MASARYKOVA UNIVERZITA Portugalský Lidový Hudební Styl Fado

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra hudební výchovy

Portugalský lidový hudební styl fado

Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí práce: Autor práce: doc. PhDr. Judita Kučerová, Ph.D. Hana Bočková

Bibliografický záznam

BOČKOVÁ, Hana. Portugalský lidový hudební styl fado. Brno, 2015, 64 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy. Vedoucí práce doc. PhDr. Judita Kučerová, Ph.D.

Anotace

Bakalářská práce se zabývá portugalským lidovým hudebním stylem fado. Zaměřuje se na hlavní charakteristiku stylu, teorie vzniku, způsoby interpretace a instrumentální doprovod. Uvádí základní typologie fada ve významných oblastech Portugalska. Práce obsahuje hlavní témata textů písní fado obecně a v jednotlivých regionech. Představuje stěžejní osobnosti fada a poukazuje na současnost hudebního stylu v Portugalsku a celosvětově. Práce si klade za cíl seznámit s portugalským lidovým hudebním stylem fado.

Annotation

Bachelor thesis deals with the Portuguese folk music style fado. Its focus is on the main characteristics of the style, theories of its origin, manners of interpretation and instrumental accompaniment. Provides basic typology of fado from prominent areas of Portugal. The work includes main topics of lyrics of fado in general and in individual regions. Presents prominent personalities of fado and points to the present of the music style in Portugal and worldwide. The work aims to familiarize with the Portuguese folk music style fado.

Klíčová slova: fado, lidová hudba, lidový hudební styl, Portugalsko, portugalská kytara, interpreti

Keywords: fado, folk music, folk music style, Portugal, Portuguese guitar, interprets

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Brně dne 26. března 2015 ......

Hana Bočková

Poděkování

Ráda bych poděkovala doc. PhDr. Juditě Kučerové, Ph.D. za pomoc a věcné připomínky k mé práci. Velký dík patří také mé rodině a přátelům za všestrannou podporu, zvláště Bárbaře Luíse Da Silva za poskytnutí literatury z anglické univerzity v Leeds a Rodrigovi Josému Da Silva za konzultace překladu pramenů v portugalském jazyce.

Obsah

Úvod ...... 6 1 Lidový hudební styl fado ...... 8 1.1 Charakteristika hudebního stylu fado ...... 9 1.2 Teorie vzniku hudebního stylu fado ...... 11 1.2.1 Teorie o arabském původu ...... 12 1.2.2 Teorie o provensálském původu ...... 13 1.2.3 Teorie o vlivu moře ...... 15 1.2.4 Teorie o afro-brazilském původu ...... 16 1.3 Způsob interpretace ...... 19 1.4 Instrumentální doprovod ...... 22 2 Typologie fada ...... 24 2.1 Fado oblasti Lisabonu ...... 25 2.2 Fado oblasti Coimbry ...... 28 2.3 Fado oblasti Porta ...... 29 3 Hlavní témata textů písní fado ...... 30 3.1 Osud ...... 31 3.2 Smutek ...... 33 3.3 Láska ...... 35 3.4 Moře ...... 36 3.5 Další témata ...... 38 3.6 Témata fado lisboeta ...... 39 3.6.1 Známá místa ...... 40 3.6.2 Domy fada (casas do fado) ...... 41 3.6.3 Býčí zápasy ...... 42 3.6.4 Kritika společnosti a místní postavy ...... 44 3.7 Témata fado coimbrão ...... 46 4 Významní nositelé ...... 47 4.1 Amália Rodrigues ...... 48 4.2 Mariza ...... 50 4.3 Současné projevy, festivaly ...... 53 Závěr ...... 58 Resumé ...... 59 Summary ...... 60 Seznam použité literatury ...... 61

Úvod

Jako téma své bakalářské práce jsem zvolila portugalský lidový hudební styl fado. Hlavním cílem práce je seznámit širokou veřejnost v České republice s tímto poněkud méně známým hudebním žánrem, který je však významnou součástí kulturního dědictví Portugalska.

Zajímá mě portugalská kultura a začala jsem také studovat portugalský jazyk. Celkově jsem absolvovala čtyři semestry portugalského jazyka na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium mi výrazně pomohlo v překladu portugalských pramenů a textů písní fado. Později jsem měla možnost společně s dalšími portugalskými přáteli procestovat Portugalsko. Navštívila jsem známá místa, která mají spojitost se stylem fado – Porto, Coimbru a Lisabon. Především návštěva hlavního města Lisabonu pro mne byla velmi přínosná. Ze starobylých uliček na člověka doslova dýchá atmosféra a melancholie písní fado. Fado je zde také velkou turistickou atrakcí. Valná většina restaurací pořádá každý večer tradiční vystoupení fada, kterých jsem se také mohla zúčastnit. Na zdech vás vybízejí plakáty k poslechu fada a můžeme ho slyšet i na samotných ulicích města. Portugalsko je doslova protkané hudbou fado a stále se těší velké přízni místních lidí i turistů. Návštěva Portugalska, společně se studiem portugalského jazyka, byly hlavní motivací k napsání této bakalářské práce.

Práce je rozčleněna do čtyř kapitol. První kapitola se zabývá hudebním stylem fado z obecného hlediska, jeho hlavní charakteristikou, způsobem interpretace a použitými doprovodnými nástroji. Zkoumá také nejpravděpodobnější teorie vlivu na vznik hudebního stylu fado. Jedná se o vliv arabský, provensálský, afro-brazilský a vliv moře. Současně s tímto výzkumem zmiňuje hlavní protagonisty daných teorií a jejich zásadní argumenty. Druhá kapitola pojednává o typologii fada a jeho hlavních druhů rozdělených geograficky. Jedná se o fado oblasti Lisabonu, Coimbry a Porta. Popisuje specifické rysy každého z druhů a uvádí hlavní rozdíly mezi nimi. Ve třetí kapitole nalezneme rozbor stěžejních témat textů písní fado. Mezi ně patří osud, smutek, láska a moře. Ke každému tématu je uvedena ukázka písně, či

6 výběr z písně, v originálním portugalském znění a dále český překlad. Všechny překlady jsem tvořila sama. Rozbor se dále zabýval tématy fado lisboeta (fado Lisabonu). V Lisabonu se nachází největší těžiště témat a motivů k písním fado. Rozhodla jsem se analyzovat nejběžnější z nich – známá místa, domy fada, býčí zápasy, kritika společnosti a místní postavy. Ke každému tématu představuji ukázku z písně pro názornost práce autora s jednotlivým tématem. Překlad do českého jazyka je také součástí. Poslední z rozebíraných oblastí je fado coimbrão (fado Coimbry). Čtvrtá kapitola představuje stěžejní nositele fada, Amálii Rodrigues a současnou interpretku Marizu. Zabývám se jejich životem a hudební kariérou ve spojitosti s fadem, jejich výjimečností a přínosem pro hudební styl fado. Součástí této kapitoly je také pojednání o současných projevech fada v celosvětovém měřítku. Za Českou republiku jsou zmíněny některé známé festivaly world music, které již některé osobnosti fada navštívily a na kterých je možnost slyšet interprety fada.

Při své práci jsem měla možnost využít zajímavé zdroje zabývající se problematikou hudebního stylu fado z knihovny anglické univerzity v Leeds, díky mému letnímu pracovnímu pobytu v Anglii. Jedná se především o knihu The History of Portuguese fado a Fado and the place of Longing. Většina použitých pramenů je v portugalském nebo v anglickém jazyce. Práce se zahraničními prameny nebyla vždy jednoduchá. Některé portugalské tituly, jako například historická kniha A triste Cancao do Sul nebo kniha História do fado, jsou více než sto let staré, a proto používají zastaralou formu portugalského jazyka. Pro tyto náročné překlady jsem potřebovala konzultaci s rodilým mluvčím. Stěžejní literaturou pro rozbor hlavních témat fada se mi stala kniha Fado, origens líricas, e Motivacão Poética, která obsahuje velké množství textů fado. Použité ukázky jsem překládala sama, bohužel verše by potřebovaly literární překlad, protože pouhým přeložením do českého jazyka jejich poetičnost příliš nevyzní. Šlo mi však primárně o představení hlavních témat a jejich způsobu využití v písních. Mým, skoro jediným, zdrojem v českém jazyce byla diplomová práce Kristýny Kuhnové na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Její práce, Fado v kontextu města Lisabon, velice přehledně shrnuje historii a současnost fada v Lisabonu. Téma hudebního stylu fado bylo již zpracované v bakalářské práci Kamily Koncové, studentky portugalského jazyka na Filozofické fakultě Masarykovy

7 univerzity. Název její práce je A canção do fado – uma música e várias raízes. Zabývá se kořeny hudebního stylu fado a rozborem jednotlivých studií jeho vzniku. Tato práce se mi stala oporou při zpracovávání hlavních vlivů na vznik hudby fado.

Nejcennější na mé práci je překlad – za normálních okolností – nedostupné literatury k danému tématu. Také rozbor velkého množství písní fado a shrnutí hlavních témat písní. Zároveň se zabývám současností fada v Portugalsku, v celosvětovém měřítku a v České republice. Svou prací chci přispět k rozšíření povědomí o portugalské hudební kultuře.

1. Lidový hudební styl fado

Fado1 (vyslovujeme: fadu) je typickým hudebním projevem Portugalců, ve kterém rezonují vlivy různých kultur a tradic. Je považováno za lidový městský styl již od doby prvotního praktikování městskou chudinou na ulicích města Lisabonu, ve kterém má i svůj pravděpodobný počátek na začátku devatenáctého století.

Portugalské fado je často nazývané “národní písní Portugalska“. Avšak fado je v obecné podobě považováno za základní složku portugalské lidové hudby z Coimbry a z Lisabonu. Není tedy regionálním způsobem zpěvu, stejně tak jako není druhem písně, protože jeho melodie jsou velice rozmanité a mají bohatou nápaditost veršů.2

Ovšem touha nazývat fado národní písní zůstala velmi silná. V roce 2011 vyhlásilo UNESCO fado za nemateriální kulturní dědictví lidstva. Toto ocenění bylo možné jen díky předchozímu procesu ustanovení fada za národní hudební symbol Portugalska. Zároveň se hudba fado distancovala od užívání lidmi na okraji společnosti přeměnou na důležitý prvek, který slouží k reprezentaci své země ve světě.

1 „Slovo fado, odvozené z latinského fatum, znamená osud, úděl – co bylo předpovězeno věštbou a nic jej nemůže změnit.“ BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 7. 2 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens, 1994, s. 7.

Nyní je velice dobře hudba fado známá pod označením world music3, zahrnující etnickou světovou hudbu.

1.1 Charakteristika hudebního stylu fado

Pro hudební styl fado jsou charakteristické silné emoce, většinou se jedná o melancholické a smutné pocity. Velmi důležitý je lyrický obsah textu, stejně tak jako schopnost sólového interpreta (fadisty) přenášet širokou škálu emocí prostřednictvím písní na diváka a vytvářet dramatickou atmosféru představení. O důležitosti emoční stránky hovoří současný fadista João Braga: „Fado má speciální vlastnosti, které jiná lidová hudba nemá – emoce a citlivost, které jsou univerzální a které se dotýkají srdcí mnoha cizinců, i když nerozumí slovům.„4 Témata písní jsou z každodenního života, proto se stále těší velké oblibě mezi lidmi po celém světě.

Fado je interpretováno rovnocenně oběma pohlavími. Sólový zpěv doprovází tradičně dva strunné nástroje, portugalská guitarra a viola (španělská kytara).5

Fado lze dále charakterizovat z hlediska hudebního a literárního. Z hudebního hlediska se, podle Ernesta Vieiry6, jedná o periodu osmi taktů ve dvoučtvrtečním rytmu, rozdělených do dvou, sobě si rovných, symetrických částí. Melodika je preferovaná v mollové tónině, avšak mnohokrát přechází do tóniny durové s melodií stejnou nebo rozdílnou; doprovázenou arpeggii,7 vytvořenými pouze akordy tóniky a dominanty. Fado je charakteristicky doprovázeno portugalskou kytarou, která je pro účely fada speciálně naladěná. Pokud kytaristé doprovázejí zpěvy fado a vytvářejí mnoho variací na danou melodii, pak se takové fado se nazývá fado corrido. Zatímco fado rigoroso nepřipouští variace.8

3 Populární hudba, která využívá hudební tradice kultur z různých částí světa. 4 CASTOR D´AIRE, Tereza.O fado. Lisboa: Temas de Actualidade, 1996, s. 69. 5 V Portugalsku se španělská kytara nazývá viola. 6 Ernesto Vieira (1848-1915) je autorem portugalských hudebních slovníků. 7 Technika hry rozložených akordů na nástroji. 8 VIEIRA, Ernesto. Diccionario musical. Lisboa: Gasetta Musical de Lisboa, 1890, s. 184.

Teófilo Braga9 se zabýval fadem z literárního hlediska. Podle něj je fado detailní vyprávění běžných, obyčejných životů, určené lidem z nižších sociálních tříd společnosti. Důraz klade na hluboké pozorování popisu vykonaných činů. Také dále poukazuje na fakt, že původní Antické fado bylo poezií pocitů bolesti a naříkání, ve kterém si mnich, jeptiška, námořník, voják či zemědělec stěžovali na nerovnosti ve své sociální třídě, na své štěstí i neštěstí v životě. To vše ve strofické formě, která se vázala k církevním formám. Takto vysvětluje např. vznik některých druhů fada, fado do marujo (námořnické fado), nebo xacara açoriana da vida da freira (azorský zasvěcený život, především řádových sester a mnichů) 10

Původní fado jsou zhudebněné básně se slokami ve čtyřverší, které vypráví zpravidla smutné a melancholické příběhy ze života. Verše současného fada, stejně tak jako fada ze 13. století, byly psány na již existující hudbu, nebo byly básně doplněny novou hudbou. Texty písní fado nejčastěji obsahují rým sdružený a střídavý. Schémata rýmu je možné velice dobře analyzovat na portugalském originálu písně. V dnešní moderní formě můžeme nalézt také rým volný.11

V současné době se můžeme setkat s tendencí některých zpěváků srovnávat fado s různými světovými žánry, jako je americké blues, nebo španělské flamenco. Fadista Frederico Viangre o tomto přirovnání píše: „Pokud samba je půvab, flamenco odhodlání, pak fado je nostalgie. Fado mluví o životech lidí a jejich emocích, které jsou poněkud smutné. Jsme již takoví a toto je naše pravda.“12

9 Teófilo Braga (1843–1924) byl významný spisovatel, dramatik, politik a druhý portugalský prezident. 10 BRAGA, Theophilo. Historia da poesia popular portugueza. Vega: 1988, s. 87. 11 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM, 1994, s. 119,127. 12 CASTOR D´AIRE, Tereza. O fado. Lisboa: Temas de Actualidade, 1996, s. 33.

Nejpopulárnější soudobá zpěvačka fada Mariza, v rozhovoru pro hudební magazín UNI, poznamenala značnou podobnost fada se španělským flamencem a také se stylem blues. Fado je občas nazýváno portugalským blues. 13

Paul Vernon ve své knize The history of portuguese fado považuje fado za nejstarší z městských lidových stylů, vedle amerického blues, řecké rebetiky, argentinského tanga a kubánské rumby. První evidence existence fada, jako hudebního stylu, byla nalezena v anonymní publikaci z roku 1833.14 V této publikaci je však fado zmíněno pouze okrajově a s odkazem k tanci.

