhom členskom štáte 1. a) v zmluvných judikát známy pod označením Zippo Mfr. Co. Proti veciach na súde podľa miesta zmluvného plnenia, ktoré je predmetom žaloby; b) na Zippo Dot Com, Inc. meritórne riešiaci spor o právo účely tohto ustanovenia, ak sa účastníci zmluvy nedohodli inak, je miestom zmluv- z ochrannej známky165. Vďaka tomuto rozsudku je pre ného plnenia, ktoré je predmetom žaloby: — pri predaji tovaru miesto v členskom otázky jurisdikcie a rozhodného práva možné uviesť štáte, kam sa podľa zmluvy tovar dodal alebo mal dodať, — pri poskytnutí služieb miesto v členskom štáte, kde sa podľa zmluvy služby poskytli alebo mali poskytnúť, takzvanú Zippo škálu, pomocou ktorej sa do popredia c) ak sa neuplatní písmeno b), uplatní sa písmeno a); 2. vo veciach výživného na sú- uvažovania o konkrétnej jurisdikcii dostáva i otázka doch podľa bydliska alebo obvyklého pobytu osoby oprávnenej na výživné, alebo ak je spôsobu, akým ku škodnej udalosti mohlo dôjsť či došlo. vec spojená s konaním o právnom stave osoby, na súde, ktorý podľa právneho pori- Prípad Zippo bol mnoho ráz citovaný viacerými odbor- adku svojho štátu má právomoc vo veci konať, ak sa táto právomoc nezakladá výlu- níkmi166. Všetci sa v tejto súvislosti jednotne zhodujú, čne na štátnom občianstve niektorého z účastníkov; 3. vo veciach nárokov na náhra- du škody z iného ako zmluvného vzťahu, na súdoch podľa miesta, kde došlo alebo by že judikát priniesol výhru pre všetkých editorov, autorov mohlo dôjsť ku skutočnosti, ktorá zakladá nárok na náhradu škody; 4. vo veciach ná- článkov, kreatívnych umelcov a ďalších. Tí by totiž pri rokov na náhradu škody alebo navrátenie do pôvodného stavu v súvislosti s trestným napísaní článku, publikovaní názoru na pálčivú tému činom, na súde konajúcom v tejto trestnej veci, ak tento súd má podľa vnútroštátneho atď. museli vždy automaticky počítať so skutočnos- právneho poriadku právomoc konať v občianskych veciach; 5. vo veciach sporov tý- ťou, že môžu byť celkom isto žalovaní i v ďalších kra- kajúcich sa činnosti pobočky, zastúpenia alebo inej organizačnej zložky na súde podľa bydliska pobočky, zastúpenia alebo organizačnej zložky; 6. v postavení zriaďovateľa jinách (vzhľadom na globálnosť internetu), o jurisdikcii („settlor“), správcu („trustee“) alebo oprávneného („beneficiary“) z poručníckeho fondu („trust“) vytvoreného zo zákona alebo na základe písomnej listiny alebo vytvoreného 164 Pre viac informácií o tomto prelomovom judikáte (predovšetkým i ústne a potvrdeného písomne na súdoch členského štátu, v ktorom má bydlisko poruč- za účelom pochopenia difamačnej podstaty žaloby pána Gutnicka) je mož- nícky fond; 7. v spore týkajúcom sa zaplatenia odmeny požadovanej za záchranu ná- né odkázať na webovú adresu http://www.austlii.edu.au/au/cases/vic/ kladu alebo prepravného na súde, z úradnej moci ktorého tento náklad alebo preprav- VSC/2001/305.html. né boli: a) zaistené na účely zabezpečenia takejto platby alebo b) mohli byť takto za- 165 Text rozsudku je dostupný napríklad na http://cyber.law.harvard.edu/ istené, ale bola zložená kaucia alebo iná zábezpeka; pričom toto nariadenie sa uplat- metaschool/fisher/domain/dncases/zippo.htm ní, len ak sa tvrdí, že žalovaný má práva k tomuto nákladu alebo prepravnému ale- 166 Napríklad práca Prof. O´Brianna: O´BRIANN. Zippo on the way to chan- bo takéto práva mal v čase záchrany. ge internet? Dostupné z www.jurisonline.com/articles/zippo_briann_text.php.
Revue pro právo a technologie 73 5/2012
ktorých nemajú najmenšie poňatie. Dá sa teda uzavrieť, rovú infraštruktúru. S ohľadom na vyššie uvedené je tak že v tomto svetle pôsobí judikát prípadu Zippo do istej možné v zásade konštatovať, že tento hraničný určovateľ miery protekcionisticky. Vždy však platí, že je nevy- sa pre prax nejaví ako vhodný a preto by sa de lege ferenda hnutné zvážiť konkrétny vzťah medzi škodnou udalos- mali hľadať iné cesty, ako pristupovať k skúmaniu rele- ťou a škodlivým následkom na princípe ad hoc. V pod- vantnej jurisdikcie v podmienkach kyberpriestoru. mienkach českého právneho systému prichádza apli- kačne do úvahy ustanovenie § 87 zákona č. 99/1963 4.3 Automatizovaná kontraktácia prostred- Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, níctvom automatizovaných agentov podľa ktorého je vedľa obecného súdu žalovaného v konaní príslušný tiež súd, v ktorého obvode došlo ku 4.3.1 Elektronickí agenti skutočnosti zakladajúcej právo na náhradu škody. Pod Jednou z relatívne nových foriem elektronickej kontrak- prizmou vyššie uvedených skutočností je tak nutné tácie je realizácia elektronických obchodov prostredníc- rozumieť multifaktorialite otázok spojených s hranič- tvom tzv. elektronických agentov167. Hoci sa po tech- ným určovateľom lex loci delicti. nickej stránke jedná o softvérové aplikácie, je možné Ad C) Hraničný určovateľ Lex loci solutionis povedať, že ich vlastnosti sú blízke vlastnostiam ľudí ako živých kontrahentov. Ako príklad takýchto vlastností Tento hraničný určovateľ kvalifikuje príslušnú juris- je možné v stručnosti uviesť: inteligenciu, autonómne dikciu určením miesta, v ktorom bol záväzok splnený, konanie či dokonca aktívne jednanie. Ich existencia je resp. v ktorom splnený byť mal. Prakticky sa preto naj- v zásade výsledkom dlhoročnej práce s cieľom vytvore- častejšie uplatňuje práve pri otázkach súvisiacich so nia inteligentného systému, ktorý by asistoval ľuďom zmluvným právom (jeho obligačný rozmer je najvýzna- s bežnými úlohami v právnej praxi, vedel spracovať veľké mnejší). Vzhľadom na súčasné technické charakteris- množstvo rôznorodých dát a vybrať z neho tie dôležité tiky a hardwarové a softwarové štandardy internetu by partície, ktorých cieľom je uľahčenie vzájomnej komu- sa dalo uviesť, že v prípade riešenia otázky tzv. appli- nikácie. Je rovnako skutočnosťou, že kontraktácia pro- cable law (rozhodného práva) nepredstavuje táto sku- stredníctvom automatizovaných agentov, t.j., ako bolo točnosť zrejme zásadný problém. Vychádzajúc zo sku- uvedené vyššie, špecifických softwarových aplikácií, je točnosti, že kontrakt je uzatváraný v prostredí kyber- v súčasnej dobe ešte na počiatku svojho technologic- priestoru, je možné v krátkosti poznamenať, že každý kého rozvoja. Do budúcnosti je tak celkom jednozna- počítač (pracovná stanica), prostredníctvom ktorého sa čne možné očakávať, že s rozvojom vedy a techniky bude takýto kontrakt uzatvára, je indexovaný v sieti, má prira- úmerne narastať i rozvoj automatických agentov. denú svoju adresu atď., čím jeho technická dohľadateľ- Súčasní elektronickí agenti sa používajú ako nosť nepredstavuje obvykle problém zásadnejšie chrak- sprostredkovatelia (z angličtiny tzv. „mediators“), a to teru. Ťažkosti vo väčšine prípadov nečiní ani samotný najčastejšie v elektronickom obchode, pričom v kyber- kontrakt uzatvorený vo virtuálnom svete v prípade, ak priestore sa začínajú objavovať i viacerí elektronickí je zrejmé z príslušného typu kontraktu, akým právom agenti, ktorí asistujú v rámci jednotlivých fáz nákup- sa daný vzťah medzi oboma kontrahentmi bude riadiť, ného alebo predajného procesu predovšetkým na verej- resp. ktoré právo je príslušné pre riešenie sporu z tohto ných sieťach, ako je internet. kontraktu vzniknuvšieho, prípadne ktorý súd strany zjednali ako príslušný pre rozhodovanie sporov vznik- 4.3.2 Charakteristika inteligentných agentov nuvších z uzatváraného kontraktu alebo v súvislosti s ním. Na rozdiel od pojmov ako je záznam, existuje množstvo Ako problémovejšia sa však javí situácia, ktorú rieši definícií pojmu inteligentný agent, pričom žiadna z nich ostatne v čl. 5 odsek 1 písm. b) i Nariadenie Brusel nie je považovaná za univerzálnu, či všeobecne akcep- I., keď miesto plnenia podľa na internete uzatvára- tovanú. Z uvedeného dôvodu je zložité nájsť takú defi- nej zmluvy je mimo internet. V tomto prípade sa bude níciu pojmu inteligentný agent168, ktorá by mohla byť miestom plnenia z takto uzatvoreného internetového chápaná ako jednoznačne správna a dostatočne vše- kontraktu rozumieť to miesto, kam podľa tohto kon- obecná na to, aby mohla byť použitá v čo najširšom traktu skutočne malo byť plnenie dodané, resp. kam možnom kontexte. Je preto príhodnejšie ponechať na toto plnenie (napr. rôzne tovary) dodané i bolo. V tejto tomto mieste snahu o definovanie pojmu inteligentný rovine by bolo možné s istou dávkou abstrakcie kon- štatovať, že hraničný určovateľ lex loci solutionis predsta- 167 Podľa Russella a Norviga je agentom čokoľvek, čo môže byť vnímané vuje azda najväčšie interpretačné problémy. Je tomu tak ako niečo, čo si uvedomuje svoje okolie pomocou senzorov a ktoré na toto oko- lie dokáže následne reagovať. Ľudský agent používa ako sensory oči, uši a ďal- preto, že za už vyššie spomenuté miesto plnenia zmluvy šie orgány a na reagovanie má potom ruky, nohy, ústa a ďalšie časti tela. Robo- je skutočne dobre možné chápať miesto, v ktorom sa tický agent nahrádza tieto sensory kamerami ačiarovými kódmi a na násled- kontrahent v momente uzatvárania kontraktu skutočne ne reakcie používa rôzne druhy motorov. Softvérový agent má zakódované dá- nachádza, resp. kde má sídlo. Za toto miesto je rovnako tové vlákna ako svoje vnemy a následné reakcie. V podrobnostiach viď RUS- dobre možné považovať i to miesto, odkiaľ má kontra- SELL Stuart; NORVIG, Peter. Artificial Intelligence: A modern approach. Pren- tice Hall: New Jersey, 1995. [citované dňa 27.5.2011]. s. 31. Dostupné z: http:// hent oprávnený z daného kontraktu možnosť získať aima.cs.berkeley.edu/ príslušné plnenie (napr. databázové informácie o pro- 168 Ani názov elektronický alebo inteligentný agent nie je jednotný. Mimo duktoch atď.) – najčastejšie sa v praxi jedná o serve- to sa používa napr. ešte: robot, softbot, knowbot, taskbot, autonómny agent, osobný agent, alebo osobný asistent.
74 Revue pro právo a technologie Téma
agent stranou a zaoberať sa radšej jeho charakteristi- 4.3.3 Úloha agentov ako sprostredkovateľov kou. Dôvodom tohto prístupu je okrem iného i skutoč- 170 nosť, že inteligentní agenti nenašli doposiaľ ani žiadnu Podľa CBB modelu existuje 6 základných etáp zákonnú (legálnu) definíciu v právnom poriadku Českej v rámci obecného nákupného procesu odohrávajúcom republiky. sa v kyberpriestore, a to konkrétne: 1. potreba identifi- Za základnú charakteristickú vlastnosť inteligent- kácie, 2. tzv. z angličtiny „product brokering“, 3. tzv. z ang- ného agenta, ktorá ho odlišuje od iných elektronických ličtiny „merchant brokering“, 4. vyjednávanie, 5. nákup nástrojov, môže byť považovaná jeho autonómia. Jeho a dodávka, 6. servis a ohodnotenie. Kedykoľvek má procesy a správanie môžu byť založené tak na vlastnos- kupujúci kontrahent záujem uspokojiť svoju nákupnú tiach, ktoré sú mu dané v rámci vytvárania definova- potrebu, resp. získať príslušný statok, môže si vybrať ných činností agenta, ako aj na jeho vlastných získaných z množstva alternatív nie len čo sa týka ním požadova- skúsenostiach z aposteriórneho jednania vo virtuálnom ných charakteristík produktu, ale i čo sa týka potenciál- svete, ktoré získava práve v rámci vykonávania zverenej nych dodávateľov daného statku. Po tom, čo si kupujúci agendy. Chovanie tohto systému je potom vo výsledku vyberie produkt a jeho dodávateľa, nasleduje fáza vyjed- odvodzované od jeho vlastných skúseností, na základe návania o podmienkach, po ktorej nasleduje fáza nákupu ktorých je inteligentný agent schopný vykonávať svoju a doručenia. Poslednou fázou je prípadný servis daného činnosť bez priameho zásahu človeka. Inteligentný agent produktu a vyhodnotenie spokojnosti s prebehnu- má navyše zároveň kontrolu nie len nad svojím konaním tým nákupom a uskutočneným rozhodnutím. Elektro- ale i nad svojim vnútorným stavom. Ďalšou základ- nickí agenti súčasnosti môžu asistovať a asistujú v jednej nou vlastnosťou elektronického agenta sú jeho sociálne alebo viacerých fázach vyššie ilustrovaného nákupného schopnosti (z angličtiny tzv. social ability), čo znamená, procesu, je ale obvyklé, že v niektorej z vyššie uvedených že agent je schopný komunikovať s inými agentmi, fáz nákupného procesu je ešte stále vyžadovaný zásah prípadne ľuďmi ako živými kontrahentmi, prostredníc- človeka či už na uskutočnenie definitívneho výberu tvom svojho vlastného jazyka a príslušného komuni- produktu, alebo predajcu. kačného rozhrania. Predposlednou základnou vlastnos- Na základe doterajšieho vývoja a posúdenia momen- ťou agenta je jeho reaktivita, resp. schopnosť reagovať, tálnej situácie je ale možné predstaviť si zrejme takú tzv. „reactivity“, na určité prvky virtuálneho sveta. Agent budúcnosť virtuálneho sveta, v ktorej inteligentní agenti tak vníma svoje okolie a odpovedá a adaptuje sa na budú schopní sami iniciovať a realizovať obchody bez zmeny, ktoré v ňom nastali. Okolím pritom môže byť zásahu človeka. Jednalo by sa o také obchody, ktoré by skutočný svet, užívateľ prostredníctvom grafického roz- potom neboli realizované len prostredníctvom strojov, hrania, skupina ďalších agentov, internet, alebo kombi- ale priamo strojmi, bez zásahu alebo dozoru človeka. nácia vyššie uvedených. Poslednou základnou vlastnos- Takéto obchody však majú nie len svoje technické ťou agenta je jeho vlastná aktivita. Inteligentný agent je úskalia. V ďalšej časti tejto subkapitoly bude podrob- schopný iniciatívne zahájiť jednanie za účelom dosiah- nejšie preskúmaná otázka právnych aspektov spojených nutia cieľa, pričom táto vlastnosť sa stáva v poslednom s elektronickými kontraktmi realizovanými inteligent- období elektronickým agentom imanentná. nými agentmi. Pre niekoho môže mať ale agent ešte viac špeci- 4.3.4 Elektronickí agenti v rámci procesu fický význam, než sú jeho definičné vlastnosti uvedené formovania kontraktu vyššie.169 Agenti totiž môžu mať aj ďalšie vlastnosti okrem tých, ktoré boli uvedené vyššie. Jedná sa o vlast- Tak, ako sa vyvíjajú počítače samotné, resp. ICT tech- nosti ako napríklad: nológie obecne, vyvíja sa postupne i ich úloha v rovine • mobilita – teda schopnosť agenta pohybovať sa pasívnych nástrojov, k aktívnym účastníkom obchod- po elektronickom svete; ného procesu. V súvislosti s tým sa prirodzene vynára • vierohodnosť – predpoklad, že agent vedome otázka či obchod, ktorý bol založený a riadený (z ang- neposkytne nepravdivé informácie; ličtiny „generated and conducted“) inteligentným agentom • bezkonfliktnosť – predpoklad, že agent nemá bez akéhokoľvek zásahu človeka, je právne záväzným konflikt záujmov ani iný sporný segment pôso- právnym úkonom a pokiaľ áno, voči komu tak je (voči benia s iným agentom či iným kontahentom; ktorému konkrétnemu subjektu). Oba veľké právne • rozumnosť – predpoklad, že agent bude konať systémy, teda Common Law ako i kontinentálne právo, za účelom dosiahnutia svojich preddefinova- považujú za podstatné náležitosti platnosti kontraktu ných cieľov a že naopak nebude konať tak, aby dve základne zložky, a to spôsobilosť a prejav vôle (v ang- tieto ciele nedosiahol. lickej doktríne potom tzv. „capacity“ a „consent“). Pre to, aby bol daný kontrakt platný a právne záväzný, musí byť učinený medzi stranami, ktoré majú k tomu spôsobilosť stanovenú právnym poriadkom. Tieto strany (po splnení ostaných zákonom vyžadovaných náležitostí) sú potom 170 Consumer Buying Behavior model, ktorý je popísaný v MAES, Pat- 169 Viď napr. WOOLDRIDGE, Michael; JENNINGS, Nicholas R. ‘Inteli- tie; GUTTMAN, Robert H.; MOUKAS, Alexandros G. ‘Agents that Buy and gent Agents: Theory and Practice’,Knowledge Engeneering Review. Vol. 10. Č. Sell: Transforming Commerce as we Know IT’, Communications of the ACM, 2, Jún 1995, Cambridge University Pres: 1995. [citované dňa 30.5.2011]. Do- Marec 1999, Vol. 42, Č. 3. [citované dňa 27. 5.2011]. s. 81-91. Dostupné z: stupné z: http://www.csc.liv.ac.uk/~mjw/pubs/ker95/ker95-html.html http://dl.acm.org/citation.cfm?id=295716
Revue pro právo a technologie 75 5/2012
viazané daným kontraktom, pretože súhlasili s tým, že blízko stavu, keď bude možno tvrdiť, že inteligentní ním budú viazané; inak povedané, strany, ktoré mali agenti majú svoje vlastné vedomie. Argument na pri- k prejavu vôle spôsobilosť (v zmysle angloamerického znanie štatútu osoby v zmysle práva na základe soci- pojmu „capacity“), prejavili súhlasný prejav vôle. álnej reality je založený predovšetkým na fakte, že na Aj keď prakticky na každodennej báze je temer mnoho umelo vykonštruovaných osôb je nahliadané ako každý subjekt právnych vzťahov svedkom vzniku kon- na osoby v akomsi extra-právnom ponímaní. Posledný traktov uzatváraných osobami k tomu nespôsobilými, argument je analógiou k priznaniu právnej subjektivity v súlade s platným právnym poriadkom môže kon- právnickým osobám. Prípadné priznanie právnej subjek- trakty uzatvárať iba taká osoba, ktorá je právne spôsobila tivity pre agentov však otvára množstvo nadväzujúcich k právnym úkonom. Spôsobilosť kontrahenta mať práva právnych otázok. a brať na seba povinnosti je jednou z podmienok právnej Ďalším problémom, ktorý by potom vyvstal by bola záväznosti každého kontraktu. Toto tvrdenie mimo samotná identifikácia elektronických agentov. Jedná iné znamená, že tak môžu učiniť len ľudské bytosti, sa i o hardware alebo striktne iba software? Čo ak sa resp. fyzické osoby alebo právnické osoby definované tento hardware alebo software nachádza na niekoľkých zákonom. Z uvedeného pohľadu, berúc do úvahy fakt, rôznych miestach a je udržovaný a spravovaný rôznymi že zatiaľ žiadny v tomto článku posudzovaný právny osobami? Tak, ako je to u obchodných spoločností, systém počítačom, stojom ani inteligentným agentom musel by i tu pravdepodobne vzniknúť nejaký register, vyššie popísanú spôsobilosť nemá, sa otázka právnej kde by osoba, ktorá by chcela používať agenta v elektro- záväznosti elektronických zmlúv môže javiť ako jedno- nickej kontraktácii, tohto zaregistrovala a zapísala seba značne zodpovedateľná. Skutočnosť je však opačná. ako subjekt za týmto agentom stojací. Príkladom tohto celkom opačného pohľadu je napríklad náhľad Mazeauda171, ktorý uvádza, že nedo- 4.3.6 Inteligentní agenti len ako komunikačný statok spôsobilosti k právam a povinnostiam, teda tzv. nástroj „absence of personality“, neznamená automaticky nespô- sobilosť kontrahenta. Nespôsobilosť je naviazaná na V súčasne dobe je zrejme možné vysledovať i koncepcie, osobu, a preto predpokladá tzv. „personality“. Skupiny ktoré obhajujú právnu fikciu, že čokoľvek realizované alebo jednotlivci, ktoré legislatíva nerozoznáva, alebo elektronickými agentmi pochádza priamo od fyzickej ktorým túto „personality“ odobrala, nemajú právny život alebo právnickej osoby, ktorá ich kontroluje. Elektro- a nie sú preto osobami v zmysle práva. Medzi takéto nický agent je týmito koncepciami stavaný prakticky na osoby patria aj inteligentní agenti. Inteligentný agent rovnakú rovinu ako fax alebo telefón. V tomto prípade nemá z hľadiska práva žiadne definované právne posta- by bolo možné tvrdiť, že elektronický agent automa- venie. Vyvstáva tak otázka ako môže existovať koncept ticky uzavrel kontrakt na účet osoby v ktorej záujme kontraktuálnej záväznosti kontraktov zjednaných bez jednal. Tento pohľad však prináša riziko napríklad neo- zásahu ľudí, len prostredníctvom agentov a vynárajú sa čakávaného záväzku osoby, ktorá programuje, kontroluje tak i mnohé ďalšie koncepty súvisiace s touto proble- alebo inak používa elektronického agenta. Je otázkou, matikou. do akej miery je možné zrovnávať napríklad elektro- nických agentov a ľudských „agentov“, vykonávajúcich 4.3.5 Právna subjektivita „Legal personality“ svoje poslanie napr. na základe mandátnej zmluvy. Podľa inteligentných agentov doktríny common Law musí agent akceptovať svoj mandát a za týmto účelom tu musí byť súhlasný prejav Jedným z najčastejšie uvádzaných riešení vyššie vôle oboch strán. Tento koncept je u počítačov z povahy uvedenej otázky je obecne priznanie právnej subjekti- veci nereálny a preto niektoré hlasy navrhujú právnu vity elektronickým agentom, a následného odvodenia fikciu takéhoto súhlasu. k tomu príslušných zodpovednostných vzťahov. Prizna- V súvislosti s vyššie uvedeným je na mieste podo- nie právneho postavenia osoby inteligentným agentom tknúť, že podľa smernice č. 86/653/ES týkajúcej sa je odôvodňované v zásade 3 kruciálnymi dôvodmi: (i) obchodného zastúpenia je obchodný agent niekto, kto morálnym právom, (ii) sociálnou spôsobilosťou, (iii) vykoná príslušné plnenie na účet a meno inej osoby. právnymi zvykmi (angl. tzv. „legal convenience“). Takáto úprava je v zásade rovnaká s právnou úpravou Podľa niektorých názorových prúdov je subjekt, českou. Obecná teória v kontinentálnom práve je taká, že ktorý vníma alebo má vedomie, morálne oprávnený vzhľadom k tomu, že agent nejedná svojím menom a na k tomu, aby s ním bolo zachádzané ako s osobou svoj účet, nemusí mať osobne spôsobilosť na uzavretie (právny subjektom) v zmysle práva. Uvedený koncept kontraktu, a teda i nespôsobilá osoba môže byť agentom. ale otázku inteligentných agentov nerieši, pretože nie je Podľa Chitta173 je podobný i systém v common law, keď jednoznačné, či môžu mať alebo získať vlastné vedomie. hovorí, že agent nemusí mať plnú spôsobilosť uzavrieť Napriek tomu, že majú agenti prívlastky, že jednajú kontrakt, stačí keď rozumie tomu, čo robí. Americká autonómne a že sú inteligentní172, ešte stále sme nie právna doktrína v súvislosti s elektronickými agentmi pertraktuje i niekoľko ďalších princípov, ktoré môžu byť 171 Pierre Mezzeaud je významný francúzsky právnik a politik, prezident relevantné u elektronických kontraktov realizovaných Ústavnej rady Francúzska. 172 I napriek tomu, že môžeme povedať, že počítače vedia hrať šach samo- statne a poraziť svetových šampiónov , zostáva nesporným, že nie je možné 173 Zrov. napr. teoretické práce CHITTY, Joseph: Treatise on Commercial jednoznačne prehlásiť, že počítače majú schopnosť sociálnej interakcie. Law. London, 1818.
76 Revue pro právo a technologie Téma
prostredníctvom elektronických agentov. Jedná sa pre- v prípade zlyhania inteligentného agenta. Čo sa vlastne dovšetkým o: stane a ako sa bude postupovať v prípade keď jedna strana bude tvrdiť, že inteligentný agent zlyhal, resp. a. princíp „the notion of apparent authority“ - osoba spravil nejakú chybu? Komu bude možné takúto chybu dáva agentovi dobrovoľne určité oprávnenia, ktoré pripísať a kto za ňu bude niesť zodpovednosť? Bude to môže na základe svojej vôle zmeniť a agent pôsobí chyba programátora alebo používateľa? podľa jej príkazov. Jedným z riešení navrhovaných pre účely vyrieše- b. princíp „the doctrine of ratification“ – pokiaľ tretej nia tejto otázky je prípadné vytvorenie bezpečnostnej strane kontrahujúcej s elektronickým agentom klasifikácie a certifikácie inteligentných agentov podľa nie je známe, že za agentom je jeho administrátor danej úrovne bezpečnostných štandardov konkrétneho (zadávateľ), potom by táto neautorizovaná transak- agenta. Na jednotlivých inteligentných agentov by boli cia elektronického agenta nemala byť zadávateľom kladené špecifické požiadavky a očakávania, tzn. v takej ratifikovaná (dodatočne schválená). Schválenie je úrovni bezpečnostných štandardov, v akej by bolo možné možné iba pokiaľ tretej strane bola jeho existencia zaistiť riadny a nerušený kontraktačný proces. Na strane známa v dobe vykonania daného úkonu. druhej je nutné podotknúť, že takéto riešenie by celkom c. princíp „the theory of undisclosed principal“ – pokiaľ iste predpokladalo minimálne vytvorenie certifikačnej je zadávajúca osoba neverejná, tak existuje akési autority, ktorá by inteligentných agentov hodnotila, právne vákuum, pretože nemôže táto zadávajúca ďalej vytvorenie príslušných registrov a ďalších špecific- osoba schváliť úkon agenta. Kontrakt je tak medzi kých metodík, aby všetky procesy a s tým súvisiace syn- agentom a treťou stranou. ergické efekty prebiehali podľa očakávania. Uvedené prístupy prinášajú veľké množstvo nielen právnych problémov, z ktorých za najvýznamnejšie je 5. Základný právny rámec možné považovať: elektronickej kontraktácie a. „excess of authority“ – tzn. neexistuje v súčasnosti jasná predstava o tom, čo sa stane ak budú elek- Historický rámec obligačného práva obecne bol podrob- tronickí agenti konať nad rámec oprávnení, ktoré nejšie rozobratý v pedchádzajúcich subkapitolách tohto dostali za účelom dosiahnutia stanoveného cieľa; článku. Na tomto mieste je potreba predmetnú proble- b. „delegation“ – tzn. neexistuje návod, ako riešiť matiku rozšíriť o východzí právny rámec, v ktorom sa situácie, ak elektronický agent prenesie z vlastnej dnes elektronické kontraktácie fakticky profilujú a na iniciatívy nejakú časť agendy, ktorú vykonáva, na podklade ktorého je ich možné právne skúmať podľa ďalšieho elektronického agenta, tzv. subagenta súčasnej právnej náuky. Pre zjednodušenie, majúc a tento potom uzavrie kontrakt, tzn. právny úkon v pamäti určité formálno-právne nepresnosti, bude na v pôvodnom zadaní nepredpokladaný. príslušné predpisy odkazované v zásade ako na právne c. „ratification“ – tzv. schvaľovací proces – tento normatívne akty. Na tieto právne normatívne akty bude sa neuplatní, pokiaľ tretia strana nevie o existen- potom v ďalšom rozbore nazerané ako na výsledok cii toho, kto dal príkaz elektronickému agentovi. tvorby práva vzhľadom na jednotlivé „stupne“ ich his- Keďže elektronický agent nemá právnu subjekti- torického vývoja (vzniku). Obzvlášť sa v tejto súvis- vitu, nie je zrejmé, ako by sa v takom prípade postu- losti v jednotlivých podkapitolách bude nutné vyspori- povalo. adať s prehľadom právnych predpisov, ktoré prakticky mantinelizujú nimi právne aprobovanú sféru práva elek- Právna úprava problematiky elektronických agentov, tronických kontraktácii. Dá sa tiež súhlasiť, že na takto ako bolo naznačené už vyššie, prakticky v explicitnom ponímané právne normatívne akty je možné nazerať aj právnom ponímaní neexituje. Najďalej sa v tomto smere z uhla právnej filozofie, lepšie povedané právnej teleo- dostala americká právna doktrína, v ktorej sa právna lógie, kde sú tieto nesmierne nápomocné práve svojím úprava elektronických agentov dá vysledovať vo viace- 174 textovým znením pre rozhodovanie právotvorcu o ich rých právnych predpisov . Príslušné právne normy tak prípadnej budúcej podobe, resp. možných zmenách. predovšetkým berú v úvahu, že agent nie je človek. Nie Vzhľadom na to, že takýto smer uvažovania impli- je to živý kontrahent. Z uvedeného dôvodu sú z jednania kuje mnohé ďalšie právne-filozofické momenty, bude inteligentných agentov zaviazané priamo strany, ktoré nutné obmedziť sa predovšetkým na prehľad relevant- týchto elektronických agentov používajú. ných právnych predpisov (pochopiteľne za predpokladu 4.3.7 Inteligentní agenti de lege ferenda systematickej a konzistentnej rezervácie priestoru pre aktuálne prijaté, schválené a pre Českú republiku účinné V náväznosti na vyššie popísanú problematiku inteli- predpisy de lege ferenda). gentných agentov, ich spôsobilosti jednať a prejavovať Pre úplnosť je na mieste potvrdiť už vyššie zmienené navonok vôľu a taktiež na vyššie uvedené teórie ponúka- úvahy, že právna úprava elektronických kontraktácií júce riešenia tejto otázky, sa vynárajú problémy a otázky, vychádza prakticky z rovnakého pojmového, materi- álneho, spoločenského a právneho základu, rovnakých ktoré je potreba predostrieť a postupne aj zodpove- 175 dať. Jednou z takýchto otázok je práve otázka postupu princípov a právnych zásad a rovnakých inštitútov
174 Jedná sa predovšetkým o U.S. Uniform Electronic Transactions Act či Uni- 175 Obecne platných a uznávaných princípov súkromného práva by bolo form Computer Information Transaction Act. možné uviesť relatívne veľký počet. Rovnako platí, že podrobenie týchto prin-
Revue pro právo a technologie 77 5/2012
súkromného práva, na ktorých obecne spočíva i (obli- venie (problematika spotrebiteľských zmlúv by sa dala gačné) záväzkové právo ako také. v tomto svetle modelovo subsumovať skôr pod otázku jednotlivých konkrétnych druhov obchodov) tento 5.1 Relevantná právotvorba v prostredí článok venovať nebude. Českej republiky Nie je možné opomenúť, že pre kontraktá- ciu ujednanú za použitia elektronických prostriedkov Legislatívny rámec týkajúci sa elektronických kon- je často aplikovaný i ďalší kľúčový predpis, ktorým je traktácií je vymedzený v českom právnom systéme zákon o elektronickém podpisu182. Vzhľadom na to, že v súkromnoprávnych kódexoch, a to v občianskom zákon- otázka podpisu ako prvku perfektnosti kontraktu je níku (ďalej len ObčZ)176 a obchodnom zákonníku (ďalej pre právno-teoretické východiská problematiky elek- len ObchZ)177. Legislatívnu bázu v tomto smere však tronických zmlúv zásadného významu, je tejto matérii tvoria i ďalšie relevantné právne predpisy. Jedná sa tak v intenciách vybraných otázok elektronického podpisu o autorský zákon (ďalej len AutZ)178 a pre prípad trestnej venovaná zvláštna časť tohto článku. zodpovednosti (čo je spravidla prípad skôr výnimočný) Z pochopiteľných dôvodov vyššie predstavený trestný zákoník (ďalej len TrZ)179 a predpis procesnej náhľad do relevantnej legislatívy nie je týmto konečný. povahy trestný poriadok (ďalej len TrP)180. Legislatívna Vzhľadom na dynamickosť vývoja mnohých spoločen- báza vzťahujúca sa k elektronickým kontraktáciám je ských procesov (predovšetkým v oblasti informačných omnoho širšia, čo bude demonštrované i ďalej v prípade a komunikačných technológií) ratione legis byť v skutku ďalších rozoberaných okruhov. ani nemôže. Z tohto dôvodu a pre prehľadnosť je ilustra- Vzhľadom na charakter a povahu elektronických tívne uviesť ešte tri relevantné právne predpisy, ktorými kontraktácií a jednotlivých súvisiacich otázok budú, sú zákon číslo 480/2004 Sb. o některých službách infor- z povahy veci, najčastejšie konzultované právne predpisy mační společnosti, druhým je notoricky známy zákon číslo súkromnoprávnej povahy, pre samotné technikálie kon- 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a v nepo- traktačného procesu použijúc potom predovšetkým slednej rade tiež zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických ustanovenia ObčZ. Ten, ako bolo naznačené na začiatku úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který bude tejto kapitoly, je kľúčovým predpisom i pre zjednáva- podrobnejšie rozobratý ďalej v tomto článku. Špeci- nie zmlúv obecne. De lege ferenda sa naďalej uvažuje fické a do istej miery i osobité miesto v tomto stručnom o posilnení jeho úlohy v tomto vývojom smere, a to pro- náčrte náleží i zákonu o ochraně hospodářské soutěže183. stredníctvom pripravovanej rekodifikácie181 súkromného Aplikácia tohto zákona prichádza logicky do úvahy až práva v Českej republike. vo fáze postkontraktuálnej. Vtedy na základe už vznik- Na tomto mieste sa problematika elektronic- nutého kontraktu by mohlo dôjsť k obmedzeniu či kých kontraktov dynamicky etabluje i do ďalšej polohy, narušeniu hospodárskej súťaže zákonom predpoklada- ktorú predstavujú tzv. spotrebiteľské zmluvy. Tomuto teľným spôsobom. Vzhľadom na to, že sa jedná svojím typu zmlúv sa však v ďalšom pre ich špecifické posta- rozsahom temer o samostatné „právne odvetvie“, analýza tejto problematiky by mala vo väčšom rozsahu prislú- cípov právnemu výskumu by bezosporu niekoľkonásobne presiahlo stanovený chať hlbšiemu zamysleniu obzvlášť v rovine obchodno- rozsah tohto článku. Preto je možné iba v krátkosti pripomenúť vybrané právne právnej. princípy, ako napr. princíp legality, zákonnosti, spravodlivosti či ochrany dob- rých mravov, alebo tiež početné starorímske zásady – príkladne teda pacta sunt Z teoreticko-právneho hľadiska stojí možno za servanda, nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet alebo lex pos- zmienku, že všetky vyššie uvedené právne normatívne terior derogat legi priori atď. Uznávaný právny teoretik Viktor Knapp potom vo akty by mali byť plne v súlade s normotvorbou európ- svojej publikácii Velké právní systémy okrem iného uvádza, že jednou zo základ- skych spoločenstiev. Sú harmonizované a niektoré z ich ných axióm súkromného práva je i starorímska zásada Neminem Laedere. Tá sa ustanovení boli transponovaná do právneho poriadku de facto pretavila do právneho poriadku dikciou ustanovenia § 415 v súčasnos- ti platného občianskeho zákonníka. Prof. PrF MUNI Jan Hurdík zasa za jeden Českej republiky na základe smerníc európskych spo- z najzákladnejších princípov v svetle práve uvedeného považuje tzv. autonómiu ločenstiev, pretože upravujú matériu vykazujúcu cezhra- vôle. Tá, dá sa schematicky uviesť, bola pretavená do ústavného princípu defi- ničný (minimálne európsky) rozmer. Dá sa teda zhrnúť, novaného zásadou, že všetko je dovolené, pokiaľ to nie je výslovne zakázané. Pre že české právne prostredie s ohľadom na vyššie uvedené lepšiu a komplexnejšiu orientácie v súvisiacich otázkach je možné v ďalšom od- je v zmysle platnej legislatívy relatívne konzistentné. kázať na početné právno-filozofické publikácie. 176 Presne sa vrátane tzv. promulgačného listu jedná o zákon č. 40/1964, 5.1.1 Elektronické kontrakty v svetle Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 177 Presne sa vrátane tzv. promulgačného listu jedná o zákon č. 513/1991, občianskeho a obchodného práva Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 178 Presne sa vrátane tzv. promulgačného listu jedná o zákon č. 121/2000, o Ako vyplynulo už i z vyššie uvedených častí tohto článku, právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně někte- kľúčovými právnymi predpismi pre reguláciu kontraktá- rých zákonů (autorský zákon) cie ako v tzv. kyberpriestore tak i pre klasický spôsob 179 Presne sa vrátane tzv. promulgačného listu jedná o zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. zjednávania zmlúv sú občiansky zákonník a obchodný 180 Presne sa vrátane tzv. promulgačného listu jedná o zákon č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 182 Presne sa vrátane tzv. promulgačného listu jedná o zákon č. 227/2000, o 181 Práve uvedené si kladie za cieľ, aby normy súkromného práva boli obsia- elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektro- hnuté najmä v základnom súkromno-právnom predpise, teda v ObčZ (podob- nickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů. ne ako tomu je vo väčšine krajín európskych spoločenstiev, napríklad i v Belgic- 183 Presne sa vrátane tzv. promulgačného listu jedná o zákon č.143/2001, o ku (pre bližšie informácie viď fundamentálny predpis súkromného práva Bel- ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně gického kráľovstva - Burgerlijk Wetboek). hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.
78 Revue pro právo a technologie Téma
zákonník. Na tomto mieste bude vhodné uviesť iba S ohľadom na vyššie uvedené je potrebné zmieniť niekoľko zásadnejších rozdielov vo vzťahu k aplikácii i ustanovenie § 262 ObchZ, ktoré stanovuje, že kon- týchto kódexov pre skúmanú problematiku elektronic- trahenti si môžu na jeho základe zjednať použitie kých kontraktov, pričom vybrané charakteristiky týchto práve ObchZ (obchodno-právny režim), a to aj napriek zmlúv budú v stručnosti objasnené primárne s akcentom tomu, že by sa ich záväzkový vzťah štandardne riadil na objektívnu povahu jednotlivých účastníkov týchto režimom ObčZ. Z hľadiska právnej teórie a obecných vzťahov. základov obchodného práva pôjde o Prof. Bejčkom189 So zrejmým nadhľadom by sa dalo súdiť, že oba definované tzv. fakultatívne obchody. Dôvodov pre súkromnoprávne kódexy v Českej republike ponúkajú tento krok zo strany zmluvných strán je nepochybne úpravu do istej miery podobnej matérie, miestami viacero (typicky väčšia zmluvná sloboda daného kon- však konkurenčne. Občiansky zákonník sa tak použije traktu, sankčné mechanizmy predpokladané obchod- v prípade, že vyvstane potreba regulovať majetkové nou právnou úpravou atď.). Opäť je možné zdôrazniť, vzťahy medzi fyzickými osobami navzájom (ďalej tiež že použitie ObchZ je jednoznačne plne v súlade (tzv. ako „FO“), alebo vzťahy medzi FO a právnickými intra legem) s naším právnym poriadkom i rozhodova- osobami (ďalej tiež ako „PO“). V konečnom dôsledku cou praxou súdnych orgánov. sú to i vzťahy na úrovni FO - štát. Pre sféru jednotli- So zreteľom na vyššie uvedené, takto určený právny vých tu analyzovaných obligačných charakteristík bude vzťah sa dotýka prípadu, keď na jednej strane vystu- najpravdepodobnejšie užitie vzťahov v rovine FO – PO. puje nepodnikateľský subjekt, resp. zjednodušene tzv. Dôvodom pre túto skutočnosť je fakt, že najčastejšie „nepodnikateľ“,(takto ho definuje190 i Prof. Vladimír v prostredí Českej republiky184 dochádza k uzatváraniu Smejkal), na strane druhej ako druhý kontrahent aký- synalagmatických elektronických zmlúv pri realizovaní koľvek podnikateľský subjekt (viď napr. ustanovenie § 2 obchodov v rovine FO na strane jednej a elektronickými odst. 2 ObchZ). V rámci procesu kontraktácie sú štan- obchodmi na strane druhej. Na druhú stranu je však dardne skúmané práva, povinnosti, jednotlivé plnenia či vhodné upozorniť, že i na takto určené vzťahy sa môžu ďalšie ujednania, pričom tieto sa postupne stávajú inte- v určitých prípadoch aplikovať ustanovenia obchodného grálnou súčasťou príslušného kontraktu, a to, celkom zákonníku185 pre príslušný zmluvný typ (najčastejšie sa pochopiteľne, podľa vlastného uváženia a obchodných bude jednať o kúpnu zmluvu)186. Môže tiež nastať nezri- zámerov príslušných kontrahentov (princip zmluvnej edka situácia, čo je v prípade elektronických kontraktov voľnosti). Obmedzujúcim faktorom je v tejto súvis- úkaz nie sporadický, že ObchZ neobsahuje relevantnú losti povinnosť dodržať kogentné ustanovenia zákona, právnu úpravu. V takomto prípade sa následne ako sub- t.j. tie ustanovenia, ktoré v prípade aplikácie obchod- sidiárny predpis aplikuje ObčZ. Prof. Smejkal v tomto ného zákoníku obligatórne stanovuje ustanovenie jeho smere187 uvádza, že princíp zmienený vyššie neplatí § 263. Od týchto zákonov definovaných ustanovení sa obrátene. To znamená, že v prípade absencie právnej nie je možné v ďalšom odchýliť ani vzájomným ujed- úpravy v ObčZ sa na takto podanú otázku nebude môcť naním kontrahentov. I v súčasnej právnej náuke platí, aplikovať dikcia ustanovení ObchZ. Pre lepšie pocho- že akékoľvek kontraktačné ujednanie, aby mohlo byť penie je názorné uviesť ešte jeden príklad: Za predpo- platné, nesmie navyše odporovať zákonu (byť v rozpore kladu, že zmluvní partneri uzatvárajú príslušný kontrakt so zákonom – tzn. lat. contra legem, resp. ho obchádzať – podľa ustanovení ObchZ, a súčasne sa nechcú dostať lat. praeter legem) a rovnako musí byť súladné s dobrými do problematickej situácie, že by takýto právny úkon mravmi (lat. secundum bonos mores). mohol byť postihnutý neplatnosťou, musia učiniť svoj prejav vôle tak, aby tento naplňoval zákonné predpo- 5.1.2 Vybrané aspekty procesu uzatvárania klady pre prejav vôle, t.j. tie obecné predpoklady, ktoré elektronických zmlúv sú in concreto uvedené v ObčZ v § 37188. V prípade hlbšieho skúmania problematiky elektro-
184 Takáto prax, ako uvádza Prof. Bourgeois, je bežná i v Belgicku. nických zmlúv by sme sa márne snažili nájsť zákonnú 185 Jedno z najdôležitejších ustanovení je v tejto súvislosti vskutku § 262 Ob- definíciu či legislatívnu skratku pre termín elektronická chZ. Ten stanoví, že: 1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, zmluva. Je preto nutné vychádzať z obecných rysov který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková zakotvených predovšetkým v občianskom zákonníku. dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podni- Tento prístup, zdá sa, nečiní v súčasnosti zásadné inter- katelem, je neplatná. Čo sa týka formy (o ktorej bude v tomto článku na ďalších miestach ešte pojednané), stanoví odsek druhý citovaného paragrafu, že: Doho- pretačné nezrovnalosti. Rozbor uvedený nižšie preto ilu- da podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu. struje niektoré zásadné aspekty typické pre teoreticko- 186 Kúpnu zmluvu v tomto ponímaní potom, ako jeden zo zmluvných typov, právne východiská zjednávania zmlúv. upravuje ObchZ vo svojom ustnaovení § 409 a nasl. 187 Pre hlbšiu analýzu a ďalšie podrobnosti ohľadom tejto problematiky je (3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepo- možné odkázať na publikáciu SMEJKAL, V. a kol. Právo informačních a tele- chybný. K otázkam platnosti či neplatnosti právnych úkonov je vhodné v krát- komunikačních systémů, 2.aktualizované a rozšířené vydání. Praha : C. H. Beck, kosti odkázať na ďalšie ustanovenia § 38 a nasl. ObčZ. 2004, str. 362. 189 Prof. Bejček sa problematike kontraktácie (vrátane jej praktickým strán- 188 V tejto súvislosti sa javí ako najvhodnejšie uviesť samotnú dikciu § 37 kam i potenciálnym neuralgickým bodom) dlhodobo venuje ako advokát i ako ObčZ. Táto v úprave vzťahujúcej sa k právnym úkonom expressis verbis stano- profesor na Právnickej fakulte Masarykovej univerzity. ví, že (1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; ji- 190 Pre ďalšie vysvetlenie je bravúrne podaný výklad Prof. Smejkalom v jeho nak je neplatný. Ďalšie náležitosti je možno vyčítať z druhého odseku citova- hlavnej monografii. Konkrétne v tejto súvislosti viď SMEJKAL, V. a kol. Právo ného paragrafu: (2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. informačních a telekomunikačních systémů, 2.aktualizované a rozšířené vydání. Technické otázky platnosti rieši potom tretí odsek citovaného paragrafu: Praha : C. H. Beck, 2004, str. 357.
Revue pro právo a technologie 79 5/2012
Elektronické zmluvy ako v súčasnosti platný lepšie pochpenie problematiku elektronickej kontraktá- a právom aprobovaný inštitút práva nie sú zďaleka cie nateraz zúžili výhradne na otázku webových elek- tak nové ako by sa sprvu javilo. Prívlastok skutoč- tronických obchodov, prevádzkovanie takéhoto elektro- nosti posledných rokov by tak s najväčšou pravdepo- nického obchodu prostredníctvom internetu (niekedy sa dobnosťou nemohol byť náležitý. Pre podporu tohto stretávame i s označením tzv. virtuálne obchodovanie192) tvrdenia je možné poukázať i na konkrétny príklad nepredstavuje v skutočnosti de lege lata návrh zmluvy. dnes už v našich podmienkach neexistujúceho telegrafu, Predstavovať návrh zmluvy, ako bude vysvetlené nižšie, ktorý ako jeden z prostriedkov technického charakteru ani nemôže. umožnil celkom úspešný prenos informácií. Dalo by Je to práve adresovaný právny úkon, ktorý je ima- sa teda dovodiť, že vzhľadom na viac ako dvestoročnú nentnou súčasťou návrhu príslušnej zmluvy. Vysvet- históriu telegrafu (a následne potom i jeho nasledov- lenie, čo podľa zákonodarcu predstavuje právny úkon, níka - telefónu) je možné pravdivo označiť elektronické je nutné hľadať v samotnom ObčZ, konkrétne potom zmluvy ako fenomén 19. storočia. V súčasnej dobe jak v jeho § 34 a nasl. Ilustratívne pôsobí v tejto súvis- občiansky zákonník, tak jeho pripravovaná rekodifikácia losti nasledujúci príklad: Potom, či jeden z kontrahen- počíta s existenciou elektronických zmlúv a nie je preto tov vyplní a následne odošle údaje vpísané do webového nutné obávať sa, že by tento právny inštitút zostával bez formulára na príslušnom serveri virtuálneho obchodu právnej regulácie. (tzn. druhého kontrahenta) samotný kontrakt platne V tejto súvislosti je na mieste ešte jedna poznámka, ešte nevznikol. V tejto počiatočnej fáze sa totiž jednalo a síce že pro domo externo je možné hovoriť o masív- výhradne o výzvu k jednaniu (tzv. invitatio ad offeren- nejšom rozvoji vnímania elektronických zmlúv až po dum). Odpoveď na otázku, kedy bola zmluva medzi kon- tom, čo bol v podmienkach Českej republiky legis- trahentmi uzatvorená, nie je z hľadiska právnej teórie latívne prijatý zákon o elektronickom podpise. Je síce zložitá. K jej uzatvoreniu došlo až následne, a to pro- pravdou, že dôvodov pre jeho prijatie bolo spočiatku stredníctvom potvrdzujúceho e-mailu, ktorý bol objed- niekoľko, avšak stále platí, že až tento legislatívny počin návajúcemu kontrahentovi zaslaný. Až jeho platným navdal vznik širších názorových koncepcií o zmluvnom doručením je zmluva platne uzatvorená a naďalej medzi práve obecne a o elektronických kontraktáciách ako týmito stranami účinná. V tomto konkrétnom prípade takých. Do povedomia a aplikačnej praxe sa tak dostal je vhodné upozorniť, že časové rozpätie medzi odosla- širšej právnej verejnosti. O elektronickom podpise, jeho ním príslušných informácií v predpísanom formulári právnej úprave a praktickým otázkam z hľadiska teore- druhého kontrahenta a prijatím konfirmačnej e-mai- ticko-právneho a rovnako i z hľadiska práva ICT bude lovej správy o uskutočnenej objednávke nie je právne pojednané v ďalšej kapitole tohto článku. relevantné. Dá sa preto v súvislosti s práve uvedeným V nasledujúcich podkapitolách tohto článku budú ilustratívnym príkladom zhrnúť, že vyššie popísaným načrtnuté niektoré základné elementy intra legem kon- bežným postupom je zjednaný kontrakt uzatvorený až traktácie tak, aby boli odpovedajúcim spôsobom objas- následnou akceptáciou zo strany majiteľa (prevádzkova- nené vybrané atribúty procesu zjednávania zmlúv teľa) daného internetového obchodu. a odstránené niektoré interpretačne problémové I keď predmetom tohto článku nie je problematika momenty. tzv. e-commerce193 (masa práva vrátane technických pro- striedkov potrebných pre elektronické obchodovanie), 5.1.3 Uzatváranie kontraktov v štádiu návrhu nie je možné opomenúť krátky komentár k tzv. busi- ness-to-business obchodom194 demonštrujúcim ďalšiu Napriek tomu, že by sa možno začlenenie tejto kapitoly do textu článku mohlo zdať redundantné, je vhodné 192 Tzv. virtuálnym obchodovaním (či obchodovaním vo virtuálnom prostre- pripomenúť aspoň niektoré zásadné momenty. V tejto dí, virtuálnom svete) sa predovšetkým myslí skutočný opak tradičného obcho- súvislosti platí, že sa nie je možné vyhnúť dichotomic- dovania realizovaného prostredníctvom „kamenného obchodu“. Nepochybne je na internete možné nájsť viacero druhov takéhoto obchodovania. Dalo by sa kému pomenovaniu dvoch centrálnych pojmov právnej zjednodušene uviesť, že nateraz pôjde o orientáciu predne na vybrané podniky teórie, a síce „návrhu zmluvy“ a „výzvy k jednaniu“. Tieto (tzv. B2B – Business to Business model) alebo o orientáciu priamo na tzv. ulti- sú v prípade návrhu na uzatvorenie jednotlivých právne mate consumera - konečného spotrebiteľa (tzv. B2C – Business to Customer). V aprobovaných zmlúv najviac skloňovanými a bohužiaľ tomto druhom zmienenom prípade musí z celkom jasných dôvodov obchod- niekedyi chybne vzájomne zamiňanými. V zahraničnej ník ponúkajúci svoje služby prostredníctvom internetu splniť niekoľko kritérií, 191 okrem iného je to i jasný a zrozumiteľný model uzatvárania obchodu – typicky literatúre sa máme možnosť bežne stretnúť s anglic- prostredníctvom webových formulárov (viď ďalšie časti tohto článku). kým označením „invitation to bargain“ alebo v latinčine 193 Používaných definícií výrazu e-commerce je značné množstvo. Názornou tiež tzv. „invitatio ad offerendum“. Napriek tomu, že je je pre tieto účely i definícia podaná Prof. Smejkalom. Dobre totiž splňuje svo- možné predpokladať jasnosť v používaní týchto termínov ju funkciu pre odlíšenie tzv. e-commerce od termínu e-business. E-commerce v bežnej právnickej praxi, nie je bez významu v skratke (tzv. Elektronické podnikanie) tak znamená podporu niektorých oblastí podni- kania prostriedkami ITS a príslušnými aplikačnými programami. Za súčasné- na tomto mieste iba upozorniť z dôvodu predchádzania ho stavu sa tak podľa Prof. Smejkala jedná o oblasti riadenia vzťahu so zákaz- interpretačným omylom na nasledovné. Ak by sme pre níkmi (tzv. CRM), ďalej o riadenie dodávateľských reťazcov (tzv. SCM) a rov- nako i o riadenie znalostí (tzv. Knowledge Management). V ďalších úvahách 191 Relevantných zdrojov existuje k tejto otázke nesporne mnoho. Pred- sa potom Prof. Smejkal pridržiava klasického vysvetleniu pomocou virtuálnych metná otázka je okrem iného podaná veľmi prehľadne v: PACINI, C; AN- obchodných domov. DREWS, CH.; HILLISON, W. To agree or not to agree: Legal issues in on 194 O Business to business obchodoch by bolo možné uviesť, že predstavu- line contracting. Illinois: Business Horizont, číslo January – February 2002, str. jú jeden z modelov, ktoré sa bežne v súčasnosti zaužívali pre jednotlivé typy e- 44 commerce. V podstate by sa dalo uviesť, že pôjde o obchod medzi podnikateľ-
80 Revue pro právo a technologie Téma
rovinu elektronickej kontraktácie. Zo zreteľom na cha- lizovateľná i klasickými prostriedkami, z ktorých naj- rakter týchto obchodov sa samozrejme nepohybujeme typickejšie si je možné predstaviť odsúhlasenie návrhu už na tak protekcionisticky stimulovanej a právnymi pomocou klasickej pošty. zárukami garantovanej pôde, ako tomu je v prípad- V prostredí kyberpriestoru (typicky na internete) nie och elektronických zmlúv s nepodnikajúcimi subjek- je jednoduché objaviť reprezentatívny prieskum (pozn.: tmi. V tomto prípade tak nastáva použitie relevantných o výskume v tomto smere ani vzhľadom na povahu sub- ustanovení obchodného zákonníka, predovšetkým dikce jektov a slúmaných vzťahov nie je možné hovoriť), ktorý ustanovenia § 276195, prostredníctvom ktorej legislatívca by mohol potvrdiť či vyvrátiť praktické skúsenosti maji- zakotvuje sféru právnych elementov súhrnne označova- teľov internetových obchodov (tzv. e-obchodníkov), že ných ako verejný návrh zmluvy. Tento je určený jednak majoritná časť transakcií uskutočnených v prípade jed- vopred neurčitému okruhu osôb a súčasne splňuje poži- noduchých elektronických obchodov sa odohráva pre- adavku na zákonný odkaz dikcie ustanovenia § 269196. dovšetkým za pomoci formulárov umiestnených na V tomto smere sa tak jedná predovšetkým o nutnosť webových stránkach predávajúceho e-obchodníka. zjednania aspoň podstatných častí zmluvy (tzv. essenti- V tomto prípade tak nie je možné na základe kasuistic- alia negotii). kého výzkumu podať obecné teoreticko-právne zhrnutie K problematike návrhu k uzatvoreniu zmluvy náleží takýchto záverov. V každom prípade by sa však dalo i pojednanie o písomnej forme právneho úkonu. K tomu konštatovať, že i takmer vo všetkých na internete rea- viď podrobnejšie zvláštnu kapitolu tohto článku. lizovaných obchodoch, s ktorými sa je možné v dnešnej dobe stretnúť, uplatňuje sa vzájomná kombinácia komu- 5.1.4 Uzatváranie kontraktov v štádiu prijatia nikácie so zákazníkom prostredníctvom webového for- návrhu mulára nasledovaného výmenou potvrdzovacích zdelení prostredníctvom elektronickej pošty. V predchádzajúcej časti bol priestor venovaný stručným Napriek tomu, že existuje široká varieta možností, východiskám spojeným so samotným návrhom pri ako môže vizuálne príslušný webový formulár vyzerať, uzatváraní zmluvy. V tejto súvislosti je celkom iste platí, že sa vo väčšine prípadov jedná o súbor graficky logickým pokračovaním, t.j. ďalším logickým štádiom usporiadaných znakov, ktorých vizuál je predstavený pri kontraktácii, prijatie takéhoto návrhu. Nesporne vo forme členenia webovej nástenky do jednotlivých by bolo možné uviesť mnoho príkladov z praxe, akými formulárových polí. Do týchto polí má potom poten- metódami k akceptácii návrhu na uzatvorenie zmluvy ciálny kontrahent (typicky kupujúci) možnosť vpísať dochádza alebo dochádzať môže. Keďže z hľadiska pomocou počítačového vstupného zariadenia (prak- teórie práva sa v evolúcii informačných technológií ticky pôjde napr. o klávesnicu) svoju prípadnú požia- vyvinuli dva základné modely pre akceptáciu návrhu, je davku (žiadosť) – teda najčastejšie objednávku prísluš- na tomto mieste ilustratívne ozrejmiť kľúčové momenty, ných tovarov alebo služieb. Takýmto spôsobom „nakli- na základe ktorých je možné objasniť obecné princípy 197 kané“ informácie o objednávke (žiadosti) sa vo formulá- akceptácie návrhu pre uzatvorenie zmlúv. Z dôvodu roch objavia na serveri majiteľa elektronického obchodu prehľadnosti je vhodné rozdeliť túto kapitolu na dve (jeho prevádzkovateľa) takmer okamžite (či v tak časti. Dôvodom pre toto členenie je i skutočnosť, že krátkej a časovo zanedbateľnej dobe, že táto skutoč- z hľadiska teoreticko-právneho existuje rozdiel v prijatí nosť je pre účely tohto ponímania nateraz de minimis). návrhu na uzatvorenie zmluvy prostredníctvom for- 198 Nebude interpretačného sporu zrejme v tom, že sa mulárov na stránkach (nástenkách) www a v prijatí nepochybne199, na základe zrovnania, tento typ komu- pomocou použitia elektronickej pošty. Platí, že akcep- nikácie veľmi a nie len náhodne podobá tzv. komuniká- tácia návrhu pre uzatvorenie príslušnej zmluvy je rea- cii „medzi prítomnými“ (rímsko-právna náuka hovorila mi (k vysvetleniu skutočnosti, kto podľa aktuálnej právnej úpravy spadá pod o úkonoch tzv. inter vivos). Technicky vzaté je tak prejav túto definíciu, je možné odkázať na § 2 odst. 2 ObchZ), na ktorý sa podľa sú- vôle kupujúceho samozrejme odkomunikovaný (t.j. pre- časného právneho poriadku Českej republiky uplatní ako na záväzkový práv- nesený, doručený či priložený atď.) vzápätí po odoslaní ny vzťah ustanovenie ObchZ pre príslušný zákonný typ zmluvy. Ako praktic- takto predávajúcim vopred pripraveného virtuálneho ký príklad vhodne poslúži situácia, keď dôjde napríklad k dodávkam fitoutu od formulára. Rovnako je možné v tomto smere súhlasiť konkrétneho výrobcu do príslušných kancelárií obchodného zástupcu. 195 Tento konkrétne stanoví: (1) Projev vůle, kterým se navrhovatel obra- s názorom, že podmienky tzv. rozumnej doby prijatia cí na neurčité osoby za účelem uzavření smlouvy, je veřejným návrhem na uzavření návrhu sú z hľadiska právno-teoretického rovnako bez smlouvy (dále jen „veřejný návrh“), jestliže obsah odpovídá § 269. výhrad splnené (v ďalšom je možné odkázať na nasle- 196 Odkazom sa ďalej dostaneme k dikcii § 269 ObchZ: 1) Ustanovení upra- dujúcu kapitolu). vující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv se použijí jen na smlouvy, Skrátene je tento druh komunikácie možné označiť jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v zá- kladním ustanovení pro každou z těchto smluv. V tejto súvislosti nie je bez význa- za komunikáciu priamu. Táto skutočnosť potom značí, mu ani odsek druhý citovaného paragrafu: (2) Účastníci mohou uzavřít i takovou že sa v končenom dôsledku jedná o spôsob a contrario ku smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně ne- komunikácii pomocou elektronickej pošty. Vzhľadom určí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není na to, že právo je častokrát prosté pôvabnej jednodu- 197 K tomu viď bližšie i zaujímavé pojednanie Zangera: ZANGER, L. M. chosti, ani v tomto prípade nezostalo tejto myšlienke nič Electronic Contracts: Some of the basics. Dostupné z: http://www.mbc.com/ db30/cgi-bin/pubs/LMZ-Electronic_Contracts.pdf. 198 Nástenky www nie je termínom novým. Ilustratívne ho v svojej publiká- 199 V konkrétnostiach viď napríklad i VUČKA, J. Elektronické smlouvy – cii užíva i Prof. Smejkal: SMEJKAL, V. Internet a §§§, 2.aktualizované a roz- část I.: Obecně o uzavíraní smluv elektronickou cestou. Dostupné na serveri IT šířené vydání. Praha : Grada Publishing, 2001, str.13. Právo pod odkazom http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=71656.
