Čím Nás Přitahuje Sever?

host literární měsíčník červen 2019 109 Kč *6

Čím nás přitahuje Sever?

Pavel Mandys Kritická diskuse Beletrie Nechtěl jsem Nový román Michela Pavla Horáková zůstávat stranou Houellebecqa Serotonin a Jiří Kratochvil Host, měsíčník pro literaturu a čtenáře Číslo 6 | 2019, ročník XXXV Vyšlo v Brně 11. června 2019

Radlas 5, 602 00 Brno tel.: 725 606 144 tel./fax: 545 212 747 [email protected] www.casopishost.cz

Vydává Spolek přátel vydávání časopisu Host (IČ 48 51 48 53) & Host — vydavatelství, s. r. o., s laskavou finanční podporou Ministerstva kultury ČR a statutárního města Brna

Písma | Kunda & Vegan (Superior Type) Ilustrace | Barbora Tögel Papír | Bio Top 3 — 100 a 200 g/m2 Tisk | Tiskárna Grafico, s. r. o., Opava

Člen sítě kulturních časopisů Eurozine (www.eurozine.com) Registrováno Ministerstvem kultury ČR pod číslem MK ČR E 6632 ISSN 1211-9938 Vychází 10× ročně (kromě července a srpna)

Cena 109 Kč, s předplatným 79 Kč Předplatné na www.casopishost.cz/predplatne nebo telefonicky na čísle 725 606 144: tištěné roční 790 Kč, tištěné půlroční 450 Kč, tištěné ISIC/ITIC 630 Kč, elektronické 500 Kč

Distribuuje Kosmas, s. r. o., Praha Zasílání předplatného zajiš ťuje fi ma 5P agency, s. r. o., Rajhradice Editorial

Zdeněk Staszek

Nebude to už možná dlouho trvat. Turističtí migranti z Česka nechají v zádech rozzuřeným klimatem pleněný Jadran a vypraví se masově na Sever. V redakci jsme proto nenechali nic náhodě a vypravili se tam už teď. Cestičky jsou naštěstí vyšlapané. Chodili po nich obrozenci, překladatelé i dobrodruzi a nazpět si přiváželi divadelní hry, notové zápisy — nebo lyže. Daniela Mrázová píše o české fascinaci Severem i o poněkud mdlém vztahu Seveřanů ke kultuře naší. Prezentace literatury přijde na přetřes také v rozhovoru s Pavlem Mandysem, kmotrem Magnesie Litery, společně se vzpomínkami na novinařinu v devadesátkách a s přemítáním nad českým komiksem. Ale zpátky k přetopené planetě: o devastaci lignitem nemluví jen klimatologové, ale i historie — spisovatel Pavel Brycz připomíná posun Mostu. Přeji vám stabilní čtení i léto. Ateliér Ateliér Pevnina dětství Katy Sedlak Foto Kata Sedlak Kata Foto

Kata Sedlak (nar. 1978), která se v přítomném barevností.“ Veronika Markovičová, kurátorka čísle představuje souborem letně laděných autorčiny výstavy v pražské Leica Gallery, fotografií, pochází ze slovenských Piešťan. poznamenává: „Sedlak proměnila své Po absolvování střední elektrotechnické školy každodenní mateřství do fotografic é eseje, působila jako grafic á designérka. Fotografii plné absolutní důvěry a blízkosti domova. se začala naplno věnovat po narození prvního S minimem vizuálních prvků, avšak s maximální dítěte. Tvrdí, že v ní vždy probíhal vnitřní boj intenzitou zachycuje chvátající čas. Příliš osobní, mezi malbou, fotografií a grafic ým designem, sentimentální, bez nadhledu, kýčovité. Těmito a dále pokračuje: „Věnuji se především černobílé slovy se prvoplánově nabízí hodnotit zachycování fotografii, je pro mne nejsilnější v možnosti vlastních potomků. Ovšem u fotografování vypovídat. Moje emoce, které z ní a skrze ni Katy Sedlak je objektivní pouze objektiv. vyzařují, pak nejsou rušeny či ovlivňovány Autorka totiž nefotí děti, ale dětství.“ (red)

2 Obsah

kritiky nová jména

48 Michel Houellebecq: 86 Martin Herbe: Asi Okno Vůně … Serotonin (Eva Klíčová) 50 kritika v diskusi Petr Drulák — názor Petr Fischer — Eva Klíčová: Evropské umění pozdní doby historie 54 Roman Szpuk: Klika byla 6 Miroslav Balaštík: „Východní“ vysoko (Vít Malota) a „západní“ svoboda. Aneb Evropu 56 Timothy Snyder: Cesta 88 Pavel Brycz: Podoby nezachrání vtipy o blondýnách k nesvobodě (Tomáš Korda) podkrušnohorské metropole. Od starých industriálních pověstí po Dycky Most! ohlédnutí recenze

8 j. e. f. 1949—2019 58 Marek Epstein: Dravec (Kryštof Eder) 58 Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky (Václav Maxmilián) osobnost 59 Michaela Mlíčková Jelínková: poezie Maličkost pro premiéra a jiné povídky (Kateřina Bukovjanová) v překladu 10 Nechtěl jsem zůstávat stranou. 60 Louis Ferdinand Céline: Cesta S Pavlem Mandysem o deva- na konec noci (Marcel Forgáč) desátých letech, Magnesii Liteře 61 Ondřej Sládek a kol.: 98 Mraky nad Lough. a vzepětí komiksu Slovník literárněvědného Tři severoirské básnířky strukturalismu (Marek Lollok) v překladu Milana Děžinského 62 Karel Hvížďala — Jiří Přibáň: Hledání dějin. O české státnosti k věci a identitě 883⟶1918⟶2018 (Tomáš Borovský) sloupky 63 Olga Stehlíková: Vykřičník jak 24 Jan Loužek — Václav Zouzalík: stožár (Andrea Popelová) Právo pro půl miliardy 64 Tomáš Přidal: Čalouník 22 masmediář Karel autorů. O evropské směrnici (Michal Šanda) Hvížďala: Střet zájmů autorského práva na jednotném 23 ohlas (Ne)přátelství digitálním trhu dvou velkých solitérů? 68 švenk Šimon Šafránek: beletrie V Cannes hlavně osobně 69 volně přeloženo Anežka téma Charvátová: Žít, abych 70 Pavla Horáková: Do třetího mohl vyprávět překládat pokolení. Původní česká povídka 80 a tak dál… Jan Štolba: Selátka 30 Daniela Mrázová: 76 Jiří Kratochvil: Lávka nad 81 jazyková glosa Zdenka Na sever … a zase na jih propastí. Původní česká povídka Rusínová: Ta naše Morava česká 36 Bez odvahy by to nešlo. 96 komiksariát Ondřej Nezbeda: Se Zdeňkem Lyčkou o arktické Příběhy obyčejných grázlů kultuře, o pronikání do grónské 104 o čem se mluví v USA Richard mentality a o těžkostech rozhovor Olehla: Bez bílého majáku kulturního transferu na Sever 39 Zdeněk Lyčka: Druhý život 2 ateliér Pevnina dětství literárního překladu 82 Hodnoty, žádné programy. Katy Sedlak 40 Karolína Stehlíková: Šíření S Bernardem-Henrim 4 básník čísla Vít Janota kultury uložené v genech Lévym o Kurdech, Americe 5 zprávy 44 Kdo je kdo a demokracii 94 hostinec

3 Básník čísla b Básník čísla Vít Janota Foto Iveta Janotová Iveta Foto

Vít Janota (nar. 1970) je básník a hudebník. Tomase Tranströmera a přeložil sebrané básně Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Alfreda Brendela. Příležitostně vystupuje jako Univerzity Karlovy, vystřídal různá zaměstnání, hráč na saxofony a klarinet. Žije v Praze. nyní pracuje jako programátor. V domovském nakladatelství Dauphin vydal sbírky K ránu proti Básník Janota: Tak trochu solitér za mantinely nebi (2002), Fasování košťat (2004), Praha zničená hlavního proudu, pro ty, co vědí, černý kůň české deštěm (2006), Miniová pole (2008), Jen třídit poezie. Chodec po periferiích reality, letec pod odpad nestačí (2011), Noc a déšť (2013), Víkend radarem, ze setrvačnosti označovaný jako autor v jakémsi Švýcarsku (2016; za ni byl nominován civilní, avšak mnohými jednoznačně rozpoznaný na cenu Magnesia Litera 2017 v kategorii poezie) jako metafyzický. I v přítomném cyklu plném a Uličnice (2016). Je zastoupen v řadě básnických „tušených předobrazů“ chodec mezi démony antologií. Spolupodílel se na překladech básní dneška. Víc než lyrikova evidence. Vít J. vidí! (mst)

4 Zprávy

Anne Frankovou údajně inspi- A všechno bude rovalo ke změně stylu vysílání BBC z března 1944, v němž nizozemský mechanické ministr vzdělání v exilu naléhal na všechny občany Nizozemska, aby uchovávali dokumenty a svědectví Při katalogizaci pozůstalosti britského hrůz nacistické okupace. Franková spisovatele Anthonyho Burgesse se po tomto impulzu začala o svůj se našel rukopis navazující na jeho deník více literárně starat — škrtala nejslavnější dílo, román Mechanický příliš osobní nebo banální věty pomeranč z roku 1962. A Clockwork a snažila se cvičit ve spisovatelském Condition (Mechanický stav) měla být roky starý Allenův film A Rainy Day řemesle. částečně fi ozofi ká refl xe a částečně in New York (Deštivý den v New Vydavatel Joachim von Zepelin autobiografi . Yorku) stále nemá datum americké byl prý „okouzlen“ literárním Burgess na rukopisu pracoval premiéry a produkující Amazon s re- talentem, který z nové knihy sálá. v letech 1972 a 1973, těsně po dokon- žisérem rozvázal smlouvu na původně „Tato kompozice se velmi liší stylem čení kontroverzní film vé adaptace čtyři snímky. Za minulou spolupráci i předmětem od původní zveřejněné Mechanického pomeranče — temného s kultovním režisérem se veřejně kají verze. Je mnohem literárnější; originál vyprávění z Londýna budoucnosti, třeba Michael Caine, Colin Firth nebo je občas velmi dětinský.“ v němž mládež páchá násilí pro Ellen Pageová. Teď se zády k Allenovi zábavu — od Stanleyho Kubricka. postavil i nakladatelský průmysl. Značnou část dvousetstránkového Allen, který je kromě fil ařiny textu proto také zabírají vzpomínky i plodným spisovatelem, se během Deník na film vou verzi. loňska pokoušel nabídnout velkým Především však měl být Mecha- nakladatelům svou autobiografii. plný knih nický stav o stavu společnosti. Ale co by dříve dopadlo válkou O sedmdesátých letech Burgess literárních agentů, tentokrát vzbudilo píše jako o „mechanickém infernu“, pouze nezájem a odmítnutí. Všechna „Z Timesů se stala továrna na knížky,“ v němž nejsou lidé víc než ozubená nakladatelství podle The New York říká jeden z novinářů slavného new- kolečka ve stroji, „už nerostou přiro- Times uvedla, že za nezájmem stojí yorského deníku. Situace v redakci zeně, nejsou organičtí“. hlavně negativní publicita, kterou došla až tak daleko, že všem zaměst- Burgess plánoval, že publi- by vydání Allenovy knižní novinky nancům přišlo od hlavních editorů kaci doplní fotografi ká příloha mohlo vyvolat. V některých redakcích počátkem května ohledně plánů psát a příspěvky dalších spisovatelů proto rukopis — na němž podle všeho a vydávat knihy varování. na téma lidské svobody. Jak projekt slavný režisér pracoval už nějaký čas — Vzhledem k politické a spole- mohutněl, přerostl spisovateli přes ani nečetli. čenské situaci ve Spojených státech hlavu. „Nakonec si Burgess uvědomil, a k mediálním a technologickým že připravovaná kniha byla nad jeho trendům je dnes kvalitní non fi tion možnosti a že je víc romanopisec než literatura jedno z nejžádanějších zboží. fi ozof,“ říká Andrew Biswell, ředitel Anna škrtá Novináři proto v současnosti dostávají Nadace Anthonyho Burgesse, která více nabídek k externí spolupráci než pozůstalost spravuje. kdy dřív — a o hvězdách z The New V Německu, Rakousku a Švýcarsku York Times to platí dvojnásob. v květnu vyšel román Anne Frankové. Pro redakci deníku to je problém Jde o upravenou verzi jejího slavného ze dvou důvodů. Jednak přichází Špatná reklama deníku, v níž jej zamýšlela sama vydat. kvůli „book leave“, čili dočasnému Kniha Liebe Kitty (Drahá Kitty) je přerušení spolupráce kvůli psaní je … špatná pojmenovaná podle imaginární přítel- knihy, o nejzkušenější novináře, kyně, jíž Anne adresovala své dopisy. komentátory, analytiky i editory. reklama Deník Anne Frankové vydal v roce A jednak spousta materiálu, který 1947 její otec Otto Frank, který jako by mohl plnit stránky The New York jediný válku přežil. Spojil přitom Times, jde do knih. V zaslaném Jednou z hvězd padlých po #MeToo deníky dva — první si Anne začala memorandu proto vedení deníku je Woody Allen. Jeho nevlastní dcera vést ve třinácti, na druhém, literárně vyzývá novináře, aby knihy nabízeli Dylan Farrowová tvrdí, že ji před tři- už ambicióznějším, pracovala předtím, k vydání i vlastní fi mě a uvědomo- ceti lety osahával. A byť vyšetřování než ji našlo v roce 1944 gestapo v am- vali o bočních projektech své editory nic nepotvrdilo a samotná Allenova sterdamském úkrytu. Zemřela v roce a redaktory. rodina je rozpolcená, Hollywood 1945 v táboře Bergen-Belsen v pat- obvinění zjevně věří. Poslední, už dva nácti letech na tyfus. -zst-

5 Názor

Kubera „proslavil“ letošní terezínskou v oboru, který vystudoval, nebo „Východní“ tryznu, nebo tomu, co hlásá institut neohrožovat budoucnost svých dětí), Václava Klause. musel rezignovat na řadu morálních a „západní“ Vondruška v rozhovoru konstatuje: hodnot a smířit se s „životem ve lži“. Jinak řečeno: být v této situaci svoboda. My jsme si prožili dlouhou dobu svobodným znamenalo odmítnout v totalitě. Proto si mnohem lépe nároky, které na lidské jednání kladou Aneb Evropu umíme defino at, co je to nespra- vyšší obecně sdílené hodnoty, neboť vedlnost a útlak. Více si vážíme jim v reálném životě nebylo možné nezachrání svobody. Na Západě už příliš dlouho dostát. Zříci se těchto nároků bylo tím žijí v demokratické svobodě. To je snazší, že v dosahu nebyl žádný kolek- vtipy jako ze Saturnina, když doktor tiv (pomineme-li disent), s nímž by je Vlach říká: Pokud jste dlouho v teple, člověk mohl sdílet a odkud by mohl o blondýnách musí vás vyhodit na mráz, abyste čerpat podporu a ochranu. Jedinou si toho vážili. Mnoho špatných ná- možností svobody se tedy stávalo Miroslav Balaštík padů se rodí na Západě. My tomu sobectví a cynismus jako obrana před zatím odoláváme. I když třeba nároky vyšších hodnot a jako způsob Praha tlaku Západu odolává hůře, přežití. tradiční regiony naopak lépe. Stejné Tím pochopitelně nemá být je to i na Slovensku nebo v Polsku. řečeno, že by lidé, kteří se přizpůso- I v Rakousku. A pak dostáváme bili normalizačnímu režimu, byli nálepky, že Češi jsou příliš konzer- amorální zrůdy. Koexistence s ním vativní a nepokrokoví… Ale to není však nemohla nepoznamenat jejich pravda. Jen si více vážíme určitých vztah k hodnotám, zejména pak víru hodnot a svobody, protože jsme v jejich univerzálnost, a tedy i smyslu- Vlastimil Vondruška je nepochybně zažili nesvobodu. A ke svobodě patří plnost jejich následování: „Lidská úspěšným autorem. Jeho historické i to, že si sami určíme, jak a s kým společnost je společnost vlků,“ říká příběhy sice literární kritika v lepším budeme žít, protože to je svoboda. v rozhovoru Vondruška, „pravda případě ignoruje, ale čtenáře baví. a láska nikdy nezvítězila nad lží To je zcela v pořádku. Obvyklé Je vcelku logické, že pro generaci, a nenávistí. A nikdy nezvítězí.“ je i to, že když množství čtenářů která „prožila dlouhou dobu v totalitě“ Komunistický režim se tedy ne- překročí určitou hranici, má autor je svoboda tou nejvyšší hodnotou. zhroutil pod tlakem vyšších etických pocit, že tím jeho psaní získává Nikoli však pouze proto, že jim ji to- hodnot, neboť většina společnosti novou kvalitu a on se stává kulturní talitní komunistický režim, co se týče v ně už nevěřila (a devadesátá léta tu- institucí a mudrcem, který je povolán životního stylu, veřejného projevování díž nemohla být jejich návratem, jak vyjadřovat se k problémům dějin, názorů, možností seberealizace nebo by si to přál disent v čele s Václavem literatury, politiky, náboženství, cestování, upíral. Vnější omezení Havlem, přeživší idealisté nebo stu- svobody a celého světa. Nutno však a historická zkušenost totiž význam denti), rozpadl se proto, že nedokázal říci, že za to mnohdy nemůže ani tak svobody nejen přirozeně zveličovaly, saturovat rostoucí sobectví. (Jen pro on sám, jako spíš média, která ho ale také deformovaly. přesnost: sobectví je zde pojímáno do této role tlačí. V tomto smyslu šlo nejprve o to, jako okolnostmi vynucený způsob ži- Rozhovor, který s Vlastimilem že se svoboda dostala do opozice vůči vota, který rezignuje na vyšší hodnoty, Vondruškou vedl v den výročí osvo- ideologii. Ideologie jakožto povýšení neboť pro něj představují překážku bození na iDNES.tv Vladimír Vokál, určité hodnoty na univerzální princip v uspokojení životních potřeb, aniž je v tomto smyslu příznačný. a její systemizace se po zkušenosti by za to nabízely satisfakci na jiné Není však zajímavý ani tak tím, čtyřicátých a padesátých let stala zcela rovině.) co Vondruška říká o literatuře (kritika nedůvěryhodnou. Rok 1968 a ná- Přechod do devadesátých let pak oceňuje jen to, co lidé nečtou, Michal sledná normalizace však tuto generaci toto pojetí svobody umožnil realizovat Viewegh je zakladatelem moderní připravily také o důvěru v jakékoli téměř bez omezení, což pro normali- české literatury) nebo o migraci, která vyšší hodnoty a v jejich univerzální zační generaci stvrdilo jeho správnost rozvrátí Evropu (ve Francii už leckde platnost. A to jednak tím, že spra- a životaschopnost. platí právo šaría). Pozoruhodné vedlností, tolerancí, humanitou nebo Vraťme se však k rozhovoru je, že hrozící apokalypsa podle něj pravdou se verbálně zaštiťoval právě s Vlastimilem Vondruškou. To, nepřichází ani tak zvnějšku, od is- totalitní režim, čímž je do jisté míry co bylo popsáno výše, ilustruje jeho lamistů, jako spíš zevnitř Evropy. obsahově vyprazdňoval (a znevěrohod- přístup k humoru. Ten považují Přesněji řečeno ze Západu, který si ňoval tím, že v jejich jménu svobodu (moderátor i Vondruška) za klí- neváží svobody a prosazuje politickou omezoval), ale možná ještě více proto, čový, nejen proto, že jeho absence korektnost. Jeho úvahy jsou v tomto že pokud chtěl člověk za normalizace (ve smyslu neschopnosti vysmívat se směru podobné těm, jimiž Jaroslav jakžtakž přežívat (například pracovat náboženským ikonám) podle nich

6 Názor

svobodu pojímá mladší generace To, vůči čemu se a ona Vondruškou zmiňovaná „západní společnost“. Ta totiž umož- Vondruška cítí ňuje člověku vzdát se části svobody ve prospěch hodnoty, kterou v dané bezmocný, je politická chvíli považuje za vyšší (ať už je to ekologie, rovnost pohlaví, nebo korektnost jako politická korektnost), a je ochoten a schopen se kvůli jejímu prosazení společenská hodnota spojit s jinými. Právě tyto dvě věci — víra v jiné hodnoty, než je svoboda, a vůle je kolektivně sdílet — pak charakterizuje islám, ale také proto, pochopitelně v tom, že by je někdo představují nejen revizi životní že my „vytváříme takovou korektní zakazoval. Ale jednoduše proto, zkušenosti normalizační generace, společnost, kde si nikdo nesmí že blondýny už dnes nepředstavují ale z jejího pohledu také ohrožení, z nikoho udělat legraci“. Jako příklad ideál krásy a v tomto smyslu ani spo- neboť jsou pro ni symptomy ideologie. uvádí karikaturu s vyobrazením lečenskou autoritu. Podstatou humoru Proto Jaroslavu Kuberovi nepřijde ani Sereny Williamsové, která vzbudila je samozřejmě potřeba vysmívat se na okamžik nepřípadné hovořit o nich nesouhlas kvůli možnému rasistic- věcem, které člověka nějak převyšují v souvislosti s fašismem (terezínský kému podtextu. a vůči nimž se cítí bezmocný. Je to projev) nebo s komunismem (projev Vondruška k tomu říká: jistý druh obrany a současně cesta k 25. únoru). k (sebe)refl xi. Pokusme se to shrnout: Západní Věřím tomu, že pokud se evropská To, vůči čemu se Vondruška cítí společnost (a mladší generace u nás) společnost dokáže vzchopit a pokud bezmocný, však nejsou blondýny nebo chápou svobodu jako hodnotu in- se vrátí k tradičním hodnotám, černošky, ale politická korektnost jako strumentální. To znamená, že vytváří na kterých evropská demokracie určitá společenská hodnota. Právě ta prostor, ve němž se střetávají a kon- vyrostla a byla postavena, tak si totiž problematizuje pojetí svobody kurují si jiné hodnoty (nazvěmež je pak oficiá ně dokážeme ze sebe jako něčeho, co je nadřazeno všem substanciální), čímž dotvářejí svůj dělat legraci a dělat si legraci ostatním hodnotám a člověka před aktuální obsah a společenský vliv. z blondýn, což je samozřejmě dneska nimi „chrání“. Humor jako výraz Normalizační východní zkušenost nepřípustné… této svobody se pak zákonitě dostává naopak vnímá svobodu substanciálně, do kolize s politickou korektností, a jako taková konkuruje hodnotám Pomiňme fakt, že ona proklamovaná která se naopak snaží různé hodnoty ostatním: je-li více politické korekt- schopnost dělat si legraci ze sebe sa- respektovat a chránit, a to i na úkor nosti (ekologie, rovnosti pohlaví mých téměř vždy pouze zakrývá nar- jistého (a dobrovolného) omezení atd.), znamená to méně svobody. cisistní potřebu zesměšňovat druhé svobody. Toto pojetí svobody může společnost nebo to, na čem jim záleží. Dělat si Nebo jinak řečeno: přístup ochránit před totalitními režimy upřímně legraci ze sebe samého do- ke světu daný normalizační a postnor- dvacátého století, ale rozhodně ne káže málokdo. malizační (devadesátá léta) zkušeností, před hrozbami, kterým čelí současný Důvod, proč se dnes neobjevují který je založen na rozpínavosti svět a jež přicházejí z budoucnosti. vtipy o blondýnách, a pokud ano, svobody, a to až na hranu zákona, nejsou už k smíchu jako dříve, není se dostává do konfli tu s tím, jak Autor je šéfredaktor Hosta.

7 Ohlédnutí Foto David Konečný David Foto

j. e. f.

1949—2019

Patnáctého května po poledni vložil protože vím, jak se čílil, když jsem se Poněvadž právě toto je pro mne defi- na svůj profil komentář k jakémusi kdysi zeptal, v kterém roce odešla jeho nice poezie. Nestálo tam do drobného rozhlasovému pro a proti. Končil: matka. „Jak odešla? Co to je za ne- kamení, nebo do oblázku, ale do ka- „Pana Ovčáčka si budu pamatovat smysl?! Prostě zemřela, hotovo…“ mení do drobného… V tom to prostě (poslouchat ho asi už nebudu) jako Byl člověkem absolutně citlivým je, to mne tehdy přitáhlo k poezii, buď choromyslného, nebo skvělého na slovo a jazyk. Je příznačné, jak ke Slovu.“ herce ve službách lži. — jef.“ Jeho subtilní klíč mu tento svět dokázal Začínal jako beatnik ze se- poslední „psaní na vodu palbou kulo- odemknout. V posledním rozhovoru, verní periferie a cosi rabiátského, metnou“ bylo nezvykle neexpresivní. který jsme vedli pro Host, vzpomí- „ostravského“, v něm zůstalo zaťaté Proč pamatovat? Možná zde už nevě- nal: „Jednou mi starší kamarád daro- napořád. Určující pro něj bylo setkání domky vytrysklo vědomí jediné cesty, val obálku, byl v ní složený přírodní s básníkem Kuběnou na samém za- na niž se musíme vydat sami, nazí, papír a na něm bylo strojem na- čátku normalizace a dvacetiletá účast bez jakýchkoli zavazadel. Dvacátého psáno: ,Bylo lásky, už jí néni / skovala na činnosti neformálního okruhu čtvrtého května v 5.45 z tohoto světa sa do kamení, / do kamení do drob- moravského samizdatu. O Jiřím odešel. Raději jinak: Jaroslav Erik ze- ného / do srdéčka falešného.‘ A to Kuběnovi vždy mluvil jako o „osob- mřel. Píšu mu to k potěše a pozdravení, do kamení do drobného, to mne dostalo. nosti nesouměřitelné s kýmkoli

8 Ohlédnutí

jiným“, nicméně nabízí se kacířská jeho poslední kalvárií, sestávající nekonečně spokojený v zařízení, kde otázka, zda tento vulkán své druhy z nejrůznějších zdravotních pádů právě přebývá. Starým dámám tam na- zvláštně nepoznamenal. Básnická díla až k hranicím Věčnosti a následných hlas předčítá detektivky! Zůstal jsem M. Holmana, R. Valuška, P. Mikeše, návratů, které byly všemi přáteli jak opařený. Kdysi jsme se příšerně P. Švandy i J. E. Friče jsou nápadně vnímány jako zázračná vítězství servali. Tvrdil mi, že v kostele při po- nerozsáhlá, koncentrovaná a ke slo- vůle a ducha nad hmotou, jsem ho zdravení pokoje přece „nebude podávat vům cudná. Možná šlo o náhodný zahlédl z tramvaje v liduprázdné ruku nějaké ušmudlané babce“. Každý autorský houf, ale nedá se vyloučit, ulici vybělené žárem letního odpo- ví — časy se mění. Howgh! že tato konstelace nastavila „nesou- ledne. Ponořený do sebe, bez kontur Na naši dávnou anketní otázku měřitelnou“ laťku také jejich vlastním hospodského stolu a publika, působil Jak si představujete svého ideálního ambicím a výrazu. Buď jak buď, Frič tento „karnevalový piják“, jak o sobě čtenáře, odpověděl krátce, snad zůstává básníkem mimořádným. s oblibou tvrdil, křehce a bezbranně. až geniálně: „Ideální čtenář je pro Amalgám anglofonního širokého To už musel kdesi daleko za sebou mne věčné Ty, s kterým se však dechu, duchovní žně moravské (i jiné zanechat mládí, Ostravu, Anglii, léta nelze na tomto světě skutečně setkat.“ provenience) a osobitosti je fascinující. strávená na place v lokálech, samizdat, Na jeho smutečním oznámení stojí Opět to může znít divně, ale je svým komunitu ve Vranově nad Dyjí, svou citát ze svatého Augustina: „Pro sebe způsobem dobře, že toho nenapsal víc. dogu, fi ozofa Šafaříka, Kuběnu jsi nás stvořil, Bože, a nepokojné je K čemu jsou řídká svědectví? i Magora. Také nakladatelství, která naše srdce, dokud nespočine v Tobě.“ Fascinující byly jeho autorské per- založil a vedl, redakci Pod kaštany, Na své přání je pohřbený na hřbitově formance. Přesto mám dojem, že na- své sako, červený seat i zlatou sponu v blízkosti mariánského poutního léhavost jeho veršů, jejich uhrančivé do kravaty. I tohle totiž svého času kostela ve Štípě u Zlína. Celý život „frázování“, magie jazyka, která jak býval jeden z posledních náčelníků choval bezelstnou úctu k Panně Marii. ponorná řeka proudí ještě hlouběji než undergroundového kmene Erik Frič. Když od zlínské lékařky Anny nabízené obrazy a významy, nejsilněji Naposledy jsem se s ním setkal Švehlákové, jemu tak blízké, oddané zasahují při tiché četbě. Byl si nepo- na podzim. Potěšilo mne, že ochotně a pečující duše, přišlo parte, otevřel chybně vědom, že není jen dalším ku- přijal pozvání k nahrávce svého před- jsem Augustinovo Vyznání: „Když sem ze stáda. Jeho sošná postava, vý- nesu do zdejšího Poeziomatu. K po- miluji svého Boha, miluji jakési světlo, razná tvář, gesta a „nemocný“ hlas byly dobným novotám býval dosti nelí- jakýsi hlas, jakousi vůni, jakýsi po- nepřehlédnutelné, a pokud byl středem tostný. „Erik je v autě před redakcí, krm a jakési objetí. Světlo, hlas, vůni, pozornosti (byl jím často), ještě ochot- je nepříjemnej jak prdel, má kocovinu pokrm, objetí svého nitra, kde mé něji se vtěloval do jakési veřejné fi ury a ptá se, kde tu máte výtah. Těžko říct, duši září, co žádný prostor nepojme, s puncem — j. e. f. To, co jedni nazírali jestli vůbec vystoupí!“ hlásil mi jeho kde zaznívá, co žádný čas neodnese, jako ryzí autenticitu, mohli jiní vidět přítel a pomocník Pavel Šuhájek. Když kde voní, co žádný vítr nerozpráší, kde jen jako jeden z jeho aktuálních pře- se po hodině čekání a složitého trans- chutná, co požíváním neubývá, kde vleků (bylo jich požehnaně). Nicméně portu otevřely dveře, zjevil se v nich je spojeno, co přesycenost neodmítá. každý, kdo se s ním byť jen letmo se- Jaroslav v tom nejvlídnějším vydání Právě to miluji, když miluji svého tkal, jedno v jakém životním poločase, (ano, kultovní režná košile, kožený ka- Boha. A co je to vlastně?“ musí dosvědčit, že charakteristická bát a hůl). Čekal jsem obvyklé špílce Jakási věčná žízeň. Jakési věčné pro něj byla činorodost, vytrvalost, na korporát a tituly, které vydáváme, otázky. Jakási věčná něha. invence, víra v „dobré dílo“, a přede- ale on v tom prostředí několik hodin vším absence jakéhokoli opatrnictví, doslova zářil, vše vychválil, byl šťastný, Jaroslav Erik Frič. Zemřel a nikdo poraženectví a skuhrání. že je mezi knihami a známými, žertem na světě ho nenahradí. Jen Bůh ví, kým skutečně byl se dožadoval zaměstnání. Nakonec lí- a čím trpěl ve své samotě. Krátce před čil, s nemocí už měkkou dikcí, jak je Martin Stöhr je redaktor Hosta.

Jaroslav Erik Frič byl básník, nakladatel, a integraci osob náležejících k menšinám“. Na tyto propagátor a organizátor (nejen) undergroundové aktivity v roce 2006 navázala obecně prospěšná kultury. Vystudoval angličtinu a fi ozofii, společnost Christiania. Z jeho autorské tvorby lze za normalizace pracoval v restauračních službách. zmínit například sbírku poezie Americká antologie Byl jedním z hlavních vydavatelů moravského & Poslední autobus noční linky (Janál, 2004), samizdatu. Po roce 1989 založil nakladatelství CD s recitací poemy Jsi orkneyské víno (Guerilla Votobia a Vetus Via. Organizoval festivaly Records, 2003, spolu se skupinou Čvachtavý a multižánrové projekty (Napříč — Konec Léta, lachtan) či několik svazků výběru z blogových Potulný dělník, Uši a Vítr). V roce 2002 založil deníků nazvaných Psáno na vodu palbou občanské sdružení Proximus „pro podporu kulometnou, které vydalo nakladatelství Dauphin.

9 S Pavlem Mandysem o devadesátých letech, Magnesii Liteře a vzepětí komiksu Nechtěl jsem zůstávat stranou

Ptal se Jan Němec Fotografie David Konečný

Osobnost

Pavel Mandys může zdálky vypadat jako jednorozměrný člověk. Pro část lidí z literárního prostředí je to zkrátka ten, co pořádá Magnesii Literu. Jak už to tak bývá, stačí přijít blíž, aby vystoupily detaily. Detaily? Autor tohoto rozhovoru například nevěděl, že Pavel Mandys ve dvaceti překonal rakovinu. A kdovíproč jsem si myslel, že je mladší — ve skutečnosti patří do sametové generace. Dnes už se možná samet trochu ošoupal, ale pořád nás to nutí jezdit po něm prstem — ať už po směru vlasu, nebo proti.

V roce 1989 jsi byl v posledním žurnalistiky existovala už za socia- všichni jsme vzhlíželi k demokracii ročníku na gymnáziu. Jak jsi lismu, ale během několika měsíců se a kapitalismu, ale on mluvil hlavně to tehdy prožíval? vyměnilo devadesát procent předná- o jejich limitech. Chtěli jsme se Vlastně trochu úkorně. Spousta mých šejících. Měli jsme kliku, že tam přišli dozvědět, jak má demokracie fun- kamarádů totiž už byla v prváku lidi „z kotelen“, jako třeba Daniel govat, a on se zaměřoval na to, kde na vysoké, hlavně na žurnalistice, Kroupa nebo Miroslav Petrusek, a proč nefunguje. Byli jsme z toho a dělali tam revoluci, kdežto na gym- a lidi z emigrace, například Václav trochu zmatení, ale bylo fascinující ho náziu to nebylo ono. Ne že bychom se Bělohradský. poslouchat. nebouřili, ale okupační stávka to nebyla. Takže mě revoluce ranila — pro- Člověku se to už plete — tehdy Ještě někdo tě v těch raných tože jsem se jí nemohl pořádně účast- byl Bělohradský pravičák? devadesátkách formoval? nit. Chtěl jsem bivakovat na fakultě Tehdy byl Bělohradský hlavně ekolog. Chodil jsem na fi ozofi kou fakultu sociálních věd a psát do Studentských Přednášel o negativních externalitách na přednášky Jiřího Brabce, který listů, ale měl jsem smůlu. Musel jsem nebo o problému legalita versus vytahoval autory, o nichž se do té se spokojit s demonstracemi na ná- legitimita. Z Itálie si přinesl nové doby nemluvilo. Nebo na fakultu so- městích, a to jsem ještě kvůli holce, ekologické myšlení, otisklo se třeba ciálních věd na Milana Nakonečného, se kterou jsem jel na víkendový výlet, do knižního rozhovoru Myslet zeleň ten na první hodině svého Úvodu prošvihl tu nejdůležitější. Stihl jsem světa, který s ním už v osmdesátých do psychologie prohlásil: „Nevím, pak jen Petra Placáka, který v neděli letech vedl Karel Hvížďala. Teprve co vás na gymnáziích učili o po- večer řečnil na Václaváku pod koněm… po nějakých dvou letech mu asi došlo, čitcích, požitcích a vjemech, ale Od pondělí jsme to ale už se spolu- že tomu v Praze nikdo nerozumí, základem mého pojetí psychologie žáky doháněli. jakkoli byl ekologický apel důležitou je duch.“ A kromě standardní látky součástí listopadových požadavků, mluvil třeba o transpersonální Ale hned v roce 1990 jsi na fakultu a stal se budovatelem pravicového psychologii, takže jsme na něj koukali sociálních věd nastoupil. kapitalismu. To mu v té době nejspíš s rozšířenýma očima podobně jako Jaké byly ty první roky? dávalo větší smysl a teprve později na Bělohradského. Ale asi jde spíš Studoval jsem žurnalistiku, v mase opět vrátil ke kritice kapitalismu o celkovou atmosféru než o jména. gisterském cyklu pak obor masová z ekologických pozic. V roce 1990 Ty první roky na univerzitě byly média/kultura a literatura. Fakulta to byl každopádně zajímavý střet: výjimečné a neopakovatelné. Zvlášť

12 Osobnost

na humanitních oborech jsme měli a články a recenze psal dál. Když Jako že rakovina byla obrovské štěstí, že jsme se potkali jsem se uzdravil, vrátil jsem se, ovšem v devadesátkách považovaná s nadšenými pedagogy, kteří skutečně už ne jako zaměstnanec, tehdy skoro za pěkně blbou výmluvu, proč měli touhu něco studentům předat. všichni jeli na pověstný švarc systém. nepřijít na mejdan? A my jsme zase opravdu toužili něco První čtvrthodinku slávy jsem Hlavně já sám jsem nechtěl zůstávat se od nich dozvědět, protože nám bylo zažil, když jsem se obul do Michala stranou. Bylo pro mě důležité žít jasné, že naše gymnaziální základy Viewegha. On tehdy v roce 1993 normálně. Možná že být mladej jsou k ničemu. Začínali jsme od nuly, dostal Cenu Jiřího Ortena a mně a blbej je nakonec nejlepší způsob, jak to se člověku málokdy povede. přišlo, že to jde proti smyslu té ceny, vzdorovat něčemu takovému, jako že to je spíš ten případ, kdy autor zvi- je rakovina. Pro mě nepřicházelo Součástí té výjimečné situace ditelňuje cenu, ne cena autora. V tom v úvahu, že by to mohlo dopadnout bylo, že prostupnost univerzity sloupku, který byl jako mnoho textů špatně, jen jsem se doktorů ptal, a praxe byla daleko větší než dnes. psaný dost narychlo, jsem o něm kdy už budu zdravý a kdy mi zase Kdy jsi začal psát do médií? napsal, že je povrchní humorista. narostou vlasy. Skoro všichni jsme někam začali psát už v průběhu školy. A ti, co nezačali, tak jenom proto, že šli rovnou do re- Hlad po nových lidech klamních agentur. Hlad po nových lidech byl tehdy v mnoha oborech, ale byl tehdy v mnoha v médiích to bylo extrémní, protože většina etablovaných novinářů byla oborech, ale v médiích součástí komunistické propagandy a kromě toho často ani neuměli psát. to bylo extrémní Takže jednotlivé redakce, mnohdy úplně nové, protože novin a časopisů tehdy vycházelo neuvěřitelné množ- Pak mu to zůstalo jako taková Z Českého deníku ses přesunul ství, lovily na fakultě už od nejnižších posměšná nálepka, ale vzniklo to do nově založeného Týdne, se kterým ročníků. V podstatě každý, kdo chtěl, spíš z rychlosti, později jsem to vůči jsi jako novinář spojený především. mohl. Spousta mých spolužáků ani němu už nikdy nepoužil. Ale Michal Jaké byly začátky Týdne? nedostudovala, pohltila je praxe. Viewegh si to tehdy nejspíš přebral Redakce tehdy byla složená hlavně Já byl v létě roku 1991 na dvoutýdenní tak, že mu tu cenu upírám, protože z lidí, kteří dřív dělali v Mladém praxi v kulturní rubrice Mladé fronty, mě pak za odměnu umístil do dvou světě, kam jsem taky psal, a z těch, kromě nějakých drobností si pamatuji svých knih mezi závistivé literární co vytvářeli sobotní přílohu Lidových na svou první recenzi, byla na komiks kritiky. novin. Byl jsem tam tehdy nejmladší, Muriel a andělé od Káji Saudka, o pět let starší byl Marek Wollner, k tomu „dětinskému“ médiu mě starší Výborně, tak to máme devadesátá šéfredaktorem byl tehdy Karel redaktoři pustili… Pak jsem psal léta jako vyšitá: švarc systém, Hvížďala. Bohužel se ukázalo, že ten do Mladého světa reportáže, a když Vieweghovy boje s kritikou, časopis nikdy neměl fi anční zázemí, se uvolnilo místo v kulturní rubrice čekám, co přijde dál. Ale ještě jaké by mít měl. Původní plán byl, Českého deníku, tak jsem zakotvil tam předtím bych se rád vrátil k té že Týden měla vydávat Associated a měl na starosti literaturu. Kolegové nemoci. Co to s tebou v těch Press nebo Reuters, už nevím přesně. byli rádi, že se toho někdo ujal, pro- dvaceti udělalo? Změnilo tě to? Příslušná agentura však své sídlo tože chtěli psát o film ch a populární Bude to možná znít divně, ale zřídila v Budapešti, ne v Praze. Takže hudbě. Bylo mi dvacet, a už jsem měl myslím, že vlastně vůbec. Když je nakonec musel pomoct Viktor Kožený. plat a možná až příliš velkou svobodu. ti dvacet, moc si nepřipouštíš, jak Český deník byl tehdy podobně mla- vážné, nebo dokonce fatální to může Říkal jsem si, odkud na nás vykoukne. dých novinářů plný a nebyl tam nikdo, být. Měl jsem boule na břiše a chlubil Viktor Kožený je nevlastní syn literár- kdo by nás korigoval. Jenže pak jsem jsem se kamarádkám, že jsem těhotný. ního teoretika Květoslava Chvatíka, onemocněl rakovinou… Vůbec mě nenapadlo, o co ve sku- právě ten ho Karlu Hvížďalovi tehdy tečnosti může jít. Pak jsem přece jen doporučil. Do Týdne tedy přitekly To jsem vůbec nevěděl. Bylo ti zašel k doktorovi a ten řekl, že mám nějaké peníze, ale ani to ho dlouho- dvacet a našli ti rakovinu? rakovinu mízních uzlin. Operovali době nezachránilo před nutností No jo, bylo to docela vážné. Během mě hned o den později. Pak jsem změnit majitele. A to šlo o relativně roku jsem absolvoval dvanáct absolvoval ten onkologický cyklus úspěšný časopis, který neměl potíž se týdenních cyklů chemoterapie, poté a po něm další operaci. V nemocnici čtenáři ani inzerenty. Nikdy jsme asi jsem šel na operaci. Ale nezname- jsem týden dostával cytostatika a pak neměli náklady jako Reflex, ten byl nalo to, že bych byl úplně mimo, jsem šel na tři týdny domů. A během v devadesátých letech nejúspěšnější, do redakce jsem ve dnech, kdy jsem těch tří týdnů jsem pil, kouřil trávu protože přinášel chytlavá témata nebyl připojený na kapačce, docházel a fl moval… jako sex a drogy a také rozhovory se

13 Osobnost

světovými celebritami. Ale tehdy byly Pro čtenáře je snazší ztotožnit se náklady obecně o dost vyšší než dnes s příběhem, zvlášť pokud má nějakou a myslím, že Týden nějakých padesát metaforickou rovinu, než s autentic- tisíc měl. kým svědectvím. Myslím, že v tom je síla literatury jako takové a zároveň Co z té doby ti z tvé její přitažlivost pro lidi mimo literární novinářské práce utkvělo? prostředí. Třeba rozhovor s Jáchymem Topolem. Byl jsem vždy jeho velký obdivovatel Devadesátá léta — teď nemyslím a rozhovor jsem s ním dělal někdy v literatuře, ale obecně — v poslední v roce 1995 po vydání Anděla. To byl době procházejí docela zásadním poslední díl volné pražské trilogie, přehodnocením. Přinejmenším kterou tvoří delší povídka Výlet k ná- u lidí o generaci mladších, než dražní hale, Sestra a právě Anděl. Tyto jsi ty. Vidíš je dnes ty sám jinak, tři prózy podle mě defi ují Topolovo než jak jsi je tehdy prožíval? nejsilnější prozaické období. Další Myslím, že pro mou generaci byl rok jeho věci už jsou těkavější, člověk má 1989 opravdu stejně zásadní a určující pocit, že to hlavní své téma, spojené jako pro generaci mých rodičů rok právě s devadesátými roky a Prahou, 1968. Ten pocit uvolnění a svobody, zpracoval už tehdy. který jsme prožívali, je dnes těžko vysvětlitelný a nejde moc předat. Ale devadesáté roky v literatuře, Zkusili jsme všechno, co jsme mohli. to nebyl jen Viewegh a Topol, Byli jsme opojení svobodou, ale přestože dobře fungují jako možná ještě přesnější by bylo říct, takoví dva antipodi. Co je pro že jsme byli zavalení. Což neznamená, tebe ještě defin valo? že v médiích nebyly kritické články Devadesáté roky v literatuře zname- a reportáže o rozkrádání veřejného naly pro mě hlavně objevování: do té majetku a o nefungující justici. doby zakázaných domácích i zahra- Jen možná zanikaly mezi vším ničních autorů. Zejména v překladech ostatním. V roce 1994 vznikla Nova, se toho valilo nevídané množství: která rychle ukázala, že publikum Bukowski, Carver, Gombrowicz, chce od médií spíš zábavu než kritické Nabokov, autoři minulí i současní. reportáže, a ostatní média v zájmu V té české se smísilo několik do té své existence reagovala směrem doby oddělených proudů a do toho k lidovosti. ještě přišli noví autoři. Objevila se imaginativní linie, kterou dodnes Myslíš, že se tomu dalo reprezentují hlavně Jiří Kratochvil nějak ubránit, nebo že si tím a Michal Ajvaz. Ale asi nejsledova- společnost musela projít? nější byla vlna deníkové literatury, Nevím. My jsme samozřejmě viděli, ať už to byl Jan Zábrana, Ivan Diviš, že politici jsou úplatní a mnoho Martin C. Putna nebo Igor Chaun. podnikatelů mizerové, ale věřili jsme, žádnou cenu, která by zajímala Všichni psali osobní deníkové zápisky, že se s tím demokratický systém nějak jak lidi z branže, tak ty mimo obor. tehdy to bylo dost vzývané jako vypořádá. Cen bylo hodně, ale žádná nebyla literatura oproštěná od artistnosti, široce sledovaná a refl ktovaná. Začal podstatné a autentické svědectví. Dnes to vypadá spíš tak, že se jsem tedy obcházet různé spisova- Kdežto fabule byla podezřelá. oni vypořádali s demokratickým telské organizace a oni občas říkali: systémem, nezdá se ti? No tak si nějakou cenu vymyslete. Vnímal jsi to také tak? Svoboda byla v těch letech velká a ně- Původní idea byla, že by se vlastně Byl jsem tehdy ještě hodně mladý, kdo si ji užíval a někdo ji zneužíval… jenom mohly spojit stávající ceny takže jsem spíš sledoval, co se děje. a utvořily by hlavní kategorie: Podle mě se v obou těch liniích dají Polemiky cenu zviditelňují Cena Egona Hostovského za prózu, najít skvělé věci. Nedá se říct, že jedno Cena Jiřího Ortena jako objev roku, je pravdivější nebo umělečtější než to Je po osmnáctém ročníku Magnesie Cena Josefa Jungmanna za překlad druhé. Ale kdybych měl hájit fi ční Litery. Co tě vlastně přivedlo a tak dále. Ale tehdy to ztroskotalo literaturu, řekl bych, že dobře napsaná k založení výročních literárních cen? na Obci překladatelů, která to fabule má potenciál nabídnout běž- Několik let jsem jako redaktor Týdne odmítla, neuměli si představit, že by nému čtenáři vlastně víc než svědectví, chodil na Českého lva a postupně Cenu Josefa Jungmanna vyhla- které je vždy právě jen svědectvím. mě začalo mrzet, že literatura nemá šovali už v dubnu, argumentovali

