Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie

Kristýna Kopečková posluchačka 3. ročníku bakalářského kombinovaného studia muzeologie

Jane Austenová: odraz života a díla v muzejnictví

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Irena Loskotová, Ph.D.

Brno

2018

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů.

V Brně dne Kristýna Kopečková

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucí práce PhDr. Ireně Loskotové, Ph.D. za vstřícnost, cenné rady, věcné připomínky a odborné vedení při zpracování této práce.

Obsah

ÚVOD 1

1 MUZEJNÍ PREZENTACE 3 1.1 VÝVOJOVÉ ETAPY MUZEJNÍ PREZENTACE 3 1.2 DĚJOVÁ LINIE 4

2 NÁVRH VÝSTAVY 6 2.1 VÝSTAVNÍ ZAŘÍZENÍ 6 2.2 DESIGN 6 2.2.1 LIDSKÝ FAKTOR 7 2.2.2 VIZUÁLNÍ STRÁNKA EXPOZICE 8 2.2.3 TENDENCE V CHOVÁNÍ NÁVŠTĚVNÍKŮ 9 2.2.4 PŘÍSTUPY K NASMĚROVÁNÍ NÁVŠTĚVNÍKŮ 10 2.2.5 ROZMÍSTĚNÍ EXPONÁTŮ A POMOCNÝCH MATERIÁLŮ 11

3 TEXTY 13 3.1 POPISKY 13 3.1.1 HLAVNÍ NADPISY 14 3.1.2 NADPISY ÚSEKŮ 14 3.1.3 ÚVODNÍ TEXT 14 3.1.4 SKUPINOVÝ TEXT 15 3.1.5 POPISKY 15 3.1.6 DISTRIBUČNÍ MATERIÁL 15 3.2 TVORBA TEXTU 15

5 LITERÁRNÍ EXPOZICE A VÝSTAVY 17

6 JANE AUSTENOVÁ 18 6.1 RODIČE 18 6.2 SOUROZENCI 19 6.2.1 JAMES AUSTEN 19 6.2.2 GEORGE AUSTEN 19 6.2.3 EDWARD AUSTEN 19 6.2.4 HENRY THOMAS AUSTEN 20 6.2.5 FRANCIS WILLIAM AUSTEN 20 6.2.6 CHARLES JOHN AUSTEN 21 6.2.7 CASSANDRA ELIZABETH AUSTENOVÁ 21 6.3 RODINNÉ PROSTŘEDÍ 22 6.4 JANE AUSTENOVÁ: STEVENTON 23 6.4.1 DĚTSTVÍ 23 6.4.2 VZDĚLÁNÍ 23 6.4.3 TANEC 24 6.4.4 THOMAS LEFROY 25 6.4.5 SAMUEL BLACKALL 25 6.5 JANE AUSTENOVÁ: BATH 25 6.5.1 HARRIS BIGG WITHER 26 6.6 JANE AUSTENOVÁ: CHAWTON A WINCHESTER 27 6.7 ROMÁNY 28 6.7.1 ROZUM A CIT 28 6.7.2 PÝCHA A PŘEDSUDEK 29 6.7.3 MANSFIELDSKÉ PANSTVÍ 29 6.7.4 EMMA, ANNA ELLIOTOVÁ, NORTHANGERSKÉ OPATSTVÍ 29

7 CENTRUM JANE AUSTENOVÉ 31 7.1 DŮM Č. 40 V ULICI GAY 31 7.1.1 CENTRUM JANE AUSTENOVÉ 31 7.1.2 PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ 32 7.1.3 PROHLÍDKA 33 7.1.4 EXPOZICE 33 7.1.5 TEXTY 34 7.1.6 DESIGN 36 7.2 ČASOPIS 36 7.3 FESTIVAL JANE AUSTENOVÉ 37

8 DŮM JANE AUSTENOVÉ 38 8.1 VZNIK MUZEA 38 8.2 INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY 38 8.3 PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ 38 8.4 EXPOZICE 39 8.4.1 RODINA, PŘÁTELSTVÍ A NORTHANGERSKÉ OPATSTVÍ 40 8.4.2 JANE AUSTENOVÁ V 41 PŘEDMĚTECH 40 8.5 TEXTY 41

9 KAREL ČAPEK 44 9.1 DĚTSTVÍ 44 9.2 VZDĚLÁNÍ 44 9.3 ZAMĚSTNÁNÍ A NOVINÁŘSKÁ ČINNOST 45 9.4 KAREL ČAPEK A T. G. MASARYK 47 9.5 SŇATEK 47 9.6 DÍLO 48 9.7 HELENA ČAPKOVÁ 48 9.8 JOSEF ČAPEK 49 9.9 OLGA SCHEINPFLUGOVÁ 49 9.10 FERDINAND PEROUTKA 50

10 PAMÁTNÍK KARLA ČAPKA 52 10.1 HISTORIE DOMU 52 10.2 INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY 52 10.3 PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ 53 10.4 PROHLÍDKA 53 10.5 EXPOZICE 54 10.5.1 KAREL ČAPEK 54 10.5.2 FERDINAND PEROUTKA A OLGA SCHEINPFLUGOVÁ 55 10.6 TEXTY 55 10.7 DESIGN 56

ZÁVĚR 58

RESUMÉ 62

11 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY 64 11.1 MONOGRAFIE 64 11.2 PRAMENY 65 11.3 INTERNETOVÉ ZDROJE 65

SEZNAM OBRÁZKŮ 68

PŘÍLOHY 70 11.4 MAPA MÍST SPOJENÝCH S JANE AUSTENOVOU 70 11.5 CENTRUM JANE AUSTENOVÉ 71 11.5.1 PŘEPSANÝ TEXT Z PANELU, KTERÝ BYL PODROBEN TESTU ČITELNOSTI 73 11.6 DŮM JANE AUSTENOVÉ 74 11.6.1 PLÁN MUZEA 76 11.6.2 PŘEPSANÝ TEXT Z PANELU, KTERÝ BYL PODROBEN TESTU ČITELNOSTI 77 11.7 PAMÁTNÍK KARLA ČAPKA 78

Úvod Tato bakalářská práce pojednává o muzeích, která jsou zaměřena na spisovatele a jejich tvorbu a staví na příkladu anglické spisovatelky Jane Austenové a českého spisovatele Karla Čapka. Jane Austenová bývá označována za jednu z prvních významných žen, které se věnovaly psaní románů. Většinu svého života prožila na venkově, do kterého jsou zasazena její díla pojednávající o lidech z vyšších středních vrstev, jejichž hlavní starostí jsou návštěvy známých a plesy. Díky svému pozorovacímu talentu popsala tehdejší společnost, kterou s lehkou ironií kritizovala. Dala vzniknout jedinečným postavám a dialogům, díky kterým vzbuzují její romány velký zájem i v dnešní době a stejně tak se jejich čtenáři zajímají i o život této spisovatelky a její tvorbu, která je prezentována v muzeích Centrum Jane Austenové v Bathu a Dům Jane Austenové v Chawtonu.

Karel Čapek bezpochyby patří mezi nejvýznamnější spisovatele a osobnosti 20. století, jehož díla jsou známá po celém světě. Byl to jeho bratr, kdo vymyslel slovo „robot“ pro Čapkovu hru RUR, které se implementovalo do ostatních jazyků. Karel Čapek se proslavil nejen jako autor divadelních her a románů, ale také jako žurnalista, básník, filozof či výtvarný a divadelní kritik. Jeho život a tvorba jsou prezentovány v Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše.

Teoretická část pojednává o teorii muzejní prezentace, především se pak soustředí na teorii k vytvoření designu výstavy a jejích textů. V praktické č ásti je zahrnuta biografie spisovatelky a její rodiny, která je prezentována v britských muzeích v Bathu a v Chawtonu. Šestá a sedmá kapitola je zaměřena na analýzu Centra Jane Austenové a Domu Jane Austenové. Poslední kapitola analyzuje Památník Karla Čapka.

Cílem bakalářské práce je rozbor a analýza způsobu prezentace života a díla Jane Austenové ve výše zmíněných muzeích z hlediska teorie prezentace, která je představena v první části práce. Analýze je podroben rovněž Památník Karla Čapka, který se nachází ve Staré Huti u Dobříše. Dalším cílem je celkově zhodnotit prezentace výše zmíněných zahraničních muzeí a porovnat je s prezentací Památníku Karla Čapka. Tato muzea byla vybrána proto, že se všechna nacházejí v původních domech a jsou věnovaná významným spisovatelům.

1 Jako hlavní zdroje práce byly využity knihy Základy muzeologie od Josefa Beneše, Príručka všeobecnej muzeológie od Friedricha Waidachera a Museum exhibition: theory and practice od Davida Deana, které se zaměřují na praktickou stránku muzejní prezentace. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí obrazové přílohy ze soukromého archivu.

2 1 Muzejní prezentace Beneš pojem „prezentace“ definuje jako „funkční zpracování tématu vyjádřeného originálními doklady a pomocnými prostředky s využitím výtvarných i technických možností muzejního prostředí.“1 Ať už se jedná o zpracování výstavy či expozice, jedná se o dlouhodobý proces, který zahrnuje mnoho prvků, které se musí důkladně promyslet, aby expozice splnila svůj účel. Veřejnost často jako první zaujme především výtvarně technická stránka, což je ale jen jedna ze složek úspěšné expozice. Hlavní přínos a primární funkce muzea a jeho prezentace je výchovně vzdělávací funkce. Nejdůležitější nejsou ani tak samotné exponáty, jako téma či příběh, které mají být představeny návštěvníkům.2 Jak uvádí Beneš, „výstava musí působivě informovat a formovat vědomí člověka, podněcovat jeho imaginaci a fantazii, vzbuzovat ž ádoucí asociace a aktivizovat všechny jeho pozitivní schopnosti ve prospěch jeho osobního rozvoje.“3 Waidacher dále doplňuje, že „muzeální sbírky umožňují mnohem víc než jen informaci nebo vzdělávání, plní totiž funkci sociální paměti společnosti.“4

1.1 Vývojové etapy muzejní prezentace

Vývoj muzejní prezentace rozděluje Beneš do šesti etap: sciencistní, dekorativistická, artistní, didaktická, dramatická a funkční. K výstavnictví se nejdříve přistupovalo z čistě vědeckého hlediska, kdy sbírka byla určena především pro odborníky a na design samotné výstavy či expozice se nekladl žádný důraz. Právě kvůli tomuto neatraktivnímu přístupu byl v další etapě kladen důraz na dekorativní výtvory a později také na emotivní působnost samotných exponátů. Třicátá a čtyřicátá léta jsou charakteristická pro vznik š kolních kabinetů, jejichž hlavní funkce byla didaktická. Další etapa se soustředila na prezentaci výstav takovým způsobem, aby vyvolala co největší dojem na návštěvníka a vtáhla ho co nejvíce do děje za pomocí osvětlení, barev stěn, audiovizuálních prostředků apod. Funkční etapa pak vnímá výstavu komplexně a bere v úvahu jak exponáty samotné, tak i další doplňky, které výstavu spojí jak obsahově, tak i formou do jednoho harmonického celku. Díky důkladně zpracované muzejní prezentaci plní kulturní instituce jednu ze svých hlavních funkcí a výchovně působí na veřejnost.5

1 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 15. 2 Tamtéž, s. 13–16. 3 Tamtéž, s. 13. 4 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 149. 5 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 32–33. 3 1.2 Dějová linie

Dějová linie je jedna z dalších důležitých složek úspěšné výstavy či expozice. Dějovou linií se rozumí detailní plán, podle kterého se výstava uskuteční. Nejedná se pouze o souhrn informací, ale dokument se skládá z několika částí, mezi které patří narativní část, koncept výstavy, seznam titulků, podtitulů a text a nakonec seznam sbírkových předmětů, které se budou vystavovat. Narativní část by měla obsahovat vše, o čem si kurátor myslí, že by se o výstavě mělo vědět. Na začátku procesu vytváření dějové linie se bere v potaz to, čeho se expozice týká. Sbírkové předměty jsou pro výstavu klíčové a od nich se dále rozvijí celý koncept.6 Jak uvádí Waidacher, výpověď sbírkového předmětu „musí vždy něco znamenat pro přítomnost. Jen tehdy se stává zvláštním prostředkem muzeálního zobrazení, exponátem.“ 7 Waidacher rozlišuje čtyři stupně prezentace. První stupeň, předmětovou informaci, určuje samotný exponát. Kontextovou informaci přináší předmět podle jeho zařazení a umístění v prostoru. Uvádí se, že předměty, které jsou umístěny výš mají větší význam než ty, které se nacházejí níže. Třetím stupněm informací jsou grafická vysvětlení pomocí obrazů či různých grafik. Posledním stupněm jsou informace získané z textů a popisků.8

Prvním krokem je zvolení interpretační strategie. Ta nejlepší vzniká díky brainstormingu, během kterého lidé přicházejí se zajímavými nápady a ty nejlepší pak vytvoří komplexní plán. Podle Deana je pro brainstorming nejlepší neformální prostředí, které navodí příjemnou atmosféru, díky které lidé přijdou s různými myšlenkami a asociacemi. Dalším krokem je určení cílů výstavy, cílovou skupinu návštěvníků, jejich potřeby a očekávání, která určují směr výstavy a potřebné strategie. Jakmile je dokončena narativní část, pedagog, návrhář a kurátor pečlivě projdou všechny informace a vyčlení tematické celky a metody komunikace, které výstavu přehledně zprostředkují návštěvníkům. Z dalších debat pak vznikne koncept a design výstavy.9

Waidacher rozděluje plánování expozice do třech etap: námět, libreto a scénář. Námět se zabývá hlavním obsahem a účelem výstavy. Libreto obsahuje shrnutí informací, definitivní ztvárnění výstavy a všechny potřebné údaje pro její realizaci. Scénář pak zahrnuje všechny

6 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 103. 7 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 148. 8 Tamtéž, s. 162. 9 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 103–104. 4 technické detaily potřebné k instalaci a vizuální prezentaci.10 Aby návštěvník získal co nejpřesnější představu o daném tématu, na které se expozice soustředí, je třeba kromě autentických předmětů využít také doplňkový materiál (textové doplňky, audio či video materiály, modely, fotografie, obrazové atd.), který tyto originální předměty spojí do jednoho celku a podá tak návštěvníkovi ucelené informace.11

10 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 164–165. 11 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 44. 5 2 Návrh výstavy Navržení muzejních expozic či výstav je proces, který zahrnuje visuální, prostorové a materiální prvky, které musí tvořit takovou kombinaci, aby vznikla plnohodnotná výstava, kterou návštěvník ocení a něco si z ní odnese. 12

2.1 Výstavní zařízení

Expozice by nebyla možná bez vhodného výstavního zařízení. V úvahu by se měla vzít samotná budova a její místnosti. Zařízení by pak měla svým stylem zapadat a neměla by na sebe strhávat pozornost od exponátů. Rovněž musí splňovat požadavky muzeí k zajištění ochrany exponátů. Výstavní zařízení by mělo co nejvíce usnadnit návštěvníkovi shlédnutí exponátů z hlediska výšky, viditelnosti, polohy, a současně zajistit ochranu před prachem, poškozením či odcizením.13

2.2 Design

Návrh expozice je jedním z nejkreativnějších a nejdynamičtějších fází celého procesu. Jedná se o fázi, kdy návrh výstavy poprvé získává vizuální podobu. Návrh expozice je poměrně nové odvětví. Mnoho designerů vystudovalo odvětví spojená s architekturou, interiérem či průmyslovým návrhářstvím. Je velice obtížné najít odborníka, který drží krok s neustále se rozvíjející technologií, který se nebojí nabourat staré zažité tradice a postavit se novým výzvám výstavnictví ve dvacátém prvním století.14

Design je jeden z nejdůležitějších prvků při tvorbě expozice. Pokud selže, lidé budou reagovat negativně nehledě na ostatní prvky výstavy. V potaz by se mělo vzít šest základních elementů: hodnota, barva, struktura povrchu, rovnováha, linie a tvar. Hodnotou se rozumí kvalita světlých a tmavých tónů. Tmavé prostory mají nízkou hodnotu, světlé naopak tu nejvyšší. Tmavá barva bývá spojována s vizuální váhou, těžkostí. Světlá barva asociuje lehkost. Správné osvětlení tak může navodit dramatičnost, zdůraznění či orientaci v prostoru. Dalším důležitým prvkem je rovnováha. Předměty mohou být naaranžovány symetricky nebo asymetricky, avšak mezi symetrickou a asymetrickou rovnováhou existuje ohromné množství obměn. Symetrie se uvádí jako formální rovnováha.15

12 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 32. 13 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 180–181. 14 LORD, Barry, PIACENTE, Maria. The manual of museum exhibitions. Walnut Creek : Altamira Press, 2014, s. 293. 15 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 32–36. 6 2.2.1 Lidský faktor Během tvorby návrhu výstavy se nesmí zapomínat na lidský faktor. Standardní rozměry člověka ukazuje následující tabulka:

16 1) Standardní rozměry člověka

Designer by měl vzít v úvahu, že lidé se cítí nejlépe, pokud mají možnost volného pohybu a nic nenarušuje jejich osobní prostor. Výška stropu se většinou pohybuje v rozmezí 2,7– 3,6 m, což je dostatečná výška, aby člověk mohl zvednout paže nad hlavu a cítil se při tom pohodlně. Čím větší je prostor, tím se člověk cítí menší, což může zanechat na člověku větší dojem. Příkladem mohou být kostely, katedrály, obchodní centra apod. Malé a přelidněné prostory mohou naopak na návštěvníka působit stísněně, což vede k touze opustit expozici.17

Díky vypozorovanému chování návštěvníků se mohou designeři řídit několika pravidly, která pomohou korigovat pohyb návštěvníků v muzeu. Lidé mají vrozené predispozice pro dotyk, díky kterému si mohou potvrdit to, co vidí a posílit si tím paměť. Pokud se předměty nacházejí v dosahu návštěvníka, je velice pravděpodobné, že si na ně dotyčný sáhne. Jednou z možností jak tomu zabránit jsou bariéry, ty ovšem nejsou pro návrháře příliš atraktivní. Jinou volbou je pak prostorová separace. Pokud jsou předměty z dosahu, návštěvník se jich nemůže dotknout, ale není tím narušena vizuální stránka.18

16 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 42. 17 Tamtéž, s. 42–43. 18 Tamtéž, s. 43. 7 Dalším pravidlem je, že pokud si lidé mohou vybrat, často zvolí největší vstupní prostor. Tomu se říká „reakce na vstup“.19 Lidé se při vstupu do neznámého prostoru cítí nejlépe, pokud se jedná o velký a osvětlený prostor. Není tak zastrašující a vznikne tak víc prostoru pro zjištění, co na návštěvníka uvnitř čeká.20

Lidé rovněž tíhnou k tomu, aby si sedli nebo se opřeli o jakoukoliv plochu, která jim usnadní lepší náhled předmětu. Jak ukazuje obrázek níže, pokud se blízko předmětu nachází povrch, na který se dá posadit nebo se o něj opřít, lidé toho často využijí. Tyto reakce jsou automatické a lidé si tak sednou i na nevhodné místo. Návrhář by tak měl při tvorbě designu expozice vzít toto vrozené lidské chování v potaz a vyhnout se tak neadekvátnímu chování návštěvníků, kteří by mohli výstavu poškodit.21

22 23 2) 3) Tendence lidí v muzeu: sezení Tendence lidí v muzeu: opírání

2.2.2 Vizuální stránka expozice Vizuální stránka expozice je jeden z nejdůležitějších faktorů při její přípravě. Návštěvník přijme až 90 % informací díky zrakovému vnímání.24 Jak uvádí Beneš, „nejlépe vnímáme to, co máme přímo před očima, v zorném poli, jehož zorný úhel tvoří 54° rozpětí výškové bez pohybu hlavy. [...] Vystavený předmět by měl být v rovině kolmé k směru vnímání“25 To, co se nachází mimo zorné pole, vnímáme obtížněji. Ideální je instalační pás ve výši přibližně 80–220 cm.26 Dean konstatuje, že střed materiálu by se měl nacházet v úrovni očí. Pro dospělého člověka se počítá přibližně 160 cm. Oblast vidění vytváří kužel, který se rozšiřuje o 40° směrem vzhůru a dolů od horizontální osy. Umístění předmětů mimo kužel

