MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká Fakulta

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta

Geografický ústav

Ilona SVOBODOVÁ

REGIONÁLNĚ GEOGRAFICKÁ ANALÝZA VÝVOJE ZEMĚDĚLSTVÍ V OKRESE HODONÍN V PODMÍNKÁCH SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE

Disertační práce

Školitel: Doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc. Brno, 2013 Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Mgr. Ilona Svobodová

Název disertační práce: Regionálně geografická analýza vývoje zemědělství v okrese Hodonín v podmínkách Společné zemědělské politiky Evropské unie

Název disertační práce anglicky: Regional Geographical Analysis of the Hodonín District Agriculture Development Under the Common Agricultural Policy

Studijní program: Geografie, doktorský studijní program

Studijní obor (směr), kombinace oborů: Regionální geografie a regionální rozvoj

Školitel: Doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc.

Rok obhajoby: 2014

Klíčová slova v češtině: zemědělství, okres Hodonín, Společná zemědělská politika, venkov

Klíčová slova v angličtině: agriculture, Hodonín District, Common Agricultural Policy, rural region

©Ilona Svobodová, Masarykova univerzita v Brně, 2013

Poděkování na tomto místě patří mému školiteli panu Doc. RNDr. Antonínu Vežníkovi, CSc. především za to, že mi jako vedoucí práce poskytl cenné rady. Dále bych ráda poděkovala všem milým lidem (zemědělcům, starostům, sekretářkám či účetním v zemědělských podnicích), kteří mi věnovali svůj čas, podělili se se mnou o své zkušenosti a názory, pomohli při vyplňování dotazníků či shánění potřebných informací v regionu. Bez obětavosti těchto lidí by tato práce nevznikla. Obrovský dík patří mým nejbližším – Zdeňkovi, rodičům, Marušce a kamarádce Jarce.

Prohlašuji, že jsem disertační práci vytvořila samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů.

Ve Viničných Šumicích, dne 15.12.2013

------Ilona Svobodová

Abstrakt

Regionálně geografická analýza vývoje zemědělství v okrese Hodonín v podmínkách Společné zemědělské politiky Evropské unie

Předmětem disertační práce je analýza stavu zemědělského sektoru v okrese Hodonín v období po vstupu ČR do EU, jež se vedle statistických dat Českého statistického úřadu a Ministerstva zemědělství ČR velmi významnou měrou opírá o výsledky terénních šetření u místních zemědělských subjektů v letech 2002 a 2009 (velká pozornost je věnována zejména zemědělským podnikům právnických osob). S vědomím nezbytného provázání rozvoje zemědělství se širším rozvojem venkova se autorka v práci snaží mimo jiné analyzovat ty aktivity zemědělských subjektů, které mohou být přínosné pro místní region. Úvodní – teoretická část práce je věnována fyzickogeografické a socioekonomické charakteristice území zejména ve vztahu k zemědělské výrobě. Jako nezbytnou součást bylo nutné alespoň v omezeném rozsahu zařadit kapitolu shrnující možnosti, které se našim zemědělcům v souvislosti s evropským členstvím naskýtají. Za nejdůležitější část práce lze považovat kapitoly hodnotící změny v organizační struktuře a výrobním zaměření zemědělských podniků, pozornost je věnována aktuálním tématům souvisejícím se sociální a environmentální funkcí zemědělských subjektů jako např. prováděným agroenvironmentálním opatřením, přínosu zemědělců v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů apod. Lze konstatovat, že v posledních letech prochází zemědělství v okrese Hodonín mnoha změnami – mění se organizační struktura podniků, novým fenoménem je ovládnutí některých místních firem silnými holdingovými skupinami se značným vlivem na české zemědělství. V regionu došlo k výraznému utlumení chovu vepřů, také v chovu skotu dochází k redukci počtu chovaných kusů. Ve větších podnicích převládá skeptický pohled na perspektivy pěstování ovoce a obhospodařování ovocných sadů. Ze zemědělských činností, které lze označit jako nadějné, můžeme jmenovat vinohradnictví a s ním spojené vinařství. Z nově vzniklých firem právnických osob se většina z nich zaměřuje právě na pěstování vinné révy a současně na výrobu kvalitních vín. Mnohé z výše popsaných změn ve svých důsledcích vedly k snižování zaměstnanosti ve velkých zemědělských podnicích, což dále způsobilo oslabení jejich role v jednotlivých obcích. Celkově se prohlubují rozdíly mezi zemědělskými podniky v mnoha aspektech. V regionu se profiluje skupina podniků, které opakovaně čerpají finanční prostředky na projektová opatření spolufinancovaná z evropských fondů, na druhé straně pro řadu firem je aktivní participace na těchto prostředcích nereálná. Vedle sebe na rozdíl od minulých období hospodaří velké podniky, které se nebojí ani náročných investic jako např. výstavby bioplynových stanic a početnější skupina podniků menších, mnohdy specializovaných s různou perspektivou.

Klíčová slova okres Hodonín, zemědělství, Společná zemědělská politika, venkov

Abstract

Regional Geographical Analysis of the Hodonín District Agriculture Development Under the Common Agricultural Policy

The subject of the dissertation is an analysis of the state of agriculture sector in the district of Hodonín in the period after the Czech Republic’s entry to the EU, which, apart from statistical data of the Czech Statistical Office and the Ministry of Agriculture of the CR, is significantly based on the results of field surveys at local agricultural entities in the years 2002 and 2009 (great attention is paid especially to the farms of legal entities). The author is aware of a necessity of interconnection between development of agriculture and wider rural development and she is trying, among others, to analyse these activities of farming entities which can prove beneficial to the local region. The introductory – theoretical - part of the work deals with physiographic and socioeconomic characteristics of the area mainly related to agriculture production. It proved necessary to include, at least to a limited extend, a chapter summarizing the arising opportunities for our farmers in connection with the European membership. The chapters assessing the changes in the organization structure and production focus of farming entities are considered the essential part of the work, the attention is paid to current topics related to social and environmental function of agriculture entities such as e.g. agroenvironmental measures being undertaken, farmers’ contribution to use of energy from renewable resources etc. It can be stated that the agriculture in the district of Hodonín is undergoing many changes – the organization structure of enterprises is changing, there is a new phenomenon of some local companies being overtaken by strong holding groups of a considerable influence on Czech agriculture. There has been a significant decline in breeding pigs in the region; also the number of cattle is being reduced. There is an overwhelming sceptical view among larger companies of the perspectives of growing fruits and managing orchards. Viticulture and related viniculture can be named as promising among agriculture activities. Most of the newly founded legal entities have concentrated on viticulture and quality wine production at the same time. Many of above described changes led, in its consequences, to employment reduction in large farms, which in turn caused weakening their role in individual municipalities. Overall, the differences among farms are widening in many aspects. There is a group of enterprises shaping in the region, repeatedly draw funds for project measures co financed by European funds, on the other hand the active participation in such means is unreal for an array of farms. Unlike in the past, there are farming, side by side, large enterprises, not afraid of even demanding investments such as development of bio gas stations, and a more numerous group of smaller enterprises, often specialized, of a varied perspective.

Keywords agriculture, Hodonín District, Common Agricultural Policy, rural region

Obsah 1 Úvod ...... 10 2 Cíle práce a metody práce ...... 12 2.1 Cíle práce ...... 12 2.2 Metody práce ...... 13 2.2.1 Vyhodnocení úspěšnosti dotazníkového šetření ...... 19 3 Charakteristika výzkumu zemědělství a venkova z pohledu rurálních studií ...... 23 3.1 Přehled výzkumného zaměření geografie zemědělství ...... 23 3.1.1 Přehled literatury k problematice zemědělství a venkova ...... 24 4 Základní charakteristika okresu Hodonín ...... 35 4.1 Fyzickogeografická charakteristika okresu Hodonín ...... 35 4.1.1 Struktura zemědělského půdního fondu ...... 39 4.1.2 Zemědělské výrobní oblasti a méně příznivé oblasti ...... 42 4.2 Socioekonomická charakteristika okresu Hodonín ...... 43 4.2.1 Charakteristika okresu Hodonín z hlediska vybraných indikátorů venkovskosti – sídelní struktura, obyvatelstvo ...... 44 5 Vývoj Společné zemědělské politiky Evropské unie ...... 49 5.1 Vymezení základních pojmů ...... 49 6 Organizační struktura zemědělských podniků v okrese Hodonín ...... 59 6.1 Změny v organizační struktuře zemědělských podniků právnických osob po roce 1989 ...... 59 6.2 Současná struktura zemědělských podniků právnických osob ...... 60 6.2.1 Význam společností Agrofert Holding a.s. a Lukrom s.r.o. pro zemědělství v regionu ...... 64 6.2.2 Velikostní struktura zemědělských podniků právnických osob ...... 66 7 Zaměstnanost v zemědělských podnicích právnických osob ...... 71 8 Rostlinná výroba v zemědělských podnicích právnických osob v okrese Hodonín .... 77 8.1 Vinohradnictví a výroba vína u zemědělských podniků právnických osob ...... 86 9 Živočišná výroba u zemědělských podniků právnických osob ...... 89 9.1 Chov prasat...... 92 9.2 Chov skotu ...... 94 9.3 Chov drůbeže ...... 95 9.4 Chov ovcí ...... 96 10 Nezemědělská výroba u podniků právnických osob ...... 98

11 Participace zemědělských podniků v okrese Hodonín na podpůrných programech Společné zemědělské politiky Evropské unie ...... 100 11.1 Předvstupní období ...... 100 11.2 Přímé platby ...... 101 11.3 Operační program rozvoj venkova a multifunkční zemědělství ...... 102 11.4 Horizontální program rozvoje venkova (HRDP) ...... 103 11.5 Program rozvoje venkova 2007 -13 ...... 103 12 Opatření Společné zemědělské politiky Evropské unie ve prospěch životního prostředí ...... 106 12.1 Agroenvironmentální opatření ...... 107 12.1.1 Postupy šetrné k životnímu prostředí ...... 110 13 Zemědělské podniky v environmentálních souvislostech – úloha obnovitelných zdrojů energie při rozvoji zemědělství v okrese Hodonín ...... 123 13.1 Produkce biomasy rostlinného původu pro výrobu energie spalováním ...... 126 13.2 Využívání zemědělské biomasy živočišného a smíšeného původu ...... 130 13.3 Fotovoltaika ...... 133 14 Podniky fyzických osob a jejich význam pro zemědělství v okrese Hodonín ...... 136 14.1 Základní charakteristika skupiny podniků fyzických osob v okrese Hodonín ...... 136 14.2 Rostlinná výroba u podnikatelů fyzických osob v okrese Hodonín ..... 141 14.2.1 Vinohradnictví a vinařství u fyzických osob v okrese Hodonín ...... 142 14.2.2 Živočišná výroba u podniků fyzických osob v okrese Hodonín ...... 149 14.2.3 Ekologické zemědělství u podniků fyzických osob v okrese Hodonín ...... 150 15 Situace na trhu se zemědělskými komoditami, změny v dodavatelsko- odběratelských vztazích ...... 152 16 Příklady vztahů mezi zemědělci a venkovskou společností v potransformačním období ...... 155 17 Závěr ...... 158 Seznam literatury ...... 166 Seznam vybraných zkratek ...... 194 Seznam obrázků ...... 197 Seznam tabulek ...... 199 Seznam foto ...... 202

1 ÚVOD

Příští rok uplyne deset let od doby, kdy se Česká republika stala členem Evropské unie. Na toto členství se Česká republika dlouze připravovala. Samotný vstup do Evropské unie (EU) byl napříč společností chápán jako historický milník, který byl velmi často spojován s řadou očekávání i obav, přičemž zemědělci byli tou socioprofesní skupinou, která své obavy neskrývala a často je na rozdíl od jiných profesí výrazně prezentovala např. v médiích. Zemědělství je určitě jedním z resortů národního hospodářství, kterého se členství v EU skrze uplatňování pravidel Společné zemědělské politiky (SZP) 1 dotklo velmi citelně, samotní zemědělci pociťují důsledky našeho členství s trochou nadsázky ve svém každodenním životě. Předkládaná práce se zabývá proměnami, kterými zemědělský sektor v okrese Hodonín do současnosti procházel, za výrazný předěl lze považovat právě vstup ČR do EU 1. května 2004. Snahou autorky bylo zachytit především ty změny a ty zemědělské aktivity, které se v širším kontextu dotýkají venkova jako místa, kde zemědělci svou pracovní činnost vykonávají, kde zpravidla žijí, a které mohou svou činností také výrazně ovlivnit. Zároveň bylo téma práce zvoleno v přesvědčení, že s nově nabytým evropským členstvím se vedle určitých hrozeb otvírají i mnohé příležitosti či šance k rozvoji zemědělství a venkova, a že rozvoj zemědělství a venkova je vzájemně velice úzce provázaný. Lze si vypůjčit tvrzení autorů M. Pěluchy a kol. (2009), kteří uvádí, že „podmínkou pro úspěšný rozvoj venkova je vytvoření provázanosti mezi ekonomickým (zemědělským a nezemědělským), sociálním (pocit sounáležitosti a potřeby obyvatel venkova) a přírodním prostředím (krajina a ekologie)“, na rozvoj zemědělství tak nelze nahlížet jen z ekonomické perspektivy. Současně však (zejména na základě studia prací autorů věnujících se příbuzným tématům) bylo ale předem zřejmé, že nalezení přímé souvislosti mezi opatřeními SZP EU a dnešní situací v zemědělství, resp. rozvojem zemědělství ve studovaném regionu bude pravděpodobně velmi problematické. Za deset uplynulých let se v našem globalizovaném světě změnilo mnoho, vyzdvihovat či vinit pouze Evropskou unii z konkrétních pozitivních či negativních změn by jistě nebylo úplně korektní. Práce se tak spíše než odpovědím na otázky týkající se možného kladného vlivu či negativního působení Evropské unie na české, resp. moravské zemědělce věnuje konkrétním změnám, které v regionu nastaly a snaží se probíhající procesy uvádět alespoň trochu do vzájemných souvislostí - mj. i ve vztahu ke konkrétním opatřením podporovaným ze strany Evropské unie. Navzdory pociťovanému snižujícímu se zájmu odborné i laické veřejnosti o problematiky spojené se zemědělstvím se domnívám, že udržení zemědělské činnosti pro naši společnost (a to nejen pro obyvatele venkova) zůstává vysoce žádoucí v mnoha aspektech. Práci nechť čtenář chápe i jako příspěvek k poznání současných procesů

1Zemědělská politika EU – významná součást hospodářské politiky EU. Jejím smyslem je regulovat pomocí souboru různých opatření a nástrojů integrovaný trh agrárních produktů EU a pozitivně ovlivňovat vývoj zemědělství členských států EU.

10 odehrávajících se v českém zemědělství (byť studovaných na nevelkém území) mimo jiné tak, jak je vidí samotní zemědělci. Vybraný okres Hodonín má pro práci tohoto zaměření mnoho výhod, jedná se o region s dobrými přírodními podmínkami pro provozování rostlinné výroby na velké části svého území, s nadprůměrnou zaměstnaností v sektoru a dlouhodobou tradicí zemědělské práce u širších skupin obyvatelstva. Lze se domnívat, že přestože se nejedná o území plošně velké, pro podobný výzkum je plně dostačující. Preference vybrané regionální úrovně byla nutností i z hlediska samotného provedení výzkumu jednotlivcem. Ačkoli se jedná o práci, jejíž charakter je převážně empirický, lze jen doufat, že přivede případné čtenáře této práce k zamyšlení nad současnou situací českého zemědělství. I vzhledem k četným specifikům přírodního, společenského a kulturního charakteru Hodonínska se jedná o region České republiky, jehož studium může přispět k ucelenějšímu pohledu na problematiky související s rozvojem zemědělství a venkova v podmínkách našeho členství v EU. Uplynulé desetiletí přineslo našemu zemědělství i venkovským oblastem mnoho změn. Tématika související s hodnocením dopadů SZP na zemědělské podniky pomalu přestává být atraktivní. Na druhou stranu za velkou výhodu lze považovat skutečnost, že toto časové období samo o sobě umožňuje vidět některé souvislosti s potřebným odstupem, přineslo také hlubší pochopení významu starého antického rčení o „časech, které se mění…“. V průběhu práce na předkládané disertaci se autorka stihla seznámit s desítkami lidí z regionu, mezi kterými byli starostové, manažeři velkých podniků, drobnější soukromníci, zemědělští dělníci, lidé mladí i důchodci apod. Právě zmiňovaných deset let se i ze zkušeností těchto lidí ukázalo poměrně dlouhým časovým úsekem na to, aby přijatelnost či celospolečenská výhodnost konkrétních kroků či směrů vývoje byla mnohdy velmi zásadně přehodnocena. Pokud tedy běžně označujeme pod pojmem „rozvoj“ druh změny k lepšímu, pak také praktické úvahy o „rozvoji zemědělství“ či „rozvoji venkova“ procházely ve sledovaném období proměnami. Mnohá témata v práci obsažená, která bylo možno hodnotit jako aktuální ještě v r. 2009 či 2010 (tedy v době terénního šetření mezi zemědělci, o které se tato práce významně opírá), shledáváme s odstupem jen několika let méně zajímavými. Na druhé straně otázky a problémy, které se před zemědělci otvírají nyní, řešeny nebyly. Předkládaná disertační práce tak přináší analýzu vývoje v zemědělství v regionu Hodonínska, snaží se být tak trochu i historickým svědectvím o období 2002 – 2013, zaznamenává situaci v prvních letech našeho členství v EU, resp. uprostřed programového období 2007-13.

2 CÍLE PRÁCE A METODY PRÁCE

2.1 Cíle práce

Mezi základní cíle disertační práce patří posouzení vývoje zemědělství v okrese Hodonín v období po vstupu ČR do Evropské unie včetně specifikace přínosu zemědělské politiky EU pro jeho rozvoj. Autorka se zabývá rozborem důvodů a důsledků změn, kterými agrární sektor po roce 2004 procházel, pozornost je věnována také jeho vlivu na rozvoj venkova, resp. vazbám mezi agrárním sektorem a venkovským prostorem v tomto regionu. Vedle nezbytného seznámení čtenáře s metodikou práce, s využívanými informačními zdroji a s námětově příbuznou literaturou si práce klade tyto dílčí cíle: 1. Stručně charakterizovat území okresu Hodonín dle základních geografických charakteristik (přírodních a socioekonomických faktorů) s důrazem na vlastnosti území determinující zemědělskou výrobu. 2. Zhodnotit současný vývoj zemědělství regionu – okrajově ve srovnání s r. 19892, zejména však ve srovnání s obdobím těsně před uplatňováním pravidel Společné zemědělské politiky. Situaci v odvětví popsat z hlediska změn v organizační struktuře a výrobním zaměření podniků, v zaměstnanosti v odvětví, v provozování nezemědělských činností apod.3 3. Vyhodnotit činnosti, které zemědělci zajišťují pro zlepšení životního prostředí, analyzovat rozvoj ekologického zemědělství v regionu. 4. Posoudit vývoj vazeb mezi zemědělstvím a rozvojem venkova. 5. Analyzovat aktuální celospolečensky diskutovaná témata související s resortem zemědělství a jejich možný přínos k rozvoji venkovského prostoru ve studovaném regionu. Vedle naplnění dílčích cílů je snahou autorky dále přispět zachycením, resp. popsáním změn nálad a postojů zemědělské veřejnosti k vybraným tématům k výstižné charakteristice vývoje zemědělství ve studovaném regionu. Naplnění jednotlivých dílčích cílů, tak jak jsou definovány a následně zpracovány v jednotlivých kapitolách je zároveň nezbytnou součástí pro potvrzení, resp. vyvrácení pracovních hypotéz diskutovaných v samotném závěru práce. Jedná se o následující hypotézy či předpoklady, jejichž formulace byla ve značné míře ovlivněna znalostí situace zemědělské výroby ve studovaném regionu v r. 2002 (blíže viz kap. 2.2).

2Stále mnozí zemědělci považují stav resortu r. 1989, resp. 1990 za stav, ke kterému by se v některých směrech rádi znovu dostali. 3V práci autorka blíže nehodnotí hospodářské výsledky místních zemědělských podniků právnických osob v r. 2009, pozornost není věnována ani percepci jejich úspěšnosti jejich vedením vzhledem k obtížné proveditelnosti a předpokládané nízké vypovídající hodnotě možného srovnání s předchozím obdobím.

1. Organizační struktura zemědělských podniků právnických osob se v období po roce 2004 mění jen velmi málo. 2. Názorově představují zemědělci „jednotnou skupinu“ – společným jmenovatelem jejich postojů je pociťované nerovnoprávné postavení České republiky v Evropské unii v oblasti nastavení výše přímých plateb. 3. Zemědělci se zaměřují na činnosti, které jsou jim „shora“ naordinovány prostřednictvím dotací. 4. V rámci propagovaného modelu multifunkčního zemědělství se v regionu objevují podniky orientující se na nové výrobní programy (nezemědělské činnosti) – jejich relativní zastoupení na zemědělských podnicích celkem je vyšší než před r. 2004. 5. Ekologické zemědělství se v okrese Hodonín po r. 2004 rychle rozvíjí.

2.2 Metody práce

Zadání této disertační práce a její věcná náplň svým charakterem směřují především k práci s velkým souborem dat, která bylo třeba utřídit, analyzovat a na závěr práce vyhodnotit. V práci je hodnocena situace v zemědělství (mj. i s ohledem na rozvoj venkovského prostoru) ve studovaném regionu Hodonínska na sklonku r. 2009, která je porovnávána se stavem resortu v době ještě před vstupem ČR do EU, přičemž na některých místech práce se nabízí nejen jako zajímavý doplněk pro vyhodnocení celkového vývoje zemědělství i komparace s údaji vypovídajícími o jeho stavu v r. 1990. Za určité specifikum této práce lze považovat skutečnost, že věcně přímo navazuje na diplomovou práci autorky s názvem Geografické aspekty transformace zemědělství v okrese Hodonín z r. 2003 (Štěpánková 2003). V té byl sledován průběh transformace zemědělství během devadesátých let a její dopady na strukturu zemědělských podniků, zaměstnanost v sektoru, rostlinnou a živočišnou výrobu apod. V diplomové práci byla pro posouzení vývoje zemědělství porovnávána situace v roce 1989 se stavem v roce 2002, přičemž situace před transformací byla studována prostřednictvím statistických údajů a literárních zdrojů a stav z r. 2002 byl hodnocen na základě terénního šetření u zemědělských podniků. Předkládaná disertační práce z těchto výsledků vychází pro zhodnocení stavu zemědělství v regionu před vstupem ČR do Evropské unie a zavedením podmínek Společné zemědělské politiky do českého prostředí. Ve snaze eliminovat faktory, které by způsobily nepřesnosti ve srovnání současného stavu zemědělství na Hodonínsku se situací v resortu před vstupem do EU - tak jak ji hodnotí diplomová práce, bylo potřeba zachovat alespoň částečně metodiku práce použitou v diplomové práci. Pro hodnocení vývoje zemědělství, jeho funkcí a významu ve studovaném regionu Hodonínska byla opět kontaktována skupina podnikatelů v zemědělství v terénním šetření s dotazníkem (viz přílohu C1), který je v základní struktuře shodný s dotazníkovým formulářem použitým autorkou v jejím vlastním šetření v roce 2002. Zahrnuje tedy tematické bloky týkající se zemědělské půdy, pracovníků, struktury osevních ploch a chovu hospodářských zvířat, nezemědělských činností apod.

Nově byly zařazeny okruhy otázek zaměřené na využívání odpadní či cíleně pěstované biomasy nejen v rámci podniku, využívání prostředků z evropských fondů, působnosti zemědělských podniků v obcích regionu. Naopak některá (byť důležitá) témata od začátku šetření byla autorkou vypuštěna z důvodu obtížné srovnatelnosti a předpokládané nízké vypovídající hodnoty možného srovnání se situací v roce 2002. Jedná se např. o problematiku hospodářského výsledku zemědělských firem, jenž je v současném období výrazně ovlivněn dotacemi. Základní jednotkou, které byl adresován dotazník, zůstal zemědělský podnik jako operativní jednotka, na níž se rozhoduje z první ruky. Primárně se autorka snažila kontaktovat přímo ředitele zemědělského podniku, případně někoho z úzkého vedení (agronoma, zootechnika, méně často se jednalo o více osob) a to zejména díky pestrosti, v některých případech i složitosti problematiky obsažené v dotazníku a vědomí, že právě osoba ředitele pro rozhodování o „filozofii podniku“ hraje klíčovou úlohu. Před vlastní dotazníkovou akcí probíhající od července do listopadu roku 2009 byl proveden předvýzkum v podniku Zemax a.s. Šitbořice (okres Břeclav), s jehož vedením byly formulace otázek v dotazníku a jejich vhodnost konzultovány. Vzhledem k širokému záběru dotazníku a jeho časové náročnosti (cca 60 minut) bylo nejprve nutné zajistit především vyplnění tabulkových přehledů poskytující základní data o podniku (půda, pracovníci, osevní plochy, struktura živočišné výroby) tak, aby bylo umožněno alespoň základní srovnání s rokem 2002. Ve většině podniků, které se do šetření zapojily, se podařilo získat tyto základní informace alespoň v uspokojivé kvalitě. Tato část dotazníku obsahující kvantitativní údaje případně odpovědi na otázky uzavřené nebyla příliš náročná na vyhodnocení (mj. také proto, že se jednalo o otázky kladené všem podnikům bez rozdílu jejich specializace). Velmi cenná se v tomto případě ukázala zkušenost z terénního výzkumu prováděného v r. 2002, neboť do většiny podniků se tak vstupovalo se základní znalostí jejich tehdejšího zaměření a výrobního programu, tehdejších plánů do budoucna nebo pociťovaných obav. Některé otázky uvedené v dotazníku automaticky „vypadly“ již předem, čas věnovaný tazatelce vedoucím pracovníkem podniku pak bylo snahou maximálně využít v hloubkovém rozhovoru, který ve většině případů přesahoval rámec otázek obsažených v dotazníku (a to i otázek otevřených4). Tato část interview přinášela mnohdy hodně nových, pro hodnocení vazeb mezi zemědělství a venkovem zásadních poznatků, obtížně se však kvantitativně vyhodnocovala – mj. také proto, že ve všech podnicích, které se do šetření zapojily, se již z principu použité metody nepodařilo získat názor jejich představitele k určitému tématu. Za názorné lze považovat postřehy vedoucích pracovníků, které autorka v práci nejen ve snaze o její čtivost uvádí doslova. Vedle informací získaných přímo v terénu bylo využíváno však dalších zdrojů, které se ukázaly jako důležité zejména pro zajištění základních dat o podnicích, které k dotazníkovému šetření přistoupily jednoznačně odmítavě a současně pomohly v samotné

4Jedná se o typ otázek, kdy odpověď formuluje tázaný vlastními slovy, tazatel předem možné odpovědi nenabízí ani nevnucuje. V opozici k otázkám uzavřeným, kde jsou přímo navrženy konkrétní varianty odpovědí.

14 organizaci průzkumu tj. vymezení souboru dotazovaných podniků včetně přípravy autorky na rozhovory.

Z veřejně dostupných databází obsahujících data o zemědělských podnikatelích lze jmenovat:

Seznam příjemců hlavních dotací z fondů EU a ze státního rozpočtu ČR prostřednictvím administrace SZIF, která je k dispozici na webových stránkách Státního zemědělského intervenčního fondu (http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/podatelna~spd). Od vstupu ČR do EU v r. 2004 byly na těchto webových stránkách povinně zveřejňovány informace o výši dotací pro každý subjekt a rok ze státního rozpočtu i z evropských zdrojů, výhodou aplikace byla možnost filtrace údajů na úroveň okresu. Data v databázi nebylo možné považovat za pevnou hodnotu, protože databáze je průběžně aktualizována. Navzdory deklarovanému informativnímu charakteru údajů jde o ucelený přehled o zemědělských podnicích v ČR, které jsou zároveň příjemci zemědělských dotací. V období 2004 – 2008 se jednalo o jedinou veřejně dostupnou databázi svého druhu v ČR, která navíc nabízela vedle údajů o názvu zemědělského podniku, jeho právní formě (do r. 2010 zařazeny i fyzické osoby5) a jeho adrese i informace o řadě plateb6. V současnosti však nalezneme v této databázi informace o podnicích pouze v rozsahu přijímaných dotací dle jednotlivých fondů v konkrétních letech7.

Registr příjemců dotací v rámci Portálu farmáře (http://eagri.cz/public/web/mze/farmar/ registr-prijemcu-dotaci/). Tato aplikace v současnosti nabízí informace dříve obsažené ve výše uvedené databázi SZIF. Je však oproti ní mnohem podrobnější - poskytuje informace o zemědělských podnikatelích, výměře obhospodařované zemědělské půdy dle LPIS8, výši dotací z evropských zdrojů i národního rozpočtu v detailním členění. Zahrnuje i fyzické osoby. Vyhledávání dle typů podpory a v rámci územního členění však poskytuje značně neúplné informace. Tyto veřejně přístupné databáze poskytovaly pro účely této práce

5Dle rozsudku Soudního dvora EU jsou ode dne vyhlášení, tj. od 09. 11. 2010 u fyzických osob neplatná nařízení Rady a Komise (ES), která vyžadují zveřejňování osobních údajů příjemců dotací z Evropského zemědělského záručního fondu (EAGF) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). SZIF v souladu s tímto rozhodnutím zastavil na webových stránkách SZIF aktualizaci dat o příjemcích dotací u fyzických osob po datu 09. 11. 2010. 6Jedná se především o platby – SAPS (Single Area Payment Scheme), Top-Up (Národní doplňkové platby), platby na agroenvironmentální opatření, platby na vinice, dotace na zakládání skupin výrobců, podpora předčasného ukončení zemědělské činnosti, platby do oblastí NATURA 2000, platby v rámci Programu rozvoje venkova, kompenzační platby do méně příznivých oblastí. 7Údaje za fiskální rok EU - začíná 16.10. a končí 15.10. následujícího roku. Pro názornost lze uvést příklad: Agro s.r.o. Lhota získala v r. 2010 prostřednictvím EAFRD 100 000 Kč a z EAGF 90 000 na přímých platbách. 8 Systém evidence půdy založený na uživatelských vztazích (Land Parcel Identification System). Hlavním smyslem tohoto registru bylo fungovat jako zdroj k ověřování údajů uvedených v žádostech o dotace, jejichž podmínky se váží k zemědělské půdě. Postupem času se stal úplným zdrojem informací o užívání zemědělské půdy, protože byl integrován s dalšími speciálními registry, a to s registrem ekologického zemědělství a se speciálními registry trvalých kultur – vinic, chmelnic, intenzivních sadů a později také množitelských porostů (MZe 2012a).

15 mnoho výhod – uvádějí podniky, které jsou příjemci dotací, tudíž lze předpokládat, že skutečně hospodaří.

Obsáhlejší evidencí z hlediska počtu registrovaných subjektů je Evidence zemědělského podnikatele v rámci Portálu farmáře (http://eagri.cz/public/eagri/farmar/EZP/). Registruje fyzické nebo právnické osoby, které provozují zemědělskou činnost jako soustavnou a samostatnou činnost vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Je veřejným seznamem v té části, v níž se u fyzické osoby zapisuje jméno a příjmení, trvalý pobyt, místo podnikání. U právnické osoby lze zjistit údaje o názvu, adrese sídla, zaměření zemědělské výroby. Dle zkušenosti pracovníků Obecního živnostenského úřadu v Hodoníně naprostá většina osob v této evidenci zemědělskou činnost skutečně vykonává, přesto zde najdeme podniky, jejichž těžiště pracovní činnosti leží mimo zemědělství, subjekty fungují jen formálně či osoby, které např. již několik let nežijí. Mnoho zemědělců zde uvedených nepobírá přímé platby.

S ohledem na cíle práce, kterými bylo zejména hodnocení změn v zemědělském sektoru ve studovaném regionu po vstupu do EU, bylo zásadní kontaktovat ty zemědělce, kteří patří k těm větším a zároveň mají se SZP prostřednictvím dodržování jejích pravidel zkušenosti. Samotné přijímání přímých plateb pak bylo proto základním kritériem pro zařazení konkrétního podnikatelského subjektu do dotazníkového šetření9. Konečný soubor podniků kontaktovaných v terénním šetření byl tak vytvořen ze seznamu databáze SZIF (SZIF, 2009a) po určitých korekcích 10 . Z důvodů rozsáhlého souboru potenciálních dotazovaných byla skupina podniků dále zúžena na všechny podniky právnických osob (většinou velké podniky, kde hlavní činností je zemědělství) a na vybrané příjemce dotací fyzických osob. Zatímco u naprosté většiny podniků právnických osob vzhledem k rozsahu zemědělské výroby (odvozeno od výše přímých plateb) lze předpokládat, že zemědělství je jedinou, hlavní nebo velmi důležitou částí jejich pracovní činnosti, skupina podnikatelů fyzických osob se až v průběhu vlastního terénního šetření ukázala jako velmi pestrá – zahrnující osoby, jejichž zemědělská činnost představuje jejich přivýdělek, koníček i hlavní zaměstnání. S vědomím klíčové úlohy zemědělských podniků právnických osob pro zemědělství v regionu a také skutečnosti, že právě u nich je k dispozici možné srovnání s rokem 200211, se z hlediska metodiky autorka rozhodla pro následující: v práci je stěžejní úloha věnována podnikatelům právnických osob. V dotazníkovém šetření byly osloveny všechny subjekty této formy podnikání, které byly příjemci přímých plateb. Ačkoli původním záměrem autorky bylo provést i u fyzických podnikatelů průzkum rozsahem

9Také v r. 2002 se šetření zaměřovalo zejména na velké podniky Hodonínska – bylo osloveno vedení všech podniků právnických osob a podniky fyzických osob označené vedoucí představitelkou Okresní agrární komory v Hodoníně toho času za významné. 10 Vyřazeny podniky omylem uvedené jako hospodařící na Hodonínsku (fyzické osoby se jménem Hodonický, bydlící na ulici Hodonínská či se sídlem obci Hodonín z jiných okresů), odstranění podniků z řad příjemců zemědělských dotací, kde zemědělská výroba je jen nevýznamným doplňkem jiné hlavní pracovní činnosti a odbytových družstev. 11V r. 2002 výzkum u fyzických osob zahrnoval pouze vybrané samostatně hospodařící rolníky – členy Agrární komory, pro srovnání s r. 2009 byl tehdejší vzorek respondentů početně nedostačující.

16 srovnatelný se šetřením u podniků právnických osob (cca 50 podniků), po praktických zkušenostech s dotazováním nakonec bylo provedeno 27 hloubkových rozhovorů se soukromými podnikateli této formy podnikání - cca 10% vzorek příjemců přímých plateb ze skupiny fyzických osob v r. 2009 (dle SZIF, 2009a). Snahou bylo zahrnout opět zejména ty rozlohou obhospodařované zemědělské půdy významnější podnikatele. Jak ukazuje tab. 1 , byli dotazování podnikatelé různé velikosti z hlediska obhospodařované zemědělské půdy, vybíráni byli současně tak, aby pocházeli z odlišných částí okresu (viz obr. 22 v podkapitole 136). Význam fyzických osob pro zemědělství v regionu je vyhodnocen v samostatné kapitole, která se opírá především o dostupná statistická data s tím, že postřehy jednotlivých zemědělců z regionu Hodonínska jsou do kapitoly pro názornost zapracovány12. S výhodou bylo možné využít dat Českého statistického úřadu (ČSÚ), v r. 2009 ještě mnoho údajů o fyzických osobách uveřejňoval na svých internetových stránkách SZIF. Skupina zemědělských podnikatelů fyzických osob z řad příjemců přímých plateb se ostatně až v průběhu šetření ukázala jako značně nesourodá, statistické vyhodnocování odpovědí tak malého a zároveň pestrého vzorku podnikatelů fyzických osob bylo problematické, některé otázky obsažené v dotazníku tak zůstaly nevyhodnoceny, resp. byly vyhodnoceny pouze omezeně. Ve vlastní práci sloužily údaje z již zmíněné databáze SZIF a Portálu farmáře (MZe) také pro tvorbu map a tabelárních přehledů. Za jistou nevýhodu lze považovat skutečnost, že ne vždy data uváděná ve jmenované databázi SZIF souhlasila přesně s informacemi zjištěnými přímo v podniku. Také z tohoto důvodu je potřeba nahlížet na přehledy zpracované na základě této databáze jako na orientační – tj. „ne na 1 Kč či 1 ha zemědělské půdy přesné“, poskytující informace spíše o trendech vývoje ve využívání dotací, změnách v počtu zemědělských subjektů apod. Zároveň se lze domnívat, že pro vlastní účely a cíle této práce uvedená „nepřesnost“ dat nemá podstatný vliv. Mezi další využívané zdroje informací patřily údaje poskytnuté na požádání např. katastrálními úřady v Kyjově a Hodoníně (údaje o hodnotách druhů pozemků v jednotlivých katastrálních územích okresu), Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZUZ; údaje o výměrách vinic) nebo Tiskovým oddělením Ministerstva zemědělství ČR (MZe). Pro účely zpracování některých kapitol byly dále telefonicky nebo prostřednictvím e -mailu dotazovány i vybrané firmy mimo zemědělství - Elektrárna Hodonín (EHO), Agriwatt s.r.o. Rohatec. Pro účely vypracování poslední kapitoly byly kontaktovány obecní úřady 13 , osloveno bylo také vedení Okresní agrární komory v Hodoníně. Vzhledem k dostupnosti některých statistických dat do úrovně okresů bylo v kapitolách postihujících změny v sektoru zemědělství využito i šetření ČSÚ zacílené na

12 Názory vedoucích představitelů podniků PO jsou v textu citovány tak, že je uveden název podniku, u podniků FO je uvedeno jméno podnikatele, u některých zemědělců, kteří nechtěli být přímo jmenováni, je při odkazech na jejich postoje a názory uvedena obec se sídlem firmy (většinou adresa bydliště). 13Krátký dotazník byl dresovaný starostům obcí regionu, zaměřoval se na problematiku spolupráce zemědělců s obecními úřady, resp. zapojení zemědělců do místní politiky.

17 sektor zemědělství Agrocenzus 2010 (ČSÚ, 2012c)14 a Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) 2001, 2011 (ČSÚ 2001a, 2012b). Významnou měrou bylo dat ČSÚ využito ke zpracování kapitoly věnované problematice venkova v regionu Hodonínska, s využitím dat Malého lexikonu obcí bylo zkoumané území charakterizováno z hlediska ukazatelů „venkovskosti“15 (ČSÚ 2008c). Zpracování jednotlivých (často i tematicky značně odlišných) kapitol této práce se dále neobešlo bez předchozího studia zemědělské problematiky obecně, principů a dosavadních zkušeností z fungování Společné zemědělské politiky. K tomuto účelu bylo využíváno materiálů MZe (Zelené zprávy, Situační a výhledové zprávy), resp. jemu podřízené organizaci SZIF (informace o evropských fondech, jednotlivých programech a poskytovaných dotacích), dále prací odborných ústavů - především Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) 16 či specializovaných úřadů jako např. Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Cenným zdrojem informací byly také diskuze a články uveřejněné na internetových serverech jako např. Biom.cz17, Agroweb18, Enviweb19. Vedle materiálů uveřejněných přímo ministerstvem nebo vědeckými ústavy bylo užitečné i seznámení se s publikacemi specializovaných společností věnujících se mj. také evropské problematice v kontextu rozvoje zemědělství a venkova (např. IREAS20 , GAREP21). Zejména v teoretické části dizertace při zpracovávání literární rešerše bylo vedle odborných monografií, bulletinů a závěrečných zpráv ÚZEI využíváno také článků publikovaných v konferenčních sbornících a periodikách zaměřených speciálně na venkov.22 Mimo literární zdroje s ryze zemědělskou problematikou, resp. tématikou zaměřenou na venkov byly v práci využívány i některé publikace o Hodonínsku. Na tomto místě lze připomenout zejména práci pana Štahela z Javorníka (blíže Válka 2008), který

14 Prahové hodnoty stanovené pro Agrocenzus 2010 pro Českou republiku byly následující: 5 ha obhospodařované zemědělské půdy vlastní nebo najaté, nebo 1 ha sadů, nebo 3 500 m2 vinic, nebo součtová plocha zeleniny, jahod a květin od výměry 2 500 m2, nebo chov 5 ks skotu, nebo 10 ks prasat, nebo 10 ks koz a ovcí, nebo chov 100 ks drůbeže včetně běžců. 15Vzhledem k předpokládané neměnnosti v kategoriích obcí z hlediska indikátorů venkovskosti ponechala autorka v textu tabulku za rok 2007. 16Do r. 2008 Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky (VÚZE). 17CZ Biom je nevládní nezisková a profesní organizace, která byla založena v roce 1994 s cílem podporovat rozvoj využívání biomasy jako obnovitelného zdroje energie, rozvoj fytoenergetiky, kompostárenství a využití bioplynu a ostatních biopaliv v České republice. Organizace vydává časopis Zpravodaj BIOM a provozuje dvě webové stránky www.czbiom.cz a www.biom.cz. 18Agroweb - internetový zemědělský portál poskytující praktické informace nejen pro samotné zemědělce, ale seznamuje odbornou veřejnost s novými publikacemi k zemědělské tématice včetně zpravodajství o článcích ve vybraných periodikách. 19 Enviweb.cz – informační zdroj v oboru nejen životního prostředí. Seznamuje s aktuálními články, odbornými akcemi také v oblasti zemědělství. 20IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s. Zabývá se jak teoretickými, tak i praktickými otázkami regionální politiky a strukturálních fondů. K nejvýznamnějším projektům týkající se venkovského prostoru patří „Rozvoj venkova v programovacím období 2007–2013 v kontextu SZP EU“. 21Garep spol. s.r.o. – Společnost pro regionální ekonomické poradenství. Z nedávných výzkumných úkolů, resp. monografií z nich vzniklých lze jmenovat např. Synergie v přístupu k rozvoji venkova, Venkovský prostor a jeho oživení, Obec a její rozvoj v širších souvislostech. 22Venkov je náš svět, Perspektivy současného českého venkova, European Countryside under Globalization; z periodik:Agricultural Economics, Economics of Agriculture, European Countryside, Sociologický časopis.

18 jako starší, ale v době zpracování dotazníku ještě aktivní zemědělec představuje paměti své rodiny na hospodaření na Horňácku od dob před druhou světovou válkou po období před listopadem 1989 zahrnující nejrůznější aspekty zemědělcova života. Předkládaná disertační práce se pojetím pana Štahela do určité míry inspiruje tím, že se snaží být záznamem toho, co se na Hodonínsku v resortu zemědělství v současnosti děje včetně zaznamenání názorů klíčových aktérů – představitelů zemědělských podniků.

2.2.1 Vyhodnocení úspěšnosti dotazníkového šetření

Analýza současné situace v zemědělství včetně trendů probíhajících v tomto sektoru ve vymezeném území byla ovlivněna úspěšností terénního šetření u největších podniků. Následující tabulky (tab. 1, tab 2) uvádí procentní úspěšnost terénního šetření u podnikatelů právnických (PO) a fyzických osob (FO) a situace, které při samotném šetření a následném srovnávání stavů zemědělského resortu v letech 2002 a 2009 z metodického hlediska nastaly včetně způsobů, jakými byly údaje z dotazníkové akce doplňovány. Dotazník adresovaný podnikům právnických a fyzických osob je součástí příloh C1, C2. Prostorové rozmístění respondentů PO a FO zachycují obr. 1 a obr. 24.

Tab. 1 Struktura respondentů – zemědělských podnikatelů právnických a fyzických osob (PO, FO) dle velikosti obhospodařované zemědělské půdy v dotazníkovém šetření v okrese Hodonín v r. 2009 Výměra Počet Dotázané Dotázané Výměra ZP Počet Dotázané Dotázané ZP podniků podniky podniky podniků FO podniků podniky FO podniky podniků PO PO PO (ha) FO (abs.) FO PO (ha) (abs.) (%) (%) do 25,0 11 6 54,5 do 2,5 22 2 9 ,1 25,1 - 4 4 100,0 2 ,6 - 5 ,0 103 6 5 ,8 100,0 100,1 - 11 8 72,7 5 ,1 - 10,0 55 4 7 ,3 500,0 500,1 - 8 7 87,5 10,1 - 50,0 54 8 14,8 1000,0 1000,1 - 7 6 85,7 50,1 - 100,0 16 2 12,5 2000,0 2000,1 - 8 6 75,0 100,1 - 14 4 28,6 3000,0 500,0 3000 3 3 100,0 500,1 a více 2 1 50,0 a více Celkem 52 40 76,2 Celkem FO 266 27 10,2 PO Zdroj: MZe 2009b, SZIF 2009a, vlastní dotazníkové šetření v r. 2009.

Obr. 1 Prostorové rozmístění respondentů - zemědělských podniků právnických osob v dotazníkovém šetření v okrese Hodonín v roce 2009. Zdroj: MZe 2009b, SZIF 2009a, vlastní dotazníkové šetření v r. 2009.

Tab. 2 Kategorie zemědělských podniků právnických okresu Hodonín dle jejich zapojení do dotazníkového šetření v letech 2002 a 2009 a umožněné úrovně srovnání Dotazníkové šetření 2002 2009 Doplňkové zdroje informací u zemědělských podniků PO Plné srovnání x x Internet (Portál farmáře, případně webové stránky podniků) Částečné srovnání 0 x Existoval–li podnik v r. 2002 (ne nutně ve stejné právní formě): snaha o doplnění starších údajů podnikem, Internet Částečné srovnání x 0 Existuje–li podnik: doplnění údajů z veřejně přístupných internetových zdrojů, případně od ostatních zemědělců v obci, Internet. V případě, že podnik zanikl – tázáni ostatní zemědělci z blízkého okolí na okolnosti ukončení jeho činnosti. Nehodnoceno 0 0 Internet, ostatní zemědělské subjekty v obci x - dotazník vyplněn, příp. vyplněn částečně 0 - vyplnění dotazníku odmítnuto

Vyhodnocení úspěšnosti dotazníkového šetření autorka omezuje na tato tvrzení23:

 V roce 2002 bylo osloveno 43 podniků PO na Hodonínsku24, alespoň uspokojivé výsledky byly zajištěny u 34 podniků. V r. 2009 se z celkového počtu 52 podniků PO zařazených do šetření odmítavě vyjádřilo 12 podniků. Tedy v obou letech dosahovala úspěšnost dotazníkové akce u podniků PO podobné hodnoty 79 % v roce 2002, resp. 76,9 % v roce 2009.  Z počtu 52 zemědělských podniků právnických osob na Hodonínsku v r. 2009 tvoří 50,9 % subjekty (tedy 27 podniků), u nichž se podařilo získat informace jak v roce 2002, tak i o sedm let později (plné srovnání). Tuto hodnotu nelze hodnotit jako výrazně nízkou – mnoho subjektů v r. 2002 neexistovalo, některé vinařské firmy v r. 2002 dotazovány nebyly. Navíc lze šetření r. 2009 charakterizovat jako úspěšné i v tom ohledu, že většinu velkých firem (dle výměry obhospodařované zemědělské půdy) – zejména akciových společností, se podařilo do dotazníkového šetření zapojit.  Existuje i část podniků (23,1 %), u kterých autorka s dotazníkovým šetřením v roce 2009 úspěšná nebyla a data o jejich zemědělském podnikání nezajistila. Jedná se převážně o menší společnosti s ručením omezeným. Naprosté minimum z nich tvoří déle existující subjekty – tedy v tomto případě ty, které hospodařily i v r. 2002. Přesto právě nižší úspěšnost v malých, nově vzniklých podnicích lze hodnotit jako slabou stránku šetření. Vzhledem ke skutečnosti, že některé základní údaje o zemědělských firmách jsou dohledatelné v databázích příjemců zemědělských dotací, na webových stránkách firem, Obchodním rejstříku a Sbírce listin (www.justice.cz) se autorka rozhodla údaje o podnicích, které by jinak byly zařazeny ve skupině „nehodnoceno“ do textu práce (byť mnohdy jen okrajově) zařadit.  Ochota k zapojení se do dotazníkového šetření (paradoxně navzdory rostoucímu náporu byrokratických povinností a celkově mírně nižší úspěšnosti šetření u podniků PO v r. 2009) byla u vedoucích pracovníků zemědělských firem v r. 2009 autorkou pociťována jako spíše vyšší ve srovnání s r. 2002 (a to i v podnicích, kde se personální vedení za poslední roky neměnilo). Významně méně se vyskytovala u zemědělců obava z možného zneužití poskytnutých údajů, podařilo se zajistit údaje od většího počtu velkých firem. Menší ochotu ke spolupráci při sběru informací v terénu prokazovaly subjekty v obcích, kde současně podnikalo několik vzájemně si konkurujících, příp. dokonce znepřátelených zemědělských firem (Čejč, Hrubá Vrbka; v šetření r. 2002 případ obce Lipov).

23Vzhledem k omezenému početnímu vzorku dotazovaných firem, pestrosti zjišťovaných témat a celkovému charakteru dotazníku není účelné vyhodnocovat míru úspěšnosti zodpovězení jednotlivých částí dotazníku. 24 Jednalo se o všechny zemědělské podniky PO dle údajů Zemědělské agentury v Hodoníně v r. 2002. Z podniků právnických osob, které v r. 2002 existovaly a osloveny nebyly, se jedná o některé vinařské firmy, u kterých pěstování vína bylo doplňkem pracovní činnosti v r. 2002; v r. 2009 vinařské firmy z řad příjemců přímých plateb zahrnuty byly, údaje z r. 2002 byly upraveny tak, aby zaručovaly vzájemnou srovnatelnost s rokem 2009.

Závěrem této kapitoly lze poukázat na markantní rozdíl v dosažitelnosti dat za zemědělské podniky v současnosti ve srovnání s roky před vstupem ČR do EU a to zejména díky existenci databází na Portálu farmáře. Zatímco před rokem 2004 bez souhlasu vedení podniku se ani odborná veřejnost nedozvěděla o podniku vůbec nic, v současnosti lze prostřednictvím údajů běžně dostupných i laické veřejnosti na internetu získat základní informace o příjemcích dotací (především podniků právnických osob) v jednotlivých letech, za některé podniky lze dokonce na internetových stránkách Obchodního rejstříku a Sbírky listin získat výroční zprávy obsahující hospodářské výsledky v příslušném roce. Představu si lze učinit o hektarové výměře podniku (s odvozením od výše přímých plateb za konkrétní podnik), výrobním zaměření podniku (konvenční versus ekologický podnik, platby na vybrané komodity – víno, zelenina apod.); u ekologicky hospodařících jsou detailní informace k dispozici v Seznamu ekologických zemědělců k 31. prosinci konkrétního roku na internetových stránkách MZe ČR. Přestože dle slov vedoucí Agrární komory v Hodoníně ještě v r. 2009 jen minimum soukromých zemědělců komunikuje běžně e -mailem, lze tvrdit, že počítačová gramotnost představitelů místních zemědělských firem se zvyšuje, u společností právnických osob je komunikace prostřednictvím e -mailu většinou samozřejmostí. Za poslední roky přibylo podniků provozujících své webové stránky (typické pro vinařské firmy provozující e - shopy či větší podniky), ze kterých lze také čerpat (mnohé z nich uvádí sekci „O nás“ přinášející základní charakteristiku podniku). Také u obcí a měst Hodonínska nastal v oblasti informovanosti obyvatel o dění v konkrétní obci jednoznačný pokrok, naprostá většina obcí má svoje webové stránky (což nebylo vůbec samozřejmé v roce 2002), vydává radniční periodika či obecní zpravodaje - podle Červenkové (2011) nevydává obecní periodikum pouze 18 % obcí okresu (jedná se především o nejmenší obce, specifikem je město Dubňany, kde místní periodikum nahradila kabelová televize).

3 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMU ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOVA Z POHLEDU RURÁLNÍCH STUDIÍ

Zemědělství jako jedna z nejstarších činností člověka tvořilo odjakživa nedílnou součást prostoru, ovlivňovalo krajinu a bylo spjato s každodenním životem lidí - obyvatel venkova. Představuje tedy složitý komplex problematik ekonomického, sociálního, kulturněhistorického charakteru, vedle přírodovědných disciplín se mu věnují také disciplíny technické a společenské – a to jak na bázi historické metodologie (archeologie, historie), tak na bázi současného empirického výzkumu (zemědělské vědy, ekonomie, geografie, etnologie, sociologie, ekologie, sociální ekologie apod.). Podobně jako obsah pojmů zemědělství či venkov procházely i jmenované vědní disciplíny nejrůznějšími proměnami. Cílem této kapitoly je pouze stručně charakterizovat současné zaměření geografie zemědělství jako součásti rurální geografie, resp. rurálních studií a zejména nastínit témata aktuálního výzkumu zemědělství a venkova. Jelikož řada témat souvisejících obecně jak se zemědělstvím, tak i se širší problematikou venkova je zkoumána badateli různých vědních oborů, stejné jevy a procesy bývají popisovány často z více pohledů. Kapitola práce věnovaná literárnímu přehledu se snaží napříč jednotlivými vědními obory nastínit častá témata, na něž se soustředí pozornost autorů s tím, že důraz je kladen na práce geografů a výstupy vědeckých pracovníků ostatních oborů, jež mohou být pro geografy přínosné a zajímavé. Pozornost je dále věnována aktuálním a s předkládanou prací souvisejícím problematikám. Cílem autorky není podat vyčerpávající popis vývoje výzkumného zaměření rurální geografie – podrobný přehled o historickém vývoji české a světové geografie zemědělství v systému geografických věd podávají Jančák (2003) a Bičík (2005), Věžník (2008); debatu o posunu v přístupech v geografii zemědělství (o předmětu studia a metodách) v posledních cca dvaceti letech do současnosti nastínili již Bowler, Ilbery (1987), dále Morris a Evans (1997, 2004), k přehodnocení pohledu na geografii zemědělství nabádá již příspěvek Atkinse (1988). Z příspěvku Woodse (2009) je zřejmé, že existují různé přístupy k objektu studia nejen lišící se v čase, ale vycházející z odlišných historických kořenů konkrétních zemí vytvářející i v současnosti odlišné „rurální geografie“.

3.1 Přehled výzkumného zaměření geografie zemědělství

Podobně jako řada vědeckých disciplín procházela v minulosti i geografie - tedy i humánní geografie včetně geografie zemědělství jako její dílčí disciplíny řadou změn týkajících se objektů studia, používaných metod a hlavních témat, na něž se soustředí pozornost autorů. Stejně tak jako nemůžeme zemědělce či zemědělství obecně vytrhnout z kontextu jeho vzájemných vazeb s krajinou a to jak na lokální, tak i na globální úrovni, tak i geografie zemědělství není disciplínou nacházející se ve vzduchoprázdnu zůstávajíc neovlivněna ostatními geografickými i negeografickými vědeckými disciplína u nás i v zahraničí. Velmi stručně lze posun zájmů odborné veřejnosti zkoumající problematiku zemědělství charakterizovat následovně: do poloviny dvacátého století v odborné literatuře věnované zemědělství, resp. venkovu a krajině převažují popisné práce věnující se prostorovému

23 uspořádání zemědělských aktivit na lokální a globální úrovni s důrazem na vliv činnosti člověka na krajinu a působení přírody na společnost. Pro období po druhé světové válce je typická dominance témat věnující se klasifikaci jednotlivých typů hospodaření v jednotlivých oblastech světa, typologii zemědělství na základě příznačných znaků zemědělských podniků či oblastí a využití země (land use), systémům rajonizace zemědělské výroby z hlediska optimálního využití místních přírodních a ekonomických podmínek. Přehled přístupů v typologii světového zemědělství podává např. Grigg (1969). Tyto snahy o vědeckou generalizaci na první pohled odlišných způsobů hospodaření přinesly na mezinárodní úrovni vedle zdokonalení metodologického přístupu ve vymezování typů světového zemědělství i mnoho praktických efektů např. v hodnocení možnosti produkce potravin v době početního nárůstu světové populace způsobeného demografickou revolucí. S poklesem významu zemědělství ve vyspělých ekonomikách západní Evropy a Severní Ameriky bezpochyby souvisí i posun v geografickém studiu zemědělství v těchto zemích, do kterého již začátkem osmdesátých let začínají pronikat nová témata zaměřená na sociální otázky (zaměstnanost v zemědělství, sociodemografická situace v zemědělství, vlastnické vztahy k půdě, bydlení na venkově). Geografie zemědělství (agricultural geography) se tak v této části světa posouvá ke geografii venkova (rural geography) nejen výběrem témat, ale i novými metodami dříve typickými např. pro urbanisty, sociology nebo ekonomy, podle Jančáka (2003) se stává její významnou součástí. Dřívější pomyslné rovnítko mezi pojmy zemědělský a venkovský, resp. zemědělství a venkov se transformuje do nové úrovně vztahů, v rámci kterého bývá zemědělství pojímáno pouze jako jedna z mnoha lidských aktivit ve venkovském prostoru.

3.1.1 Přehled literatury k problematice zemědělství a venkova

Z výše uvedeného je zřejmé, že problematika studia zemědělství a venkova je nesmírně široká. S cílem popsat literaturu námětově související se autorka dále snaží omezit výčet autorů a jejich prací převážně na období po r. 198925.

3.1.1.1 Publikace k problematice vymezování venkova

Snad každý, kdo se problematice venkova začíná věnovat – ne jinak tomu bylo i v případě této práce, je postaven před otázky týkající se vymezení venkova, resp. jeho definic. Ty se liší dle Binka a kol. (2009) přístupy založenými velmi často na velikosti sídel s aspektem na demografii a s úzkou vazbou na prostorovou strukturu, dále lze při vymezování venkova vycházet z charakteru krajiny nebo sídel a charakteru života v nich. Venkov, resp. venkovské obce tak v definicích vymezujeme oproti městu - v některých případech i s definováním přechodové kategorie sídel mezi vesnicí a městem, přičemž existuje mnoho pohledů i v rámci jednotlivých disciplín, které tuto problematiku

25 Některé starší publikace mohou být vzhledem k odlišným celospolečenským podmínkám panujícím v tehdejším Československu - i přes jejich nesporně vysokou odbornou úroveň - využity jen částečně.

24 pro konkrétní účely zpracovávají. Významům, které spojujeme s pojmy „venkov“ či „venkovský“ a míře jejich relevance v současném světě se věnuje Woods (2011). Mezi klíčové publikace z osmdesátých let, v nichž se autoři pokoušeli sumarizovat přístupy v definování venkova nejen v našich podmínkách, lze považovat především práce Slepičky (1981) a Votrubce (1980), Andrleho a Srba (1988). Podrobný přehled o způsobech vymezování venkova především na základě počtu obyvatel v české a slovenské geografické literatuře 20. století podává Kubeš (2000). Z mladších autorů se v České republice problematikou vymezení venkovského prostoru a jeho typologií opakovaně ve svých pracích zabývá zejména socioložka Maříková (2006, 2007), která jednotlivé přístupy a kritéria „venkovskosti“ uspořádává do systému včetně vyhodnocení jejich aplikovatelnosti. Z dalších autorů pak lze jmenovat osobitou práci nabízející typologii venkovského prostoru Perlína (1998) a pracovní výstup Bednaříkové, Hlavsy a Štolbové (2007). Zajímavým přínosem pro teoretické práce hledající rozhraní mezi venkovským a městským prostorem může být i příspěvek Vobecké (2006 26 . Systematičtěji se problematice možného vymezení venkova po metodologické stránce věnovali slovenští autoři Fáziková (1999) a zejména Hurbánek (2004a, 2004b, 2008), který poukazuje na ošidnost různých přístupů, resp. nesoulad mezi prostorovým a neprostorovými aspekty sídelního systému v kontextu vymezování venkova. Vzhledem k disbalanci mezi definováním venkovského prostoru s pomocí prostorových kritérií 27 a způsoby jeho vymezení na základě neprostorových (sociálních, kulturních znaků, legislativních kritérií) je zřejmé, že venkov definovaný na základě čistě prostorových (geografických) znaků nemusí vykazovat sociální znaky venkovskosti a naopak. Cenným příspěvkem k diskuzi o konceptu venkova v geografických vědách je pak zejména článek Chromého a kol. (2011), nabádá k zamyšlení nad proměnami venkova jako takového, resp. k hledání nových přístupů k venkovu zejména s využitím kvalitativních kritérií v jeho vymezování i v dalším jeho studiu. Zájem o „měkké faktory“ venkovského rozvoje bude jistě ze stran badatelů v budoucích letech vzrůstat, jak nepřímo vyplývá i ze závěru této práce. Z pestré škály autorů diskutujících o způsobech nalézání odpovědi na otázku „co je vlastně venkov?“ je více než zřejmé, že jednoznačnou, exaktní a univerzálně platnou odpověď nenajdeme. Metodika pro vymezení venkovského prostoru tak není jednotná, přístupy se liší v závislosti na účelu, době vzniku, neměnnosti v čase či míře komplexnosti, ale také na hierarchické úrovni územní jednotky, pro kterou venkovský prostor definujeme28. Samotné vymezení venkova však v řadě prací je pouze prvním krokem k jeho dalšímu studiu. Pro účely této disertační práce byly klíčové publikace těch autorů, kteří se

26 Hodnotí znalosti francouzského přístupu ve vymezení venkovských oblastí využívajících intenzity dojížďkových proudů a zamýšlí se nad aplikovatelností podobného modelu v našich podmínkách. 27Pojímají venkov jako periferii sídelního systému, pro kterou je typické extenzivní využití půdy, malá hustota osídlení, izolovanost apod. 28S příkladem jedné účelové klasifikace venkovských oblastí na úrovni okresů ČR se lze setkat v publikaci Z. Bednaříkové (2007). Autoři (zaměřením především ekonomové) na základě shlukové analýzy a analýzy hlavních komponent rozdělili okresy ČR dle četných zemědělských a socioekonomických charakteristik do čtyř kategorií. Okres Hodonín podobně jako Břeclavsko, Znojemsko či okresy na Hané spadá dle jejich metodiky do oblastí s významným zemědělstvím a méně příznivými socioekonomickými podmínkami.

25 ve svých pracích snažili maximálně propojit studium českého venkova a jeho rozvoje se zemědělskou problematikou, případně navíc byly věnovány regionu jižní Moravy, resp. Hodonínska. Tyto práce lze pro účely této kapitoly rozčlenit do několika odlišných tematických skupin 29 odrážejících vlastně i funkce resortu zemědělství v národním hospodářství30.

Jedná se o :  práce zaměřené na vývoj a postavení zemědělství v České republice (věnované zemědělci jako producentovi - viz podkapitolu 26)  práce se sociální tématikou (zaměřené na zemědělce jako člověka – viz podkapitolu 28)  práce s environmentální tématikou (popisují zemědělce ve svém prostředí – viz podkapitolu 30).

3.1.1.2 Přehled literatury zaměřené na vývoj a postavení českého zemědělství

Změny celospolečenských poměrů po roce 1989, které zásadním způsobem ovlivnily polistopadový vývoj agrárního sektoru, si vyžádaly celou škálu odborných publikací věnovaných procesu transformace zemědělství. Mezi první příspěvky k tomuto tématu lze řadit práce Hudečkové, Lošťáka (1993), Hudečkové (1995). Z prací předních geografů, kteří se opakovaně zabývali průběhem a dopady transformačního procesu v ČR a jeho regionálními diferencemi, lze uvést publikace Götze (1994), Věžníka (1995, 1999) a Bičíka (1996, 2001) a Jančáka (1997, 2003), dále společné práce Bičíka a Götze (1996), Götze a Jančáka (1997) a Bičíka V. Jančákem (2005), Věžníka a Bartošové (2004), Věžníka (2005). Ze zahraničních autorů se tématu věnoval Elzakker (1994), v středoevropském měřítku se změnami v agrárních systémech zabývá Turnock (2001). Geografové našli uplatnění dále při četných terénních výzkumech zaměřených na transformační změny u zemědělských podniků v jednotlivých okresech či krajích - např. Reinöhlová (1993), přičiněním studentů brněnského Geografického ústavu byl popsán stav po transformačním procesu v regionech jižní Moravy. Tato práce významně navazuje na diplomovou práci autorky věnované transformačním procesům v zemědělství na Hodonínsku - Štěpánková (2003), z dalších autorů píše ještě o transformačním období v českém zemědělství např. Vrbík (2006), J. Ptáček (1996). Pro české prostředí mohou být inspirací a příležitostí pro srovnání průběhu a výsledků transformace zemědělství v jednotlivých regionech práce slovenských geografů - především Spišiaka (1994), rigorózní i disertační práce Némethové věnované okresu

29 Z podstaty geografie jako vědní disciplíny na pomezí věd přírodních a společenských jsou publikace a příspěvky geografů uvedeny v rámci níže uvedených skupin, neboť rurální geografie zkoumá prostorové rozmístění a vztahy rozličných fenoménů – zahrnujících podmínky přírodní, ekonomické, sociální, kulturní či s vazbou na životní prostředí. 30Současně je třeba si uvědomit, že mnohé práce je velmi obtížně takto zařazovat, ať už se jedná o literaturu zaměřenou na jevy, které již ze své podstaty mají plošnější charakter (jako např. literatura věnující se transformaci ekonomiky, globalizaci a jejím vlivům apod.) či jsou námětově natolik specifické, že pokus o jejich tematické zarámování do níže uvedených skupin postrádá smysl.

Nitra (2000, 2007) či příspěvky Mintálové (2005a, 2005b) zacílené na Prešovský kraj. Pohled na transformační proces v ČR v komparaci se změnami v agrárním sektoru ve vybraných zemích východního bloku31 nabízí článek Bauna, Kouby, Marka (2009) – jejich příspěvek podobně jako Banski (2003), Kovacs (2003) ukazují, že jednotlivé země vykazovaly odlišné počáteční podmínky z hlediska organizační struktury zemědělských podniků, i intenzita změn, jimiž sektory procházely, se značně lišila. Vstup ČR do EU, resp. implementace pravidel SZP do našeho prostředí odstartovaly podobně jako přijetí legislativních opatření v r. 1991 a 1992 a následný transformační proces v zemědělství mnoho zásadních změn. Již před r. 2004 je často diskutována otázka připravenosti českých zemědělců na přijetí pravidel SZP a nastavení podmínek sjednaných vládou pro české zemědělce - Kraus a kol. (1997, 1998), Papež (2003). Zásadní změny v resortu zemědělství po vstupu do EU bilancoval již „rok poté“ řešitelský kolektiv pracovníků VÚZE pod vedením jeho tehdejšího ředitele Vaňka (2005), dále zhodnocení stavu a přizpůsobení evropským pravidlům přinášejí ve svých příspěvcích Divila, Doucha (2005), Doucha (2006), Doucha, Foltýn (2008), Fišera (2004). Přínosem jsou i vysokoškolská skripta Neumanna, Lukáše (2000), přehledné publikace či informační příručky určené nejen pro odbornou veřejnost osvětlující řadu nových termínů v oblasti fungování SZP jako např. práce Pěluchy a kol. (2006, 2008) či europoslance Fajmona (2005). Vzniká celá řada příspěvků k dosavadnímu i perspektivnímu vývoji SZP. Z pohledu geografa lze za pozitivní skutečnost považovat rostoucí počet mezinárodních projektů zaměřujících se na srovnávání vybraných venkovských regionů členských zemí32. Pozornost se výrazným způsobem dále věnuje hodnocení dopadů vstupu do EU na české zemědělce – často skrze popisování nových možností a statistické vyhodnocování využívání evropských programů a fondů. Jedná se o práce např. Hudečkové, Lošťáka (2004), Hrabánkové (1999, 2001, 2004), Jetmara (2007). Na území krajů Jihomoravského a Vysočiny se problematice využívání evropských fondů v jednotlivých okresech věnovali Hubl, Štěpánková a Štokinger (2005). Inspirací mohou být i zkušenosti ze sousedního Slovenska, jak je předkládají příspěvky Buchty, Federičové (2008, 2009), Buchty (2013). Téma vlivu a konkrétních dopadů SZP se objevilo poměrně brzy i mezi náměty diplomových a disertačních prací – Rousková (2006), Březinová (2007), Svobodová (2010). Přínos geografů lze opět spatřovat v hodnocení dopadů implementace SZP na české a moravské zemědělce v menších územních celcích - např. Konečný věnující se Vsetínsku (2008), Marešová (2008) popisuje situaci na Šumpersku. Regionálním

31Ze studií hodnotících agrární systémy našich sousedů lze dále jmenovat - Hancvencl, Šuchman (1999), srovnání českého zemědělství s evropskými zeměmi nabízí Studie VÚZE (1995), Tangermann, Tarditi, Buckwel (1995), studie VÚEPP (1997), zemědělství deseti přistupujících zemí střední a východní Evropy hodnotí práce Poschlela a Lukase (2004). 32Nespornou výhodou pro práce následné jsou (navzdory mnohdy mírně se odlišujícím metodikám tvorby dat) jednotná nařízení v oblasti pravidel statistických zjišťování u zemědělských podniků států Evropské unie (s obdobou mnohých našich statistických šetření se setkáme i v ostatních členských státech – jde např. o plošná šetření u zemědělských podniků v r. 2010, šetření o vinicích v r. 2009, statistické zjišťování o sadech apod.), také souhrnné zprávy o stavu českého zemědělství „Zelené zprávy“ nejsou jen specifikem ČR (např. Grüner Bericht v Rakousku, Agrarpolitischer Bericht v Německu, Zelená správa na Slovensku apod.).

27 diferencím vybraných zemědělských ukazatelů v období po vstupu ČR do EU se věnuje příspěvek Věžníka, Beneše a Konečného (2011). I když některé výše uvedené práce obsahovaly praktické zkušenosti zemědělců s implementací SZP (velmi často je akcentována existující disproporce ve výši přímých plateb mezi starými a novými členskými státy), postojům českých zemědělců k SZP je věnována na rozdíl od zahraničí malá pozornost. Chybějící analýzu vývoje postojů českých zemědělců vůči SZP od konce devadesátých let do r. 2011 na základě studia řady dokumentů doplňuje zdařile práce Duspivy (2012a), úžeji zaměřeným příspěvkem zaměřeným výlučně na percepci SZP našimi zemědělci je článek Korába (2012), který se zaměřil na producenty vína a jejich hodnocení Společného trhu s vínem. Na změny, které přinesla SZP EU do zemědělského podnikání různých regionů se zaměřují i autoři v zahraničí – z nejnovějších příspěvků se jedná o např. článek Viaggiho a kol. (2013), cennou inspirací mohou být zejména po stránce metodiky prováděných výzkumů a teoretických přístupů k řešeným problematikám33.

3.1.1.3 Přehled literatury věnující se sociální problematice v zemědělství

Mezi práce se sociální tématikou lze řadit četné publikace převážně sociologů, geografů a demografů věnující se obecně osídlení venkova, obyvatelstvu venkova včetně jeho zemědělské složky. V oblasti výzkumu venkovského osídlení se velmi často setkáváme s tématem populačního vývoje venkovských obcí – např. Andrle, Srb (1987), Mládek a kol. (1998), Podolák (1999), Kubeš (2000), Zubriczký (2004), Maříková (2005), Svatošová (2008). Často se jedná u zejména menších obcí o jejich postupné vylidňování, které s sebou nese řadu převážně nepříznivých změn v oblasti demografické struktury (např. stárnutí venkovské populace34). Sociálním a ekonomickým dopadům stárnutí venkovské populace se věnují např. Chovancová, Mládek (1996), ve vybraném mikroregionu na území Hodonínska pak Štěpánková (2004). Generační proměny zemědělské populace v českém prostředí analyzovaly Boháčková, Hrabánková (2013). Celospolečenské změny, které přinesla transformace ekonomiky po r. 1989, zasáhly také obyvatelstvo venkova, přičemž zemědělskou populaci lze považovat za tu část venkovského obyvatelstva, které se změny dotkly ve výrazné míře. Po celé polistopadové období se setkáváme s trvalým meziročním poklesem počtu pracovníků v zemědělství, na regionální změny v zaměstnanosti v agrárním sektoru se zaměřili např. Spišiak, Baričová (1995), Spišiak, Švoňavec, Marták (1998). Právě dlouhodobé snižování počtu pracovníků v zemědělství společně s dalšími charakteristikami typickými právě pro resort zemědělství

33Vedle prací vztahující se přímo k SZP bylo pro předkládanou práci užitečné seznámení se s publikacemi popisujícími trendy v zemědělské výrobě. Vedle materiálů vydávaných Ministerstvem zemědělství (Zelené zprávy, Situační a výhledové zprávy), Státním zemědělským intervenčním fondem či Českým statistickým úřadem bylo využito publikace autorského kolektivu pod vedením profesorky Bečvářové (2008) hodnotící stav agrárního sektoru v oblasti rostlinné a živočišné výroby za delší časové období, a která se zároveň stala populární i u samotných zemědělců. 34Různé stránky života nejen seniorů, ale i mladých lidí na našem venkově je ústředním tématem publikace Český venkov 2004 z autorské dílny kolektivu pracovníků Sociologické laboratoře pod vedením V. Majerové.

(cyklické trendy v nezaměstnanosti, spjatost s venkovem, stárnutí zemědělské populace) dotvářejí specifičnost problematiky agrárního trhu práce i jeho studia (Whitener, 1989). Ze společenského hlediska transformace zemědělství určitě odstartovala změny vedoucí ve svém důsledku ke větší sociální diferenciaci mezi obyvateli vesnic. Různými dimenzemi sociálního postavení zemědělců (které zahrnuje socioprofesní postavení, příjem a životní úroveň zemědělců a jejich domácností, vzdělání, prestiž) se zabývala v 90. letech dvojice autorek Horská a Spěšná (1994, 1996), ve své doktorské práci Hudečková (2001). I pro české prostředí lze využít zkušeností slovenského autora Buchty, který se sociálním trendům na venkově se zaměřením na zemědělskou populaci dlouhodobě věnuje (1999, 2003, 2005, 2007, 2008). Výrazné proměny doznalo sociální postavení zemědělců především výrazným poklesem jejich mezd ve srovnání s ostatními pracovníky národního hospodářství – mzdovou disparitou v zemědělství a komparací průměrných mezd zemědělců s průměrnými mzdami v ostatních resortech i národním hospodářství se zabývali zejména pracovníci VÚZE Drlík a Sokol (1994); Divila (1995) rozšiřuje problematiku příjmů u zemědělské populace na hodnocení změn v příjmové situaci zemědělských domácností. Na Slovensku se tématu mj. věnovaly např. Mechírová a Zoborská (1999), Moravčíková, Hanová, Klimentová (2007). Regionálním aspektům mzdové disparity mezi pracovníky agrárního sektoru a ostatních pracovníků národního hospodářství, včetně metodiky jejího sledování je věnován příspěvek Boháčkové a Hrabánkové (2008). Pokud jde o příjmy zemědělců – zejména hospodářů z kategorie fyzických osob, lze předpokládat, že jejich celkové příjmy po r. 2004 v souvislosti s nárůstem finančních podpor do zemědělství vzrostly. Uvážíme – li další snižování zaměstnanosti v zemědělství v ČR po roce 2004, pak tvrzení „sociální dopady SZP byly pozitivní či přinejmenším neutrální“ (Baun, Kouba, Marek 2009, s. 271) nelze aplikovat na zemědělskou populaci jako celek. Příjmová úroveň obyvatel venkova, resp. jeho zemědělské složky je dále jedním z objektivních ukazatelů (byť mnohdy pro nedostupnost potřebných dat za zemědělské a nezemědělské činnosti obtížně měřitelným indikátorem - Hill 2008 citovaný v Ackrill 2008, s 19) vypovídajícím o kvalitě života. Nad skupinou indikátorů, které mohou sloužit k měření kvality života v kontextu životních podmínek na české vesnici, se zamýšlí ve svých příspěvcích Pospěch, Delín, Spěšná (2009a, 2009b). Koncem devadesátých let v souvislosti s rozvojem genderových studií a feministických teorií - Little, R. Panelli (2003), se začaly v odborné literatuře objevovat častěji otázky týkající se postavení žen v zemědělství i na venkově, tedy v prostoru, jehož „kulturní klima“ je ovlivněno v obecném smyslu tradicionalismem a konzervativním myšlením (Buller, Hoggart 2004), v němž nerovnosti mezi pohlavími jsou utvářeny a podporovány (Little, Austin 1996, s. 110). Vedle pracovních podmínek žen v resortu zemědělství, jak je ještě v předlistopadovém období popisují příspěvky Majerové (1989), Buchty (1990), se objevují práce popisující postavení žen na venkovském trhu práce, v rodině i venkovském prostředí. Vybrané aspekty jejich postavení jsou pak nazírány v analýzách využívajících dotazníkových šetření prostřednictvím mužské a ženské optiky především autory z řad žen – Horská, Spěšná (2000), Maříková (2001a, 2001b, 2001c),

Maříková, Pavlíková (2005), roli žen - zemědělkyň v ekologickém zemědělství sledovala na konkrétních příkladech Marvanová (2010). Proměny vztahu zemědělců a ostatních obyvatel venkova v průběhu dvacátého století jsou tématem příspěvku Drlíka (2007), na území okresu Hodonín mu zejména s důrazem na období po roce 1989 byla věnována pozornost v článku Svobodové (2009). Vztah zemědělců k veřejnému dění v obcích regionu je zde hodnocen na příkladu jejich angažování se v obecních zastupitelstvech. Aktivita zemědělců v zapojení se do místní politiky může být mimo jiné považována za charakteristiku souvisící s jejich sociálním kapitálem. Právě studium sociálního kapitálu obyvatel venkova je v oblasti rurální sociologie určitě dalším aktuálním tématem a možná i klíčem k pochopení sociální diferenciace obyvatel venkova včetně zemědělců samotných – z příspěvků s tímto námětem lze jmenovat např. práce Hudečkové, Lošťáka (2003, 2004), Chaloupkové, Bjørnskova (2002). Problematika sociálního kapitálu zemědělců do značné míry souvisí s prosazováním jejich zájmů - a to jak na lokální úrovni - k nejnovějším příspěvkům patří článek Delína (2012) věnující se angažování zemědělců v místních akčních skupinách, tak i na úrovni celonárodní35.

3.1.1.4 Přehled prací s environmentální tématikou

Vnímání vzájemného vztahu zemědělství a životního prostředí prochází řadou výrazných změn zejména v posledních letech, kdy na zemědělskou činnost již není nahlíženo jen jako na činnost zajišťující výhradně produkci potravin, ale též jako na službu zajišťující funkce mimoprodukční; této skutečnosti odpovídá nejen orientace SZP posilující opatření ve prospěch životního prostředí, ale také pestrost a rostoucí množství příspěvků či odborných prací na toto téma. Mezi aktuální a často vyskytující se náměty s vazbou na obsah kapitol předkládané práce patří zejména příspěvky k ekologickým dopadům SZP, ekologickému zemědělství a ostatním agroenvironmentálním programům a opatřením, percepci environmentálních problémů a rizik u samotných zemědělců, dále pak práce věnované využívání zemědělských surovin jako alternativních zdrojů energi 36 . Konceptu „multifunkčnosti“, jeho teoretickému vymezení i významu v rámci SZP se věnovala Brožová (2009). Vztahem současného českého, resp. evropského zemědělství a životní prostředí, jehož ochrana je jedním ze základních předpokladů trvale udržitelného rozvoje zemědělství se ve svých pracích zabývali Ungermann (1993), Hron (1991), Ulčák, Pall (1999), dále pracovníci VÚZE Doucha (1993) a Pražan (1993, 1994, 1997) a to nejenom v rovině

35Přestože zemědělská problematika už dávno nepatří mezi klíčové otázky ovlivňující českou politickou scénu, a ani zemědělci již nejsou významnou voličskou skupinou, za jistě zajímavé nejen pro zemědělce samotné lze považovat práce autorů zabývající se zemědělstvím a venkovem z hlediska politologie jako např. Blažka (2001, 2002) a Čmejrka (1998, 2001); spektrum názorů politických stran na řešení agrární otázky na pozadí společenských změn ve venkovském prostoru v první polovině devadesátých let analyzuje ve svém příspěvku Hudečková (1995). 36Mezi témata přínosná zejména pro zemědělce samotné lze pak řadit příspěvky věnované praktickým požadavkům na hospodaření v souladu s nově přijímanými legislativními opatřeními v souvislosti např. s cross compliance, nitrátovou směrnicí, welfare zvířat apod. - kapitola se však publikacím tohoto druhu nevěnuje.