14 Osobnost

tím, že by porotci nebyli schopni Plán, se kterým jsem do Karlových je přitom úplně běžné. Většina lidí kvalitu překladu tak rychle posoudit. Varů jel já, byl takový, že nová cena u nás nejspíš neví, že třeba Booker Ale podstatné bylo, aby to nebyla cena, by se mohla jmenovat Litera Magna. je potravinářská fi ma a její jméno kterou uděluje nějaký Mandys, ale Italští manažeři Karlovarských v názvu Booker Prize vyvolává knižní profesní cena literární branže. Proto minerálních vod se na mě shovívavě asociace jen náhodně. Byli to zkrátka jsme nakonec založili sdružení, kde usmáli a řekli, že na Literu Magnu Booker brothers. Dnes je to navíc mají všechny oborové organizace své dají tak sto tisíc. Ale že když to Man Booker Prize, v názvu jsou zastoupení, volí poroty a tak dále. bude Magnesia Litera, dají desetkrát dokonce dvě různé fi my, něco jako tolik. A bylo to, za ty peníze už se Škoda Magnesia Litera. Co bylo nejtěžší? Sehnat peníze? dala udělat akce, kterou bude vysílat Získat peníze a důvěru. Bylo jasné, televize. Litera letos dosáhla plnoletosti. že potřebujeme sponzora. A tehdy Vyrostla tak, jak sis přál? mi předseda Obce spisovatelů Předpokládám, že už jen to spojení Myslím, že docela ano. Každý ročník Antonín Jelínek řekl, že za nimi literatury s léčivými prameny u části má ohlas, cena pomáhá nomino- už dřív byli lidé z Karlovarských mi- literární obce vzbuzovalo úsměšky. vaným, a hlavně vítězným knihám. nerálních vod a chtěli podpořit Cenu Samozřejmě, například Vladimír A řekl bych, že zvlášť v těch nultých Egona Hostovského. Ale podmínkou Novotný pravidelně psal o „bublin- letech Litera dost pomohla jedné bylo, že v názvu bude Magnesia. kové ceně“. Spojení sponzora s cenou generaci autorů, jako jsou Emil Hakl,

15 Osobnost

Radka Denemarková, Jiří Hájíček ceny než o tématech, která To je myslím základní nepochopení. nebo mladší Petra Soukupová. Třeba přinášejí nominované knihy… Litera má být cena, která literaturu Hakl byl sice známý už dřív, než Nevím, jak bych jako organizátor zviditelňuje pro lidi, kteří pravidelně dostal Literu za knihu O rodičích ceny mohl ovlivnit, čím se budou nečtou ani kulturní rubriku novin, a dětech, jenže předtím ten rok také zabývat její kritici. Kromě toho se to natož časopis Host. Snažíme se vydal nepovedenou Intimní schránku samé děje u všech velkých zahranič- prostřednictvím té ceny vystoupit Sabriny Black a všichni už nad ním ních cen, výstižně to popisuje James z literárního ghetta do prostoru, kde lámali hůl a další knihu v krátkém F. English v Ekonomii prestiže. Když se neřeší, jestli je lepší tahle kniha, sledu ani nečetli. Kdyby porota tehdy to zjednoduším, tak on říká: kriticky nebo ta druhá, ale kde jde o to, jestli novelu O rodičích a dětech nevytáhla, se vymezit vůči jedné nebo i více si člověk vezme knihu nebo tablet, dost možná by úplně zapadla, určitě knihám je málo, aby kritik získal nebo si pustí seriál. Nezříkám se toho, by podle ní nevznikl film. A to mně nebo potvrdil svou pozici, vyplatí že bychom udělali nějaký vstřícný přijde nejdůležitější — že Litera ty se mu vymezovat vůči ceně jako krok vůči literární obci, ale publikum, knihy nějakým způsobem potencuje, takové, vůči něčemu, co je hodně které bychom měli oslovovat, je pod- ať už přímo v prodejích, nebo vůbec vidět, co lze považovat za nějaký statně širší. v jejich dalším životě. establishment. Proč je potom ceremoniál na programu ČT Art, na který se dívají jen lidé z ghetta? Slovníkem Facebooku: Ano, ceremoniál je na Artu, letos ho sledovalo asi dvacet čtyři tisíc lidí. cena bez shitstormu Souhlasím, že to není moc, ale pořád je to víc než desetinásobek nákladu je na tom fakt špatně literárního časopisu. A kromě toho běží medailony nominovaných knih v osm večer na ČT1. Medailony v kategorii poezie vidělo osm set tisíc Ale zároveň se na každý ročník Nebyla by lékem třeba veřejná diváků. A to je ten průnik do mimo- Litery snese kritika a mám pocit, diskuse porot o nominovaných literárního prostoru, o který mi jde. že letos byla vůbec nejsilnější. titulech? Aby bylo jasnější, Netvrdím samozřejmě, že ti lidé další Než se dostaneme ke konkrétním na základě čeho se tam ty knihy den poběží do knihkupectví a začnou věcem, zeptám se obecně: Jak ty ocitly a jak o nich porotci uvažují? skupovat českou poezii. Ale zrovna jako organizátor vnímáš ty Mně by taková diskuse nevadila, ale všechny ty tři nominované sbírky se každoroční diskuse? Bereš to jako nejsem si jistý, že ji máme dělat my v období mezi vyhlášením nominací součást hry, nebo tě to štve? jako spolek Litera. Pokud by ji někdo a vítězů vyprodaly a nakladatelé dělali Mě každý ročník Litery pořád baví. uspořádat chtěl, vyjdu mu vstříc. dotisky… Každý rok se objeví nové knihy, člověk Kdybychom to dělali sami, zase by se pozná jiné autory a ta setkání jsou objevily hlasy, že tím nějak manipu- Když mluvíš o širokém publiku — téměř vždy příjemná. Co se debat lujeme, že to není nezávislé. Taky by není pro ně matoucí už jen to, kolik a kritiky týče, vnímám, že od té doby, bylo potřeba zeptat se porotců, jestli kategorií Litera má? Nestálo by co se odehrávají spíš na Facebooku se toho chtějí účastnit. za to celý systém zjednodušit? než v médiích, jsou vyhrocenější, le- Existují dva typy cen. Buď je velká tos možná zvlášť. Ale podle mě to Šlo spíš o to, že by se diskuse profesní cena typu Oscar, nebo cena, k tomu nedílně patří a týká se to nad nominovanými mohla stát kterou dává nějaký sbor, třeba kritiků. i všech úspěšných cen v zahraničí. součástí samotného vyhlášení, My jsme si už na začátku zvolili Polemiky cenu zviditelňují. Když se trochu jako v případě polské model Oscar, už kvůli televiznímu přidržím slovníku Facebooku: cena Niké — že by se takříkajíc ceremoniálu a kvůli tomu, aby veřej- bez shitstormu je na tom fakt špatně. rozhodovalo v přímém přenosu. nost Magnesii Literu vnímala jako Pokud cena vyvolává potřebu se vůči Jenže Niké vyhlašuje jednu knihu, Českého lva nebo Thálii, samozřejmě ní vymezovat, potvrzuje to, že něco my devět, respektive jedenáct, když v oblasti, která není tak masově znamená. připočtu i blog a cenu čtenářů. To je populární. A myslím, že ty kategorie další věc, že takový nápad okamžitě mají také nějakou oporu ve výzku- Jenže tímto manévrem se dá odrazit naráží na praktické potíže. Můžeme mech čtenářství. Ty například říkají, jakákoli kritika, ať oprávněná, tu otázku ve spolku Litera otevřít, ale že muži čtou spíš non fi tion, kdežto nebo neoprávněná. Příkladem zdá se mi, že už by to byla typově jiná ženy beletrii. Vedle toho je tu důle- té oprávněné podle mě je, cena. Kladu si také otázku, koho by žitý segment knih pro děti, jejichž že největší téma, které Litera taková diskuse zajímala. Lidi z oboru zviditelnění zrovna Litera také dost každý rok vygeneruje, je ona asi ano, ale co běžné čtenáře, na které pomohla. Ještě kolem roku 2000 sama. Mluví se vždy víc o podobě se má Litera obracet především? vycházely hlavně reedice a překlady,

16 Osobnost

ne původní tvorba, poté vznikl Baobab a Meander, knihy pro děti za- čali vydávat v Labyrintu, Argu, Pasece. Byla by škoda tam tu kategorii nemít. A takhle bych mohl pokračovat dál. Chápu, že Litera za nakladatelský čin nebude zajímat tolik čtenářů jako třeba Litera za překlad, ale snažíme se pokrýt celé spektrum knižní produkce. Jediná díra je překladová non fi tion.

Litera se snaží pokrýt celé spektrum, ale každý rok jí zároveň propadnou nejdiskutovanější tituly vůbec. Před třemi lety Hájíčkova Dešťová hůl, loni Topolův Citlivý člověk, letos Palánovo Raději zešílet v divočině. Není to problém, když se ani v nominacích neobjeví knihy, které by se dost možná staly přímo Knihou roku, kdyby o nich velká porota mohla hlasovat? To se prostě může stát, nominace jsou v kompetenci oborových porot, takto je nastavený statut Litery. Můžu nad jejich rozhodnutími povytáh- nout obočí, ale to je tak to jediné. V momentě, kdy se od nich dozvím nominace, stává se ze mě producent literárních cen, spíše reklamní agent než literární kritik. Mým úkolem je dělat co největší reklamu nomino- vaným titulům, ne žehrat nad těmi, které tam nejsou. Osobně si samo- zřejmě mohu myslet, že některé tituly si nominaci nezaslouží a jiné ano, ale bylo by ode mě neprofesionální nechat se tím ovlivnit.

Podiv letos vzbudila především prozaická porota. Kromě Petra A. Bílka v ní nebyl nikdo, kdo by se k současné české literatuře pravidelně vyjadřoval. Není to chyba? Už jsem zmínil, že jde o profesní Pavel Mandys (nar. 1972) absolvoval Fakultu sociálních věd cenu, a tudíž by tam měli být Univerzity Karlovy, obor Masová média/kultura a literatura zástupci různých profesí. Letos s diplomovou prací na téma „Proměna undergroundových tam kromě Petra A. Bílka byli dva časopisů v 90. letech“. Od roku 1995 do roku 2010 působil spisovatelé, jeden literární historik jako literární a film vý redaktor časopisu Týden, poslední a překladatelka české beletrie do něm- půlrok také jako vedoucí kulturní rubriky. Od roku 2010 je činy. Myslím, že je důležité, aby tam redaktorem časopisu iLiteratura.cz. Publikoval rovněž v Lidových existovala nějaká pestrost názorů, aby novinách, Hospodářských novinách, Hostu, A2. Je spoluzakladatel tam nebyli jen recenzenti. A mimo- a spoluorganizátor výročních knižních cen Magnesia Litera. chodem by mě zajímalo, kolik lidí, Vydal knižní publikace Idiot a jeho návrat (spolu se Sašou kteří se k současné české literatuře Gedeonem, TP, 1999), Praha město literatury (Městská knihovna, pravidelně vyjadřují, bys dokázal 2012), 2 × 101 knih pro děti a mládež (editor a spoluautor, vyjmenovat. Přičemž někteří z nich, Albatros, 2013), Praha Noir (editor, Paseka, 2016). jako třeba Pavel Janoušek, jsou členy pořádajícího spolku a do poroty

17 Osobnost

nechtějí, případně jsou v záloze, v Praze v rámci festivalu ilustrace že tam už devátým rokem budu mít kdybychom v průběhu prvního kola a ani jednou to nebylo moc dobré. ročně tak třicet recenzí. Ale je pravda, u některého porotce objevili střet Takže jsme založili spolek, který že se věnuji komiksu a taky rubrice zájmů. A aby bylo jasno: porotce sdružuje komiksové tvůrce, a položili Relax, kam spadají detektivky, fantasy nevybírám já, ale spolek Litera. důraz na to, že Muriel opravdu bude a sci-fi, oddechová četba. Když jsem Každý člen může předložit své návrhy, oborová cena, podobně jako Litera do redakce iLiteratury přišel, tak případně návrhy obcí nebo institucí, nebo Český lev. Využili jsme mých mi tam tenhle typ knih scházel které ve spolku zastupuje. Pak mu- síme ctít demokratické principy a pracovat s těmi návrhy. A pokud Komiksová scéna je spolek nějaké kandidáty odhlasuje, třeba i takové, pro něž jsem sám menší než ta literární, nehlasoval, tak to v roli producenta musím respektovat. Pokud se nějaké ale živě se rozvíjí spisovatelské organizaci nominace nebo složení porotců nelíbí, nic jí ne- brání iniciovat změnu porotců nebo zkušeností a kontaktů z Litery a ně- a Jovanka Šotolová mi navrhla, ať to svých zástupců ve spolku. Nevím, jak jak se nám to snad podařilo oživit. tam tedy klidně zavedu, ale taky lépe to celé nastavit, aby to byly ceny, Český komiks navíc zažívá dobrá léta, každý týden naplním. Kromě toho za nimiž stojí literární, případně i proto by byla škoda nechat ty ceny se snažím vyhýbat recenzování knih, nakladatelská profese jako celek. zajít. které by mohly být nominovány na některou z Liter, abych nenapsal, Mám z toho trochu pocit, že ty Co se v českém komiksu v poslední že to je hrozné, a pak se po oznámení sám potřebu měnit Literu necítíš. době stalo, že zažívá lepší roky? nominací musel tvářit, že je ta kniha Ale není například i čas televizních Souvisí to asi s globálním vývojem skvělá. estrád minulostí? Znamená komiksu. Už od devadesátých let, dnes ten televizní přenos, který kdy vyšel Maus, se konstituovalo Mluvili jsme tu na začátku do jisté míry defi uje podobu něco, čemu se v Americe říká graphic hodně o devadesátých letech. cen, totéž co před patnácti lety? novel. Do češtiny se to překládá ně- Jak vnímáš pozici současné A ty máš pocit, že předávání jakým patvarem, ale správný termín literatury o čtvrtstoletí později? Magnesie Litery je estráda? My se by myslím byl komiksový román. Předtím jsme mluvili o euforii, ale snažíme, aby nebyla. Moderátoři se Důležité jsou dvě věci: jednak se zde ona se koneckonců týkala nejpozději snaží oceněné vyzpovídat, promítáme objevují dospělejší témata, jednak je první poloviny devadesátek, než jsme animované medailonky nominova- to formát, který mohou nakladatelé pochopili, co je Václav Klaus zač. ných knih. Samozřejmě to nesmí být vydávat jako knihy. Už to nejsou A i v literatuře byl konec devadesá- nudné, a to ani pro lékaře, právníky, sešity na pokračování, hrdinské tých let takový prázdný. Co mělo být úředníky, manažery, architekty série, na kterých si i někteří čeští objeveno, už převážně objeveno bylo, a další, pro které je to vedle Vánoc nakladatelé dříve vylámali zuby. a nová generace se teprve hledala, jeden z mála impulsů k tomu, aby si Takže čeští autoři a nakladatelé hledala ostatně i nakladatele, kteří přečetli knihu. Ale ten humor je spíše těch nových možností využívají, byli k domácím novinkám dost improvizovaný a spontánní, žádné vytvořit a vydat jednotlivou knihu je opatrní, když se předtím několikrát veselé scénky dopředu nepřipravujeme. snazší než vydávat sérii a může se jí ukázalo, že o ně čtenáři ne vždycky prodat třeba pět tisíc. Loňský rok byl stojí. Teď si myslím, že máme nějaký Máme evropský standard v tomto směru zvlášť úspěšný. Možná evropský standard, autory velmi jde trochu o shodu náhod, protože ta populární i menšinové, střední proud Loni jsi stál u zrodu České nejvýraznější díla vznikala několik i alternativu. Jen by česká literatura akademie komiksu, která úspěšně let, Svatá Barbora asi osm, Sestry měla být víc vidět v zahraničí, jakkoli redesignovala komiksové ceny Dietlovy od Vojty Maška čtyři roky, odsud můžeme mít dojem, že na to Muriel. Tam byla situace jiná? ale rok 2018 byl každopádně plodný. nemá. Nedávné úspěchy různých Mám komiks rád a ceny Muriel Komiksová scéna je samozřejmě autorů v různých zemích ukazují, v posledních dvou letech spěly pořád mnohonásobně menší než ta že v jiném kontextu může být kniha, k marginalizaci. Dřív se udělovaly literární, ale v současné době se živě která třeba doma nemá nejlepší v rámci Komiksfestu, ale ten před rozvíjí. recenze, vnímána nesrovnatelně třemi lety přišel o grantovou podporu pozitivněji. Jinak obecně je na tom města Prahy a Joachim Dvořák ho Co pořádáš Magnesii Literu, ztratil česká literatura od druhé poloviny kvůli nedostatku fi ancí musel ses trochu z veřejného prostoru jako devadesátek vlastně pořád stejně: zrušit. Tím pádem nebylo, kde ceny kritik. Co sleduješ kromě komiksu? uvnitř ghetta se řeší tak trochu Muriel udělovat. Jednou to bylo Jestli ten tvůj dojem nespočívá v tom, malichernosti, zatímco vně jde o to, v Brně na festivalu Koma, podruhé že málo čteš iLiteraturu…? Myslím, aby ji lidé vůbec četli.

18 26.07.—04.08.2019 Uherské Hradiště Letní filmováškola Pořadatel chutě filmu Všechny partneři Hlavní podpora Finanční partner Hlavní mediální

45. ročník lfs.cz

Inzerce b Básník čísla Vít Janota • • • • • • • • •

Na východ od konce světa I ty dvě srny pochopily Kdesi uprostřed čeká už jen bílá tma že ten večer patřím k nim nedohledných bukových lesů leží skryté království ostružin Sníh padá do prázdných křižovatek Stály tiše na zprohýbaný plech cedulí uprostřed louky Cesta k němu se otvírá se jmény dávno zapomenutých měst a pomalu se za mnou otáčely jen jednou do roka po náspu opuštěné železniční trati Pod betonovými sarkofágy ticha Krajina jako utržený prám pohřbené zvolna klesala do tmy Za posledních srpnových večerů pozůstatky vysloužilých naváděcích první soumrak napínal přioděn do šera kapradin systémů tažná lana dehtovaného do práchnivosti padlých kmenů stále ještě kamsi odesílají naši polohu remorkéru noci plachý lesní král koordináty možných dopadových vstupuje na zarostlou stezku ploch Celý prostor se postupně podřizoval jakési nejasné středové symetrii Natrhej jen tolik co sníš Tváří v tvář démonům ve které se vše a do posledního sněz cos natrhal kterým jsme odepřeli jméno odzrcadleno teď na sebe bereme ocitalo v rovině snů a spekulací Jedině tak můžeš zahlédnout masku posledních mlčenlivých na dně jeho zelených očí cestujících Dosud nepřekročené to místo s nimiž do přetopených vozů vchází bludné kořeny ke kterému se obracejí vůně mrazu i kameny všechna horská údolí laciných kolínských které téměř nepostřehnutelně a hrubého tabáku levitovaly nad kukuřičným polem Slepou skvrnu kde navigace selhává Protože naše víra a mapy mlčí je v těchto končinách nejistá a dny jsou stále kratší Někdy je to hluboko do masa hor vrostlý starý dřevěný most jindy obrázek bohorodičky jen tak přibitý ke kůře stromu

Vždyť my jsme ta údolí šlahouny kolem vlastních kotníků pevně omotané

To v nás přicházejí poddaní zapomenutého vládce

20 Kata Sedlak, z cyklu Childhood Masmediář

ten, který o ničem nevěděl. Ostatní Zevrubnější odpověď na otázku, Střet zájmů taktéž neměli vyjadřovat žádné proč je střet zájmů v médiích nebez- zvláštní reakce na odpovědi druhých. pečný pro chod demokracie, najdeme Karel Hvížďala Nakonec se ukázalo, že pouze poslední mimo jiné v textech německého roma- byl evidentně nesvůj, potil se, byl nisty a politika Viktora Klemperera. nervózní a nadměrně gestikuloval. Ten uváděl čtyři způsoby, jak umírá Zatímco v pokusných skupinách, pravda. které odpovídaly samy za sebe, ne První způsob představuje otevřený udělalo žádnou chybu 95 procent lidí, odpor vůči ověřitelné skutečnosti, ve druhé skupině vlivem kolektivního kdy se smyšlenky prezentují jako tlaku neudělalo chybu pouze 25 pro- fakta. Dnes se tak děje i ve veřejno- cent účastníků, 47 procent udělalo právní televizi pomocí vymyšlených alespoň jednu chybu a 28 procent osm statistik, grafů či vyjádření najatých Proč lidé věří médiím, která šíří a více chyb. slouhů moci. nepravdivá sdělení? Proč nemáme Asch se samozřejmě nezajímal jen Druhý způsob nazývá šamanským odvahu si myslet něco jiného: mít o zvláštnosti lidského chování, hlavně vyvoláváním, tedy opakováním lží. vlastní názor? chtěl vědět a pochopit, jak bylo možné, Ty bývají protagonistou často pod- Když se na tuto otázku pokoušel že v Německu, které o sobě staletí trženy rozhořčenými hysteriózními najít odpověď polsko-americký hovořilo jako o kulturním národě, výroky, nápaditými gesty a vyzýva- sociální psycholog Solomon Asch, miliony lidí začaly věřit evidentním vými grimasami či rekvizitami, jako vzpomněl si na to, jak v roce 1914 propagandistickým lžím o nadlidech, byla atrapa kalašnikova na novináře. jeho rodina, která tehdy žila v Polsku, tedy o germánské rase, a podlidech, Třetí způsob, jak marginalizovat slavila svátek Pesach, který připomíná jako jsou Židé, Slované či Cikáni? pravdu, spočívá v magickém uvažo- vymanění Izraelců z egyptského otroc- Nevěřil, že to činili jen ze strachu, jak vání, které způsobuje přijetí rozporů, tví. Babička nalila každému přítom- si dnes myslí Donald Trump. proti kterým se nemá protestovat. nému sklenku vína a na stůl postavila Pana Asche si připomínám i dnes, V matematice se takovým tvrzením jeden plný pohár navíc. Sedmiletý když slýchám zvěsti o tom, že za for- říká axiom: pokládají se za platná, Solomon se překvapeně zeptal: mulí „hájit národní zájmy“ se skrývá a tudíž se nedokazují. V politice se Pro koho je tato sklenice? Babička obhajoba vlastního hamounství jim věří jen proto, že se často opakují. odpověděla: Pro proroka Eliáše. On to a že migranti pro nás představují A čtvrtý důvod, který způsobuje skutečně vypije? ptalo se opět dítě. největší nebezpečí. Nebo když podvod- umírání pravdy, představuje pomý- Strýc odpověděl: Samozřejmě, sám to níci tvrdí, že nemají zapotřebí krást lenou víru, která funguje vždycky uvidíš! Malý Solomon během večera a uplácet, protože jsou miliardáři, u těch, kteří jí propadnou: dříve se bedlivě pohár pozoroval, a než šel spát, i když je evidentní, že jde o lži. Přece věřilo v Boha a neposkvrněné početí, měl dojem, že je prázdný. Nechal si skoro všichni zbohatli na počátku později v zářné zítřky a dnes část lidí, vsugerovat to, co si myslelo okolí. devadesátých let jen kvůli podvodům která se nevyzná ve složitém globál- Tato scénka mu utkvěla v paměti a lžím a dnes v tom pouze trochu ním světě, věří těm, kdo jim nabízejí do roku 1951, kdy se pokusil experi- rafin vanějšími prostředky pokračují. jednoduché, byť zavádějící odpo- mentálně dokázat, proč lidé tak často Nic jiného totiž neumí. vědi na komplikované otázky, a tím podléhají ideologické propagandě, Odpověď je třeba hledat stejně jako jim vnášejí do života chybějící, sice i když je očividné, že je lživá. Tak se za nacismu v Německu a za Stalina mylný, ale jasný řád, po němž masa zrodil Aschův experiment konformity. v Sovětském svaze, kdy veřejné mí- vždy touží. V tomto pokusu Asch vyzval vy- nění ovládal hlavně státní rozhlas, To je důvod, proč marginalizace brané osoby, aby porovnávaly velikosti v analýze veřejného prostoru a ptát prestižních médií a útoky na ne- čar na sérii kartiček. Řekl jim, že jde se, kdo a proč ho ovládá dnes. Pakliže závislost justice, které se kontrolují o test zraku, ale ve skutečnosti šlo ti, co mají moc a zároveň jsou byznys- navzájem a zároveň kontrolují moc o test posuzující míru konformity. meny, pomocí vlastnictví médií ovlá- ústavodárnou a exekutivní, může Účastníci experimentu měli před dají i veřejný prostor, a navíc se sou- zásadně ohrozit naši zemi a my se sebou vždy jednu čáru jako „etalon“ středí jen na lidi mimo velká města, začleníme k většímu již poškozenému a porovnávali ji s vedlejšími třemi: kde je víra v pokleslá média větší, jsme perimetru. A k tomu ohrožení může určovali, jestli je větší, menší, či stejná. v pasti. Médiím, jejichž úkolem v de- dojít velmi brzy, protože již za rok Svůj úsudek poté postupně vyslovili mokratické a liberální společnosti je v březnu se bude v Radě ČT měnit pět nahlas před ostatními. informovat, kontrolovat mocné a ba- z patnácti radních, což by mohlo vést Osoby, které s psychologem spolu- vit, je odebrána kontrolní role. Situace k nebezpečnému zotročení České tele- pracovaly, byly předem instruovány, se pak velmi podobá tomu, co jsme vize ve prospěch vládnoucího hnutí aby v některých případech odpovídaly zažili za vlády minulé vládnoucí ne- či koalice. Tím by byl popřen smysl jednotně a hlavně špatně. Těch spolu- normality do roku 1989. Absence de- veřejnoprávnosti. pracovníků bylo dvanáct z osmnácti konstrukce národních narativů v pub- zkoumaných osob. Poslední odpovídal licistice tomuto stavu jen napomáhá. Autor je mediální analytik.

22 Ohlas Foto archiv Tomáše Mazala Tomáše archiv Foto

článku v důsledku nevěrohodnosti Děkuji za reakci na můj článek. (Ne)přátelství faktů a při případném dalším zdro- Moc mě těší. Jsem ráda, že články jovém přebírání těchto údajů jinými na téma „V. Boudník, B. Hrabal nebo dvou velkých autory k posouvání do oblasti mýtů O. Hamera“ lidé čtou a že i moje texty či legend, onoho nesmyslu. jsou vnímány jako „pozoruhodné“ solitérů? Oba dva aktéři, malíř Josef Jíra, a „v mnohém přínosné“. zrovna tak jako spisovatel Bohumil Historikové (nejen) umění mají Hrabal, byli naprostými solitéry, ale přímo v popisu práce psát o vě- K článku Evy Čapkové v mnohém si byli podobní, přitaho- cech, u kterých nemohli být přítomni. v Hostu, 4/2019 vali se, navzájem zcela respektovali. Své by o tom věděl třeba Giorgio Oba měli v sobě podobný druh Vasari… Můžeme se opřít mimo jiné Dubnové číslo časopisu Host při- ironie, originalitu tvůrčích postupů, o písemné prameny či o svědectví do- neslo článek Evy Čapkové nazvaný vzájemná posezení byla upřímná, bových svědků, což je na rozdíl od uží- „Kladivo na kulturu“. Její text končí a to doslova. U jejich setkání (i v po- vání „představ“ naprosto legitimní slovy: „Hrabal později s Jírou přá- sledních letech Hrabalova života) přístup. Výpovědi svědků, a v tom má telství ukončil. Traduje se, že — kla- U Tygra či U Hynků či jinde jsem pan Mazal pravdu, mohou být pod- sicky po hrabalovsku — nakreslil mnohokráte byl, několikrát o nich barveny osobností, viděním a chá- v hostinci U Tygra mezi ně dva pivní napsal. Je proto zcela absurdní, páním toho či onoho člověka, ale pěnou dělicí čáru. Důvodem měly být aby „přátelství ukončili“, natož pro nechci zabíhat do psychologie ani vy- majetkoprávní spory“. „majetkoprávní spory“ — to téma světlovat postupy vědeckého bádání. Nelze mi jinak než se k této jim bylo zcela cizí, nepotřebné! I proto uvádím informaci, že Bohumil nesmyslné informaci důrazně ohradit. Nevím, jak Čapková přišla na ono Hrabal nakreslil na stůl pivní pěnou Eva Čapková se nejednou zabývá té- „tradování“, a již vůbec si nikdo dělicí čáru, jako nezaručenou, což pan maty kolem V. Boudníka, B. Hrabala, nedovede představit, že by Hrabal Mazal zřejmě přehlédl, stejně jako O. Hamery atd., což je jistě pozoru- dělal v hospodě pivní pěnou na stole fakt, že nepopírám ani nijak nesni- hodné a v mnohém přínosné. Některé dělicí čáru. To je zcela absurdní, žuji existenci blízkého vztahu mezi informace, které ve svých textech nepřijatelná situace! Hrabalem a Josefem Jírou. uvádí, nemá ale dostatečně ověřené, Tolik tedy poznámka k textu Evy nelze je jinak doložit, pravděpodobně Čapkové, míněná spíše jako poučení, Eva Čapková pocházejí pouze z jednoho verbálního kterak zacházet s informacemi z doby, zdroje. Tím se neprozřetelně vydává kterou sama nezažila. na příliš tenký led. Výsledkem jsou pochybnosti nad obsahem celého Tomáš Mazal

23 O evropské směrnici autorského práva na jednotném digitálním trhu Právo pro půl miliardy autorů

Jan Loužek — Václav Zouzalík

V březnu Evropský parlament schválil Směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu, která už více než rok a půl vyvolávala rozporuplné debaty a reakce. Na jednu stranu má přinést autorům a vydavatelům větší zastání na internetu. Na straně druhé zavádí naprosto nové principy aplikování (autorského) práva na síti. K věci

Diskusi o směrnici velmi rychle opa- spisovatelé, novináři, scenáristé, reži- být schopen prokázat legálnost svého novala podoba dvou článků: článku 11 séři, malíři, sochaři, skladatelé hudby počínání. Jde například o neziskové a článku 13. Téměř okamžitě, i když a další. Ti všichni jsou v různé míře organizace, fi my, živnostníky a další. pro veřejnost ne hned viditelně, se zro- zastupováni autorskými svazy, které Pokud totiž neužíváte svá autorská dily dva nesmiřitelné tábory jejích pří- se podílejí na přípravě a prosazování práva, vztahuje se na ně podle nové znivců a odpůrců. Mezi příznivci byla nových pravidel pro autorské právo. směrnice automaticky nejpřísnější některá velká vydavatelství a jejich Pokud se však podíváme do autor- režim ochrany — všechna práva sdružení, jako například Axel Springer, ského zákona, zjistíme, že spektrum vyhrazena — bez ohledu na to, zda Unie vydavatelů ČR a Evropský svaz autorů je mnohem širší. Autorem je o ni stojíte, nebo ne. A neoprávnění vydavatelů tisku ENPA nebo někteří prakticky každý, kdo vytvoří něco uživatelé jsou vždy postižitelní. hudebníci a umělci, jako například jedinečného tím, že to udělal právě Paul McCartney. Skupina odpůrců daný člověk (i když samotná infor- Oslabení, nebo posílení byla mnohem rozmanitější: akademici mace nebo myšlenka jedinečná být ne- pozice Googlu? z oblasti IT a práva, včetně výrazných musí). Navíc zákon nespecifi uje ani osobností stojících u zrodu dnešní věkovou hranici pro to, kdy se člověk Článek 11 (později přečíslovaný podoby internetu, velké internetové může stát autorem, takže se vztahuje na článek 15) zavádí zcela nové právo společnosti (mezi nimi nejvýrazněji i na výtvory dětí a mládeže. Autorem související s právem autorským. Google, Facebook a Seznam), někteří je tedy každý, kdo kdy vyfotil nějakou Týká se použití výňatků z publikací autoři a umělci, jako například fotku, napsal status na sociální síti, vydavatelů tisku při jejich sdělování spisovatel Neil Gaiman, a dokonce je jím i učitel nebo učitelka předná- veřejnosti prostřednictvím internetu. i několik evropských komunit šející ve třídě, je to žactvo na hodině Jedním z důvodů pro uvedené encyklopedie Wikipedie, včetně české výtvarné výchovy, lidé, kteří si doma znění je celkový pokles cen za interne- a slovenské. malují, skládají hudbu, píší povídky tovou inzerci, což znamená menší pří- Názorovému střetu těchto dvou a básně… výčet by mohl být opravdu jmy pro vydavatele, z jejichž produkce skupin nebylo snadné porozumět, dlouhý. Většina těchto lidí o svých těží hlavně velké internetové platformy. zvláště z toho důvodu, že celá reforma právech neví, nevykonávají je, nejsou Zde je ovšem nutné mít na paměti, autorského práva byla v Česku zastupováni a ani takzvané „ochranné že cena za internetovou inzerci se sní- zpravodajsky pokryta poměrně málo. svazy“ se je nijak výrazněji nesnaží žila kvůli technologickému pokroku Mohli jsme se setkat buď s ote- o jejich právech informovat. jako takovému. Daný článek navíc ne- vřenými dopisy podporovatele Vzhledem k tomu, že na inter- bere v potaz dvě základní souvislosti: a válečného zpravodaje agentury AFP netu vytváří „autorská díla“ v podstatě existenci souhlasu poskytnutého vyda- Sammyho Ketze, případně se zprá- každý, není směrnice dokumentem, vatelem a zvýšení bariéry pro vznik vami o dalším postupu Směrnice který se týká jen několika hudebníků konkurence ke službám, jako je Google legislativním procesem, nebo nebo fil ařů, ale textem, který do- News, respektive zhoršení vyjednávací až s jednodenním protestem české padá na velké množství lidí. Současné pozice pro menší vydavatele. Wikipedie a se samotným fi álním technologie umožnily, abychom Často se mluví o tom, že co jednou hlasováním o směrnici v Evropském všichni mohli být tvůrci a sdílet své dáte na internet, to z něj už nedosta- parlamentu. Česká média se této výtvory. Stali se z nás tak autoři — nete. To samozřejmě platí, ale existují problematice nevěnovala proto, že je a tím pádem na nás všechny dopadá i výjimky. Pro to, aby vyhledávače jednak značně složitá, jednak je zájem autorský zákon. V podobě, ve které nezaznamenávaly nedůležité nebo české veřejnosti o evropská témata ho známe, na evropské úrovni však nevhodné stránky, byl vyvinut systém, velmi malý. vznikl ještě v dřevních dobách inter- který pomocí jednoduchých pokynů Téma je mediálně dost těžko netu (2001)a vůbec neodpovídá stavu povoleno/zákaz řekne vyhledávači, uchopitelné — legislativní text (navíc dnešní společnosti. Proto bylo nutné jej co smí dávat do výsledků a co ne. ještě evropský) se prostě těžko vykládá. přepracovat. Problémem byla také pů- Pokud toto na webu není, platí auto- Napište do titulku zprávy „směrnice“ vodní rozdrobenost autorského práva — matický souhlas. Vydavatelé, kterým a „právo“, a můžete si být jisti, že ji až dosud si pravidla určovaly do značné vadí, že se jejich články nacházejí bude číst hned mnohem méně lidí míry jednotlivé státy. Cílem nové směr- ve vyhledávačích a agregátorech zpráv, než třeba text o tom, že Evropská nice mělo být vytvoření pravidel pro si mohou jednoduše zakázat přístup unie nařídí českým pěstitelům skutečný jednotný digitální trh. těchto služeb na svůj web. Tento prodávat rovné okurky. Uvědomují si však ti, kteří o do- princip platil na webu dlouhá léta pro kumentu v Evropské unii rozhodují, všechny tvůrce bez rozdílu. Rozkročenost autorského práva kolik lidí v dnešní době vytváří V praxi to nedávno ukázala „autorská díla“? například BBC (ovšem až po schvá- Prvním problémem, na který na- Pokud jste autoři, pak tento stav lení směrnice), která podcastovým razíme, chceme-li plně pochopit autor- není problém. Máte práva, nemusíte službám zakázala přístup ke svým ské právo, je otázka „Kdo je autor?“, si za nimi stát. Problém je, pokud pořadům a vydala svou vlastní a tedy „Čí práva chráníme?“. Odpověď, stojíte na straně uživatele, zvláště ta- aplikaci pro mobilní telefony, v níž jak by se mohlo zdát, je nasnadě: kového, který musí v případě potřeby mohou uživatelé podcasty pohodlně

25 K věci

poslouchat. Tímto jednoduchým krokem dostala BBC distribuci vlastních Pro Google tato podcastů plně pod svou kontrolu bez potřeby změny jediného zákona. nová pravidla Pro Google tato nová pravidla mohou představovat i určitou výhodu mohou představovat do budoucnosti. Zatímco Google měl roky na získání své pozice a až poté i určitou výhodu musel začít s vydavateli tisku uzavírat smlouvy k jejich obsahu, konkurence to bude muset dělat už od samého Pokud je provozovatel právně zod- tedy zhruba půl roku poté, co tento začátku. Ještě před spuštěním dané povědný (a tudíž postižitelný) za to, server koupil. Do roku 2016 stál jeho služby nebude muset vynaložit pro- co jeho uživatelé nahrávají, má logicky vývoj šedesát milionů amerických středky jen na technickou stránku věci, důvod být v nejasných případech dolarů (téměř miliardu a půl českých na zaměstnance, na registraci fi my, opatrnější, než musí. To se samo- korun). Content ID umí ověřovat ale navíc i na získání smluv s vydava- zřejmě netýká ani tak známých děl jen hudbu a video, podle nové teli. Ti však vzhledem k oblibě a veli- film vých studií, televizí a hudebních směrnice však musí řešit autorské kosti Googlu nejsou příliš motivováni a knižních vydavatelství, ale spíše právo i u textu nebo fotografií. Malé kromě peněz dávat smlouvu ještě ně- tvorby méně známých tvůrců nebo ani střední fi my si tedy podobný komu dalšímu. Tím se podstatně zu- nejasných případů užití. Provozovatel systém nebudou moci dovolit samy žuje okruh lidí a fi em, kteří by mohli dává na misky vah právní riziko a uži- vytvořit (nejen fi ančně, ale přede- Googlu konkurovat. vatelská data. Nemůže předem přesně vším časově — směrnice se musí Podobně, pokud už bude mít vědět, co uživatel nahrává (protože do zákonů zavést do dvou let), takže Google smlouvu s nejdůležitějšími spousta lidí nahrává opravdu hodně ho budou muset koupit od někoho hráči na trhu, nemusí už uzavírat věcí), právní riziko však hrozí u každé jiného: Google, Facebook a jiné velké smlouvy s těmi menšími a novými jednotlivé věci. A tak provozovatel fi my už mají výhodu a prodejem a jejich obsah buď prostě nebude přebí- raději, z důvodu vyhnutí se riziku, svých řešení menším konkurentům si rat, nebo přistoupí jen na bezúplatnou uživatele omezí. Přistřihne mu křídla. mohou upevnit svou pozici na trhu. smlouvu. Menší vydavatelé si pak bu- Každý z členských států má svá Je paradoxní, že i když internetoví dou muset promyslet, zda se jim bude pravidla a výjimky z autorského práva, giganti investují do tohoto sofwaru dařit i bez přítomnosti na takto známé z nichž některé nejsou v jiných státech miliony dolarů, je stále světelné roky službě. Dá se tedy předpokládat, že ký- uznávány. A i ty celoevropsky uznané vzdálen od toho, co má umět — tedy žený efekt dalšího zdroje fi ancí se do- mají nejasná místa: Je úsek z fil u rozpoznat autorsky chráněný obsah staví spíše u větších a známějších vyda- citací? Kde končí parodie a satira? od toho, který vytvořil uživatel sám, vatelství než u těch menších. Směrnice vyžaduje vrátit nahrávaný nebo který je už příliš starý na to, aby Anglickojazyčným vydavatelstvím obsah uživateli k obhájení. Rázem byl autorskoprávně chráněn. Pokud na internetu navíc konkurují i pro- musí uživatel obhajovat oprávněnost se pokusíte na YouTube nahrát celé ducenti obsahu ze zámoří, na něž se svého počínání — místo aby mu bylo Hvězdné války, YouTube pozná, že to toto právo nevztahuje, a vyhledávače prokázáno, že něčí práva skutečně jsou Hvězdné války, a software je smaže. tedy mohou dále využívat jejich obsah porušil. Tímto uživatelem přitom Stačí však, abyste je sestříhali, ořízli bez potřeby uzavírat s nimi zvláštní nemusí být jen školák nahrávající obraz, přidali vlastní pasáže s ko- smlouvy. právě odvysílaný díl seriálu, ale třeba mentářem, a hned je to pro software i začínající fotograf, jehož detailní těžší. Že se jedná o problém, který Dvakrát měř, jednou řež fotografie chilli papriček na černém není současnou technologií vlastně pozadí se nápadně podobá jiné foto- řešitelný, se přesvědčil Facebook Druhým kontroverzním bodem směr- grafii z profesionální databanky. na začátku tohoto roku — poté, co tero- nice je článek 13 (později přečíslovaný Tento příklad není nijak vzdálený rista na Novém Zélandu vystřílel v me- na článek 17), který mění způsob ap- skutečným případům. K podobným šitě desítky lidí, kolovalo po sociálních likace autorského práva u služeb pro opakovaně docházelo u autorskoprávně sítích video z jeho útoku. Vzniklo sdílení obsahu, jako jsou například nechráněných nahrávek klasické celkem jeden a půl milionu jeho YouTube, Flickr nebo Instagram. hudby profesora hudební teorie kopií, které se rozšířily všude možně. Zatímco doteď je za porušení autor- Ulricha Kaisera z Německa. Nahrávky Proč? Stačí video přestříhat, orámovat, ského práva právně zodpovědný na- Bachových skladeb od pianisty změnit kontrast, změnit jas, zrychlit, hrávající uživatel a provozovatel služby Jamese Rhodese z Velké Británie byly zpomalit či jakkoli upravit. I Facebook musí problematický obsah smazat několikrát na YouTube i na Facebooku a Google jsou potom se svými rozpočty až po jeho nahlášení, nově by měl být označeny za porušení autorských práv. na takové věci krátké. A dobře to vědí. za tento obsah právně spoluzodpovědný Google začal pro YouTube vyvíjet A pocítí to především ten uživatel, je- provozovatel od první chvíle, kdy bude systém na rozpoznání porušení autor- hož vlastní nezkopírovaný obsah bude prostřednictvím jeho služby zveřejněn. ských práv Content ID v červnu 2007, z předběžné opatrnosti pozastaven.

26 K věci

Není všechno jenom zlé o sedmnáct fotografií, které byly na- Z diskuse, která se stočila do čistě hrány pro Wikipedii. emocionální roviny, zbyla nakonec Směrnice přichází i s některými vylep- Je škoda, že nebyla schválena celo- taková pachuť, že téma už nechce šeními. Třeba s digitalizací volného evropská svoboda panoramatu (tj. opa- nikdo otevírat. díla (například knih, na něž se z časo- tření, které například v českém autor- Je jisté, že na základě schvále- vých důvodů už nevztahuje autorské ském zákoně lze nalézt v paragrafu 33). ného znění směrnice se internet právo), u níž nedochází k nové právní Toto drobné ustanovení znamená, změní. Je rovněž jisté, že velké ochraně. Jiné návrhy, například že když si vyfotíte třeba Tančící dům autorské svazy a velká vydavatelství celoevropská svoboda panoramatu, v Praze a svou fotku zveřejníte, tak budou mít o něco lepší výchozí nicméně nebyly do konečného znění neporušujete práva architekta stavby. pozici a že pozice velkých inter- regulace vůbec zahrnuty. Ten je přece také autor. Nicméně netových hráčů se o moc nezhorší První z uvedených návrhů (tj. člá- ve Francii, v Itálii nebo v Řecku se (pokud se vůbec zhorší). Jaký bude nek 14) je velmi důležitý pro otevření jedná o zákon. Zkuste si třeba vyfotit přesně dopad na uživatele, jednotlivé, rozsáhlých pokladnic plných kultur- nějakou moderní italskou budovu, dát zejména nezávislé tvůrce a malé ního dědictví. Staletí staré materiály si fotografii na internet k volnému sdí- internetové služby, uvidíme za pár jednotlivé kulturní instituce digitali- lení — a rázem jste v křížku s italským let, až se podaří celý text imple- zovaly a daly si na ně autorská práva autorským zákonem. mentovat do zákonů jednotlivých i přesto, že se jedná o velmi stará díla Taková absurdita je dnes členských států. a v takovém případě by už měla být samozřejmě úsměvná, a tak bylo Jak se samotná směrnice osvědčí, veřejná a všem k dispozici. Právní Evropskému parlamentu jasné, že je ukáže až čas. Jestli bude skutečně konstrukce daných institucí stála třeba s tím něco udělat. Debata brzdou s nahrávacími fi try, jak se na tom, že mají autorské právo na kon- o tomto tématu probíhala na evropské mnozí obávali, anebo dokáže vybu- krétní sken; dílo je sice stále volné, ale úrovni již v roce 2015. Tehdy naopak dovat jednotný evropský digitální trh. naskenovanou podobu lze autorsko- hrozilo, že bude svoboda panoramatu Nakonec každý zákon je jen tak dobrý, právně chránit. V této věci již došlo zrušena úplně, na nátlak francouz- jak dobrá je jeho aplikace. v Německu k soudnímu sporu mezi ských, ale i jiných europoslanců. spolkem Wikimedia Deutschland Po dlouhých diskusích se podařilo Autoři jsou členy a Reiss Engelhorn Museum nakonec zakonzervovat současný stav. hnutí Wikimedia.

REVOLVER REVUE™ Inzerce № 115 —— 2019 LÉTO

literatura & film výtvarné umění & design společnost & kritický couleur

ELIOT: Holmes, Mallarmé, Poe KARLÍK: Literatura KUPŘEDU JDEME [Pečinková] DOBYČIN: Z díla KREJCAR: Rozhovor AMERICKÁ KRITIKA [Malá] GARCIA: Povídka JANDA: Courákem z Vysočan KLATŮV FAUST [Marečková] DODOVA: Noční sen KUBOVÝ: Z posledních let OSLAVA AMATÉRISMU [Čiháková] RICHTEROVÁ: Dětství v ruské zóně SEDM: Cihlář HURIKÁN V ROZHLASOVÉ RADĚ JIŘÍ NĚMEC: O slavnosti a hostech ATELIÉRY: Plieštik [Drda] & K MILOSRDNÝM & příloha JEDNA VĚTA: Krejcar BABÁK: Jedinečná příležitost MÝTŮM [Pokorná]

K dostání v dobrých knihkupectvích, nebo se slevou v redakci Revolver Revue či poštou. Více na www.revolverrevue.cz ——— [email protected] ——— 222 245 801 ——— [Hálkova 2, Praha 2].

Untitled-4 2 20.05.19 15:05

27 Téma

Téma Čím nás přitahuje Sever?