Revue pro právo a technologie 81 5/2012
dlžné. Existuje niekoľko výnimiek, ktoré vylučujú kon- traktu vhodné odporučiť použitie bezpečného mecha- štatovanie, že kontraktovanie medzi prítomnými rovná nizmu komuikácie, napríklad pomocou elektronického sa kontraktácii pomocou web formulárov200. podpisu. Tento svojou podstatou nie len že znamená fixáciu obsahu zmluvy, ale vyjadruje i jeho nemeniteľ- 5.1.5 Finálna fáza konktratácie - uzatvorenie nosť z hľadiska dostupných technických prostriedkov. kontraktu Navyše ešte tento inštitút dokáže presne a nepochybne identifikovať príslušné strany daného kontraktu (v pro- V predchádzajúcich kapitolách boli načrtnuté niektoré stredí anonimizovaného kyberpriestoru sa tak táto vlast- dôležité momenty týkajúce sa jednotlivých teoretic- nosť javí rovnako výáznamnou). Namietať by sa v tomto ko-právnych krokov pre úspešnú kontraktáciu. V tejto smere dalo napríklad použitím tradičného spôsobu zjed- súvislosti sa však nie je možné vyhnúť finálnej časti tohto návania zmlúv medzi neprítomnými, a to pomocou procesu, ktorou je konečné uzatvorenie zmlúv. Táto fáza požitia klasickej listovej pošty (v anglickom jazyku sa je bezosporu signifikantná. Sama totiž predznamenáva, dokonca zaužíval i výraz „snail mail“ – pomalá (slimačia) že príslušný kontrakt bol uzatvorený. pošta). Pochopiteľne, tento spôsob uzatvorenia kon- Stránkový priestor tejto kapitoly nedovoľuje hlbšiu traktu je dobre použiteľný v prípade, ak zmluvné strany analýzu tejto extenzívnej problematiky. Dôvodom pre počítajú s dlhším časovým úsekom, v ktorom nakoniec túto skutočnosť je i fakt, že väčšina svetových jurisdik- dôjde k finálnemu uzatvoreniu zmluvy. Tento spôsob cií má v otázke uzatvorenia kontraktu rôzne nastavenú kontraktovania, dá sa povedať, temer úplne vymizol právnu úpravu. Z tohto titulu sa preto javí ako vhodné z praxe medzinárodného obchodu a jeho použitie nie je obmedziť sa na výklad charakteristický výhradne pre tak časté ani pri obchodných kontraktáciach národných. podmienky právneho poriadku platného na území Len ťažko by možné si predstaviť, že pri predaji akciovej Českej republiky bez ďalšej právnej komparácie. Dalo spoločnosti ABC by si kontrahenti dokázali posielať jed- by sa uviesť, že relevantné zázemie opäť poskytuje česká notlivé návrhy zmluvnej dokumentácie či iné zdelenia civilistika - a to prostredníctvom občianskeho zákon- prostredníctvom prevádzkovateľov poštových služieb níku. Jedná sa predovšetkým o dikciu ustanovenia § 44 201 v krajinách svojho sídla. Prakticky tento postup ani je ObčZ . Toto ustanovenie podáva na otázku, kedy je možné odporučiť. Maximálne je možné v dnešnej dobe príslušná zmluva platne podľa práva uzatvorená, jasnú vidieť, že po uzatvorení kontraktu sa vybrané zdelenia odpoveď. Touto skutočnosťou je podľa súčasnej právnej posielajú napríklad elektronickou poštou a následne sú úpravy okamih nadobudnutia účinnosti návrhu prísluš- doplňované samotným písomným podaním zaslaným nej zmluvy. V tejto súvislosti je vhodné pripomenúť, že klasickou poštou. podobne ako väčšina európskych civilistických kódexov S ohľadom na vyššie uvedené je preto vhodné zopa- i český občiansky zákonník stojí v zásade na princípe kovať, že k tomu, aby mohlo dôjsť platne a úspešne dispozitívnosti. Z tohto dôvodu si preto zmluvné strany k uzatvoreniu príslušnej zmluvy na internete, musí dôjsť príslušného kontraktu účinnosť zmluvy definujú priamo k naplneniu dvoch základné predpokladov. Prvým je v texte zmluvy a nezriedka sa od zákonom predpoklada- platný návrh zmluvy a druhým skutočnosť, že musí dôjsť ného modelu odchyľujú. Takýto postup strán je možné 202 k akceptácii (prijatiu) tohto návrhu. Rovnako však platí, v každom prípade odporučiť. Rovnako bez významu že v prípade, že zmluvná strana takzvane mlčí, alebo je nie je ani skutočnosť, že je stranám príslušného kon- akýmkoľvek spôsobom nečinná (inaktívna), neznamená 200 Len v krátkosti je možné načrtnúť jednoduchý príklad. Spoločnosť ABC toto jej jednanie súhlas s návrhom medzi ňou a druhým prevádzkuje a je majiteľom webových stránok umožňujúcich prostredníctvom kontrahentom uzatváranej zmluvy (v tomto prípade ani tu umiestnených web formulárov uskutočňovať elektronický obchod s bližšie tacitný a ani súhlas per facta concludentia). nešpecifikovaným okruhom kontrahentov. Tieto formuláre budú následne vy- Obecnou poznámkou k finálnemu uzatvoreniu plnené príslušným kontrahentom – spoločnosťou XYZ – za účelom objednáv- ky príslušnej služby či tovaru od spoločnosti ABC a potom odoslané na ser- tiež je, že si kontrahenti musia v rámci princípu vigi- ver spoločnosti ABC. Okamžite potom server spoločnosti ABC síce formu- lantibus iura (latinská zásada vyjadrujúca, že právo praje lár prijme, avšak pre tzv. traffic (z angličtiny sa jedná o relatívne častý servero- bdelým), ako bolo uvedené i vyššie, v praktickom živote vý problém zahltenia jeho bufferu) sú informácie vyplnené spoločnosťou XYZ dávať značný pozor na nové návrhy daného kontraktu. v príslušnom formulári spracované (napríklad prostredníctvom tzv. automatic- Častokrát sa totiž v praxi stáva, že si zmluvné strany kých triediacich systémov) až po určitej dlhšej dobe. V takomto prípade by sa s najväčšou pravdepodobnosťou nejednalo o uzatvorenie kontraktu medzi tzv. nevšimnú či inak nepostrehnú zmien učinivších druhým prítomnými a táto lehota by musela byť nutne v kontraktačnom procese v pl- kontrahentom. Typicky je tento problém bežný pri roz- nom rozsahu zohľadnená. siahlych rámcových zmluvách na komplexné plnenia. 201 Pre lepšiu orientáciu je vhodné uviesť presnú dikciu cit. ustanovenia: 1) V záplave pripravených verzií zmlúv potom dochádza Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabý- nielen k chybám, ale i k opomenutiu skutočnosti, že sa vá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. Opo- menúť v tejto súvislosti nie je možné ani druhý odsek citovaného paragrafu: v podstate jedná o nový návrh zmluvy. V tejto súvislosti (2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je od- je preto dôležité pripomenúť úpravu ponúkanú občian- mítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, skym zákonníkom, ktorý v prípade uzatvárania zmlúv jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá (pochopiteľne i zmlúv typických pre on-line kontrak- změna obsahu navrhované smlouvy. tácie) prostredníctvom svojho ustanovenia § 44 ObčZ 202 Len malý exkurz pre porovnanie – v Belgicku podobné ustanovenie, ako uvádza Prof. Bourgeois, bolo do právneho poriadku Belgicka včlenené až no- v skratke konštatuje nasledovné: akékoľvek nové podmi- velou v roku 2000, ako odpoveď na hlasy požadujúce kodifikáciu úpravy, kto- enky zo strany ktoréhokoľvek z kontrahentov, tzn. také rá bola predtým v Belgicku chápaná ako obchodná zvyklosť (tzv. zaužívané ob- podmienky, ktoré nejakým spôsobom modifikujú obsah chodné pravidlo).
82 Revue pro právo a technologie Téma
pôvodného návrhu (typicky teda v praxi vzájomné práva, 96/9/ES z dňa 11. marca 1996 o právnej povinnosti, nároky, množstvo, formu a spôsob dodávky ochrane databáz, Úradný vestník L 77, tovaru či služby atď.) sa jednoznačne pokladajú podľa 03/27/96, str. 20-28 platného práva za úplne nový návrh. Pôvodný návrh • Smernica Európskeho Parlamentu a Rady zmluvy sa následne týmto spôsobom stáva ipso iure 2000/31/ES z dňa 8. júna 2000 o niektorých neplatným a právne sa ruší bez ďalšieho – je nahradený právnych aspektoch služieb informačnej spo- novým návrhom zmluvy. ločnosti, najmä elektronického obchodu, na vnútornom trhu („smernica o elektronickom 5.2 Relevantná právotvorba na úrovni Eu- obchode“), Úradný vestník L 178, 17/07/2000, rópskych spoločenstiev str. 1-16 • Smernica Európskeho Parlamentu a Rady Legislatívny vývoj európskych spoločenstiev by sa dal 1999/93/ES z dňa 13. decembra 1999 s najväčšou pravdepodobnosťou charakterizovať ako o zásadách Spoločenstva pre elektronické komplexný a z hľadiska chronologického nazerania za podpisy, Úradný vestník L013, 19/01/2000, str. dynamický. Pre lepšiu orientáciu v texte tohto článku 12-20 a rovnako i z dôvodu poskytnutia lepšej schematickosti, Práve uvedený prehľad jednotlivých smerníc koreš- je možné európsku právotvorbu rozdeliť do pomysel- ponduje so snahou Európskych spoločenstiev regulo- ných dvoch skupín názorových platforiem (toto členenie vať právne aprobovaným spôsobom tzv. e-business či je tak zrejme viac didaktické). e-commerce. Na strane druhej je možné nižšie poukázať Tou zásadnou je, ako je zrejmé už i z vyššie uve- 203 na niektoré smernice Európskych spoločenstiev sleduj- deného a ako bolo už i niekoľkokrát potvrdené , ori- úce ako svoj hlavný cieľ ochranu spotrebiteľa. Opäť je entácia na ochranu spotrebiteľa (viď nižšie). Najzre- dôležité uviesť, že výčet nie je taxatívny. teľnejšie táto platforma vyžaruje v prípade už spo- menutých spotrebiteľských zmlúv (spotrebiteľského • Smernica Európskeho parlamentu a Rady práva ako takého). Na pomyslenom druhom mieste je 97/7/ES z dňa 20. mája 1997 o ochrane spo- stále v praxi náročne uspokojivo uchopiteľná ochrana trebiteľa v prípade zmlúv uzavretých na diaľku, osobných údajov a s tým súvisiace právne aspekty.204 Úradný vestník L 144, 04/06/1997, str. 19-27 V tejto súvislosti problém vyvstáva najčastejšie skutočne • Smernica Rady 93/13/EHS z dňa 5. apríla v rovine praktickej, kde nutnosť presnej normotvornej 1993 o neprimeraných podmienkach v spo- dikcie je conditio essentialis pre praktické posúdenie rele- trebiteľských zmluvách, Úradný vestník L 095, vantných okolností daného prípadu. To sú v skratke dve 21/04/1993, str. 29-34 roviny, na ktoré Európske spoločenstvá kladú ostentatív- • Smernica Európskeho parlamentu a Rady nym spôsobom prostredníctvom jednotlivých nariadení 98/6/ES z dňa 16. februára 1998 o ochrane a predovšetkým tiež smerníc najväčší dôraz.205 spotrebiteľa pri označovaní cien výrobkov Na základe prejatia týchto predpokladov je možné jemu ponúkaných, Úradný vestník L 080, uviesť stručný prehľad európskej právotvorby zohrávajú- 18/03/1998, str. 27-31 cej významnú úlohu v onom dynamickom prostredí ES. • Smernica Európskeho parlamentu a Rady V tejto súvislosti je možné len krátko pripomenúť, že sa 2005/29/ES z 11. mája 2005 o nekalých jedná o čisto ilustratívny prehľad a nie taxatívny výčet: obchodných praktikách podnikateľov voči spo- trebiteľom na vnútornom trhu, a ktorou sa • Smernica Rady z 14. mája 1991 o právnej mení a dopĺňa smernica Rady 84/450/EHS, ochrane počítačových programov (91/250/ smernice Európskeho parlamentu a Rady EHS), Úradný vestník L122, 05/17/91, str. 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nariade- 42-46 206 nie Európskeho parlamentu a Rady (ES) č. • Smernica Európskeho Parlamentu a Rady 2006/2004 („smernica o nekalých obchod- ných praktikách“), Úradný vestník L 149 , 203 V ďalšom by bolo možné odkázať napríklad na parlamentný výbor Eu- 11/06/2005 S. 0022 – 0039 rópskeho parlamentu. Ten sa skúmaním tejto oblasti venuje profesionálne. [Ci- tované 18. 5. 2008] Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/committees/ • Smernica 98/27/ES Európskeho parlamentu imco_home_en.htm a Rady z 19. mája 1998 o súdnych príkazoch 204 Zaujímavým je v tejto súvislosti i teoreticko-právny návod, ako správ- na ochranu spotrebiteľských záujmov, Úradný ne postupovať v priestore virtuálneho sveta pri zabezpečení ochrany osobných vestník L 166, 11.6.1998, s. 51 – 55 údajov. K tomu viď bližšie článok s názvom Privacy and the Internet: Traveling in Cyberspace Safely dostupný z: http://www.privacyrights.org/fs/ 5.3 Relevantná právotvorba na úrovni fs18-cyb.htm 205 Nemenej zaujmavou prácou je v tejto súvislosti i práca Christophera medzinárodných organizácií T. Poggiho skúmajúca koreláciu prameňov vzťahujúcich sa k vytvoreniu plat- ného kontraktu v jednotlivých jurisdickách. K tomu viď bližšie Poggi, CH. T. Nesporným významom medzinárodných či nadnárod- Electronic Commerce Legislation: An Analysis of European and American ných organizácií je skutočnosť, že svojou činnosťou Approaches to Contract Formation, 41 Va. J. Int‘l L., 2000, str. 224, 241 206 Všetky v tomto prehľade uvedené smernice je možné dohľadať na strán- pôsobia mimo iné i ako integračný element prostredníc- kach portálu ES pod webovou stránkou europa.eu.int, resp. v databáze CELEX tvom nimi vytvoreného práva. [online databáze]. Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/cs/index.htm.
Revue pro právo a technologie 83 5/2012
V tejto súvislosti je vhodné poukázať z hľadiska 6. Písomná elektronická prameňov práva na Vzorový zákon o elektronickom kontraktácia obchode (z angličtiny tzv. UNCITRAL Model Law on Electronic Commerce) medzinárodnej organizá- 6.1 Úvodná poznámka k forme právneho 207 cie UNCITRAL . Pre presnosť a pre účely lepšieho úkonu v intenciách súčasnej právnej te- pochopenia jedného z historických aspektov je tiež na órie mieste poznamenať, že tento vzorový zákon bol prijatý už na pôde Komisie Organizácie Spojených národov pre Úvodom je potreba uviesť, že právne otázky spojené medzinárodné obchodné právo, a to už v roku 1996. s požiadavkami na písomnosť je možné v českom Organizácia spojených národov, a na to je dôležité platnom právnom poriadku nájsť v najdôležitejšom civi- poukázať, nie je jedinou inštitúciou medzinárodného 210 listickom kódexe – občianskom zákonníku . Nikde charakteru, ktorá by mala možnosť zasahovať a ktorá v zákone nenachádzame presnú definíciu čo to písomná by i reálne zasahovala do tvorby práva na medzinárod- forma právneho úkonu vlastne je, prípadne čo tento nej unifikačnej úrovni. Rovnako pôjde i o organizáciu právny koncept fakticky znamená. Odborná litera- OECD208 - organizáciu považovanú ešte v minulosti za túra rovnako žiadnu reprezentatívnu definíciu, z ktorej ekonomicky i právne vyspelý klub štátov s moderným by sa dalo vychádzať, neposkytuje. V tejto súvislosti je právnym systémom a zdravým ekonomickým prostre- však celkom zásadným ustanovenie odseku štvrtého § dím. Na pôde tejto organizácie vznikol okrem iného 211 40 ObčZ zaoberajúce sa touto problematikou . Toto i kľúčový dokument s názvom OECD eCommerce ustanovenie vo svojom výčte zahrnulo eo ipso i elek- Guidline. Šlo o usmernenie, častokrát transformované tronické prostriedky. Ich použitím je písomná forma do národného právneho poriadku príslušného štátu, právneho úkonu v plnom rozsahu zachovaná. Potrebné ktoré akcentovalo čestné obchodné a marketingové je však poukázať na situáciu, keď pôjde o kontrakty metódy, rovnako i nutné poskytnutie on-line vstupov s prevodom nehnuteľností – v takomto prípade by bolo (informácie týkajúce sa tovarov a služieb, uzatvárania nevyhnutné aplikovať dikciu odseku druhého ustanove- kontraktov, medzinárodného a národného platobného 212 nia § 46 ObčZ. Predtým, než důjde k hlbšej analýze styku či jurisdikcie a prípadného následného riešenia tohto ustanovenia, je potrebné v tejto súvislosti uviesť sporu)209. širší teoretickoprávny kontext predmetnej problematiky. S ohľadom na skutočnosť, že potreba adekvátne Súkromné právo totiž spočíva na zásade bezformál- reagovať na súčasný stav vo svete kyberpriestoru, ktorý 213 nosti právneho konania, preto občiansky zákonník sa okrem iného premieta i do roviny elektronických kon- poväčšinou necháva formu prejavu vôle na konajú- traktácií, bude zrejme potreba prijať omnoho efektívnej- com kontrahentovi. Výnimočne sa k platnosti právneho šie nástroje, ako dosahovať požadovanú úroveň vzájo- konania určitá konkrétna forma požaduje. V tomto ných vzťahov. V tejto súvislosti nie je možné vylúčiť, že ustanovení sa rozlišuje medzi zákonnou a dohodnutou vyššie uvedené medzinárodné inštitúcie príjmu novú formou prejavu, a to podľa toho, či sa požiadavka osobit- orávnu úpravu o napr. elektronických agentoch, elek- nej formy opiera o ustanovenia zákona, alebo o dohodu tronických hrozbách a ďalších toľko pertraktovaných daných kontrahentov. Pre vzťahy v obchode pristupuje otázkach. ešte písomná forma vyžadovaná aspoň jedným kon- trahentom (zorv. predovšetkým ustanovenie § 272 ods 1 obchodného zákoníku). Ak však zákon pre právne
207 UNCITRAL by sa dal označiť za hlavný „právotvorný“ orgán systé- jednanie určitú formu obligatórne predpisuje (zákonom mu OSN pre sféru medzinárodného obchodného práva. UNCITRAL bol Val- požaduje), je jej dodržanie predpokladom platnosti ným zhromaždením OSN instruovaný tak, aby podporoval postupné zlaďova- právneho jednania. Keďže iba platné právne jednanie nie a zjednocovanie medzinárodného obchodného práva (práva medzinárod- môže de lege lata spôsobiť právne následky, potom dodr- ného obchodu), a to predovšetkým prípravou nových medzinárodných doho- žanie predpísanej formy možno považovať aj za predpo- vorov, ďalej vzorových právnych predpisov či jednotných (unifikovaných) práv- nych predpisov. UNCITRAL má v súčasnosti tridsaťšesť členov zvolených Val- klad účinnosti právneho konania. ným zhromaždením. 208 Organizácia OECD je medzivládnou organizáciou spolu tridsiatich eko- 210 V ďalšom texte tohto článku je vychádzané okrem iného z relevnatných nomicky najrozvinutejších štátov sveta, ktoré prijali princípy demokracie a tr- častí komentářového genia občanského zákoníku. V podrobnostech viď FIA- hovej ekonomiky. Táto organizácia vznikla v roku 1961 transformáciou Organi- LA, J.; KINDL, M. a kolektiv. Občanský zákoník. Komentáť I. díl. Praha: Wol- zácie pre európsku hospodársku spoluprácu (OEEC), ktorá bola pôvodne zria- ters Kluwer, 2009, 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9 dená v roku 1948 na realizáciu povojnového Marshallovho plánu. OECD ko- 211 Konkrétna dikcia tohoto ustanovenia stanoví: (4) Písemná forma je za- ordinuje v súčasnosti ekonomickú a sociálno-politickú spoluprácu jednotlivých chována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými pro- členských štátov, sprostredkuje nové investície a presadzuje liberalizáciu med- středky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která práv- zinárodného obchodu. Podrobnejší popis je dostupný napríklad pod webovým ní úkon učinila. odkazom na stránke http://sk.wikipedia.org/wiki/OECD 212 Konkrétna dikcia tohoto ustanovenia je nasledovná 2) Pro uzavře- 209 Špičkovú analýzu tejto problematiky, vrátane rozsiahleho exkurzu do ní smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemné- bibliografického aparátu v tejto svislosti ponúka Jennifer E. Hill zNorthwestern mu přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na Journal of Technology and Intellectual Property. V tomto prípade sa jedná pre- téže listině. dovšetkým o medzinárodný aspekt danej problematiky. K tomu viď bližšie Hill, 213 Zásada bezformálnosti tu nie je od pradávna - v najstarších dobách rím- J. E. The Future of Electronic Contracts in International Sales: Gaps and Na- skeho práva boli platné výhradne právne jednania uskutočnené v predpísa- tural Remedies under the United Nations Convention on Contracts for the In- nej forme. Ako bolo ilustované v predchádzajúcich kapitolách tohto článku, ternational Sale of Goods. Dostupné z: http://www.law.northwestern.edu/jour- príslušné formy boli rôzne – napr. ústna (prednes určitých slov, niekedy s pripo- nals/njtip/v2/n1/1/ jením istých znamení. Postupne však boli formality skoro odstránené.
84 Revue pro právo a technologie Téma
Požiadavka formy je v právnych predpisoch sta- spočíva v ich dôkaznej sile. Pravá verejná listina môže novená bežne u jednotlivých právnych konaní. Ak má byť zbavená svojej dôkaznej sily len tým, že osoba, ktorá byť dodržaná určitá forma, musia byť vo vyžadovanej túto listinu napadá, predloží dôkazy, ktorými preukáže forme zachytené aspoň podstatné náležitosti právneho nepravdivosť listiny (zatiaľ čo u súkromných listín je konania (lat. essentialia negotii). Zákonom môže byť tomu naopak). Ak osoba popiera pravosť listiny, leží určitá forma prejavu predpísaná z rôznych dôvodov. dôkazné bremeno o pravosti na tej osobe, ktorá zo sku- Prof. Eliáš akcentuje, že pri danej forme často hrá točností v listine uvedených pre seba vyvodzuje priaz- významnú úlohu tradícia - napríklad pri poslednej vôli nivé právne dôskledky. (§ 476 občiasnkeho zákonníku), prevodoch nehnuteľ- ných vecí (§ 46 ods 1 občiasnkeho zákonníku), alebo 6.2 Druhy súčasným právnym poriadkom v zmluvných dispozíciach s námornými loďami (§ 23 určených foriem právneho jednania zákona č 61/2000 Sb. o námorní plavbě). Formalizované jednanie však prevažuje tam, kde má pre kontrahentov Ak rozoznávame spôsob právneho jednania na konklu- závažnejšie právne následky - kde forma slúži k ochrane dentný a výslovný, potom konkludentné právne jednanie tretích osôb alebo k udržaniu väčšej právnej istoty. Vše- je považované za bezforemné a v prípade výslovného obecne je tak možné v rámci tejto problematiky zhrnúť, právneho jednania občiansky zákonník stanovuje tieto že forma plní tri základné funkcie: (i) varovnú, (ii) objas- základné formy - ústnu, všeobecnú písomnú a osobitnú ňujúcu a (iii) dôkaznú. písomnú formu (sprísnenú - s úradne overeným pod- Varovná funkcia spočíva v ochrane pred ukvape- piseom alebo vo forme úradného zápisu vyhotoveného nosťou. Požiadavka prísnejšie formy má konajúceho notárom). Ako zvláštne sprísnenú písomnú formu sta- kontrahenta určitým špecifickým spôsobom varovať, novuje občiansky zákonník vlastnoručnú písomnú vzbudiť v ňom určitú ostražitosť, aby svoje správa- formu (pri poslednej vôli) a ako zvláštne sprísnené nie nebral tzv. na ľahkú váhu. Zákon obecne vychádza ústnu formu ustanovuje zákon o rodine ústne svadobné z predpokladu, že i súdne konanie je vedené tak, aby sa vyhlásenie pred príslušnou zákonom určenou osobou. predišlo neuváženému konaniu, prípadne konaniu, ktoré Sprísnená forma je stanovená tiež pre súhlasné prehlá- by nebolo myslené vážne s vedomím právnych násled- senie rodičov pri určení otcovstva - musí byť uskuto- kov, s ktorými zákon uznanie určitých právnych skutoč- čnené pred matričným úradom alebo súdom (maloletý ností spája. rodič ho musí uskutočniť vždy pred súdom – zrov. usta- Ďalšia funkcia formy právneho úkonu spočíva novenie § 52 ods 1 a 2 zákona o rodine). v možnosti objasnenia sporných bodov a tým fakticky Ako zvláštne písomnú formu občiansky zákonník i k ochrane bezpečia právneho styku v rámci procesu predpisuje notársky (úradný) zápis. Forma úradného kontraktácie i v následných fázach. Na rozdiel od bez- zápisu je vyžadovaná v ustanovení § 40 ods 5, a to kon- foremného a väčšinou aj ústneho jednania majú kontra- krétne k právnemu jednaniu v písomnej forme tých kon- henti možnosť vrátiť sa k zachytenému prejavu vôle a pri trahentov, ktorí nemôžu čítať a písať214. V ďaleko širšej nejasnostiach ho podrobiť ďalšiemu skúmaniu. Písomná miere je forma notárskeho zípisu vyžadovaná v práve forma u kontraktov navyše dovoľuje určiť presný obchodných spoločností podľa obchodného zákon- okamih oddeľujúci „obyčajný“ konktraktačný proces níka. V tejto súvilosti je vhodné rovnako podotknúť, že a vznik právne záväznej zmluvy (v podrobnostiach viď zvláštne písomnú formu s úradne overeným podpisom ďalej). Niekedy je táto funkcia kombinovaná s funkciou občiansky zákonník na žiadnom mieste nepožaduje215. ochrannou. Tak je tomu napríklad v prípade ustnaovenia Ak činí právne jednanie zástupca na základe § 562 (dlžník nemusí plniť tomu, kto nepredloží veri- dohody o plnej moci, predpisuje zákon pre niektoré teľovi potvrdenie o tom, že je oprávnený prijať plnenie) prípady tiež formu plnej moci. Ak je potrebné, aby alebo v ustanovení § 569 (dlžník nemusí plniť, ak mu nevydá veriteľ písomnú kvitanciu). 214 Forma notárskeho zápisu je priamo v občianskom zákonníku striktne vy- Predpísaná forma plní, ako bolo uvedené vyššie, žadovaná iba u zmlúv modifikujúcich rozsah bezpodielového spoluvlastníc- i funkciu dôkaznú. Zlepšuje sa totiž dôkazná situácia tva manželov (§ 143a ods 1, 2, 3) alebo správu bezpodielového spoluvlastníctva v prípadnom neskoršom súdnom, arbitrážnom či inom manželov (§ 147), pri zriadení záložného práva podľa § 156 odsek 3, pri závetu maloletého (§ 476d ods 2), pri ustanovení správcu dedičstva (§ 480d ods 2), pri spore - vedie tak k zjednodušeniu a skráteniu súdneho odvolaní správcu dedičstva a odvolanií súhlasu s ustanovením správcom dedič- konania. Z procesného hľadiska je dôležité rozde- stva (§ 480d ods 4). Na výber je táto forma daná pri závete (§ 476 ods 1 v spo- lenie listín na verejné a súkromné. Ak je o právnom jení s § 476d ods 1, 3). jednaní vyhotovený notársky či exekučný zápis, jedná sa 215 Táto forma sa však vyskytuje, prípadne vyskytovala napríklad v obchod- o verejnú listinu (zrov. ustanovenie § 134 občanského nom zákonníku (§ 31 ods 3, § 32 ods 1, § 37l odsek 7, § 57 ods 1 a 2, § 60 od- sek 1, § 63, 69d odsek 2, § 115 odsek 3, § 117a odsek 1, § 143 odsek 6, § 149a, soudního ťádu v spojení s ustanovením § 6 notářského 204 odsek 5, § 220b odsek 5, § 220p odsek 5, § 220u ods 3, § 709 odsek 3 ob- řádu a § 79 odsek 7 exekučního řádu). S verejnou listinou chodného zákonníku). Úradné overenie podpisu vykonáva notár podľa záko- je spojená vyvrátiteľná právna domnienka jej pravosti na c. 358/1992 Sb., Krajské úrady, obecné úrady obcí s rozšírenou pôsobnos- a pravdivosti, čo sa týka najmä pôvodu listiny a doby ťou, obecné úrady stanovené vyhláškou č 36/2006 Sb., újezdní úrady (zákon č obstarania listiny. Notársky alebo exekútorský zápis nie 21/2006 Sb.) a advokáti podľa § 25a zákona č 85/1996 Sb. (Advokáti však iba v prípadoch, keď listinu sami spísali a jednajúci kontrahent ju pred advokátom sú len obyčajnou formou právneho konania, ale je to vlastnoručne podpísal). Úradné overenie podpisu môže vykonať aj veliteľ lode predovšetkým proces, ktorý k tejto prísnej forme vedie. (§ 35 zákona č 61/2000 Sb.) a konzulárne úrady a diplomatické misie - zrov. Zásadný rozdiel medzi súkromnou a verejnou listinou článok 3 a článok 5 písm. f) Viedenského dohovoru o konzulárnych stykoch - vyhláška č 32/1969 Sb.
Revue pro právo a technologie 85 5/2012
právne jednanie bolo vykonané v písomnej forme, musí občianskeho zákonníka). Ak je písomná forma nutná mať aj plná moc písomnú formu (zrov. ustanovenie § 31 iba pre časť právneho jednania, bude neplatná len táto ods 4 občianskeho zákonníku). Otázkou, či je potrebné časť, nie celé právne jednanie (zrov. § 41). Zásada bez- tiež úradné overenie podpisu splnomocniteľa na plnej formálnosti, ktorá sa celým svetom kontraktácií prelína, moci, ak má byť právny úkon uskutočnený v tejto však spôsobuje, že následky právneho jednania, ktoré je sprísnené písomnej forme, sa zaoberal Najvyšší súd pri neplatné pre nedostatok formy, sú v určitom smere mier- posudzovaní platnosti zmluvy o prevode obchodného nejšie než následky neplatnosti, ktorá nastala z iných podílu. Súd uviedol, že účelom požiadavky úradného dôvodov. Podľa ustanovenia § 455 ods 1 občianskeho overenia podpisov je zvýšenie právnej istoty nadob- zákonníku sa totiž nepovažuje za bezdôvodné oboha- údateľa obchodného podielu, spoločnosti, ale aj tretích tenie, ak bolo prijaté plnenie dlhu neplatného len pre osôb o tom, že zmluvu uzatvára osoba, ktorá je maji- nedostatok formy. teľom obchodného podielu. Tomuto účelu potom nepo- chybne zodpovedá, aby boli úradne overené nielen 6.3 Základné východiská a medzinárodný podpisy splnomocnencov na zmluve o prevode obchod- kontext problematiky písomnosti elektro- ného podielu, ale aj podpis na plnej moci na uzavretie nických kontraktov takejto zmluvy. Len takýto postup totiž môže zabezpe- čiť účel sledovaný právnou úpravou, pretože zabezpe- O (ne)písomnosti kontraktov by bolo možné uviesť čuje, že plnú moc podpísal spoločník, ktorý obchodný nepreberné množstvo odborných elaborátov, pričom táto podiel prevádza. Nebolo by logické požadovať, aby téma by zrejme nebola ani v takom prípade uspokojivo splnomocnenec nechal overiť svoj podpis na zmluve vyčerpaná. I v tomto prípade platí, že právo ako relatívne o prevode obchodného podielu, a tým postavil naisto, konzistentný súbor noriem ašpiruje na legitímnu regulá- že je skutočne osobou, ktorej svedčí udelená plná moc, ciu spoločenských vzťahov. Vo väčšine prípadov je však bez toho, aby bolo naisto postavené, že osoba, ktorá plnú technický rozvoj v stave, keď pred právom akoby hral moc podpísala, je osobou oprávnenou takúto plnú moc pomyselné prvé husle a právu nezostávalo nič iné, len udeliť. Pre vylúčenie prípadných pochybností je od poži- právo dobiehať. Problematika formy právneho úkonu adavky, aby bola pri právnom jednaní zachovaná určitá obecne je jedným z takýchto príkladov. Jednou z prak- forma, potrebné odlíšiť prípady písomného potvrde- tických ciest, ako sa tento vzájomným pomer zvykne nia právneho jednania. Táto požiadavka nemá vplyv na v právnych poriadkoch zahraničnej právnej proveni- formu samotného právneho jednania216. encie riešiť, sú práve právne precedensy. Tie sú predne Na tomto mieste je rovnako potreba podotknúť, charakteristické pre krajiny ako USA, resp. pre krajiny že zo zásady autonómie vôle vyplýva, že kontrahenti s celkovo prevažujúcou doktrínou rule of law založenou si môžu dojednať akúkoľvek formu právneho jednania na princípe common law. Takto právnou kultúrou vykre- aj pre prípady, keď právny predpis žiadnu formu nevy- ovaný precedentný systém nezriedka čelí i vnútorne žaduje. Pre dojednania o takejto forme príslušného kontradiktórnym produktom právnej vedy. Aj keď roz- právneho úkonu sa nevyžaduje dodržanie žiadnej formy. hodnutia amerických súdov teda znamenali často krát V praxi sa najčastejšie realizuje dojednanie určitej formy istý prielom v právnom ponímaní, dostali sa nanešťastie vo vzťahu k budúcim zmenám či zrušeniu právneho sporadicky i do vzájomného konfliktu a vyznievali tak jednania (napríklad požiadavka písomnej výpovede či v konečnom dôsledku veľmi rozporuplným spôsobom. písomného vytknutia vád plnenia). Kontrahenti v tomto Vzhľadom na právne otázky spojené s formou právneho smere nemusia voliť iba právnu formu, ktorú užíva úkonu je názorné poukázať na zaujímavú skutočnosť, že zákon, môžu si dojednať aj formu inú - napríklad právne kým napríklad ešte v roku 1997 v americkom súdnom konanie pred dvoma kontrahentmi určenými svedkami. spore217 medzi Georgia Dept. Of Transportation a spo- Dohoda sa môže týkať tak právneho jednania, pre ktoré ločnosťou Norris súd rozhodol, že príslušné zdelenie zákon žiadnu formu nepredpisuje, ale rovnako môže byť či podanie výpovede pomocou faxu (rozumej pre pod- dohodnutá prísnejšie písomná forma v tých prípadoch, mienky súčasnosti i napr. internetu), kde sa dáta pre- kde zákon vyžaduje len všeobecnú písomnú formu. nášajú pomocou krátkych dátovo-zvukových impulz- Právne jednanie, pri ktorom nebola dodržaná forma ných odoziev, prostredníctvom klasickej telefónnej predpísaná právnym predpisom, je v zásade absolútne linky, neznamená naplnenie formálneho požiadavku neplatné pre rozpor so zákonom. Oproti tomu právne na písomnú formu, a to predovšetkým v takzvanom jednanie, pri ktorom nebola dodržaná forma dohod- obvyklom (v tomto prípade v anglickom jazyku používa- nutá medzi kontrahentmi daného právneho jednania, je nom termíne „customary“)218 zmysle, v inom spore, odo- neplatné iba relatívne (zrov. ustanovenie § 40a veta treta hrávajúcom sa dokonca už o 11 rokov skôr, (konkrétne 217 Pre bližšie informácie o tomto prípade je ilustratívne odkázať naprí- 216 Občiansky zákonník s písomným potvrdením počíta v prípadoch, ako je klad na odkaz dostupný na http://supreme.lp.findlaw.com/supreme_court/or- vysporiadanie spoluvlastníkov pri zániku podielového spoluvlastníctva (§ 141 ders/1999/011000.html [citované 17. februára 2011] ods 2 občianskeho zákonníku), potvrdenie záruky (§ 502 ods 2 občianskeho zá- 218 Tzv. termín Costomary doctrine predstavuje ucelený a komplexný systém konníku), splnenie dlhu (prehlásenia o splnení platieb - § 569 ods 1 občianske- správania sa a konkrétnych prístupov k percepcii práva typického predovšetkým ho zákonníku), potvrdenie o uplatnení práva (§ 627 ods 1, § 649, 655 odsek 2 pre krajiny ako sú Veľká Británia či Spojené štáty americké. Táto problemati- občianskeho zákonníku), potvrdenie o prevzatí objednávky (§ 632 občianske- ka je natoľko extenzívna, že je praktické v tomto smere generálne odkázať na ho zákonníku), potvrdenie o uzavretí zmluvy o obstaraní veci (§ 734 občianske- početné práce zaoberajúce sa viacerými aspektmi tzv. costumary doctrine. Ob- ho zákonníku), potvrdenie objednávky a prevzatie zásielky u zmluvy o preprave zvlášť je možné odporučiť početné práce anglických profesorov Petra Cooka a nákladu (§ 765 odsek 2, 3 občianskeho zákonníku). Warrena Norgradea.
86 Revue pro právo a technologie Téma
sa jednalo o spor medzi spoločnosťou McMillan Ltd rovnako i podotknúť, že zásada bezformálnosti spôso- proti spoločnosti Weimer Drilling & Eng. Co.) americký buje, že následky právneho jednania, ktoré je neplatné súd rozhodol, že i tzv. mailgram (známka telegramu) pre nedostatok formy, sú v určitom smere miernejšie v plnom rozsahu naplňuje predpoklady písomnej formy, než následky neplatnosti, ktorá nastala z iných dôvodov. a tým je i ujednanie platné a nezakladá vznik žiadnych Podľa § 455 odsek 1 občiasnkeho zákonníku sa totiž prekážok. Tento príklad pôsobí provokatívne rovnako nepovažuje za bezdôvodné obohatenie, ak bolo prijaté ako i niektoré ďalšie rozhodnutia amerických súdov, plnenie dlhu neplatného len pre nedostatok formy. ktoré nezriedka rozhodovali dokonca a contrario i proti Vo vzťahu k (ne)písomnosti zmlúv v prípade, pokiaľ vlastným precedentným rozhodnutiam a našli si tak dochádza k ich zmenám, je možné v stručnosti podo- vlastný priestor výkladu práva. tknúť predovšetkým nasledovné: zákon stanovuje poži- adavku na formu právneho konania, ktorým má dôjsť 6.4 Písomná forma právneho úkonu v čes- k zmene alebo zrušeniu skôr uzavretej zmluvy tak, že kej právnej proveniencii zmluva zachytená v písomnej forme, môže byť zmenená alebo zrušená zásadne iba právnym jednaním v rovnakej Písomná forma právneho konania je najčastejším typom forme. Nezáleží na tom, či sa zmluva mení alebo ruší zákonom predpísané formy i podľa právneho poriadku jednostranným právnym jednaním alebo obojstran- českej právnej proveniencie. Tretí odsek ustanovenia § nou dohodou medzi danými kontrahentmi. Napríklad 40 občianskeho zákonníku219 vymedzuje požiadavky, pre odstúpenie od zmluvy všeobecne zákon nevyžaduje ktoré musia byť splnené, aby bola písomná forma zacho- dodržanie osobitnej formy; ak bola však zmluva uza- vaná. Predpokladá sa splnenie dvoch základných náleži- tvorená písomne, platí, že aj odstúpenie od tejto zmluvy tostí - listiny (písomnosti) a podpisu. Prvá veta stano- musí byť písomné. vuje, že k platnosti právneho jednania v písomnej forme S problematikou písomnosti právnych úkonov je potrebný podpis jednajúceho kontrahenta. Pravidlo súvisí i inštitucionálna snaha niektorých vybraných obsiahnuté v druhej vete umožňuje, aby bol podpis organizácií o etablovanie v praxi značne používaných v určitých prípadoch nahradený. Ustanovenie tretej nových právnych inštitútov elektronického sveta. Ako vety je najmenej interpretačne jasné. Ak sa totiž pohy- typický príklad týchto snáh je možné na tomto mieste bujeme v oblasti súkromného práva, potom použitie spomenúť Pracovnú skupinu IV (Working Group IV) obratu „môže“ robí toto pravidlo redundantným. Tretia Komisie OSN pre medzinárodné obchodné právo veta ustanovenia má tak skôr proklamatívny charak- (UNCITRAL). Tá sa na svojom 45. zasadaní223 zaobe- ter220. V tejto súvislosti je potreba ďalej poznamenať, že rala z pohľadu písomnosti právnych úkonov obzvlášť pravidlo obsiahnuté v treťom odseku vyššie uvedeného zaujímavou problematikou elektronických cenných ustanovenia sa neuplatní vždy, keď zákon predpisuje papierov224. K tomuto už vypracovala dokument nazvaný písomnú formu. Aplikuje sa výhradne a len na právne Právne otázky spojené s užívaním elektronických pre- jednanie221. V judikatúre sa objavil názor, že písomná voditeľných dokumentov225 (ďalej označovaný ako forma hmotnoprávneho jednania je zachovaná aj vtedy, ,,Dokument“). keď sa ústny prejav osoby uvedie v súdnom protokole. Primárne je nutné pre vysvetlenie tejto problema- Tento názor je potrebné striktne a bez ďalšieho odmi- tiky zamerať sa na terminologickú stránku. V Doku- etnuť. Argumentácia je jednoduchá - chýba tu totiž mente zverejnenom IV. Pracovnou skupinou je pou- celkom jednoznačne podpis jednajúceho222. žívané pojmu eletronic transferable records, doslovným Právne konanie, pri ktorom nebola dodržaná forma prekladom by sme dospeli k obratu elektronické pre- predpísaná právnym predpisom, je v zásade absolútne voditeľné dokumenty. V českom právnom poriadku neplatné. Oproti tomu právne konanie, pri ktorom podobný výraz nenájdeme, jeho obsahovo zhodným nebola dodržaná forma dohodnutá príslušnými kon- českým náprotivkom by však mohol byť obrat elektro- trahentmi právneho konania, je neplatné iba relatívne nický cenný papier226, ako elektronický ekvivalent pre- (porov. § 40a vetu tretiu občianskeho zákonníku). Ak voditeľných listín s inkorporovaným právom na peňažné je písomná forma nutná iba pre časť právneho jednania, plnenie (transferable instrument) alebo cenných papierov bude neplatná len táto časť, nie celé právne jednanie (práve uvedené je možné dovodiť výkladom ustanove- nia § 41 občiasnkeho zákonníku). Na mieste je zrejme 223 Toto 45. zasadnutie IV. Pracovnej skupiny bolo na programe 10. - 14. ok- 219 Tretí odsek bol do občianskeho zákonníka včlenený zákonom č 509/1991 tóber 2011 vo Viedni. Sb. Pôvodná redakcia občianskeho zákonníka nič o podpise konajúceho kontra- 224 Cieľom IV. Pracovnej skupiny bolo nielen stanovenie všeobecných sme- henta neobsahovala. Napriek tomu bol samozrejme podpis nutnou náležitos- rov, ale aj podpora implementácie Úmluvy OSN o zmluvách o medzinárodnej ťou písomného projevu preprave tovaru úplne alebo čiastočne po mori (tzv. Rotterdamské pravidlá). 220 Zákonodarca sa tak prihlásil k modernému spôsobu právneho styku 225 Viď http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/LTD/V11/855/64/ medzi kontrahentmi. PDF/V1185564.pdf?OpenElement. 221 Napríklad ustanovenie § 53 odsek 6 občianskeho zákonníka ukladá do- 226 Výraz ,,papier“ nie je nutné na tomto mieste zložito nahrádzať, keď po- dávateľovi povinnosť poskytnúť spotrebiteľovi písomne určité informácie. Pri- jem ,,zaknihovaný cenný papier‘‘ nerobí právnej teórii ani praxi problém, hoci tom neuvedenie podpisu nepôsobí neplatnosť tejto povinnosti a informačnú sa v skutočnosti jedná o ,,záznam v príslušnej evidencii“. V súčasnosti už v čes- povinnosť predpísaná cit. ustanovením tak bude riadne splnená. kom právnom prostredí platí materiálne poňatie cenného papiera, teda môže 222 Ak chce zákonodarca výnimočne umožniť uskutočniť hmotnoprávne ním byť akákoľvek listina, spĺňajúce príslušné definičné znaky, na rozdiel od jednanie do protokolu, potom výslovne vyžaduje podpis tohto protokolu (zrov. poňatí formálneho, keď listinu za cenný papier musel vyhlásiť zákon, ako pla- ustanovenie § 41b občanského soudního řádu). tilo predtým.
Revue pro právo a technologie 87 5/2012
preukazujúcich oprávnenie osoby k určenému tovaru hmotného (papierového) prostredia s úmyslom zistiť, (documents of title)227. ako by tieto účely alebo funkcie mohli byť splnené pro- České právne prostredie typicky rozdeľuje cenné stredníctvom elektronickej techniky233. Je možné oceniť papiere podľa podoby na listinné a zaknihované. Od hlavne praktickosť uvoleného prístupu, vďaka ktorému zaknihovaných cenných papierov je možné na tomto sa elektronický svet nestáva niečím úplne cudzorodým, mieste odhliadnuť, pretože na ne sa Dokument neza- keď je v prípustných, resp. nutných medziach zachovaná meriava. Pokiaľ ide o listinné cenné papiere, vyžadujú relácia s vžitými požiadavkami hmotného sveta. k svojej existencii vždy tzv. hmotný substrát, t.j. listinu228. Dokument IV. Pracovnej skupiny teda aplikuje danú Týmto hmotným substrátom nemusí byť vždy nutne metódu aj na otázky elektronických cenných papierov. listina229, ale bude to tak v prevažnej väčšine prípadov. Problém technickej jedinečnosti (uniqueness) navrhuje Listina ako taká je hmotným predmetom, jej cennosť riešiť splnením požiadaviek (i) na zabezpečenie inte- však spočíva v právach, ktoré sú do nej inkorporované. grity a dostupnosti aspoň jedného exemplára prenos- Avšak tieto práva sú s ňou späté natoľko, že bez nej ného elektronického cenného papiera a označiť tzv. nemôžu byť ani uplatnené ani prevedené. K prevodu autoritatívnu kópiu (authoritative copy) a (ii) na identifi- cenného papiera dôjde jeho odovzdaním nadobúda- káciu jeho vlastníka alebo držiteľa234. teľovi, popr. pripojením rubopisu230. Ad (i) Navrhujú sa dva prístupy, ako sa možno S vizualizáciou právnych vzťahov sa išlo len ťažko sa vysporiadať s problémom označenia autoritatívnej ubrániť myšlienke nahradiť cennú listinu elektronickou kópie. Prvým je možnosť určenia založeného na uložení formou. Vyvstáva otázka, či je elektronické prostredie v spoľahlivom systéme. Ide o uloženie kópie elektronic- na túto výzvu už pripravené. Odpoveď UNCITRAL je kého cenného papiera, označeného ako autoritatívny, v tomto smere kladná. Už skôr sa na pôde OSN podarilo v bezpečnom informačnom systéme, ktorý je špeciálne úspešne regulovať mnohé oblasti elektronického sveta. určený pre ukladanie a sledovanie daného typu elektro- Problematiku písomnosti, podpisu, formácie kon- nického prenosného záznamu, napr. pre konkrétny pod- traktu atď. rieši UNCITRAL Model Law on Electro- nikateľský sektor. Druhou možnosťou je určenie založené nic Signatures, UNCITRAL Model Law on Electronic na overiteľnosti obsahu či lokácie. V tomto prípade nemusí Commerce či Úmluva OSN o používaní elektronických byť určená autoritatívna kópia uložená v registri, ale komunikácií v medzinárodných zmluvách. Pre oblasť akúkoľvek kópiu možno overiť nahliadnutím do registra. cenných papierov sa však objavujú otázky nové. Presnejšie, v totožných systémoch register uchováva Jedným z hlavných úskalí musí byť nutne spôsob autoritatívnu kópiu elektronického cenného papiera, ako realizácie prevoditeľnosti cenných papierov. U bežných aj totožnosť osoby, ktorá má nad ním kontrolu. V iných listinných cenných papierov dochádza k ich fyzickému systémoch register obsahuje len digitálny podpis autori- prevodu na ďalší subjekt, a tým sa dostáva do sféry jeho tatívnej kópie, ktorý je potom k dispozícii pre overenie kontroly. Ak by bol cenný papier prijatý prostredníctvom integrity akékoľvek kópie, keď sa chce oprávnená osoba elektronickej správy, príjemca by si nemohol byť istý, neskôr domáhať svojho nároku235. že tucet či tisíc identických správ nebol zaslaný tuctu Ad (ii) Rozpracovaná je aj otázka identifiká- alebo tisíci iných osôb. Hoci by bola integrita aj auten- cie oprávnenej osoby. Vo svete listinných cenných ticita dokumentu zaručená, nevyriešeným problémom papierov je taká osoba označovaná ako vlastník, popr. je otázka zabezpečenia jedinečnosti cenného papiera držiteľ. IV. Pracovná skupina preberá koncept kontroly, (tzv. uniqueness)231, v tom zmysle, že bude (i) existovať kedy kontrola nad elektronickým cenným papierom je len jeden jediný exemplár alebo (ii) že každá kópia bude funkčným ekvivalentom držby. Odovzdania kontroly dostatočne jasne identifikovateľná ako kopia232. slúži ako náhrada za doručenie elektronického prevo- Osvedčeným prístupom, ktorý užíva UNCITRAL diteľného záznamu, rovnako ako prevod držby, a popr. na dosiahnutie základných požiadaviek hmotného sveta rubopisu, slúži na prevedenie listinného cenného papiera. vo sfére elektronického prostredia, je tzv. metóda funkčnej K identifikácii kontrolujúcej osoby (person in control), teda ekvivalencie (tzv. functional equivalence). IV. Pracovná osoby, ktorej bol elektronický cenný papier odovzdaný, skupina sa jej aj tentoraz pridržiava. Táto metóda je alebo na ktorú bol prevedený, sa navrhujú tri alternatívy. založená na analýze cieľov a funkcií tradičných kritérií Prvá prichádza s tým, že kontrolujúca osoba bude identifikovaná v samotnom cennom papieri (tzv. vyznačo- 227 Majúc na pamäti možnosť neexistencie presne zodpovedajúcej termino- vací model, angl. token, model). Zmeny vo vlastníctve by lógie v národných právnych poriadkoch, uvádza dokument UNCITRAL de- prebiehali prevedením vyznačenia priamo na elektro- monštratívny výpočet cenných papierov, ktoré patria do jednej alebo druhej nickom cennom papieri. Tento prístup vyžaduje exis- skupiny. Medzi transferable instruments radí zmenky vlastné, cudzie zmenky, tenciu systému, ktorý bude udržiavať dôkladnú kontrolu šeky, depositné certifikáty atď. Do skupinydocuments of title spadajú skladovej listy, konosamenty, doklady o nalodenie tovarov a iné. nad samotným elektronickým dokumentom, ako aj nad 228 Viď KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J. et al.: Kurs obchodního procesom prevádzania kontroly. Rovnako ako u listin- práva – Právo cenných papírů, C.H.BECK, 5. vydání, 2009, s. 22. ného cenného papiera je teda potrebné technologických 229 V odbornej literatúre je známy prípad zmenky napísané dokonca na dre- a bezpečnostných opatrení, ktoré by zabezpečili exis- venom veku krabičky od cigár, viď ŠVAMBERG, G.: Naše jednotné směnečné tenciu jedinečných autoritatívnych kópií, do ktorých právo, V. Palásek a Frant. Kraus, Praha 1941, s. 27. 230 V zvláštnych prípadoch u cenných papierov na meno dochádza k ich 233 Viď vysvetlivka č. 51 Úmluvy OSN o používaní elektronických komuni- prevodu podľa občianskoprávnych ustanovení o postúpení pohľadávky. kácií v medzinárodných zmluvách. 231 Viď Dokument, s. 6. 234 Viz Dokument, s. 11. 232 Tamtiež. 235 Bližšie viz Dokument, s. 11-12.
88 Revue pro právo a technologie Téma
nemôže byť nijako nežiaduco zasahované. Opačný je tomu napríklad v práve nemeckom (zrov. ustanove- prístup počíta s tým, že kontrolovaná osoba je indentifi- nie § 126 nemeckého občianskeho zákonníka). Avšak kovaná v samostatnom registri236 (tzv. registračný model), vzhľadom na logický výklad ustanovenia § 40 ods 3 ktorý je prevádzkovaný nezávislou treťou stranou. Elek- občianskeho zákonníku možno súdiť, že podpisom je tronický cenný papier by v takom prípade obsaho- myslený len podpis vlastnoručný. Podpisom totiž nie val iba odkaz na príslušný register. Registračný model sú iné (mechanické) označenia (napríklad odtlačok umožňuje vytváranie, vydávanie a prevádzanie elektro- pečiatky, faksimile), ktoré môžu v určitých prípadoch nických cenných papierov na základe informácií zasie- podpis nahradiť (§ 40 ods 3 občianskeho zákonníku, laných a zaznamenaných v centrálnom registri. Prístup veta druhá). Podpisom preto nie je ani meno a priez- do registra je možné podriadiť zvláštnym podmienkam, visko napísané pod text v textovom editore a následne ako zákonným, tak zmluvným. Registračný model môže vytlačené. Vlastnoručnost je tiež vylúčená v prípadoch, fungovať ako funkčný ekvivalent jedinečnosti i držby237. keď ruku konajúceho v prevažnej miere vedie pomocník V poslednom navrhovanom prístupe je kontrolujúca (napríklad ak je jednajúci kontrahent nemohúci). Fyzická osoba určená ako osoba s výlučným prístupom. V takom pomoc tretej osoby pri podpisovaní vylúčená úplne nie prípade by odovzdanie kontroly vyžadovalo aj prenos je (dovolená je napríklad podpora ruky, nie však vedenie možnosti exkluzívneho zabezpečeného prístupu. celého podpisu), tzn. musí byť zachovaná minimálne individualita ťahu písma239. Podpisom je v prvom rade 6.5 Podpis ako obligatórna náležitosť pí- uvedenie mena a priezviska, väčšinou sa akceptuje aj somnej formy prosté uvedenie priezviska. Obecne možno pripustiť aj pseudonym (ak je dostatočne známy a o identite podpi- Platná právna úprava pre riadne dodržanie písomnej sujúceho niet pochýb - akékoľvek fantazijné meno však formy vyžaduje nielen písomné vyjadrenie vôle, ale aj nepostačuje). Ako podpis však nemožno a priori odmi- podpis konajúceho kontrahenta. Podpis by mal pre- etnuť ani uvedenie samotného mena (napr. Tomáš), ak dovšetkým zaručovať identifikáciu tohoto konajúceho možno z obsahu právneho jednania nepochybne určiť kontrahenta (najmä voči adresátovi právneho jednania) daného jednajúceho kontrahenta (tak tomu bude iste a tiež pravosť podpísané listiny. Podpis prirodzene v prípade právneho jednania medzi blízkymi ľuďmi). umožňujei určiť, kto listinu vyhotovil. Podpísanie listiny Takéto riešenie zodpovedá aj snahe o nahliadnutie na tiež sťažuje jej falšovanie. I podľa súčasnej judikatury je právne jednanie v pochybnostiach skôr ako na platné, písomný prejav vôle perfektný až podpisom konajúcej čo je v súlade s princípom autonómie vôle. Podpisom osoby (zrov. rozhodnutie sp. zn. Rc 28/61). Ak právne však nemôže byť iba uvedenie príbuzenského pomeru či jednanie realizuje vícero osôb, nemusia byť ich podpisy iné blízkosti k adresátovi (napríklad „S úctou Váš ctený vždy na tej istej listine (napríklad každý zo subjektov obchodný partner“). Podpis má totiž nielen identifi- sa môže podpísať na inom rovnopise listiny). Ak ide kačnú funkciu, ale je symbolickým dovŕšením právneho o zmluvu, nemusí každá zmluvná strana podpísať celý konania. Symbolika podpisu spočíva v tom, že sa osoba text zmluvy. Stačí, že navrhovateľ podpíše ofertu a prijí- týmto spôsobom hlási k predmentnému textu a dáva majúci kontrahent potom podpíše akceptáciu. Výnimku najavo svoj súhlas s ním. Podpis nemusí byť čitateľný. z tohto pravidla môže stanoviť zákon - robí tak naprí- Často býva veľmi zjednodušený, ale napriek tomu si klad pre zmluvy o prevodoch nehnuteľností (zrov. druhú uchováva charakteristické znaky. Odbornou analýzou vetu ustanovenie § 46 ods 2 občianskeho zákonníku). možno dospieť s relatívne veľkou istotou k záveru, či V prostredí Českej republiky občiansky zákonník skúmaný podpis písala určitá osoba. Nesmie sa však používa pojem „podpis“, a to bez toho, že by bližšie jednať len o iniciálky, znamenia alebo iné skrátenie označoval, čo za podpis vlastne považuje. Obecne je priezviska alebo mena. Malo by byť čitateľné aspoň zači- možné uviesť, že podpisom sa rozumie ručne písané atočné písmeno a z celkového výzoru ďalších ťahov by priezvisko (meno) alebo iný identifikačný znak (pseudo- malo byť spoznateľné, že má ísť o podpis daného kon- nym) osoby, ktorá podpis napísala. Vychádza sa zo vše- trahenta. Ak by sa za začiatočným písmenom nachád- obecne uznaného presvedčenia, že sa každý človek pod- zala napríklad bodka, išlo by o iniciálky a nie o podpis. pisuje zakaždým rovnako a podľa podpisu ho je možné Na hodnotenie podpisov by sa malo nahliadať zrejme kedykoľvek neskôr identifikovať238. výkladom largo sensu – ak sa teda daný kontrahent pod- Požiadavka na vlastnoručnosť podpisu nie je pisuje nečitateľne vždy, bolo by zvláštne, keby po ňom v českom ábčianskom práve vyjadrený tak zreteľne, jako pri právnom jednaní bol vyžadovaný krasopisný podpis. Z praktického hľadiska možno odporučiť, aby k nečita- 236 IV. Pracovná skupina uvádza tri hlavné možné druhy registrových systé- teľnému podpisu bolo uvedené meno jednajúceho čita- mov: 1) Štátne registre (Govermnental registries), 2) Centrálne registre (Cent- ral registeries) - pre komerčné skupiny, ktoré vykonávajú svoje transakcie cez sú- teľným spôsobom (napríklad tlačeným písmom). kromnú sieť, a sú prístupné len svojim členom, 3) Súkromné registre (Private registeries) - môžu fungovať cez otvorenú či polootvorenú sieť. 239 Podobne rozhodol Najvyšší súd (zrov. rozhodnutie z dňa 11. februá- 237 Viz Dokument, s. 15. ra 1951, sp. zn. R 202/49), keď uznal za vlastnoručný podpis zostaviteľky, kto- 238 Ak sa človek podpíše napríklad ľavou rukou alebo tlačeným písmom, aj rá začala podpisovať spočiatku bez podpory, avšak pre telesnú slabosť sa jej ne- keď je v skutočnosti pravák a pravidelne sa podpisuje písaným písmom, jed- podarilo napísať úplne a jasne ani svoje krstné meno. Preto požiadala sved- ná sa o exces, ktorý nemôže racionalitu vyššie uvedeného záveru zvrátiť. Ak ka, aby jej pri podpise pomohol. Svedok jej podržal ruku v lakti a s jeho pomo- sa osoba nemôže napríklad z dôvodu úrazu podpísať rukou, ale naučila sa pí- cou zostaviteľka podpísala svoje priezvisko. Aj keď jej pri podpise pomáhal sve- sať napríklad pomocou nôh alebo ceruzkou držanou v ústach, treba taký pod- dok, predsa tento podpis bol výsledkom vôle zostaviteľky a jej vlastnoručným pis uznať za vlastnoručný. jednaním.