Fado se jako ustálený hudební styl vyskytovalo mnohem později. Teprve po skončení druhé poloviny 19. století se slovo fado objevilo v jazykových slovnících, ve významu lidové písně, schválené pro běžné užití.15

1.2 Teorie vzniku hudebního stylu fado

Přesný původ hudby fado není známý. Dokonce ani samotní vědci a zpěváci nedovedou říci, kdy přesně tento styl vznikl. Zůstává tedy otázkou, která pravděpodobně nebude zodpovězena. V devadesátých letech devatenáctého století se začaly objevovat různé teorie, které si kladly za cíl osvětlit počátky hudebního stylu fado. Podle výzkumu historiků, hudebníků a teoretiků můžeme považovat za nejvěrohodnější teorie pouze některé z mnoha zkoumaných. Ke čtyřem nejvíce diskutovaným teoriím se řadí studie arabská, provensálská, námořní a afro-brazilská.

13 MORAVČÍK, Jiří. Portugalské fado – CNN chudých. In: Magazinuni.cz [online]. unijazz, 2006 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z:http://magazinuni.cz/hudba/svetove- strany/portugalske-fado-cnn-chudych/ 14 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 5. 15 PIMENTEL, Alberto. A triste canção do sul (subsídios para história do fado), Lisboa: Livraria central de Gomes de Carvalho, 1904, s. 9.

1.2.1 Teorie o arabském původu

Teorie o arabském původu je nejstarší z hlavních teorií vzniku fada. Jde hluboko do minulosti, zmiňuje vliv maurské populace a arabských kultur. Tuto teorii obhajuje historik Teófilo Braga. Připomíná vlivy maurských kultur po obsazení jihu Portugalska v osmém století. Zmiňuje různé spojitosti mezi zpěvem fado a arabskou kulturou.

Braga zkoumal další teorie o řádném vzniku slova fado. Podle něj je možné, že pochází z arabského slova huda, které je typické pro arabské melancholické písně, které maurové přinesli do křesťanského světa v osmém století.16 Svoji teorii záhy doplňuje o stopu dalších vlivů na arabský vznik hudby fado: „Některé portugalské tance se podílejí na vývoji naší situace: smyslné, stejně jako fado, batuques přejaté od Arabů s jistým africkým vlivem, tanec modinhas obdržený z brazilských kolonií.“17 V tomto výroku zmiňuje jeden z brazilských tanců, který se stal podkladem pro studii afro-brazilskou.

Pro větší kompletnost své teorie o arabských vlivech na hudbu fado poukazuje na doprovodné nástroje. Vedle loutny zmiňuje hudební nástroj zvaný citolom nebo citola, od kterého byla podle Bragy odvozena kytara, která je nepostradatelným nástrojem pro hudební styl fado.18

Mascarenhas Barreto se také o této teorii zmiňuje ve smyslu dalšího prvku ovlivňujícího vznik fado: „Tzv. melopeias (kompozice melodií) poražené maurské

16 KONCOVÁ, Kamila. A canção do fado – uma música e várias raízes [online]. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, s. 28. 17 BRAGA, Teófilo. O Povo Portuguez nos Seus Costumes, Crenças e Tradições. Lisboa: Livraria Ferreira-Editora, 1885, s. 385. 18 KONCOVÁ, Kamila. A canção do fado – uma música e várias raízes [online]. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, s. 29.

12 populace, rozptýlené na okrajích města Lisabonu se zachovaly v řadě původních textů.“19

Historik Eduardo Sucena, začíná svou knihu Lisboa, o fado e os fadistas shrnutím často zmíněných původů fada. Teorii, kterou zastává Teófilo Braga (v roce 1885) zamítá z toho důvodu, že fado, ani jiná podobná forma, nebyla nalezena v oblastech vztahujících se k maurskému obydlení, jako je portugalské Algarve nebo španělská Andalusie.20

Není jednoduché říci, zda je tato teorie pravdivá či nikoliv. Do desátého století Maurové okupovali místa, kde se dnes nachází Portugalsko a jistě zde po sobě nějaké dědictví zanechali. Zda to bylo samotné fado, zůstává otázkou.

1.2.2 Teorie o provensálském původu

Další z nejznámějších teorií zmiňuje dobu středověku a jeho spojitost s trubadúry21 dvanáctého a třináctého století. Jejich texty k písním měly pravděpodobný původ v provensálské poezii. 22 Nejvíce se zabýval touto teorií Mascarenhas Barreto a Carolina Michaelis de Vasconcelos.23

Druhá hypotéza je konkrétně založena na středověké galacio – portugalské lyrické poezii, která je obohacena provensálskou poezií. Ta se objevovala na poloostrově již na začátku dvanáctého století. Vzniklá poezie se spojila s již existující básnickou

19 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 7. 20 SUCENA, Eduardo. Lisboa, o Fado e os Fadistas. Lisboa: Vega, 2008. 21 Trubadúři byli muži urozeného původu, kteří kultivovali poezii a hudbu, v nezávislém duchu, bez myšlenky na zisk. 22 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens, 1994, s. 7. 23 Carolina Michaelis de Vasconcelos, (1851 – 1925) je autorkou slovníku Dicionário da Ajuda.

13 formou tohoto místa.24 Mascarenhas Barreto komentuje konkrétní vývoj poezie veršů fado: „Verše Fado jsou původem provensálské, byly přisuzovány maurskému melodickému a poetickému vlivu. Přes staletí získávaly lépe definované vlastnosti, stávaly se způsobem zpěvu, který vyjadřoval psychický stav nostalgie.“25 Zmiňuje také maurský vliv na provensálskou poezii.

Fado bylo provozováno na královských dvorech trubadúry. Jejich zpívaná poezie (poesia cantada) se rozšířila mezi šlechtu, rytíře, duchovenstvo a plebejce. Mnoho středověkých písní v provensálském stylu, by podle Mascarenhas Barreta mohlo být bez velkých změn upraveno na současné fado.26 Tím chtěl poukázat na značnou podobnost mezi texty fada a provensálskou zpívanou poezií.

Tento názor o vzniku hudby fado je podle Ruy Viera Neryho velice povrchní a postrádá jakoukoliv evidenci v historických dokumentech. S ohledem na podobnost témat a poetické formy středověkých písní se zpěvy fado dodává, že se jedná o pouhý příležitostný paralelismus. Všechny názory na jakoukoliv shodnost považuje za nepřesvědčivé.27

Někteří historici spatřují větší podobnost v provensálské poezii a v textech fada, někteří naopak jakoukoliv podobu popírají. Tato teorie se netěší příliš velké oblíbenosti, ale s určitostí nemůže být vyloučená.

24 KONCOVÁ, Kamila. A canção do fado – uma música e várias raízes [online]. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, s. 21. 25 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 7. 26 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens, 1994, s. 21. 27 NERY, Ruy Vieira. Para uma história do fado, Lisboa: Půblico, 2004, s. 55.

1.2.3. Teorie o vlivu moře

Teorie o vzniku fada na moři je jednou z nejoblíbenějších teorií o vzniku hudby fado. Hlavními protagonisty této studie byla spisovatelka Maria Luisa Guerra a historik Pinto de Carvalho, kteří vyzdvihují právě moře, jako hlavní inspiraci ke vzniku tohoto hudebního stylu. Připodobňují rytmus, hudbu a tématiku k samotnému moři, smutek v námořníkově srdci jako impuls k nostalgickému zpěvu.

Maria Luisa Guerra ve své knize Fado-alma de um povo poukazuje právě na stísňující situaci na moři: „Plavili se mezi dvěma nekonečny: tichem hvězd a melodií vody. Ani známka země, ani kmene stromu. Pouze vzdálenost, čím dál více široká a více průzračná, pouze voda a anonymita.“28 Jako další faktory na moři zmiňuje fyzické potřeby jako hlad, žízeň, nepohodlí, velké teplo nebo zimu. Mezi dalšími pocit strachu, smutku, vzpomínky na lidi, na věci, na svoji zemi, přání návratu na pevninu.

Námořníci si na moře brávali svoje nástroje a hraním na ně si zpříjemňovali pobyt na moři, písní vyjadřovali své melancholické pocity. Mezi nejčastější patřily kytary, violy a také tamburíny.29

Pinto de Carvalho, podporuje teorii vzniku fada na moři.30 Ve své publikaci z roku 1905 píše: „Pro nás má fado námořní původ, který je potvrzen svým rytmem, vlnícím se jako pohyb spádu vln, pravidelný jako vzdouvání lodě, nebo jako bití vln na pobřezí.“ 31 Paul Vernon s tvrzením o čistě námořním vzniku fada nesouhlasí. Demonstruje především zastaralost názoru. Carvalhova kniha História do fado, byla podle něj první

28 GUERRA, Maria Luisa. Fado-alma de um povo: (origem histórica). Lisboa: Impensa Nacional-Casa de Moeda, 2003, s. 25. 29 GUERRA, Maria Luisa. Fado-alma, 2003, s. 53. 30 Tento názor také zniňuje José Régio, který ve své písni Fado Portuguese, jejíž hudbu složil Alain Oulman, napsal: „Fado se zrodilo v den, kdy vítr stěží vál a moře zmizelo do oblak. Na palubě lodi v hrudi námořníka, který zpíval, protože byl smutný.“ VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 5. 31 CARVALHO, Pinto de. História do Fado. Lisboa: Dom Quixote, 1982, s. 24.

15 tištěnou knihou o hudební tématice fada a po mnoho let zůstala nezměněnou a nikdo si jejímu obsahu nedovolil odporovat. Není pochyby o tom, že fado bylo provozováno námořníky jako forma fado maritimo, ale námořníci jeho autory, podle Vernona, nebyli.32

Současná zpěvačka fada Mariza, při rozhovoru pro magazín UNI představila svůj pohled na vznik hudebního stylu fado: „Fado vzniklo na ulici mezi obyčejnými lidmi a od začátku představovalo jakési CNN chudých, zkrátka zpívané zprávy,“ 33 Dále pak dodává, že se fado dostalo do Portugalska poprvé s námořníky. Ti ho zavlekli do přístavních lisabonských krčem a nevěstinců. Podle Marizy není teorie o vzniku fada na moři zcela vylučitelná.

Tato teorie vyzdvihuje dávnou slávu portugalské éry zámořských objevů a chce jí přisoudit zásadní roli ve vzniku hudebního stylu fado.

1.2.4 Teorie o afro-brazilském původu

Názorná studie o afro-brazilském původu fada je považována za jednu z nejvěrohodnějších. Nejvýznamnějšími protagonisty jsou Rui Vieira Nery34 a José Ramos Tinhorão.35

Uznávaný teoretik fada Rui Vieira Nery přikládá důležitost kontextu zásadní portugalsko-brazilské výměny kulturních prvků v osmnáctém a devatenáctém století. Podporuje studii, podle které je fado původem brazilský tanec, který se dostal přes Atlantik do Portugalska a tam dostal svoji zpěvní podobu. Názor, který zastává původ

32 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 5. 33 MORAVČÍK, Jiří. Portugalské fado – CNN chudých. In: Magazinuni.cz [online]. unijazz, 2006 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z:http://magazinuni.cz/hudba/svetove- strany/portugalske-fado-cnn-chudych/ 34 Rui Vieira Nery, (1957) je významný portugalský muzikolog. 35 José Ramos Tinhorão, (1928) je hudební kritik a žurnalista. Zabývá se výzkumem brazilské hudby.

16 afro-brazilský je spojen s obdobím, ve kterém byla Brazílie jednou z kolonií Portugalska. Právě v Brazílii došlo k míšení kultury evropské, americké a africké, což vyvrcholilo ve výskytu nových kulturních, uměleckých a náboženských směrů.

Nery dále zmiňuje i historické události, které přispěly k této výměně vlivů. V roce 1808 bylo Portugalsko napadeno napoleonskou armádou a po exilu královské rodiny do Brazílie se Portugalsko nacházelo ve velkém chaosu. Toto období se vyznačovalo velkou sociální dezorganizací, nestabilní ekonomikou, politikou a společností, celkově to byla doba krize, která vyústila v národní povstání. Brzy následoval návrat královské rodiny do Portugalska a vyhlášení nezávislosti Brazílie v roce 1822. Návrat šlechty a panovníků s sebou přinesl nové brazilské prvky, tance a podle některých teoretiků i samotné fado.36 Mnoho historiků se shoduje v tom, že fado se dostalo do Portugalska po návratu královské rodiny z Brazílie v roce 1821. Eduardo Sucena souhlasí s názorem, že fado je legálně portugalské a vždy bylo portugalské. Za hlavní důvod uvádí fakt, že Brazílie v době návratu královského dvoru ještě nebyla nezávislou zemí. Proto sdílela s Portugalskem společnou kulturní identitu.37

José Ramos Tinhorão ve své knize Fado: Danca do Brazil. Cantar de Lisboa sleduje počáteční použití termínu „fado“ v Brazílii. Tvrdí, že v muzikologickém významu byl termín fado dříve v Brazílii, než v Portugalsku.38 Rui Viera Nery následovně poukazuje na nedostatek zdrojů o používání slova fado v Portugalsku ve vztahu k hudbě. Fado se používalo pouze v literárním významu slova „osud“, zatímco v Brazílii bylo již hudebním termínem.39

Adriano Balbi představuje některé z brazilských tanců oblíbené v Rio de Janeiru: „Chiú, Chula, Fado a Volta-no-Meio jsou populární, běžné a pozoruhodné brazilské

36 BRITO, Joaquim Pais de. Fado, vozes e sombras. Lisboa: Museum nacional de Etnologia, 1994, s. 18. 37 SUCENA, Eduardo. Lisboa, o Fado e os Fadistas. Lisboa:Vega, 2008 38 RAMOS, Tinhorão José. Fado: Dança do Brazil. Cantar de Lisboa – o fim de um mito. Lisboa: Editorial Caminho, 1994 39 NERY, Ruy Vieira. Para uma história do fado, Lisboa: Půblico, 2004

17 tance.“40 Mezi další tance patří například lundum, nebo lundo. Jde o africký tanec importovaný z Konga do Brazílie v době otroctví. Tanec lundum, stejně tak jako modinha a fofa jsou považovány za zdroje inspirace ke vzniku hudebního stylu fado.

Ani o této teorii nemůžeme s určitostí říct, že stála u zrodu lidového hudebního stylu fado. Podle mnohých tomu tak bylo. Celkově tato studie obdržela nejméně kritiky ze strany muzikologů a hudebních kritiků. Z toho důvodu je právem označována za nejvěrohodnější teorii o vzniku fado.