Ilustrace Barbora Tögel Co pro nás znamená Skandinávie? Zatímco okouzlení Středomořím či prostě Jihem je tak trochu malá násobilka, naše vztahy k Severu jsou složitější, přerušovanější a asi také jednostrannější. Není to však jen IKEA, sociální stát nebo severská krimi, co stojí za to připomenout. Snad vás naše téma v horkém létě také trochu ochladí. O české fascinaci Severem a o nevyrovnaném objemu kulturního transferu mezi Českem a severskými zeměmi Na sever … a zase na jih

Daniela Mrázová

Možná to začalo právě pověstným dobytím severního pólu Čechem Karlem Němcem, možná byla na vině určitá cimrmanovská umíněnost a také touha vykouknout za hranice mocnářství a upřít závistivý pohled někam, kde se trochu víc dařilo demokracii. Dnes už se asi nedozvíme, kolik Čechů se před více než sto lety podívalo do Skandinávie, která jim učarovala natolik, že se rozhodli podpořit import severských výdobytků do střední Evropy, ať už šlo o sport, hudbu, či literaturu, nicméně právě tehdy zřejmě vyklíčily počátky českého obdivu severské kultury, které trvají dodnes. Téma

Je známo, že patrně první lyže se Na počátku století pozvali umělci byly navíc velmi blízké němčině, do Čech dostaly prakticky omylem seskupení kolem Moderní revue kterou ovládali prakticky všichni v zásilce s bruslemi z Norska do Prahy expresionistu Edvarda vzdělaní Češi, a tak poměrně záhy už roku 1887. Josef Rössler Ořovský, Muncha, o němž se doslechli od pol- začaly vznikat i překlady norských, sportovní nadšenec a diplomat, který ských umělců, s nimiž se Munch sblí- dánských a švédských dramat i prózy si objednal výše uvedené brusle, žil v Berlíně. Výstava v Mánesu v roce z původních jazyků. (V tomto na lyžích následně sjel Václavské ná- 1905 zaznamenala první Munchův směru je pozoruhodné, že kvalitním městí. Téhož roku dorazily první lyže opravdový úspěch. A téhož roku se severským autorům sloužily za ledo- i na Moravu, za jedenáct zlatých si je na svatební cestu do Norska vypravil borce švédské autorky kratochvilné z Osla nechal poslat bruntálský učitel mladý pár Rudolf Těsnohlídek literatury Emilie Flygare-Carlénová Viktor Heeger. Jen o rok později přišla a Jindra Kopecká. Zamířili mimo a Marie Sophie Schwartzová, hojně zpráva, že mladý norský vědec a lyžař jiné do Molde, aby spatřili město, kde publikované v sedmdesátých letech Fridtjof Nansen překonal s pěti druhy Ibsen napsal hru Paní z moře, a také devatenáctého století. Díla výše na lyžích grónský ledovec z východu aby se setkali s jedním ze slavné zmíněných dramatiků a romanopisců na západ. „čtyřky velkých“ (rozuměj spisovatelů: se začala překládat až o dvě dekády Severští dramatici a romanopisci Ibsen, Bjørnson, Kielland, Lie) později.) Husarským a dodnes našli dobré zastánce v generaci Alexandrem Kiellandem. Domů nepřekonaným kouskem byl překlad českých kulturních ikon už o dobrých do Brna se vrátil už jen Těsnohlídek, fi ského národního eposu Kalevala, deset let dříve. Jan Neruda spolu jeho žena se, za dodnes ne zcela jehož se zhostil Josef Holeček a sám s Jakubem Arbesem prošlapali cestu zřejmých okolností, v západonorském si ho vlastním nákladem v polovině Henriku Ibsenovi, sám Neruda Vestnesu zastřelila. devadesátých let devatenáctého století uveřejnil v roce 1877 oslavný článek Střed Evropy snadno nasával vše, vydal. o Ibsenově hře Paní Inger na Østraatu, co k němu proudilo nejen z mocensky Podhoubí českého zájmu o Sever kde velebil „nordickou poezii“. a kulturně silného Jihu a Západu si zjevně našlo živnou půdu a mezi O tom, jak byla severská literatura a z jazykově spřízněného Východu, válkami kvetl zájem o severskou populární, svědčí i tak subtilní ale i ze Severu, který v posledních literaturu a kulturu obecně i třeba signály jako křestní jména. Literární dekádách devatenáctého století zrodil díky edici Topičovy Bílé knihy. vědec, bohemista a germanista Arne několik význačných literárních osob- Opačným směrem však pro- Novák si změnil své křestní jméno ností celoevropského významu (Ibsen, nikaly jen kusé zprávy, severští (z původního Arnošt) pod vlivem Bjørnson, Brandes, Strindberg) vydavatelé západoslovanské edice četby děl norského spisovatele Arneho a odkud nehrozila politická ani nezakládali a lidí, kteří by ovládali Garborga. kulturní hegemonie. Severské jazyky češtinu či slovenštinu, fl xivní

31 Téma

jazyky s na pohled zcela odlišnou publikuje první statě o Skandinávii byla odjakživa jen malým zlomkem slovní zásobou, byť s analogiemi a její literatuře u nás germanista slavistických kateder, v současné v sémantické struktuře a s podob- Arnošt Kraus, který může být právem době je zájem o malé jazyky tak nými idiomy (nezřídka kalky z něm- nazván zakladatelem české nordistiky. zanedbatelný (ze strany studentů činy), bylo poskrovnu. Až v roce Mezi válkami se už česká nordistika i ze strany vedení univerzit), že se 1935 uveřejnil patrně první norský plně etabluje a k jejím významným většinou slučují pod větší a poměrně bohemista Olav Rytter sedmistrán- reprezentantům patří například nesourodé ústavy. Česká stopa, kovou stať o Karlu Čapkovi v odbor- Gustav Pallas. kterou ve třicátých letech přivezli ném časopise Syn og segn. S existencí univerzitních líhní ze strukturalistické bašty v Praze úzce souvisí počty překladatelů, kteří do Osla slavisté Erik Krag a Arne Univerzitní líhně jsou v dané zemi aktivní, a s jejich Gallis, už dávno vychladla. Přesto počtem zase možnosti tuzemských díky jednotlivcům zůstává několik Máme-li tedy odpovědět na otázku, vydavatelů pouštět se do překlado- možností, kde lze češtinu studo- proč v současné době vychází tolik vých projektů. V Česku se severské vat oborově, a to ve Stockholmu, severských knih v češtině, zatímco jazyky vyučují jako samostatné obory Helsinkách, Oslu a Århusu. například v Dánsku reprezentuje v bakalářském i magisterském stupni S těmito místy se díky sever- soudobou českou prózu jediný pře- na dvou univerzitách a nově vzniklý ským bohemistům pojí i prostor klad (Jáchym Topol: Chladnou zemí, spolek Překladatelé Severu eviduje překladatelský. Ve Švédsku je dnes dánsky Gennem et koldt land), který kolem padesáti členů. Čeští čtenáři aktivních asi pět překladatelů v čele si dánský vydavatel objednal u české jsou zvyklí číst překladovou literaturu s docentkou českého jazyka a lite- překladatelky Lady Halounové, a pojem severská detektivka se stal ratury na Stockholmské univerzitě pohled o více než sto let zpět je marketingovou značkou. Torou Hedinovou, která založila naprosto namístě. Třeba i proto, Situace na severských univerzi- nakladatelství Aspekt vydávající že ještě před první světovou válkou tách je značně odlišná. Bohemistika výhradně českou literaturu. V Norsku

32 Téma

bohemistika stojí a padá se dvěma knihách by však patrně nefungovala ale současně nadprůměrně často jmény — Roarem Lishaugenem, tak hladce bez širšího kontextu. Výše páchají sebevraždy, se snaží napravit který učí na Univerzitě v Oslu, naznačené kořeny tradičního českého lifestyloví publicisté, kteří rovnou a překladatelkou Kristin Kilstiovou, zájmu o severskou kulturu doplňují píšou své knihy o specifi kých jež se zaměřuje na současnou českou další specifi a. společenských jevech jako „hygge“ prózu. Smutnou situaci v Dánsku Nejen Rudolf Těsnohlídek a „lykke“ („pohoda“ a „štěstí“) blíže popisuje rozhovor se Zdeňkem s Jindrou Kopeckou se nechali uhra- anglicky, protože předpokládají, Lyčkou a bohemistiku ve Finsku nout severskou přírodou. Podobně že vzápětí dojde k exportu těchto reprezentuje rovněž hrstka lidí, mezi na tom byl i Karel Čapek a po nich bohulibých fenoménů do zahraničí. nimi akademička Helena Lehečková desetitisíce dalších. Pokud člověk Zdatně jim v tom sekundují sami a překladatelé Eero Balk či Kirsti za normalizace vyrůstal mezi činžáky anglosaští autoři, kteří se nenechali Sirasteová, přičemž za nízkou a paneláky a o víkendech jezdil tolik okouzlit krásou fj rdů či větr- poptávku po českých knihách může přinejlepším na chatu do Českého ných pláží v Jutsku, jako místním i skutečnost, že Finové jsou zvyklí číst ráje, kde si po večerech četl verneovky příznivým společenským klimatem především domácí literaturu. Přesto však není namístě vidět všechno černě. Ve Finsku vyšlo na sklonku roku 2018 dvojčíslo časo- Drtivá většina pisu Särö věnované české literatuře s titulem Rakas Tšekki / Milé Česko. Seveřanů si z české A celkem optimisticky působí informace z rozhovoru Jaroslava Balvína literatury nevybaví nic s Torou Hedinovou z 25. května 2012, uveřejněného na stránkách Českého literárního centra, o tom, že dvouletý kurz pro překladatele z češtiny se a běhounkovky, měl na uhranutí (výdobytkem sociálního státu), uskutečnil už dvakrát a absolvovalo norskými fj rdy, švédskými lesy, vkusným designem, vybranou gas- ho celkem devět lidí, až na to, dánskými ostrovy a fi skými jezery tronomií a nenuceným přepychem že vzápětí následuje sdělení, že další zaděláno. Zvlášť když konečně kodaňských/osloských/stockholm- existence tohoto kurzu je nejistá. v devadesátých letech získal možnost ských/helsinských a jiných kaváren Malý zájem o české knihy má vycestovat a kurz české koruny vůči (dodejme, že nejzajímavější z nich tedy na svědomí hned několik všem těm severským korunám, pří- Michael Booth se svou knihou zakopaných psů. Nechuť pustit padně markám, ho nutil pobývat spíš The Almost Nearly Perfect People, se do náročného studia malého v přírodě než v městských hotelích. věnovanou specifi ům Dánů, Norů, obtížného jazyka, neochota univerzit Fascinaci severskou přírodou, jejíž Švédů a Islanďanů, umí být naštěstí pozitivně diskriminovat minoritní krásu umocňuje její neobydlenost, také rozkošně britsky ironický). obory a neznalost literatur malých prostornost, velké vzdálenosti mezi Posilují tak umělou představu národů obecně. Vždyť drtivá většina městy a osadami (protože o klasické o severských zemích, která si Seveřanů si při otázce, co znáte vesnici se tady příliš mluvit nedá), v ničem nezadá s českým přírodním z české literatury, nevybaví prakticky dramatičnost i nebezpečí doplňuje idealismem. nic, protože nejenže se snižuje počet fascinace severskou mentalitou, repre- Sami Seveřané však na tom mají lidí, kteří pravidelně čtou knihy, ale zentovanou lakonickou mlčenlivostí. lví podíl, neboť marketing rozhodně severská čtenářská obec je vychovaná Ta samozřejmě velmi dobře doplňuje nezanedbávají. A to jak národní v tom, aby četla literaturu vlastní, falešný obraz vytvořený různými agentury pro rozvoj turismu, tak případně tu anglosaskou, jejíž (i literárními) klišé. U kořenů této vydavatelé, literární agenti či centra propagaci automaticky zajišťují fascinace patrně stojí česká touha podporující překlady do cizích mediálně proslavené literární ceny, zaplnit prázdné místo, jež vzniklo jazyků. Velmi zavedenou značkou sociální média a tíhnutí Seveřanů vytržením kořenů národního roman- je samozřejmě skandinávský design k anglofonní popkultuře vůbec. tismu, o které se postaral nelítostný a jeho vlajková loď pro nemajetné dějinný vývoj dvacátého století. IKEA. Kouzlu jednoduchého Příroda a design Na literárním poli o boření klišé laciného nábytku, praktických a mýtů (ale i o jejich posilování) řešení i neotřelého vzhledu podlehlo Přímá úměra mezi vysokou po- mají zásluhu nejen nositelé transferu, už mnoho Čechů mladší a střední ptávkou po českých překladatelích v tomto případě nejčastěji překlada- generace a láska k severskému ze severských jazyků a vysokou telé, „kulturtrégři“, cestovatelé a blo- vizuálnu proniká i mezi náročné poptávkou čtenářstva po detektivkách, geři, ale i spisovatelé a vydavatelé hipstery; ne náhodou fi urují thrillerech, depresivních rodinných sami. Pošramocenou a rozporuplnou v redakční radě českého designového historiích a lindgrenovsky hravých pověst Dánska coby země, kde jsou časopisu pro náročné Soff hned dvě či terapeuticky zaměřených dětských podle statistik sice všichni šťastni, švédštinářky.

33 Téma

Vychýlený jazýček vah zprostředkovat a přeložit, dokud Zdálo by se tedy, že určitá nevy- defin tivně nezmizí z lidské paměti. rovnanost panuje i v personálním Další samostatnou kapitolou je Proti masovému obdivování obsazení transferu. Českou literaturu severská kinematografi . Filmových severských hodnot, ať už jde o detek- na Sever primárně vyváželi sami Češi, přehlídek přinášejících fil y tivky, depresivní fil y, dramatickou dnes se šíří díky několika málo pře- z evropského Severu probíhá v po- přírodu a cenově přijatelný líbivý kladatelům, výběr překládaných knih sledních letech dokonce několik nábytek, stojí těžko uchopitelná pak nezřídka odpovídá jejich prefe- ročně, včetně zastoupení v regionech, a na pohled rozdrobená česká kultura, rencím a tomu, co dokážou u „svých“ o čemž si fanoušci českého fil u která na Sever proniká ve své jednotli- nakladatelů prosadit. Obdivuhodným ve Skandinávii — pokud vůbec nějací vosti a skrze jednotlivce. O to silnější počinem je víceméně ucelená řada existují — můžou nechat tak akorát a obdivuhodnější je nasazení těchto současné české prózy švédského na- zdát; autorka článku si příliš dobře osobností, které se s odstupem času kladatelství Aspekt, kde vedle sebe vzpomíná na promítání Svěrákova jeví jako celistvé a logické, nicméně v jednotném vizuálu fi urují jména Akumulátora v Oslu v roce 1998, vyvěrá často ze souhry životních jako Denemarková, Legátová, Hakl, kde počet diváků v sále nepřekročil náhod. Ajvaz, Balabán, Rudiš či Ouředník. To, co je třeba na Aspektu ocenit, není jen odvaha, s níž na sebe překladatelé Transfer ze severu berou roli vydavatelů, ale i koncept. České literatuře v severském kontextu na jih obstarávali chybí značka, nebo chcete-li nálepka. Ta se totiž zapisuje do obecného po- od samého začátku vědomí mnohem snáze než konkrétní jméno, které se nejprve musí samo především sami Češi stát značkou, artiklem, aby mohlo fungovat jako vlajková loď či před- voj. V českém kontextu tak něco dvacítku a kvůli nedostačujícím ang- Životní příběh Milady znamenají pojmy jako „severská de- lickým titulkům se smáli jen přítomní Blekastadové (viz článek Karolíny tektivka“ a „Astrid Lindgrenová“, za- Češi. Znalost české kinematografie Stehlíkové) by se mohl podobat řadě tímco v tom švédském můžou určitou je tak na Severu vyhrazena pouze od- podobných příběhů dívek, které odešly představu vyvolat „knihy z Aspektu“. borníkům. Jedinou výjimkou je česká na Sever jako au pair nebo studentky Už to by pro současnou českou litera- Popelka, kterou Norové milují stejně a později se tam vdaly a zůstaly, kdyby turu mohlo znamenat velký posun. houževnatě jako Češi (jenže přiznejme se tato matka sedmi dětí nerozhodla Transfer ze severu na jih ob- si, tato pohádka je prostě nadmíru přeložit do norštiny Komenského starávali od samého začátku přede- severská — odehrává se celá v zasně- Labyrint světa a ráj srdce a neupo- vším sami Češi, výjimkou může žených exteriérech, hlavní hrdinka je zornila na sebe jak překladem, tak být několik málo jmen severských emancipovaná mladá žena, která střílí doslovem, kterým text doprovodila. odvážlivců, které v rozhovoru zmiňuje z kuše a v sedle nemá konkurenci, Totalitní režimy v Československu Zdeněk Lyčka. V porevoluční době přičemž nezastupitelnou roli tu hrají vyhnaly do Skandinávie i další je pak doplnilo i několik dalších severská zvířátka — chlupatý koník významné lidi, kteří zde zakotvili jmen, jako například norský novinář a mžouravá sovička). a zanechali tu českou stopu, a to Terje Englund nebo Dánka Bodil Je tedy na vině chybějící mar- především ve Švédsku, kde byly Bøjerová, která v roce 2003 založila keting z české strany? Neschopnost vstřícné imigrační zákony. Už po úno- v Praze soukromou kulturní instituci české kulturní diplomacie prolomit rovém puči zamířil na sever český Scandinavian House. Ta by po od- klišé o zemi, která se v očích mnoha diplomat a překladatel Emil Walter, jezdu své zakladatelky zašla na úbytě, Seveřanů smrskla na historické který do té doby působil jako kulturní kdyby se jí nechopila skupinka centrum Prahy a levný alkohol? atašé ve Švédsku a později velvyslanec aktivních českých studentů a čerst- Výjimky tvoří český hokej, klasická v Norsku a stal se lektorem češtiny vých absolventů nordistiky a fi štiny hudba, která je vnímána jako ucelený v Uppsale. Na univerzitě v jihošvéd- a nevybudovala z ní respektovanou vývozní artikl nepodléhající zubu ském Lundu působila od roku 1974 kulturní instituci Skandinávský dům času, a u starší generace vzpomínky fi oložka Miloslava Slavíčková, která se stovkami příznivců. na osmašedesátý rok, Václava Havla podobně jako Blekastadová překládala Zastavme se ještě u vychýleného či Chartu 77. Pocit solidarity, který (a překládá) ze švédštiny i do švéd- jazýčku vah, kde na jedné misce mají Seveřané zakořeněný, vytvořil štiny, po zveřejnění Charty 77 leží (populární) žánrová literatura. potřebné živiny právě pro sympatie se společně s jaderným fyzikem Ne všechny severské tituly, které se s potlačovanou kulturou, přičemž Františkem Janouchem (zakladatelem překládají do češtiny, odpovídají komunistický režim paradoxně Nadace Charty 77) stali důležitými literární úrovní těm českým kni- vypíchl svým ukazovákem perzekucí kulturními osobnostmi početné české hám, které zůstaly v přísném sítu ty autory a knihy, které bylo třeba emigrace ve Švédsku. severských nakladatelů. Schopnost

34 Téma

českého knižního trhu absorbovat Mimo mainstream výše uvedené předpoklady víceméně béčkové detektivky a thrillery je splněné, severská kultura (a příroda) neúměrně vysoká a je více než zřejmé, Jaký bude osud této nevyrovnané tu má svých ambasadorů dost, že funguje právě díky zavedené literární bilance v dalších letech? ti však musí často bojovat s tím, značce. Představa, že se stejně hro- Vezmeme-li vážně první vlaštovky že poptávka po populárním zboží madně budou překládat třeba české jako české dvojčíslo fi ského časo- ne vždy odpovídá jejich estetickému historické romány, detektivky nebo pisu Särö, jehož vydání vzbudilo přesvědčení. Jejich úkolem je tedy červená knihovna, je lehce absurdní velmi pozitivní zpětnou vazbu, zaměřit se mimo mainstream, tedy a patrně můžeme být vděčni za to, zájem dánského vydavatele o další mimo fj rdy, detektivky a stylový že výběr toho nejlepšího z české knihu Jáchyma Topola či slibně nábytek, protože jakmile nějaké klišé literatury na Severu nic nehyzdí, se rozvíjející činnost švédského či mýtus vznikne, není nic důle- třebaže by se možná nějaká populární Aspektu, čeká českou literaturu žitějšího než ho správně mířeným vlajková loď, která by prorazila cestu na Severu snad dobrý osud. Ovšem úderem shodit. jak kvalitnímu mainstreamu, tak za tří poměrně rizikových předpo- Ze čtenářských statistik i čísel zásadním dílům soudobé české lite- kladů: že se české instituce budou nakladatelských svazů prosvítá pro ratury, hodila. Smutné je, že do obec- o propagaci své kultury starat, a to literaturu spíše neveselá prognóza, ného povědomí zatím ani náznakem systematicky a atraktivně, že se na- z příběhů jednotlivců, kteří na svých nevstoupila dětská literatura nebo jdou odvážní studenti, kteří se nedají bedrech nesou tíhu literárního komiks, zatímco se v něm už dávno odradit obtížností češtiny, a že bu- transferu, naopak dobrá zpráva usídlily české večerníčky nejen dou nadále působit odvážní překla- o tom, že umíněnost a odvaha jed- o hmyzožravém zvířátku s černým ko- datelé a nakladatelé. To, že Seveřané noho člověka může dokázat opravdu žíškem. Tady mají severští bohemisté čím dál méně čtou, nemusí pro mnohé. ještě co dohánět, ale jako veselou naši literaturu představovat zas tečku za odstavcem uveďme norský až takovou nevýhodu. Ukazuje se Autorka je překladatelka překlad kdysi oblíbeného (a málem totiž, že lidé, kteří dají přednost a nordistka. zapomenutého) dětského komiksu před knihou jinému médiu, by se Otazníky detektiva Štiky, o který se stejně nějaké malé středoevropské Článek vznikl s přispěním postarala Kristin Kilstiová. literatuře nevěnovali. V Česku jsou Karolíny Stehlíkové. Childhood Kata Sedlak, z cyklu z cyklu Sedlak, Kata

35 Se Zdeňkem Lyčkou o arktické kultuře, o pronikání do grónské mentality a o těžkostech kulturního transferu na Sever Bez odvahy by to nešlo

Ptala se Daniela Mrázová

Sešli jsme se v nejmenované hospodě na pražském Břevnově, protože tam „mají fantastickou tankovou plzeň“. Jako obvykle přijel na kole a zahrnul mě skvostnými historkami. Překladatel z dánštiny a inuitštiny Zdeněk Lyčka má odkud čerpat. Na lyžích přešel Grónsko, na kajaku doplul z Prahy do Severního moře a také od pramene Dunaje k jeho ústí. Téma

Kdyby sis měl vybrat z nabízených který je nic nestojí, takže jsem měl možností, za co se nejvíc průkazku novináře i diplomatický považuješ? Diplomat — sportovec — pas. S novinářskou průkazkou jsem překladatel — osvětový pracovník? se často dostal dál. Jednou jsem Myslím, že diplomat je asi to úplně vyrazil na Island dělat rozhovor poslední. Řekl bych, že se považuju s prezidentkou Vigdís Finnbogadóttir, za překladatele, který občas sportuje. napsal jsem nějaké články, ale Lyčky Zdeňka archiv Foto Jako diplomat jsem působil v Dánsku o Grónsku jsem nevěděl nic víc, než a částečně ve Švédsku a díky tomu že je o kousek dál. Tak jsem s novinář- jsem se přiblížil kultuře, oboru, který skou průkazkou vyrazil do instituce jsem vystudoval. A taky jsem se Greenland Tourism v Kodani, kde dostal do Grónska. Diplomacie pro mě jsem jim nakukal, že podobné články vlastně byla cestou k tomu, co jsem jako o Islandu napíšu o Grónsku, chtěl. Pořád pracuju na ministerstvu když se tam dostanu za nějakých zahraničí, ale už nepůsobím jako příznivých podmínek. Takže jsem diplomat. Osvětový pracovník je se s vedoucími německých cestovek takové legrační označení, možná si dostal na týden do Grónska, pět dní spíš připadám jako starý písmák. Jsem jsme cestovali lodí mezi ledovci, spali trochu jako postava z F. L. Věka, ale jsme na opuštěných loveckých chatách, s tím, že propaguju arktickou kulturu. jedli jsme na lodi, putovali po břehu. Tohle bylo první setkání s Grónskem. A co je vlastně arktická kultura? Po pěti dnech jsem se odpojil, To vůbec není lehká otázka. jel jsem do hlavního města Nuuku, Nejjednodušší kritérium by bylo: obešel jsem všechny kulturní instituce, arktická kultura rovná se kultura abych o tom mohl napsat. A na letišti původních obyvatel Arktidy. Ale to jsem narazil na knihu Grónské mýty nemůže platit stoprocentně, protože a pověsti, kterou uspořádal dánský „původním“ obyvatelům Arktidy často autor Jørgen Riel. Byl to skvělý výbor koluje v žilách více „nepůvodní“ krve a ze čtení jsem se probral až v Kodani, a mnoho dnešních obyvatel Arktidy když mě personál vyháněl z letadla. se považuje za arktické „domorodce“, Byl jsem těmi příběhy naprosto fasci- i když jsou to etnicky čistokrevní novaný, přijel jsem domů a okamžitě Zdeněk Lyčka (nar. 1958) Dánové, Norové, Švédové, Finové, jsem přeložil tři z nich a poslal je je překladatel Kanaďané, Američané a podobně. Ivanu Wernischovi do Literárních z dánštiny, angličtiny A co Island? Tam žádní původní novin. Načež se ozval někdo z Arga, a inuitštiny, působil obyvatelé nežili a celý ostrov je sou- že mají skvělého ilustrátora, který se jako diplomat v Dánsku, částí Arktidy. Kde je hranice? Takže jmenuje Martin Velíšek. Tak jsme naposledy ve funkci správnější defini e asi bude: všechna se dohodli a já si sehnal všechny českého velvyslance kultura, která pochází z Arktidy. původní zdroje, tři knihy pověstí, (2008—2012), rovněž které vydal Knud Rasmussen v letech vedl čtyři roky České Jak ses vlastně dostal k dánštině? 1928—1932, a další tři jeho posmrtně centrum ve Stockholmu Vždyť jsi předtím vystudoval vydané knihy, celkem čtrnáct set stran (1998—2002) a byl programování na Vysoké škole báňské. v dánštině, a z nich sestavil výběr, ředitelem Českých center. Měl jsem zcela prozaický důvod: který byl daný mou osobní fascinací. Vedle kulturních aktivit nechtěl jsem na vojnu. Jenže ten rok, Pak jsem se seznámil s Martinem se věnuje sportu. O svých co jsem končil báňskou, mě bohužel Velíškem, on pojal inuitské pověsti výpravách napsal tři knihy. nepřijali, nastoupil jsem na vojnu, jako celoživotní projekt, byl fasci- Soustavně se zabývá ale nastavil jsem se na to, že budu novaný stejně jako my všichni a dal studiem a popularizací studovat dál. Na vojně jsem přemýšlel, do toho veškerou energii a erudici. arktické kultury. S bývalou co si přibrat k angličtině, chtěl jsem Vyšlo i druhé vydání, následovaly ženou Violou přeložili výbor nějaký severský jazyk, bylo mi jedno dotisky a pak jsme z ilustrací udělali grónských mýtů a pověstí který, a zrovna otevřeli dánštinu. i výstavu, co jezdí všude po světě. a sámských pověstí a pohádek. Za překlad Kudy vedla cesta z Dánska Jak na výstavu reagovali Gróňané? výboru Rasmussenových do Grónska? Jaký byl tvůj první Nechal jsem si po skončení poslat Grónských mýtů a pověstí kontakt se Severem a s Arktidou? návštěvní knihy. Asi osmdesát pět obdrželi v roce 1998 Cenu Během prvního působení v Dánsku procent lidí bylo z Martina Velíška Josefa Jungmanna. jsem psal do Respektu a do Lidovek, nadšených, že vystihl podstatu věci oni byli rádi, že mají korespondenta, a že ta karikatura sedí. Zbývajících

37 Téma

deset až patnáct procent by ho obrana, měna, zahraniční politika, Bergmanovy fil y a taky konkrétní zabilo na potkání, okamžitě, protože právní a policejní spolupráce, protože lidé. Pro mě bylo vysvobození, když znevažuje jejich kulturu. Prý proč je v Grónsku pořád není vězení. se v osmdesátých letech na fakultě zobrazuje nahé, když oni mají na to, objevila Karen Gammelgaardová, aby si koupili šaty, že nejsou zdefor- Co je pro sebeurčení Gróňanů dánská bohemistka. Karen byla movaní, ale normální, a vysvětlení, z hlediska kultury nejdůležitější? skvělá osoba, mluvila výborně česky že jde o karikaturu, vůbec nevzali. Pro Gróňany je zásadní Knud a pod pseudonymem Maria Miller Gróňané reagují spontánně. Ramussen, asi jako pro nás Masaryk. přeložila například sbírku českého básnického undergroundu, musela to udělat pod pseudonymem, jinak Pro Gróňany je Knud by ji vyhodili. Scházela se s Pražskou pětkou a s lidmi z Tvrdohlavých. Ramussen jako Jiným zprostředkovatelem transferu byl Peter Bugge, ten teď působí pro nás Masaryk na univerzitě v Århusu, vede tam bohemistiku, která se už ale spojila s východoevropskými studii a balka- Jak to vlastně dnes v Grónsku Měl babičku Inuitku a mluvil stejně nistikou. V Dánsku tedy byli v jednu vypadá a jak se ubránit dobře oběma jazyky, zprostředkovával dobu dva významní bohemisté, což je stereotypnímu vnímání Gróňanů veškerou kulturu, překládal jejich slo- moc, a tak Karen odešla do Osla. evropskýma očima? vesnou kulturu do dánštiny, s čímž mu U Gróňanů je všechno trochu jinak. pomáhal spisovatel Tom Kristensen. Kdo je tedy podle tebe zodpovědný Ilustruji to takovou příhodou. Zeptal Je to krásná dánština a moc dobře se za kulturní transfer? jsem se v Nuuku Martina: „Půjdeme z ní překládá. Rasmussenovy texty jsou Jedině jednotlivci. Když pominu do hospody, kam chodí Gróňani, nebo totiž už trochu přizpůsobeny vnímání Petera a Karen, tak v Dánsku nebyl tam, kam chodí bílí?“ „Kam chodí evropského čtenáře. Na rozdíl od textů nikdo, a z Čechů vůbec nikdo. V kra- Gróňani,“ odpověděl. Tak jsme šli. Árona z Hůrky, tam žádné přizpůso- janském sdružení se dokonce mluví Seděli jsme, popíjeli pivo, v Grónsku si bení není, protože autorka překladu dánsky. Tomu nahrálo i to, že tam lidi okamžitě přisednou. Jeden si tedy do dánštiny Kirsten Thistedová přišli dánsky hovořící velvyslanci: přisedl i tentokrát, byl trochu opilý, je vědkyně a její překlad je hodně Hana Ševčíková a pak já. Ve Švédsku a hned povídá: „Já nenávidím Dány.“ doslovný, cítila potřebu, aby zůstal co bylo několik krajanských spolků, Já na to: „To je tvůj problém, s tím nejblíž originálu. Proto mi překlad v nichž se mluvilo česky a slovensky. já nemám nic společného.“ „Máš.“ knihy Árona z Hůrky trval sedm let Ještě bych mezi těmi jednotlivci „Jak to?!“ „Ty jsi Dán.“ Pak následo- a kvůli němu jsem se začal učit grónsky, zmínil Dánku Harriet Ludvigsenovou, valo nepochopení, jak to, že mluvím potřeboval jsem proniknout k podstatě která žije v Århusu, společně s Karen dánsky, a nejsem Dán. „Proč nenávidíš toho jazyka, například abych přeložil uspořádaly výstavu Tvrdohlavých hned Dány?“ ptal jsem se dál. „Protože nám místní názvy a vlastní jména. v roce 1990 a vystoupení divadelní sku- všechno ukradli.“ Tak jsem se mu sna- piny Křeč. Spolu s Peterem Buggem žil vysvětlit, že přivezli zdravotní péči, Když se posuneme blíž k literárnímu představovali jakýsi supl za chybějící že nejsou tak hrozní kolonizátoři, ale transferu mezi Severem a Českem, český element, žádná velká osobnost vůbec jsem neměl šanci ho přesvědčit. proč je takový propastný rozdíl jako Milada Blekastadová tam nebyla. Martin zíral, protože to bylo setkání mezi objemem severské literatury Ve Švédsku nejvíc působil profesor s totální realitou. v České republice a české František Janouch a Jan Poláček. Mezi Gróňany pořád panuje literatury v severských zemích? Sám jsem za těch čtyři a půl roku nenávist vůči Dánům, nechci to Kdybychom šli u této otázky do zá- ve Stockholmu pořád potkával nové zevšeobecňovat, ale v podstatě musí kladů, tak pravděpodobně skončíme Čechy, kteří tam něco znamenali, zato každý místní politik přijít s nějakou u jazyka. Severské jazyky jsou příbuzné v Dánsku to byli Dánové, co mě nějak vizí samostatnosti, jenže to s sebou s angličtinou a němčinou, naučit se zaujali. nese zásadní otázky: Kdy? A kde na to je jednodušší pro nás, kteří už nějaký vezmeme? Protože asi půlku domá- germánský jazyk umíme, takže se A není to třeba tím, že Čechy cího rozpočtu tvoří tzv. bloktilskud, nám urodí víc překladatelů, a taky se mnohem víc přitahuje Norsko příspěvek z Dánska. Dánové jsou velcí k tomu lidé dřív dostávali přes anglič- a Švédsko, protože to je ta pravá demokrati, takže když chce grónská tinu a němčinu. Zatímco lidí, kteří se severní exotika, kdežto Dánsko je samospráva převzít do vlastních rozhodnou zrovna pro češtinu, je málo, jen převlečená střední Evropa? rukou další oblast, řeknou: Dobře, ale protože čeština je těžká. Je to možné. Ano, je to tak, v Dánsku o to menší bude příspěvek. Pod grón- není tak zajímavá příroda, Dánskem skou správou jsou od začátku školství A dál? se prostě jen projede někam dál. Taky a kultura, ale dnes také nerostné Třeba uhrančivost a magičnost má na tom svůj podíl přistěhovalecká bohatství, nicméně tam nepatří severské přírody. Nebo design, politika.

38 Téma

Karolína Stehlíková tvrdí, že tito donuceni, sami by si to nevybrali. Mají dohromady deset let a ve Švédsku výjimeční jedinci se dělí do dvou v sobě neklid, chtějí se vyrovnat s tím, čtyři a půl. Ve Švédsku to bylo mno- skupin: dobyvatelé, které fascinuje proč museli odejít, proč nemůžou hem těžší, co se týče komunikace příroda, například Welzl, Rasmussen působit u nás, nějak to v nich hlodá, s okolím, je těžké tam zapadnout. nebo Jakeš, a pak kulturní ale chtějí to šířit dál. Zásadní je, že mají Oni mají trochu velmocenský diplomaté jako Blekastadová, odvahu, bez té by to nešlo, a musejí pohled na svět, stavějí se do role Eitinger či Janouch, kteří odcházejí přesvědčit publikum kolem sebe. toho chytřejšího a lepšího. Dánové od nás do zahraničí právě proto, jsou mezi dvěma mlýnskými ka- že tady pro ně není místo. Ale to je sisyfovský úkol. Zvlášť meny, mezi Německem a Švédskem, Jistě, dostanou se tam shodou okol- když je člověk v té zemi cizincem. v tom jsme si blízcí, a s Nory je ností a zanechají tam markantní stopu. To určitě, především v případě to podobné, je tam blízkost toho Myslím, že primárně jsou k odchodu Švédska. V Dánsku jsem strávil menšího.

realizace doprovodných tematic- v roce 1998 (druhé vydání 2007). Druhý život kých přednášek. Tato unikátní výstava zahájila své Roli výtvarné stránky při putování v roce 2008 v grónském literárního recepci překladů ze severských hlavním městě Nuuku jako součást jazyků lze ilustrovat na minimálně projektu České dny v Grónsku. Poté překladu třech konkrétních příkladech. byla představena v dalších pěti Jedním z nich je výstava stylizova- grónských městech, procestovala Zdeněk Lyčka ných ilustrací českého výtvarníka Dánsko, Faerské ostrovy, Slovensko, Luboše Drtiny k českému překladu Německo a Špicberky a nyní putuje sámských pohádek, mýtů a pověstí po Česku a Polsku. Literární ilus- O tom, jak kvalitní výběr překla- norského fi ologa a učitele sámštiny trace dokázaly v tomto případě u di- dové literatury dokáže pozitivně Justa Knuda Qvigstada s názvem váků vyvolat tak silný zážitek, že si ovlivnit kulturní transfer mezi růz- O muži, který si koupil svědění, který knihu pořídili nadšenci v Dánsku, nými jazykovými oblastmi, nelze vydalo nakladatelství Argo v roce Grónsku, Polsku a Německu, kteří pochybovat. Skvělým příkladem je 2006. Výstava byla poprvé prezen- vůbec neumí česky. Zcela ojedině- dlouholetá historie překladů sever- tována v roce 2012u příležitosti lým fenoménem je, že na přednášce ských autorů do češtiny. Sebelepší otevření nových prostor Sámského spojené s vernisáží výstavy v roce překlad se však neudrží na výsluní centra v norském hlavním městě 2009 ve městě Maniitsoq na západ- pozornosti kulturní veřejnosti věčně, Oslu, kde vzbudila značný zájem. ním pobřeží Grónska se překlada- neboť musí zápasit s přetlakem Někteří Sámové, kteří se zúčastnili teli a ilustrátorovi podařilo vrátit nových či neustále recyklovaných vernisáže, se chtěli seznámit původní literaturu zpět do místa informací, které se na čtenáře valí „s oním sámským ilustrátorem, jejího vzniku, do Grónska. z médií, sociálních sítí a prostřed- o němž dosud neslyšeli“, což je Ukazuje se, že v nastoleném nictvím všeobecně zrychleného tepu jedinečný příklad obousměrného trendu lze úspěšně pokračovat, kulturního života. Pokud se podaří kulturního transferu mezi původní o čemž svědčí putovní výstava propojit literaturu s další kulturní severskou literaturou a jejím ilustrací grónského umělce Árona oblastí, třeba s výtvarným uměním, překladem do češtiny, ozvláštněným z Hůrky k výboru grónských mýtů znamená to jeden život navíc. ilustracemi českého umělce. Výstava a pověstí, která doprovází český Výtvarný rozměr literárních děl, od té doby procestovala Slovensko, překlad vydaný nakladatelstvím ať už původních, či přeložených, Polsko, Faerské ostrovy a Špicberky Argo v roce 2016 pod názvem hraje specifi kou a někdy velmi a nyní putuje po Česku. O Igimarasussukovi, který jedl důležitou roli. Díky knižním ilus- Dalším příkladem je výstava své ženy. Výstava měla premiéru tracím často vzniká zcela nová vi- syrových, drsných a zároveň hu- v květnu 2016 v Českém centru zuální realita, která udržuje trvalý morných ilustrací českého výtvar- Praha za účasti ministrů kultury zájem publika o danou literaturu, níka Martina Velíška k českému Dánska a Česka, v následujících případně žije svým vlastním živo- překladu grónských mýtů a pověstí dvou letech putovala po Grónsku, tem. Možnosti trvalejší prezentace dánsko-grónského polárníka v roce 2018 byla prezentována literárního díla v myslích čtenářů a spisovatele Knuda Rasmussena na festivalu Nordischer Klang narůstají prostřednictvím putov- s názvem Grónské mýty a pověsti, v severoněmeckém Greifswaldu ních výstav ilustrací a soustavné který vydalo nakladatelství Argo a od té doby putuje po Česku.

39 Šíření kultury uložené v genech

Karolína Stehlíková Téma

Co bude v Norsku dělat mladá žena zvyklá na služebnictvo a pulzující kulturní život v meziválečné Praze? Vlastně totéž, co by nejspíš dělala doma. Dráha Milady Blekastadové, jak ji dnes můžeme s odstupem hodnotit, se vlastně odvíjela zcela v duchu rodinné tradice nakladatele Františka Topiče. Obsahovala však fascinující momenty, díky nimž se Blekastadová stala doslova kulturním mostem mezi českou a norskou kulturou.

Jméno Františka Topiče zůstává guvernantku a brala ji s sebou vyklubal pobyt celoživotní. Na svou v českých kulturních kruzích stále do- běžně do práce. Jak o mnoho let dobu jazykově standardně vybavená statečně známé. Nakladatelský dům později napsal ve svých vzpomínkách Středoevropanka z vyšší vrstvy (něm- F. Topič vznikl v roce 1886 a koncem Josef Knap: čina, latina) si velmi rychle osvojila osmdesátých let devatenáctého století norštinu, respektive místní dialekt. se už řadil mezi nejvýznamnější praž- Někdy byla [našim schůzkám] Nadchla se pro norskou lidovou ské fi my. V programu nakladatelství, přítomna dcera paní Topičové, kulturu včetně menšinové varianty k němuž později přibyla ještě výstavní Milada, ještě studentka. Zdála norského spisovného jazyka, nazýva- síň, převažovalo zpočátku vydávání se být vzrušena mým kostrbatým ného tehdy už nynorsk (nová nor- spisů českých autorů. Pozornost vyprávěním o cestě do Švédska ština), jenž představoval pojivo mezi však agilní nakladatel se synem a Norska v roce 1924, měla ná- řadou kulturních osobností usazených Jaroslavem a snachou Miladou ruživé přání poznat ty země taky. na norském venkově. Jednou z těchto věnovali i knihám pro děti a mládež V krátké době nato, zcela mladičká, osobností byl výrazně starší malíř a překladové literatuře. Jednou uskutečnila své přání s odvahou Hallvard Blekastad, s nímž Milada z knižnic nakladatelství fungující jí vlastní. Dostalo se jí otcovského rychle našla společnou řeč. Bylo mezi lety 1929—1948 (od roku 1937 přijetí u romanopisce Krokanna z toho věkově nesourodé manželství, v nakladatelství Topičova edice) byly a poznala se s malířem Blekastadem, z něhož vzešlo sedm dětí narozených Topičovy Bílé knihy. V této edici, svým příštím chotěm, nakonec se mezi lety 1936 až 1951. Milada, nyní kterou řídil český prozaik a literární jí jako norské spisovatelce Norsko už Blekastadová, se tedy před druhou kritik Josef Knap a výtvarně ji stalo druhou vlastí. („Však jste k je- světovou válkou usadila v odlehlém upravoval Cyril Bouda, postupně pře- jímu osudu také přiložil polínko,“ údolí ve středním Norsku. vážily překlady ze severských jazyků, připomínala mi paní Topičová.) V prvních letech své norské zejména z norštiny, fi štiny, dánštiny existence si Milada přivydělávala a švédštiny. Severskou literaturu tak Na počátku třicátých let studovala překlady pro rodinné nakladatelství díky velkorysému edičnímu plánu Milada vyšší dívčí gymnázium, kde a logicky začala s okruhem spisova- konzumovalo ve třicátých letech se pod vlivem své učitelky Milady telů, kteří patřili k norské ruralistické množství Čechoslováků. Mezi nimi Holé, absolventky gymnázia Minerva, tradici. Český čtenář se tak díky ní i vnučka Františka Topiče, po matce začala zajímat o historii. V roce 1933 mohl postupně seznámit se dvěma pojmenovaná Milada. se literaturou okouzlená Milada romány Ingeho Krokanna a jedním Narodila se v roce 1917 a rodinné do Norska skutečně vypravila. od Tarjeiho Vesaase. Milada na své prostředí ji začalo formovat velmi Jak už naznačil Knap, z prázdnino- děti česky nemluvila, možná také záhy. Její matka jí v duchu moder- vého pobytu v rodině předního nor- proto přeložila za války do nor- ních vzdělávacích metod nepořídila ského ruralisty Ingeho Krokanna se štiny české a slovenské pohádky.

41 Téma

V roce 1946 vyšli v jejím překladu také nebo se postupně rekrutovali z řad představující starší a novější českou Karafi tovi Broučci (vyšli by o rok mladších norských bohemistů (Terje literaturu Millom aust og vest (Mezi dříve, ale zásilka papíru pro nakla- B. Englund). Jediná překladatelka, východem a západem) a Millom bork datelství Dreyer se zadrhla ve stále která se dnes pokouší o systematický og ved: Frå tsjekkisk åndsliv i nyare tid ještě zaminovaném Oslofj rdu). překlad novější české literatury, (Mezi mlýnskými kameny. Z českého Ochota norských nakladatelů je Kristin Kilsti. duchovního života v novější době). vydávat české knihy vyvěrala z důvěry Blekastadová ovšem nebyla Blekastadová na univerzitě v původní nakladatelství F. Topič typickou překladatelkou. Teoretik nikdy nezískala plný úvazek, nic- i navazující Topičovu edici. Mezi překladu Ondřej Vimr by ji možná méně fi ance, které generovala tato Československem a Norskem panovaly označil za takzvanou kontextovou práce, se jí dařilo doplňovat bada- čilé (nejen) korespondenční kontakty. překladatelku, tedy člověka, který telskými stipendii Norské vědecké F. Topič i jeho snacha norské nakla- překládá, protože se z různých rady (Norges almenvitenskapelige datele před druhou světovou válkou důvodů cítí povinen zprostředkovávat forskningsråd). V roce 1970 se navíc navštívili a zvláště osobnost Miladiny určitou literaturu v jiném literárním stala státní stipendistkou, a pobírala matky měla pozitivní vliv, jak víme prostoru. Od chvíle, kdy v roce 1955 tedy doživotní rentu. Akademická z dochované korespondence. vyšel Blekastadové překlad Verdens kariéra Milady Blekastadové je o to pozoruhodnější, že z Československa neměla dokončené ani středoškolské Po roce 1968 se vzdělání. Byl to pravděpodobně solidní středoškolský základ společně k aktivitám Milady s pečlivým samostudiem a komuni- kací s vědeckými kapacitami (uveďme Blekastadové alespoň dvě osobnosti přesahující rámec svých oborů, mezi její služebně přidal ještě kontakt starší kolegy, s nimiž vedla čilý dialog, patřili Roman Jakobson a Jan s českým disentem Patočka), které Blekastadovou pomalu posouvaly po akademickém žebříčku a učinily z ní respektovanou bada- Monografie o Komenském labyrint og hjartans paradis (Labyrint telku. Za svůj život vydala komento- světa a ráj srdce) od Jana Amose vané edice několika Komenského děl, Milada Blekastadová tak v té době na- Komenského, se totiž začala psát jeho korespondenci s přáteli, zaslou- startovala jednu linii své tvůrčí práce, další kapitola její kariéry. Sehráli žila se o rozluštění díla Clamores které se držela až do konce života — v ní roli dva muži spojení se slavis- Eliae (Křiky Eliášovy), a především totiž systematicky překládat českou tikou na univerzitě v Oslu. Docenti podrobně zmapovala prostor, v němž literaturu do norštiny. Za padesát Erik Krag a Arne Gallis byli dobře se Komenský pohyboval. devět let aktivní překladatelské práce obeznámeni s českou strukturalistic- přeložila téměř čtyřicet titulů. S citem kou školou, protože ve třicátých letech Když chřestí, třeští sobě vlastním si vybírala k překladu pobývali v Československu. Po pře- knihy, které dodnes patří k českému čtení předmluvy Milady Blekastadové Po roce 1968 se k dosavadním literárnímu kánonu. Kromě několika k Labyrintu vytušili skrytý potenciál aktivitám Milady Blekastadové knih Jana Amose Komenského autorky a motivovali ji k dalšímu přidal ještě úzký kontakt s českým představila Norům především českou bádání. Na kulturní periferii, kde disentem. Blekastadová sama se literaturu dvacátého století (počí- bylo dílo humanistického myslitele z Československa legálně vystěhovala naje Karlem Čapkem, přes Josefa zcela neznámé, se začalo rodit ještě před druhou světovou válkou, Bora, Milana Kunderu, Ludvíka devítisetstránkové dílo, které padesát její rodinu ovšem v roce 1948 stihl Vaculíka, Alexandra Klimenta, Ivana let od vydání zůstává nejcitovanější osud podobný mnoha jiným. Movitý Klímu, Václava Havla až po Danielu monografií v oboru. Než v roce 1969 i nemovitý majetek Topičových byl Hodrovou). Až do šedesátých let disertační práce s dlouhým titu- zestátněn a matka Milada Topičová byla téměř jedinou překladatelkou lem Comenius. Versuch eines Umrisses dožila svůj život v nuzných podmín- z češtiny do norštiny. Navazovala von Leben, Werk und Schicksal des Jan kách, poté co byla vystěhována do po- na vůbec prvního překladatele z češ- Amos Komenský vyšla (ve spolupráci hraničí. Milada Blekastadová díky tiny do norštiny, norského bohemistu mezi norským univerzitním naklada- komeniologickému bádání mohla Olava Ryttera (přítele Topičových), telstvím a českou Academií), začala Československo od roku 1957 navště- který Norům představil literaturu Milada Blekastadová po troškách učit vovat, státní policie na ni nevedla obrozeneckou a první poloviny českou literaturu na osloské univerzitě. spisovou složku, její pohyby nicméně dvacátého století. Další překladatele Tato práce se přirozeně propojovala monitorovala. Sovětská okupace vyprodukovala až druhá emigrantská s její překladatelskou aktivitou a vy- Blekastadovou podobně jako další vlna (Michael Konůpek, Lubo Mauer) ústila postupně ve dvě monografie Čechy žijící v zahraničí aktivizovala.

