DOCSLIB.ORG

Makromycety PR Údolí Oslavy a Chvojnice

Total Page：16

File Type：pdf, Size：1020Kb

Download full-text PDF Read full-text
Makromycety PR Údolí Oslavy a Chvojnice Makromycety přírodní rezervace a evropsky významné lokality Údolí Oslavy a Chvojnice Vladimír Antonín, Jan Běťák, Daniel Dvořák & Hana Ševčíková 2017 1 Studie byla podpořena grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci projektu Přírodní rozmanitost Vysočiny (č. EHP-CZ02-OV-1-013-2014) realizovaného Pobočkou České společnosti ornitologické na Vysočině. (www.prirodavysociny.cz) Řešitelé: RNDr. Vladimír Antonín, CSc. Strážnická 6, 627 00 Brno, 60551402, [email protected] Mgr. Jan Běťák Mášova 21, 732429397, [email protected] Mgr. Daniel Dvořák Hutařova 26, 612 00 Brno, 605544283, [email protected] Mgr. Hana Ševčíková Strnadova 10, 628 00 Brno, 775103544, [email protected] Práce na projektu byly provedeny v období od 1.1.2015 do 28.2.2017. Obsah 1. Úvod ............................................................................................................................................... 3 2. Přírodní poměry studovaného území ................................................................................ 4 2.1 Charakteristika studovaného území ......................................................................................... 4 3. Metodika .................................................................................................................................... 12 3.1 Metodika terénního průzkumu ................................................................................................ 12 3.2 Srovnání recentních dat s historickými údaji ..................................................................... 15 3.3 Přehled nalezených druhů ......................................................................................................... 16 3.4 Ochranářsky významné druhy ................................................................................................. 17 4. Výsledky ..................................................................................................................................... 17 4.1 Celkový přehled zaznamenaných taxonů makromycetů ............................................... 17 4.2 Ochranářsky významné druhy ................................................................................................. 40 4.3 Recentně nalezené ohrožené druhy ....................................................................................... 42 4.4 Další zajímavé recentně nalezené druhy .............................................................................. 62 4.5 Neověřené ohrožené a zajímavé druhy uváděné ve starších pramenech ............... 75 5. Souhrn ......................................................................................................................................... 79 6. Doporučení pro management ............................................................................................. 81 7. Poděkování ................................................................................................................................ 81 8. Literatura ................................................................................................................................... 82 2 1. Úvod Přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice leží na jihozápadní Moravě v území mezi Náměští nad Oslavou a Čučicemi v údolí řek Oslavy a Chvojnice. Tato rozsáhlá PR (více než 20 km2) byla vyhlášena v roce 1975 jako chráněný přírodní výtvor z důvodu ochrany přirozených toků obou řek, nivních luk a pestré mozaiky různorodých lesních společenstev na strmých skalnatých svazích včetně lesostepních formací s druhově bohatými teplomilnými bylinnými podrosty a s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů (Mackovčin et al. 2007). V r. 1992 bylo území o rozloze 2 111 ha převedeno do kategorie přírodní