Revue pro právo a technologie 89 5/2012
Podpis musí byť umiestnený pod textom (odtiaľ menie sa so zákonom č 227/2000 Sb., o elektronickom jeho názov), nemôže sa nachádzať nad textom, alebo podpise, pretože k tomu, aby bol naplnený požiadavok vedľa textu. Uvedenie miesta a času podpísania nie je písomnosti, je potrebné elektronický dokument elektro- obvykle vyžadované. Ak je príslušný dokument pod- nicky podpísať. Aj tento elektronický podpis je možno písaný bez ďalších formalít, jedná sa podľa doktríny nahradiť podľa ustanovenia § 40 ods 3 obč. zák., ak je o súkromnú listinu. S ňou nie je v žiadnom prípade to v občianskoprávnom styku obvyklé. Inou situáciou je spojená domnienka pravdivosti a pravosti (ako je tomu elektronická kontraktácia uskutočňovaná prostredníc- u verejných listín - porov. § 134 občanského soudního tvom informačného systému dátových schránok, kde sa řádu). Je preto na tom, kto sa súkromnej listiny dovoláva, elektronický podpis vôbec nevyžaduje – v podrobnosti- aby dokázal jej hodnovernosť, prípadne pravosť podpisu ach viď zvláštnu časť tohto článku. Potreba dať elek- na listine. tronickej komunikácii právny rámec vyplýva z dvoch Pre ďalšie úvahy v kontexte virtualizácie kontraktá- smerníc Európskeho spoločenstva. Smernica č. 1999/93/ cie je významné, že podpis môže byť nahradený mecha- ES, o zásadách spoločenstva pre elektronické podpisy nickými prostriedkami. Takéto nahradenie podpisu je zakazuje členským štátom podmieňovať poskytovanie možné v prípadoch, keď je to obvyklé. Bežný prípad sa certifikačných služieb predbežným povolením. Namiesto posudzuje vzhľadom na charakter právneho jednania, na toho má bezpečie právneho styku zaručiť zodpoved- zavedenú prax strán, nie vzhľadom k prostriedku komu- nosť poskytovateľa certifikačných služieb za správnosť nikácie. Ako napodobenina podpisu prichádza do úvahy a funkčnosť osvedčenia v okamihu jeho vystavenia (zrov. pečiatka, faksimile (skopírovanie podpisu), naskenova- ustanovenie článku 6 cit. smernice). Smernica členské nie podpisu a jeho vytlačenie na príslušnom tlačieren- štáty súčasne zaväzuje, aby zabezpečili, že elektro- skom zariadení. nické podpisy založené na kvalifikovaných certifikátoch a vytvorené pomocou prostriedkov pre bezpečné vytvo- 6.6 Nahradenie podpisu inými právom renie podpisu (i) budú mať rovnaké právne účinky ako uznanými prostriedkami vlastnoručný podpis vo vzťahu k údajom vlastnoručne písaným alebo vytlačeným na papieri, (ii) budú pripus- Písomná forma je zachovaná, ak je právny úkon usku- tené ako dôkazy v súdnom konaní (článok 5 odsek 1 cit. točnený napríklad dnes už nefungujúcim telegramom smernice). Z toho vyplýva nutnosť považovať zaručený alebo ďalekopisom240, prípadne elektronickou formou, elektronický podpis za rovnoprávny s vlastnoručným ako bude objasnené nižšie v tejto subkapitole. Evoluč- podpisom, ako to nakoniec vyplýva z usntoavenia § 40 ným nástupcom ďalekopisu sa stal fax (faxový prístroj). ods 4 občianskeho zákonníku. Smernica č. 2000/31/ Jeho názov pochádza z latinského fac simile (v preklade ES, o elektronickom obchode, obsahuje okrem všeobec- „rob podobne“). Rozdiel od ďalekopisu spočíva v tom, ných požiadaviek kladených na poskytovateľa služieb že neprenáša zakódovaný text, ale obraz241. Z práve informačnej spoločnosti taktiež niektoré ustanovenia podaného je zrejmé, že na začiatku stojí právne jednanie týkajúce sa tu sledovanej oblasti. Podľa článku 9 odsek v písomnej forme (v klasickej podobe - originál listiny, 1 musia členské štáty zabezpečiť, aby právny poriadok zadania správy), ktoré je prenášané na určitú vzdiale- umožňoval uzatváranie zmlúv elektronicky (podľa bodu nosť. Preto je potrebné zdôrazniť, že o právne ujednanie 34 recitálu smernice členské štáty prispôsobia svoje v písomnej forme nepôjde, ak bude zaslaná faxová správa právne predpisy, ktoré by mohli brániť používaniu zmlúv bez podpisu, prípadne, ak bol telegram zaslaný bez toho, elektronickou formou; to platí najmä pre formálne poži- aby bol na začiatku podpísané jeho zadanie (či aby bol adavky). Tým však nie je vylúčená možnosť vyžado- pripojený dohodnutý kód). Zákon potom priznáva vať kvalifikovanú formu elektronického podpisu - čo vzniknutej kópii alebo záznamu rovnaké účinky, ako má vyplýva z bodu 35 recitálu smernice (členské štáty môžu originálne právne jednanie. Existujú však názory (napr. ponechať alebo ustanoviť pre zmluvy všeobecné alebo JUDr. Radim Polčák, Ph.D.), ktoré práve uvedený záver špecifické právne požiadavky, ktoré možno splniť elek- sporujú tvrdiac, že kópia alebo záznam iba preukazujú tronickými prostriedkami, najmä požiadavky na bez- existenciu písomnej formy – dajú sa použiť k preuká- pečnosť elektronických podpisov). Smernice v článku 9 zaniu, ale neide o písomnú formu jako takú. Analo- odsek 2 dáva členským štátom právo vylúčiť uzatvára- gicky práve uvedené platí napr. v prípade použitia kópie nie niektorých zmlúv v elektronickej forme (zrov. tiež cenného papiera k jeho umoreniu nie sú dané zhodné bod 36 recitálu smernice). Konkrétne sa jedná o zmluvy účinnky jako při orginále. zakladajúce alebo realizujúce práva k nehnuteľnos- Písomná forma je rovnako zachovaná, ak je právny tiam, zmluvy, pri ktorých je zákonom predpísaná súčin- úkon kontrahenta uskutočnený elektronickými prostri- nosť orgánov verejnej moci alebo osôb vykonávajú- edkami, ktoré umožňujú zachytenie obsahu právneho cich verejnú moc, zmluvy o zaistení, ktoré osoby uza- jednania a určenie jednajúceho kontrahenta. Pri tvárajú mimo svoju obchodnú alebo profesijnú činnosť, skúmaní tejto problematiky je potrebné bližšie obozná- a zmluvy z oblasti rodinného a dedičského práva. Český právny poriadok pozná prípady, kedy nie je elektro- 240 Ďalekopis je telekomunikačné zariadenie umožňujúce bezobslužný dáto- nická forma pripustená - napríklad závet, pri ktorej sa vý prenos textových správ po špeciálnych alebo aj telefónnych linkách. Posledná telexová ústredňa bola v ČR vypnutá 1. 7. 2008. vyžaduje vlastnoručný podpis, alebo právne jednanie, pre 241 Fax skenuje písaný text z papiera a pošle ho v binárnej forme pomocou ktoré je nutná forma notárskeho záspisu. telefónnej linky na iný faxový prístroj. Ten správu prijme a vytlačí jej kópiu na papier.
90 Revue pro právo a technologie Téma
6.7 Elektronický podpis Podpis písomných právnych úkonov sleduje v podstate trojaký funkciu245: Proces uzatvárania kontraktov vo virtuálnom svete, konkrétne teda v podobe elektronických zmlúv, nado- 1. označenie toho, kto realizoval právny úkon budol nový rozmer práve zákonom o elektronickom (z tohto hľadiska ide o súčasť obsahu prejavu podpise.242 Prijatie právnej úpravy tohto ešte stále rela- vôle, tj denotát príslušného oznámenia v sebe tívne nového, avšak minimálne praxou už úspešne zau- zahŕňa informáciu o tom, kto má byť považo- žívaného, právneho inštitútu, bolo sprevádzané viace- vaný za autora oznámenia) (podpis vykazuje rými nie celkom prezieravými a vhodne vyargumentova- tzv. „označovaciu funkciu“); nými názorovými predstavami o nutnosti právne regulo- 2. potvrdenie, že ten, kto príslušný právny úkon vať sféru elektronických komunikácii práve prostredníc- uskutočnil, tento právny úkon skutočne usku- tvom elektronického podpisu. Bol to končene až zákon točniť chcel a že ide o prejav jeho vlastnej vôle č. 227/2000 Sb., o elektronickém popisu, ve znění poz- (nie nutne jeho vlastný prejav vôle) (z tohto dějších předpisů (ďalej i ako „zákon o elektronickom hľadiska je podpis súčasťou obsahu samotnej - podpise“), ktorý priniesol do českého právneho poriadku samozrejme prejavenej - vôle; prejav tejto vôle tento nový mechanizmus poskytujúci písomným kon- nemá za cieľ iba identifikáciu osoby, ktorej má traktom nový, do tejto doby neupravený, koncept (navyše byť právny úkon pripočítaný, ale má aj deklaro- tak došlo i k úprave poslednej vety dikcie § 40 ObčZ, vať obsah právneho úkonu ako prejav vôle práve konkrétne odstavca tretieho.243). Tento zákon transpo- tej osoby, ktorá právny úkon uskutočnila a pri- noval do českej legislatívy smernicu Európskeho par- pojením svojho podpisu sa k nemu sama hlási) lamentu a Rady 1999/03/ES z 13.decembra 1999 (podpis vykazuje tzv. „deklaračnú funkciu“); o zásadách Spoločenstva pre elektronické podpisy. 3. overenie totožnosti konajúceho kontrahenta Úvodom je na mieste poznamenať, že elektronický (z tohto hľadiska podpis nie je súčasťou ani podpis ako fundamentálny atribút elektronickej formy samotné vôle, ani jej prejavu, ale jedným jednania a vzájomnej komunikácie je typickým v štyroch z dôkazov o tom, kto podpísal, poťažmo usku- základných druhoch. Na rozdiel od vyššie uvedenej točnil daný právny úkon) (podpis vykazuje tzv. európskej smernice, ktorá zaviedla inštitút elektronic- „dôkaznú funkciu“). kého prostriedku do právneho poriadku Českej repub- Tieto tri rôzne funkcie môže elektronický podpis plniť liky, je česká právna úprava postavená na tzv. technologic- v rôznej miere a rôznymi prostriedkami a v každom kej neutralite. To v skutku znamená, že právne dôsledky prípade inak ako bežný (rukopisný) podpis. Prvú jednania príslušného kontrahenta sú spojené s akým- funkciu, tj samotné označenie toho, kto má byť pova- koľvek elektronickým podpisom. Takéto poňatie tech- žovaný za osobu, ktorá uskutočnila právny úkon, môže nologickej neutrality nie je obsiahnuté v zhora uvedenej plniť aj prostý elektronický podpis v zmysle ustanove- smernici (dokonca by sa dalo konštatovať, že smernica nia § 2 písm. a) zákona o elektronickom podpise (diď stanoví v čl. 5 pravý opak, keď preferuje tzv. zaručený ďalej), t.j. údaje v elektronickej podobe, ktoré sú pri- elektronický podpis.). V tejto súvislosti je tiež dôležité pojené k dátovej správe alebo sú s ňou logicky spojené uviesť, že i niektoré štáty Európskych spoločenstiev a ktoré umožňujú overenie totožnosti podpísanej osoby neobsahujú vo svojej národnej legislatíve princíp tech- vo vzťahu k dátovej správe. V súčasnosti už prakticky nologickej neutrality. Typickým príkladom okrem nie je sporu v tom, že takýmto elektronickým podpisom 244 iného je i Belgické kráľovstvo. V týchto štátoch sa môže byť aj meno pripojené k bežnému e-mailu tak spojujú všetky právne úkony uskutočňované v elek- v rámci elektronickej komunikácie, hoci takýto podpis tronickej forme výhradne prostredníctvom zaručeného umožňuje skôr iba určenie osoby, ktorá má byť pova- elektronického podpisu. Dalo by sa iba polemizovať nad žovaná za autora príslušné správy (tj osoby, ktorá rea- tým, aké dôsledky pre samotnú kontraktáciu by opro- lizuje daný právny úkon), ako jednoznačné „overenie“ stenie sa od princípu technologickej neutrality vyvstali jej „totožnosti“ v zmysle ustanovenia § 2 ods a) zákona. v prostredí Českej republiky. V každom prípade takýto elektronický podpis (rovnako tak ako jeho vyspelejšie podoby) môže plniť funkciu podpisu potiaľ, pokiaľ touto funkciou je prosté označe- 242 Na tomto mieste je vhodné generálne upozorniť, že v ďalších častiach nie toho, kto urobil právny úkon. uvedený text vychádza z matérie podanej komentárom k občianskemu zákonní- Problematickejšie je, do akej miery môže elektro- ku pod gesciou Prof. Švestku. Jedná sa o dvojdielnu publikánu Švestka, J. - Spá- nický podpis plniť druhú funkciu podpisu, tj deklaro- čil, J. - Škárová, M. – Hulmák, M. Občanský zákoník I. Komentář. Praha, C.H. vať, že obsah právneho úkonu je skutočne prejavom vôle Beck, 2008 243 Aktuálne znenie § 40 odst. 3 ObčZ je nasledovné: Písemný právní úkon je podpísanej osoby. Na rozdiel od bežného (vlastnoruč- platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být je- ného) podpisu elektronický podpis nepredstavuje nič, jich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být na- čo by bolo priamym odrazom osobnosti podpisujúcej sa hrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon osoby, tak aby určitá súčasť tejto osobnosti mohla byť učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních zaznamenaná na príslušnom oznámení a vyhlasovať ich předpisů. 244 Prof. Bourgeois v tomto smere pripomína, že flámska vláda v dobe pri- jímania tohto predpisu apelovala na technologickú neutralitu v použití elek- 245 V podrobnostech viď odborný článok Karla Čermáka publikovaný tronického podpisu. Nakoniec však došlo k transponovaniu príslušného znenia 21. marca 2003 na serveri itpravo.cz, dostupný pod odkazom: http://www.it- smernice v celom Belgickom kráľovstve. pravo.cz/index.shtml?x=114821
Revue pro právo a technologie 91 5/2012
za oznámenie, ktoré má byť tejto osobe z jej vlastnej vôle 6.7.1 Vybrané otázky jednotlivých druhov pripočítané. Bežný elektronický podpis (napr. v podobe elektronického podpisu určitého mena a priezviska), tzn. jednoduchý elektro- nický podpis, je možno umiestniť za ľubovoľnú elektro- Nezriedka sa stáva, že pojmy ako elektronický podpis nickú správu bez ohľadu na to, kto túto správu vytvoril, a zaručený elektronický podpis sú chybne zamieňané. kto ju odosiela a prípadne kto má v úmysle spôsobiť Tento postup je nutné vzhľadom na zákonnú súčasnú účinky, ktoré právo s takouto správou ako s právnym dikciu, ako bolo stručne naznačené už vyššie, odmiet- úkonom spája. Je to situácia podobná tej, keď pod text nuť. Zákon definuje elektronický podpis celkom- jed noznačne, a to ako údaje v elektronickej podobe, ktoré zmluvy alebo iný písomný prejav vôle na papieri je pri- 248 pojené natlačené alebo strojom napísané meno určitej sú k príslušnej dátovej správe pripojené, resp. ktoré sú osoby, prípadne keď meno takejto osoby je pripojené s ňou logicky spojené a ktoré slúžia ako metóda k jed- k zneniu príslušného zdelenia obsiahnutého v prísluš- noznačnému overeniu identity príslušnej podpísanej nom elekotrnickej pošty. Takéto nadpisané alebo natla- osoby, a to vo vzťahu k dátovej správe. Značné spresne- čené meno nemožno považovať za spoľahlivé potvrde- nie následne priniesla i novela zákona o elektronickom nie toho, že osoba označená takýmto nadpísaným alebo podpise zákonom č. 440/2004 Sb. Týmto právnym nor- vytlačeným menom je skutočne osobou a chce byť pova- matívnym aktom sa k vyššie uvedenému vysvetleniu žovaná za osobu, ktorá urobila príslušný právny úkon. elektronického podpisu pripojilo spresnenie tak, že sa Pripojenie takéhoto nadpísaného alebo vytlačeného pripojila požiadavka jednoznačného overenia. Dôvodom mena preto nemôže plniť druhú zo základných funkcií pre toto legislatívne spresnenie bola skutočnosť, aby jed- podpisu, tj nielen označovať, ale aj určitým spôsobom noznačným spôsobom došlo k určeniu, či pripojenie kvalifikovane potvrdzovať, že príslušný právny úkon mena a priezviska do správy elektronickej pošty predsta- z vlastnej vôle urobila práve podpísaná osoba. vuje elektronický podpis a či odpovedá jeho zákonným Na strane druhej je však na mieste podotknúť, že pre charakteristikám. K tejto otázke je vhodné ešte podo- zaručený elektronický podpis je charakteristické, že bol tknúť, že sa nejedná o jednoznačné overenie v absol- vytvorený a pripojený k dátovej správe pomocou prostri- útnom zmysle. Charakter elektronického podpisu tak edkov, ktoré podpisujúca osoba môže udržať pod svojou môže mať k príslušnému textu správy či kontraktu pri- výhradnou kontrolou, a je k dátovej správe, ku ktorej pojené vopred dohodnuté či inak zjednané heslo. Táto sa vzťahuje, pripojený takým spôsobom, že je možné skutočnosť sa však nevzťahuje na naskenovaný podpis, zistiť akúkoľvek následnú zmenu dát. Je to prostriedok ktorý je vyjadrený v elektronickej podobe a je pripo- podobný napríklad pečati alebo pečiatke. Samotná pečať jený k danej správe (k tomu viď výnimku podľa § 40 ani samotná pečiatka doteraz súkromnoprávnej sfére odst. 3 ObčZ – vysvetlenie v predchádzajúcej subkapi- nemohli nahradiť podpis, a to práve s ohľadom okrem tole). Právne významnou je i otázka, či je možné pova- iného na jeho druhú, tzv. „deklaračnú“ funkciu. žovať za elektronický podpis taký podpis, ktorý bol Ak teda zákon výslovne zaviedol možnosť použí- technickými prostriedkami vygenerovaný (najčastej- vania elektronického podpisu (a to novelizáciou usta- šie rôznymi software tretích strán) a slúži ako automa- novenia § 40 odsek 3 Občianskeho zákonníka), v praxi tický podpis napríklad na rôznych automatických for- realizovanú práve zákonom o elektronickom podpise, je mulároch. Vzhľadom na vyššie uvedenú dikciu zákona č. nutné pri ďalších úvahách o elektronickom (ale iba elek- 440/2004 je nutné takýto „podpis“ odmietnuť, t.j. takéto tronickom) podpise z tohto platného právneho stavu grafické vyjadrenie nebude naplňovať zákonné -požia vychádzať. Karel Čermák246 v tejto súvislosti doplňuje, davky kladené na elektronický podpis. že zákonodarca, zrejme vzhľadom k tomu, že elektro- Ako bolo uvedené vyššie, ústredným teoretic- nický podpis má oproti bežnému podpisu niektoré ko-právnym východiskom je v tejto súvislosti pojem dátovej správy. Na základe definície podanej samotným výhody, pripustil určité oslabenie deklaračnej funkcie 249 podpisu, a to práve a len vo vzťahu k elektronickému zákonom o elektronickom podpise je možné tiež podpisu. uviesť, že dátová správa nemusí byť výhradne správou Tretiu, „dôkaznú“ funkciu podpisu, tj overenie zaznamenanou písmom, čiže znakovým systémom pou- totožnosti konajúceho kontrahenta, môže plniť ako žívaným k zachyteniu rozličného obsahu prirodzeného bežný (obyčajný) elektronický podpis, tak aj elektronický jazyka (typicky latinkou či gréckou abecedou – alfabe- podpis v niektorej z jeho zaručených foriem (súhrnne tou). Dátová správa rovnako nemusí vôbec (napr. zašif- ďalej ako zaručený elektronický podpis). Robí tak však rovane) predstavovať či akýmkoľvek spôsobom vyjad- trochu iným spôsobom ako bežný (rukopisný) podpis rovať sémantické a syntaktické prostriedky prirodze- (k tomu bližšie v nasledujúcej kapitole tohto článku). ného jazyka. Plne v tejto súvislosti postačí, ak sa bude S ohľadom na vyššie uvedené je však nad rámec jednať o sémiotický celok (rôzne konštrukcie, funkcie, úvah Karla Čermáka247 potreba zrejme taktiež uviesť, že grafy či iné elementy typické pre elektronickú kontrak- podpis ako právny inštitút plní i štvrtú funkciu, a tou je fixácia obsahu predmetného znenia textu. Je teda možné 248 V tomto prípade je potreba odličovať obecne dátovú správu od dátovej povedať, že akékoľvek zdelenie napísané pod podpisom, správy jako specifického institutu založeného zákonom č. 300/2008 Sb., o elek- tronických úkonech a autorizované konverzi dokumentu. resp. za podpisom, bude nutné považovať za nenapísané. 249 § 2 písm. d) zákona o elektronickom podpise stanoví: Pro účely tohoto zá- kona se rozumí datovou zprávou elektronická data, která lze přenášet prostředky pro 246 Viď tamtiež. elektronickou komunikaci a uchovávat na záznamových médiích, používaných při 247 Viď tamtiež. zpracování a přenosu dat elektronickou formou
92 Revue pro právo a technologie Téma
táciu realizovanú medzi jednotlivými kontrahentmi). Istú vyššiu formu bezpečnosti a adresnosti elektro- V tomto svetle je vhodné tiež pripomenúť, že nie každá nického podpisu predstavuje tzv. zaručený elektronický dátová správa bude automaticky právnym úkonom. podpis založený na kvalifikovanom certifikáte. Stručne Právnym úkonom bude iba taká dátová správa, ktorú povedané, v tomto prípade zákon stanovuje ďalšie je možné považovať za prejav vôle smerujúci k vyvola- pravidlá týkajúce sa predovšetkým vybavenia tzv. kvalifi- niu právnych následkov – teda určité právne relevantné kovaného poskytovateľa certifikačných služieb. Rovnako zdelenie, ktorému je možné pripisovať právny význam. sa tieto pravidlá týkajú i požiadaviek na bezpečnosť ako O takomto zdelení je možné mať potom za to, že je na strane kvalifikovaného poskytovateľa, tak i na strane nadané takými charakteristikami, ktoré v medziľud- technického prevedenia daného certifikátu. Celkom skej komunikácii predstavujú prejav vôle smerujúci jed- iste je teda na mieste, že i na zmluvu uzatváranú kvali- noznačne k vyvolaniu právnych účinkov – typicky teda fikovaným poskytovateľom s jednotlivými záujemcami pôjde o uzatvorenie príslušného kontraktu či o prijatie o zaručený elektronický podpis založený na kvalifiko- jednotlivého záväzku z neho plynúceho. vanom certifikáte, sú zákonom kladené vyššie nároky. Zákon o elektronickom podpise obsahuje i definí- Pri použití tohto vyššieho štandardu zaručeného elek- ciu pre zaručený elektronický podpis. Je ním, vychád- tronického podpisu platí nasledujúce: Pi použití zaru- zajúc zo zákonnej definície, taký podpis, ktorý je- jed čeného elektronického podpisu založeného na kvalifi- noznačne spojený s podpisujúcou osobou (signatárom) kovanom certifikáte a súčasne vytvoreného pomocou a rovnako taký podpis, ktorý umožňuje identifikáciu prostriedku pre bezpečné vytváranie podpisu je možné podpisujúcej osoby vo vzťahu k príslušnej dátovej správe. technicky overiť (a zákon túto skutočnosť upravuje Ďalšou definičnou požiadavkou je i skutočnosť, že sa dikciou § 6 a nasl. zákona o elektronickom podpise), musí jednať o podpis, ktorý bol vytvorený a pripojený že dátová správa či touto formou podpísaný dokument k príslušnej dátovej správe pomocou tzv. prostredníkov, bola skutočne jednoznačne podpísaná touto osobou – ktorých môže signatár udržať pod svojou výhradnou teda osobou uvedenou na tomto kvalifikovanom certifi- kontrolou a ďalej taký podpis, ktorý je k dátovej správe káte. Takto nastavená konštrukcia tak technicky i právne (rozumej správe, ku ktorej sa vzťahuje) pripojený takým umožňuje jednoznačným spôsobom a preukázateľne spôsobom, že na jeho základe je preukázateľne možné identifikovať podpisujúceho kontrahenta, čo celkom zistiť a následne overiť prípadnú následnú zmenu dát. zásadne, dá sa povedať s dokonalou určitosťou, zvyšuje Obecne sa dá ďalej uviesť, že ak sa v praxi hovorí kvalitatívne úroveň danej komunikácie vo všetkých jej o problematike systému dvoch kľúčov, pôjde vždy aspektoch. o tento zaručený elektronický podpis. V rovine prak- V podmienkach Českej republiky je situácia tickej sa tak príslušná transakcia odohráva tak, že kon- zákonom de lege lata nastavená v prospech posledne trahent za pomoci privátneho (súkromného) kľúča menovaného druhu elektronického podpisu, a síce zaru- podpisuje príslušný elektronický dokument (naprí- čeného elektronického podpisu založeného na kva- klad kontrakt samotný). Odpovedajúcim postupom je lifikovanom certifikáte. Zmyslom tejto konštrukcie potom činnosť adresáta v transakcii (v prípade kontrak- je v súčasnosti poskytnúť čo najväčšiu hodnovernosť, tácie najčastejšie pôjde logicky o obláta), keď tento za adresnosť a určitosť v jednotlivých zúčastnených sub- pomoci použitia tzv. verejného kľúča zisťuje podpisuj- jektoch pri realizácii komunikácie vo vzťahu k orgánom úcu osobu a a eventuálne zásahy do doručovaného elek- štátnej správy, resp. vo vzťahu orgánov štátnej správy tronického dokumentu (príp. zmluvy). Technicky vzaté k jednotlivým subjektom. V prípade komunikácie vo je verejný kľúč automaticky pripojený k zasielanému vzťahu s orgánmi štátnej správy dikcia zákona, kon- dokumentu jedným z kontrahentov. Dá sa teda povedať, krétne § 11, vyžaduje, aby takýto certifikát pochádzal od že je jeho priamou súčasťou. V tejto súvislosti je nutné akreditovaného poskytovateľa. Často krát sa v súvislosti na pravú mieru uviesť fakt, že pri použití zaručeného pomenovania tohto druhu elektronického podpisu stre- elektronického podpisu nie je dokument podpisovaný távame i s označením tzv. uznávaný elektronický podpis. pomocou tohto druhu podpisu žiadnym spôsobom šif- Súčasná platná legislatíva nie je postavená na podmi- rovaný. Nesporne, pokiaľ kontrahenti prejavia záujem enke sine qua non spočívajúcej na tom, že uznávaný elek- o bezpečnú komunikáciu, najčastejšie v praxi dochádza tronický podpis sa bude v komunikácii s orgánmi štátnej k výberu aplikácie tretej strany, ktorej software sa na správy aplikovať vždy a bez ďalšieho. I keď na tomto zašifrovanie jednotlivých správ, dokumentov, či kontrak- mieste nie je možné podať vyčerpávajúci prehľad situácií, tov použije.250 Inými slovami je teda možné uviesť, že v ktorých sa tak deje, ako vhodné sa preto javí iba nasle- i použitím zaručeného elektronického podpisu pri elek- dujúce stručné generálne zhrnutie ilustrované jednodu- tronickej kontraktácii je obsah príslušného dokumentu chým rozdelením. Typicky v reálnom živote používania čitateľný bez nutnosti použitia akéhokoľvek hesla či uznávaného elektronického podpisu dochádza k praxi, iného autentizátora. že tento je vyžadovaný štátnymi orgánmi obzvlášť v prípade rôznych podaní v správnom konaní vedených 250 V tejto súvislosti je možné iba v krátkosti podotknúť, že v praxi veľkých podľa zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění poz- spoločností sa najčastejšie používajú kryptovacie programy komerčného cha- dějších předpisů. Takto istým spôsobom rigidný prístup rakteru, ktoré po enkryptovaní príslušného súboru umožňujú relatívne stabil- nú a vysokú bezpečnosť tohto súboru. Pomocou niekoľko bitového šifrova- potom nie je vyžadovaný napríklad v postupe podľa nia tak dochádza k uzamknutiu príslušného dokumentu heslom, ktoré je zná- zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k infor- me obom kontrahentom a pomocou ktorého je následne po prijatí dokumentu macím, podľa ktorého nie je vyžadovaný uznávaný elek- možné tento dekryptovať.
Revue pro právo a technologie 93 5/2012
tronický podpis (napr. v prípade podania sťažnosti či inej vytvára, pričom označovanie potom môže prebiehať žiadosti). bez dodatočnej priamej súčinnosti príslušnej označuj- úcej osoby (kontrahenta)252. Týmto aspektom sa i elek- 6.7.2 Elektronické značky a súvisiace otázky tronická značka odlišuje od zaručeného elektronického podpisu. Elektronický podpis je totiž vytváraný, ako bolo Tento rovnako ešte stále relatívne nový právny inštitút naznačené vyššie, vždy fyzickou osobou, a to pre jednu priniesol do právneho rámca českej legislatívy až vyššie konkrétnu dátovú správu. Z práve uvedeného potom uvedený zákon č. 440/2004 Sb. Elektronická značka, celkom jednoznačne plynie veľká výhoda použitia elek- stručne povedané, je z hľadiska technologického tronických značiek. Jedná sa predovšetkým o prak- v podstate zhodná s elektronickým podpisom. Ostatne tickú možnosť využiť elektronické značky všade tam, zo samotného textu zákona jasne vyplýva, že jednotlivé kde je nutné dôveryhodným, pochybnosti nevzbudzujú- zákonné požiadavky kladené na zaručený elektronický cim spôsobom označiť veľké balíky dátových správ pre- podpis sú temer zhodné s požiadavkami kladenými na dovšetkým v krátkom čase. Pri takomto spôsobe ozna- elektronické značky. Pre kontrahentov je dôležité, že sa čovania dátových správ vo veľkom objeme by vytvorenie jedná o digitálny podpis sui generis, pričom pre vlastné zaručeného elektronického podpisu pre každú takúto vytváranie tohto druhu podpisu (rozumej vytváranie dátovú správu predstavovalo pre jednotlivých kontra- elektronických značiek), resp. prijímanie dátových správ hentov zbytočné personálne i časové zaťaženie. S naj- ním označených nie je nutné vynakladať ďalšie finančné väčšou pravdepodobnosťou by došlo i k neúmernému náklady na zakúpenie dodatočného software tretej finančnému zaťaženiu. Elektronické značky, ako jasne strany. Z technického hľadiska by sa dalo konštatovať, vyplýva z vyššie uvedeného, implikujú pri ich používaní že nie je rozdiel medzi elektronickou značkou a zaruče- 251 i ďalšiu výhodu – nie je pri nich nutné používať kvalifi- ným elektronickým podpisom. Tento rozdiel je však kovaný certifikát. Tým sa ich použitie v praxi elektronic- v rovine právnej. Veľmi zjednodušene povedané, elektro- kých kontraktácií stáva omnoho operatívnejšie. nický podpis je možné vytvoriť zo zákona iba fyzickou V teoreticko-právnej rovine tohto stručného osobou – podobne ako podpis vlastnoručný napríklad rozboru nie je rovnako bez významu, že z hľadiska na papier. V prípade elektronickej značky však dochádza perfekcie právneho úkonu zákon zakladá vyvráti- k tomu, že elektronickou značkou označujú jednotlivé teľnú právnu domnienku v tom zmysle, že ak kon- dátové správy nielen fyzické osoby, ale i osoby právnické trahent (osoba označivšia dátovú správu) príslušným (vrátane organizačnej zložky štátu). Na tomto mieste spôsobom signoval dátovú správu, má sa za to, že tak je vhodné uviesť poznámku, že elektronickú značku učinil automatizovaným spôsobom bez toho, aby došlo si je asi najlepšie možné predstaviť ako akýsi odtlačok k priamemu overeniu konkrétneho obsahu jednotlivej úradnej pečiatky. Štátne orgány sú tak schopné vydávať správy a rovnako aby s týmto vyjadril svoju vôľu. príslušné listiny v plnom rozsahu v elektronickej podobe, Interpretáciou stricto sensu by zrejme bolo pomocou pričom takéto dokumenty je možné označovať elektro- použitia argumenta ad absurdum možné dospieť až nickou značkou – tým sa, nepochybne, aj naďalej vydá- k úvahe, že občiansky zákonník, hovoriac výhradne vanie takýchto dokumentov urýchľuje a zjednodušuje. o elektronickom podpise, nespojuje účinky podpisu Navyše, práve uvedené dokumenty je možné podpisovať právneho úkonu s elektronickými značkami. I keď tento pomocou elektronických značiek plne automatizovane, záver vyznieva značne rozporuplne, z hľadiska súčasnej t.j. bez akejkoľvek dodatočnej nutnosti a po vhodnej platnej právnej úpravy je potrebné s týmto názorom bezpečnostnej parametrizácii overovať príslušný obsah zrejeme súhlasiť. Dôvodov pre túto skutočnosť je každej takto označenej dátovej správy (dokumentu). viacero. Jedná sa však predovšetkým o fakt, že dokonca Slovami zákona sa teda jedná o údaje v elektronic- ani zákon o elektronickom podpise v obecnej rovine kej podobe, ktoré sú pripojené k dátovej správe alebo nestavia elektronický podpis a elektronickú značku na sú s ňou logicky spojené a ktoré splňujú nasledujúce rovnaký významový piedestál. Istou výnimkou by mohla požiadavky – a) sú jednoznačne spojené s označujúcou byť iba situácia, pokiaľ by sa porovnali uznávaný elek- osobou a umožňujú jej identifikáciu prostredníctvom tronický podpis (viď vyššie) s elektronickou značkou kvalifikovaného systémového certifikátu, b) boli vytvo- založenou na kvalifikovanom systémovou certifikáte, rené a pripojené k dátovej správe pomocou prostried- ktorý bol vydaný akreditovaným poskytovateľom cer- kov pre vytváranie elektronických značiek, ktoré ozna- tifikačných služieb. V podrobnostiach je nutné odkázať čujúca osoba môže udržať pod svojou výhradnou kont- na dikciu § 11 odst. 2 zákona o elektronickom podpise. rolou, c) sú k dátovej správe, ku ktorej sa vzťahujú, pri- Ďalej tiež platí, že na podporu vyššie uvedenej úvahy pojené takým spôsobom, že je možné zistiť akúkoľvek je možné argumentovať miestami až rigidným rozlišo- následnú zmenu dát. Pri hľadaní teleológie prísluš- vaním príslušných zákonných noriem medzi elektro- nej zákonnej normy a dôvodov jej právnej aprobácie je nickou značkou a elektronickým podpisom či rovnako nápomocná predovšetkým dôvodová správa. Dôvodová medzi označovaním (označujúcou osobou) a podpisova- správa k zákonu č. 440/2004 jasne určila, že prínosom ním (podpisujúcou osobou). Dalo by sa teda skutočne elektronických značiek je nasledujúca skutočnosť: Elek- prisvedčiť vyššie uvedenej úvahe, že elektronické značky tronickými značkami môžu byť dátové správy označo- vané tak, že je iniciovaná funkcia prostriedku, ktorý ich 252 K tomu viď napr. Hurewitz, B. J. Electronic Signature Standards Cre- 251 Pre bližšie informácie viď napr. Molnar, D. Signing Electronic contracts. ate Contracting Options. Dostupné z: http://library.findlaw.com/2002/ Dostupné z: http://xrds.acm.org/article.cfm?aid=351096 Oct/24/132370.html
94 Revue pro právo a technologie Téma
de lege lata nemajú automaticky účinky podpisu tak, ako že zaručený elektronický podpis je skutočne platný.256 ho chápe občiansky zákonník. Výnimkou je v tomto Zákon bližšie nestanoví, čo si de lege lata možno pred- smere opäť iba založenie písomnosti podľa už vyššie staviť pod týmito úkonmi. Dalo by sa však vychádzať analyzovanej dikcie § 40 odst. 3 ObčZ. Napriek tejto z ustanovení vyhlášky č. 496/2004 Sb., o elektronických skutočnosti však elektronické značky majú svoj jedi- podatelnách, v platnom znení. Tá okrem iného stanoví nečný praktický význam vo virtualizovanom svete elek- štruktúru údajov kvalifikovaného certifikátu, na základe tronických kontraktácií. ktorých je možné podpisujúceho kontrahenta pri pri- jímaní dátových správ prostredníctvom elektronickej 6.7.3 Elektronické podpisovanie podateľne jednoznačne identifikovať. Čo sa týka zodpovednosti poskytovateľov certifi- Obecne platí, že dátová správa v zmysle zákona o elek- kačných služieb, ktorí v prípade elektronických kontrak- tronickom podpise je podpísaná za predpokladu, že je tácií zohrávajú pochopiteľne rovnako dôležitú úlohu, opatrená elektronickým podpisom. Z hľadiska zákona je táto zodpovednosť opäť postavená na tzv. občian- o elektronickom podpise je zákonodarcom predpokla- skoprávnej zodpovednosti vychádzajúcej z dikcie § 420 daná domnienka, že za predpokladu, ak sa nepreukáže ObčZ. Táto zodpovednosť by prichádzala do úvahy za opak, platí, že podpisujúci kontrahent sa pred podpí- 253 predpokladu, že došlo k škode, ktorá bola spôsobená saním tejto dátovej správy s jej obsahom zoznámil. porušením právnych povinností uložených poskytova- Význam tejto vyvrátiteľnej domnienky spočíva pre- teľovi certifikačných služieb vydávajúceho kvalifikované dovšetkým v litigačnej fáze prípadného sporu medzi certifikáty. I v tomto prípade však existuje pre -posky kontrahentmi, a to vo fáze dokazovania. Ako vyplýva 254 tovateľa možnosť, ako sa tejto občianskoprávnej zod- z občianskeho zákonníku pre úpravu omylu alebo povednosti zbaviť. Neodpovedať tak bude poskytova- vážnosti právneho úkonu, samotnú existenciu právneho teľ v prípade, ak škoda vyplynula z použitia kvalifikova- úkonu nie je možné spochybniť výhradne na základe ného certifikátu a ktorá vznikla v dôsledku nedodržania skutočnosti, že kontrahent, ktorý právny úkon činí, sa obmedzenia jeho použitia. dostatočne nezoznámil s jeho obsahom (typicky teda Vo všetkých zhora uvedených prípadoch však kon- napr. s textom obchodných podmienok). trahenti musia v plnom rozsahu počítať i s obecnou pre- Na mieste je tiež poukázať na skutočnosť, že ak venčnou povinnosťou stanovenou § 415 ObčZ. Nedo- vlastnoručný podpis je možné označiť ako neoddeli- držanie tejto povinnosti jedným z kontrahentov by, teľne spojený s jednajúcim kontrahentom, o elektronic- celkom nepochybne, bolo v prípadnom spore k tiaži kom podpise toto nie je možné konštatovať. Spojenie tohto kontrahenta. V tomto zmysle je dôležité upozor- podpisu a jednajúcej osoby tu totiž absentuje. Z dôvodu niť i na skutočnosť, že napriek tomu, že zákon o elek- zvýšenia právnej istoty potom zákon pamätá i na tieto tronickom podpise v § 5 počíta so zodpovednosťou toho situácie, keď jednoznačne expressis verbis imperativis sta- kontrahenta, ktorý disponuje prostriedkami pre vytvá- novuje, že podpisujúci kontrahent musí napr. zaobchád- ranie zaručeného elektronického podpisu, zodpoved- zať s prostriedkami a rovnako i s dátami pre vytvore- ným bude v prípade vzniku škody i ten kontrahent, nie zaručeného elektronického podpisu s náležitou sta- ktorý zneužije prostriedok pre vytváranie bežného (kla- rostlivosťou, a to takým spôsobom, aby nemohlo dôjsť sického) elektronického podpisu. Takáto zodpovednosť k ich neoprávnenému použitiu. Pochopiteľne, pri bude založená na základe vyššie spomenutej obecnej bežnej podnikateľskej činnosti môže dôjsť k tomu, že prevenčnej povinnosti, a tiež i na základe § 42 a § 420 práve uvedené povinnosti budú príslušným kontrahen- 257 255 občianskeho zákonníka . tom porušené . V takomto prípade sa bude postupo- V súvislosti s vyššie uvedeným si je možné dovoliť vať podľa obecných ustanovení občianskeho zákon- i konštatovanie, že zneužitie prostriedku k vytvoreniu níku o náhrade škody podľa § 420 a nasl. občianskeho elektronického podpisu treťou osobou nevedie z teo- zákonníku. V tomto prípade pôjde na strane prísluš- reticko-právneho hľadiska k vzniku platného právneho ného kontrahenta o zodpovednosť za zavinenie. Libe- úkonu, z ktorého by jasne vyplývalo, že ním je príslušná račným dôvodom pre podpisujúceho kontrahenta v tejto osoba viazaná. Navyše je nutné poznamenať, že poru- súvislosti však môže byť skutočnosť, ako stanovuje ďalej šenie povinností stanovených platnými právnymi pred- zákon, že ten kontrahent, ktorému škoda bola spôso- pismi adresátom právneho úkonu, tzn. tým kontrahen- bená, neuskutočnil všetky úkony nevyhnutné k overeniu, tom, ktorému mu bol doručený typicky návrh na uza- tvorenie zmluvy, pri samotnom overovaní platnosti kva- 253 § 3 cit. Zákona stanoví presne, že: Datová zpráva je podepsána, pokud je lifikovaného certifikátu je spojené výhradne so zbavením opatřena elektronickým podpisem. Pokud se neprokáže opak, má se za to, že se pode- zodpovednosti za škodu. Rovnaké pravidlo sa potom pisující osoba před podepsáním datové zprávy s jejím obsahem seznámila. 254 Ohľadne omylu právního úkonu § 49a ObčZ stanoví: Právní úkon je ne- uplatní i v prípade, ak v rámci danej elektronickej kon- platný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vy- 256 § 5 odst. 2 cit. Zákona presne stanovuje: Za škodu způsobenou poruše- volala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl ním povinností podle odstavce 1 odpovídá podepisující osoba podle zvláštních práv- touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní. ních předpisů. 1a) Odpovědnosti se však zprostí, pokud prokáže, že ten, komu vznik- 255 Zákon stanoví, že: Podepisující osoba je povinna a) zacházet s prostředky, ja- la škoda, neprovedl veškeré úkony potřebné k tomu, aby si ověřil, že zaručený elektro- kož i s daty pro vytváření zaručeného elektronického podpisu s náležitou péčí tak, aby nický podpis je platný a jeho kvalifikovaný certifikát nebyl zneplatněn. nemohlo dojít k jejich neoprávněnému použití, b) uvědomit neprodleně poskytovate- 257 § 42 ObčZ odkazom na § 420 ObčZ stanoví, že: Vznikne-li pro neplat- le certifikačních služeb, který vydal kvalifikovaný certifikát, o tom, že hrozí nebezpečí nost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o od- zneužití jejích dat pro vytváření zaručeného elektronického podpisu. povědnosti za škodu.
Revue pro právo a technologie 95 5/2012
traktácie chýbala jedna z jej základných zložiek, a síce ktorá použije prostriedok/prostriedky pre vytvorenie vôľa k právnemu úkonu. Táto situácia môže nastať elektronického podpisu contra legem či in fraudem legis, vtedy, ak bol elektronický podpis použitý omylom, a takto bude konať bez platne vystavenej plnej moci resp. iba náhodou. V tejto súvislosti potom bude nevy- (prípadne prekročí udelené oprávnenie založené touto hnutné v prípade sporu prihliadať k existencii dobrej plnou mocou), bude z tohto svojho konania zaviazaná viery tretích osôb – podobne ako tomu bude v prípade, sama (pochopiteľne za predpokladu, že príslušný právny že právnemu úkonu bude chýbať jeho vážnosť (napr. úkon vznikol). Sporné otázky prináša i situácia, ako bolo právny úkon uskutočnený v žarte). Celkom pochopi- naznačené už vyššie, ak fyzická osoba pri používaní elek- teľne potom bude bremeno dokazovania tejto skutoč- tronického podpisu podpisovala svojím pseudonymom. nosti ležať na tom kontrahentovi danej elektronickej V tomto smere český zákon o elektronickom podpise kontraktácie, ktorý tvrdí, že k zneužitiu došlo. stojí na premise nediskriminácie elektronickej formy V čase prijímania zákona o elektronickom podpise pospisovania od klasickej (listinnej) formy. V prípade, akcentovali viaceré otázky bezpečnosti a identifikova- ak teda kontrahent použije pri elektronickej kontrak- teľnosti jednotlivých osôb používajúcich elektronický tácii (jednotlivých právnych úkonoch s ňou súvisiacich) podpis. Dalo by sa jednoznačne tvrdiť, že cieľom týchto elektronické prostriedky, bude mať takto učinený pseu- snáh bolo rovnako i nastaviť celý mechanizmus podpi- donym zásadne rovnaké účinky, ako pseudonym použitý sovania elektronických dokumentov tak, aby v plnom pri podpise klasického listinného dokumentu. V oboch rozsahu boli zachované práva tretích osôb a aby tieto prípadoch však opäť platí zákonná požiadavka na urči- tretie osoby boli v rámci procesu transakcie i chránené. teľnosť jednajúcej osoby (kontrahenta). V tomto svetle zákonodarca reagoval dikciou § 12 zákona o elektronickom podpise, z ktorého celkom jasne 6.7.4 Záverečná poznámka k elektronickému plynie, že jednotlivé zákonom definované obmedzenia podpisu musia byť tretím stranám zjavné. Jedná sa predovšetkým o prípad, ak je konkrétny podpis obmedzený rozsahom S ohľadom na stručné pojednanie o elektronickom svojej použiteľnosti (čo vyplýva z kvalifikovaného cer- podpise je vhodné uviesť i niekoľko málo poznámok tifikátu), či ak je napríklad elektronický podpis v danej vzťahujúcich sa na medzinárodný rozmer elektronic- transakcii použitý iba v prípade, že jej výška nepre- kých kontraktácií. Jednoduchou komparáciou elektro- kročí istú definovanú hranicu. Prekročenie tejto výšky nického podpisu a podpisu tradičného je možné dospieť hodnoty transakcie či porušenie vyššie uvedenej povin- k názoru, že kým tradičný podpis nemá teritoriálne nosti nepredstavuje automaticky neplatnosť právneho obmedzenia (za predpokladu že bol uskutočnený plne úkonu v prípade, ak fyzická osoba jednajúca svojím intra legem), elektronický podpis týmito obmedzeni- vlastným menom prekročí túto výšku či ak táto fyzická ami zaťažený byť môže. Toto sa však priamo nedotýka osoba prekročí obmedzenie na použitie pre právnickú európskej dvadsať sedmičky, v rámci ktorej je uznávanie osobu. Podpisom totiž táto fyzická osoba zaväzovala zaručených elektronických podpisov založených na kva- samú seba. Na tomto mieste je však celkom zásadné lifikovanom certifikáte v podstate právne garantované. uviesť, že kým fyzická osoba môže mať niekoľko elektro- Predpokladom pre túto skutočnosť je však, aby tento nických podpisov, právnická osoba nemôže mať podpis kvalifikovaný certifikát bol vydaný poskytovateľom cer- elektronický, ale môže byť iba držiteľom certifikátu, tifikačných služieb, ktorý je riadne domicilovaný v niek- pričom podpisujúcou osobou je opäť iba osoba fyzická. torom členskom štáte Európskej únie. Zákon potom Prekročenie obmedzenia potom môže znamenať, že ďalej pamätá i na situácie, ak bol kvalifikovaný certifikát vydaný poskytovateľom neusadeným na území Európs- daný právny úkon bude neplatný, ak fyzická osoba koná 260 ako zákonný zástupca právnickej osoby258 (tzn. jedného kej únie, a to svojou dikciou § 16. z kontrahentov). Práve uvedené zodpovednostné vzťahy Do istej miery neuralgickým teoreticko-práv- bude nutné posudzovať vzhľadom na ich charakter nym problémom je i v svetle vyššie uvedeného situácia, ak jedna strana nedisponuje potrebným softwaro- vždy ad hoc, pretože v praktickej rovine elektronických 261 kontraktácií môže dochádzať k celej variete možností vým vybavením k finalizácii e-kontraktu . V takomto právnych presahov extra legem nielen na úrovni podpisu- 260 § 16 zákona o elektronickom podpise stanoví: (1) Certifikát, který je vy- júceho kontrahenta, ale i podpisovaného a rovnako i na dán poskytovatelem certifikačních služeb usazeným v některém z členských států Ev- úrovni poskytovateľa certifikačných služieb atď. K zod- ropské unie jako kvalifikovaný, je kvalifikovaným certifikátem ve smyslu tohoto- zá povednostným vzťahom je pre úplnosť vhodné ešte kona. (2) Certifikát, který je vydán jako kvalifikovaný ve smyslu tohoto zákona v dodať, že sa v plnom rozsahu aj v prostredí kyberpries- jiném než členském státu Evropské unie, je kvalifikovaným certifikátem ve smys- toru uplatní dikcia § 33 odst. 2 ObčZ259. Každá osoba, lu tohoto zákona, pokud a) poskytovatel certifikačních služeb splňuje podmínky prá- va Evropských společenství 1) a byl akreditován k působení jako akreditovaný posky- tovatel certifikačních služeb v některém z členských států Evropské unie, b) poskyto- 258 Typicky sa tak deje na základe právneho zastúpenia podľa dikcie § 20 vatel certifikačních služeb usazený v některém z členských států Evropské unie, kte- odst. 2 občianskeho zákonníka či § 15 obchodného zákonníka. rý splňuje podmínky práva Evropských společenství (pozn. autora: Zákon má v tej- 259 Toto ustanovenie občianskeho zákonníku stanoví nasledovné: Překročil-li to súvislosti na mysli Smernicu Európskeho parlamentu a Rady 99/93/ES z 13. zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za decembra 1999 o zásadách Spoločenstva pre elektronické podpisy), převezme jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jed- odpovědnost za platnost a správnost certifikátu ve stejném rozsahu jako u svých kva- náno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocni- lifikovaných certifikátů, c) to vyplývá z mezinárodní smlouvy. tel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jed- 261 Situáciu je možné načrtnúť na tomto príklade: Spoločnosť ABC preja- náno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobe- ví záujem obchodovať so spoločnosťou XYZ. Zašle jej preto ponuku so svo- né jeho jednáním. jím produktovým portfóliom k vyjadreniu, či bude možné vzájomnú spoluprácu
96 Revue pro právo a technologie Téma
prípade je sporná i situácia, ak skutočne druhý kontra- nej a vážnej vôle tejto osoby a či sú teda splnené všetky hent v momente doručenia dátovej správy nedispono- požiadavky pre platný právny úkon. Všetky tieto právne val potrebnou softwarovou výbavou v podobe platného významné skutočnosti bude v praxi nutné preukazovať kľúča a túto použil pre dátovú správu až následne, teda dostupnými dôkaznými protriedkami, tzn. v každom po určitom čase, aké právne následky jednanie takéhoto konkrétnom prípade napríklad najskôr výpoveďami kontrahenta prináša. V tejto súvislosti by tak vzhľadom osôb, ktoré sa na odoslaní, resp. vytvorení dátovej správy na obecné právne princípy (typicky nemožnosť konva- podieľali alebo mu boli prítomné, či už tieto osoby budú lidovať právny úkon) a tiež teoreticko-právne výcho- v pozícii svedkov alebo účastníkov konania. Situácia diská malo jednoznačne i pre e-kontraktácie platiť, že tu bude z dôkazného hľadiska omnoho ťažšia ako pri takýto adresovaný právny úkon bude platne učinený až preukazovaní pravosti vlastnoručného podpisu, pretože v tom momente, keď kontrahent začal reálne disponovať analýza samotného podpisu nebude poskytovať žiadne príslušným kľúčom, prípadne momentom, keď získal vodítko pre určenie, či pripojenie podpisu zodpovedá možnosť týmto kľúčom disponovať. Takýto právny vôli podpísanej osoby (ako zhora naznačené, predme- úkon sa až touto skutočnosťou dostal do právnej sféry tom tohto dokazovania pri používaní elektronického adresáta, t.j. v tomto prípade kontrahenta danej e-kon- podpisu nebude, či podpis skutočne je „pravý“, t.j. či traktácie. Výčet problematických situácií však vyššie ho pripojila podpísaná osoba, ale či pripojenie podpisu uvedeným nie je konečný. Rovnako tiež platí, že azda zodpovedá vôli podpísanej osoby realizovať príslušný najboľavejšia stránka elektronických podpisov je ich právny úkon). V prípade zaručeného elektronického preukázateľnosť po tom, čo vyprší ich systémový cer- podpisu nebude situácia o mnoho iná. Nepopierateľ- tifikát. V judikatúre takýto prípad zatiaľ nebol riešený. nou dôkaznou výhodou zaručeného elektronického Obecne je však možno predpokladať značné obtiaže pri podpisu určite je, že umožňuje viesť ľahko dôkaz o tom, získavaní relevantných dôkazných prostriedkov. že elektronický podpis bol pripojený k dátovej správe Pre úplnosť je v súvislosti s elektronickými podpismi v tej jej podobe, v akej je elektronicky podpísaná, tzn. že všetkých druhov vhodné dodať, že administratívnu od okamihu podpisu nedošlo k zásahom do jej obsahu pôsobnosť zákona o elektronickom podpise v súčasnosti (fixácia integrity obsahu). Zatiaľ čo v prípade vlastno- neuskutočňuje ani Úrad pre ochranu osobných údajov, ručného podpisu bolo možné grafologickou analýzou ani bývalé Ministerstvo informatiky, ale pôsobnosť bola s určitým (relatívne vysokým) stupňom istoty určiť, či prenesená v plnom rozsahu na Ministerstvo vnútra. podpis uskutočnila určitá fyzická osoba, zaručený elek- Tento ústredný orgán štátnej správy je potom zodpo- tronický podpis (vrátane zaručeného elektronického vedným subjektom i na úseku elektronickej kontraktácie podpisu vydaného na základe kvalifikovaného certifi- prostredníctvom dátových schránok. kátu) umožňuje zistiť (s ďaleko väčším stupňom istoty), Teoreticko-právne východiská elektronického či pre vytvorenie elektronického podpisu bolo použité podpisu majú i praktický dosah, a to predovšetkým určitých technických prostriedkov. Analýzou samotného v prípade litigačnej fáze danej kontraktácie. Tá je inštru- elektronického podpisu už nie je možné viesť dôkaz ovaná práve procesom dokazovania, kde pri analýze elek- k tomu, či týchto technických prostriedkov skutočne tronických podpisov je nutné aspoň v skratke poukázať použila oprávnená osoba, tj osoba s príslušnými tech- na niekoľko významných momentov. Bežný (obyčajný) nickými prostriedkami, resp. či použitie týchto technic- elektronický podpis (teda, ako bolo uvedené vyššie, pri- kých prostriedkov vyjadruje slobodnú a vážnu vôľu tejto pojenie mena a priezviska alebo iného označenia kona- osoby. Túto nevýhodu elektronického podpisu z hľadiska júcej osoby za prejav vôle v elektronickej podobe) môže dôkazného by bolo možné eliminovať zrejme zavedením za dátovú správu pripojiť prakticky ktokoľvek. Ako zákonnej domnienky, že ak je preukázané pripojenie uvádza i Karel Čermák262, ani analýzou použitých elek- elektronického podpisu určitej osoby k dátovej správe, tronických prostriedkov nie je možné vôbec zistiť, kto má sa za to, ak nie je preukázaný opak, že príslušný taký podpis pripojil. Nanajvýš sa dá zistiť, z ktorého právny úkon podpísala táto osoba. Ako vidno, muselo počítača bola dátová správa, ktorá obsahovala takýto by sa jednať o domnienku vyvrátiteľnú dôkazom opaku, podpis, odoslaná. To však ešte nevypovedá nič o tom, pričom dôkazné bremeno by v takom prípade ťažilo kto tento počítač na odoslanie správy fakticky užil, osobu, ktorá popiera, že príslušný právny úkon skutočne resp. či dátová správa predstavuje platný právny úkon podpísala podpísaná osoba, tzn. poukazuje na neopráv- osoby, ktorej meno je k nej pripojené, t.j. či na vytvore- nené použitie prostriedkov pre vytvorenie elektronic- nie a odoslanie správy s údajmi došlo na základe slobod- kého podpisu. Takúto zákonnú domnienku však neza- kotvuje ani zákon o elektronickom podpise, ani občian- na základe pripravovanej rámcovej zmluvy realizovať. Spoločnosť ABC sa do- sky zákonník, ani iný právny predpis. mnieva, že jej obchodný partner disponuje kľúčom k rozlúšteniu elektronické- ho podpisu. Spoločnosti XYZ síce dátová správa dorazí, avšak táto ju vzhľadom Ak zákon o elektronickom podpise stanovuje, že na absenciu softwarového kľúča pre „rozkódovanie“ podpisu nie je schopná ži- použitie zaručeného elektronického podpisu založeného adnym spôsobom spracovať. Právny úkon uskutočnený spoločnosťou ABC tak na kvalifikovanom certifikáte a vytvoreného pomocou bude nutné považovať za neuskutočnený a teda neplatný. Pre úplnosť je však prostriedku pre bezpečné vytvorenie podpisu umožňuje nutné uviesť, že za predpokladu, že spoločnosť XYZ si je schopná obstarať po- overiť, že dátovú správu podpísala osoba uvedená na môcky na to, aby sa s právnym úkonom spoločnosti ABC oboznámila (a je to na nej možné i spravodlivo požadovať, pretože táto možnosť obstarania si re- tomto kvalifikovanom certifikáte (zrov. ustanovenie § 3 álne existuje), bude takýto právny úkon možné považovať z hľadiska platných ods 1), jedná sa len o konštatovanie určitej skutočnosti právnych predpisov českého právneho poriadku zrejme za platný. bez normatívnych účinkov. 262 V podrobnostech viď tamttiež.
