JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra jazzové interpretace Studijní obor Jazzová interpretace

John Zorn mezi lety 1990 a 1994

Bakalářská práce

Autor práce: Michal Wróblewski Vedoucí práce: MgA. Michal Nejtek Ph.D. Oponent práce: Bc. Rastislav Uhrik Brno 2015 Bibliografický záznam WRÓBLEWSKI, Michal. mezi lety 1990 a 1994 [John Zorn between 1990 and 1994]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební Fakulta, Katedra Jazzové interpretace, rok. 2015 Vedoucí bakalářské práce MgA. Michal Nejtek Ph.D.

Anotace Diplomová práce „John Zorn mezi lety 1990 a 1994“ pojednává o Zornových kapelách Naked City a Painkiller. Hlavními body této práce jsou zaprvé: zkoumání kombinace improvizované hudby s žánry hardcore a metal, zadruhé: rocková estetika(konkrétně metalová, hardcorová) jako součást Noise-improvizace , zajímají mne způsoby, jakými Zorn pracuje s touto estetikou, jak jí zapojuje do své tvorby, jakých témat, motivů, elementů, filosofií používá k jejímu dosažení.

Annotation The diploma thesis “John Zorn between 1990 and 1994“ concerns Zorn’s bands Naked City and Painkiller. The main focus of the thesis are: the study of the combination of improvised music with hard- core and metal music; rock aesthetics (in particular metal and hard- core aesthetics) as part of Noise-improvisation, namely the ways in which Zorn employs this aesthetics, how he incorporates it into his work and which themes, motives, elements and philosophy he uses in order to achieve it.

2 Klíčová slova

Grindcore; hardcore; downtown; John Zorn; Painkiller; Naked City Keywords

Grindcore; hardcore; downtown; John Zorn; Painkiller; Naked City

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 30. dubna Michal Wróblewski

1.ÚVOD...... 5 2.POJMY...... 6 3.NAKED CITY...... 8 3.1. Obecné shrnutí...... 8 3.2. Torture Garden...... 11 3.3. Naked City...... 14 3.4. Grand Guignol...... 17 3.5. Heretic, Jeux des dammes cruelles...... 19 3.6. Leng Tch’e...... 20 3.7. Radio...... 22 3.8. Absinthe...... 24 3.9. Živé vystupování...... 26 4.PAINKILLER...... 27

4

1. Úvod

V této práci se budu zabývat zkoumáním dvou projektů, kterým se věnoval saxofonista a skladatel John Zorn mezi lety 1990 a 1994. Jedná se o kapely Naked City a Painkiller. Převážně pak budu rozebírat z hlediska hudebního první z nich, jelikož měla velký dopad hned na několik hudebních žánrů. V dnešní době existuje poměrně silná jazzová scéna ovlivněná hardcorem a metalem, ať už se jedná o noise-improvizační scénu nebo o kapely, které hrají částečně zkomponovanou, částečně improvizovanou hudbu s použitím metalových nebo hardcorových prvků a vlivů. Projekty, které dal John Zorn dohromady na začátku devadesátých let, byly jedny z prvních, které se tímto vlivem začaly zabývat. Od sedmdesátých let se vyvíjejí žánry jako metal, hardcore, punk a další. Tyto žánry budu souhrnně v práci nazývat “tvrdá hudba“ , jelikož mi to pro ně přijde jako příznačné označení. Tvrdá hudba vznikla jako odnož hudby rockové a nikdy se nestala jejím mainstreamem 1 . Má specifickou energii, pracuje s velkou expresivitou, která je spojena často i s vysokou hlasitostí a vyjadřuje naturalistickou často hodně zvrácenou filosofii. Není se čemu divit, že se o tuto hudbu v devadesátých letech začali zajímat avantgardní hudebníci v čele s Johnem Zornem. O tom, jak její potenciál uchopil on, si budeme povídat v následujících kapitolách.

1 Mainstream- převládající hudební paradigma v určitém žánru

5

2 Pojmy:

Grindcore- hudební styl, který vznikl v osmdesátých letech v Anglii a je kombinací punku, hardcoru, blastbeats2 a expresivního vokálu. Nejslavnější skupina- Napalm Death.

Hardcore- hudební styl na pomezí punku a metalu, vyznačuje se energickými krátkými písněmi postavenými na kytarových riffech. Texty často reflektují sociální či politickou situaci. Hardcore vznikl na konci sedmdesátých let

Hardcorová miniatura- (microsong) typická forma grindcoru. Krátká skladba trvající maximálně jednu minutu.

Sludge metal- Je druh heavy metalu, který vznikl v polovině osmdesátých let, stojící na pilířích stylů doom metal a hardcore. Hlavními znaky jsou naříkající zpěv a kontrastní tempa. Domovská scéna- New Orleans

Surf-rock- hudební styl, který vznikl v šedesátých letech na jihozápadě Spojených států amerických. Tento styl byl úzce spjat

2 Blastbeats- speciální technika hry na bicí nástroje, založená většinou na kombinaci šestnáctinových not hraných na basový buben a dvojnásobných hodnotách na činel a malý buben.

6 s kulturou surfování. Mezi nejznámější interprety patří např. Dick Dale

Noise music- hudební žánr založený na zvuku jako nositeli hudební myšlenky. Hojně využívá nekonvenční zvuky hudebních nástrojů, hlasu i jiných nástrojů. Maže rozlišování mezi hudebními a nehudebními zvuky.

Ambient- forma vycházející z předpokladu, že všechny zvuky, které nás obklopují mohou být za jistých okolností hudbou. Častým stavebním prvkem ambientní hudby je sofistikace primárně nehudebních prvků( hluk, šumy...)

Downtown music- Skupina skladatelů scházející se od šedesátých let v New Yorku- Downtown .Tito skladatelé bojkotovali tehdejší akademismus spjatý s tradicí evropské vážné hudby. Odmítali psát v klasických formách, provedení jejich děl se často uskutečňovala v neformálních prostorách( továrny, bytové koncerty atd...) Tento termín se od osmdesátých let začal vztahovat i na jazzovou avantgardu.

Cover- nebo také coververze- předělaná verze jiné skladby.

