INTERNACIONALIZACE OBCHODNÍCH AKTIVIT a JEJÍ AKTÉŘI: PŘÍPAD RHK BRNO Internationalization of Trade and Its Actors: the Case of Regional Chamber of Commerce Brno

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta

Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa

INTERNACIONALIZACE OBCHODNÍCH AKTIVIT A JEJÍ AKTÉŘI: PŘÍPAD RHK BRNO Internationalization of trade and its actors: The case of Regional Chamber of Commerce Brno

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Autor: Mgr. et Mgr. Jiří NAVRÁTIL, Ph.D. Bc. Tereza DOHNALOVÁ

Brno, 2017

Jméno a příjmení autora: Bc. Tereza Dohnalová Název diplomové práce: Internacionalizace obchodních aktivit a její aktéři: Případ RHK Brno Název práce v angličtině: Internationalization of trade and its actors: The case of Regional Chamber of Commerce Brno Katedra: Veřejné ekonomie Vedoucí diplomové práce: Mgr. et Mgr. Jiří Navrátil, PhD Rok obhajoby: 2017

Anotace

Diplomová práce se zabývá problematikou regionalizace a globalizace obchodních vztahů. V práci jsou nejprve popsány výše zmíněné fenomény z pohledu literatury. Dále jsou přiblíženi aktéři světového obchodu a vztahy mezi nimi, a to jak na globalní úrovni, tak na úrovni ČR. Poté, co je čtenář uveden do dané problematiky, následuje praktická část, která má formu případové studie provedené na vybrané instituci, kterou je Regionální hospodářská komora Brno. V praktické části je provedena analýza činnosti zahraničního oddělení RHK Brno v období 2005-2015. Realizované aktivity týkající se internacionalize jsou rozděleny podle geografických oblastí, kam směřují. Na základě této analýzy jsou vyvozeny závěry, týkající se převládající tendence-regionalizační či globalizační, zhodnocení situace v kontextu domácí i evropské zahraničně-obchodní politiky a případná doporučení.

Annotation

The diploma thesis focuses on regionalization and globalization of international trade. The two phenomenons are firstly described in the context of existing literature. After that, the participants of international trade and the relations among them are examined, both on the global and national level. Once the reader is familiar with the issue and the circumstances, the field work is presented. It is a case study carried out at the chosen institution-Regional Chamber of Commerce Brno. The case study consist of an analysis of the activities of the International relations department realized in 2005-2015. The activities are sorted according to the region and country. Conclusions about the prevailing tendency-either regionalization or globalization-are made based on the analysis. The situation is evaluated in the context of national as well as european international trade policies.

Klíčová slova

Mezinárodní obchod, internacionalizace, regionalizace, globalizace, malé a střední podniky, Hospodářská komora, zahraničně obchodní politika

Keywords

International trade, internationalization, regionalization, globalization, small and medium entreprises, Chamber of commerce, international trade policy

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Internacionalizace obchodních aktivit a její aktéři: Případ RHK Brno vypracovala samostatně pod vedením Mgr. et Mgr. Jiřího Navrátila, PhD. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 8. května 2017

vlastnoruční podpis autora

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Mgr. et Mgr. Jiřímu Navrátilovi, PhD. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Dále děkuji Regionální hospodářské komoře Brno za poskytnuté materiály a konzultace.

OBSAH

ÚVOD ...... 13

1 AKTUÁLNÍ TENDENCE VE SVĚTOVÉM OBCHODU: GLOBALIZACE VS REGIONALIZACE 15 1.1 GLOBALIZACE A REGIONALIZACE MEZINÁRODNÍCH OBCHODNÍCH VZTAHŮ V LITERATUŘE ...... 15 1.2 AKTUÁLNÍ TENDENCE VE SVĚTOVÉM OBCHODU: ...... 15 1.2.1 Globalizace ...... 16 1.2.2 Regionalizace ...... 19 1.3 GLOBALIZACE NEBO REGIONALIZACE? ...... 24 1.4 EU A REGIONALIZAČNÍ VS. GLOBALIZAČNÍ TENDENCE ...... 25 1.5 ČR A REGIONALIZAČNÍ VS. GLOBALIZAČNÍ TENDENCE ...... 27 2 AKTÉŘI ZAHRANIČNÍHO OBCHODU ...... 32 2.1 VZTAHY MEZI SUBJEKTY MEZINÁRODNÍCH OBCHODNÍCH VZTAHŮ: REALISMUS VS. KOMPLEXNÍ INTERDEPENDENCE ...... 32 2.1.1 Realismus ...... 33 2.1.2 Komplexní interdependence ...... 33 2.2 AKTÉŘI MEZINÁRODNÍCH OBCHODNÍCH VZTAHŮ ...... 34 2.2.1 Mezinárodní organizace a instituce ...... 34 2.2.2 Stát ...... 36 2.2.3 Firmy ...... 37 3 PŘÍPAD ČR: ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ VZTAHY A OBCHODNÍ POLITIKA ...... 39 3.1 ČR A MEZINÁRODNÍ SUBJEKTY ...... 39 3.1.1 Světová obchodní organizace (WTO) ...... 39 3.1.2 Další mezinárodní organizace ...... 39 3.1.3 EU ...... 41 3.2 OBCHODNÍ POLITIKA ČR A AKTÉŘI NA NÁRODNÍ ÚROVNI ...... 45 3.2.1 Obchodní politika ČR...... 45 3.3 FIRMY ...... 50 3.3.1 Problémy exportérů ...... 50 3.3.2 Vztahy mezi podniky a institucemi ...... 51 3.4 SHRNUTÍ ...... 52 4 DATA A METODY ...... 53 4.1 ZDŮVODNĚNÍ VÝBĚRU INSTITUCE ...... 53 4.2 DATA ...... 53 4.3 METODY ...... 54 5 PŘÍPADOVÁ STUDIE: REGIONÁLNÍ HOSPODÁŘSKÁ KOMORA BRNO ...... 56 5.1 POPIS AKTÉRA: HOSPODÁŘSKÁ KOMORA ČR (HK ČR) ...... 56 5.1.1 Regionální hospodářská komora Brno (RHK Brno) ...... 57 5.2 POPIS KONTEXTU ...... 61 5.2.1 Obchodní politika ČR...... 61 5.2.2 Operační programy a politika EU ...... 63 5.2.3 Projekty RHK Brno ...... 64 5.3 ANALÝZA ČINNOSTI RHK BRNO ...... 65 5.3.1 Rozdělení aktivit podle zemí ...... 66 5.3.2 Rozdělení aktivit podle regionů ...... 68 5.3.3 Vývoj směrovaní aktivit podle světových regionů v daném období ...... 71 5.3.4 Analýza trendů ...... 72 5.3.5 Závěry v kontextu hodnocení internacionalizace vládních institucí a EU ...... 74 6 ZÁVĚR ...... 77

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ...... 79 1. KNIŽNÍ ...... 79 2. ELEKTRONICKÉ ...... 80 SEZNAM GRAFŮ...... 82

SEZNAM TABULEK ...... 82

SEZNAM SCHÉMAT ...... 82

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...... 83

ÚVOD

Práce se zabývá oblastí mezinárodního obchodu, jeho dynamikou, aktéry a tendencemi. Konkrétně přibližuje problematiku směřování obchodních aktivit z pohledu fenoménů regionalizace a g1obalizace. V současné době se více mluví o globalizaci obchodu, ale je třeba si uvědomit, že v průběhu posledních desetiletí nabírá na významu také fenomén regionalizace obchodních aktivit. Literatura se v převažující tendenci neshoduje; někteří autoři tvrdí, že v průběhu posledních desetiletí dochází spíše ke globalizaci obchodních vztahů, tedy k jejich navazování na celosvětové úrovni, jiní považují za převažující tendenci regionalizační, tedy aktivity mezi zeměmi v rámci jednoho regionu. Na silnou regionalizační tendenci v současnosti ve svých zprávách ohledně internacionalizace v evropských zemích upozorňují místní i evropské instituce, dle kterých exsituje přílišné zaměření na obchod pouze v rámci Evropy, a jen velmi málo mimo Evropu. Tento fenomén bude blíže zkoumán v případové studii v praktické části práce na Regionální hospodářské komoře (RHK) Brno, kde bude buď potvrzen, nebo vyvrácen. Aby byl čtenář uveden do kontextu, nejprve bude vysvětlena problematika globalizace a regionalizace a poté budou uvedeni jednotliví aktéři-hybatelé světových obchodních vztahů. Nejprve budou uvedeni obecně, na globální úrovni, poté konkrétně na úrovni ČR. Aktéři jsou rozděleni do tří hlavních skupin: (1) mezinárodní organizace a instituce, (2) stát a statní instituce a (3) firmy. U státu, resp. u jeho zahraničně-obchodní politiky, se setkáváme s pojmem internacionalizace podnikání. Internacionalizace podnikání je nástrojem vnější (popř. zahraničně) obchodní politiky státu, a znamená podporu všech činností, při nichž se malé a střední podniky (MSP) dostávají do významných obchodních vztahů se zahraničními partnery. Řadu projektů týkající se právě internacionalizace nabízí jak MPO ČR či jiné instituce (např. Hospodářská komora), tak Evropská Unie. V rámci internacionalizačních aktivit pak můžeme zkoumat jejich směřování-zda jsou prováděny na úrovni regionální nebo globální. Poté, co budou známy zájmy a motivace daných aktérů a vztahy mezi nimi, přejdu k praktické části práce, což bude případová studie o internacionalizaci v kontextu globalizace a regionalizace provedená na RHK Brno. Vybraná instituce je v daném kontextu vhodná, jelikož spojuje právě všechny tři typy aktérů-stát, resp. pod něj spadající instituce, instituce na mezinárodní úrovni a samotné podniky. RHK Brno navíc provozuje řadu internacionalizačních aktivit a projektů. Na komoře jsem absolvovala čtyř-měsíční stáž, a 13

tudíž jsem seznámena s jejím chodem a činností a mám přístup k informacím, ze kterých mohu v práci čerpat. Praktická část bude provedena formou analýzy činnosti Zahraničního oddělení RHK Brno, za období posledních 10 let (2005-2015). Činnosti budou rozděleny do geografických oblastí působnosti. Na základě této analýzy budou vyvozeny závěry o globalizačních a regionalizačních tendencích na úrovni dané instituce, které mohou sloužit dále jako zdroj informaci tykajících se této problematiky, o které doposud, navzdory její aktuálnosti a významnosti, mnoho výzkumu provedeno nebylo. Dále mohou být zdrojem pro možná doporučení pro danou instituci.

1 AKTUÁLNÍ TENDENCE VE SVĚTOVÉM OBCHODU: GLOBALIZACE VS REGIONALIZACE

1.1 Globalizace a regionalizace mezinárodních obchodních vztahů v literatuře Předtím než bude vysvětlena problematika zahraničních obchodních vztahů a aktuálních tendencí v zahraničním obchodě (ZO), bude uvedena literatura, jež se danou tematikou zabývá. Autory zabývající se teorií dané oblasti: Vztahy a procesy v mezinárodním obchodě se zabývají např. Katayama (2004), Bhagwati, Panagariya a Srinivasan (1998) či Knox, Agnew a McCarthy (2003). Tito autoři v daných knihách na mezinárodně-obchodní vztahy nahlíží z pohledu globalizace. Fenomén regionalizace, tedy soustředění obchodních aktivit v rámci jednoho regionu, probírají např. Frankel (1998), Crawford a Fiorentino (2005) či Schiff a Winters (2003), kteří nárůst regionálních obchodních uskupení považují za hlavní prvek mezinárodních obchodních vztahů. Další, kdo se zabývá tematikou směřování mezinárodně-obchodních vztahů, jsou Hirst a Thompson (1999), kteří kritizují globalizaci jakožto hlavní teorie popisující současný svět, a taktéž upozorňují na narůstající počet regionálních obchodních bloků. Hlavním zdrojem pro teoretickou část práce potom byla kniha od J. Ravenhilla: Global Political Economy (2014). Autor se zabývá globální politickou ekonomií obecně, mezinárodním obchodem a mezinárodními financemi a v neposlední řadě i globalizací a jejími důsledky a rovněž regionalizací zahraničně obchodních vztahů. Narozdíl od předchozích autorů se na problematiku dívá objektivně a na mezinárodně-obchodní vztahy nahlíží jak z pohledu globalizace, tak regionalizace, a následně polemizuje o převládající tendenci. Tato polemika o globalizaci a regionalizaci je dále diskutována v nejrůznějších studiích, já v práci čerpala ze studií Mezinárodního měnového fondu (MMF): Regionalization vs. Globalization: IMF Working Paper (2013) a Centre d´études prospectives et d´information internationale (CEPII): Regionalism and the Regionalisation of International Trade (2004) nebo OECD: Regionalisation and World Trade (1992).

1.2 Aktuální tendence ve světovém obchodu: Výše zmíněná literatura hovoří o dvou tendencích ve světovém obchodě několika posledních desetiletí-o globalizaci a regionalizaci obchodních vztahů. Ravenhill (2014) tyto dvě tendence

vidí jako protichůdné. Následující kapitola přiblíží nejdřív každý směr zvlášť, a poté se zaměří na otázku, která z tendencí je převažující. Aktuální vývoj a změny ve světovém obchodu mapují každoroční reporty OSN a WTO s názvem World Economic Situation and Prospects a WTO Trends in international trade.

1.2.1 Globalizace Teorie vysvětlující globalizaci Bhagwati a spol. v knize Lectures on International Trade (1998) v kapitole „Theory of the Global System“ uvádí 4 teorie vysvětlující globalizaci. Jednotlivé teorie vysvětlují hybné síly globalizačního procesu. Myšlenky jednotlivých teorií autor ilustruje na odpovědích na hypotetickou otázku „Jak by byla společnost nově objeveného ostrovního státu integrována do společnosti světové?“ Odpovědí první teorie je ekonomické využití nového státu, druhá teorie vidí integraci v politických dohodách a spojenectvích, třetí v institucionálních reformách a poslední teorie se opírá o kulturní integraci státu. • První teorie: Světový systém jakožto kapitalistická světová ekonomie (World System as a Capitalist World-Economy) Dle autorů této teorie se světový ekonomický systém začíná formovat již v 16. stol., kdy evropští obchodníci navazovali obchodní kontakty s Amerikami, Asií a Afrikou. Světový systém vidí jako jednu velkou ekonomiku se světovým trhem a regionální dělbou práce. Jako motor této (světové) ekonomiky pak označují tzv. TNCs (Trans National Corporations)- nadnárodní korporace. • Druhá teorie: Neorealistický/neoliberální institucionalismus (Neorealism/neoliberal Institutionalism) Dle klasických novorealistů jednotlivé nezávislé státy sledují své dva hlavní zájmy: bezpečnost a moc přičemž jsou omezovány mocí ostatních států. Mnoho vědců však tento pohled považuje za příliš jednoduchý a tvrdí, že globalizace vytváří komplexní systém, v němž jsou státy na sobě vzájemně závislé, a kde tak dochází ke vzniku nadnárodních pravidel a institucí. V tomto novém systému to tedy nejsou jen státy, jež v rámci dosahování svých zájmů ovlivňují světovou politiku, významný vliv mají právě nově vzniklé nadnárodní organizace. S tím, jak se rozptyluje moc a dochází k odlišování zájmů, nabývají na významu globálně platná pravidla. • Třetí teorie: Vznik světové polity (World Polity System)

Polity je institucionální (formální) složka politiky; prostředí, ve kterém se politický proces odehrává. Autoři této teorie tvrdí, že se vznikem světové společnosti vzniká i světová polity, tedy soubor různých kulturních pravidel a norem vedoucí instituce všude na světě k tomu, jak by měly řešit problémy. Jedním z klíčových elementů této teorie je globální legitimní model formování státu, na základě kterého jsou jednotlivé státy organizovány podobným způsobem. Jako pilíře světové polity, jež se podílejí na jejím utváření a prohlubování, vidí tato teorie vzdělávací instituce, podnikání, sociální hnutí, zájmové skupiny a další. • Čtvrtá teorie: Vznik světové kultury (World Culture Theory) Na rozdíl od předchozí teorie vidí autoři světovou kulturu jako něco méně homogenního. Dle této teorie nejsou světová společnost a vztahy v ní postaveny na souboru hodnot, nýbrž na konfrontaci různých způsobů organizace těchto vztahů. Tato teorie si klade otázku „jak je možné udělat život v globálním systému možný, ba dokonce smysluplný?“ Dochází tedy ke změně významu náboženských tradicí, a k nové identifikaci jak jednotlivcům tak celých společností. Kultury se stávají subkulturami v rámci širší, světové kulturní entity.

V práci je globalizace pojímána dle první a druhé teorie, tedy jakožto globalizace ekonomických vztahů a vzniku globálních institucí, upravujících pravidla chování států v globálních vztazích.

Globalizace ekonomických vztahů Globální ekonomická integrace je důsledkem liberalizace obchodu a kapitálu a investic, uvolněné migrační politiky vyspělých zemí a zvýšené mezinárodní komunikace (Katayama, 2004). Ekonomická literatura hovoří o globalizaci jakožto o procesu zintenzivňování celosvětové ekonomické integrace. Ravenhill (2014) o globalizaci hovoří jako o procesu (ne o stavu), který vychází z historické tendence k zvyšující se ekonomické propojenosti. Ekonomická globalizace je procesem transformace organizace a dynamiky světové ekonomiky; tato transformace ústí jednak ve vznik celosvětového trhu, nadnárodních výrobních procesů, globální dělbu práce, a rovněž ve vytvoření mezinárodních obchodních institucí, jako např. WTO. Rychlost ekonomického globalizačního procesu velmi ovlivnily informační technologie, které usnadnily chod mezinárodního obchodu v ‚real time“, a taktéž zapříčinily, že ekonomické šoky se po světě rozšiřují velmi rychle (Ravenhill, 2014).

Důkazem globalizace obchodu potom jsou kapitálové toky, nadnárodní výrobní procesy a (prací podmíněná) migrace (Ravenhill, 2014). Od doby po druhé světové válce, kdy světový obchod byl značně koncentrovaný-největší procento světové produkce připadalo na země OECD – došlo k značné transformaci, ve smyslu zapojení mnohem většího počtu zemí do světového obchodu a zintenzivnění ekonomických vazeb. V 60. letech se do světové výroby začaly zapojovat země Východní Asie a další nově industrializované země (tzv. „NIZ“). Od 90. let se potom začaly do světového obchodu čím dál více zapojovat rozvíjející se ekonomiky zemí tzv. „BRIC“- Brazílie, Rusko, Indie a Čína (Ravenhill, 2014). Knox a spol. (2003) pak uvádí, že ještě v 70. letech minulého století žila třetina světové populace v mezinárodnímu obchodu uzavřených zemích jako Sovětský svaz a Čína. Tyto státy, stejně jako většina světa se postupně staly součástí světového kapitalistického systému. Dnes jsou tyto země nedílnou součástí světového obchodu, a i další, méně vyspělé země, jako např. Mexiko, Thajsko a další se staly součástí globálního trhu. Růst podílu rozvojových zemí na světovém obchodu, který je spojen s jejich přechodem od zemědělství k výrobě, zlepšující se ekonomickou situací, rostoucí konkurenceschopností a koupěschopností. Dle reportu WTO z roku 2013 se významně zvýšil podíl rozvojových zemí na světovém obchodu se zbožím (viz. obrázky 1 a 2); zatímco v roce 1980 se rozvojové země na světovém vývozu podílely 34%, v roce 2011 se tento podíl zvýšil na 47%, co se dovozu týče, podíl rozvíjejících se zemí se zvýšil z 29% na 42% (WTO, 2013). Podle zprávy OSN z roku 2014 se zase export ze zemí „Jihu“ do zemí „Severu“ (North and South) mezi lety 1995-2010 meziročně průměrně zvyšoval o 9,5% (UN, 2014). Důvodů, proč se jednak firmy integrují do světového obchodu, a proč mají obchodní politiky států zájem na této integraci, je několik. Pro ekonomiky států má globalizace, potažmo integrace do světového obchodu, následující výhody: možnost úspor z rozsahu (economies of scale), multiplikačního efektu (multiplier effects) a posílení regionálních obchodních vztahů. Se zapojením většího počtu zemí do světového obchodu došlo k zintezívnění cenové konkurence. Začal tak vznikat tzv. „intra-industry trade“- „vnitro odvětvový obchod“. Dle teorie komparativních výhod má země komparativní výhodu ve výrobě, pokud disponuje efektivnějším způsobem produkce anebo pokud svoji produkci v rámci mezinárodní obchodní sítě rozdělí mezi různé dodavatele a subkontraktory (tzv. outsourcing). V takovém případě tedy dochází ke globalizaci konkurenčních sil (competition forces).

1.2.2 Regionalizace Regionalismus znamená mezivládní spolupráci mezi dvěma a více státy. S tímto pojmem pak úzce souvisí pojem regionalizace, tedy rostoucí vzájemná ekonomická závislost zemí v rámci daného regionu (Ravenhilll, 2014). Otázkami regionalizace, vztahem mezi rostoucím regionalismem a polarizací mezinárodního obchodu se zabývají např. již zmíněný Ravenhill (2014), Panagaryia (2000), Schiff a Winters (2003), Adams a kol. (2003) a další. V průběhu několika posledních dekád skutečně můžeme pozorovat růst regionalismu (viz např. práce Jeffreyho Frankela, 1997-1998). Ravenhill existenci regionálního obchodu vysvětluje takto: Globální trh je navzdory narůstajícím globálním tendencím pořád nedokonalý; ač byla v průběhu posledních několika dekád odstraněna většina tarifních opatření, netarifní překážky na mezinárodním trhu stále existují (viz výše). Podstatný vliv na obchod mezi jednotlivými zeměmi má také vzdálenost, historie a kultura. Od doby po druhé světové válce vzniklo mnoho ekonomických regionálních uskupení; typicky sdružující tři a více sousedící země (Ravenhill, 2014). Příkladem může být samozřejmě Evropská Unie, dále pak např. MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Paraguay, Uruguay), CARICOM (Karibské společenství), SADC (Jihoafrické rozvojové společenství) a mnoho dalších. Vzniklo i mnoho bilaterálních dohod, např. mezi Hong Kongem a Čínou apod. V poslední době se také objevují trans-regionální uskupení, tedy ekonomická uskupení či dohody o obchodu, která spojují regionální uskupení z různých částí světa. Aktuálním příkladem je Trans Pacific Partnership (Transpacifické partnerství), což je dohoda o obchodu mezi 12 zeměmi Ameriky, Asie a Oceánie. Změny objemu intra-regionálního obchodu (tedy obchodu mezi zeměmi daného regionu) v jednotlivých regionech dokazuje i následující tabulka zobrazující vývoj podílu obchodu ve vybraných regionálních obchodních uskupeních1:

Tab.1: Změny v podílu (%) na inter-regionálním obchodu ve vybraných regionálních obchodních uskupeních Název/rok 1980 1990 2000 2008 EU 60,8 65,9 66,2 65,4 Andské společenství 3,8 4,2 8,5 8,4 CARICOM 5,3 8,1 14,6 10,2 MERCOSUR 11,6 8,9 20,6 16

1 Podíl objemu obchodu vykázaného v rámci zemí daného uskupení ve vztahu k celkovému obchodu vykázaného zeměmi daní oblasti 19

SADC 0,4 3,1 11,9 10,4 Zdroj: Ravenhill (2014)

Jak lze z tabulky vyčíst, nárůst objemu obchodu byl ve většině regionálních uskupení nejvyšší v průběhu 90.let. Po roce 2000 se však podíl intra-regionálního obchodu na světovém obchodu se zbožím zmenšil, což ukazuje i tabulka. Gaulier, Jean a Kesenci ve studii Regionalism and the Regionalisation of International Trade z roku 2004 tvrdí, že prokazatelný nárůst intraregionálního obchodu značí jasnou polarizaci obchodu mezinárodního. Došlo k vytvoření tří světových obchodních zón: Severní Amerika (USA, Kanada, Mexiko), Eurafrika a Asie-Oceánie. Nejmarkantnější je regionalismus v Eurafrickém regionu, kde v roce 2004 tvořil 75% celkového obchodu realizovaného zeměmi tohoto regionu. O něco méně výrazný je v regionu Severoamerickém a nejméně výrazný v Asii-Océanii, zejména kvůli Japonsku a Číně, kteří orientují své exporty více do Ameriky než do regionu. Jiní autoři (např. Ravenhill) neberou regionalizaci tak zeširoka, za regionalizaci se dá považovat vznik regionálních uskupení v rámci menší geografické oblasti typu Andské společenství či Visegrádská skupina, u kterých dochází k zintenzivnění obchodních aktivit. Studie MMF Regionalization vs. Globalization z roku 2013 se pak zabývá globálními a regionálními hospodářskými cykly. Studie analyzovala tyto cykly během posledních 50 let. Závěry této studie říkají, že regionální cykly se staly mnohem výraznější, a to především v regionech, kde byl zaznamenán rychlý nárůst intraregionálního obchodu a finanční provázanosti od poloviny 80. let. Studie ukázala odlišnosti v hospodářských cyklech v Severní Americe, Evropě a Asii-Oceánii. Závěry jsou tedy protichůdné vůči často se objevujícímu tvrzení, že globalizace obchodu a finančních vztahů zapříčinila také globalizaci hospodářských cyklů. Studie naopak tvrdí, že hybnými silami cyklů (driving forces) jsou regionální faktory a tím potvrzuje důležitost fenoménu regionalizace obchodu. Regionalismus ve světovém obchodu je tedy jistě aktuální téma, kterým se bude dále zabývat v analýze činnosti RHK Brno, kde bude na základě analýzy vyvozeno, zda směřování činnosti spojené s internacionalizací je spíše globalizační či regionalizační.

Regionalizace v evropském kontextu Je třeba vysvětlit, jak bude regionalizace vnímaná z pohledu Evropy. Narážíme zde na problém v terminologii. Z geografického hlediska je Evropa standardně dělena na Evropu Jižní, Severní, Východní, Západní a Střední, popř. ještě na Jihovýchodní a Jihozápadní. 20

Většina mezinárodních instituci (WTO, OSN, World Bank, MMF a další-viz výše) však Evropu dělí pouze na Evropu Západní a Evropu Střední a Východní plus Pobaltské Státy a státy SNS-a tudíž opomíjí region Střední Evropy v geografickém slova smyslu, tedy Německo, ČR, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Polsko, případně další státy, tak, jak jej definuje např. World Factbook vydaná CIA2. Region Střední Evropy uvažuje například i program podporující spolupráci mezi státy střední Evropy Interreg3 či Central European Initiative.4 V praktické častí práce bude také dokázána existence tohoto regionu nejen v geografickém, ale i v ekonomickém slova smyslu. Pokud tedy Evropu dělíme na regiony podle výše zmíněného způsobu, máme celkem 7 evropských regionů; • Severní Evropa • Západní Evropa • Střední Evropa • Jižní Evropa • Jihovýchodní Evropa • Jihozápadní Evropa • Východní Evropa V praktické části práce bude je ukázáno, že různá dělení Evropy na regiony způsobují v případě České Republiky významné rozdíly. V praktické části jsou tedy pro srovnání použita oba způsoby dělení, z kterých jsou potom vyvozeny patřičné závěry.

Důvody vzniku regionálních obchodních uskupení Mikic (1998) regionalizaci považuje v podstatě za logickou-státy si vybírají své obchodní partnery na základě podobností v ekonomické úrovni, hospodářské politice či politickém systému. Ravenhill (2014) potom uvádí důvody vzniku ekonomických regionálních uskupení: a) Ekonomické Zájmy soukromého sektoru Pokud vycházíme z neoklasické ekonomické teorie, a předpokládáme tedy konstantní výnosy z rozsahu a fixní výrobní faktory (náklady na výrobu jednoho výrobku jsou stejné při jakékoliv produkci). Vytvoření regionálního trhu v takovém případě jednoduše znamená větší

2 https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/docs/refmaps.html 3 http://www.interreg-central.eu/Content.Node/home.html 4 SEI je sdružení pro přeshraniční regionální spolupráci. Viz http://www.cei.int/ 21

trh pro domácí výrobce, což může vést a úsporám z rozsahu a zefektivnění výroby. Regionální trh je potom trhem s minimální velikostí pro firmu potřebnou k tomu, aby mohla vykazovat výnosy z rozsahu, domácí trh je příliš malý. Proč potom ale firmy nepreferují multilaterální dohody na globální úrovni? V některých případech může regionální dohoda představovat způsob ochrany a uchování překážek v obchodu vůči zemím mimo daný region- čímž je pro firmy vytvořen větší (než domácí) a chráněný trh (Ravenhill, 2014). Firmy většinou soustředí produkční aktivitu i obchod právě do jedné geografické oblasti. Regionální ekonomická integrace je pak pro ně přínosná z důvodu sjednocení pravidel důležitých pro jejich obchodní aktivity (zahraniční investice, ochrana práv duševního vlastnictví atd.) a také z důvodu zjednodušení pohybu pracovníků a managementu. Dále může regionální trh přilákat zahraniční investory-je pro ně atraktivní postavit továrnu a vyrábět pro relativně velký, regionální trh. Typicky se to děje při podepsání dohody méně ekonomicky vyspělou zemí se zemí rozvinutou. Příkladem je nárůst PZI (přímých zahraničních investic) v Mexiku po podepsaní NAFTA v roce 1994 (Ravenhill, 2014). K uzavření regionální obchodní dohody typicky dochází u odvětví, která mají silné lobby (např. zemědělství). Vlády potom dohody uzavírají v případě, kdy domácí výrobci mohou úspěšně konkurovat regionálním partnerům a z regionálního trhu tak profitují, ale na světovém trhu by konkurenci neustáli. Může se také ale jednat o způsob postupného pronikání na světový trh; vstup na regionální trh může vést k reformám, které potom umožní danému odvětví konkurovat na světovém trhu (Ravenhill, 2014). Knox (2003) uvádí jako důležitý aspekt globálních trhů vytvoření tzv. produkčních sítí. Rozlišuje 3 typy produkčních sítí podle geografické působnosti: a) Odvětví využívající surové materiály (papír, celulóza atp.) Jedná se o firmy, které ke svojí produkci využívají surové materiály, produkční síť je tedy geograficky podmíněna výskytem potřebné suroviny či materiálu. b) High-tech odvětví Jejich výskyt je často podmíněn historicky a kulturně, nezávisí na výskytu surovin. c) Kreativní odvětví U odvětví jako např. film, literatura, vydavatelství či architektura mohou pracovníci snadno sdílet své poznatky, nehledě na hranice. Je pro ně tedy snadné se sdružovat, a to nehledě na lokalitu. d) Průmyslová odvětví

U průmyslových odvětví se jedná o: 1. menší lokální sítě výrobců, kdy se různé firmy specializují na různé části výrobního procesu, ale zároveň soutěží s ostatními místními firmami, pokud se objeví nový projekt. 2. Výrobní systém okolo jedné velké firmy, typicky v automobilovém průmyslu, vytvářejících jakousi výrobní aglomeraci (Toyota City v Nagoyi, Fiat v Turíně a okolí atd.). Z pohledu firem a produkčních sítí dle Knoxe také převažuje tendence regionalizační-jeho rozdělení produkčních sítí dle odvětví ve většině případů implikuje vznik regionálních clusterů, výrobních procesů a obchodních aktivit na regionální úrovni. b) Politické Regionální uskupení často využívají hospodářské spolupráce k dosáhnutí politických cílů, typicky k zlepšení vztahů mezi zeměmi či zajištění bezpečnosti v dané oblasti-příkladem budiž vytvoření ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli) v roce 1951, jehož účelem bylo nejen vytvoření společného trhu uhlí a oceli, ale také zlepšení poválečných vztahů a obnovení důvěry v Německo. Dohody mohou být také motivem pro hledání strategických spojenců (reward for security partners) či pro eliminaci novodobých bezpečnostních hrozeb (new security agenda). Vyspělejší země mohou navazovat obchodní partnerství s méně rozvinutými zeměmi, které pro ně mohou představovat nebezpečí ve formě ilegální migrace, drog, ničení životního prostředí či terorismu. To byl jeden z důvodů vzniku NAFTA (Severoamerická dohoda o volném obchodu)- USA a Kanada uzavřely dohodu s Mexikem. Dále mohou být regionální dohody nástrojem k zvýšení hlasu při vyjednávání s nadnárodními korporacemi (TNC-transnational corporations). Rozvojové země potom regionální partnerství využívají k získání pomoci od dárců a organizací; vyspělé země totiž často vyhrazují část rozpočtu na pomoc (aid budget) na financování regionálních projektů v rozvojových zemích. Rozvojové země navíc spojením do regionálního uskupení zlepšují svá postavení v mezinárodních vztazích a je pro ně snazší dosáhnout některých cílů v mezinárodních vyjednáváních, než kdyby jednali samy za sebe. Regionální dohody jsou zpravidla uzavírány menším počtem zemím, což je oproti dohodám na globální úrovni praktičtější pro vyjednávání. Čím větší počet zemí, tím více zájmů, a tím je logicky těžší něco dohodnout. Navíc je s narůstajícím počtem zemím obtížnější tyto dohody monitorovat a jejich případné nedodržování sankciovat. Příkladem může být jednání WTO

v Dohá, které mělo být původně ukončeno již v roce 2005, ale vyjednávání v rámci něj trvají doteď.5 V neposlední řadě členství v regionálním uskupení může zvyšovat důvěru v domácí vládu země. Státy jsou totiž vystaveny častým a opakovaným interakcím s partnerskými zeměmi, a tudíž je v jejich zájmu udržovat si dobrou reputaci. Méně rozvinuté země si pak uzavřením partnerství s rozvinutými zeměmi mohou zvyšovat reputaci- příkladem může být opět členství Mexika v NAFTA (Ravenhill, 2014).

1.3 Globalizace nebo regionalizace? Dle Ravenhilla (2014) s nárůstem světového obchodu dochází k zesilování obou tendenci- globalizační i regionalistické. Jak již bylo zmíněno výše, od druhé poloviny 20. století můžeme pozorovat narůstající tendenci k regionalizaci, což je v podstatě protichůdná tendence k globalizaci (Ravenhill, 2014). Regionalizací se zabývá např. Jeffrey Frankel (1998), který tvrdí, že inter-regionální ekonomická integrace byla převýšena nárůstem integrace intra-regionální., která se čím dál více podílí na celkové globální ekonomické aktivitě. I on poukazuje na to, že intra-regionální je termín, který je třeba rozlišit od termínu globální. Empiricky to dokazují jednak vznik mnoha ekonomických regionálních uskupení, a také nárůst objemu obchodu i PZI v rámci zemí určitého uskupení v poměru k obchodu vykázaného zeměmi dané oblasti s ostatními zeměmi světa. Zdá se tedy, že vzdálenost hraje pro zahraniční obchod značnou roli, v tom smyslu, že země mají tendenci obchodovat se zeměmi v jejich regionu, což je v rozporu s předpokladem, že eliminace bariér ZO, informační technologie a významné snížení dopravních nákladů, ke kterým v průběhu posledních dekád došlo, povede spíše ke snížení důležitosti faktoru vzdálenosti, a tedy i k prohloubení globalizace. Ravenhill dokonce mluví o „deglobalizaci“, a to jak v případě Evropy (resp. Evropské Unie), jejíž ekonomická integrace je výbornou ukázkou prohlubující se regionalizace, ale i v případě mnoha dalších (možná všech) oblastí celého světa. Hirst a Thompson potom ve svém díle Globalization in question (1999) tvrdí, že regionalizace je převažující tendence v mezinárodní ekonomii. Zmiňují pojem „triadizace“ (triadization)- tedy existenci tří ekonomických oblastí: Severní Amerika, východní Asie a Evropa. Na druhé

5 https://www.wto.org/english/tratop_e/dda_e/dda_e.htm 24

straně tito autoři mluví o prohlubující se ekonomické integraci mezi těmito třemi oblastmi, což je tendence spíše globalizační. Regionální harmonizace může být nástrojem globalizace veřejných institucí a následně posilování multilaterálních institucí (Acocella, 2009). Pro regionální uskupení je taktéž jednodušší uspokojit poptávku po „globálních veřejných statcích“ (global public goods)- standardy, stabilita měny, ochrana životního prostředí atd., které se v souvislosti s globalizací objevují. I Mikic (1998), resp. Lloyd (1992) uznává existenci jak regionalizačních, tak globalizačních tendencí. Poznamenává však, že regionalizace obchodních vztahů může být cestou k liberalizaci globálního obchodu-obchodující bloky mohou urychlit globalizaci světového obchodu, tím, jak zvětšují „pokrytí“obchodujícího světa. Toto pokrytí se navíc často zvětšuje, pokud se více obchodujících regionů spojí do jednoho nebo pokud nějakým způsobem začnou spolupracovat. Obchodující bloky mohou tedy spojováním expandovat jak geograficky, tak odvětvově, a postupně tak teoreticky pokrýt všechny oblasti obchodu, až vznikne jeden velký ekonomický blok. Není snadné udělat závěry o tom, která tendence je v mezinárodním obchodě převažující, jelikož jde o značně komplexní téma. Řada autorů považuje globalizaci za hlavní teorii popisující současné světové politické i ekonomické vztahy. Naproti nim stojí řada autorů, kteří tvrdí, že v posledních několika desetiletích je markantnější regionalizací tendence, kterou mnozí z nich berou jako protiklad globalizace. Tendence ČR, směřování obchodních toků zboží a služeb, programy a podpora přeshraniční spolupráce a zahraniční spolupráce samotných firem, budou blíže zkoumány v praktické části práce-případové studii z Regionální hospodářské komory Brno.

1.4 EU a regionalizační vs. globalizační tendence Evropská Unie podporuje internacionalizaci malých a středních podniků (MSP) a disponuje celou řadou nástrojů na podporu internacionalizace. Většina dokumentů EU hodnotí internacionalizační aktivity evropských MSP jako příliš zaměřené pouze na evropské země a upozorňuje na nedostatečné množství aktivit mimo Evropu. Evropská komise na webu týkajícího se růstu-vnitřní trh, průmysl, podnikání a MSP (Growth: Internal market, industry, entrepreneurship and SMEs)6 tvrdí, že pouze 13% evropských MSP exportuje mimo Evropu. Jelikož EK očekává, že většina globálního ekonomického růstu se odehraje na rozvíjejících se

6 https://ec.europa.eu/growth/industry/international-aspects_en 25

trzích, je podle ní nezbytné, aby si evropské podniky budovaly vztahy právě na těchto trzích. Proto EK nabízí celou řadu nástrojů na podporu internacionalizace, a to zejména mimo Evropu. V roce 2011 EK vydala strategii zaměřenou na podporu MSP při podnikání v mimoevropských zemích. Strategie obsahuje 6 hlavních bodů: • Zmapování a posílení současných služeb podpory MSP • Větší konzistentnost schémat podpory na úrovni EU • Podpora clusterů a sítí • Směřování nových aktivit na prioritní trhy • Využívání nástrojů existujících evropských politik7 Mezi nástroje EU na podporu internacionalizace patří např.: • Síť Entreprise Europe Network (viz praktická část práce) • Obchodní centra v Číně a Thajsku • Evropsko-japonské centrum pro průmyslovou spolupráci • Exportní helpdesk • Infoportál Market Access Database Kromě toho lze zmínit i řadu programů na podporu internacionalizace mimo EU, např. COSME, ICI či ICI+. COSME je program zaměřený na konkurenceschopnost malých a středních podniků na období 2014-2020. Jeho cílem je usnadnění financování, podpora internacionalizace a přístup podniků na trhy. Tento program financuje databázi Entreprise Europe Network a asistenční služby pro práva MSP v oblasti duševního vlastnictví pro země ASEAN, Čínu a MERCOSUR. (EK, 2015) ICI (Industrialised Countries Instrument) je nástroj určený pro celkem 17 industrializovaných, vysoko-příjmových zemí v Severní Americe, Asii a Pacifiku a v Perském zálivu.8 ICI+ je potom určený pro Čínu a středně-příjmové země v Asii (Indonésie, Thajsko, Filipíny, Vietnam, Laos, Malajsie a další). V rámci tohoto programu fungují v daných zemích evropské hospodářské komory (EuroChambers), které poskytují asistenci evropským podnikům, které v těchto zemích provozují obchodní aktivity.9

7 Zdroj: Evropská komise:. https://ec.europa.eu/growth/smes/access-to-markets/internationalisation_en 8 Zdroj: Evropská komise:. https://ec.europa.eu/growth/smes/access-to-markets/internationalisation_en

9 dtto 26

Je tedy patrné, že EU má zájem o to, aby MSP navazovaly obchodní styky nejen v rámci Evropy, ale především za jejími hranicemi. Směřování obchodních aktivit bude dále zkoumáno v případové studii.

1.5 ČR a regionalizační vs. globalizační tendence Co se týče České Republiky a vývoje směřování toků zahraničního obchodu, čerpala jsem především z knihy Globalization and the State in Central and Eastern Europe od J. Drahokoupila (2009). Abychom pochopili dnešní strukturu a směřování obchodu ČR, je třeba se podívat na vývoj obchodních politik po roce 1989. Privatizační politika raných 90. let byla pro zahraniční investory a přímé zahraniční investice (PZI) značně nepříznivá. Pro zahraniční investory byla problémem jednak neúčast státu v průběhu procesu, a v roce 1992 vláda navíc rozhodla neposkytovat zahraničním investorům žádné incentivy, jelikož věřili, že by to pokřivilo přirozenou ekonomickou strukturu ČR (Drahokoupil, 2009). I přes zájem zahraničních investorů o státem vlastněné podniky proto během první poloviny 90. let panovala v podstatě absence PZI. Nezapojení do zahraničních obchodních vztahů bylo také výsledkem značného ekonomického nacionalizmu. Mezinárodní integrace ČR nebyla na začátku 90. let viděna jako klíčová a vláda se soustředila na vnitrostátní ekonomické problémy. Většina průmyslu byla navíc považována za dostatečně vyspělý a konkurenceschopný v zahraničí i bez zahraniční technologie či sdílení know-how (Drahokoupil, 2009). Tato situace ale nevydržela dlouho, domácí podniky neměly funkční strategii akumulace kapitálu a jejich potenciál se téměř vyčerpal. V roce 1997 tedy došlo k obratu v zahraničně-obchodní politice, která začala favorizovat zahraniční investice v průmyslovém i finančním sektoru. Důležitou roli také sehrála agentura CzechInvest, která se snažila upozorňovat na pozitivní dopady PZI a v roce 1996 založila asociaci zahraničních investorů AFI (Association of Foreign Investors), která jednak prezentovala zájmy zahraničních investorů vládě, a také je spojovala s místními podniky. Docházelo tedy k nárůstu PZI v oblasti průmyslu. V roce 1998 začaly také masivní zahraniční investice do finančního sektoru (Drahokoupil, 2009). V roce 2004 už se zahraniční obchod ČR vykazoval znaky „evropského kapitalismu“, charakterizovaného právě dominancí zahraničního vlastnictví firem. Podíl průmyslových zahraničně-vlastněných firem stoupl z 14,4% v roce 1997 na 48,6% v roce 2003 (Myant, Lane, 2007).

Objemy zahraničního obchodu v CZK potom najdeme např. v dokumentech ČSÚ, v publikacích MPO či OECD. Na základě dat jsem vytvořila tabulky týkající se vývoje objemu českého ZO a našich obchodních partnerů. U následující tabulky jsem vycházela z databáze zahraničního obchodu dostupné na webu ČSÚ. Vygenerovala jsem si obrat ZO v jednotlivých letech a data převedla do tabulky níže. Lze v ní vidět objem celkového ZO v tisících Kč mezi lety 1999 až 2015. Z předchozích let nejsou data dostupná.

Tab. 2: Objem ZO ČR v tisících Kč v letech 1999-2015 Objem ZO ve tisících Kč Rok Se zeměmi EU S ostatní zeměmi % EU % Ostatní 1999 1 555 969 125 Kč 324 453 393 Kč 82,75% 17,25% 2000 1 905 672 963 Kč 455 461 997 Kč 80,71% 19,29% 2001 2 143 373 368 Kč 509 511 559 Kč 80,79% 19,21% 2002 2 046 925 760 Kč 530 842 094 Kč 79,41% 20,59% 2003 2 240 561 940 Kč 565 661 631 Kč 79,84% 20,16% 2004 2 776 186 813 Kč 691 411 725 Kč 80,06% 19,94% 2005 2 918 354 237 Kč 776 647 162 Kč 78,98% 21,02% 2006 3 337 839 353 Kč 907 985 292 Kč 78,61% 21,39% 2007 3 821 253 184 Kč 1 044 834 167 Kč 78,53% 21,47% 2008 3 732 639 658 Kč 1 137 722 922 Kč 76,64% 23,36% 2009 3 150 158 782 Kč 968 357 455 Kč 76,49% 23,51% 2010 3 664 948 868 Kč 1 268 860 541 Kč 74,28% 25,72% 2011 4 116 876 233 Kč 1 440 354 756 Kč 74,08% 25,92% 2012 4 275 344 296 Kč 1 549 299 744 Kč 73,40% 26,60% 2013 4 413 870 298 Kč 1 567 694 676 Kč 73,79% 26,21% 2014 5 101 652 732 Kč 1 708 770 637 Kč 74,91% 25,09% 2015 5 507 806 993 Kč 1 825 661 831 Kč 75,11% 24,89% Zdroj: ČSÚ, zpracovala autorka

Graf 1: Vývoj objemu ZO ČR v letech 1999-2015

Vývoj objemu ZO 1999-2015

8 000 000 000 Kč

7 000 000 000 Kč

6 000 000 000 Kč

5 000 000 000 Kč EU 4 000 000 000 Kč Ostatní Celkem

3 000 000 000 Kč Objem ZO v tisících Kč 2 000 000 000 Kč

1 000 000 000 Kč

0 Kč 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Roky

Zdroj: ČSÚ, zpracovala autorka

Graf 2: Podíl obchodu se zeměmi EU na celkovém ZO ČR v letech 1999-2015

Podíl EU na celkovém ZO 1999-2015

84,00%

82,00%

80,00%

78,00%

76,00% Podíl EU Procenta 74,00%

72,00%

70,00%

68,00% 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 Roky

Zdroj: ČSÚ, zpracovala autorka

Pro rok 2014 jsem pak na základě publikace MPO Facts of foreign trade od the Czech Republic10 vytvořila tabulku vývozních a dovozních partnerů ČR (pro rok 2015 tato příručka

10 Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument158122.html 29

v době psaní práce nebyla k dispozici). Z tabulky tedy lze opět jasně pozorovat orientaci na obchodní partnery v rámci EU, a to především na sousedící země.

Tab. 3: Vývozní a dovozní partneři ČR v roce 2014 Vývoz Země (mil. Kč) Dovoz (mil. Kč)

Německo 1 158 433 828 759 Slovensko 301 900 168 089 Polsko 215 561 244 650 Francie 183 472 103 206 Velká Británie 183 420 68 039 Rakousko 156 825 99 067 Itálie 132 561 129 620 Rusko 113 020 129 350 Maďarsko 100 327 73 777 Holandsko 98 795 106 794 Belgie 87 951 55 505 Španělsko 86 158 54 232 USA 81 063 77 299 Švýcarsko 56 308 31 105 Švédsko 53 124 27 874 Rumunsko 45 853 35 186 Turecko 44 582 27 270 Čína 42 344 359 449 Dánsko 41 567 19 928 Japonsko 21 172 51 572 Ukrajina 20 562 23 818 Finsko 19 103 10 353 Bulharsko 18 836 7 249 SAE 16 508 1 641 Norsko 16 171 14 445 Slovinsko 15 513 13 795 Izrael 13 702 5 927 Mexiko 13 266 10 785 Jižní Korea 12 487 64 397 Austrálie 12 320 3 330 Indie 12 282 14 410 Litva 12 175 5 766 Portugalsko 11 763 10 241 Chorvatsko 10 862 3 410 Jihoafrická Rep. 10 794 5 609 Saudská Arábie 10 759 668 Srbsko 10 675 7 869 Irsko 10 346 20 675 Zdroj: ČSÚ, zpracovala autorka

Závěry Nejprve je třeba říct, že objem zahraničního obchodu ČR neustále roste. Co se týče geografického rozložení obchodních partnerů, dominují sousední země (viz tabulka 3), potažmo země EU. Z tabulky č. 1 je nicméně vidět, že podíl evropských zemí na zahraničním obchodu ČR od roku 1999 klesá a podíl ostatních zemí světa naopak roste. To implikuje převažující tendenci globalizační, na druhé straně můžeme konstatovat, že jde zde znatelná i tendence regionalizační v tom smyslu, že objem obchodu se sousedními zeměmi (Polsko, Německo, Slovensko), resp. zeměmi z daného regionu (Střední Evropa) tvoří procentuálně stále největší část českého ZO.

2 AKTÉŘI ZAHRANIČNÍHO OBCHODU Teorie globalizace zmíněné v předchozí kapitole naznačily hlavní aktéry mezinárodních obchodních vztahů. Uvedení aktérů zahraničně obchodních vztahů je důležité, neboť se jedná o hybatele procesů v zahraničním obchodě. Navíc je nezbytné pro další část práce, jež se bude zabývat nejdříve aktéry ZO v ČR a poté institucí se zahraničním obchodem spojenou- Hospodářskou komorou ČR. Charakteristika a vymezení zájmů jednotlivých aktérů je důležité pro pochopení procesů a dynamiky ZO a taktéž pro pochopení výběru instituce v praktické části práce. Každý stát má nějakou zahraničně-obchodní politiku, která jednak (částečně) vychází y preferencí zájmových skupin, firem a dalších subjektů, ale která na druhé straně jejich aktivitám udává jakýsi rámec a směr. Tato politika je zase ovlivněna a limitována mezinárodními organizacemi, institucemi či uskupeními, kterých je daná země členem. Abychom chápali zahraničně obchodní politiky jednotlivých států, je třeba identifikovat domácí prostředí a okolnosti v dané zemi. Zahraničně obchodní politiky států vycházejí jednak z preferencí politických, zájmových skupin a dalších aktérů v daném státě, a také ze způsobu, jakým politické instituce tyto preference odrážejí ve vládních rozhodnutích (Ravenhill, 2014). Při vysvětlování mezinárodních obchodních a politických vztahů vycházím jednak z teorie komplexní interdependence (viz níže) a také z Putnamova modelu tzv. „dvojúrovňové hry“ (two level game)- stát, který je součástí mezinárodních obchodních vztahů, hraje současně dvě různé „hry“. Jednak musí při tvorbě politiky brát v úvahu domácí aktéry a jejich preference, a zároveň jedná tak, jak je to v jeho zájmu na poli mezinárodních vztahů a vyjednávání mezinárodních dohod. Zahraničně-obchodní politika je tvořena domácí obchodní politikou a zároveň politikou mezinárodní. (Ravenhill, 2014). Pickles (2008) popisuje vztahy mezi aktéry a procesy odehrávající se v rámci mezinárodního obchodu pomocí teorie komplexní interdependence (complex interdependence). Dává ji do protikladu s realistickými teoriemi mezinárodním vztahů.

2.1 Vztahy mezi subjekty mezinárodních obchodních vztahů: Realismus vs. komplexní interdependence Pickles (2008) uvádí dva nejčastější přístupny ke zkoumání mezinárodních obchodně- politických vztahů: realismus a komplexní interdependenci.

2.1.1 Realismus Realistické zkoumání mezinárodních obchodně-politických vztahů představuje soubor extrémních podmínek, za kterých předpokládá, jaký by svět ideálně měl být. Pro realisty je mezinárodní politika zjednodušeně boj o moc, předpokládá neustálý aktivní nebo potenciální konflikt mezi státy. Předpokládá pouze slabou politickou integraci států, existenci transnacionálních aktérů pak nepředpokládá vůbec. Tento přístup se opírá o tři základní předpoklady: 1. Státy jsou ucelené jednotky a jsou dominantní aktéři světové politiky, 2. Státy mohou použít síly a síla je účinným nástrojem politiky a 3. Existuje hierarchie světových záležitostí, přičemž na vrcholu této hierarchie je vojenská bezpečnost; ekonomické a sociální záležitosti se nacházejí pod ní.

2.1.2 Komplexní interdependence Komplexní interdependence vychází z opačných předpokladů než realismus. Tento přístup má 3 základní charakteristiky: provázanost vztahů, neexistence hierarchie záležitostí a méně významná role vojenské bezpečnosti. 1) Provázanost vztahů; komplexní interdependence předpokládá existenci mezistátních (interstate), transvládními (transgovernmental) a transnacionálními (transnational) vztahů. Předpokládá formální dohody mezi jednotlivými státy i neformální vztahy mezi vládními i nevládními představiteli či organizacemi. Dále uvádí existenci transnacionálních organizací. Důležitá je samozřejmě i existence vztahů mezi firmami a existence firem nadnárodních. Blízkost a vztahy soukromých firem a vlády se v jednotlivých státech liší, nicméně vliv firem a organizací, jež nejsou kontrolovány vládou, na mezinárodní obchodní a politické vztahy je značný. 2) Program mezistátních vztahů sestává z různých záležitostí z různých oblastí; není dána jasná hierarchie. Spousta otázek má původ v domácích politikách daných států a hranice mezi domácími a zahraničními záležitostmi se tak stírá. Různé oblasti se promítají do různých koalicí a partnerství. 3) Pokud převažuje komplexní interdependence, vlády ve vyjednávání s vládami ostatních zemí nepoužívají vojenskou sílu. Teorie však vojenskou sílu neopomíjí, může být použita státy jednoho regionu v rámci vyjednávání s jiným regionem, nebo v jiných záležitostech. Politický proces v podmínkách komplexní interdependence je shrnut v následující tabulce.

Tab. 4: Politický proces v podmínkách komplexní interdependence: Aktéři Transvládní a transnacionální organizace, nadnárodní firmy, mezinárodní finanční instituce. Cíle aktérů Cíle jednotlivých států záleží na dané oblasti. Cíle jsou v rámci transvládní politiky obtížně definovatelné. Transnacionální aktéři si jdou za vlastními cíly. Politické nástroje států Relevantní jsou zdroje moci v dané oblasti. Důležitým nástrojem je manipulace interdependence, mezinárodních organizací a transnacionálních aktérů. Vytváření agendy Agenda závisí na změnách v distribuci moci v dané oblasti a ve významu jednotlivých transnacionálních aktérů. Role mezinárodních Organizace udávají agendu, upravují formování koalicí a organizací slouží jako aréna pro politickou aktivitu slabších států. Zdroj: Pickles (2008)

2.2 Aktéři mezinárodních obchodních vztahů Při popisování aktérů mezinárodních obchodních vztahů vycházím z teorie komplexní interdependence. Zvolila jsem tento přístup, protože v kontextu globalizace se počítá s existence mezistátních, potažmo transvládních vztahů, a stejně tak existence transnacionálních organizací a firem. Samotný výběr instituce pro případovou studii-Hospodářská komora, tedy instituce spojující vládní instituce, vládní a nevládní organizace a firmy, je dokladem provázanosti vztahů mezi aktéry ZO, kterou komplexní interdependence předpokládá. Aktéry vnějších ekonomických vztahů jsem rozdělila do tří skupin: • subjekty na úrovni státu • subjekty na mezinárodní úrovni • firmy.

2.2.1 Mezinárodní organizace a instituce Mezinárodní organizace totiž vytváří pravidla a podmínky mezinárodního obchodu a působí tím (přímo či nepřímo) na firmy i na státy. Jsou tak dokladem existence transnacionálních,

popř. transvládních orgánů (Ravenhill, 2014). Nejvýznamější instituce ovlivňující světové obchodní vztahy podle Svatoše (2009) jsou: • OSN (vybrané agentury): Vybrané agentury OSN ovlivňují rámec světového obchodu především zapojováním zemí třetího světa, programy na podporu trvale udržitelného rozvoje či vytvářením smluvních norem, pravidel a standardů. Jedná se např. o agentury: Evropská hospodářská komise (UNECE), Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD), Mezinárodní obchodní středisko (ITC), Organizace pro průmyslový rozvoj (UNIDO), Program pro rozvoj (UNDP) či Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO). • Mezinárodní finanční instituce: Nejvýznamějšími institucemi, které poskytováním finančních zdrojů přímo ovlivňují finanční a devizovou stabilitu zemí a rovněž se podílí na rozvoji a zapojení třetích zemí do světového obchodu, jsou: Mezinárodní měnový fond (MMF), Skupina Světové banky (WBG), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Evropská investiční banka (EIB). • Mezinárodní obchodní komora (ICC) Úlohou komory je zastupovat subjekty v mezinárodní obchodní činnosti, upravovat a ulehčovat mezinárodně-obchodní podmínky. ICC vydala mezinárodní pravidla pro výklad nejvíce používaných doložek v zahraničním obchodě-INCOTERMS, které byly několikrát upraveny; naposledy v roce 2010. Dle svých vlastních slov je jejím cílem „upevňovat obchodní vztahy mezi národy.“ • Další organizace Mezi další významné organizace ovlivňující celosvětové obchodní vztahy patří např.: Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) či Světová obchodní organizace (WTO). • Evropská Unie EU ovlivňuje světové obchodní vztahy vlastní obchodní politikou, ať už v rámci podpory obchodu mezi členskými zeměmi, či multilaterálními dohodami s ostatními zeměmi, popř. regiony. (OECD, 2000) Konkrétním nástrojem, kterým EU ovlivňuje obchodní vztahy, je právě politika podpory internacionalizace podniků, několikrát zmiňovaná v průběhu celé práce. (Svatoš, 2009)

2.2.2 Stát Co se státních institucí souvisejících se zahraničním obchodem týče, Svatoš (2009) cituje jako subjekty vnějších ekonomických vztahů na národní úrovni následující: • Centrální vláda, parlament, politické strany Činnost vládních institucí, vyšších i nižších správních orgánů státu má vliv na celou ekonomiku, a tedy i na vnější ekonomické vztahy. Zákony jsou závazné pro všechny subjekty; domácí i zahraniční. Programy politických stran pak udávají podobu státních intervencí a promítají se do vládního programu. • Odborové svazy a syndikáty Jednají se státem nebo zaměstnavateli jménem pracovníků o pracovních podmínkách. • Asociace podnikatelů, hospodářské a obchodní komory Jejich vliv se liší v jednotlivých zemích. Obecně asociace či komory prosazují u vlády zájmy svých členů. Podnikatelské asociace a organizace tak mají významný vliv na obchodní politiku: jsou schopny získat politickou podporu pro reformy či opatření, navrhují konkrétní restrukturalizační iniciativy a tlumočí stížnosti či návrhy firem autoritám a vládním agenturám. • Bankovní instituce Nástroje centrální banky, tedy ovlivňování měnového kurzu či výše diskontní sazby mají dopad na ekonomiku i vnější ekonomické vztahy. (Svatoš, 2009)

Pokud nahlížíme na zahraniční obchod a vnější ekonomické vztahy země z pohledu státu, je třeba se zabývat pojmem vnější obchodní politika státu. Vnější obchodní politika státu Nejprve je třeba zmínit, že v literatuře se lze setkat i s pojmem zahraničně-obchodní politika, který se již ale neužívá, jelikož je v dnešní době s globalizačními tendencemi a liberalizací mezinárodního obchodu čím dál těžší rozlišovat mezi zahraničně-obchodní a obchodní politikou státu. Já jej nicméně v práci na některých místech používat budu, a to z důvodu zdůraznění politiky týkající se zahraničního obchodu a zahraničně-obchodních vztahů a jejího odlišení od domácí obchodní politiky (pozn. autorky). Obchodní politikou či zahraniční obchodní politikou se zabývají jak zahraniční, tak čeští autoři; např. Katayama (2004) či Mikic (1998), z českých potom Kalínská a kol. (2010), Svatoš a kol. (2009) a Fojtíková (2009). 36

Vnější obchodní politika je součástí obchodní politiky státu. Je možno ji definovat jako souhrn strategií, nástrojů, smluv, institucí, zásad a opatření v oblasti zahraničního obchodu. Jsou vytvářeny vládou a směřují k podnikatelským subjektům doma i v zahraničí a ovlivňují podnikatelské prostředí a obchodní vztahy (Kalínská, 2010). Prostřednictvím nástrojů vnější obchodní politiky vláda zapojuje ekonomiku do mezinárodních obchodních vztahů, čímž dosahuje změn v alokaci výrobních zdrojů a v redistribuci zisků (Kalínská, 2010). Cíle vnější obchodní politiky jsou: • Ovlivňování rozsahu a komoditní struktury vývozu a dovozu • Vytváření institucí pro rozvoj obchodních vztahů se zahraničím • Zajišťování proporcionality a vzájemnosti v ekonomických zahraničních vztazích (Fojtíková, 2009). Obchodní politika, resp. vnější obchodní politika, je poplatná času. Reflektuje danou hospodářskou situaci země. Je determinována i ostatními politikami; zemědělskou politikou, politikou v oblasti služeb, vládních zakázek či podporou vědy a výzkumu (Kalínská, 2010). Nelze opomenout fakt, že vnější obchodní politika je součástí celkové zahraniční politiky státu. Státy mají nejrůznější zahraniční politické zájmy či závazky. Vnější obchodní politika pak může kvůli své dvojí vazbě (jak na vnitřní hospodářskou, tak na zahraniční politiku) být zdrojem rozporů (Fojtíková, 2009).

2.2.3 Firmy Posledním klíčovým aktérem mezinárodního obchodu jsou samotné podniky, jež realizují obchodní aktivity, které jsou ovlivňovány činností jak mezinárodních institucí, tak státu (viz výše). Jejich aktivity jsou shora ovlivňovány pravidly, která udávají jak stát, tak mezinárodní organizace a další instituce, což je opět v souladu s předpoklady komplexní interdependence (Knox, 2003). Knox a spol. (2003) se zabývá reakcí firem na konkurenční nátlak vzniklý v rámci otevřených globálních trhů. Říká, že firmy se stávají více flexibilními, co se týče technologických změn, reorganizují práci a pracovní vztahy a vytvářejí obchodní vztahy s jinými firmami. Dominující reakcí firem je podle něj vytvoření produkční sítě. Z jeho pohledu jsou firmy „kolektivními agenty“-organizacemi, jež disponují kapacitami, které určují jejich využití technologie a práce. Jako velmi důležité Knox zmiňuje to, že firmy jsou schopny se učit na základě zkušeností, a vybírat tak nejúčinnější strategie. Firmy se vzájemně liší, co do velikosti, tak i do vývoje, produkční funkce a geografické působnosti. 37

Přizpůsobují se měnícím se podmínkám, vyvíjí nové produkty a přesunují výrobu do méně nákladných lokalit. Panuje tedy různorodost a proměnlivost, což je v kontrastu s neoklasickým pohledem, který firmy bere jako agenty, jež mají dokonalé informace o trhu, a předpokládá, že všechny firmy disponují stejnými zdroji a technologií. Pickles (2008) v souvislosti s rozvojem zahraničního obchodu uvádí nové aspekty globálního obchodního světa, jež také obsahují myšlenky zmíněné výše: (1) Nárůst intra-industriálního a intra-produktového obchodu, tzn. nárůst trhů s meziprodukty, (2) schopnost výrobců geograficky rozdělit výrobní proces a (3) vytvoření nové globální produkční sítě.

Důvody, proč firmy navazují obchodní vztahy v zahraničí, shrnula např. OECD ve své studii z roku 2009. Studie byla provedena na základě dat od dotazovaných firem z členských zemí OECD (i země, které byly pouze součástí rozšiřování OECD) a APEC. Studie jejich motivace rozděluje do 4 kategorií: růst (growth motives), znalosti (knowledge related motives), sociální vazby, zvětšovaní sítě (network/social ties and supply chain links) a regionální/domácí (domestic/regional market drivers). Motivace pro firmy, které se rozhodnou podnikat na zahraničních trzích jsou tedy následující: - limitovaný/nedostačující/saturovaný domácí trh - růst firmy - růst obratu a zisků - větší trh - upevnění pozice na trhu - snížení nákladů - získání nových znalostí/ výzkum a vývoj - budování sociální sítě/ získávání kontaktů - budování obchodní sítě - snížení závislosti na jednom či více malých trzích

3 PŘÍPAD ČR: ZAHRANIČNĚ OBCHODNÍ VZTAHY A OBCHODNÍ POLITIKA V následující kapitole vycházím z předchozí struktury rozdělení aktérů zahraničních obchodních vztahů: zahraniční obchod České Republiky bude rozebrán na úrovni mezinárodní, národní a nakonec na úrovni firem.

3.1 ČR a mezinárodní subjekty ČR je členem mnoha mezinárodních organizací a uskupení, jež nějakým způsobem ovlivňují obchod a obchodní politiku členských zemí. Seznam těchto organizací je dostupný na stránkách MZV v sekci „Multilaterální spolupráce.“11 Dvě nejdůležitější organizace determinující obchodní vztahy ČR se zahraničím jsou pravděpodobně WTO a EU. U každé z nich bude uvedeno, jaký je jejich vliv na naši obchodní politiku. Dále bude v krátkosti uvedeny další organizace, jichž je ČR členem. Jelikož většina těchto organizací byla již uvedena v kapitole 3.2.1., bude pouze uvedeno význam dané organizace pro ČR. Vztahy budou poté znázorněny v jednoduchém schématu.

3.1.1 Světová obchodní organizace (WTO) WTO se zabývá pravidly vzájemných obchodních vztahů mezi členskými státy. Jejím úkolem je podpora rozvoje mezinárodního obchodu. Členské státy se podílejí na zhruba 90% celosvětového obchodu. Konkrétní činnost WTO potom vychází z dohod z Uruguayského kola GATT, které tvoří právní základ pravidel mezinárodního obchodu; WTO dohlíží na jejich dodržování a naplňování a řeší spory mezi členskými státy. ČR při jednání v rámci WTO vystupuje buď samostatně, nebo jakožto člen EU. Za EU při WTO jedná Evropská komise.12 V ČR je s WTO spojeno Ministerstvo průmyslu a obchodu, které je gestorem spolupráce s touto organizací. 13

3.1.2 Další mezinárodní organizace • OSN: vybrané instituce a agentury o Evropská hospodářská komise (UNECE)

11 Dostupné na: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zajimave_odkazy/mezinarodni_organizace.html 12 Zdroj: MZV 13 dtto 39

Komise pro racionalizaci procedur v mezinárodním obchodě, která je zapojena do činnosti Centra pro usnadňování procedur a postupů v administrativě, obchodu a dopravě (CEFACT) působí při Hospodářské komoře ČR. o Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD) Tato organizace je pro ČR důležitá v tom, že poskytuje informace o rozvojových zemích a slouží jako platforma pro navazování obchodních kontaktů jak na vládní, tak na podnikové úrovni (síť Global Trade Point Network). o Mezinárodní obchodní středisko (ITC) ČR je zapojena do některých programu a realizuje řadu projektů. o Organizace pro průmyslový rozvoj (UNIDO) ČR se na aktivitách UNIDO tradičně podílí a využívá ji k realizaci multilaterálních rozvojových programů. Kromě toho UNIDO také slouží jako platforma pro navazování kontaktů z rozvojových zemí. Organizace má 172 členských zemí, které jsou rozděleny do 4 skupin; ČR spadá (stejně jako v celém sytému OSN) do východoevropské regionální skupiny. (Svatoš, 2009) Další: • Mezinárodní finanční instituce o Mezinárodní měnový fond (MMF) MMF do ČR pravidelně podniká mise, na základě kterých jsou vypracována doporučení pro měnovou, fiskální a strukturální politiku. o Skupina Světové banky (WBG) ČR od roku 2005 není díky rozvoji ekonomiky klientskou zemí Světové banky, a tudíž od ní nečerpá žádné úvěry. Je však členskou zemí. o Evropská investiční banka (EIB) V ČR EIB financuje především projekty podporující integraci síťových odvětví, z oblasti životního prostředí a rovněž se zaměřuje na podporu malých a středních podniků. (Svatoš, 2009) • Mezinárodní obchodní komora (ICC)/ ICC ČR ČR je (po přerušení v 50. letech) členem od roku 1992. ICC funguje jako instituce i v ČR (ICC Česká Republika), jejím cílem je stát se opravdovým reprezentantem českých

podnikatelů v rozsahu činnosti ICC, jak v rámci ICC, tak na národní úrovni, a napomáhat českým podnikům i dalším společnostem začlenit se do světového dění.14 • Další organizace o Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) Zapojení ČR do činnosti OECD je intenzivní zejména v oblasti energetiky. V roce 2001 jsme potom byli přijati za řádného člena skupiny Konsenzu OECD, jež upravuje pravidla státem podporovaných vývozních úvěrů, jejichž výstupem je „Ujednání o pravidlech pro státem podporované vývozní úvěry“, které je promítnuto do naší proexportní legislativy (Svatoš, 2009). • Regionální uskupení o Evropská Unie Viz níže o Visegrádská čtyřka Jedná se regionální uskupení čtyř středoevropských států: České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska.15 o Středoevropská iniciativa Jde o iniciativu s cílem politické a hospodářské spolupráce mezi jejími členskými státy. Byla založena jako most mezi Východem a Západem, takže členy jsou mimo států střední a východní Evropy také např. Itálie. Disponuje třemi fondy: Záruční fond, Fond spolupráce a Fond solidarity. Členské státy mohou žádat o kofinancování projektů z daných fondů. (Svatoš, 2009)

3.1.3 EU Důsledky pro vnější obchodní politiku po vstupu do EU Jak bylo zmíněno výše, EU hraje pro vnější obchodní vztahy ČR zásadní roli. Vstup do EU pro nás znamenal mnoho institucionálních změn, změny v obchodní politice vycházející ze společné obchodní politiky EU i změny v politice pro exportní. (Fojtíková, 2009). Se vstupem do EU se ČR spadá pod pravidla společné obchodní politiky (SOP) EU. Došlo k zásadním institucionálním změnám: ČR převzala komunitární obchodně politické právní

14 Převzato z webových stránek ICC ČR: http://www.icc-cr.cz/cs/o-icc/icc-ceska-republika 15 Převzato z webových stránek MV ČR: http://www.mvcr.cz/sluzba/clanek/visegradska-ctyrka-v4.aspx 41

předpisy a současně ukončila platnost národních právních předpisů a také přistoupila k mezinárodním smlouvám uzavřených mezi EU a třetími stranami (Fojtíková, 2009). Je důležité poznamenat, že ČR se vstupem získala i nové možnosti prosazování svých zájmů v zahraničním obchodě. Nástroje, prostřednictvím kterých EU dosahuje svých obchodních záměrů v jiných částech světa, jsou autonomní i smluvní. Mezi autonomní komunitární nástroje patří: celní sazebník a clo, celní kvóty a celní stropy (Fojtíková, 2009). Smluvními nástroji jsou potom mnohostranné a bilaterální (regionální) dohody. Dalším významným nástrojem jsou také preferenční dohody- smlouvy poskytující výhodnější podmínky pro vzájemnou výměnu zboží. Tyto preference mohou být buď jednostranné (jednostranné poskytnutí výhod ze strany EU), nebo reciproční (oboustranné). Tato obchodní zvýhodnění poskytuje EU zemím, se kterými je pojí historické či geopolitické vazby. Příkladem jednostranné preferenční dohody může být dohoda s Moldavskem z roku 2008. Oboustranné preferenční dohody byly uzavřeny mezi a EU a např. USA, Austrálií, Japonskem, Kanadou a dalšími (Fojtíková, 2009). Dva základní cíle SOP jsou: (1) prosazování otevřeného a mnohostranného světového obchodního systému a (2) ochrana zájmů EU v případě, kdy obchod má na členské země negativní dopady. Smyslem SOP je taktéž otvírat zahraniční trhy pro evropské firmy (Kalínská, 2010). Jedním z dílčích cílů SOP, vzhledem k tématu práce zásadním, je podpora vývozu. Legislativně je tento cíl upraven v Nařízení Rady (ES) č. 2603/69 a vychází z něj Společná pravidla pro export, Nařízení Rady (ES) č. 1061/2009.16 Je třeba dodat, že státy se sice při tvorbě proexportní politiky musí řídit Společnými pravidly, ale jinak byly státům v této oblasti ponechána autonomní postavení. Každý stát si tak vytváří své strategie (Fojtíková, 2009). Koncepční materiál, kterým se SOP řídí, je z roku 2006 a jmenuje se Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu (Global Europe-competing in the world). 17 Na podporu internacionalizace MSP konkrétně byly vydány dokumenty Small Business Act (2008) a Small Business, Big World (2011). Součástí strategického materiálu Europe 2020 je potom podpora ekonomických aktivit MSP v mimoevropských zemích. Realizace společné obchodní politiky Hlavním orgánem, který vykonává svou činnost v souladu s pravidly SOP, je Ministerstvo průmyslu a obchodu (MOP). Ministerstvo koordinuje zahraničně obchodní politiku ČR vůči jednotlivým států a zástupci MPO se účastní společných jednání EU. Jak bylo zmíněno výše,

16 převzato z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=URISERV%3Ar11001 17 PDF dostupné na: http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2006/october/tradoc_130376.pdf 42

proexportní politika je sice čistě v kompetenci jednotlivých států, EU nicméně evropské exportéry podporuje, a to právě realizací SOP. V praxi to znamená sjednávání obchodních podmínek s třetími zeměmi jménem EU a také dohlížení, dodržování smluvních závazků třetími zeměmi a také odstraňování obchodních bariér a v neposlední řadě poskytování informací o obchodu (Market Access Database).18 Další formou podpory, která je v literatuře často označována jako „skrytá“, je čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU prostřednictvím vyhlášených operačních programů. Konkrétně se jedná o programy zaměřené na podporu malého a středního podnikání (MSP), může se jednat i o financování výdajů na prezentaci firem na zahraničních trzích apod. V neposlední řadě se dá za proexportní podporu EU označit i rozvojová spolupráce s třetími zeměmi- EU poskytuje pomoc hospodářsky méně vyspělým zemím, a do budoucna tak tvoří prostředí pro vzájemnou obchodní spolupráci (Fojtíková, 2009).

Následující schéma zobrazuje vztahy a procesy mezi subjekty zahraniční obchodní politiky v případě ČR.

18 viz. http://madb.europa.eu/madb/indexPubli.htm 43

Schéma 1: Vztahy mezi subjekty zahraniční obchodní politiky

Zdroj: MPO, MZV a Kalínská, 2010, str. 144.

Jak již bylo zmíněno výše, hlavním orgánem zodpovědným za tvorbu obchodní politiky v ČR je MPO. Na tvorbě politiky se podílejí také další orgány státní správy-zejm. obchodně- ekonomické úseky zastupitelských úřadů a ostatní resorty-např. Ministerstvo zahraničních věcí či Ministerstvo zemědělství. Pro prosazení cílů obchodní politiky MPO vytváří různé nástroje a zřizuje instituce; mezi nejvýznamnější patří např. Česká exportní banka, EGAP, Czech Trade či Hospodářská komora. Tyto instituce tedy slouží jednak k prosazování cílů centrálně stanovené obchodní politiky, na straně druhé sdružují a podporují české firmy, a tlumočí jejich potřeby a požadavky MPO. Fungují tedy jako jakýsi most mezi firmami a obchodní politikou na státní úrovni.

Obchodně politické zájmy jsou potom konfrontovány se zájmy ostatních členských zemí a společně s návrhy Evropské komise, nevládními organizacemi, lobbisty, evropskými asociacemi a sdruženími je potom vytvářena společná obchodní politika EU. Politika, jak na úrovni národní v ČR, tak na úrovni celoevropské, musí být v souladu s dohodami WTO a jejími výsledky mohou být jednání s nesmluvními partnery, bilaterální smlouvy, jednostranná opatření a další.

3.2 Obchodní politika ČR a aktéři na národní úrovni Na začátek je třeba říci, že objem ZO České Republiky od roku 1993 neustále roste. V roce 2007 se ČR dle Institutu pro výzkum hospodářského cyklu, který hodnotil míru globalizace celkem 122 zemí, umístila na 8. místě. Nejvýznamnějšími obchodními partnery ČR, co se objemu vývozů a dovozů týče, jsou země EU-konkrétně naše sousední a geograficky blízké země- Německo, Slovensko, Rakousko, Polsko a Maďarsko (Svatoš, 2009). V roce 2013 směřovalo přes 50% českých vývozů právě do těchto zemí. Dalšími důležitými exportními partnery pak byly další evropské země (Francie, Velká Británie, Itálie a další), z mimoevropských zemí jsou pro ČR nejvýznamnější Rusko a Čína.19

3.2.1 Obchodní politika ČR Obchodní politika ČR, resp. její část zaměřená na zahraniční obchod, má za cíl prosazovat naše ekonomické zájmy v zahraničí a taktéž vytvářet systém institucí na podporu exportu, které pomáhají domácím podnikům na zahraničních trzích (Svatoš, 2009). Nejdůležitější institucí je Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a dále pak např. Czech Trade (CT), Česká exportní banka (ČEB), CzechInvest (CI), Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP), Hospodářská komora ČR (HK ČR) a obchodně-ekonomické úseky zastupitelských úřadů. Kromě institucí a jejich činnosti je pro zahraničně-obchodní vztahy důležitý také dokument Exportní strategie ČR- první byl vládou schválen na období 2006-2010. Navazuje na Koncepci proexportní strategie na období 2003-2006. Aktuální exportní strategie se týká období 2012-2020. Každý rok potom MPO vydává zprávu o plnění exportní strategie v daném roce. Cílem těchto dokumentů obecně je vytváření takových podmínek, které podnikatelům usnadní zesilování jejich zahraničně obchodních aktivit, a budování pozice ČR na

19 Zdroj: ČSÚ 45

mezinárodním trhu (Svatoš, 2009). Přesné znění strategií je pak dostupné na internetových stránkách MPO. Co se týká aktuální strategie 2012-2020, uvádím pouze její nejdůležitější body: • ČR se má do roku 2020 stát jednou z 20 nejvíce konkurenceschopných zemí světa • Je postavena na 3 pilířích: Zpravodajství pro export, rozvoj exportu a podpora obchodních příležitostí • Obsahuje 12 projektů, které budou realizovány sérií konkrétních opatření, jejichž cílem je restrukturalizace a zefektivnění podpory exportu. • Definování prioritních a zájmových trhů pro české vývozce ve spolupráci s podnikatelskou sférou, přičemž je podotýkáno, že země EU představují a i v budoucnu budou představovat nejdůležitější odbytiště českého exportu • Definice 12 prioritních zemí: Brazílie, Čína, Indie, Irák, Kazachstán, Mexiko, Ruská federace, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA a Vietnam. • Definice 25 tzv. zájmových zemí: Angola, Argentina, Austrálie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Etiopie, Chile, Ghana, Chorvatsko, Izrael, Japonsko, JAR, Kanada, Kolumbie, Maroko, Moldavsko, Nigérie, Norsko, Peru, Senegal, Singapur, SAE, Švýcarsko a Thajsko. (MPO, 2012)

Proexportní politika Na základě dokumentů MPO poslední dekády (Koncepce proexportní strategie 2003-2006, Exportní strategie ČR na období 2006-2010, Exportní strategie 2012-2020) je dána podpora exportu ze strany státu. Např. strategie na období 2006-2010 uvádí jako svou vizi „prosadit ČR ve světě prostřednictvím obchodu a investic.“ Dále uvádí, že „vývoj exportu byl v ČR v posledních letech příznivý, ale že v konkurenceschopnosti české ekonomiky stále existuje řada nevyužitých příležitostí.“ Proexportní politika je zaměřená především na malé a střední podniky (MSP), jelikož ty představují asi 99% ekonomických subjektů u nás20, a navíc jsou důležité z hlediska zaměstnanosti a flexibility přizpůsobováním se změnám na světových trzích. Některé programy a podpory jsou určené výhradně MSP (Kalínská, 2010). Dokumenty MPO uvádí, že MSP potřebují podporu státu při vstupu na mezinárodní trhy a při vytváření partnerství a aliancí. Bývalý náměstek ministra z MPO ČR Milan Hovorka v publikaci od Svatoše uvádí, že představitelé malých a středních podniků při vstupu na zahraniční trhy řeší

20 Viz https://www.mpo.cz/cz/podnikani/male-a-stredni-podnikani/studie-a-strategicke-dokumenty/zprava-o- vyvoji-maleho-a-stredniho-podnikani-a-jeho-podpore-v-roce-2014--164106/ 46

celou řadu otázek a že stát v tomto ohledu může udělat mnohé pro to, aby jim ukázal možnosti a případný vstup usnadnil. Proexportní politika je asi nejdůležitější součástí vnější obchodní politiky státu. Do této oblasti spadají např. zákony či opatření, které mají za cíl usnadňovat vývozcům práci, poradenství v oblasti exportu a možných překážkách a rovněž výběr a příprava profesionálů na posty do ekonomických úseků zastupitelských úřadů proexportně orientovaných zemí v zahraničí. Důležitá je také organizace a podpora výstavní a veletržní činnosti (Svatoš, 2009). Většina států vytváří nejrůznější instituce, jež mají ve svém názvu podporu vývozu nebo podporu zahraničního obchodu. Státní či polostátní instituce, které se věnují proexportním aktivitám, jsou v některých zemích „instituty zahraničního obchodu“ (např. Španělsko, Itálie) či (nejen) u nás „CzechTrade“, obchodní a hospodářské komory, průmyslové asociace a další (Svatoš, 2009). Je třeba zmínit i existenci mezivládních institucí, které analyzují dopady opatření, která mají vliv na proexportní aktivity- např. vízové povinnosti, právní podmínky pro podnikání cizích subjektů, postih korupce atd. (Svatoš, 2009).

Podpora podnikání Důležitou součástí obchodní politiky je potom podpora podnikání. Podle Kalínské (2010) můžeme podporu podnikům rozlišit podle charakteru na nefinanční a finanční. Nefinanční podporou se myslí vytváření příznivého podnikatelského prostředí (např. snižování byrokratické zátěže apod.). Finanční podpora je obsažena v konkrétních programech, pomocí kterých mohou firmy čerpat finanční prostředky. V zemích účastnících se mezinárodních obchodních vztahů, lze tyto programy rozdělit na programy nadnárodní a národní. Nadnárodní programy jsou spolufinancovány integračním celkem či mezinárodní organizací- zřejmým příkladem je EU. Co se týče podpory podnikání v ČR, největší roli hrají pro české podnikatele programy nadnárodní. Z programů EU byl v období 2007-2013 stěžejní Operační program Podnikání a inovace (OPPI), v období 2014-2020 se jedná o program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK). Aktuální program zdůrazňuje dlouhodobý horizont konkurenceschopnosti a zahrnuje tedy i environmentální aspekty hospodářského rozvoje.21

21 Viz web MPO ČR: https://www.mpo.cz/cz/podnikani/dotace-a-podpora-podnikani/oppik-2014-2020/operacni- program-podnikani-a-inovace-pro-konkurenceschopnost/ 47

Co se týče podpory podnikání národní, tedy takové, která je financovaná čistě z veřejných zdrojů ČR, jedná se zejména o investiční pobídky, podporu vývozu, výzkumu a vývoje a poradenské a informační služby (Kalínská, 2010). Finanční podporu vývozu představuje pojišťování a financování vývozu, kterou poskytují především EGAP a ČEB. Nefinanční podporu, tedy poradenské, vzdělávací a informační služby, poskytuje Hospodářská komora ČR, agentury CzechInvest a CzechTrade a další. (Kalínská, 2010).

Internacionalizace podnikání O tzv. internacionalizaci podnikání, resp. o internacionalizaci MSP se často mluví v souvislosti s proexportní politikou a v rámci podnikatelské podpory. Dle příručky Evropské komise o Podpoře internacionalizace MSP se tímto pojmem rozumí „všechny činnosti, při nichž se MSP dostávají do významných obchodních vztahů se zahraničním partnerem: vývoz, dovoz, přímé zahraniční investice (PZI), mezinárodní subdodávky a mezinárodní technická spolupráce“ (EK, 2014). Evropská komise zdůrazňuje, že při internacionalizaci nejde jen o vývoz. O internacionalizaci hovoří jako o procesu, jehož součástí je např. přeshraniční spolupráce, účast v sítích spolupráce, vyhledávání nových technologií a konkurenceschopných vstupů. MSP, které se rozhodnou obchodovat na zahraničních trzích, tak často kombinují různé, vzájemně se podporující přístupy (EK, 2008). Důležitost internacionalizace, resp. MSP jakožto takových a jejich zahraničních aktivit vysvětluje např. OECD (2009), dle jejíž studie mají MSP kapacitu táhnout ekonomický růst jak na národní úrovni jednotlivých států, tak na úrovni regionální a globální. Podle Palánkaie a Nagyho (2011) jsou MSP důležitým faktorem pro zvyšování konkurenceschopnosti dané země. Firmy, které mají obchodní styky v zahraničí, zvyšují svou konkurenceschopnost, což se potom v konečném důsledku může projevit lepší hospodářskou výkonností na úrovni státu popř. na úrovni evropské. Aktivní internacionalizace posiluje růst, zvyšuje konkurenceschopnost a podporuje dlouhodobou udržitelnost podniků (EK, 2014). EU i domácí instituce a organizace zaměřené na podporu podnikání nabízejí programy a další nástroje na podporu internacionalizace, které budou podrobněji přiblíženy dále. Role institucí v procesu internacionalizace podnikání To, že EU, ostatní instituce a programy proexportních politik jednotlivých států internacionalizaci podnikání podporují, vychází jednak z předpokladu, že internacionalizace je pro firmy a potažmo celou ekonomiku přínosná, ale také proto, že podniky při internacionalizaci naráží na řadu překážek, se kterými jim daná opatření mají pomoci. 48

Předně, zahájení mezinárodních obchodních aktivit je pro spoustu firem obtížným krokem, jelikož nemají potřebné zdroje a kontakty a často tak neví o vhodných obchodních příležitostech, mezerách na trhu a potenciálních partnerech. Tyto překážky se navíc kvůli dynamickému procesu globalizace mění. Pro vstup na zahraniční trhy je také často potřebná počáteční investice, kterou ne všechny podniky disponují. Proto je pořád mnoho podniků, které jsou z velké míry nebo dokonce úplně závislé na domácích trzích, a to i v případě, že jsou na vnitřním trhu vystaveny mezinárodní konkurenci (EK, 2008). V roce 2010 vyváželo asi jen 25% evropských MSP, z nichž jen 13 % mělo obchodní vztahy se zeměmi mimo EU (EK, 2014).22 První programy a agentury na podporu internacionalizace MSP se objevují již v první polovině 20. století Právě nejrůznější vládní programy dodnes představují zhruba 70% všech opatření na podporu internacionalizace. Evropská komise ve své příručce Podpora internacionalizace MSP-Výběr osvědčených postupů (2008) uvádí, že problémem těchto vládních programů je to, že jsou plošné, zaměřené na firmy obecně. Dle této publikace je však nejefektivnější individualizovaná podpora firem, jelikož každá firma má jednak jiné potřeby, a také se ukazuje, že úspěšně internacionalizované firmy v jejich mezinárodní strategii kombinují více podpůrných opatření, která někdy sahají až za hranice internacionalizace (např. podpora inovace, společenské odpovědnosti podniků aj.). EK tedy zdůrazňuje, že je třeba brát v potaz rozmanitost a rozdílnost jednotlivých MSP a navrhuje podniky ideálně podrobovat analýze, na základě které je vypracován plán individuálních podpůrných opatření. Jako důležitou vidí spojitost internacionalizace s inovacemi, jejichž pozitivní vliv na konkurenceschopnost byl empiricky prokázán. Proto vybízí k vytváření programů spojujících právě tyto dvě oblasti, jelikož jejich výhodou je, že oslovují firmy, které chtějí internacionalizovat právě za účelem přístupu k inovacím a know-how. Celkově EK uvádí, že Evropa musí zlepšit schopnosti MSP se efektivně internacionalizovat a zařídit, aby možnosti, které k tomu MSP mají, byly plně využívány. Vybízí evropské státní a regionální instituce, aby pro MSP zajistily lepší přístup k informacím o programech a opatřeních na podporu internacionalizace. Na základě strategických dokumentů lze vyčíst, že postoj Evropské Unie k internacionalizaci je spíše ve smyslu globalizace obchodních aktivit, jelikož v řadě dokumentů je uváděno jako

22 Na Eurostatu jsou dostupná data naposledy právě z roku 2010, proto nejsou uvedena aktuálnější čísla. Viz http://ec.europa.eu/eurostat/statistics- explained/index.php/International_trade_by_enterprise_characteristics#Further_Eurostat_information 49

problém to, že většina evropských MSP má zahraniční partnery pouze v rámci EU, a neobchoduje mimo ni. Důkazem jsou koneckonců strategické dokumenty vydané Evropskou Unií, např. Global Europe - a stronger partnership to deliver market access for European exporters (EC, 2007), která je součástí dlouhodobé strategie Europe 2020. Tato iniciativa je určena na pomoc MSP dostat se na zahraniční trhy mimo EU (EK, 2014). Tato a další iniciativy vycházejí z faktu, že přes 60% evropských MSP exportuje pouze do jedné, maximálně dvou mimoevropských zemí. Snaha přimět MSP obchodovat na globálních trzích je obhajována tím, že méně koncentrovaná exportní strategie snižuje vystavení volatilitě na regionálních trzích, a také tím, že je pro MSP výhodná, jelikož budou mít více zahraničních zákazníků (EK, 2014).

3.3 Firmy Dle Ravenhilla (2014) je třeba provést ekonomickou analýzu dané země, pokud chceme lépe pochopit její zahraničně-obchodní politiku, proto na tomto místě uvádím údaje o odvětvovém rozložení českých podniků. Co se týče velikosti firem, 99% v Česku tvoří malé a střední podniky (MSP). Odvětvově převažují firmy podnikající ve službách, zejména v oblasti obchodu, opravách, nemovitostí a osobních a sociálních službách. Následují firmy z oblasti průmyslu a nejmenší procento pak představují firmy z oblasti zemědělství. Pokud přejdeme k zahraničnímu obchodu ČR, tak nejvýznamnějšími obchodními partnery dle objemu obchodu (vývozů a dovozů) v roce 2014 byly sousední země sousední země; Německo, Slovensko a Polsko (viz kapitola 1.5).

3.3.1 Problémy exportérů Problémy, kterým čelí evropské malé a střední podniky, se zabývá Evropská komise ve své studii z roku 2010. Překážky vstupu na zahraniční trhy dělí na vnitřní (uvnitř dané firmy) a vnější. Dle průzkumu z roku 2010 samy firmy vnímají jako vnitřní překážky vstupu na zahraniční trhy zejména: - cena jejich výrobků nebo služeb - vysoké náklady internacionalizace - kvalita výrobků a nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců - specifikace jejich výrobků

- jazyk Vnější překážky vstupu na trh jsou potom: - nedostatek kapitálu - nedostatek odpovídající veřejné podpory - nedostatek potřebných informací - náklady nebo obtíže spojené s administrativou - potřebnou pro přepravu - odlišné zákony a předpisy v cizí zemi - cla nebo jiné obchodní překážky na zahraničním trhu - kulturní rozdíly (včetně obchodní kultury) (EK, 2014) Chyby, kterých se dopouštějí čeští exportéři, shrnuje Fojtíková (2009). Většina se samozřejmě překrývá s problémy evropských exportérů uvedenými ve studii EK (viz výše): - špatný výběr obchodního partnera; nedostatečná znalost obchodního partnera - jazykové nedostatky - nízká kvalita prezentačních materiálů - nevhodně stanovená cena výrobku - nedůvěra ke kupujícímu, nepřipravenost, neznalost kulturních odlišností a požadavků aj. S těmito problémy a překážkami se firmám snaží pomoci instituce zaměřené na podporu podnikání, např. HK ČR, CzechTrade a další.

3.3.2 Vztahy mezi podniky a institucemi Vztahy mezi podniky, konkrétně MSP, EU, státem a institucemi typu Hospodářská komora jsou znázorněny v následujícím schématu. Podniky jsou ovlivňovány EU jednak tím, že mohou čerpat finanční prostředky ze strukturálních fondů, a taktéž programy např. na podporu internacionalizace, projekty apod., zaměřenými na podporu MSP. Tyto programy jsou často realizovány právě přes domácí instituce jako např. HK ČR či CzechTrade. Dané instituce tedy na jedné straně pomáhají podnikům zapojit se do programů Evropské Unie, na druhé straně naslouchají jejich potřebám, které pak dále tlumočí státním institucím. HK ČR je ze zákona povinným připomínkovým místem ke všem zákonům týkající se hospodářské aktivity. Nemá sice zákonodárnou iniciativu, ale může spolupracovat s poslanci a usilovat o 51

prosazení zákonů.23 Podniky jsou samozřejmě ovlivňovány pravidly obchodní politiky státu, ale mohou se takto podílet i na její tvorbě. Stát, resp. MPO tedy může upravovat obchodní politiku na základě požadavků podnikatelů vznesených HK (mimo jiné), přičemž do ní promítá požadavky EU, resp. Společné obchodní politiky.

Schéma 2: Vztahy mezi Hospodářskou komorou a ostatními aktéry

Zdroj: autorka

3.4 Shrnutí Ze studií vydaných Evropskou komisí OECD je vidět, že na poli Evropské Unie i české obchodní politiky existuje snaha o internacionalizaci MSP, obecně kamkoliv do zahraničí (jak už z pojmu internacionalizace vyplývá), a především pak na mimoevropské trhy, jelikož EU vidí jako problém, že naprostá většina evropských MSP obchoduje pouze v rámci EU. Na základě studia literatury týkající se globalizace a regionalizace obchodních vztahů je tento problém v podstatě potvrzen, jelikož se od zhruba 60. let minulého století významně zvýšil nárůst regionálních ekonomických uskupení a vzrostly objemy intraregionálního obchodu. V následující části práce bude provedena analýza činnosti Regionální hospodářské komory Brno, což je instituce, která příhodně propojuje podniky s Evropskou Unií a národní obchodní politikou. Bude analyzována veškerá činnost týkající se internacionalizace (tzn. programy, projekty, semináře atd.), která bude rozdělena podle geografických oblastí, do kterých směřuje. Na základě této analýzy budou vyvozeny závěry o regionalizaci a globalizaci obchodních aktivit v tomto konkrétním případě.

23 http://www.komora.cz/pro-podnikani/legislativa-a-normy/pripominkovani-legislativy/ 52

4 DATA A METODY

4.1 Zdůvodnění výběru instituce Hospodářská komora jako místo propojující firmy s institucemi a státem V předchozích kapitolách byli popsáni aktéři mezinárodních obchodních vztahů. Aktéři byli rozděleni do tří skupin: mezinárodní instituce, stát a státní i nestátní organizace na národní úrovni a firmy. Případová studie, která je praktickou částí práce, byla provedena na Regionální hospodářské komoře Brno. Důvodem výběru je povaha dané instituce-RHK Brno, která spadá pod Hospodářskou komoru ČR, je příkladem nestátního subjektu, který spojuje podnikatele (firmy) se státem a jeho vnější obchodní politikou, s politikou a institucemi EU a případně s dalšími institucemi a organizacemi (viz schéma 2). V kontextu dané práce, která v předchozích kapitolách zkoumala vztahy mezi jednotlivými subjekty mezinárodního obchodu, globalizace a regionalizace, se daná instituce jeví jako ideální, jelikož řeší danou problematiku jak na úrovni aktérů mezinárodních (např. EU), národních (MPO), tak na úrovni samotných firem, resp. MSP. Konkrétně RHK Brno je potom ke zkoumání internacionalizace vhodná, jelikož pracuje na mnoha zahraničních projektech a taktéž každý rok pořádá významnou mezinárodní akci Kontakt-kontrakt, které se účastní reprezrentanti MSP z celého světa. Mimo to bylo dalším důvodem výběru instituce i to, že jsem na Oddělení zahraničních vztahů RHK Brno na podzim/v zimě 2014/2015 absolvovala čtyř-měsíční stáž, čímž jsem byla obeznámena s činností dané instituce, která sestává z velké části právě z aktivit na podporu internacionalizace podnikání. Díky stáži jsem získala přístup k potřebným informacím a materiálům.

4.2 Data Sledovanými kategoriemi budou programy, projekty a veškeré události zaměřené na internacionalizaci podnikání či přeshraniční spolupráci. Analýza bude provedena na základě výročních zpráv, vyhodnocení jednotlivých projektů, statistik z jednotlivých akcí, seznamů účastníků na jednotlivých akcích, seznamů firem, success stories atd. Významným zdrojem budou také konzultace s pracovníky RHK Brno, zejm. s vedoucím Oddělení zahraničních vztahů, Otem Hrdličkou a s Radkem Kopeckým, taktéž z Oddělení zahraničních vztahů .

Jednotlivým činnostem byly přiřazeny váhy, a to 1, 2, 3. Váhu 1 má účast firmy na akci Kontakt-kontrakt, a to proto, že nejsou k dispozici materiály, které by udávaly, zda firmy na akci opravdu navázaly spolupráci, víme tedy pouze, že se akce zúčastnily, a projevily tak zájem o český trh. Jednorázové akce typu workshop, seminář apod., mají váhu 2, dlouhodobé projekty, které jsou pro činnost RHK významné z dlouhodobého hlediska a přináší stálou spolupráci pak mají váhu 3. Projekty mají přidělenou nejvyšší váhu, jelikož tvoří velkou část činnosti RHK; jednak mají dlouhodobý charakter a taktéž je jim na Oddělení zahraničích vztahů věnováno velké množství času. Kompletní rozdělení činností podle vah je uvedeno v tabulce.

