UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA Katedra rozvojových studií
Bc. Pavla HÁJKOVÁ
NÁVRH STRATEGICKÉHO PLÁNU ROZVOJE MÍSTNÍ KOMUNITY V RURÁLNÍ OBLASTI GHANY
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Petra Krylová
Olomouc 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně a veškeré použité zdroje jsem uvedla v seznamu literatury.
V Olomouci dne 22. dubna 2013 …………………………………. Podpis
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Petře Krylové za zodpovědné vedení diplomové práce a za odborné připomínky. PhDr. Robertu Hájkovi děkuji za podporu a trpělivost během výzkumu a za věcné rady, které přispěly ke vzniku práce. Rodině pak děkuji za podporu během celého studia.
3
4
5 Abstrakt Diplomová práce „Návrh strategického plánu rozvoje místní komunity v rurální oblasti Ghany“ se zabývá vytvořením návrhu strategie rozvoje komunity v Bawjiase v rurální oblasti Ghany, která by byla na základě analýzy potřeb komunity implementovatelná tak, aby byl posílen princip vlastnictví a participace komunity. Pro vytvoření strategie rozvoje byl zvolen přístup logického rámce a pro analýzu situace byly využity metody kvalitativního výzkumu, mezi nimiž je zahrnuto pozorování, polostrukturované rozhovory a fokusní skupiny. S využitím těchto metod a na základě aplikace jednotlivých částí metody logického rámce byla provedena analýza stakeholderů, identifikace problému, analýza problému, analýza cílů a analýza strategií, na základě nichž byla zpracována matice logického rámce, která může zároveň sloužit jako návrh strategie rozvoje komunity, jímž by se v budoucnu mohly řídit neziskové organizace ochotné spolupracovat s komunitou. Zároveň je snahou práce přiblížit a podložit prostřednictvím poznatků z odborné literatury některé z fenoménů analyzovaných při tvorbě strategie rozvoje. Jedná se především o psychologické příčiny pasivního postoje k životu, pohřební ceremoniály, instituci náčelnictví, vliv otrokářství a kolonialismu na ekonomický růst, stejně jako opomíjený vliv kulturních hodnot a postojů na ekonomický růst a životní podmínky dítěte žijícího v ghanské společnosti.
Klíčová slova Ghana, Bawjiase, komunita, strategie rozvoje, kvalitativní výzkum
6 Abstract The master thesis „Strategic plan for development of local community in rural areas of Ghana„ aims to propose a strategy for development of local community in Bawjiase, rural area of Ghana. The strategy is based on needs assessment of the community in order to ensure greater ownership and community participation. The thesis follows the logical framework approach and uses qualitative research methods such as observation, semi-structured interviews and focus groups which provide the necessary data for situation analysis. Based on these methods and applying the logical framework method stakeholder analysis, problem identification, problem analysis, analysis of objectives and analysis of strategies were created. The completed analyses are the main source of information for completing the logical framework matrix which can serve as a strategy of community development for any non-governmental organizations willing to cooperate with the community. The thesis also aims to explain and discuss some of the phenomena encountered during the situation analysis. These are mainly the psychological causes of passive atitude to life, funerals, institution of chieftaincy, impact of slavery and colonialism on economic growth as well as often neglected impact of cultural values on economic growth, and finally the thesis also pays special attention to the living conditions of children in the Ghanaian society.
Keywords Ghana, Bawjiase, community, strategy for development, qualitative research
7 OBSAH SEZNAM OBRÁZKŮ, GRAFŮ A TABULEK……………….………...…………….10 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK…………………………………………………...………………….11 ÚVOD……………………………………………………………………………………………….12 1. METODOLOGIE…………………………….…………………………….………………….14 1.1 CÍL DIPLOMOVÉ PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY………………………………………………….14 1.2 METODY SBĚRU DAT………………………………………………………………………………..14 1.3 PRŮBĚH VÝZKUMU…………………………………….…………………………………………………16 1.4 ANALÝZA INFORMACÍ ZÍSKANÝCH KVALITATIVNÍM VÝZKUMEM………………………………16 1.5 MANAGEMENT PROJEKTOVÉHO CYKLU ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE….16 2. CHARAKTERISTIKA GHANY………………………………………………. 19 2.1 HISTORIE GHANY………………………………………………………………………………………….20 2.1.1 Psychologické konsekvence otrokářství a kolonialismu…………………………………………….25 2.2 GHANSKÁ KULTURA………………………………………………………………………………….27 2.2.1 Role pohřebních ceremoniálů……………………………………………………………28 2.2.2 Náčelnictví………………………………………...………………………………………..29 2.3 SOCIOEKONOMICKÁ CHARAKTERISTIKA GHANY…………………………………………………………..32 2.3.1 Vliv otrokářství a kolonialismu na ekonomický růst…………………………………………….43 2.3.2 Vliv kulturních hodnot a postojů na ekonomický růst………………………………………………44 2.4 ŽIVOTNÍ PODMÍNKY DÍTĚTE V GHANĚ………………………………………………………….45 2.4.1 Dětská práce……………………………..………………………………………………………….50 3. CHARAKTERISTIKA CENTRÁLNÍHO REGIONU….………………...……….52 3.1 LOKALIZACE A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY…………………………………………………………..52 3.2 HISTORIE A SPRÁVNÍ DĚLENÍ OBLASTI……………………………………………………………..53 3.3 NÁRODNOSTI, ETNIKA A NÁBOŽENSKÉ VYZNÁNÍ………………………………………………..54 3.4 DEMOGRAFICKÁ SPECIFIKA……………………………………………………………………….54 3.5 SOCIOEKONOMICKÉ CHARAKTERISTIKY………………………………………………………….56 4. ANALÝZA VÝCHOZÍ SITUACE V BAWJIASE………………………………………………….61 4.1 SPRÁVA MĚSTA……………………………………………………….…………………………………..61 4.2 BEZPEČNOSTNÍ SITUACE……………………………………………………………………………63 4.3 EKONOMIKA A INFRASTRUKTURA…………………………………………………………….64 4.4 VZDĚLÁNÍ……………………………………………………………………………………………….68 4.5 NÁBOŽENSTVÍ………………………………………………………………………………………….68 5. SPOLUPRÁCE S KOMUNITOU V BAWJIASE…………………………………..70 5.1 POJEM KOMUNITA………………………………………………………………………………………..70 5.2 KOMUNITNÍ ROZVOJ JAKO METODA PRÁCE S KOMUNITOU………………………………………..71 5.2.1 Empowerment…………………………………………………………………….72 5.2.2 Participace…………………………..…………………………………………………………73 5.3 ANALÝZA STAKEHOLDERŮ……………………………………………………………………….74 5.4 UNITED HEARTS CHILDREN CENTRE…………………………………………………………………78 5.5 OBČANSKÉ SDRUŽENÍ AKWAABA………………………………………………………………………84 5.6 NEZISKOVÁ ORGANIZACE MAMA HOPE…………………………………………………………..85
8 6. NÁVRH STRATEGIE ROZVOJE KOMUNITY………………………………………86 6.1 IDENTIFIKACE PROBLÉMU………………………………………………………………………………86 6.2 ANALÝZA PROBLÉMU…………………………………………………………………………………102 6.3 ANALÝZA CÍLŮ………………………………………………………………………………………….104 6.4 ANALÝZA STRATEGIÍ………………………………………………………………………………….106 6.5 MATICE LOGICKÉHO RÁMCE……………………………………………………………………………107 ZÁVĚR………………………………………………………...…………...……………………….110
ZDROJE…………………………………………..……………………………………………..115
9 SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK
Graf 1: Velikost populace v Ghaně (v mil.)...... 32 Graf 2: Tempo růstu populace v Ghaně (v %)...... 33 Graf 3: Hrubá zápisovost do škol v Ghaně (v %) ...... 35 Graf 4: HDP na obyvatele (v USD) a tempo růstu HDP na obyvatele (v %)...... 36 Graf 5: HDP (v mld. USD) a tempo růstu HDP (v %)...... 37 Graf 6: Podíl sektorů na HDP v komparovaných zemích v roce 2006 (v %)...... 38 Graf 7: Populace žijící pod hranicí chudoby v Ghaně (v %)...... 39 Graf 8: Podíl studujících a pracujících dětí ve věku 7–14 let, r. 2003 a r. 2006...... 42 Graf 9: Zaměstnanost dětí ve věku 7–14 let v sektorech, r. 2003...... 43
Obrázek 1: Administrativní členění Ghany ...... 24 Obrázek 2: Administrativní členění Centrálního regionu...... 53 Obrázek 3: Analýza stakeholderů ...... 77 Obrázek 4: Analýza problému ...... 103 Obrázek 5: Analýza cílů ...... 105
Tabulka 1: Analýza situace: identifikace problému...... 101 Tabulka 2: Matice logického rámce...... 109
10 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AFLA Awutuman Future Leaders Association AIDS Syndrom získaného selhání imunity (Acquired Immune Deficiency Syndrome) CPP Strana lidového konventu (Convention People’s Party) CSWE Credit and Savings With Education DANIDA Dánská agentura pro mezinárodní rozvoj (Danish International Development Agency) ECOWAS Hospodářské společenství západoafrických států (Economic Community of West African States) HDI Index lidského rozvoje (Human Development Index) HDP Hrubý domácí produkt HIPC Iniciativa pro vysoce zadlužené chudé země (Heavily Indebted Poor Countries) HIV Virus imunitní lidské nedostatečnosti (Human Immunodeficiency Virus) IVHQ International Volunteers Headquarters MESW Ministerstvo práce a sociálních věcí (Ministry of Employment and Social Welfare) NPP Nová vlastenecká strana (New Patriotic Party) SAP Programy strukturálního přizpůsobení (Structural Adjustment Programmes) UHCC United Hearts Children Centre UNDP Rozvojový program OSN (United Nations Development Programme) UNESCO Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization)
11 Úvod
K myšlence zabývat se v této diplomové práci návrhem strategie rozvoje rurální komunity v Ghaně mě přivedla osobní zkušenost z dobrovolnického pobytu v sirotčinci United Hearts Children Centre vedeného pastorem Paulem Asamoah Elishou ve městě Bawjiase, které se nachází na jihu Ghany, přibližně 100 km od hlavního města Akkra. V Ghaně, která je převážně zemědělsky orientovanou západoafrickou zemí, představuje rozvoj rurálních komunit velkou výzvu, poněvadž jsou mnohdy odříznuty od vládních dotací například vlivem absence schopných představitelů, nebo se mohou potýkat s nezájmem neziskových organizací a donorů vlivem své perifernosti a těžší terénní dostupnosti. Přitom v mnohých rurálních komunitách může být ukryt potenciál k rozvoji, který pramení ze sounáležitosti a pospolitosti, jimiž se tradiční komunity na venkově odlišují od komunit ve městě. Cílem této práce je vytvořit návrh strategie rozvoje komunity v Bawjiase v rurální oblasti Ghany, která by byla na základě analýzy potřeb komunity implementovatelná tak, aby byl posílen princip vlastnictví (ownership) a participace komunity. Pro vytvoření strategie rozvoje byly využity metody kvalitativního výzkumu, mezi nimiž je zahrnuto pozorování, polostrukturované rozhovory a fokusní skupiny (focus group). Zároveň je mojí snahou přiblížit a podložit prostřednictvím poznatků z odborné literatury některé z fenoménů analyzovaných při tvorbě strategie rozvoje. Během výzkumu v terénu, který mi umožnil hlouběji pochopit situaci v komunitě, jsem se rozhodla odchýlit od původního záměru vypracovat návrh strategie rozvoje sirotčince United Hearts Children Centre, který v současnosti spolupracuje s českým občanským sdružením Akwaaba, jehož jsem spoluzakladatelkou, a americkou neziskovou organizací Mama Hope, a na místo toho jsem se přiklonila ke snaze spolupracovat s širší komunitou, jíž je United Hearts součástí, neizolovat United Hearts od okolní komunity a nevytvářet z něj tak jakési „ghetto rozvoje a pokroku“, které by mohlo živit mezi lidmi z komunity závist. Dalším důležitým důvodem pro vypracování strategie rozvoje širší komunity byla skutečnost, že v průběhu rozhovorů s respondenty se začala intenzivně ukazovat nutnost spolupracovat s širší komunitou, aby se v United Hearts sirotci z této komunity vůbec nemuseli ocitnout. Úvodní část práce se zabývá historií Ghany s důrazem na psychologické důsledky otrokářství a kolonialismu na mentalitu Ghaňanů, kterou mnozí autoři označují jako pasivní. Možné příčiny této pasivity se snažím nastínit s pomocí psychologické
12 terminologie. Dále se hlouběji věnuji roli pohřebních ceremoniálů a fenoménu náčelnictví v Ghaně, které mají výrazný vliv na každodenní život tamních obyvatel. V rámci socioekonomické analýzy země zmiňuji problematiku vlivu otrokářství a kolonialismu na ekonomický růst, stejně jako opomíjeného vlivu kulturních hodnot a postojů. Snažím se také přiblížit životní podmínky dítěte žijícího v ghanské společnosti, které předurčuje místo narození, tedy vesnice nebo město. Dotýkám se jednak důvodů zapojení dětí do péče o domácnost, jednak praktikování fyzického násilí na dětech a zneužívání dětí. Podrobněji se věnuji dětské práci, která v Ghaně představuje rozšířený problém. Další část práce je zaměřená na charakteristiku Centrálního regionu a analýzu výchozí situace v Bawjiase, v níž se kromě vlastních zkušeností z lokality opírám o polostrukturované rozhovory se členy zkoumané komunity a s osobami, které tuto komunitu znají. Zmiňuji se také o komunitě ze sociologického hlediska a charakterizuji komunitní rozvoj jako metodu práce s komunitou. Zde se opírám o myšlenky Petera du Sautoy (1958), který stál v 50. letech 20. století u zrodu komunitního rozvoje rurálních oblastí Ghany. Dále popisuji situaci United Hearts Children Centre, které je významným stakeholderem ve zkoumané komunitě. V poslední části práce na základě identifikace a analýzy problému, analýzy cílů a analýzy strategií rozpracovávám matici logického rámce, která může zároveň sloužit jako návrh strategie rozvoje komunity, jímž by se v budoucnu mohly řídit neziskové organizace ochotné spolupracovat s místní komunitou.
13 1. METODOLOGIE
1.1 Cíl diplomové práce a výzkumné otázky
Diplomová práce si klade za cíl vytvořit strategii rozvoje komunity v Bawjiase v rurální oblasti Ghany, která by byla na základě analýzy potřeb komunity implementovatelná tak, aby byl posílen princip vlastnictví (ownership) a participace komunity. Strategický plán rozvoje pro účely této práce pojímám shodně se strategií rozvoje, a proto se v práci objevují oba pojmy. Strategie rozvoje byla vytvořena na základě analýz, které jsou uplatňovány v přístupu projektového cyklu, respektive logického rámce. Pro vytvoření strategie rozvoje byly nástroji, které využívá kvalitativní výzkum, zjišťovány následující výzkumné otázky: 1. Jakým problémům čelí obyvatelé místní komunity? 2. Co je dle názoru obyvatel komunity příčinou těchto problémů a jaká řešení navrhují? Mimo to jsem v rámci výzkumného pobytu také zjišťovala, co je primárním zdrojem obživy těchto obyvatel, jaké organizace zaměřující se na pomoc dětem působí v lokalitě, jaké aktivity tyto organizace realizují a jaké jsou jejich zkušenosti s prací v místních komunitách, jaký postoj mají obyvatelé Bawjiase ke komunitnímu centru pro osiřelé a sociálně znevýhodněné děti a k plánové výstavbě komunitní školy a co očekávají obyvatelé Bawjiase od vzájemné spolupráce. Nicméně tyto poznatky sloužily pouze jako doplňkové informace pro zpracování strategie rozvoje a nejsou tudíž předmětem hlubší analýzy v rámci diplomové práce.
1.2 Metody sběru dat
Informace byly získávány studiem dostupných pramenů před zahájením výzkumu a metodami kvalitativního výzkumu, mezi nimiž je zahrnuto pozorování, polostrukturované rozhovory a fokusní skupiny. a) Analýza dokumentů Před zahájením výzkumu a při jeho samotné realizaci jsem studovala odbornou literaturu týkající se managementu projektového cyklu, metodologie sociologického výzkumu a dostupné zdroje o historii, demografii a hospodářství Centrálního regionu v Ghaně.
14 b) Pozorování Ve městě Bawjiase jsem pobývala mezi lety 2010 a 2011 tři měsíce, které jsem strávila jako dobrovolnice v United Hearts Children Centre vedeném pastorem Elishou, významným členem místní komunity. Díky němu jsem se snáze zorientovala v novém prostředí, seznámila se s obyvateli a každodenním životem v komunitě. c) Polostrukturované rozhovory Na základě konzultace s pastorem Paulem Asamoah Elishou se rozhovorů zúčastnilo 27 respondentů, kteří žijí ve zkoumané komunitě nebo tuto komunitu znají. Dotazovaní byli vybíráni tak, aby zastupovali oblast zemědělství (Theophilos Odame, Samuel Tandoh), školství (Ruben Abofra, Joshua Osei), ekonomiky (Justice Obodai, Augustin Ofosu), sociálního zabezpečení (Ida Mary Boahin, Joe Forson) a místní politiky (Naachi Akaabi IV., John Essel, Richard Paa Tawiah, Kweku Ofori, Nana Kwaw Sackey Odikro, Paul Elisha Asamoah, Joseph Kingsley Tawiah). Pro vyhledání dalších respondentů byla využita metoda snowball1. Rozhovory byly nahrávány na diktafon. Ne všichni respondenti jsou v diplomové práci citováni, nicméně informace od všech dotazovaných byly použity pro zpracování analýzy výchozí situace. Všichni uvedení respondenti byli vyrozuměni o probíhajícím výzkumu a ústně souhlasili se zveřejněním rozhovorů. Seznam respondentů, jejich postavení, datum a místo uskutečnění rozhovoru je uvedeno v seznamu zdrojů. d) Fokusní skupiny S pomocí pastora Elishy bylo zorganizováno setkání s věřícími pastorovy farnosti Christian Refuge Prayer Center, kteří jsou členy místní komunity. Dále se uskutečnilo setkání s 40 členy spolku AYUDA snažícího se o rozvoj Bawjiase. Mezi členy spolku byly zastoupeny různé věkové kategorie i zaměstnání. Dotazování probíhalo u obou skupin metodou fokusních skupin ve snaze oslovit co nejširší okruh členů zkoumané komunity a dát jim také příležitost diskutovat nad možnostmi rozvoje vlastní komunity. Setkání s věřícími pastorovy farnosti se uskutečnilo 17. 12. 2011 v budově United Hearts Children Centre a setkání s členy spolku AYUDA proběhlo v budově místní oblastní rady v Bawjiase 10. 12. 2011.
1 Snowball metoda neboli lavinový výběr, představuje výběr technikou účelového „nabalování“ dalších osob. Tazatel získává nové kontakty od respondentů či respondentek, s nimiž proběhl rozhovor.
15 1.3 Průběh výzkumu
Sběr dat v terénu probíhal od 21. listopadu 2011 do 26. prosince 2011 ve městě Bawjiase, Kasoa a několika blízkých vesnicích. Výzkum v Bawjiase byl ovlivněný ozbrojenými předpadeními, kterým tamní komunita čelila od začátku roku 2011 do léta 2011. Dva měsíce po posledním ozbrojeném útoku byla celá komunita stále paralyzovaná strachem z lupičů a zákaz vycházení z domovů po setmění podmínky výzkumu ztížil, poněvadž rozhovory s některými respondenty bylo kvůli jejich pracovní vytíženosti možné uskutečnit až ve večerních hodinách. Během výzkumu v terénu, který mi umožnil hlouběji pochopit situaci v komunitě, jsem se rozhodla odchýlit od původního záměru vypracovat návrh strategie rozvoje United Hearts Children Centre a na místo toho jsem se přiklonila ke snaze spolupracovat s širší komunitou, jíž je United Hearts součástí, neizolovat United Hearts od okolní komunity a nevytvářet z něj tak jakési „ghetto rozvoje a pokroku“, které by mohlo živit mezi lidmi z komunity závist. Dalším důležitým důvodem pro vypracování strategie rozvoje širší komunity byla skutečnost, že v průběhu rozhovorů s respondenty se začala intenzivně ukazovat nutnost spolupracovat s širší komunitou, aby se v United Hearts sirotci z této komunity vůbec nemuseli ocitnout.
1.4 Analýza informací získaných kvalitativním výzkumem
Získaná data zaznamenaná na diktafonu a v deníku jsem převedla do textové podoby a následně je využila jako podklady pro analýzy výchozího stavu, tj. zejména analýzu stakeholderů a analýzu problému. Tyto analýzy vychází z metody logického rámce používaného v managementu projektového cyklu (viz kap. 1.5).
1.5 Management projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce
Projektový cyklus, neboli management projektového cyklu se používá jako nástroj pro plánování, realizaci a evaluaci projektů. Projektový cyklus zahrnuje pět na sebe navazujících fází: programování (programming), identifikace (identification), formulace (formulation), realizace a monitoring (implementation and monitoring) a evaluace (evaluation). Cílem projektového cyklu je vyšší efektivnost rozvojové spolupráce, udržitelnost a relevantnost projektu pro partnerskou zemi. (Dušková et al., 2011: 229- 230).
16 Předkládaná práce aplikuje přístup logického rámce, který většina donorských agentur používá při formulování rozvojových intervencí. Z tohoto důvodu byla metoda zvolena pro splnění cíle diplomové práce, tj. vypracování strategie rozvoje místní komunity v rurální oblasti Ghany. „Metoda logického rámce představuje analytický proces a soubor nástrojů, které zefektivňují plánování a management rozvojových intervencí. V rámci analytického procesu jsou realizovány čtyři základní analýzy – analýza stakeholderů, analýza problému, analýza cílů a analýza strategií.“ Analýza stakeholderů poskytuje informace o všech subjektech, které mají zájem účastnit se projektu nebo mohou mít na projekt pozitivní či negativní vliv, a vyobrazuje vzájemné postavení subjektů a jejich vztahy. Analýza problémů, kterým příjemci v partnerské zemí čelí, je nástrojem pro zjištění vazeb mezi jednotlivými problémy a bývá zpracována formou stromu problému, který jednotlivé problémy hierarchicky uspořádává do vazeb „příčina – důsledek“. Na analýzu problému navazuje analýza cílů, která identifikované problémy transformuje do podoby realisticky dosažitelných cílů a popisuje tak cílový stav v budoucnosti. Po analýze cílů následuje analýza strategií, která napomáhá identifikovat nejvhodnější možnosti řešení vybraných problémů. Bere přitom v úvahu zájmy jednotlivých strakeholderů, finanční a personální limity realizátora, sociální, politické a kulturní aspekty lokality a další stanovená kritéria. (Dušková et al., 2011: 144-145). Na základě realizovaných analýz vzniká matice logického rámce, neboli logframe. Matice představuje základní rámec projektového návrhu. „Matice se skládá ze čtyř sloupců a čtyř nebo více řádků. Logframe poskytuje základní informace o náplni a cílech projektu, o způsobu monitorování a hodnocení projektu a dále hodnotí externí faktory, které by mohly ovlivnit úspěšnou realizaci projektu.“ (Ibid) První sloupec matice obsahuje popis projektu, neboli intervenční logiku, z níž lze vyčíst základní strategii projektu s předpokládanými kauzálními vztahy. Intervenční logika zahrnuje dlouhodobý záměr projektu, k němuž projekt přispívá, cíl, jehož by měl projekt dosáhnout, výstupy, které představují konkrétní výsledky, a aktivity, které je nezbytné vykonat pro vyprodukování výstupů (Dušková et al., 2011: 144-145). Ve druhém sloupci matice jsou uvedeny objektivně ověřitelné ukazatele, což jsou indikátory, pomocí kterých ověřujeme, zda došlo k dosažení výstupů, cílů a záměru projektu. Na úrovni aktivit jsou ve druhém sloupci uvedeny prostředky, které shrnují vstupy nutné pro realizaci aktivit. Třetí sloupec matice definuje zdroje ověření ukazatelů, které se vztahují k jednotlivým indikátorům a specifikují, z jakých zdrojů bude příslušná
17 informace získána, kým bude poskytnuta, kdy nebo jak často. V tomto sloupci se na úrovni aktivit uvádí rozpočet shrnující finanční prostředky nutné k zajištění vstupů. Poslední sloupec definuje předpoklady a rizika, neboli klíčové externí faktory ovlivňující průběh a úspěšnost projektu. Tyto externí faktory jsou nezbytné pro realizaci projektu, ale neovlivnitelné projektovým týmem. Matice uvádí také výchozí podmínky, což jsou vstupní předpoklady projektu (Jelínek, Hlavičková, 2006: 44-45). Analýza strategií je zpracována dle výše popsaného přístupu. Práce zahrnuje jednotlivé analýzy, které jsem vypracovala sama na základě dat zjištěných v průběhu terénního výzkumu. Analytická část práce poskytuje podklady pro vypracování konkrétního návrhu strategie rozvoje pro danou komunitu. Práce však již podrobněji nerozpracovává návrh rozpočtu a detailní plán aktivit, na základě kterého by byla strategie implementována. Nezahrnutí těchto dvou částí plánovací fáze přístupu logického rámce je záměrné, jelikož je potřeba tyto přizpůsobit aktuální situaci před samotnou realizací navrhované strategie.
18 2. CHARAKTERISTIKA GHANY
Ghanská republika se rozkládá na ploše 238 533 km² při pobřeží Guinejského zálivu a sousedí s Burkinou Faso, Pobřežím Slonoviny a Togem. Tropické klima je na jihovýchodním pobřeží typické teplem a suchem, jihozápad je horký a vlhký, sever horký a suchý. (CIA, 2013) Od severovýchodu fouká od prosince do března suchý pouštní vítr harmatan, který snižuje vlhkost a způsobuje horké dny a studené noci na severu, ovšem během ledna se vliv větru projevuje i na jihu Ghany. Kvůli zásahu lidí se v Ghaně vyskytuje méně divokých zvířat než v jiných částech Afriky. Většina lesů se nachází na jihu země a na hranicích s Togem. Kromě pobřežních křovin a travních porostů většinu Ghany pokrývá savana. (Worldmark, 1984: 113) Země se potýká s mnoha environmentálními problémy, mezi něž patří opakovaná sucha na severu působící komplikace farmářům, žárové zemědělství a nadměrná kultivace půdy vedoucí k půdní erozi a jejímu vyčerpání, nadměrné spásání pastvin, nadměrná těžba dřeva vedoucí k odlesňování, pytláctví, znečišťování vody či nedostatečné dodávky pitné vody. Silně negativní vliv na lesní porosty v Ghaně má také hornictví. Země je bohatá na přírodní zdroje jako zlato, stříbro, průmyslové diamanty, bauxit, mangan, ropu, sůl, vápenec, dřevo a vodní energii. (CIA, 2013) Typickou ghanskou exportní komoditou s dlouhou historií je kakao. Hospodářská zvířata se chovají v oblastech, kde se nevyskytuje moucha tse-tse, tedy například od Akkry k východní hranici země, přičemž ghanský krátkorohý skot je jedním z nejstarších plemen skotu v Africe. Rybolov je nejhojnější na jezeře Volta, které je dle rozlohy vodní plochy největší přehradní nádrží na světě. (Worldmark, 1984: 116) V Ghaně existuje kolem 56 místních jazykových dialektů, z toho 31 se hovoří na severu Ghany. Rozdělení jazyků se řídí podle rozdělení jednotlivých kmenů. Mezi čelní dialekty patří Twi a Fanti, které jsou si podle V. Klímy (2003) velmi podobné. Dialekty jsou užívány v rodinném a kmenovém životě, při výchově a výuce malých dětí, v ústně tradovaném folkloru a v náboženských obřadech místních kultů (Klíma, 2003: 16). Oficiálním jazykem je díky britské koloniální minulosti angličtina, která se učí jako povinný předmět na základních školách. V roce 1980 se přibližně 45 % Ghaňanů hlásilo k tradičnímu náboženství, 43 % patřilo k různým odnožím křesťanství a 12 % bylo muslimů (Worldmark, 1984: 114). Podle údajů CIA z roku 2010 křesťanů v Ghaně během 30 let přibylo na 71 %, muslimů
19 bylo 17,6 % a příslušnost k tradičnímu náboženství poklesla na 5,2 % vlivem působení misionářů.
2.1 Historie Ghany
Tradice praví, že Ghaňané jsou potomky obyvatel ghanského impéria, které vzkvétalo na území západního Súdánu, dnešního Mali, směrem na severozápad (Worldmark, 1984: 114). Podle J. Iliffa se centrum Ghany v minulosti nacházelo ve východní části dnešní Mauretánie a bylo královstvím lidu Soninké, což byli černoši mluvící jazykem z nigerokonžské skupiny (Iliffe, 2001: 67). Ve středověku byla dnešní Ghana velmi řídce a nesouvisle osídlena, poněvadž některé její oblasti byly hustě porostlé tropickým deštným pralesem nebo byly bažinaté a nevhodné pro trvalé obývání (Klíma, 2003: 8). První historické záznamy o Ghaně pochází z roku 1471, kdy na pobřeží přistáli portugalští obchodníci, kteří hledali zlato, slonovou kost a koření (Worldmark, 1984: 114). Dalším záměrem prvních bílých objevitelů Zlatého pobřeží2 mohlo být podle Klímy (2003) budování opěrných bodů využitelných později při plavbách ke vzdálenějším cílům, například Indii a jihovýchodní Asii. V roce 1482 založili Portugalci na pobřeží nedaleko města Cape Coast pevnost Elmina, která je dodnes přední turistickou atrakcí. V 16. století začali Portugalci budovat další pevnosti, ale ty ukořistili Holanďané a od druhé poloviny 16. století Britové, kteří pojmenovali zemi jako Zlaté pobřeží díky velkým nalezištím zlata. O Zlaté pobřeží tehdy soupeřily evropské státy a na krátkou dobu se zde objevili také Braniboři, Dánové a Švédové, kteří postavili pevnost Cape Coast Castle, která byla v předkoloniální době významným opěrným bodem a hlavním městem celého Zlatého pobřeží. Tyto pevnosti sloužily jako mocenské základny, zdroj potravin pro lodní posádky, obchodní překladiště, ale především jako shromaždiště tzv. živého zboží, tedy otroků. Obchod s otroky, kteří sloužili jako levná pracovní síla v nelidských podmínkách transportovaná přes Atlantik do Ameriky, v Ghaně vyvrcholil mezi koncem 16. a první polovinou 19. století. (Klíma, 2003: 11) Na zotročování vlastního lidu spolupracovali s Evropany i někteří afričtí náčelníci (Klíma, 2003: 13). Obchod s otroky zakázala Velká Británie jako první země na světě pod tlakem abolicionistického hnutí až v roce 1807 a začala stíhat i lodě Francouzů, Španělů či