Revue pro právo a technologie 97 5/2012
6.8 Právne aspekty click-wrap zmlúv späť atď. Nielen z týchto dôvodov je preto ďaleko jed- noduchšie a praktickejšie, keď daný softwarový produkt 6.8.1 Click-wrap zmluvy ako model ponúkne na svojej domovskej webovej nástenke, pričom elektronických kontraktov potenciálni zákazníci si po odsúhlasení licenčných Click-wrap zmluvy predstavujú špecifický typ elektro- ujednaní kliknutím na virtuálne tlačidlo (napr. označe- nických kontraktov, u ktorých pravidelne vyvstávajú teo- nom ako „Súhlasím“) stiahnu konkrétny adresár či súbor reticko-právne úvahy o ich platnosti a právnej záväz- do vlastného počítača. Práve načrtnutý prístup sa najčas- nosti. Preto budú v tomto článku podrobené stručnému tejšie uplatňuje v praktickom živote elektronických kon- rozboru. traktácií v prípade veľkých korporácií, pretože takéto Click-wrap zmluvy sa v prostredí kyberpries- spoločnosti budú, resp. budú mať záujem a priori obcho- toru vyskytujú relatívne často, ak nie práve najčastejšie. dovať s veľkou plejádou subjektov na druhej strane kon- U zmlúv typu click-wrap, ďalej potom i click-through traktačnej relácie. a browse-through pôjde predovšetkým o tzv. „pravé“ Veľká varieta subjektov na jednej strane kontratu si (z angl. „core“) on-line zmluvy. Najtypickejším výrazom rovnako z technického hľadiska, ale najmä z právneho, týchto zmlúv, pre ktoré sa stali toľko právne skloňva- zasluhuje i odpovedajúci prístup, ktorý vhodne nými, je vo svetle internetu tlačidlo „Súhlasím“ v jednot- ponúkajú štandardizované typy zmlúv (i keď interpreta- livých možných variantách, vyjadrujúce kladné stano- čne nie najpresnejšie, ale pre jednoduchosť možno azda visko k podmienkam daného návrhu kontraktu. Stručne používať anglickú skratku SFC – Standard Form Con- tracts). Tieto SFC, v svetových obchodných transakci- povedané, toto tlačidlo slúži na uzatvorenie zmluvy. 263 V súčasnosti je možné konštatovať, že tento typ ách nemálo ráz využívané , majú viaceré prednosti, čo elektronických zmlúv si získal priazeň súdov od samého je, samozrejme, hlavným dôvodom ich masívneho vyu- počiatku v zmysle favorizácie tohto typu kontraktačného žívania. Pôjde napr. o časovú pružnosť pri zjednávaní ujednania ako platnej a vynútiteľnej zmluvy. Vo všetkých konkrétnych plnení danej click-wrap zmluvy, podstatné vedných oboroch ľudského poznania je prakticky zníženie transakčných nákladov pri danej obchodno- nemožné podať konkrétne vysvetlenie skúmaného defi- právnej operácii, veľmi dobrá využiteľnosť pri už spo- nienda tak, aby boli postihnuté všetky aspekty spojené menutých masových obchodoch (kde na jednej strane je priamo či nepriamo s týmto definiendom. Koncept clic- veľký počet subjektov). k-wrap zmlúv nie je v tomto smere, z dôvodov čisto Click-wrap zmluvy sa tak uskutočňujú prostreníc- logických, výnimkou. Istou simplifikovanou cestou je tvom webovej nástenky (stávajú platnými) tak, že kontra- podať najskôr jazykovú interepretáciu tohto konceptu henti elektronicky zmluvu „podpíšu“ kliknutím na ikonu, elektronických kontraktov. V tomto prípade potom resp. virtuálne tlačidlo s názvom „I agree“ („Súhlasím“) z angličtiny „click“ znamená klepnúť, konkrétne teda alebo jednoducho „Yes“ („Áno“) či „Confirm“ („Potvrd- klepnúť myšou (či iným polohovacím zariadením – napr. zujem“). Dá sa uviesť, že podpisom (kliknutím) vyjad- touchpad, trackpoint atď.) a „wrap“ znamená v prenese- rujú súhlas so znením týchto štandardných podmienok nom význame uzatvoriť, zavrieť, uskutočniť, zrealizovať, (SFC), pričom jedná sa o súhlas jednoznačný, neme- previesť príslušný akt (teda vyjadriť súhlas s návrhom niteľný a častokrát nereverzibilný. Analógia s práve uvedeným sa dá vysledovať aj v doktríne common law, zmluvy). Historickým výkladom je možné vysledovať 264 ďalší poznatok, že dôvodom vzniku tejto formy kon- kde sa hovorí v podstate o prístupe take-it-or-leave-it , traktu bolo vytvorenie možnosti uzatvárať elektronické teda kontrahent súhlasí, a vstúpi do kontraktu, alebo nesúhlasí, a preto do kontraktu nevstúpi a nie je ním zmluvy na podklade jednoduchého klepnutia pomocou 265 polohovacieho zariadenia, čím dôjde k vyjadreniu, ako žiadnym spôsobom viazaný. bolo naznačené vyššie, súhlasu so zmluvou a jej jednot- Keďže pre reálny biznis je pre podnikateľské livými parametrami. subjekty určite jednoduchšie a praktickejšie získať Zmyslom tejto formy kontraktov je umožniť súhlas s obchodnými (licenčnými) podmienkami proti- skutočne širokému množstvu kontrahentov uzatvá- strany tak, že strana klikne na vopred na web stránke rať zmluvy pre ten-ktorý stanovený účel anticipovaný pripravené tlačidlo, väčšina outletových obchodov, resp. zmluvnými stranami. Sporu dnes už nie je v tom, že 263 Z praxe by sa dalo konštatovať, že veľká väčšina korporátnych subjektov „klasický“ spôsob zjednávania zmlúv je nezriedka pre funguje na princípe poslanie SFC protistrane, ktorá následne doručené znenie „dnešnú dobu“ určitou predovšetkým časovou a tech- upravuje, reviduje a v prípade, že zmluvné strany dospejú k zhode o obsahu da- ného kontratu, kontrakt sa stáva podpisom platný. S problematikou SFC súvi- nickou prekážkou, brzdou v rýchlom rozvoji podnika- sí i otázka adhéznosti zmlúv, t.j. nemožnosti odchýliť sa od vopred daných pod- teľskej činnosti. Jednoducho si je tak možné predstaviť, mienok. Tento aspekt elektronických kontratov je typický práve v prípade, ak že dominantný americký výrobca operačných systémov na strane jednej vystupuje korporátny subjekt a na strane druhej fyzická osoba. sa rozhodne vydať jednu zo svojich softwareových Problematikou adhéznosti zmlúv sa komplexne venujú viaceré práce napr. Prof. záplat programového kódu, pričom nie je reálne možné, Bejčka či Prof. Dědiča, na ktoré je v tejto súvislosti vhodné odkázať. 264 K tomu viď bližšie článok: Walker, R.: Take It Or Leave It: The Only aby danú spustiteľnú aplikáciu distribuoval v klasic- Guide To Negotiating You Will Ever Need. The Daily Resource For Entrepre- kom kamennom obchode na DVD diskoch a vyžado- neurs. [citované 14. marca 2011] Dostupné z http://www.inc.com/magazi- val tak od svojich zákazníkov čas na dopravenie sa do ne/20030801/negotiation.html príslušného obchodu, čas strávený nájdením presného 265 Táto problematika súvisí i s otázkou tzv. predzmluvnej zodpovednos- produktu, čas strávený pri zaplatení tohto software ti, ktorú však súčasné občianskoprávne a obchodnoprávne kódexy neupravujú. Konzistentne by tieto otázky mali byť obsahom až pripravovaného nového ob- a vystavení dokladu potvrdzujúceho kúpu, čas na cestu čianskeho zákonníku pod gesciou Prof. Eliáša.
98 Revue pro právo a technologie Téma
požičovní áut či konsolidovaných virtuálnych obchodov zdať praktickejšie i menej nákladnejšie, ak sú brané na stále požíva tento typ elektronickej kontraktácie za naj- zreteľ okolnosti spojené s elektronickým podpisom, nut- vhodnejší a najmenej prekážkový266. nosťou obstarania privátnych a verejných kľúčov alebo Na mieste je nutné ešte dodať, že súdy nemali aktiváciou komerčnej služby držiteľa poštovej licencie, a nemajú problém s vynútiteľnosťou click-wrap zmlúv, ktorá i tak v dôsledku neposkytuje zrejme požadovaný odkazujúc vždy na to, že kontrahent vyjadril svoj súhlas komfort269. Avšak v prípade sporu je možné naraziť na byť viazaným s tými-ktorými obchodnými podmien- značnú problematickosť dokazovania obsahu či aj exis- kami klepnutím na tlačidlo súhlasu, čím zmluvu de iure tencie konkrétneho právneho konania270, teda zod- podpísal. Konformne s týmto názorom vyznievajú naprí- povedajúceho prejavu vôle prisúditeľného konkrét- klad judikáty Davidson & Assocs. v. Jung, 422 F.3d 630, nemu subjektu, preto je potrebné zabezpečiť zistenie 632 (8th Cir.2005) alebo i Novak v. Overture Servs., Inc., autenticity týchto elektronických dokumentov tak, aby 309 F. Supp. 2d 446, 452 (E.D.N.Y. 2004) či napríklad nemohlo dochádzať k problematickým lapsusom. i i-Sys., Inc. v. Softwares, Inc., No. Civ. 02-1951( JRT/ Návrh súkromnoprávneho kódexu zavádza pozo- FLN), 2004. V podmienkach českej právnej proveni- ruhodnú právnu novinku. Ustanovenie § 554 ods. 2 encie je možné takéto elektronické zmluvy vnímať ako výslovne stanovuje (cit.): „Má se za to, že záznamy údajů distančné adhézne kontrakty. o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny 6.8.2 Problematika click-wrap zmlúv ako proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu dôveryhodných elektronických dokumentov a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za vo vládnom návrhu rekodifikácie občanského to, že záznam je spolehlivý.“ Zákonodarca teda v návrhu zákoníku počíta s existenciou určitých elektronických stabilných systémov a stanovuje, že záznamy v nich vykonávané i) V súčasnej dobe je stredom pozornosti českej právnickej systematicky, ii) postupne a iii) chránené proti zmenám, verejnosti pripravovaná rekodifikácia súkromného práva. sú dôkazne spoľahlivé, pričom tu koncipuje vyvrátiteľnú Hoci je možné navrhovanú úpravu hodnotiť viac-menej právnu domnienku. Spomínané ustanovenie sa zdá byť pozitívne, je na mieste si položiť otázku, či pre oblasť odbornou verejnosťou trochu nepovšimnuté271, hoci elektronickej kontraktácie neznamená súčasné znenie jeho význam pre modernú informačnú spoločnosť môže návrhu skôr premárnenú šancu. Hoci nový kódex jeho byť výrazný. Ani dôvodová správa k vládnemu návrhu autori označujú za ,,moderný“, ,,inšpirovaný životom“, zákona, ani najnovší komentár jeho hlavného autora ,,reagujúci na moderné trendy“, pre informačnú spoloč- prof. Eliáša272, v ktorom je často spomínaná aj navrho- nosť neprináša, bohužiaľ, veľa nového; avšak s určitými vaná úprava, sa problematiky dôkaznej spoľahlivosti sys- výnimkami. tematicky ukladaných elektronických informácií vôbec Pre oblasť click-wrap zmlúv je zásadné ustanove- nedotýka. To aj napriek tomu, že dané ustanovenie sa nie § 553 odst. 1. alinea 2, ktoré sa takmer vôbec nelíši v niekoľkokrát pozmenenom návrhu objavuje už od od textu ustanovenia § 40 odst. 3, alinea druhá, aktuálne marca roku 2007 v takmer nezmenenej textovej podobe. stále platného občianskeho zákonníka. V danom usta- Samo o sebe však na prvý pohľad vzbudzuje niekoľko novení sa totiž uvádza, že: „K platnosti právního jednání otázok k širšej diskusii. Pri ich zodpovedaní sa možno učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. inšpirovať ako verejnoprávnou úpravou podobných inšti- Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, 267 tútov, tak aj na úrovni Európskej únie vydaným štandar- kde je to obvyklé “. Pod oným nahradením mechanic- dom ,,MoReq2“, tj. Model Requirements for the manage- kými prostriedkami môžeme vidieť práve kliknutie na ment of electronic records, ktorý predstavuje súhrn špeci- tlačidlo ,,Súhlasím“, ,,Potvrdzujem“ atp. tak, ako je táto fických požiadaviek, ktoré sú určené pre použitie v orga- forma súhlasu typická práve pre zmluvný model clic- nizáciách ako verejného, tak aj súkromného sektora273. k-wrap elektronických kontraktov. Podpis daného kon- Pojem ,,záznam“ zákonodarca v návrhu kódexu trahenta v štandardnom právnom ponímaní teda nie nijako nešpecifikuje. Jeho definíciu nenájdeme ani je potrebný a právny akt je bez ďalšieho platný. Návrh v českých verejnoprávnych predpisoch, hoci s ním na zákona tiež preberá spôsob úpravy elektronického 268 mnohých miestach operujú. Predovšetkým možno uviesť podpisu odkazom na zvláštny zákon . Použitie spomí- zákon o elektronickom podpise či zákon o archívnic- naných mechanických prostriedkov sa oprávnene môže
266 Podobný názor na click-wrap zmluvy v tomto svetle zastáva Prof. Er- 269 Užívatelia dátových schránok majú možnosť využiť službu Dátový trezor wan Lannon, hostujúci profesor európskeho obchodného práva na Univerzite poskytovaný Českou poštou, ktorý však prakticky neposkytuje viac, než dlho- Gent v Belgicku, ktorý na konferencii ICT práva poriadanej na pôde Vrij Uni- dobé uloženie príslušnej dátovej správy. Nejedná sa však o dôveryhodné a pre- versiteit v Busseli v r. 2006 vo svojej prednáške okrem iného varoval, že masív- dovšetkým dlhodobé ukladanie príslušného dokumentu. nejšie rozšírenie tohto „produktu“ e-kontraktácie by mohlo znamenať aj mož- 270 Právne konanie je zákonný pojem, ktorým je v návrhu nového občianske- né problémy neistoty a problematickej vynútiteľnosti kontraktu. Podľa jeho ho kódexu označovaný v súčasnosti používaný termín právny úkon. slov by bolo zaiste lepším variantom, keby aspoň v prípade virtuálnych obchod- 271 Zo špecializovaných odborníkov na neho upozorňuje v súčasnosti iba ných domov došlo k posunu smerom ku click-through zmluvám. K tomu viď JUDr. Radim Polčák – Polčák, R.: Praxe elektronických dokumentů. Bulletin ďalej text tohto článku. Advokacie, č. 7-8, r. 2011, s. 59-60. 267 Podčiarkol autor. Zodpovedajúce ustanovenia § 40 odsek 3 platného ob- 272 Eliáš, K. a kol: Občanský zákoník - Velký akademický komentář, Svazek čianskeho zákonníka uvádza, že Podpis môže byť nahradený mechanickými pro- I., Praha: Linde, 2008, 1391 s. striedkami v prípadoch, keď je to obvyklé. 273 Viac k štandardu MoReq i MoReq2 viď: http://www.mvcr.cz/clanek/ 268 Týmto zvláštnym zákonom je zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém moreq2-spoluprace-ceskych-archivaru-na-tvorbe-standardu-pro-elektronic- podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu). kou-spisovou-sluzbu.aspx. [citované 14. septembra 2011]
Revue pro právo a technologie 99 5/2012
tve a spisovej službe274. Zákon o archívnictve a spisovej možné hovoriť o skutočnej dôkaznej spoľahlivosti kon- službe obsahuje až definíciu pojmu dokument, keď vo krétnych záznamov, ktorú budú musieť rešpektovať aj svojom ustanovení § 2 písm. d) uvádza, že dokumentom české súdy pri priznávaní pravosti jednotlivým doku- je (cit.): „... každá písomná, obrazová, zvuková alebo iná mentom. Problém nevzniká u verejných archívnych zaznamenaná informácia, či už v podobe analógovej alebo systémov, ktoré svoju špecifickú právnu úpravu zrejme digitálnej, ktorá bola vytvorená pôvodcom alebo bola pôvod- dostanú (možno uviesť napr. doposiaľ intenzívne Minis- covi doručená“. Dokument je teda možné chápať ako terstvom spravodlivosti riešenú otázku tzv. e-spisu). špeciálny prípad všeobecného výrazu záznam. Na tomto Súkromnoprávne aplikácie by si však zaslúžili úpravu mieste je vhodné poznamenať, že vládny návrh občian- vlastnú, ktorá by prispela nielen k posilneniu právnej skeho zákonníka užíva predovšetkým pojem písomnosť. istoty medzi účastníkmi právnych vzťahov, ale bola by aj, Hoci v nás tento termín vyvoláva v porovnaní s pojmom dalo by sa povedať, vodítkom pre právnych „vývojárov“ dokument silnejšiu predstavu listinnej formy, je nutné týchto systémov. Diskutovaná téma je stredom záujmu sa od takých úvah celkom odpútať. Písomnosť môže odborníkov naprieč celou Európou, mnohé hlasy volajú pochopiteľne existovať v rôznych podobách275. Elektro- po štandardizácii úpravy na komunitárnej úrovni. Aj nická písomnosť nie je viazaná na konkrétnu hmotnú tu je možné spomenúť už uvedený štandard MoReq2, podobu svojho uloženia. Zaujímavým zdrojom termi- ktorý má zjednotiť aktivity všetkých krajín Európskej nológie sa javí vyššie spomínaný štandard MoReq2, únie v oblasti správy elektronických dokumentov. Pro- a to konkrétne kapitola 0, ktorá je venovaná národným blematike dlhodobého dôveryhodného ukladania elek- špecifikám a výkladu termínov276. Podľa špecifikácie tronických dokumentov sa venujú aj ďalšie iniciatívy, MoReq2 je potrebné pod pojmom dokument rozumieť ako nezisková organizácia Európsky Telekomunikačné (cit.): „informáciu vytvorenú, prijatú a uchovávanú ako inštitút pre štandardizáciu - ,,ETSI“ (tj. European Tele- doklad a informáciu vytvorenú organizáciou alebo osobou comunication and Standard Institute)278. V Českej repub- v rámci plnenia právnych povinností alebo výkonu pra- like by sa témou mala zaoberať Rada vlády pre konku- covnej činnosti. Dokument môže obsahovať jeden alebo rencieschopnosť a informačnú spoločnosť. niekoľko záznamov a môže byť na akomkoľvek médiu Úprava v návrhu nového občianskeho kódexu môže a v akomkoľvek formáte.“ V špecifikácii MoReq2 je ďalej určite prispieť k značnej zmene vnímania autenti- zdôraznené, že zásadnými vlastnosťami dokumentu city dokumentov. Originálom bude dokument umiest- sú jeho (cit.): „nemennosť a trvácnosť jeho informačného nený v špeciálnom úložisku, nie jeho derivát v písomnej obsahu“. Pojem záznam je vykladaný ako (cit.): „zazna- podobe (vytlačený elektronický dokument bez ďalšieho). menaná informácia alebo objekt, s ktorým možno nakladať S touto skutočnosťou sú pochopiteľne spojené aj isté ako s jednotkou, vyjadrený na papieri, v mikroforme, na riziká či negatíva, ktoré možno, hoci čiste simplifiko- magnetickom alebo akomkoľvek inom elektronickom médiu“, vane, rozdeliť do akýchsi troch základných skupín. Do a ďalej, (cit.): „ktorý nebol deklarovaný ako dokument, teda prvej skupiny patria tie, ktoré môžeme, cum grano salis, nebol zaradený, evidovaný a uzavretý proti zmenám“277. vidieť aj u bežných listinných alebo elektronicky pod- Ďalšou významnou oblasťou, ktorou je potrebné písaných dokumentov, napr. okamžitá dostupnosť ori- sa v súvislosti s týmto právnym rozborom zaoberať, je ginálu, narušenie (dátovej) integrity dokumentu, a to povaha onoho elektronického systému. Jeho prostred- predovšetkým interne - cieleným zásahom operáto- níctvom má dôjsť k autentizácii dokumentu, ktorému, rov (administrátorov) systému či iných osôb majúcich jednoducho povedané, chýba podpis - najtypickejší prístup k príslušným záznamom. Do pomyselnej druhej prostriedok autentizácie fixujúci predovšetkým obsah skupiny je možné zaradiť najmä negatíva, ktoré možno príslušného právneho úkonu. Zabezpečenie autenticity vzhľadom na súčasný stav techniky dostatočne elimino- dokumentov v právnych vzťahoch je nutnosťou, v súvis- vať tak, aby nevygenerovali ešte výraznejšie problémy. losti s ktorou vznikajú požiadavky na vytváranie dôve- Môže sa tak zrejme jednať o nutnosť disponovať čítacím ryhodných úložísk pre dlhodobú archiváciu elektronic- (zobrazovacím) zariadením u daného kontrahenta (na kých dokumentov. Navrhovateľ nového súkromnopráv- strane druhej je však potreba pdotknúť, že v dnešnej neho kódexu sa nepokúsil daný elektronický systém dobe by naštastie malo postačiť bežné webové roz- nijako definovať alebo určiť jeho primárne parametre. hranie). Do tretej skupiny patria riziká, ktorým treba Avšak vytvorenie právneho predpisu, ktorý by upravil venovať zvýšenú pozornosť, kam patrí napríklad hrozba základné otázky a stanovil aspoň minimálne tech- externého narušenia integrity dokumentu (napr. počíta- nické nároky, ktoré by platili jednotne pre všetky dané čovým vírusom či iným neoprávneným zásahom) a iné systémy, by bolo nepochybne vhodné. Až potom bude bezpečnostné otázky, nebezpečenstvo kolapsu systému ako celku a s tým spojená nutnosť vypracovania hava- 274 Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně někte- rých zákonů, v platném znění. rijných plánov (tzv. ,,disaster plan“ pre kritické hrozby), 275 Autori návrhu sami zdôrazňujú diferenciu medzi listinou a písomnosťou riziko degradácie pamäťového nosiča, morálne a tech- v § 2996, ktorý spadá do poslednej piatej časti návrhu zákona. nické zastaranie použitých technológií či aj neuvá- 276 Celé zněnie je dostupné napr. na adrese: http://www.mvcr.cz/clanek/ar- žená zmena právnej platformy ako takej. Na zamysle- chivni-standardy.aspx?q=Y2hudW09Mw%3D%3D; [citované 14. septemb- nie potom zostáva, či pri reálne možnom vysporiadaní ra 2011]. 277 Je možné si všimnúť, že v anglickom origináli štandardu MoReq2 je vý- sa so spomínanými vyššie uvedenými rizikami obstoja razom ,,record‘‘ myslený v českom preklade výraz ,,dokument‘‘, a výraz ,,docu- ment‘‘ je ekvivalentom českého pojmu ,,záznam‘‘. Hoci sa preklad môže zdať 278 K tejto problematike je možné podrobnejšie odkázať na webovú adresu mätúci, nemožno ho v danom kontexte považovať za chybný. http://www.etsi.org/website/homepage.aspx; [citované 14. septembra 2011].
100 Revue pro právo a technologie Téma
v rámci elektronickej kontraktácie elektronicky vedené chým právnym úkonom kliknutia na virtuálne tlačidlo dokumenty v porovnaní napríklad s bronzovým Lex „Súhlasím“. Povedané simplifikovane, u zmlúv typu duodecim tabularum, právnym textom, ktorý sa zachoval click-through pôjde na rozdiel od click-wrap o zložitejší v použiteľnej podobe od 5. storočia p.n.l. a časovo náročnejší proces uzatvárania elektronických zmlúv, kde je typické, že kontrahent nielen že sa prekli- 6.9 Právne aspekty click-through zmlúv káva viacerými postupnými krokmi, ale pri niektorých z nich je požiadaný o doplnenie špecifických zmluvných Vo vzťahu k predchádzajúcej kapitole venujúcej sa klauzúl, údajov, či ďalších druhým kontrahentom poža- stručne problematike click-wrap zmlúv, v tomto prípade dovaných informácií. sa jedná o rozbor temer rovnakého právneho ukotve- S ohľadom na vyššie uvedené je možné stotožniť nia v právnom poriadku Českej republiky, s využíva- sa so všeobecne uznávaným názorom281, súdiac aj na ním zhodného právno-teoretického a inštitucionálneho základe praktických skúseností, že väčšina e-kontraktov aparátu. modelu click-through sa uskutočňuje priamo vo virtu- Obecnému vysvetleniu by nemala chýbať časť zao- álnom svete internetu, teda v rozhraní www. Dôvodom, berajúca sa pojmovým aparátom. Pokiaľ sa hovorí prečo vlastne dnes existuje možnosť zjednávať elektro- o zmluvnom type click-through, bude z angličtiny nutné nickým spôsobom zmluvy, je v prípade click-through rozumieť tomuto výrazu ako „click“ opäť tzv. klepnu- zmlúv (rovnako ako i u click-wrap modelu) ich reakcia tie polohovacím zariadením a výrazom „through“ tzv. na nie spočiatku celkom jasnú povahu shrink-wrap uskutočniť niečo skrz, prostredníctvom niečoho či cez zmlúv282. Bolo by možné uviesť nepreberné množstvo niečo. Spojením oboch častí sa teda dostaneme vďaka praktických príkladov, ktoré by vyššie uvedený postulát jazykovému výkladu k takému zmluvnému typu elek- len potvrdili. tronického kontraktu, ktorý označuje uzatváranie zmlúv Čo sa týka obecných teoreticko-právnych východísk, klepnutím myši, pričom pôjde o úmyselné (cielené) pre- platí, že právny úkon z hľadiska práva, majúci svoju defi- kliknutie sa viacerými krokmi tak, že nebude v zásade níciu v ustanovení § 34 ObčZ, musí aj v prípade click- postačovať iba jednoducjé kliknutie na súhlasné tlačidlo through zmlúv zahrnovať prejav vôle, ktorý spôsobuje vyjadrujúce súhlas s danou zmluvou. vznik a/alebo zmenu a/alebo zánik práv či povinností, Otázkou, ktorá sa v živote e-kontratácie vynára, je, ktoré sú s takýmto prejavom vôle spojené. Právne úkony aký je rozdiel medzi zmluvou typu click-wrap a click- musia mať obecne, ako uvádza ďalej dikcia cit. zákona, thrugh z hľadiska právneho. Odpoveď by z hľadiska svoj určitý, zrozumiteľný prejav vôle, ktorý musí byť dnes obecne prijímanej judikatúry bola, že medzi oboma naviac ešte v náležitej forme. O zhode medzi vôľou a jej elektronickými kontraktami nie je v právnom ponímaní prejavom nemôže byť rovnako pochýb. S práve uvedeným rozdiel žiaden. Totiž, i zmluvy typu click-through je rovnako súvisí i ustanovenie § 35 ObčZ283, ktoré uvádza nutné ovažovať za distančné zmluvy adhézneho typu. spôsoby, ako môže byť prejav vôle vykonaný. Ako bolo Isté rozdielové prvky sú v podstate iba v technickej načrtnuté už v obecnej časti tohto článku, môže tak ísť stránke veci, keď pri click-wrap kontraktoch na uza- o prejav výslovný (lat. expresis verbis), alebo z hľadiska tvorenie zmluvy plne postačuje kliknutie na virtuálne objektivizácie vôle tiež o prejav konkludentný (lat. per tlačidlo vo forme ikony zobrazujúcej nápis „Súhlasím“. facta concludentia). Veľmi vhodne uviedol Jan Vučka284 Pri zmluvnom type click-through sa však jedná o kom- komentár Prof. Švestky285 k danému ustanoveniu, cit.: 279 plexnejší proces, na čo upozorňuje i Prof. Bourgeois , „V určitých případech mohou subjekty k projevu své vůle podčiarkujúc, že zmluvy tohto typu sa uzatvárajú nielen použít různé počítače či technické, resp. mechanické přenosné kliknutím myšou na tlačidlo „Súhlasím“, avšak tomuto prostředky, včetně různých druhů automatů.“ Dá sa teda 280 procesu musí predchádzať istá „predklikacia“ fáza , s plnou vážnosťou (súladne s názorom Jana Vučku286) kedy sa jeden z kontrahentov majúcich za cieľ vstúpiť do príslušného kontraktu, musí na webovej stránke najskôr 281 Konformne s týmto názorom predniesol prednášku aj JUDr. Radim Pol- dopátrať viacerými postupnými krokmi ku konkrétnej čák, Ph.D. na PrF MU v rámci kurikula práva informačných technológií – sú- zmluve, ktorú tak následne môže odsúhlasiť jednodu- kromno-právnych základov, rovnako sa vyjadrujú vo svojich prácach aj Jan Vuč- ka či Prof. Vladimír Smejkal. 279 V tejto súvislosti Prof. Bourgeois dáva do pozornosti, že zmluvný typ 282 Shrink-wrap zmluvy představuju špecifický typ kontraktu, kde z angličti- click-through predstavuje v jeho očiach bezpečnejší a zodpovednejší prístup k ny shrink (zmrštiť sa) a wrap (zabaliť) znamená kontrakt častokrát vytlačený na zjednávaniu elektronických kontraktov. Napr. v Belgicku ešte v roku 2005 flám- príslušnej krabici (zmršťovacej) fólii DVD obsahujúceho kupovaný software. ska vláda vydala doporučenie vo forme guidelines, nabádajúce virtuálnych ob- 283 Relevantné sú odseky dva cit. § 35 ObčZ, predovšetkým prvý (cit.): (1) chodníkov, aby sa dožadovali technickej implementácie riešenia click-through Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně preferenčne pred riešením click-wrap. Dôvodom pre tento postup bola okrem nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. iného skutočnosť, že pri zjednávaní pomocou click-through kontraktov je ďale- Nespone prichádza do úvahy aj odsek tretí citovaného §: 3) Právní úkony vyjá- ko jednoduchšie stránku nacertifikovať bezpečnostnými prvkami, ako tomu re- dřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle zna- álne môže byť pri clik-wrap. mená. Přitom se přihlíží k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra 280 I keď možno nadbytočne, je na mieste upozorniř že tzv. „predklikacia toho, komu byl právní úkon určen. fáza“ je výlučne autorom vytvorený terminus technicus a nie je teda pravdou, že 284 V konkrétnostiach viď Vučka, J. Elektronické smlouvy – část II.: Click- by sa tento termín zhodoval s tzv. predkonsenzuálnou fázou, resp. antekonsen- through smlouvy. [citované 14. mája 2010] Dostupné na serveri IT Právo pod zuálnou fázou zjednávania kontraktu. Celkom iste totiž pôjde o dva na sebe ne- odkazom http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=72344 závislé rôzne koncepty, pričom ten na druhom mieste zmienený sa uplatňu- 285 Komentár Prof. Švestky ako by priamo vyplňoval chýbajúcu mezeru pre je ako všeobecný generický koncept pri kontraktácii ako takej, kým predklika- e-kontraktácie. V dalším viď: Švestka, A. Občanský zákoník, komentář. Praha, cia fáza je termínom použitým už priamo vo fáze skutočného zjednávania kon- C.H.Beck, 1997 traktu. 286 Viď tamtéž.
Revue pro právo a technologie 101 5/2012
zhrnúť, že v prípade kliknutia na ovládací prvok v okne 7. Konkludentná elektronická prehliadača či inej počítačovej aplikácie k tomu uspôso- kontraktácia benej, je tento počin nesporne plne spôsobilý k uskuto- čneniu právneho úkonu v prípade, že dôjde k splneniu aj V súčasnosti platný občiansky zákonník spočíva na ďalších (rozumej ostatných) náležitostí. zásade, že prejav sa môže stať akokoľvek, tzn. pozna- E-kontratácie v prípade modelu click-through pri- teľným spôsobom (tzn. spôsobom nevzbudzujú- nášajú i niektoré problémy. Typicky, že stránka virtu- cim pochybnosti). Do úvahy prichádzajú tri základné álneho obchodu bola veľmi prekombinovaná, ovlá- spôsoby prejavu vôle – výslovne (lat. expressis verbis), dacie prvky sú usporiadané vcelku alogicky a nie je konkludentne (lat. per facta concludentia) a mlčky (lat. per celkom jasné, kedy už vlastne kontrahent realizuje facta tacita). Výslovne možné vôľu prejaviť buď ústne, svoje posledné „áno“ ako súhlas s daným elektronickým alebo písomne (k písomnosti právneho úkonu viď pred- obchodom. Treba však povedať, že situácia sa na tomto chádzajúcu kapitolu). Kontrahenti však k právnemu poli podstatne mení a trh postupne selektuje (i keď stále 287 jednaniu užívajú aj rôzne technické prostriedky – vôľu vcelku pomaly) dobré virtuálne obchody práve od je tak v súlade s právnym poriadkom možné prejaviť tých nie celkom zaručených a overených. Platí, že čím aj kliknutím počítačovú myšou či iným polohovacím známejším internetový obchod je, tým jasnejšia zrejme zariadením, ako bolo ilustrované v prípade click-wrap bude i kontraktácia, tým jednoduchšie sa daná zmluva click-through kontraktov. Konkludentná kontraktá- (na tomto mieste rozumej click-through kontrakt) cie vo svojej elektronickej podobe je najčastejšie pred- zjedná. Vždy teda bude zásadné, aby daný prípad, majúc stavovaná práve elektronickými kontraktmi typu brow- v pamäti všetky teoretickoprávne východiská kontrak- se-wrap, ktorých stručné vysvetlenie je uvedené v ďalšej tov, z hľadiska zrozumiteľnosti bol posudzovaný ad hoc. subkapitole tohto článku. Ďalšími prípadnými možnými spornými otázkami v súvislosti s praktickými aspektmi elektronickej kon- 7.1 Konkludentná kontraktácia na podklade traktácie môžu byť i otázky súvisiace s prípadnou zame- judikatúry českých súdov niteľnosťou tlačidla „I agree“ („Súhlasím“) za tlačidlo „I disagree“ („Nesúhlasím“). Táto skutočnosť patrí do Konkludentné právne jednanie nemožno stavať na roviny ďalšieho rozdielu medzi zmluvou typu clic- roveň s mlčaním. Všeobecne platí, že mlčanie nemožno k-wrap a tu analyzovanou click-through. Kým clic- zásadne považovať za súhlas (k tomu zrov. ustanovenie k-wrap vyžaduje pre svoju platnosť a následnú vynú- § 44 ods.1 občianskeho zákonníku). S mlčaním sú tak titeľnosť plnení z nej plynúcich jednoduché klepnutie v platnom právnom poriadku spojené právne následky myšou na jedno z vyššie uvedených tlačidiel (presne teda len výnimočne. Je to v prípadoch, kedy by sa osoba podľa „Súhlasím“ v prípade žiaduceho pozitívneho výsledku), zákona alebo príslušného kontraktu mala vysloviť, alebo u click-through sa kontrahent dostane k uzavretiu kedy mlčanie nemožno považovať za absolútne nič iné zmluvy až následným potvrdením predchádzajúceho než automatický súhlas. Prvorepubliková judikatúra klepnutia na „I agree“ tlačidlo. Tento „konfirmačný akt“ zastávala konštantné stanovisko, že samotné mlčanie sa uskutoční buď opakovaným zatrhnutím políčka indi- nie je súhlasom (zrov. napríklad Vážny, č. 4116, 4341, kujúceho súhlasný prejav vôle byť viazaným zmluvou, 4478, 5409, 6121, 6156), pretože iba mlčanie nie je za resp. opakovaným kliknutím na rovnaké tlačidlo pravidelných pomerov ani súhlasom ani odporom. Nes- „I agree“ po tom, čo je toto vygenerované na ďalšej koršia judikatúra toto stanovisko revokovala. Mlčanie stránke, ktorá sa po prvej operácii v prehliadači inter- možno považovať za prejav vôle len za podmienky, že netových stránok znova načíta, resp. inými spôsobmi, sa dá s určitosťou usudzovať, že ním bola prejavená vôľa ktorých sa dá predstaviť si celá rada. Dá sa uzavrieť, že určitého obsahu (zrov. rozhodnutie sp. zn. Rc 88/54). zjednávanie kontraktov pomocou modelu click-through Príkladom, kedy priamo zákon spája s mlčaním právne sa javí z hľadiska technického i z hľadiska právnej istoty následky, je inštitút tzv. relocatio tacita pri nájme (zrov. za bezpečnejšie a preto ho určite pre potenciálnych kon- ustanovenie § 676 ods 2 občianskeho zákonníku). trahentov možno i v praxi zjednávania zmlúv odporučiť. V prípade konkludentného jednanie nie je rovnako Vo svetle vyššie uvedeného je možné konštatovať, bez významu pred pred právnym jednaním existen- že v podmienkach právneho poriadku Českej repub- cia niektorých skutočností - napríklad listy (správy, liky, nejestvujú prekážky (ani právne a ani technické) pre zdelenia), ktoré si strany pri jednaní vymenili, zavedené platné zjednávanie click-through zmlúv. Práve naopak, obchodné zvyklosti, zaslané prospekty a katalógy, ale tento model elektronickej kontraktácie je možné bez aj samotná výzva na predkladanie návrhov (lat. invita- obáv potenciálnym kontrahujúcim stranám pre jeho tio ad offerendum). Predpokladá sa, že konajúci sa spra- praktické výhody určite odporučiť. vidla nedostáva do rozporu so svojím predchádzajú- cim jednaním, že koná dobromyseľne (lat. venire contra- factum proprium). Ústavný súd ČR vo svojej praxi uznal za hodné pozornosti ako predzmluvné, tak aj následné správanie strán zmluvy. Vo vzťahu k výkladu právního jednania, ktoré nie nie 287 V podmienkach Českej republiky je možné vysledovať niektoré známe je explicitné, ale naopak konkuldentné, je nutné aspoň e-obchody, ktoré dostali známku palec spotrebiteľa od občianskeho združenie v krátkosti podotknúť nasledovné. Právna prax, ktorá S.O.S. Spotrebiteľ pre ich prehľadnosť a zrozumiteľnosť.
102 Revue pro právo a technologie Téma
je v rozpore s princípmi právneho štátu, tzn. právna O predchádzajúcich častiach o jednotlivých zmluv- prax, kedy všeobecné súdy uprednostňujú výklad vedúci ných typoch platilo, že je to najmä právo, ktoré rozho- k neplatnosti zmluvy pred výkladom neplatnosť zmluvy duje o platnosti (validite) tej ktorej elektronickej zmluvy. nezakládajícím, je v rozpore s platným právnym pori- V prípade browse-wrap je tento právny koncept v istom adkom. Ústavný súd288 v tomto smere odmietol právny aspekte odlišný: Kým v predchádzajúcich statiach formalizmus orgánov verejnej moci a nimi vznášané platilo pre jednotlivé zmluvné typy pre platné uzavre- prehnané nároky na formuláciu právneho jednania. tie zmluvy kliknutie pomocou virtuálneho tlačidla, resp. Takýto prístup nemožno z ústavného hľadiska akcep- ikony na to, aby kontrat bolo možné označiť z hľadiska tovať, pretože sa tým evidentne zasahuje do súkrom- teórie kontraktu za perfektný, v prípade tohto zmluv- noprávnej slobody vôle jednajúceho kontrahenta. Je ného typu akoby právo „prepožičalo“ značnú mieru potrebné mať na pamäti klasickú zásadu súkromného kvality platného uzavretia danej zmluvy podmienkam práva - v pochybnostiach miernejšie (pravidlo lat. in stanoveným majiteľovi290 (prevádzkovateľovi) webovej dubio mitius). Zmyslom právnej úpravy ďalej je neu- stránky, pomocou ktorej sa má daný kontrakt s jednot- možniť jednej strane naformulovať v zmluve ustanove- livými podmienkami uzatvoriť. Dalo by sa teda v tomto nie pripúšťajúce viacero výkladov a následne v zlej viere filozofickom prúde myšlienok vysledovať, že je to nie ani zneužiť mnohoznačnosti tohto ustanovenia na úkor tak právo ako také, ale skôr majiteľ webovej stránky, kto záujmov druhej zmluvnej strany. Rozumným sa preto stanovuje rôzne limity, technické obmedzenia, reštrikcie javí postulát, podľa ktorého tvorca zmluvy, ktorý argu- či ďalšie podmienky, ktorými sa má návštevník webovej mentuje neurčitým ustanovením povoľujúcim viacero stránky (surfer, užívateľ, kontrahent) riadiť a ktoré sú možných výkladov, sám musí preukázať, že nekoná v zlej určené na ich prijatie. Právo akoby sa potom stalo rea- viere a že medzi stranami vskutku nebol konsenzus na lizátorom týchto rozhodnutí, subsekventne po ich sta- význame tohto termínu, respektíve bol konsenzus na novení zo strany majiteľa príslušnej webovej stránky. tvorcom zmluvy tvrdenom význame. V tomto prípade Určite by sa našli hlasy volajúce po tom, že je nonsens tak ide o výraz všeobecnej zásady, že nejasnosť (non opustiť takto flagrantne z hľadiska práva vyššie vykres- liquet) ide k ťarche toho, kto ju vyvolal289. lený koncept vzájomného (aspoň do určitej miery expli- citného) súhlasu (rozumej doktríny „assent“) a plne sa 7.2 Právne aspekty browse-wrap zmlúv zveriť do intencií ponúknuvších samotným majiteľom webovej stránky. Je bežnou praxou, že sa kontrahent Podobne ako i v prípadoch uvedených vyššie, i na tomto využitím služieb príslušného elektronického obchodu mieste je nutné vnímať prvny termín kontrakt a právny akoby sa ocital „v spároch“ virtuálneho obchodníka (a to termín zmluva pre prehľadnosť za právne termíny pou- i v prípade, ak aj odhliadneme od tzv. štandardných žívané a promiscue. Zmluvný typ elektronického kon- adhéznych obchodov ). Skôr pôjde teda v prípade tohto traktu browse-wrap tvorí posledný element kostry tzv. typu elektronického kontraktu o skutočnosť, že SFC elektronických typov zmlúv. Od predchádzajúcich typov (Standard Form Contract - pre definíciu viď vyššie) sú sa do značnej miery odlišuje svojou technickou podsta- nadizajnované tak, že jedna zmluvná strana má kontrolu tou. Vyjdúc z natívnej angličtiny, dospejeme k prekladu, nad príslušnou transakciou, je tzv. opakovaným hráčom že výraz „browse“ znamená pre naše účely prehlia- (ako uvádza Mark Lemeley)291 a má tak celkom logicky dať, resp. bežne prehliadať, resp. listovať či skúmať. Iné záujem na stanovení obchodných podmienok. Povedané výklady, i keď ich angličtina ponúka mnoho, nie sú pre v skratke, z hľadiska subjektov, podobne ako tomu bolo tento stručný právne-teoretický rozbor natoľko rele- v ostatných prípadoch elektronických kontraktov, vystu- vantné. O význame pojmu „wrap“ je možno uviesť, pujú na sieti v prípade browse-wrap zmlúv subjekty že sa jedná v prenesenom význame i realizáciu kon- v obvyklom postavení spotrebiteľov a obchodných spo- traktu, uskutočnenie (doslovne z angličtiny zabale- ločnosti. Právne poriadky v súvislosti s touto elektronic- nie). Zmluvným typom browse-wrap teda teória i prax kou zmluvou súčasne často akcentujú nadštandardnú rozumie taký modelový typ elektronickej kontraktácie, ochranu spotrebiteľa v danej transakcii. Kým z hľadiska ktorý je obecne uzatváraný navštívením stránok jedného nedávnych rozsudkov súdu uznali tieto platnosť brow- z kontrahentov druhým kontrahentom, poprípade jed- se-wrap zmlúv v situáciách, kde boli stranami obchodné noduchým surfovaním po stránkach jedného z kontra- spoločnosti, v prípade spotrebiteľov ako jednej zo strán hentov. kontraktu boli opatrnejšie, t.j. browse-wrap elektronické mzluvy vôbec neuznali292.
288 Zrov. predovšetkým rozhodnutie Ústavného súdu zo dňa 14. apríla 2005, 290 Výraz majiteľ webovej stránky je použitý v tomto článku zhodne s práv- sp. zn. I. ÚS 625/2003, podľa kterého (cit.): „Základním principem výkladu nikom Lemleym, ktorý podobnú, v tomto odseku priblíženú situáciu, rieši v smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým vý- svojom aktualizovanom článku zo svojej monografie Intellectual Property and kladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjá- Shrink-wrap licenses. Tento možno dohľadať na webových stránkach príslušnej dřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a právnickej databázy, resp. pod bibliografickým odkazom: Lemley, M. Terms of s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a Use. Standford, Boston, 2006. je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňu- 291 Viď tamtiež. jí výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy neza- 292 Z relevantnej judikatury je možné odkázať najmä na tieto prelomové sú- kládajícím“. dne rozhodnutia: Paola Briceño v. Sprint Spectrum, L.P., d/b/a Sprint PCS, 289 Táto zásada sa prejavuje aj v procesnom práve - ak nemožno z vykonané- Case No. 3D05-144 (Florida Dist. Crt. App., August 31, 2005), Cairo, Inc. v. ho dokazovania zistiť, ak je žaloba po práve, nesie nepriaznivé dôsledky strana, CrossMedia Services, Inc. No. C04-04825 (JW) (N.D. Ca., April 1, 2005), na ktorej spočíva dôkazné bremeno. Net2Phone, Inc. v. The Superior Court of Los Angeles County 109 Cal. App.
Revue pro právo a technologie 103 5/2012
Pre vylúčenie pochybností, kedy je daná zmluva dohodu byť viazaným všetkými podmienkami tejto Uží- modelu browse-wrap de facto uzavretá, je na mieste vateľskej dohody. uviesť nasledujúce. Prakticky je návštevníkovi (užíva- teľovi, potenciálnemu kontrahentovi) pred vstupom Pochopiteľne, podobných doložiek sa dá v českom k informáciám umiestnených na dožadovanej webovej prostredí na internete vysledovať v dnešnej dobre už tiež stránke prezentovaná signálna (varovná) správa o tom, značné množstvo, je možné si vybaviť napríklad vstup na že po vstupe do daných web stránok pre neho platia stránky s obsahom neprístupným pre osoby mladšie 18 podmienky stanovené v texte tohto varovného upozor- rokov, kde sa pri prvom načítaní na danej stránke objaví nenia. V praxi sa objavuje i typicky druhý variant mode- upozornenie o určení veku užívateľa (v šedom poli), po lových situácií, kde na danej webovej stránke navští- odsúhlasení ktorého sa sprístupní druhé okno s browse- venej užívateľom sa vyskytuje zdelenie v podobe tzv. wrap doložkou a následne potom už konkrétna webová browse-wrap doložky, stanovujúce svojím textom kon- prezentácia. krétne podmienky viazanosti danými obchodnými pod- V súvislosti s browse wrap kontratami je nutné ešte mienkami tu obsiahnutými. Obecne sa jedná o kratší poznamenať, že čo sa realizácie obchodov (rozumej text, ktorý sa vyskytuje na príslušnej webovej stránke nateraz elektronickej kontraktácie) pomocou modelu a ktorého úlohou je upozorniť surfera (užívateľa) o sku- browse-wrap zmlúv týka, v českom prostredí sa musí točnosti, že svojím „pobytom“ na danej webovej stránke jednať o jasné a zrozumiteľné určenie, že užívateľ súhlasí s obchodnými podmienkami prevádzkovateľa pokračovaním surfovania po danej stránke je viazaným (majiteľa) web stránky. Konkrétne môžu mať doložky danými obchodnými podmienkami, resp. mu je priamo viaceré menej či viac presné formulácie293. vo webovom prehliadači ponúknutý odkaz v podobe okna, na ktorom sa klepnutím myšou rozhodne pre Tele Atlas Conditions of Use konkrétnu voľbu: buď klikne na „áno“ – bude naďalej By accessing this web site you accept this Agreement: vo všetkých relevantných otázkach viazaný podmien- THIS IS A LEGAL AGREEMENT BETWEEN kami stanovenými majiteľom webovej stránky, resp. YOU, THE END USER, AND MULTI MEDIA klikne na „nie“ a bude často krát presmerovaný na MAPPING LTD („Provider“). BY ACCESSING defaultnú (základnú, domovskú) stránku prehliadača, THIS WEB SITE, YOU ARE AGREEING TO BE resp. na stránku s nulovým (rozumej blank – prázdnym) BOUND BY THE TERMS OF THIS AGREE- skriptom. MENT. IF YOU DO NOT AGREE WITH THESE Pre ďalšie teoreticko-právnej úvahy je na mieste TERMS, DO NOT ACCESS THIS WEB SITE. podotknúť, že browse-wrap zmluvy, okrem vyššie vysvetleného, môžu celkom dobre v praxi vyzerať aj Užívateľské podmienky Tele Atlas tak, že na stránke, po ktorej užívateľ surfuje, je uvedený Vstupom do tejto stránky súhlasíte s týmto ujednaním: odkaz napr. s nasledujúcim znením „Obchodné podmi- Toto je právne ujednanie medzi Vami, konečným užíva- enky a podmienky užitia www stránky“ (z angličtiny napr. teľom, a Multi Media Mapping Ltd (ďalej len „Posky- „Terms and Conditions of Use“), za ktorými sa skrýva tovateľ“). Prístupom na túto webovú stránku súhlasíte odkaz na určené obchodné podmienky, ktoré sa stávajú s viazanosťou obchodnými podmienkami tohto ujedna- platnými pre užívateľa takejto webovej stránky. Je však nia. V prípade, že nesúhlasíte s týmito obchodnými pod- potrebné upozorniť, že takýto odkaz (za ktorým sa mienkami, nevstupujte na túto stránku. ukrýva spomínaný hyperlink na dané podmienky) by AstronomyDaily.com Conditions of Use sa mal objavovať na každej jednotlivej webovej stránke, ACCEPTANCE OF THE TERMS OF THE a to vždy veľmi prehľadným spôsobom. Kontrahentom USAGE AGREEMENT je možné rovnako ešte pre bezproblémový chod elek- The Web Site is offered to you, the User, conditioned on tronickej kontraktácie poradiť, aby učinili všetky tech- your acceptance without modification of the terms, con- nické kroky k tomu, aby užívateľ, pokiaľ má byť obchod- ditions, and notices contained herein. Your use of this nými a užívateľskými podmienkami viazaný, nemusel sa Web site constitutes an implicit agreement to be bound k takémuto odkazu zložito preklikávať, resp. scrollovať by all of the terms of this Usage Agreement. až na spodnú (či inak náročne prístupnú) časť prísluš- nej webovej stránky. Užívateľské podmienky AstronomyDaily.com Na záver tohto rozboru je vhodné v krátkosti pozna- Prijatie obchodných podmienok užívateľskej zmluvy menať, že v českej právnej proveniencí sú otázky plat- Táto stránka je vám ako Úžívateľovi ponúknutá za pred- nosti konkrétnych doložiek browse-wrap v ad hoc situá- pokladu, zapredpokladu, že súhlasíte bez zmeny obchod- ciách sporné. S ohľadom na skutočnosť, že do dnešnej ných podmienok, s ujednaniami a oznámení tu obsiah- doby neexistuje žiadny prelomový judikát prísluš- nutými. Použitie tejto stránky konkludentne predstavuje ného súdu, ktorý by sa s právnou podstatou, platnosťou
a záväznosťou zmluvy typu browse-wrap vysporiadal, bude nateraz zrejme vhodné nazerať na browse-wrap 4th 583 (Cal. Crt. App., June 9, 2003), Ticketmaster Corp. v. Tickets.com, Inc. kontrakty pod prizmou teórie pravdivosti ako na kon- 2003 U.S. Dist. Lexis 6483 (C.D. CA., March 7, 2003), Comb v. PayPal, Inc. Case No. C05-09823 (MW) (N.D. Ca., February 3, 2001), Pollster v. Gigma- trakty s nejasnou právnou záväznosťou, ktorých platnosť nia Ltd., 170 F.Supp.2d 974 (E.D.CA. 2000) musí byť vždy v každom jednotlivom prípade dôkladne 293 Jednotlivé znenia doložiek sú dostupné priamo na webových stránkách skúmaná. I keď na jednej strane je v prospech platnosti predmetných spoločností [citované 4. mája 2010].
104 Revue pro právo a technologie Téma
týchto modelov zmluvných ujednaní v prostredí visr- o komprehenzívnu problematiku, je podrobnejší, i keď tuálneho sveta nezerané ako na platné zmluvné ujed- s ohľadom na chrakter tohto článku, nie vyčerpávajúci, nanie práve preto, že táto platnosť vychádza z princípu ponechaný zvláštnym subkapitolám – viď nižšie. konzumácie predmetnej služby, je na mieste platnosť kontraktov typu browse-wrap v českom právnom pro- 8.1 Právne aspekty elektronických aukcií stredí zrejme generálne odmietnuť a prípadnú platnosť priznať iba na základe určitých konkrétnych identifiká- Medzi významnú formu elektronickej kontraktá- torov ad hoc. cie môžeme zaradiť, ako bolo predoslané v úvode tejto subkapitoly, elektronickú aukciu, a to ako jej v širšom, 8. Špecifické formy elektronickej tak i v užšom zmysle. Nižšie uvedený rozbor sa nebude kontraktácie venovať tzv. spotrebiteľským aukciám, tzn. komerč- ným aukciám, kde na jednej strane vystupuje vždy ako jeden z kontrahentov danej kontraktácie spotrebiteľ Vo virtuálnom svete kyberprietoru je možné identifiko- a na strane druhej podnikateľ. Cieľom nižšie uvedenej vať celý rad foriem elektronickej kontraktácie. Exempli- analýzy je práve poskytnúť stručný prehľad elektronic- fikovať všetky tieto formy by samozrejme presahovalo kých aukcií na podklade verejnozakázkových právnych účel tohto článku. Modelovo boli pre ďalšiu analýzu predpisov. vybraté práve tri základné formy elektronickej kon- Zákonná definícia elektronickej aukcie v Českom traktácie, pomocou ktorých je zrejme možné pomerne právnom poriadku v jej širšom zmysle nanešťastie nee- efektívnym spôsobom overiť pravdivosť v tomto článku xistuje. Fakticky je však možné uviesť, že sa jedná o elek- uvedenej hypotézy. Prirodzene, dalo by sa zrejme tronické podávanie návrhov na uzavieranie zmlúv, kde sporovať, či práve nižšie zvolené formy elektronickej na jednej strane je obvykle viacero navrhovateľov a na kontraktácie sú práve tými, ktoré sú toto schopné dosi- druhej strane je akceptant týchto návrhov. Ten si na ahnuť. V každom prípade sa jedná o selekciu nezvolenú základe vopred stanovených konkrétnych podmienok práve náhodne. Dôvodom je predovšetkým skutočnosť, vyberie ten návrh, ktorý bude obvykle pre jeho podni- že sa pri zvolených príkladoch jedná o pomerne často kateľskú činnosť najvhodnejší296. Medzi navrhovateľmi sa vyskytujúce elektronické kontratácie vo virtuálnom a akceptantom môže vystupovať ešte tretí subjekt, ktorý svete i v regióne Českej republiky na pozadí právneho celý proces sprostredkuje297. poriadku českej právnej proveniencie. Ako modelové tak boli zvolené elektronické kontraktácie spočívajúce 8.1.1 Stručne k problematike elektronických v elektronických aukciách a elektrnické kontraktácie aukcií odohrávajúce sa v rámci informačného systému dátových schránok. Verejné zákazky totiž predstavujú významnú V predchádzajúcom odseku bol v stručnosti načrtnutý 294 časť českého hospodárstva . Je preto dôležité, aby základný princíp fungovania elektronickej aukcie, tzn. zadávací proces verejných zákaziek bol efektívny, hospo- bol ilustrovaný mechaniumus, ktorý je za elektronickú dárny a transparentný a aby jednotlivé kontraktácie odo- aukciu v protredí Českej republiky štandardne považo- hrávajúce v jeho rámci tak boli plne secundum et intra vaný. Jedná sa v podstate o najobecnejšie pojatie elek- legem. Jedným z prostriedkov pre naplnenie tohto cieľa tronickej aukcie. Pre lepšiu orientáciu v diskutovanej 295 je elektronizácia verejných zákaziek . problematike sa v ďalšom texte bude potreba vyspori- Modelovo je na mieste zahrnúť do ďalších úvah adať i s elektronickou aukciou v jej užšom slova zmysle, pre overenie stanovenej tézy i jeden z najakcentova- tzn. s elektronickou aukciou podľa zákonnej definície nejších drhov elektronickej kontraktácie v súčasnosti, uvedenej v zákone č. 137/2006 Sb., o veřejných zakáz- ktorý v odbornej i laickej verejnosti znamenal mimori- kách, v platnom znení298, a teda elektronickej aukcie ako adne diskutovanú tému. Jedná sa o dátové schránky, resp. prostriedku pre hodnotenie ponúk v rámci zadávacieho informačný systém dátových schránok. Vzhľadom na konania. skutočnosť, že ako v prípade elektronických aukčných Elektronická aukcia v užšom slova zmysle teda pred- systémov, tak v prípade dátových schránok, jedná sa stavuje podstatný nástroj v procese elektronizácie zadá- vania verejných zákaziek a tie zas predstavujú významný 294 Ako uvádza Stratégia elektronizácie zadávania verejných zákaziek pre podiel na hospodárstve České republiky. Zároveň ju obdobie rokov 2011 až 2015, predstavujú verejné zákazky približne 17,5% legislatíva upravuje špeciálne, na rozdiel od elektro- HDP v Českej republike, čo v roku 2009 predstavovalo dokonca približne až 634 mld. Kč. K tomu viď bližšie Ministerstvo pro místní rozvoj. Strategie elek- nickej aukcie v širšom slova zmysle. Skutočnosťou je, tronizace zadávání veřejných zakázek pro období let 2011 až 2015. [citova- že jednotlivé právne úkony v rámci elektronickej kon- né 1.9. 2011] Dostupné z: http://www.portal-vz.cz/CMSPages/GetFile.aspx?- traktácie nie sú v súčasnosti veľmi časté, tzn. kontrak- guid=ddc75064-617c-4a8d-a97b-d1e98d1b2305 strana 5. tácia prostredníctvom týchto elektronických prostried- 295 Jej základný rámec vymedzuje Stratégia elektronizácie zadávania verej- kov nie je pri zadávaní verejných zákaziek aktuálne tak ných zákaziek pre obdobie rokov 2011 až 2015. Medzi hlavné ciele tejto stra- tégie patrí, aby do roku 2015 mali všetci zadávatelia k dispozícii elektronický masívne využívaná, ako by sa sprvu mohlo zdať. Je tomu nástroj umožňujúci elektronickú realizáciu všetkých fáz zadávacieho konania. tak navzdory výhodám, ktoré zadávateľom verejných Medzi dielčie ciele potom patrí využitie elektronickej aukcie aspoň u 30% ve- rejných zákaziek. Spoločne s naplnením ďalších cieľov chce tak táto Stratégia 296 Jednou z hlavných podmienok pre výber návrhu tak obvykle býva cena. ušetriť 50mmld. Kč ročne v rámci zadávania verejných zákaziek. K tomu viď v 297 Jedná sa napr. o veľké elektronické aukčné servery ako napríklad ebay podrobnostiach Ministerstvo pro místní rozvoj. Strategie elektronizace zadává- alebo aukro. ní veřejných zakázek pro období let 2011 až 2015. [citované 1.9. 2011] 298 Ďalej v stručnosti len ako legislatívna skratka s označením „ZVZ“.
Revue pro právo a technologie 105 5/2012
zákaziek prináša299. Pritom viaceré príklady jej využitia náležitosti, ktoré musí zadávateľ uviesť v zadávacích a rovnako i úspor, ktoré sa vďaka tomuto modelu elek- podmienkach, pokiaľ chce použiť elektronickú aukciu. tronických kontraktácií už dosiahli, sú uvedené na konci Zadávacie podmienky tak majú obsahovať hodnotiace tejto časti článku. kritéria vzťahujúce sa k verejnej zákazke, ktoré budú predmetom hodnotenia elektronickej aukcie. Hodnota 8.1.2 Elektronické aukcie v svetle českej týchto kritérií musí byť vyjadriteľná číselne. Pokiaľ má platnej právnej úpravy byť zákazka hodnotená viackriteriálne, je nutné uviesť i váhu jednotlivých kritérií. Je tomu tak analogicky ako Základná úprava elektronickej aukcie je zakotvená v prípade hodnotenia ponúk bez využitia elektronickej v ustnaovení § 17 písm. c) ZVZ, podľa ktorého sa elek- aukcie. tronickou aukciou rozumie proces slúžiaci k hodnote- Prirodzene, ani elektronická kontraktácia realizo- niu ponúk, v rámci ktorého zadávateľ používa elektro- vaná v rámci elektronickej aukcie nie je bez právnych nické nástroje umožňujúce predkladanie nových zníže- úskalí. Problematickou zostáva predovšetkým otázka, ných ponukových cien, prípadne nových hodnôt ponúk, ako riešiť situáciu, keď má zadávateľ záujem na tom, a ktorý súčasne umožňuje zostaviť aktuálne poradie aby hodnotiacimi kritériami boli i ďalšie číselne nevy- ponúk pri použití automatických metód ich hodnote- jadriteľné hodnotiace kritéria. Odpoveď na túto otázku nia. Túo legálnu definíciu vyššie uvedeného právneho nie je celkom jednoznačná. V konečnom dôsledku tak predpisu je možné pre jednoduchosť zhrnúť tak, že nezostáva nič len využiť k riadnemu správnemu zhod- elektronická aukcia predstavuje proces alebo prostrie- noteniu práve uvedeného inštitút analogie legis, podľa dok pre hodnotenie ponúk v rámci zadávacieho konania. ktorej bude potreba vo vyššie uvedenom prípade možné Podrobné podmienky použitia elektronickej aukcie sú aplikovať model hodnotenia ponúk tak, ako je tento pri- potom uvedené v ustanoveniach § 96 a § 97 ZVZ. jímaný bez elektronickej aukcie. Zadávateľ teda môže Z hľadiska možnosti použitia tohto modelu elek- číselne nevyjadriteľné kritéria vyhodnotiť v predbež- tronických kontraktácií, umožňuje zákon o verejných nom hodnotení s tým, že im zároveň pridelí príslušný zakázkách využitie elektronickej aukcie, s výnimkou jed- počet bodov. Na základe váhy kritérií potom tieto body nacieho konania bez uverejnenia a súťažného dialógu, vo nastálo doplní do elektronickej aukcie ešte pred jej zahá- všetkých druhoch zadávacích konaní, tak ako sú defino- jením. Na mieste je v tejto súvislosti krátko doplniť, že vané v tomto právnom predpise. Práve uvedené dokonca v priebehu aukcie sa potom tieto hodnoty už ale nemôžu platí i v prípadoch, keď má byť výsledkom zadávacieho meniť. konania uzavretie rámcovej zmluvy, alebo v rámci zadá- Ďalšou náležitosťou zadávacích podmienok je vacieho konania dôjde k využitiu dynamického nákup- uvedenie prípadných obmedzení nových hodnôt ponúk ného systému. Použitie elektronickej aukcie je okrem uchádzačov, ktoré budú predkladať v priebehu elek- vyššie uvedeného obmedzené ešte u verejného zadáva- tronickej aukcie. To znamená stanovenie rozsahu teľa v prípade realizácie jednacieho konania s uverejne- týchto hodnôt v režime minimálna hodnota a maxi- ním, v rámci ktorého môže tento elektronickú aukciu málna hodnota pre dané kritérium301. Jednotlivé ponuky použiť len v prípadoch stanovených v ustanovení § 22 mimo tento rámec potom zadávateľ nebude akcep- ods. 1 ZVZ. Posledné obmedzenie použitia elektronic- tovať. Ďalej musia zadávacie podmienky obsaho- kej aukcie je z hľadiska predmetu verejnej zákazky, keď vať údaj s výčtom informácií, ktoré budú uchádzačom použitie elektronickej aukcie je zakázané u verejných poskytnuté v priebehu zadávacieho konania, prípadne zákaziek na stavebné práce alebo služby, ktorých pred- údaj o tom, kedy im tieto informácie budú poskyt- metom je plnenie týkajúce sa práv duševného vlastníc- nuté. Rovnako tak musia zadávacie podmienky obsa- tva. hovať informácie o postupe elektronickej aukcie, tzn. Základným teleologickým účelom jednotlivých znamená uvedenie jednotlivých krokov priebehu elek- obmedzení použitia elektronickej aukcie z hľadiska tronickej aukcie. Predposlednou náležitosťou zadáva- súčasnej právnej úpravy je de lege aplicata zamedziť cích podmienok v prípade využitia elektronickej aukcie jej použitiu tam, kde toto nie je z hľadiska princípov sú informácie o podmienkach pre podávanie nových a základných zásad, na ktorých stoja dané typy konaní 300 aukčných hodnôt, a to hlavne stanovenie minimálnych a cit. právny predpis obecne, vhodné . rozdielov pre jednotlivé podania aukčných hodnôt, ak Z procesného hľadiska je ďalej základnou podmien- je toto vhodné vzhľadom k predmetu verejnej zákazky.302 kou pre použitie elektronickej aukcie uverejnenie tejto Poslednou a veľmi dôležitou nutnou súčasťou zadáva- skutočnosti v oznámení alebo výzve o zahájení zadá- cích podmienok sú informácie týkajúce sa elektronic- vacieho konania. Bez splnenia tejto podmienky nie je kých prostriedkov a ďalšie technické informácie nutné možné elektronickú aukciu použiť a realizovať v jej pre elektronickú komunikáciu. rámci príslušnú elektronickú kontraktáciu. Pre úplnosť vyššie uvedeného stručného rozboru je Samotný zákon o verejných zakázkach vo svojom na mieste zrejme i doplniť, že okrem uvedených náleži- ustanovení § 96 ods. 4 následne stanovuje zákonné 301 Ako príklad je možné uviesť stanovenie minimálnej doby dodania 5 dní 299 Zmeniť tento stav majú inštrumenty a procesy uvedené v Stratégia elek- a maximálnej doby dodania 20 dní. tronizácie zadávania verejných zákaziek pre obdobie rokov 2011 až 2015. 302 Uvedené znamená, že zadávateľ stanoví napríklad to, že každé poda- 300 Napríklad u jednacieho konania bez uverejnenia stráca jej použitie zmy- nie musí mať hodnotu 20 000 Kč. Pri ponúknutej cene 1200000 Kč jedného sel, vzhľadom k tomu, že o podmienkach plnenia sa jedná priamo na osobných uchádzača môže druhý uchádzač ponúknuť najbližšiu nižšiu ponukovú cenu vo jednaniach s dodávateľom resp. s dodávateľmi. výške 1180000 Kč.