Tab.5: Typy činnosti a jejich váhy Váha Činnost 1 Účast na akci Kontakt-kontrakt 2 Návštěva veletrhu, kooperační setkání firem, kulatý stůl, delegace, konzultační den, obchodní mise, podnikatelská seznamka, prezentace, právní konzultace, seminář, spolupráce na akci, Účast na jednání/mezinárodní konferenci/fóru/, vzdělávací akce, workshop 3 Jednání s partnerskými komorami, klastr, příprava společných akcí/projektů, program příhraniční spolupráce Zdroj: autorka Analýza byla provedena i bez vah, nicméně došla k podobným závěům. Váhy však považuji za důležité, protože ne všechny aktivity týkající se internacionalizace mají stejný význam (pozn. autorky).

4.3 Metody V případové studii je provedena analýza činnosti Zahraničního oddělení Regionální hospodářské komory (RHK) Brno v období 2005-2015. Dané období je dosatetečně dlouhé na pozorování daných trendů směřorávání internacionalizačních aktivit a navíc pokrývá celkem tři proexportní strategie ČR. V analýze je zkoumáno geografické rozložení činností zaměřených na internacionalizaci podniků, které RHK provádí. Nejprve jsou shromážděny všechny činnosti v daném roce týkající se internacionalizace. Poté je u každé z činností tabulce uvedena země, které se týká. V dalším kroku budou činnosti v jednotlivých letech rozděleny podle světových regionů (přičemž Evropa je dále rozdělena na 4 regiony-viz kapitola 1.2.2.). Některé činnosti nelze

přiřadit ke konkrétní zemi, jako např. „přípravné kurzy na programové období projektů EU 2007-2013“-nevíme, kterých zemí se týká, a tudíž ji nejsme schopni přiřadit ke konkrétnímu regionu (regionu); takové činnosti nebudou v analýze zahrnuty. Data budou převedena do následujiících grafů: • Počet aktivit podle zemi 2005-2015 (tabulka i graf) • Rozložení aktivit podle regionu za období 2005-2015 (koláčový graf) • Vývoj rozložení aktivit podle regionu v období 2005-2015-dvojí dělení (graf) Z grafů bude vidět, jaká část činností spadá do kterého světového či evropského regionu a bude tedy možno vyvozovat závěry o regionalizačních či globalizačních tendencích. Vše bude okomentováno z hlediska ostatních aktérů, kteří na komoru působí. Jak již bylo uvedeno, činnost hospodářských komor a podobných institucí záleží z velké míry na obchodní politice státu. Výsledná data tedy budou diskutována z hlediska koncepcí MPO a operačních programů EU, které jsou k dispozici v elektronické podobě na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.24 V sledovaném období jsou důležité následující tři dokumenty MPO: • Koncepce proexportní strategie 2003-2006 • Exportní strategie 2006-2010 • Exportní strategie 2012-2020 Jelikož většina činnosti je financována ze zdrojů Evropské Unie, nelze opomenout ani operační programy v daném období: • OPPP (Operační program podnikání a průmysl) na zkrácené období 2004-2006 • OPPI (Operační program podnikání a inovace) 2007-2013 • OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014-2020

24 MPO ČR: https://www.mpo.cz//dokument103015.html https://www.mpo.cz/cz/podnikani/dotace-a-podpora-podnikani/oppi-2007-2013/oppi-2007-2013-a-souvisejici- dokumenty/operacni-program-podnikani-a-inovace-2007---2013-oppi--148346/ 55

5 PŘÍPADOVÁ STUDIE: REGIONÁLNÍ HOSPODÁŘSKÁ KOMORA BRNO

5.1 Popis aktéra: Hospodářská komora ČR (HK ČR) HK ČR je instituce, která zastupuje podnikatelskou veřejnost. Podporuje všechny oblasti podnikání s výjimkou zemědělství, potravinářství a lesnictví, jež spadají do kompetence Agrární komory ČR. Svou činnosti vykonává na základě zákona 301/1992 Sb. o HK ČR a AK ČR.25 HK se organizačně dělí na dvě složky: regionální a oborovou. Regionální se dále dělí na hospodářské komory regionální (RHK) a krajské (KHK). Oborová část je rozdělena do čtyř tzv. profesních unií: Obchod a cestovní ruch, Průmysl a doprava, Služby pro podnikání a ostatní, Stavební, technická řemesla a technická zařízení (viz schéma). Profesní unie se dále skládají z různě zaměřených asociací, svazů a sdružení. HK ČR sdružuje dohromady přes 14 000 členů (právnických i fyzických osob).26 Podle vlastních slov je posláním komory „vytvářet příležitosti pro podnikání, prosazovat a podporovat opatření, která přispívají k rozvoji podnikání v ČR, a tím i k celkové stabilitě ekonomiky.“ Konkrétněji potom činnost HK ČR sestává z: • zajišťování hospodářského styku se zahraničím a usnadňování procedur v mezinárodním obchodě • poskytování poradenských a konzultačních služeb • organizace seminářů, konferencí a dalších odborných akcí • poskytování vzdělávacích služeb a podpora rekvalifikace • propagace podnikatelské činnosti svých členů • informování o ekonomickém vývoji a právních předpisech týkajících se podnikatelské činnosti • připomínkování podnikatelské legislativy (od roku 2004 je povinným připomínkovým místem) • zřizování (v rámci své působnosti) odborných platforem s organizacemi a institucemi na podporu podnikání

25 Zákon k nahlédnutí zde: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-301 26 Převzato z webu HK ČR: http://www.komora.cz/ 56

• je členem evropského sdružení obchodních komor EUROCHAMBERS a evropské asociace živnostníků a malých a středních podnikatelů UEAPME Zahraniční zastoupení českých podnikatelů se nazývá Česká podnikatelská reprezentace při EU (CEBRE) a prezentuje a obhajuje zájmy českých podnikatelů u evropských institucí. Sídlí v Bruselu.27 Důsledky pro činnost HK po vstupu do Evropské Unie Po vstupu do EU se Hospodářská komora stala součástí výše zmíněné evropské sítě hospodářských a obchodních komor EUROCHAMBERS. Cíle a mise EUROCHAMBERS pro HK nastínily, co mohou nabídnout svým členům (tj. členským firmám) a jaké aktivity má vyvíjet (Vambery, Mayer, 2005). Jako své cíle EUROCHAMBERS uvádí: - rozvíjet spoluprácí evropských komor ve prospěch podnikání - pracovat jako síť a poskytovat služby sítě (network services) evropským podnikům - posilovat spolupráci evropských komor prostřednictvím společných programů V manifestu, který lze najít na internetových stránkách EUROCHAMBERS (EUROCHAMBER´S Manifesto), jsou potom vypsány klíčové aktivity tohoto uskupení: podpora a asistence, vzdělávání, inovace a internacionalizace podniků.28

5.1.1 Regionální hospodářská komora Brno (RHK Brno) RHK Brno je samostatný právní subjekt, který vznikl na základě výše zmíněného zákona 301/1992 Sb v rámci sítě HK ČR. Stejně jako celá HK ČR, i RHK má za cíl podporování podnikatelských aktivit a prosazování a ochranu zájmů členských firem. Zajišťuje služby v oblasti: • Vzdělávání • Finančního poradenství • Právního poradenství • Exportního poradenství • Celního poradenství • Služby CzechPoint • Pronájem vlastních prostor členským firmám Organizační struktura RHK Brno je následující: Oddělení poradenství, Oddělení vzdělávání, Vnitřní správa a Oddělení zahraničních vztahů.29

27 dtto 28 Převzato z EUROCHAMBERS Manifesto, dostupné z: http://www.eurochambres.eu/objects/3/Files/EUROCHAMBRES_Manifesto_Core_Chamber_Activities.pdf 57

Jelikož ústředním tématem práce je internacionalizace podnikání, dále se budu zajímat jen činností Oddělení zahraničních vztahů (OZV). Oddělení zahraničních vztahů Obecně do kompetence OZV spadá: • Poskytování teritoriálních informací (informace o ekonomické situaci a podnikatelském prostředí v jednotlivých zemích) • Informování o mezinárodních akcích (veletrhy, výstavy, kongresy, fóra, kontaktní akce aj.) • Příprava a realizace obchodních misí, kontaktních setkání českých a zahraničních firem • Přijímání zahraničních návštěv na RHK Brno • Poskytování informací zahraničním firmám o podnikatelském prostředí v ČR, potažmo v Brně a na jižní Moravě • Udržování kontaktu a spolupráce s partnerskými institucemi doma i v zahraničí Konkrétní činnost OZV RHK: Projekty a akce, které RHK organizuje, jsou v zásadě ovlivňovány dvěma věcmi: zájmy samotných podniků a podmínkách financování EU, MPO či dalších institucí. Většina akcí vzniká na základě vyslovení zájmu o danou oblast samotným podnikem či podniky. Jelikož veškeré aktivity OZV jsou financovány buď z programů EU či od MPO, musí zaměření a charakter dané akce či projektu odpovídat podmínkám žádosti o finanční prostředky příslušné instituce. Např. při žádání o finanční příspěvek od MPO musí RHK v žádosti doložit, že daná akce se shoduje s cíli strategie MPO, tedy že je namířena do prioritních zemí. Konkrétní náplň práce potom sestává z náseldujících činností: • Entreprise Europe Network Hlavním nástrojem, který RHK v rámci zahraniční spolupráce užívá, je Entreprise Europe Netwrok (EEN). Jedná se o síť, která poskytuje podporu a informace pro rozvoj inovačního podnikání. Vznikla v roce 2007 za podpory Evropské komise. Jejím cílem je podpora MSP, a to konkrétně zvyšování jejich konkurenceschopnosti a využívání obchodních příležitostí v zahraničí. EEN představuje kontaktní místo, na které se MSP mohou obrátit. EEN nabízí služby MSP v jednotlivých zemích právě prostřednictvím hospodářských a obchodních komor, technologických center, vědeckých center apod.

29 Převzato z webu RHK Brno: http://www.rhkbrno.cz/ 58

Služby, které EEN nabízí, jsou následující:30 • Vstup na zahraniční trhy • Balíčky pro inovativní MSP • Transfer technologií • Přístup k financím • Poradenství týkající se evropského práva standardů • Právo duševního vlastnictví • Financování výzkumu

Oddělení zahraničních vztahů na RHK Brno nejvíce pracuje s EEN v rámci vstupu firem na zahraniční trhy (going international). EEN vede obchodní databázi, jejíž součástí jsou tisíce profilů evropských firem, které podniky mohou využívat k nalezení vhodných obchodních partnerů v evropských i mimoevropských zemích, a se kterými se mohou setkat na kontaktních setkáních (matchmaking events), která EEN pořádá. Podnikům je nabízena asistence při navazování obchodní spolupráce, od zprostředkování úvodního kontaktu, až do uzavření obchodní smlouvy. Těchto služeb firmy mohou využít přes místní pobočky EEN, což je v případě Brna právě RHK. • Semináře a workshopy RHK pořádá nejrůznější semináře a workshopy pro firmy týkající se nových obchodních příležitostí v zahraničí, úspěšného vstupu na zahraniční trhy a další. • Kontaktní setkání RHK spolupořádá kontaktní setkání pro podnikatele, z nichž nejvýznamnější je pravidelná akce Kontakt-kontrakt. o Kontakt-Kontrakt Kontakt-kontrakt je kooperační setkání firem, spolupořádané RHK Brno a EEN. Jedná se o tzv. matchmaking, či podnikatelskou „seznamku“. Firmy při registraci vyplní svůj profil a typ nabízené či poptávané spolupráce. Tyto profily jsou pak zveřejněny v tištěném a online katalogu. Z toho si potom jednotlivé firmy mohou vybrat potenciální obchodní partnery a sjednat si s nimi schůzku. Projekt Kontakt-kontrakt byl poprvé spuštěn v roce 1999, od roku 2013 je spolupořádán EEN. Probíhá každoročně, obvykle jednou za rok (ale v některých letech i dvakrát), typicky při Mezinárodním strojírenském veletrhu (MSV) v Brně,

30 Převzato a přeloženo z Aj z webu EEN: http://een.ec.europa.eu/services/overview 59

v prostorách brněnského výstaviště. Sjíždějí se na něj firmy z celého světa a představuje tak důležitou mezinárodní akci. V roce 2015 se zúčastnilo 231 firem z 18 zemí světa a proběhlo zhruba 800 jednání. Zhruba 25-30% jednání končí dohodnutou spoluprací. • Exportní dokumentace RHK nabízí celní a právní poradenství týkající se exportních dokumentů, vystavuje certifikáty o původu zboží, exportní doklady, ověřuje obchodní a dopravní faktury aj. Je oprávněna vydávat karnet ATA (tzv. pas na zboží), což je dokument, který umožňuje dočasné vyvezení zboží osvobozeného od cla a daní. • Další Obchodní mise, kulaté stoly, exportní konference, informační akce, registrace na zahraniční obchodní mise či veletrhy aj. Exportní dokumenty a právní pomoc HK ČR pomáhá českým firmám s exportní dokumentací – certifikáty o původu zboží, obchodní faktury, inspekční certifikáty, obchodní smlouvy apod. HK ČR je také oprávněna vydávat karnet ATA (pas na zboží), který umožňuje dočasné vyvezení zboží osvobozeného od cla a daní... o Spolupráce na projektech a akcích Je třeba uvést, že na některých akcích RHK spolupracuje (spolupracovala) s jinými institucemi-nejčastěji s CzechTrade či s Hospodářskou komorou ČR. S CzechTrade RHK od roku 2006 pravidelně pořádala konzultační dny, semináře a workshopy. S HK ČR byl uspořádán např. exportní seminář v roce 2011. o Projekty EU Většina projektů, na kterých se RHK Brno podílí a podílela, je financována ze zdrojů Evropské Unie. Asi nejvýznamnější evropský projekt, který představuje většinu činnosti Oddělení zahraničních vztahů RHK Brno, je platforma vytvořená EU- Entreprise Europe Network (EEN). Vznikla v roce 2008, RHK Brno se do její činnosti zapojila ve stejném roce. EEN je síť určená na podporu MSP, jež mají mezinárodní ambice. Je do ní zapojeno přes 600 organizací v 60 zemích světa. Součástí platformy jsou: všechny evropské země (s výjimkou Běloruska), Rusko a některé zakavkazské země, Kanada, USA, Mexiko, některé jihoamerické země, severoafrické země, Indie, Čína, Japonsko, Jižní Korea a další asijské země. Celosvětově nabízí řadu služeb jako např. právní a finanční poradenství či pomoc a poradenství s inovacemi a technologiemi.31

31 Zdroj: web EEN: http://een.ec.europa.eu/about/about 60

Pro činnost RHK je pak nejdůležitější databáze obchodních příležitostí v Evropě. Jedná se o největší evropskou databázi, pomocí které si firmy (buď samy, nebo právě s asistencí členské organizace-v tomto případě RHK Brno) mohou vyhledávat obchodní partnery. Firmy jsou v databázi rozděleny jak podle odvětví, tak podle země. EEN a činnost RHK Brno spojená s ní však nebude v analýze zahrnuta, jelikož nejsou k dispozici kvantifikované výstupy (pozn. autorky).

5.2 Popis kontextu

5.2.1 Obchodní politika ČR Většina aktivit RHK Brno zaměřených na zahraniční spolupráci je nějakým způsobem spojena s obchodní politikou ČR, potažmo s politikou EU. Konkrétně se jedná především o síť Entreprise Europe Network (EEN), která je financována EU z programu COSME a Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) ČR. COSME (Competitiveness of Entreprises and Small and Medium Entreprises) je evropský komunitární program zaměřený na podporu konkurenceschopnosti evropských podniků. Nahradil program CIP (Competitiveness and Inovation) v letech 2007-2013. V ČR má gesci odbor inovačního podnikání a investic MPO, které se také podílelo na vyjednávání detailních podmínek tohoto programu v průběhu jeho přípravy. Dále je v programu angažováno Ministerstvo financí, sekce zahraničního obchodu MPO a Ministerstvo místního rozvoje. Ročně je do programu z rozpočtu EU věnováno 2,3 miliardy eur, které mohou být využity na podporu lepšího přístupu k financování MSP, a snadnějšího přístupu firem na trhy EU i třetích zemí.32 Proto je nezbytné analyzovanou činnost RHK Brno zasadit do kontextu obchodní politiky ČR, potažmo EU. Uvádím tedy dokumenty, které se v daném období týkaly činnosti RHK. Jedná se především o proexportní politiky vydávané MPO, které souvisí se zahraniční politikou ČR, vydávanou MZV. Dokumenty upravující strategické priority pro obchodní vztahy ČR se zahraničím, které tím pádem měly vliv na činnost RHK Brno, v daném období byly: Koncepce zahraniční politiky ČR 2003-2006 (MZV) Dokument MZV zdůrazňuje spolupráci se zeměmi Visegrádské čtyřky, o které tvrdí, že je třeba ji rozvíjet i po vstupu daných zemí do EU. Dle tohoto dokumentu je jednou z priorit ČR posílení příhraniční spolupráce se zeměmi V4 a rovněž spolupráce V4 s jinými regionálními

32 Dostupné na http://www.mpo.cz/dokument146656.html 61

evropskými uskupeními. V neposlední řadě tento dokument zmiňuje rozvoj příhraniční spolupráce a vytváření euroregionů, jakožto nástroj bilaterální a regionální komunikace a prevence rušivých jevů v příhraničních oblastech. Koncepce proexportní strategie 2003-2006 (MPO) S blížícím se vstupem ČR do EU si proexportní strategie, stejně jako např. Koncepce MZV dává za cíl prohlubování ekonomických vztahů se zeměmi EU. I v tomto dokumentu je zdůrazněna spolupráce se sousedními a zeměmi, tedy s Německem, Polskem, Rakouskem, Slovenskem a také Maďarskem. Koncepce proexportní strategie definuje tzv. prioritní země. Pro roky 2003-2006 je jednou z prioritních exportních zemí Rusko. Strategie je popsána v samostatném dokumentu Strategie prosazování obchodně-ekonomických zájmů ČR v Ruské federaci (MPO, 2005). Koncepce je zde konkretizována na roky 2005-2008 a klade si za cíl přinést systémový zájem na zlepšení konkurenceschopnosti a zvýšení přítomnosti českých podniků v Rusku do operační roviny efektivního systému podpory vývozu a investic. Je zaměřená na malé a střední podniky, kterým chce přiblížit příležitosti ruského trhu a nastínit způsoby, jak se na něj dostat. Exportní strategie ČR 2006-2010 (MPO) Tento dokument je podrobnější než předešlá koncepce pro roky 2003-2006 a uvádí 4 podmínky, které musí být splněny, aby exportní strategie mohla být plně naplněna. Jsou to: 1. Udržení dynamiky a pozice ČR na evropských trzích 2. Prosazení zájmů ČR na rostoucích trzích mimo EU 3. Nabídka špičkových služeb státu pro české vývozce 4. Podpora českých investic a vývozu služeb do zahraničí Projekty státu na podporu exportu jsou pak dle různých perspektiv rozděleny do 4 skupin: a) Více příležitostí pro podnikatele - usnadňování obchodu, působení na klíčových trzích, budování kvalitní značky ČR ve světě b) Profesionální a účinná podpora - účinná asistence pro exportéry, zvýšení PZI, zvýšení vývozu služeb, rozvoj vývozních aliancí c) Zlepšení a rozvoj kvality služeb - nový systém služeb státu pro export, zákaznické centrum pro export d) Zvýšení kapacity pro export - síť pro export, rozšíření finančních služeb pro české exportéry, exportní akademie Co se týče klíčových trhů jmenovaných v dokumentu, jsou uvedeny dva hlavní body: 62

- udržení obchodní pozice u zemí zvláštního významu (země EU) - rozvoj aktivit u prioritních zemí (seznam prioritních zemí je pravidelně aktualizován dle obchodně politické situace na trzích), přičemž prioritní země pro dané období byly následující: Argentina, Brazílie, Bulharsko, Čína, Egypt, Chile, Chorvatsko, Indie, Kanada, Mexiko, Rumunsko, Rusko, Saudská Arábie, SAE, Srbsko a Černá Hora, Turecko, Ukrajina, USA, Vietnam. Exportní strategie ČR 2012-2020 (MPO) Vizí aktuální strategie je usnadnění úspěchu českým vývozcům na zahraničních trzích. Cíle strategie jsou následující: - zvýšení počtu exportérů a objemu exportu - diverzifikace exportu do mimoevropských zemí - posun českých exportérů do odvětví s vyšší přidanou hodnotou Tato exportní strategie definuje na první roky (tzn., že se později mohou změnit) 12 prioritních zemí: Brazílie, Čína, Indie, Irák, Kazachstán, Mexiko, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA, Vietnam. Dále definuje také tzv. „zájmové země“: Angola, Argentina, Austrálie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Etiopie, Chile, Ghana, Izrael, Chorvatsko, Japonsko, JAR, Kanada, Kolumbie, Maroko, Moldavsko, Nigérie, Norsko, Peru, Senegal, Singapur, SAE, Švýcarsko, Thajsko. Seznamy byly sestaveny na základě požadavků podnikatelských reprezentací (pozn. autorky). Prioritní země jsou definovány pro první roky implementace, v budoucnosti je možné, že se pozornost bude více zaměřena na některou ze zájmových zemí.