7

3 Naked city

3.1 Obecné shrnutí Jedním z nejstěžejnějších projektů Johna Zorna byla kapela Naked City. Název Naked city je inspirovaný stejnojmennou fotografií vytvořenou známým ukrajinským fotografem Arthurem Felligem, který vystupoval pod pseudonymem Weegee, tento umělec je spojen také s vizuální stránkou filmu noir režiséra Julese Dassina z roku 1948, který se rovněž nazývá Naked City(český titul- Obnažené město), atmosférou tohoto snímku se Zorn nechává inspirovat především na albu Naked City z roku 1990. Skupina Naked City působila mezi lety 1988 a 1994. Z hlediska hudebního se v tomto projektu mísily vlivy free jazzu3, hardcoru, metalu, noise music, ambientu, amerických surf- rockových skupin, blues-

3 Směr jazzové hudby, který vznikl na konci padesátých let v USA

8 hardbopu4 a hudby filmové, které jsou patrné především na již zmíněném prvním dlouhohrajícím albu z roku 1990 pojmenovaném Naked city. Další důležitou inspirací, kterou nelze opominout, byl pro Johna Zorna život v Japonsku, kde tento hudebník v druhé půli osmdesátých let bydlel. Prakticky na všech deskách kapely Naked City jsou evidentní vlivy japonské avantgardní hudby, noise a hardcoru. Všechna alba kromě jejich reedic, které vydal Zornův Tzadik 5 , vyšla u japonských vydavatelství, zejména potom u vydavatelství Avant. Obsazení kapely bylo následující: John Zorn- altsaxofon, Fred Frith- baskytara, Bill Frisell- kytara(na dvou deskách hraje Fred Frith také na kytaru) , Wayne Horvitz- klávesy a japonský zpěvák Yamatsuka Eye- řev. V posledním období v kapele zpíval také Mike Patton, lídr hardrockové skupiny Faith No More, není ovšem přítomný na žádné ze studiových nahrávek. První taková nahrávka projektu Naked city vznikla v roce 1989 , jedná se o EP Torture Garden. Několik skladeb z této desky bylo použito ve slavném filmu Michaela Hanekeho Funny Games. Další v pořadí bylo již zmiňované Naked City, které bylo nahrané ve stejném roce a vydané o rok později. Toto album je nejvíce ze všech ovlivněno filmovou hudbou, jsou zde použity dokonce některé převzaté filmové melodie Johnyho Mandela, Henryho Manciniho nebo Ennio Morriconeho, kterým se Zorn nechává inspirovat i na jiných nahrávkách, dokonce mu již v roce 1985 věnoval celé album The Big Gundown. Společným rysem desky Torture Garden a alba následujícího je forma hardcorových miniatur, deska Grand Guignol (1992) je na takovýchto miniaturách založená, obsahuje 40 skladeb,

4 Směr jazzové hudby, který v šedesátých letech navázal na starší bebop 5 Vydavatelství Johna Zorna

9 které jsou v průměru dlouhé kolem jedné minuty, výjimku tvoří úpravy kompozic slavných klasických skladatelů( Skrjabin, Debussy, Ives, Di Lasso, Messiaen) a úvodní dlouhá kompozice Grand Guignol. Dalším albem z roku 92 je Heretic- Jeux des dammes cruelles, francouzským podtitulem se rozumí zároveň název undergroundového sado- maso pornofilmu, pro který byla tato hudba nahrána jako soundtrack6. Na tomto albu hraje v krátkých skladbách vždy jen dvojice nebo trojice hudebníků, jedná se o volnou improvizaci především zvukomalebného charakteru. Posledním z alb, která vyšla v roce 1992, pro tuto kapelu velmi plodném, je Leng T¨che. Na obalu desky je vyobrazena čínská metoda tortury tzv. „death by 1000 cuts“ , která spočívá v tom, že oběť je systematicky řezaná do různých částí těla tak, aby smrt trvala co nejdéle. Z dochovaných snímků takovýchto obětí víme, že na konci procesu se oběť už prakticky nepodobá člověku. A právě tento druh mučení byl i základním motivem celé nahrávky, která má podobu jednoho pásma, dlouhého 32 minut. Hudba opravdu torturu věrně ztvárňuje, jedná se o expresivní dílo, které za celou dobu svého trvání nepoleví v syrovém agresivním duchu, vše zvýrazňuje ostré vysoké kvílení Zornova saxofonu a řev využitý jako hudební vyjadřovací prostředek. Jako jediná vyšla tato nahrávka u japonského vydavatelství Toys Factory. Další v řadě je deska Radio z roku 1993, toto album je zajímavé tím , že odráží různé Zornovy inspirační zdroje. U každé skladby tyto vlivy Zorn přiznává, některé písně jsou inspirovány jedním interpretem či skupinou, jiné dokonce hned několika. Mezi nimi můžeme najít například Led Zeppelin, Carlose Santanu , Liberaceho, Charlese Minguse, Erica Dolphyho, Igora Sravinského nebo Ennio Morriconeho.

6 hudba k filmu

10 Poslední regulérní deskou projektu Naked City je nahrávka Absinth inspirovaná poezií Charlese Baudelaira a Paula Verlaina- dekadentní tvorbou prokletých básníků. Na obalu této desky najdeme fotku surrealistického umělce Hanse Belmera, hudebně se toto album liší tím, že probíhá spíše v ambientním duchu. V roce 2002 ještě vyšel záznam čistě instrumentálního koncertu Naked City live vol. 1 :The Knitting Factory 1989, v roce 2005 Zorn vydal kompletní diskografii Naked City:The Complete studio recordings. Obě poslední zmíněné nahrávky vyšly u vydavatelství Tzadik. I přes svoji krátkou existenci se kapela stala kultovní nejen v oblasti New York Downtown scény, ale avantgardní hudby vůbec.

3.2 Torture Garden Ačkoli všechny desky mají společné elementy, zároveň se od sebe vzájemně odlišují. Na první desce Torture Garden7 najdeme čtyřicet miniatur, přičemž celá nahrávka trvá necelých dvacet minut. Tento formát Zorn převzal od tzv. grindcorových kapel a i žánrově toto označení odpovídá. Zorn tento styl ovšem obohacuje o další elementy a tím vytváří agresivní ale zároveň vtipně zběsilé koláže. Používá zde banální prvky z různých žánrů jako je country, blues, folklorní hudba, jazz, dále také pracuje se zvukomalebnou stránkou, využívá nástrojů, které jsou v tvrdém rocku více než neobvyklé a to vždy jen jako velmi krátkou plochu směřující k dosažení kýženého efektu absurdity. John Zorn v kompozici rád praktikuje řadu rychlých změn- střihů, kdy se promění nejen tempo, ale především instrumentace. Tento způsob práce s tématem působí neurotickým a agresivním