19 Entry response 20 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 43. 21 Tamtéž, s. 46. 22 Tamtéž, s. 47. 23 Tamtéž, s. 47. 24 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 109. 25 Tamtéž, s. 147–148. 26 Tamtéž, s. 147–148. 8 způsobuje únavu. Tento prostor by tedy neměl obsahovat detaily, ale naopak větší elementy.27

Velkou roli hraje rovněž prostor a osvětlení. Pokud jsou malé předměty umístěny do malého, mdle osvětleného prostoru, ve kterém jsou tyto malé předměty zdůrazněny, návštěvník se tak automaticky vydá předměty blíže prozkoumat. Naopak malý předmět ve velkém prostoru se bude jevit nedůležitým a návštěvník ho často přehlédne.28

2.2.3 Tendence v chování návštěvníků Díky dlouhodobému pozorování návštěvníků bylo objeveno mnoho tendencí, ke kterým návštěvníci tíhnou, což se dá opět aplikovat do muzeologie. Většina lidí při vstupu do budovy zahne doprava. Jedním z vysvětlení se uvádí převaha praváků nad leváky. S tím rovněž souvisí to, že se návštěvníci drží stěny napravo a výstavu opouští s tím, že levé stěně nevěnovali tolik pozornosti. Stejně tak první exponát vpravo přitáhne nejvíce pozornosti na rozdíl od prvního exponátu vlevo, který je nejvíce opomenut. Lidé rovněž věnují nejméně pozornosti předmětům, které se nacházejí blízko východu muzea. Důvodem by mohl být vrozený fakt, kdy se lidé podvědomě snaží vyhnout pasti a neradi vstupují do prostor, kde není viditelný východ. Nejvíce návštěvníků upřednostní kratší trasu před delší.29

Nicméně, některá muzea nejsou stavěna tak, aby mohla využít přirozeného lidského chování. Designeři tak mohou využít mnoha strategií, jak vyvolat alternativy tohoto chování, díky kterým se dají oživit všední způsoby návrhů expozic. Jedna ze strategií je přimět návštěvníky zahnout u vchodu doleva, a to vytvořením většího, světlejšího a zajímavějšího začátku výstavy nebo umístění překážky vpravo. Návštěvníci jsou tak nuceni zahnout doleva.30

Designeři také často při návrhu expozice využívají tzv. sekundární stěny. Ty mohou být buď pohyblivé nebo dočasné, které mají stejnou funkci jako stěny stálé. Některé budovy mohou být pod ochranou památkářské péče nebo mohou být tvořeny z nevhodného materiálu a nejsou tak vhodné pro instalaci expozice. Sekundární stěny mohou být reinstalovány a znovu použity pro jinou expozici či výstavu, skryjí elektrické kabely, roury

27 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 43. 28 Tamtéž, s. 46. 29 Tamtéž, s. 51–52. 30 Tamtéž, s. 52. 9 a další technické prostředky, které by jinak zošklivili expozici. Doporučuje se stěna ze 16 mm silné ohnivzdorné sádry přidělaná na překližce. Ta by měla udržet většinu exponátu kromě velmi těžkých kamenných předmětů, které by pravděpodobně vyžadovaly speciální podporu.31

Návrháři často využívají průhledné panely, vitríny a okna k navození neznáma, což přitáhne pozornost návštěvníků do dalšího prostoru a probudí jejich zvědavost. Umístění nejvýznamnějších předmětů rovnoměrně po celém prostoru muzea rovněž přitáhne pozornost.32 Beneš doporučuje měnit prostorové dimenze jako výšku stropů a členění místností do menších kójí, aby návštěvník nebyl zastrašen velkým prostorem s mnoha exponáty. Stejně tak se doporučuje měnit malbu stěn a sílu osvětlení. Návštěvník je tak neustále ve střehu a nepodlehne tak rychle únavě.33

2.2.4 Přístupy k nasměrování návštěvníků Návrhář se může řídit třemi metodami podle obsahu a cíle, které má expozice. První metodou je doporučená trasa34, která využívá barvy, světla, ukazatele, dominanty expozice, díky kterým návštěvníka nasměruje tou správnou, předem vybranou cestou. Návštěvníkovi se do cesty nekladou žádné překážky a je tak na něm, kudy se vydá. Tato metoda však musí být důkladně promyšlena a navržena tak, aby návštěvník získal informace přirozeně a uceleně.35

36 4) Doporučená trasa

Druhou možností je neorganizovaná trasa37, kdy si návštěvník může po vstupu do muzea vybrat libovolnou cestu. Tato metoda, která se často využívá v galeriích umění, umožňuje

31 LORD, Barry, PIACENTE, Maria. The manual of museum exhibitions. Walnut Creek : Altamira Press, 2014, s. 72–73. 32 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 52–53. 33 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 174–175. 34 Suggested approach 35 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 53. 36 Tamtéž, s. 54. 37 Unstructured approach 10 návštěvníků zvolit vlastní tempo, postup a priority. Popisky tak musí být zaměřeny na předmět a nemohou vyprávět příběh a postupně tak návštěvníkovi představit výstavu.38

39 5) Neorganizovaná trasa

Poslední metodou je přímá trasa40. Postup návštěvníka je jasně daný, jednosměrný a jak ukazuje obrázek níže, návštěvník nemá volbu pohybu. Ačkoliv tento postup, který je strukturovaný, ucelený a neumožní návštěvníkovi omylem vynechat některou část výstavy, často podporuje návštěvníky k chování, které vede k co nejrychlejšímu nalezení východu, protože může vyvolat pocit pasti.41

42 6) Přímá trasa

2.2.5 Rozmístění exponátů a pomocných materiálů Aby muzeum nabídlo návštěvníkovi co nejpřesnější obraz o prezentovaném tématu, nestačí vystavit jen originální předměty, ale rovněž doplňkové materiály. Ty mohou mít funkci substituční, kdy kvůli nedostupnosti nahradí originální materiál, funkci referenční, kdy doplňkový materiál dále rozvádí informační kapacitu originálu nebo funkci explikační, díky které návštěvník pozná vztahy mezi předměty, které by jinak nebyl schopen

38 Tamtéž, s. 55. 39 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 54. 40 Directed approach 41 Tamtéž, s. 55. 42 Tamtéž, s. 54. 11 postřehnout. Z hlediska vzhledu pak mohou mít funkci obrazovou, znakovou, textovou a audiovizuální.43

Rozvržení a umístění těchto materiálů je jedno z nejpodstatnějších rozhodnutí designera. Existují dva druhy předmětů, a to dvourozměrné a trojrozměrné. Dvourozměrné předměty jako jsou malby, tiskoviny, plakáty či textil jsou většinou připevněny k povrchu. Trojrozměrné předměty pak zabírají prostor, který může pomoci korigovat pohyb návštěvníků.44

Sbírkový předmět, který je po pečlivém uvážení zařazen do expozice může přinést všímavému návštěvníkovi mnoho informací, ukázat vazby s ostatními předměty a předat tak autentické svědectví o prostředí, ze kterého pochází. V expozici se také mohou nalézat exponátové celky, tedy soubory předmětů, které spolu úzce souvisí a podají tak člověku jasnější představu o jejich funkci. Na hradech a zámcích se návštěvník setkává s interiérovými komplety bytového prostředí, což návštěvníkovi umožní udělat si jasnou představu o tom, jak to v dané době vypadalo. Interiérové komplety se často vyskytují v muzeích či památnících, které jsou věnované jedné osobě, ať už se jedná o spisovatele, hudebníka, malíře apod. Instituce věnované jednotlivým osobám se často nacházejí v budovách, kde dotyčný skutečně žil, a tak mají tyto interiérové komplexy vysokou výpovědní hodnotu. V tomto případě je nutné být obezřetný s výběrem exponátů, aby nedošlo ke zkreslování skutečnosti výběrem spíše dekorativních než funkčních předmětů.45

43 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 66–67. 44 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 52. 45 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 51, 54–55. 12 3 Texty Zatímco u obrazových prostředků člověk získá jedním pohledem mnoho informací a dojmů, texty musí návštěvníka zaujmout, aby pokračoval ve čtení a získal tak informace. Z hlediska účinnosti na návštěvníka se texty řadí až na poslední místo. To ovšem neznamená, že by se jim měla věnovat menší pozornost. Textům je naopak nutné věnovat důkladnou přípravu a dbát na vizuální zpracování.46

Text může mít na výstavě jeden ze tří charakterů. Buď se může jednat o text, jehož cílem je prezentovat a informovat o daném exponátu, přičemž forma textu není podstatná. V druhém případě je hlavním zdrojem informací forma textu, tedy písmo, rozměry, grafická úprava, kde obsah dokumentu je vedlejší. Text rovněž může spojovat obě výše zmíněné funkce, kdy je důležitý jak obsah, tak forma dokumentu.47

3.1 Popisky

Popisky jsou důležitou součástí visuální a psané informace o výstavě. Dělí se na tři skupiny: hlavní titulky48, podtituly49, popisky50. Hlavní titulky udávají tón celé výstavy a měly by přilákat pozornost návštěvníka. Podtituly mají sjednocující vizuální a verbální funkci celé výstavy. Mají stejnou funkci jako novinové nadpisy, tedy několika slovy předávají návštěvníkovi hlavní informace o předmětu a vztahy mezi nimi. Spolu s hlavními titulky přinášejí stěžejní informace.51

Texty popisků bývají největším kamenem úrazu. Často dochází k tomu, že nejsou dostatečně promyšlené a návštěvníci se ztratí v odborném jazyce. Jak uvádí Dean, „popisky jsou srdcem edukačního obsahu výstavy“. 52 53 Většina návštěvníků nejde na výstavu, aby tam strávila hodiny čtením dlouhých textů. Informace by měly být podány stručnou a zajímavou formou, která návštěvníka dokáže zaujmout a přesvědčit ho k dalšímu č tení. Texty by se měly vyvarovat verbalismu a prázdným frázím. Součástí expozic jsou i distribuční materiály, což zahrnuje například brožury, krátká edukativní

46 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 70–71. 47 Tamtéž, s. 60. 48 Title text 49 Sub-title text 50 Label text 51 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 109. 52 Labels are the heart of the educational content of the exhibition. 53 Tamtéž, s. 109. 13 pojednání, programy a katalogy. Tyto materiály slouží jako doplňkové informace, které by byly moc dlouhé pro samotnou výstavu.54

David Dean rozděluje psané informace do šesti kategorií: hlavní nadpisy, nadpisy úseků, úvodní text, skupinový text, popisky a distribuční materiál.55 Názvy těchto kategorií se mohou u různých autorů lišit, nicméně funkce zůstává stejná.56

3.1.1 Hlavní nadpisy Hlavní funkcí tohoto textu je vizuálně informovat o tom, čeho se výstava týká. Hlavní nadpisy jsou umístěny u vchodu do muzea či galerie, kde podobně jako u novinových nadpisů maximálně deseti slovy oznamují, že se zde koná výstava. Obvykle se nacházejí nad úrovní očí, jsou psány velkým písmem a jsou designově navrženy tak, aby návštěvníky zaujaly, probudily jejich zvědavost a navodily tu správnou atmosféru.57

3.1.2 Nadpisy úseků Další kategorií jsou nadpisy úseků, neboli podtituly. Na rozdíl od hlavních nadpisů jsou psány menším písmem, ale návštěvník by je měl být schopen přečíst i z dálky. Zpravidla se skládají z deseti až dvaceti slov. Díky podtitulům by měl člověk pochopit hlavní téma a obsah výstavy. Zatímco u hlavních nadpisů, je důležitější design než obsah, pro podtitulky je design stejně důležitý jako obsah.58

3.1.3 Úvodní text Úvodní text už má větší informační hodnotu. Podle Deana by neměl obsahovat více než sedmdesát pět slov. Nicméně, pokud je text psán ž ivě, členěn do odstavců a dokáže zaujmout návštěvníka, může obsahovat až dvě stě slov. Nejčastěji bývá doporučováno písmo Helvetica, Futura, Avant Garde, Times Roman či Garamond. Text je často umisťován blízko hlavních nadpisů či podtitulů.59

54 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 110. 55 title signs, sub-title, introductory text, group texts, object labels, distributional materials 56 Tamtéž, s. 111. 57 Tamtéž, s. 111. 58 Tamtéž, s. 112. 59 Tamtéž, s. 112–113. 14 3.1.4 Skupinový text Cílem tohoto textu, který má délku sedmdesát pět až sto padesát slov, je uvést jednotlivé sekce výstavy. Je důležité tyto texty důkladně promyslet, neboť obsahují více faktů a dat a mohly by ztratit čtenářovu pozornost.60

3.1.5 Popisky Popisky jsou zásadním elementem v získávání informací. Poskytují návštěvníkovi odpověď na základní otázku „Co je to?“. Po přečtení popisků by měl návštěvník znát odpovědi na šest elementárních otázek: Co? Kdo? Kdy? Jak? Pro koho? a Proč?.61 Ačkoliv existuje mnoho způsobů jak popisky strukturovat, uvádějí se dva základní typy, legenda a identifikační štítky. Legenda je odstavec textu, který se týká jednoho nebo skupiny úzce spojených předmětů a obsahuje hlubší a detailní informace k předmětu. Opět se zde uplatňuje pravidlo sedmdesáti pěti slov, velikost písma je dvanáct až dvacet čtyři. Legenda by měla být č itelná a srozumitelná a především by neměla brát pozornost od předmětu. Identifikační štítek pak obsahuje základní informace jako je název exponátu, výrobce, původ, datování, materiál a další relevantní data.62

3.1.6 Distribuční materiál Distribučním materiálem se rozumí jakákoliv publikace, ať už se jedná o katalog, brožury či výtisky z interaktivní výstavy. Důležitým znakem je snadná přenositelnost. Větší důraz se klade na informační stránku než na tu vizuální.63 Všechny informace, které nejsou stěžejní, by se neměly umisťovat do textů, ale do publikací.64

3.2 Tvorba textu

Psaní textu není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Lidé budou číst jen to, co shledají zajímavé a snadné k pochopení. Text by měl zodpovídat otázky, které si návštěvník může položit, když spatří exponát. Při tvorbě textu je důležité se vyvarovat příliš dlouhým souvětím, odborným výrazům a žargonu, nesprávným informacím a gramatickým chybám. Text by měl být umístěn na místě, kde bude dobře čitelný. Měl by být relevantní a přímý. Mezi metody k upoutání pozornosti návštěvníka patří například zvětšení prvního písmena v textu, umístění grafiky blízko prvního řádku nebo je první řádek ztučněn či dán

60 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 113–114. 61 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 288. 62 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 114. 63 Tamtéž, s. 115. 64 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 287. 15 do kurzivy. Vhodné je využít interakce či instrukcí v textu, kdy se tak návštěvník cítí zapojen a je více propojen s výstavou.65

Kromě obsahu textu je velmi důležitá čitelnost. Dean uvádí, že standardně se počítá s tím, že je návštěvník vzdálen od textu 60 až 90 cm. Ideální velikost písma je mezi velikostí 24– 36. Pro jednotlivé popisky pak v rozmezí 14–24. Průměrný dospělý přečte 250–300 slov za minutu. Pokud text čtenáře v prvních sekundách nezaujme, nedočte ho.66

Snadnější je číst tmavý text na světlém pozadí, než obráceně. Pokud by se jednalo jen o popisky, může druhý způsob přitáhnout pozornost. Nicméně u dlouhých textů by to bylo únavné a způsobilo by to rozmazaný obraz. Uvádí se pravidlo palce, což je asi 20 slov psaných světlým písmem na tmavém pozadí. Další způsob je využití transparentních textů, kde se rovněž uplatňuje pravidlo palce.67

Pro ověření čitelnosti textů muže návrhář využít několika metod k měření čitelnosti, mezi které patří například Fleschova formula, která bere v úvahu počet slov, vět a slabik, Fryův test, který podle obtížnosti textu udá věk čtenáře či Clozeho test, který jeho obtížnost zjistí pomocí vynecháním slov v textu, které čtenář dopisuje a určí tak obtížnost textu.68

65 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 116–117. 66 Tamtéž, s. 120. 67 Tamtéž, s. 120–121. 68 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 163. 16 5 Literární expozice a výstavy Literární tématika se v muzeu prezentuje prostřednictvím sekundárních dokladů. Aby na návštěvníka dílo působilo přímo, bylo by třeba si danou literaturu přečíst. Muzeum tak za pomoci sekundárních materiálů umožní návštěvníkovi získat informace o okolnostech vzniku díla, o samotném autorovi a jeho době. Návštěvník si tak může vytvořit pozitivní vztah ke spisovateli a dané éře a případně se motivuje k další četbě. Muzea či památníky věnované jedné osobě často využívají původní prostory, které jsou spjaté s umělcem, a tak mají šanci u návštěvníka vyvolat větší emotivní reakci, než pouhé výstavy či expozice v muzeu. Podle Beneše je třeba si dát pozor, aby se prezentovalo především dílo autora a jeho vliv na společnost, než autor samotný, což by mohlo vést k přehánění významu autora. Jeho biografie by měla být podána citlivě.69 V památnících se často prezentuje pracovna spisovatele, kde vznikala jeho slavná díla, „zatímco v prostorách obytných se zpravidla instaluje expozice o životě a díle obvyklým muzejním způsobem“.70 V případě, že má spisovatel památníků více, často se prezentuje období autorova života spjaté právě s tímto určitým místem.71

69 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 286–289. 70 Tamtéž, s. 289. 71 Tamtéž, s. 289. 17 6 Jane Austenová Následující praktická část bakalářské diplomové práce pojednává o životě anglické spisovatelky Jane Austenové. Kapitola se věnuje rodině Jane Austenové, která měla nemalý vliv na její tvorbu, dále se zabývá rodinnými vztahy a poměry, osobním životem a samotnou tvorbou spisovatelky. Tyto informace, které pomohou pochopit odraz spisovatelčina života a díla v muzejnictví, jsou provázány odkazy na jednotlivá muzea.

6.1 Rodiče

George Austen se narodil 1. května 1731 v Tonbridge Williamovi a Rebecce Austenovým. Matka zemřela dva roky po synově narození a otec o čtyři roky později. Naštěstí se o chlapce postarali jeho dva strýcové, Francis a Stephen Austenovi. George Austen chodil v letech 1741–1747 do školy v Tonbridge, kde získal stipendium a následné postgraduální stipendium v St. John’s College v Oxfordu, kde studoval teologii.72 V roce 1755 byl vysvěcen na kněze v Rochesteru v Kentu.73 Do roku 1761 působil v Oxfordu jako asistent kaplana školy. Poté mu jeho příbuzný Thomas Knight nabídl farnost ve Steventonu. Jeho strýc Francis Austen mu rovněž poskytl další dvě farnosti nedaleko Steventonu. Jako muž s vyhlídkami a přijatelným příjmem ze svých farností se začal dvořit Cassandře Leighové, jejíž předek byl například Sir Thomas Leigh, Lord Mayor of London74 během vlády královny Alžběty I.75 Cassandra Leighová se narodila roku 1739 rev. Thomasovi Leighovi a Jane Walkerové. Z matčiny strany měla významného předka Sira Thomase Whita, který založil St. John’s College v Oxfordu.76

Svatba se konala 26. dubna 1764 v kostele Walcot v Bathu. První čtyři roky strávili na faře ve městě Dean v Hampshiru, kde se narodili jejich první tři synové James, George a Edward. Poté se přestěhovali do fary ve Steventonu, kde přišel na svět Henry, Cassandra, Frank, Jane a Charles. Rev. George Austen začal brát na faru ž áky, kteří tam byli ubytovaní. Zvýšil tak svůj příjem a mohl se postarat o svou početnou rodinu.77 Reverend je spolu se svými dětmi připravoval na vstup do univerzity.78

72 AUSTEN LEIGH, James Edward. A Memoir of Jane Austen. London : Richard Bentley and son, 1871, s. 4. 73 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 65–66. 74 Titul starosty velkých měst Spojeného království. 75 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 6–7. 76 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 56. 77 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 7–8. 78 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 66. 18 6.2 Sourozenci

Jane Austenová měla celkem šest bratrů a jednu sestru. Se všemi měla velmi blízký vztah, který se částečně projevil v její tvorbě.