42 Téma

Jestliže v letech předcházejících roku 1968 byla její pomoc krajanům nára- zová, nicméně překvapivě efektivní, (například v roce 1948 pomohla v údolí Gausdal, kde žila, dočasně umístit čtyřicet devět uprchlíků z ko- munistického Československa, kteří sem doputovali přes německé uprch- lické tábory), od okupačního roku, jejž pomohla norskému rozhlasu a televizi za pomoci svých tehdejších studentů zpravodajsky pokrýt, se dáma s odbor- ným renomé začala o situaci českých literátů postižených nastupující nor- malizací zajímat cíleně. Systematicky začala překládat literaturu vycházející v samizdatu. Mezi ní a rodinou Vaculíkových vzniklo po čase téměř rodinné pouto. V roce 1975 byla jednou ze zahraničních spojek, které šířily dopis Václava Havla Gustávu Husákovi přes výrazné kulturní osobnosti do světa. Společně s nordis- tou Josefem B. Michlem a chartistou a jaderným fyzikem Františkem Janouchem pomohla k udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi a s fi ozofem Torem Frostem přeložila bezprostředně po smrti Jana Patočky do norštiny jeho Kacířské eseje. Disidentům a jejich rodinám vypomá- hala také tím, že do Československa vozila léky a šatstvo. Když v roce 1989 přišla revoluce, přistupovala k ní Blekastadová s jemnou skepsí úměrnou svému zabývající se českou literaturou, his- jako řada jiných tvůrčích osobností. věku. Jak napsala v dopise Madle torií a fi ozofií. Milada Blekastadová Protože byla tvrdohlavá, jistě by si Vaculíkové: zemřela v roce 2003. prostor pro realizaci našla mimo Zamýšlíme-li se zpětně nad ofic ální struktury. Osobní důvody, Kdyz hlasili, ze v Praze lide chresti širokým záběrem její tvůrčí práce které Miladu Topičovou přivedly klíi, odbehla jsem od toho, a kdyz (a to jsme zcela vynechali její práci do Norska, nicméně způsobily, že se jsem kontrolovala nejaky citat publicistickou, kterou realizovala neplánovaně stala československou z Komenskeho, misto toho mi padlo průběžně a kromě spolupráce kulturní ambasadorkou. Čím zdů- do oč toto krasne přslovi: „Stesti, s norským tiskem sem lze zahrnout vodnit její houževnatost a široký kdyz nejvic chresti, tehdaz tresti také pořady, jež vytvořila pro norský záběr? Stála za ním touha udržet si a lame se: byva obycejne nestesti rozhlas), může nám vrtat hlavou, jak kontakt s vlastí či spíše evangelizační predchudcem…“ (Centrum secu- by se její život odvíjel, kdyby zůstala pocit typický pro příslušníky „vyspě- ritatis). To mne zachranilo pred v Československu. Teoreticky je lých národů“. Nebo byl nejsilnějším nejvetš euforii a uvedomila jsem si, možné, že by do roku 1939 stihla zís- motorem symbolický kapitál v po- ze vsechno teprve jen začná… kat adekvátní vysokoškolské vzdělání době topičovských genů? Opravdu se a po válce možná aspirovala na aka- zdá, že úlohu šiřitelky české kultury I když byla v té době už v penzijním demickou dráhu. Rok 1948 by však vnuklo Blekastadové, ať už vědomě, věku, neustala Blekastadová ve své slibně nastartované působení v ja- či podvědomě, její rodinné zázemí, činorodosti. V roce 1998 založila Fond kémkoli oboru nepochybně zastavil. Norsko ovšem velkoryse poskytlo pro Františka Topiče, jehož cílem je udržet Buržoazní původ Milady Topičové realizaci této role prostor a umožnilo jméno Topič v paměti české společ- by byl zcela jistě překážkou jakékoli plné rozvinutí zjevného potenciálu. nosti a navázat na aktivity spjaté práci v kulturní či akademické sféře. s jeho jménem. Fond dodnes formou Topičová (nikoli Blekastadová) by Autorka je překladatelka stipendií podporuje mladé osobnosti se možná zanořila pod hladinu a skandinavistka.

43 Kdo je kdo

Univerzity Karlovy v Praze. Před V badatelské oblasti se věnovala dílu Emil Walter válkou působil jako literární kritik Bohumila Hrabala. Společně se stu- a knihovník Zemské a univerzitní denty přeložila a časopisecky publiko- (1890—1964) knihovny v Brně. Zabýval se dílem vala vybrané povídky, básně a ukázky Karla Hynka Máchy, Otokara Březiny, z děl Bohumila Hrabala, Jaroslava Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Seiferta, Václava Havla, Karla Pecky, Vystudoval germanistiku na Univerzitě Nerudy, Jaroslava Vrchlického. V roce Evy Kantůrkové, Ludvíka Vaculíka, Karlově v Praze. Od roku 1912 překlá- 1940 emigroval do Norska. V letech Zuzany Brabcové, Daniely Hodrové dal současnou skandinávskou litera- 1943—1944 byl internován v norském a Sylvie Richterové. Do švédštiny turu z dánštiny i z dalších skandináv- zajateckém táboře Grini a posléze přeložila také knihy Karla a Josefa ských jazyků. Konkrétně díla Selmy transportován do koncentračního tá- Čapkových a Jaroslava Haška i od- Lagerlöfové, Johannese Vilhelma bora Osvětim. Po osvobození se vrátil borné texty Jana Mukařovského Jensena, Sigrid Undsetové a Knuta do Norska a působil na Univerzitě či Květoslava Chvatíka. Po roce 1990 Hamsuna. Od roku 1920 pracoval jako v Oslu. V roce 1974 se stal prvním spolupracovala s Českým rozhlasem tiskový atašé v Kodani a ve Stockholmu, norským profesorem divadelní na pořadech z oblasti české a švédské kde před druhou světovou válkou vědy. Norsky publikoval rozsáhlé literatury a vztahů mezi českou a švéd- znovu působil jako vedoucí diploma- práce věnované ženským hrdinkám skou kulturou. tické mise. Ve Skandinávii také pro- řecké tragédie, Henriku Ibsenovi, pagoval českou kulturu a působil jako Bjørnstjernu Bjørnsonovi a Augustu konzultant pro československé nakla- Strindbergovi (studie Masaryk datele. V Československu byl na po- a Garborg, Bjørnson a česká literatura, Eero Balk čátku třicátých let zaměstnán jako Ibsenova cesta k dramatu). vedoucí Skandinávského tiskového (nar. 1955) oddělení na ministerstvu zahraničí. Po druhé světové válce se stal velvy- slancem v Oslu, ale v roce 1948 v ná- Miroslava Vystudoval fi ologii na Kyjevské vaznosti na únorový převrat rezignoval. univerzitě. Působí jako překladatel Emigroval do Švédska a stal se lekto- Slavíčková z češtiny, ruštiny, ukrajinštiny rem na Univerzitě v Uppsale. Překládal a dalších slovanských jazyků také ze staroseverštiny, například Eddu (nar. 1933) do fi štiny, ale i jako tlumočník (tiskem 1929, 1930 a 1942) a islandské a spisovatel. Z češtiny přeložil už více ságy (1929). než dvacet knižních titulů, a to Bohemistka a překladatelka z češtiny jak z literatury současné (Jaroslav do švédštiny a ze švédštiny do češ- Rudiš: Konec punku v Helsinkách), tiny. V letech 1974—2002působila tak z klasiky (Jan Neruda: Povídky Pavel Fraenkl ve Slovanském ústavu na Univerzitě malostranské, Jaroslav Hašek: Osudy v Lundu. Pravidelně či příležitostně vy- dobrého vojáka Švejka za světové (1904—1985) učovala bohemistiku také na univerzi- války, Bohumil Hrabal: Příliš hlučná tách v Göteborgu, Uppsale, Stockholmu samota). Soustavně píše a překládá a v norském Oslu. Pracovala pro i drobnější útvary a publikuje je Vystudoval bohemistiku, nordistiku Sdružení svobodných Čechoslováků v časopisech, v literárním magazínu a germanistiku na Filozofi ké fakultě v jižním Švédsku a Nadaci Charty 77. Särö (číslo 35—36), které vyšlo

44 Téma

na sklonku roku 2018, takto představil Culture 1948—1953, v němž zkoumala Jana Balabána. Za překlad Haškova proměnu kvantity a charakteru textové Tora Hedinová Švejka obdržel fi skou státní cenu produkce v poúnorové Československé za literaturu a česká Obec spisovatelů socialistické republice. (nar. 1965) mu udělila cenu Premia Bohemica.

Bohemistka a překladatelka. Peter Bugge Vystudovala bohemistiku, rusistiku Karen a archeologii na Stockholmské (nar. 1960) univerzitě a na Filozofi ké fakultě Gammelgaar- Univerzity Karlovy v Praze, čtyři roky strávila v Moskvě, studovala dová (nar. 1957) Dánský historik, bohemista a pře- i translatologii se zaměřením kladatel. Působí jako docent na literární překlad. Od roku 1999 na Univerzitě v Århusu. Zabývá se působí na stockholmské slavistice, Vystudovala češtinu a srbochorvat- českými dějinami devatenáctého v současnosti je docentkou. Její ba- štinu na univerzitě v dánském Århusu. a dvacátého století, českými a sloven- datelský zájem se soustředí na jazyk Po absolvování působila na Filozofi ké skými politickými a kulturními ději- v médiích — současných i tota- fakultě Univerzity Karlovy v Praze nami a českým nacionalismem a ná- litních, lexikografii, diskurzivní jako lektorka dánštiny, doktorské stu- rodním sebeuvědoměním, o němž analýzu a další. V roce 2005 obhájila dium završila na Univerzitě v Oslu, v roce 1994 vydal rozsáhlou mono- doktorskou práci na téma Changing kde dlouhá léta vedla jedinou bohe- grafii Czech Nation-Building. National Identities. Language Variation mistiku v zemi. Těžištěm jejího vědec- Self-Perception and Politics 1780—1914. on Czech Television. Od roku 1997 kého zájmu je vztah jazyka a společ- Věnuje se i moderní české literatuře. překládá knihy z češtiny a sloven- nosti, text, spisovnost. Od roku 2013 Publikuje vědecké články, naposledy štiny (například Petra Procházková: působí na osloské univerzitě jako ve- Too Many Words? Prague Spring Writers Aluminiová královna, Jáchym Topol: doucí Institutu pro literaturu, areálová in the Eyes of Czechoslovak Political Chladnou zemí, Noční práce). Věnuje studia a evropské jazyky, který pod Leaders of 1968, českou kulturu zpro- se i odborným překladům, mimo svými křídly sdružuje řadu malých středkovává i v televizi či v rozhlase. jiné pro Evropskou komisi. V roce fi ologických oborů. Do dánštiny Do dánštiny překládá díla Václava 2009 založila spolu s překladateli přeložila například knihu Buddha Havla (už od roku 1989), nakladatel- Matsem Larssonem a Lovou Egona Bondyho. Podílela se na vý- ství Æther letos vydalo jeho překlad Meisterovou nakladatelství Aspekt, zkumném projektu Red-letter days, Čapkovy Války s mloky, což je patrně které vydává výhradně překlady mapujícím proměnu evropských jediná česká kniha, která byla do dán- soudobé české literatury. svátků s ideologickým nábojem mezi štiny přeložena dvakrát. Peter Bugge je lety 1985 až 2011,a řídila také pro- členem vědecké rady Ústavu pro stu- Připravily Daniela Mrázová jekt The Upheaval in Czech Textual dium totalitních režimů. a Karolína Stehlíková.

45 Kata Sedlak, z cyklu Childhood b Básník čísla Vít Janota • • • • • • • • •

Jsou chvíle Proč právě vzpomínka To není bouřka kdy někdo tam nahoře na venkovskou diskotéku to se jen pod okny hotelu jen tak z plezíru v polovině osmdesátých let sunou vlaky plivne na špinavý hadr s tanečním parketem přes mosty u stanice Berliner Tor a přeleští měsíc vyskládaným jako šachovnice z barevných skleněných čtverců Noc je křikem racků Kočičí zlato podzimní noci od dávno vyschlých moří vyloží do sametového pouzdra Proč právě nahořklá vůně neuchopitelnou mantrou stanic perleťových mraků starého cigaretového kouře na trati Bergedorf Altona zažraná v plyši propálených křesel A ono to funguje A tak spi V epoše vlajících záclon Ono se najednou musí všeho nechat Než usneš budu ti vyprávět po starých pěšinách stoupat V čase který sestával zapomenuté příběhy plachetnic na zarostlá návrší výhradně starých člunů každý krok přikládat na podmáčenou z nehybných sobotních dopolední šíbujících své náklady trávu v úzkých komorách radničního jak šifrovací mřížku Kdy cesty vedly zdymadla na poslední zprávu z obleženého starými třešňovými alejemi města a dívčí smích To není válka jako dravec s roztaženými letkami to jen tak říkali Jako Prometheus plachtil vysoko že celou noc hořely barikády v ulicích zůstali jsme připoutáni pod alabastrovými kosticemi že zatlučené výklady obchodů k balvanu odvyprávěných příběhů červencových mraků na hlavní třídě jako majáky svítily čerstvým dřevem A tolik adorovaný horizont Ne že by dnes bylo hůř byl jen nenasytností orla jen světlo je jiné Ale my přece proseděli ten čas naší vlastní zkázy jako by se tříštilo na zahrádce tiché restaurace o lesklé plošky my přece v letu mraků spatřili Sbohem přátelé od stropu zavěšené zrcadlové koule plachtoví lodi mlčky jsme přišli jako by v tisíci mimoběžných která nás jednou odveze a bez hořkosti odcházíme obrazech na druhý konec světa klouzalo prostorem A tak spi Tak tedy ta vzpomínka vlastně jen to místo Oheň je ztracenou perlou děj v podstatě žádný v chladném srdci všech vodních příběhů a jméno té lodi Dlouhá mlčenlivá cesta v dunách

47 Kritiky k Bílej bohatej Eva Klíčová pane, nebuďte smutnej

množství neurotransmiteru sero- se odehrává ve velkých závorkách jeho toninu, což znamená, že hrdinova sklíčenosti. nálada nezadržitelně klesá. Ani ne pa- desátiletému, jinak zdravému a dobře Stvořen sexuální revolucí zajištěnému Labroustovi tak nezbývá Poslední Houellebecqův román tedy než se oddávat samotě a nihilismu ještě naléhavěji pojmenovává to, o čem a nanejvýš si život zpestřovat cynic- autor píše již nějakou dobu: o pocitech Michel Houellebecq kými, zčásti samomluvnými komen- muže, který najednou stárne, nebo Serotonin táři. Psychofarmaka, která Labrouste možná zase tolik nestárne, ale svět se přeložil Alan Beguivin jako pacient s depresí pojídá, mají kolem něj mění způsobem, na nějž Odeon, Praha 2019 navíc devastující vliv na jeho erekci. není připraven. Zdaleka nejen Hned na začátku románu se proto z Houellebecqových románů by se zbavuje své (pochopitelně) o hodně mohlo zdát, že bílý heterosexuální let mladší extravagantní a ve všech zajištěný Evropan středního věku Možná žádný ze světových prozaiků ohledech náročné japonské milenky — je mimořádně křehkou variantou se po vydání románu netěšívá tak tedy zbavuje, zkrátka se zadními lidské existence. Přitom právě on je vášnivé pozornosti jako Michel vrátky tajně vyplíží ze společného paradoxně jedinou lidskou podmno- Houellebecq — a to nejen z řad života. Ostatně na to, že pan inženýr žinou, která nezná pocity jinakosti, kritiků, ale i publicistů, kteří se jinak trpí depresí, vše jinak zvládá celkem vyloučenosti a ponížení vyplývající k literárním dílům vyjadřují spora- dobře: převody nemovitostí, cestování z pouhé příslušnosti ke skupině dicky. Odpověď na to, proč tomu tak (vezme dokonce stopařky), urputné obyvatel. Naopak — jeho zkušenost je, není složitá: Michel Houellebecq hledání hotelu, kde se ještě smí je zkušeností privilegovaného. I pan napsal několik opravdu skvělých kouřit, běžnou komunikaci i to, inženýr je muž, který tak trochu románů. K tomu se však navíc stále když je potřeba u někoho v chatce neví, co s časem a penězi (nepracuje, více dopouští i něčeho, na co spousta rychle vyšmejdit pedofilní porno- o nikoho nepečuje). A se sebou. A tak prozaiků kašle: na — z pohledu lite- grafii. Čtenář tak záhy postupně mu nezbývá než pozorovat, jak se jeho ratury — celkem přímočarý komentář odhalí, že než o hlubokou paralyzující výsostná práva ztenčují. Musí zlostně k současnému světu (respektive endogenní depresi — těžko by se přelstívat detektory kouře nebo se k Francii; analogické společenské navíc takový hrdina dopouštěl vůbec mstít systému tím, že odpadky třídí tenze však působí v celé Evropě, nutno nějakých zápletek — jde spíše o speci- schválně nesprávně, trpí při pomyš- říci, že i v té postkomunistické). Jaký fi ký smutek. Takovou bilanční sklí- lení na snižování rychlostního limitu je tedy fi ční svět Houellebecqova čenost středního věku, kdy snad ani na dálnicích a zavedení bodového posledního románu Serotonin? A jak není tak důležité, jak se vám skutečně systému. Nebo rafin vaně ztrestá moc je fi ční svět Serotoninu o tom daří, jako spíše to, jak jste očekávali, svou milenku tím, že jí jakoby našem, aktuálním? že se vám bude dařit. Nebo že se vám z roztržitosti nepomůže s kufrem… nedaří tak skvěle jako dříve. Nebo Poněkud ubohý hrdina, který Mozek v závorce že se daří ještě někomu jinému, komu přesto vyjadřuje velmi povědomou Hlavní hrdina Serotoninu, zemědělský se dařit vůbec nemělo. Každopádně emoci. Celá ta deprese, škodolibost, inženýr Labrouste, muž středních let chceme-li se dozvědět něco o vztahu naštvanost… kvůli zákazům kouření, bez závazků, trpí depresí. Jeho tělo hlavního hrdiny k aktuálnímu světu, kvůli respektu k odlišnostem, kvůli už nedokáže vyprodukovat dostatečné je nutné mít stále na paměti, že vše ekologii. Drobnosti, které stav světa

48 Kritiky

nespasí, a přesto jsou pro významnou se na nich projevilo stárnutí. Všechny na jednom místě tituluje Sigmunda část populace nesnesitelnou buzerací, ženské postavy (včetně například Freuda) a přistoupili na představu, sociálním inženýrstvím a příznakem hotelové recepční) jsou vnímány že všechny postavy v románu jsou au- rozvratu, byrokratizace a donebevola- jakousi erotizující optikou — a v pří- torem, bylo by možné se na Serotonin jící dekadence. běhu hrají nutně pasivní roli —, dívat jako na panoramatický a barvitý Houellebecqův hrdina, agroinže- prostě se vyskytují, aby byly patřičně obraz sebenenávisti — k sobě, svému nýr Labrouste, hodnotově ztělesňuje okomentovány hlavním hrdinou. tělu, stárnutí, ztrátě libida. typ muže, kterého zrodila poválečná To, po čem tento typ mužů smutní — Navzdory všemu, co zde padlo, ekonomická konjunktura — spotře- v čele s Labroustem —, není zdaleka Serotonin není nudnou knihou, bitelský blahobyt, individualismus, tradiční rodina (jíž se například v po- která by jen beletrizovala myšlenky popkultura, a především sexuální litice tak často zaklínají), je to naopak apokalyptických účastníků krize revoluce, která k někdejším patriar výdobytek sexuální revoluce, moci si středního věku, kteří trpí „tota- chálním a občanským výhodám vzít cokoli bez hrozby následků. Jenže litou“ zákazů kouření a omezení přidala ještě ty sexuální. Při vzpo- co s penězi na prostitutky, když erekce rychlosti na dálnici. Houellebecq mínce na autorovy Elementární částice už jen tak nepřijde? nechá v závěru knihy svého hrdinu nelze nepoznamenat: jediný rozdíl mezi hipíkem a Labroustem je v tom, že zatímco ten první k nevázaným Hrdinovo ego se sexuálním hrátkám potřebuje aspoň trochu charismatu a drog, tomu propadá do černé druhému stačí jen peníze. Muž, který se desetiletí zdál být vítězem sexuální díry a bere s sebou revoluce a z liberalizace rodinných zvyklostí bral vše. Zatímco ženy veškerou západní podstupovaly interrupce, krmily se škodlivou antikoncepcí, případně si civilizaci začaly zvykat na role samoživitelek, muži se rychle zbavovali nepříjemných společenských závazků. Pop kultura Konec světa, jak ho známe nejen přemítat o křesťanství, stvořila typ nadsamce kosmického Houellebecq nepochybně i tímto ale i číst. Pochopitelně z něj nedělá věku, ideál chorobného sukničkáře, románem cíleně dráždí francouzské snobského a pokryteckého intelek- který už je prostě takovej, protože bobos (čte-li jej vůbec kdo jiný) tuála (Labrouste přečte nanejvýš dvě se přece nebude v něčem omezovat. i chudší intelektuály, a to celkem strany denně), ale dočkáme se tu I v Labroustově světě status mužů jednoduše zacílenými cynickými několika zmínek o literárních textech určují typy jejich mercedesů, zbraně, výpady (stesků, které na čtenáře vrší a jejich autorech — ano, stejně jako moc. Funguje zde přirozená chlap- Labrouste, je ostatně všude kolem Thomas Mann nebo Marcel Proust, ská koalice mlčení při pedofilním plno). Než posedlostí objektifi ací žen i Houellebecq kapituluje před mládím, sexuálním zločinu. Přesvědčivým a závislostí na nikotinu je však román veškerá rafin vanost evropské kultury výrazem takto biologicky determino- vychýlen do přízračné subjektivity (respektive německé a francouzské) vaného typu hrdiny typu alfasamec svou představou konce světa odvislého kapituluje před mladým sexuálně při- je scéna, kdy se depresivní Labrouste od konce sexuálního života (či prostě tažlivým tělem. Serotonin je tak trochu pokusí odstranit „cizí mládě“ od ženy konce života) svého hrdiny. Pocity výlet do sanatoria nebo do Benátek, svých snů. Ač sám hlavní hrdina impotentního muže tu však nejsou neumírá se tu však na mor nebo má za sebou letitou kariéru dobře subjektivní, osobní, až intimní, ale souchotiny, ale na smutek. Jak vypo- živeného zemědělského ministerského zvěstují konec hnedle celé Francie zoruje Labroustův lékař — na vině je úředníka, nakonec se zdá, že je či Evropy či západního světa tak, stresový hormon kortizol, hrdina se na jedné lodi se šlechticem, jenž hos- jak je známe. Tato spojení vyplývají tu rozesmutnil nad sebou i světem. podařil „jak se má“ a byrokracie ho — právě z kognitivního automatismu Trochu melancholicky, ale také stejně jako manželka, která utekla privilegovaných — svou vlastní pozici patologicky. s umělcem — dohnala k zoufalému považují za objektivní. Hrdina se vrací činu. Houellebecqova Francie je země, ke svým někdejším partnerkám (třeba Autorka je redaktorka Hosta. kde v panice zoufale pobíhají tito jen v mysli) — ale nic nelze vrátit. přirozeně dominantní samci, vháněni Hlubokou psychosexuální frustrací do kouta samou frustrací z úřednic- se hrdinovo ego propadá do černé kého omezujícího superstátu. díry a bere s sebou veškerou západní Labroustovy ženy (hrdina se setká civilizaci — vše se ovšem odehrává s několika bývalými milenkami) jsou v jeho osobním vesmíru. Pokud v jeho světě dnes už zajímavé z jedi- bychom modifi ovali moudro starého ného důvodu: jak moc (ne)milosrdně rakouského „šaška“ (jak hrdina

49 k Kritika v diskusi Evropské umění pozdní doby

Petr Drulák — Petr Fischer — Eva Klíčová

Poslední román Michela Houellebecqa Serotonin je napsán jako osobní zpověď depresivního muže, kterého prostě spousta věcí štve. Je ovšem zároveň napsán tak, že tuto osobní rovinu hrdiny zcela automaticky vnímáme jako zprávu o stavu evropské společnosti. Následující diskuse odkrývá, jak zásadní je povaha subjektu v popisu světa. Nejen v obvyklé rovině autor — postava — svět, ale i na druhé straně, tedy na straně recepce. Nakolik záleží na pocitu, že román je také — alespoň nějakým způsobem — o čtenáři.

50 Kritika v diskusi

Oba dva jste rovněž napsali kritiku bych, že Houellebecq tuto tradici na Houellebecqův Serotonin Hassliebe není nepřekračuje — nejde tak vlastně (Petr Drulák v Salonu Práva, Petr o intelektuální selhání? A kdo je Fischer v Deníku N), řekla bych jen nějaký tedy ten zklamaný postmoderní hezký případ toho, jak recenze člověk? Je to univerzální kategorie mohou kráčet různými stezkami pojmový pro alespoň všechny Evropany? interpretace. Ztotožňujete se PD: Michel Houellebecq v Labroustovi alespoň s něčím v mé kritice? výmysl, ale určitě neobhajuje evropskou kulturu. PD: Myslím, že vystihujete určitý Labrouste je vylíčen dost odpudivým existenciální smutek, který trápí každodenní způsobem. Je to trochu karikatura hlavní postavu a který není pouhou toho, co Houellebecq na současné depresí. Podnětná je jistě i úvaha životní realita. evropské kultuře nemá rád a proč o sebenenávisti a související analogie tak často mluví o úpadku. To nezna- tohoto pocitu mezi hrdinou a částí Smutek pak mená, že by odsuzoval Labrousta, ale francouzské společnosti. spíše společenský systém, jehož je pramení Labrouste produktem. Na smutku se shodneme asi všichni. Ale zatímco Petr Fischer z toho, že tuto PF: Doba nihilismu od chvíle, kdy ji čte Serotonin jako román, který diagnostikoval Nietzsche, pokročila. šokuje tím, že je o lásce, mně se ambivalenci Labrouste je produktem tohoto ni- zdá spíše plný (sebe)nenávisti. hilistického rozkladu Evropy, který PF: Nenávist, či přesněji u Michela nelze nikdy se projevuje i rozkladem velkých Houellebecqa sebenenávist, je jen literárních hodnot, jež reprezentují druhá strany lásky, to víme všichni překonat. Jsme zmíněná jména. Ne náhodou je ze zkušenosti, ale i z literatury. právě Goethe v románu označen Hassliebe není jen nějaký pojmový v ní nadosmrti za největšího žvanila dějin literatury, výmysl, ale každodenní životní realita. protože je to on, kdo kodifi uje Smutek pak pramení z toho, že tuto chyceni, jako nešťastnou erotickou lásku, ale ambivalenci nelze nikdy překonat. i ideál krásy, dobra, pravdy, jakýsi Jsme v ní nadosmrti chyceni, jako jednotlivé návrat řeckého idealismus, a ten jednotlivé osobnosti i jako určitý typ prostě není možný, jak dokazují civilizace. osobnosti každodenní srážky s realitou. Právě proto také intelektuálové selhali, Jsem z vás na Houellebecqa zdaleka i jako určitý nejsou schopni říct nic podstatného, nejpřísnější. I ta jeho láska je prostě nic, co by stálo za to, co by bylo hrozně sobecká a majetnická. typ civilizace pevné a trvalé. Autor sám se z toho PF: To je přece dáno tím, že my jsme nevyřazuje, i jeho psaní je přece muži a vy žena. I pan Drulák jde spíše Petr Fischer důkazem selhání kultury. Ale právě po větších konceptech Houellebecqova publicista a fi ozof v této ironii je silné gesto: píšu, psaní, vy si často všímáte detailů, které i když to nemá smysl. Jak jinak ale jsou pro takové koncepce nepodstatné. o tomto rozpadu svědčit? Majetnictví je typické mužské siláctví a machismus, taková hra na siláka, Rozporuplnost Houellebecqova která má zakrýt slabost a nespornou vztahu k evropské kultuře upřít křehkost. Objektifi ace žen je navíc nelze, dost možná jde o další autorova manýra vždy a všude, a přece variantu hassliebe. Zároveň se však se nějak do žen propadá. Fyziologická pořád nedokážu nějak smířit s tím rovina, pro někoho čistý sex, není apriorním předpokladem, že jsme u Houellebecqa nijak samoúčelná. všichni „zklamaní postmoderní Opravdu si myslím, že právě tady mizí děl Prousta, Manna, Goetheho, lidé“ nebo že „kultura selhává“. To, všechny rozdíly, odmítání, nenávisti. ale na druhou stranu zůstává že se Evropa mění, přece nemusí Fyziologie je poslední a možná i první emocionálně poněkud dětinský být projevem nějaké hluboké pole lásky, které je Houellebecq a nakonec i ty autorské erotické krize, či dokonce dekadence (jak schopen zachraňovat nejen pro sebe, motivace odmítá či se jim vysmívá, to označují populisté), ale spíše ale i pro ostatní, pro zklamaného post- čímž částečně demaskuje kulturní projevem procesuálnosti demokracie. moderního člověka vůbec. dědictví minulosti, nad nímž Nakonec rozporuplnost vyplývá Labrouste tak melancholicky i z Labroustových formulací stesku Houellebecq je na jednu stranu teskní. Snad i to je dáno mou po nějaké minulé nebyrokratické tradiční intelektuál vzešlý z četby genderovou determinací, ale řekla Evropě plné zákazů, ale zároveň

51 Kritika v diskusi

viní intelektuály z okouzlení volným (předkonzumně) konzervativní? trhem. Za symbol zkázy Evropy si Nevím, zda Nejde o další zmatení? Houellebecq vezme zemědělství, PD: Jen bych opět připomenul, paradoxně nejsubvencovanější jsou dnes jak říká Petr Fischer, že Michel a nejregulovanější oblast. Houellebecq je spisovatel, a ne Kde vlastně vede nějaká pomyslná intelektuálové sociolog nebo někdo, kdo se systé- linie „ideální Evropy“? Kdy jsme mově snaží uchopit společnost. Nabízí obětí volného trhu a kdy přebujelé méně vážení obrazy, v nich destiluje z naší reality byrokracie a regulací? Přiznám to, co považuje za zhoubné, do nesne- se, že v těchto ohledech se mi než dříve, sitelné podoby a varuje před tím, co se Serotonin zdál poněkud nejasný skrývá za mediálně propagovanou (podobně ovšem jako Podvolení). každopádně idylou společností našeho typu. Co se PD: Michel Houellebecq je kon- týče těch statutárních příznaků, on je zervativní intelektuál, zklamaný si na to často přece kritizuje, když ukazuje nerov- z kapitalismu, byrokracie a všeho nosti, na nichž se zakládají! S určitým dalšího, co patří k současnému stěžují konzervativismem ekologie máte světu. Žádnou alternativu nenabízí určitě pravdu, ale on spíše reaguje a ani si to neklade za cíl. On v pod- Petr Drulák na buzeraci a poručníkování měst- statě opakuje tradiční konzervativní politolog a v současnosti ských ekologů, kteří v životě neviděli kritiku a aplikuje ji na dnešek. velvyslanec České živou krávu a pokoušejí se ostatním Konzervativci jsou zklamáni jak republiky ve Francii předepisovat, jak zachránit svět. brutálním materialismem kapita- Koneckonců i jeho pohled na ženy lismu, tak rigidní byrokracií, která chápu jako reakci na určitý směr se ho snaží regulovat. Mají pravdu agresivního feminismu. v tom, že obojí dokáže být nelidské a zničující pro individuální osudy, Přece očekávání hodnotové ale alternativa se hledá těžko. konzistence neznamená vyžadování Do evropského zemědělství sice jde analýzy nebo vize na úrovni dost veřejných prostředků, ale na to, jiného oboru. Nakonec autor aby to zachovalo tradiční způsob sám dobrovolně do diskuse života francouzských zemědělců, o hodnotách a směřování Evropy to prostě nestačí, ve Francii je refl xe, právě těch, kteří podle něj svým dílem vstupuje. Ale co například dost sebevražd farmářů, selhali. Čím se mi Houellebecqův je to ta „propagovaná idyla co jsou na dně. román vzdaluje, je asi právě jistá společnosti našeho typu“ ve vztahu polarizace společnosti a poněkud k Serotoninu? Upřímně moc PF: Michel Houellebecq nepíše eseje únikové ulpívání na konzervativismu. nevím, ani co znamená „agresivní ani analýzy, píše romány, které, jak Pokud by ten konzervativní ideál měl feminismus“: kampaň #MeToo? Nebo říká tradiční charakteristika Waltera jít až zpět k nějaké aristokratické existuje ve Francii nějaká kauza, Benjamina, zachycují nemožnost identitě, místu, zemi, zdálo by se mi která by jej ilustrovala? Podobně nalézání smyslu. Mně se moc líbilo, to intelektuálně nepoctivé, už proto, ona „buzerace“ — neznamená co teď řekl Petr Drulák, protože mi že tento konzervativismus nemůže koneckonců jen uskromnění? A není to pěkně nahrálo k tématu tělesnosti. fungovat bez privilegovaných nakonec Labrouste více než co jiného Ta autorova posedlost popisem jídla vrstev, navíc v konzumeristické éře autorovým alter egem? A kniha více a pití, zejména francouzských vín, se obsese a požitky včetně jídla o něm než o Evropě? Prostě pro koňaků a sýrů, to je hmatatelnost a pití přetavily do téměř perverzní ten popis psychofyzického stárnutí konzervatismu, skutečná hodnota podoby. Aniž bych od literárního včetně nástupu pocitu, že „můj místa a země, na niž si můžete díla vyžadovala řekněme politickou svět se mi vzdaluje“? Není to Smrt sáhnout, kterou lze strávit. A nějaké vizi, sklouzávání do bolestínské pózy v Benátkách pro současné muže? zbytky této tělesnosti lze nalézt zklamaného postmoderního člověka PD: Nevím, proč by literární dílo mělo i v erotických a mezilidských vztazích. mi připadá trochu moc pohodlné. být nějak hodnotově konzistentní, Pro mne je Michel Houellebecq Navíc ta hmatatelnost (sexu a jídla) notabene když mluvíme o hodnotách postmoderní romantik a v jistém zde nefunguje v nějaké smyslové společenských či politických, a nikoli smyslu pokračovatel existencialistů. evokaci, Houellebecq vnímá ryze estetických. Také mi nepřijde Všude nějak cítím Camusova Cizince společnost skrz rastr statusových moc plodné psychoanalyzovat a Sartrovu Nevolnost, a to je také dost příznaků, a to francouzské jídlo osobu autora skrze jeho romány. „tělesné“ psaní. a dostupnost sexu k tomu patří. Jeho osobnost se mi ve srovnání Jak čtete Labroustovu rebelii vůči s dílem zdá nezajímavá. Ale k té Nepochybně způsobem svého ekologickým opatřením? Není idyle: Labrouste z hlediska dnešních psaní jde v této linii existenciální v jádru ekologické uvažování hluboce měřítek vede naprosto spokojenou

52 Kritika v diskusi

existenci — má majetek, postavení, od strukturních zákonitostí není partnerku (ponechme stranou jakou), Myslím, podmínkou kvality či umělecké takže idylická existence. A přesto je hodnoty textu, je mimoděčná. na dně a už se jen propadá. Michel že chce-li Stále se tu však vrací sousloví Houellebecq nám říká jak a proč. A to jako „zklamaný postmoderní je cenné. román člověk“, teď třeba „deprese pozdní doby“ — má to skutečně oporu PF: Houellebecq se snaží dovádět komunikovat, v realitě? Není ten apokalyptismus do důsledků „ideologii“ pozdní mnoha současných autorů doby, že všechno je zboží jako každé jistou už trochu klišé, které navíc známe jiné a není alternativa. Jenže během i z poměrně pokleslých literárních, psaní a vývoje románu se většinou konzistenci publicistických a politických stane něco divného: ukáže se totiž, podob? Taková příliš snadná že všechno zboží není a že nějaká či hodnotovou reakce na změny, které možná alternativa tu je. Třeba v jistém přehodnocují i roli intelektuálů? návratu ke kořenům či v převzetí čitelnost PD: Mám trochu problém s tím nějaké jiné, nové ideologie, nebo, světe adjektivem postmoderní, svého div se, v lásce, jakkoli toto slovo zní mít musí času mělo nějaký význam, dnes v souvislosti s Houellebecqem cize. už ho můžeme vztáhnout na cokoli A potom v psaní, viz jeho odkazy Eva Klíčová včetně Michela Houellebecqa, který na Manna a Prousta, je to poťouchlé redaktorka Hosta mi postmoderní opravdu nepřijde. šaškování, nebo přiznání autora, Mám ho za konzervativce (byť že chce patřit mezi ty, kteří píšou svého druhu, určitě romantického). a nechávají v psaní něco jako chybějící Ale k tomu zklamání: myslím, hodnotu? Řekl bych, že v tomto že klíč je u Schopenhauera a jeho všem je ve svých románech naprosto pojetí života mezi nudou a utrpením, důsledný a konzistentní. ať tak či tak, vždy budeme zklamáni. K tomu se Michel Houellebecq rád Myslím, že chce-li román hlásí. komunikovat, jistou konzistenci či hodnotovou čitelnost mít musí. PF: Ty obavy přehnané nejsou, Ono převádění všeho do mlhavé a ve Francii je pár dalších, kteří únava ze života a padání do tmy estetiky může souviset právě s tím mají bezproblémový přístup do těch přece k Západu patří, ostatně selháním intelektuálů, s nedůvěrou, nejexkluzivnějších médií. od toho se tento typ civilizace jme- kterou mnohdy jejich výroky nuje. Je jeho podstatou, že neustále vzbuzují. Stejně tak samozřejmě vím, PF: Michel Houellebecq si s tím zapadá, a někteří jsou na to stmí- že už strukturalismus (v podstatě rozdílem mezi autorem a hrdinou ro- vání citlivější: připozdívá se, od toho také nehodnotový) nás varuje mánu záměrně hraje, v Mapě a území pak pozdní doba. Pojem post- před záměnou hrdiny a autora, to dotáhl k dokonalosti, když zabil moderny je jistě kunsthistoricky ovšem mnohá díla s tímto vědomě sám sebe jako literární postavu. Chtěl specifi ký, ale já ho tu používám pracují, řekla bych, že celebrita tím možná říct, že na této hranici pro označení doby, v níž není žádné Houellebecq — poťouchle a rád. vůbec nezáleží, že je to vzhledem vodítko, vůdčí styl či ideologie. Pokud to převedu do obecnější k tomu, co vypovídá román, co se To však neznamená, že je to doba roviny — nejsou tyto apriorní v něm děje, úplně jedno. Mluvila jste bez hodnot, naopak, těch je všude předpoklady literárních měřítek o bezhodnotovosti strukturalismu, tolik, až ztrácejí hodnotu. Hodnoty součástí určité nevážnosti, kterou což je podle mne nepochopení. se perou navzájem a my si z jejich dnes intelektuálové požívají Jde přece o to, že hodnoty nejsou souboje nějak vybíráme, musíme, (i od jiných intelektuálů)? dány předem, ale že vystupují jinak se nedá žít. Nietzsche byl PD: V tomto ohledu vycházím teprve v proudu textu. To nakonec velmi prozíravý, když tuto dobu z odlišnosti žánrů. Když Houellebecq dělá i Houellebecq, jen začíná v tak nihilismu předpověděl jako dobu píše román, tak to čtu jinak, než když těžkém rozkladu, až dekadenci, přehodnocování všech hodnot. dává rozhovor pro politický týdeník. že mluvíme o bezvýchodnosti A Nietzsche také říká, že tato doba Ty věci samozřejmě souvisejí, spojuje či depresi pozdní doby. A přitom je to bude nejdelší ze všech. Musíme ji je osobnost autora, ale jsou v jiných jeden z nejvíce nadějeplných autorů aktivně přežít, ne na to brát anti- sférách a platí na ně jiná kritéria. současnosti. depresiva, ta nás od dění odtahují Nevím, zda jsou dnes intelektuálové a emocionálně otupují. Jenže kdo méně vážení než dříve, každopádně Jde o to, že strukturalismus z nás má takovou trpělivost. Vidíte, si na to často stěžují. Ale zrovna vnímá text jako znakový i v tom slově trpělivost slyšíme to Houellebecq nemá o pozornost nouzi systém, hodnotovost na rozdíl utrpení z pozdní doby.

