Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta

Ústav informační studia a knihovnictví

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Natálie Kubálková

Jan Loužil – bibliofil Jan Loužil - Bibliophile

Praha 2020 Vedoucí práce: PhDr. Richard Šípek, Ph.D.

Poděkování

Chtěla bych poděkovat panu PhDr. Richardu Šípkovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, cenné poznámky, vstřícnost při zpracování této práce, profesionalitu, trpělivost a možnost osobních konzultací. V neposlední řadě patří obrovské poděkování mé rodině, bez které bych tuto práci nemohla dokončit.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne Jméno autora ……………………

Abstrakt

Jan Loužil, jaroměřský zubař, je dosud málo známou osobností mezi českými bibliofily československé první republiky, přestože byl rovněž nakladatelsky činný v oblasti krásné knihy, jak dokládá několik jeho bibliofilských edic děl Rudolfa Těsnohlídka, F. X. Šaldy, Josefa Pekaře či Karla Čapka z 20. a 30. let minulého století. Práce zhodnotí místo osobnosti Jana Loužila v kontextu vydavatelských snah bibliofilských edic prvorepublikového Československa založené na dostupné sekundární literatuře, přijaté korespondenci od uvedených autorů, dochované v Literárním archivu PNP a zhodnocení dostupných bibliofilských edic, o něž se Jan Loužil zasloužil. Obraz doplní sonda do jeho knižní sbírky dochované částečně v Knihovně Národního muzea. Bakalářská práce bude připravena v souladu s platnými vnitřními předpisy FF UK a dalšími metodickými pokyny a normativními dokumenty.

Klíčová slova Jan Loužil, bibliofil, sbírka, sběratelství, korespondence, bibliofilské edice

Abstract

Jan Loužil, a dentist from Jaroměř, is not quite famous person among Czech bibliophiles in Czechoslovakia although he also was active as a publisher of beautiful book which is by bibliophile editions of Rudolf Těsnohlídek, F. X. Šalda, Josef Pekař or Karel Čapek from 1920s and 1930s. This bachelor thesis reviewed place of Jan Loužil in context of publishing activities of bibliophile editions in Czechoslovakia based on accessible secondary literature, received correspondence from mentioned authors preserved in Literary Archive Department of Museum of Czech literature and evaluation available bibliophile edition by Jan Loužil. Bachelor thesis is enriched by book collection partly preserved in National Museum Library. Bachelor thesis will be prepared according to valid inner regulations of Faculty of Arts, Charles University and further guidelines and normative documents.

Keywords Jan Loužil, bibliophile, collection, collectibles, correspondence, bibliophile editions

Obsah

1 Úvod ...... 9

2 Metodika ...... 10

3 Jan Loužil ...... 11

3.1 Život ...... 11

3.2 Rodinný život ...... 12

3.3 Pozůstalost...... 16

4 Bibliofilství ...... 18

4.1 Spolek českých bibliofilů ...... 18

4.2 Společnost bratří Čapků ...... 21

5 Analýza přijaté korespondence ...... 22

5.1 Otto František Babler ...... 26

5.2 Jaro Beran ...... 28

5.3 Petr Bezruč ...... 28

5.4 Karel Čapek ...... 29

5.5 Josef Drahoňovský ...... 30

5.6 Jaroslav Durych ...... 31

5.7 Ferdiš Duša...... 32

5.8 Karel Elgart-Sokol ...... 35

5.9 Josef Florian ...... 36

5.10 František Frýdecký ...... 38

5.11 Rajmund Habřina ...... 39

5.12 Ivan Herben ...... 42

5.13 Ignát Herrmann ...... 44

5.14 Josef Hodek ...... 46

5.15 Miloslav Hýsek ...... 47

5.16 Alois Jirásek ...... 49

5.17 Jaromír John ...... 49

5.18 Jiří Karásek ze Lvovic ...... 50

5.19 František Neužil ...... 51

5.20 Zdeněk Němeček ...... 52

5.21 Arne Novák ...... 53

5.22 Josef Pekař ...... 58

5.23 Kamil Resler ...... 59

5.24 František Sekanina ...... 60

5.25 Antonín Slavíček ...... 60

5.26 Antonín Svojsík ...... 62

5.27 František Xaver Šalda ...... 63

5.28 Vladislav Šindler ...... 64

5.29 Milan Těsnohlídek ...... 65

5.30 Rudolf Těsnohlídek ...... 66

5.31 Jan Thon ...... 67

5.32 František Tichý ...... 67

5.33 Karel Toman ...... 68

5.34 Pavel Váša ...... 69

5.35 Božena Věrná ...... 69

5.36 Vlastimil Vokolek ...... 71

5.37 Oldřich Zemek ...... 72

5.38 Ladislav Narcis Zvěřina ...... 73

6 Knihy Jana Loužila v Knihovně Národního muzea ...... 75

7 Shrnutí a závěr ...... 77

8 Seznam použité literatury a pramenů ...... 80

8.1 Primární a sekundární literatura ...... 80

8.2 Archivní prameny ...... 82

8.3 Internetové zdroje ...... 85

9 Obrázky ...... 92

10 Tabulky ...... 93

11 Přílohy ...... 94

1 Úvod

Cílem této bakalářské práce je analyzovat přijatou korespondenci bibliofila MUDr. Jana Loužila. Hlavní obsah dopisů se týká vydavatelských aktivit jaroměřského zubaře.

Teoretická část přibližuje osobnost Jana Loužila od jeho studia přes záliby, zaměstnání až po rodinný život. Následující kapitola stručně představuje vznik bibliofilských klubů v Anglii a Americe, poté navazuje na vznik českých bibliofilských klubů, jimiž jsou Spolek českých bibliofilů a Společnost bratří Čapků. V další kapitole navazuji na pozůstalost Jana Loužila, kterou zpracoval jeho syn Jaromír.

Hlavní část bakalářské práce, Analýza přijaté korespondence, se detailně zaměří na vybrané dopisy, které Jan Loužil obdržel. Podkapitoly jsou pojmenované po osobnostech dopisujících si s Janem Loužilem, kde každá z nich zahrnuje stručný medailon dané osobnosti s přesným opisem důležité části korespondence.

V dopisech je téměř vždy uvedeno datum, v některých případech jsou zmíněna i místa odeslání. Vybrané kapitoly obsahují tabulku s bibliografickými údaji knih, které byly vydány Janem Loužilem. Mezi české osobnosti dopisující si s jaroměřským bibliofilem se řadí kupříkladu Karel Čapek, Jaroslav Durych, Alois Jirásek, Jaromír John, Arne Novák, Kamil Ressler, Antonín Slavíček, František Xaver Šalda a jiní.

Poslední kapitola se zaměřuje na knižní fond Jana Loužila, který je dochovaný částečně v Knihovně Národního muzea. U položek knižního fondu je kladen důraz na jazykovou, chronologickou a tematickou strukturu.

9

2 Metodika

Výběr tématu mojí bakalářské práce se odvíjel po osobní schůzce s panem PhDr. Richardem Šípkem, Ph.D. v Národním Muzeu, kde jsme se po konzultaci rozhodli pro téma Jan Loužil – bibliofil.

Základem této práce bude pramenný průzkum. Po laskavém poskytnutí veškeré přijaté korespondence z Loužilovy pozůstalosti, ve studovně litoměřického depozitáře Památníku národního písemnictví, zapůjčený materiál pečlivě prostuduji a následně jej zanalyzuji. Dále provedu průzkum Loužilových bibliofilských edic a u vybraných autorů vytvořím přehlednou tabulku s bibliografickými údaji. Základní údaje v medailonech u autorů dopisujícími si s Janem Loužilem, budu vyhledávat na Ústavu pro českou literaturu Akademie Věd České republiky, v databázi českých literárních osobností, která zprostředkovává zásadní informace české literatury od počátku po současnost.

Pořízené fotografie dopisů v příloze na konci této bakalářské práce by obsahovaly několik desítek stran, proto jsem byla nucena vybrat jen ty nejzajímavější.

10

3 Jan Loužil

3.1 Život

Jan Loužil se narodil ve Svobodné Vsi (obec Horka, okres Kutná Hora) 2. srpna roku 1893. Měl staršího bratra Josefa, narozeného roku 1882.1 Josef Loužil zemřel roku 1949, což dokládá dopis s informací o úmrtí bratra od Jaromíra Johna. Po úspěšném dokončení studia na čáslavském gymnáziu se Jan rozhodl pokračovat ve studiu na vysoké škole, konkrétně stomatologii na Univerzitě Karlově v Praze. Po absolvování lékařské fakulty a dosažení titulu MUDr., nastoupil roku 1920 do ordinace v Jaroměři, kterou později sám vedl.2

Jan Loužil za svůj život pracoval na různých pozicích v oboru, který vystudoval, tj. ve stomatologii. Po dobu svého čtyřicetiletého působení ve zdravotnictví, stanul Jan v čele Okresního ústavu národního zdraví (OÚNZ) v Jaroměři jako ředitel, posléze i jako krajský stomatolog v Hradci Králové.3

Mimo pracovních povinností v oblasti zdravotnictví zastával Jan Loužil také funkci starosty v Jaroměři v letech 1938 – 1939.4

Mezi Janovy koníčky nepatřil pouze sběr starých tisků či autografů, jeho zájem byl různorodý. V oblasti společenského života byl aktivní jako režisér (ochotnického) divadla v Jaroměři, dále rád zpíval, účastnil se akcí tělocvičné jednoty Sokol Jaroměř a Junáka nebo předsedal v hasičském spolku.5 Jan vstoupil do SDH Jaroměř (Sbor dobrovolných hasičů), který byl založen 19. října 1872. Důvodem založení SDH byly požáry, se kterými se město často potýkalo. Mimo již všechny zmíněné aktivity přispíval Loužil svými články do periodik Našim krajem a Náš kraj v letech 1936 až 1946 vyjma válečných let. 6

1 Poznámka: informace o Janovu bratru - Josefu Loužilovi pochází z dopisu od Bohumila Markalouse (Jaromíra Johna) ze dne 14. března 1949 – v dopise Markalous Janu Loužilovi kondoluje k úmrtí jeho bratra (zdroj: PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 119 – 146) 2UHLÍŘ, Jiří, 2011 3Badatelna.eu: paměťová instituce online [online]. [cit. 2019-12-12]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/5022/uvod/ 4ŠÍPEK 1893-1960 5ŠÍPEK 2014 6UHLÍŘ 2011 11

Jan Loužil bojoval v první světové válce. Dne 9. září 1946 obdržel od Posádkového velitelství v Jaroměři dopis, ve kterém mu bylo dekretem prezidenta republiky uděleno státní vyznamenání.

„Dekretem pana presidenta republiky bylo Vám uděleno následující vyznamenání za hnutí odboje v době nesvobody a sice: Čs. válečný kříž., 1939 a Čs. medaile za zásluhy I. stupně. Toto vyznamenání, bude Vám předáno velitelem místní posádky při pietní slavnosti úmrtí býv. presidenta T. G. Masaryka dne 13. t.m. v 19.30 na místě kde stávala socha p. presidenta T. G. Masaryka. Prosím, abyste se této slavnosti určitě sučastnil a na místě se přihlásil u pořadatelů tj. bud u p. Silvara neb u šprap. Kudrny Václava.“7

Za posádkové velitelství : šprap. Kudrna V.

3.2 Rodinný život

Janovou manželkou se stala Anna Molnárová. Anna patřila do známého evangelického rodu Molnárů a byla dcerou JUDr. Bedřicha Molnára, jenž zastával funkci váženého církevního rady vídeňské evangelické konsistoře8. Do svazku manželského s Janem Loužilem přinesla nevěsta velmi zajímavou knihu s názvem Cithara sanctorum, vydaného roku 17379. Jedná se o lipské vydání souboru duchovních písní (kancionálu), jehož autorem je evangelický teolog a slezský spisovatel Jiří Sarganek. Kancionál je o to výjimečnější, že jsou zde uvedeny tzv. vlastnické vpisy (poznámky), které do knihy vpisovali její majitelé.

Teprve manželstvím s Annou Molnárovou se soubor duchovních písní Cithara sanctorum dostal do knihovny MUDr. Jana Loužila. Nutno podotknout,

7 PNP LA, Fond Jan Loužil, Koresp. a dolady z vězení (II. sv. válka) 8MACEK 1999 9 SARGANEK 1737 12

že kniha je ve velmi zachovalém stavu a z vlastnických přípisků lze vyčíst její předchozí majitele a členy Molnárovy rodiny (kupříkladu Jan Molnár, Marie Molnárová, Bedřich Molnár, Anna Molnárová).10

Počet dětí Anny Molnárové a jejího manžela Jana Loužila nebyl přesně znám, vzhledem k diskrepancím uváděným ve studovaných materiálech. Jedním z pramenů je rukopisná památka Bedřicha Molnára, ve které otec Anny, Bedřich, uvádí, že manželství Anny a Jana bylo posvěceno třemi dětmi – Janem, Julii a Jaromírem.

„Andulka je provdána za M. Dra Loužila, zubního lékaře v Jaroměři. Jejich manželství bylo požehnáno třemi dítkami: Jeníčkem, Julinkou a Jaromírkem.“11

V knize Jiřího Uhlíře, Osobnosti Jaroměře v medailonku Jan Loužil12, autor knihy uvádí, že MUDr. Jan Loužil byl otcem pouze dvou synů, a to Jaromíra a Jana. O dceři Julii se v knize nenachází žádná zmínka. Třetím zdrojem je Jaroměřský a josefovský zpravodaj č. 3 z března roku 2010, který uvádí čtyři děti, a to dva syny Jana, Jaromíra a dvě dcery Julii a Věru.

„Manželé Loužilovi tu pak vychovali dcery Julii a Věru a syny Jana a Jaromíra.“13

Výše uvedené odlišnosti dochovaných informací byly sporné, avšak tuto situaci mi pomohla částečně vyřešit až badatelská činnost v litoměřickém depozitáři Památníku národního písemnictví. Při studování veškeré přijaté korespondence MUDr. Jana Loužila jsem se v dopisech dočetla o dceři Julii. Onu skutečnost mohu doložit dopisem od Jana Blahoslava Čapka z 4. října 1947 odeslaného ze švédského Stockholmu:

10ŠÍPEK 2014 11 MOLNÁR 2013, s. 77 12 s. 95 13Jaroměřská a josefovský zpravodaj. Jaroměř, 2010, (3). Dostupné také z: https://adoc.tips/xxviii-boukova-jarom.html 13

„Milý p. doktore, přijměte i s mil. paní a celou rodinou srdečné pozdravy ze švédské pouti. Nyní už pomýšlím na návrat. Dnes jsem mluvil se „švédským Šaldou“, literárním a výtvarným kritikem Blombergem. Už dlouho se mi nehlásil Váš syn, připomeňte mu to prosím; sl. Julie má asi mnoho práce, budeli však moci, ať přijde jednou za čas na filosofii.“14

Vám oddaný J. B. Čapek

Ve druhém dopise od Jana Blahoslava Čapka autor opět zmiňuje dceru Jana Loužila, Julii. Tentokrát je dopis odeslán o rok později, tj. 22. srpna 1948:

„Vážený a milý p. doktore, posílám srdeč. pozdravy Vám i celé rodině, také sl. Julii, z toulek po jižních Čechách. Byl bych Vám vděčen za váš upřímný názor (chci se již vrátit do Prahy), co soudíte o účelnosti a vyhlídkách kultu. mého „patronátu“, […] mi Syndikát č. spisovatelů přisoudil právě nad jaroměřským okresem. Znám tam právě jen Vás a šlo by tady o to, být stále v kontaktu s místními kult. a osvět. pracovníky, dávat iniciativu v různých podnicích a p. Nalezlo by se na Jaroměřsku asp. několik spolehlivých lidí a nebyl by tam někdo povolanější?“15 Vám oddaný J. B. Čapek

Český spisovatel Jan Blahoslav Čapek není jediný, kdo ve svých dopisech zmiňuje slečnu Julii. Dalším odesílatelem je univerzitní profesor Josef Lukl Hromádka. V Hromádkově dopise roku 1949 z Prahy se nachází zmínka o svatbě slečny Julie.

„Milý příteli, vrátil jsem se před nedělí z Komárna a našel oznámení, že se Vaše Julinka bude vdávat v sobotu 19. března.“16

Společně s dcerou Julii vychovali manželé Loužilovi dva syny, Jaromíra (*8. ledna 1926 – † 1. srpna 2013) a Jana (*26. března 1923 – † 26. února 2007). Jan byl středoškolský lesnický profesor

14 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 13 – 17 15 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 13 – 17 16 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 106 – 112 14 a publicista.17 V případě dcery Julie máme jen velmi málo zpráv. Nenalezla jsem informace, zda Julie, za svobodna Loužilová stále žije či nikoliv. Důkazem o životě Věry, další dcery Jana Loužila nám potvrzuje psaní od blízkého a rodinného přítele Arne Nováka. Dopis byl odeslaný z Brna dne 8. května 1929.

„Vzpomínám s radostí na slunnou návštěvu u Vás, na Vaši mírnou a melodickou paní, na čtyřlístek Vašich půvabných dětí a pozdravuji Vás všecky s úctou a s láskou.“18

Další z důkazů, který dosvědčuje život slečny Věry je předposlední věta z pohlednice od Bohumila Markalouse, alias Jaromíra Johna ze dne 19. prosince 1947, kde píše:

„Mějte se krásně Vy můj drahý doktore, paní Anno, Jene, Julie, Věro!“19

O dceři Věře se nám zmiňuje i otec Jan Loužil, a to konkrétně ve velmi zajímavé složce a názvem Loužil Jan, Korespondence a doklady z vězení (II. světová válka). Složka obsahuje dopisy, kresby a jiné zajímavosti od MUDr. Jana Loužila. V některých lístcích odesílaných z vězení milované manželce Anně, věnuje otec každému ze svých čtyř dětí samostatný odstavec.

V dopise z 10. listopadu 1938 napsal malíř A. V. Slavíček lístek, ve kterém projevuje hlubokou soustrast nad odchodem drahé bytosti. Je tedy možné, že se jednalo o Loužilovu dceru Věru. Manželka Anna zemřela roku 1988, syn Jan v roce 2007, syn Jaromír v roce 2013. V roce 1949 gratuluje Bohumil Markalous alias Jaromír John ke svatbě dcery. Taktéž se zmiňuje Josef Lukl Hromádka o svatbě dcery Julie. Loužilův bratr Josef zemřel roku 1949 (úmrtí dokladuje kondolence v dopise od Jaromíra Johna ze dne 14. března 1949). Domnívám se tedy, že se skutečně jednalo o dceru Věru.

17UHLÍŘ 2011 18 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 - 199 19 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 119 – 146 15

Jaroměřský patriot a milovník knih MUDr. Jan Loužil zemřel dne 25. dubna 1960 v Jaroměři.

3.3 Pozůstalost

Pozůstalostní inventář sepsal Loužilův syn Jaromír, v té době zaměstnaný v Památníku národního písemnictví. Soupis pozůstalosti osobního fondu MUDr. Jana Loužila (1893 – 1960) je rozdělen do několika částí:

• korespondence vlastní • korespondence cizí • rukopisy cizí • varia

Korespondence vlastní se následně dělí na korespondenci přijatou (analýza v praktické části), odeslanou (Jan Loužil – Otakaru Španielovi akademickému sochaři; dr. Vojtěchu Volavkovi; Josefu Wágnerovi, akademickému sochaři) a korporace (Kryl a Scotti, tiskárna; Muzejní společnost pro Moravské Slovácko – Uherský Brod).

