Design Digitálního Vzdělávacího Prostředí
Total Page：16
File Type：pdf, Size：1020Kb
Design digitálního vzdělávacího prostředí Michal Černý Flow, 2020 Obsah Předmluva........................................................................................................7 Konstruktivistické přístupy...............................................................................9 Kurátorství jako přístup k tvorbě vzdělávacího obsahu ....................................17 Tvorba online kurzů.........................................................................................27 V čem provozovat online kurzy? ......................................................................35 Next Generation Digital Learning Environment (NGDLE)..............................43 Na webových stránkách postavené kurzy .........................................................55 Interaktivní studijní materiály..........................................................................65 Synchronní video edukační aktivity .................................................................75 Zkoušení v online prostředí..............................................................................83 e-Portfolia........................................................................................................91 Videotutoriály..................................................................................................99 Videa jako vzdělávací objekty ........................................................................105 Tvorba podcastu ............................................................................................113 Jednoduchá tvorba grafiky ............................................................................123 Nelineární učení a nástroje na jeho podporu..................................................133 Chatboti ........................................................................................................141 Otevřené vzdělávací zdroje.............................................................................149 Learning Analytics.........................................................................................159 Role tutora ....................................................................................................169 Místo závěru 30 nejdůležitějších nástrojů pro online vzdělávání .....................177 Literatura ......................................................................................................181 Recenzoval: Mgr. Václav Maněna, Ph.D. Nástroje, aplikace, služby ..............................................................................198 Vědecká rada: Andrew Lass, Dušan Katuščák, Zdeněk Molnár, Jela Steinerová, Martin Šperka, Barbora Drobíková, Eva Lesenková, Jindra Planková, Jiří Stodola, Máté Tóth, Marek Timko, Judit Béres, Tomáš Kubíček ISBN: 978-80-88123-27-9 (e-kniha), 978-80-88123-28-6 (tisk) 4 5 Předmluva Cílem knihy, kterou držíte v ruce, je vytvořit určitý inspiromat pro začínající tvůrce designu vzdělávacího prostředí. Chce být více praktickým než teoretickým průvodcem, který se zaměří na základní problémy, které během návrhu určité edukační jednotky musí každý tvůrce řešit – jakou vybrat vzdělávací platformu, jak komunikovat s účastníky, jakou formou zkoušet, stojí-li za to tvořit videa a podcasty, zda vyzkoušet integraci chatbotů atp. Celý text je členěn do kapitol, z nichž některé byly (často s drobnou úpravou) již samostatně publikovány. Snaží se o poměrně praktický vhled, který klade důraz na didaktickou stránku celé edukace – pedagogicko-psychologické aspekty nebo širší pedagogický kontext v tomto textu řešit nemůžeme a nechceme, neboť jsou jim věnovány jiné naše studie a knihy. Při psaní jsme měli na zřeteli učitele, knihovníka nebo i akademika, který si v kontextu společenských či epidemiologických změn uvědomuje, že svůj způsob výuky bude muset inovovat a některé jeho části více propojit (hybridizovat) s online prostředí. Nechceme vytvářet dojem, že je nutné nebo vhodné veškerou výuku 1:1 přenést do digitálního prostředí. Jestliže totiž něco nefunguje, tak právě toto. Digitální svět má své vlastní zákonitosti, které je vhodné respektovat. Některé edukační aktivity je v něm možné dělat lépe, jiné odlišně, a realizace jiných je naopak mimořádně náročná. Právě tuto skutečnost by měl mít designer vzdělávacího prostředí vždy na paměti. V názvu bychom ještě rádi zdůraznili slovodesign – domníváme se, že reálná edukace není nikdy hotovým definitivním produktem, který je možné odevzdat a mnoho let v nezměněné podobě recyklovat. Klíčem k úspěchu a základním myšlenkovým východiskem, o které se v této publikaci opíráme, je vztah k procesualitě – ke snaze dělat věci tak, aby fungovaly v určitém společenském kontextu, ale také aby bylo možné je dynamicky přestavovat a měnit podle našich vzdělávacích cílů a vlastností cílové skupiny. V tomto kontextu tedy design odkazuje k této praktičnosti, kontextu a nehotovosti. Uvědomujeme si, že i předložený text je svým způsobem nehotový, že o každém z témat by bylo možné napsat samostatnou knihu nebo metodickou příručku. Rádi bychom ale právě otevřenost k diskusím a změnám vnímali jako jeden z klíčů, které nám umožní daný text nabídnout čtenáři – nikoli dát jeden přesný, snadno opakovatelný direktivní postup, ale nastínit možnosti a vyzvat k onomu avizovanému designování. 