Existuje více studií o vlivech na vznik hudby fado, které však nejsou tolik známé. Každá z teorií si našla svoje příznivce i odpůrce. Joaquim País de Brito ve svém úvodu k publikaci Pinta de Carvalho rozdělil zmiňované teze na ty, které fado spojují s Portugalskem a na ty, které ho od něj naopak oddělují.41

Někteří hudebníci jsou přesvědčeni, že nemůže být řeč o zrodu fada. Například fadista Nuno da Camara Pereira v rozhovoru s Teresa Castro d´Aire, tvrdí, že se fado nezrodilo, ale pramení z lidu. Objevuje se jako okolnosti každodenního života i jako historické události. Hovoří i o úplné nemožnosti určení přesného vzniku. „Jako každá kultura, tak i ta naše má svůj historický vývoj. Vznik našeho jazyka, poezie a hudby jsou ztraceny v čase. Nikdo nemůže říci, kde se fado zrodilo, není možné určit přesné datum. Je to úplně absurdní, když vezmeme v úvahu, že máme za sebou osm set let kultury a své historické existence.“42

Soudobý fadista Nuno da Câmara Pereira, na otázku vzniku fada, uvádí zajímavou odpověď. V ní připodobňuje fado k řece Tejo, která je ovlivňována z pravé strany citlivostí regionu Ribatejo a jejími farmáři, z levé strany má co do činění s melancholií regionu Alentejo. To vše řeka Tejo vypouští do Lisabonu.43

40 BALBI, Adriano. Essai Statistique sur le Royaume de Portugal et dÁlgarve. Paris: Rey & Gravier, 1822, s. 128. 41 ELLIOTT, Richard. Fado and the place of longing: Loss, memory and the city, University of Sussex: Ashgate, 2010, s. 21. 42 CASTOR DÁIRE, Tereza. O fado. Lisboa: Temas de Actualidade, 1996, s. 2. 43 CASTOR DÁIRE, Tereza. O fado. 1996, s. 10.

Jiní jdou ve svém bádání mnohem hlouběji do dávné historie. Nejstarší možný vliv a impuls ke vzniku fado je podle Mascarenhas Barreta zakořeněn dávno před naším letopočtem: „V dávných časech, dříve než v šestém století před Kristem, Řekové kolonizovali území, na kterém se dnes rozkládá Portugalsko. Prozkoumávali doly, objevovali města a posilovali je, zejména ta, nacházející se podél pobřeží. Mísili se s domorodým obyvatelstvem a s Ibery,44 kteří od nich zdědili určité etnické a kulturní charakteristiky.“45 Toto prvotní míšení kultur připravilo podklad pro následující vývoj hudby fado.

I přes značné úsilí badatelů zůstává původ fada stále neobjasněn.

1.3 Způsob interpretace

Fado je interpretováno rovnocenně oběma pohlavími. Vždy se jedná o sólový zpěv za doprovodu portugalské kytary a violy. Zpěvák fada je zván fadista. Paul Vernon vysvětluje původ tohoto oslovení:“Specifická portugalská podtřída, známá jako fadistas, poukazovala na pochybné a nebezpečné postavy.“ 46 Je tedy patrné, že první fadisté měli spíše negativní pověst a byli přiřazováni k nejnižším vrstvám společnosti.

Za předchůdce fadistů můžeme považovat slepé žebráky, kteří byli zároveň hudebníky. Stali se důležitou součástí hudebního života, která fado rozšířila mezi široké vrstvy obyvatelstva. Jejich přítomnost je dokázaná již od šestnáctého století a zmínku o nich můžeme nalézt také na počátku dvacátého století. Fado se jim stalo způsobem pro převyprávění jejich osudu, příběhů ze života a pro informaci společnosti o událostech, kterými byli obklopeni. Sami se doprovázeli na kytaru, nebo na housle.

44 Předpokládá se, že Iberové byli lidé pocházející ze západní Evropy. Iberus, bylo antické jméno pro řeku Ebro, která se nachází ve Španělsku. 45 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 8. 46 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 6.

Tito žebráci měli velký podíl na rozšíření lidové městské hudby a na pokračování v předávání ústní hudební tradice.47

Fadista disponoval specifickým vzhledem. Z roku 1874 je známý popis od Lady Catherine Jackson, ve kterém popisuje, že fadisté nosí zvláštní druh černé čepice, široké černé kalhoty s vypasovaným sakem a jejich vlasy splývají nízko na ramena. Jsou známí velmi špatnou pověstí, protože jsou povětšinou příznivci zpustlých zlozvyků.48

Jednu z nejstarších charakteristik fadisty z roku 1849 zmiňuje také Alberto Pimentel ve své knize A triste canção do sul, ve které píše: „...pije víno v taverně, užívá slang a nosí kroj své třídy.“49 Často je také zmiňován fadista nosící při sobě nůž.

Jedna ze změn v sociální produkci fada byla patrná z toho, jak zpěváci vystupovali na veřejnosti. Pokud se jednalo o fado chudiny, které bylo spontánní a náhodné, fadisté nosili běžné pracovní oblečení bez doplňků. Postupem času však začali oblékat speciální oděv, jakoby se připravovali na slavností ceremonii. Tím dělají ze zpěvu fado důležitou událost, něco výjimečného. Zpěvačky si na vystoupení s oblibou brávaly tradiční barevný šál (xaile). Tento šál se stal představitelem jejich sociálního postavení ve společnosti. S postupným vzrůstem oblíbenosti hudebních vystoupení fada, se šály stávaly ozdobnější a dražší. Později se ustálila černá barva, kterou některé interpretky nosí dodnes.50

Z historického hlediska se fado nejdříve zpívalo v ulicích, na moři, v tavernách a ve veřejných domech. Až později, na konci 19. století, vznikly první domy fada (casas do fado), přímo určené k interpretaci fada a k pořádání různých vystoupení zpěváků a

47 KUHNOVÁ, Kristýna. Fado v kontextu města Lisabon [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008, s. 18. 48 JACKSON, Lady Catherine. Fair Lusitania. London, 1874. 49 PIMENTEL, Alberto. A triste canção do sul (subsídios para história do fado), Lisboa: Livraria central de Gomes de Carvalho, 1904, s. 19. 50 BRITO, Joaquim Pais de. Fado, vozes e sombras. Lisboa: Museum nacional de Etnologia, 1994, s. 33.

20 muzikantů. Tento vývoj byl velkým přínosem k postupné profesionalizaci fada. V domech začali vystupovat stálí zpěváci, kteří získávali popularitu, prestiž a uznání společnosti.

Další změny v interpretaci fada nastaly s nástupem diktatury v roce 1933. Fadisté museli mít speciální povolení pro zpívání na veřejnosti, tím se stali oficiálně uznanými zpěváky. Zároveň došlo k velké cenzuře textů a hudebních vystoupení. Každý dům fada musel vykazovat svůj repertoár a jména hráčů, kteří budou účinkovat na večerním vystoupení. Z důvodu této, ne příliš příznivé situace a cenzury, zpěváci pomalu přestávali používat improvizaci ve svých písních. Fado v rádiu bylo také silně cenzurované, hrál se pouze určitý druh fada s povolenou tématikou. Celková cenzura velice změnila fado a projev interpretů.51

Způsob interpretace fada je zásadní. Zpěvák silně prožívá svoje vystoupení a je to velice dobře patrné na jeho hlase, postoji, mimice a celkové dramatičnosti. Obecenstvo od něj přijímá jeho citové vyjádření a spolu s ním prožívá příběhy, vzpomínky, historii a nostalgii v písních fado. V samotném vystoupení má fadista tendenci uvést do centra pozornosti gesta, fráze a slovní improvizaci, což slouží k prohloubení důležitosti textů a vede píseň k vhodnému závěru. Dramatičnost je občas zdůrazněna střídáním rejstříků písní vždy v blízkosti vokálního vrcholu, v němž se opakují závěrečné verše písně, nebo refrén.52

Mascarenhas Barreto poukazuje na další nezbytnosti při interpretování fada: „Výraz obličeje a občasný pohyb interpretových rukou vedl k většímu dramatickému smyslu interpretace písně. Dalo by se tedy říci, že Fado je i způsob cítění.“ 53

Zpívání fada má stále pro fadisty zvláštní význam, je to snadno odvoditelné z jejich neomezené role. Fadista je zpěvákem, ale zároveň i umělcem. Valná většina

51 BRITO, Joaquim Pais de. Fado, vozes e sombras. Lisboa: Museum nacional de Etnologia, 1994, s. 34. 52 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 26. 53 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 7.

21 současných fadistů říká, že nezpívají jen z pouhého zalíbení, povinnosti nebo čistě z profesního hlediska, ale pro vášeň, z potřeby nebo vnitřního volání či z prostého důvodu: „Narodil jsem se, abych mohl zpívat fado“54

1.4 Instrumentální doprovod

Fado je tradičně doprovázeno dvěma strunnými nástroji. Jedná se o dvanáctistrunnou portugalskou guitarru a violu (španělská kytara). Oba nástroje byly a stále jsou v Portugalsku velmi populární. Mnoho výzkumů se věnovalo vzniku a jejich pravděpodobnému původu.

Mascarenhas Barreto hovoří o maurském vlivu na provensálskou poezii a spolu s ním zmiňuje užité doprovodné nástroje alaúde (loutna) a viola. Shledává jejich velkou podobnost s portugalskou kytarou a španělskou kytarou, které doprovází moderní fado. „Pokud se podíváme zpět o 700 let do minulosti, můžeme vidět tuto pozoruhodnou podobu nástrojů, protože pouze v Portugalsku se dvojitý doprovod guitarra-viola stále zachoval“55. Původ slova guitarra je z řeckého kithara, což bylo přejato do latiny jako chitara nebo cithara.

Ve středověku bylo na Pyrenejském poloostrově běžné přiřazovat název guitarra jakémukoliv drnkacímu nástroji. Nejběžnějším doprovodným nástrojem středověku byla alaúde, která se objevovala od třináctého století pouze v Evropě pod Pyrenejemi. Spolu s ní svou popularitu získával další hudební nástroj ve tvaru osmy, známý jako guitarra, nebo přesněji guitarra castelhana. Alaúde se ve Španělsku přestala používat, ale v Portugalsku zůstala v oblibě pod název guitarra. S ohledem na tento nový název, Portugalci guitarru castelhana začali nazývat viola – z latinského slova vitula.

54 CASTOR D´AIRE, Tereza. O fado. Lisboa: Temas de Actualidade, 1996 55 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 25.

Mascarenhas svůj výzkum doplňuje o závěrečné shrnutí: „Zdá se, že jméno, které mělo být dáno nástroji, který dnes Portugalci nazývají guitarra je alaúde Português (portugalská loutna).“56

Portugalská guitarra má tvar hrušky a je složitějším nástrojem, než italská mandolína a ruská balalajka. Způsob hry na ni je také rozdílný. Do osmnáctého století byla laděna systémem dřevěných kolíčků, který se později změnil na čtyřúhelníkový kovový plát na konci ramene nástroje. Byl laděný pomocí hodinkových klapek. Před sedmdesáti lety na sebe kovový plát vzal svoji nynější podobu vějíře, laděnou napínacími šroubky.57

Na portugalskou kytaru a jejich dvanáct strun (laděny DDAABBEEAABB) se nejčastěji hraje kombinací drnkání a škubání. K tomu se převážně používá palec a ukazováček, na kterém jsou nošeny unhas (nehty). Ačkoli v minulosti guitarra poskytovala pouze harmonii, časem získala dominantnější roli v hudbě fado a to melodický doprovod. Dalším stálým společníkem je viola. Ta zajišťuje rytmický a harmonický doprovod písní fado. Občas může být přidána akustická basová kytara, zvaná viola baixo.58

Oblíbenost a láska pro portugalskou kytaru byla velmi známá a rozšířená. Jedna stará legenda praví, že jich bylo po prohrané bitvě portugalského krále nalezeno v ruinách tábořiště kolem deseti tisíc. Když portugalští námořníci hledali nové země, také si brávali kytary na své lodě, které se potulovaly po mořích. Místa, která objevili a navštívili, od nich převzaly jejich hudebnost a nástroje, které dostaly specifickou podobu. Brazilský nástroj zvaný violão a hawaiiské ukalele jsou potomci jedné z těchto kytar, a to tzv. violy. 59

56 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 27. 57 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens, 1994, s. 28. 58 ELLIOTT, Richard. Fado and the place of longing: Loss, memory and the city, University of Sussex: Ashgate, 2010, s. 26. 59 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens, 1994, s. 29.

Portugalská guitarra se stala virtuálním symbolem hudby fado. Kde byl přítomný symbol guitarry, bylo jisté, že se tam bude provozovat fado. Vznikalo mnoho maleb, plakátů a později i první fotografie znázorňující hráče hrající na portugalskou kytaru.

Fado bylo a je v některých případech doprovázeno i na jiné nástroje. Například klavír a zřídka bývají použity, pod zámořským vlivem, perkuse. Na severu Portugalska je také hojně užívána tahací harmonika k doprovodu fada. Současná zpěvačka fada Mariza dokonce využila ke svým písním orchestrálního doprovodu. Využívání nových a netradičních nástrojů k doprovodu tradičních písní fada nám přináší nové dimenze vnímání dané hudby a obohacuje diváky o nový, netradiční zážitek.

2. Typologie fada

Jako je obvyklé ve většině hudebních žánrů, tak i fado je považováno za styl jednorodý, který se časem rozdělil na nové druhy. Ještě dříve, před jeho nynější historií, se formovaly různé typy fada. Vezmeme-li v úvahu geografické rozdělení druhů fada, nejznámější je fado oblasti Lisabonu, Coimbry a ne tolik známé fado Porta. Každé má své specifické rysy, témata a způsoby provedení. Vedle regionálních druhů jsou také jiné typy fada, které jsou rozdílné hlavně stylově.

Vznik druhů fado ovlivnily nejenom kultury již zmíněné, ale i další faktory. Mascarenhas Baretto bere v úvahu různé vlivy a uvádí soupis vývoje fada v následujícím přehledu: a) Galicijský a arabský vliv – vznik Cantigas de amigo, Cantigas de Escárneo a Mal- dizer (vznikaly v jedenáctém až čtrnáctém století). b) Arabský a provensálský vliv – Cantigas de Amor a Sirventes (vznikaly ve dvanáctém až čtrnáctém století). c) Námořní inspirace – Esparsas a Cantigas de Quatrocentos (patnácté a šestnácté století). d) Zámořský vliv – Primitive Fados (vznikaly v šestnáctém až osmnáctém století). e) Býčí zápasy, politická a milostná inspirace – Definitive fados (devatenácté a dvacáté století).

Arabský a provensálský styl se promítl ve fadu Coimbry, kde byli hlavními autory fada spisovatelé a absolventi univerzity v Coimbře. Fado Lisabonu se inspirovalo býčími zápasy, politickou a milostnou tematikou.60 Dále Barreto poukazuje na značnou podobnost antického fada s jeho dnešní moderní podobou v Coimbře a Lisabonu: „Po osmi staletích si současné Fado stále uchovalo antické rysy. Fado studentů Univerzity v Coimbře, jako vyjádření mužského sentimentu má stejného ducha jako starobylá forma Cantigas de Amor. V lisabonském Fadu, se zdá nejdominantnější formou Cantigas de Amigo, ve kterém žena manifestuje svoje pocity.“61

Z dalších druhů fada zmíníme například velice oblíbenou formu tzv. fado descritivo, které popisuje místa, děje, postavy a životní příběhy.

2.1 Fado oblasti Lisabonu

Město Lisabon sehrálo nejdůležitější roli ve vzniku stylu fado. Fado je pravou městskou hudbou z toho důvodu, že jeho první zpěvy se objevily na ulicích Lisabonu a v jeho slavných čtvrtích.