53 Kritiky k O horizontu Vít Malota a vlastní duši

Roman Szpuk ji hledá v samotě. Sám říká, že „nehodnotit“ jej V lidech. V mracích. V hospodách. naučilo až japonské haiku. Subtilní Na cestách. Hledá neustále. Tento lyrický tvar o třech verších užívá šumavský básník vešel pro širší okruh Szpuk často pro rozvinutí či uzavření čtenářů ve známost jako jeden ze sa- určitého motivu. Básně se mezi motářů z knihy Aleše Palána Raději záznamy zjevují pro čtenáře náhodně, zešílet v divočině. Je autorem několika těžko v jejich užití spatřovat systém, básnických sbírek a knih drobných nespoutány předepsaným počtem próz Chraplavé chorály (Stehlík, 2013), slabik a přesně tam, kde je autor mít A zavaž si tkaničky (65. pole, 2016) potřebuje. Vedle sebe stojí na jedné a Klika byla vysoko (65. pole, 2018). straně prozaické pasáže, jež tvoří Roman Szpuk Poslední zmíněnou vnímá autor jako stěžejní náplň knihy a v nichž se Klika byla vysoko zakončení trilogie. slovy nešetří — a na straně druhé 65. pole, Praha 2018 jedna z nejdrobnějších básnických Tak jak to je forem. Oproti předchozí knize A zavaž Na více než pěti stech stranách si tkaničky přibývají zde i poznámky formou autentických spontánních pod čarou — mnohdy soukromá Neslyšeli jste o onom pomateném záznamů zapsaných mezi lety korespondence, odborný komentář, člověku, jenž za jasného poledne 2015—2018přibližuje část svého dořečení výše napsaného. Ani jeden rozžal svítilnu, běžel na tržiště života, jejž tráví většinou na meteoro- ze zmíněných prvků odlišných žánrů a bez ustání vykřikoval: „Hledám logické stanici Churáňov, kde působí nepůsobí rušivě či svévolně, naopak boha! Hledám boha!“ […] „Kam se jako pozorovatel počasí. je konkrétním dokreslením pozorova- poděl bůh?“ vzkřikl. „Já vám to A je to právě pozorování, na čem ného světa. povím! My jsme ho zabili — vy a já. Szpuk staví a v čem je výjimečný. My všichni jsme jeho vrahy. Ale jak Oživuje tradici romantických poutníků Záblesk ostří nože jsme to udělali? Jak jsme dokázali a rozervanců. Na cestách mu stačí ka- Kniha je rozdělena do kapitol, z nichž vypít moře? Kdo nám dal houbu, rimatka, spacák a zápisník. Nevydrží každá tvoří časový či tematický celek. abychom smazali celý horizont? v uzavřených prostorách, potřebuje Kapitola je pak složena z několika Co jsme to učinili, když jsme dýchat svobodně, mít možnost kdy- dále již nepojmenovaných částí. tuto zemi odpoutali od jejího koli vykročit za další a další horizont, Autor umně pracuje s tempem textů. slunce? […] Kam se nyní pohybuje sledovat mraky, sluneční paprsky pro- Nejedná se o pouhé prostřídávání […] Nebloudíme nekonečnou svěcující les, noční oblohu. Je lhostejné, krátkých úderných vět a obrazů nicotou?“ Nakonec mrštil svítilnou zda prší, kapky deště se vpíjejí do textu, s lyrickými pasážemi, které plynou o zem, až se roztříštila a zhasla. stejně jako v něm ožívají všichni pozo- klidně jako šumavský potok, jejž autor „Přicházím příliš brzy,“ řekl potom, rovaní ptáci, lesní zvěř, drobné píďalky, pozoruje v jedné zastavené vteřině. „ještě nenastal můj čas.“ ale také staří známí, básníci, blázni Stejným způsobem rozvíjí tempo i lidé těsně před odchodem. Vše viděné vnitřní. Jsou chvíle, kdy vrstvením Friedrich Nietzsche tímto textem je pozorováno s citem. Jako nezasahuje podnětů trhá pozornost čtenáře, těká, v knize aforismů Radostná věda do přírodního řádu, neruší jeho rovno- a přenáší tak těžký horečnatý stav své předznamenal konec metafyziky, tra- váhu, neuchyluje se v popisech ke ko- mysli, stoupá do kopce, potí se. Jindy dičního referenčního rámce a vůbec mentářům a hodnocením. Nechává zas zvolní a vyčkává. Stejně jako vyža- hranice myšlení, jak byla do té doby svět plynout, přesto vnímá mnohé, duje trpělivost život, i my coby čtenáři známa. Čeho se zachytit, když není ostatními často nikdy nepoznané de- jsme žádáni o chvíli strpení. Když žádný horizont? Kam hledět, ke komu taily, které umně předává v takové míře, transcendentální rozjímání končí se obrátit? Kde hledat odpověď? že tvoří pevný celek. nárazem do reality, konkrétností, je to

54 Kritiky

Nabízí se otázka, proč tolik slov, hledám-li ticho jako záblesk ostří nože, jako probudit spojují s místem dětství. Navštěvuje kde autor v epilogu popisuje, jak se se trhnutím ze snu. ji v eldéence ve Vimperku, sleduje sle- na zimní olympiádě v Innsbrucku Krom tolikrát zmiňované autenti- pého pána, který si mává rukou před zbláznil. Za zamřížovaným oknem city zaujme nezvykle bohatou slovní očima a zkoumá, zda se mu vrátil ústavu sní o potocích, říčkách, zásobou a barvitě líčenými pasážemi, zrak, a přes nářek ostatních pacientů rybnících. Byly svobodou a touha díky nimž pak o to silněji vynikne smutně pronese jen: „Kam jsem se po tom, ještě jedenkrát políbit vodu, strohost, syrovost. Szpuk často po- to dostal?“ Je to Szpukova maminka, již nabere do dlaní, mu pomáhala užívá meteorologickou terminologii, která ač každým dnem chodí pomaleji, žít. Jsou myšlenky na Nejvyššího zaznamenává poklesy teploty, hustotu uklidňuje ostatní pacienty, dodává tím, co pomáhá žít Szpukovi? Je to srážek — snad jde o zachycení něčeho jim odvahu. Je to obraz skutečně ticho, které zaznívá v odpověď, táže-li konkrétního a měřitelného, pevné bolestivý, když se syn, ničený hlubo- se po smyslu? Toužil by spálit vše, body během bloudění v myšlenkách. kými depresemi, pohnutým dětstvím co v mládí napsal, nenechat za sebou Přestože jimi autor nešetří, užité stráveným v ústavech, rozpadajícím žádnou stopu, a přesto píše neustále. „exaktní“ metafory zároveň nepůsobí se manželstvím, zeptá své stařičké Zastaví se uprostřed lesa a notýsek násilně, nedopouští se ani zkratko- maminky, je-li nutno dále žít. položí na pařez. vitých či pouze efektních přirovnání. Nenucenost v textech o duši a bohu Svět se vzdaluje Sedět pod širou oblohou a čekat je dar. Hluboká křesťanská víra autora drásá Kniha Klika byla vysoko je velké, Nabízí se otázka, proč tolik slov, a zároveň drží při životě. Před hranicí upřímné básnické dílo. Autor ji hledám-li ticho. Snad jako by autor nepoznaného, nad propastí věčnosti doplnil fotografi mi pořízenými potřeboval zaplnit prázdná místa a pod hvězdnou oblohou dochází vlastnoručně vyrobenou camerou ve svém okolí, v sobě samém. Hledání k závěru, že Nejvyššího nenalezne obscurou. Na nich zachycuje prchavý je skutečně jedním z ústředních mo- ve slovech ani v chrámech vystavě- okamžik hry světla a stínu mezi tivů knihy. Jsou témata, která Roman ných člověkem. Daří se mu vybudovat větvemi stromů, tekoucí vodu, která Szpuk opustit nedokáže nebo nechce, zcela přirozeně vztah se čtenářem. se dlouhou expozicí mění v plynoucí a tím pádem se vracejí v každém jeho Dny prožívám s ním, a jsou-li mračna. díle. Rozdíl je v akcentaci. Zatímco již bolestivé, trnu. Každé další ráno může Svítilna, jíž pomatenec mrštil zmiňovaná kniha A zavaž si tkaničky být utrpením, kolik sil stojí přimět o zem a jež se roztříštila a zhasla, je zkoumáním perspektiv — náhled se zvednout z postele. I na slovech ležela dlouho v prachu tržiště. na svět skrze oči dítěte (Dominik, leží stín, deka. Jaká změna oproti Za každou dětskou vzpomínku, nejmladší syn) a blázna (Zdeněk) —, předchozí kapitole, kde i malý rehek za každý výšlap na kopec, za každou název Klika byla vysoko a skutečnost, vypadal jako posel Nejvyššího. Každé noc strávenou pod širým nebem sbíral že jde o třetí díl trilogie, napovídají, mávnutí křídly bylo osvěžením. Roman Szpuk jeden střep za druhým. že se Szpuk z hlediska tématu Závanem čerstvého vzduchu, který V epilogu své poslední knihy píše, posouvá dál. dýchám plnými doušky. Sleduje že nikam nespěchá, nemá kam jít, Byla vysoko. Klika od dveří, rehky, kteří vyvádějí mladé. Chvíle ztratil domov, protože není a nikdy jež skrývají tajemství, která zatím klidu. Přitom ví, že blázní, pochybuje, nebyl mužem. Na cestě bez střechy nedokážu prohlédnout, neboť nejsem nepřestává se tázat. Žene jej touha nad hlavou slepuje lucernu a za stá- schopen je otevřít. Horizont, který po zakázaném alkoholu, po ženách, lého chvění ji 21. prosince 2016 rozžíná. zmizel, který jsme sami vymazali. po domově, ve kterém však nemůže Klika byla vysoko. Lucerna však září Jak tedy dohlédnout za něj? Jak do- být. Když napíše „les je vyprahlý jako a horizont skrývající se za dveřmi je hlédnout čehokoli? Zdeněk i Dominik moje duše“, nepůsobí ta slova frázovitě vykreslen plnými barvami. se v knize objevují výjimečně. vzhledem ke všemu, co autor zveřejní Posun kupředu je obsažen v postavě a čím si spolu s ním procházíme. Autor je básník. maminky, která se pravidelně vrací. A každé bolesti je mi líto. Upřímně. Z nemocnice pomalu o holi a po- Skrze všechno, co básník zažívá, však depřena synem odchází do starého cítím očistu a klid — tak by také bytu v Teplicích, z něhož se později bylo možno shrnout čtenářský zážitek musí vystěhovat. Nezůstane nic. ze Szpukovy knihy. Pár holých stěn, autor dává sbohem Nabízí se srovnání s Otou Pavlem jedné z posledních věcí, které ho a jeho knihou Fialový poustevník,

55 Kritiky k Dobrý Tomáš Korda historik Snyder

už nepředstavuje linii směřující Ivana Iljina, do jehož četby se prý do budoucnosti, nýbrž kruh, ve kte- Rusové pustili v devadesátých letech, rém se donekonečna opakují hrozby a jednak poradců, kterými se Putin z minulosti“. Charakterizuje ji věčně obklopuje, jako Alexander Dugin. se opakující boj proti nepřátelům Nejspíše tedy na základě rovnice, minulosti a „mýtus ohrožené nevin- že každý je tím, co čte, respektive kým nosti“. Její první obětí je… Rusko, se obklopuje, vidí Snyder v Putinovi jejím hlavním protagonistou tudíž fašistu. nynější ruský prezident Vladimir Ačkoli Snyder líčí Putina jako Putin. Vítězství Donalda Trumpa zaníceného čtenáře fašistů, tak představuje Snyder jako analogii vítěz- čtenářům dluží odpověď, proč tomu Timothy Snyder ství Vladimira Putina. Kdo volí Brexit, tak je. O čem zajímavém Putinova Cesta k nesvobodě. Rusko, francouzskou Národní frontu Marine četba fašistů vypovídá? To nechává Evropa, Amerika Le Pen, ten podle Snydera hlasuje Snyder stranou, jako by to pro žádnou přeložil Martin Pokorný nakonec pro Vladimira Putina. Stejný teorii zajímavé ani nebylo. Stačí se Paseka — Prostor, Praha 2019 odsudek by nejspíše potkal i voliče tedy spokojit s odsudkem Putina českého prezidenta Zemana. a dál nepátrat? Jak chce ale zvítězit Passé je doba, kdy Evropská nad ruskou „fake news“ propagan- unie a NATO táhly na Východ, čas dou? Notabene sám připisuje Rusku Timothy Snyder je historik, který se válek v Iráku a Afghánistánu, kdy se „schizofašismus“, kdy „skuteční fašisté nebojí dělat historii jinak. Rád by se otevřené společnosti otevřely i svým označují své protivníky za fašisty“. zapsal do historie. Ve starších pracích nepřátelům a začaly jim vzdušným Jak chce tedy bez teorie ustát pří- jako Krvavé země a Černá zem občas, prostorem shazovat celé své demokra- padné nařčení ruské propagandy, že to leč výrazně přeskočí z minulosti tické režimy. Nyní se karta obrátila. on je fašista? Chce snad stavět proti do současného dění. V českém jazyce Východ přešel do útoku. Ostražitost tvrzení ruské propagandy svá tvrzení právě vychází jeho nejnovější počin Západu z dob počátků studené války s odvoláním na fakta? Domnívá Cesta k nesvobodě, kterým Snyder je ale tatam. O to více — občas se, že má vyhráno, když otřepanou stvrdil svůj zájem o dnešek. snad až příliš hlasitě — bije Snyder „pravdu“ západní postmoderní teorie, na poplach. Osudovými nadsázkami, že „žádné objektivní zpravodajství ne- Trailer že „někdy kolem dubna 2010se existuje“, kterou jen zopakoval ředitel Snyder je mistr asociací. Bez bázně změnila lidská přirozenost“, ve své východní televize Russia Today, shodí pojmenovává dobro a zlo. Asociacemi knize nešetří. bez sebemenších skrupulí ze stolu? mezi minulostí a současností chce Přesto se země Západu nechtějí Z postmoderny ale není žádná cesta oživit minulé boje a dát jim punc če- probrat z Fukuyamova snu o tom, ven, zpět na jakousi nulovou úroveň hosi akutně aktuálního. Kdo si myslel, že zítřek nepřinese nic radikálně bazální faktičnosti. že zápas Popperových otevřených nového a nevyhnutelně jen prodlouží Ničím — natož takovýmito společností se svými nepřáteli patří dnešek zase o den dál. „Budoucnost je úvahami — si však Snyder svůj do učebnic dějepisu, tomu Snyder prostě jen opakováním současnosti.“ příběh nenechá zkazit. Svůj boj odhaluje svět, v němž se zlo rozmáhá Už zítra však může snovou politiku zakončuje provoláním, že Západ před všude kolem a ohrožuje západní nevyhnutelnosti nahradit Putinův hrozícím fašismem může zachránit liberální demokracie s jejich hodno- antimoderní a antiliberální fašismus. jen „politika zodpovědnosti“ (zodpo- tami rovnosti, rozumu, osvícenství, Komu snad připadá termín fašismu vědná) za liberální hodnoty rovnosti, svobody a právního státu. přehnaný, toho Snyder přesvědčuje osvícenství, svobody a právního státu. Cestu k nesvobodě razí fašis- obsáhlými biografi mi fašistických Právě v tom se však Snyder dopouští tická politika věčnosti, v níž „čas autorů, které Putin cituje, zvláště vnitřního rozporu.

56 Kritiky

Spoiler k diktátorům minulosti. Čtenáři Jestliže se liberální demokracie Snyder za prvé dělá to, že všude kolem Haškova Švejka dobře vědí proč. chlubí tím, že přežila dějiny a zvítě- sebe vidí zlo. Ovšem zlo izolované, Kdyby Švejk slyšel Snydera vyprávět zila nad svými nepřáteli, chlubí se ci- z něhož je Západ zázračně vyviněn. o Putinovi, bez zaváhání by na něho zím peřím, protože bez svých nepřátel Za druhé toto zlo šíří „přirozeně“ navázal bezprostřední asociací, že znal by nebyla schopna defin vat obecné Putin, který však dělá to, že kolem jednoho diktátora, ten se ponejprv dobro a všude by zavládla nuda, odci- sebe také vidí samé zlo: Západ, opil na Silvestra roku 2010a prvního zení či obecně ztráta smyslu. Zeman, liberální demokracii, homosexuály ledna ráno měl takovou žízeň a bylo Snyder nebo Putin bojují proti nudě a podobně. Snyder jako by neviděl, mu tak špatně, že si koupil herynka a ztrátě smyslu. Kdo je však s to ustát že s Putinem dělají totéž. Jeho boj a pil… nudu a z nudy se radovat? Kde je li- proti zlu odpovídá zlu, které si sám Smysl pro historii nemá ten, kdo berál, který nemá potřebu si vytvářet tak pěkně nadefin val. Řečeno asociacemi rozdmýchává ještě žhavé nepřátele a necítit se v jakémsi perma- akademicky se jeden z nejvýznamněj- popele minulosti, ale má ji spíše ten, nentním nebezpečí? Takový liberál ších intelektuálů tohoto světa dopustil kdo je dokáže udusit. Nikoli Snyder, ani taková liberální demokracie performativního rozporu. který rámuje současnost studeno- nikdy na světě neexistovali. Liberální Tento prohřešek proti zákonům válečnými schématy, nýbrž spíše demokracie bez nepřátel je utopie. myšlení názorně ilustruje dětská Fukuyama, který v raných devadesát- Chtít však liberální demokracii bez průpovídka, že „všichni jsou blázni, kách oslavoval konec dějin a vítězství nepřátel čili proměnit Fukuyamův jenom já jsem letadlo“, neboť právě západních liberálních demokracií. sen ve skutečnost znamená odebrat takovou představu o sobě mívá Jak se však dnes vrátit k Fukuyamovi, jejím nepřátelům svébytnost, tj. re- zpravidla jen blázen. když se mu každý směje? dukovat její nepřátele na konstrukt A právě tento rozpor Snyderovi Fukuyama na svou obranu liberálního myšlení. Nepřítel je v prvé uniká: Když ústně či textem kritizuje zdůrazňuje, že řadě symptom defic tu liberálního šíření „politiky věčnosti“ a Západ myšlení, jež není schopno defin vat pokládá za její skoro až nevinnou […] to, co jsem už tehdy [v deva- obecné dobro. Tímto obecným dob- oběť, přesně v ten moment šíří kolem desátých letech] říkal, bylo, rem, za něž liberál jako Snyder chce sebe svými ústy a texty — jím samým že jedním z problémů moderní vést boj, je právní stát, ale právě proto, nadefin vanou — politiku věčnosti. demokracie je, že sice poskytuje mír že chce právní stát ochránit před Přestože upřímně míní, že dělá dobro, a prosperitu, ale lidé chtějí víc než cizími nepřáteli, ochraňuje právní měl by být (i jako historik) schopen jen to… Liberální demokracie se ani stát před svým vlastním defic tním rozpoznat, kdy jej badatelská upjatost nesnaží defino at, co je dobrý život. myšlením. připravuje o seberefl xi. Nechává to na jednotlivcích, kteří se Právní stát není žádná věc (tam Když například bude člověk cítí odcizení, nevidí smysl, a proto venku), kterou by bylo třeba chránit, sledovat cíl jménem šíření demokracie se sdružují do skupin podle identity, majetnicky, či až fetišisticky opečová- po světě, musí si dávat velice dobrý které jim dávají pocit sounáležitosti. vat. Snyder si bere právní stát a s ním pozor na jednání, jehož prostřednic- (Respekt, 20. října 2018) provázanou modernitu jako své tvím tohoto cíle chce dosáhnout, aby rukojmí. Snyder vydírá představou, náhodou neznevážil svůj vznešený cíl Když se ale „liberální demokracie ani že když padne liberalismus, padne jednáním, které se sice nejprve bude nesnaží defin vat, co je dobrý život“, i právní stát. Takové instrumentální jevit jako podpora takzvané demokra- sama touto svou „ctností“ vychází nakládání se státem paradoxně snese tické opozice, ale později se ukáže být vstříc diktátorům, populistům nebo srovnání snad jen s nejbrutálnějšími podporou teroristů. někomu jako Snyder, který přijde ideologiemi dvacátého století. Politikou zodpovědnosti, kterou a liberálním demokraciím dobrý Čím sveřepěji bude liberální ideo- chce Snyder léčit západní liberální život zkrátka nadefi uje — jako logie se Snyderem v čele svírat právní demokracie, je Putinova politika boj se „zlem“. Jak se tedy vrátit stát, tím bohužel násilnější a nebez- věčnosti. Věcně vzato není mezi k Fukuyamovi, když on sám tehdy pečnější bude muset být jejich rozluka. oběma politikami rozdíl. Obě pod- předznamenal úspěch liberálních Trump tedy není ničím jiným než léhají témuž Snyderovu vymezení populistů? vezdejším světem zpředmětněná zla. Obě bojují proti zlu, které je Nepřežila liberální demokracie ješitnost liberálů, kteří neschopni obě- všude kolem, zatímco sebe pokládají celé útrapy dějin navzdory své ctnosti tovat svůj vyčerpaný liberalismus ho za nevinné. jenom proto, že měla nepřátele, vůči raději budou donekonečna používat nimž se mohla vymezovat a bez jako zbraň proti těm „nalevo“ od nich, Sequel kterých by nebyla schopna defin vat aby pak překvapeně prohráli s těmi, Pokud se Snyder nemýlí a liberální „co je dobrý život“? Nespočívá potom co jsou od nich „napravo“. Doba, demokracii dnes začíná zápas o holé Snyderův úspěch v tom, že liberální kdy liberální střed dokázal bojovat přežití, pak má pravdu v tom, že je demokracie potřebuje někoho, kdo na dvou frontách zároveň, je pryč. třeba obnovit smysl pro historii. jí bude vytvářet nepřátele, aby jimi Stačí si to uvědomit. Ten však nevykřesají Snyderovy zakryla svou neschopnost defin vat asociace, jimiž Putina přirovnává obecné dobro? Autor je politický fi osof.

57 Recenze

nebylo nic ve srovnání s tím, co ji mnohé nápady jsou zkrátka nedo- čeká. A že kopance a rány do žeber tažené nebo jen nedomyšlené. Týká nejsou tím nejhorším, čeho je její se to třeba i pasáží, v nichž soused muž schopen. V boji o záchranu dcery, Morritz nostalgicky, ale zároveň kterou Jakub s přispěním nadité rádoby cynicky vypráví o tom, jak si peněženky a nejrůznějších zákulisních v průběhu osmdesátých let vydobyl r intrik umístí do domova mládeže, pozici se svým prvním pornofilm m Dravec kam za ní její matka nemůže, najde Velký pták. Nebo popisů, kdy Inka cítí Inka překvapivého parťáka. Starého nenadálou něhu k jindy agresivnímu v tenatech slov souseda Morritze, který si v životě Jakubovi: také leccos vytrpěl a jenž se nyní loučí ★★ s hektickou kariérou velkého hráče Už dlouho si sex tak neužila. […] na poli pornografi kého průmyslu. Vkládal se do ní ne s mechanickou Kryštof Eder Byť není téma domácího násilí precizností fi ur na orloji, ale ani pošramocených rodinných vztahů s touhou. […] Mohlo by to takhle zrovna originální, nástin takovéto skončit? Svět se po jedné krásné sou- Psychologický román bez empatie zápletky vyznívá celkem slibně. loži polepší a napraví. Zapomene… A ještě slibněji, pokud víme, že se Marek Epstein prosadil především Těžko odhadnout, zda by jazykové coby scenárista, a měl by tedy mít nedostatky mohla doladit pečlivější cit pro dramatično i pro gradaci redakce, je však příliš patrné, že re- děje. V tomto ohledu skutečně nelze dakčních úprav si Dravec zrovna autorovi mnoho vytknout. Příběh neužil, o čemž svědčí i velké množství má tempo, které je umocněno tím, překlepů a gramatických lapsů. že je čtenáři předkládán střídajícími V kontextu současné české se pohledy tří hlavních postav: Inky, literatury by mohl být Dravec, Beruchy a Jakuba. Ve třech vyprávě- příběh s napětím, jehož autor nemá cích liniích se objevují i retrospektivní očividně ambice na každé druhé pasáže, které mají klíčový význam straně naznačovat, že jde o „svérázný pro charakteristiku postav a poměrně experiment“, příjemným osvěžením. přesvědčivě naznačují, že nic není tak Plynulost příběhu je však výrazně jednoduché, jak se na první pohled narušena mnohými stylistickými zdá. Zde však výčet kladů Dravce neobratnostmi. A bez ní toho Dravci víceméně končí. bohužel mnoho nezbývá. Marek Epstein Promyšlený a dobře načasovaný Dravec příběh totiž zdaleka není zárukou Labyrint, Praha 2018 zdařilého románu. Potíž nastává už u vyprávění vedeného třemi li- Malé smutné niemi vypravěčů. Zatímco rodičovské části jsou psány er-formou, tam, kde životy V roce 2006 debutoval Marek Epstein je středem dění Berucha, se vyprávění novelou Ohybač křížů. O osm let přesmýkne do ich-formy. A právě ★★★★★ později publikoval povídkovou sbírku v ich-formovém vyprávění údajně s názvem Ocucanej konec. Prozaický devítileté dívky se ukazuje, že výrazy Václav Maxmilián trojlístek autor završil na sklonku a stylistické roviny, jichž Epstein loňského roku, kdy vyšel jeho román využívá, nejsou přesvědčivé ani Dravec. vhodné a zásadně narušují sugestiv- Povídky z okrajů americké Protagonistka tohoto románu nost, ale i uvěřitelnost příběhu. Malá společnosti Inka rozhodně nežije v ideálním man- Berucha se totiž neustále ohání slovy želství — její druh Jakub jí nejenže a slovními spojeními, která bychom Opilci a feťáci, špatně placené noční pravidelně zahýbá se svou mladou od dítěte jejího věku rozhodně práce, vztahy s rodiči, dětmi a sou- atraktivní podřízenou, ale také ji pra- neočekávali. Prohlašuje třeba, že by rozenci. Všechny ty malé smutné videlně bije. Vše je schopna tolerovat mohla jít „na medicínu“, že postel je životy. To jsou témata nebo často pro blaho své dcery, devítilet é Beruchy. „naškrobená jako struhadlo“, použije spíše prostředí povídek americké Když se však Inka po nešťastném však i archaické slovo „felčar“ nebo spisovatelky Lucie Berlinové, jíž se incidentu, při němž Beruchu omylem se zmíní o tom, že měňavky a prvoky přihodilo něco, co se už nějakou poraní, chytí do propracované pasti, spatřila v učebnici „biologie“. dobu neobjevilo — posmrtná sláva. kterou na ni Jakub dlouhá léta chys- A nejsou to jen části vyprávěné Je to zvláštní, protože její dílo, nebo tal, zjistí, že to, co prožívala dosud, Beruchou, kde to stylisticky skřípe, alespoň posmrtně sestavený výbor

58 Recenze

Alena Dvořáková, která v doslovu u Saroyana, jaksi magické, načrtnuté ke knize píše: jen úsměvem nebo dvěma větami, které pronesou, ale přesto na stránce Snad i pod vlivem neliterárního na chvíli ožijí. Tak jako mladá opilá dění se ve světové literatuře dostává Migrénka Marlene na pohotovosti, důrazněji ke slovu „ženský“ pohled kuchař Bobby na odvykačce nebo na svět, a to především formou překrásná Melina ze stejnojmenné více či méně autobiografi ké fi ce povídky. Ve schopnosti literární cha- stylizované jako autentická životní rakteristiky a zachycení lidské situace zpověď. Literární ženskost je tu se zde vrací to, co tak dobře dokázali třeba chápat symbolicky: Karl Ove právě Čechov, Hemingway, Saroyan Knausgård či Édouard Louis se nebo Carver. Snad si nakladatelství tímto prizmatem jeví jako bytostně Argo nedá příliš na čas s přípravou ženští spisovatelé. druhého výboru.

Stačí pár řádků na přebalu, a už není Lucia Berlinová možné se takovému čtení úplně Manuál pro uklízečky ubránit. Podporuje to ještě jeden fakt, Malá literární přeložila Martina Knápková a tím je vypravěčka. U většiny povídek Argo, Praha 2019 totiž převládá pocit, že je vypráví rozcvička jedna a tatáž osoba. Ať už vzpomíná na své dětství, mládí, nebo ji sledu- ★★★ jeme už jako starší ženu. Ať je to zdra- Manuál pro uklízečky, který v Edici votní sestra na pohotovosti, uklízečka, Kateřina Bukovjanová angloamerických autorů vydalo nebo těhotná Mexičanka. Stejně tak nakladatelství Argo, nejeví žádné i pokud hovoří o úplně jiných lidech, známky podobnosti s dílem Franze pořád máme pocit, že je to stále jedna Povídky umírněné předvídatelnosti Kafky, Fernanda Pessoi nebo třeba vypravěčka, která nám vypráví příběh Ladislava Klímy. svého života, bez větší ironie, cynismu I když celosvětovou slávu získala nebo deprese. Berlinová až po smrti, nedá se říct, Ve vyprávěních se často nechává že by celý život psala pouze do šuplíku. unášet pamětí. V proustovsky laděné Lucia Berlinová se narodila v roce povídce „Temps perdu“ postupně 1936 na Aljašce a zemřela v Kalifornii vzpomíná na svou dětskou lásku v roce 2004. Mezitím za života pub- z dob, kdy ještě ani neuměla číst. likovala více než sedmdesát povídek Nechává za sebou otázku, kam se především v menších nakladatelstvích poděli všichni ti, kteří takto navští- a časopisech. Manuál pro uklízečky vili naše životy: „Chleba s máslem představuje posmrtně sestavený výbor a cukrem. Kentshereve nejedl nic z povídek, které Berlinová publikovala jiného. Nepochybuji o tom, že je z něj už za svého života bez zásadnějšího teď diabetik.“ V povídce „Máma“ povšimnutí. zase z útržků rozhovorů se sestrou Český výbor je užším výběrem a z vlastních krátkých vzpomínek z amerického vydání a obsahuje skládá obraz své napůl ironické, dvacet osm povídek s průměrným roz- napůl zoufalé matky. Berlinové nejde Michaela Mlíčková Jelínková sahem deset stran. Protagonistkami o formální experimenty. Nezajímá ji Maličkost pro premiéra všech povídek jsou ženy, někdy naivní, tolik, jak je vyprávěno, ale spíš o čem a jiné povídky někdy hloupé, mladé i starší. Někdy je vyprávěno. Její povídky jsou čisté Argo, Praha 2019 jsou zničené a utrmácené, ale většinou příběhy bez manýry nebo snahy silné a rozhodné, nezlomené, i když jakkoli modifi ovat povídkový žánr. často unavené nebo frustrované. Vyprávějí, a tím jsou. Nejsou totiž samy. Okolo nich se stále I když je srovnávána především Michaela Mlíčková Jelínková proplétají muži, kteří jim nevěnují se svými současníky Raymondem několik let publikovala na blogu pozornost nebo utekli, děti, které Carverem a Kanaďankou Alicí časopisu Respekt a v roce 2017 vydala je chrání před pitím, sestry, které Munroovou, mnohem více se přibli- první knížku pro děti Dobrodružství umírají nebo jsou traumatizované žuje tvorbě Williama Saroyana, přede- pana Kolečka — Pohádky od Hvězdy. a potřebují útěchu. vším v jeho schopnosti postihnout Maličkost pro premiéra a jiné povídky Může to znít jako jednoduchá postavu na základě situace. Postavy je její první knihou pro dospělé zkratka, ale zdá se, že má pravdu jsou totiž u Berlinové, stejně jako čtenáře.

59 Recenze

překvapivou pointou nebo otevřeným z roku 1933; tato reedice obsahuje závěrem, v němž je čtenář nucen jen nejnutnější úpravy původního přehodnotit vše, co dosud věděl. překladu a respektuje zavedený český Povídkám trochu škodí jejich převod titulu románu v podobě Cesta stručnost, která odpovídá pointované do hlubin noci. Avšak v roce 2010 drobničce či anekdotě. Do rozehra- Kareninová publikuje (strhující) Michaelar Mlíčková Jelínková je ného konfli tu, zápletky, se pak studii Céline v Čechách a následně dobrá vypravěčka. Její texty plynou nevejde nic hlubšího, nějaká širší poskytuje mediím několik rozhovorů, bez sebemenších zádrhelů, jsou psány souvislost, analytičtější psychologický v nichž mimo jiné upozorňuje na to, s lehkostí a vtipem. Každou z devíti ponor a podobně. Povídky tak neurazí, že Zaorálek text Célinova románu povídek vede čtenáře jasná dějová nicméně zůstávají jen jakousi literární doplňoval, rozvíjel jej a umocňoval linka, která nikam neodbíhá, ale ani maličkostí. expresivitu některých prvků. Tomuto neposkytuje mnoho prostoru pro se nevyhnul ani název; jak již dávno zastavení a hlubší rozvinutí tématu napsal Otto Rádl: nebo jemnější kresbu postav. Autorka své příběhy často skládá z malých Od poslední Cesta do hlubin noci zní daleko střípků-událostí, aby je na konci lyričtěji než francouzský Voyage au spojila do jednoznačného závěru. k první bout de la nuit. „Hlubiny“ mají Umně přitom pracuje s gradací a pře- poetický valér, „bout“ je docela vul- kvapivými pointami. Některé pasáže ★★★★★ gární slovo. Český titul prozrazuje však působí předpřipraveně, poně- však už předem o knize, že ten, jenž kud nehledaně a čtenář se vzápětí Marcel Forgáč v ní staví co chvíli na odiv hranaté dočte k něčemu, co stejně očekával… siláctví a snáší brutální detaily, Autorka se svým stylem psaní trefuje je v podstatě citlivý básník. do něčeho, co považuje za všeobecný K novému překladu Célinova (In: Kareninová, A.: Céline vkus. Jelínková Mlíčková udržuje prvního románu v Čechách, s. 70) v textu rozumnou míru této předví- datelnosti a všeobecných pravd, takže Kareninová tedy mění přístup, v roce nakonec většinu čtenářů neodradí 2010(v e studii Céline v Čechách) od dalšího čtení. pracuje s verzí Cesta na kraj noci, Děje a prostředí jednotlivých poví- v roce 2018 uvede román v překladu dek jsou velmi různorodé. Dostáváme Cesta na konec noci. Tato neutrali- se na úřad vlády, na silnici v Texasu, zace lyrického vyznění a navrácení do Japonska, do prostředí nadná- přesného názvu má své historické rodní fi my, na jihozápad Austrálie, i poetologické motivace. Jednak do domu, kde hlavní postava nezná navádí čtenáře blíže k původnímu své sousedy, do soukromí manželů, Célinovu autorskému záměru (Céline kteří se už dávno nemilují, nahlížíme trval na přesných překladech), jednak, do komplikovaného vztahu vnuka jak píše Alice Stašková v recenzi s babičkou, která ho vychovala, nebo „Cesta do hlubin Célina“ (Host, 5/2011, se seznámíme s pilotem, který dokáže s. 53), „zdůrazňuje Célinovo v zásadě myslet jen sám na sebe. Mlíčková konečné, netranscendující pojetí Jelínková dobře zvládá popisy a jeho ametafyzický obraz člověka prostředí, v nichž se povídky odehrá- Louis Ferdinand Céline ve světě a v dějinách“. vají. Jsou konkrétní a plné pestrých Cesta na konec noci Po hlubinách noci se mi pravdě- detailů. Autorka je popisuje se přeložila Anna Kareninová podobně bude nějakou chvíli zaujetím a emotivně. Často si všímá Atlantis, Brno 2018 stýskat, ale argumentace Anny i zdánlivých drobností, které přidávají Kareninové, uvedená i v překladatel- jejím povídkám na věrohodnosti, ských poznámkách nového vydání plasticitě. (s. 430—438), je pevná, přesvědčivá Na první pohled povídky zachy- Několik dlouhých let nakladatelství a respektuji ji. Jak již dávno víme, cují „obyčejné životy“ postav, ovšem Atlantis na svých webových stránkách Célinův styl je klíčem k Cestě, pozorujeme-li je pečlivěji, nelze si ohlašovalo nový překlad Célinova je proto funkční, když se překladatel nevšimnout vždy nějaké charakterové prvního románu Voyage au bout v románu nechová „jako doma“, pokřivenosti hlavních hrdinů. Mají de la nuit (1932), který měla připravit ale kvalitativně převádí stylistické řadu neřestí a někdy i zlé úmysly. významná česká překladatelka postupy a maximy původního textu. Autorka na jejich malost v povídkách a přední odbornice na Célinovo dílo To je v zásadě i jádrem úsilí Anny zasvítí, přistihne je při jejich nedů- Anna Kareninová. Ta již v roce 1995 Kareninové, kupříkladu nechce slednosti. Dělá to prostým popisem, stála za reedicí Zaorálkova překladu přehlížet célinovskou kázeň (nic

60 Recenze

neubírat, nic nepřidávat), nechce Kareninová to popsala úplně přesně: generačních zkušeností, ale i badatel- přehlížet opakování slov v rámci „Jsem přesvědčená, že tolik lidskosti ského zaměření. jedné tematické promluvy, tedy styli- a vhledu a pochopení jsem v takové Nejen díky autorské pluralitě, ale zovanou „nedbalost“ mluveného toku míře a v takové kráse snad v žádné i s ohledem na bohatou tradici struk- jazyka, jenž vyjadřuje (poetologicky) knize nenašla“ (s. 436). turalistického myšlení a existenci jeho záměrné rozbití literárnosti, „jelikož různých variant a odnoží je takřka válka rozbíjí všechno“ (s. 435). přirozené, že předložená práce není A co (nového) říct v této anotaci striktně monotematická, ale prezen- o románu, který podepírá tisíce stran Všudypřítomné tuje širokou paletu pojmů a koncepcí, komentářů, studií či monografií? jejichž společným jmenovatelem je Řada komentátorů se předbíhá v tom, struktury právě funkčně-strukturální přístup. kdo pojmenuje Cestu co možná Třebaže jsou zde z pochopitelných nejmarkantněji a nejexpresivněji. ★★★★★ důvodů významně zastoupena přede- Zkusím to tedy z jiné strany. Když vším hesla vztahující se k českému jsem tento román před lety sháněl Marek Lollok (československému) strukturalistic- u pokladny v knihkupectví neda- kému myšlení v čele s Pražskou školou leko Filozofi ké fakulty Univerzity a několika generacemi jejích násle- Karlovy v Praze, dostal jsem vyhu- Podoby, proměny a souvislosti dovníků, systematicky se poukazuje bováno od čtenáře, který stál v řadě strukturalismu „pod i na mezinárodní kontexty. Něco za mnou. V ten den jsem začal číst jednou střechou“ obdobného lze říct rovněž o literárně a četl jsem do dopoledne následují- vědné orientaci vetknuté do titulu cího dne (snad tehdy poprvé celou slovníku, neboť i ta je do značné noc). A když jsem jej dočetl, nešel míry relativní, když se, ať už příle- jsem na přednášky, ale začal jsem žitostně, či v rámci samostatných od začátku — od poslední strany hesel, pravidelně probírají četné k první. Od té doby uplynula řada let, průniky strukturalismu s fi ozofií, Cestu jsem četl x-krát, vlastně každý psychologií, estetikou, sémiotikou, rok minimálně jednou. Něco málo teatrologií, film vou vědou a dalšími jsem se o této knize snažil i napsat. disciplínami. Jistá fl xibilita se odráží Spíše neúspěšně — akademicky, i v jednotlivých heslech, majících technicky, uspěchaně. Cesta je kniha formu ucelených, navzájem prováza- cizí — cizí ve smyslu Bloomovy ka- ných studií různého rozsahu: jejich nonické cizosti, nelze ji zcela asimilo- podoba je ovlivněna nejen příslušným vat. Je vážná a zároveň hlasitá, nedá tématem, ale také individuálním se přeslechnout. Je živá, přitažlivá stylem, do něhož se vždy v jisté míře a nekompromisní — jak v umělec- promítá specifi ké odborné zaměření kém výrazu a stylu, tak i v tématu, a založení daného autora. obrazu a myšlení. A je to kniha, která Ondřej Sládek a kol. Z abecedně řazeného hesláře lze se vrací — nejen ve smyslu, který Slovník literárněvědného abstrahovat několik relativně samo- jsem popsal výše, vrací se i v dal- strukturalismu statných okruhů; editor slovníku je ších Célinových románech (z této Host, Brno 2018 v úvodní poznámce rozděluje do osmi skutečnosti vychází i překladatelka, skupin pokrývajících: když proklamuje, že k této knize přistupovala se znalostí toho, jak se 1. strukturální poetiku (např. ak- Célinovo dílo dále vyvíjelo), ale také Slovník literárněvědného struktura- tualizace, básnická osobnost, v díle Jeana-Paula Sartra, Simone lismu je komplexní terminologickou chronotop, motiv, obsah a forma); de Beauvoir, Dominika Tatarky příručkou zaměřenou na (nejen 2. strukturální estetiku (např. ar- a v mnohých dalších, nejnověji literárněvědný) strukturalismus tefakt, estetická funkce, norma kupříkladu v jedné z Beigbederových tak, jak se v pojetí různých badatelů a hodnota, estetická libost/neli- povídek ze sbírky Povídky psané rozvíjel od dvacátých let dvacátého bost); 3. strukturální lingvistiku pod vlivem extáze. Je to kniha století. Kolektiv autorů koordinovaný (např. jazyk, dialog, monolog, inspirovaná lidstvím a napsaná pro oddělením teorie Ústavu pro českou strukturální a funkční lingvistika, člověka. Navzdory všemu expresiv- literaturu Akademie věd České repub- styl, stylistika); 4. sémiotiku nímu, co bylo o Célinovi a jeho Cestě liky shromáždil více než tři stovky (např. znak, ikon, index, symbol); řečeno a napsáno, kupříkladu že je hesel pojednávajících o různých 5. obecné pojmy (např. funkce, to „literatura pohrdající člověkem“ aspektech a souvislostech centrálního struktura, systém, smysl a vý- (Fischer, J. O: Dějiny francouzské pojmu. Pod vedením hlavního editora znam); 6. teoretické a metodologické literatury 3, s. 91), myslím, že je Ondřeje Sládka do slovníku přispěla principy (např. interpretace, to naopak, že člověka kultivuje. zhruba třicítka autorů různých afil ací, strukturální metoda, rozumění);

61 Recenze

pedagogům využívajícím přítomný Rozhovor mezi zkušeným a vzděla- svazek ve výuce než jeho zásadní ným publicistou a fi ozofem práva se kritiku). odbývá v jedenácti kapitolách, v nichž Ať už strukturalismus chápeme projdeme od úvodního vymezení jako jeden z nejvlivnějších — a stále vztahu mezi historií a formováním produktivních — badatelských národní indentity přes počátky 7. hlavnír školy a směry (např. ame- směrů, nebo jako specifi kou — stále křesťanství, českého státu a jeho rický strukturalismus, francouzský oblíbenou — výzkumnou metodu, nejstarší dějiny až k naší přítomnosti strukturalismus, ruský forma- v přítomné publikaci se nám dostává (vzhledem k neustálým posunům lismus, kroužek M. M. Bachtina, množství erudovaných historicko- hranic možného a představitelného Tartusko-moskevská škola, Pražská -komparativních vhledů do takřka v české politice je zřejmě třeba doplnit, škola, Kostnická škola, fenomeno- všech jeho myslitelných rozměrů. že rozhovor vznikal od roku 2016 logie, hermeneutika, strukturalis- do počátku roku 2018). mus) a 8. oblasti aplikace struk- Kniha představuje ukázkový turalismu (např. strukturalismus příklad myšlení o dějinách a dějin a divadlo, strukturalismus a fi m, Dějiny jako myšlení. Tázající ani odpovídající strukturalismus a marxismus). se neutápějí ve faktografii, na dru- prostor hou stranu se však ani neuchylují Při uvedené systematičnosti se nezdá, k prázdným fl skulím o domnělé že by „něco zásadního“ chybělo, k jednání povaze českých dějin. Jiří Přibáň se třebaže by minuciózně bylo možné v odpovědích suverénně pohybuje uvažovat i o zařazení dalších, v kon- ★★★★★ na poli právního myšlení, fi ozofi , textu strukturalismu potenciálně sociologie a historie a dokáže s jis- bezesporu rovněž zajímavých samo- Tomáš Borovský totou a precizností, jež by mu mohl statných hesel, jako například centrum závidět leckterý historik, vystihnout a periferie, antropologická konstanta podstatné hybné momenty jednot- či třeba (v poslední době čím dál Zodpovědné úvahy livých epoch našich dějin. Tam, kde oblíbenější) topos (topoi). o českých dějinách by historik nejprve nastínil časovou K slovníku je tak možno přistu- a událostní linku jako základ výkladu, povat různým způsobem, například vychází Přibáň z moderních socio- zaměřit se na hesla náležející pouze logických a právních teorií, kterými k některé z výše uvedených, avšak tento faktografi ký základ uchopuje v samém hesláři spíše implicitních a staví do širších souvislostí. A to „kapitol“. Takové čtení je samozřejmě i evropských, neboť české dějiny jsou nejvhodnější pro ty, kteří se se nedílnou součástí dějin obecných strukturalismem, respektive vůbec a společenských, konfesních a mo- s literární a uměnovědnou teorií dernizačních procesů, které v nich teprve povšechně seznamují, tj. ze- probíhaly a probíhají. jména pro studenty ať už fi ologických, Kniha svým představením či uměnovědných oborů. Nejen pro českých dějin upomíná na podobné tyto čtenáře je užitečné, že na konci tituly, jež v poslední třetině dvacá- každého hesla je uveden podrobný tého století sepsali autoři přistupující seznam použité literatury, zahrnu- k historické látce z pozic jiného jící bibliografi ké údaje citovaných oboru, ať již jde o Tigridova Průvodce pramenů, ale i další sekundární inteligentní ženy po vlastním osudu, literatury k tématu. A uvažujeme-li Karel Hvížďala — Jiří Přibáň Patočkovu esej Co jsou Češi nebo o publikaci jako o didaktické pomůcce, Hledání dějin. O české rozsáhlou knihu Češi v dějinách je z hlediska přehlednosti bezesporu státnosti a identitě nové doby od trojice Pithart, Příhoda, vhodné i to, že seznam hesel obsahuje 883⟶1918⟶2018 Otáhal. Asi nejblíže má k textu Jana jak hesla plnotextová, tak hesla pouze Karolinum, Praha 2018 Patočky, neboť podobně jako on odkazová; pro názornější zprostředko- chápe dějiny jako otevřený prostor vání složitých, často mnohostranných lidského jednání, v němž v každém provázaností, souvislostí a hierarchií okamžiku stojíme před možností některých konceptů by se nadto snad Po knize Tyranizovaná spravedlnost volby a za tu pak neseme odpověd- dalo uvažovat i o využití některých z roku 2013 přichází dvojice Karel nost. Nic není fatálně dáno a před- speciálních vizualizačních nástrojů, Hvížďala a Jiří Přibáň s dalším dia- určeno, pozicí českých zemí ve středu například myšlenkových map do- logickým titulem, tentokrát věnova- Evropy a v doteku mocných sousedů provázejících určité okruhy či témata ným českým dějinám a výkladu jejich ještě není určen ráz jejich dějin, ten (což však vezměme spíše jako výzvu uzlových momentů a hlavních trendů. vytváříme my sami.

62 Recenze

V této souvislosti je třeba podotk- nejistota vyvolává potřebu být vedeni, nout, že jednu z os výkladu předsta- navigováni, dostávat odpovědi vuje vyrovnávání se s názory, které na otázky o směru a správnosti svého zazněly v takzvaném sporu o smysl konání, být ujišťováni o tom, že jsme českých dějin, zejména ve fázi prvé, dorazili do cíle. Trpělivý a nepatřičný ohraničené zhruba posledním deseti- hlas dopravní navigace, přerušující letím devatenáctého století a koncem úryvky telefonických zpovědí, může první republiky, a poté v debatě o čes- být jakousi alegorií života neustále kém údělu na sklonku šedesátých let mimochodného; snaha tvořit či ovlá- minulého století. Oba autoři přesně dat svůj svět je směšná či iluzorní. rozlišují rovinu poplatnou době, v níž Dalším spojujícím rysem mnoha aktéři sporu žili, a rovinu nadčaso- textů je pozorování. Opět není zcela vou, protože celý spor byl zároveň jednoznačné, kdo a koho pozoruje. hledáním hodnot, na nichž měla Pozorovatel sám nijak nezasahuje, jen česká (československá) společnost stát se neviděn dívá — někdy se zájmem, a k nimž se měla vztahovat. I proto je jindy soucitně, nebo naopak zcela příznačné, že dnes se s žádnou deba- Olga Stehlíková nezúčastněně. Nedělá rozdíl mezi tou o naší národní minulosti, která by Vykřičník jak stožár intimní situací („mně svítíš do noci přesahovala úroveň izolovaných textů, Perplex, Opava 2018 ty / vyvaleným bílým břichem / talí- tradovaných stereotypů a předsudků řem krupicové kaše“) a stavem světa nebo účelových politických aktivit, („ze svého okna pozoruji vymírání nesetkáváme. živočišných druhů / globální oteplo- Závěr knihy může působit musíme na přebalu rozluštit titul vání a tání ledovců“). až pochmurně, neboť Jiří Přibáň a jméno autorky napsané nezvykle V neustálém znejisťování čtenáře velmi přesvědčivě dokládá změnu shora dolů, musíme si uvnitř zvykat a znejasňování významu hraje demokratických parlamentaristických na zjištění, že se díváme na věci důležitou úlohu jazyk. Způsob, jakým zvyklostí po volbách v roce 2017 z neobvyklé perspektivy, takže se nás Olga Stehlíková čas od času a posun k autoritativnímu pojetí nám jeví spíše povědomé než známé. ujistí, že jsme pořád ještě v básni, vlády, tedy de facto konec první České Ilustrovat to lze už na první básni by se dal nazvat zcizovacím efektem. republiky. Nejlepší obranou proti „johann“. Je postavena na záměně rolí; V básni „uprostřed kosti je rybníček“ pesimismu je však uvědomění si výše odkazuje k příběhu Jany z Arku, ale jsou podstatná jména rodu ženského zmíněné teze, že naše dějiny jsou jen ten, kdo slyší hlasy, je Johann, který nahrazena svými vzory, jinde je úloha a jen naší volbou. nadívá kuřata a večer pomáhá své pojmenování přímo tematizována, ženě z brnění — nebo z pracovního námětem se stává i samotný proces kostýmu? Z bezčasí legendy se náhle tvorby (báseň „srny“). Stehlíková ocitáme v podnikovém bufetu. nepěstuje slovní ekvilibristiku, ale Podle toho, kdo Většina básní má formu oslovení, dokáže mnohovrstevnatě využít ale mnohdy není jasné, kdo oslovuje zvukovou i významovou stránku zrovna mluví a kdo je oslovován. Lyrický mluvčí se slova. Prožívaná skutečnost a realita proměňuje i v průběhu jedné básně, básně se kříží s literární tradicí, časté ★★★★ ba vlastní promluvy (například jsou odkazy na legendy, pohádky, v básni „cos chtěla“ hovoří zároveň frazeologii. Andrea Popelová všemocný tvor: „Mohl jsem věže Přes střídání lyrických subjektů v pase ohýbat a počítat jim žebra“ a úhlů pohledu tvoří sbírka souvislý i někdo, koho si spíše představíme celek se zřetelnou osobní výpovědí. Mnohohlasá básnická jako teenagera: „Koupil sem ti kytku Ocitáme se uprostřed známých situací, výpověď s vykřičníkem a čokoládu, takovou větší, / čekal jsem i reakce na ně jsou pochopitelné. Olga na zastávce nejmíň deset minut, / Stehlíková dokáže zprostředkovat Než se čtenář defin tivně ponoří a vůbec jsem se nenasral“). Je zde bolestný prožitek (například v básni do sbírky Olgy Stehlíkové Vykřičník bůh, který promlouvá k člověku, „miminka nemají pohlaví“) i intimní jak stožár, je nejprve připravován: člověk promlouvající k bohu, žena momenty života s nesmírnou bez- mottem (připsaným hned třem k muži, muž k ženě, žena k dítěti… prostředností a pochopením. Stejně spisovatelkám a nastolujícím téma Občas není jisté, jestli na druhé straně přirozeně se v textu uplatňuje hra, tradičně označované jako ženské), opravdu někdo naslouchá. nadhled, vtip a sebeironie, ať už je podtitulem „portréty“, „2014—2018“, Mnoho básní mluví o samotě jejich důvodem radost ze života, nebo textem na předsádce, který uvádí či o osamělosti uprostřed davu, v níž obrana proti jeho nudným, nepří- do hry boha jako stvořitele, pozoro- jsme oslovováni pouze zákazy, příkazy jemným či tragickým momentům. vatele i hráče. Směřování sbírky se a reklamními sděleními. Možná Přechodové švy jsou možná někdy pří- tedy zdá jasné — ale není. Stejně jako právě tato samota a všudypřítomná liš zřetelné a u některých básní chvíli

63 Recenze

EAT FISH OR DIE a pod tím je cosi z nich nerozumím, obzvláště těm, jako nedomalovaný obdélník. Obraz které se snaží o jakési poselství. jsem koupil od Tomáše Přidala Mohl bych napsat, že básník Tomáš na jeho pražské vernisáži. Moje Přidal s přehoupnuvší se padesátkou nejlepší investice v životě. Když jsem vstoupil do středních let a autorsky si ho vezl domů, v noční tramvaji vyzrál, zvážněl, ba dokonce zmoudřel. trvá, než ser prokoušeme k pointě, k němu poklekl zčazený odredovanec Jenomže já mám radši toho starého ale překvapení, poznání i varování a civěl do nedomalovaného obdélníku, srandáře. Čímž ovšem neříkám, avizované titulem sbírky (stejně jako jako by to byla klíčová dírka kdoví že to stojí za starou belu, to vůbec vykřičníkem v očích komiksového kam, do kdoví jakých neznámých ne. Ku čtení se Čalouník důrazně hrdiny) rozhodně nechybí. světů. Možná ano. Co já vím? doporučuje! Kromě toho, že Tomáš Přidal Na básnickou sbírku je nebývale maluje obrazy, píše. Já taky píšu. obsáhlý, sto čtyřicet čtyři stran je Před třinácti lety jsem napsal knihu ovšem nutné vydělit dvěma, protože Verše Kecanice a Tomáš ji doprovodil skvost- k básním jsou na protilehlé stránce nými ilustracemi. Na Facebooku ilustrace. Ty dryáčnickou divokost velrybího mám mezi přáteli osobu Warren neztratily. Pěkně se povedly obzvláště S. Milk. On a jeho Bubu BubleGum muchomůrky tygrované. Amen. malíře si na Zuckerbergově písečku hrají s bábovkami úplně jinak než ostatní. ★★★★ Neubráním se a pokaždé se rozchech- tám :-))) a chtě nechtě jim musím Michal Šanda dát lajk. To všechno píšu proto, aby bylo jasno, že Tomáš Přidal je kamarád, Zde mohla být recenze a tudíž na jeho novou sbírku Čalouník na pozoruhodnou sbírku nemůžu napsat objektivní recenzi, jak by se patřilo. Ne že bych objektivity nebyl schopen. Díla kamarádů strhávám s perverzní radostí. Problém tkví v tom, že Přidal je naladěný na podobnou notu jako já, a co dělá, se mi líbí. Třeba „Sushi hotel“:

Otevři dveře / vpusť liščí límec / na sushi prší / pozvi je taky // Otevři dveře / postav na čaj / liščí límec / se chce ohřát // Otevři dveře / je tam liščí límec / trochu se usuší / hned půjde // Otevři dveře / tohle je sushi hotel / zahřej ryby / dej jim sbohem.