106 Revue pro právo a technologie Téma
tostí pre zadávacie podmienky podľa cit. ustanovenia § podania nových aukčných hodnôt, zahrňujúci všetky 96 ods. 4 ZVZ, musí zadávacia dokumentácia splňovať dielčie hodnotiace kritéria. i všeobecné náležitosti pre zadávaciu dokumentáciu Vlastná elektronická aukcia môže byť zahájená podľa ustanovenia § 44 a násl. ZVZ303. najskôr 2 pracovné dni po odoslaní všetkých výziev, pričom počiatočným stavom aukcie sú výsledky podľa 8.1.3 Priebeh zadávacieho konania pri využití predbežného posúdenia ponúk. Tieto výsledky zadá- elektronickej aukcie a priebeh elektronickej vateľ vkladá ako počiatočné hodnoty do elektronickej aukcie aukcie, alebo ich sprístupní všetkým účastníkom elek- tronickej aukcie iným spôsobom. Zadávateľ tam vkladá Najskôr generálna poznámka na úvod - pri realizá- i hodnoty číselne nevyjadriteľných hodnotiacich kritérií, cii elektronickej aukcie nestanovuje zákon o verejných ktoré síce nebudú predmetom samotnej elektronickej zakázkach až do fázy hodnotenia ponúk – s výnimkou aukcie, ale ich uvedenie je potrebné pre vypočítanie cel- odlišnosti uvedených v predchádzajúcej časti – žiaden kového aktuálneho poradia na základe všetkých hodno- zvláštny postup. Zadávacie konanie, v rámci ktorého tiacich kritérií. je realizovaná elektronická aukcia, tak až do hodnote- Samotný priebeh elektronickej aukcie potom nia ponúk prebieha rovnako (s výnimkou podľa pred- pozostáva z podávania ponúk elektronickými nástrojmi chádzajúcej vety), ako zadávacie konanie bez elektronic- prostredníctvom elektronických prostriedkov jednotli- kej aukcie. vými uchádzačmi a to u každého dielčieho hodnotia- Pred samotným zahájením elektronickej aukcie má ceho kritéria. Podávanie ponúk môže byť jednokolové, zadávateľ povinnosť realizovať predbežné posúdenie a alebo sa môže skladať z viacero aukčných kôl. Zadávateľ hodnotenie ponúk. Uchádzači tak ešte pred elektronic- má povinnosť po celú dobu trvania elektronickej aukcie kou aukciu podávajú svoje ponuky do verejnej zákazky, poskytnúť každému uchádzačovi informácie o jeho a to vrátane preukázania splnenia kvalifikácie. Tieto aktuálnom poradí, o aktuálne najlepších aukčných hod- ponuky podávajú vo forme, ktorú stanoví zadávateľ, notách, prípadne informácie o predmetných cenách pričom táto môže byť buď listinná, elektronická alebo a hodnotách, ak si to vyhradil v zadávacích podmien- kombinovaná. Zadávateľ následne posúdi splnenie kva- kach. lifikácie, skontroluje úplnosť ponúk realizuje hodnotenie S ohľadom na povahu elektkrnickej kontraktácie je tých ponúk, ktoré boli úplné a uchádzači splnili kvalifi- vhodné tiež uviesť, že jednotliví uchádzači v rámci elek- kačné predpoklady a ďalej vypracuje správu o posúdení tronickej aukcie súťažia anonymne. Zadávateľ má síce a hodnotení ponúk. Podrobný postup je uvedený v aktu- právo kedykoľvek oznámiť počet účastníkov, nemôže álnom znení ustanovení §§ 50 až 80 ZVZ. Po realizácií však zverejniť ich identifikačné údaje. Cieľom tejto predbežného hodnotenia sa celý proces dostáva do fáze úpravy je snaha zabrániť tzv. bid riggingu305. vlastnej realizácie elektronickej aukcie. Ta je realizovaná Elektronickú aukciu ukončuje zadávateľ, a to v elektronickej podobe formou elektronických úkonov v dopredu stanovený deň a hodinu, alebo pokiaľ bol realizovaných prostredníctvom elektronických nástrojov vyčerpaný počet aukčných kôl, alebo pokiaľ uplynie (prostriedkov). stanovená doba od posledného podania bez obdŕža- Základnou vlastnosťou elektronických nástro- nia nového podania. Po ukončení elektronickej aukcie jov v elektronickej aukcii je, že umožňujú predklada- nasleduje štandardný proces zadávacieho konania, s tým, nie nových hodnôt ponúk, napríklad nových zníže- že zákazka bude pridelená zadávateľom uchádzačovi, ných ponukových cien a sú schopné automaticky zosta- ktorého ponuka bola vyhodnotená ako najvhodnejšia. vovať aktuálne poradie ponúk. Pred samotným zahá- jením elektronickej aukcie má zadávateľ povinnosť 8.1.4 Význam a prínos elektronickej aukcie odoslať elektronickými prostriedkami výzvu304 všetkým uchádzačom, ktorí neboli vyradení v predchádzajúcich Elektronická aukcia, tak ako ju upravuje súčasné znenie fázach zadávacieho konania, aby podali nové aukčné špeciálneho právneho predpisu na úseku zakáziek, hodnoty do elektronickej aukcie. táto výzva má obsa- teda zákon o verejných zakázkach, môže predstavo- hovať všetky informácie potrebné pre individuálne pri- vať značne efektívny prostriedok v rámci realizácie pojenie k elektronickým nástrojom použitým pre reali- zadávacieho konania. Pomocou tohto modelu elektro- záciu elektronickej aukcie a dátum a čas zahájenia elek- nickej kontraktácie je možné vďaka online súťaženiu tronickej aukcie, ak tieto informácie neboli obsiahnuté o získanie zákazkov v reálnom čase, dosiahnuť nielen už v zadávacích podmienkach. Ďalej musí výzva obsa- značné finančné úspory306, ale i iné ekonomické výhody. hovať spôsob ukončenia elektronickej aukcie a časové údaje o trvaní každého aukčného kola, v prípade, ak 305 Takzvaný „Bid rigging“ (alebo koluzívna účasť v tendri) nastáva vtedy, elektronická aukcia aukčné kolá využíva. V prípade, keď sa podnikatelia, u ktorých by sa inak očakávalo, že si budú konkurovať, taj- ne spoja preto, aby zdvihli ceny alebo znížili kvalitu tovarov alebo služieb pre že je základným hodnotiacim kritériom ekonomická odberateľov, ktorí chcú získať produkty alebo služby prostredníctvom podáva- výhodnosť ponuky, musí naviac výzva obsahovať taktiež nia ponúk. výsledok predbežného hodnotenia ponuky prísluš- 306 Ako príklad efektívneho využitia elektronickej aukcie je možné uviesť ného uchádzača a matematický vzorec, ktorý sa použije verejnú zákazku mesta Ostrava na poskytovanie telekomunikačných služieb. pre určenie automatických zmien poradia na základe Táto zákazka bola realizovaná formou elekronickej aukcie a vďaka tomu sa po- darilo znížiť dovtedy vynakladané náklady na telekomunikačné služby o 87%. 303 V pordrobnostiach zrov. presnú dikciu cit. ustanovenia. Do realizácie verejnej zákazky platilo mesto Ostrava za tieto služby 23mil. Kč. 304 Ustanovenie § 97 ods. 3, 4, 6 a 10 ZVZ definuje obsah tejto výzvy. Vysúťažená cena bola vo výške 3 mil. Kč. Viacej viď: Infoportaly.cz Ostrava
Revue pro právo a technologie 107 5/2012
Uchádzači o verejnú zákazku naviac môžu podávať svoje elementov, ktoré tomuto nastolenému trendu „informa- ponuky opakovane a viackolovo, čím môžu zlepšovať čnej revolúcie“, ktorú v ostatnom čase zažívame, nasved- svoje ponuky a tým môže dochádzať i k ďalším (pre- čujú, je i text zákona o elektronických úkonoch. Je to pre- dovšetkým peňažným) úsporám na strane zadávateľa. dovšetkým pre to, že celkom nepopierateľne tento zákon Nespornou výhodou elektronickej kontraktácie prináša viacero priaznivých momentov využiteľných spočívajúcej v elektronickej aukcii je i väčšia transpa- v každodennej praxi mnohých subjektov, na ktoré svojou rentnosť celého procesu, vzhľadom k online realizácii dikciou odkazuje. Predne tak ide o zásadné zjednoduše- celého procesu a možnosti elektronického zaznamená- nie a zrýchlenie samotného procesu komunikácie medzi vania všetkých realizovaných úkonov jednotlivých kon- subjektmi presumovanými zákonom. Je možné uviesť, že trahentov tohto procesu. takýto režim „elektronických“ právnych vzťahov pred- pokladaný novým zákonom o elektronických úkonoch 8.2 Právne aspekty elektronickej kontrak- nemal v českom legislatívnom prostredí doteraz obdobu, tácie realizovanej prostredníctvom infor- a to i z toho dôvodu, že vždy bolo nutné pri komunikácii mačného systému dátových schránok s príslušným orgánom verejnej moci nevyhnutné dispo- novať elektronickým podpisom určitého presne defino- Súčasné legislatívne prostredie celkom nepochybne vaného štandardu. Zrýchlenie komunikácie na základe generuje mnohé právne normatívne akty, ktoré svoj tele- tohto zákona potom okrem iného znamená, že elektro- ologický účel napĺňajú s väčším či menším úspechom. nický podpis sa zo samej podstaty veci nevyžaduje, čím Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech sú viaceré možné komplikácie zanedbateľné. a autorizované konverzi dokumentů (ďalej ako „zákon Ďalšou zásadnou výhodou je predovšetkým trend o elektronických úkonoch“ či „zákon“) pochádzajúci neustáleho zvyšovania bezpečnosti, a to ako dátových z dielne Ministerstva vnútra ČR307 bol dlhodobo pri- schránok, tak i samotného komplexného systému jed- pravovaným počinom na poli tzv. e-kontraktácie308. Ide notlivých prvkov informačného systému dátových o zákon, ktorý do značnej miery mení tradičné poní- schránok. Je teda možné celkom iste predpokladať, že manie právneho úkonu, resp. elektronického právneho riziko plynúce z posielania, prenosu a prijímania doku- úkonu. Zaujímavosťou tohto zákona je i skutočnosť, mentov nezabezpečeným elektronickým kanálom (napr. že pre riadne napĺňanie svojho účelu vyžaduje súčin- elektronické kanály tretích osôb), sa do značnej miery nosť viacerých orgánov, napr. súdov, Ministerstva spra- eliminuje. V tejto súvislosti sa však na strane druhej vodlivosti ČR či profesných komôr - Českej advokát- môžu objaviť i určité riziká či dokonca relatívne sofisti- skej komory, Notárskej či Exekútorskej komory ČR). kované počítačové hrozby, o ktorých bude v stručnosti Je preto na mieste i jeho označenie ako tzv. eGovern- pojednané nižšie. ment Act, teda zákon o eGovernmentu. Zákon o elek- Pokiaľ je na tomto mieste vhodné ilustrovať tronických úkonoch nie je možné komparovať s rovna- priame praktické výhody pre jednotlivé fyzické osoby, kými zákonmi v iných krajinách Európskych spoločen- na ktoré dikcia nového zákona rovnako dopadá, nie je stiev, pretože v tomto prípade ide skutočne o unikátnu možné opomenúť, že jedným z najzásadnejších pozitív- právnu normu. Dá sa len odkazovo konštatovať, že záko- nych aspektov dnes ešte stále relatívne nového zákona nodarca našiel pri jeho koncipovaní niekoľko inšpirá- o elektronických úkonoch je jednoduchosť spočíva- cii v susednom Rakúsku, kde platí úprava podobná, nie júca v samotnej elektronizácii dokumentu (t.j. nie je však identická (každopádne rakúsky zákon sa do istej nevyhnutne potrebné, aby takáto fyzická osoba dispo- miery stal predlohou pre pripravovaný zákon o základ- novala papierovým dokumentom). To je praktické pre- ných registroch – viď ďalej). Ako už bolo uvedené, dovšetkým pri nutnosti realizácie mnohopočetnej (opa- zákon je súčasťou tzv. eGovernmentu, ktorý sa už sám kovanej) komunikácie s orgánmi verejnej moci, keď za osobe vyznačuje vysokou mierou revolučnosti v tradič- pomoci digitalizovaného dokumentu a dátovej siete so nom právnom ponímaní. Česká republika v ostatnom štátnou garanciou odbúravajú sa čakacie doby či iné čase realizovala niekoľko zásadných zmien, a to nielen bariéry toľko typické pre „klasické“ doručovanie doku- na poli práva ako takého, ktoré sú pozitívne pre ďalšiu mentov do podateľní jednotlivých štátnych úradov. informatizáciu celej spoločnosti. Jedným z pozitívnych Pochopiteľne, ako bolo uvedené už vyššie, i skutočnosť, že nie je pre danú komunikáciou nutný elektronický vysoutěžila rekordní paušály na mobily. [citované 1. septembra 2011]. Dostup- podpis, predurčuje zákon o elektronických úkonoch né z: http://www.infoportaly.cz/ostravsko/ostrava/7650-ostrava-vysoutezila-re- z hľadiska reálnej „občianskej použiteľnosti“ na vysoký kordni-pausaly-na-mobily stupeň praktickej aplikácie. 307 Spočiatku vznikal pod gesciou Ministerstva informatiky a následne agen- Nemenej zaujímavou skutočnosťou, ktorú je možné da spojená s touto problematikou prešla komplexne na Ministerstvo vnútra. 308 V súčasnej dobe je možné konzultovať niektoré vybrané problémy dá- historicky vysledovať, je i súbor okolností, za ktorých tových schránok a informačného systému dátových schránok vo viacerých re- samotný text zákona vznikal. Málokto si už dnes levantných zdrojoch. Príkladne je tak možné uviesť predovšetkým následov- spomenie, že pôvodne samotný názov zákona obsaho- né: ZANDL, Patrick. Jaký je český Internet viděný křišťálovou lupou?. Lupa. val i odkaz na tzv. „osobné čísla“. Nakoniec však úprava cz [online]. 2010-12-06, roč. 12 [cit. 2010-12-07]. Dostupné online. ISSN osobných čísel, ako tzv. jedinečných identifikátorov309, 1213-0702; BUDIŠ, P.; Hřebíková, I. Datové schránky. Komentář. 1. vydá- ní, Praha: ANAG, spol. s r.o., 288 s., ISBN 978-80-7263-617-4; Macková, A.; z obsahu zákona vypadla (a pochopiteľne tak i z promu- Štědroň, B. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem, včetně souvisejících zákonů a prováděcích předpisů. Praha : Wolters 309 Jedinečné identifikátory sú preto špecifické, lebo nedisponujú identifikuj- Kluwer ČR, a.s., 2009, 528 s., ISBN: 978-80-7357-472-7 úcim príznakom najviac typickým pre napr. rodné čísla fyzických osôb
108 Revue pro právo a technologie Téma
lgačného listu zákona). Problematika osobných čísel je štátnymi orgánmi navzájom tak, aby tieto orgány mohli natoľko špecifická, že je predmetom úpravy špeciálneho navzájom komunikovať efektívnejšie, rýchlejšie a sofis- zákona - tiež z dielne Ministerstva vnútra, ktorého pro- tikovanejšie, ako im to umožňovali doterajšie komu- mulgačný list nesie názov „zákon o základních regist- nikačné kanály verejnej správy. Zákon preto priamo rech“ , t.j. zákon č. 111/2009 Sb., konzistentne upravu- v ustanovení § 1 stanoví, že jeho predmetom sú rovnako júci problematiku tzv. zdrojových a agendových identi- i elektronickí právne úkony medzi orgánmi verejnej fikátorov. Je možné predostrieť, že zákon o elektronic- moci medzi sebou. kých úkonoch, zákon o základných registroch a navyše Informačný systém dátových schránok je zákonom i novela zákona o občianskych preukazoch umožňujúca predpokladaný ako druhý okruh do úvahy pripadajúcich vydávanie elektronických občianskych preukazov, budú právnych vzťahov. Táto legislatívne aprobovaná oblasť tvoriť spoločne základnú kostru zamýšľanej praktickej je vo vodách českého právneho poriadku nová, a preto legislatívy vo vzťahu nielen k občanovi, ale i ďalším sub- samotný text zákona vo svojom § 2 uvádza legálnu jektom, v nastávajúcom období informačných a komu- definíciou dátovej schránky, teda to, čo tento právny nikačných technológií v Českej republike. Celkový inštitút znamená. Zákon tak stanoví, že ide o elektro- rámec tejto sféry práva informačných a komunikačných nické úložisko určené na doručovanie orgánmi verejnej technológií budú do budúcnosti nesporne doplňovať, moci a k realizácii úkonov voči orgánom verejnej moci. v príslušných zákonných intenciách, i ďalšie spresňujúce Čo sa však rozumie výrazom „elektronické úložisko“, prevádzacie právne predpisy (vyhlášky). ktorý je v tejto súvislosti nepochybne výrazom funda- Na úvod je však pre vylúčenie akýchkoľvek apli- mentálnej dôležitosti, zákon nestanoví. Jeho definíciu kačných pochybností nevyhnutné uviesť, že súčasne nie je možné dohľadať v žiadnom z doteraz platných so zákonom o elektronických úkonoch zostáva v plat- a účinných právne normatívnych aktov. Bude teda nosti a účinnosti občiansky zákonník, ktorý stanovuje pravdepodobne otázkou prípadne ďalšieho podzákon- pre jednotlivé právne úkony všeobecne platný právny ného právneho predpisu, aby elektronické úložisko ade- rámec tak, ako bolo uvedené vyššie. Predovšetkým ide kvátne definične nastavil a vylúčil tak široké množstvo o riešenie esenciálnych otázok platnosti, účinnosti, interpretačných a koniec koncov i bezpečnostných rizík. formy atď. každého jednotlivého právneho úkonu. Novo V opačnom prípade, t.j. ak sa jasne nevyšpecifikujú jed- pripravený zákon o elektronických úkonoch občiansky notlivé definičné znaky pojmu elektronické úložisko, nie zákonník nesupluje, nijako ho nederoguje, iba spres- je možné vylúčiť, že absencia týchto znakov (prípadne ňuje matériu elektronických právnych úkonov a naviac, neexistencia jasných pravidiel pre jeho legálnu interpre- zavádza niekoľko nových právnych kategórií, ktoré táciu) môže dokonca navdať i vzniku mefistických myš- doposiaľ český právny poriadok neobsahoval. Zákon lienok hovoriacich o limitácii či, ad absurdum, degradá- o elektronických právnych úkonoch má väzby i na cii samotnej právnej istoty jednotlivých subjektov ope- správny poriadok, ktorým pre veľkú komplexnosť nie je rujúcich s elektronickým úložiskom na príslušnej strane možné v tomto článku venovať ďalší priestor a hlbšiu daného právneho vzťahu. analýzu. Tretiu základnú oblasť upravovanú zákonom Pokiaľ ide o samotné negatíva zákona, je potrebné predstavuje tzv. autorizovaná konverzia dokumentov. upozorniť, že tieto môžu byť zatiaľ v zatiaľ stále ešte Podobne ako v prípade dátových schránok, i v tomto relatívne krátkom období po nadobudnutí účinnosti prípade zákon ponúka legislatívnu definíciu autorizova- zákona iba latentnými. Preto je rovnako potrebné na nej konverzie dokumentov vo svojom § 22. niektoré z nich v krátkosti poukázať i v aspekte pro Ako bolo uvedené už vyššie, zákonodarca rozumie futuro. Pri konkrétnom skúmaní jednotlivých zákonných dátovou schránkou elektronické úložisko, pričom toto dikcií je pre zjednodušenie možné zákon o elektronic- úložisko legislatívne atribuuje zvlášť pre fyzické osoby, kých úkonoch vidieť v dvoch kľúčových rovinách, a to podnikajúce fyzické osoby, právnické osoby, orgány v rovine týkajúcej sa dátových schránok a v rovine sta- verejnej moci a konečne orgány územných samospráv- novujúcej právny rámec pre tzv. autorizovanú konverziu. nych celkov. Vzhľadom na časový aspekt v spojení Z týchto pomyselných rovín je možné vysledovať i jed- s vytváraním dátových schránok, zákonom predpokla- notlivé oblasti úpravy zákona. daný postup je pre orgány verejnej moci nastavený favori- Predmet právnej regulácie definuje zákonodarca zujúco na úkor fyzických osôb, pretože orgánom verejnej stručne v § 1 cit. zákona. V zásade je možné hovoriť moci sa dátové schránky zriaďujú bezodkladne, kým o trojakom vymedzení predmetu regulácie tohto zákona. pre fyzické osoby platí lehota troch dní. Takýto úmysel V stručnosti i samotný zákon predostiera, že sa použije zákonodarcu nie je možné než privítať vzhľadom na to, na úpravu vzťahov súvisiacich s elektronickými právnymi že akokoľvek budeme na využitie dátových schránok úkonmi štátnych orgánov, orgánov územných samo- nazerať, praktické využitie budú tieto úložiská nachád- správnych celkov a ďalších štátnych orgánov či štátom zať predovšetkým pri činnosti orgánov verejnej moci, zriadených inštitúcií (napr. Česká televize atd.), vrátane resp. vždy vo vzťahu k týmto orgánom. Na strane druhej orgánov verejnej moci (tj. napr. notárov či súdnych exe- je však otázkou, či je technicky celkom dobre možné kútorov), a to voči fyzickým a právnickým osobám tieto lehoty bez ďalšieho dodržať, resp. či aparát verejnej a následne právnických osôb voči orgánom verejnej moci nebude generovať zbytočné prieťahy i v smere moci. Jedným zo základných motívov zákonodarcu bolo korektného zavedenia dátových schránok. Nesporne rovnako umožniť elektronickú komunikáciu i medzi dôležitou otázkou je i výška nákladov, ktoré sú predpo-
Revue pro právo a technologie 109 5/2012
kladané zákonom pre zavedenie a udržiavanie príslušnej doručovaným do takejto dátovej schránky, poverená dátovej schránky. Kým o nákladoch na zriadenie dátovej osoba nebude mať prístup k dokumentom označeným schránky zákon hovorí jasnou rečou, o udržiavaní ako dokumenty do vlastných rúk. Ak vznikne potreba dátovej schránky (príp. správe technickej infraštruktúry pre poverenú osobu vstupovať do schránky i za účelom s tým súvisiacej) už mlčí. Podľa zákona tak pre všetky spracovania dokumentov určených do vlastných rúk311, spoločnosti zapísané v obchodnom registri ((vrátane bude nevyhnutné zaistiť, aby takáto poverená osoba organizačných zložiek) zriadi príslušný orgán poverený mala udelené povolenie zo strany štatutárneho orgánu výkonom zákona, t.j. Ministerstvo vnútra ČR, dátovú či zo strany fyzickej osoby, ktorej bola dátová schránka schránku bezplatne na základe podanej žiadosti. Pre zriadená (v prípade dátových schránok fyzických osôb). úplnosť je na mieste ešte podotknúť, že i v prípade, že Zákon sa tak snaží v čo najväčšej miere pridržiavať štan- obchodná spoločnosť je do obchodného registra zapi- dardnej právnej úpravy doručovania, pričom však navyše sovaná po nadobudnutí účinnosti zákona (tzn. po 1. júli zavádza možnosť získať v prípade písomností do vlast- 2009), je zriadenie dátovej schránky vždybezplatné. Od ných rúk povolenie i zo strany administrátora (viď § 8 práve uvedených nákladov je nutné odlišovať náklady ods. 7 zákona). To je praktické predovšetkým vo veľkých spojené s prípadnými správnymi poplatkami za jednot- spoločnostiach (korporáciách, organizačných zložkách livé úkony v súvislosti s dátovými schránkami. podnikov).312 S ohľadom na zavedenie inštitútu dátovej schránky V prípade analýzy jednotlivých prístupových even- sa objavila rovnako živá diskusia o otázke, kto presne tualít do príslušnej dátovej schránky sa zákonodarcovi má, resp. by mal mať, do dokumentov doručených do podarilo úspešne vyhnúť termínom ako aktivácia a deak- príslušnej dátovej schránky prístup. Pri fyzickej osobe, tivácia dátovej schránky. Namiesto týchto interpretačne u ktorej zákon predpokladá vytvorenie tzv. dátovej nepresných termínov zaviedol i v rámci tohto modelu schránky fyzickej osoby, problematika prístupu do elektronickej kontraktácie pojem „zpřístupnění“ a „zne- dátovej schránky interpretačné problémy nespôso- přístupnění“ dátovej schránky. V tomto smere si zákono- buje. Z dôvodov čisto logických to bude teda práve táto darca zaslúži i ďalšiu pochvalu, keď stanoví konzistentne fyzická osoba. V prípade právnickej osoby však situácia podmienky, na základe ktorých k takémuto sprístup- vyzerá na prvý pohľad komplikovanejšie, keďže práv- neniu dochádza. V prípade fyzických osôb je týmto nická osoba má častokrát kolektívny štatutárny orgán. okamihom prvé prihlásenie osoby oprávnenej na prístup Samotný § 8 zákona však na tieto situácie pamätá, do dátovej schránky. Zákonodarca pamätal i na situáciu, keď stanoví v treťom odseku, cit. „K přístupu do datové pokiaľ z akýchkoľvek dôvodov k takémuto prihláseniu schránky právnické osoby je oprávněn statutární orgán nedôjde bezprostredne. V tomto prípade potom platí, že právnické osoby, člen statutárního orgánu právnické osoby k prihláseniu došlo pätnástym dňom odo dňa, v ktorom nebo vedoucí organizační složky podniku zahraniční práv- boli doručené prístupové údaje (§ 9 zákona) oprávne- nické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro něž byla nej osobe. Zákon tak konštruuje obdobnú právnu fikciu datová schránka zřízena.“ Nedá sa však neuviesť, že doručenia, ako je tomu v prípade občianskoprávnych zákon v tomto smere nepamätá už na postup v prípade, či správnoprávnych predpisov. Základné varianty zne- ak sa nevedia napríklad na prístupe do dátovej schránky prístupnenia dátovej schránky potom následne podáva dohodnúť samotní vlastníci spoločnosti. Najvypuklej- § 11 zákona o elektronických úkonoch. Pre doplnenie šie sa tento problém javí v akciových spoločnostiach, je na mieste ešte uviesť, že systematika zákona rozli- kde spor o konkrétny dokument môže vyvolávať značné šuje okrem zneplatnenia prístupových údajov i prípady, problémy a vypätú atmosféru najmä medzi samotnými keď dochádza k samotnému zrušeniu dátovej schránky. akcionármi. Dá sa konštatovať, že zákonodarca spravil krok vpred, V praktickom behu elektronických kontraktá- keď pôvodnú dlhú časovú lehotu pre zrušenie dátovej cií však dochádza k mnohým ďalším situáciám, keď schránky limitoval na súčasné tri roky od úmrtia subjekt, pre ktorý je dátová schránka zriadená, nemôže fyzickej osoby či zániku právnickej osoby (bez právneho z viacerých dôvodov so svojou schránkou komunikovať, nástupcu). Bolo by len veľmi ťažké argumentovať t.j. „vyberať“ si z nej dokumenty tak, ako zákon pred- v prospech ďalšieho predlžovania tejto lehoty (takéto pokladá310. V procesných právnych predpisoch sa pre prolongatio ad absurdum by za vyššie uvedených okol- takéto či podobné situácie využíva napr. inštitút navrá- ností bolo kontraproduktívne). tenia lehoty. Zákon o elektronických úkonoch konštruuje Ďalším novým právnym inštitútom, ktorý predsta- zasa tzv. inštitút „poverenej osoby“, pričom ďalej je možné vil zákon o elektronických úkonoch a ktorý má priamy uvažovať i o podobných prípadoch – napr. ak má práv- súvis s dátovými schránkami (pričom súčasne využíva nická osoba prokuristu, bude oprávnený vstupovať do informačný systém evidencie obyvateľov), je tzv. infor- dátovej schránky spoločnosti, ktorá mu prokuru udelila. mačný systém dátových schránok. Hlavnou úlohou S ohľadom na práve uvedené je však nutné upozorniť na tohto systému je vytvorenie akejsi komplexnej databázy dichotomickú štruktúru prístupu k jednotlivým doku- spravovanej Ministerstvom vnútra (ako garantom), ktorá mentom: kým osoba, pre ktorú bola dátová schránka má uchovávať všetky relevantné údaje, a to ako o samot- priamo zriadená, má prístup ku všetkým dokumentom 311 Takúto prax je napr. v obchodných vzťahoch príslušnej právnickej osoby možné celkom iste, resp. s veľkou pravdepdoobnosťou očakávať. 310 Pre predstavu by sa dala uviesť situácia, keď je napr. fyzická osoba (pre 312 Vo velkých korporáciách je totiž značne nepravdepodobné, že by napr. ktorú je zriadená dátová schránka fyzickej osoby) hospitalizovaná v zdravotníc- generálny riaditeľ pravidelne sledoval obsah takejto elektronickej dátovej kom zariadení. schránky.
110 Revue pro právo a technologie Téma
ných dátových schránkach, tak o jej jednotlivých uží- možností, ktoré sú schopné z bezpečnostného hľadiska vateľoch a predovšetkým o jednotlivých elektronických narušovať predpokladaný účel zákona a predovšetkým úkonoch realizovaných v jeho rámci. V tejto súvislosti riadnu elektronickú kontraktáciu. je však nevyhnutné upozorniť, že správcom informač- Azda najväčším ďalším nedostatkom tu diskuto- ného systému dátových schránok je Ministerstvo vnútra, vaného modelu elektronickej kontraktácie je skutočne avšak prevádzkovateľom tohto systému je subjekt celkom práve zrejme nedostatočne nastavený režim bezpeč- odlišný, a to držiteľ poštovej licencie. Správca i prevád- nosti dokumentov doručovaných do dátových schránok. zkovateľ informačného systému, zodpovedajú za bez- O tejto otázke bolo pojednané už vyššie, a preto je na pečnostné parametre celého systému. tomto mieste vhodné iba pripomenúť, že text zákona sa Pre úplnosť je nutné uviesť, že jednotlivé, informač- nedokázal dobre vysporiadať s výmazom dokumentov ným systémom dátových schránok uchovávané informá- (údajov) po tom, čo systém vyhodnotí takýto dokument cie, sú stanovené v § 14 odseku 3 zákona. Obecne je však ako nebezpečný s rizikom počítačového vírusu. Vyššie možné konštatovať, že informačný systém uchováva bolo rovnako odkázané i na jednotlivé problémy všetky informácie týkajúce sa prihlásenia a odhlásenia prístupu do dátových schránok (obzvlášť v prípade plu- užívateľa dátovej schránky, odoslania a prijatia prísluš- rality subjektov danej entity, pre ktorú je dátová schránka ného dokumentu či zneplatnenia prístupových údajov zriadená). a zrušenie dátovej schránky. Z bezpečnostných dôvodov V súvislosti so zakotvením právneho inštitútu sa takýto rozsah informácií javí ako vhodný a v súčasnej dátových schránok sa však objavujú i ďalšie – obecnej- dobe mnohorakých bezpečnostných rizík i žiaduci. šie a možno ďalekosiahlejšie - riziká. Napriek tomu, V náväznosti na vyššie uvedené je vhodné upresniť, že zákon podáva úpravu mnohých právnych vzťahov, že všetky dokumenty doručované do dátových schránok záhadou ostáva režim právnych vzťahov mortis causa podľa zákona o elektronických úkonoch majú formu čo do existencie samotnej dátovej schránky. Jedno- dátovej správy. Je do istej miery na škodu, že samotný ducho povedané, nie je zatiaľ uspokojivo právne vyri- zákon neobsahuje legálnu definíciu dátovej správy pre ešená otázka nakladania s dokumentmi v prípade, ak účely tohto zákona. Varietu interpretačných možností, napr. fyzická osoba, pre ktorú bola dátová schránka čo sa v konečnom dôsledku in concreto bude i do budúcna zriadená, zomrie, resp. je prehlásená za mŕtvu. Podobný možné považovať za dokument doručovaný prostredníc- problém sa vynára aj v súvislosti so zánikom spoločnosti tvom a do dátovej schránky, tak nebude zrejme možné bez právneho nástupcu. Je teda celkom dobre možné, že celkom zanedbať. v prípade, ak by mala príslušná právnická osoba napr. Ako bolo uvedené už v úvode, správnym orgánom pohľadávky za ďalšími subjektmi (napr. zamestnancami na úseku bezpečnosti dátových správ je Ministerstvo atď.), ktoré by boli súdne nárokovateľné, resp. následne vnútra ČR. Samotný zákon (viď § 20 odsek 2 zákona) vynútiteľné i súdnym rozhodnutím, nie je možné reálne v tejto súvislosti dokonca stanoví, že v právomoci Minis- z dikcie zákona dedukovať, ako by sa v takomto prípade terstva je dátovú správu, ktorá obsahuje chybný formát právnickej osobe doručovalo elektronicky do dátovej alebo počítačový program spôsobilý privodiť ujmu na schránky a aký by bol i ďalší procesný postup zo strany informačnom systéme, zničiť a vzápätí o tomto úkone príslušného štátneho orgánu. upovedomiť adresáta takejto dátovej správy. Jednodu- V súvislosti s vyššie uvedeným sa javí ako problém cho povedané, doručovaná správa obsahujúca počítačový nemalého významu i situácia, ak je v prípade fyzickej vírus, resp. iný nevyžiadaný software (ktorý zákon bližšie osoby zriadená dátová schránka fyzickej osoby, do ktorej nešpecifikuje), bude v prípade, že technické prostriedky sa doručujú rozhodnutia štátnych orgánov, orgánov takúto správu detekujú, zničená. verejnej moci, teda i súdov. Nepredstaviteľnou potom V tomto prípade sa však vynára hneď niekoľko nie je skutočnosť, že takejto fyzickej osobe je doručené problémov, ktoré zákonodarca v texte zákona nijak napríklad i súdne rozhodnutie o udelení trestu za nerieši. Tým najzákladnejším je predovšetkým skutoč- spáchaný trestný čin. Otázkou, ktorá však ostáva nezod- nosť, že za predpokladu, že detekčné nástroje informač- povedaná je, aký faktický význam by následne malo ného systému vyselektujú problematickú dátovú správu, súdne rozhodnutie o udelení milosti takejto fyzickej existuje pravdepodobnosť hraničiaca s istotou, že uží- osobe za predpokladu, keď rozhodnutie o treste ostáva vateľovi nebude samotný obsah dokumentu (na ktorý v elektronickej podobe v dátovej schránke takejto sa „nabalil“ počítačový vírus) vôbec žiadnym z doteraz fyzickej osoby. Bez zamyslenia potom ďalej nie je, či možných a z technického hľadiska do úvahy pripadajú- takto nastavená dikcia zákona o elektronických úkonoch cich spôsobov doručený. Zodpovednosť za bezchybnosť nemôže byť, cum grano salis, i v kontradikcii s ústavno- doručovanej dátovej správy sa tak síce prenáša na Minis- právnymi a občianskoprávnymi inštitútmi, ako je naprí- terstvo vnútra ČR, avšak v konečnom dôsledku nemusí klad právo na ochranu súkromia. znamenať požadovaný efekt. Druhý problém spočíva Ďalším sporným momentom je finančná stránka v tom, že užívateľ dátovej schránky stráca ipso facto zákona. Pochopiteľne, za jednotlivé porušenia ustano- kontrolu nad samotným dokumentom, tzn. vlastným vení zákona môže príslušný orgán udeliť v správnom právnym úkonom, keď mu je po jeho zničení doručená konaní i pokutu. Odhliadnuc od týchto finančných pro- iba informácia o tejto skutočnosti. Samozrejme, týmto striedkov zákon ako taký nepočíta so zavedením poplat- sa súhrn prípadných problémov neuzatvára a pri hlbšej kov za zriadenie dátovej schránky. V prípade, ak by analýze je možné predstaviť si relatívne široký okruh však tomu bolo inak, mohlo by dôjsť celkom pravde-
Revue pro právo a technologie 111 5/2012
podobne k tzv. zmluvnému prímusu, teda k situácii, že gický aparát tak, aby bol nápomocný jednak pre ilust- by široké množstvo subjektov (u ktorých je zriadenie ráciu popisovaných skutočností a rovnako i pre abstra- dátovej schránky mandatórne – viď vyššie) muselo za hovanie príslušých záverov. V znení jednotlivých kapitol túto službu uhradiť príslušný poplatok. Tento aspekt by tohto článku tak boli v stručnosti popísané vybrané mal následne i druhú veľmi nebezpečnú rovinu – mono- aspekty skúmaných problematík, a to v rozsahu man- polné postavenie pri vyberaní takéhoto poplatku za zri- tinelizovanom stručným teoreticko-právnym rozborom. adenie dátovej schránky. Zásadnou skutočnosťou v tomto uvažovaní je fakt, že Pre právnu kontraktáciu je však najpálčivejšia v dynmickom priestore virtuálneho sveta nie je často- celkom iná problematikcká stránka tu stručne ilustrova- krát možné nájsť automatickú odpoveď obsiahnutú ného modelu. Je ňou dlhodobé uchovávanie dokumen- v platnom právnom predpise tak, že príslušný problema- tov v príslušnom úložisku. Nie je tu len záujem sprístup- tický aspekt je bez ďalšieho v tomto predpise upravený. niť daný dokument kedykoľvek v budúcnosti (ako je to Okrem iného potom i takýto východiskový stav je celkom za štandardných okolností možné typicky v prípade lis- jednoznačným základom pre potvrdenie, že určité špeci- tinného dokumentu), ale vôbec zachovať jeho dlhodobú fické aspekty kyberpriestoru je možné právne regulovať autenticitu, spoľahlivosť a schopnosť byť dostatočným iba na základe princípov (a poťažmo) potom pravidiel dôkazným prostriedkom pre prípad možného (súdneho) majúcich reálny základ v teoreticko-právnych výcho- sporu. V tomto ponímaní tak dátové schránky bez diskách daného právneho poriadku. Výnimkou v tomto ďalšieho zrejme neobstoja (kontiuálne prerazítková- smere nie je ani problematika elektronických kontrak- vanie príslušným časovým razítkom nie je zrovna naj- tov, ktorých vybrané teoreticko-právne aspekty boli pohodlnejšie a do budúcna ani najlacnejšie) požiadav- predmetom vybraných analýz tohto článku. Za pomoci kám na vyššie uvedené. Dlhodobá spoľahlivosť dátových vyššie ilustrovaného metodologického aparátu bola správ a v nich obsiahnutých elektronických dokumentov elektronická kontraktácia podrobená právnej analýze je tak značným spôsobom devalvovaná aj ďalšou skutoč- z hľadiska jej právneho ukotvenia v systéme právnych nosťou, a to zatiaľ dostatočne neexistujúcim spoľahli- predpisov Českej republiky a následne potom zanalyzo- vým spôsobom slhodobej archivácie jednotlivých doku- vaná podľa modelu tzv. dokonalého kontraktu. Pri tejto mentov. Bez vyriešenia tohto pálčivého problému tak analýze vyvstalo vskutku niekoľko významných neural- nie je možné dostať za dosť požiadavku, aby jednot- gických okruhov, ktoré, zdá sa, nie sú celkom uspokojivo livé právne úkony (najlepšie je tento prímer predstavi- vyriešené v platnom právnom poriadku Českej repub- teľný na zmluvách vytvorených v elektronickej podobe) liky. Na tomto mieste je tak vhodné spomúť predovšet- boli do budúcnosti dostatočne dlhodobo archovova- kým náležitosti formy právneho úkonu či zhody vôle teľné a následne použité. Istým riešením môže byť a jej prejavu v podmienkach virtuálneho sveta. Prirod- dlhodobé ukladanie práve prostredníctvom bezpečného zene, nejedná sa o výčet taxatívny, keďže prakticky každé úložiska tak, ako je s ním počítané v návrhu nového skúmané definiendum príslušných náležitostí elektro- občianskeho zákonníku. Na úplny záver tejto subka- nického kontraktu vykázalo nie uspokojivo v právnom pitoly sa nedá nespomenúť, že dátové schránky a ich poriadku ukotvený, miestami až dichotomický charakter. informačný systém vykazujú z teoreticko-právneho Na strane druhej je však skutočnosťou, že právo- hľadiska i problém so samotnou autenticitou právneho tvorca na poli príslušnej legislatívy uskutočnil niekoľko jednania. Webové rozhranie, ktoré poskytuje interface v zásade pozitívnych legislatívnych počinov, ktoré zavdali pre informačný systém dátových schránok totiž neu- kýženej právnej úprave dovtedy sporných právnych možňuje identifikovať, ktorý konkrétny subjekt správu inštitútov. K takýmto priaznivým zmenám je možné poslal a i rozhranie k prístupu cez príslušný certifikát radiť zrejme prijatie niektorých špeciálnych právnych umožňuje iba zistiť, či to bola osoba poverená alebo predpisov na úseku práva informačných a komunikač- osoba oprávnená. V žiadnom prípade však nie, o ktorú ných technológií, ako je napr. zákon o elektronickom konkrétnu osobu sa jednalo. Z tohto pohľadu potom podpise, zákon o elektronických úkonoch a autorizo- niektoré hlasy napádajúce existenciu elementárnych vanej konverzii dokumentov či ešte stále pripravovaný výstavbových prvkov riadneho právneho jednania nevy- zákon o elektronickom spise. znievajú ako irelevantné. V každom prípade, berúc v úvahu práve uvedené koncepčné posuny na úrovni národnej legislatívy, 9. Syntéza a námety de lege zásadnou otázku pre výskum realizovaný v rámci tohto ferenda článku predstavovalo potvrdenie či vyvrátenie hypotézy stanovenej na začiatku tohto článku, tzn., či je pomocou S ohľadom na jednotlivé okruhy uvedené v príslušných protriedkov práva informačných a komunikačných tech- subkapitolách tohto článku a súčasne s vedomím, že nológií možné v prípade elektronických zmlúv dostať jednotlivé tu uvedené skutečnosti si logicky nečia nárok požiadavkám na tzv. perfektný kontrakt. Z hľadiska na neomylnosť, je dôležité zhrnúť aspoň niekoľko kru- utriedenia jednotlivých záverov je pre účely tohto článku ciálnych poznatkov, ktoré sú výsledkom realizovaného možné v stručnosti tu diskutovanú hypotézu článku výskumu. potvrdiť s výhradou. Ako bolo predznačené už vyššie, pre získanie zod- Dôvodom tohto konštatovania je skutočnosť, že povedajúcich záverov v oblasti, akou je kyberpries- elektronické kontrakty, resp. elektronická kontraktá- tor, bol aplikovaný selektívne definovaný metodolo- cia odohrávajúca sa v kyberpriestore, vykazuje prima
112 Revue pro právo a technologie Téma
facie jednotlivé znaky dokonalého kontraktu v zmysle návrhov zmien právnej úpravy. Keďže na tomto mieste paltnej teórie kontraktu. V zásade je teda možné kon- nie je predstaviteľné uviesť v úvahu prichádzajúce zmeny štatovať, že jednotlivé elementy nutné k vzniku platného kasuistického charakteru, je vhodné upozorniť mini- kontraktu sú i v prípade elektronických kontraktov málne na zmeny koncepčného charakteru. Pri zohľad- naplnené. Preukazujú to i samotné modelové elektro- není jednotlivých východísk aktuálne nastavenej právnej nické kontrakty, typicky potom elektronické kontrakty úpravy nie je zrejme nutné prijímať nové právne predpisy typu click-wrap i click-through (klepnutie na virtuálne pre to, aby tieto do čo najmenších podrobností regulo- tlačidlo „Súhlasím“, resp. iné obdobé tlačidlo, je možné vali požadovaný úsek právnych vzťahov. I dnes je možné považovať za dostatočne demonštrovaný prejav vôle byť v právnej úprave vysledovať relatívne široký priestor pre viazaný príslušnými zmluvnými podmienkami daného právnu reguláciu skutočností, ktoré sa vo virtuálnom kontraktu). Výhrada však spočíva v tom, že existujú, ako svete postupne objavujú. Samozrejme, v prípade, pokiaľ bolo uvedené v samotnom texte jednotlivých subkapi- dôjde k vzniku tak zásadných nových skutočností, ktoré tol tohto článku, konkrétne prípady, kedy ani pomocou spadajú celkom mimo rámec súčasnej právnej regulá- v súčasnosti známych prostriedkov práva ICT nie je cie, bude nutné de lege ferenda príslušné právne normy možné k tejto tórii bez ďalšieho dospieť. Typicky sa skutočne prijať. V každom prípade je však potreba tak deje v prípade vybraných druhov elektronických akcentovať dôraz právnych princípov a dôkladne vnímať kontraktov, konkrétne potom kontraktov typu brow- ich zásadný význam pre právo ako také, tj. takých „más se-wrap. Ich právna záväznosť je natoľko sporná, že je práva“, z ktorých je možné následne kreovať príslušné možné tvrdiť, že v prípade tohto zmluvného typu nie sú právne pravidlá i pre účely kyberpriestoru. Vo vzťahu naplnené všetky znaky tzv. dokonalého kontraktu. Pro- k problematike samotných elektronických kontkraktá- blematickou stránkou sa v tomto konkrétnom prípade cií je možno uviesť, že doposiaľ najviac absentujúcou stáva zhoda vôle a jej prejavu, kedy z povahy jednania je explicitnejšia úprava vybraných typov elektronických príslušného kontrahenta nie je nadovšetko zrejmé, či konktraktov. Najviac bolestivo sa práve uvedené preja- púhym pôsobením na danej webovej stránke per facta vuje predovšetkým vo vzťahu k zmluvnému typu brow- concludentia udeľuje súhlas s príslušnými podmienkami se-wrap, ktorého právna závaznosť v českom platnom danej webovej služby. Zaiste je možné argumentovať právnom poriadku je značne nejasná. V situácii, keď je i v tomto prípade konzumáciou danej služby ponúka- aktuálne možné identifikovať niekoľko skupín argumen- nej jedným z kontrahentov, tzn. konkludentne vyvod- tov svedčiacich v prospech i neprospech právnej závaz- zovať platnosť takejto elektronickej zmluvy. V zásade nosti tohto typu elektronického kontraktu, bude zrejmé je však zrejme potreba zotrvať na obecnom závere, že v rámci nastavenia právnej úpravy pro futuro vhodné i prostredníctvom jednotlivých moderných informač- zvážiť, predovšetkým potom v návrhu nového občian- ných a komunikačných technológií nie je v tomto skeho zákonníka, implementáciu presnejších pravidiel prípade elektronickej zmluvy možné trvať na dodržaní pre zhodnotenie, či v danom konkrétnom prípade pôjde všetkých parametrov tzv. dokonalého kontraktu. Pri o platný právny úkon alebo nie. O ďalších úvahách týka- odpovedi na otázku, prečo je vyššie uvedená hypotéza júcich sa prípadnej budúcej právnej úpravy elektronickej potvrdená s výhradou je je možné upozorniť napríklad kontraktácie platí analogicky to, čo bolo uvedené vyššie. i na nemožnosť zjednávať niektoré vybrané kontrakty To znamená, že v situácií, pokiaľ technický rozvoj ICT prostredníctvom elektronických prostriedkov, a to pre- umožní vzniknúť takým novým skutočnostiam, ktoré by dovšetkým v prípade, pokiaľ je vyžadovaný notársky zásadne menili jednotlivé výstavbové elementy doko- zápis či iná forma špecifického overenia (napr. superle- nalého kontraktu povahovými chrakteristikami kyber- galizácia). Iné prekážky, na strane druhej, ako je naprí- priestoru, bude, bez najmenších pochybností, nevy- klad nemožnosť realizovať príslušnú formu elektro- hnutné takto vzniknutú situáciu dostupnými právnymi nickej kontraktácie so štátnymi úradmi preto, že nie mechanismami adekvátne ošetriť. V každom prípade sú adekvátnym spôsobom doriešené parametrizované však bude nutné citlivo zvažovať balanciu medzi pociťo- požiadavky na doručované elektronické dokumenty vaným nedostatkom právnej úpravy a samotnou techno- (napr. absencia podporovaných formátov pri rozsiah- logickou neutralitou kyberpriestoru. lych katastrálnych mapách pri ich posielaní prostredníc- tvom informačného systému dátových schránok atp.), Resumé javia sa v súčasnosti ako prekážky skôr tehcnikého než právneho charakteru. S rozvojom ICT však je zrejme pri For a long time, the Czech legal environment has not zohľadnení akcelerácie vývoja virtuálneho sveta možné been using just standard legal institutes that have proved očakávať ich postupné odstraňovanie. V súčasnosti je themselves over the ages. Time ago, perceived nearly as však možné uzavrieť, že pomocou jednotlivých prostri- exotic features, the internet, virtual world or cyberspace, edkov ICT je možné v prostredí kyberpriestoru z teore- are nowadays basically well-established concepts, which tickoprávneho hľadiska nechať vznikúť riadny kontrakt, the applicable law has to deal with at respective levels avšak s obmedzeniami predstavovanými predovšetkým and in an appropriate manner. The aim of the law-maker aktuálne existentnými technickými limitmi. then is not only to catch up on the existing technologi- Pokiaľ boli vyššie uvedené jednotlivé závery de lege cal advancement, but first and foremost to provide the lata, prípadne de lege aplicata, na mieste je predznačiť recipients of legal norms with an efficient and sufficient aspoň v stručnosti i problematiku možných budúcich legal protection. As the virtual environment is a quickly
Revue pro právo a technologie 113 5/2012
developing one, it is, needless to say, that this task is very nologies it is possible to arrive at a perfect contract with demanding. the specifications curtly illustrated hereinabove. Recent era and the rapid advancement of science The structure of this thesis is then as follows: there is and technology has placed high expectations not only an introduction, seven main chapters and the conclusion at products and services, but also at the corresponding designated as “synthesis and de lege ferenda suggesti- electronic features and legal institutes. What seemed ons”. Chapter two deals with the philosophical and legal to be fantasy and a dream of a few several years ago, contemplations, the methods and basic theses- namely has now become an inseparable part of every-day life of the legal positivism, the theory of the natural law, the many. Today law is in need of regulating not only hard- legal formalism and the theory of legal realism. Two copy documents, but also their electronic counterparts. subsequent subchapters than deal with the methods; With all electronic documents there emerges a need of these are the subchapters on the comparative law as the storing those and subsequently also of the legal prote- basic method and the subchapter on pragmatic method ction of such storing places over time. Such a process as the means of obtaining representative conclusions. has not only to be safe, from the factual point of view, The last subchapter of chapter two introduces the main but also from the legal one. Electronic signatures that themes and questions of this thesis. Chapter three, “the electronic contracts are furnished with need to be regu- theory of contract” then follows providing definitions of lated by law, in order to be legally safe and thus explo- the basic terms as are obligation, contract and others. itable by the parties, ensuring the executability of such This chapter also deals with legal acting, questions of contracts. It is crucial to understand that it is because of will and its demonstration. In chapter four the funda- the unordinary nature of the cyberspace and its features mental legal questions of the electronic contracting are that the urgent need of the corresponding legal regula- introduced. There is a subchapter on internet jurisdiction tion has occurred. as well as on automatic agents. Chapter five provides In such a space, where new improvements emerge the basic legal framework for the electronic contracting every day it is more than crucial to bear in mind that and chapter six follows with the written electronic con- legal theory as well as legal interpretation is the key to tracting, including the subchapter on electronic signa- understanding the respective cyberspace phenomena. In tures, click-wrap and click-through contracts. Chapter this environment the use of legal theory seems to be the seven is about the concludent electronic contracting and best practice to be adopted. As the virtual reality has chapter eight deals with specific forms of electronic con- now become a reality for broad masses of not only legal tracting. As has already been mentioned hereinabove, experts but also laymen, it has become essential that the there is a conclusive chapter bringing in some de lege law reacts to the needs of men whose activities have ferenda suggestions. now shifted from streets, shops and other places to their Despite the fact that the subject-matter of this computers. thesis is a very interesting and also a very topical one, Despite the extent of the abovementioned and its many of its aspects have been omitted, as the scope of topicality, so far there has not been written enough this thesis is limited. Nevertheless, this thesis managed on the topic. It is without any instance of doubt that to prove some of the main hypotheses stated in the for any publication it is impossible to comprise all the introduction and chapter two hereof and also succeeded features and problematic or, as the case may be, dispu- in providing at least some basic onlook and standpoint table issues of the cyberspace, as the area is not only at the questionable issues that have recently emerged in a quickly evolving one, but also a very rapidly changing the cyberspace, or rather the area of legal regulation of one. It is therefore not thinkable to rule out the possi- cyberspace. bility of a completely new sort of electronic contracts emerging overnight. From this it results that neither can Zoznam použitej literatúry this thesis reflect and solve all the questionable issues of the legal regulation of cyberspace regardless of the KNIŽNÉ PUBLIKÁCIE: fact whether it is the existing or the potential questio- nable issues. ATIYAH, P., S. An introduction to the law of contract. 4th ed., New York: Oxford University Press, 1989, 495 s., ISBN: The main aim of this thesis is therefore to provide 0-19-825632-9. a brief legal analysis of theoretical and legal bases and other specific phenomena of electronic contracting in AUSTIN, J. The Province of jurisprudence determined. Cam- bridge : Cambridge University Press, 1994. the Czech legal environment and also to compare the Czech legal regulation with the main legal aspects AMAR, A.R. The Constitution and Criminal Procedure: First Principles. Aspen Publishers, 1997. of foreign legal regulations – the German one and the Anglo-Saxon one. The main idea of this thesis is, BODNÁR, J, et al. . Pragmatizmus, realizmus, fenomenoló- bearing in mind the abovementioned, to clarify particu- gia, existencializmus. Antológia z diel filozofov. Zv. VIII. Bra- tislava, Epocha 1969. lar preconditions and determining characteristics of the so called “perfect contract theory”, as is described herei- BENTHAM, J. Of Laws in General. London : University of London, The Athlon Press, 1970. nabove. The result of the exploration of this thesis then is to prove the basic hypothesis of the thesis, that, via BENTHAM, J. An introduction to the principles of morals and the means of the information and communication tech- legislation. Oxford : Claredon Press, 1996.
114 Revue pro právo a technologie Téma
BIX, B. Handbook of Jurisprudence and Legal Philosophy. KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. Brno : Oxford : Oxford University Press, 2000. Doplněk, 2004. 458 s. ISBN 80-7239-166-6. BROWNSWORD, R. Contract law : themes for the twenty- Macková, A.; Štědroň, B. Zákon o elektronických úkonech first century. 2nd ed., Oxford: Oxford University Press, 2006, a autorizované konverzi dokumentů s komentářem, včetně souvi- 332 s., ISBN: 978-0-19-928761-1. sejících zákonů a prováděcích předpisů. Praha : Wolters Kluwer BEALE, Hugh; FAUVARQUE-COSSON Bénédicte; ČR, a.s., 2009, 528 s., ISBN: 978-80-7357-472-7 RUTGERS, Jacobien et al. Cases, materials and text on MEHREN, Arthur T. von. A general view of contract. In Contract Law. 2nd ed , Oxford: Hart Publishing, 2010, 1358 International encyclopedia of comparative law, vol. 7, Contracts s., ISBN: 978-1-84113-604-2. in general, Ch. 1. Tübingen : J.C.B. Mohr (Paul Siebeck), BUDIŠ, P.; Hřebíková, I. Datové schránky. Komentář. 1. 1982, s. 109. vydání, Praha: ANAG, spol. s r.o., 288 s., ISBN 978-80- MARMOR, A. Positive law and objective values. Oxford : 7263-617-4 Clarendon Press, 2002. CHITTY, Joseph: Treatise on Commercial Law. London, MARKESINIS, B.; Unberath, H.; Johnston, A. Nemecké 1818. záväzkové právo: Komparatívne pojednania. 2. ed. Oxford COHEN, M. R. Reason and Nature. New York, 1931. a Portland, Oregon: Hart Publishing, 2006. CONNOLY, U., QUINLIVAN, S., TORT. Cases and Mate- MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do rials. Dublin: Thomson Round Hall, 2006, s. 29-36, ISBN 1 právní argumentace. 1. vyd, Praha: C. H. BECK, 2009, 276 s., 85800 443 8. ISBN: 978-80-7400-149-9. DEWEY, John. Rekonstrukce ve filosofii. Praha 1929. OAKES, C. Rules and Reasoning: Essays in Honour of Fred Schauer. Hart Publishing, 1989. DWORKIN, R. Issues in Contemporary Legal Philosophy. Oxford : Clarendon Press, 1987. PUCHTA, G.F. Cursus der Insitutionem. Leipzig : Erβter Band (1841), 1875. ELIÁŠ, K. a kol. Občanský zákoník - Velký akademický komentář, Svazek I., Praha: Linde, 2008, 1391 s. ISBN 978- PAULSON, S. L.; PAULSON, B. L. Normativity and norms : 80-7201-687-7. critical perspectives on Kelsenian themes. Oxford : Clarendon Press, 1988. FIALA, J.; KINDL, M. a kolektiv. Občanský zákoník. Komentáť I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 1692 s. ISBN PUFFENDORF, S. On the Duty of Man and Citizen accor- 978-80-7357-395-9 ding to Natural Law. Cambridge : Cambridge University Press, 1991. FINNIS, J. Natural Law and Natural Rights, Oxford : Oxford University Press, 1980. POLČÁK, R.: Právo na internetu - spam a odpovědnost ISP. Brno: Computer Press, 2007. HILLMAN, Robert, A.. The richness of contract law: an analysis of critique of contemporary theories of contract law. RABEL, E. Das Problem der Qualifikation, 1931. Dordrecht : Kluwer Academic Publishers, 1998, 279 s. ISBN: RAZ, J. The Authority of law. Oxford : Clarendon Press, 1979. 0-7923-4336-0. RAUS, David; Neruda, Robert. Zákon o veřejných zakáz- HOLMES, W.O. Path of the Law. Kessinger Publishing, kách. Komentář. 1. vydání. Praha: Linde, 2007, 895 s. 2004. RICCO, G., M.: Internet service providers liability in Intro- IHERING, R. Zweck im Recht. Bd. I. Leipzig : 4. Aufl., duction to ICT law, Brno: Masarykova univerzita, 2007. 1877. Rozehnalová, N. Základy mezinárodního práva soukro- KELSEN, H. Pure theory of law. Berkeley : University of mého. In Základy práva. prvé. Brno : MU Brno, 1992. od s. California Press, 1967. 210-214, 219 s. učebnice. ISBN 80-210-0462-2. KNAPP, Viktor; GERLOCH, A. Vědecké metody poznání SCALIA, A. G. A Matter of Interpretation. New Heaven: práva. Praha: Ústav státní správy, 1983. Yale 509. KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin. Římské právo. Praha: SALMOND, J.; WILLIAM, J. Principles of the Law of the Panorama, 1990, 469 s., ISBN: 80-7038-134-5. Contracts, 1927. KNAPP, Viktor. Velké právní systémy; úvod do srovnávací SOMMER, Otakar. Učebnice soukromého práva římského, II. právní vědy. 1. vyd, Praha: C. H. BECK, 1996, 248 s., ISBN: díl, Právo majetkové, 2.nezměněné vyd., nákladem spolku čsl. 80-7179-089-3. právníků „Všehrd“, 1946, 356 s. KOTÁSEK, J., PIHERA, V., POKORNÁ, J. et al. Kurs SHINER, R. NORM AND NATURE: THE MOVEMENT obchodního práva – Právo cenných papírů. 5. vyd, Praha: C. H. OF LEGAL THOUGHT. OXFORD : CLARENDON BECK, 2008, 400 s., ISBN: 978-80-7179-454-7. PRESS, 1992. KRAMER, Ernst A.; PROBST, Thomas P. Defects in the SHAPIRO, S. J. Analyzing law: new essays in legal theory. contracting process . In International encyclopedia of compa- Oxford : Clarendon Press, 1998. rative law, vol. VII, Contrats in general; Ch. 11. Tübingen: SMEJKAL, V. Internet a §§§, 2.aktualizované a rozšířené Mohr, 2001, 254 s. vydání. Praha : Grada Publishing, 2001. KOHL, Uta. Jurisdiction and the Internet : a study of regula- SMEJKAL, V. a kol. Právo informačních a telekomunikač- tory competence over online aktivity. Cambridge;New York: ních systémů, 2.aktualizované a rozšířené vydání. Praha : C. H. Cambridge University Press, 2007, 323 s., ISBN: 978-0-521- Beck, 2004. 84380-5. SOMMER, Otakar. Učebnice soukromého práva římského, I. a KAUFMANN, A.; HASSEMEER, W.; NEUMANN, U. II. díl., Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, 356 s., ISBN: (Hrsg.). Einfűhrung in Rechtsphilosophie und Rechtstheo- 978-80-7357-616-5. rie der Gegenwart, C.F. Müller, 8., überarbeitete Auflage, 550 S., 2010.