5.2.2 Operační programy a politika EU Na aktivity RHK Brno má kromě zahraniční a obchodní politiky ČR vliv také politika, resp. programy Evropské Unie, jelikož právě od ní přichází největší procento finančních zdrojů. Z operačních programu, v rámci kterých byly projekty a aktivity RHK Brno financovány, můžeme zmínit: OPPP (Operační program podnikání a průmysl) na zkrácené období 2004- 2006, OPPI (Operační program podnikání a inovace) na období 2007-2013 a OPPIK (Operační program podnikání a inovace pro konkurenceschopnost) na období 2014-2020.

EU internacionalizaci podnikaní dlouhodobě podporuje, a to jak na úrovni států EU, tak mimo ni. Ačkoliv např. Edice příruček Jak podporovat internacionalizaci MSP (2014) vydaná Evropskou komisí zdůrazňuje podporu internacionalizace i na mezinárodní úrovni a podotýká, ze pouze 13% evropských MSP mělo v roce 2014 obchodní styky mimo Evropu.

5.2.3 Projekty RHK Brno Pokud se chronologicky podíváme na projekty, na kterých se RHK Brno od začátku sledovaného období podílela, jednalo se o následující: • 2004-2007: GEMEINSAM+. Program zaměřený na podporu spolupráce podniků z jižní Moravy a Dolního Rakouska. Probíhal ve spolupráci s HK Dolní Rakousko (Wirtschaftskammer Niederösterreich) a Vídeňskou HK (Wirtschaftskammer Wien). Cílem bylo zvýšení zájmu podniků o navazování spolupráce a zvýšení podílu vývozu z obou zemí, zlepšování znalostí a připravenosti firem. • 2005: CENTROPE. Projekt na podporu kooperace mezi zeměmi středoevropského regionu-ČR, Slovensko, Rakousko a Maďarsko. V rámci konference bylo diskutováno např. zapojení klíčových aktérů, definice cílů, management projektů a jejich financování, to vše v kontextu nadcházejícího programového období strukturálních fondů, konkrétně jejich využití na projekty přeshraniční spolupráce. • 2005-2008: ECONET platform. Tento projekt byl opět zaměřený na hospodářskou spolupráci MSP v česko-rakouském příhraničí, tedy firem z jižní Moravy a Dolního Rakouska a Vídně. V rámci něj byla vytvořena internetová platforma s informacemi o podporách a dotacích pro MSP, kontakty atd. Informační část byla vytvořena ve 3 jazycích; česky, slovensky a německy. Probíhala kooperační setkání a jiné akce. Projekt sledoval posílení vzdělávání a konkurenceschopnosti MSP, využití komunikačních technologií a další. • 2006: B2Fair. Tento projekt měl za cíl vytvoření obchodních vztahů mezi staršími a novými členskými zeměmi EU. MSP, které se ho účastnily, mohly využít příležitosti navázání nových obchodních vztahů na několika tzv. matchmaking events na mezinárodních veletrzích, např. na Hannover Messe či Midest v Paříži. • 2008-2012: ECONET INNOVATIVE. Další projekt zaměřený na územní spolupráci ČR a Rakouska. Projekt zahrnoval vzdělávání jednotlivých firem a jejich přípravu na vstup na sousední trh, výměnu zkušeností a know-how, realizaci kooperačních setkání firem a business klubů. 64

• 2009: ENERGY FUTURE. Opět projekt z oblasti česko-rakouského příhraničí. Celým názvem ENERGY FUTURE-Přechod k trvale udržitelnému využívání energií v rakousko-českém příhraničí, měl za cíl propojení dolnorakouských a českých priorit v oblasti využívání obnovitelných zdrojů a bioenergie. • 2012: SME AT-CZ Growing potential. Jednalo se o projekt realizovány RHK Brno a HK Dolní Rakousko, jehož hlavním cílem bylo zesílení integrace a rozšíření trhu v jihomoravském a dolnorakouském regionu. • 2015: Interreg DANUBE a Interreg CENTRAL EUROPE. V roce 2015 se RHK Brno začala podílet na projektech v rámci programu nadnárodní spolupráce Interreg DANUBE a Interreg CENTRAL EUROPE. Program DANUBE se zaměřuje na spolupráci zemí tzv. Dunajského regionu-ČR, Slovensko, Rakousko, Německo, Maďarsko, Ukrajinu, Moldavsko, Bulharsko, Černou Horu, Srbsko, Slovinsko a Chorvatsko. Konkrétně jsou jeho aktivity rozděleny do 4 oblastí: inovace, životní prostředí, energetická propojenost a zodpovědnost a řízení.33 Program CENTRAL EUROPE se potom zaměřuje na spolupráci ČR, Slovenska, Polska, Rakouska, Maďarska, Slovinska a vybraných regionů Itálie a Německa.34

Jak lze vyčíst z výše uvedených popisu projektů, naprostá většina se zaměřuje na přeshraniční spolupráci českých podniků s Rakouskem. Projektů proběhlo za dané období celkem 9, přičemž některé z nich probíhaly souběžně. Kromě těchto projektů se RHK ve zkoumaném období podílela i na třech projektech zaměřených na oblast Střední Evropy.

5.3 Analýza činnosti RHK Brno V následující tabulce jsou uvedeny všechny aktivity týkající se internacionalizace v letech 2005-2015, rozdělené podle zemi, kterých se týkaly. Pět nejčastěji zastoupených zemí je zvýrazněno modře. Uvedená data jsou dále znázorněna i graficky.

33 Zdroj: web projektu Interreg Danube: http://www.interreg-danube.eu/ 34 Zdroj: web projektu Interreg Central Europe: http://www.interreg-central.eu/ 65

5.3.1 Rozdělení aktivit podle zemí

Tab.6: Rozdělení aktivit v letech 2005-2015 podle zemí

Rok/Počet akcí Země 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 suma Belgie 2 1 3 6 Bělorusko 1 2 3 Bosna Hercegovina 2 2 Brazílie 2 2 Bulharsko 2 4 6 Černá Hora 3 3 Chorvatsko 2 2 1 3 3 2 2 3 18 Čína 45 1 46 Dánsko 2 2 2 2 8 Estonsko 2 2 Filipíny 2 2 Francie 6 2 5 2 4 19 Indie 1 2 1 4 Irák 2 3 2 7 Itálie 2 1 1 11 10 3 1 6 35 Jižní Korea 6 6 Jordánsko 1 1 Kanada 1 1 Kazachstán 2 4 1 7 Latinskoameri -cké země 4 1 5 Lichtenštejns- ko 2 2 Litva 2 2 Lotyšsko 1 1 2 Lucembursko 4 3 7 Maďarsko 3 4 1 1 3 1 2 6 24 19 12 76 Makedonie 4 4 Moldavsko 2 3 5 Německo 2 6 4 6 4 9 15 9 11 13 27 106 Nigérie 2 2 Nizozemsko 2 1 3 Polsko 2 1 1 3 5 6 2 3 23 Rakousko 11 21 9 7 28 24 36 35 23 27 45 266 Řecko 2 2 Rumunsko 2 3 5 Rusko 2 4 8 11 8 11 20 8 2 74 Slovensko 3 2 3 2 4 3 6 14 23 37 97 66

Slovinsko 3 1 1 1 5 2 1 10 24 Španělsko 4 2 6 Srbsko 1 1 5 7 Švédsko 2 4 2 1 2 2 2 15 Švýcarsko 3 3 Thajsko 5 3 8 Turecko 2 2 1 11 1 6 1 6 9 39 Ukrajina 2 1 2 2 7 5 19 USA 4 2 2 2 10 Velká Británie 5 2 4 1 2 15 2 31 Zdroj: autorka

Graf 3: Celkové rozložení aktivit podle zemí v letech 2005-2015

Zdroj: autorka V grafu jsou uvedeny pouze země s vyšším počtem aktivit (4 a více), jednoduše z důvodu lepší přehlednosti (pozn. autorky). Můžeme vidět, že nejvíce aktivit, které Oddělení zahraničních vztahu v daném období vykonalo, směrovalo do Rakouska (266), a to s výrazným rozdílem oproti dalším zemím (Německo na 2. místě mělo 106). Většina aktivit pak směrovala také do okolních zemí (Německo, Slovensko, Maďarsko), a velká část také do Ruska.

Z neevropských zemi je ve vetší míře zastoupena pouze Čína a Turecko.

5.3.2 Rozdělení aktivit podle regionů U dělení světových regionů jsem narazila na problém v rozdílné terminologii. Pokud regiony dělíme podle světových organizací, které se zabývají tematikou světového obchodu, např. WTO, získáme následující rozdělení:35 • Severní Amerika • Latinská Amerika • Západní Evropa • Střední a Východní Evropa, Pobaltí a státy SNS36 • Asie • Blízký východ • Afrika Toto rozdělení je však podle mého názoru příliš obecné, a nebere v úvahu geografické regiony v užším slova smyslu, tedy právě ty, kde vznikají regionální obchodní uskupení. Evropu do geografických regionů rozděluje např. World Factbook vydaná CIA (Central Intelligence Agency)37, a to následovně: • Severní Evropa • Západní Evropa • Střední Evropa • Jižní Evropa • Jihovýchodní Evropa • Jihozápadní Evropa • Východní Evropa Region Střední Evropy uvažuje například i program podporující spolupráci mezi státy střední Evropy Interreg38 či Central European Initiative.39 Jelikož toto dělení respektuje geografické regiony Evropy, bude dále nazýváno pouze jako dělení „geografické.“

35 https://www.wto.org/english/res_e/statis_e/technotes_e.htm 36 Albánie, Bulharsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Pobaltské státy: Estonsko, Litva, Lotyšsko; Společenství nezávislých států (SNS): Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán,Moldavsko, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina, Uzbekistán. 37 https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/docs/refmaps.html 38 http://www.interreg-central.eu/Content.Node/home.html 39 SEI je sdružení pro přeshraniční regionální spolupráci. Viz http://www.cei.int/ 68

V praktické části práce je ukázáno, že různá dělení Evropy na regiony způsobují v chápání regionalizace v případě České Republiky významné rozdíly. V případě zkoumání dané problematiky, resp. regionalizačních tendencí volím jako příhodnější dělení Evropy do více regionů, jelikož na základě literatury (např. Ravenhill, 2014) je regionalizace definována jako „rostoucí vzájemná ekonomická závislost zemí daného regionu, u které hrají významnou roli vzdálenost, historie a kultura.“ Dané regiony (Střední Evropa, Jihovýchodní Evropa a další) přesněji splňují danou definici, než pouhé dělení Evropy na Evropu Západní a Východní. V praktické části jsou nicméně pro srovnání použity oba způsoby dělení.

Graf 4: Rozdělení aktivit do světových regionů (dělení WTO)

Zdroj: autorka Pokud používáme dělení podle WTO, vidíme, že většina aktivit RHK Brno směřovala do zemí Západní Evropy, a to především kvůli velkému množství aktivit v Rakousku a Německu, jenž do tohoto regionu spadají.

Graf 5: Rozdělení aktivit do světových regionů (geografické dělení)

Zdroj: autorka Pokud se držíme dělení na světové regiony, které dělí Evropu do dalších geografických regionů, vidíme, že nejvíce aktivit směřuje do Střední Evropy; tedy do okolních zemí. Zapadní Evropa je až na čtvrtém místě, jelikož ta v tomto dělení zahrnuje pouze Velkou Británii, Francii, Švýcarsko a země Beneluxu. Změnil se i podíl Blízkého východu, který v tomto případě zahrnuje Turecko (to bylo v předchozím dělení součástí regionu Střední a Východní Evropa, Pobaltí a státy SNS).

5.3.3 Vývoj směrovaní aktivit podle světových regionů v daném období

Graf 6: Vývoj směřování aktivit (dělení WTO) 2005-2015

Zdroj: autorka Z prvního grafu vidíme, že se za sledované období zvýšil počet aktivit směřujících do Západní a Střední a Východní Evropy. U Střední a Východní Evropy byl nárůst trvalý, zatímco u Západní Evropy došlo k výraznému poklesu v roce 2011, který byl způsoben úbytkem aktivit v Německu, Rakousku a také v Belgii, která byla v předchozím roce díky účasti několika firem na akci Kontakt-Kontrakt vice zastoupena. V roce 2013 opět došlo k nárůstu, který byl taktéž tažen nárůstem aktivit především v Rakousku. V Asii došlo k výraznému nárůstu v roce 2014, a to díky účasti 45 čínských firem na akci Kontakt-kontrakt. V dalším roce se tak vysoka účast neopakovala a došlo k opětovnému poklesu. Aktivity směřující do ostatních světových regionů se za sledované období příliš nezměnily.

Graf 7: Vývoj směřování aktivit podle regionu (geografické dělení) 2005-2015

Zdroj: autorka Pokud se držíme geografického dělení, vidíme, že po celé sledované období docházelo k růstu aktivit směřujících do zemí Střední Evropy. Tento nárůst byl nejstrmější v roce 2015, kdy se RHK Brno zapojila do programu přeshraniční spolupráce Interreg, sdružujícího všechny země středoevropského regionu. V daném období došlo i k slabému nárůstu aktivit směřujících do Východní Evropy, a to hlavně díky aktivitám směřujícím do Ruska, jejichž počet se od roku 2009 zvyšoval. Na Blízký východ směřovalo nejvíce aktivit v roce 2010, a to hlavně díky účasti mnohých firem z Turecka na akci Kontakt-kontrakt. Ostatní regiony a jejich vývoj jsou stejné jako u předchozího dělení (viz výše).

5.3.4 Analýza trendů V průběhu práce jsem narazila na problém v terminologii u dělení Evropy na regiony. Některé organizace, jako např. WTO, dělí Evropu pouze na Evropu Západní a na region Střední a Východní Evropy, Pobaltí a státy SNS. Toto dělení je pro účely práce příliš obecné a neukazuje menší regiony v historickém a geografickém slova smyslu, které nás z hlediska regionální spolupráce a přeshraničních aktivit zajímají nejvíce. Analýza tento předpoklad potvrzuje. Proto bylo v analýze použito i druhé dělení, které již počítá s rozdělením Evropy na 7 regionů; a to Evropa Severní, Západní, Střední, Jižní, Jihovýchodní, Jihozápadní a

Východní. Tento poznatek by jistě měl být brán v potaz u jakékoliv analýzy směřování zahraničně obchodních aktivit v rámci Evropy. Pokud se podíváme na směřování aktivit RHK Brno ve sledovaném období do jednotlivých zemí, na prvním místě je Rakousko, a to s výrazným rozdílem oproti dalším zemím. Je to způsobeno tím, že většina dlouhodobých projektů přeshraniční spolupráce se zaměřovala právě na Rakousko. Mimo to bylo v daném období uspořádáno i několik akcí (semináře, oborová setkání, právní konzultace) týkajících se této země. V neposlední řadě velká část účastníků akce Kontakt-kontrakt pocházela také z Rakouska. Za Rakouskem se dále umístilo Německo, Slovensko a Maďarsko. Dle mého názoru je poměrně zajímavé, že se na prvních místech neobjevuje Polsko, jakožto další sousední země, nicméně i tak je vidět, že nejvíce aktivit bylo zaměřeno na region střední Evropy, potažmo sousední země. Na dalším místě se potom nacházelo Rusko. Co se rozdělení aktivit podle světových regionů týče, z grafu je jasně vidět, že nejvýznamnější je region evropský, který počtem aktivit výrazně převyšuje všechny ostatní světové regiony. Po Evropě (ač s výrazným rozdílem) následuje Asie, a to především díky aktivitám a velkému počtu návštěvníků akce Kontakt-kontrakt z Číny. Pokud se podíváme na vývoj počtu aktivit dle daných regionů ve zkoumaném období, tak vidíme, že se zvyšuje pouze u Evropy (resp. vybraných evropských regionů), u ostatních kontinentů zůstává počet aktivit víceméně konstantní. Proto nemůžeme říci, že by dle aktivit RHK Brno docházelo z pohledu mezinárodního obchodu ke globalizaci. U Evropy samotné potom zaleží na tom, kterého dělení evropských regionů se držíme. Pokud Evropu dělíme podle WTO, můžeme říct, že většina aktivit směřovala do zemí Západní Evropy, právě díky Rakousku a Německu. Podle dělení, které Evropu dělí do sedmi regionů, však nejvíce aktivit směřuje do zemí Střední Evropy. Různá dělení mohou vést k různým závěrům. Česká Republika je středoevropská země, takže pokud bychom došli k závěru, že většina aktivit směřuje do zemí Střední Evropy, můžeme jasně vidět regionalizační tendenci, což ale nemůžeme říct v případě dělení ukazujícího, že většina aktivit směřuje do Západní Evropy. V případě zkoumání regionalizačních tendencí volím jako příhodnější dělení Evropy do více regionů, jelikož na základě literatury (viz výše) je regionalizace definována jako „rostoucí vzájemná ekonomická závislost zemí daného regionu, u které hrají významnou roli vzdálenost, historie a kultura.“ Dané regiony (Střední Evropa, Jihovýchodní Evropa a další) přesněji splňují danou definici, než pouhé dělení Evropy na Evropu Západní a Východní. S přihlédnutím k danému dělení můžeme tedy konstatovat, že během zkoumaného období lze 73

na základě aktivit RHK Brno v rámci mezinárodního obchodu pozorovat silnou regionalizační tendenci. V neposlední řadě je třeba dodat, že analýza potvrzuje vliv a propojenost jednotlivých aktéru zahraničního obchodu, v tomto případě centrálních vládních institucí s institucí Hospodářské komory ČR. Pokud se podíváme do tabulek, vidíme že do roku 2006 výsledky odpovídají strategickým prioritám ČR v dané době, tedy že největší část aktivit směřuje do sousedních zemí, zejm. do Rakouska, Německa a Maďarska. Větší orientace na Rusko ze strany RHK Brno je vidět až od roku 2007. V období 2006-2010 opět pozorujeme zaměření na evropské země, a to především na země sousední. Z prioritních zemí bylo v daném období provedeno několik aktivit na podporu obchodu s USA (6), s Tureckem (14), s Chorvatskem (6) a také s Brazílií (2). V posledním období (2012-2020) došlo k nárůstu aktivit v Číně, způsobené zejména velkou účastí čínských firem na akci Kontakt-kontrakt, což odpovídá pro-čínské obchodní politice, resp. určení Číny jakožto jedné z prioritních zemí. Nadále pozorujeme značné množství aktivit zaměřených na Rusko a Turecko, několik na USA a dvě na Irák, což jsou taktéž prioritní země. Cíle stanovené v strategických dokumentech MPO, jako např. stanovení prioritních zemí, se tedy promítají do činnosti zkoumané instituce v podobě zvýšeného počtu aktivit směřujících do těchto zemi, jak lze v analýze vidět např. v případě Číny, Ruska či Turecka.