6.2.1 James Austen James Austen se narodil 13. února 1765. Do roku 1779 ho vzdělával jeho otec doma, poté nastoupil do školy St. John’s College v Oxfordu. V roce 1789 byl vysvěcen na kněze. Po smrti první manželky, se kterou měl dceru Annu Austenovou, se znovu oženil s Mary Loydovou, se kterou měl syna a dceru. V roce 1805, kdy zemřel jeho otec, se místo něj stal farářem ve Steventonu. James Austen zdědil matčino nadání. Ve š kole založil časopis The Loiterer a napsal několik básní, prologů a epilogů pro divadlo ve Steventonu. Jane Austenová tak našla inspiraci v jeho časopise pro svou vlastní tvorbu. James Austen zemřel 13. prosince 1819.79 Anně Austenové, která byla jednou z nejoblíbenějších neteří spisovatelky, věnovala v roce 1801 Jane Austenová její vydání Elegant Extracts80, sbírku pasáží kázání, historie a literatury z 18. století. Tuto tehdy populární knihu zmínila spisovatelka i ve svém románu Emma. Výtisk byl pak předáván z generace na generaci. Rovněž obsahuje komentáře samotné spisovatelky. Výtisk je nyní vystaven v Domě Jane Austenové v Chawtonu.81

6.2.2 George Austen George Austen se narodil 26. srpna 1766 s blíže neurčenou vadou, a tak o něm není mnoho známo. Vychováván byl několik mil od Steventonu, kde ho jeho rodiče navštěvovali. Objevují se spekulace, že byl hluchý, neboť Jane Austenová znala znakovou řeč. Zemřel 17. ledna 1838.82

6.2.3 Edward Austen Edward Austen se narodil 7. října 1767. Jako jediný z bratrů neměl žádnou profesi. V roce 1783 ho adoptoval vzdálený bratranec paní Austenové, Thomas Knight II. z Godmersham Park, se kterými žil od roku 1786, kdy se po dvou letech vrátil z cest z Evropy. Jako jejich dědici mu patřila tři velká sídla v Kentu a Hampshiru – Godmersham, Chawton a Steventon. Právě chalupu v Chawtonu věnoval své ovdovělé matce a svým sestrám.

79 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 71–73. 80 Elegantní úryvky 81 FRANCUS, Marilyn. Elegant Extracts [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03- 08]. 82 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 64. SMITH, Ben. Jane Austen‘s Homecoming Chawton 1809. Trail Publishing, s. 39. 19 V současné době se tam nachází muzeum Jane Austenové, zvané Dům Jane Austenové.83 V muzeu je tak k vidění mnoho exponátů a textů odkazujících právě na tohoto bratra. Jedním z nich je drožka pro dva, která byla tažena oslem. Rodina si tak mohla pohodlně dojet na nákup do blízkého Altonu. Drožka byla v roce 1998 zrestaurována.84 Ačkoliv byl Edward Austen od své rodiny oddělen již v dětství, měl se svými rodiči a sourozenci blízký vztah. Jane Austenová a její sestra ho často navštěvovali v jeho sídle v Godmershamu a poté v Chawtonu. Edwardova nejstarší dcera Fanny byla rovněž velice oblíbená neteř Jane Austenové. Edward Austen zemřel 19. listopadu 1852.85

6.2.4 Henry Thomas Austen Henry Thomas Austen se narodil 8. června 1771. Stejně jako jeho bratři, i on chodil do školy St. John’s College v Oxfordu, kde v roce 1796 získal magisterský titul. Když ale v roce 1783 vyhlásila Francie válku Anglii, připojil se jako poručík k domobraně Oxfordshiru, kde zůstal až do roku 1801. Henry Austen měl vždy slabost pro svou sestřenici Elizu de Feuillide, jejíž manžel byl popraven gilotinou v roce 1794. Vzali se o tři roky později. Než se stal knězem, vystřídal zaměstnání jako bankéř či zástupce armády.86 Jedna z bankovek, která byla vydána bankou v Altonu a nese jméno Henryho Austena, je vystavena v Domě Jane Austenové. Byl to právě Henry Austen, kdo světu odtajnil totožnost spisovatelky.87 Henry Austen je považován za nejoblíbenějšího bratra Jane Austenové. Jejich povahy se nejvíce podobaly. Není pochyb o tom, že měl obrovský vliv na její tvorbu. Během návštěv Londýna, díky kterým získala náhled do londýnské společnosti, zůstávala spisovatelka v jeho domě. Bratr jí rovněž pomohl s vydáním jejích románů. Zemřel 12. března 1850.88

6.2.5 Francis William Austen Francis William Austen se narodil 23. dubna 1774. Spolu s jeho mladším bratrem Charlesem vedl dobrodružný život a měl zářivou kariéru, pro kterou si vybral službu námořnictvu. Do Královské námořní akademie v Portsmouthu (Royal Naval Academy) vstoupil v dubnu 1786. Už ve č trnácti letech se přihlásil jako dobrovolník, aby se mohl plavit na lodi HMS Perseverance do Východní Indie. Do Británie se vrátil až o pět let

83 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 59–60. 84 CARPENTER, Tom. Jane Austen’s Donkey Carriage [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 85 SMITH, Ben. Jane Austen‘s Homecoming Chawton 1809. Trail Publishing, s. 39–40. 86 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 68–70. 87 STIMPSON, Ashleigh. Ten Pound Note from Henry Austen's Alton Bank [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 88 SMITH, Ben. Jane Austen‘s Homecoming Chawton 1809. Trail Publishing, s. 41. 20 později.89 Slavný admirál Nelson ho uznával jako „vynikajícího mladého muže“.90 K lítosti Francise Austena se však neúčastnil bitvy o Trafalgar. Se svou manželkou Mary Gibsonovou, která bohužel zemřela po porodu, měli jedenáct dětí. Francis Austen se znovu oženil o pět let později s Marthou Lloydovou, která žila s paní Austenovou a jejími dcerami. V roce 1837 byl pasován na rytíře a v roce 1863 byl jmenován admirálem loďstva, což je největší hodnost v námořnictvu. Zemřel 10. srpna 1865.91

6.2.6 Charles John Austen Nejmladší ze sourozenců se narodil 23. června 1779. Stejně jako jeho starší bratr i on se přidal k námořnictvu. Na Bermudách se oženil s Frances Palmerovou, se kterou měl čtyři dcery. Šest let po její smrti se oženil s její sestrou, která mu porodila další čtyři děti. Během svého působení to dotáhl v roce 1846 na pozici kontradmirála. Zemřel na choleru, stále ještě v aktivní službě, 8. října 1852.92 I on měl vliv na tvorbu spisovatelky. Z jedné jeho cest přivezl svým sestrám dva topazové křížky, což se přímo odráží v díle Mansfieldské panství, kde hlavní hrdinka Fanny dostane od svého bratra námořníka topazový křížek.93 Tyto dva křížky patří mezi nejcennější exponáty Domu Jane Austenové. V tomtéž muzeu se rovněž nachází tzv. Admirálův pokoj, který je věnován těmto dvěma bratrům, Francisi a Charlesovi Austenovi. Nachází se v něm řada exponátů odkazujících na jejich kariéru u námořnictva.

6.2.7 Cassandra Elizabeth Austenová Jediná sestra Jane Austenové, Cassandra Austenová, se narodila 9. ledna 1773. Stejně jako její mladší sestra, i Cassandra Austenová se nikdy neprovdala. V roce 1792 se sice zasnoubila s Tomem Fowlem, ten ale bohužel zemřel na žlutou zimnici roku 1795 v St Domingu, kam plul jako soukromý kaplan Lorda Cravena na vojenskou expedici do Západní Idnie, aby získal bohatství. 94 Cassandra Austenová byla sestře nejen nejbližším sourozencem, ale také přítelkyní. Celý jejich život strávily ve společnosti té druhé a pokud nebyly spolu, tak byly v kontaktu díky dopisům, které si neustále posílaly. Bohužel se dochovalo jen 160 dopisů. Zbytek dopisů Cassandra Austenová zničila po sestřině smrti.95 Synovec spisovatelky Austen Leigh popisuje jejich vztah následovně: „Jejich sesterská náklonnost mohla být jen stěží překonána. [...] Jejich blízký vztah nebyl

89 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 61–62. 90 SMITH, Ben. Jane Austen‘s Homecoming Chawton 1809. Trail Publishing, s. 41. 91 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 62–64. 92 Tamtéž, s. 58–59. 93 SMITH, Ben. Jane Austen‘s Homecoming Chawton 1809. Trail Publishing. s. 42. 94 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 17. 95 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 57. 21 nikdy přerušen či oslaben. Žily ve stejném domě a sdílely stejnou ložnici, dokud je nerozdělila smrt.“96 97 Jane Austenová vždy obdivovala svou starší a moudřejší sestru, která měla klidnou a rozumnou povahu tolik podobnou Elinor Dashwoodové, hlavní postavě románu Rozum a cit.

Díky Cassandře Austenové, která byla amatérská malířka, dnešní svět ví, jak spisovatelka přibližně vypadala. Nakreslila dva akvarely. Na prvním z roku 1804 je spisovatelka zachycena zezadu. Druhý nedokončený portrét z roku kolem 1810 je nyní k vidění v Národní portrétové galerii v Londýně. Kopie všech portrétů jsou vystaveny v Centru Jane Austenové. Po smrti své sestry strávila Cassandra Austenová zbytek svého života v Chawtonu, kde se starala o svou matku. Zemřela 22. března 1845.98 Vzhledem k tomu, že život Jane Austenové je úzce spjatý s životem její sestry, expozice Domu Jane Austenové tak návštěvníkovi pomocí exponátů a textů tento vztah přibližuje. V muzeu je vystaveno několik dopisů, které si sestry vyměnily, když zrovna nebyly spolu.

6.3 Rodinné prostředí

Rodiče Jane Austenové nebyli nikdy bohatí, ale oba měli aristokratické předky. Příjem reverenda činil přibližně 600 liber ročně. Jane Austenová měla nicméně obrovské štěstí, že se narodila do tak milující rodiny, která spolu držela, vzájemně se podporovala a libovala si v bohatém intelektuálním a literárním prostředí. Byla vychována milujícími a energetickými rodiči, kteří se zajímali o blaho svých dětí. Sourozenci měli k dispozici více než 500 titulů dostupných v otcově knihovně. Rev. George Austen měl v místní společnosti vyšší postavení než by zajišťoval jeho aktuální příjem nebo pozice.99 A právě tyto rodinné vztahy se rovněž snaží návštěvníkovi přiblížit muzeum Dům Jane Austenové. V muzeu se vyskytuje mnoho sbírkových předmětů, které patřily členům rodiny a díky nim a doprovodným materiálům tak návštěvník pochopí, jak moc byla rodina pro spisovatelku a její tvorbu důležitá.

96 AUSTEN LEIGH, James Edward. A Memoir of Jane Austen. London : Richard Bentley and son, 1871, s. 15. 97 Their sisterly affection for each other could scarcely be exceeded. [...] This attachment was never interrupted or weakened. They lived in the same home, and shared the same bed-room, till separated by death. 98 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 57–58. 99 Tamtéž, s. 66–68. LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 9. 22 6.4 Jane Austenová: Steventon

První část svého života strávila Jane Austenová ve Steventonu. Ačkoliv se jejich rodný dům nedochoval, některé pozůstatky se nyní nacházejí v Domě Jane Austenové.

6.4.1 Dětství Jane Austenová se narodila 16. prosince 1775 ve Steventonu, kde v té době rodina žila. V pořadí byla sedmá z osmi sourozenců. Paní Austenová porodila zdravou holčičku, která byla kvůli špatnému počasí pokřtěna doma svým otcem a hlavní obřad se pak konal příští rok 5. dubna.100 V 18. století bylo zvykem umístit dítě do pěstounské rodiny. Do rodiny se pak děti vracely až když byly „společensky přijatelné“. Po pokřtění tak byla Jane Austenová umístěna do jedné z chalup ve vesnici, ve které ji denně jeden z rodičů navštěvoval. Po roce si ji Austenovi opět vzali k sobě. Z počátku nebyla její sestra příliš nadšena svým novým sourozencem, to se ale brzy změnilo a stala se z nich nerozlučná dvojice. Smysl pro humor Jane Austenové se projevil již v dětství, kdy na začátku 90. let zapsala do církevního registru sebe jako nevěstu Fitzwilliama z Londýna a novomanželku pana Mortimera z Liverpoolu. Její otec jen otočil list.101

6.4.2 Vzdělání Paní Austenová charakterizovala vztah a nerozlučnost svých dcer následovně: „Kdyby se měla Cassandře uříznout hlava, trvala by Jane na tom, že bude sdílet její osud.“102 103 Když ve svých deseti letech měla Cassandra Austenová nastoupit do školy, Jane Austenová trvala na tom, že půjde se svou sestrou. V roce 1783 byly poslány do Oxford College, aby se připojily k jejich sestřenici Jane Cooperové, která byla vyučována jistou paní Cawleyovou, ženou, která neměla žádnou profesionální kvalifikaci. Ta se v létě toho samého roku přestěhovala spolu s děvčaty do Southamptonu.104 Nechybělo málo a Anglie ztratila jednu ze svých nejvýznamnějších spisovatelek. V Southamptonu začal řádit tyfus a všechny tři dívky se nakazily. Rodina se o tom dozvěděla až později, kdy se stav Jane Austenové zhoršil a teprve tehdy mohla Jane Cooperová napsat domů a o všem informovat. Rodina si pro dívky okamžitě přijela a vzala je domů. Dívky se naštěstí uzdravily. Naneštěstí se však nakazila sestra paní Austenové, paní Cooperová, která na nemoc zemřela.

100 TOMALIN, Claire. Jane Austen: a life. Reissued ed. Penguin, 2012, s. 16–17. 101 MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009, s. 23–24, 28. 102 AUSTEN LEIGH, James Edward. A Memoir of Jane Austen. London : Richard Bentley and son, 1871, s. 15. 103 If Cassandra were going to have her head cut off, Jane would insist on sharing her fate. 104 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 10. 23 Na jaře roku 1785 byly dívky poslány do školy v Readingu. Bohužel nová učitelka paní Latournelle nebyla o mnoho kompetentnější než její předchůdkyně. Dívky měly hodiny jen ráno a mluvily spíše o divadle, než o historii či zeměpisu.105 Kvůli poplatkům, které musel pan Austen platit za své syny, kteří se přidali k námořnictvu, byly sestry poslány po 18 měsících domů. Jane Austenová tak byla vzdělávána svým otcem a bratry Jamesem a Henrym Austenovými. Doma těžila z otcovy knihovny, kde mohla číst díla například od Williama Shakespeara, Fanny Burneyové, Edwarda Moora, Richarda Sheridana či Williama Cowpera.106 Mahagonový stůl s knihovnou ze Steventonu je nyní k vidění v Domě Jane Austenové.

6.4.3 Tanec Cassandra a Jane Austenová vyspěly v pohledné a oblíbené dívky. Edward Austen Leigh popsal svou tetu následovně: „Byla velmi přitažlivá, vysoké štíhlé postavy. chůzi měla lehkou a pevnou a z celého jejího zjevu vyzařovalo zdraví a ž ivost. Měla výrazné rysy přirozené brunety, plné kulaté tváře, ústa a nos malé a hezky tvarované, oči světle hnědé, rovněž tak vlasy, které jí rámovaly tvář.“107 Obě sestry byly často zvané na soukromé večírky a místní plesy. Tanec představoval pro společnost jednu z největších zábav a příležitostí, jak se seznámit s opačným pohlavím. Nejoblíbenější byly vesnické tancovačky, avšak hornpipe, cotillions, rejdovák se také příležitostně tančily. Waltz v té době nebyl ve slušné společnosti tolerován. Jane Austenová byla vynikající tanečnice. Její vášeň pro tanec se zrcadlí v jejích románech, kde hlavní hrdinky rády tancují a plesy pro ně hrají důležitou roli v poznávání jejich nápadníků.108 Do společnosti byla uvedena roku 1796. Austenovi často navštěvovali rodinu Bigg Witherů v Manydownu, kde se konala večeře, po které se převlékli a zúčastnili se plesu, který se většinou konal v Basingstoke.109

Obdivovatelé Jane Austenové a její doby si mohou zatancovat tehdejší tance na Letním plese 2018, který oslavuje vydání románu Anna Elliotová a je součástí Festivalu Jane Austenové. Ples se koná 7. července 2018 v Bathu. Všichni účastníci musí mít dobové oblečení z 18. století. Na internetových stránkách plesu jsou k dispozici rady ohledně oblečení a půjčoven šatů, účesů, doplňků apod.110

105 MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009, s. 52–53. 106 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 11. 107 MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009, s. 91–92. 108 LUCAS, Victor. Jane Austen. Andover: Pitlin, 2009, s. 6. 109 MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009, s. 93–94. 110 2018 Summer Ball [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. 24 6.4.4 Thomas Lefroy O Vánocích roku 1795 se Jane Austenová seznámila s velice pohledným devatenáctiletým příbuzným jejich přátel, Irem Tomem Lefroyem. Paní Lefroyová znala Jane Austenovou od dětství a obě byly dobré přítelkyně. Právě na plese se Jane Austenová poprvé setkala se synovcem paní Lefroyové. O tomto setkání napsala spisovatelka své sestře dopis, který se datuje k 10. lednu 1796. Z dopisu je patrné, že v sobě oba mladí lidé nalezli zalíbení. Oba spolu flirtovali, tancovali a užívali si setkání na různých večírcích. Nicméně, Tom Lefroy byl bohužel závislý na svém strýci a Jane Austenová, která neměla žádné věno, byla jako jeho budoucí manželka nepřijatelná. V lednu 1796 byl Tom Lefroy svými příbuznými poslán do Londýna studovat právo. Přibližně v této době začala Jane Austenová pracovat na první verzi slavného románu Pýcha a předsudek.111 Tom Lefroy se vrátil do Irska roku 1797, kde se také později oženil a stal se z něho Lord Chief Justice of Ireland, tedy nejvyšší soudce Irska.112 Tom Lefroy ve stáří přiznal, že byl do Jane Austenové zamilovaný, ale byla to jen chlapecká láska.113 Jeho podobizna je k vidění jak v Centru Jane Austenové, tak v Domě Jane Austenové.