2 Zlaté pobřeží je v české literatuře překládáno také jako Zlatonosné pobřeží.
20 Portugalců (Worldmark, 1984: 114; Klíma, 2003: 14). Zrušit otroctví si Velká Birtánie mohla dovolit díky své hospodářské vyspělosti po průmyslové revoluci a díky silnému loďstvu. (Klíma, 2003: 14) Éru otrokářství komentuje Klíma (2003: 11) následovně: „Důsledkem zotročování bylo obrovské oslabení lidského potenciálu tropické Afriky, z níž se postupně stala jedna z nejubožejších částí světa… Fenomén novověkého otrokářství a kolonialismu ponížil černocha, který přestal být svéprávným subjektem a začal propadat pasivitě a fatalismu. Do jisté míry uvykl tomu, že za něj rozhodují jiní, a teprve po dlouhé době začal chápat, že cesta ke zlepšení jeho osudu může vést přes vytváření států, v nichž by se mohl uplatnit v plnoprávném postavení.“ Jednalo se o hledání nové státnosti a důstojnosti. Od sklonku 17. století, kdy vládl nejvyšší náčelník (asantehene) Osei Tutu I., docházelo k rozmachu nejsilnějšího místního státu Ašantů a vznikla mocná Ašantská říše, jejíž centrum původně zasahovalo do západní části pobřeží. Postupně ašantské vojsko dobylo rozsáhlá území, na nichž šířilo svoji nadvládu a nadřazenost. O spojenectví s Ašanty se snažili Holanďané, zatímco Ašanty ohrožovaní, nicméně jazykově velmi blízcí Fantové spoléhali na pomoc Britů. V první čtvrtině 19. století, kdy dosahovala Ašantská říše největšího rozmachu, ovládala skoro polovinu pobřeží, zasahovala na území dnešního Pobřeží Slonoviny a zabírala přes polovinu dnešního ghanského území. (Klíma, 2003: 20-21) V roce 1828 Velká Británie zrušila přímou správu nad koloniemi v západní Africe a přešla v Ghaně i jinde k vládě nepřímé, která využívala pomoci loajálních náčelníků. Britové chtěli domorodé náčelníky použít jako podřízené články koloniální správy a prostředníky mezi Brity a prostými domorodci, nicméně nezamýšleli, že by se náčelníci kulturně asimilovali a stali se z nich Britové s černou pletí (Klíma, 2003: 24-27). Mezi Brity a Ašanty propukly boje, které skočily v roce 1901 při třetí ašantsko-britské válce podlehnutím hrdých Ašantů britskému impériu. Dodnes mají ale tradiční ašantští vládci nemalý vliv. (Klíma, 2003: 29) Náčelnickou pravomoc upravoval zákon o domorodém soudnictví z roku 1878. Vážný problém dodnes představuje držba půdy v Ghaně, kde je půda přísně střeženým majetkem a Britové se už roku 1900 zavázali, že neboudou zasahovat do místních vlastnických vztahů. Půdou může disponovat náčelník, a to pouze v zájmu svého kmene. „Pokud by se dopustil machinací a poškodil svůj lid, mohl by být sesazen.“ (Klíma, 2003: 30) Během první světové války britské jednotky sídlící v Ghaně útočily na německé kolonie Togo a Kamerun. Při útocích umíralo domorodé obyvatelstvo a přeživší trpěli
21 nárustem cen a zvyšující se nouzí v celé zemi. (Klíma, 2003: 41) Antikolonialistické myšlení začalo sílit za druhé světové války, kdy si vzdělaní a kvalifikovaní obyvatelé začali uvědomovat, že osvobození z koloniálního systému by jim mohlo přinést společenské povznesení (Klíma, 2003: 47). V roce 1947 se z Velké Británie vrátil na Zlaté pobřeží Kwame Nkrumah (1909–1972), představitel osvobozeneckého hnutí a podporovatel myšlenky jednoty celého afrického světadílu. V roce 1949 založil Nkrumah Stranu lidového konventu (Convention People’s Party, CPP), která se dostala do konfliktu s koloniálním úřadem a 6. března 1957 Ghana jako první země v západoafrickém regionu získala nezávislost na Velké Británii. (Klíma, 2003: 50-52) Nkrumah se stal později prezidentem Ghany, který ovšem čelil opozici z řad mnohých náčelníků ze severu a akanských kmenů. Stále víc se uchyloval k diktátorské vládě, nechával zatýkat své odpůrce a země tak ideologicky napodobovala komunistické vzory a na komunistický blok se orientovala i v zahraniční politice. (Klíma, 2003: 53) Nkrumah naléhal, že „začarovaný kruh bídy lze prolomit jenom masivně plánovaným průmyslovým podnikáním“. Továrny v Ghaně byly příliš velké a neefektivní a v roce 1982 pracovaly pouze na 20 % své kapacity. „Zatímco v roce 1957–79 se zaměstnanost v ghanském veřejném sektoru zvýšila o 150 %, v roce 1957–1983 vysoké daně a korupce snížily reálný výnos pěstitelů kakaa asi o 93 % a produkce kakaa klesla ze špičkového výkonu 572 000 tun v roce 1964 na 153 000 tun v roce 1983.“ Hospodářský pokles Ghany se podařilo zastavit až v 80. letech. (Iliffe, 2001: 306) V roce 1966 byl Nkrumah svržen a azyl našel u guinejského prezidenta Tourého, kde v roce 1972 zemřel (Klíma, 2003: 56). Po Nkrumahově svržení se střídaly v Ghaně vojenské režimy s civilní vládou a v 80. letech Mezinárodní měnový fond Ghaně vnutil strategii strukturálních změn. Strategie sice podle Iliffa (2001) obnovila pozitivní tempo růstu, snížila inflaci a zdvojnásobila produkci kakaa a využívání průmyslových kapacit, nicméně Silný, Tožička (2007) a Boakye-Boaten (2010) se shodují na tom, že Programy strukturálního přizpůsobení (SAP), které měly napravit slabé ekonomiky afrických států, způsobily vážné sociální problémy. SAP mnohdy vedly k tomu, že ekonomiky zemí zůstaly závislé na obchodu či zpracování dvou, tří komodit a navíc vlivem programů docházelo k zásadním škrtům v sociálních službách, školství a zdravotnictví. Boakye-Boaten (2010) tvrdí, že nejvíce postiženy touto politikou byly děti, poněvadž v důsledku SAPů vzrostla chudoba v mnoha komunitách. Hiatt (2007) jeho tvrzení podporuje, když udává, že „v Ghaně pokleslo v přímé reakci na doporučení Mezinárodního měnového
22 fondu a Světové banky procento dětí navštěvujících základní školy.“ Snižováním výdajů na sociální oblast a zdravotnictví tedy rostla sociální nerovnost a snižováním výdajů na školství klesala vzdělanost a rozvojový potenciál země se snižoval. Místo diverzifikace hospodářství a budování zpracovatelského průmyslu byly zadlužené země nabádány, aby pokračovaly v exportu levných surovin a aby hotové výrobky dovážely z vyspělých zemí. „SAP celkově vedly k rozšiřování chudoby, ke zhoršení dostupnosti vzdělání a základních životních potřeb včetně pitné vody.“ (Silný, Tožička, 2007: 30) V 90. letech byl zvolen prezidentem J. J. Rawlings, který byl znovuzvolen v roce 1997. Po něm se do prezidentského křesla v roce 2001 dostal představitel Nové vlastenecké strany (NPP) John Kufuor, který měl na rozdíl od Nkrumaha přízeň náčelníků ze severu a vlivných Ašantů, kterým zajistil místo ve vládě. (Klíma, 2003: 73) V zemi dnes funguje konstituční demokracie. V čele státu a zároveň i v čele vlády stojí prezident a zákonodárnou moc má jednokomorový parlament s 275 křesly. Ústava byla schválena 28. dubna 1992 a země se řídí anglickým právem a místním zvykovým právem. V prezidentském křesle sedí od 24. června 2012 John Dramani Mahama, který nastoupil po zesnulém Johnu Atta Millsovi. Stát je rozčleněn na deset regionů (viz obr. 1) a každý z regionů se dělí na množství distriktů (viz obr. 2). Mezi deset regionů patří Ashanti, Brong-Ahafo, Central, Eastern, Greater Accra, Northern, Upper East, Upper West, Volta a Western region. (CIA, 2013)
23 Obrázek 1: Administrativní členění Ghany
Zdroj: Maps of World, 2012
24 2.1.1 Psychologické konsekvence otrokářství a kolonialismu
Psychologickými konsekvencemi obchodu s otroky a kolonialismu se zabývá řada autorů a Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) dokonce uspořádala speciální panel na toto téma (UNESCO, 2008-2013). Existuje množství studií dotýkajích se tohoto tématu, nicméně pro účely této diplomové práce vycházím z Vladimíra Klímy (2003: 13), který uvádí, že „fenomén novověkého otrokářství a kolonialismu ponížil černocha, který přestal být svéprávným subjektem a začal propadat pasivitě a fatalismu. Do jisté míry uvykl tomu, že za něj rozhodují jiní…“ Autor dále tvrdí (2003: 36), že „staletí otrokářství a kolonialismus potlačily přirozenou aktivitu. Afričané většinou přestali věřit, že se mohou stát strůjci vlastního osudu, protože o důležitých věcech rozhodovali Britové. Prostí lidé si zvykli žít ze dne na den s pocitem, že vůli mocného panstva neovlivní.“ Podle Klímy se moderní Afričan dnes nemůže spoléhat na osud a nadpřirozené síly, ale „musí plánovat a uvažovat v konkrétních časových perspektivách a stát se sebevědomým občanem“ (ibid). Poněvadž v zemi je ale nedostatečný systém sociálního zabezpečení, neměl by odkládat tradiční solidaritu a smysl pro vzájemnou výpomoc. Tato tvrzení jsou dokladem spojitosti mezi otrokářstvím, kolonialismem a pasivitou Afričanů. Tato pasivita může dle mého názoru být zapříčiněná otrockou mentalitou, která v Afričanech stále přebývá právě od dob otrokářství a kolonizace, a dále ztrátou naděje do budoucna. Domnívám se, že ztráta naděje do budoucna může vycházet z pocitu beznaděje a bezmocnosti, což je termín, který psychologové označují jako naučená bezmocnost a beznaděj. Podle B. Baštecké a P. Goldmanna (2001: 273) je naučená bezmocnost termín Martina. E. P. Seligmana, který v roce 1974 přinesl teorii o souvislosti deprese a tzv. naučené bezmocnosti. Teorie naučené bezmocnosti tvrdí, že na základě nepříjemných zážitků a traumat, které se jedinec neúspěšně snažil zvládnout, se objevuje pasivita a pocit jedince, že není schopen jednat a zvládat vlastní život. Toto jedince posléze přivádí do stavu deprese. V roce 1989 rozšířila původní pojetí naučené bezmocnosti L. Y. Abramsonová se spolupracovníky o beznaděj. Beznaděj definovali jako očekávání, že „žádoucí výsledky se nedostaví nebo že se dostaví výsledky nežádoucí a že člověk nebude schopen nijak situaci změnit“. (Baštecká, Goldmann, 2001: 273) Dále bylo zjištěno, že zkušenost s rolí pasivní oběti se může zobecnit a přenést na další situace. Člověk potom nevyvíjí
25 žádné úsilí, aby se vymanil z nepříjemné situace, přestože by takové úsilí bylo účinné. (Hartl, Hartlová, 2000: 73) Naučená bezmocnost může být způsobem obrany uplatňovaným v zátěži. Člověk dospěje k přesvědčení, že problémové situace nemá smysl řešit vlastním úsilím, a tak se může pod záminkou vlastní neschopnosti a slabosti poměrně účinně zbavovat různých každodenních úkolů, na něž mu údajně nestačí síly. Toto se děje na úkor ostatních, ať už rodičů, sourozenců, přátel nebo například spolupracovníků, za předpokladu, že je někdo z nich ochotný řešení těchto úkolů převzít. Dominantní osoby a nadměrně ochraňující rodiče tento postup často chápou jako nutnost, čímž mohou pocit něčí bezmocnosti ještě posilovat. (Paulík, 2010: 79) Teorie naučené bezmocnosti a beznaděje by tedy mohly být částečným vysvětlením pasivity obyvatel komunity, kterou jsem analyzovala jako jednu z příčin nedostatku znalostí rodičů v oblasti péče o dítě. Další vysvětlení pasivity v komunitě nabízí Julian Rotter a jeho koncept „locus of control“, tedy „místo řízení“, neboli „umístění vlivu“. Locus of control je pojem v sociální psychologii, který označuje, do jaké míry jsou jednotlivci přesvědčeni o tom, že jsou schopni kontrolovat a ovládat výsledky své činnosti. Julian Rotter se ve své práci zabýval rozdílem přístupu lidí k životním těžkostem a na základě jejich postoje k problémům, kterým musí čelit, je pak rozdělil na osoby s interním a externím locus of control. (Křivohlavý, 2001: 70). Rozlišil tedy dva základní typy lokalizace kontroly, vnější lokalizaci kontroly, neboli externalismus a vnitřní lokalizaci kontroly, neboli internalismus (Paulík, 2010: 30-31). Výsledky svého zjištění publikoval v roce 1966. Osoby s interním locus of control jsou podle Rottera lidé vycházející ze sebe, z vlastních schopností, dovedností a možností. Tito lidé věří, že výsledek jejich činnosti je závislý pouze na jejich přičinění. (Křivohlavý, 2001: 70) Vnitřní lokalizace kontroly tedy považuje možnost člověka řídit a kontrolovat situaci za reálnou. Člověk může svoji situaci zásadně ovlivnit a za důsledky svých činů je plně zodpovědný. (Paulík, 2010: 31) Osoby s externím locus of control jsou lidé přesvědčeni o tom, že jejich úspěchy i nezdary jsou ovlivněny a určeny vnějšími vlivy. Tito lidé předpokládají, že se situace vyřeší sama nebo bude vyřešena zásahem někoho nebo něčeho jiného, například zásahem jiné osoby či osudu. (Křivohlavý, 2001: 71) Vnější lokalizace kontroly tedy naopak nevěří v reálné možnosti řízení událostí a základní vliv na situaci přičítá faktorům jako náhoda, osud nebo činnost jiných osob. Tato teorie dále říká, že „lidé s vnitřní loalizací kontroly se snáze vyrovnávají se ztrátou než lidé s vnější lokalizací,
26 kteří věří v podstatný vliv náhody a kteří pociťují při ztrátě větší rozsah negativních změn“. (Paulík, 2010: 30-31). Tuto teorii dokládám praktickou zkušeností ze zkoumané komunity v Ghaně. Respondenti v rozhovorech velmi často na dotaz, jak řešit určitou situaci, odpovídali, že „Bůh to už nějak všechno zařídí“. To znamená, že tito lidé věří v to, že se určitá situace vyřeší zásahem Boha. Z nějakého důvodu čekají na zásah někoho jiného a podle Rotterovy teorie jsou tedy osobami s externím locus of control. Poslední vysvětlení pasivity v komunitě, které jsem nalezla v odborných publikacích, by mohl podat americký psycholog Abraham Harold Maslow (1908-1970) ve své hierarchii potřeb. Maslow navrhl hierarchiii potřeb sahající od nižších úrovní základních potřeb k vyšším úrovním potřeb psychologických (Hill, 2004: 113). Nejprve musí být uspokojeny potřeby nižší, neboli fyziologické, např. hlad, žízeň, sex a spánek. Až poté může docházet k uspokojování potřeb vyšších, neboli psychogenních, např. potřeby bezpečí a jistoty, potřeby lásky a sounáležitosti, potřeby ocenění a uznání, potřeby seberealizace, potřeby znát a rozumět (Hartl, Hartlová, 2000: 188). Pro lidskou přirozenost je sice nejdůležitější touha růst a dojít k naplnění svého potenciálu, ovšem k tomu musí být do jisté míry uspokojeny potřeby nižší. Poněvadž zkoumaná komunita a Afrika obecně se potýká s hladem a nedostatkem pitné vody, domnívám se, že dlouhodobě zde nedochází k uspokojování nižších potřeb. Lidé tudíž nemají potenciál uspokojovat potřeby vyšší a z toho důvodu by mohli k životu zaujímat pasivní postoj.
2.2 Ghanská kultura
Podle ghanského profesora J. K. Anquandaha je kultura obecným termínem užívaným pro popis vzorců lidského chování vyjadřovaného jedincem, rodinou, klanem, etnickou skupinou či národem. Kultura znamená „životní styl projevovaný konkrétními lidmi, konkrétní společností.“ Kultura může být vyjadřována materiálními a nemateriálními hledisky. Mezi materiální hlediska patří například architektura, řemeslná umění, výtvarné umění, jídlo, oblečení, účesy či šperky. Za nemateriální hlediska je považována například filozofie, etika, kosmologie, jazykové dialekty, hudba, tanec, přísloví, folklor, slavnosti, politické myšlení či společenské zvyky spojené s narozením, dospíváním, manželstvím, prací a smrtí. (National Commission on Culture, 2006)
27 Přehlednou bibliografii pro studium ghanské kultury vypracoval E. Y. Amadekey (1970) v publikaci The Culture of Ghana, v níž uvádí tituly zabývající se kulturou, historií a tradicemi jednotlivých etnických skupin v Ghaně, jejich ekonomickým životem a materiální kulturou (umění a architektonické památky), sociálními institucemi (příbuzenství, manželství), vládou a právem, tradičními náboženstvími a jejich vlivem, ceremoniály, magií a folklorem, hudbou či literaturou. Pro účely této diplomové práce se budu hlouběji zabývat rolí pohřebních ceremoniálů a fenoménem náčelnictví v Ghaně.
2.2.1 Role pohřebních ceremoniálů
Odborná literatura popisuje, že pohřby v Ghaně představují příležitost pro znovuobnovení rodinných vazeb a pocitu sounáležitosti, pocitu, že někam patřím (Mazzucato, Kabki, Smith, 2006: 1047). De Witte (2003: 531) ve své studii píše, že pohřby jsou velkou společenskou událostí, při níž rodiny soutěží o prestiž a respekt tím, že ukazují svoje bohatství, solidaritu a respekt k zemřelému. Pohřby bývají větší a dražší slavností než svatby. K zorganizování pohřbu jsou potřeba týdny i měsíce a miliony ghanských cedi. Vypořádávání se se smrtí se stalo lukrativním byznysem. Pohřební ceremoniál je v Ghaně dlouhý proces začínající momentem úmrtí a končící slavností pořádanou za rok. Náklady na pohřeb se liší podle zámožnosti rodiny. V průměru jde o 3 miliony GH¢ (1 800 USD) a náklady dosahují až k 10 milionům GH¢. (de Witte, 2003: 534) Oprava domu, zavedení elektřiny, dekorace domu, najmutí člověka, který ozdobí tělo zemřelého, zajištění fotografa a kameramana, kteří zachytí průběh slavnosti, živá hudba, množství jídla a pití. To vše podle de Witte stojí pozůstalou rodinu mnoho peněz a pohřeb se tak stává přehlídkou rodinného bohatství. Vypadá to, že jde spíše o status rodiny než status zemřelého a respekt k zemřelému je jakousi zástěrkou pro oslavu vlastního postavení rodiny. (de Witte, 2003: 535) Pohřební hosté si kupují černý oděv speciálně pro danou příležitost a pohřební oděvy tvoří významnou položku v rozpočtu celého pohřbu (Mazzucato, Kabki, Smith, 2006: 1053). Pohřby jako primární sociální události plní funkci tvoření, udržování a posilování vztahů v komunitě. Důležitým důvodem pro účast na pohřbech v komunitě je pro mě jako člena této komunity splnění sociálních závazků vůči mojí komunitě. Jen tak může být zajištěn úspěch a financování mého vlastního pohřbu nebo pohřbu mého příbuzného. Není překvapující, že ve společnosti, v níž je mnoho životních záležitostí organizováno skrze neformální sítě, se hodně investuje do sociálních vztahů. Tím, že
28 člověk veřejně přispěje peníze na pohřeb, stává se součástí systému cirkulace peněz a legitimizuje svoje místo v komunitě. (de Witte, 2003: 539) Výše uvedené poznatky doložila také sociální pracovnice Ida Mary Boahin (2011), která v rozhovorech hovořila o důležitosti a významu účasti na pohřbech v komunitě. O velkém významu pohřbů pro společnost svědčí také skutečnost, že v v hlavním městě Akkře připravuje jeden televizní podnikatel první pohřební kanál na světě, který bude uveřejňovat informace o plánovaných a proběhlých pohřbech (de Witte, 2003: 543). Mnoho lidí ale odmítá utrácet velké peníze za honosné pohřby, když nemají peníze na zdravotní péči, stravu a vzdělání svých dětí. Jedno ghanské přísloví praví: „Rodina miluje mrtvé tělo.“ Naznačuje tak kritiku trendu utrácení více peněz za pohřby než za péči o staré, nemocné a děti. Také kritizuje, že smrt v rodině je považována za příležitost ukazovat rodinné bohatství, posilovat rodinnou prestiž a dokonce na smrti rodinného příslušníka vydělávat peníze. (de Witte, 2003: 552) Pohřby se staly sociálním problémem a autority jsou nuceny pohřební slavnosti regulovat a omezovat jejich náklady. Vůdci komunit v Ashanti regionu dokonce vydali detailní a přísná pravidla pohřebních slavností a publikovali je v místních novinách. (de Witte, 2003: 553)
2.2.2 Náčelnictví
Fenoménu náčelnictví v Ghaně se podrobně věnují autoři I. K. Odotei a A. K. Awedoba v publikaci s názvem Chieftancy in Ghana: culture, governance and development, v níž uvádí, že náčelnictví je jednou z nejdéle trvajících tradičních institucí v Ghaně, která odolala od předkoloniálních dob až dodnes. V minulosti bylo úlohou náčelníka zastupovat svoje lidi, vést je do války, chránit je, rozšiřovat území, naslouchat jejich problémům. (Odotei, Awedoba, 2006) Kanaďan Rod McLaren, který byl korunovací za náčelníka přijat za člena komunity, vysvětluje, že náčelnictví představovalo prekoloniální instituci vlády se zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí. Náčelník vesnice nebo města byl politický, spirituální, vojenský a soudní vůdce. (Wernikowski, 2012) Náčelnictví jako paralelní politická struktura k prezidentskému systému v Ghaně přežilo díky faktu, že zatímco sousední země byly pod navládou francouzských kolonií s přímou správou, Ghana byla britskou kolonií, v níž byl uplatňován koloniální systém nepřímé správy, což znamenalo, že území bylo spravováno za nepřítomnosti Britů jimi zvoleným místním etnikem. Kolonizátoři spoléhali na pomoc náčelníků a rady starších při řízení Zlatonosného pobřeží, a tak náčelnictví přežilo dodnes. (Wernikowski, 2012)
29 Podle Odotei, Awedoby (2006) by se jinými slovy dalo říct, že Britové podporovali instituci náčelnictví, aby náčelníky využívali jako asistenty koloniálního státu. Dnes je rolí náčelníků boj s chudobou, negramotností, zhoršujícím se životním prostředím a vyčerpáváním zdrojů. McLaren ze své zkušenosti doplňuje, že náčelníci spolupracují s podnáčelníky a radou starších na podpoře rozvoje jejich území v oblasti vzdělání, infrastruktury či dodávek vody. Jejich role je velmi důležitá především ve venkovských oblastech, které jsou zanedbávány ghanskou vládou. Vztah státu a náčelníků je ale podle Odotei, Awedoby (2006) složitý, poněvadž náčelníci jsou uznáváni ústavou, nicméně nejsou jim jasně dány funkce při řízení země, i když někteří náčelníci jsou legitimními partnery vlády a snaží se od donorů získat rozvojovou pomoc pro své lidi. Už v roce 1949 Henley Coussey, který tvořil ústavu pro Zlaté pobřeží na prahu nezávislosti, uvedl, že „v kultuře Zlatého pobřeží je instituce náčelnictví zakořeněna tak silně, že by mělo katastrofální následky, kdyby pro náčelnictví nebylo nalezeno místo v ústavě nově vznikající země.“ (Amuakwa, 2008) Po roce 1957, kdy byla vyhlášena nezávislost Ghany, bylo rozhodnuto, že díky historickému a kulturnímu významu náčelnictví bude tento systém i nadále respektován (Wernikowski, 2012). Zachování instituce náčelnictví v zemi podpořily ústavy z roku 1969, 1979 a 1992. (Amuakwa, 2008) Odotei, Awedoba (2006) doplňují, že po náčelnících je dnes vyžadováno, aby zajistili dobré vládnutí na svých územích, a jsou vyzýváni k integraci tradic a modernity. Jejich postavení je ale mnohdy těžké, poněvadž musí své povinnosti plnit ve stále více globalizovaném světě, kde je důraz kladen na demokracii, lidská práva, zdraví, zaměstnanost, lidský rozvoj a regionální integraci. Právě jejich schopnost čelit těmto výzvám podle Odotei, Awedoby ukáže, zda je jejich působení opodstatněné. N. K. Amuakwa (2008) se ve svém článku „What should we do with chieftancy?“ podrobněji zabývá problémy, kterým dnešní náčelnictví čelí. Uvádí, že v roce 2008 se instituce náčelnictví v Ghaně potýkala s ostrou kritikou kvůli několika sporům mezi náčelníky v zemi. Instituce náčelnictví je kritizována také kvůli sporům o náčelnictví. Wernikowski (2012) popisuje, že pokud náčelník zemře, rada starších vybírá jeho nástupce ze starobylých rodin v regionu, ovšem může dojít ke sporu mezi jednotlivými klany. Podle Amuakwy (2008) jsou samotní náčelníci kritizováni za prodej komunitní půdy pro vlastní zisk. Kritikové náčelnictví poukazují na to, že mnohé oblasti se bez náčelníků po jejich smrti obešly a život zde fungoval dál, ovšem ozývají se hlasy, že existující kritika náčelnictví by neměla být důvodem ke zrušení instituce náčelnictví.
30 Pro zachování instituce existuje podle N. K. Amuakwy několik důvodů. Prvním z nich je fakt, že většina Ghaňanů žije ve venkovských oblastech, kde jsou náčelníci hlavními strůjci rozvoje. Ghana se podle něj skládá přibližně z 43 000 komunit, z nichž pouze ve 12 000 komunit jsou přítomné vládní agentury. Zbylých 30 000 komunit je pod přímou kontrolou náčelníků. Ti zde nahrazují funkci vlády a komunikují s lidmi, kterým vysvětlují důležité zákony přijaté vládou. Dalším důvodem pro zachování náčelnictví je skutečnost, že v Ghaně je stále hojně zastoupena tradiční, neurbanizovaná populace, která vzhlíží ke svým s předky propojeným náčelníkům, kteří provádí rituály podporující mír, prosperitu a rozvoj. Náčelníci jsou považováni za ztělesnění předků i všech svých lidí. Třetím důvodem je tvrzení, že náčelníci jsou lidem blíž než vládní politici a jsou schopni lépe se naladit na jejich potřeby, problémy a touhy. Pokud mají lidé problém, je náčelník první osobou, za níž se utíkají pro radu a pomoc, poněvadž politik vyžaduje předchozí písemný kontakt, který proces řešení problémů zpomaluje. (Amuakwa, 2008) Důležitost náčelnictví v zemi by tedy podle Amuakwy (2008) neměla být podceňována, nicméně musí se zbavit špatného renomé. Je nutné zajistit, aby se pravidelně scházeli náčelníci v jednotlivých regionech a oblastech nejen na pohřbech náčelníků, dále je potřeba založit komise, které budou řešit případné spory o náčelnictví, a náčelníci zapojení do podvodných transakcí s pozemky, kterými okradli svoje lidi, musí být stíháni soudem.
31 2.3 Socioekonomická charakteristika Ghany
Údaje pro socioekonomickou analýzu země poskytují statistiky Světové banky (World Bank, 2013), z nichž jsem čerpala a na základě nichž jsem vytvořila níže uvedené grafy. Následně jsem z grafů vyvodila a slovně okomentovala podstatné závěry. V roce 2011 měla Ghana podle statistik Světové banky (World Bank, 2013) 24 965 816 obyvatel. Z grafu č. 1 vyplývá, že venkovská populace v Ghaně převyšuje městskou populaci, nicméně městská populace narůstá rychlejším tempem než venkovská. Graf 1: Velikost populace v Ghaně (v mil.)
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013
V roce 2000 žilo 44 % obyvatel Ghany ve městech a 56 % na vesnicích, ovšem v roce 2011 ve městech žilo už 52 % a na vesnicích došlo k poklesu na 48 %. To znamená, že dochází k nárustu městské populace v Ghaně a poklesu populace venkovské. Příčinou poklesu venkovské populace by mohlo být stěhování vesničanů do měst za vidinou lépe placené práce. Poněvadž nalézt práci ve městě bez kontaktů a znalosti nového prostředí je pro mnoho migrantů velmi problematické, vznikají na okrajích měst slumy, do nichž se tito vesničané uchylují. Mohou se potýkat s kriminalitou či prostitucí, aby si zajistili příjem. Důsledkem stěhování vesničanů do měst je stagnace zemědělství na vesnicích, klesající produktivita venkova a prohlubování jeho zaostávání. Odchodem obyvatel v produktivním věku a vzdělaných dochází ke zhoršování životních podmínek vesnických seniorů, kteří jsou nuceni starat
32 se o sebe sami, na vesnicích klesá životní úroveň a vesnická populace, které chybí jedna generace, stárne. Tempo růstu ghanské populace znázorňuje graf č. 2, z něhož vyplývá, že v roce 2011 rostla ghanská populace tempem 2,33 %. Městská populace rostla v roce 2000 tempem 4,13 % a v roce 2011 růst populace poklesl na 3,59 %, kdežto venkovská populace v roce 2000 rostla tempem 1,02 % a v roce 2011 růst mírně poklesl na 0,98 %. To znamená, že tempo růstu městské populace se snižuje rychleji než tempo růstu populace venkovské. Graf 2: Tempo růstu populace v Ghaně (v %)
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013
V roce 2000 žilo v Ghaně 41 % dětí do 14 let, 55,5 % obyvatel v produktivním věku 15–64 let a 3,4 % obyvatel starších 65 let. V roce 2011 v zemi žilo 38,4 % dětí do 14 let, 57,7 % obyvatel v produktivním věku a 3,9 % obyvatel starších 65 let. To znamená, že klesal počet dětí do 14 let, naopak rostla populace v produktivním věku 15–64 let a taktéž narůstal počet obyvatel starších 65 let. Populace v Ghaně tedy stárne. To dokládá také pozvolný pokles porodnosti. V roce 2000 připadalo 4,66 dětí na jednu ženu, ovšem v roce 2011 už to bylo jen 4,1 dětí na jednu ženu. Hlavním městem země je Akkra s populací 2 269 000 obyvatel, dalším velkým městem je Kumasi s 1 773 000 obyvateli. Míra urbanizace v Ghaně dosahuje 51 %. Gramotnost v zemi dosahovala v roce 2011 podle statistik Světové banky 67,3 %, přičemž gramotných mužů bylo 73,2 % a žen 61,2 %. V roce 2000 dosahovala gramotnost žen starších 15 let 49,8 % a gramotnost mužů starších 15 let dosahovala
33 66,4 %. Oproti tomu v roce 2010 dosahovala gramotnost žen starších 15 let 61,2 % a gramotnost mužů starších 15 let 73,2 %. To znamená, že se od roku 2000 gramotnost obyvatel Ghany starších 15 let zvýšila téměř o 10 %, přičemž gramotnost žen se zvyšuje více než gramotnost mužů. V roce 2000 dosahovala gramotnost dívek ve věku 15–24 let 65,5 % a gramotnost chlapců ve věku 15–24 let 75,9 %. V roce 2010 gramotnost dívek dosahovala 79,9 % a gramotnost chlapců 81,7 %. Z údajů tedy vyplývá, že gramotnost dívek se zvyšuje více než gramotnost chlapců a zároveň množství gramotných dívek v roce 2010 se již přibližovalo množství gramotných chlapců v témže roce. Rozdílná situace ovšem panovala v roce 2000, kdy gramotných dívek bylo o 10 % méně než gramotných chlapců. Zajímavé údaje poskytují statistiky Světové banky (World Bank, 2013) také o zápisovosti do škol (viz graf č. 3). Graf ukazuje, že obecně hrubá zápisovost3 do mateřských, základních, středních i vysokých škol roste, ovšem největší se ukazuje zápisovost do základních škol, poté do mateřských a zápisovost na střední školy už je poloviční než na školy základní. Minimální se ukazuje zápisovost na vysoké školy. Na základě praktických zkušeností z Ghany se domnívám, že důvodem vysoké zápisovosti na základní školy jsou nízké náklady spojené se základním vzděláváním ve srovnání se vzděláváním středoškolským či vysokoškolským a dobrá dostupnost základních škol, kterými disponují i odlehlé oblasti. To dokládá i African Economic Outlook, který ve své zprávě o Ghaně uvádí, že zápisovost do základních škol vzrostla od roku 2004 v důsledku intervencí na podporu chudých, mezi než patřily granty, programy školního stravování, sešity a školní uniformy zdarma (African Economic Outlook, 2012). Stejně by tomu mohlo být dle mojí zkušenosti i u mateřských škol, poněvadž díky nízkým poplatkům a dobré dostupnosti je pro mnoho pracujících matek výhodné dítě do mateřské školy umístit. Opačně je tomu u středních škol, které vyžadují vyšší finanční nároky na školní pomůcky, učebnice i cestovné, poněvadž bývají hůře dostupné a je jich nedostatek. Dalším důvodem nižší zápisovosti na střední školy může být také potřeba zapojení se do pracovního procesu, zajištění dalšího příjmu pro rodinu a v případě dívek
3 Hrubá zápisovost do základní školy (Gross primary enrollment ratio) rovná se počet všech dětí zapsaných do školy bez ohledu na jejich věk, děleno počet zapsaných i nezapsaných dětí, jejichž věk odpovídá základní škole. Z tohoto důvodu mohou hodnoty přesahovat 100 %.
34 také neplánovaná těhotenství. Minimální zápisovost na vysoké školy je zřejmě způsobena velmi vysokými finančními náklady na studium a potřebou zajištění příjmu pro rodinu.
Graf 3: Hrubá zápisovost do škol v Ghaně (v %)
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013
Měnou je ghanský cedi (GH¢), přičemž 1 GH¢ odpovídá přibližně 15 Kč. Země je bohatá na přírodní zdroje. Hlavním zdrojem financí je produkce zlata a kakaa a remitence. V polovině prosince 2010 začala v pobřežních vodách Ghany těžba ropy, která by měla zrychlit hospodářský růst země. Předpokládané zásoby ropy jsou 700 milionů barelů. Od r. 2002 je Ghana jako země s nižším středním příjmem zapojená v Iniciativě pro vysoce zadlužené chudé země (HIPC) a těží také z Multilaterální iniciativy na odpuštění dluhů, která vstoupila v platnost v roce 2006. (CIA, 2013) HDI v roce 2010 dosahovalo hodnoty 0,540, což odpovídá střední úrovni lidského rozvoje (UNDP, 2013). Hrubý domácí produkt na obyvatele (HDP na obyvatele) podle statistik Světové banky (World Bank, 2013) činil v roce 2011 v Ghaně 1570 USD (viz graf č. 4), zatímco v roce 2000 to bylo pouhých 260 USD na obyvatele. V České republice dosahovalo HDP na obyvatele v roce 2011 20 579 USD. V porovnání se sousedními státy má Ghana největší HDP na obyvatele, poněvadž HDP na obyvatele v Pobřeží Slonoviny činilo v roce 2011 1194 USD, v Burkině Faso 600 USD a v Togu pouhých 588 USD. S HDP na obyvatele ve výši 1570 USD se Ghana v rámci celé Afriky dostala v roce 2011 na 17. příčku z 55, a to za Rovníkovou Guineu, Seychelly, Gabon, Mauritius, Botswanu, Jihoafrickou republiku, Angolu, Namibii, Alžírsko, Tunisko, Kapverdy,
35 Svazijsko, Kongo, Maroko, Egypt a Jižní Súdán. Pobřeží Slonoviny obsadilo 23. místo, Burkina Faso 34. místo a Togo 35. místo. Růst HDP na obyvatele v roce 2000 v Ghaně činil 1,3 %, v roce 2005 už to bylo 5,5 % a v roce 2011 rostlo HDP na obyvatele tempem až 11,8 %.
Graf 4: HDP na obyvatele (v USD) a tempo růstu HDP na obyvatele (v %)
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013
Stojí za povšimnutí, že s výrazně rostoucím HDP na obyvatele a ročním růstem HDP na obyvatele v Ghaně docházelo paralelně k nárůstu počtu obyvatel, kdy klesal počet dětí do 14 let, populace v produktivním věku 15–64 let naopak rostla a taktéž narůstal počet obyvatel starších 65 let. Tempo růstu populace ovšem klesalo. V roce 2000 rostla ghanská populace tempem 2,37 %, o pět let později došlo k mírnému nárustu na 2,43 % a v roce 2011 růst populace dokonce poklesl na 2,33 % (viz graf č. 2). To znamená, že na růst HDP na obyvatele mohl mít pozitivní vliv rostoucí počet obyvatel v produktivním věku, ale zároveň došlo ke zpomalení růstu celkové populace. Jestliže rostlo HDP Ghany rychleji než populace, ghanská společnost si tak v průměru ekonomicky polepšila. Graf č. 5 znázorňuje HDP Ghany, které v roce 2000 činilo 4,9 miliard USD. O pět let později se hodnota zvýšila na 10,7 miliard USD, v roce 2010 se HDP Ghany výrazně zvýšilo na 32,2 miliard USD a v roce 2011 už činilo 39,2 miliard USD. Pro srovnání HDP České republiky činilo v roce 2011 217 miliard USD. Oproti tomu HDP Pobřeží Slonoviny činilo v roce 2011 24 miliard USD, HDP Burkiny Faso činilo 10, 2 miliard USD a HDP Toga 3,6 miliard USD. S HDP 39,2 miliard USD se Ghana v rámci celé
36 Afriky dostala na devátou příčku za Jihoafrickou republiku, Nigérii, Egypt, Alžírsko, Angolu Maroko, Súdán a Tunisko. Pobřeží Slonoviny obsadilo 13. místo, Burkina Faso 28. místo a Togo 39. místo. Růst HDP v Ghaně dosahoval v roce 2000 3,7 %, v roce 2010 8 % a v roce 2011 rostlo HDP tempem 14,4 %.
Graf 5: HDP (v mld. USD) a tempo růstu HDP (v %)
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013
Graf č. 6 vycházející z posledních komplexních údajů Světové banky pocházejících z roku 2006 znázorňuje podíl zemědělství, průmyslu a služeb na HDP. V roce 2006 se na HDP Ghany zemědělství podílelo 30,4 %, průmysl 20,8 % a služby 48,8 %, kdežto zaměstnanost v zemědělství byla 57,2 %, v průmyslu 13,6 % a ve službách 29,1 %. V roce 2011 už se na HDP Ghany podílelo zemědělství 25,6 %, průmysl 25,9 % a služby 48, 5 %. To znamená, že klesl podíl zemědělství na HDP a vzrostl podíl průmyslu. V Pobřeží Slonoviny se v roce 2006 na HDP země podílelo zemědělství 22,9 %, průmysl 25,9 % a služby 51,2 %, přičemž údaje o zaměstnanosti v jednotlivých sektorech nejsou pro daný rok k dispozici. V Togu se ve zkoumaném roce na HDP země podílelo zemědělství 35,9 %, průmysl 18,4 % a služby 45,7 %, ovšem zaměstnanost v zemědělství byla 54,1 %, v průmyslu pouhých 6,8 % a ve službách 37,5 %. V Burkině Faso se v roce 2006 na HDP země podílelo zemědělství 33,3 %, průmysl 22,4 % a služby 44,4 %, nicméně zaměstnanost v zemědělství dosahovala 84, 8 %, v průmyslu pouhých 3,1 % a ve službách 12,2 %. Zajímavé je srovnání s Českou republikou, kde se na HDP zemědělství podílí pouhými 2,5 %,
37 průmysl 36,6 % a služby 60,9 %, přičemž zaměstnanost v zemědělství činí pouhých 3,8 %, v průmyslu 40 % a ve službách dosahuje až 56,3 %.