30 teoretické, ale i při přípravě podkladů pro tvorbu agrární politiky v této oblasti. Komplexní pohled na interakci mezi zemědělstvím a životním prostředím se pokouší prezentovat dále studie VÚZE vzniklá předkladem práce Cammaraty (1997). Tato práce zároveň přináší historický přehled vývoje zemědělských politik vůči životnímu prostředí v rámci EU a nastiňuje úroveň konkrétních environmentálně příznivých opatření SZP v jednotlivých obdobích. Očekávanému vstupu českého zemědělství do EU z ekologického pohledu se věnují příspěvky Ungermanna (2002), Řepy (2002), Douchy (2005), scénáře pravděpodobných ekologických dopadů (příležitostí i možných rizik) po implementaci podmínek SZP do českého prostředí odhadují dále Konečný a kol. (2004) - tato publikace z dílny Hnutí Duha se mimo jiné pokouší nabídnout konkrétní doporučení pro českou vládu, jakými směry postupovat a jak nejlépe využívat prostředků určených k rozvoji venkova ke zlepšování stavu životního prostředí. Jak se politika ochrany životního prostředí inkorporovaná v SZP odráží v českém zemědělství, shrnuje ve své diplomové práci Duspiva (2012b). Tématika obecného vztahu zemědělství a životního prostředí37 včetně problematiky trvalé udržitelnosti nenachází mezi českými geografy příliš velké odezvy. Časté nejsou ani geografické práce zabývající se vlivem zemědělců na krajinu – na tomto místě lze alespoň připomenout příspěvky Kabrdy, Jančáka (2006), Novotné (2000, 2008), Cetkovského a Martináta (2004), na Slovensku pak Drgoni, Dubcové a Kramárekové (1998). Z prací autorů mimo geografii lze jmenovat např. publikaci Šarapatky, Niggliho et al. (2008), okrajově se ochranou krajiny zemědělci zabývají v ojediněle pojaté publikaci Lapka, Gottlieb (2000). Značně širokou skupinu příspěvků s environmentální tématikou tvoří práce věnované ekologickému zemědělství, které se od začátku devadesátých let začíná prosazovat v ČR; v devadesátých letech se jeho výměra ve státech EU téměř ztrojnásobuje (Haring et al. 2001), na tuto alternativu ke konvenčnímu hospodaření začíná být nazíráno z různých perspektiv. Srovnávány jsou odlišné hektarové výnosy oproti konvenčnímu zemědělství, vyšší cena produktů i jejich kvalita, spotřeba energie v obou systémech, náročnost z hlediska potřeby pracovních sil, dopady na druhovou rozmanitost v zemědělské krajině, půdní vlastnosti apod. - studovány jsou jednotlivé indikátory 38 i zemědělské systémy (konvenční versus ekologický) jako celek. Ke klíčovým českým publikacím k tématu ekologického zemědělství patří dvoudílná, prakticky orientovaná učebnice Ekologické zemědělství I. a II. díl (Urban, Šarapatka a kol. 2003, 2005) a dále Bulletin VÚZE (2007), který se uvedenému fenoménu

37Praktickými otázkami (obnovou a údržbou krajinných prvků a biotopů, nejrůznějšími aspekty pozemkových úprav apod.) spojenými s ochranou přírody a krajiny v úzké vazbě na zemědělství se v českém prostředí dlouhodobě zabývá P. Sklenička. 38Právě v oblasti některých vybraných měřitelných environmentálních efektů ekologického zemědělství nad konvenčním jednoznačně „nevítězí“, jak se snaží doložit i vůči ekologickému hospodaření skeptičtější příspěvky Trewavase (2003), Vačkáře (2003); naopak organické zemědělství dosahuje lepší energetické efektivnosti, pokud jde o poměr výstupu energie k jejímu vstupu (Gomiero, Paoletti a Pimentel 2008; Vačkář 2003), zastánci ekologického zemědělství propagují jeho přínos jako celku.

31 věnuje na úrovni České republiky a nových členských zemí EU s tím, že prioritně řeší otázku nastavení dotačních podpor pro ekologické zemědělce v daných zemích39. V diskuzi nad ekologickým zemědělstvím postrádáme hojnější zapojení českých geografů – problematice ekologického zemědělství včetně jeho rozmístění ve vybraných regionech se věnovali Žufan ve své disertační práci (2007), Klapka, Klapková, Martinát, (2005a). Ve slovenském prostředí se nad geografickými a historickými aspekty rozvoje tohoto fenoménu ve svých příspěvcích zamýšlí Pavlićková (2002), Pavlićková, Spišiak (2003). Dalším početným okruhem literatury využívaným v této práci a současně vztahujícím se velmi úzce k problematice životního prostředí jsou práce pojednávající o obnovitelných zdrojích energie, především práce o využití biomasy v zemědělství. Jedná se o tématiku diskutovanou v současnosti velmi často z ekonomických hledisek 40 , kdy využívání biomasy pro energetické účely je konfrontováno s využíváním fosilních paliv v oblasti konečných cen, dotačních nástrojů státu pro podporu využívání energie z obnovitelných zdrojů apod. Z publikací k tomuto tématu je možné jmenovat skripta Ochodka, Koloničného a Brance (2007), práce Součkové (2002, 2005), přičemž jednotliví autoři hodnotí ekonomickou efektivitu pěstování a využívání biomasy značně různě. Využito bylo i publikací obecně zaměřených na energetické a alternativní plodiny jako např. přehledných prací Petříkové (2006), Havlíčkové a kol. (2008). Mezi geografy zatím nenašlo pěstování biomasy a zkoumání případných regionálních diferencí v jejím využívání velkého ohlasu. Z prací geografů, kteří se problematice využívání obnovitelných zdrojů energie věnovali, lze uvést teoretický příspěvek Cetkovského (2007), nad využíváním obnovitelných zdrojů energie se zamýšlí v konkrétních podmínkách Hodonínska také Svobodová (2006, 2009), téma prostorových aspektů pěstování energetických plodin se začíná objevovat mezí tématy studentských prací teprve nedávno (Dvořáková 2012).41 Množství způsobů, jakými může zemědělec aktivním způsobem ovlivňovat životní prostředí svého okolí, je i při nahlédnutí do výše uvedeného okruhu literatury patrné. Vedle ekonomických a politických nástrojů však velkou roli hraje osobní postoj každého farmáře. Současný přístup zemědělce ke krajině, jenž je s trochou nadsázky formován po staletí (ovlivněn hospodářským, technickým či politickým vývojem) je zajímavým tématem nejen pro sociology – ochotou zemědělců naplňovat funkce správců krajiny, percepcí jejich

39V kratších odborných příspěvcích se tomuto tématu věnovali Barták (1990), Kopeček (1994), Šarapatka (1995), Rozsypal (1999), Dlouhý (1999), Žufan (2001a, 2001b), Urban,. Hradil, Čech (2002), Hluchý (2008), Horáková (2002), Klvač (2002) a mnozí další. Odborné články z posledních let k tématice ekologického zemědělství psané pracovníky různých specializací lze hledat na webových stránkách Bioinstitutu, o.p.s. – společnosti založené v r. 2004 k zastřešení aktivit výzkumu a vzdělávání v ekologickém zemědělství v České republice a v zemích střední a východní Evropy. 40Cena zemědělských komodit se po dlouhé období jevila jako zásadní faktor ovlivňující využití biomasy pro energetiku, zároveň však se začínají objevovat názory, že v odvětvích energetiky a zemědělství, na jejichž pomezí se využívání biomasy pohybuje, selhávají tržní mechanismy více než v jiných odvětvích. Názory ekonomů i laické veřejnosti na celospolečenský význam energetického využívání biomasy v průběhu let 2004 – 2013 procházely značnými proměnami. 41Z geografického hlediska může být zajímavá publikace Havlíčkové, Wegera a kol. (2007), která vedle části definující potenciál biomasy a teoretické přístupy k jeho analýze, nabízí mapové přehledy poskytující informace o vhodnosti pěstování konkrétních energetických plodin v podmínkách Pardubického kraje.

32 vlastního chování se zabývali Lokoč (2009), Lokoč, Ulčák (2009), postoje zemědělců k pěstování energetických plodin analyzovali Lokoč, Hrala (2008), Hrala (2009).

3.1.1.5 Publikace zaměřené na region Hodonínska

V posledních dvaceti letech – zejména v souvislosti s aktivitou obcí uvolňujících ze svých rozpočtů prostředky k vydávání knih - vznikla celá řada publikací o regionu (jednalo se především o publikace prezentující historii jednotlivých obcí, turistické průvodce apod.). Na tomto místě jsou však připomenuty práce komplexnějšího zaměření a práce popisující region Hodonínska v návaznosti na problematiky řešené v předkládané dizertaci. Podrobnější výčet publikací věnující se přírodě i hospodářství zkoumaného okresu v různých obdobích dvacátého století včetně jejich krátkého zhodnocení zahrnula do své rigorózní práce Tomšíčková (2002). Fyzickogeografická charakteristika Hodonínska je tématem publikace Hubáčkové a kol. (1997) - jedná se o přehledný materiál výukového charakteru určený širší veřejnosti, ucelenější pohled na přírodní poměry Hodonínska nabízí dále úvodní kapitoly prací Zouhara (2008) a Štěpánkové (2003). Ze starších publikací pojednávajících o vybraných částech okresu lze jmenovat publikace Hurta (1970), Věžníka (1997) a Nekudy (1999). Historické změny ve využívání krajiny od poloviny 19. Století do roku 2006 na území okresu Hodonín podrobně zpracovali Havlíček a kol (2012), Havlíček, Chrudina a Svoboda (2012), Havlíček (2013) – bylo sledováno zastoupení jednotlivých druhů pozemků v rámci konkrétních geomorfologických celků regionu a procesy, které tyto změny ovlivňují. Na region Horňácka se při studiu krajiny s využitím znalostí GIS zaměřili Batelková, Kolejka a Pokorný (1996). Z aktuálních příspěvků, které se přírodním poměrům území věnují lze dále jmenovat příspěvek Malenové a kol. (2009)42 Klíčovými publikacemi věnovanými zemědělské výrobě v celém území okresu Hodonín před r. 1989 jsou práce Jančáře (1984) a Jančáře, Hájka, Koliby (1989), které popisují úspěchy socialistického zemědělství na konkrétních příkladech místních družstev a státních statků. Vedle údajů statistického charakteru (výměry jednotlivých subjektů a počty jejich pracovníků, výnosy obilovin apod.) přináší i popis průběhu kolektivizace v jednotlivých částech okresu a zejména konkrétní příklady „ze života“ jednotlivých družstev. Pohled na předlistopadové zemědělství velmi dobře doplňuje (uvážíme – li i mírnou tendenčnost výše uvedených prací) příspěvek Šťahela (2007). Zajímavost jeho příspěvku popisujícího sice poměrně malou část regionu spočívá podle autorky v tom, že se jedná o člověka, který je rodákem a aktivním zemědělcem z oblasti Horňácka, svůj region zná a zemědělství se v různých formách věnovala jeho rodina i v předchozích generacích. Příspěvek je pak souborem pamětí členů jeho rodiny na život na vesnici v průběhu dvacátého století až do devadesátých let.

42Již spíše jako doplněk k prognóze klimatu v oblasti jižní Moravy lze využít článek Mužíkové, Vlčka a Středy (2011) zaměřený na výskyt klimatických extrémů v jednotlivých moravských regionech – jako jedna z modelových lokalit byla vybrána obec Žarošice.

Situace v odvětví zemědělství po roce 1989 a problematika transformace zemědělství na Hodonínsku byla zpracována Štěpánkovou (2003), Věžníkem, Štěpánkovou (2004). Zemědělskou výrobou toho regionu se okrajově zabývala v rámci své geografické charakteristiky zahrnující obce mikroregionu Hodonín např. Tomšíčková (2002), za přínosné pro tuto práci lze hodnotit její charakteristiku místního potravinářského průmyslu. Informace o zemědělských podnicích regionu založené na terénních šetřeních lze dále čerpat z práce Mičkové (2009), která shromáždila údaje o ekoturismu v oblasti Bílých Karpat zahrnujících mimo jiné i část Hodonínska - práce informuje o ekologicky hospodařících subjektech v tomto prostoru. S problematikou turismu úzce souvisí práce Zouhara (2008), v rámci terénního šetření pokrývajícího celý okres analyzoval chataření, zahrádkaření, záhumenkářství a vinařství. Autor nezůstal pouze u terénního mapování, resp. typologie jednotlivých objektů souvisejících s těmito aktivitami, blíže se jednotlivým činnostem v místních historických souvislostech věnuje. O vinařství na Bzenecku a Čejkovicku pojednávají práce Hausera (2006), Hausera, Klvače, Ulčáka (2008), resp. Bařinové (2010), Pavkové (2011), práce vznikaly na podkladě terénních šetření a řízených rozhovorů s místními vinaři. Jedná se o sociologicky pojaté případové studie zachycující postoje současného moravského vinaře k trendům, resp. novým metodám v současném vinohradnictví, které ve svém důsledku ovlivňují jejich prostředí. Jednomu z největších výrobců vína v ČR – vinařskému podniku Templářské sklepy Čejkovice se věnuje ve svém příspěvku Kudová (2006) – analyzovány byly aktivity, kterými se podnik zabýval, a které ovlivňovaly jeho zisk. Obecně je tématika vinařství mezi autory studentských prací, příp. historických publikací poměrně častá – pohled na vinařství na Ždánicku v historických souvislostech představuje ve svém příspěvku Kotík (2007). Pro analýzu socioekonomických poměrů území lze vedle statistických údajů ČSÚ a Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) využít prací autorů Chmelaře, Touška (1997), Jaroše a Touška (1997), kteří se zabývali zejména transformací průmyslové výroby v okrese Hodonín a související problematikou trhu práce.43 O historii podnikání v okrese Hodonín pojednává strážnický historik Pajer (2005), jež je zároveň i autorem mnoha dalších knih o historii a současnosti obcí především na Veselsku. Jelikož okres Hodonín leží v oblasti moravsko-slovenského pomezí a vazby či spolupráci měst a obcí Hodonínska se sousedními slovenskými protějšky (intenzivní vazby najdeme především v oblasti center Hodonín-Holíč) můžeme hledat v řadě odvětví lidské činnosti, najdeme i literaturu věnující se vztahům mezi oběma národy na konkrétní místní úrovni. Intenzivní mezisídelní přeshraniční vazby dokládají práce Tomšíčkové (2002), Touška, Tomšíčkové, Kunce (2002) a především na celé moravsko-slovenské pomezí orientující se teoretické příspěveky Haláse (2002), Haláse, Řeháka (2008).

43 Pro rychlou orientaci v charakteristikách nezaměstnanosti v letech 2004-2009 lze využít práci Burdy (2010), která již vypracované přehledy indikátorů nezaměstnanosti v uvedeném období za celý okres Hodonín nabízí.

4 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA OKRESU HODONÍN

Okres Hodonín se nachází v jihovýchodní části jižní Moravy, sousedí s okresy Břeclav, Vyškov, Kroměříž, Uherské Hradiště, na Slovensku pak s okresy Senica a Trenčín. Vznikl podle zákona č. 36/1960 Sb. z 9.4. 1960 o územním členění státu spojením tří bývalých okresů Hodonín, Kyjov (bez obcí Koryčany, Jestřabice, Blišice, Lískovec, Osvětimany a Stupava) a Veselí nad Moravou (bez obcí Uherský Ostroh, Ostrožská Nová Ves, Ostrožská Lhota a Boršice). Takto fungoval až do konce roku 2002, k 1. 1. 2003 vstoupilo v platnost nové územně správní uspořádání. Nyní na území okresu Hodonín působí tři obce s rozšířenou působností (ORP) – Hodonín, Kyjov a Veselí nad Moravou. Od počátku roku 2007 bylo sesouladěno území okresu s územími správních obvodů ORP a k okresu Hodonín přibyla obec Mouchnice z okresu Vyškov.

Obr. 2 Poloha okresu Hodonín v rámci České republiky

Okres Hodonín má rozlohu 1099 km2 a podle velikosti zaujímá čtvrté místo v rámci Jihomoravského kraje za okresy Znojmo, Břeclav a Brno - venkov. Podle SLDB v roce 2011 zde žilo 156 517 obyvatel, což je o cca 4 tisíce obyvatel méně ve srovnání se sčítáním r. 2001. Po úpravě hranic rozšiřující území okresu o obec Mouchnice (12,7 km2 a 333 obyvatel v r. 2007) k 1. 1. 2007 okres Hodonín zahrnuje 82 obcí, z nichž 8 má statut města (Bzenec, Dubňany, Hodonín, Kyjov, Strážnice, Veselí nad Moravou, Vracov a Ždánice).

4.1 Fyzickogeografická charakteristika okresu Hodonín

Území okresu Hodonín je geomorfologicky poměrně členité (viz obr. 3). Nachází se zde dvě vyšší strukturní jednotky, subprovincie Vnější západní Karpaty a Vídeňská pánev. K flyšovému pásmu Karpat patří Chřiby (Bradlo 543 m.n.m.) a Ždánický les (U slepice 437 m.n.m.), které na severozápadě tvoří přirozenou hranici okresu. S masivnějšími hřbety se setkáme na jihovýchodě v Bílých Karpatech (nejvýše položené místo okresu hora Čupec

819 m.n.m.) Směrem k řece Moravě se výše zmiňovaná pohoří snižují a zvolna přechází v členité pahorkatiny - Kyjovskou a Hluckou. Přirozenou osou Hodonínska je Dolnomoravský úval, který už náleží k Vídeňské pánvi, zde u obce Mikulčice leží i nejníže položený bod okresu (159 m.n.m.). Střední nadmořská výška Hodonínska je 263 m.n.m. (Hubáčková et al. 1997).

Obr. 3 Využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín v letech 2002-2006 Zdroj: Havlíček 2013. Pozn. Do území okresu Hodonín zasahuje celkem 7 geomorfologických celků – Kyjovská pahorkatina tvoří 32,3 % území okresu, Dolnomoravský úval 30,9 %, Bílé Karpaty 16,7 %, Vizovická vrchovina 10,6 %, Ždánický les 7 ,1 %, již okrajově zasahují Chřiby 2 ,0 %, a Litenčická pahorkatina 0 ,4 %. (Havlíček 2013).

Na Hodonínsku se nachází celá řada typů reliéfu (viz foto 1-4). Roviny akumulačního rázu s minimální výškovou členitostí podél toku řeky Moravy, pahorkatiny vyplňující střední část okresu (okolí Mutěnic, Kyjova, Bzence či Strážnice) a dále pak vrchoviny (Dambořická, Věteřovská, Žalostinská44). Největší výškové rozdíly reliéfu lze sledovat v jižní části Javořinské hornatiny na východě regionu, která je součástí Bílých Karpat (Kudrnovská, Kousal 1971).

44Součástí Žalostinské vrchoviny je Radějovská vrchovina (foto 3), která náleží ke geomorfologickému celku Bílých Karpat.

Foto 1 Intenzivně využívaná část Kyjovské pahorkatiny – pole u Svatobořic. V pozadí nejvyšší vrchol Kyjovské pahorkatiny Babí lom (417 m.n.m.) Foto: autorka.

Foto 2 Pohled na Chřiby z vrchu Johanka (272 m.n.m.) u obce Hýsly. V této části Kyjovské pahorkatiny najdeme krajinu s nižším zastoupením orné půdy ve srovnání s katastry západně od Kyjova. Dvě lípy v pravé části obrázku se staly symbolem vinařství U dvou lip v Hýslech. Foto: autorka

Foto 3 Krajina Radějovské vrchoviny (Ostrý vrch 602 m.n.m.). Foto: Hruban (Moravské Karpaty.cz)

Foto 4 Pole u Sudoměřic (Dolnomoravský úval) – pohled z Výklopníku u Baťova kanálu v červnu 2010. Foto: autorka.

Podle klimatické klasifikace Quitta (1971) i Agroklimatických podmínek ČSSR Kurpelové a kol. (1975) patří okres Hodonín k nejteplejším a na srážky nejchudším oblastem v rámci celé České republiky. Podle mapy klimatických oblastí Československa (Quitt 1971) náleží větší část Hodonínska do klimatické oblasti teplé (Dolnomoravský úval, Kyjovská a Hlucká pahorkatina). Severní (Ždánický les, Chřiby) a východní (Bílé Karpaty) části okresu můžeme zařadit do klimatické oblasti mírně teplé. Chladnější a vlhčí klima panuje v Bílých Karpatech, pouze do nejvyšších míst regionu zasahuje klimatická oblast chladná. Teplotní poměry okresu Hodonín lze hodnotit jako příznivé pro zemědělskou výrobu, na větší části území jsou předpoklady pro úspěšné pěstování teplomilných plodin - kukuřice na zrno, cukrová řepa, slunečnice, meruňky či vinná réva. Pro okres je typická vysoká roční průměrná teplota vzduchu přes 9 °C (Malenová a kol. 2009). Vedle teplotních poměrů zemědělskou činnost předurčují a významně ovlivňují atmosférické srážky, ty jsou v regionu rozděleny nerovnoměrně. Nejmenší roční úhrny jsou zaznamenávány ve východní části Kyjovské pahorkatiny (509 mm), téměř dvojnásobek připadá na stanici Nová Lhota, Vápenky v Bílých Karpatech, kde v nadmořské výšce 461 metrů spadne průměrně 920 milimetrů. Větší část regionu, a to bohužel ta, která je z důvodů teplotních, půdních či jiných zemědělsky využívána trpí trvale vláhovým deficitem. Na srážky nejbohatším měsícem bývá zpravidla červenec, nejchudším pak únor. V průběhu roku jsou srážky pro zemědělskou výrobu rozloženy poměrně nepříznivě, neboť z větší části spadnou ve formě přívalových lijáků, přicházejících po delších obdobích sucha. Do budoucna klimatologové předpokládají nárůst průměrné roční teploty (Mužiková, Vlček, Středa 2011), rychlejší vzestup teplot v jarních měsících způsobující „absenci jara“ je trendem již posledních deset let. Tato skutečnost v kombinaci s nízkými srážkami v této části roku znamená větší ohrožení suchem. I když katastry obcí Hodonínska nebyly zařazeny v publikaci Brázdila, Kirchnera a kol. (2007) mezi suchem nejohroženější katastrální území Moravy a Slezska, s následky sucha se zemědělci zejména v západní části regionu pravidelně potýkají, v příštích letech v níže položených částech Hodonínska může být zkomplikováno pěstování některých méně suchu odolných plodin - ječmene jarního či řepky (Svobodová, Pokladníková, Vavrouchová 2010). Současně však mezi zemědělci panují obavy z častějšího výskytu lijáků - pro zemědělce přinášejí větší riziko eroze půdy (Hodonínsko patří k územím silně ohroženým vodní erozí), zničení úrody (zejména v souvislosti s výskytem krup), záplav a přívalových povodní. Ve srovnání se zkušeností z terénních průzkumů v roce 2002 je u zemědělské veřejnosti v současnosti pociťována výraznější obava z rostoucí extremity počasí. Na Hodonínsku se vyskytuje několik půdních typů (Pelíšek, Sekaninová 1975b). Nejúrodnější černozemě vyznačující se bohatým humusem, příznivými vláhovými poměry a dobrou obdělávatelností najdeme v oblasti Kyjovské pahorkatiny, také nivní půdy podél Moravy a Kyjovky patří z hlediska zemědělského využívání k úrodnějším půdám okresu. Střední část okresu vyplňují hnědozemě, které s ohledem na své zrnitostní složení patří k půdám vysychavým, humusová vrstva je zde mělká. Podle mapy granulometrických asociací (Pelíšek, Sekaninová 1975a) patří většina západní části okresu k středně těžkým půdám hlinitým, naopak velká část východní části je charakterizována výskytem půd

38 jílovitohlinitých. Tyto jsou hůře obdělávatelné, místy s vysokým obsahem skeletu. Velmi lehké půdy vhodné pro zelinářství se nachází ve střední části okresu nesoucí díky svým písčitým půdám název Moravská Sahara. Z rizik pro zemědělskou výrobu lze mj. s ohledem na půdní druhy zastoupené v regionu jmenovat velkou náchylnost k odnosu ornice větrem, téměř polovina katastrů obcí spadá do kategorie nejvíce ohrožených větrnou erozí (Brázdil, Kirchner a kol. 2007), což z Hodonínska činí nejohroženější okres větrnou erozí z okresů Jihomoravského kraje.

4.1.1 Struktura zemědělského půdního fondu

Z celkové výměry 109 892 hektarů půdy připadalo v r. 2011 na Hodonínsku 69 203 hektarů (tj. 62,9 %) na půdu zemědělskou (ČÚZK 2012). Ta je tvořena z velké části půdou ornou, dále loukami a pastvinami, vinicemi, zahradami a sady. Jejich zastoupení na zemědělské půdě ve studovaném regionu, Jihomoravském kraji a ČR udává tab. 3.

Tab. 3 Využití zemědělského půdního fondu v okrese Hodonín, Jihomoravském kraji a ČR v r. 2011 Okres Hodonín Jihomoravský kraj Česká republika Podíl Podíl na Výměra Podíl na ZP na ZP Výměra (ha) ZP (%) (ha) (%) Výměra (ha) (%) Orná půda 53 583 77,4 353 724 82,9 3 000 390 70,9 Chmelnice 0 0 ,0 0 0 ,0 10 454 0 ,2 Vinice 3 932 5 ,7 17 735 4 ,2 19 489 0 ,5 Zahrady 2 238 3 ,2 16 254 3 ,8 163 152 3 ,9 Ovocné sady 1 573 2 ,3 9 000 2 ,1 46 390 1 ,1 TTP 7 878 11,4 29 990 7 ,0 989 293 23,4 Zemědělská půda celkem 69 203 100,0 426 703 100,0 4 229 167 100,0 Zdroj: ČÚZK 2012, vlastní výpočty.

K dramatickým změnám v celkové výměře zemědělské půdy nedochází, přesto trvale v meziročních srovnáních zemědělské půdy ubývá, přičemž tempo úbytku zemědělské půdy se zvyšuje. Zatímco v letech 1990-2001 ubylo v okrese Hodonín 354 hektarů zemědělské půdy, za kratší období 2003 - 2011 činil úbytek 448 hektarů, což v praxi znamená snížení výměry zemědělské půdy za toto období o 0 ,6 procent, přičemž velkou část úbytku tvoří půda orná (ČSÚ 2002b; ČÚZK 2004, 2012). Z analýzy změn využití krajiny v okrese Hodonín mezi rokem 1991 a léty 2002- 2006 provedené Havlíčkem (Havlíček 2013) vyplývá, že nejvýznamnějším typem změn v okrese Hodonín v tomto období byl přechod orné půdy do trvale travních porostů zaznamenaný především v oblasti Bílých Karpat 45 . Velké absolutní úbytky orné půdy nastaly ve stejném období ve prospěch vinic (v Čejkovicích, Hovoranech, Prušánkách, Sudoměřicích), lesa (Kyjov, Dubňany, Bzenec, Vacenovice) i zastavěných ploch46. Z obr. 4

45 K opačným procesům – změnám trvale travních porostů na ornou půdu docházelo zejména v Dolnomoravském úvalu. 46 Nárůst zastavěných ploch byl patrný zejména ve městech a jim blízkých obcích - Hodonín (37 ha), Veselí nad Moravou (33 ha), Vracov (30 ha), Lužice (28 ha), Bzenec (21 ha), Kyjov (21 ha), Mutěnice (19 ha) (Havlíček 2013)

39 a obr. 5 je patrné snížení procenta zornění zejména ve střední části okresu (Vracov, Bzenec) v období 2002-2009. Ve struktuře zemědělského půdního fondu jasně převažuje půda orná, procento zornění pro celé území okresu se dlouhodobě pohybuje okolo 77 %, což dokumentuje vysokou intenzitu využívání zemědělské půdy (největší stupeň zornění vykazují katastry na Kyjovsku – území ORP Kyjov 84,5 %, menší je zastoupení orné půdy v území ORP Veselí nad Moravou - 66,3 %), jak můžeme vidět i z obr. 4. Na druhé straně vykazuje Hodonínsko poměrně velké zastoupení trvale travních porostů – 11, 4 %, což je více než krajský průměr. Strukturu zemědělského půdního fondu Hodonínska lze jako celek charakterizovat jako dlouhodobě stabilní. Vzhledem k různým přírodním podmínkám v západní a východní části okresu se zde však od devadesátých let projevovaly výrazné protichůdné tendence - v Bílých Karpatech a jejich podhůří docházelo ke zvyšování podílu zatravněných ploch; v nížinných částech Dolnomoravského úvalu a v oblastech Kyjovské pahorkatiny se výměry trvale travních porostů v delším časovém období snižovaly na úkor orné půdy (Havlíček 2013). Tradičním specifikem regionu je zastoupení vinohradů, Hodonínsko má po Břeclavsku nejvyšší výměry vinic v ČR – 3 940 hektarů (ČÚZK 2012). Po období devadesátých let, kdy zejména v jejich první polovině docházelo na Kyjovsku a Bzenecku ke klučení vinohradů, byl nastartován od r. 1996 opačný trend, který tuto tendenci zastavil, meziročně se plocha vinic mírně navyšovala. K intenzivní výsadbě nových vinic v různých částech ČR docházelo zejména v letech 2001 - 2004, tyto byly vysazovány pod vlivem dotačních titulů a rovněž s ohledem na omezenou možnost výsadby nových vinic po přistoupení do EU47. Přeměna ploch na vinici byla dle Havlíčka, Chrudiny a Svobody (2012) výrazná zejména v oblasti Kyjovské pahorkatiny. V současnosti (r. 2011) jsou v regionu vinice zastoupeny na 5 ,7 % zemědělské půdy. S výjimkou pěti katastrů Bílých Karpat (i tam se dle Šťahela (2007) v minulosti pěstovala), Veselí n. M. a malé obce Žeraviny najdeme v každé vesnici regionu alespoň několik arů vinohradu. Podle informací Katastrálního úřadu Hodoní48 mezi nejvýznamnější vinařské obce49 Hodonínska s největšími výměrami vinohradů patřily v r. 2009 Čejkovice (355ha), Mutěnice (292 ha), Strážnice (183 ha), Lipov (204 ha) a Blatnice pod Sv. Antonínkem (226 ha). V těchto pěti katastrech se nachází přibližně třetina všech hodonínských vinic50.

47Navýšení výměry vinic po vstupu ČR do EU bylo umožněno pouze v rozsahu 2 % rozlohy vinic ke stavu jejich výměry k 1.5.2004 (tedy cca 385 ha navíc), v současné době mohou být nově vysazovány vinice pouze jako opětovná výsadba (po předchozím klučení či získání práva na opětovnou výsadbu od někoho jiného). 48Údaje vztaženy k 9.7. 2009. 49Vinařská obec je obec nebo městská část statutárního města, v jejímž katastru se nachází jedna nebo více viničních tratí. Jde o základní jednotku geografického rozdělení území, na kterém je schváleno pěstování vinné révy. Nadřazenou jednotkou jsou vinařské podoblasti, jejichž území je definováno výčtem vinařských obcí, které je tvoří. Seznam vinařských podoblastí a příslušných vinařských obcí je uveden v prováděcí vyhlášce vinařského zákona. 50 Nakolik je pěstování vinné révy pro region Hodonínska příznačné či spjaté s jeho historií dokládá i množství obcí, jež si hrozen, popř. ratolest vinné révy (velmi často také vinařský nůž) vybraly jako heraldický motiv do svých znaků – z celkového počtu 83 obcí byla vinařská symbolika nalezena v 39 znacích.

Obr. 4 Procento zornění (%) zemědělské půdy v obcích okresu Hodonín v r. 2002 Zdroj: Údaje poskytnuté Pozemkovým úřadem Hodonín; vlastní zpracování. Pozn.: procento zornění vztaženo ke katastrálním územím.

Obr. 5 Procento zornění (%) zemědělské půdy v obcích okresu Hodonín v r. 2009 Zdroj: Údaje poskytnuté Katastrálním úřadem v Kyjově k 2. 7. 2009, Katastrálním úřadem v Hodoníně k 9. 7. 2009; vlastní zpracování.

Provozování ovocných sadů má většinou charakter místního specifika (velkoplošné sady najdeme v obcích Nechvalín, Lužice, Čejkovicice). Z celkové výměry zemědělské půdy v okrese připadá na sady pouze 2,3 %. Z hlediska zastoupení sadů je tato hodnota v podmínkách jižní Moravy mírně nadprůměrná. Nerentabilita pěstování ovoce na jižní Moravě je nejvíce patrná až v současnosti, kdy především při pravidelné obnově leteckých snímků je zřejmý obrovský úbytek sadů na Hodonínsku (Havlíček 2013, s. 67).

4.1.2 Zemědělské výrobní oblasti a méně příznivé oblasti

Zemědělské výrobní oblasti (ZVO) vytváří třídící základnu katastrálních území pro účely zemědělské statistiky pro hodnocení podnikatelských subjektů a analýzy jejich produkčních a ekonomických výsledků. Z hlediska agroekologických a ekonomických předpokladů území jsou vymezeny čtyři výrobní typy a jedenáct podtypů (MZe 2012a): výrobní oblast kukuřičná (s označením K ), typ kukuřično-řepařsko-obilnářský, která se člení na podtyp K1, K2 a K3, dále výrobní oblast řepařská (s označením Ř ), typ řepařsko- obilnářský, která se člení na podtyp Ř1, Ř2, Ř3, dále výrobní oblast bramborářská (s označením B ), typ bramborářsko-obilnářský, která se člení na podtyp B1, B2 a B3 a výrobní oblast horská (s označením H ), typ pícninářský s rozhodujícím zaměřením na chov skotu, se člení na podtyp H1 a H2. Přehled zastoupení jednotlivých výrobních oblastí v regionu udává tab. 4, z níž je zřejmé, že největší výměry orné půdy (69,1 %) dosahuje na Hodonínsku ZVO kukuřičná s dobrými předpoklady pro pěstování kukuřice na zrno, cukrovky, teplomilné zeleniny a ovoce, vinné révy a ostatních teplomilných plodin.

Tab. 4 Rozdělení orné půdy do výrobních oblastí v okrese Hodonín, Jihomoravském kraji a České republice v r. 2011 Okres Hodonín Jihomoravský kraj Česká republika Výměra Podíl na Výměra Podíl na Výměra Podíl na (ha) výměře (%) (ha) výměře (%) (ha) výměře (%) K1 11 553 21,6 88 768 25,1 95 269 3 ,2 K2 20 460 38,2 59 132 16,7 59 132 2 ,0 K3 5 011 9 ,4 15 991 4 ,5 15 991 0 ,5 Ř1 404 0 ,8 49 122 13,9 545 394 18,2 Ř2 6 426 12,0 45 818 13,0 385 477 12,8 Ř3 7 642 14,3 38 301 10,8 295 990 9 ,9 B1 1 011 1 ,9 29 219 8 ,3 772 223 25,7 B2 439 0 ,8 15 903 4 ,5 340 979 11,4 B3 636 1 ,2 10 533 3 ,0 396 730 13,2 H1 0 0 ,0 936 0 ,3 50 966 1 ,7 H2 0 0 ,0 0 0 ,0 42 238 1 ,4 Celkem 53 582 100,0 353 723 100,0 3 000 389 100,0 Zdroj: MZe 2012a, vlastní výpočty.

Rozdílnost fyzickogeografických podmínek v různých částech Hodonínska se promítá i do produkční schopnosti zemědělské půdy (tedy produktivnosti, resp. schopnosti přeměnit vstupy na výsledky výroby), s níž v praxi úzce souvisí i průměrné úřední 51 ceny

51 Úřední ceny nezohledňují faktory socioekonomické povahy jako jsou např. umístění pozemku, jeho vzdálenost od odbytišt apod., mohou se tedy v konkrétních podmínkách výrazně lišit od cen tržních, na které bonita půdy či umístění pozemku v rámci zemědělské výrobní oblasti nemá podstatnější vliv. U pozemků

42 zemědělských pozemků52. Ty se v r. 2010 pohybovaly v rozmezí od 12,8 Kč/m 2 v Novém Poddvorově po 2 ,8 Kč/m2 v Nové Lhotě. Průměrná úřední cena zemědělské půdy pro celý okres dosahovala v r. 2010 9 ,10 Kč/m2, což je v rámci ČR nadprůměrná hodnota. S nejnižšími průměrnými úředními cenami (Kč/m2) se setkáme na východě regionu ve čtyřech výše položených katastrálních územích Bílých Karpat (Nová Lhota – 2 ,8 , Suchov 3 ,2 , Kuželov 4 ,1 a Malá Vrbka 4 ,3 ). Jedná se o katastry s nižší produkční schopností zemědělské půdy zařazené do tzv. méně příznivých oblastí (LFA) 53. Vedle zmíněných oblastí LFA však existují na Hodonínsku katastry, kde je z hlediska přírodních podmínek hospodaření na řadě pozemků také velmi obtížné54 jako např. Javorník s řadou svažitých pozemků s průměrnou úřední cenou 5 ,2 Kč/m2. Kromě těchto východních částí okresu se s nižšími úředními cenami (okolo 6 Kč/m2) zemědělské půdy setkáme i u katastrů spadajících do oblasti Moravské Sahary – Ratíškovice, Vacenovice, Dubňany – v minulosti zařazených mezi oblasti se specifickými omezeními. Odlišnost přírodních podmínek (klimatických, půdních) západní a východní části okresu je zřejmá, v zemědělské výrobě se uvedené diference projevují řadou aspektů ekonomické, sociální povahy, výsledkem je pak i odlišné využívání zemědělské půdy. V oblasti Horňácka55, v podhůří Bílých Karpat lze velmi pravděpodobně očekávat i vyšší podíl zemědělské půdy ležící ladem, míru využívání zemědělské půdy (resp. údaje o opuštěné zemědělské půdě) lze však dle Štolbové, Hlavsy a Maura (2007) zjistit jen velmi obtížně56.

4.2 Socioekonomická charakteristika okresu Hodonín

Vedle přírodních poměrů zemědělskou výrobu významně ovlivňují aspekty socioekonomické povahy. V této části práce se autorka zaměřuje na rozbor charakteru území z hlediska jeho „venkovskosti“. Stručně je charakterizováno obyvatelstvo na určených dlouhodobě pouze pro zemědělské účely se tržní ceny pohybují nejčastěji v rozmezí od 7 do 15Kč/m2 zemědělské půdy. 52 Jedná se o vážený průměr cen dle bonitovaných – půdně ekologických jednotek (BPEJ) pozemků v konkrétním katastrálním území, přičemž konkrétní BPEJ byly vyčleněny na základě podrobného vyhodnocení charakteristik klimatu, klasifikačního zařazení půdy, vodního režimu půdy, svažitosti pozemků, expozice, skeletovitosti a hloubky půdního profilu (MZe 2006a). 53Z angl. Less Favoured Areas. V rámci znevýhodněných oblastí rozlišujeme tři typy oblastí – horské (H ) se zkrácenou vegetační dobou danou vyšší nadmořskou výškou a vysokými náklady na zemědělské hospodaření na svažitých pozemcích (Nová Lhota), oblasti se specifickými omezeními (S ) s nižší výnosovostí a větší svažitostí pozemků (Malá Vrbka, Kuželov, Suchov) a ostatní méně příznivé oblasti (O ) charakterizované také nízkou výnosovostí půdy a malou hustotou obyvatelstva. Již několik let probíhá diskuze nad redefinicí těchto oblastí v jednotlivých zemích EU, pro programové období 2014 -2020 jsou již vypracována nová biofyzikální kritéria nově definující LFA (Štolbová, Kučera 2013). Nová společná evropská kritéria (nízká teplota, sucho, nadbytek půdní vláhy, zamokřené půdy, nepříznivá textura a skeletovistost, malá hloubka půd, nevhodné chemické vlastnosti, svažitost) budou sloužit v programovém období 2014-20 k vymezení „ostatních znevýhodněných oblastí“(MZe, 2012a). 54Na rozdíl od zemědělců hospodařících v LFA nemají tamní farmáři nárok n na žádné kompenzační platby. 55 Jedná se o etnografický region - tvořený obcemi Lipov, Louka, Malá Vrbka, Hrubá Vrbka, Javorník, Kuželov, Nová Lhota, Suchov, centrum oblasti je Velká nad Veličkou. Jedná se o obce s horšími přírodními podmínkami pro zemědělství, vyšší sklonitostí reliéfu (některé obce v LFA), s odlišným využíváním zemědělské půdy ve srovnání s většinou území střední a západní části okresu. 56Nelze zjistit výměry půd y těch uživatelů, kteří hospodaří, aniž by žádali o dotace a evidovali půdu v LPIS.

Hodonínsku z hlediska indikátorů, které lze považovat za významné z hlediska udržení, resp. zachování zemědělské výroby v regionu.

4.2.1 Charakteristika okresu Hodonín z hlediska vybraných indikátorů venkovskosti – sídelní struktura, obyvatelstvo

Již z podkapitoly 24 je zřejmé, že existuje celá škála přístupů k venkovu, resp. jeho definic či způsobů vymezí založených na výběru různých kritérií subjektivní i objektivní povah57; v domácí i zahraniční odborné literatuře se velmi často setkáváme s vymezováním venkovského prostoru, venkovského regionu či venkovského sídla založeným na měřitelných kritériích, jakými jsou např. počet obyvatel v obci, hustota zalidnění, statut obce, počet vyjíždějících za prací, případně jejich kombinacích. Kromě nesporné výhody v oblasti dostupnosti takových indikátorů, které dále umožňují poměrně jednoduché srovnávání i v mezinárodním měřítku, má přístup k vymezení venkova opřený pouze o kvantitativní ukazatele řadu vážných nedostatků. Předně je venkovský prostor vymezený např. sídly o určité populační velikosti (v ČR nejčastěji jako obcí do 2000 obyvatel) či jako soubor obcí s nízkou hustotou zalidnění (do 100, resp. 150 obyvatel/km2)58 pojímán velmi zjednodušeně59 - použití jediného kritéria populační velikosti obce pro vymezení venkova ve sledovaném území není příliš vhodné s ohledem na významné zastoupení větších obcí „venkovského charakteru“ v sídelní struktuře regionu. Z celkové rozlohy okresu Hodonín, který je tvořen katastry 82 obcí, zabírá 59 populačně menších obcí (do 2000 obyvatel) necelou polovinu území (534,1 km2, resp. 48,6 % rozlohy), 23 obcí s více než 2000 obyvateli pokrývá 51,4 %, resp. 565 km2. Z celkového počtu 157,3 tis. obyvatel v roce 2007 žilo 41,9 tis. tedy pouhých 26,6 % v obcích do 2000 obyvatel, 73,4 % obyvatel (115,4 tis.) připadalo na obce větší. Z tab. 560 je zřejmé, že velikostní struktura sídel se v porovnání s ČR liší zejména u kategorie obcí od 2000 – 4999 obyvatel, která je na Hodonínsku zvláště významná, neboť zde zahrnuje cca třetinu populace (oproti 11% podílu na obyvatelstvu v ČR), také velikostní kategorie obcí od 500 – 999 a od 1000 – 1499 obyvatel jsou zde zastoupeny nadprůměrně, čemuž odpovídá i jejich významný podíl na obyvatelstvu. Naopak podíl nejmenších obcí do 199 obyvatel je hluboko pod celorepublikovým průměrem. Celkově je možné charakterizovat rozrůznění obcí dle populační velikosti v regionu těmito středními hodnotami (údaje k r. 2007): průměrný počet obyvatel obce činil 1 918 obyvatel oproti 1 646 v ČR, mediánová velikost (tj. velikost obce uprostřed velikostně uspořádané řady obcí) dosahovala 868 obyvatel oproti 399 v ČR. Zajímavá je také skutečnost, že velikost modální (tj. nejčastější) dosahovala v ČR 113 obyvatel, zatímco na Hodonínsku se obec s tak malým počtem obyvatel vůbec nevyskytuje.

57 Subjektivní kritéria se opírají o dojmy a cítění lidí, objektivní kritéria se zpravidla lépe kvantifikují. 58150 ob. / km2 dle metodiky OECD, 100 ob./ km2 dle Eurostatu. 59Pouhá populační velikost podobně jako ani hustota zalidnění nevystihuje jiné kvalitativní znaky sídla, neodráží způsob života jeho obyvatel, funkce, historický vývoj, sociální vztahy apod. Dále aplikace takového pravidla je i nepřesná, např. menší obce se statutem měst pojímá jako venkovské a naopak populačně větší obce automaticky jako města. 60Data jsou z r. 2007, k velkým změnám v „kategoriích obcí“ (soudě z celkového populačního vývoje obcí regionu) nedochází.

Tab. 5 Obyvatelstvo v obcích dle velikostních kategorií obcí v okrese Hodonín a v ČR k 1.1. 2007 Velikostní Okres Hodonín Česká republika kategorie obcí Počet Podíl Počet Podíl na Počet obcí Podíl Počet Podíl na dle počtu obcí obcí (%) obyvatel obyv. (%) obcí (%) obyvatel obyv. (%) obyvatel do 199 4 4 ,9 707 0 ,4 1 591 25,5 194 563 1 ,9 200-499 17 20,7 5 900 3 ,8 2 019 32,3 656 020 6 ,4 500-999 25 30,5 18184 11,6 1 307 20,9 913 985 8 ,9 1 000-1 499 10 12,2 11590 7 ,4 460 7 ,4 561 414 5 ,5 1 500-1 999 3 3 ,7 5 470 3 ,5 225 3 ,6 388 877 3 ,8 2 000-4 999 18 22,0 53182 33,8 375 6 ,0 1 135 272 11,0 5000-9 999 2 2 ,4 12 340 7 ,8 140 2 ,2 947 225 9 ,2 10 000 a více 3 3 ,7 49 918 31,7 132 2 ,1 5 489 833 53,4 Celkem 82 100,0 157 291 100,0 6249 100,0 10 287 189 100,0 Zdroj: ČSÚ 2008c, vlastní výpočty. Obce v okrese Hodonín v řazení dle velikosti - Do 199 obyvatel: Nový Poddvorov, Skalka, Žeraviny, Labuty; od 200-499: Karlín, Malá Vrbka, Ostrovánky, Kelčany, Dražůvky, Mouchnice, Nechvalín, Stavěšice, Syrovín, Hýsly, Čeložnice, Josefov, Terezín, Kuželov, Nenkovice, Blatnička, Kozojídky; od 500-999: Želetice, Věteřov, Skoronice, Suchov, Tasov, Strážovice, Vřesovice, Hrubá Vrbka, Javorník, Uhřice, Ježov, Nová Lhota, Moravany, Žádovice, Bukovany, Lovčice, Kostelec, Radějov, Násedlovice, Těmice, Sobůlky, Tvarožná Lhota, Archlebov, Starý Poddvorov, Žarošice; od 1000 – 1499: Domanín, Louka, Vlkoš, Žeravice, Kněždub, Sudoměřice, Čejč, Hroznová Lhota, Dambořice, Petrov; od 1500 – 1999: Lipov, Milotice, Mikulčice; od 2000- 4999: Prušánky, Blatnice pod Svatým Antonínkem, Vacenovice, Šardice, Moravský Písek, Hovorany, Čejkovice, Ždánice, Lužice, Dolní Bojanovice, Velká nad Veličkou, Vnorovy, Rohatec, Svatobořice- Mistřín, Mutěnice, Ratíškovice (největší obec bez statutu města 3991 obyvatel), Bzenec, Vracov; od 5000 – 9999: Strážnice, Dubňany; nad 10 000: Veselí nad Moravou, Kyjov, Hodonín.

Také volba hustoty zalidnění jako jediného kritéria pro vymezení venkova na lokální úrovni se neukázala jako vhodná. Z celkového počtu 82 obcí v regionu by podmínku venkovskosti podle hustoty zalidnění s limitní hodnotou 100 ob./km2 splnila necelá polovina obcí, 42 obcí o hustotě zalidnění vyšší než 100 ob./km2 by přitom zaujímala 84,7 % podíl na celkovém počtu obyvatel regionu. Podle metodiky používané Eurostatem je tak okres Hodonín jako celek na samotné hranici kategorií venkovský a výrazně městský region s hodnotami podílu obyvatelstva ve venkovských obcích pohybujících se těsně kolem 15 %. I při posunutí hraniční hodnoty hustoty zalidnění pro vymezení venkovské obce na 150 ob./km2 docházelo velmi často k situacím, že populačně malá obec zároveň však o velmi malé rozloze katastru spadala dle této metodiky do kategorie měst. Také při srovnání s následně uváděným administrativně správním kritériem se ukázala omezená vypovídající schopnost vymezování venkovských sídel dle hustoty zalidnění, když některé obce se statutem města (Vracov, Bzenec, Ždánice) vykazovaly hustotu zalidnění do 150 ob./km2. Pro okres Hodonín se pro odlišení venkova od měst jeví vhodným kritériem statut obce. Na Hodonínsku má statut města celkem 8 obcí a to v řazení dle počtu obyvatel: Hodonín, Kyjov, Veselí nad Moravou, Dubňany, Strážnice, Vracov, Bzenec a Ždánice, přičemž i populačně nejmenší Ždánice mají více než 2000 obyvatel. Zároveň také platí, že všechna jmenovaná města vykazují hodnotu zalidnění vyšší než 100 ob./km2. Vymezení venkovských obcí na Hodonínsku odpovídá přístupu Votrubce (1980), který počítá v českém prostředí za venkovské obce všechny obce s méně než 2000 obyvateli a část obcí se 2000 - 5000 obyvateli.

Následující tab. 6 uvádí přehled počtu obcí a jejich podíl na výměře a obyvatelstvu dle výše jmenovaných statistických kritérií pro posuzování venkovskosti v okrese Hodonín a v ČR. Je z ní dobře patrné, že obce se všemi atributy venkovskosti nejsou pro oblast Hodonínska typické.

Tab. 6 Počet obcí a jejich podíl na výměře a obyvatelstvu podle různých kritérií vymezení venkova v okrese Hodonín a v ČR k 1.1. 2007 Ukazatele Města Obce smíšené Obce venkovské Hodonín Počet obcí 8 35 39 Procento obcí (%) 9 ,8 42,7 47,6 Výměra km2 288,3 426,3 384,5 Podíl na celkové výměře (%) 26,2 38,8 35,0 Počet obyvatel 73 787 61 897 21 607 Podíl obyvatel (%) 46,9 39,4 13,7 ČR Počet obcí 411 1 227 4 611 Procento obcí (%) 6 ,6 19,6 73,8 Výměra km2 13 251 16 675 48 940 Podíl na celkové výměře (%) 16,8 21,1 62,1 Počet obyvatel 6 870 370 1 630 522 1 780 277 Podíl obyvatel (%) 66,8 15,9 17,3 Zdroj: ČSÚ 2008c, vlastní výpočty. Pozn. Kategorie měst zahrnuje obce splňující obě statistická kritéria pro města (více než 2000 obyvatel, více než 100 ob/km2) a zároveň mají i statut města. Jako obce venkovské jsou v tabulce sečtena sídla menší než 2000 obyvatel, s hustotou zalidnění do 100 ob/km2 bez statutu měst. Přechodným typem, který vykazuje pouze některé znaky měst, resp. venkova jsou pak obce smíšené.

Výraznější zastoupení populačně velkých obcí ovlivňuje územní stabilitu obyvatelstva okresu, ta patří na Hodonínsku v rámci celé České republiky vůbec k nejvyšším – podíl osob narozených v místě bydliště při SLDB 2001 přesahoval u 46,3 % obcí hodnotu 65 % (Čermák 2009). Skutečnost, že je v okrese Hodonín vysoký podíl rodáků (přes 60 %) může pozitivně ovlivňovat i zemědělskou výrobu, spoluvytváří předpoklad pro kladný citový vztah k půdě u širších skupin místního obyvatelstva. V charakteristikách týkajících se vyjížďky za prací se vliv sídelní struktury s výrazným zastoupením populačně větších obcí příliš neprojevuje – podobně jako v ostatních okresech Jihomoravského kraje dosahuje i zde podíl ekonomicky aktivních obyvatel (EAO) vyjíždějících za prací nejčastěji hodnot 50-70 %, s méně než 50% podílem vyjíždějících EAO se setkáme jen u měst regionu; na druhé straně více jak 70 % EAO vyjíždí z východních částí okresu (z obcí východně od Strážnice), a z menších obcí Kyjovska. Obce s nejvyšším podílem vyjíždějících obyvatel v podmínkách Hodonínska současně velmi často představují obce s nejvyšší nezaměstnaností v okrese. Okres Hodonín dlouhodobě patřil z hlediska nezaměstnanosti k nejproblémovějším regionům v rámci Jihomoravského kraje (JMK) i ČR – obr. 6 situaci ukazuje na nově používaném ukazateli (od ledna 2013), který nahrazuje dříve zveřejňovanou míru registrované nezaměstnanosti. Vývojové tendence v absolutních počtech dosažitelných uchazečů o práci jsou z obrázku patrné, velká meziroční změna nastala v regionu zejména

46 mezi léty 2008 a 2009 61 ; z obr. 7 můžeme vidět, že řada obcí Kyjovské pahorkatiny s intenzivním zemědělstvím patří z hlediska míry nezaměstnanosti k problémovým oblastem.

12,0 10,8 10,3 10,2 10,0 10,2 9,6 9,3

8,0 7,9 Hodonín 6,9 7,0 Břeclav 6,7 6,8 6,6 6,0 6,1 Znojmo 6,1 Jihomoravský kraj 5,0 4,0 4,1 Celkem ČR

2,0

0,0 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 6 Podíl nezaměstnaných osob v okrese Hodonín, Jihomoravském kraji (JMK), vybraných okresech JMK a ČŘ v letech 2005-2012 (%) Zdroj: MPSV 2005-2013. Vysvětlivky: Představuje podíl uchazečů o zaměstnání ve věku 15 - 64 let k obyvatelstvu ve stejném věku.

Příčin vysoké nezaměstnanosti je více, velký význam měl pokles výroby, případně zastavení provozů u řady průmyslových podniků v devadesátých letech (šroubárny v Kyjově, Narex Ždánice, sklárny v Kyjově, Jihomoravská armaturka v Hodoníně, cukrovar v Hodoníně, čokoládovna Maryša v Rohatci), největší zaměstnavatel na Veselsku - Kordárna Velká nad Veličkou, jemuž hrozilo velké propouštění v r. 2010, problémy překonal. Počty nezaměstnaných v okrese zemědělství ovlivňuje podstatně méně než průmyslová odvětví; na zvyšování počtu nezaměstnaných v období krize mohou dle některých názorů profitovat právě zemědělské podniky tím, že „propouštění v průmyslových podnicích může zlepšovat výběr kvalitních lidí do zemědělství“ (Doucha citovaný v Havel 2008).

61Z 8471 v r. 2008 na 12 788 osob v r. 2009, nejvyšší počet dosažitelných uchazečů byl registrován v r. 2010 (Data MPSV vztaženy k 1. prosinci uvedených let).

Obr. 7 Průměrná míra nezaměstnanosti v obcích okresu Hodonín za období 2005-2011 Pozn. U obce Mouchnice uveden průměr za období 2007-2011, údaje vztaženy k 1. prosinci daného roku. Zdroj: MPSV (2005-2011).

5 VÝVOJ SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE

5.1 Vymezení základních pojmů

Základní podmínky ČR v EU v oblasti zemědělství vycházejí z přístupové smlouvy mezi ČR a EU podepsané v Athénách v dubnu 2003, z reforem SZP a z dalších legislativních opatření EU ve vztahu k životnímu prostředí, bezpečnosti potravin apod. Dohodnuté podmínky respektuje české zemědělství jako celek, pravidlům SZP se přizpůsobují jednotlivé podniky. V úvodu této kapitoly ve snaze o maximální stručnost a současně s vědomím nereálnosti obsažení mnoha aspektů neustále se vyvíjející Společné zemědělské politiky lze klíčové pojmy, jako jsou Společná zemědělská politika, přímé platby, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova uvést takto:

Společná zemědělská politika (SZP; angl. Common Agricultural Policy - CAP; fr. Politique agricole commune - PAC) – jedna z nejstarších politik Evropských společenství, jako součást společného trhu 62 se objevila již ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) podepsané v Římě v roce 1957. Tehdejších šest členských států EHS mělo v oblasti zemědělství některé shodné zájmy a cíle, mezi které patřilo zejména zvýšení produktivity zemědělství, zajištění spravedlivé životní úrovně zemědělského obyvatelstva, stabilizace trhů, pravidelné zásobování zemědělskými výrobky, zajištění přiměřené ceny spotřebitele. Od začátku SZP stále na principech jednoty trhu (zemědělské výrobky se mohou volně pohybovat po celém území Evropských společenství 63), preference Společenství (ochrana domácích výrobců před zahraničními konkurenty prostřednictvím celních sazeb na dovážené produkty a zvýhodnění evropské produkce na světových trzích skrze finanční podporu exportu) a finanční solidaritě (výdaje na SZP se hradí ze společných zdrojů, tj. z rozpočtu Evropských společenství). Účinky této politiky se projevily - počátkem sedmdesátých let dochází k potravinové soběstačnosti států Společenství, životní standard zemědělců a jejich rodin se zvýšil, situace spotřebitelů se také zlepšila. Mezi vedlejší efekty tohoto úspěchu patřila vysoká nadprodukce odčerpávající velké částky z unijního rozpočtu. Farmář byl motivován k zvyšování výroby vysokými garantovanými cenami produkce, po níž nebyla poptávka, intenzivní metody zemědělského hospodaření se vyplácely, což po čase mimo jiné vedlo ke zhoršení životního prostředí. Na světových trzích evropský zemědělec nebyl konkurenceschopný. Výše uvedené potíže spojené s neudržitelností financování nastaveného systému si vyžádaly sérii reformních opatření – konkrétně se jednalo o McSharryho reformu z r. 1992,

62 Dle Čl. 26 Smlouvy o fungování Evropské unie je společný trh (jinak též jednotný trh nebo vnitřní trh) prostorem bez vnitřních hranic, v němž platí „čtyři svobody“ - volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Od vzniku EHS v r. 1957 směřovaly členské státy k zavedení celní unie (byla zrušena cla mezi členskými státy, zavedena společná vnější cla na obchod se státy mimo EHS) – jednalo se o první krok v oblasti ekonomické integrace vedoucí k pozdějšímu zavedení společného trhu a měnové unie. 63S problematikou jednotného trhu souvisí společné sanitární a veterinární předpisy apod.

Agendu 2000, Fischlerovu reformu z června 200364. Na tomto místě jsou proměny SZP, resp. jejích konkrétních cílů a vybraných prostředků k jejich dosažení shrnuty v následující tab. 7 s tím, že velkou část cílů lze přitom považovat za dlouhodobé až nadčasové (jednotlivými programovými obdobími prolínající se), mnohé lze přitom považovat za obtížně kvantifikovatelné 65 . V oblasti dílčích opatření a prostředků k dosažení deklarovaných cílů, tak jak je specifikují konkrétní reformy, se jedná o výsledek kompromisních řešení - stanoviska jednotlivých členských států se v závislosti na konkrétním stavu a potřebách jejich agrárních sektorů přirozeně liší.

Tab. 7 Vývoj SZP na příkladu přelomových období a reforem od jejího vzniku do současnosti Období Cíle, na které se SZP, resp. její Nástroje či prostředky k dosažení jednotlivé reformy zaměřují specifikovaných cílů 1957-68 - potravinová dostatečnost - zavedení společných organizací trhu - zvýšení produktivity zemědělství (SOT)1 - stanovení intervenční ceny - stabilizace trhů (garantovaného cenového minima pro - zásobování zemědělskými výrobky zemědělce) a prahové ceny (minimální cena, za kterou může být dovážen konkurenční výrobek ze zemí mimo Společenství) - zavedeny vývozní subvence 70. a 80. léta - omezit zatížení rozpočtu - snížení vysokých intervenčních cen Společenství zemědělskými výdaji - podpora extenzifikace produkce - zvyšování konkurenceschopnosti - zavedeny kvóty na produkci2 evropského zemědělství na - zaveden celkového stropu pro světových trzích zemědělské výdaje MacSharryho - přecházení od podpory produktů - zavedení přímých dotací reforma z roku k podpoře producentů - zavedení kompenzačních plateb za 1992 - snižování produkce (nevytváření uvádění půdy do klidu přebytků) - snižování intervenčních a prahových - stabilizace příjmů farmářů cen - snížení cen pro spotřebitele - podpora odchodu zemědělců do - zajištění konkurenceschopnosti na předčasného důchodu světovém trhu - podpora diverzifikace aktivit farem - zabezpečení ochrany životního prostředí - ochrana regionálních výrobků Agenda 2000 - zvýšit zaměření zemědělství na trh - zavedení stropu pro zemědělské výdaje z r. 1999 - rozvoj venkovských oblastí - přesunutí prostředků z prvního pilíře - diverzifikace činností ve SZP (cenová a tržní politika) na rozvoj venkovských oblastech venkova (druhý pilíř SZP) - ochrana životního prostředí, - kompenzace pro znevýhodněné oblasti udržitelné zemědělství a pro oblasti s environmentálním - zabezpečení nezávadných omezením a kvalitních potravin

64 Detailněji se okolnostmi reforem na historickém pozadí vývoje Společné zemědělské politiky věnují DOČKAL, V. a kol. (2006), BALDWIN, R.,WYPLOSZ,CH. (2008), Maštálka, Čuba, Hurta (2010), Reforma Společné zemědělské politiky 2014-2020 (2012) a Svobodová (2010). 65Blaas (2009) upozorňuje na nutnost zřetelné a konkrétní formulace cílů tak, aby bylo možno měřit účinky nástrojů politik.

Období Cíle, na které se SZP, resp. její Nástroje či prostředky k dosažení jednotlivé reformy zaměřují specifikovaných cílů Fischlerova - orientace farmářů na tržní produkci - přímé platby vázané k zemědělské reforma (důraz na spotřebitele) ploše z r. 2003 - zlepšení kvality produkce, - zavedení cross compliance3 ekologická produkce a welfare - decoupling4 zvířat - modulace5 - multifunkční zemědělství zajišťující - podpora mladých farmářů škálu služeb Kontrola stavu - zjednodušit systém přímých podpor - pravidla pro přímé platby SZP z roku zemědělcům zjednodušena 2008 - lépe reagovat na nové a stávající - zrušení regulace produkce (set aside6) výzvy (změny klimatu, bio-energie, - úprava pravidel při uplatňování cross- nedostatek vody, biodiverzita) compliance - orientace na nové tržní příležitosti - úprava kvót a intervenčních opatření - podpora inovací - posílit politiku rozvoje venkova Reformy - životaschopná produkce potravin - zavedení základní přímé platby z roku 2011 - - udržitelné hospodaření aktivním zemědělcům SZP v období - s přírodními zdroji a opatření - platba pro drobné zemědělce a mladé 2014- 2020 - v oblasti klimatu farmáře - vyvážený územní rozvoj - povinný greening7 pro farmáře - na znalostech založené zemědělství, pobírající základní přímou platbu spolupráce zemědělské výroby - ukončení režimu kvót a výzkumu Zdroje: Dočkal a kol. (2006), Baldwin, Wyplosz.(2008), Maštálka, Čuba, Hurta (2010), Reforma Společné zemědělské politiky 2014-2020 (2012). Vysvětlivky: 1SOT- soubory regulačních opatření, které se vztahují na odlišné sektory zemědělské výroby. Jejich účelem je podpora trhů dané zemědělské komodity prostřednictvím různých mechanismů (stahování zboží z trhu, nákup do intervenčních skladů, přímé platby na počty zvířat, podpora na soukromé skladování, produkční kvóty). 2Kvóty na produkci – kvóta představuje maximální garantované množství produkce, na níž se vztahuje zaručená cena. 3Cross compliance (křížový soulad, kontroly podmíněnosti) – od 1. 1. 2009 je v České republice vyplácení přímých podpor a dalších vybraných dotací podmíněno plněním standardů v oblasti péče o životní prostředí. Existence přímé vazby mezi poskytovanou podporou a dodržováním konkrétních standardů má mj. vést k tomu, že napříč členskými státy má zemědělská výroba odpovídat stejné kvalitativní i environmentální úrovni. Z osmnácti směrnic zahrnutých do křížového souladu se pět vztahuje k oblasti ekologie, tři ke kvalitě života hospodářských zvířat, čtyři k bezpečnosti potravin a zdraví zvířat a šest k registraci zvířat a systému informování o jejich nemocech 4Decoupling – přesun od podpory výrobků k podpoře výrobců zavedením od produkce oddělené jednotné platby na farmu. 5Modulace - systém postupného snižování přímých plateb. Konkrétně pro podniky to znamená, že pokud součet přijímaných přímých plateb (SAPS, Zvláštní podpory, Oddělená platba za rajčata a Oddělená platba za cukr) přesáhne hodnotu 300 000 EUR za rok, bude žadateli – zemědělskému podniku odečtena částka odpovídající 4 % z plateb přesahující tuto hranici. 6Set-aside – vyjmutí půdy z produkce. Zemědělci již musí vyjmout část půdy z produkce, aby měli nárok na částky poskytované v rámci přímých plateb. 7Greening – Část přímých plateb má být do budoucna podmíněna dalšími opatřeními v oblasti péče o krajinu a životní prostředí – zachování trvalých porostů, střídání plodin na obdělávané půdě a udržování 7 % zemědělské půdy v neobdělávaném stavu.

Trendem v procesu reformování SZP je postupné přesouvání pozornosti od ekonomických zájmů k oblastem neekonomické povahy (zacházení se zvířaty, ochrana přírody, nezávadnost a kvalita potravin, rozvoj venkova), posiluje se role zemědělce jako správce venkovské krajiny, což se odráží i v dotační politice (viz obr. 8).

Nový směr společné zemědělské politiky orientovaný na všestranný rozvoj venkova je označován jako její druhý pilíř.

Rozvoj venkova

Platby oddělené od produkce

Platby vázané na produkci

Ostatní tržní opatření

Podpora vývozu

Obr. 8 Vývoj výdajů na Společnou zemědělskou politiku v období 1980-2010 (v mld.Eur – běžné ceny) Zdroj: The Common Agricultural Policy - The story to be continued (2012).

SZP byla od šedesátých let financována prostřednictvím Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EAGGF 66 ) sestávajícího se ze dvou sekcí – záruční (určená k financování tržní a cenové politiky, intervenčních zásahů na mezinárodním trhu) a orientační (slouží k financování činností v rámci strukturální politiky a politiky rozvoje venkova). Již v období před vstupem do EU mohli čeští zemědělci (dále např. zpracovatelé, obce a sdružení obcí) získat finanční prostředky z tohoto fondu díky Speciálnímu přístupovému programu pro zemědělství a rozvoj venkova (SAPARD67). Pro zemědělství představovala největší význam priorita „Zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství a zpracovatelského průmyslu“, zemědělci prostřednictvím předkládání konkrétních projektů mohli z evropských fondů získat prostředky na investice do zemědělského majetku, na zlepšování zpracování a marketing svých produktů, významný díl prostředků směřoval na pozemkové úpravy realizovanými pozemkovými a katastrálními úřady. V programovém období 2004-2006, konkrétně od data vstupu České republiky do Evropské unie vedle klíčového systému přímých plateb, začíná agrární sektor čerpat evropské prostředky prostřednictvím dvou programů - Operačního programu „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (dále jen OP Zemědělství) a Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP68).

66Z angl. European Agricultural Guidance and Guarantee Fund. 67Z angl. Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development. Kandidátské země mohly programu SAPARD využívat v časovém rozmezí roku 2000 až 2006, maximálně však do konkrétního data vstupu do Evropské unie, tedy v případě České republiky do 1.5. 2004. Cílem programu bylo přispět k zavádění práva Evropského společenství v oblasti Společné zemědělské politiky a řešit prioritní a specifické problémy spojené s trvale udržitelnými změnami v sektoru zemědělství a ve venkovských oblastech kandidátských zemí. 68Z angl. Horizontal Rural Development Plan.

OP Zemědělství mimo jiné obsahově navazoval na opatření předvstupního programu SAPARD, byl zaměřen na podporu projektových žádostí, jednalo se zejména o investiční aktivity za účelem restrukturalizace a modernizace zemědělství, diverzifikace zemědělských činností, podpory lesního hospodářství. Součástí bylo i opatření Leader+69. Paralelně působící HRDP byl programem, jehož opatření se zaměřovala především na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství formou agroenvironmentálních opatření (AEO), na podporu zemědělských podnikatelů hospodařících v méně příznivých oblastech (podpory LFA) a oblastech s ekologickými limity. Mezi financovanými aktivitami bylo dále opatření předčasné ukončení zemědělské činnosti. Na rozdíl od OP Zemědělství se nejednalo o projektová opatření, ale o nárokové platby podmíněné pouze splněním stanovených požadavků. Podpory HRDP byly podmíněny 20% spolufinancováním z národních zdrojů. K 1. lednu 2007 se EAGGF rozdělil na dva samostatné fondy - Evropský zemědělský záruční fond (EAGF 70 ) a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD 71), tyto sdružují prostředky na financování SZP v období 2007-13. Evropské prostředky pro české zemědělce plynoucí z Evropského zemědělského záručního fondu (EAGF) zahrnují platby v rámci intervenčních opatření, společných organizací trhu, poskytování vývozních subvencí a přímé platby.

Přímé platby – patří k nejdůležitější skupině podpor, které jsou poskytovány českému zemědělství po vstupu ČR do EU, můžeme je rozdělit do dvou skupin. První skupinou jsou přímé platby, které nemají žádnou vazbu na aktuální produkci zemědělských komodit, proto se také nazývají platby oddělené od produkce (decoupled payments). Do první skupiny přímých plateb se ve starých členských státech řadí schéma jednotné platby (Single Payment Scheme – SPS72), v některých nových členských státech včetně České republiky se jedná o jednotnou platbu na plochu (Single Area Payment Scheme – SAPS). Systém SAPS se poskytuje se na hektar zemědělské půdy73 evidované v LPIS. K této kategorie dále patří ze státního rozpočtu hrazené Národní doplňkové platby (tzv. Top- Up74), do kterých lze zařadit platby na skot, ovce, kozy (tzv. platba na přežvýkavce), platba

69Metoda LEADER (z fr. Liaison Entre Actions Développement de l ´Économie Rurale - propojení aktivit rozvíjejících venkovskou ekonomiku). Jedná se o metodu založenou na principu partnerství a spolupráce místní samosprávy s podnikatelským sektorem (mj. také se zemědělci) a neziskovými organizacemi založené na podpoře iniciativy „zdola nahoru“. Vytváří podmínky pro širší zapojení obyvatelstva venkova do projektů uskutečňovaných v rámci místních rozvojových strategií s cílem zlepšit kvalitu života ve venkovských oblastech. Založené místní akční skupiny (MAS) vyhledávají dotační tituly ve prospěch svých členů, ověřují žadatele a přijatelnost jejich projektů, kontrolují průběh realizace projektů apod. Členy MAS mohou být také zemědělci a mnohé MAS činnost v jejich prospěch vyvíjí. 70Z angl. European Agricultural Guarantee Fund. 71Z angl. Europen Agricultural Fund for Rural Development. 72Od r. 2006 systém SPS aplikuje 17 členských států EU; starší členské země EU – 15, z členských států přistoupivších v r. 2004 pouze Slovinko a Malta. 73Podpora se poskytuje na ornou půdu, trvalé travní porosty (stálé pastviny), ostatní travní porosty, vinice, chmelnice, ovocné sady a jiné konkrétně stanovené kultury. 74Nové členské státy po svém vstupu do EU neobdržely přímé platby v plné výši ve srovnání se zeměmi EU- 15, je však umožněno z vlastních zdrojů dorovnávat přímé platby tzv. národními doplňkovými platbami. Doplňkové platby Top-up mají za cíl podpořit příjem zemědělců ve vybraných strategických sektorech.

53 na brambory na výrobu škrobu a platba na chmel, doplňkové platby na zemědělskou půdu. Přístupovými podmínkami určené postupné navyšování přímých plateb, stanovená výše možného dorovnání formou plateb Top-Up a konkrétní sazbu SAPS v letech 2004-2013 předkládá tab. 8.

Tab. 8 Vývoj výše přímých plateb (SAPS) a maximální výše doplňkových plateb v ČR dle přístupových podmínek pro období 2004-2013 Rok Přímé platby z rozpočtu EU Doplňkové platby ze Jednotná platba na plochu jako podíl přímých plateb státního rozpočtu (%) zemědělské půdy - SAPS (Kč/ha) EU-15 (%) 2004 25 30 1.830,40 2005 30 30 2110,70 2006 35 30 2517,80 2007 40 30 2791,50 2008 50 30 3072,20 2009 60 30 3710,00 2010 70 30 4060,80 2011 80 20 4686,50 2012 90 10 5387,30 2013 100 0 6068,00 Zdroj: Smlouva o přistoupení ČR k EU, sazby SAPS uvedené pro jednotlivé roky dle SZIF. Vysvětlivky: SAPS se stanoví 1x ročně jako podíl ročního finančního rámce a zemědělské plochy členského státu, přičemž výše je ovlivněna směnným kurzem. Roční finanční rámec se stanoví pro každý stát na základě rozpočtových prostředků vyčleněných EU pro daný rok pro přímé platby v nových členských zemích dle postupného procentuálního navyšování. Zemědělská plocha členského státu zahrnuje část celkové plochy orné půdy, trvalých pastvin, trvalých kultur a zelinářských zahrad, která byla udržována v dobrém zemědělském stavu k 30.6.2003. Top –Up- v r. 2013 nahrazeny Přechodnými vnitrostátními podporami. Pozn. Od r. 2012 v souladu s čl. 10 nařízení Rady (ES) č.73/2009 je v ČR pro přímé platby uplatněna tzv..modulace. Jedná se o snížení (krácení) celkové sumy všech přímých plateb, na které žadatel požádal (SAPS, zvláštní podpora dle čl. 68, oddělená platba na cukrovku, oddělená platba na rajčata) a nároku na Top-Up na úrovni zemědělského podniku, pokud je tato suma vyšší než 300 000 EUR. Modulována je částka přesahující 300 000 EUR, a to o 4 %. Odpovídající částky se převedou do Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na podporu programů týkajících se rozvoje venkova.

Druhou skupinou jsou přímé platby, které jsou i nadále vypláceny s ohledem na výměru plodin, na počty zvířat, popřípadě tuny vyprodukovaných surovin. Tyto platby se nazývají platby vázané na produkci (coupled payments) - jedná se o platbu na chov ovcí a koz, platba na chov krav bez tržní produkce mléka (KBTPM), platba na pěstování chmele a platba na pěstování lnu na vlákno. Od r. 2006 je součástí přímých plateb oddělená platba na cukr (SSP), od r. 2008 oddělená platba na rajčata (STP), od r. 2010 je vyplácena podpora na krávy s tržní produkcí mléka. V letech 2007 - 2009 bylo podporováno pěstování energetických plodin.

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) uvolňuje prostředky na žádosti a projekty předložené do Programu rozvoje venkova ČR (PRV), jedná se o nejdůležitější finanční nástroj podpory komplexního rozvoje venkova včetně zemědělství v období 2007- 13 pro všechny členské země EU. Představuje velkou příležitost pro české zemědělce, kteří jako aktéři venkovského rozvoje mohou čerpat prostředky z evropských a národních zdrojů

54 ze čtyř dotovaných tematických oblastí nazývané osy75 (blíže viz tab. 9). Podpory jsou svým charakterem buď investiční (zejména osa I , III a IV) nebo plošné (osa II s výjimkou řešení lesních kalamit a podpory funkcí lesa). Ryze zemědělský charakter vykazují osy I a II, cílovou podporovanou skupinou jsou zemědělci. Ti mohou modernizovat svá hospodářství, zvyšovat kvalitu produkce, investovat do lepšího vybavení apod. (osa I má nenárokový charakter, zemědělec musí sestavit žádost o dotaci, která mu může či nemusí být schválena) nebo mohou za splnění určitých podmínek automaticky získat platby v rámci osy II (má nárokový charakter, jedná se zejména o platby na hospodaření v LFA, platby v rámci Natura 200076 na zemědělské půdě, platby na provádění AEO, opatření předčasné ukončení zemědělské činnosti). Pro zemědělce nepředstavuje tento systém nenárokových, resp. nárokových a plateb v principu příliš nového, věcně jednotlivé osy navazují na priority, cíle a opatření podporovaná již v programovém období 2004-2006 prostřednictvím OP Zemědělství (zaměřený zejména na modernizaci zemědělství, investice do zemědělského majetku) a HRDP s výraznou orientací na podporu ochrany životního prostředí a udržení zemědělství v znevýhodněných oblastech), osa IV navazuje na Iniciativu Leader. Spíše nezemědělské pojetí rozvoje venkova mají zajišťovat aktivity podporované v rámci osy III - mezi klíčové příjemce finančních prostředků lze řadit obce, firmy (i zemědělské podnikatele), neziskové organizace působící na venkově.

75Osou lze nazývat ucelenou skupinu opatření se specifickými cíli. Opatřeními pak soubor podopatření, příp. záměrů nebo operací přispívajících k provádění osy. Na jednotlivé opatření se předkládá žádost o dotaci jen v případě, že dané opatření neobsahuje vymezení dalších podopatření. Podopatřením nazýváme soubor záměrů nebo operací přispívajících k provádění příslušného opatření (MZe 2005). 76Natura 2000 je soustava chráněných území, kterou společně vytváří členské státy Evropské unie. Je určena k ochraně nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů živočichů, rostlin a nejvzácnějších přírodních stanovišť. Tvoří ji dva typy oblastí – Ptačí lokality a Evropsky významné lokality.

Tab. 9 Osy, priority a podporované aktivity v rámci Programu rozvoje venkova ČR 2007 -13 financované z EAFRD OSY Priorita Cíl Podporovaná aktivita OSA I – Modernizace - vytvořit silné - modernizace zemědělských Zlepšení Inovace zemědělsko – podniků konkurencesch Kvalita potravinářské odvětví - pozemkové úpravy opnosti - modernizovat - přidávání hodnoty zemědělství zemědělské podniky zemědělským a lesnictví - zavádět inovace a zvýšit a potravinářským produktům kvalitu produktů - investice do lesů - seskupení producentů Přenos znalostí - rozšířit vzdělávání - odborné vzdělávání - snížit věkový průměr - zahájení činnosti mladých pracovníků zemědělců v zemědělství - předčasný odchod do důchodu - využívání poradenských služeb OSA II. Biologická - podpora postupů - platby za přírodní Zlepšování rozmanitost šetrných k životnímu znevýhodnění (LFA) životního Rozvoj prostředí (ŽP) - platby v rámci Natury 2000 prostředí zemědělských - podpora ochrany ŽP na - agroenvironmentální opatření a krajiny systémů s vysokou zemědělské půdě (AEO) přírodní hodnotou v oblastech s vysokou přírodní hodnotou Ochrana vody - ochrana jakosti - AEO a půdy povrchových a podzemních vodních zdrojů Zmírňování - podpora využívání - zalesňování zemědělské půdy klimatických změn obnovitelných zdrojů - obnova lesnického potenciálu energie, zachování pozitivních funkcí lesa OSA III Tvorba pracovních - vytvořit pracovní místa - diverzifikace činností Kvalita života příležitostí a zajistit příjmovou nezemědělské povahy ve úroveň obyvatel - podpora zakládání podniků venkovských venkova rozvojem - podpora cestovního ruchu oblastech a diverzifikací aktivit na a diverzifikace venkově hospodářství Podmínky růstu - zlepšit vybavení - základní služby pro venkova a kvalita života na a vzhled vesnic hospodářství a obyvatelstvo venkově - posílit sounáležitosti venkova obyvatel s místním - obnova a rozvoj vesnic prostředím - ochrana a rozvoj dědictví - zabezpečit rozvoj venkova venkovské infrastruktury Vzdělávání - přispět k vyšší úrovni - vzdělávání a místní partnerství vzdělanosti a uplatnění - získávání dovedností na trhu práce rozvojem poradenství OSA IV. Zlepšení řízení - realizovat místní - implementace místní LEADER a mobilizace rozvojové strategie rozvojové strategie přirozeného a spolupráci místních - realizace projektů spolupráce vnitřního partnerství - provoz a budování místních rozvojového akčních skupin potenciálu venkova Zdroj: Zpravodaj Agrobase 2006, Pělucha 2009, vlastní zpracování.