Korespondence cizí je sbírka autografů nashromážděná Janem Loužilem: Eduarda Basse – Arne Novákovi; Viktora Dyka – Tereze Novákové; Karla Sokola-Elgarta – Karlu Kroutilovi; Ladislava Kofránka – Karlu Kroutilovi; Karla Langra – Václavu Šubrtovi; Jiřího Mahena – Arne Novákovi; T. G. Masaryka – Arne Novákovi; Wickhama Steeda – nezjištnému; Josefa Šmaha – nezjištnému; Rudolfa Těsnohlídka – Aloisu Královi; Karla Tomana – nezjištnému; Josefa Wágnera – Václavu Šubrtovi.

Mezi rukopisy cizí se řadí známé osobnosti jako je T. G. Masaryk, Josef Čapek, Karel Čapek, Josef Dobrovský, Rajmund Habřina, Karel Havlíček, Arne Novák, Antonín Sova, Jaroslav Vrchlický, Jan Zrzavý aj.

Varia obsahují kresby a dřevoryty českého malíře A. V. Slavíčka pro dílo Rudolfa Těsnohlídka z roku 1928 Na paměť Rudolfa Těsnohlídka. 16

Dále se zde nachází souhrn kreseb a dřevorytů malíře Ferdiše Duši, týkající se návrhu exlibris.

Z předchozího výčtu Loužilovy pozůstalosti vyplývá, že osobní fond se dělí na písemnosti, které vznikly jeho vlastní činností (korespondence vlastní) a soubor cizích rukopisů a korespondence.

17

4 Bibliofilství

V Anglii se zrodil roku 1812 The Roxburghe Club, nejstarší bibliofilský klub na světě. Tento spolek je stále činný a zabývá se tiskem nepublikovatelných dokumentů a přetiskem vzácných tisků týkajících se anglické literatury a historie. The Roxburghe Club sídlí v západním Sussexu.20

Ve Spojených státech Amerických vznikl roku 1884 newyorský bibliofilský klub The Grolier Club, nesoucí jméno francouzského patrona, kterým byl milovník knih Jean Grolier de Servières, viscount d’Aguisy.21 Dále vznikl v roce 1887 bostonský The Club of Odd Volumes, roku 1895 chicagský The Caxton Club22 nebo také The Book Club of Detroit (BCD, formovaný roku 1957 prodejcem knih Charlesem S. Boesenem.23

V Praze byl roku 1908 založen první bibliofilský klub s názvem Spolek českých bibliofilů.

4.1 Spolek českých bibliofilů

Spolek českých bibliofilů, ve zkratce také SČB, je spolek založený lidmi, kteří našli zalíbení v krásné knize, jejím vydávání a šíření, ale situace v prvorepublikovém Československu z různých politických důvodů nepřála této zálibě. Jedním z důvodů je již zmíněná politická cenzura.

Den založení Spolku připadá na 30. března roku 1908 v Technologickém muzeu (dnes Národní technické muzeum v Praze).24

20The Roxburghe Club: History. The Roxburghe Club [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z: https://www.roxburgheclub.org.uk/history/ 21Jean Grolier. Internet Archive: WayBackMachine [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20070221063503/http://grolierclub.org/jean_grolier_biography.htm 22The Caxton Club: AboutUs. The Caxton Club [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z: https://www.caxtonclub.org/about-us 23History. Book Club of Detroit [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z: http://www.bookclubofdetroit.org/history/ 24 Poznámka: „Datum 30. března 1908 je spojeno s oficiálním zahájením činnosti Spolku českých bibliofilů. Přes mnohé dramatické události minulého století nebyla od roku 1908 činnost SČB přerušena a jedná se tak o jeden z nejdéle soustavně fungujících spolků zaměřených na knižní a grafickou tvorbu nejen 18

Již první zmínky, lépe řečeno návrhy, které směřovaly k ideji založení Spolku českých bibliofilů, se objevují v knize Petra Bezruče a českých bibliofilů25.

Navazující odstavec ve stejném dopise a na stejné straně (str. 6), pojednává o snaze získat budoucí členy do Spolku českých bibliofilů. Cílem je tedy rozšiřovat aktivity spolku v souladu se stávající politikou státu.26

Obrázek 2- Petr Bezruč a čeští bibliofilové - titulní Obrázek 1- Petr Bezruč a čeští bibliofilové - text strana

v České republice, ale v celé Evropě. V roce 2018 SČB oslaví sté desáté výročí své činnosti.“Zdroj: KNEIDL, Pravoslav, ed. Z historie SČB. Spolek českých bibliofilů [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z: http://spolekceskychbibliofilu.cz/scb/z-historie/ 25 Poznámka: na straně 6 26 Poznámka: „Snažíme se zvláště získati tiché spolupracovníky, kteří by radou, přispěním a jakoukoliv účastí podporovali snahy spolku, jehož činnost bude naprosto nehlučná, směřující jen k niterné umělecké kultuře a také publikace musí míti ten ráz. Také pomýšlíme na vydání netištěných památek po Nerudovi a podobných prací i na novotisk některých vzácných prvotisků a děl českobratrských. I básně moderní vydali bychom v prosté, ale krásné úpravě od nejlepších českých grafiků, ovšem básně takové, jejichž autoři naprosto nepočítají s popularitou, podávajíce upřímně a prostě svoje nitro.“ 19

Prvním tiskem českých bibliofilů se stala kniha Slezských písní od autora Petra Bezruče. Kniha, celým názvem Petr Bezruč a čeští bibliofilové, Z materiálií k počátkům českého bibliofilského hnutí a k historii prvého vydání Slezských písní v podání Josefa Nováčka, v Praze roku MCMXXXVII (1937), je jakousi nashromážděnou sbírkou korespondence, ve které někteří lidé projevují silný zájem o založení spolku bibliofilů, mezi jejich vášně se řadí převážně krásná kniha.

Mezi Loužilovy velké vášně patřilo sběratelství starých tisků a také korespondence.27 Jaroměřský zubař byl velice aktivní, co se společenského života týká, nejvíce však v oblasti kultury. Zajímavostí však je, že i přes to, že se MUDr. Jan Loužil řadí mezi české bibliofily, tak na oficiálních internetových stránkách Spolku českých bibliofilů (www.spolekceskychbibliofilu.cz) o něm není uvedena žádná zmínka. I po nahlédnutí do rubriky Spolku českých bibliofilů Čestní členové a předsedové, která se dělí na tři části: čestní členové, zemřelí čestní členové a předsedové, nebylo nic k nalezení. Tento fakt je zarážející, jelikož se Jan Loužil podílel na vydavatelské činnosti několika bibliofilských edic. Zůstává však záhadou, proč jaroměřský lékař není uveden mezi čestnými zemřelými členy a proč mu není věnován žádný článek.

Ikdyž odpoveď na tuto otázku není zcela zásadní pro vypracování této bakalářské práce, kontaktovala jsem Spolek českých bibliofilů. Moje zpráva byla předána současnému předsedovi SČB, JUDr. Petru Ladmanovi, od kterého jsem obratem obdržela požadovanou odpověď.

Za důležitý mezník je považován rok 1926, kdy jaroměřský zubař MUDr. Jan Loužil vstoupil do Spolku českých bibliofilů. Lze zjistit, že Jan Loužil byl členem SČB, a to konkrétně z příruček z roku 1930 a 1937. Avšak o Loužilově členství se nepíše v příručce z roku 1994. Primární dotaz se však vztahoval k faktu, proč není MUDr. Jan Loužil uveden

27Jaroměřský a josefovský zpravodaj: XXVIII. BOUČKOVA JAROMĚŘ [online]. 2010, 2010(3) [cit. 2020-01-08]. Dostupné z: http://eldok.svkhk.cz/out/Jaromersky_a_Josefovsky_zpravodaj/Jaromersky_a_Josefovsky_zpravod aj_2010/Jaromersky_a_Josefovsky_zpravodaj_2010_03.pdf 20 mezi čestnými členy a předsedy Spolku českých bibliofilů fungujícího nepřerušeně již od roku 190828.

Spolek čítal stovky členů. Zajímavým poznatkem je, že již od zmíněného roku založení se na pozici předsedů spolku vystřídalo pouze 16 osob, a to těch nejangažovanějších. Ze získaných informací, lze tedy vyvodit, že MUDr. Jan Loužil s oblibou shromažďoval bibliofilie a byl aktivní ve vydavatelské činnosti, neřadil se však k těm spolkově nejangažovanějším.

4.2 Společnost bratří Čapků

Jan Loužil vydal knihu Karla Čapka s názvem Řeč a literatura, a proto jsem se na základě doporučení předsedy Spolku českých bibliofilů JUDr. Petra Ladmana rozhodla kontaktovat Společnost bratří Čapků (SBČ). Stejně jako u SČB jsem se dotazovala, proč není MUDr. Jan Loužil uveden v některém z článků na oficiálních webových stránkách (www.bratri-capkove.cz).29

Společnost bratří Čapků vznikla roku 1946, ale její oficiální fungování začalo v roce 1947.30 Vzhledem k tomu, že se nejedná o klasický bibliofilský spolek, nýbrž o společnost zabývající se tvorbou a životem bratrů Josefa a Karla Čapkových, nebudu se ji nadále věnovat. Na spolupráci Karla Čapka a MUDr. Jana Loužila naváži v kapitole Analýza přijaté korespondence v podkapitole Karel Čapek.

28KNEIDL, Pravoslav, ed. Z historie SČB. Spolek českých bibliofilů [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z: http://spolekceskychbibliofilu.cz/scb/z-historie/ 29 Poznámka: I přes to, že se Jan Loužil podílel na vydání knihy Karla Čapka, Řeč a literatura, z roku 1927 a dále se ve sbírce dopisů Karla Čapka s názvem Korespondence I. objevuje dopis věnovaný právě Janu Loužilovi, není jaroměřský doktor nikde zmíněn. Důvodem, proč se jméno MUDr. Jana Loužila nikde na oficiálních webových stránkách Společnosti bratří Čapků neobjevuje, je ten, že ve skutečnosti žádný odborný text na stránkách není k nalezení, tudíž bychom tam těžko hledali spojitost spisovatele Karla Čapka s Janem Loužilem. Odborný text se sbírá do archívu, který badatelům dostupný není. 30O společnosti: Historie. Společnost bratří Čapků [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z:https://www.bratri-capkove.cz/historie/ 21

5 Analýza přijaté korespondence

Soupis přijaté korespondence MUDr. Jan Loužil (1893-1960) : literární pozůstalost : [soupis] / zprac. Jaromír Loužil se nachází v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Litoměřicích. Tento dokument vytvořil syn MUDr. Jana Loužila, Jaromír, který jej po otcově smrti vypracoval. Jaromír Loužil byl v té době zaměstnán v Literárním archivu Národního muzea, později Památníku národního písemnictví.

Korespondence vlastní, přijatá je velmi rozsáhlá. Ne však každý přijatý dopis obsahuje zmínku o vydavatelství MUDr. Jana Loužila. Níže v tabulce je vytvořen úplný soupis Loužilovy přijaté korespondence. Zvýrazněná jména v tabulce označují autory vydaných knih Janem Loužilem.

Názvy následujících podkapitol nesou jména osobností, se kterými si Jan Loužil korespondoval. V některých případech se jedná pouze o jeden list, ve většině se však objevuje více psaní. K dispozici bohužel nejsou odeslané dopisy Jana Loužila, tudíž nelze detailně mapovat veškerou výměnu informací mezi korespondujícími.

Tabulka 1- Soupis přijaté korespondence MUDr. Jana Loužila31

JMÉNO A PŘÍJMENÍ AUTORA POČET ROK PŘIJETÍ DOPISU DOPISŮ DOPISU Babler, Otto František 3 1930-1931 Beran, Jaro 1 1928

Bezruč, Petr 7 1927-1937

Březina, Karel 1 1939

Čapek, Jan Blahoslav, univ. prof., dr. 5 1947-1948

Čapek, Karel 1 1927

31 LOUŽIL, Jaromír. MUDr. Jan Loužil (1893-1960). Praha: Literární archiv Národního muzea, 1963. Literární archiv Národního muzea. Literární pozůstalost 461-480.

22

Černý, Karel 4 1929-1930

Drahoňovský, Josef, prof. 1 b.d.

Durych, Jaroslav 1 1930

Duša, Ferdiš 35 1925-1949

Dyrynk, Karel 1 1937

Elgart-Sokol, Karel 1 1928

Florian, Josef 4 1928-1930

Frýdecký, František 1 1928

Gross, František 3 1947

Habřina, Rajmund 19 1931-1935

Halas, František 3 1946-1947

Halasová, Libuše 1 1949

Heinrich ... 1 1928

Herben, Ivan 2 1928

Herrmann, Ignát 6 1928-1934

Hodek, Josef 2 1928

Hromádka, Josef L., univ. prof., dr. 7 1947-1949

Hýsek, Miloslav, univ. prof., dr. 5 1928

Jirásek, Alois 1 1928

John, Jaromír 28 1945-1952

Karásek ze Lvovic, Jiří 2 1927-1928

Kašpar, Timoteus B. 1 1938

Kozák, Jan Blahoslav, univ. prof., dr. 1 1949

Král, Alois 8 1928

23

Kundera, Rudolf 3 1947

Lacina, Václav 1 1956

Lada, Josef 6 1939-1947

Langer, Karel 1 1947

Malý, Jaromír, dr. 1 1947

Mašek, Karel 1 b.d.

Nejedlý, Zdeněk, univ. prof., dr. 1 1938

Neužil, František 1 1931

Němeček, Zdeněk 3 1940-1945

Novák, Arne, univ. prof., dr. 14 1928-1934

Novotný, Miloslav, dr. 1 1947

Pekař, Josef, univ. prof., dr. 1 1935

Pražák, Albert, univ. prof. dr. 3 1938-1939

Rádl, Emanuel, univ. prof., dr. 1 1920

Rambousek, Jan 3 1928-1930

Resler, Kamil, dr. 1 1928

Sedláček, Vojtěch 2 1928-1929

Sekanina, František 1 1928

Slavíček, Antonín V. 99 1928-1938

Slavíčková, Anna M. 7 1938-1959

Svojsík, Antonín 1 1932

Šalda, František Xaver, univ. prof. 1 1937 Šíma, Josef 1 1947

Šindler, Vladislav 2 1928

24

Španiel, Otakar 4 1947

Táborský, František 1 1928

Těsnohlídek, Milan 1 1928

Thon, Jan, doc. dr. 1 1928

Tichý, Frant., dr. 2 1928

Toman ..., dr. 1 1929

Toman, Karel 3 1937

Váchal, Josef 1 1929

Váša, Pavel 1 1928

Věrná, Božena 5 1928

Vik, Karel 3 1932-1935

Vokolek, Vlastimil 1 1931

Wágner, Josef 15 1945-1950

Zemek, Oldřich 1 1930

Zrzavý, Jan 2 1948

Zvěřina, Ladislav Narcis 3 1928

Žikeš, Vladimír 1 1928

Žižková, Růžena 1 1939

25

5.1 Otto František Babler

Mezi lety 1930 – 1931 obdržel MUDr. Jan Loužil od českého spisovatele, básníka, překladatele a literárního kritika, narozeného v Bosně a Hercegovině Otty Františka Bablera, vl. jménem Otty Franji Bablera, tři dopisy.32

První vzkaz je ze 17. března roku 1930, odeslaný ze Samotišek u Olomouce. Babler se zmiňuje o vydání knihy od Jaroslava Durycha Janem Loužilem, kterou by rád měl ve svém vlastnictví.

„Velectěný pane doktore, dozvěděl jsem se, že jste vydal věc Jaroslava Durycha. Nepídím po soukromých tiscích, v ničem nepodléhám nějaké sběratelské manii, ale stejně jeho si nesmírně vážím Vašeho tisku in memoriam Rudolf Těsnohlídek, tak bych také pro věc samu rád měl i Váš nový tisk. Vím, že nemáte důvodů, proč byste mi tu věc poslal, nemohu však odolati, abych Vás o ni nepoprosil! A děkuji Vám za zájem o mé knížky, který vždy znova potvrzujete!“33

Váš oddaný Otto F. Babler

Další z dopisů se datuje k 6. květnu roku 1931. Dopis nebo spíše lístek, jak jej autor sám nazval, má předtištěné v záhlaví jméno s adresou, tj. Otto F. Balber, Svatý Kopeček 73 U Olomouce. V dopise rovněž Babler oznamuje změnu adresy na Svatý Kopeček, což je patrné v porovnání s předchozím psaním ze 17. března 1930. Předešlým místem odeslání byly Samotišky u Olomouce. Poznávacím znamením je osobní značka O. F. Bablera – vyznačuje se kruhem, ve kterém jsou ruce svírající knihy. Je nutné poznamenat, že Babler v dopise zmiňuje Loužilovu občasnou vydavatelskou činnost, z čehož lze vyvodit, že se nejednalo o pravidelnou aktivitu.

32 BABLER, Otto František. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=babler&id=580 33 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 1 – 3 26

„Vážený a milý pane doktore: Podivíte se, s jakou věcí dnes na Vás jdu. Vydáváte tu a tam soukromé tisky. Napadlo mě, že by se Vám k tomu účelu snad někdy mohla hoditi mnou přeložená a zde přiložená chvála Vašeho zaměstnání, kterou napsal starý Abraham a Santa Clara. Je to sice z dob, kdy práce zubařova sestávala celkem jenom z trhání zubů, ale traktátek Abrahamův má přece jenom svůj vtip, který může zajímati i dnes. Prosím Vás, buďte ujištěn, že se Vám s touto nabídkou nikterak nevnucuji. Nabízím Vám to docela nevtíravě a prosím, abyste mi to docela bez ostychu vrátil, nehodí-li se Vám to. – Zároveň Vám oznamuji, že jsme přesídlili na Svatý Kopeček, a naši novou adresu najdete natištěnou v záhlaví tohoto lístku. – Přijedete do Ostravy na sjezd? Už se to blíží, a radoval bych se z toho, kdybych se tam s Vámi setkal! – Zdravím Vás upřímně a oddaně.“34

Váš O. F. Babler

Další z dopisů od O. F. Bablera směřujících jaroměřskému doktoru Loužilovi je ze dne 16. května 1931. Babler hovoří o tom, aby MUDr. Jan Loužil „vydal tisk, kdy se mu to bude hodit“. Níže v dopise také Babler navrhuje zhotovení obrázku od akademického malíře Rudolfa Michalika k již zmíněnému traktátu od Abrahama a Santa Clara.

„Vážený a milý pane: Jsem rád, že jsem Vám svou nabídkou přišel aspoň trochu vhod. Nemám ani důvodu ani práva, abych na věc nějak spěchal – jen to vydejte, kdy se Vám to bude hodit. Ale doufám, že nemáte dojem, že Vám tu věc nějak vnucuji! Toho jsem dalek. Když už tu věc vydati zamýšlíte, navrhuji Vám (ovšem zase nezávazně a nevtíravě), abyste si k tomu dal nakresliti obrázek od akad. mal. Rudolfa Michalika (Olomouc, Englova 2), který se v Abrahamu a S. Cl. dobře vyzná – už k němu něco nakreslil; mimo jiné také pro jeho traktát „Výrobce papíru“, který vydá Pokorný a spol. k ostravskému sjezdu. (Pošlu Vám jej, dostanu-li od Pokorného ještě nějaký výtisk!). Lituji, že se nezúčastníte letošního sjezdu; rád bych si s Vámi pohovořil

34 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 1 – 3 27

– o tom Abrahamu i o jiných věcech. Až to svého času budete míti v tiskárně vysázeno, pošlete mi korektury, že ano?„35

Zdravím Vás uctivě a přátelsky Váš O. F. Babler

5.2 Jaro Beran

V přijaté korespondenci se nachází jeden dopis od malíře, řezbáře, grafika a ředitele galerie Jaroslava Berana, známého pod jménem Jaro Beran.36

V dopise odeslaném 17. října 1928 z Liberce, žádá Jaro Beran MUDr. Jana Loužila o dílo Rudolfa Těsnohlídka „Na rozloučenou“. Táže se v něm, za jakých podmínek by bylo možné publikaci získat. Dílo a autora Jaro Beran v dopise podtrhl.