Graf 6: Podíl sektorů na HDP v komparovaných zemích v roce 2006 (v %)
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013
Z uvedených údajů tedy vyplývá, že oproti České republice se ve všech komparovaných západoafrických zemích na jejich HDP výrazně vyšší mírou podílí zemědělství, přičemž zemědělství se nejvyšší mírou na HDP podílí v Togu, kde je ovšem v zemědělství zaměstnaných nejméně obyvatel v porovnání se sousedními státy. V podílu průmyslu na HDP se České republice přibližuje Pobřeží Slonoviny, stejně jako v případě služeb. Ačkoliv na HDP Burkiny Faso, Ghany a Toga se v největší míře podílely služby, bylo v roce 2006 nejvíce obyvatel uvedených států zaměstnaných v zemědělství. Dále ze statistik Světové banky vyplývá, že růst HDP se odráží na sociálních podmínkách obyvatel Ghany, nicméně nepřímo úměrně. Navzdory rostoucímu HDP a HDP na obyvatele totiž mezi lety 2000 a 2010 klesaly výdaje na primární, sekundární a terciární vzdělání. Klesaly také výdaje na zdravotnictví a armádní výdaje. Výdaje domácností s rostoucím HDP měly kolísavou tendenci. Podle údajů Oxford Poverty and Human Development Initiative (2010) v roce 2008 podíl populace pod národní hranicí chudoby dosahoval 29 %, což znamená, že 29 % obyvatel Ghany žilo pod národní hranicí chudoby (viz graf č. 7). Podíl populace pod mezinárodní hranicí chudoby 1,25 USD na den dosahoval 30 %, což znamená, že 30 % obyvatel mělo příjem nižší než 1,25 USD na den. Podíl populace pod mezinárodní
38 hranicí chudoby 2 USD na den dosahoval 54 %, což ukazuje, že 54 % obyvatel Ghany mělo příjem nižší než 2 USD na den. Světová banka uvádí starší údaje o množství chudých, a to z roku 2006, kdy se pod národní hranicí chudoby nacházelo 28,5 % obyvatel Ghany, přičemž 28,59 % obyvatel mělo příjem méně než 1,25 USD na den a 51,84 % obyvatel mělo příjem méně než 2 USD na den. Údaje z roku 1998 se již od předchozích let začínají lišit. Pod národní hranicí chudoby žilo 39,5 % obyvatel, 39,12 % obyvatel mělo příjem méně než 1,25 USD na den a 63,34 % obyvatel mělo příjem méně než 2 USD na den. Rok 1992 měl nejvyšší hodnoty ze sledovaných období. Pod národní hranicí chudoby se nacházelo 51,7 % obyvatel, 51,07 % obyvatel mělo příjem méně než 1,25 USD na den a 77,65 % obyvatel mělo příjem méně než 2 USD na den.
Graf 7: Populace žijící pod hranicí chudoby v Ghaně (v %)
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013 a Oxford Poverty and Human Development Initiative, 2010
Statistiky Světové banky dále ukazují, že v Ghaně existuje vztah mezi počty lidí žijících pod hranicí chudoby a růstem HDP. Podle dostupných údajů od roku 1992 s rostoucím HDP a HDP na obyvatele totiž klesal počet lidí, kteří žijí pod hranicí chudoby. Zároveň by se dalo usoudit, že čím víc se zemědělství podílí na tvorbě HDP, tím víc Ghaňanů žije pod hranicí chudoby, ale k jasnému závěru by bylo potřeba získat podrobnější data.
39 Podle CIA (2013) mezi hlavní zemědělské produkty pěstované v Ghaně patří kakao, kasava4, arašídy, kukuřice, karité, banány a dřevo. Exportními komoditami jsou ropa, zlato, dřevo, bauxit, hliník, manganová ruda a diamanty, které se vyváží do Francie, Nizozemí, USA, Itálie, Velké Británie a Indie. Mezi importní komodity patří ropa, potraviny a kapitálové vybavení, které se dováží z Číny, Nigérie, USA, Indie, Nizozemí a Velké Británie. Podle dokumentu The Little Data Book Světové banky (2012) podíl exportu zboží a služeb na HDP Ghany činil v roce 2010 25 %, podíl importu byl 38 % HDP země. African Economic Outlook (2013a) uvádí, že stěžejními exportními komoditami Ghany byly v roce 2010 kakaové boby, surové nebo pražené, které se na celkovém exportu země podílely 46,4 %, dále kakaová hmota, která se na exportu země podílela 7,2 % a manganové rudy a koncentráty, které se na exportu země podílely 5,7 %. Právě kakao má v Ghaně dlouhou historii. První kakaové boby se do země dostaly v roce 1878 z ostrova Bioko ležícího v Guinejském zálivu, odkud je přinesl Afričan Tettah Quarshie. Od té doby se Ghana intenzivně věnovala pěstování kakaa a v polovině 60. let 20. století se stala největším světovým producentem kakaa dodávajícím více než 1/3 světové produkce kakaa. (Worldmark, 1984:116) Podle údajů z dokumentu Ghana 2012 od African Economic Outlook (2012) v roce 2010 začala Ghana s těžbou ropy z podmořského ložiska v Guinejském zálivu, které bylo objeveno v roce 2007. HDP Ghany tak v roce 2011 rostlo díky průmyslu, přičemž největší zisky zajistila právě těžba ropy a nerostných surovin. Navzdory intenzivní těžbě ropy ghanskému obchodu stále dominoval export primárních komodit, mezi něž se řadilo zlato a kakao, které v roce 2011 tvořily 54,3 % příjmů z vývozu. Oproti tomu export ropy se v roce 2011 podílel 22 % a po exportu zlata byl druhým největším zdrojem příjmů plynoucích z exportu. Vývoz ropy má potenciál předčit vývoz zlata za předpokladu, že produkce ropy poroste z 80 000 barelů za den na 120 000 barelů za den. Statistiky Ghana Statistical Service z roku 2010 uvádí, že drtivá většina pracujících obyvatel ve věku 15–64 let zaměstnávala sebe sama (5 751 840 obyvatel), následovali oficiální zaměstnanci (1 840 931 obyvatel), pomáhající rodinní příslušníci
4 Kasava neboli maniok je tropická plodina, která v mnoha koutech světa představuje základní potravinu pro stovky milionů lidí. Tento druh zeleniny jinak nazývaný také maniok či tapiok, se pěstuje pro výživné kořenové hlízy, které stejně jako brambory obsahují velké množství škrobu. V Ghaně se z vařených a rozmělněných hlíz kasavy připravuje tradiční pokrm zvaný fufu, který se namáčí v ostré rybí, masové nebo zeleninové polévce a jí se rukama.
40 (1 158 923 obyvatel), poté samozaměstnavatelé, kteří zároveň zaměstnávají další pracovníky (471 017 obyvatel), přiležitostní pracovníci (201 732 obyvatel), učňové (278 908) a v domácnosti zůstávalo 62 832 obyvatel. (Ghana Statistical Service, 2007- 2012a) Údaje o nezaměstnanosti v Ghaně jsou značně rozporuplné a neaktuální. V roce 1991 byla míra nezaměstnanosti v Ghaně 10,1 % (African Economic Outlook, 2013b), v roce 2001 činila míra nezaměstnanosti v Ghaně 11,2 % a v roce 2005 dosahovala 12,9 % (Trading Economics, 2012). African Economic Outlook (2012) uvádí, že se s největší nezaměstnaností potýkají mladí Ghaňané ve věku 15–24 let. Mladí ve věku 15–24 let čelí nezaměstnanosti až 25,6 %, což je dvojnásobná hodnota oproti věkové skupině 25–44 let. Nezaměstnanost mladých v Ghaně je obecně vyšší ve městech než na vesnicích. Na ghanském pracovním trhu převažuje zaměstnanost v zemědělském sektoru, který skýtá nízké příjmy a mladým lidem na venkově nedává dostatek pracovních příležitostí. Proto mladí lidé, především ve věku 25–29 let migrují z venkova do měst. Z důvodu nedostatku vzdělání, praktických dovedností v určitém oboru a neschopnosti najít si ve městě práci ve formálním sektoru jsou mladí migranti nuceni pracovat v neformálním sektoru jako drobní pouliční obchodníci či nosiči nákladu. Dokument Ghana 2012 African Economic Outlook (2012) také informuje, že ghanská vláda zhodnotila nutnost zajistit přístup k základnímu vzdělání, zlepšit technické a učňovské vzdělávání a podporovat programy pro nevzdělané mladé lidi, aby se zlepšily šance mladých najít zaměstnání. V Ghaně představuje velký problém dětská práce (viz kap. 2.4.1). Podle statistik Světové banky (World Bank, 2013) v roce 2003 71,2 % dětí ve věku 7–14 let pouze pracovalo, ovšem v roce 2006 došlo k poklesu pracujících dětí na 18,7 %. Dětí ve věku 7–14 let, které pracují a zároveň studují, bylo v roce 2003 28,8 %, ovšem v roce 2006 došlo k výraznému nárustu na 81,3 % (viz graf č. 8). To znamená, že od roku 2003 do roku 2006 výrazně vzrostl počet pracujících a zároveň studujících dětí, nicméně počet dětí, které pouze pracují, výrazně poklesl. Důvodem těchto výrazných změn by mohly být výše zmiňované intervence ghanské vlády na podporu chudých, která od roku 2004 poskytovala granty na vzdělání, programy školního stravování, sešity a školní uniformy zdarma (African Economic Outlook, 2012). Ghanské ministerstvo práce a sociálních věcí (MESW, 2010) v dokumentu „National plan of action for orphans and vulnerable children“ vysvětluje vyšší zápisovost do škol vlivem zrušení školného pro základní vzdělání a zavedení kapitačních grantů v akademickém roce 2005/6. Ghana je podle
41 MESW (2010) na cestě k dosažení druhého a třetího rozvojového cíle tisíciletí do roku 2015, nicméně odhadem stále kolem 700 000 dětí nechodí do základní školy.
Graf 8: Podíl studujících a pracujících dětí ve věku 7–14 let, r. 2003 a r. 2006
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013
Graf č. 9 znázorňuje zaměstnanost dětí ve věku 7–14 let v jednotlivých sektorech5. Světová banka (World Bank, 2013) uvádí, že v roce 2003 pracovalo v zemědělství 67,9 % ekonomicky aktivních dívek ve věku 7–14 let a 89 % ekonomicky aktivních chlapců téhož věkového rozpětí. V průmyslu pracovalo v roce 2003 4,1 % ekonomicky aktivních dívek ve věku 7–14 let a 1,5 % ekonomicky aktivních chlapců téhož věkového rozpětí. Ve službách v témže roce pracovalo 23,5 % dívek a 7,5 % chlapců.
5 V Ghaně se na rozdíl od ČR pojem „ekonomicky aktivní“ používá také pro děti mladší 15 let, protože tyto děti pracují pro finanční příjem.
42 Graf 9: Zaměstnanost dětí ve věku 7–14 let v sektorech, r. 2003
Zdroj: Zpracováno autorkou dle World Bank, 2013
2.3.1 Vliv otrokářství a kolonialismu na ekonomický růst
V. Klíma (2003) uvádí, že „důsledkem zotročování bylo obrovské oslabení lidského potenciálu tropické Afriky, z níž se postupně stala jedna z nejubožejších částí světa.“ Podle studie G. Bertocchi a F. Canova (2002) měla kolonizace negativní vliv na ekonomický růst Afriky, poněvadž kolonizátoři nucenou prací, zotročováním místních obyvatel, daněmi, cly, omezením obchodu a zahraničních investic redukovali akumulaci kapitálu v koloniích a zisky šly z kolonií do kolonizátorských zemí. Pomocí dvou indexů koloniálního dědictví schopných vysvětlit rozdíly v tempu růstu afrických zemí, kterými jsou index metropolitního vládce a indikátor úrovně ekonomického pronikání kolonií do evropského ekonomického systému, dospěli autoři k závěru, že docházelo k ekonomické regresi v koloniích. Kromě přímé souvislosti mezi kolonialismem a ekonomickým růstem byl také zjištěn vliv obchodu s otroky na dnešní ekonomiku Afriky. Dnes patří mezi nejchudší země ty, které v minulosti exportovaly nejvíce otroků, přičemž platí, že oblasti, odkud otroci pocházeli, byly v minulosti nejrozvinutější. Byla tedy prokázána kauzalita mezi počtem otroků exportovaných z jejich rodné země a dnešní zaostalostí této země. Poněvadž se lidé jednoho etnika otročili navzájem a mezi jednotlivými etniky, došlo ke zpřetrhání vazeb mezi etniky a vesnicemi, které trvá dodnes a projevuje se v etnické roztříštěnosti a poklesu ekonomického růstu. (Nunn, 2007) Bertocchi, Canova (2002) na
43 druhou stranu ale tvrdí, že kolonizace integrovala ekonomiky do světového systému, zprůchodnila tok zahraničního kapitálu a způsobila modernizační proces, čímž přispěla k ekonomickému růstu v koloniích. Podle Bauera, Chytilové (2006) by na ekonomický růst v Africe mohlo mít vliv rozdělení hranic koloniálními mocnostmi v 19. století, kdy nebyl brán ohled na geografii, historický kontext a zejména na etnika, která byla rozdělena a naopak historicky znepřátelená etnika dána dohromady. V důsledku uměle vytvořených hranic nyní mnoho Afričanů více tíhne k etnické než k národní identitě. Dalším faktorem, který může podrývat africký hospodářský růst, je opět dědictví kolonialismu, tentokrát ovšem skrze velikost afrických států. V Africe je totiž mnoho malých států s nízkým počtem obyvatel, nízkým HDP a tím i menší ekonomikou. (Bauer, Chytilová, 2006: 8) Bauer, Chytilová (2006), Klíma (2003) a řada dalších autorů se tedy shodují, že „koloniální vláda zanechala hluboký otisk v psychice Afričanů, který jihoafrický revolucionář Steve Biko nazval kolonizací mysli“. Kolonizace mysli zapříčiněná podřízenou pozicí Afričanů v koloniální době vedla k pocitu méněcennosti a nedostatku sebevědomí, který Afričanům bránil využít jejich potenciál. Tento přístup byl nejsilněji vnímán v prvních dvou desetiletích po osvobození a postupně ztrácel na intenzitě s integrací dalších bývalých kolonií, například Hong Kongu, Jižní Korei či Taiwanu mezi rozvinuté státy. (Bauer, Chytilová, 2006: 11)
2.3.2 Vliv kulturních hodnot a postojů na ekonomický růst
Bauer, Chytilová (2006) se pozastavují nad skutečností, že v sociologické a politologické literatuře se od konce 90. let objevují názory, že kulturní hodnoty a postoje jsou důležitými faktory pro vysvětlení rozvoje v různých částech světa. „Mnoho expertů, kteří studovali východoasijský ekonomický zázrak během posledních dekád, došlo k závěru, že konfuciánské hodnoty a postoje jako důraz na budoucnost, práci, vzdělání a šetrnost hrály významnou roli ve východoasijských úspěších.“ (Bauer, Chytilová, 2006: 14) Někteří autoři se prostřednictvím analýzy historických zkušeností s rozvojem dokonce snaží dokázat extrémní tezi, že odlišnost kultur vysvětluje nerovnost mezi bohatými a chudými částmi světa. Africký autor Etounga-Manguelle analyzoval typicky africké postoje, mezi nimiž zdůraznil vysoce centralizovanou strukturu tradičních autorit, zaměření se na minulost a přítomnost, nikoliv na budoucnost, odmítnutí „tyranie času“ a nechuť k práci. Etounga- Manguelle došel k závěru, že „Afričané jsou plně pohrouženi do přítomnosti a projevují
44 velmi málo zájmu o budoucnost“. Afričan, který je ukotven v kultuře svých předků a svůj život považuje za výsledek všudypřítomné vyšší vůle, se o budoucnost zajímá jen velmi zběžně. Afričané se spoléhají na přirozený běh času a dějů, ovšem bez dynamického náhledu na budoucnost neexistuje plánování, budování scénářů ani žádná taktika, jak ovlivnit běh věcí. (Bauer, Chytilová, 2006: 14-15) K podobnému závěru došli také autoři Harrison a Huntington, kteří zjistili, že „kultury podporující ekonomický rozvoj kladou důraz na budoucnost, kdežto kultury nepodporující ekonomický rozvoj vyzdvihují současnost či minulost.“ (Bauer, Chytilová, 2006: 15) Tento popis lze podle názoru českých autorů jen velmi obtížně vtělit do konceptu homo oeconomicus, tedy vzdělaného a dlouhodobě uvažujícího jedince. Koncept homo oeconomicus může fungovat v Asii, která klade důraz na budoucnost, vzdělání a práci, nikoliv však v Africe s výrazně odlišnými kulturními kořeny a historií, kde lidé budoucnost opomíjejí a jsou zvyklí uvažovat v krátkém horizontu. K takovému uvažování přispívá nízká očekávaná doba dožití 45 let a nízká úroveň vzdělanosti stěží dosahující základní školy. „Investice do vzdělání lze totiž chápat jako investice do trpělivosti, neboť vzdělanost napomáhá schopnosti představit si, co může člověka v budoucnu potkat, schopnosti strukturovat problémy a přemýšlet o alternativách. Každá investice vyžaduje čas, než přinese své plody.“ (Bauer, Chytilová, 2006: 15) Bauer a Chytilová (2006) chtějí poukázat na potřebnost začleněnění možné heterogenity lidí do úvah o podstatě afrických ekonomických problémů, poněvadž je možné, že primární determinantou či překážkou růstu není fyzický kapitál či bohatství jako v pasti chudoby J. Sachse, ale lidský faktor a možná heterogenita lidí.
2.4 Životní podmínky dítěte v Ghaně
V minulosti Ghaňané stejně jako další národy tropické Afriky toužili po co největším počtu vlastních dětí, poněvadž v nich viděli zajištění do budoucna, pomoc při práci a ve stáří i obrannou sílu kmene (Klíma, 2003: 18). To potvrzuje Boakye-Boaten (2010), který říká, že v Africe bohatství muže zahrnovalo jeho děti, které byly společností vnímány jako majetek a ekonomické aktivum, a tak z ekonomických důvodů byly rodiny motivovány mít mnoho dětí. Podle slov ředitele ghanské pobočky Bethany Christian Services Joea Forsona (2011) toto pravidlo pouze částečně platí i dnes, poněvadž někteří rodiče stále vidí svoje děti především jako „jedny ruce navíc v péči o domácnost a farmu“. Nicméně je podle Forsona důležité zdůraznit, že v Ghaně
45 si lidé rodiny velmi váží, ctí ji a podle tradice náleží každé dítě celé rodině či komunitě, nejen rodičům. V tom se postavení ghanského dítěte diametrálně odlišuje od postavení dítěte z Evropy. V praxi to pak podle Forsona znamená, že je běžné, aby se o ghanské děti místo biologických rodičů starali vzdálenější příbuzní. To potvrzuje i studie Boakye-Boatena (2010), který uvádí, že v tradičních afrických společnostech každé dítě náleželo rodině nebo komunitě a jeho výchova byla zodpovědností nejen rodiny, ale všech členů komunity. Zároveň však poukazuje na vliv kolonialismu, který změnil pozici dětí v afrických společnostech i v Ghaně a redefinoval vztah mezi dítětem a komunitou. V předkoloniální době domorodé africké společnosti učily děti morálce, etice, zvykům a správnému chování vyprávěním tradičních pohádek a mýtů, ovšem kolonialismus donutil domorodce změnit jejich kulturu, tradice a nová forma koloniálního vzdělávání nahradila tradiční africké socializační procesy. „Rodinu a komunitu v socializačním procesu nahradil koloniální vzdělávací systém, který nebral v potaz africkou kulturu“ (Boakye-Boaten, 2010: 15). Mnoho dětí tak podle Boakye- Boatena vlivem kolonialismu ztratilo pro svoje rodiče status ekonomického aktiva a stalo se ekonomickým a sociálním závazkem nebo dokonce přítěží pro rodinu. Ghanu i celou Afriku negativně ovlivnila nejen kolonizace, ale také globalizace působící na tradiční africkou kulturu, korupce škodící podpoře péče o děti a HIV/AIDS, které ničí strukturu rodiny. „Nyní je běžné, že se o děti starají prarodiče, nebo se o děti starají jejich sourozenci. Mnoho dětí tedy musí převzít roli dospělých, aniž by na to byly jakkoliv připravené a aniž by je podporovala rodina. Vlivem AIDS děti už nemohou být dětmi.“ (Boakye-Boaten, 2010: 19) Autor ve své studii také popisuje péči o dítě v Ghaně a uvádí, že zdejší matky nepřetržitě pečují o své děti do prvního roku dítěte, nicméně zodpovědnost za péči o dítě má celá domácnost včetně starších sourozenců dítěte a prarodičů. Kolem třetího roku života je dítě fyzicky a psychicky od matky odloučeno, končí kojení a dítě začíná trávit čas se svými sourozenci a začíná se účastnit každodenního života komunity prostřednictvím pozorování a napodobování dění v komunitě. (Boakye-Boaten, 2010: 11) Je ale důležité uvědomit si, že rozsah zapojení komunity ve výchově dítěte je předurčený místem, kde se dítě narodí, tedy vesnicí nebo městem. „Ve městech je výchova dítěte primární zodpovědností individuální domácnosti složené z ženy a muže. Komunitou dítěte vyrůstajícího ve městě jsou jeho rodiče a sociální instituce jako školy, kostely a média. Na vesnicích je situace zcela jiná, poněvadž o dítě se stará celá komunita.“ (Boakye-Boaten, 2010: 21)
46 Podle Ghana Demographic and Health Survey z roku 2003 51,5 % dětí žije s oběma rodiči, 25,4 % dětí žije pouze s matkou a 4,7 % dětí žije pouze s otcem, přičemž otcové se podle průzkumů o své děti nestarají. O 13,1 % dětí se starají vzdálenější příbuzní, přestože tyto děti mají rodiče, díky zdejší tradici a kultuře. Tyto praktiky mohou být ale spojeny s nebezpečím dětské práce, protože někdy bývá obtížné odlišit, zda jí není dítě pobytem u vzdálených příbuzných vystaveno. (MESW, 2010) Navíc, jak uvádí Twum-Danso (2010), někteří rodiče zastávají názor, že každý rodič by se měl starat o své vlastní dítě a děti by neměli vychovávat jiní příbuzní, protože tito lidé budou dítě častěji fyzicky trestat než biologický rodič. Podle Ghana Child Labour Survey z roku 2003 je v ghanské kultuře zakořeněno přesvědčení, že k tomu, aby se z dítěte stala samostatná a zodpovědná osobnost, je nutné jeho zapojení do péče o domácnost. To představuje lehkou práci jako umývání nádobí, pomoc na farmě, prodej chleba nebo vody, která ovšem neovlivňuje negativně vzdělání, zdraví a vývoj dítěte. (Ghana Statistical Service, 2003: 137) Děti se učí praktickým dovednostem každodenní pomocí v rodině i komunitě a právě rodina je jednotkou, která má naučit dítě zodpovědnosti za sebe i rodinu. Pokud není dítě schopné zastávat základní domácí práce jako přinést vodu ze studny, umýt nádobí, zamést a umýt podlahu, je v Ghaně považováno za deviantní, líné nebo nevychované. Od dívek se očekává, že budou matkám pomáhat v kuchyni, zatímco chlapci budou pomáhat otcům na farmě nebo v rodinném obchodě. Především farmáři očekávají, že jejich děti pro ně budou na farmě pracovat a farmu jednou převezmou. Protože většina rodin je chudých, očekávají rodiče od dětí, že si budou přivydělávat na vzdělání a přispívat do rodinného rozpočtu. (Ghana Statistical Service, 2003: 4) Problémem, se kterým se potýká ghanská společnost a především děti, je fyzické násilí praktikováno na dětech rodiči a učiteli. Rodiče, ale překvapivě také děti v Ghaně totiž věří, že toho, aby z dětí vyrostly zodpovědné osobnosti, lze dosáhnout skrze fyzické trestání dětí. Jen menšina ghanských rodičů by souhlasila se zákazem fyzických trestů dětí. (Twum-Danso, 2010: 13) Někteří rodiče přiznávají, že neumí s dětmi mluvit, že na ně pouze křičí a bijí je, ale kdyby se dětem přiblížili, děti by před nimi neukrývaly svoje starosti a problémy. Také si uvědomují, že děti násilí, kterého se na nich dopouští rodiče, poté praktikují venku mezi kamarády. (Twum-Danso, 2010: 25) Podle studie Twum-Dansa (2010) jsou fyzické tresty v ghanských domácnostech a školách důležitým nástrojem výchovy dětí, nicméně samotným dětem nevadí, když je trestají jejich biologičtí rodiče. Příčí se jim ale, pokud jsou trestány od jiných rodinných
47 příslušníků nebo od učitelů, jejichž tresty jsou zvlášť bolestivé. Praktikování fyzických trestů v Ghaně je podle Twum-Dansa (2010) rozšířené nejen kvůli podpoře veřejnosti plynoucí ze sociálního a kulturního kontextu a nejednoznačnosti vládních zákonů, ale také kvůli silnému vlivu evangelického křesťanství opírajícího se o Starý zákon, který je možné interpretovat jako nakloněný fyzickým trestům dětí coby výchovné metodě.6 V roce 2011 se do popředí dostala problematika sirotčinců a dětských domovů v Ghaně. Podle MESW se v Ghaně v roce 2005 vyskytoval přibližně 1 milion sirotků ve věku 0-17 let, kteří přišli alepoň o jednoho z rodičů. Zdejší vláda se nicméně rozhodla pro zrušení institucí sirotčinců a pro podporu modelu pěstounské péče, aby zabránila dramaticky narůstajícímu počtu sirotčinců nelegálně zakládaných soukromými osobami. Děti žijící v těchto sirotčincích mnohdy nebyli sirotci, protože oba rodiče byli naživu, a existovaly případy zneužívání a týrání dětí vedením těchto sirotčinců. Nyní tedy v Ghaně existuje pět vládou schválených a dotovaných sirotčinců, nicméně začíná se prosazovat model pěstounské péče a vlivem vládních opatření pomalu narůstá počet případů převzetí dítěte do pěstounské péče oproti roku 2004, kdy bylo známo pouze 13 případů. (MESW, 2010) Ghanská vláda v dokumentu „National plan of action for orphans and vulnerable children“ dále uvedla, že bude podporovat také snadný přístup ke vzdělání a zdravotní péči a tzv. cash transfery, které rodičům pomohou postarat se o jejich děti a udrží rodiny pohromadě, čímž se redukuje počet sirotků. Děti z dětských domovů se vrátí do svých rodin a dětem, které do rodin vráceny být nemohou, sociální správa najde pěstounskou rodinu. (MESW, 2010) Zdroje nezávisle na sobě potvrzují, že na životní podmínky dítěte v Ghaně má vliv lokalita, do níž se narodí, tedy vesnice nebo město. Studie Twum-Dansa (2010) ukazuje, že rodiče pocházející z městské střední třídy méně často používají fyzické tresty a více s dětmi komunikují. Podle slov sociálního pracovníka Emmanuela Dadzieho (2011) si městští rodiče také více uvědomují důležitost vzdělání pro jejich děti a platí tedy, že „čím menší vesnice, tím méně si rodiče uvědomují důležitost vzdělání dětí“. Podle Ghana Child Labour Survey z roku 2003 existují tři hlavní důvody, proč některé děti v Ghaně nechodí do školy. Ve 44,2 % případů si rodiče nemohou z finančních důvodů dovolit posílat dítě do školy, v 18,4 % případech hraje
6 Nový zákon, o nějž se opírá katolická církev a někteří pastoři jiných církví, oproti Starému zákonu hlásá lásku k bližnímu po vzoru Ježíše a požaduje chovat se k bližnímu, tedy i k dětem, tak, jak bychom chtěli, aby se bližní choval k nám (Twum-Danso, 2010: 35).
48 roli vzdálenost od domova a v 17,1 % nedostatek zájmu o studium. (Ghana Statistical Service, 2003) To potvrzuje také průzkum D. Vuri (2010), která zjistila, že velká vzdálenost do školy odrazuje děti od školní docházky a přivádí je k práci. Také ukázala, že děti povzbudilo ke školní docházce rovněž snížení školních nákladů, které vedlo ke snížení počtu pracujících dětí a jejich zapojení do domácích prací. Přestože Ghana podepsala řadu dohod o ochraně dětí, představuje v zemi problém dětská práce, zneužívání dětí a špatné životní podmínky dětí obecně. Kromě dětské práce, o které se podrobněji zmiňuji v kapitole 2.4.1, představuje další problém dětská prostituce, kterou jsou nejvíce ohroženy tzv. „kayayei“, tedy dívky, které často migrují ze severu Ghany do velkých měst, kde si přechodnou dobu vydělávají prodejem drobných předmětů a jídla, které nosí na hlavách, peníze na vybudování lepší pracovní pozice nebo na svatbu. (Appiah, 2012) Tuakli, Miller, Agyakro-Kwarteng a Jones (2006) ve své studii popisují, že dodnes existují dětští otroci, což jsou děti, především dívky, které rodiče z venkova prodávají ženám z města v přesvědčení, že jim žena zajistí ve městě práci, která dítěti umožní později jít studovat. Nicméně tyto ženy jsou jakýmisi novodobými otrokářkami, které poté dívky nabízí na místním trhu jako pomocnice v domácnosti. Vyskytuje se také obchodování s dětmi, které pak pracují jako pomocníci v cizích, především polygamních domácnostech, prostitutky, pomocníci na farmě, rybáři nebo nosiči nákladů. (Tuakli, Miller, Agyakro-Kwarteng, Jones, 2006: 39) Vlivem urbanizace a dalších socioekonomických faktorů je rozšířený fenomén dětí ulice, z nichž některé přes den prodávají zboží a na noc se vrací domů, ale jiné zůstávají přes noc a spí na ulici (Appiah, 2012). Podle Ghana Child Labour Survey je ale paradoxní, že častěji mají oba dva rodiče děti, které žijí na ulici, než děti, které žijí s rodičem v domácnosti. Příčinou výše zmiňovaných problémů je podle výzkumu Child Frontiers (2011) nedostatek rodičovské péče, výchovy a dozoru, rodičovská nezodpovědnost, rozpad rodiny, otcové nejevící zájem o své děti, ale také chudoba. Na venkově hraje důležitou roli v ochraně dětí „queen-mother“, náčelník, náboženský vůdce nebo staří členové rodiny, na než se dítě často obrací s prosbou o pomoc, protože sociální správa se nenachází nikde v dosahu dítěte. Ve městě v tomto směru podle Child Frontiers (2011) větší úlohu hraje policie, sociální správa a neziskové organizace. Appiah (2012), Child Frontiers (2011) a Tuakli, Miller, Agyakro-Kwarteng, Jones (2006) se shodují v tvrzení, že zákony na ochranu dětí budou fungovat jen za předpokladu, že je bude podporovat
49 veřejné povědomí, vzdělání a budou existovat dostatečně silné mechanismy a podrobné směrnice zajišťující dodržování těchto zákonů.