Revue pro právo a technologie 115 5/2012
JEHLIČKA, Oldřich; ŠVESTKA, Jiří. Občanský zákoník : ELEKTRONICKÉ PRAMENE Komentář. 4.vyd. Praha : C.H. Beck, 1997. 14963 s. ISBN 80-717-9147-4. ELEKTRONICKÉ PUBLIKÁCIE: ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné 1, 5., jubilejní a aktualiz. vyd., Praha : Wolters Kluwer GOLDSMITH, Jack, L.; WU, Tim. Who controls the ČR, 2009, 459 s. ISBN: 978-80-7357-466-6. Internet?: Illusions of a borderless world [online]. New York ŠVESTKA, J. ; SPÁČIL, J. ; ŠKÁROVÁ, M. ; HULMÁK, : Oxford University Press, 2006, elektronická verze, 226 s. M. Občanský zákoník I. Komentář, Praha: C.H.Beck, 2008, Dostupné z: http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.acti- 398 s. ISBN: 978-80-7400-108-6. on?docID=10160558. ISBN: 9780198034803. ŠVAMBERG, G. Naše jednotné směnečné právo, Praha: V. LESSIG, Lawrence. The future of ideas: The fate of the commons Palásek a Frant. Kraus, 1941, 294 s. EAN LK0646. in a connected world [online]. New York : Random House, 2001, elektronická verze, 352 s. Dostupné z: http://site.ebrary. WRIGHT, R.G. The Autonomy of Law. Oxford : Clarendon com/lib/cuni/docDetail.action?docID=10005111. ISBN: Press, 1996. 9780375505782. ZWEIGERT, Konrad; KÖTZ, Hein. An Introduction to O´BRIANN. Zippo on the way to change internet? Dostupné Comparative Law. Přeložil Tony Weir. 3th edition. New York: z www.jurisonline.com/articles/zippo_briann_text.php. Oxford University Press, 1998, 714 s. ISBN: 0-19-826860-2. Peterka, J.: Datové schránky ante portas, Lupa.cz [online] [citované 25. marca 2009] ČASOPISECKÉ ČLÁNKY: POLČÁK, R.: Právo a evropská informační společnost. Brno : Masarykova univerzita, 2009, s. 55. Dostupné online na: BIX, B. Legal Positivism, Public Law and Legal Theory http://www.polcak.com/polcak-pravo_a_evropska_infor- Research Paper Series, Research Paper No. 03-1, University of macni_spolecnost.pdf. Minnesota Law School, 2006. POST, David G. In search of Jefferson’s moose: Notes on the state DYZENHAUS, D. Positivism´s stagnant research programe. of cyberspace [online]. Oxford ; New York : Oxford Univer- Oxford : Oxford Journal of Legal Studies, 20, 2000. sity Press, 2009, elektronická verze, 263 s. Dostupné z: http:// FULLER, L. L. Positivism and fidelity to law – a reply to site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.action?docID=10288484. professor Hart. Boston : Harward Law Rewiev. ISBN: 9780199711420. GILMORE, G. Formalism and the law of negotiable instru- RUSSELL, Stuart; NORVIG, Peter. Artificial Intelligence: ments. Creighton Law Review, 13, 1979. A modern approach. Prentice Hall: New Jersey, 1995. [citované HITTINGER, R. Natural Law as „Law“: Reflection on the 27.5.2011]. s. 31. Dostupné z: http://aima.cs.berkeley.edu/ Occasion of „Veritatis Splendor“, Am. J. Juris 39, 1994. ZANDL, Patrick. Jaký je český Internet viděný křišťálo- LLEWELLYN, K.: The Cheyenne Way. The Modern Law vou lupou?. Lupa.cz [online]. 2010-12-06, roč. 12 [citované 7. Review, Vol. 31, No. 2. Blackwell Publishing, 1968. decembra 2010]. Dostupné online. ISSN 1213-0702 LANGDELL, C. C. The Status of Our New Territories. ZANGER, L. M. Electronic Contracts: Some of the basics. Harward Law Review, 12, 1989. Dostupné z: http://www.mbc.com/db30/cgi-bin/pubs/LMZ- Electronic_Contracts.pdf. PATTERSON, E. W. Cardozo‘s Philosophy of Law: Part II. University of Pennsylvania Law Review and American Law Register, Vol. 88, No. 2. The University of Pennsylvania Law ELEKTRONICKÉ ČLÁNKY: Review, 1939. PACINI, C; ANDREWS, CH.; HILLISON, W. To agree BETTELHEIM, Natascha. Personal jurisdiction and the or not to agree: Legal issues in on line contracting. Illinois: internet: Cyber differences shed new light on existing con- Business Horizont, číslo January – February 2002. flicts.Journal of Internet Law [online], Jan2006, vol. 9, iss. 7, s. 22-28. Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp. PERRY, S. Legal Positivism: Still Descriptive and Morally cz/han/sfx/web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hi- Neutral. Oxford : Oxford Journal of Legal Studies, 2006. d=11&sid=020b77ab-2e03-4188-aa26-57e970546db2%- POLČÁK, R. Praxe elektronických dokumentů. Bulletin 40sessionmgr12&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl- Advokacie, 2011, č. 7-8, s. 59-60. 2ZQ%3d%3d#db=bth&AN=19654373. ISSN: 1094-2904. RAZ, J. The relevance of coherence.72 B. U. L. Review 273, BOGDAN, Michael. Contracts in Cyberspace And The New 1992. Regulation ”Rome I”. Masaryk University Journal of Law and SPINOZA, B. Theological-Political Treatise, kapitola IV. Technology [online], 2009, vol. 3, iss. 2, s. 219-225. Dostupné Z J.B.Schneewind. Moral Philosophy from Montaigne to z: http://mujlt.law.muni.cz/storage/1269553394_sb_02-bog- Kant, vol. 1, 1990. dan.pdf. TIERNEY, B. The idea of Natural Rights: Studies on BRUNTON, David. Pragmatic Method [online]. Butter- Natural rights, Natural Law and Church Law 1150-1625. Pies. Vloženo: 2.10.2010. Dostupné z: http://davidbrunton. Emory University Studies in Law and religion, 1997. com/2010/10/02/pragmatic-method/. WILLISTON, S. Freedom of Contract, Cornell Law Review, CEROVSKÁ, Ida. Komparácia inštitútov tortov a deliktov 6, 1921. a ich kolízneho riešenia. Diplomová práca. Masarykova univer- zita. Brno : 2008 Dostupné z: is.muni.cz/th/81478/pravf_m/ Diplomova_praca.doc ČERMÁK, Karel. Elektronický podpis – pohled soukromo- právní. Bulletin advokacie [online], 2002, č. 11-12, s. 64-77. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/files/182/BA_02_11. pdf.
116 Revue pro právo a technologie Téma
DAVIDSON, Stephen J.; BERGS, Scott J.; KAPSNER, GOLDSMITH, J., L.: Against Cyberanarchy. Chicago Law Mical. Journal of Internet Law [online], Apr 2001, vol. 4, Review, 1998, č. 65. Dostupné online na: http://cyber.law. iss. 10, s. 1-14. Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp. harvard.edu/property00/jurisdiction/cyberanarchy.html. cz/han/sfx/web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hi- GILLIES, Lorna E. Addressing the „Cyberspace Fallacy“: d=11&sid=020b77ab-2e03-4188-aa26-57e970546db2%- Targeting the Jurisdiction of an Electronic Consumer 40sessionmgr12&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl- Contract. International Journal of Law & Information Tech- 2ZQ%3d%3d#db=bth&AN=9470927. ISSN: 1094-2904. nology [online], Autumn 2008, vol. 16, iss. 3, s. 242-269. DIVELY, Mary Jo. Use of standard form contracts in the Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/web.ebs- information industry. Journal of Internet Law [online], cohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=d0f2e3b4-b12f- Sep 2002, vol. 6, iss. 3, s. 1-12. Dostupné z EBSCO- 459e-88a7-c6377600eeb4%40sessionmgr12&vid=4&hid=24. host: http://han.nkp.cz/han/sfx/web.ebscohost.com/ GIACOLETTO, Sergio. How E-Business can make Europe ehost/detail?vid=3&hid=11&sid=dd4e3108-7cd2- more profitable. InChallenges and Achievements in E-Business 416b-b1b6-5495a5858cb8%40sessionmgr11&bda- and E-Work [online]. Amsterodam, IOS Press, 2002, s. 5- 13. ta=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=b- Dostupné z ebrary: http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail. th&AN=7705514. ISSN: 1094-2904. action?docID=10116470. ISBN: 9781586032845. EXON, Susan ,Nauss. Personal Jurisdiction: Lost in Cyber- HAN, Sam, S. Predicting the Enforceability of Browse-Wrap space? Computer Law Review & Technology Journal [online], Agreements in Ohio. Ohio Northern University law review Fall, 2003, vol. VIII, no. 1, s. 21-82. Dostupné z: http://stu- [online], 2010, vol. 36, s. 31-57. Dostupné z HeinOnline: dentorgs.law.smu.edu/Science-and-Technology-Law-Re- http://www.heinonline.org/HOL/Welcome?message=Ple- view/Articles/Fall-2005/Exon.aspx. ase%20log%20in&url=%2FHOL%2FIndex%3Findex%3D- EECKE, Patrick, van; MAARTEN, Truyens; GRØNLIE, journals%252Fonulr%26collection%3Djournals. Nils, Arne. Recent events in eu internet law. Journal of HILL, J. E. The Future of Electronic Contracts in Interna- Internet Law [online], Sep 2010, vol. 14, iss. 3, s. 25-27. tional Sales: Gaps and Natural Remedies under the United Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/web. Nations Convention on Contracts for the International Sale ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&sid=dd4e3108- of Goods. Northwestern Journal of Technology and Intellectual 7cd2-416b-b1b6-5495a5858cb8%40sessionmgr11&bda- Property, 2003, vol. 2, iss 1, s. 1-34. ta=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=b- Dostupné z: http://www.law.northwestern.edu/journals/njtip/ th&AN=52980327. ISSN: 1094-2904. v2/n1/1/. EECKE, Patrick, van; MAARTEN, Truyens. Recent HUREWITZ, Barry, J.. Electronic signature standards create events in EU internet law. Journal of Internet Law contracting options. FindLaw [online]. Wilmer Cutler Pic- [online], Feb 2011, vol. 14, iss. 8, s. 29-32. Dostupné kering Hale and Dorr LLP, 2002 [cit.]. Dostupné z: http:// z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/web.ebs- library.findlaw.com/2002/Oct/24/132370.html. cohost.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&si- d=020b77ab-2e03-4188-aa26-57e970546db2%- JAMES, William. What Pragmatism Means [online]. In 40sessionmgr12&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl- What is Pragmatism. The Journal of Philosophy, Psychology and 2ZQ%3d%3d#db=bth&AN=57848386. ISSN: 1094-2904. Scientific Methods,1904, vol. 1, no. 16. Dostupné z: http:// www.marxists.org/reference/subject/philosophy/works/us/ English contract law. Wikipedia [online]. Last modified on james.htm. 18 August 2011. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/ English_contract_law. JANSA, Lukáš. Chyba v ceně zboží internetového obchodu. Právo IT [online], vloženo: 13.04.2010 [cit.]. Dostupné z: FEUER, Eva; MESSNARZ Richard; SANCHEZ, Nacho http://www.pravoit.cz/article/chyba-v-cene-zbozi-interneto- et al. Best Practices in E-Commerce: Strategies, Skills, and veho-obchodu. Processes. In Challenges and Achievements in E-Business and E-Work [online]. Amsterodam, IOS Press, 2002, s. 109-116. KLOZA, Dariusz. E-Commerce and the Recognition and Dostupné z ebrary: http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail. Enforcement of Judgements in the EU – Latest Develo- action?docID=10116470. ISBN: 9781586032845. pments. Masaryk University Journal of Law and Techno- logy [online], 2010, vol. 4, iss. 1, s. 21-33. Dostupné z: http:// FRIEDMAN, David. Contracts in cyberspace. Journal mujlt.law.muni.cz/storage/1301867635_sb_02-kloza.pdf. of Internet Law [online], Dec 2002, vol. 6, iss. 6, s. 12-15. Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/ KUNZ, Christina L.; OTTAVIANI, John E.; ZIFF, Elaine web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&- D. et al. Browse-Wrap Agreements: Validity of Implied sid=020b77ab-2e03-4188-aa26-57e970546db2%- Assent in Electronic Form Agreements. Business Lawyer 40sessionmgr12&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl- [online], Nov 2003, vol. 59, iss. 1, s. 279- 312. Dostupné z: 2ZQ%3d%3d#db=bth&AN=8898859. ISSN: 1094-2904. http://www.heinonline.org/HOL/Welcome?message=Ple- ase%20log%20in&url=%2FHOL%2FIndex%3Findex%3D- FRIMMEL, Martin. Písemná forma právního úkonu journals%252Fbusl%26collection%3Djournals. a e-mail. IT právo [online], vloženo: 21. 1. 2002. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=62154. LAO, Marina. Internet retailing and „free-riding:“ A post-leegin antitrust analysis. Journal of Internet Law FARAH, Youseph. Electronic contracts and informa- [online], Mar 2011, vol. 14, iss. 9, s. 1-24. Dostupné tik society services under the e-commerce directive.. z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/web.ebsco- Journal of Internet Law [online], Jun 2009, vol. 12 iss. host.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&sid=dd4e3108- 12, s. 3-15. Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp. 7cd2-416b-b1b6-5495a5858cb8%40sessionmgr11&bda- cz/han/sfx/web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hi- ta=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=b- d=11&sid=020b77ab-2e03-4188-aa26-57e970546db2%- th&AN=59256627. ISSN: 1094-2904. 40sessionmgr12&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl- 2ZQ%3d%3d#db=bth&AN=41128779. ISSN: 1094-2904.
Revue pro právo a technologie 117 5/2012
MAES, Pattie; GUTTMAN, Robert H.; MOUKAS, PATRIC, Andrew, S. Just-in-time click- through agree- Alexandros G. ‘Agents that Buy and Sell: Transforming ments: Interface widgets for confirming informed, unambi- Commerce as we Know IT’, Communications of the ACM, guous consent. Journal of Internet Law [online], Sep 2005, vol. Marec 1999, Vol. 42, Č. 3. [citované dňa 27. 5.2011]. s. 81-91. 9 iss. 3, s. 17-19. Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp. Dostupné z: http://dl.acm.org/citation.cfm?id=295716 cz/han/sfx/web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?- MELISSARI, Marina; SERRA, Paolo. Integrated logistic: sid=43e9b341-59a6-4f1b-a8a1-4fee05a9be77%40sessionm- a critical factor for the e-business success. In Challenges and gr15&vid=4&hid=11. ISSN: 1094-2904. Achievements in E-Business and E-Work [online]. Amstero- Promoting confidence in electronic commerce: legal issues on inter- dam, IOS Press, 2002, s. 91- 98. Dostupné z ebrary: http:// national use of electronic authentication and signature methods site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.action?docID=10116470. [online]. United Nations Commission on International Trade ISBN: 9781586032845. Law, Vídeň, 2007. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/ MITKAS, P.; SYMEONIDIS, A.; KECHAGIAS, D. et english/texts/electcom/08-55698_Ebook.pdf. al. AN Agent Framework for Dynamic Agent Retraining: RAMBARRAN, Ian; HUNT, Robert. Are Browse-Wrap Agent Academy. In Challenges and Achievements in E-Busi- Agreements All They Are Wrapped Up To Be?Tulane ness and E-Work [online]. Amsterodam, IOS Press, 2002, s. Journal of Technology and Intellectual Property [online], Spring 757-764. Dostupné z ebrary: http://site.ebrary.com/lib/cuni/ 2007, vol. 9, s. 173-203. Dostupné z: http://www.kfmlaw. docDetail.action?docID=10116470. ISBN: 9781586032845. com/library/browsewrapabstract.pdf. MATEJKA, Ján; CHUM, Václav. K právní úpravě elek- RÜHMKORF, Andreas. The lability of online auction tronického podpisu. Bulletin advokacie [online], 2002, č. 3, portals: Toward a uniform approach? Journal of s. 27-41. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/files/182/ Internet Law [online], Oct 2010, vol. 14, iss. 4, s. 3-10. BA_02_03.pdf. Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/ MATEJKA, Ján. Jaké právní předpisy lze na Internetu web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&- očekávat? Lupa.cz. [online], vloženo: 21. 4. 2004. Dostupné z: sid=020b77ab-2e03-4188-aa26-57e970546db2%- http://www.lupa.cz/clanky/jake-pravni-predpisy-lze-na-in- 40sessionmgr12&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl- ternetu-ocekavat/. 2ZQ%3d%3d#db=bth&AN=54078615. ISSN: 1094-2904. MOLNAR, D. Signing Electronic contracts. Crossroads RAYMOND, Anjanette. Imimproving confidence Magazine, Sep 2000. Dostupné z: http://xrds.acm.org/article. in cross border electronic commerce: Communica- cfm?aid=351096. tion, signature, and authentication devices. Journal of Internet Law [online], Jan 2011, vol. 14, iss. 7, s. 25-34. OPPENHEIMER, Max, Stul. Consent revisited. Journal Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/ of Internet Law [online], Jun 2010, vol. 13, iss. 12, s. 3-13. web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&- Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/web. sid=020b77ab-2e03-4188-aa26-57e970546db2%- ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&sid=dd4e3108- 40sessionmgr12&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl- 7cd2-416b-b1b6-5495a5858cb8%40sessionmgr11&bda- 2ZQ%3d%3d#db=bth&AN=57268731. ISSN: 1094-2904. ta=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=b- th&AN=51006058. ISSN: 1094-2904. SCHULTE-NÖLKE, Hans. The New German Law of Obligations: an Introduction. Iuscomp [online], 2002 [cit.]. OTEVŘEL, Petr. Neplatnost kupní smlouvy uzavřené na Dostupné z: http://www.iuscomp.org/gla/literature/schulte- internetu pro omyl prodávajícího. Právo IT [online], vloženo: noelke.htm. 07.11.2006 [cit.]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/ neplatnost-kupni-smlouvy-uzavrene-na-internetu-pro-omy- SOKOL, Tomáš. Ještě k elektronickému podpisu. Bulletin l-prodavajiciho. advokacie [online], 2002, č. 3, s. 42-46. Dostupné z: http:// www.cak.cz/assets/files/182/BA_02_03.pdf. NETUŠIL, David. Závaznost elektronických smluv v písemné podobě [online], vloženo: 29. 12. 2010 [cit.]. Dostupné z: SUTTON, Geoff. The future of Digital Marketing. In http://www.advokationline.eu/index.php/cs/advokat/advo- Challenges and Achievements in E-Business and E-Work katni-kancelar/108-zavaznost-elektronickych-smluv-v-pi- [online]. Amsterodam, IOS Press, 2002, s. 34-39. Dostupné semne-forme.html. z ebrary: http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.action?do- cID=10116470. ISBN: 9781586032845. PIECK, Manfred. A Study of the Significant Aspects of German Contract Law. In Annual Survey of Internatio- STEMPLEWITZ, Jan. Report - Bundesgerichtshof-Zivil- nal & Comparative Law [online], 1996, vol. 3, iss. 1 [cit.]. sachen (Federal Court of Justice-Private Law) 2003/2004, in: Dostupné z: http://digitalcommons.law.ggu.edu/cgi/view- Miller/Zumbansen (eds), Annual of German and European content.cgi?article=1022&context=annlsurvey&sei-redir=1#- Law 2004. Dostupné na Centre for German Legal Information search=%22study%20significant%20aspects%20german%20 [online], [cit.]. http://www.cgerli.org/fileadmin/user_upload/ contract%20law%22. interne_Dokumente/Judgments/bghviiizr37503.htm. POGGI, Christopher, t. Electronic commerce legislation An SEHNÁLEK, David. Směrnice o elektronickém obchodu Analysis of European and American Approaches to Contract - v hledáčku princip původu. Právní fórum, 2007, č. 7, str. Formation, Virginia Journal of International Law Association 241-246. Zdroj: ASPI, ASPI ID: LIT35434CZ. [online], Fall, 2000, s. 224-277. ISSN: 0042-6571. SCHMIDT, Aerount. Radbruch in Cyberspace - About POST, D.,G.: Against Against Cyberanarchy. Berkeley Tech- Law-System Quality and ICT Innovation. Masaryk Uni- nology Law Journal, 2002, č. 1. Online dostupné na: http:// versity Journal of Law and Technology [online], Fall 2009, vol. www.law.berkeley.edu/journals/btlj/articles/vol17/Post. 3, no. 2, s. 195-218. Dostupné z: http://mujlt.law.muni.cz/ stripped.pdf. storage/1269553645_sb_01-schmidt.pdf. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Jaké právní předpisy se týkají elek- tronických obchodů? Lupa.cz [online], vloženo: 17. 5. 2004. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/jake-pravni-pred- pisy-se-tykaji-elektronickych-obchodu/.
118 Revue pro právo a technologie Téma
ŠTĚDROŇ, Bohumír. Evropské právo elektronických WINN, Jane, K. Emerging Issues in Electronic Contrac- komunikací. Bulletin advokacie [online], 2005, č. 1, s. 22-28. ting, Technical Standards and Law Reform. In Rev. dr. unif. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/files/173/BA_05_01. 2002-3 [online], University of Washington School of Law, pdf. 2003, s. 699-711. Dostupné z: http://www.law.washington. THURLOW, Harry, W. Electronic contracts in the united edu/Directory/docs/Winn/Emerging_Issues_in_Electro- states and the european union. Eletronic Journal of Compara- nic_Contracting.pdf. tive Law. 2001, vol. 5.3 . Dostupné z: http://www.ejcl.org/53/ WIESE, Bill. The Enforceability of Browsewrap Agree- art53-1.html. ments. Journal of Internet Law [online], Jun 2004, vol. 7, ULRICH, Christian. Consumer Protection in E-com- iss. 12, s. 1-25. Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp. merce: Germany and the United States. Journal of Internet cz/han/sfx/web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=3&hi- Law [online], Dec 2000, vol. 4, iss 6, s. 17-24. Dostupné d=11&sid=020b77ab-2e03-4188-aa26-57e970546db2%- z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/web.ebsco- 40sessionmgr12&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl- host.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&sid=dd4e3108- 2ZQ%3d%3d#db=bth&AN=13272835. ISSN: 1094-2904. 7cd2-416b-b1b6-5495a5858cb8%40sessionmgr11&bda- WOOLDRIDGE, Michael; JENNINGS, Nicholas R. ‘Inte- ta=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=b- ligent Agents: Theory and Practice’,Knowledge Engeneering th&AN=9471134. ISSN: 1094-2904. Review. Vol. 10. Č. 2, Jún 1995, Cambridge University Pres: United States contract law. Wikipedia [online]. Last modified 1995. [citované dňa 30.5.2011]. Dostupné z: http://www.csc. on 18 July 2011. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/ liv.ac.uk/~mjw/pubs/ker95/ker95-html.html United_States_contract_law. ZUMBANSEN, Peer. Contracting in the Internet: German VUČKA, Jan. Elektronické smlouvy, IT právo, vloženo: 28. Contract Law and Internet Auctions. German Law Journal 2. 2002 [cit.]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index. [online], [cit.]. Dostupné z: http://www.germanlawjournal. shtml?x=71656. com/article.php?id=65. VUČKA, Jan. Elektronické smlouvy - část II: Click-through smlouvy, IT právo, vloženo: 11. 3. 2002 [cit.]. Dostupné z: OSTATNÉ ELEKTRONICKÉ ZDROJE: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=72344. WALKER, R. Take It Or Leave It: The Only Guide To ASPI [databáze]. Verze 13+. Wolters Kluwer, a.s., 2011. Negotiating You Will Ever Need. The Daily Resource For CELEX [online databáze]. Dostupné na: http://eur-lex. Entrepreneurs. [online], Aug 1, 2003. Dostupné z http:// europa.eu/cs/index.htm . www.inc.com/magazine/20030801/negotiation.html. Centrální katalog Právnické fakulty v Praze [online katalog]. WARNER, Richard. Journal of Internet Law [online], Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Dostupné Nov 2010, vol. 14, iss. 5, s. 18-31. Dostupné z EBS- na: http://ckis.cuni.cz/F/728ADEAX4ABUI7CPU- COhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/web.ebscohost. 4SRC318N57GF5UNJBR4KQYQVVN588G9IX-15232?- com/ehost/detail?vid=3&hid=11&sid=dd4e3108-7cd2- func=find-a-0&local_base=pf. 416b-b1b6-5495a5858cb8%40sessionmgr11&bda- ebrary [online databáze]. Ebrary, Inc., 2011. Dostupné na: ta=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=b- http://knihovna.prf.cuni.cz/index.php?option=com_con- th&AN=54596477. ISSN: 1094-2904. tent&view=article&id=171:aktualita-12&catid=43:aktuali- WIESE, Bill. Term sof use agreements. Journal of Internet ty&Itemid=1. Law [online], Oct 2001, vol. 5 iss. 4, s. 16-24. Dostupné EBSCOhost [online databáze]. EBSCO Industries, Inc., 2011, z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/han/sfx/web.ebsco- Dostupné na: http://han.nkp.cz/han/sfx/web.ebscohost.com. host.com/ehost/detail?vid=3&hid=11&sid=49b32eab-b- 3b8-4d1e-864d-441658951428%40sessionmgr10&bda- The European Telecommunications Standards Institute[online]. ta=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#db=b- Dostupné z: http://www.etsi.org/website/homepage.aspx th&AN=9478262. ISSN: 1094-2904. Evropský parlament. Parlamentní výbor. [cit. 18. 5. 2008] WEITZENBOECK, Emily M. Electronic Agents and the Dostupné na: http://www.europarl.europa.eu/committees/ Formation of Contracts. International Journal of Law & imco_home_en.htm Information Technology [online], Autumn 2001, vol. 9, iss. Google [vyhledávač]. Google Inc., 2011 [cit.]. Dostupné na: 3, s. 204-234. Dostupné z EBSCOhost: http://han.nkp.cz/ http://www.google.com. han/sfx/web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?- HeinOnline [online databáze]. William S. Hein & Co., sid=d0f2e3b4-b12f-459e-88a7-c6377600eeb4%40session- Inc, 2011. Dostupné na: http://knihovna.prf.cuni.cz/index. mgr12&vid=4&hid=24. php?option=com_content&view=article&id=138:abecedni- WEISS, Peter. E-business and Small Businesses. In seznam&catid=111:abecedni-seznam&Itemid=156#HEIN. Challenges and Achievements in E-Business and E-Work Infoportaly.cz [online deník]. Ostrava vysoutěžila rekordní [online]. Amsterodam, IOS Press, 2002, s. 173-179. paušály na mobily. [cit. 1.9. 2011]. Dostupné z: http://www. Dostupné z ebrary: http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail. infoportaly.cz/ostravsko/ostrava/7650-ostrava-vysoutezila-re- action?docID=10116470. ISBN: 9781586032845. kordni-pausaly-na-mobily WIKSTROM, Solveig; PERSSON, Christian; LENN- Justice.cz. Oficiální server českého soudnictví: nový občanský STRAND, Bo. E-commerce after the dot com descent. zákoník [online]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice. In Challenges and Achievements in E-Business and E-Work cz/cz/uvodni-stranka.html. [online]. Amsterodam, IOS Press, 2002, s. 69-90. Dostupné Ministerstvo vnitra ČR. Oficiální server MV ČR[online]. z ebrary: http://site.ebrary.com/lib/cuni/docDetail.action?do- Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/moreq2-spolu- cID=10116470. ISBN: 9781586032845. prace-ceskych-archivaru-na-tvorbe-standardu-pro-elektro- nickou-spisovou-sluzbu.aspx http://www.mvcr.cz/clanek/archivni-standardy.aspx?q=Y- 2hudW09Mw%3D%3D
Revue pro právo a technologie 119 5/2012
Ministerstvo pro místní rozvoj. Strategie elektronizace zadávání veřejných zakázek pro období let 2011 až 2015. [cit. 1.9. 2011] Dostupné z: http://www.portal-vz.cz/ CMSPages/GetFile.aspx?guid=ddc75064-617c-4a8d-a97b- d1e98d1b2305 NKC - Online katalog Národní knihovny ČR [online katalog]. Národní knihovna ČR. Dostupné na: http://aleph. nkp.cz/F/28MX535I2R7VVT396VAGY7N6RP36QF- N69UP8DGRVG6LVC73MLN-04493?func=file&- file_name=find-b&local_base=NKC. Pracovní skupina IV. UNCITRAL http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/LTD/ V11/855/64/PDF/V1185564.pdf?OpenElement. Privacy Rights Clearinghouse. Privacy and the Internet: Tra- veling in Cyberspace Safely. Dostupné na: http://www.priva- cyrights.org/fs/fs18-cyb.htm Supreme Court Center. Supreme Court Orders. ORDER LIST: 528 U.S. 1. 10. 2000 http://supreme.lp.findlaw.com/supreme_court/ orders/1999/011000.html Wikipedia [online encyklopedie]. Wikimedia Foundation, Inc., 2001 [cit.]. Dostupné na: http://en.wikipedia.org/wiki/ Main_Page. Wikipedia [online encyklopedie]. Organizace pro hospodář- skou spolučlánku a rozvoj, 2011 [cit.]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/OECD. Wilson OmniFile Full Text [online databáze]. The H.W. Wilson Company, 2011. Dostupné na: http:// han.nkp.cz/han/sfx/sfx.jib.cz/sfxlcl3?url_ver=Z39.88- 2004&ctx_ver=Z39.88-2004&ctx_enc=info:ofi/enc:UT- F-8&rfr_id=info:sid/sfxit.com:opac_856&url_ctx_fmt=in- fo:ofi/fmt:kev:mtx:ctx&sfx.ignore_date_threshold=1&rft. object_id=110975506069119&svc_val_fmt=info:ofi/fmt:ke- v:mtx:sch_svc&.
120 Revue pro právo a technologie Poznámky
Revue pro právo a technologie 121 5/2012
Kompatibilita svobodných licencí
Iveta Sedláčková
Seznam použitých zkratek...... 124 1 Úvod...... 124 2 Software obecně...... 124 2.1 Definice...... 124 2.2 Právní definice pojmu „software“...... 125 2.3 Definice dalších pojmů...... 125 2.4 Současné způsoby vývoje softwaru...... 126 2.5 Technické způsoby ochrany práv k softwaru...... 127 2.6 Právní režim softwaru a ochrana pomocí práva...... 127 2.7 Používané pojmy z oblasti licencování softwaru...... 129 2.8 Copyleft...... 131 2.9 Copyfree...... 132 3 Příklady často používaných licencí...... 132 3.1 GNU General public license...... 132 3.2 GNU Lesser general public license...... 134 3.3 BSD licence a MIT licence...... 134 3.4 Apache licence...... 135 3.5 Mozilla Public License...... 135 3.6 Common Development and Distribution License...... 136 3.7 European Union Public Licence...... 136 4 Kompatibilita licencí...... 137 5.1 Podmínky vzniku licenční smlouvy dle občanského zákoníku a autorského zákona...... 140 5.2 Soudní spory v USA...... 140 6.2 Charakter softwaru – zboží nebo služba?...... 144 6.3 Odpovědnost za vady softwaru a způsobenou škodu...... 145 7 Závěr...... 148 8 Literatura...... 148 8.1 Knihy...... 148 8.2 Články...... 148 8.3 Právní předpisy...... 148 8.4 Soudní rozhodnutí...... 149 8.5 Webové články a další zdroje...... 149
122 Revue pro právo a technologie Téma
Kompatibilita svobodných licencíe
Abstrakt
Cílem tohoto článku bylo zabývat se některými zajímavými tématy vztahujícími se ke svobodnému softwaru. Na začátku jsou definovány určité pojmy z oblasti vývoje softwaru a jeho právní ochrany. V hlavní části jsou představeny nejdůležitější svobodné licence, popsán vztah kompatibility licencí a přiblížena problematika duálního licencování a multilicencování. Poslední dvě kapitoly obsahují popis některých soudních případů týkajících se svobodných licencí a úvahu o limitaci odpovědnosti za vady a za škodu a její platnosti v českém právu. Klíčová slova
Svobodný software, open source, FOSS, autorské právo, licence, GNU GPL, multilicencování, duální licencování, copyleft, permisivní licence, odpovědnost za vady, odpovědnost za škodu
Abstract
The aim of this article was to deal with some interesting topics related to free and open source software. In the beginning, certain terms used in the field of software development and its legal protection are defined. Inthe main part, the most important free and open source licences are introduced, the relation of licence compatibility is described and the issues of dual licensing and multilicensing are presented. The last two chapters contain descrip- tion of some court cases concerning free licences and a consideration about the limitation of liability clauses and their validity in the Czech law.
Key words
Free software, open source, FOSS, copyright, licence, GNU GPL, multilicensing, dual licensing, copyleft, permissive licence, liability
Mgr. Bc. Iveta Sedláčková
[email protected] V roce 2011 získala bakalářský titul na Fakultě informatiky, v roce 2012 dokončila magis- terské studium na Právnické fakultě (obojí na Masarykově univerzitě v Brně). Při studiu se zaměřovala na právo IT, především softwarové právo a svobodné licence. Během studijní praxe získala cenné zkušenosti z oblasti soukromého i veřejného práva u advokáta JUDr. Ing. Jana Kopřivy. I nadále by se chtěla věnovat především právu IT.
Revue pro právo a technologie 123 5/2012
Seznam použitých zkratek softwaru založena. Problematické jsou nejen vztahy licencí vzájemně (a tedy možnosti spojování různě licen- AutZ - zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, covaných částí), ale také skutečnost, že některé z licencí právech souvisejících s právem autorským a o změně nemusejí být v některých právních řádech platné, příp. některých zákonů se některá jejich ustanovení nemohou použít. V někte- BSD - Berkeley Software Distribution rých zemích dokonce není platná žádná ze svobodných CDDL - Common Development and Distribution licencí, pokud není jako smlouva uzavřena v písemné License formě. Dále může dojít k situaci, že v různých právních DRM - digital rights management řádech mohou být jednotlivé pojmy vykládány různě – EUPL - European Union Public Licence již samotný termín licence je chápán ve Spojených FSF - Free Software Foundation státech a v Evropě diametrálně odlišně: v USA jde o jed- FOSS - free and open source software nostranný úkon, jímž autor uděluje povolení k jednání, GNU - GNU‘s not Unix které by bylo jinak autorským právem zakázáno, zatímco GPL - General Public License v Evropě je licence považována za dvoustranou smlouvu, IT - informační technologie kde má každá ze stran svá práva a povinnosti. LGPL - Lesser General Public License V tomto článku se budu po úvodním vysvětlení MIT - Massachusetts Institute of Technology některých pojmů a představení jednotlivých často použí- MPL - Mozilla Public License vaných licencí zabývat výše uvedenými problematickými NOZ - zákon ze dne 3. února 2012, občanský zákoník, jevy, tedy především kompatibilitou licencí, dále pak tzv. byl podepsán prezidentem dne 20. 2. 2012 duálním licencováním či multilicencováním, platností ObchZ - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a vynutitelností povinností vyplývajících z některých OSI - Open Source Initiative licenčních ujednání i situací, kdy přítomnost některých OSS - open source software ustanovení naopak může způsobit neplatnost licence. OZ - zákon č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů 2 Software obecně SlovAutZ - zákon č. 618/2003 Z. z., o autorskom práve a právach súvisiacich s autorským právom 2.1 Definice SW - software WIPO - World Intellectual Property Organization Abychom se vůbec mohli bavit o softwarovém právu, ZP - zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce musíme se nejprve shodnout nad významem použité ter- minologie. Definovat pojem „software“ není vůbec jed- 1 Úvod noduchým úkolem. Často bývá zaměňováno s pojmem „počítačový program“, ovšem i přes relativně velké V současném světě si již málokdo dokáže předsta- překrytí rozhodně nejde o synonyma. vit život bez každodenního používání informačních 2.1.1 Technické definice pojmu „software“ technologií. V této oblasti probíhá velmi rychlý tech- nologický pokrok, za kterým právo často zaostává, což Nejčastější a pravděpodobně i nejpřesnější je nega- může v praxi způsobovat nemalé problémy. Předmětem tivní definice pojmu „software“: Software je vše, co je tohoto článku je problematika svobodného softwaru, v počítači a není hardware. Pokud bychom hledali pozi- který začala v 80. a 90. letech 20. století vyvíjet skupina tivní definici, najdeme většinou výčet různých podsku- nadšenců, jež chtěla zajistit uživatelům možnost jeho pin, např. MacMillanův výkladový slovník uvádí, že jde bezplatného použití, změn a šíření; v současnosti ovšem o „programy používané počítači k vykonávání určitých jde již o zavedený podnikatelský model, kterým lze 1 úkolů“ . Webová verze slovníku Random House dispo- dosahovat zisku. Ke změně ovšem nedošlo jen na straně nuje definicí obsáhlejší, dle ní jsou software „programy vývojářů svobodného softwaru. Původní programy používané k přímé práci počítače, stejně tak i dokumentace s textovým rozhraním určené pro použití samotnými 2 podávající instrukce, jak je používat“ . Takovéto definice programátory vystřídala efektní grafická rozhraní, která ovšem často něco vynechají, zde například chybí data, jsou schopni používat i běžní uživatelé bez hlubších nad kterými jsou příslušné výpočty prováděny. Druhá technických znalostí. Vstup společností do oblasti svo- definice slovníku Random House říká, že jde o „cokoli, co bodného softwaru a jeho široké rozšíření mezi neodbor- není hardware, ale je použito s hardwarem, zejména audi- nou veřejnost a v některých zemích i do veřejné správy ovizuální materiál jako např. film, pásky, nahrávky atd.“ ovšem přináší právní otázky, které je třeba zodpovědět. 3 Zde již jsou data sice obsaženy, ovšem je na ně (tedy V komunitě kolem organizací FSF a OSI, ale i v řadách jednotlivých programátorů vzniklo již několik 1 „programs used by computers for doing particular jobs“ (Macmillan English Dic- desítek různých licencí, což způsobuje nepřehlednost tionary for Advanced Learners. 2nd ed. Oxford: Macmillan Education, 2007. s. a nejistotu nejen mezi uživateli, ale především mezi 1420). samotnými vývojáři. Relativně široce je používáno sice 2 „the programs used to direct the operation of a computer, as well as documentation giving instructions on how to use them“ (Software [online]. Dictionary.com Una- jen několik licencí, ale i tak mohou nastat problémy bridged. Random House, Inc. Změněno 2012 [cit. 13. 3. 2012]. Dostupné z: při vytváření a šíření dalších programů odvozených od
124 Revue pro právo a technologie Téma
spíše na některé druhy dat) kladen až příliš velký důraz. 2.3 Definice dalších pojmů Dle komentáře k autorskému zákonu se pak dá software ještě definovat jako„programové vybavení počítačů“, které Pro účely tohoto článku je vhodné definovat ještě má být složeno „z několika různých prvků (součástí)“.4 některé další odborné termíny. Zdrojový kód (source Co se týká pojmu „počítačový program“, jeho code) je člověkem psaný a člověku srozumitelný text definice je o poznání jednodušší. Program je uspořá- psaný v některém z programovacích jazyků. Použití daná množina příkazů, které upravují chování počítače slov a operátorů majících určitou sémantiku ve správné určitým způsobem5. Osobně se mi více líbí definice, syntaxi zajišťuje, že daný text bude určitým způsobem 9 která říká, že program je vyjádřením určitého algoritmu. zpracovatelný počítačem. Zdrojový kód je třeba nějakou Ovšem vzhledem k tomu, že obecně uznávaná definice metodou převést na instrukce procesoru, aby bylo možné algoritmu, tzv. Churchova teze6 není formálně dokaza- je efektivně provádět. To se může dít dvěma způsoby – telná, dostáváme se zde už do intuitivní roviny. interpretací a kompilací. Interpret je speciální program, který pracuje přímo se zdrojovým kódem a ten spouští 2.2 Právní definice pojmu „software“ (typicky skriptovací jazyky, např. PHP, JavaScript nebo PowerShell). Kompilátor (compiler) převede zdrojový Právo má jednu zásadní výhodu: v případě, že existuje kód do tzv. strojového kódu (machine code), který lze dostatečně kvalitní legální definice, význam daných pak nezávisle na původním zdrojovém kódu spouštět. pojmů (ať již je ten obecný odbornou či laickou veřej- Strojový kód lze ale spustit pouze na těch zařízeních, ností chápán jakkoli) pro právo je jednoznačný pro která byl zkompilován (v praxi např. zařízení pou- a nesporný. V oblasti informačních technologií obecně žívající určitý operační systém, někdy může záležet i na ale definice nebývají příliš časté, či případně jsou velmi hardwarové konfiguraci). Tento způsob je charakteris- obecné, neboť toto odvětví se velmi rychle vyvíjí a sva- tický pro některé vyšší programovací jazyky, např. C zování příliš mnoha legálními definicemi by k jednodu- nebo C++. Některé programovací jazyky používají kom- ché aplikaci práva zcela jistě nevedlo. V českém právním pilátory, které nepřevedou zdrojový kód přímo do stro- řádu tak není pojem „software“ ani „počítačový program“ jového, ale do tzv. byte kódu (byte code), který je vlastně vůbec definován. Pouze v § 2 odst. 2 zákona č. 121/2000 jakýmsi „mezijazykem“ – není již srozumitelný člověku, Sb., zákon o právu autorském, právech souvisejících ale zároveň ještě není bez dalšího spustitelný počíta- s právem autorským a o změně některých zákonů, ve čem. Je třeba jej spustit v tzv. virtuálním stroji (virtual znění pozdějších předpisů (dále jen AutZ) je řečeno, že machine). To má tu výhodu, že byte kód lze spustit na počítačový program je považován za dílo, pokud je auto- každém zařízení, pro které existuje virtuální stroj, takže rovým vlastním duševním výtvorem. kód je přenositelný mezi různými platformami. Tento Jinak je to například na Slovensku, neboť v tamním přístup je typický pro jazyk Java nebo C#.10, 11 zákoně č. 618/2003 Z. z., o autorskom práve a právach Knihovna (library) je sada funkcí (většinou tema- súvisiacich s autorským právom, ve znění pozdějších ticky zaměřených), které mohou být využívány různými předpisů (dále jen SlovAutZ) je termín „počítačový programy. Bývají v nich obsaženy obecné a často použí- program“ přímo definován7. Z pohledu evropského vané funkce, které by bylo zbytečné psát pokaždé znovu. práva je rovněž významná (i když nikoli závazná) definice Také mohou sloužit k zajištění jednotného obecného pojmu „počítačový program“ obsažená v důvodech chování a vzhledu aplikací daného operačního systému směrnice 2009/24/ES ze dne 23. 4. 2009, o právní apod. Existují 2 způsoby, jak lze knihovny používat. ochraně počítačových programů, kde je uvedeno, že „se Statické odkazování (static linking) na knihovnu „počítačovým programem“ rozumí programy v jakékoliv spočívá v tom, že funkce knihovny jsou při kompilaci formě, včetně těch, které jsou součástí technického vybavení zpracovány spolu se zbytkem programu a jsou potom (hardware). Tento výraz zahrnuje rovněž přípravné kon- součástí vzniknuvšího strojového kódu. Dynamické cepční práce vedoucí k vytvoření počítačového programu za odkazování (dynamic linking) na knihovnu přichází na podmínky, že povaha těchto prací v pozdější etapě umožní řadu až za běhu programu. Ten je tedy nejprve zkom- vytvoření počítačového programu.“ 8 Vzhledem k absenci pilován samostatně a až pro jeho spuštění je pak třeba, závazných legálních definic v našem právu je pak aby byla daná knihovna k dispozici v počítači, na kterém používán obecný význam daných termínů. program spouštíme. V operačních systémech Windows mají dynamicky odkazované knihovny typicky příponu 12 4 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, „.dll“ (z anglického „dynamic-link library“). Výhodou 2007. s. 40. dynamicky odkazovaných knihoven je jejich odlišný 5 Program [online]. Webopedia Computer Dictionary. Změněno 2012 [cit. 3. licenční režim a to, že po aktualizaci knihovny není 1. 2012]. Dostupné z:
Revue pro právo a technologie 125 5/2012
nutné znovu kompilovat celý program. Oproti tomu všechny funkce a případné chyby či požadavky na roz- výhodou staticky odkazovaných knihoven je rychlejší šíření sdělit autorovi. To velmi šetří čas na ekonomicky přístup programu k jejich funkcím a také ochrana před nákladné testování, které se jinak musí provádět, aby byly chybou uživatele13. chyby odhaleny. Vzhledem k praxi bezplatného licenco- vání a zveřejňování zdrojových kódů (o čemž bude řeč 2.4 Současné způsoby vývoje softwaru v dalších částech tohoto článku) mohou mít programy vytvářené „tržnicovým“ modelem velké množství spo- Na začátku vývoje softwaru stojí vždy analýza a návrh lupracujících autorů a v krátké době získat dostatek systému. U malých projektů není třeba tyto procesy uživatelů potřebných k testování. Častou praxí v této nijak formalizovat a stačí určité zamyšlení nad účelem oblasti je rovněž stírání hranic mezi uživatelem a pro- programu a optimálním způsobem realizace. Pro větší gramátorem (v anglicky psané literatuře často ozna- projekty je ovšem analýza problému a návrh jeho řešení čován „hacker“ – toto slovo zde nemá pouze negativní základním pilířem, bez kterého by další kroky vývoje význam, jaký je mu často přisuzován v češtině). Uživa- neměly smysl. Výstupem těchto procesů jsou pak speci- telé totiž sami mají většinou nějaké technické vzdělání fikace budoucího softwaru a různé druhy modelů (např. nebo alespoň dostatečné zkušenosti, jsou schopni poro- kontextový diagram, diagram datových toků, entitně- zumět chování programu a v případě potřeby jej mohou relační diagram, diagram případů užití…). Všechny tyto opravit či změnit. reprezentace budoucího programu jsou rovněž chráněny V posledních letech došlo k zajímavému přiblížení jako program sám, neboť AutZ stanovuje, že program uvedených způsobů. Komerční společnosti začaly mít 14 je chráněn „včetně přípravných koncepčních materiálů“ . zájem o využití výhod „tržnicového“ systému a používají Způsoby, jak může samotný software (dále také jen jiné způsoby generování zisku – např. placenou podporu „SW“) vznikat, jsou různé, od psaní přímých instrukcí či správu systémů, prodej nosičů nebo reklamních procesoru, přes vyšší programovací jazyky až k automa- předmětů a někdy také tzv. multilicencování. V těchto tickému generování větších či menších částí kódu na dnech již vyvíjejí většinu aplikací i v oblasti FOSS (free základě objektového návrhu. Všechny mají ale jedno and open source software16) právě společnosti za účelem společné – na některém stupni jejich vývoje stojí člověk dosažení zisku.17, 18 a jeho více či méně kreativní přístup, jak řešit kon- Co se týká vývoje SW v programátorských týmech, krétní problémy. Proto jsou také počítačové programy používají se různé způsoby řízení projektů, kde kromě chráněny zákonem jako autorská díla, i když mnohdy povahy programů jako kolektivních a zaměstnaneckých (vzhledem k účelnosti, programátorským zvyklostem děl mohou vzniknout i zajímavé otázky ohledně totož- a standardům, ale i k používaným zdrojům) o nich nelze nosti autora. Např. při vývoji řízeném testy (test driven říci, že jsou „jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora“ development, TDD) mají testy zásadní vliv na podobu ve smyslu § 2 odst. 1 AutZ, ale stačí, aby byly „autorovým výsledného programu, ovšem testy jako takové nepři- vlastním duševním výtvorem“. nášejí žádnou novou funkcionalitu a nejsou součástí Existují různé způsoby, jak lze způsob vývoje SW programu jako takového. Dle českého práva pak je i ale dělit. Pro podobu výsledného programu je nejzásadnější, díky formulaci § 65 odst. 1 AutZ autor testů pravděpo- zda byl psán přímo na zakázku pro konkrétního uživa- dobně spoluautorem výsledného programu, ovšem tento tele (bespoke software) nebo pro účely prodeje (tedy spíše výklad nebyl ještě v praxi potvrzen a pravděpodobně úplatného licencování) většímu množství předem neu- nebude obecně platný pro další právní systémy. rčených uživatelů (off-the-shelf software). Pro samotný Kromě samotného programování je dalším důle- průběh vývoje je pak zásadní otázkou, jestli SW vyvíjí žitým úkolem při vývoji softwaru sepsání dokumen- nějaký podnikatelský subjekt v rámci svého podnikání tace. Záleží zde sice (obdobně jako u analýzy a návrhu) za účelem zisku, či jestli jde o projekty založené na bázi na velikosti projektu, ovšem téměř pro každý program dobrovolnosti a ochoty poskytovat výsledek své práce je dokumentace potřeba, aby uživatelé věděli, jak bude ostatním. Eric S. Raymond ve své práci The Cathedral and program fungovat, aniž by museli číst celý zdrojový kód. 15 the Bazaar přirovnává první způsob ke stavbě kated- Dokumentace jistě nemůže spadnout do definice § 65 rály, která musí být pečlivě naplánována a řízena, stát na odst. 1, neboť není „přípravným koncepčním materiá- pevných základech a její stabilita musí být před použí- lem“. Může být ale samostatně chráněna jako literární váním pečlivě zkontrolována. Naopak druhý způsob dle dílo, pokud splní podmínky § 2 odst. 1 AutZ. V praxi něj připomíná tržnici – každý vytváří něco, je přítomna tak může docházet k zajímavým problémům, neboť se okamžitá zpětná vazba a nikdo tento způsob v zásadě neřídí. 16 Jde o běžně používaný termín, jehož logický význam lze spíše označit „free OR open source software“, neboť jde o sjednocení množin Free software a Open Výhodou „tržnicového“ způsobu při vývoji softwaru source software, nikoli o jejich průnik. je hlavně ona zpětná vazba – vzhledem k tomu, že dochází 17 Např. už v r. 2010 bylo 75 % linuxového jádra vyvíjeno programátory, kteří k brzkému (v porovnání s klasickým modelem katedrály jsou placeni společnostmi (BYFIELD, Bruce. FOSS: Free and Open Source Soft- můžeme říci předčasnému) uvádění takto vytvořeného ware [online]. Datamation. Změněno 30. 5. 2010 [cit. 14. 3. 2012]. Dostup- softwaru na „trh“, uživatelé mohou okamžitě otestovat né z:
126 Revue pro právo a technologie Téma
může stát, že je vytvořen program pod některou z licencí 2.6 Právní režim softwaru a ochrana po- svobodného softwaru, ovšem jediná dokumentace, která mocí práva k němu existuje je chráněna autorským právem a de facto tak uživatelům brání ve využívání svobod zaručo- I když je odpovídajícím způsobem zajištěna techno- vaných svobodnou licencí.19 logická ochrana SW, může se stát, že dojde k jejímu pře- konání, ať už technickými prostředky nebo s využitím 2.5 Technické způsoby ochrany práv chyb či neloajality lidí (v praxi mnohem častější k softwaru situace21). V takovém případě pak přichází na řadu ještě ochrana pomocí práva. Existují různé právní instituty, Základním způsobem, jak chránit software před neo- kterými lze software a obecně i další počítačová data právněným použitím, je technologické omezení přístupu chránit. k němu, a to jak během vývoje, tak i po předání SW zákazníkovi či uvedení na trh v případě off-the-shelf 2.6.1 Obchodní tajemství software. Obchodní tajemství je absolutní právo podnikatele, V prvé řadě je důležité, aby byly příslušné soubory které musí dle § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního uloženy na dobře zabezpečeném místě. Typicky jde zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ObchZ) o zamčené a zabezpečené serverové místnosti, do kumulativně splňovat následující kritéria: kterých má přístup omezený počet techniků, a to navíc jen v nutných případech (úkony v rámci běžné • Musí jít o skutečnost obchodní, výrobní či správy lze běžně provádět vzdáleně). Poté je nutné technické povahy chránit možnosti přístupu k těmto datům. To spočívá • Musí mít skutečnou nebo alespoň potenciální v zamezení vzdáleného přístupu k serverům z nezná- materiální či nemateriální hodnotu mých počítačů a omezení fyzického přístupu k počíta- • Nesmí být v příslušných obchodních kruzích čům, které mají povoleno připojení k serverům. Další běžně dostupné úrovní technologické ochrany je pak omezení přístupu • Mají být podle vůle podnikatele utajeny k předmětným souborům na úrovni operačního systému • Podnikatel jejich utajení odpovídajícím a jednotlivých programů. Spíše manažerskou záležitostí způsobem zajišťuje je pak rozdělení práce mezi jednotlivé vývojáře tak, aby Obchodní tajemství nepodléhá žádné registraci a časově co nejméně jednotlivců mělo přístup k celému programu. není nijak omezeno, trvá právě tak dlouho, jak dlouho Funkcí, která může pomoct odhalit některé proběhnuvší jsou splněny výše uvedené podmínky (§ 19 ObchZ). porušení zabezpečení je pak logování (záznam přístupů, Vzhledem k tomu, jak široce je definován věcný rozsah prováděných změn apod.). obchodního tajemství, není problém pod něj SW V poslední době bývá klasický způsob, kdy každá podřadit, a to jak v případě subjektu, který software společnost vlastní počítače a servery, nahrazován vyu- vyvíjí, tak i v případě subjektu, který software využívá žíváním tzv. „cloudu“. Jde vlastně o pronájem aktuálně (samozřejmě pouze v případech, kdy jsou splněny potřebných výpočetních zdrojů a uložišť od vlastníků ostatní podmínky). velkých serverových polí. Vzhledem k možné optima- Velmi důležitým znakem obchodního tajemství je lizaci využití zdrojů velkým množstvím uživatelů je jeho reálné utajení, které musí být zajištěno odpovída- tento způsob ekonomicky velmi výhodný, uživatelé však jícím způsobem. Zde je právní ochrana neoddělitelně ztrácejí přímou kontrolu nad svými daty. V praxi mohou propojena s ochranou technickou – bez zajištění „odpo- být data u velkých poskytovatelů chráněna mnohem vídajícího“ utajení mimoprávními prostředky nelze lépe, než v menších společnostech s vlastními servery, využít ochrany práva. V případě zveřejnění dané skuteč- neboť společnosti specializující se na poskytování těchto nosti přestávají být obchodním tajemstvím a nemohou služeb zaměstnávají odborníky, mohou si dovolit i inves- být dále chráněny, takto vzniklá škoda pak může mít tice do zabezpečení a zároveň jsou data díky velkému 20 pro daného podnikatele velké následky. Proto je nutné množství serverů chráněna proti náhodné ztrátě. Na pečlivě se zabývat bezpečností informačních technolo- druhou stranu ale poskytovatelé (zvláště tehdy, jsou-li gií. mnohem silnějším subjektem na trhu než daný uživatel) § 18 ObchZ uvádí demonstrativní výčet toho, jak často nejsou ochotni svým zákazníkům odpovídat za může podnikatel nakládat se svým obchodním tajem- vady svých produktů či případnou vzniklou škodu, stvím: „udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky některým subjektům může rovněž činit potíže, když takového užití“. Svolení k užití obchodního tajemství je ztratí kontrolu nad svými daty. nezbavuje znaku utajení (pokud při něm nedojde k jeho zveřejnění). Protože při porušení či ohrožení práva na obchodní tajemství přísluší dle § 20 ObchZ stejná ochrana jako při nekalé soutěži, bude popsána níže. 19 Why Free Software needs Free Documentation [online]. GNU Operating System. Změněno 23. 1. 2012 [cit. 9. 3. 2012]. Dostupné z:
Revue pro právo a technologie 127 5/2012
2.6.2 Nekalá soutěž V případě pracovněprávní konkurenční doložky25 je nutné, aby šlo o zaměstnance, který se může s důležitými Nekalá soutěž je dle generální klauzule v § 44 odst. 1 informacemi či postupy setkat, a aby jejich použití zna- ObchZ „jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodář- menalo pro zaměstnavatele závažnou újmu. Protože ale ském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je takto dochází k zásadnímu omezení bývalého zaměst- způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nance v možnostech pracovat ve svém oboru, přísluší nebo dalším zákazníkům“. Odst. 2 obsahuje demonstra- mu za to peněžité vyrovnání ve výši minimálně jedné tivní výčet speciálních skutkových podstat, z nichž ke poloviny průměrného měsíčního platu za každý měsíc všem může pravděpodobně dojít i při vývoji softwaru. trvání závazku. Před novelou ZP č. 365/2011 Sb. bylo I v případě, že dané jednání nelze podřadit pod žádnou toto peněžité vyrovnání dokonce ve výši celého průměr- ze speciálních skutkových podstat, může být samo- ného měsíčního platu zaměstnance. To ovšem v praxi zřejmě postižitelné pomocí samotné generální klauzule. vedlo k tomu, že uvedené ustanovení téměř nebylo pou- V rámci obchodněprávní odpovědnosti za nekalou žívané (příp. uzavírané konkurenční doložky s ním byly soutěž se může poškozený subjekt (či příp. ohrožený velmi často v rozporu), neboť zaměstnavatelé nebyli subjekt nebo osoby chránící zájmy soutěžitelů či spo- ochotni platit tak vysokou kompenzaci. V případě, že by třebitelů) domáhat proti rušiteli, aby se tohoto jednání byla doložka nespravedlivá nebo jinak porušovala platné zdržel a odstranil závadný stav, dále pak ještě přiměře- právo, může se poškozená strana dovolat vůči druhé ného zadostiučinění, náhrady škody a vydání bezdůvod- straně její neplatnosti, ve sporných případech ale musí ného obohacení. Stejná práva má díky odkazu v § 20 rozhodnout soud. ObchZ i vlastník obchodního tajemství, a to i tehdy, Konkurenční doložku ve smlouvě o obchodním když nebyl naplněný některý znak nekalé soutěže dle zastoupení26 je možno sjednat až na 2 roky, v případě generální klauzule. přílišného omezení zástupce ji pak soud může prohlásit 2.6.3 Důvěrné informace za neplatnou, nebo pouze její rozsah omezit. Existence či neexistence konkurenční doložky má pak význam Institut důvěrných informací se v českém obchod- i pro určování výše spravedlivého odškodnění v případě ním právu používá ve dvou základních souvislostech: ukončení smlouvy o obchodním zastoupení dle § 669 ve vztahu mezi společností a osobami, které jsou jejími odst. 1 písm. b ObchZ. statutárními či kontrolními orgány (příp. jejich členy)22, 2.6.5 Ochranná známka dále pak ve vztahu jednotlivých stran při přípravě, sjed- 23 návání a plnění smlouvy . Právě pro ochranu důvěrných Ochranná známka je dle českého práva „jakékoliv informací v rámci kontraktace musí být splněna jedna označení schopné grafického znázornění, zejména slova, nezbytná podmínka: dané informace musí být jako včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar důvěrné označeny. Toto pravidlo má chránit dobrou vůli výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé a právní jistotu strany, která dané informace poskytnuté odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo svým obchodním partnerem hodlá využít. V praxi ovšem služeb jiné osoby.“ 27 Ochranná známka tedy nechrání často nastává absurdní situace, kdy strany označují jako přímo určitý výrobek či službu, ale vztah tohoto výrobku důvěrné veškeré skutečnosti, které si navzájem sdělují, či služby s jeho původcem. I v oblasti SW je velké včetně např. kontaktní adresy nebo telefonního čísla množství zavedených subjektů, které jsou spojovány (i když takové informace jsou běžně zveřejněny a žádný s určitou garancí kvality (a to nejenom v oblasti pro- velký význam jim ani sama strana, které se týkají, nepři- prietárního softwaru, který je obvykle distribuován za kládá a případné porušení důvěrnosti by v této souvis- úplatu, ale i v oblasti FOSS); registrace a vymáhání práv losti nijak neřešila). Opět tedy nastává nejistota, kterých plynoucích z ochranných známek je pak další praktic- informací si druhá strana cení natolik, že by v případě kou cestou, jak chránit svá práva k vytvořenému SW jejich použití podnikla proti tomu právní kroky. (a kromě toho také právní jistotu uživatelů). 2.6.4 Konkurenční doložka 2.6.6 Autorské právo