7 Torture Garden- 1990 Shimmy Disc

11 dojmem, na desce Torture Garden se takto nepravidelně střídají tří sólové nástroje a to kytara Billa Frisella, Zornův saxofon a vokál Yamatsuka Eye. Ten patří k mimořádně zajímavým složkám kapely Naked city. V použití vokálů Yamatsuky Eye slyšíme přímý odkaz na již zmiňovanou grindcorovou scénu. Yamatsuka Eye používá svůj hlas především jako nástroj expresivního řevu bez přesně omezeného intonačního rozpětí, toto vyvolává pocit agrese a násilí. Se zpěvem je ovšem pracováno velmi citlivě, to znamená, že není využíván po celou dobu a je aranžérsky dobře zařazen mezi zvukovou paletu zbytku kapely. Agresivita je prvním z několika společných rysů nahrávek skupiny Naked city, vždy je přítomna avšak pokaždé v trochu jiném kontextu. Při pozorování Zornova zájmu o tvrdou hudbu je důležité uvědomit si i nehudební spojitosti. Hlavní témata desek Naked city jsou úzce propojena s filosofií grindcorových kapel z poloviny osmdesátých let. Jednou z nejzásadnějších skupin tohoto žánru byla kapela Napalm Death, jejíž hudbu Zorn studoval a odkazuje na ni i v poděkováních na deskách Torture Garden a Naked city, kde děkuje členům Napalm Death, jeden z nich navíc v té době působí v jiné Zornově kapele (Painkiller). Britská kapela Napalm Death, která patří mezi první grindcorové kapely, je mimo jiné zapsaná v Guinessově knize rekordů za nejkratší nahranou píseň You Suffer, která trvá pouhou jednu vteřinu, odtud pochází zmíněné Zornovo zaujetí hardcorovou miniaturou. Když se na problematiku hardcorové miniatury podívám z širšího úhlu, vidím v tomto druhu formy určitou konceptualitu a tento druh konceptu není dle mého názoru daleko od konceptů Cageových8, zde spatřuji zajímavou spojitost myšlení Downtown skladatelů a grindcorových skupin, který propojil originálním

8 John Cage- americký skladatel (1912-1992)

12 způsobem John Zorn ve svém Naked City. Odborníci dnes dokonce samotnou kapelu Naked City často mezi grindcorové kapely zařazují. Na většině desek Naked city se objevuje filmově- střihová estetika, o níž jsem se již zmínil a ke které se ještě v práci budu vracet. Jedná se o prudké změny informací, na které jsme zvyklí spíš u sledování filmů než u poslechu hudby. Tuto estetiku bych také rád připodobnil k přepínání rádiových kanálů- chvíli posloucháme jednu stanici, po několika vteřinách přepneme na další atd. Rádiová estetika je přímo přiznaná u předposlední desky kapely Naked City, Radio. Vidím v tom určitou paralelu k dnešní době, která je velmi rychlá a ve které máme jako hudebníci nepřeberné množství možností- co použít, čím se nechat inspirovat. John Zorn jako kdyby vybral od všeho jen několik vteřin, zkombinoval na první pohled nesourodé elementy dohromady a na krátké ploše dvaceti minut vše předložil posluchači, který dnes již nemá čas čekat na překvapení a tak ho Zorn a jeho Naked City překvapují permanentně. Je pro mne nesmírně zajímavé, jakým způsobem zní deska Torture Garden moderně , ačkoliv všechny žánry, kterými se inspiruje, zažily svojí zlatou éru minimálně o deset let dříve(myšleno od data vydání). Vysvětluji si to právě výše zmíněným efektem střihů, kterým je docíleno pocitu neklidu, jenž je typickým pro společnost v 90. letech minulého století(a pro tu současnou také). Pro Johna Zorna v různých obdobích jeho tvorby jsou velice typické ostinátní riffové pasáže převážně v neobvyklých metrech(5/4, 7/4, 9/4...) Tyto pasáže se na desce Torture Garden objevují velice často, občas se dokonce ve skladbě opakují, takže tvoří vlastně jedinou možnost záchytného bodu- určité formy. Jde o typicky kytarové riffy, na kterých je založena většina z rockových žánrů o nichž jsme se v souvislosti s probíraným Zornovým

13 obdobím bavili nebo bavit budeme. Metra, která jsem zmiňoval, ovšem pro tyto žánry zase tolik typická nejsou. Vůbec, co se týká hardcoru nebo grindcoru, kapela Naked City nepostupuje v práci s těmito hudebními žánry, na rozdíl od ostatních používaných žánrů, nijak čistě eklekticky, spíše je posouvá- vyvíjí- zdokonaluje a hlavně do nich vkládá element improvizace a v tomto je, troufám si tvrdit, průkopnická.

3.3 Naked City

Druhou desku, která je eponymní 9 a která má na obalu zmiňovanou fotku se stejnojmenným názvem, bych z hudebního hlediska rozdělil na dvě části, ty se nezávisle prolínají po celou dobu nahrávky. První část tvoří již rozebíraný svět grindcorových miniatur, kde se míchá žánr tvrdého hardcore- metalu , místy až punku( skladba Punk China Doll) s náhlými vpády typických až banálních prvků žánrů jako jsou country, rhythm and blues, bebop10 atd. Ta druhá, která mi z hlediska vývoje a odlišnosti nahrávek skupiny připadá důležitější, ačkoli deska je kompaktním výsledkem obou složek, má několik výrazných témat. Tato témata bych rozdělil na následující: filmová hudba, surf-rockové kapely a s nimi související šedesátá léta a střih, který byl zmiňován již u předchozí nahrávky. Dovolím si teď termín střih vysvětlit z hlediska jeho použití na desce Naked City. Prakticky se jedná o napodobení filmového nebo ještě lépe řečeno videoklipového střihu. Zorn se