„Vážený pane, činím tímto lask. dotaz, za jakých podmínek bych mohl získati Vámi vydané dílko Těsnohlídek „Na rozloučenou“ s graf. F. Duši. Možno snad i výměnou za grafiku?“37 V plné úctě Jaro Beran

5.3 Petr Bezruč

Petr Bezruč byl český básník, narozený roku 1867 v Opavě. Zemřel roku 1958 v Olomouci. Jeho rodné jméno bylo Vladimír Vašek. Vystupoval pod pseudonymy Ratibor Suk, Smil z Rolničky, Leo Charvát, Old Ještěr a jiné.38 Petr Bezruč je autorem známé básnické sbírky Slezské písně.

35 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 1 – 3 36 Beran, Jaro. Národní autority ČR [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001461&local_base=AUT 37 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 4 38 BEZRUČ, Petr. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=bezru%E8&id=854 28

Psaní bylo odesláno 30. října 1937 z Kostelce na Hané. Autor dopisu děkuje za tři zajímavé bibliofilie, které mu byly zaslány Janem Loužilem.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám za vzpomínku za všechny tři zajímavé bibliofilie, jimiž jste mne obdařil. Trochu se odvděčím k novému roku drobnou knížkou – pro úsměv.“39 Zdráv ostávejte Vlad. Vašek

5.4 Karel Čapek

Jedna z nejznámějších postav české historie byl spisovatel, novinář, dramatik a filozof Karel Čapek.40 Dílo Korespondence I. obsahuje veškerou korespondenci Karla Čapka, která čítá stovky dopisů. Mezi osobnosti, se kterými si Karel Čapek korespondoval, patří spisovatelé, básnící, hudebníci aj., jimiž jsou například Eduard Bass, Otokar Březina, Viktor Dyk, Vladimír Holan, Leoš Janáček, Alois Jirásek, Jiří Mahen, Bohuslav Martinů, Tomáš Garrigue Masaryk, Stanislav Kostka Neumann a Jan Loužil.

Dopis, který poslal Karel Čapek Janu Loužilovi se datuje ke dni 9. října 1927.41 V něm Čapek schvaluje otisknutí díla Chvála řeči české. Rád by dostal asi pět výtisků.

„Milý pane doktore, račte si beze všech okolků otisknout tu Chválu řeči české, když se Vám líbila a když tím uděláte sobě i jiným radost. Mně uděláte radost, pošlete-li mi asi pět výtisků.“42 Vám upřímně oddaný Karel Čapek

39 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 5 – 11 40 ČAPEK, Karel. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=%E8apek&id=1316 41ČAPEK, DANDOVÁ 1993 42 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 369 29

Přestože je Jan Loužil vydavatelem díla Řeč a literatura od autora Karla Čapka, v soupisu přijaté korespondence se nenachází žádný dopis, který by komunikaci o tomto díle a jeho vydání dokladoval. Můžeme se tak pouze domnívat, jak k úmluvě o vydání známého českého díla došlo.

Kniha Karla Čapka vydaná MUDr. Janem Loužilem:

Tabulka 2- Bibliografické údaje knihy Karla Čapka

NÁZEV ROK MÍSTO AUTOR VYDAVATEL KNIHY VYDÁNÍ VYDÁNÍ Řeč a MUDr. Jan Karel Čapek 1927 Jaroměř literatura43 Loužil

5.5 Josef Drahoňovský

Josef Drahoňovský byl český sochař, glyptik a sklář, který se narodil roku 1877 poblíž Turnova, zemřel v Praze v roce 1938. Byl také cestovatelem. Za svůj život navštívil Itálii, Německo a Francii. V těchto zemních se věnoval studiu sochařství, včetně Francie, kde analyzoval výzdobu gotických katedrál.44

Josef Drahoňovský zaslal MUDr. Janu Loužilovi pouze jeden dopis, kde není uvedeno datum (b.d. – bez data). Adresa na obálce je nadepsána ručně, z druhé strany obálky je natištěno jméno odesílatele spolu s telefonním číslem – Josef Drahoňovský, TEL. 278-41. Jméno i číslo jsou také natištěné v levém horním rohu dopisu. Josef Drahoňovský žádá Jana Loužila o předplacení připravované knihy.

43Poznámka: ex libris Arne Novák -- s podpisem autora a věnováním J. Loužila; Poznámka: ex libris Arne Novák -- s podpisem autora a věnováním J. Loužila; soukromý tisk; Typograficky upravil K. Dyrynk; 300 výt. na ručním papíru Zandersově 44 KUČERA, Martin. DRAHOŇOVSKÝ Josef 27.3.1877-20.7.1938. Biografický slovník: Historický ústav AV ČR [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/DRAHOŇOVSKÝ_Josef_27.3.1877-20.7.1938 30

„Vážený pane doktore! Požádal jsem nakladatele pana Žikeše z Prahy, aby Vám zaslal prospekt knihy, která přinese obsáhlý soubor mých prací provedených ve skle, křišťále, mramoru a bronzu. Bude to dílo zcela ojedinělé v naší výtvarné literatuře jak svým obsahem tak i krásnou typografickou úpravou. Byl bych velmi potěšen, kdybych Vaše jméno mohl uvésti mezi subskribenty své knihy.“45 S výrazem úcty oddaný Josef Drahoňovský

5.6 Jaroslav Durych

Jaroslav Durych byl český básník, prozaik, dramatik a vystudovaný doktor. Narodil se roku 1886 v Hradci Králové a zemřel v Praze roku 1962.46 Janu Loužilovi zaslal list s největší pravděpodobností 17. ledna 1930 z Olomouce, v němž svoluje k přetisku svého článku O lásce k vlasti. Na oplátku žádá Jaroslav Durych tři výtisky.

„Velevážený pane, svoluji k přetisku článku O lásce k vlasti. Jako honorář žádám tři výtisky.“47 S pozdravem Jaroslav Durych

Tabulka 3- Bibliografické údaje knihy Jaroslava Durycha

NÁZEV KNIHY AUTOR VYDAVATEL ROK MÍSTO Jaroslav MUDr. Jan Láska k vlasti48 1930 Praha Durych Loužil

Durychova kniha Láska k vlasti byla také vydána o rok později, tj. 1931 nakladatelem Ladislavem Kuncířem.49

45 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 22 46 DURYCH, Jaroslav. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=durych&id=1923 47 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 23 48 Typografie: Karel Dyrynk 31

5.7 Ferdiš Duša

Jedním z autorů, se kterým si MUDr. Jan Loužil vyměnil nejvíce dopisů, byl rodinný přítel, akademický malíř, grafik a básník Ferdiš Duša, vl. jménem Ferdinand Duša. Narodil se roku 1888 ve Frýdlantu nad Ostravicí a zemřel roku 1958. 50

Mezi lety 1925 – 1949 obdržel Jan Loužil od Duši celkem 35 dopisů. Většinu listů odeslal Duša z Frýdlantu nad Ostravicí, kde se narodil a také zemřel. Je autorem ilustrace knihy Rudolfa Těsnohlídka Na rozloučenou a mnoha dřevorytů, například cyklu Smutná země. V dopisech se příteli svěřuje i se svým soukromým někdy nelehkým životem, kde vypráví o smrti svého otce, který zemřel v arcibiskupských dolech a matce byl neprávem přiřknut důchod 10 Kč měsíčně. Vzhledem k této situaci byl mladý Duša nucen pracovat 12 hodin denně v továrně, aby tak pomohl matce uživit své sourozence. V dopisech se také zmiňuje o svém manželství, kde píše, že nikdo neví, zdali to budou křídla či okovy. Ferdiš Duša se svěřuje o stavbě domku s ateliérem na pražském Spořilově. Z dopisů vyplývá, že Ferdiš Duša v Praze nebyl šťasten a raději tvořil na Ostravsku a na Slovensku.

První dopis odeslal Ferdiš Duša pravděpodobně roku 192551. Z dopisu je patrné, že Jan Loužil požádal akademického malíře Dušu o ilustraci ke knize Rudolfa Těsnohlídka. Vzhledem k tomu, že Duša tragicky zesnulého Těsnohlídka znal a měli k sobě blízko, s ilustrací velmi rád souhlasil.

„Velectěný pane! Vyhovím rád Vašemu přání budou-li mé síly na to stačit a vyrýpnu Vám něco do dřeva. Jen sdělte se mnou, kdy to asi potřebujete – potřeboval bych trochu času na to. Udělám to dvojnásob rád – i já na něho vzpomínám jako na dobrého člověka a jaksi nevysvětlenou mi zůstává jeho tragédie. Není tomu dávno, co jsme seděli pospolu a dnes už odešel. Těžko tomu

49 DURYCH, Jaroslav. Láska k vlasti. V Praze: Ladislav Kuncíř, 1931. 14 - [I] s. 50 DUŠA, Ferdiš. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=du%9Aa&id=16559 51 Poznámka: datum na lístku je psané tužkou s otazníkem (1925?) 32 uvěřit! – Báseň mám, budu přemýšlet, jak bych mu byl obrázkem co nejblíže. – Co se týče honoráře, to si nedělejte těžkou hlavu – jistě Vám památník nějak nezatížím. – Kdyby život byl jiný, tak bych nejraději pracoval jako když pták zpívá – darmo jste vzali, darmo dejte! – Kdo Vám to bude tisknout? Doporučoval bych Vám novojické knihtiskaře Kryla a Scottiho, v tom případě mohl bych provést úpravu celé věci. […]“52

Ferdiš Duša odeslal další dopis 26. listopadu 1927 z Frýdlantu nad Ostravicí. Působivá část dopisu je citovaná níže.

„[…] Za milou knížečku Vám srdečně děkuji – člověk má radost, když vidí, že zájem o knihu krásnou rodí se mimo knihkupecké magazíny, že kniha stává se kulturní hodnotou, ne produktem obchodu.“53

Dne 8. února 1928 se Duša Loužilovi zmiňuje o p. A. N. (pravděpodobně se jedná o univerzitního profesora Arne Nováka), aby zaslal onoho Těsnohlídka. Duša chce co nejdříve začít pracovat na ilustraci knihy, jelikož ho čeká březnová výstava grafiky v polské Varšavě.

Dne 16. února 1928 zaslal Duša doktoru Loužilovi psaní, ve kterém autor přikládá ukázky výzdoby „památníčku“ s definitivní úpravou titulního listu a záhlavím nad básní. Jedná se o dílo Rudolfa Těsnohlídka Na rozloučenou, vydanou právě jaroměřským lékařem roku 1928. V posledním odstavci se Duša zmiňuje o ceně 200 Kč, ač není jasné, zda se jedná o výše zmíněnou výzdobu „památníčku“ či jde o štočky z Dušova cyklu „Smutná země“.

„Velectěný a milý pane! Přikládám ukázky výzdoby památníčku. V obálce „A“ je definitivní úprava frontispice, titulní list a záhlaví nad básní. „B“ jsou postupy, jak jsem zdolával náměty a poněvač si myslím, že Vás to bude zajímat, jakými cestami jsem šel, tak přibaluji 14 kreseb. Nejsou to žádné parádní, akademické kresby – je to pomůcka, nosič myšlenky, jak člověk chytne a hodí na papír. Současně zasílám štočky p. Krylovi a píši mu, aby Vám zaslal kartačové otisky.

52 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 24 – 59 53 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 24 – 59 33

Poněvač jsme se nedomluvili, bude-li tisk dvoubarevný, sdělte to pak přímo tiskárně. Obálku myslím bez ozdob, čistý papír. – Titulní list jsem řešil dvoubarevný – červenou a černou. – Byl to dost tvrdý ořech a bylo mi třeba se s tím důkladně servat a byl bych proto rád, kdybyste byl s tím spokojen. […]“54

Dopis ze dne 22. února 1928 neuvádí místo odeslání. V dopise Duša nabízí stoček exlibris, se kterým není zcela spokojen. Původně měla viněta sloužit pro Těsnohlídka.

„Velectěný pane doktore! Chcete-li to ex libris, dám Vám štoček, ale abych Vám upřímně řekl, škoda to tisknout. Já to jenom tak vyškráb ve dřevě, měla to být vygneta pro Těsnohlídka. Nebyl jsem s tím spokojen, tak jsem to ex libris jen tak přidal k tomu. Až budu trochu v náladě, udělám Vám něco pořádného. […]“55

Následující dopis byl odeslaný z Frýdlantu 18. dubna 1928. V lístku Duša píše o obdržených knihách od Jana Loužila. Dále se Duša táže, zda nechal Loužil vytisknout dřevoryt na zvláštní papír.

„Milý pane doktore! Knihy jsem obdržel a jsem spokojen s tiskem. Jen mi nejde na rozum, proč dřevoryt tiskly na zvláštní list – dal jste snad podobný rozkaz? Já nikoli! Fotografii jste nenechal tisknout? Jinak tisk je dokonalý, čistý i vkusný. Co to asi stálo?[...]“56

V dalším dopise Ferdiše Duši psaném ve Frýdlantu 11. srpna 1928 Duša přikládá Kopřivnický „památníček“. Dále se zmiňuje, že připravil 90 kreseb a dřevorytů ke „Slezským písním“ a vznáší dotaz, zda má Jan Loužil nějakého známého, kdo by mohl vydat tento soubor jako celek.

„[…] Nerad bych to rozsel jednotlivě, bylo by to škoda – rád bych, kdyby to dostal někdo, kdo má teplý poměr k věci. […]“57

54 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 24 – 59 55 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 24 – 59 56 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 24 – 59 57 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 24 – 59 34

Jedná se o kvalitní tušové kresby. Autor tak doufá, že jim někdo přijde na chuť.

Následující lístek je datovaný pravděpodobně roku 192858. Duša se zmiňuje o obdržených rukopisech, které bude ilustrovat. Jelikož si zapomněl poznačit formát papíru, žádá po Loužilovi jeho výběr. Mimo jiné se zmiňuje o zaslání „Smutné země“, kterou již Loužil pravděpodobně obdržel.

Dopis ze dne 18. dubna 1930 je osobního rázu. Ferdiš Duša v dopise mimo jiné děkuje za „knížečku“, kterou mu Jan Loužil zaslal.

Poslední lístek odeslal Duša 16. února 1932, kde děkuje za zaslání knihy Světlo nad Kralicemi od autora Rajmunda Habřiny.

„Vážený pane doktore! Pěkně Vám děkuji za milou knížku Vaši – ať září Světlo nad Kralicemi i celou republikou! U nás nic nového a v celé Praze skoro také tak. A když je něco, tak to jde vždy mimo. Až přijedete někdy, zastavte se na kousek řeči. Srdečný pozdrav Vám a milostivé paní ruky políbení“59

Váš F. Duša

5.8 Karel Elgart-Sokol

Karel Elgart-Sokol, vlastním jménem Karel Elgart byl český pedagog, kulturní pracovník, divadelní kritik a dramatik.60 Roku 1928 poslal děkovný dopis MUDr. Janu Loužilovi, za zaslaný památník Těsnohlídkův. Dopis byl odeslán z Brna dne 16. května 1928.

58 Poznámka: datum na lístku je psané tužkou s otazníkem (1928?) 59 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 24 – 59 60 ELGART SOKOL, Karel. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=sokol&id=1948 35

„Vážený pane doktore! Nemohl jste mi udělat větší radosti než věnováním památníku Těsnohlídkova. Nezasloužil jsem si toho. Tím srdečněji toho budu vzpomínat.“61 V upřímné úctě Vám oddaný K. Elgart Sokol

5.9 Josef Florian

Josef Florian byl český středoškolský pedagog, překladatel, vydavatel.62 V rozmezí let 1928 – 1930 odeslal Josef Florian čtyři dopisy Janu Loužilovi.

První dopis se datuje ke 4. červnu 1928. Domnívám se, že Jan Loužil požádal Josefa Floriana o zaslání výtisků, který tak učinil. V dopise se o tom Florian zmiňuje, a dále žádá Loužila o navrácení výtisků, které se mu nehodí. Vybraná díla může jaroměřský zubař zaplatit, až mu bude vhod. Dále ho Florian v dopise žádá o půjčku 1000 Kč nebo 2000 Kč na nižší úrok než v bance. Částka by sloužila na dokončení již roztištěného výtisku románu Pod Sluncem Satanovým a jiných děl.

„Vážený pane, co máme, posíláme. Co se Vám nehodí, bez rozpaků vraťte. Jen dobře zabalte, aby se to příliš neuhňusilo. Platit můžete, jak se Vám to hodí. Co vydáme příště, o tom se vždy zavčas dozvíte. Přejete nám „hojného zdaru“. Bůh dej! Poněvadž však Vás vidím jako výjimečného, musím Vás na něco upozorniti. V monarchiích na práce našeho druhu pamatovali vladaři, knížata, Koruna. Teď v demokraciích, kdy každý z Koruny podědil nějakou tu Korunku československou (Kč), berou tento někdejší úkol mocných na sebe aspoň mocnější. Proto ke každému vědomějšímu (a to jsou ti výjimeční) obracím se o půjčku na menší úrok, než musíme platit bance, tedy 5 – 6%. Můžete-li, půjčte nám na rok neb aspoň do sv. Josefa z jara tisíc nebo dva tisíce. Řádně Vám je splatíme. Urychlil byste nám tím vydání velmi vzácné věci:

61 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 61 62 FLORIAN, Josef. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=florian&id=2006 36 románu Pod Sluncem Satanovým, jehož už máme natištěno přes 200 str., a jiných důležitých věcí, jež jsou roztištěny. Museli jsme teď splatit Antonínu Pavlátkovi, materialistovi ve Velké na Slovácku 7000 Kč, jež nám půjčil bez úroku (jsme známi s jeho matkou). Koupil velký dům, pak ještě jeden kupecký krám, nu, a zahrabal se do toho nějak škaredě, neboť nás vážně o ně požádal. Až prý „vybředne“, zase prý nám pomůže. Tedy aby Vaše „přání hojného zdaru“ i Vám přineslo Boží požehnání, proto Vám to píšu a věcně přednáším svou žádost.“63 S pozdravem Josef Florian

Druhý dopis byl odeslán dne 17. října 1928. Josef Florian je potěšen, že se knížky Loužilovi líbily.

„Vážený pane, Těší mne, že se Vám knížky líbí. „Jsou líbezné pro oči.“64

Třetí dopis z 12. dubna 1929 je spíše osobního charakteru. Florian v něm mimo jiné děkuje za zapůjčení Sáňkova spisování a dále i za Těsnohlídkovu báseň. Čtvrtý a poslední dopis datovaný k 21. listopadu 1930. V něm děkuje Florian za krásný soukromý tisk o Lásce k vlasti i s věnováními. Florian slibuje, že pošle dvoje Archy.