6.4.5 Samuel Blackall Paní Lefroyová v roce 1797 představila Jane Austenové dalšího gentlemana, rev. Samuela Blackalla. Ta ho ovšem neshledávala ani zajímavým, ani vtipným. On se o ni naopak velice zajímal, nicméně jí nemohl nabídnout manželství kvůli jeho finanční situaci.114 Jane Austenová trefně komentovala jeho odjezd: „Je to jen rozumné a svědčí o menší lásce a větším rozumu, než jaké občas projevoval dřív, a já jsem tím nanejvýš spokojená... naše lhostejnost bude brzy oboustranná, leda by se jeho náklonnost, která patrně existovala, protože o mně nic nevěděl, sytila nyní tím, že mě nevídá.“115

6.5 Jane Austenová: Bath

Konec 18. století Jane a Cassandra Austenovy strávily navštěvováním svých přátel a příbuzných v Harpsdenu, Rowlingu či Godmerhamu. Dvakrát také navštívily Bath, a to v roce 1797 a 1799, kdy se připojily ke svému bratru Edwardovi Knightovi.116 Ten doufal, že lázně a nová elektrická metoda mu pomohou s jeho zdravím. Stejně jako jeho matka

111 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 21–24. 112 MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009, s. 91–92. 113 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 91–92. 114 MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009, s. 102–103. 115 Tamtéž, s. 102. 116 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 29. POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 10–11. 25 měl tendence k hypochondrii.117 Tyto návštěvy Jane Austenovou jistě inspirovaly, protože v té době pracovala na románu Northangerské opatství, který se odehrává právě v Bathu.118

V roce 1800 se rev. George Austen rozhodl jít do důchodu a přestěhovat se do Bathu. Rozhodnutí o stěhování bylo pro Jane Austenovou, která strávila dvacet pět let života ve Steventonu, obrovským šokem.119 Zpráva o stěhování přišla tak nečekaně, ž e Jane Austenová omdlela na podlaze v kuchyni.120 Nicméně, podle dopisu z 1. ledna 1801 se její pocity změnily a se stěhováním se smířila. Avšak dopisy mezi oznámením a 1. lednem chybějí. Stejně tak chybí dopisy psané mezi roky 1801 a 1804. Lze se jen dohadovat, co v nich stálo, že se je Cassandra Austenová rozhodla zničit. Než se odstěhovali, prodali jejich hospodářská zvířata a nábytek včetně knihovny a piana spisovatelky. Díky tomu získali 299 liber, díky kterým si mohli koupit nový nábytek a najmout nové zaměstnance. Do Bathu dorazili v květnu 1801, kde si pronajali na tři roky dům č. 4 v Sydney Place. 121

Čas strávený v Bathu nebyl v životě spisovatelky šťastným obdobím. V době jejich stěhování už město ztrácelo svou slávu. Stále se tam konaly koncerty, plesy a další společenské aktivity, ale společnost zestárla a město ztratilo svou noblesu, kterou oplývalo dříve. Během pobytu v Bathu Jane Austenová téměř vůbec nepracovala na svých románech. Bylo to období, kdy zemřel muž, kterého mohla milovat, odmítla návrh k sňatku a musela se pomalu smiřovat, že se z ní stane stará panna. Největší rána však přišla, když onemocněl její otec, který nemoci podlehl a zemřel roku 1805. Pohřeb se konal v kostele Walcot, kde se před čtyřiceti jedna lety oženil s paní Austenovou. Bratři poskytli své rodině příjem 450 liber ročně. Nebylo to mnoho peněz, a tak rodina musela začít šetřit. Proto se také přestěhovali do domu č. 25 do ulice Gay.122 Nedaleko tohoto domu se nyní nachází Centrum Jane Austenové, které dokumentuje především období života strávené v Bathu.

6.5.1 Harris Bigg Wither Poté, co se rodina zabydlela v Bathu, sestry v roce 1802 navštívily své přátele Bigg Witherovi v Manydownu, kde zůstaly několik týdnů. Jednoho večera se Harris Bigg

117 TOMALIN, Claire. Jane Austen: a life. Reissued ed. Penguin, 2012, s. 183–184. 118 Tamtéž, s. 183–184. 119 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 25. 120 LUCAS, Victor. Jane Austen. Andover : Pitlin, 2009, s. 9. 121 MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009, s. 125–127. LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 25–28. 122 Tamtéž, s. 27, 39–45. 26 Wither odvážil požádat Jane Austenovou o ruku a ta jeho nabídku přijala. V té době bylo Jane Austenové dvacet šest let a neměla žádné vyhlídky na manželství. Ten večer pravděpodobně podlehla tlaku, který v té době společnost na neprovdané ž eny vyvíjela. Během noci si ale uvědomila, že by nedokázala být v tomto manželství šťastná a změnila názor. Ráno rodina odjela do Steventonu a James Austen je odvezl do Bathu. Navzdory jejímu odmítnutí a útěku zůstali přátelé.123

Harris Bigg Wither byl o šest let mladší. Pro Jane Austenovou by to byla dobrá partie, která by ji finančně zajistila, jenže by nemohla psát a publikovat své romány a jednalo by se o manželství bez lásky. Okolo roku 1803 a 1804 začala psát nedokončený román The Wattsons, který se zabývá problémy neprovdaných žen.124

6.6 Jane Austenová: Chawton a Winchester

Když roku 1805 zemřel otec Jane Austenové, rodina sice v Bathu zůstala, ale několikrát se v Bathu stěhovala. Chvíli také žily s rodinou jejich bratra Franka Austena v Southamptonu.125 Krátce poté, co zemřela po jedenáctém porodu manželka Edwarda Knighta, nabídl své matce a sestrám dům, a to buď nedaleko Godmershamu, nebo Chawton. Rozhodly se pro chalupu v Chawtonu, kam se rodina spolu s Marthou Lloydovou 7. července 1809 přestěhovala.126 Chawton byla malá vesnice nedaleko Altonu a přibližně 24 kilometrů od Steventonu. Dům se nacházel na křižovatce vedoucí do Portsmouthu, Winchesteru a Southamptonu. Obrovské kočáry tažené šesti koňmi a drožky míjely jejich dům každý den. Ačkoliv se jednalo o skromný dům s malými pokoji, byl pro rodinu dostatečně velký. Mohly si dovolit najmout kuchařku, sluhu a dívku na domácí práce. Dům měl šest ložnic a byl obklopen velkou zahradou, kde paní Austenová pěstovala záhony plné květin, kopala své vlastní brambory a měla sad s rynglemi, švestkami, dalším ovocem a zeleninou. Také chovaly prase a měly malé políčko se dvěma oslíky. Zatímco paní Austenová měla na starost zahradu, Cassandra Austenová se starala o domácnost. Martha Lloydová, která napsala vlastní kuchařku, se ujmula servírování jídla, až na snídaně, za které byla zodpovědná Jane Austenová. Život v Chawtonu znamenal pro Jane Austenovou období klidu. Mohla hrát na své piano, opisovat si noty, vítat a navštěvovat své přátele a především měla čas na psaní

123 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 36–37. 124 MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009, s. 137–138. 125 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 14–16. 126 Tamtéž, s. 14–16. 27 a přepisování svých románů.127 Právě v tomto domě se nyní nachází muzeum Dům Jane Austenové.

Na začátku roku 1816 se Jane Austenová necítila dobře. Spolu se sestrou strávila dva týdny v lázních v Cheltenhamu. Doufala, že tamní vody by jí mohly vyléčit. V lednu začala psát svůj poslední román zvaný Bratři, po smrti přejmenovaný její sestrou na Sanditon. Bohužel se její zdraví stále zhoršovalo a nebyla schopna napsat více jak osmdesát stran.128 27. dubna 1817 sepsala spisovatelka poslední vůli, ve které odkázala všechno své sestře, až na 50 liber, které odkázala Henrymu Austenovi a dalších 50 liber jeho služebné paní Bigeonové. 24. května se přestěhovala do domu č. 8 v ulici College ve Winchesteru, kde se o ní staral významný doktor Lyford. Uvádí se, že Jane Austenová trpěla Addisonovou chorobou, na kterou zemřela v tichosti v náručí své sestry 18. července 1817. 24. července byla pohřbena v katedrále ve Winchesteru. 129 Podle tehdejšího zvyku se ženy z rodiny neúčastnily pohřbu, a tak se Cassandra Austenová mohla jen dívat na procesí z domu, dokud jí nezmizelo z očí. 130

6.7 Romány

Jane Austenová dokončila celkem šest románů, z toho dva byly vydány po její smrti. Jejími nejznámějšími romány jsou Rozum a cit a Pýcha a předsudek.

6.7.1 Rozum a cit V roce 1803 prodala Jane Austenová za pomoci svého bratra Henryho Austena svůj román Susan, později nazvaný Northangerské opatství, za deset liber londýnskému vydavatelství Richard Crosby & Company, které však nakonec román nevydalo. Usazená v Chawtonu navzdory svému zklamání pokračovala v psaní a našla si nového vydavatele Thomase Egertona, který byl ochotný její romány vydat. Přepsala manuskript zvaný Elinor a Marianne a v roce 1811 vydala tento román pod názvem Rozum a cit. Román vydala anonymně pod pseudonymem „Od Lady“131. Za první vydání získala 140 liber. Kniha stála patnáct šilinků. Román byl úspěšný a byl opětovně vydán po dvou letech.132 Svou identitu spisovatelky tajila i před svými neteřemi, synovci a přáteli. Pouze úzký kruh rodiny věděl

127 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 53–55. SMITH, Ben. Jane Austen‘s Homecoming Chawton 1809. Trail Publishing, s. 17–27. 128 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 20. 129 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 73–75. 130 LUCAS, Victor. Jane Austen. Andover : Pitlin, 2009, s. 20. 131 By a Lady 132 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 55–57, 101. POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 13–17. 28 o jejím autorství. Jednoho dne byla Jane Austenová se svou neteří Annou Austenovou v knihovně v Altonu.133 „Jane Austenová nenápadně poukázala na knihu Rozum a cit. [...] „Rozum a cit“, řekla Anna. „S takovým názvem to musí být pěkná pitomost“ a neotevřenou knihu vrátila zpátky do police.“134 135

6.7.2 Pýcha a předsudek Povzbuzená úspěchem Rozumu a citu, Jane Austenová přepsala další manuskript, První dojmy, který vydavatel roku 1797 odmítl. Změnila název na Pýcha a předsudek a jedna z nejslavnějších knih anglické literatury byla vydaná 28. ledna 1813 s pseudonymem „Od autora románu Rozum a cit“. Egerton román koupil za 110 liber. Bylo vytištěno více než tisíc kopií, jedna za osmnáct šilinků. Kritika byla velmi pozitivní. Henry Austen byl na svou sestru tak pyšný, že se neudržel a odhalil přátelům spisovatelčinu identitu.136 Edward Austen Leigh, jeden z jejích synovců, byl tak překvapen a ohromen, že o tom napsal báseň. No words can express, my dear Aunt, my surprise, Or make you conceive how I opened my eyes, Like a pig Butcher Pile has just struck with his knife, When I heard for the very first time in my life That I had the honour to have a relation Whose works were dispersed through the whole of the nation.137 138 6.7.3 Mansfieldské panství Okolo roku 1811 začala Jane Austenová pracovat na románu Mansfieldské panství, který dokončila v červenci 1813. Egerton vydal 1 250 kopií, jednu opět za osmnáct šilinků. Román byl rovněž úspěšný a ještě v prosinci toho roku byl vyprodaný. Jane Austenová na něm vydělala 350 liber.139

6.7.4 Emma, Anna Elliotová, Northangerské opatství Jane Austenová rozpracovala v roce 1814 další román nazvaný Emma. K dostání byl za dvacet jedna šilinků v prosinci 1815. Jedním z velkých obdivovatelů spisovatelky byl samotný princ regent140, který ji „požádal“, aby mu v dalším románu napsala věnování. Tři

133 LUCAS, Victor. Jane Austen. Andover : Pitlin, 2009, s. 14. 134 Tamtéž, s. 14. 135 Jane drew Anna‘s attention rather casually to a book on display called Sense and Sensibility. [...] „Sense and Sensibility“, said Anna. “With a title like that it must be rubbish” and she put it down unopened. 136 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 58–59. POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 17. 137 LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 60–61. 138 Žádná slova nemohou vyjádřit, má drahá teto, moje překvapení, že si ani nedokážeš představit, jak jsem vyvalil oči, jako prase, které řezník Pile právě podřízl svým nožem, když jsem slyšel poprvé v mém životě, že mám tu čest být ve vztahu s tou, jejíž práce byla rozptýlena přes celý národ. 139 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, s. 16–18. 140 Jiří IV. 29 svazky s věnováním se nyní nachází v knihovně na hradě Windsor. Na začátku roku 1816 koupil Henry Austen zpátky rukopis románu Susan, který Jane Austenová pravděpodobně upravila. Northangerské opatství a Anna Elliotová byly vydány po smrti autorky ve čtyřech svazcích s biografickou poznámkou o autorovi od Henryho Austena v roce 1817. Od 22. července 1817 byla Jane Austenová oficiálně uznávána jako autorka svých románů.141

Jak v Centru Jane Austenové, tak v Domě Jane Austenové je mnoho exponátů odkazujících na její romány. Jedná se o knihy samotné, citáty z románů, novinové výstřižky oznamující jejich vydání či kreslené postavy a figuríny představující hlavní hrdiny a hrdinky. Často také probíhají výstavy k výročí vydání románu. V Domě Jane Austenové se nachází čítárna, ve které se nacházejí svazky románů Jane Austenové v různých jazycích, které muzeum zakoupilo či je získalo jako dar od samotných návštěvníků.

141 POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998, 18–21. LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009, s. 70. 30 7 Centrum Jane Austenové Centrum Jane Austenové, v anglickém jazyce „the Jane Austen Centre“, se nachází ve městě Bath v jihozápadní Anglii. Fotografie týkající se muzea a jeho prezentace jsou zařazeny jak v textu, tak v příloze.

7.1 Dům č. 40 v ulici Gay

Centrum Jane Austenové se nachází v domě číslo 40 v ulici Gay, nedaleko domu, ve kterém Jane Austenová skutečně žila po dobu několika měsíců po smrti svého otce. Domy v ulici Gay byly postaveny během let 1735 až 1760 významnými architekty Johnem Woodem starším a jeho synem, známým jako John Wood mladší. Všechny domy jsou si designově velmi podobné, nicméně dům č. 40 byl během 20. století rozšířen o další části.142

7.1.1 Centrum Jane Austenové Ačkoliv všechny domy v ulici Gay si jsou velmi podobné, vchod do muzea nemůže návštěvník minout. U vchodu do muzea je vystavena figurína dámy v dobovém kostýmu. U dveří stojí rovněž v dobovém kostýmu uvaděč, který návštěvníka v muzeu přivítá. Centrum Jane Austenové je otevřeno celoročně, kromě 25. a 26. prosince a 1. ledna. Od listopadu do března je otevřeno od 10:00 do 16:00, v sobotu pak od 9:45 do 17:30. Od 24. března do 4. listopadu je otevřeno každý den od 9:45 do 17:30. Během hlavní sezóny v červenci a v srpnu je otevřeno každý den od 9:30 do 18:00. Cena vstupenky pro dospělého je £12, pro seniory £10,5, pro studenty £9,5 a pro děti £6,2. Rovněž je možné zakoupit rodinný lístek za £28, který zahrnuje dva dospělé a až čtyři děti. Vzhledem k povaze georgiánského domu je bezbariérový přístup možný pouze do suterénu, kde se nachází hlavní expozice.143

Muzeum má přehledné internetové stránky144, kde si zájemci mohou vyhledat všechny potřebné informace k návštěvě muzea a samotného Bathu. Rovněž se mohou dozvědět více o časopisu, který muzeum vydává, o festivalu Jane Austenové či mohou nakupovat online v obchodě se suvenýry. Zájemci si rovněž mohou stáhnout aplikaci do telefonu, která obsahuje všechny potřebné informace a zajímavosti.

142 Jane Austen Centre. Jane Austen’s Bath: A Souvenir Guide. [Bath : Jane Austen Centre.] 143 Visit the Jane Austen Centre in Bath England – Location and Opening [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. 144 https://www.janeausten.co.uk/exhibition/ 31 7.1.2 Prostorové řešení Dům se skládá ze dvou pater a suterénu, které jsou přístupné veřejnosti. V přízemí po pravé straně se nachází obchod s mnoha suvenýry, kde je možné si zakoupit vstupenku do muzea. Ta zahrnuje jak prohlídku s průvodcem, tak prohlídku samostatnou. Lístek je platný jeden rok a zahrnuje 10% slevu na nákup v obchodu.

V prvním patře, kde každou hodinu začíná komentovaná prohlídka, se nacházejí tři menší místnosti. V první místnosti jsou lavice a promítá se zde patnáctiminutový film o Jane Austenové, o muzeu a jeho aktivitách. Ve vedlejší malé místnosti je prostor pro malou výstavu. V únoru 2018 se zde nacházela výstava věnovaná filmovému zpracování románu Anna Elliotová, který slaví 200 let od jeho prvního vydání. Rovněž jsou zde k dispozici pracovní listy s kvízy pro začátečníky i pokročilé znalce Jane Austenové a její tvorby.

Suterén, který je věnovaný stálé expozici, začíná malou chodbou, kde si můžete prohlédnout několik portrétů spisovatelky, o kterých průvodkyně dále informuje. Prostor v suterénu je tvořen panely a falešnými zdmi. Návštěvník tak má jasně danou cestu prohlídky, tedy „přímou trasu“, jak uvádí Dean145, která končí v obchodě se suvenýry. Ve třetím patře se nachází občerstvení Regency Tea Room, kde návštěvníci v regentském prostředí mohou ochutnat různé čaje, kávu, sendviče či sladkosti. Lidé mohou restauraci, která získala certifikát Trip Advisor’ Certificate of Excellence, navštívit i bez návštěvy samotné expozice.146

7) 8) Původní schodiště Místnost v 1. patře, kde začíná komentovaná prohlídka. Původní schodiště Na stěně se nachází portréty rodiny Austenových. Vedle je Původní schodiště mapa, kde jsou označena místa, která spisovatelka navštívila.

145 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 55. 146 Afternoon Tea in Bath at The Regency Tea Room [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. 32 Ačkoliv je muzeum zasazeno do téměř původního prostředí, žádná místnost s expozicí nepřipomíná původní rozmístění nebo funkčnost pokojů, a tak prostředí u návštěvníka nevyvolává tak silné emotivní reakce jako muzeum v Chawtonu.

7.1.3 Prohlídka Začátek prohlídky se koná v místnosti v prvním patře. Průvodkyně v kostýmu návštěvníky během 20 minut seznámí s životem Jane Austenové a její tvorbou. Poté jde s návštěvníky do suterénu, kde je seznámí s portréty spisovatelky. Posléze následuje samostatná prohlídka, během které však průvodkyně zůstává s návštěvníky a případně odpoví na dotazy či zájemcům doplní informace k expozici. V první části se nachází mnoho panelů, srozumitelně uspořádaných tak, aby návštěvníkovi předaly ucelené informace. Na konci prostoru s panely je vchod do místnosti, ve které se ve smyčce promítá dokument o spisovatelce a jejím pobytu v Bathu. V další části expozice se nacházejí dobové kostýmy a další sbírkové předměty.

7.1.4 Expozice Stálá expozice vznikla pod vedením Louise Ross a Maggie Lane, které jsou členkami Společnosti Jane Austenové147 a které patří mezi hlavní odborníky na život a tvorbu Jane Austenové. Expozice získala dobrou reputaci jako místo, kde se lidé dozvědí mnoho o anglické spisovatelce. Cílem expozice není jen informovat, ale rovněž zaujmout návštěvníky rozličnými aktivitami.148 Návštěvníci mohou přičichnout k voňavkám, které dámy v 19. století používaly, ochutnat slavné sušenky Bath Oliver. Součástí expozice je i „záhadná skříňka“, ve které se nacházejí různé předměty z 19. století. Návštěvník může nejdříve hádat a po otevření postranních dvířek se dozví, k čemu daný předmět sloužil.

Návštěvník si rovněž může obléknout historické kostýmy a vyfotit se s figurínou pana Darcyho, hlavní postavou románu Pýcha a předsudek.149 Postava pana Darcyho patří k nejoblíbenějším literárním a filmovým postavám. V obchodě se suvenýry se tak dá nalézt mnoho předmětů týkající se právě tohoto hrdiny románu.

Ačkoliv se expozice převážně zabývá životem spisovatelky v Bathu, v muzeu se nachází mnoho citátů a úryvků z románů, a to především z Northangerského opatství, jehož děj se v Bathu odehrává. V muzeu je rovněž několik odkazů na filmová zpracování románů.

147 Jane Austen Society 148 What is the Jane Austen Centre? [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. 149 Viz příloha 11.4 Centrum Jane Austenové. 33 Muzeum tak splňuje hned několik z Benešových podmínek. Motivuje návštěvníky k další četbě nebo alespoň ke shlédnutí filmové či seriálové adaptace, neprezentuje jen spisovatelku samotnou, ale její dílo a vliv na společnost.150

Mezi důležité výstavní předměty patří vosková figurína Jane Austenové. Tato figurína, která je založena na portrétu Jane Austenové namalovaným v roce 2002 Melissou Dringovou, byla vytvořena portrétovým sochařem Markem Richardsem, který například vytvořil sochy samotné královny a prince Philipa v životní velikosti. Tvorba figuríny trvala téměř tři roky a vzhledem k tomu, že dochované portréty se údajně spisovatelce příliš nepodobají, se tato figurína pravděpodobně nejvíce přibližuje skutečnému vzhledu Jane Austenové.151

7.1.5 Texty Návštěvníka u domu upoutají texty, které jsou umístěny před vchodem do muzea. Design loga Centra Jane Austenové je laděn do modra. Na stěně vedle vchodu je v úrovni očí připevněna deska s názvem muzea a siluetou Jane Austenové. Rovněž je u vchodu umístěn oboustranný stojan s plakátem, který plní funkci hlavních nadpisů. Svým designem upoutává pozornost lidí a svým prohlášením „Oslavující nejslavnějšího obyvatele Bathu“ 152 psaným větším písmem hned pod názvem muzea tak informuje, čeho se muzeum týká. Ve vestibulu je pak umístěna informační tabulka, která informuje o tom, kde se návštěvník a vše ostatní nachází. Tabulka je ve všech patrech domu. Nad dveřmi jednotlivých expozic a výstav se nacházejí hlavní nadpisy.

