Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Bc. Zuzana Kohoutová

Magisterská diplomová práce

Ferenc Erkel Kapitoly o tvůrci maďarské národní opery

Vedoucí práce: prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc.

Brno, 2016

Prohlašuji, že jsem svou magisterskou práci vypracovala samostatně, že jsem řádně citovala všechny použité prameny a literaturu a že práce nebyla využita v rámci jiného vysokoškolského studia či k získání jiného nebo stejného titulu.

V Brně dne 8. 5. 2016 ……………………………………………………………………………… Zuzana Kohoutová

1 Poděkování

Tímto bych chtěla v první řadě poděkovat vedoucímu své magisterské práce, prof. PhDr. Miloši Štědroňovi, CSc., za umožnění vypracování daného tématu a jeho celkovou podporu. Dále chci poděkovat vědeckým pracovníkům z Institutu muzikologie na Maďarské akademii věd v Budapešti a mnohým pedagogům na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti a rovněž i ochotným pracovníkům v Muzeu Ference Erkela v Gyule. V neposlední řadě patří mé díky rodinné přítelkyni a historičce umění, PhDr. Agátě Žáčkové, za její obětavou pomoc s maďarskou jazykovou problematikou.

2 Obsah

Úvod……………………………………………………………………………………………………………………..5–6

1. Významná centra maďarské hudební kultury konce 18. století a v 19. století a stručný přehled vzniku a vývoje maďarského hudebně dramatického žánru…………….……….7–21 1. 1. Prešpurk…………………………………………………………………………………………….21–26 1. 2. Eszterháza (Fertőd) a Kismarton………...... 26–27 1. 3. Martonvásár……………………………………………………………………………...………27 1. 4. Kolozsvár…………………………………………………...... 28–32 1. 5. Buda, Pest………………………………………………………………………………………….32–37 1. 6. Další významná centra……………………………………………………………………….37–39 2. Maďarský hudební styl………………………………………………………………………………………39 2. 1. Ungaresca……………………………………………………………...... 39–40 2. 2. Kurucký tanec a kurucká píseň……………………………………………………...... 40–41 2. 3. Verbunkos…………………………………………………………………………………....…..41–45 2. 4. Csárdás……………………………………………………………………………………………….46 2. 5. Style hongrois……………………………………………………………………………………..47 3. Ferenc Erekel – stav bádání k danému tématu (cizojazyčná literatura)………….…..48 3. 1. Slovníky………………………………………………………………………………………….…..48–50 3. 2. Publikace……………………………………………………………………………………...... 51–53 3. 3. Online materiály...... 53 3. 4. Časopisecké stati...... 54–55 4. Ferenc Erkel – jeho život a význam pro maďarskou hudební kulturu……...... 56 4. 1. Gyula, Prešpurk, Kolozsvár, Szemeréd...... 56–57 4. 2. Buda, Pešť...... 57–70 5. Operní dílo Ference Erkela…...... 71 5. 1. Bátori Mária...... 72–73 5. 2. Hunyadi László...... 73–77 5. 3. Erzsébet...... 77–78 5. 4. Bánk bán...... 79–82 5. 5. Sarolta...... 82–84

3 5. 6. Dózsa György...... 85–86 5. 7. Brankovics György...... 87–88 5. 8. Névtelen hősök (Bezejmenní hrdinové)...... 89 5. 9. István király (Král Štěpán)...... 90 5. 10. Kemény Simon – nedokončeno...... 91

České resumé...... 92 The English Abstract...... 92 Das deutsche Resümee...... 93 Seznam použité literatury...... 94–98

4 Úvod

Téma své magisterské diplomové práce jsem se rozhodla bez sebemenšího váhání věnovat maďarské hudební kultuře, jelikož mne s maďarskou hlavní metropolí, Budapeští, již po několik let spojuje studium operního zpěvu na Hudební akademii Ference Liszta. Dnes mohu upřímně přiznat, že před zahájením zdejšího studia jsem měla, coby studentka hudební vědy na brněnské Masarykově univerzitě, pouze strohé představy o maďarské hudební kultuře a historiografii. Až během svých uměleckých studií v Budapešti jsem plně pochopila, že v českých odborných publikacích jsou v tomto oboru značné mezery a často uvádění skladatelé, jako např. Ferenc Liszt, Béla Bartók, Zoltán Kodály, či s operetním žánrem spojovaní Imre Kálmán, Ferenc Lehár a jiní, tvoří jen zlomek z této neuvěřitelně rozmanité hudební palety. Můj konečný výběr tématu pak padl na osobnost Ference Erkela, dle mého názoru, v české odborné literaruře neprávem opomíjenou osobnost. Právě Ferenc Erkel (1810–1893) totiž sehrál v budování maďarské národní hudby a opery 19. století jednu z nejvýznamnějších rolí. Byl v té době vedoucí osobností coby skladatel, ředitel opery a dirigent (během svého života působil v řadě operních domů v Budě i Pešti), klavírista, ředitel a pedagog na nově založené Královské národní maďarské hudební akademii, zakladatel pozdějšího Budapešťského filharmonického orchestrálního spolku, autor maďarské národní hymny atd. Cílem této magisterské práce je osvětlit osobnost Ference Erkela, jakožto maďarského národního hudebního skladatele a buditele, který dal jako první pevný základ a rámec maďarské národní opeře a zasadil se tak o zanesení tohoto pojmu do hudební historie z pohledu národních hudebních škol. Dle mého názoru a zjištění, nebyl Ferenc Erkel pro Maďary a maďarskou národní operu o nic menší osobností než třeba Bedřich Smetana pro naši českou hudební kulturu, a proto jsem se rozhodla skrze svou práci zviditelnit jeho jméno, život a dílo a snad jej tím tak uvést i do většího povědomí. Ve své práci jsem se rozhodla dát přednost v první řadě originálním maďarským jménům a historickým místním názvům, pouze v některých případech jsem se uchýlila k upřednostnění české formy.

5 Pro pochopení problematiky vzniku maďarské národní opery považuji za nutné v 1. kapitole nejprve velmi stručně seznámit čtenáře s maďarskou historií přederkelovskou a posléze i historickými souvislostmi v době Erkelova života, což bude v následujících kapitolách důležité i z hlediska pochopení témat Erkelových oper, jejichž náměty se zakládají z podstatné části právě na maďarské historii. Posléze se budu zabývat významnými kulturními centry na území tehdejších Uher a alespoň ve stručnosti se zmíním o významných předchůdcích a současnících Ference Erkela, kteří hráli důležitou roli ve vývoji přederkelovské maďarské národní opery. Ve 2. kapitole si dávám za cíl vysvětlit pojmy maďarských hudebních elementů, které tvoří záhladní stavební prvky maďarské hudby a odlišují ji tak od ostatních evropských hudebních kompozic. Od 3. kapitoly se již budu věnovat z převážné části výhradně skladatelské osobnosti Ference Erkela (1810–1893) a jeho operní tvorbě, která dala pevný základ maďarskému národnímu hudebně dramatickému žánru.

6

1. Významná centra maďarské hudební kultury konce 18. století a v 19. století a stručný přehled vzniku a vývoje maďarského hudebně dramatického žánru

Hned na začátku své práce považuji za více než příhodné nastínit historické souvislosti a krátce pojednat o uherských dějinách1, což úzce souvisí i s historickou rozlohou Maďarska a městy, o kterých následně pojednám z hlediska jejich kulturního významu a přederkelovského hudebního vývoje – se zvláštním pak přihlédnutím na vznik hudebně dramatického žánru a maďarské národní opery. Důležité dodat, že právě o uherskou historii se později opírá Erkel v tématech svých národně laděných oper. Proto je, dle mého názoru, nutné seznámit se již na úvodu s maďarskou historií a důležitými osobnostmi i událostmi, které se pak promítly v Erkelových dílech. Tento stručný nástin nám pak pomůže k lepšímu pochopení souvislostí, jelikož děj Erkelových oper má, jak už tomu bývá, často fiktivní charakter a odchyluje se od reálných historických faktů i původních jmen. Nutno dodat, že následující úsek není zevrubným pojednáním, avšak slouží k pouhé sumarizaci a výčtu nejdůležitějších momentů a vladařů maďarské historie a vybrala jsem pouze takové informace, které shledávám jako zásadní především z hlediska této práce nebo případně českého historického propojení a kontextu.

Je známo, že Maďaři pocházejí z uralo-altajské jazykové větve a patří tak mezi ugrofinské národy. Jejich pradávným domovem bylo povodí Volhy při Uralu. Původní maďarské kmeny byly kočovné a během svého putování se staly součástí různých říší, např. turko-chazarského společenství. Toto je zajímavé i z hlediska vývoje specifického maďarského jazyka, který je svým způsobem v dnešní Evropě velmi originální a těžko zde, z hlediska jeho charakteru, najdeme jemu podobný – jak je tomu např. u skupiny slovanských, germánských, románských jazyků apod., které mají společný základ, a proto tak vykazují spoustu společných rysů. Zajímavé dodat, že Maďaři přejali do svého jazyka i řadu tureckých slov, později též slovanských. Důležitá je skutečnost, že právě jazyk se stal v 18. a především pak v 19. století důležitým symbolem národa a začíná tak být významným v dobách národního obrození i z pohledu národních hudebních škol, které v hudbě využívají

1 Pražák, Richard: Stručná historie států. Maďarsko. Praha 2005.

7 řady folklorních motivů (melodických, harmonických i rytmických) k manifestaci a oslavě národní svébytnosti. Kolem roku 896 se kočovné maďarské kmeny se svým vůdcem Arpádem usadily v oblasti karpatské kotliny a v 10. století se významně podílely na rozkladu Velké Moravy, načež území dnešního Slovenska připadlo pod jejich moc. Koncem 10. století maďarský vůdce a velkokníže Géza2 (940–997) začal formovat uherské knížectví, jehož centrem byla Esztergom3, kde se nechal nakonec i pokřtít. Původní pohanské náboženství ustupuje a křesťanství zde postupně zapouští své kořeny. Gézovou manželkou se stala Sarolta, pocházející ze Sedmihradska. Na počátku 11. století pak vzniká Uherské království a je založen pevný stát v čele s 1. uherským králem (od roku 1001), Istvánem I.4 (kolem 972–1038), který pocházel z dynastie Arpádovců a byl Gézovým synem. Právě král István založil v Esztergomi arcibiskupství a od tohoto momentu začíná důležitý rozvoj křesťanství a christianizace Uher. István si pro posílení vztahů s Bavorskem vzal za ženu Gizelu, dceru Jindřicha Bavorského. Během jeho vlády sice došlo k řadě vojenských střetů se zahraničními nepřáteli, ve skutečnosti však byl velice pozitivní a tolerantní osobností. Jeho vláda byla nesmírně plodná, snažil se o udržení stabilního království a zasadil se o rozvoj zákonodárství. Vzhledem k tomu, že jeho jediný syn Imre5 nešťastně zahynul při lovu (později kanonizován), byl Štěpán nucen jako svého nástupníka zvolit svého synovce Petra Orseola. Díky významnému podílu na šíření křesťanství byl István svatořečen a je často označován jako apoštolský král Uher. V 11.–15. století dosahovalo Uherské království historicky největší rozlohy (zaujímalo oblast vlastních Uher, dále např. dnešní Slovensko, Sedmihradsko, Chorvatsko a část Srbska spolu s Bělehradem). Dalším významným panovníkem z hlediska silné christianizace země byl László I.6 (kolem 1040–1095), který navázal v prohlubování zákonodárství a na původní ideu Istvána I., kterého nechal společně s jeho synem, Imrem, a dalšími uherskými světci svatořečit. Též László se dočkal kanonizace.