Konkurenční doložkou lze zabránit obchodnímu Autorské právo je soubor zvláštních soukromých abso- zástupci, zaměstnanci či statutárnímu nebo kontrolnímu lutních práv autora k jeho autorskému dílu. Předmětem orgánu společnosti (příp. jeho členovi) nebo společní- autorského práva je dílo28, které je „jedinečným výsledkem kovi, aby v soutěži proti danému subjektu využil infor- tvůrčí činnosti autora“ a zároveň je „vyjádřeno v jakékoli mace, které získal v rámci vzájemné spolupráce. Zatímco objektivně vnímatelné podobě“ 29. České autorské právo je zákaz konkurence určitých osob ve vztahu ke společ- založeno na kontinentálně-evropské tradici položené již nostem24 je daný zákonem, zákaz konkurence zaměst- nance nebo obchodního zástupce je nutno zakotvit 25 § 310 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpi- smluvně, tzv. konkurenční doložkou, přičemž základním sů (dále jen ZP) požadavkem na konkurenční doložku jak v pracovním, 26 § 672a ObchZ tak v obchodním právu je její spravedlivost. 27 § 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozděj- ších předpisů 22 § 194 odst. 5 ObchZ 28 Pojem „dílo“ použitý v autorském zákoně nemá nic společného s pojmem 23 § 271 ObchZ „dílo“ používaném ve smlouvách o dílo v občanském a obchodním zákoníku. 24 § 65 ObchZ 29 § 2 odst. 1 AutZ
128 Revue pro právo a technologie Téma
r. 1886 Bernskou úmluvou o ochraně literárních a umě- 2.7 Používané pojmy z oblasti licencování leckých děl; dílo je chápáno jako projev osobnosti autora, softwaru a proto jsou autorovi dána práva, která mají chránit jeho 2.7.1 Proprietární software kreativní činnost. § 1 odst. 1, kde je „dílo“ v českém autorském zákoně definováno, obsahuje demonstra- Proprietární software je běžný typ SW, kde si autor nebo tivní výčet různých výtvorů, které jsou chápány jako případně osoba, která vykonává autorské právo, pone- autorská díla. Dle odst. 2 uvedeného paragrafu se pak chává pro sebe veškerá práva k dílu a licencí uděluje za dílo ve smyslu autorského zákona považuje i počíta- pouze práva nezbytná k užívání díla. V drtivé většině čový program, u kterého je upuštěno od požadavku jedi- případů je tato licence úplatná. Typickými příklady nečnosti, je pouze vyžadováno, aby šlo o autorův vlastní proprietárního softwaru jsou operační systémy MS duševní výtvor. V praxi totiž nelze na požadavku origina- Windows nebo Mac OS, kancelářský balík MS Office lity trvat, neboť určité problémy lze efektivně řešit pouze nebo grafický editor Adobe Photoshop. omezeným množstvím jedinečných řešení. V odst. 2 je pak dále formulována i speciální ochrana databází. 2.7.2 Bezúplatně licencovaný proprietární software (či jeho části) 2.6.7 DRM Pro rychlejší rozšíření či prezentaci proprietárního V současné době je masově rozšířena výpočetní technika, softwaru potenciálním uživatelům bývá i proprietární která dokáže během krátké doby vytvořit dokonalou software za určitých podmínek licencován zdarma. kopii původního souboru, a připojení k internetu, pro- Jedním z těchto případů je tzv. shareware, kde je střednictvím kterého mohou uživatelé celého světa sdílet omezena doba užívání či počet spuštění programu a po informace. Tato situace ovšem rozhodně nenapomáhá vypršení má uživatel možnost plnou licenci k softwaru držitelům autorských práv, neboť v takovém prostředí si zakoupit. Obdobně funguje i tzv. demoware, kde jsou nejsou schopni zabránit šíření děl, k nimž práva drží. k dispozici pouze určité funkce programu či několik Proto byly vytvořeny určité technologické prostředky, počátečních úrovní hry a plná verze je opět licencována které mají bránit jednoduchému kopírování autorsky za úplatu. Jiné druhy softwaru, tzv. nagware, sice posky- chráněných souborů. Tyto prostředky, které bývají ozna- tují zdarma plnou verzi na neomezenou dobu, ovšem čovány jako digital rights management (DRM), však často se zobrazují různá vyskakovací okna (nagging), často přinášejí spoustu nevýhod i pro legitimní uživa- která vyzívají uživatele, aby si zakoupil licenci produktu tele: nelze např. vytvořit záložní kopii pro případ poško- bez vyskakovacích oken. Zajímavostí je tzv. postalware, zení původního média, není možné převést soubor do kde autor udělí plnou licenci softwaru každému, kdo jiného formátu, aby k němu mohli mít přístup hendi- mu pošle pohlednici. V poslední době jsem se setkala kepovaní, někdy také není možné přenést soubor do s moderní verzí tohoto konceptu, kdy autor uděluje jiného zařízení apod. Přes to všechno ovšem neodrazují licenci na základě e-mailu s fotografií místa, kde uživatel skutečné porušitele, kteří si téměř s každou podobnou 32 žije . ochranou dokážou poradit a překonat ji, takže k nelegál- Asi nejdůležitějším pojmem z této oblasti je ovšem nímu sdílení chráněných dat dochází i nadále. freeware – SW, který je poskytován bezúplatně, v plné Z toho důvodu držitelé práv celosvětově prosa- verzi a na neomezenou dobu, ovšem velmi často pouze dili další legislativu, která tentokrát zakazuje obchá- pro nekomerční užití. Zajímavostí je např. licence, která zení „technických prostředků, jež používají autoři v souvis- opravňuje k bezúplatnému užívání každého, kdo během losti s výkonem svých práv podle této Smlouvy nebo podle 33 posledního roku neletěl více než 2x letadlem . I když je Bernské úmluvy a která omezují nakládání s jejich díly, freeware tedy licencován některým uživatelům zdarma, k němuž příslušní autoři nedali svolení nebo které není 30 stále jde o proprietární software, neboť uživatelé nejsou dovoleno zákonem“ . Tato praxe je ovšem dle autorky oprávněni jej měnit, studovat jeho funkcionalitu ve větší tohoto článku nešťastná, neboť nejenže nezabrání míře, než je zaručena zákonem, apod. V anglicky mlu- dalšímu porušování autorského práva (pokud někdo vících zemích dochází někdy k zaměňování termínů porušuje jeden zákon, pravděpodobně jej neodradí, když „freeware“ a „free software“, ovšem ve slově „freeware“ tím poruší zároveň i zákon jiný), ale odsuzuje do ilega- znamená ono „free“ cenu, nikoli svobodu, jak je uvedeno lity i jinak legitimní uživatele, kteří prostředky obchá- 31 dále u free softwaru. zející DRM používali v souladu s autorským právem. 2.7.3 Free software
30 Článek 11 Smlouvy Světové organizace duševního vlastnictví o právu au- Free software (česky „svobodný software“, ovšem běžně torském (publikována jako sdělení č. 33/2002 Sb. m. s.) se používá originální název, proto se jej budu držet 31 V praxi vlastně DRM působí tak, že uživateli znemožní využít výhody elektronizace daného díla (jednoduchá přenositelnost na jiná zařízení, mož- i v tomto článku) používá slovo „free“ ve významu nost jednoduše si vytvořit pro své potřeby kopii, možnost sdílení na velkou „svobodný“ („free” as in „free speech”, not as in „free beer”). vzdálenost…), čímž je vlastně přibližuje způsobu, jakým bylo dané dílo sdělo- váno dříve (tištěné dokumenty, analogové zvukové nosiče, obrazy, papírové fo- 32 KLINZMANN, Martin. LicenseCrawler [počítačový program]. Klinz- tografie…). Na workshopuTheory of Cyber Law v rámci konference Cyberspa- mann.org. Změněno 13. 2. 2012 [cit. 10. 3. 2012]. Dostupné z:
Revue pro právo a technologie 129 5/2012
Takovýto software musí splňovat pravidlo, že zachovává • Dostupnost zdrojového kódu (v nejlepším uživatelům 4 základní svobody: případě šíření přímo spolu se spustitelnou verzí programu) • svoboda spustit program za jakýmkoli účelem • Možnost vytvářet odvozená díla a distribuovat • svoboda studovat, jak program pracuje, a měnit jej je pod stejnou licencí tak, aby dělal, co si přejete (předpokladem je přístup • Možná omezení z důvodu integrity autorova ke zdrojovému kódu) kódu (např. nutnost jiného názvu odvozeného • svoboda dále šířit kopie a pomoct tak někomu díla) jinému • Zákaz diskriminace osob nebo skupin • svoboda šířit vámi změněný program a tím dát • Zákaz diskriminace účelu použití celé komunitě šanci využít vaše změny (předpo- 34 • Licence se má vztahovat i na všechny další uži- kladem je opět přístup ke zdrojovému kódu). vatele Free software vzniká ve velké komunitě kolem Free • Licence nesmí být vázaná na produkt, v rámci Software Foundation (FSF), což je nezisková organizace něhož je program získán (tentýž program má založená Richardem Stallmanem v r. 1985 za účelem být licencován všem uživatelům stejně, bez propagace a rozšiřování svobody uživatelů počítačů ohledu na to, jak jej získali) a obrany jejich práv. • Licence nesmí zakazovat použití nebo dis- Základní filozofií FSF je, že veškerý SW by měl tribuci jiného softwaru (např. tím, že by na být vyvíjen jako free software, aby zaručoval všem uži- stejném médiu mohl být distribuován pouze vatelům co největší svobodu. Vývojáři by měli vytvářet další open source software) software, který sami potřebují, a při té příležitosti • Technologická neutralita37 ho poskytnout k dispozici i ostatním. K tomu se jeví Výše uvedenou definici vytvořila a spravuje Open Source jako nejlepší způsob tlačit na ostatní tvůrce, aby příp. Initiative, což je nezisková organizace, která se zabývá odvozená díla šířili rovněž pod licencemi, které uži- hlavně zjišťováním a potvrzováním, že daná licence je vatelům svobody zajišťují. Svoboda uživatelů je tak opravdu open source. K tomu vlastní ochrannou známku vykoupena omezením svobody vývojářů rozhodnout se, OSI certified, jejíž použití umožňuje takto prověřeným jak se svým dílem odvozeným od jiného naloží. Je ale projektům. Zároveň vede seznam licencí, které definici pravdou, že většina běžných programátorů se filozofic- open source splňují. kými dopady až tak nezabývá a nic jiného by je k vytvá- OSI se původně oddělila z FSF. Její zakladatelé se ření svobodného SW nepřimělo. FSF poskytuje zázemí 35 snažili přiblížit free software komerčním subjektům, aby pro vývoj operačního systému GNU , se kterým začal 36 do této oblasti dostali kapitál. Setkávali se ovšem s nepo- Richard Stallman již v r. 1983. Právě za účelem jeho chopením, protože pro většinu společností bylo slovo ochrany poprvé vznikla licence GNU GPL, jíž se budu „free“ chápáno jako „nedá se na tom vydělat“. Proto byl dále věnovat ve třetí kapitole. vytvořen termín open source software, tato komunita se 2.7.4 Open source software začala méně zabývat filozofií a více marketingem. 2.7.5 Free and open source software Open source software (česky „software s otevřeným zdro- jovým kódem“ nebo krátce „otevřený software“, zkráceně Mezi FSF a OSI panuje jistá rivalita. Z části je to jejich OSS) je další druh neproprietárního softwaru. Ačkoli konkurenčním vztahem, zčásti nepochybně i odlišným význam názvu je zřejmý, nestačí pouze zveřejnění zdro- náhledem na samotnou filozofii tvorby neproprietárního jového kódu, ale musí být splněny všechny následující softwaru. FSF mnohem více propaguje svobodu uživa- předpoklady: tele a význam slova „free“ v názvu a snaží se o „eticky • Volné další šíření správný“ přístup k vývoji, distribuci a užívání softwaru. Oproti tomu OSI se specializuje spíše na ekonomickou prospěšnost otevřených zdrojových kódu a spolupráce
34 Volný překlad pravidel dostupných na webu (What is free software?: na projektech, kterou mohou využít i komerční společ- The Free Software Definition [online]. GNU Operating System. Změněno nosti. 26. 2. 2012 [cit. 8. 3. 2012]. Dostupné z: V praxi ovšem není moc rozdílů mezi free softwarem
130 Revue pro právo a technologie Téma
většině zemí v řádu desítek let od smrti autora, pro oblast 2.8 Copyleft softwaru je až nesmyslně dlouhá, vezmeme-li v úvahu, že programy se používají maximálně několik let, než přijde Copyleft je nástroj, jakým licence FOSS (ale i další kompletně nová verze.38 I někteří autoři softwaru se roz- obdobné licence např. z oblasti výtvarného umění či hodují „věnovat“ takto již za svého života dílo veřejnosti literatury) zajišťují, aby i odvozená díla poskytovala uži- k jakémukoli užití bez nároku na svá autorská práva. vatelům stejná práva, jako dílo původní. Copyleft je Dříve to šlo např. v USA, ale v r. 1988 i tam začala platit založen na autorském právu (copyright), neboť právě to Bernská úmluva, dle níž by úplné vzdání se autorských dává autorovi právo rozhodnout o tom, jak má být jeho práv nemělo být možné. Toto pravidlo je pak přejato i do dílo využíváno. Autor pomocí něj tedy zakáže distribuci našeho autorského zákona, podle kterého se autor svých modifikovaných verzí svého díla, pokud nebude splněna osobnostních práv přímo nemůže vzdát (§ 11 odst. 4 určitá podmínka, konkrétně licencování pod stejnou (či AutZ), obdobná prohlášení jsou tedy (nejen) dle našeho obdobnou) licencí. Licencím, které obsahují copyleft, se práva neplatná. někdy říká virální licence, neboť daný software „nakazí“ V této souvislosti je zajímavé srovnání autorského a veškerá odvozená díla musí být poté takto licencována. práva např. s právem vlastnickým. Vlastnického práva Existují různé úrovně copyleftu: silný copyleft se totiž na rozdíl od autorského můžeme kdykoli vzdát vyžaduje licencování veškerých odvozených děl tou (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění poz- samou či ekvivalentní licencí, slabý copyleft se používá dějších předpisů (dále jen OZ) explicitně sice dere- pro některé knihovny, aby mohly být dynamicky odka- likci neupravuje, ovšem sám s ní počítá39, stejně tak zovány ze všech možných programů. Dále ještě existují jako právní teorie). Účelem tohoto rozdílu je ochrana takzvané permisivní licence, které obsahují velmi málo autora před tím, aby byl vydavatelem (tedy ekono- omezení adresáta – typicky vyžadují pouze určitou micky silnější stranou vzájemného vztahu) nucen vzdát poznámku o autorském právu, značení změn a vylou- se veškerých svých práv k dílu. Na důležitosti takovéto čení odpovědnosti. Od takto licencovaného softwaru ochrany umělců (např. spisovatelů, muzikantů apod.) pak může být odvozen i software proprietární. se pravděpodobně nic nezměnilo ani v dnešní době, Hlavním využitím copyleftu je tedy znemožnění ovšem pro účely ochrany práv k softwaru je i tahle sku- zahrnutí daného zdrojového kódu např. do proprietár- tečnost (obdobně jako délka ochrany po smrti autora) ního produktu. Může ovšem způsobovat i problémy ve spíše nepraktická. Když ještě vezmeme v úvahu fakt, že spolupráci komunity kolem FOSS, protože formulace vývoj softwaru není uměním, ale spíše hledáním prak- copyleftu v jednotlivých licencích se značně liší (a to tických řešení reálných problémů,40 nabízí se otázka, zda nejen silou copyleftu, ale i jeho přesnou definicí). Může je ochrana pomocí autorského práva (navíc právě taková, se pak stát, že různě licencované části nelze spojit do jako je ochrana literárních děl) správným způsobem, jak většího celku, neboť výběrem jedné z licencí (či příp. k právní ochraně softwaru přistupovat. Dle komentáře nějaké třetí) by byla druhá licence porušena. V této sou- k AutZ byla v 70. letech 20. stol. připravována v rámci vislosti hovoříme o takzvané kompatibilitě licencí. WIPO ochrana počítačových programů sui generis, Dlouhou dobu nebylo jasné, jestli je vůbec copyleft ovšem nakonec byla prosazena ochrana pomocí práva jako takový platný a vymahatelný, zvláště v rámci autorského. V poslední době se začínají opět objevovat Evropské unie. Andrés Gaudamuz ve svém článku snahy o průmyslověprávní ochranu softwaru, ovšem za Viral contracts or unenforceable documents? Contractual zachování stávající ochrany autorskoprávní.41 validity of copyleft licenses k této problematice uvádí, že Řešení uvedené otázky není předmětem tohoto v případě, kdy jde o spotřebitelskou smlouvu (což se dle článku, ovšem nezbývá než podotknout, že současnou textu směrnice může stát velmi často, někdy dokonce lze legislativou je autorovo právo (ve smyslu přirozenopráv- mluvit o spotřebitelské smlouvě i tehdy, když je spotře- ním, nikoli „autorské právo“ dle AutZ) k dílu ve sku- bitelem právnická osoba), musíme se zabývat tím, jestli tečnosti vlastně omezováno tím, že se svých zákonných je daná podmínka opravdu nepřiměřená a hlavně tím, práv nemůže ze své vůle svobodně vzdát.42 jestli byl poskytovatel v dobré víře. Autor zde dochází k závěru, že ustanovení o copyleftu nepřiměřeně nezvý- hodňuje poskytovatele, neboť „je jasně napsáno, neobsa- huje žádné skryté nástrahy a poskytovatel se nesnaží využít slabou pozici spotřebitele, protože ten má vždy možnost 38 Navíc, software je silně vázán na hardware – vzhledem k technologickému software nepoužívat, pokud si tak přeje, a dokonce si může pokroku pak pravděpodobně po vypršení ochrany nebude již (mimo muzea) najít obdobný software, který nepoužívá licenci s copylef- daný software na čem spustit. tem“ 43. Co se týká platnosti copyleftu ve vztahu k podni- 39 Např. § 135 odst. 4 OZ kateli (který software dále distribuuje nebo mění v rámci 40 Pro účely jeho ochrany bylo navíc třeba přijmout výjimku, neboť velmi často nesplňuje obecné požadavky AutZ na dílo své podnikatelské činnosti), neměl by být s tímto usta- 41 KŘÍŽ, Jan, HOLCOVÁ, Irena, KORDAČ, Jiří, KŘESŤANOVÁ, Vero- novením žádný větší problém, zvláště s přihlédnutím nika. Autorský zákon a předpisy související, komentář. 2. aktualizované vyd. Praha: k výsledkům soudních sporů v posledních letech pro- Linde Praha, a. s., 2005. s. 51. běhlých v Německu44. 42 Takováto ochrana proti samotné vůli autora je velmi podobná přístupu, který zvolil Evropský soud pro lidská práva ve věci D. H. proti České republice, 43 GAUDAMUZ, Andrés. Viral contracts or unenforceable documents? kde mimo jiné prohlásil, že rodiče nebyli dostatečně kompetentní k rozhodová- Contractual validity of copyleft licenses. E.I.P.R. Roč. 2004, č. 8, s. 331 - 339. ní o svých dětech. (rozsudek ze dne 13. 11. 2007 ve věci stížnosti 57325/00 D. Dostupné z:
Revue pro právo a technologie 131 5/2012
2.9 Copyfree Pokud bychom tedy považovali licenci za jedno- stranný právní úkon, jejím porušením nedojde k porušení Copyfree je slovo, které má symbolizovat osvobození žádné smlouvy, ale k porušení autorského práva. V případě ode všech restrikcí přinášených jak autorským právem, sporu by pak držiteli práv stačilo to, že porušitel dále distri- tak copyleftem. Iniciativa Copyfree analyzuje jednotlivé buuje dílo nad rámec jeho souhlasu. Porušitel by pak buďto texty licencí a ověřuje, jestli splňují její požadavky: musel uznat, že nemá povolení k dalšímu šíření díla, nebo tvrdit, že povolení má, a prokázat, že splňuje jeho pod- • svobodné použití 51 • svobodné šíření mínky. I v případě, kdy je licence chápána jako jedno- • svobodné změny a odvozená díla stranný právní úkon bez možnosti obrany proti porušení • svobodné kombinování díla s jinými smlouvy, je tedy možné domáhat se nápravy v případě • všeobecné použití.45 jejího porušení. Chápání GPL (a licence obecně) jako jednostranného úkonu je např. v USA převládající teorií, Filozofií tohoto hnutí je požadavek, aby byla zaručena ovšem nikoli jedinou. Zvláště v souvislosti s propri- práva dělat s dílem „úplně cokoli“ nejenom uživatelům, etárním SW se objevují názory, že licence na SW by ale i vývojářům, kteří na jeho základě dále něco vytvá- měly být chápány jako smlouvy, neboť nejenže obsahují řejí. Podobně jako copyleft se i princip copyfree uplat- nějaké ujednání o ceně52, ale často i jiné závazky uži- ňuje především u SW, není ale vyloučeno (spíše je dopo- vatele nad rámec tradičních podmínek licence. Eben 46 ručováno ) jeho použití na jakákoli jiná autorská díla. Moglen uvádí, že licence začaly být jako smlouvy chápány až ve 20. století, kdy do nich převážně tvůrci proprietár- ního softwaru začali přidávat ustanovení zavazující uži- 3 Příklady často používaných vatele, se kterými musel souhlasit, takovéto licence jsou tedy licencí spíše kontrakty. GNU GPL je oproti tomu klasickou jedno- strannou licencí.53 3.1 GNU General public license V USA je sice výše uvedený závěr použitelný, v oblasti kontinentálního práva ovšem narážíme na Licence GNU GPL (General Public License) jsou vytvo- jeden zásadní problém: práva k SW zde bývají udělo- řené Free Software Foundation a jsou bezkonkurenčně vána na základě smlouvy, která může být někdy i defi- nejpoužívanějšími licencemi FOSS. V současné době je nována zákonem54. Aby tedy mohla být GPL platná, většina FOSS ještě stále licencována pod GNU GPL musí ji být možné v těchto právních řádech považo- v. 247, i když ji pomalu začíná nahrazovat novější verze. vat za smlouvu. To zohlednila i sama FSF při přípravě Pro obě (a vlastně i ostatní licence vytvořené FSF) platí, její 3. verze, kde v prvním konceptu byl článek 9 nazván že chápou licenci jako udělení práv, nikoli jako smlouvu. „Not a Contract“ 55 („Nejde o smlouvu“), ve výsledné verzi Právník FSF, Eben Moglen, vysvětluje, že licence byla byl tento název nahrazen termínem „Acceptance Not původně jednostranným povolením k použití majetku Required for Having Copies“ 56 („Souhlas není potřebný pro někoho jiného, zatímco smlouva je výměnou závazků, držení kopií“). Tento přístup je taktéž dobře použitelný kde každá strana něco slibuje té druhé.48 Licence je tedy v případě porušení licence – jednoduše ho lze považo- FSF považována za jednostranný právní úkon, který vat za porušení smlouvy. Mohou zde ale vznikat situace, není založen na tom, že by druhá strana slíbila chovat se kdy by došlo k extrémní nespravedlnosti vůči poruši- v jejích mezích, ale na tom, že bez licence by dané právo teli licence, např. v případě, že by do rozsáhlého pro- neměla vůbec a musí se tedy držet v jejích mezích.49 Pamela prietárního softwaru bylo chybou jednotlivce zahrnuto Jones přirovnává licenci k rybářskému povolení – jeho malé množství kódu licencovaného GPL. Pokud by šlo držitel je oprávněn lovit ryby za určitých podmínek, jejichž o smlouvu, v takovém případě by byla jediná možnost, porušení vede ke ztrátě onoho oprávnění (a případně jak chybu napravit: zveřejnit zdrojový kód celého díla i dalším právním následkům).50 a distribuovat je pod licencí GPL. Takovýto drastický způsob ovšem ani sama FSF nepředpokládá a nepoža- 45 The Copyfree Standard Definition [online]. Copyfree.org. [cit. 5. 3. 2012]. duje. Další nepříjemnosti mohou nastat např. v tom, že Dostupné z:
132 Revue pro právo a technologie Téma
často na jedné straně licence větší množství různých patenty nebo autorským právem, původní poskytova- subjektů, které spadají pod různé jurisdikce. Nelze tel licence může působnost této licence explicitně geo- rovněž ani jednoduše vyčíslit škodu, která vznikla nedo- graficky omezit. V případě, že by někdo chtěl programy držením GPL.57 nebo části programů licencované GPL v. 2 použít ve Ani to, že lze licenci chápat i jako smlouvu, jí ovšem svobodném projektu, který je jinak licencovaný, musí se nezajišťuje platnost ve všech právních řádech – např. slo- domluvit přímo s autorem daného programu a požádat venské právo nejenže neobsahuje explicitní ustanovení, ho o povolení. které by umožňovalo nabídku licenční smlouvy učinit Na závěr jsou dvě (jak je i v proprietárních softwa- vůči neurčitému okruhu osob a souhlas vyjádřit prove- rových licencích obvyklé, i když to nemusí být dle někte- dením určitého úkonu (§ 46 odst. 5 a 6 českého AutZ), rých právních řádů platné smluvní ujednání) majusku- ale dokonce vyžaduje pro licenční smlouvu písemnou lemi napsaná ustanovení o tom, že neexistuje žádná formu (§ 40 odst. 2 slovenského autorského zákona58), záruka nad rámec toho, co vyžadují právní předpisy. takže GPL (ani většina dalších softwarových licencí) dle Autor nebo distributor poskytují program zdarma, tak, slovenského práva nejsou platné a vymahatelné licenční jak je, bez jakékoli záruky. Riziko kvality a výkonnosti smlouvy. I přes kritiku příslušných organizací, jako např. programu leží na uživateli, v případě vad nese uživatel Free Software Foundation Europe (FSFE)59 ale situace náklady veškeré nutné údržby, oprav nebo úprav. Držitel zůstává i nadále beze změny. autorského práva či distributor nebude rovněž odpo- vědný za žádnou škodu vyplynuvší z použití programu 3.1.1 Verze 2 nebo nemožnosti jeho použití či neschopnosti programu spolupracovat s jinými programy, a to i když by byli upo- GNU GPL v. 2 tvoří 12 ustanovení, která obsahují zornění na možnost takových škod.60 podmínky, za jakých je možné licencované dílo kopíro- vat, distribuovat a měnit. Tato licence uděluje právo dis- 3.1.2 Verze 3 tribuovat dílo ve formě zdrojového kódu pod jedinou podmínkou, že spolu s ním bude distribuováno sdělení Nová verze GNU GPL z roku 2007 je postavená na o autorském právu a vyloučení záruky. Dále je možné předchozí, ovšem již v samotném přístupu a způsobu distribuovat pozměněný zdrojový kód s tím, že u všech psaní byly uplatněny některé změny. Předchozí verze změn musí být vyznačen jejich autor a datum, výsledné totiž používala některé termíny bez jejich předchozí dílo musí být licencováno všem třetím stranám zdarma definice, což způsobilo, že se mohl lišit výklad v závislosti pod touto licencí a pokud je výsledný program inter- na významu, který danému slovu přikládaly konkrétní aktivní, musí se po spuštění zobrazit příslušné sdělení právní systémy. Proto je hned v úvodu několik definic, o autorském právu a vyloučení odpovědnosti. Dále je které se snaží co nejpřesněji definovat význam daných možné distribuovat i dílo (ať už původní nebo změněné) pojmů. To zlepšilo čitelnost samotných pravidel, i když ve spustitelné formě, pokud jsou splněny následu- se (nejen tímto) text o poznání prodloužil. K dalším jící předpoklady: je připojen kompletní odpovídající změnám patří ustanovení eliminující předpisy o zákazu strojově čitelný zdrojový kód, příp. je možné připojit obcházení DRM v oblasti Free software: prosté sdělení, pouze písemnou nabídku jeho poskytnutí nebo na že jakýkoli Free software, který implementuje DRM, takovou písemnou nabídku odkazovat. nemůže být považován za „efektivní technologický Veškeré další způsoby kopírování, změn, distribuce způsob ochrany“ ve smyslu předpisů, které obcházení nebo podlicencování jsou zakázány a automaticky ruší DRM zakazují. Takovýto software tedy půjde i nadále práva poskytovaná touto licencí. Nikdo nemá povinnost legálně „obcházet“. Dále je obsaženo ustanovení proti licenci přijmout, ovšem distribuce a měnění programu tzv. tivoizaci61 – jde o praxi některých výrobců, které jsou zakázány autorským právem a bez přijetí licence do určitého svého zařízení nainstalují Free software, ale tedy tyto činnosti nejsou možné. Proto jsou právě tyto znemožní jeho změnu uživateli, který si dané zařízení úkony (distribuce nebo změny) považovány za konklu- koupí. V licenci je tedy stanoveno, že distributor musí dentní souhlas s podmínkami této licence. V případě poskytnout veškerá data nutná k tomu, aby uživatel sám distribuce původního díla získává adresát automaticky mohl software změnit. tuto licenci od původního autora. V případě, že by došlo Další změna je reakcí na patentové spory, které se k nějakému konfliktu povinností vyplývajících z této zejména v USA objevily. Licence v současnosti nutí licence a ze smlouvy, rozhodnutí či jiného právního držitele patentu, aby zároveň s licencí udělil třetím důvodu, nikdo není oprávněn porušit povinnosti vyplý- stranám i bezplatné právo k využití příslušných patentů, vající mu z této licence, ale zároveň jej licence nijak neo- jejichž je držitelem. K upřesnění a zjednodušení došlo pravňuje porušit jiné závazky. V této situaci je tedy zne- možněno využití práv udělených licencí. Pokud je dis- 60 GNU GENERAL PUBLIC LICENSE: Version 2, June 1991 [online]. GNU Operating System. Změněno 28. 6. 2007 [cit. 5. 3. 2012]. Dostupné z: tribuce licencovaného díla v některých zemích omezena
Revue pro právo a technologie 133 5/2012
také v oblasti kompatibility licencí. Je přímo obsaženo jsou pak vlastně jen výjimky vůči GPL v. 3. To plně ustanovení o kompatibilitě s Affero GPL, která se používá odpovídá současnému trendu v rámci komunity kolem v prostředí webových aplikací. Dále je pak umožněno FSF, která se snaží o co nejširší využití copyleftu v projektech licencovaných GPL využívat kód licen- a nahrazování LGPL samotnou GPL. Tato strategie covaný některými dalšími licencemi, kde kompatibilitě zajišťuje, že některé knihovny není možné použít v pro- bránila ustanovení v praxi neúčinná či nepodstatná.62 prietárních dílech, což dává komunitě FOSS výhodu Uvedením výjimky systémových knihoven je zajištěno, proti tvůrcům proprietárních programů, kteří si musejí že každý distributor nemusí znovu zveřejňovat zdrojový dané knihovny dopsat sami.67 Má to ale taktéž některé kód široce rozšířených knihoven obsažených v obvyk- nevýhody – nemusí dojít k tak širokému rozšíření a pou- lých balících informačních systémů nebo kompilátorů žívání dané knihovny (což zajišťuje snadnější testování použitého jazyka. a hledání chyb, ale i možnosti dalšího vývoje) a hlavně Nově licence obsahuje možnost, jak při porušení to ztěžuje spolupráci i v rámci samotné FOSS komunity. opět práva nabýt: stane se to automaticky, jakmile daná osoba přestane licenci porušovat, ovšem pokud držitel 3.3 BSD licence a MIT licence autorského práva do 60 dnů takového člověka kon- taktuje, práva se obnovují jen tehdy, pokud šlo o první Jde o rodinu velmi permisivních licencí založených na takovýto prohřešek a bude napraven do 30 dní. Jinak licenci vytvořené pro operační systém BSD (Berkeley záleží na konkrétní dohodě daného držitele a porušitele. Software Distribution) na univerzitě v Berkeley v 80. Všechny tyto změny (dle vyjádření FSF) měly ten efekt, letech. I v současnosti patří k nejpoužívanějším per- 68 že „byl posílen copyleft, svoboda uživatelů je lépe chráněna, misivním licencím. V praxi se používají různé verze ale zároveň je umožněna lepší spolupráce v rámci komuni- licence, které se vzájemně mohou lišit, vždy ale obsahují ty“.63 2 základní podmínky dalšího šíření či distribuce změ- něného díla: 3.2 GNU Lesser general public license • opětovná distribuce zdrojového kódu musí obsahovat sdělení o autorském právu, licenční GNU LGPL (Lesser General Public License) je (jak už podmínky a vyloučení záruky a odpovědnosti název napovídá) „nižší“ verze GPL. Spočívá to ve sku- 69 • opětovná distribuce v binární formě musí tečnosti, že LGPL neposkytuje tak silný copyleft, jako uvedené obsahovat v dokumentaci nebo jiných GPL. Díla licencovaná LGPL lze za určitých podmínek přiložených materiálech. užít v jakýchkoli jiných kombinovaných dílech, ať už jsou tato odvozená díla licencována jinou FOSS licencí K výše uvedeným dvěma podmínkám jsou někdy přidány nebo dokonce proprietární. To je možné, pokud se dané další, které se týkají spíše marketingu – jméno tvůrce tak původní dílo (velmi často knihovna – původní verze této nesmí být používáno k reklamě či vyzdvihování odvoze- licence se dokonce jmenovala „Library General Public ných děl bez předchozího písemného souhlasu, naopak License“) nestane přímo součástí odvozeného programu, veškerá dokumentace k odvozeným dílům někdy musí ale ten na ně pouze dynamicky odkazuje. LGPL nést poznámku, že dané dílo obsahuje software vyvinutý obsahuje relativně podrobná pravidla, jak přesně postu- daným tvůrcem70. Zřídka se pak objevují ještě další povat, čímž se snaží zaručit co nejvíce svobod uživateli pravidla, např. nutnost použít pro odvozené dílo jiný výsledného programu.64 Licencování LGPL napomáhá název. rovněž některým větším projektům, které by mohly být MIT (Massachusetts Institute of Technology) licence ohroženy nekompatibilitou licencí jednotlivých součástí. (někdy také „X11 License“ nebo „MIT/X Consortium
3.2.1 Rozdíl mezi verzemi LGPL 2.1 a 3 Mezi těmito dvěma verzemi není žádný zásadní rozdíl
v obsahu, ale každá je psaná jinou formou. Zatímco and conditions of version 3 of the GNU General Public License, supplemented by 65 verze 2.1 byla vytvořena jako úplně samostatná licence , the additional permissions listed below.“ (FREE SOFTWARE FOUNDATI- 66 verze 3 je přímo založena na GPL v. 3 , jejím textem ON, Inc. GNU Lesser General Public License: Version 3, 29 June 2007 [online]. GNU Operating System. Změněno 11. 3. 2012 [cit. 21. 3. 2012]. Dostupné z: 62 SMITH, Brett. A Quick Guide to GPLv3 [online]. GNU Operating Sys-
134 Revue pro právo a technologie Téma
License“ 71) je permisivní licence velmi podobná BSD, bírání patentových licencí v případě sporu a čl. 7 GPL jen podmínku dalšího šíření obsahuje pouze jedinou: v. 3 umožňuje jinou formulaci vyloučení odpovědnosti. • Sdělení o autorském právu a vyloučení odpo- 3.5 Mozilla Public License vědnosti musí být obsaženo ve veškerých 72 kopiích zásadní části SW. Mozilla Public License (MPL) je další z licencí FOSS, Téměř všechny BSD i MIT licence jsou certifikovány která se oproti většině ostatních vyznačuje tím, že se jako copyfree.73 Všechny tyto licence rovněž obsahují vztahuje k jednotlivým souborům se zdrojovým kódem, vyloučení odpovědnosti, jejichž textem se budu ještě nikoli k programům či obecně dílům jako celkům. Každý zabývat v 6. kapitole tohoto článku. jednotlivý soubor zdrojového kódu je tak chráněn zvlášť (musí v něm tedy být obsaženy příslušné informace 3.4 Apache licence o licenci). MPL je sice copyleftová, ovšem copyleft se taktéž vztahuje pouze k jednotlivým souborům, v praxi Apache licence byla vytvořena Apache Software Foun- tedy stačí, když jsou pod MPL licencovány pouze dation, která stojí mimo jiné za vývojem jednoho z nej- soubory, které zahrnují nějaký kód, jenž byl původně pod používanějších webových serverů. Řadí se stejně jako MPL licencován. Může být tedy na základě nějakého BSD nebo MIT licence k licencím permisivním74, ovšem SW licencovaného MPL vytvořen dokonce SW propri- obsahuje některé požadavky, kvůli kterým nemohla být etární, pokud je dodrženo pravidlo, že veškeré soubory zařazena mezi copyfree licence75. Její aktuální verze, 2.0, obsahující části licencované pod MPL jsou zveřejněny obsahuje definice základních pojmů; dále pak udělení a distribuovány pod touto licencí.76, 77 trvalé, celosvětové, nevýhradní, bezplatné a neodvo- MPL 1.1 byla vytvořena a spravována společ- latelné autorskoprávní a případně i patentové licence; ností Netscape, poté byly tyto pravomoce přeneseny podmínky další distribuce; ustanovení týkající se pří- na Mozilla Foundation. Na počátku roku 2012 vyšla spěvků dalších autorů a ochranných známek. Na závěr nová verze, MPL 2.0. V zásadě se snaží o to samé, co pak i tato licence zahrnuje vyloučení záruky a odpo- aktuální verze GPL: lepší čitelnost, přesnější výklad vědnosti za škodu s tím, že distributor může takovouto a rovněž kompatibilitu s ostatními licencemi. Zavádí záruku sám na svůj účet poskytnout, a to i za poplatek. třídu tzv. „sekundárních licencí“ – preferovaných licencí, Toto ustanovení je ovšem jedním z důvodů, proč se kterými je MPL 2.0 kompatibilní. Jsou to GNU je Apache licence nekompatibilní s GNU GPL v. GPL v. 2.0, GNU LGPL v. 2.1, GNU Affero GPL v. 2 – obsahuje totiž pravidlo, že poskytovatel záruky je 3.0 a všechny jejich novější verze. V případě, že daný povinen odškodnit každého přispěvatele (spoluau- kód není z nějakého důvodu kompatibilní se sekundár- tora díla), který by byl takovýmto poskytnutím záruky ními licencemi, musí to být explicitně uvedeno, aby byla poškozen. Druhým důvodem nekompatibility této zachována právní jistota adresátů licence. V praxi je pak licence s GNU GPL v. 2 je článek o patentech, neboť možné odvozené dílo (v licenci používán termín „Larger ten ukončuje všechny udělené patentové licence uživa- Work“) licencovat některou ze sekundárních licencí, a to tele v případě jeho patentového sporu s autorem či jiným tehdy, pokud některá z jeho částí byla tou sekundární uživatelem. Obě tato pravidla představovala restrikce licencí chráněna a není to v rozporu s dalšími licenč- nad rámec GPL v. 2, zároveň GPL v. 2 je licencí silně ními požadavky zbytku díla. Soubory obsahující kód copyleftovou a Apache licencí permisivní, proto uvedené chráněný MPL jsou i tak ale dále licencovány pod MPL, licence nejsou kompatibilní ani v jednom směru. Co se čímž vlastně i zde vzniká na určitých částech kódu týká GPL v. 3, s tou je již Apache licence kompatibilní, duální licencování (podrobněji řešeno v dalších kapito- neboť do GPL v. 3 bylo taktéž zařazeno pravidlo o ode- lách), které má zajišťovat další kompatibilitu výsledného 78 71 Tyto názvy jsou odvozeny ze skutečnosti, že hlavním použitím této licen- projektu. ce je tzv. X Window System, který tvoří základ grafického rozhraní některých I MPL má ve svém textu ustanovení vylučující unixových operačních systémů, především různých distribucí linuxu: záruku a odpovědnost. Vyloučení záruky je bezpodmí- TOM6. Glossary [online]. Ubuntu Help. Změněno 1. 12. 2011 [cit. 7. 3. nečné, doplněné upozorněním, že jenom tato licence 2012]. Dostupné z:
Revue pro právo a technologie 135 5/2012
dává uživateli právo SW používat, takže pokud s vylou- o administrativní chybu vzniklou při překladu licence čením záruky dle licence nesouhlasí, nemá vůbec právo (tomu nasvědčuje i přítomnost dodatku, který vysvětluje SW používat. Omezení odpovědnosti je formulováno termín „slučitelné licence“).85 o poznání umírněněji – nevztahuje se na odpovědnost Dalším znakem, který mohou instituce EU považo- za smrt nebo ublížení na zdraví, které by byly zapříči- vat za výhodu, je formulace pravidel spíše blízká evrop- něny nedbalostí v rozsahu, v jakém aplikované právo skému právu (např. tím, že se podrobně zabývá přísluš- toto omezení odpovědnosti vylučuje.79 ností soudu a rozhodným právem), odlišnost od typic- kých FOSS licencí ale v rámci komunity vzbuzuje spíše 3.6 Common Development and Distributi- nejistotu, neboť k praktickému použití zatím téměř on License nedochází86. Další výhodou má být jasná deklarace pravidel ohledně kompatibility licencí. Jak už bylo ale Common Development and Distribution License 1.0 zmíněno výše, samotná deklarace kompatibility nemusí (CDDL-1.0) je licence FOSS vytvořená pův. společ- ještě znamenat, že kompatibilita reálně existuje. Ustano- ností Sun Microsystems na základě MPL 1.1, jíž se vení o nezměnitelnosti podmínek v čl. 5 totiž obsahuje textem velmi podobá. Taktéž používá licencování jed- pravidlo, že nabyvatel licence při dalším šíření původ- notlivých souborů zdrojového kódu, nikoli celých pro- ního nebo změněného díla musí použít právě tuto jektů.80 V současnosti již není příliš častá (pravděpo- licenci a že nový nabyvatel nesmí být na právech uve- dobně především pro svou nekompatibilitu s GPL), dených v čl. 2 nijak omezován. Předpokládáme-li, že ovšem některé projekty týkající se vývoje v programo- platí i ustanovení o kompatibilitě, je s výše uvedeným vacím jazyce Java (např. vývojové prostředí NetBeans) ji pravidlem v rozporu, neboť prohlašuje, že dílo kombi- stále používají, i když nejčastěji jen jako jednu z licencí nované s jiným, které je šířeno pod jednou ze „slučitel- při duálním licencování či multilicencování.81, 82 ných licencí“, může být nadále šířeno i pod touto „slu- čitelnou licencí“. Konkrétní rozpor může spočívat např. 3.7 European Union Public Licence v tom, že EUPL umožňuje podlicencování, kdežto GNU GPL v. 2.0 (která má dle dodatku být kompa- European Union Public Licence (EUPL, Veřejná tibilní), podlicencování přímo zakazuje87, takže naby- licence Evropské unie) v. 1.1 byla vytvořena v rámci vatel licence k výslednému dílu má práv méně, než programu Interoperable Delivery of European eGo- mu zaručuje EUPL. V tomto případě lze pravděpo- vernment Services to public Administrations, Business dobně ustanovení o kompatibilitě považovat za speci- and Citizens (IDABC) pro účely podpory celoevrop- ální, neboť se zabývá pouze některými případy, kdy je ských služeb elektronické veřejné správy. Evropské splněna podmínka licencování některé části výsledného instituce nechtěly pro své programy jen tak vybrat díla jednou z mála taxativně vymezených licencí. Ve sku- některou z běžně používaných FOSS licencí, a tak byla tečnosti se ale může velmi jednoduše stát, že díky tranzi- pro účely použití v rámci Evropských společenství (nyní tivitě kompatibility se může dané dílo dostat i do režimu 83 Evropské unie) vytvořena licence nová. Její jednoznač- licence úplně jiné, např. GNU GPL v. 3.0.88 nou výhodou oproti ostatním licencím FOSS, jejichž Dalším problémem EUPL může být právě již závazné znění bývá v drtivé většině případů pouze v ang- zmíněné podlicencování, které je dle jejího textu naby- lickém jazyce, je ekvivalentní platnost všech jazykových vatelům licence přímo povoleno. Je otázkou, z jakého verzí, tedy mimo jiné i české. Zde jsem ovšem narazila důvodu je v EUPL umožněno, když FOSS licence běžně na docela vážný problém: česká jazyková verze neobsa- fungují i bez něj (ať už je přímo zakázáno jako v GNU huje (alespoň ke dni 25. 2. 2012) v čl. 5 odstavec o kom- GPL, nebo pouze nepovoleno jako v BSD – i v takovém 84 patibilitě licencí. To by v praxi znamenalo, že odvozená případě ale dle našeho práva podlicencování možné není, díla musí být vždy licencována pod EUPL, což by prak- neboť zákon vyžaduje, aby tak bylo sjednáno v licenční ticky znemožnilo kombinaci děl licencovaných EUPL smlouvě89). I v režimu EUPL získává nový uživatel pří- a některými běžnými FOSS licencemi (např. GPL). Vzhledem k tomu, že ostatní jazykové verze (namátkově 85 Pokusila jsem se prostřednictvím kontaktního formuláře portálu Joinup, jsem zkontrolovala přibližně 10 dalších znění) ustano- kde je licence zveřejněná, na chybu upozornit (25. 2. 2012), příslušný pracovník vení o kompatibilitě obsahují, pravděpodobně jde pouze podpory mi dal za pravdu a předal problém k řešení (27. 2. 2012), 24. 4. 2012 mi pak byla e-mailem zaslána opravená verze, která již je taktéž k dispozici na příslušném webu. 79 Tamtéž. 86 Search Results for „eupl“ [online]. Geeknet, Inc. SourceForge.net. Změněno 80 COMMON DEVELOPMENT AND DISTRIBUTION LICENSE: Ver- 2012 [cit. 8. 3. 2012]. Dostupné z:
136 Revue pro právo a technologie Téma
slušná oprávnění přímo od držitele autorského práva, ních, projektech. Problematika duálního licencování je nikoli od subjektu, který mu dané dílo zpřístupnil.90 řešena na konci této kapitoly. Vzhledem k tomu, že v čl. 2 je ve výčtu oprávnění samo- V některých licencích, doprovodných materiálech statně uvedena položka „poskytování podlicencí k dílu nebo či na webech autorů se objevují ustanovení obsahující jeho kopiím“, podlicencování se evidentně nedá podřadit deklaraci, že daná licence je kompatibilní s …, případně pod „šíření“ ani „sdělování“ díla dle dalších bodů uve- výčet licencí, které jsou kompatibilní s touto licencí. deného výčtu. Vzhledem k tomu, že omezující ustano- V praxi je ovšem rozhodující samotný text licencí – ten vení licence (především „copyleft clause“) již pracují pouze jediný je pro strany právního vztahu závazný a rozho- s termíny „šíření“ a „sdělování“, evidentně91 se nevztahují duje o tom, kterým jednáním byla či nebyla licence na podlicencování, jehož režim tedy není v celé licenci porušena. Jediné právně relevantní ustanovení tohoto nikterak upraven. V praxi by se tedy mohlo stát, že typu je tedy ustanovení přímo v textu licence deklaru- některý nabyvatel díla je bude podlicencovat způsobem, jící, že daná licence je kompatibilní s licencí jinou (což který nabyvatelům podlicence neudělí všechna práva dle de facto opravňuje uživatele publikovat odvozené dílo čl. 2. pod touto jinou licencí), pokud někde ve zbytku textu není obsažen rozpor s tímto ustanovením (v takovém 4 Kompatibilita licencí případě by ještě mohlo pomoci, kdyby některé ustano- vení bylo speciální vůči druhému, jinak by byla licence Kompatibilita licencí je vztahem dvou licencí, který vnitřně rozporná a neurčitá). říká, že dílo licencované pod jednou licencí je možné použít v jiném díle licencovaném pod druhou licencí, 4.1 Kompatibilita verze 2 a verze 3 GNU aniž bychom kteroukoli z těchto licencí porušili. Tento GPL vztah nemusí být vzájemný, licence A je kompatibilní s licencí B právě tehdy, když dílo licencované pod licencí Pokud jde o kompatibilitu těchto dvou verzí nejpouží- A můžeme použít v díle licencovaném pod licencí B, vanější FOSS licence, dle svého samotného textu tyto ovšem nic to nevypovídá o tom, jestli dílo licencované licence kompatibilní nejsou – GNU GPL v. 3 obsahuje pod licencí B můžeme použít v díle licencovaném pod oproti GNU GPL v. 2 určitá omezení (např. týkající licencí A, tedy jestli licence B je kompatibilní s licencí A. se patentů, tivoizace apod.), takže pro dílo licencované V praxi tedy může nastat situace, kdy licence X vyžaduje GNU GPL v. 2 nelze obecně GNU GPL v. 3 použít. distribuci odvozených děl právě pod licencí X, pak tedy Obdobně dílo licencované GNU GPL v. 3 nelze dále licence X není kompatibilní se žádnou jinou licencí licencovat GNU GPL v. 2, protože ta neobsahuje některá (ovšem další licence mohou být kompatibilní s licencí X, další oprávnění uživatele (např. povinnost distributora tedy díla licencovaná jinými licencemi je možno v díle poskytnout informace o instalaci). V praxi ovšem tento licencovaném X použít92). Obecně platí, že permisivní problém není třeba příliš často řešit, protože většina licence jsou kompatibilní s licencemi copyleftovými softwaru licencovaného pod GNU GPL v. 2 je ve sku- a že slaběji copyleftová licence je kompatibilní s licencí tečnosti licencována „verzí 2 nebo novější“, lze si tedy silněji copyleftovou (můžeme tedy použít kód licenco- z pozice uživatele zvolit pro dané využití i GNU GPL vaný permisivněji v projektu licencovaném silněji copy- v. 3 a takto kombinovat díla licencovaná těmito dvěma leftově). licencemi. Zároveň se tak dají kombinovat díla licenco- vaná GNU GPL v. 2 a některými licencemi, které nejsou kompatibilní s ní, ale jsou kompatibilní s GNU GPL v. 3, např. Apache licencí. Výsledné dílo je pak možné zve- řejnit pod GNU GPL v. 3. Formulace umožňující uživateli vybrat si mezi Obr. 1: schéma kompatibility licencí licencí aktuální a budoucí je použita taktéž v doporu- čení pro aplikaci GNU GPL v. 3.93 V praxi jde o velmi Vzájemná kompatibilita či nekompatibilita licencí jednoduchý a použitelný způsob, jak obejít kompatibi- je pak jedním z důvodů tzv. duálnímu licencování či litu v případě, kdy nově vytvořená licence je sice teore- multilicencování, kde autor distribuuje své dílo pod ticky nekompatibilní, ale komunita má zájem na tom, různými licencemi, aby byla zajištěna možnost jeho aby bylo možné odvozovat od již vytvořených děl díla dalšího využití v různých, jinak vzájemně nekompatibil- licencovaná pod novou verzí licence. Jde tedy vlastně o určitý způsob neurčitého multilicencování za účelem umožnění spolupráce na různě licencovaných projek- 90 „Kdykoli přijmete licenci, původní poskytovatel licence a následní přispěvate- lé Vám udílejí licenci ke svým příspěvkům k dílu podle podmínek této licence.“ (čl. 6, tech. Neurčitost dalších možných licencí ale zároveň třetí odstavec, Veřejná licence Evropské unie [online]. Evropská komise. Jouinup. může způsobit i určité problémy. Nikde není zaručeno, [cit. 25. 2. 2012]. Dostupné z:
Revue pro právo a technologie 137 5/2012
vat filozofii, ke které se hlásí současná FSF. Mohlo by se Na diagramu vidíme, že v zásadě platí pravidlo, že tak stát, že by byli autoři současných děl v budoucnosti kompatibilita směřuje zprava doleva (směrem k silněj- vázáni licencí, se kterou by nesouhlasili a pod kterou šímu copyleftu). Vzhledem k tomu, že copyleft není nikdy neměli v úmyslu svá díla zveřejnit. Vážnějším pro- jediným faktorem, který kompatibilitu ovlivňuje, mohou blémem je pak validita takovéhoto prohlášení v přípa- nastat v některých případech výjimky, např. Apache dech, kdy je nutno považovat GNU GPL za smlouvu – licence není kompatibilní s GNU GPL v. 2. Další vztahy smlouva již ze své podstaty vyžaduje určitost ujednání. není jistě nezbytné slovně popisovat, neboť jasně vyplý- Smlouva, kdy jedna strana formuluje nabídku odkazem vají z diagramu. na nějaké v současnosti ještě neznámé podmínky, u kterých není žádná právní záruka, jak budou vypadat, 4.3 Duální licencování by ve většině právních řádů pravděpodobně nemohla být platná, protože by nebylo možné tuto nabídku považovat Duální licencování, obecně multilicencování, je způsob, za dostatečně určitý právní úkon k uzavření smlouvy94. kde se jedno dílo licencuje pod více (u duálního právě Navíc zde dochází i k velké nerovnosti stran smlouvy, dvěma) různými licencemi, k čemuž může docházet neboť nabízející strana v době nabídky podmínky ještě z rozličných důvodů. Již výše jsem zmiňovala multili- nezná, zatímco strana přijímající se s nimi již v době cencování za účelem kompatibility s větším množstvím přijetí může seznámit. projektů. Typickým příkladem tohoto způsobu jsou zdrojové kódy prohlížeče Mozilla Firefox, které jsou 4.2 Kompatibilita dalších licencí uvede- licencovány hned pod třemi různými licencemi: MPL, ných v tomto článku GPL a LGPL (i když spustitelná verze prohlížeče je licencována pouze pod MPL). Co se týká kompatibility dalších licencí uvedených Někdy mohou také být různé části jednoho projektu v tomto článku, můžeme obecně říci, že platí násle- licencovány různě (většina kódu může být pod GPL, dující obecné pravidlo: čím je licence více copyleftová, ale některým částem bude ponecháno licencování tím méně je kompatibilní s ostatními licencemi. Per- pod LGPL nebo dokonce nějakou permisivní licencí) misivní licence bývají často vzájemně kompatibilní, – v těchto případech sice nejde o multilicencování zatímco u licencí silně copyleftových musí být kompa- v pravém slova smyslu, neboť rozdílné licence se vztahují tibilita zajištěna speciálními ustanoveními v jejich textu. na rozdílné části projektů, v praxi ovšem mohou způso- Dále platí, že pokud je některá licence (A) kompatibilní bovat neméně problémů, protože musí být jednoznačně s jinou (B), je kompatibilní i se všemi dalšími licencemi, určeno, která část spadá pod kterou licenci. Napří- se kterými je kompatibilní B.95 V praxi si lze uvedený klad FSF od této praxe sice odrazuje, ovšem na druhou vztah představit tak, že původní dílo šířené pod licencí stranu uznává, že v některých případech jde o nejrozum- 97 A nejprve dále šíříme pod licencí B, čímž se stává kom- nější přístup . patibilní s dalšími licencemi. Dle diagramu níže můžeme Výše uvedené případy multilicencování jsou komu- např. říci, že licence BSD je kompatibilní s licencí MPL, nitou kolem FOSS běžně považovány za spíše prospěšné neboť BSD je kompatibilní s MIT a ta pak s MPL.96 pro zajištění dostatečné spolupráce v rámci různých projektů. Následující odstavce se budou zabývat multi- licencováním z důvodů primárně ekonomických, které mnohdy bývají idealisticky smýšlejícími lidmi kolem FSF či OSI považovány za poškozování a ohrožování FOSS. Prvním takovýmto příkladem je duální licencování (či multilicencování) téhož díla v závislosti na tom, jak bude dále využito. Pro běžné domácí i komerční využití daného softwaru, stejně jako další distribuci, změny a distribuci změněného softwaru se použije některá z běžných FOSS licencí. Autor zde ale umožňuje i úplatný způsob licencování v případě, že některý uživatel má zájem vyvinout na základě jeho díla nějaké dílo proprietární. To může probíhat buď na základě nějaké obecné licence, která je pak použita pro všechny takto postupující uživatele, nebo strany přímo vyjedná- Obr. 2: schéma kompatibility konkrétních licencí zmíněných vají na podmínkách a ceně konkrétní licence. v tomto článku Druhým příkladem, který je podobný výše uve- Černými šipkami znázorněna kompatibilita daných licencí denému, je situace, kdy autor vyvíjí dvě různé verze (ve směru šipek), šedá šipka zdůrazňuje, že kompatibilita GPL v. 2 a GPL v. 3 není zaručena ve všech případech. softwaru, obdobně jako v případě použití tzv. demo- verze je pak jedna z nich ochuzena o pokročilejší funkce,
94 § 43a odst. 1 OZ 97 Should code be “dual licensed” under the GPL and a permissive license? [onli- 95 Kompatibilita je tedy tranzitivní. ne]. Software Freedom Law Center. Změněno 2007 [cit. 4. 3. 2012]. Dostup- 96 Šipka mezi BSD a MPL by byla nadbytečná, jelikož vztah BSD a MPL né z:
138 Revue pro právo a technologie Téma
avšak licencována pod některou z licencí FOSS. Naopak toho, že díky otevřeným zdrojovým kódům může daný plná verze bez jakýchkoli uživatelských omezení je pak program upravovat i opravovat kdokoli, nejen původní distribuována na základě nějaké proprietární, většinou vývojář. Některé společnosti se tak živí pouze posky- úplatné, licence, která zakazuje změny nebo získávání továním podpory k softwaru, jehož velkou část mohl zdrojového kódu výsledné aplikace.98 napsat někdo jiný. Product model pak naopak zužitkovává Další možností, jak provádět duální licencování, fakt, že danému programu nejlépe rozumí jeho vývojář, je rozlišování uživatelů podle operačního systému či který pak za úplatu taktéž poskytuje podporu.102 Robert jiného prostředí nutného pro použití daného softwaru. Gomulkiewicz uvádí strategií mnohem více, mezi nimi 99 Jde vlastně o kombinaci obou předchozích způsobů – např. prodej HW s FOSS; prodej služeb (např. podpory) zdrojový kód není pro obě verze stejný, ale zároveň nejde k FOSS; prodej „značkových“ verzí FOSS103; prodej o jinou funkcionalitu, pro kterou by uživatel byl ochoten aplikací, které fungují na FOSS systémech; prodej roz- zaplatit licenční poplatek a nechat omezit svá práva. šířených verzí FOSS; prodej verzí FOSS upravených dle Tato strategie je postavena nejčastěji na tom, že uživa- přání zákazníka nebo prodej reklamy a dárkových před- telé proprietárních operačních systémů jsou mnohem mětů.104 častěji ochotni platit za další software a netrvají na pří- Společnost MySQL105 založila svůj podnikatelský stupnosti zdrojového kódu a možnosti provádět vlastní model v oblasti FOSS na duálním licencování. Jejím změny softwaru. Navíc, vývoj pro proprietární operační produktem je databázový systém, pro který byla zvolena systémy je často dražší už jen tím, že je třeba (mini- licence GNU GPL v. 2. To v začátcích mimo jiné zajis- málně pro účely testování) investovat právě do operač- tilo možnost stavět na dalších obdobně licencovaných ního systému (v případě vývoje pro Mac OS často i do nástrojích a umožnilo vytvoření široké základny uži- hardwaru, navíc, pro šíření prostřednictvím oficiálního vatelů, kteří mohli taktéž pomoct s vývojem systému. App Store je třeba dodržovat i některé další požadavky Použitím právě licence GPL bylo zajištěno, že takto společnosti Apple100). vytvořený systém nemůže být pak převzat do nějakého Jsou různé způsoby, jak na tyto druhy duálního proprietárního SW. Druhou licencí, pod kterou je licencování pohlížet. Je pravdou, že takto se část zdrojo- databáze MySQL taktéž vydávána, je licence komerční, vého kódu napsaného na základě zdrojového kódu pub- jenž umožňuje použití MySQL v proprietárních pro- likovaného pod některou licencí FOSS legálně dostane duktech bez nutnosti zachovávat podmínky GPL. mimo dosah této licence a z provedených změn nemají Aby byla zjednodušena spolupráce na FOSS, je rovněž užitek všichni uživatelé tak, jak by tomu dle filozofie možné použít výjimku pro uživatelské knihovny pro FOSS mělo být. Ovšem na druhou stranu přináší tento projekty, které nejsou licencovány pod GPL, ale splňují způsob do vývoje FOSS značné množství finančních určitá kritéria.106 prostředků, neboť právě úplatné licencování pro účely MySQL ale netěží jen z uživatelů, kteří platí za použití v proprietárních projektech nebo úplatné licen- komerční licenci, ale i z uživatelů, kteří se rozhodli pro cování rozšířených verzí programů umožňuje samotný GPL. Nejenže je tak zajištěna dostatečně široká uživa- vývoj jejich svobodných verzí. telská základna pro urychlení testování a oprav chyb, ale díky efektu vendor lock-in107 jsou pak tito uživatelé 4.3.1 MySQL v případě potřeby ochotni raději zaplatit MySQL za komerční licenci než přejít ke konkurenci.108 MySQL FOSS již zdaleka není pouze doménou nadšenců, kteří tak využívá výhody obou základních licenčních modelů ve svém volném čase spolupracují na vyvíjení softwaru – komunita kolem FOSS zajišťuje rychlost vývoje jenom pro svůj dobrý pocit (případně pro své zdoko- a zároveň stabilitu, proprietární licencování pak přináší nalení v dané činnosti apod.). V posledních letech kapitál, který lze využít pro další zlepšování produktu. se vyvinulo několik různých způsobů, jak se i vyvíje- ním FOSS dají vydělat peníze. Nicholas Taylor roz- 102 TAYLOR, Nicholas. Open Source Dual Licensing as a Business Mo- del: How a Flexible IP Strategy Helped Create the World‘s Most Popular lišuje 3 základní způsoby „platform model“, „service Open Source Database Company. APILA Quarterly Journal. Roč. 2009, č. 37, 101 model“ a „product model“. Platform model je založen na s. 321 - 345. tom, že daná společnost podporuje rozšíření určitého 103 Někteří zákazníci platí za určité záruky a podporu poskytované renomo- programu (platformy) pod licencemi FOSS (čímž vanou společností, např. RedHat nebo Novell. získá velké množství uživatelů) a poté prodává roz- 104 GOMULKIEWICZ, Robert W. Entrepreneurial Open Source Software Hackers: MySQL and Its Dual Licensing. Computer Law Review and Technolo- šíření a další funkce programu. Service model využívá gy Journal. Roč. 2009, č. 9, s. 203 - 212. 105 Dnes již vlastněná Oraclem 98 BLANCO, Elena. Dual-licensing as a business model [online]. OSS Watch, 106 Commercial License for OEMs, ISVs and VARs [online]. MySQL. Změně- open source software advisory service. Změněno 13. 3. 2012 [cit. 20. 3. 2012]. no červenec 2010 [cit. 3. 1. 2012]. Dostupné z:
Revue pro právo a technologie 139 5/2012
5 Působnost licencí veny výjimky pro uzavírání licenční smlouvy: možnost učinění projevu vůle neurčitému počtu subjektů113 Vzhledem k tomu, že drtivá většina FOSS licencí vzniká a možnost vyjádření souhlasu s návrhem provede- v prostředí angloamerického právního systému, může se ním určitého úkonu114. Navíc je druhou větou odst. 1 stát, že v právním řádu kontinentálního typu nebudou § 2373 přímo umožněno, aby byl obsah smlouvy určen fungovat tak, jak byly svými tvůrci zamýšleny. V prvé „odkazem na licenční podmínky, jež jsou stranám známé řadě je zde problematika jednostrannosti či dvoustran- nebo veřejně dostupné“115. nosti licence. Dle českého právního řádu „autor posky- AutZ pro platnost licence ještě vyžaduje, aby byla tuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít“ v licenční smlouvě sjednána výše odměny nebo to, že se licenční smlouvou ve smyslu § 46 AutZ, tedy dvoustran- licence poskytuje bezúplatně.116 Většina licencí FOSS ným právním úkonem, pro nějž je třeba, aby byly splněny i tuto podmínku splňuje (MPL 2.0, Apache License náležitosti vzniku smlouvy dle občanského zákoníku. 2.0, CDDL-1.0, MIT licence, EUPL v. 1.1), ovšem v licencích GNU GPL ani BSD bezúplatnost explicitně 5.1 Podmínky vzniku licenční smlouvy dle uvedena není. Petr Jansa ve své diplomové práci ovšem občanského zákoníku a autorského zákona dovozuje, že by i tak měly být platné, neboť bezúplatnost je zřejmá z kontextu.117 S touto argumentací lze souhla- Návrh na uzavření takovéto smlouvy musí být dle OZ sit, ovšem jistě by bylo pro právní jistotu stran těchto dostatečně určitý, musí z něj vyplývat vůle navrhovatele, smluv praktické, kdyby explicitní zmínku o bezúplat- aby byl vázán v případě jeho přijetí, a musí být adresován nosti obsahovaly. jedné nebo více určitým osobám.109 Tuto podmínku by licence FOSS nemohly splnit, neboť princip fungování 5.2 Soudní spory v USA FOSS je založen na tom, že jej může používat a upra- vovat každý, kdo splní licencí stanovené podmínky. Ani v kolébce svého vzniku, Spojených státech americ- Zároveň ale existuje již výše zmíněná110 výjimka pro kých, není platnost licencí FOSS, zejména GNU GPL, licenční smlouvu v AutZ, která umožňuje, aby návrh jednoznačně přijímána. Většina lidí s její právní vynuti- byl učiněn vůči neurčitému okruhu osob a přijat „pro- telností souhlasí, ovšem vzhledem k nedostatku prece- vedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, dentů vládne ještě určitá nejistota. Často se pak i stane, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme že je sice podán návrh k soudu, ovšem strany se poté plnění“ 111. Vzhledem k tomu, že licence v drtivé většině dohodnou mimosoudně. případů obsahují jasně definovaná práva a povin- 5.2.1 Progress Software Corp. vs. MySQL, nosti obou stran (s tím, že pokud něco chybí, použije r. 2001 se podpůrně autorské právo) a navrhovatelé evidentně zamýšlejí, aby byly právně závazné, můžeme je pova- Progress Software Corporation vyvíjela databázový žovat za dostatečně určité návrhy smluv. Co se týká SW, který přímo odkazoval na kód vytvořený MySQL způsobu uzavření licenční smlouvy, jsou tedy licence licencovaný pod GPL, aniž by zveřejnila zdrojové kódy. platné. Jejich neplatnost však může způsobit přítomnost MySQL sice podala žádost o předběžné opatření, ovšem určitých ustanovení, která mohou v některých právních před soudním řešením věci došlo k mimosoudní dohodě řádech kolidovat se zákonnými požadavky. mezi stranami. Jak výsledná dohoda, tak i postup soudu, Formálně jsou licence platné i podle nového občan- 112 kdy nebyla v žádné fázi rozporována platnost a vynuti- ského zákoníku (dále jen NOZ), který začne platit 1. telnost GPL naznačují, že by dle amerického práva měla 1. 2014. V části čtvrté (Relativní majetková práva), hlavě 118 být účinná. I (Všeobecná ustanovení o závazcích), díle 2 (Smlouva), oddíle 2 (Uzavření smlouvy) jsou popsány obecné náleži- 5.2.2 Wallace vs. Free Software Foundation, tosti uzavření smlouvy, které nepřinášejí oproti současné r. 2005 právní úpravě žádné další požadavky, které by u licencí FOSS neměly být splněny. Naopak formulace § 1731 Tento případ poprvé konfrontoval GPL s antimono- působí vágněji než současný § 43a odst. 1 (není natolik polními zákony. Nezávislý programátor zde žaloval FSF zdůrazněna důležitost určitosti nabídky), proto prav- s tím, že se nezákonně dohodla s distributory, aby byly děpodobně bude jednodušší považovat nějaký úkon za zmrazeny ceny počítačových programů. Dle soudu by návrh k uzavření smlouvy. § 1732 odst. 2 navíc explicitně ovšem uvedená dohoda byla vertikální a jako taková by umožňuje považovat za určitých podmínek za nabídku pak nemohla sama porušit antimonopolní zákony. Navíc k uzavření smlouvy i reklamu, katalog nebo vystavení soud přímo uvedl, že „chápe samu GPL jako softwa- zboží. Samotná licenční smlouva je pak upravena v části 113 § 2373 odst. 1 NOZ čtvrté, hlavě II (Závazky z právních jednání), dílu 2 (Pře- 114 § 2373 odst. 2 NOZ nechání věci k užití jinému), oddílu 5 (Licence). V pod- 115 § 2373 odst. 1 NOZ oddíle 2 (Zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům 116 § 49 odst. 1 a 2 AutZ chráněným autorským zákonem) jsou poté opět stano- 117 JANSA, Petr. Právní aspekty implementace projektu „Creative Commons“ v České republice. 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Právnická 109 § 43a odst. 1 OZ fakulta. Vedoucí práce JUDr. Irena Holcová. Dostupné z:
140 Revue pro právo a technologie Téma
rovou licenční dohodu, prostřednictvím níž může být 5.3 Soudní spory v SRN operační systém GNU/Linux licencován a distribuován jednotlivým uživatelům…“119 – alespoň u obvodního Německo je stejně jako Česká republika zemí konti- soudu pro Indianu je tedy GPL platná. nentálního právního systému, takže z fungování FOSS licencí před německými soudy můžeme alespoň částečně 5.2.3 SCO vs. IBM odhadnout, jak by se v podobné situaci zachovaly soudy naše. V minulosti proběhlo už několik soudních sporů, Skupina SCO, mimo jiné vyvíjející operační systém které se týkaly otázky platnosti a vynutitelnosti GNU Unix, zažalovala již v r. 2003 společnost IBM s tím, GPL (v. 2). že porušuje její autorské právo tím, že do operačního systému Linux měla údajně zakomponovat některé 5.3.1 Welte vs. Sitecom, r. 2004 části Unixu (a zároveň uplatnila větší množství dalších souvisejících nároků).120 V následujících letech pak Německý programátor Harald Welte, který mimo jiné podala žaloby i na některé další vývojáře a velké uži- pracoval na vývoji Linuxu, si všimnul, že některé spo- vatele Linuxu, po kterých požadovala licenční poplat- lečnosti využívají software licencovaný pod GPL, ale ky.121 K soudnímu řízení mezi SCO a IBM se vyjád- nedodržují pravidla, které tato licence stanovuje. Pokusy řila společnost Novell s tím, že SCO není držitelem o upozorňování a mimosoudní řešení často nikam autorských práv k Unixu, že tím je (dle smlouvy s právní nevedly, a proto se rozhodl uplatňovat práva vyplývající předchůdkyní SCO) právě Novell. Řízení ve věci IBM z licence soudní cestou. Prvním případem, který soudy bylo proto zastaveno do doby, než bude rozhodnuto řešily, bylo porušení GPL společností Sitecom Europe o tom, zda je SCO vůbec ve věci aktivně legitimována. B. V. Ta prodávala bezdrátové routery, v jejichž obsluž- V řízení proti Novellu federální soud pro oblast Utahu ném softwaru byl použit SW licencovaný pod GPL v. vydal v r. 2011 rozsudek v neprospěch SCO122, Novell 2. Společnost Sitecom ovšem svým zákazníkům nezpří- se již po vydání prvoinstančního rozhodnutí123 vyjádřil stupnila zdrojový kód, ani je neinformovala, že je daný ve smyslu, že je přesvědčen o tom, že Linux neobsa- SW takto licencován. Pan Welte byl jako spoluautor huje části Unixu a rozhodně nemá zájem na pokračo- předmětného SW aktivně legitimován k podání žaloby vání ve sporu s IBM na pozici žalobce124. Proto v řízení dle § 8 odst. 2 německého autorského zákona. s IBM vzala SCO zpět většinu požadovaných nároků, Dle právního názoru soudu tvoří text GPL stan- ovšem zůstaly i nadále nároky vyplývající ze skutečnosti, dardní obchodní podmínky ve smyslu § 305 odst. 1 že (údajně kvůli Linuxu) klesla hodnota Unixu prodá- německého občanského zákoníku (dále BGB). Co se vaného SCO.125 Problémem tohoto případu není pouze týká uzavření samotného kontraktu, v současnosti je velký počet různých souvisejících řízení, ale i fakt, že v r. běžné stahování programů z internetu a jejich insta- 2007 vyhlásila skupina SCO bankrot a téměř všechna lace bez toho, aby bylo nutné cokoli fyzicky podepiso- řízení jsou tak ze zákona zastavena.126 V současnosti vat. Žalovaný navíc uzavření smlouvy vůbec nerozporo- není ještě znám výsledek celé věci, ovšem je relativně val. Soud neměl žádný problém ani s tím, že text GPL je podobná předchozímu případu, Wallace vs. FSF – taktéž závazný pouze v anglickém znění a překlady do němčiny nejde přímo o platnost licencí FOSS jako takových, ale (stejně jako do ostatních jazyků) jsou pouze neofici- celá komunita je ohrožena nároky jiné osoby, proto má ální, protože je angličtina vedoucím pracovním jazykem i tento případ pro další vývoj FOSS zásadní význam. počítačového průmyslu a žalovaný je společnost v tomto odvětví podnikající.127
119 „The court’s understanding from the GPL itself is that it is a software licen- Následně soud zkoumal, jestli ustanovení GPL, sing agreement through which the GNU/Linux operating system may be licensed and která byla (jak uvedeno výše) správně začleněna do distributed to individual users…“, Entry Granting Reasserted Motion to Dismiss. smlouvy, jsou v souladu s německým právem (zároveň United States District Court, Southern District of Indiana, Indianapolis Divi- také komunitárním, neboť příslušná ustanovení BGB sion. 20. 3. 2006. 1: 05-cv-0618-JDT-TAB, judge John Daniel Tinder implementují směrnici Rady č. 93/13/EEC o nepři- 120 Complaint: 030905/99 [online]. Grocklaw.net. Změněno 6. 3. 2003 [cit. 5. 3. 2012]. Dostupné z:
Revue pro právo a technologie 141 5/2012
získali od porušitele, licence nadále zůstává v platnosti, 6 Vyloučení odpovědnosti dokud ji dodržují. Co se týká platnosti článků 2 a 3 licence dle čl. Drtivá většina softwarových licencí, a to jak z oblasti 307 BGB, soud jednoznačně uvedl, že na nich nelze FOSS, tak i proprietárního SW, obsahuje nějakou formu nic vytknout, neboť pouze vyžadují od uživatele, aby vyloučení záruky a odpovědnosti za vady a vyloučení dalším uživatelům zpřístupnil SW způsobem, z něhož nebo alespoň omezení odpovědnosti tvůrce za možnou mohl sám těžit. Na závěr pak soud připomněl, že kdyby škodu, kterou SW může způsobit. Cílem této kapitoly býval dospěl k závěru, že GPL není platná pro rozpor je zjistit, zda jsou takováto ustanovení v našem právním s § 307 BGB, nebyl by žádný titul, na základě jakého systému vůbec platná a jestli naopak nemohou způsobit by žalovaný vůbec mohl dané dílo využít a taktéž by neplatnost celé licence. se jednalo o porušení autorského práva, neboť by bylo nutné použít obecná pravidla autorského zákona.128 6.1 Obecná odpovědnost za škodu a za vady 5.3.2 Welte vs. D-Link, r. 2006 V soukromém právu je nutno rozlišovat 2 základní Společnost D-Link Deutschland GmbH prodá- druhy odpovědnosti, které mohou v souvislosti s licen- vala datová uložiště. Pan Welte pojal podezření, že cováním SW vzniknout: odpovědnost za škodu a odpo- v obslužný SW zařízení je založen na programech licen- vědnost za vady. Zatímco odpovědnost za škodu může covaných pod GPL. Proto si koupil jeden kus uvede- být jak závazková (z kontraktu), tak i mimozávazková ného uložiště a pokusil se z něj získat firmware, aby (z deliktu)131, odpovědnost za vady vyplývá vždy jen mohl svou domněnku ověřit. Po zjištění, že daný SW ze smlouvy. Rozdílem mezi závazkovou odpovědností obsahuje téměř jistě zdrojový kód 3 programů licen- za škodu a odpovědností za vady je skutečnost, v čem covaných GPL, vyzval jeho právní zástupce D-Link vlastně způsobená újma spočívá – pokud jde o vady dopisem, aby přestali s porušováním práva. Společnost samotného plnění, které je předmětem smlouvy, jde D-Link pak tak sice učinila (přestala dále distribuovat o odpovědnost za vady, zatímco v případě, kdy dojde předmětná zařízení a zveřejnila zdrojový kód) ovšem v důsledku vadného plnění k poškození jiné věci či odmítla uhradit náklady nutné k zakoupení a otestování vzniku jiné škody, je na místě uplatňovat odpovědnost za jejich výrobku a náklady právního zastoupení s tím, že škodu.132 Jako další možný nárok z porušení smlouvy si požadavkům druhé strany vyhověli pouze z dobré vůle mohou strany dohodnout smluvní pokutu, která (není-li a i přes dřívější soudní rozhodnutí nepovažují GPL za ujednáno jinak), ve svém rozsahu konzumuje nárok na právně závaznou. Případ se poté dostal až k soudu, který náhradu škody.133 opět dovodil, že GPL je dle německého práva platná a vynutitelná a přisoudil žalobci náhradu většiny poža- 6.1.1 Režim občanského zákoníku dovaných nákladů.129 Úprava odpovědnosti za škodu je v OZ obsažena v usta- 5.3.3 AVM vs. Cybits, r. 2011 noveních §§ 415 – 450. Jejím základem je obecná pre- venční povinnost, která stanoví, že „Každý je povinen AVM Computersysteme Vertriebs GmbH je výrobcem počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na a distributorem routerů, na kterých je použit firmware majetku, na přírodě a životním prostředí.“ 134 Pokud tedy založený na linuxovém jádře, licencovaný GPL. Cybits kdokoli tuto svou povinnost poruší, jedná protiprávně AG vytváří software na filtrování webu pro děti. AVM a může být135 za případnou vzniklou škodu odpovědný. žalovala Cybits z důvodu, že měnil firmware nainsta- Obecnou prevenční povinnost ovšem nelze vykládat lovaný na jimi produkovaném hardwaru. Soud drtivou příliš extenzivně. Komentář k OZ uvádí, že má jít většinu nároků AVM odmítnul s tím, že GPL zaručuje 130 o „běžnou míru opatrnosti, nikoliv o bezbřehou povinnost uživatelům svobodu SW měnit. předvídat a předejít veškerým možným škodám v budouc- 136 5.4 Možné důsledky v ČR nu“. Tuto povinnost ovšem nemá pouze potenci- ální škůdce, ale také potenciální poškozený. V OZ je pak přímo definovaná povinnost toho, komu hrozí Jak vyplývá z uvedených soudních případů, v USA 137 škoda, proti ní přiměřeným způsobem zakročit , a Německu je GNU GPL v. 2 považována za platnou, neboť porušení této povinnosti je taktéž protipráv- minimálně ve vztahu mezi vývojářem a podnikatelem, ním jednáním a může vést k tomu, že část nebo celou který vytváří odvozená díla. Nikde ovšem nebyl zatím řešen případ, ve kterém by naopak šlo o nárok uživa- tele proti vývojáři, který by GPL vylučovala. Tuto pro- 131 ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan. blematiku se proto pokusím alespoň teoreticky přiblížit Občanský zákoník I: Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1198. v následující kapitole. 132 Tamtéž, s. 1200. 133 Tamtéž, s. 1201. 134 § 415 OZ 128 Tamtéž. 135 Pokud jsou splněny i další podmínky odpovědnosti, tedy vznik škody, za- 129 Rozsudek zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem ze dne 6. 9. vinění a kauzální nexus. 2006, sp. zn. 2-6 O 224/06 136 ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan. 130 Rozsudek odvolacího soudu v Berlíně ze dne 6. 9. 2010, sp. zn. 24 U Občanský zákoník I: Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1187 71/10 137 § 417 odst. 1 OZ
142 Revue pro právo a technologie Téma
škodu ponese sám poškozený.138 U poškozeného rovněž šího soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 32 Cdo 5430/2007). nehraje roli, zda si škodu (či její část) způsobil zaviněně Tato formulace bývá používána při překladu anglického či nikoliv – v tomto rozsahu za ni pak případný škůdce termínu „as is“, který se velmi často používá v softwaro- neodpovídá.139 Obdobně škůdce za škodu neodpovídá vých licencích, ovšem vzhledem k tomu, že SW není věcí v rozsahu, ve kterém byla tato způsobena náhodou – hromadnou, z pohledu českých soudů je takovéto usta- náhoda působí vždy k tíži poškozeného.140 novení neplatné. Předpoklady odpovědnosti za škodu jsou násle- Kromě odpovědnosti za vady spočívající v plnění dující: porušení právní povinnosti (ať už vyplývající ze nikoli řádném ještě zákon umožňuje využití záruky. závazného předpisu, ze smlouvy nebo z porušení pre- V takovémto případě je zcizitel odpovědný nejen za venční povinnosti), samotný vznik škody (a to jak vady, které existovaly v době plnění, ale i za vady, které se skutečné škody, tak ušlého zisku), příčinná souvislost objeví v určité době po předání (záruční lhůta). Zákon mezi porušením povinnosti a vznikem škody (kauzální předpokládá 3 možnosti vzniku záruky: její stanovení nexus) a zavinění (ne v případě objektivní odpovědnos- v obecně závazném předpisu, dohoda stran a jedno- ti).141 Komentář k občanskému zákoníku dále uvádí, stranné prohlášení zcizitele. že zavinění je „chápáno jako psychologický vztah škůdce Aby odpovědnost za vady věci vůbec vznikla, musí jak k vlastnímu protiprávnímu jednání, tak ke škodě, být vady vytčeny zciziteli, a to v prekluzivní lhůtě 6 která je výsledkem tohoto protiprávního jednání“.142 Pro měsíců (v případě záruky do konce záruční doby). obecnou odpovědnost za škodu stačí zavinění na úrovni Nestačí zde uvést, že věc má nějaké vady, musí být přímo nevědomé nedbalosti, v určitých speciálních případech uveden druh vady či případně její projevované důsledky. je třeba alespoň nepřímý úmysl (např. pro odpovědnost Na uplatnění nároku z odpovědnosti za vady u soudu za úmyslné jednání proti dobrým mravům dle § 424 počíná běžet promlčecí doba právě okamžikem vytknutí OZ). vad zciziteli.151 Uplatnění nároku z odpovědnosti za vady Odpovědnost za vady vzniká tehdy, nesplní-li samozřejmě nevylučuje odpovědnost zcizitele za případ- dlužník řádně svůj závazek z úplatné smlouvy.143 Jde nou škodu, která vznikla jako důsledek jeho vadného o odpovědnost objektivní, není tedy třeba prokazovat plnění. Odpovědnost za škodu je pak možno uplatnit zavinění.144 Porušení této povinnosti však nenastane, i tehdy, pokud nebyla včas zciziteli vada vytčena, ovšem pokud dlužník plnil řádně a škoda pak vznikla buďto ještě neuběhla promlčecí doba uplatnění odpovědnosti přímo zásahem nabyvatele, nebo po přechodu nebez- za škodu dle § 106 OZ.152 pečí škody na něj.145 Věcí ve smyslu § 499 OZ pak může U některých smluvních typů a v několika zvlášt- být jakákoli hmotná věc nebo ovladatelná přírodní ních zákonech je pak upravena odpovědnost konkrétní, síla.146 „Vadnost“ věci dle § 499 OZ může spočívat vůči níž se výše uvedená ustanovení OZ použijí subsidi- v následujících problémech: věc neodpovídá smluv- árně. Typicky je tomu tak např. u kupní smlouvy, kde je nímu ujednání stran, věc nemá obvyklé náležitosti nebo prodávající povinen kupujícího upozornit na vady věci, se nehodí k účelu dle smlouvy, či případně má právní o kterých ví. Pokud vyjde najevo vada, na kterou pro- vady. Za zjevné vady zcizitel neodpovídá, pokud naby- dávající neupozornil, má kupující právo na přiměřenou vatele výslovně neujistil, že věc je „bez jakýchkoli vad“.147 slevu z kupní ceny či (v případě, kdy vada činí věc neupo- Zjevnou vadou se v tomto smyslu rozumí vada zjistitelná třebitelnou) odstoupení od smlouvy. §§ 612 – 627 OZ běžným nabyvatelem při běžné prohlídce148 – zákon zde pak speciálně upravují prodej zboží v obchodě, budou i po nabyvateli vyžaduje určitou pozornost. V režimu tak použitelné např. na proprietární off-the-shelf SW, ale občanského zákoníku nemůže být dle komentáře odpo- nikoli na SW distribuovaný pomocí internetu. V § 620 vědnost za škodu účastníky dohodou ani vyloučena, ani OZ je pro spotřební zboží prodávané v obchodě stano- omezena.149 Co se týká přenechání věci „jak stojí a leží“ vena obecná záruční doba v délce 24 měsíců. Darovací dle ust. § 501 OZ, dle judikatury150 může být použito smlouva nepředstavuje převod úplatný, proto na vztahy pouze pro věc hromadnou (např. Rozhodnutí nejvyš- z ní nelze použít § 499 a následující, ovšem nezna- mená to, že by vady darované věci nebyly v zákoně nijak 138 § 441 OZ upraveny. Dle § 629 je dárce povinen upozornit obdaro- 139 ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan. vaného na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na které nebyl Občanský zákoník I: Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1277. 140 Tamtéž, s. 1208. dárce upozorněn, může ji pak vrátit. 141 Tamtéž, s. 1198. Další důležitou částí občanského zákoníku jsou 142 Tamtéž,. s. 1207. § 51a a následující OZ, které upravují režim spotře- 143 § 499 OZ bitelských smluv. Tato část OZ především zapraco- 144 ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan. vává do českého právního řádu některé směrnice EU Občanský zákoník II: Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1511 145 Tamtéž, s. 1514 (např. 85/577/EHS ze dne 20. 12. 1985 o ochraně spo- 146 Tamtéž, s. 1513 třebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní 147 § 500 odst. 1 OZ prostory, 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměře- 148 ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan. ných podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, 97/7/ Občanský zákoník II: Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1515 ES ze dne 20. 5. 1997 o ochraně spotřebitele v případě 149 Tamtéž, s. 1514 150 Ani samotný zákonný text, ani jiné závazné pravidlo tomuto závěru ne- odpovídá, ovšem ustálená soudní praxe je neustále aplikuje. V NOZ pak je pří- 151 ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan. slušná zákonná norma (§ 1918) doplněna o upřesnění „úhrnkem“, takže se uve- Občanský zákoník II: Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1520 dené pravidlo dostane do samotného textu zákona. 152 Tamtéž, s. 1526
Revue pro právo a technologie 143 5/2012
smluv uzavřených na dálku). Spotřebitelskými smlou- šího soudu České republiky ve věci 32 Odo 1651/2005 vami se zde myslí smlouvy, jejichž stranami jsou spo- ze dne 27. 3. 2008). Právní úprava se tedy v této oblasti třebitel (tedy fyzická osoba, která nejedná v rámci své vrátila k zásadě autonomie vůle, která ovšem ani tak není podnikatelské činnosti) a dodavatel (osoba, které jedná nekonečná – odchýlení od zákona se stále musí pohy- v rámci své podnikatelské činnosti).153 Tato ustanovení bovat v mezích stanovených mimo jiné dobrými mravy obsahují kromě pravidel některých konkrétních druhů a zásadami poctivého obchodního styku.160 smluv i obecná ustanovení o spotřebitelských smlou- Naproti tomu OZ stále ještě obsahuje § 574 odst. 2, vách, především kogentnost ustanovení na ochranu který kogentně zakazuje dohody, jimiž se někdo vzdává spotřebitele (§ 55) a popis ujednání, která spotřebitel- práv, která mu mohou v budoucnosti vzniknout, ale ské smlouvy nesmějí obsahovat, včetně demonstrativ- ještě se tak nestalo. Vzhledem k tomu, že v občanském ního výčtu (§ 56). Mezi těmito smluvními ujednáními právu (na rozdíl od obchodního, kde se obecně počítá se jsou mimo jiné vyloučení odpovědnosti dodavatele při stranami jako profesionály a jejich vzájemnou rovností) způsobení smrti či újmy na zdraví spotřebitele154 nebo mnohem častěji dochází k uzavírání smluv mezi různě vyloučení či omezení práva spotřebitele při uplatnění postavenými subjekty, kde se reálná převaha jedné strany odpovědnosti za vady či za škodu155. může promítnout i do nespravedlivých ustanovení v rámci vzájemného smluvního vztahu, zákonodárce 6.1.2 Režim obchodního zákoníku zde pro účely ochrany slabší smluvní strany § 574 odst. 2 ponechal. Zajímavé je zde rovněž srovnání s novým Obchodní zákoník se použije především na vztahy občanským zákoníkem, který od 1. 1. 2014 nahradí nejen mezi podnikateli, které se týkají jejich podnikatel- současný OZ, ale i ObchZ. Tam je k této problematice ské činnosti. Odpovědnost za škodu je v něm obsažena v § 2898 stanoveno následující: „Nepřihlíží se k ujednání, v §§ 373 – 386. Na rozdíl od obecné úpravy v OZ, při- které předem vylučuje nebo omezuje povinnost k náhradě stupuje ObchZ k odpovědnosti za škodu jako k odpo- újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo vědnosti objektivní. Není proti ní tedy možné vyvinění, způsobené úmyslně nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ale pouze zproštění se jí v případě některého z liberač- 156 ani k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje právo ních důvodů. Z ustanovení § 373 ObchZ se sice zdá, slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech jako by šlo pouze o odpovědnost závazkovou, odkaz v § se práva na náhradu nelze ani platně vzdát.“ NOZ tedy 757 ObchZ ale stanoví, že i pro porušení jiných povin- opět mírně omezí možnosti limitace náhrady škody ností dle tohoto zákona se §§ 373 a následující použijí mezi podnikateli161, ovšem umožní limitaci i ve vztazích, obdobně. Odpovědnost za škodu tedy i v obchodním které jsou v současnosti regulovány OZ. právu může vznikat jak ze smlouvy, tak mimosmluvně. Na rozdíl od úpravy kupní smlouvy v OZ, kupní Bezpochyby největším rozdílem mezi odpověd- smlouva v ObchZ explicitně předpokládá úplatný ností za vady a za škodu v občanském a obchodním převod věci movité (zboží). Prodávající má povinnost právu je od 1. 1. 2012 možnost smluvně omezit nebo dodat zboží v množství, jakosti a provedení určeném úplně vyloučit právo na náhradu škody ve vztazích regu- ve smlouvě, a pokud smlouva uvedené nestanoví, tak lovaných obchodním zákoníkem, pokud nejde o škodu 157 v jakosti a provedení potřebném pro účel stanovený ve způsobenou úmyslně. Zákonodárce touto úpravou smlouvě či případně účel obvyklý.162 Pokud prodáva- ObchZ reagoval na reálné potřeby občanů, neboť před- 158 jící tyto své povinnosti nesplní, zboží má vady, za které chozí text daného paragrafu limitaci náhrady škody prodávající odpovídá, i když se projeví až po přechodu zakazoval, což v praxi působilo problémy především nebezpečí škody na zboží na kupujícího.163 Kupující je při jednání se zahraničními smluvními partnery, kteří nároky z vad zboží povinen uplatnit bez zbytečného limitaci náhrady škody běžně ve smlouvách používa- 164 159 odkladu, nejdéle však do dvou let od dodání zboží. jí. Ustanovení o limitaci byla tedy v mnoha smlou- I dle ObchZ si strany mohou sjednat záruku za jakost, vách používána i dříve, ovšem docházelo k velmi a to dle §§ 429 a následujících. nejistým výsledkům v případě sporu, zvláště patrné pak byly např. rozdíly mezi rozhodčím řízením (kde 6.2 Charakter softwaru – zboží nebo bývala limitace často uznávána jako legitimní smluvní služba? ujednání) a soudním řízením (např. rozhodnutí Nejvyš-
153 § 52 OZ Vzhledem k tomu, že nejen v českém právu, ale 154 § 56 odst. 3 písm. a OZ i v právních řádech jiných států a komunitárním evrop- 155 § 56 odst. 3 písm. b OZ ském právu bývá často velmi podrobně zakotvena odpo- 156 KOBLIHA, Ivan, KALFUS, Jan, KROFTA, Jiří, KOVAŘÍK, Zdeněk, KOZEL, Roman, POKORNÁ, Jarmila, SVOBODOVÁ, Yvona. Obchodní zá- koník: Úplný text zákona s komentářem. Praha: Linde Praha, a. s., 2006. s. 1056. 160 HROZA, Jaroslav, PODDANÁ, Jana. Smluvní limitace náhrady škody 157 § 386 ObchZ dle platného práva a s ohledem na připravovanou novelu obchodního zákoníku [on- 158 „Nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z ně- line]. epravo.cz. Změněno 25. 7. 2008 [cit. 23. 3. 2012]. Dostupné z:
144 Revue pro právo a technologie Téma
vědnost za vady zboží165, mnozí autoři dovozují, že použít prostřednictvím odkazu v § 560 ObchZ v přípa- vzhledem k ekonomickému účelu SW by měl taktéž být dech, kdy by byla mezi vývojářem a zákazníkem uzavřena považován za zboží, ačkoli rozhodně nejde o movitou smlouva o dílo na vytvoření bespoke SW.172 Pro software věc, což obdobné předpisy často explicitně vyžadují. SW jako dílo chráněné autorským právem jsou pak zásadní bývá nejčastěji považován za zboží (tedy spíše součást ustanovení AutZ, především ta o licenční smlouvě. Ani zboží) tehdy, je-li dodáván přímo nainstalován na v §§ 46 – 57, ani jinde v AutZ se ovšem nesetkáme nějakém hardwaru.166 Větší problém však může nastat, s pravidly ohledně vad autorských děl – již z povahy věci pokud jde o software prodávaný samostatně, např. na je tento problém spíše okrajový, neboť názor na autorské CD nebo DVD.167 Zákazník si v tomto případě sice dílo si lidé tvoří subjektivně a v drtivé většině případů kupuje krabici s nějakou hmotnou věcí uvnitř, ovšem nelze obecně říci ani to, jestli např. obraz nebo báseň má nepochybně je pro něj důležitější právě nehmotná nějaké vady, natož se pak zabývat odpovědností za způ- hodnota na hmotném médiu zachycená. Zákazník si zde sobenou škodu apod.173 Zde se ovšem znovu setkáváme ale nekupuje vlastnické právo k samotnému softwaru, s odlišností SW od ostatních autorských děl: U SW je ale pouze platí za licenci k jeho užívání. Tato proble- bohužel naopak běžné, že vady má.174 matika (aplikovatelnost ustanovení o koupi na úplatné Vzhledem k ekonomickému účelu pořízení licence licencování) již byla řešena u amerických soudů, ovšem SW se pak nabízí otázka, jestli by nebylo možné apliko- s různými výsledky.168 Existuje ale i další způsob distri- vat příslušná ustanovení OZ a (mezi podnikateli) ObchZ buce SW, který je zároveň nejčastějším způsobem, jak analogicky. Komentář k AutZ uvádí, že autorské právo se v současnosti distribuuje FOSS, tedy šíření prostřed- patří k právu soukromému175, což hovoří ve prospěch nictvím internetu. Na takové případy již pravděpodobně aplikace obecných zákonů. To potvrdil i Nejvyšší soud nebude možné ustanovení týkající se zboží použít vůbec, v Usnesení ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, neboť neexistuje žádné pevné médium, které bychom se kde dovodil použitelnost ustanovení ObchZ o odstou- softwarem získali.169 pení od smlouvy i v případě, že plnění je „předmětem Ač to může vypadat nesmyslně, v praxi se tedy ochrany podle autorského zákona“. Obecná ustanovení OZ můžeme setkat se třemi různými přístupy k charak- a ObchZ budou tedy subsidiárně použitelná i na vztahy teru softwaru, ať už jako součást nějakého jiného zboží, vyplývající z licenčních smluv. Vzhledem k tomu, že ale zboží samo osobě díky spojení s pevným médiem nebo odpovědnost za vady je v obchodním zákoníku součástí nehmotnou hodnotu, která zbožím být nemůže. To může úpravy jednotlivých smluvních typů, autoři Knebl a Šur- mít důsledky v aplikaci rozdílných právních předpisů manová rozebírají ve svém článku následující způsoby, třeba i na jeden a tentýž software, pokud některým o kterých lze uvažovat pro řešení této situace: uživatelům je distribuován např. jako součást určitého i. „použití pouze obecných ustanovení obchodního zařízení, jiným na CD a další si jej stáhnuli z interne- 170 zákoníku; tu. Taková situace je zřejmě neudržitelná a pro právní ii. analogické použití smluvního typu dle obchodního jistotu všech účastníků by bylo vhodné, kdyby byla nějak zákoníku; vyřešena, ať už ve prospěch zařazení SW mezi zboží či iii. použití obecných ustanovení dle občanského zákoníku proti tomuto řešení. o odpovědnosti za vady; 6.3 Odpovědnost za vady softwaru iv. analogické použití smluvního typu dle občanského a způsobenou škodu zákoníku; ware [online]. Právní rádce. Změněno 22. 9. 2010 [cit. 24. 3. 2012]. Dostupné Jak už bylo řečeno výše, odpovědnost za vady dle OZ z:
Revue pro právo a technologie 145 5/2012
v. aplikaci obchodních zvyklostí nebo zásad, příp. o neexis- institut upravil definici produktu pro účely odpověd- tenci odpovědnosti poskytovatele software za vady“.176 nosti tak, že v současnosti obsahuje kromě hmotného osobního majetku i jiné předměty, na které je vhodné Možnost použití obecných ustanovení obchodního 182 analogicky aplikovat daná pravidla. zákoníku vyplývá už z výše uvedeného judikátu Nej- Kromě nejasností v oblasti práva existují i nejasnosti vyššího soudu. Vzhledem k § 1 odst. 2 ObchZ lze pak ohledně ekonomických otázek a morální spravedlivosti použít i obecná ustanovení občanského zákoníku. Dle odpovědnosti vývojářů za vady SW a případnou vzniklou jeho § 491 odst. 2 lze pak na závazky z inominátních škodu. Velký zastánce odpovědnosti vývojářů, odborník smluv použít ustanovení upravující vztahy jim nejbližší. na kryptografii a bezpečnost v IT Bruce Schneier, mimo Lze tedy případně použít jak smluvní typy obsažené 177 jiné uvádí, že jsou producenti SW nesmyslně zvýhodněni v občanském, tak v obchodním zákoníku. oproti jiným průmyslovým odvětvím, kde odpovědnost Text výše uvedeného článku se zabývá především běžně funguje. Zavedení a prosazování odpovědnosti odpovědností dodavatele za vady bespoke SW. Výklad autorů za SW by pak přineslo možnosti pro vstup pojiš- v něm obsažený je ovšem možné použít i pro případ ťoven do těchto vztahů a zároveň samozřejmě způso- FOSS, na který lze tedy použít příslušná ustanovení 178 bilo, že sami vývojáři by kladli větší důraz na bezpečnost občanského a případně (dle stran vztahu ) i obchodního 183 (zvláště pak tehdy, když by jim to snížilo pojistku). Je zákoníku. Pokud jde o smluvní typy, jejichž ustanovení ovšem otázkou, zda sami uživatelé o bezpečnější (tím o odpovědnosti za vady budou analogicky použitelná na pádem i dražší a méně inovativní) SW vůbec mají zájem. licencování SW, pro proprietární SW se nabízí přede- 184 Luther Martin za použití Coasova teorému dovozuje, vším smlouva kupní (off-the-shelf SW) a smlouva o dílo že cena bezpečného SW by byla pro uživatele v praxi (bespoke SW). U FOSS ovšem chybí jeden ze základních 179 dokonce vyšší, než součet jeho ceny při nedostatečném znaků uvedených smluv: úplatnost. Z tohoto důvodu 185 zabezpečení a škody, která kvůli tomu vznikne. Pro- by pak byla použitelná spíše smlouva darovací, která gramátor Alan Cox dále argumentuje, že v takovém obsahuje (vzhledem k tomu, že na darování nelze použít případě by tvůrci operačních systémů mohli začít zaka- ani obecná pravidla o odpovědnosti za vady v §§ 499 186 zovat instalaci programů třetích stran. a následujících OZ, která taktéž vyžadují úplatnost) spe- ciální úpravu náhrady škody zmíněnou výše. V případě 6.3.1 Platnost a rozsah vyloučení odpovědnosti FOSS by pak byla jediná možnost, jak s jeho vadami právně naložit: analogicky k vrácení daru by měl uživatel Většina licencí FOSS obsahuje nějakou formu vyloučení přestat daný SW používat. odpovědnosti za vady a případnou vzniklou škodu. Je Komplikovanější je ovšem situace pro případ odpo- ovšem otázkou, jestli jsou samotná takováto ustanovení vědnosti za škodu. Ta je u SW použitelná již pro- podle českého práva platná a jestli případná neplatnost střednictvím aplikace obecných ustanovení o náhradě takového ustanovení nemůže způsobit neplatnost celé škody dle občanského zákoníku, především v souvis- smlouvy. Uvedená ustanovení mohou mít dvojí podobu: losti se všeobecnou prevenční povinností. I v případě buďto explicitně a bezpodmínečně vylučují jakoukoli daru je pak zaručena odpovědnost dárce za zaviněnou odpovědnost, např. BSD licence nebo MIT licence; nebo škodu, ani použitím analogie licencí FOSS s darovací obsahují formulace, které limitaci odpovědnosti omezují smlouvou se tedy nedostaneme mimo režim odpověd- do rozsahu povoleného aplikovaným právem, např. „to nosti za škodu. V rámci našeho práva je odpovědnost za the extent permitted by applicable law“ 187 a „unless required škodu i v oblasti vývoje a distribuce SW v teorii obecně by applicable law“ 188, 189 v GNU GPL a Apache licenci, uznávána180, ovšem v praxi může být obtížné stanovit, zda škoda byla opravdu způsobena vadou SW a nikoli 182 SCOTT, Michael D. Tort Liability for vendors of Insecure software: Has jeho špatným použitím nebo vzájemnou nekompatibi- the time Finally Come. Maryland Law Review. Roč. 2007, č. 67, s. 425 - 484. litou různých programů apod.181 Ve světě ovšem často 183 „There‘s no reason to treat software any differently from other produ- není situace tak jednoznačná – např. Americký právní cts. Today Firestone can produce a tire with a single systemic flaw and they‘re liable, but Microsoft can produce an operating system with multiple syste- mic flaws discovered per week and not be liable.“, SCHNEIER, Bruce.Liabi - 176 KNEBL, Ondřej, ŠURMANOVÁ, Michaela. Odpovědnost za vady soft- lity and Security [online]. Schneier.com. Změněno 15. 4. 2002 [cit. 26. 3. 2012]. ware [online]. Právní rádce. Změněno 22. 9. 2010 [cit. 24. 3. 2012]. Dostupné Dostupné z: 146 Revue pro právo a technologie Téma „Some jurisdictions do not allow the exclusion or limitation tedy soulad s aplikovaným právem, k limitaci škody zde of incidental or consequential damages, so this exclusion and nedochází, autor je tedy za případnou vzniklou škodu limitation may not apply to You.“ 190, 191 v MPL a CDDL plně odpovědný. K neplatnosti licence z tohoto důvodu nebo „Poskytovatel licence však ponese odpovědnost podle evidentně nemůže dojít, neboť i sám autor v návrhu zákonů týkajících se odpovědnosti za škodu způsobenou licenční smlouvy omezení své odpovědnosti podmínil vadou výrobku v míře, v jaké se takové zákony na dané souladem s právem, čímž projevil vůli být jí vázán i tehdy, dílo vztahují.“ 192 v EUPL. Vzhledem k nedávné nove- pokud aplikované právo limitaci neumožňuje. lizaci ObchZ v oblasti limitace náhrady škody pak ještě Poslední možností je pak použití licence s pod- musíme rozlišovat, jestli se má daná licence vztáhnout míněným vyloučením odpovědnosti v režimu ObchZ. na vztah regulovaný pouze OZ, nebo právě ObchZ. Zde je limitace odpovědnosti za škodu v zásadě možná Nejjednodušší je patrně situace, kdy se má bezpod- v celém rozsahu (pokud nejde o škodu způsobenou mínečné vyloučení odpovědnosti posuzovat dle OZ. úmyslně), takže by se měla použít a autor by neměl Vzhledem k § 574 odst. 2 OZ, dle kterého je dohoda, jíž být za škodu odpovědný. V praxi by ale mohly nastat se někdo vzdává práv, která mu mohou teprve vzniknout, problémy s neurčitostí tohoto ustanovení, neboť až soud neplatná, ustanovení o vyloučení odpovědnosti nemůže může v konkrétním případě stanovit, zda zvolená míra být dle českého práva v takovém případě platné. Protože limitace je slučitelná s dobrými mravy a zásadami pocti- je ale vyloučení odpovědnosti velmi zásadní otázkou vého obchodního styku a je tedy v souladu s aplikova- daných licencí a pravděpodobně ji nelze oddělit193 ve ným právem. I zde bychom ale měli dojít k obdobným smyslu § 41 OZ, měla by neplatnost stihnout i celou závěrům jako v případě licencí s limitací bezpodmíneč- licenční smlouvu, která je obsahuje. nou, tedy že i úplná limitace náhrady škody je v případě Relativně jednoduchá se tato otázka zdá i v režimu FOSS v souladu se zásadami poctivého obchodního obchodního zákoníku, který limitaci náhrady škody styku. umožňuje194. Vzhledem k tomu, že se jedná o software poskytovaný zdarma, navíc i se zdrojovým kódem a často 6.3.2 Možné důsledky pro FOSS i bez požadavků dalšího šíření za obdobných podmínek, pravděpodobně by byla splněna i podmínka souladu Jak již bylo uvedeno výše, i autor FOSS může být za se zásadami poctivého obchodního styku. V režimu určitých okolností odpovědný za škodu, kterou může obchodního zákoníku by tedy mělo být dané ustanovení jeho SW způsobit, a to i přes snahu o limitaci této odpo- a tedy i licence dle českého práva platné. vědnosti v běžně používaných licencích. V dobách, kdy Komplikovanější situace ovšem nastává v případě byl FOSS vyvíjen i používán pouze odborníky v oblasti licencí, kde je limitace náhrady škody podmíněna IT, by se dalo argumentovat pro alespoň částečné způso- souladem s aplikovaným právem. Takováto ustanovení bení škody samotným poškozeným, neboť měl k dispo- mají vlastně formu logické implikace „pokud to není zici zdrojový kód, věděl, že program využívá bezúplatně v rozporu s aplikovaným právem, tak je odpovědnost a že nemusí být bezchybný a mohl si jej vzhledem ke limitována“195. Pokud tedy platí, že dochází k rozporu svým schopnostem sám zkontrolovat a případně chybu s právem, není splněna vstupní podmínka, a tedy nena- opravit; ovšem v současnosti, kdy velká část uživatelů stane následek implikace, což znamená, že náhrada nemá příslušné odborné znalosti, nelze po nich spra- škody limitována nebude. To samozřejmě nezpůsobuje vedlivě požadovat kontrolu zdrojového kódu za účelem neplatnost příslušného ustanovení196 a tím spíše ani celé zjištění případných chyb a předcházení možné škodě. licence. V případě podmíněné limitace náhrady škody Otázkou zůstává, jestli je tato situace spravedlivá v režimu OZ není tedy splněna podmínka pro limitaci, a jestli by uplatňování této odpovědnosti v celosvětovém měřítku nemělo fatální následky pro celou komunitu org/licenses/LICENSE-2.0.html> kolem FOSS – vývojáři by se mohli oprávněně obávat, 190 Mozilla Public License: Version 2.0 [online]. Mozilla. [cit. 9. 3. 2012]. Do- že budou hnáni k odpovědnosti relativně neomezeným stupné z: Revue pro právo a technologie 147 5/2012 v úmyslu svá práva proti jednotlivcům takto prosazo- KŘÍŽ, Jan, HOLCOVÁ, Irena, KORDAČ, Jiří, KŘES- vat, ovšem pro právo jako normativní systém není jistě ŤANOVÁ, Veronika. Autorský zákon a předpisy související, přínosem, když se jeho porušování stává běžným stan- komentář. 2. aktualizované vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005 dardem… Macmillan English Dictionary for Advanced Learners. 2nd ed. Oxford: Macmillan Education, 2007 7 Závěr ŠKARVADA, Libor. Principy programovacích jazyků: studijní materiál k předmětu. Fakulta informatiky MU V článku jsem se pokusila nastínit některé právní ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, problémy, které v současnosti vyvstávají při vývoji, dis- HULMÁK, Milan. Občanský zákoník I: Komentář. 2. vydání. tribuci a používání svobodného softwaru. Jak již bylo Praha: C. H. Beck, 2009 uvedeno, dle mého názoru není pro software ochrana ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, autorským právem ekvivalentní literárním dílům prak- HULMÁK, Milan. Občanský zákoník II: Komentář. 2. vydání. tická. Tvůrci proprietárního softwaru na ni nespo- Praha: C. H. Beck, 2009 léhají a spíše jej chrání nezveřejňováním zdrojových TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. Praha: kódů a omezováním možností šíření spustitelných verzí C. H. Beck, 2007 programu. Naopak vývojáři kolem FSF začali autorské právo využívat a pomocí copyleftu se snaží zajistit, aby 8.2 Články i další odvozená díla zachovávala uživatelům svobody, které jim přinášelo dílo původní. To ovšem taktéž přináší FEILER, Lukas. Information Security Law in the EU and nevýhody, neboť různé definice copyleftu a některá další the U. S. - A Risk-Based Assessment of Regulatory Policies. pravidla využívaná ve svobodných licencích zapříči- TTLF Working Papers. Transatlantic Technology Law Forum. ňují, že vznikají nové umělé bariéry, jež zpomalují vývoj Roč. 2011, č. 9, s. 341 a komplikují spolupráci, která má zajišťovat komunitě GATTO, James. Doubts Wane Over GPL Enforceability. výhodu oproti proprietárnímu softwaru. Managing Intellectual Property. Roč. 2007, č. 166, s. 33 - 35 Nejsem si rovněž jistá, jestli copyleft opravdu GAUDAMUZ, Andrés. Viral contracts or unenforceable splňuje svůj účel. Spousta vývojářů by dle mého názoru documents? Contractual validity of copyleft licenses. E.I.P.R. zajistila uživatelům svobody i bez toho, aby je k tomu Roč. 2004, č. 8, s. 331 - 339. Dostupné z: 148 Revue pro právo a technologie Téma Zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou AUJEZDSKÝ, Josef. Odpovědnost za vady a odpovědnost vadou, ve znění pozdějších předpisů; za škodu [online]. Root.cz. [cit. 24. 3. 2012]. Dostupné z: Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, právech Revue pro právo a technologie 149 5/2012 GNU GENERAL PUBLIC LICENSE: Version 2, June 1991 NACHUM, Michele. Why Cloud Computing is a Safe Bet for [online]. GNU Operating System. Změněno 28. 6. 2007 [cit. Small Businesses [online]. GetApp.com. Změněno 12. 7. 2011 5. 3. 2012]. Dostupné z: 150 Revue pro právo a technologie Téma SPIRYTOVÁ, Jiřina, HRAZDIRA, Jan. Opět k možnosti smluvní limitace náhrady škody v českém obchodním právu [online]. eLAW.cz. Změněno 12. 11. 2009 [cit. 23. 3. 2012]. Dostupné z: Revue pro právo a technologie 151 Review of Law and Technology Review of Law and Technology Discussion reviewed scientific journal for technological fields of law and jurisprudence The European reform of personal data protection 3 Published bi-annually ISSN 1804-5383 (Print) Selected issues of the license agreement in the new Civil Code 9 ISSN 1805-2797 (Online) Ev. nr. MK ČR E 19707 Freedom “in the Net” 12 The fifth issue was published on 30th June 2012. Published by Overview of current case-law 17 Masarykova univerzita Žerotínovo nám. 9 601 77 Brno, ČR IČ 00216224 Annotations Editor-in-chief JUDr. Radim Polčák, Ph.D. Deputy editor-in-chief and contact person Case Wintersteiger 19 Mgr. Matěj Myška Ústav práva a technologií Právnické fakulty MU The time of delivery to the data mailbox of the court, the facts Veveří 70 known to the court from its activities 21 611 80 Brno, ČR tel: +420 549 494 751 Hidden costs imposing websites 23 fax: +420 541 210 604 e-mail: [email protected] Assessment of the Slovak court jurisdiction in the case of a distance Editorial staff Mgr. Michal Koščík, Ph.D. e-tort 24 Mgr. Václav Stupka Mgr. Jaromír Šavelka User identification and data retention 26 Editorial Board Analysis of the CJEU decision in the case SAS v WPL 27 JUDr. Zuzana Adamová, Ph.D. prof. JUDr. Michael Bogdan JUDr. Marie Brejchová, LL.M. JUDr. Jiří Čermák JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D. Reviews doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D. Mgr. Zbyněk Loebl, LL.M. JUDr. Ján Matejka, Ph.D. Christian van ´t Hof, Rinie van Est, Floortje Daemen: prof. RNDr. Václav Matyáš, M.Sc., Ph.D. Mgr. Antonín Panák Check In / Check Out. The Public Space as an Internet of Things 31 JUDr. Radim Polčák, Ph.D. Mgr. Bc. Adam Ptašnik, Ph.D. D. J. B. Svantesson: Private International Law and the Internet. 32 JUDr. Danuše Spáčilová JUDr. Eduard Szattler, Ph.D. Paul Nihoul, Peter Rodford: EU electronic communications law 32 Layout Pavel Mates, Eva Janečková, Václav Bartík: Ochrana osobních údajů 33 Mgr. Matěj Myška Bc. Petr Šavelka Print Tribun EU s.r.o., Cejl 892/23, 602 00 Brno Topics The publication of this issue of the Review of Law and Technology was funded by the project „Právo a informační a komunikační technologie“ Legal theoretical aspects of electronic contracting 36 MUNI/A/0923/2011. Compatibility of F/OSS licences 122 © Masarykova univerzita, 2012 Errata Nedopatřením v předtiskové přípravě byl u následujícího článku v tomto čísle vynechán český abstrakt a klíčová slova. Omlouváme se čtenářům za tuto chybu a jejich znění přikládáme níže. Svoboda „v síti“ David C. Hájíček Abstrakt Článek se zabývá úpravou a prosazováním ochrany soukromí jedince v počítačové síti, zejména potom v Internetu, a to jak správně právní, tak trestně právní. Pozornost je věnována i typům útoků na tyto chráněné statky, jakož i Evropskému zatýkacímu rozkazu a jeho implementaci do českého právního řádu. Klíčová slova Ochrana soukromí, útoky proti soukromí, Evropský zatýkací rozkaz Key words privacy protection, attacks against privacy, European arrest warrant Revue pro právo a technologie 153 Call for Papers 10th international conference Cyberspace 2012 http://www.cyberspace.muni.czCall for Papers organized by Faculty of Law in cooperation9th international with Faculty conference of Social Studies, Masaryk University Brno, Czech Republic,Cyberspace 30. 2010 11. - 1. 12. 2012 http://www.cyberspace.muni.cz Paper abstracts are solicited for submission Abstract formal requirements: toorganized following by Faculty workshops: of Law, Masaryk University, in cooperation Range:with Faculty max. 1.500of Social characters Studies, incl.Masaryk spaces University and Faculty of Social Sciences, Charles University Submission: on-line at www.cyberspace.muni.cz Brno,Ideas forCzech cyberspace, Republic, 26-28chairs: November Herbert Hrachovec, 2010 Radim Polčák, publication of papers: MUJLT Papers formal requirements: Paper abstracts are solicited for submission PapersImportant published dates: in MUJLT: Legal Informatics, chair: Jaromír Šavelka, publication of http://mujlt.law.muni.cz/instructions.php papers:to following MUJLT streams: Abstract submission deadline: 30 June 2010 stream name: Cyberlaw PapersNotice onpublished acceptance in Cyberpsychology: deadline: 31 July 2010 Videogames and Society, chair: Cyril Brom, publication of language: English, http://www.cyberpsychology.eu/submission.phpFull papers deadline: 31 December 2010 papers: MUJLT/Cyberpsychology publication of papers: MUJLT, ConferenceAbstract formal fees: requirements: Openconvenor: Access Radim Workshop Polčák – libraries, repositories, online Range: max. 1.500 characters incl. spaces archives,workshops: chair: Matěj Myška, publication of papers: MUJLT full pass - speakers: 990 CZK (approx. 39 EUR) Theory of Cyberlaw (chair: Radim Polčák) fullSubmission: pass - delegates on-line at (not www.cyberspace.muni.cz presenting a paper): 1290 CZK IntellectualCybersecurity, Property Cybercrime, chairs:(chair: Zsolt Balogh, Andreas Wiebe) (approx.Papers formal 52 EUR) requirements: InternetVáclav Stupka, International publication Law of papers:(chair: MUJLT Dan Svantesson) fullPapers pass published - VIP (upon in MUJLT: an appointment): FREE http://mujlt.law.muni.cz/instructions.php Newe-Government/e-Justice Media and Society, chair: Kristian(chair: Daneback, Ludwig Gramlich) student pass for the scientific programme - students of Papers published in Cyberpsychology: publicatione-Finance of papers: Cyberpsychology (chair: Libor Kyncl) Masaryk University and partner universities (please, check Legal Informatics (chair: Jaromír Šavelka) withhttp://www.cyberpsychology.eu/submission.php the organizers): FREE Cybersurveillance, chair: Aleš Završnik, publication of Conferencelast minute (on-site) fees: registration - 1990 CZK papers:stream name:MUJLT Psychology and Sociology of Cyberspace (approx. 80 EUR) language: English, dinnerfull pass fee: - speakers: conference 990 dinnerCZK (approx. with free 39 complimentaryEUR) International Internet Law, chair: Dan Svantesson, publication of papers: Cyberpsychology, drinksfull pass - 550 - delegates CZK (approx. (without 22 EUR), presenting last-minute a paper): (on-site): 1290 CZK publication of papers: MUJLT convenor: David Šmahel 650(approx. CZK (approx.50 EUR) 26 EUR) Intellectualworkshops: Property On–Line, chairs: Andreas Wiebe, full pass - VIP (upon an appointment): FREE Notes: The registration will be carried out on‐line throu- HeinzPsychology Wittmann, publication of papers:(chair: MUJLT David Šmahel) pass for the scientific programme - students of Masaryk Uni- Sociology (chairs: Václav Štětka, versity:gh the conference FREE web at www.cyberspace.muni.cz. The re- Religion in Cyberspace, chair: Vít Šisler, Francesca publication R. Seganti) of lastgistration minute system (on-site) will registration provide for -the 1990 conference CZK registrati- papers: MUJLT/Cyberpsychology (approx.on, for the 80 payment EUR) of the registration fee (by credit/debit stream name: Philosophy of Cyberspace card or bank transfer) and for optional booking of accommo- eFinance,language: English,chair: Libor Kyncl, publication of papers: MUJLT dinner fee: conference dinner with free complimentary drinksdation -in 550 selected CZK (approx. hotels at20 conference EUR) rates (from approx. publication of papers: MUJLT, 30 EUR/night). The registration opens 1 June 2012 and clo- convenor:Psychology Herbert of Cyberspace, Hrachovec chair: David Šmahel, publicati- on of papers: Cyberpsychology Address:ses 10 November 2011 stream name: Religion in Cyberspace Masaryk University, Faculty of Law, Veveří 70, 611 80 Brno, eGovernment (incl. eJustice and on–line dispute reso- Addresses: language: English, publication of papers: MUJLT Czech Republic convenor:lution), chair: Vít Šisler Ludwig Gramlich, publication of papers: Conference website: http://www.cyberspace.muni.cz MUJLT ConferenceCentral conference Officials: e-mail address: [email protected] stream name: Information Security Importantlanguage: English, dates: MailingJUDr. Radim address: Polčák, Masaryk Ph.D. University,general chair Faculty of Law publication of papers: MUJLT/Cyberpsychology, JUDr. Danuše Spáčilová,Institute associate of Law andchair Technology Abstract submission deadline: convenor: Petr Soukup 31 July 2012 PhDr. David Šmahel,Veveří Ph.D., 70 associate chair Notice on acceptance deadline: workshops: 31 August 2012 Mgr. Jaromír Šavelka,611 80programme Brno officer Conference dates: Privacy/Data Protection (chair:30 November Zsolt Balogh) – Mgr. Bc. Libor Kyncl,Czech financial Republic officer Cybersecurity (chair:1 December Petr Soukup) 2012 Mgr. Matěj Myška, registration officer Papers for publication deadline: Cybercrime (chair:11 January Aleš Završnik)2013 Note: Accepted papers will be published in peer reviewed journals Masaryk University Journal of Law and Technology (MUJLT - mujlt.law.muni.cz) or Cyberpsychology (www.cyberpschology.eu) Generální partner: Hlavní partner: Partneři: General partner: Main partner: Partner: