DOCSLIB.ORG

Půdní Fauna Habilitační Práce

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Půdní Fauna Habilitační Práce UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Půdní fauna habilitační práce předkládá RNDr. Mgr. Ivan Hadrián Tuf, Ph.D. Katedra ekologie a životního prostředí, PřF UP jako součást požadavků habilitačního řízení v oboru Ekologie 2017 Ivan H. Tuf © Ivan H. Tuf, 2017 Půdní fauna Obsah Úvod .............................................................................................................................................................. 1 Metody vzorkování půdních bezobratlých .................................................................................................... 3 Kvantitativní vzorkování povrchově aktivních bezobratlých.................................................................... 3 Kvantitativní vzorkování půdu obývajících bezobratlých ......................................................................... 6 Jak oddělit živočichy od substrátu? .......................................................................................................... 9 Volba vhodné metody ............................................................................................................................ 10 Publikace autora k dané tematice, jež jsou součástí této práce ............................................................ 10 Další publikace autora k dané tematice ................................................................................................. 11 Evoluční aspekty života v půdě ................................................................................................................... 13 Suchozemští stejnonožci jako modelová skupina pro evoluční biology ................................................ 13 Vznik suchozemských stejnonožců ........................................................................................................ 13 Morfologické a fyziologické adaptace na terestrický způsob života ...................................................... 14 Hospodaření s vodou ............................................................................................................................. 15 Dýchání ................................................................................................................................................... 16 Behaviorální adaptace na terestrický způsob života .............................................................................. 17 Význam agregačního chování ................................................................................................................. 18 Antipredační strategie ............................................................................................................................ 20 Kognitivní schopnosti suchozemských stejnonožců .............................................................................. 22 Publikace autora k dané tematice, jež jsou součástí této práce ............................................................ 24 Další publikace autora k dané tematice ................................................................................................. 24 Poděkování .................................................................................................................................................. 27 Seznam použité literatury ........................................................................................................................... 29 Přílohy ......................................................................................................................................................... 39 Ivan H. Tuf Půdní fauna Úvod Pedobiologie je ekologická disciplína, která se zabývá biologií půdních organizmů. První pedobiologické práce vznikly až v osmdesátých letech XIX. století, do té doby převažoval v biologii popisný přístup taxonomický, anatomický, morfologický, fyziologický a embryologický. Mezi nestory pedobiologického výzkumu patří bez pochyb i Charles Robert Darwin (1809‐1882), který studoval tvorbu půdy činností žížal (Darwin 1881). Vedl jej k tomu postřeh, že stráň, kterou si z dětství pamatoval jako hodně kamenitou, je o několik desetiletí později relativně zazemněná. Neboli že kameny, které o sebe při došlapu skřípaly, nyní neskřípou, jelikož jsou nyní více zanořené v zemině. Studoval proto proto podrobněji toto zazemňování a popsal, jak si (anektické) žížaly vtahují listový opad do chodbiček a jak vylučují na povrch půdy své exkrementy. V