Známé Lisabonské části Alfama a Mouraria, které jsou nejzřetelnějšími pozůstatky maurské okupace města, jsou považovány za rodiště fada. Můžeme zmínit některé z jejich starobylých charakteristik, jako jsou spletité uličky, téměř jako bludiště a prudká schodiště pokrývající svahy pod hradem Sv. Jorge. Tyto části byly spojeny se stylem fado od doby jeho vzniku v polovině devatenáctého století.62

60 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 561-562. 61 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens, 1994, s. 15. 62 ELLIOTT, Richard. Fado and the place of longing: Loss, memory and the city, University of Sussex: Ashgate, 2010, s. 14.

Rodney Gallop v roce 1933 poznamenal: „Pravý domov fada je Alfama a Mouraria, chudé čtvrtě města Lisabon, které se chlubí svou malebnou bídou na stráni pod hradem Sv. Jorge. Procházka těmito příkrými ulicemi za měsíčního svitu může být odměněna zvukem kytary a truchlícím rytmem smutných zpěvů jihu. Však pro lepší uchopení této hudby je nejlepší zavítat do jedné z oblíbených kaváren, jako je např. „Luso“ a „Victoria“ kde je pravidelně tato hudba provozována poloprofesionálními fadisty.“63 V tomto úryvku jsou již zmíněny některé podniky, kde se fado provozovalo. Po celém Lisabonu se jich nacházelo a stále nachází mnoho. Jedná se o různé kavárny, taverny, restaurace, ale především tzv. casas do fado (domy fada), které jsou speciálně uzpůsobené k podvečernímu interpretování fada.

Krátké čtyřverší velice poeticky představuje důležitost Lisabonu ve vzniku hudby Fado. Není fado bez Lisabonu, je pravdivé tvrzení, které v úryvku své básně zmiňují Linhares Barbosa a Guilherme Pereira Rosa.

O Fado tenho cantado, To Fado, které zpívám, Por essa Lisboa, á toda ... bez konce kolem Lisabonu ... Nao há Lisboa sem Fado; Není Lisabon bez Fada; Nao há Fado sem Lisboa! Není Fado bez Lisabonu!64

Jednou ze stěžejních historických postav fada v Lisabonu, opředenou mnoha mýty, je Maria Severa. Narodila se roku 1820 slavné prostitutce v jedné z nejchudší čtvrti Mouraria a zemřela roku 1846 ve věku pouhých dvaceti šesti let. Brzy převzala řemeslo své matky a stala se velmi známou pro svoji krásu a muzikálnost. Hrála na portugalskou kytaru a svoji hru doprovázela zpěvem. O životě Severy se neví mnoho, většina vyplývá z nepotvrzených příběhů předávaných ústní tradicí. Nejvíce se proslavila díky svému milostnému vztahu s hrabětem Vimiosem, který byl úspěšným a váženým toreadorem. S ním se účastnila poutí, večírků, býčích zápasů a jiných společenských událostí. Prostřednictvím Severy hrabě představil fado širší

63 GALLOP, Rodney. The Fado: The Portuguese Song of Fate, The Musical Quarterly, Oxford University Press, 1993, s. 199. 64 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 88.

26 aristokratické společnosti a ta se o něj začala zajímat. Její předčasná smrt a milostný vztah podpořily rozvíjející se romantismus, kde je příběh tragicky umírající mladé ženy častým tématem. Tento fakt přispěl k její posmrtné slávě a opěvování. 65 Ernesto Vieira ve své knize The history of portuguese fado zmiňuje další z legend o Seveře: „Říká se, že Maria Severa měla milence, který byl transportován do Afriky kvůli spáchanému zločinu. Tolik po něm toužila, až vypilovala své odborné znalosti ve zpěvu fado.“66Ať jsou legendy o Marii Seveře pravdivé či nikoliv, pro vývoj fada v Lisabonu byla velmi důležitou osobou a její hudební odkaz přetrval dodnes.

Stylově může být fado Lisabonu rozděleno na fado castiço67 (autentické fado) a fado cançao (píseň fado). Styly autentického fada byly uznány v polovině osmnáctého století a zahrnují fado corrido (běžící fado), fado mouraria (pojmenované po čtvrti v Lisabonu) a fado menor (mollové fado). Všechny tyto tři druhy mají pevná harmonická a rytmická schémata. Obsahují melodický motiv, který se stále opakuje, občas s možnou variací. Fado corrido a mouraria jsou v durové tónině a rychlém tempu, fado menor v pomalém tempu a mollové tónině. Tato trojice také bývá nazývána jako původní fado.68

Na konci dvacátého století se fado stalo stálou součástí každodenního života pracující třídy v Lisabonu. Bylo předváděno v tavernách, nevěstincích, doma i na ulici. Používalo se jak pro očistné účely duše, tak i pro zábavu na konci pracovního dne.69

65 KUHNOVÁ, Kristýna. Fado v kontextu města Lisabon [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008, s. 16-17. 66 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 8. 67 Takzvané fado castiço je dědictvím bohémů, šlechticů, herců, toreadorů, Romů a profesionálních interpretů, kteří jej zpívali v tavernách nebo mimo město jako doprovod k jídlu a pití. BARRETO Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 183. 68 ELLIOTT, Richard. Fado and the place of longing: Loss, memory and the city, University of Sussex: Ashgate, 2010, s. 26. 69 VERNON, Paul. The history, 1998, s. 15.

Tradiční lisabonské fado se liší od fada Coimbry větší poetičností veršů, je považováno za zpěvnější, nejspíše proto, že je blížeji spjato s interprety fada – fadisty. V Lisabonu je fado prezentováno sociálními vrstvami z nejnuznějších podmínek. Jejich bídný život se odráží v textech písní. Mezi nejčastější témata patří láska, odcizení, nostalgie a také sociální situace lidu.70

2.2 Fado oblasti Coimbry

Coimbra je univerzitním městem. Sídlí tu první univerzita v Portugalsku a současně jedna z nejstarších univerzit v Evropě. Univerzita v Coimbře byla založena v roce 1290 a od roku 2013 je zařazena do seznamu památek UNESCO.

Hudební život univerzity byl velmi bohatý a ojedinělý. Byli to právě studenti, kteří na konci devatenáctého a počátku dvacátého století sesbírali základní znaky fada a vypracovali svoji vlastní verzi tohoto stylu. Fado Coimbry si zachovalo základní znaky a původní instrumentálnost, ale od základů převrátilo jeho filozofii, změnili tón a přístup. Vyprodukovali hluboce romantickou vokální hudbu, která byla lyricky a spirituálně úplným protikladem lisabonského stylu. Vernon Paul dodává: „Zpívali ne o těžkých časech, nebo ztracené lásce, ale o studentském životě a filozofii, o kráse Coimbry a o bolestném bytí citlivého umělce, nepochopeného ve světě.“ 71 Studenti z Coimbry vědomě vytvořili hranici mezi fadem Lisabonu a Coimbry.

Spisovatel Rodney Gallop definoval fado Coimbry, jako píseň těch, kteří si stále udrželi svoje životní iluze, ne jako těch, kteří je nenávratně ztratili. Jeho popis tohoto žánru, jak ho spatřil ve třicátých letech dvacátého století, stále patří mezi nejživější postřehy:„V Coimbře má fado velmi rozdílný charakter. Tady již není písní o běžných lidech. Stalo se vlastnictvím studentů, kteří se potulovali po břehu řeky Mondego,

70 KONCOVÁ, Kamila. A canção do fado – uma música e várias raízes [online]. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, s. 11. 71 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 45.

kolem topolů Choupals72 a zasněně zpívali svojí stříbrné kytaře. Jejich jasný vlahý tenorový zpěv dal jejich písním charakter, který je rafinovanější a sentimentálnější, jinými slovy více aristokratický. V Coimbře se zdá fado distancováno od každodenní reality a starostí.“73

Osoba, která se zasloužila o velikou popularitu vokálního stylu v Coimbře, byl Augusto Hilario. Student, který přinesl lisabonské fado na univerzitu do Coimbry a výrazně jej přeměnil. Augusto Hilario zemřel bohužel velice mladý a nezůstal po něm žádný důkaz jeho existence. Nenašly se žádné fotografie, hudební ukázky nebo podstatné biografické detaily. Zachovala se pouze jeho kytara, které je uložena v muzeu. Na začátku devadesátých let inspiroval svoje spolužáky, aby zpívali novým radikálním stylem. Je málo pravděpodobné, aby Hilario sám vytvořil tento styl. Předpokládá se, že byl součástí malé skupinky muzikantů, jejichž jména se nedochovala. Nicméně jeho spirituální a hudební vliv prostupoval Coimbrou na přechodu století a zachoval se až dodnes.74

Někteří teoretici tvrdí, že by se fado Coimbry vůbec fadem nemělo nazývat, protože se až příliš vzdálilo od své původní tradice a bylo zde výrazně přeměněno. Řada písní nese název "balada" z doby, kdy se autoři snažili oddělit fado v Coimbře od fada Lisabonu, a proto záměrně nepoužívali název fado, ale balada. Například Balada da despedida, Balada de Outono, Balada dos sintos a další.

2.3 Fado oblasti Porta

Fado oblasti Porta je sice nejméně známým druhem fada, ale zato významným ve svém regionu. Město Porto je vyhlášené a světoznámé pro svoje víno. Vévodí mu starobylé mosty nad řekou Douro, na jejichž březích se nacházejí rozsáhlé vinice. Ve čtvrti Vila Nova de Gaia najdeme největší rodinné firmy na výrobu portského vína, u

72 Choupals je název pro specifické místo ve městě, kde se nachází malé pódium. Na tomto místě může kdokoliv hrát a zpívat. Většinou bývá v úkrytu topolových hájů. 73 GALLOP, Rodney. Portugal - A Book of Folkways. Cambridge: CUP, 1936, s. 59. 74 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 46.

29 břehů řeky Douro kotví tradiční lodě, které ho převážely do celého světa. Porto má také svoji univerzitu.

Kolektiv učitelů a studentů Univerzity v Portu žil bohatým hudebním životem a také přejal tradici fado. Bohužel byla tato hudba velice přehlížena. Interpreti fada z Porta byli dokonce ve většině případů mylně považováni za interprety z Coimbry, protože si byli stylově velmi podobní.

V Portu však nebyla nouze o kvalitní zpěváky fada a talentované kytaristy. Studenti předváděli svoje tzv. serenády pro široké publikum. Při nich se hrálo také fado a lidé si rádi poslechli romantické písně za noci.

Společnost Gramophone company provedla nahrávky hudby v Portu v letech 1904 – 1920. Hudba, zachycená v Portu byla velmi podobná hudbě divadel a kaváren v Lisabonu ve zmíněné době. Jediným odlišujícím prvkem bylo, že zpěváci, účinkující na těchto nahrávkách, zpívali fado s výrazným portským akcentem.75 Nicméně v oblasti Porta se nedá určit žádný jedinečný styl fada, pouze podobný styl praktikovaný v Coimbře a Lisabonu.

3. Hlavní témata textů písní fado

Nejdůležitější složkou písní fado je velice silné emoční napětí, které zároveň prostupuje do textů písní a do způsobu jejich interpretace. Jedná se o tragické, smutné, negativní emoce, prožitky a melancholické pocity. Intenzivní citový náboj reprezentuje láska v nejrůznějších formách, stesk po domově, útrapy chudoby, odloučení od milované osoby a jiné. Fado obsahuje také náměty moře a života na moři, které bylo součástí obživy mnoha lidí a v historii zdrojem objevů. Tématika písní se různí rovněž geograficky. Jinou nalezneme přímo v Lisabonu a rozdílnou severněji v Coimbře či Portu.

75 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998

Velká část různých zpěvů fado se zaměřuje na pozorování každodenních jevů, které zajímají a specifikují sociální třídy. Alberto Pimentel, vyjadřuje přirovnání k tématu písní fado a jejich vztahu k sociálním třídám:„Stejně jako obrazy a biografie ulic, čím více opovrženíhodné, tím více oceněné lidmi, kteří je znají.76 Existuje fado pro všechny události v životě, pro lásku především, ale i pro politiku. Zároveň se Alberto Pimentel snaží o jistý ucelený přehled hlavních témat fada. Kromě života fadistů a významných lidí chudiny zpívá fado i o dalších tématech a to: a) Smyslná láska b) Každodenní útrapy lidí c) Hodnoty života a paměti ulic d) Závažné trestné činy a přírodní katastrofy na zemi a na moři, ovlivňující veřejné mínění e) Úmrtí slavných osobností f) Politické a náboženské konflikty, vyvolávající diskuze v tisku a v parlamentu g) Nezávislost v užívání názvosloví pracovního nářadí, stromů, keřů, květin a zvířat h) Města, jejich čtvrti a ulice, venkov a vesnice, hra s metaforami a protiklady, smysl pro národní hrdost nebo hluboká nostalgie77

3.1 Osud

Portugalské fado vypráví o svých lidech a naříká nad jejich osudem. Fado, přeloženo doslovně, znamená osud. Líčí životy, každodenní strasti i radosti obyčejných lidí a chudiny. Někteří lidé spatřovali svůj osud v moři a námořním životě, jiní v práci prodejce na trhu, či ve zpěvu hudby fado. Osud a život lidí jsou nerozlučně spojeni, a proto se objevují ve většině písní fado.

Píseň Meu fado, meu – Můj osud a já, je typickou ukázkou nářku nad životem v chudinské čtvrti Lisabonu. Autorem textu i hudby je Paulo de Carvalho. Píseň zpívá interpretka Mariza.

76 PIMENTEL, Alberto. A triste canção do sul (subsídios para história do fado), Lisboa: Livraria central de Gomes de Carvalho, 1904, s. 38. 77 PIMENTEL, Alberto. A triste canção, 1904, s. 101 – 103.

Meu fado, meu (můj osud a já) hudba a text: Paulo de Carvalho, interpretka: Mariza

Trago um fado no meu canto Nesu osud ve svém zpěvu. Canto a noite até ser dia Zpívám v noci až do rána. Do meu povo trago pranto Od mého lidu přináším slzy. No meu canto a Mouraria V mém zpěvu je Mouraria.

Tenho saudades de mim Mám nostalgii po tom, co jsem byla. Do meu amor, mais amado Po lásce milované nejvíce. Eu canto um país sem fim A zpívám zemi bez konce. O mar, a terra, o meu fado Moře, země, můj osud. Meu fado, meu fado, meu fado. Můj osud, můj osud, můj osud.

De mim só me falto eu V mém bytí je vše, kromě mne. Senhora da minha vida Vlastník mého života. Do sonho, digo que é meu Můj sen, nazývám ho svým. E dou por mim já nascida Je pro mne znovuzrozením.

Trago um fado no meu canto Nesu osud ve svém zpěvu. Na minh'alma vem guardado V mé duši je uchován. Vem por dentro do meu espanto Přichází z venku pln strachu. A procura do meu fado Hledám svůj osud. Meu fado, meu fado, meu fado78 Můj osud, můj osud, můj osud.

Naříkání nad osudem je ústředním tématem písně. Zpěvák vyjadřuje ve zpěvu emoce o sobě samém, o své nejisté existenci a doufá ve změnu. Má svůj sen, který touží vyplnit. V refrénu se stále opakují slova: můj osud, tím chce poukázat na jeho důležitost a nevyhnutelnost.