Tento hotel je ze sbírky Pikantní pol- Tomáš Přidal dové (2011).Lajk. Stejně tak sbírkám Čalouník Škytavka z hlediska literární teorie, Druhé město, Brno 2019 Člověk v mé vaně, Úschovna rozhovorů, Hlasy v sušence. Všechno lajky „barvy mýdl a“. Následující báseň je už z Čalou- První, co každé ráno po probuzení níka: „Oslava rozmetána / na kusy // spatřím a co mě vítá do nového dne, Hlava na schodech / pozoruje okolí / je velryba. Je namalovaná na obraze. zbytky čokoládového / dalekohledu // Pod jejím břichem je velkými tiska- Ještě že mi to / neutrhlo ruce / říká si.“ cími písmeny vetknuto PINK. Obraz V minulosti byla pro Tomášovy je růžový. Měří 150 × 100 cm, což je 15 texty charakteristická zběsilost. 000 centimetrů čtverečních růžového Sršení imaginace. Podobně dryáč- akrylu napatlaného na sololitové nických textů je ale v Čalouníkovi desce. A potom je tam ještě napsáno poskrovnu. Přiznám se, že spoustě

64 Ve kterém roce začal Pavel Mandys organizovat zaměříme Nobelovy ceny Mariem Rozhovor tvůrčího psaní V Vargasem Llosou rubrice na výroční knižní ceny Magnesia Litera? Odpovědi zasílejte s Soutěž pro předplatitele revue podoby K držitelem věci se Soutě u nás a stav ž kteří končí od Na co se můžete těšit 30. na nás dostanou knihu v zářijovém čísle? června. Z e-mail [email protected], e Ivanu Wernischovi správných odpovědí vylosujeme pět výherců, Téma o z básníkovi produkce nakladatelství Host. do předmětu napište „soutěž“. 7 Host Rozhovor spisovatelkou Marianou kritik, recenzí, sloupků A a * další obvyklá porce původní beletrie Enriquezovou s : argentinskou

Inzerce b Básník čísla Vít Janota • • • • • • • • •

Ach to vyčkávavé mlčení Zdálo se Klíčem je toto starých parků a zahrad že je to blízko přidušený šepot Výstupky a niky v příšeří rozbujelých přerostlých keřů Blíž než dopravní letadla na fasádách starých vil klesající před svítáním na přistání náhodné dutiny Ach ta palčivá důvěrnost přes náš dům pod schodišti a dlaždicemi teras rozpraskaného asfaltu chodníků číhavá ostražitost Blíž než některé Všechna ta místa opršelých betonových prolézaček těžko uvěřitelné aspekty tvé existence kde se neodvratným magnetismem které jsem se po paměti hromadí odložený zahradní nábytek Ach smutek věcí snažil vylovit z té vibrující kde se čas měří oprýskáváním které mlčky prošly kolem nás rozeřvané tmy zpuchřelého laku které jen krátce promluvily úsměvným nářečím dřevěných ohrad Ve skutečnosti ale Kde svou cestu na věčnost na předměstí nic nemohlo být dál nastupují nepotřebné bedýnky ztracených zahrádkářských kolonií a puklé květináče a nakyslého pachu A když to říkám marně doufající v poslední pohlazení dubových dlažeb průjezdů mluvím o horizontech událostí kořenů o místech Ach kde bychom bývali mohli být kde světlo zůstává viset nehybně Kde se vše pokrývá kdybychom se jen na pár okamžiků v prostoru vrstvou nafoukaného listí váhavě nezastavili jako amorfní duhový přízrak peří a pavučin v lepkavém šerosvitu prvních luceren Vlastní slova mě zrazovala Ne nutně na podzim Jen nevím jestli by i tam avšak výhodou je spíše nevlídno slunce jako blyštivá návnada Vždycky se našlo nějaké až pošmourno viselo tak nízko které stálo stranou protože věci nad dlouhým velrybím hřbetem vždycky aspoň jedno trčelo se kterými chceme vejít v kontakt Dunajského ostrova jako starý uzlovitý kořen jsou světloplaché ne-li snad dokonce poloslepé Ta bezmoc vidět Katalyzátorem pak mohou být vědět záhonky vytyčené ale nedosáhnout obráceně zakopanými láhvemi deskami z vlhkostí pokroucených To mluvím o velkém díle překližek

A samozřejmě Prorezlé konve nezanedbatelná možnost v rukou starých mužů že naopak právě to jediné kteří se zjevují mlčky vykloubené v plandavých kalhotách zoufale brání v nakřivo uřezaných galoších správné pozice Nemožné předpotopní drdoly na hlavách starých žen v šatových zástěrách

Toto je tedy klíčem

66 Kata Sedlak, z cyklu Childhood Švenk

svého života. Bolest a sláva stojí Mezi politicky nabitými fil y V Cannes na famózním výkonu Antonia exceluje drama z pařížských před- Banderase, který se vrací po in- městí Bídníci. Debutující Ladj Ly hlavně osobně farktu, a také na klidné, introspek- tu skicuje úděl policejní jednotky, tivní režii. „Asi dvacet procent pří- která má zajistit mír mezi dealery, Šimon Šafránek běhu se mi doopravdy stalo,“ říkal romským cirkusem, Muslimským mi Pedro Almodóvar, a zbytek sice bratrstvem a dětmi, které se na vlastní kůži nezažil, ale klidně bouří proti všem. Zájmem o chu- by býval mohl, protože šlo o věci, dou mládež Bídníci připomínají které se kolem něj děly. Jde o mis- Kassovitzovu Nenávist (1995), jsou trovskou, odvážnou práci, která úderní a imaginativní. Obžalobě rozhodně stojí za pozornost. současného západoevropského ka- Jen o pár dní po Almodóvarovi pitalismu se v Cannes věnoval ukázal svou dospělejší tvář Ken Loach s portrétem řidiče ku- i Quentin Tarantino. V epickém rýrní fi my, proti chudobě se staví Quentin Tarantino, Pedro vyprávění Tenkrát v Hollywoodu také korejský režisér Bong Joon-ho Almodóvar a další fil aři letos se Američan vrací do Los Angeles (Okja) s klaustrofobickou černou na festivalu v Cannes uvedli pre- svého dětství, do roku 1969. „Bylo komedií Parasite. Chudá rodina miéry snímků s jasným osobním mi osm let, všechno si to pama- postupně obsadí všechny služeb- poselstvím. tuju,“ prohlásil Tarantino na červe- nické posty v bohaté domácnosti Nejslavnější film vý festival ném koberci. Po městě se prohánějí a nevzdá se jich za žádnou cenu. letos přinesl nadprůměrný pro- hipíci, kvete volná láska a na za- Z celé canneské soutěže se pak ja- gram se dvěma jasnými rovinami: padlém ranči v opuštěných film - kousi přirozenou elegancí a přes- tou první byl politický postoj k ak- vých kulisách se podivínské holky ným minimalismem vymyká mi- tuálním problémům — sociální scházejí okolo Charlese Mansona. lostné drama Portrait of a Lady rozdíly, absurdita hyperkapita- Hrdinou fil u je pak vadnoucí on Fire. Céline Sciamma se vrací lismu a patriarchát. Ve druhé řadě televizní kovboj Rick (Leonardo na bretaňský ostrov roku 1770. pak šlo o osobní vzpomínky, a to DiCaprio). Je čím dál nervóznější Mladá malířka má vyportréto- často v překvapivém tónu. z toho, že jeho éra je pryč, a rozho- vat dámu Hélöise (Adele Haenel), Pedro Almodóvar v celé své duje se, jestli má jet natáčet wes- která se jí zároveň stává múzou. dosavadní kariéře těžil ze vztahu terny do Itálie, anebo snad houk- Vyprávěno neobyčejně křehce, s matkou a z rodinných pamětí, nout přes plot. Do sousedství se bez mužů. proslavil se živelnými dramaty totiž přistěhoval Roman Polański Přes široký tematický záběr se silnými ženskými postavami se Sharon Tate (Margot Robbie) i různorodé zpracování spojuje (Vše o mé matce, Mluv s ní). V no- a slavný režisér by možná pro Ricka fil y v canneské soutěži jedno: vince Bolest a sláva volí jiný pří- mohl mít roličku. Hrdinu příbě- osobní přístup, schopnost nápadité stup. Hlavním hrdinou je slavný hem provází věrný kamarád a také práce s diváckou emocí a také po- film vý režisér Salva (Antonio kaskadérský dvojník Cliff. Smířený vědomí o současném světě a o jeho Banderas), kterého sužují nejrůz- se životem, klidný a mimořádně, problémech. Většina z cannes nější fyzické bolesti. Po letech se až hollywoodsky krásný v po- kých soutěžních fil ů se dostane má Salva usmířit se svým bývalým dání Brada Pitta. Film je řemesl- i do českých kin. hercem. Napomůže tomu heroin ným i vypravěčským mistrovstvím, a omámený hrdina pak vzpomíná v němž Tarantino ukazuje překva- Autor je film vý kritik na vlastní dětství i klíčový vztah pivě smutnou, tesknou tvář. a režisér. Volně přeloženo

sebe přistihl (a bohužel si toho všimla Myslím, že nejspíš to, že překlad Žít, abych i jeho žena), že si některé obraty nám umožňuje žít mnoho dalších a situace poznamenává do notýsku, životů a vytvářet si nové osobnosti. mohl vyprávět aby je později využil při psaní. Tomu Rčení „kolik řečí umíš, tolikrát jsi už se opravdu říká nemoc z povolání… člověkem“ je totiž naprosto pravdivé. překládat Život jako materiál k psaní Ve chvíli, kdy mluvíme cizím jazykem, chápal i další latinskoamerický přijímáme nejen jeho gramatiku, Anežka Charvátová nositel Nobelovy ceny za literaturu, slovesnou zásobu a fonetiku, ale Kolumbijec Gabriel García Márquez, i s nimi související způsob myšlení jak vysvítá z názvu jeho pamětí a chování. Jsme najednou někým Vivir para contarla, česky v překladu jiným. Ve španělštině jsme vřelejší, Vladimíra Medka Žít, abych mohl veselejší, družnější, dopouštíme se vyprávět. Španělsky je titul záměrně kýčovitostí, jaké bychom česky nikdy dvojznačný, zájmeno „la“ může nevypustili z úst; mění se i zabarvení nahrazovat „vida“, tedy život, ale a posazení hlasu. také „historia“, tedy příběh (i dějiny), Největší překladatelské dobrodruž- případně „novela“, tedy román. ství je podle mne v tom, že můžeme Na letošní Svět knihy, věnovaný Španělský autor Javier Marías má žít rozdvojeně, že všechny své historky zemím Latinské Ameriky a tématu zase v románu Srdce tak bílé postavu máme umocněné na druhou: nejen vzpomínek a paměti, přijala překladatele (!), který prožívá nej- že si zážitek v duchu formulujeme pozvání řada skvělých spisovatelů různější životní peripetie s tím, že si jako budoucí vyprávění, ale rovnou si v čele s nositelem Nobelovy ceny v hlavě rovnou sumíruje, jak z nich ho překládáme, zkoušíme, jak bude Mariem Vargasem Llosou. O něm udělá historku, kterou bude vyprávět znít. A občas se stane, že některé his- už dnes psát nebudu, aby nebylo příteli (či přítelkyni), které má právě torky se prostě musí vyprávět v cizím převargáskováno — i když šarm, na to — „schovává“ si pro ně historky. jazyce, kde zní mnohem lépe. vtip a pohotovost mu nikdo ne- Toto pojetí mě při četbě nadchlo Překladatelskou nemocí z povo- může upřít ani v jeho osmdesáti a od té doby si na Maríasova „histor- lání tedy není jen to, že nedokážeme třech letech. Chtěla bych se vrátit kového“ přítele často vzpomenu, sama číst a nepřemýšlet přitom, jak bychom k tématu paměti a vzpomínek, které pár takových také mám. Vnímání tu či onu zapeklitou pasáž přeložili, pro spisovatele bývají základním krizových životních situací přes fi tr ale navíc jakási schizofrenie: neustále materiálem jejich psaní. Mnozí budoucí vtipné historky, kterou si si vytváříme paralelní osobnosti. pozvaní Latinoameričané vyprávěli už v duchu dávám dohromady, skvěle A v kůži těchto jiných já, která se o tom, jak toužili stát se spisovatelem funguje i jako obranný mechanismus. vůbec nechovají jako domácí já, pod- už od útlého dětství. A že spisova- Mají takto vyhraněný smysl pro nikáme ohromující výpravy do jiných telské povolání obnáší jistou dětin- své budoucí povolání i překlada- světů, objevujeme nová neznámá skost, podivnost, ne-li úchylnost. telé? Rodrigo Fresán prý toužil být území, lidi, zvířata, rostliny, barvy, Argentinec Rodrigo Fresán vzpomínal, spisovatelem od nejútlejšího dětství: a to vše se pak snažíme po návratu jak ho v deseti letech unesli členové zatímco jeho kamarádi chtěli být domů napodobit. Ona ta spisova- ultrapravicové organizace Triple A, kosmonauty či fotbalisty, popeláři, telská metoda autora rozhlasových aby ho mohli vyměnit za jeho matku. zubaři, někteří nenormální jedinci seriálů Pedra Camacha, jak o něm Ve skutečnosti totiž šli po ní, jelikož i politiky, on vždycky jenom spiso- píše v Tetičce Julii a zneuznaném jako všichni studenti psychologie vatelem. A na spisovatelství je podle géniovi Vargas Llosa, vůbec nebyla v tehdejší Argentině byla podezřelá něho úžasné právě toto propojení špatná: převlékat se do šatů postav, z levicového smýšlení. Ten zážitek dětské touhy s dospělým povoláním, o nichž psal, aby se do nich dokázal musel být děsivý, ale chlapec se chtěl v němž dětský svět přetrvává. Stát vcítit. My překladatelé takto neustále stát spisovatelem, takže vše, co se mu se překladatelem jen těžko může být převlékáme kůže. dělo, vnímal „spisovatelsky“ — jako dětská touha, malé dítě tu různost báječný materiál pro budoucí povídku. jazyků nechápe — tedy aspoň já Autorka je hispanistka A zatímco ho únosci vozili na zadním jako malá ji nechápala. Měli jsme a překladatelka. sedadle Fordu Torino po Buenos příbuzné v Německu a rodiče nás Aires a snažili se s ním bavit o fotbale, se sestrou odmalička učili německy. který budoucího spisovatele vůbec Přesně si vybavuji, jak jsme pak přijeli nezajímal, desetiletý hošík si zapiso- do Německa a já se divila, jak se ty val dojmy do notesu, aby je mohl zu- malé děti na ulici mohly tak dobře žitkovat v povídkách, které už tehdy naučit německy… Kdy a proč se rodí psal. Fresán také vyprávěl o jednom ambice stát se překladatelem? Ne vy- svém příteli spisovateli, který se věčně právět vlastní vymyšlené příběhy, ale hádal se ženou, a v jedné vypjaté věrně převyprávět příběhy cizí? Co nás chvíli nejdivočejší fáze hádky sám na tom tak fascinuje a láká?

69 Beletrie

Původní česká povídka Do třetího pokolení

Pavla Horáková

Pod šedou oblohou šedá vesnice. Všechno je šedé: špinavý sníh problém odejít. Stěhovali jsme se po periferiích Chicaga, na prázdném dvorku, zdi stavení, vloni obílené, kouř stoupa- podle toho, kde máma zrovna sehnala práci a levný nájem. jící z komína i skla oken porostlá námrazou. Všechno to spolu I když sama měla jen střední školu, trvala na tom, že já splývá, ale jednolitost šedi je čímsi narušená, pokaňkaná. půjdu studovat. Vždycky mívala dvě zaměstnání, aby nás Středem dvorku se táhne stopa, tenký řetízek rudých kapek uživila. Přes den prodávala v supermarketu, večer uklízela krve jako šňůra korálů. Jenže u Boukalů letos ještě nezabíjeli, v kancelářích. Taky nám hodně pomáhali děda s babičkou. dvůr je tichý, žádný shon ani lidé v pilné práci. A přesto tu Díky tomu jsem se protloukl všemi školami a dokončil není úplně liduprázdno. Bolestná ženská postava visí na tom bakalářský program sociální práce. Našel jsem si místo krvavém růženci jako madonka, zahalená, zavinutá v šátku, jako vychovatel ve stacionáři pro děti s hendikepy. Není choulí se, třese se, snad zimou… Ale ne, chladem to není, čelo to snadná práce, ani dobře placená, ale dává člověku jistou má zpocené, i vlasy pod šátkem jsou zvlhlé, je rozpálená, hi- svobodu. Nikdo vám nevyčítá dlouhé vlasy a tetování, cuje, páří se jí z rukou, z tváří, madona, sama neposkvrněná, šéf po vás nechce stále vyšší výkony a hodně času trávíte potřísnila zasněžený dvůr krví. venku. Měli jsme s přítelkyní pronajatý pokoj v domě Narovnal jsem se na židli, protáhl se a propletl si prsty u známých. Plánovali jsme, že bychom si našli něco svého za hlavou. Dopsaný odstavec na mě svítil z monitoru. a časem třeba uvažovali o rodině. Možná jsem si to před- Ještě jednou jsem si ho po sobě přečetl a dokument uložil. stavoval jenom já sám, těžko říct. Dopadlo to tak, že jsem Nejsem profesionální spisovatel, to je nejspíš poznat. si jednoho dne musel sbalit svoje věci a odvézt si je zpátky Mé věty jsou příliš rozmáchlé a kostrbaté. Nemám žádné k mámě, protože jsem neměl kam jinam jít. Seděl jsem umělecké ambice, tahle slova svěřená počítači jsou jen potmě v kuchyni, vzpamatovával se ze šoku a moje první pokusem, jak se vyrovnat s něčím, co se mě snažilo roz- myšlenka byla, že za všechno může můj otec. Kdyby od nás leptat zevnitř. Psal se rok 1925 a scéna, kterou jsem vylíčil, neodešel, měl bych vzor fungující rodiny a uměl si udržet se nejspíš odehrála úplně jinak, byť osoby jsou skutečné. vztah. Vždyť ani pořádně nevím, kdo jsem. Já sám jsem v tomto dramatu přišel na řadu až o mnoho Když se se mnou Jess rozešla, několik měsíců jsem se desítek let později. v tom plácal. V práci jsem jakžtakž fungoval, ale odtamtud Jmenuju se Andy Jones. Ale správně bych se měl jme- jsem chodil rovnou pít a celé víkendy jsem trávil napůl novat po otci Vachek. To je české jméno. Celý život jsem v bezvědomí. Pak už mě kamarádi měli plné zuby a vy- si myslel, že otcovi předkové přijeli na počátku dvacátého držet se mnou dokázala jenom vlastní máma. Jednou století do Spojených států, aby tu hledali svůj americký sen v noci u poslední plechovky piva jsem do vyhledávače jako ostatní chudí Evropané, kteří sem připlouvali po mi- jen tak zbůhdarma zadal jméno Martin Vachek a k tomu lionech. Když jsem se na rodinnou historii ptal matky, slovo immigration. Vlastně nevím, proč jsem to neudělal moc jsem se toho nedozvěděl. Můj otec, James Vachek, už dávno předtím. Vyskočilo to na mě ve zlomku vteřiny. od nás totiž odešel brzy po mém narození. Zmizel někde Martin Jan Vachek, narozen Cerna Lhota, Austria, příjezd v širých Spojených státech a podle všeho je dávno po smrti. na Ellis Island 1925, bydliště Illinois. A hned pod ním S mámou si toho o svém původu mnoho říct nestihli. Stephen Joseph Vachek, narozen Cerna Lhota, Austria, Věděla jen, že otcovi předkové pocházeli z Československa. příjezd na Ellis Island 1919, bydliště Illinois. To ne- Odněkud z té země přišel jeho otec, ale James si na něj mohl být nikdo jiný než děda a jeho bratr. O Martinovi moc nepamatoval. Prý se jmenoval Martin a v Americe v Americe internet už nic jiného nevydal. Naťukal jsem snad žil i jeho bratr. do okýnka Stephen Vachek. Hned první výsledek byl Narodil jsem se, když mámě bylo dvaadvacet. S tátou zásah. Otec Stephen Vachek, člen řádu svatého Benedikta, se nikdy nevzali, možná proto mu nedělalo takový narozen roku 1900, složení věčných slibů v roce 1931,

70 Beletrie

úmrtí v roce 1984. Byla tam i adresa a fotografie kláštera, moderní cihlové stavby sousedící s katolickou univerzitou nedaleko od Chicaga. Do svých sedmi let jsem tedy měl prastrýčka, který žil takhle blízko. A byl to nejen kněz, ale dokonce mnich. Dusil jsem se vzteky z toho pocitu bezmoci a marnosti. Napsal jsem do práce e-mail, že si Klíčník Richard Foto zítra beru volno. Když člověk před sebou nevidí žádnou budoucnost, je asi přirozené, že se ohlíží do minulosti a hledá v ní záchytné body, anebo naopak příčiny svého neštěstí. Začal jsem pátrat po předcích ve chvíli, kdy se mi náhle uzavřela cesta k potomkům, které jsem plánoval. Není na tom nic mimořádného. Po vlastním rodokmenu se v nějaké fázi života začne pídit skoro každý Američan. Z pozemku opatství mě kupodivu nevykázali, přestože jsem přijel bez ohlášení. A když jsem vrátnému sdělil jméno svého prastrýce a důvod návštěvy, zavolal mi dokonce samotného opata. Byl zvolen teprve loni, mohlo mu být kolem sedmdesáti. Sem do kláštera přišel v padesátých letech a Stephena Vachka dobře znal. Spojovala je česká příjmení. V Chicagu vždycky žila početná česká katolická menšina a své zbožné syny posílala sem, do benediktin- ského kláštera. I dnes má polovina zdejších řeholníků české jméno. Česky z nich už nikdo neumí. Ani sám opat Hlavsa. Ale Stephen Vachek češtinu na přilehlé univerzitě dokonce vyučoval. V angličtině měl do smrti cizí přízvuk a i jeho latina prý zněla slovansky. Ano, bratra v Americe měl, o mnoho let mladšího, ale sám od sebe o něm nikdy Pavla Horáková (nar. 1974) je spisovatelka, nemluvil. Zato často vzpomínal na rodiče a sourozence literární překladatelka, publicistka a rozhlasová ve staré vlasti. V mládí několik roků sloužil v českých redaktorka. Je mimo jiné autorkou dětské farnostech v Illinois, Indianě a Nebrasce, ale pak se uchýlil detektivní trilogie o Hrobařících, spolu s Jiřím sem a naplno se věnoval akademickému a řádovému životu. Kamenem připravovala rozhlasový cyklus „Něco tu po něm máme,“ řekl opat, jako kdyby si právě Polní pošta věnovaný českým účastníkům teď vzpomněl, a za chvilku se vrátil s malou ohmatanou první světové války, z nějž vzešly knihy Přišel knihou. „Bratr Stephen ji chtěl dát někomu z mladých befel od císaře pána (Argo, 2015) a Zum Befehl, noviců, ale nikdo z nich neuměl česky. Vezměte si ji, pane lajtnant (Argo, 2018). Společně s Alenou klášteru stejně k ničemu není, máme tu českých Biblí Scheinostovou a Zuzanou Dostálovou vydala několik.“ Vzal jsem knihu do ruky. Prvnímu slovu v roce 2018 novelu Johana a rovněž svůj na deskách jsem rozuměl, to druhé mi nic neříkalo. Cizí první román pro dospělé Teorie podivnosti, jazyk na jejích stránkách se tvářil neproniknutelně. Mezi jenž získal cenu Magnesia Litera za prózu. Starým a Novým zákonem bylo něco vloženo. Byl to dopis na zažloutlém papíře, napsaný staromódním rukopisem a nesrozumitelnou řečí. Jazykem mých předků, z nějž neznám ani slovo. Druhý den jsem dopis v práci okopíroval a poslal pře- nenechal. Pro Tebe jako osobu duchovní musí být zvlášť kladatelce, kterou jsem našel na internetu. Odpověď přišla tíživé, jaký hřích Tvůj bratr spáchal a že se z něj odmítl za pár dní. Dopis byl odeslán v roce 1926 z obce Černá zodpovídat. Stále se ptáme, kde jsme pochybili a proč nás Lhota v Československu Otci Stephenu Vachkovi na faru Pán Bůh tak trestá. Jinak jsme zdrávi, jakož i Tví bratři při kostele svaté Anny v Nebrasce. a sestry. Františka má už třetí děťátko, Růženku, minulý „Nejdražší synu Štěpáne, jakkoli jsou naše srdce na- týden měla křtiny. Přejíce Ti hojného zdraví a Božího vždycky zlomena, dopis od Tebe, oznamující, že Tvůj bratr požehnání zůstáváme Tvoji milující rodiče.“ se nachází v Americe a je živ a zdráv, nám přinesl úlevu. Stálo to tu černé na bílém. Otec mého otce nepřijel Zde, v kruhu naší rodiny, už pro něj není místo. Utekl před do Ameriky jako chudý venkovan, který si chtěl tvrdou světskou spravedlností a jeho osud je nyní v rukou Božích. prací vydělat na důstojný život. Můj předek sem uprchl Nám nezbývá než se v modlitbách přimlouvat, aby mu před trestem a hledal útočiště u staršího bratra. Pán Bůh ve své nekonečné spravedlivosti byl aspoň trochu Pozorně jsem prastrýcovu Bibli prolistoval, jestli někde milostiv. Modlíme se, abychom mu dokázali odpustit neobjevím další vodítko, ale našel jsem jen jediné podtr- a sami nalezli smíření. Pán Bůh Ti žehnej za to, žes ho žené místo. Druhá kniha Mojžíšova, kapitola dvacet, pátý přijal na svém prahu, ale dobře jsi učinil, žes ho u sebe déle verš. Na ten jsem překladatelku nepotřeboval, snadno jsem

71 Beletrie

si ho vyhledal v anglické Bibli. „Stíhám vinu otců na sy- čin je zapsaný v mé DNA. Začal jsem se sledovat, jestli se nech do třetího i čtvrtého pokolení,“ hlásaly jediné řádky u mě neprojevují podobné sklony. Špatně jsem spal, byl v celém Písmu, které si Štěpán Vachek poznačil. jsem podrážděný. Místo plánované cesty po Evropě jsem Ten verš jsem okamžitě pochopil jako proroctví. Aniž hned v červenci odletěl zpátky do Chicaga a tentokrát Otci jsem věděl, co můj děd vlastně spáchal, jeho vina se Hlavsovi raději předem zatelefonoval. Vyslechl mě trpělivě přenesla i na mého otce a teď i na mě. Možná ten neklid, a byl to právě jeho nápad, abych se s celou věcí zkusil vypo- který mě celý život sužuje, a bolest, již právě prožívám — řádat tím, že ji popíšu jako příběh, jako fi ci, na kterou se třeba je to všechno dědičná kletba. dívám zvenčí coby nezúčastněný vypravěč. Východní Evropa byla mezi mladými Američany Kvůli tomu, co měl na svědomí můj předek, jsem ještě pořád ještě v kurzu a mě doma nic nedrželo. V práci jsem půl roku po návratu z České republiky nedokázal na svou dal výpověď, vybral část skromného dědictví po babičce původní profesi ani pomyslet. Vydělával jsem si většinou a koupil si letenku do Prahy. Získat místo lektora anglič- někde za barem. Skutečnost, že jsem si jako své povolání tiny v Černé Lhotě a na dalších školách v okolí nebyl velký vybral práci s postiženými dětmi, mě nepřestávala děsit problém. a bál jsem se k ní vrátit. Co když se pod mými navenek Spřátelil jsem se s místní učitelkou angličtiny. Jana ušlechtilými pohnutkami skrývá dědičná úchylka? mi se vším pomáhala. Asi jsem se jí líbil, ale já jsem si Je možné, že bych dřív nebo později spáchal něco podob- záměrně udržoval odstup. Přijel jsem pátrat po tom, co se ného jako Martin Vachek, přestože jsem ho nikdy nepoznal, stalo, nechtěl jsem se tu zaplést ani prozradit svou identitu. stejně jako svého otce? To opatu Hlavsovi vděčím za to, Trvalo pár měsíců, než jsem našel odvahu zeptat se jí, jestli že jsem nezešílel nebo se neupil. Naslouchal mi a přiměl existuje něco jako obecní kronika. Slíbila, že ji na úřadě mě strávit desítky hodin zaznamenáváním a stálým vypůjčí. Věděl jsem, že klíčový je rok 1925, rok dědova pří- přepisováním tohoto příběhu, dokud jsem konečně nebyl jezdu do Ameriky. Poprosil jsem Janu, aby ho celý prošla, schopen přijmout rozhřešení. Totiž že ve třetím pokolení jestli kronikář nezaznamenal nějaký kriminální případ, není nutné dědičnou vinu nést, ale že je možné ji naopak důvody jí vysvětlím až později. Cítil jsem se dost silný odčinit. na to poznat pravdu, ale stejně jsem v noci nespal. Jana Znovu jsem si po sobě přečetl, co jsem napsal. dotyčný záznam skutečně našla. Zmizení Martina Vachka, Přirovnání mladé ženy na sněhu k fi urce Panenky Marie i události, které mu předcházely a které následovaly, včetně na růženci z krůpějí krve mi při druhém čtení přišlo policejního vyšetřování. trochu přitažené za vlasy, ale nic lepšího asi nevymyslím. Ta záležitost byla přes sedmdesát let stará a jejího „Madona. Madona bez Jezulátka,“ rozvinul jsem ten obraz hlavního aktéra jsem osobně nikdy nepoznal. I když byl dál a pokračoval v psaní, které mi Otec Hlavsa naordino- můj děd, byl to pro mě vlastně cizí člověk. A přece to mnou val jako terapii. otřáslo. On svůj skutek nejspíš považoval za klukovinu, Boukalovi měli dost času se na novou situaci připravit. jenže ve skutečnosti to byl odporný zločin, nejen před Už na podzim bylo na jejich Mařce vidět, že se jen nepřejedla zákonem, ale i z pohledu obyčejné lidskosti. Požádal jsem švestek a že starou spodničku teď nějaký čas přes břicho Janu, jestli by si kroniku nepřečetla celou, pro případ, nepřetáhne. Pro všechny na statku to byla rána. že by se v ní o rodině Vachkových vyskytly ještě nějaké Marie, nejstarší dcera starého Boukala a nebožky jeho zmínky. Teď už jsem byl rozhodnutý, že svou totožnost první ženy, byla odjakživa slabomyslná. Blbá Mařena, říkalo neodhalím. Povědomí o událostech roku 1925 dost možná se jí ve vsi. Do školy chodila jen první měsíc, než nad ní učitel stále žije v místní paměti a já s nimi nechci být spojován. zlomil hůl. Teď, v šestnácti letech, to však byla ve všech ostat- Po neděli mi Jana přinesla několik přeložených pasáží. ních ohledech zdravá dospělá žena. Všechno měla na svém V roce 1923 kronikář zapsal, že z Ameriky přijel Vachkovic místě, byla by i pěkná, nebýt toho prázdného pohledu. Tělem Štěpán, který tam vlastním úsilím vystudoval na kněze, zralá žena, duchem malé dítě. A tak se to taky stalo. Dozvěděli a zde ve Lhotě sloužil svou první mši. O rok později poslal se to, až když Mařku prosili, vyhrožovali jí, zapřísahali ji zdejšímu kostelu darem zvon. Rodina Vachkova se díky i párkrát přetáhli. Vachkovic Martin jí nosil sladkosti. Lákal tomu těšila ohromné úctě, avšak již napřesrok upadla ji na ně do stodoly. Jednou, dvakrát, třikrát — starý Benda vinou nejmladšího syna Martina do nejhlubší hanby. z koloniálu si vzpomněl, že na jaře k němu Martin každou Do kostela už se od té doby nikdo z rodiny neodvažoval chvíli chodil a občas si k běžnému nákupu řekl i o pytlík vstoupit. Nejzbožnější manželé z celé vesnice přicházeli cucavých bonbonů. vždy jako poslední, těsně před mší. Postáli ve dveřích Vachkovi byli nejzbožnější, nejpříkladnější rodina ve vsi. a jako první se zas kvapně vzdálili. Všechny jejich děti se Však jejich nejstarší syn, Štěpán, v Americe dřel, aby si z Černé Lhoty postupně odstěhovaly a rodiče zemřeli sami vydělal na bohoslovecká studia. Tady ve vesnickém kostele měl v ústraní. slavnou primici. Ještě že to stihl, dnes už by se kvůli té ostudě Od toho dne už jsem se o minulosti svých předků nic v obci ukázat nemohl. Sami Vachkovi chodí ven jen zadem nového nedozvěděl. Učitelce Janě jsem namluvil, že faráře přes dvorek a večer se u nich nesvítí. Taková nespravedlivá Štěpána Vachka znala moje babička z farnosti v Nebrasce. rána je potkala. Martin, nejmladší z jejich sedmi dětí, odjak- Vydržel jsem ve Lhotě do konce školního roku. Stálo mě to živa jako by k nim ani nepatřil. V deseti letech podpálil stoh hodně sil, protože to místo mě tížilo čím dál víc, přesněji a od té doby se mu říkalo palič. Palič, a teď i prznič. Postižené řečeno vědomí, že někde tady se přihodilo to, co jako Boukalovic Mařeně udělal dítě. Chudák vůbec nevěděla, dědičný hřích koluje i v mé krvi. Nosím dědovy geny, jeho co po ní Martin vlastně chce a že na to nemá právo. Byla

72 Beletrie

zvyklá poslouchat, a když dostala za odměnu bonbon, myslela nad chudými duchem, porod měla rychlý a snadný. Když si, že jedná správně. A dnes je Vachek kdoví kde, je prohlášen přišla hospodyně a uviděla zesláblou Mařku, jak se opírá za nezvěstného. Jen co mu došlo, jak se věci mají, vzal do zaje- o rám dveří a za ní se od budky táhne výmluvná stopa, ustr- čích, ani jeho rodiče nevědí, kam zmizel. Má na krku zneužití nula hrůzou — ale v koutku duše, v tom nejzazším, dobře nesvéprávné osoby, sám neplnoletý. Šušká se, že nejspíš utekl uzamčeném, zadoufala, že možná pánbůh všechno vyřešil za bratrem velebníčkem do Ameriky, ten mu jistě pomocnou za ně. Ústy mělce vdechovala ostrý zimní vzduch, zprudka ruku neodepře, ať Martin zhřešil, jak zhřešil. otevřela dveře z hrubých prken, naklonila se nad otvor Policajti k Boukalům přišli a zas odešli a případ odložili. a ztuhla nad tou podívanou. Otřesená vyběhla pro pantátu Však taky jako by se nic nestalo. Protože žádné dítě nakonec a syny, poslali pro doktora a strážníka, ale na všechno bylo nebylo. Mařka za celých devět měsíců nepochopila, co se pozdě. Panchart, dcera paliče Martina a slabomyslné Mařeny, s jejím tělem děje. Když to na ni ten den ráno přišlo, myslela nebude nikomu na obtíž, nebude nadosmrti žít v pohaně, si, že má bolení, protože se včera přejedla. V chalupě zrovna v hanbě a opovržení, o které se sama ničím nezasloužila. nebyl nikdo, kdo by na ni dohlédl a přivolal bábu. Dobelhala Než se stačila poprvé nadechnout, utopila se v Boukalovic se na záchod nad hnojištěm, posadila se, a jak pánbůh bdí žumpě. Kata Sedlak, z cyklu Childhood z cyklu Sedlak, Kata

73 Kata Sedlak, z cyklu Childhood b Básník čísla Vít Janota • • • • • • • • •

Moira prý chtěla počkat S prvními nočními mrazy Je něco zneklidňujícího u velkého kamene s prvním sněhem v pohledu na tichou nehybnou ale Raymond a Skye jí ukázali cestu přitáhly sny ze severu hladinu jak smečky hladových psů prázdných plavebních komor Až na vrchol uprostřed zimní noci na krátký hřeben Neklidné vědomí starých ke dvěma mohylám kamenných domů Kdy se černokněžnická přísnost šero které stiskne zemi v pase jako vkrádá Marně jsem v mapě hledal tu stezku nevěstu do mlčení vysokých ocelových vrat Výstup je mostly pathless jemně ale nesmlouvavě psalo se jen o pár řádků dál A srdce Taky vím tušený předobraz Nebe nad námi se nadouvalo že jsi tam byla hladké svaloviny hluboko ve zdech jak kosmická plachta když jsem po rumištích obcházel ukrytých hnaná slunečním větrem opuštěné tovární dvory přečerpávacích mechanismů když jsme vůz odstavili kukaním podobná prosklená obydlí zpětně dohledává zástupné důvody vedle úzké asfaltky když jsem bezmocně ležel tváří pro svá platonická vzplanutí stěží tak pro jedno auto v kopřivách Jen nemnoho dějů krvácí takto Když jsme krok za krokem Protože ten hlas neochotně stoupali vřesem který říkal zdráhavě pouští krev kamením Na víc se nezmůžou v drobných krůpějích zdánlivě ostrou trávou byl tvůj nesouvisejících obrazů k přetékajícím hrázím blankytu Šlo pochopitelně o ty lidi tam A tak není těžké uvěřit A ještě něco u snů si člověk že to nač čekáme za prosklenou se skrývalo v těch věcech takovými věcmi stěnou nočního baru a snad i teoreticky těžko být jistý je ve skutečnosti jen jediný majestátní mohlo být odhaleno pohyb lodního trupu archy v trojsměnných provozech Poznání svařované že je třeba dospět k pointě z půlpalcových plechů metafoře obrazu Pohyb k epifanii vlastního života který snad učiní přítrž fraktálně nahlížené skrze tuto hegemonii apnoické pauzy v nás osamělou cestu který snad dodá potřebný lesk k vrcholu a zpět našemu zoufalému pokusu o útěk do vnitřních exilů Možná bych pak při sestupu více zakláněl hlavu jestli nakonec přece jen rozfoukané cyrhy v kobaltové modři nezformují bílý svatoondřejský kříž

75 Beletrie

Původní česká povídka Lávka nad propastí

Jiří Kratochvil

Jsme na začátku padesátých let, kdy byli Alenini rodiče krážem po garsonce a věty co nejhlasitěji vykřikoval, jako označeni za kulacké nepřátele socialismu a rozhodnuto, by jimi chtěl zbořit brány Jericha. A protože tento jeho že budou zlikvidováni i s veškerým příbuzenstvem. Alenina hlomozivý pracovní zlozvyk byl neamputovatelný, musel otce umístili do později proslulého likvidačního tábora být právě kvůli němu detašován mimo mír klášterního u Příbrami a Aleninu mámu utýrali v kriminále. Strýc, areálu. Ale mnišským povinnostem se přitom nevyhýbal: kterému se v příbuzenstvu říkalo mudromil, bohemista v garsonce nebydlel, byla to jen jeho pracovna, která ho orientovaný na staročeský jazyk a literaturu, se pokusil nepřipravila o jeho klášterní celu, modlitebnu a refektář. pláchnout přes kopečky, ale psi pohraničníků ho roztrhali A když potom bratrovu garsonku estébáci nabídli na kusy, a mudromilův děsivý konec poskytne dostatečnou Aleně a když jí slíbili, že právě tady se bude moci se svým představu, jak bylo naloženo i se všemi dalšími příbuznými. bratrem setkat, tušila právem, že to nebude zadarmo, ale to Jenom Alenu zachovali na, jak oni tomu říkali, pracovní ji nedokázalo odradit. převýchovu. Totiž ještě moment, jednoho Alenina blízkého Věděli, že mladší, milovaná sestřička může mít příbuzného tu teď představíme v kratičké mezihře. na bratra značný vliv. A tak jí tři dny předtím, než bratra Alenin bratr, člen řádu Menších bratrů kapucínů, přivezli, vysvětlili, co po něm budou chtít a v čem jim ona byl internován s dalšími řeholníky ve sběrném táboře může vypomoct. A když bratra přesvědčí, tak se Šebestián na severu Čech. Ale měli se Šebestiánem (takové přijal zas vrátí do své pracovny a k práci na teologickém traktátu, řeholní jméno) a jeho sestrou ještě jisté úmysly, k nimž se zatímco jeho sestřička dostane menší, ale už slušný byt už za chvíli dostaneme. v Solniční ulici, a ze sběrny špinavého prádla v ulici Valcha Alenu samozřejmě vyhodili z fakulty, takže z ní neměla přejde jako knihovnice do Pedagogické knihovny, která být kunsthistorička, nýbrž dělnice v některé z brněnských tenkrát sídlila taky na Solniční, přímo v sousedství toho textilek. A začínala jako expedientka v Prádelnách a čis- bytu. Dokonce ji estébáckým autem zavezli podívat se tírnách, ve fil álce na ulici Valcha, již hledejte co odbočku na sympatický byt, co tam na ni trpělivě čeká. z Radlasu. Její rodiče vlastnili kromě statku v Nohavicích, Ale Alena dobře věděla, že její bratr samozřejmě kde Alena prožila dětství, také velký byt v Brně na Veveří nepřistoupí na to, co mu od estébáků vyřídí. A taky ho ulici. Odtamtud se však musela vystěhovat a zůstala samozřejmě nebude přesvědčovat. Brala to jenom jako jí možnost bydlet ve skrovné podkrovní garsonce příležitost se s ním setkat. na Kapucínském náměstí, naproti kapucínskému kostelu Ale než si ho zas odvedli, slíbil jí, že jí vymodlí anděla Nalezení svatého kříže. strážného, co nad ní bude v těch zlých časech bdít. V této garsonce měl její bratr, než ho internovali, deta- Chceš říct, Honzíku (tak se jmenoval, než složil šovanou pracovní celu. Detašovanou, tím rozumějme mimo řeholní slib), že mniší modlitby mají takovou účinnost? klášterní areál, což mu řehole co bonus dolus povolila, neboť Větší než modlitby nás, jen obyčejných bližních? pracoval na traktátu Deorum enim numini parent omnia, za- Tak tomu není, sestřičko. Modlitby všech lidí mají pojujícím dávný Ciceronův výrok, že vše je podřízeno Boží stejnou účinnost. Tady neplatí žádná hierarchie, žádná vůli, do křesťanských náležitostí. Klapot psacího stroje by privilegia. určitě nerušil mír kláštera, nemluvě už o tom, že traktát To mi neříkej, bratříčku, vždyť přece v koncentračních mohl mít přece tradiční mnišskou rukopisnou podobu, táborech hynuly miliony lidí, i křesťanských duší, které se již by pak do strojopisu převedla některá z městských určitě o tu boží pomoc modlily. pisáren. Ale Šebestián měl takový hlučný zlozvyk, totiž Bůh, sestřičko, nezasahuje do lidských dějin, do lid- brousit náročné latinské věty, dřív než je potom vybroušené ských válek, revolucí, ani do jejich scestných náboženských vložil do traktátu, tím způsobem, že přitom chodil křížem protiv, co upalovaly kacíře. Ale přesto modlitby nejsou

76 Beletrie

ztraceny. Boží úradek totiž před velkými lidskými dějinami dává přednost jenom těm malým, člověčím dějinám. A tady žádná modlitba nezůstane nevyslyšena. A tak anděla strážného ti smím vymodlit.