Vysvětlivky: Místní akční skupina (MAS) je společenstvím občanů, neziskových organizací, soukromé podnikatelské sféry a veřejné správy (obcí, svazků obcí a institucí veřejného moci), které spolupracuje na rozvoji venkova, zemědělství a získávání finanční podpory z EU a z národních programů, pro svůj region, metodou LEADER. Základním cílem MAS je zlepšování kvality života a životního prostředí ve venkovských oblastech. Jedním z nástrojů je také aktivní získávání a rozdělování dotačních prostředků.

Závěrem lze pro jednodušší orientaci v dané problematice zařadit schéma vývoje dvou klíčových pilířů dotační politiky (přímých plateb a podpor rozvoje venkova).

Obr. 9 Vývoj přímých plateb a podpor rozvoje venkova v ČR od předvstupního období po r. 2013 Zdroj: Zpracováno na základě podkladů - Toman 2006. Vysvětlivky: Před vstupem bylo několik na produkci vázaných nástrojů – podpora KBTPM (podpora krav bez tržní produkce mléka), set- aside a přímá platba (PP) na mléčnou kvótu. NV „86“ - Nařízení vlády č. 86/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky pro poskytování finanční podpory za uvádění půdy do klidu a finanční kompenzační podpory za uvádění půdy do klidu a zásady pro prodej řepky olejné vypěstované na půdě uváděné do klidu. NV „505“ – Nařízení vlády č. 505/2000 Sb. na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství (podpora méně příznivým oblastem, údržba travních porostů, ekologické zemědělství); PGRLF – Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s.

Obr. 9 ukazuje na návaznost v jednotlivých podporách v programových obdobích. Lze sledovat, že tři významné nástroje podpory rozvoje venkova existující před vstupem ČR do EU - nařízení vlády č. 505/2000 Sb. na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, na

57 investice zaměřené PGRLF77 a SAPARD se v letech 2004-2006 koncentrovaly do HRDP a OP Zemědělství. Role PGRLF se utlumila (Toman 2006). Po r. 2007 byly podpory zahrnuty v jednotlivých osách EAFRD. Z hlediska celkového objemu finančních prostředků z EAFRD lze (jak ukazuje obr. 10) za velmi významná opatření v rámci celé EU- 27 považovat zejména opatření z osy II – zejména AEO a podpory LFA a opatření sloužící k modernizaci zemědělských podniků (investice do strojů, technologií, výrobních prostor) z osy I.

AEO (23,1 %) Modernizace podniků (11 %) LFA – ne horské (7 ,5 %) LFA – horské (6 ,5 %) Zpracování produktů (5 ,9 %) Pozemkové úpravy (5 ,3 %) Místní rozvojové strategie (4 %) Kulturní dědictví venkova (3 ,2 %) Občanské vybavení (3 ,2 %) Mladí zemědělci (3 %) PUZČ (3 %) Zalesňování (2 ,4 %)

Obr. 10 Nejvýznamnější opatření pro rozvoj venkova financovaná z EAFRD v období 2007-2013 v milionech Euro (% finančních příspěvků EAFRD na konkrétní opatření v EU-27). Zdroj: Evropská Komise, Rural Development in the European Union - Statistical and Economic Information - Report 2010. Pozn.: Oranžově – opatření OSY I (Zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví), Zeleně - opatření OSY II (Zlepšování životního prostředí a krajiny), Fialově – opatření OSY III (Kvalita života ve venkovských oblastech, diverzifikace hospodářství venkova), Modře – OSA IV (Leader). Vysvětlivky: AEO - agroenvironmentální opatření; LFA – ne horské - platby na přírodní znevýhodnění poskytované v oblastech jiných než horských; LFA – horské- platby na přírodní znevýhodnění poskytované v horských oblastech; Zpracování produktů - Přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským produktům; Kulturní dědictví venkova- Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova; Občanské vybavení - Obnova a rozvoj vesnic, občanské vybavení a služby; Mladí zemědělci - Podpora začínajícím zemědělcům; PUZČ - Předčasné ukončení zemědělské činnosti; Zalesňování - Zalesňování zemědělské půdy.

77Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond a.s. - jeden z nejefektivnějších nástrojů českého zemědělství působící v rámci tzv. "národní pomoci" (state aid), zajišťuje dotaci úroků a garanci bankovních úvěrů všem, kteří si obstarají úvěr na investice do zemědělství (Toman 2006).

6 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKŮ V OKRESE HODONÍN

Současná organizační struktura zemědělských podniků na Hodonínsku je výsledkem celé řady procesů. Velmi významnou úlohu sehrálo budování jednotných zemědělských družstev (JZD) a státních statků před r. 1989. Po roce 1990 prošel agrární sektor řadou reforem, společenský proces se vyznačoval třemi nosnými myšlenkami – restituce, privatizace a transformace. Výsledkem těchto procesů byla nová organizační struktura zemědělských podniků tvořená akciovými společnostmi, společnostmi s ručením omezeným a vznikající skupinou samostatně hospodařících rolníků (SHR). Dvacet let modelu tržního hospodářství přineslo celou řadu změn, často obtížně zachytitelných – obchodní společnosti (některé jen formálně existujícící) vznikaly či zanikaly poměrně často, docházelo ke slučování, resp. rozdělování majetků firem, propojování firem skrze majoritní vlastníky apod. Kapitola stručně popisuje výchozí strukturu zemědělských podniků v regionu před r. 198978 i situaci v potransformačním období (k r.2002). Současnou podobu organizační struktury zemědělských podnikatelských subjektů na Hodonínsku je možné hodnotit na základě terénního šetření uskutečněného na sklonku roku 2009 s tím, že údaje o aktuálním stavu zemědělských podniků autorka v textu doplnila o informace z Obchodního rejstříku a Portálu farmáře v r. 2013. Výrazná pozornost je věnována obchodním společnostem, které v regionu obhospodařují 84,0 % zemědělské půdy (ČSÚ 2012c), jedná se o hodnotu výrazně nadprůměrnou ve srovnání s průměrem ČR79, ve které podniky právnických osob působí na 70,9 % zemědělské půdy.

6.1 Změny v organizační struktuře zemědělských podniků právnických osob po roce 1989

Koncem osmdesátých let minulého století fungoval zemědělský sektor na Hodonínsku již v dotvořené organizační struktuře, která se sestávala z 21 subjektů – z toho 17 JZD, 2 státní statky a dva společné zemědělské podniky speciálního zaměření (Jančář 1984). Předlistopadová struktura doznala významných změn zejména v první polovině devadesátých let, kdy se vytvářely na jejích základech nové subjekty, které hledaly optimální formu svého podnikání. Vývoj struktury zemědělských podniků, resp. změny v početním zastoupení obchodních společností ve vybraných letech ukazuje tab. 10, ze které je zřejmé, že počet subjektů se v průběhu devadesátých let zvýšil přibližně na dvojnásobek původního stavu. V r. 2002, kdy bylo možno považovat transformační proces na Hodonínsku za ukončený, zde hospodařilo 43 podnikatelských subjektů (z toho 22 a.s., 19 s.r.o., 1 ZD

78 Vznik JZD a státních statků, stejně jako strukturu zemědělských subjektů před r. 1989 v regionu Hodonínska popisuje detailněji autorka v diplomové práci z r. 2003. 79 V ČR obecně mají ve srovnání se zeměmi EU obchodní společnosti velký význam. Větší podíl obhospodařované zemědělské půdy podniky právnických osob u nás vykazují jen okresy Uherské Hradiště (91,8 %) a Blansko (84,6 %) (ČSÚ 2012c).

59 a 1 ZOD) jako nástupnických organizací původních družstev (viz obr. 11, detailněji viz příl. B1). Klasický družstevní sektor zůstal zcela minoritní, podnikatelská struktura zemědělských podniků právnických osob byla tvořena zejména akciovými společnostmi a společnostmi s ručením omezeným, které jsou specifikovány v přílohách A2, B5 a B6.

Obr. 11 Prostorová organizační struktura zemědělských subjektů v okrese Hodonín v letech 1982-1989 Zdroj: Jančář (1984).

Jedním ze závěrů šetření r. 2002 je, že ve všech případech proběhl proces transformace původního integrovaného JZD tak, že ze subjektu vstupujícího do transformace vznikl jeden nebo více nových podniků, zásadně však pouze v rámci rozsahu původního subjektu. (viz příl. B4). Ani v jednom případě se nestalo, že by dvě původní družstva založila společně velkou a silnou akciovou společnost. Rovněž nedocházelo ke vzniku nového zemědělského podniku, který by byl složen z provozů více původních družstev.

6.2 Současná struktura zemědělských podniků právnických osob

Na zemědělské podniky právnických osob provozující v současnosti zemědělskou výrobu v regionu můžeme nahlížet jako na skupinu podniků, která je tvořena:  subjekty, které kontinuálně hospodaří od devadesátých let pod stejným, příp. změněným názvem  nástupnickými organizacemi výše uvedených společností (jedná se o nově založené subjekty vzniklé odštěpením části majetku dřívějších obchodních společností, příp. jejich sloučením)

 nově založenými subjekty, které byly zřízeny zemědělci, podnikajícími v předchozích letech jako samostatně hospodařící rolníci80.

Obr. 12 Prostorová diferenciace zemědělských podniků právnických osob v okrese Hodonín v r. 2009 Zdroj: SZIF 2009a. Podniky číslovány sestupně dle výměry zemědělské půdy v r. 2009.

V roce 2010 dle informací SZIF bylo na Hodonínsku evidováno z řad právnických osob 61 příjemců přímých plateb 81 , šetření Agrocenzus 2010 uvádí ve stejném roce 62 zemědělských podniků právnických osob (32 s.r.o., 26 a.s., 2 družstva). V disertační práci byly předmětem analýzy a hodnocení subjekty, které klasickou zemědělskou výrobu vykonávaly jako svoji hlavní pracovní činnost – v r. 2009 se jednalo o 52 podniků82 (z toho

80Právní forma „samostatně hospodařící rolník“ byla k 1. květnu 2009 zrušena. Fyzické osoby dříve takto evidované a pokračující v zemědělské činnosti se musely přeregistrovat podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Nově tak vznikly právní formy „zemědělský podnikatel – fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku“ a „zemědělský podnikatel – fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku“. 81Jejich pobírání zemědělským subjektem bylo důležitým kritériem pro zařazení podniku do sledovaného souboru. 82 Disertační práce se orientuje na fungující podniky zemědělské prvovýroby – stranou hodnocení tak z příjemců přímých plateb v práci zůstávají např. ZO ČSOP Bílé Karpaty, CEZEA šlechtitelská stanice a.s. Čejč, Výzkumná stanice vinohradnická s.r.o. Mutěnice, Lešhor s.r.o. Ratíškovice (obchod se sazenicemi lesních dřevin), některá obchodní družstva apod.

21 a.s., 29 s.r.o., 1 zemědělské družstvo a 1 vinařské družstvo). Prostorové rozmístění zemědělských podniků PO (obr. 12Obr. 12) je i součástí přílohy včetně seznamu názvů uvedených společností (příloha A2).

Tab. 10 Vývoj struktury zemědělských podniků právnických osob na Hodonínsku na příkladu let 1989, 2002 a 2009 1989 2002 2009 Typ Počet Průměrná Počet Průměrná Počet Průměrná podniku velikost v ha velikost v ha velikost v ha ZP ZP ZP Zemědělské 17 2 992,0 2 437,5 21 375,7 družstvo Státní 2 6 490,0 0 - 0 - statek Společný 2 7 0 - 0 - zemědělský podnik Akciová 0 - 22 1901,2 21 1709,6 společnost Společnost 0 - 22 592,6 29 376,1 s ručením omezeným Podniky 21 2 925,2 46 1 304,6 52 9 14,6 celkem Pramen: Jančář, Hájek, Koliba (1989); vlastní dotazníkové šetření 2002, 2009; MZe 2009 b , 2009c; vlastní výpočty. 1Z toho jedno vinařské družstvo. Pozn. Výpočet průměrné velikosti společností s.r.o. v r. 2002 dle výměry obhospodařované půdy zahrnuje podniky, u kterých tento údaj byl v r. 2002 zjištěn, údaj nebyl k dispozici u dvou podniků.

Trend klesající výměry zemědělské půdy připadající na jeden zemědělský subjekt je z tab. 10 zřejmý, z následných změn organizační struktury podniků lze usuzovat, že dále pokračuje. Nepřímo tuto skutečnost dokládá i šetření Agrocenzus 2010, podle kterého na jeden zemědělský podnik právnické osoby na Hodonínsku připadalo 781,8 ha zemědělské půdy83. Při vyhodnocování změn v organizační struktuře zemědělských podniků, tak jak je zachytila dotazníková šetření v letech 2002 a 2009, lze dojít k následujícím dílčím závěrům. Podnikatelská struktura podniků právnických osob je poměrně stabilizovaná u akciových společností. Za období 2003-2010 zanikla jedna menší akciová společnost (Podluží a.s. Prušánky), jejíž likvidace se již v r. 2002 dala předpokládat, když zaměstnávala již pouze 4 zaměstnance a omezovala svůj výrobní program, významný byl zánik Slováckého masokombinátu a.s. s chovem vepřů v Dubňanech. Ostatní podnikají pod stejným názvem do současnosti, nová akciová společnost vznikla z Rodinné farmy Čejč.s.r.o. Průměrné „stáří“ akciové společnosti na Hodonínsku bylo v r. 2010 14 let. Také u zemědělských družstev nedošlo k výrazným změnám, z původních dvou subjektů s polní výrobou hospodaří jeden s tím, že zánik družstva v Žarošicích již v r. 2002 byl avizován, majetek družstva již tehdy přecházel do správy tamní akciové společnosti

83Pro srovnání na Vyškovsku tato hodnota činí 1448,5 ha, na Břeclavsku 393,2 ha (ČSÚ, 2012).

ŽAD. Význam družstevního sektoru je nadále minimální (ZD Veselan Veselí nad Moravou a Templářské sklepy Čejkovice). Oproti období před vstupem do EU došlo k výraznějším změnám u společností s.r.o. Jejich počet se významně rozšířil z 19 v r. 2002 na 29 v r. 2010 (při současném zániku 5 podniků). Této skutečnosti odpovídá i nižší průměrná doba podnikání těchto společností. V r. 2010 měla společnost s ručením omezeným na Hodonínsku za sebou průměrně deset let podnikatelské činnosti v zemědělství. Mezi zaniklými podniky figurovaly jak subjekty, u kterých se zánik již v r. 2002 dal očekávat (formálně existující podnik Jasenová s.r.o. Blatnice pod Sv. Antonínkem84 či Radošov s.r.o. Tasov toho času již v konkurzu). Také ukončení činnosti Sepry s.r.o. Dambořice je možno klasifikovat jako totální (tj. bez náhrady, v opuštěných objektech nikdo zemědělskou výrobu neprovozuje), zemědělskou půdu firma nevlastnila. Překvapením byl zánik mladé společnosti ROSS- CR Hrubá Vrbka, na činnost podniku však přímo navazuje LIPINA AGRO s.r.o., majetek společnosti Bukos s.r.o. Bukovany přešel na společnost Zemagro s.r.o. Strážovice. V roce 2011 zanikla společnost VinoDa s.r.o. Šardice (na pěstování vinné révy navazuje firma Neoklas a.s.). Početní nárůst společností s ručením omezeným souvisí s následujícími jevy či situacemi, ke kterým v regionu docházelo. Jednalo se o :  zapsání nových menších s.r.o. rodinného typu vzniklých z podnikatelů působících v minulosti jako fyzické osoby, resp. SHR – jedná se o tři podniky působící na Horňácku - Ekofarma Balada s.r.o. Suchov, Dašiki s.r.o. Veselí nad Moravou (středisko Javorník), Prášek a syn s.r.o. (Hrubá Vrbka)85 a Dvorek s.r.o. Kyjov ze západní části okresu (stěžejní část pracovní náplně firmy realizovala mimo území okresu)86.  vznik specializovaných společností – jedná se o firmy zaměřené na vinohradnictví při současné orientaci na výrobu vína (Spielberg s.r.o. Archlebov, Bzenia s.r.o. Bzenec, Bisenc s.r.o. Bzenec, Vinařství Mikulčice s.r.o., Moravia víno s.r.o. Prušánky). Vinohrady dříve obhospodařované družstvy, resp. akciovými společnostmi jako jeden z výrobních programů přešly (často z popudu původních organizací) do správy nových firem. Také vinaři dříve hospodařící jako fyzické osoby zakládají společnosti s ručením omezeným (Krásná hora s.r.o. Starý Poddvorov).

Z podniků právnických osob, které v regionu existovaly v r. 2002, naprostá většina nezanikla, nezměnila své sídlo a podniká také pod stejným jménem 87 do současnosti. Nenaplily se tak v tomto směru obavy mnohých zemědělských představitelů zaznamenávané v r. 2002 z fatálního dopadu členství v EU na samotnou existenci jejich firem, resp. provozování zemědělské výroby v daném regionu. Zároveň je však třeba

84Sloučená s Blatinií a.s. Blatnice pod Sv. Antonínkem 85Jedná se o rodinné podniky, jak je definují Divila, Sokol (1999). 86V r. 2010 vzniklo Agro Žádovice s.r.o. 87Mezi výjimky patří Chateau Bzenec s.r.o.( změna názvu souvisí se změnou vlastnických vztahů, od r. 2012 spadá pod Bohemia Sekt s.r.o.), Horákova farma a.s. a Cemida s.r.o. Skoronice. Firma Zemagro s.r.o. přesídlila ze Strážovic do Šardic.

63 konstatovat, že v ojedinělých případech se změnami vlastnických vztahů došlo k výraznějšímu narušení kontinuity s obdobím před r. 2004, srovnávání hospodaření u takové firmy se současným je možné pouze částečně – jedná se o stejnou firmu podle jména, avšak ovládanou a řízenou někým jiným. Jako na určitou zajímavost vztahující se k této kapitole lze poukázat na skutečnost, že se mezi zemědělci v posledním desetiletí významným způsobem vžilo slovo farma pro označení zemědělského podniku. Zatímco během terénního šetření v r. 2002 na něj naprostá většina zemědělské veřejnosti reagovala nelibě jako na slovo cizí, importované, popř. nepřesné, v současné době „farma“ negativní konotace nevyvolává, slovo farma ve svém názvu nesou tři společnosti s ručením omezeným a jedna akciová společnost. U fyzických osob se často setkáme v propagačních materiálech s pojmy „ovocnářská, zelinářská farma“, „farmářské trhy“ provozuje hodně měst ČR.

6.2.1 Význam společností Agrofert Holding a.s. a Lukrom s.r.o. pro zemědělství v regionu

Z terénního šetření a následné analýzy právních dokumentů podnikatelských subjektů veřejně dostupných v Obchodním rejstříku a Sbírce listin je zřejmé, že ke změnám však došlo ve vlastnických poměrech některých firem, přičemž nejzásadnější změny jsou spojeny s novou majetkovou účastí společností AGROFERT HOLDING a.s. a LUKROM s.r.o. v místních zemědělských subjektech. V současné době je největším zemědělským podnikatelem nejen v celé ČR, ale i ve vybraném regionu okresu Hodonín AGROFERT HOLDING88 a.s. se sídlem v Praze89. Je mimo jiné jediný akcionář společností Navos a.s. Přerov, Agropodnik a.s. Hodonín, Oseva a.s. Bzenec. Skrze své dceřiné společnosti dále ovládá místní subjekty Podchřibí Ježov a.s., Agro Vnorovy a.s. Zera a.s. Ratíškovice a VSV a.s. Vracov. Na Hodonínsku tak hospodaří na výměře téměř 9 000 hektarů zemědělské půdy (tedy mnohem více než činila výměra většiny zemědělských celků v regionu před r. 1989). Mezi propojenými firmami (jak je ukazuje obr. 13) dochází v rámci této skupiny na základě uzavřených smluvních vztahů k nákupu surovin, služeb, majetku, prodeji výrobků apod., mezi subjekty vznikají silné obchodní či personální vazby a informační kanály. V r. 2002 se působení skupiny Agrofert v regionu omezovalo na tehdejší zpracovatelský podnik Krůta Hodonín a.s., ovládaný dceřinou společností Agrofertu AGF Trading, a.s. Litoměřice. Jednalo se o podnik, který neprosperoval, v r. 2002 byla jeho činnost nečekaně ukončena, což lze hodnotit v rámci historie i současnosti této firmy jako zcela výjimečnou událost.

88 Holding můžeme definovat jako skupinu podniků, kdy jedna nebo více společností je podrobena jednotnému řízení jinou společností či společnostmi jednajícími ve shodě. 89AGROFERT HOLDING, a.s. vznikla v r. 1993 jako společnost s ručením omezeným, jejímž předmětem podnikání byl obchod s hnojivy. V současné době se jedná o společnost, která přímo či nepřímo ovládá přes 200 firem ze sektoru chemie, zemědělství, potravinářství a pozemní techniky. Dle vlastních webových stránek se je jedná o největší skupinu v českém a slovenském zemědělství a potravinářství, největšího českého investora na Slovensku a Německu a největšího privátního zaměstnavatele v ČR.

Obr. 13 Vlastnická struktura holdingové skupiny Agrofert v okrese Hodonín v r. 2013 Pozn.: Rok uvedený u konkrétních firem je rokem jejich vzniku, resp. zápisu do Obchodního rejstříku. Zdroj: Údaje o podnicích uveřejněných v Obchodním rejstříku a Sbírce listin k 16.3.2013

Z údajů uvedených v Obchodním rejstříku a Sbírce listin lze vysledovat, že v posledních letech dochází u podniků v rámci skupiny Agrofert k dalším organizačním změnám. Části majetku konkrétních společností přechází buď na jinou již existující společnost v rámci holdingu (viz obr. 14) nebo na nové, odštěpením vzniklé nástupnické subjekty (od roku 2011 existující Vinice Vnorovy s.r.o 90, Ježovské kuře s.r.o Vnorovy91).

Obr. 14 Organizační změny v podniku Agropodnik a.s. Hodonín v rámci holdingové skupiny Agrofert v r. 2013 Pozn. Rok uvedený u konkrétních firem je rokem jejich vzniku, resp. zápisu do Obchodního rejstříku. Zdroj: Údaje o podnicích uveřejněných v Obchodním rejstříku a Sbírce listin k 16.3.2013.

Ve stejné době, kdy se skupina Agrofert na Hodonínsku rozrůstala o nové subjekty, rozšiřovala svůj vliv ve studovaném regionu i firma LUKROM s.r.o. Lípa92. V r. 2009 byla

90Podnik vznikl odštěpením od podniku Agro a.s. Vnorovy , 100% obchodní podíl drží České vinařské závody a.s. Praha 91 Údaje o majetkových poměrech firmy v Obchodním rejstříku k 22.3. 2013 nebyly k dispozici, podnik vznikl odštěpením části majetku podniku Podchřibí a.s. Ježov. 92Společnost LUKROM, spol. s r.o., vznikla v roce 1991, zpočátku představovala společnost, která byla zaměřena výhradně na obchodování se zemědělskými komoditami. V současnosti je tvořena několika divizemi - tzv. rostlinnou vertikálu tvoří divize agrochemie a divize zemědělských komodit, které se soustředí na poskytování služeb rostlinné výrobě. Tzv. živočišná vertikála se skládá z divize výroby krmných směsí

65 majoritním akcionářem ve společnosti Agrovit a.s Svatobořice-Mistřín a Kratina a.s. Dolní Bojanovice. V současnosti obhospodařuje v okrese cca 2 400 hektarů zemědělské půdy (celkem v ČR realizuje skupina Lukrom zemědělskou prvovýrobu na cca 15 tis. hektarech zemědělské půdy93). S novými vlastnickými poměry se mění složení statutárních orgánů (představenstev a dozorčích rad) ovládaných obchodních společností, v rámci kterých posilují nadregionální vlivy – předsedové představenstev jednotlivých zemědělských společností Hodonínska se oproti minulým létům, resp. dosavadní tradici velmi často rekrutují z vedení firem přímo ovládaných společností AGROFERT HOLDING, a.s., resp. ze společnosti LUKROM s.r.o. působících v jiných částech ČR94. Vedle výše popsaných uskupení v regionu Hodonínska ještě výrazným způsobem zasáhla do změn v organizační struktuře společnost Zemagro s.r.o. (viz obr. 15), zatím rovným dílem ovládaná dvěma společníky přímo z regionu. V r. 2011 se stala jediným akcionářem společnosti Agro Žad, a.s. Žarošice, je majoritním akcionářem společnosti Neoklas, a.s. Šardice, již před r. 2009 na ni přešel majetek společnosti Bukos s.r.o. Bukovany. Dle Výroční zprávy podniku za r. 2011 působilo Zemagro na výměře zemědělské půdy přes 3400 hektarů zemědělské půdy, podnik obhospodařuje půdu v 15 hodonínských katastrech, z posledních informací od zemědělců z regionu podnik prochází dalšími organizačními změnami v r. 2013.

Obr. 15 Zemědělské podniky právnických osob propojené se společností Zemagro s.r.o. Šardice v roce 2013 Zdroj: Údaje o podnicích uveřejněných v Obchodním rejstříku a Sbírce listin k 16.3.2013

6.2.2 Velikostní struktura zemědělských podniků právnických osob

Před zahájením strukturálních změn v zemědělství v devadesátých letech připadala na jedno tehdejší JZD na Hodonínsku jako na základní typ hospodařícího subjektu průměrná výměra zemědělské půdy 2 992 hektarů (Jančář, Hájek Koliba 1989). Po skončení transformace připadá na jednu právnickou osobu hospodařící v zemědělství na Hodonínsku průměrná výměra půdy 1 168 hektarů (údaje Zemědělské agentury Hodonín v r. 2000). a divize živočišné výroby, které se zaměřují na služby pro živočišnou výrobu. LUKROM, spol. s r.o., za dobu svého působení vytvořila nebo kapitálově vstoupila do společností, které se zabývají zemědělskou prvovýrobou nebo poskytují služby na agrárním trhu. 93 Dle údajů na internetových stránkách firmy v r. 2013. 94Do jaké míry tato skutečnost ovlivňuje samotnou výrobu, sociální, popř. environmentální funkce podniku není v práci hodnoceno. Velikostní vzorek kontaktovaných firem a určitá citlivost tohoto tématu pociťovaná vedoucími představiteli v r. 2009 neumožňovala autorce se této problematice více věnovat.

Jedná se o hodnotu vyšší než činí tento údaj pro celou ČR, kde na jednu právnickou osobu po transformaci připadá průměrná výměra 1 036 hektarů zemědělské půdy (ČSÚ 2001c)95. Mezi největšími firmami dle výměry obhospodařované půdy figurovaly v r. 2002 akciové společnosti 96 , mezi nejmenší společnosti patřily subjekty specializované na zelinářství, vinohradnictví a živočišnou výrobu.

Tab. 11 Velikostní struktura zemědělských podniků právnických osob podle výměry zemědělské půdy (ha) v okrese Hodonín v r. 2002 Typ 0 - 26- 101- 501- 1001- 2001- 3001- 4001 Údaj Celkem podniku 25 100 500 1000 2000 3000 4000 a více nebyl zjištěn ZD, 0 0 1 1 0 0 0 0 0 2 ZOD a.s. 1 2 1 3 6 5 3 1 0 22 s.r.o. 2 1 4 6 4 0 0 0 2 19 Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření z v r. 2002. Šetření nezahrnovalo tehdy již existující podniky Víno Sýkora s.r.o., Templářské sklepy Čejkovice, Vitis s.r.o. Strážnice, proto celkový součet podniků nesouhlasí s 10.

Tab. 12 Velikostní struktura zemědělských podniků právnických osob podle výměry zemědělské půdy (ha) v okrese Hodonín v r. 2009 Typ Do 26 - 101- 501- 1001- 2001- 3001- 4001 Údaj Celkem podniku 25 100 500 1000 2000 3000 4000 a více nebyl zjištěn ZD 1 0 0 1 0 0 0 0 0 2 a.s. 0 1 2 3 5 7 3 0 0 21 s.r.o. 10 3 9 4 2 1 0 0 0 29 Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření z r. 2009, MZe 2009c.

Obecně změny ve velikostní struktuře podniků právnických osob vyjádřené velikostí obhospodařované zemědělské půdy, ke kterým došlo v průběhu let 2002 až 2009 souvisely s jak vlivy uvnitř zemědělských firem, tak i vlivy vnějšími. Z celkového počtu 52 podniků právnických osob, bylo možné vyhodnotit změny ve výměrách obhospodařované půdy u 36 podniků, z nichž 20, tj. 55 % podniká na výměrách menších ve srovnání s r. 2002. Naprostá většina podniků hospodaří na výměrách zemědělské půdy odpovídajících 90 – 110% stavu r. 2002, vedení podniků často hodnotila v tomto směru situaci jako přibližně stejnou (resp. každoročně se jen mírně měnící). Větší změny byly zaznamenány u vinohradnických podniků (oproti roku 2002 docházelo k významnějším nárůstům výměr vinic), jednoho zelinářského podniku (v roce 2009 obhospodařovali pouze třetinu půdy ve srovnání s r. 2002) a tam, kde probíhaly výraznější organizační změny (Neoklas a.s. hospodaří na 113 ha oproti 1 170 ha v r. 2002). Velmi často podniky přicházely o půdu ve prospěch soukromých zemědělců, velká konkurence projevující se v přetahování o ornou půdu prostřednictvím přeplácení

95Tato odlišnost je dána tím, že na Hodonínsku připadá méně zemědělské půdy na sektor samostatně hospodařících rolníků. 96Mezi největšími akciovými společnostmi jsou zejména ty, u nichž proces transformace původního družstva vedl ke vzniku pouze jednoho podniku. (Žerotín a.s. Strážnice - 4228 ha, Zemas a.s. Čejč -3549 ha, Zera a.s. Ratíškovice 3350 ha, Blatinie a.s. Blatnice pod Sv. Antonínkem, Svornost a.s. Těmice 2910 ha), žádná společnost s.r.o. nedosáhla v r. 2002 výměry dva tisíce hektarů. Mezi nejmenší společnosti patřily subjekty specializované na zelinářství (Lunga a Souček Zahrada Kyjov s.r.o.- 24 ha), vinohradnictví (VinoDa s.r.o. Dambořice - 90 ha, Víno Blatel a.s. 110 ha, Vinařská společnost Blatnička s.r.o. -126 ha) a živočišnou výrobu (Sepra s.r.o. Dambořice – 0 ha, Agropodnik a.s. Hodonín -71 ha).

67 nájemného97 za půdu byla patrná zejména v oblasti Kyjovské pahorkatiny. Mezi dalšími důvody redukce obhospodařované půdy u jednotlivých podniků byly probíhající pozemkové úpravy v řadě katastrů okresu Hodonín či konkrétní záměry vedení obcí omezující využívání zemědělské půdy v jednotlivých katastrech. Dále docházelo k prodeji sadů a zejména vinic specializovaným firmám, případně jejich vrácení majitelům půdy – hlavně sady se pro mnohé firmy s širším výrobním programem staly přítěží. Z obr. 16 můžeme vidět, že řada menších (často nově vzniklých) firem v r. 2009 hospodařila pouze na jedné, či převážně na jedné zemědělské kultuře. K dramatickému okleštění polní výroby u naprosté většiny sledovaných firem nedocházelo. Za velmi pozitivní lze hodnotit skutečnost, že ačkoli většina stabilních velkých společností, které tvoří základnu hodonínského zemědělství, o pronajímanou zemědělskou půdu spíše přicházela, současně (či pravděpodobněji i z tohoto důvodu) si firmy začínají postupně od drobných majitelů98 zemědělskou půdu do svého vlastnictví kupovat. Jedná se o velmi výraznou změnu oproti r. 2002, kdy podniky v důsledku často tíživé finanční situace neprojevovaly o koupi půdy až na výjimky zájem, ve svém vlastnictví mělo tehdy půdu jen několik podniků (resp. osob z vedení podniků99) a velmi často ani nešlo o půdu skutečně zemědělskou. Nejvíce půdy ve svém majetku uváděly společnosti Zemas a.s. Čejč (80 ha), Kratina a.s. Dolní Bojanovice (23 ha) a Svornost a.s. Těmice (10 ha). I když stále platí, že výraznou většinu zemědělské půdy mají obchodní společnosti v pronájmu, zlepšená finanční situace (zejména v souvislosti s přijímáním přímých plateb po r. 2004) mnohým podnikům umožňuje půdu od drobných vlastníků vykupovat.

97Průměrný nájem u podniků fyzických osob na 1 ha zemědělské půdy činil v roce 2009 ve výrobní oblasti kukuřičné 2 068 Kč (v oblasti řepařské 1543 Kč ),u podniků právnických osob 1 680Kč, resp. 1 856 Kč. Údaje za ČR vychází z výběrového šetření FADN CZ (MZe 2011c). V současnosti se platební podmínky u podniků fyzických a právnických osob vyrovnávají, ve sledovaném regionu Hodonínska firmy vlastníkům půdy vyplácely v kukuřičné oblasti částky přesahující hodnotu 2 000 Kč/ha. 98V procesu uplatňování dědických práv bývalo na Slovácku (na rozdíl např. od Hané) zvykem odkázat půdu rovným dílem mezi své děti. Půda se tak drobila, dnešní podniky jsou v důsledku této tradice nuceny uzavírat stovky až tisíce nájemních smluv, mnohdy na výměry několika arů. 99Dle Zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby lze zemědělské pozemky prodávat oprávněným osobám, fyzickým osobám, které jsou zemědělskými podnikateli (podle Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství nebo podle § 12a zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů), které prokazatelně provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích o rozloze nejméně 10 ha v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji, dále společníkům obchodních společností nebo členům družstev, které provozují zemědělskou výrobu minimálně po dobu 36 měsíců na pozemcích o rozloze nejméně 10 ha v katastrálních územích obce nebo v katastrálním území, které sousedí s katastrálním územím, do něhož náležejí pozemky určené k prodeji. Nabyvatel zemědělských pozemků může tyto pozemky převést právnické osobě, jejímž je členem či společníkem, a která vykonává na těchto pozemcích zemědělskou činnost.

Obr. 16 Struktura využívání zemědělské půdy u podniků PO v okrese Hodonín Zdroj: Dotazníkové šetření v roce 2009. Koláčové grafy zařazeny dle sídla podniku PO. Pozn. I u některých v práci jinak nehodnocených firem se informace o struktuře zemědělské půdy podařilo získat, na druhé straně jiné podle názvu zcela jasně vinařské firmy v mapě znázorněny nejsou pro chybějící údaje o jejich struktuře obhospodařované půdy (nelze vyloučit, že podnikají i např. v sadech či na orné půdě).

V r. 2009 měly ve svém vlastnictví např. Blatinie a.s. Blatnice pod Sv. Antonínkem (400 ha, resp. 19,9 % podnikem obhospodařované půdy), Zemas a.s. Čejč (226 ha, resp. 6 ,4 %), Zemědělská a.s. Čejkovice (100 ha, resp. 4,1 %), VSV a.s. Vracov (60 ha, resp. 3 , 0 %), Kratina a.s. Dolní Bojanovice (33 ha, resp. 3 ,5 %), Lone s.r.o Lovčice (20 ha, resp. 2 ,8 %), Vinařská společnost s.r.o. Blatnička (20 ha, resp. 14,9 %), Agro ŽAD a.s. (25 ha, 1 ,9 %). Na stále nízký podíl (8 ,4 %) vlastněné půdy u podniků právnických osob na Hodonínsku ukazuje i detailní šetření Agrocenzus 2010. Pro zemědělce je dále velmi příznivá skutečnost, že v regionu panuje mezi fyzickými osobami oproti minulému období větší zájem zemědělskou půdu prodat – a to zejména mezi těmi mladšími (tj. velmi pravděpodobně mezi lidmi bez předpokládaného citového vztahu k půdě), pro cca polovinu podniků však stále slovy jejich vedení na koupi zemědělské půdy chyběly „finanční prostředky a jasnější vize zemědělského sektoru“. Závěrem lze konstatovat, že se v okrese formují silné organizačně i majetkově propojené celky, které podnikají na výměrách zemědělské půdy, které jsou srovnatelné s výměrami obhospodařovanými jednotnými zemědělskými družstvy před r. 1989. V roce 2002 byly podobné vztahy mezi obchodními společnostmi spíše vzácností (tehdy mezi

69 propojené obchodní společnosti patřily Víno Blatel a.s. a Blatinie a.s. Blatnice pod Sv. Antonínkem). V řadě případů na rozdíl od devadesátých let dochází k majetkovému propojení firem, které v jejich dosavadní historii společného mnoho neměly – vznikly transformací různých družstev a do současnosti se vyvíjely odděleně, v některých případech vzájemně obchodovaly. Zároveň vznikají menší rodinné firmy, které již mají i několikaletou tradici v podnikání jako fyzické osoby, lze tedy předpokládat, že se na trhu nějakou dobu udrží. Struktura zemědělských firem právnických osob se tak oproti r. 2002 stala více rozmanitou. Změny v počtu právnických osob na Hodonínsku na základě srovnání stavů let 2002 a 2009 lze hodnotit ve srovnání s celorepublikovým vývojem jako výrazné. Počet podniků právnických osob vzrostl za tuto dobu o 13,0 %, zatímco v České republice za delší časové období mezi cenzy 2000 a 2010 došlo k početnímu nárůstu těchto podniků o 9 ,1 % (ČSÚ 2001c, 2012c). Také z analýzy Navrátila (2012), který srovnával změny zemědělství v okresech regionu soudržnosti NUTS II Jihovýchod, lze změny v organizační struktuře v okrese Hodonín označit jako nadprůměrné.

7 ZAMĚSTNANOST V ZEMĚDĚLSKÝCH PODNICÍCH PRÁVNICKÝCH OSOB

Pokles počtu pracovníků provází sektor zemědělství v celé České republice od konce osmdesátých let dvacátého století. Výraznou dynamiku zaznamenal v první polovině devadesátých let, a i když se později tempo snižování počtu zaměstnaných v agrárním sektoru zpomalilo, pokles jejich počtu se nezastavil ani v posledním desetiletí, jak dokládají údaje o ekonomicky aktivním obyvatelstvu v r. 2001, resp. zaměstnaných v primárním sektoru v r. 2011 (tab. 13), příp. výsledky Agrocenzu 2010. Ze srovnání počtu ekonomicky aktivních v priméru (EAO I.) v letech 1991 a 2001 v okrese Hodonín a v ČR je patrné, že pokles počtu EAO I. na Hodonínsku byl ve srovnání s ČR výraznější; podobný vývoj lze (byť vzhledem k dostupnosti dat pouze nepřímo) předpokládat i v posledním desetiletí.

Tab. 13 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (EAO) a zaměstnaní v zemědělství, lesnictví a rybolovu v okrese Hodonín a v ČR dle výsledků SLDB v letech 1991, 2001 a 2011 Okres Hodonín Česká republika 1991 2001 2011 1991 2001 2011 EAO celkem1 81 799 78 7672 74 3033 5 421 102 5 253 4002 5 080 5733 EAO v zemědělství, 13 294 4 861 - 596 608 230 475 132 355 lesnictví a rybolovu (I.) Zaměstnaní v zemědělství, - - 2 512 - - 124 284 lesnictví a rybolovu (I.)4 Podíl EAO I. na EAO 16,3 6 ,2 - 10,0 4 ,4 2 ,6 celkem (%) Podíl na zaměstnaných I. - - 3 ,9 - - 2 ,7 na zaměstnaných celkem (%) Zdroj: ČSÚ 1992, 2001a, 2012b; vlastní výpočty. Vysvětlivky: – údaj není v konkrétním cenzu dostupný. Pozn. 1Zahrnuje zaměstnané (i pracující důchodce, ženy na mateřské dovolené) a nezaměstnané. Údaje o ekonomicky aktivních v r. 1991 nezahrnují pracovníky rybolovu. 2Údaje o ekonomicky aktivních nejsou plně srovnatelné s předchozím cenzem vzhledem k odlišnému zařazení osob do tohoto souboru (lišila se kritéria při zařazení žen na mateřské dovolené). 3 Z celkového počtu uvedených ekonomicky aktivních bylo na Hodonínsku 63 647, v ČR 4 580 714 zaměstnaných. 4Údaje zjišťovány v SLDB 2011, v dřívějších cenzech EAO v zemědělství, lesnictví, popř. rybolovu. V r. 1992 pracovalo na Hodonínsku v zemědělství, lesnictví a rybolovu 7 951 osob (16,7 % všech pracovníků), r. 2000 už jen 3500, tj. 8 ,4 %. (ČSÚ, 1994b, 2001b).

Je zřejmé, že okres Hodonín vykazuje dlouhodobě nadprůměrnou zaměstnanost v primárním sektoru ve srovnání s ČR (v r. 2011 3 ,9 % oproti 2 ,7 %), přičemž vyšší hodnotu tohoto ukazatele dosahovali muži (4 ,7 % oproti 2 ,9 % u žen). V rámci Jihomoravského kraje dle výsledků SLDB 2011 vyšší podíl zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybolovu najdeme v okresech Znojmo (6 ,4 %), Břeclav (5 ,6 %)

Dle údajů Agrocenzu 2010 pracovalo na Hodonínsku v zemědělství 4 802 osob, což odpovídá 2 447 pracovníkům přepočteným na plné zaměstnané (AWU) 100 , z toho u podniků PO 1670 AWU, tedy 68,2 %. Úbytek počtu pracovníků dokládají i výsledky dotazníkových šetření, ze kterých vyplývá, že v letech 2002 – 2009 došlo k dalšímu odchodu zaměstnanců téměř u všech podniků právnických osob, propouštění se dotklo podobnou měrou mužů i žen 101 . Za jmenované období opustilo zemědělské podniky na Hodonínsku odhadem kolem 750 osob 102 - z toho přes 600 osob odešlo z podniků PO, které omezovaly svůj výrobní program (převážně likvidací provozů živočišné výroby, příp. omezením rozsahu pěstování zeleniny či vinné révy), další propouštění přinesl úplný zánik některých firem (v závorce uveden počet zaměstnanců v r. 2002) - Bukos Bukovany s.r.o. (25) 103 , Sepra s.r.o. Dambořice (9 ), Podluží a.s. Prušánky (4 ). Nově vzniklé podnikatelské subjekty právnických osob pro zaměstnanost v konkrétních obcích zásadní změnu nepřinesly, neboť z velké části pouze saturovaly pracovní sílu uvolněnou z jiných společností - např. s převedením obhospodařování vinic z jedné firmy do druhé přešla i odpovídající část pracovníků. Pozici největších zaměstnavatelů (uvedeny firmy nad 100 zaměstnanců v r. 2009) si udržují stále akciové společnosti Zemědělská a.s. Čejkovice, Agropodnik a.s. Hodonín, Zemas a.s. Čejč, Žerotín a.s. Strážnice, Svornost a.s. Těmice, Rolnická a.s. Hroznová Lhota, jejichž významná část výrobního programu byla v tomto období tvořena živočišnou výrobou. I v těchto jmenovaných společnostech došlo k úbytku pracovníků, ani od nich se v budoucnu nedá očekávat vznik většího počtu nových pracovních míst. Mezi podniky s úbytkem pracovníků jsou také často ty, které počet zaměstnanců snížily (především odchodem pracovníků do důchodu) při neomezování, resp. zachování výrobního programu (např. Zemědělská a.s. Čejkovice, Agropodnik a.s. Hodonín). V obecné rovině se k tomuto jevu vyjádřila také starostka jedné obce na Kyjovsku, současně pracovnice v MAS Kyjovské Slovácko v pohybu, která sama dlouhou dobu v zemědělské firmě pracovala, situaci hodnotila v r. 2013 takto „ve větších firmách se na vyšší pozice dostávají mladí lidé odjinud, velmi často bez konkrétní zkušenosti s manuální prací v daném provozu. Chtějí po lidech více a více práce, aniž sami tuší, o jak fyzicky náročnou práci se někdy jedná. Lidé jsou však i za takovou práci vděční, nemají kam jinam jít“. Zastoupení zemědělských firem v regionu, které stavy pracovníků zvyšují je ve srovnání s r. 2002 menší (tehdy bylo navyšování zaměstnanosti v období 1995 - 2002

100Podle metodiky EU se údaje o pracovní síle v zemědělství vyjadřují v tzv. ročních pracovních jednotkách (AWU, z angl.. Annual Work Unit). Jedna AWU zahrnuje takový počet hodin, který odpovídá počtu skutečně odpracovaných hodin v zemědělství v rámci plného pracovního úvazku (1800 hodin). Přepočtem pracovníků v zemědělství na plné zaměstnané tak dochází k významnější redukci jejich počtu, a to relativně více u kategorie fyzických osob (1790 pracovníků odpovídá 777 AWU, tj. 43,4 %) ve srovnání s pracovníky podniků právnických osob (3012 pracovníků odpovídá 1670 AWU, tj. 55,4 %). 101Přesnou míru propouštění dle pohlaví u zemědělských podniků lze obtížně určit, řada podniků si potřebnou evidenci nevede. 102Odhad zahrnuje i podniky právnických osob, které se do šetření nezapojily. Dle počtu zaměstnanců v r. 2002 největší zaniklou firmou byla Farma Navrátil v Dubňanech se sedmdesáti pracovníky. 103Část výrobních kapacit přešla pod Neoklas a.s. Šardice, resp. později na Zemagro s.r.o.Šardice.

72 zjištěno u sedmi podniků). V r. 2009 se jednalo jen o dva podniky s malým počtem zaměstnaných osob, kde se nízký absolutní nárůst počtu zaměstnanců projevil vysokým relativním navýšením (Lone s.r.o. Lovčice, Slovácký statek s.r.o Hodonín). Mezi příčinami může být téměř chybějící zpracování zemědělských produktů, resp. nízké využívání investičních projektových podpor na přidávání hodnoty zemědělských produktů, které mohou zmírňovat snižování zaměstnanosti, příp. nová pracovní místa v zemědělství generovat (Buchta 2013). Průměrný počet pracovníků v jednotlivých typech podniků PO z podle dotazníkových šetření ukazuje tab. 14. Jinou charakteristikou může být mediánová velikost podniků dle počtu zaměstnanců – zatímco v r. 2002 polovina podniků právnických osob zaměstnávala více než 36 pracovníků, v r. 2009 pouze polovina podniků má více než 18 zaměstnanců.

Tab. 14 Průměrný počet pracovníků v zemědělských podnicích PO na Hodonínsku v letech 2002 a 2009 Typ podniku 2002 2009 Akciová společnost 103,3 70,4 Společnost s ručením omezeným 17,8 9,9 Zemědělské družstvo 35,0 21,0 Pozn. Jedná se o průměr počtu pracovníků v zemědělských podnicích, které poskytly informace v dotazníkových šetřeních v konkrétních letech. Vzhledem k měnící se podnikatelské struktuře, jedná se o hodnotu vystihující soubor v konkrétním roce působících zemědělských firem. U počtu pracovníků zemědělského družstva se jedná o počet zaměstnanců ZD Veselan Veselí nad Moravou. Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření v letech 2002,2009.

Pokles průměrného počtu pracovníků např. u společností s ručením omezeným není způsoben pouze úbytkem pracovníků v existujících firmách, ale také změnami v organizační struktuře podniků právnických osob za uplynulé období. Novým fenoménem oproti roku 2002 se stává existence podniků rodinného typu pouze se dvěma zaměstnanci ve vzájemném příbuzenském vztahu, jedná se o firmy převážně působící na Horňácku.104 Ačkoli skupinu pracovníků, která v posledních letech opustila zemědělské podniky, tvořila téměř ve všech firmách i část starších pracovníků odcházejících do starobního důchodu, hlavními příčinami propouštění byly změny ve výrobním programu subjektů – ty spočívaly především v dramatickém okleštění živočišné výroby. Za nejvýraznějšími absolutními úbytky pracovníků v jednotlivých podnicích stálo zpravidla současně více příčin. Největší dopady na zaměstnanost v konkrétních obcích měla likvidace chovu vepřů u velkých společností - VSV a.s. Vracov, Agro ŽAD a.s Žarošice, Kratina a.s. Dolní Bojanovice, Podchřibí a.s. Ježov105, kde se početní stav pracovníků v r. 2009 nacházel pod 40 % stavu r. 2002. U VSV. a.s. a společnosti Kratina a.s. bylo doprovodným faktorem zrušení pěstování zeleniny, u Agra ŽAD a.s. pak zrušení chovu skotu. Mezi další příčiny snižování počtu vlastních zaměstnanců uváděly firmy omezování výměry obhospodařované půdy (Agro Podlužan a.s. Prušánky, Agro Salix s.r.o. Hrubá Vrbka), ukončení obhospodařování vinic a sadů (Agro a.s. Vnorovy ), ukončení nezemědělských

104Dašiki s.r.o. Veselí (farma Javorník), Ekofarma Balada s.r.o. Suchov, Agro Salix s.r.o. Hrubá Vrbka, Prášek a syn s.r.o. Hrubá Vrbka, mimo tento region pak Dvorek s.r.o. Kyjov. S výjimkou Agro Salix s.r.o. všechny tyto subjekty začaly hospodařit jako fyzické osoby, které teprve po letech hospodaření založily s.r.o. 105Ze jmenovaných podniků odešlo 269 osob.

činností (Agrolip as. Lipov, Neoklas a.s. Šardice, SHR s.r.o. Lipov, Ekofarma Balada s.r.o. Suchov). Ve většině podniků právnických osob dosahuje úroveň zaměstnanosti 70 – 75% úrovně roku 2002, současně lze konstatovat, že někteří pracovníci dříve v podnicích přímo zaměstnaní vykonávají stejné činnosti již ne jako stálí zaměstnanci, ale formou uzavření dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti zejména z důvodu volnější pracovní doby (např. práce ve vinohradech). Samostatnou a obtížně sledovatelnou problematikou je práce načerno, jejíž praktikování u podniků nepřímo potvrdil pěstitel z Kyjovska slovy „a to tam (do disertační práce; pozn. autorky) klidně napište, tak to dělají všichni“. V neposlední řadě se někteří pracovníci stali nadbytečnými poté, co si podniky mohly díky zlepšené finanční situaci dovolit pořídit stroje do vinohradů, speciální kombajny na sklizeň zeleniny apod., které ruční práci nahrazují. Nová pracovní místa v zemědělských podnicích až na výjimky obsluhy bioplynových stanic nevznikala, ovšem i bioplynové stanice nárokují každá max. 1 pracovní místo, resp. jednoho pracovníka na poloviční úvazek. Dále se v souvislosti s ústupem od pěstování plodin náročných na práci, jako jsou ovoce a zelenina, snižuje v regionu nabídka sezónních prací. Současně však dle názorů místních zemědělců právě nezájem brigádníků o manuální práci v době sklizně je jednou z příčin omezování rozsahu pěstování zeleniny. Mezi činnosti často zajišťované příležitostnými pracovníky na dohodu o provedení práce patří nejčastěji činnosti ve vinohradech, sadech, sklizeň zeleniny, kastrace osivové kukuřice. V současnosti poptává sezónní pracovníky alespoň jednou ročně přibližně polovina podniků – především se jedná o větší podniky (často akciové společnosti s pestřejším výrobním programem). V období sklizňové sezóny v podnicích vypomáhají desítky pracovníků (Agrolip a.s. Lipov až 40 denně, Žerotín a.s. Strážnice 20). Zájem o tyto práce projevují převážně důchodci, ve východní části okresu pak Slováci106. Značně protichůdné názory panovaly u jednotlivých podniků v otázce pociťovaných problémů, hrozeb a rizik do budoucna souvisejících s pracovní silou jako jsou nepříznivá věková či vzdělanostní struktura zaměstnanců, nezájem o práci v odvětví, potíže zaměstnat pracovníka požadované kvalifikace nebo naopak nadbytečné zaměstnávání 107 ; jak ukazuje obr. 7, jednotlivé obce se výrazně liší i v míře nezaměstnanosti. Ačkoli nadpoloviční část představitelů podniků hodnotí svou situaci v oblasti zaměstnanecké politiky jako bezproblémovou, bylo možno se v regionu setkat s velmi pestrou škálou názorů a zkušeností ohledně zájmu o práci v zemědělství u místních obyvatel jako např. „lidé práci v zemědělství shání“, „krize a omezování výroby průmyslových podniků108 způsobují, že o práci v zemědělství je větší zájem“ stejně jako „stálého pracovníka je problematické sehnat“, „jakéhokoli pracovníka neseženete“, „o manuální práci v zemědělství není zájem“, „agentura nám pracovníky shání – neúspěšně“ nebo „s brigádníky je to různé, jeden rok je jich hodně, další rok nemůžeme

106U nich zájem kolísá v závislosti na vývoji kurzu české koruny vůči euru. 107Zaměstnávání ze sociálních důvodů. Zaměstnávání osob nevytvářejících takovou produkci, aby jejich zaměstnávání bylo považováno za ekonomicky efektivní. 108 Konkrétním příkladem může být zánik čokoládovny Maryša v Rohatci s velkou zaměstnaností žen, v Zemědělské a.s. Čejkovice byl dopad na jejich podnik hodnocen tak, že „když padla Maryša, najednou se nám ženy hlásily do živočišné výroby“

74 nikoho sehnat“. Za nezájmem lidí o vstup do odvětví je podle zemědělských představitelů zejména skutečnost, že se jedná o manuální práci s nízkou prestiží109. V naprosté většině podniků však panuje přesvědčení, že „mladí se do práce v zemědělství nehrnou“, téměř 45 % podnikatelů hodnotilo věkovou strukturu svých pracovníků jako nepříznivou (s převahou starších pracovníků, které bude obtížné nahradit)110. Navíc mnohé firmy na příležitostné práce upřednostňují starší pracovníky před mladšími z důvodů lepší pracovní morálky. Dostupné statistické údaje o věkové struktuře pracovníků v zemědělství poskytuje tab. 15, je zřejmé, že téměř dvě třetiny zaměstnaných v podnicích PO jsou starší 45 let.

Tab. 15 Věková struktura zaměstnaných v zemědělských podnicích PO v okrese Hodonín a ČR v r. 2010 (%) Věková kategorie ČR (%) Okres Hodonín (%) Do 24 let 4 ,6 2 ,6 25-34 let 13,0 10,3 35-44 let 21,8 22,2 45-54 let 30,8 34,8 55-64 let 26,9 26,8 65 a více let 3 ,0 3 ,2 Zdroj: ČSÚ 2012c;vlastní výpočty

Také v oblasti vzdělanosti a kvalifikace pracovníků v zemědělství nebylo od r. 2002 dosaženo významných zlepšení, zemědělci si stěžují na úpadek zemědělského školství, na nízkou spolupráci zemědělských škol s podnikatelskými subjekty – příkladem může např. být skutečnost, že vyučeným opravářům zemědělských strojů chybí řidičský průkaz na traktor apod. Z profesí, které bude v budoucnosti obtížnější sehnat, jmenovali představitelé podniků zejména traktoristy, agronomy a mechanizátory. Zaměstnávání pracovníků nadbytečných (zaměstnávání ze sociálních důvodů) nebylo zjištěno v žádném podniku, dva ředitelé však přiznali, že někteří z jejich pracovníků by v jiném oboru uplatnění vzhledem k jejich chybějícímu vzdělání pravděpodobně nenašli (existence zaměstnanců schopných jen velmi špatně číst, psát, počítat). Přestože zemědělství již dávno neplní úlohu hlavního zaměstnavatele obyvatel venkova jako celku, přesto v některých obcích okresu je pro udržení sociální úrovně velkého počtu rodin funkce zemědělského podniku v nezastupitelná. Dle vyjádření starostů jednotlivých obcí Hodonínska111, kteří byli v krátkém dotazníku tázáni na zaměstnavatele, kterého/které dle jejich vlastního názoru považují pro udržení zaměstnanosti ve své obci za klíčového/klíčové vyplývají následující skutečnosti:  ve většině obcí ani sám starosta nedokázal vzhledem k pestré struktuře menších podniků, resp. absenci velkého zaměstnavatele určit, který podnik považuje z hlediska udržení zaměstnanosti ve své obci za nejdůležitější (typické vedle měst

109Tu se představitelé podniků snaží „kosmeticky vylepšit“ v rámci uzavírání nových pracovních smluv – traktorista již není traktoristou, ale operátorem zemědělské techniky apod. 110 Odráží situaci v České republice – z výsledků SLBD 2011 vyplývá, že v kategorii kvalifikovaných pracovníků zemědělství tvořili pracovníci nad 55 let 34,4 %, zatímco nejmladší věkové kategorie do 29 let pouze 13,1 %. 111Starostové obcí Hodonínska osloveni telefonicky a prostřednictvím e -mailu v červnu 2009. Z celkového počtu 82 obcí okresu Hodonín se podařilo získat potřebné informace od téměř 75 % představitelů obcí, mezi obcemi, kde šetření nebylo úspěšné, absentovaly populačně velké obce (nad 1000 obyvatel).

Hodonín a Kyjov také pro nejmenší obce s velkou vyjížďkou za prací, obce v přímém sousedství měst Kyjova, Veselí, Strážnice i některá menší města jako např. Vracov),  zemědělský podnik jako nejvýznamnějšího zaměstnavatele občanů ve své obci v r. 2009 uvedli starostové převážně populačně větších obcí: Čejkovice (Zemědělská a.s. Čejkovice), Vnorovy (Agro Vnorovy a.s.), Šardice (Neoklas a.s. Šardice), Mutěnice (Statek Marek v Mutěnicích), Milotice (Agropodnik a.s. Hodonín), Blatnice pod Sv. Antonínkem (Blatinie a.s., Víno Blatel a.s.) – s výjimkou Mutěnic ve všech případech se jedná o obce se sídlem JZD před r. 1989, příp. Závodem Společného zemědělského podniku (Milotice)112  v Ratíškovicích ani udržení zaměstnanosti ve dvou velkých zemědělských firmách (Agropodnik a.s., Zera a.s.) nebylo místním starostou hodnoceno jako prioritní ve srovnání se zajištěním pracovních míst v průmyslových podnicích, které zaměstnávají více občanů,  pouze výjimečně bylo vedením obce konstatováno, že významnou úlohu pro zaměstnanost obyvatel jejich obce plní zemědělský podnik se sídlem v sousední obci – pro obyvatele obce Louka byl významným zaměstnavatelem Agrolip a.s. Lipov. I když sociální funkce (zajištění zaměstnanosti) zemědělského podniku pro okolní obce není příliš výrazná, pro vlastní obce bezpochyby znamená velký přínos v boji s nezaměstnaností poskytováním práce mj. osobám hůře uplatnitelným na trhu práce z hlediska jejich vzdělání, příp. kvalifikace. Z deseti obcí s nejnižší mírou nezaměstnanosti (MN dle MPSV k 31.12.2009) v okrese Hodonín (MN od 11,72 do 13,49 %) je osm zároveň sídlem zemědělského podniku právnické osoby. Mezi stejným počtem obcí s nejvyšší nezaměstnaností (MN od 21,9 do 31,06 %) není žádná obec se sídlem zemědělského podniku právnické osoby113. Pro úplnost lze ještě jmenovat ty významné zaměstnavatele z řad průmyslových podniků s historickou vazbou na sektor zemědělství (bývalé provozovny přidružených výrob v rámci zemědělských podniků, či ještě dříve působících v rámci JZD). Jedná se např. o podniky 2G- spol. s.r.o. – středisko Louka (šití péřových přikrývek – ještě v r. 2008 nezemědělská činnost v rámci AGROLIP a.s.), Kellner ZS s.r.o. Žarošice (výroba plastových bazénů, septiků, šachet apod. - výrobu septiků provozovalo již v osmdesátých letech JZD Žarošice), Kornfeil s.r.o. Čejč (výroba pekařských pecí a techniky pro moderní pekárny provozovaná už před r. 1989 při JZD v Čejči) apod.

112Jedná se o stejné obce, ve kterých dle závěrů B. Minaříka a kol. (2010) zemědělství v r. 2009 tvořilo nadpoloviční část pracovních míst přímo v obci. Mezi další obce, kde zemědělství zajišťuje majoritní část nabídky pracovních míst zařazuje Blatničku, Hovorany (obce s významným zastoupením vinařů), Strážovice (Zemagro s.r.o.). 113Obdobná byla situace v r. 2011 – mezi deseti obcemi s nejvyšší nezaměstaností dle MPSV k 31.12. 2011 (od 20,0 % do 27,3 % v Hýslech) absentuje obec s významným zemědělským podnikem – konkrétně se jedná o obce Hýsly, Ostrovánky, Labuty, Karlín, Stavěšice, Starý Poddvorov, Mouchnice, Javorník, Kelčany, Věteřov. Mezi deseti obcemi s nejnižší mírou nezaměstnanosti pohybující se kolem 10 % (Čejkovice, Ždánice, Hroznová Lhota, Kyjov, Malá Vrka, Louka, Domanín, Kuželov, Dražůvky, Dambořice) je šest střediskem podniku zemědělské výroby. I když příčiny nižší nezaměstaností v Dambořicích, Kyjově, Ždánicích je nutno hledat mimo sektor zemědělství, pro obce Čejkovice, Hroznová Lhota, Malá Vrbka, Kuželov, popř. i Louka představují zemědělské podniky významné místní zaměstnavatele.

8 ROSTLINNÁ VÝROBA V ZEMĚDĚLSKÝCH PODNICÍCH PRÁVNICKÝCH OSOB V OKRESE HODONÍN

Pro dřívější jednotná zemědělská družstva, stejně jako pro většinu jejich nástupnických organizací bylo příznačné, že se jejich výrobní program opíral současně o rostlinnou a živočišnou výrobu s tím, že jejich vzájemná provázanost zajišťovala ekonomické, ale i environmentální přínosy. Největší změny ve výrobní struktuře podniků ve sledovaném období 2002-2009, resp. 2013 souvisely s rušením provozů živočišné výroby, ukončení činnosti živočišných výrob společně se změnou organizační struktury (zejména zakládáním menších vinohradnických firem) se promítlo do vyššího procentuálního zastoupení podniků PO zaměřených pouze na rostlinnou výrobu mezi zemědělskými subjekty této formy podnikání celkem, jak ukazuje tab. 16.

Tab. 16 Výrobní zaměření podniků právnických osob (PO) orientujících se výhradně na rostlinnou výrobu (RV) v okrese Hodonín v letech 2002 a 2009 Počet Podíl podniků na Počet Podíl podniků na podniků podnicích PO celkem podniků podnicích PO celkem PO v r. 2002 (%) v r. 2009 v r. 2009 (%) v r. 2002 Pěstitelé pouze zeleniny 1 2 ,1 1 1 ,9 Pěstitelé pouze vinné révy 5 10,8 13 25,0 Pěstitelé polních plodin 7 15,2 7 13,5 s vinohrady nebo sady nebo zeleninou Podniky s RV celkem 13 28,3 21 40,3 Podniky PO celkem 46 100,0 52 100,0 Zdroj: Vlastní dotazníková šetření v letech 2002 a 2009.

Od devadesátých let dochází v celé České republice k mnoha změnám v prioritách uplatňovaných v zemědělské výrobě, mění se výrobní zaměření podniků, také v osevních plochách jednotlivých komodit lze sledovat četné meziroční změny, které v některých případech vykazují jednoznačné vývojové tendence (např. nárůst ploch olejnin, pokles ploch zeleniny – viz obr. 17). Zemědělství regionů (jednotlivých krajů, resp. okresů) se zpravidla od celorepublikového vývoje zásadně neliší.

500

450

400 Obiloviny 350 Olejniny 300 Pícniny 250 Zelenina 200 Brambory 150 Cukrovka technická 100 Luskoviny

0 1990 1993 1996 1999 2001

Obr. 17 Vývoj osevní plochy (ha) vybraných zemědělských plodin (ha v r. 1990 = 100 %) v okrese Hodonín v letech 1990-2001 (%) Zdroj: ČSÚ (1991c, 1994a, 1997, 2000, 2002b). Pozn. Zahrnuje podniky PO i FO.

Již před r. 2004 bylo možné v okrese Hodonín sledovat následující trendy114, podobné vývojové tendence se projevily v ČR jako celku jak dokládá práce Bečvářové a kol. (2008):  Tradičně největší zastoupení na orné půdě měly obiloviny (pšenice ozimá, ječmen ozimý a ječmen jarní). Ve většině podniků docházelo v devadesátých letech k mírnému zvyšování osevních ploch obilovin, jejich podíl na orné půdě v okrese se zvyšoval od cca 53 % v počátku devadesátých let na hodnotu 66,5 % v r. 2001 (ČSÚ 2002b). Okrajový význam mělo pěstování žita a ovsa. Zájem o pěstování triticale procházel v devadesátých letech většími změnami, k rozvoji pěstování této plodiny u více subjektů nedošlo.  Osevní plochy kukuřice na zrno (v regionu druhé nejvíce pěstované plodiny po pšenici ozimé) u jednotlivých podniků vykazovaly rozdílné tendence, podíl této plodiny na osevních plochách podniků dosahoval v r. 2002 u jednotlivých subjektů 11,1 – 22,3 %  Významně klesaly plochy osivové kukuřice (v r. 2002 pěstovaly jen dva podniky)  Výrazně narůstaly sklizňové plochy olejnin - především řepky olejné. Tento nárůst se projevoval již v osmdesátých letech (597 ha v r. 1980, 2 298 ha o deset let později) (ČSÚ 1981,1991a). Největšího rozmachu pěstování této plodiny bylo dosaženo v r. 2002, později dochází k mírnému útlumu. Zájem je o pěstování slunečnice, výrazně menší význam má v regionu pěstování máku, hořčice, safloru a sóji.

114Změny zachycené dotazníkovým šetřením r. 2002 se týkají podniků PO, které však vývoj v zemědělské výrobě v regionu dobře vystihují.

 Zejména v důsledku omezování stavu hovězího dobytka v devadesátých letech docházelo k velkému poklesu pěstování jednoletých i víceletých pícnin na orné půdě (kukuřice na siláž; jetelovin) u většiny firem, několik podniků ukončilo jejich pěstování úplně. Dlouhodobě se výměra pícnin pěstovaných na orné půdě v okrese pohybovala okolo 15 tis. ha (ČSÚ, 1981, 1986, 1991a), v r. 2001 již pouze 6 079 ha, tj. 38,4 % stavu v r. 1990 (ČSÚ 2002b).  Pěstování cukrovky mělo v okrese Hodonín již okrajový význam (4 033 ha v r. 1980, 2573 ha v r. 1990, 505 ha v r. 2001) (ČSÚ 1981, 1991a, 2002b).  Obrovský relativní pokles zaznamenalo pěstování luskovin, patrný v okrese již od poloviny 80. let, v r. 2001 činila jejich výměra pouze 121 ha (ČSÚ 2002b).  Útlumem prochází pěstování zeleniny (pokles produkce u všech druhů s výjimkou jahod), některé podniky ukončily pěstování zeleniny úplně. Ke snižování výměr zeleniny v okrese dochází až od začátku devadesátých let (ještě v r. 1990 1825 ha, v r. 2001 již jen 660 ha, tedy 36,2 % stavu r. 1990) (ČSÚ 1991a, 2002b); situace odráží pokles pěstování zeleniny v celé ČR, který lze hodnotit při srovnání vývoje v zemích střední a východní Evropy v devadesátých letech jako velmi výrazný115 (MZe 2003b).  Pěstování brambor není vzhledem ke klimatickým podmínkám okresu rozšířené, od r. 1999 dochází k poklesu výměry orné půdy osázené bramborami (v r. 2001 pěstovány na méně než 700 hektarech).  Rok 1992 je posledním rokem, kdy se v okrese pěstoval tabák (ještě v r. 1989 pěstován na 200 hektarech).  Nedochází k velkým změnám ve výměrách ovocných sadů, vyklučené sady přibližně odpovídají výměrám nově zakládaných sadů. Specifikem okresu je pěstování meruněk s ohledem na klimatické podmínky; v pěstování višní a švestek pravých je okres Hodonín na prvním místě v počtu stromů ze všech okresů ČR (ČSÚ 2001c).  Dochází k zakládání nových vinic a omlazování starších vinohradů.  Z výše uvedeného souhrnu hlavních tendencí v rostlinné výrobě je zřejmé, že zemědělství jako celek i zemědělství okresu Hodonín v období před přistoupením ČR do EU v r. 2004 mělo za sebou etapu četných změn, během kterých se struktura pěstovaných plodin stala méně rozmanitou (ve struktuře ploch osevů dominovaly obiloviny a olejniny); byl zaznamenán výrazný pokles cen některých produktů, který spolu se zvyšujícím se dovozem některých komodit měl za následek výrazné snížení rozměru pěstování okopanin, zeleniny, luskovin; změny v živočišné výrobě výrazně ovlivnily rozsah pěstování pícnin.

Vývoj osevních ploch116, resp. struktury pěstovaných plodin v okrese Hodonín v období po r. 2004 lze odvodit z vývoje osevních ploch v Jihomoravském kraji 117 a ČR (vývoj

115Výrazný pokles výměr zeleniny byl zaznamenán také na Slovensku a ve Slovinsku. 116Osevní plochy plodin vztaženy k 31.5. daného roku–zahrnují plochu, ze které se v uvedeném roce očekává sklizeň- tedy plochy ozimů osetých na podzim předchozího roku, plochy víceletých plodin osetých v předchozích letech a plochy jařin.

79 u vybraných plodin znázorňuje obr. 18). Z grafů je patrné, že se vývoj pěstování uvedených polních plodin v Jihomoravském kraji a v ČR příliš neodlišuje. Údaje o struktuře pěstovaných plodin za okresní úroveň poskytují výsledky šetření Agrocenzus 2010, které ukazuje tab. 17.

Obr. 18 Vývoj ploch osevů vybraných zemědělských plodin v ČR (nahoře) a Jihomoravském kraji (dole) v hektarech k 1.5. daného roku. Zdroj: ČSÚ (2005, 2006a, 2007, 2008a, 2009a, 2010a, 2011a, 2012d, 2013).

117 Data ČSÚ umožňují za krajskou úroveň vytvoření delší časové řady, z níž jsou údaje o případných trendech lépe patrné; srovnatelné údaje o plochách osevů po jednotlivých letech na okresní úrovni nejsou od r. 2001 k dispozici.

Tab. 17 Využití orné půdy (OP) u subjektů právnických osob na Hodonínsku, v Jihomoravském kraji a České republice v r. 2010 Hodonín Jihomoravský kraj Česká republika Výměra Podíl na Výměra Podíl na Výměra Podíl na Plodina (ha) OP (%) (ha) OP (%) (ha) OP (%) pšenice 13 536 32,3 91 147 34,6 601 959 31,8 kukuřice na zrno 6 754 16,1 38 593 14,7 85 316 4 ,5 řepka 4 796 11,4 27 426 10,4 278 255 14,7 ječmen 2 811 6 ,7 35 531 13,5 282 927 14,9 kukuřice na siláž 2 449 5 ,8 12 161 4 ,6 161780 8 ,5 slunečnice na semeno 2 107 5 ,0 10 790 4 ,1 20 045 1 ,1 víceleté pícniny 1 773 4 ,2 13 109 5 ,0 143 925 7 ,6 ostatní obiloviny 1 509 3 ,6 2 880 1 ,1 37 412 2 ,0 žito a oves 461 1 ,1 2 444 0 ,9 55 246 2 ,9 luskoviny na zrno 291 0 ,7 4 817 1 ,8 22 720 1 ,2 zelenina 268 0 ,6 991 0 ,4 5 131 0 ,3 ostatní 5 177 12,3 23 454 8 ,9 199 875 10,5 Zdroj: ČSÚ (2012c), vlastní výpočty. Pozn.: Ve srovnání s tab. 37, která ukazuje využití orné půdy kategorie podniků FO, je zřejmé, že struktura pěstovaných plodin se u podniků typů podniků příliš neliší

Vývoj změn v oblasti rostlinné výroby v okrese Hodonín po r. 2004:  Výrazná část orné půdy je dlouhodobě určena k pěstování obilovin (tab. 17). Situace v pěstování obilovin se oproti r. 2002 příliš neměnila, postavení největších pěstitelů si v r. 2009 udržovaly akciové společnosti (Žerotín a.s. Strážnice, Svornost a.s. Těmice, Zemas a.s. Čejč, Podchřibí a.s. Ježov) s největšími výměrami orné půdy, obiloviny jsou pěstovány zpravidla na více než 50 % orné půdy podniků, dominantní postavení má pěstování pšenice.  Zatímco v období 1996-2002 docházelo ve většině podniků PO v okrese k absolutnímu nárůstu výměr pšenice, v období 2002 – 2009 se celkové výměry pšenice u velké části podniků neměnily, příp. docházelo k mírnému snížení výměry u této obiloviny především v důsledku mírného snižování výměr orné půdy. Relativní zastoupení pšenice ozimé na struktuře pěstovaných plodin se tak u některých subjektů i nepatrně zvýšilo (nejčastěji se pohybuje v rozmezí 30-40 % výměry OP). V podnicích hospodařících v katastrech s velkým zastoupením svažitých pozemků (Agro a.s. ŽAD, Zemspol. s.r.o. Kyjov), dosahují výměry pšenice přes 50 % obhospodařované OP. Nižší podíl pšenice na výměře OP podniku (kolem 25 %) najdeme u podniků hospodařících ve střední části okresu s lehkými písčitými půdami (Zera a.s. Ratíškovice, VSV a.s. Vracov).  Pro pěstování ječmene je na Hodonínsku ve srovnání s celou ČR vyčleněn menší podíl orné půdy (viz tab. 17); téměř všechny místní podniky hospodařící na OP pěstují ječmen ozimý (krmný), pěstování ječmene jarního (sladovnického) je méně časté. Plochy oseté ječmenem v letech 2002 – 2009 v ČR kolísaly, je však patrný trend mírného poklesu pěstování ječmene v ČR (ten se více projevuje u ječmene krmného - MZe 2012d). Podíl OP oseté ječmenem se ve srovnání s r. 2002 u podniků spíše snižoval, zatímco většina podniků v r. 2002 vyčleňovala k pěstování ječmene 10 - 15 % OP, v r. 2009 činilo jeho zastoupení na osevech

u podniků PO většinou méně než 10 %, pouze v LONE s.r.o. Lovčice ječmen pěstovali v obou letech na více než 20 % OP.  Při srovnání vývoje osevních ploch kukuřice na zrno v ČR i Jihomoravském kraji je patrná tendence k nárůstu výměr této plodiny (ČSÚ 2004, 2009a, 2012d) – dle MZe, (2012d) dochází v ČR v pěstování této plodiny v posledních letech „k nebývalému rozmachu“. Zvýšení osevní plochy v ČR je mj. zapříčiněno tím, že díky šlechtitelské práci se kukuřice pěstuje i v oblastech pro ni nepříliš typických (ve větších nadmořských výškách) (Čandová 2011). V okrese Hodonín se díky příznivým klimatickým podmínkám jejímu pěstování věnuje velká část podniků PO hospodařících na orné půdě, ze srovnání výsledků dotazníkových šetření z let 2002 a 2009 však jednoznačné tendence k absolutnímu navyšování osevních ploch této plodiny zřejmé nejsou. V r. 2009 se pěstováním kukuřice na zrno zabývalo méně podniků PO ve srovnání s r. 2002, některé z nich osevní plochy kukuřice významněji navýšily – jednalo se zejména o podniky, v jejichž katastrech absentují pozemky s velkou sklonitostí (Agrovit a.s. Svatobořice- Mistřín, Agro Vnorovy a.s ), tyto plodinu v r. 2009 pěstovaly na více než 25 % výměr orné půdy, dále např. podniky vybavené sušičkou obilí (Svornost Těmice a.s.).  Z ostatních obilovin byly pěstovány ještě triticale (na jehož pěstování se specializují stejné podniky jako v r. 2002), osivová kukuřice, žito (VSV a.s. Vracov) a pouze okrajový význam mělo pěstování prosa nebo špaldy, které podniky zařazovaly do osevního postupu pro rozšíření jeho diversity.  Mezi pěstovanými olejninami si podobně jako v předchozím období udržuje dominantní postavení řepka olejná (11,6 % orné půdy okresu v r. 2010, resp. 11,4 % OP u podniků právnických osob) (ČSÚ 2012c). Její pěstování prošlo zajímavým vývojem. Po dočasném snížení osevních ploch v letech 2002 – 2004 (např. následkem nucených zaorávek v důsledku nepříznivých povětrnostních podmínek), došlo k oživení zájmu pěstitelů 118 a plochy řepky opět narůstaly (důvodem pro oživení zájmu pěstitelů byla také podpora výrobcům bionafty, pro něž je řepka vstupní surovinou).  Na rozdíl např. od pšenice ozimé procházelo pěstování řepky v jednotlivých podnicích výraznějšími změnami, přesto jednoznačné tendence na okresní úrovni patrné nejsou; z výsledků terénních šetření můžeme usuzovat, že ze srovnání let 2009 a 2002 (kdy bylo pěstování řepky velmi rozšířené) k zásadním změnám nedošlo. V jednotlivých podnicích PO se zastoupení řepky na osevech značně lišilo, pohybovalo v r. 2009 od 5 % (Svornost a.s. Těmice) po 20% podíl na OP (ZD Veselan Veselí nad Moravou, Slovácký statek s.r.o. Hodonín); v některých podnicích řepku nepěstovali z důvodu většího výskytu lesní zvěře.  K větším změnám došlo v pěstování slunečnice – v r. 2002 byla zemědělci hodnocena jako surovina s dobře zajistitelným odbytem v přijatelné cenové úrovni, v r. 2009 zemědělci hodnotili odbyt slunečnice zcela opačně. Osevní plochy

118Rozvoj pěstování řepky souvisí mj. s přechodem na kvalitativně nové odrůdy řepky bez kyseliny erukové, růstem výnosových schopností nových odrůd, růstem zpracovatelských kapacit především v oblasti produkce biopaliv.

slunečnice v ČR od r. 2004 značně poklesly (v r. 2009 na 65,0 % výměr z r. 2004, v r. 2013 již na 54,0 % ploch r. 2004 - ČSÚ, 2004,2009a,2013).  Okrajový význam má dle dotazníkového šetření pěstování máku (188 ha v r. 2009 u Svornost Těmice), safloru (150 ha v Podchřibí a.s.Ježov), hořčici pěstovali pouze tři podniky PO.  Pěstování cukrové řepy v r. 2002 bylo zjištěno jen u čtyř podniků PO, v r. 2009 již zaznamenáno pouze u dvou.  V souvislosti s dalším poklesem stavů hovězího dobytka v ČR vykazovaly osevní plochy silážní kukuřice od roku 2004 trvale sestupnou tendenci. Mezi r. 2010 a 2011 však můžeme pozorovat mírný nárůst těchto výměr, což bývá dáváno do souvislosti s její produkcí jako energetické plodiny (Kleffmann Group 2011). I když ČSÚ nesleduje plochu kukuřice pěstované pro energetické účely, je odhadováno, že v ČR již cca 12 % výměr osetých kukuřicí představuje kukuřice pěstovaná k výrobě bioplynu (Honsová 2013).  V okrese Hodonín má větší význam pěstování kukuřice na zrno; silážní kukuřice tvořila v r. 2002, tak i o sedm let později součást osevů pouze u cca třetiny podniků PO s ornou půdou, její zastoupení na OP se u podniků v r. 2009 velmi lišilo (od 0 ,2 % po 28 % OP podniku). Na základě rozhovorů s představiteli podniků lze očekávat mírné rozšíření ploch osevů kukuřice na siláž i v tomto regionu, vzhledem k vysokému energetickému potenciálu je často pěstována jako surovina pro nově budované biostanice. Pro pěstování kukuřice pro výrobu bioplynu nejsou v zemědělských podnicích překážky, které by neumožňovaly navýšení ploch (Leština 2011), v zařazení do osevního postupu po sobě je snášenlivá. Vyšší zastoupení této plodiny ve výměrách osevů bylo zjištěno u podniků provozujících bioplynové stanice (BPS) – ZP a.s. Mikulčice, Slovácký statek s.r.o. Hodonín.  Vyhodnotit změny v pěstování vojtěšky není snadné – lze pouze tvrdit, že počet podniků pěstujících vojtěšku klesl; subjekty pěstující vojtěšku v r. 2002, resp. 2009 ji velmi často nepěstovaly v r. 2009, resp. 2002.  Segmentem rostlinné výroby, který vykazuje trvalý pokles objemů produkce, resp. ploch orné půdy je zelenina; i když je její podíl na orné půdě vzhledem k místním přírodním podmínkám v rámci ČR stále nadprůměrný (viz tab. 17), v období 2001 až 2010 význam pěstování zeleniny u podniků PO dále klesal. Pěstování zeleniny je u podniků PO až na výjimky (Lunga a Souček Zahrada s.r.o. Kyjov, Dvorek s.r.o. Kyjov) doplňkem jiného nosného výrobního programu.  Podniky pěstující zeleninu v r. 2002 ji sice pěstovaly i v r. 2009, docházelo však k redukci její výměry, resp. pěstovaných druhů (často na jeden druh zeleniny) - ZP a.s. Mikulčice si ponechala jen rajčata, VSV a.s. hrách, Zemědělská a.s. Čejkovice cibuli. Více druhů zeleniny pěstovali v r. 2009 v podniku Kratina a.s. Dolní Bojanovice (50 ha - zelí, salát, paprika), o rok později však dle zpráv jednoho z největších pěstitelů FO a producenta zeleniny z Dolních Bojanovic „si v podniku nechali již jen dva hektary zelí“. Omezení produkce zeleniny u podniků PO se tak týkalo zejména cibule („vracovskou cibuli“, ještě v r. 2002 pěstovanou na 83 hektarech, přestalo úplně pěstovat VSV a.s. Vracov), kořenové zeleniny, papriky.