„Vážený pane doktore, Co si jen o nás všech pomyslíte? Poslal jste nejprve mně, a pak i dětem svůj krásný soukromý tisk o Lásce k vlasti i s věnováními, a my Vám ještě ani nepoděkovali. Všechna vina však padá na mne. Když jste poslal knížečku mně, nebyl jsem doma delší dobu, a když jsem zase přišel, měl jsem tady spoustu všelijakých vyřizování, takže se s tím posavád potýkám. Kdykoli jsem se ocitl u Vaší rubriky, vždy jsem si řekl: Vezmu to najednou, poděkuju až s nějakou naší novinkou. Pak přišly ty ostatní exempláře. Byl jsem toho domnění, že nám jich dopřáváte pro záslužnější některé přátelé Dobrého Díla, a to znamenalo pro mne zase čekání, až my budeme něco rozesílat. Až dnes, když jsem to vzal důkladněji

63 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 63 – 66 64 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 63 – 66 37 do rukou, objevuju tam Vaší rukou psaná věnování dětem. Tedy až dnes jim to odevzdávám, ostatně ve vhodný den, neboť je výročím úmrtí mé matky; a předky, paměť dědů a babiček nejlépe pro děti vyjadřuje lásku k vlasti. Za všechny srdečné díky! Brzy Vám pošlou nový svůj tisk, Záhořovo lože. A já dvoje Archy. Jen bych ještě prosil o něco. Nemáte ještě dva svazečky pro Evu, která sází, a pro Methoděja, který to pořádá a tiskne? Aby neukápla slzička, když dostali, kteří se s těmi soukromými tisky ani tolik nenamáhali.“65

Josef Florian

5.10 František Frýdecký

František Frýdecký byl český středoškolský pedagog, publicista a editor.66 V Praze dne 3. května 1928 z Prahy - Královských Vinohrad, Bělehradská 64 odeslal svůj dopis. V něm se autor omlouvá, že ještě neposlal onoho Wolkera, jenž slíbil výměnou za Čapka. Omlouvá se za skluz v tisku, z důvodů nemoci a větších výdajů. Dále zmiňuje, že začal vydávat, ale opět byl tisk zastaven pro nedostatek peněz. Na druhé straně dopisu Frýdecký popisuje vzhled knihy, druh papíru a přibližný počet výtisků a rozpočet od Kryla a Scottiho, který čítá přibližně 2100 Kč, proto se táže Jana Loužila, zda by nechtěl tohoto Jungmanna vydat.

Frýdecký v dopise zdůraznil vydavatelskou činnost Jana Loužila, kde zmiňuje, že z doslechu, ale i sám vidí, že Loužil vydává „překrásné věci překrásně“.

„Vážený pane doktore, promiňte, prosím, že jsem Vám neposlal onoho Wolkera, jehož jsem slíbil výměnou za Vašeho Čapka: mám výtisk určitě přislíbený a doufám, že brzy již dojde k skutku. Dost těžko se taková věc shání, uplyne-li už skoro půl druhého roku. Sám v tisku mám jeden původní bibelot, bohužel velmi nevhod přišla v to nemoc a výdaje a tak zatím věc je jen roztištěna;

65 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 63 – 66 66 FRÝDECKÝ, František. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=fr%FDdeck%FD&id=2044 38 nezapomenu se jí revanchovat. […] – U Karlínského Vodáka začal jsem loni vydávat bibliofilskou edici „Naše odkazy“; vyšel tam Havlíček, „Kapitola o kritice“ a Čelakovského „Kvítí“. Bohužel nakladatel zatím přerušil vydávání (pro nedostatek peněz, myslím); lituju, že aspoň ještě třetí svazek nevyšel – Jungmann, „O jazyce českém“. Je to známá skvělá apologie české řeči – a skvělý starší pendant k „Chvále“ Čapkově. Asi 4 archy, 11x15; při 300 výt., z nichž 100 na japann. Van Gelder a 200 na pravém tuzemském z hadrů, s druhou barvou v titulu, zbrožováno a v jednobarevné mod. obálce se záložkami, typ garmond Janson – počítá Kryl a Scotti cca 2100 – Kč: Napadlo mne, pane doktore, abych se Vás otázal, nechtěl-li byste Vy to vydat; je vskutku zvláštní, že tohoto Jungmanna dosud nikdo z pp. „biblio“ nevydal, ač v tisku už nejednou byl k vydání doporučován. Je to – však ráčíte jistě ji znát – jedinečná věc v celé naší literatuře předbřeznové. Neračte mi, pane doktore, míti ve zlé tento dotaz: vidím i slyším (o druhou Vaši knížku zatím se neosměluji prosit), že vydáváte překrásné věci překrásně – tož klepám. Je to už taková „febris bibliophilica“ – ostatně což sám jí netrpíte? Proto doufám v laskavé pochopení.“67

Jsem Vám, pane doktore, uctivě oddaný prof. Fr. Frýdecký

5.11 Rajmund Habřina

Rajmund Habřina, vlastním jménem Rajmund Chatrný byl český básník, prozaik, dramatik, překladatel a středoškolský pedagog. Narodil se roku 1907 v Příbrami, zemřel roku 1960 v Brně.68

Dne 13. srpna 1931 napsal Rajmund Habřina dopis, ve kterém souhlasí s podmínkami, jež si Loužil klade k vydání rukopisu Světla nad Kralicemi. Zároveň s dopisem zasílá Habřina výše zmíněný rukopis.

67 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 67 68 HABŘINA, Rajmund. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=hab%F8ina&id=2111 39

„Vážený pane, navštívil jsem Františka Neužila, který mi dal čísti Váš laskavý dopis. Souhlasím s podmínkami, jež kladete k vydání nebo zamítnutí mého rukopisu Světla nad Kralicemi a rukopis si Vám dovoluji zaslati. V případě, že knihu vydáte, mohu se Vám k expedici zaručiti 110. až 130. adresami. Na autorský honorář nereflektuji. […]“69

Dne 25. srpna 1931 ze Znojma zaslal Habřina rozsáhlý dopis Janu Loužilovi. Autor v něm ponechává na posouzení jaroměřského bibliofila, aby sám rozhodl o počtu výtisků Světel nad Kralicemi, kterou velmi rád podepíše pro jeho přátele. O počtu autorských výtisků se má také rozhodnout sám Loužil. Na závěr dopisu sděluje své přání, zdali by si mohl osobně provést korekturu. Dále se dotazuje, kdy kniha vyjde a v jaké úpravě.

V dopise ze 14. října 1931 z Brna se Habřina táže Loužila, kdy vyjdou Světla nad Kralicemi.

Dne 2. listopadu 1931 psáno z Brna – v tomto krátkém dopise Habřina pouze informuje o obdržení zásilky korektury Světel od Kryla a Scottiho, kterou opravil a 26. října tiskárně vrátil.

Dopis ze dne 5. listopadu 1931 zaslal Habřina ze své nové adresy v Brně, kde oznamuje připravenost adresáře pro rozeslání Světel nad Kralicemi a zároveň se dotazuje, zda jej má zaslat Loužilovi či tiskárně Kryl a Scotti.

Rajmund Habřina odeslal další dopis opět z Brna dne 8. prosince 1931. V prvním odstavci dopisu kondoluje k tragickému úmrtí v Loužilově rodině, které mu on sám sdělil. Dále se v dopise nachází pasáž, ve které Habřina chválí Loužila za škrt na titulním listu Světel, kde bylo mylně uvedeno Družstvo Moravského kola spisovatelů. Habřina se domnívá, že tak došlo k omylu v tiskárně.

„[…] Učinil jste jen správně, škrtl-li jste na titulním listě „Světel“ „Družstvo Mor. kola spisovatelů“: já jsem při první korektuře titulní list nedostal,

69 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 71 - 89 40 nejsem ani členem Mor. kola spisovatelů ani jsem je nežádal, aby Světla vydali. Nemohu si tudíž ono označení nějak vysvětliti než omylem tiskárny. […]“70

V dopise odeslaném z Brna dne 21. ledna 1932 Habřina děkuje za Loužilův dárek - Durychovy eseje, ale jako největší dar považuje obdržení zásilky z tiskárny – jeho Světel nad Kralicemi.

„[…] Knihtiskaři Kryl a Scotti mi poslali 50 autorských výtisků a 50 výtisků k podepsání pro Vás. Knihy ty jsem již podepsal a posílám Vám je současně se svým soupisem. […]“71

V psaní z 3. května 1932 zaslaném z Brna, přikládá Habřina od malíře Bílkovského svoji podobenku a žádá Loužila o totéž. Zároveň se táže, jak dopadla administrační stránka „Světel“.

Další dopis byl odeslaný z Brna 1. června 1932. Habřina děkuje Loužilovi za přetisk z bible Českých bratří. S největší pravděpodobností se Jan Loužil nabídl, že je ochoten zaslat svému příteli ještě nějaké autorské výtisky Světel nad Kralicemi, jelikož v posledním odstavci listu Rajmund Habřina píše:

„[…] Zmiňujete se, vážený pane, že byste byl ochoten poslati mi ještě nějaké autorské výtisky „Světel“. Poněvadž již zcela žádné nemám, byl bych Vám za Vaši celkovou dobrotu velmi zavázán. A mohli se osměliti, dovolil bych si Vás poprositi, ač je-li Vám to možné, o jeden výtisk na lepším papíře. […]“72

Poslední dopis byl tentokrát odeslaný z Příbrami dne 23. září 1932. Habřina Loužilovi zaslal několik řádků týkající se žádosti Státní knihovny v Olomouci o zaslání povinného výtisku Světel nad Kralicemi.

„Vážený pane, došlo mne dnes prostřednictvím Lidových Novin žádost Státní studijní knihovny v Olomouci o povinný výtisk Světel nad Kralicemi, žádost prý již potřetí opětovaná. Poněvadž mám však již jediný výtisk té knihy, dovoluji si Vás

70 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 71 - 89 71 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 71 - 89 72 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 71 - 89 41 poprositi, abyste jim ji zaslal, je-li možné; není-li však možné, račte mi, prosím, sděliti, zaslal bych ji sám. […]“73

Tabulka 4- Bibliografické údaje knihy Rajmunda Habřiny

KNIHA AUTOR VYDAVATEL ROK MÍSTO Světla nad Rajmund MUDr. Jan Kralicemi 1931 Brno Habřina Loužil :essaye74

5.12 Ivan Herben

Ivan Herben se narodil v Praze roku 1900, zemřel roku roku 1968 v Kalifornii.75 Povoláním byl publicista, novinář, redaktor a literární historik.76

V Praze 23. dubna 1928 zaslal na hlavičkovém papíře Lidových novin strojově psaný dopis český novinář a politik Ivan Herben. Děkuje v něm za malou zásilku rukopisů. V dopise vidíme první zmínku o Loužilově zálibě ve sběru rukopisů, z čehož byl Ivan Herben nadšený a obratem mu zaslal šest rukopisů, kterými ho chtěl potěšit.

„Vážený pane doktore! Dostal jsem dnes Váš laskavý dopis a spěchám Vám odpověděti malou zásilkou rukopisů. Neměl jsem tušení, že sbíráte také rukopisy a zpráva o tom mne velice potěšila, protože se mi nastkýtá příležitost, abych Vám aspoň maličko dokázal svoji vděčnost za krásné knížky, které jste mi poslal. Budu na Vás pamatovat, ovšem jen s rukopisy, protože k vzácnějším knihám

73 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 71 - 89 74 200 výt. tištěno písmem Jansonovým na antiku pro autora a 50 neprodejných čísl. výt. na Hahneműhlském ručním papíře pro knihomila Jana Loužila v Jaroměři 75 Herben, Ivan, 1900-1968. Bibliografie dějin Českých zemí: Historický ústav AV ČR [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/204974 76 HERBEN, Ivan. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=herben&id=2210 42 se tu v redakci nedostaneme. Ty si všechny rozebírají páni referenti. Posílám Vám:

1./ Berty Ženatého jeden feuilleton, který nebyl otištěn. 2./ Jednu báseň Otakara Fischera, která vyšla v Lidovkách. 3. Karla Čapka článek o Zeleném pásu, otištěný v Národní Práci. 4./ Josefa Čapka článek z Přítomnosti. Fialovým inkoustem přípisky dělal Ferdinand Peroutka. 5./ Jana Herbena článek o Masarykovi z Národní Práce. Bylo to původně psáno jako přednáška pro rozhlas. Podpis však není autorův, ten jsem tam připsal já – aby Vás neuvádělo v omyl. 6./ A.C. Nora článek, který byl otištěn v Národní Práci.

Víc nemám bohužel po ruce, ale jakmile se mi tu zas něco naskytne, dám si to pro Vás vrátit ze sazárny, ať už to bude z Lidových Novin, nebo z Národní Práce. S projevem dokonalé úcty.“77 Ivan Herben

V Praze dne 3. května 1928 zaslal Ivan Herben svůj druhý dopis s poděkováním za krásný tisk Medkových básní a zároveň požádal o Loužilův soukromý tisk a separát Těsnohlídkovy básně. Darování/vypůjčení bylo za účelem brněnské výstavy soudobé kultury, kde Lidové Noviny měly svůj vlastní pavilon, ve kterém chtěly důstojně vzpomenout památku zemřelého Rudolfa Těsnohlídka.

„Vážený pane doktore! Děkuji Vám srdečně za krásný tisk Medkových básní, kterým jste si na mě vzpomněl. Udělal jste mi velkou radost. Dnes se na Vás obracím opět s prosbou: Lidové Noviny budou mít na výstavě soudobé kultury v Brně vlastní pavilon, v němž samozřejmě musí věnovat pietní vzpomínku svému drahému R. Těsnohlídkovi. Budeme tam vystavovat jeho podobiznu, rukopisy, knihy a pan šéfredaktor mi uložil, nebyl-li byste tak laskav a nepůjčí-li byste nám, eventuálně nedal-li byste nám svůj soukromý tisk a separát Těsnohlídkovy básně. Jistě sám uznáte, že tyto dvě věci nemohou v tomto pietním oddělení naší výstavky chybět. Jak pravím, máte-li výtisků málo, rádi Vám obé vrátíme.

77 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 96 – 97 43

Protože čas již kvapí, prosím Vás o brzkou odpověď a jsem Váš v hluboké úctě oddaný.“78 Ivan Herben

5.13 Ignát Herrmann

Ignát Herrmann byl český prozaik, pedagog a úředník. Narodil se roku 1854 v Horním Mlýně u Chotěboře, zemřel roku 1935 v Řevnici.79 Jeho tvorba se především dotýká pražského prostředí. Dopis od Ignáta Herrmanna byl odeslaný z Prahy 28. dubna 1928. Spisovatel v listu děkuje za „obě sličné knížky, věnované památce Rudolfa Těsnohlídka“.

„Velectěný pane doktore! Děkuji Vám srdečně za nový důkaz Vaší laskavosti, za obě sličné knížky, věnované památce Rudolfa Těsnohlídka, kterými jste mě dnes překvapil. Kdyby byl zesnulý věděl, jak je svým okolím milován, snad by se byl přes tu chvíli těžké zachmuřenosti přenesl a sečkal, až nezměnitelný zákon všeho lidského trvání sám nit jeho života přerve. Aniž nikdo netušil, jak duše jeho stůně. Děkuji Vám a jen je mi líto, že se Vám na tu chvíli nijak odvděčiti nemohu. Ze srdce rád bych Vám poslal některou knížku svou, jen kdybych věděl, o kterou byste stál nebo která Vám chybí. Chtěl byste s tím napomoci?“80

S dokonalou úctou a srdečným pozdravem Váš oddaný Ignát Herrmann

Další dopis je z Prahy dne 26. ledna 1928. V dopise Ignát Herrmann děkuje za „roztomilou knížečku“ od MUDr. Jana Loužila.

„Vážený pane doktore! Vyjadřuji Vám srdečné díky za Vaši roztomilou knížečku, kterou jsem taky naráz přečetl. Neznal jsem dříve Čapkovu Chválu řeči české, nelze studovati vše, co kde vytištěno, a zvláště nám starým již se k tomu nedostává času. […] Když jste tak vlídně vyhověl mé prosbě, prosím, abyste na malou

78 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 96 – 97 79 HERRMANN, Ignát. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=herrmann&id=2218 80 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 98 – 103 44 oplátku přijal taky můj soukromý tisk, opis. Sám jsem ho neměl. Přeje Vám nejlepšího zdraví trvám s díkem a s dokonalou úctou Váš oddaný.“81

Ignát Herrmann

V tomto dopise žádá Ignát Herrmann o jeden výtisk soukromého tisku Řeč a literatura od Karla Čapka. Jelikož Řeč a literatura je jeho obor i soukromé studium. V dopise spisovatel podtrhl slovo obsah a Řeč. Dopis byl odeslán z Prahy dne 22. ledna 1928.

„Vážený pane doktore! Nehněvejte se na mne, že přicházím se smělou prosbou, ke které se dosti nesnadno odhodlávám. Čtu v dnešní Národ. politice, že jste vydal knížečku „Řeč a literatura“ (od dok. K. Čapka). Jestliže jste prosím všechny výtisky nerozdal, prosím Vás zdvořile, abyste mi knížečku daroval - ač nemáte-li výtisky tak rozpočítané, že by Vám pak chyběla pro někoho jiného, Vám bližšího. […] Jaký bibliofilský neb soukromý tisk, třeba že jsem milovníkem každé krásné knihy. Vaši knížku přál bych si mít jen pro její obsah – Řeč a literatura jest jaksi můj obor, moje soukromé studium, abyste znal příčinu dnešní mé prosby. Nehněvejte se na mne, a když mi neodpovíte, uvidím z toho, že jest Váš soukromý tisk „rozebrán“.“82

Trvám s dokonalou úctou oddaný Ignát Herrmann

V Praze 19. března 1930 poslal Ignát Herrmann poslední dopis jaroměřskému příteli Janu Loužilovi. V tomto dopise autor hovoří převážně o svých zdravotních komplikacích v podobě pravděpodobného záchvatu mrtvice. Níže jsem uvedla pouze část dopisu, ve kterém Ignát Herrmann srdečně děkuje za „něžnou a milou knížku.“

81 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 98 – 103 82 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 98 – 103 45

„Drahý pane doktore! Děkuji Vám srdečně za něžnou a milou knížku, kterou jste mi poslal. Těší mne tak, jak ona prvá o českém jazyce. A Vaše vlídná přání dobrého přání přišlo právě včas.“83

5.14 Josef Hodek

Josef Hodek byl český malíř, grafik, nakladatel a ilustrátor bibliofílií.84 V roce 1928 odeslal Josef Hodek Janu Loužilovi dva dopisy.

V dopise od malíře Josefa Hodka není uvedeno datum, leč dle soupisu přijaté korespondence Jana Loužila se jedná o rok 1928. Předpokládám tedy, že se jedná o Josefa Hodka mladšího, jelikož jeho otec, též malíř Josef Hodek starší, zemřel roku 1927.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám mockrát za Vaši knížečku. Mám z ní opravdu radost. A jako oplátkou posílám B. Polana Básníkův stín. Jeden z 20 výtisků, jež jsem dostal za práci. Dovoluji si přiložit knížku, kterou Kroužek bibliof. v Plzni vydal pro své členy. 20 výtisků zbylo po rozprodeji. Nahlédněte do ní – cena 40 Kč v případě, že se Vám zalíbí. Nezaujme-li Vás, vraťte ji laskavě na moji adresu.“85 Uctivě Josef Hodek

Dne 6. června 1928 zaslal Josef Hodek děkovný dopis za knížku Na paměť Rudolfa Těsnohlídka (viz Tabulka 7 – Bibliografické údaje knih Rudolfa Těsnohlídka na straně 66), kterou daroval Jan Loužil jeho ženě.

„Vážený pane doktore, za malou knížečku Proměnu Mil. Nohejla poslal jste mé ženě překrásný tisk Památce R. Těsnohlídka, abych trochu vyrovnal dovoluji si poslat několik grafických listů […]. Dále dovoluji si přiložit prospekt na moji

83 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 98 – 103 84 Hodek, Josef. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: https://www.citacepro.com/dokument/ARENhvlzHl1B8Go7?kontrola=1 85 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 104 – 105 46 poslední novinku - bude-li Vás zajímat. Dnes o ní napsal Arne Novák do Lidovek pěkných pár slov.“86 Uctivě Vás pokorný Josef Hodek 5.15 Miloslav Hýsek

Miloslav Hýsek byl český básník, prozaik, dramatik a literární historik.87 Celkem odeslal bibliofilu Janu Loužilovi během jednoho roku (1928) pět dopisů.