2 Gejza (čes.) 3 Ostřihom (čes.), mj. významná z hlediska středověké hudby a naleziště řady důležitých hudebních pramenů a kancionálů 4 maďarské podoby jména: I. István, Szent István nebo též István király, pozn.: szent = svatý, király = král/ Štěpán I. Svatý (čes.) 5 Imrich (čes.) 6 Szent László I. (maď.)/ Ladidlav I. Svatý (čes.)

8 Kálmán7 (kolem 1074–1116) se zasloužil o ohromný rozkvět země. Bylo dokonáno sloučení Uher s Chorvatskem a nechal vydat sbírku zákonů, založených na původní myšlence Istvána I. a jeho pokračovatelů. Známá je též pře mezi Kálmánem a jeho mladším sourozencem, Álmosem, který vyústil v oslepení Álmose i jeho syna Bély. Po smrti Kálmánova syna, Istvána II. (1100–1131), je na trůn dosazen Álmosův syn, Béla II. Slepý (1108–1141). Pro českou historii je zajímavá vláda Bély III. (asi 1148–1196) a jeho úspěšné usilování o získání jihoslovanských oblastí u řeky Moravy. Kulturně i historicky bylo důležité sezdání s Markétou Capetovou a následné profrancouzské zaměření. András II.8 (1176–1235) se do maďarské historie zapsal velmi nechvalně. Během jeho vlády docházelo k řadě sporům mezi šlechtou, která se též stavila na odpor králi. Šlechta králi vyčítala mnoho nešvarů, jako rozhazovačný život na královském dvoře, procizinecké založení a četná a nákladná vojenská tažení. První a zřejmě historicky nejvýznamnější Andrásovou manželkou se stala německá šlechtična Gertruda Meranská, která i díky manželově časté nepřítomnosti v důsledku vojenských tažení získala na uherském dvoře výrazný vliv. Její bratr Bertold významně pomáhal při správě království. Uherská šlechta velmi těžce nesla cizí špatnou nadvládu a silně proněmecké tendence. Bertold byl nařčen z nemanželského poměru s ženou župana9 Pétera, který se pomstil v podobě vraždy Gertrudy, což do jisté míry i demonstrovalo nespokojenost a vzpouru proti královské moci. Za tento čin byl Péter králem Andrásem následně popraven. V roce 1222 byl András donucen k vydání Zlaté buly, která byla důležitá z hlediska práv šlechty. Velmi důležitou postavou v maďarské historii se stala dcera Andráse II. a Gertrudy, Erzsébet 10 (1207–1231), která si vzala za manžela durynského vévodu Ludvíka a žila v Německu. Záhy však ovdověla, začala se věnovat charitativní činnosti a starat se o chudé. Velmi sympatizovala s františkánským řádem a jeho ideálem chudoby a uchýlila se z Wartburgu do kláštera v Marburgu, kde strávila zbytek svého života a zasloužila se o vybudování nemocnice, kde sama sloužila. Když v poměrně mladistvém věku zemřela, byla díky svým velkorysým činům záhy kanonizována, stala se velice populární po celé Evropě a začalo o ní vznikat mnoho legend.

7 Koloman (čes.) 8 též Endre II./ Ondřej II. (čes.) 9 Neboli hlava šlechtické samosprávy daného správního území. V maďarštině se můžeme setkat s podobnými označeními ispán, bán pak v např. oblasti chorvatské, slavonské nebo dalmatské, vajda (vojvoda) např. v Sedmihradsku. Původní název vajda se pak přenesl pro označení cikánského vůdce. 10 Též Türingiai Szent Erzsébet/ Svatá Alžběta Durynská (čes.)

9 Béla IV. (1206–1270) za svého života musel čelit vpádu Mongolů (tatarský vpád). Roku 1241 se odehrála bitva u Muhi, kde byla uherská vojska poražena. Samovolný odchod Tatarů z uherské země se uskutečnil na jaře 1242. 1246 vypukly boje proti Friedrichu Babenberskému, který v červnu padl. Pro naši historii jsou významné i spory s českým králem Přemyslem Otakarem II., který porazil Uhry 12. 7. 1260 v bitvě u Kressenbrunu a byla tak nastolena pročeská orientace v Uhrách. Přemysl Otakar II. se po rozvodu s Markétou Babenberskou oženil s Bélovou vnučkou, Kunhutou. Za vlády Bély IV. byla patrná snaha o obnovu Uher, osídlení, rozvoj měst, zlepšení hospodářských poměrů a vztahů k církvi, dobré vztahy s nižší šlechtou a hospodářský i kulturní růst. Období po odchodu Tatarů je tak jedním z nejplodnějších období Uher. Maďarský král László V.11 (1289–1306) a zároveň český i polský vladař Václav III. v jedné osobě, byl ještě jako velice mladý přijat za uherského panovníka na základě zasnoubení s Erzsébet, dcerou Andráse III. (kolem 1265–1301), který byl historicky posledním vladařem z rodu Arpádovců. Poté, co dynastie Anjouovců získala na moci a stala se hrozbou pro krále, odvezl si Václav II. svého syna zpět domů, a ten se krátce na to zřekl uherské koruny. Po nedlouhém panování Otty III. Wittelsbacha nastává v Uherském království moc Anjouovců, představující vládu cizích dynastií, což však převážně vedlo k politickému a hospodářskému rozkvětu. Neméně zajímavá je i vláda českých panovníků v Uhrách, např. takřka 50ti leté kralování Zikmunda Lucemburského (1368–1437), který byl v Székesfehérváru12 korunován na uherského krále roku 1387. Zikmund musel čelit osmanským nájezdům, po bitvě na Kosově poli (1389) Turci získali území Srbska a v roce 1396 byl poražen u Nikopole. Zikmund se nechvalně proslavil zorganizováním kostnického sněmu, kde byl v roce 1415 upálen Jan Hus a o něco později i Jeroným Pražský, což mělo později za následek řadu politických problémů v Českých zemích, avšak pro maďarskou historii se stal, i přes mnohá válečná tažení, veskrze pozitivní osobností. Mimo jiné zde například podporoval kulturu a vzdělanost a Buda13 se tak po této stránce stala významným střediskem. Též Ladislav Pohrobek (1440–1457) se i přes svůj krátký život zapsal do maďarských dějin a vzhledem k jeho nezletilosti se uherským správcem stal sedmihradský šlechtic, János

11 Ladislav V. (čes.) 12 Stoličný Bělehrad (čes.) 13 Budín (čes.)

10 Hunyadi14 (asi 1387–1456), který sepsal mírovou smlouvu s Jiřím z Poděbrad a zapsal se do historie především jako významný vojevůdce a velice úspěšný bojovník proti osmanským útokům. Jánosovou manželkou byla Erzsébet Szilágyi, která byla i matkou jeho dvou synů. Po smrti Jánose však nastává neklidné období a boje mezi přívrženci Hunyadiho a královou stranou. Ladislavem Pohrobkem je dokonce i popraven Jánosův starší syn, László Hunyadi. Mladší syn Mátyás, narozený v sedmihradském Kolozsváru, byl zatím pouze vězněn. Po nečekané smrti Ladislava Pohrobka byl jmenován uherským králem právě mladší syn Jánose Hunyadiho, Mátyás Corvin 15 (1443–1490), kterého ze zajetí osvobodil Jiří z Poděbrad a dal mu za ženu svou dceru Kateřinu, která však brzy umírá. Mátyáš pak začal vystupovat proti Jiřímu z Poděbrad a roku 1469 byl jmenován v Olomouci českým králem, přičemž obsadil Moravu, Lužici a Slezsko. Po smrti Jiřího z Poděbrad Mátyás úspěšně soupeřil i s Jiříkovým nástupcem, Vladislavem Jagellonským. Později došlo k dohodě mezi Vladislavem Jagellonským a Mátyásem, který získal dědičné právo vlády na Moravě. Mátyásovou druhou ženou se stala Beatrice Neapolská, dcera Ferdinanda Aragonského. Z kulturního hlediska a také díky vysoké podpoře vědy nastalo za Mátyásovy vlády jedno z nejplodnějších období a královna Beatrice se stala důležitým pojítkem mezi Uhrami a renesanční Itálií. Beatrice se ještě v Itálii vzdělávala u Johannese Tinctorise16, proslulého hudebního teoretika, díky ní se budínský hrad stal centrem vyspělé hudební kultury a propojení s prvotřídními italskými uměleckými osobnostmi mu zajistilo významnou uměleckou pozici. Muzikologicky významnými jsou pak poslední léta Mátyásovy vlády, kdy vznikala řada kodexů, jako například i Mátyásův graduál nebo Szalkai kodex17, jehož autorem byl ostřihomský arcibiskup László Szalkai a jeho učitel hudby, János Kisvárdai. Ani svazek s Beatricí nepřinesl královi Mátyásovi legitimního dědice a jeho nemanželský syn, János Corvin, nebyl po Mátyásově smrti přijat za nástupníka na královský trůn. Mátyás se do historie zapsal jako jeden z nejvýznamnějších a nejlepších uherských panovníků, který se zasloužil o centralizaci státu a v Uhersku se vyznačoval jako spravedlivý vladař s výrazným sociálním cítěním. Po králi Mátyásovi nastupuje na uherský trůn český Vladislav II. Jagellonský a (1456– 1516) nakonec si z hlediska finanční a politické výhodnosti bere za ženu Beatrici, vdovu po Mátyásovi. Vladislavova vláda nebyla pro zem příliš přínosná, jelikož uherským zemím nebylo

14 Jan Hunyadi (čes.) 15 maďarské podoby jména: Hunyadi Mátyás, I. Mátyás, Mátyás király/ Matyáš Korvín (čes.) 16 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 49. 17 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 49.

11 věnováno dostatek panovníkovy pozornosti a navíc došlo ke sporu dvora se zemany, jelikož šlechta začala vykořisťovat poddané zvyšováním daní. Proto zejména mezi selským lidem rostla nespokojenost. Tak se stalo, že se roku 1514 plánovaná křižácká výprava, do které byly jako hlavní síly nasazeny ozbrojení zemani, sedláci, rolníci a řemeslný lid, přeměnila v povstání proti šlechtě a její původní účel byl plně přetransformován naprosto jiným směrem. Došlo tak k tak zvané Uherské selské válce, kterou vedl sedmihradský zeman Dózsa György18 (1470–1514). Dózsovo povstání se zapsalo do uherské historie jako největší selský boj proti dvoru a jeho síle, která byla často využívána proti sedlákům a zemanům a jejich svobodě. Povstání bylo nakonec šlechtou, v jejímž čele stál János Szapolyai19 a István Bátori, potlačeno. Dózsa György byl pak drasticky mučen a nakonec upálen na železném trůnu. Po této porážce bylo následně vyhlášeno úplné poddanství. János Szapolyai následně bojoval s Istvánem Bátorim o vládu nad zemí. Celkově oslabené Uhry pak záhy musely čelit osmanským vpádům a roku 1526 zaútočil i sultán Süleyman I., načež došlo k definitivní porážce Uher v bitvě u Mohácse20, kde zemřel i král Ludvík II. Jagellonský (1506–1526). Došlo tak k fatálnímu zvratu a tím končí samostatná éra Uher a zároveň vláda českých panovnických rodů na uherském trůně. Po smrti Ludvíka II. byl zvolen sedmihradský vévoda János I. Szapolyai (1487–1540) za nového uherského panovníka, avšak svůj nárok na nástupnictví plně prosadila roku 1527 habsburská dynastie v podobě Ferdinanda I. Habsburského (1503–1567) a nastává tak téměř stoletá vláda Habsburků v uherské zemi a zároveň i dvojvládí a boje o konečnou moc, které skončily až smrtí Jánose I. V této době na budínském dvoře působil například i sedmihradský skladatel a loutnista evropského významu a kvalit, Bálint Bakfark (též známý jako Valentin Bakfark21). V období 1526–1867 pak Uhersko patří pod Habsburskou monarchii. V roce 1541 byla dobyta Buda22 osmanskými vojsky a stala se centrem budínského pašalíku a hlavní město Uherska se tak z Budy přemístilo do Prešpurku23. Původní rozlehlé Uhersko se pak rozpadlo. Nově vznikla oblast, které vládl Ferdinand I. a dále území, která spadala přímo pod Osmanskou říši nebo byla pod jejím opatrovnictvím. Např. Sedmihradsko získalo za turecké

18 též Székely György (maď.)/ Jiří Dóža (čes.) 19 Jan Zápolský (čes.) 20 Moháč (čes.) 21 Király, Peter: Bakfark, Valentin. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 2, s. 504–506. 22 Budín (čes.) 23 dnes Bratislava

12 nadvlády značnou svobodu a tato oblast se později formovala kulturně i historicky velice specifickým, až svérázným způsobem. Důležitou maďarskou osobností, která silně bojovala proti Turkům, se stal István Dobó, který úspěšně ubránil roku 1552 Eger. Následovala řada složitých politických událostí i boje mezi Turky, Habsburky i Uhry. Za panování Györgye Rákoczyho 24 v Sedmihradsku Turci s pomocí hajduků za vedení Rákócziho porazili Habsburky25 a uherského palatina Miklóse Eszterházyho. Ani za vlády Ferdinanda III. (1608– 1657) nenastalo klidné období. Až po nástupu Györgye II. Rákócziho na sedmihradský trůn byl mezi Švédskem, Francií a Rakouskem odsouhlasen vestfálský mír (1648), což dalo slibný základ pro definitivní vyhnání Turků z uherského prostředí. Roku 1664 došlo k významné bitvě proti osmanským vojskům u Sv. Gottharda a též jejich porážce císařskou armádou. Zároveň však došlo k uzavření míru mezi oběmi stranami, což rozbouřilo silnou vlnu odporu v Uhrách proti Leopoldovi I. (1640–1705) a došlo k Wesselényiho spiknutí, které vedl Ferenc Wesselényi, to však dopadlo neúspěchem. Pod vlivem nespokojenosti vzniká okolo Imre Thökölyho odbojová skupina zaměřená protihabsbursky, která se roku 1680 zmocnila takřka celého dnešního Slovenska a dokonce se spojila s Turky, aby společně mohli dobýt Vídeň. Spojenci z Bavorska, Polska, Rakouska a Saska však v roce 1683 u Kahlenbergu porazili Turky, kteří pak byli nuceni stáhnout se z Vídně. Roku 1683 pak pokračuje osvobozování uherských měst a 1686 konečně dochází i k úspěšnému vojenskému zásahu v Budě. Konečné a definitivní vyhnání Turků z Budy nastalo po bitvě u Zenty v roce 1697, vedené Evženem Savojským. Nutno však dodat, že zdejší osmanská nadvláda neměla, dle mého mínění, pro Uherské země pouze negativní charakter, ale z hlediska kulturního (např. architektura) a také samozřejmě hudebního měla značně obohacující vliv. Do původního hudebního umění tak byly vneseny orientální prvky, které byly během takřka dvousetleté osmanské nadvlády místními Maďary převzaty za své a do jisté míry přetrvaly a přenesly se tak až do pozdějších dob, kdy začíná první generace maďarských skladatelů utvářet osobitý maďarský styl, který pak v 19. století přerůstá v národní obrození a především pak v usilování o vytvoření maďarského národního hudebního dramatu. Po potlačení Turků habsburská moc v Uhrách vzrostla a Leopold I. se nakonec rozhodl zrušit podstatný bod Zlaté buly z roku 1222 a šlechta se tak podle toho nesměla vzbouřit proti králi i v případě, že by nedodržoval její svobody a práva. Jelikož se daně stále navyšují,

24 Jiří Rákoczi (čes.) 25 vláda Ferdinanda II. (1578–1637)

13 dochází k silné nespokojenosti šlechty. Nakonec se Ferenc Rákoczi (1676–1735), který svá studia strávil v Praze a v Jindřichově Hradci, připojil k šlechtické straně a záhy počali připravovat velké povstání proti císaři. To bylo ovšem odhaleno protistranou a Ferenc Rákoczi byl obžalován z velezrady, avšak podařilo se mu uniknout z vězení do Polska. Roku 1703 však bylo připraveno další povstání proti Habsburkům a Ferenc Rákóczi se stal hlavou této vzpoury proti svrchovanosti. Nastala tak válka mezi habsburskými vojsky na jedné straně a nespokojeným uherským lidem (tzv. kuruci) na straně druhé. Roku 1705 zemřel císař Leopold I. a na jeho místo nastoupil Josef I. (1678–1711), který přišel se vstřícným krokem a snahou řešit křivdy, vykonané proti Uhrám. Po složitých událostech bylo nakonec Sedmihradsko roku 1707 odděleno od habsburské monarchie a za knížete a vládce byl zde zvolen právě Ferenc II. Rákóczi. Následně byli Habsburkové po sněmu v Ónodu zproštěni moci nad Uhrami, avšak Rákócziho povstání se začalo pomalu dostávat do nesnází a když se do vedení habsburských vojsk dostal Siegbert Heisler, dostává se postupně Rákócziho armáda do úzkých, až je roku 1708, v bitvě u Trenčína, definitivně poražena. Poté Rákóczi odešel žádat o pomoc do Polska, mezitím však jeho spojenec, baron Sándor Károlyi, během jednání s opozicí slíbil věrnost císaři a roku 1711 byl v Szatmáru odsouhlasen mír. Ferenc Rákóczi byl tak nucen odejít do zahraničí, kde se po celý zbytek svého života neúspěšně snažil získat spojence pro osvobození Uher, až byl nakonec novou vládou odsunut do internace. Císař Josef I. zemřel ještě před podepsáním Szatmárského míru a na jeho místo nastoupil na uherský trůn Karel III. (1685–1740) a císař Karel VI. v jedné osobě. Na trůn v roce 1740 nastoupila Marie Terezie (1717–1780), která získala důležitou podporu uherských stavů vzhledem k Prusku, avšak tento vstřícný krok musel být odměněn jistou nezávislostí Uher pod Habsburskou monarchií a Sedmihradsko se stalo součástí Uherských zemí. Za vlády Marie Terezie došlo k řadě reforem a přeměně zastaralých systémů. Marie Terezie si získala v Uhrách značnou popularitu a byla velice oblíbená. Ne takovou přízeň si už získal Mariin syn Josef II. 1741–1790), který se zapsal do historie další důležitou fází reforem, patenty nebo zrušením nevolnictví či trestu smrti, avšak nikdy u něj nedošlo ke korunovaci uherským králem. V 18. století se začíná formovat nová podoba spisovného maďarského jazyka, jak už bylo výše popsáno, a Richard Pražák k tomuto ve své publikaci správně dodává: ,, Složitost jazykového vývoje maďarštiny v 18. století byla dána značnou migrací maďarského i nemaďarského etnika uvnitř země po vyhnání Turků na sklonku 17. století. Do dříve kompaktního maďarského území v jihovýchodních Uhrách

14 výrazněji pronikli slovanští kolonisté […] izolované maďarské ostrovy se ztrácely v jihoslovanském a rumunském etniku.“26. Richard Pražák též dodává, že se centrem vývoje nového jazyka kupodivu nestala oblast Zadunají, na kterém se příliš nepodílely cizí vlivy, ale území severovýchodní (horní Zátisí a Debrecen27), na které silně působily slovenské, rumunské a rusínské vlivy. Tak nový jazyk přebral i řadu dalších cizích prvků. V 18. století byly z hlediska srovnávací jazykovědy důležité práce Sámuela Gyarmathiho a Jánose Sajnovicse, kteří se zasadili o doložení ugrofinského původu Maďarů. Tato podoba jazyka byla pak použita jako podklad pro vznik maďarské národní opery. Nové, čistě maďarské umění, se však velmi složitě prosazovalo v kontextu celoevropského prostoru, jak tomu bylo i u jiných národních kultur a národních hudebních škol na evropském území. Ani situace v Uhrách nebyla během Velké francouzské revoluce (1789–1799) poklidná, jak tomu ostatně bylo i na dalších územích ve střední Evropě. Došlo tu například k velkému sněmu (1790–17891), který zajistil svobodu všech povolených náboženských vyznání, prosazení maďarštiny jako vyučovacího předmětu na gymnázia a univerzitu (úřední jazyk však byl stále latina) a v rámci nezávislosti i možnost využívání vlastních zákonů nebo došlo k jakobínskému uherskému spiknutí (1794–1795), jehož hybnou silou byla především střední šlechta, učenci i umělci. Předmětem tohoto hnutí bylo především oprostit se plně od habsburské moci a vytvořit samostatnou republiku a zavést demokracii. Plány a smýšlení probíhaly podle vzorů Velké francouzské revoluce, avšak k prosazování svých idejí původně nemínily využívat tvrdé násilí. O to silnější pak byla v Budě na Vérmező28 nakonec odplata protistrany, když zde zahynuli nejvýznamnější představitelé tohoto revolučního hnutí. Následkem pak pro Uhry byl císařský absolutismus. Situace se zlepšila až po roce 1796, kdy byl svolán uherský sněm za účelem vytvoření příhodných podmínek a vztahů mezi uherskou šlechtou a císařem, který potřeboval finanční podporu na boje proti Francii. Později nastává období napoleonských válek (1803–1815), které se stalo zásadní pro celou Evropu. V této době došlo k dalšímu upevnění vztahů mezi uherskou šlechtou a císařem a v období napoleonských válek nastává v Uhersku hospodářský rozkvět. Roku 1805 se konečně maďarský jazyk upevnil na uherských úřadech. Roku 1809 se nakonec i šlechtická uherská armáda zapojila do boje proti Napoleonovi, to však skončilo

26 Pražák, Richard: Stručná historie států. Maďarsko. Praha 2005, s. 55. 27 Debrecín (čes.) 28 Krvavé pole (čes.)

15 porážkou u Győru, proto se Uhersko dále do bojů odmítlo zapojit. Důležitým momentem z našeho hlediska je narození Ference Erkela, jehož život započal 7. 11. 1810 v uherské Gyule. Toto období je tedy nadmíru důležité z hlediska pochopení situace a politických poměrů v zemi, v níž se zrodil tento významný, národně smýšlející skladatel. Roku 1811 nastala velká hospodářská a finanční krize a došlo k silné devalvaci měny (na 1/5). Po rozpuštění uherského sněmu v roce 1812 došlo ke skončení spolupráce mezi uherskou šlechtou a císařovou stranou a po nastolení míru, po uzavření napoleonských válek, došlo k hospodářské a zemědělské krizi v Uhrách. Roku 1815 též došlo k opětovnému potlačení uherských svobod a odporu k reformám. Dobře vybudovaný župní systém byl narušen a místo něj byla do jednotlivých oblastí nasazena armáda s komisaři. Mezi lety 1825–1827 pak byl svolán další uherský sněm, na kterém došlo k prosazení řady reforem, avšak nejdůležitějším počinem bylo založení Maďarské akademie věd za podpory hraběte Istvána Széchényiho. V letech 1830–1848 pak nastává silné reformní hnutí, které pak v roce 1848 vyústilo ve významnou revoluci. Období 1790–1848 můžeme vnímat jako dobu maďarského národního obrození. Richard Pražák ve své publikaci toto maďarské národní obrození rozděluje na následovně: ,, Rozeznáváme v něm tři období: osvícenské období počátků národního hnutí, období jazykové obnovy a kulturního institucionalismu a konečně období konstituování novodobých národů.“29. Důležitá je zde např. jazyková obnova, o kterou se zasloužil Ferenc Kazinczy a mluvnice Miklóse Révaiho (1806) nebo silné vlastenecké protiněmecké zacílení. V roce 1790 pak vzniká první maďarská divadelní společnost László Kelemena, až je v roce 1837 slavnostně otevřeno maďarské Národní divadlo v čele právě s Ferencem Erkelem. Z literárních a básnických osobností pak mezi nejdůležitější patřili Sándor Petőfi, Sándor Kisfaludy, János Arany, József Eötvös, Mihály Vörösmarty, Károly Kisfaludy, Mihály Vitéz Csokonay aj. Důležitým počinem též bylo otevření Národního muzea (1802) a knihovny, o což se zasloužil hrabě István Széchényi a založení Maďarské akademie věd (1830). Všechny tyto nově vzniklé instituce se nacházely v Pešti, která se stala centrem veškerého důležitého dění. Mimořádně důležitá je pro maďarské dějiny zdejší revoluce. Po vypracování revolučního plánu a programu došlo k jejímu vypuknutí 15. 3. 1848 v Pešti a toto datum se zapsalo silně do maďarské historie jako symbol boje za svobodu a nezávislost a v dnešní době je tento den uctíván jako významný svátek, který je každoročně spojen s řadou oslav a

29 Pražák, Richard: Stručná historie států. Maďarsko. Praha 2005, s. 66.

16 důležitých státních akcí. Díky silnému tlaku nakonec vídeňský dvůr v čele s králem Ferdinandem V. (1793–1875) a zároveň Ferdinandem I. v jedné osobě odsouhlasil vytvoření samostatného uherského ministerstva, jehož hlavou se stal hrabě Lajos Batthyány. Liberální opozice zaujala významné místo v tehdejší vládě a parlamentu, jako Lajos Kossuth, József Eötvös, István Széchényi, Pál Eszterházy nebo Bertalan Szemere a tyto osobnosti se staly v maďarských dějinách velice významnými. Následovalo schválení řady nových zákonů a ustanovení a když se v rámci tohoto nového uspořádání začaly hlásit o svá práva národnostní menšiny, žijící na území Uher (Slováci, Rumuni, Chorvati, Srbové aj.), maďarská vláda jim nehodlala vyjít vstříc. Vídeň se pak začala připravovat na zakročení proti Uhrám, kde se též počala utvářet dobrovolnická armáda. Po neuznání Uherska a jeho nových zákonů Vídní a zářijovém znovuzvolení bána Jelačiće za správce Chorvatska vzrostlo ohrožení Uher a následně došlo k hromadné rezignaci z ministerských funkcí, dokonce i samotného předsedy vlády, Lajose Batthyányho. Poté došlo k rozdělení zástupců revoluce na dvě strany, jedni byli pro mírnou formu a byli ochotni přistoupit na dohodu na základě vzájemných ústupků a druzí prosazovali razantní, ozbrojený odboj a jejich hlavou se stal Lajos Kossuth, který žádal všechny Maďary, i ty v zahraničí, aby se sjednotili a vytvořili vojsko. Po prvních úspěších však 30. 10. 1848 nastala porážka Maďarů v bitvě u Schwechatu. Kossuth pak umožnil Artúrovi Görgeyovi stát se velitelem uherského armádního oddílu, Görgely byl však na rozdíl od Kossutha kompromisně smýšlející. 5. 1. 1849 byla okupována Pest habsburskou protistranou v čele s Windischgrätzem a hlavním městem se dočasně stal Debrecen, kde se opět shromáždili zástupci kompromisního mírového plánu a radikálové usilující o vznik republiky. 4. 3. 1849 však došlo k ustanovení oktrojované ústavy, která znamenala pro Uhry úplné podřízení se monarchii. Nato vstoupil Lajos Kossuth 14. 4. 1849 do čela Uher a vznikla opět myšlenka nezávislosti státu a zbavení se habsburské nadvlády. Na konci dubna došlo k osvobození Pesti a Komárna. Roku 1848 nastoupivší císař František Josef I. (1830–1916) získal spojence v ruském carovi Mikulášovi I. a vznikla tak varšavská smlouva, uzavřená ve Varšavě. To bylo pro Uhersko osudné a záhy došlo k okupování Pesti maršálem Haynauem. Jako poslední pokus o převrácení revoluce a dostání se do vedení bylo vytvoření národnostního zákona (28. 7. 1849), který měl konečně vyjít vstříc národnostním menšinám na území Uher, avšak toto ustanovení přišlo příliš pozdě. Situace se vyostřila a nakonec v Aradu 11. 8. 1849 přebral generál Görgez moc od Lajose Kossutha, aby se hned nato (13. 8.

17 1849) vzdal u Világose ruské armádě, což Kossuth velmi těžce nesl. Lajos Kossuth poté odešel do turecké emigrace, dále žil v USA, Anglii a Itálii, kde nakonec i zemřel. Po skončení revoluce nastalo potrestání vůdců revolučního hnutí, včetně popravy Lajose Batthyányiho, a následně dochází k řadě dalších poprav, soudů a sesazování z různých funkcí. V té době se krátce dostal k moci radikální generál Julius Jacob von Haynau, avšak již v roce 1850 byl pro své příliš přísné vystupování sesazen. Zároveň v 50. letech 19. století nastává v Uhrách Bachovský absolutismus s řadou přísných cenzur, po jehož skončení (1859) začalo v Uhrách umírněnější období. Roku 1861 pak byl Františkem Josefem I. vydán tak zvaný Únorový patent a vešla v platnost oktrojovaná ústava. Ve stejném roce došlo i ke sporům mezi Františkem Josefem I. a Lászlem Telekim, který byl pokračovatelem Kossuthových idejí v podobě plánů na nezávislost Uher. Naopak Ferenc Deák stál na straně kompromisní, která jako ideální východisko viděla zase vytvoření nového útvaru Rakouska- Uherska a nastolení dualismu. Oba návrhy však ztroskotaly a nebyly císařem přijaty. Velmi pozdní řešení poslal roku 1862 Lajos Kossuth ze zahraničí v podobě představy dunajské konfederace, uzavření smlouvy s národnostními menšinami, Rumunskem, Srbskem a nabídnutí samostatnosti Sedmihradsku a Chorvatsku. Všechny tyto plány však nedošly uskutečnění. Nutno dodat, že císařovna Alžběta silně sympatizovala s Uhrami a ty ji později též odměňovaly svou přízní. Nejvýznamnější politickou událostí pro Uhry byly pak prusko- rakouské války, ve kterých došlo k prohře Rakouska a uzavřením Pražského míru (30. 8. 1866) mezi Rakouskem a Pruskem a rozplynuly se tak myšlenky na spojení se s Prusy a osamostatnění Uher. 19. 2. 1867 konečně nastalo rakousko-uherské vyrovnání, bylo znovuzřízeno župní rozdělení a Gyula Andrássy byl stanoven hlavou vlády. 8. 6. 1867 je pak František Josef I. přijat za uherského krále a slavnostně korunován v Budě, načež došlo 29. 7. 1867 ke konečnému schválení zákona o vyrovnání. Tím vzniká nový útvar Rakouska-Uherska a je nastolen dualismus. V září 1868 došlo v rámci Uherska k vyrovnání, které umožnilo částečnou samostatnost Chorvatsku-Slavonsku. Ze zahraničí se stále ozýval Lajos Kossuth, který nepřijal nově nastolený dualismus a na dálku řídil své přívržence. Proti Kossuthovým radikálním názorům stála strana Kálmána Tiszy s velkým množstvím čelenů, kteří byli šlechtického původu. 1. 3. 1875 nakonec došlo k dohodě Deákových stoupenců, nastalo sjednocení se skupinou okolo Kálmána Tiszy a vznikla tak nová politická strana, Szabadelvű

18 Párt30, která podporovala dualismus a v jejím čele stanul právě Kálmán Tisza v podobě úlohy ministerského předsedy. Za této éry však začalo docházet i k řadě národnostních útlaků, vyhrocení nacionalismu a později i tvrdá maďarizace veškerého obyvatelstva, až se v dubnu 1878 zrodila tak zvaná Sjednocená opozice, v jejímž čele stanul hrabě Albert Appony, která byla pro dualismus, ale zároveň žádala větší autonomii uherského politického systému. Koncem 70. let bylo též ministrem zahraničí, Gyulou Andrássym, podporované protislovanské zaměření, které mělo zajistit oddělení Ruska od Německa. V říjnu 1879 došlo ke vzniku Dvojspolku Rakouska-Uherska a Německa, aby následně v roce 1882 mohl vzniknout Trojspolek s přičleněním Itálie. Z hlediska českých dějin je pak důležitý příjezd Františka Ladislava Riegera (1880) za účelem urovnání slovansko-maďarských vztahů a získání Uher na svou stranu v otázce českého vyrovnání v předlitavském kontextu (do této oblasti patřilo Rakousko, Čechy, Morava, Slezsko, Bukovina a Halič). Rieger opět nezískal Andrássyho podporu (k prvnímu a též neúspěšnému jednání došlo již v roce 1771). V roce 1880 byla vytvořena Všeobecná dělnická strana jako reakce na zanesení marxismu Leo Frankelem do Uher. V říjnu 1883 navíc vzniká antisemitská strana, pro kterou byla jedním z důvodem vzniku neprokázaná rituální vražda křesťanské dívky Eszter Solymosi v Tiszaeszláru (duben 1882), ze které byli neprávem obviňováni právě Židé. Roku 1889 pak byl vládou odsouhlasen branný zákon, což velmi oslabilo pozici vlády a samotného Tiszy, který nakonec roku 1890 dobrovolně opustil svou funkci ministerského předsedy. Poté nastává nová vlna sympatie s Lajosem Kossuthem, opětovné protihabsburské smýšlení a nastává tím krize. Rakouský císařský dvůr se však snažil o podporu dualismu, proto byl na místo ministerského předsedy pouze krátce nasazen hrabě Gyula Szapáry, avšak z jeho reformních plánů většina neuspěla. Po něm nastoupil Sándor Wekerle se svými církevně právními zákony, na jejichž základě byla v rámci opozice ustanovena v roce 1895 Katolická lidová strana. Již v roce 1892 vznikla Národní strana, která byla silně nacionalistickou. Nutno dodat, že 15. 7. 1893 umírá v uherském hlavním městě Ferenc Erkel, výrazný národní buditel z hlediska hudebního a kulturního pole, jehož dílo bylo zajisté ovlivněno snahou o osvobození, bojem proti Habsburkům a složitou politickou situací za jeho života. Sándor Wekerle odešel ze svého místa ministerského předsedy již v roce 1895 a na jeho post nastoupil hrabě Dezső Bánffy, za jehož působení došlo k utlačování národnostních menšin a vyhrocení nacionalismu. Když pak došlo ke sněmu všech nemaďarských národů na

30 Liberální strana (čes.)

19 území Uher, nedošlo ze strany Bánffyho k jeho kladnému přijetí. V roce 1896 proběhly rozsáhlé a velkolepé oslavy ku příležitosti 1000. jubilea příchodu Maďarů do Uher (896) – byla uspořádána monumentální výstava se silným nacionalistickým laděním a v neposlední řadě byla v Pešti vybudována první podzemní dráha na pevninské Evropě. Od roku 1899 nastoupil do čela ministerského úřadu Kálmán Széll (mimo jiné tchán houslisty Jana Kubelíka), jehož politika byla mírná. Nastalo ke sloučení Liberální strany s Národní stranou. Széll se snažil o zachování rovnováhy a míru mezi všemi politickými stranami. Roku 1902 došlo k dohodě mezi Széllem a rakouským zástupcem vlády, Körbelem, o navýšení cla zemědělských produktů importovaných z ciziny do Uher, což bylo ku prospěchu místním agrárníkům. Když se však Széll pokusil prosadit navýšení odvedenců do vojenské služby pro účely rakousko-uherského vojska a v parlamentu tento návrh propadl, byl Széll císařem odvolán ze své funkce. Nakonec byl roku 1903 do ministerského úřadu nasazen István Tisza, původní hlava Liberální strany. Ten nechal za výhrůžek navýšit brance a stal se tak silně neoblíbenou osobností, proti které bojoval zejména Gyula Andrássy s početnou řadou stoupenců i v podobě extrémně nacionalistické Národní strany, která se opět oddělila od Liberální strany. Opozicí jí byla Strana nezávislosti, jejíž předsedou byl Ferenc Kossuth (syn Lajose Kossutha), avšak hlavními hybnými silami byli Gyula Andrássy a Albert Apponyi. Roku 1905 tato strana zvítězila nad liberály, došlo k napravení parlamentního řádu a byl plánován i zásah do vojenských záležitostí, avšak v tomto bodu došlo k císařskému odporu a maďarská vlastenecká opozice se nakonec musela stáhnout, aby následně vstoupila do koalice s příznivci dualismu. Roku 1906 nastoupil jako ministerský předseda opět Sándor Wekerle. V období jeho moci došlo k národnostnímu utlačování a násilnému pomaďaršťování všeho obyvatelstva a provázely ji různé stávky a demonstrace. Když došlo k přím ve Straně nezávislosti ve věci ponechání původního útvaru Rakousko-uherské banky nebo vytvoření autonomní uherské banky, počal úpadek Werkeleho vlády a tím i konec radikálně nacionalistického směru. Roku 1910 tak dochází k opětovnému vzniku Liberální strany s předsedou Istvánem Tiszou a jejímu úspěchu v parlamentních volbách. Roku 1912 byl odsouhlasen ošemetný branný zákon a ponechání jednotného rakousko-uherského vojska, proti čemuž se vytvořila Maďarská republikánská strana v čele s Györgyem Nagyem s plánem vytvořit republiku s autonomní a pouze na Uhersku závisející armádu. Kvůli peněžnímu skandálu se László Lukács vzdal svého místa ministerského předsedy (1913) a István Tisza, stoupenec dualismu, nastoupil místo něj. Právě on docílil v Uhersku poklidu. Podstatnou

20 úlohu hrál též časopis Huszadik Század31, jehož hlavním představitelem byl Oszkár Jászi, podporovatel demokracie a svobody kultury i řeči národnostních menšin na území Uherska. Ještě před začátkem 1. světové války došlo ke sloučení směrů uvnitř politické Strany nezávislosti, ze které se následně utvořila Zemská občanská radikální strana, v jejíž čele stál hrabě Mihály Károly. Tato strana se mimo jiné stala velice důležitou za 1. světové války, jelikož podnikla důležité kroky k vypuknutí maďarské národně-demokratické revoluce (1918).

Samostatnou a velmi obsáhlou problematikou je pak období 1. světové války. Důležité je však připomenout, že dnešní označení Maďarsko se ujalo v českém a slovenském prostředí až od roku 1920, po uzavření Trianonské mírové smlouvy, když Maďaři po 1. světové válce ztratili četná území (např. Slovensko, Podkarpatská Rus, Burgenland, Sedmihradsko, Banát, Vojvodina, Chorvatsko–slavonské království nebo část Spiše), která připadla ve prospěch sousedních států.

1. 1. Prešpurk32

Mezi důležitá hudební střediska bezpochyby patřilo uherské město Prešpurk (maď. Pozsony). Jak jsem již nastínila v předchozím pojednání, v 9. století bylo toto město součástí Velkomoravské říše se slovanským osídlením, avšak po rozpadu tohoto útvaru v 10. století připadlo dnešní území Slovenska pod vládu Maďarů a nedlouho na to se zde začalo formovat Uherské království. Až po vzniku Československa (28. 10. 1918) a po následném přidružení v lednu 1919, je toto město známé pod dnešním názvem Bratislava. Ve slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians můžeme toto město naleznout právě pod heslem Bratislava33. Právě zde se setkáváme s důležitou informací, že od roku 1536 nahradil Právě Prešpurk Budu, jakožto hlavní město v období Turecké nadvlády, a od roku 1653 se stal dokonce korunovačním místem, přičemž toto období trvalo

31 Dvacáté století (čes.) 32 Do roku 1919 Pozsony (maď.)/ Pressburg (něm.)/ Prešporok nebo Prešporek (slov.)/ Prešpurk (česká varianta). Dnes Bratislava (slov.). 33 Rybarič, Richard, Chalupka, Ľubomír: Bratislava. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 4, s. 255–257.

21 až do roku 1784. Z toho jasně vyplývá, že i důležitý kulturní, umělecký a hudební život se přesunul do Prešpurku. Právě v tomto případě je, dle mého mínění, velmi důležité přihlédnout k historickým souvislostem a vývoji dnešního Slovenska, jelikož si z uměleckého hlediska musíme uvědomit, že po dlouhou dobu připadalo pod Habsburskou monarchii a od roku 1867 pod Uhersko (v rámci Rakousko-Uherska) a právě v tomto období zde proběhla tvrdá maďarizace obyvatelstva za účelem dosažení co největší jednoty. Tím však hrozilo pozbytí slovenské národní identity a prosazování vlastní národní kultury tak nebylo jednoduché. Možná i tento důvod přispěl k tomu, že zde nebylo možné vytvoření vlastní výrazné národní školy v rámci 19. století, jak tomu bylo u ostatních zemí. V tehdejším Uhersku, potažmo tedy i v Prešpurku, hrála aristokracie v hudebním vývoji přirozeně velmi důležitou roli, nejinak tomu bylo i například v českém prostředí a ostatních zemích na evropském kontinentu. Bezpochyby jedním z nejvýznamnějších mecenášů umění byl již v 1. polovině 18. století arcibiskup a primas Imrich Esterházy34 (1663–1745), žijící v prešpurském arcibiskupském paláci a mající význačnou kapelu středoevropských kvalit. V Prešpurku měly sídlo šlechtické rody Esterházy, Grassalkovich, Erdődy, Batthyány, Pálffy, Csáky nebo Zichy, které byly významnými mecenáši umění a na jejich dvorech se shromažďovali hudebníci, skladatelé a kapelníci z větší části cizího (nemaďarského) původu (převládají německá a česká jména). První divadlo zde bylo postaveno v roce 1764 a v roce 1776 pak i budova opery – v místě dnešního Slovenského národného divadla.35 Přešpurk byl v té době velmi důležitým hudebním střediskem i centrem vzdělanosti. Přicházelo sem studovat mnoho významných osobností z celého Uherska. Navíc zde hrál zajímavou roli zdejší multikulturalismus a trilingvnost36 tohoto prostředí. Právě díky přítomnosti zástupců různých národnostních skupin zde docházelo k pestrému mísení hudebních stylů. Coby zdejší hudební ředitel tu působil např. Ferenc Tost37 (1754–1829).

34 Kačic, Ladislav: Kapela Imricha Esterházyho v rokoch 1725–1745. In: Musicologica slovaca, roč. 5 (31), č. 2, 2014, s. 189–254. 35 Rybarič, Richard, Chalupka, Ľubomír: Bratislava. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 4, s. 255–257. 36 maďarština, slovenština, němčina

22 Ve službách hraběte Batthyányiho v Prešpurku pracoval rakouský skladatel Anton Zimmermann38 (* 1741 Breitenau39, † 1781 Prešpurk), který stál v čele jeho knížecí kapely a zároveň se později stal varhaníkem v kostele sv. Martina. Zřejmě vzhledem k jeho hudebnímu studiu ve Slezsku a působení v Hradci Králové40 jeho skladby často obsahovaly prvky moravské lidové hudby. Z hlediska hudebně dramatické tvorby je důležité jeho první dílo tohoto žánru, singspiel Narcisse et Pierre (premiéra v Prešpurku v roce 1772). Později vytvořil řadu melodramat. Skladatel Áron Hesztrényi41 byl autorem maďarské opery Mátyás király (Král Matyáš), která byla uvedena v Prešpurku roku 1785. Z Hofeckerovy42 publikace se můžeme dozvědět, že se Hesztrényi narodil v Budě a studoval ve Vídni a Paříži. Dle Hofeckera43 toto dílo bylo první maďarskou operou a k provedení došlo v zámeckém divadle hraběte Jánose Erdődyho. Johann Nepomuk Hummel44 (* 1778 Prešpurk, † 1837 Weimar), prešpurský slavný rodák, se stal pro svůj talent už jako dítě žákem Wolfganga Amadea Mozarta ve Vídni. Již velmi záhy podnikal velká koncertní turné po Evropě. V letech 1804–1811 působil v Kismartonu ve službách hraběte Miklóse Eszterházyho, poté pobýval ve Vídni. Od roku 1818 odchází do Weimaru, aby se zde stal kapelníkem. Roku 1826 se ucházel o místo ředitele po zesnulém Carl Maria von Weberovi v drážďanském operním domě. Během svého života podnikal řadu cest po Eropě. Hummel byl vynikajícím klavíristou, dirigentem, skladatelem a v neposlední řadě i učitelem hudby. Mimo jiné komponoval i četná operní díla, jako například Die Messenier, Pimmalione, Die vereitelten Ränke, Mathilde von Guise, Dies Haus ist zu verkaufen, Der Junker in der Mühle, Die Rückfahrt des Kaisers a jiné. Heinrich Marschner45 (* 1795 Zittau46, † 1861) přišel na počátku 19. století do Prešpurku a stal se zde hudebním učitelem hraběte Zichyho, pocházejícího z uherského

37 Szendrei, Janka et al.: Hungary. I. Art music. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 11, s. 850. 38 Poštolka, Milan, Múdra, Darina: Zimmermann, (Johann) Anton. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 27, s. 835– 836. 39 dnes Široká Niva, okres Bruntál 40 tehdejší Königgrätz 41 [?] Hesztrényi, Áron. In: Schöpflin, Aladár (ed.): Magyar színmüvészeti lexikon. Országos színészegyesület és nyugdíjitézete, Budapest [1929], Vol. 2, s. 245. 42 Hofecker Imre: A magyar zene egyetemes története. Budapest [1894], s. 36. 43 Hofecker Imre: A magyar zene egyetemes története. Budapest [1894], s. 33. 44 Sachs, Joul: Hummel, Johann Nepomuk. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 11, s. 828 - 836. 45 Šafařík, Jiří: Dějiny Hudby. II. díl. Věrovany 2006, s. 87

23 šlechtického rodu. Marschner se později též stal autorem asi 23 oper a singspielů, mezi nejslavnější patří zřejmě Der Vampyr (1828), Der Templer und die Jüdin nebo Hans Heiling. V hudební historiografii je často označován jako jeden z předchůdců Richarda Wagnera. Jiří Drušecký47 (* 1745 Jemníky, † 1819 Buda) byl skladatelem českého původu, který též působil jako granátník pluku, a pak i jako vojenský hudebník a kapelník. Po krátkém působení ve Vídni odchází do Prešpurku, kde byl mezi lety 1786/7–1794 zaměstnán u hraběte Antala Grassalkoviche (až do jeho smrti). Poté se uchýlil do Pesti a pracoval pro hraběte Józsefa Batthyányiho a byl hudebně činný i na Batthyányiho zámeckém sídle v obci Rohonc48. Od roku 1803 opět působil v uherském hlavním městě a byl zaměstnaný u arcivévody Josepha Antona Johanna. Ač se převážně věnoval hudbě instrumentální, byl autorem i řady melodramů, jako například Zemira nebo Mechmed. József Chudy49 (1757–1813) byl původem z Prešpurku. Zde na počátku své hudební kariéry též působil jako skladatel a kapelník ve službách hraběte Erdődyho. Později přesídlil do Pešti, kde slavil velké umělecké úspěchy.

János Lavotta50 (* 1764 Pusztafödémes, † 1820) byl dalším skladatelem a mimo jiné i vynikajícím houslistou, který započal svou uměleckou kariéru v Prešpurku. Zde studoval práva a byl jedním z prvních skladatelů, kteří pocházeli z vyšší společenské vrstvy. Studoval též v Trnavě a Vídni, odkud odešel do Pešti. Později se stal jednou z vedoucích osobností 19. století na poli maďarské národní hudby a hudebního stylu verbunkose. V letech 1792–1793 byl hudebním ředitelem orchestru maďarské divadelní společnosti v Pešti a Budě, dále byl činný v Miskolci, Kolozsváru a Debrecenu. V Prešpurku dlouhou dobu působil i moravský rodák Heinrich Klein51 (1756–1832), skladatel a významný hudební pedagog, který byl učitelem právě Ference Erkela (* 7. 11.

1810 Gyula, † 15. 6. 1893 Budapešť) – ten zde v letech 1822–1825 studoval na benediktýnském gymnáziu. Heinrich Klein byl mimo své pedagogické a skladatelské aktivity činný i časopisecky – např. pro Allgemeine Musikalische Zeitung (Leipzig) psal pojednání o maďarských národních tancích. Právě toto je zajímavá informace, jelikož zrovna zde mohla

46 Žitava (čes.) 47 Weinmann, Alexander, Frame, Damian A.: Druschetzky, Georg. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 7, s. 617–618. 48 dnešní Rechnitz, Burgenland, Rakousko 49 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 141. 50 Bónis, Ferenc: Lavotta, János. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 14, s. 391. 51 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 20–21.

24 začít i cesta ke specifickému kompozičnímu směru mladého Ference Erkela. Ten později ve svém promaďarském hudebním stylu a národní hudebně dramatické tvorbě hojně využíval materiál maďarských národních tanců (taneční hudby) a typických maďarských hudebních motivů. Je známo, že Erkel v Prešpurku vytvořil svou první kompozici Litánia zenekari kisérettel (Litánie s doprovodem orchestru, ztraceno). Právě v Prešpurku byl Erkel roku 1823 přítomen na koncertě Ference Liszta (1811–1886) a dokonce vícekrát se zde měl možnost setkat s virtuózním uměním vynikajícího cikánského houslisty maďarského původu, Jánose

Bihariho52 (* 1764 Nagyabony 53, † 1827), který tu často se svou pešťskou cikánskou kapelou slavil úspěchy. Improvizační umění Bihariho a jeho dokonalé hudební imitace maďarské lidové hudby se staly velkým inspiračním materiálem pro Ference Erkela, Ference Liszta i další maďarské skladatele. Právě oni rozvinuli tyto myšlenky a začali s nimi pracovat na další úrovni. Ján Levoslav Bella 54 (* 1843 Liptószentmiklós55, † 1936 Bratislava) byl prvním významným slovenským skladatelem, který je důležitý z evropského měřítka. Po složitém putování se vrátil až roku 1928 na Slovensko, konkrétně přímo do Bratislavy a získal čestný doktorát na zdejší Komenského univerzitě. Styl jeho hudby se ukazuje jako výrazně německý. Byl autorem především chrámové hudby, později i instrumentální, ale skládal i písně. Jeho nejdůležitějším dílem je opera Wieland der Schmied na libreto Oskara Schlemma. Zajímavé dodat, že z maďarských skladatelů pozdějšího období na Prešpurském gymnáziu studovali i Ernő Dohnányi56 (* 1877 Prešpurk, † 1960), který byl zdejším rodákem, ovšem později odešel studovat na akademii do Budapešti, kde byli jeho učiteli například István Thomán (nejlepší žák Lisztův, původem z Humenného) a Hans Koessler – podobně jako v případě skladatele světového významu, Bély Bartóka (* 1881 Nagyszentmiklós57, † 1945), v celosvětovém kontextu tvůrce zřejmě nejpopulárnější maďarské opery A kékszakállú hercég vára, do češtiny překládané jako Modrovousův hrad – nejpřesnější je však pojmenování Hrad knížete Modrovouse (1911). Bartók přišel do Prešpurku z důvodu studií

52 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 191. 53 dnes Veľké Blahovo, na jihu Slovenska 54 Šafařík, Jiří: Dějiny Hudby. II. díl. Věrovany 2006, s. 269–270. 55 Liptovský Mikuláš (slov.) 56 Ernst von Dohnányi, významný skladatel, klavírista a dirigent. Je autorem písní, skladeb orchestrálních, komorních, duchovních, pro sólové nástroje a klavírních. Mezi jeho nejdůležitější vokálně dramatická díla pak patří komická opera o 3 dějstvích, Der Tenor, dále pak A vajda tornya (Vajdova věž), Tante Simona nebo pantomima Der Schleier der Peirrette. 57 dnešní Sânnicolau Mare v Rumunsku

25 na zdejším gymnáziu. Právě Bartók se v Prešpurku mimo jiné učil klavírní hře a hudební harmonii u Lászla Erkela58 (* 1843 Buda, † 1896 Prešpurk), syna Ference Erkela.

1. 2. Eszterháza (Fertőd) a Kismarton

Důležitým hudebním centrem v tehdejších Uhrách byla bezpochyby Eszterháza59 (dnes Fertőd, město v župě Győr-Moson-Sopron, které v roce 1950 vzniklo sloučením Eszterházy a Süttor). Toto místo je vedeno ve slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians pod heslem Eszterháza60. Právě zde se nachází monumentální zámecký komplex, dnes přezdívaný „maďarské Versailles“, se samostatnou budovou opery (otevřena v roce 1768), ta má kapacitu hlediště cca 400 osob. Roku 1773 bylo otevřeno i speciální loutkové divadlo ku příležitosti návštěvy Marie Terezie. Zámek nechal v 60. letech 18. století vybudovat Miklós I. Esterházy61 (1714–1790), mecenáš hudebníků a skladatelů, hudební sběratel a významná postava pro tehdejší hudební kulturu. Učinil tak dle původní myšlenky svého předčasně zesnulého bratra, Pála II. Antala Esterházyho62 (1711–1762), který též podporoval hudební umění, sám hrál na flétnu, loutnu a housle, byl hudební sběratel a v roce 1761 objevil a angažoval Josepha Haydna do svého dvorního hudebního ansámblu.63 Jak známo, rodina Esterházyů byla nejvýznamnějším a nejbohatším uherským šlechtickým rodem, jehož společenský význam byl zásadní v celoevropském kontextu a po generace nejvlivnější větev tohoto rodu sídlila ve městě Kismarton64, odkud Haydn pocházel. Právě však Eszterháza se nezapomenutelně zapsala do hudební historie díky dlouholetému působení Josepha Haydna (1732–1809), ten zde vedl toto umělecké hudební centrum téměř 30 let a řada jeho kompozic byla prokazatelně ovlivněna maďarskými

58 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 180–181. ISBN 978-963-08-1322-8 59 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 91–106. 60 Somfai, László: Eszterháza. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 14, s. 391 61 Nikolaus I. Esterházy (něm.) 62 Paul II. Anton Esterházy (něm.) 63 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 91–106. 64 dnes Eisenstadt (Burgenland), (něm.), Rakousko

26 hudebními elementy. Zámek Eszterháza se stal též operním dějištěm s početnými produkcemi, kde převládal italský hudební styl. Miklós II. Esterházy65 (1765–1833) po smrti svého dědečka, Miklóse I. Esteházyho, opustil zámek Eszterháza a vrátil se do původního rodinného sídla v Kismartonu, které se poté stalo centrem dvorní hudby. Od roku 1804 zde například přechodně pobýval Johann Baptista Henneberg66 (1768– 1822), významný skladatel pracující v Schikanederově „ dílně“ okolo divadla Freihaus- Theater auf der Wieden, a v Kismartonu byl zaměstnán na pozici varhaníka až do roku 1811. Johann Nepomuk Hummel (1778–1837), prešpurský rodák, tu působil coby skladatel a kapelník a v období 1804–1811 vedl zdejší operní produkce i chrámové. Po roce 1811 převzal ansámbl do svých rukou Johann Nepomuk Fuchs (1766–1839), který v souboru nejdříve začal působit jako houslista (ještě pod Haydnovým vedením) a od roku 1802 řídil chrámový ansámbl. Přestože i Miklós II. Esterházy hojně financoval hudební život v Kismartonu, jeho hudební vzdělání a cítění bylo relativně povrchní (např. Haydna plně uznal až po jeho vídeňských úspěších, přestal podporovat malého Franze Liszta apod.).67

1. 3. Martonvásár

Vedle vlivné rodiny Esterházyů nutno ještě zmínit např. rod Brunszviků, kteří též byli velkými milovníky a mecenáši umělců. Je známo, že např. Ludwig van Beethoven (1770– 1827) udržoval přátelské vztahy s vícero členy této rozvětvené rodiny a dokonce pobýval na zámku Brunszviků ve městě Martonvásár (župa Fejer). Konkrétně pak Ferenc Brunszvik (1777–1849), sám houslista, měl pravděpodobně z celé rodiny s Ludwigem van Beethovenem nejbližší vztah, ten mu mj. věnoval klavírní sonátu f moll, op. 57, zvanou Appasionata.

65 Nikolaus II. Esterházy (něm.) - syn Antala (maď.)/ Antona I. Esterházyho (1738–1794 ), (něm.) 66 Branscombe, Peter: Henneberg, Johann Baptist. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 11, s. 375 67 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 91–106.

27 1. 4. Kolozsvár68

Kolozsvár69, tehdejší významné kulturní centrum Sedmihradska, hrál velmi důležitou roli ve vývoji maďarské operní kultury od počátku 19. století, jelikož, jak již bylo nastíněno, vývoj Sedmihradska byl úzce spjat s Uhrami. Ve slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians můžeme toto město naleznout pod heslem Cluj-Napoca70. V tomto zdroji též můžeme nalézt informace, že zde roku 1550 vzniklo Heltaiovo tiskařství, asi od roku 1792 tady působí zábavné a operní skupiny, v Koloszváru se začínají sdružovat významní učitelé hudby, nacházíme tu i komorní hudební soubory a v roce 1819 je založena hudební společnost i hudební škola. Právě zde se zrodila provozovací praxe maďarských hudebních her a bylo tu v roce 1821 vybudováno první kamenné divadlo v tehdejších Uhrách se stabilním uměleckým souborem a hledištěm pro asi 1000 diváků – z tohoto hlediska je důležitá práce Istvána Lakatose, A kolozsvári zenés színpad (1792–1973) – neboli česky Kolozsvárská hudební scéna (1792–1973) 71. Roku 1837 tady vzniká první konzervatoř na uherském území. Od 19. století Kolozsvár hostí řadu významných zahraničních i domácích slavných hudebníků. Jedna z prvních hudebních her, která měla maďarský charakter a setkala se s velkým úspěchem, A havasi juhászlány (Alpská pasačka), zpěvohra o 2 dějstvích, která měla svou premiéru roku 1799 v Debrecenu72. Toto hudebně dramatické dílo vzniklo z pera herce, spisovatele a skladatele Jánose Kótsi Patkó73 (1763–1842), který byl úzce spjatý s tímto městem a s Národním divadlem v Kolozsváru (otevřeno v roce 1821). Již v souvislosti s Bratislavou zmíněný János Lavotta po svém pešťském působení přesídlil do Kolozsváru, kde pobýval mezi léty 1802–1804 a působil zde coby operní kapelník.74 József Ruzitska (kolem 1775–1823) nejprve působil v Nagyenyedu, poté v roce 1821 napsal singspiel pro Debrecen s názvem Arany idők (Zlaté časy). 75 Konečně je pak

68 Klausenburg (něm.)/ Kluž (čes.), region Siebenbürger (něm.)/Erdély (maď.)/ Sedmihradsko nebo Transylvánie (čes.). Od roku 1918 Cluj a 1875 Cluj-Napoca (rum.) na území dnešního Rumunska. 69 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 142. 70 Cosma, Viorel: Cluj-Napoca. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 6, s. 62–63. 71 Lakatos, István: A kolozsvári zenés színpad (1792–1973). Budapest 1977. 72 Kótsi Patkó János. In: [online] 2016 [cit. 30. 3. 2016]. Dostupné z http://100hires.hu/cikkek/kotsi-patko-janos 73 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 141. 74 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 141.

28 vypracována první významná maďarská opera národního charakteru, jejíž hudba se dochovala, Béla futása (Bélův útěk), která měla premiéru roku 1822. Libreto přeložil János Kótsi Patkó z původní divadelní verze Augusta von Kotzebueho (Béla’s Flucht). 76 V této 2 aktové opeře se vyskytují postavy: Béla IV., maďarský král (tenor), Mária, královna (mezzosoprán), Lajos, jejich syn (?), Sarolta, jejich dcera (?), Kálmán, maďarský zámecký pán (bas), Póki, jeho soused (baryton), Lóra, jeho dcera (soprán), Csabi Miklós, Lóřin milý (tenor), Ferkő, Kálmánův husar/voják (baryton), Mógol Kovet, Maďaři, Tataři a královnina družina. Hudební materiál této opery čerpá z italského a vídeňského hudebního stylu, který autor dovedně spojil s typickými maďarskými hudebními elementy (rytmus, melodie apod.), čerpajícími z lidové hudby a specifického stylu verbunkos. Právě tyto maďarské hudební prvky, které byly v opeře Béla futása hojně zastoupené a v té době publikem velice žádané, zajistily tomuto hudebně dramatickému dílu velmi úspěšné provedení a opera pak byla uváděna ve 20. a 30. letech 19. století po celé zemi. Tibor Tallián píše v kapitole o Národním divadle a opeře v publikaci Music in Hungary – An Illustrated History následující: „Ruzitska´s numbers won lasting success nationwide, and first among them was Lóra´s song Hunnia nyög letiporva - ´Hungary moans, downtrodden´- which was in every mouth, and was also circulated in the form of reworkings.“77. Právě toto dílo je často označováno za první maďarskou operu, ač tomu tak úplně není (například již v roce 1793 měla v Budě premiéru hudební hra Pikkó herceg és Jutka Perzsi, kterou složil József Chudy). Ruzitska byl autorem i dalších děl, jmenujme např. Kemény Simon (adaptace hry Károlye Kisfaludyho). Tato následující opera však neměla zdaleka takový úspěch, jako jeho první dílo, Béla futása. József Ruzitska byl v Kolozsváru aktivní též jako dirigent ve zdejším divadle. Nedlouho po premiéře své jediné úspěšné opery odešel do Itálie, ale o jeho dalším hudebním vývoji a působení není dodnes nic známo. Róza Széppataki Déryné 78 (1793–1872), vynikající sopranistka, avšak v první řadě jedna z nejúspěšnějších dramatických umělkyň na území Uher v 1. polovině 19. století, byla v Kolozsváru umělecky činná mezi léty 1823–1828, kdy pak odešla do města Kassa79, kde

75 Bónis, Ferenc: Ruzitska, József. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 22, s. 44. 76 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 195. 77 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 142. 78 Róza Déryné Széppataki. In: [online] 2016. [cit. 1. 4. 2016]. Dostupné z http://www.britannica.com/biography/Roza-Deryne-Szeppataki 79 dnes Košice, Slovensko