5.3.5 Závěry v kontextu hodnocení internacionalizace vládních institucí a EU Dokumenty MPO a dalších institucí hodnotí situaci zahraničního obchodu ČR následovně: Exportní strategie Ministerstva průmyslu a obchodu 2012-2040 ...“česká zahraniční síť je složitá a teritoriálně nevyvážená. Například v Evropě se často v jedné zemi nachází několik různých zahraničních kanceláří českých veřejných institucí (CzechTrade, zastupitelský úřad, CzechTourism, České centrum, CzechInvest), naopak v Africe, Asii či Latinské Americe je česká zahraniční síť pro potřeby efektivní podpory exportu nedostatečná.“ Koncepce MPO podpory malých a středních podnikatelů na období let 2014-202041 „Globálním cílem Koncepce podpory malých a středních podnikatelů na období let 2014- 2020 je kontinuální posilování konkurenceschopnosti a ekonomické výkonnosti malých a

40 Dostupné z: https://www.mpo.cz/assets/dokumenty/45705/51548/587267/priloha001.pdf 41 Dostupné z: https://www.mpo.cz/assets/dokumenty/47605/54370/599916/priloha002.pdf 74

středních podnikatelů založené na kvalitním podnikatelském prostředí...a internacionalizaci vyplývající z vnitřního trhu EU a perspektivních trhů ve třetích zemích a celkovém snižování energetické náročnosti podnikání.“ Indikátory těchto cílů jsou potom: • Podíl MSP na HDP • Postavení ČR v rámci konkurenceschopnosti podle Světového ekonomického fóra • Počet podpořených projektů MSP (počet podniků) • Přidaná hodnota (% přírůstek přidané hodnoty) • Počet exportních MSP • Podíl exportu MSP na celkovém exportu • Počet exportních MSP do zemí mimo EU Operační program EU Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIpK), (MPO 2015)42 „Vývozní teritoria MSP jsou značně omezena a soustředí se především na blízké země a členské státy EU, což má nepříznivý vliv na obchodní politiku ČR. V zájmu rozložení rizik a vzhledem k tomu, že se ekonomická situace v Evropě dlouhodobě nepříznivě vyvíjí, je pro MSP prioritou diverzifikovat svůj vývoz a proniknout na nové a perspektivní zahraniční trhy.“ Příručka Evropské komise o podpoře MSP (EK, 2014)43 „Pro velkou většinu evropských MSP je EU hlavním trhem. Je to dobrý a vhodný první krok pro zahájení mezinárodních operací mimo EU. Ve většině případů vnitřní trh EU umožňuje malým podnikům a mikropodnikům rozrůst se do stupně, na němž mohou úspěšně konkurovat i za hranicemi EU. Pro většinu MSP proto může EU fungovat jako odrazový můstek pro úspěšné zapojení se do mezinárodních trhů.“ Přehled nástrojů EU na podporu internacionalizace evropských podniků (EK, 2017)44 V březnu 2017 EK vydala dokument nazvaný Overview of EU Instruments contributing to the Internationalization of European Businesses jakožto reakci na zjištěni, že většina stakeholderů internacionalizace podnikání nemá dostatečné, popřípadě velmi roztříštěné povědomí o možnostech financováni a nástrojích EU. Tento dokument potom představuje

42 Programový dokument OP PIK. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/podnikani/dotace-a-podpora- podnikani/oppik-2014-2020/operacni-program-podnikani-a-inovace-pro-konkurenceschopnost/operacni- program-podnikani-a-inovace-pro-konkurenceschopnost--157679/ 43 Dostupné z: http://publications.europa.eu/resource/cellar/dd69f968-fea2-4034-90d5- 7a648574618f.0021.04/DOC_1 44 Overview of EU Instrument contributing to the Internationalization of European Businesses. Dostupné z: https://ec.europa.eu/growth/industry/international-aspects_en 75

stručný přehled všech nástrojů a programů EU týkajících se internacionalizace. Klade si za cil zvýšení povědomí evropských MSP o možnostech internacionalizace, jelikož v budoucnu předpokládá, že velká část ekonomického růstu se odehraje mimo EU. Proto apeluje na EU, aby podpořila ekonomické zájmy evropských podniků v kontextu globalizace a zaměřila se na externí dimenzi ekonomické agendy EU. I z tohoto dokumentu tedy vyplývá, že sama EU nevidí internacionalizační aktivity mimo hranice EU jako dostatečné.

Z výše uvedených dokumentů, resp. jejich vybraných částí týkajících se internacionalizace, lze vyvodit, že z rozličných důvodů jsou pro většinu evropských, potažmo českých MSP, země EU hlavním trhem. OPIpK dokonce uvádí, že některé MSP se soustředí pouze na sousední země. Jen malé procento podniků vyváží do zemí mimo EU. Jak Evropská Unie, tak Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR nicméně zdůrazňují potřebu MSP vyvážet, a to nejen v rámci EU, ale i do ostatních zemí. Některé dokumenty EU potom upozorňují na nedostatečnou informovanost podniků o možnostech internacionalizace, zejména mimo EU. Tato informace, v kontextu se závěry analýzy, by mohla sloužit jako doporučení zkoumané instituci ve smyslu většího zaměření na nabízené programy a nástroje EU zaměřené na internacionalizaci mimo EU a její lepší propagaci. Závěry analýzy případové studie jsou tedy v souladu s těmito tvrzeními. Potvrzují výše popsaný stav týkající se mezinárodních obchodních aktivit ČR. Analýza ukázala jednoznačnou regionalizační tendenci v podobě převažující orientace na sousední země a jen velmi malé procento aktivit v mimoevropských regionech. Je třeba dodat, že tento závěr není nijak překvapivý, jelikož se RHK Brno nachází v geografické blízkosti Rakouska, a je tedy logické, že provádí velké množství aktivit ve spolupráci s rakouskou hospodářskou komorou. Jak bylo ovšem zmíněno na začátku kapitoly 5, RHK má podnikům sloužit jako brána do mezinárodního obchodu, a to nejen v rámci sousedních zemí. Navíc je většina činnosti Zahraničního oddělení RHK Brno navázána na internacionalizační programy EU, která má zájem na tom, aby podniky navazovaly obchodní vztahy mimo Evropu, což ale RHK Brno, jak se ukazuje, dělá jen ve velmi omezené míře.

6 ZÁVĚR Práce se zabývala zkoumáním fenoménů globalizace a regionalizace, ohledně kterých existuje mnoho odborné literatury, avšak v současné době se autoři nemohou shodnout, který fenomén převažuje. Na jedné straně sice vidíme větší ekonomickou propojenost světa v globalizačním slova smyslu, na straně druhé však pozorujeme také nárůst regionálních obchodních uskupení, jež soustředí obchod pouze v rámci sousedících zemí. V současnosti se v rámci národních zahraničně-obchodních politik i politik mezinárodních institucí stále častěji setkáváme s pojmem internacionalizace podnikání, tedy snahy podniků navázat obchodní styky se zahraničím. Na internacionalizačních aktivitách se tedy logicky dají dobře zkoumat výše zmíněné fenomény globalizace a regionalizace. V rámci zkoumání daného tématu bylo třeba určit výchozí model aktérů a vztahu mezinárodního obchodu. Práce vychází z teorie komplexní interdependence, která v kontextu mezinárodních obchodních vztahů počítá s provázaností jednotlivých aktérů. Analýza v praktické části práce tento předpoklad potvrzuje, v praxi je dokázán na dopadu zahraničně- obchodní politiky ČR na aktivity Regionální hospodářské komory Brno, potažmo na aktivity samotných firem. Pro případovou studii v praktické části práce byla zvolena Regionální hospodářská komora (RHK) Brno, která je pro účely zkoumání internacionalizace a směřování obchodních aktivit vhodná, jelikož spojuje všechny aktéry mezinárodních obchodních vztahů: firmy, domácí vládní i nevládní instituce a mezinárodní instituce. Případová studie byla provedena formou analýzy činnosti týkající se internacionalizačních aktivit během období 2005-2015. Na základě příslušných materiálů byly veškeré aktivity rozřazeny do zemí a regionů podle přidělených vah. Analýza ukázala jasnou regionalizační tendenci v podobě naprosté většiny aktivit směřujících do okolních zemí v rámci středoevropského regionu. Nejvíce aktivit bylo zaměřených do Rakouska, které bylo následováno ostatními okolními zeměmi; Německem, Slovenskem a Maďarskem. Analýza sice ukázala rostoucí množství aktivit např. v Rusku,Turecku a Číně, ale i tak byly činnosti směřující do mimoevropských regionu (s výjimkou Ruska) v daném období zanedbatelné. Kromě daných závěrů ohledně regionalizace a globalizace analýza ukázala, že je třeba dobře zvolit terminologii týkající se dělení Evropy do regionů. Pro danou analýzu se ukázalo jako

vhodnější dělení Evropy do více regionů, včetně regionů středoevropského. Jiná dělení, např. podle WTO, vedou k zcela jiným závěrům. Závěry analýzy, tedy soustředění internacionalizačních aktivit do okolních zemí ČR, jsou v souladu s dokumenty Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) či Evropské Unie, které upozorňují na soustředění internacionalizačních aktivit pouze v rámci evropského regionu a nedostatečné množství aktivit v regionech mimoevropských. Potvrzuji tedy regionalizační tendenci obchodních aktivit na úrovni Evropy, popř. jednotlivých evropských regionů a nedostatečné množství aktivit mimo Evropu. Z daných závěru je potom možné vyvodit doporučení pro budoucí činnost RHK Brno, které by bylo v souladu s požadavky EU, která ostatně zprostředkovává a financuje většinu jejích zahraničních projektů. Možné doporučení se týká většího zaměření na mimoevropský trh, resp. lepší propagace nabízených programů a nástrojů (zejména EU) zaměřených na internacionalizaci mimo EU. Jak již bylo řečeno na samotném začátku práce, problematikou regionalizace a globalizace obchodní činnosti se zabývá řada odborné literatury, nicméně v této oblasti doposud nebylo publikováno mnoho studií. Moje práce tedy může sloužit jako zdroj informací v rámci zkoumání daných fenoménů, ač samozřejmě v omezené míře, jelikož se jedná o instituci na regionální úrovní. Dále může jistě sloužit jako materiál při analýze struktury zahraničního obchodu ČR a internacionalizačních aktivit na regionální úrovni, a následném vytváření politik a doporučení pro daný typ instituce.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

1. Knižní a) Zahraniční [1] ACOCELLA, Nicola. Economic policy in the age of globalisation. New York, NY: Cambridge University Press, 2005. ISBN 0521540380. [2] BHAGWATI, Jagdish, Arvind PANAGARIYA a T.N. SRINIVASAN. Lectures on International Trade. 1998. ISBN 9780262024433. [3] FRANKEL, Jeffrey. Regional Trading Blocs in the World Economic System. Institute for International Economics, 1998. ISBN 0-88132-202-4 [4] GAULIE, Guillaume, Sébastien JEAN a Deniz ÜNAL-KESENCI. Regionalism and the Regionalisation of International Trade. Paříž: CEPII (Centre d´études prospectives et d´information internationale, 2004. [5] HIRATA, Hideaki, M. Ayhan KOSE a Christopher OTROK. Regionalization vs. Globalization: IMF Working Paper. International Monetary Fund, 2013 [6] HIRST, Paul Q. a Grahame THOMPSON. Globalization in question: the international economy and the possibilities of governance. Cambridge: Polity Press, 1999. ISBN 0-7456- 2164-3 [7] KATAYAMA, Seiichi a Heinrich URSPRUNG. International Economic Policies in a Globalized World. Springer, 2004. ISBN 978-3-642-17134-5. [8] KNOX, Paul L., John A. AGNEW a Linda MCCARTHY. The geography of the world economy. Oxford University Press, 2003. ISBN 0340807121 [9] MIKIC, Mia. International Trade. Palgrave Macmillan, 1998. ISBN 978-0312213121. [10] PICKLES. John. Globalization and regionalization in socialist and post-socialist economies: common economic spaces of Europe. Palgrave Macmillan UK, 2008. [11] SCHIFF, Maurice W. a L. Alan. WINTERS. Regional integration and development. s.l.: World Bank Publications, Oxford University Press, 2003. [12] RAVENHILL, John (ed.). Global political economy. Fourth edition. Oxford: Oxford University Press, 2014. ISBN 978-0-19-966601-0. b) České

[13] FOJTÍKOVÁ, Lenka. Zahraničně-obchodní politika ČR: historie a současnost (1948- 2008). Praha: C.H.Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-128-4. [14] KALÍNSKÁ, Emílie a A KOL. Mezinárodní obchod v 21. století. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-3396-8 [15] SVATOŠ, Miroslav a A KOL. Zahraniční obchod: Teorie a praxe. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2708-0.

2. Elektronické [16] Crawford, J, Fiorentino, R. The Changing Landscape of Regional Trade Agreements. WTO Discssion Papers, Geneva, 2005. [pdf]. Dostupé na: https://www.wto.org/english/res_e/booksp_e/discussion_papers8_e.pdf [17] EVROPSKÁ KOMISE. Overview of EU Instruments Contributing to the Internationalisation of European Businesses. EK, 2017 [pdf]. Dostupé na: https://ec.europa.eu/chafea/agri/sites/chafea/files/overview_of_eu_instruments_02_march_20 17_en.pdf [18] Evropská komise, GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO PODNIKY A PRŮMYSL. Podpora internacionalizace malých a středních podniků: Výběr osvědčených postupů. Evropská komise, 2008. [pdf]. ISBN 92-79-03077-9. [19] Evropská komise, GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO PODNIKY A PRŮMYSL. Podpora internacionalizace malých a středních podniků. Evropská komise, 2014. [pdf]. ISBN 978-92-79-36463-1 [20] MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR. Koncepce zahraniční politiky České Republiky na léta 2003 – 2006. MZV ČR 2003 [pdf]. Dostupé na: http://www.mzv.cz/file/1413384/KONCEPCE_2003_2006.pdf [21] MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. Exportní strategie 2006-2010. MPO ČR 2003. [pdf]. Dostupé na: https://www.mpo.cz/assets/dokumenty/36360/40978/488757/priloha001.pdf [22] MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. Exportní strategie 2012-2020. MPO ČR 2003. [pdf]. Dostupé na: https://www.mpo.cz/assets/dokumenty/45705/51548/587267/priloha001.pdf

[23] MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR. Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 2014 – 2020. MPO ČR 2017. [pdf]. Dostupé na: https://www.mpo.cz//dokument157679.html [24] ROBERT G. VAMBERY AND PETER MAYER. Journal of Global Business and Technology, Volume 1, Number 2, Fall 2005 54. [online]. Dostupé na: http://gbata.org/wp- content/uploads/2013/02/JGBAT_Vol1-2-p5.pdf [25] OECD. Regionalisation and World Trade. OECD Economic Studies, No. 18. 1992 . [pdf]. Dostupé na: https://www.oecd.org/eco/growth/34250566.pdf [26] OECD. The European Union's Trade Policies and their Economics Effects. OECD, 2000. [pdf]. Dostupé na: http://www.oecd.org/economy/growth/1886277.pdf [27] UNITED NATIONS ORGANIZATION. World economic situation and prospects 2014. New York: United Nations, 2014. ISBN 978-92-1-109155-7. [pdf]. Dostupé na: http://unctad.org/en/PublicationsLibrary/wesp2014_en.pdf [28] WORLD TRADE ORGANIZATION. Trends in international trade. World Trade Organization, 2013. [pdf]. Dostupé na: https://www.wto.org/english/res_e/booksp_e/wtr13- 2b_e.pdf

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Vývoj objemu ZO v letech 1999-2015 ...... 29 Graf 2: Podíl obchodu se zeměmi EU na celkovém ZO v letech 1999-2015 ...... 29 Graf 3: Celkové rozložení aktivit podle zemí v letech 2005-2015 ...... 67 Graf 4: Rozdělení aktivit do světových regionů (dělení WTO) ...... 69 Graf 5: Rozdělení aktivit do světových regionů (geografické dělení) ...... 70 Graf 6: Vývoj směřování aktivit (dělení WTO) 2005-2015 ...... 71 Graf 7: Vývoj směřování aktivit podle regionu (geografické dělení) 2005-2015 ...... 72

SEZNAM TABULEK Tab.1: Změny v podílu na inter-regionálním obchodu ve vybraných regionálních obchodních uskupeních ...... 19 Tab. 2: Objem ZO v tisících Kč v letech 1999-2015 ...... 28 Tab. 3: Vývozní a dovozní partneři ČR v roce 2014 ...... 30 Tab. 4: Politický proces v podmínkách komplexní interdependence: ...... 34 Tab. 5: Typy činnosti a jejich váhy ...... 54 Tab.6: Rozdělení aktivit v letech 2005-2015 podle zemí ...... 66

SEZNAM SCHÉMAT Schéma 1: Schéma vztahů mezi subjekty zahraniční obchodní politiky ...... 44 Schéma 2: Schéma vztahů mezi Hospodářskou komorou a ostatními aktéry ...... 52

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AFI Association of Foreign Investors APEC Asia-Pacific Economic Cooperation (Asijsko-pacifické hospodářské společenství) ASEAN Association of South East Asian Nations (Sdružení národů jihovýchodní Asie) BRIC Brazil, Russia, India, China CARICOM Caribbean Community (Karibské společenství) CEFACT Centre for Trade Facilitation and Electronic Business (Centrum pro usnadňování procedur a postupů v administrativě, obchodu a dopravě) EBRD European Bank for Reconstruction and Development (Evropská banka pro obnovu a rozvoj) EIB Evropská investiční banka EK Evropská komise ESUO Evropské společenství uhlí a oceli EU Evropská Unie FDI Foreign Direct Investment ISO International Organization for Standardization (Mezinárodní organizace pro normalizaci) MERCOSUR Mercado Común del Sur MMF Mezinárodní měnový fond MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu MSP Malé a střední podniky NAFTA North American Free Trade Agreement (Severoamerická dohoda o volném obchodu) NIZ Nově industrializované země OECD Organisation for Economic Cooperation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) OSN Organizace spojených národů PZI Přímé zahraniční investice RHK Regionální hospodářská komora SADC Jihoafrické rozvojové společenství SMEs Small and Medium Entreprises SNS Společenství nezávislých států TNC Trans National Corporations

UNCTAD United Nations Conference on Trade and Development (Konference OSN pro obchod a rozvoj) UNDP United Nations Development Programme (Program pro rozvoj) UNECE United Nations Economic Commission for Europe (Evropská hospodářská komise) UNIDO United Nations Industrial Development Organization (Organizace pro průmyslový rozvoj) WBG World Bank Group (Skupina Světové banky) WTO Světová obchodní organizace ZO Zahraniční obchod