V podniku specializovaném pouze na zeleninu – Lunga a Souček- Zahrada Kyjov s.r.o. (v r. 2002 24 ha, v r. 2009 již jen 8 ha zeleniny) důvody dalšího poklesu pěstování zeleniny v regionu vidí v dovozech z Polska a Slovenska (konkurují převážně v kořenové zelenině), v nemožnosti podniků dodávat zeleninu přímo do řetězců pro chybějící závlahy. Podstatně také klesl zájem brigádníků, kteří dříve pracovali za část produkce zdarma. Budoucnost vidí v pěstování jahod, které se podaří uplatnit lokálně na stánku na náměstí přímo v Kyjově.  Soubor na orné půdě pěstovaných plodin není ve většině podniků PO příliš rozmanitý (je nejčastěji tvořen 4 - 6 plodinami, a to pšenicí, ječmenem, řepkou a kukuřicí, popř. slunečnicí, hrachem); podniků s šesti a více pěstovanými plodinami na OP je již velmi málo (jedná se spíše o velké podniky - v Zemas a.s. Čejč – 12 plodin, Agrolip a.s. Lipov - 8 plodin, Svornost a.s. Těmice - 8 plodin v r. 2009). Tuto situaci potvrzují výroky „opouštíme speciálky, budeme se věnovat klasické výrobě“ (Zemas a.s. Čejč), „vše speciální je ekonomická katastrofa“ (Zemědělská a.s. Čejkovice).  Z plodin, které se v r. 2002 u podniků PO pěstovaly, a v r. 2009 jejich pěstování zjištěno nebylo, lze uvést byliny pěstované na orné půdě (bazalka, fenykl, koriandr) - jak uvedli v podniku Svornost Těmice a.s. „byliny jsme pěstovali na 100 hektarech, vozily se do Německa, ale z důvodu nízkých výkupních cen se zrušilo“. Také pěstováním brambor se v r. 2009 nezabýval žádný dotázaný podnik PO, pěstování brambor se v regionu věnují spíše zemědělské podniky FO.  Mezi nově pěstovanými plodinami v období 2004 - 2009 najdeme výhradně plodiny pěstované pro energetické účely119 (přímé spalování, výroba bioplynu) - čirok, amarant, konopí seté (jednoleté) a šťovík krmný (víceletá rostlina). Jednalo se o pokusy, které s výjimkou šťovíku nebyly vyhodnoceny dobře – „výkupní ceny konopí byly nízké, ekonomicky to byla katastrofa“(Slovácký statek s.r.o.), „amarant z 50 hektarů jsme ani neprodali“ (Zera a.s. Ratíškovice). Do roku 2009 alternativní energetické plodiny odzkoušeli v 5 podnicích (Slovácký statek s.r.o. Hodonín, ZP a.s. Mikulčice, Zera a.s. Ratíškovice120, VSV a.s. Vracov, Cemida s.r.o. Skoronice). Dominantní postavení energetické plodiny u provozovatelů BPS měla silážní kukuřice; čiroku121 jako alternativě ke kukuřici se využívalo zejména s ohledem na problematičnost jejího pěstování opakovaně na stejném místě v r. 2009 nově ve dvou podnicích s BPS.  Velké změny nastaly od r. 2002 v místním sadovnictví, sady tehdy provozovala cca třetina podniků PO jako součást rostlinné výroby (provozování sadů jako jediného odvětví rostlinné výroby bylo zjištěno v obou letech pouze u Agropodniku a.s. Hodonín122). I když již v r. 2002 byly v okrese patrné důsledky dovozů levnějšího

119Podpora pěstování energetické biomasy (tzv. „Uhlíkový kredit“) byla v ČR poskytována v letech 2007- 2009. 120Šťovík krmný pěstovali pět let. 121Má podobnou výtěžnost bioplynu ve srovnání s kukuřicí (Hermuth a kol. 2012). 122 V posledních letech roste podíl podniků s vyšší specializací právě na sadovnictví (Spielberg s.r.o. Archlebov hospodařící pouze v sadech a na vinicích; Sady CZ s.r.o. Bzenec s 218 ha sadů v r. 2012, příjemcem přímých plateb od r. 2012) (SZIF 2012; MZe 2009b).

ovoce ze zahraničí, většina podniků nepovažovala provozování sadů za výrazně problematické, v Agropodniku a.s. budovali závlahové systémy, v Žerotínu a.s. Strážnice sady rozšiřovali. Dlouhodobá vysoce pasivní bilance zahraničního obchodu ČR s čerstvým i sušeným ovocem, zhoršující se věková struktura sadů, nevhodná struktura pěstovaných odrůd, problémy s odbytem ovoce způsobují, že sady se staly pro zemědělské podniky s pestřejším výrobním programem přítěží. Důsledkem pak bylo klučení sadů, jejich pronajímání jiným subjektům (Zera a.s. Ratíškovice), prodej (Agro ŽAD a.s. Žarošice); po r. 2009 sady na jinou společnost převedli také v Agro Vnorovy a.s. Mezi subjekty s největšími výměrou ovocných sadů v r. 2009 patří tytéž podniky jako v r. 2002 – Zemědělská a.s. Čejkovice (250 ha), ZP a.s. Mikulčice (200 ha), Agropodnik a.s. Hodonín (86 ha), Žerotín a.s. Strážnice, Zemas a.s. Čejč (57 ha); velké snížení výměr sadů bylo zaznamenáno v Podchřibí Ježov a.s (ze 75 ha na 36 ha) a v Agro Vnorovy a.s.(z 51 na 22,5 ha).  Perspektivy sadařství lze dokumentovat na následujících výrocích: „kdyby bylo jednoduché je vyklučit, tak to hned uděláme, ale musíme mít plnou moc od majitelů a třetinu majitelů ani neseženeme, nemáme podepsané ani nájemní smlouvy…jen mulčujeme, abychom dostali přímé platby, spadlé stromy bychom ani neměli správně likvidovat, ovoce nesklízíme“ (Podchřibí Ježov a.s.), „sady zlikvidujeme, nepokrývají sklizňové náklady, ovoce se dnes špatně prodává, dříve jsme celou produkci prodali nadrobno“ (Kratina a.s. Dolní Bojanovice), „bedýnkáři ze Slovenska a ze severní Moravy si již nejezdí, to bychom museli jezdit my k nim“, „největší požehnání je krupobití, sady máme pojištěné, ani nemusíme ovoce sbírat“ (Žerotín a.s. Strážnice) „měli jsme tu prodejnu ovoce přímo v místě, moc jsme ale nestříkali, pak o ovoce nebyl zájem kvůli strupovitosti, to si raději lidi vezmou to osmnáctkrát ročně stříkané bez fleku, tady zdravé jablko neprodáte“ (Lone s.r.o. Lovčice).

Foto 5 Ovocný sad v Žarošicích (jaro 2010, léto 2013). Foto: autorka

8.1 Vinohradnictví a výroba vína u zemědělských podniků právnických osob

Provozování vinohradů (v mnohých případech se současnou výrobou vína) bylo dlouho pevnou součástí činnosti zemědělských podniků právnických osob, ty dle šetření Agrocenzus 2010 obhospodařovaly 66,3 % vinic regionu (tj. 1776 ha). Již v r. 2002 se jednalo o odvětví, které na rozdíl od jiných (pěstování zeleniny, ovoce) nebylo u podniků právnických osob v útlumu a bylo považováno za perspektivní. V r. 2002 se pěstováním vinné révy v okrese Hodonín zabývalo 21 zemědělských podniků PO (zde tvořilo součást pestřejšího výrobního programu) a několik firem primárně orientovaných na výrobu vína a obchod s vínem - často s nevelkými výměrami vinné révy (např. Templářské sklepy Čejkovice, Vinařství s.r.o. Mutěnice, Vitis s.r.o. Strážnice, Víno Sýkora s.r.o. Čejkovice). Pouze několik obchodních společností se věnovalo výhradně vinohradnictví, tj. neprovozovalo žádnou jinou zemědělskou činnost - Bzenecká vinohradnická společnost s.r.o. (později Chateau Bzenec s.r.o ), Vitis s.r.o. Strážnice, Vinařství s.r.o. Mutěnice, Templářské sklepy Čejkovice, družstvo, Víno Sýkora s.r.o. Čejkovice). Dotazníkové šetření ukázalo, že v období 2002 - 2009 se počet podniků právnických osob obhospodařujících vinohrady zvýšil - a to z 25 podniků v r. 2002 na 31 podniků PO v r. 2009, přičemž současně některé zemědělské podniky hospodaření na vinicích ukončily. Za navýšením tohoto počtu do současnosti lze hledat vznik nových firem rodinného typu zaměřených často na pěstování vinné révy. Slovy jednoho z mladých vinařů z Hovoran tak zakládáním nových obchodních společností současní majitelé těchto firem „formálně legalizují hospodaření svých otců“. Z dostupných údajů SZIF, Registru příjemců dotací a internetových stránek jednotlivých firem je patrné, že trend početního růstu příjemců dotací ze skupiny obchodních společností (zejména společností s.r.o.) zabývajících se pěstováním vinné révy pokračoval v regionu i po roce 2009 – v r. 2011 bylo založeno Vinařství Maláník-Osička s.r.o. Mikulčice, ve stejném roce vzniká Spielberg Organic, s.r.o. Archlebov. Výrobci vína Vinacz, spol. s.r.o. Dolní Bojanovice rozšiřují výrobu vína o pěstování hroznů od r. 2009. Mezi příjemce přímých plateb v období 2010-2013 dále přibyly podniky Metroflora s.r.o. Milotice (firma orientovaná dříve na výrobu vína z dovážených hroznů a pěstování okrasných květin) a firmy zaměřené zejména na výrobu vína – LTM Dvořáček s.r.o. Mikulčice, Víno Nechory s.r.o. z Prušánek, Vinařství U Dvou lip s.r.o. v Hýslech, Vitobra s.r.o. Dolní Bojanovice a Hotař Čejkovice s.r.o. (společníci firmy jsou pěstitelé podnikající jako FO). V r. 2009 byly mezi největšími pěstiteli jak velké akciové společnosti okresu orientující se i na polní výrobu (Zemědělská a.s , Zemas a.s., Agrolip a.s., Žerotín a.s.), tak rovněž podniky specializované (Vinařství Mutěnice s.r.o., Chateau Bzenec s.r.o., Víno Blatel a.s. Blatnice pod Sv. Ant.), jak ukazuje tab. 18, která uvádí pěstitele ze skupiny podniků PO s výměrou vinic nad 50 hektarů v r. 2009123.

123Tab. 18 ukazuje i na skutečnost, že většina velkých pěstitelů hospodaří v režimu integrované produkce.

Tab. 18 Největší pěstitelé vinné révy v okrese Hodonín v letech 2002 a 2009 Název společnosti Výměra vinic Výměra vinic Podíl vinic na Integrovaná v r. 2002 (ha) v r. 2009 (ha) celkové výměře produkce ZP podniku (stav v r. 2009) (%) (ano/ne ) Zemědělská a.s. Čejkovice 200 250 10,2 ano Vinařství Mutěnice s.r.o. 40 2391 100,0 ano Chateau Bzenec s.r.o.2 142 195 100,0 ano Víno Blatel a.s.Blatnice pod 110 191 86,4 ano Sv. Ant. Zemas a.s. Čejč 64 175 4 ,9 ne Agrolip a.s. Lipov 62 131 6 ,5 ano Lone s.r.o.Lovčice 30 85 11,9 ano Žerotín a.s. Strážnice 80 83 2 ,1 ano Spielberg CZ s.r.o. Archlebov - ?3 ? ano VinoDa s.r.o. 64 ? ? ? Agro a.s. Vnorovy 66 74 5 ,6 ano Neoklas a.s. Šardice 124 904 ? ? Rolnická a.s. Hroznová Lhota 37 ? ? ? Zdroj: Vlastní dotazníková šetření 2002,2009. Vysvětlivky: ?- přesný údaj nebyl zjištěn, - podnik v daném roce neexistoval 1 Od r. 2012 došlo ke změně majetkoprávních vztahů a firma již obhospodařuje jen cca 47 ha vinic (MZe 2009 b – údaje z LPIS k 14.10.2013), ostatní vinice přešly na fyzickou osobu. 2 V r. 2002 Bzenecká vinohradnická společnost s.r.o. 3Firma obhospodařovala cca 79 ha půdy, kterou tvořily vinice a sady. 4Údaj r. 2010. Pozn. U společnosti Neoklas lze předpokládat, že se v r. 2012 zařadila mezi velké pěstitele v regionu, obhospodařuje i vinice původně ve správě firmy VinoDa s.r.o., z internetových stránek firmy je zřejmé, že se na vinohradnictví výrazně orientuje. V r. 2013 dosáhla výměry 50 ha ještě společnost Víno Sýkora s.r.o. Čejkovice.

Z terénních šetření dále vyplývá, že 14 firem (tj. 60,1 %) z celkového počtu 23 124 zemědělských podniků regionu (u kterých je možno provést srovnání) obhospodařovalo větší výměry vinic oproti r. 2002. Zbývající část tvoří firmy, které buď hospodařily na stejné či nižší výměře vinic, nebo se vinic úplně zbavily. Jak ukazuje tab. 18, mezi subjekty, které rozlohu vinic ve sledovaném období navýšily (většinou již před r. 2004), se nacházely především podniky patřící z hlediska výměr vinic v regionu k největším, řada z nich již v minulosti provozovala výrobu vína. Dále platí, že z nově vzniklých subjektů se pouze jeden (Spielberg CZ s.r.o. Archlebov převzal vinice od spol. Agro Žad a.s. Žarošice) zařadil mezi největší pěstitele. Ostatní nově vzniklé podniky právnických osob hospodařily v r. 2009 na výměrách vinic podstatně menších – Bisenc s.r.o. Bzenec (15,5 ha), Moravia víno, spol. s.r.o. Prušánky (10,3 ha), Bzenia s.r.o. Bzenec (9 ,4 ha), Krásná hora s.r.o. Starý Poddvorov (2 ,9 ha). Z dalšího vývoje je patrné, že výměry vinic menších specializovaných firem rostou.

124Podniky, které existovaly v r. 2002 i v r. 2009 a současně v r. 2002 obhospodařovaly vinice.

Mezi podniky, které v letech 2002-2009 hospodaření na vinicích ukončily úplně125 nebo do r. 2009 výrazně hospodaření na vinicích omezily126, popř. v r. 2009 pronajímaly vinice jiným subjektům, se nacházely zejména ty firmy, které se v minulém období na výrobu vína nezaměřovaly, příp. vyráběly víno jen v omezeném rozsahu (pro vlastní potřebu) – Agro Žad a.s. Žarošice, Kratina a.s. Dolní Bojanovice, VSV a.s. Vracov., Podchřibí a.s. Ježov, Zera a.s. Ratíškovice (až po r. 2009 ukončuje hospodaření na vinicích Agro a.s. Vnorovy); situaci dokumentuje výrok „hrozny nemá smysl prodávat, jen ten, kdo vyrábí víno vinici zhodnotí“ (Agrolip a.s.). Současně platí, že výměru vinic rozšiřovaly i některé firmy bez finálního zpracování hroznů na víno (v současnosti dodávají hrozny menším vinařstvím) – např. Zemspol s.r.o. Kyjov, ZP a.s. Mikulčice a Lone s.r.o. Lovčice. Ne vždy však uvedený krok byl hodnocen jako ekonomicky výhodný – ředitel firmy Lone s.r.o. Lovčice, která více než zdvojnásobila výměru vinic oproti r. 2002, situaci v r. 2009 hodnotil následovně: „už bych to neudělal (výsadbu vinice; pozn. autorky), kolem hroznů celý rok chodím, pak mi je lidi pokradou, nemám jak je chytnout a ještě si pak přijdou pro nájemné“. Významné kvalitativní změny v moravském vinohradnictví přinesly zejména dotační tituly v rámci AEO hodnocené v kap. 117. Se znalostí statistických údajů a měkkých dat zajištěných v terénních šetřeních je zřejmé, že obhospodařování vinic a výroba vína je u podniků právnických v regionu více vzájemně provázána oproti minulým obdobím, kdy se mnohé subjekty orientovaly pouze na produkci hroznů. Vedle nerentability pěstování hroznů u podniků bez výroby vína k této skutečnosti určitě přispěla i změna spotřebitelských návyků českých konzumentů preferujících kvalitní vína (Chládková, Pošvár, Žufan 2004; Kučerová, 2005), tj. mimo jiné vína s jasně deklarovaným původem. Pokud dle Koncepce rozvoje vinařství ČR po vstupu do EU (2002) se české vinařství odlišuje od toho v EU mj. v tom, že „máme malý podíl podniků, které veškeré své hrozny zpracovávají až do fáze lahvového vína“, tak na příkladu vývoje sledovaného u podniků právnických osob v regionu Hodonínska je evidentní, že právě v této oblasti docházelo v prvních letech našeho členství k pozitivním změnám.

125Agro Žad a.s. Žarošice (- 50 ha), Kratina a.s. Dolní Bojanovice ( -38 ha) 126VSV a.s. Vracov (na 5 % výměry r. 2002), Zera a.s. Ratíškovice (na 43 %), Agro D.U. s.r.o. Dambořice (na 45 %), Podchřibí a.s.Ježov (na 56 %).

9 ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA U ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKŮ PRÁVNICKÝCH OSOB

V r. 2002 provozovalo na Hodonínsku živočišnou výrobu společně s rostlinnou 33 podniků PO tj. 71,1 % z nich, v r. 2009 jen o něco méně - 31, tj. téměř 60 % podniků PO; výhradně živočišnou výrobu se nezabýval žádný zemědělský podnik PO ani v r. 2002, ani v r. 2009. Počet podniků provozující rostlinnou současně se živočišnou výrobou klesá absolutně, výrazněji pak v relativním vyjádření. Navzdory velkému útlumu živočišné výroby absolutní počet podniků provozujících rostlinnou v kombinaci se živočišnou výrobou zůstává přibližně stejný v obou sledovaných letech, snížil se „jen“ počet chovů u jednoho subjektu (velmi často ze dvou na jeden chov). V řadě podniků dosahují v oblasti živočišné výroby „nechtěné specializace“. Konkrétněji vypovídá o výrobní orientaci zemědělských podniků právnických osob tab. 19, pro snadnější orientaci jsou jednotlivé chovy označeny barevně.

Tab. 19 Výrobní zaměření podniků právnických osob s živočišnou výrobou v okrese Hodonín v letech 2002 a 2009 Počet Podíl podniků na Počet Podíl podniků na Výrobní zaměření podniků podniků podnicích PO podniků podnicích PO v r. 2002 celkem v r. 2002 v r. 2009 celkem v r. 2002 (%) (%)

Chov skotu 1 2 ,2 7 13,5 Chov skotu, chov prasat 17 36,0 3 5 ,7 Chov skotu a drůbeže 1 2 ,2 3 5 ,7 Chov skotu a ostatní chovy 0 0 ,0 2 3 ,8

Chov prasat 5 10,9 4 7 ,7 Chov prasat a drůbeže 4 8 ,7 2 3 ,8 Chov drůbeže 0 0 ,0 1 1 ,9 Chov ovcí a koz 0 0 ,0 1 1 ,9 Tři a více chovů1 2 4 ,3 5 9 ,6 Podniky s RV a ŽV celkem 33 71,7 31 59,6 Podniky PO celkem 46 100,0 52 100,0 Zdroj: Dotazníková šetření v letech 2002 a 2009, webové stránky zemědělských podniků. Vysvětlivky:1častý chov ovcí a koz, příp. koní (i jako hobby aktivita). Pozn. V obou uvedených letech se nepodařilo získat kompletní informace o třech podnicích PO (tj v r. 2002 od 6 ,5 %, v r. 2009 od 5 ,7 % podniků). Nezahrnuje chovy provozované pouze sezónně.

Z tab. 19 vyplývá, že došlo k výraznému snížení počtu podniků současně provozujících chov skotu a vepřů (velmi často zrušením chovu prasat), jenž ve výrobní struktuře podniků měly výrazné místo v r. 2002. Vzestupný trend v četnostním zastoupení podniků právnických osob v kategorii podniků se třemi a více chovy se může jevit jako překvapivý, jedná se však o důsledek vzniku menších rodinných firem orientujících se na několik menších chovů, tyto v minulosti působily jako fyzické osoby.

V porovnání s vývojem v rostlinné výrobě byly změny v živočišné výrobě dramatičtější (podobně tomu bylo i v devadesátých letech v průběhu transformace), rušení chovů prasat či skotu má ráz změny většinou trvalého charakteru.

Charakteristika výchozí situace v oblasti živočišné výroby u podniků PO v okrese Hodonín před r. 2004:  Výrazná orientace na chov prasat se projevuje i ve výrazně nadprůměrné intenzitě chovu prasat v rámci ČR (292ks / 100 ha orné půdy v r. 1989, resp. 199 ks/100 ha OP v r. 2001) (ČSÚ 1991b, 2002a). V období 1991-2001 poklesly stavy prasat cca o jednu třetinu - viz tab. 20 ČSÚ 2002b).  Dlouhodobější útlum chovu skotu - největší pokles stavů skotu byl zaznamenán v první polovině devadesátých let, výrazně tak klesá intenzita chovu skotu, která je v rámci ČR dlouhodobě podprůměrná (72,8 ks/100 ha zemědělské půdy v r. 1989, resp. 18,5 ks/100 ha ZP v r. 2001) (ČSÚ 1990b, 2002a). Patrná byla orientace na krávy bez tržní produkce mléka (KBTM), důvodem poklesu stavů dojnic byly převážně snižující se výkupní ceny mléka. Zejména ve východní části okresu vznikaly koncem devadesátých let nově společnosti orientující se na pastevní chov dobytka.  Centralizace u chovu drůbeže - větší producenti orientující se v oblasti živočišné výroby převážně na tuto činnost vlastní produkci mírně navyšovali, menší producenti objemy výroby spíše snižovali (případně omezovali na období od jara do podzimu), v ojedinělých případech došlo k zániku velkochovů. Intenzita chovu drůbeže měla vzrůstající tendenci (1384,5 ks/100 ha OP v r. 1989, resp. 1836 ks/100 ha OP v r. 2001) (ČSÚ 1991b, 2002a).  Chov ovcí a koz byl ve výrazném útlumu, zůstával doménou fyzických osob a byl převážně soustředěn do východních částí regionu – těmito chovy se nezabýval žádný subjekt právnické osoby.  Speciální chovy v regionu nově nevznikaly (Zemas a.s. Čejč provozuje chov daňků, pokračuje v tradici chovu založené již před r. 1989).

Pouze některé z uvedených tendencí po r. 2004 dále pokračovaly. Přehled vývoje stavů hospodářských zvířat v ČR a Jihomoravském kraji127 udává obr. 19; je zřejmé, že změny u konkrétních kategorií hospodářských zvířat na celorepublikové a krajské úrovni neměly zásadně odlišný průběh, lišila se však výrazně jejich intenzita.

127Údaje za krajskou úroveň na rozdíl od okresní umožňují vytvoření delší časové řady.

180 160 Koně 140 Skot 120 z toho krávy 100 Prasata 80 Ovce 60 Kozy 40 Drůbež 20 0 z toho slepice 2006 2008 2010 2012 2013

350

300 Koně Skot 250 z toho krávy 200 Prasata 150 Ovce 100 Kozy

50 Drůbež z toho slepice 0 2 006 2 008 2 010 2 012 2 013

Obr. 19 Vývoj stavů hospodářských zvířat v ČR (nahoře) a Jihomoravském kraji (dole) v letech 2006 - 2013 (počet kusů v r. 2006 =100 %) Zdroj: ČSÚ (2006c, 2008b, 2010b, 2012e, 2013), vlastní výpočty. Pozn. Vývoj stavů skotu zcela kopíruje vývoj stavů krav.

Tab. 20 Vývoj stavů hospodářských zvířat (tis. ks) v okrese Hodonín v letech 1990, 2001 a 2011 a intenzita změn (index změny - %) mezi léty 1990-2001 a 2000-2010 v okrese Hodonín resp. v letech 2001-2011 v ČR Hospodářská 1990 2001 20111 IZ IZ IZ IZ zvířata (tisíc (tisíc (tisíc 2001/1990 2001/1990 2010/20002 2011/2001 ks) ks) ks) Hodonín ČR (%) Hodonín ČR (%) (%) Skot 50,7 12,9 9 ,6 25,4 45,1 73,2 84,9 z toho krávy 17,6 4 ,7 3 ,9 26,6 49,4 83,4 90,2 Prasata 157,9 108,4 46,6 68,7 75,0 46,3 48,5 Drůbež 747,5 996,4 527,1 133,3 100,1 78,2 66,3 z toho slepice 353,7 ? 154,2 _ 75,6 65,4 52,5 Ovce 3 ,5 0 ,7 2 ,0 18,9 20,9 326,2 231,7 Zdroj: ČSÚ (1991b,2002a, 2012c), Navrátil (2012); vlastní výpočty. Vysvětlivky: IZ – index změny, ? údaj nebyl zjištěn, - údaj není možné vyjádřit 1Data z šetření Agrocenzus 2010 (zahrnuje podniky PO i FO). Metodika tvorby dat ČSÚ (1991b, 2002a), resp. jejich sběru v šetření Agrocenzus 2010 ČSÚ (2012c) se liší. Údaje z let 1990, 2001 obsahují výsledky výběrových šetření Soupis hospodářských zvířat u vybraných firem z Registru farem, je prováděn odhad, resp. dopočet. Agrocenzus 2010 je plošné šetření. V obou typech statistických publikací nejsou zahrnuty „hobby aktivity“ obyvatelstva, tedy velmi malí chovatelé. Ze srovnání výsledků AC 2010 (data platná ke dni

91 zveřejnění publikace, tj. k 30.8.2012) se Soupisem hospodářských zvířat r. 2011 lze usuzovat na různou míru možného kvalitního srovnání u jednotlivých kategorií hospodářských zvířat. Méně nepřesnou metodou srovnání je komparace výsledků Agrocenzů 2000 a 2010. 2 Index změny vyjádřený procentním podílem stavu hospodářských zvířat v okrese Hodonín v šetření AC 2010 a AC 2000, přičemž metodika zařazení zemědělských subjektů se však v šetřeních lišila.

Tab. 21 Stavy hospodářských zvířat v zemědělských podnicích právnických osob v okrese Hodonín a Jihomoravském kraji v r. 2010 Okres Hodonín Jihomoravský kraj Podíl na stavech (JMK) v JMK (%) skot celkem 8 708 59 600 14,6 z toho dojnice 3 304 23 346 14,2 prasata 44 261 259 953 17,0 ovce a berani 819 2 806 29,2 drůbež celkem 526 328 4 717 836 11,2 v tom slepice 153 647 320 338 48,0 v tom krocani a krůty 9 050 92 767 9 ,8 v tom husy 3 854 3 858 99,9 kozy 36 210 17,1 koně 145 347 41,8 králíci 0 60 0 ,0 zvěř spárkatá 373 426 87,6 Zdroj: ČSÚ 2012c. Pozn. Husy jsou chovány v Rybářství Hodonín s.r.o., je zde provozována líheň vodní drůbeže, věhlas má prodej káčat a housat pro drobné chovatele.

9.1 Chov prasat

Výroba jatečných prasat není v EU přímo podporovaným sektorem. Předpokládalo se, že po vstupu ČR do EU na zemědělce vedle nepříznivého vývoje cen dopadne i řada povinností vyplývající z nitrátové směrnice, ze zákona o IPPC 128 a případně z dalších požadavků unie v oblasti pohody zvířat (MZe 2003a). Dle posledního agrocenzu v r. 2010 měl okres Hodonín druhé nejvyšší stavy prasat v Jihomoravském kraji po okrese Znojmo (46 606, z toho dle tab. 20 a tab. 21 téměř 95 % bylo chováno v podnicích PO). Dlouhodobě značně nadprůměrná intenzita chovu prasat výrazně poklesla především v období 2005-2008129, v r. 2010 činila již pouze 95,7 ks/100 ha orné130 půdy (ČSÚ 2012c). Srovnání údajů o stavech prasat dle Agrocenzů 2000 a 2010 ukazuje na výraznější pokles stavu vepřů v okrese Hodonín (v r. 2010 na 46,3 % počtu kusů r. 2000) oproti situaci v Jihomoravském kraji, resp. v ČR (na 50,5 %, resp. 55,1 %), přičemž ČR patří k zemím EU, ve kterých pokles tohoto odvětví živočišné výroby byl

128V souvislosti se vstupem do EU došlo k významným změnám legislativy, které mají bezprostřední dopad na technické a technologické systémy pro chov prasat. Důležitá směrnice č.96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečistění (Integrated Pollution Prevention and Control - IPPC) byla do českého prostředí implementována zákonem č.76/2002 Sb. O integrované prevenci a omezování znečištění, integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), který stanovuje požadavky farmy živočišné výroby z hlediska posuzování jejich vlivu na životní prostředí. 129Období, kdy došlo k zániku řady chovů dle výsledků dotazníkového šetření. 130Využito údajů Agrocenzu 2010, stavy prasat vztaženy k celkové výměře obhospodařované orné půdy.

92 největší (Marquer 2010)131. K výraznějšímu snížení početního stavu prasat došlo dle tohoto srovnání v okresech Blansko, Břeclav (Navrátil 2012). Vyjádření poklesu početních stavů prasat v okrese Hodonín přesně od roku vstupu ČR do EU do současnosti není možné pro absenci dat za okresní úroveň, v ČR se stavy prasat v r. 2013 dostaly na 50,7 % počtu chovaných kusů r. 2004 (ČSÚ 2004a, 2013). Také z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že chov prasat je na Hodonínsku ve výrazném útlumu. Ten lze z hlediska situace v r. 2002 hodnotit jako neočekávaný, cca polovina podniků PO chovající prasata v r. 2002 jejich stavy v období 1999-2002 rozšiřovala132 (některé firmy dokonce chov prasat jako náhradu za zrušený, příp. výrazně redukovaný chov skotu nově zahájily133). V roce 2002 chov prasat zajišťovalo 26 podniků PO z celkového počtu 33 podniků PO s živočišnou výrobou – tj. téměř 80 % podniků PO s živočišnou výrobou se zaměřovalo i na chov vepřů. V r. 2009 byl chov prasat zjištěn pouze u 12 podniků, tedy pouze u 38,7 % podniků PO s živočišnou výrobou. Nejvýraznější změnu přineslo ukončení činnosti Slováckého masokombinátu a.s. Hodonín provozující velkochov vepřů v Dubňanech - 14,5 tis. ks v r. 2002, některé menší podniky specializované na chov vepřů zanikly úplně134. Chov prasat do r. 2009 zrušila i řada větších akciových společností s orientací současně na chov vepřů a skotu135. V regionu se projevuje významná centralizace chovu, z celkového počtu kusů v podnicích PO připadalo v r. 2009 cca polovina na Agropodnik Hodonín – středisko Milotice136 (cca 25 000), mezi subjekty s největšími počty chovaných kusů nacházíme stejně jako v minulém období pouze akciové společnosti137; velká část podniků patřící z hlediska počtu chovaných kusů v minulosti k největším, chovy v podobném rozsahu udržela (vedle Agropodniku a.s., Horákova farma a.s. Čejč, Agrovit a.s. Svatobořice – Mistřín, Svornost a.s. Těmice). Vývojové tendence v počtech chovaných vepřů komentovala pro týdeník Slovácko v r. 2009 ředitelka Agrární komory Hodonín takto: „většinou firmy nesnižovaly stavy, ale rovnou musely skončit…ceny prasat šly na takovou úroveň, že se to nevyplatí zemědělcům

131Již v prvních čtyřech letech členství v EU (2004-2008) klesly stavy prasat v ČR o 33, 0 %, na Slovensku dokonce o 39,8 %; v Polsku o 28,4 %, Maďarsku o 20,7 %. Jedinou zemí EU, která v uvedeném období chovy prasat rozšířila bylo Řecko (o 6 ,7 %). 132Nové kapacity budovali ve Svornost a.s. Těmice, kde v období 1999-2002 zvýšili stavy vepřů o 3000 ks; bývalý kravín rekonstruovali a upravili na chov prasat v Agrovit a.s. Svatobořice- Mistřín, v Zemagro s.r.o. Strážovice. 133Zemagro s.r.o. Strážovice, Agrolip a.s. Lipov. 134Jednalo se o společnosti se stavy vepřů v r. 2002: Sepra s.r.o. Dambořice (1978), Bukos s.r.o. Bukovany (507). 135Jednalo se společnosti se stavy vepřů v r. 2002 : Podchřibí Ježov a.s (3000), ZP a.s. Mikulčice, (1900), Agro Žad a.s. Žarošice (1890), Agrolip a.s. Lipov (1500), Agro a.s. Vnorovy (1040), VSV a.s. Vracov (1005), Žerotín a.s. Strážnice (970). Ve sledovaném období 2002-2007 dále výrazně zredukovali stavy vepřů v Zemědělské a.s. Čejkovice (o 2500 ks). Opuštěné vepříny se nachází v řadě obcí okresu, jedná se o objekty velmi obtížně využitelné pro jiné účely (na rozdíl např. od starých kravínů, které slouží jako pily, sklady, sběrné dvory), o jejich využití nemají zájem ani podniky, ani obce. 136Jednotlivé majetkově propojené společnosti převádí chov prasat z jedné firmy na druhou, i tyto změny organizačního charakteru vedou k tomu, že počet subjektů s chovem vepřů klesá, v rámci vlastnické skupiny je chov centralizován. 137Společnostmi s nejvyššími stavy prasat v r. 2009 byly vedle Agropodniku a.s. Hodonín: Svornost Těmice (7000), Horákova farma a.s. Čejč (5500), Agrovit a.s. Svatobořice- Mistřín (5500), Zera a.s. Ratíškovice (3690) Zemas a.s. Čejč (2581), Zemědělská a.s. Čejkovice (2500).

93 dělat, firmy nemohou vyrábět dál se ztrátou, ceny tlačí dolů obchodní řetězce, které vyvíjejí tlak na zpracovatele masa, aby ho vykupovali co nejlevněji“ (vyjádření M. Zimákové v Rybová 2009). Náměstek Agropodniku Hodonín (největšího producenta vepřového masa na okrese) charakterizoval perspektivy chovu vepřů tak, že „kdo nemá jiné možnosti výroby, kterými by ztráty pokryl, nemá šanci“ (případ firmy Sepra s.r.o. Dambořice). I v dotazníkovém šetření se ukázalo, že podniky, které chovy udržely, měly širší výrobní program, dále využívaly, či plánovaly využívat odpadní kejdy pro výrobu bioplynu (Horákova farma a.s. Čejč, Rolnická a.s. Hroznová Lhota, Svornost a.s. Těmice). V r. 2009 v okrese nebyl zjištěn žádný subjekt s ekologickým chovem vepřů. Celkový pokles početních stavů prasat byl v letech 2001-2011 v okrese Hodonín i na celorepublikové úrovni výraznější než v minulém desetiletí (viz tab. 20), mezi uváděnými příčinami bývá jmenován zejména vzrůstající dovoz živých prasat i vepřového masa z Německa a Polska138. Na rozdíl od období 1991-2001, kdy spotřeba vepřového masa klesala (z 50,0 kg / os. v r. 1990 na 40,9 kg/os. v r. 2001- MZe 2002), tak k výraznějšímu snižování počtu chovaných prasat po r. 2004 dochází za situace, kdy roční spotřeba vepřového masa na osobu v ČR je dlouhodobě stabilní (pohybuje se kolem 41 - 42 kg/osobu -MZe, 2012b) a soběstačnost ČR ve vepřovém mase klesla z 96,9 % v r. 2004 na 65, 1 % v r. 2009, resp. pod 58 % v r. 2013 (MZe 2012b).

9.2 Chov skotu

Chov skotu je pracovně, materiálově a organizačně nejnáročnějším odvětvím živočišné výroby a i přes snižující se počty chovaných zvířat představuje chov skotu a produkce mléka jeden z hlavních pilířů českého zemědělství (Věžník, Beneš, Konečný 2011). V podmínkách okresu Hodonín se vývojové tendence v chovu skotu v řadě aspektů odlišují od vývoje v chovu prasat. Na rozdíl od chovu prasat patří okres Hodonín k regionům s podprůměrnými stavy hovězího dobytka, s nízkou intenzitou chovu, nedominuje zde žádný velký subjekt s centralizovaným chovem. Větší omezení početního stavu skotu zde nastalo již v devadesátých letech. Podobně jako u chovu prasat zde docházelo po r. 2001 k významnějšímu snižování chovu skotu ve srovnání s průměrem ČR (viz tab. 20), charakter změn se však zásadně lišil. Počet podniků s orientací na chov skotu zůstává v obou sledovaných letech přibližně stejný – věnovalo se mu 20 podniků PO v r. 2002139, resp. 19 v r. 2009140. Některé podniky chov skotu ukončily (především z důvodu nízkých výkupních cen mléka; mezi důvody ojediněle byla zaznamenána nemožnost podniku přizpůsobit chov novým

138Od roku 2001 se dovoz vepřového masa zvýšil téměř desetinásobně. Soběstačnost v produkci vepřového masa poklesla z 96,9 % v roce 2004 až na 74,4 % v roce 2008 (MZe 2012b). Aby vůbec mohl být výkrm prasat v ČR realizován, tak se stále zvyšuje závislost na dovozech selat ze zahraničí. A to především z Polska (Věžník, Beneš, Konečný 2011). 139Mezi společnosti s největšími stavy skotu patřily v r. 2002: Zemas a.s. Čejč (1267), Žerotín a.s. Strážnice (1180), Zemědělská a.s. Čejkovice (1180), VSV a.s. Vracov (1016), Agro Vnorovy a.s. (734), Rolnická a.s. Hroznová Lhota (670). 140V r. 2009 největší stavy skotu byly zjištěny u těchto společností: Zemědělská a.s. Čejkovice (1180), Zemas a.s. Čejč (1108), VSV a.s Vracov (769), Agro a.s. Vnorovy (669), Svornost a.s. Těmice (618), Žerotín a.s. Strážnice (470), ZP a.s. Mikulčice (470).

94 požadavkům na welfare zvířat) – jednalo se o podniky z různých částí okresu141. Na druhé straně vznik nových subjektů právnických osob chovající skot ve východních částech okresu s příznivými podmínkami pro ekologické zemědělství a chov hovězího dobytka na pastvinách udržel počet těchto podniků téměř na předchozí úrovni142. Navzdory zahájení hospodaření těchto firem s orientací na chov dobytka, pokles stavů u větších chovatelů skotu v západních částech okresu (v r. 2009 Žerotín a.s. Strážnice na 39,8 % r. 2002, VSV a.s. Vracov na 75 %, Agro DU s.r.o. Dambořice na 28,2 %, Kratina a.s. Dolní Bojanovice na 50,6 %) ovlivnil celkově sestupnou tendenci počtu chovaného skotu v okrese Hodonín v prvních letech našeho členství v Evropské unii, tyto podniky v západní části okresu si nadále udržují dominantní postavení z hlediska počtu chovaných kusů. Na celkovém poklesu počtu hovězího dobytka se podílelo snižování stavu dojnic, do r. 2009 ukončili jejich chov v podnicích Agro DU s.r.o. Dambořice, Kratina a.s. Dolní Bojanovice, Agro Žad a.s. Žarošice, chov téměř zrušili ve společnosti Dúbrava a.s. Kuželov. Produkce mléka může představovat pro podniky s chovem dojnic zajištění pravidelných příjmů, na druhé straně vývoj cen v uplynulém období byl hodnocen jako nestabilní. Dle předsedy Agrární komory Hodonín p. Chaloupky „ceny mléka jsou jak na houpačce, … problémy jsou s pracovními silami v živočišné výrobě, že by se stála fronta nezaměstnaných na místo dojiče, tak to ani náhodou“ (Turek 2011). Podniky zavádějící nové chovy se výhradně orientovaly na produkci krav bez tržní produkce mléka (KBTPM). Rozdíl mezi dramatickými poklesy počtu chovaných vepřů a o něco stabilizovanější situací v chovech skotu lze hledat i v národních podporách chovu přežvýkavců (národní doplňkové platby k přímým podporám -Top-Up), finanční prostředky z EU na podporu producentů mléka, resp. na krávy s tržní produkcí mléka byly uvolněny od r. 2010. Ekologický chov skotu (vše pouze KBTPM) je lokalizován výhradně do východních částí okresu s vyšším zastoupením travních porostů – na Horňácku je do současnosti provozován podniky Lipina s.r.o. Hrubá Vrbka, Horňácká farma s.r.o. Hrubá Vrbka, Kvatroekostatek s.r.o. Velká nad Veličkou, Ekofarma Balada s.r.o. Suchov (MZe 2013c). Jedná se o část regionu, kde se můžeme setkat s pastevním chovem dobytka. Z vyjádření představitele podniku Dúbrava a.s. Kuželov r. 2009 však další rozvoj chovu skotu v těchto oblastech do budoucna pravděpodobný není „chovu dobytka se tady věnuje málo podniků, jsme jedni z posledních, kteří ještě paseme, vše co se tady jinak pase, pochází z Dolnomoravského úvalu“.

9.3 Chov drůbeže

V Koncepci agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (MZe 2003a) bylo odvětví chovu drůbeže hodnoceno jako rizikové; v souvislosti se vstupem ČR do EU se jednalo

141Nejednalo se o firmy s největšími stavy skotuv r. 2002: Podluží a.s. Prušánky, Agro Salix s.r.o. Hrubá Vrbka, ZD Veselan Veselí nad Moravou; Zemspol s.r.o. Kyjov ukončil chov skotu v r. 2003. 142Jednalo se o podniky: Horňácká farma s.r.o. Hrubá Vrbka, Dašiki s.r.o. farma Javorník, Ekofarma Balada s.r.o. Suchov, Prášek a syn s.r.o. Hrubá Vrbka; na hospodaření firmy Ross CR s.r.o. navazuje firma Lipina s.r.o. Hrubá Vrbka.

95 např. o nutnost investic v podnicích na splnění standardů EU pro pohodu zvířat - omezení klecových chovů nosnic, resp. nahrazení klasických klecí tzv. obohacenými do konce roku 2011 (Zemědělský svaz 2011). Jihomoravský kraj patří ke krajům se silnou orientací na chov drůbeže, je to kraj s nejvyššími počty kusů drůbeže a cca 20% podílem na stavech v ČR v r. 2010 (ČSÚ 2012c). Ačkoli okres Hodonín nevyniká v rámci kraje v počtu chovaných kusů drůbeže143, je regionem výrazně zaměřeným na chov slepic (v r. 2010 téměř 48 % celkového počtu Jihomoravského kraje - ČSÚ 2012c), resp. produkci vajec. Intenzita chovu drůbeže u podniků právnických osob, které se na celkových počtech kusů u zemědělských podniků chované drůbeže podílí 99,9 %, je ve srovnání s ČR jen mírně nadprůměrná (1255 ks/100 ha orné půdy oproti 1229 ks /100 orné půdy v ČR. Dle Veleby (2012) si chov drůbeže v ČR jako jediný důležitý sektor udržoval dobrou intenzitu chovu, od r. 2008 je patrná výraznější klesající tendence. Snížila se také soběstačnost ČR v drůbežím mase z 88,2 % v r. 2004 na 78,2 % v r. 2009 i ve vejcích z 95,5 % na 84,3 % (MZe 2011d). Chov v regionu je soustředěn podobně jako v minulém období do velkých provozoven malého počtu podniků, jejichž počet byl ve sledovaném období 2002-2009 stabilní (viz tab. 19), po r. 2004 došlo pouze k zániku některých sezónních chovů (provozovaných z úsporných důvodů pouze od jara do podzimu) 144 . Mezi firmami si postavení zdaleka největšího producenta drůbežího masa a vajec udržuje Agropodnik a.s. Hodonín – středisko Ratíškovice, který má v okrese několik detašovaných pracovišť (chov slepic v Ratíškovicích, chov kuřic v Rohatci, chov brojlerů v Miloticích) se stavem drůbeže cca 300 tisíc kusů v r. 2009145. U něj stejně jako i u dalších velkých producentů kuřecího masa146 došlo v letech 2002 -2009 k poklesu stavu drůbeže v rozmezí od 23-35 % (Podchřibí a.s. Ježov, Zera a.s. Ratíškovice, Agrolip a.s. Lipov, Neoklas a.s. Šardice), částečně se na poklesech stavu drůbeže projevily i rekonstrukce stájových technologií zabezpečující welfare drůbeže. Větší útlum nastal ve firmě Samostatně hospodařící rolníci s.r.o. Lipov s orientací na chov krůt; počet chovaných krůt se v r. 2009 dostal na 34 % stavu r. 2002, v současnosti se jedná o jediný podnik PO s tímto zaměřením v okrese. Odklon od chovu krůt byl v regionu patrný již před r. 2004 (zánik Krůty a.s. Hodonín).

9.4 Chov ovcí

Vývoj v chovu ovcí se v rámci ČR i v okrese Hodonín významně odlišoval od vývoje v ostatních odvětví živočišné výroby. V průběhu devadesátých let se stavy ovcí celorepublikově i v řadě států EU prudce snižovaly především v důsledku poklesu cen vlny. Docházelo k restrukturalizaci chovů (odklon od vlnařských plemen, nákup plemenných ovcí s masnou a kombinovanou užitkovostí), od r. 1995 se hlavním produktem chovu stalo jehněčí maso (MZe, 2011b). Do r. 2004 se tedy v ČR již zcela změnila

143Nejvyšší počty chované drůbeže v r. 2010 byly v okresech Znojmo a Brno- venkov (ČSÚ, 2012). 144Firma Sepra s.r.o. Dambořice zanikla úplně, v Zemspol s.r.o. Kyjov se věnuje výhradně rostlinné výrobě. 145V r. 2002 podnik evidoval téměř 460 tis ks. slepic, kuřat a krůt. 146V r. 2009 patřily k největším producentům drůbeže podniky Podchřibí a.s. Ježov (105 tis. ks kuřat), Zera a.s. Ratíškovice (43 tis. ks kuřat), Agrolip a.s. Lipov (23 tis. kuřat), Neoklas a.s. Šardice (116,6 tis kuřic), Samostatně hospodařící rolníci s.r.o. Lipov (7 ,4 tis.ks kuřat a krůt).

96 struktura chovaných plemen ve prospěch ovcí chovaných pro maso, které již tvořily více jak 93 % počtu chovaných kusů (MZe 2004c). I když se celkové počty ovcí v r. 2011 na Hodonínsku ještě nedostaly na úroveň roku 1990, sektor chovu ovcí se společně se sektorem chovu koz vyznačoval výraznou dynamikou (viz tab. 20), tuzemská produkce nepokrývala domácí spotřebitelskou poptávku. Chov ovcí je současně jedním z výrazně dotovaných odvětví živočišné výroby (platby na chov ovcí a koz jako součást národních doplňkových plateb Top-Up, současně je sektor dotován v rámci zvláštních podpor – platba na bahnice pasených na trvale travních porostech). Z pohledu pasení se jedná o zvíře nenáročné, spásá trávu, kterou jiná zvířata nekonzumují. Na Hodonínsku se chovu ovcí věnují podniky PO ve východně položených katastrech (Suchov, Javorník, Hrubá Vrbka) s vysokým podílem pastvin147. Chov ovcí je v ČR doménou především podnikatelů fyzických osob – v ČR jen 16,7 % počtu kusů je chováno podniky právnických osob; na Hodonínsku tento podíl činí 40,0 % (ČSÚ 2012c), přičemž ještě v r. 2002 se chovem ovcí v regionu nezabýval žádný podnik PO. Podniky orientující se na chov ovcí již před r. 2004 hospodaří dál, největší chovatel okresu p. Balada v Suchově (550 ovcí v r. 2009) změnil právní formu svého podnikání a založil, podobně jako dva menší chovatelé, společnost s ručením omezeným. Také další podniky PO orientující se na chov ovcí byly v r. 2009 podniky rodinného typu, hospodařící ekologicky – Dašiki s.r.o. – farma Javorník (40 ovcí), Horňácká farma s.r.o. Hrubá Vrbka, Prášek a syn s.r.o. Hrubá Vrbka.

147S menšími podnikateli FO s chovem ovcí se setkáme i v oblasti Kyjovské pahorkatiny, Dolnomoravského úvalu.

10 NEZEMĚDĚLSKÁ VÝROBA U PODNIKŮ PRÁVNICKÝCH OSOB

Dle A. Thaera148, jednoho z otců zemědělských věd, je zemědělství živnost, která má docílit zisk a není přímo určeno, že by zemědělec měl výhradně pěstovat rostliny či chovat dobytek (Adelhardt 1992). Skutečnost, že zemědělská činnost vytváří nejrůznější zboží a služby, čímž souběžně přispívá k plnění různých společenských cílů je vyjadřovaná termínem „multifunkčnost“ (Bulletin VÚZE 2002), vícefunkčnost či multifunkčnost je pak jádrem Evropského modelu zemědělství. Cestou k zvýšení multifunkčního charakteru našeho zemědělství je diverzifikace činností 149 , často zmiňovaná v souvislosti se zaváděním nezemědělských (mimozemědělských) aktivit, tj. činností nemajících charakter zemědělských prací, ale představujících pro podnik ekonomický přínos (Špička, Picková, 2007). Může se jednat o činnosti spojené s cestovním ruchem (turistikou), řemeslnou výrobu, zpracování zemědělských produktů, zpracování dřeva, produkci energie z obnovitelných zdrojů, smluvní práce apod. V souvislosti s poskytováním prostředků z EU (zejména PRV – Osa III) bylo možné očekávat početní růst podniků zavádějících tyto aktivity. Nezemědělské činnosti (před r. 1989 označované jako přidružená výroba) zaznamenaly v devadesátých letech velký útlum, řada provozoven byla privatizována a od původních zemědělských subjektů odloučena. Výsledky terénních šetření z r. 2002 ukázaly, že na Hodonínsku od konce devadesátých let byly udržovány zejména ty nezemědělské činnosti, které se zemědělskou činností alespoň částečně souvisí (výroba vína, výroba sloupků do vinohradu, výroba hnojiv, steliv - blíže viz Štěpánková, 2003, s. 107). V r. 2002 provozovalo v regionu nezemědělskou činnost 19 podniků PO, tj. 41,3 % subjektů, do roku 2009 především v souvislosti s proměnami organizační struktury podniků vzrostl počet zemědělských podniků PO s nezemědělskými činnostmi na 28, tedy 53, 8 % v r. 2009150. Současně však dochází k dalšímu zániku, resp. odloučení některých výrob až na výjimky se zemědělskou výrobou bezprostředně nesouvisejících (výroba rukavic v Ekofarmě s.r.o. Balada v Suchově, provozování přečerpávací stanice v SHR s.r.o. Lipov, výroba toaletního papíru v Blatinii a.s. Blatnice pod Sv. Ant., výroba řepkového oleje v Kratina a.s. Dolní Bojanovice resp. odloučení šití péřových pokrývek z Agrolip a.s. Lipov, příp. oddělení sklepního hospodářství společně s obhospodařováním vinic ve prospěch jiného podniku – Agro Žad a.s. Žarošice). Zemědělských subjektů, které v r. 2009 stejně jako v minulosti vlastní produkci zpracovávaly - kromě častého zpracování hroznů resp. výroby vína, bylo velmi málo – jednalo se o Agropodnik a.s. Hodonín (výroba vaječné melanže), výroba ovocných dření

148Albrecht Daniel Thaer (1752-1828) – uznávaný německý odborník v oblasti agronomie. 149 Podpora diverzifikace činností (rozšiřování, resp. rozrůzňování aktivit zemědělských podniků o nové aktivity) je zajišťována v rámci PRV a to nejen v opatřeních, které v sobě slovo „diverzifikace“ přímo nesou (diverzifikace činností nezemědělské povahy v ose III), ale i nepřímo skrze investiční podpory v ose I (modernizace zemědělských podniků, přidávání hodnoty zemědělským a potravinářským výrobkům). 150U podniků jako např. Templářské sklepy Čejkovice, menších vinařských firem je naopak zemědělská výroba doplňkem výroby vína. Údaj je výrazně ovlivněn výrobou vína v místních podnicích.

98 a pyré (ZP a.s. Mikulčice), výroba marmelád, sirupů (Horňácká farma a.s. Hrubá Vrbka151); výroba řepkového oleje lisovaného za studena byla ve firmě Kratina a.s. Dolní Bojanovice zrušena, výroba klíčkového oleje v Agrovit a.s. Svatobořice – Mistřín nebyla založena na vlastní surovině. S výjimkou výroby vína se jedná nejčastěji o výrobu „meziproduktů“ pro další zpracování v potravinářském průmyslu. Zvláštním případem je výroba hnojiva ve firmě Zera a.s. Ratíškovice. O zavedení zpracování vlastních produktů většina velkých podniků neuvažovala – byl zaznamenán i názor, že „doba, kdy o tom v podniku uvažovali, je dávno pryč“ (Agro a.s. Vnorovy). Největší změnu přinesl ve sledovaném období rozvoj bioplynových stanic (blíže viz kap. 123), dle B. Severina152, „skutečnost, že jižní Morava je krajem výrazně produkčním, přesouvá cestu k diverzifikaci spíše do oblasti nepotravinářské produkce než např. na agroturismus“ (KIS JMK 2006). Agroturistika 153 je výhradně vázána na podniky hospodařící ekologicky (Horňácká farma a.s. Hrubá Vrbka, Kvatro-ekostatek s.r.o. Velká nad Veličkou) a na podniky zabývající se výrobou vína (Vinařská společnost s.r.o. Blatnička). Pouze ojediněle se firmy na agroturistiku začínaly specializovat (Dvorek s.r.o. Kyjov), pro velké firmy podnikající v intenzivně obhospodařovaných oblastech dle většiny názorů jejich představitelů není provozování agroturistiky zajímavé (navzdory skutečnosti, že některé podniky vlastní objekty k tomuto účelu potenciálně vhodné). Také postoje k vinařské turistice byly u podniků PO výrazně odlišné – pro menší podnikatele mohou být prostředkem rozvoje firmy do budoucna, větší firmy do rozvoje agroturistiky neinvestují. Význam diverzifikací zemědělských činností bývá spojován nejen s ekonomickými výhodami pro podnik, ale i se zajišťováním venkovské zaměstnanosti. S výjimkou firmy Blatinie a.s. Blatnice pod Sv. Ant., která provozuje několik výrobních činností (výrobu peletek ze slámy, plastových obalů pro místní mlékárnu) a zaměstnávala v r. 2009 20 osob, firmy využívají nezemědělských činností k zajištění práce pro své pracovníky na zimu154.

151Jedna z nejvíce diverzifikovaných firem regionu, jejíž pestrost činností má přínos i pro obyvatele vesnice a okolí – vedle ubytování, zážitkové pedagogiky, prohlídky farmy, projížďky terénním autem po pastvinách („horňácké safari“) vyrábí džemy, sirupy, zabývají se prodejem zeleniny, masa, vína. 152Předseda představenstva Regionální agrární komory Jihomoravského kraje. 153Lze definovat jako součást venkovského cestovního ruchu; jedná se o souhrn ubytovacích, stravovacích a ostatních služeb provozovaných zemědělskými podnikateli jako doplňková činnost, součástí pak je ekoagroturistika, která zahrnuje pobyty na ekologicky hospodařících farmách. 154V Zemědělské a.s. Čejkovice pracovníci vinařské sekce vyrábí přes zimu sloupky do vinohradu, v Lone s.r.o. Lovčice přes zimu pracují dělníci v místních lesích.

11 PARTICIPACE ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKŮ V OKRESE HODONÍN NA PODPŮRNÝCH PROGRAMECH SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE

11.1 Předvstupní období

Od r. 2000 plnil významnou roli program SAPARD, k podpoře zemědělských podniků byla směřována opatření především v prioritě 1 - Zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství. Jednalo se o program na podporu investic do zemědělského majetku (na zlepšení welfare v chovech hospodářských zvířat, rekonstrukce skladovacích kapacit), podpory na zlepšení zpracování a marketingu zemědělských produktů (podpory na modernizace technologií a podpory regionálních produktů). Již v tomto období se projevovaly velké rozdíly ve využívání těchto prostředků mezi jednotlivými podniky, které se následně projevily významnými meziregionálními diferencemi na okresní i krajské úrovni. Okres Hodonín byl okresem s největšími celkovými dotacemi na prioritu 1 ze všech okresů Jihomoravského kraje, resp. NUTS II Jihovýchod, když na opatření této priority bylo vyplaceno za celé období 2000-2004 zemědělským podnikům (významnou část však tvořily zpracovatelské podniky) cca 120,2 mil Kč155 (Hubl, Štěpánková, Štokinger 2007), informace o dotacích pro konkrétní zemědělské podniky již zpětně nejsou k dispozici. Lze se domnívat, že nadprůměrné využívání opatření programu SAPARD místními subjekty mohlo být mezi jinými vlivy dáno také tehdejším politickým rozložením (mezi zemědělskými podniky okresu je známý Slovácký statek s.r.o. Hodonín, jedná se o podnik provozovaný blízkými příbuznými tehdejšího ministra zemědělství ČR).

Vstupem do Evropské unie v r. 2004 se našim zemědělcům otevřely nové možnosti příjmů. Jednalo se o tyto finanční prostředky (blíže již popsáno v kapitole 49).  přímé platby (SAPS, Top-Up)  platby v rámci programových dokumentů OP Zemědělství (projektová opatření) a HRDP (platby nárokového charakteru) schválené v období 2004-2006  od r. 2007 platby v rámci jednotlivých os Programu rozvoje venkova156

155Vysoké částky na projektová opatření v rámci priority 1 směřovaly také na Břeclavsko (97,4 mil. Kč), na Znojemsko (81,1 mil Kč), oproti tomu zapojení podniků z okresu Vyškov bylo výrazně nižší – podniky získaly pouze 9 ,2 mil Kč. 156 Vyhodnotit aktivitu zemědělských podniků v oblasti čerpání finančních prostředků prostřednictvím opatření OP Zemědělství, HRDP i PRV lze s různou mírou podrobnosti na základě dostupných tvrdých dat a na základě dotazníkového šetření realizovaného v r. 2009. Vzhledem ke značné neúplnosti a především terminologické nepřesnosti poskytovaných informací ze strany zemědělských podnikatelů v r. 2009 se analýza opírá výhradně o data získaná z jednotlivých přehledů schválených dotací (Zpravodajství z PRV – SZIF 2008,2009b,2010b, 2011b, 2012b). Data o schválených žádostech o dotace v členění dle jednotlivých opatření jsou dostupná na regionální úrovni NUTS II, obsahují název subjektu, název projektu a finanční částku. Pro získání přehledu podnikatelů s přidělenou dotací na úrovni okresu bylo nezbytné získaná data o příjemcích dotace (týká se především fyzických osob) porovnat s údaji z Evidence zemědělského podnikatele (MZe 2009b), která mj. uvádí obec (někdy i přesnou adresu), v níž zemědělec působí.

100

11.2 Přímé platby

V roce 2009, kdy autorka prováděla terénní šetření, patřilo jednoznačně k nejdiskutovanějším tématům pobírání přímých plateb v systému SAPS (a to především vzhledem k jejich celkové částce i finančnímu nastavení – 60 % ve vztahu ke starým členským zemím). Tab. 22 nabízí data o jejich příjemcích, z nichž naprostá většina jsou zemědělští podnikatelé. Všechny zemědělské subjekty PO (i výměrou zemědělské půdy malé rodinné podniky) v regionu využily přímých plateb již od r. 2004, což platilo i v následujícím období. U fyzických osob lze z dostupných statistických dat vysledovat, že přímé platby i po několika letech členství a zkušeností se SZP využívala méně než polovina těchto zemědělských podnikatelů (poslední autorce dostupný seznam příjemců SAPS ze SZIF zahrnující fyzické osoby zahrnoval 266 podnikatelů - fyzických osob v r. 2009).

Tab. 22 Počet podniků v okrese Hodonín pobírající přímé platby (SAPS) ve vybraných letech v období 2004-2012 2004 2006 2008 2010 2012 Počet subjektů PO 46 52 56 61 62 Počet subjektů FO 149 228 236 ? ? Počet podniků celkem 195 280 292 ? ? Zdroj: SZIF 2004b, 2006b, 2008a, 2010a, 2012a; vlastní zpracování. Vysvětlivky: ? údaj není dostupný. V souladu s rozsudkem Soudního dvora EU a změnou legislativy zastavil SZIF od listopadu 2010 na svých webových stránkách zveřejňování informací o příjemcích dotací u fyzických osob. Pozn. U podniků právnických osob mezi příjemci figurují i subjekty, které mají zemědělskou výrobu jako vedlejší činnost, příp. se klasickou zemědělskou výrobou vůbec nezabývají.

Z tab. 23, která uvádí přibližnou celkovou finanční částku vyplacenou zemědělcům v regionu dle jednotlivých skupin plateb ve vybraných letech, je zřejmé, že význam přímých plateb SAPS a Top-Up zůstává pro zemědělce klíčový v celém sledovaném období157, výrazný podíl na příjmech zemědělců představovaly dále podpory na AEO, význam plateb LFA z hlediska příjmů zemědělců v rámci celého okresu zůstává zanedbatelný vzhledem k vymezení těchto oblastí, které zasahují jen malou část regionu; často využívanými podporami se staly také dotace na vinice158). Počet příjemců SAPS a Top-Up se po celé období 2004-2012 zvyšoval.

157 Velký rozmach využívání plateb na AEO byl zaznamenán se spuštěním Programu rozvoje venkova financovaného z EAFRD, vzrůstal i průměrný počet opatření realizovaných jedním podnikem. Po r. 2009 je pozorovatelný výrazný odklon od některých opatření, tomu odpovídá i celkově nižší částka vyplacená na AEO v r. 2010. 158Podpory na změnu odrůdové skladby vinic, zvýšení počtu keřů ve vinici, příp. ochranu před škodami způsobenými ptactvem.

101

Tab. 23 Přehled výše přímých plateb a ostatních finančních podpor (mil. Kč) pro podniky PO v okrese Hodonín z EAGF, EAFRD a státního rozpočtu dle jednotlivých skupin plateb ve vybraných letech z období 2004-2010 Rok 2004 2006 2008 2010 Platby Počet Dotace Počet Dotace Počet Dotace Počet Dotace subjektů (mil. Kč) subjektů (mil. Kč) subjektů (mil. subjektů (mil. Kč) Kč) SAPS 46 75,8 52 105,4 56 129,4 61 177,9 Top-Up ------36 86,2 39 88,6 60 68,2 AEO 21 26,2 36 41,3 44 63,1 52 56,2 LFA 2 3 ,1 2 4 ,1 3 4 ,2 5 4 ,5 Platby na ------7 4 ,9 27 5 ,3 24 11,7 vinice SOT 14 5 ,5 12 11,0 1 0 ,8 11 2 ,7 Zdroj: SZIF 2004b, 2006b, 2008a, 2010a; vlastní výpočty. Vysvětlivky: SAPS – přímé platby na hektar zemědělské půdy, Top- Up – národní doplňkové platby, pro rok 2004 vyplaceny ještě před vstupem do EU, AEO – platby na agroenvironmentální opaření, SOT – platby v rámci Společné organizace trhu, LFA – kompenzační platby v méně příznivých oblastech. Pozn. Vstupní data o příjemcích zemědělských dotací dle SZIF mají pouze informativní charakter (nelze je považovat za zcela přesná), orientační charakter mají z tohoto důvodu i z nich vycházející výpočty. Mezi příjemci dotací figurují i podniky, které vykonávají zemědělskou činnost pouze okrajově.

11.3 Operační program rozvoj venkova a multifunkční zemědělství

Za obecný cíl OP Zemědělství je možné považovat „zajištění trvale udržitelného rozvoje venkova, podpora zemědělské prvovýroby a zpracování zemědělských produktů“159. OP Zemědělství se v České republice začal realizovat po přistoupení ČR do EU v dubnu 2004, navazoval na opatření předvstupního programu SAPARD a podobně jako v rámci něho představovala zejména z pohledu zemědělských podniků velký význam zejména opatření podporující zlepšení zastaralého technického či technologického vybavení v zemědělských a zpracovatelských podnicích s následným pozitivním dopadem na životní prostředí a welfare zvířat. Již z analýzy prvních kol 160 příjmu žádostí u SZIF se ukázalo, že počet schválených projektů pro podnikatele působících v různých okresech je více vyrovnaný, v mnoha okresech byla aktivita zemědělských podniků a celková částka vyplacená z OP Zemědělství vyšší (na rozdíl od programu SAPARD). Z analýzy jednotlivých dokumentů SZIF v rámci OP Zemědělství bylo v období 2004 -2006 v okrese Hodonín v rámci investic do zemědělského majetku podpořeno 15 podniků PO (13 a.s , 3 s.r.o ), tj. necelá třetina podniků PO a pouze dva podnikatelé FO. Na druhé straně, jak ukazuje tab. 24, některé firmy využily prostředků poskytovaných v rámci OP Zemědělství opakovaně, převažovaly mezi nimi akciové společnosti.

159Navíc je zde zahrnuta i podpora lesního a vodního hospodářství. 160Jasně vymezené termíny, ve kterých probíhá příjem žádostí na specifikovaná opatření.

102

Tab. 24 Podniky z okresu Hodonín s nejvyššími finanční podporami z OP Zemědělství na podopatření Investice do zemědělského majetku v letech 2004-2006 Podnik Počet projektů Schválené dotace celkem (mil Kč.) Agropodnik a.s. Hodonín 5 16,40 ZP Mikulčice a.s. 2 8 ,43 Žerotín a.s. Strážnice 2 5 ,70 Kratina a.s. Dolní Bojanovice 2 4 ,91 Chateau Bzenec s.r.o. 3 4 ,28 Svornost a.s. Těmice 3 4 ,11 Zdroj: SZIF 2004a, 2006a, 2007a; vlastní výpočty. Zpravodajství z Operačního programu 2.12.2004, 30.1.2006, 30.3.2006, 27.4.2007, údaje o schválených dotacích z příjmu žádostí 31.5.-25.6 2005 chybí.

11.4 Horizontální program rozvoje venkova (HRDP)

Za hlavní cíl HRDP lze považovat podporu trvale udržitelného rozvoje zemědělství, venkova a jeho přírodních zdrojů (MZe 2008b, s. 7 ). K dosažení této priority byla schválena a podporována následující opatření – Předčasné ukončení zemědělské činnosti (PUZČ), Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálními omezeními (LFA), Agroenvironmentální opaření (AEO), Lesnictví a Zakládání skupin výrobců (ZSV). V ČR největší alokaci finančních prostředků vykazovaly podpory na LFA a AEO, v rámci okresu Hodonín byly výrazně nejčastěji využívány právě AEO, a to jak v rámci HRDP, tak zejména od r. 2007 v rámci PRV. Detailněji se skupině AEO věnuje samostatná kapitola 107.

11.5 Program rozvoje venkova 2007 -13

Program rozvoje venkova (PRV) se pro období 2007 -13 stal základním programovým dokumentem určujícím politiku rozvoje venkova v ČR, v řadě cílů a priorit navazuje na předešlé programové dokumenty (OP Zemědělství a HRDP). Jak uvádí tab. 9, jsou z EAFRD podporovány čtyři skupiny opatření nazývané osy. Jelikož problematice využívání finančních prostředků na opatření nárokového charakteru z Osy II (především podporám AEO) je věnována zvláštní kapitola této práce, na tomto místě lze shrnout výsledky analýzy využívání opatření projektového charakteru prostřednictvím os I , III.;

Ze studia přehledů schválených dotací na projektová opatření EAFRD v jednotlivých kolech za období 2007 – 2013 dle informací SZIF vyplývají následující závěry:  Z celkového počtu 52 zemědělských podniků právnických osob na Hodonínsku v r. 2009 (21 a.s , 29 s.r.o. a 2 družstev) se do PRV za programovací období 2007- 2013161 úspěšně zapojilo, tj. získalo alespoň jednu nenárokovou dotaci (osa I , III EAFRD) celkem 31 subjektů (tj. 59,6 %). Mezi jednotlivými firmami existují výrazné rozdíly v čerpání tohoto typu finančních prostředků – liší se četnost schválených dotací za konkrétní podnik, stejně jako finanční náročnost jednotlivých

161Vyhodnocena jednotlivá kola příjmů žádostí z PRV od r. 2007 do dubna 2013.

103

projektů (od dotací na poradenství v hodnotě velmi často 40 tis. Kč až po dotace na vybudování bioplynové stanice přesahující hodnotu 20 mil Kč).  Častěji byly příjemci dotace na Hodonínsku akciové společnosti ve srovnání s ostatními podniky právnických osob – z PRV byla schválena žádost o dotaci 17 akciovým společnostem (tj. 80,1 % subjektů této formy podnikání), 13 s.r.o. (pouze 44,8 %) a jednomu družstvu.  Nejúspěšnější žadatele na opatření PRV z osy I , III 162 uvádí tab. 25. Jedná se o subjekty, které finančních možností EAFRD využily ve velké míře, zrekonstruovaly a zmodernizovaly své provozy rostlinné i živočišné výroby (mj. aby lépe odpovídaly požadavkům na ochranu životního prostředí a welfare zvířat), vystavěly či zrekonstruovaly kejdová hospodářství, opravily budovy (opatření z osy I.), postavily bioplynové stanice či pořídily technické zázemí k jejich budoucí výstavbě, zajistily vybavení pro provozy nezemědělských výrob apod. (opatření z osy III). V řadě případů se jedná o stejné podniky, které participovaly na OP Zemědělství v předchozím programovém období (jak je zřejmé ze srovnání tab. 24 a tab. 25).

Tab. 25 Podniky na Hodonínsku s nejvyššími schválenými dotacemi na projektová opatření PRV (osa I a III EAFRD) v letech 2007 - 2013 Název podniku Počet schválených žádostí Schválené dotace celkem (mil. Kč) Agropodnik a.s. Hodonín 13 30, 8 Slovácký statek s.r.o. Hodonín 7 27,9 ZP Mikulčice a.s. 5 25,1 Horákova farma a.s. Čejč 9 19,0 Svornost Těmice a.s. 8 17,2 Žerotín a.s. Strážnice 7 17,1 Agrolip a.s. Lipov 3 6 ,7 Zdroj: Vlastní zpracování na základě údajů SZIF 2008b, 2009b, 2010b, 2011b2012b. Tabulkový přehled zahrnuje schválené dotace do 30.4.2013. Pozn. Mezi významné příjemce dotací z PRV patřil Statek Marek, ing. Marek podnikající jako fyzická osoba za sledované období získal finanční dotaci na 7 projektů v celkové výši 27, 7 mil. Kč.

 Vedle podniků uvedených v tab. 25 ještě výrazněji využily prostředků EAFRD novější společnosti s ručením omezeným zabývající se vinohradnictvím a výrobou vína (Víno Sýkora s.r.o. Čejkovice, Krásná hora s.r.o. Starý Poddvorov, Spielberg s.r.o. Archlebov, Bzenia s.r.o. Bzenec, Bisenc s.r.o. Bzenec). Prostředky z EAFRD pomohly k modernizaci nosných konstrukcí vinohradů, podniky investovaly do novějších technologií svých výrob, spíše výjimečně do vybudování zázemí pro agroturistiku (penzion v Archlebově, půjčovna horských kol).

Z výše uvedeného vyplývá, že v regionu se mezi podniky právnických osob vyprofilovala nepočetná skupina ekonomicky silných podniků, které dotace na projekt v rámci PRV

162 Opatření z osy II jsou tvořena především agroenvironmentálními opatřeními, která jsou popisována v kapitole 12.1 .V rámci osy IV. místní akční skupiny na Hodonínsku vyvíjely činnost ve prospěch zemědělců – fyzických osob. Žádný projekt zemědělského podniku právnické osoby nebyl v rámci činnosti MAS v období 2007 -13 podpořen.

104 využily opakovaně, výhradně pro potřeby rekonstrukce svých hospodářství (jedná se často o subjekty, které již v minulosti projektové žádosti podávaly a získávaly dotace z programu SAPARD a OP Zemědělství). Jak ukazují předchozí tabulky, objem finančních prostředků, které jednotlivé podniky získaly na projektová opatření v období 2007-13 z PRV, výrazně převyšuje částky na projektová opatření v rámci OP Zemědělství v předchozím období. Současně však mnoho společností těchto prostředků za celé programovací období 2007-13 nevyužilo vůbec, případně čerpalo prostřednictvím PRV nenárokové dotace jen velmi omezeně (např. pouze na poradenskou činnost). Mezi tyto společnosti patřily některé i větší akciové společnosti (Zemědělská a.s. Čejkovice, Agro Vnorovy a.s., Kratina a.s. Dolní Bojanovice), výměrou obhospodařované zemědělské půdy menší společnosti s ručením omezeným (např. SHR s.r.o. Lipov, Agro DU s.r.o. Dambořice, Zemspol s.r.o. Kyjov, Lunga a Souček Zahrada Kyjov s.r.o.) a společnosti s.r.o. rodinného typu s pestřejším výrobním programem (Dvorek s.r.o. Kyjov, Dašiki s.r.o. Veselí nad Moravou, Ekofarma Balada s.r.o. Suchov, Agro Salix s.r.o. Hrubá Vrbka, Lipina Agro s.r.o. Hrubá Vrbka). Čerpání prostředků EAFRD na projektová opatření, tak jak je obecně v podmínkách nastaveno, se tak velmi pravděpodobně neoprostilo od negativ, jaká byla připisována v minulosti projektovým podporám např. v rámci programu SAPARD, z nějž těžily hlavně ekonomicky silné subjekty schopné jednak zabezpečit kvalitní zpracování projektu po administrativní stránce, dále financovat projekt ještě před obdržením dotace apod. I z terénního šetření bylo zřejmé, že některé menší firmy neměly v r. 2009 zaměstnanecké či odborné kapacity na to, aby projekt vůbec podaly.

105

12 OPATŘENÍ SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY EVROPSKÉ UNIE VE PROSPĚCH ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

V ČR jako celku, tedy i ve sledovaném regionu Hodonínska byla realizována mnohá opatření v rámci SZP EU ve prospěch životního prostředí, mezi programy zacílené na podporu rozvoje zemědělství a venkova mimo jiné ve vazbě na zlepšení životního prostředí patřil v předvstupním období zejména SAPARD, v období 2004 - 2006 pak částečně OP Zemědělství, zejména však HRDP. V období 2007-13 prostředky pro resort zemědělství plynuly prostřednictvím široce zaměřeného Programu rozvoje venkova v rámci EAFRD (na zlepšování životního prostředí a krajiny byla zaměřena OSA II). Oba posledně jmenované programové dokumenty přinesly širokou škálu opatření pro rozvoj venkova, speciálně na zlepšování životního prostředí byl zaměřen soubor AEO. Přehled opatření nabízí tab. 26.

Tab. 26 Přehled agroenvironmentálních opatření v detailnějším členění uplatňovaných prostřednictvím HRDP a PRV v období 2004-13 v ČR PRV 2007 -13 HRDP 2004 -2006, resp. do r. 2009 Podopatření Titul Podopatření Tituly Ekologické Ekologické zemědělství Postupy šetrné Ekologické zemědělství zemědělství k životnímu Integrované Integrovaná produkce ovoce prostředí Integrovaná produkce (sadů systémy Integrovaná produkce révy a vinic) vinné Integrovaná produkce zeleniny Ošetřování Ošetřování travních porostů Ošetřování Ošetřování travních porostů travních travních porostů porostů Péče o krajinu Zatravňování orné půdy Péče o krajinu Zatravňování orné půdy --- Travnaté pásy na svažitých půdách Pěstování meziplodin Meziplodiny Podmáčené a rašelinné louky Ptačí lokality na travních porostech Biopásy Biopásy Zdroj: MZe 2008b;vlastní zpracování.

Cílem této kapitoly je kromě podání stručného přehledu možností, jakými zemědělec může ovlivnit životní prostředí, ve kterém hospodaří, především analýza zapojení zemědělských podniků do výše zmíněných programů na podporu environmentálních funkcí krajiny – zejména do AEO, které (jak plyne z obr. 10) tvoří významnou část finančních podpor z EAFRD. Postavení zemědělství v naší republice je definováno zákonem č. 252/1997Sb., o zemědělství. Tento zákon stanovuje dva základní druhy funkcí zemědělství, vedle funkce produkční (zabezpečování výživy obyvatel včetně výroby nepotravinářských surovin) se jedná o funkce mimoprodukční, které příznivě přispívají k ochraně životního prostředí. Prostřednictvím zemědělské výroby mohou, být jak pozitivně (bohužel však také výrazně negativně) ovlivněny jednotlivé složky životního prostředí, resp. environmentální

106 problémy jako např. znečištění vod, kontaminace půdy, eroze půdy, snížení biodiverzity, skleníkový efekt, hrozba povodní a to nejen na lokální úrovni. Z výše uvedeného výčtu nejvýznamnějších oblastí, které jsou mimo jiné výrazně ovlivněny zemědělským hospodařením je zřejmá nutnost existence široké škály programů a opatření agrární politiky ve prospěch životního prostředí. Mimo dotacemi podporovaných dobrovolných aktivit přímo zacílených na zlepšení vztahu zemědělství a životního prostředí (AEO), musí každý zemědělský podnikatel nárokující si přímé platby dodržovat podle nařízení Rady 1782/2003 vybrané „zákonné požadavky na hospodaření“ (Statutory Management Requirements - SMR) a podmínky „dobrého zemědělského a environmentálního stavu“ (GAEC)163, přičemž od r. 2010 do současnosti docházelo postupně k rozšiřování těchto podmínek. Z dalších pravidel, která zemědělci musí s ohledem na ochranu životního prostředí respektovat lze jmenovat zejména dodržování zvláštního režimu vybraných oblastí (zranitelné oblasti dusíkem - ZOD 164 či oblasti zařazené v soustavě NATURA 2000165).