6 Předmluva 7 U tvorby obsahu jsme se silně opírali především o 2020EDUCAHOUSE Horizon Report (Brown et al., 2020), ze kterého jsme převzali podstatnou část témat Konstruktivistické přístupy explicitně (learning analytics, otevřené vzdělávací zdroje, NGDLE apod.), jiné V určitém ohledu se o konstruktivismu a konstruktivistických metodách spíše více (změna struktury studujících, ochrana osobních dat, důraz na cenu vzdělávání, mluví, než aby se s nimi skutečně efektivně pracovalo. Co vlastně kompetenční význam výuky apod.) jsme implicitně propojili s jednotlivými konstruktivismem ve vztahu ke vzdělávání chápeme? Jednu z cest ukazují texty kapitolami. Dalším důležitým zdrojem pro výběr byla analýza aktuálních trendů Bořivoje Brdičky (2008), které konektivismus a konstruktivismus srovnávají, v oblasti vzdělávání i mimo ni, což se týká například videa ve vzdělávání, podcastů a dokáží poměrně jasně pojmenovat některé základní prvky, na kterých či chatbotů. Třetí oblastí, o kterou se opíráme, je reakce na opatření související konstruktivismus stojí. Druhým zdrojem pak mohou být texty Jeana Piageta s COVID-19, která donutila uzavřít školy a velkou část výuky tak přenést do online (1966), ale samozřejmě se lze opřít i i řadu textů z české o slovenské pedagogické prostoru, což s sebou přineslo specifické problémy a nové postupy. produkce, případně nahlédnout do Rámcových vzdělávacích programů, které Mimo tyto formalizované zdroje témat pak samozřejmě pracujeme s vlastní s konstruktivismem a určitém smyslu silně pracují. Současně ale musíme zkušeností. Autor předloženého textu se vývoji vzdělávacího prostředí v různých upozornit, že nic jako jeden konstruktivismus neexistuje, jde spíše v široký soubor podobách věnuje od roku 2012, ještě dříve psal o technologiích ve vzdělávání teorií, které jsou od sebe často velice silně vzdáleny. z hlediska didaktiky. S každým z předložených témat tak má jistou zkušenost, ať My budeme konstruktivismus o níže uvedené analýze chápat jakopřístup ke již jako tvůrce, přednášející, autor publikací či výzkumník. V této optice je tak vzdělávání, které je založené na práci s vnitřním světem v zkušeností jedince. předkládaný text třeba číst i jako jistou reflexi vlastní zkušenosti. Tato zkušenost není ale čistě privátní, jelikož je ovlivněna prostředím (a s ním Aby předložený text příliš netrpěl školskou didaktičností nebo poukazováním na spojenými sociálními interakcemi), ve kterém se člověk nachází. Učení pak vlastně jeden směr či přístup, tak všechny kapitoly (až na první, do jisté míry úvodní není ničím jiným než úpravou, rozšiřováním a přeskládáním této zkušenostní báze. kapitolu) obsahují část věnovanou reflexi současné odborné literatury. Tři až čtyři z toho pak přirozeně plyne důraz na spolupráci, kritické myšlení, kreativitu nebo texty vnímáme vždy jako jisté základní doporučení umožňující číst a přemýšlet na formativní zpětnou vazbu, jako na základní edukační pilíře. Málo prostoru je o tématu samostatně a s širším myšlenkovým základem, případně optikou v něm věnováno drilu v pevnému opakovanému cvičení, ale a to více se zaměřuje zajímavé metodologie nebo teoretického přístupu. na projekty, badatelské vyučování nebo občanskou vědu. Zdůrazňuje roli hry o emočního zapojení, protože člověk není andělem (jak píše pragmatistický filosof Tématem, které v knize chybí, je umělá inteligence – jakkoli se současné prostředí Marc Johnson), ale jeho poznávání a bytí ve světě je spojené s jeho emoční v této oblasti silně mění, domníváme se, že umělá inteligence není něco, co se lze a tělesnou zkušeností. a to přitom musíme brát do úvahy, když uvažujeme bez předchozí zkušenosti snadno naučit implementovat do vzdělávacího o vzdělávání. prostředí. To samozřejmě neznamená, že by se v něm neměly objevovat vzdělávací objekty, které ji využívají. Jen tušíme, že není v silách jedné kapitoly a běžného designera vzdělávacího prostředí toto téma uchopit natolik konkrétně a prakticky, Jednotlivé prvky konstruktivistického vzdělávání aby bylo možné s ním v současném edukačním kontextu pracovat. Níže uvedený výčet není samoúčelný – konstruktivisticky orientovanou výuku Kniha je vlastně volným pokračováním knížkyTvorba digitálních vzdělávací objektů považujeme o v online prostředí za jeden ze zásadních konceptů, který se snaží pro