JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta

Katedra klavírní interpretace

Hra na klavír

Mozartovy klavírní sonáty v mollových tóninách

KV 310 a KV 457

Bakalářská práce

Autor práce: Jiří Straka, DiS. Vedoucí práce: prof. MgA. Jan Jiraský, Ph.D. Oponent práce: MgA. Alice Rajnohová, Ph.D.

Brno 2020

Bibliografický záznam

STRAKA, Jiří. Mozartovy klavírní sonáty v mollových tóninách KV 310 a KV 457 [Mozart's piano sonatas in minor keys KV 310 and KV 457]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra klavírní interpretace, 2020. 36 s. Vedoucí diplomové práce prof. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce „Mozartovy klavírní sonáty v mollových tóninách KV 310 a KV 457“ pojednává o životě Wolfganga Amadea Mozarta, vzniku jeho sonát pro klávesové nástroje se zaměřením na jediné dvě v mollových tóninách.

Těžištěm práce jsou okolnosti vzniku obou sonát a jejich analýza z pohledu klavíristy. Práce předkládá i další díla z těchto období.

Annotation The bachelor's thesis entitled "Mozart's Piano Sonatas in minor keys KV 310 and KV 457" deals with the life of and the creation of his sonatas for keyboard instruments with a focus on only two in minor keys.

The core of the work is aimed at the circumstances of the creation of both sonatas and their analysis from the perspective of the pianist. The work also presents other works from these periods.

Klíčová slova

Wolfgang Amadeus Mozart, klasicismus, sonáta pro klávesový nástroj, klavírní sonáta, Salzburg

Keywords

Wolfgang Amadeus Mozart, classicism, sonata for keyboard instrument, piano sonata, Salzburg

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně, dne 5. května 2020 Jiří Straka, Dis.

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce panu prof. MgA. Janu Jiraskému, Ph.D. za odborné konzultace a cenné rady.

Obsah

Předmluva ...... 1

1. Rodina W. A. Mozarta ...... 2

Otec ...... 2 Sestra Maria Anna ...... 4 Wolfgang Amadeus Mozart ...... 5 2. Cesty napříč Evropou ...... 7

Ze Salzburgu do Mnichova ...... 7 ...... 8 Paříž ...... 8 Salzburg, Mnichov ...... 10 Vídeň ...... 11 3. Sonáta pro klávesové nástroje ...... 17

4. Přehled Mozartových sonát ...... 19

5. Mannheimská škola ...... 20

Čeští hudebníci mannheimské školy ...... 22 6. Klavírní sonáta č. 8 a moll KV 310...... 23

Základní údaje ...... 23 6.1.1 První věta ...... 25

6.1.2 Druhá věta ...... 27

6.1.3 Třetí věta ...... 27

7. Klavírní sonáta č. 14 c moll KV 457...... 28

Základní údaje ...... 28 7.1.1 První věta ...... 29

7.1.2 Druhá věta ...... 30

7.1.3 Třetí věta ...... 31

Závěr ...... 32

Použité informační zdroje ...... 33

Předmluva

Hudbou Wolfganga Amadea Mozarta jsem byl uchvácen již v dětství. Jeho opery, symfonie, skladby sólové, ale i komorní mě zaujaly natolik, že jsem se začal o jejich vznik a život autora více zajímat. Mozartův život byl velice zajímavý, i přesto že trval pouze pětatřicet let. O to více nás může udivovat, čeho všeho tento velikán dosáhl, kolik děl po sobě zanechal a ostatních skladatelů ovlivnil.

Mozartova hudba je prostá, čistá, melodická a především hravá. To vše ji činí tak obtížnou pro dospělé interprety. Jeho klavírní sonáty bezesporu nesmí chybět v repertoáru dnešního klavíristy.

Zajímavým poznatkem u Mozarta je fakt, že i přes velké množství opusů málokdy využívá mollové tóniny. Je tomu tak i u jeho klavírních sonát, pouze dvě napsal v moll – a moll a c moll. Proto jsem se rozhodl získat informace o jejich vzniku a hledat zajímavosti, které Mozarta v době geneze sonát ovlivnily, popřípadě co ho k jejich napsání vedlo.

1

1. Rodina W. A. Mozarta

Otec Leopold Mozart

Leopold Mozart, celým jménem Johann Georg Leopold Mozart se narodil 14. listopadu roku 1719, jako syn knihaře Johanna Georga Mozarta a jeho ženy Anny Marie v Augsburgu. Své první vzdělání získal na tamějším jezuitském gymnáziu a lyceu. Rodiče si přáli, aby se jejich syn stal knězem, avšak po otcově smrti v roce 1737 se Leopold rozhodl tuto dráhu opustit a nastoupil na salzburskou univerzitu. Zde na benediktinské univerzitě studoval filosofii a práva. První roky studia zvládal velice úspěšně a již po prvním roce složil bakalářské zkoušky. Díky své houževnatosti a píli získal veřejnou pochvalu. Vzhledem k tomu, že zde panovala tvrdá disciplína, která nedovolovala Leopoldovi rozvíjet svého ducha, byl pro nevhodné chování roku 1739 vyloučen.

Po předčasném ukončení studií působil na několika místech. Dlouhodobě se uchytil jako houslista a skladatel až ve službách hraběte Johanna Baptisty Graf von Thurn-Valsassina a Taxis, kanovníka salzburské katedrály. Hraběti věnoval svůj opus 1, Šest triových sonát.

Zanedlouho na to zkomponoval sbírku kantát a několik skladeb na latinské texty. Díky těmto aktivitám mohl v roce 1743 získat místo čtvrtého houslisty v orchestru knížete-arcibiskupa. Také se stal učitelem houslové a varhanní hry chrámového chlapeckého sboru. Vzhledem k velkému množství angažmá si zajistil trvalý příjem a mohl se ve věku osmadvaceti let oženit. Jeho manželkou se stala Anna Marie Walburga Pertlová a podle všech dochovaných poznámek o jejich sňatku bylo manželství velmi šťastné. Narodilo se jim sedm dětí, ale pouze dvě se dožily dospělého věku: Maria Anna Walburga Ignatia (1751–1829), které se přezdívalo Nannerl, a Johannes Chrysostomus Wolfgang Gottlieb Mozart (1756–1791) známý pod jménem Wolfgang Amadeus.

V roce Wolfgangova narození vydal Leopold svou proslulou školu houslové hry Versuch einer gründlichen Violinschule1. Ta ho učinila známým mezi hudebníky po celé Evropě. Byl navržen, stát se členem prestižní hudební společnosti Societät der

1 Dnes hraje významnou roli v oblasti vědeckých prací o houslové technice 18. století. Ve své době měla velký vliv na porozumění a výuku houslí. 2

Musikalischen Wissenschaften v Lipsku. Tyto roky byly pro Leopolda, co se týče jeho tvůrčí aktivity, nejproduktivnější.

Narození svého chlapce vnímal jako Boží dar. Jeho kariéra šla stranou a veškerou svou sílu a čas věnoval roli otce, učitele, tajemníka, spolupracovníka, manažera a v neposlední řadě opisovače not. Omezil komponování a začal zanedbávat své pracovní povinnosti k arcibiskupskému dvoru.

Někteří jeho nadřízení měli pochopení pro Leopoldovo zaujetí svým synem. Byl jimi např. hrabě Zikmund Kryštof2. Dovoloval rodině Mozartových podnikat koncertní turné po Evropě.

Situace se ale změnila, když se salzburským arcibiskupem stal hrabě Jeroným Colloredo-Waldsee. Byl sice milovníkem hudby, avšak byl názoru, že pokud je Leopold Mozart zaměstnancem na jeho dvoře, měl by sloužit především jemu. Odmítal nadále respektovat jeho cestování v pracovní době. Též ho podezříval, celkem správně, že při cestování hledá se synem výhodnější postavení u jiného dvora.

V roce 1777 arcibiskup zakázal Leopoldovi odjet se synem na koncertní turné po Německu a Francii. Později se ukázalo, že to byl osudový krok. Wolfgang se totiž v Mannheimu zamiloval do šestnáctileté sopranistky Aloysie Weberové (sestřenice skladatele Carla Marii von Webera). Otec z toho usoudil, že synova kariéra může být tímto činem ohrožena a donutil ho k urychlenému odjezdu do Francie. Bohužel v Paříži onemocněla a na následky nemoci zemřela Leopoldova manželka a Wolfgangova matka Anna Marie. Jelikož otec vinil syna odpovědným za matčinu smrt, rozpoutal mezi nimi roztržku. Ta vygradovala ve chvíli, kdy Wolfgang proti přání otce odešel ke dvoru do Vídně a oženil se se sestrou své první lásky Constanzií Weberovou. Otec jim dal na poslední chvíli požehnání ke sňatku, ale oba věděli, že šlo pouze o formalitu. V té době jejich vztah citelně ochladl.

Jisté oživení přišlo po návštěvě Wolfganga a Constanze v Salzburgu v roce 1783 a především při opětované návštěvě Leopolda ve Vídni na jaře roku 1785. Přijel ve chvíli, kdy Mozartova sláva vrcholila. Byl svědkem synových četných koncertních i operních úspěchů. Nejvíce však na něj zapůsobila chvála od nejuznávanějšího hudebníka té doby „papá“ Josepha Haydna. Stejně tak jako Wolfgang a Haydn,

2 Sigismund III. Christoph von Schrattenbach (1698–1771) - římskokatolický kněz a salzburský arcibiskup. Za jeho úřadování působili v jeho službách např. Leopold Mozart i jeho syn Wolfgang. 3 vstoupil i Leopold do zednářské lóže. V létě tohoto roku odjel zpět do Salzburgu a se synem se vícekrát již nesetkal.

Leopold Mozart, mírumilovný otec, vynikající učitel, skladatel, inteligentní a čestný muž, zemřel 28. května 1787. Je pochován na hřbitově sv. Sebastiana v Salzburgu.

Dílo Leopolda Mozarta je rozsáhlé, avšak velmi rozdílné kvality. Dnes se mu připisuje více než 250 skladeb, z toho je 70 symfonií. Většinu hudby psal na objednávku k nejrůznějším příležitostem. Nespočet partitur je nenávratně ztraceno. V mnoha případech je autorství sporné. Některé jeho práce byly omylem připisovány Wolfgangu Amadeovi a naopak. Jeho nejvýznamnějším dílem je bezesporu houslová škola, která ovlivnila celé generace hudebníků.

Sestra Maria Anna

Maria Anna Walburga Ignatia Mozartová, přezdívaná Nannerl (česky Nanynka) se narodila v červenci roku 1751 v Salzburgu. Byla starší a jediná sestra Wolfganga Amadea Mozarta, která se dožila dospělosti. Své první hudební lekce získávala od svého otce v sedmi letech. Byla považována za zázračné dítě, stejně tak, jako její bratr Wolfgang. Se svým bratrem se zúčastňovala cest po Evropě, kde spolu vystupovali na mnoha šlechtických dvorech. Pořádali mnoho koncertů, jak pro významné osobnosti tehdejší doby, tak i pro širokou veřejnost. Hudební turné podnikla s bratrem a otcem čtyřikrát, později se začala zaměřovat na hudební činnost doma v Salzburgu. Komponovala, ale její dílo se nedochovalo.

Nannerl se ve svých třiatřiceti letech – 23. srpna 1784 vdala za úředníka Johanna Baptista von Berchtolda ze Sonnenburgu. Narodily se jim tři děti. Po smrti svého manžela v roce 1801 se vrátila do Salzburgu se svými dětmi a věnovala se výuce hře na klavír. Několik posledních let strávila ve slepotě. Umřela 29. října 1829.

4

Wolfgang Amadeus Mozart

Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 ve městě Salzburg v ulici Getreidegasse (Obilná ulička). Zde trávil první roky se svým otcem Leopoldem Mozartem, matkou Annanou Marií Mozartovou a starší sestrou Marií Annou.

Leopold si brzy všiml, že jeho syn je jiný než ostatní děti. Už od útlého věku začal malý Wolfgang projevovat zájem o hudbu. Od šesti let udivoval svou hrou na housle a cembalo. Také začal psát své první skladbičky. Své první turné podnikl s otcem a sestrou do Vídně. Dne 6. října 1762 dorazili do Vídně a o několik dní později vystupovali oba sourozenci u dvora před císařovnou Marií Terezií v Schönbrunnu.

Společenský i finanční úspěch této cesty se stal motivací a povzbuzením pro další koncertní cesty zázračných dětí. První velké turné trvalo přes tři roky (červen 1763–listopad 1766), přes německé dvory, Brusel, Paříž až do Londýna. Zde se Mozart seznámil se známým a váženým skladatelem Johannem Christianem Bachem. Jeho klavírní sonáty Mozart upravil na koncertní skladby, s nimiž pak vystupoval.

V té době Wolfgang složil řadu symfonií a sonát, které ihned vyšly tiskem. Během dalšího pobytu ve Vídni Mozart složil první jevištní skladby: La finta semplice a singspiel Bastien a Bastienka, inspirovaný Rousseauem.

Na prvních italských cestách, které uskutečnili od prosince roku 1769 až do březen 1771, absolvoval Mozart v Bologni hodiny u Padre Martiniho3 a spřátelil se zde s celoživotním přítelem Josefem Myslivečkem. V Římě přijal od papeže řád zlaté ostruhy a titul rytíře, ale nikdy ho nepoužil.

Do Itálie se několikrát vrátil. Podruhé to bylo v 2. polovině roku 1771 a po třetí od října 1772 do března 1773. Po celou dobu se snažil získat místo kapelníka. Bohužel se mu to nepodařilo, a proto musel i nadále sloužit v salzburské kapele. V srpnu 1772 se stal koncertním mistrem. Další zklamání přišlo v Německu i Paříži, kde ho doprovázela jeho matka. Ta zde roku 1778 zemřela. Úspěch se dostavil až v Mnichově, kde roku 1781 uvedl operu Idomeneo. I přes roztržku se svým otcem opustil salzburskou kapelu, ubytoval se u své známé, vdovy Weberové a zamiloval se do její dcery Constanze. Navzdory nesouhlasu svého otce si ji vzal. Ve Vídni se živil

3 Giovanni Battista Martini (1706–1784) - byl italský františkánský mnich, učenec, skladatel a hudební teoretik. 5 z honorářů za kompozice, výuku ve šlechtických rodinách a za koncertní činnost. Úspěch mu přinesl německý singspiel Únos ze serailu. Zvýšil sice jeho popularitu, avšak angažmá mu nepřinesl. Dvůr od něho objednal jen malý singspiel Der Schauspieldirektor (Divadelní ředitel, 1786).

Mozartovo vrcholné období se stalo pro vídeňské publikum nesrozumitelné4 a skladatel se dostával do rostoucí společenské izolace. Tou dobou se stal členem zednářského hnutí, které si poněkud idealizoval.

4 Na rozdíl od vídeňského publika získával velký ohlas od publika pražského. Jeho Figarova svatba (1786) měla (v porovnání s Vídní, kde opera nezískala velkého uznání) obrovský úspěch. Mozart se v lednu 1787 do Prahy odebral, aby řídil několik představení a provedl svou Pražskou symfonii č. 7 D dur KV 504. Díky kladným ohlasům byl požádán o napsání nové opery. Na libreto Lorenza da Ponte složil operu Don Giovanni. Ta sklidila na své premiéře 29. října 1787 v Praze v Nosticově divadle (dnes Stavovském) obrovský úspěch. 6

2. Cesty napříč Evropou

Ze Salzburgu do Mnichova

„Takhle to nejde, Wolfgangu, to teda ne!“ křičel otec. „Tvá poslední symfonie v A dur5 se nikomu nelíbila. Chvílemi příliš patetická, občas příliš vážná. Mohu pochopit mladickou krizi, ale musíš dělat svou práci podle uměleckých pravidel, aby sis udržel své místo. Náš zaměstnavatel, kníže arcibiskup Colloredo, určuje salzburský vkus. Má rád galantní, lehkou, zábavnou hudbu, která se snadno poslouchá na oficiální hostině nebo na recepci. A takovou, a žádnou jinou, budeš skládat. Takovou cenu platíš za štěstí své i své rodiny. Neobtěžuj posluchače vlastními duševními stavy.“6

Mladý Wolfgang se musel neustále podřizovat podmínkám svého zaměstnavatele. Ačkoliv s ním ve všem nesouhlasil, především co se týkalo jeho hudebního vkusu, dovolil Colloredo Mozartově rodině vycestovat koncem roku 1774 ze Salzburgu do Mnichova. Wolfgang zde napsal své rané klavírní sonáty. Ve svých osmnácti letech zkomponoval svou první sonátu č.1 C dur s Köchelovým7 označením KV 279. Následovaly hned další čtyři - č. 2 F dur KV 280, č. 3 B dur KV 281, č. 4 Es dur KV 282 a č. 5 G dur KV 283.

Reakce na provedení jeho nové opery La finta giardiniera, byly rozporuplné. Pozitivní reakci obdržela od známého kritika Christian Friedrich Daniel Schubarta8, který napsal v Deutsche Chronik: „Jestli Mozart není skleníková květina, stane se jedním z největších hudebních skladatelů, který kdy žil.“9 Na přelomu února a března téhož roku napsal sonátu č. 6 D dur KV 284.

5 Symfonie č. 29 A dur KV 201 6 JACQ, Christian. Mozart: Velký mág. S. 163. 7 Ludwig von Köchel (14. ledna 1800-3. července 1877) - rakouský spisovatel, muzikolog, skladatel, botanik a editor. Zasloužil se o katalogizaci a uspořádání děl W. A. Mozarta, tzv. Köchelův seznam. 8 Christian Friedrich Daniel Schubart (1739–1791) - německý básník, skladatel, varhaník, a novinář. Za své společensky kritické psaní byl opakovaně vězněn. 9 JACQ, Christian. Mozart: Velký mág. S. 176. 7

Mannheim

V roce 1777, kdy bylo Mozartovi jednadvacet let, dal salzburskému arcibiskupovi Colloredovi výpověď a se svou matkou opustil Salzburg. Otec se ho snažil uklidnit a psychicky podpořit dopisem: „Tisíce lidí nedostaly od Boha tak velké nadání, jako je to tvé. To je ale zároveň strašná zodpovědnost. Nebyla by nenapravitelná škoda, kdyby si tak velký génius spletl cestu? Čelíš větším nebezpečím než miliony osob, které nemají tvůj talent, neboť jsi z jedné strany vystaven útokům a z druhé pochlebování. Jsi trochu příliš pyšný a trpíš sebeláskou, a navíc jsi také příliš důvěřivý k ostatním lidem, otevřeš své srdce skoro každému. Od Colloreda nečekám vůbec nic. Od tebe všechno.“10

Dne 30. října 1777 dorazili do Mannheimu. Spřátelil se zde se členy mannheimské školy, koncertním mistrem Johannem Christianem Cannabichem (1731- 1798) a dvorním kapelníkem Ignácem Holzbauerem (1711-1783). Jejich tvorba, kterou Mozart vyslechl v podání mannheimského orchestru, ho natolik ovlivnila a inspirovala, že se rozhodl složit několik koncertantních a komorních skladeb v jejich stylu. Vznikly např. čtyři sonáty pro klavír a housle KV 301, 302, 303 a 305 a také další dvě sonáty pro sólový klavír č. 7 C dur KV 309 a č. 9 D dur KV 311 s prvky mannheimské školy.

Paříž

Během předchozích cest se Mozart pokoušel získat lepší zaměstnání a bylo tomu tak i v Paříži. Ani zde se mu to však nepodařilo. I přesto měl spoustu práce. Věnoval se mimo jiné i výuce a otci 14. května 1778 napsal: „Již nyní mám tolik práce, což teprve v zimě? - Myslím, že v posledním dopise jsem Vám již napsal, že duc de Guines, jehož dceru učím komposici, hraje překrásně na flétnu a ona skvěle na harfu; má velký talent a důvtip, zvláště pak podivuhodnou paměť, neboť veškeré své skladby, kterých zná opravdu na 200, hraje zpaměti. Je však na velkých pochybách, má-li také nadání ke skladbě – zvláště bude-li mít nápady – myšlenky. - Ale její otec (který, mezi námi řečeno, je příliš do ní zamilován) říká, že nápady zcela určitě má, to že je jen

10 JACQ, Christian. Mozart: Velký mág. S. 257.

8 blbost – že však nemá dostatek sebedůvěry. Nu, uvidíme! Nenapadne-li ji nic (neboť dosud ji opravdu nic nenapadlo), pak je to zbytečné – neboť Bůh ví, já jí nápady dát nemohu. Otec z ní nechce mít nějakou velkou skladatelku. „Nemá psát," pravil, „opery, arie, koncerty, symfonie, nýbrž jen velké sonáty pro svůj nástroj a pro můj."

Dnes jsem ji dal 4. lekci, a co se pravidel komposice a skladby týče, jsem s ní celkem spokojen. – K prvnímu menuetu, který jsem jí napsal, udělala mi docela dobře bas. Nyní začíná psát již tříhlase; jde jí to, ale brzy se začne nudit, já si však nemohu pomoci, nemohu naprosto pokračovat. Je to příliš těžké i pro nadaného, ona však bohužel nadání nemá – všemu se bude muset učit, nemá kloudnou myšlenku, nic ji nenapadne, zkoušel jsem to s ní již všelijak; mezi jiným mi také napadlo, napsat docela jednoduchý menuet, nesvedla-li by naň udělat variaci? - Bylo to ovšem zbytečné. - Nu, myslil jsem si, neví, jak do toho – začal jsem tedy variovat jen první takt a řekl jí, aby pokračovala – to konečně tak trochu šlo. Když byla hotova, řekl jsem jí, aby sama něco začala – jen první hlas, melodii – nu ano, rozvažovala celou čtvrthodinu, ale nesvedla nic. Napsal jsem tedy 4 takty menuetu a tekl: „Vidíte, jaký jsem to osel; začal jsem teď menuet a neumím dokončit ani první díl – buďte tak hodná a dokončete jej. „Domnívala se, že to nepůjde. Konečně s velkou námahou přece jen něco zplodila; byl jsem rád, že aspoň jednou něco svedla. Pak musela menuet dokončit – totiž jen první hlas. Za domácí úlohu jsem jí dal změnit jen 4 takty a vypracovat něco vlastního – vymyslet jiný začátek – i když zůstane tatáž harmonie, jen když melodii změní. Zítra tedy uvidím, co z toho bude.“11

Kromě hledání nového místa na pařížském dvoře Wolfgang neustále komponoval. Napsal řadu významných skladeb – symfonii č.31 D dur KV 297, Koncert pro flétnu a harfu C dur KV 299 a především klavírní sonátu č. 8 a moll KV 310. Během zdejšího pobytu se Mozart podruhé setkal se svým přítelem Johannem Christianem Bachem.

11 BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. S. 94.

9

Salzburg, Mnichov

V lednu 1779 se Mozart vrátil do Salzburgu, kde začal opět sloužit jako koncertní mistr, skladatel a varhaník na salzburském dvoře. Kromě povinností, které měl u dvora se věnoval hlavně kompozici. Napsal velké množství chrámových děl, např. Korunovační mši KV 317 a mši „Missa solemnis“ C dur KV 337. V létě roku 1780 dostal z Mnichova zakázku na operu Idomeneo, re di Creta KV 366. Ihned začal na této objednávce pracovat ještě v Salzburgu a 5. listopadu si ji vzal s sebou do Mnichova. Tato opera mu přinesla velký úspěch. Otci během zkoušek napsal:

„Mon très cher père!

Zkouška dopadla nad očekávání; hrálo jen 6 houslí, ale všechny dechové nástroje. - Nikdo nesměl poslouchat, jen sestra Seeauova a mladý hrabě Sensheim. - Od dneška za týden uspořádáme druhou zkoušku. Pro první jednání (jehož hlasy mezitím budou zdvojeny) budeme mít 12 houslistů a pak bude zároveň přezkoušeno druhé jednání (jako předešle první). – Nemohu Vám ani vyslovit, jak byli všichni nadšení a překvapeni. – Neočekával jsem ani nic jiného; věřte mi, že jsem šel na zkoušku s tak klidným srdcem, jako bych šel na přesnídávku. -Hrabě Sensheim mi řekl: Ujišťuji vás, že jsem hodně od vás očekával – ale to jsem vskutku nečekal. - Cannabichovi a všichni ti, s nimiž se stýkají, jsou mi opravdu přátelsky nakloněni; když jsem po zkoušce s Cannabichem (neboť jsme měli ještě mnoho co mluvit s hrabětem) šel k němu domů, přišla mi již pí Cannabichová vstříc a objala mne z radosti, že zkouška tak dobře dopadla, neboť Ramm a Lang přišli již domů celí pobláznění. Ta dobrá paní, má opravdová přítelkyně – vystála o mne mnoho strachu, zatím co byla doma se svou nemocnou Rosou. - Ramm mi řekl – a kdybyste ho znal, uznáte, že je to poctivý Němec – řekne Vám do očí všechno, co si myslí: „Musím se přiznat", pravil, „že ještě žádná hudba na mne tak nepůsobila ujišťuji vás, že jsem si nejméně 50krát vzpomněl na vašeho p. otce, jakou by asi měl radost, kdyby slyšel tuto operu.“

Ale dost o tom; můj katar se při této zkoušce poněkud zhoršil. - Přece jen se člověk, ať je z počátku sebe klidnější, rozruší, je-li v sázce čest a sláva. Využíval jsem všechno, co jste mi předepsal – ale lepší se to jen zvolna, a to je pro mne nyní dvojnásob nepříjemné, neboť při psaní se mi katar nezlepší – a napsáno to přece jen musí být. -Dnes jsem začal užívat fíkovou šťávu a trochu mandlového oleje, a tak cítím

10 již malé zlepšení. - A zůstal jsem opět dva dny doma. Včera dopoledne byl si u mne opět Mr. Raaff poslechnout arii z druhého jednání. - Je tak do ní zamilován, jak jen ohnivý mladík může být zamilován do své krásky. Zpívá ji vstávaje lehaje. Věděl jsem ze zaručeného pramene a nyní to vím přímo od něho, že řekl panu Vierreckovi (vrchnímu štolbovi) a panu Castelovi: „Byl jsem jindy vždycky zvyklý upravovat si role, a to recitativy stejně jako arie – ale tady zůstalo vše při starém, nevěděl, bych o jediné špatné notě atd." Enfin – je spokojen jako král.

Apropos: napište přece jednou Cannabichovi, zasluhuje toho a bude mít velkou radost – co na tom záleží – když také neodpoví! – Nemyslí to tak zle, jak by se zdálo. Každému to tak dělá, člověk si na něho musí zvyknout.“12

Kromě této opery napsal v Mnichově mnoho dalších skladeb, např. Kvartet pro hoboj a smyčce F dur KV 370 a roku 1783 klavírní sonáty č. 10 C dur KV 330, č. 11 A dur KV 331 a č. 12 F dur KV 332.

Vídeň

V roce 1781 byl 12. března povolán salzburským arcibiskupem Colloredem do Vídně. Probíhaly zde oslavy nástupu císaře Josefa II. Po oslavách se vrátil do Salzburgu, kde se později 9. května dostal se svým zaměstnavatelem do střetu. Jejich roztržky vyvrcholily tím, že Mozart podal salzburskému arcibiskupovi výpověď a 9. června byl propuštěn. Přestěhoval se do Vídně, kde začal svůj nový, samostatný život. Nejprve se ubytoval u Weberových, které již několik let znal a zamiloval se do jejich čtvrté dcery Constanze. Otci se ke své situaci vyjádřil takto:

„Mon très cher père!

Jsem ještě vzteky bez sebe! - a Vy jako můj nejlepší, nejmilejší otec budete jistě také. - Má trpělivost byla tak dlouho zkoušena – konečně mne přece jen opustila. Nemám již to neštěstí být v salzburských službách – dnes byl pro mne šťastný den; poslyšte!

12 BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. S. 119-120. 11

Již dvakrát mi řekl do očí ten – nevím ani, jak ho pojmenovat – ty největší drzosti a sprostoty, o nichž jsem Vám nechtěl psát, jen abych Vás ušetřil, a které jsem nepomstil hned na místě jen proto, že jsem Vás, můj drahý otče, měl stále na mysli. - Nazval mne klukem, darebným chlapem – řekl mi, abych táhl – a já – trpě všechno – pocítil jsem, že nejen moje, ale i Vaše čest byla tím napadena; ale – Vy jste tak chtěl – mlčel jsem. Nyní slyšte! - Před týdnem přišel sem nenadále posel a řekl mi, že se musím ihned vystěhovat. - Všem ostatním byl určen den, jen mně ne. Srovnal jsem tedy všechno rychle do kufru a pí Weberová byla tak hodná, že mi nabídla pohostinství. - Zde tedy mám hezký pokoj, jsem u ochotných lidí, kteří mi poskytnou to, co často rychle potřebuji (a co nemohu mít, jsem-li sám). - Svůj odjezd dostavníkem jsem určil na středu (tedy na dnes, 9.). - Ale nemohl jsem včas sehnat peníze, které mám ještě dostat, a proto jsem odložil odjezd až na sobotu. - Když jsem se tam dnes objevil, řekli mi komorníci, že mi chce dát arcibiskup s sebou balík. - Ptal jsem se, spěchá-li to; řekli mi, že ano, že je to velmi důležité. – „Pak je mi líto, že mi není dopřáno té cti posloužiti Jeho Milosti, neboť nemohu (z výše uvedené příčiny) před sobotou odcestovat. - Jsem mimo domov, musím žít na vlastní útraty – a je tedy zcela přirozené, že nemohu odcestovat, dokud mi to poměry nedovolí – neboť nikdo nemůže chtít, abych utrpěl škodu." - Kleinmayrn, Moll, Benecke a oba osobní komorníci mi dali úplně za pravdu. - Když jsem k němu vešel – NB musím Vám říci, že mi poradil Schlaucher, abych se omluvil tím, že dostavník je už obsazen – to že bude pro něho pádnější důvod. - Když jsem k němu vešel, bylo jeho první: - Arc.: „Nu, kdypak jede, hochu?"- Já: „Chtěl jsem jet již dnes v noci, ale místo bylo již obsazeno." Nato šlo to jedním dechem: - že prý jsem nejdarebnější kluk, jakého kdy poznal – nikdo prý mu neslouží tak špatně jako já – že mi radí odejet ještě dnes, nebo že napíše domů, aby mi zastavili plat. – Nemohl jsem se dostat k slovu, šlo to stále jako v jednom ohni. - Nechal jsem si všechno líbit – lhal mi do očí, že mám 500 zl. platu – nazval mne lumpem, všivákem, blbcem – ó, nechtěl bych Vám všechno vypsat! - Konečně, jelikož mi krev již příliš vřela, řekl jsem: „Není tedy Vaše Milost se mnou spokojena?"- „Cože, on mi chce vyhrožovat, on blbče, ó on blbče! - tam jsou dveře, podíval se, nechci již nic mít s takovým ničemným klukem!" -Konečně jsem řekl: „A já s vámi už také ne." „Tedy táhl", a já na odchodu: „Při tom také zůstane, zítra to dostanete písemně."- Řekněte mi tedy, nejdražší otče, neřekl-li jsem to spíše pozdě než brzy? - Nyní však slyšte: -má čest je mi nade vše, a vím, že i Vám. O mne se vůbec nestarejte, jsem si zde svou věcí tak jist, že bych byl dal výpověď bez nejmenší příčiny. - Jelikož nyní jsem měl příčinu, a to trojí, nemám

12 tedy na tom zásluhu, au contraire, dvakrát jsem byl darebákem – po třetí jsem jím už přece jen nemohl být.

Dokud zde bude arcibiskup, neuspořádám akademii. - Vaše domněnka, že si pokazím kredit u šlechty i u císaře, je zásadně pochybena – arcibiskup je zde nenáviděn a císařem nejvíc. - To právě ho zlobí, že ho císař nepozval do Laxenburku. - Příští poštou zašlu Vám nějaké peníze, abych Vás přesvědčil, že zde netrpím nedostatkem.

Zatím Vás prosím, abyste byl veselé mysli – neboť nyní začíná mé štěstí, a doufám, že moje štěstí je i štěstím Vaším. - Potají mi napište, že z toho máte radost, a tu vskutku můžete mít – ale veřejně mi proto hodně vyhubujte, aby Vám nemohla být přičítána vina. - Kdyby Vám však arcibiskup, neohlížeje se na to, učinil jen sebemenší sprosťáctví, přijeďte s mou sestrou ihned ke mně do Vídně – můžeme zde žít všichni 3, ujišťuji Vás svou ctí. - Přece by mi však bylo milejší, kdybyste ještě rok počkal. - Nepište mi již do Německého domu, a s balíkem – nechci již nic o Salzburgu vědět – nenávidím arcibiskupa přímo zuřivě…“13

V září téhož roku se přestěhoval do jiné části města a začal bydlet ve Vídni natrvalo. Živil se jako většina hudebníků, koncertním vystupováním, vyučováním hry na klavír a komponováním na zakázku. Od května 1782 začal každou neděli koncertovat u svého přítele Barona Gottfrieda van Swietena. V této době pracoval na německém singspielu Die Entführung aus dem Serail KV 384, se kterým slavil po premiéře dne 16. července velký úspěch.

Roku 1782 se Mozart a Constanzie Weberová vzali. Během tohoto šťastného období složil kromě operních děl ještě řadu komorních, orchestrálních a koncertantních skladeb. Smyčcový kvartet G dur KV 387, kvintet pro lesní roh a smyčce Es dur KV 407, klavírní koncerty F dur KV 413 a A dur KV 414.

Roku 1783, po narození svého prvního dítěte Raimunda Leopolda se Mozart a Constanze v červenci vydali na cestu do Salzburgu. Zde byly vydány Mozartovy klavírní sonáty KV 330 – KV 332. O tři měsíce později se Mozart a Constanze vrátili přes Linz (kde Mozart složil symfonii č. 36 C dur KV 425 a klavírní sonátu č. 13 B dur

13 BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. S. 131-132. 13

KV 333) do Vídně. Zde pokračoval ve výuce, aby získal základní příjem pro svou rodinu.

Během roku 1784 byl Wolfgang velice činný a ve své tvorbě plodný. Kromě častého koncertování především u hraběte Johanna Esterházyho, nebo u ruského velvyslance, napsal také 6 klavírních koncertů KV 449, KV 450, KV 451, KV 453, KV 456, KV 459. V říjnu vznikla jeho klavírní sonáta č. 14 c moll KV 457.

Během těchto let se při návštěvách svého přítele a podporovatele Gottfrieda van Swietena seznámil s díly Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händela. Styl těchto barokních mistrů ho velmi uchvacoval a na jeho tvorbu, zejména na tu pozdní, měl velký vliv. Tou dobou se stýkal i se svým přítelem Josephem Haydnem. Oba skladatelé se navzájem velice respektovali. Dne 15. ledna 1785 Mozart uspořádal soukromý koncert, kde představil svých 6 smyčcových kvartetů KV 387, KV 421, KV 428, KV 458, KV 464 a KV 465. Později tyto kvartety Haydnovi věnoval (jak známo, Mozart hrával v kvartetu společně s Haydnem, Dittersem a Vaňhalem).

V průběhu let 1785–1786 trávil Mozart většinu času ve Vídni. Pořádal koncerty a komponoval. Vznikly klavírní koncerty KV 466, KV 467, KV 482, KV 488, KV 491, KV 503, Fantasie c moll KV 475, Klavírní trio d moll KV 442, Klavírní kvartet g moll KV 478, klavírní sonáty pro čtyři ruce KV 497, KV 357 a další pěvecké i církevní skladby. Kromě toho začal ještě ve spolupráci s italským básníkem a libretistou Lorenzem da Pontem psát operu Le nozze di Figaro KV 492. Premiéra se konala 1. května 1786 ve Vídni, avšak svého většího úspěchu dosáhla až o půl roku později v Praze.

Koncem roku 1786 byl pozván do Prahy, kam přijel 11. ledna 1787. O čtyři týdny později se vrátil z úspěšného pobytu zpět do Vídně. V dubnu jeho otec Leopold Mozart vážně onemocněl a na následky nemoci 28. května, zemřel.

Po úmrtí otce Mozart neustále vyučoval a věnoval se kompozici. Jeden z jeho tehdejších žáků byl Jan Nepomuk Hummel (1778-1837). Bydlel dokonce u něho doma, aby vnímal skladatelovy každodenní zvyky a inspiroval se jím. Také mladý navštívil Mozarta, aby u něj bral hodiny.

Před svým druhým odjezdem do Prahy napsal Mozart několik komorních děl – smyčcové kvintet C dur KV 515 a g moll KV 516, Serenádu G dur „Eine kleine

14

Nachtmusik“ KV 525, Divertimento „Ein musikalischer Spaß“ KV 522 (Hudební žert).

Do Prahy se vydal 1. října 1787, vzal s sebou i svou manželku a objednanou, ale ještě nedokončenou, operu Don Giovanni. Přijeli 4. října a ubytovali se u svých přátel Duškových14 na Bertramce. Toto letní sídlo manželů, se stalo místem, které Mozartovi poskytovalo klid potřebný k jeho práci. Josefině Duškové Mozart věnoval množství árií, z nichž nejznámější je „Bella mia fiamma, adio“, kterou napsal 3. listopadu téhož roku. Po jednoměsíčním, blahodárném a úspěšném pobytu v Praze se Mozartovi vrátili 15. listopadu zpátky do Vídně. Hned začátkem nového roku 1788 vznikla klavírní sonáta č. 15 F dur KV 533. Krátce po návratu do Vídně Mozart přijal nabídku na místo dvorního hudebníka s platem 800 florinů. Přestože Mozart měl zaměstnání na vídeňském dvoře, finanční potíže jeho rodiny nezmizely.

Během roku 1788 až do počátku roku 1789, kdy Mozart působil jako dvorní hudebník, napsal řadu orchestrálních tanečních skladeb pro dvorní plesy KV 534, KV 535, KV 536, KV 568. Kromě těchto tanečních skladeb zkomponoval ještě symfonie KV 543, KV 550, a KV 551. Komorní díla, např. tři klavírní tria KV 542, KV 548, KV 564 a v červnu klavírní sonáta č. 16 C dur KV 545.

Brzy roku 1789 byl pozván knížetem Lichnowským na společnou cestu do Berlína. Nejprve se krátce zastavili v Praze, kde Mozart navštívil své přátele a promluvil si s impresáriem Guardasonim o možnosti nové zakázky na operu. Pak pokračovali do Drážďan, kde zůstali šest dní a Mozart zde uspořádal několik koncertů. Do Berlína přijeli přes Lipsko a Postupim. Cestu zakončili návratem do Vídně. V létě s manželkou onemocněli a Constanze se musela odjet léčit do Badenu. Z důvodu nemoci se Mozartův finanční stav zhoršil.

Mozartovo úsilí se během tohoto roku soustředilo na variace D dur pro klavír KV 573, Smyčcový kvartet D dur KV 575, německé tance KV 571, KV 586, KV 587, menuety KV 585 a klarinetový kvintet A dur KV 581. V únoru vznikla klavírní sonáta č. 17 B dur KV 570 a v červenci sonáta č. 18 D dur KV 576. Vrcholným dílem tohoto roku byla nová opera Cosi fan tutte, která byla premiérována 26. ledna 1790.

14 Skladatel a pedagog František Xaver Dušek (1731–1799) a jeho manželka, zpěvačka Josefina Dušková – Hampacherová (1754–1824) 15

Dne 20. února 1790 zemřel Mozartův zaměstnavatel císař Josef II. Skladatel sice požádal o místo zástupce dvorního kapelníka, to se mu však nepodařilo získat. V září téhož roku odjel do Frankfurtu na korunovační slavnosti nového císaře Leopolda II. Při své cestě zpět do Vídně koncertoval v Mohuči a Mnichově. Domů se vrátil 10. listopadu.

Kromě opery Cosi fan tutte patří mezi Mozartovy další významnější skladby tohoto roku ještě smyčcové kvartety (KV 593, KV 589, KV 590) a klavírní koncert D dur „Korunovační“ KV 537.

Mozart byl v posledním roce svého života skladatelsky velmi plodný a zdálo se, že se finanční stav jeho rodiny poněkud zlepšil. Přesto, že se Mozartovo zdraví zhoršovalo, byl velmi aktivní, jak v kompozici, tak i v koncertní činnosti. Se svým přítelem Emanuelem Schikanederem (1751-1812) začal v létě 1791 spolupracovat na opeře Die Zauberflöte. Během komponování tohoto díla dostal Mozart ještě objednávku na requiem od hraběte Stuppacha, který chtěl toto dílo údajně vydávat za své. Od impresária Domenica Guardasoniho z Prahy přišla další zakázka na operu k slavnostem korunovace Leopolda II. jako českého krále. Mozart přijel do Prahy se svou manželkou Constanze 28. srpna a 5. září zde operu La clemenza di Tito dokončil. Druhý den, 6. září, byla opera premiérována.

Tentokrát Mozartovi nezůstali v Praze dlouho a vrátili se do Vídně 15. září. Kromě již zmíněných dvou oper Die Zauberflöte a La clemenza di Tito obsahuje Mozartova tvorba tohoto roku ještě moteto Ave verum corpus (KV 618), dvanáct menuetů (KV 599, KV 601, KV 604), třináct německých tanců (KV 600, KV 602, KV 605), koncert pro klarinet (KV 622) a smyčcový kvintet Es dur (KV 614).

Mozartův zdravotní stav se na konci listopadu výrazně zhoršil a byl nucen trávit veškerý čas v posteli. Dne 3. prosince se zdálo, že je mu mnohem lépe. Další den dokonce i zpíval se svými přáteli části nedokončeného Rekviem. Ten večer se jeho stav však zhoršil a následujícího dne 5. prosince 1791 umírá.

16

3. Sonáta pro klávesové nástroje

Termín sonáta se objevil na počátku 17. století a existuje dodnes. Název pochází z italského sonare, což znamená znít, hrát. Vývoj této hudební formy byl velice dlouhý a formoval se na území celé Evropy. Z hlediska instrumentace se sonáty označovaly jako sólové nebo triové. Sólová sonáta byla psána pro sólový nástroj (nejčastěji housle, flétna apod.) a basso continuo (improvizovaný generálbas = cembalo nebo varhany + viola da gamba – violoncello). Druhým typem byla triová sonáta, která byla psána pro dva sólové nástroje a continuo.

Sólové sonáty pro jeden nástroj (pro jednoho hudebníka) byly na počátku vzácnou výjimkou. Této formě se věnoval např. Johann Sebastian Bach, který napsal sonáty pro varhany, nebo sólové housle.

Z historického hlediska, se spojitostí s klavírními sonátami je pro klavíristu obzvlášť důležité jméno Lodovico Giustini. Je autorem prvních známých sonát napsaných výslovně pro fortepiano, které byly vydány roku 1732 (12 Sonate da cimbalo di piano e forte detto volgarmente di martelletti, Op. 1).15 Díky přelomovému vynálezu Bartolomea Cristoforiho16 začali skladatelé více využívat zvukové možnosti nástrojů, které dosud byly dosti omezené. Dalším významným autorem sonát pro pianoforte byl Giuseppe Domenico Scarlatti, který jich zkomponoval (je známo) 555.

K interpretaci skladeb Bacha či Scarlattiho na dnešní nástroje se současní klavíristé staví odlišně. Jedni souhlasí s interpretací na moderní klavír, přičemž využívají všech jeho možností, předností, oproti starším nástrojům, druzí tuto interpretaci zcela odmítají. Zajímavý názor na toto téma má klavírista Alfred Brendel, jelikož on sám se této intepretaci vyhýbá: „Jedním z důvodů je určitě samotný způsob využití nástroje – přesto, že nemám nic proti tomu, když někdo dokáže hrát Bacha na piano přesvědčivě. Naproti tomu Scarlattiho hraného na piano nedokážu vystát.“17

15 ANDERSON, Keith. About this Recording: Lodovico Giustini da Pistoia (1685–1743) 12 Sonate da cimbalo di piano e forte, Op. 1: Sonatas Nos. 2, 4, 7, 9 and 10. Naxos [online]. 2014 [cit. 2020-05- 04]. Dostupné z: https://www.naxos.com/mainsite/blurbs_reviews.asp?item_code=9.70230&catNum= 9.70230&filetype=About%20this%20Recording&language=English 16 Italský výrobce hudebních nástrojů, obvykle považovaný za vynálezce klavíru. Básník a novinář Scipione Maffei nazval v roce 1711 Cristoforiho nástroj „gravicembalo col piano, e forte“. Zmínka florentského dvorního hudebníka Federiga Meccoliho, o vzniku „arpi cimbalo del piano e 'forte“, nám dokládá přesné datum vzniku klavíru. Bylo to v roce 1700. 17 BRENDEL, Alfred. Hudba, smysl a nesmysl: Eseje a přednášky. S. 359. 17

O její dovršení sonáty jako formy se zasloužili především skladatelé doby klasicismu – , Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven, dále synové Johanna Sebastiana Bacha – Carl Philipp Emanuel a Johann Christian, ale i čeští skladatelé Jiří Antonín Benda, Jan Ladislav Dusík a další.

Klavírní sonáty v 18. století měly různý počet a uspořádání vět. Nejoblíbenější však byla třívětá struktura. Dvě rychlé krajní věty a střední věta pomalá. Tato struktura se využívala také v tehdejších koncertech a symfoniích. Stejné schéma převládalo v klavírních sonátách W. A. Mozarta. Obvykle první a nejzávažnější věta má sonátovou formu, druhá pomalá je tvarově různorodější, podobně jako v koncertech nebo v symfoniích. Objevovala se i např. volná forma fantazie. V sonátách pro klávesové nástroje je závěrečná věta koncipována jako rondo nebo variační cyklus. Objevovaly se v nich i různé tance, z nichž se udržel pouze menuet.

Dalším velice oblíbeným typem především u italských autorů byla sonáta dvouvětá. Ta je složena z vět rychlých, nebo tempově velice podobných. Velice zřídka se objevovaly sonáty čtyřvěté. Mohli bychom je najít především v symfoniích. Jednověté sonáty se v této éře komponovaly už jen výjimečně.

Sonáta pro klávesové nástroje v 18. století nebyla brána ani jako příliš virtuózní, ani hudebně náročné dílo. Sloužila především k pobavení amatérských hudebníků, či k pedagogickým účelům. Jen zřídka ke koncertním provedením. Obsah věty většinou zahrnoval pouze dvojhlas, doprovázející melodii v pravé ruce interpreta jednoduchými ustálenými figuracemi. Tento žánr se dá nazvat velice progresivním, jelikož se vyvíjí směrem k hudebně a výrazově závažnějším dílům. V období Josepha Haydna, W. A. Mozarta, M. Clementiho a J. L. Dusíka se objevuje ve stylizaci větší virtuozita. Na přelomu 18. a 19. století v době Beethovena, vstupuje klavírní sonáta do kruhu nejzávažnějších hudebních děl své doby.

18

4. Přehled Mozartových sonát

Stěženími díly Wolfganga Amadea Mozarta jsou bezesporu jeho opery. Dnes se na prknech mezinárodní, ale i české scény hrají jak komické (buffa) např. Le nozze di Figaro, Die Entführung aus dem Serail, tak i ty vážné (seria) La clemenza di Tito, Idomeneo aj. Melodické prvky, ale především zpěvnost a hravost se přenesly i do ostatních autorových děl. Stejně tak tomu je i u jeho klavírních sonát. Za svůj krátký život jich napsal osmnáct. Nekomponoval je však pravidelně. V katalogu jeho děl si můžeme povšimnou let, kdy jich napsal hned několik, jako tomu bylo v roce 1774, a dále pak let, kdy klavírním sonátám nevěnoval tolik pozornosti a věnoval se tvorbě jiných děl. Všechny sonáty až na dvě č. 8 KV 310 a č. 14 KV 457 jsou zkomponovány v durových tóninách.

19

5. Mannheimská škola

Pro rozvoj hudebního klasicismu představuje mannheimská škola výrazné centrum. Skupina skladatelů a hudebníků, kteří v Mannheimu působili, se zasloužila o nový pohled na orchestr, díky nim vznikly nové hudební prvky v instrumentální hudbě, ale také dopomohli vzniku novým hudebním formám a mnoho dalšího. Činnost mannheimské školy iniciovala vznik mannheimského orchestru. Jeho zakladatelem byl po roce 1720 kurfiřt Carl III. Philipp von der Pfalz18. Svého největšího věhlasu však dosáhl za vlády následovníka Carla Philippa Theodora19. Koncertním mistrem se v té době stal významný český skladatel Jan Václav Stamic (1717-1757), který se zasloužil o vznik mannheimské školy.

Důvodů, proč byl mannheimský orchestr ve své době tak věhlasný v celé Evropě, bylo hned několik. Především to byla finanční podpora Carla Philippa Theodora. Skladatelé a hudebníci měli na základě svého sociálního postavení příznivé výchozí podmínky pro svoji uměleckou práci. Dalším důvodem byl fakt, že členové orchestru byli hudebníci z mnoha zemí např. Rakouska, Německa, Holandska, Francie, Itálie, ale i Čech. To napomohlo k tvůrčí nápaditosti a originálnímu pohledu na provedení skladeb. Zřejmě i z tohoto důvodu, dnes už víme, proč se mohly francouzské smyčcové techniky s oblíbeným staccatem snoubit s tónem plnosti a zpěvnosti české hudby. V hudbě vznikly nové impulsy, které mj. posloužily jako další formální podklad k pozdější instrumentální kompoziční tvorbě Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Získat vysokou kvalitu techniky a preciznosti v neposlední řadě dopomohl i samotný počet hudebníků. Vedoucí skupin byli často virtuosové. Disciplína a kvalitní vedení orchestru jsou dalšími body, které přispěly k vysoké úrovni tohoto tělesa.

K výkonům orchestru se vyjádřili nejen hudebníci a kritici, ale i historici a mnoho dalších významných osob té doby. Za zmínku stojí Christian Friedrich Daniel Schubart20, který se vyjádřil takto: „Kein Orchester der Welt hat es je in der Ausführung dem Manheimer zuvorgethan. Sein Forte ist ein Donner, sein Crescendo

18 Karel III. Filip Falcký (4. listopadu 1661 Neuburg na Dunaji - 31. prosince 1742 Mannheim) 19 Karel Teodor Falcký (11. prosinec 1724 Brusel – 16. leden 1799 Mnichov) – mecenáš a podporovatel umění. Během jeho panování (1747-1778) rozkvétal na mannheimském dvoře bohatý kulturní život. 20 Německý skladatel, varhaník, spisovatel a novinář. Byl opakovaně trestán a vězněn za své společensky kritické psaní. 20 ein Catarakt, sein Diminuendo – ein in die Ferne hin plätschernder Krystallfluss, sein Piano ein Frühlingshauch.“21 22

Další kladnou kritiku získal od anglického hudebního historika Charlese Burneyho23, který slyšel orchestr v roce 1772 u příležitosti operního představení v letní rezidenci ve Schwetzingenu: „Ich kann diesen Artikel nicht verlassen, ohne dem Orchester des Churfürsten Gerechtigkeit zu erweisen, welches mit Recht durch ganz Europa so berühmt ist. Ich fand wirklich alles daran, was mich der allgemeine Ruf hatte erwarten lassen.... Es sind wirklich mehr Solospieler und gute Komponisten in diesem, als vielleicht in irgend einem Orchester in Europa.“2425

Dlouho netrvalo a věhlasu mannheimské školy i samotného orchestru si všiml i Mozart. Do Mannheimu dorazil roku 1777 se svou matkou a hned navázal kontakt s dvorním koncertním mistrem Johannem Christianem Cannabichem a dvorním kapelníkem Ignácem Holzbauerem. Vlivy a prvky mannheimské školy se odrazily i v obou klavírních sonátách č. 8 a moll a č. 14 c moll. Byla to především tzv. mannheimská raketa26 nebo velice oblíbené tzv. albertiovské basy27. Inspirací pro Mozarta se stal Stamic. Právě on často využíval střídání tónin, melodické ozdoby (uplatňovaly se tzv. mannheimské vzdechy, sekundové průtahy, akcenty…), změny temp, náhlé dynamické kontrasty a také časté např. vkládání crescend. Tento způsob práce využil i u dalších děl, kterými jsou např. klavírní sonáta C dur KV 309, nebo symfonie D dur „Pařížská“ KV 297.

21 Forschungsstelle Südwestdeutsche Hofmusik [online]., 1 [cit. 2020-05-04]. Dostupné z: https://www.mannheim.de/de/kultur-erleben/musik/die-mannheimer-schule/forschungsstelle- suedwestdeutsche-hofmusik 22 Volně přeloženo: "Žádný orchestr na světě to nikdy předtím, jako ten mannheimským nedokázal. Jeho forte je hrom, jeho crescendo je vodopád, jeho diminuendo – je jako v dálce šplouchající potůček, jeho piano je jarní dech." 23 Charles Burney (1726–1814) – anglický hudební historik, hudebník a skladatel 24 Forschungsstelle Südwestdeutsche Hofmusik [online]., 1 [cit. 2020-05-04]. Dostupné z: https://www.mannheim.de/de/kultur-erleben/musik/die-mannheimer-schule/forschungsstelle- suedwestdeutsche-hofmusik 25 Volně přeloženo: "Nemohu opustit tento článek, bez zmínky a poskytnutí spravedlnosti o kurfiřtském orchestru, který je právem slavný po celé Evropě. Opravdu jsem našel všechno, co mě přimělo očekávat.... Je v něm opravdu spousta dobrých sólových hráčů a skladatelů než v kterémkoli orchestru v Evropě." 26 Rozložený akord, melodické tóny směřující vzhůru. Motiv mannheimské rakety se objevuje i v Mozartových orchestrálních dílech např. začátek čtvrté věty Symfonie č. 40 g moll KV 550. 27 Stereotypní doprovod rozložených basových akordů rytmického rázu. 21

Čeští hudebníci mannheimské školy

Díky tomu, že se o vznik mannheimské školy zasloužil český skladatel a houslista Jan Václav Stamic, působilo na její půdě mnoho významných hudebníků českého původu. Větší uvolněnost a vliv lidové hudby se začaly projevovat nejen v interpretaci orchestru, ale také na půdě školy.

V orchestru, který zde vznikl, se během 17. a 18. století vystřídalo několik generací hudebníků, kteří navazovali na své předchůdce, a tím se držela stylová soudržnost. Ideálním příkladem je bezesporu rodina Stamiců.

První generaci tvořili skladatelé a houslisté – František Xaver Richter (1709- 1789), Jiří Čart (1708-1778) a violoncellista Antonín Fils (1733–1760).

Druhou generací byli především Stamicovi žáci – Christian Cannabich28 (1731- 1798), Franz Ignaz Beck (1734-1809) a Ignaz Fränzl (1736–1811).

Do třetí generace patří Antonín Stamic (1750-1809) a Franz Danzi (1763– 1826).

28 V roce 1774 se stal Cannabich ředitelem mannheimského orchestru – sám ho vedl jako koncertní mistr, zároveň měl i povinnost pro něj psát nová díla. 22

6. Klavírní sonáta č. 8 a moll KV 310

Základní údaje

„… první věta Mozartovy Sonáty pro klavír č. 8 a moll (KV 310) je pro mě skladbou pro symfonický orchestr, druhá věta zase připomíná vokální formu s dramatickou prostřední částí a závěrečná věta by mohla být jednoduše přepsána na divertimento pro dechy.“29

Ojedinělost mollových tónin vyskytujících se v Mozartových dílech je vždy zárukou poněkud temné nálady, pocitu zoufalství a tragédie. Ať už se jedná o orchestrální díla – obě g moll Symfonie č. 25 KV 183 a č. 40 KV 550, klavírní koncerty č. 20 d moll KV 466, č. 24 c moll KV 491, několik komorních skladeb, nebo klavírní Fantazii c moll KV 475. Stejné znaky mají i obě Mozartovy klavírní sonáty v mollových tóninách č. 8 a moll a č. 14 c moll.

Klavírní sonáta č. 8 byla napsána roku 1778 v Paříži, ale vydání se jí dostalo až o tři roky později roku 1781. Na Mozartovu mysl měla velký vliv smrt jeho milované matky30. Pravděpodobně i proto je připisována temná nálada této tragické události. Přijetí sonáty tehdejší kritikou bylo zřejmě do značné míry ovlivněno skladatelovým rozpoložením a teoretickými diskusemi o jeho stavu.

Faktem zůstává, že samotná sonáta představuje odklon od tradiční sonátové formy, kterou lze najít v jeho předchozích sedmi sonátách. Tato změna se projevuje nejenom zvolením mollové tóniny, ale především obsahem, který skýtá řadu jedinečných kompozičních postupů, které byly v jeho dosavadní kariéře do té doby neobvyklé. Jsou jimi např. pulzující rytmy, chromatické melodické zdobení, liché a asymetrické melodické frázování, nebo nepravidelné a nejasné kadence.

29 BRENDEL, Alfred. Hudba, smysl a nesmysl: Eseje a přednášky. S. 15. 30 Dodnes se historikové a muzikologové domnívají, že důvodem, proč se tato sonáta tak vymyká Mozartově tradičnímu kompozičnímu stylu je zapříčiněno do velké míry smrtí matky Anny Marie. Tato teorie však nikdy nebyla potvrzena. Aniž bychom se pouštěli do různých teorií, je zřejmé, že taková událost musela Mozarta do značné míry ovlivnit. A protože skladatel nemá ve zvyku vyjadřovat své emoce slovy (obdivuhodná je samotná zdrženlivost, kterou informoval svého otce, tak aby ho zpráva příliš nezasáhla), nýbrž jemu přirozenějším jazykem – hudbou, je velice pravděpodobné, že své pocity ukryl do některých svých děl, zejména do této sonáty. 23

Zvláštního vlivu, kterého si můžeme povšimnout v sonátě, je vliv hudby Johanna Schoberta31, který byl v té době v Paříži velice populární. Některé jeho hudební postupy využil Mozart i ve svých koncertech (jeho klavírní hudbu si obzvláště oblíbil, když ji sám vyučoval a následně si i zakoupil noty). Schobert byl známý především svými romantickými sklony, zejména extrémními kontrasty bouře a introverze. Toho si můžeme všimnout i v Mozartově sonátě. Vzpurné pasáže ve forte vyjadřující vztek, a naopak měkké v pianu působící pocitem klidu a někdy i zoufalstvím.

Extrémní povaha a emočnost této sonáty, byla i do značné míry ovlivněna pařížským vkusem. V dopise otci téhož roku napsal: „…vždyť dovedu, jak víte, proniknout a napodobit všechny druhy a slohy komposice.“32

Pařížským stylem byl fascinován už jako dítě. Jeho rané klavírní sonáty s houslovým doprovodem KV 6 až KV 9 již obsahovaly některé prvky.