2.4.1 Dětská práce
Podle dokumentu „Children’s Act“ vydaného ghanskou vládou v roce 1998, který definuje dítě jako osobu mladší 18 let, platí, že: a) „žádná osoba nemůže nutit dítě do práce, která by jej vykořisťovala, přičemž za vykořisťující práci je považována taková práce, která ohrožuje zdraví, vzdělání nebo rozvoj dítěte,“ b) „žádná osoba nesmí nutit dítě do práce v noci, přičemž za noční práci je považována práce mezi osmou hodinou večerní a šestou hodinou ranní,“ c) „minimální věk dítěte pro přijetí do zaměstnání je 15 let,“ d) „minimální věk dítěte pro jeho zapojení do lehkých prací je 13 let, přičemž za lehkou práci je považována práce, která neohrožuje zdraví a rozvoj dítěte a neovlivňuje školní docházku dítěte a jeho schopnost těžit z vědomostí získaných ve škole,“ e) „minimální věk pro zapojení do nebezpečné práce je 18 let, přičemž za nebezpečnou práci je považována taková práce, která ohrožuje zdraví, bezpečnost a morálku osoby. Nebezpečná práce zahrnuje rybolov, těžbu, nosičství těžkých nákladů, práci v továrnách, kde dochází ke kontaktu s chemikáliemi, práci v prostorách, kde se používají stroje, práci v místech jako jsou bary, hotely a zábavní prostory, kde jsou osoby vystaveny nemorálnímu chování.“ (Children’s Act, 1998)
Ghana Child Labour Survey upozorňuje, že je důležité odlišovat dětskou práci definovanou v Children’s Act od vykonávání lehké práce v domácnosti. Přes všechny přijaté úmluvy a iniciativy v Ghaně ale roste počet dětí ve školním věku nucených pracovat, ať už místo studia nebo zároveň se studiem. Podle Children‘s Act děti mladší 15 let nesmí být zaměstnány, nicméně 22,2 % dětí tohoto věku pracuje za peníze. Přestože hranice pro nebezpečnou práci je podle Children’s Act 18 let, dělají ji i děti ve věku 5–17 let, a to 20 % dětí ve věku 5–9 let, 53 % dětí ve věku 10–14 let, 26 % dětí ve věku 15–17 let. (Ghana Statistical Service, 2003: 137) Ghana Child Labour Survey z roku 2003 dále ukázal, že existuje vztah mezi ekonomickou aktivitou dětí a vzdělaností jejich rodičů. 46,3 % dětí, jejichž rodiče jsou negramotní, bylo ekonomicky aktivních, zatímco ekonomická aktivita dětí, jejichž rodiče jsou gramotní, dosahovala
50 28,9 %. 31,3 % dětí ve věku 5–17 let pracovalo pro peníze a počet dětí zapojených do ekonomické aktivity rostl s jejich věkem, přičemž děti na venkově byly do ekonomické aktivity zapojeny častěji než děti ve městě. (Ghana Statistical Service, 2003: 57) Negramotnou hlavu domácnosti mělo 47,8 % dětí postižených dětskou prací. Tito rodiče z 90 % pracovali v neformálním sektoru a jejich hlavní příjem pocházel ze sebezaměstnanosti. (Ghana Statistical Service, 2003: 138) Dále bylo zjištěno, že 93 % dětí pracuje, aby přispělo na chod domácnosti, z toho 44 % dětí uvedlo, že životní úroveň domácnosti by poklesla, kdyby dítě přestalo pracovat. 86,5 % rodičů uvedlo, že kdyby měli jinou možnost, raději by poslali děti do školy nebo jim umožnili praxi v obchodování. (Ghana Statistical Service, 2003: 96-98) Podle Ghana Child Labour Survey děti chodící do školy mohou pracovat v ekonomických i neekonomických aktivitách maximálně 4 hodiny denně, poněvadž „devět hodin denně dítě stráví přípravou, pobytem ve škole a návratem domů, další dvě hodiny stráví psaním úloh a odpočinkem, jednu hodinu čtením a osm hodin spánkem. Zbývají tedy čtyři hodiny denně na ekonomickou nebo neekonomickou aktivitu. Neekonomické aktivity zahrnují drobnou pomoc a úklid v domácnosti, která dětem jinak zabere mnoho volného času.“ (Ghana Statistical Service, 2003: 139) Výzkum také odhalil, že dlouhá pracovní doba a nebezpečné práce, které jsou některé děti nuceny vykonávat, negativně působí na pozornost dětí ve škole, způsobují únavu a nedostatek času na odpočinek. Tyto děti sice ve škole prochází, ale často ji předčasně ukončí nebo odchází jako nedostatečně vzdělané, s velmi špatnými studijními výsledky. V krátkém časovém měřítku sice pracující děti pomáhají řešit finanční problémy domácnosti, nicméně v dlouhodobém měřítku se práce nevyplácí, protože děti nedosáhnou kvůli práci vyššího vzdělání a praktických dovedností a nejsou schopné najít si zaměstnání. Proto stejně jako jejich rodiče mají malý příjem a prohlubuje se bludný kruh chudoby. (Ghana Statistical Service, 2003: 139-140)
51 3. CHARAKTERISTIKA CENTRÁLNÍHO REGIONU
3.1 Lokalizace a přírodní podmínky
Centrální region (Central Region) je jedním z deseti regionů západoafrické Ghany. Sousedí s Ashanti regionem a Východním regionem na severu, Západním regionem na západě, regionem Greater Accra na východě a Guinejským zálivem na jihu. Záliv se táhne v délce 168 km podél pobřeží. Hlavním administrativním sídlem regionu je město Cape Coast, které je zároveň turistickým centrem oblasti díky svojí koloniální minulosti a dochované pobřežní pevnosti. Do roku 1970 byl Centrální region součástí Západního regionu. Nyní zabírá plochu 9826 km², což je 4,1 % rozlohy Ghany. Je tedy třetím nejmenším ghanským regionem po regionu Greater Accra a Upper East regionu. (Government of Ghana, 2013) Centrální region lze rozdělit na dvě části, pobřežní a vnitrozemní. Pobřeží je tvořeno zvlněnými pláněmi, izolovanými kopci, občasnými útesy s písečnými plážemi a bažinami v některých oblastech dále od moře. Vnitrozemí postupně přechází do nadmořské výšky 250 až 300 m n. m. Region leží v suché rovníkové a vlhké semi- rovníkové zóně. Roční srážky se pohybují od 1000 mm na pobřeží do 2000 mm ve vnitrozemí. Období dešťů obvykle nastává v květnu, červnu, září a říjnu, zatímco největší sucha panují v prosinci a únoru a nakrátko také v srpnu. Průměrná měsíční teplota se pohybuje v rozmezí od 24°C v nejchladnějších měsících (srpen) do 30°C v nejteplejších měsících (březen, duben). (Government of Ghana, 2013) Podél pobřeží se nachází pobřežní savany s travnatými porosty a ojedinělými stromy, ve vnitrozemí převládají lesy. Velké plochy původní husté vegetace nahradily kakaové plantáže a palma olejná, protože půda v oblasti je velmi úrodná. V lesech se těží dřevo a pobřežní oblasti jsou hojně využívány k rybolovu. Divoká zvěř se v oblasti volně nevyskytuje, v urbanizovaných oblastech přežívají malí hlodavci a plazi. Region je bohatý na nerostné suroviny jako je zlato, beryl, bauxit, ropa, zemní plyn, kaolin, diamanty, antuka, tantalit, kolumbit, křemen, slída či žula. (Government of Ghana, 2013)
52 Obrázek 2: Administrativní členění Centrálního regionu
Zdroj: Wikimedia Commons, 2012
3.2 Historie a správní dělení oblasti
Díky svojí poloze na pobřeží byl Centrální region první oblastí Ghany a zároveň celé západní Afriky, která přišla do kontaktu s Evropany. Prvním Evropany osídleným místem v západní Africe se stalo město Elmina ležící přibližně 12 km od Cape Coast, kde v roce 1482 vybudovali Portugalci stejnojmennou pevnost sloužící při obchodu s otroky. Cape Coast, nynější hlavní město Centrálního regionu, bylo do roku 1877 hlavním městem celého Zlatonosného pobřeží, jak se Ghana za dob britského koloniálního panování (1821–1957) nazývala. V roce 1877 bylo hlavní město přesunuto do Akkry. Ghana se dělí na deset regionů, které se dále člení na distrikty. Centrální region se skládá ze 17 distriktů, z nichž nejvýchodněji leží Awutu Senya distrikt, který podle údajů z roku 2010 čítá přibližně 196 000 obyvatel a má rozlohu 356,4 km². Hlavním městem Awutu-Senya distriktu, v němž leží také město Bawjiase, je Awutu Breku. (Government of Ghana, 2013)
53 3.3 Národnosti, etnika a náboženské vyznání
96,9 % obyvatel Centrálního regionu tvoří Ghaňané (od narození, podle občanství), 2,3 % obyvatel jsou státní příslušníci zemí sdružených v ECOWAS7. V distriktech Gomoa, Awutu-Senya a Agona převyšuje počet státních příslušníků zemí sdružených v ECOWAS regionální průměr. Důvodem by mohl být velký počet uprchlíků z Libérie a Sierra Leone žijících v uprchlickém táboře ve městě Buduburam a okolních lokalitách. Dominantním etnikem v regionu jsou Akanové, kterých je v jednotlivých distriktech 60–90 %. Výjimkou je Awutu-Senya distrikt, kde je Akanů jen 32 %. Původní etnickou skupinou jsou zde Guanové tvořící 47 % obyvatel, kteří v ostatních distriktech představují stěží 2 %. Dalším významným etnikem Awutu-Senya distriktu je Ewe (11,1 %). V regionu převažuje křesťanství (80 %), jehož nejvyznávanější odnoží je letniční hnutí (25 %). Dále jsou zastoupeni protestanti (20 %), katolíci (14 %), další křesťanská náboženství (20 %). Islám praktikuje 9,2 % obyvatel, 7,4 % obyvatel se nehlásí k žádnému náboženství a malá část obyvatel stále praktikuje tradiční náboženství. Nejvíce nepraktikujících (11,1 %) je v Awutu-Senya distriktu, který si zároveň drží prvenství v praktikování tradičního náboženství (2,2 %). Tradičním náboženstvím je myšlen animismus, woodoo a praktikování čarodějnictví. (Ghana Districts, 2006a)
3.4 Demografická specifika
V Centrálním regionu žije podle posledních dostupných údajů z roku 2010 přibližně 2 201 863 obyvatel (Ghana Statistical Service, 2007-2012b) Populace v regionu roste tempem 2,1 % ročně. S hustotou osídlení 162 osob na km² je Centrální region druhým nejhustěji osídleným ghanským regionem. 20–37 % obyvatel v jednotlivých distriktech tvoří přistěhovalci. Většina přistěhovalců přichází z Greater Accra regionu, Ashanti regionu, Východního a Západního regionu a regionu Volta. Přestože má Centrální region typicky venkovský charakter, narůstá neustále počet městského obyvatelstva z důvodu nezaměstnanosti na venkově a následné migrace venkovanů do měst. Nejvíce urbanizovanými distrikty jsou Cape Coast, Awutu- Senya a Agona, kde až 2/3 obyvatel žije ve městech. (Ghana Districts, 2006b)
7 ECOWAS neboli Economic Community of West African States je hospodářské společenství 15 západoafrických států.
54 Pro region je typická převaha mladé populace v neproduktivním věku, převaha počtu žen nad počtem mužů a vysoký podíl domácností vedených ženami (až 48 % domácností). Ve všech distriktech populace pravděpodobně poroste, přestože plodnost klesla. Klesá totiž kojenecká úmrtnost a roste naděje na dožití. Rodí se více mužů než žen a migrace mužů za prací začíná obdobím dospívání. (Ghana Districts, 2006b) Více než polovina populace starší 15 let žije ve formě manželského svazku (manželství nebo soužití v konsenzuálním svazku). Častěji žijí v manželském svazku ženy než muži, protože mnoho mužů zůstává svobodných. Muži se také nejčastěji rozvádějí, naopak ženy častěji než muži ovdoví, protože si většinou berou starší muže, kteří umírají v době, kdy je pro ženu už těžší najít si nového partnera. (Ghana Districts, 2006c) Velikost domácností v Centrálním regionu je většinou 4,4 členů na jednu domácnost. Většinu domácností tvoří rodičovský pár či jeden rodič, který je zároveň hlavou rodiny, děti hlavy rodiny, kterých je v každé domácnosti nejvíce, ovšem běžně v nich žijí také vzdálenější rodinní příslušníci nebo lidé, kteří vůbec nepatří do rodiny. V domácnostech žije hodně vnoučat, což svědčí o faktu, že v Ghaně žije mnoho dospělých v jedné domácnosti se svými starými rodiči a také z toho vyplývá, že ostatní rodinní příslušníci se v domácnosti starají o malé děti. (Ghana Districts, 2006c) Většinu domů vlastní některý ze členů domácnosti (58,3 %) nebo příbuzný, který v domácnosti nežije (20,2 %). Zbytek domů je vlastněn a pronajímán soukromými jednotlivci (16,3 %), zaměstnavatelem (1,8 %) nebo vládou (1,6 %). Podlahy domů jsou nejčastěji z betonu (80 %), jen 15 % domácností má podlahu z hlíny, v Awutu-Senya distriktu má 1,2 % domácností podlahu ze dřeva. 4/5 domácností mají střechu z vlnitého plechu nebo břidlice či azbestu. Materiály jako střešní tašky, hlína nebo dřevo se používají jen zřídka. Výjimkou je Awutu-Senya distrikt, v němž se nachází dvě továrny vyrábějící střešní tašky, proto zde zhruba 0,6 % střech pokrývají střešní tašky. Víc než polovina domácností v regionu žije v domech, jejichž stěny jsou vyrobeny z hlíny či z hliněných cihel. V Awutu-Senya distriktu ovšem převažují stěny z betonu (62 %). Prostorově jsou domy velmi skromné a většinou se žije v jedné místnosti. Pětina domácností v regionu vaří venku na otevřeném ohni, oblíbené jsou také verandy, minimum domácností nevaří vůbec. Na vytápění při vaření se nejčastěji používá dřevo a dřevěné uhlí, v poslední době je propagován plyn, který je ale častější v urbanizovanějších oblastech regionu. (Ghana Districts, 2006d)
55 Pitnou vodu z vodovodního potrubí může využívat jen polovina obyvatel regionu, ovšem ve vesnicích vodovodní potrubí téměř neexistuje a nejčastějším zdrojem vody jsou studny, kterých je na mnoha místech kritický nedostatek a kvůli jejich znečištění jsou lidé náchylní k průjmům a břišními tyfu. Problém představuje také nedostatek toalet v domácnostech i veřejných prostranstvích regionu. Nejhojněji se využívají latríny a to jak v domácnostech, kde se o jednu latrínu dělí několik domácností, tak na veřejných prostranstvích. Veřejná WC zařízení využívá okolo 38 %obyvatel regionu. 18 % domácností v regionu ale nemá přístup k žádné toaletě, a tak používá keře, pláž a prostory za domy či u silnic. Vzniká tudíž množství hygienických problémů. Nejvážnější situace je v tomto ohledu v Awutu-Senya distriktu, kde 25 % domácností nemá přístup k žádné toaletě. (Ghana Districts, 2006d) Koupelny v domech nejsou běžné, většinou se nachází mimo dům a sdílí je několik domácností nebo celá komunita. Některé domácnosti používají otevřený prostor kolem domu. Odpadky v regionu se vyváží na veřejné skládky, kde se přímo na místě pálí. (Ghana Districts, 2006d) Z vlastního pozorování vyplývá, že v Awutu-Senya distriktu je hojně rozšířené pálení odpadků přímo na dvorech jednotlivých domácností. Mnoho domácností ale odpadky odhazuje v okolí svých domů. Kanalizace je vybudovaná jen zřídka, splašky jsou většinou z domácností odváděny do koryt podél cest, odkud tečou do řek. K osvětlení se v 59 % domácností používá petrolej, do zbytku domácností by měla vést elektřina, ovšem s častými výpadky. V regionu se nachází jen 30 pošt. V současnosti se nejvyužívanějším telekomunikačním prostředkem stal mobilní telefon, který vlastní lidé napříč všemi sociálními vrstvami. (Ghana Districts, 2006d)
3.5 Socioekonomické charakteristiky
Ekonomika regionu je založena na farmaření a rybolovu. Region je také centrem cestovního ruchu a turismu v Ghaně. Pyšní se nejkrásnějšími plážemi, národními parky a malebnými městečky. Otrokářské pevnosti Cape Coast Castle a Elmina Castle jsou na seznamu světového dědictví UNESCO. Pro region je velmi typická zaměstnanost v zemědělství, které živí kolem 53 % obyvatel, zatímco průmysl uživí pouhých 10,5 % obyvatel, velkoobchod a maloobchod 11,8 % a rybolov 5,9 %. To znamená, že přibližně 80 % pracující populace má nějaké zaměstnání. Zemědělství zde zahrnuje chov zvířat, lesnictví, rybolov a lov, typická je
56 produkce kakaa, palmového oleje, ananasu a obilí, nicméně úroveň příjmů v tomto sektoru je velmi nízká. Zemědělství zaměstnává muže i ženy, nicméně ženy se častěji než muži, kteří zastávají technická povolání ve výrobě a dopravě, uplatní v prodeji zboží. V regionu je méně než 10 % pracující populace zaměstnáno ve službách. Více než 80 % pracující populace v regionu je zaměstnané v soukromém neformálním sektoru. Mezi 6 až 20 % obyvatel pracuje ve veřejném sektoru. Jen 12,6 % obyvatel má status zaměstnance, většina lidí zaměstnává sebe sama. Potenciálem pobřežních oblastí by mohla být modernizace rybolovu a těžby soli, v případě lesních oblastí modernizace zemědělsko-zpracovatelského průmyslu. 45 % pracující populace je ve věku 25–44 let, 1/5 pracující populace je ve věku 15–24 let. (Ghana Districts, 2006e) Protože vesnická kuchařka v Ghaně vydělá měsíčně asi 600 Kč, hůře ohodnocený učitel dostává kolem 1500 Kč a bochník chleba či pytel cementu v Ghaně stojí stejně jako v České republice, může si nejslabší sociální vrstva stěží dovolit za svoje platy nakoupit základní potraviny.V Awutu-Senya distriktu se obchodem živí až 16 % obyvatel a v průmyslu zde pracuje 13,6 % populace. Překážkou ekonomického růstu a rozvoje země je velký podíl soukromého neformálního sektoru, poněvadž je problematické danění příjmů osob pracujících v tomto sektoru. Vlivem nízkých daňových příjmů pak distrikty v Centrálním regionu nemohou obdržet od vlády finanční podporu. (Ghana Districts, 2006e) Nezaměstnanost v regionu dosahuje podle Ghana Districts 8 % na rozdíl od celostátního průměru, který se pohybuje okolo 10%. Nezaměstnanost nejčastěji postihuje věkovou skupinu mezi 25–44 lety produktivního věku. Nezaměstnanost častěji postihuje ženy než muže. Problém představují pracující děti. Zhruba 3–5 % dětí ve věku od 7 do 14 let je totiž podle Ghana Districts nuceno pracovat nebo si práci hledá. Díky mikrofinančním projektům cíleným především na ženy mají jejich děti možnost pravidelně navštěvovat školu místo práce na trhu nebo na farmě. Stát vidí význam v podpoře malých podnikatelů, aby se sdružili a vytvořili více pracovních příležitostí. (Ghana Districts, 2006e) V regionu je 40 % obyvatel starších 15 let negramotných. Číst i psát v anglickém jazyce i některém z ghanských dialektů umí 37 % populace starší 15 let, přičemž 16,6 % populace ovládá pouze anglický jazyk a 2 % populace ovládá pouze některý z ghanských dialektů. Asi 1/3 populace v Centrálním regionu nikdy nechodila do školy, 53 % obyvatel dosáhlo základního vzdělání, méně než 6 % obyvatel regionu pak
57 dosáhne středoškolského vzdělání. Sotva 3 % obyvatel absolvovaly vysokoškolské vzdělání. (Ghana Districts, 2006f) Ghanský školní systém rozlišuje základní, středoškolské a vysokoškolské vzdělání. Základní vzdělání má dva stupně. První stupeň trvá šest let a je získáván v Primary School, druhý stupěň trvá tři roky a je získáván v Junior High School. Středoškolské vzdělání studenti získávají na Senior High School trvající čtyři roky. Bakalářský program na univerzitě trvá taktéž čtyři roky. (Embassy of the United States Accra, 2012) Vysoké procento obyvatel končí své vzdělávání absolvováním Junior High School, tedy 2. stupně základní školy, přestože region disponuje některými nejlepšími středními školami v zemi a je sídlem dvou univerzit. Zápisovost do základních škol dosahuje v průměru 77 % a na základních školách je většinou více dívek než chlapců, nicméně v průměru sedí v lavicích základních a středních škol více chlapců než dívek, poněvadž rodiče upřednostňují chlapce před dívkami. Zápisy na střední školy jsou s výjimkou Cape Coast méně časté, což podle vlády představuje hrozbu pro rozvoj země. (Ghana Districts, 2006g) Z důvodu chudoby mají rodiče potíže posílat děti do školy a preferují zapojení dětí do pracovního procesu, aby rodina do svého rozpočtu získala větší výdělek. Proto by vláda měla zvyšovat své úsilí snižovat chudobu a implememtovat další iniciativy pro rozvoj komunit. Zodpovědnost za vzdělání dětí mají v rukou oba rodiče, matka i otec, ovšem v Ghaně se o vzdělání dětí starají více matky. Ve většině distriktů se základní školy i Junior High School nachází v dosahu 10 km od komunit. Dostupnost středních škol je ovšem v mnoha distriktech problematická a často jsou školy vzdáleny nejméně 30 km od komunit. (Ghana Districts, 2006f) Ghana Districts (2006f) dále uvádí, že vláda vyzývá distrikty, aby věnovaly větší pozornost vzdělávací politice. Situaci by pomohlo zlepšit zřízení vzdělávacích fondů okresními úřady a tradičními autoritami jako jsou starostové jednotlivých komunit. Dále by bylo podle Ghana Districts potřeba zajistit, aby mohly být mladé matky znovu přijaty do škol k získání vyšší kvalifikace. Velmi důležitým krokem je posilovat vnímavost rodičů, především nevzdělaných, k důležitosti vzdělání jak pro ně samotné, tak pro jejich děti, což vyplynujo také z rozhovorů s komunitou v Bawjiase. V regionu je 1207 základních škol 1. stupně, 856 základních škol 2. stupně (Junior High Schools), 49 středních škol (Senior High Schools) a dvě univerzity. Základní školy jsou dostupné v 26–79 % lokalit regionu, Junior High Schools jsou v 4–66 %
58 lokalit, zatímco Senior High Schools jsou jen v 5 % lokalit. V Awutu-Senya distriktu má střední školu v dosahu 1–5 km 19–30 % lokalit, v dosahu 11–15 km má střední školu 24 % lokalit. Poněvadž většina středních škol v Ghaně jsou internátní školy, hraje větší roli finanční dostupnost studia než vzdálenost školy od bydliště. V regionu, který je centrem vzdělání v Ghaně, se nachází dvě univerzity, University of Cape Coast a University of Education ve Winnebě. (Ghana Districts, 2006f) Většina obyvatel získává gramotnost prostřednictvím formálního vzdělávacího systému, nicméně roste počet obyvatel, většinou žen, které získávají vzdělání prostřednictvím neformálního vzdělávacího systému. Tyto ženy navštěvují večerní kurzy pro ty, kteří v dětství nenavštěvovali školu nebo z ní z nějakého důvodu odešli před dokončením. (Ghana Districts, 2006h) Podle slov Michaela Annawa (2011), studenta vysoké školy v Akkře, by ve výukových sylabech každé školy, ať už klasické nebo večerní, mělo být zahrnuto učení se praktickým dovednostem jako dodržování základní hygieny, úklid domácnosti a spánek pod moskytiérou. Platy učitelů na státních školách financuje ghanská vláda a jejich výše se pohybuje od 300 do 700 GH¢ měsíčně. Podle slov ředitele presbyteriánské základní školy Joshui Osei (2011) jsou učitelé na soukromých školách většinou ohodnoceni hůře, protože vydělávají od 40 do 400 GH¢ měsíčně. Jejich platy totiž financuje majitel školy ze školného. Sociální pracovnice Ida Mary Boahin (2011) v rozhovorech doplnila a vysvětlila, že pokud je soukromá škola kvalitní, mají o ni zájem finančně zajištěné rodiny, které jsou ochotné za vzdělání svých dětí platit vyšší cenu. Proto si majitel může dovolit zaměstnat kvalifikovanější učitele a lépe je finančně ohodnotit. Protože rodiče platí vyšší školné, je kladen větší důraz na to, aby učitelé vykonávali svoje povolání svědomitě a děti měly dobré studijní výsledky. Soukromá škola se tak snaží zachovat si u zájemců dobré renomé a provádí také supervize učitelů. Ve státních školách tyto supervize neprobíhají a učitelé mnohdy do výuky nepřijdou, protože mají nízký plat a nejsou motivovaní. Ne vždy má totiž vláda peníze na to, aby plně financovala učitelské platy. Joshua Osei (2011) v rozhovorech dále dodal, že podle jeho názoru ve velkých městech platí, že soukromí učitelé jsou placeni stejně dobře jako státní učitelé. Když přijde nový učitel do Bawjiase, chce kvůli finančním podmínkám raději do státní než do soukromé školy. Nicméně každý učitel, který chce učit ve státní škole, musí projít buď tříletým studiem na College of Education nebo univerzitním studiem. Učitel na
59 soukromé škole nemusí mít speciální vzdělání, někteří učitelé na soukromých školách absolvovali pouze střední školu. Podle statistik Central Regional Health Administration měl region v roce 2001 17 nemocnic, 54 klinik a 57 zdravotních středisek. Úroveň těchto pracovišť se ale v drtivé většině případů nedá srovnat s evropskými standardy. Některé komunity mají nejbližší nemocnici v dosahu 20 km, někdy i více než 30 km. Centrální region disponuje pouze 76 doktory, z nichž 59 působí ve veřejném sektoru a 17 v soukromém sektoru. Kvůli nedostatku lékařů a víře v animismus a čarodějnictví jsou v regionu populární tradiční léčitelé. V některých distriktech připadá na jednoho lékaře až 166 léčitelů. (Ghana Districts, 2006d) Z vlastního pozorování vyplynulo, že v zemi existují v hojné míře kromě státních zdravotnických zařízení také zařízení soukromá. Obecně platí, že kvalita zdravotní péče v soukromých nemocnicích je mnohonásobně lepší než kvalita péče ve státních nemocnicích. Poněvadž ošetření ve státních nemocnicích je zdarma, jsou tato zařízení zahlcena nemocnými, chybí kvalitní vybavení a často také dostatečně vyškolený personál. Příkladem může být největší ghanská státní nemocnice Korle-Bu sídlící v Akkře. Trendem se zde stalo zaměstnávat doktory, kteří emigrují z Kuby. Naopak soukromé nemocnice, často vlastněné investory ze zahraničí, disponují kvalitním vybavením, profesionálním personálem, který mnohdy studoval na univerzitách v Evropě, nicméně za dobrou péči si musí pacient zaplatit. Z toho důvodu se léčit v takové nemocnici nemůže sociálně slabší občan.
60 4. ANALÝZA VÝCHOZÍ SITUACE V BAWJIASE
Poněvadž neexistuje žádná dostupná literatura o Bawjiase, pro získání základních informací o městě jsem vycházela z vlastního pozorování a rozhovorů s obyvateli města. Bawjiase je malé město nacházející se v Centrálním regionu, v Awutu-Senya distriktu, přibližně 100 km od hlavního města Akkra. Podle předsedy oblastní rady v Bawjiase Johna Buaha (2011) dosahovala populace v Bawjiase v roce 2008 14 000 obyvatel a v roce 2011 už to bylo 17 000 obyvatel. Rozloha města činí 3 míle čtvereční, což je přibližně 7,7 km².
4.1 Správa města
Podle značně nejednotných informací město tvoří přibližně osm komunit a každá komunita má svého vůdce, náčelníka či starostu, který si kolem sebe tvoří radu složenou z autorit a starších dané komunity. Město jako takové za normálních okolností řídí starosta, kterému podléhají všichni starostové jednotlivých komunit. (John Buah, 2011) Hlavou komunity, v níž jsem pobývala během výzkumu v Bawjiase, je Naachi Akaabi IV., která je označována jako „queen-mother“. Je nejváženější a nejrespektovanější autoritou v komunitě a zároveň hlavou rady, jejímiž členy jsou v současnosti John Essel („youth chief“), Richard Paa Tawiah („opinion leader“), Kweku Ofori („opinion leader“), Nana Kwaw Sackey Odikro (majitel velkého množství komunitní zemědělské půdy), pastor Paul Elisha Asamoah z United Hearts Children Centre a Joseph Kingsley Tawiah („chairman of watchdog committee“8). Komunitní vůdci (2011) uvedli, že Bawjiase se již zhruba 15 let potýká se zásadním problémem bezvládí ve městě. Bývalý starosta 9Nai Kweku Osardu I. asi před 15 lety zemřel a u soudu čeká na vyřešení spor o nového starostu. V Ghaně je zvykem, že starostové jsou vybíraní z urozených rodů a když starý starosta zemře, musí si jeho rodina zvolit ze svých řad nového starostu. V Bawjiase je urozenou rodinou rod “Twidan“, jehož sídlo každý v Bawjiase pozná podle emblému tygra, který je umístěný nad vchodem do domu. Rod Twidan se skládá ze sedmi klanů, které mezi sebou bojují, protože všichni chtějí, aby nový starosta vzešel právě z jejich klanu. Poněvadž rodina
8 Watchdog committee neboli bezpečnostní hlídka je skupina mužů, kteří se rozhodli pomáhat udržovat prostřednictvím pravidelných hlídek bezpečnost v komunitě, kterou narušily vpády ozbrojených lupičů. 9 Je možno používat také označení náčelník, místními obyvateli v angličtině označován jako „chief“.
61 nebyla schopná dohodnout se, spor skončil u soudu a nikdo z komunity se k němu nechce vyjadřovat, aby nebyl nařčený z protežování určitého klanu. „Kdyby mělo Bawjiase jednoho starostu, ten by mohl komunikovat s vládou, dosáhnout většího rozvoje města a pomoci svým lidem. Každá komunita se svými starosty diskutuje jiné problémy, ale je těžké něco řešit bez hlavního starosty, který je zodpovědný za celou oblast,“ řekl mi během rozhovorů s vůdci komunity, v níž jsem žila, jeden z jejích členů Richard Paa Tawiah (2011). Jeho slova potvrzuje bankéř Justice Obodai (2011) pracující v Bawjiase Rural Bank, podle něhož „s chybějícím starostou chybí městu i kontakt s vládou. Bawjiase je velmi těžké rozvíjet, když není nikdo, kdo by do města přivedl představitele vlády.“ Farmář Theophilos Odame (2011) na dotaz, co si myslí o tomto bezvládí, odpověděl: „Aby se dalo dosáhnout pokroku v komunitě, je potřeba mít na správném místě správného člověka. Proto by měl mít starosta vzdělání, charisma, autoritu a také konexe.“ Stejný názor vyjádřil i ředitel presbyteriánské základní školy Joshua Osei. Na můj dotaz, zda se schází alespoň starostové jednotlivých komunit ve snaze vyjednat s vládou pro obyvatele Bawjiase lepší životní podmínky, odpověděli vůdcové komunity vyhýbavě a přiznali, že starostové jednotlivých komunit se schází pouze s dalšími autoritami svojí vlastní komunity (např. majitelé komunitní půdy, vůdci mládeže, aj.), ale samotní starostové jednotlivých osmi komunit se neschází jako tým a nediskutují. Důvod však neuvedli. Podle farmáře Odama (2011) tkví problém v tom, že „většina starostů komunit nemá takové charisma a schopnosti, aby čelili vládě. Neumí jednat s vládou a s lidmi ze své vlastní komunity. Spousta starostů ani neví, že se mohou na vládu obrátit s žádostí o pomoc a ti, kteří umí stěží anglicky, toho u vlády moc nezmůžou.“ Někteří z vůdců komunity uvedli, že „nemají na komunitu moc velký vliv a v případě organizování vzdělávacích workshopů pro členy komunity bylo obtížné vysvětlit lidem, aby postupně měnili svoje chování.“ Sociální pracovnice Ida Mary Boahin (2011) k tomuto tvrzení vůdců komunity uvedla: „Starostové a autority komunity, které na svoji vlastní komunitu nemají vliv, jsou k ničemu. Jen se dobře živí na tom, že jsou autoritami. Zdobí se poctami a ornamenty místo toho, aby se lidem snažili naslouchat a jednat.“ Jiné autority z komunity ale řekly, že někteří vůdci této komunity jsou velmi důvěryhodní a mezi lidmi z komunity respektovaní. Právě ti by mohli být pro rozvoj komunity prospěšní a tím i klíčoví.
62 4.2 Bezpečnostní situace
V roce 2010 při mém prvním pobytu v Bawjiase zde nebyly žádné problémy a lidé čelili pouze občasným malým krádežím na místním trhu. Začátkem roku 2011 ovšem do Bawjiase začali z Akkry a sousední Kasoi najíždět ozbrojení zloději, kteří se stali pro komunitu postrachem pro svoji brutalitu. Starostové komunit doporučili svým lidem, aby po setmění vůbec neopouštěli svoje obydlí, nechodili do centra města, kde jinak vládne čilý noční život. Joseph K. Tawiah byl dosazen do nově vzniklé funkce předsedy „bezpečnostní hlídky“ v komunitě, v níž jsem pobývala, poté, co třikrát po sobě zaútočili na obyvatele Bawjiase zloději ozbrojení puškami a noži. Ti surově zbili majitele jedné z místních hospod, kterou poté vykradli. Zanedlouho v noci zaútočili na dům, kde pobývají zahraniční dobrovolníci spolupracující s United Hearts Children Centre, kde zbili a okradli kuchaře, který v domě přespával, a ukradli elektroniku, cennosti a pasy zahraničních dobrovolníků, kteří v tu dobu v domě nepobývali. Naposled zaútočili a stříleli v obydlí samotné „queen-mother“ a její rodiny. K ustanovení „bezpečnostní hlídky“ se komunita rozhodla z důvodu nespolehlivosti a zkorumpovanosti policie v Bawjiase, která dlouhodobě neplnila svoje povinnosti, ztratila důvěru občanů a vláda se rozhodla zdejší policejní stanici zrušit. (pastor Elisha a vůdci komunity, 2011) Obecně podle slov pastora Elishy (2011) a sociální pracovnice Idy Mary Boahin (2011) platí, že v Ghaně jsou nejzkorumpovanější soudy a policie. V případě policie jsem já sama byla svědkem toho, jak řidič místního tradičního dopravního prostředku „tro-tro“10 musel při silniční kontrole ukázat doklady, v nichž měl vložený malý finanční úplatek, který dotyčný policista převzal. Toto je podle slov pastora Elishy běžná praxe a každý řidič tro-tra má ve svých dokladech automaticky nachystaný úplatek, protože jinak by jej policista nepustil a zabavil mu řidičský průkaz z důvodu přeplněnosti vozu cestujícími či nevyhovujícího technického stavu vozidla. Zvláště před volbami poslední dobou v Ghaně kulminuje nevraživost mezi stoupenci politických stran. Bylo zaznamenáno lynčování a násilnosti odehrávající se často v hospodách a barech. „Pokud v Ghaně nepatříš k určité politické straně, staneš se nepřítelem, ať děláš dobré nebo špatné věci,“ uvedl Kwame Wilson (2011), univerzitní student z Akkry, jehož slova potvrdily autority z komunity. Příslušnost
10 Tro-tro představuje v Ghaně nejlevnější způsob silniční dopravy mezi vesnicemi i vzdálenějšími městy. Jedná se o přibližně patnáctimístnou dodávku, často ve špatném technickém stavu, do níž se vejde i dvojnásobný počet cestujících, kteří většinou převáží náklad a zvířata na trh.
63 k určité politické straně hraje roli například při nákupu stavebního materiálu. „Majitel stavebnin se mě zeptal, jakou politickou stranu budu volit v nadcházejících parlamentních volbách. Protože stejnou stranu jako já se chystal volit i majitel stavebnin, bez problému mi stavební materiál prodal. Kdybych ale volil jinak než on, stavební materiál za výhodnou cenu v jeho obchodě nezískám,“ popsal pastor Elisha (2011) svoji zkušenost. Ředitel presbyteriánské základní školy Joshua Osei (2011) se k problematice vyjádřil takto: „V Ghaně politici myslí jen na sebe a své rodiny. Před volbami slibují, že budou stavět školy, pomáhat lidem, ale sliby nedodrží. Člověka, který se uchází o zaměstnání, se zaměstnavatel ptá, ke které politické straně patří, s kým sympatizuje. Pokud odpoví špatně, práci nedostane. Podle příslušnosti k politické straně se dokonce vybírají uchazeči do školy. V Ghaně se všechno točí kolem politických stran.“
4.3 Ekonomika a infrastruktura
Obyvatelé Bawjiase se shodují, že jejich město je farmářskou komunitou, v níž z velké části převládá subsistenční zemědělství. Poněvadž základními složkami ghanské stravy je kukuřice a kasava (maniok), z nichž se vyrábí tradiční ghanská jídla fufu11, kenke12 a banku13, farmáři nejčastěji pěstují právě tyto dvě plodiny, po nichž je na místním trhu největší poptávka. Poptávka je také po jamech, zelenině a ovoci, především ananasech, z jejichž pěstování se stal v počáteční fázi velmi nákladný, ale posléze výnosný byznys. Volně na pozemcích se chová drůbež, kozy, někteří majitelé chovají králíky či nutrie. V Bawjiase jsou vybudovány také dva rybníky, které vlastní Countryside Orphanage a United Hearts Children Centre. (pastor Elisha, 2011) Farmáři Theophilos Odame (2011) a Samuel Tandoh (2011) rozdělili zdejší farmáře na tři skupiny: „Drobní farmáři, kteří jsou velmi chudí, obhospodařují do jednoho akru půdy a úrodu pouze spotřebovávají. Aby se uživili, musí si najít ještě jednu práci. Střední farmáři obhospodařují jeden až pět akrů půdy a kromě spotřeby jim zbývají také plodiny na prodej. Velcí farmáři, kteří obhospodařují víc jak deset akrů půdy s pomocí mechanizace, svoji úrodu spotřebovávají, prodávají a dokonce si mohou
11 Fufu je hmota vyrobená rozmělněním a následným hnětením uvařeného manioku a jamů nebo jamů a speciálního druhu banánů na vaření. Hmota vytvarovaná na talíři do tvaru koule se jí rukama a namáčí se v ostré omáčce nebo polévce, například oříškové s kusy drůbežího, rybího či řidčeji vepřového masa. 12 Kenke je hmota vyrobená z fermentované a následně uvařené kukuřice. Poté se balí do banánových listů a servíruje se většinou s rajčatovou nebo pepřovou omáčkou a rybou. 13 Banku je hmota vyrobená z fermentované kukuřice a uvařeného manioku. Servíruje se s omáčkou z tropické zeleniny zvané okra (zelené listy, chutí podobné špenátu) a někdy s rybou zvanou tilapia.
64 kupovat plodiny od jiných farmářů.“ Drobným farmářům brání kultivovat větší plochy nedostatek financí a mechanizace, a tak nemají dostatečné výnosy na prodej. Další překážkou je fakt, že v Ghaně neexistuje soukromé vlastnictví zemědělské půdy. Půdu je možné koupit si pouze pro účely stavby, ovšem farmářská půda se pouze pronajímá. Pronájem jednoho akru zemědělské půdy stojí přibližně 60 GH¢ ročně, tedy kolem 900 Kč. Pokud farmář nemá peníze na zaplacení, musí dát 1/3 výnosu z úrody majiteli půdy a 2/3 úrody si ponechá farmář. Pokud je ale úroda malá, mnoha farmářům nezbývá dost na to, aby uživili svoji rodinu. (komunitní vůdci, 2011) Podle slov farmáře Odama si ale někteří majitelé půdy sami volí, zda budou zemědělskou půdu pouze pronajímat, nebo také prodávat. Mnozí ale půdu zdědili po předcích a raději ji pouze pronajímají, aby si udrželi moc a postavení v komunitě. „Pro drobné farmáře by ale bylo výhodnější, kdyby si mohli zemědělskou půdu koupit a uplatňovat na ní rotační systém, aby se rychle nevyčerpala. Navíc drobní farmáři platí za menší pronajímanou obdělávanou plochu více než větší farmáři, kteří mohou žádat slevu. Majitelé půdy zneužívají peníze drobných farmářů a obohacují se jimi neférově,“ vysvětloval situaci farmář Odame (2011). Také dodal, že půda v Bawjiase začíná být vyčerpaná, urbanizace postupuje a majitelé půdy stále častěji prodávají pozemky původně určené k farmaření jako stavební parcely. Bawjiase stejně jako celá Ghana čelí problému nedostatku průmyslové výroby, nedostatku pracovních příležitostí a tím i nízkému životnímu standardu. Ve městě funguje Ayensu Starch Factory na zpracování kasavy, kterou jako jedinou továrnu v celém Bawjiase vlastní ghanská vláda. Alata Soap Factory je malá soukromá továrna vyrábějící mýdlo. Každý zaměstnanec pracuje na sebe a co vyrobí, to ve svém vlastním pouličním obchůdku prodá. Gari Makers Associations vyrábějící další tradiční složku ghanské potravy, gari14, sdružuje rodiny, které doma gari vyrábí. Pracovních míst, především pro mladé lidi, je ve městě nedostatek. (John Buah, 2011) Pozorováním jsem zjistila, že v centru města se nachází zdravotní středisko bez možnosti hospitalizace, které nabízí základní ošetření, krevní testování na průkaznost malárie a břišního tyfu a poradnu pro těhotné a kojící ženy. Ve středisku pracují především zdravotní sestry, lékař dojíždí pouze dvakrát až třikrát týdně jen na několik hodin. V okrajové části Bawjiase se nachází knihovna, jejíž stavbu financovala nezisková organizace PLAN Ghana, a počítačové centrum sponzorované Evropskou
14 Gari je západoafrický pokrm, který se vyrábí z kasavy strouháním kořenové dužniny, ždímáním, kvašením a sušením. Gari se pak namočené dává do polévek, zalévá omáčkou či sype cukrem.
65 unií a dánskou rozvojovou agenturou DANIDA. Hlavní cestu lemuje množství barů, hospod a malých obchůdků, kde se dají koupit hygienické potřeby, léky, cukrovinky a různé pochutiny. Dvakrát týdně se v centru města koná na rozlehlém prostranství, které normálně slouží jako stanoviště taxíků, trh, kde jsou k dostání čerstvé i konzervované potraviny, množství ovoce, zeleniny, sušené ryby, maso, drogistické zboží, textil, obuv, elektronika, nábytek. Na trzích prodává mnoho dětí. Ty vypomáhají svým rodičům, kteří pracují na farmě. Dalším zdrojem obživy kromě převládajícího farmaření či obchodování je pro ženy šití nebo kadeřnictví. Zručná švadlena se prací v dílně díky velké poptávce po tradiční ghanské módě uživí. Muži často pracují jako truhláři, tesaři či zedníci, ale tuto práci vykonávají jako soukromníci. Naproti tržiště se nachází nově postavená banka Bawjiase Area Rural Bank, která má pobočky také v nedalekých městech Kasoa a Adeisco a která nabízí množství bankovních služeb. Augustin Ofosu (2011), manažer Bawjiase Area Rural Bank, mi v rozhovoru objasnil, že nejčastěji využívanými službami je zřízení běžného bankovního účtu a zřízení spořícího bankovního účtu, nicméně banka úspěšně realizuje také mikrofinancování a program Credit and Savings With Education. Banka realizuje dva mikrofinanční projekty, z nichž jeden funguje v Adeisu. Cílem je poskytnout finance vesnickým lidem, kteří bojují s chudobou, a podpořit podnikání žen. Beneficienti mají povinnost účastnit se každý týden skupinového setkání a jednou týdně odevzdat bance 1 % z půjčky. Ručení skupiny beneficientů bance je založeno na konceptu skupinové solidarity. To znamená, že beneficienti mezi sebou navzájem dohlíží na to, aby každý z nich bance pravidelně splácel procenta z půjčky. Díky projektu mikrofinancování se zlepšily životní podmínky rodin, jejichž členové se rozhodli zapojit do projektu, lidé dostali možnost začít podnikat nebo svoje podnikání rozšířit, došlo k posílení postavení žen, které taktéž začaly plnohodnotně přispívat do rodinného rozpočtu. Druhým úspěšným projektem Bawjiase Area Rural Bank je podle manažera banky program Credit and Savings With Education (CSWE). CSWE je mikrofinanční strategie postavená na půjčkách skupinám žen, které jsou kombinované s neformálním vzděláváním. Toto vzdělávání má pomoct ženám vybudovat majetek, naučit se spořit, zvýšit sebevědomí, zefektivnit podnikání a zajistit životbytí rodině. Cílovou skupinou CSWE jsou tedy ženy z Awutu-Senya distriktu, některých částí Agona East, Ga South a Gomoa East distriktu. Jedna skupina žen se skládá z 16 až 36 žen, které souhlasily, že se spojí dohromady, půjčí si peníze, budou spořit, splácet půjčku a účastnit se
66 vzdělávacího programu. Ženy zapojené v projektu se živí zpracováním kasavy, výrobou gari, výrobou mýdla, obchodem a prodejem na trhu. Vzdělávací semináře zahrnují informace o kojení, výživě novorozenců a dětí, prevenci průjmů, plánování početí, očkování, ale také rady, jak rozvíjet podnikání. Počáteční velikost úvěru je minimálně 500 GH¢, tedy asi 7500 Kč. Úvěry jsou poskytovány na čtyři měsíce a splátky s úsporami jsou vybírány každý týden na skupinových setkáních. Skupina musí stále disponovat rezervou členských úspor alespoň 10 % z částky úvěru. Z rozhovorů a vlastního pozorování jsem zjistila, že donedávna fungovala ve městě policejní stanice, která ale byla po několika skandálech uzavřena. Z města je možno poštou posílat listovní zásilky, ale pro balíky a objemnější zboží je nutno jezdit do sousedního města Swedru. Centrum a dříve vybudované části města jsou elektrifikovány, ale nově zastavěná území k elektrickému proudu přístup nemají. Některé domácnosti se proto nelegálně připojují k již elektrifikovaným domům, což může vést ke vzniku požárů. Na některých místech Bawjiase je vybudován vodovod, který je ale téměř nefunkční kvůli špatné údržbě potrubí. Lidé proto využívají jako zdroj užitkové i pitné vody studny. Problémem v mnoha komunitách je ale jejich nedostatek a zdravotně nevyhovující kvalita vody, jejíž konzumace často vede k břišnímu tyfu a jiným střevním nemocem. Kanalizace ve městě neexistuje, odpad z toalet je sváděn do koryt vybudovaných podél cest ústících do nedaleké řeky nebo do vykopaných jímek. Z vlastního pozorování vyplývá, že dopravní obslužnost v Bawjiase je na poměrně dobré úrovni a nejčastěji využívaným dopravním prostředkem je tro-tro či taxík. Tro- tro, což je malý minibus horší technické kvality o kapacitě přibližně 15 osob, je oblíbený pro svoji příznivou cenu, ovšem díky větším rozměrům se dostane pouze na širší, lépe upravené cesty, a proto tro-tra zajišťují dopravu většinou mezi většími městy jako je Swedru, Cape Coast či Kasoa, která je důležitou přestupní stanicí. Z Bawjiase tro-tro pravidelně několikrát denně jezdí také do 100 km vzdáleného hlavního města Akkry, kam cesta trvá přibližně tři až čtyři hodiny, v dopravní špičce i déle. Do malých zapadlých vesniček je možné dostat se pouze taxíkem, protože do nich vedou pouze úzké hrbolaté polní cesty. Mezi velkými městy funguje autobusová doprava. Některé autobusy mají klimatizaci i televizi, nicméně je nutné zjistit si s předstihem jízdní řád. Informace o jízdních řádech se většinou podávají pouze na velkých autobusových nádražích v prodejnách jízdenek. Mnohdy se ale stane, že ani místní obyvatel není schopen poradit, odkud a jakým dopravním prostředkem se vydat.
67 4.4 Vzdělání
V Bawjiase se nachází množství mateřských a základních škol, státních i soukromých. Ze státních základních škol je to anglikánská, metodistická, římskokatolická či presbyteriánská, přičemž poslední státní škola postavená v Bawjiase je právě presbyteriánská z roku 1984. Mezi soukromé základní školy patří Estan, Great Saviour, Great Provider, Saint Michael’s, Justice Memorial nebo United Hearts Children Centre. Soukromých základních škol je v Bawjiase více než státních a na rozdíl od státních škol se zde platí školné, jehož výše se odvíjí od kvality výuky. Dlouhodobým problémem je nedostatek středních škol. Studenti mají nyní na výběr mezi třemi školami, Pank Secondary School zaměřenou technicky, Nai Otuos Secondary School a Bawjiase Secondary School, která byla otevřena na podzim v roce 2011. (John Buah, 2011) Pokud má student střední školy dobré studijní výsledky, otevírají se mu dveře ke vstupu na univerzitu. Přijímací zkoušky se na univerzity obvykle nedělají. Nejbližším univerzitním městem je Cape Coast, Winneba a Akkra. (Joshua Osei, 2011)
4.5 Náboženství
Obyvatelé Bawjiase se v největší míře hlásí k různým odnožím křesťanství. Kromě římskokatolických kostelů je zde zastoupena anglikánská církev, presbyteriáni, metodisté, adventisté sedmého dne či baptisté, ale nejhojněji rozšířené je pentakostové hnutí, tedy letničáři15. V rámci tohoto hnutí existuje mnoho odnoží, jako například Kristova apoštolská církev, Ghanská apoštolská církev, National Gospel church, African faith church, The 12th Apostolic church, Peace church, Gospel ambassadors church. (John Buah, 2011) Výjimkou nejsou podle slov místních autorit ani samozvaní proroci neboli podvodníci, kteří tvrdí, že jsou proroci Boží, následně si ustanoví svoji vlastní církev a manipulují věřícími lidmi, kteří těmto podvodníkům nevědomě financují jejich živobytí. Po Bawjiase je rozeseto také několik mešit, které svědčí o praktikování islámu. Sociální pracovnice Ida Mary Boahin, pastor Elisha a polská dobrovolnice Sylvia Biernat (2011) dlouhodobě žijící v Bawjiase se shodují na tom, že ve městě je hojně rozšířený animismus, který lidé doma stále praktikují, a zároveň spiritismus, konkrétně
15 Letniční hnutí (Pentecostal Church) je moderní hnutí v rámci křesťanství, které klade důraz na přímou osobní zkušenost s Bohem skrze „křest Duchem svatým“, jehož důkazem je schopnost „mluvit v jazycích“ a zázračně uzdravovat.
68 čarodějnictví a woodoo. Právě čarodějnictví podle Idy Mary Boahin (2011) „představuje hrozbu pro úspěšnost rozvojových projektů a rozvojáři by neměli přehlížet tento faktor.“ Já sama jsem během výzkumu byla upozorněna pastorem Elishou a některými dalšími členy komunity, že se ghanský vedoucí dobrovolnické organizace IVHQ pokusil praktikovat na mně a dalších dvou zahraničních dobrovolnících čarodějnictví a zbavit se nás, protože představujeme hrozbu pro jeho nekalé praktiky. Víru v moc čarodějů a šamanů dokládá také Klíma (2003), který říká, že v současnosti se s touto vírou můžeme setkat spíš na venkově než ve městě, a popisuje, že lidé na jedné straně věří v uzdravení, plodnost, dobrou úrodu či úspěch za předpokladu, že přinesou šamanovi oběť, na druhé straně se ale moci černé magie bojí, protože věří, že tato magie může člověka uhranout, na dálku poškodit nebo dokonce zabít. Komunita, v níž probíhal výzkum, se hlásí k takzvanému pentakostovému neboli letničnímu hnutí. Pastor Elisha vedoucí United Hearts Children Centre je letničář, v okolí se nachází pentakostové, případně malé protestantské kostely a v komunitě se nenacházela ani jedna mešita.
69 5. SPOLUPRÁCE S KOMUNITOU V BAWJIASE
5.1 Pojem komunita
Existuje velké množství způsobů vymezení konceptu komunity a přestože se jedná o jednu ze základních kategorií sociologického myšlení, je podle sociologa Jana Kellera (Maříková et al., 1996) komunita chápána velmi nejednoznačně. Podle sociologa Zigmunta Baumana je za nejdůležitější znak komunity považován pocit solidarity a sounáležitosti mezi lidmi, čímž komunita naplňuje lidskou potřebu někam patřit. Podle dalších vymezení je pro komunitu typický „pocit sounáležitosti jejích členů, zájem jeden o druhého a o celou skupinu a společná víra, že potřeby členů komunity budou naplněny skrze pospolitost“. Ta může být spojována s očekáváním vzájemné pomoci. (Špatenková, 2004: 85-86) Jeanette Armstrong (1996), kanadská spisovatelka a aktivistka narozená v indiánské rezervaci v Okanagan Valley zastává názor, že každý člověk se rodí do rodiny a komunity a každý člověk někam patří. Říká, že jako individua bez rodiny nebo komunity nejsme plnohodnotnými lidskými bytostmi. Komunita je podle ní skupina osob, které spojuje pokrevní pouto, půda, prostor, kde žijí, sociální identita, kultura či společné problémy. Keller (Maříková et al., 1996) i Špatenková (2004) se shodují, že v minulosti existovaly tradiční komunity, které byly jasně geograficky ohraničenými sociálními útvary s jasným systémem pozic a rolí. Dnes sociologové hovoří o podstatných proměnách komunity vlivem modernizačních procesů, nebo dokonce o možném rozpadu komunit vlivem urbanizace a vyslovují tři možné názory na to, jak urbanizace ovlivnila komunitu. Podle Příhodové první názor praví, že „v městské populaci není existence komunit možná“. Druhý názor říká, že „pocit komunity přetrvává i mezi obyvateli velkých měst“. Třetí názor uvádí, že „urbanizace dala vzniknout novému druhu komunity, který není založen na geografické blízkosti lidí“. Mnoho autorů zabývajících se teorií komunit navrhuje transformaci pojmu komunita do konceptu sociálních sítí, protože komunita podle nich přestává být založena na společném původu nebo geografické blízkosti. Lidé vytváří pružné a proměnlivé sociální sítě, které přesahují sousedské hranice, ale jsou založeny na společných zájmech a aktivitách. V současnosti je komunita vymezována na základě sdílené lokality či sdíleného zájmu jako komunita definovaná lokalitou, teritoriem, komunita zájmů a komunita složená z lidí, které spojují společné podmínky nebo problém. (Špatenková, 2004: 86)
70 V době globalizace a postmodernismu se hovoří o ztrátě sociální jistoty, kterou zaručovaly instituce jako rodina a komunita, a o tom, že postmoderní svět se tak stal světem rizika a nejistoty (Bauman, 1995). Podle Ingrid Burkett může být reakcí na tyto procesy „touha po znovuobjevování komunity, která byla ztracena v anonymní společnosti“ (Špatenková, 2004: 87).
5.2 Komunitní rozvoj jako metoda práce s komunitou
Komunitní rozvoj můžeme chápat jako proces i metodu. „Proces může být definován jako změna, která se děje v komunitách a je zaměřena na vytvoření lepších podmínek pro řešení problémů. Metoda komunitního rozvoje může být definována jako způsob stimulace a ovlivňování změn pozitivním směrem.“ (Dušková et al., 2011: 122) Komunitní rozvoj patří spolu s komunitním plánováním, komunitním vzděláváním a komunitní akcí mezi modely v komunitní práci. Keith Popple vymezuje komunitní rozvoj jako pomoc komunitám při osvojení si dovedností, které mohou zlepšit kvalitu jejich života. Komunitní rozvoj může být také chápán jako proces vytváření podmínek, které umožní aktivní participaci celé komunity. Model komunitního rozvoje stejně jako všechny ostatní modely komunitní práce zůrazňuje myšlenku aktivizace obyvatel a jejich participaci neboli zapojení do řešení situace jejich komunity. Je ale nutné uvědomit si, že všechny komunitní projekty obsahují zájmy všech zúčastněných stran, které se postupem času mění, a dát si pozor na zneužití participace pro prosazení zájmů některé ze stran. (Špatenková, 2004: 91) Významným nástrojem komunitního rozvoje může být komunitní vzdělávání, které zahrnuje programy, jejichž cílem je rozvoj určitého společenství. „Jde o dosažení změny v určité struktuře mezilidských vztahů prostřednictvím vzdělávání celého systému.“ (Hartl, 1997: 110) Z hlediska donorů je problematickým aspektem komunitního rozvoje skutečnost, že se většinou jedná o dlouhodobý proces, který neústí v okamžité výsledky (Dušková et al., 2011: 122). Je patrné, že návrat k vládou vedeným rozvojovým intervencím by chudým nepomohl, nicméně dobrou cestou není ani opačný extrém spoléhání se na vlastní schopnosti komunit, na jejich svépomoc. Představa, že by chudé komunity mohly rozvíjet sebe samy, aniž by docházelo k redistribuci zdrojů, je mylná. Stejně tak je mylná představa komunity jako homogenní skupiny, jejíž členové mezi sebou nemají problém spolupracovat. (Berner, Phillips, 2005: 27) Svépomoc komunit se může stát
71 záminkou pro snižování investic do komunit ze strany vlád a donorů, a tak by svépomocné přístupy měly být pojímány jako součást strategií boje proti chudobě, ale neměly by nahrazovat veřejné služby a redistribuci zisků a bohatství ve společnosti (Dušková et al., 2011: 123). Peter du Sautoy (1958) stejně jako mnozí další autoři zabývající se komunitním rozvojem uvádí, že cílem komunitního rozvoje je dosažení pozitivních změn a lepšího života celé komunity prostřednictvím aktivní participace a iniciativy komunity. Na rozdíl od Bernera a Phillipse (2005) ale zdůrazňuje, že nejdůležitější je právě svépomoc. Dále je podle du Sautoye nutné, aby iniciativa vzešla od členů komunity samotných, nikoliv zvenčí, a je potřeba, aby organizace pracující na bázi komunitního rozvoje zlomily apatii lidí, stimulovaly je a ukázaly jim, že mohou dosáhnout toho, po čem touží, pokud budou ochotní naslouchat novým nápadům a spolupracovat na zlepšení života v komunitě. (du Sautoy, 1958: 3) Du Sautoy dále popisuje počátky komunitního rozvoje v Ghaně, které sahají už do roku 1944, kdy se na vládní úrovni objevily myšlenky vzdělávat obyvatelstvo a klást přitom důraz na participaci lidí v jejich vlastním rozvoji a na vzdělávání dospělých. Du Sautoy zdůrazňoval že by se nemělo zapomínat na vzdělávání rodičů a že rodina je dobrým místem, kde začít zlepšovat a budovat komunitu. Vláda pořádala kurzy pro gramotné obyvatele, kteří by měli zájem vyškolit se v pracovníky komunitního rozvoje, zaměřené například na první pomoc, hudbu, umění, sport, divadlo a v každém regionu podpořila výstavbu venkovských školících center pro tyto pracovníky. (du Sautoy, 1958: 20) Du Sautoy (1958) poskytl komunitním pracovníkům cenné zkušenosti a návod, jakým způsobem s komunitou pracovat, a myslím si, že i o 50 let později je jeho kniha stále aktuální. Inspiraci ze sylabu kurzu vzdělávání žen v oblasti péče o dítě a domácnost z roku 1954 je možné čerpat nejen pro moji diplomovou práci, v jejíž praktické části analyzuji nedostatek znalostí rodičů v oblasti péče o dítě.
5.2.1 Empowerment
Za základní východisko komunitního rozvoje je považován důraz na posilování schopností jedinců a skupin neboli empowerment vedoucí ke svépomoci a zprostředkování dovedností, které umožní aktivně ovlivňovat život svůj a své komunity. (Dušková et al., 2011: 122) „To znamená, že empowerment klade důraz na přesun rozhodovacích schopností a možností do rukou aktéra, přičemž na druhou stranu zároveň posiluje jeho zodpovědnost za vlastní konání“. Empowerment je úzce spjatý
72 s teorií participace, jejímž cílem je zapojení komunity do činností pro zlepšení situace v komunitě. (Dušková et al., 2011: 69). Podle Briana D. Christense je empowerment proces, kdy marginalizovaní nebo utlačovaní jedinci či skupiny získají kontrolu nad svým životem, prostředím, v němž žijí, nad svými základními právy a dosáhnou důležitých životních cílů (Christens, 2012: 542). Podle výzkumu Lyndona, Moorthyho, Era, Selvaduraie (2011) z malajské univerzity lidé z jedné rurální malajské komunity chápou empowerment jako proces, kdy jsou jedinec nebo skupina schopní využívat vlastní schopnosti, znalosti a kapacitu. Pokud dojde k posílení jednotlivců v důsledku jejich aktivní participace, jsou tito jednotlivci schopní jako komunita začít formulovat společné cíle a hledat řešení svých problémů. Christens (2012) tvrdí, že jednou z mnoha realizovaných strategií empowermentu může být posilování komunit prostřednictvím psychologie, ačkoliv dosud bylo na poli komunitního rozvoje neobvyklé zabývat se posilováním komunit na psychologické úrovni. Psychologické posilování (psychological empowerment) může být definováno jako psychologické aspekty procesů, skrze něž lidé získávají větší kontrolu nad svými životy, rozhodují se pro aktivní přístup ke své komunitě a rozvíjejí kritické zhodnocování sociopolitického prostředí, v němž žijí. Důležitou roli v psychologickém posilování hrají dovednosti a motivace jedince dosáhnout sociální a politické změny, znalosti k tomu potřebné a mezilidské vztahy, které přispívají k dosažení sociální a politické změny. Psychologické posilování může tedy být považováno za silně relevantní proces při práci se slabšími jedinci či skupinami jako jsou ženy, mládež, rasové a etnické menšiny, sexuální menšiny a jedinci trpící duševní tísní. (Christens, 2012: 543-544)
5.2.2 Participace
Autoři Behzad, Nobaya (2010) vysvětlují, že participace v komunitním rozvoji je chápána jako aktivní zapojení komunity do činností vedoucích ke zlepšení situace v komunitě. V důsledku participace, která dává členům komunity možnost chovat se zodpovědně, dochází k posilování komunity. Dušková et al. (2011) uvádí, že participace klade důraz na aktivitu zdola-nahoru (bottom-up), jedná se o tzv. grassroots rozvoj, tedy snahu o rozvoj vycházející primárně z místní komunity. Opakem je tradiční přístup k rozvoji shora-dolů (top-down), tedy z vládní úrovně na úroveň místní komunity.
73 Bez participace, k níž dochází v momentě, kdy komunita převezme zodpovědnost za řešení svých problémů, není možné očekávat rozvoj komunity (Behzad, Nobaya, 2010: 66). Participace komunity je tedy proces, který dává lidem z komunity možnost aktivně se zapojit do rozhodování o otázkách, které se jich týkají, a o faktorech, které ovlivňují jejich životy. Dále umožňuje komunitě plánovat a přijímat opatření k dosažení změn. (Behzad, Nobaya, 2010: 68). Přístup k rozvoji, jehož cílem je zahrnout tradiční znalosti a názory obyvatel venkovských oblastí rozvojových zemí do plánování a realizace rozvojových projektů, se nazývá participativní přístup k rozvoji neboli Participatory Rural Appraisal. Tento přístup se soustřeďuje na „posilování schopností venkovských komunit ovlivňovat vlastními silami svou existenci a plnit společně stanovené cíle“. Metodami a technikami práce s komunitami, které participativní přístup k rozvoji používá, jsou například skupinové diskuze, polostrukturované rozhovory, sociální mapování, atd. Cílem je participace všech zájmových skupin v rámci cílových komunit. Participativní techniky se staly standardním nástrojem pro práci s marginalizovanými komunitami v mnoha rozvojových zemích. (Dušková et al., 2011: 205-206)
5.3 Analýza stakeholderů
Jak bylo zmiňováno výše (viz kap. 4.1) a jak ukázalo pozorování a rozhovory, Bawjiase lze rozdělit přibližně na osm komunit. Během výzkumu jsem pobývala v komunitě situované poměrně nedaleko centra města. Hlavou této komunity je „queen- mother“ Naachi Akaabi IV., která rozhoduje na základě jednání s radou. Významnými aktéry v této komunitě jsou samotní členové místní komunity, mezi nimiž převažují farmáři, United Hearts Children Centre a presbyteriánská základní škola. Ve městě funguje zdravotní středisko, na němž je celá komunita závislá, a banka, jejímiž klienty jsou někteří členové komunity. Důležité postavení má jeden z vůdců komunity Nana Kwaw Sackey, který je majitelem velkého množství zemědělské půdy v komunitě a vlastní také půdu, kterou si pronajímá pro účely farmaření United Hearts. Sackey je sice váženým členem komunity, ale někteří vůdcové jej označují za chamtivého, což může představovat překážku při možném darování nebo prodeji půdy členům komunity. „Sackey má rád peníze a není důvěryhodným vůdcem,“ potvrdil pastor Elisha (2011). United Hearts Children Centre slouží pro místní farmářskou komunitu i okolní komunity jako místo, kde nachází svůj domov sirotci nebo rodinou opuštěné děti.
74 Založil jej evangelický pastor Paul Elisha Asamoah (viz kap. 5.4), který jako pastor zároveň vede modlitební společenství Christian Refuge Prayer Center. Právě věřící, kteří se do tohoto společenství chodí modlit, často přivádí pastorovi osiřelé děti nebo děti ze svých rodin, o které se tito chudí farmáři nedokáží postarat. Z modlitebního společenství pochází i většina zaměstnanců a ghanských dobrovolníků pracujících v United Hearts, kteří přišli poprosit pastora o uzdravení a pomoc v obtížných životních situacích. United Hearts úzce spolupracuje s americkou neziskovou organizací Mama Hope a s českým občanským sdružením Akwaaba. Tyto dvě organizace poskytují finance na provoz United Hearts a zahraniční dobrovolníky. Ghanští zaměstnanci a dobrovolníci, Mama Hope, Akwaaba a zahraniční dobrovolníci mezi sebou všichni spolupracují a snaží se společně docílit soběstačnosti a udržitelnosti United Hearts. (pastor Elisha, 2011) Z rozhovorů s pastorem Elishou (2011) a z vlastního pozorování dále vyplývá, že United Hearts je podporováno množstvím místních organizací, které několikrát do roka darují jídlo a oblečení. Patří mezi ně letničáři, kteří darují jídlo, Akoko Ama Farm, která daruje kuřata, Mozan Ventures, kteří darují jídlo a Semanthia Herbal Clinic, která daruje jídlo a oblečení. S pomocí českého velvyslanectví v Akkře zprostředkovala Akwaaba spolupráci s Národním katolickým sekretariátem v Ghaně, jehož pracovníci osobně navštívili United Hearts a stanovili dvě nejdůležitější priority, stavbu nových prostor sirotčince a návštěvu specialistů na výživu a HIV. Následně zdarma provedli HIV testování, zajistili nutričního specialistu pro podvyživené děti, vitamíny a poskytli základní informace a cenné kontakty pro započetí stavby nové budovy United Hearts. Dalším významným aktérem a spolupracovníkem United Hearts je místní sociální správa sídlící ve městě Buduburam a americká nezisková organizace Bethany Christian Services sídlící v nedalekém městě Kasoa. Podrobnější informace o spolupráci se sociální správou a Bethany uvádíme v kapitole 5.4. United Hearts se podle slov pastora Elishy potýká také s konflikty s některými z aktérů. Někteří jedinci z místní komunity závidí United Hearts spolupráci se zahraničními dobrovolníky a organizacemi a obviňují pastora Elishu, že nutí děti žijící v United Hearts pracovat na farmě, i když dětská práce je v Ghaně zakázaná (viz kap. 2.4.1). Tito lidé ale podle slov sociálního pracovníka Emmanuela Dadzieho (2011) nerozlišují rozdíl mezi zakázanou dětskou prací („child labour“), kdy je dítě nuceno na úkor svého vzdělání či zdraví pracovat a vydělávat peníze a je nějakým způsobem uvrženo do nebezpečí, hladu, strádání nebo mu hrozí smrt, a povolenou pomocí dětí
75 v domácnosti („child work“), kdy děti ve svém volném čase, nikoliv na úkor vzdělání či zdraví, pomáhají rodičům. Výrazný konflikt proběhl v červenci 2010 mezi United Hearts a ghanskou odnoží International Volunteer Headquarters (IVHQ). Šéfové ghanské pobočky této mezinárodní organizace, která zprostředkovává dobrovolnické pobyty po celém světě, byli povinni platit pastoru Elishovi 15 USD na den za jednoho dobrovolníka, kterého do United Hearts umístili. Tyto peníze pastor potřeboval na uhrazení ubytování a stravy pro dobrovolníka a jejich část také na uhrazení nákladů na chod sirotčince. Ačkoliv dobrovolník zaplatil IVHQ registraci, pobyt a stravu, šéfové ghanské pobočky většinu těchto peněz zřejmě ukradli, kupovali si za ně drahé mobilní telefony a oblečení, ale pastorovi dávali jen 3 USD na den za jednoho dobrovolníka. Z této sumy nebyl pastor schopen pokrýt náklady na živobytí dobrovolníka a samozřejmě ani nezbývaly finance na hrazení chodu United Hearts. S podporou o. s. Akwaaba a dobrovolnice Lauren Wright později spolupracující s Mama Hope se pastor Elisha čelící výhružkám ghanských šéfů IVHQ i přesto rozhodl spolupráci s IVHQ ukončit a byla založena webová stránka, která pomohla United Hearts hledat nové dobrovolníky. Výše nastíněné vazby mezi jednotlivými aktéry přehledně graficky znázorňuje obrázek č. 3 Analýza stakehoderů.