12.1 Agroenvironmentální opatření

V programovém období 2007-13 byla AEO součástí PRV, přímo navazovala na schéma finančně podporovaných titulů v rámci HRDP v předchozím období 2004 – 2006 (tab. 26).

163 Z angl.. Good Agricultural and Environmental Condition. Tyto standardy zajišťují zemědělské hospodaření ve shodě s ochranou životního prostředí a jsou součástí Kontroly podmíněnosti (Cross Compliance) od r. 2009; podmínky v rámci GAEC jsou následující: 1. nerušení krajinných prvků jako jsou meze, terasy, skupiny dřevin, travnaté údolnice, 2. širokořádké plodiny (kukuřice, brambory, řepa, bob setý, sója, slunečnice) nejsou pěstovány na pozemcích se sklonem nad 12°, 3. povinnost zapracování kejdy nebo močůvky do půdy nejdéle do 24 hodin po jejich aplikaci, 4. zákaz změny travního porostu na ornou půdu, 5. zákaz pálení bylinných zbytků. 164 Vymezeny na základě směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (známé spíše jako „nitrátová směrnice“), resp. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a v navazujícím nařízení vlády č. 103/2003 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Mezi hlavní opatření akčního programu nitrátové směrnice podle tohoto nařízení vlády patří zákaz hnojení v mimovegetačním období, omezení týkající se hnojení v letním a podzimním období, přívodu organického dusíku do půdy, skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin, hospodaření v okolí povrchových vod a upravuje též střídání plodin. Současně však se i u půdních bloků ležících mimo ZOD nastavují vybraná opatření nitrátové směrnice, pokud je uživatel zařazen do programu AEO EAFRD. Povinností uživatele v AEO EAFRD je dodržovat tzv. „malou nitrátovku“ v příloze č. III Nařízení vládyč. 79/2007 (Klír 2005). Podle nejnovější revize ZOD platné od 1.8. 2012 činí podíl zemědělské půdy v ZOD cca 49 % zemědělské půdy ČR. Na Hodonínsku ZOD zahrnují velkou část území a převážnou část zemědělské půdy okresu – mimo ZOD se nachází pouze několik katastrů v Bílých Karpatech a jejich podhůří (Nová Louka, Javorník, Radějov), obce Veselsku (Veselí nad Moravou, Zarazice, Milokošť, Vnorovy, Kozojídky, Žraviny) a katastry obcí podél severní hranice okresu od Ždánic po Moravský Písek. 165V roce 2004 vstoupila v platnost novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, stanovující mimo jiné vytvoření soustavy Natura 2000, kterou představují dva typy území: Ptačí oblasti, které tvoří 8 ,8 % a Evropsky významné lokality tvořící 9 ,2 % celkové rozlohy ČR. V těchto oblastech je možné využívat vybraná AEO (mezofilní a vlhkomilné louky, horské a suchomilné louky, druhově bohaté pastviny). Spolu s platbami do LFA jsou platby v rámci Natury 2000 jediným opatřením SZP, které je poskytováno teritoriálně, a proto může ovlivňovat přímo situaci v jednotlivých regionech ČR.Na Hodonínsku se jedná o lokality Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví (rozloha: 11 910 ha), Hovoransko – Čejkovicko (rozloha: 1338,8 ha), Jaroslavické rybníky (357,6 ha).

107

Mezi základní podporované aktivity patřilo, resp. patří ekologické zemědělství a integrovaná produkce révy vinné, ovoce a od r. 2007 i zeleniny v rámci podopatření Postupy šetrné k životnímu prostředí, ošetřování travních porostů v rámci stejnojmenného podopatření a pod podopatřením Péče o krajinu pak zatravňování orné půdy, pěstování meziplodin a tvorba biopásů. Mezi obecné cíle AEO naplňované konkrétními tituly patří snížení eroze půdy, podpora ekologické stability krajiny, zamezení zrychlenému odtoku vody z krajiny a v neposlední řadě podpora přírodní rozmanitosti na zemědělsky využívané půdě (Agroenvironmentální opatření ČR 2007). V rámci celé ČR AEO jsou silně orientované na podporu méně příznivých oblastí – vysoké částky jsou realizovány v oblastech s horšími přírodními podmínkami (Hlavsa, Kučera, Nohel 2007). Pro region Hodonínska jako celku se jako obzvláště žádoucí jeví ta opatření, která by svými účinky měla omezovat působení vodní a větrné eroze (zatravňování orné půdy, pěstování meziplodin, integrovaná produkce vinic a sadů). K územím s extrémní ohrožeností půdy vodní erozí patří zejména intenzivně zemědělsky využívaná oblast Kyjovské pahorkatiny s vysokým stupněm zornění zemědělské půdy, podhůří Ždánického lesa a Chřibů a na východě studovaného území pak Bílé Karpaty, celkově je vodní erozí velmi silně ohrožena více jak polovina zemědělské půdy okresu (MZe 1996)166. Informace o vývoji uplatňování AEO skrze počty do opatření zapojených zemědělských podnikatelských subjektů na Hodonínsku podává tab. 27. Můžeme sledovat, že počet podniků zapojených do AEO každoročně rostl - a to jak mezi podniky PO, tak u podniků FO. Velký početní nárůst podniků realizujících AEO patrný zvláště u fyzických osob v r. 2007 souvisí s novým obdobím a počátkem čerpání z EAFRD (i u této právní formy podnikání environmentální závazky do současnosti přijalo více než polovina podniků). Zřejmý je ovšem rozdíl v relativním zastoupení podniků s realizovanými AEO na celkovém počtu podnikatelských subjektů PO oproti kategorii FO po celé sledované období167. Alespoň jeden dotační titul v rámci jednotlivých AEO v současnosti využívá nadpoloviční část místních zemědělských podniků obou právních forem podnikání.

166Relativní zastoupení orné půdy ohrožené až velmi silně ohrožené větrnou erozí činí 42,8 % z celkové rozlohy orné půdy okresu (Problémová studie 2005), jedná se o zemědělskou půdu v celkem 39 katastrálních územích regionu. Velmi náchylná ke vzniku větrné eroze je zejména oblast vátých písků zahrnující střední část okresu (Ratíškovice, Vacenovice, Mutěnice, Dubňany, Skoronice). 167U kategorie příjemců FO může být údaj zkreslen navyšováním počtu podnikatelů rodinnými příslušníky figurujícími v databázi příjemců dotací. U podniků právnických osob přináší případně větší výměra pod opatřením samozřejmě i vyšší finanční příjem, také míra zatížení administrativou v souvislosti s vyřizováním dotací se zřejmě je lépe zvládnutelná u podniků větších.

108

Tab. 27 Vývoj využívání finančních prostředků na agroenvironmentální opatření (AEO)1 zemědělskými podniky právnických (PO) a fyzických osob (FO) v okrese Hodonín v letech 2004 - 2009 Počet Počet Podíl Počet Počet Podíl podniků podniků podniků podniků podniků podniků PO s AEO PO celkem PO s AEO FO s AEO FO celkem FO s AEO (pobírající (%) (pobírající (%) SAPS) SAPS) 2004 21 46 45,7 23 149 15,4 2005 32 47 68,1 54 175 30,9 2006 36 52 69,2 56 228 24,6 2007 44 57 77,2 120 231 52,0 2008 44 56 78,6 131 237 55,3 2009 50 61 82,0 156 269 58,0 Zdroj: SZIF 2004b, 2005, 2006b, 2007b, 2008a,2009a; vlastní výpočty z dat uveřejněných 15.11.2009. 1 V rámci programu HRDP (z EAGF) získávali žadatelé podporu na AEO v letech 2004-2008, resp. 2009, od r. 2007 zemědělci využívají nově finanční prostředky také skrze PRV (z EAFRD). Někteří žadatelé své závazky v novém období transformovali do závazků v rámci programového dokumentu PRV.

Současně s narůstajícím počtem podniků uplatňujících AEO přirozeně rostl i objem finančních prostředků směřujících v letech 2004-2009 podnikatelům v okrese Hodonín na jejich uplatňování. Přestože dle tab. 28 je zřejmé, že převážná část prostředků na AEO směřuje do rozlohou obdělávané zemědělské půdy velkých podniků PO, je aktivita podnikatelů FO v těchto opatřeních opravdu významná (zejména zásluhou vinařů pěstujících révu vinnou v rámci integrované produkce). Z celkových finančních prostředků vyplacených na všechny tituly AEO v r. 2009 činil podíl fyzických osob 18,7 % (pro srovnání podíl zemědělských podniků FO na celkových příjmech z přímých plateb v roce 2009 v regionu činí 14,8 %).

Tab. 28 Finanční prostředky na AEO vyplacené zemědělským podnikům dle právní formy podnikání v okrese Hodonín v letech 2004 - 2009 z EAGF a EAFRD Dotace na AEO Dotace na AEO Dotace celkem (mil. Kč) pro podniky PO (mil. Kč) pro podniky FO (mil. Kč) 2004 26,2 4,4 30,6 2005 33,2 8,0 40,2 2006 41,3 7,3 48,6 2007 58,7 13,1 71,8 2008 63,6 14,2 77,8 2009 66,1 15,2 81,3 Zdroj: SZIF 2004b, 2005, 2006b, 2007b, 2008a,2009a; vlastní výpočty z dat uveřejněných 15.11.2009. Pozn. Zahrnuje platby na tituly v rámci podopatření Postupy šetrné k životnímu prostředí (ekologické zemědělství, integrovaná produkce), Ošetřování travních porostů, Péče o krajinu (zatravňování orné půdy, pěstování meziplodin, biopásy). Od roku 2010 nejsou k dispozici platby za skupinu příjemců fyzických osob.

Srovnáme-li výši finančních podpor vyplácených zemědělcům v předvstupním období a v současnosti, je zřejmé, že participace na AEO financovaných převážně z evropských zdrojů přinesla obrovskou změnu v celkovém objemu finančních prostředků určených na tyto účely. Z údajů poskytnutých Tiskovým oddělením MZe v Praze v r. 2004 vyplývá, že na AEO168 plynulo zemědělcům na Hodonínsku za celé období 2001 až 2003 celkem cca 15,4 mil. Kč.

168Jednalo se o opatření v rámci podpory mimoprodukčních funkcí zemědělství - zahrnovalo opatření na zatravnění zemědělské půdy, údržbu trvale travních porostů i podporu ekologického hospodaření.

109

Z dotazníkového šetření u podniků PO v r. 2009, v rámci kterého byli představitelé zemědělských podniků v okrese Hodonín tázáni na zkušenosti s AEO, lze poznatky k této problematice shrnout následovně:  rostoucí míra specializace zemědělských podniků (dána okleštěním některých nerentabilních výrob či převedením výrobních programů na jiné podniky) způsobuje, že pouze necelá polovina firem PO využívá AEO na více než jeden dotační titul. Pestrost možného využívání AEO jedním podnikem je tak výrazně omezena na tituly zacílené pouze na konkrétní zemědělskou kulturu.  jednoznačně nejrozšířenějším dotačním titulem u podniků právnických osob v okrese Hodonín bylo v letech 2004 - 2008 pěstování meziplodin, jedná se o dotační titul spadající do podopatření Péče o krajinu. Značný podíl firem hospodařících na vinohradech využíval plateb na Integrovanou produkci révy vinné.  u obou právních forem podnikání dochází od r. 2008 k rostoucímu počtu zemědělců hospodařících ekologicky.

Následující podkapitoly se věnují jednotlivým nejčastěji využívaným titulům AEO a zhodnocení jejich využívání zemědělci studovaného regionu.

12.1.1 Postupy šetrné k životnímu prostředí

12.1.1.1 Ekologické zemědělství

Od počátku devadesátých let procházelo ekologické zemědělství (EZ) v České republice obdobími dynamického rozvoje i stagnace169. V současnosti tvoří neodmyslitelnou součást našeho zemědělství, a přestože zájem o tento druh hospodaření roste ve všech regionech České republiky, zůstává tento fenomén nadále výrazně prostorově diferencován. Značné rozdíly mezi jednotlivými oblastmi jsou prioritně ovlivněny variabilitou agroekologických podmínek, ty se podle Žufana (2007) projevují např. ve struktuře využívání zemědělské půdy v ekologickém zemědělství a jejím podílu na celkové zemědělské půdě regionu, počtu podnikatelských subjektů, produkčním zaměřením podniků apod. Ke konci roku 2009 bylo na Hodonínsku obhospodařováno ekologickým způsobem 3 598 ha zemědělské půdy), což činilo z celkové výměry 69 362 ha zemědělské půdy okresu 5 ,19 %, do roku 2011 došlo k dalšímu navýšení ekologicky obhospodařovaných

169V České republice se vznik ekologického (organického, biologického) zemědělství datuje od roku 1990, kdy byly mj. také uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků. Dotace byly poskytovány až do roku 1992, po pětiletém období bez dotací byla v České republice obnovena finanční podpora pro ekologické farmáře v r. 1998. Platby jsou diferencovány podle využití půdy (tj, orná půda, travní porosty, trvalé kultury, speciální plodiny – zelenina a byliny), podporováni jsou i farmáři v přechodném období. Od vstupu ČR do EU do r. 2006 směřovala ekologickým farmářům podpora v rámci AEO (HRDP), v období 2007-13 jsou prostředky vypláceny v rámci Programu rozvoje venkova (Osa II – Zlepšování životního prostředí) také jako součást AEO.

110 ploch na 4 519 ha (6 ,5 % zemědělské půdy) – významný relativní nárůst byl zaznamenán v okrese Hodonín i v celé ČR především u sadů. Vzhledem ke skutečnosti, že sledované území je z hlediska přírodních podmínek poměrně pestré, což se projevuje i v různém využívání zemědělské půdy v západní a východní části okresu, odlišuje se Hodonínsko i ve struktuře ekologicky obhospodařované půdy od většiny okresů Jihomoravského kraje, když podobně jako ve velké části okresů ČR jasně dominují v zastoupení ekologických ploch travní porosty 170 (údaje o struktuře půdy v EZ podává tab. 29). Vyšší podíl ekologicky obhospodařované orné půdy, sadů a vinic na Hodonínsku ve srovnání s průměrem ČR odráží odlišnou strukturu zemědělských kultur ve sledovaném území, nepříznivě lze však hodnotit zanedbatelný podíl zeleniny a bylin na orné půdě v ekologickém režimu, pro jejichž pěstování má Hodonínsko v rámci ČR dobré podmínky171. Z tab. 30 dále vyplývá, že struktura jednotlivých zemědělských kultur v EZ je v regionu u obou právních forem podnikání téměř shodná.

Tab. 29 Výměra jednotlivých zemědělských kultur v ekologickém zemědělství (včetně ploch v přechodném období) a jejich podíl na celkovém zastoupení ekologicky obhospodařovaných ploch na Hodonínsku a v ČR v r. 2009 a v r. 2011 Druh Okres Hodonín Česká republika zemědělské 2009 2011 2009 2011 kultury ha % ha % ha % ha % Trvale travní porosty 2 428, 2 67,5 2 884, 63,8 329 232,4 82,6 398 060,8 82,4 Orná půda bez zeleniny a bylin 950,7 26,4 1277,2 28,3 44 350,0 11,1 58 859,0 12,2 Zelenina a byliny na orné půdě 0 ,4 0 ,0 0 0,0 555,9 0,9 421,9 0,1

Sady 73,5 2,0 185,1 4,1 3 678,1 0 ,1 6 453,0 1,3 Vinice 87,9 2,4 95,2 2,1 645,1 0,2 965,1 0,2 Ostatní 57,4 1,6 77,6 1,7 19 889,7 5,0 18 224,6 3,8 Celkem 3 598,0 100, 0 4 519,2 100,0 398 407,5 100,0 482 984,4 100,0 Zdroj: MZe 2013c, ČUZK 2010, 2012; vlastní výpočty.

170Péče o louky a pastviny v EZ je poměrně nenáročná, zemědělec zajišťuje jejich posečení, resp. spásání ve stanovených termínech a dodržuje předepsanou intenzitu chovu býložravců. 171V regionu navíc působí známá společnost Sonnentor Čejkovice – výrobce biopotravin, zpracovatel bylin.

111

Tab. 30 Výměra jednotlivých zemědělských kultur v ekologickém zemědělství (EZ) u podniků právnických (PO) a fyzických osob (FO) a jejich podíl na ekologicky obhospodařované zemědělské půdě v okrese Hodonín v r. 2009 Druh zemědělské kultury Podniky PO Podniky FO Podniky celkem ha % ha % ha % Trvale travní porosty (TTP) 2048,0 67,3 380,2 68,6 2 428,2 67,5 Orná půda bez zeleniny a bylin 801,0 26,3 149,6 27,0 950,7 26,4 Zelenina a byliny na orné půdě 0,0 0,0 0,4 0,1 0,4 0,0 Sady 66,4 2,2 7,1 1,3 73,4 2,0 Vinice 72,3 2,4 15,6 2,8 87,9 2,4 Ostatní 56,5 1,9 0,9 0,2 57,4 1,6 Celkem 3 044,2 100,0 553,8 100,0 3598,0 100,0 Zdroj: MZe 2013 c.

Podíl zemědělské půdy v ekologickém režimu v okrese Hodonín můžeme hodnotit stále jako podprůměrný (viz tab. 31). Hodonínsko jako celek dlouhodobě nepatřilo k regionům s významnou orientací na tento druh hospodaření. První firmy začaly ekologicky podnikat koncem devadesátých let (Kvatro-ekostatek s.r.o. Velká nad Veličkou, Agro ŽAD a.s. Žarošice), v roce 2004 pobíralo dotace na ekologické zemědělství na Hodonínsku pouze pět subjektů, v období 2000 – 2005 výměra zemědělské půdy v EZ stagnovala, dynamičtější rozvoj v tomto směru nastal až po vstupu do EU a zejména pak po r. 2007, kdy dochází k početnímu nárůstu firem provozující ekologické zemědělství a navýšení výměry zemědělské půdy v EZ – např. jen za rok 2009 začalo v regionu nově ekologicky podnikat osm subjektů, koncem r. 2009 již ekologicky podniká 43 místních farem (PO i FO) a Hodonínsko se dostává na první místo mezi okresy Jihomoravského kraje v počtu registrovaných ekologických zemědělců.172

Tab. 31 Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (EZ) a jejího podílu na celkové výměře zemědělské půdy v okrese Hodonín a v ČR v letech 2004 a 2009 2004 2009 2011 IZ 2011/2004 (%) Hodonín Výměra zemědělské půdy (ha) 69 497 69 362 69 203 99,6 Výměra zemědělské půdy v EZ (ha) 1748 3 598 4 519 258,2 Podíl ekologických ploch na celkové 2,5 5,2 6,5 - výměře zemědělské půdy (%) ČR Výměra zemědělské půdy (ha) 4 264 573 4 238 975 4 229167 99,2 Výměra zemědělské půdy v EZ (ha) 263 299 398 407 482 927 183,4 Podíl ekologických ploch na celkové 6,2 9,4 11,4 - výměře zemědělské půdy (%) Zdroj: ČUZK 2005,2010,2012; MZe 2004, 2013c; vlastní výpočty. Vysvětlivky: -údaj nedává smysl Pozn. Dle dostupných údajů v r. 2012 (data pouze za celostátní úroveň) hospodařilo ekologicky 3 920 farem, na 488 658 ha zemědělské půdy, což činilo 11,5 % zemědělské půdy v ČR. Průměrná velikost ekologické farmy v r. 2012 činila 124 ha zemědělské půdy.

172 Z analýzy struktury přijímaných dotací těchto konkrétních ekologicky hospodařících jednotlivců a s využitím dat z Registru příjemců dotací lze tvrdit, že se jedná z velké části o podnikatele, kteří zahájili činnost v r. 2008, resp. 2009.

112

Ke konci roku 2011 bylo dle údajů MZe (2013c) mezi příjemci podpor v rámci titulu Ekologické zemědělství na Hodonínsku evidováno 69 subjektů - z toho 17 podniků PO. Z celkové výměry 4 519,2 ha v EZ připadalo na podniky PO 72,8 % ekologicky obhospodařované půdy okresu 173 , a dokonce 80,5 % půdy již certifikované - podniky právnických osob zahájily přechod na EZ dříve, po celé období rozvoje EZ se vyznačovaly výrazně vyšším podílem certifikované ekologické půdy oproti podnikům FO (viz tab. 32), které mají stále velkou část půdy v přechodném období174 (MZe 2013c).

Tab. 32 Výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (EZ) na Hodonínsku u zemědělských podniků podle právní formy podnikání a stupně certifikovanosti v letech 2009 a 2011 Podniky PO Podniky FO 2009 (%) 2011 (%) 2009 (%) 2011(%)

Certifikovaná zemědělská půda 61,3 92,6 6,7 54,9 Zemědělská půda v přechodném období 38,7 7,4 93,3 45,1 Zemědělská půda v EZ celkem 100,0 100,0 100,0 100,0 Zdroj: MZe, 2013c; vlastní výpočty

Pro mnohé podniky PO přinášel přechod na EZ ekonomické výhody, řada z nich do současnosti hospodaří i konvenčně, resp. převážně konvenčně – podíl ekologicky obhospodařované půdy na celkové obhospodařované zemědělské půdě u podniků PO činil v r. 2010 31,3 %175 oproti 88,9 % u podniků FO, mezi kterými jasně dominovaly subjekty bez souběžné konvenční produkce na zemědělské půdě. I když nadpoloviční většina všech místních podniků s EZ pracuje výhradně v tomto režimu bez souběžné konvenční produkce (a to překvapivě i u podniků právnických osob), výsledný cca třetinový podíl ekologických ploch na celkové výměře zemědělské půdy obhospodařované těmito podniky (34,8 % v r. 2010) ovlivňuje hrstka velkých firem, které ekologickou produkci zkouší zatím na minimální výměře zemědělské (často orné) půdy jako doplněk k převažující konvenční produkci. Informace o velikostní struktuře podniků právnických a fyzických osob hospodařících dle pravidel pro poskytování dotací na ekologické zemědělství uvádí tab. 33, přičemž většinou platí, že u podniků s menší výměrou zemědělské půdy je podíl půdy v EZ vyšší (často 75-100 %).

173 V r. 2009 činil tento podíl dokonce 84,6 % - v letech 2009-2011 se rychlejším tempem rozvíjelo ekologické zemědělství u fyzických osob. 174 Přechodným obdobím (tj. obdobím konverze) se podle zákona o ekologickém zemědělství (zák. č. 242/2000 Sb.) rozumí období, během kterého se uskutečňuje přeměna konvenčního zemědělského hospodaření na ekologické zemědělství. Délka přechodného období činí podle tohoto zákona 2 roky u orné půdy, luk a pastvin, 1 rok u pastvin a výběhů pro nepřežvýkavce a 3roky u stávajících trvalých kultur (vinic, chmelnic, sadů). 175Výpočet vychází z údajů MZe 2013c (Seznam ekologických zemědělců k 31.12.2009), dále informací SZIF 2009c (Registru příjemců dotací jmenovitě vybrané za dané podnikatele - zpracováno k 15.7. 2010).

113

Tab. 33 Počet podniků PO a FO s půdou v ekologickém režimu na Hodonínsku v roce 2009 dle velikosti obhospodařované zemědělské půdy (včetně konvenční) Celková výměra zemědělské půdy podniku Počet podniků PO v EZ Počet podniků FO v EZ včetně konvenční (ha) 0 -0 ,99 0 6 1 ,0 – 4 ,9 0 11 5 ,0 - 49,9 4 9 50, 0 - 99,9 1 2 100,0 – 499,9 4 1 500,0 - 1499,9 4 0 Nad 1500,0 1 0 Celkem 14 29 Zdroj: MZe 2013b, 2013c. vlastní výpočty.

Z tab. 33 je patrné, že i když se ekologickým zemědělstvím zabývají podniky různých velikostí dle výměry obhospodařované půdy, u obou právních forem podnikání se jedná v rámci své kategorie v okrese Hodonín převážně o menší podnikatele ve srovnání s celkovou velikostní strukturou zemědělských podniků na Hodonínsku176. Ve srovnání s ČR je průměrná výměra ekofarmy na Hodonínsku menší (uvažována pouze ekologicky obhospodařovaná ZP) – v r. 2011 činila 65 ha oproti 123,2 ha v ČR (MZe, 2013c), což je ovlivněno vyšším zastoupením vinařských (rozlohou obdělávané ZP zpravidla menších) firem. Podobně jako u prostorového rozšíření ekologického zemědělství v ČR můžeme pozorovat výrazné rozdíly, tak i na Hodonínsku lze vymezit oblasti s výraznější orientací na ekologické zemědělství (Bílé Karpaty a okolí) a oblasti, kde se ekologická výroba zatím uplatňuje pouze okrajově (Kyjovská pahorkatina, Dolnomoravský úval) či se neuplatňuje vůbec (podhůří Chřibů) – rozmístění ekologických podniků v okrese ukazuje obr. 20. Z celkového počtu příjemců dotací na ekologické zemědělství (43 subjektů v r. 2009, 69 v r. 2011) podniká v ekologickém režimu pouze na jedné zemědělské kultuře v obou letech přibližně polovina podniků. Častější kombinace ekologického obhospodařování orné půdy a trvale travních porostů je pozorována ve východní části okresu. Více než tři čtvrtiny ekologických podnikatelů se zaměřuje pouze na rostlinnou produkci. Z živočišné produkce se uplatňuje pouze ekologický chov masných plemen skotu, ovcí, koz a koní – vše lokalizováno do Hrubé Vrbky, Malé Vrbky, Velké nad Veličkou, Suchova a Blatnice pod Sv. Antonínkem - tedy převážně do oblasti Horňácka. Ekologicky provozovaná živočišná výroba ve střední a západní části okresu zcela chybí, podobně není v regionu provozován ekologický chov vepřů či drůbeže.

176 Tato skutečnost je dána zejména hojnějším zastoupením vinařských firem (přes 40 % ekologických podniků PO) jako zpravidla menších subjektů v rámci místních zemědělských podniků PO i FO. Průměrná velikost podniku PO v roce 2009 v systému ekologického zemědělství na Hodonínsku činila 677,4 ha (údaj je však výrazně ovlivněn zastoupením několika velkých firem) ve srovnání s konvenčními podniky této kategorie s průměrnou výměrou 1012,1 ha.

114

Obr. 20 Prostorové rozmístění ekologicky hospodařících podniků PO a FO a struktura zemědělské půdy těchto podniků v okrese Hodonín v roce 2011 Zdroj: MZe 2013c. Pozn: Zahrnuje i výměry zemědělské půdy v přechodném období

Z analýzy údajů MZe a ze zkušeností shromážděných v dotazníkových šetřeních můžeme místní ekologicky hospodařící subjekty pro názornost (a současně při mírném zjednodušení) zařadit do několika kategorií z hlediska jejich produkčního zaměření177. První početnou skupinu (cca ¼ podniků v EZ) tvoří podnikatelé provozující EZ převážně na travních porostech178(často v kombinaci s doplňkovou ekologickou produkcí na OP). Jedná se především o firmy situované ve východní části okresu se sídlem či působištěm v Bílých Karpatech a jejich podhůří, často hospodařící výhradně ekologicky, velmi často s živočišnou výrobou (skot bez tržní produkce mléka, ovce, kozy, koně)179. Charakteristický je souběžný chov více druhů hospodářských zvířat (častá kombinace skot - ovce). Oproti západním částem regionu se zachovalo pasení masných plemen skotu. Jedná se o největší ekologické podnikatele okresu (uvedena výměra zemědělské půdy v EZ v r. 2011): např. Horňácká farma s.r.o. Hrubá Vrbka (518,0 ha), Ekofarma Balada s.r.o.

177Zde jmenovitě uvedeny všechny podniky právnických osob a pouze vybraní podnikatelé fyzických osob. 178Více jak 50 % výměry půdy v EZ tvoří u podniků travní porosty. 179U ostatních firem s EZ s nulovým či zanedbatelným podílem luk a pastvin na ekologické výměře podniku se s živočišnou výrobou naopak nesetkáváme vůbec.

115

Suchov (436,4 ha), Dúbrava- Agro a.s. Kuželov (260,5 ha), Dašiki s.r.o. – farma Javorník (83,5 ha). Z celkového přístupu představitelů podniků k myšlence EZ lze sice mezi podnikateli pozorovat rozdíly, přesto většina horňáckých ekologických zemědělců alternativě ke konvenční produkci nadšeně věří a hodlá ji rozvíjet i do budoucnosti. Zkušenosti s EZ již před r. 2004 měl firmy Kvatro-ekostatek s.r.o. Velká nad Veličkou (865,7 ha) a Ekofarma Balada s.r.o. Suchov, které také jako jediné z podniků PO z okresu Hodonín mají název podniku evokující zaměření na EZ. Druhá skupina (opět cca ¼ podnikatelů v EZ) je zastoupena ekologickými zemědělci, jejichž více než padesát procent obhospodařované ekologické výměry tvoří orná půda. Jedná se především o fyzické osoby z různých částí okresu, často drobnější podnikatele (cca do 10 ha zemědělské půdy). Z velkých subjektů jsou to převážně konvenčně hospodařící Agrovit a.s. Svatobořice- Mistřín, Agro ŽAD a.s. Žarošice a výhradně ekologicky hospodařící Lipina – Agro s.r.o. Hrubá Vrbka. S výjimkou několika firem na Horňácku není provozován ekologický chov zvířat. Rostoucí počet místních podnikatelů praktikující EZ na orné půdě je jistě z hlediska rozvoje ekologického zemědělství pozitivním rysem, v některých případech však podniky motivované platbami tento způsob hospodaření zkouší, některé otevřeně přiznávají, že „dotace na ekologické zemědělství jsou jediným důvodem konverze části obhospodařované půdy na EZ, a že pokud výše dotací na ornou půdu v EZ nebude dostatečná, podnik od EZ ustoupí “ (Agrovit a.s.). S výjimkou Agro ŽAD a.s. Žarošice, které začalo s ekologickým pěstováním pšenice špaldy již před r. 2002, měli v r. 2009 podnikatelé půdu v období konverze. Častěji než u předchozí skupiny ekologických podnikatelů je zde budoucnost ekologického zemědělství spojována s výší dotací na EZ. Další významnou skupinu tvoří podniky ekologicky hospodařící ve vinicích. Jak je možné vysledovat z tab. 34, počet podniků PO hospodařících ekologicky na vinicích se v regionu v období 2009-2011 zvýšil, celková výměra vinic v EZ však stagnuje. Na Hodonínsku ve srovnání zejména s Břeclavskem chybí velkopěstitelé s rozsáhlými výměrami vinné révy v EZ (i přes 100 ha vinic v EZ), což se promítá i do nižší průměrné výměry podniků z hlediska výměr vinic v ekologickém zemědělství.

Tab. 34 Výměra vinic v EZ (včetně ploch v konverzi) u podniků právnických osob (PO) v okrese Hodonín a v ČR v letech 2009 a 2011 Okres Hodonín Česká republika 2009 2011 2009 2011 Počet pěstitelů (PO) v EZ 5 7 24 35 Výměra vinic u podniků PO v EZ (ha) 72,1 69,1 436,2 680,2 Průměrná výměra vinice v EZ u PO (ha) 14,4 9,8 18,2 19,4 Výměra vinic v EZ celkem (ha) 87,8 95,2 645,1 965,1 Zdroj: MZe 2013c.; vlastní výpočty.

Z podniků PO hospodařících ekologicky180 lze jmenovat (v pořadí dle výměr vinic v EZ v r. 2011): Vinařství Mikulčice s.r.o (35,4 ha), Bisenc s.r.o. Bzenec (15,3 ha), Chateau s.r.o.

180Velmi často se jedná o mladé subjekty PO (v Obchodním rejstříku zapsané po r. 2005 - často však s delší tradicí v podobě rodinného podniku).

116

Bzenec (10,2 ha), Bzenia s.r.o. Bzenec (9 ,5 ha), Krásná hora s.r.o. Starý Poddvorov (2 ,9 ), Templářské sklepy – družstvo Čejkovice (1 ,9 ha) a Horňáckou farmu s.r.o. v Hrubé Vrbce (1 ,1 ha) – významná část ekologicky obhospodařovaných vinic je tedy soustředěna do Bzence a okolí. S výjimkou větších výrobců vína (Chateau s.r.o. Bzenec181 a Templářských sklepů, družstva Čejkovice majících převážnou část vinic souběžně v systému integrované produkce), pro které je ekologická produkce a výroba biovína182 jen zajímavým doplňkem širšího sortimentu výrobků 183 , neprovozují podniky souběžně konvenční způsob hospodaření. Hodnotit budoucí míru přechodu na ekologické zemědělství ve vinicích u podniků v regionu je obtížné, mezi podniky můžeme shledat širokou názorovou pestrost. Navíc, jak bude zřejmé z následujícího textu, velké podniky již zpravidla nevolí mezi konvenčním a ekologickým přístupem, ale mezi režimy s různou mírou ekologické ochrany vinic (ekologické produkci „konkuruje“ integrovaná produkce révy vinné). Ta bývá hodnocena jako „maximální návrat k přírodě, který je v našich podmínkách možný“ (LTM Dvořáček s.r.o. Mikulčice). Plošně rozsáhlý přechod k EZ ve vinicích u větší části podniků právnických osob nelze z vyjádření většiny místních zemědělských představitelů v r. 2009 do budoucna očekávat, a to z důvodů praktických i ekonomických, velkou roli sehrává i obecný názorový postoj k ekologickému zemědělství. Lze uvést na příkladu tvrzení ředitelů firem již uplatňujících integrovanou produkci „v našich podmínkách není přechod k EZ vůbec reálný, máme širokou škálu pěstovaných odrůd, pro ekologické zemědělství se hodí jen některé“ (Zemědělská a.s Čejkovice) nebo „pokud bychom ekologické zemědělství zavedli, tak jenom mimo firmu na fyzickou osobu“ (Vinařská společnost s.r.o. Blatnička). Vedle zmiňovaných tří skupin ekologických farmářů jsou evidovány ještě podniky hospodařící ekologicky v sadech – z velkých subjektů se jedná o Žerotín a.s. Strážnice (57 ha sadů), v r. 2011 měla nově více než 50 ha sadů v přechodném období spol. Zemas a.s. Čejč.

12.1.1.2 Integrovaná produkce révy vinné, ovoce a zeleniny

Velkou kvalitativní změnu pro některé podniky přinesly dotační tituly nejen na ekologické zemědělství, ale i na integrovanou produkci - v regionu je uplatňovaná zejména integrovaná produkce (IP) révy vinné. Integrovaná produkce révy vinné je založena na relativně striktním dodržování principů, které byly definované Mezinárodní organizací pro

181 Chateau s.r.o. Bzenec je dceřinou společností Bohemia Sect a.s. Starý Plzenec, jednoho z největších výrobců vína v ČR 182Výroba biovína je evropskou legislativou upravena teprve od 8.3.2012 (vyšlo nařízení Komise (EU) 203/2012), kterým se po několikaletém úsilí podařilo stanovit pravidla pro zpracování ekologicky vypěstovaných hroznů na biovíno. Do této doby mohli vinaři na lahvích vína uvádět pouze označení „vypěstováno z hroznů z ekologické produkce“; většina produkce ekologicky vypěstovaných hroznů končila jako konvenční produkt (Darmovzalová a kol. 2010). 183V současnosti Bohemia Sect a.s. je jediný výrobce biosektů v ČR. Dle slov J. Vozdeckého (generálního ředitele Bohemia Sect a.s.) z r. 2011 „biovína budou fenoménem v horizontu tří až pěti let“ (Vozdecký 2011). V zahraničí diskuze nad spotřebitelskými postoji k biovínu probíhají již několik let (Stolz, Schmid, 2008), předpokládá se, že trh s biovínem (stejně jako s ostatními bioprodukty) bude růst (Richter, Padel 2007).

117 biologický boj se škůdci a plevely (IOBC)184, vychází ze zásad trvale udržitelného rozvoje, který zachovává základní životní potřeby současným i budoucím generacím, nesnižuje rozmanitost přírody a přitom zachovává přirozené funkce agro-ekosystémů. Dle Společnosti Ekovín o.s. (jediné od IOBC certifikované organizace v ČR, která pěstitele sdružuje) se jedná o způsob hospodaření, který usiluje o dosažení optimálních výnosů vyšší kvality cestou, která nezatěžuje životní prostředí. Pro IP je příznačný celofaremní přístup (souběžná konvenční produkce není povolena). Podobně jako ekologické zemědělství má jasně definovaná pravidla – pěstitel smí používat jen omezené spektrum povolených pesticidů, počet aplikací fungicidních přípravků je limitován, stanoveny jsou maximální dávky hnojiv. S cílem snížit vodní erozi platí povinnost ozelenění alespoň každého druhého meziřadí vinohradu. Produktem vinohradnictví v systému IP jsou pak hrozny a následně víno označované jako „víno z hroznů z integrované produkce“. Přechod od konvenčního způsobu k ekologičtějším formám ošetřování vinic byl v r. 2009 zaznamenán u více jak 60 % podniků právnických osob s vinicemi, že je situace v regionu Hodonín odrazem celorepublikového trendu, dokládá obr. 21185. Zejména na vývoji podílu výměr vinic v IP v ČR je jasně patrný nárůst těchto ploch po r. 2007 v souvislosti s dotační podporou v rámci EAFRD, tendence v ČR kopírují situaci např. v Rakousku a je možné, že do budoucna bude výměra vinic ošetřovaných integrovaně dále klesat ve prospěch ploch v EZ186.

90 80

70 Podíl vinic v IP - ČR 60 (%) 50 Podíl vinic v EZ - ČR (%) 40 Podíl vinic v IP - 30 Rakousko (%) 20 Podíl vinic v EZ - Rakousko (%) 10 0 2006 2007 2008 2009 2010 2011

Obr. 21 Vývoj podílu vinic v integrované produkci (IP) a ekologickém zemědělství – včetně ploch v konverzi (EZ) na celkové výměře plodných vinic v ČR a Rakousku v letech 2006-2011 Zdroj: MZe 2007a,2008a,2009a, 2010a, 2011c, 2012c; Bundesanstalt für Bergbauernfragen 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, Hluchý 2012b.; vlastní výpočty.

184Angl. Internatinal Organisation for Biological Control. 185 Příklad Rakouska má zde pouze informativní charakter, jedná se o zemi, kde IP je od počátku devadesátých let uplatňována na velké části plodných vinic, dále o zemi s velmi silnou tradicí EZ - i ze srovnání s ním je více zřejmé, jakou že české, resp. moravské vinohradnictví prodělalo za uplynulá léta obrovskou změnu. 186 I původní sdružení Svazu integrované produkce hroznů a vína od r. 2009 změnilo název na Svaz integrované a ekologické produkce hroznů a vína, o.s. (EKOVÍN o.s.), nyní sdružuje i ekologicky hospodařící pěstitele.

118

Kromě značné části větších pěstitelů (viz tab. 18) integrovaně hospodaří i podniky PO s menšími výměrami vinic 187 , jedná se o opatření, které bylo v regionu velmi kladně pěstiteli hodnoceno – a to jak z tak ekonomického, tak především ekologického hlediska (zejména zmiňovány omezení eroze a příznivý vliv na biodiverzitu) – např. lze uvést názor představitele Zemědělské a.s. Čejkovice (v IP 250 vinic) „vše musíme posuzovat jako celek, když jako ekologický zemědělec pojedu do vinice za rok provést 12-15 postřiků, tak pálím naftu, hutním půdu, oproti tomu v režimu integrované produkce jedu jenom 6x, ve vinici je klid, tak co je lepší?“ V Lone s.r.o. Lovčice bylo zavedení IP hodnoceno jako jedno z opatření, které poskytuje efekty i obyvatelům obce - „dříve zde bylo po prudkých deštích mnoho bláta na komunikacích, teď je tu čisto“. I když podle názorů představitelů podniků přinesla IP většinou viditelné přínosy, ze zkušeností odborníků zabývajících se dlouhodobě vlivem IP na biodiverzitu ve vinicích je však nutné přiznat, že technologie IP je poměrně velmi široce formulovaná a může, ale současně také vůbec nemusí, znamenat pro krajinu přínos (Hluchý 2013). O integrovanou produkci měli zájem i v podniku Zemas a.s. Čejč, ale vzhledem k velkému počtu drobných pronajímatelů půdy pod vinicemi nebylo pro podnik reálné do opatření vstoupit.188

Foto 6 Vinice v Hýslech (obec východně od Kyjova) v r. 2009 – patrné ozelenění každého druhého meziřadí dle pravidel integrované produkce. Foto: autorka

Integrovaná produkce je zajímavá i provozovatelé sadů, přechod na integrovaný systém pěstování ovoce je hodnocen jako perspektivní a žádoucí (Koncepce rozvoje ovocnictví Jihomoravského kraje 2004). V r. 2009 využívalo platby na integrovanou produkci ovoce

187Např. Vinařská spol. s.r.o. Blatnička (8 ha), ZP a.s. Mikulčice (20 ha), Podchřibí a.s. Ježov (18 ha) a řada podniků fyzických osob. 188Jedná se o pětileté opatření, platby na IP jsou podmíněny mj. tím, že během této doby nesmí docházet ke změnám na konkrétních pozemcích.

119 v sadech 14 subjektů. Integrovaně v sadech dnes hospodaří jak někteří z velkých producentů (údaje z dotazníkového šetření doplněny a aktualizovány o data sdružení SISPO189 - r. 2011) – ZP a.s. Mikulčice (187 ha), SADY CZ s.r.o. Bzenec (218,5 ha190), Víno a.s. Blatel (23,2 ha), také „velcí z menších“ pěstitelů FO – např. p. Pintera Nechvalín (22,6 ha), ale i pěstitelé na hranici limitní výměry sadu pro vstup do tohoto opatření – např. p. Karlík z Šardic (1 ,1 ha). Také u zeleniny se projevuje dle dotazníkového šetření celorepublikový trend nárůstu výměry ploch obhospodařovaných integrovaně 191 . Integrovanou produkcí zeleniny se zabývaly především větší subjekty jako Zemědělská a.s. Čejkovice, VSV a.s. Vracov, Kratina a.s. Dolní Bojanovice i menší pěstitelé s výraznou orientací na zeleninu (Dvorek s.r.o. Kyjov).

12.1.1.3 Ošetřování travních porostů

Ošetřování travních porostů patří v rámci celé ČR k nejfrekventovanějším dotačním titulům v rámci AEO, v uplynulých letech se každoročně podílelo nejméně 50 % na finančních prostředcích v rámci AEO (MZe 2011c). Cílem tohoto opatření je podpořit a zachovat příznivou extenzifikaci na travních porostech využívaných pro zemědělskou produkci, které jsou ohroženy růstem intenzity hospodaření nebo (pravděpodobněji v případě Hodonínska) degradací v důsledku opouštění hospodaření. Vzhledem k prostorovému rozmístění luk a pastvin192 najdeme příjemce dotací v rámci tohoto titulu zejména v Bílých Karpatech a v oblastech nacházejících se v těsné blízkosti řeky Moravy. Právě ve výše položených partiích východní části okresu dotace na podporu managementu ošetřování trvale travních porostů přinesly stabilizaci, resp. mírné navýšení výměr těchto ploch (Havlíček 2013). V rámci celofaremního přístupu193 je opatření rozděleno do 9 speciálně cílených titulů (v závorce uveden počet žadatelů (FO i PO) na Hodonínsku v r. 2009194 – louky (11), mezofilní a vlhkomilné louky (8 ), horské a suchomilné louky (19), trvale podmáčené a rašelinné louky (1 ), ptačí lokality – hnízdiště bahňáků (2 ), ptačí lokality – hnízdiště chřástala polního (4 ), pastviny (6 ), druhově bohaté pastviny (8 ) a suché stepní trávníky a vřesoviště (5 ). Zemědělci v naprosté většině chápali nutnost péče o louky a pastviny, s údržbou těchto ploch měli dle vlastních slov několikaleté zkušenosti. Za omezující z pohledu zemědělské praxe byly považovány nevhodně stanovené termíny povinné seče, které nezohledňují vždy klimatické podmínky stanoviště a v konečném důsledku vedou k změněné druhové skladbě bylin na loukách. Byly zaznamenány názory (v obou

189Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce. 190Společnost hospodaří na sadech v minulosti obhospodařovaných Agropodnikem a.s., část uvedené výměry se nachází mimo okr. Hodonín. 191Dle MZe (2011c) byla v ČR IP uplatňována na cca 6 ,1 tis. ha – tj. cca na 43 % pěstební plochy zeleniny. 192 Často se nacházejí v LFA, na pozemcích, kde není rentabilní pěstování polních plodin v důsledku nedostatku nebo nadbytku vody, nadměrné svažitosti či skeletovitosti půd apod. 193Zemědělec musí zařadit do opatření celou výměru travních porostů, které obhospodařuje. 194Dle informací z MZe (2009c). V současné době údaje o příjemcích těchto dotací (ani u kategorie podniků PO) dle jednotlivých opatření v rámci PRV nejsou v rámci aplikace Registru příjemců dotací dostupné (a to ani pro r. 2013, ani pro roky minulé). Uvedené údaje mají tedy pouze orientační charakter. Je zřejmé, že se nejedná o opatření, které by v oblasti Hodonínska patřilo k hojně využívaným.

120 případech se jednalo o podniky částečně ekologicky hospodařící), že „v současném nastavení podmínek opatření se chrání ptáci, kteří do daných lokalit občas možná zaletí, na vlastní oči jsme je neviděli, ale druhová skladba luk se mění k horšímu a z luk se stávají plevelná smetiště“ (Žerotín a.s. Strážnice), mnozí zemědělci se vyjadřovali tak, že naštěstí v jejich katastrech ptačí lokality vymezeny nejsou - např. „bahňáci, to jsou ptáci k ničemu“ (Agro ŽAD Žarošice).

12.1.1.4 Péče o krajinu – opatření na orné půdě

Zemědělství a krajina se v českých zemích se za uplynulých padesát let výrazně změnily. Rozorání a scelování pozemků v padesátých letech přineslo krajině celou řadu problémů. Jedním z důsledků, které přetrvávají dodnes, je např. stále nízký podíl rozptýlené zeleně, vysoké procento zornění zemědělské půdy či nedostatečné zastoupení remízků. Cílem těchto opatření je alespoň částečné odstranění negativních důsledků vysokého zastoupení orné půdy tím, že je financováno např. zatravnění orné půdy, tvorba travnatých pásů, výsev meziplodin. Jednoznačně nejrozšířenější aktivitou z podopatření Péče o krajinu se v období 2004 – 2010 stalo pěstování meziplodin; tvorba biopásů a zatravňování orné půdy se v regionu uplatnily podstatně méně. Cílem titulu pěstování meziplodin 195 je ochrana životního prostředí zejména přísunem organické hmoty do půdy (obohacuje půdu humusem) a protierozním působením v meziporostním období. Dále zlepšuje retenční schopnosti půdy, poskytuje úkryt i potravu živočichům v zemědělské krajině. Vysoké platby na hektar orné půdy oseté meziplodinou 196 zapříčinily od r. 2004 masivní zájem zemědělců o vstup do tohoto opatření ve všech okresech Jihomoravského kraje. Při terénním šetření se ukázalo, že z podniků právnických osob hospodařících na orné půdě na tomto titulu participovalo více než 80 % místních podniků, větší subjekty uplatňovaly vysévání meziplodin na výměrách i několika stovek hektarů (např. až 800 ha v Podchřibí a.s. Ježov, cca 300 ha Agrolip a.s. Lipov, 280 ha v Blatinii a.s. Blatnice pod Sv. Antonínkem) - konkrétně se v r. 2009 v jednotlivých podnicích jednalo o plochy od 5 ,6 197 do 35 % výměry obhospodařované orné půdy. Po snížení dotace (a po vypršení povinného pětiletého závazku) zájem mezi farmáři, kteří do opatření vstoupili již v r. 2004, prudce opadl. V r. 2009 deklarovalo jen minimum podniků, že budou v opatření v budoucnu pokračovat s tím, že pokud do opatření vůbec vstoupí, budou ho realizovat na menší výměře orné půdy. Vyhodnocení zkušeností farmářů s pěstováním meziplodin v jednotlivých částech Hodonínska lze hodnotit jako obtížné198. Téměř 75 % podniků vysévajících meziplodiny

195Pro zemědělce vstup do opatření znamená do 10. října daného roku vysévat na ornou půdu meziplodinu, přes zimu do porostu nijak nezasahovat a na jaře pak vzešlý porost před vysetím hlavní plodiny zapravit do půdy. 196Dotace kompenzují náklady na dodatečné setí a zapravení meziplodiny do půdy. Vysoká sazba dotace byla na toto opatření nastavena v rámci HRDP - činila 4580 Kč na hektar. V rámci PRV byla sazba podstatně snížena – př. 2734 Kč/ha v r. 2010. 197Minimální výměra 3 % obhospodařované orné půdy podniku byla limitem pro vstup do opatření. 198Zkušenosti jednotlivých podnikatelů bývají totiž ovlivněny např. různým průběhem počasí v zimních měsících v jednotlivých letech, odlišnými půdními poměry u jednotlivých pozemků, nestejnou náchylností

121 hodnotilo jejich pěstování v některém z minulých let jako problematické kvůli netypickému průběhu počasí - teplé zimy, které způsobily rozšíření chorob a plísní, pěstování meziplodin v tomto ohledu situaci ještě dle jejich názoru zhoršilo. Velká názorová pestrost panovala u představitelů podniků v otázce vlivu pěstování meziplodin na průběh vegetace a výnosy hlavní plodiny. Např. na Čejčsku, které patří na Hodonínsku k nejsušším oblastem (Čejč s průměrným ročním úhrnem srážek 509 mm, Čejkovice s 562 mm)199 bojují zemědělci s nedostatkem vláhy zejména v jarním období - „meziplodiny odebírají z půdy vláhu potřebnou pro hlavní plodinu (Zemědělská a.s. Čejkovice). Dále přibližně třetina podnikatelů hodnotila produkci nadzemní biomasy meziplodin jako málo významnou pro obohacení půdy humusem, někteří dokonce tvrdili, že meziplodina ještě živiny z půdy odčerpává. Poměrně často byl zaznamenán názor, že pěstování meziplodin je pro místní podmínky, jakožto i pro velkou část jižní Moravy z hlediska pozitivního dopadu na životní prostředí opatřením nadbytečným, smysl dle představitelů zemědělských podniků má tento dotační titul spíše v podhorských oblastech – za všechny pak lze uvést názor jednoho většího podnikatele ze skupiny fyzických osob z Dolních Bojanovic „nevím, kdo tím (myšleno opatření pěstování meziplodin; pozn. autorky) co sledoval, někdo z vrchnosti to zase špatně pochopil, ale proč toho nevyužít?“. Kladně bylo opatření hodnoceno v LONE s.r.o. Lovčice, Podchříbí a.s. Ježov – společnostech hospodařících v podhůří Ždánického lesa a Chřibů, v katastrech, které netrpí tolik vláhovým deficitem. Na rozdíl od opatření pěstování meziplodin, do něhož se zapojily podniky v různých částech okresu, resp. Jihomoravského kraje, zatravňování orné půdy bylo s ohledem na podmínky udělování finanční podpory200 situováno převážně do východních oblastí Hodonínska - z horňáckých firem do opatření vstoupily např. LIPINA AGRO s.r.o., Horňácká farma s.r.o. - obě z Hrubé Vrbky, Dúbrava- Agro a.s. Kuželov. Menší zájem o vstup do opatření byl patrný u titulu tvorba biopásů, jehož hlavním cílem je zvýšení potravní nabídky a tím podpora rozvoje především ptačích společenstev, ale i ostatních živočišných druhů vázaných na polní stanoviště a ekosystémy spojené s polními lokalitami. V roce 2009 bylo dle údajů z Registru příjemců dotací opatření realizováno 6 subjekty – z terénních šetření vyplynulo, že některé firmy biopásy vysévaly i bez nároku na dotace.

k vodní erozi, zvolením následné hlavní plodiny, v neposlední řadě však i celkovou životní filozofií zemědělského podniku, resp. jeho vedení. 199Právě zásobení porostů meziplodin vodou v meziporostním období je opět problémem v teplých a suchých oblastech. 200Lze zatravnit pouze půdy svažité nad 10°, mělké, písčité, podmáčené, extrémně těžké či ornou půdu v LFA oblastech či v oblastech zranitelných dusíkem apod.

122

13 ZEMĚDĚLSKÉ PODNIKY V ENVIRONMENTÁLNÍCH SOUVISLOSTECH – ÚLOHA OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE PŘI ROZVOJI ZEMĚDĚLSTVÍ V OKRESE HODONÍN

Obnovitelné zdroje energie (dále jen OZE)201 jsou v podmínkách ČR nefosilní přírodní zdroje energie, tj. energie vody, větru, slunečního záření, pevné biomasy a bioplynu, energie okolního prostředí, geotermální energie a energie kapalných biopaliv. Technologie využívající OZE jsou obecně hodnoceny jako příznivé jak k životnímu prostředí nejen v regionálním ale i globálním měřítku, dále k místní ekonomice tím, že nahrazují fosilní paliva, snižují závislost konkrétní země na jejich dovozu, mají vytvářet nová pracovní místa apod. Podpora využívání OZE patří z těchto důvodů k prioritám v jednotlivých politikách EU, významnější podpora jejich využívání v ČR byla odstartována přijetím zákona č. 180/2005 Sb. O podpoře výroby elektřiny z OZE202. Období let 2006 až 2010, kam spadá i rok, kdy se uskutečnilo terénní šetření u zemědělských podniků v regionu, můžeme charakterizovat jako zlomové z hlediska rozvoje využívání OZE, zvýšenou atraktivitu pro investory zaznamenala zejména fotovoltaika. V návaznosti na resort zemědělství představuje pro praxi zdaleka největší potenciál z jednotlivých OZE zemědělská biomasa, jejíž energetické využívání se rozvíjí v ČR přibližně od druhé poloviny devadesátých let 203 . Pro zemědělce představuje pěstování biomasy pro energetické účely několik výhod – umožnuje využití půdy204 (tj. zemědělci mají co pěstovat) a to např. i na pozemcích s ekologickou zátěží, zaručuje v dobách kolísavých cen zemědělských komodit odbyt surovin, nevyžaduje nadstandartní nároky na techniku, osiva a zařazení do osevního postupu, v konkrétních případech umožnuje využívání odpadu při pěstování jako krmiva, hnojiva či druhotné suroviny. Pěstování biomasy je dále hodnoceno jako modelový příklad úspěšné diverzifikace zemědělských aktivit přinášející zemědělcům další příjmy (Součková 2010). Výrobní program pěstování či využívání biomasy navíc velmi dobře zapadá do strategie EU, resp. Evropského modelu

201Dle zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. S výjimkou energie geotermální se jedná o přímou nebo transformovanou energii ze Slunce. Z hlediska života člověka či civilizace se jedná zdroje nevyčerpatelné. 202Ze zákona pro provozovatele přenosové soustavy vyplynula povinnost výkupu elektrické energie z OZE za velmi výhodné, dlouhodobě garantované (na 15 – 30 let dopředu) výkupní ceny. Výkup probíhá za cenu určenou pro daný rok Energetickým regulačním úřadem. Velmi výhodné výkupní ceny vyhlášené zejména pro fotovoltaické elektrárny bez rozlišení výkonu v r. 2006 způsobily boom ve výstavbě těchto elektráren v dalších letech. 203V minulosti se jednalo spíše o příležitostné zkušenosti s energetickým využíváním biomasy v konkrétních hospodářských podmínkách významně odlišných od těch současných. Za druhé světové války se např. využívalo dřevoplynových agregátů pro pohon automobilů. Zároveň je však možné tvrdit, že k energetickému pěstování biomasy na zemědělských pozemcích docházelo vlastně vždycky – velká část zemědělských ploch v minulosti sloužila pro pěstování krmiv pro tažná zvířata. 204Výměra neobdělávané půdy v ČR se odhaduje na cca 300 tis. hektarů zemědělské půdy (dle Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU 2004- 2013), v r. 2010 prezident AK ČR J. Veleba odhaduje, že k dispozici pro energetické využití se nabízí 600 tis. ha zemědělské půdy – z toho cca 500 tis. hektarů orné půdy a 100 tis. hektarů travních porostů.

123 zemědělství205, jehož jedním z nosných prvků je provázání rozvoje zemědělství s rozvojem venkova. Je však nutné si uvědomit, že naléhavost potřeby energetického využití zemědělské biomasy (ať už odpadní či cíleně pěstované) je daleko spíše pociťována na úrovni politické reprezentace, jen některých zemědělců či představitelů jejich svazů a organizací než např. velkých energetiků, kteří s trochou nadsázky vyjádřeno „nemají, co by házeli do kotle“. Impulsem pro rozvoj těchto aktivit je pak politická stimulace, resp. legislativní podpora ze strany státu, resp. Evropských společenství 206 , kde konkrétní vnitrostátní dokumenty stanovují státní cíle a opatření v této oblasti tak, aby byly v souladu s indikativními cíli Společenství207.

Biomasu ze zemědělství 208 můžeme pro jednoduchost členit na následující kategorie zahrnující jak biomasu rostlinného (1 -5 ), živočišného (6 ,7 ) i smíšeného původu: 1. Cíleně pěstovaná biomasa 2. Biomasa obilovin a olejnin 3. Trvale travní porosty 4. Rychle rostoucí dřeviny na orné půdě 5. Rostlinné zbytky ze zemědělské prvovýroby a údržby krajiny 6. Produkty pocházející z živočišných materiálů 7. Zemědělské meziprodukty ze živočišné výroby (tuhé a kapalné exkrementy)

Biomasu pro energetické využití209 ze zemědělské výroby lze v podmínkách ČR využít pro (názorněji viz též obr. 22):  výrobu kapalných biopaliv210 – bionafty a bioetanolu (řepkový olej, obilné zrno)

205 Vychází z reformované SZP z roku 2003 – mezi základní principy patří: celoplošně provozovat multifunkční zemědělství šetrné k životnímu prostředí, zemědělství založené na malém a středním podnikání, provázat rozvoje zemědělství s rozvojem venkova, produkce kvalitních potravin. 206Mezi významné dokumenty, které upravují využívání OZE patří Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, Akční plán pro biomasu 2009 – 2011 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES, o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES. Podle této aktuální směrnice má být splněn 10 % podíl kapalných biopaliv na celkovém objemu pohonných hmot v r. 2020, cílová hodnota 20% podílu OZE na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2020 s diverzifikací podílu jednotlivých členských států, přičemž ČR schválila podíl OZE ve výši 13 % (nižší už jen Lucembursko a Malta). 207Přehledně shrnuje problematiku právní úpravy využívání OZE v podmínkách ČR a EU Niedobová (2010). 208Členění vychází volně z podstatně podrobnější vyhlášky č. 482/2005 Sb. o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy. Vyhláška stanovuje druhy biomasy, které jsou předmětem podpory ze strany státu a dále tu část biomasy (invazivní rostliny), u které tomu tak není. 209Často se v souvislosti s klasifikací biomasy pro energetické účely hovoří o plodinách, resp. biopalivech „první a druhé generace“ Mezi biopaliva první generace řadíme zemědělské plodiny, jejichž produkty jsou zpracovány převážně na kapalná, příp. plynná biopaliva – řepkový olej a MEŘO, obilniny na etanol, kukuřice na bioplyn a etanol – jedná se o suroviny, které by po sklizni mohly být využity pro potravinářské účely. Energetické plodiny druhé generace zahrnují dřeviny a byliny určené k produkci ligno-celulózní suroviny (dřeva a slámy), často se jedná o alternativní zemědělské plodiny pěstované na zemědělské půdě.

124

 výrobu tepla přímým spalováním v kotlech nebo lokálních topeništích (sláma a pelety z ní, dřevní hmota z plantáží rychle rostoucích dřevin, seno)211  výrobu elektřiny spoluspalováním (dřevní štěpka, pelety ze slámy nebo celých obilnin)  výrobu bioplynu a jeho následné spalování v kogeneračních jednotkách umožňující současně výrobu tepla i elektřiny (tráva, kukuřice a další plodiny, chlévská mrva, prasečí kejda apod.).

Obr. 22 Vybrané způsoby využití energie z biomasy rostlinného a živočišného původu Pozn. Za suchou biomasu můžeme považovat biomasu o obsahu vody do 50 %.

Vzhledem k šíři problematiky související s alternativními palivy (bionaftou a etanolem) a celkovému zaměření této práce (hodnoceny jsou především ty aktivity zemědělských podniků, které mají přímé vazby na sledovaný region), zůstává problematika využívání zemědělských surovin (řepky, obilí) k jejich výrobě stranou hodnocení – na rozdíl od témat spojených se spalováním cíleně pěstované biomasy případně slámy k energetickým účelům, kde celý proces probíhá (či alespoň by měl probíhat) v místní či regionální působnosti s předpokladem dosažení společenských efektů v místě realizace. V terénních šetřeních se navíc ukázalo, že zemědělské podniky produkující suroviny potenciálně určené k výrobě biopaliv (jde zejména o řepku) mají zpravidla málo informací o konečných zpracovatelích této suroviny (neví, zda je využita pro potravinářské či nepotravinářské účely). Lze však předpokládat, že velká část produkce olejnin končí

210 Bionafta - motorová nafta obsahující významný podíl methylesteru řepkového oleje (MEŘO, angl. FAME). Biolíh, který může být uplatněn jako přídavek do benzínu v množství do 5 %, nebo ve formě éteru etylnatého v množství nejvýše 15 %. Další uplatnění nachází bioetanol při výrobě palivové složky MEŘO. 211Pod pojmem využití zemědělské biomasy pro energetické účely spalováním se rozumí řada různých technologických způsobů, které mají společný základní funkční princip. Na pozemku, který působí jako sluneční kolektor, jsou pěstovány rostliny obsahující vysoký podíl vázaného atmosférického uhlíku, který při následném spalování rostlin jako pevných paliv je energeticky využit s tím, že uhlík je ve formě oxidu uhličitého vrácen zpět do atmosféry.

125 u zpracovatelů PREOL a.s. Lovosice (dceřiná společnost Agrofert), ADM Olomouc (největší lisovna na Moravě), FAME Ústí nad Labem, Agropodnik a.s. Jihlava -výrobní závod Dobronín. Na rozdíl, od výše uvedených provozů, které „hladem po surovině netrpí“ (Králová 2010) se nově budované lihovary (Agroetanol TTD, Dobrovice, PLP a.s. Trmice) i z nedostatku vstupní suroviny dostávaly do potíží, výrobu v r. 2009 nezahájily (Ethanol Energy a.s. Vrdy, Korfil a.s. Hustopeče) (MZe 2009); pro samotné zemědělce byla v r. 2009 produkce obilovin pro výrobu bioetanolu okrajovým a nedůležitým tématem.

13.1 Produkce biomasy rostlinného původu pro výrobu energie spalováním

V případě přímého spalování (jako ostatně historicky nejstaršího způsobu využívání biomasy k energetickým účelům) se pod pojmem biomasa rozumí především fytomasa z různých druhů dřevin nebo dřevnatějících a slamnatých plodin – tedy dřevní hmota (z lesů, příp. z plantáží rychle rostoucích dřevin212), cíleně pěstované energetické plodiny (např. šťovík, křídlatka, amarant), sláma z polních plodin, případně energetické trávy (lesknice, psineček, ovsík, kostřava apod). Výhodu pro případný odbyt některých výše popsaných surovin zajišťovaných v regionu by mohla představovat skutečnost, že se ve studovaném regionu se nachází Elektrárna Hodonín (EHO), ve které se již koncem devadesátých let jako vůbec poprvé na území ČR začalo s ověřováním technologie spoluspalování biomasy „ve velkém“ společně s lignitem – jednalo se o spalování otrub (Součková 2010)213. V čase terénního šetření byla EHO zařízením s největším množstvím spálené biomasy v ČR, 214 od roku 2010 byla biomasa nejen spoluspalována s lignitem, ale jeden z bloků EHO pracoval a do současnosti i funguje výhradně na principu spalování čisté biomasy - převážná většina biomasy je však stále tvořena dřevem, resp. dřevní štěpkou. V minulosti se vedení elektrárny několikrát odhodlalo k pokusům o spoluspalování různých druhů cíleně pěstované biomasy, v r. 2005 došlo na zkušební spálení 700 tun šťovíku s tím, že výhledově by mohla elektrárna spalovat i desetitisíce tun této suroviny ročně. V r. 2009 bylo experimentováno se slunečnicovým šrotem a drceným kukuřičným vřetenem (tzv. kotačkami). Ačkoli v kotlích elektrárny existuje možnost spalování řepkové slámy215, popř. energetických bylin, sama EHO nikdy aktivně nepřistupovala ke hledání nových dodavatelů biomasy mezi místními zemědělskými subjekty – vždy preferovala větší dodavatele (dodavatele dřeva, větší zpracovatele slámy). V praxi byla spolupráce zemědělců a EHO ve sledovaném období omezená216, také možností pěstovat na orné půdě biomasu pro energetické účely se vážněji

212Ani v období 2000-2006, kdy bylo finančně podporováno zakládání plantáží rychle rostoucích dřevin (RRD) se nejednalo v ČR o rozšířený fenomén. Podmínky nastavené v PRV (EAFRD) pro založení RRD znamenaly výraznou bariéru v dalším rozvoji zakládání RRD. 213Následovaly zkoušky s pálením lesní štěpky a poté i s dalšími produkty ze zpracování dřeva. Během roku 2000 bylo v Hodoníně tímto způsobem spáleno více než 2400 t biomasy. 214Denně spálila cca 1200 tun. 215Spalování obilné slámy není vhodné z technických důvodů. 216Lesní práce, dodávky dendromasy, případně následné štěpkování dřevní hmoty nepatří zatím v rámci nezemědělských činností provozovaných zemědělci k rozšířeným aktivitám (pro EHO provozují Lone s.r.o.

126 zabývalo v období 2005-2009 pouze minimum místních zemědělských podniků. Podniky, které se aktivně o spolupráci v minulosti zajímaly (např. Zemědělská a.s. Čejkovice, Agro ŽAD a.s. Žarošice) nakonec vyhodnotily proces jako ekonomicky neefektivní, neobejde se totiž bez hnojení a „v místních klimatických podmínkách díky suchu se stejně velké výnosy a jim odpovídající zisk očekávat nedají“ (Agro ŽAD a.s. Žarošice). Podle terénního šetření naprostá většina místních zemědělců pěstování energetických plodin odmítá, mezi uváděnými důvody dominovaly obavy ze zaplevelení polí 217 a z nulového přínosu pro podnik i pro společnost. Zaznamenány byly i názory, že „stát podporuje pouze extrémy“ (Zemědělská a.s. Čejkovice). Pěstování biomasy pro spalování zkoušeli v podniku Zera a.s. Ratíškovice v r. 2008, kde 55 hektarů vyčlenili na pěstování krmného šťovíku218, amarantu a konopí, pěstování se ale v místních podmínkách suchých půd (na kterých by dle slov vedení Zery a.s. Ratíškovice „stejně nic jiného nevyrostlo“) neosvědčilo. Také ve VSV a.s. Vracov vyhodnotili výnosy pěstování šťovíku na 27 hektarech v r. 2008 jako velmi slabé, ekonomický efekt záporný. Navíc nedobrá zkušenost těchto podniků pronikla do povědomí vedení ostatních větších zemědělských firem i ze vzdálenějších míst okresu, které pro další léta odradila od podobných pokusů. Podobnou zkušenost učinili i v Cemidě s.r.o. Skoronice, kde také zavrhli pěstování šťovíku a amarantu. Jelikož z tvrzení společníka firmy v r. 2009 „v pěstování energetických bylin vidí firma svou budoucnost“, testují v místních podmínkách pěstování různých energetických plodin pro přímé spalování, u kterých by se nejvíce přiblížili parametrům dřeva. Proces spalování biomasy v EHO je dlouhodobě motivován především ekonomickými hledisky, ekologické přínosy se vytrácí mj. i tím, že dřevní štěpka, která je stále v podstatě jediným druhem spalované biomasy, je dovážena ze vzdálených lokalit219. K zamyšlení nad celospolečenskou výhodností pálení dřevní štěpky v EHO může přispět i názor soukromého zemědělce ze Stavěšic: „těžaři z Ratíškovic doslova plundrují topoly po celém okrese kvůli biomase…kde? No prostě všude, chybí např. alej v Čejkovicích, kolem našeho rybníka byly prý topoly taky staré, podle mě těm topolům nic nebylo, a že tam byla hnízdiště ptáků, to nikoho nezajímá“ (p. Dujsík). Topoly z okresu mizí z různých příčin - v Šardicích z r. 2011 (viz obr. 23) dle místních obyvatel „stínily přilehlé fotovoltaické elektrárně“, poškodil je neznámý vandal (Vrba 2011).

Lovčice v oblasti Ždánického lesa a Cemida s.r.o. Skoronice jako ekonomicky výhodnou činnost přes zimní období). 217Obavy opodstatněné u plodin jako je např. křídlatka, která sice patří k nejvýnosnějším, ale zároveň se jedná o invazivní rostlinu. 218Tam, kde má optimální podmínky pro vegetaci, lze očekávat výnosy kolem 9 –10 t /ha suché biomasy, v regionu však nebyla dosahována ani polovina této hodnoty. Využití může mít tato plodina nejen pro přímé spalování, stále více se hovoří o jejím využívání při výrobě bioplynu – podle zásady „co je dobré pro bachor krávy, je dobré i pro vývin bioplynu“ (Petříková 2008). 219Běžnou praxí byl dovoz dřevní štěpky i z oblasti Vysočiny, z lokalit i více než 100 km vzdálených

127

Obr. 23 Poškozená topolová alej v Šardicích u bývalého dolu Dukla. Foto A. Vrba (2011) – fotoarchiv týdeníku Slovácko

Mezi nejvíce diskutované způsoby energetického využívání zemědělské biomasy přímým spalováním patří dále získávání energie ze slámy220. Ta vzniká jako vedlejší produkt při pěstování řady zemědělských plodin. V podmínkách ČR přichází v úvahu energetické využití slámy obilovin (pšenice, tritikale, žito, ječmen, oves, kukuřice), řepkové slámy, slámy z luskovin, popř. lněných stonků. Používá se pro výrobu peletek pro spalování v lokálních výtopnách, případně domácích topeništích221. Píše se o ní jako o nedoceněném zdroji biomasy (Voláková 2010), neboť bývá mnohdy nevyužita, působením povětrnosti na otevřených prostranstvích znehodnocena apod. Jako surovina pro spalování má sice sláma určité nevýhody 222 , přesto obecné podmínky rozvoji energetického využívání slámy v hodnoceném období spíše nahrávaly. Význam slámy jako paliva se zvyšuje úměrně s tím, jak klesá počet skotu, dále dochází k zavádění bezstelivových technologií a využívání alternativních podestýlek na bázi papíru, pilin nebo hoblin v chovech drůbeže. Na druhé straně při vysokých cenách hnojiv a zejména díky nejistotě plynoucí z meziročně měnících se výnosů slámy, měli zemědělci v r. 2009 z vyčleňování slámy pro energetické potřeby obavy. Průmyslové spalování slámy bylo nejen u nich, ale i u velké části odborné veřejnosti spojováno s obavami z deficitu organické hmoty v orné půdě. Zájem o využívání slámy pro výrobu kompostu bylo okrajovou záležitostí (z podniků regionu do budoucna uvažovali o této možnosti v Lone s.r.o. Lovčice).

220Sláma jako vedlejší zemědělský produkt není odpadem a nalézá proto stále širší uplatnění. Je doplňujícím krmivem, výborným stelivem pro hospodářská zvířata a tvorbu hnoje, nasávacím substrátem v kompostárenství, tepelně a zvukově izolujícím materiálem ve stavebnictví, průmyslovou surovinou pro výrobu papíru a konečně i energetickým zdrojem. 221 Naprostou novinkou v oblasti energetického využívání slámy je výroba etanolu, v Evropě je zatím průkopníkem této technologie Dánsko. 222Jedná se o nízkou teplotu tavení popele v porovnání se dřevem, vyšší obsah S , Cl, větší popelnatost, přesto tyto skutečnost jsou technicky řešitelné ve speciálních kotlích určených k jejímu spalování.

128

Z terénních šetření v regionu vyplynulo, že zajistit si slámu pro nezemědělské potřeby nepředstavovalo v r. 2009 žádný problém - mnozí zemědělští podnikatelé nabízeli surovinu za sklizení a odvoz zadarmo223, aniž by sami přemýšleli, jak tuto surovinu využít. V Rohatci na Hodonínsku navíc v letech 2009 - 2012 působila firma Agriwatt s.r.o.224 s roční spotřebou cca 15 tis. tun slámy obilovin a olejnin na výrobu pelet225, od větších subjektů slámu vykupovala a dodávala do řady kotelen, tepláren, také do EHO. Povědomí o této firmě226 bylo mezi místními zemědělci velmi dobré (zemědělští představitelé o ní v naprosté většině věděli). Z hlediska obecného ekologického přínosu by bylo možné jako pozitivní rys hodnotit alespoň skutečnost, že se sláma z místních polí nedopravovala do výrobny pelet daleko (na druhé straně dle vyjádření p. Večeři z Agriwatt s.r.o. v r. 2013 „se zejména po zpřísnění podmínek pro spalování, resp. spoluspalování biomasy v ČR vozily peletky v posledních letech až do Polska“). Místní zemědělské podniky z hlediska přístupu využívání slámy pro energetické účely můžeme členit do dvou skupin227. První skupina podniků je zastoupena subjekty, které obilnou či řepkovou slámu mají, ale potřebují pro vlastní účely nejčastěji jako stelivo pro dobytek či drůbež nebo ji zaorávají do půdy. Již dost vzácné v r. 2009 byly případy, kdy podnik slámu balíkuje do menších balíků pro potřeby cizích subjektů – nejčastěji drobných chovatelů (jako jedni z posledních v regionu praktikovali v ZP Mikulčice a.s.). Jako jediní využívali slámy k výrobě vlastního hnojiva ve firmě Zera a.s. Ratíškovice (v regionu známé hnojivo Zeraganic). Naprosto převažujícím názorem vedení těchto podniků bylo zásadní odmítání slámy jako suroviny pro výrobu peletek s tím, že „sláma bude chybět v půdě“, a to i u podniků, které se energetickému využívání biomasy jinak nebránily – provozovaly např. bioplynové stanice. Ředitel největší zemědělské firmy regionu Zemědělská a.s. Čejkovice k tomu tématu dodává: „kdo by chtěl v minulosti spalovat slámu v kotli, nezískal by ani titul zemědělského inženýra“. Přesto i mezi vedoucími pracovníky této skupiny zemědělských podniků najdeme takové, kteří z finančních důvodů do budoucna prodej slámy na energetické účely nezavrhovali navzdory doporučením svých agronomů (Zemas a.s. Čejč, Agro Salix a.s. Hrubá Vrbka, či tehdy již také ekologicky hospodařící Agro ŽAD a.s. Žarošice). Jeden z největších soukromých zemědělců z hlediska výměry obhospodařované půdy v regionu k tomu dodává "srdíčko agronoma pláče, doposud jsem se využití energetickému využití slámy bránil, ale potřeba peněz je silnější. (podnikatel z Dolních Bojanovic). Ve druhé skupině se nachází zemědělské podniky, které již slámu pro energetické účely poskytují či samy slámu zpracovávají. Paradoxně i v této zatím malé skupině podniků nepanovalo nadšení

223 Sklizeň slámy a její doprava je obvykle min. 1 ,5 krát náročnější na potřebu živé práce než sklizeň a doprava zrna, přičemž náklady na sklizeň a dopravu slámy jsou stejné, případně vyšší než náklady na sklizeň a dopravu zrna (Souček 2011). 224Zpracovává nejen slámu obilovin a olejnin, ale také seno a odpady z čištění zrna. 225Informace poskytla firma Agriwatt v červnu 2010. Jedná se o podnik s nadregionálním významem, neboť slámu svážela nejen z Hodonínska, ale i z okolí Břeclavi, Uherského Hradiště, Kroměříže a dokonce Slovenské republiky. 226 Jednalo se o podnik s dominantním postavení v regionu z hlediska množství zpracované slámy. Další výrobny peletek poptávající slámu od zemědělců fungovaly také v nedalekém Slavkově u Brna (Arema s.r.o.) a v bývalém areálu zemědělského družstva v Šakvicích na Břeclavsku (p. Janíček). 227Stranou zůstávají podniky, které neprovozují polní výrobu generující slámu (vinaři, zelináři, subjekty jen se živočišnou výrobou).

129 z „odnímání slámy z půdy“, kam podle všech zemědělců rozhodně patří. Mezi podniky, které spolupracují s firmou Agriwatt s.r.o. patřily podniky spadající pod skupinu Agrofert (Agro a.s Vnorovy, Podchřibí Ježov a.s.), kde však místní agronomové a ředitelé podniků) o tomto postupu nerozhodují. O výrobě peletek ze slámy uvažovali přímo v zemědělském podniku Cemida s.r.o. Skoronice, z důvodu vysoké energetické náročnosti výroby byl projekt zavržen. Jediným zemědělským podnikem na Hodonínsku v r. 2009, který vyráběl palivo z vlastní slámy, byla Blatinie a.s. Blatnice pod Sv. Antonínkem (roční produkce je odhadována na 3 až 5 tis. tun pelet), topné pelety dodává do domácností, podnikových kotelen, škol apod. V roce 2010 byl dále zahájen projekt výstavby kotelny na slámu a dřevní štěpku pro vytápění penzionu v Blišicích u Koryčan provozovaného firmou Dvorek s.r.o. Kyjov. V tomto případě však společnost využívá slámu cizích subjektů, sama pěstuje zeleninu. Okrajovým tématem je v regionu energetické využívání sena sklizeného z trvalých travních porostů luk a pastvin. Jedná se o sušenou zelenou píci využívanou jako krmivo pro hospodářská zvířata a pro zimní přikrmování volně žijící lesní zvěře. Při terénním šetření se nad touto alternativou zamýšleli spíše drobní zemědělci – všichni si však uvědomují ekonomickou nerentabilitu tohoto procesu, ekonomicky příznivější náklady na jednotku produkce energetického sena lze docílit v oblastech LFA (jež na území Hodonínska nejsou významněji zastoupeny) s využitím dotací. Vývoj ve využívání cíleně pěstované biomasy a slámy ke spalování/spoluspalování za účelem výroby elektrické energie v regionu i celé ČR byl ve sledovaném období zásadně ovlivněn dotační politikou v podpoře OZE. Výhodné ceny na výrobu elektrické energie z OZE garantované pro výrobce elektřiny byly jednou z příčin nejen vzniku firmy Agriwatt s.r.o., výrazně také ovlivnily zemědělské subjekty, z nichž některé slámu skutečně pro energetické účely uvolňovaly. Se změnou podmínek ve financování vyrobené el. energie z OZE (spalování biomasy přestalo být pro elektrárny a teplárny včetně EHO výhodné), skončila nejen firma Agriwatt s.r.o. (ukončila činnost v r. 2012), ale prakticky i možnost pro zemědělské firmy slámu k těmto účelům prodávat. Pěstování energetických plodin pro spalování (šťovík, amarant) zemědělskými subjekty se ani v dobách největšího zájmu o suroviny ze strany výrobců elektřiny neosvědčilo.

13.2 Využívání zemědělské biomasy živočišného a smíšeného původu

Mezi známé technologie výroby tepla, resp. elektrické energie a tepla využívající odpady ze zemědělství živočišného či častěji smíšeného původu patří výroba bioplynu v bioplynových stanicích (BPS) procesem anaerobní digesce a jeho následné spalování v kotli, příp. v kogenerační jednotce. Stanice mohou zpracovávat exkrementy hospodářských zvířat (kejda, hnůj, podestýlky z chovů drůbeže), vedlejší produkty rostlinné výroby (sláma, rostlinné zbytky z luk a pastvin, odpady z vinic a vinařských provozoven) i plodiny cíleně k tomuto účelu pěstované z řad energetických plodin, olejnin i škrobnato-cukernatých plodin (šťovík, čirok, křídlatka, traviny, triticale, řepka olejná, slunečnice, len, kukuřice, cukrová řepa, obilí, brambory apod). Vedlejším produktem výroby je fermentovaný odpad (digestát), který lze využít jako hodnotné hnojivo.