rezervace (PR). Roku 2012 bylo území vyhlášeno za evropsky významnou lokalitu (EVL), z větší části v hranicích PR, avšak oproti ní je EVL zvětšena o kaňon Oslavy u Čučic v délce asi 1,8 km na pravém, resp. 3 km na levém břehu a je tedy asi o 200 ha rozsáhlejší (2 339 ha). Deklarovaným předmětem ochrany je rozsáhlý komplex přírodě blízké lesní i nelesní vegetace a populace z evropského hlediska významných druhů dvouhrotce zeleného, jazýčku jadranského, koniklece velkokvětého, přástevníka kostivalového a vranky obecné. V roce 2014 byl podán návrh na zrušení stávající přírodní rezervace a vyhlášení dvou národních přírodních rezervací (NPR) na asi třetině původní rozlohy – NPR Divoká Oslava (337 ha) a NPR Soutok Oslavy a Chvojnice (421 ha). Tento návrh se setkal s rozporuplnými reakcemi odborné veřejnosti a v současnosti je stále v procesu přípravy a hodnocení. Zásadní zásah až devastaci území (zejména v oblasti soutoku Oslavy a Chvojnice) by znamenala výstavba přehrady v tomto údolí, která byla zařazena ve výhledových plánech ministerstva zemědělství. Podle posledních informací však tento projekt naštěstí nebude realizován. Vzhledem k výše uvedeným hrozbám a také vzhledem k absenci aktuálních dat o výskytu makromycetů se kolektiv autorů rozhodl pro terénní práci v tomto území, který měl za úkol částečně navázat na průzkum mykologů z MZM (včetně prvního autora této zprávy) z první poloviny 90. let (Antonín et al. 1997). 3 Obr. 1 – Přehledová mapka s vyznačením hranic PR, EVL a navrhovaných NPR (zdroj: AOPK ČR) 2. Přírodní poměry studovaného území 2.1 Charakteristika studovaného území Reliéf celého území je velmi členitý – hluboce zaříznutá údolí Oslavy a Chvojnice jsou místy až přes 200 m hluboká, místy s výraznými skalnatými partiemi (např. skála Jinošovnice nad meandrem oslavy oproti Vlčímu kopci) a rozsáhlými sutěmi (např. velké otevřené sutě na sz. svahu Levnova a protilehlé straně údolí Chvojnice), zatímco terén nad hranami údolí je často jen mírně zvlněný až rovinatý. Nadmořská výška území (EVL) se pohybuje v rozpětí 244–466 m. Geologické podloží údolí Oslavy je tvořeno převážně vysoce metamorfovanými horninami moldanubika, hlavně granulity. Přímo v údolí vystupují tmavé někdy granátové amfibolity. Ve východní části území se objevují méně metamorfované horniny, kromě ortorul a migmatitů jsou časté muskovitové svory, maloplošně také menší výchozy krystalických vápenců. Údolí Chvojnice pod Kralicemi proráží predevším bítešskou okatou rulou s polohami tmavých amfibolitů. Níže po proudu se objevují vložky krystalických vápenců a dolomitů, kvarcitů a grafitových hornin. Klimaticky území spadá do nejteplejší kategorie mírně teplé oblasti MT11 (Quitt 1971). Významný vliv na biotu má dosti nízký úhrn srážek, související s pozicí území ve 4 srážkovém stínu vyšších poloh Českomoravské vrchoviny. V mezo- a mikroklimatickém měřítku se zde výrazně uplatňuje říční fenomén. Teplé jižní svahy hostí teplomilná a suchomilná společenstva, zatímco stinné svahy a dna údolí hostí druhy vyšších poloh. Lesní porosty si místy (téměř výhradně však na svazích údolí) zachovaly přírodě blízký charakter, převládají dubohabřiny, místy acidofilní a teplé doubravy, suťové lesy, na exponovaných stanovištích se vyskytují také fragmenty skalních borů a na okraji přirozeného rozšíření se zde vyskytují i bučiny. Na plošinách pak převládají hospodářské porosty různého stupně degradace. Luční vegetaci představují na dnech údolí aluviální psárkové louky, na svazích přecházející do mezofilních ovsíkových luk, na vysychavých půdách se vyskytují acidofilní teplomilné trávníky a na exponovaných skalních polohách vyznívají kavylové stepi (kapitola je převzata z botanického inventarizačního průzkumu [Ekrt et al. 2014] a zjednodušena). Níže uvádíme několik ilustrativních fotografií studovaného území. Obr. 2 – aluvium řeky Oslavy od úpatí svahu pod Vlčím kopcem směrem ke skále Jinošovnice (segment 12), 7. 5. 