Zřejmě první dopis byl odeslán 10. února 1928. V něm žádá Miloslav Hýsek o zaslání slíbeného Těsnohlídkova sborníku.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám za dopis i Vaše sdělení; budete-li tak laskav a pošlete-li mně slíbený sborníček, budu Vám zavázán. Znal jsem Těsnohlídka od studentských let, a třebas jsme se stýkali zřídka a náhodně, vážil jsem si ho i osobně. I naši páni Vám budou jistě za Vaši pozornost vděční. Já bych měl ještě prosbu: zbyl-li by Vám exemplář, kdybyste jej věnoval knihovně našeho slovanského semináře, kde by nám scházel.“88

Jsem s projevem úcty Vám oddaný Miloslav Hýsek

Z boku lístku odeslaného 10. února 1928 doktorem Miloslavem Hýskem je ještě dopsána poznámka od dr. Jana Thona.

„Prosím a těším se na Těsnohlídkův sborník, jejž v pátek ohlásíme.“89

Dr. Jan Thon

86 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 104 – 105 87 HÝSEK, Miloslav. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=h%FDsek&id=2371 88 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 113 – 117 89 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 113 – 117 47

Níže uvedený dopis byl odeslán 19. dubna 1928. V listu univerzitní profesor děkuje za „nedostupný sborníček“ Na paměť Rudolfa Těsnohlídka.

„Vzácný pane doktore, vřele Vám děkuji za Vaši zásilku, za vlídnou pozornost i za krásný a jinak nedostupný sborníček, milý mně proto, že jsem Těsnohlídka měl rád jako literáta i jako člověka. Znali jsme se od studentských let, třebas naše styky nebyly časté a ani nijak důvěrné, ale rozhovor cestou ve vlaku, když jsem o prázdninách jezdil občas z letního bytu přes Bílovice do Brna, nebo v kavárně vždycky nás trochu zblížil. Znal jsem i všechny tři jeho ženy, sledoval jeho dílo a vážil si ho. Pochopíte, že Váš dárek mně není lhostejný. Ze semináře poděkujeme zvláště. Napsal jsem zrovna několik vět do N. listů. Rád bych se Vám odvděčil: máte 1. vydání Karáskovy „Gotické duše“? Prosím, abyste přijal výraz mé oddané úcty a přání všeho zdaru.“90

Váš profesor Miloslav Hýsek

Další uvedený dopis tentokrát nemá datum a místo odeslání. Miloslav Hýsek informuje o obdržení soukromého tisku od Karla Čapka – Řeč a literatura.

„Vážený pane doktore, v redakci Nár. listů jsem dostal Váš soukromý tisk Čapkovy „Řeči a literatury“; mám totiž ještě exemplář Čapkova feuilletonu a převzal jsem závazek Vám jej poslat. Vidím však, že ho nemám po ruce; o svátcích totiž jsem svou obsáhlou knihovnu přemisťoval. Ale najdu jej v těchto dnech, jen co budu míti trochu času, a dovolím si Vám jej potom hned zaslati.“91

S projevem dokonalé úcty prof. dr. Miloslav Hýsek

Poslední dopis byl odeslán 26. dubna 1928 z Prahy 12, Letohradská 2/7. Miloslav Hýsek v listu píše o tom, aby MUDr. Jan Loužil laskavě přijal vydaný svazek a první vydání Karáskovy Gotické duše. Tyto svazky zaslal univerzitní profesor Miloslav Hýsek na oplátku za Těsnohlídkův sborník.

90 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 113 – 117 91 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 113 – 117 48

„Vzácný pane doktore, děkuji Vám za Těsnohlídkovu báseň a prosím, abyste laskavě přijal právě vydaný svazek Gellnovova díla a první vydání Karáskovy „Gotické duše“, jež jsem si Vám dovolil včera poslati. Používám-li Vaší přelaskavé nabídky, je to jen z toho důvodu, že bych přál ctitelům Těsnohlídkovým na památku Vašeho sborníku. Prosí Vás o něj ředitel pražské Knihovny dr. Jan Thon, jemuž je možno jej (a snad i separát básně) poslati do redakce „Nár. listů“. Já sám, není-li to přílišná smělost, rád bych získal pro dva známé po exempláři sborníku; je-li to možno, budu Vám velmi zaváván. Přeji Vám všeho dobra jsem Vám, pane doktore, zcela oddaný.“92

Miloslav Hýsek

5.16 Alois Jirásek

Alois Jirásek, český básník, prozaik a dramatik93, zaslal Janu Loužilovi jeden jediný dopis a to 30. ledna 1928 z Prahy, ve kterém děkuje za vydání díla Řeč a literatura od Karla Čapka.

„Vážený pane! Srdečně děkuji za sličné vydání Čapkovy „Řeči“. Těší mne a těší mne Vaše laskavost. Pozdravuje Vás s veškerou úctou oddaný.“94

Alois Jirásek

5.17 Jaromír John

Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous se narodil v Klatovech roku 1882 a zemřel roku 1952 v Jaroměři. Byl českým prozaikem, editorem,

92 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 113 – 117 93 JIRÁSEK, Alois. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=jir%E1sek&id=2496 94 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 118 49 překladatelem a vysokoškolským profesorem.95 Jaromír John zaslal Janu Loužilovi 28 dopisů v letech 1945 – 1952. Převážná většina ze zmíněných dopisů byla převážně soukromého charakteru.

Dopis z 8. května 1948 odeslán z Olomouce byl psaný na stroji a podepsán „Lišák věčně mladý, který má za ušima“ alias John96, kde děkuje za krásné tisky o Boženě Němcové.

Dne 14. března 1949 obdržel Jan Loužil velmi osobní dopis, kde Jaromír John v úvodu kondoluje k úmrtí Loužilova staršího bratra Josefa. Zároveň na dalších řádcích gratuluje Janu a Anně Loužilovým k sňatku jejich dcery. Dále v dopisu sděluje, že neustále myslí na Jaroměř. V závěru dopisu John informuje Loužila, že mu zašle „malinkou knížečku“, již psal v teplotách, ale je přesvědčen, že ji milovník takových tisků, jak jej sám John nazval, přečte s porozuměním.

Dopis psaný na psacím stroji z 31. srpna 1951 je velice přátelský a důvěrný. John oznamuje svému příteli, že byl dva dny ve Františkových Lázních za synem, který má povážlivé srdeční obtíže.

V posledním dopise odeslaném dne 4. dubna 1952 děkuje Jaromír John za půjčení jedné knihy, kterou, jak sám autor napsal, nepřečetl, ale prostudoval. Tento dopis byl tak Johnovým posledním, jelikož 24. dubna zemřel v jaroměřské nemocnici.

5.18 Jiří Karásek ze Lvovic

Jiří Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Jiří Antonín Karásek byl český básník, prozaik, publicista, dramatik, literární vědec a kritik.97

95 JOHN, Jaromír. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=john&id=2517 96 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 119 – 146 97 KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020- 07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=kar%E1sek&id=2578 50

Jan Loužil dostal od Jiřího Karáska ze Lvovic dva dopisy. První list odeslal básník 1. října 1928, na kterém je razítko Karáskova galerie, Praha III., Tyršův dům. V dopise Karásek děkuje za dvě publikace, které od jaroměřského zubaře obdržel.

„Vysoce vážený pane doktore, vzpomněl jste opět Karáskovy galerie sličnými dvěma publikacemi, uctívajícími básníka Těsnohlídka. Děkuji vám a jsem rád, že v galerii tak bude uložena i památka na tohoto vzácného člověka, tak tragického osudu. Jsem cele váš.“98

Jiří Karásek ze Lvovic

Druhý dopis byl odeslán 30. listopadu 1927. V něm autor děkuje za zaslaný soukromý tisk od Jana Loužila, který Jiří Karásek uložil v oddělení krásných tisků v Karáskově galerii.

„Vysoce vážený pane doktore, způsobil jste mi velikou radost svým krásným soukromým tiskem. Uložil jsem jej do oddělení krásných tisků v Karáskově galerii. Budu-li se vám moci čímkoli odslužiti, rád to učiním. Přijměte s výrazem díků i můj upřímný pozdrav!“99

Jiří Karásek z Lvovic

5.19 František Neužil

František Neužil, český básník, prozaik, pedagog, redaktor, archivář100 a jednatel (jak se sám v dopise nazývá) Moravského klubu spisovatelů, zaslal roku 1931 dopis Janu Loužilovi, konkrétně dne 21. července 1931 z Pozořic u Brna.

98 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 147 – 148 99 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 147 – 148 100 NEUŽIL, František. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=neu%9Eil&id=3207 51

Autor se zmiňuje o posledním soukromém tisku, který byl zaslaný jeho přáteli, tiskaři vydávající bibliofilské edice. V soukromém tisku jsou uvedeny vydané knihy právě Janem Loužilem. František Neužil se také ptá, zda by byl jaroměřský bibliofil ochoten vydat knížku esejí básníka Rajmunda Habřiny.

„Slovutný pane doktore, promiňte mi, prosím, že jsem se osmělil Vám psáti. Novojičtí moji přítelé, p. Kryl a Scotti, mi poslali svůj poslední soukromý tisk, v němž jsou uvedeny i Vámi vydané knihy. Dovoluji se proto tázati, zda byste nebyl ochoten vydat mému příteli básníku Rajmundovi Habřinovi knížku essayů: Světla nad Kralicemi. Jsou to vskutku cenné věci, ražení demlovského ovzduší pokory a lásky a hluboké meditace. Knížka by vydala asi 60 stran a přitom má Habřina asi 200 jistých adres. První jeho sbírka nese název „Marný smích k věčnosti“ a měla úspěch i […]. Nezazlívejte mi, prosím, a bude-li Vám možno, sdělte mi laskavě. Chtěl jsem knihu jeho uplatnit v Mor. kole spisovatelů, jehož jsem jednatelem, avšak kolo vydává knihy pouze členům. Pozdravuji Vás vroucně a jsem s výrazem úcty“101

Váš František Neužil

5.20 Zdeněk Němeček

Zdeněk Něměček byl český básník, prozaik, publicista dramatik a diplomat.102 V letech 1940–1945 odeslal Janu Loužilovi tři dopisy.

První dopis byl odeslán z Klimentské ulice č. 9 v Praze, pravděpodobně dne 24. ledna 1940. Tento dopis se převážně zabývá divadelní hrou, jež měla být uvedena na jevišti divadla E. F. Buriana, a těžkostmi jejího uvedení na scénu kvůli tehdejší protektorátní cenzuře. Domnívám se, že dopis, který obdržel Zdeněk Němeček od Jana Loužila se týkal dotazu, zda by hru „Kátinka“ bylo možné uvést i na jaroměřských prknech. Jan Loužil působil jako režisér v ochotnickém divadle

101 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 182 102 NĚMEČEK, Zdeněk. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=n%ECme%E8ek&id=3198 52 v Jaroměři. Otázkou zůstává, zda by se této režisérské role zhostil sám jaroměřský bibliofil či by přenechal tuto činnost někomu jinému.

„Vážený pane doktore, teprve dnes mi volaly Lid. Noviny Váš laskavý lístek z 15. ledna. Odpovídám ihned. Dramatická báseň „Balada o Kátince“ (pro D – 40 z různých technických důvodů pojmenovaná „Kátinka“) vyjde knižně u Borového asi současně s premiérou hry. […] Tážete se, zda li bych dovolil provésti tuto hru v Jaroměři. […]. “103

Se srdečným stiskem ruky a pozdravem rodnému kraji Váš Zdeněk Němeček

Další dopis z 18. srpna 1945 je v přátelském duchu, kde také Němeček v listu děkuje Janu Loužilovi za zaslané exempláře místního tisku. V případě Němečkova zájezdu se zavazuje „učinit novinový článek rád a pečlivě“.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám uctivě za obsažný dopis z 11. t.m. i za exempláře Vašeho místního listu. – Právě jsem se vrátil ze zdravotní dovolené (musil jsem trochu přibrat na váze) a čeká mne tolik práce spojené s blížícím se odjezdem, že asi nebudu s to vyhovět Vaší laskavé prosbě. Abych zásadní otázku, s níž souhlasím, rozvedl do formy novin. článku, bylo by nutno seznámit se s některými podrobnostmi na místě, v obou našich městech. Uskuteční li se můj zájezd, učiním to rád a pečlivě. Zdá se, že máme precedenty v Čechách k podobnému řešení. Jinak jsem vděčen i za ostatní informace a nepřeji Vám nic vřeleji, než aby se všechny plány pro nové, budovatelské období uskutečnily.“104

Váš Zdeněk Němeček

5.21 Arne Novák

103 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 183 – 185 104 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 183 – 185 53

Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák byl vysokoškolský pedagog, bohemista a germanista, editor, publicista, novinář. Narodil se roku 1880 v Litomyšli a zemřel roku 1939 v Poličce.105 V rozmezí let 1928–1934 napsal Janu Loužilovi čtrnáct dopisů.

V dopise odeslaném z Brna dne 17. ledna 1928 souhlasí Arne Novák s Loužilovou pietní myšlenkou uctít památku nešťastně zesnulého Těsnohlídka vydáním sborníku, který by shrnoval smuteční stati o něm.

„Vážený pane doktore, nepoděkoval jsem Vám ještě za knihomilský dar novoroční a za vroucí důvěrně laděný dopis jej doprovázející, a již přicházíte s novým projevem, který si zaslouží zvláštních díků. Souhlasím s Vaší pietní myšlenkou uctíti památku nešťastného básníka Těsnohlídka vydáním sborníku, který by shrnoval smuteční stati o něm. Kdybyste si přál, zredigoval bych jej a provedl také korektury. Jde nyní hlavně o to, podle jakého principu památník sestaviti. Ježto byl Těsnohlídek stejně opravdově novinářem jako básníkem, mám za to, že by se měly pojmouti také stati oceňující ho jako novináře (v soudní síni, reportéra, sokolského spisovatele), které rovněž vyšly v Lid. Nov. Pak bych se přimlouval za to, aby kromě Těsnohlídkovy básně na rozloučenou byla pojata tam i řeč K. Z. Klímy z Lid. Nov. a E. Sokola z rukopisu. Až se pevně rozhodnete sborníček vydati, račte mi napsati jednak o principu, kterého se míníte přidržeti, jednak o maxim. rozsahu spisku. Ovšem kdybyste mínil památník zredigovati sám spokojím se s tím, že Vám poradím a pomohu. Srdečně Vás pozdravuji a přeji mnoho zdaru Vašim ušlechtilým snahám duchovním.“106

Jsem Vám přátelsky oddaný Arne Novák

V Brně odeslal Arne Novák dopis dne 23. ledna 1928.

105 NOVÁK, Arne. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=nov%E1k&id=3226 106 NP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 54

„Vážený pane doktore, posílám Vám přesný program Těsnohlídkova sborníčku, který jsem upravil tak, aby se na Váš požadavek, zařadili tam jenom práce pěkné literární úrovně, smířil s mým návrhem osvětliti publikací co možno celou osobnost Těsnohlídkovu. Můj program obsahuje jenom pisatele skutečně významné, efemerní novinářské stati pojaty nejsou. O svolení autorů i o zaopatření materiálu pro tisk se postarám; pouze báseň Zvěřinovu nemám, ale i tu v redakci opatřím. [...]. Štoček fotografie […] opatřím a zašlu na místo Vámi stanovené. […] Podle mého výpočtu má sborníček převážně (malé osmerky) stran 28-30, nezaujmeli příspěvek Králův více než 4-5 stran. Rád milerád bych přání Vašemu, abyste po vydání sborníčku dostal rukopisný a dopisný materiál, vyhověl. […]. Snad bych mohl tomuto Vašemu přání vyhověti ve formě jiné. Račte mi las. napsati, jak s mým návrhem souhlasíte a jak jste zařídil jednání s […] Králem. Po zjištění Vašeho souhlasu upravím materiál pro tiskárnu. Váš návrh, pietní a vkusný, působil na mne od počátku velice sympaticky, a cítil jsem z něho jenom úctu k zesnulému básníku bez jakéhokoliv jiného stínu. S oddanou úctou se Vám poroučí Váš.“107

Arne Novák

„Svolení k otisku básně „Na rozločenou“; kterou míníte vydati Dušovým dřevorytem, Vám redakce ovšem plně dává!“108

Pořad památníku Těsnohlídkova.109 1. R. Těsnohlídek, Na rozločenou. Báseň 2. Arne Novák, R. Těsnohlídek zemřel. 3. Jiří Mahen, Bude nám po něm smutno. 4. Pavel Váša, Za Rud. Těsnohlídkem 5. Edv. Valenta, Za dvěma mrtvými 6. R. Z. Klíma, Řeč za rakví 7. Jar. Stránský, O životě, smrti a pohřbu 8. A. Král, Těsnohlídek a Demänová (?) 9. L. N. Zvěřina, Epilog, báseň

107 NP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 108 NP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 109 NP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 55

*

Další dopis byl napsán v Brně dne 2. února 1928. Arne Novák informuje MUDr. Jana Loužila o tom, že již požádal k otisku Bassovy vzpomínkové stati a dále také doporučuje zařadit vynikající článek o Těsnohlídkovi jako novináři.

„Vážený pane doktore, kromě vzpomínkové stati Bassovy, kterého jsem za svolení k otisku již požádal, dlužno do sborníčku zařaditi také vynikající článek o Těsnohlídkovi jako novináři, který z nejpovolanějšího pera Arn. Heinricha dnes vyšel v Nové zemi; […].“110

Dopis odeslaný z Brna dne 6. února 1928. Novák v dopise píše o definitivním uspořádání Těsnohlídkova sborníku. Druhá část dopisu je velmi osobního rázu. Arne Novák oznamuje odjezd do hor111 na tři týdny, jelikož je hodně unaven. Dále píše, že se denně probouzí v hlubokém smutku, pracuje s napětím všech sil a večer ulehá v těžkém hoři. Ke konci dopisu Arne Novák doufá, že tiskárna si s publikací pospíší, aby mohla pietní knížečka ke konci února vyjít.

„Vážený pane doktore, posílám Vám konečně definitivně uspořádaný materiál pro sborníček Těsnohlídkův; dojde Vás ještě jenom cliché podobizny a to jako doporučený vzorek bez ceny. Rozhodl jsem se z důvodů, s Vašimi celkem shodných, naivně a neobratně psanou črtu Královu do památníku nepojímati. Nevyjímala by se tam dobře, ale pokusím se umístiti ji jinak[…] i Králův list Vám vracím a pro Vás přikládám […] dopisy, jež došly jako svolení. […]. Snad leccos – ale jenom v slovních podobnostech – změním a zlepším při korekturách, které provedu hodně pečlivě. Označuji tiskárně a spolu i Vám oznamuji svou adresu pro příští tři týdny […]“112

V dopise z Brna dne 4. dubna 1928 píše Arne Novák o obdržení 10 exemplářů Těsnohlídkova památníku. Dále sděluje, že z těchto výtisků expedoval po exempláři kupříkladu Jiřímu Mahenovi či Albertu Pražákovi.

110 NP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 111 Poznámka: Arne Novák odjíždí do Beskyd. V dopise přikládá i adresu. 112 NP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 56

Arne Novák prosí jaroměřského bibliofila o zaslání exemplářů ostatním autorům jako je Eduard Bass či Karel Zdeněk Klíma.

„Vážený pane doktore, právě jsem obdržel 10 ex. Těsnohlídkova památníku, který svou přísnou důstojností dělá čest Vám i Dušovi a krásně uctívá mrtvého básníka. Z poslaných mi výtisků jsem expedoval po exempláři J. Mahenovi, Alb. Pražákovi, […] a Jar. Stránského. Vás prosím, abyste poslal ostatním autorům sám a to E. Bassovi a K. Z. Klímovi […]“113

V lístku odeslaném 1. září roku 1928 z chalupy Terezy Novákové poslal Arne Novák lístek Janu Loužilovi, ve kterém děkuje za věnovaný spisek.

„Vážený příteli, přijměte, prosím mé srdečné díky za lask. a jemnoduché věnování půvabného spisku Paulova o dvou mohutných památkách uměleckých, které jsou u mě v Jaroměři vedle Vaší osobnosti skutečnostmi nejvzácnějšími. Vy dobře víte, jak hlubokou láskou lnu k Eugenii Bzaňkové. Pozdravuji Vás srdečně z prosečské chalupy Ter. Novákové, doufaje, že i Vás v ní někdy uvidím.“114

Vám přátelsky oddaný Arne Novák

Následující dopis z 8. května 1929 dokazuje zálibu jaroměřského zubaře Jana Loužila ve sbírce autografů.

„Milý příteli, plním alespoň částečně svůj slib a posílám pro Vaši sbírku autografů to, co jsem mohl bez dlouhého hledání najíti; jest to však jenom první splátka, po niž bude následovati další. Najdete v této zásilce

1.) autograf Sovovy básně z poslední doby 2.) dopis T. G. Masaryka […] z roku 1900 3.) dopis Aloise Jiráska mé matce z r. 1911

113 NP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 114 NP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 57

4.) dopis V. Dyka mé matce z r. 1911 5.) a 6.) mé dva rukopisy z r. 1928 a 1929.

Vzpomínám s radostí na slunnou návštěvu u Vás, na Vaši mírnou a melodickou paní, na čtyřlístek Vašich půvabných dětí a pozdravuji Vás všecky s úctou a s láskou.“115 Váš oddaný Arne Novák

Na lístku ze dne 10. prosince 1934, odeslaného z Brna, Novák srdečně děkuje za dárek osvícenských jesliček Rybových v úpravě Svolinského.

5.22 Josef Pekař

Josef Pekař byl český vysokoškolský pedagog, historik, publicista, redaktor, kritik a literární historik. Narodil se roku 1870 na Malém Rohozci u Turnova a zemřel roku 1937 v Praze.116

Dne 6. dubna 1935 odeslal univerzitní profesor doktor Josef Pekař dopis Janu Loužilovi.

„Nic nenamítám. Přesný text přednášky je nyní v brožuře vydané orbisem Univerzita Karlova T. G. Masarykovi. Škrtněte jen v mém označení slova: Jeho magnificence. Sám budu chtít asi 5 výtisků.“117 Pozdravuje J. Pekař

Stejného roku, tj. 1935, kdy byl odeslán dopis od Josefa Pekaře, byla publikována kniha O T. G. Masarykovi, kterou vydal v Jaroměři MUDr. Jan Loužil.

115 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 186 – 199 116 PEKAŘ, Josef. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=peka%F8&id=3357 117 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 201 58

Tabulka 5- Bibliografické údaje knihy Josefa Pekaře

NÁZEV KNIHY AUTOR VYDAVATEL ROK MÍSTO O T. G. MUDr. Jan Josef Pekař 1935 Jaroměř Masarykovi118 Loužil

Kniha s názvem TGM 1850-1938, je vydaná Výborem pro národní oslavy roku 1938 v Jaroměři, ale odpovědnou osobou je zde uveden Jan Loužil.119

5.23 Kamil Resler

JUDr. Kamil Resler (také známý jako Kamill Resler) byl doktor práv a bibliofil. Jeho jméno je spojováno s K. H. Frankem, kterému dělal po druhé světové válce advokáta. Dne 7. května 1928 poslal Kamil Resler Janu Loužilovi dopis, ve kterém autor děkuje za zaslání „darovaných svazečků.“

„Vážený pane doktore! Srdečně Vám děkuji za obě knížky, které jste mně poslal. Jsou to krásné pietní svazečky a mám z nich radost. Nečinil jsem si naděje, že mně je pošlete / Vy pak jste mně je dokonce daroval. Jsem Vám dlužníkem. První knížka, kterou jsem pro své přátelé vydal je již rozebrána přes půl roku / té Vám již poslati nemohu / chystám však druhou a tu Vám ovšem pošlu.“120

Uctivě Vás pozdravuji Resler

118 Poznámka: 200 výt. 119TGM: 1850-1938. 1938. V Jaroměři: Vybor pro národní oslavy. (zdroj: https://www.worldcat.org/title/tgm-1850-1938/oclc/21714748&referer=brief_results) 120 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 209 59

5.24 František Sekanina

František Sekanina byl český básník, překladatel, literární kritik a spisovatel. Byl mimo jiné redaktorem Národní Politiky a překládal z francouzštiny. Za svůj život vydal František Sekanina dvě básnické sbírky.121

Jeden jediný dopis poslal František Sekanina Janu Loužilovi dne 9. ledna 1928 z Prahy. V záhlaví Sekaninova dopisu je natištěno jméno i s adresou, Fr. Sekanina, red. kult. rubrik Nár. Pol. v Praze II-835, Byt na Smíchově 1249, Vila na Lešehradě. V dopise Sekanina žádá o zaslání exempláře knihy od Karla Čapka Chvála řeči české.

„Slovutný pane doktore, prosím o lask. poslání exepláře Čapkovy Chvály řeči české, abychom o ni mohli referovati […].“122

5.25 Antonín Slavíček

Antonín Václav Slavíček byl akademický malíř věnující se impresionismu, grafik a ilustrátor. Narodil se roku 1895 v Rozseči a zemřel roku 1938 ve Zlíně.123

Český impresionistický malíř Antonín Slavíček si vyměnil nejvíce dopisů a lístků, ze všech pisatelů, korespondujících si s jaroměřským bibliofilem Janem Loužilem. Zubař obdržel celkově 99 dopisů v rozmezí 10 let, a to od roku 1928 do roku 1938. Vztah mezi nimi byl velice přátelský, což lze doložit několika dopisy.

Dne 9. ledna 1931 odeslal Antonín Slavíček lístek, společně s návrhem exlibris. Obsah lístku se týká fotografií, jež malíř zaslal Loužilovi pro uměleckou besedu k reprodukci. Žádá jej o jejich zaslání zpět. Zmiňuje se, že připravuje štoček exlibris. Již zmíněné exlibris je nakresleno tužkou, vyobrazující hnízdo na stromě. V hnízdě jsou čtyři ptáčata, jež jsou krmeny jedním ptákem. Druhý pták je

121 Literární archiv Památníku národního písemnictví - Sekanina František. Badatelna.eu: paměťová instituce on-line [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/5198/uvod/ 122 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 212 123 Toman 1947 60 zachycen v letu. Domnívám se tak, že se jedná o rodinu Loužilových. Čtyři ptáčata vyobrazují čtyři děti Loužilových – Jaromíra, Jana, Julii a Věru. V případě ptáka, který krmí svá ptáčata se s největší pravděpodobností jedná o manželku Annu Molnárovou a pták v letu, shánějící potravu bude patrně hlava rodiny, otec MUDr. Jan Loužil. Exlibris je v rámečku, ve kterém je napsáno EX LIBRIS JAN LOUŽIL. Na druhé straně listu je vyobrazen pouze sám letící pták.. Jedná se tedy o exlibris, které Loužil používal a je dochováno v jeho knihách.124 „Mnohovážený příteli – buďte pozdraven – potřebuji fotografie jež jsem Vám zaslal pro uměleckou besedu k reprodukci – protož buďte tak milý a pošlete všecky obratem věc spěchá. Dělám ve dřevě Ex libris. Váš přítel pozdravuje celou rod. Vaši.“125

Ant. V. Slavíček 9. I. 1931

Dne 20. ledna 1931 poslal Antonín Slavíček lístek, ve kterém děkuje za půjčku a zároveň sdílí své zdravotní obtíže. V dopise z 18. září 1936, děkuje Slavíček za pohostinnost u Loužilů v Jaroměři.

V dalším z obsáhlých lístků (bez data) píše Antonín Slavíček Janu Loužilovi, že má neodkladnou práci – zmiňuje exlibris.

„[…] ta práce nejde odkládat – Ex libris, novoročenka, a vzal jsem ilustrování od Tolstoje – Vzkříšení – a brzo přijde smluvená lhůta nové věci – […].“126

Ve velice rozsáhlém dopise odeslaném z Telče dne 25. února 1931. Dopis je opět osobního rázu. Červenou barvou Slavíček dodává text o Loužilově exlibris:

„Vaše Ex Libris 1, 1, 1, budou snad nejlepší jaké jsem kdy dosud udělal. Měl Jste moc dobrý instinkt a, že se to táhne nehněvejte se vždyť o to budete mět trvalou

124 Poznámka: Autorem Loužilova exlibris je Antonín V. Slavíček, viz. strana 61 125 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 279 – 298 126 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 279 – 298 61 radost větší! Pro každého bych to dělat nemohl ale pro Vás je to jiná věc, člověk neváží času a všeho toho než Vám hotové odevzdám.“127

Z Telče odeslal Antonín V. Slavíček krátký list spolu s dvěma návrhy exlibris pro Jana Loužila dne 2. dubna 1935.

„Vážený příteli. Telč 2. IV. 1935. buďte zdráv. Posílám Ex libris. Autorské právo je moje. Štočky jsou Vaše. Vy pro Váš účel tisknout můžete kolik libo. Pro sebe chci – 30 tisků – autorských. Vzorek barevné kombinace ze dvou barev – žádám spět, poněvadž mám pouze tento jeden tisk – věříte-li mně nebo ne – je tomu tak. Není barev. Buďte zdráv se všemi doma. Odpuste že jsem Vás znepokojil.“128

Ant. V. Slavíček, Telč II. 2 6 5 .

Většina obdržených dopisů od českého malíře se týkala osobních záležitostí.

5.26 Antonín Svojsík

Antonín Svojsík se narodil roku 1876 a zemřel roku 1938. Byl pedagog, editor, sokolský pracovník a zakladatel českého junáctví (skautingu).129

Antonín Svojsík poslal jeden velmi přátelský lístek dne 22. dubna 1932. V něm oslovil Jana Loužila „milým bratrem“130 a sděluje, že omylem zaslal svůj příspěvek pro Loužilovu publikaci někomu jinému.

„Milý bratře Loužile, poslal jsem svůj příspěvek pro Vaši publikaci omylem pro […]. Má jej tou dobrou již v rukou, snad Ti jej pošle, nebo raději si jej vyžádej. Nehodí-li se Ti, ovšem není třeba jej otisknout. Těším se, že se opět setkáme. Přijedu do Jaroměře z Jičína v neděli dopoledne.“131

127 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 279 – 298 128 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 279 – 298 129 SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020- 07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=svojs%EDk&id=17300 130 Poznámka: označení „milý bratře“ bylo pravděpodobně proto, že oba patřili k Sokolu 131 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 310 62

Srdečně Tebe a všechny zdraví Váš Svojsík

5.27 František Xaver Šalda

Básník, prozaik, literární kritik, pedagog a publicista František Xaver Šalda, vlastním jménem František Alois Šalda se narodil roku 1867 v Liberci a zemřel roku 1937 v Praze. Používal pseudonymy F.X. Šalda, B. Ptáčník, Jan Braun, Jan Holas, Jan Řapík a jiné.132

F. X. Šalda poslal Loužilovi pouze jeden lístek a to dne 11. května 1937. V lístku F. X. Šalda svoluje k přetisku jeho dvou úvah z knihy Časové a nadčasové a dále píše, aby Jan Loužil vydal dílo jako soukromý neprodejný tisk. Šalda nežádá honorář.

„Vážený pane doktore, rád svoluji k tomu, abyste přetisknul mé 2 úvahy z knihy „Časové a nadčasové“ a vydal je jako soukromý neprodejný tisk; honorář nechci. Rozdejte prosím ten tisk lidem méně majetným, kteří si nemohou koupit mou knihu. Nevím však, nemáte-li mít k otisku také podle autorského zákona svolení nakladatelova. Učiníte dobře, požádáte-li o ně dr. Bedřicha Fučíka, ředitele nakladatelství Melantrich, Smíchov, Husova 211.“133

S uctivím pozdravem Váš F. X. Šalda

Jan Loužil vydal roku 1937 v Jaroměři knihu Dvě stati F. X. Šaldy: O duši národa – O nové češství.

Tabulka 6- Bibliografické údaje knihy F. X. Šaldy

KNIHA AUTOR VYDAVATEL ROK MÍSTO Dvě stati F. X. F. X. MUDr. Jan 1937 Jaroměř Šaldy: O duši Šalda Loužil

132 ŠALDA, František Xaver. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07- 19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=%9Aalda&id=3861 133 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 311 63

národa – O nové češství134

5.28 Vladislav Šindler

Vladislav Šindler zaslal Janu Loužilovi celkem dva dopisy.

První dopis je datován ke dni 24. dubna 1928. Autor v něm sdílí svou radost z obdržené „knížečky“, kterou mu Jan Loužil zaslal. Šindler poslal své tři dřevoryty a domnívá se tak, že prodejní cena 75 Kč postačí na úhradu knížky Čapkovy a Těsnohlídkovy.

„Velectěný pane, děkuji Vám srdečně za Vaši knížku – měl jsem velkou radost. Téměř všechny článečky jsem měl vystřihané a uschované a mohl jsem je zahodit, když je mám teď v knížce. – Posílám Vám své 3 dřevoryty, ruční tisky na pravém japonu: 1) Pohorský motiv, 2) Silnice k Sádku, 3) Chalupa z Kamence – a byl bych rád, kdybych Vám jimi způsobil trochu radosti. Kdyby se Vám líbily a měl snad někdy něco na výměnu, račte zaslati – poslal bych i něco ručně kolorovaného. – Prodejní cena těchto je 75 Kč a domnívám se, že stačí na úhradu knížky Čapkovy a Těsnohlídkovy.“135 Uctivě oddaný malíř Vlad. Šindler Korouhev u Poličky – Čechy

Ve druhém dopise ze dne 1. května roku 1928 sděluje Vladislav Šindler svou radost, že se jeho dřevoryty Janu Loužilovi líbily. Níže v dopise Šindler žádá o ukázku svých dřevorytů Loužilovým přátelům, které malíř potřebuje prodat za účelem splácení dluhů za vystavění chalupy. V posledním odstavci dopisu výtvarník žádá o zaslání dvou výtisků Těsnohlídkova památníku, který bude pro samotného autora a jeho přítele. Dále Vladislav Šindler vyslovil prosbu o Čapkovu „knížečku“.

134 Poznámka: Upravil, dvě iniciály nakreslil a svým pův. písmem vytiskl K. Dyrynk; Napsáno 1920 pro Venkov, zahrnuto 1936 do IX. sv. Díla F.X.Š. "Časové a nadčasové"; 200 výtisků 135 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 313 – 314 64

„Velectěný pane doktore, děkuji Vám velmi srdečně za Váš tak milý mi list. Mám radost, že se Vám dřevoryty líbily a že jsem Vám udělal radost. Vidím, že věci rozumíte, a to je vždy pro výtvarníka radostné, když přijdou jeho věci do takových rukou. Pošlu Vám do týdne několik listů na vybrání, zase tak upravených jako minulé. Snad mi nezazlíte, když Vás poprosím ještě o něco: Kdyby se Vám naskytla příležitost, ukažte mé dřevoryty přátelům a známým – mnohdy se zalíbí některý list i dále. Mám téměř od každého několik ručních tisků a buď bych prodal nebo vyměnil za hodnotné knihy. – […]. Když byste mi chtěl poslati ještě ten Těsnohlídkův památník, tak prosím o 2 výtisky, jeden pro přítele, druhý pro sebe – mám totiž i mnohé knihy ve 2 výtiscích, třeba na japonu nebo ručním a pak obyčejnější. – Kdybyste snad měl ještě Čapkovu knížečku s číslem nižším (mám č. 241) nebo snad dokonce podpisem Čapkovým, prosil bych Vás ještě o výtisk. – Otisk separátní Těsnohlídkovy básně nemám. – Přátelsky Vám oddaný“136 Vlad. Šindler

5.29 Milan Těsnohlídek

Syn tragicky zesnulého básníka Rudolfa Těsnohlídka, Milan Těsnohlídek zaslal jaroměřskému bibliofilovi jeden dopis a to roku 1928.

Krátký list byl odeslán z Mladé Boleslavi dne 3. května 1928. V dopise Milan Těsnohlídek reaguje na obdrženou knížku od Jana Loužila. Těsnohlídek mladší za knížku nejen děkuje, ale také projevuje hluboký vděk nad jejím sestavením a vydáním. Loužil tím uctil památku jeho otce.

„Vážený pane doktore! Dovolte, abych Vám poděkoval za krásnou knížku o tatíčkovi, kterou jste mi laskavě poslal. Velmi mile jsem byl překvapen a jsem Vám velice vděčen i za knížku i za to, že jste byl tak laskav a dal si práci s jejím

136 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 313 – 314 65 sestavením a vydáním, jen proto, aby památka mého drahého tatíčka byla zachována.“137

S projevem nejhlubší vděčnosti Milan Těsnohlídek

5.30 Rudolf Těsnohlídek

Básník, prozaik, dramatik, novinář, redaktor, publicista a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, známý především pro své dílo o Lišce Bystroušce138, si nevyměnil s Janem Loužilem žádný dopis. Po Těsnohlídkově smrti vydal Jan Loužil roku 1928 díla Na paměť Rudolfa Těsnohlídka: vzpomínky a pozdravy a Na rozloučenou: poslední verše básníkovy určené redakci Lidových novin, která získala v přijaté korespondenci největší zájem a velice kladné ohlasy.

Tabulka 7- Bibliografické údaje knih Rudolfa Těsnohlídka

ROK MÍSTO NÁZEV KNIHY AUTOR VYDAVATEL VYDÁNÍ VYDÁNÍ Na paměť Rudolfa Těsnohlídka: Rudolf MUDr. Jan Jaroměř a 1928 vzpomínky a Těsnohlídek Loužil Brno pozdravy139 Na rozloučenou: poslední verše Rudolf MUDr. Jan básníkovy určené 1928 Jaroměř Těsnohlídek Loužil redakci Lidových novin140

137 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 323 138 TĚSNOHLÍDEK, Rudolf. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07- 19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=t%ECsnohl%EDdek&id=4040 139Poznámka: 150+30 výt., uspořádal Arne Novák, úprava Ferdiš Duša, Tisk Kryla a Scottiho v Novém Jičíně na Moravě v březnu 1928 140 Poznámka: "Na paměť Rudolfa Těsnohlídka vydal pro přátele díla básníkova Dr. J.L."— Tiráž;100 výt. 66

Do knihy Na rozloučenou od Rudolfa Těsnohlídka přispěl výzdobou Ferdiš Duša, který si s Janem Loužilem korespondoval.

5.31 Jan Thon

Doktor Jan Thon byl český básník, prozaik, kritik, spisovatel a knihovník.141 Byl druhým ředitelem Městské knihovny v Praze. Jan Thon odeslal jeden dopis Janu Loužilovi, přesně 2. května 1928. V něm sděluje osobní vzpomínky s tragicky zesnulým básníkem Těsnohlídkem. Dále děkuje za soukromé listy věnované památce Těsnohlídkově.

5.32 František Tichý

František Tichý byl český lékař, sběratel a bibliofil narozený v roce 1875 v Českém Brodě. 142 Doktor František Tichý odeslal Janu Loužilovi roku 1928 dva dopisy.

První list odeslal z Hradce Králové dne 20. dubna 1928. Upomíná se o soukromý tisk Na paměť Rudolfa Těsnohlídka. Dále píše, že o něm četl pozitivní reakce.