130

Po dlouhém období (1992-2004), kdy v celé ČR nebyla postavena ani jedna zemědělská bioplynová stanice zaznamenáváme období velkého zájmu o tuto technologii v řadě regionů právě v období po vstupu ČR do EU228. Na Hodonínsku byla vybudována první stanice v Čejči v roce 2008 (provozuje firma Horák Energo s.r.o. jako dceřiná společnost Horákovy farmy a.s. Čejč), jednalo se zároveň o vůbec první BPS zpracovávající ryze zemědělské suroviny v Jihomoravském kraji (elektrický výkon původně 750kW, navýšen záhy na 1072 kW). V roce 2009 byly spuštěny bioplynové stanice každá s výkony 500 kW v Mikulčicích (ZP Mikulčice a.s.), v Hodoníně - Pánově (Slovácký statek s.r.o.) a v Mutěnicích (Statek Marek). Již po krátkých zkušenostech provozu plánovali v r. 2009 navýšení stávajícího instalovaného výkonu v ZP Mikulčice na 750 kW, na Statku Marek uvažují o 1000 kW. V r. 2009 měla již konkrétní projekt na výstavbu stanice zpracován akciová společnost Žerotín Strážnice (1000 kW), kde výroba bioplynu byla nakonec skutečně zahájena až v srpnu 2012. Největší bioplynovou stanicí v regionu je v současné době BPS provozovaná od konce r. 2012 v Kozojídkách firmou Rolnická a.s. Hroznová Lhota, (el. výkon 2000 kW), v tomto případě se jednalo o několikaletou snahu firmy prosadit výrobu bioplynu, resp. elektřiny a tepla v Hroznové Lhotě, nakonec pro odpor místních obyvatel, kteří již učinili nedobrou zkušenost s provozem místního vepřína, se podařilo stanici vybudovat právě v Kozojídkách. V rámci šetření byl dále zjištěn velký zájem o výstavbu BPS mezi zemědělskými podniky. Projekt na výstavbu BPS v Moravském Písku (800 kW) připravovali ve firmě Svornost a.s. Těmice, zde se rýsuje možnost využití bioplynu k ohřívání místního venkovního koupaliště. Konkrétní lokalitu pro bioplynovou stanici měl v r. 2009 již vybrán také Agropodnik a.s. Hodonín (1000 kW), o výstavbě uvažovali nejdříve v r. 2011. Jako jedni z prvních o bioplynové stanici uvažovali v roce 2006 v Zemědělské a.s. Čejkovice, tehdy měli konkrétní projekt a nabídku od ČEZ, v níž by však podnik figuroval pouze jako dodavatel suroviny. Myšlenku do budoucna nezavrhují, vedení však upřednostňuje vlastní provozování stanice. Dále se projektem výstavby bioplynové stanice zabývali v podnicích Agro D.U s.r.o. Dambořice (uvažovaný výkon 500 kW), Kratina a.s. Dolní Bojanovice (500 kW). Na Veselsku uvažuje o vybudování BPS soukromý investor v areálu firmy Dúbrava Agro a.s. v Kuželově. Všechny bioplynové stanice Hodonínsku jsou stanicemi s kogenerací, tedy výrobou el. energie dodávané do distribuční sítě (podobně jako u všech OZE za dlouhodobě garantované zvýhodněné ceny) a současně i tepla sloužícího např. k vytápění objektů farmy. V naprosté většině případů BPS zpracovávají pouze vlastní produkty ze zemědělské výroby (chlévská mrva, prasečí kejda, obilné siláže, slupky apod.), vstupní surovinu částečně potřeboval dovážet Slovácký statek s.r.o., který neprovozoval vlastní živočišnou výrobu a neměl vybudované kejdové hospodářství. Prasečí kejdu v čase šetření odebíral z nedalekých Ratíškovic (Agropodnik a.s. Hodonín), po r. 2011 měl v podnik v plánu změnit dodavatele této suroviny (ostatně Agropodnik a.s. také o výstavbě BPS vážně uvažoval) nebo provozovat bioplynovou stanici bez živočišných materiálů.

228Pro názornost lze uvést, že v období 2007 – 2010 zeregistrovalo Ministerstvo zemědělství celkem 171 žádostí o investiční podporu výstavby nových nebo rekonstrukci stávajících bioplynových stanic v rámci diverzifikace zemědělských činností z Programu rozvoje venkova (Zemědělěc, 2011).

131

V oblasti zásobení bioplynové stanice fytomasou upřednostňují všechny podniky kukuřičnou siláž z důvodu její příznivé energetické hodnoty229 a dobrých výnosů, osevní plochy pro tuto surovinu tak u podniků po spuštění stanic vzrůstají. Na výkon 500 kW, které již realizované stanice většinou mají, podniky vyčleňovaly cca 100 - 150 ha této plodiny. V ZP Mikulčice a.s. a ve Slováckém statku s.r.o. od roku 2009 zkoušeli pěstovat čirok na celkové výměře 110 ha. V akciové společnosti ZP Mikulčice, která je velkým producentem a současně zpracovatelem rajčat na Hodonínsku zkoušejí jako substrát pro výrobu bioplynu používat odpadní rajčatové slupky, zatím v tomto směru mají nepříliš dobré zkušenosti a zda se bude proces výroby bioplynu opírat i v budoucnu o tuto surovinu není jasné. Ve všech případech provozovatelů BPS se jedná o střední až větší podniky, motivy výstavby jsou ekonomické povahy – jeden vedoucí představitel podniku s provozem BPS doslovně uvedl „neděláme to z lásky k vlasti, ale pro peníze, … je to podvod na lidi“ 230. V případě Statku pana Marka napomáhala BPS vedle zajištění trvalého příjmu několik let udržet chov hovězího dobytka a tím i zaměstnanost v podniku; že samotný provoz BPS nemusí být zárukou udržení chovu skotu, ukazuje právě i příklad této firmy. Z vyjádření obecního zastupitele obce Mutěnice v r. 2013 vyplynulo, že živočišná výroba je v obci již několik let zrušena. Všechny podniky ve sledovaném regionu uváděly také jako výhodnou výrobu tepelné energie, pomocí které vytápí budovy podniku (areály živočišné výroby, sušičky zrnin, kanceláře, v ZP Mikulčice sušičku rajčatových semínek). V areálu Slováckého statku vytápí haly pro drůbež provozované společností ZZN Pomoraví, která dodává pro výrobu bioplynu brojleří podestýlku. Pouze v případě stanice v Mutěnicích na Statku Marek se uvažovalo o využití tepla mimo areál podniku, vytápěna měla být místní základní škola. Využití bioplynu např. pro vytápění budov v obci mimo zemědělské areály hodnotili zemědělští představitelé jako technicky obtížně proveditelné. Z dosavadních zkušeností s plánovaním výstavby a vlastní realizací BPS v regionu lze zdůraznit, že Hodonínsko patří v rámci Jihomoravského kraje k regionům s největším rozvojem výstavby bioplynových stanic 231 v letech 2008-13, zbudování dalších BPS v regionu lze předpokládat, podobný trend ostatně vykazovaly sousední Německo i Rakousko před několika lety. Ve srovnání se zahraničím, kde se setkáváme s větší

229Zatímco z 1 tuny kejdy o obvyklém podílu sušiny (5 -7 %) lze reálně získat přibližně 100 kWh energie v podobě bioplynu, z 1 tuny kukuřičné siláže desetkrát více, tj. 1 MWh. 230Z tohoto pohledu se současné motivy výstavby těchto stanic poněkud odlišují od starších představ – ještě počátkem devadesátých let Šarapatka (1991, s. 288) v příspěvku věnovaném využití bioplynu uvádí „celá metoda anaerobní fermentace chlévské mrvy vznikla ve snaze dosáhnout výroby co nejkvalitnějšího hnoje, kterým by se vracelo do půdy co nejvíce organických látek a živin“, náhradu tradičních zdrojů energie bioplynem klade až na třetí místo mezi přednostmi této metody za výrobu kvalitního hnoje a radikální snížení klíčivosti plevelných semen a likvidaci choroboplodných zárodků v něm. Hnojivo, které vzniká jako druhotný produkt při výrobě bioplynu sice současné podniky považují za výhodný obchodní artikl, i při velmi vysokých cenách hnojiv není výroba vlastního kvalitního hnojiva prioritou, která by podnik motivovala k výstavbě stanice. 231Dle informací ERÚ (2011) a České bioplynové asociace ČR fungovaly ve zbývajících okresech JMK v r. 2011 BPS Velký Karlov v Hrádku (2000 kW) a BPS Suchohrdly (500 kW) u Znojma, BPS Švábenice, BPS Velešovice (550 kW) na Vyškovsku (500 kW), BPS Olešnice, BPS Šebetov (130 kW) na Blanensku (500 kW) a BPS Bořetice (750 kW) na Břeclavsku.

132 velikostní variabilitou zemědělských BPS (Liebetrau 2009), mezi nimiž jak v Německu, tak i v Rakousku dominují stanice menší do 100 kW232, se v ČR stejně jako na Hodonínsku prosazují zejména stanice o elektrickém výkonu 500kW a větší. Za tehdejších podmínek byla produkce elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro zemědělce velmi výhodná, přesto si potenciální zemědělští provozovatelé již v r. 2009 byli vědomi skutečnosti, že „distribuční soustava na jimi vyrobenou elektrickou energii nečeká“, je přeplněna a na roky dopředu obsazena výrobci zelené energie převážně z fotovoltaiky. Dalším poznatkem z terénního šetření může být zjištění, že v přípravách těchto náročných projektů místní zemědělské firmy mezi sebou vůbec nespolupracovaly, zkušenosti s provozem bioplynové stanice si nevyměňovaly, o plánovaných projektech podniků ze sousedních obcí zpravidla představitelé firem netušili. Zkušenosti sbírali spíše v zahraničí, především na BPS v Dolním Rakousku., inspirací v tomto směru nemohla být vůbec první BPS v Jihomoravském kraji v Hrádku u Znojma fungující od r. 2006, jejíž provoz byl od samého počátku provázen problémy a odporem veřejného mínění. Proslulost problémů bioplynové stanice Velký Karlov spolu s neinformovaností obyvatel znesnadnila i přístup občanů k novým projektům jednotlivých obcí na Hodonínsku. V současné době až na obec Čejč, kde bioplynová stanice funguje nedaleko bytové zástavby a případný unikající zápach se vzhledem k okolnímu svažitému terénu nerozptýlí rychle, nemají obyvatelé se zápachem ze stanicí problémy. Pravdou ale zůstává, že zkušenosti s provozováním stanic v Pánově, Mutěnicích a Mikulčicích automaticky neodbourávají strach a obavy obyvatel obcí z výstavby nových stanic, jak ukazuje případ dlouhodobějšího odporu obyvatel Hroznové Lhoty proti plánované výstavbě bioplynové stanice.

13.3 Fotovoltaika

Již méně společného s tradičním obsahem zemědělské činnosti má fotovoltaika - výroba el. energie ze slunečního záření 233 . Obrovský rozvoj výstavby menších i velkoplošných fotovoltaických elektráren (FVE)234 v řadě regionů jižní Moravy v období 2007 – 2010

232Pro příklad pouze 7 , resp. 8 % tamějších BPS vykazuje hodnoty instalovaného výkonu nad 500 kW, stanice s výkonem nad 1000 kW jsou již hodně vzácné – vykazují cca 3 % zastoupení (Energy Control Ltd 2009). 233Základem fotovoltaických panelů jsou křemíkové destičky, které využívají polovodičového jevu a přímo přeměňují dopadající fotony na elektrickou energii. Energetická účinnost takové přeměny je u dostupných panelů 12 až 15 %. 234V době terénního šetření, tj. ke konci roku 2009 na Hodonínsku dle ERÚ (2009) již čerstvě fungovaly velké fotovoltaické elektrárny v Dubňanech (solární park tří elektráren o celkovém výkonu 2 ,5 MW), Vlkoši (jedná se o největší FVE regionu 4 ,5 MW), Sudoměřicích (3 ,5 MW), Ratíškovicích (2 ,2 MW), Mikulčicích (1 ,9 MW), Hodoníně (2 ,1 MW), několik provozoven různých investorů v Bzenci (0 ,7 MW, 0 ,8 MW, 2 ,1 MW), z dalších menších elektráren se jednalo o FVE v Kyjově (0 ,39 MW), ve Velké nad Veličkou (0 ,36 MW) a v Kostelci (0 ,359 MW). Dokončovaly se práce na FVE v Žeravinách (1 ,7 MW), elektrárny ve Vnorovech (0 ,58 MW, 0 ,98 MW, 0 ,356 MW), Hodoníně (2 ,4 MW) Velké nad Veličkou (1 MW), Prušánkách (0 ,486 MW), Bzenci (0 ,8 MW). Do současnosti se počet slunečních elektráren v regionu ještě rozrostl – v r. 2010 byly vybudovány fotovoltaické elektrárny ve Veselí nad Moravou (4 ,7 MW, 5 ,7 MW, 3 ,6 MW), v Kyjově (4 ,3 MW), Dubňanech (3 ,7 MW), Velké nad Veličkou (3 ,2 MW), Vnorovech (3 MW), Strážovicích (1 ,7 MW) a Čejkovicích (1 ,5 MW). (ERÚ 2011). V Žeravicích, Vnorovech a Lipově, Moravském Písku byla výstavba elektráren ve fázi územního a stavebního řízení. V řadě obcí jako např. Mikulčice, Ratíškovice, Nová Lhota, Blatnice, Mutěnice probíhaly změny územních plánů vymezující nově

133

(zejména v letech 2009 a 2010) přivedl také některé z místních zemědělských podnikatelů k myšlence využít výhodné možnosti vyrábět elektřinu tímto způsobem. Jižní Morava sice z hlediska solárního potenciálu patří k výstavbě FVE k nejpříhodnějším oblastem v ČR, výstavbu elektráren na polích a loukách z důvodů znehodnocení (byť dočasného) zemědělské půdy naprostá většina zemědělců již tehdy zásadně odmítala235. V několika podnicích se snažili využít střechy svých areálů k instalaci fotovoltaických panelů, limitujícím faktorem se ukázala vysoká váha panelů (Svornost a.s. Těmice) a nadměrný výskyt korozi způsobujícího čpavku (projekt pro závod 02 Milotice počítající s plochou o výměře 3 ha pro výrobu elektrické energie měl zpracován Agropodnik a.s. Hodonín)236. Projekt na realizaci FVE o výkonu 6 MW byl stavebním úřadem schválen v areálu bývalých provozoven Gigantu Dubňany s.r.o., k vlastní výstavbě však nedošlo. Jediná fotovoltaická instalace s udělenou licencí byla zjištěna v areálu existující zemědělské firmy Neoklas a.s. Šardice. Výjimky mezi zemědělci tvořili ti podnikatelé, kteří se v r. 2009 nebránili výstavbě FVE „na zelené louce“. Mezi takové patřil např. p. Marek z Mutěnic, který vedle spouštění zemědělské bioplynové stanice plánoval na vlastních pozemcích nízké bonity vymezit 50 hektarů půdy (na katastrech Mutěnic a Dubňan) pro výrobu elektřiny ze slunce, žádal o změnu územních plánů obcí, na projekt již měl vypracovány studie. Také jeden větší soukromý zemědělec z Dolních Bojanovic uvažoval o elektrárně na svých pozemcích zabírající cca 9 hektarů půdy.237

plochy pro výrobu a technické zařízení fotovoltaických elektráren, obvykle se pro tyto účely jednalo o plochy o výměře cca 5 - 10 hektarů (často zemědělské půdy). 235 Ve srovnání s r. 2009 můžeme o několik let později sledovat mnohem větší rozčarování a kritické hodnocení veřejnosti jako celku z dopadů neúměrně vysoké podpory státu investorům podnikajícím ve fotovoltaice. Společenská akceptace velkých elektráren stavěných „na zelené louce“ je velmi nízká. 236V dnešní době jsou již na trhu panely, které lze bez problému umístit na zemědělské objekty s živočišnou výrobou, kde se ve vyšším množství vyskytuje plynný čpavek. 237Terénní šetření poukázalo na skutečnost, že řada místních obyvatel výstavbu FVE na zemědělské půdě odmítá ( na rozdíl od projektů instalovaných na střechách a zdech výrobních objektů, škol, tělocvičen, úřadů apod ). Příkladem může být obec Blatnička, kde výstavba fotovoltaické elektrárny narazila na odpor občanů – v referendu v r. 2008 se obyvatelé postavili proti záboru 8 hektarů zemědělské půdy, také vedení obce v Hrubé Vrbce se postavilo proti záměru investora v jejich obci. Kromě narušení krajinného rázu, patřila mezi časté argumenty odpůrců elektráren skutečnost, že se ve velké míře jedná o projekty investorů „zvenčí“- lidí z měst, „kteří přišli do jejich obce, aby vydělali, aniž by pro obec jejich podnikání přinášelo nějaké výhody“.

134

Foto 7 FVE Strážovice jako příklad instalace na pozemcích vhodných pro zemědělskou výrobu. Foto: autorka

Foto 8 FVE v Prušánkách jako příklad instalace v průmyslovém objektu. Foto: autorka

V současné době probíhá diskuse zejména o ekonomických dopadech neúměrně vysoké podpory FVE v letech 2006 - 2010, které vedly ke zdražování elektrické energie pro malospotřebitele i větší podniky. Snížení výkupních cen elektřiny z fotovoltaiky v roce 2011 a diverzifikace výše výkupních cen podle výkonu elektráren limitující právě velké instalace znamenala omezení výstavby velkoplošných elektráren z roku na rok.

135

14 PODNIKY FYZICKÝCH OSOB A JEJICH VÝZNAM PRO ZEMĚDĚLSTVÍ V OKRESE HODONÍN

Mezi výrazné změny souvisejícími s politickými a ekonomickými procesy po roce 1989 patřilo i obnovení významu soukromě hospodařících rolníků na našem venkově. V první polovině devadesátých let docházelo k obrovskému zájmu o registraci samostatně hospodařících rolníků (SHR), výrazným motivem bylo i získání majetkových podílů od tehdejších družstev. Koncem devadesátých let bylo evidováno u obecních úřadů na celém okrese Hodonín přes 3400 SHR (Štěpánková 2003, s. 114) stěží si lze však představit, že by tento počet registrovaných rolníků odpovídal počtu osob, které zemědělství opravdu provozují jako své jediné či hlavní zaměstnání. V obcích s nejvyššími počty registrovaných bylo v r. 1998 evidováno přes 150 SHR (Vracov, Čejkovice, Kyjov, Blatnice). Na základě osvědčení soukromě hospodařícího rolníka provozovaly fyzické osoby svou činnost do 30.4.2009, od 1.5. 2009 se tyto musely registrovat jako zemědělští podnikatelé do evidence obecních úřadů s rozšířenou působností238. K 21.4. 2009 bylo evidováno v okrese přibližně 850 podnikatelů239 - nejvíce v obcích Čejkovice (přes 100), Blatnice pod Sv. Antonínkem (60), Šardice (38), Kyjov (37). Osoby v minulosti jen formálně vedené v kategorii samostatně hospodařícího rolníka nezapsané v obchodním rejstříku se dále nově neregistrovaly a skupina zemědělských podnikatelů fyzických osob se v celé ČR výrazně početně snížila, když v ČR zaniklo více než 48 tisíc těchto subjektů (Kameníčková 2010).

14.1 Základní charakteristika skupiny podniků fyzických osob v okrese Hodonín

Dle údajů Agrocenzu 2010 v okrese Hodonín působilo 572 fyzických osob (hospodářů, resp. majitelů)240; lze se domnívat, že pro velkou část těchto subjektů není zemědělství jedinou pracovní činností, neboť pouze 20 % zaměstnanců (a dokonce jen 10,3 % žen) vykázalo v referenčním období pro toto šetření více než 1800 odpracovaných hodin241. Lze se tak domnívat mj. také proto, že zemědělci dotazovaní přímo v terénu velmi často hodnotili svou činnost jako mimořádně časově náročnou – starší zemědělec z Javorníka se vyjádřil takto „zemědělství není pro toho, kdo není ochoten pracovat alespoň 16 hodin denně“. Podobně v souboru 27 dotázaných relativně malou část, tj. cca 22 % tvořily subjekty, pro které zemědělství bylo jedinou pracovní činností (pro třetinu dotázaných se

238 I nadále samozřejmě platilo, že osoba provozující drobné pěstitelské a chovatelské činnosti, anebo prodávající nezpracované rostlinné a živočišné výrobky této evidenci nepodléhala. 239Přesný počet evidovaných podnikatelů fyzických osob nelze z webových stránek Evidence zemědělského podnikatele zjistit v obcích, kde je registrováno přes 100 podnikatelů (např. v Čejkovicích). 240Majitelům vypomáhalo 805 členů jejich rodin, přičemž přímo zaměstnaných členů rodiny bylo v okrese evidováno pouze 18. Zaměstnaných osob u této formy podnikání bylo 167. Celkový počet pracujících osob u této formy podnikání činil 1790, což zahrnuje i sezónní pracovníky zaměstnané na dohodu o provedení práce či o pracovní činnosti. 241 Roční fond pracovní doby je stanoven na 1 800 hodin a vychází z ročního počtu pracovních dní s osmihodinovou pracovní dobou po odpočtu minimálního zákonného nároku na dovolenou a průměrného počtu neodpracovaných dnů pro pracovní neschopnost.

136 jednalo o hlavní činnost, cca 44 % dotázaných uvedlo, že zemědělství je jejich vedlejší pracovní činností242). Pouze část podnikatelů FO (cca třetina osob vedených v Evidenci zemědělského podnikatele v r. 2009, resp. méně než polovina podnikatelů z počtu subjektů této formy podnikání započtených v Agrocenzu 2010) využívá systému přímých plateb, jejichž přijímání bylo pro zpracování disertační práce zvoleným kritériem k odlišení „velkých“ zemědělců od méně významných. Prostorové rozmístění všech příjemců SAPS v r. 2009 v okrese Hodonín s vyznačením těch subjektů, které byly osloveny v dotazníkovém šetření téhož roku, ukazuje obr. 24.

Obr. 24 Prostorové rozmístění zemědělských podniků fyzických osob - příjemců přímých plateb v okrese Hodonín v r. 2009 dle velikosti obhospodařované zemědělské půdy (ha). Zdroj: SZIF, 2009, vlastní výpočty.

V průběhu terénního šetření se ukázalo, že skupina podnikatelů fyzických osob, kteří jsou zároveň příjemci dotací, je sice velmi pravděpodobně tvořena „velkými-malými“ zemědělci, přesto však celá řada i významnějších podnikatelů zůstává mimo tento soubor. Pro příklad v praxi i lidé ve své obci známí jako zemědělci, obhospodařující např. 10

242Časté u vinohradníků; jako vedlejší pracovní činnost označovali své podnikání v zemědělství lidé současně pobírající starobní důchod.

137 hektarů vinic, s vlastní výrobou lahvovaného vína nestojí o administrativu spojenou s vyplácením přímých plateb a v seznamech jejich příjemců nefigurují. Jedná se o typický jev u skupiny pěstitelů vinné révy a výrobců vína zastávající filozofii „já po nikom nic nechci, nikdo tak nemůže chtít nic po mně“. Jeden podnikatel ze Stavěšic vyjádřil svůj odmítavý pohled k platbám následovně: „EU mám rád, ale její pravidla končí na prahu mého hospodářství“. Mezi příjemci přímých plateb nemusí být ani rodinné podniky zabývající se např. živočišnou výrobou, prodávající produkty na internetových obchodech apod. Naproti tomu osmdesátiletý důchodce pracující na 2 hektarech orné půdy, částečně samozásobitel, příjemcem přímých plateb na zemědělskou půdu být může. Zároveň zkušenosti z terénního šetření potvrdily, že v praxi dochází poměrně často k situaci, kdy rodina zemědělce pobírá dotace (přímé platby na zemědělskou půdu i další) na několik svých členů zvlášť (eliminují tím dle svých slov riziko odebrání dotací v případě zjištění jejich pochybení při kontrolách SZIF, ÚKZUZ apod.). Tedy početní stav 266 příjemců přímých plateb v r. 2009 (resp. kolem 300 příjemců v následujících letech) nelze ztotožnit se stejným počtem rodin provozující zemědělství ať už jako své hlavní zaměstnání či jako koníček či přivýdělek243. Z celkového souboru 266 příjemců SAPS na Hodonínsku v r. 2009 bylo 34 žen (tj. 12,8 %), v některých případech manželek skutečných hospodářů. Ze zkušeností z regionu i z údajů MZe (2013c) lze vyšší podíl žen zaznamenat u ekologických farem (25 % ekologických farmářů FO v r. 2009 a dokonce 75 % ekologicky hospodařících fyzických osob provozujících živočišnou výrobu).

Tab. 35 Přehled výše finančních podpor (mil. Kč) pro podniky fyzických osob v okrese Hodonín z EAGF a EAFRD a státního rozpočtu dle jednotlivých skupin plateb ve vybraných letech 2004,2006 a 2008 Rok 2004 2006 2008 Platby Počet Dotace (mil. Počet Dotace (mil. Počet Dotace (mil. subjektů Kč) subjektů Kč) subjektů Kč)

SAPS 149 13,1 228 19,2 237 27,9 Top-Up ------96 13,6 117 15,7 AEO 23 4,4 56 7,3 131 14,7 LFA 8 2,1 6 1,6 14 2,7 SOT 1 0,3 1 0,4 0 0 Zdroj: SZIF 2004b, 2006b, 2008a. Pozn. Vstupní data o příjemcích zemědělských dotací dle SZIF mají pouze informativní charakter (nelze je považovat za zcela přesná), orientační charakter z tohoto důvodu mají i z nich vycházející výpočty. Vysvětlivky: SAPS – přímé platby na hektar zemědělské půdy, Top-Up – národní doplňkové platby, AEO – platby na agroenvironmentální opaření, SOT – platby v rámci Společné organizace trhu, LFA – kompenzační platby v méně příznivých oblastech.

Dle údajů ČSÚ 2013c fyzické osoby na Hodonínsku obhospodařovaly 9 199 hektarů zemědělské půdy (tj. 15,9 % obhospodařovaných ploch okresu) – tedy výrazně menší

243Odlišit zemědělce na plný pracovní úvazek od toho, pro kterého je obhospodařování zemědělské půdy pouze vedlejší pracovní činností lze z dostupných veřejných seznamů obtížně, z praktických zkušeností zemědělců vyplývá, že „obhospodařování 20 hektarů pole k uživení rodiny nestačí“, jiná je situace u pěstitelů vinné révy a výrobců vína, hospodaření na vinicích o výměrách menších než deset hektarů může být k zajištění obživy dostatečné.

138 podíl, než odpovídá průměru v rámci celé ČR (29,1 %), přičemž dále platí, že cca polovinu uvedené výměry připadá pouze na 13 největších podnikatelů244(SZIF 2009a).

Tab. 36 Velikostní struktura podniků fyzických osob - příjemců SAPS dle výměry obhospodařované zemědělské půdy (ha) v okrese Hodonín v letech 2004 a 2009 ha do 5 ,0 5 ,1 -10,0 10,1 -50,0 50,1 - 100,1 - 500,1 a více Celkem 100,0 500,0 rok abs. % abs. % abs. % abs. % abs. % abs. % abs. % 2004 50 33,5 30 20,1 41 27,5 12 8,0 14 9,4 2 1,3 149 100 2009 125 47,0 55 20,7 54 20,3 16 6,0 14 5,3 2 0,8 266 100 Zdroj: SZIF 2004b, 2009a; vlastní výpočty.

Z tab. 36 podávající přehled o velikostní struktuře zemědělských podniků FO z hlediska výměry jimi obhospodařované zemědělské půdy (resp. i přímo ze studia jmenných seznamů příjemců dotací dle SZIF) vyplývá, že skupina větších podnikatelů fyzických osob je v regionu stabilizovaná. Jedná se v naprosté většině o zemědělce, kteří hospodaří již od 90. let (v případě úmrtí zemědělského podnikatele v činnosti pokračují děti)245. I z výsledků dotazníkového šetření u podniků FO se ukázalo, že přes 90 % oslovených zemědělců hospodařilo od první poloviny 90. let, žádný dotázaný zemědělec nezahájil (či nepřevzal) hospodaření po r. 2004. Větší navýšení obhospodařovaných ploch v období 2004 - 2009 bylo zjištěno jen ve dvou případech větších podniků FO, tj. u 7 ,4 % dotázaných246. Lze se zároveň domnívat, že nárůst výměry obhospodařovaných ploch (podobně jako další aktivity – diverzifikace činností apod.) souvisí např. se zkušenostmi hospodáře247, jeho věkem (Agreste 2013), s počtem jeho dětí a případným jejich zájmem o hospodaření (starší zemědělec bez vědomí, že po něm někdo hospodaření převezme, zpravidla již tolik neinvestuje, hospodaření nerozšiřuje) – průměrný věk dotázaných činil v r. 2009 54,1 let248, 66,6 %249 dotázaných sdělilo, že hospodaření převezme někdo z rodiny. Mírné navýšení

244V souboru fyzických osob, ve kterých převažují rodinná hospodářství, se výrazným způsobem dlouhodobě odlišoval statek Ing. V. Marka v Mutěnicích, který vznikl v r. 1994 privatizací Státního statku Hodonín. V r. 2009 obhospodařoval 1 475 hektarů zemědělské půdy, provozoval chov vepřů a chov skotu včetně dojnic, bioplynovou stanici, mlékomat v Kyjově. Podle informací zastupitelů v obci v Mutěnicích z r. 2013 byla živočišná výroba úplně ukončena, do současnosti je provozována pouze rostlinná výroba a bioplynová stanice. Soukromá farma Navrátil v Dubňanech, která byla ještě v r. 2002 druhým největším subjektem této formy podnikání s významným chovem vepřů, zanikla (ještě v r. 2002 obhospodařovala 550 ha, zaměstnávala 70 osob), v části areálu je v současnosti provozována fotovoltaická elektrárna. 245Žádoucí generační obměnu zemědělské populace, resp. problém stárnoucí zemědělské populace pomáhaly řešit dva navzájem související programy (podpora Zahájení činnosti mladých zemědělců a podpora Předčasného ukončení zemědělské činnosti (PUZČ). Začínající zemědělec mohl získat finanční dotaci na zahájení svého hospodaření, starší zemědělec mohl být díky PUZČ finančně zajištěn na 15 let finanční rentou. 246Lze předpokládat, že výměry zemědělské půdy v okrese mírně rozšiřovali spíše větší podnikatelé FO (soudě dle výsledku terénních šetření u podniků PO), do budoucna lze očekávat u větších vinohradníků- vinařů. 247U 81 % dotázaných fyzických osob se jejich původní povolání lišilo od povolání zemědělce. 248Nejmladšímu podnikateli bylo 31 let, nejstaršímu 82; ze statistických šetření ČSÚ je zřejmé, že více než polovina pracovníků FO v okrese Hodonín je starší 45 let (ČSÚ 2012c). 249 Zajímavé je, že větší zájem dle odpovědí konkrétních zemědělců vykazují jejich děti (55,6 % dětí oslovených zemědělců má prý zájem hospodařit), na druhé straně 48,1 % samotných hospodářů si nepřeje, aby děti jednou hospodařily – byly zachyceny tyto výroky „nechci, aby se dřely jako já“ „nestojí to za to, ale nechci, aby odešly“ (podnikatel z Blatnice pod Sv. Ant.).

139 obhospodařovaných ploch bylo dáno do souvislosti právě s jistotou, že v zemědělské činnosti bude někdo pokračovat– „jediné, proč jsem do toho tolik investoval, a to času i peněz, je vědomí, že bude syn hospodařit“ (vinař z Blatnice pod Sv. Antonínkem). Dle několika názorů menších podnikatelů je rozšiřování zemědělské výroby problematické a „nastavení podmínek odkupu státní půdy téměř neumožnuje menším zemědělcům výrazným způsobem rozšířit výměru obhospodařované půdy“(podnikatel ze Stavěšic). Dále, podobně jako u některých větších podniků právnických osob zemědělci dlouhodobě bojují s nezájmem místních lidí o manuální práci250, v případě rodinných podniků však nedostatek pracovní síly značně limituje případné rozšiřování rostlinné výroby obhospodařováním větších výměr. Chovatel ovcí a ryb a pěstitel zeleniny ze Stavěšic hodnotí situaci tak, že „další půdu bych si rád přibral, ale staré tetiny vymřely a není nikoho, kdo by byl zvyklý dělat, …moje zkušenost není založená na nějaké náhodě…nabízel jsem práci alespoň patnácti lidem z obce i okolí, vždy mi brzy utekli, … problémem byla i kvalita odvedené práce“. Ačkoli okres Hodonín patří k regionům s nadprůměrnou nezaměstnaností, mladí lidé za brigádnické práce často požadují čistý výdělek 1 000 Kč na den „a to z okurků nezaplatím“, dodal podnikatel. Situace ve vlastnickém vztahu k půdě je u kategorie fyzických osob podobná jako u právnických osob v tom, že také u soukromých zemědělců platí, že větší část půdy mají v nájmu. V rámci ČR lze pozorovat v podílu vlastněné zemědělské půdy výrazné meziregionální diference. Patrně vyšší cena zemědělské půdy (ovlivněná i větší konkurencí zemědělských podniků v některých částech okresu 251 ) a tradičně rozdrobená vlastnická struktura půdy na Hodonínsku mají za následek nízký podíl vlastněné zemědělské půdy u fyzických osob - dle Agrocenzu 2010 pouze 36,8 % obhospodařované půdy tvoří půda vlastní (oproti 48,2 % v ČR). Konkrétně u oslovených zemědělců FO se výměra, resp. podíl vlastněné půdy značně lišily (např. pouze 4 ,1 % u největšího FO - Statku Marek, zejména u mnohých menších podnikatelů přesahovala výměra vlastněné půdy 50 %). Velmi pozitivně lze hodnotit skutečnost, že 62 % dotázaných po r. 2004 kupovala zemědělskou půdu (častěji byla kupována půda pod vinicemi). Počty pracovníků se sice u jednotlivých podnikatelů FO mohou výrazně lišit – např. Statek Marek v r. 2009 zaměstnával 128 pracovníků, přesto téměř 60 % z dotázaných podniků FO bylo podniky o jednom hospodáři, kterému v sezóně zpravidla vypomáhali členové nejbližší rodiny – častá byla tvrzení, že „sezónní pracovníky se v podniku snažíme nevyužívat a všechnu práci si zajistit vlastními silami“, zemědělec z Dolních Bojanovic uvedl, že „s koupí kombajnu na sklizeň rajčat potřeba pracovníků v posledních letech výrazně klesla“(dva stálí zaměstnanci tohoto podniku tak prakticky obhospodařují téměř 400 hektarů zemědělské půdy) – výměra půdy na jednoho pracovníka u podniků FO se ve jednotlivých případech značně liší.

250Z profesí, které soukromí zemědělci považovali za nejvíce nedostatkové, lze jmenovat zejména střihače ovčí vlny (jedná se o mimořádně náročnou fyzickou práci, za lepšími výdělky velmi často odchází do Rakouska), pracovníky ochotné udržovat trvale travní porosty ručním kosením či sekačkou. 251Platí spíše v oblasti Kyjovské pahorkatiny a Dolnomoravském úvalu, na Horňácku dle 82letého aktivního zemědělce z Hroznové Lhoty je situace opačná, smysl svého podnikání spatřuje dle vlastních slov zejména v tom, že „je o pár hektarů půdy ladem méně“, doba „ kdy se pro měřičku půdy jezdilo do Ameriky“ je dávno pryč.

140

14.2 Rostlinná výroba u podnikatelů fyzických osob v okrese Hodonín

Získat aktuální informace o výrobním zaměření podniků FO za okresní úroveň z dat ČSÚ není možné, v rámci Jihomoravského kraje bylo převažujícím zaměřením zemědělské výroby252 u podniků FO pěstování vinných hroznů (54,1 % podniků), pěstování polních plodin (24,7 % podniků), pěstování jádrového a peckového ovoce (3 ,9 %), smíšená hospodářství zahrnovala 9 , 4 % podniků, pouze 6 ,7 % podniků se specializovalo na živočišnou výrobu, v kraji dominoval zejména chov ovcí/koz a nemléčného skotu (ČSÚ, 2012c). Ve srovnání s podniky PO je u této kategorie podniků ještě více patrná orientace na rostlinnou výrobu. Ze souboru dotázaných se sice výlučně na rostlinnou výrobu orientovalo „pouze“ 13 subjektů, tj. 48,1 %; velmi často však byla u dotázaných podniků živočišná výroba provozována pouze v malém rozsahu za účelem samozásobení 253 či jako hobby (chov koní). Z dotázaných by limitních hodnot v oblasti živočišné výroby v šetření Agrocenzus 2010 dosáhl pouze Statek Marek. Velké zastoupení vinohradníků mezi dotázanými se projevilo i ve vyšším podílu nezemědělských činností, které vykonávalo 55,5 % dotázaných firem (velmi často se jednalo o výrobu vína, méně často o zpracování zeleniny – např. krouhání zelí). Škála pěstovaných plodin na orné půdě je u fyzických podnikatelů obdobná jako u podniků právnických osob - převládá pěstování obilovin (na rozdíl od olejnin pěstují prakticky všichni dotázaní hospodařící na orné půdě) a řepky, výraznější odlišnosti v zastoupení jednotlivých plodin na obhospodařované orné půdě lze spatřovat v omezenějším strojovém vybavení menších zemědělců, příp. v omezených zkušenostech s pěstováním některých plodin – „kukuřici, slunečnici a řepku dělat neumíme“(podnikatel z Hroznové Lhoty). Relativně více jsou u fyzických osob na orné půdě zastoupeny pšenice, ječmen, slunečnice na semeno, luskoviny na zrno (hrách) a na ruční práci náročná zelenina. Výrazně méně je pěstována kukuřice na zrno. Přehled využití orné půdy u subjektů fyzických osob znázorňuje tab. 37. U dotazovaných bylo zjištěno častěji pěstování zeleniny (zelí, rajčat), brambor, prosa; významně vyšší diverzita plodin pěstovaných na orné půdě patrná nebyla. O pěstování energetických plodin neuvažoval ani jeden dotázaný subjekt. O využívání slámy a sena do budoucna k energetickým účelům uvažovali dva podnikatelé fyzických osob.

252Jedná se o převažující zaměření zemědělské výroby dle tříd CZ-NACE; pro polní plodiny sečteny třídy 01.11, 01.13, 01.16, 01.19, u živočišné výroby zahrnovalo třídy 01.41, 01.42, 01.43, 01.45, 01.46, 01.47, 01.49. 253Podniky byly pod limitem prahových hodnot pro šetření Agrocenzus týkající se živočišné výroby.

141

Tab. 37 Využití orné půdy u subjektů fyzických osob na Hodonínsku, v Jihomoravském kraji a České republice v r. 2010 Hodonín Jihomoravský kraj Česká republika Podíl na Podíl na Podíl na Výměra orné půdě Výměra orné půdě Výměra orné půdě Plodina (ha) (%) (ha) (%) (ha) (%) pšenice 2794 41,3 23983 40,0 228941 37,0 řepka 863 12,8 6183 10,3 89435 16,2 ječmen 630 9,3 9924 16,6 100612 1,2 slunečnice na semeno 522 7,7 2718 4,5 7179 3,0 kukuřice na zeleno a siláž 503 7,4 1376 2,3 18820 2,4 kukuřice na zrno 463 6,9 4317 7,2 14877 5,2 víceleté pícniny 246 3,6 1997 3,3 32104 0,6 zelenina 155 2,3 1207 2,0 3419 4,5 žito a oves 112 1,7 1121 1,9 27675 1,3 luskoviny na zrno 86 1,3 1197 2,0 8119 14,2 ostatní 365 5,4 5914 9,9 88073 14,2 obhospodařo- vaná orná půda celkem 6759 100,0 59937 100,0 619254 100,0 Zdroj: ČSÚ 2012c;vlastní výpočty. Pozn. V kategorii ostatní jsou zahrnuty např. okopaniny (brambory, cukrovka technická), ostatní obiloviny (triticale, čirok, pohanka, proso), sója, jahody, léčivé rostliny apod.

Vzhledem k velmi silnému zastoupení vinohradnických subjektů na celkovém počtu zemědělských podniků v Jihomoravském kraji, resp. v hodnoceném okrese je pozornost věnována vinohradníkům.

14.2.1 Vinohradnictví a vinařství u fyzických osob v okrese Hodonín

Pěstování vinné révy a výroba vína na Hodonínsku mají dlouhou tradici, patří neodmyslitelně k tomuto regionu, obděláváním vinic a výrobou vína se v tomto regionu zabývá po řadu generací mnoho jednotlivců i celých rodin, přičemž pouze někteří z nich jsou příjemci přímých plateb254. Velká část vinohradníků současně hrozny zpracovává, u některých objem výroby vína výrazným způsobem převyšuje množství odpovídající jejich vlastní produkci hroznů (jedná se spíše o zpracovatele než vlastní zemědělce255). Skupina vinohradníků - vinařů je tak početným a pestrým souborem menších (vinařství mají jako koníček či přivýdělek) i větších pěstitelů vinné révy i producentů vína. Podrobnější analýza vývoje změn u těchto subjektů je poměrně obtížná nejen vzhledem k pestrosti studovaného souboru, ale zejména s ohledem na řadu kvalitativních změn, kterými toto odvětví v posledních dvaceti letech prochází. Z vyjádření p. Čamlíka (vinaře z Prušánek) v r. 2010 lze uvést: „když měl někdo před r. 1989 1000 hlav, tak to byl velkovinař, dnes pěstitel s 1000 hlavami je spíše malovinař …dříve totiž dávala réva výnos

254Současně lze předpokládat, že právě pěstitelé vinné révy, příp. vinaři (výrobci vína) tvoří velkou část všech příjemců plateb fyzických osob. 255Právě tito velmi často absentují mezi příjemci přímých plateb.

142

4 kg hroznů na hlavu, dnešním trendem je redukce výnosu na 1 ,5 kg na hlavu“. Dle p. Šamšuly z Čejkovic „dříve byly ve vinicích třímetrové řádky a na jednom hektaru bylo vysázeno 2500 jedinců, v současné době je standardem 5000 keřů na hektar, řádky mají šířku dva metry a rostliny jsou od sebe vzdáleny jeden metr“. Dle názorů producentů vína roste kvalita vína, kdy „vinohradnictví nabralo přirozený směr – před r. 1989 je doslazovalo řepným cukrem, dnes se na stejné množství alkoholu nedoslazuje“(p. Čamlík). Okres Hodonín s celkovou výměrou vinic 3 940 ha (ČUZK 2012) a 7 069 registrovanými pěstiteli256 vinné révy (ÚKZUZ 2013a)257 je po okrese Břeclav (9 258 ha, 8 415 pěstitelů), který i v řadě jiných indikátorů souvisejících s pěstováním vinné révy v ČR dominuje, okresem s druhou největší výměrou vinic v ČR, resp. regionem s druhým nejvyšším počtem pěstitelů 258 , nachází se zde také obec s druhým největším počtem pěstitelů v ČR (Mutěnice). Vinohradnicko-vinařská tradice je zde silně zakořeněna, čemuž odpovídají i vysoké počty registrovaných pěstitelů v jednotlivých obcích (viz tab. 38), které patří z celorepublikového pohledu vůbec k nejvyšším 259 . Jak uvádí p. Šamšula z Čejkovic„ v obci najdeme okolo 600 sklepů a přes dvacet firem zde prodává víno označené vlastní etiketou – to znamená, že zde má sklep v podstatě každá rodina.“ Od r. 2006 se v ČR projevuje, podobně v řadě zemí EU260, trend velmi pozvolného snižování počtu registrovaných pěstitelů. Za období 2008 – 2012 se počet vinohradníků snížil dle interních údajů ÚKZUZ na Hodonínsku ze 7 402 v r. 2008 na 7 069 v r. 2012 (tedy o 4 ,5 %), v ČR za stejné období došlo v počtu pěstitelů k poklesu pouze o 1 ,5 %. Sami pěstitelé vidí důvody tohoto stavu zejména v klesající rentabilitě pěstování hroznů (zvyšovaly se zejména ceny postřiků a hnojiv, vinařství je často koníčkem „hrazeným z vlastní kapsy“), významnou roli hraje i starší věková struktura pěstitelů. Z informací ÚKZUZ v r. 2012 vyplývá, že pěstitelskou činnost ukončovaly převážně menší subjekty, které ve struktuře vinohradníků jednoznačně početně převažují (viz tab. 39). V řadě obcí s nejrozšířenější tradicí pěstování vinné révy u velké části obyvatelstva se tento trend, zatím příliš neprojevuje.

256V ČR podléhají povinné registraci u ÚKZUZ vinice s min. výměrou 10 arů vinohradu, u menších výměr je registrace dobrovolná. Pouze registrovaná vinice s přiděleným registračním číslem může sloužit k produkci hroznů na výrobu vína, které je určeno k prodeji. Přesto mnoho registrovaných pěstitelů jsou samozásobitelé, jak mj. vyplývá i ze srovnání počtu pěstitelů registrovaných u ÚKZUZ a údajů ČSÚ (2011b). 257Interní data ÚKZUZ k 30.7.2012. 258V okrese Znojmo je počet pěstitelů výrazně nižší – 744. 259Největší vinařskou obcí dle počtu pěstitelů jsou Velké Bílovice s 1011 pěstiteli v r. 2012. Mezi deseti vinařskými obcemi s nejvyššími počty pěstitelů najdeme čtyři obce s Břeclavska a šest obcí s Hodonínska. Počet pěstitelů v konkrétní obci bývá ovlivněn řadou faktorů – nejen samotnou rozlohou vinic, ale i členitostí terénu, přítomností větších podniků ve struktuře pěstitelů, velikostní držbou půdy (danou např. dědickými zvyklostmi), specifickými tradicemi v příslušné oblasti apod. 260 Trend poklesu počtu pěstitelů je zřejmý např. v Rakousku a Německu – lze vycházet z meziročních srovnání publikovaných v rámci „Zelených zpráv“ (Grüner Bericht v Rakousku, Agrarpolitischer Bericht v Německu a dalších šetření příslušných statistických úřadů „šetření o víně v r. 2009“). Mezinárodní srovnání je však ošidné zejména z metodického hlediska. I v těchto zemích je patrný početní úbytek zejména menších pěstitelů.

143

Tab. 38 Největší vinařské obce v okrese Hodonín dle počtu pěstitelů vinné révy v r. 2012 Obec Celková plocha vinic Počet pěstitelů Počet pěstitelů v r. 2009 v r. 2012 (ha) V r. 2012 Mutěnice 318,2 989 1033 Čejkovice 521,6 710 704 Hovorany 180,1 401 398 Strážnice 109,2 396 396 Prušánky 181,4 374 391 Blatnice pod Sv. Ant. 268,8 369 380 Bzenec 159,6 338 341 Lipov 145,2 99 100 Dambořice 126,1 70 65 Dolní Bojanovice 98,7 304 309 Zdroj: MZe 2013a; vlastní zpracování. Pozn. Vysokému počtu pěstitelů odpovídají i vyšší počty rodinných vinařství– některé z provozoven najdeme ve známých sklepních lokalitách – Mutěnické búdy, Nechory u Prušánek, Blatnické búdy ,Pod Novosády v Čejkovicích, V předních a Pod Čaganovem v Dolních Bojanovicích apod.

Tab. 39 Struktura pěstitelů vinné révy dle výměry registrovaných vinic v okrese Hodonín v r. 2009 Velikostní kategorie (ha) Počet pěstitelů Celková výměra vinohradu (ha) Do 0 ,1 3 525 237,8 0 ,11-1 ,0 3602 744,5 1 ,1 -5 ,0 177 473,4 5 ,1 -10,0 34 231,5 10,1 -50,0 28 614,4 50,1 a více 15 1621,9 Celkem 7 381 3828,8 Zdroj: Interní údaje ÚKZUZ Znojmo - Oblekovice, data k 23.12.2009, vlastní výpočty. Pozn. Zahrnuje všechny registrované subjekty - i podniky právnických osob.

Význam fyzických osob pro zachování, udržení a další rozvoj vinohradnictví v regionu není zřejmý jen z výše uvedených tabulkových přehledů, dle šetření Agrocenzus 2010 (všechny započtené subjekty hospodařily na výměře 2 677 ha vinic okresu261) zemědělští podnikatelé fyzických osob obhospodařovali 901 ha vinic, tj. 33,6 % ploch vinic, které dle metodiky cenzu můžeme považovat za plochy subjektů, jež měly alespoň část své produkce určenu k prodeji. Významnější roli fyzických podnikatelů ve vinohradnictví jednotlivých okresů lze předpokládat jen na Břeclavsku - 42,5 % ploch obhospodařují fyzické osoby, na Znojemsku je úloha těchto podniků výrazně nižší - 13,7 % (ČSÚ 2012c).

Ze zkušeností shromážděných během terénního šetření 2009, návštěv vinařských akcí v letech 2010-12 a ze studia materiálů k problematice vinařství 262 lze charakterizovat situaci a vývojové tendence u vinohradníků fyzických osob (FO) v okr. Hodonín následovně.  Velkou část pěstitelů vinné révy z řad FO tvoří stále subjekty, které nejsou příjemci přímých plateb, tedy ani dalších dotací EAFRD (např. dotací na ekologické zemědělství či integrovanou produkci), Společná zemědělská politika EU se jich dle jejich vyjádření příliš netýká.

261Práh zařazení subjektu do tohoto šetření činil 35 arů vinice, šetření nezahrnovalo výlučné samozásobitele s menší plochou vinic. 262Převážně materiálů propagačního charakteru, lokálních tiskovin apod.

144

 Zájem o ekologické zemědělství u menších pěstitelů je převážně velmi nízký – více než 90 %263 oslovených pěstitelů fyzických osob neuvažovalo ani do budoucna neuvažuje o přechodu k ekologickému vinohradnictví. Mezi argumenty, které brání rozvoji EZ, zazněly např. „ jsou z toho (myšleno EZ) zkažené hrozny a není z toho úroda“, “ekovíno se dělat nedá“, „tady ekologické zemědělství nikdo nedělá, není to tu tradice“, „láhev vína z ekologických hroznů bude dvakrát dražší a lidé si ji nekoupí“, „v jedné trati tu hospodaří i 200 pěstitelů, v těchto podmínkách, kdy řádky jsou velmi blízko u sebe, se nějaká alternativa nedá provozovat“. Skutečnost, že počet subjektů fyzických osob hospodařících ekologicky na vinicích se omezuje jen na několik pěstitelů, potvrzují údaje MZe – dle Seznamu ekologických zemědělců v r. 2011 na okrese Hodonín ekologicky hospodařilo na vinicích deset subjektů FO na výměře 26,2 ha (včetně ploch v konverzi). Jednalo se o několik podniků v Lipově a Čejkovicích; dále v Petrově, Čejči a Starém Poddvorově. Vezmeme-li v úvahu celkovou výměru vinic a vysoký počet pěstitelů, tak se sice nejedná o významné počty pěstitelů, resp. výměry ekologických vinic264, přesto s odstupem dvou let (viz tab. 40) je možné nárůst počtu pěstitelů a výměr vinic v ekologickém zemědělství (EZ) hodnotit jako výrazný. Také průměrná výměra vinic obhospodařovaných ekologicky na jeden podnik FO byla na Hodonínsku výrazně podprůměrná – v r. 2011 činila 2 ,6 ha oproti 4 ,4 ha v ČR.

Tab. 40 Výměra vinic v EZ (včetně ploch v konverzi) u podniků fyzických osob (FO) v okrese Hodonín a v ČR v letech 2009 a 2011 Okres Hodonín Česká republika 2009 2011 2009 2011 Počet pěstitelů FO v EZ 6 10 41 65 Výměra vinic v EZ u FO (ha) 15,6 26,2 208,9 284,9 Průměrná výměra vinice v EZ u FO (ha) 2,6 2,6 5,1 4,4 Výměra vinic v EZ celkem (ha) 87,8 95,2 645,1 965,1 Zdroj: Seznam ekologických zemědělců k 31. 12. 2009, 2011. Mze 2010,2012, vlastní výpočty.

 Počet pěstitelů pobírajících dotace na EZ ve vinicích je v regionu sice zatím nízký, řada pěstitelů však uvažuje (zejména v souvislosti s převládající orientací na kvalitní produkci vína) o obhospodařování vinic v souladu přírodou - vinaři kladou velký důraz na správné a šetrné obdělávání vinic, protože vyjádřeno slovy vinaře z Prušánek „víno se dělá převážně ve vinohradě a šetrné obdělávání vinic je jeden z nejdůležitějších faktorů pro výrobu vína“ (p. Vašíček).  Většina vinohradníků fyzických osob se specializovanou výrobou vína (blíže viz tab. 41) a mnoho pěstitelů pobírajících přímé platby však zpravidla hospodaří v režimu integrované produkce, jeho podmínky dobře znají. Přesto z vlastní zkušenosti pojem „integrovaná produkce“ ještě v r. 2013 není všem – zejména těm

263V r. 2009 - 2013 se jednalo o převažující názor zachycený v diskuzích s vinaři – tedy nejen s několika pěstiteli vinné révy, kteří byli zachyceni v dotazníkovém šetření. 264Např. na Břeclavsku (region s nejrozvinutějším EZ na vinicích v ČR) v r. 2011 fungovalo 20 subjektů FO obhospodařujících 154,9 , ha vinic v EZ (včetně ploch v konverzi),

145

menším pěstitelům (kteří se o dotace a s nimi spojenou byrokracii příliš nezajímají) zcela známý, někteří pouze tuší, že jde „o něco, co souvisí s postřiky“.  Spíše za ojedinělý jev lze považovat stav, kdy podnik má k ekologické produkci velmi blízko, v některých případech uplatňuje na své hospodaření ještě přísnější pravidla než certifikovaní ekologičtí zemědělci - a to zcela bez nároku na jakékoli dotace. Jedná se o pěstitele ze sdružení Autentistů265, které zahrnuje především vinaře z Břeclavska. V okrese Hodonín je členem tohoto sdružení jen P. Kočařík z Čejkovic. Filozofii tohoto sdružení vystihují slova z Charty Autentistů, ve které se uvádí: „chceme využívat naši Moravu jako matku hodnověrných vín a předat ji našim dětem i dalším pokolením zdravou a krásnou. Překotný přechod od tradičního vinohradnictví k moderním postupům často vymazal nebo dokonale zastřel krajová vinařská specifika. A nejde jenom o nepřiměřenou aplikaci nejrůznějších látek „vylepšující“ vína. Výsledný sloh vína ovlivňuje i opouštění starých, svažitých viničních tratí, které jsou nahrazovány rovinatějšími polohami, kde se réva nikdy nepěstovala. Důsledkem jsou nejenom změkčilá, „přejedená“ vína, ale také zarůstající, neutěšená úbočí, jejichž vinohrady po celá staletí dotvářely genia loci jihomoravské krajiny“.  Nezastupitelnou úlohu FO ve vinohradnicko-vinařském odvětví v regionu Hodonínska lze spatřovat zejména ve dlouholeté tradici „děděné z otce na syna“, ve znalostech a zkušenostech, které spolu s nenahraditelným zastoupením ruční práce umožňují výrobu speciálních266 vín např. botrytických vín267, vysokých kategorií jakostních vín – jedná se např. o slámová vína 268 nebo ledová vína 269. Výroba technologicky náročnějších produktů (jako např. slámového biovína270) v r. 2013 v regionu zjištěna nebyla. Pro uvedená vinařství je typický vysoký důraz na kvalitu pěstované produkce (redukce výnosu z jednoho keře – někdy i pod 1kg hroznů, vysoký podíl ruční

265Zohledňují principy EZ – např. nepoužívají herbicidy, syntetické insekticidy, syntetická hnojiva. Upřednostňují výsadbu tradičních středoevropských místních odrůd. Je možný jen ruční sběr hroznů. Při výrobě vína ve sklepě upřednostňují biologické, fyzikální a mechanické postupy před chemickými (vylučují se veškeré selektované kvasinky, mošty kvasí spontánně pomocí autochtonních mikroorganismů přítomných na hroznech a ve sklepě).Vína nedoslazují, nechají dle vlastních slov „vyniknout duchu místa, ze kterého réva vinná vzešla“, tak aby se ve výsledném víně co nejvíce projevil „terroir“. 266 I u podniků právnických osob najdeme v sortimentu produktů ledová či slámová vína, nejedná se však o zcela běžný jev (především díky nezbytnosti ručního sběru hroznů pro výrobu vyšších kategorií jakostních vín). Ze speciálních vín vyráběných u podniků právnických osob lze jmenovat výrobu košer vína ve společnosti LTM Dvořáček s.r.o. Mikulčice (v ČR vyrábí ještě České vinařství Chrámce s.r.o.v okr. Most). 267 Vína vyrobená z bobulí vinné révy napadené plísní šedou (Botrytis cinerea). 268 Např. vinařství Bunža - Bzenec, vin. Košut - Prušánky, vin. Dufek -Svatobořice-Mistřín, vin. Maňák – Žádovice (též výrobce višňového vína), vin. Marada -Šardice, vin. Mezulianik , vin. Polehňa , vin. Cíchovi - Blatnice pod Sv. Ant.) 269 Např. vin. Grmolec-Hovorany, pí. Bučková Sudoměřice, vin. Cícha, vin. Hruška – Blatnice pod Sv. Ant., pí. Kadubcová-, vin. Foretník – Šardice, vin. Vašíček – Prušánky, p. Toman- Sudoměřice, vin. Novotný- Vracov, vin. Veverka – Čejkovice) 270 Výrobou slámového biovína (bobule jsou tři měsíce skladovány na slámě či rákosu nebo zavěšeny ve větraném prostoru) se zabývají Abrlovi z Pavlova, okr. Břeclav (patří mezi vůbec první ekologicky hospodařící pěstitele vinné révy v ČR) a vinařství Marcinčák, Novosedly, okr. Břeclav (obhospodařuje 2. největší výměry vinic v EZ – 105 ha v r. 2011 ).

146

práce). I když se jedná o pěstitele hospodařících na různých výměrách vinic (jak ukazuje tab. 41), všechna z uvedených vinařství pobírala přímé platby - často na více členů rodiny zároveň271. Na vybraném vzorku v regionu známých vinařství je možné vidět, že se jedná o firmy s různou délkou tradice, rozdílnou roční produkcí vína 272 , z internetových stránek jednotlivých vinařství je možné vysledovat, že mnozí hospodaří v režimu integrované produkce.  Z internetových stránek jednotlivých rodinných vinařství na Hodonínsku je zřejmé, že se téměř všechny subjekty snaží orientovat na výrobu kvalitních vín273 – ta se dle M. Michlovského z Rakvic (jednoho z průkopníků ekologického vinohradnictví v ČR a významného výrobce vína) velmi těžko definuje, neboť „za každou z definic kvality vína se vždy profiluje člověk, který víno pije, tudíž pojem kvality existuje pouze jeho prostřednictvím“ (Michlovský 2011). Objektivním svědectvím o rostoucí kvalitě produkovaných vín tak může být značný počet ocenění (zatím především v kategoriích bílých vín), která mnohá vinařství fyzických osob v posledních letech získala na domácích (Vinař roku, Vinařství roku) i mezinárodních soutěžích (Vinalies Paris, AWC Vienna, Terravino Izrael)274.

271Pobírání přímých plateb na více členů rodiny zároveň bylo v regionu mnohokrát přímo v terénu potvrzeno, přesto jsou i případy, že i v rámci jedné rodiny se shodným příjmením fungují např. dvě oddělená vinařství (i to je důvod, proč při interpretaci dat ze SZIF bez znalosti konkrétní situace v regionu je potřeba být velmi opatrný). Od r. 2010 SZIF informace o přímých platbách pro kategorii fyzických osob neposkytuje, autorka vychází se stavu r. 2009. Vzhledem ke každoročně navyšující se částce přímých plateb v letech 2009-2013 lze předpokládat, že jmenované subjekty jsou mezi příjemci těchto plateb i nadále. 272 Výrazně ovlivněna rozdílným objemem nákupu hroznů od ostatních pěstitelů. 273Jedná se např. o vína přívlastková, archivní, speciální šarže, dále roste podíl produkce, která se lahvuje. Dokladem může být prezentace konkrétních podniků na vlastních internetových stránkách, je vyzdvihována právě kvalita před kvantitou – např. „velké vinařství se neurčuje podle množství vína, ale podle jeho kvality“(Vinařství Konečný - Čejkovice), „vše se podřizuje kvalitě“ (Vinařství Dufek – Svatobořice- Mistřín) apod. 274Jmenovat lze jen některé z široké škály ocenění - Tomáš Krist (Milotice) - Zlatá Medaile za Tramín Červený PS 2010 na VINALIES PARIS 2011, Top 77 vín ČR 2008 a mnohé další; Vinařství Štěpán Maňák (Žádovice) - Zlatá medaile za Sauvignon slámové víno 2009 a titul Národního šampióna na soutěži TERRAVINO Mediterranean International Wine Challenge 2010, finalista soutěže Vinařství roku 2012; Vinařství Petr Bíza (Čejkovice) – Stříbrná medaile soutěže Vinař roku 2009 (úspěšnější v období 2009 -2013 byly firmy z Břeclavska a Znojemska); Vinařství Dufek (Svatobořice-Mistřín) - Zlatá medaile za Alibermet, výběr z hroznů 2011- AWC VIenna 2012;Vinařství Mokruša (Mutěnice) – komise evropských someliérů vybrala jejich vína, aby se podávala v Bruselu při předsednictví Česka v Radě Evropské unie, výrobce vína oceněného titulem Salon vín 2012 a mnozí další. Sami pěstitelé některé ze svých úspěchů hodnotí jako vůbec ta nejvyšší ocenění, na která lze ve světě vinařských soutěží dosáhnout

147

Tab. 41 Vybraná rodinná vinařství v okrese Hodonín s produkcí vyšších kategorií jakostních vín v r. 2013 Vinařství Obec Obhospodařované Přibližná roční IP Rok vzniku vinice (ha) produkce (tis. (ano/ne) lahví) Maňák Žádovice 10 170 ano 1992 Dufek Svatobořice- Mistřín 17 80 ano 2003 Veverka Čejkovice 15 50 ano 1992 Cícha Blatnice 12 ? ? 1991 Krist Milotice 12 ? ? 1996 Bíza Čejkovice 5 65 ? 1999 Polehňa Blatnice 8 60 ? 1990 Bunža Bzenec 14 50 ? 1993 Hřiba Čejkovice 5 30 ? 1989 Vašíček Prušánky 3 ,5 25 ano 2002 Košut Prušánky 15 10 ano 1992 Foretník Šardice 2 8 ano ? Zdroj: Internetové stránky rodinných vinařství, terénní šetření v r. 2009, http://www.wineofczechrepublic.cz, propagační materiály vinařství. Vinařství a vína ČR 2009. ?- údaj nebyl na internetových stránkách uveden. Z analýzy internetových stráneku všech ekologicky hospodařících subjektů na vinicích v r. 2013 v ČR je však zřejmé, že ani ekologické zemědělství nemusí všechny podniky vnímat jako reklamu (cca 15 % orientaci na ekologickou produkci z různých důvodů neuvádí) – s IP to může být podobné, proto ji nelze u subjektů vyloučit. Pozn. Roční produkce – nezahrnuje sudovou produkci, která z hlediska objemu u některých vinařství ještě převažuje. IP- integrovaná produkce. Rok vzniku – rok uváděný firmami na vlastních internetových stránkách, rodinné tradice pěstování a výroby však vína mohou sahat např. i do devatenáctého století, před rokem vzniku se téměř ve všech případech jednalo o koníček vinaře.

 Popularitu tohoto oboru dokládá i počet sdružení zájemců o vinohradnicko-vinařské odvětví – od spolků zahrnujících pouze vinaře po širší veřejnosti otevřená uskupení producentů vína, degustátorů, hoteliérů, apod., která lokální vinařství propagují. Ačkoli zejména starší pěstitelé z regionu mají tendenci hodnotit situaci tak, že „spolková činnost vinařů upadá“, z dostupných materiálů propagačního charakteru i z osobní zkušenosti lze tvrdit, že ve studovaném regionu nová sdružení vznikají 275 , v obcích jako např. Blatnice pod Sv. Antonínkem či Mutěnice je podobných sdružení i více (v závorkách uveden počet členů276 v r. 2013) – jedná se např. o Sdružení vinařů z Blatnice Viniblat (1998, 4 členové), Collegium Vinitorum – sdružení vinařů Moravské Nové Vsi a Mikulčic (2000, 15 členů), Mendelův vinařský spolek Šardice (2001, 19 členů), Občanské sdružení Čtvrtečníci - z Čejkovic (2005, 27 členů), Spolek hovoranských vinařů (2006, 29 členů), Búdy Mutěnice o.s. (2008, 8 členů), Cech blatnických vinařů (2013, 29 členů) apod. Členy jsou především pěstitelé a současně výrobci vína, účelem spolků je vedle propagace vinařství (např. pořádání kulturních akcí s vinařskou tématikou) i podpora prodeje vín z konkrétní oblasti.

275 V ojedinělých případech jako protiváha spolků sdružujících členy starší věkové kategorie. 276 Zcela výjímečně zahrnuje i podniky právnických osob.

148

 Od r. 2013 vyrábí přes dvacet malých vinařství fyzických osob v Blatnici pod Sv. Ant. vína pod značkou VOC Blatnice 277 - jedná se o první apelační systém ve Slovácké vinařské oblasti, resp. na Hodonínsku.

Vinohradnictví lze charakterizovat jako jeden z perspektivních oborů – rodinné podniky zachycené v dotazníkovém šetření většinou oproti r. 2002 výměru vlastních vinic rozšířily, do budoucna usilovaly o větší produkci (a vyšší podíl lahvované produkce), počet pracovníků byl buď stabilně složen ze stejného počtu členů rodiny, nebo se v průběhu let zvyšoval (v konkrétních vinařstvích i o 100 % mezi lety 2002-2009). Sami vinaři vidí svoji budoucnost převážně optimisticky – lze uvést vyjádření p. Čamlíka z Nechor278 z r. 2010 „trend oteplování pokračuje, vína již není potřeba doslazovat řepným cukrem, …, výroba vína nabrala přirozený směr - lidé se to brzy naučí, do deseti let sem budou jezdit z Francie!“. Zároveň připouští, že s velkou pravděpodobností bude docházet ke koncentraci tohoto odvětví, resp. se bude posilovat úloha velkých producentů, kteří vinice odkoupí od menších vinohradníků – „odhadem dvacet procent sklepů v Nechorách chátrá, již cca 10 % sklepů je v majetku velkých firem“.

14.2.2 Živočišná výroba u podniků fyzických osob v okrese Hodonín

Vzhledem k početně nízkému vzorku dotázaných fyzických osob v okrese a dále skutečnosti, že živočišná výroba byla u dotázaných respondentů až na výjimky (Statek Marek, farma v Želeticích, chovatel ovcí ve Stavěšicích) naprosto okrajovou záležitostí či nebyla provozována vůbec (velkou část tvořili vinaři), omezuje se hodnocení živočišné výroby u podnikatelů fyzických osob pouze na uvedení tvrdých dat z Agrocenzu 2010. Z tab. 42 je zřejmé, že větší úlohu představují fyzické osoby z hlediska počtu chovaných hospodářských zvířat zejména v chovech koz, ovcí a koní, a to nejen v okrese Hodonín, ale i v celé ČR. Ze srovnání podílu počtu chovaných hospodářských zvířat v podnicích FO na jejich počtech celkem v ČR a v okrese Hodonín můžeme vidět, že význam fyzických osob v oblasti živočišné výroby v regionu je u všech kategorií hospodářských zvířat nižší (často i významně) ve srovnání se situací v ČR. Ačkoli je zmíněný nízký podíl fyzických osob v tomto odvětví zemědělské výroby ovlivněn celkovou podnikovou strukturou (v okrese najdeme např. velkochovy vepřů a drůbeže; také největší chovatel ovcí působí jako podnik právnické osoby) i z absolutních počtů dobytka je zřejmé, že podniky fyzických osob provozující živočišnou výrobu jsou v regionu spíše vzácností. Manažerka MAS Kyjovské Slovácko v pohybu se k této situaci v r. 2013 vyjádřila takto: „problémem je, že tu chybí živočišná výroba v malém, nejsou tu

277Označení vína VOC (Víno originální certifikace) je obdobou apelačních systémů užívaných především v románských zemích (Francie AOC, Itálie DOC). Vína originální certifikace smějí produkovat členové sdružení vinařů, jehož fungování je povoleno MZe ČR, na rozdíl od germánského systému třídění kvality vín odvozované od cukernatosti hroznového moštu (vína jakostní, vína jakostní s přívlastkem) se kvalita vína v tomto systému odvozuje od místa původu hroznů, které dává vínům jedinečný charakter. Mezi oblasti se schváleným apelačním systémem v ČR v r. 2013 patří VOC Znojmo (od r. 2009), VOC Mikulov (2011), VOC Modré Hory (2011), VOC Pálava (od r. 2012). 278Vesnička vinných sklepů v Prušánkách.

149 tradicí rodinné farmy, a ty, co se tak nazývají (Horákova farma a.s. Čejč - dřívější název Rodinná farma s.r.o. s chovem 5500 prasat; pozn. autorky), tak to je jen tak podle jména, …rádi bychom podpořili nějakého výrobce lokálních produktů, ale takové, aby člověk hledal lupou“.

Tab. 42 Stavy hospodářských zvířat u podniků fyzických osob v okrese Hodonín a podíl počtu hospodářských zvířat chovaných v podnicích fyzických osob na celkových počtech hospodářských zvířat v okrese Hodonína a v ČR v r. 2010 Podíl podniků FO na Podíl podniků FO na Počet kusů u podniků stavech celkem stavech celkem v ČR Hospodářská zvířata FO v okrese Hodonín (%) (%) skot 869 9,1 22,6 krávy dojné 184 5,3 11,0 prasata 2 345 5,0 8,2 drůbež 781 0,1 8,0 ovce 1 226 60,0 83,3 kozy 129 78,2 84,4 koně 123 45,9 76,7 Zdroj: ČSÚ (2012), vlastní výpočty.

Ani v oblasti speciálních chovů nenajdeme s výjimkou chovu králíků (chovy pouze u fyzických osob) žádný příklad významného chovu v podniku fyzické osoby. V okrese nejsou chována kožešinová zvířata, chovem daňků se zabývá ze zemědělských podniků pouze Zemas a.s. Čejč, změna nastala v chovu pštrosů. Chovu pštrosů se věnovali v r. 2002 dva podnikatelé (v Lovčicích a Želeticích), v obou případech byl chov do současnosti ukončen.

14.2.3 Ekologické zemědělství u podniků fyzických osob v okrese Hodonín

Z výsledků Statistických zjišťování ÚZEI mezi ekologicky hospodařícími podnikateli vyplývá, že plošný rozsah zemědělské půdy v ekologickém režimu se v regionu zvyšuje (viz tab. 43), při porovnání podniků dle právní formy podnikání rychlejším tempem mezi podnikateli fyzických osob, kteří v r. 2011 ekologicky hospodařili na 1 254,1 ha zemědělské půdy. Údaje k EZ u podniků FO byly již obsaženy v tabulkách 27, 28 a 30. Největší výměry připadají na ekologicky udržované trvale travní porosty – kromě zemědělské půdy dvou podnikatelů z Blatnice pod Sv. Ant. a Šardic náleží naprostá většina těchto luk a pastvin do oblasti Horňácka. Po r. 2009 došlo k výraznému příklonu k ekologickému hospodaření v ovocných sadech – v období 2009 až 2011 se jejich výměra v regionu více než zdvojnásobila (najdeme je zejména v Lipově, Šardicích, Moravském Písku, Čejkovicích). Ekologické vinohradnictví a s ním spojená produkce biovína se rozvíjí spíše pomalu, nejedná se o plošnější trend produkce, producenty najdeme pouze v Lipově, Šardicích a Čejkovicích. Zájem o ekologickou produkci zeleniny ani u drobných zemědělců není, dle vyjádření farmářů zachycených v dotazníkovém šetření za hlavní překážky lze považovat velkou vzdálenost většího města (Brna), místní obyvatelé podle jejich názoru bioprodukci neocení a nejsou ochotni za ni zaplatit.

150

Tab. 43 Výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (EZ) u podnikatelů fyzických osob v okrese Hodonín a její podíl na ekologické výměře v okrese celkem dle jednotlivých zemědělských kultur v r. 2009 a 2011 2009 2011 ZP v EZ Podíl ZP Výměra ZP Výměra ZP Výměra ZP Výměra ZP u FO / ZP v EZ u FO v EZ u FO v EZ celkem v EZ u FO v EZ celkem v EZ na ZP v EZ (ha) (ha) (ha) (ha) celkem (%) celkem (%) Trvale trvaní porosty 380,2 2428,2 15,7 770,4 2884,1 26,7 OP bez zeleniny a bylin 149,7 950,7 15,7 394,3 1277,2 30,9 Zelenina a byliny na orné půdě 0,4 0,4 100,0 0,0 0,0 --- Sady 7,1 73,5 9,6 61,8 185,1 33,4 Vinice 15,6 87,9 17,7 26,2 95,2 27,5 Ostatní 0,9 57,4 1,6 2,0 77,6 2,6 Celkem 553,8 3598,00 15,4 1254,1 4519,2 27,8 Zdroj: Zdroj: MZe 2013c; vlastní výpočty. Pozn. Údaje zahrnují i výměry zemědělské půdy v přechodném období. Vysvětlivky: FO-fyzické osoby, OP - orná půda, ZP- zemědělská půda, EZ - ekologické zemědělství, --- údaj nelze vyjádřit.

Význam fyzických osob v oblasti produkce z ekologického zemědělství lze na Hodonínsku spatřovat v pěstování hořčice, prosa, pšenice špaldy a v pěstování aromatických bylin; v oblasti živočišné ekologické produkce v chovu koz a koní. Podobně jako u právnických osob chybí ekologický chov krav s tržní produkcí mléka, prasat a drůbeže.

151

15 SITUACE NA TRHU SE ZEMĚDĚLSKÝMI KOMODITAMI, ZMĚNY V DODAVATELSKO-ODBĚRATELSKÝCH VZTAZÍCH

Zajištění odbytu vlastních výrobků je jedním z rozhodujících faktorů v činnosti každého podnikatelského subjektu, nevýhodou pro zemědělské podniky jako pro prodávající subjekty je trvalý převis nabídky nad poptávkou u řady komodit, na snižování cen některých komodit má významný vliv také dovoz. Vyhodnocení změn v dodavatelsko- odběratelských vztazích mezi léty 2002 a 2009 je často obtížné z toho důvodu, že některé subjekty považovaly informace o svých odběratelích za důvěrné. V oblasti odbytu rostlinné produkce k významným změnám od r. 2002 nedošlo. Absolutně nejvýznamnějším a největším odběratelem zůstává i nadále společnost ZZN Pomoraví a.s. Hodonín279 (člen skupiny Agrofert), která nakupuje a obchoduje s kukuřicí, řepkou, slunečnicí, hrachem, zajišťuje služby pro prvovýrobce (skladování, sušení apod.) a provozuje velkokapacitní sila v Rohatci, Strážnici a Kyjově, je zároveň výrobcem krmných směsí, dále zajišťuje osiva obilnin280. I v r. 2009 do ZZN dodávala obiloviny a olejniny většina místních podniků – řada představitelů zemědělců však uváděla, že by rádi dodávali více firmám, resp. snížili závislost na Agrofertu. Zazněly např. tyto výroky: „společnost si diktuje podmínky, s nižšími cenami než v ZZN se jinde nesetkáte“ (Lone s.r.o. Lovčice), „chceme se vymanit z vlivu Agrofertu, nechceme se odběratelsky navazovat pouze na jednu firmu“(Zemědělská a.s. Čejkovice). Mezi další stabilní odběratele obilovin nebo olejnin patří spol. Lukrom s.r.o. Lípa a Agro 2000 s.r.o. Třebíč, Preol a.s. Lovosice281, Chemagra s.r.o. Lázně Bohdaneč, Elita semenářská a.s. Brno, sladovny Soufflet ČR a.s. (Kroměříž, Prostějov). Místní společnost Slovmlýn s.r.o. Velká nad Veličkou, která zpracovávala olejniny a vyráběla potravinářské oleje, v r. 2008 zanikla, některým dotázaným podnikům v r. 2009 stále dlužila. Pěstování cukrové řepy má již malý význam, podobně jako v minulém období zbývající pěstitelé dodávali do cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou (závod Moravskoslezských cukrovarů a.s.). V okrese má dlouhodobé tradice zpracování zeleniny – zvláště ve Bzenci. Odbyt zeleniny a její zpracování zajišťovaly jak v r. 2002, tak i o sedm let později firmy konzervárny Rapa, komanditní společnost a Pika s.r.o. Bzenec (patří Hamé a.s. Babice) Výroba zeleniny u podniků PO byla výrazně omezena, na zeleninu specializované menší firmy (Lunga a Souček Zahrada s.r.o. Kyjov, Dvorek s.r.o. Kyjov, podnikatelé FO) dodávaly většinou právě do Hamé a.s. (Pika s.r.o., Slovácká Fruta a.s. Kunovice), oproti minulému období se setkáme s častější snahou prodat zeleninu „na drobno“- na náměstích, místních trzích. Podobně jako u zeleniny je i pro odbyt ovoce specifické, že se část produkce daří uplatňovat drobným prodejem, i když byl ve srovnání s r. 2002 u mnohých zemědělských subjektů pociťován menší zájem o tento způsob prodeje ze strany kupujících. Důvodem

279 Společnost se oproti minulému období rozrostla o další střediska – v r. 2006 proběhla fúze s Agropodnikem a.s. Podivín (přibyla střediska v Modřicích a Podivíně), v r. 2009 se sloučila s Belagrou a.s., čímž přibyla střediska Hustopeče a Mikulov. 280 Od r. 2008 součástí koncernu Agrofert se stala Oseva a.s. Bzenec. 281 Také součástí Holdingu Agrofert a.s.