9 Naked City- 1990 Nonesuch 10 Jazzový směr, vznikl ve čtyřicátých letech dvacátého století

14 filmem inspiruje ve své tvorbě obecně, nicméně u kapely Naked City je tento zdroj inspirace nejpatrnější, je důležité také zmínit, že tento druh pseudo- filmového střihu není Zornův vynález. Této techniky si můžeme všimnout již v tvorbě Charlese Ivese 11. Dá se říci, že covery filmových melodií, které jsou umístěny na nahrávce, mají za úkol opodstatnit vše ostatní, co se na desce odehrává. Střihy, které autor využívá, nám mohou připadat až násilné a v hudebním světě často nevídané, ve filmu jsou takovéto střihy běžným výrazovým prvkem, co se pak týče videoklipu, zde se střihy dějí na mnohem menší časové ploše a intenzivněji. Proto bych videoklip určil za nejbližší zdroj tohoto hojně využívaného prvku v hudbě na desce Naked City. Již v první skladbě Batman nám autor prozrazuje všechny tři výše zmíněné ingredience. Ačkoliv se jedná o kompozici Zornovu, můžeme si všimnou odkazu k jednomu z prvních zpracování tématiky Batmana ve filmu, jímž byl v roce 1966 film Leslie H. Martinsona. Hudbu k tomuto filmu nápadně připomíná právě první skladba z desky Naked city, ta má všechny typické prvky amerického surf-rocku, které jsou částečně i zvukově autentické, částečně sem autor přináší jiné zvukové- aranžerské zpracování, korespondující s dříve zmíněnými rysy grindcore hudby. Dalším zajímavým příkladem je skladba Latin Quarter, zde nám Zorn zprostředkovává hudbu New Orleans z počátku dvacátého století oděnou ovšem opět do hávu šedesátých let, stejně tak je tomu se slavnou free jazzovou skladbou Lonely Woman Ornetta Colemana, kde Zorn cituje téma v rubatu do ostinátního kytarového riffu, podobného tomu, který je na začátku desky použit v již

11 Charles Ives(1874-1954) ve svém symfonickém díle a například ve slavné skladbě Unanswered question (1906) používá nečekaných střihů nebo protikladných nálad, nedá se mluvit o estetice vyloženě filmové ale o estetice střihové zcela určitě.

15 zmiňované skladbě Batman. Co se týká přímo úprav filmové hudby, je tu Manciniho Shot in the dark, jenž je notně upravena právě střihovým způsobem, ústřední melodii k neo filmu noir Chinatown Romana Polanskiho, kterou napsal Jerry Goldsmith, zpracované téma k filmům o Jamesi Bondovi Johna Barryho nebo Ennio Morriconeho a jeho hudbu k filmu Sicilský klan. Ústřední melodie titulní skladby tohoto kultovního snímku z roku 1969 si italský autor vypůjčil z Preludia a fugy A moll J. S. Bacha, takže se dá říci, že Zorn je druhým v řadě, kdo tuto skladbu, nebo lépe řečeno Bachův harmonicko- melodický motiv uchopuje. V tomto případě se opravdu stavba skladby nijak zásadně neliší od filmové verze, jen je samozřejmě jinak instrumentována a podstatně rychlejší. Rozdíl je ovšem v charakteru, Zorn zachovává kriminální napětí (dokonalé vykreslení dějové- vizuální složky hudebními prostředky je tak silnou stránkou Morriconeho tvorby), nicméně dosahuje ještě daleko větší temnosti. Tuto temnost na jedné straně přisuzuji Frisselově typickému používání expression pedálu při práci s delayem12, ale hlavně zvukové- postprodukční práci. Při mixu nahrávky bylo použitu hodně prostoru( reverb13 efekt) celkově a hlavně na saxofonu, zvuk saxofonu se nejvíce odlišuje od zvukové estetiky konce šedesátých let a zní velmi současně(konec 80.,začátek devadesátých let). Kromě toho, že všechny tyto filmy vznikly v průběhu let šedesátých a sedmdesátých, mají společné rysy i v tématice a žánru(mafie, krimifilm, akční film), nálada právě těchto převzatých skladeb je podle mého názoru pro desku stěžejní. Zorn se tyto tzv. covery snaží dotvořit a tím nemyslím, že by snad přidával jiné zkomponované části nebo že by nějak zásadně přearanžovával skladby, tady jde spíše o zmiňovanou zvukovost ve

12 elektronický efekt simulující ozvěnu 13 elektronický efekt simulující prostor(místnost, prostředí...)

16 smyslu instrumentačním. Zorn zachovává náladu a charakter jednotlivých melodií, ale zároveň je citlivě obohacuje o nový zvuk, buďto zmiňovanými střihy nebo autentickou instrumentací, což se naděje nijak násilně, spíše bych řekl, že autor využívá potenciál skladeb a přetváří ho v rámci filosofie skupiny Naked City. Zásadní pro tento proces i pro celou desku Naked City je přínos kytaristy Billa Frisella, který je jako hudebník odborníkem na šedesátá léta a nechává se jimi inspirovat i na svých nahrávkách. Jeho poslední deska z roku 2014 Guitar in the Space Age je ovlivněna surf-rockem snad nejvíce z celé jeho tvorby, což je důkazem toho, že se stále k tomuto žánru- období rád vrací. Právě zvuk jeho kytary je stěžejním hlavně co se týče vlivů filmové hudby a surf-rocku na této desce. Skladby z desky Naked City byly spolu s hudbou z pozdější Radio nejčastěji prezentovány na koncertech skupiny po celou dobu její existence. Na závěr bych k tomuto albu ještě rád zmínil jeden důležitý element a tím je humor. Ten je přítomný na několika albech skupiny Naked City, ale nikdy ne v takové míře jako právě na desce této. Je to druh humoru, který je dobře známý mnoha interpretům Downtown scény, jde o určitý styl provokace šokem, který Zorn využívá v grindcorových miniaturách, kde šokuje kolážemi upletenými prakticky z čehokoliv, zároveň na albu Naked City humor obstarává i záměrná dramaturgická a také zvuková nesourodost právě těchto miniatur s použitou filmovou hudbou.

3.4 Grand Guignol

17 To na další desce Grand Guignol14 jde humor stranou. Název odkazuje na slavné francouzské divadlo, nicméně celá filosofie díla je mnohem hlubší, Zorn ho věnuje umělcům ze všech možných odvětví, které fascinovala tabu, inspirovali se tématy jako jsou smrt, teror, peklo a ve své tvorbě bořili kulturní i náboženské bariery, stejně tak jako činili herci a režiséři v inscenacích pařížského divadla Grand Guignol. Toto dílo Zdeňek Slabý ve svém Světě jiné hudby15 v kapitole Naked City rozděluje na tři rozdílné části. Stěžejní skladbou na albu a zároveň první částí je hned úvodní téměř osmnáctiminutový opus Grand Guignol. V tomto Zornově díle se střídají meditativní zvukové plochy s náhlými výbuchy násilných emocí zprostředkovaných ze začátku bicími sóly Joey Barona, později se v těchto polohách k Baronovi přidává zbytek kapely. Zásadním stavebním prvkem je práce se zvukem ve všech možných rovinách- hojně je zde využitá zvuková improvizace a styl zvaný noise music, do kterého později skupina Naked City plynule přešla na svých nahrávkách od grindcoru.. Zhruba ve střední části kompozice nalezneme jistý bod zlomu, kde násilí a expresivita vygradují a od té chvíle se skladba ubírá do klidných zvukových ploch čím dál tím ponurejších. Z kompozičního hlediska by se dala skladba jistě rozdělit například do vět, Zorn tak neučinil zřejmě proto, že chtěl zprostředkovat posluchači intenzivní zážitek bez oddělování témat. Důležitým elementem skladby je také napětí vytvářené mezi jednotlivými tématy. Právě touto skladbou začíná období, kdy kapela Naked City produkuje hudbu útočící zjednodušeně řečeno velmi nepříjemným způsobem na city a emoce posluchačů, vykresluje realitu v té nejhorší možné podobě prostřednictvím

14 Grand Guignol 1992 Avant 15 Zdeněk K. Slabý, Petr Slabý- Svět jiné hudby, Volvox Globator 2003

18 hudby. Jde o naturalismus, jenž je právě pojítkem mezi skladbou Grand Guignol z hudebního hlediska a repertoárem slavného divadla se stejnojmenným názvem. Dále na albu následuje několik úprav skladeb známých autorů vážné hudby. Jedná se o krátké kompozice Orlanda Di Lassa, Alexandra Skrjabina, Oliviera Messiaena, Clauda Debussyho a Charlese Ivese, díla všech těchto autorů jsou zpracována velmi podobným způsobem, jde o ambientní zvukomalebné instrumentace, kdy je za pomocí elektrických nástrojů dosažen efekt až mrazivého klidu a určitého stavu bezčasí, genialita hudby tudíž není narušena, ale naopak, je zachována v čisté klidné poloze. Z těchto kompozic bych nejvíce vyzdvihl skladbu Oliviera Messiaena Díkuvzdání věčnosti Ježíše z jeho slavného Kvartetu Pro konec časů, v originální instrumentaci skladbu hrají klavír a cello, v té Zornově se potom na provedení podílí zejména elektrická kytara a klávesy. Vyzdvihl bych zde především citlivou práci s dynamikou, kdy dynamická intenzita obou nástrojů pomalu a meditativně roste do jakéhosi mezzoforte, přičemž zvuk se stále vyrovnaně slévá. Tato krátká zasněná část věnovaná coververzím klasických skladatelů je opět jak jinak než násilně přerušena třetí částí alba, která se skládá z hardcorových miniatur, ty jsou tentokrát tvrdší, nekompromisnější ( včetně častých provokativních názvů) a více čerpají z odkazu metalu než tomu bylo doposud. Také je tato část co se týče zmiňované střihové estetiky propracovanější a preciznější, už nejde o šokové změny, ale vše se zdá být uceleněji zpracováno dohromady. Velkou zásluhu na tom má producentská práce. S každou další deskou Naked City se Zorn zdokonaluje ve zvukově- postprodukční práci s materiálem tohoto charakteru. Na desce Grand Guignol již dosahuje perfektního výsledku. Zejména s reverbem je zde pracováno velmi citlivě, takže album působí

19 ucelenějším dojmem v kombinaci coverů(v tomto případě klasických skladeb) a vlastní tvorby než tomu bylo u desky minulé(filmová hudba).

3.5 Heretic, Jeux des dammes cruelles

Následující deska Heretic- Jeux des dammes cruelles16 je už hudebně posunutá spíše do vod zmiňované noise music. Jelikož se jedná o doprovod k pornofilmu a k tomu ještě sado- masochistickému i hudba je notně perverzní. Specialitou této desky je skutečnost, že kromě jedné skladby hraje na jednotlivých pásmech vždy jen skupina maximálně tří nástrojů. K nejčastějším kombinacím patří spojení Zorna s Eyem , kteří spolu produkují zvukové výlevy často připomínající zvuky tělesné, což s filmem úzce souvisí. Také zde pravidelně pracují s mikrointervaly ve vysoké poloze, kde tyto intervaly získávají na efektu. Na druhé straně role zbylé části kapely se odehrává ve stylu elektrické noise improvizace, která je samozřejmě opět řízená Zornem. Co se týká formy, jde výhradně o miniaturu, na rozdíl od předchozích desek má hudba pochopitelně scénický charakter. Dalším zásadním bodem, kterým se album odlišuje od předchozích nahrávek, je absence záměrného eklektismu. Spojení rockových vlivů s volnou improvizací neodmyslitelně patří k dnešní noise improvizační scéně. V devadesátých letech stály

16 Heretic- 1992 Avant

20 kapely jako Naked City u vzniku této scény. Je přirozené, že postupem času improvizátoři začali převádět rockové elementy do improvizace. Rock a především jeho tvrdší odnože , o kterých se v této práci bavíme , jsou velice expresivní, v jistém směru možná vůbec nejexpresivnější žánry. Určité prvky nutné k vyjádření této exprese v improvizační hudbě do té doby chyběly. Bývalí Zornovi spoluhráči, jako jsou Fred Frith, Nels Cline, nebo Mike Patton, dnes vedou svoje projekty, které jsou často založené právě na této noise music. Myslím si, že je to ve své podstatě žánr, který je stále aktuální a může být s odstupem času pokládán za jeden z charakteristických pro tuto dobu jako vývoj jazzové nebo rockové improvizace, ačkoli jeho kořeny se v podstatě vytvářely již od počátku 20. století (Luigi Russolo- Intunarumori17).

3.6 Leng Tch’e

Nahrávka Leng Tch‘e18 je mezi ostatními deskami skupiny Naked city nejvýjimečnější. Jde o pásmo trvající 32 minut, ve kterém si dal John Zorn za cíl hudebně ztvárnit metodu tortury zvanou právě Leng Tch’e. Skladba je založena na pětitaktovém tématu, které je roztaženo do celé dlouhé kompozice. Tuto skladbu začíná sám Bill Frisell plochou na jednom tónu, který zkresluje využíváním změn alikvótních(harmonických) tónů, čehož dosahuje s použitím elektronických efektů (zpětnou vazbou, použitím modulátoru, filtru

17 Luigi Russolo(1885-1947) je prakticky praotcem noise music, ve svém manifestu Umění hluku z roku 1913 bourá hranice mezi hudbou a hlukem 18 Leng Tch’e – 1992 Toys Factory