2015 foto H. Ševčíková 5 Obr. 3 – listnatý les suťového charakteru v údolí potoka Hučáku, 7. 5. 2015 foto H. Ševčíková Obr. 4 – suťový listnatý les v údolí potoka Kotlík, 30. 10. 2015 foto P. Ševčík 6 Obr. 5 – skalnaté koryto potoka Kotlík s množstvím popadaných kmenů, 7. 5. 2015 foto P. Ševčík 7 Obr. 6. – bučina pod Vlčím kopcem (segment D12), 8. 11. 2016 foto D. Dvořák Obr. 7 – květnatá bučina na svahu pod Padělky (segment D13), 7. 5. 2015 foto H. Ševčíková 8 Obr. 8 – svahová dubohabřina v části rezervace Na Ostrově, 18. 10. 2009 foto H. Ševčíková Obr. 9 – březový háj na plošině jv. od Lamberka (segment D9), 18. 10. 2009 foto H. Ševčíková 9 Obr. 10 – habrová doubrava v okolí turistického chodníku vedoucího k Lamberku, dne 18. 10. 2009 foto H. Ševčíková 10 Obr. 11. – fragment přípotoční olšiny přecházející do dubohabřiny, místy s přítomností jilmu, údolí Chvojnice (segment S2+S3), 25. 10. 2016 foto D. Dvořák Obr. 12. – Suchá svahová doubrava pod Kraví horou (segment S1), 8. 11. 2016 foto D. Dvořák 11 Obr. 13. – suché acidofilní trávníky na Senoradském véhonu (segment S11), 24. 7. 2016 foto D. Dvořák 3. Metodika 3.1 Metodika terénního průzkumu Mykologický průzkum přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice byl prováděn dle současně platné „Metodiky provádění mykologického průzkumu“ (Antonín et al. 2015) formou opakovaného terénního sběru, který nebyl vázán na přesně vymezené studijní plochy (tzv. „procházení lokality“) s následným určováním materiálu klasickými metodami. Sledovány byly makromycety na všech substrátech o velikosti plodnic nebo stromat alespoň 2 mm. Kromě autorů zprávy, jejichž jména jsou dále zkracována jen na iniciály1, se terénního průzkumu v menší míře zúčastnili také J. Burel, L. Hašek, J. Hrabáková, J. Nečas a P. Ševčík. Vzhledem k připravovanému vyhlášení nových národních přírodních rezervací (NPR) a s předpokladem, že plánovaná území by měla
Load more

Recommended publications
  • <I>Hydropus Mediterraneus</I>
    ISSN (print) 0093-4666 © 2012. Mycotaxon, Ltd. ISSN (online) 2154-8889 MYCOTAXON http://dx.doi.org/10.5248/121.393 Volume 121, pp. 393–403 July–September 2012 Laccariopsis, a new genus for Hydropus mediterraneus (Basidiomycota, Agaricales) Alfredo Vizzini*, Enrico Ercole & Samuele Voyron Dipartimento di Scienze della Vita e Biologia dei Sistemi - Università degli Studi di Torino, Viale Mattioli 25, I-10125, Torino, Italy *Correspondence to: [email protected] Abstract — Laccariopsis (Agaricales) is a new monotypic genus established for Hydropus mediterraneus, an arenicolous species earlier often placed in Flammulina, Oudemansiella, or Xerula. Laccariopsis is morphologically close to these genera but distinguished by a unique combination of features: a Laccaria-like habit (distant, thick, subdecurrent lamellae), viscid pileus and upper stipe, glabrous stipe with a long pseudorhiza connecting with Ammophila and Juniperus roots and incorporating plant debris and sand particles, pileipellis consisting of a loose ixohymeniderm with slender pileocystidia, large and thin- to thick-walled spores and basidia, thin- to slightly thick-walled hymenial cystidia and caulocystidia, and monomitic stipe tissue. Phylogenetic analyses based on a combined ITS-LSU sequence dataset place Laccariopsis close to Gloiocephala and Rhizomarasmius. Key words — Agaricomycetes, Physalacriaceae, /gloiocephala clade, phylogeny, taxonomy Introduction Hydropus mediterraneus was originally described by Pacioni & Lalli (1985) based on collections from Mediterranean dune ecosystems in Central Italy, Sardinia, and Tunisia. Previous collections were misidentified as Laccaria maritima (Theodor.) Singer ex Huhtinen (Dal Savio 1984) due to their laccarioid habit. The generic attribution to Hydropus Kühner ex Singer by Pacioni & Lalli (1985) was due mainly to the presence of reddish watery droplets on young lamellae and sarcodimitic tissue in the stipe (Corner 1966, Singer 1982).