První část expozice je tvořena panely s texty, které přirozeným tokem informací seznamují návštěvníky s pobytem Jane Austenové v Bathu. Panely jsou designově dobově laděné a jejich texty, které se nacházejí v úrovni očí, dokáží upoutat pozornost a návštěvníka zaujmout. Panely s texty a popisky odpovídají teorii podle Deana.153

150 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 286–289. 151 SMART, Simon. Jane Austen Waxwork now in Bath England [online]. Bath : Jane Austen Centre, 2015. [cit. 2018-03-07]. 152 Celebrating Bath’s most famous resident 153 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 116–121. 34 9) 10) 154 Jane & Society (Jane a smetánka) Fryův test čitelnosti

Text panelu na obrázku výše byl podroben testu čitelnosti za pomocí Fryova testu čitelnosti pro anglický jazyk. Test ukázal, že čitelnost textu je na pomezí 9. a 10. stupně, text je tedy na úrovni středních škol. Průměr počtu slabik na 100 slov je 144. Průměr vět na 100 slov je 3,9. Text obsahuje celkem 311 slov, z toho 185 slov je jedinečných, v textu se neopakují, 126 slov jsou slova opakovaná. Průměrný počet slov ve větě je 26. Text obsahuje celkem 12 vět. 155 Cílovou skupinou Centra jsou milovníci románů Jane Austenové. Zájem o spisovatelku projevují jak studenti, tak dospělí či senioři. Text není těžký na čtení, což ocení především cizinci, kteří nemají pokročilou znalost jazyka.

V expozici se nachází jen minimum originálních sbírkových předmětů a nalezneme tam jen málo popisků předmětů. Jedním z příkladů je kopie novinového výstřižku na následujícím obrázku. Popisek odpovídá na základní otázky Co? Kdo? Kdy? Pro koho?. Obsahuje jak legendu, tak identifikační štítek. Tento popisek odpovídá teorii popisků podle Davida Deana.156

11) Popisek: inzerát v novinách

154 Fry Graph and Raygor Graph Readability Tool [online]. [cit. 2018-03-07]. 155 Fry Graph and Raygor Graph Readability Tool [online]. [cit. 2018-03-07]. 156 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 114. 35 Součástí textů je rovněž distribuční materiál. Návštěvník si může za £2,50 koupit průvodce, který obsahuje informace týkající se pobytu Jane Austenové v Bathu, časovou chronologii, historii muzea, mapku s důležitými místy v Bathu či méně známá fakta o spisovatelce a o městě. Zájemci si rovněž mohou na oficiálních internetových stránkách muzea stáhnout brožuru, která obsahuje podobné informace jako průvodce.

Centrum Jane Austenové využívá všechny čtyři stupně prezentace podle Waidachera, nicméně první stupeň prezentace není v Centru uplatněn do takové míry jako v muzeu v Chawtonu, kde se nachází mnohem více sbírkových předmětů. Centrum využívá i třetího stupně prezentace, kdy pomocí grafiky znázorňuje různá použití vějíře a jeho skryté řeči. V Centru je uplatněn především čtvrtý stupeň prezentace, kdy návštěvník získá informace z panelů s texty a z popisků.157

7.1.6 Design Vzhledem k tomu, že se muzeum nachází v historickém domě, celé centrum je laděno do historického stylu, aby tak nejlépe vtáhlo návštěvníka do dané doby. Stěny interiérů jsou převážně laděné do syté červené a modré barvy. Znakem centra je bílá silueta Jane Austenové v modrém poli. Ta se vyskytuje na všech panelech a u většiny textů. Rovněž panely jsou laděny do stylu tak, aby do muzea designově pasovaly. Nadpisy na panelech jsou psány písmem, které velmi připomíná rukopis Jane Austenové. Stejně tak fakt, že jsou zaměstnanci dobově oblečení, pomáhá návštěvníkovi ponořit se do atmosféry začátku 19. století.

7.2 Časopis

Na internetových stránkách je rovněž dostupný časopis Jane Austen Magazine, který je zdarma a jakmile si zájemce vytvoří účet na internetu, získá tak přístup k více než 800 článkům pojednávajících o spisovatelce, jejím životě a době. Zájemci se také mohou stát zdarma členy Jane Austenové a získají tak 10% slevu v obchodě se suvenýry, plný přístup k článkům z časopisu, informace o nových nabídkách, produktech a týdně jim bude zasílán kvíz.158

157 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 162. 158 Jane Austen Magazine [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. 36 7.3 Festival Jane Austenové

Každý rok v září se do Bathu sjedou stovky nadšenců a obdivovatelů Jane Austenové. Koná se totiž jedna z hlavních oslav této významné spisovatelky, každoroční festival, který trvá několik dní. Tento rok bude probíhat již 18. ročník, od 14. do 23. září 2018. Během festivalu se návštěvníci mohou zúčastnit mnoha zajímavých přednášek, workshopů, koncertů a plesů, které se neobejdou bez tradičních historických kostýmů. Kostýmy bývají povinné pro hlavní ples a promenádu městem. Na přehledných internetových stránkách festivalu159 si zájemci mohou najít všechny potřebné informace od programu, vstupenek, po informace týkající se ubytování a dopravy.160

První festival se konal v září 2001, kdy se během víkendu konaly různé akce v Centru Jane Austenové. Trvání se postupně prodloužilo na deset dní s návštěvností více než 3500 lidí. První promenáda městem se konala roku 2004 a zúčastnilo se jí třicet lidí, a to především zaměstnanců. V současné době se promenády účastní více než 500 lidí rozličného věku.161

159 http://www.janeaustenfestivalbath.co.uk 160 RATHJE, Maria R. Visiting the Festival [online]. Bath : Jane Austen Festival, 2017. [cit. 2018-03-07]. 161 History [online]. Bath : Jane Austen Festival. [cit. 2018-03-07]. 37 8 Dům Jane Austenové Tato kapitola se soustředí na muzeum Dům Jane Austenové, v angličtině zvané „Jane Austen’s House Museum“, které se nachází ve vesnici Chawton, kde Austenová skutečně několik let žila.

8.1 Vznik muzea

Matka i sestra Jane Austenové žily v domě až do své smrti. V roce 1845 byl dům rozdělen do třech částí, kde bydleli zaměstnanci panství Chawton. V roce 1947 koupil dům T. E. Carpenter, který ho přeměnil v muzeum věnované Jane Austenové. Pro veřejnost bylo zpřístupněno v roce 1949. V současné době se budova nachází na Zákonném seznamu budov zvláštního architektonického nebo historického významu, které nesmí být zbořeny či upraveny bez zvláštního povolení úřadů. Muzeum je ročně navštíveno tisíci návštěvníky, kteří mohou vidět mnoho sbírkových předmětů spojených s Jane Austenovou, jako jsou její dopisy, první vydání jejích románů, šperky apod. Muzeum má akreditovaný status muzea od Arts Council England 162. Muzeum je registrovanou charitou a nedostává žádné pravidelné veřejné finance.163

8.2 Informace pro návštěvníky

Muzeum je pro návštěvníky otevřeno denně vyjma 24., 25., 26. prosince a ledna. Od února do května je otevřeno od 10:30 do 16:30, od června do srpna od 10:00 do 17:00 a od září do prosince je opět otevřeno od 10:30 do 16:30. Dospělí za návštěvu zaplatí £8,50, senioři nad 65 let £7,50, studenti £6,50, děti od 6 do 16 let £4. Rodinný lístek zahrnující dva dospělé a až tři děti stojí £21. Bezbariérový přístup je možný všude kromě 1. patra hlavního domu. K dispozici jsou toalety i přebalovací pult.164 Dům Jane Austenové má přehledné internetové stránky, kde si návštěvník může vyhledat veškeré potřebné informace.165

8.3 Prostorové řešení

Muzeum se skládá z několika budov, jak ukazuje plánek v příloze 11.2.1 Plán muzea. Po vstupu do objektu je návštěvník nasměrován do obchodu, kde se prodávají vstupenky do muzea. Prohlídka je samostatná, a tak si návštěvník může zakoupit průvodce muzea, který obsahuje nejdůležitější informace o expozici. Z obchodu návštěvník vyjde

162 Rada umění Anglie 163 About [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 164 Visit us [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 165 https://www.jane-austens-house-museum.org.uk 38 do alkovny a pak už je na něm, kam se vydá jako první. Nicméně, návštěvníkovi je doporučeno, aby začal ve vzdělávacím centru, kde se pravidelně promítá dokument o Jane Austenové a Chawtonu. Poté se návštěvník může projít po zahradě a pokračovat do historické kuchyně a do hlavní budovy muzea, ve které žila Jane Austenová. Dům se skládá ze dvou pater. Návštěvník musí projít přijímacím pokojem, vestibulem a jídelnou, aby se dostal ke schodišti, které vede do prvního patra, kde se nacházejí ložnice, obývací pokoj a místnost zvaná „Poklady Austenových“, kde se nacházejí nejdůležitější sbírkové předměty. Kromě hlavní budovy může návštěvník obdivovat také pekárnu.

Vzhledem k tomu, že si muzeum zachovává původní prostory a jejich užití v 19. století, muzeum vyvolává v návštěvníkovi silnou emotivní reakci. Návštěvník si tak může představit, že se v dané místnosti spisovatelka skutečně pohybovala, jak hrála na piano či psala své romány a dopisy na svém malém stolku a přijímala návštěvy v přijímacím salonku.

8.4 Expozice

Expozice je uspořádána tak, aby co nejvěrněji zachytila atmosféru dané doby a ukázala tak veřejnosti prostředí spisovatelčina života. V přijímacím salonu je návštěvníkům k dispozici zaměstnanec muzea, který rád odpoví na případné dotazy. Pokud návštěvník umí hrát na piano, může si na tento nástroj v přijímacím salonu zahrát. Muzeum má i interaktivní část a to ve vzdělávacím centru, kde se nacházejí různé panely s aktivitami pro mladší návštěvníky. V historické kuchyni si pak návštěvník může vyzkoušet historické oblečení či si může vyrobit balíček levandule.

Ačkoliv je v expozici vystaveno mnoho vydání románů Jane Austenové, v muzeu se nenachází tolik citátů či odkazů k románům jako v Centru Jane Austenové. V některých místnostech jsou návštěvníkovi k dispozici košíky s knihami, které si může během svého pobytu v muzeu zapůjčit, začíst se do románu a případně si pak nové vydání koupit v obchodu se suvenýry. Je to jeden ze způsobů, jak č tenáře motivovat k další četbě. Nicméně vzhledem k tomu, že se muzeum nenachází v blízkosti velkého města ani v blízkosti významné památky, většina návštěvníků jede do Chawtonu právě za účelem návštěvy tohoto muzea, a tak je velmi pravděpodobné že do jisté míry jsou s romány již seznámeni.

39 8.4.1 Rodina, přátelství a Northangerské opatství Rodina, přátelství a Northangerské opatství166 je název výstavy, která právě probíhá v Domě Jane Austenové. Všechny romány Jane Austenové se zaměřují na rodinu a přátelství, ale je to především román Northangerské opatství, který nejvíce odráží samotnou rodinu Austenovu. Nyní je to 200 let, co byl tento román vydán. Výstava klade důraz na důležitá témata románu, která asociuje s určitými předměty. Jane Austenová pravidelně psala svým příbuzným a přátelům. V expozici jsou tak lístkem s logem výstavy zvýrazněny předměty jako rodinná pečeť Austenových, pouzdro na dopisy či manuskript dopisu od Jane Austenové. 167 Tento manuskript je ukázkou toho, jak může mít vystavovaný text dvojí funkci v muzejní prezentaci. Díky manuskriptu se dozvídáme myšlenky pisatele a jeho náhled a názory, stejně tak zjišťujeme jaké bylo spisovatelčino písmo a grafická úprava.

8.4.2 Jane Austenová v 41 předmětech Jane Austenová ve 41 předmětech168 je projekt, který vznikl v roce 2017, což je rok, kdy se připomínalo 200 let od smrti spisovatelky. Projekt tak oslavuje život spisovatelky a její odkaz. Jane Austenové bylo pouhých čtyřicet jedna let když zemřela, a tak bylo vybráno 41 sbírkových předmětů z muzea v Chawtonu, které vypráví její životní příběh. Všechny předměty jsou přehledně popsány na internetových stránkách muzea.169 Nejzajímavější a nejdůležitější sbírkové předměty muzea jsou popsány v následujících odstavcích.

Psací stolek Jane Austenové patří mezi hlavní předměty stálé expozice. Spisovatelka údajně svou korespondenci a své romány psala právě na tomto stolku, který byl navrácen do muzea roku 1957 velitelem brigády B. C. Bradfordem, jehož předek pracoval pro Austenovu rodinu. Pouze horní deska stolku je původní.170 Mezi další zajímavé kusy nábytku patří mahagonový stůl a knihovna, které patřily otci Jane Austenové. Stůl reverend používal ve svém domě ve Steventonu. Po jeho zničení se stůl přestěhoval do panského sídla ve Steventonu, kde byl až do roku 1950, kdy ho v aukci koupila

166 Family, Friendship and Northanger Abbey 167 Jane Austen’s House Museum. Family, Friendship and Northanger Abbey. Chawton : Jane Austen’s House Museum, 2018. 4 s. 168 Jane Austen in 41 Objects 169 Jane Austen in 41 objects [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 170 SMITH, Madelaine. Jane Austen’s Writing Table [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 40 Společnost Jane Austenové. Nyní se nachází v přijímacím salonu a jsou v něm uloženy svazky románů Jane Austenové.171

Ve sbírce se rovněž nacházejí dva topazové křížky, které Jane a Cassandra Austenovy dostaly od svého bratra Charlese Austena. Velice kvalitní topazy jsou zasazeny ve zlatě. Který křížek patřil které sestře není známo.172 Krátce po smrti Jane odstřihla Cassandra Austenová pramen sestřiných vlasů, který je nyní uložen v broži a rovněž vystaven v muzeu.173 Dalším šperkem, který se ve sbírce nachází, je jednoduchý zlatý prsten s modrým kamenem. Není jasné, jestli ho spisovatelka dostala od jednoho ze svých bratrů, od nápadníka, či si ho jednoduše koupila sama. V roce 2012 byl prsten prodán v aukci americké zpěvačce Kelly Clarkson za £150 000. Nicméně se na něho vázal zákaz vývozu ze země. Díky štědrým darům jak veřejnosti tak soukromých dárců bylo muzeum v roce 2013 schopné zakoupit prsten spolu s krabičkou a dopisem pravosti.174 Mezi další zajímavé exponáty patří výtisky románů, dopisy, pouzdro na jehly, siluety rodičů spisovatelky a jiné.

8.5 Texty

Na stěně domu pár metrů od vchodu do muzea je umístěn vývěsní štít s názvem muzea a černou siluetou spisovatelky. Cedule s názvem domu je rovněž umístěna v zahradě, takže ať přijde návštěvník z jakékoliv strany, nemůže si názvu muzea nevšimnout. Dům se nachází u křižovatky, na které je rovněž rozcestník s odkazem na muzeum. U vchodu je pak informační cedule s otvírací dobou a cenami. V areálu muzea jsou rovněž cedule a ukazatele, kde se co nachází.

V domě je pak nad dveřmi každé místnosti umístěn š títek s názvem pokoje. V každé místnosti se pak nacházejí nadpisy úseků, které informují o dané místnosti. Většinou jsou umístěny vedle dveří a jsou psány menším písmem, takže návštěvník je není schopen přečíst z dálky.

Na rozdíl od Centra Jane Austenové se v tomto muzeu vyskytuje mnoho sbírkových předmětů, ke kterým byly vytvořeny klasické popisky. Všechny popisky jsou psány černým písmem na bílém pozadí, některé jsou však jen položeny vedle exponátu, jiné jsou

171 HOGG, Mary. Rev. George Austen’s Bookcase [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 172 TALENT, Annalie. Topaz crosses [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 173 WEST, Louise. Mourning Brooch [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. 174 POOLE, Imogen. Jane Austen’s Ring [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03- 08]. 41 na stojánku (viz obrázky níže) nebo připevněny ke stěně. Následující popisek se vztahuje k portrétu prapradědečka Jane Austenové. Kdy a kdo portrét vytvořil nesdělují.

12) 13) Popisek, John Austen Stojánek na popisek

Ve většině místností se objevují menší panely, které informují buď o funkci pokoje nebo o sbírkovém předmětu. Následující fotografie ukazuje stěnu jídelny s nadpisem úseku a panelem s úvodním textem. Tento text se však nevztahuje k jídelně v muzeu, ale k panství Edwarda Knighta zvané Chawton House a k poměrům spisovatelky. Text, který je přepsaný v příloze, byl podroben Fryeovu testu čitelnosti. Test ukázal, že čitelnost textu je na pomezí 8. a 9. stupně, text je tedy na úrovni žáků ve věku od 13 do 15 let. Průměr počtu slabik na 100 slov je 145. Průměr vět na 100 slov je 5,2. Text obsahuje celkem 172 slov, z toho 119 slov je jedinečných, v textu se neopakují, 53 slov jsou slova opakovaná. Průměrný počet slov ve větě je 19. Text obsahuje celkem 9 vět.175 Stejně jako v Centru Jane Austenové, i zde jsou cílovou skupinou milovníci románů Jane Austenové. Celkově se v muzeu nevyskytuje tolik panelů s texty jako v Centru Jane Austenové. Panely s texty a popisky odpovídají teorii podle Deana.176

14) 15) Panel: jídelna Fryův test čitelnosti

175 Fry Graph and Raygor Graph Readability Tool [online]. [cit. 2018-03-07]. 176 DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 116–121. 42 V Domě Jane Austenové jsou rovněž uplatněny stupně prezentace podle Waidachera. Na rozdíl od Centra v Bathu je zde kladen velký důraz na první a druhý stupeň prezentace. Návštěvník získá mnoho informací ze samotných předmětů a jejich zařazení v prostoru. Stejně tak je uplatněn čtvrtý stupeň, kdy návštěvník získá informace z textů a popisků.177

177 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 162. 43 9 Karel Čapek Karel Čapek byl nejen jeden z největších autorů 20. století, ale byl také velkou osobností. Jak uvádí jeho švagr Karel Scheinpflug, „měl v hlavě naprostý pořádek, pevný mravní základ, mimořádnou inteligenci, fantazii, vtip, obrovskou erudici a věděl jasně, co chce.“178 Památník Karla Čapka prezentuje jeho život, rodinu a především jeho díla, která jsou důležitou součástí historie této země.