21 a distorsion efektu19) později se přidávají bubeník a další kytarista( Fred Frith na této nahrávce hraje na kytaru). Následuje pásmo, které je ovlivněno stylem zvaným sludge metal. Tento žánr právě nejlépe vystihuje Zornovu snahu o hudební ztvárnění lidského utrpení, takže jde vlastně o hudbu programní, na rozdíl od všech ostatních alb skupiny. Co se týká zmíněného utrpení, je potřeba dodat, že to je zde spojeno s určitým druhem extáze, který je vidět na pohledu skutečné oběti death by 1000 cuts20, vyfocené na obalu desky. Kombinace bolesti a právě extatického stavu- to jsou i dvě základní témata ve stavbě celé skladby. Zhruba v prostředku Zornova díla se přidává zpěvák a posléze i samotný autor a z pomale trýznivé skladby se pozvolna stává neuroticky expresivní dílo opět s rozpoznatelnými znaky hardcoru, na konci se kompozice vyvine do zvukomalebné pasáže sólové kytary, která znázorňuje smrt oběti. Tato Zornova fascinace násilím a utrpením je velice podobná té, která inspirovala například kapelu Black Sabbath na počátku její existence. Dojmy z poslechu desky Leng Tch’e by se mohly srovnávat s dojmy z pohledu na fotografie znázorňující samotnou popravu. Zde se dostáváme k druhu umění, který má za úkol posluchače ne pobavit nebo dojmout svoji krásou. Estetiku krásy zde supluje estetika ošklivosti, která zachycuje ty nejodpornější součásti lidského bytí a to ještě záměrně zvrácenou formou. V tomto žánru je deska Leng Tch’e příkladem skvěle zvládnuté programovosti. Ve spojení metalu s jazzem, nebo spíše raději s volnou improvizací, je kapela Naked City inovátorskou. I toto spojení se stále vyvíjí a je velmi aktuální stejně jako noise music. Tato scéna je velmi silná v Evropě, především potom ve Skandinávii, kde má metal velkou tradici. Vzpomeňme třeba Matse

19 elektronický efekt zkreslující zvuk 20 Smrt, způsobená tisíci řezy- čínsky Leng T`che

22 Gustafsona a jeho Fire. Nebo projekty bubeníka Paal Nilsen-Love. Rád bych zdůraznil, že tyto žánry do devadesátých let jazz neovlivňovaly, ačkoli tu byly již od let šedesátých. Dnes je stále častějším jevem, že mají mladí jazzoví hudebníci zájem o studování metalových a hardcorových technik, jako jsou zmiňované blastbeats. A nejde jen o techniku ale také o expresi, se kterou je hudba hrána. Některým mým známým a přátelům vadí na jazzové hudbě( tak, jak ji znají) určitá odměřenost. Vysvětluji si tím nadhled některých jazzových hudebníků, kteří hrají hudbu, jenž může pro nezkušeného posluchače působit složitě a ve chvíli kdy nemá ani pojítko nějaké zřetelné potažmo i viditelné energie, cítí se ztracen a jaksi nezapojen. Estetika tvrdé hudby toto neumožňuje. Hudebníci jsou nuceni jít na okraj svých sil a to i fyzických. To je samozřejmě atraktivní. Cílem není preciznost ale autenticita a upřímnost provedení. Všichni velcí hudebníci hrají pokaždé tak, jako by to mělo být naposledy, u interpretů jako jsou Mats Gustafson, Ken Vandermark nebo právě John Zorn je to ovšem téměř hmatatelné.

3.7 Radio

Další v pořadí je deska Radio21. Jak již bylo řečeno v úvodu kapitoly o skupině Naked City, jedná se o koncepční album, kde Zorn prozrazuje vlivy u jednotlivých písní. Svým způsobem nahrávka navazuje na Naked City a jako by právě na této desce autor prozradil, čím vším se inspiruje nejen na albu Radio, ale v projektu Naked city vůbec. Nesmírně zajímavým je fakt, že řečené vlivy tu jsou naprosto konkrétně nejen vyjmenovány, ale z velké části také

21 Radio, 1993 Avant

23 okázale použity. Explicitně( opět s velkou mírou používání střihů) zde kapela skáče z jednoho žánru do druhého. Stejně jako na desce Naked City můžeme i na tomto albu najít přímé filmové vlivy, například jednou z inspirací je Bernard Herrmann, proslulý autor hudby k Hitchcockovým filmům. Celá deska Radio během téměř hodiny svého trvání neustále graduje. Album začíná poctou freejazzovým legendám, pokračuje ozvěnami rock and rollu, country a nepřeberného množství dalších žánrů a končí těmi nejbizarnějšími kombinacemi převážně oděnými v nekompromisním rockovém hávu . Frekvence střihů se postupně zrychluje. Ve druhé půlce desky jsou téměř všechny skladby založeny na inspiraci některou ze Zornových oblíbených hardcorových kapel, z tohoto zvuku Zorn střihem přechází do dalších přiřazených vlivů a to klidně jen na několik sekund. Veškeré tyto vlivy jsou hned bezpečně rozpoznatelné, kapela je záměrně kopíruje až banálně explicitně. Vybral jsem z desky několik příkladů, na kterých chci tuto práci demonstrovat. Prvním příkladem je skladba The Bitter and The Sweet22, už samotný název vypovídá dost. Skladba je pak založená na dvou lineárních tématech, která se prolínají. Jedno má znázorňovat přísně dodekafonickou melodiku Antona Weberna v kombinaci s free- jazzovou kompozicí Antony Braxtona, to druhé potom harmonicko- melodickou jednoduchost americké filmové melodie Guess Iĺl hang my tears out to dry Sammyho Cahna ve spojení s projevem Franka Sinatry, do tohoto již tak dost nesourodého světa ještě autor střihem vloží odkaz kompozic Mortona Feldmana. Dalším zajímavým příkladem je skladba Krazy Kat, jejími inspiračními zdroji jsou Igor Stravinskij a autor hudby k americkým animovaným seriálům Carl Stalling. Zde Zorn postavil kompozici na poctě hudbě Igora

22 Hořký a sladký

24 Stravinského ve všech jeho odlišných kompozičních obdobích, kterou narušuje trhanými motivy napodobujícími animované seriály včetně situačně scénických zvuků. Co se týká sourodějších skladeb na desce, takovým příkladem je kompozice Metaltov, inspirovaná třemi východoevropskými židovskými hudebníky a zajímavé na ní je právě ovlivnění klezmerem23, které v tomto období u Zorna pozvolna vypukává a kterému umělec zasvětí o pár let později podstatnou část své práce. Deska Radio je zkrátka zajímavým konceptem, ve kterém si John Zorn zhmotnil své ideální rádio.