    [Show full text]
  • Checklist of Argentine Agaricales 4
    Checklist of the Argentine Agaricales 4. Tricholomataceae and Polyporaceae 1 2* N. NIVEIRO & E. ALBERTÓ 1Instituto de Botánica del Nordeste (UNNE-CONICET). Sargento Cabral 2131, CC 209 Corrientes Capital, CP 3400, Argentina 2Instituto de Investigaciones Biotecnológicas (UNSAM-CONICET) Intendente Marino Km 8.200, Chascomús, Buenos Aires, CP 7130, Argentina CORRESPONDENCE TO *: [email protected] ABSTRACT— A species checklist of 86 genera and 709 species belonging to the families Tricholomataceae and Polyporaceae occurring in Argentina, and including all the species previously published up to year 2011 is presented. KEY WORDS—Agaricomycetes, Marasmius, Mycena, Collybia, Clitocybe Introduction The aim of the Checklist of the Argentinean Agaricales is to establish a baseline of knowledge on the diversity of mushrooms species described in the literature from Argentina up to 2011. The families Amanitaceae, Pluteaceae, Hygrophoraceae, Coprinaceae, Strophariaceae, Bolbitaceae and Crepidotaceae were previoulsy compiled (Niveiro & Albertó 2012a-c). In this contribution, the families Tricholomataceae and Polyporaceae are presented. Materials & Methods Nomenclature and classification systems This checklist compiled data from the available literature on Tricholomataceae and Polyporaceae recorded for Argentina up to the year 2011. Nomenclature and classification systems followed Singer (1986) for families. The genera Pleurotus, Panus, Lentinus, and Schyzophyllum are included in the family Polyporaceae. The Tribe Polyporae (including the genera Polyporus, Pseudofavolus, and Mycobonia) is excluded. There were important rearrangements in the families Tricholomataceae and Polyporaceae according to Singer (1986) over time to present. Tricholomataceae was distributed in six families: Tricholomataceae, Marasmiaceae, Physalacriaceae, Lyophyllaceae, Mycenaceae, and Hydnaginaceae. Some genera belonging to this family were transferred to other orders, i.e. Rickenella (Rickenellaceae, Hymenochaetales), and Lentinellus (Auriscalpiaceae, Russulales).
    [Show full text]
  • Appendix K. Survey and Manage Species Persistence Evaluation
    Appendix K. Survey and Manage Species Persistence Evaluation Establishment of the 95-foot wide construction corridor and TEWAs would likely remove individuals of H. caeruleus and modify microclimate conditions around individuals that are not removed. The removal of forests and host trees and disturbance to soil could negatively affect H. caeruleus in adjacent areas by removing its habitat, disturbing the roots of host trees, and affecting its mycorrhizal association with the trees, potentially affecting site persistence. Restored portions of the corridor and TEWAs would be dominated by early seral vegetation for approximately 30 years, which would result in long-term changes to habitat conditions. A 30-foot wide portion of the corridor would be maintained in low-growing vegetation for pipeline maintenance and would not provide habitat for the species during the life of the project. Hygrophorus caeruleus is not likely to persist at one of the sites in the project area because of the extent of impacts and the proximity of the recorded observation to the corridor. Hygrophorus caeruleus is likely to persist at the remaining three sites in the project area (MP 168.8 and MP 172.4 (north), and MP 172.5-172.7) because the majority of observations within the sites are more than 90 feet from the corridor, where direct effects are not anticipated and indirect effects are unlikely. The site at MP 168.8 is in a forested area on an east-facing slope, and a paved road occurs through the southeast part of the site. Four out of five observations are more than 90 feet southwest of the corridor and are not likely to be directly or indirectly affected by the PCGP Project based on the distance from the corridor, extent of forests surrounding the observations, and proximity to an existing open corridor (the road), indicating the species is likely resilient to edge- related effects at the site.