„Vážený pane doktore, nehněvejte se, že Vás upomínám o slíbený Váš soukr. tisk „Na paměť R. Těsnohlídka“, o němž jsem již dvakráte četl, že vyšel. Měl jsem rád R. Těsnohlídka a proto tešila by mne Vaše pietní knížka o níž jsem již tolikráte pochvalného četl. […]“143 František Tichý

P.S. Zůstanu do podzimu Vaším dlužníkem

141 THON, Jan. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=thon&id=4050 142 KÁŠ 2011 143 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 321 – 322 67

Druhý list je také psaný z Hradce Králové, tentokrát o tři dny později, tj. 23. dubna 1928. Tichý děkuje za oba soukromé tisky vydané na paměť Rudolfa Těsnohlídka.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám srdečně za oba Vaše soukr. tisky vydané na paměť R. Těsnohlídka. […].144

5.33 Karel Toman

Karel Toman, narozený roku 1877 byl český básník, novinář, překladatel a protagonista skupiny českých literátů – anarchistických buřičů. Vlastním jménem Antonín Bernášek. Zemřel roku 1946 v Praze.145

Dne 26. října 1937 děkuje Toman za knížku se Šaldovými studiemi a projevuje radost nad tím, že Loužila zaujaly jeho verše.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám za dopis i za milou knížku se Šaldovými studiemi. Také mě těší, že Vám něčím byly mé verše. Zmínku o té záměně dopisů jste přijal filosoficky, ač jste mi to mohl hned oplatit, že pozdravuji příbuzného a ani dobře neumím napsat jeho křestní jméno. Přeji Vám všecko dobré a upřímně Vás pozdravuji.“146 Oddaný Karel Toman

V Praze dne 3. listopadu 1937 děkuje Toman Loužilovi za smuteční tisk TGM. Dále se v listu podivuje nad tiskovou chybou ve svých verších.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám za smuteční tisk T. G. M., je to pěkná památka. Jen nevím, proč v devátém řádku mých veršů vytiskli tvůrce místo vůdce.“147

144 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 321 – 322 145 Karel Toman. Literáti z naší čtvrti [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné z: http://www.literatiznasictvrti.cz/cz/literati/karel-toman 146 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 325 – 327 147 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 325 – 327 68

Upřímně Vás pozdravuje oddaný Karel Toman

5.34 Pavel Váša

Pavel Váša, narozený roku 1874 v Čáslavi, byl redaktorem Lidových novin, středoškolským profesorem a literárním historikem. Překládal z anglického jazyka. Zemřel roku 1954 v Brně. 148

Pavel Váša zaslal Janu Loužilovi jeden dopis a to dne 17. dubna 1928. Záhlaví listu v levém horním okraji má předtištěný název Lidové noviny, Brno, hlavní redaktor. V dolní části dopisu je velká průsvitka neboli vodoznak Lidových novin.

Ve svém jediném dopise ze 17. dubna 1928 děkuje Váša za exemplář sborníku k poctě Rudolfu Těsnohlídkovi a chválí jeho formu.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám srdečně za exemplář sborníku Rud. Těsnohlídka, kterým jste s prof. Arne Novákem tak krásně uctili památku [...] básníka a nešťastného člověka.“149 S oddaným pozdravem Pavel Váša

5.35 Božena Věrná

Božena Věrná byla česká básnířka, beletristka, odborná učitelka a překladatelka z několika jazyků jako byla němčina, angličtina, dánština či rumunština.150

148 Váša, Pavel, 1874-1954. Bibliografie dějin Českých zemí: Historický ústav AV ČR [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/538 149 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 329 150 Božena Věrná (* 1901, † 1967). Databáze českého uměleckého překladu [online]. [cit. 2020-06- 19]. Dostupné z: https://www.databaze-prekladu.cz/prekladatel/_000003115 69

Svůj první dopis napsala Božena Věrná dne 14. března 1928 z Brna. Hledá nakladatele pro svou sbírku básní Tři okna. Žádá co nejdříve jakoukoliv odpověď.

„Slovutný pane doktore, snad se podivíte, kdo Vám tak zdaleka píše. Promiňte mi, prosím, vlídně; vím, že nemám práva na Váš čas; neznám ani Vaší tváře, jen jméno Vaše vstupuje mi do snů a neodchází ani za jitra. Znova a znova musím pročítat: „Jaroměřský knihomil a lékař dr. Jan Loužil atd.“- výstřižek z kulturní kroniky Lid. Novin. Hledám nakladatele, ale ještě víc, hledám ušlechtilého nakladatele pro svou sbírku básní „Tři okna“. Rostly všecky za starostlivé péče mého kritika a přítele dr. Arne Nováka, který se vzácným zájmem uspořádal a přehlédl mou sbírku. Proč se obracím k Vám: Je u nás málo českých lidí, kteří mají smysl pro krásu – myslím totiž svět finančníků a továrníků českých – prosím, abyste mi byl nakladatelem. Nabízím Vám ze svého zamýšleného 100 výtisků za to padesát, chtěla bych, aby se octly v dobrých rukou – Vy jistě máte řadu přátel, kteří by moji, dle slov pana dr. Arne Nováka „krásnou a jednotnou knížečku“ měli rádi. Myslím, že kdyby ji chválily sebe více, nebude to mít té ceny jako slova a ještě více skutky mého přítele Dr. Arne. Bude tištěna ve Vyškově u Obziny151. […]. Rozpočet na 100 výtisků o 64 stranách bez obálky a šití je 4509 Kč. Zdá se mi, pane doktore, že máte raději realismus, ale snad byste mohl tentokrát udělat výjimku. Snad namítnete, že pro tak dobrou věc by se nakladatel jistě i mezi knihkupci našel, ale já chci 50 výtisků rozdat a 50 aby rozdal můj nakladatel. Proto jdu k Vám; tuším, že milujete krásu. […]. Což, pane doktore, pomůžete mi? Prosím, abyste mi laskavě, co možno nejdřív, třebas jakkoliv, ale přece odpověděl. Prosím, abyste mi odpustil, že jsem přišla k Vám neznámá a prosící a klaním se Vám s výrazem hluboké úcty a víry.“152

Božena Věrná odborná učitelka Brno – Mendlovo náměstí

151 Poznámka: Obzinova tiskárna ve Vyškově (František Obzina) 152 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 330 – 334 70

Dne 29. března roku 1928 odeslala Božena Věrná dopis z Brna. Na konci tohoto psaní odpovídá básnířka na Loužilovu otázku větami: „Dám Vám svou knížečku. Podmínky? Stačí, že máte básně rád.“ Domnívám se tak, že v předchozím odeslaném listě od Jana Loužila se jaroměřský bibliofil dotazuje, za jakých podmínek může získat její sbírku básní.

5.36 Vlastimil Vokolek

Tiskař a nakladatel Vlastimil Vokolek se narodil ve Vysokém Mýtě roku 1903, ale rodina se přestěhovala roku 1904 do Pardubic. Roku 1922 získal knihtiskařský výuční list. Vydával několik edic – Paprsek, Lis tří bratří nebo Delfín. Zemřel roku 1985 v Pardubicích.153

Z Pardubic odeslal Janu Loužilovi dne 14. dubna 1931 psaní, ve kterém děkuje za Durychovu knihu.

„Vážený pane, děkuji Vám vroucně tu Durychovu prózu a prosím Vás pěkně, abyste přijal za ni toho […] Jsem Vám velmi zavázán upřímnou vděčností za Váš zájem a laskavost. Panu Burešovi jsem už říkal o té knížce; snad Vám ji už poslal. Alespoň to slíbil. Přijměte, vážený pane, mé nejlepší pozdravy!“154

Jsem Váš oddaný V. Vokolek

153 Literární archiv Památníku národního písemnictví - Vokolek Vlastimil. Badatelna.eu: paměťová instituce on-line [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/3390/uvod/6782 154 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 338 71

5.37 Oldřich Zemek

Oldřich Zemek, narozen roku 1893 v Tupesích, byl český spisovatel, básník a legionář. Napsal více než 30 knih, mezi které se řadí básnické sbírky i próza. Zemřel roku 1967 v Praze.155

V dopise ze dne 6. března 1930 s razítkem Redakce STANU v Brně, projevuje Oldřich Zemek lítost nad tím, že by Jan Loužil knihu Jan Brázda neměl. Dále Zemek zasílá „výtisk rovněž s podpisy a číslem za 90 Kč“. Informuje o zhudebnění eposu Jan Brázda, na kterém pracuje skladatel Vladimír Ambros. Doplňuje, že kritik Arne Novák psal, že se mu epos líbil a že o něm v březnu napíše do Lidových Novin.

„Vážený pane doktore, nedávno jste mi vrátil epos „Jan Brázda“, který jsem si Vám dovolil zaslati na ukázku. […] Bolelo mě, že zrovna tuto věc byste neměl mít. Proto si Vás dovoluji obtěžovat zasláním neméně pěkného výtisku na dobrém kartonu, rovněž s podpisy a číslem, jenom za 90 Kč, které možno uhradit ev.ve dvou splátkách. Vážím si velmi Vašeho zájmu a doufám, že tento výtisk přijmete laskavě.“156

S výrazem oddané úcty Váš Oldřich Zemek

„P.S.: Na zhudebnění eposu „Jan Brázda“ pracuje právě moder. skladatel Vladimír Ambros a orchestr. Též kritik Dr. Arne Novák mi onehdy psal, že se mu epos líbí a že teď v březnu napíše o něm do Lidových Novin. O výzdobě Matouškově napsal tam už dříve ak. mal. Zamazal.“

155 Zemek, Oldřich, 1893-1967. Virtuální rekonstrukce knižních celků: PROVENIO [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: https://stt.opac.nm.cz/authorities/84897 156 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 361 72

5.38 Ladislav Narcis Zvěřina

PhDr. Ladislav Narcis Zveřina, vlastním jménem Ladislav Zvěřina, byl český básník, prozaik, literární kritik, pedagog a překladatel. Narodil se roku 1891 v Praze a zemřel roku 1980 v Praze.157

První dopis od Ladislava Narcise Zvěřiny byl odeslán z Bratislavy dne 20. dubna 1928. Zvěřina děkuje za knížku, kterou mu Jan Loužil poslal a dále se ptá, zdali je „knížečka“ ještě k dostání.

„Vážený pane, Váš dárek jsem obdržel a děkuji Vám za radost, kterou jste mi jím způsobil. Je to knížka sličná a pietní! Vyvolala žárlivost u mých několika přátel a byl jsem požádán, abych se Vás laskavě dotázal, nebyl-li by ještě nějaký výtisk k dostání. A kde. Prosím Vás o toto sdělení a ještě jednou Vám srdečně děkuji.“158

Jsem Váš oddaný L. N. Zvěřina

Druhý dopis je odeslaný též z Bratislavy, dne 3. května 1928. Zvěřina děkuje za laskavost a prosí ještě o zaslání dvou sborníčků. Výlohy i cenu ihned uhradí. Sděluje, že bude o sborníčku psát ve Slovenském deníku.

„Vážený pane, děkuji Vám předem za laskavost a prosím, je-li Vám možno, ještě o zaslání dvou sborníčků. Výlohy i cenu Vám ihned uhradím. – Nejen mně, i mnohým z mých přátel se knížka velmi líbila; […]. Ostatně budu ještě o sborníčku psáti v „Sloven. denníku“. I já mám radost ze seznámení s Vámi a jsem s upřímným a oddaným pozdravem.“159

Váš L. N. Zvěřina

157 ZVĚŘINA, Ladislav Narcis. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07- 19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=zv%EC%F8ina&id=4436 158 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 364 – 366 159 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 364 – 366 73

Poslední dopis je odeslán taktéž z Bratislavy dne 5. června 1928. Na oplátku zasílá Zvěřina Janu Loužilovi balíček rukopisů z bratislavské redakce Lidových Novin.

„Vážený pane doktore, děkuji Vám ještě jednou za zaslané sborníčky a jako malou revanche posílám balíček rukopisů, jež jsem měl právě po ruce. […]“160

160 PNP LA, Fond Jan Loužil, inv. č. 364 – 366 74

6 Knihy Jana Loužila v Knihovně Národního muzea

Knihovna Jana Loužila je od roku 2000 majetkem Knihovny Národního muzea, kterou odprodal Loužilův syn Jaromír. Sbírka obsahuje svazky MUDr. Jana Loužila, jaroměřského bibliofila i jeho syna Jaromíra. Knižní sbírka se nachází v Terezíně. Celkový počet svazků činí 285. Knižní historický fond je popsán z hlediska chronologického, tematického a jazykového.

Tematická struktura knihovny se skládá převážně náboženské literatury, přesněji z protestantské literatury a lidového čtení. Nacházejí se zde evangelické tisky v českém jazyce. V exilových tiscích převládá opětovné vydaní knih Jana Ámose Komenského:

• Komenský, Jan Amos Kssafft umjragjcj matky Gednoty Bratrské … 1650 … Po druhé wydán … 1757. … Nynj pak opět znowu wydaný. Praha, K. Geřábkowá 1848.161 • Chmel, Josef – Komenský, Jan Amos Orbis Pictus. Die Welt in bildern. … Hradec Králowé, Jan Host. Pospjšil 1833.162 • Thám, Karel Václav Ignác – Komenský, Jan Amos Janua linguarum reserata aurea …Sechste … Aufflage. Praha, Gottlieb Haase 1805.163 • Komenský, Jan Amos Hystoria o těžkých protiwenstwjch cýrkwe … W Hiřberku, u Jana Samuele Landolta 1844. Adl.1: Komenský, Jan Amos Koruna neuwadlá mučedlnjkůw božjch cžeských … W Hiřberku, u Jana Samuele Landolta 1844. Adl.2: Hystorya o bratru Palečkowi … S.l., s.n. (ca 1844).164

161 Loužil 203 (412/2001) 162 Loužil 206 (414/2001) 163 Loužil 211 (378/2001) 164 Loužil 252 (454/2001) 75

Chronologické uspořádání • 20. století – 22 položek • 19. století – 152 položek • 18. století – 83 položek • 17. století – 34 položek • 16. století – 16. položek

Jak lze vidět z výčtu chronologického uspořádání knižního fondu Jana Loužila, jedná se převážně o položky z 19. století, kterých je na 152. Následují knihy a tisky z 18. století, čítající počet 83. Poté následuje 17. století (34 položek), 20. století (22 položek) a 16. století (16 položek).

Jazyková struktura knižního fondu se skládá převážně z českých tisků. Svazky jsou také hojně zastoupeny v německém jazyce.

Bibliotéka obsahuje knihy a tisky od autorů jako je Božena Němcová, Václav Hanka, Magdalena Dobromila Rettigová, Jan Amos Komenský, Karel Jaromír Erben, Josef Jungmann, Antonín Jaroslav Puchmajer, Bohumír Jan Dlabač, František Ladislav Čelakovský, Josef Dobrovský, Ignác Jan Hanuš, Bohuslav Balbín, Jan Neruda, Karel Rafael Ungar a jiní.

Loužilův syn Jaromír, filozof a germanista165, editoval dílo Bernarda Bolzana. V nekrologu Cithara Sanctorum v knihovně Jaromíra Loužila, dědictví evangelické rodiny Molnárů od Richarda Šípka a Václava Petroboka jsou uvedené informace o Janu Loužilovi, o Jaromíru Loužilovi, Bedřichu Molnárovi i knižní sbírce Jana Loužila.166

165 UHLÍŘ 2011, s. 96–97. PETRBOK, ŠÍPEK 2013 166 ŠÍPEK 2014 76

7 Shrnutí a závěr

Teoretická část bakalářské práce na téma Jan Loužil – bibliofil mapuje život Jana Loužila, jaroměřského zubaře. V průběhu bádání jsem zjistila níže uvedené nejasnosti. Prvním zásadním zjištěním bylo objevení autora Loužilova exlibris, kterým byl akademický malíř Antonín Václav Slavíček, což dokladuje několik dopisů týkající se výtvarných návrhů exlibris pro Loužila. Slavíček považuje své dílo za nejlepší, jaké kdy vytvořil. Štočky jsou Loužilovy, avšak autorské právo patří Slavíčkovi. Druhým zajímavým zjištěním byl objev v podkapitole Rodinný život, kde se mi podařilo objasnit přesný počet dětí MUDr. Jana Loužila za pomoci přijatých dopisů od Jana Blahoslava Čapka a Josefa Lukla Hromádky, který byl dle několika dostupných zdrojů sporný.167 Ačkoli jsou ve většině pramenů uvedeni synové Jaromír a Jan, zřídkakdy se objevuje i dcera Julie. Tyto informace jsou však chybné, jelikož Jan Loužil s Annou Molnárovou měli čtyři děti – syny Jaromíra a Jana, dcery Julii a Věru. Tvrzení dokládá složka Loužil Jan, korespondence a doklady z vězení (II. světová válka).168 Složka obsahuje dopisy psané MUDr. Janem Loužilem v době, kdy pobýval ve vězení. Zmiňuje zde své čtyři děti, kterým v dopisech věnuje pár řádků. Domnívám se, že tato složka může posloužit jako další výzkumné téma.

Analýza přijaté korespondence obsáhla přes 359 dopisů. Z analýzy všech dopisů vyplývá, že ve většině případů, si Jan Loužil vyměňoval či odkupoval knihy, dřevoryty a jiná varia od svých přátel, známých osobností či zcela neznámých lidí, což dokládá jeho obsáhlá sbírka. Ve vybraných dopisech se Janu Loužilovi dostalo veliké chvály za vydané dílo In Memoriam Rudolfa Těsnohlídka, za které děkovaly mnohé známé osobnosti.

Ačkoli Jan Loužil vydal malé množství knih, o jejich tisku hovořil skrze dopisy pouze s Karlem Čapkem, Jaroslavem Durychem, Františkem Xaverem Šaldou, Josefem Pekařem a Rajmundem Habřinou.

167 Tato důležitá informace mi nebyla sdělena na Matrice města Jaroměř, ani po následné komunikaci s fotokronikářem města Jaroměř, Jindřichem Polákem, který se mi snažil být v této věci nápomocen 168 148 ks, 335 stran 19 kreseb 77

Roku 1927 vydal Jan Loužil v Jaroměři první dílo s názvem Řeč a literatura od autora Karla Čapka. Od nejznámějšího českého spisovatele dostal jaroměřský bibliofil pouze jeden dopis, ve kterém Čapek svoluje k přetisku Chvály řeči české a žádá za to pět výtisků. Kniha, vydaná MUDr. Janem Loužilem, nese název Láska k vlasti od spisovatele Jaroslava Durycha. Byla vydaná roku 1930 v Praze. V Durychově dopise zaslaném Janu Loužilovi 17. ledna 1930, český básník a prozaik svoluje k přetisku článku O lásce k vlasti a žádá po Loužilovi tři výtisky. Další kniha vydaná Janem Loužilem v roce 1931 v Brně, se týkala díla českého literárního kritika, básníka, spisovatele a středoškolského profesora Rajmunda Habřiny. Dílo nese název Světla nad Kralicemi. Šaldova kniha Dvě stati F. X. Šaldy: O duši národa – O nové češství byla vydána Janem Loužilem roku 1937 v Jaroměři. V dopise Šalda svoluje k přetisku svých dvou úvah, honorář literární kritik Šalda nežádá. Poslední dílo vydané Janem Loužilem je O T. G. Masarykovi, jehož autorem je univerzitní profesor Josef Pekař. Sám Pekař v dopise adresovaném jaroměřskému bibliofilovi žádá pět výtisků. Roku 1935 byl odeslaný nejen list pro Loužila, ale byla vydaná také výše uvedená kniha. Místo vydání – Jaroměř.

Největší ohlas dle dopisů zaznamenala knížka Na paměť Rudolfa Těsnohlídka: vzpomínky a pozdravy, která byla vydaná roku 1928 s místem vydání v Jaroměři a v Brně. Ve většině dopisů přijatých Janem Loužilem byly prosby o její zaslání. Syn tragicky zesnulého básníka Rudolfa Těsnohlídka, Milan Těsnohlídek, také zaslal Janu Loužilovi dopis dne 3. května 1928. Lístek obsahoval děkovná slova za zaslanou knížku, za sestavení, její vydání a zachování památky jeho otce.