3.8 Absinthe

Poslední z alb skupiny Naked city nese název Absinthe24. Jak bylo zmíněno v úvodu této kapitoly, jedná se o poctu prokletým básníkům, zejména pak Charlesi Baudelairovi a Paulu Verlainovi, na jehož básně byly na desku napsány dvě skladby. Co se týče hudební stránky jako takové, album je vrcholem Zornovy noise music inspirace, na desce tento žánr suverénně převládá, jednotlivé skladby jsou zvukově i kompozičně celistvé na rozdíl od desek předchozích. Skladby vyznívají vysoce minimalistickým dojmem, některé kompozice na desce jsou kolážemi jednotlivých minimalistických ploch různě se přelívajícími místy až do ostinátní ambientní elektronické hudby. Jiné skladby jsou jen důmyslnými kombinacemi zvuků, což je typická práce právě pro noise music, nositelem tématu

23 Židovská folklorní hudba 24 Absinthe, 1993 Avant

25 či myšlenky je tak často určitý zvuk. Album je dalším důkazem Zornovy skvělé schopnosti pro spojování nehudebních inspirací s dokonale přiřazeným hudebním žánrem, v tomto případě Prokletých básníků, noise music a ambientu. Pro navození atmosféry dekadence, která je též vykreslena na obalu alba fotkou Hanse Belmera a na níž nalezneme surrealistickou postavu složenou z několika nohou, které ovšem nevedou k žádnému tělu, je žánr ambientu velmi příznačný. Celé album má příchuť dekadence, kterou zprostředkovává posluchačům skupina Naked City svým osobitým pojetím práce se zvukem, minimalismu( včetně jeho východních a afrických inspirací) a zvukové improvizace. Desky Absinthe a Heretic by se daly zařadit do žánrů noise music a Ambientní hudby. Album Absinthe ovšem využívá diametrálně odlišných konkrétních hudebních elementů. Na rozdíl od Heretic, kde se pracuje s náhlými až orgastickými výlevy, Absinthe je zvukově mnohem jednolitější. Prakticky v každé skladbě se nachází nějaký pedálový tón nebo zvuk, který drží improvizaci pohromadě a vytváří určitý repetitivní charakter, zcela jistě se jedná o nejminimalističtější album Naked City. Bill Frisell a Fred Frith hojně využívají prázdných strun, které zkreslují různými filtry a modulátory. Joey Baron hraje hodně minimalisticky a často vytváří protiklad tomu, co se děje kolem něj. Tento způsob bubenické hry, kdy se hráč drží svého motivu nijak nesouvisejícího se zbytkem hudebníků , jako kdyby nevěděl, co hrají ostatní a paradoxně tím ve finále vkusně dotváří celek, je velmi typickým pro současnou noise improvizaci. Kromě toho všeho, je zde výrazně zapojena elektronika(syntezátory, modulátory), hodně se pracuje se stereo efekty, jde vskutku bezezbytku o ambientní hudbu-tzn. naprosto splňuje její definici, popsanou na začátku této práce a v neposlední řadě je deska

26 vrcholným dílem, co se týče post produkce. Důležité je vzít v potaz, že kapela Naked City se od tvrdé hudby nevydala směrem k noise improvizaci a ambientu, nýbrž stále pracovala se stejnými prvky, jen v jiném kontextu.

3.9 Živé vystupování Kapela Naked City hojně vystupovala nejen na avantgardních newyorských scénách, ale také třeba na evropských jazzových festivalech, na takovýchto akcích často šokovala nejen hudbou, kterou zde prezentovala. John Zorn koncerty moderoval velmi extraordinérně. Často kombinací hudby a moderátora vznikala iluze až skoro punkového koncertu a ne všichni jazzoví fanoušci dokázali neotřelou metodu přijmout, myslím si, že tato skutečnost dělala Zornovi dobře, jelikož on chtěl bez diskuze provokovat. Protože určitý druh akademického snobismu ve vážné hudbě, měl zcela jistě svojí paralelu i v hudbě jazzové. Zatvrzelé odmítání nových vlivů a kopírování legendárních interpretů , které se v jazzu začalo vyvíjet v druhé půli dvacátého století, zejména potom od devadesátých let, bylo něčím, proti čemu chtěl Zorn vystoupit skrze svojí hudbu. Myslím si, že jeden ze zásadních záměrů skupiny Naked City byl právě rozbíjet předsudky na jazzových pódiích, na které se tito hudebníci mohli snadno dostat díky svým již tehdy slavným jménům právě na poli jazzu. Kapela Naked City se stala kultovní paradoxně hlavně v očích příznivců hudby jiné než jazzové. Její význam v rámci konceptuální hudby, práce s crossoverem tvrdého rocku a se střihem ve zmiňovaném filmovém kontextu jí podle mého názoru řadí k jedné z nejzásadnějších skupin druhé poloviny dvacátého století vůbec.

27

4. Painkiller

Druhá Zornova kapela, působící v daném období, byla skupina Painkiller, podíleli se na ní kromě Zorna ještě baskytarista a kytarista a bubeník ( také jeden ze členů Napalm Death) , který kapelu v roce 1995 opustil, čímž nejslavnější éra skončila. Skupina vydala sedm alb (z toho čtyři živé koncerty!) a dá se říci, že nárazově funguje dodnes. Laswell a Zorn jsou jejími hlavními stavebními pilíři a k nim se na pozdějších deskách přidávají hudebníci jako Mike Patton, Yamatsuka Eye nebo Fred Frith. My se ale budeme zabývat tvorbou skupiny, která vznikala mezi lety 1991, kdy se projekt dal dohromady a 1994, tedy obdobím s bubeníkem Mickem Harrisem. V tomto období Painkiller nahráli čtyři alba- Guts of Virgin(91)25, Buried Secrets(92)26, živý koncert z Japonska Rituals- Live in Japan(93)27 a (94)28. První tři alba by se takřka dala shrnout do jedné kapitoly, čtvrté je ovšem velmi odlišné.