78 My fado, my fado. In: Lyrics Translate [online]. 2009 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://lyricstranslate.com/en/meu-fado-meu-my-fado-my fado.html#ixzz3JWcwIaIG

3.2 Smutek

Smutek je v portugalštině reprezentován pojmem saudade. Slovo saudade se nachází ve většině textů fado. Termín pochází z latinského slova „solitatem“. Jedná se o specifický druh smutku, který je velice těžce interpretovaný v jiném jazyce. Je typický pro Portugalsko. Věří se, že pro něj neexistuje ekvivalent v žádném jazyce.

Podle Dicionário Houaiss da língua portuguesa se dá saudade přeložit následovně:”Poněkud melancholický pocit neúplnosti. Souvisí s ohlédnutím zpět na situaci strádání, z důvodu absence někoho či něčeho. Vzdálení se od místa nebo osoby, či absence jistých a žádaných emocí dávno prožitých.“79

Význam pojmu záleží také na kontextu, ve kterém je toto slovo použito. Saudade může být sladká vzpomínka na osobu nebo věc vzdálenou či ztracenou, spojena s touhou ji znovu vidět. Stejně tak zármutek nad ztrátou milované osoby, nostalgie. Má také svůj botanický význam: jedná se o běžný název rostlin řádu štětkovitých a jejich květů, vyvolávajících láskyplné vzpomínky na zemřelé. Pojmu saudade může být v Portugalsku použito také jako pozdravu.80

Richard Eliott o saudade mluví, jako o nezbytné složce hudby fado. Zamýšlí se také nad otázkou, jestli saudade znamená to samé pro ne-portugalsky mluvícího člověka. „Mluvíme-li o saudade, a to je nedílnou součástí fada, může tedy ne- portugalsky mluvící člověk ocenit a porozumět hudbě fado?“81

79 Is “saudade” really untranslatable? In: EXPATSINCEBIRTH [online]. 2013 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://expatsincebirth.com/2013/09/13/is-saudade-really- untranslatable/ 80 Saudade in literature and music. In: EXPATSINCEBIRTH [online]. 2013 [cit. 2015- 03-26]. Dostupné z: http://expatsincebirth.com/2013/09/13/is-saudade-really- untranslatable/ 81 ELLIOTT, Richard. Fado and the place of longing: Loss, memory and the city, University of Sussex: Ashgate, 2010, s. 29.

Bez saudade by byla zvláště citová stránka písní neúplná. Ve výběru z písně Chuva (déšť) známé interpretky fado, Marizy, nacházíme saudade jako nostalgické vzpomínky na minulost.

Chuva (déšť) Hudba a text: Jorge Fernando, interpretka: Mariza

As coisas vulgares que há na vida Obyčejné věci v našem životě Não deixam saudades nám nepřináší nostalgii. Só as lembranças que doem Pouze vzpomínky, které bolí, Ou fazem sorrir nebo vytváří úsměv.

São emoções que dão vida Jsou tu emoce, které dávají život à saudade que trago touze, kterou nosím s sebou. Aquelas que tive contigo City, které jsem měla po tvém boku e acabei por perder a ztratila před chvílí.

A chuva ouviu e calou Déšť poslouchal mé tajemství meu segredo à cidade a dělí se o něj s městem. E eis que ela bate no vidro Nyní ťuká na má okna Trazendo a saudade82 a přináší toužení zpět.

Píseň velice dobře vyjadřuje známou pravdu, že člověk si váží toho co má, až když je to nenávratně ztraceno. Melancholické deštivé počasí přináší vzpomínky na ztracené emoce a osoby.

82 CHUVA. In: Portal do Fado [online]. [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.portaldofado.net/component/option,com_jmovies/Itemid,336/task,detail/ id,169/

3.3 Láska

V písních je opěvována především láska nešťastná, nerealizovaná. Autoři se zaměřují více na útrapy lásky, než její radosti. Alberto Pimentel ve své knize A Triste Canção do Sul komentuje negativní stránku milostných písní fado: „Portugalská láska je neustálým mučením básníků a dalších osob.“83

Téma lásky nacházíme jak ve fado Lisabonu, tak Coimbry. V Lisabonské se jedná spíše o lásku prostých lidí z nejnižší sociální vrstvy. Mezi ně patří dělníci, žebráci, rybáři či prostitutky. Zatímco v Coimbře je milostný vztah druhu studentských lásek a studentské romance. Vernon Paul komentuje oblíbenost lásky v textech písní fado:„Láska ve všech svých podobách byla vždy nejhlavnějším tématem písní a největší inspirací pro poetické psaní textů.“84

Ve výběru z písně Barco negro (černá loď) můžeme identifikovat tématiku lásky, moře a odchod milované osoby na moře. Jedná se tedy o fado Lisabonu. Slova k písni napsal David Mourão Ferreira, hudbu složil Caco Velho. Tuto píseň najdeme v repertoáru Amálie Rodrigues.

Barco negro (černá loď) Text: David Mourão, hudba: Caco Velho, Interpretka: Amália Rodrigues

São loucas! São loucas! Jsou šílené! Jsou šílené!

Eu sei meo amor. Já vím, moje lásko, Que nem chegaste a partir. Ty jsi mě opravdu neopustil. Pois todo em meu redor. Protože vše kolem mne Me diz que estát sempre comigo. mi říká, že jsi stále se mnou.

83 PIMENTEL, Alberto. A triste canção do sul (subsídios para história do fado), Lisboa, Livraria central de Gomes de Carvalho, 1904 s. 10 84 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 16.

Vi depois, numa rocha, uma cruz, Potom jsem uviděla na skále kříž. E o teu barco negro dançava na luz Tvoje černá loď tancovala ve světle. Vi teu braço acenando, Uviděla jsem tvoji mávající ruku, entre as velas já soltas mezi již uvolněnými plachtami. Dizem as velhas da praia que não voltas85 Staré ženy z pláže říkají, že se nevrátíš.

Dívka se loučí se svým milým, který odplouvá na moře. Věří, že je stále s ní v jejím srdci a vždy ji obklopuje svou přítomností. Staré ženy přítomny na pláži se jí vysmívají a říkají, že svého milého již nikdy nespatří. Mezi slokami se nachází několikrát zopakované zoufalé zvolání: São loucas! São loucas! – Jsou šílené! Jsou šílené! Dívka takto naříká a utvrzuje se v tom, že ženy z pláže nemají pravdu a ona se zase setká se svojí láskou. Interpretka Mariza také zpívá tuto píseň netradičně v několika hudebních verzích. Jedna z nich je pouze s doprovodem afrických bubnů.

3.4 Moře

Téma moře a námořního života je velice oblíbené a hojně používané v písních fado. Přispěla k tomu nemálo slavná historie zámořských objevů a odvážných mořeplavců, na kterou jsou Portugalci právem hrdi. Jedna z mnoha teorií vzniku samotného fada dokazuje, že první interpreti byli námořníci, kteří si zpěvem zpříjemňovali dlouhý pobyt na moři.

Alberto Pimentel velmi poeticky představuje důležitost zpěvu fada v námořním životě: „Na mořích Indie a Číny bylo fado zpívané za měsíčního svitu na palubě lodi. Připomínalo námořníkům Lisabon a jeho části: Mourarii, Alfamu a Ribatejo. Při zpěvu vzpomínali na svoji zemi.“86 Tématika moře líčí nejen život námořníků, ale i jejich žen a dívek, trpících těžkostí odloučení od milované osoby, jejíž návrat je

85 Black ship. In: Lyrics Translate [online]. 2012 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://lyricstranslate.com/en/barco-negro-black-ship.html-0#ixzz3KeMdXyAQ 86 PIMENTEL, ALBERTO A triste canção do sul (subsídios para história do fado), Lisboa: Livraria central de Gomes de Carvalho, 1904 s. 54, 55.

36 v nedohlednu, či úplně nereálný. S tím souvisí i osud emigrantů z portugalských kolonií, jež dělilo právě moře od jejich milované domoviny. Posílali po něm pozdravy do vzdáleného domova spolu s přáním na návrat.

Mascarenhas Barreto také hovoří o popularitě moře v písních fado: “Od třináctého století hrálo moře důležitou roli v portugalské lyrické poezii. Většina lidí žijících na mořském břehu či u pobřeží, neměla jinou možnost obživy, než se stát rybáři nebo mořeplavci a na širém moři plout do neznáma.”87 Historické podmínky a bída je donutily k tomuto řemeslu. V myslích lidu se pak ustálila představa moře, jako jejich nezvratného osudu.

Píseň Canção do mar zpěváka Dulce Ponntes vypráví o strastech života na moři a o lásce námořníka. Autorem textu je Frederico de Brito, hudbu složil Ferrer Trindade.

Canção do mar (zpěv moře) Hudba: Ferrer Trindade, text: Frederico de Brito, interpret: Dulce Pontes

Fui bailar no meu batel Tancoval jsem na své lodi. Além no mar cruel Za krutého moře, E o mar bramindo za křičícího moře.

Diz que eu fui roubar Řeklo, že jsem ukradl, A luz sem par jedinečné světlo Do teu olhar tão lindo tvého krásného pohledu.

Vem saber se o mar terá razão Chci vědět, jestli moře bude mít pravdu. Vem cá ver bailar meu coração Podívat se přijď, na mé tančící srdce.

Se eu bailar no meu batel Pokud tančím na své lodi, Não vou ao mar cruel nejdu na kruté moře.

87 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 327.

E nem lhe digo aonde eu fui cantar A neřeknu ti, kde jsem zpíval. Sorrir, bailar, viver, sonhar contigo88 Smál se, tančil, žil, snil o tobě.

V písni pomáhá námořníkovi překonávat krutost a samotu na moři láska, která na něj čeká v jeho domovině. Touží ji znovu spatřit a být s ní. Pokud tančí a zpívá, snáší svůj osud lehčeji. Fadista Dulce Pontes využil v této písni doprovodu nejen klasické portugalské kytary, ale i smyčcového orchestru.

3.5 Další témata

Z ukázek písní je patrno, že se jednotlivá témata navzájem prolínají. V jedné písni můžeme slyšet jak o lásce, tak o těžkosti osudu a velikém smutku. Richard Elliot poukazuje na další tématiku zpěvu fado. Především pocit ztráty, jdoucí ruku v ruce se zármutkem. Vyzdvihuje také vzpomínky na dávné časy. 89

Mascarenhas Barreto uvádí svůj přehled témat fada v knize Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Jednotlivé kapitoly se věnují velkému množství témat. Mezi ně patří: náboženství, historie, politická satira, místa, neopětovaná láska, žárlivost, lži, kritika, výsměch, světci, čas, smrt, kytara, okna, polibky, oči, oblečení, koně, býci, vojáci, emigranti, zámořské objevy a exil.90 Součástí každé kapitoly jsou ukázky písní.

Maria Guerra představuje svůj „tematický profil“ fada: Láska, nenávist, zahanbení, odloučení, bolest, smutek, zoufalství, zrada, osud, potupa, samota, štěstí,

88 Song of the sea. In: Lyrics Translate [online]. 2012 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://lyricstranslate.com/en/barco-negro-black-ship.html-0#ixzz3KeMdXyAQ 89 ELLIOTT, RICHARD Fado and the place of longing: Loss, memory and the city, University of Sussex: Ashgate, 2010, s. 30. 90 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994

38 cestování, vzpomínky, úzkost, hořkost, fatalismus, zapomínání, politika, slzy, naděje, vášeň, podmínky k životu, radost, čas, život, smrt, saudade a fado samo o sobě. 91 Každému z témat se pak podrobněji věnuje v jednotlivých kapitolách. Zmíněný výčet však může být snadno aplikovatelný i na jiné hudební žánry. Maria Guerra nás přivádí k zamyšlení, zde existuje i námět, který ve fadu nenalezneme.

Jak je z výčtů různých autorů patrné, témat a námětů písní fada, hlavních či vedlejších, je velké množství. Jedná se o autentické náměty z každodenního běžného života lidí. Popisují obyčejné životní příběhy a osudy. Svou emoční stránkou jsou všechny písně jedinečné.

3.6 Témata fado lisboeta

V lisabonském fadu, zvaném fado lisboeta, nalezneme unikátní témata. Je to především dáno jedinečností města Lisabon a jeho okolím. Nejvíce básníků a textařů písní pochází ze čtvrtí Alfama a Mouraria, které výrazně přispěly ke vzniku hudby fado, a kde se také jako první tato hudba provozovala. Texty, mimo jiné, opěvují řeku Tejo, kostely, moře, přístav, slavné osobnosti z Lisabonu, bary a kavárny. Také se tu již objevuje kritika společnosti. Ze španělského prostředí sem prolíná oblíbenost býčích zápasů. Ve třicátých letech dvacátého století vznikají první domy fada a ty nejznámější se staly náměty pro písně fado.

Joaquim Pais de Brito udává svůj přehled témat a motivů fada v oblasti Lisabonu. Témata písní zůstala stejná jako dříve – osud a jeho nekontrolovatelné síly, přírodní katastrofy, zločiny, smrt, ohavné a velké skutky. Tato témata se postupně spojila s konkrétnějšími městskými náměty evokujícími život v daném místě města – ulice, taverny, místa k setkávání a dobře známé osoby, nejnovější zprávy z veřejného života lidí a návštěvníků města. Zároveň se objevuje náznak stížností, nebo pocitů ztráty, které odrážejí často násilné mezilidské vztahy, nejisté a nepříjemné, líčící všechny druhy lásky, nenávisti a sexuality. 92

91GUERRA, Maria Luisa. Fado-alma de um povo: (origem histórica). Lisboa, Impensa Nacional-Casa de Moeda, 2003, s. 130 – 131. 92 GALLOP, RODNEY. Portugal - A Book of Folkways. Cambridge: CUP, 1936

3.6.1 Známá místa

Město Lisabon a jeho části byli velkým zdrojem inspirace pro mnoho básníků a autorů textů k písním fado pro svoji malebnost a historii. Popisují ulice, známé části města, přístav, řeku Tejo, kostely, starobylé budovy, sousedství, ale i celkovou atmosféru a historii Lisabonu. Autoři písní se vyznávají ze své lásky k Lisabonu. Nazývají jej dívkou, matkou a dokonce ženou jejich života. Často využívají personifikaci.

Autor básně, Eduardo Damas, vzpomíná na místo svého narození.

Eu nasci na Mouraria, Narodil jsem se na Mourarii, na Rua do Capelão. v ulici Capelão. Trago a Severa na alma, V mé duši stále žije Severa e o fado na coração. a fado nesu ve svém srdci.

V další básni Eduardo Damas velice poeticky popisuje lisabonskou čtvrť Alfama, její starobylé uličky. Vyjadřuje lásku a obdiv k této části města Lisabon. Zpěvák si přeje být malířem, aby mohl její krásu zachytit navždy.

Alfama velhinha, Starobylá Alfamo, de vielas singenas, úzkých uliček, de brisa maringa, vánku od moře, luar pelas esquinas. a slunečního svitu v zákoutích. De estreitas vielas, Úzkých cest velhas escradihnas, a starých schodů, které vedou descendo para o mar. dolů do moře. Alfama bairista, Jsi tak drahá pro svůj lid. queria ser artista, Kdybych jen byl umělcem, para te pintar! 93 abych tě mohl vymalovat!

