Jane Austenová: Odraz Života a Díla V Muzejnictví
Total Page:16
File Type:pdf, Size:1020Kb
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav archeologie a muzeologie Kristýna Kopečková posluchačka 3. ročníku bakalářského kombinovaného studia muzeologie Jane Austenová: odraz života a díla v muzejnictví Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Irena Loskotová, Ph.D. Brno 2018 Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci zpracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů. V Brně dne Kristýna Kopečková Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce PhDr. Ireně Loskotové, Ph.D. za vstřícnost, cenné rady, věcné připomínky a odborné vedení při zpracování této práce. Obsah ÚVOD 1 1 MUZEJNÍ PREZENTACE 3 1.1 VÝVOJOVÉ ETAPY MUZEJNÍ PREZENTACE 3 1.2 DĚJOVÁ LINIE 4 2 NÁVRH VÝSTAVY 6 2.1 VÝSTAVNÍ ZAŘÍZENÍ 6 2.2 DESIGN 6 2.2.1 LIDSKÝ FAKTOR 7 2.2.2 VIZUÁLNÍ STRÁNKA EXPOZICE 8 2.2.3 TENDENCE V CHOVÁNÍ NÁVŠTĚVNÍKŮ 9 2.2.4 PŘÍSTUPY K NASMĚROVÁNÍ NÁVŠTĚVNÍKŮ 10 2.2.5 ROZMÍSTĚNÍ EXPONÁTŮ A POMOCNÝCH MATERIÁLŮ 11 3 TEXTY 13 3.1 POPISKY 13 3.1.1 HLAVNÍ NADPISY 14 3.1.2 NADPISY ÚSEKŮ 14 3.1.3 ÚVODNÍ TEXT 14 3.1.4 SKUPINOVÝ TEXT 15 3.1.5 POPISKY 15 3.1.6 DISTRIBUČNÍ MATERIÁL 15 3.2 TVORBA TEXTU 15 5 LITERÁRNÍ EXPOZICE A VÝSTAVY 17 6 JANE AUSTENOVÁ 18 6.1 RODIČE 18 6.2 SOUROZENCI 19 6.2.1 JAMES AUSTEN 19 6.2.2 GEORGE AUSTEN 19 6.2.3 EDWARD AUSTEN 19 6.2.4 HENRY THOMAS AUSTEN 20 6.2.5 FRANCIS WILLIAM AUSTEN 20 6.2.6 CHARLES JOHN AUSTEN 21 6.2.7 CASSANDRA ELIZABETH AUSTENOVÁ 21 6.3 RODINNÉ PROSTŘEDÍ 22 6.4 JANE AUSTENOVÁ: STEVENTON 23 6.4.1 DĚTSTVÍ 23 6.4.2 VZDĚLÁNÍ 23 6.4.3 TANEC 24 6.4.4 THOMAS LEFROY 25 6.4.5 SAMUEL BLACKALL 25 6.5 JANE AUSTENOVÁ: BATH 25 6.5.1 HARRIS BIGG WITHER 26 6.6 JANE AUSTENOVÁ: CHAWTON A WINCHESTER 27 6.7 ROMÁNY 28 6.7.1 ROZUM A CIT 28 6.7.2 PÝCHA A PŘEDSUDEK 29 6.7.3 MANSFIELDSKÉ PANSTVÍ 29 6.7.4 EMMA, ANNA ELLIOTOVÁ, NORTHANGERSKÉ OPATSTVÍ 29 7 CENTRUM JANE AUSTENOVÉ 31 7.1 DŮM Č. 40 V ULICI GAY 31 7.1.1 CENTRUM JANE AUSTENOVÉ 31 7.1.2 PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ 32 7.1.3 PROHLÍDKA 33 7.1.4 EXPOZICE 33 7.1.5 TEXTY 34 7.1.6 DESIGN 36 7.2 ČASOPIS 36 7.3 FESTIVAL JANE AUSTENOVÉ 37 8 DŮM JANE AUSTENOVÉ 38 8.1 VZNIK MUZEA 38 8.2 INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY 38 8.3 PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ 38 8.4 EXPOZICE 39 8.4.1 RODINA, PŘÁTELSTVÍ A NORTHANGERSKÉ OPATSTVÍ 40 8.4.2 JANE AUSTENOVÁ V 41 PŘEDMĚTECH 40 8.5 TEXTY 41 9 KAREL ČAPEK 44 9.1 DĚTSTVÍ 44 9.2 VZDĚLÁNÍ 44 9.3 ZAMĚSTNÁNÍ A NOVINÁŘSKÁ ČINNOST 45 9.4 KAREL ČAPEK A T. G. MASARYK 47 9.5 SŇATEK 47 9.6 DÍLO 48 9.7 HELENA ČAPKOVÁ 48 9.8 JOSEF ČAPEK 49 9.9 OLGA SCHEINPFLUGOVÁ 49 9.10 FERDINAND PEROUTKA 50 10 PAMÁTNÍK KARLA ČAPKA 52 10.1 HISTORIE DOMU 52 10.2 INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY 52 10.3 PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ 53 10.4 PROHLÍDKA 53 10.5 EXPOZICE 54 10.5.1 KAREL ČAPEK 54 10.5.2 FERDINAND PEROUTKA A OLGA SCHEINPFLUGOVÁ 55 10.6 TEXTY 55 10.7 DESIGN 56 ZÁVĚR 58 RESUMÉ 62 11 SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY 64 11.1 MONOGRAFIE 64 11.2 PRAMENY 65 11.3 INTERNETOVÉ ZDROJE 65 SEZNAM OBRÁZKŮ 68 PŘÍLOHY 70 11.4 MAPA MÍST SPOJENÝCH S JANE AUSTENOVOU 70 11.5 CENTRUM JANE AUSTENOVÉ 71 11.5.1 PŘEPSANÝ TEXT Z