76 Obrázek 3: Analýza stakeholderů
Analýza stakeholderů
Bethany Christian Akwaaba Osiřelé děti Rodiny dětí Services Zaměstnanci UHCC IVHQ
Social Welfare Dobrovolníci ze zahraničí
Místní farmářská komunita United Hearts Children Mama Hope Center
Christian Refuge Prayer Center Queen-mother a vůdci komunity Letniční hnutí Presbyteriánská Jedinci škola z Bawjiase a místní Akoko Ama Farm Nana Kwaw Sackey komunity Mozan Ventures 3 soukromé školy Semanhia Herbal Clinic Zdravotní středisko National Catholic Secretariat Bawjiase Rural Bank
Zdroj: zpracováno autorkou Legenda: závislost konflikt soutěž spolupráce
77 5.4 United Hearts Children Centre
United Hearts Children Centre, do ledna 2011 nesoucí název Christian Refuge Orphanage, je nevládní organizace, která se nachází v Awutu-Senya distriktu ve městě Bawjiase spadajícím pod Centrální region. United Hearts se snaží zlepšovat zdraví, vzdělání, rodičovskou péči a celkový život sociálně slabých dětí z komunity v Bawjiase. Tento cíl uskutečňuje skrze pomoc mezinárodních i ghanských dobrovolníků, kteří pracují bok po boku. Organizaci založil v roce 2007 evangelický pastor Paul Elisha Asamoah. Řešil tak krizovou situaci dětí, které se bez pomoci státu ocitly na ulici. Některé děti nalezl na ulici bez rodičů, jiné měly jen jednoho z rodičů, který nebyl schopen je uživit, a ze strachu, aby se dítě neocitlo na ulici, jej svěřil do péče sirotčince. Od vysoce postavené autority města Bawjiase pastor získal za symbolickou cenu pronájem malého domku, v němž se s dětmi, jejichž počet se postupně rozrostl až na 30, ubytoval a spolu se svojí manželkou Marthou se začali o děti starat. (pastor Elisha, 2011) Vlastním pozorováním jsem zjistila, že United Hearts je unikátní svým přístupem k dětem. Díky relativně malému počtu dětí žijících v United Hearts centrum funguje ne jako instituce, ale jako velká rodina. Pastor Elisha s manželkou vytváří rodinné zázemí a všechny děti jsou členové této velké rodiny. Sebe navzájem považují děti za bratry a sestry a pastora s manželkou oslovují jako otce a matku, ačkoliv vědí, že nejsou navzájem pokrevní příbuzní. Tento rodinný model je mezi ostatními institucemi pečujícími o ohrožené děti výjimkou, a proto má United Hearts podporu a obdiv místní sociální správy. Z rozhovorů s pastorem Elishou a z vlastního pozorování jsem dále zjistila, že do roku 2009 žil pastor s dětmi v nuzných podmínkách. Děti spaly nahé na hliněné zemi, stísněné ve dvou malých místnostech, bez elektrického proudu, trpěly nedostatkem jídla, chybělo jim zdravotní pojištění a byly negramotné. Jediná finanční podpora, která pokryla nejnutnější jídlo, plynula od pastorova zámožného bratra žijícího v Itálii a od dobře situovaných věřících z pastorovy farnosti. Od roku 2009 se pastoru Elishovi s finanční a manažerskou pomocí dobrovolníků ze zahraničí podařilo zavést elektrický proud, zajistit jídlo třikrát denně, postele, o které se děti kvůli nedostatku místa dlouhou dobu dělily, uhradit zdravotní pojištění a pravidelnou školní docházku, vybudovat nové toalety v podobě suchého záchodu, zlepšit zdravotní péči a hygienu dětí. United Hearts
78 zaměstnává za symbolický plat učitele, dvě kuchařky, dvě pradleny a kuchaře, který vaří pro zahraniční dobrovolníky. Jelikož United Hearts Children Centre momentálně není zaštítěn ani financován ghanskou vládou ani žádnou mezinárodní organizací, žijí děti pouze z darů dobrovolníků ze zahraničí, kteří platí organizaci peníze za ubytování a stravu. Finance na realizaci projektů United Hearts zajišťuje americká dobrovolnice Lauren Wright spolupracující s neziskovou organizací Mama Hope a podílí se také dobrovolníci z českého občanského sdružení Akwaaba Ing. Vladimír Víšek a Bc. Pavla Hájková. United Hearts si podle slov pastora Elishy s přispěním zaměstnanců a dobrovolníků určilo dva hlavní cíle. Prvním z nich je zajištění základních potřeb dětí a důstojných podmínek k životu, to znamená poskytnout kvalitní stravu, ubytování a dostupnost lékařské péče. Druhým cílem je zajistit dětem potřeby dlouhodobé, tedy kvalitní vzdělání, a naučit je hodnotám, které jim umožní integrovat se do společnosti. K tomu má pomoci vzdělávací program umožňující mladým dospělým lépe se osamostatnit a začlenit do pracovního procesu. United Hearts věří, že vzdělání je klíčem k budoucnosti Ghany a že prostřednictvím splnění těchto cílů budou děti v dospělosti schopné žít plnohodnotným životem a stát se vůdci komunity v Bawjiase. V červenci 2010 byl pastor Elisha vyrozuměn majitelem domu, v němž s dětmi žil, že mu bude v prosinci 2011 ukončen pronájem a musí tudíž budovu do té doby opustit. S podporou Vladimíra Víška, Pavly Hájkové a Lauren Wright se pastor rozhodl nehledat další podnájem a začít stavět nový domov na místě, kde v roce 2009 již vyrůstaly základy nové školy. Z počátku měli pastor Elisha a Vladimír Víšek obtíže najít informace pro zahájení stavby, avšak s pomocí české ambasády v Akkře získali kontakt na Národní katolický sekretariát v Ghaně, který jim poskytl základní informace ohledně stavby a odkázal je na sociální správu v nedalekém městě Buduburam. Sociální správa poskytla pastorovi standardy, které je nutné dodržet, aby stavba vyhovovala podle zákona. Místní architekt, kterého najal pastor Elisha, navrhl dle požadavků sociální správy v Ghaně projekt nové budovy, v níž se nacházely tři dívčí, tři chlapecké ložnice, kuchyně s jídelnou, společenská místnost, studovna, pokoj pro kojence, pokoj pro nemocné, oddělené sprchy, toalety a sklad. Nová budova o kapacitě až 36 dětí postavená z betonových bloků, dřeva a vlnovcové krytiny, jejíž stavba byla se souhlasem sociální správy zahájena v září 2010, měla výrazně zlepšit podmínky, ve kterých děti do té doby žily. (Vladimír Víšek, 2011)
79 Hrubý odhad rozpočtu stavby činil na počátku přibližně 50 000 USD, tedy kolem 1 000 000 Kč. K dispozici měl na podzim 2010 pastor ale pouze 3500 USD od americké dobrovolnice Lauren Wright a 48 000 Kč od o. s. Akwaaba jako výtěžek ze dvou benefičních „Koncertů pro dětský úsměv“. V průběhu stavby získala Lauren Wright prostřednictvím fundraisingu v USA dalších 50 000 USD, Akwaaba za rok 2010 poslala na stavbu 120 000 Kč a v roce 2011 to bylo 80 000 Kč. V listopadu 2011 ale vyšlo najevo, že dosud neregistrované a tudíž nelegálně fungující United Hearts Children Centre bude mít zřejmě potíže s legalizací. Joe Forson (2011), ředitel organizace Bethany Christian Services spolupracující s United Hearts problematiku vysvětlil následovně: „První krok legalizace byl splněn tím, že sociální správa organizaci certifikovala a tím ji doporučila k hlasování v parlamentu. Druhý krok, hlasování ghanského parlamentu o legalizaci United Hearts už ale splněn být nemohl, protože vláda v minulosti nechala projít zákon o zrušení všech institucí sirotčinců. Důvodem byla rozšířená korupce v řadách ředitelů a vedoucích sirotčinců, týrání a sexuální zneužívání dětí, špatné životní podmínky dětí. United Hearts přesídlené do nové budovy s kapacitou až 36 dětí by tedy vládou bylo považováno za instituci sirotčince a z toho důvodu by byla zamítnuta legalizace organizace.“ Během výzkumu se ukázalo, že příčinou tohoto nedorozumění byly mylné informace od sociální správy. Její pracovníci od svých nadřízených nebyli informováni o nově schváleném zákoně rušícím sirotčince a chybně povolili United Hearts stavbu rozlehlé budovy o kapacitě až 36 dětí. Přitom dokument „National Standards for Residential Homes for Orphans and Vulnerable Children in Ghana“ z roku 2010 vypracovaný ghanskou vládou ve spolupráci s UNICEF ve druhé kapitole uvádí, že „o děti se má pečovat na bázi rodinného modelu, kdy děti žijí ideálně v malých skupinkách, v sirotčincích, které se nachází v komunitě, odkud dítě pochází. Sirotčinec by měl dále zajistit na skupinku maximálně sedmi dětí jednoho pečovatele pracujícího na plný úvazek“. (UNICEF, 2010) Tyto informace ale United Hearts před zahájením stavby neobdrželo. Na začátku prosince 2011, kdy se děti přestěhovaly do nové budovy, tedy vznikly obavy, co bude s 25 dětmi a nedostavěnou budovou, pokud není možná legalizace United Hearts. Ghanská sociální správa začala spolupracovat s ghanskou pobočkou americké neziskové organizace Bethany Christian Services, která čerpá ze zkušenosti s SOS vesničkami a mimo jiné zprostředkovává pěstounskou péči, vnitrostátní a
80 mezinárodní adopci. Bethany obdržela od sociální správy kontakt na United Hearts a začala spolupracovat na vyřešení stávající situace. (Joe Forson, 2011) Podle slov Idy Mary Boahin a Joea Forsona Bethany Christian Services stejně jako ghanská vláda prosazuje rodinný model výchovy dětí po vzoru SOS vesniček. Jako náhradu za pobyt dětí v sirotčincích nabízí následující čtyři varianty. První variantou je transformace sirotčinců v domovy s pěstounskou péčí. Touto cestou nyní prochází i United Hearts. V domově žijí pěstounky, které vyškolila organizace Bethany, každá pěstounka se může starat maximálně o šest dětí. S těmito dětmi pěstounka žije v jedné místnosti, vaří jim, všestranně o ně pečuje a je za ně plně zodpovědná. Děti tak vyrůstají v prostředí, které se přibližuje rodinnému modelu. Druhou variantou je navrácení dětí do jejich pokrevních rodin. „Mnoho dětí žijících v sirotčincích nejsou sirotci, ale děti, které jejich rodiče poslali do sirotčince, protože se o ně nemohli nebo nechtěli starat,“ vysvětlila situaci Ida Mary Boahin a dodala, že s rodiči či příbuznými těchto dětí bude vyjednáno navrácení dětí, aby nebyly zpřetrhány pokrevní vazby v rodině. Pokud nebude pokrevní rodina chtít přijmout dítě zpět, existuje třetí varianta, hledat nové pěstounské rodiny přímo v komunitě, odkud dítě pochází. Čtvrtou varinatou je vnitrostátní či mezinárodní adopce. Aby se zajistilo dětem místo, kde mohou přechodně žít do doby, než budou umístěny k pěstounům žijícím v bývalých sirotčincích či v komunitě, k pokrevní rodině či do adopce, budou některé bývalé sirotčince tranformovány na dočasné domovy („temporal shelters“). Dočasné domovy by jako jediné byly financovány vládou. Právě financování ovšem představuje problém. Vláda trvá na tom, že pěstounskou péči nebude dotovat. Chce se tak vyvarovat uchazečů, kteří by o pěstounství mohli mít zájem jen kvůli tomu, aby si finančně přilepšili. Pokud ale pěstounské rodiny nebudou finančně podporované státem, výrazně se sniží okruh zájemců o pěstounství. V komunitách sice existují rodiny, které by si dítě vzaly ze zjištných finančních důvodů, ale také existuje mnoho rodin připravených dát dítěti nezjištně lásku a péči, ovšem nedisponují finančními prostředky. Právě o tyto pěstouny by vláda přišla. Dobře situovaných rodin, které si mohou dovolit a zároveň jsou ochotny živit o jedno dítě navíc, je v Ghaně totiž velmi málo. Další problematikou související s rušením sirotčinců, která je opomíjena, je potřeba zajistit psychologickou péči dětem, které si v průběhu pobytu v sirotčinci k sobě vytvořily úzké vazby a nyní čelí jejich zpřetrhání přemístěním do jiné rodiny. Pro mnohé děti jsou tyto situace traumatizující a bylo by potřeba s dětmi dlouhodobě pracovat. (Ida Mary Boahin a Joe Forson, 2011)
81 Ghanská pobočka Bethany Christian Services v čele s ředitelem Joe Forsonem v reakci na nový zákon registrovala a proškolila pastora Elishu, jeho manželku Marthu a další dvě pracovnice United Hearts, aby se všichni mohli stát pěstouny dětí. S pomocí Bethany dále proběhla registrace United Hearts jako neziskové organizace, která má oprávnění školit budoucí pěstouny a zároveň se stává partnerem Bethany Christian Services. United Hearts v budoucnu plánuje začít využívat budovu centra jako místo denní péče o lokální sociálně znevýhodněné děti a posílit tak iniciativu komunitního rozvoje v oblasti. To znamená, že děti, jejichž rodiče těžce pracují a nemohou se přes den o své potomky postarat, by přicházely do centra na celý den, dostaly by vzdělání, stravu, možnost připravit se na další výuku, ale každý večer by se vracely zpět domů ke svým rodičům. United Hearts tak chce naplňovat vizi podpory rodinného přístupu k dětem a nenarušovat jejich rodinné vazby. United Hearts totiž stejně jako ghanská vláda věří, že chudoba není důvod k tomu, aby byly děti odnímány ze svých rodin a umísťovány do sirotčinců. (pastor Elisha, 2011) United Hearts momentálně provozuje školu pro sociálně znevýhodněné děti z komunity, které jsou přibližně ve věku 6–12 let a které by si jinak nemohly dovolit chodit do školy. Tuto školu navštěvují také děti z United Hearts mladší šesti let. Všechny děti dostanou ve škole také oběd, který je pro mnoho dětí z okolní komunity jediným denním jídlem. Děti žijící v United Hearts starší šest a více let navštěvují místní státní presbyteriánskou školu, která se nachází poblíž United Hearts. Výhodou školy není jen získání základního vzdělání a příprava na střední školu, ale také možnost kontaktu s ostatními dětmi z komunity a vytvoření kontaktů pro budoucí pracovní příležitosti. Děti tak nezůstanou separovány v United Hearts jako sirotci. United Hearts ve spolupráci s dobrovolníky z neziskové organizace Mama Hope momentálně započali fundraisingové aktivity pro výstavbu komunitní školy pro sirotky, sociálně znevýhodněné děti i děti majetnějších rodičů. Cílem je umožnit přístup ke vzdělání co největšímu počtu dětí z místní komunity za výrazně nižší poplatky. Plánovaná kapacita nové komunitní školy je 250 dětí, z nichž 60 % by platilo školné, 40 % dětí by platilo pouze symbolické částky. (pastor Elisha, 2011) Stavbu podpořil také ředitel presbyteriánské základní školy Joshua Osei (2011), který sdělil: „Počet lidí v komunitě roste, a proto by zde bylo potřeba vybudovat více škol dostupných i pro sociálně slabé děti. Poslední státní škola postavená v Bawjiase byla presbyteriánská základní škola vybudovaná v roce 1984. Dobrým nápadem je také
82 vybudování základní nebo střední školy s internátem poskytujícím ubytování pro přespolní studenty. Internát neexistuje v Bawjiase ani jediný.“ Americká dobrovolnice Lauren Wright (2011) vysvětlila svoji vizi začlenění dospívajících dětí z United Hearts do normálního života takto: „V budoucnu by United Hearts chtělo dospívajícím dětem žijícím v Centru i okolní komunitě poskytnout vzdělávací program, který by jim umožnil najít jejich silné stránky a dovednosti, využít je ve studiu či manuální práci a prostřednictvím programu přechodného bydlení žít stále pohromadě, ale pracovat a začít žít nezávislý život. Někteří mladí lidé by rádi studovali univerzitu, jiní by se rádi věnovali obchodu nebo se učili lokální dovednosti jako například farmaření, tesařství, zednické práci či krejčovství. Proto United Hearts plánuje spolupracovat s lidmi z komunity, kteří by docházeli do centra a školili tyto mladé lidi, a se sponzory, kteří by dotovali studium na univerzitách. Zahraniční donoři, dobrovolníci a lokální donoři by finančně podporovali jak učitele poskytující vzdělání a dovednosti dospívajícím dětem, tak dospívající děti samotné.“ Důležitou součástí práce United Hearts je farmaření pro trvale udržitelný rozvoj. Akwaaba zakoupila jeden akr půdy, na němž United Hearts pěstuje jamy, kukuřici, zelí a zeleninu. Cílem je vypěstovat dostatek plodin pro potřeby sirotčince i na prodej, aby se pokryly náklady na farmaření. V plánu je vybudování ananasové plantáže, které je ale finančně velmi nákladné, a proto se United Hearts snaží na tento projekt získat grant. United Hearts se věnuje také chovu drůbeže, koz a nově i králíků. Od léta 2011 United Hearts s finanční a manažerskou pomocí dobrovolnice Lauren Wright vybudovalo rybník, do kterého vysadili tilapie16 a bahníky17. Chov zvířat a provoz rybníka má za cíl zajistit plnohodnotnou stravu pro děti s dostatkem proteinů a částečnou soběstačnost sirotčince plynoucí z prodeje. Na začátku dubna 2013 se konal první výlov rybníku a předběžně vykalkulovaný zisk z prodeje ryb je 4000 USD, za které je například možno nakoupit potraviny pro celé United Hearts na dobu čtyř měsíců. (pastor Elisha, 2011)
16 Tilapia je africká sladkovodní ryba chovaná pro maso. 17 Bahník je původem novozélandská ryba žijící v bahně.
83 5. 5 Občanské sdružení Akwaaba
Svůj název převzalo sdružení z ghanského dialektu Twi, kde akwaaba znamená „vítejte“. Ministerstvem vnitra České republiky byla organizace zaregistrována 14. 5. 2010 a založili ji Ing. Vladimír Víšek a Bc. Pavla Hájková. Akwaaba je sdružení dobrovolníků, kteří ve svém volném čase a na vlastní náklady pomáhají United Hearts Children Center v Bawjiase v západoafrické Ghaně. Členové Akwaaby pracují jak přímo v Africe, tak v České republice, kde se věnují především fundraisingu a osvětovým aktivitám. Momentálně má sdružení pět členů, z nichž aktivní jsou tři. Sdružení disponuje transparentním sbírkovým účtem založeným u Raiffeisen banky. Poněvadž Akwaaba věří, že vzdělání je základem pro všestranný rozvoj dítěte a možnost vzdělávat se představuje pro děti vstupní bránu k objevování jejich vlastní historie a příslib lepší budoucnosti, rozhodla se organizace sehnat potřebné finanční prostředky, které by pokryly dětem ve školním věku školní docházku. V létě 2010 Akwaaba vybrala dětem vhodnou školu a z výtěžku z „Koncertu pro dětský úsměv“ s Jiřím Pavlicou z Hradišťanu uhradila docházku 14 dětí ve školním věku do státní presbyteriánské školy v Bawjiase. Za 15 000 Kč Akwaaba nakoupila aktovky, dva druhy školních uniforem, dvoje boty, sešity a psací potřeby a 23. září 2010 mohly děti poprvé v životě zasednout do školních lavic, přestože některé z nich byly staré i 12 let. Akwaaba dále kofinancovala částkou 200 000 Kč projekt stavby nové budovy United Hearts. Peníze získala prostřednictvím pokladničkových sbírek ve farnosti Bílovice u Uherského Hradiště a benefičních koncertů pořádaných ve Zlínském kraji. Akwaaba dále zajistila v létě 2010 návštěvu nutričních specialistů a HIV testování, zaplatila nové jídelní stoly, novou webovou stránku United Hearts Children Centre a v neposlední řadě také sponzorovala pronájem jednoho akru farmářské půdy a nákup šesti koz. Akwaaba totiž vidí ve farmaření veliký potenciál jako v nástroji pro dosažení soběstačnosti. V září 2011 organizace odstartovala projekt „Podpora Ghaňánků“, který je obdobou adopce na dálku. Na webových stránkách Akwaaby jsou umístěny fotografie se jmény a věkem dětí a také jmény jednotlivých podporovatelů, pokud si přejí být uvedeni. Celková suma na roční podporu jednoho dítěte činí 6000 Kč. Za peníze sponzorů je všem sirotkům poskytnuto vzdělání, plnohodnotná a vyvážená strava a zaplaceny náklady na zdravotní pojištění. Zbytek peněz je každému dítěti ukládán na účet jako spoření pro možné budoucí studium na univerzitě či zařízení vlastní dílny.
84 5. 6 Nezisková organizace Mama Hope
Americká nezisková organizace Mama Hope vznikla v roce 2006, aby spolupracovala s lokálními africkými organizacemi a pomáhala jim získat zdroje nutné k transformaci jejich vlastních komunit. Mama Hope, v současnosti vedená Nylou Rodgers a Amy Vaninetti, poskytuje finance na budování škol, zdravotních zařízení, dětských center, vodovodních systémů či na projekty potravinové bezpečnosti. Všechny tyto projekty jsou řízeny lokálními komunitami, aby bylo dosaženo jejich soběstačnosti. Organizace působí v Keni, Tanzánii, Ghaně a Ugandě. Mama Hope věří, že na zemi existuje dostatek zdrojů pro spokojený život všech lidí, ovšem je nutné zajistit, aby byly tyto zdroje rozdělovány spravedlivě do všech potřebných komunit na zemi. (Mama Hope, 2013a) Mama Hope vyznává „Connected Development“ model založený na přístupu zdola nahoru a složený ze tří fází, naslouchání, propojování a umožňování. Naslouchání („listen“) Poněvadž lokální komunity nejlépe vědí, co potřebují, Mama Hope jim nejprve naslouchá. Komunita samotná identifikuje projekty a společně s Mama Hope vytváří návrh projektu, který komunitě umožní implementovat vlastní řešení pro jejich potřeby. Propojování („connect“) Mama Hope používá všechny dostupné nástroje, aby získala finanční prostředky potřebné k realizaci projektů. Sponzoři projektů Mama Hope jsou nadace, společnosti i jednotlivci. Enable („umožnit“) Na projekty se využívá pouze lokálně dodávaný materiál a lokální pracovní síla, aby byla podporována tvorba pracovních míst, stimulována místní ekonomika a eliminovány environmentální dopady. Výsledkem je projekt věnovaný komunitě, který komunita přijímá za svůj. To je nezbytné pro trvalý úspěch a udržitelnost projektu. Mama Hope si je vědoma toho, že kažná komunita má odlišné potřeby a vyžaduje originální přístup. „Connected Development“ znamená nastolení rovnováhy mezi podporou, udržitelností a soběstačností. (Mama Hope, 2013b)
85 6. NÁVRH STRATEGIE ROZVOJE KOMUNITY
Výzkum a jeho vyhodnocení jsou strukturovány podle metody logického rámce, která je součástí fáze formulace projektu a vychází z managementu projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce (viz kap. 1.5).
6.1 Identifikace problému
Na základě polostrukturovaných rozhovorů vedených s autoritami i řadovými členy zkoumané komunity byly identifikovány hlavní problémy této komunity. Dotazovaným byly položeny následující otázky: 1. Co identifikujete jako hlavní problémy obyvatel místní komunity? 2. Jaké jsou příčiny a důsledky těchto problémů? 3. Jak by se podle Vašeho názoru daly tyto problémy řešit? Pastor Paul Elisha Asamoah (2011) shledává, že hlavním problémem místní komunity je nedostatek vzdělání rodičů a dětí. „Rodiče si neuvědomují důležitost investice do vzdělání svých dětí. Místo toho investují do drahého oblečení na pohřby. Přitom vzdělání je fundamentální pro život každého člověka. Já sám jsem nevzdělaný, moje angličtina není dost dobrá, ale snažím se vyjádřit, co cítím. Snažím se číst knihu, poslouchat lidi, jak na mě mluví anglicky. Snažím se změnit můj postoj, charakter a chování od toho, co jsem byl, z jakého prostředí jsem vzešel. Nyní se potkávám s lidmi z celého světa. Musím změnit svoji mentalitu, sebe, abych pak mohl měnit rodinu, komunitu a poté společnost. Takže na prvním místě je vzdělání,“ vysvětluje svůj postoj pastor. Vzdělání podle něj ale neznamená pouze schopnost číst, psát a počítat, ale patří do něj také znalost základních hygienických zásad, informovanost o existenci HIV/AIDS či schopnost správně ošetřit popáleninu. „Pokud je rodina vzdělaná, život dítěte, které do ní přijde, je snazší než život dítěte, které přišlo do nevzdělané rodiny. Dítě nevdělaných rodičů čeká místo školy práce na farmě nebo prodej zboží na trhu. Když takové dítě nebude chodit do školy, jeho život se nezmění od života rodičů.“ Příčinou nedostatku vzdělání je podle pastora Elishy fakt, že mnoho rodičů je negramotných a neposílá do školy ani své děti, protože si myslí, že pro ně škola není důležitá. Důsledkem problému je nevzdělanost, nezaměstnanost, kriminalita. Jako řešení pastor navrhuje „zajistit teoretické i praktické vzdělávání rodičů, aby pochopili důležitost investice do vzdělání svých dětí a podporovali je ve studiu, a všestranné
86 vzdělávání dětí, aby jednou mohly být zodpovědnými lidmi a podporovateli svojí komunity.“ Mezi další problémy v komunitě pastor řadí znečištěné prostředí, nedostatek pracovních příležitostí a chybějící veřejné toalety. Michael Annaw (2011), student univerzity v Akkře a vnuk „queen-mother“, který v komunitě vyrůstal, uvedl, že „komunita se potýká s mnoha problémy a celou situaci ztěžuje skutečnost, že většina lidí je pasivních a nezajímají se o to, jak řešit svoje problémy.“ Hlavní problémy v komunitě rozdělil Michael Annaw na problémy mužů, problémy žen a problémy dětí. Mezi problémy mužů patří velmi nízká úroveň vzdělání, nedostatek pracovních příležitostí především pro mladé lidi, nedostatek kapitálu začít podnikat, špatný zdravotní stav, nedostatek zodpovědnosti mužů za rodinu a neexistence soukromého vlastnictví farmářské půdy. Problémem žen je nedostatek vzdělání, špatný zdravotní stav, nedostatek kapitálu pro podnikání a nedostatek empowermentu žen. Hlavním problémem dětí je nedostatek vzdělání, poté následuje nedostatek rodičovské péče, který se projevuje rozšířenou promiskuitou mladistvých a utrácením peněz rodičů za oblečení na pohřby místo toho, aby investovali do vzdělání dětí. Dalším problémem dětí je špatný zdravotní stav a také špatný vliv party. Příčinou nedostatku vzdělání je vyčerpávající farmářský způsob života, který omezuje možnost vzdělávat se. Nízká úroveň vzdělání by se podle Michaela Annawa mohla řešit návratem rodičů do večerních škol, kde by se kromě čtení a psaní učili také praktickým dovednostem, jako je například první pomoc či dodržování hygieny. Příčinou nedostatku kapitálu pro podnikání je neexistence institucí, které by začínajícím podnikatelům poskytly kapitál. „V Ghaně trvá dva i tři roky, než farmář dostane od banky půjčku, ale hlavní problém je, že farmář musí mít něco, čím bude bance ručit. Když ale nemá žádný majetek, nemůže bance ručit a tudíž ani nedosáhne na půjčku. Minimální úroková sazba je 30%, v některých případech i 60% a banka poskytne velmi krátký limit na splacení půjčky i s úrokem, mnohdy jen tři měsíce od sjednání půjčky,“ vysvětluje Michael Annaw. Nedostatek kapitálu pro podnikání by se dal vyřešit zavedením mikrokreditů v podnikání a pořádáním vzdělávacích workshopů o důležitosti spoření. Michael Annaw tvrdí: „Chudí a nevzdělaní lidé si pomalu začínají uvědomovat důležitost spoření, ale mnohdy se ostýchají zajít do banky, protože se ani neumí podepsat. Proto jejich úspory končí doma ukryté pod polštářem.“ Mikrokredity představují podle Michaela Annawa nejlepší cestu pro chudé, protože chudí a nevzdělaní neví, co je úroková sazba, nerozumí finančnímu systému a neumí odhadnout svoje možnosti splácení. O systému mikrokreditů dále říká: „Je možné například
87 podpořit těhotné samoživitelky tím, že jim jako investor pomohu vybudovat továrnu na mýdlo a poskytnu jim s asistencí banky svoje peníze na založení továrny. Až ženy začnou vyrábět mýdlo a prodávat jej, budou mít peníze z tržby, z nichž část každý den odvedou do banky. Banka si vezme nějaký úrok a zbytek peněz jde zpět investorovi. Bawjiase Rural Bank má na rozdíl od malých finančních společností velmi přívětivé úrokové sazby u půjček i mikrokreditů. Mikrokreditní půjčky lze dávat i bez asistence banky, ale v tomto případě je nutné, aby si investor našel v komunitě spolehlivou osobu, která bude dohlížet na každodenní splácení půjčky.“ Příčinou špatného zdravotního stavu místní komunity je podle Michaela Annawa znečištěné životní prostředí, nedostatek pitné vody, kvalitní stravy a vitamínů. „Lidé v Ghaně velmi trpí malárií, která se šíří u stojatých vod, kde se líhnou a zdržují hejna komárů, kteří atakují po setmění lidi. Kdyby nebylo stojaté vody, splašků v řekách, nebylo by tolik malárie,“ tvrdí Michael. Proto by bylo dobré udržovat životní prostředí čisté, vybudovat kanalizaci, dodržovat osobní hygienu a včas identifikovat možnou nemoc. Příčinou nedostatku zodpovědnosti mužů za rodinu jsou podle Michaela v Ghaně stále časté polygamní sňatky, které závisí na náboženském vyznání. Muslimové si mohou vzít více žen, křesťané nikoliv. „Při tradiční svatbě se muž může oženit vícekrát. Pokud má svatbu podle práva, může se oženit jen jednou. Farmář, který si vydělá jen 20 GH¢ měsíčně, nemůže uživit několik žen a množství dětí. Nezbývají mu peníze ani pro sebe, natož pro všechny jeho ženy a děti. Proto je nutné muže v tomto ohledu vzdělávat, vysvětlovat, že je nutné milovat jen jednu ženu, zůstávat s jednou ženou, být zodpovědný a starat se o svoje děti. Neexistují instituce a lidé, kteří by po rodičích vyžadovali a kontrolovali, zda se starají o děti a posílají je do škol. Matky se snaží, ale otcové na to většinou úplně kašlou. Zodpovědnější při výchově dětí jsou křesťané,“ popisuje svůj pohled na problematiku Michael. Dále ale přiznává, že nedostatek zodpovědnosti za rodinu pramení z jejich kultury a mentality, kterou může změnit právě vzdělání, které promění jejich vnímání. Michael Annaw to vysvětlil takto: „Lidé díky vzdělání pochopí, že narozené dítě se o sebe nepostará samo, ani se o něj nepostará Bůh, ale zjistí, že tento úkol náleží pouze rodičům dítěte.“ Řešení nezodpovědnosti mužů za jejich rodiny vidí dotazovaný ve vzdělávání dětí, které jsou podle něj jako mladá generace snadněji ovlivnitelné. Semináře pro muže by byly neúčinné, protože by se muži za několik dní chovali stejně jako před absolvováním semináře.
88 Příčinou neexistence soukromého vlastnictví farmářské půdy je po desetiletí zaužívané pravidlo, že půda na farmaření se neprodává, ale pouze pronajímá. Majitel půdy pak od farmáře, který na jeho půdě farmaří, dostává 1/3 výnosu z úrody. Farmář vloží do práce energii, peníze a čas, ale když musí část úrody dát majiteli půdy, odrazuje jej tento systém od usilovnější práce. Podle Michaela existuje šance, že by farmáři nemuseli odvádět majiteli půdy část své úrody. „Bylo by to možné, kdyby se sešli vůdcové komunity, králové a královny a změnili ústavu a právo. Farmáři živí tyto vůdce komunit, ale vůdci, králové a královny by neměli rozhodovat o tom, jak velký díl úrody dostanou. Králové a královny by mohli dát komunitní půdu rodině, komunitě. Mladí lidé by mohli třeba každou sobotu sázet kasavu, aby mohli pomoct nakrmit ty z komunity, kteří to potřebují a nemohou se o sebe postarat sami. Každá komunita má mít od svých vůdců zdarma k dispozici půdu na farmaření.“ Velkým problémem v komunitě je postavení žen, které se považují za méněcenné. „Podle ghanských kulturních zvyklostí i podle Bible je žena podřízena muži. Když má žena nápad, neřekne jej nahlas, čeká až co napadne muže. Problém není na straně mužů, ale na straně žen, které se bojí nahlas říct svůj názor. Pokud žena projeví úctu muži, ale zároveň se nebojí ozvat, muž to ocení a nebude dělat problémy,“ uvedl dotazovaný. Muslimské ženy většinou finančně nepodporují rodinný rozpočet a pokud žena ztratí manžela, rodina živoří. Muži, jejichž žena nepracuje, bývají znechucení, nicméně ženy čelí větším obtížím najít si práci, protože většinou mohou pouze farmařit nebo prodávat na trhu. Na vedoucích pozicích stále pracuje malé množství žen, ačkoliv se jich Ghana nyní snaží dostat více do politiky, podnikání či administrativy. Dalším řešením je podle Michaela pořádání vzdělávacích seminářů pro ženy o jejich roli v rodině a společnosti. Existuje několik příčin nedostatku vzdělání dětí. První příčinou je nepochopení důležitosti vzdělání ze strany rodičů, kteří nevidí smysl v investici do vzdělání dítěte a upřednostňují posílat dítě pracovat na farmu či prodávat na trh. Podle Michaela existují rodiče, kteří jsou k tomuto kroku nucení z finančních důvodů. Další příčinou nedostatku vzdělání dětí je nedostatek škol, velké množství dětí ve třídách, neschopnost učitelů zaujmout při výuce děti, které proto raději preferují hru doma. Nevýhodou je podle Michaela také neexistence vzdělávacího centra pro děti, kde by si mohli po skončení školní výuky napsat úkoly a hrát si s ostatními. Dotazovaný navrhuje následující řešení: „Naší komunitě by pomohla komunitní škola pro děti, jejichž rodiče nemají peníze na zaplacení soukromé školy a jejichž děti se do státní školy z kapacitních důvodů
89 nevejdou. Vláda by škole pomohla vytvořit vyučovací osnovy, vybrala by učitele a hradila jejich plat. Náklady na studium dětí by ale vláda zřejmě hradit nemohla, a tak by bylo potřeba podpory nějaké neziskové organizace.“ Dalším problémem dětí je nedostatek rodičovské péče, jehož příčinami jsou podle Michaela Annawa svobodné nebo rozvedené matky, nevzdělaní a nezodpovědní rodiče. „Nedostatek rodičovské péče se projevuje tak, že rodiče raději utratí peníze za oblečení na pohřeb než za uniformu dítěte do školy. Rodiče sice svoje děti milují, ale neví nebo nechtějí věřit důležitosti vzdělání pro děti. Když rodičům někdo vysvětlí, že jen vzdělané děti se mohou o své rodiče v jejich stáří a nemoci postarat, tito rodiče změní svůj postoj. Mnoho rodičů také nedává svým dětem k jídlu maso, protože neví o jeho důležitosti pro správný vývoj dítěte a navíc v ghanské kultuře je zakořeněno mínění, že muž jako hlava rodiny potřebuje být silný a k tomu má pomoct konzumace masa,“ vysvětluje projevy špatné rodičovské péče dotazovaný. Jako řešení navrhuje pořádání vzdělávacích worshopů pro rodiče z komunity. Je nutné vysvětlovat jim, že místo nákupu nákladného oblečení na pohřby by bylo efektivnější investovat peníze do vzdělání dětí, vysvětlovat důležitost kvalitní stravy pro děti, upozorňovat na důležitost komunikace rodičů s dětmi, aby děti chovaly k rodičům důvěru a nebály se jim svěřovat svoje problémy. „Rodiče musí vědět, že dítě je přítel. Dítě by nemělo mít strach z hněvu rodiče a nemělo by před ním nic závažného zatajovat. Věšina dětí nerespektuje svoje rodiče a to je velký problém,“ uvedl Michael. Zároveň ale přiznal, že tyto workshopy pro rodiče by měly jedno úskalí a dalo by se jen velmi těžko odhadnout, zda je možné toto úskalí překonat. „Jeden den s rodiči uděláš meeting, oni tě vyslechnou, půjdou domů, zkusí se tvými radami řídit jeden den, ale pak to vzdají. Kdyby ale existovaly instituce, které by monitorovaly rodiče při výchově jejich dětí, zamezilo by se tomu, že rodiče budou pokračovat ve špatné výchově,“ vysvětlil svůj pohled Michael a dodal: „Tím, že budeme vzdělávat nikoliv rodiče, ale děti, kterým budeme vysvětlovat, že není dobré investovat do drahého pohřebního obleku, ale je lepší investovat do vzdělání dítěte, zajistíme, že až tyto děti vyrostou, nebudou dělat stejné chyby, jakých se nyní dopouští jejich rodiče. Tyto děti, tato nová generace začne úplně nový život s novými hodnotami.“ Michael usuzuje, že v tomto procesu nebude hrozit nebezpečí, že by děti ztrácely motivaci dodržovat hygienu, uklízet doma a praktikovat v praxi znalosti nabyté ve škole nebo že by jim to rodiče zakazovali. Rodiče sice tyto znalosti nemají a mnozí například nechápou význam dodržování základní hygieny, ale nebudou dítěti zakazovat dodržovat hygienu či uklízet. Dítě v nich pouze
90 z počátku nebude mít vzor. Pastor Elisha i Michael Annaw k této problematice dodávají, že „mnozí rodiče se od svých dětí učí a časem přejmou návyky svých dětí. Děti budou učit svoje rodiče.“ Příčinou špatného vlivu party je je podle Michaela Annawa skutečnost, že mnoho dětí v Ghaně se rychleji učí od svých vrstevníků než od rodičů, kteří dětem jen přikazují a zakazují, ale nemluví s nimi. Mnoho rodičů nemá čas věnovat se dítěti, protože tráví celý den na farmě. Řešením by podle dotazovaného mohlo být komunitní vzdělávací centrum, kde by se děti po návratu ze školy mohly věnovat studiu a svým zájmům. Sociální pracovnice Ida Mary Boahin (2011) pracující pro ghanskou pobočku Bethany Christian Services sice ve zkoumané komunitě nikdy nežila, ale úzce spolupracuje s pastorem Elishou a United Hearts, a proto byla schopná identifikovat osm problémů, se kterými se dle jejího názoru komunita potýká. Největším problémem je podle ní nedostatek vzdělání jdoucí ruku v ruce s chudobou. Dále je to nedostatek rodičovské péče, migrace vzdělaných i nevzdělaných lidí do měst a problematika slumů, špatná hygiena, subsistenční zemědělství, neexistence hlavního starosty Bawjiase, který by byl respektovaný celou komunitou a měl kontakty ve vládě, vypočítavost některých vůdců jednotlivých komunit, kteří se obohacují na úkor chudých lidí z komunity, dále čarodějnictví nebezpečné pro úspěchy rozvojových projektů a spolehání se Ghaňanů, kteří si neumí nebo nechtějí pomoct sami, na pomoc zvenčí. Příčinou nedostatku vzdělání je podle Mary Boahin nedostatek fondů, financí a vzdělávacích institucí. „Děti z rurálních komunit nemají možnost jít do školy, protože škola tam mnohdy není. Lépe jsou na tom města, která dostávají více peněz od vlády,“ vysvětlila sociální pracovnice a dodala, že souvisejícím problémem je nedostatek rodičovské péče. Jeho příčinou je podle Mary Boahin nedostatek vzdělání. Právě nedostatek vzdělání je spolu s kulturou a tradicemi překážkou v rozvoji komunity. „Nedostatek vzdělání člověka vede k tomu, že dělá špatné věci, aniž by si uvědomoval, že chybuje a že tím trpí jeho děti. Pokud nechodím do školy a nemám vzdělání, jediné, co kromě práce naplňuje můj život, jsou pohřby. Jsem pořád obklopená pohřby a vidím, že lidé si pořád na ně kupují nové oblečení. Když mám peníze, také si tedy koupím pohřební oblek, a to dokonce na úkor mých dětí a jejich školních potřeb. Tito rodiče chtějí někam patřit, mít nějaký sociální status. Rodiče nejsou sobečtí, milují svoje děti, ale kvůli nedostatku vzdělání neví, že dětem takovým jednáním škodí. Rodiče neví, že když investují do svých dětí a jejich vzdělání, děti se o ně ve stáří postarají a vrátí jim tak jejich investici stonásob,“ popsala svůj pohled dotazovaná. Poněvadž rodiče jsou
91 ovlivněni při výchově tradicemi a okolím, potřebují vzdělání, které by jim ukázalo důležitost investice do vzdělání dětí a naučilo by je, jak se o děti správně starat. Mary Boahin se s Michaelem Annaw v rozhovorech shoduje, že dalším nešvarem rodičů plynoucím z jejich kultury je názor, že muži jako hlavě rodiny náleží nejlepší kusy masa. Přitom maso je důležitou složkou potravy dítěte, jejíž absence má negativní vliv na vývoj dítěte. Řešení nedostatku vzdělání vidí Mary Boahin v organizování workshopů pro rodiče, kde by se dověděli z úst komunitní autority o správné výchově a péči o dítě zahrnující i důležitost vzdělání či kvalitní stravy. Zároveň ale přiznává, že rodiče budou nesouhlasně argumentovat například tím, že svoje děti neuživí, pokud tyto děti nebudou pomáhat na farmě a místo toho budou chodit do školy. Navrhnou, že dítě pošlou do školy v případě, že budou mít na farmě někoho, kdo jim pomůže místo dítěte. Z tohoto bludného kruhu vede podle Mary Boahin velmi náročná a dlouhá cesta. Je důležité, aby vůdcové komunity porozuměli této problematice, rozhodli se svým lidem pomoci a se svými lidmi mluvili o problémech oni sami, nikoliv pracovníci zahraničních neziskových organizací, k nimž komunita nechová důvěru a vidí je pouze jako zdroj peněz. Příčinou migrace vzdělaných i nevzdělaných obyvatel vesnic do měst je nedostatek pracovních příležitostí na venkově nebo vidina lepšího života ve městě. „Vzdělaní lidé zůstávají po dokončení středoškolských a univerzitních studií ve městech místo toho, aby se vrátili zpět na vesnici pomáhat budovat komunitu. Lidé z vesnic, ať už vzdělaní či nevzdělaní, dělají ve městě podřadnou práci nebo žebrají. Na vesnici se nevrátí, protože by se styděli za neúspěch. Když přijedou do vesnice na návštěvu, tváří se, že se jim ve městě daří dobře, i když opak je pravdou. Mnoho nevzdělaných vesničanů tak ve městech končí ve stále se rozrůstajících slumech,“ popsala situaci Mary Boahin a uvedla, že řešením migrace do měst je zajistit dostatek pracovních míst na vesnici, aby se mohli uplatnit lidé s vyšším i nižším vzděláním a neměli potřebu odcházet do měst. „Teď žije generace dětí, které chodí do školy. Proto je nutné zajistit, aby zůstaly v komunitě, aby neodešly do měst a aby mohly komunitě pomáhat budovat ji. Ať staří lidé nezůstanou sami na vesnici bez pomoci,“ dodala. Příčinou převládajícího subsistenčního zemědělství je nedostatek financí a možností farmářů pronajmout si nebo koupit farmářskou půdu. Drobní farmáři obdělávají jen malé plochy pronajaté půdy a co vypěstují, to spotřebují. Mohou prodat jen minimum úrody a nejsou schopní se uživit. Kvůli nedostatku vzdělání neví o možnostech spoření a půjčkách jako nástroji pro rozšíření podnikání. Lidé, kteří
92 provozují subsistenční farmaření, nemají možnost ani znalost využívat mechanizované zemědělství. (Ida Mary Boahin, 2011) Příčinu, proč se lidé nejen ve zkoumané komunitě, ale v Ghaně obecně často spoléhají na pomoc zvenčí, vysvětluje Mary Boahin takto: „Lidem v komunitě nepomáhají vlastní lidé, ale běloši. Vlastní lidé zapomněli na komunitu, ze které vzešli, a odstěhovali se do města. Občas zajdou do své rodné vesnice na návštěvu, nechají tam malý dárek a odejdou.“ Ruku v ruce s touto skutečností jde fakt, že vůdci komunit výhodně prodávají půdu místo toho, aby ji darovali lidem z vlastní komunity a podpořili tak rozvoj komunity. Problematický vztah panuje mezi vůdci komunit a jejich lidmi. Mary Boahin si myslí, že „mnoho vůdců komunit nemá zájem vzdělávat lidi ze své komunity a ukazovat jim, jak by si mohli žít lépe. Tito vůdcové mají rádi svoje plné kapsy, a proto nelze dostat chudé z chudoby. Většina vůdců komunit nedává svým lidem možnost vyjádřit jejich stanovisko k dění v komunitě a svých lidí se straní. Lidé k nim proto nemají důvěru a nemohou je respektovat. Bylo by potřeba zbavit se vypočítavých vůdců a ty poctivé, kterým jde o dobro lidí, vzdělávat a podporovat v komunikaci s komunitou.“ Z rozhovoru s Mary Boahin dále vyplynulo, že zkoumaná komunita se potýká s komplexem na sebe navazujících problémů, které lze podle dotazované řešit takto: „Je nutné vždy si vybrat v určitý čas jeden problém, například nedostatek vzdělání, a ten se pokusit vyřešit tak, že zajistíme více škol a budeme dělat supervize a kontrolovat, zda děti skutečně chodí do školy a netráví čas prací na farmě. Pokud vymyslíme pro farmáře cestu, jak si vystačit sami bez dětí na farmě, například jim pomůžeme pořídit stroje nebo zaplatíme další pracovníky, budou rodiče posílat děti do školy. Pokud bude tato škola patřit komunitě a komunita se bude podílet na její stavbě, je to pro okolí známka péče komunity o její děti. Sponzoři si všimnou, že komunita funguje a začnou chovat ke komunitě důvěru a podporovat ji. Bude sice trvat několik let, než začneme sklízet plody, ale touto cestou lze změnit Bawjiase.“ Farmář Theophilos Odame (2011), který vystudoval na Agricultural College ve městě Kumasi, žije v Bawjiase od roku 1998 a stal se blízkým přítelem a rádcem pastora Elishy v záležitostech farmaření. Během rozhovoru zmínil pan Odame dva problémy, s nimiž se potýká zkoumaná komunita. Prvním problémem je nedostatek vzdělání nejen rodičů a dětí, ale také vůdců komunit, kteří mnohdy ani netuší o možnosti obrátit se na vládu o pomoc. Dalším problémem je absence schopného starosty Bawjiase, která pramení ze sporu mezi klany rodiny Twidan.