Německu působící rakouskouherský přírodovědec Raoul Heinrich Francé (Rudolf Heinrich Franze, 1874‐1943) ve své studii o ekologii půdních mikroorganizmů zavedl pro ně termín edaphon (Francé 1911, 1913). Toto označení vztáhl ve druhém vydání své monografie na všechny organizmy vázané svým způsobem života na půdu (Francé 1921). Termín edafon (odvozený z řeckého ἔδαφος) je tudíž z historických důvodů dobře etablovaný v němčině, ale také je používaný v maďarštině, češtině, slovenštině, francouzštině, portugalštině, či rumunštině. V angličtině však příliš nezdomácněl (ale viz např. Gallagher a Daiber 1973), proto se dnes v literatuře (převážně anglicky psané) setkáváme nejčastěji s označením soil fauna. Půdní fauna je obvyklé označení pro živočichy, kteří obývají půdní prostředí. Za typické představitele proto považujeme druhy, které se vyskytují v půdě, ať již v jejích svrchních vrstvách včetně nadložního humusu, či v hlubších minerálních vrstvách. Do půdní fauny se však nezařazují obyvatelé jeskyní. Přestože širší definice jeskyně zahrnuje všechy přirozeně vzniklé podzemní prostory, obvykle za jeskyně považujeme prostory, které jsou schopné pojmout člověka. Jiný přístup ke klasifikaci půdní fauny sleduje taxonomickou příslušnost druhů k vyšším taxonům, které buď jsou, či nejsou považovány za typické představitele obyvatele půdy. Běžnými příklady jsou například žížalovití (Lumbricidae) či chvostoskoci (Collembola). V půdě je však možné najít zástupce velkého množství povrchových a dokonce i vodních taxonů (např. Schlaghamerský a Kobetičová 2005) a je proto na výzkumníkovi, jak se s takovýmito druhy vypořádá. První problém si můžeme představit na broucích (Coleoptera). Většina takzvaných edafických druhů brouků obývá půdní prostředí pouze během svého larválního vývoje. Larvy se však od dospělců hodně liší (přinejmenším u hmyzu s dokonalou proměnou, taxonu Holometabola), což jejich determinaci komplikuje, jelikož většina entomologů se zaměřuje na určování dospělců a determinační literatura pro larvální stádia je omezena na několik málo skupin. Proto larvy brouků, ale i dvoukřídlého hmyzu, obvykle vystupují v ekologických studiích zaměřených na půdu pouze jako vyšší taxon, jehož význam bývá podceňován a za echtovní půdní faunu se často nepovažují. Půdní biologové je většinou (alibisticky) opomíjejí s tím, že dospělci vlastně žijí mimo půdu a proto význam těchto druhů v půdních procesech je relativně omezený. 1 I.H. Tuf Druhým důvodem k vyloučení řady obyvatel půd je jejich poměrně pasivní role v půdním subsystému. Příkladem mohou být květolib včelí či břehule říční. Tito živočichové v půdě hloubí nory z důvodu ochrany svého potomstva. Žádné jejich vývojové stádium se neživí detritem, neloví ostatní obyvatele půdy, ani jejich exkrementy nijak zásadně nepozměňují půdní chemizmus. Nory a chodby takovýchto druhů jsou obvykle relativně krátké a nepřispívají tak významně k aeraci půdy, zasakování srážkové vody, ani k bioturbanci. Jejich význam pro pedogenezi je tudíž minimální. Do této kategorie obvykle spadají také (nejen drobní) savci a plazi, kteří si hloubí nory, řada druhů hmyzu, které v půdě zimují apod. Další způsob, jak lze definovat půdní faunu a vyhnout se „nežádoucím“ zástupcům, je metodologický přístup. Za půdní bezobratlé jsou považováni ti, kteří se nejlépe chytají pomocí klasických pedozoologických metod a nikoliv pomocí metod jiných. Některé mnohonožky lze sice najít na větvích stromů nejen v tropech, ale i v mírném pásu (Short 2015), ale obvykle se mnohonožky chytají do zemních pastí, proto je považujeme za půdní faunu. Tento přístup je nejrozšířenější, protože poskytuje výzkumníkovi „důvod“ neobtěžovat se determinací čmeláků, žab, sarančí či sýkorek (Anděra, pers. com.), které se (spíše omylem či nešťastnou náhodou) chytí do jeho padacích zemních pastí. Na druhou stranu takovýto přístup obecně zamlžuje naše poznání a informace o způsobu života některých druhů jsou hodně kusé, či zkreslené. Příkladem mohou být chlupule, které se mohou hojně vyskytovat na větvích keřů a stromů. Klasický entomolog, který sklepává z větví hmyz, tyto mnohonožky ignoruje a informaci o záchytu neuvádí. Půdní zoolog, věnující se mnohonožkám, však tyto chlupule potká jen relativně zřídka – občas v opadu, obvykle pod kůrou na úpatí stromu či padlého kmene, kde může najít i jiné druhy mnohonožek. Každopádně to vede k situaci, kdy specialista na danou skupinu vzorkuje pouze obvyklá mikrostanoviště a nezaznamená v terénu přítomnost dalších druhů a jiný specialista, který nějaký konkrétní druh potkává v atypickém (dle jeho názoru) prostředí pravidelně, mu nevěnuje žádoucí pozornost. To je důvodem, proč by se i půdní zoolog měl snažit využívat méně obvyklé metody sběru a vzorkovat různými způsoby. Metodologií vzorkování půdních bezobratlých, zhodnocením efektivity jednotlivých metod a představení některých méně obvyklých metod se věnuje další kapitola této práce. Po ní následující kapitola se věnuje ekologickým souvislostem edafického způsobu života a behaviorálním adaptacím, které živočichům takový život umožňují. 2 Půdní fauna Metody vzorkování půdních bezobratlých Když odhlédneme od předchozí
Load more

Recommended publications
  • Spiders (Araneae) of Stony Debris in North Bohemia
    Arachnol. Mitt. 12:46-56 Basel, Dezember 1996 Spiders (Araneae) of stony debris in North Bohemia o v v Vlastimil RUZICKA & Jaromfr HAJER Abstract: The arachnofauna was studied at five stony debris sites in northern Bohemia. In Central Europe, the northern and montane species inhabiting cold places live not only on mountain tops and peat bogs but also on the lower edges of boulder debris, where air streaming through the system of inner compartments gives rise to an exceedingly cold microclimate. At such cold sites, spiders can live either on bare stones (Bathyphantes simillimus, Wubanoides ura/ensis), or in the rich layers of moss and lichen (Dip/oeentria bidentata). Kratoehviliella bieapitata exhibits a diplostenoecious occurrence in stony debris and on tree bark. Latithorax faustus and Theonoe minutissima display diplostenoecious occurrence in stony debris and on peat bogs. The occurrence of the species Seotina eelans in the Czech Republic was documented for the first time. Key words: Spiders, stony debris, microclimate, geographic distribution. INTRODUCTION Stony debris constitute, in Central Europe, island ecosystems which have remained virtually intact over the entire Holocene. Due to the unfeasibility of utilization, stony debris areas are among the few ecosystems that have only minimally been affected by man. In bulky accumulations, air can flow through the system of internal spaces. In this way, cold air can accumulate in the lower part of the tal us, so that ice can form and persist there until late spring. This phenomenon, well known from the Alp region (FURRER 1966), occurs widely in North Bohemia (KUBAT 1971). Owing to the specific substrate and microclimate, stony debris areas are inhabited by specific plant (SADLO & KOLBEK 1994) and animal communities, contributing thus o v v significantly to the biodiversity of the landscape (RUZICKA 1993a).
    [Show full text]
  • Subterranean Biodiversity and Depth Distribution of Myriapods in Forested Scree Slopes of Central Europe
    A peer-reviewed open-access journal ZooKeys Subterranean930: 117–137 (2020) biodiversity and depth distribution of myriapods in forested scree slopes of... 117 doi: 10.3897/zookeys.930.48914 RESEARCH ARTICLE http://zookeys.pensoft.net Launched to accelerate biodiversity research Subterranean biodiversity and depth distribution of myriapods in forested scree slopes of Central Europe Beáta Haľková1, Ivan Hadrián Tuf 2, Karel Tajovský3, Andrej Mock1 1 Institute of Biology and Ecology, Faculty of Science, Pavol Jozef Šafárik University, Košice, Slovakia 2 De- partment of Ecology and Environmental Sciences, Faculty of Science, Palacky University, Olomouc, Czech Republic 3 Institute of Soil Biology, Biology Centre CAS, České Budějovice, Czech Republic Corresponding author: Beáta Haľková ([email protected]) Academic editor: L. Dányi | Received 28 November 2019 | Accepted 10 February 2020 | Published 28 April 2020 http://zoobank.org/84BEFD1B-D8FA-4B05-8481-C0735ADF2A3C Citation: Haľková B, Tuf IH, Tajovský K, Mock A (2020) Subterranean biodiversity and depth distribution of myriapods in forested scree slopes of Central Europe. In: Korsós Z, Dányi L (Eds) Proceedings of the 18th International Congress of Myriapodology, Budapest, Hungary. ZooKeys 930: 117–137. https://doi.org/10.3897/zookeys.930.48914 The paper is dedicated to Christian Juberthie (12 Mar 1931–7 Nov 2019), the author of the concept of MSS (milieu souterrain superficiel) and the doyen of modern biospeleology Abstract The shallow underground of rock debris is a unique animal refuge. Nevertheless, the research of this habitat lags far behind the study of caves and soil, due to technical and time-consuming demands. Data on Myriapoda in scree habitat from eleven localities in seven different geomorphological units of the Czech and Slovak Republics were processed.
    [Show full text]
  • Some Centipedes and Millipedes (Myriapoda) New to the Fauna of Belarus
    Russian Entomol. J. 30(1): 106–108 © RUSSIAN ENTOMOLOGICAL JOURNAL, 2021 Some centipedes and millipedes (Myriapoda) new to the fauna of Belarus Íåêîòîðûå ãóáîíîãèå è äâóïàðíîíîãèå ìíîãîíîæêè (Myriapoda), íîâûå äëÿ ôàóíû Áåëàðóñè A.M. Ostrovsky À.Ì. Îñòðîâñêèé Gomel State Medical University, Lange str. 5, Gomel 246000, Republic of Belarus. E-mail: [email protected] Гомельский государственный медицинский университет, ул. Ланге 5, Гомель 246000, Республика Беларусь KEY WORDS: Geophilus flavus, Lithobius crassipes, Lithobius microps, Blaniulus guttulatus, faunistic records, Belarus КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА: Geophilus flavus, Lithobius crassipes, Lithobius microps, Blaniulus guttulatus, фаунистика, Беларусь ABSTRACT. The first records of three species of et Dobroruka, 1960 under G. flavus by Bonato and Minelli [2014] centipedes and one species of millipede from Belarus implies that there may be some previous records of G. flavus are provided. All records are clearly synathropic. from the former USSR, including Belarus, reported under the name of G. proximus C.L. Koch, 1847 [Zalesskaja et al., 1982]. РЕЗЮМЕ. Приведены сведения о фаунистичес- The distribution of G. flavus in European Russia has been summarized by Volkova [2016]. ких находках трёх новых видов губоногих и одного вида двупарноногих многоножек в Беларуси. Все ORDER LITHOBIOMORPHA находки явно синантропные. Family LITHOBIIDAE The myriapod fauna of Belarus is still poorly-known. Lithobius (Monotarsobius) crassipes C.L. Koch, According to various authors, 10–11 species of centi- 1862 pedes [Meleško, 1981; Maksimova, 2014; Ostrovsky, MATERIAL EXAMINED. 1 $, Republic of Belarus, Minsk, Kra- 2016, 2018] and 28–29 species of millipedes [Lokšina, sivyi lane, among household waste, 14.07.2019, leg. et det. A.M. 1964, 1969; Tarasevich, 1992; Maksimova, Khot’ko, Ostrovsky.
    [Show full text]
  • Centre International De Myriapodologie
    N° 28, 1994 BULLETIN DU ISSN 1161-2398 CENTRE INTERNATIONAL DE MYRIAPODOLOGIE [Mus6umNationald'HistoireNaturelle,Laboratoire de Zoologie-Arthropodes, 61 rue de Buffon, F-75231 ParisCedex05] LISTE DES TRAVAUX PARUS ET SOUS-PRESSE LIST OF WORKS PUBLISHED OR IN PRESS MYRIAPODA & ONYCHOPHORA ANNUAIRE MONDIAL DES MYRIAPODOLOGISTES WORLD DIRECTORY OF THE MYRIAPODOLOGISTS PUBLICATION ET LISIES REPE&TORIEES PANS LA BASE PASCAL DE L' INIST 1995 N° 28, 1994 BULLETIN DU ISSN 1161-2398 CENTRE INTERNATIONAL DE MYRIAPODOLOGIE [Museum National d'Histoire N aturelle, Laboratoire de Zoologie-Arthropodes, 61 rue de Buffon, F-7 5231 Paris Cedex 05] LISTE DES TRAVAUX PARUS ET SOUS-PRESSE LIST OF WORKS PUBLISHED OR IN PRESS MYRIAPODA & ONYCHOPHORA ANNUAIRE MONDIAL DES MYRIAPODOLOGISTES WORLD DIRECTORY OF THE MYRIAPODOLOGISTS PUBLICATION ET LISTES REPERTORIEES DANS LA BASE PASCAL DE L' INIST 1995 SOMMAIRE CONTENTS ZUSAMMENFASSUNG Pages Seite lOth INTERNATIONAL CONGRESS OF MYRIAPODOLOGY .................................. 1 9th CONGRES INTERNATIONAL DE MYRIAPODOLOGIE.................................................... 1 Contacter le Secretariat permanent par E-M AIL & FA X............................................................ 1 The Proceedings of the 9th International Congress of Myriapodology...................... 2 MILLEPATTIA, sommaire .du prochain bulletin....................................................................... 2 Obituary: Colin Peter FAIRHURST (1942-1994) ............................................................. 3 BULLETIN of the
    [Show full text]
  • Westring, 1871) (Schorsmuisspin) JANSSEN & CREVECOEUR (2008) Citeerden Deze Soort Voor Het Eerst in België
    Nieuwsbr. Belg. Arachnol. Ver. (2009),24(1-3): 1 Jean-Pierre Maelfait 1 juni 1951 – 6 februari 2009 Nieuwsbr. Belg. Arachnol. Ver. (2009),24(1-3): 2 In memoriam JEAN-PIERRE MAELFAIT Kortrijk 01/06/1951 Gent 06/02/2009 Jean-Pierre Maelfait is ons ontvallen op 6 februari van dit jaar. We brengen hulde aan een man die veel gegeven heeft voor de arachnologie in het algemeen en meer specifiek voor onze vereniging. Jean-Pierre is altijd een belangrijke pion geweest in het bestaan van ARABEL. Hij was medestichter van de “Werkgroep ARABEL” in 1976 en op zijn aanraden werd gestart met het publiceren van de “Nieuwsbrief” in 1986, het jaar waarin ook ARABEL een officiële vzw werd. Hij is eindredacteur van de “Nieuwsbrief” geweest van 1990 tot en met 2002. Sinds het ontstaan van onze vereniging is Jean-Pierre achtereenvolgens penningmeester geweest van 1986 tot en met 1989, ondervoorzitter van 1990 tot en met 1995 om uiteindelijk voorzitter te worden van 1996 tot en met 1999. Pas in 2003 gaf hij zijn fakkel als bestuurslid over aan de “jeugd”. Dit afscheid is des te erger omdat Jean- Pierre er na 6 jaar afwezigheid terug een lap ging op geven, door opnieuw bestuurslid te worden in 2009 en aldus verkozen werd als Secretaris. Alle artikels in dit nummer opgenomen worden naar hem opgedragen. Jean-Pierre Maelfait nous a quitté le 6 février de cette année. Nous rendons hommage à un homme qui a beaucoup donné dans sa vie pour l’arachnologie en général et plus particulièrement pour Arabel. Jean-Pierre a toujours été un pion important dans la vie de notre Société.
    [Show full text]
  • 196 Arachnology (2019)18 (3), 196–212 a Revised Checklist of the Spiders of Great Britain Methods and Ireland Selection Criteria and Lists
    196 Arachnology (2019)18 (3), 196–212 A revised checklist of the spiders of Great Britain Methods and Ireland Selection criteria and lists Alastair Lavery The checklist has two main sections; List A contains all Burach, Carnbo, species proved or suspected to be established and List B Kinross, KY13 0NX species recorded only in specific circumstances. email: [email protected] The criterion for inclusion in list A is evidence that self- sustaining populations of the species are established within Great Britain and Ireland. This is taken to include records Abstract from the same site over a number of years or from a number A revised checklist of spider species found in Great Britain and of sites. Species not recorded after 1919, one hundred years Ireland is presented together with their national distributions, before the publication of this list, are not included, though national and international conservation statuses and syn- this has not been applied strictly for Irish species because of onymies. The list allows users to access the sources most often substantially lower recording levels. used in studying spiders on the archipelago. The list does not differentiate between species naturally Keywords: Araneae • Europe occurring and those that have established with human assis- tance; in practice this can be very difficult to determine. Introduction List A: species established in natural or semi-natural A checklist can have multiple purposes. Its primary pur- habitats pose is to provide an up-to-date list of the species found in the geographical area and, as in this case, to major divisions The main species list, List A1, includes all species found within that area.
    [Show full text]
  • Faunistic Diversity of Spiders (Araneae) in Galichitsa Mountain (FYR Macedonia)
    Biodiversity Data Journal 1: e977 doi: 10.3897/BDJ.1.e977 Taxonomic paper Faunistic diversity of spiders (Araneae) in Galichitsa mountain (FYR Macedonia) Christo Deltshev†, Marjan Komnenov‡, Gergin Blagoev§, Teodor Georgiev|, Stoyan Lazarov¶, Emilija Stojkoska‡, Maria Naumova† † Institute of Biodiversity and Ecosystem Research, Bulgarian Academy of Sciences, Sofia, Bulgaria ‡ Macedonian Museum of Natural History, Skopje, Macedonia § Biodiversity Institute of Ontario, University of Guelph, Guelph, Canada | Pensoft Publishers, Sofia, Bulgaria ¶ National Museum of Natural History, Bulgarian Academy of Sciences, Sofia, Bulgaria Corresponding author: Christo Deltshev ([email protected]) Academic editor: Jeremy Miller Received: 01 Aug 2013 | Accepted: 05 Sep 2013 | Published: 16 Sep 2013 Citation: Deltshev C, Komnenov M, Blagoev G, Georgiev T, Lazarov S, Stojkoska E, Naumova M (2013) Faunistic Diversity of Spiders (Araneae) in Galichitsa Mountain (FYR Macedonia). Biodiversity Data Journal 1: e977. doi: 10.3897/BDJ.1.e977 Abstract A total of 294 species from 31 families have been found in Galichitsa Mt. Of them, 85 species are new to the mountain, while 20 are also new to the fauna of FYR of Macedonia. According to their current distribution the established species can be assigned to 17 zoogeographical categories, grouped into 5 complexes (Cosmopolitan, Holarctic, European, Mediterranean, Endemics of Balkans). Dominant are Holarctic species (66.0%) followed by European (16.5%) and Mediterranean (9.3%). The endemics (6.2%) and Southeast European species (1.7%) emphasize the local character of this fauna, but its low percentage suggests an important process of colonization. Keywords Spiders, taxonomy, faunistic, zoogeography, Galichitsa Mt. © Deltshev C et al.. This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution License 3.0 (CC-BY), which permits unrestricted use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original author and source are credited.
    [Show full text]
  • Exploring Phylogenomic Relationships Within Myriapoda: Should High Matrix Occupancy Be the Goal?
    bioRxiv preprint doi: https://doi.org/10.1101/030973; this version posted November 9, 2015. The copyright holder for this preprint (which was not certified by peer review) is the author/funder. All rights reserved. No reuse allowed without permission. Exploring phylogenomic relationships within Myriapoda: should high matrix occupancy be the goal? ROSA FERNÁNDEZ1, GREGORY D. EDGECOMBE2 AND GONZALO GIRIBET1 1Museum of Comparative Zoology & Department of Organismic and Evolutionary Biology, Harvard University, 26 Oxford Street, Cambridge, MA 02138, USA 2Department of Earth Sciences, The Natural History Museum, Cromwell Road, London SW7 5BD, UK 1 bioRxiv preprint doi: https://doi.org/10.1101/030973; this version posted November 9, 2015. The copyright holder for this preprint (which was not certified by peer review) is the author/funder. All rights reserved. No reuse allowed without permission. Abstract.—Myriapods are one of the dominant terrestrial arthropod groups including the diverse and familiar centipedes and millipedes. Although molecular evidence has shown that Myriapoda is monophyletic, its internal phylogeny remains contentious and understudied, especially when compared to those of Chelicerata and Hexapoda. Until now, efforts have focused on taxon sampling (e.g., by including a handful of genes in many species) or on maximizing matrix occupancy (e.g., by including hundreds or thousands of genes in just a few species), but a phylogeny maximizing sampling at both levels remains elusive. In this study, we analyzed forty Illumina transcriptomes representing three myriapod classes (Diplopoda, Chilopoda and Symphyla); twenty-five transcriptomes were newly sequenced to maximize representation at the ordinal level in Diplopoda and at the family level in Chilopoda.