Vliv na Mozarta měla do značné míry pravděpodobně již zmíněná událost, úmrtí jeho matky, dále ale pravděpodobně také zklamání z nevelkého úspěchu, který už ve svém dopise ze 7. února roku 1778 předpokládal, ještě předtím, než do Paříže osobně přijel: „…Uživil bych se slušně jen vyučováním, a k té práci nejsem stvořen…“33

VĚTA FORMA TEMPOVÉ OZNAČENÍ

První věta: Sonátová forma Allegro maestoso

Druhá věta: Sonátová forma Andante cantabile con espressione

Třetí věta: Rondo se sonátovými prvky Presto

31 Cembalista a hudební skladatel žijící ve Francii (asi 1720, 1735 nebo 1740–28. srpna 1767 Paříž). Schobert byl údajně uražen, když mu Leopold Mozart sdělil, že jeho děti od něj hrají sonáty bez větších obtížností. 32 BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. S. 81. 33 BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. S. 81. 24

6.1.1 První věta

Při psaní první mollové sonáty Mozart experimentuje s novým melodickým frázováním a tonalitou. Pro vstup první věty prvně využívá chromatické appogiatury (viz. notová ukázka č. 1). Tím, že začíná na pátém stupni vyvolává v posluchačích pocit jakési otevřenosti a neklidu.

Ukázka č. 1 - chromatické postupy (takty 1-4)

V porovnání s předchozími sonátami (notové ukázky č. 2-8), kdy pro vstup využívá arpeggia, nebo tónické akordy, je tento chromatický postup novinkou v jeho tvorbě.

Ukázka č. 2 - Sonáta č. 1 C dur KV 279 Ukázka č. 3 - Sonáta č. 2 F Ukázka č. 4 - Sonáta č. 3 B dur dur KV 280 KV 281

Ukázka č. 5 - Sonáta č. 4 Es dur Ukázka č. 6 - Sonáta č. 5 G Ukázka č. 7 - Sonáta č. 6 D dur KV KV 282 dur KV 283 284

Ukázka č. 8 - Sonáta č. 7 C dur KV 309

25

Samotná struktura motivu je neobvyklá. Místo toho, aby po osmi taktech přišla kadence a další téma, Mozart motiv s obměnami opakuje. Moduluje do c moll, resp. střídavé dominanty G dur, po níž přirozeně pokračuje vedlejším tématem v C dur.

Použití chromatických tónů a neobvykle dlouhých frází s nejasným zakončením posiluje dojem, že skladatel tímto způsobem směřuje své pocity zmatku a hněvu k posluchačům. Tomu napomáhá i odchýlení od tradičních postupů, které využil v předešlých sedmi sonátách.

Následuje vedlejší téma v C dur, levá přebírá strohý osminový pulz úvodu, pravá naopak měkce rokokově zdobí v šestnáctinových notách. (notová ukázka č. 9).

Ukázka č. 9 - vedlejší téma (od taktu 22)

Kromě toho, že byl Mozart znám jako virtuóz, je důležité zmínit jeho schopnost vytvářet nezapomenutelná témata uvnitř jeho sonát. Tato sonáta není výjimkou.

Ve druhém tématu opět používá neobvyklé délky frází, což dále napomáhá k vyvolání pocitu vnitřního nepokoje. Použití šestnáctinových not v kombinaci s neobvyklými frázemi a krátkými kadencemi vzdoruje tomu, co by každý očekával od jeho typické sonátové struktury. Místo toho, aby posluchačům poskytl jasná témata a zřejmé kadenční body, domnívám se, že touto volbou Mozart projevuje pocity neklidu a zármutku z nečekané smrti své matky a nevyřešené napětí se svým otcem, které mezi nimi tou dobou panovalo. V závěru skladatel dodržuje obecné praktiky týkající se sonátové formy, ale i přesto se snaží některým pravidlům a obecným zvyklostem vzdorovat.

26

6.1.2 Druhá věta

Andante cantabile con espressione představuje dynamickou, artikulační a rytmickou rozmanitost. Důležitým aspektem se stávají sekundové postupy (notová ukázka 10) a ozdoby, kterými zde Mozart nešetří.

Ukázka č. 10

Tím otevírá mnoho možností, co se týče výrazu. Časté změny artikulace napomáhají k nepřetržité plynnosti hudby. V provedení se znovu objevují akordové doprovody představené v první větě a sekundové souzvuky, které vyvolávají v posluchači opět určité napětí.

6.1.3 Třetí věta

Poslední věta Presto je spěchající, dramatická část s tendencí překrývat hudební linie, čímž se vytváří polyfonie a interpret tento fakt musí brát v potaz. Stejný způsob práce využil Mozart již v první větě. Ani kratší lyričtější střední část nemůže odvrátit téměř expresionistickou energii tohoto finále.

27

7. Klavírní sonáta č. 14 c moll KV 457

Základní údaje

Klavírní sonáta č. 14 byla dokončena 14. 10. 1784 ve Vídni. Vydána však byla až v prosinci o rok později, společně s Fantazií c moll KV 475. Ačkoli obě skladby byly složeny v jiném časovém období (Fantazie byla dokončena 20. května 1785), jsou si obě hudebně velmi podobné. Je možné říci, že Mozart vnímal Fantazii jako preludium (předehru) k samotné sonátě.34

To by vysvětlovalo, že vydání obou skladeb společně, nebyl pouze marketingový záměr vydavatelství Artaria35. Kombinace, vydání fantazie a sonáty však nebylo nic nového. Německý klavírista, houslista a skladatel Georg Simon Löhlein již publikoval takto svojí Fantazii a sonátu v roce 1768.

Další tvrzení o tom, že Fantazie a sonáta k sobě zřejmě patří: “This fantasia is so complete in itself that it is difficult to think of it as a “prelude,” although Mozart published it together with the C-minor sonata, K. 457, that he had written in the previous year. It contains five sections: Adagio, Allegro, Andantino, Più Allegro, and Tempo I, in the last of which the opening Adagio returns in a relentless form to round off the whole piece.”36

Mozart sonátu věnoval Therese von Trattnerové (1758–1793), která byla jednou z jeho vídeňských žaček. Její manžel, Thomas von Trattner, byl významným vídeňským vydavatelem. Nakonec se Trattnerovi stali kmotry čtyřem Mozartovým dětem.

Ludwig von Köchel o této sonátě uvedl: “Without question, this is the most important of all Mozart’s pianoforte sonatas. Surpassing all the others by reason of the fire and passion which, to its last note, breathes through it, it foreshadows the pianoforte sonata, as it was destined to become in the hands of Beethoven.”37

34 EUGENE K., Wolf. The Rediscovered Autograph of Mozart's Fantasy and Sonata in C Minor, K. 475/457. The Journal of Musicology [online]. 10(1), 5-6 [cit. 2020-05-04]. 35 Rodina vídeňských vydavatelů italského původu – bratranci: Carlo Artaria (1747-1780) a Francesco Artaria (1744-1808). Společnost "Artaria" publikovala díla i Josepha Haydn. 36 COWDERY, William, ZASLAW, Neal, ed. The Compleat Mozart: A Guide to the Musical Works of Wolfgang Amadeus Mozart [online]. S. 18 [cit. 2020-05-04]. 37 MARKS, Helena. The sonata, its form and meaning as exemplified in the piano sonatas by Mozart : a descriptive analysis [online]. S. 105 [cit. 2020-05-04]. 28

Skládá se ze tří vět a vzhledem k dodržení kompozičních pravidel je ukázkovým příkladem definice sonátové formy. I přes to, obsahuje několik výjimek, díky nimž je tak jedinečná. Sonátu Mozart zkomponoval v období, kdy nebyl u nikoho zaměstnán a působil tedy jako umělec na volné noze. Je jedna z prvních z šesti sonát složených během pobytu ve Vídni.

VĚTA FORMA TEMPOVÉ OZNAČENÍ

První věta: Sonátová forma Molto allegro

Druhá věta: Rondo Adagio

Třetí věta: Rondo Allegro assai

7.1.1 První věta

Expozice začíná rozložením tónického kvintakordu hlavního tématu v c moll směrem vzhůru.38 Majestátními oktávami v dynamickém označení forte. Tento výrazný motiv nese označení „mannheimská raketa“. (notová ukázka č. 11)

Ukázka č. 11 – mannheimská raketa

Taktem 23 přichází mezivěta v dynamickém označení piano, která končí taktem 34. Nastupuje vedlejší téma. Autor zde využívá typické zpracování tématu formou „otázka a odpověď“. Ta se objeví nejprve v sopránové lince, aby se pak následně přenesla do linky basové. Od taktu 51 začíná techničtější pasáž triol, která

38 Podobný vstup se vyskytuje i u Beethovenovy první klavírní sonáty f moll op.2 č.1. U Mozarta se motiv mannheimská raketa objevil např. v Symfonii č. 25 g moll KV 183.

29

je pojata stylem, často se objevujícím u Beethovena „Sturm und Drang“. Pět taktů v rozpětí čtyř oktáv.

V provedení od taktu 75-78 se objevuje transponované hlavní téma v C dur. Totožné expozici je i další čtyřtaktí v f moll. Taktem 83 nastupuje opět hlavní téma v pravé ruce, které je tentokrát podpořeno triolovými běhy druhé ruky, což přidává na důležitosti tématu. Hlavní téma je několikrát transponováno a imitováno. Poslední transpozice je v G dur, kde téma skončí na sedmém stupni. Půlová pomlka všech hlasů naruší tok a připraví posluchače na pětitaktový dovětek hudební myšlenky v pianu.

V poslední části Cody Mozart pětkrát kanonicky zpracovává motiv hlavního tématu. Do té chvíle, než opět nastoupí triolové pasáže. Od taktu 176 tvoří trioly „rozložené tříhlasé unisono“, přičemž Mozart předepisuje zvláštní „hororové“ dynamické překvapení vždy na poslední notě motivu, zpracovaného do dvou třítaktových harmonických kadencí. Věta je sice zklidněna do pp a uzavřena tónickým kvintakordem, přesto (nebo právě proto) nepokoj přetrvává i po doznění.