152 může být odrůdová skladba pěstovaného ovoce (převažují odrůdy spíše vhodné pro konzervování než pro přímou spotřebu282, ovoce se rychle kazí), změny životního stylu (menší zájem o zavařování ovoce v domácnostech), příp. mohl tento stav výrazně ovlivnit i růst cen pohonných hmot, růst nákladů na dopravu snižuje zájem „bedýnkářů“. Oproti minulému období dále posílil význam odbytového družstva CZ FRUIT, které sdružuje producenty – pěstitele ovoce v intenzivních sadech 283 . Významný pěstitel jablek Agropodnik Hodonín a.s. Ratíškovice dodával jablka na výrobu dětských přesnídávek i do zahraničí. Na rozdíl od producentů ovoce a zeleniny, u kterých pouze malá část podnikatelů produkty zpracovává (ZP a.s. Mikulčice), větší část vinohradnických firem oproti minulému období víno vyrábí, odbyt hroznů je dále zajišťován širokou škálou drobných i větších odběratelů. K významným odběratelům hroznů patřili větší výrobci vína v r. 2009 Templářské sklepy Čejkovice, Vinařství Mutěnice s.r.o., a řada místních vinařůpodniků PO i FO (z mimookresních především Habánské sklepy s.r.o. Velké Bílovice, Víno Mikulov s.r.o., Arcibiskupské zámecké sklepy Kroměříž s.r.o., Vinium a.s. Velké Pavlovice). Ještě v r. 2002 byly významným výrobcem vína Družstevní vinné sklepy Hodonín s.r.o. v Hodoníně, v r. 2004 byla firma již v konkurzu (Kučera 2013). I v r. 2009 platilo, že pouze nepatrná část produkce rostlinné výroby si najde cestu na zahraniční trhy, většinou se jednalo o speciální dodávky realizované v menším rozsahu. V odbytu masa byly v r. 2009 zemědělskými podniky jmenovány tyto zpracovatelské podniky (většinu z nich tvoří závody, které byly uváděny i v šetření v r. 2002): Bajer a spol., s.r.o. Bučovice, Radek Hovůrka Kunovice, Maspro s.r.o. Hodonín, Maso – závod Hovorany s.r.o., Krůta Morava s.r.o. Udeřice, Masokombinát Polička a.s., podniky skupiny Agrofert: Kmotr - Masna Kroměříž a.s., Hyza a.s. Topolčany (dříve THP a.s. Topolčany), Kostelecké uzeniny a.s. Kostelec a Maso Planá a.s. Planá nad Lužnicí284. Místní zpracovatel vepřového masa s vlastním chovem v Dubňanech – Slovácký masokombinát a.s. Hodonín zanikl v r. 2002, dalším místním zpracovatelem, který provoz ukončil, byla Krůta a.s. Hodonín. Častěji však byl zaznamenán názor, že zatímco odbyt rostlinných komodit je prakticky stabilně zajišťovaný stejnými odběrateli, v živočišné výrobě se situace v odbytu mění z roku na rok. Větší změny nastaly v odbytu mléka, jeho velká část je v současnosti zpracována mimo území okresu. V r. 2006 zanikla Mlékárna Kyjov a.s., jež byla ještě v r. 2002 největším výkupcem mléka v regionu, jednalo se o podnik s dlouhou tradicí zpracování mléka, výroby sýrů a tvarohu. Odbyt mléka zajišťuje více podniků - v okrese funguje výrobce sýrů italského typu ITALAT CZ s.r.o. Blatnice pod Sv. Antonínkem, dále mléko směřovalo do mlékáren a sýráren mimo okres – Mlékárna Olešnice – rolnické mlékařské družstvo, Mlékárna Městečko Trnávka-Miltra B s.r.o., sýrárna ORRERO a.s. Litovel; řada

282 Týká se řady odrůd pěstovaných meruněk; také např. u višní, které jsou zde nadprůměrně pěstovány, je problém v obtížném naskladňování tohoto ovoce. 283 Společnost Fruiko Prušánky – významný místní zpracovatel ovoce a výrobce ovocných šťáv se potýkala s eko nomickými problémy již v r. 2002, již řadu let je výroba ukončena – ani v dobách největšího rozmachu firmy (kolem r. 2000) však nebylo zpracováváno ovoce místního původu, ale především z Austrálie, Brazílie apod. 284 V r. 2010 proběhla fúze s podnikem Kostelecké uzeniny a.s.

153 zemědělských podniků dodávala do Holdingu Agrofert a.s. - dodávaly do Mlékárny Hlinsko a.s., Olmy a.s. Olomouc, prostřednictvím podniku Morava- mlékařského odbytového družstva Vyškov. Jediný mlékomat na okrese fungoval krátce v Kyjově v letech 2010-2011, provoz prodražovala zejména doprava z Mutěnic (mlékomat byl provozovaný Statkem Marek; v r. 2011 byl chov krav zrušen), v době terénního šetření o pořízení mlékomatu uvažovali ve VSV a.s. Vracov. Dle vyjádření předsedy Agrární komory v Hodoníně P. Chaloupky, současně jednoho z největších místních zemědělců „lidi v tomto okrese ztratili možnost ochutnat pořádné čerstvé mléko. Myslím si, že tento počin byl sice jediný, ale byl úspěšný, neboť si svou oblibu našel“ (Turek 2011). Vzhledem k organizačním změnám v zemědělských podnicích a majetkovému propojení řady zemědělských podniků se zpracovatelskými je odbyt zemědělských komodit zajišťován ve srovnání s minulostí častěji v rámci konkrétních podnikových skupin (Agrofert, Lukrom, Bohemia Sect), zvýšila se úloha některých odbytových družstev (Mlékoop, CZ Fruit). Obchodní vazby zemědělských subjektů VinoDa s.r.o. – Neoklas a.s., příp. Zera a.s., VSV a.s. a Agropodniku Hodonín a.s. zjištěné v r. 2002 v následném období přerostly v majetkové propojení uvedených firem. Z vyjádření představitelů zemědělských podniků lze usuzovat na nízkou míru vnímání spojitosti mezi implementací SZP EU do českého prostředí a změnami v odbytových možnostech. Řada zemědělců nedokázala posoudit, příp. definovat změny, které v oblasti odbytu nastaly v souvislosti se vstupem do EU285; mírně větší konkurenci při odbytu svých produktů vnímali spíše pěstitelé ovoce i zeleniny, přičemž však i u nich se názory na tuto problematiku značně lišily. Při srovnání odbytu jednotlivých komodit se pravděpodobně zlepšila situace u prodeje živých ovcí, příp. skopového (ovčí vlna zůstává stejně jako v r. 2002 i nadále neprodejným artiklem), naopak menší zájem je o prodej speciálních komodit jako např. živých daňků. Menší úlohu představují zemědělské podniky v místě působnosti jako např. dodavatelé selat, mladých krůt na dokrmení v domácích podmínkách – „babky, co dříve brávaly mladé krůty na dokrmení, již nejsou“(SHR Lipov s.r.o.). Obecně význam místních i „přespolních“ drobných odběratelů zemědělských produktů pro podniky spíše klesá – a to nejen u ovoce, zeleniny, živých zvířat, ale i u vína, společnosti tak hledají nové možnosti, jak se dostat blíže ke spotřebitelům. Pomalu dochází k rozvoji vazeb na koncového „drobnějšího“ zákazníka i ze vzdálenějších míst prostřednictvím dodávek do domu v podobě např. vinařských bedýnek, zeleninových bedýnek apod.

285 Na obtížnost vyhodnocení dopadů SZP EU na dodavatelsko –odběratelské vztahy upozorňuje na příkladu vývoje zemědělství kraji Vysočina i práce Svobodové (2010).

154

16 PŘÍKLADY VZTAHŮ MEZI ZEMĚDĚLCI A VENKOVSKOU SPOLEČNOSTÍ V POTRANSFORMAČNÍM OBDOBÍ

Význam zemědělských podniků pro obyvatele venkova lze posuzovat z řady hledisek, problematiku současných vztahů mezi zemědělskými subjekty a obcemi, v nichž podniky sídlí, lze vyhodnotit (byť ve velmi omezené míře) na základě odpovědí představitelů podniků PO na otázky č. 23-27 dotazníku, odpovědí fyzických osob na otázky č. 21-24. Pro doplnění informací byl v r. 2009 starostům obcí na Hodonínsku adresován krátký dotazník zaměřený zejména na sledování významu těchto subjektů k zajišťování zaměstnanosti místních obyvatel (blíže hodnoceno již v kapitole 71), starostové byli dále dotazováni na přínosy, které spatřují v provozování zemědělské činnosti ve svých obcích a na míru angažování se zemědělců v místní politice (zvolení v obecním zastupitelstvu v r. 2006).

Vazby mezi zemědělskými podniky a obcemi lze z výše uvedených terénních šetření zhodnotit následovně.  Zemědělští podnikatelé působí téměř ve všech obcích okresu Hodonín - alespoň jeden zemědělec dle Evidence zemědělského podnikatele v r. 2009 (MZe 2009b) byl registrován v 72 obcích regionu, tj. v 87,8 % obcí okresu Hodonín. Mezi obcemi, kde zemědělci registrováni nebyli, převažovaly populačně nejmenší obce regionu 286 . Významnější úloha byla očekávána zejména u podniků právnických osob v obcích, kde podniky sídlí – v r. 2009 se jednalo o 31 obcí se sídlem zemědělského podniku PO287.  Význam zemědělských podniků ve studovaném regionu byl v r. 2009 převážně nízký288, ve srovnání s podniky průmyslu a služeb podniky zaměstnávaly menší podíl občanů, jejich společenský význam proto ani nemůže být podstatně vyšší. Klíčovou úlohu v zajišťování zaměstnanosti místních obyvatel plnily dle starostů obcí zemědělské podniky PO v Čejkovicích, Vnorovech, Mutěnicích a Šardicích. V těchto obcích se zemědělci již zřetelněji zapojovali do veřejného života obcí, spolufinacovali provoz mateřské školy, sponzorovali sportovní akce (např. fotbalový klub SK Agro Vnorovy nesl dokonce jméno zemědělského podniku) a pořádali kulturní akce.  Ve většině obcí dle jejich vedení se zemědělské podniky neangažovaly žádným způsobem, obec o jejich činnosti zpravidla neměla žádné informace. Zapojení zemědělských subjektů PO do života v obcích ať už formou placených služeb pro

286 Jednalo se o obce Bukovany, Domanín, Dražůvky, Mouchnice, Labuty, Kelčany, Karlín, Kozojídky, Louka, Žeraviny. 287 V některých obcích sídlilo i více zemědělských podniků PO – jednalo se např. o Bzenec, Hrubou Vrbku, Lipov, Čejč, Čejkovice, Archlebov, Blatnici pod Sv. Antonínkem, Kyjov. 288 Jejich role je dnes oslabena i tím, že se snižuje poptávka po službách a činnostech, které zemědělci tradičně zajišťovali. Jedná se zejména o vyvážení septiků a žump, dopravu stavebního materiálu, úklid komunikací v zimním období. Mnohé z těchto činností si dnes začínají zajišťovat obce samy svou vlastní technikou, často i za ekonomicky méně výhodných podmínek. Dále se změnou životního stylu obyvatel venkova postupně klesá i význam záhumenkářů, kteří si dříve objednávali některé služby (orání, mlácení) u velkých podniků.

155

občany či pro obecní úřady, sponzoringem apod. bylo z celého regionu zjištěno u 8 obcí, tedy cca u 13 % obcí289, v 6 obcích se angažovali zemědělští podnikatelé fyzických osob (sponzoring, zimní úklid komunikací). Z výsledků provedeného u právnických osob by se dalo usuzovat na mírně vyšší aktivitu zemědělských podniků v obcích. Z vyjádření starostů na veřejném životě v obcích aktivně participují převážně vinaři (košty, výstavy vín, soutěže, dny otevřených sklepů, nabídka ubytování při vinařských stezkách). O větším zapojení zemědělců ve společenském životě v obci uvažovala třetina dotázaných fyzických osob.  Výsledky dotazníku u starostů okresu poukázaly na převažující nízký zájem ze strany vedení obcí o prohlubování, resp. obnovení spolupráce se zemědělskými subjekty, zároveň však ve většině obcí hodnotili jejich představitelé vztahy se zemědělskými podnikateli jako dobré, příp. velmi dobré. Jako dlouhodobě špatné bylo soužití zemědělského subjektu a vedení obce hodnoceno pouze ve dvou obcích z celého okresu (Čejč, Hodonín). V obou případech se jednalo o neshody s větším podnikatelem podnikajícím jako právnická osoba.  Také zemědělci (FO) hodnotili vztahy s obyvateli obce převážně jako dobré (téměř 90 % dotázaných FO), v dotazu na případné negativní reakce ze strany obyvatel v obci se vícekrát objevila odpověď „setkávám se spíše s politováním“ (vinař z Blatnice pod Sv. Ant.), „kamarádi se mě ptají, proč toho ještě nenechám“ (důchodce z Javorníka). 290 S negativními reakcemi vůči zemědělské činnosti se setkali chovatelé ovcí – „lidem vadí, že ovce bečí, tak jim říkám, ať jdou do města …chtěli na mě poslat úředníky na měření jejich hluku“ (podnikatel ze Stavěšic).  Názory zemědělských podnikatelů fyzických osob na přínosy jejich zemědělské činnosti pro obec a její obyvatele zahrnovaly celou řadu aspektů - zaznamenány byly např. názory „zaměstnávám osm osob z obce“, „hospodařím na malých půdních celcích, je to dobré pro zvěř“, „zapůjčuji obci techniku“, „je o sedm hektarů méně polí ladem“. Pro některé zemědělce byla specifikace přínosů pro obec obtížná, jak ukazuje výrok „o žádném přínosu mé činnosti pro obec nevím“.

Jako nízké lze v r. 2009 hodnotit vědomosti vedoucích podniků PO i FO o činnosti Místních akčních skupin (v regionu v r. 2009 působily MAS Kyjovské Slovácko v pohybu jako vůbec první MAS na území Jihomoravského kraje, MAS Strážnicko a MAS Dolní Morava291). V podnicích PO pojem MAS znali, detaily o činnosti však většinou nevěděli. Ačkoli mnohé z následujících priorit jako např. podporu zavádění nových produktů a technologií v zemědělství, podporu zdravého hospodaření v krajině, podporu mladých zemědělců, přidávání hodnoty zemědělských a potravinářským produktům byly zařazeny v Integrovaných strategiích území konkrétních MAS, přímo s MAS spolupracoval pouze jeden vedoucí podniku PO, předmětem spolupráce však nebyla činnost související se

289Dotazník byl vyplněn starosty 61 obcí. 290Takto vysoká míra spokojenosti je významně ovlivněna skutečností, že ve vzorku dotázaných nebyli více zastoupeni podnikatelé s živočišnou výrobou, která patří obecně z tohoto pohledu k více problematické. 291 PO r. 2009 vznikla MAS Horňácko a Ostrožsko.

156 zemědělstvím. Projekty, které do r. 2013 byly prostřednictvím MAS v regionu podpořeny se ze zemědělských aktivit týkaly prakticky jen vinohradnictví, resp. vinařství. Samostatnou problematikou může být zastoupení zemědělců v komunální politice, které lze považovat za jednu z forem vyjádření společenské prestiže konkrétního jednotlivce v obci. Na základě informací od starostů obcí v r. 2009 o účasti zemědělců292 v zastupitelstvu jejich obce, jmenných seznamů zvolených zastupitelů ve volbách do obecního zastupitelstva v r. 2006 na období 2006-2010 dle ČSÚ a dat z Evidence zemědělských podnikatelů (MZe) z r. 2009 byla vytvořena skupina zastupitelů – zemědělců. Z komparace uvedených zdrojů vyplynulo, že z počtu 74 obcí a 8 měst okresu Hodonín byl zvolen alespoň jeden zastupitel-zemědělec ve 34 obcích a 2 městech, z celkového počtu 932 zastupitelů se jednalo o 48 osob (5,2 %)293, u nichž byla zjištěna profesní vazba na zemědělství. Ze 43 zastupitelů - zároveň osob evidovaných jako zemědělští podnikatelé, hospodařilo na výměře nad 5 ha zemědělské půdy pouze 11 osob, 24 osob patrně neobhospodařovalo zemědělskou půdu vůbec či na velmi malé výměře, neboť nebyli příjemci přímých plateb. Mezi největší zemědělce mezi obecními zastupiteli z hlediska výměry obhospodařované půdy patřil největší soukromý podnikatel podnikající jako fyzická osoba v regionu vůbec podnikatel V. Marek Mutěnic (přes 1400 ha obdělávané půdy), dále zemědělci ze Suchova (241 ha) a Malé Vrbky (91 ha). Jeden soukromý zemědělec obhospodařující 30 hektarů zastával zároveň funkci starosty (Tvarožná Lhota), jednalo se o jediného starostu s tehdejší profesní vazbou na zemědělství na Hodonínsku294. Zapojení pracovníků podniků právnických osob v zastupitelstvech obcí je také minimální. Relativně častěji jsou v obecních zastupitelstvech přítomni vedoucí představitelé zemědělských organizací (z Agentury pro zemědělství a venkov Hodonín, z Agrární komory), podniků zemědělských služeb, vinařských družstev, členové představenstev zemědělských společností apod.) Dotazníkové šetření u fyzických osob ukázalo na minimální, téměř nulový zájem zemědělců kandidovat ve volbách do obecního zastupitelstva. Hlavním důvodem byla skutečnost, že zemědělci považovali svoje povolání za velmi časově náročné, s prací v zastupitelstvu neslučující se.

292 Za zemědělce byli považováni lidé s profesní vazbou na zemědělství – podnikatelé FO, vedoucí podniků PO, ale i zaměstnanci zemědělských podniků. 293 Informace od starostů nebyly poskytnuty ve 25 % obcí; skutečný podíl na zastupitelích může být mírně vyšší o případné zaměstnance v zemědělských podnicích, kteří v Evidenci zemědělského podnikatele evidováni nejsou. Z analýzy lze rovněž usuzovat na vyšší úspěšnost kandidátů –zemědělců ve srovnání ostatními kandidáty ve volbách do obecního zastupitelstva. 294 Detailněji se problematice zemědělců v obecních zastupitelstvech se věnuje příspěvek autorky – Svobodová (2009).

157

17 ZÁVĚR

Předmětem předkládané disertační práce byla analýza vývoje zemědělství v okrese Hodonín v podmínkách implementace Společné zemědělské politiky Evropské unie do českého prostředí - tedy od roku 2004 do současnosti. Snahou autorky bylo ve smyslu stanovených cílů práce zachytit změny týkající se nejrůznějších aspektů zemědělské činnosti – pozornost byla věnována výrobní, sociální a stále více zdůrazňované environmentální funkci zemědělských podniků. Vedle analýzy dostupných tvrdých dat bylo využíváno měkkých dat, tj. údajů získaných v terénních šetřeních realizovaných autorkou v letech 2002 a 2009, zaznamenání názorů představitelů zemědělských firem přispělo k názornější ilustraci změn, které po r. 2004 ve studovaném regionu v zemědělské výrobě nastaly. Získání těchto měkkých dat (zejména vzhledem k dynamice procesů probíhajících v našem zemědělství) může být samo o sobě hodnoceno jako přínos práce, třeba si však zároveň uvědomit možná úskalí jejich interpretace či jejich zobecňování na celkovou situaci agrárního sektoru ČR. Roky terénních šetření 2002 a 2009 lze označit jako vhodné (tedy alespoň ne zásadně nevhodné) pro srovnávání stavu zemědělství v regionu v podmínkách „před“ a „po“ uplatňování pravidel Společné zemědělské politiky EU. Makroekonomická situace se navzdory četným odlišnostem zcela zásadně vzájemně nelišila – rok 2002 se podobně jako rok 2009, kdy Českou republiku postihla hlubší hospodářská recese, vyznačoval zpomalením hospodářského růstu, zvýšením nezaměstnanosti, vývoj cen zemědělských výrobců byl velmi nepříznivý. V r. 2002 bylo patrné, že zemědělské podniky mají o svou budoucnost obavy, ty se tehdy týkaly i již blížícího se členství v EU, o němž se výraznou většinou hlasů vyjadřujících se pro vstup rozhodlo v celostátním referendu v červnu 2003. Rok 2009 lze považovat za poměrně „skeptický“ v názorových představách zemědělců nejen v ČR především vzhledem k probíhající ekonomické krizi, a to i navzdory objevujícím se názorům o možném profitování zemědělců na ní. Hrozilo, že poprvé za dobu členství v EU se sektor i s příjmy z evropských dotací propadne do ztráty. Předchozí rok 2008 z hlediska snižování živočišných výrob byl považován za zlomový. Výhodou pro analýzu změn zejména v rostlinné výrobě (např. změn ve struktuře pěstovaných plodin) je pak skutečnost, že oba uvedené roky nepatřily z hlediska průběhu povětrnostních podmínek k výjimečným (jako např. v ročníky 2003 či 2010), ale jednalo se z hlediska uvedených podmínek o roky spíše průměrné. V určitém aspektu však rok 2009 za přelomový chápat lze, mnohé podniky učinily pětiletou zkušenost s konkrétními opatřeními, stály před rozhodnutím, v kterých aktivitách pokračovat, dynamicky se také začal rozvíjet sektor výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. S využitím měkkých dat umožňujících srovnání dvou konkrétních let na podnikové úrovni, po seznámení se s delšími časovými řadami nejrůznějších indikátorů zejména zjišťovaných ČSÚ na okresní, krajské, resp. celostátní úrovni od r. 2002 do současnosti lze vývoj v zemědělství v okrese Hodonín v podmínkách SZP Evropské unie zhodnotit i skrze zodpovězení hypotéz uvedených ve druhé kapitole. Formulace hypotéz byla ovlivněna znalostí situace, v níž se zemědělské podniky nacházely v r. 2002 – organizační struktura zemědělských podniků právnických osob byla

158 již stabilizovaná (tj. několik let téměř neměnná, většina podniků PO hospodařila v regionu od první poloviny devadesátých let). Podniky se však potýkaly s ekonomickými problémy zejména danými dramatickým nesouladem mezi vývojovými trendy v cenách vstupů do zemědělství a cenách zemědělských výrobců. Podíl podniků hospodařících se ziskem se v průběhu druhé poloviny devadesátých let snižoval. Zemědělce již tehdy trápily dotované dovozy, problémy s odbytem většiny zemědělských produktů stejně jako nejasná perspektiva zemědělského resortu. Důsledkem tíživé ekonomické situace bylo u řady firem zanedbávání obnovy strojového parku a využívaných technologií. Zemědělci často deklarovali obavy ze členství v EU, obávali se dopadů SZP na samotnou existenci jejich podniků, konkurence „lépe strojově“ vybavených zemědělců z ostatních států EU. Jak již bylo uvedeno v úvodu, odlišit vlivy bezprostředně spjaté s působením SZP EU od ostatních vlivů je problematické a to nejen pro autory věnující se problematice zemědělství, ale jak se ukázalo i při zpracování této práce, především pro zemědělce samotné. Stanovení první hypotézy „Organizační struktura zemědělských podniků právnických osob se v období po r. 2004 mění jen velmi málo“ tedy vycházelo z přesvědčení, že v regionu k zakládání nových firem docházet příliš nebude, a dále že firmy, které hospodařily s velkou ztrátou, výrazně omezovaly svůj výrobní program i počty zaměstnanců již zanikly před r. 2004. Také dle Koncepce agrární politiky pro období po vstupu do EU „podmínky EU nebudou vytvářet žádný specifický tlak na právní formy podniků“. Uvedená hypotéza se potvrzuje pouze částečně – velmi malé změny nastaly u akciových společností, ty zůstávají páteří místního zemědělství z hlediska podílu obhospodařované půdy, představují větší význam pro venkovskou zaměstnanost. Naopak výrazné změny se týkaly společností s ručením omezeným. Nově vznikaly především firmy rodinného typu (často firmy specializované na vinohradnictví, resp. vinařství), jenž před r. 2004 zastoupeny prakticky nebyly, resp. osoby podnikaly jako samostatně hospodařící rolníci. Významnější změny nastaly ve východnějších částech okresu, přes 40 % subjektů právnických osob vzniklých po r. 2004 začalo hospodařit do r. 2009 právě na Horňácku, tj. v katastrech s horšími předpoklady pro intenzivní zemědělskou výrobu (organizační struktura je zde méně stabilizovaná, i do budoucna pravděpodobně bude docházet ke změnám). I po roce 2009 vznik nových zemědělských subjektů právnických osob pokračuje (rozšiřuje se soubor příjemců přímých plateb), naprostou většinu z nich tvoří vinohradnicko-vinařské firmy. Za velkou změnu (byť zatím neprojevující se příliš navenek) lze považovat rozšiřování vlivu silných holdingových skupin v místním zemědělství. U fyzických osob je vyhodnocení změn obtížnější především vzhledem k menší znalosti souboru hospodařících osob před r. 2004. S výjimkou Farmy Navrátil – druhého největšího podnikatele v kategorii fyzických osob v r. 2002, se velcí podnikatelé v regionu většinou udrželi, příp. v hospodaření pokračují jejich děti. Obava z negativního dopadu Společné zemědělské politiky na přímou existenci firem, která byla pozorována u některých představitelů zemědělských podniků právnických osob v r. 2002, se neukázala opodstatněnou.

159

Kapitola věnující se organizační struktuře zemědělských podniků v regionu poukázala na rostoucí pestrost podnikatelských subjektů z hlediska velikosti obhospodařované půdy, zaměření jednotlivých firem, resp. míry specializace. Zatímco před rokem 1989 by se daly tehdejší jednotná zemědělská družstva a státní statky charakterizovat jako velké podniky, pro které při mírném zjednodušení platí, že „všechny dělají všechno“ (rostlinnou, živočišnou, velmi často přidruženou výrobu), během devadesátých let se tento stav začal měnit. Změny ve výrobní struktuře po r. 2002 vyprofilovaly skupinu podniků v okrese Hodonín tak, že v současnosti (resp. v r. 2009) mezi akciovými společnostmi najdeme až na dvě výjimky podniky s živočišnou výrobou, jedná se o podniky s nejpočetnějšími chovy v rámci okresu. Skupina společností s ručením omezeným je pestřejší - je tvořena vinohradníky, zelináři i pěstiteli ovoce, menšími rodinnými firmami s živočišnou výrobou menšího rozsahu a nízkým procentem těch firem, které se ještě snaží provozovat živočišnou výrobu „ve velkém“ (přesto ani ty nepatří na Hodonínsku mezi provozovateli živočišné výroby k největším producentům). I pro region Hodonínska platí hodnocení stavu českého zemědělství dle Čuby, Maštálky, Hurty (2010), dle kterých „dnešní zemědělství je tvořeno velkým množstvím nesourodých výrobců, tedy souborem obdobných podniků jaké jsou i v jiných odvětvích“. Druhá hypotéza, která s uvedenou diverzitou firem úzce souvisí, říká, že „Názorově představují zemědělci jednotnou skupinu – společným jmenovatelem jejich postojů je pociťované nerovnoprávné postavení České republiky v Evropské unii v oblasti nastavení výše přímých plateb“. I s vědomím velké obecnosti, ošidnosti tohoto tvrzení a skutečnosti, že autorka vychází zejména z osobní zkušenosti a lze tedy při zodpovězení této hypotézy počítat s vyšší mírou subjektivity, lze tuto hypotézu v úplném jejím znění potvrdit. Nerovné podmínky v přijímání přímých plateb (SAPS) v r. 2009 vnímali všichni představitelé zemědělských podniků právnických osob jako nespravedlivé, mnozí tak Společnou zemědělskou politiku za „společnou“ nepovažovali především pro různou výši přímých plateb ve starých a nových členských státech. Tyto postoje představují však současně jedny z mála postojů (vedle pociťování nízkých výkupních cen zemědělských komodit a nepřízně počasí), se kterými se v r. 2009 většina zemědělců ztotožňovala. Vnímání SZP vůči ČR jako nespravedlivé bylo výrazně méně akcentováno u podnikatelů fyzických osob, stranou hodnocení zůstávají ti, kteří přímé platby nepobírají, u nich lze předpokládat větší názorovou diverzitu, principiální odmítání dotací apod. Ve srovnání s r. 2002 se rozdíly mezi podniky právnických osob prohloubily už jen tím, že struktura podniků se stala více rozmanitou. V regionu působí malí farmáři a velké akciové společnosti, ekologicky a konvenčně hospodařící, podniky již napojené na silné holdingové skupiny a subjekty snažící se do jejich vlivů nedostat, podniky v úrodných oblastech a podniky v LFA. Najdeme zde podniky i zcela odlišných filozofií, které lze názorně ukázat na výrocích dvou konkrétních představitelů – hospodaří tu zemědělci, kteří (i s vědomím určité nadsázky uvedených výroků) „nepodnikají pro peníze, ale protože je práce baví“ a ti „co nepodnikají z lásky k vlasti, ale pro peníze“. Nynější a velmi pravděpodobně i budoucí postoje zemědělců vůči Společné zemědělské politice tak vycházejí z odlišností daných jednak přírodními podmínkami, velikostí a specializací podniků, zároveň však také z mnohdy velmi rozdílných životních filozofií jejich vedoucích

160 představitelů. Hodnocení Společné zemědělské politiky v r. 2009 převážně jako vůči českým zemědělcům nespravedlivé, zvyšující byrokracii, mnohdy nelogické však nelze v žádném případě ztotožňovat s negativními postoji k Evropské unii jako celku, jak prokázalo i šetření u fyzických osob (podíl zemědělců souhlasících se vstupem ČR se významně nelišil od výsledků celostátního referenda o vstupu ČR do EU). Patrně nejvíce diskutovaným pojmem se v souvislosti se zavedením SZP staly dotace. Hypotéza – „Zemědělci se zaměřují na činnosti, které jsou jim „shora“ naordinovány prostřednictvím dotací“ tak vychází z představy, že Společná zemědělská politika pomáhá skrze konkrétní dotační tituly (v práci analyzovány především agro-envi opatření HRDP, resp. PRV) k rozvoji zemědělských podniků a skrze zajišťování environmentálně příznivých aktivit k zlepšení složek životního prostředí, resp. k rozvoji venkova. „Svrchu“ je dáno, která opatření jsou podporována. Formulaci lze vnímat v návaznosti k přístupu Svobodové (2010), která hovoří o klíčovém významu finančních nástrojů pro rozvoj zemědělství a venkova. V tomto případě lze transformovat do tvrzení, že zemědělské podniky využívají těch opatření, která jsou pro ně výhodná především finančně. Potvrzení, resp. vyvrácení této hypotézy se opírá o výsledky terénních šetření v oblasti využívaných dotací a zaznamenání zkušeností zemědělských podniků s nimi. Navzdory již vícekrát deklarované odlišnosti jednotlivých podniků lze na základě osobní zkušenosti z r. 2009 tvrdit, že převažující motivy vstupu do některých opatření byly ekonomického rázu. Lze tuto skutečnost doložit na vývoji využívání opatření podporujícího pěstování meziplodin ze skupiny agroenvironmentálních opatření v letech 2004-2008. Díky vysoké sazbě dotace bylo realizováno u velké části zemědělských podniků v okresu Hodonín, aniž by v místních podmínkách zároveň přineslo pozorovatelné environmentální přínosy. Po snížení sazby dotace zájem zemědělců výrazně opadl. Také energetické plodiny (byť omezeně a v katastrech s podprůměrnou výnosností) se zařazovaly do osevních postupů v letech 2007-2009, kdy bylo jejich pěstování podporováno. Ani rozvoj jinak velmi kladně hodnoceného a hojně využívaného opatření na pěstování hroznů v integrované produkci nelze dávat do souvislosti výlučně s environmentálními motivy. Bylo zaznamenáno, že i přechod od konvenční k ekologické produkci může být motivován výhradně finančně. Přestože odlišení ekonomických a ekologických motivů není lehké a podniky se zpravidla rozhodují na základě souhrnu možných přínosů konkrétních opatření, je zřejmé, že tuto hypotézu lze potvrdit. Současně je však třeba dodat, že z postojů velké části zemědělců, tak jak byly zaznamenány v r. 2009, byl současně patrný velký zájem o problematiky související s životním prostředím, přírodními vlivy lokálního i globálního charakteru; potvrzení uvedené hypotézy nelze zjednodušeně vnímat jako sledování ekonomických cílů na úkor ostatních, např. environmentálních, ale spíše jako „využívání možného“. Ve sledovaném období, kdy byly některé činnosti - např. prodej slámy na výrobu pelet pro podniky finančně výhodné, většina dotázaných podniků se těmto možnostem s ohledem na pravděpodobné hrozby v delším časovém horizontu bránila. Další hypotézou byla teze, že „V rámci propagovaného modelu multifunkčního zemědělství se v regionu objevují podniky orientující se na nové výrobní programy (nezemědělské činnosti) – jejich relativní zastoupení na zemědělských podnicích je vyšší

161 než před r. 2004“. Tento předpoklad lze zcela potvrdit u podniků právnických osob, počet zemědělských podniků právnických osob s nezemědělskými činnostmi vzrostl v období 2002-2009 v absolutním i relativním vyjádření, s dalším vznikem zejména menších vinařských firem po r. 2009 lze současně předpokládat, že se podíl diverzifikovaných firem do současnosti ještě zvýšil. Na tomto nárůstu se kromě vinařského odvětví výrazně projevilo budování bioplynových stanic, pouze ojediněle docházelo k rozvoji činností souvisejících se zpracováním biomasy k energetickým účelům. Jak v případě náročných projektů výstavby biostanic, tak nejčastěji v oblasti modernizace menších vinařství velmi pomohly investiční podpory z Programu rozvoje venkova (vinaři patřili k velmi aktivním žadatelům). Navzdory z EAFRD financovaným opatřením na podporu diverzifikace zemědělských činností, nespojovali většinou zemědělští podnikatelé vstup do EU s novými možnostmi v zavedení nezemědělských činností. Na rozdíl od vinařství a výstavby bioplynových stanic nejsou v regionu patrné velké pozitivní změny v oblasti zpracování zemědělských produktů, chybí finalizace do podoby hotových potravin. I za mizivým podílem menších hospodářství s živočišnou výrobou lze hledat důvody, proč nové regionální produkty (např. v podobě „domácích“ sýrů, jogurtů, uzenin) vznikají pouze ojediněle. Ze zkušeností s místními podnikateli lze tyto aktivity spíše hledat u nově vznikajících firem orientovaných ekologicky než u déle podnikajících subjektů jako výsledek zavedení nové doplňkové výroby. I přes vznik některých nových mimozemědělských aktivit v podnicích se však jejich význam pro lokální zaměstnanost nezvyšuje, ve většině těchto výrob provozovaných u zemědělských podniků se počty pracovníků v posledních letech dále snižovaly. U podnikatelů fyzických osob je vyhodnocení rozvoje nezemědělských činností obtížné, přesto se jednoznačně potvrdila úzká souvislost mezi věkem farmáře a jeho případnou ochotou diverzifikovat. Hypotéza „Ekologické zemědělství se v regionu po r. 2004 rychle rozvíjí“ vychází z předpokladů, že ekologické zemědělství zaujímá primární pozici v tempu růstu mezi zemědělskými odvětvími v ČR, je podporováno v rámci agroenvironmentálních opatření formou dotací na plochu i formou např. zvýhodnění při hodnocení investičních projektů v některých dotačních programech a ze skutečnosti, že pro jeho rozvoj jsou v okrese Hodonín dobré přírodní podmínky (zejména ve východní části okresu s vyšším podílem trvale travních porostů v CHKO Bílé Karpaty). Tempo rozšiřování ekologicky obhospodařované zemědělské půdy je v ČR nadprůměrné, za období 2007 - 2009 došlo ke zdvojnásobení těchto ploch. Na druhou stranu nebylo možné brát potvrzení uvedené hypotézy v podmínkách okresu Hodonín za předem samozřejmé. Velká část půdy je zde intenzivně obhospodařována zemědělskými podniky právnických osob, mnohé z nich byly k myšlenkám ekologického zemědělství v r. 2002 skeptické. Rovněž počet ekofarem v hodonínské části Bílých Karpat výrazně zaostával za počty ekologicky hospodařících podniků na Uherskohradišťsku a Zlínsku. Na základě srovnání statistických dat ČSÚ a MZe ČR po r. 2004 lze tuto hypotézu potvrdit. I když podíl ekologicky obhospodařované půdy zatím nedosahuje průměru ČR, celková výměra půdy v ekologickém zemědělství se zde po r. 2004 zvyšovala rychleji než v ČR, na druhé straně mírně pomaleji než v Jihomoravském kraji, přitom se Hodonínsko

162 v počtu ekologicky hospodařících zemědělců mezi okresy Jihomoravského kraje dostalo na první místo. Za pozitivum lze označit navyšování výměr orné půdy, negativním rysem s ohledem na žádoucí růst produkce biopotravin je pak nižší zastoupení ekologických firem s živočišnou výrobou (chybí ekologický chov dojnic, vepřů, popř. drůbeže); také např. ekologické hospodaření na vinicích v podmínkách jinak dobře rozvíjejícího se vinařství se mnohem rychleji rozšiřuje na sousedním Břeclavsku. Přetrvává výrazná územní diferenciace ekologického zemědělství, většina podniků stále působí v Bílých Karpatech a jejich podhůří. Další rozvoj ekologického zemědělství bude záviset na finančních podmínkách po r. 2014, o konverzi na ekologický způsob hospodaření uvažovala v r. 2009 pouze cca čtvrtina fyzických osob. Závěrem lze také stručně shrnout největší změny, které v prvních téměř deseti letech našeho členství v EU nastaly. Význam zemědělství (dle očekávání uvedených v Koncepci agrární politiky ČR pro léta 2004-13) dále poklesl v zaměstnanosti venkova. Vývoj v budoucích letech lze odhadovat obtížně, jen za období od terénního šetření do současnosti došlo k ukončení dalších výrob, které se velmi pravděpodobně projevilo na dalším snižování zaměstnanosti v konkrétních podnicích, na druhé straně vznikly další specializované firmy (většinou orientované na vinařství). Neočekávaně velké (pravděpodobně také nevratné) změny nastaly u živočišné výroby – její propad je výrazný i při srovnání s celkovým vývojem ČR, který za pozitivní označit nelze. V rámci ČR lze Hodonínsko označit jako region s velmi výrazným omezením živočišné výroby, které zasáhlo obě důležitá odvětví (chov skotu i vepřů) současně. Markantní pokles obou těchto sektorů bylo možné zaznamenat na Břeclavsku, Pardubicku, Opavsku, větší útlum v obou odvětvích nastal v relativním vyjádření už jen v okresech Rakovník a Ústí nad Labem. Významnou příčinou popsaného vývoje byla liberalizace mezinárodního obchodu po r. 2004, která podpořila růst dovozů zemědělských komodit z členských států EU, jednalo se z velké části o zboží, které pařilo k tradiční produkci českých zemědělců a jež vlivem těchto dovozů výrazně poklesla. Při pokusu shrnout klady a zápory Společné zemědělské politiky, tak jak byly vnímány zemědělskou populací v r. 2009 po pětiletých zkušenostech s ní, je nutné uvážit mnoho faktorů. SZP bývá označována jako jedna z nejkontroverznějších politik Evropské unie, je předmětem silné kritiky nejen členských států, zemědělců samotných, ale i širší veřejnosti, která se nad účelností prostředků vynakládaných na podporu zemědělců oprávněně zamýšlí. Převážně kritické postoje zemědělců ze skupiny podniků právnických osob vůči Společné zemědělské politice zachycené v terénních šetřeních v r. 2009 byly utvářeny především na základě nerovnoměrného rozložení přímých plateb mezi starými a novými členskými zeměmi, velmi se na kritických postojích podílela skepse z vývoje zemědělství především v oblasti živočišné výroby. S ním úzce souvisela problematika dovozu potravin a klesající potravinové soběstačnosti ČR, více než v minulém šetření v r. 2002 se v podnicích hovořilo o kvalitě potravin a míře „potravinového vlastenectví“ českých občanů. Některá témata, která byla pociťována jako tíživá i v období před vstupem do EU, zůstala pro zemědělce problematická i nadále – jednalo se především o nízké výkupní ceny zemědělských komodit; naopak jiné v minulosti častěji zmiňované obavy v r. 2009

163 zemědělci výrazně neakcentovali (produkční limity vyplývající z přístupové smlouvy, obavy z koupě půdy cizinci, omezení výsadby vinic). Za určitou pozitivní změnu navzdory dopadům ekonomické krize v r. 2009 však lze považovat stav, kdy se až na výjimky v regionu neobjevovala obava z budoucnosti, resp. úplného zániku zemědělského podniku. Zemědělství ČR se po vstupu do EU díky dotacím stalo ziskové. Za viditelný projev nadějnějších perspektiv z pohledu zemědělců může být považováno budování investičně náročných projektů s delší časovou návratností – bioplynových stanic, do současnosti jich v regionu vzniklo šest. Zlepšenou ekonomickou situaci svých podniků ve srovnání před r. 2004 vnímali i podnikatelé fyzických osob. Častěji ve srovnání s minulým obdobím také dochází ke vzniku rodinných firem jako právnických osob. S ohledem na celkový vývoj v odvětvích náročných na potřebu lidské práce (živočišná výroba, pěstování zeleniny) však navzdory jinak zlepšené finanční situaci některých podniků o jednoznačně kladných sociálních dopadech spojených s členstvím v EU hovořit rozhodně nelze. Jakých dalších proměn dozná agrární sektor po r. 2014 lze odhadovat z výsledků jednání o budoucnosti SZP v období 2014-20. O rozdělení přímých plateb v novém období v jednotlivých členských státech se hovoří o spravedlivějším, ne však spravedlivém. Nejvýznamnější agrární dotací zůstanou přímé platby, které budou nově koncipovány jako vícevrstevné, složené ze základní platby a platby na tzv. ozelenění. Opět je velmi silně zdůrazňována environmentální funkce zemědělství, platby na ozelenění budou podmíněné např. vyčleněním části orné půdy na plochy ekologického zájmu, nastavení podmínek pro přijímání této nové platby také nepřímo stimuluje živočišnou výrobu, jejíž podpora je po zkušenostech z uplynulého období silně zdůrazňována ve Strategii pro růst – koncepci českého zemědělství pro období 2014-20. Mezi pozitiva lze zařadit zachování plateb v LFA, v regionu Hodonínska se počítá s jejich plošným rozšířením. Také většina opatření do současnosti podporovaná v rámci jednotlivých os EAFRD bude -byť v jiném schématu podpor, patrně pokračovat, finanční prostředky na rozvoj venkova však ve srovnání se současným obdobím 2007-13 budou nižší. Zemědělci stojí na prahu nového programového období s desetiletými zkušenostmi, mnohé podniky zvládly využívat nárokových dotací i investičních projektů, při budování náročných investic umí využívat zahraničních zkušeností. V práci neřešenou problematikou, resp. pro další diskuzi otevřenou otázkou zůstává, nakolik finanční prostředky byly a budou účelně vynaložené, nakolik přispívají k rozvoji sektoru či dokonce rozvoji venkova, jakou výhodu má z těchto subvencí občan a spotřebitel, resp. shodují-li se představy zemědělců samotných o tom, co je žádoucí s tím, jak situaci hodnotí celá společnost. Z vlastní zkušenosti a v reakci na otázky objevující se v odborném tisku týkající se definic „rozumného zemědělce“ lze závěrem deklarovat následující: navzdory tomu, že zemědělci jsou skupinou osob s různými postoji, profesními zkušenostmi i životními filozofiemi, jsou to lidé, kteří se nad budoucností regionu, v němž hospodaří, ve velké většině zamýšlí, jeho budoucnost jim převážně není lhostejná. Je na tvůrcích opatření a ekonomech, aby konkrétní finanční podpory byly navrženy „rozumně“, patrně i více regionálně diferencovaně než doposud.

164

Mnozí si uvědomují, že venkovský prostor nelze vnímat především prizmatem základny pro zemědělský sektor, v rámci diskuze nad rozvojem zemědělství uvažujeme velmi často o nezemědělských aktivitách, společnost více než kdy předtím akcentuje environmentální dopady zemědělské ne/činnosti. Závěrečnou otázkou může být, jestli za velkým úpadkem např. živočišné výroby a zaměstnanosti v tomto sektoru, resp. navazujících odvětvích v ČR, za postupnou cestou k „extenzitě bez lidí“ nestojí i nižší zájem veřejnosti o některá témata.

165

SEZNAM LITERATURY

ADELHARDT, A. 1992. Venkov má budoucnost s mnohotvárným „selským“ zemědělstvím. In: GLÜCK, A., MAGEL, H. Venkov má budoucnost. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992, s. 77- 79. AGRESTE – LA STATISTIQUE AGRICOLE. 2013. 12% des exploitations développent une activité paraagricole. Agreste Primeur, Nu. 302, 1 -8 , pp. 2013. ANDERLE, A., SRB, V. 1988. Nová koncepce pojmů město a venkov a její význam pro geografii, Sborník ČSGS, 95, č. 2, 1988, s 103 -115. ANDRLE, A., SRB, V. 1987. Vývoj nejmenších venkovských sídel ČSSR. Územní plánování a urbanismus, 1987, s. 286-296. ANONYMOUS 2006. Mlékárna Kyjov nevyrábí. Kyjovské noviny. [online]. 2006, č. 1 , s. 3. [cit. 2013-10-10]. Dostupné z WWW: . ATKINS, P. J. 1988. Redefining agricultural geography as the geography of food.' , Area., 20 (3 ). pp. 281-283. BALDWIN, R.,WYPLOSZ, CH. 2008. Ekonomie evropské integrace, Grada Publishing, a.s., 2008. BAŃSKI, J. 2003. Selected aspects of present-day changes in Polish rural space. Geographia polonica, 76, 1 , 2003, pp. 73–96. ISSN 0016–7282 BARTÁK, R. 1990. Ekologické zemědělství- alternativa k dosavadním přístupům. In Sborník referátů semináře ČSOP Vliv chemizace zemědělství na stabilitu ekosystémů. Praha: ČSOP, 1990, s. 22-33. BAŘINOVÁ, M. 2010. Rodinná vinařství v Čejkovicích. Diplomová práce. Ústav etnologie FF MU Brno, 2010. 83 s. BATELKOVÁ, K., KOLEJKA, J., POKORNÝ, J. 1996. Horňácko - krajinná syntéza a GIS při hodnocení přírodní krajiny pro plánování regionálního rozvoje. Geografie - Sborník ČGS, 1996, roč. 101, č. 4, s. 296-309. BAUN,M., KOUBA, K., MAREK, D. 2009. Evaluating the Effects of the EU Common Agriculture Policy in a New Member State: The Case of the Czech Republic. Journal of Contemporary European Studies, 2009, vol. 17, no. 2, pp. 271–292. BEČVÁŘOVÁ, V. a kol. 2008. Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu. Brno.: Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008. 62s. BEDNAŘÍKOVÁ A KOL. 2007. Analýzy a návrhy k lepšímu zacílení podpor pro rozvoj venkova. Výstup 1. Praha: VÚZE, 2007. 67 s. BEDNAŘÍKOVÁ, Z., HLAVSA, T., ŠTOLBOVÁ, M. 2007. Využití statistických analýz k vymezení venkovských oblastí. In Méně příznivé oblasti pro zemědělství a venkov.

166

Praha: VÚZE, Jihlava: Krajský úřad Vysočina, 2007. s. 231-244. ISBN 978-80-86671-46- 8. BIČÍK, I. 2005. Proměny geografie zemědělství. Geografie - Sborník ČGS, 2005, roč. 110, č. 2 , s. 91-102. BIČIK, I., GÖTZ, A. 1996. Regionální aspekty transformace českého zemědělství. In Hampl, M. a kol. Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Přirodovědecka fakulta UK, Praha, s. 219–238. BIČÍK, I., JANČÁK, V. 2003. The changes of rural space in Czechia in the period of transformation 1990-2005. In Acta Universitas Carolinae Geographica č.1 , Nakladatelství Karolinum, Praha 2003, s 11-20. BIČÍK, I., JANČÁK, V. 2005. Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha: PřF UK, 2005. 103 s. BIČIK, I., JELEČEK, L. 1995: Metodika hodnoceni změn půdniho fondu Česke republiky v posledních 150 letech. In Půda v ekonomickych souvislostech. Sborník ze semináře VÚZE 2.–6.10. 1995, VUZE, Praha, s. 106–109. BIČIK, I.,JANČAK, V. 2001. České zemědělství po roce 1990. Geografie - Sborník ČGS, 2001, roč. 106, č. 4, s. 209–221. BINEK, J. a kol. 2009. Synergie ve venkovském prostoru – Aktéři a nástroje rozvoje venkova. 1. vyd. Brno: GaREP Publishing, 2009. 72 s. ISBN 978-80-904308-0 -8. BINEK, J. a kol. Venkovský prostor a jeho oživení. Brno: Georgetown, 2007. 145 s. ISBN 80-251-19-5. BLAAS, G. 2013. Health Check a výhledy SZP po r. 2013. Bulletin ÚZEI, Praha, 2009, 19 s. BLAŽEK, P. 2002: Reprezentace zemědělských zájmů v politickém systému České republiky: ekonomické (profesní) zájmové skupiny. Politologická revue, 2002, roč. 1 , č. 6 , s. 22-38. BOHÁČKOVÁ I., HRABÁNKOVÁ M. 2008. Income disparity of Czech agriculture – selected aspects. Agric. Econ. – Czech, 2008, 54, pp. 209-216. BOHÁČKOVÁ, I., HRABÁNKOVÁ, M. 2011. Stárnutí zemědělské populace a generační výměna v členských zemích EU. Acta Universitatis Bohemiae Meridionales, vědeckýčasopis pro ekonomiku, řízení a obchod, 2011, ročník XIV, České Budějovice, s. 45-52. BOWLER, I. AND ILBERY, B. 1987. Redefining agricultural geography. Area 19, p. 327- 332. BROŽOVÁ, I. 2009. Vybrané aspekty multifunkčního zemědělství v souvislosti s rozvojem venkova. Disertační práce. Česká zemědělská univerzita v Praze, 2009. 151 s.

167

BŘEZINOVÁ, K. 2007. Reforma SZP EU a její globální souvislosti. Diplomová práce. ESF MU, Brno, 2007, 71 s. BUCKWELL A., TANGERMANN S., TARDITI S. 1995. Zemědělství zemí střední a východní Evropy a jejich budoucí vstup do Evropské unie. VÚZE Praha, 1995. 183s. BUCHTA S., ŠTULRAJTER Z. 2007. Divergence of some socio-economic indicators between rural and urban areas in Slovakia. Agricultural Economics – Czech, 2007, roč. 53, č. 6, s. 256–262. BUCHTA, S. 1999. Sociálne trendy slovenského vidieka. Zemědělská ekonomika, 1995, roč. 45, č. 3, s 109-112. BUCHTA, S. 2003. Slovak Countryside at the End of the 20th Century. Sociológia - Slovak Sociological Review, 2003, č. 2 , s. 125 -140. BUCHTA, S. 2003. Stav a vývoj sociodemografickej štruktúry pracovných síl v poľnohospodárstve. Ekonomika poľnohospodárstva. Bratislava: VÚEPP, 2003, roč. 2 , č. 1 s. 25-31. BUCHTA, S. 2008. Osud dediny píšu i poľnohospodári. Verejná správa, 2008, roč. 63, č.19, s. 14–15. BUCHTA, S. 2013. Agrárna zamestnanosť a možnosti tvorby nových pracovných miest Ekonomika poľnohospodárstva. 2013, roč. 13, č. 2 , s 51-68. BUCHTA, S., FEDERIČOVÁ, Z. 2008. Hodnotenie dopadov implementácie projektových opatrení SOP Poľnohospodárstvo a rozvoj vidieka a návrh ich zefektívnenia na obdobie 2007-2013 Studie VÚEPP č. 134/2008. BUCHTA, S., FEDERIČOVÁ, Z. 2009. Hodnotenie implementácie a dopadov programových dokumentov v poľnohospodárstve za obdobie 2004-2007. Studie VÚEPP č. 147/2009. BULLER, H, HOGGART, K. 2004. Women in the European Countryside. Perspectives on Rural Policy and Planning. USA: Ashgate Publishing Company, 2004. 160 p. ISBN 0 - 7546-3946-0 Bulletin VÚZE. 2002. Multifunkčnost - důležitý pojem v rámci evropského modelu zemědělství. Praha: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky č. 8, 2002, 18 s. BURDA, T. 2010. Návrhy na snížení nezaměstnanosti v okrese Hodonín. Diplomová práce. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, 2010. 71 s. CAMMARATA, A. 1997. Společná zemědělská politika, zemědělství a životní prostředí. Praha: VÚZE, 1998. 64 s ISBN 80-85898-73-X CETKOVSKÝ, S. 2007 Potenciál rozvoje obnovitelných zdrojů energie v České republice. Analýza širších souvislostí. In V. KLÍMOVÁ (ed.) X. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách Pavlov 2007. Brno: Masarykova univerzita, s. 375 -381. ISBN 978- 80-210-4325-1.

168

CETKOVSKÝ, S., MARTINÁT, S. 2004. Krajina a zemědělství v obcích Sdružení Orlice. In Česko-polské pohraničí po vstupu do Evropské unie. Konference Orlicko-Kladsko, Jablonné nad Orlicí, 2004, s. 56-61. ČANDOVÁ, D. 2011. Využití kukuřice při výrobě bioplynu. Disertační práce. Praha: Fakulta agrobiologie, potravinářských a přírodních zdrojů, Katedra rostlinné výroby ČZU v Praze, 122 s. ČERMÁK, Z. 2009. Územní stabilita obyvatelstva. Mapa 1 : 1 000 000 In Atlas krajiny České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009, 331 s. ISBN 978-80-85116-59-5. ČERVENKOVÁ, A. 2011. Mediální mapa zpravodajů měst a obcí na Hodonínsku. Bakalářská práce. FSS MU Brno, 111s. ČMEJREK, J. 1998. Zemědělství a venkov ve volebních programech českých politických stran. In Sborník prací Z mezinárodní vědecké konference AP VII., díl II., Praha: Česká zemědělská univerzita. ČMEJREK, J. 2001. Zemědělství a venkov v politickém procesu. Praha: Česká zemědělská univerzita. DARMOVZALOVÁ, I. a kol. 2010 Statistické šetření na ekologických farmách České republiky za rok 2009. Výstup tematického úkolu MZe ČR č. 4212/ 2010. Brno: VÚZE, 2010, 43 s. Dostupné z WWW DELÍN, M. 2012. The role of farmers in Local Action Groups: The case of the national network of the Local Action Groups in the Czech Republic, Agricultural Economics - Czech, 2012, Vol. 58, No. 9 , pp 433–442. Directorate-General Agriculture and Rural Development. [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z WWW: < ISBN 978-92-79-23265-7 http://ec.europa.eu/agriculture/50-years- of-cap/files/history/history_book_lr_en.pdf>. DIVILA, E. 1995. Příjmové postavení zemědělských domácností. Výzkumná studie č. 20, Praha, VÚZE, 1995, 52s. DIVILA, E., SOKOL, Z. 1999. Problémy klasifikace zemědělských podniků, Zemědělská ekonomika, 1999 , Roč. 45, č. 10, s 459-466. DLOUHÝ, J. 1999. Ekologické zemědělství v Evropě a ve světě. Evropský integrační proces a zájmy České republiky. In Sborník referátů – 10 let ekologického zemědělství v ČR. Praha: ČZU v Praze, 1999, s 5 -7. DOČKAL, V. a kol. 2006 Česká politika v Evropské unii. Evropský integrační proces a zájmy České republiky. Mezinárodní politologický ústav MU, Brno, 2006, 218 s. ISBN 80-210-4076-9.

169

DOUCHA, T 2005. Zemědělství a česká krajina – šance a rizika po vstupu do EU. In Zemědělství a venkov- klíč k budoucnosti české krajiny. Sborník příspěvků z konference, Praha. Lomnice nad Popelkou: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2005, s. 7 -12. ISBN 80-86512-2. DOUCHA, T. a kol. 1993. Teoretické základy trvale udržitelného rozvoje českého zemědělství (výzkumná studie). Praha: VÚZE. DOUCHA, T., FOLTÝN, I. 2008 Czech agriculture after the accession to the European Union – impacts on the development of its multifunctionality. Agricultural Economics – Czech, Vol. 54 , No.4 , pp. 150–157. DOUCHA, T., SOKOL, Z. Pokus o etapizaci vývoje zemědělství a zemědělské politiky v ČR v letech 1989–1998. In: Zemědělská ekonomika, 1999. s. 529–536. DRGOŇA, V., DUBCOVÁ, A., KRAMÁREKOVÁ, H. 1998a. Poľnohospodárska krajina Slovenska: problémy jej regionálneho rozvoja. In Geographical Studies 5. Nitra : FPV UKF, 1998, s. 35-54. DRGOŇA, V., DUBCOVÁ, A., KRAMÁREKOVÁ, H. 1998b. Slovakia: Privatization in rural Eastern Europe: the process of restitution and restructuring (edd. Turnock, D.) Edward Elgar Publishing, UK, 1998, s. 251-273. ISBN 1 -85898-203-0 DRLÍK, J. 2007. Zemědělci a venkovská společnost - spolupráce nebo soupeření? In Sborník z konference Méně příznivé oblasti pro zemědělství a venkov. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2007 s. ISBN 978-80-86671-46-8. DURAND, G. & HUYLENBROECK, G. van. 2003. Multifunctionality and rural development: A general framework. In HUYLENBROECK, G. VAN & DURAND, G. (eds.): Multifunctional Agriculture: A New Paradigm for European Agriculture and Rural Development. Ashgate, Aldershot, UK, 2003, pp. 1 -16 DUSPIVA, M. 2012a. Společná zemědělská politika očima českých zemědělců. Diplomová práce. FSS MU Brno, 86 s. DUSPIVA, M. 2012b. Vlivy evropeizace v oblasti environmentální dimenze společné zemědělské politiky Evropské unie - případ České republiky. Diplomová práce. FSS Brno, 100 s. DVOŘÁKOVÁ, L. 2012 Sociálně – prostorové aspekty pěstování zemědělských plodin pro energetické účely (na příkladu jihomoravského kraje). Bakalářská práce. UP Olomouc. 2012. 63 s. ELZAKKER, B. VAN 1994. České zemědělství na křižovatce. Praha: Agrospoj, 1994, 85 s. FAJMON, H. Čeští zemědělci a Společná zemědělská politika EU. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2005. 128 s. FÁZIKOVÁ, M. 1999. Prístupy k chápaniu a definícii pojmu vidiek. In Zborník z medzinárodných vedeckých dní. Nitra: Fakulta ekonomiky a manažmentu SPU, 1999, s 9 -16. ISBN 80-7137-661-2

170

FEDYSZAK-RADZIEJOWSKA, B. 2011. Společná zemědělská politika EU: co a jak měnit po roce 2013? Revue Politika 2011 [online] vydáno 19.12.2011. [cit. 2013-11-01]. Dostupné z WWW: . FIŠER, P. 2008 Místní akční skupiny (MAS) v České republice – příklad Jihomoravského kraje. Urbanismus a územní rozvoj, 2008, roč. 9 , č. 3 , s. 23 -25. FIŠERA, Ota. 2004. Vliv vstupu do Evropské unie na české zemědělství. In Sborník příspěvků z konference studentů doktorského studia. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2004. ISBN 80-7302-088-2. GOMIERO, T., PAOLETTI, M. G., PIMENTEL, D. 2008. Energy and environmental issues in organic and conventional agriculture, Critical reviews in plant science 2008, Vol. 27, No. 4 , pp. 239 – 254. GÖTZ, A. 1994. Regional Differences in Transformation of Czech Agriculture after 1989. Sborník České geografické společnosti, 99, 2 /1994, s. 93 – 100. HALÁS, M. 2002. Theoretical preconditions od cross-border relationships in the Slovak- Czech borderland. In: State border reflection by border region population of V4 states. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa; International Visegrad Fund, 58–63. ISBN 80- 8050-536-5. HALÁS, M., ŘEHÁK, S. 2008. Contribution to the “anatomy” of the common frontier area of the Czech Republic and the Slovak Republic. Geografický časopis, 60, 2008, 1 , 5 figs., 5 tabs., 51 refs. HANCVENCL P., ŠUCHMAN J. 1999. Příprava České republiky na vstup do Evropské unie v oblasti zemědělství a využití rakouských zkušeností. Praha: Institut výchovy a vzdělaní ČR, 1999, 15 s. HARING et al. 2001. Benefits of organic farming. European Conference – Organic Food and Farming, 10.-11. May 2001, Copenhagen, Denmark. [online]. [cit. 2013-12-02.] Dostupný z WWW: . HAUSER, D. 2006 Vztah bzeneckých vinařů k bzenecké krajině a ekologickému zemědělství. Diplomová práce. FSS MU Brno. 83 s HAUSER, D., KLVAČ, P., ULČÁK, Z. 2007. Environmentální souvislosti vinohradnictví očima bzeneckých vinařů. In DRESLEROVÁ, J. a GROHMANOVÁ, L. Venkovská krajina 2007. Sborník z 5. ročníku mezinárodní mezioborové konference, konané 18. - 20. května 2007 v Hostětíně, Bíle Karpaty. Kostelec nad Černými lesy: Česká společnost pro krajinnou ekologii, regionální organizace CZ-IALE, Lesnická práce, s.r.o., 2007. s. 34-37 ISBN 80-86386-88-0. HAVEL, P. 2008 Kdo může vydělat na finanční krizi? Zemědělci aktuálne.cz [online]. 2008-11-17 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z WWW: < http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/ domaci-ekonomika/ clanek.phtml?id=6221811>.

171

HAVLÍČEK, M. 2013 Význam starých map pro studium změn krajiny v okrese Hodonín. Disertační práce. Geografický ústav PřF MU, Brno. 282 s. HAVLÍČEK, M. a kol. 2012. Long-term land use development and changes in streams of the Kyjovka, Svratka and Velička river basins (Czech Republic). – Morav. Geograph. Reports, 2012, Vol., No.1 , p 28–42. HAVLÍČEK, M., CHRUDINA, Z., SVOBODA, J. 2012. Vývoj využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín. Acta Pruhoniciana, 2012, 100, pp 73–86. HAVLÍČKOVÁ, K. a kol. 2008. Rostlinná biomasa jako zdroj energie. Průhonice: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, 82 s. ISBN 978-80- 85116-65-6 HERMUTH, J. a kol. 2012. Čirok obecný. Možnosti využití v podmínkách ČR. Praha: VÚRV, 2012, 52 s. HLAVSA, T, NOHEL, F., KUČERA, J. a kol. 2007. Analýzy a návrhy k lepšímu zacílení podpor pro rozvoj venkova. Výstup 2 : Analýza působení opatření HRDP na rozvoj různých typů venkovských oblastí a návrhy na lepší zacílení podpor rozvoje venkova. Tématický úkol č. 7 , Praha: VÚZE, 2007, 47 s. HLUCHÝ, M. 2008. Rizika konvenčního vinohradnictví pro biodiverzitu krajiny. In ŠARAPATKA, B., NIGGLI, U.: Zemědělství a krajina. Cesty k vzájemnému souladu. UP Olomouc, 2008. HLUCHÝ, M. 2012a. Ekologické vinohradnictví v ČR – situace a trendy. Veronica, 2012, č.6 , s.8 -11. HLUCHÝ, M. 2012b. Analýza možností dotací Integrované produkce révy vinné po zavedení integrované ochrany rostlin jako standardního systému ochrany rostlin v zemědělství České republiky. Ekovín o.s., 2012, 95 s. HLUCHÝ, M. 2013. Z outsidera lídři evropského ekologického vinařství. Veronica, 2013, č. 1 , s. 1 -4. HONSOVÁ, H. 2013. Pěstování kukuřice na výrobu bioplynu. Biom.cz [online]. 2013-09- 16 [cit. 2013-11-13]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. HORÁKOVÁ, M. 2002. Ekologické zemědělství v Česku. Geografické rozhledy, 2002, roč.12 , č.4 , s 96-97. HORSKÁ, H., SPĚŠNÁ, D. 1994. Sociální souvislosti procesu transformace zemědělství. Praha: VÚZE, 1994, 26 s. HORSKÁ, H., SPĚŠNÁ, D. 1996. Signály změn sociálního postavení zemědělců. Praha: VÚZE, 1996, 38s. HORSKÁ, H., SPĚŠNÁ, D. 2000. Sociálně ekonomické postaveni venkovských žen. (Výzkumná studie, č. 58), Praha: VÚZE, 2000, 79 s.

172

HRABALOVÁ, A., DITTRICHOVÁ, M., KOUTNÁ, K. 2012. Statistická šetření ekologického zemědělství – základní statistické údaje (2011). TÚ 4212/2012, ÚZEI Brno 2012, 54 s. HRABÁNKOVÁ M. 1999. Strukturální fondy. Praha: Institut výchovy a vzděláni MZe ČR, 1999, 52 s. HRABÁNKOVÁ M. 2009. Horizontální plán rozvoje venkova. In Systém podporování projektů v rámci Operačního programu zemědělství a „Horizontálního plánu rozvoje venkova“. 1.vyd. Praha: IREAS, Institut pro strukturální politiku, o.p.s., 2004, s. 27-32. HRALA, P. 2009. Biomasa – šance pro zemědělství a krajinu? Diplomová práce, FSS Brno, 86 s. HRON, F. 1991. Současné ekologické otázky československého zemědělství. In Ekos 91- Mezinárodní sympozium o ekologii a životním prostředí v zemědělství konané 11.3.-13.3. 1991 v Praze. Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství v Praze, 1991, s. 311- 324. HUBÁČKOVÁ, V. 2007. Slovácko: vymezení hranic regionu. In Sborník z XXI. sjezdu ČGS. (CD ROM). České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2007. HUBÁČKOVÁ, V., KREJČÍ, T. 2007. Regionální vliv Slovácka pohledem Reillyho modelu. In X. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. 1. vyd. Brno: Ekonomicko- správní fakulta MU, 2007. s. 220-227, ISBN 978-80-210-4325-1. HUBL, R., BRYNDA, R., ŠTĚPÁNKOVÁ, I. 2005. Dopady strukturálních fondů EU na restrukturalizaci zemědělství a venkova v regionu NUTS II Jihovýchod. In Geografické aspekty středoevropského prostoru. 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta MU Brno, 2005. s. 144-154. ISBN 80-210-3759-8. HUDEČKOVÁ H. 1995. Privatizace v zemědělství a obnova venkova. Sociologický časopis 1995, roč. 31, č , 4, s. 449–462. HUDEČKOVÁ H. 2001. Makrosvět a mikrosvět zemědělství v sociální změně 90. let. [PhD Thesis], PEF ČZU, Praha. HUDEČKOVÁ H., LOŠŤÁK M. 1993. Chodov: monografická studie české vesnice. VŠZ, Praha. HUDEČKOVÁ H., LOŠŤÁK M. 2003 Social capital in the change of the Czech agriculture. Agricultural Economics – Czech, 2003, Vol. 49, No. 7 , pp. 301–309. HUDEČKOVÁ H., LOŠŤÁK, M. 2004. SAPARD Experience and Challenges to the future. Agricultural Economics – Czech, 2004, No. 4 , pp 152-161. HUDEČKOVÁ, H. 1995. Reprezentace zemědělství v sociální změně českého venkova. Zemědělská ekonomika 1995, 45, č. 4.

173

HUDEČKOVÁ, H., LOŠŤÁK, M. 2002. O rurální sociologii ve výuce a výzkumu na České zemědělské univerzitě v Praze. Sociologický časopis, 2002, Vol. 38, No. 1 -2 , pp 89-99. HUDEČKOVÁ, H., M. LOŠŤÁK 1993. Rozdíly v transformaci zemědělských družstev. In Agrární perspektivy II. Praha: PEF VŠZ. HURBÁNEK, P. 2004A. Priestorový verzus nepriestorový aspekt sídelného systému: teoreticko-metodologické poznámky k vymedzeniu vidieka, In Geografické informácie 8. Stredoeurópsky priestor. Nitra: UKF, 2004. s. 217-223. ISBN 80-8050-784-8. HURBÁNEK, P. 2004b. Zmeny úlohy priestorového aspektu v interpretáciách pojmov periférnosť (marginalita) a vidiek. In Geografie a proměny poznání geografické reality. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004. s. 102-110. ISBN 80-7042-788-4. HURBÁNEK, P. 2008. Recent developments in definitions of rurality/urbanity: Focus on spatial aspect and land cover composition and configuration. In: Komornicki, T., Czapiewski, K.L. (eds.): Europa XXI, 17, Contemporary dilemmas of spatial development in Europe. Polish Academy of Sciences, Stanislaw Lesczzynski Institute of Geography and Spatial Organization Warsawa, pp 9 -27. HURT, R. a kol. 1970. Kyjovsko. Brno: Musejní spolek, 1970, 537. Čís. Zn. 59-148-69 CHLÁDKOVÁ, H., POŠVÁR, Z., ŽUFAN, P. 2004. Consumer habits in the Czech wine market. Agricultural Economics., 2004, Vol.50, No 9 , pp 323-330. CHLOUPKOVÁ J., BJØRNSKOV CH. 2002. Could social capital help Czech agriculture? Agricultural Economics – Czech, 2002, Vol. 48 , No.6 , pp 245–249. CHMELAŘ, Marek; TOUŠEK, Václav. 1997. Analýza trhu práce na území okresu Hodonín. [s.l.] : [s.n.], 1997. s. CHOVANCOVÁ, J., MLÁDEK, J. 1996. Regionálne aspekty procesov starnutia obyvateľstva. In Regionálne a demografické aspekty v štatistike. Zborník materiálov zo seminára v Košiciach. 1996, Košice: Slovenská štatistická a demografickýá spoločnosť., s 52 -55. CHROMÝ, P., JANČÁK, V., MARADA, M., HAVLÍČEK, T. 2011. Venkov – žitý prostor: regionální diferenciace percepce venkova představiteli venkovských obcí v Česku. Geografie, 116, č. 1, s. 23–45. ILBERY, B. W. 1993. Agricultural change in Great Britain. Repr. Oxford: Oxford University Press, 1993, 48 p. ISBN 0199133654. J. KRAUS a kol. 1997. Předpokládané dopady vstupu ČR do EU na české zemědělství. Informační studie VÚZE. Praha: VÚZE. 1997, 102 s. JANČÁK, V. 2003. Geografie zemědělství a rurální geografie: základní pojmy a metodické přístupy jejich výzkumu v období tranformace Česka. In Geografie na cestách poznání:

174 sborník příspěvků k šedesátinám Ivana Bičíka. Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje PřF UK Praha, 2003, 197s. ISBN 80-86561-10-0 (brož.) JANČÁK, V., GÖTZ, A. 1997. Územní diferenciace českého zemědělství a její vývoj. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta univerzity Karlovy, 1997, 81. JANČÁŘ, J. 1984. Vznik a rozvoj socialistické zemědělské velkovýroby v okrese Hodonín. Osveta Hodonín, 204 s. JANČÁŘ, J., HÁJEK, M., KOLIBA, J. 1989. Socialistická zemědělská velkovýroba v okrese Hodonín. Osvěta. Hodonín, 1989, 153 s. JAROŠ, V., TOUŠEK, V. 1997. Transformace průmyslové výroby v okrese Hodonín. [s.l.] : [s.n.], 1997. JELÍNKOVÁ, P. 2011. Strategické partnerství jako forma zvyšování konkurenceschopnosti. Diplomová práce. ESF Brno. 2011, 120 s. JETMAR, M. 2007. Podpora rozvoje českého venkova z evropských prostředků v programovém období 2007-2013. In X. MEZINARODNI KOLOKVIUM O REGIONALNICH VĚDACH. Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Pavlově 20. - 22. června 2007. Pavlov, 2007, s. 144-155. Jihočeská univerzita, 2007. 92 s. ISBN: 978-80-7394-009-6. KABRDA, J., JANČÁK, V. 2006. České zemědělství a krajina po vstupu ČR do EU – institucionální rámce. In KRAFT, S., MIČKOVÁ, K. (eds.) Česká geografie v evropském prostoru. XXI. Sjezd České geografické společnosti 2006. České Budějovice: Jihočeská univerzita.s. 104-111. KAMENÍČKOVÁ, V. 2009. Vývoj počtu podnikatelských subjektů v r. 2009 - vzniky a zániky firem v r. 2009. Deník veřejné správy. [online]. 2010-09-08. [cit. 2013-09-15]. Dostupné z WWW: < http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6446171>. KIS JMK. 2006. Jihomoravský zpravodaj pro zemědělství a venkov. Brno: Krajské informační středisko Jihomoravského kraje - Regionální komora Jihomoravského kraje, 2006, č. 4. 6 s. KJELDSEN, CH. A KOL. 2006. Methodological issues of modelling farm and land-scape scale indicators for sustainable landsystems In: DALGAARD T., P. K. BØCHER. Geografisk Tidsskrift, Danish Journal of Geography 2006, Vol. 106, No. 2 , pp. 35-43. KLAPKA, P., KLAPKOVÁ, E., MARTINÁT, S. 2005. Ekologické zemědělství v Krkonoších: vlivy na krajinu a regionální rozvoj. Opera Corcontica 2005, 42, s. 127 - 137. KLEFFMANN GROUP: Souvislosti mezi zpracováním půdy a využitím sklizně – vybrané výsledky panelové studie kukuřice setá 2009 – 2011 v ČR. 4 s. [online]. c2011[cit. 2013- 11-20]. Dostupné z WWW:

175 kleffmann/cs/media-center/publications/ Vybranx_vxsledky_panelovxch_studix_kukuxice_setx_2009-2011_v _xR.pdf>. KLEFFMANN GROUP: Studie Trendmonitor aneb současnost a budoucnost zemědělství z pohledu evropských farmářů. [online]. 2011, aktualizováno dne: 17.8.2011. [cit. 2013-11- 20]. Dostupný z WWW: KLÍR, J. 2005. Zkušenosti se zavedením nitrátové směrnice v ČR - hlavní chyby. In Sborník Hluk.Praha- Ruzyně: VÚRV, 2005, s. 312 – 318. KLVAČ, P. 2002. Tradiční „bio“zemědělství? Veronica, 2002, č. 6 , s.12-15. KONEČNÝ, M. 2004. Ekologické dopady Společné zemědělské politiky a vstupu do EU v českém zemědělství. Brno: Hnutí Duha. 87 s. ISBN: 80-86834-07-7 (brož.) KONEČNÝ, O. 2008. Dopady strukturální politiky EU na možnosti rozvoje zemědělství v okrese Vsetín. Diplomová práce, PřF MU Brno, 101 s. KONEČNÝ, O. 2009. The results of the “Survey of Employment“ in the South Moravian Region in 2009. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2011, LIX, No. 4 , pp. 129–136. KOPEČEK, F. 1994. Alternativní zemědělství a transformace. Veronica, 1994, č.1 , s 41- 43. KORÁB, P. 2012. European wine policy and perceptions of Moravian winemakers: a pilot study in the Czech Republic. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2012, LX, No. 4 , pp. 207–214. KOTEVSKA, A. 2012. Attitudes of Macedonian farmers towards EU accession. [online]. Paper prepared for presentation at the 132nd Seminar of the EAAE. Skopje 2012. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z WWW: . KOTÍK, V. 2007. Z historie vinohradnictví na Ždánicku. Mimořádná příloha Ždánického zpravodaje 2007, č. 4 , s. 1 -9. KOVACS, K. 2003. The agricultural restructuring in Hungary 1990–2001. Geographia polonica, 76, 1 , 2003, pp. 55–72. ISSN 0016–7282 KRÁLOVÁ, T. 2010. Řepka oslnivě zlátne. Biom.cz [online]. 2010-11-08 [cit. 2013-03- 02]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. KROUPOVÁ, Z. 2010. Produkční schopnost a ekonomická efektivnost ekologického zemědělství České republiky. Disertační práce. PEF ČZU v Praze, 236 s. KROUPOVÁ, Z., MALÝ, M. 2010. Analýza nástrojů zemědělské dotační politiky – aplikace produkčních funkcí. Politická ekonomie, 2010, č. 6 , s 774 -793. KUBEŠ, J. 2000. Literatura o geodemografických aspektech vývoje venkovského obyvatelstva a osídlení v českých zemích a na Slovensku. In Problémy stabilizace

176 venkovského osídlení ČR. České Budějovice : Jihočeská univerzita, Katedra geografie, 2000, 164 s. KUČERA, A. 2013. Družstevní sklepy v Hodoníně vyráběly miliony litrů vína. Hodonínský deník [online] vydáno 31.3.2013. cit: [cit. 2013-11-20]. Dostupné z WWW: . KUČEROVÁ, R. 2005. Factors of wine demand in the Czech Republic and in the neighbouring wine countries. Agricultural Economics – Czech., 2005. Vol. 51, No. 8 , pp 403-410. ISSN 0139-570X KUDOVÁ, D. 2006. Charakteristika vnitřního prostředí vinařského podniku templářské sklepy Čejkovice. In Mezinárodné vedecké dni 2006 "Konkurencieschopnosť v EU - výzva pre krajiny V4". Nitra: Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre, 2006, s. 857-864. ISBN 80-8069-704-3. KUDRNOVSKÁ, O., KOUSAL, J. 1971. Výšková členitost reliéfu. Mapa 1 : 500 000. Brno: GÚ ČSAV. KUCHYŇKOVÁ P. 2006. Reforma společné zemědělské politiky: cíle české politiky. In DOČKAL, V et al. (eds.): Česká politika v Evropské unii, Brno, Masarykova univerzita, 2006. LAPKA, M., GOTTLIEB. M. 2000. Rolník a krajina. Kapitoly ze života soukromých rolníků. 1. vyd. Praha: Slon, 2000. 166 s. ISBN 80-85850-83-4. LEŠTINA, J. 2011. Některé aspekty pěstování plodin pro výrobu bioplynu. Biom.cz [online]. 2011-04-27 [cit. 2013-11-14]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. LIBROVÁ, H. 2003 Vlažní a váhaví (Kapitoly o ekologickém luxusu). 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003. 320 s. ISBN 80-7239-149-6. Liebetrau, J. 2009. Biogas production and utilization: Lessons about a sustainable waste management option and supply of a flexible energy carrier. Deutsches Biomasseforschungszetrum, Genera 2009. [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné z WWW: . LITTLE, J., AUSTIN, P. 1996. Women and the rural idyll. Journal of Rural Studies, 1996, Vol. 12, pp. 101-111. LITTLE, J., PANELLI, R. 2003. Gender Research in Rural Geography. Gender, Place and Culture, 2003, Vol. 10, No. 3 , pp. 281 – 289. LOKOČ, R. 2009. Zemědělci jako správci krajiny? Disertační práce. Katedra environmentálních studií FSS Brno, 2009. 170 s.

177

LOKOČ, R., HRALA, P. 2008. Analýza postojů zemědělců k energetickým plodinám. In Udržitelná energie a krajina. 1. vyd. Brno: Veronica, 2008. s. 26-32. ISBN 978-80- 904109-0 -9. LOKOČ, R., ULČÁK, Z. 2008. Impact of contemporary agricultural policy on rural spaces. In Venkov je náš svět - Countryside- Our World. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2008. s. 14-14. ISBN 978-80-213-1772-7. LOKOČ, R., ULČÁK, Z. 2009. Percepce krajinných prvků zemědělci - důležitý předpoklad péče o krajinný ráz. In Člověk, krajina, krajinný ráz. Brno: Masarykova univerzita, 2009. s. 61 – 72. ISBN 978-80-210-5090-7. MAJEROVÁ, V. 1989. Pracovní podmínky žen v socialistickém zemědělství. Zemědělská ekonomika, 1989, roč. 35, č.7. MAJEROVÁ, V. 2004. Český venkov 2004: život mladých a starých lidí. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2005. 173 s. ISBN 80-213-1281-5. MALÁ, Z., ČERVENÁ, G., ANTOUŠKOVÁ, M. 2011 Analysis of the impacts of Common Agricultural Policy on plant production in the Czech Republic. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2011, LIX, No. 7 , pp. 237–244. MALENOVÁ, P., et al. 2009. Bioklimatologické podmínky oblasti Hodonínska. In Sborník ze semináře Trávníky 2009 v Hodoníně pořádaného ve spolupráci se Zahradnickou fakultou MZLU v Brně, ČHMÚ, VÚT v Brně, Výzkumným ústavem pícninářským, Agrostis Trávníky, s.r.o., a OSEVA vývoj a výzkum s.r.o. Hrdějovice: Agentura BONUS, 2009. s. 35-41. MAREŠOVÁ, L. 2008. Zemědělství a venkov ČR po vstupu do EU na příkladu okresu Šumperk. Diplomová práce. Geografický ústav PřF MU Brno 2008. MARQUER, P. 2010. Pig farming in the EU, a changing sector. Eurostat. Statistics in Focus 2010, No. 8 , pp 1 -12. MARVANOVÁ, E. 2010. Role žen v ekologickém zemědělství. Bakalářská práce. FSS, Brno, 2010, 77 s. MAŘÍKOVÁ P. 2006. Kde je venkov? (vymezení hranic venkova v podmínkách ČR), In Sborník z konference Venkov je náš svět, Český Krumlov 2006. MAŘÍKOVÁ P. 2007. Countryside in the Czech Republic – determination, criteria, borders Agric. Econ. – Czech, 2007, Vol. 53, pp. 247-255. MAŘÍKOVÁ, P. 2001a. Jaká je současná česká venkovská žena, In Zborník vedeckých prác z Medzinárodných vedeckých dní 2001, SPU Nitra, Slovensko 2001. MAŘÍKOVÁ, P. 2001b. Sociální instituce venkovské ženy, In Český venkov 2001 – Instituce, PEF ČZU, Praha 2001. MAŘÍKOVÁ, P. 2001c: Vývoj v zaměstnání venkovských žen, In Sborník příspěvků Regionální a sociální rozvoj venkovských oblastí. Praha PEF: ČZU, 2001.