    [Show full text]
  • Arxiv:2104.01203V2 [Physics.Bio-Ph] 24 Apr 2021
    Universal features in panarthropod inter-limb coordination during forward walking Jasmine A. Nirody1,2 1Center for Studies in Physics and Biology, Rockefeller University, New York, NY 10065 USA 2All Souls College, University of Oxford, Oxford OX1 4AL United Kingdom April 27, 2021 Abstract Terrestrial animals must often negotiate heterogeneous, varying environments. Accordingly, their locomotive strategies must adapt to a wide range of terrain, as well as to a range of speeds in order to accomplish different behavioral goals. Studies in Drosophila have found that inter-leg coordination patterns (ICPs) vary smoothly with walking speed, rather than switching between distinct gaits as in vertebrates (e.g., horses transitioning between trotting and galloping). Such a continuum of stepping patterns implies that separate neural controllers are not necessary for each observed ICP. Furthermore, the spectrum of Drosophila stepping patterns includes all canonical coordination patterns observed during forward walking in insects. This raises the exciting possibility that the controller in Drosophila is common to all insects, and perhaps more generally to panarthropod walkers. Here, we survey and collate data on leg kinematics and inter-leg coordination relationships during forward walking in a range of arthropod species, as well as include data from a recent behavioral investigation into the tardigrade Hypsibius exemplaris. Using this comparative dataset, we point to several functional and morphological features that are shared amongst panarthropods. The goal of the framework presented in this review is to emphasize the importance of comparative functional and morphological analyses in understanding the origins and diversification of walking in Panarthropoda. Walking, a behavior fundamental to numerous tasks important for an organism's survival, is assumed to have become highly optimized during evolution.
    [Show full text]
  • Thomas Fartmann, Max Freienstein, Steffen Kämpfer, Franz Löffler & Merle Streitberger
    Biodiversität von Weihnachtsbaumkulturen in Mitteleuropa: Analyse des aktuellen Zustandes und Handlungs- empfehlungen für den nachhaltigen Anbau März 2018 Thomas Fartmann, Max Freienstein, Steffen Kämpfer, Franz Löffler & Merle Streitberger Biodiversität von Weihnachtsbaumkulturen in Mitteleuropa: Analyse des aktuellen Zustandes und Handlungs- empfehlungen für den nachhaltigen Anbau (DBU-AZ 33141/01-33/0) — Endbericht — März 2018 Konventionelle Weihnachtsbaumkultur im Offenland und Indikator-Vogelarten für Weihnachtsbaumkulturen im Hochsauerland: Heidelerche (Lullula arborea), Baumpieper (Anthus trivialis), Bluthänfling (Carduelis cannabina) und Goldammer (Emberiza citrinella). (Foto: Weihnachtsbaumkultur: C. Höppner; Vogelbilder: Beaman & Madge (1998) Endbericht | DBU-Projekt: Biodiversität von Weihnachtsbaumkulturen | Universität Osnabrück Fördermittelgeber Deutsche Bundesstiftung Umwelt (DBU) An der Bornau 2 49090 Osnabrück Fachbetreuung Dr. Reinhard Stock (Leiter Projektgruppe Gewässer/Naturschutz) Bewilligungsempfänger Abteilung für Biodiversität und Landschaftsökologie Fachbereich Biologie/Chemie Universität Osnabrück Barbarastr. 11 49076 Osnabrück Projektleitung apl. Prof. Dr. Thomas Fartmann Tel. 0541-969-3494 URL: http://fartmann.net E-Mail: [email protected] Bearbeitung Thomas Fartmann, Max Freienstein, Steffen Kämpfer, Franz Löffler & Merle Streitberger unter Mitarbeit von Jonas Brüggeshemke, Sascha Buchholz, Felix Helbing, Christian Höppner, Marvin Juchem, Marcel Kettermann, Franziska Klauer, Thorsten Münsch, Gwydion Scherer
    [Show full text]
  • John Lewis, a Celebration of Fifty Years of Centipede Studies
    Bulletin of the British Myriapod & Isopod Group Volume 33 (2021) John Lewis, a celebration of fifty years of centipede studies A. D. Barber 7, Greenfield Drive, Ivybridge, Devon PL21 0UG, UK. E-mail: [email protected] In December 2020, at a virtual BMIG Annual General Meeting, John was presented with a framed print of centipedes by artist Richard Lewington from his book Garden Wildlife. We had hoped to do this at the 2020 AGM at the planned meeting in Somerset but other things intervened. Always something of a larger-than-life character, enthusiastic, knowledgeable and ever helpful, John, who is a great raconteur with a real sense of humour, also seems to have just that tiny bit of a public- school master about him, a role he actually had during part of his career. He could be very funny and Helen Read tells of him running at great speed to try to catch a Scutigera in Galicia. At the same time, the volume of his publications about centipedes and, sometimes other groups, is striking testimony both to his industry and to his scholarship. Postgraduate studies on Strigamia maritima on the Sussex coast, revealed three centipede species new to Britain. Pachymerium ferrugineum (1960), Schendyla peyerimhoffi & Geophilus pusillifrater (1961). Pachymerium, despite being very widely distributed elsewhere in the world, remains a species rarely recorded here and only, it seems, from our east & south coasts. G. pusillifrater is an inconspicuous animal, rarely recorded whose status is elusive. S. peyerimhoffi, on the other hand is quite widely distributed on the south and west coasts of Britain & Ireland with more than fifty records.