93 Polská dobrovolnice Sylvia Biernat (2011), která v Ghaně v roce 2007 založila neziskovou organizaci Nappa podporující sociálně slabé děti, ve zkoumané komunitě vybudovala soukromou základní školu Justice Memorial School a identifikovala zde následující problémy, s nimiž se ale podle jejích slov potýká celá Ghana. Je to nedostatek vzdělaných a produktivních lidí, nedostatek nápadů a energie něco dělat, otrocká mentalita, korupce vedoucí k chudobě, migrace vzdělaných Ghaňanů do zahraničí (tzv. „brain drain“ neboli odliv mozků) a neexistence naděje do budoucna. Sylvia Biernat k problému otrocké mentality a korupce uvedla: „Na 600 let otroctví nelze zapomenout a těch 600 let rozvoji Afriky stále chybí. Ghana je sice od roku 1957 svobodná, ale doteď se potýká s problémem dětských otroků. Někdo si ty lidi kdysi podmanil a přikazoval jim, co mají dělat. Dnes jen natahují ruce o pomoc. Pokud jim nikdo neřekne, co mají dělat, nic se nebude dít. V Evropě si nikdo nenechá poradit, každý všechno ví, ale Ghaňané vždy děkují za radu, jsou za ni vděční a poslouchají, jsou hladoví po informacích. Nicméně je velmi těžké najít zde vzdělané, produktivní a ochotné lidi. Práce je zde velmi těžká, chybí pracovní příležitosti a když jako normální morální osoba pracuješ, potýkáš se s velkou korupcí, se kterou se velmi těžko bojuje. Protože se v takovém prostředí nedá poctivě pracovat, člověk raději uteče. Dokud bude v Africe korupce, Afrika zůstane chudá, nemocná.“ Mnoho lidí včetně Sylvie Biernat, kteří se dostanou do Afriky a mají možnost více proniknout do místní mentality, zjišťuje, že Afričané mají o rozvinutém světě mylné představy. Myslí si, že lidé tam si žijí v míru a blahobytu. Myslí si, že oni jsou chudí a lidé z rozvinutých zemí bohatí a že pokud nemají peníze, nemohou se dostat z bídy. To ale podle Sylvie není pravda a problém se skrývá jinde. „Lidé stále uvažují jako otroci. Když se zeptáš těchto lidí na jejich budoucnost, řeknou, že doufají, že se dožijí druhého dne a budou mít co k snědku. Každý den mají těžký život. Nemají žádnou naději do budnoucna. Nejsou motivovaní, neznají svůj potenciál. Nevěří, že něco sami od sebe dokážou. Je potřeba motivovat je a ukázat jim, že mají naději na zlepšení. Aktivita musí ale vycházet z jejich středu, ne z kapes zahraničních dobrovolníků,“ míní Sylvia Biernat. Sylvia dále usuzuje, že nejdůležitější je pro Ghanu dostatek vlastních lidí, kteří budou usilovat o její rozvoj. „Ghanští vůdci by měli dělat workshopy, mluvit k chudým lidem v komunitách, vysvětlovat jim, jaké mají možnosti, povzbuzovat je, vzdělávat. Pokud by to dělali běloši, nebude to mít potřebný efekt. Nicméně Ghaňanů, kteří by takto pracovali s komunitami, je velmi málo. Jedním z nich byl můj přítel Justice, který
94 pomáhal lidem s vyřizováním dokladů, s komunikací s úředníky, protože chtěl pomáhat svým sousedům, rozvíjet svoji zemi,“ vysvětlila Sylvia a zároveň dodala, že zájem a kapacitu pomáhat sousedům a rozvíjet zemi mají jen ti lidé, kteří mají zabezpečený svůj vlastní život. Nejlepším způsobem, jak vzdělávat lidi, je podle Sylvie mluvit s lidmi na ulici, říkat jim o svých problémech, zajímat se o jejich, porovnávat problémy a ukázat jim, že my se střetáváme se stejnými problémy jako oni. Jen tak si začnou uvědomovat a vzájemně si sdělovat, že nejen Afrika má problémy a že je nutné problémy řešit a nerezignovat. Joshua Osei (2011), ředitel státní presbytriánské základní školy, kterou navštěvují i děti z United Hearts Children Centre, v rozhovoru identifikoval následující problémy, jimž čelí zkoumaná komunita. Jako hlavní problém uvedl fakt, že rodiče neznají význam a hodnotu vzdělání a že je v komunitě nedostatek pracovních příležitostí a subsistenční zemědělství. Dalším problémem je chybějící starosta Bawjiase, nezaměstnanost absolventů středních a vysokých škol a chudoba, která zapříčiňuje, že rodiče nemají peníze, aby poslali dítě do školy. K rodičovské neznalosti významu a hodnoty vzdělání se ředitel vyjádřil takto: „Protože většina rodičů je nevzdělaná, umí jen pracovat na farmě, obchodovat a vydělávat rychlé peníze. Nechápou, že vzdělání je investice do budoucnosti dětí i jich samotných. Důsledkem toho rodiče raději než za vzdělání dětí utrácí vydělané peníze za nákladné pohřební oblečení, někteří za alkohol. Děti místo do školy posílají pracovat na farmu nebo prodávat na trh a pokud dítě do školy přece jen chodí, rodiče jsou pasivní a nezajímají se o jeho prospěch. Pokud si mohou rodiče dovolit utrácet peníze za pohřební oblečení a alkohol, mohou si dovolit poslat dítě do školy a problém chudoby je tudíž spekulativní. Člověku se chce plakat, když na návštěvě v domácnosti vidí, co děti jedí, nebo spíš nejedí. Děti chodí do školy hladové.“ Problém rodičovské neznalosti významu vzdělání se ředitel presbyteriánské školy snaží řešit pořádáním třídních schůzek a dnů otevřených dveří, na které zve rodiče, informuje je o prospěchu jejich dětí a vysvětluje jim význam vzdělání. Čelí ale velké pasivitě rodičů, kteří o třídní schůzky nemají zájem a nechodí na ně, protože účast na nich vnímají jako ztrátu času a peněz. „Nevzdělaná matka, která farmaří, má dítě ve škole. Je pozvána na třídní schůzky, aby se informovala o prospěchu svého dítěte. Ona ale nerozumí, co se po ní chce. Nechápe důvod, proč by měla jít do školy. Ví jen, že potřebuje jít na farmu. Kde má vzít myšlenku, že je dobré jít na třídní schůzky?“ ptá se ředitel Osei. Jako další možné řešení navrhuje pořádání workshopů, na nichž by respektovaní vůdci komunity a
95 učitelé vysvětlovali rodičům význam vzdělání. Ředitel školy dále uvedl, že se nabízí varianta snažit se vytvořit projekty, které by zaměstnaly chudé rodiče. On sám vlastní ananasovou farmu, na níž zaměstnává rodiče některých žáků presbyteriánské školy a rodiče tak z vydělaných peněz mohou živit děti a posílat je do školy. Takto je ale podle něj možné pomoct jen pár rodinám, nikoliv všem. Učitel z presbyteriánské základní školy Ruben Abofra (2011), který zde sedm let vyučuje přírodopis a informačí techniku, rozdělil problémy, kterým čelí zkoumaná komunita, do oblasti sociální, ekonomické a politické. Do sociální oblasti zařadil nedostatek rodičovské péče a lásky a sexuální promiskuitu nezletilých. Do ekonomické oblasti zařadil subsistenční zemědělství a neexistenci soukromého vlastnictví zemědělské půdy. Do politické oblasti zařadil korupci ve státě a absenci starosty Bawjiase. Jako hlavní problém zkoumané komunity identifikoval nevzdělanost rodičů, kteří místo do školy posílají děti prodávat na trh nebo pracovat na farmu. Příčinou nedostatku rodičovské péče a lásky je podle Rubena Abofry (2011) nedostatek informací, jak se správně starat o dítě, a nedostatek financí na pokrytí nákladů spojených s péčí o dítě. Příčinou sexuální promiskuity nezletilých je negativní vliv party a nedostatek vzdělání mladistvých v oblasti sexuality. „Pomohlo by, kdyby tito mladí procházeli školeními, kdyby existovaly kluby, kde se o sexualitě a jejích následcích dozví víc. V Bawjiase funguje takový klub, kdy mladí chodí na kliniku, kde mají školení ohledně sexuality. Vyslechnou si jej, ale když se vrátí domů, neřídí se danými radami. Když se vrátí ze školy, nespí doma u rodičů, ale jdou k přítelovi, k přítelkyni. Tyto snahy o školení by měly být intenzivnější, regulérnější. Je možné toho docílit skrze učení se ve škole. Ve školách by se kromě matematiky, cizích jazyků měla učit i sexuální výchova a měl by ji učit každý učitel, nemělo by to být téma jen pro jednoho učitele. Presbyteriánská škola plánuje uskutečnit tuto myšlenku a protože sexuální výchova není předmět zařazený v sylabu, rozhodli jsme se v každém předmětu věnovat sexuální výchově určitý prostor,“ navrhuje řešení problému Ruben Abofra. Příčinou ekonomických problémů, které vyúsťují v chudobu, je špatný přístup ke kapitálu, finanční negramotnost a velká početnost rodin. Ke špatnému přístupu ke kapitálu řekl Ruben Abofra toto: „Protože banky nechtějí být tratné, vyžadují, aby lidé, kteří mají zájem o půjčku, měli bance čím ručit. Jenže chudý farmář, který nic nemá, nemá ani čím ručit. Lidé neví, že by měli spořit peníze, že má význam spořit jen nepatrnou částku. Měli by mít znalost o zdrojích kapitálu, kam jít, když chci spořit, půjčit si, za jakých podmínek si mohou půjčit. Měli by vědět, že mohou vytvořit skupinu,
96 která bude společně spořit. Tyto znalosti by lidé měli získat na organizovaném meetingu.“ K absenci starosty Bawjiase a korupci v Ghaně se vyjádřil učitel následovně: „Kdyby byl v Bawjiase starosta, byla by zde už dávno střední škola. Vůdci jednotlivých komunit nejsou dost silní na to, aby prosazovali zájmy Bawjiase u ghanské vlády. Každý z nich je zaměřený jen na svoji oblast, ale nekomunikují mezi sebou, neschází se, aby hledali společná řešení problémů ve městě. Nemocnice, silnice ve městě by měly fungovat, ale někdo to musí říct vládě, ta jinak nepomůže. Pokud se lidé nespojí a nebudou volat po pomoci a změně, nemohou požadovat změnu od vlády. V Ghaně je veřejným tajemstvím, že nejvíce zkorumpovaná je soudní moc a policie. Následují politikové, kteří jsou toho součástí.“ Jako nejvážnější problém komunity učitel Ruben Abofra identifikoval nevzdělanost rodičů, kteří nechápou důsledky odpírání vzdělání dětem. „Mnoho dětí nechodí do školy v úterý a v pátek, protože v ty dny se v Bawjiase koná trh. Rodiče myslí jen na to, že ten den jim dítě pomůže na trhu. Když se pak ptáme dítěte, kde bylo, odpoví, že matka řekla, ať nechodí do školy a pomůže jí na trhu. Toto je hlavní problém, kterému čelíme. Rodiče se vymlouvají, že nemají nikoho, kdo by jim pomohl, a nemají peníze, aby někomu zaplatili za pomoc. Jen pár dětí chodí do školy pravidelně každý den. Poté, co se děti vrátí ze školy domů, neučí se do školy. Musí si nejdřív odbýt všechny pracovní povinnosti, mytí nádobí, pomoc na farmě. Proto dělají úlohy až večer, ale ne vždy funguje elektřina. Děti nedělají úlohy, raději ráno přijdou do školy dříve, půjčí si úlohu od kamaráda a opíší si ji. Nic se tím ale nenaučí,“ popsal problematiku učitel a dále dodal: „Rodiče necítí zodpovědnost za svoje děti a sebe kladou na první místo. Většina rodičů si z vydělaných peněz pořizuje něco pro sebe, ale dítěti jídlo třikrát denně neuvaří. Mnoho nezletilých dívek neví, kdo je otcem jejich dětí. Nejen učitelé, ale také rodiče musí nést zodpovědnost za výchovu a vzdělání dětí. Příčinou problému je nedostatek znalostí a vzdělání. Řešením je vzdělávat rodiče a vysvětlovat jim, aby své děti posílali do školy. Toto jde praktikovat na komunitní bázi, na komunitních setkáních, kterých se budou účastnit rodiče dětí. Jenže problémem je fakt, že někdo musí dát rodičům peníze, aby nemuseli nutit děti pomáhat na farmách či na trhu, ale mohli si dovolit platit pomoc a děti poslat do školy.“ Podle Rubena Abofry existují organizace, které spolupracují s rodiči dětí a poskytují jim peníze na uniformy a školní výbavu pro děti. Posléze ale zkontrolují, zda byly peníze použity na požadovaný účel. Provádět takovou kontrolu je sice obtížné a
97 jednodušší by bylo uniformy rovnou koupit, ale rodiče by nepřevzali zodpovědnost za darované peníze a za své činy. „Proto je potřeba vysvětlit rodičům, že peníze musí použít efektivně. Je potřeba těm rodičům věřit, ale to je velmi těžké. Nejde předvídat, kdo zklame a kdo ne,“ řekl Ruben Abofra. Zároveň také sdělil své stanovisko k chování lidí v komunitě a vlády: „Lidé viní vládu, že neposkytuje dost pomoci, ale my sami si tuto situaci způsobujeme. Se změnami se musí začít od jednotlivce, pak rodiny. Po vládě se očekává, že zajistí nemocnice, sanitaci, silnice, dopravu, ale problémy založené na komunitě nejsou problémem vlády. Lidé v komunitě se musí nejdříve domluvit mezi sebou.“ Vůdci zkoumané komunity „queen-mother“ Naachi Akaabi IV., John Essel („youth chief“), Richard Paa Tawiah („opinion leader“), Kweku Ofori („opinion leader“), Nana Kwaw Sackey Odikro (majitel velkého množství komunitní zemědělské půdy), pastor Paul Elisha Asamoah z United Hearts Children Centre a Joseph Kingsley Tawiah („chairman of watchdog committee“) indentifikovali sedm problémů, s nimiž se jejich komunita potýká. Jde o špatný stav silnic a nedostupnost míst, problémy s elektřinou, nedostatek pitné vody, nedostatek veřejných toalet, nedostačující vybavení pro obdělávání půdy, nedostačující veřejné osvětlení a nejasná demarkace půdy. Dále vůdci komunity určili příčiny problému a navrhli jejich řešení. Příčinou špatného stavu silnic je podle nich vláda, která je o problému informována a dlouhodobě jej neřeší. Proto by bylo vhodné, kdyby funkci vlády nahradila nějaká nezisková organizace, která cesty na své náklady postaví. Příčinou problému s elektřinou je opět nečinná vláda, a proto vůdci doufají v pomoc zahraničního donora, který by zajistil generátor a dovedl elektřinu i do odlehlých míst. Příčinou nedostatku pitné vody je vláda, která ji odmítla zajistit, ačkoliv je to podle slov vůdců komunity její povinnost. Proto vůdcové vidí řešení v pomoci neziskové organizace, která pro komunitu vyvrtá několik studen. Již tak učinila jedna z arabských neziskových organizací pracujících pro vládu, která spolu s místními občany v komunitě několik studen vyvrtala, ale přesunula se na chudý sever, přestože v komunitě je potřeba více studen. Příčinu nedostatku veřejných toalet vůdci komunity spatřují opět ve vládě a vysvětlují: „Všechno v Ghaně závisí na centrální vládě. Cokoliv, co vláda nechce řešit a platit, stává se problémem celé komunity. Lidé se ale na stavbě nechtějí finančně podílet. Pokud by se našla nezisková organizace ochotná zafinancovat materiál na stavbu, byla by komunita schopná zajistit pracovníky a stavební pozemek.“ Příčinou nedostačujícího vybavení pro obdělávání půdy je nedostatek kapitálu pro koupi
98 vybavení. Poněvadž se v Ghaně praktikuje subsistenční zemědělství, ale lidé si uvědomují, že uživit je může jen komercializované zemědělství, musí mít farmáři co prodávat. Traktor by v komunitě pomohl tomu, že lidé mohou pracovat efektivněji, mít vyšší výnosy z úrody a ty prodávat. Proto vůdci doufají ve finanční pomoc nezikové organizace, která traktor zakoupí. Za nedostačující pouliční osvětlení je zodpovědná opět vláda. Řešením by mohla být pomoc neziskové organizace, která zaplatí pouliční světla. Komunita by zajistila jejich instalování. (vůdci komunity, 2011) Členové spolku AYUDA, který se snaží o rozvoj Bawjiase například sponzoringem dvou středoškolských studentů, snahou o demarkaci pozemků a stavbou studní uvedli, že hlavními problémy v komunitě je chybějící starosta Bawjiase, nedostatek pracovních míst pro mladé lidi a nevzdělanost rodičů, kteří svoje děti neposílají do školy. (AYUDA, 2011) Emmanuel Dadzie (2011), sociální pracovník a přítel pastora Elishy, vidí jako hlavní problém místní komunity nedostatek vzdělání rodičů, kteří nerozumí důležitosti vzdělání pro jejich děti. Celou problematiku popisuje následovně: „Sociální správa navštěvuje školy, které mají velmi špatné výsledky v učení dětí. Překvapivě zjistili, že rodiče nerozumí významu vzdělání pro jejich děti. Nekontrolují svoje děti při studiu a nepodporují je, protože nevidí význam ve vzdělání. Děti proto nemají motivaci se učit. Rodiče neoddělují čas na hraní, práci a učení dětí. Chtějí pouze, aby s nimi šlo dítě místo do školy na farmu. Rodiče ale vinit nemůžeme. Jsou neinformovaní a nerozumí důležitosti vzdělání pro své dítě. Je to začarovaný kruh. Aby mohli učitelé učit, museli by rodiče posílat děti do školy. Protože ale rodiče nerozumí důležitostí vzdělání dětí, do školy je neposílají. Vláda sice poskytuje vzdělání zdarma, ale musela by zajistit také jídlo a uniformy, aby si školu mohly dovolit všechny děti.“ Podle slov Emmanuela Dadzieho obecně platí, že čím menší vesnice či komunita, tím méně rodiče rozumí důležitosti vzdělání. Rodiče na venkově vidí svoje děti jako pomocné ruce na farmě. Vetšina rodičů ve městech v porovnání s malými vesnicemi důležitosti vzdělání rozumí. Řešením, jak informovat rodiče o důležitosti vzdělání pro jejich děti, by podle Emmanuela Dadzieho bylo pořádání workshopů, k němuž se vyjádřil takto: „Bylo by to dobré, aby docela těžké na organizaci. Vše by záleželo na ochotě rodičů v komunitě. Můžu uspořádat workshop, ale záleží na rodičích, jak se ztotožní s mými informacemi a návrhy a zda se jimi budou řídit. Je to stejné jako když doktor léčí člověka, zjistí diagnózu, nasadí léky, ale pak už záleží jen na pacientovi, zda bude léky brát poctivě, aby se uzdravil,“ vysvětlil sociální pracovník. Dále je podle
99 Emmanuela Dadzieho potřeba zajistit stálé a dostatečné platy pro učitele. Ti nemají motivaci učit kvalitně, protože jsou špatně a nepravidelně placení. Je také nutné zajistit implemetaci zákonů. „Pro sociální pracovníky je velkým problémem špatná logistika, nedokážou se dopravit na místo, aby právo fungovalo efektivně. Proto musí být dostupná doprava pro sociální pracovníky, ale také policisty a ostatní pracovníky státní správy, kteří pracují s lidmi.“ Justice Obodai (2011), bankéř z Bawjiase Area Rural Bank a šéf spolku AFLA (Awutuman Future Leaders Association) identifikoval tři hlavní problémy komunity. Jsou jimi chudoba, nedostatek rodičovské péče a nedostatek vzdělání. Příčinou těchto problémů je velmi vysoká úroveň chudoby plynoucí z neodstatku pracovních příležitostí. Řešení těchto problémů bankéř vidí v intenzivnější aplikaci školení (tzv. „vocational trainings“), jejichž účelem je nabídnout mladým se základním vzděláním, kteří nepokračují na střední či vysokou školu, školení pro získání dovedností v určitém oboru, aby byli soběstační. Dále je podle jeho slov důležité, aby rodiče posílali svoje děti do školy a drobní farmáři dostávali výpomoc, aby nemuseli všechnu těžkou práci zastávat sami se svými dětmi.
Na základě výše citovaných polostrukturovaných rozhovorů bylo identifikováno pět nejčastěji v rozhovorech uvedených problémů komunity, které byly zahrnuty do vyhodnocování hlavního problému křížovou metodou: 1) nedostatek pracovních příležitostí a závislost na subsistenčním zemědělství18 2) absence starosty Bawjiase 3) špatná hygiena a zdravotní stav lidí 4) nedostatek kapitálu pro podnikání 5) nedostatek znalostí rodičů v oblasti péče o dítě
18 Subsistenční zemědělství je způsob zemědělského hospodaření jen pro vlastní potřebu.
100 Křížová metoda identifikace hlavního problému:
Tabulka 1: Analýza situace: identifikace problému
x 1 2 3 4 5 1 x 1 1 1 5 2 x 2 2 5 3 x 3 5 4 x 5 5 x
1) Nedostatek pracovních příležitostí a závislost na subsistenčním zemědělství 2) Absence starosty Bawjiase 3) Špatná hygiena a zdravotní stav 4) Nedostatek kapitálu pro podnikání 5) Nedostatek znalostí rodičů v oblasti péče o dítě
Zdroj: zpracováno autorkou
101 6.2 Analýza problému
Křížovou metodou identifikace hlavního problému jsem zjistila, že hlavním problémem komunity je nedostatek znalostí rodičů v oblasti péče o dítě. Na základě informací získaných z polostrukturovaných rozhovorů, pozorování života komunity a s pomocí znalostí managementu projektového cyklu jsem analyzovala příčiny a důsledky nedostatku těchto znalostí, které jsem graficky znázornila ve „stromu problémů“. První příčinou nedostatku znalostí v oblasti péče o dítě je špatné zázemí pro absolvování školy, jehož příčinou je chudoba. Ta vzniká v důsledku neexistence soukromého vlastnictví zemědělské půdy a v důsledku nedostatku pracovních příležitostí zapříčiněného špatnou socioekonomickou situací země. Další příčinou nedostatku znalostí v oblasti péče o dítě je „brain drain“ neboli odliv mozků způsobený taktéž nedostatkem pracovních příležitostí zapříčiněným špatnou socioekonomickou situací země. Třetí příčina nedostatku znalostí v oblasti péče o dítě vychází z pasivity obyvatel komunity. Domnívám se, že tato pasivita je zapříčiněná Sylvií Biernat (2011) zmiňovanou otrockou mentalitou, která v Afričanech stále přebývá od dob kolonizace, a ztrátou naděje do budoucna. Čtvrtou příčinou nedostatku znalostí v oblasti péče o dítě je nedostatek příležitostí pro rodiče dále se vzdělávat, který je následkem špatné vzdělávací politiky státu. Další příčinou je absence zájmu autorit vzdělávat komunitu. Tato absence vychází z individualismu a prospěchářství těchto autorit. Pátou příčinou nedostatku znalostí v oblasti péče o dítě je finanční negramotnost rodičů zapříčiněná nedostatečným vzděláním. Poslední příčinou nedostatku znalostí v oblasti péče o dítě je kultura a tradice, která vybízí k podřízení se komunitní většině. Prvním důsledkem nedostatku znalostí v oblasti péče o dítě je neporozumění významu vzdělání dětí, které má za následek nezájem rodičů o školní prospěch dětí a absenci dětí ve škole z důvodu práce na trhu nebo farmě. Dalším důsledkem nedostatku znalostí v oblasti péče o dítě je nedostatek rodičovské péče a lásky, v jehož důsledku se objevuje nedostatek zodpovědnosti za rodinu, neinformovanost o správné výživě dětí a vysoké investice rodičů do pohřebního oděvu. Všechny tyto důsledky vedou k tomu, že se z dětí stávají nevzdělané a nevyrovnané osobnosti, které se později potýkají s nezaměstnaností a kriminalitou.
102 Obrázek 4: Analýza problému
Analýza problému
Kriminalita Nezaměstnanost
Nevzdělané a nevyrovnané osobnosti dětí
Investice do Nedostatek Neinformovanost pohřebního Nezájem o školní Absence zodpovědnosti za o správné výživě oblečení prospěch dětí dětí ve škole rodinu dětí
Neporozumění významu vzdělání dětí Nedostatek rodičovské péče a lásky
NEDOSTATEK ZNALOSTÍ RODIČŮ V OBLASTI PÉČE O DÍTĚ
Finanční Kultura, Odliv Špatné zázemí pro Pasivita Nedostatek Absence negramotnost tradice mozků absolvování školy příležitostí zájmu autorit pro rodiče vzdělávat Chudoba dále se komunitu Nedostatek Nedostatek vzdělávat pracovních vzdělání Neexistence příležitostí soukromého vlastnictví Otrocká Ztráta zemědělské půdy mentalita naděje do Špatná Individualismus budoucna vzdělávací a Špatná socioekonomická situace země politika prospěchářství Zdroj: zpracováno autorkou
103 6.3 Analýza cílů
V analýze cílů identifikuji potenciální řešení hlavního problému a popisuji situaci, která nastane, pokud daný problém bude vyřešen. Cílem projektu je dostatek znalostí rodičů v oblasti péče o dítě. Toho bude dosaženo, pokud bude zajištěno dobré zázemí pro absolvování školy, kterého lze dosáhnout eliminací chudoby. Chudobu eliminujeme existencí soukromého vlastnictví zemědělské půdy a dostatkem pracovních příležitostí vlivem dobré socioekonomické situace země. Dostatku znalostí rodičů v oblasti péče o dítě dosáhneme také zastavením odlivu mozků prostřednictvím zajištění pracovních příležitostí. Dále je nutné komunitu povzbudit k aktivitě prostřednictvím odbourání otrocké mentality, povzbuzení nezávislosti a nalezení naděje do budoucna. Dostatku znalostí rodičů v oblasti péče o dítě dosáhneme zajištěním dostatku příležitostí pro rodiče dále se vzdělávat, a to za předpokladu, že bude fungovat dobrá vzdělávací politika státu. Prostředkem k dosažení potřebných znalostí rodičů je také zájem autorit vzdělávat komunitu plynoucí z kolektivního vědomí a altruismu, změna kultury a tradic a finanční gramotnost plynoucí z dostatku vzdělání. Zajištěním dostatku znalostí rodičů v oblasti péče o dítě docílíme porozumění důležitosti vzdělávání dětí, které se projeví zájmem rodičů o prospěch dětí a docházkou dětí do školy, a taktéž docílíme dostatku rodičovské péče a lásky, který se projeví převzetím zodpovědnosti rodičů za rodinu, informovaností o správné výživě dítěte a investicemi do vzdělání dětí místo do pohřebního oděvu. Zajištěním vzdělání rodičů v oblasti péče o dítě z dětí vyrostou vzdělané a vyrovnané osobnosti, které se nebudou v takové míře potýkat s kriminalitou a nezaměstnaností.
104 Obrázek 5: Analýza cílů
Analýza cílů
Bezpečnost Zaměstnanost
Vzdělané a vyrovnané osobnosti dětí
Investice do Informovanost Zájem o školní Docházka Zodpovědnost vzdělání dětí o správné prospěch dětí dětí do školy za rodinu výživě dětí
Porozumění významu vzdělávání dětí Dostatek rodičovské péče a lásky
DOSTATEK ZNALOSTÍ RODIČŮ V OBLASTI PÉČE O DÍTĚ
Finanční Změna Dostatek Dobré Aktivita Dostatek Zájem gramotnost kultury, vzdělaných zázemí pro příležitostí autorit tradic absolvování pro rodiče vzdělávat školy dále se komunitu vzdělávat Dostatek Dostatek pracovních vzdělání příležitostí Blahobyt Naděje do budoucna
Existence soukromého Nezávislá vlastnictví zemědělské mentalita půdy Dobrá Kolektivní vzdělávací vědomí a politika altruismus Dobrá socioekonomická situace země
Zdroj: zpracováno autorkou
105 6.4 Analýza strategií
V analýze cílů byly zvýrazněny strategie, kterým se budu věnovat ve výstupech matice logického rámce. Při identifikaci jednotlivých strategií coby nejvhodnějších možností řešení vybraných problémů byly brány v potaz názory zjištěné od respondentů v polostrukturovaných rozhovorech, potenciál komunity a finanční a personální možnosti občanského sdružení Akwaaba, ale také moje osobní zkušenosti, z nichž vyplývá, že v komunitě citelně chybí komunikace mezi některými vůdci komunity a jejími členy, chybí práce s rodiči dětí, to vše částečně z důvodu nezájmu některých autorit o komunitu. Mezi identifikované strategie, které povedou k vyřešení vybraných problémů a dosažení dílčích výstupů, jsem zařadila: a) dosažení zájmu autorit vzdělávat komunitu b) zajištění dostatku příležitostí pro rodiče dále se vzdělávat c) zajištění dostatku příležitostí pro rodiče k získání finanční gramotnosti d) docílení aktivizace a posílení komunity skrze práci na odbourávání otrocké mentality a naučené bezmocnosti. Implementovat uvedené strategie by bylo žádoucí ve spolupráci a s podporou místní komunity metodou komunitního rozvoje tak, aby byl posílen princip vlastnictví a participace komunity a aby bylo dosaženo pozitivních změn v komunitě. Klíčovou roli by dle mého názoru v této fázi hrála „queen-mother“ Naachi Akaabi IV., kterou by, stejně jako ostatní komunitní autority, bylo vhodné seznámit s navrhovanými strategiemi rozvoje, které vyplynuly z rozhovorů s respondenty, a požádat ji o přednesení těchto strategií ostatním autoritám v komunitě a členům komunity. Pokud by celá komunita s navrhovanými strategiemi souhlasila, bylo by dobré požádat autority z komunity o podporu, pomoc a spolupráci při implementaci jednotlivých strategií. Bylo by žádoucí, aby výše zmíněné strategie implementovali v co největší míře vyškolení odborníci přímo z Bawjiase a okolí s podporou a dohledem Akwaaby nebo jiné neziskové organizace, která se strategii rozvoje v komunitě rozhodne uvést v realitu.