25 Earache 1992 26 Earache 1992 27 Toys Factory 1993 28 Subharmonic 1994

28 První tři desky skupiny Painkiller jsou založeny na triu- bicí nástroje, baskytara, saxofon, na všech těchto nástrojích jsou využívány elektronické efekty a všichni tři hudebníci také používají své hlasy, stejným způsobem, jakým je hlas využíván v kapele Naked City. Opět tu můžeme slyšet rysy grindcoru a miniaturní formu. Nicméně na rozdíl od Naked City, je tu hudba podávána v syrovější podobě, bez humorných nebo ironických prvků. Také je větší prostor věnován improvizaci a práci se zvukem jednotlivých nástrojů. Zásadní postavou pro zvuk prvních tří alb skupiny Pain killer je bubeník Mick Harris, který byl dlouhou dobu členem skupiny Napalm Death a tudíž se pohyboval na poli tvrdé hudby, tato jeho zkušenost je deskách Painkiller zkombinovaná s inteligentním používáním hardcorových postupů v jiném kontextu. Zejména je pozoruhodné, jakým způsobem pracuje v sólech s tichem jako protikladem vysoké dynamiky blastbeats a jiných prvků, které používá. Další stěžejní součástí kapely je multiinstrumentalista Bill Laswell, který funguje jako mozek celého konceptu Painkiller, má na zvuk kapely největší vliv a zároveň se na hudbě podílí i postprodukčně, což je zvláště u čtvrté desky důležitá součást celého produktu. Co se týče nálady alb, je hrubší a možná energičtější než u Naked City, ale kdybychom měli vyjmenovat emoce, které z hudby Painkiller čiší, nejsou příliš vzdálené od emocí Naked City. Nicméně zatímco skupina Naked City pracovala tím způsobem, že přebírala z hardcoru celé formy a přetvářela je za použití improvizace a střihové estetiky, kapela Painkiller naopak za použití hardcorových prvků vytváří formu, která je prakticky vždy improvizovaná. Za vrcholné dílo této kapely považuji poslední desku z tohoto období a sice Execution Ground.

29 Dle mého názoru jde o svého způsobu Bitches brew 29 devadesátých let, na této desce bych rád demonstroval styl hudby, který skupina Painkiller reprezentovala. Vraťme se nejprve k zmíněnému připodobnění ke slavné desce Milese Davise. Tak jako na Davisově nahrávce i zde se jedná především o improvizovanou hudbu, postavenou na několika tématech nebo riffech, které se ostinátně opakují relativně dlouhou dobu, na něž se improvizuje a ve kterých se rovněž improvizačně moduluje z jednoho do druhého. Dalším společným rysem obou desek je využití současných možností elektronických efektů a to na všech nástrojích včetně bicích a saxofonu. John Zorn tu na saxofon používá četné kytarové efekty jako jsou distorsion, oktaver, reverb, delay nebo syntetický hall. Zároveň jsou na albu hojně využívány samply všech možných druhů, používají se zde v kombinaci z živými nástroji, ale najdeme tu i pasáže, kdy se sample pravidelně střídá s groovem30, který tvoří téma skladby. Groove je na této desce jedním z nejstěžejnějších prostředků, kapela se téměř vymanila z hardcorových vlivů, které vládly na deskách předchozích, na tomto albu rytmicky čerpá spíše z inspirací dubem31. Na albu Execution Ground jsou dvě ze tří skladeb reprízovány a to tak, že jsou nejprve použity právě v dubové verzi a poté ve verzi ambientní. Tyto ambientní verze skladeb Pashupatinath a Parish of Tama, které jsou především výsledkem práce Laswellovy, se odlišují tím, že na nich převažuje práce se samply a elektronikou a to i z hlediska postprodukčního, do této kombinace živého hraní a djingu32 jsou také zakomponovány vlivy

29 Slavná deska Milese Davise, 1969 Columbia records 30 rytmický podklad tvořený bicími a basou, případně i jinými nástroji 31 taneční-elektronická forma reaggae 32 provozování činnosti DJ(Diskjockey)

30 indické hudby a to jak po rytmické tak po melodické stránce. Na rozdíl od ostatních desek skupiny Painkiller se na tomto albu hodně pracuje s dynamikou. Co se týče samotného Zorna jako instrumentalisty, ten se nám zde představuje úplně jiným způsobem, než jsme byli zvyklí z jeho působení v Naked City. Má tu mnohem více prostoru, který využívá všemi možnými výrazovými prostředky. Zvukové spektrum saxofonu tu rozšiřuje daleko více než v projektu Naked City a to na jednu stranu již zmíněnými elektronickými efekty, ale na druhou stranu originálního zvukového pojetí dosahuje i bez nich. Využívá řadu speciálních technik hry na saxofon, například: slap- tone, což je perkusivní prvek, kterého se dosahuje vytvořením vakua jazykem na plátku, dále se s touto technikou dá pracovat různými způsoby pomocí dechu a spodního rtu. Další technikou jsou takzvané multifoniky. Hráč při nich vytváří několik tónů na jednou, díky alikvótní řadě. Zorn je také specialista na tvorbu akusticky zkresleného zvuku, který se podobá kytaře s distorsion efektem, tohoto efektu také dosahuje díky alikvótním možnostem saxofonu. Všechny tyto zmíněné techniky jsou dnes již běžnou součástí improvizované hudby, nicméně každý saxofonista má trochu odlišné prostředky a John Zorn je v tomto velmi specifický a rozpoznatelný hudebník. Částečně v improvizaci používá imitaci kytary nebo bicích nástrojů a snaží se napodobovat jejich party. Dá se říci, že má v tomto projektu více svobody než v Naked City, což je dáno i tím, že tato hudba není tak ovlivněna konkrétními vlivy a žánry, je v ní tudíž větší prostor pro improvizaci a zároveň je zde méně dáno, jakým způsobem se má jednotlivá skladba ztvárnit. Poslední deskou kapela Painkiller skutečně opodstatnila své fungování po boku druhé slavnější Zornovy skupiny Naked City a stala se jejím protipólem.

31 Album Execution Ground je nesmírně originální, nadčasové a zároveň kompaktní. Skupina pokračuje i ve dvacátém-prvním století, nahrála tři další koncerty pro vydavatelství Tzadik s hosty zmíněnými na začátku této kapitoly, řekl bych, že si Zorn nechal Painkiller jako vzpomínku na období, kdy se inspiroval tvrdou hudbou, na období, kterým se zabývala i tato bakalářská práce.

Použité informační zdroje: http://www.kylegann.com/downtown.html - definice a shrnutí Downtown music http://www.tzadik.com - faktické údaje k jednotlivým nahrávkám http://www.ambientmusicguide.com/pages/E/enoBrian.php - definice a shrnutí ambientní hudby

32

Zdeněk K. Slabý, Petr Slabý- Svět jiné hudby, Volvox Globator 2003- rozbor desek kapely Naked City

Použité nahrávky:

Naked City:

• Naked City (1990) • Torture Garden (1990) • Grand Guignol (1992) • Heretic (1992) • Leng Tch'e (1992) • Radio (1993) Absinthe (1993)

Painkiller:

• EP (Earache, 1991) • Buried Secrets EP (Earache, 1992) • Rituals: Live in Japan (Toy's Factory, 1993) Execution Ground (Subharmonic, 1994)

33