    [Show full text]
  • Version 1.1 Standardized Inventory Methodologies for Components Of
    Version 1.1 Standardized Inventory Methodologies For Components Of British Columbia's Biodiversity: MACROFUNGI (including the phyla Ascomycota and Basidiomycota) Prepared by the Ministry of Environment, Lands and Parks Resources Inventory Branch for the Terrestrial Ecosystem Task Force, Resources Inventory Committee JANUARY 1997 © The Province of British Columbia Published by the Resources Inventory Committee Canadian Cataloguing in Publication Data Main entry under title: Standardized inventory methodologies for components of British Columbia’s biodiversity. Macrofungi : (including the phyla Ascomycota and Basidiomycota [computer file] Compiled by the Elements Working Group of the Terrestrial Ecosystem Task Force under the auspices of the Resources Inventory Committee. Cf. Pref. Available through the Internet. Issued also in printed format on demand. Includes bibliographical references: p. ISBN 0-7726-3255-3 1. Fungi - British Columbia - Inventories - Handbooks, manuals, etc. I. BC Environment. Resources Inventory Branch. II. Resources Inventory Committee (Canada). Terrestrial Ecosystems Task Force. Elements Working Group. III. Title: Macrofungi. QK605.7.B7S72 1997 579.5’09711 C97-960140-1 Additional Copies of this publication can be purchased from: Superior Reproductions Ltd. #200 - 1112 West Pender Street Vancouver, BC V6E 2S1 Tel: (604) 683-2181 Fax: (604) 683-2189 Digital Copies are available on the Internet at: http://www.for.gov.bc.ca/ric PREFACE This manual presents standardized methodologies for inventory of macrofungi in British Columbia at three levels of inventory intensity: presence/not detected (possible), relative abundance, and absolute abundance. The manual was compiled by the Elements Working Group of the Terrestrial Ecosystem Task Force, under the auspices of the Resources Inventory Committee (RIC). The objectives of the working group are to develop inventory methodologies that will lead to the collection of comparable, defensible, and useful inventory and monitoring data for the species component of biodiversity.
    [Show full text]
  • 9B Taxonomy to Genus
    Fungus and Lichen Genera in the NEMF Database Taxonomic hierarchy: phyllum > class (-etes) > order (-ales) > family (-ceae) > genus. Total number of genera in the database: 526 Anamorphic fungi (see p. 4), which are disseminated by propagules not formed from cells where meiosis has occurred, are presently not grouped by class, order, etc. Most propagules can be referred to as "conidia," but some are derived from unspecialized vegetative mycelium. A significant number are correlated with fungal states that produce spores derived from cells where meiosis has, or is assumed to have, occurred. These are, where known, members of the ascomycetes or basidiomycetes. However, in many cases, they are still undescribed, unrecognized or poorly known. (Explanation paraphrased from "Dictionary of the Fungi, 9th Edition.") Principal authority for this taxonomy is the Dictionary of the Fungi and its online database, www.indexfungorum.org. For lichens, see Lecanoromycetes on p. 3. Basidiomycota Aegerita Poria Macrolepiota Grandinia Poronidulus Melanophyllum Agaricomycetes Hyphoderma Postia Amanitaceae Cantharellales Meripilaceae Pycnoporellus Amanita Cantharellaceae Abortiporus Skeletocutis Bolbitiaceae Cantharellus Antrodia Trichaptum Agrocybe Craterellus Grifola Tyromyces Bolbitius Clavulinaceae Meripilus Sistotremataceae Conocybe Clavulina Physisporinus Trechispora Hebeloma Hydnaceae Meruliaceae Sparassidaceae Panaeolina Hydnum Climacodon Sparassis Clavariaceae Polyporales Gloeoporus Steccherinaceae Clavaria Albatrellaceae Hyphodermopsis Antrodiella
    [Show full text]
  • Hebelomina (Agaricales) Revisited and Abandoned
    Plant Ecology and Evolution 151 (1): 96–109, 2018 https://doi.org/10.5091/plecevo.2018.1361 REGULAR PAPER Hebelomina (Agaricales) revisited and abandoned Ursula Eberhardt1,*, Nicole Schütz1, Cornelia Krause1 & Henry J. Beker2,3,4 1Staatliches Museum für Naturkunde Stuttgart, Rosenstein 1, D-70191 Stuttgart, Germany 2Rue Père de Deken 19, B-1040 Bruxelles, Belgium 3Royal Holloway College, University of London, Egham, Surrey TW20 0EX, United Kingdom 4Plantentuin Meise, Nieuwelaan 38, B-1860 Meise, Belgium *Author for correspondence: [email protected] Background and aims – The genus Hebelomina was established in 1935 by Maire to accommodate the new species Hebelomina domardiana, a white-spored mushroom resembling a pale Hebeloma in all aspects other than its spores. Since that time a further five species have been ascribed to the genus and one similar species within the genus Hebeloma. In total, we have studied seventeen collections that have been assigned to these seven species of Hebelomina. We provide a synopsis of the available knowledge on Hebelomina species and Hebelomina-like collections and their taxonomic placement. Methods – Hebelomina-like collections and type collections of Hebelomina species were examined morphologically and molecularly. Ribosomal RNA sequence data were used to clarify the taxonomic placement of species and collections. Key results – Hebelomina is shown to be polyphyletic and members belong to four different genera (Gymnopilus, Hebeloma, Tubaria and incertae sedis), all members of different families and clades. All but one of the species are pigment-deviant forms of normally brown-spored taxa. The type of the genus had been transferred to Hebeloma, and Vesterholt and co-workers proposed that Hebelomina be given status as a subsection of Hebeloma.