7.1.2 Druhá věta

Druhá kontrastní věta Adagio je napsána v paralelní tónině. Obsahuje vnitřní klid, bohaté melodické zdobení a pozoruhodné a časté dynamické změny. (notová ukázka č. 12). Jednoduché melodické struktury, které znějí v sopránové lince harmonických akordů, takto získávají zcela nového významu. Interpret zde dostává možnost projevit své muzikální schopnosti. Lyrická melodie se musí vznášet nad vším ostatním. Pomalé věty nejsou obvykle místem pro vyjádření virtuozity, ale pro prostor k rozjímání a naplnění autorova sdělení posluchačům, které tkví především v detailech. Mozart si je toho vědom a záměrně pomalý a klidný tok hudby protíná virtuózními běhy v rozpětí až čtyř oktáv. I zde je uplatněna „otázka a odpověď“.

Ukázka č. 12

30

7.1.3 Třetí věta

Finální věta Allegro assai je rondo, které se vrací k energické a poněkud neklidné náladě věty první. Vše je zapříčiněno častým výskytem arpeggií, opakovaných tónů, akcentů a technických běhů. Samotný začátek působí klidně, představuje kroky, které se však rázem změní v rychlejší pohyb, aby se pak pomocí arpeggií opět zklidnily. Celá věta je bohatá na pasáže obsahují Albertiovské basy. (notová ukázka č. 12) Téma se několikrát doslovně opakuje, pouze jeho zakončení se mění, tak aby napomohlo k modulaci. Obzvlášť v této větě i přes rychlé tempo je pro interpreta důležitá práce s časem. Časté koruny vyžadují doposlouchávání frází, aby se jak interpret, tak posluchač mohli přeladit na další téma.

Ukázka č. 12 – Albertiovské basy v levé ruce (od taktu 46)

Plynulý tok věty je přerušován v taktech 228-247, které působí na posluchače výrazově dojmem zcela odlišným od předešlé části. (notová ukázka č. 12) Tato poněkud melancholická, tragická pasáž nabízí prostor k rozjímání a koncentraci před návratem energického tématu.

Ukázka č. 12 – od taktu 228

Konec věty uzavírá dvojitá Coda, kde v taktech 308-309 Mozart padá na pomyslné dno nejen obsahově, ale i z hlediska rozsahu klaviatury tehdejšího nástroje.

31

Závěr

Cílem této práce bylo v první části seznámit s Mozartovým životem, se zaměřením na jeho cesty po Evropě. S kompozicemi, které v danou dobu vznikly, lidmi, kteří ho ovlivnili nebo kvůli neshodám (se salzburským arcibiskupem Colloredem) donutili odcestovat do jiných měst a zemí.

Těžištěm práce jsou dvě klavírní sonáty v mollových tóninách. Mozart zřídkakdy používal mollové tóniny, když už tomu tak bylo, mělo to většinou souvislost s jeho osobním životem, jako v tomto případě. Vzhledem k nevelkému množství informací v českém jazyce jsem se pokusil shrnout ze zahraničních zdrojů nejpodstatnější vlivy, které vedly k napsání dvou významných sonát klavírní literatury. Zajímavostí je, že i přes veškeré dosud získané informace o skladatelově životě i tvorbě, zůstává vznik některých děl dosud neobjasněn. Muzikologové o nich často pouze vyslovují domněnky či směřují argumenty k vlivům ostatních skladatelových děl.

Věřím, že tyto informace mohou pomoci interpretům v prozkoumávání Mozartových sonát, více se nad nimi zamyslet a hlouběji zkoumat jejich krásu. Avšak emocionální prožitky musí do nich vložit každý sám a po svém, bez ohledu na míru znalostí.

32

Použité informační zdroje

Prameny a literatura

BARTOŠ, František. Mozart v dopisech. 2. vydání, fotoreprint 1. vydání SNKLHU z roku 1956. Praha: Supraphon, 1991, 222 s. ISBN 80-7058-248-0.

BRENDEL, Alfred. Hudba smysl a nesmysl: Eseje a přednášky. Praha: Volvox Globator, 2016, 428 s. ISBN 978-80-7511-317-7.

GERALD, Abraham. Stručné dějiny hudby. Bratislava: Hudobné centrum, 2003, 844 s. ISBN 80-88884-46-2.

JACQ, Christian. Mozart: Velký mág. Praha: Knižní klub, 2007, 304 s. ISBN 978- 80242-1930-1.

KOUBA, Jan. ABC hudebních slohů: od raného středověku k W. A. Mozartovi [online]. 2. vydání. Praha: Supraphon, 1988,

ROSEN, Charles. Klasicizmus: Haydn, Mozart, Beethoven. Bratislava: Hudobné centrum, 2005, 495 s. ISBN 80-88884-68-3.

33

Internetové zdroje ANDERSON, Keith. About this Recording: Lodovico Giustini da Pistoia (1685–1743) 12 Sonate da cimbalo di piano e forte, Op. 1: Sonatas Nos. 2, 4, 7, 9 and 10.Naxos[online].2014[cit.2020-05-04]. Dostupné z: https://www.naxos.com/mainsite/blurbs_reviews.asp?item_code=9.7023 0&catNum=9.70230&filetype=About%20this%20Recording&language=English

EUGENE K., Wolf. The Rediscovered Autograph of Mozart's Fantasy and Sonata in C Minor, K. 475/457. The Journal of Musicology [online]. University of California Press Journals, 1992, 10(1), 5-6 [cit. 2020-05-04]. DOI: 10.2307/763559. Dostupné z: https://jm.ucpress.edu/content/10/1/3.article-info

Forschungsstelle Südwestdeutsche Hofmusik [online]., 1 [cit. 2020-05-04]. Dostupné z:https://www.mannheim.de/de/kultur-erleben/musik/die-mannheimer- schule/forschungsstelle-suedwestdeutsche-hofmusik

London: W. Reeves, 1921, 2007-03-12, 167 s. [cit. 2020-05-03]. ISBN 1440088799. Dostupnéz: https://archive.org/details/sonataitsformmea00markuoft/page/n7/mode/2up

Mannheim.de[online].[cit.2020-05-04].Dostupnéz: https://www.mannheim.de/de/kultur-erleben/musik/die-mannheimer- schule/forschungsstelle-suedwestdeutsche-hofmusik

MARKS, Helena. The sonata, its form and meaning as exemplified in the piano sonatas by Mozart : a descriptive analysis [online]. Londýn: W. Reeves, 1921, 167 s. [cit.2020-05-04].ISBN20070312130856.Dostupné z: https://archive.org/details/sonataitsformmea00markuoft/page/n7/mode/2up

34

ZASLAW, Neal a William COWDERY, ed. The Compleat Mozart: A Guide to the Musical Works of Wolfgang Amadeus Mozart [online]. New York: W. W. Norton & Company, 1990 [cit. 2020-05-04]. ISBN 978-0-393-02886-7. Dostupné z: https://wwnorton.com/books/The-Compleat-Mozart/about-the-book/product-details

Notové materiály Sonáta č. 8 a moll KV 310, č. 14 c moll KV 457 FINGERING, Ulrich Leisinger a Robert D. LEVIN, ed. Wolfgang Amadeus Mozart: Klaviersonaten. Wiener Urtext Edition. ISBN 978-3-85055-607-1.

Sonáta č. 1 C dur KV 279

MOZART, Wolfgang Amadeus. Sonaten und phantasien für das pianoforte, No.1 [online]. Breitkopf & Härtel, 1878 [cit. 2020-05-05]. Dostupné z: https://imslp.simssa.ca/files/imglnks/usimg/9/97/IMSLP82506-PMLP01830-Mozart- KV279ama.pdf

Sonáta č. 2 F dur KV 280

MOZART, Wolfgang Amadeus. Sonaten und phantasien für das pianoforte, No.2 [online]. Breitkopf & Härtel, 1878 [cit. 2020-05-05]. Dostupné z: https://ks.imslp.net/files/imglnks/usimg/6/6f/IMSLP56311-PMLP01832- Mozart_Werke_Breitkopf_Serie_20_KV280.pdf

Sonáta č. 3 B dur KV 281

MOZART, Wolfgang Amadeus. Sonaten und phantasien für das pianoforte, No.3 [online]. Breitkopf & Härtel, 1878 [cit. 2020-05-05]. Dostupné z: https://imslp.simssa.ca/files/imglnks/usimg/c/cf/IMSLP56312-PMLP01834- Mozart_Werke_Breitkopf_Serie_20_KV281.pdf

Sonáta č. 4 Es dur KV 282

MOZART, Wolfgang Amadeus. Sonaten und phantasien für das pianoforte, No.4 [online]. Breitkopf & Härtel, 1878 [cit. 2020-05-05]. Dostupné z: https://imslp.simssa.ca/files/imglnks/usimg/8/8f/IMSLP56313-PMLP01836- Mozart_Werke_Breitkopf_Serie_20_KV282.pdf

35

Sonáta č. 5 G dur KV 283

MOZART, Wolfgang Amadeus. Sonaten und phantasien für das pianoforte, No.5 [online]. Breitkopf & Härtel, 1878 [cit. 2020-05-05]. Dostupné z: https://imslp.simssa.ca/files/imglnks/usimg/8/8f/IMSLP56313-PMLP01836- Mozart_Werke_Breitkopf_Serie_20_KV282.pdf

Sonáta č. 6 D dur KV 284

MOZART, Wolfgang Amadeus. Sonaten und phantasien für das pianoforte, No.6 [online]. Breitkopf & Härtel, 1878 [cit. 2020-05-05]. Dostupné z: https://ks.imslp.net/files/imglnks/usimg/6/65/IMSLP56315-PMLP01839- Mozart_Werke_Breitkopf_Serie_20_KV284.pdf

Sonáta č. 7 C dur KV 309

MOZART, Wolfgang Amadeus. Sonaten und phantasien für das pianoforte, No.7 [online]. Breitkopf & Härtel, 1878 [cit. 2020-05-05]. Dostupné z: https://imslp.simssa.ca/files/imglnks/usimg/9/90/IMSLP56316-PMLP01840- Mozart_Werke_Breitkopf_Serie_20_KV309.pdf

36