PANELU, KTERÝ BYL PODROBEN TESTU ČITELNOSTI 73 11.6 DŮM JANE AUSTENOVÉ 74 11.6.1 PLÁN MUZEA 76 11.6.2 PŘEPSANÝ TEXT Z PANELU, KTERÝ BYL PODROBEN TESTU ČITELNOSTI 77 11.7 PAMÁTNÍK KARLA ČAPKA 78 Úvod Tato bakalářská práce pojednává o muzeích, která jsou zaměřena na spisovatele a jejich tvorbu a staví na příkladu anglické spisovatelky Jane Austenové a českého spisovatele Karla Čapka. Jane Austenová bývá označována za jednu z prvních významných žen, které se věnovaly psaní románů. Většinu svého života prožila na venkově, do kterého jsou zasazena její díla pojednávající o lidech z vyšších středních vrstev, jejichž hlavní starostí jsou návštěvy známých a plesy. Díky svému pozorovacímu talentu popsala tehdejší společnost, kterou s lehkou ironií kritizovala. Dala vzniknout jedinečným postavám a dialogům, díky kterým vzbuzují její romány velký zájem i v dnešní době a stejně tak se jejich čtenáři zajímají i o život této spisovatelky a její tvorbu, která je prezentována v muzeích Centrum Jane Austenové v Bathu a Dům Jane Austenové v Chawtonu. Karel Čapek bezpochyby patří mezi nejvýznamnější spisovatele a osobnosti 20. století, jehož díla jsou známá po celém světě. Byl to jeho bratr, kdo vymyslel slovo „robot“ pro Čapkovu hru RUR, které se implementovalo do ostatních jazyků. Karel Čapek se proslavil nejen jako autor divadelních her a románů, ale také jako žurnalista, básník, filozof či výtvarný a divadelní kritik. Jeho život a tvorba jsou prezentovány v Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. Teoretická část pojednává o teorii muzejní prezentace, především se pak soustředí na teorii k vytvoření designu výstavy a jejích textů. V praktické části je zahrnuta biografie spisovatelky a její rodiny, která je prezentována v britských muzeích v Bathu a v Chawtonu. Šestá a sedmá kapitola je zaměřena na analýzu Centra Jane Austenové a Domu Jane Austenové. Poslední kapitola analyzuje Památník Karla Čapka. Cílem bakalářské práce je rozbor a analýza způsobu prezentace života a díla Jane Austenové ve výše zmíněných muzeích z hlediska teorie prezentace, která je představena v první části práce. Analýze je podroben rovněž Památník Karla Čapka, který se nachází ve Staré Huti u Dobříše. Dalším cílem je celkově zhodnotit prezentace výše zmíněných zahraničních muzeí a porovnat je s prezentací Památníku Karla Čapka. Tato muzea byla vybrána proto, že se všechna nacházejí v původních domech a jsou věnovaná významným spisovatelům. 1 Jako hlavní zdroje práce byly využity knihy Základy muzeologie od Josefa Beneše, Príručka všeobecnej muzeológie od Friedricha Waidachera a Museum exhibition: theory and practice od Davida Deana, které se zaměřují na praktickou stránku muzejní prezentace. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí obrazové přílohy ze soukromého archivu. 2 1 Muzejní prezentace Beneš pojem „prezentace“ definuje jako „funkční zpracování tématu vyjádřeného originálními doklady a pomocnými prostředky s využitím výtvarných i technických možností muzejního prostředí.