    [Show full text]
  • 1 Chapter 3 Conservation and Management of Forest Fungi in The
    Randy Molina, David Pilz, Jane Smith, Susie Dunham, Tina Dreisbach, Thomas O’Dell & Michael Castellano (2001). Conservation and management of forest fungi in the Pacific Northwestern United States: an integrated ecosystem approach. Chapter 3 in Fungal Conservation: Issues and Solutions (ed. Moore, D., Nauta, M. M., Evans, S. E. & Rotheroe, M.). Cambridge University Press: Cambridge, U.K. Chapter 3 Conservation and management of forest fungi in the Pacific Northwestern United States: an integrated ecosystem approach RANDY MOLINA, DAVID PILZ, JANE SMITH, SUSIE DUNHAM, TINA DREISBACH, THOMAS O’DELL & MICHAEL CASTELLANO Introduction The vast forests of the Pacific Northwest region of the United States, an area outlined by the states of Oregon, Washington, and Idaho, are well known for their rich diversity of macrofungi. The forests are dominated by trees in the Pinaceae with about 20 species in the genera Abies, Larix, Picea, Pinus, Pseudotsuga, and Tsuga. All form ectomycorrhizas with fungi in the Basidiomycota, Ascomycota, and a few Zygomycota. Other ectomycorrhizal genera include Alnus, Arbutus, Arctostaphylos, Castinopsis, Corylus, Lithocarpus, Populus, Quercus, and Salix, often occurring as understory or early-successional trees. Ectomycorrhizal fungi number in the thousands; as many as 2,000 species associate with widespread dominant trees such as Douglas-fir (Pseudotsuga menziesii) (Trappe, 1977). The Pacific Northwest region also contains various ecozones on diverse soil types that range from extremely wet coastal forests to xeric interior forests, found at elevations from sea level to timber line at 2,000 to 3,000 metres. The combination of diverse ectomycorrhizal host trees inhabiting steep environmental and physical gradients has yielded perhaps the richest forest mycota of any temperate forest zone.
    [Show full text]
  • Notes, Outline and Divergence Times of Basidiomycota
    Fungal Diversity (2019) 99:105–367 https://doi.org/10.1007/s13225-019-00435-4 (0123456789().,-volV)(0123456789().,- volV) Notes, outline and divergence times of Basidiomycota 1,2,3 1,4 3 5 5 Mao-Qiang He • Rui-Lin Zhao • Kevin D. Hyde • Dominik Begerow • Martin Kemler • 6 7 8,9 10 11 Andrey Yurkov • Eric H. C. McKenzie • Olivier Raspe´ • Makoto Kakishima • Santiago Sa´nchez-Ramı´rez • 12 13 14 15 16 Else C. Vellinga • Roy Halling • Viktor Papp • Ivan V. Zmitrovich • Bart Buyck • 8,9 3 17 18 1 Damien Ertz • Nalin N. Wijayawardene • Bao-Kai Cui • Nathan Schoutteten • Xin-Zhan Liu • 19 1 1,3 1 1 1 Tai-Hui Li • Yi-Jian Yao • Xin-Yu Zhu • An-Qi Liu • Guo-Jie Li • Ming-Zhe Zhang • 1 1 20 21,22 23 Zhi-Lin Ling • Bin Cao • Vladimı´r Antonı´n • Teun Boekhout • Bianca Denise Barbosa da Silva • 18 24 25 26 27 Eske De Crop • Cony Decock • Ba´lint Dima • Arun Kumar Dutta • Jack W. Fell • 28 29 30 31 Jo´ zsef Geml • Masoomeh Ghobad-Nejhad • Admir J. Giachini • Tatiana B. Gibertoni • 32 33,34 17 35 Sergio P. Gorjo´ n • Danny Haelewaters • Shuang-Hui He • Brendan P. Hodkinson • 36 37 38 39 40,41 Egon Horak • Tamotsu Hoshino • Alfredo Justo • Young Woon Lim • Nelson Menolli Jr. • 42 43,44 45 46 47 Armin Mesˇic´ • Jean-Marc Moncalvo • Gregory M. Mueller • La´szlo´ G. Nagy • R. Henrik Nilsson • 48 48 49 2 Machiel Noordeloos • Jorinde Nuytinck • Takamichi Orihara • Cheewangkoon Ratchadawan • 50,51 52 53 Mario Rajchenberg • Alexandre G.