9.1 Dětství

Karel Čapek, syn MUDr. Antonína Čapka a Boženy Čapkové, rozené Novotné, se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Tam se nyní nachází Muzeum bratří Čapků. Dědeček Josef Čapek pocházel ze Ž ernova, kde hospodařil na selské usedlosti. Čapkův druhý dědeček Karel Novotný pocházel z Hronova, kde vlastnil velký mlýn. Jak uvádí sám Karel Čapek, od své babičky Heleny Novotné se naučil mnohé o lidovém humoru, pořekadlech a úsloví. Jeho matka ho zase inspirovala svými romantickými písněmi, které zamlada zpívala.179

V roce 1889 otec přijal pracovní nabídku od lékaře a starosty města Úpice Antonína Teuchmanna. Rodina chtěla bydlet ve vlastním domě, a tak si zakoupili pozemek a začali stavět rodinný dům. Na jaře 1890 Antonín Teuchmann zemřel, rodina se přestěhovala už v červnu téhož roku. Karel Čapek tak své dětství prožil v Úpici, kde chodil do obecné školy. Rodina v domě žila sedmnáct let. Poté, co synové odešli studovat, se rodina přestěhovala do Prahy. V domě dnes sídlí Policie ČR. Na požádání je možné nahlédnout dovnitř, kde je na několika panelech připomenut pobyt rodiny Čapkových.180

9.2 Vzdělání

Poté, co v Úpici dokončil 1. třídu měšťanské školy, odešel v září roku 1901 k babičce Heleně Novotné do Hradce Králové, kde nastoupil do tamějšího gymnázia, které se nacházelo v bývalé jezuitské koleji. S babičkou bydleli na Malém náměstí v domě číslo 117. V Hradci králové se také v patnácti letech poprvé zamiloval do Anielky Nepeřenové. Bohužel jak jeho korespondence, tak jeho láska, byly jednostranné. V roce 1978 byly tyto dopisy vydány knižně.181 Ukázka z těchto dopisů je k vidění v Památníku Karla Čapka.

178 SCHEINPFLUG, Karel. Můj švagr Karel Čapek. Hradec Králové : Kruh, 1991, s. 14. 179 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 9–10. 180 Dům, v němž žil také Karel Čapek [online]. Trutnov : Krkonošský deník.cz, 2012. [cit. 2018-04-12]. 181 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 10–11. 44 V roce 1904 vstoupil Karel Čapek do tajného studentského spolku a stal se členem výboru. Spolek vydával časopis Obzory, ve kterém Čapek publikoval své básně. Kvůli členství byl nucen odejít studovat do Prvního českého gymnázia v Brně, kde mu sestra našla podnájem v Augustinské ulici, dnešní Jaselské . Ani v Brně nezůstal dlouho. Poté, co se rodina roku 1907 přestěhovala do domu č. 11 v Ř íční ulici v Praze, nastoupil do septimy Akademického gymnázia. Spolu s bratrem nastoupili do tanečního kursu, kde se Karel Čapek seznámil s Hermínou Bergerovou, do které se také zamiloval. Dopisy, které jí napsal, byly roku 1982 vydány v edici Bratři Čapkové: Dopisy z mládí. V tomto vydání jsou rovněž dopisy, které psal své další lásce, Libuši Solperové. Maturitní vysvědčení s vyznamenáním, které získal v červenci 1909, je nyní k vidění v památníku ve Strži.182

Pro své vysokoškolské studium si vybral Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. S bratrem pak společně psali prózy a články do několika novin a užívali si života v Praze. Své studium bral vážně. Roku 1910 se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně. Další rok se přestěhoval k bratrovi do hotelu Hôtel des Américains v Paříži a zapsal se na letní semestr do Sorbonny. V Paříži chodili bratři po kavárnách a galeriích, kde nasávali atmosféru města. 183 Jak uvádí Dandová, „6. listopadu 1915 skládá Karel Čapek odborné rigorózum z estetiky a dějin umění a 27. listopadu z filozofie s prospěchem jednohlasně výborným. 29. listopadu je promován na doktora filozofie Karlovy univerzity.“184

9.3 Zaměstnání a novinářská činnost

Kvůli nemoci nemohl narukovat do armády, a tak si po škole snažil najít zaměstnání. V březnu 1917 nastoupil jako vychovatel syna hraběte Vladimíra Lažanského. Do konce září pobýval s rodinou na zámku v Chyších u Žlutic. Tento pobyt se stal inspirací pro mnoho jeho děl. Poté pracoval v knihovně Muzea království českého či v redakci Národních listů.185

Již od střední školy se Karel Čapek aktivně věnoval novinářské činnosti. Od roku 1917 byl členem redakční rady časopisu Národ, o rok později se stal členem redakční rady časopisu Nebojsa, jehož vydavatelem a redaktorem byl Josef Čapek. Oba bratři také pracovali pro Národní listy. Poté, co se staly protimasarykovskými byl Josef Čapek propuštěn a Karel

182 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 10–11. 183 Tamtéž, s. 11–13. 184 Tamtéž, s. 15. 185 Tamtéž, s. 16. 45 Čapek na protest odešel. Oba bratři byli přijati do redakce Lidových novin, pro které Karel Čapek pracoval do konce života.186

S Karlem Čapkem je spojená láska ke zvířatům. Kočky si pořídil, už když bydlel v Říční ulici a svým přátelům a kolegům z práce se snažil vnutit koťata, kterých měl vždy dostatek. Nejznámější zvíře je ovšem jeho pes Dášeňka.187 Karel Scheinpflug vzpomíná, jak „Čapek říkal, že má hlídacího psa, protože ho pořád musí hlídat“.188 Dášeňka mu devastovala celý dům, až se rozhodl, že ji věnuje Vladislavu Vančurovi, kterému se líbila. Vančura to vydržel necelých čtrnáct dnů a poté, co mu prokousala i střechu, ji Čapkovi vrátil. Kniha Dášeňka, čili Život štěněte je oblíbená nejen u nás, ale byla vydána ve všech evropských zemích, dokonce i v Japonsku.189 V Památníku Karla Čapka je věnovaná expozice i Dášeňce. Rovněž je v něm vystaveno mnoho článků, které psal pro noviny.

V roce 1920 Karel Čapek poprvé potkal svou budoucí manželku, herečku Olgu Scheinpflugovou. Dopisy, které jí poslal mezi roky 1920 až 1938 byly vydány pod názvem Listy Olze. Ve stejném roce se ovšem také seznámil s Věrou Hrůzovou, se kterou si rovněž dopisoval během let 1920 až 1931. Tyto dopisy jsou známy jako Dopisy ze zásuvky. Karel Čapek byl tak na začátku 20. let plný zmatků, neboť se mu líbily dvě ženy a měl i tvůrčí problémy. Vyřešil to odjezdem do Itálie, kde v roce 1923 strávil několik týdnů a napsal cestopisné fejetony Italské listy.190

V roce 1924 se konalo zasedání londýnského PEN klubu, kam byl pozván Alois Jirásek. Ten se však ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit, a tak místo něho přijel Karel Čapek, který v Anglii strávil dva měsíce. Dostalo se mu velké cti, neboť byl zvolen čestným členem Athenaeum klubu. Na jeho počest se konala večeře, které předsedal John Galsworthy. Následující den se konal slavnostní oběd, kde kromě Galsworthyho byli přítomni G. K. Chesterton, Drinkwater, Rebecca West, rumunská královna či španělská infantka Beatrice. Jeho slavnostní řeč, kterou pronesl na obědě, se setkala s velkým úspěchem a byla otištěna v novinách Times. Karel Čapek byl neustále zván na obědy a večeře významnými osobnostmi 20. století. V Anglii bydlel u Otakara Vočadla, který

186 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 16–17. 187 SCHEINPFLUG, Karel. Můj švagr Karel Čapek. Hradec Králové : Kruh, 1991, s. 54. 188 Tamtéž, s. 54. 189 Tamtéž, s. 54. 190 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 19. 46 tam propagoval českou literaturu a kulturu. Ke konci svého pobytu podnikli poznávací cestu po Anglii. Téhož roku v Lidových novinách vycházel jeho cestopis Anglické listy. 191

9.4 Karel Čapek a T. G. Masaryk

Poprvé se Karel Čapek setkal s T. G. Masarykem 22. března 1922 ve Vinohradském divadle, kde se právě hrála Lucerna od Aloise Jiráska. Znovu se setkali až 6. února 1925, kdy prezident pozval na Hrad významné české spisovatele, tedy Josefa a Karla Čapka, Ferdinanda Peroutku, manžele Pujmanovy a Alici Masarykovou. Karel Čapek se s T. G. Masarykem spřátelil a jezdil za ním do Lán a do Topoľčianek, kde vznikaly Hovory s T. G. Masarykem. T. G. Masaryk rovněž až do roku 1933 navštěvoval Karla Č apka ve vile na Vinohradech, ve které se svým bratrem bydleli od roku 1925. V této vile se každý pátek scházeli intelektuálové a debatovali především o literatuře. Později se povaha diskuzí pátečníků, jak se členům začalo říkat, měnila a převážila témata politická. Pátečníci skončili Čapkovou smrtí.192

9.5 Sňatek

Během pobytu v Alpách se Karel Čapek s Olgou Scheinpflugovou rozhodli, že se vezmou. Vzali se 26. srpna 1935 na vinohradské radnici v Praze. Na Strži, jak se říkalo domu, který dostali jako svatební dar k doživotnímu užívání, napsal Čapek většinu svých děl z tohoto období, jako Válku s mloky a První partu, která je součástí Cesty na sever, kterou napsal na své cestě po Dánsku, Švédsku a Norsku.193 Bratr Olgy Scheinpflugové, Karel Scheinpflug, napsal memoáry o svém švagrovi, Můj švagr Karel Čapek. Rovněž byl literárním agentem Karla Čapka a po jeho smrti se stal strážcem dědických autorských práv.194

V srpnu roku 1938 se Karel Čapek nachladil a už se plně nikdy neuzdravil. Po vypuknutí války byl zdrcen zradou západních mocností. I přes to, že se dozvěděl, že je na třetím místě seznamu osob, které budou zatčeny, odmítl emigrovat a opustit svou zem. Uchýlil se na Strž, kde hledal útěchu ve svém posledním románu Život a dílo skladatele Foltýna, který však nedokončil. Karel Čapek onemocněl zápalem plic a zemřel 25. prosince 1938.195

191 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 23. 192 Tamtéž, s. 26. 193 Tamtéž, s. 28–29. 194 SCHEINPFLUG, Karel. Můj švagr Karel Čapek. Hradec Králové : Kruh, 1991, s. 155. 195 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 30–31. 47

9.6 Dílo

Bratři Čapkové ve svých novinových článcích a prózách kritizovali umění 90. let 19. století, symbolismus, dekadenci. F. X. Šaldu a Růženu Svobodovou. Naopak hlásali reálnost, nesentimentálnost a věcnost umění. Jejich cílem byla bezprostřednost, návrat k lidství, oslava prostého života a hledání boha. Karel Čapek napsal některá díla společně se svým bratrem, například Krakonošovu zahradu, Ze života hmyzu a Adam stvořitel. Jeho spisovatelská tvorba se může dělit na pět období: díla psaná do roku 1920 (Trapné povídky, Loupežník), poté do roku 1927, do kterého spadají slavná dramata RUR, Věc Makropulos či Krakatit, dále přelom 20. a 30. let (Dášeňka čili Život Štěněte), 30. léta (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život) a poslední období je konec 30. let, kdy napsal román Válku s Mloky a hry Bílou nemoc nebo Matku, jsou reakcí na hrozbu fašismu.196 V expozici jsou zmíněna všechna tato díla. Mezi nejznámější Čapkova dramata patří drama RUR (Rossum’s Universal Robots), díky kterému Čapek proslul po celém světě. Jedná se o filozofické zamyšlení nad morálními otázkami moderní doby. Slovo robot, které přijaly i ostatní jazyky, však nevymyslel Karel Čapek, ale jeho bratr.197

Karel Čapek byl několikrát navržen na udělení Nobelovy ceny za literaturu. V říjnu 1938 podali žádost o jeho zařazení i Francouzi. Čapkova díla ovšem měla protifašistický charakter, a tak byl návrh zamítnut.198

9.7 Helena Čapková

Helena Čapková se narodila 28. ledna 1886 v Hronově. Do obecné školy nastoupila v Úpici a roku 1897 začala studovat ve Vyšší obecné škole Vesna v Brně. 19. listopadu 1904 se provdala za advokáta Františka Koželuha. Bydleli v Augustinské ulici, ve které později bydlel i její bratr. Rok po sňatku se jim narodila dcera Eva a za dva roky následovala dcera Helena. Pár měsíců poté, co její manžel 13. července 1926 zemřel, se Helena s dcerami přestěhovala do Prahy. O tři roky později se provdala za básníka a diplomata JUDr. Josefa Palivce. Do začátku války žili na statku Prohořský Hrádek, který v říjnu 1938 opustili. Po válce se tam sice vrátili, ale v roce 1948 byl statek znárodněn a dcera Helena Procházková s rodinou emigrovala. 13. prosince 1949 StB zatkla Josefa

196 POLÁŠKOVÁ, Taťána, MILOTOVÁ, Dagmar, DVOŘÁKOVÁ, Zuzana. Literatura : přehled středoškolského učiva. 2. vyd. Třebíč : Petra Velanová, 2006, s. 141–142. 197 SLANAŘ, Otakar. Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva. 1. vyd. Třebíč : Petra Velanová, 2006, s. 190. 198 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 30. 48 Palivce, který byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dvacet let. Trest byl snížen na deset let po přímluvě 42 českých spisovatelů a umělců. Dcera Helena Procházková byla v nepřítomnosti odsouzena k trestu smrti. 27. listopadu 1961, dva roky poté, co byl její manžel propuštěn z vězení, Helena Čapková-Palivcová umírá.199

Stejně jako její bratři, i Helena Čapková měla literární nadání. V roce 1920 vyšla její první próza Malé děvče. Mezi její další díla patří Kolébka, O živé lásce či vzpomínková kniha o jejích bratrech Moji milí bratři, která vyšla roku 1962.200

9.8 Josef Čapek

Josef Čapek se narodil 23. března 1887. Stejně jako jeho sestra, i on studoval obecnou a měšťanskou školu v Úpici. V letech 1901 až 1904 studoval na odborné tkalcovské škole ve Vrchlabí. Své řemeslo si vyzkoušel jeden rok, když pracoval jako dělník v úpické tkalcovně. Roku 1904 začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Poté, co se jeho bratr s rodinou přestěhoval do Prahy, začali spolu bratři spolupracovat. V roce 1910 odjel Josef Čapek do Paříže na studijní pobyt. Posléze se vydal do Marseille a Španělska. Kvůli vadě zraku byl zproštěn vojenské služby, a tak místo vojny se v roce 1918 stal redaktorem a výtvarným referentem Národních listů a rovněž redigoval satirický časopis Nebojsa. O rok později se oženil s Jarmilou Pospíšilovou. O čtyři roky později se jim narodila dcera Alena. 1. září 1939 byl zatčen a vězněn na Pankráci. Krátce nato byl deportován do Dachau a Buchenwaldu. V roce 1942 byl převezen do Sachsenhausenu a v únoru 1945 byl deportován do Bergen-Belsenu, kde v dubnu zemřel na tyfus.201

Josef Čapek je známý nejen jako spisovatel, ale také jako malíř. Literární začátky Josefa Čapka jsou spojeny s jeho bratrem, se kterým společně napsali několik děl. Stejně jako bratr, i on psal pro Národní listy a Lidové noviny. Mezi jeho známá díla patří Kulhavý poutník, Povídání o pejskovi a kočičce či Básně z koncentračního tábora.202

9.9 Olga Scheinpflugová

Jak uvádí Dandová, Olga Scheinpflugová „byla všestranná umělkyně s mimořádným talentem, psala verše, romány, vzpomínky, knihy pro děti, vystupovala v rozhlase, ve filmu

199 Památník Karla Čapka. Sestra Helena. Stará Huť : Památník Karla Čapka. Informační panel. 200 Památník Karla Čapka. Sestra Helena. Stará Huť : Památník Karla Čapka. Informační panel. 201 Památník Karla Čapka. Bratr Josef. Stará Huť : Památník Karla Čapka. Informační panel. 202 POLÁŠKOVÁ, Taťána, MILOTOVÁ, Dagmar, DVOŘÁKOVÁ, Zuzana. Literatura : přehled středoškolského učiva. 2. vyd. Třebíč : Petra Velanová, 2006, s. 143. 49 i v televizi [...].“203 Její divadelní role jsou nezapomenutelné. Narodila se 3. prosince 1902 ve Slaném. Otec herečky byl kolegou Karla Čapka, neboť oba pracovali v redakci Národních listů. Již od mládí toužila být divadelní herečkou a jak sama říká, už od raného dětství hrála sama pro sebe divadlo. V patnácti letech se přestěhovala do Prahy a na dva roky se stala žačkou herečky Marie Hübnerové. Poté nastoupila do Švandova divadla, kde působila dva roky. Následovalo angažmá ve Vinohradském divadle, kde hrála v letech 1922 až 1928. V expozici se nachází mnoho fotografií jejích divadelních rolí ztvárněných právě v tomto divadle. Mezi její významné role patří Anna Karenina ze stejnojmenného románu, role Kristiny v Čapkově Věci Makropulos či hlavní role ve hře Loupežník.204

Část expozice, která je věnována této umělkyni, představuje období let 1928 až 1944, kdy Olga Scheinpflugová působila v Národním divadle, které ji přerušilo roku 1944 smlouvu kvůli jejím protifašistickým názorům. Mezi její nejvýznamnější role patřila Marie Stuartovna, Jana d’Arc, paní Bovaryová, Jekatěrina Maslovová z Tolstého románu Vzkříšení a mnoho dalších. Po válce se snažila obnovit Strž, která byla během války zanedbaná. Její poslední rolí byla Čapkova Matka, která měla premiéru 1. září 1967 ve Vinohradském divadle. Její nejznámější filmovou rolí zůstává role Elišky v seriálu Eliška a její rod. Olga Scheinpflugová zemřela 13. dubna 1968 v Praze.205

9.10 Ferdinand Peroutka

Se Strží je rovněž spojen přítel Karla Čapka, jeden z nejvýznamnějších českých novinářů, Ferdinand Peroutka. Na Strži byl častým návštěvníkem a to i po smrti Karla Čapka, jak sám uvádí: „Naposledy jsem byl na Strži na podzim 1947 úplně sám, dopisoval jsem svou hru Šťastlivec Sulla. Chtěl jsem mít naprostý klid, bydlel jsem v celém domě sám. U dveří z domu visela Čapkova čepice, jeho havelok, stála tam Čapkova hůl.“206

Ferdinand Peroutka se narodil 6. února 1895 v Praze. Z matčiny strany měl německé kořeny, a tak již v dětství hovořil plynně německy. Chodil do obecné školy a gymnázia na Královských Vinohradech v Praze. Už tehdy přispíval svými výtvarnými a literárními kritikami do listů Samostatnost, Čas, Novina, Národních listů a dalších. Aby se vyhnul odvodu, přešel roku 1918 hranice. Původně mířil do Švýcarska, ale nakonec zůstal v Alpách a v Mnichově, kde psal články do novin. V roce 1919 byl jmenován

203 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 48. 204 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 49–51. 205 Tamtéž, s. 52–54. 206 Tamtéž, s. 42. 50 šéfredaktorem časopisu Tribuna. Ve stejném roce se oženil s Marií Bienenfeldovou a o rok později přišla na svět jejich dcera Eva. V roce 1923 začal pracovat jako redaktor v Lidových novinách. T. G. Masaryk se o Peroutkovi doslechl a navrhl mu, aby vedl nový týdeník. Ferdinand Peroutka přijal a 17. ledna 1924 vyšlo první číslo týdeníku Přítomnost.207

Manželství Ferdinandu Peroutkovi vydrželo jen několik let. V roce 1932 se s manželkou rozvedl a znovu se oženil s Marií Hůlkovou. V roce 1939 byl s hlavními představiteli české inteligence zatčen v rámci Akce Mříže. Sice byl brzy propuštěn a dále vydával Přítomnost, ale 3. září byl opět zatčen a odvezen do koncentračního tábora v Dachau a později do Buchenwaldu, kde byl až do konce války. Ani v koncentračním táboře nezahálel a psal si deníky, ze kterých se ovšem zachoval jen zlomek. V roce 1943 byl odvezen na Pankrác, kde mu byla nabídnuta práce šéfredaktora pro obnovený týdeník Přítomnost. Musel by však psát v nacistickém duchu, což odmítl, a tak byl převez zpátky do koncentračního tábora.208