A pak se na rozloučenou sourozenecky objali a políbili: město Druhé Zdroj bylo to kruté loučení s vědomím, že se už nejspíš nikdy neuvidí. Ale jejich citová vazba byla silná jak kotevní lano, anebo jak, a to se vám bude líbit víc, jak tah Golfského proudu. Šebestián byl rád aspoň tomu, že sestřička zůstane v jeho garsonce, kde ještě nedávno rozvíjel a zase svíjel své složité teologické periody, na něž chtěl jak na lana harpun ulovit velryby Božích pravd a kde teď bude jeho sestřička pobývat pod ochranou andílka, co jí ho hnedle vymodlí. Takže Alenu čekala práce v ulici Valcha, nu říkejme na Valše. Na chodbičce garsonky měla bicykl, který nebylo kde dole uskladnit, a tak ho denně, když dovzdušnila ga- Jiří Kratochvil (nar. 1940) je spisovatel, lusky, snášela několik pater. Den jí začínal brzy ráno, kdy se dramatik a novinář. Vystudoval češtinu teprve na Kapuciňáku rozsvěcovala první okna v okolních a ruštinu na Filozofic é fakultě Masarykovy domech. Jela z Kapucínského na Malinovského náměstí, univerzity v Brně. Po roce 1970 pracoval odkud se vydala na Cejl k Radlasu (Cejl už stačili přejme- v manuálních profesích a publikoval novat po hromadném vrahovi Gottwaldovi, ale my se tu při- v samizdatu. Od roku 1989 je profesionálním držíme toho Cejlu). Na počátku padesátých let byl Cejl tak spisovatelem. Vydal desítky románů, brzy ráno ještě poloprázdný, jedno popelářské a jedno pe- povídek a esejů. Na začátku letošního kařské auto, jejichž šoféři si stáhli okénka, vystrčili hlavy roku vyšel v nakladatelství Druhé město a pozdravili bicyklistku Alenku přátelským zahvízdnu- jeho zatím poslední román Liška v dámu tím. (Ale dnes projíždět Cejl na kole by byl už výkon hodný a v loňském roce v nakladatelství provazochodce.) Větrné mlýny kniha Je suis Paris. Ve sběrně na Valše Alena celý den třídila špinavé prádlo a těžké balíky nakládala na náklaďák, co je odvezl do prádelny, aby pak vyprané prádlo zas z náklaďáku sklá- dala a znova roztřídila. Byla to celodenní tvrdá zabíračka, přerušovaná jen pauzou na oběd v hlučné hale textilácké Tři sta hned na ruku? kantýny na Radlasu. Vracela se do garsonky povadlá To je moc, milostivej pane. Omlouvám se, pane Daneš, na těle i na duši. A takhle by to trvalo pořád dál a dál, toho milostivýho pána si hned beru zpět. kdyby ji jednoho dne nečekalo v garsonce překvapení. Ještě že tak, pane Plíšek. Takže přijela z Cejlu přes Maliňák na Kapucínské ná- A my si už se statkářem Danešem prohlížíme obrázek: městí, vynesla si nahoru bicykl, odemkla dveře, vešla a zů- Lávka nad propastí a po ní běží holčička a nad ní se stala civět. Přesně tak: civěla. Na okenním parapetu tam to- vznáší andělíček strážníček. Jenže ten strážný andílek je tiž seděl a čekal chlapeček v kraťasech. A s křidýlky. A nejen okřídlený kluk v kraťasech. A přestože je ten obrázek hodně že to byl andílek jak vyšitej, ale navíc ho moc dobře znala. nezvyklej, statkář ho bere a Alence pak visí nad postýlkou A teď musíme na skok do Alenčina dětství na statku a později se přemístí nad jídelní stůl, takže ho má od snídaně v Nohavicích. Je to ještě v poklidném čase před mnichov- až do večeře pořád na talíři. A když už andílkovi odrostla, ně- skou zradou a před německou okupací. Tříletá holčička kam se vypařil. Ale teď seskočil z parapetu a jde jí vstříc. k zulíbání sedí na schůdku před komorou a pan Plíšek Ale Alena naštěstí hned pochopila, že je to ten přijel do stodoly s fůrou na žebřiňáku a uviděl Alenku andělský dárek, co jí bratr slíbil vymodlit. Však oba jsou a běží k ní, zvedá ji nad hlavu, Alenka piští, něco pro napřed na rozpacích. Podávají andílci ruku a představují tebe mám, Alíku, a vrací se k žebřiňáku a přinese černou se? A mají si tykat, nebo vykat? Je to sice jen okřídlenej aktovku a vyloví z ní obrázek a Alenka si ho prohlídne kluk v kraťasech, takže je to na tykání, ale má andělské a vyplázne na něj jazýček. poslání, a to je zas na vykání. Tak co to máte, pane Plíšek? Cože, vy malujete? Vy jste Posuňme to kousek dál, kdy si už na sebe zvykli. taky kumštýř? Přeskakují sice ještě z tykání do vykání a Gabriel si To ne já, milostpane. Ten malíř, co to vymaloval, ten přinesl spacák, v kterém tady přespává. Ale taky si přinesl už je dávno na pravdě boží. Hned po válce, na tu španěl- schopnost zasahovat v její prospěch v nebezpečných skou chřipku. situacích. Například ji varuje, že teď po ránu jsou ulice Ale hrom do police, neříkejte mi milostpane, víte, že to ještě kluzké, ledovka, nikdo je ještě nestačil posypat. A tak nemám rád. Pěknej obrázek, co za něj chcete? bicykl nechá doma a jede výjimečně tramvají. Přijde vám To je na vás, pane Daneš, kolik dáte. Měl jsem ho to jako prkotina, nehodná služeb strážného anděla? Však v seknici na zdi. Ale moje děti už odrostly. A teď zas vaše jednou třeba pochopíte, že právě řada velkých věcí stojí Alenka potřebuje andílka strážnýho. na zdánlivých prkotinách.

77 Beletrie

Ale Gabriel samozřejmě poslouží nejen v roli meteoro- Ale to všechno Gabriel dělal, aby aspoň trochu zmírnil, loga, nýbrž zasáhne i v situacích, kdy je andělská pomoc aspoň trochu zastřel Alenin smutek, když do velkých dějin nezastupitelná. Například když ji zas zavolají k výslechu, bohužel nesměl zasáhnout. o čemž Gabriel ví už den předem. Posadí se s Alenou Ale posuňme to zase kousek dál. A jsme už na konci ke stolku a sepíšou scénář celého výslechu, v němž se padesátých a začátku šedesátých let. Alena je teď estébácké otázky střídají s jejími odpověďmi. Gabriel na Radlasu v textilce, kde už má příjemnější, kancelářskou nejenže zná předem estébácké otázky, nýbrž taky ví, jak práci: evidenci objednávek z oděvních závodů. A zároveň odpovídat tak, aby estébáci konečně pochopili, že s Alenou dálkově dokončuje studium dějin umění. A potom se jako jenom ztrácejí čas, a už ji nechali plavat. Alena si našprtá kunsthistorička dostane na památkářské středisko a podílí své odpovědi naizusť, a když ji příští den skutečně odvedou se na zpracování pozůstalosti architekta Vršiny. k výslechu, nemají šanci, dopadnou jak hubkaři, ale přede- Ve Vršinově pozůstalosti je taky několik nesmírně cen- vším a hlavně: nabydou přesvědčení, že Alena Danešová ných obrazů, Trampota, Filla, Štyrský. A protože jeho žena už dávno není hodna jejich výslechů. už dávno nežije a neměli děti a židovské příbuzné vyhubil Alena koupila Gabrielovi obnošenou, ale ještě docela nacistický mor, obrazy připadnou do sbírek Moravské gale- pěknou bundičku s kapsičkami, pod kterou si umně rie. A při práci s pozůstalostí se setká s malířem Voreinem, poskládal svá křidýlka, asi tak, jak se dalekonosné pušky jehož jeden obraz je zde rovněž. šikovně poskládají do nenápadného pouzdra na housle. Časy se změnily. Zatím sice ne z podstaty, ale ledasco A tak už spolu můžou mezi lidi. A třeba i do lesoparku už je možné, o čem se dříve ani nesnilo. A tak se Alena pod Špilberkem. A tam se pak přihodí to, čeho si ne- pokusí zjistit, co se stalo s jejími rodiči a s bratrem. Ale tak svedla všimnout v garsonce, jelikož tam Gabriel vklouzl daleko zatím nejsme. Nejenže narazí na nepřekročitelnou do wécéčka, vždycky jen za její nepřítomnosti. Tady se bariéru, ale dokonce tak vzbudí zájem estébáckých drábů však rozhlídl a odběhl ke stromu a tam to rychle vyvedl. a musí z toho rychle vycouvat. Ale copak andílci? Ale nejspíš jo, když s ní snídal i večeřel, Ale vraťme se k malíři Voreinovi. a vždycky mu tam taky nechala něco k obědu. A bývala Vlastně nejsem malíř, s tím bych tady teď neobstál. svědkem toho, že se uměl pěkně naládovat. Však kluci Ale pokud potřebujete opravu a údržbu rozvodů vody a to- v tomhle věku mají velkou spotřebu kalorií. pení a výměnu a montáže umyvadel, van a bojlerů, jsem Ale nemohla Gabriela vydávat za svého syna, a tak vám k dispozici. Ale obrázky, ty si maluju jen tak pro sebe. se s ním raději moc neobjevovala. Však Gabriel taky ty Váš obraz je krásný solitér. Buď vám ho teď hned zásahy do jejího života omezil na minimum, jen aby tím vrátíme, anebo zařadíme do sbírek Moravské galerie. něco nevyprovokoval. Byl tady především proto, aby jí dal Už není můj. Věnoval jsem ho panu architektovi. pocit, že v tom zlém světě není ztracena a že svět kolem Měl jsem to štěstí, že jsem se s architektem Vršinou mohl není jenom v rukou grázlů a dacanů. A v tom nejdůle- setkat, a právě to mi dodalo odvahu jít svou cestou. Ale po- žitějším jí bohužel nemohl pomoci. Nedokázal, anebo jí kud vím, tak stále ještě převažuje názor, že abstraktní nechtěl říct, co se stalo s jejími rodiči a s jejím bratrem. malíři jsou ti, co neumí namalovat koně, a tak jim nezbývá Ale Gabrielovým prostřednictvím měla často pocit, že je než malovat abstraktně. tady její bratr nějak přítomen. To je názor pitomých marxistických akademiků, pane A Gabriel měl taky smysl pro humor a neodolal a vy- Voreine. Jako bysme tady neměli Kupku, co vedle slavných vedl několik neškodných žertovných kousků. Tak třeba abstraktních obrazů namaloval taky koníky, na nichž raj- oběma dlaněmi rozhodil nad ulici plnou lidiček velké tují dvě z jeho milenek. Já si myslím, že abstraktní malba barevné mračno nejpestřejších motýlů, kde nechyběly ani je jako hudba, nepopisuje, mluví svou vlastní řečí. nádherné Zerene eurydice, na které jinak přinatrefíte jen Neuměl bych to říct líp. Mám rád anglického abs- v západní Arizoně, a taky indické Kallimy inachus (imitu- traktního malíře Bena Nicholsona, co začínal krajinami jící barevné listy) či veliké, zářivě modré brazilské Morpho a zátiším, ale potom pochopil, že abstraktní řečí vysloví aega (co když jednou uvidíte, do smrti nezapomenete, že, mnohem víc. A přitom si jen tak pro srandu králíkům Vladimire Nabokove?), takže lidičkové zůstali stát s vyvrá- občas odskočil zpátky k zátiším. Architekt Vršina mi daro- cenými hlavami. Anebo zas nad městem rozhlaholil stovky val jeho velkou anglickou monografii. Od té doby toužím radostných zvonů, které na andělské přikázání a Gabrielovo uvidět jeho obrazy v nějaké zahraniční galerii. Ale je tady zavolání přiletěly z Říma, Florencie, Mantovy. A některé ještě něco, proč jsem za vámi přišel. jeho kousky byly dokonce krásně trhlé a praštěné. To když A Vorein se na okamžik odmlčel. Alenu vytáhl na fotbalový mač, přestože jí kopaná byla Hodně jsme si s Vršinou psali. Byl epistolární typ a já protivná. Pojď, bude sranda! A potom nechal rozvášněným se přizpůsobil. Ledasco se totiž přesněji vysloví v písemné fotbalistům zmizet míč a dlouho trvalo, než jim to došlo: podobě. Někde v té pozůstalosti bude tudíž hrstka mých vrhali se na sebe, rvali se, podráželi si nohy, faulovali se, dopisů. Obávám se, že kdyby dnes někomu padly do ru- aniž postřehli, že míč je fuč, a diváci stáli v lavicích a ječeli kou… Nejenže nejsem vyznavačem socialistického rea- a pískali a meruna si zatím klíďo píďo zašla na frťana. lismu, ale ani socialistické přestavby společnosti, a v těch Jasně, byly to samé klukovské kousky. Ten nápad dopisech to říkám na rovinu. Já samozřejmě vím, že ne- malíře, co na konci války zemřel na španělskou chřipku, můžete z té pozůstalosti jen tak něco sebrat. ten bláznivý nápad představit anděla strážného jako kluka Už je pozdě mě varovat, směje se Alena. Při zpra- v kraťasech, měl totiž taky své vedlejší, praštěné příznaky. cování pozůstalosti jsem musela nahlídnout taky

78 Beletrie

do korespondence. A za to se teď omlouvám. Ale došlo mi, Všechno holt chce svůj čas, věřil Vorein. Udělali jsme že někdo další by už tam nahlížet neměl. první krůčky a dál se už uvidí. Ale co mě děsí, je, že tvůj A balíček, který dosud držela za zády, teď podala trýznivý smutek stále neodchází. Přece jsem tady, abych ti Voreinovi. pomohl, mluv. Oběma bylo nakonec jasné, že tím nejzávažnějším Výborně, beru tě za slovo. důvodem, proč Vorein za Alenou přišel, byly právě ty Tak tys mívala v dětství nad postýlkou andílka v kraťa- jeho dopisy. Ani v šedesátých letech nebylo ještě všechno sech a s holčičkou nad propastí? Takhle nějak? A Vorein tiptop: estébáčtí zabijáci si ještě ani nenamáhali umýt kouzlil štětcem. zakrvácené ruce. A teď ještě ten obrázek podepiš. Ale když teď posuneme příběh ještě o pár týdnů, Nezlob se, Ali, ale to přece nemůžu, vždyť je to kýč. zastihneme Alenu a malíře v situaci, o níž si Gabriel Roztomilý kýč, který jsem namaloval pro tvé potěšení, pomyslí: tak už mě tady není zapotřebí. ale podepsat nemůžu. Co kdybysme si zašli na Kravec? navrhne Gabriel. Tak ti teď něco povím, slovutný Petře Voreine. Ani tví Kravec čili Kraví hora, neřkuli Monte Bů, je teď, ve vyda- abstraktní solitéři, ani tvé parádní stádo koňů, nýbrž právě řený podzimní den, obležen kluky, co si tam pouštějí draky. tenhle chlapeček v kraťasech a s holčičkou nad propastí Ale kde my máme jakého draka? zeptá se Alena, když je tím nejcennějším, na co ses kdy zmotal. A když nepo- jdou spolu na Kraví horu, ale všimněme si, že se ptá depíšeš, tak si trhni a zatluč mi aspoň tady — a Alenka skoro týmiž slovy, jakými se kdysi zeptal Izák svého otce ukázala prstem — na ten obrázek skobičku do zdi. Abraháma, když spolu šli na obětní horu. A když po nějakém čase Vorein Alenku opustil — což To já jsem ten drak, kterého teď vypustíš. Musíme se se dalo čekat, když teď potřeboval pást nejen své solitéry rozloučit. Nepotřebuješ už Gabriela, máš teď Voreina. a nejen stádo svých koní, ale i stádečko žen —, Alenka Zbláznil ses? ptá se Alena. Ale to už Gabriel shodí už nebyla tak smutná, totiž zas ve společenství chlapečka bundičku s kapsičkami a taky pantalony a je tam teď tak, v kraťasech a s holčičkou nad propastí. jak ho kdysi stvořil malíř, co zemřel na španělskou chřipku. A nebuďte smutní ani vy. Tu kýčovitou povídku A jen v kraťasech a opřen o křidélka začne stoupat vzhůru, o andílkovi v kraťasech jsem napsal pro vaše potěšení tažen vzdušným komínem, co mu teď spustili z nebes výše. a na rozdíl od Petra Voreina jsem tohle dokonce podepsal. Je to v čase, kdy se na Kraví hoře vypouštějí k obloze už hodně sofi tikovaní draci, co mají podobu všelijakých Připisuji malíři Jánuši Kubíčkovi krabic, ale i krabů a mořských koníků či pitvorných čín- ských dráčků, ale přesto andílek v kraťasech vyvolá mezi kluky obrovské nadšení. Gabriel stoupá vzhůru za bouř-

livého potlesku. A Alena už ví, že nebude mít možnost Inzerce Číslo stáhnout si ho nazpátek, jediné, co může: taky zatleskat. LISTY 3/2019 Provázena tentokrát neoblomným Voreinem, pokusí se dvouměsíčník vychází 13. června znova dozvědět něco o rodičích a bratrovi. A taky se dozví: pro kulturu a dialog máma zemřela v kriminále a otec i bratr v likvidačních informace, předplatné www.listy.cz táborech. A skončili pak v hromadných hrobech, snad L někde v Ďáblicích.  Matěj Metelec: Wittgensteinovská levice ve věku úzkosti A smutek se jak veliký mořský had ovinul kolem Aleny.  Lubomír Mlčoch: Svoboda svůdná, ale zrádná Malíř Vorein měl v Domě umění první výstavu. Jednu  Jan Novotný: Netrpělivost srdce aneb Co nám psal Jan Palach? z výstavních síní zaplnily jeho abstraktní obrazy. Ale aby  Vladimír Birgus: Tak mnoho, tak málo (fotografie) to vůbec prošlo, doprovodil Vorein své abstraktní solitéry  Jan Rychlík: Rizika a úskalí referend – poučení z brexitu takovým atraktivním nápadem. Totiž dokola kolem vý-  Hynek Skořepa: Jak bohatí bohatnou a chudí chudnou stavní síně běželo nad abstraktními obrazy dlouhé plátno  Andrzej Brzeziecki: Ukrajina po prezidentských volbách a na něm dokolečka cválali koně: mustangové, závodní koně,  Petr Borkovec: Básníci a vykladači (15) kladrubští hřebci, arabští plnokrevníci, tažní valaši, stepní  S historikem Januszem Mierzwou: Poláci a Češi ve 20. století mongolští koníci, lipicáni, cirkusoví koně ve slavnostním  Václav Jamek, Alena Wagnerová, Ondřej Vaculík (fejetony) entrée, ohniví oři, koně Przewalského, hnědáci, ryzáci, gro- šáci, vraníci, bělouši, i vesničtí Fuksové a roztomilí poníci. Dům umění skřípal pod náporem dychtivých diváků. Jenže naprostá většina se přišla podívat právě a jenom na ty koně. Stáli tam uprostřed výstavní síně a mohli si ukroutit hlavy sledujíce dokolečka dokola tu parádní koň- kou přehlídku. A marxističtí kritikové chtě nechtě při- pustili, že abstraktní malíř může umět koně, ale to ještě neznamená, že nám tady bude šířit svou abstraktní plesni- vinu: umění je tady pro lid, a ne pro nějaké pražské kavárny. Ale Voreinovi koně už dostávali nabídky z dalších a dalších galerií a s nimi se vždycky svezly i jeho abstraktní obrazy.

79 A tak dál…

k okraji kamenného pole. Tam se Selátka selátka zastavila, dolů to nešlo, moc strmé. Čumáčky se hned přelily Jan Štolba trochu doleva, jeden odvážný popo- běhl dolů, ale hned se vrátil, pořád strmé, tak zkusme ještě o kus dál. Semknutí hbitě se posouvali podél srázu — směrem ke mně. s šátkem na krku, sojčím pírkem Už vidím jejich očička, slyším za tralaláčkem a rozklíženými zuby. je pochrochtávat. Před chvílí jsem Prý Tulák mu říkají. V pár minu- různě hrčel a hekal, abych na sebe tách na mě vychrlil, jak objíždí upozornil, nespletli si mě nakonec všechny okolní kopečky, ale i dál, s tmavou mámou? Ze dvou stran dopodrobna mi vylíčil, jak to Nedávno jsem měl menší lesní zá- propast, třetí strana křivolaké šutry má v autě zařízené na spaní, jak žitek. Hrabal jsem se na Soudný a po jediném schůdném hřebínku tlustou má deku, jak ráno otevře kámen, můj stý pátý vrcholek rovnou ke mně dusá semknuté dveře, aby se auto nepařilo, a vaří Středohoří. Cesta nahoru žádná stádečko. Jako nějaký volvox si kafe, v jakém pořadí si vezme nevede, lesáckým úvozem jsem ob- globátor, hřbítky se vlní, jeden který prášek. Jak táhne od osady kružoval kopec tak nějak odzadu, za všechny, kruci, co teď? Soudný k osadě a ten starej Durango, když až v jednu chvíli nezbývalo než kameni, stál jsi mi za to? Nejradši zpívá, tak teda umí vzít za srdce. se zkrátka pustit necestou mezi bych se jen díval, nechte maličkých Zářily mu oči a skoro křičel, když stromy. Za chvíli jsem za kmeny přijíti, ale místo toho jsem zoufale líčil své zážitky. No a co v Praze, jak uviděl strmé, mechem obrostlé ka- bacil tlustou větví do kamene. tam teď je?! Ptal se, jako by město menné pole. To budu muset obe- Selátka se zastavila jako jeden muž. bylo odsud tisíc, a ne osmdesát jít. Začal jsem se tedy stáčet vlevo, Zdvíhala hlavičky. Balancoval kilometrů daleko. Domluvit mě když tu se od kamenného pole jsem na ostrohu a přikrčený s lesní nenechal. Teprve když spustil ozval hluk. Podél kamení sbíhalo palicí v ruce jsem už jen vyhlížel cosi o tom, že jsme se za komoušů svahem asi šest sedm statných di- rozzuřenou bachyni, která se co taky nebáli a že Ukrajinci jo, ale ti vočáků. Tmaví a masivní, mrštní, nevidět zjeví stádečku za zády. tmaví, ti se nepřizpůsoběj, uvědo- rychlí, nevyzpytatelní… Ba ne, Newyorský básník James mil jsem si zas, kde jsme. uháněli někam mimo mě, lesem to Schuyler (můj tajný objev) má Prásk, znovu větví do kamene. mrtvě praštělo, rychle jsem se oto- v básni „Den“ hejno bílých lesních Běžte pryč, nebožátka! Smilování! čil a raději kráčel co nejdál od nich. motýlů, hemžících se v pozdním Selátka se začala freneticky otáčet, Ale vypadalo to, že si jdou po svých. slunci. Kde se tu vzali, tak pozdě spěšně se dala na ústup. Klusala, Co teď. Nic zvláštního, divočáci v roce? Ale byli krásní, uprostřed odkud přišla, stokrát poděšenější jsou pryč, nezbývá než pokračo- lesa, zběsilí životem — báseň končí a vydanější napospas drsnému vat obloukem vzhůru na rozeklaný jen takovýmto povzdechnutím, světu než já. Byl bych rád sledoval, hřebínek nad kamennou drolinou. tichým zpřítomněním viděného, co si počnou, ale radši jsem se za- Právě odtamtud impozantní tlupa konstatováním. Od básní jsem čal spouštět po šutrech z hřebínku, seběhla. Vyškrábal jsem se nahoru, vlastně nikdy o moc víc nečekal. co nejdál jinam, do schůdnějšího tohle ale přece ještě není Soudný Tak se na sebe podívej. Taky lesa. Zaplať pánbůh, vyvázl jsem. kámen, jen jedna jeho zadní partie. poněkud zběsilý hrabeš se tu Jaké si kdo hýčká jistoty? Komu Blížil jsem se k nějakému skal- po kopcích z jakéhosi nepsaného tady jde o život? Komu doopravdy nímu ostrohu, když se mi za zády důvodu, vstáváš na ranní vlaky, patří tahle divočina, kousek ozvalo chrochtání. Otočil jsem se — když ti pak na skále v kapse za- od velkoměsta? S kým vším sdílíme po kamenitém hřebínku se sunulo zvoní mobil, jestli bys dnes ve- své strachy, spěchy, záskoky, odluky, stádečko selátek, čilých, čistých, re- čer nevzal záskok, otočíš se hned nadšená rána? A kam se všichni zatě pruhovaných, dospělé svině je po krajině, nashle — a alou podějí, až padne tma? Ale mám je musely nechat za sebou. Stádečko dolů do vsi, snad pojede správný pořád před očima, i teď, když je jako jeden organismus metelilo spoj, do večera zbývá šest hodin. dávno po všem. Jak se hemžila, se- To bych měl dát. Dnešní kopec je mknutá v jedno pruhované vlnění ostatně za mnou, za chvíli budu při zemi mezi kamením, plná do- zpátky ve městě, dostanu zas hrst cela cizího života uprostřed lesa. těch šílených hodnotných papírků… Nahoře na Soudném kameni se Autor je básník, prozaik, vynořil starý chlápek v baloňáku, kritik a hudebník.

80 Jazyková glosa

Snad si někdo, i třebas nerad, ale napnout: zapla, vypla, napla, ale Ta naše přece vzpomene na třídu sloves- nikoli jen pla. Tvary bez -nu- se nou se vzory tiskne, mine, začne. etablovaly jako možnost také Morava česká Vypadají stejně, ale v minulém u zvukomalebných sloves jako čase mají rozdílné tvary: tiskl/ brnknout, kýchnout, cinknout a po- Zdenka Rusínová tisknul, minul, začal. Na Moravě dobně. O životnosti tohoto jevu se dává hovorově přednost kratším nás může přesvědčit ta skutečnost, tvarům bez -nu-, hlavně pro že se objevuje i u nových sloves ženský rod, tedy vytiskl, zestárl/ souvisejících s výpočetní techni- zestárnul, častěji zestárla, uschl, kou. Existuje nejen klikla, lajkl, zblbl/zblbnul, zblbla, dokonce checkla (čekla), logla, sejvl, ale i usl/usnul, usla. Někdy však i odvozeniny od některých z nich, možnost volby kratšího tvaru jako lajklý, kliklý. Jde tak o aktivní není, například od hrnout, byť by nářeční morfologický model, který bylo zajímavé slyšet: *zahrla ho dosvědčuje, že o jazyce stále ještě Ne, nechci dál vykrádat „Tu naši přízní. Nemají ji ani lnout, mnout, nevíme vše. Naštěstí. písničku českou“ ani se zabývat trnout a další. Na to je základ složitostmi českého, moravského slovesa příliš krátký. Zajímavé je Autorka je lingvistka. či slezského povědomí obyvatel sloveso hnout. Když ho nastavíme Moravy. Půjde mi o jeden nářeční předponou, tak jsme schopni říci: Máte nějaký lingvistický dotaz rys ve tvarosloví sloves, který se Už s tím pohli? Ale asi neexistuje nebo námět na glosu? nechová, jak by se slušelo podle ani jako odpověď: hli, leda snad Posílejte na adresu různých prognóz o zániku nářečí. nehli. Podobně i zapnout, vypnout, [email protected]. Inzerce

81 S Bernardem-Henrim Lévym o Kurdech, Americe a demokracii Hodnoty, žádné programy Figarophoto Marmara, Christophe Jean Foto

Ptal se Zdeněk Staszek

Filozof, spisovatel, dokumentarista a majitel těch nejbělostnějších košil Bernard-Henri Lévy v dubnu projížděl Českem s inscenací Looking for Europe a novou knihou Říše a pět králů. Do tuzemské kolektivní paměti se však zřejmě nejvíc zarylo Lévyho surreálné setkání s Andrejem Babišem, „Laurelem českého populismu“. I během těch dvou hodin neustále stoupajících obočí však došlo na Lévyho velké téma posledních let: Kurdy. V textech i filmech se snaží upozornit na jejich tragickou situaci a současný osud Kurdistánu je pro Lévyho důležitý i fi ozofic y — odráží se v něm stav celého světa, píše v Říši a pěti králích. Rozhovor

Co je pro vás Kurdistán? nebo Spojené státy pod vedením Čínu dokonce označujete Příklad statečnosti. Hrdinství. Jsem někoho jako Hillary Clintonová. jako „hypermocnost“. Co si si vědom, že tyto hodnoty vyšly Ale zcela upřímně, teď ji nevidím. pod tím představit? z módy, ale já v ně stále věřím. A pak Nebo možná ano, ale to by Izrael mu- Hypermocnost v doslovném významu. také, jak to jen říct? Možnost jakéhosi sel v této otázce vést nějakou kampaň, Mocnost, jejíž touha po moci jde osvícenského islámu. Lidé, kteří rozvíjet aktivní diplomacii. Je na to ještě dál než touha po tradiční moci. mluví o demokratickém islámu připraven? Byl bych rád. Kurdové také. Když to zjednodušíme: je to mocnost, slučitelném s lidskými právy a tak Ale nevěřím tomu. která v posledku nechce nic míň než dále, slýchají stále stejnou reakci: světovou nadvládu. „No ano, ale kde je tento islám? Není V Říši a pěti králích píšete, že se to jen chiméra?“ A důkaz, že není, Spojené státy americké stahují Donald Trump v únoru přímo vyzval je právě Kurdistán. z globální scény a na jejich místo venezuelskou armádu, aby se se snaží vtlačit „pět králů“: Rusko, přidala k Juanu Guaidóovi; setkal Donald Trump počátkem roku Čína, Írán, Saúdská Arábie a Turecko. se s Kim Čong-unem; Spojené oznámil stažení amerických O velmocenských ambicích daných státy plánují nabídnout jaderné jednotek ze Sýrie. Co to pro států asi není nutné polemizovat — technologie Saúdské Arábii. Spíše Kurdy bude znamenat? proč ale zrovna pět králů? než stahování se z mezinárodní Novou zkoušku. A další zklamání. Ten úvod je koncipován spíš ro- scény mi počínání Spojených států A také to znamená, že Trump je mánově. Chci tím říct, že jsem ho připadá jako hodnotová revize. nechal napospas Íráncům na jedné konstruoval jako nějakou scénu Jakou roli podle vás na mezinárodní straně a Turkům na druhé. Tak to z románu. Jmenovaných pět zemí scéně budou Spojené státy prostě je. Stažení amerických jednotek jsou jako románové postavy, které sehrávat v budoucnosti? pro Kurdy znamená, že Erdogan vstupují do děje hned v první scéně, Tak především, hodnotová revize, jak a Chameneí dostali zcela jednoduše a ta se, jak víte, týká kurdské proble- to vy nazýváte, se ipso facto rovná svolení je zabíjet. matiky. Mimo to si myslím, že ten ústupu. Neboť specifi em americké seznam odpovídá skutečnosti dost moci bylo, že hlásala světu: „Nejsem Existuje nějaká naděje, že se i další přesně. Když se podíváte, v jakém tady jen proto, abych vládla, ale země přidá k Izraeli a podpoří stavu se nyní nachází svět, spatříte také abych šířila určité principy, nezávislost Kurdistánu? mnohem víc zemí, které jsou mocné krédo, hodnoty.“ A pak, přemýšlejte V tomto okamžiku žádnou další zemi a nebezpečné, ale také mají za sebou chvíli o příkladech, které mi uvá- nevidím. Možná by to bývala mohla imperiální minulost, kterou by rády díte. V Koreji ze sebe nechává velká být Francie za Françoise Hollanda vzkřísily. Amerika dělat blázny perverzním

83 Rozhovor

a krutým mladíčkem. Ve Venezuele jako on. Myslím, že to byl ten den, Jean Baudrillard. Velmi mě ovlivnily Amerika sice máchá rukama, vyřvává, kdy jsem si řekl: „Vida, zvláštní jeho teze o simulakru, říši klamu buší do stolu, ale nikdo ji nehodlá země, která se snaží ze všech sil do- a vlády ničeho, a zejména jejich poslechnout, a dokonce ani vyslech- sáhnout osvobození mladého cizího aplikace na americké prostředí. nout. A co se týče Saúdské Arábie, spisovatele jen proto, že duší i tělem Mimochodem Baudrillard napsal ta unesla autora úvodníků nejpres- sdílí stejnou vášeň pro lidská práva o Americe knihu a já jsem se čistě tižnějšího washingtonského deníku, jako ti nejlepší z Američanů.“ náhodou stal jejím editorem. Vedle mučila jej a zabila, ale pak se nic toho bych vám mohl jmenovat nedělo, nepřišel žádný trest. Saúdská Poměrně šmahem se vypořádáváte Sartrovy texty z konce čtyřicátých let, Arábie jedná beztrestně, jako by se s genocidou původního obyvatelstva které ostatně přesně cituji jak v Říši pohybovala ve světě „bez Ameriky“. i americkou otrokářskou minulostí, a pěti králích, tak v Americké zá- Amerika v těchto třech případech, obojí přitom zanechalo v tamní vrati… Asi namítnete, že to jsou opět v těchto třech situacích, zdánlivě společnosti trhliny, které určují evropští autoři, a je to pravda. Takže uskutečňuje nějakou politiku politiku i kulturu dodnes: genocidu ve Spojených státech by to byl kdo? a možná že i nějakou politiku má, ale indiánů i otrokářství vyvažujete Bezpochyby Philip Roth. A Norman nemá nejmenší autoritu. mezinárodní úlohou Spojených států Mailer, kterého bezmezně obdivuji a s nímž jsem udělal, pokud ne úplně jeho poslední, tak jeden z jeho Amerika sice máchá posledních rozhovorů. Jsou to však romanopisci… rukama, buší do stolu, Evropa vystupuje v knize vlastně ale nikdo ji nehodlá jen jako idea, která zažehla Ameriku, ale už ne jako aktivní politická poslechnout entita. Jaká je současná úloha Evropské unie a NATO ve světě? Jsem do této problematiky zrovna V Říši a pěti králích mapujete ve dvacátém století. Neobáváte ponořen, neboť podnikám divadelní i vývoj svého intelektuálního se, že může někomu takové dobrodružství s hrou nazvanou vztahu k Americe; je to jedno vážení přijít nespravedlivé? Looking For Europe, jinak řečeno: ze stěžejních témat celého vašeho Pokud máte dojem, že nechávám tyto zoufale hledám zesměšňovanou díla. V návaznosti na první otázku — dvě věci stranou, je to proto, že jsem Evropu, Evropu, kterou postrádám co je pro vás osobně Amerika? Máte o nich psal už jinde. Mám na mysli a po níž cítím palčivou nostalgii. třeba nějakou vzpomínku, kdy jste si zejména Americkou závrať. V této Pokud jde o její úlohu, vraťte se řekl „tak tohle jsou Spojené státy“? knize jsem popsal stohy stránek k posledním stránkám knihy. Víte, že možná ano? Možná opravdu o indiánské genocidě a rasistické Vergiliův hrdina Aeneás tam svým existuje chvíle, kdy jsem si to řekl otrokářské minulosti Spojených států. způsobem podniká cestu opačným poprvé. Bylo to v roce 1978. Odjel Myslím, že jsem k nim nebyl ani směrem a reemigruje ze Spojených jsem tehdy do Argentiny, kde trochu laskavý. Naopak. Na druhou států do Evropy. Proč by to dělal? tenkrát vládla krvežíznivá vojenská stranu se domnívám, že Spojené státy Aby znovu objevil onu myšlenku, junta. Vydával jsem se za sportov- už odvedly svou práci a možná ještě která je Evropě i Spojeným státům ního novináře, který přijel kvůli víc co se týče smutku a kajícnosti. společná, myšlenku Západu. fotbalovému mistrovství světa, ale Velmi málo zemí, které spáchaly přitom jsem chtěl ve skutečnosti podobně ohavné činy, projevilo tolik Mezinárodním knižním hitem udělat velkou reportáž o zdejším pokání a lítosti jako ony. Neříkám, posledních let se stala kniha masivním porušování lidských práv. že je to omlouvá, ale myslím si, že po- J. D. Vance Hillbilly Elegy Odhalili mě hned po mém příletu kud byl čin už spáchán, nemůžeme o donedávna skryté mase do Buenos Aires. Dva nebo tři dny víc očekávat. A také říkám, že mnoho lidí z americké periferie: má jsem strávil ve vězení, hrozilo mi aspektů americké geopolitiky lze vysvětlovat, odkud se vzal úspěch vyhoštění. A ten, kdo mě vytáhl vysvětlit touto kajícnou snahou. Donalda Trumpa. Je to téma, z bryndy, nebyl francouzský které se sice týká vnitřního života velvyslanec uboze kalkulující, aby Všiml jsem si, že Ameriku v Říši v Americe, ale zároveň částečně se zalíbil generálům, nebo spíše aby a pěti králích charakterizujete utváří její dnešní mezinárodní se jim neznelíbil. Byl to velvyslanec hlavně prostřednictvím evropských obraz rozpolcené země. Jaký je Spojených států, té podivné země, fi ozofů, Hegela, Tocquevilla, podle vás vztah mezi sociálními jejímž občanem jsem ani nebyl. Hyppolita, s jedinou výjimkou problémy a zahraniční politikou? Jeden přítel, Marty Peretz, tehdejší amerického prozaika Hermana Znáte přece citát Françoise ředitel týdeníku New Republic, Melvilla. Ovlivnil či zaujal vás v tomto de La Rochefoucaulda, že? Národy mu sdělil, že vyznávám stejné krédo ohledu někdo z novějších autorů? vedou vnější politiku s vnitřními

84 Rozhovor

důvody. To platí pro všechny národy. Kromě vlny nacionalismu a fi ozofy zveřejnil otevřený dopis Všechny. a populismu se napříč Evropou vyzývající k obraně Evropanů valí i toto nové „třídní uvědomění“, vůči populismu. Z dopisu však Také evropskou veřejnost zasáhly například ve formě hnutí žlutých není příliš jasné, jakou Evropu například knihy Édouarda Louise vest. Můžou protesty utlačovaných bránit. Někteří kritici upozorňují, o francouzské periferii, poslední a vylučovaných vrstev společnosti že důraz na demokratické hodnoty Goncourtovu cenu získal Nicolas přerůst v nový ideový a politický a otevřenou společnost až příliš Mathieu za román o podobném impuls v Evropě? Zatím se z českého připomíná centristickou rétoriku, tématu. Všechny tyto hlasy z periferií odstupu zdá, že žluté vesty mají která přivedla Evropu do současné přitom říkají, že demokracie stejně blízko k progresivní levici krize a která při střetu se žlutými a systém je zradily, že svoboda je i pravicovým populistům… vestami nebo studentskými jim ve výsledku k ničemu. Jakou Domnívám se, že se fakticky mýlíte. klimatickými protesty neobstojí. perspektivu jim mohou politické Žluté vesty mají blíž k pravici než Co na tuto kritiku říkáte? a myšlenkové elity dnes nabídnout? ke krajní levici. Ale vlastně na tom Že úlohou Milana Kundery nebo Vracíme se tím pořád k jednomu nesejde. Byl bych dokonce ochoten Claudia Magrise není odpovídat a tomu samému. K výroku Winstona pochopit, kdyby chtěl někdo tvrdit, na krizi, vyřešit problémy, které Churchilla. Demokracie samozřejmě že krajní pravice byla prostě chytřejší nastolily žluté vesty, nebo spravit není dokonalý systém a zrazuje ty a do žlutých vest se infi trovala, klima. Zmíněný Manifest měl jediný nejchudší a nejen je. Ale i přes to zmanipulovala je a tak dále. Jenže to cíl: znovu potvrdit naši oddanost všechno souhlasím s tím, že demo- není pravda. Skutečný problém je ten, společnému souboru hodnot, které kracie je nejhorší způsob vlády, že žluté vesty prostě přešly na temnou nám před dvaceti nebo třiceti lety s výjimkou všech ostatních způsobů, stranu demokratické a republikánské připadaly nesporné a které jsou dnes které jsme vyzkoušeli. A tvrdím síly. Oni už v republiku nevěří. Možná v ohrožení. Hodnoty, žádné programy. také, že nedemokratické, autoritářské, že to jsou, jak vy říkáte, opomíjené populistické a kdovíjaké ještě režimy vrstvy francouzské společnosti. Jaké ideje a hodnoty by by je zradily ještě více — a krom Ale „útlak“ nemůže omluvit všechno. tedy měly stát v opozici toho by navíc zrodily pretoriánské A pokud „ideologický a politický k nacionalistickému populismu? gardy chránící daný režim. Ostatně impuls“, který představují, jde směrem Právě myšlenka, že národní přísluš- prozradím vám, že se mi nelíbí to k antiosvícenství, tak k čemu vlastně nost nemá nikdy poslední slovo v tom, všeobecné odsuzování elit, které se je. Lépe řečeno: nebude takový impuls co je lidství. A také že svrchovanost nyní děje všude. Společnost bez elit chybným impulsem, který se vydává národa nutně neznamená, že by tato mě děsí. A myslím, že vy Češi jste tím nejhorším směrem? svrchovanost měla být absolutní, bez zaplatili vysokou cenu, abyste si hranic, bez protiváhy. Absolutistický takovou společnost prohlédli zblízka. Na konci ledna jste společně vládce, ten už přece má jméno: je to Alespoň se mi zdá. s dalšími spisovateli, novináři tyran. Inzerce

85 Nová jména Asi Okno Vůně …

Martin Herbe

Někdy Okno Ona

Někdy je to tak zřetelné Zahlédl jsem tě v kupé, jak cestuješ se Přichází její hodina, jako najít na studené verandě svým synem. kdy mě najde ohnutého nad mísu s obloženými chlebíčky, Byl k tobě otočen zády a dlaní se korekturou textů. přikrytými potravinovou fólií. dotýkal okna. Podmete mě, vysype odpadkový koš, Dala sis nohu přes nohu a začala jsi a než za sebou zavře dveře, sem tam mu vysvětlovat, kam jedete. něco pronese. Jak čas ubíhal, přitiskl chlapec k oknu Třeba to, že její syn potřebuje moře. Album i obličej a vydechoval teplý vzduch. Krajina vypadala najednou jinak. Jednou jsme jeli autobusem k zastávce To album je bílé jako sníh, Když jsem se díval na tvého syna, ptal metra. po kterém ses klouzal až ke školce. jsem se sám sebe, Šla po schodech dolů a vklouzla jestli podpírá okno, nebo okno do podzemí. To album je bílé jako to, co jsi uviděl, podpírá jeho. Pozoroval jsem ji, jak jde podél když jsi vyšel z koupelny a skácel ses přerušované čáry. na lino. Dívala se před sebe a její krok byl rovný jako koleje, Ruka, pohyb, záchytný bod. Vůně po kterých právě přijížděl vlak.

To album je bílé. Otevřel jsem tvou sbírku a vyvalilo se to. Vůně, která dávala dohromady Něco panelák. Asi Otevřít dveře, položit tašku, zavřít B: „Otevři oči a zacpi si uši. Co vidíš?“ dveře. A: „Lidi. Několik lidí. Jsou ke mně A: „Jaké to asi je být v hotelu Chvění záclony jsem cítil i přes sklo. otočeni zády. a natáčet prázdné chodby?“ Stojí u zdi, na kterou někdo něco B: „Asi jako nastoupit do vlaku, odjet sprejuje. do cizí země a sahat na sebe.“ Jsem moc daleko na to, abych to Odpoledne přečetla.“

Z toho odpoledne si pamatuji tři B: „Zavři oči a poslouchej. Co slyšíš?“ věci — A: „Opakující se rytmus, opakující se tlumené světlo, tebe a způsob, jakým slova, kterým nerozumím. sis natahovala punčochy. Vítr a zvuk, jako když se lahve Nevydržel jsem to a musel se otočit. rozbíjejí o zem.“ Světlo, tebe ani způsob jsem poté už neviděl. B: „Otevři oči a poslouchej. Vidíš něco? Slyšíš něco?“

86 Nová jména

Pomalu Sesun Přístav

Šla jsi k němu pomalu. Na místě, kam jsi vedla syna, nebylo Bylo tam všechno — Tak pomalu, jak jen to jde. nic — přístav pro kontejnerové lodě, rackové jen holé stromy, sníh, led a pohozené a to, Led, po kterém ses pohybovala, jako pneumatiky. co nejlépe umějí pojmenovat naschvál nepraskl. Mluvila jsi o Berlíně, ale ten tam Portugalci. nebyl. Opřel jsem se o zeď a sledoval Když jste vešli dovnitř, v rádiu hráli Trvala jsi na svém a chlapce a kufr kamiony, píseň z devadesátých let. vlekla ještě několik kilometrů, jak se pomalu plní a poté Možná Haddawaye, možná Twenty 4 až záběr zcela popraskal. odjíždějí pryč. Seven. Cítil jsem se jako v bílém městě. Dnes jsem na Palmovce stál Zatímco se tě dotýkal, počítala jsi, za mužem, kolik ti toho ještě chybí. který v pravé ruce držel batůžek s motivem Krtečka a v levé Konvice dceřinu ruku. Stmívalo se. Třeba nás ta konvice spojí. Jen Oba nastoupili do tramvaje a odjeli. Nalít vodu, pozorovat modré světlo Když jsem se za nimi otočil, jeden a čekat na to, až voda začne vřít. Je to jen úhel, který poskytuje pohled konec fi lového šátku se sesunul. Zatím víme, že topná spirála není na hodinky — vidět. omotané kolem slabého svetru —, brýle a ohnutou hlavu. Je to jen kamera, kterou hubená ruka drží proti světlu. Někdy II Je to jen na tobě, jestli se tam podíváš, nebo ne. Někdy stačí zapojit dva prsty — palec a ukazováček —, přiblížit se k hornímu knoflí u košile a stisknout.

Martin Herbe (nar. 1985 v Českém Krumlově) vystudoval obor teorie a dějiny fil u a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě v Brně. Žije a pracuje v Praze. Poezii publikoval v časopisu Tvar. Foto Zuzana Řehořová Zuzana Foto

Čtu: „Někdy album, / asi okno vůně. / Odpoledne ona, / něco, / pomalu… / Jen sesun, přístav, konvice. / Někdy?“ Čtu: „Někdy konvice, přístav, sesun. / Jen pomalu, něco, ona. / Odpoledne vůně. / Okno. / Asi album, / někdy.“ Báseň z názvů básní a Báseň z názvů básní… Poezie je svoboda, pro niž neexistuje jednoznačný výklad. Mohu ji číst, tak jak ji čtu, a já ji čtu právě takto! Jak ji čtete vy? (Vojtěch Kučera)

87 Od starých industriálních pověstí po Dycky Most! Podoby podkrušnohorské metropole

Pavel Brycz Historie

Země mlékem a strdím oplývající, bory šumící po skalinách, v sadech se skvoucí květy. České země si ve svých symbolech drží podobu životadárné krajiny. „To není země, to je zahrádka,“ dí herecká legenda v jednom z populárních snímků ve stylu normalizačního biedermeieru. V té naší zahrádce jsme však za posledních sto let nadělali pořádné trhliny a šrámy. Mezi místa nejzjizvenější nepochybně patří i severočeská hnědouhelná pánev a zmizelé a znovu postavené město Most.