    [Show full text]
  • A Taxonomic Investigation of Mycena in California
    A TAXONOMIC INVESTIGATION OF MYCENA IN CALIFORNIA A thesis submitted to the faculty of San Francisco State University In partial fulfillment of The requirements For the degree Master of Arts In Biology: Ecology and Systematic Biology by Brian Andrew Perry San Francisco, California November, 2002 Copyright by Brian Andrew Perry 2002 A Taxonomic Investigation of Mycena in California Mycena is a very large, cosmopolitan genus with members described from temperate and tropical regions of both the Northern and Southern Hemispheres. Although several monographic treatments of the genus have been published over the past 100 years, the genus remains largely undocumented for many regions worldwide. This study represents the first comprehensive taxonomic investigation of Mycena species found within California. The goal of the present research is to provide a resource for the identification of Mycena species within the state, and thereby serve as a basis for further investigation of taxonomic, evolutionary, and ecological relationships within the genus. Complete macro- and microscopic descriptions of the species occurring in California have been compiled based upon examination of fresh material and preserved herbarium collections. The present work recognizes a total of 61 Mycena species occurring within California, sixteen of which are new reports, and 3 of which represent previously undescribed taxa. I certify that this abstract is a correct representation of the content of this thesis. Dr. Dennis E. Desjardin (Chair, Thesis Committee) Date ACKNOWLEDGEMENTS I am deeply indebted to Dr. Dennis E. Desjardin for the role he has played as a teacher, mentor, advisor, and friend during my time at SFSU and beyond.
    [Show full text]
  • Complete References List
    Aanen, D. K. & T. W. Kuyper (1999). Intercompatibility tests in the Hebeloma crustuliniforme complex in northwestern Europe. Mycologia 91: 783-795. Aanen, D. K., T. W. Kuyper, T. Boekhout & R. F. Hoekstra (2000). Phylogenetic relationships in the genus Hebeloma based on ITS1 and 2 sequences, with special emphasis on the Hebeloma crustuliniforme complex. Mycologia 92: 269-281. Aanen, D. K. & T. W. Kuyper (2004). A comparison of the application of a biological and phenetic species concept in the Hebeloma crustuliniforme complex within a phylogenetic framework. Persoonia 18: 285-316. Abbott, S. O. & Currah, R. S. (1997). The Helvellaceae: Systematic revision and occurrence in northern and northwestern North America. Mycotaxon 62: 1-125. Abesha, E., G. Caetano-Anollés & K. Høiland (2003). Population genetics and spatial structure of the fairy ring fungus Marasmius oreades in a Norwegian sand dune ecosystem. Mycologia 95: 1021-1031. Abraham, S. P. & A. R. Loeblich III (1995). Gymnopilus palmicola a lignicolous Basidiomycete, growing on the adventitious roots of the palm sabal palmetto in Texas. Principes 39: 84-88. Abrar, S., S. Swapna & M. Krishnappa (2012). Development and morphology of Lysurus cruciatus--an addition to the Indian mycobiota. Mycotaxon 122: 217-282. Accioly, T., R. H. S. F. Cruz, N. M. Assis, N. K. Ishikawa, K. Hosaka, M. P. Martín & I. G. Baseia (2018). Amazonian bird's nest fungi (Basidiomycota): Current knowledge and novelties on Cyathus species. Mycoscience 59: 331-342. Acharya, K., P. Pradhan, N. Chakraborty, A. K. Dutta, S. Saha, S. Sarkar & S. Giri (2010). Two species of Lysurus Fr.: addition to the macrofungi of West Bengal.