Z přijatých dopisů adresovaných jaroměřskému zubaři a bibliofilovi je patrné, že se převážně jednalo o výměnu knih či posílání přátelských dopisů, ve kterých se probírala nejrůznější témata ohledně práce, rodinného života, přátelských shledáním či osobních obtížích. Mnoho Loužilových přátel z řad umělců žádalo jaroměřského bibliofila o finanční podporu ve formě půjčky nebo odkupu svých

78 děl.169 S některými z nich se osobně neznal, proto si vzájemně posílali své podobenky.

Tato bakalářská práce si kladla za cíl zhodnotit vydavatelskou činnost Jana Loužila. Mezi autory, kteří se ve svých dopisech o této aktivitě zmiňují, jsou kupříkladu Otto František Babler nebo František Frýdecký. Loužilovi chodily návrhy na vydávání děl. Básnířka, beletristka a odborná učitelka Božena Věrná oslovila Jana Loužila za účelem vydání sbírky básní Tři okna. V dopise je uvedeno, že hledá nakladatele. O Loužilovi se dočetla z výstřižku kulturní kroniky Lidových Novin.

U každého autora je uveden dopis, týkající se vydání knihy či otisku textu, vyjma Rajmunda Habřiny, který si s bibliofilem z Jaroměře vyměnil větší počet dopisů. V naprosté většině došlo ke svolení otisku textů a jejich následnému vydání.

Z vydaných knih Janem Loužilem je nejvíce oslavované dílo Na paměť Rudolfa Těsnohlídka: vzpomínky a pozdravy.

Analýza je pouze dílčím příspěvkem k výzkumu osobnosti Jana Loužila. Další posun může přinést důkladný pramenný průzkum ostatních dokumentů v jeho pozůstalosti, které se nachází v Památníku národního písemnictví v Litoměřicích ve složce Loužil Jan, korespondence a doklady z vězení (II. světová válka).

169 Poznámka: Převážně se jednalo dřevoryty a obrazy atd… 79

8 Seznam použité literatury a pramenů

8.1 Primární a sekundární literatura

Cithara sanctorum, Zgew. 5, 8. aneb Žalmy a pjsně duchownj staré y nowé, kterýchž cýrkew ewangelická při weyročnjch slawnostecha památkách a w potřebách swých obecnjch y obzwlasstnjch k chwále Božj, k spasytedlnému wěřjcých wzdělánj, a k hognému w Duchu obweselenj apotěssenj, s mno-hým prospěchem buď k zpjwánj, buď k tichému modlenj se, buď k wynavčenj we wsselikých člankách včenj křestianského, vžjwati může ... Lipsko 1737.Knihovna Národního muzea. LOUŽIL 54

ČAPEK, Karel. Řeč a literatura: chvála řeči české. Jaroměř: Dr. Jan Loužil, 1927. 20 s.

ČAPEK, Karel a DANDOVÁ, Marta, ed. Korespondence I. 1. souborné vyd. V Praze: Český spisovatel, 1993. 552 s. Spisy Karla Čapka; sv. 22. ISBN 80-202- 0451-2.

DURYCH, Jaroslav. Láska k vlasti. Praha: Jan Loužil, 1930.

DURYCH, Jaroslav. Láska k vlasti. V Praze: Ladislav Kuncíř, 1931. 14 - [I] s.

HABŘINA, Rajmund. Světla nad Kralicemi: essaye. Brno: Jan Loužil, 1931. 45 s.

KÁŠ, Svatopluk. Slovník českých lékařů-spisovatelů. 1. vyd. Praha: Galén, 2011, s. 241.

LIFKA, Bohumír. F.X. Šaldův svět knih: Dva proslovy ve Spolku českých bibliofilů 17.3.1957 a 2.4.1967 v Praze: Faksimile dopisu F.X. Šaldy Bohumíru Lifkovi z Hofgasteinu 30.7.1928. Praha: Spolek č. bibliofilů, 1967. 39 l.

LOUŽIL, Jaromír. MUDr. Jan Loužil (1893-1960). Praha: Literární archiv Národního muzea, 1963. Literární archiv Národního muzea. Literární pozůstalost 461-480. 80

Macek, Petr (ed.), Ročenka Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy 1996 - 1999, ETF UK, Praha 1999, s. 43 – 53

MOLNÁR 2013: MOLNÁR, Bedřich. Z farského koutku. Vzpomínky Dr. Bedřicha Molnára z roku 1927 vydala jeho vnučka Jana Jasná o vánocích 2013 jako soukromý tisk pro rodinu a přátele. Praha, 2013.

NOVÁČEK, Josef, ed. Petr Bezruč a čeští bibliofilové. V Praze: J. Nováček, 1937. 20 s.

NOVÁK, Arne, ed. Na pamět Rudolfa Těsnohlídka: vzpomínky a pozdravy: Jaroměř a Brno. V Jaroměři: Jan Loužil, 1928. 56 s.

PEKAŘ, Josef. O T.G. Masarykovi: 1850-1935: [proneseno na slavnostní schůzi Karlovy university 6. března 1935]. V Jaroměři: Jan Loužil, 1935. 13 - [III] s.

PETRBOK, ŠÍPEK 2013: PETRBOK, Václav – ŠÍPEK, Karel. Za Jaromírem Loužilem (1924–2013). In Sborník Ná rod ního muzea, Řada C – Literární historie 58 (2013), č. 1–2. Praha, 2013, s. 82–83

ŠALDA, F. X. Dvě stati F.X. Šaldy: O duši národa - O nové češství. Jaroměř: Jan Loužil, 1937. 34 - [III] s.

ŠÍPEK, Richard. CITHARA SANCTORUM V KNIHOVNĚ JAROMÍRA LOUŽILA, DĚDICTVÍ EVANGELICKÉ RODINY MOLNÁRŮ [online]. Řada C - Literární historie, sv. 59, č. 3-4, s. 31-37, 53. Praha: Sborník Národního Muzea v Praze, 2014 [cit. 2020-01-23].

TĚSNOHLÍDEK, Rudolf. Na rozloučenou: poslední verše básníkovy určené redakci Lidových Novin. [Jaroměř: Jan Loužil, 1928]. [4] s.

Toman, Prokop : Nový slovník československých výtvarných umělců II., L – Ž

UHLÍŘ, Jiří. Osobnosti Jaroměře. Liberec, 2011, s. 95-96.

81

8.2 Archivní prameny

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. Koresp. a dolady z vězení (II. sv. válka)

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 1 – 3 Otto František Babler

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 4 Jaro Beran

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 5 – 11 Petr Bezruč

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 13 – 17 Jan Blahoslav Čapek

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 369 Karel Čapek

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 22 Josef Drahoňovský

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 23 Jaroslav Durych

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 24 – 59 Ferdiš Duša

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. č. 61 Karel Elgart-Sokol

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 63 – 66 Josef Florian

82

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 67 František Frýdecký

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 71 – 89 Rajmund Habřina

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 96 – 97 Ivan Herben

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 98 – 103 Ignát Herrmann

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 104 – 105 Josef Hodek

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 106 – 112 Josef Lukl Hromádka

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 113 – 117 Miloslav Hýsek

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 118 Alois Jirásek

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 119 – 146 Jaromír John

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 147 – 148 Jiří Karásek z Lvovic

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 182 František Neužil

83

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 183 – 185 Zdeněk Němeček

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 186 – 199 Arne Novák

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 201 Josef Pekař

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 209 Kamil Ressler

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 212 František Sekanina

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 279 – 298 Antonín V. Slavíček

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 310 Antonín Svojsík

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 311 František Xaver Šalda

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 313 – 314 Vladislav Šindler

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 323 Milan Těsnohlídek

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 321 – 322 František Tichý

84

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 325 – 327 Karel Toman

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 329 Pavel Váša

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 330 – 334 Božena Věrná

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 338 Vlastimil Vokolek

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 361 Oldřich Zemek

Fond Jan Loužil (1893 - 1960). Památník národního písemnictví. Literární Achiv. inv. č. 364 – 366 Ladislav Narcis Zvěřina

Katalog Jan Loužil. Knihovna Národního Muzea. inv. č. 203 (412/2001). Komenský, Jan Amos

Katalog Jan Loužil. Knihovna Národního Muzea. inv. č 206 (414/2001). Chmel, Josef – Komenský, Jan Amos

Katalog Jan Loužil. Knihovna Národního Muzea. inv. č 211 (378/2001). Thám, Karel Václav Ignác – Komenský, Jan Amos

Katalog Jan Loužil. Knihovna Národního Muzea. inv. č 252 (454/2001). Komenský, Jan Amos

8.3 Internetové zdroje

BABLER, Otto František. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-

85

07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=babler&id=580

Beran, Jaro. Národní autority ČR [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001461&local_base=AUT

BEZRUČ, Petr. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=bezru%E8&id=854

Božena Věrná (* 1901, † 1967). Databáze českého uměleckého překladu [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné z: https://www.databaze- prekladu.cz/prekladatel/_000003115

ČAPEK, Karel. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=%E8apek&id=1316

DURYCH, Jaroslav. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=durych&id=1923

DUŠA, Ferdiš. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07- 19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=du%9Aa&id=16559

ELGART SOKOL, Karel. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020- 07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=sokol&id=1948

86

FLORIAN, Josef. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=florian&id=2006

FRÝDECKÝ, František. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020- 07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=fr%FDdeck%FD&id=2044

HABŘINA, Rajmund. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=hab%F8ina&id=2111

History. Book Club of Detroit [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z: http://www.bookclubofdetroit.org/history/

Herben, Ivan, 1900-1968. Bibliografie dějin Českých zemí: Historický ústav AV ČR [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z:

HERBEN, Ivan. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=herben&id=2210https://biblio .hiu.cas.cz/authorities/204974

HERRMANN, Ignát. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.: Česká literární bibliografie - Databáze českých literárních osobností [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=herrmann&id=2218

Hodek, Josef. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07- 19]. Dostupné z: https://www.citacepro.com/dokument/ARENhvlzHl1B8Go7?kontrola=1

87

HÝSEK, Miloslav. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020- 07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=h%FDsek&id=2371

Jaroměřská a josefovský zpravodaj. Jaroměř, 2010, (3). Dostupné také z: https://adoc.tips/xxviii-boukova-jarom.html

Jaroměřský a josefovský zpravodaj: XXVIII. BOUČKOVA JAROMĚŘ [online]. 2010, 2010(3) [cit. 2020-01-08]. Dostupné z: http://eldok.svkhk.cz/out/Jaromersky_a_Josefovsky_zpravodaj/Jaromersky_a_Jos efovsky_zpravodaj_2010/Jaromersky_a_Josefovsky_zpravodaj_2010_03.pdf

Jaromír LOUŽIL. Slovník české literatury po roce 1945: Ústav pro českou literaturu AV ČR [online]. aktualizace: 22. 12. 2015, , 1 [cit. 2020-02-03]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=730

Jean Grolier. Internet Archive: WayBackMachine [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20070221063503/http://grolierclub.org/jean_grolier_ biography.htm

JIRÁSEK, Alois. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020- 07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=jir%E1sek&id=2496

JOHN, Jaromír. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07- 19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=john&id=2517

KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří. Slovník českých nakladatelství 1849– 1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=kar%E1sek&id=2578

88

Karel Toman. Literáti z naší čtvrti [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné z: http://www.literatiznasictvrti.cz/cz/literati/karel-toman

KNEIDL, Pravoslav, ed. Z historie SČB. Spolek českých bibliofilů [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné z: http://spolekceskychbibliofilu.cz/scb/z-historie/

KUČERA, Martin. DRAHOŇOVSKÝ Josef 27.3.1877-20.7.1938. Biografický slovník: Historický ústav AV ČR [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/DRAHOŇOVSKÝ_Josef_27.3.18 77-20.7.1938

Literární archiv Památníku národního písemnictví - Sekanina František. Badatelna.eu: paměťová instituce on-line [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/5198/uvod/

Literární archiv Památníku národního písemnictví - Vokolek Vlastimil. Badatelna.eu: paměťová instituce on-line [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: http://www.badatelna.eu/fond/3390/uvod/6782

NEUŽIL, František. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=neu%9Eil&id=3207

NĚMEČEK, Zdeněk. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=n%ECme%E8ek&id=3198

NOVÁK, Arne. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07- 19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=nov%E1k&id=3226

O společnosti: Historie. Společnost bratří Čapků [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z:https://www.bratri-capkove.cz/historie/

89

PEKAŘ, Josef. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07- 19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=peka%F8&id=3357

PYTLÍK, Radko a Přemysl BLAŽÍČEK. Jan Blahoslav ČAPEK. Slovník české literatury po roce 1945: Ústav pro českou literaturu AV ČR [online]. 20.8.2019 [cit. 2020-06-29]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=356

SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=svojs%EDk&id=17300

ŠALDA, František Xaver. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=%9Aalda&id=3861

ŠÍPEK, Richard. Loužil, Jan, 1893-1960. P R O V E N I O: Databáze vlastníků historických a moderních knižních sbírek a provenienčních záznamů v knihách Knihovna Národního muzea [online]. [cit. 2020-01-16]. Dostupné z: http://provenio.net/authorities/51058?locale=cs

TĚSNOHLÍDEK, Rudolf. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=t%ECsnohl%EDdek&id=404 0 TGM: 1850-1938. 1938. V Jaroměři: Vybor pro národní oslavy. (zdroj: https://www.worldcat.org/title/tgm-1850- 1938/oclc/21714748&referer=brief_results)

The Caxton Club: AboutUs. The Caxton Club [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z: https://www.caxtonclub.org/about-us

90

TICHÝ, FRANTIŠEK, 1875-1949. P R O V E N I O: Virtuální rekonstrukce knižních celků [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné z: https://www.provenio.net

The Roxburghe Club: History. The Roxburghe Club [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné z: https://www.roxburgheclub.org.uk/history/

THON, Jan. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=thon&id=4050

Váša, Pavel, 1874-1954. Bibliografie dějin Českých zemí: Historický ústav AV ČR [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/538

Zemek, Oldřich, 1893-1967. Virtuální rekonstrukce knižních celků: PROVENIO [online]. [cit. 2020-06-15]. Dostupné z: https://stt.opac.nm.cz/authorities/84897

ZVĚŘINA, Ladislav Narcis. Slovník českých nakladatelství 1849–1949 [online]. [cit. 2020-07-19]. Dostupné z: http://clo.ucl.cas.cz/index.php?win=detail2&jmeno=zv%EC%F8ina&id=4436

91

9 Obrázky

Obrázek 1- Petr Bezruč a čeští bibliofilové - text ...... 19 Obrázek 2- Petr Bezruč a čeští bibliofilové - titulní strana ...... 19 Obrázek 3- Dopis Petr Bezruč č. 1 ...... 94 Obrázek 4- Dopis Petr Bezruč č. 2 ...... 94 Obrázek 5- Dopis O. F. Balber č. 1 ...... 95 Obrázek 6 – Dopis O. F. Balber dopis č. 2 část I...... 95 Obrázek 7- Dopis O. F. Balber dopis č. 2 část II...... 95 Obrázek 8- Dopis O. F. Balber č. 3 část I...... 96 Obrázek 9- Dopis O. F. Balber č. 3 část II...... 96 Obrázek 10- Dopis J. B. Čapek č. 1 ...... 96 Obrázek 11- Dopis J. B. Čapek č. 2 ...... 97 Obrázek 12- Dopis J. B. Čapek č. 3 část I...... 97 Obrázek 13- Dopis J. B. Čapek č. 3 část II...... 97 Obrázek 14- Dopis Karel Čapek ...... 98 Obrázek 15- Dopis Jaro Beran ...... 98 Obrázek 16- Dopis Josef Drahoňovský č. 1 část I...... 98 Obrázek 17- Dopis Josef Drahoňovský č. 1 část II...... 99 Obrázek 18- Dopis Jaroslav Durych ...... 99 Obrázek 19- Dopis Ferdiš Duša č. 1 ...... 99 Obrázek 20- Dopis Ferdiš Duša č. 2 ...... 100 Obrázek 21- Dopis Karel Elgart-Sokol ...... 100 Obrázek 22- Dopis František Neužil č. 1 část I...... 100 Obrázek 23- Dopis František Neužil č. 1 část II...... 101 Obrázek 24- Dopis Josef Pekař ...... 101 Obrázek 25- Dopis Kamil Resler č. 1 část I...... 102 Obrázek 26- Dopis Kamil Resler č. 1 část II...... 102 Obrázek 27- Dopis František Sekanina ...... 103 Obrázek 28- Dopis František X. Šalda č. 1 část I...... 103 Obrázek 29- Dopis František X. Šalda č. 1 část II...... 103 Obrázek 30- - Dopis Antonín V. Slavíček č. 1 část I...... 104 Obrázek 31- - Dopis Antonín V. Slavíček č. 1 část II. Exlibris ...... 104 Obrázek 32- - Dopis Antonín V. Slavíček č. 2 Exlibris...... 105 92

10 Tabulky

Tabulka 1- Soupis přijaté korespondence MUDr. Jana Loužila ...... 22 Tabulka 2- Bibliografické údaje knihy Karla Čapka ...... 30 Tabulka 3- Bibliografické údaje knihy Jaroslava Durycha ...... 31 Tabulka 4- Bibliografické údaje knihy Rajmunda Habřiny ...... 42 Tabulka 5- Bibliografické údaje knihy Josefa Pekaře ...... 59 Tabulka 6- Bibliografické údaje knihy F. X. Šaldy ...... 63 Tabulka 7- Bibliografické údaje knih Rudolfa Těsnohlídka ...... 66

93

11 Přílohy

Obrázek 3- Dopis Petr Bezruč č. 1

Obrázek 4- Dopis Petr Bezruč č. 2

94

Obrázek 5- Dopis O. F. Balber č. 1

Obrázek 6 – Dopis O. F. Balber dopis č. 2 část I.

Obrázek 7- Dopis O. F. Balber dopis č. 2 část II.

95

Obrázek 8- Dopis O. F. Balber č. 3 část I.

Obrázek 9- Dopis O. F. Balber č. 3 část II.

Obrázek 10- Dopis J. B. Čapek č. 1

96

Obrázek 11- Dopis J. B. Čapek č. 2

Obrázek 12- Dopis J. B. Čapek č. 3 část I.

Obrázek 13- Dopis J. B. Čapek č. 3 část II.

97

Obrázek 14- Dopis Karel Čapek

Obrázek 15- Dopis Jaro Beran

Obrázek 16- Dopis Josef Drahoňovský č. 1 část I.

98

Obrázek 17- Dopis Josef Drahoňovský č. 1 část II.

Obrázek 18- Dopis Jaroslav Durych

Obrázek 19- Dopis Ferdiš Duša č. 1

99

Obrázek 20- Dopis Ferdiš Duša č. 2

Obrázek 21- Dopis Karel Elgart-Sokol

Obrázek 22- Dopis František Neužil č. 1 část I.

100

Obrázek 23- Dopis František Neužil č. 1 část II.

Obrázek 24- Dopis Josef Pekař

101

Obrázek 25- Dopis Kamil Resler č. 1 část I.

Obrázek 26- Dopis Kamil Resler č. 1 část II.

102

Obrázek 27- Dopis František Sekanina

Obrázek 28- Dopis František X. Šalda č. 1 část I.

Obrázek 29- Dopis František X. Šalda č. 1 část II.

103

Obrázek 30- - Dopis Antonín V. Slavíček č. 1 část I.

Obrázek 31- - Dopis Antonín V. Slavíček č. 1 část II. Exlibris

104

Obrázek 32- - Dopis Antonín V. Slavíček č. 2 Exlibris.

105