Podoba hirošimská Obrovská a v deset kilometrů Dnes by to odpovídalo veli- a studenější odchov vzdáleném Mostě zvukem i otřesem kosti zastavěné plochy O2 Areny Chcete slyšet, co ve Starých pověstech citelně zaznamenaná exploze měla v Praze-Libni. českých nebylo? Nejtragičtější průmys- sílu dvaceti až třiceti tun TNT. Když požární vozy dorazily lová havárie v dějinách naší republiky Pro představu — silnější ze dvou na místo výbuchu, naskytl se se odehrála 19. července 1974. Krátce fatálních výbuchů kontejnerů posádkám hrůzostrašný pohled. po osmé hodině večerní. Přesný s nebezpečnými látkami v čínském Obrovské plamenné peklo. Sodoma čas 20:09. Místo? Chemické závody přístavu Tchien-ťin, který vyvolal Gomora. Kam oko dohlédlo, zuřil Československo-sovětského přátelství v tomto průmyslovém centru v srpnu požár. Některé požární jednotky, třeba v Záluží, lidově zvané Staliňák. 2015 apokalypsu nebetyčných rozměrů, až ze vzdáleného Chomutova, reago- Obrovský pukavec mezi Mostem byl jasně viditelný i z ruských družic valy na ohnivou scenérii viditelnou a Litvínovem puknul. Projevila se a zabil desítky lidí, měl sílu dvaceti široko daleko a přijely na pomoc kole- síla Mordoru. Podle méně poetic- jedné tuny TNT. gům z podniku, Litvínova i Mostu. kých vyšetřovatelů se stala příčinou Jistě si vzpomínáte na videa vy- Do boje s ohněm se zapojilo tragédie zeslabená stěna potrubí, z níž děšených svědků, kteří čínskou apo- dvacet jedna požárních jednotek, začal unikat vysoce hořlavý plyn. kalypsu natočili z oken svých bytů. přibližně dvě stě hasičů a čtyři sta Výrobní dispečer noční směny Otrlejší mohou zhlédnout na YouTube. příslušníků ozbrojených sil. Zkrotit tehdejší výrobny lihu si všiml, Ale zpátky v čase. A domů. živel a ochránit další ohrožené části že z potrubí uniká plyn, a okamžitě Do chemičky, jež sála ropu ze struku chemického závodu před rozšířením běžel pro podnikové hasiče. Hodiny sovětské kojné a vedle dolů na hnědé katastrofy se jim podařilo až za čtyři ukazovaly přesně 20:07. Než ale stačili uhlí byla největším zaměstnavatelem dny. Sláva! nasednout do aut, ozvala se ohlušující v regionu. Následný, v širokém okolí Nenaplnila se truchlivá proroc- detonace. dobře viditelný požár s plameny tví mých učitelek v mateřské škole. Vysoce koncentrované množství sahajícími k večernímu nebi, zachvá- Ty nám předškolákům z Mostu vyklá- plynu totiž zažehl otevřený plamen til území o velikosti zhruba třicet šest daly v rámci nácviku evakuace, zkou- z přilehlé pece. tisíc metrů čtverečních. šení plynových masek s chobotem

89 Historie

a prohlídky sklepa v nejbližším pane- Tehdy večer 19. července 1974 se Tvrdolebec mi představil Bedřicha lovém domě, zvoleném za kryt v ato- však moje postýlka s pryčlemi jen Beneše staršího. Fajn chlap. Dokázal mové válce Západu proti Východu, zatřásla jako při výbuchu Vesuvu umravňovat naše silné černobílé názory že kdyby bouchl celý Staliňák, rovnala a strašně se rozdrnčela okna dětského i v letech naší puberty. Anglickou iro- by se síla výbuchu Hirošimě, tedy tři- pokojíku. nií. S poker face. Snad proto mi po le- nácti tisícům tun TNT. Přežili jsme. Já i moje město. tech svedl ruku už jako duch v novele „Byl by s námi všemi amen,“ sdě- Namísto smrti mě zasáhl tlakovou Mé ztracené město k replice chemika. lovaly nám mateřské Sibyly a hladily vlnou život. A od té chvíle se pídění nás po hlavičkách s gumou plynových po příbězích industriálních Pompejí, A i když byla bezměsíčná a bez- masek na temeni. dvouměstí Starý a Nový Most, stalo hvězdná noc, viděli jsme v záři ohně jako ve dne, za chvíli jsem ucítil, jak se mi napíná kůže Došlo mi, že my všichni na čele a na tvářích, naskákaly mi puchýře, jako bych se opařil, takový v novém městě Most žár táhl z fabriky, a viděli jsme mrtvou tramvaj číslo 4, jak leží jsme naplaveninami na boku, padlá mršina vedle kolejí, sražená tlakovou vlnou a kapalo jí něco z oken, přemýšlel jsem, co by Politická korektnost a lakování pro mě posedlostí. V září jsem šel to mohlo být, a pak mi došlo, že to věcí narůžovo se tehdy nenosily tolik do školy. Naučit se číst a psát. V životě se roztavily skleněné tabulky, stejně jako dnes, alespoň v nižších patrech se mi to párkrát hodilo. jako se roztavily lidé tam v pekelné společnosti, na drsném Severu a v čes- Učila mě stará kulhavá paní výhni a prý, povídali si později kém školství, dokonce nás směly Julišová. Prý manželka Emila šeptem bázliví lidé v našem hlav- hladit a nemít kárné řízení a také Juliše, experimentálního básníka. ním městě Chile, tam v epicentru se nás dospělí nesnažili přesvědčit, Neměl jsem nikdy možnost se s ní výbuchu se tři lidé nejen roztavili, že ve světě se neděje nic, co by nebylo v dospělém životě setkat a zeptat ale oni se přímo vypařili, takže dobré a ušlechtilé. se. Jisté je, že když jsme se dva kluci do hrobů, které jim jejich rodiny Učitelky neskončily na pranýři ve třídě porvali, třískala nám hlavami na hřbitově zaplatily, se ukládaly pro šíření poplašné zprávy. o sebe. „Nikdy už to neuděláte!“ ječela. pouhé šaty jako do skříní. Nemuseli se z nás stát trumberové Můj soupeř Bedřich Beneš se stejně typu Voltairova Candida, otloukánci tvrdou lebkou jako já je dnes vysoko- „Pusťte mě, pusťte mě, já tam neotrkaní životem a věčně svádějící školský učitel na Purdue University musím, tohle má na svědomí můj na druhé svůj osud. ve West Lafayette v Indianě. Učí počí- táta!!!“ ječel spolužák Csesznok Od té chvíle se mi zdály živé sny, tačovou grafi u. na vojáky, ale ti ho vůbec neposlou- jak tlaková vlna bortí jako domečky Jeho tatínek dělal chemika chali, popadli nás a vzpouzející se z karet celé naše město. v chemických závodech. nakufrovali do transportéru, který s námi rychle odjel pryč.

Tehdy ale zůstal náš svět zachrá- něný, hasičům se podařilo oheň během noci zdolat, nepřeskočil, a i když zahynuli lidé, nezemřeli jsme všichni, dokonce pan Csesznok si přišel vyzvednout svého syna na policejní stanici, živý a nezraněný.

„Měl jsem štěstí,“ hlesl.

„Myslel jsem, že to tys udělal tu chybu,“ prohlásil spolužák Csesznok.

„Nikdy bych chybu neudělal,“ zavrtěl hlavou jeho otec.

Když mi Bedřich Beneš senior vlezl do pera jako předobraz otce chemika v novele, byl už mrtvý. Bedřich

90 Historie

Beneš junior žil v Mexiku pod Popocatépetlem, snad vyškolen časo- vanou pumou chemičky u nás doma, a sdělil mi, že rodové jméno Bedřich Beneš pochází od Bedřicha Beneše z Buchlovan, učitele, spisovatele a překladatele z němčiny a polštiny, po němž se od roku 1992 jmenuje knihovna v Uherském Hradišti. Došlo mi, že my všichni v novém městě Most jsme naplaveninami. A moderní historii i příběhy nešťastně šťastného města po odsunu Němců nenapíše nikdo jiný než my, migranti. Benešovi, Bryczovi, Csesznokovi, Saloňovi, Kolaczyovi, Fejkovi… Pionýři v měsíční krajině hnědo- uhelné pánve s obrovskou časovanou pumou v podobě chemičky a věncem elektráren dusících průdušky. Polovina mých vrstevníků se v Mostě narodila, polovina ne. Ale i ti, co měli na vysvědčeních místo narození Most, už by svou porodnici nenašli. Vyhodili ji do luftu a sutiny odklidili buldozery. Ale to už je jiná podoba.

Podoba nomádská a se ztrátou víry Třicátého září 1975 zahájili čeští technici přesun děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Nastoupil lifrovat o 841,1 metru dál. Sjížděl ↑ Hodinář Roland jsem v září 1975 do druhé třídy teh- z kopce a veliké žluté písty brzdily dejší Desáté základní devítileté školy to jeho klouzání, ten inženýry v Mostě. Myšleno v novém Mostě. s vysílačkami na chrámové lodi Já nevím, dodnes se mě ptají různí Staré město, označující se ovšem jak na kapitánském můstku intelektuálové, jak mě změnilo, jako Starý Most, tehdy ještě stálo. ostře sledovaný pohyb. Stáli jsme že jsem žil v novodobých Pompejích Pro žáky druhé třídy zážitek. Cestovali a zírali celou hodinu, abychom a daleko pomaleji, než se snášel jsme červenou rozhrkanou tramvají viděli pohyb o pár centimetrů. popel z Vesuvu, na mě padal v úlom- do trosek starého Mostu, abychom cích rozbitý čas. Šťourají do mě, spatřili zázrak technické éry, užívali Kdybyste chtěli vidět dětské kresby jaké následky na sobě pociťuju, jsme si vlastně půldenní výlet. Spolu nás Mostečanů z té doby a doufali, že mé místo, to životní teritorium, se svými vrstevníky jsem stál jako že najdete autentické svědectví tajemné genius loci, bylo jen sedmiletý velice dlouho u obrovského přesunu kostela, budete zklamaní. pohyblivými písky a já byl jen surfař oranžového podvozku s mohutnými Všechny ty tanky z našich výkresů na saharské vlně, jenž se snažil koly, na nichž spočíval skelet obrov- jezdily rychleji. Letadla létala nadzvu- udržet stabilitu, ale nevím, co bych ského kostela. kovou rychlostí. A rakety s nápisem jim měl říci, prostě já a mí báječní CCCP dobývaly Vesmír. Měli jsme kámoši jsme stáli a civěli na cikán- Aby ten kostel nemuseli zbourat dynamičtější náměty. Holky zase ský kostel, který si to šinul někam, kvůli dolům na hnědé uhlí, víc zajímaly dekorativnější věci. jako by práskl do koní a chtěl začít stejně jako se snažili odepsat Například růže z mosteckých záhonů. od nuly znovu. Nebyli jsme v depresi celé město a strhnout všechny ty A sakury, japonské třešně vysázené a nikdo z nás se nevrhl pod kola staré chátrající budovy ve jménu po celém novém Mostě, které vzorně projíždějícího kostela. Fakticky. pokroku, odřízli chrám od základů, vzdorovaly smogovým inverzím. naložili masu bez oken — s vy- A tak šnečí rychlostí sunoucí se barák Reagoval jsem v ní vlastně na věč- brakovanými vnitřnostmi Boha nikdo z nás nezachytil. nou polemiku se všemi zastánci ab- a sdrátovanou jako šněrovačky Až mnohem později jsem z mikro solutní determinace prostředím. Vedl a rokokové sukně — na soustavu fil u ve své paměti vydoloval tuto jsem ji se svými spolužáky na praž- koleček a začali šnečí rychlostí impresi. ské DAMU z Moravy, Slovenska,

91 Historie

pražských Kunratic, ti z Jižáku mi jistě Industriální Pompeje Most Pošta a Laura se rozjede jak nákladní rozuměli lépe, i když by to nepřiznali. poskytly svou náruč a empatii složi- cisternový vlak z chemičky. Všichni včetně mých kantorů se divili, tému dvacátému století, aby ukázaly Zní mi v hlavě ten text, sotva že ze sebe dělám takového Šrámka a ly- obojakou povahu lidského plémě přejdu k děkanskému kostelu, dnes rika, když pocházím z místa znásilnění a umřely za dunění kanonů a volání v roce 2019, po třiceti letech změněný krajiny, vytržení kořenů a naprostého režisérů: „Akce. Stop!“ jak Pavel-Dáša z Kolečkova seriálu, jen deklasování hodnoty člověka a rasy. Ale jestliže se starý Most promě- na mně není to přešití do jiného člo- Reagovala tak i Mostečanka, nil v nekonečnou měsíční krajinu, věka tolik vidět. Jsem tu, abych našel má někdejší snoubenka, která se přesunutý kostel chátral a vršil v sobě nový hřbitov. Rozkládá se na místě, programově hodlala dostat na vyso- hovna, prezervativy, lidskou nudu kde dřív člověk z vrchu Hněvína kou školu do Prahy a zpřetrhat pouta a zlobu, nový Most kvetl a rostl. mohl obdivovat měsíční krajinu s místem slabosti a bolesti. Nemohu za sebe ani za ty, se kterými plnou dýmu ze samovzníceného uhlí „Hovňajs!“ reagoval jsem na in- jsem žil, říct, že bychom nemilovali, a hltavé velkorypadlo. vektivy, že estetizovat černou díru Mostu, se zástupy nezaměstnaných, zplanýrovanými paneláky Chánova Industriální Pompeje „asimilovanými“ Romy, s děsivou kriminalitou a nebezpečnými čichači Most poskytly svou toluenu s vyhaslými mozky a očima žhavýma jak plameny etylenky, náruč složitému je předem odsouzeno k nezdaru. „Paříž by nebyla nic bez svých bás- dvacátému století níků,“ hádal jsem se do krve. „Každé místo včetně Prahy je prázdná poušť bez příběhů, dokud je do nich nevloží nezpívali, netančili, nedělali alotria, Na tom hřbitově najdu svého otce. ten, kdo se na genius loci naladí. Proč životní kotrmelce a nesnili. Pořád A slibuju mu, že ho budu na- by měli spisovatelé pást po snadné jsme se ještě nevrhali pod kola. vštěvovat víc než kříž Čočkina před kořisti?“ A tak jsem si předsevzal Ani kostela. Ani tramvaje. Neumírali knajpou Severka. obhájit před stereotypním pohledem jsme. Ani navenek. Ani vnitřně. Tomu se můj otec Roland za- místo svého dětství a mládí. Žili jsme opravdově jako v nějaké chechtá. Všechno při starém, i po těch Prorůstaly mnou příběhy, kdy se Kainarově básni. letech. staré město na konci sedmdesátých V osmdesátých letech u stánku Stále stejný výsměch. Ono žít let dvacátého století stalo kulisami na pivo a párek na rockovém v Mostě, i třeba chvíli, i jako naplave- válečných fil ů. Americké produkce festivalu u Benediktu, zatopené nina sudetského Fritze z Reichenbergu, mohly zaplatit směšné peníze jámě dolu, postávali Vít Sázavský se jáchymovského mukla a hodináře, a vyhazovat do povětří historické Zuzanou Navarovou a na něco čekali. kterému se zastavily hodinky, secesní budovy. Kulky se zakusovaly Když se ozvaly tóny „Bezcenných znamená vždycky trochu načich- do soudu. Radnice. Šrapnely rvaly slov“ Laury a jejích tygrů z pódia nout. Pravdomluvností až na dřeň. dlažbu. Ze zákopů v americkém a dva tanečníci Otakáro Schmidt Humorem bez optimismu. A neko- fil u Na západní frontě klid pádily a Dan Nekonečný rozjeli svou rektností ve vyjadřování citů. na bodáky blonďatí kluci, kompars choreografii letadýlek, opustili „Horkem mě uhrane, jak přejdu z mosteckých škol. Nebyl jsem na zá- frontu. Pozorně sledovali a poslou- Most,“ hlučí mi v hlavě text Navarové padní frontu vybrán pro nízký věk, ale chali mostecký novovlnný bigband, a znovu ucítím v uších tu žhavou stejně to jitřilo mou fantazii. K živým složený kapelníkem Karlem Šůchou tlakovou vlnu. snům o ničivé tlakové vlně se přidaly z členů litvínovského Neelektrik Příběh Mostu nikdy neumřel, i zteče na bodáky. Když jsem prochá- Bandu, Mostecké hornické dechovky vždyť přece nemůže umřít nikdy zel apokalyptickým starým Mostem, a folkařky ze střední pedagogické žádný příběh. A komparzu na mostec- jako bych procházel nekonečnými školy Ilony Csákové. kém pracáku se ptají v rámci akčního ateliéry s mnoha kulisami. V jedné Zanedlouho se na albu Nerezu plánu pro dlouhodobě nezaměstnané: ulici pochodovali vojáci wehrmachtu. Na vařený nudli objevil song inspiro- „Pracovali jste v poslední době?“ Na náměstí Pinochetovi vojáci útočili vaný návštěvou. „Ano, zvyšovali jsme sledovanost na palác prezidenta Allenda. Opodál ČT. Ukázali jsme, jak se žije v Česku, se v cateringu občerstvoval Vlastimil Půl tmy — z ulice za kostelem i když to eurohujeři nechtějí vidět.“ Brodský coby báječný lhář a lidumil čouhá noc A víte co? Most je sakra dobrý ve skvělém fil u Jakub lhář. Jinou Půl tmy — horkem mě uhrane, jak příběh. ulicí pochodovali američtí zajatci přejdu most MOST A DOST! s Kurtem Vonnegutem mladším, aby prožili v Jatkách č. 5 děsivé bombardo- „MOST!“ zařve na něm démonicky Citace v textu jsou z autorovy vání Drážďan. zpěvák a trombonista Laury Martin novely Mé ztracené město.

92 Inzerce Hostinec Hostinec

Ladislav Zedník

Vybírám z textů zaslaných pro červnový kdy se mi pasáže, či rovnou celé texty příčily. Líbí se Hostinec. A protože se blíží prázdniny, úvodní mi — vágně řečeno —, že z Vašich textů cítím jistou slovo si usnadním — a nechám promluvit vaše inspirovanost. Nejsou „vymyšlené“. Vadí mi některé texty: „V domácích podmínkách pěstuje vztahy nedostatky spíše formálnějšího rázu. Tam, kde Vaše s oporou / jen kvetení je téměř vyloučeno / verše inklinují k vázanosti, fungují verše v případě Na naší staré zahradě / mizí věci / ona vlastně krátkých sečných veršů. Ve chvíli, kdy jsou veršové ani není naše / ani ti šneci / Je to cyklus / je celky delší, stopy nevycházejí, rýmy jsou trochu to spirála.“ Text, který bezmála dává smysl… mechanické (třeba v básni „Knihkupectví“ — ta mi Naštěstí ani zdaleka nedosahuje úrovně přijde o řád slabší než ostatní). Nicméně dva z Vašich vašich původních, originálních veršů. textů zařazuji do Hostince. — Na beatnické vlně se nesou Vaše verše, Matyáši Míko. A píšu-li slovo Pavlíno Lodeová, Vaše verše mě z várky zásilek „vlna“, nemíním je obrazně, ale doslova: obrazy se pro červen zaujaly nejvíc. Prostor, subjekt, čas… nenuceně přelévají, nesené proudem asociací, místy Vše vzájemně propletené, ulepené světlem, zrající svým tokem strhnou pár rýmů, anebo se naopak korozí… Jedno ovlivňuje druhé, ve vybydlených strhnout nechají — výrazným, bezmála tanečním místech je stále patrná ruka (již zmizelého) rytmem. Obecně bych řekl, že jsou verše lehce člověka. Ve vašich textech nic nepřečuhuje, nic nevyrovnané: skvělé pasáže („dokážeš slyšet zurčet / neschází — jsou dovršené, vycizelované tak akorát. vyschlý šicí stroj?“) se střídají s lyrickou hlušinou S potěšením ukázku z Vaší „hotové tvorby“ zařazuji (tou mám na mysli genitivní vazby jako „puklina do Hostince. — Johano Filipová, při čtení Vašich úst“ a podobně). V posledku s celkem klidným veršů se ve mně střídaly chvíle nadšení s chvílemi, svědomím jeden Váš delší text zařazuji do Hostince.

Pavlína Lodeová • • •

… (návrat) Známí rezaví v koutě kůlny složení na kolena Práh ulepený světlem na očích prach v předsíni pokřupává seschlé šero klid chladného plechu v prolukách podlahy zpuchřelé doma vzduch postává kolem stonohý proužek známého pachu. už léta.

Vanilla planifolia • • •

V domácích podmínkách pěstuje vztahy s oporou kostry skleníků jen kvetení je téměř vyloučeno staré fraktury po chodbách pohyby dlouhých lodyh koroze zraje z uzlin vyrůstají ploché řeči. hned z kraje Špičkou nože vyškrabuje hosty zahrada semínka z vanilky žlutých pantoflí pohozená v křoví

94 Hostinec

Johana Filipová Matyáš Míka

Na naší staré zahradě Návratarván

Na naší staré zahradě Je to cyklus mizí věci je to spirála a ona vlastně ani není naše, jsi to pořád jen ty ani ti šneci, Vracíš se do přítomnosti které jsme chodili sbírat, jsi maso krev a kosti ani ty kytky, Navečer poznáváš svá rána co chodili jsme je sázet. a je to koloběh Kdysi tam byly dvě lavičky je to spirála a zpívaly si lavičkový duet Jsi to pořád jen ty a pak zmizela jedna Sedáš sám k sobě jak vrána a potom druhá… a je to návrat A kdysi tam byla i ztrouchnivělá pergola, je to spirála máma ji chtěla nechat zarůst břečťanem, ale po zimě stejně zůstala holá Vracíš se z pole a potom zmizela, které obdělalo tvé ruce stejně jako bělokvětý keř Vracíš se z pole (jeho bobule jsme nesměli které krvácí za žádných okolností, nikdy! od tvých kroků a od tvých slov jíst). Ve kterém v noci A taky zmizela deka, zeje rána na kterou jsem si chodila číst, a je to spirála a jedno lehátko, a když jsme tam byli naposledy, Vracíš se a čekáš na ni jenom nakrátko vracíš se v noci a čekáš na svítání (protože, pamatujte, ona není naše), ožívá v tobě ten pálili jsme sušené květiny koho jsi miloval a kouř voněl šalvějí a pomněnkami zraňuje to (na ta jména jsem se musela zeptat mámy) ale je to dar a růžemi — měla jsem popíchané ruce, tvá druhá strana ale přeci je to naše zahrada — tak proč v ní mizí věci? Je to cyklus je to spirála Vracíš se do přítomnosti jsi maso krev a kosti Matko, modli se za mě Navečer poznáváš svá rána a je to koloběh Matko, modli se za mě je to spirála modli se za svůj vykopaný hrob Jsi to pořád jen ty za svou krev Sedáš sám k sobě jak vrána za jablko svého stromu a je to návrat čekající na Adama a Evu

Matko, modli se za mě modli se za své jablko plné jedu, za Adama, A to je z Hostince vše, nad vašimi texty se potkáme který by rozdrtil svou patou Evu zase po prázdninách. Posílejte je vždy v jednom (!) souboru na e‑mail [email protected] Matko, modli se za něj, a nezapomeňte připojit i svou poštovní adresu. protože ty máš krutou dceru modli se, Ladislav Zedník (nar. 1977) protože já to nedovedu. je básník, editor a pedagog.

95 Komiksariát Příběhy obyčejných grázlů

Ondřej Nezbeda

Jestli má noc nějakou barvu, tak hlavy s vyceněnými zuby. Autor záběr ↑ Z knihy Esterno notte vypadá takhle, napadlo mě. Prohlížel režíroval jako pohled z ptačí perspek- jsem si temně indigové obrazy — tivy, přes parapet, na kterém měl seku- svým provedením to opravdu byly riťák položenou pistoli, a shlížel na tu Gipi — Esterno notte, četl jsem spíš obrazy než ilustrace —, na nichž tlupu dolů. Na další stránce vyběhl na přebalu. Jak by se to asi překlá- se odehrávaly scény z nočních ulic ze dveří se vzteklým výrazem v očích dalo? Vnější noc? Venkovní noc? nějakého italského města. V jedné a s pistolí v ruce. Jeden ze sotva Zaujala mě zvláštní technika, z nich pořvávala banda výrostků před dospělých chlapců — přezdívalo se jakou italský autor svůj komiks domem muže z ochranky. Vyšiloval mu Tvář, měl ji po nějaké nemoci namaloval. Nebyla to tuš, ani akvarel, z nich. Scházeli se tu každý večer. zkřivenou — se mu však postavil ani tempera, které jsou v komiksu Jejich uřvané hlasy se mu v setmělém a zmlátil ho. Protože byl v podmínce, nejobvyklejší. Teprve při bližším pokoji zhmotňovaly jako uječené opičí skončil nakonec v kriminálu. pohledu mi došlo, že to nejspíš bude

96 Komiksariát

← Italský tvůrce komiksů Gipi

novela s výmluvným názvem Gli inno- centi (Nevinní, 2005) vypráví o muži, který jede spolu se svým synovcem vyzvednout svého dávného přítele pro- puštěného po dvanácti letech z vězení. Byl odsouzený za napadení policisty, ale Gipi tu v retrospektivních scénách kreslených tuší vysvětluje, co jej k činu vyprovokovalo. Dva policajti si ho vybrali jako obětního beránka poté, co ve městě někdo spáchal teroristický čin… Když se však se svým přítelem konečně potká, zjistí, že ani po tak dlouhé době nenaplňuje jeho život nic jiného než myšlenka na pomstu, s níž ho na jedné liduprázdné pláži opouští, neschopného vrátit se do takzvaně olej. Komiks sám o sobě je časově příběhy těch mladých gaunerů, násil- normálního života. Právě za tento ko- velmi náročný druh umění, a tak jsem níků a zlodějů přibližoval s empatií miks Gipi v roce 2006 získal nominaci si neuměl představit, proč si autor k jejich původu a prostředí, ve kterém na Eisnerovu cenu. navíc zvolil tak obtížnou techniku. vyrůstali a v němž mnoho příležitostí Nakreslil a napsal pak sice Zaplatil jsem za knihu to, co jsem si stát se někým lepším nedostali. i komiks o pirátech, vytvořil vizuální šetřil na oběd, a posadil se namísto Celý komiks prostupovala podobu karetní hry Bruti a prosadil toho do vedlejší kavárny. Bylo to atmosféra zvláštní nostalgie, která mi se i jako režisér — jeho film The Last v Barceloně, na Starém městě. Až poz- nakonec připomněla spíš film Zloději Man on Earth byl v roce 2011uveden ději jsem zjistil, že jde o jednu z knih kol Vittoria De Sica, jenž vypráví na Mezinárodním film vém festi- renomovaného komiksového autora, příběh o otci, který se živí vylepová- valu v Benátkách. Nejsilnější však držitele několika cen, včetně nomi- ním plakátů. Poté co mu ukradnou zůstává právě ve svých realistických nace na komiksovou Nobelovku — kolo, se sám musí stát zlodějem, aby komiksových povídkách a romá- Cenu Willa Eisnera. uživil rodinu. Gipiho příběhy se sice nech, v nichž portrétuje své dětství odehrávaly o třicet roků později — a kamarády z ulic italských měst. Mezi Pánem much a Zloději kol spíš v osmdesátých a devadesátých le- Vystupují mezi nimi hlavně Questa è tech —, ale provázela je stejná sociální la stanza (2005) o partě kluků, kteří Podobný komiks jsem do té doby empatie. Jeho svět nočních italských si v garáži pokoušejí splnit svůj sen nečetl. Vybočoval z obvyklých komik- ulic mě uhranul. Vrátil jsem se tehdy a zakládají kapelu, nebo Appunti per sových žánrů. Nebyla to komiksová do komiksového krámku a skoupil una storia di guerra (2004) o válce detektivka, ani autobiografi ká všechno, co od Gipiho nabízeli. v balkánském městě na hranici Itálie, zpověď, ani komiksový dokument. o níž vypráví skrze osudy tří chlapců. Spíš prozaické útržky, obrazy, střepy Ostře řezané tváře Jeho vizuální styl se od jeho prvotiny vzpomínek poskládané do šesti Esterno notte příliš neliší. Upustil sice povídek. A přestože ta vyprávění byla Gipi sám vyrůstal na ulici. Pochází od náročného oleje a své knihy maluje trochu chaotická, působila neobvykle sice z poměrně bohaté rodiny — na- většinou tuší a akvarelem. Jeho sotva sugestivně a autenticky. rodil se v roce 1962 v Pise jako Gianni dospělí hrdinové však mají stejně Hrdiny většiny příběhů byli Pacinotti —, ale v rozhovoru pro ostře řezané tváře a zvláštně ztracený chlapci na hraně dospělosti a většina magazín Word Without Borders tvrdí, výraz v očích. Širokoúhlé záběry situací, ve kterých se ocitli, byly že všechen volný čas trávil venku mořských pobřeží, italských přístavů násilné. To násilí ale nikdy nebylo s bandou právě takových výrostků i industriální krajiny dodávají jeho explicitní nebo doslovné. Šlo spíš a zlodějíčků, o kterých ve svých komiksům ojedinělý výraz, naléhavou o agresi sociální — násilí mužského, komiksech vypráví. Často zmiňuje, atmosféru a napětí. Podařilo se mu dospělého světa, se kterým byli mladí že na velká témata a narativy nemá uspět i v prestižním americkém hrdinové konfrontováni a v němž dostatek imaginace, a proto si větši- nakladatelství First Second Books, jen museli předčasně dospět. Vztahy nou vybírá drobné situace a příhody na svůj český překlad a vydání pořád mezi nimi trochu připomínaly surový, přátel, z nichž mnoho se dostalo čeká. nesentimentální svět románu Pán do konfli tu s drogovými dealery much, ale autor evidentně usiloval nebo policií a skutečně skončilo Autor je novinář o něco jiného a obecnějšího. Drsné ve vězení. Například jeho komiksová a nakladatelský redaktor.

97 Tři severoirské básnířky v překladu Milana Děžinského Mraky nad Lough Poezie v překladu

Stíny na Sibiři podle Kapuścińského Čtvercovým oknem Migréna

Stojí kolmo — Mrtví přišli ve snu A děje se to zas: nevrhá je slunce, ale zmrzlý dech: ke mně domů umýt okna. v pokoji s gobelíny vandalové se Nejsou tu rolety, abych je odstínila. špičatými noži dýcháme utržení ze řetězu. Překrásné výjevy a obrys nás balí jak do obálky Mraky nad Lough jsou naštosovány, jako ty dnešní do čista vydrhnuté jako jsou naštosovány mraky nad mraky a když projdeme, Delftem. a úlek šarlatových květů ten obrys zůstane viset, není Zdají se nenasytné jak mraky nad celou pustinou připoután vodou. vypadají náhle zničeně — k našim kotníkům Mrtví mají obrovské hlavy. Jsou tu, to bodání zezadu jako je stín, který vrháme. Byl tu říkám si, snad kvůli synovi, jeho zanechalo náhodný tucet zářících chlapec — nenucenému dechu, stužce jeho let — děr velkých jak špička nože. Než se rozevřely. dokonale nabalený ale on spí nepovšimnut v postýlce dál, Brzy byla rozpárána i tráva, v arktickém mrazu jako rodinná jako by byl docela přirozeně zvyklý hlodaš rozťatý. cennost na to šplíchání, pěnění a stírání skla, Už nevidím tvou tvář. v bublinkové folii — které poskytuje tuhle venkovní zář… Rukávy kolem mě se pářou zmizel v sloupoví Jeden modrý hoch drží jak kejklíř a krajky mizí, mezi tabulemi nedoufám, že věci zůstanou vcelku — sebe sama. Ani pohotová Alenka hadr v zubech. opice pod pomerančovníkem, s darem vidět v šelaku slavík rozedranec. A najednou jsou pryč, tak rychle, jak tohoto světa přišli. nedokonalosti tu nezanechala Zbyde obzor, navštívenku. z nějž dovnitř zírají jen mraky,

nakupené klenby Hazelbanku, odříznutý cíp Strangfordského poloostrova a hustota v pokoji, jíž se nedá nadechnout,

dokud se neprobudím na zádech s korkem v ústech, zazátkovaná doslova jako bylinková tinktura proti vodnatelnosti.

Sinéad Morrisseyová

Sinéad Morrisseyová (nar. 1972, Portadown, hrabství Armagh) je autorkou šesti básnických sbírek, za něž posbírala mnoho prestižních cen, mimo jiné získala v roce 2014 za svou knihu Parallax cenu T. S. Eliota. Většinu svého života prožila v hlavním severoirském městě, kde jí byl v roce 2013 udělen titul Poet Laureate města Belfastu. Její poslední sbírka z roku 2017 nese titul On Balance. V současnosti pracuje jako profesorka tvůrčího psaní na univerzitě v Newcastlu.

99 Poezie v překladu

Kameny Vrtulníky Bílá podle Stephena Spendera Po chvilce si je představíš, Odepnula jsem lyže a zapadla jsem, S dětmi boháčů nic nechtěli jsme mít, pátrají ve tmě jak do dětství, nejnovější hadry jim faldovaly tvar, po kolena, po pás, po prsa, padala jsem, připásaní na sedadlech těsně nad kostely, abych byla chycena zahraničních aut, zaměřují se na ulice a domy do jeho sevření. jejichž rychlá elektrická okna se zavírala nebo balancují Bylo to křupavé, podivně suché, jako nic, a vlévala se do řeky aut; na tenkém proutku světla. napadlo mě: mohla bych si tu ustlat a šťastně spát ve vlastním jejich železné, rovnátkové úsměvy A co najdeš, záleží nejvíc na tom, obrysu, nás fascinovaly, jejich nervozitou jak se rozhodneš jako zajíc pasuje odvrácené oči. do své formy. je pozorovat: Byly tiché. Bály se deště. Učili je vysoko v noci Ležela bych tu neobjevená jako recitovat ve žlutých pokojích Koleta, zkamenělina ve skále, Zuzana, jejich signální světla zaměnitelná dokud ji kladívko jemným Jo-jo a Lou přijdou na čaj s hvězdami, tam — klepnutím neobnaží; v teple, nebo zpívat podle ladičky v bezpečí Jak veselý život máš… skoro nádhera. Anebo na zpáteční cestě v místě beze slov (v rostoucí hojnosti Nevěděly, která bije, však mizely sněhu), dvakrát do roka na jih do Francie — nad mapou, a nakonec bych byla zaváta my zatím brázdili ulice, uličky odkud mohou připomínat do bílého snu, a náměstí, z něhož už není žádní hodňoušci, spíše bestie, hemžení much cesta ven. — pak do škol, jejichž soupis nám kolem rány na hlavě zvířete. nebyl znám Položila jsem se do chladného pouzdra jako nástroj do sametu Ze zdí jsme je vídávali jezdit sem a spala. a tam Divošské válečné barvy, ve vlasech peří, usmály jsme se stěží

Collete Bryceová

Colette Bryceová (nar. 1970, hrabství Londonderry) publikovala čtyři knihy básní. Za svou poslední básnickou sbírku The Whole & Rain-domed Universe z roku 2014 získala cenu Ewarta Biggse. Po studiích žila v Londýně, krátce v Madridu, poté ve Skotsku. V roce 2017 vydává své vybrané básně s titulem Selected Poems. V současnosti žije v Newcastlu jako spisovatelka a editorka na volné noze.

100 Poezie v překladu

Byty Beze mě Způsob, jak se dívat na snímek z ultrazvuku V prvním bytě nad ušmudlaným Jednou v pauze těžkého června schodištěm na klidných silničkách Eskry a jen tak Když nám technik v plášti byla slunná místnost, kde tancoval pro nic za nic s ektoplazmou prach, jsme si házeli — my mladí nabídne krátký pohled na onen svět, a půlka mrtvé včely světáci — plastové víko začnou se ty stíny kroutit. u stahovacího okna; ze starého kýble na jed na krysy jak Je to to turínské plátno? kde (s hrůzou v hlase) je ta druhá obří frisbee. půlka? Když se nakloníme blíž, Na hnědém tepichu čtyři nebo pět Házela jsem to já tobě, ty mně; abychom nastavili přístroje kluků hulilo jointy. já-tobě, ty-mně, já-tobě, ty zas mně. Bůh Všech Našich Vánoc A ty bys přísahal, že ten nízký oblouk vypadá I v druhém bytě to páchlo, jako by se je kyvadlo, jako živý! Přes satelit! něco rozkládalo: opisující nudný tyronský obzor. — vlhký strop, v krbu vajgly — Graf monitoringu, někdo tu romanticky přidal květiny A já bych přísahala, že naše házení počítačová tomografie — do vázy a chytání má takovou hybnost, kamerové zobrazení? — lebka? a barevnou deku, jako kdyby nějakou že jejich rytmus možná nějak přežije Anebo až se prach usadí, nic. silou vůle i beze mě. Vůbec nic. byla známa existence i těch dalších pokojů.

Na třetím bytě bylo něco zvráceného. • • • Originály básní jsou převzaty Omítka i nátěr byly nové — ale z antologie Grand Tour (Carl Hanser ze zboží Když moderátorka počasí Verlag GmbH, Mnichov 2019, v přecpaném výklenku se linul ostrý ukáže uspoř. J. Wagner a F. Italiano). zápach. kouzelnou hůlkou A mimoto, kdo byla ta bytost pod na místo vysokého tlaku, Milan Děžinský (nar. 1974) je básník, prostěradlem, jsem najednou Island, překladatel, anglista. Za svou sténající tak mučivě? A kdo ten, co to poslední sbírku Obcházení ostrova ze tmy sledoval ze židle? jehož obyvatelé (Host, 2017) získal cenu Magnesia si stěžují, Litera v kategorii poezie. že je vynechali z tolika map — tolika map Evropy — jsou tak daleko, na horizontu,

kde zima je chodba, a přechází… přechází, den cítí, jak se hýbe láva, jak se velryba tiše převaluje v mlhavém zálivu.

Leontia Flynnová

Leontia Flynnová (nar. 1974, hrabství Down) je autorka čtyř básnických knih. Studovala angličtinu v Edinburghu, doktorandskou práci o poezii Medbh McGuckianové obhájila v Belfastu. Hned její první sbírka z roku 2004 These Days získala Forward Prize za nejlepší básnickou sbírku roku. Její poslední básnickou knihou je The Radio z roku 2017. Žije v Belfastu.

101 inzeraty an 85_host 16.05.2019 9:42 Stránka 1

Inzerce Vychází 87. číslo revue

tentokrát na téma

Stroj a (jeho) člověk

A. Breton: Maják nevěsty; Celibátní stroje (J. Chalupecký, H. Szeeman, M. Carrouges, J.-F. Lyotard); P. Gorsen: Stroj na ponížení; A.Villiers: Budoucí Eva; G. Deleuze, F. Guattari: Toužící stroje; B. Bettelheim: Joey; M. Jay: James Tilly Matthews a jeho Vzduchový ovladač; P. Šrámek: Konference Abundance360 (Jak bude vypadat svět za 30 let?); „Člověk, toť chybování“ (Rozhovor se skupinou Pièces et Main d’Œuvre ); B. Schmitt: Tělo 2.0; J. G. Ballard: Crash!; V. Ondráček: Ludus Athleticus est machina aneb Ve sportovním těle – žádný duch; S. Žižek: O syntetickém sexu a bytí sebou samým; J.-Ch. Bailly: Vlastní jazyk; A. Breton: Konrad Klapheck; J. Gabriel: Inspirované konﬂikty; J. Lazareva: Futuristická koncepce Člověka rozšířeného stroji; G. Dierna: Válečná těla: České variace na tělo ve světové válce; F. Picabia: Imaginární stroje; A. Jarry: Deus ex machina; P. Martinec: Mlátička; P. Scheerbart: Perpetuum mobile; B. Solařík: Obléhací stroj; J. Haussmann: Automobil; F. Dryje: Za naše barvy (II); J. Koukal, J. Chuchma: Mnohé z toho, co Marx popisoval, přece vidíme kolem sebe (Rozhovor s ﬁlosofem Petrem Kuželem II)

Vydává: Sdružení Analogonu, Mezivrší 31, 147 00 Praha 4 Vydavatel + redakce: tel.: 725 508 577; [email protected] Distribuce: KOSMAS, s. r. o., Lublaňská 34, 120 00 Praha 2 (222 510 749; www.kosmas.cz); předplatné: Tomáš Kroupa, [email protected], tel: 731 328 058 www.analogon.cz

PŘEDPLAŤTE SI ČÍSLO 122 CINEPUR OBJEDNÁVKY NA: CINEPUR.CZ/SHOP WWW.CINEPUR.CZ

FENOMÉN SERIÁL BERLINALE DESKTOPOVÉ FILMY DŮM Z KARET

SSSR MARTIN JEŽEK JONAS MEKAS ŠPANĚLSKO ČÍNA Inzerce

Das_inz_2019_170x127_HOST_kveten.indd 1 16.05.2019 10:55:16

INTELIGENTNÍ ČTENÁŘI MAGAZÍN LÓGR ZNAJÍ — KUPUJÍ — PŘEDPLÁCEJÍ Aby se dozvěděli vše o literatuře, komiksu a populární kultuře.

www.logrmagazin.cz OBJEDNÁVEJTE NA ADRESE O čem se mluví v USA

pod nímž byla do té doby díla svým způsobem nekontroverzní, Bez bílého menšinových literatur držena. téma zpracovávají kriticky očekáva- Nicméně i v osmdesátých telným způsobem. Ani v nomina- majáku letech najdeme mezi laureáty cích nenajdeme žádná skandální bílé mohykány, třeba Normana díla, která by vynikala literárními Richard Olehla Mailera nebo Johna Updika. Ten si kvalitami. Velcí bílí muži a jejich vítězství zopakoval ještě na začátku tradiční díla jsou zastoupeni dalšího desetiletí, a třebaže i zde sporadicky — možná také proto, najdeme jméno Richarda Forda že nejstarší generace už prakticky a Philipa Rotha, je zřejmé, že na- nepublikuje. stolený trend neustále posiloval. Skutečně provokativní díla Devadesátá léta pak orámoval zůstávají doménou jiných ocenění, výběr povídkové sbírky Králové třeba britské Man Bookerovy ceny, mamba hrají milostné písně autora která si v roce 2016 všimla románu kubánského původu Oscara Zaprodanec Paula Beattyho, jenž Nejen Evropou obchází dle Hijuelose a první ocenění pro jinak ve Spojených státech americ- mnohých strašidlo politické korekt- otevřeně homosexuální román, kých spíše zapadl. Přitom Beatty je nosti. Spojené státy na tom nejsou dnes slavné Hodiny, Michaela černošský autor a píše o neutěšené lépe, dalo by se mluvit o setrvalém Cunninghama. situaci v černošských ghettech — trendu, v němž staří bílí hetero- Co se před dvaceti lety zdálo jenže neočekávaně nevážným, sexuální muži setrvalým tempem jako revoluce, stalo se hned hystericky satirickým tónem. vyklízejí pozice. následně mainstreamem: Čtyři Zdá se tedy, že nastal čas To ovšem neznamená, že by autorky a především obrovský znovu defin vat základní jména je automaticky obsazovaly ženy. nárůst etnicky rozrůzněných děl. amerického kánonu. Veličiny typu Pokud se podíváme na laureáty Jhumpa Lahiriová (Pulitzer 2000) Michaela Chabona, Jonathana Pulitzerovy ceny, počet vítězek se narodila v Londýně do rodiny Franzena, Jeffreyho Eugenidese je pořád stejný — a v poměru přistěhovalců z Bengálska, Edward zůstávají v posledních deseti letech k populaci a počtu autorů a au- P. Jones (Pulitzer 2004) a Colson spíš v pozadí a neobjevují se ani torek nepřirozeně nízký. Posuďte Whitehead (nominace 2002) v nominacích (ne že by jejich sami: v desetiletí od roku 1970 jsou afroameričtí autoři, Louise produktivita byla nějak závratná). do roku 1979 byly oceněny dvě Erdrichová (nominace 2009) píše Laureáti posledních let jsou autoři autorky, v osmdesátých letech pak o komunitě původních obyvatel třetích, čtvrtých knih, jimž ocenění čtyři, poté tři, čtyři a v současném severoamerického kontinentu, přineslo už možná nečekanou slávu desetiletí jen dvě. i u nás známý Cha Ťin (nominace a komerční úspěch. Odvrácenou Kdo tedy bílým mužům ubírá 2005) je původem z Číny, Junot stranou tohoto fenoménu je životní prostor? Odpověď je Díaz (Pulitzer 2008) strávil skutečnost, že v budoucnu zřejmě nasnadě: jsou to menšiny jakého- dětství v Dominikánské republice svůj stín znovu nepřekročí. koli ražení a zaměření. Jestliže a angličtina ani není jeho rodným Časy velkých bílých hetero- před padesáti lety bylo nemysli- jazykem. sexuálních mužů jsou, zdá se, telné, aby porota dala přednost A konečně současnost, v níž přinejmenším v americké litera- černošskému, asijskému či ote- vítězí stoprocentně politicky tuře nadobro pryč a s nimi i určitá vřeně homosexuálnímu autorovi korektní díla, která adresně zpraco- očekávatelnost témat veřejné nebo autorce před veličinami vávají agendu hýbající vzdělanými diskuse. Když v minulosti vydal typu Johna Cheevera, Thomase vrstvami americké společnosti, novou knihu takový Norman Pynchona či Saula Bellowa, hned typu Syna správce sirotčince Adama Mailer, Philip Roth, Thomas o deset let později tu máme Johnsona (Pulitzer 2012;odehrává Pynchon či Saul Bellow, recenzenti ocenění převratného románu se v prostředí severokorejských hned přispěchali se svými úsudky. Milovaná Toni Morrisonové koncentráků), Podzemní železnice Teď mají jiný problém: v každo- i neméně skvělé Barvy nachu Alice Colsona Whiteheada (Pulitzer roční záplavě nových titulů bez Walkerové. Oba romány otevřeně 2017; román o otroctví a jeho dě- bílého majáku a pod knutou po- popisují neutěšené poměry dictví na americkém Jihu) či třeba litické korektnosti pečlivě vybírat, afroamerické populace na Jihu Lesse Andrewa Seana Greera na co svými texty poukážou. Je to před i po zrušení otroctví a na roz- (Pulitzer 2018; hrdinou je gay šance — a zároveň mnohem větší díl například od Ellisonova spisovatel, jeho sexuální orientace práce a odpovědnost. Neviditelného se jim podařilo se ovšem v románu nijak netema- prorazit pověstný skleněný strop, tizuje). Všechny tyto romány jsou Autor je amerikanista.

104 Mám rád nudné věci.

Andy Warhol 2019 Měsíc autorského čtení čestný host Rumunsko

Brno, Wrocław, Ostrava, Košice, Львів

www.autorskecteni.cz

Colours? In the beginning was the word.

Authors’ Reading Month Guest of Honour Romania 2019

Projekt je realizová n s fi nanč ní podporou Ministerstva kultury Č R, statutá rní ho mě sta Brna, statutá rní ho mě sta Ostrava, Rumunské ho kulturní ho institutu v Praze a ve spolupráci s Katedrou jihoslovanských a balkanistických studií Filozofi cké fakulty Univerzity Karlovy.