    [Show full text]
  • Clitocybula Familia (Fungi, Agaricales) – Taxonomy, Distribution, Ecology and First Records in the Czech Republic and Slovakia
    CZECH MYCOL. 63(1): 1–11, 2011 Clitocybula familia (Fungi, Agaricales) – taxonomy, distribution, ecology and first records in the Czech Republic and Slovakia 1* 2 3 VLADIMÍR ANTONÍN , MIROSLAV BERAN , JAN BOROVIČKA , 4 5 DANIEL DVOŘÁK , JAN HOLEC 1Moravian Museum, Department of Botany, Zelný trh 6, CZ-659 37 Brno, Czech Republic; [email protected] 2Museum of South Bohemia, Dukelská 1, CZ-370 51 České Budějovice, Czech Republic; [email protected] 3 Nuclear Physics Institute, v.v.i., Academy of Sciences of the Czech Republic, CZ-250 68 Řež near Prague, Czech Republic; [email protected] 4Masaryk University, Faculty of Sciences, Department of Botany and Zoology, Kotlářská 2, CZ-611 37 Brno, Czech Republic; [email protected] 5National Museum, Mycological Department, Václavské nám. 68, CZ-115 79 Praha 1, Czech Republic; [email protected] *corresponding author Antonín V., Beran M., Borovička J., Dvořák D., Holec J. (2011): Clitocybula fa- milia (Fungi, Agaricales) – taxonomy, distribution, ecology and first records in the Czech Republic and Slovakia. – Czech Mycol. 63(1): 1–11. The first records of Clitocybula familia from the Czech and Slovak Republics were studied and compared with the type specimen of C. familia var. compressa and several North-American collec- tions of var. familia using macro– and microscopic characters as well as molecular data (LSU rDNA). All the collections were identical. Therefore, there is no need to recognise var. familia and var. compressa, as they represent the same taxon. Detailed macro– and microscopic descriptions are given. In Europe, the species grows on strongly decayed fallen trunks of Abies alba and Picea abies.
    [Show full text]
  • Marasmiaceae 09-12-2020 Victor Swan
    Marasmiaceae 09-12-2020 Victor Swan Jean Werts & Joke De Sutter Marasmiaceae • Alfabetische index • Marasmiaceae genera alfabetisch • Marasmiaceae foto’s & beschrijvingen • Bibliografie Marasmiaceae genera alfabetisch • Beospora • Megacollybia • Calyptella • Mycopan • Campanella • Rhizomorpha • Cephaloscypha • Crinipellis • Hydropus • Lactocollybia • Macrocystidia • Marasmius Genus Baeospora • Vruchtlichamen collybioïd; hoed glad, droog; lamellen zeer dicht bijeen, vrij of emarginaat en zeer smal aangehecht, wit; velum afwezig; steel centraal, wortelend, donzig; sporenfiguur wit. Sporen effen, dunwandig, amyloïd; cheilo- en pleurocystiden aanwezig, dunwandig; hymenophoraal trama +- regelmatig; hoedhuid een cutis met pileocystiden; pigment bruin, incrusterend; caulocystiden aanwezig; steelschors sarcodimitisch, bestaande uit drie types hyfen, lange gesepteerde hyfen, zeer lange niet gesepteerde hyfen, en generatieve hyfen; gespen aanwezig. Saprotroof op hout en coniferenappels. • Slechts één soort: Baeospora myosura Muizenstaartzwam Genus Calyptella - Klokje Calyptella campanula Geel brandnetelklokje Calyptella capula Brandnetekklokje Calyptella flos-alba Wit brandnetelklokje Calyptella gibbosa Aardappelklokje Genus Campanella • Vruchtlichamen pleuroïd; klein tot zeer klein; +- transparant vanwege de gelatine, excentrisch of ruggelings aangehecht zonder steel maar in (sub)tropische gebieden soms met een excentrische steel; hoed van omgekeerd koepelvormig tot convex of vlak, rond of niervormig wordend; lamellen onregelmatig aderachtig, anastomoserend;
    [Show full text]