Po válce obnovil týdeník Přítomnost, který vycházel pod názvem Dnešek. Kvůli svým názorům byl vyloučen ze Svazu českých novinářů a rovněž ze Svazu českých spisovatelů. 30. dubna roku 1948 emigroval se svou manželkou do Německa, ze kterého odjeli do Anglie. 209 Dandová dále uvádí, že „v Londýně v roce 1949 spolupracuje s BBC, zakládá Masarykův demokratický svaz a píše úvahu Byl Edvard Beneš vinen? a hru Kdybych se ještě jednou narodil.“210

V roce 1950 opustil Anglii a přijíždí do USA, kde se o rok později stává ředitelem československého oddělení rozhlasové stanice Svobodná Evropa. V roce 1955 zemřela jeho druhá manželka a Ferdinand Peroutka se ten samý rok znovu oženil se Slávkou Fenclovou, která rovněž pracovala pro Svobodnou Evropu. V roce 1961 odešel do důchodu, ale stále psal rozhlasové úvahy a pracoval na svých románech. Zemřel 20. dubna 1978 na rakovinu plic. Jeho ostatky byly roku 1991 převezeny do Prahy a jsou uloženy na Vyšehradě.211

207 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 43. 208 Tamtéž, s. 44–45. 209 Tamtéž, s. 45. 210 Tamtéž, s. 45. 211 Tamtéž, s. 45–47. 51 10 Památník Karla Čapka

Památník Karla Čapka se nachází ve Staré Huti v domě č. 125. Památník byl zřízen roku 1963.212 Jak uvádí ředitelka památníku, „Památník Karla Čapka ve Staré Huti je od roku 2003 příspěvkovou organizací zřizovanou Středočeským krajem. Hlavním účelem zřízení organizace je plnit funkci víceúčelového kulturního zařízení a muzea-památníku ve smyslu ustanovení §10, odst.6 zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů.“213

10.1 Historie domu

Karel Čapek využíval dům Na Strži jako své letní sídlo až ke konci svého života, během let 1935–1938. V minulosti se jednalo o úřednický dům, který patřil Colloredo-Mansfeldovi. Později ho zakoupil správce panství Colloredo-Mansfelda, Václav Palivec. Václav Palivec byl bratr básníka Josefa Palivce, který se oženil s Čapkovou sestrou Helenou Čapkovou- Koželuhovou. Když se Karel Čapek roku 1935 oženil, manželé získali dům jako svatební dar.214 Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí, kdy „dostal novou střechu, nový kotel a motor pro vodovod, předělávala se celá elektrická instalace, bouraly se dveřní otvory a přemísťovaly příčky, předělávala koupelna, Čapek si postavil v přízemí krb.“ 215 V podkroví vznikly čtyři menší pokoje pro návštěvy. Zrekonstruován byl i domek hajného, který stojí vedle domu a nyní se tam nachází občerstvení. Dům byl obklopen zahradou s potokem, která byla a stále je ohraničena zdí.216

Dům naštěstí nebyl během druhé světové války poškozen. V roce 1948 byl ale znárodněn a vystřídalo se v něm mnoho nájemníků, než se Olze Scheinpflugové a Miroslavu Halíkovi v roce 1963 podařilo zasadit o vznik Památníku Karla Čapka.217

10.2 Informace pro návštěvníky

Památník je otevřen od dubna do října denně kromě pondělí od 9:00 do 17:00. Od listopadu do března je otevřen od pondělí do pátku od 9:00 do 16:00. V případě zájmu lze v zimě domluvit prohlídku i o víkendu o minimálním počtu deseti osob. Po předchozí domluvě je možné objednat prohlídku v cizím jazyce. V létě je v památníku k dispozici

212 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 7. 213 VÁŇOVÁ, Kristina. Výroční zpráva za rok 2016 [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka, 2017. [cit. 2018-04-11]. 214 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 5. 215 Tamtéž, s. 5. 216 Tamtéž, s. 5. 217 Tamtéž, s. 7. 52 občerstvení.218 Cena vstupného pro dospělého činí 40.- Kč, studenti a důchodci zaplatí 20.- Kč. Návštěvník si rovněž může zakoupit rodinné vstupné za 100.- Kč. Není ovšem uvedeno, co rodinné vstupné zahrnuje. Děti do šesti let a ZTP mají vstup zdarma. Pokud chce návštěvník uvnitř objektu fotografovat, musí zaplatit poplatek 10.- Kč. Vstup pro návštěvníky s invalidním vozíčkem je přístupný pouze v přízemí.219

Památník Karla Čapka má přehledné internetové stránky220, které jsou ovšem designově zastaralé. Nicméně zájemci si mohou vyhledat všechny potřebné informace, které k návštěvě památníku potřebují.

10.3 Prostorové řešení

Památník Karla Čapka se skládá ze dvou pater. V přízemí na chodbě se nachází pult s pokladnou a několika upomínkovými předměty včetně literatury. Po pravé straně od vchodu se nachází promítací místnost. Naproti pokladně začíná vstup do expozice, která se skládá ze čtyř místností. Po prohlídce přízemí se návštěvník vrátí do chodby, na které se nalézá schodiště vedoucí do prvního a druhého patra. V prvním patře se nacházejí čtyři propojené místnosti, které návštěvník může projít jak zprava, tak zleva. V druhém patře se pak nacházejí tři místnosti. Jednou z nich je podkrovní pokoj Ferdinanda Peroutky, do kterého návštěvník může nahlédnout, ale vstup je zahrazen lanem u dveří. Vzhledem k tomu, že se jedná o původní dům, expozice jsou tomu uzpůsobeny. Jediná umělá místnost je postavena v expozici věnované Olze Scheinpflugové. Nacházejí se tam dvě židle a návštěvník si na dotykové obrazovce může pustit krátké filmy o této herečce.

10.4 Prohlídka

Prohlídka začíná dvacetiminutovým filmem, který se promítá v jedné z místností v přízemí. Film je spíše umělecky pojatý a návštěvník se z něho mnoho informací nedozví. Televize se nachází mimo zorné pole, a tak příchozí musí zaklánět hlavu, což jak uvádí Dean, vede k rychlejší únavě. Po skončení filmu uvede průvodkyně turisty do další místnosti, ve které začíná samostatná prohlídka. Po předchozí domluvě památník rovněž nabízí průvodcovské služby pro skupiny větší jak patnáct osob.221

218 Otevírací doba [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka. [cit. 2018-04-11]. 219 Obecné informace [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka. [cit. 2018-04-11]. 220 http://www.capek-karel-pamatnik.cz 221 Obecné informace [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka. [cit. 2018-04-11]. 53 10.5 Expozice

První expozici, která lákala do památníku návštěvníky, vytvořil Miroslav Halík. Vzhledem k době, ve které vznikla, však podléhala cenzuře a některé části Čapkova života a jeho díla nebyly zpracovány objektivně. Až po více než třiceti letech, kdy už byla expozice zastaralá, byla 25. dubna 1997 slavnostně otevřena nová expozice, která je historicky přesnější a nově obsahuje Čapkovy protifašistické články z 30. let.222 Památník Karla Čapka představuje návštěvníkům celkem tři expozice, které jsou věnované samotnému spisovateli, jeho manželce Olze Scheinpflugové a Ferdinandovi Peroutkovi. Scénář expozice vytvořila PhDr. Marta Dandová a Památník Karla Čapka.223 V každém patře expozice se nacházejí dotykové obrazovky, na kterých si návštěvník může promítat fotografie či dokumentární film k dané expozici.

Památník Karla Čapka využívá mnoho sekundárních materiálů, díky kterým návštěvník získá informace o okolnostech vzniku díla, o samotném autorovi a jeho době, což je podle Beneše jeden ze základních předpokladů muzejní prezentace spisovatele. V památníku je vystaveno mnoho knih od Karla Čapka, fotografií z filmových nebo divadelních zpracování. Návštěvník je tak silně motivován k další četbě. Památník tedy splňuje další Benešovo doporučení, aby se prezentovalo především dílo autora a jeho vliv na společnost, než autor samotný.224 Vyjma knih se v památníku mnoho exponátů nenachází.

10.5.1 Karel Čapek V první části expozice je zachyceno dětství a mládí Karla Čapka. K vidění jsou fotografie z Čapkovy rodiny, školní fotografie, vysvědčení, křestní list či dopisy, které psal své první lásce. V několika vitrínách jsou vystaveny knihy a časopisy, do kterých Karel Čapek psal články. V zasklené verandě se návštěvník dozví více o díle Zahradníkův rok, které je ilustrováno Josefem Čapkem, o populární knize pro děti Dášeňka, čili Život štěněte, která je doplněna fotografiemi Karla Čapka a kresbami jeho bratra, stejně jako díla Měl jsem psa a kočku a Pudlenka.225 První místnost v prvním poschodí se věnuje pobytu Karla Čapka ve Strži. V dalších místnostech jsou připomenuty cesty Karla Čapka do zahraničí, k vidění je také pracovna Karla Čapka, kterou je možné si prohlédnout i online226 ve virtuální prohlídce na stránkách památníku. V prvním patře jsou také panely, které obsahují

222 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 7. 223 Památník Karla Čapka. Karel Čapek. Stará Huť : Památník Karla Čapka, 2016. Informační panel. 224 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 286–289. 225 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 19. 226 Karel Čapek on-line, virtuální prohlídka: http://www.virtualtravel.cz/stara-hut/pamatnik-karla-capka.html 54 základní fakta o životě sourozenců Karla Čapka. Na realizaci expozice přispěl Středočeský kraj a Ministerstvo kultury. Výtvarné řešení a grafiku zpracovali Jiřina a Pavel Bosákovi. Exponáty, obrazovou a filmovou dokumentaci poskytl Památník národního písemnictví, Národní filmový archiv, Český rozhlas, Archiv Národního divadla, městská část Praha 10, Archiv Společnosti bratří Čapků, Archiv Památníku Karla Čapka, Archiv PEN-klubu, Emil Palivec, František Krčma a rodina Dostálova.227 Pouze jeden panel, který je věnován Karlu Čapkovi, je přeložen do anglického jazyka. Zbytek expozice je v českém jazyce.

10.5.2 Ferdinand Peroutka a Olga Scheinpflugová 24. dubna 1998 vznikla expozice věnovaná Ferdinandu Peroutkovi, který rovněž strávil mnoho času na Strži, kde měl i vlastní pokoj. Peroutkárna, jak se říkalo jeho pokoji, se na Strži zachovala, jen ne v originální podobě.228 Expozice Olgy Scheinpflugové byla otevřená 23. dubna 1999. Vzhledem k tomu, že její život už je zdokumentovaný v expozici Karla Čapka, je tato expozice zaměřená především na její hereckou kariéru.229

Obě expozice byly aktualizovány za finanční podpory Středočeského kraje a otevřeny v dubnu 2016. Výtvarné řešení a grafiku opět zpracovali Jiřina a Pavel Bosákovi. O osvětlení a audiovizuální prvky se postaral Michal Semančík. Exponáty, obrazovou a filmovou dokumentaci poskytl Památník národního písemnictví, Národní filmový archiv, Krátký film, divadelní oddělení Historického muzea NM, Český rozhlas, Archiv Národního divadla, Jan Lukas, Slávka Peroutková, Pavel Glocman, Emil Palivec, Ferdinand Peroutka, František Krčma a Archiv Památníku Karla Čapka.230

10.6 Texty

Texty expozic jsou stavěny především na citátech z Čapkovy korespondence, literárních historiků a jeho současníků. Cílem je navodit živější a odlehčující charakter expozice a ukázat Čapkovu filozofii a jeho postoje právě pomocí citátů, neboli výpovědí o tomto spisovateli.231 Jak uvádí Dandová, „pojali jsme toto muzeum jako muzeum-knihu, kde návštěvník má možnost co nejvíce se poučit o myšlenkách Karla Čapka.“232

227 Památník Karla Čapka. Karel Čapek. Stará Huť : Památník Karla Čapka, 2016. Informační panel. 228 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 41. 229 Tamtéž, s. 48. 230 Památník Karla Čapka. Olga Scheinpflugová, Ferdinand Peroutka. Stará Huť : Památník Karla Čapka, 2016. Informační panel. 231 DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka, s. 8. 232 Tamtéž, s. 8. 55 Toto pojetí muzea je originální a nabourává tradiční muzejní prezentaci, nicméně podle mého názoru tento druh muzejní prezentace v praxi nefunguje podle představ návrhářů. Návštěvník se sice může co nejvíce poučit o jeho myšlenkách, ale to jen v případě, že je schopen přečíst všechny texty, kterých je mnoho. Většina návštěvníků si tak přečte některé panely, několik citátů a nezíská tak ucelený pohled na Karla Čapka, spíše jen útržkovité informace, které jsou rychle zapomenuty.

V památníku se nacházejí především nadpisy úseků, skupinové texty a popisky. Skupinové texty obsahují časovou osu se základními údaji o dané osobnosti, které jsou věnovány další panely s citáty. Popisky jsou většinou vytištěné přímo na panelu u fotografií, novinových výtisků a dalších doplňkových materiálů. Velikost písma je menší, takže návštěvník musí stát blízko panelu. Na následující fotografii je ukázka několika panelů informujících o Čapkovi. Návštěvník si sice může odpočinout na taburetkách a přečíst si citát od Ivana Klímy, nicméně další text z důvodu malého písma nepřečte. Většina fotografií je rovněž malá, takže návštěvník si je musí prohlédnout zblízka.

16) Panely s texty a fotografiemi informující o Karlu Čapkovi ve 21. století

Protože hlavním zdrojem informací jsou citáty, památník nemusel tvořit texty, jen vybíral důležité citáty vypovídající o osobnosti Karla Čapka, jeho postojích a jeho době. Jazyk je spisovný a v některých případech zastaralý, a tak je pro návštěvníka obtížnější udržet pozornost a text dočíst.

10.7 Design

V Památníku se nacházejí jen dva pokoje, které připomínají vilu v jejím původním stavu. Ve zbytku místností jsou po celé délce stěn rozmístěny panely, které jsou buď průhledné, zelené, nebo s pozadím z fotografie. Celkově expozice působí moderním dojmem a podle

56 mého názoru se do památníku příliš nehodí. Karel Čapek a jeho rodina žili v období první republiky, setkali se s nejvýznamnějšími osobnostmi tohoto století a byli poznamenáni 1. a 2. světovou válkou. Proto bych si představovala atmosféru muzea v tomto duchu, která by v návštěvníkovi vyvolala více emocí.

57 Závěr Tato bakalářská práce se zabývá analýzou muzejní prezentace v britských muzeích Centrum Jane Austenové, Dům Jane Austenové a Památník Karla Čapka. Tato muzea spojuje jejich zaměření na známé spisovatele a umístění do dobových, případně autentických prostor. Centrum Jane Austenové se sice nenachází v domě, kde spisovatelka žila, nicméně je umístěno ve stejné ulici, kde jsou všechny domy totožné. Prostorové i architektonické řešení domu je tedy identické s domem obývaným Jane Austenovou. Cílem bakalářské práce bylo analyzovat jmenované expozice s podporou muzeologické metodiky tvorby výstav, kriticky je zhodnotit a vymezit shodné či rozdílní přístupy k jejich zpracování.

Centrum Jane Austenové má oproti ostatním muzeím výhodu umístění. Jako jediné se nachází ve městě, které je v Anglii turisticky velmi populární. Lokální propagace muzea tak může oslovit širší okruh potenciálních návštěvníků. Figurína před vchodem muzeum zviditelňuje, což zvyšuje šanci, že upoutá pozornost turistů a Centrum Jane Austenové nezapadne mezi ostatní domy. Dům Jane Austenové a Památník Karla Čapka se nacházejí ve vesnicích. Většina návštěvníků jsou tak lidé, kteří jedou na prohlídku těchto muzeí cíleně. V Chawtonu se rovněž nachází panství Edwarda Knighta s rozlehlou zahradou, které dále informuje jak o Jane Austenové, tak o jejím bratrovi a historii domu. Památník Karla Čapka těží z blízkosti města a zámku Dobříš, kde se turisté mohou dozvědět o památníku a případně ho navštívit.

Ačkoliv se jedná o muzea věnovaná spisovatelům, která jsou umístěna v původních prostorech, všechna tři muzea mají odlišný přístup k muzejní prezentaci a jejich expozicím. Jediné Centrum Jane Austenové má v programu zahrnutou i komentovanou prohlídku, ve které se návštěvník dozví základní fakta o spisovatelce, jejích dílech a pobytu v Bathu. První část expozice se skládá převážně z panelů, které informují o životě tehdejší společnosti a především o pobytu Jane Austenové v Bathu. Druhá část aktivizuje pozornost návštěvníka tím, že ho zapojuje do expozice různými činnostmi jako je vyzkoušení si historického oblečení, fotografie s panem Darcym, hádání, k čemu sloužil vystavený exponát či ochutnávka sušenek z Bathu. Prostory nejsou navrženy tak, jak byly v době Jane Austenové. Expozice je prostorově rozdělena pomocí umělých stěn. Naopak Dům Jane Austenové se snaží co nejvěrněji zachovat původní prostory a expozice jsou tomu přizpůsobeny. Muzeum se rovněž snaží zapojit návštěvníka, který si opět může

58 vyzkoušet historické oblečení, vypůjčit si knihu a číst si na zahradě nebo si vyrobit sáček levandule. Pro menší jsou na zahradě u vzdělávacího centra panely s aktivitami. Muzeum sice nenabízí komentovanou prohlídku, ale v hlavním domě je pracovník muzea, který odpoví na případné otázky. Památník Karla Čapka prezentuje svou expozici především za pomoci panelů, které jsou rozmístěny po obvodu všech stěn. V domě se nacházejí jen dva pokoje evokující dobovou interiérovou atmosféru, a to pracovna Karla Čapka a podkrovní pokoj Ferdinanda Peroutky. Až na základní informace o Karlu Čapkovi jsou všechny texty v českém jazyce. Pokud si tedy návštěvník ze zahraničí předem nedomluví prohlídku v cizím jazyce, mnoho informací se nedozví. Aktivní zapojení návštěvníka je v památníku minimální.

Z hlediska vystavených exponátů nabízí Dům Jane Austenové největší ukázku sbírkových předmětů. V muzeu je vystaveno mnoho originálních předmětů, které patřily autorce samé nebo některému členu její početné rodiny. Stejně tak některé kusy nábytku jsou původní, jiné zakoupené muzeem tak, aby co nejvíce odpovídaly dané době. V Centru Jane Austenové a Památníku Karla Čapka se tolik exponátů nenachází a muzejní prezentace se zakládá především na textech a fotografiích, kterých je mnoho v Památníku Karla Čapka.

Všechna tři muzea pouštějí návštěvníkům dokumentární filmy. V Centru Jane Austenové se promítá dokument o spisovatelce a o městě před začátkem komentované prohlídky. Pokud návštěvník přijde do muzea rovnou na komentovanou prohlídku, může se na krátký film podívat později, což nevadí, hlavní informace jsou řečeny právě během komentované prohlídky. Další dokument, který se promítá ve smyčce, může návštěvník shlédnout během samostatné prohlídky v suterénu. Prohlídka v Domě Jane Austenové začíná ve vzdělávacím centru, kde se ve smyčce promítá dokument, který pojednává o životě Jane Austenové. Rovněž prohlídka v Památníku Karla Čapka začíná dokumentem o tomto spisovateli, ze kterého se ovšem návštěvník dozví jen základní fakta a není tak informativní, jako je dokument promítaný v Chawtonu. V památníku se na každém patře nacházejí dotykové obrazovky, na kterých si návštěvník může vybrat promítání fotek Karla Čapka nebo si vybrat jeden z krátkých dokumentů o Olze Scheinpflugové.

Z pohledu prezentace života autora a jeho díla zvolilo každé muzeum jinou strategii. Centrum Jane Austenové v Bathu se primárně zaměřuje na období, kdy spisovatelka ve městě skutečně žila. V centru jsou často citována její díla, především Northangerské

59 opatství a Anna Elliotová, která se v Bathu odehrávají a rovněž jsou těmto románům věnované dva panely. Jedna z místností se také zaměřuje na zfilmovaná díla Jane Austenové. Dům Jane Austenové prezentuje spíše život autorky, než díla samotná. Nicméně i v tomto muzeu se dají najít odkazy na její romány a filmová zpracování především díky výstavám, které v muzeu probíhají. Obě muzea návštěvníka motivují k další četbě, nicméně největší motivaci u návštěvníka vyvolá Památník Karla Čapka. Ten rovněž prezentuje život spisovatele od narození po smrt, ale hlavní důraz je kladen na jeho díla a divadelní a filmová zpracování. V expozici se nachází mnoho vystavených knih, citátů z Čapkových děl a fotografií z filmů či divadel.