93 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 200-201.

3.6.2 Casas do Fado (domy fada)

Fado se od prvopočátku zpívalo ve městě na konkrétních místech ulic, kde byli autoři a zpěváci prvotně obklopeni náměty písní z každodenního života. Interpretovalo se vždy živě, aby lidé mohli vyjít z domů a poslouchat. Fado bylo součástí města a stejně tak, jako Lisabon, procházelo sociálními i kulturními změnami.

Později začalo panovat přesvědčení, že pro profesionální představení fada jsou třeba speciální prostory, které by také přilákaly stálou klientelu vyšších vrstev. Prostory, které by nahradily kavárny, kde se fado hrálo jen příležitostně, nebo estrády, kde bylo občasnou součástí programů. Tak se zrodila myšlenka vytvořit Casas do fado (domy fada), které by fado představily široké veřejnosti a posunuly jej do zájmu vyšší střední třídy. Začaly vznikat prostory, které byly uzpůsobeny k interpretaci fada a zachycovaly jedinečnou atmosféru této hudby. V domech se zpívalo fado většinou v noci, se zavřenými okenicemi. První z těchto domů Solar de Alegria vznikl v roce 1928 v centru Lisabonu. Ve třicátých letech dvacátého století vznikala celá řada domů fada. Procházely velkými změnami, úspěchy i neúspěchy. Z nejznámějších domů můžeme zmínit Salão Artistico de fados (Artistický salon fado) v parku Mayer, Retiro da Severa v parku Eduarda VII. Domy fada se staly důležitým bodem pro obhájce fada. Snažili se jej oprostit od jeho pověsti původu z okraje společnosti a dokázat, že fado již opustilo ulici a může na něj být pohlíženo s respektem a vážností.94

V písních se objevují popisy různých domů fada, nacházejících se po celém Lisabonu. Například Casa de Mariquinhas je jeden z nejznámějších domů s dlouholetou tradicí, kde se fado stále provozuje a objevuje se ve velkém počtu písní. Jednu z nich napsal Tavares Silva s názvem Casa da Mariquinhas. Text vyžaduje obzvlášť básnický překlad. Proto uvádím pouze obsah písně a ukázku jedné sloky.

94 KUHNOVÁ, Kristýna. Fado v kontextu města Lisabon [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008, s. 36.

A Casa da Mariquinhas Autor textu: Tavares Silva, text: Popular, zpěvák: Alfredo Marceneiro

Para se tornar notada, Aby byla povšimnuta, usa coisas esquisitas. používá vynikající prostředky. Muitas rendas, muitas fitas, Mnoho výšivek, mnoho stuh, lenços de cor variada. šály různých barev. Pretendida, dejejada, Domýšlivá a žádoucí, altiva como as rainhas. povýšená, jako královna. Ri das muitas, coitadinhas Směje se mnoha chudákům, Que a censuram rudemente kteří kritizují její drzost, Por verem cheia de gente vidíce davy lidí, A casa da Mariquinhas.95 v domě Mariquinhas.

V úvodu nás zpěvák zavádí do ulice, kterou nazývá podivnou. Nachází se zde dům fada Mariquinhas. Dům má okna s malými okenicemi a v salóně kytaru. V písni je dům fada Mariquinhas připodobněn k dívce96, která se strojí, aby se zalíbila. K tomu používá výšivky a stuhy. Žije s mnoha přáteli a její život jsou samé hody a radovánky. Je dychtivá po písničce, a pokud zpívá a hraje na kytaru, je dojatá k pláči. Nachází se tu také lehce negativní popis, ale s velkou nadsázkou – dům je velice chudě zařízen a místo plynového topení používají petrolejky. Dům fada se těší velké přízni lidí a nic si nedělá z toho, že mu někteří závidí a rozšiřují o něm pomluvy. V písni je celkově zachycena atmosféra domu fada Mariquinhas.

3.6.3 Býčí zápasy

Ze španělského prostředí proniká do Lisabonu oblíbenost býčích zápasů, které byly velkou společenskou událostí pro lidi ze všech sociálních tříd společnosti – přes

95 A Casa Da Mariquinha. In: Letras.com [online]. © 2003 - 2015 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://letras.com/alfredo-marceneiro/379143/ 96 V portugalštině je slovo dům ženského rodu, proto podobnost s dívkou zní mnohem přirozeněji.

42 aristokraty, kupce až k fadistům. Býčí zápasy v Portugalsku se liší od zápasů ve Španělsku jedním základním rozdílem: Býk není zabit, ale drážděn až k bodu úplného vyčerpání, a poté odstraněn z arény. Pověst portugalských toreadorů více závisela na jejich dovednosti přežít a na stylu boje, než na schopnosti býka zabít. Po zápase pak široká společnost a toreadorové rádi oslavovali vítězství v místních tavernách při zpěvu fada.97

Mascarenhas Barreto také hovoří o tématice býčích zápasů, se kterou je často zmiňován charakteristický úbor toreadorů: „Bohémský život, umění jezdectví a býčí zápas – to vše společně s fadem – inspirovalo mnoho písní fada, které popisují tyto události a v nichž je také zmíněné něco z typického oblečení toreadorů.“98 Mezi specifický úbor toreadora patřily kožené opasky, vysoké lakované boty s přezkami, toreadorský klobouk, kalhoty s vysokým pasem, těsně přiléhající hedvábná šerpa, nákrčník a bílá košile. Za ucho si toreadorové s oblibou přikládali květy karafiátů, jako symbol vítězství.

Básník Frederico de Brito ve své básni oslavuje nebojácnost důležité postavy býčího zápasu a to tzv. forcada, který byl jakýmsi uvaděčem celého zápasu a před událostí bavil publikum a nabuzoval samotného býka k větší agresi.

Pokaždé, když vidím v aréně statečného forcada stát, volajíce plnokrevného býka, klepajíce dlaněmi v jeho tvář. Kdykoli se jeden samotný muž odváží vyzvat všechny divokosti býka, zdá se mi, že se jeho odvaha téměř dotýká pokraje šílenství.

Vypořádá se s býkem a kontroluje jeho nápor, nebojí se surové bestie – takto svůj život riskuje! Toto nám všem může poskytnout obraz hodnoty uvnitř sebe sama,

97 VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998, s. 8. 98 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 228.

především v hodině nebezpečí! 99

Zpěvák obdivuje odvážnost forcada, jeho riskování při zacházení s býkem. Vidí v něm symbol neohroženosti a dává ho za vzor každému z nás.

3.6.4 Kritika společnosti a místní postavy

Fado, ve kterém se nachází kritika společnosti, má často satirický nádech, slouží k pobavení, ale zároveň k poukázání na problém. Velice dobře skrývá svoji zlomyslnost a vysmívání se problému ironickým humorem. Některé zpěvy obsahují skeptický podtón nářku nad životem, láskou bez iluzí a trápení se ženami. V osmnáctém a devatenáctém století najdeme druh fada zvaný „desgarrada“, který obsahuje posměšné texty.

Mascarenhas Barreto hovoří o místních postavách v písních fado: „V novodobém fadu můžeme také najít popisy ctností a romancí lokálních postav města Lisabonu.“ 100 Také dodává, že se nemusí jednat jen o slavné a významné osoby. Mnoho písní vznikalo i o obyčejných lidech, jako jsou prodejci na ulici, rybáři či prostitutky. Autoři byli inspirováni jejich nářkem nad životem. Najdeme však i takové písně, které popisují krásu a ušlechtilost lidí z vyšších sociálních vrstev.

David Mourão Ferreira v textu své básně popisuje typickou prodavačku ryb, zvanou varina. Prodavačka prodávala ryby na tržišti jako obvykle. Svým voláním lákala nakupující. Později k tomuto textu složil hudbu Alain Oulman a píseň se stala známou pod názvem Maria Lisboa. Do svého repertoáru ji zařadily zpěvačky Amália Rodriguez a Mariza.

99 Přeloženo z anglického textu písně. BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 238 – 239. 100 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens, 1994, s. 262.

Maria Lisboa Text: David Mourão Ferreira, hudba: Alain Oulman, interpretky: Amália Rodriguez a Mariza

É varina, usa chinela, Varina nosí pantoflíčky, tem movimentos de gata. pohyby pružné má jako kočky. Na canastra, a caravela, V košíčku má malou bárku, no coração, a fragata! ve svém srdci plachetnici!

Em vez de corvos no xaile Na její šál namísto havranů, Gaivotas vêm pousar chodí odpočívat racci. Quando o vento a leva ao baile, Když ji vítr unáší k tanci, baila no baile com o mar. tančí jako mořské vlny. É de conchas o vestido Její šat je z mušlí, Tem algas na cabeleira ve vlasech má mořské řasy. E nas veias o latido V jejích žilách je pulzování, Do motor duma traineira jako v motoru rybářské lodě.

Vende sonho e maresia, Prodává sny a mořský vánek, tempestades apregoa, bouří je její pouliční nářek. Seu nome próprio – Maria Její jméno je – Maria, seu apelido - Lisboa!101 její příjmení – Lisabon!

V básni autor popisuje typickou postavu pouliční prodavačky. Přirovnává ji i její vzhled k moři. Ač žije dívka skromně a vlastní málo, srdce má obrovské, jako plachetnici. Oděv i celá její bytost jsou součástí moře, tak jako Lisabon, do kterého neomylně patří. V textu velice dobře identifikujeme oblíbenost moře a námořního života.

101 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 252-253.

3.7 Témata fado coimbrão

Fado v Coimbře, zvané coimbrão, je považováno za literárnější, čili jazykově vyspělejší, než fado lisboeta. Hlavní témata jsou shodná s tématy fada Lisabonu (láska, moře, části města). Rozdíl ale nalezneme v jejich provedení. Většina autorů písní jsou studenti univerzity v Coimbře, vzdělaní lidé, a proto i jejich texty mají větší filozofický nádech a jsou více poetické.

Jejich tématy jsou krása a vznešenost Coimbry, (kde básníci často používají personifikaci), oblíbenost topolových hájů, vzpomínky na studentská léta, řeka Mondego a čas strávený na jejím břehu, osamění, smutek a odloučení od rodiny.

Láska mnoha studentů, Dona Inês, se stala předlohou pro řadu písní fada Coimbry. V šestnáctém století o ní bylo Jeronymem Bermudezem napsáno drama, které inspirovalo fadisty z celé Coimbry. José Galhardo je autorem následujícího textu poetické básně o Coimbře a o Doně Inês.

Coimbra do Choupal Coimbro topolových hájů, ainda és capital jsi stále hlavním městem do Amor, em Portugal, lásky v Portugalsku ainda! i dnes!

Coimbra, onde uma vez Coimbro, kde kdysi, com lágrimas, se fez. se slzami byl sepsán A história dessa Inês příběh oné Inês, tão linda! tak krásné! Coimbra das canções Coimbro těchto písní tão meigas tak něžných, que nos pões až naše srdce os nossos coracões a nu! 102 sama pozvedáš!

102 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 106.

Ve své další básni José Galhardo popisuje studentský život na univerzitě v Coimbře.

Coimbra dos doutores! Coimbro lékařů! Para nós, os teus cantores. Pro nás, tvé zpěváky a Fonte dos Amores fontána lásky és tu! jsi ty! Coimbra é uma lição Coimbra je naší lekcí de sonho e tradição; o snu a tradici; o lente é uma canção je učitelem a písní. e a lua, a Faculdade; Měsícem je nám fakulta; o livro é uma mulher; knihy jsou jak ženy; só passa quem souber... jen ten projde, který zná... e aprende-se a dizer: a naučí se říkat: Saudade!103 Saudade!

Tyto čistě studentské texty vyjadřují silný vztah studentů k městu, těžkosti studia a odloučení od rodiny. I přesto jsou univerzitě oddáni svým životem. Je pro ně přednější než rodina či láska.

4. Významní nositelé

Se vznikem a rozvojem domů fada se začala zvětšovat popularita zpěváků a hráčů fada. Ti se stávali vyhledávanými a uznávanými osobnostmi Portugalska a jeho regionů. Celosvětového úspěchu však dosáhla až zpěvačka Amália Rodrigues, která proslavila fado po celém světě a tím umožnila i dalším umělcům vstup do mezinárodní hudební kultury. Inspirovala tak mnoho pozdějších interpretů fada. Nejen její následovnici Marizu, ale i jiné známé interprety, jako je Cristina Branco, Ana Moura, Dulce Pontes, Carlos de Camaro, Mísia a jiné.

103 BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivação Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994, s. 107.

4.1 Amália Rodrigues

Amália Rodrigues, celým jménem Amália da Piedade Rebordão Rodrigues, je nejoblíbenější a nejuznávanější zpěvačkou fada v Portugalsku. Právem je tedy zvaná „královnou fada“.

Narodila se v Lisabonu v roce 1920 ve velmi chudé a početné rodině. Její starší sestra Celeste se také stala známou zpěvačkou fada. Již v dětství Amália prokazovala hudební předpoklady pro zpěv, ačkoli oficiálně debutovala až v devatenácti letech, a stala se populární a úspěšnou interpretkou. Během druhé světové války podnikla dlouhá hudební turné po Brazílii a Španělsku a v roce 1945 dosáhla svého velkého hudebního úspěchu s písní Ai Mouraria. O dva roky později debutovala jako herečka v portugalském filmu Capas Negras, který se stal nejlepším filmem roku. Roku 1949 zpívala poprvé v Paříži a Londýně a v roce 1952 poprvé vystoupila v New Yorku v divadle La Vie en Rose. Amálie dosáhla světového věhlasu a stala se nejvíce obdivovanou a milovanou celebritou v Portugalsku.

V průběhu padesátých a šedesátých let byla považována za hlavní osobnost portugalské populární hudby a zazářila i v řadě dalších filmů, mezi nimi se nachází i první barevný portugalský film Sangue Toreiro. Velkou oblibu měli také její LP desky, prodal se jich rekordní počet. Mezi její nejznámější písně se řadí: Lisboa Antiga, Foi Deus, Coimbra, Cancao do mar, Barco Negro, a mnoho dalších. Velice si zakládala na textové stránce písní. Jako první zpěvačka zpívala zhudebněnou poezii některých renomovaných i méně známých portugalských básníků (Francisco Santos, David Mourão-Ferreira, Pedro Homem de Mello). Pro svůj zpěv se nebála sáhnout i po poezii středověku. Po vypuknutí Revolução Dos Cravos (karafiátové revoluce) 25. dubna 1974, kterou bylo završeno 45 let fašistické vlády v Portugalsku, se o Amálii začaly rozšiřovat fámy o údajné spolupráci s nyní sesazeným fašistickým režimem. Její sláva byla vážně napadena, a proto se rozhodla odejít z populární scény do ústraní. Nicméně o rok později vystoupila v lisabonském divadle Coliseu, kde sklidila velké ovace ve stoje od téměř pěti tisíců diváků. Bylo to pro ni ujištěním, že její lid na ni stále nezapomněl a nosí její hudbu v srdci. Po této pozitivní události se Amália rozhodla

48 pokračovat ve své hudební kariéře a v roce 1980 debutovala také jako skladatelka. V dubnu roku 1985 představila své vlastní vystoupení v divadle Coliseu v Lisabonu, kam přišel rekordní počet diváků. Zároveň se jednalo o první sólové vystoupení fada v Portugalsku. V roce 1989 oslavila 50 let své hudební kariéry a k této příležitosti byla oceněna portugalských prezidentem Máriem Soarezem a papež Jan Pavel II. ji přijímá k soukromé audienci ve Vatikánu.