178

MAŘÍKOVÁ, P., PAVLÍKOVÁ, G. 2005. Socio-economic status of Rural Women in the Czech republic, příspěvek na XXI. mezinárodním kongresu ESRS – 22. – 26. 8. 2005, Keszthely (Maďarsko) MAŠTÁLKA, J., ČUBA, F., HURTA, J. 2010. Zemědělství v globalizovaném světě. [online]. 2010. Brusel – Slušovice. 78 s. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: . MATOUŠEK, R., VOGT, D., ŽENKA, J. 2011. Výzvy české geografie: Od „Černé knihy“ ke světlým zítřkům. Informace ČGS, 30, č. 2 , s. 8 –17. MATOUŠKOVÁ, K. 2004. In ŠTENCLOVÁ, Š. Obnova venkovského prostoru, ČZÚ. Fakulta lesnická a environmentální, 2004. MATOUŠKOVÁ, K. 2006. LEADER v České republice. In Rozvoj venkova. Tematická příloha AGROBase, informačních novin Agrární komory ČR, 22. 6.2006, s. 17. MECHÍROVÁ, S., ZOBORSKÁ, A. 1998 Vývoj zamestanosti a miezd trvalých pracovníků v poľnohospodárstve Slovenska. In: Zborník príspevkov z medzinárodného odborného seminára „Štatistika sociálno- demografickej situácie vidieka“. Nitra: SPU, 1998, s55-61. ISBN 80-7137-365-5 MIČKOVÁ, P. 2009. Ekofarmy s chovem hospodářských zvířat v CHKO Bílé Karpaty k 30.6.2008. Příloha k diplomové práci Ekoturismus jako udržitelná aktivita v CHKO Bílé Karpaty. UP Olomouc, 2009. [online]: [cit. 2013-09-20]. Dostupné z WWW: :< http://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2009/2009_Mickova_P7.pdf>. MIČKOVÁ, P. 2009. Ekoturismus jako udržitelná aktivita v CHKO Bílé Karpaty. Diplomová práce. Katedra geografie Univerzity Palackého v Olomouci. 105s. MICHLOVSKÝ, M. 2011. O kvalitě vína. Vinařský obzor 2011, č. 4 , s 33 – 35. MINAŘIK, B. et al. 2010. Průzkum zaměstnanosti v Jihomoravském kraji k 31. 12. 2009. Brno: FRRMS MENDELU, 102 s. MINTÁLOVÁ, T. 2005a Poľnohospodárstvo v procese transformačných zmien vo vybraných obciach Prešovského kraja, Acta Facultatis Studioru Humanitatis et Naturae Universitati Prešoviensis, Folia Geographica 8 , 2005, roč. XLIII., Prešov, s. 143-147. MINTÁLOVÁ, T., FERTAĽOVÁ, J. 2005b. Transformácia poľnohospodárstva v Prešovskom kraji, Acta Facultatis Studioru Humanitatis et Naturae Universitati Prešoviensis, Folia Geographica 8 , 2005, roč. XLIII., Prešov, s. 148-170 MLÁDEK, J. A KOL. 1998. Regionálna demografia. Katedra Humánnej geografie a demogeografie PF UK, Bratislava. MORAVČÍKOVÁ D., HANOVÁ M., KLIMENTOVÁ K. 2007. Rural households in the stratification system of the Slovak society. Agric. Econ. – Czech, 2007, Vol. 53, pp 359- 369.

179

MORRIS, C., EVANS N. 2004. Agricultural Turns, Geographical Turns: Retrospect and Prospect. Journal of Rural Studies. 20, 2004, pp. 95–111. MUŽIKOVÁ, B., VLČEK, V., STŘEDA, T. 2011. Tendencies of climatic extremes occurrence in different Moravian regions and landscape types. Acta univ. agric. et silvic. Mendel. Brun., 2011, LIX, No. 5 , pp. 169–178. NAVRÁTIL, M. 2010. Změny v zemědělství v regionu soudržnosti NUTS II Jihovýchod v letech 2000-2010. Regionálně geografická analýza. Diplomová práce. UP Olomouc, 2010, 95 s. NEKUDA, V. 1999. Veselsko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999, 590 s. ISBN 80-85048-94-9. NÉMETHOVÁ, J. 2000. Poľnohospodárska výroba okresu Nitra. Rigorózna práca. Bratislava: Prf Univerzity Komenského, 2000, 104 s. NÉMETHOVÁ, J. 2007. Agropotravinásrke štruktúry okresu Nitra. Disertačná práca. Bratislava: Prf Univerzity Komenského, 2000. NEUMANN, P. 2004. Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace. 1.vyd. Praha: Oeconomica, 2004, 66s. ISBN 80-245-0814-1. NEUMANN, P., LUKAŠ, Z. 2000. Společná zemědělská politika EU - Regionálni a strukturální politika EU. 1. vyd. Praha: Vysoka škola ekonomická v Praze, 2000, 139 s. ISBN 8024500647. NIEDOBOVÁ, P. 2010. Obnovitelné zdroje energie a jejich využívání v České republice. Bakalářská práce. UP Olomouc, 2010, 59 s. NOVOTNÁ, M. 2000. Hodnocení zemědělského využívání krajiny v pohraničním regionu Pošumaví. Geografie – Sborník ČGS, 2000, 105, č. 1. ČGS, Praha, s. 34-40. NOVOTNÁ, M. 2008. Zemědělství a využívání krajiny. In Plzeňsko. Praha: Baset, 2008, s. 745-749. OCHODEK T., KOLONIČNÝ J., BRANC M. 2007. Ekonomika při energetickém využívání biomasy, VŠB-TU Ostrava, Výzkumné energetické centrum, 2007, 114 s., ISBN 978-80-248-1751-4. PAJER, J. et al. 2005. Historie a současnost podnikání na Hodonínsku, Kyjovsku a Veselsku. 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, 2005, 183 s. ISBN 80-86699-28-5. PAPEŽ, J. 2003. Co přinese českému zemědělství vstup do EU. In JIŘÍ PAPEŽ [et al.] : České a evropské zemědělství očima pravice. Praha: CEVRO - Liberálně-konzervativní akademie, 2003, 55 s. PAVKOVÁ, M. 2011. Specifický život vinařského mikroregionu Čejkovice. Bakalářská práce. Pedagogická fakulta MU Brno, 2011, 61s.

180

PAVLIČKOVÁ, K. 2002. Priestorove rozmistenie ekologického poľnohospodárstva v Slovenskej republike. In Geografické informácie 7. Nitra: FPV UKF, 2002, s. 195-202. ISBN 80-8050-542-X. PAVLIČKOVÁ, K., SPIŠIAK, P., KUSENDOVÁ, D. 2004. Ecological stability of agri- structures in submountain region In Ekológia (Bratislava), 2004, Vol. 23, Suppl. 1 , s. 264- 273. PELÍŠEK, J., SEKANINOVÁ, D. 1975a. Granulometrické asociace ČSR 1 :500 000. GÚ ČSAV Brno. PELÍŠEK, J., SEKANINOVÁ, D. 1975b. Pedogenetické asociace ČSR 1 :500 000. GÚ ČSAV Brno. PĚLUCHA, M. 2009. Politika rozvoje venkova v rámci SZP EU: kritická analýza z hlediska územní soudržnosti na úrovni ČR. Disertační práce. Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, 2009, 170 s. PĚLUCHA, M. et al. 2012. Venkov na prahu 21. století: venkov a jeho rozvoj na přelomu milénia, územní dopady znalostní ekonomiky na venkov, souvislosti vztahů měst a venkova v globalizované ekonomice. Praha: Alfa Nakladatelství, 2012, 319 s. PĚLUCHA, M. et. al. 2006. Rozvoj venkova v programovacím období 2007 - 2013 v kontextu reforem SZP EU. Praha: IREAS, 2006, ISBN 80-86684-42-3. PĚLUCHA, M., VIKTOROVÁ, D., BEDNAŘÍKOVÁ, Z. 2009. Možnosti nastavení efektivní politiky pro rozvoj venkova v Evropské unii. Acta Oeconomica Pragensia 2009, Vol 5 , 53-69 s. PERLÍN, R. 1998a. Jeden a nebo více odlišných venkovů? In BAŠE,M. (ed.): Stavba pro venkov. Nadace ABF, atelier Vega, Praha. PERLIN, R. 1998b. Typologie českého venkova. Zemědělská ekonomika, 44, č. 8 , s. 349– 358. PETŘÍKOVÁ, V. 2006. Energetické plodiny. Praha: Profi Press, 2006, 127 s. PETŘÍKOVÁ, V. 2008. Uplatnění krmného - energetického šťovíku. Biom.cz [online]. 2007-11-12 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. PICKOVÁ, A., ŠPIČKA, J. 2008. Hospodaření zemědělských podniků v produkčně znevýhodněných oblastech Beskyd a Bílých Karpat (výzkumná studie). Praha: ÚZEI, 2008. PODOLÁK, P. 1999. Populačný vývoj vidieckych sídel Slovenska. Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis. Prírodovedné vedy. Folia Geographica 3 , 1999, s. 60-67. POKORNÝ, Z. 1998. Bionafta ekologické alternativní palivo do vznětových motorů. Praha: Institut výchovy a vzdělávání MZe ČR, 1998, 43 s.

181

POSPĚCH P., DELÍN M., SPĚŠNÁ D. 2009. Quality of life in Czech rural areas. Agric. Econ. – Czech, 2009, Vol. 55., pp. 284-295. PRAŽAN, J. et al. 1993. Podklady ke koncepci trvale udržitelného rozvoje českého zemědělství a systému státních opatření na podporu její realizace (výzkumná studie). Praha: VÚZE.1993. PRAŽAN, J. et al. 1994. Vybrané otázky trvalé udržitelnosti zemědělství. Výzkumná studie č. 16. 1. vyd. Praha: VÚZE, 1994. 48 s. ISBN 80-85898-00-4. PRAŽAN, J., KŘÍŽ, Z. 1997. Vliv zemědělství na životní prostředí. 1. vyd. Praha: VÚZE, 1997. 49 s. ISBN 80-85898-58-6. Problémová studie Větrná eroze půdy v Jihomoravském kraji a návrh jejího řešení. 2005. VÚMOP Praha, Oddělení pozemkových úprav Brno, 2005, 123 s. PROUSEK, A. 2012. Obnovitelné zdroje energie a lokální konflikty na příkladu fotovoltaických elektráren v okrese Hradec Králové. Bakalářská práce. UP Olomouc. 75s. PŘIBÍK, O. 2010. Rozhovor s Janem Velebou, prezidentem Agrární komory ČR. Zemědělec, ročník 18, číslo 1 -2 , 2010, s. 2. PTÁČEK, J. 1996. Czech Agriculture in Transition. Geografie-Sborník ČGS, 1996, Vol. 101, NO. 2 , pp. 110 – 127. QUITT, E. 1971. Mapa klimatických oblastí ČSR. 1 :500 000. GÚ ČSAV Brno. RICHTER, T., PADEL, S. 2007. IN WILLER H., YUSSEFFI, M. 2007. The World of Organic Agriculture. Statistics and emerging trends 2006. International Federation of Organic Agriculture Movements (IFOAM) and Research Institute of Organic Agriculture (Fibl). ROUSKOVÁ, E. 2006. Dopady reformy společné zemědělské politiky EU na české zemědělství. Diplomová práce ESF Brno, 77 s. ROZSYPAL, R. 1999. Ekologické zemědělství v ČR. Veronica, 1999, č.3 , s. 1 -5. RYBOVÁ, J. 2009. Chovy prasat končí. Prodělávají. Slovácko 16.6.2009, s. 7. ŘEPA, P 2002. Vstup českého zemědělství do EU z ekologického pohledu. Veronica, 2002, č.6 , s.1 -5. SLAVKOVSKÝ, P. 2000. Tradičná agrárna kultura. In Európske kontexty ľudovej kutúry. Bratislava 2000, s. 13 -61. SLEPIČKA, A. 1981. Venkov a nebo město. Svoboda, Praha, 1981, 367s. SOKOL, Z. 1994. Příjmová disparita zemědělství. (Výzkumná studie č. 4 ), Praha: VÚZE, 1994, 32 s. SOUČEK, J. 2011. Sláma – sklizeň, zpracování. Zemědělec. 2011, Roč. 19, č. 24 - ISSN 1211-3816. - Roč. 19, č. 24, 2011, s. 14, 16, 18-20.

182

SOUČKOVÁ, H. 2002. Ekonomika pěstování rychle rostoucích dřevin In Sborník ekologické vytápění – využití biomasy pro energetické účely, Praha, Průhonice, VÚKOZ, 1996, s. 12 – 17. SOUČKOVÁ, H. 2002. Konkurenceschopnost tekutých alternativních paliv. VÚZE, Praha, 39 s. SOUČKOVÁ, H. 2005. Využití nepotravinářské zemědělské produkce v ČR. Ekonomika polnohospodarstva, 2005, Vol. 5., č. 3., s 41-48. SOUČKOVÁ, H. 2010. Spoluspalování biomasy v elektrárnách a teplárnách. [online] [cit. 2013-03-01]. Dostupné z WWW: <:http://fzp.ujep.cz/projekty/qh82126/ V004/souckova3.pdf>. SPĚŠNÁ D., DRLÍK J., POSPĚCH P. 2008. Agricultural employment in the context of rural development of the Czech Republic (in Czech). Ekonomika polnohospodárstva, 2008, Vol. 8 , No. 2 , p 57–64. SPIŠIAK, P. 1994. Transformácia polnohospodárstva na Slovensku. In Geografia, roč. 2 , č. 1 , s 11-14 SPIŠIAK, P. a kol. 2005. Agrorurálne štruktúry Slovenska po roku 1989. Geografika Bratislava, Bratislava, 184 s. SPIŠIAK, P., BARIČOVÁ, E. 1995. Vývoj regionálnych rozdielov v agrozamestnanosti Slovenska. In Zbornik prednášaných referátov z medzinárodnej konferencie- Demografická šituácia na vidieku a zdroje pracovných síl v poľnohospodárstve. Nitra: VŠP, 1995, s. 107- 110. SPIŠIAK, P., ŠVOŇAVEC, M., MARTÁK, Z. 1998. Vybrané charakteristiky poľnohospodárskeho obyvateľtsva a poľnohospodárstva. In Demografia Slovenska: Vývoj Obyvateľstva, jeho dynamika, vidiecké obyvateľstvo.(Mládek, J. ed.). Bratislava:Prif UKF, 1998, s 149-191. ISBN 80-223-1205-3. STOLZ,H., SCHMID, O. 2008. Consumer attitudes and expectations of organic wine. Paper at: Organic wine and viticulture conference, Levizzano near Modena, Italy, June 18- 20, 2008. STRAKA, F., KUNČAŘOVÁ, M. 2006 Bioplyn: Možnosti rozvoje výroby a využití. Odpadové fórum, 2006, č. 12, s. 14. STRAŠIL, Z. 1999. Zdroje biomasy využitelné pro energetické účely v ČR. Biom č.4 , 1999, s. 6. SVAČINOVÁ, T. 2011. Lisabonská smlouva a její vliv na Společnou zemědělskou politiku EU. Současná Evropa 2011, č.2 , s. 159-174. SVATOŠOVÁ L. 2008. Human resources development in rural areas of the Czech Republic Agric. Econ. – Czech, 2008, Vol. 54, p. 71-76.

183

SVOBODOVÁ, H. 2010. Dopady společné zemědělské politiky EU na možnosti rozvoje zemědělství kraje Vysočina. Disertační práce. Geoografický ústav Masarykovy univerzity Brno, 2010, 141 s. SVOBODOVÁ, H. POKLADNÍKOVÁ, H. VAVROUCHOVÁ 2010. Interdisciplinary View on the Perspectives of Agriculture- the Hodonín Case Study. In Abstract of Papers from 2nd Moravian Conference on Rural Research EURORURAL 2010 - European Countryside under Globalization held in August 30- September 3 , 2010, Mendel University in Brno, Brno 2010, p 56. SVOBODOVÁ, I. 2005. Venkovský prostor jako základna moderního bydlení. In Perspektivy českého venkova. Sborník příspěvků ze semináře konaného ve dnech 12-13. září 2005 ve Svatém Janě pod Skalou. 1. Vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2006. s. 54-58, ISBN 80-213-1472-9. SVOBODOVÁ, I. 2006. Nové pohledy na společenský význam pěstování biomasy pro energetické účely. In KRAFT, S., MIČKOVÁ, K. (eds.) Česká geografie v evropském prostoru. XXI. Sjezd České geografické společnosti 2006. České Budějovice: Jihočeská univerzita.s.246-252. ISBN 978-80-7040-986-2. SVOBODOVÁ, I. 2009. Úloha zemědělství při rozvoji venkovského prostoru na příkladu Hodonínska. In Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Bořeticích 17.-19. června 2009. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, ESF Brno, Katedra regionální ekonomie a správy, 2009. s. 233-239. ISBN 978-80-210-4883-6. SVOBODOVÁ, I. 2011. K problematice vztahu zemědělské činnosti a ochrany životního prostředí v podmínkách Společné zemědělské politiky – příklad Hodonínska. Geographia Cassoviensis, 2011, roč. 5 , Košice: Prírodovedecká fakulta Univerzity P. J. Šafárika, s. 100 -108. SVOBODOVÁ, Ilona. 2009. Využívání obnovitelných zdrojů energie jako součást rozvoje venkova - příklad Hodonínska. In Geografické aspekty středoevropského prostoru 1. díl. 1.vyd. PdF Brno: Masarykova univerzita, 2009. od s. 179-184, 6 s. ISBN 978-80-210- 4947-5. ŠARAPATKA, B. 1995. Ekologické zemědělství jako jedno z možných řešení. In Veronica. č.4 , s 36-37. ŠARAPATKA, B. NIGGLI, U A KOL. 2008. Zemědělství a krajina: Cesty k vzájemnému souladu. 1 vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008. 278 s. ISBN 978-80-244-1885-8. ŠARAPATKA, B., URBAN, J., a kol. 2006. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: Pro- Bio, 2006. 502 s. ISBN 978-80-903583-0 -0. ŠERÝ, O. et al. 2012. Veselí nad Moravou - Part of the Uherské Hradiště or of the Hodonín District? In SVOBODOVÁ, H. Geography and Geoinformatics: Challenge for Practise and Education. 1st edition. Brno: Masarykova univerzita, 2012. od s. 96-103, 8 s. ISBN 978-80-210-5799-9.

184

ŠKODOVÁ, PARMOVÁ, D. 2007. Agroturistika. České Budějovice: Ekonomická fakulta, ŠPIČKA, J., PICKOVÁ, A. 2007. Stav, vývoj a možnosti diverzifikace podnikatelských aktivit v zemědělství ČR a EU 27. Prezentace VÚZE. Jihlava, 9. 11. 2007. ŠŤAHEL, P. 2007. Jak se žilo a hospodařilo na Horňácku. O zemědělství neboli sedlačině zejména v Javorníku a Nové Lhotě. In VÁLKA, M : Agrární kultura. O tradičních formách zemědělského hospodaření a života na vesnici. Ústav evropské etnologie FF MU Brno, 2007. 149-213 s. ISBN 978-80-254-1172-8. ŠTĚPÁNKOVÁ, I. 2003. Geografické aspekty transformace zemědělství v okrese Hodonín. Diplomová práce. PřF MU, 2003, 140 s. ŠTĚPÁNKOVÁ, I. et al. 2005. Dopady strukturálních fondů EU na restrukturalizaci zemědělství a venkova v regionu NUTS II Jihovýchod. In Geografické aspekty středoevropského prostoru. 1.vyd. Brno: Pedagogická fakulta MU, 2005. s.144-154. ISBN 80-210-3759-8. ŠTĚPÁNKOVÁ, I. Vliv stárnutí populace na proces modernizace venkova. 1.vyd. Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa, Fakulta prírodných vied, Katedra geografie a regionálneho rozvoja, 2004. 6 s. Geografické informácie 8 , Stredoeuropsky priestor. ISBN 80-8050-784-8. ŠTOLBOVÁ, M. 2007. Analýza plateb LFA a jejich vliv na podniky, životaschopnost, konkurenceschopnost a na životní prostředí. Praha: VÚZE, 2007. ŠTOLBOVÁ, M. A KOL. 2012. Hospodaření zemědělců v oblastech s přírodními omezeními po vstupu ČR do EU. Praha: ÚZEI, 2012, 124 s. ŠTOLBOVÁ, M., HLAVSA, T., MAUR, 2007. Analýza plateb LFA. Jejich vliv na podniky, životaschopnost, konkurenceschopnost a na životní prostředí. Praha: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2007, 65 s. ŠTOLBOVÁ, M., KUČERA, M. 2013. Co může znamenat pro Českou republiku nová definice méně příznivých oblastí. Praha: ÚZEI, 2013, 21 s. ŠTOLBOVÁ, M., KUČERA, M. 2013. Co může znamenat pro Českou republiku nová definice méně příznivých oblastí. Bulletin ÚZEI, 2013, č. 2 , 21 s.

The Common Agricultural Policy - The story to be continued. 50 Years of CAP ready for the future. Publications Office of the European Union, Luxembourg 2012. European Commission. [online]. [cit. 2013-10-22] Dostupné z WWW: < ttp://ec.europa.eu/agriculture/50-years-of-cap/files/history/history_book_lr_en.pdf l>. TOMAN, M. 2006. Vývoj a směr dotací v zemědělství. In ZPRAVODAJ AGROBASE. 2006. Tématická příloha informačních novin AK ČR. Praha: Agronet, 6.3.2006, s. 14. TOMŠÍČKOVÁ, B. 2002. Hodonínsko (regionálně geografická studie s důrazem na analýzu kontaktů občanů ČR a SR). Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Brno, 2002, 100 s.

185

TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J. A KOL. 2008. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 411s. ISBN 978-80-7380-114-4. TOUŠEK, V., TOMŠÍČKOVÁ, B., KUNC, J. 2002. Hodonínsko: border region of intensive relationships with Slovakia. In State border reflection by border region population of V4 states. Proceedings of the international colloquy. Nitra: Constantine the Philosopher University Nitra. S. 64-71. TREWAVAS, A. 2003. Urbánní mýty o organickém farmaření. Vesmír, 2003, č.5 , s.247- 248. TRNKOVÁ, V. 1993 Sociální souvislosti procesů transformace zemědělských podniků. Zemědělská ekonomika, 39,11, s 946-946. TUREK, P. 2011. Konec mlékomatů na Hodonínsku. Hodonínský deník [online]. 2011, 14.2.2011 [cit.11.11.2013]. Dostupný z WWW: . ULČÁK, Z., PALL, J. 1999 Místo zemědělství v trvale udržitelném rozvoji regionů. In "EKOTREND - trvale udržitelný rozvoj - cesta do 3. tisíciletí". 1. vyd. České Budějovice: JČU, 1999. od s. 89-92, 156 s. UNGERMAN, J. 1993. Trvale udržitelné zemědělství a rozvoj venkova. Veronica, 1993, roč. VII, č. 3 , s. 33–37. UNGERMANN, J. 1994. Zemědělství a venkov - současné trendy, problémy a perspektivy. Veronica, 1994, č.4. UNGERMANN, J. 2002. Vstup českého zemědělství do Evropské unie z ekologického pohledu.Veronica, 2002, č.6 , s. 1 -2. UNGERMANN, J. 2002. Vstup českého zemědělství do Evropské unie z ekologického pohledu. Veronica, 2002, č.6 , s. 1 -2. URBAN, J., HRADIL, R., ČECH, P. 2002. Ekologické zemědělství - moderní trend v EU. Euro, roč.3 , č.2. URBAN, J., ŠARAPATKA A KOL. 2003. Ekologické zemědělství: Učebnice pro školy i praxi. I.díl, Základy ekologického zemědělství, agroenviromentální aspekty a pěstování rostlin. Praha. VAISHAR A. A KOL., 2011. Současný stav a vývojové tendence Jihomoravského venkova. Brno, 2011, 159 s. VÁLKA, M. 2007. Tradiční agrární kultura a její význam v české etnografii (etnologii). In VÁLKA. M. et al. (eds.) Agrární kultura. O tradičních formách zemědělského hospodaření a života na vesnici. Brno: Ústav evropské etnologie FF MU, 2007. str. 21-42. ISBN 978- 80-254-1172-8 VANĚK, D. a kol. 2005. České zemědělství po vstupu do EU. „ Rok poté“. Praha: VÚZE,2005.

186

VELEBA, J. 2010. Energie z pole - pěstování a využití energetických plodin. Přednáška na druhém odborném semináři "Energetické využití biomasy" v Hustopečích u Brna 5.5. až 6.5. 2010. [online]. [cit. 2013-07-13]. Dostupné z WWW: < http://www.biomasa- info.cz/cs/seminare.htm>. VELEBA, J. 2012. Jaká je historie a budoucnost českého zemědělství. Příspěvek na panelové diskuzi „Jaká je budoucnost eura a evropské integrace vůbec? Pokud nějaká je“. Fontes rerum dne 26. ledna 2012, [online]. [cit. 2013-11-28]. Dostupné z WWW: < http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/historie-a -budoucnost-ceskeho-zemedelstvi.html>. VĚŽNÍK, A. 1997. Protected Landscape Area Bílé Karpaty Mts. In Rural Geography and Environment. Brno: Ústav Geoniky ČSAV Brno, 1997. s. 103-107. VĚŽNÍK, A. 1999. Geografické aspekty transformace zemědělství ČR (na příkladu okresu Uherské Hradiště). Habilitační práce. Brno: PdF MU, 1999, 200 s. VĚŽNÍK, A., BARTOŠOVÁ, L. 2004. Selected regional geographical differences of the Czech Republic agriculture, after the transformation processes. Agric. Econ. – Czech 50, 2004, Vol. 5 , pp. 207–216. ISSN 0139-570X. VĚŽNÍK, A., BENEŠ, J., KONEČNÝ, O. 2011. Regionální specifika vybraných ukazatelů zemědělství České republiky po vstupu do Evropské unie. Geografia Cassoviensis, Slovensko. ISSN 1337-6748, 2011, vol. IV, no. 1 , 183 s. VĚŽNÍK, A., KONEČNÝ, O., SVOBODOVÁ, H. Analýza dotačních možností zemědělců ČR. Geografické informácie 13, Nitra: Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, roč.13, 1 /2009, od s. 116–122, 7 s. ISSN 1337-9453 VĚŽNÍK, A., ŠTĚPÁNKOVÁ, I. 2004. Geografické aspekty transformace zemědělství v okrese Hodonín. In Geografické informácie 8 , Stredoeuropský priestor, Geografia v kontexte nového regionálného rozvoja. první. Nitra: Univerzita K. Filozofa v Nitre, 2004. s. 389-396, ISBN 80-8050-784-8. VIAGGI, D. et. al. 2013. Spatial patterns of change in agriculture and the role of the Common Agricultural Policy. Outlook on AGRICULTURE, Vol 42, No 1 , pp. 25 -32. Vinařství a vína České republiky 2009. Bratislava: Donau Media s.r.o., 397 s. ISBN 978- 80-89364-02-2. VOBECKÁ, J. 2006. Vymezení venkova a venkovského obyvatelstva v ČR – návrh možného přístupu. In Venkov je náš svět. Český Krumlov: PEF ČZU v Praze, 2006. s.85- 86- ISBN 80-213-1463-X. VOLÁKOVÁ, P.: Nedoceněný zdroj energie: balíkovaná sláma. Biom.cz [online]. 2010- 08-16 [cit. 2013-12-12]. Dostupné z WWW: . ISSN: 1801-2655. VOTRUBEC, C. 1980. Lidská sídla, jejich typy a rozmístění ve světě. Academia. Praha. 1980. 393 s.

187

VOZDECKÝ, J. 2011. Půlstoletí věrnosti vínu. Vinařský obzor č. 4 , 2011, s. 206-209. VRBA, A. 2010. Lipovjana Luďka Kostelanského přivedl k vinařství folklor. Krajem Sv. Antonínka. Časopis Ostrožska a Horňácka , 2010, č. 18. s. 26-27. VRBA, A. 2011. Vandal zřejmě pomohl k většímu výkonu fotovoltaické elektrárny zlikvidováním topolové aleje. [online]. islovacko.cz [cit. 2013-10-22]. Dostupné z WWW: . Vývoj ekologického zemědělství v zemích střední a východní Evropy v letech 1997 až 2004. Bulletin VÚZE, 2007, č. 4 , 31 s. WEGER, J., HAVLÍČKOVÁ, K. a kol. 2003. Biomasa - Obnovitelný zdroj energie v krajině. 1. vyd. Průhonice: Výzkumný ústav pro krajinu a okrasné zahradnictví. 2003. 127 s. WHITENER, L. A. 1989. The agricultural labour market: A conceptual perspective. Research in Rural Sociology and Development, 1989, Vol. 4 , Pp. 55-79. ISBN 0 -89232- 925-4 WOODS, M. 2011 Rural. London 2011. WOODS, M. Rural Geography. Processes, Responses and Experiences in Rural Restructuring. London: SAGE Publications, 2005. 330 p. ISBN 07619 4760 4. Zemědělec. 2011. Miliardy na podporu bioplynových stanic, Zemědělec č. 9 _2011, roč. 19, s. 3. ZOUHAR, J. 2009. Chataření v okrese Hodonín (vývoj, územní rozložení a typologická rozmanitost). Diplomová práce. Pedagogická fakulta JU. Katedra geografie. 202 s. ZPRAVODAJ AGROBASE. 2006. Tématická příloha informačních novin AK ČR. Praha: Agronet, 22.8. 2006, s. 17. ZUBRICZKÝ, G. 2004. Vývoj obyvateľstva vidieckych obcí Slovenska v transfrormačním období 1991 -2001. In AFRNUC Geographica 45. Bratislava: PriF UK, 2004, s.55-63. ISBN 70-223-1981-3. ŽUFAN, P. 2001a Proměny českého zemědělství na příkladu jeho ekologizace.In: Geografické aspekty sptředoevropského prostoru, Brno:PdF MU, 2001,,s. 219-221. ŽUFAN, P. 2001b Význam ekologického zemědělství v rozvoji podhorských a horských oblastí ČR. In Sborník referátů -IV. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: PdF MU, 2001, s146-152. ŽUFAN, P. 2004. Společná zemědělská politika Evropské unie. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004, 55s. ISBN 80-7042-983-6. ŽUFAN, P. 2007. Ekologické zemědělství České republiky v kontextu Společné zemědělské politiky Evropské unie (regionálně-geografická analýza). Disertační práce. PřF MU Brno.

188

Informace Českého statistického úřadu (ČSÚ)

ČSÚ 1990. Srovnání vývoje hospodářství v okresech za rok 1989. ČSÚ Brno, 1990. ČSÚ. 1981, 1986, 1991a. Soupis ploch osevů v Jihomoravském kraji 1980, 1985, 1990. Brno: Český statistický úřad, 1981, 1986, 1991. ČSÚ 1991b, 2002a, 2012a. Statistické informace. Soupis hospodářských zvířat k 1.1.1990, k 1.3. 2001, 1.4.2011 ČSÚ. 1991c, 1994a, 1997, 2000, 2002b. Zemědělství Jihomoravského kraje 1990-2001. Brno: Český statistický úřad, 2002. ČSÚ. 1992, 2001a, 2012b. Sčítání lidu, domů a bytů 1991, 2001, 2011. Český statistický úřad 1992, 2001, 2011. ČSÚ. 1994b, 2001b. Statistická ročenka Jihomoravského kraje 1994, 2001. Brno: Český statistický úřad. ČSÚ. 2001c, 2012c. Agrocenzus 2000, 2010. Český statistický úřad. 2001, 2012. ČSÚ. 2004,2005, 2006a, 2007, 2008a, 2009a, 2010a, 2011a, 2012d, 2013. Osevní plochy zemědělských plodin. Veřejná databáze. Český statistický úřad. 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013. ČSÚ. 2006b. Jmenné seznamy a základní přehledy. Volby do zastupitelstev obcí 20.10- 21.10. 2006., Český statistický úřad. 2006. ČSÚ. 2006c, 2008b, 2010b, 2012e, 2013. Hospodářská zvířata podle krajů k 1.4. Veřejná databáze Český statistický úřad, 2006, 2008, 2010, 2012, 2013. ČSÚ.2008c. Malý lexikon obcí a měst 2007. Český statistický úřad, 2008. ČSÚ. 2009b. Regionální vyhodnocení výsledků Strukturálního šetření v zemědělství 2007. Český statistický úřad 2009. ČSÚ. 2011b. Šetření o vinicích 2009. Český statistický úřad. 2011. ČSÚ. 2012f. Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Jihomoravského kraje v r. 2011. Brno: Český statistický úřad, 2012.

Materiály Ministerstva zemědělství České republiky (MZe) MZe. 1996, 2006a, 2012a. Půda. Situační a výhledová zpráva. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR 1996,2006,2012. eagri.cz [online]. Dostupné z WWW: . MZe. 1997. Koncepce agrární politiky pro období před vstupem do EU. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. 1997.

189

MZe. 2002, 2011a, 2012b. Situační a výhledová zpráva Vepřové maso. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. eagri.cz [online]. Dostupné z WWW: < http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/publikace-a -dokumenty/situacni-a -vyhledove- zpravy/zivocisne-komodity-hospodarska-azvirata/veprove-maso/>. MZe. 2003a. Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004–2013). Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. 2003. MZe. 2003b. Situační a výhledová zpráva. Zelenina 2003. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. eagri.cz [online]. Dostupné z WWW: < http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/publikace-a -dokumenty/situacni-a -vyhledove- zpravy/rostlinne-komodity/zelenina/>. MZe. 2004a. Informace Tiskového oddělení MZe o uplatňování agroenvironmentálních opatření v Jihomoravském kraji v r. 2004. Ministerstvo zemědělství České republiky ČR, 2004. MZe. 2004b. Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004–2006. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. 2004. MZe 2004c, 2011b. Situační a výhledová zpráva. Ovce kozy. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. eagri.cz [online]. Dostupné z WWW: < http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/publikace-a -dokumenty/situacni-a -vyhledove- zpravy/zivocisne-komodity-hospodarska-zvirata/ovce-kozy/>. MZe. 2006b. Národní strategický plán rozvoje venkova ČR 2007–2013. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR 2006. Operační program “Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství”. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2004. Dostupné z WWW: [cit. 10. 7. 2013] MZe. 2005. Pravidla, kterými se stanoví podmínky pro poskytování dotace na projekty z PRV z EAFRD 2007-2013. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR 2005, 60 s. MZe. 2007a,2008a,2009a,2010a,2011c,2012c. Zelená zpráva 2006,2007,2008,2009,2010,2011. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. eagri.cz [online]. Dostupné z WWW: . MZe. 2007b, 2010b, 2013a: Situační a výhledová zpráva réva vinná a víno 2006, 2009, 2012. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. eagri.cz [online]. [cit. 3.10.2013]. Dostupné z WWW: . MZe 2008b. Výroční hodnotící zpráva o programu Horizontální plán rozvoje venkova ČR za rok 2008, Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. eagri.cz [online]. [cit. 3.08.2013]. Dostupné z WWW:

190 talni_plan_rozvoje_venkova/Vyrocni%20zprava%20o%20programu%20HRDP%20za%20 rok%202008.pdf>. MZe. 2009b. Evidence zemědělského podnikatele – vyhledávání. eagri.cz [online]. Dostupné z WWW: < http://eagri.cz/public/app/SZR/EZP>. MZe. 2009c., 2013b. MZe. Registr příjemců dotací. eagri.cz [online]. Dostupné z WWW: . MZe. 2009d. Metodika k provádění nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření,ve znění nařízení vlády č. 114/2008 Sb. a nařízení vlády č. 45/2009 Sb., Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2009, 74 s. MZe.2010c. Vize českého zemědělství po roce 2010. MZe Praha 2010. 75 s. [online]. Dostupné z WWW: . MZe.2011d. Situační a výhledová zpráva Drůbež a vejce. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. eagri.cz [online]. [cit.5.10.2013]. Dostupné z WWW: . MZe. 2012d. Situační a výhledová zpráva. Obiloviny. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. eagri.cz [online]. [cit. 7.10.2013]. Dostupné z WWW: . MZe. 2013c. Seznam ekologických zemědělců 2008 – 2011 k 31.12 daného roku. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR eagri.cz [online].[cit. 21.9.2013]. Dostupné z WWW:. MZe. 2013d. Základní statistické údaje ekologického zemědělství k 31.12.2011. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR. ČR [online]. eagri.cz [cit. 21.9.2013]. Dostupné z WWW:< http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/statistika-a - pruzkumy/>.

Jiné

Agroenvironmentální opatření ČR 2007- 2013. Praha, 2007, 42 s. Bioinstitut.cz. [online]. Dostupné z WWW: : . Bundesanstalt für Bergbauernfragen (2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011): Grüner Bericht 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012 [online]. Bundesanstalt für Bergbauernfragen [cit. 10.10.2013]. Dostupné z WWW: .

191

ČUZK. 2005. Statistická ročenka půdního fondu České republiky k 31.12.2004.. Vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2005. ČÚZK. 2010, 2012. Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky k 31.12. 2019 a 31. 12.2011. Vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální. 2010, 2012. Energy Control Ltd. 2009. Ökostrombericht 2009. Juli 2009. [online]. Dostupné z WWW: : . ERÚ. 2009, 2011, 2013. Přehled údajů o licencích udělených ERÚ. eru.cz [online]. Dostupné z WWW: . Evropská Komise. 2010. Rural Development in the European Union - Statistical and Economic Information -Report 2010. Koncepce rozvoje ovocnictví Jihomoravského kraje 2004. Brno: MZLU, 2004, 99 s. Koncepce rozvoje vinařství ČR pro období po vstupu do EU. 2002. Českomoravská vinohradnická a vinařská unie a Jihomoravský kraj, 2002, 42 s. Nařízení Rady (ES) č. 1698/2005 z 20.9.2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), Evropská společenství, 2005. MPSV. 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012. Statistiky nezaměstnanosti z územního hlediska - Nezaměstnanost v obcích a mikroregionech okresu Hodonín k 1.1.daného roku. MPSV [online]. [cit. 21.9.2013]. Dostupné z WWW: . Reforma Společné zemědělské politiky 2014 -2020. Materiál pro Národní konferenci o budoucnosti společné zemědělské politiky 2014-2020. Vydáno za podpory PRV Opataření I. 3.1. 2012. 27 s. [online]. Dostupné z WWW : . SZIF. 2004a, 2006a, 2007a. Zpravodajství z Operačního programu 2.12.2004, 30.1.2006, 30.3.2006, 27.4.2007. SZIF., 2005, 2006, 2007. SZIF. 2004b, 2005, 2006b, 2007b, 2008a, 2009a, 2010a, 2011a, 2012a, 2013. Seznam příjemců hlavních dotací z fondů EU a ze státního rozpočtu ČR prostřednictvím administrace SZIF. [online]. Dostupné z WWW: . SZIF. 2008, 2009b, 2010b, 2011b, 2012b. Zpravodajství z PRV. [online]. Dostupné z WWW: . ÚKZUZ. 2013a. Vinná réva - plodící vinohrady. Interní data ÚKZUZ/ORV_20121102_data k 30.7.2012, Znojmo - Oblekovice: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, 2013. 5 s.

192

ÚKZUZ. 2013b. Výměra jednotlivých zemědělských kultur v EZ/PO za kraje a okresy dle LPIS k 27.9.2013. Interní data. Znojmo - Oblekovice: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, 2013, 10 s. Úřední věstník EU. 2010. Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru – Reforma společné zemědělské politiky v roce 2013 (stanovisko z vlastní iniciativy) (2010/C 354/06) [online]. Dostupné z WWW: : . ÚZEI. 2012. Statistická šetření ekologického zemědělství – Základní statistické údaje (2011). Brno: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2012, 54 s. Zemědělský svaz ČR. 2011 Obohacené klecové systémy pro chov drůbeže přinesou zdražení českých vajec. Tisková zpráva. Zemědělský svaz ČR. [online]. [cit. 21.9.2013]. Dostupné z WWW <:http://www.zscr.cz/download/ 2108395_1 _TZ_Obohacene_klecove_systemy_pro_chov_drubeze_prinesou_zdrazeni_ces kych_vajec.pdf.>

Jiné internetové zdroje:

Agrární komora ČR- http://www.agrocr.cz Agricultural and Rural Development, European Commission - http://ec.europa.eu/dgs/agriculture/index_en.htm Asociace soukromého zemědělství ČR - www.asz.cz Bioinstitut - http://www.bioinstitut.cz Česká bioplynová asociace - www.czba.cz EKOVÍN. Svaz integrované a ekologické produkce hroznů a vína - http://www.ekovin.cz EPOS. Spolek poradců v ekologickém zemědělství ČR - http://www.eposcr.eu Hodonínký deník - http://hodoninsky.denik.cz LUKROM s.r.o. – http://www.lukrom.cz/ Moravské Karpaty o.p.s. – www.moravskekarpaty.cz Obchodní rejstřík a Sbírka listin - https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik Sbírka právních předpisů. - http://www.esipa.cz Sdružení Autentistů - http://autentiste.eu Státní zemědělský intervenční fond - http://www.szif.cz Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce - http://www.ovocnarska-unie.cz Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský - http://www.ukzuz.cz Vína z Moravy, vína z Čech - www.wineofczechrepublic.cz Ústav zemědělské ekonomiky a informací - http://www.uzei.cz

193

SEZNAM VYBRANÝCH ZKRATEK

AEO agroenvironmentální opatření a. s. akciová společnost AK Agrární komora AWU Annual Work Unit BPEJ bonitovaná půdně ekologická jednotka BPS bioplynová stanice CAP common agricultural policy CHKO chráněná krajinná oblast CZ-NACE klasifikace ekonomických činností ČSÚ Český statistický úřad ČZÚ Česká zemědělská univerzita v Praze ČÚZK Český úřad zeměměřický a katastrální EAFRD European Agricultural Fund for Rural Development EAGF European Agricultural Guarantee Fund EAGGF European Agricultural Guidance and Guarantee Fund EAO ekonomicky aktivní obyvatelstvo EHO Elektrárna Hodonín EHS Evropské hospodářské společenství EKOVÍN Svaz integrované a ekologické produkce hroznů a vína ERÚ Energetický regulační úřad ES Evropské společenství EU Evropská unie EUROSTAT Statistický úřad Evropské unie EZ ekologické zemědělství EZFRV Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova FADN Farm Accountancy Data Network FAME fatty acid methyl ester FO fyzická osoba FVE fotovoltaická elektrárna GAEC Good Agricultural and Environmental Condition ha hektar HRDP Horizontal Rural Development Plan IFOAM International Federation of Organic Agriculture Movements IOBC Internatinal Organisation for Biological Control IP integrovaná produkce IPPC Integrated Pollution Prevention and Control IZ index změny JMK Jihomoravský kraj JZD jednotné zemědělské družstvo KBTPM krávy bez tržní produkce mléka kW kilowatt

194

LEADER Liaison Entre Actions Développement de l ´Économie Rurale LFA Less favoured areas LPIS Land Parcel Identification System MAS místní akční skupina MEŘO methylester řepkového oleje MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí MU Masarykova univerzita MZe Ministerstvo zemědělství NUTS Nomenclature of Territorial Units for Statistics NV nařízení vlády ob. obyvatel OKEČ odvětvová klasifikace ekonomických činností OP orná půda OP Zemědělství Operační program rozvoj venkova a multifunkční zemědělství ORP Obec s rozšířenou působností OZE obnovitelné zdroje energie PAC Politique agricole commune PGRLF Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond PO právnická osoba p. počet stran (anglicky psané texty) pp. od strany...po stranu (anglicky psané texty) PP přímé platby PRV program rozvoje venkova České republiky na období 2007–2013 PUZČ předčasné ukončení zemědělské činnosti RRD rychle rostoucí dřeviny RV rostlinná výroba s. počet stran/strana s. r. o. společnost s ručením omezeným SAPARD Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development SAPS Single area payment scheme SHR samostatně hospodařící rolník SISPO Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce SLDB sčítání lidu, domů a bytů SOT Společná organizace trhu SOT Společná organizace trhu SPS Single Payment Scheme STP Oddělená platba na rajčata SZIF Státní zemědělský intervenční fond SZP společná zemědělská politika TTP trvale travní porosty Top-Up národní doplňkové platby ÚKZUZ Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský ÚZEI Ústav zemědělské ekonomiky a informací

195

VOC víno originální certifikace VÚEPP Výskumný ústav ekonomiky poľnohospodárstva a potravinárstva VÚKOZ Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví VÚMOP Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy VÚZE Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky ZD zemědělské družstvo ZOD zemědělské obchodní družstvo/zranitelné oblasti dusíkem ZP zemědělská půda/zemědělský podnik v názvu firmy ZPF zemědělský půdní fond ZVO zemědělská výrobní oblast ZZN Zemědělské zásobování a nákup ŽV živočišná výroba

196

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 Prostorové rozmístění respondentů - zemědělských podniků právnických osob v dotazníkovém šetření v okrese Hodonín v roce 2009...... 20

Obr. 2 Poloha okresu Hodonín v rámci České republiky ...... 35

Obr. 3 Využití krajiny v geomorfologických celcích okresu Hodonín v letech 2002-2006 36

Obr. 4 Procento zornění (%) zemědělské půdy v obcích okresu Hodonín v r. 2002 ...... 41

Obr. 5 Procento zornění (%) zemědělské půdy v obcích okresu Hodonín v r. 2009 ...... 41

Obr. 6 Podíl nezaměstnaných osob v okrese Hodonín, Jihomoravském kraji (JMK), vybraných okresech JMK a ČŘ v letech 2005-2012 (%) ...... 47

Obr. 7 Průměrná míra nezaměstnanosti v obcích okresu Hodonín za období 2005-2011 ... 48

Obr. 8 Vývoj výdajů na Společnou zemědělskou politiku v období 1980-2010 (v mld.Eur – běžné ceny) ...... 52

Obr. 9 Vývoj přímých plateb a podpor rozvoje venkova v ČR od předvstupního období po r. 2013 ...... 57

Obr. 10 Nejvýznamnější opatření pro rozvoj venkova financovaná z EAFRD v období 2007-2013 v milionech Euro (% finančních příspěvků EAFRD na konkrétní opatření v EU- 27)...... 58

Obr. 11 Prostorová organizační struktura zemědělských subjektů v okrese Hodonín v letech 1982-1989 ...... 60

Obr. 12 Prostorová diferenciace zemědělských podniků právnických osob v okrese Hodonín v r. 2009 ...... 61

Obr. 13 Vlastnická struktura holdingové skupiny Agrofert v okrese Hodonín v r. 2013 .... 65

Obr. 14 Organizační změny v podniku Agropodnik a.s. Hodonín v rámci holdingové skupiny Agrofert v r. 2013 ...... 65

Obr. 15 Zemědělské podniky právnických osob propojené se společností Zemagro s.r.o. Šardice v r. 2013 ...... 66

Obr. 16 Struktura využívání zemědělské půdy u podniků PO v okrese Hodonín ...... 69

Obr. 17 Vývoj osevní plochy (ha) vybraných zemědělských plodin (ha v r. 1990 = 100 %) v okrese Hodonín v letech 1990-2001 (%) ...... 78

197

Obr. 18 Vývoj ploch osevů vybraných zemědělských plodin v ČR (nahoře) a Jihomoravském kraji (dole) v hektarech k 1.5. daného roku...... 80

Obr. 19 Vývoj stavů hospodářských zvířat v ČR (nahoře) a Jihomoravském kraji (dole) v letech 2006 -2013 ...... 91

Obr. 20 Prostorové rozmístění ekologicky hospodařících podniků PO a FO a struktura zemědělské půdy těchto podniků v okrese Hodonín v roce 2011 ...... 115

Obr. 22 Vybrané způsoby využití energie z biomasy rostlinného a živočišného původu .. 125

Obr. 23 Poškozená topolová alej v Šardicích u bývalého dolu Dukla...... 128

Obr. 24 Prostorové rozmístění zemědělských podniků fyzických osob - příjemců přímých plateb v okrese Hodonín v r. 2009 dle velikosti obhospodařované zemědělské půdy (ha)...... 137

198

SEZNAM TABULEK

Tab. 2 Kategorie zemědělských podniků právnických okresu Hodonín dle jejich zapojení do dotazníkového šetření v letech 2002 a 2009 a umožněné úrovně srovnání ...... 20

Tab. 3 Využití zemědělského půdního fondu v okrese Hodonín, Jihomoravském kraji a ČR v r. 2011 ...... 39

Tab. 4 Rozdělení orné půdy do výrobních oblastí v okrese Hodonín, Jihomoravském kraji a České republice v r. 2011 ...... 42

Tab. 5 Obyvatelstvo v obcích dle velikostních kategorií obcí v okrese Hodonín a v ČR k 1.1. 2007 ...... 45

Tab. 6 Počet obcí a jejich podíl na výměře a obyvatelstvu podle různých kritérií vymezení venkova v okrese Hodonín a v ČR k 1.1. 2007 ...... 46

Tab. 7 Vývoj SZP na příkladu přelomových období a reforem od jejího vzniku do současnosti ...... 50

Tab. 8 Vývoj výše přímých plateb (SAPS) a maximální výše doplňkových plateb v ČR dle přístupových podmínek pro období 2004-2013 ...... 54

Tab. 9 Osy, priority a podporované aktivity v rámci Programu rozvoje venkova ČR 2007 - 13 financované z EAFRD ...... 56

Tab. 10 Vývoj struktury zemědělských podniků právnických osob na Hodonínsku na příkladu let 1989, 2002 a 2009 ...... 62

Tab. 11 Velikostní struktura zemědělských podniků právnických osob podle výměry zemědělské půdy (ha) v okrese Hodonín v r. 2002 ...... 67

Tab. 12 Velikostní struktura zemědělských podniků právnických osob podle výměry zemědělské půdy (ha) v okrese Hodonín v r. 2009 ...... 67

Tab. 13 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (EAO) a zaměstnaní v zemědělství, lesnictví a rybolovu v okrese Hodonín a v ČR dle výsledků SLDB v letech 1991, 2001 a 2011 ...... 71

Tab. 14 Průměrný počet pracovníků v zemědělských podnicích PO na Hodonínsku v letech 2002 a 2009 ...... 73

199

Tab. 15 Věková struktura zaměstnaných v zemědělských podnicích PO v okrese Hodonín a ČR v r. 2010 (%) ...... 75

Tab. 16 Výrobní zaměření podniků právnických osob (PO) orientujících se výhradně na rostlinnou výrobu (RV) v okrese Hodonín v letech 2002 a 2009 ...... 77

Tab. 17 Využití orné půdy (OP) u subjektů právnických osob na Hodonínsku, v Jihomoravském kraji a České republice v r. 2010 ...... 81

Tab. 18 Největší pěstitelé vinné révy v okrese Hodonín v letech 2002 a 2009 ...... 87

Tab. 19 Výrobní zaměření podniků právnických osob s živočišnou výrobou v okrese Hodonín v letech 2002 a 2009 ...... 89

Tab. 21 Stavy hospodářských zvířat v zemědělských podnicích právnických osob v okrese Hodonín a Jihomoravském kraji v r. 2010 ...... 92

Tab. 22 Počet podniků v okrese Hodonín pobírající přímé platby (SAPS) ve vybraných letech v období 2004-2012 ...... 101

Tab. 24 Podniky z okresu Hodonín s nejvyššími finanční podporami z OP Zemědělství na podopatření Investice do zemědělského majetku v letech 2004-2006 ...... 103

Tab. 25 Podniky na Hodonínsku s nejvyššími schválenými dotacemi na projektová opatření PRV (osa I a III EAFRD) v letech 2007 - 2013 ...... 104

Tab. 26 Přehled agroenvironmentálních opatření v detailnějším členění uplatňovaných prostřednictvím HRDP a PRV v období 2004-13 v ČR ...... 106

Tab. 28 Finanční prostředky na AEO vyplacené zemědělským podnikům dle právní formy podnikání v okrese Hodonín v letech 2004 - 2009 z EAGF a EAFRD ...... 109

200

Tab. 31 Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (EZ) a jejího podílu na celkové výměře zemědělské půdy v okrese Hodonín a v ČR v letech 2004 a 2009 ..... 112

Tab. 32 Výměra zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (EZ) na Hodonínsku u zemědělských podniků podle právní formy podnikání a stupně certifikovanosti v letech 2009 a 2011 ...... 113

Tab. 33 Počet podniků PO a FO s půdou v ekologickém režimu na Hodonínsku v roce 2009 dle velikosti obhospodařované zemědělské půdy (včetně konvenční) ...... 114

Tab. 34 Výměra vinic v EZ (včetně ploch v konverzi) u podniků právnických osob (PO) v okrese Hodonín a v ČR v letech 2009 a 2011 ...... 116

Tab. 36 Velikostní struktura podniků fyzických osob - příjemců SAPS dle výměry obhospodařované zemědělské půdy (ha) v okrese Hodonín v letech 2004 a 2009 ...... 139

Tab. 37 Využití orné půdy u subjektů fyzických osob na Hodonínsku, v Jihomoravském kraji a České republice v r. 2010 ...... 142

Tab. 38 Největší vinařské obce v okrese Hodonín dle počtu pěstitelů vinné révy v r. 2012 ...... 144

Tab. 39 Struktura pěstitelů vinné révy dle výměry registrovaných vinic v okrese Hodonín v r. 2009 ...... 144

Tab. 40 Výměra vinic v EZ (včetně ploch v konverzi) u podniků fyzických osob (FO) v okrese Hodonín a v ČR v letech 2009 a 2011 ...... 145

Tab. 41 Vybraná rodinná vinařství v okrese Hodonín s produkcí vyšších kategorií jakostních vín v r. 2013 ...... 148

201

SEZNAM FOTO

Foto 1 Intenzivně využívaná část Kyjovské pahorkatiny – pole u Svatobořic...... 37

Foto 2 Pohled na Chřiby z vrchu Johanka (272 m.n.m.) u obce Hýsly...... 37

Foto 3 Krajina Radějovské vrchoviny (Ostrý vrch 602 m.n.m.)...... 37

Foto 4 Pole u Sudoměřic (Dolnomoravský úval) – pohled z Výklopníku u Baťova kanálu v červnu 2010...... 37

Foto 5 Ovocný sad v Žarošicích (jaro 2010, léto 2013)...... 85

Foto 6 Vinice v Hýslech (obec východně od Kyjova) v r. 2009 – patrné ozelenění každého druhého meziřadí dle pravidel integrované produkce...... 119

Foto 7 FVE Strážovice jako příklad instalace na pozemcích vhodných pro zemědělskou výrobu...... 135

Foto 8 FVE v Prušánkách jako příklad instalace v průmyslovém objektu...... 135

202

A – Mapové přílohy

Příloha A1

Administrativní členění okresu Hodonín od 1. 1. 2007

Příloha A2

Prostorová organizace zemědělských podniků právnických osob v okrese Hodonín v roce 2002 Zdroj: Dotazníkové šetření v roce 2002.

1. ZD Veselan Veselí nad Moravou 24. ŽEROTÍN a.s. Strážnice 2. ZOD Ž. A. D. Žarošice 25. AGRO D.U. s.r.o. Dambořice 3. Agropodnik a. s. Hodonín 26. AGROŽIVA s.r.o. Hrubá Vrbka 4. AGRO Podlužan a.s. 27. AGRO - SALIX s.r.o. Hrubá Vrbka 5. AGRO Vnorovy a.s. 28. BUKOS s.r.o. Bukovany 6. AGRO Ž. A. D. Žarošice 29. Bzenecká vinohradnická společnost s.r.o. 7. AGROLIP a.s. Lipov 30. JASENOVÁ s.r.o. Blatnička 8. AGROVIT a.s. Svatobořice - Mistřín 31. KVATRO - EKOSTATEK Velká nad Veličkou 9. BLATINIE a.s. Blatnice pod Sv. Ant. 32. LONE - ZEMĚDĚLSKÁ SPLOLEČNOST 10. DÚBRAVA AGRO a.s. Kuželov s.r.o. Lovčice 11. KRATINA a.s. Dolní Bojanovice 33. LUNGA A SOUČEK ZAHRADA KYJOV 12. NEOKLAS a.s. Šardice s.r.o. 13. PODLUŽÍ a.s. Prušánky 34. Rodinná farma Čejč s.r.o. 14. PODCHŘIBÍ Ježov a.s. 35. RADOŠOV s.r.o. Tasov 15. ROLNICKÁ a.s. Hroznová Lhota 36. ROSS - CR s.r.o. Hrubá Vrbka 16. VÍNO BLATEL a.s. Blatnice pod Sv. Ant. 37. SAMOSTATNĚ HOSPODAŘÍCÍ ROLNÍCI 17. VSV a.s. Vracov s.r.o. Lipov 18.SLOVÁCKÝ MASOKOMBINÁT a.s. 38. SEPRA s.r.o. Dambořice Hodonín 39. SLOVÁCKÝ STATEK s.r.o. Hodonín 19. SVORNOST Těmice a.s. 40. VinoDa s.r.o. Dambořice 20. ZEMAS a.s. Čejč 41. Vinařská společnost Blatnička s.r.o. 21. ZEMĚDĚLSKÁ a.s. Čejkovice 42. ZEMAGRO s.r.o. Strážovice 22. ZERA a.s. Ratíškovice 43. ZEMSPOL s.r.o. Kyjov 23. ZP Mikulčice a.s.

Do dotazníkového šetření v r. 2002 nebyly zařazeny společnosti: Templářské sklepy, vinařské družstvo Čejkovice, Víno Sýkora s.r.o. Čejkovice, Vitis s.r.o. Strážnice, Vinařství Mutěnice s.r.o. Mutěnice. Pozn. Firma Radošov Tasov byla v r. 2002 již v konkurzu. Vysvětlivky: Kurzívou vyznačeny firmy, u nichž dotazníkové šetření v r. 2002 bylo neúspěšné.

Příloha A3

Prostorová organizace zemědělských podniků právnických osob v okrese Hodonín v roce 2009 se zohledněním velikosti obhospodařované zemědělské půdy [ha] Zdroj: Dotazníkové šetření v roce 2009, MZe 2009c.

1 ŽEROTÍN, a.s. Strážnice 20 KRATINA, a.s. Dolní Bojanovice 2 ZEMAS, a.s. Čejč 21 Agro Podlužan, a.s. Prušánky 3 ZERA, a.s. Ratíškovice 22 Slovácký statek, s.r.o. Hodonín 4 Svornost Těmice, a.s. 23 ZD Veselan Veselí nad Moravou 5 Zemagro, spol. s r.o. Šardice 24 LONE – zem. společnost, spol. s r.o. 6 Zemědělská a.s., Čejkovice Lovčice 7 PODCHŘIBÍ Ježov, a.s. 25 Samostatně hospodařící rolníci, spol. s 8 Rolnická a.s , Hroznová Lhota r.o. Lipov 9 AGROLIP, a.s. Lipov 26 DÚBRAVA-AGRO, a.s. Kuželov 10 BLATINIE, a.s. Blatnice pod Sv. Ant. 27 LIPINA-AGRO s.r.o. Hrubá Vrbka 11 VSV, a.s. Vracov 28 Horňácká farma s.r.o. Hrubá Vrbka 12 ZP Mikulčice a.s. 29 EKOFARMA BALADA, s.r.o. Suchov 13 Agrovit, a.s. Svatobořice- Mistřín 30 Vinařství Mutěnice, s.r.o. Mutěnice 14 AGRO D.U., s.r.o. Dambořice 31 VÍNO BLATEL, a.s. Blatnice pod Sv. 15 AGRO Vnorovy, a.s. Antonínkem 16 Agro Ž.A.D.a.s. Žarošice 32 CHATEAU BZENEC, spol. s r.o. Bzenec 17 ZEMSPOL, spol. s r.o. Kyjov 33 PRÁŠEK A SYN, s.r.o. Hrubá Vrbka 18 Horákova farma, a.s. Čejč 34 Vinařská společnost, s r.o. Blatnička 19 KVATRO-EKOSTATEK, spol. s r.o. 35 AGRO SALIX, s.r.o. Hrubá Vrbka Velká nad Veličkou 36 CEMIDA, s.r.o. Skoronice

37 NEOKLAS, a.s Šardice. 46 Dvorek s.r.o. Kyjov 38 AGROPODNIK Hodonín, 47 Templářské sklepy Čejkovice, vinařské a.s.Ratíškovice družstvo 39 DAŠIKI s.r.o. Veselí nad Moravou 48 Morávia víno, spol. s.r.o. Prušánky 40 SPIELBERG CZ, s.r.o. Archlebov 49 Bzenia, s.r.o. Bzenec 41 VinoDa s.r.o. Dambořice 50 LUNGA A SOUČEK ZAHRADA 42 Vitis spol. s r.o. Strážnice KYJOV, spol. s r.o. 43 VÍNO SÝKORA, s.r.o. Čejkovice 51 Krásná hora s.r.o. Starý Poddvorov 44 BISENC s.r.o. Bzenec 52 Agroživa s.r.o. Hrubá Vrbka (firma již v 45 Vinařství Mikulčice s.r.o. konkurzu)

Vysvětlivky: Kurzívou uvedeny podniky, u kterých dotazníkové šetření v r. 2009 bylo neúspěšné.

B - Tabulkové přílohy

Příloha B1 – Jednotná zemědělská družstva v okrese Hodonín 1982-1989

Zdroj: Jančář (1984).

Příloha B2 –Zemědělské podniky v okrese Hodonín 1982-1989

Zdroj: Jančář (1984).

Příloha B3 –Průběh privatizace státních statků a vznik nových právnických osob v okrese Hodonín

Zdroj: Dotazníkové šetření v roce 2002.

Příloha B4 – Průběh transformace JZD v okrese Hodonín

Zdroj: Dotazníkové šetření v roce 2002.

Příloha B5 – Základní údaje o akciových společnostech v okrese Hodonín v r. 2002, první část

Příloha B5 – pokračování

Zdroj: Dotazníkové šetření v roce 2002.

Příloha B6 – Základní údaje o společnostech s.r.o. v okrese Hodonín v roce 2002, první část

Příloha B6 – pokračování

Zdroj: dotazníkové šetření 2002

Příloha B7 – Základní údaje o zemědělských družstvech v okrese Hodonín v roce 2002

Zdroj: Dotazníkové šetření v roce 2002.

Příloha B8 – Základní údaje o akciových společnostech v okrese Hodonín v roce 2009

Zemědělská Název společnosti Rok vzniku ZP (ha) OP (ha) činnost 1 Agro Podlužan, a.s. Prušánky 1993 891 851 RV 2 AGRO Vnorovy, a.s. 1996 1300 1100 RV, ŽV 3 Agro Ž.A.D. a.s. Žarošice 2000 1254 1253 RV, ŽV 4 AGROLIP, a.s. Lipov 1996 2024 1783 RV, ŽV AGROPODNIK Hodonín a.s. 5 Ratíškovice 1992 86 0 RV, ŽV 6 Agrovit, a.s. Svatobořice - Mistřín 1996 1380 1346 RV, ŽV BLATINIE, a.s. Blatnice pod Sv. 7 Ant. 1997 2005 1885 RV, ŽV 8 DÚBRAVA-AGRO, a.s. Kuželov 1998 510 368 RV, ŽV 9 Horákova farma,a.s. Čejč 1995 1070 ? RV, ŽV 10 KRATINA, a.s. Dolní Bojanovice 1993 936 924 RV, ŽV 11 NEOKLAS a.s. Šardice 1995 114 0 RV, ŽV 12 PODCHŘIBÍ JEŽOV, a.s. 1994 2398 2248 RV, ŽV 13 Rolnická a.s. Hroznová Lhota 1996 2326 ? RV, ŽV 14 Svornost Těmice, a.s. 1996 2811 2779 RV, ŽV VÍNO BLATEL, a.s. Blatnice pod 15 Sv. Ant. 2002 221 7 RV 16 VSV, a.s.Vracov 1997 2002 1800 RV, ŽV 17 ZEMAS, a.s. Čejč 1993 3552 3253 RV, ŽV 18 Zemědělská a.s. Čejkovice 1997 2450 1950 RV, ŽV 19 ZERA, a.s. Ratíškovice 1996 3200 2900 RV, ŽV 20 ZP Mikulčice a.s. 1999 1535 1085 RV, ŽV 21 ŽEROTÍN a.s. Strážnice 1996 3839 3244 RV, ŽV Zdroj: Dotazníkové šetření v r. 2009, MZe 2009c. Vysvětlivky: ? – údaj nebyl zjištěn

Příloha B9 – Základní údaje o společnostech s.r.o. a zemědělských družstvech v okrese Hodonín v roce 2009

Rok Zaměření Název společnosti ZP (ha) OP (ha) vzniku činnosti 1 AGRO D.U., s.r.o. Dambořice 1994 1360 1220 RV, ŽV 2 AGRO SALIX, s.r.o. Hrubá Vrbka 2000 123 62 RV, ŽV 3 BISENC s.r.o. Bzenec 2005 16 0 RV 4 Bzenia, s.r.o. Bzenec 2005 9 ? RV 5 CEMIDA, s.r.o. Skoronice 2005 120 120 RV 6 DAŠIKI s.r.o. Veselí nad Moravou 2006 85 0 RV, ŽV 7 Dvorek s.r.o. Kyjov 2006 14 13,8 RV 8 EKOFARMA BALADA, s.r.o. Suchov 2005 376 24 RV, ŽV 9 Horňácká farma s.r.o. Hrubá Vrbka 2007 474 ? RV, ŽV 10 CHATEAU BZENEC, spol. s r.o. 1994 195 0 RV 11 Krásná hora s.r.o. Starý Poddvorov 1994 3 0 RV KVATRO-EKOSTATEK, spol. s r.o. Velká nad 12 Veličkou 2000 958 ? RV, ŽV 13 LIPINA-AGRO s.r.o. Hrubá Vrbka 2006 479 ? RV, ŽV LONE - ZEMĚDĚLSKÁ SPOLEČNOST, spol. s 14 r.o. Lovčice 1993 710 500 RV LUNGA A SOUČEK ZAHRADA KYJOV, spol. s 15 r.o. 1993 8 8 RV 16 Morávia víno, spol. s.r.o. Prušánky 2005 10 ? RV 17 PRÁŠEK A SYN,s.r.o. Hrubá Vrbka 2005 158 ? RV, ŽV 18 Samostatně hospodařící rolníci, spol. s r.o. Lipov 1996 565 549 RV, ŽV 19 Slovácký statek, s.r.o. Hodonín 1994 826 791 RV 20 SPIELBERG CZ, s.r.o. Archlebov 2003 79 0 RV 21 Vinařská společnost s r.o. Blatnička 1992 134 126 RV 22 VINAŘSTVÍ MIKULČICE s.r.o. Bzenec 2005 16 0 RV 23 Vinařství Mutěnice, s.r.o. 1997 239 0 RV 24 VÍNO SÝKORA, s.r.o. Čejkovice 2001 20 0 RV 25 VinoDa s.r.o. Dambořice 1993 75 0 RV 26 Vitis spol. s r.o., Strážnice 1998 21 0 RV 27 Zemagro, spol. s r.o. Šardice 1994 2762 ? RV, ŽV 28 ZEMSPOL, spol. s r.o. Kyjov 1993 1072 1028 RV 29 Agroživa s.r.o. Hrubá Vrbka 1995 ? ? RV, ŽV 31 Templářské sklepy Čejkovice, vinařské družstvo 1999 13 0 RV Zemědělské družstvo VESELAN Veselí nad 30 Moravou 1992 738 640 RV, ŽV Zdroj: Dotazníkové šetření v r. 2009, MZe 2009c, údaje Obchodního rejstříku a Sbírky listin. Vysvětlivky: ? – údaj nebyl zjištěn

C - Ostatní přílohy

Příloha C1 - Dotazník pro právnické osoby podnikající v zemědělství v okrese Hodonín

Název firmy a rok vzniku:…………………. Způsob vzniku:……………………………..

BLOK A - ZEMĚDĚLSKÁ PŮDA

1. Struktura zemědělské půdy (ha) v r. 2009 (evidence dle LPIS)

Zemědělská Z toho orná Trvale travní Vinice (VI) Ovocné sady Jiné (ha) půda celkem (OP) porosty (TTP) (OS) (ZP)

2. Koupil podnik zemědělskou půdu po vstupu ČR do EU? a ) ano, a to...... (ha). O jaký druh zemědělské půdy šlo (OP, vinice, TTP)? b ) ne, protože......

3. Zanikly od roku 2004 některé vaše provozy? Pokud ano, o jaké provozy se jednalo (původní účel) a ve kterých obcích k tomu došlo? Jaké užití má tento objekt/objekty v současnosti? ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

4. Setkal/a jste se ve Vašem okolí s projektovými záměry počítajícími se záborem zemědělské půdy? Pokud ano, o jaký druh půdy se jedná (OP, TTP) a pro jaké účely by k záboru došlo (výstavba RD, průmyslové haly, výrobny, elektrárny apod.)? ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

BLOK B – PRACOVNÍCI V ZEMĚDĚLSTVÍ

5. Počet pracovníků podniku

Zaměstnanci/období 2002 2009 Počet pracovníků Z toho žen Počet pracovníků ve vedení podniku

6. Zkuste odhadnout současnou situaci: Počet pracovníků přímo z obce, kde má podnik sídlo/provozy...... Počet pracovníků, kteří dojíždí více než hodinu...... Nejvyšší denní stav sezónních pracovníků......

7. S jakými problémy se setkáváte v souvislosti s pracovní silou ve vašem podniku? (zvolte i více možností) a ) nepříznivá věková struktura pracovníků

b ) nezájem mladých o vstup do odvětví c ) nevhodná kvalifikační struktura pracovníků (pracovníky jaké kvalifikace v podniku postrádáte?...... d ) nadbytečná pracovní síla e ) jiné (např. zaměstnávání ze sociálních důvodů)...... f ) žádné

BLOK C – ZEMĚDĚLSKÁ VÝROBA A NEZEMĚDĚLSKÁ ČINNOST

8. Struktura osevních ploch (ha):

Hlavní plodiny 20021(ha) 2009 (ha) Pšenice Ječmen Kukuřice na zrno Řepka olejná Slunečnice Kukuřice na zeleno (na siláž) Cukrová řepa Zelenina

1Údaje za pozdější rok u firem vzniklých po r. 2002.

9. Pokud podnik obhospodařuje vinohrady, rozšiřoval jejich výměru před r. 2004? a) ano, o ……………. (ha). b) Ne

10. Struktura chovu hospodářských zvířat (průměrný stav - ks):

Stavy hospodářských zvířat (ks) 20021 2009 Skot celkem - z toho dojnice Prasata Drůbež Ovce Jiné chovy 1Údaje za pozdější rok u firem vzniklých po r. 2002.

11. Je v podniku provozována nezemědělská výroba? a ) ano b ) ne

Pokud ano, v jakém oboru? Kolik zaměstnanců v ní pracuje (z toho žen)? Jaké jsou perspektivy jejího fungování do budoucna? …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

12. Přinesl vstup ČR do EU nějaké změny, resp. motivy pro zavedení nové nezemědělské činnosti v podniku?

…………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

BLOK D – ZEMĚDĚLSKÁ VÝROBA A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, ZEMĚDĚLSTVÍ V ENVIRONMENTÁLNÍCH SOUVISLOSTECH

13. Jakých dotačních titulů v rámci agroenvironmentálních opatření (HRDP, PRV EAFRD) podnik využívá, resp. využíval?

Dotační titul 2004 (ha) 2006 (ha) 2009 (ha) Ekologické zemědělství (OP, TTP, VI, OS) Integrovaná produkce (VI, OV, ZE) Zatravňování orné půdy Meziplodiny na orné půdě Travnaté pásy Biopásy Travní porosty Ptačí lokality Podmáčené louky

14. Jak konkrétní opatření hodnotíte (ekonomické/environmentální přínosy tj. které z AEO považujete za nejvíce ekonomicky výhodné, a které mají dle Vašeho názoru největší přínos pro životní prostředí? …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

15. Uvažujete o pěstování biomasy pro energetické účely? Jedná se např. o pěstování energetických plodin za účelem jejich spalování. Zdůvodněte. Pokud již podnik energetické plodiny pěstuje (např. pro potřeby BPS uveďte výměru v ha). …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

16. Jak nakládáte v podniku se slámou obilovin /olejnin? Uvažujete o jejím energetickém využití? …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

BLOK E – HODNOCENÍ SZP EU

17. Který aspekt SZP považuje z hlediska Vašeho podniku za klíčový? …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

18. Došlo pod vlivem SZP EU ke změnám v zemědělské výrobě či nezemědělských činnostech? (např. ke změnám v počtu chovaných hospodářských zvířat, změnám v oblasti zpracování produktů) Pokud ano, specifikujte. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

19. Jaké prostředky Váš podnik využíval před rokem 2007?

Rok Opatření/Podopatření – účel (př. nákup traktoru) Finanční částka (tis. Kč)

SAPARD 2002 2003 OP Zemědělství 2004 2005 2006 HRDP 2004 2005 2006

20. Jaké podpůrné prostředky využívá podnik prostřednictvím fondu EAFRD (2007- 2013)? …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

21. Obáváte se okamžiku, kdy cizí státní příslušníci budou moci kupovat zemědělskou půdu v ČR? a) ano velmi b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) není to pro mě důležité

22. Považujete SZP pro české zemědělce obecně za spravedlivou? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne

V čem?...... e) nevím

BLOK F - PŮSOBNOST PODNIKU V OBCI

23. Existují ve vašem podniku nějaké opuštěné, nevyužité stavby? a) ano b) ne Pokud ano, jaký s nimi máte plán do budoucna?......

24. Projevila někdy obec zájem o tento majetek? a) ano Pokud ano, jaké (v jakém katastru)?...... b) ne

25. Nachází se některé Vaše pozemky v oblasti, v níž působí nějaká Místní akční skupina (MAS)? a) ano b) ne c) nevím

Pokud ano, podal někdo z vedení podniku někdy nějaký projekt skrze tuto Místní akční skupinu, čeho se projekt týkal? a ) ano b ) ne

26. Je podnik zapojen do nějakých aktivit v obci, regionu (sponzor akcí, kooperace s obecním úřadem)? Pokud ano, specifikujte. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

27. Nabízí Váš podnik nějaké speciální služby pro obec, její obyvatele nebo odběratele? a) ano b) ne Pokud ano, jaké? ………………………………………………………….

28. Odbyt produktů:

Produkt Odběratel

Nabízí podnik některé ze svých produktů i k odběru přímo v regionu? ……………………………………………………………………………

29. Potýkáte se s větší konkurencí při odbytu svých produktů ve srovnání s obdobím před vstupem ČR do EU? a ) rozhodně ano b ) spíše ano c ) spíše ne d ) rozhodně ne e ) nevím, nedovedu posoudit

OSTATNÍ – DISKUZE

Plánujete v horizontu 10 let zavést v podniku něco nového (speciální chov, zpracování nového produktu, založení plantáže, výstavba/obnova skleníků, výstavba bioplynové stanice)? ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

Jaké přednosti či konkurenční výhody má Váš podnik ve srovnání s ostatními zemědělskými podniky (netradiční zaměření zemědělské výroby, způsoby prodeje, ocenění produktů apod.)? ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

Příloha C2 - Dotazník pro fyzické osoby podnikající v zemědělství v okrese Hodonín

Jméno: Obec: Rok zahájení samostatného hospodaření: Výměra zemědělské půdy v r. 2004 (ha): Rok narození: Vaše původní povolání, pokud se liší od povolání zemědělce: Počet dětí:

1. Soukromé hospodaření je Vaší a) jedinou b) hlavní c) vedlejší pracovní činností - hlavní pracovní činností je:

2. Převezme jednou někdo z rodiny vedení podniku? a) ano b) ne

Pokud ano, kdo? Uvažujete Vy sám/a o využití předčasného ukončení zemědělské činnosti?

3. Přejete si, aby také Vaše děti soukromě hospodařily? a) ano b) ne c) nemám děti

4. Mají Vaše děti zájem soukromě hospodařit? a) ano b) ne c) nemám děti

Pokud nemají zájem hospodařit, z jakých důvodů?

5. Struktura zemědělské půdy (ha) v r. 2009 (evidence dle LPIS)

Zemědělská Z toho orná Trvale travní Vinice (ha) Ovocné sady Jiné (ha) půda (ha) porosty (ha) (ha) celkem(ha)

6. Výměra vlastní zemědělské půdy (ha):

7. Koupil/a jste nějakou zemědělskou půdu po vstupu ČR do EU? a) ano, a to...... (ha)...... (druh pozemku) b) ne, protože......

8. Počet pracovníků podniku

Zaměstnanci/období 2004 2009 Počet pracovníků

Z toho členové rodiny Z toho z obce, kde podnik sídlí

Nejvyšší denní stav sezónních pracovníků......

9. Struktura osevních ploch (ha):

Hlavní plodiny 2004 2009 Pšenice ozimá Ječmen Kukuřice Slunečnice Řepka olejná

10. Struktura chovu hospodářských zvířat (ks):

Stavy hospodářských zvířat (ks) (2004) 1 2009 Skot celkem - z toho dojnice Prasata Drůbež...... Jiné chovy

11. Uvažujete o zavedení nějaké jiné činnosti nezemědělské povahy (např.i agroturistiky)? a) ano jaké?...... b) ne

12. Uvažujete o pěstování biomasy pro energetické účely? a) ano, uvažuji o …………………………………………………………………. b) ne

13. Plánujete využívat některé ze zemědělských „odpadů“ k energetickým účelům (kotle na slámu pro vytápění objektů podniku)? a) ano jak?...... b) ne.

14. Uvažujete do budoucna o možnosti své produkty i sám/sami zpracovávat? O jaký produkt se jedná? a) ano, už své produkty zpracovávám - produkt...... b) ano c) spíše ne d) určitě ne

15. Jakých dotačních titulů v rámci agroenvironmentálních opatření (HRDP, PRV EAFRD) podnik využívá, resp. využíval?

Dotační titul 2004 (ha) 2009 (ha) Ekologické zemědělství (OP, TTP , VI, OS)

Integrovaná produkce (VI, OV, ZE)

Meziplodiny na orné půdě

Travnaté pásy Biopásy Travní porosty Ptačí lokality Podmáčené louky

16. Jak konkrétní opatření hodnotíte (ekonomické/environmentální přínosy tj. které z AEO považujete za nejvíce ekonomicky výhodné, a které mají dle Vašeho názoru největší přínos pro životní prostředí? …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..

17. Zaměřil by se Váš podnik na ekologické zemědělství v případě zvýšení dotací a zlepšení odbytu produktů? a) ano, už ekologicky hospodaříme b) ano c) spíše ne d) určitě ne

18. Souhlasil/a jste se vstupem ČR do EU? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne e) nezajímal/a jsem se

19. Považujete SZP pro české zemědělce obecně za spravedlivou? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne v čem?...... e) nevím

20. Potýkáte se s větší konkurencí při odbytu svých produktů ve srovnání s obdobím před vstupem ČR do EU? a) rozhodně ano b) spíše ano

c) spíše ne d) rozhodně ne e nevím, nedovedu posoudit

21. Jaké přínosy má podle Vašeho názoru Vaše podnikání pro obec/obce, ve které/kterých hospodaříte? ......

22. Je podnik zapojen do nějakých aktivit v obci/regionu (sponzor akcí, zapůjčení techniky)? ......

23. Setkáváte se u obyvatel obce s nějakými negativními reakcemi na vaši zemědělskou činnost? ......

24. Uvažujete o následujících aktivitách? (Pokud se již tímto způsobem angažujete, zvolte možnost a )  Kandidovat do voleb do místního zastupitelstva a) ano, b) ne  Angažovat se v Místní akční skupině a) ano, b) ne  Angažovat se ve společenském či kulturním životě obce a) ano, b) ne

25. Jaké jsou Vaše zkušenosti se SZP? (diskuze) …………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………..