Jednou z důležitých částí tvorby expozice je design. Zde se nabízí srovnání Centra Jane Austenové a Památníku Karla Čapka. Obě muzea se sice nacházejí v původních prostorách, nicméně v obou případech je kladen důraz spíše na panely s texty. Expozice Centra Jane Austenové sice původní prostory nepřipomíná, nicméně design panelů a stěn částečně navozuje atmosféru 19. století. Část textů je psána písmem Jane Austenové, na panelech a stěnách se nacházejí kreslené postavy v dobovém oblečení, které spolu s ostatními exponáty přenášejí návštěvníka do dřívější doby. Památník Karla Čapka je naopak pojat moderně, panely nepřipomínají dobu 20. století a tak i přes to, že se v památníku nacházejí dvě autentické místnosti, nevyvolává památník v návštěvníkovi atmosféru dob minulých, jak se to díky designu daří Centru Jane Austenové. Panely s texty v Domě Jane Austenové jsou rovněž dobově laděné a nijak neruší atmosféru domu.

Všechna tři muzea odpovídají teorii, která je prezentovaná na začátku bakalářské práce. Prezentují jak autora samého, tak jeho pracovnu a jeho dílo. Muzea využívají jak exponáty samotné, tak i doprovodné materiály jako jsou textové doplňky, video materiály a fotografie. Nicméně Památník Karla Čapka nedodržuje metodická doporučení, která uvádí David Dean v knize Museum exhibition: theory and practise. Písmo na panelech je příliš malé a často se nachází mimo zorný úhel. Některé texty jsou náročnější na čtení, protože se skládají z citátů, jejichž jazyk je v dnešní době zastaralý. V ostatních institucích jsou texty na panelech zajímavé a dobře čitelné.

Všechna tři muzea jsou jedinečná a něčím mě zaujala, nicméně největší dojem na mě udělalo muzeum Dům Jane Austenové v Chawtonu. Díky tomu, že zachovává původní prostory a nachází se v něm nejvíce vystavených předmětů, muzeum v návštěvníkovi

60 vyvolává atmosféru doby Jane Austenové. Je velmi jednoduché si představit, jak se po domě spisovatelka pohybovala, psala své romány, hrála na piano či šla se sestrou navštívit svého bratra do nedalekého panství. I atmosféra vesnice působí uklidňujícím dojmem a člověk si během této návštěvy odpočine a dozví se mnoho informací o této významné spisovatelce, aniž by se musel příliš namáhat čtením mnoha textů, jak je tomu v případě Památníku Karla Čapka.

61 Resumé The bachelor thesis focuses on the museums which are dedicated to the writers and their work. Three museums were chosen for the analysis. Two of them, the Jane Austen Centre and Jane Austen’s House Museum, are located in the United Kingdom. The last one is Karel Capek Memorial in Stara Hut in the Czech Republic. Jane Austen is one of the most famous English writers whose works have had a great influence on English literature. Translated into many languages, her novels have been published even nowadays due to their continuous popularity. The same could be said about Karel Capek who is one of the most influential Czech writers. Not only have his works made an impact on the Czech literature, it have had an influence on the foreign literature as well. It was his brother Josef Capek who invented the word “robot” for Karel Capek’s drama RUR, which implemented into other languages.

The thesis is divided into to three parts. The first part concentrates on the museum presentation theory which is based on the books Zaklady muzeologie by Josef Benes, Prirucka vseobecnej muzeologie by Friedrich Waidacher, and Museum exhibition: theory and practice by David Dean. Second part deals with Jane Austen’s biography and it also analyses the Jane Austen Centre in Bath and Jane Austen’s House Museum in Chawton. The third part focuses on Karel Capek’s biography and on analysis of Karel Capek Memorial. The aim of the thesis is to analyse the museums from the point of view of the museum presentation theory. Another goal is to compare them and evaluate them.

The Jane Austen Centre has the advantage of the location because it is situated in a highly visited city. Therefore even the sightseers who have not think about visiting the centre or even have not known about its existence could decide to visit the museum. By contrast, Jane Austen’s House Museum and Karel Capek Memorial are situated in the villages so the majority of visitors have planned the visit. The exhibition of the Jane Austen Centre primarily concentrates on Jane Austen’s stay in Bath and on her novels Northanger Abbey and Persuasion, which are set in Bath. Thanks to a commented tour, interesting panels with texts and activities for the visitors, the Jane Austen Centre expositions correspond to the museum theory.

Jane Austen’s House Museum is located in a small village of Chawton. The museum is set in the original house where the writer was living for several years. The rooms are kept

62 in as original state as possible, so the exhibition is adapted to it. There are many valuable objects, which once belonged to Jane Austen or her relatives. The panels with texts are tastefully arranged. Therefore the atmosphere is unique and takes the visitors back to the beginning of the 19th century.

Karel Capek Memorial is also situated in the original house where the writer spent a lot of his time. However, there are only two rooms preserved in its original state: Karel Capek’s office and Ferdinand Peroutka’s room. The rest of the exhibition is presented by panels with texts, which contain a lot of quotes about Karel Capek, both from himself and his friends. The exhibition primarily focuses on Karel Capek’s prose and plays. Although the memorial does not cause such a strong emotional reaction like Jane Austen’s House Museum, it strongly motivates the visitor to read his novels and plays. Altogether, all the museums more or less comply with the theory presented at the beginning of the thesis.

63 11 Seznam použitých pramenů a literatury

11.1 Monografie

AUSTEN LEIGH, James Edward. A Memoir of Jane Austen. London : Richard Bentley and son, 1871. 364 s.

BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997. 179 s. ISBN 80-901974-3-4.

DANDOVÁ, Marta. Strž Karla Čapka. Stará Huť u Dobříše : Památník Karla Čapka. 59.

DEAN, David. Museum exhibition: theory and practice. London : Routledge, 1996. ISBN 0-415-08017-7.

LEFROY, Helen. Jane Austen. Stroud : History Press, 2009. 113 s. ISBN 978-0-7524- 5318-7.

GUYATT, Mary. Jane Austen’s House Museum: Museum Guide. Chawton : Jane Austen’s House Museum. 7 s. ISBN 978-1-910759-39-4.

LORD, Barry, PIACENTE, Maria. The manual of museum exhibitions. Lanham : Rowman & Littlefield, 2014. s. 456. ISBN 978-0-7591-2270-3.

LUCAS, Victor. Jane Austen. Andover : Pitlin, 2009. 20 s. ISBN 978-0-85372-780-4.

MALETZKE, Elsemarie. Jane Austenová: životopis. 1. vyd. Praha : H&H, 2009. 290 s. ISBN 978-80-7319-081-1.

POLÁŠKOVÁ, Taťána, MILOTOVÁ, Dagmar, DVOŘÁKOVÁ, Zuzana. Literatura: přehled středoškolského učiva. 2. vyd. Třebíč : Petra Velanová, 2006. 207 s. ISBN 80- 902571-6-X.

POPLAWSKI, Paul. A Jane Austen encyclopedia. Westport, Conn. : Greenwood Press, 1998. 411 s. ISBN 0–313–30017–8.

SCHEINPFLUG, Karel. Můj švagr Karel Čapek. Hradec Králové : Kruh, 1991. 168 s. ISBN 80-7031-492-3.

SLANAŘ, Otakar. Obsahy a rozbory děl: k Literatuře - přehledu SŠ učiva. 1. vyd. Třebíč : Petra Velanová, 2006. 255 s. ISBN 80-902571-7-8.

SMITH, Ben. Jane Austen’s Homecoming Chawton 1809. Trail Publishing. 43 s.

64 TOMALIN, Claire. Jane Austen: a life. London : Penguin Books, 2012. 602 s. ISBN 978- 0-24-196327-2.

WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava: SNM-Národné múzejné centrum, 1999. 477 s. ISBN 80-8060-015-5. 11.2 Prameny

Jane Austen Centre. Jane Austen’s Bath: A Souvenir Guide. [Bath : Jane Austen Centre.]

Jane Austen Centre. The Assembly Rooms. Bath : Jane Austen Centre. Informační panel.

Jane Austen’s House Museum. Family, Friendship and Northanger Abbey. Chawton : Jane Austen’s House Museum, 2018. 4 s.

Jane Austen’s House Museum. The Dining Parlour. Chawton : Jane Austen’s House Museum. Informační panel.

Památník Karla Čapka. Bratr Josef. Stará Huť : Památník Karla Čapka. Informační panel.

Památník Karla Čapka. Karel Čapek. Stará Huť : Památník Karla Čapka, 2016. Informační panel.

Památník Karla Čapka. Olga Scheinpflugová, Ferdinand Peroutka. Stará Huť : Památník Karla Čapka, 2016. Informační panel.

Památník Karla Čapka. Sestra Helena. Stará Huť : Památník Karla Č apka. Informační panel. 11.3 Internetové zdroje

2018 Summer Ball [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

About [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

Afternoon Tea in Bath at The Regency Tea Room [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

Animovaná mapa [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka. [cit. 2018-04-11]. Dostupný z WWW: .

65 Author festivals around the UK [online]. [cit. 2018-03-08]. The Telegraph. Dostupný z WWW: .

BOISSONEAULT, Lorraine. Jane Austen’s Death – 200 Years [online]. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

CARPENTER, Tom. Jane Austen’s Donkey Carriage [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

Dům, v němž žil také Karel Čapek [online]. Trutnov : Krkonošský deník.cz, 2012. [cit. 2018-04-12]. Dostupný z WWW: .

FRANCUS, Marilyn. Elegant Extracts [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

Fry Graph and Raygor Graph Readability Tool [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

Getting to Adlestrop [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

History [online]. Bath : Jane Austen Festival. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

HOGG, Mary. Rev. George Austen’s Bookcase [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

Jane Austen in 41 objects [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018- 03-08]. Dostupný z WWW: .

Jane Austen Magazine [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

Obecné informace [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka. [cit. 2018-04-11]. Dostupný z WWW: .

66 Otevírací doba [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka. [cit. 2018-04-11]. Dostupný z WWW: .

POOLE, Imogen. Jane Austen’s Ring [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

RATHJE, Maria R. Visiting the Festival [online]. Bath : Jane Austen Festival, 2017. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

SMART, Simon. Jane Austen Waxwork now in Bath England [online]. Bath : Jane Austen Centre, 2015. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

SMITH, Madelaine. Jane Austen’s Writing Table [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

STIMPSON, Ashleigh. Ten Pound Note from Henry Austen's Alton Bank [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

TALENT, Annalie. Topaz crosses [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

VÁŇOVÁ, Kristina. Výroční zpráva za rok 2016. Stará Huť : Památník Karla Čapka, 2017. [cit. 2018-04-11]. Dostupný z WWW: .

Visit the Jane Austen Centre in Bath England – Location and Opening [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

Visit us [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

WEST, Louise. Mourning Brooch [online]. Chawton : Jane Austen’s House Museum. [cit. 2018-03-08]. Dostupný z WWW: .

What is the Jane Austen Centre? [online]. Bath : Jane Austen Centre. [cit. 2018-03-07]. Dostupný z WWW: .

67 Seznam obrázků 1) Standardní rozměry člověka DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 42. 2) Tendence lidí v muzeu: sezení DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 47. 3) Tendence lidí v muzeu: opírání DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 47. 4) Doporučená trasa DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 54. 5) Neorganizovaná trasa DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 54. 6) Přímá trasa DEAN, David. Museum Exhibition: Theory and Practice. London : Routledge, 1996, s. 54. 7) Původní schodiště Archiv autorky. 8) Místnost v 1. patře, kde začíná komentovaná prohlídka Archiv autorky. 9) Jane & Society (Jane a smetánka) Archiv autorky. 10) Fryův test čitelnosti Fry Graph and Raygor Graph Readability Tool [online]. [cit. 2018-03-07]. 11) Popisek: inzerát v novinách Archiv autorky. 12) Popisek, John Austen Archiv autorky. 13) Stojánek na popisek Archiv autorky. 14) Panel: jídelna Archiv autorky. 15) Fryův test čitelnosti Fry Graph and Raygor Graph Readability Tool [online]. [cit. 2018-03-07]. 16) Panely s texty a fotografiemi informující o Karlu Čapkovi ve 21. století Archiv autorky. 17) Mapa míst spojených s Jane Austenovou Getting to Adlestrop [online]. [cit. 2018-03-07]. 18) Vchod do Centra Jane Austenové BOISSONEAULT, Lorraine. Jane Austen’s Death – 200 Years [online]. [cit. 2018-03-08]. 19) Vůně, které dámy používaly v 19. století Archiv autorky. 20) Čaj a slavné sušenky Oliver k ochutnání Archiv autorky. 21) Návštěvník si může vyzkoušet psát brkem Archiv autorky. 22) Ukázka části expozice Archiv autorky.

68 23) Detail popisku kravaty Archiv autorky. 24) Historické oblečení Archiv autorky. 25) Pan Darcy Archiv autorky. 26) Promenáda během festivalu Jane Austenové Author festivals around the UK [online]. [cit. 2018-03-08]. The Telegraph. 27) Dům Jane Austenové Archiv autorky. 28) Chawton House, panství Edwarda Knighta, které se nachází nedaleko muzea Archiv autorky. 29) Pamětní deska na Domě Jane Austenové Archiv autorky. 30) Dům Jane Austenové, pohled ze zahrady na vzdělávací centrum a panely s aktivitami Archiv autorky. 31) Vzdělávací centrum, ve kterém se promítá dokument o spisovatelce Archiv autorky. 32) Panel s aktivitami pro mladší návštěvníky Archiv autorky. 33) Historická kuchyně, ve které si mohl návštěvník vyrobit voňavý sáček s levandulí Archiv autorky. 34) Výroba sáčku levandule Archiv autorky. 35) Původní stolek Jane Austenové. Hlavní exponát muzea. Archiv autorky. 36) Piano, podobné tomu, které kdysi vlastnila rodina autorky Archiv autorky. 37) Plán prohlídky GUYATT, Mary. Jane Austen’s House Museum: Museum Guide. Chawton : Jane Austen’s House Museum. s. 2. 38) Památník Karla Čapka: mapa Animovaná mapa [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka. [cit. 2018-04-11]. 39) Památník Karla Čapka Archiv autorky. 40) Pohled na panely věnující se pobytu Karla Čapka ve Strži Archiv autorky. 41) Toaletní stolek v místnosti Olgy Scheinpflugové Archiv autorky. 42) Pracovní stůl Karla Čapka Archiv autorky. 43) Pokoj Ferdinanda Peroutky Archiv autorky.

69 Přílohy

11.4 Mapa míst spojených s Jane Austenovou

17)

233

233 Getting to Adlestrop [online]. [cit. 2018-03-07]. 70 11.5 Centrum Jane Austenové

234 18) Vchod do Centra Jane Austenové

19) 20) 21) Vůně, které dámy používaly Čaj a slavné sušenky Oliver Návštěvník si může vyzkoušet v 19. století k ochutnání psát brkem

22) 23) Ukázka části expozice Detail popisku kravaty

234 BOISSONEAULT, Lorraine. Jane Austen’s Death – 200 Years [online]. [cit. 2018-03-08]. 71 24) 25) Návštěvník si může vyzkoušet historické oblečení a vyfotit se u stolu či s panem Darcym

235 26) Promenáda během festivalu Jane Austenové

235Author festivals around the UK [online]. [cit. 2018-03-08]. The Telegraph. 72 11.5.1 Přepsaný text z panelu, který byl podroben testu čitelnosti

The Assembly Rooms

Here visitors to Bath would meet in the evenings to dance, play cards, Exchange gossip, and look for marriage partners. While the young people danced in the grand ballroom and the older women sat around in their role as chaperones, the older men would repair to one of the smaller rooms to play cards. Halfway through the evening, all would meet on the supper room for tea.

In Jane Austen’s time, Bath had two sets of Assembly Rooms – the older, Lower Rooms in the centre of the city, and the newer, Upper Rooms nearer to the crescents and terraces that had been built to accommodate wealthy visitors on the northern slopes. Dances were held at each on alternate evenings during the week, with some nights set aside for concerts. Each venue had its own Master of Ceremonies who introduced families to one another and made sure standards of behaviour were upheld.

The Lower Rooms have long gone, but the Upper Rooms, now known as the Assembly Rooms, may still be visited. Jane was familiar with them both, working them in to her novel Northanger Abbey, where they provide a marvellous opportunity for her characters to encounter one another – sometimes by chance, sometimes by design. We get a good impression of how full the Rooms could be in that novel, as Catherine struggles through the crowds and Mr Allen fears for her finery. Towards the end of the winter season however, it could be very different, as Jane experienced herself:

Before tea it was a rather dull affair; but then before tea did not last long, for there was only one dance, danced by four couple. Think of four couple, dancing in the Upper Rooms in Bath! After tea we cheered up; the breaking up of private parties sent some scores more to the Ball (Letter, 12 May 1801).236

236 Jane Austen Centre. The Assembly Rooms. Bath : Jane Austen Centre. Informační panel. 73 11.6 Dům Jane Austenové

27) 28) Dům Jane Austenové Chawton House, panství Edwarda Dům Jane Austenové Knighta, které se nachází nedaleko Dům Jane Austenové muzea

29) Pamětní deska na Domě Jane Austenové

30) Dům Jane Austenové, pohled ze zahrady na vzdělávací centrum a panely s aktivitami

74 31) 32) Vzdělávací centrum, ve kterém se Panel s aktivitami pro mladší návštěvníky promítá dokument o spisovatelce

33) 34) Historická kuchyně, ve které si mohl návštěvník Výroba sáčku levandule vyrobit voňavý sáček s levandulí

35) 36) Původní stolek Jane Piano, podobné tomu, které kdysi vlastnila rodina autorky. Austenové. Hlavní Návštěvník si na něj po dovolení může zahrát. exponát muzea. Nad pianem se nachází portrét mladého Edwarda Knighta.

75 11.6.1 Plán muzea

237 37)

237 GUYATT, Mary. Jane Austen’s House Museum: Museum Guide. Chawton : Jane Austen’s House Museum. s. 2. 76 11.6.2 Přepsaný text z panelu, který byl podroben testu čitelnosti

The Dining Parlour

Edward’s dining rooms at Godmersham and Chawton House needed to be large to accommodate himself, his wife and their 11 children as well as visitors including Jane.

Jane accompanied Edward on a trip to the Wedgewood Showrooms when he chose the china in this room for his own use.

„We then went to Wedgwoods where my Br & Fanny chose a Dinner Set. – I believe the pattern is a small Lozenge in purple, between Lines of narrow Gold; - & it is to have the crest.“

Jane seems not to have shown resentment at the good fortune of her brother but must have felt the social difference between her life and his, and that of other wealthy relations.

These feelings were reflected in the descriptions of contrasting dwellings and lifestyles in her novels e.g. that of Barton Cottage and Norland in Sense and Sensibility; Portsmouth and Mansfield Park in Mansfield Park; Miss Bates’ dwelling and Highbury in Emma.

Jane knew how it felt to be the poor relation.238

238 Jane Austen’s House Museum. The Dining Parlour. Chawton : Jane Austen’s House Museum. Informační panel. 77 11.7 Památník Karla Čapka

38) 239 Památník Karla Čapka: mapa

39) Památník Karla Čapka

40) Pohled na panely věnující se pobytu Karla Čapka ve Strži

239 Animovaná mapa [online]. Stará Huť : Památník Karla Čapka. [cit. 2018-04-11].

78 41) Velice zajímavým exponátem je toaletní stolek v místnosti Olgy Scheinpflugové. Za zrcadlem je umístěn tablet, který promítá fotografie herečky. Zrcadlo tak budí dojem, že se do něho manželka Karla Čapka skutečně dívá.

42) Pracovní stůl Karla Čapka

43) Pokoj Ferdinanda Peroutky

79