V posledních letech života se jí dostalo bezpočet poct v Portugalsku i v celém světě. Zemřela náhle 6. října 1999 ve svém domě v Lisabonu. Byla pohřbena s mnoha poctami za masivní účasti jejích fanoušků v budově Panteón Nacional v Lisabonu, vedle nejpřednějších osobností Portugalska.104

Amália za svůj život získala celou řadu významných ocenění. Mezi ty nejslavnější patří portugalská vyznamenání: Militar de Sant'Iago da Espada v roce 1958, který jí předal prezident Américo Thomas, Ordem do Infante D.Henrique z roku

1980 od prezidenta Remalho Eanes a Militar de Sant'Iago da Espada, které převzala v roce 1990 z rukou prezidenta Mária Soareze. I posmrtně jí byla udělena další ocenění.

Amália Rodrigues zůstává nejslavnější a nejoblíbenější zpěvačkou fada v moderní portugalské hudební kultuře z mnoha důvodů. Její kariéra vytrvala přes zásadní období změn v Portugalsku a uspěla v celosvětovém nahrávacím průmyslu. Filipe La Feria105 shrnuje tato spojení následovně. „Amália Rodrigues se narodila v první republice, žila v době Estato Novo a během svého života zažila také karafiátovou revoluci 25. dubna 1974. Toto může být považováno za velmi bohatou etapu jejího života.“106 La Feria je zároveň autorem populárního muzikálu o Amálii Rodrigues a o době, ve které žila.

104 BRAZAO. Amália Rodrigues: Biography. In: IMDb [online]. © 1990 - 2015 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.imdb.com/name/nm0735052/bio 105 Filipe La Feria, (1945) je portugalský divadelní režisér, producent a scénárista. 106 RODRIGUES, Cláudia. Entrevista com Filipe La Féria. In: Terranatal: O Portal de Portugal [online]. [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.terranatal.com/notic/entrev/e_filfer_10.htm

Oblíbenost Amáliiných písní je mezi současnými zpěváky stále živá. Mnoho z nich její písně zpívá a upravuje si je podle sebe. Rozdílný názor na tuto problematiku však zastává slepá zpěvačka fada Dona Rosa. V rozhovoru pro magazín UNI uvedla: „Myslím si, že lidé, kteří dnes zpívají Amáliiny písně – a já opravdu nepatřím k jejím obdivovatelům, abych neustále poslouchala její písničky – je ničí. Ta podání se mi vůbec nelíbí. Prostě si myslím, že je ničí.“107 Názory se však velice různí a každý má svůj specifický pohled na danou problematiku. I přesto Amáliiny písně stále zůstávají nejoblíbenějším zdrojem inspirace současných interpretů fada.

4.2 Mariza

Po smrti Amálie Rodrigues začalo fado hledat svoji novou reprezentativní tvář. Podle mnohých se jí stala Mariza Nunes, známá jako zpěvačka Mariza. Široké publikum si získala svým originálním podáním fada, obohaceného o nové prvky, ne přímou imitací Amálie Rodrigues. V současné době patří k nejoblíbenějším zpěvačkám fada a díky své popularitě ho proslavila po celém světě.

Mariza se narodila 16. prosince 1973 v Mosambiku, v době, kdy byl jednou z kolonií Portugalska. Po otci je původem Portugalka a po matce má africké předky. Se svojí rodinou se odstěhovala do Lisabonu, když jí byli tři roky. Zde její rodiče provozovali restauraci v těsné blízkosti starobylých čtvrtí Alfama a Mouraria, kde má fado své údajné rodiště. Mariza začala zpívat společně s interprety fada, kteří vystupovali v jejich restauraci, ještě před tím, než se naučila číst. V době dospívání se zajímala o modernější hudební formy a díky tomu prozkoumala rock, blues, jazz a bossa novu, ale přesto se pak vrátila ke své „první lásce“, k fadu. Její velký hudební talent byl objeven producentem a hudebníkem Jorgem Fernandem, který ji slyšel zpívat a přesvědčil ji, aby nahrála celé album. Později se

107 MORAVČÍK, Jiří. Fado podle Dony Rosa. Magazinuni.cz [online]. Praha: Unijazz, 2009 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z:http://magazinuni.cz/hudba/rozhovory- hudba/fado-podle-dony-rosa/

50 objevila v portugalské televizi, jako část speciálního programu k poctě zesnulé legendární fadistky Amálie Rodrigues. Vystoupení sklidilo velký úspěch a odstartovalo její budoucí pěveckou kariéru.108

Vše začalo jejím prvním albem Fado em mim (Fado ve mě), vydaným v roce 2001, které obdrželo kladné hodnocení kritiků a záhy bylo představeno i na mezinárodní úrovni. Brzy po tom Maria obdržela cenu rozhlasové stanice BBC pro nejlepšího evropského umělce v žánru world music. Album Fado em mim je prvním poutavým albem, které představuje mladou zpěvačku s bohatým hlasem a silnou uměleckou osobností. Stále v něm zpívá několik hitů Amálie Rodrigues, ale její přístup k odkazu slavné zpěvačky je natolik osobní, že se nedá hovořit ani o náznaku imitace této osobnosti. Nejznámější skladbou alba je píseň O Gente da Minha Terra, zkomponovaná mladým skladatelem Tiado Machadou. Píseň se stala největším hitem a posluchači si ji velmi oblíbili. Dodnes nesmí chybět na žádném koncertě Marizy. V roce 2003 vyšlo druhé album, Fado Curvo (Zakřivené fado). V něm dochází k posilnění Marizina individuálního hudebního stylu a rozšíření jejího originálního repertoáru. V albu se nachází píseň Primavera, na slova básníka Davida Mourão Ferreiry, která je nejslavnější v této době. S novým albem vystoupila na nejpřednějších scénách – v Londýně, Frankfurtu, Paříži, Barceloně, Madridu a Los Angeles. Roku 2004 byla společně s Carlosem do Carmorou jmenována velvyslancem pro nominaci fada jako nemateriálního kulturního dědictví lidstva, což bylo později schváleno organizací UNESCO, v listopadu roku 2011. Její třetí album Transparente (Průhledné), vyšlo v roce 2005, kdy zároveň obdržela cenu nadace Amálie Rodrigues. Ve skladbách tohoto alba se představila ve vyspělejším stylu, také zde využila netradičního orchestrálního doprovodu k některým písním. Čtvrté album vydané v roce 2008 bylo nazvané Terra (Země). Jejím pátým a zatím posledním albem je Fado Tradicional (Tradiční fado) z roku 2010, ve kterém znovu utvrdila svoji spojitost s tradičním klasickým fadem.

108 Mariza: Portuguese singer. In: Encyclopædia Britannica [online]. 2015 [cit. 2015- 03-26]. Dostupné z:http://www.britannica.com/EBchecked/topic/914449/Mariza

Rui Viera Nery na oficiální stránce Marizy zmiňuje fakt, že žádný portugalský interpret od doby Amálie Rodrigues nezaznamenal tak triumfální mezinárodní kariéru, jako právě Mariza. „Tato mladá dívka z Mosambiku, která vyrůstala ve slavném lisabonském sousedství Mouraria, vypilovala kořeny portugalské hudební kultury a vyvinula se tak v univerzálního umělce, který je schopný odhalit sebe sama světu, ale zároveň nikdy neztratí svoji vroucí portugalskou identitu. Portugalské obecenstvo jako první uznává její triumf a oplatí jí ho svojí neomezenou láskou a vděčností.“109

Zpěvačka Mariza poprvé vystoupila v České republice na festivalu Colours of Ostrava v roce 2005, kde byla považována za jeden z vrcholů celého festivalu. V roce 2008 opět vystoupila na festivalu v Ostravě a také přidala jeden koncert v Praze. Roku 2014 se jí dostalo velké pocty, když 6. října svým koncertem zahájila pražský festival Struny Podzimu. Její výkon byl nad očekávání všech přítomných. Reportér kulturního magazínu UNI Tomáš Polívka toto vystoupení okomentoval následovně: „Daly by se pět ódy na intonační i výrazovou jistotu Marizina hlasu. Na brilantní spolupráci portugalské kytary (dvanáctistrunné s krátkou menzurou) a klasické akustické kytary, na funkční zapojení baskytary a soupravy bicích s atypicky přifařeným cajónem. Jenže to jsou samozřejmosti. Koncert stál hlavně na emocích. Samotná zpěvačka tvrdila, že „diváci určují vyznění večera, když jsou stydliví, volí kapela tiché a decentní tóny, když jsou nažhavení, je vystoupení prostě „hot“. Navázala křehkou baladou Meu Fado Meu, Prahu tedy ohodnotila zprvu spíše jako stydlivou. Ovšem později asi změnila názor a dokázala i další tvrzení, že „fado není smutné, spíš melancholické, a umí vykreslit celou paletu nálad.“ Snadno roztleskala publikum živelnou verzí písně Rosa branca“110 Její vystoupení v České republice hodnotí Polívka jako pěvecky nejvyspělejší. Velice oceňuje Marízinu práci s publikem i přes jazykovou bariéru,

109 NERY, Rui Vieria. Biography. Mariza: Official Website [online]. [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.mariza.com/?lang=en#/?id=31 110 POLÍVKA, Tomáš S. Mariza, Struny podzimu, 6. 10. 2014, Státní opera Praha. In: Magazinuni.cz [online]. Praha: Unijazz, 2014 [cit. 2015-03-05]. Dostupné z: http://magazinuni.cz/hudba/recenze/mariza-struny-podzimu-6-10-2014-statni-opera- praha/#more-20112

52 která se při samotném koncertu jakoby vytratila a hudba se na chvíli stala společným jazykem všech přítomných. S diváky po celou dobu udržovala kontakt, procházela se uličkami a zapojovala je do koncertního dění. Nakonec se jí i povedlo rozezpívat, zprvu stydlivé, publikum v portugalštině. Mimo klasické písně fada Mariza také přidala baladu Can´t Help Faling in Love z repertoáru Elvise Presleyho. Mnohé také překvapila písní od skupiny Nirvana, Come As You Are. Za svůj emocemi nabitý koncert si Maríza právem zasloužila nadšené ovace ve stoje od všech přítomných.

4. 3 Současné projevy, festivaly

Současnost fada je velmi příznivá. Slavní interpreti a hráči ho prezentují po celém světě a tak si získává stále větší publikum a oblibu posluchačů. Po celém Portugalsku funguje mnoho domů fada a o návštěvníky nemají nouzi. Turisté, stejně jako místní, mohou opakovaně zažívat jedinečnou atmosféru těchto míst s tradičním bohatým programem. Vedle profesionálního fada můžeme slyšet i tzv. fado vadio (pochybné fado), které zpívají zpěváci na ulici či v tavernách a restauracích. Nejedná se tedy o profesionální zpěváky a hráče, z toho plyne jeho název - pochybné, neprofesionální fado.

Fado se však neinterpretuje pouze v Portugalsku. Portugalské kulturní dědictví nalezneme v téměř každém brazilském městě a fado se nachází v některých z nich, jako je Santo, São Paulo, Rio de Janeiro a Quissama, kde pokračují s tradicí fada. Bývalé portugalské kolonie přijaly fado také za své a s mnohými obměnami se mu stále daří v Mosambiku, v Cabu Verde, Angole a Guinea-Bissau.

Snímek „Fados“ od španělského režiséra Carlose Saura111, může posloužit k představení rozdílných druhů fada po celém světě. Je obohacen o autentické záběry

111 Carlos Saura (1932) je významný režisér, který se narodil ve Španělsku a vyrůstal v Madridu. Jeho práce se zabývají společností ve Španělsku a politikou pod vedením Francisca Franca, proto byly často cenzurovány. Později se začal zabývat tancem flamenco a natočil o něm film. Carlos Saura. The Biography.com [online]. 2015. [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://www.biography.com/people/carlos-saura-9472442

53 pro lepší seznámení s praktikami fada v minulosti. Jeho obsah je velice rozmanitý a každá národnost pojala fado čistě po svém. Festival k oslavě sv. Jana slouží k představení dalšího využití fada z Cabo Verde, bývalé africké kolonie. Jedná se spíše o jakýsi slavnostní průvod za bubnování mnoha bubnů, pískání a veselého tancování lidí s květinovými věnci kolem krku. V průvodu jsou také neseny alegorické lodě kopírující přesně historické objevitelské lodě, které používali Portugalci při svých plavbách. Další scéna filmu je pouze instrumentální doprovod, který poukazuje na různé variace hry na portugalskou kytaru a violu. Následné fado v Mosambiku je zastoupeno zpěvačkou Marizou, která zde má svoje kořeny. Na následující scéně jsou představeny dva africké tance - modinhas a lundum, které mají také blízkou spojitost s fadem. Mezi dalšími přítomnými druhy fada stojí za zmínku fado menor z Porta, fado Lisabonu, fado spojené s flamencem, revoluční fado karafiátové revoluce a fado Marie Severy z devatenáctého století, vyprávějící její životní příběh prostřednictvím potulného muzikanta. Nachází se tu také fado vzdávající poctu některým osobnostem fada – Alfrédu Marceneirovi, (významnému fadistovi z Coimbry) Lucíi de Calmo a také Amálii Rodrigues. Na závěr filmu nesmí chybět tradiční scéna z domu fada, kde se skupina zpěváků střídá ve svém zpěvním projevu. Tímto filmem chtěl Carlos Saura především poukázat na rozmanitost fada v rozdílných místech světa a také na jeho společenské a sociální změny. Využívá často kontrastu mezi jednotlivými provedeními. Přes melancholické pomalé fado až k jeho novodobým hip hopových remixům.112

V České republice takřka nenajdeme zpěváka, který by byl ovlivněn hudebním žánrem fado, až příliš jsou nám jeho styl a tradice vzdálené. Nicméně některé charakteristiky ze stylu fado převzala zpěvačka Zuzana Navarová de Tejada113, která

112 Fados. [film]. Režie SAURA, Carlos. 2007. Portugalsko/Španělsko: Duvideo, 93 min. 113 Zuzana Navarová (18. června 1959 – 7. prosince 2004) byla jednou z předních českých zpěvaček, skladatelek a textařek. Na filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvovala obor český jazyk a španělský jazyk. Se skupinou Nerez začala vystupovat roku 1980 a stala se velice oceňovanou nejen u svých posluchačů, ale i u kritiky. Za pobytu na Kubě poznala svého manžela Luíse, po kterém převzala příjmení de Tejada.

54 se zabývala etnickou hudbou a žánrem world music. V jejích písních si můžeme povšimnout velkého vlivu různých hudebních stylů a kultur z celého světa. K vyzdvihnutí její spojitosti s portugalským stylem fado může posloužit píseň A Deus z alba Barvy všecky, ve které dokonce zpívá refrén v originálním portugalském znění. Stejně jako fadisti, Zuzana Navarová při zpěvu vyjadřuje silné melancholické emoce nářkem nad láskou a životem.