106 6.5 Matice logického rámce
Na základě analýzy problému, analýzy cílů a analýzy strategií jsem vypracovala matici logického rámce, která může zároveň sloužit jako návrh strategie rozvoje komunity, jímž by se v budoucnu mohla řídit Akwaaba, Mama Hope nebo jiná nezisková organizace, která se rozhodne spolupracovat s komunitou. Záměrem, k němuž má implementace strategie rozvoje přispět, je zvýšení úrovně vzdělání dětí v komunitě. Zda došlo k dosažení záměru, ověříme prostřednictvím výzkumu či evaluace, které potvrdí nebo vyvrátí, že 90 % dětí 2/3 zapojených rodičů navštěvuje každodenně školu. Předpokladem k dosažení záměru je využívání rodiči nabytých znalostí v praxi. Cílem, jehož by měla strategie rozvoje dosáhnout, jsou dostatečné znalosti rodičů v oblasti péče o dítě. Zda bylo dosaženo cíle, odhalí výzkum, evaluace a statistiky, které potvrdí nebo vyvrátí, že 2/3 zapojených rodičů mají dostatečné znalosti v oblasti péče o dítě. Předpokladem k naplnění cíle je účast komunity na workshopech a autority podporující komunitu. Strategie rozvoje obsahuje čtyři výstupy: 1. autority se aktivně zapojují do vedení a vzdělávání komunity, 2. rodiče mají dostatek příležitostí dále se vzdělávat, 3. zvýšená finanční gramotnost rodičů, 4. aktivizovaná komunita. Zda mají rodiče dostatek příležitostí dále se vzdělávat, ověříme pomocí fotografií, prezenčních listin, případně absolventských certifikátů, které prokáží, zda 50 % zapojených rodičů denně dochází do večerní praktické školy. Zda mají rodiče zvýšené příležitosti ve finanční gramotnosti, zjistíme pomocí fotografií, prezenčních listin a certifikátů z workshopů, které odhalí, zda 80 % zapojených rodičů absolvovalo workshop o finanční gramotnosti. Zda se autority aktivně zapojují do vedení a vzdělávání komunity, zjistíme pomocí fotografií pořízených na workshopech, prezenčních listin z workshopů, případně absolventských certifikátů a ankety v komunitě. Tyto zdroje prověří, zda 80 % komunitních autorit absolvovalo workshop o vedení komunity a získané znalosti uplatňuje v praxi. Zda došlo k aktivizaci komunity prostřednictvím odbourání otrocké mentality, získání naděje do budoucna a posílení sebevědomí, ověříme prostřednictvím fotografií pořízených na workshopech a programech pro posilování a aktivizaci komunit, prezenčních listin z workshopů, ankety
107 v komunitě, případně výrobků vytvořených na komunitních setkáních. Tyto zdroje ověří, zda se 70 % zapojených rodičů jednou týdně účastní komunitních setkání. Předpokladem k vyprodukování výstupů je schopnost rodičů učit se a účast na workshopech. Aktivitami nezbytnými pro vyprodukování výstupů uvedených v matici logického rámce je: 1. zorganizování vzdělávacích workshopů pro komunitní vůdce, 2. zajištění večerní praktické školy pro rodiče, 3. zorganizování workshopů o důležitosti spoření, 4. zajištění programu pro posilování a aktivizaci komunity. Výchozími podmínkami pro realizaci strategie rozvoje je komunita, která má zájem spolupracovat. Prostředky nutné pro realizaci aktivit ani rozpočet nutný k zajištění vstupů v této diplomové práci není zpracován, protože v daném momentě není relevantní. Objektivně ověřitelné ukazatele ve druhém sloupci matice logického rámce byly zvoleny s ohledem na aktuální situaci a realizovaný výzkum tak, aby byly dosažitelné. Je nutno brát v potaz, že ne všichni rodiče ze zkoumané komunity budou mít zájem zapojit se do aktivit strategického plánu. Nicméně je reálné, aby 50 % zapojených rodičů denně docházelo do večerní praktické školy. Toto procento je tak nízké, poněvadž na základě rozhovorů vyvozujeme, že rodiče nebudou mít o pravidelné vzdělávání z pracovních a časových důvodů zájem. Dále je reálné, že 80 % zapojených rodičů absolvovuje workshop o finanční gramotnosti, poněvadž z rozhovorů s respondenty vyplývá, že se dospělí v komunitě začínají více zajímat o finance a možnosti spoření. Předpokládáme, že 80 % komunitních autorit absolvuje workshop o vedení komunity, a to buď ze zájmu a zvědavosti, nebo na popud všemi vůdci respektované „queen-mother“ komunity. Dále předpokládáme, že 70 % zapojených rodičů se bude jednou týdně účastnit komunitních setkání, protože společně budou chtít sdílet svoje radosti a starosti a případně si domů odnést jimi vytvořený výrobek.
108 Tabulka 2: Matice logického rámce
Matice logického rámce
OBJEKTIVNĚ POPIS PROJEKTU OVĚŘITELNÉ ZDROJE OVĚŘENÍ PŘEDPOKLADY A (INTERVENČNÍ UKAZATELE UKAZATELŮ RIZIKA LOGIKA) (INDIKÁTORY) Zvýšení úrovně vzdělání 90 % dětí 2/3 zapojených ZÁMĚR Výzkum, evaluace dětí v komunitě rodičů navštěvuje každodenně školu Rodiče mají dostatečné 2/3 zapojených rodičů CÍLE Výzkum, evaluace, Využívání nabytých znalosti v oblasti péče o mají dostatečné znalosti v PROJEKTU statistiky znalostí v praxi dítě oblasti péče o dítě 1. 50 % zapojených rodičů denně dochází do večerní praktické školy 2. 80 % zapojených rodičů absolvovalo 1. Fotografie, prezenční 1. Rodiče mají dostatek workshop o finanční listina, absolventský příležitostí dále se gramotnosti (a získané certifikát vzdělávat znalosti uplatňuje v 2. Fotografie, prezenční 2. Zvýšená finanční praxi) listina, absolventský Účast na workshopech, VÝSTUPY gramotnost rodičů 3. 80 % komunitních certifikát podpora autorit 3. Autority se aktivně autorit absolvovalo 3. Fotografie, prezenční zapojují do vedení a workshop o vedení listina, absolventský vzdělávání komunity komunity (a získané certifikát, anketa 4. Aktivizovaná komunita znalosti uplatňuje v 4. Fotografie, prezenční praxi) listina, anketa, výrobky 4. 70% zapojených rodičů se účastní jednou týdně komunitních setkání
1. Zajištění večerní praktické školy pro rodiče 2. Zorganizování workshopů o důležitosti spoření Schopnost učit se, účast AKTIVITY PROSTŘEDKY ROZPOČET 3. Zorganizování na workshopech vzdělávacích workshopů pro komunitní vůdce 4. Zajištění programu pro posilování a aktivizaci komunity VÝCHOZÍ PODMÍNKY: Komunita má zájem spolupracovat
Zdroj: zpracováno autorkou
109 Závěr
Předkládaná diplomová práce si dala za cíl vytvořit návrh strategie rozvoje komunity v Bawjiase v rurální oblasti Ghany, která by byla na základě analýzy potřeb komunity implementovatelná tak, aby byl posílen princip vlastnictví a participace komunity. Zároveň bylo mojí snahou přiblížit a podložit prostřednictvím poznatků z odborné literatury některé z fenoménů analyzovaných při tvorbě strategie rozvoje. Pro vytvoření strategie rozvoje byly metodami, které využívá kvalitativní výzkum, zjišťovány následující výzkumné otázky: 1. Jakým problémům čelí obyvatelé místní komunity? 2. Co je dle názoru obyvatel komunity příčinou těchto problémů a jaká řešení navrhují? Mezi metody kvalitativního výzkumu bylo zahrnuto pozorování, polostrukturované rozhovory a fokusní skupiny se členy komunity a osobami, které situaci v komunitě znají. S využitím výše uvedených metod jsem nejprve provedla analýzu všech zainteresovaných subjektů a identifikaci problémů v komunitě. Na základě polostrukturovaných rozhovorů jsem identifikovala pět nejčastěji se objevujících problémů komunity, mezi něž patří nedostatek pracovních příležitostí a závislost na subsistenčním zemědělství, absence starosty Bawjiase, špatná hygiena a zdravotní stav lidí, nedostatek kapitálu pro podnikání a nedostatek znalostí rodičů v oblasti péče o dítě. Právě nedostatek znalostí rodičů v oblasti péče o dítě byl křížovou metodou identifikován jako hlavní problém, jemuž komunita čelí. Na základě informací získaných z polostrukturovaných rozhovorů, pozorování života komunity a s využitím znalostí managementu projektového cyklu jsem analyzovala možné příčiny a důsledky tohoto problému a v analýze cílů jsem identifikovala potenciální řešení hlavního problému. Mezi příčinami nedostatku znalostí rodičů v oblasti péče o dítě je špatné zázemí pro absolvování školy, odliv mozků, pasivita obyvatel komunity, nedostatek příležitostí pro rodiče dále se vzdělávat, absence zájmu autorit vzdělávat komunitu, finanční negramotnost rodičů a kultura a tradice, které vybízí k podřízení se komunitní většině. Důsledkem nedostatku znalostí rodičů v oblasti péče o dítě je nezájem rodičů o školní prospěch dětí a absence dětí ve škole, které pramení z neporozumění rodičů významu vzdělání dětí, a nedostatek zodpovědnosti za rodinu, neinformovanost o správné výživě dětí a investice rodičů do pohřebního oblečení, které pramení z nedostatku rodičovské péče, případně lásky. Cílem je tedy dostatek znalostí rodičů v oblasti péče o dítě, kterého lze dosáhnout
110 zajištěním dobrého zázemí pro absolvování školy, zastavením odlivu mozků, změnou kultury a tradic, zájmem autorit vzdělávat komunitu, dostatkem příležitostí pro rodiče dále se vzdělávat, zajištěním finanční gramotnosti rodičů a povzbuzením k aktivitě prostřednictvím odbourání otrocké mentality, povzbuzením nezávislosti a nalezením naděje do budoucna. Zajištěním vzdělání rodičů v oblasti péče o dítě je větší šance, že z dětí vyrostou vzdělané a vyrovnané osobnosti, které se nebudou v takové míře potýkat s kriminalitou a nezaměstnaností. Na základě názorů dotazovaných, potenciálu komunity, finančních a personálních možností občanského sdružení Akwaaba a osobních zkušeností, z nichž vyplývá, že v komunitě citelně chybí komunikace mezi některými vůdci komunity a jejími členy a chybí také práce s rodiči dětí, jsem identifikovala jednotlivé strategie rozvoje, které se objevily ve výstupech matice logického rámce. Je to dosažení zájmu autorit vzdělávat komunitu, zajištění dostatku příležitostí pro rodiče dále se vzdělávat, zajištění dostatku příležitostí pro rodiče k získání finanční gramotnosti a docílení aktivizace a posílení komunity skrze práci na odbourávání otrocké mentality a naučené bezmocnosti. Matice logického rámce, která byla vypracována na základě analýzy problému, analýzy cílů a analýzy strategií může sloužit jako návrh strategie rozvoje komunity, jímž by se v budoucnu mohla řídit Akwaaba, Mama Hope nebo jiná nezisková organizace, která bude spolupracovat s komunitou. Záměrem, k němuž má implementace strategie rozvoje přispět, je zvýšení úrovně vzdělání dětí v komunitě. Cílem, jehož by měla strategie rozvoje dosáhnout, jsou dostatečné znalosti rodičů v oblasti péče o dítě. Výstupy strategie rozvoje jsou autority aktivně se zapojující do vedení a vzdělávání komunity, rodiče s dostatkem příležitostí dále se vzdělávat, zvýšená finanční gramotnost rodičů a aktivizovaná komunita. Aktivitami nezbytnými pro vyprodukování výstupů je zorganizování vzdělávacích workshopů pro komunitní vůdce, zajištění večerní praktické školy pro rodiče, zorganizování workshopů o důležitosti spoření a zajištění programu pro posilování a aktivizaci komunity. Výchozími podmínkami je komunita, která má zájem spolupracovat. Při tvorbě strategie rozvoje byly jmenovány některé fenomény a problémy v komunitě, které jsem se snažila přiblížit prostřednictvím poznatků z odborné literatury. Jednou z analyzovaných příčin nedostatku znalostí rodičů v oblasti péče o dítě byla pasivita způsobená otrockou mentalitou a ztrátou naděje do budoucna. Například Vladimír Klíma (2003) zmiňuje potlačení přirozené aktivity a propadání pasivitě vlivem otrokářství a kolonialismu, které podle něj měly vliv na dnešní
111 mentalitu Ghaňanů, kteří přestali věřit, že se mohou stát strůjci vlastního osudu. O otrocké mentalitě, neexistenci naděje do budoucna a pasivitě mluvila také dotazovaná zahraniční dobrovolnice Sylvia Biernat (2011), která je přesvědčená, že je potřeba tyto lidi motivovat a ukázat jim, že mají naději na zlepšení. Aktivita a iniciativa už ale podle ní musí vycházet z jejich středu, nikoliv z kapes zahraničních dobrovolníků či neziskových organizací. To samé tvrdil už před 50 lety Peter du Sautoy (1958), který se zabýval komunitním rozvojem v Ghaně a na rozdíl od současných autorů Bernera a Phillipse (2005) prosazoval, že nejdůležitější je svépomoc komunity a její ochota učit se a spolupracovat na zlepšení života. Respondenty i různými autory často zmiňovanou ztrátu naděje do budoucna popisuje psychologická literatura, která hovoří o naučené bezmocnosti a beznaději, kdy člověk dospěje k přesvědčení, že problémové situace nemá smysl řešit vlastním úsilím a pod záminkou vlastní slabosti a neschopnosti se tak může zbavovat různých každodenních úkolů. Další vysvětlení pasivity v komunitě nabízí koncept „locus of control“, neboli umístění vlivu, kdy osoby s interním locus of control věří, že výsledek jejich činnosti je závislý pouze na jejich přičinění, kdežto osoby s externím locus of control jsou přesvědčeny, že jejich úspěchy i nezdary jsou ovlivněny vnějšími vlivy, a předpokládají, že jejich situace se vyřeší sama nebo bude vyřešena zásahem jiné osoby, osudu nebo náhody. Tento koncept dokládá i moje zkušenost ze zkoumané komunity v Ghaně, kde lidé často na otázku, jak řešit určitou situaci, odpovídali, že „Bůh už to nějak všechno zařídí“. To znamená, že tito lidé jsou osobami s externím locus of control, protože věří, že jejich problém se vyřeší zásahem Boha. Posledním důvodem, proč by mohli někteří lidé v komunitě zaujímat pasivní postoj k životu, je fakt, že vzhledem k nedostatku pitné vody a hladu, s nímž se zkoumaná komunita a Afrika obecně potýká, dlouhodobě nedochází k uspokojování nižších potřeb, které jsou podle Abrahama H. Maslowa nutným předpokladem k uspokojování potřeb vyšších, což může mít vliv na pasivní či aktivní postoj k životu. Analýza problému odkryla, že jedním z důsledků nedostatečných znalostí rodičů v oblasti péče o dítě byly respondenty uvedené investice rodičů do pohřebního oblečení na úkor vzdělání dětí. Odborná literatura o pohřebních ceremoniálech v Ghaně uvádí, že pohřeb je velkou společenskou událostí, při níž rodiny ukazují svoje bohatství, solidaritu a respekt zemřelému a pohřební oděvy tvoří významnou položku v rozpočtu celého pohřbu. To doložila také dotazovaná sociální pracovnice Mary Boahin (2011), která doplnila, že pro mnohé lidi bez vzdělání, jejichž život naplňuje pouze práce na
112 farmě nebo na trhu, je účast na pohřbech jedinou příležitostí, jak někam patřit a mít nějaký sociální status. Takoví rodiče si kvůli nedostatku vzdělání nejsou vědomi toho, že utrácením za nákladné pohřební oděvy škodí budoucnosti svých dětí. Podle odborné literatury se pohřby v Ghaně dokonce staly sociálním problémem do té míry, že se autority rozhodly omezovat náklady pohřebních slavností. Nicméně odborná literatura i rozhovory s respondenty ukazují, že ne všechny ghanské rodiny souhlasí s plýtváním peněz na honosné pohřby, když chybí peníze na kvalitní stravu a vzdělání dětí. Největší poctu zemřelým takto smýšlející rodiny nevidí ve vystrojení honosného pohřbu, ale v důstojném pokračování rodu. Dalším fenoménem ghanské kultury je instituce náčelnictví, která je některými autory i většinou oslovených respondentů kritizována kvůli prodeji komunitní půdy pro vlastní zisk, sporům o náčelnictví, ale také kvůli absenci zájmu náčelníků vzdělávat komunitu a pomáhat jí žít lépe. Jinými autory je však náčelnictví označováno za důležité, především pak na venkově, kde jsou náčelníci (tzv. chiefové) hlavními strůjci rozvoje, nahrazují funkci vlády a komunikují s lidmi, ovšem pouze za předpokladu, že je problémy lidí z jejich komunity zajímají. Odborná literatura dokazuje také vliv otrokářství a kolonialismu na ekonomický růst Afriky a autoři Bauer, Chytilová (2006) a Klíma (2003) mluví o kolonizaci mysli, která vedla k pocitu méněcennosti a nedostatku sebevědomí bránícímu využít Afričanům svůj potenciál. Další souvislost existuje podle odborné literatury mezi kulturními hodnotami a ekonomickým růstem. Vlivem nízké očekávané doby dožití a nízké úrovně vzdělání stěží dosahující základní školy mnozí Afričané myslí pouze na přítomnost, opomíjejí budoucnost, spoléhají se na přirozený běh času a svůj život považují za výsledek všudypřítomné vyšší vůle. Také z těchto důvodů nemají zájem ani trpělivost učit se pečovat o děti a investovat do jejich vzdělání. Dalším analyzovaným důsledkem nedostatku znalostí rodičů v oblasti péče o dítě je absence dětí ve škole, k níž dochází podle slov respondentů většinou kvůli časté práci dětí na farmě nebo na trhu, což je podle ghanského zákona Children’s Act považováno za dětskou práci. Životní podmínky dítěte v Ghaně podle některých autorů i respondentů předurčuje lokalita, do níž se dítě narodí. Platí, že děti narozeny městským rodičům méně často zakouší fyzické násilí a jejich rodiče si více uvědomují důležitost vzdělání pro jejich děti. Naopak je tomu u dětí narozených na venkově. Podobně se vyjádřil i pastor Elisha (2011), který uvedl, že život dítěte, které přijde do vzdělané rodiny, je snazší, než život dítěte, které přijde do rodiny nevzdělané, která jej bude
113 místo do školy posílat na farmu nebo na trh. Výzkum Child Frontiers (2011) uvádí, že příčinou problémů dětí je nedostatek rodičovské péče, výchovy a dozoru, nezodpovědnost mnohých rodičů, rozpad rodiny, otcové nejevící zájem o své děti či chudoba. Výzkum Child Frontiers se tudíž v mnoha bodech shoduje s mými poznatky z komunity v Bawjiase. Na základě rozhovorů s respondenty bych doporučila nabídnout rodičům v komunitě v rámci workshopů o důležitosti spoření možnost zapojit se do mikrokreditního projektu, ať už s asistencí banky či neziskové organizace, ovšem peníze by jim byly půjčeny pouze pod podmínkou, že budou svoje děti posílat do školy. Dále se domnívám, že by bylo zajímavé tuto práci rozšířit o výzkum efektivnosti vzdělávání dětí versus dospělých. Názory respondentů se totiž v tomto bodě lišily. Objevilo se přesvědčení, že vzdělávat dospělé není efektivní, ale také protichůdný názor, že pokud bude na rodiče působit a vzdělávat respektovaná autorita komunity, nikoliv pracovníci zahraničních organizací, k nimž komunita nechová důvěru a vidí je pouze jako zdroj peněz, ponese vzdělávání dospělých svoje ovoce. Vhodným mottem pro vzdělávací workshopy a posílení a aktivizaci komunity by mohla být slova jednoho ghanského autora, který říká, že pro úspěch v životě je důležité nejprve uspět ve svém myšlení.
114 ZDROJE
AFRICAN ECONOMIC OUTLOOK. 2012. Ghana 2012. African Economic Outlook [online]. 14p [cit. 2013-03-28]. Dostupné z WWW:
AFRICAN ECONOMIC OUTLOOK. 2013a. Exports, 2010. African Economic Outlook [online]. [cit. 2013-03-28]. Dostupné z WWW:
AFRICAN ECONOMIC OUTLOOK. 2013b. Employment and Remittances. African Economic Outlook [online]. [cit. 2013-03-22]. Dostupné z WWW:
AMADEKEY, E. Y. 1970. The Culture of Ghana : A Bibliography. Accra : Ghana Universities Press. 215 s.
AMUAKWA, Nana Kojo. 2008. What should we do with chieftancy? In: Modern Ghana [online]. ModernGhana.com, [cit. 2013-03-15]. Dostupné z WWW:
APPIAH, Estelle Matilda. 2012. Protecting the Rights of the Children in Ghana : The Legal Framework and Ancillary Matters. Ministry of Justice, Ghana [online]. 28p [cit. 2013-04-06]. Dostupné z WWW:
ARMSTRONG, Jeannette. 1996. Sharing one skin : Okanagan community [online]. [cit. 2013-01-11]. Dostupné z WWW:
BAŠTECKÁ, Bohumila; GOLDMANN, Petr. 2001. Základy klinické psychologie. Praha : Portál. 440 s. ISBN 80-7178-550-4.
115 BAUER, Michal; CHYTILOVÁ, Julie. 2006. Opomíjená heterogenita lidí : Proč Afrika dlouhodobě neroste. IES Working Paper 18/2006, IES FSV, Charles University [online]. [cit. 2013-01-11]. Dostupné z WWW:
BAUMAN, Zygmunt. 1995. Úvahy o postmoderní době. Praha : SLON. 165 s. ISBN 80-85850-12-5.
BEHZAD, Saheb Zadeh; NOBAYA, Ahmad. 2010. Social development, community development and participation. Journal of US-China Public Administration [online]. Vol. 7 Issue 1, 4p [cit. 2013-02-16]. Dostupné z WWW:
BERNER, Erhard; PHILIPS, Benedict. 2005. Left to their own devices? Community self-help between alternative development and neo-liberalism. Community Development Journal [online]. Vol. 40 Issue 1, 13p [cit. 2013-02-14]. Dostupné z WWW:
BERTOCCHI, Graziella; CANOVA, Fabio. 2002. Did colonization matter for growth? : An empirical exploration into the historical causes of Africa’s underdevelopment. European Economic Review. European Economic Review [online]. Vol. 46 Issue 10, 21p [cit. 2013-01-11]. Dostupné z WWW:
BOAKYE-BOATEN, Agya. 2010. Changes in the concept of Childhood : Implications on Children in Ghana. Journal of International Social Research [online]. Vol. 3 Issue 10, 12p [cit. 2013-03-03]. Dostupné z WWW:
CIA – The World Fact Book [online]. 2013. Africa:: Ghana. Washington, D. C., [cit. 2013–04-18]. Dostupné z WWW:
116 Children's Act, 1998 (Act 560) [Ghana], 30 December 1998 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z WWW:
CHILD FRONTIERS. 2011. Report of the Mapping and Analysis of Ghana’s Child Protection System. Child Frontiers, Hong Kong [online]. 121p [cit. 2013-04-09]. Dostupné z WWW:
CHRISTENS, Brian D. 2012. Targeting empowerment in community development: a community psychology approach to enhancing local power and well-being. Community Development Journal [online]. Vol. 47 Issue 4, 17p [cit. 2013-02-14]. Dostupné z WWW:
DUŠKOVÁ, Lenka; HARMÁČEK, Jaromír; KRYLOVÁ, Petra; OPRŠAL, Zdeněk; SYROVÁTKA, Miroslav; ŠAFAŘÍKOVÁ, Simona. 2011. Encyklopedie rozvojových studií. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci. 421 s. ISBN 978-80-244-2948-9.
EMBASSY OF THE UNITED STATES ACCRA, GHANA. 2012. The Educational System of Ghana [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z WWW:
GHANA DISTRICTS. 2006a. Central : Background of the region [online]. [cit. 2013- 02-21]. Dostupné z WWW:
GHANA DISTRICTS. 2006b. Central : Demographic Characteristics [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z WWW:
GHANA DISTRICTS. 2006c. Central : Social Characteristics [online]. [cit. 2013-02- 21]. Dostupné z WWW:
117 GHANA DISTRICTS. 2006d. Central : Housing and Community Facilities [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z WWW:
GHANA DISTRICTS. 2006e. Central : Economic Characteristics [online]. [cit. 2013- 02-21]. Dostupné z WWW:
GHANA DISTRICTS. 2006f. Central : Educational Attainment and Literacy [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z WWW:
GHANA DISTRICTS. 2006g. Central : Social Amenities [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z WWW: < http://www.ghanadistricts.com/region/?r=3&sa=83>.
GHANA DISTRICTS. 2006h. Central : Cultural and Social Structure [online]. [cit. 2013-02-21]. Dostupné z WWW:
GHANA STATISTICAL SERVICE. 2007-2012a. Labour statistics : Employment status of employed persons 15-64 years by region and district, 2010 [online]. Ghana Statistical Service, 6p [cit. 2013-04-01]. Dostupné z WWW:
GHANA STATISTICAL SERVICE. 2007-2012b. Population statistics: Population by region, district, locality of residence, age groups and sex, 2010 [online]. Ghana Statistical Service, 12p [cit. 2013-04-01]. Dostupné z WWW:
GHANA STATISTICAL SERVICE. 2003. Ghana Child Labour Survey [online]. Ghana Statistical Service, 223p [cit. 2013-01-04]. Dostupné z WWW:
118 GOVERNMENT OF GHANA. 2013. Central Region : Introduction. Ghana Government Portal [online]. [cit. 2013-02-12]. Dostupné z WWW:
HARTL, Pavel. 1997. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha : SLON. 221 s. ISBN 80-85850-45-1.
HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. 2000. Psychologický slovník. Praha : Portál. 776 s. ISBN 80-7178-303-X.
HIATT, Steven. 2007. Globální velmoc a sítě jejího vlivu. In Česko proti chudobě : Informace, fakta a čísla z rozvojového světa. Praha : EDUCON. s. 8-12. Dostupné z WWW:
HILL, Grahame. 2004. Moderní psychologie : Hlavní oblasti současného studia lidské psychiky. Praha : Portál. 280 s. ISBN 80-7178-641-1.
ILIFFE, John. 2001. Afrika a Afričané : Dějiny kontinentu. Praha : Vyšehrad. 376 s. ISBN 80-7021-468-6.
JELÍNEK, Petr; HLAVIČKOVÁ, Zuzana. 2006. Manuál projektového cyklu zahraniční rozvojové spolupráce České republiky. Praha: Ústav mezinárodních vztahů pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR. 97 s. ISBN 80-86506-50-9.
KLÍMA, Vladimír. 2003. Ghana. Praha : Libri. 90 s. ISBN 80-7277-156-6.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. 2009. Psychologie zdraví. Praha : Portál. 280 s. ISBN 978-80- 7367-568-4.
LYNDON, Novel; MOORTHY, Ravichandran; ER, A. C.; SELVADURAI, Sivapalan. 2011. Native Understanding of Participation and Empowerment in Community Development. Journal of Social Sciences [online]. Vol. 7 Issue 4, 6p [cit. 2013-02-15]. Dostupné z WWW:
119
MAMA HOPE. 2013a. Mission and vision. Mama Hope [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z WWW:
MAMA HOPE. 2013b. Our Approach. Mama Hope [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z WWW:
MAPS OF WORLD. 2012. Ghana : Political Map. Maps of World [online]. [cit. 2013– 02-18]. Dostupné z WWW:
MAŘÍKOVÁ, Hana; PETRUSEK, Miloslav; VODÁKOVÁ, Alena. 1996. Velký sociologický slovník I. Praha : Karolinum. 746 s. ISBN 80-7184-164-1.
MAZZUCATO, Valentina; KABKI, Mirjam; SMITH, Lothar. 2006. Transnational Migration and the Economy of Funerals : Changing Practices in Ghana. Development & Change [online]. Vol. 37, Issue 5, 26p [cit. 2013-03-11]. Dostupné z WWW:
(MESW) MINISTRY OF EMPLOYMENT AND SOCIAL WELFARE. 2010. National plan of action for orphans and vulnerable children : Ghana 2010-2012 [online]. Ministry of Employment and Social Welfare, 53p [cit. 2013-03-10]. Dostupné z WWW:
NATIONAL COMMISSION ON CULTURE. 2006. African culture herritage : what is culture. National Commission on Culture [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z WWW:
NUNN, Nathan. 2007. The Long-Term Effects of Africa’s Slave Trades. University of British Columbia [online]. 40p [cit. 2013-01-11]. Dostupné z WWW:
120 ODOTEI, Irene K.; AWEDOBA, A. K. 2012. Chieftaincy in Ghana: culture, governance and development [online]. Google [cit. 2013-04-01]. Dostupné z WWW:
(OPHI) OXFORD POVERTY AND HUMAN DEVELOPMENT INITIATIVE. 2010. Country Briefing : Ghana : Multidimensional Poverty Index (MPI) At a Glance [online]. Oxford University, 4p [cit. 2013-04-04]. Dostupné z WWW:
PAULÍK, Karel. 2010. Psychologie lidské odolnosti. Praha : Grada Publishing. 240 s. ISBN 978-80-247-2959-6.
SAUTOY du, Peter. 1958. Community development in Ghana. London : Oxford University Press. 205 s.
SILNÝ, Jiří; TOŽIČKA, Tomáš. 2007. Nekonečný příběh dluhové krize. In Česko proti chudobě : Informace, fakta a čísla z rozvojového světa. Praha : EDUCON. s. 29-32. Dostupné z WWW:
SKOKAN, Ladislav. 2007. Afrika : Sociogeografický přehled. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně. 122 s. ISBN 978-80-7044-838-0.
ŠPATENKOVÁ, Naděžda. 2004. Krize : Psychologický a sociologický fenomén. Praha : Grada Publishing. 132 s. ISBN 80-247-0888-4.
TRADING ECONOMICS. 2012. Ghana unemployment rate. Trading economics [online]. [cit. 2013-03-21]. Dostupné z WWW:
TUAKLI, Juliette; MILLER, Alan; AGYAKRO-KWARTENG Tawiah; JONES, Leah. 2006. Situational analysis of vulnerable children in Ghana. World Education, Ghana
121 [online]. 62p [cit. 2013-04-07]. Dostupné z WWW:
TWUM-DANSO, Afua. 2010. Children‘s perceptions of physical punishment in Ghana. University of Sheffield [online]. 72p [cit. 2013-03-11]. Dostupné z WWW:
UNDP. 2013. International Human Development Indicators : Ghana. UNDP [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupné z WWW:
UNESCO. 2008-2013. All events. UNESCO [online]. [cit. 2013-04-18]. Dostupné z WWW:
UNICEF. 2010. National Standards for Residential Homes for Orphans and Vulnerable Children in Ghana. UNICEF [online]. 38p [cit. 2012-02-20]. Dostupné z WWW:
VURI, Daniela. 2010. The Effect of Availability of School and Distance to School on Children’s Time Allocation in Ghana. LABOUR: Review of Labour Economics & Industrial Relations [online]. Vol. 24, 30p [cit. 2013-04-11]. Dostupné z WWW:
WERNIKOWSKI, Noah. 2012. Obruni Chief. In: Field Notes, [online]. [cit. 2013-03- 14]. Dostupné z WWW:
WIKIMEDIA COMMONS. 2012. Central Ghana Districts. Wikimedia Commons [online]. [cit. 2013–02-18]. Dostupné z WWW:
122 WITTE de, Marleen. 2003. Money and Death : Funeral Business in Asante, Ghana. Africa [online]. Vol. 73, Issue 04, p 30. [cit. 2013-02-14]. Dostupné z WWW:
WORLD BANK. 2012. The Little Data Book 2012 [online]. The World Bank, 252p [cit. 2013-04-04]. Dostupné z WWW:
WORLD BANK. 2013. World development indicators. World Bank Group [online]. [cit. 2013-03-29]. Dostupné z WWW:
WORLDMARK, 1984. Worldmark encyclopedia of the nations : Africa. New York : John Wiley and Sons, Inc. 378 s. ISBN 0-471-88622-X.
123 SEZNAM RESPONDENTŮ
Příjmení, jméno Postavení Datum Místo rozhovoru ABOFRA, Ruben učitel 28.11.2011 Bawjiase AKAABI, Naachi IV. „queen-mother“ 5.12.2011 Bawjiase ANNAW, Michael vysokoškolský student 22.12.2011 Bawjiase AYUDA spolek pro rozvoj Bawjiase 10.12.2011 Bawjiase sociální pracovnice v Bethany Christian BOAHIN, Ida Mary Services 2.12.2011 Kasoa BUAH, John předseda oblastní rady v Bawjiase 2.12.2011 Bawjiase DADZIE, Emmanuel sociální pracovník 25.11.2011 Bawjiase ESSEL, John „youth chief" 5.12.2011 Bawjiase FORSON, Joe ředitel Bethany Christian Services 1.12.2011 Kasoa OBODAI, Justice manažer Bawjiase Area Rural Bank 12.12.2011 Bawjiase ODAME, Theophilos farmář 26.11.2011 Bawjiase majitel velkého množsví komunitní ODIKRO, Nana Kwaw Sackey zemědělské půdy 5.12.2011 Bawjiase OFORI, Kweku „opinion leader" 5.12.2011 Bawjiase OFOSU, Augustin manažer Bawjiase Area Rural Bank 1.12.2011 Bawjiase OSEI, Joshua ředitel presbyteriánské základní školy 28.11.2011 Bawjiase TANDOH, Samuel farmář 27.11.2011 Bawjiase TAWIAH, Joseph Kingsley „chairman of watchdog committe" 5.12.2011 Bawjiase TAWIAH, Richard Paa „opinion leader" 5.12.2011 Bawjiase VÍŠEK, Vladimír dobrovolník 24.12.2011 Bawjiase WILSON, Kwame univerzitní student z Akkry 21.12.2011 Akkra WRIGHT, Lauren dobrovolnice 10.12.2011 Bawjiase
124