    [Show full text]
  • Zoologica Poloniae
    ZOOLOGICA POLONIAE 2015 VOL. 60 FASC. 1-1 ISSN 0044-510X LUBLIN 2015 ZOOLOGICA POLONIAE ARCHIVUM SOCIETATIS ZOOLOGORUM POLONIAE VOL. 60 FASC. 1-1 2015 LUBLIN 2015 POLAND Zoologica Poloniae in open access http://www.degruyter.com/view/j/zoop http://www.umcs.pl/pl/zoologica-poloniae,11696.htm International scientific journal founded by Jarosław Wiącek Zakład Ochrony Przyrody Dept. of Biology and Biotechnology UMCS Lublin © Copyright by Polskie Towarzystwo Zoologiczne Wrocław 2015 ISSN 0044-510X PRINTED IN POLAND Opracowanie do druku: True Colours s.c., ul. I Armii WP 5/2, 20-078 Lublin, www.tcolours.com Nakład: 200 Zdjęcie na pierwszej stronie okładki: fot. M. Piskorski INDEX Łukasz Dawidowicz CONFIRMATION OF THE OCCURRENCE OF THYRIS FENESTRELLA (SCOPOLI, 1763) (LEPIDOPTERA: THYRIDIDAE) IN POLAND AND REMARKS ABOUT ITS BIOLOGY .....5 Grzegorz Gryziak, Grzegorz Makulec BRACHYCHTHONIUS HIRTUS (MORITZ, 1976) AND SUBIASELLA (LALMOPPIA) EUROPAEA (MAHUNKA, 1982) – TWO NEW SPECIES OF ORIBATID MITES (ACARI: ORIBATIDA) TO POLISH FAUNA AND TWO OTHER SPECIES NEW TO THE MAZOVIAN REGION WITHIN POLAND.......................................................................................11 Anna Hirna SPECIMENS OF SPIDER FAUNA FROM UKRAINE IN THE COLLECTION OF THE MUSEUM OF NATURAL HISTORY, WROCLAW UNIVERSITY (ACCORDING TO THE COLLECTION OF STANISŁAW PILAWSKI AND KAZIMIERZ PETRUSEWICZ) .................15 Katarzyna Wołczuk, Teresa Napiórkowska, Robert Socha ANATOMICAL, HISTOLOGICAL AND HISTOCHEMICAL STUDIES OF THE ALIMENTARY CANAL OF MONKEY GOBY NEOGOBIUS FLUVIATILIS (Pallas, 1814) ...35 Maciej Filipiuk & Marcin Polak DISTRIBUTION AND HABITAT PREFERENCES OF EURASIAN BITTERN BOTAURUS STELLARIS AT NATURAL LAKES OF ŁĘCZNA–WŁODAWA LAKELAND ............................51 Michał Piskorski BAT FAUNA OF THE POLESKI NATIONAL PARK AND SOME ADJOINING AREAS .........65 Zoologica Poloniae (2015) 60/1.
    [Show full text]