“1 Ať už se jedná o zpracování výstavy či expozice, jedná se o dlouhodobý proces, který zahrnuje mnoho prvků, které se musí důkladně promyslet, aby expozice splnila svůj účel. Veřejnost často jako první zaujme především výtvarně technická stránka, což je ale jen jedna ze složek úspěšné expozice. Hlavní přínos a primární funkce muzea a jeho prezentace je výchovně vzdělávací funkce. Nejdůležitější nejsou ani tak samotné exponáty, jako téma či příběh, které mají být představeny návštěvníkům.2 Jak uvádí Beneš, „výstava musí působivě informovat a formovat vědomí člověka, podněcovat jeho imaginaci a fantazii, vzbuzovat žádoucí asociace a aktivizovat všechny jeho pozitivní schopnosti ve prospěch jeho osobního rozvoje.“3 Waidacher dále doplňuje, že „muzeální sbírky umožňují mnohem víc než jen informaci nebo vzdělávání, plní totiž funkci sociální paměti společnosti.“4 1.1 Vývojové etapy muzejní prezentace Vývoj muzejní prezentace rozděluje Beneš do šesti etap: sciencistní, dekorativistická, artistní, didaktická, dramatická a funkční. K výstavnictví se nejdříve přistupovalo z čistě vědeckého hlediska, kdy sbírka byla určena především pro odborníky a na design samotné výstavy či expozice se nekladl žádný důraz. Právě kvůli tomuto neatraktivnímu přístupu byl v další etapě kladen důraz na dekorativní výtvory a později také na emotivní působnost samotných exponátů. Třicátá a čtyřicátá léta jsou charakteristická pro vznik školních kabinetů, jejichž hlavní funkce byla didaktická. Další etapa se soustředila na prezentaci výstav takovým způsobem, aby vyvolala co největší dojem na návštěvníka a vtáhla ho co nejvíce do děje za pomocí osvětlení, barev stěn, audiovizuálních prostředků apod. Funkční etapa pak vnímá výstavu komplexně a bere v úvahu jak exponáty samotné, tak i další doplňky, které výstavu spojí jak obsahově, tak i formou do jednoho harmonického celku. Díky důkladně zpracované muzejní prezentaci plní kulturní instituce jednu ze svých hlavních funkcí a výchovně působí na veřejnost.5 1 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 15. 2 Tamtéž, s. 13–16. 3 Tamtéž, s. 13. 4 WAIDACHER, Friedrich. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava : SNM-Národné múzejné centrum, 1999, s. 149. 5 BENEŠ, Josef. Základy muzeologie. Opava : Open Education & Sciences, 1997, s. 32–33. 3 1.2 Dějová linie Dějová linie je jedna z dalších důležitých složek úspěšné výstavy či expozice. Dějovou linií se rozumí detailní plán, podle kterého se výstava uskuteční. Nejedná se pouze o souhrn informací, ale dokument se skládá z několika částí, mezi které patří narativní část, koncept výstavy, seznam titulků, podtitulů a text a nakonec seznam sbírkových předmětů, které se budou vystavovat. Narativní část by měla obsahovat vše, o čem si kurátor myslí, že by se o výstavě mělo vědět. Na začátku procesu vytváření dějové linie se bere v potaz to, čeho se expozice týká. Sbírkové předměty jsou pro výstavu klíčové a od nich se dále rozvijí celý koncept.6 Jak uvádí Waidacher, výpověď sbírkového předmětu „musí vždy něco znamenat pro přítomnost. Jen tehdy se stává zvláštním prostředkem muzeálního zobrazení, exponátem.“ 7 Waidacher rozlišuje čtyři stupně prezentace. První stupeň, předmětovou informaci, určuje samotný exponát. Kontextovou informaci přináší předmět podle jeho zařazení a umístění v prostoru. Uvádí se, že předměty, které jsou umístěny výš mají větší význam než ty, které se nacházejí níže. Třetím stupněm informací jsou grafická vysvětlení pomocí obrazů či různých grafik. Posledním stupněm jsou informace získané z textů a popisků.8 Prvním krokem je zvolení interpretační strategie.