Na české hudební scéně můžeme slyšet fado jen velmi zřídka na některých festivalech. Již zmíněný festival Struny podzimu uvítal v roce 2007 mladou zpěvačku fada Anu Moura114. Ta byla v pořadí druhým interpretem fada, který vystoupil v České republice. Zároveň je současnou nejmladší zpěvačkou fada. Festival Struny Podzimu slaví v roce 2015 dvacet let existence. Na své scéně představuje klasickou hudbu, jazz, world music s předními současnými interprety, starou hudbu a tzv. crossover. Za svůj největší cíl si klade rozšířit obzory svých posluchačů a zprostředkovat netradiční hudební zážitky.

Festival Colours of Ostrava vznikl v roce 2002. Má za sebou dlouholetou historii. Od roku 2012 se koná v prostoru bývalých ostravských hutí v Dolních

Kubánská hudba ji inspirovala i v její vlastní tvorbě. Jejím prvním sólovým albem bylo album Caribe (1992). Ve spolupráci se skupinou KOA vydala další alba – Skleněná vrba (1999) a Zelené album (2000). Na svém poslední albu Jako Šántidéví (2003) zpívá v nejrůznějších jazycích, mimo jiné i kečuánsky. Její texty se vyznačují velikou poetičností, směsicí folkloru a country hudby. Zuzana Navarová: Životopis. In: Zivotopis.osobnosti.cz [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/zuzana-navarova.php 114 Ana Moura (1979) se narodila v historickém městě Santaréma na severu od Lisabonu. Její rodina měla fado velice v oblibě, a tak ho Ana také začala brzy zpívat. V době dospívání se zajímala výhradně o rock a pop. K fadu se navrátila až ve svých dvaceti letech, kdy se jednoho dne ocitla v jednom z lisabonských domů fada a byla vyzvána, aby se přidala ke zpěvu. Její talent byl tak objeven fadistkou Marií de Fe. V roce 2004 nahrála svoje debutové album Aconteceu. CUTIREZ, Evan C. Artist Biography by Evan C. Gutierrez. In: Allmusic.com [online]. 2015 [cit. 2015-03-09]. Dostupné z:http://www.allmusic.com/artist/ana-moura-mn0000749779/biography

Vítkovicích. Jedná se o mezinárodní hudební festival, který každoročně představuje mnoho žánrů. Za dobu svého působení přivezl do České republiky řadu významných umělců stylů world music, jazz, rock, pop, ale i alternativních žánrů. Součástí festivalu je vždy bohatý doprovodný program. Hlavní filozofii celého festivalu shrnula jeho samotná ředitelka Zlata Holušová: „Jsme svobodný a nezávislý festival pro svobodné, nezávislé umělce a publikum. Nehlásíme se k žádnému žánru a omezujeme svůj prostor pouze pro citlivé i dynamické, povznášející charismatické projekty, které se vydávají podobným směrem. Velice si vážíme práce druhých a necítíme potřebu s nimi soutěžit. Protože jednáme pouze z vlastního rozumu, emocí a lásky k hudbě, nechceme se s nikým srovnávat ani být s nikým srovnáváni. Chceme dělat festival proto, abychom Vám přinesli nejen zážitek sounáležitosti, ale také psychedelický pocit ponoření se do nitra hudby.“115

V rámci festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, vystoupila v roce 2009 slepá zpěvačka fada Dona Rosa116. Svým osobitým vystoupením a životním příběhem publikum velmi zaujala. Jako jediná interpretka se sama netradičně doprovází na triangl. Folkové prázdniny tento rok oslaví jubilejní třicátý ročník. Každý večer tohoto festivalu je ve znamení jiného hudebního žánru. Mezi nejčastější patří – etnická a lidová hudba, jazz, rock, folk a vážná hudba. Zvláštností festivalu je

115 HOLUŠOVÁ, Zlata. Filozofie: Jak to vidíme my! In: Colours.cz [online]. 2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.colours.cz/filozofie 116 Zpěvačka Dona Rosa (1957) má za sebou velmi pohnutý životní osud. Oslepla ve věku čtyř let, ukončila pouze základní školu a v osmnácti letech začala žít v komunitě bezdomovců na ulicích Lisabonu. Většinou žebrala, nebo prodávala losy. Jednoho dne ji o ně okradli a ten samý den jí byl někým věnován triangl. Zároveň s ním jí tento neznámý člověk poradil, aby se začala věnovat zpěvu. Rosa zpěv již od doby svého dětství velmi milovala a písně se učila prostřednictvím rádia. Roku 1999 byl její talent objeven rakouskou televizí a jeho zaměstnanci. Díky tomu mohla odjet na turné do Maroka spolu s akordeonistou Ricardem Diasem. Po návratu dostala nabídku na natočení svého prvního alba Historias da rua (2000). Záhy se vydala koncertovat po celém světě. MORAVČÍK, Jiří. Fado podle Dony Rosa. Magazinuni.cz [online]. Praha: Unijazz, 2009 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z:http://magazinuni.cz/hudba/rozhovory-hudba/fado-podle-dony-rosa/

široká škála doprovodných programů - dílen, ve kterých se návštěvníci mohou naučit zajímavé dovednosti a prohloubit svoje znalosti. Sami iniciátoři tvrdí, že „Festival Folkové prázdniny je festivalem skvělých hudebních i nehudebních zážitků a inspirací.“117

Všechny festivaly každoročně nabízí širokou škálu zahraničních hostů, představují nové hudební styly a seznamují publikum se světovou hudbou. Díky nim se fado a jiné netradiční hudební styly dostávají do povědomí.

Všichni soudobí fadisté se shodují v tom, že člověk nemusí být portugalské národnosti, aby porozuměl hudbě fado, protože hudba fado v sobě nese poselství, které je pochopeno všemi. I přes to někteří říkají, že být Portugalcem je jistou výhodou v ocenění hudby fado. Cizinci mohou z písní pochopit pouze vyjádřené emoce a nostalgii, ale nerozumí slovům, která jsou v portugalštině. To ovšem nebrání publiku všech národností ve vychutnání skvělé hudby a jedinečné atmosféry při hudebních vystoupeních fada.

117 O festivalu. In: Folkoveprazdniny.cz [online]. 2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.folkoveprazdniny.cz/view.php?cisloclanku=2004031102

Závěr

Hudba fado je hluboce zakořeněna v duších Portugalců a v jejich historických dějinách. Fado, jako lidový hudební styl, pramení z lidu, v lidu má svoji minulost, současnost a budoucnost. I přes nynější vysokou emigraci portugalských občanů, především za prací, si ho stále nosí s sebou. Není divu, že na svých nových působištích často cítí nostalgické saudade, stesk po jejich překrásné zemi, často opěvovaný v písních fado. Co tedy znamená fado pro dnešního Portugalce? Na tuto otázku není těžké odpovědět. Cítí v něm svoji minulost, své historické kořeny, odráží se v něm jeho celkové pozemské bytí a snad i smysl života.

Nicméně hudební styl fado, jak tomu většinou bývá u mladších generací, se stává opomenutým mezi jinými modernějšími hudebními žánry, což pramení z přirozenosti mladistvých zkoumat a poznávat nové věci. Mladá generace Portugalců často na své historické kořeny zapomíná a o fado nejeví zájem. To se však mění s věkem a jejich duševní zralostí. Čím jsou starší a vyzrálejší, tím jejich zájem o hudbu fado opět vzrůstá. Přesto se nedá říci, že by fado bylo dnes výhradně prioritou starších lidí. Jako příklad měnícího se vztahu a pozdějšího návratu k hudbě fado mohou posloužit sami zpěváci fada. Ti také často poznávali nové styly, hledali svoje hudební místo, až se navrátili k hudbě fado, k jejich pravému osudu. Právě díky vynikajícím interpretům zůstává tradice fada stále velmi živá, inspiruje nové a nové zpěváky a zůstane tak i odkazem budoucím generacím.

Resumé

Bakalářská práce Portugalský lidový hudební styl fado se zabývá hlavní charakteristikou, způsobem interpretace a instrumentálním doprovodem tohoto žánru. Zaměřuje se na nejpravděpodobnější teorie historických kořenů fada. Teorií o arabském, provensálském a afro-brazilském původu a vlivu moře na vznik fada. Uvádí základní typologie fada oblasti Lisabonu, Coimbry a Porta. Práce obsahuje hlavní témata textů písní fado obecně i v jednotlivých regionech, spolu s ukázkami originálních textů a jejich překladem do českého jazyka. Představuje také významné osobnosti fada – zpěvačku Amálii Rodrigues a Marizu. Dále pojednává o současnosti fada v Portugalsku a celosvětově. Ve spojitosti s Českou republikou zmiňuje festivaly mezinárodní hudby. Těžištěm bakalářské práce je představit portugalský lidový hudební styl fado veřejnosti a přispět k rozšíření povědomí o fadu v České republice.

Summary

Bachelor thesis Portuguese folk music style fado deals with main characteristic, manners of interpretation and instrumental accompaniment of this genre. Focuses on the most probable theories of historical roots of fado. Theory of Arabic, Provence and Afro- Brazilian origin and the influence of the sea on the provenance of fado. Provides basic typology of fado in the region of Lisboa, Coimbra and Porto. The work includes the main lyrics of the songs of fado in general and in individual regions together with examples of original lyrics with their translation to the Czech language. Presents also prominent personalities of fado – singer Amália Rodrigues and Mariza. Also deals with fado in present-day Portugal and worldwide. In connection with the Czech Republic mentions festivals of international music. The focus of the bachelor thesis is to introduce Portuguese folk music style fado to the public and to contribute to spread awareness about fado in the Czech Republic.

Seznam použité literatury

BALBI, Adriano. Essai Statistique sur le Royaume de Portugal et d´Algarve. Paris: Rey & Gravier, 1822

BARRETO, Mascarenhas. Fado, origens líricas, e Motivacao Poética. Frankfurt am Main: TFM. 1994

Black ship. In: Lyrics Translate [online]. 2012 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://lyricstranslate.com/en/barco-negro-black-ship.html-0#ixzz3KeMdXyAQ

BRAGA, Teófilo. Historia da poesia popular portugueza. Lisboa: Vega, 1988

BRAGA, Teófilo. O Povo Portuguez nos Seus Costumes, Crenças e Tradições. Lisboa: Livraria Ferreira-Editora, 1885

BRITO, Joaquim Pais de. Fado, vozes e sombras. Lisboa: Museum nacional de Etnologia, 1994

Carlos Saura. The Biography.com [online]. 2015. [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://www.biography.com/people/carlos-saura-9472442

CARVALHO, Pinto de. História do Fado. Lisboa: Dom Quixote, 1982

CASTOR D´AIRE, Tereza.O fado. Lisboa: Temas de Actualidade, 1996

CUTIREZ, Evan C. Artist Biography by Evan C. Gutierrez. In: Allmusic.com [online]. 2015 [cit. 2015-03-09]. Dostupné z:http://www.allmusic.com/artist/ana-moura- mn0000749779/biography

ELLIOTT, Richard. Fado and the place of longing: Loss, memory and the city, University of Sussex: Ashgate, 2010. ISBN 9780754667957

Fados. [film]. Režie SAURA, Carlos. 2007. Portugalsko/Španělsko: Duvideo, 93 min.

GALLOP, Rodney. Portugal - A Book of Folkways. Cambridge: CUP, 1936

GALLOP, Rodney. The Fado: The Portuguese Song of Fate, The Musical Quarterly, Oxford: University Press, 1993

GUERRA, Maria Luisa. Fado-alma de um povo: (origem histórica). Lisboa: Impensa Nacional-Casa de Moeda, 2003

HOLUŠOVÁ, Zlata. Filozofie: Jak to vidíme my! In: Colours.cz [online]. 2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.colours.cz/filozofie

CHUVA. In: Portal do Fado [online]. [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.portaldofado.net/component/option,com_jmovies/Itemid,336/task,detail/ id,169/

Is “saudade” really untranslatable? In: EXPATSINCEBIRTH [online]. 2013 [cit. 2015- 03-26]. Dostupné z: http://expatsincebirth.com/2013/09/13/is-saudade-really- untranslatable/

JACKSON, Lady Catherine. Fair Lusitania. London, 1874

KONCOVÁ, Kamila. A canção do fado – uma música e várias raízes [online]. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 50 s. Vedoucí práce Maria de Fátima Néry-Plch

KUHNOVÁ, Kristýna. Fado v kontextu města Lisabon [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008. 93 s. Vedoucí práce Vladimír Czumalo.

Mariza: Portuguese singer. In: Encyclopædia Britannica [online]. 2015 [cit. 2015-03- 26]. Dostupné z:http://www.britannica.com/EBchecked/topic/914449/Mariza

MORAVČÍK, Jiří. Portugalské fado – CNN chudých. In: Magazinuni.cz [online]. unijazz, 2006 [cit. 2015-03-10]. Dostupné z:http://magazinuni.cz/hudba/svetove- strany/portugalske-fado-cnn-chudych/

MORAVČÍK, Jiří. Fado podle Dony Rosa. Magazinuni.cz [online]. Praha: Unijazz, 2009 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z:http://magazinuni.cz/hudba/rozhovory- hudba/fado-podle-dony-rosa/

My fado, my fado. In: Lyrics Translate [online]. 2009 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://lyricstranslate.com/en/meu-fado-meu-my-fado-my- fado.html#ixzz3JWcwIaIG

NERY, Ruy Vieira. Para uma história do fado, Lisboa: Půblico, 2004 SBN: 9789722720243

NERY, Rui Vieira. Biography. Mariza: Official Website [online]. [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.mariza.com/?lang=en#/?id=31

O festivalu. In: Folkoveprazdniny.cz [online]. 2015 [cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.folkoveprazdniny.cz/view.php?cisloclanku=2004031102

PIMENTEL, Alberto. A triste canção do sul (subsídios para história do fado), Lisboa: Livraria central de Gomes de Carvalho, 1904

POLÍVKA, Tomáš S. Mariza, Struny podzimu, 6. 10. 2014, Státní opera Praha. In: Magazinuni.cz [online]. Praha: Unijazz, 2014 [cit. 2015-03-05]. Dostupné z: http://magazinuni.cz/hudba/recenze/mariza-struny-podzimu-6-10-2014-statni-opera- praha/#more-20112

RAMOS, Tinhorão José. Fado: Dança do Brazil. Cantar de Lisboa – o fim de um mito. Lisboa: Editorial Caminho, 1994

RODRIGUES, Cláudia. Entrevista com Filipe La Féria. In: Terranatal: O Portal de Portugal [online]. [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.terranatal.com/notic/entrev/e_filfer_10.htm

Saudade in literature and music. In: EXPATSINCEBIRTH [online]. 2013 [cit. 2015- 03-26]. Dostupné z: http://expatsincebirth.com/2013/09/13/is-saudade-really- untranslatable/

Song of the sea. In: Lyrics Translate [online]. 2012 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://lyricstranslate.com/en/barco-negro-black-ship.html-0#ixzz3KeMdXyAQ

SUCENA, Eduardo. Lisboa, o Fado e os Fadistas. Lisboa: Vega, 2008

VERNON, Paul. The history of portuguese fado. Hants: Ashgate, 1998

VIEIRA, Ernesto. Diccionario musical. Lisboa: Gasetta Musical de Lisboa, 1890

Zuzana Navarová: Životopis. In: Zivotopis.osobnosti.cz [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné z: http://zivotopis.osobnosti.cz/zuzana-navarova.php