29 započal opravdový zenit její kariéry. V blízkosti této unikátní osobnosti se vyskytovali vždy dobří umělci, a proto i v Kolozsváru (a později i v Kassa) se v jejím okolí shromáždil soubor vysokých uměleckých kvalit. Poměrně rozsáhlé heslo nalezneme v Maďarském divadelním lexikonu 80, odkud se též můžeme dozvědět, že Déryné pohostinsky působila ve městech Miskolc, Kolozsvár, Kassa, Pest, Buda, Arad, Abrudbánya, Temesvár, Prešpurk, Debrecen, Székesfehérvár, Eger, Nagyvárad, Eperjes, Komárom, Pécs, Győr, Nagykálló, Marosvásárhely, Szeged, Zalaegerszeg, Sopron, Sátoraljaujhely, Brassó nebo Szombathely. Vlastnila čistý, zvonivý soprán, který byl podpořen vynikajícím pěveckým uměním, kouzlem osobnosti, mistrovským herectvím a dramatickými dovednostmi, ale i nevšedním komickým nadáním. Déryné byla umělecky činná především v letech 1815–1840, kdy byla jednou z nejobsazovanějších umělkyň té doby. Její kariéra pokračovala až do roku 1850. Právě ona ztvárnila roli Zenaidy v maďarské hudební hře Csösgősipka, vagy a jóltevő zarándok nebo roli Jutky v hudebně dramatickém díle Pikkó herceg és Jutka Perzi, avšak byla obsazována i do děl světového repertoáru. Stala se též významnou představitelkou některých Erkelových děl a je známo, že byla publikem v Pešti i Budě naprosto zbožňována. Nutno dodat, že velice důležitým pramenem z této doby je její deník, který si vedla a jehož záznamy končí roku 1842. Během velkého rozkvětu operního provozu v Kolozsváru se zde hrály opery především z italského a francouzského repertoáru, na jehož základě byla později i částečně založena maďarská národní opera. Důležitou osobností byl György Ruzitska (* 1789 Vídeň, † 1869 Kolozsvár), který tu působil od roku 1810 v rodině barona Jánose Bánffyho.81 Dle publikace Amadéa Németha82 byl Růzitska narozen v roce 1788. György Ruzitska83 byl autorem 1 opery s názvem Alonso, dle námětu Christiana Heysera a tato hudební hra byla uvedena roku 1829 v Pešti. Ruzitska skládal duchovní hudbu i maďarským verbunkosem inspirovanou komorní hudbu. Stál v čele

80 Rexa, Dezső: Déryné. In: Schöpflin, Aladár (ed.): Magyar színmüvészeti lexikon. Országos színészegyesület és nyugdíjitézete, Budapest 1929, Vol. 1, s. 341–343. 81 Bónis, Ferenc: Ruzitska, György. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 22, s. 43–44. 82 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 219. 83 Németh, Amadé: A magyar opera története. Budapest 2000, s. 34.

30 zdejšího Nového hudebního spolku, byl zdejším hudebním pedagogem a později se stal ředitelem konzervatoře. Ve třicátých letech 18. století byl přítelem Ference Erkela. 84 József Heinisch85 (?, † 1840) působil v Kolozsváru mezi lety 1824–1830 jako kapelník. Dále se můžeme setkat s jeho jménem v souvislosti s městy Kassa, nebo Pest, kde působil po boku Ference Erkela jako 2. kapelník v Národním divadle hned na začátku jeho otevření. Zajímavé dodat, že Heinisch, ač původně pocházel z Rakouska, přilnul k Uhrám a maďarské hudbě natolik, že sám dokonce napsal operu na motivy maďarského dramatika Károlye Kisfaludyho, Matyás királynak választása (Volba krále Matyáše), na které se hudebně podílel spolu s Györgyem Arnoldem. Přesný rok a místo premiéry není známé a nejstarší dokumenty hovoří o provedení roku 1829 v Kassa86 za účinkování vynikající pěvkyně Rózy Déryné Széppataki, která sem právě v tomto roce přišla z Kolozsváru. Role v této opeře jsou následující: Mátyás (soprán), Madróczy Pál, jeho přítel a spoluvězeň (mezzosoprán), Podiebrád, český král (bas), Katalin, jeho dcera (soprán), Szilágyi Erzsébet (soprán), Lindvay (tenor), Újlaky (baryton), Gara (bas), Vitéz János (bas), Szilágyi Mihály (baryton).87 Opera pak byla roku 1834 úspěšně představena též publiku v budínském Várszínház (Hradní divadlo, Buda).88 Miklós Udvarhelyi89 (1790–1864) původně působil jako potulný herec a zpěvák, až se usídlil v Kolozsváru, kde se stal ředitelem zdejšího Národního divadla. Právě on sestavil první maďarský operní soubor. Poté byl umělecky činný v Kassa, Budě i Pesti. Ferenc Erkel90 se po ukončení svých gymnaziálních studií v Prešpurku chvíli zdržel v rodné Gyule, ale již na konci roku 1827 nebo na počátku 1828 přichází konečně do Kolozsváru. Byl totiž již v té době vynikajícím klavírním virtuosem, a proto sem byl povolán do domu hraběte Kálmána Csákyho coby učitel hudby. Erkel v Kolozsváru až do roku 1834 zůstává a má možnost tu načerpat zkušenosti ze všeobecného hudebního umění. Zajímavý je jeho umělecký vývoj, jelikož právě zde nastává jeho přerod z klavíristy na dirigenta. To zapříčinilo zřejmě právě zdejší prostředí, jelikož právě Kolozsvár byl významným a velice uznávaným kulturním a operním centrem Sedmihradska a právě zde mohl mladý Erkel čerpat

84 Bónis, Ferenc: Ruzitska, György. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 22, s. 43–44. 85 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 219. 86 dnes Košice, Slovensko 87 Németh, Amadé: A magyar opera története. Budapest 2000, s. 34. 88 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 219. 89 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 220. 90 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 21–31.

31 svou inspiraci a přihlížet kvalitní operní provozovací praxi. Je známo, že byl nejednou přítomen při provedení Ruzitskovy opery Béla futása. Lze usuzovat, že i z tohoto díla čerpal inspiraci pro pozdější vytvoření svých prvních vlastních oper, které se pak měly stát pevným stavebním kamenem pro maďarskou národní operu 19. století. Erkel se v Kolozsváru setkává s Józsefem Heinischem a navazuje s ním pevné, dlouholeté přátelství. Právě s Heinischem ho později, jak již bylo řečeno, spojí i společné umělecké působení v pešťském Národním divadle. Erkel se v Kolozsváru seznámil i s dalšími již jmenovanými osobnostmi (např. György Ruzitska). Dále tu navázal přátelský vztah se Sámuelem Brassai (1800–1869), který je označován za posledního maďarského polyhistora. Právě Sámuel Brassai byl autorem zajímavého pojednání Magyar- vagy cigányzene? (Maďarská nebo cikánská hudba?), které bylo názorově v jistém protikladu k teoretické práci Ference Liszta91, zabývající se podobnou problematikou. Brassai byl i hudebním kritikem Budapesti Hirlap (Budapešťské noviny) a prezidentem Kolozsvárské filharmonie. Pod jeho vlivem Erkel píše Magyar ábránd (Maďarská fantazie) pro klavír. Kromě tohoto raného díla však není jiná jeho tvorba z tohoto období známa.

1. 5. Buda a Pest

Dalšími významnými kulturními centry v 18. a 19. století jsou bezpochyby Buda92 a Pest 93 . Kulturně i historicky je významná zdejší osmanská nadvláda, kdy byla Buda okupována Turky (1541–1686). Zatímco historicky starší Buda s budínským hradem (Budai Vár) na kopci Várhegy, byla již od dob středověku sídlem uherských králů, centrem moci, důležitým společenským dějištěm a hudebním centrem, v 19. století získává stále na větší důležitosti naopak Pest, rozprostírající se na levém břehu Dunaje. Právě v Pešti byl na konci 19. století vystavěn monumentální, převážně novogotický parlament, sídlo vlády, s cílem přiblížit jeho polohu a dostupnost lidu. Důležitým historickým momentem pak pro obě města bylo vystavění prvního pevného kamenného mostu (1839– 1849), zvaného Széchényi Lánchíd 94 , který byl vybudován na popud hraběte Istvána

91 Liszt, Franz: Des Bohémiens et de leur Musique en Hongrie. Paris 1859. 92 Budín (čes.) 93 Pešť (čes.). V tomto případě se později uchyluji k používání českého ekvivalentu (z důvodu sklonování aj.). 94 Széchényiho řetězový most

32 Széchényiho (1791–1860), významného maďarského politika, reformátora, národního hrdiny a jedné z vedoucích osobností Maďarské revoluce a boje za nezávislost (1848–1849). Tímto významným počinem se zjednodušil kontakt mezi oběma břehy a byla usnadněna dříve velice problematická přeprava z jednoho břehu na druhý. Ke konečnému sloučení obou měst a stanovení jednoho společného názvu – Budapest95 – došlo až v roce 1873 (ve skutečnosti se v tomto roce spojila města tři – Buda, Pešť a Óbuda). Obě dvě pro kulturní život významná města, Pešť a Buda, jsou ve slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians uvedeny pod jedním souhrnným heslem Budapest96. Hudební život a divadelní produkce se nejprve mocně vyvíjely v Budě, postupně však též v Pešti. Když Pešť v 19. století získávala na důležitosti, přesunulo se sem přirozeně i hlavní ohnisko hudebního života. Pešť se tak postupně stala střediskem kulturního i politického dění a status centra Budapešti si udržela dodnes. Na konci 18. a začátku 19. století bylo běžnou praxí, že se přepisoval původně německý textový materiál do maďarštiny a byly tím utvářeny nové hudební předlohy, určené primárně pro maďarské publikum. Nutno dodat, že již přederkelovské divadelní dění v hlavním městě bylo velice zajímavé a živé a právě divadlo se stalo dalším důležitým centrem hudebního života. Na přelomu 18. a 19. století zde formovali hudební život Franz Roser (Rakušák), Johann Spech (z Prešpurku), Vinzenz Ferrarius Tuczek (Čech) nebo Franz Kleinheinz (z Bavorska) a toto mezinárodní spojení utvářelo tehdejší internacionální formu operního proudu.97 Roku 1773 byla jedna kruhovitá turecká bašta, pocházející z doby osmanské nadvlády, která se nacházela na pešťském břehu Dunaje, přestavěna na divadlo, které vešlo do provozu následujícího roku. Je známo, že již od roku 1786 začaly v Pešti a Budě pravidelně probíhat operní představení. Prvním kamenným a stabilním divadlem pak bylo Várszínház (Hradní divadlo) v Budě, které vzniklo přetvořením karmelitánského kostela a roku 1787 došlo k otevření. Právě toto divadlo se stalo důležitým místem, kde se uskutečnila premiéra řady raných maďarských oper. Působil zde německý soubor, ale i první maďarský divadelní spolek (1790–1796) se svým vedoucím László Kelemenem. Od roku 1793 pak konečně došlo k rozmachu operní praxe v maďarském jazyce. V této domě začaly být nesmírně oblíbené

95 Budapešť (čes.). V práci pak využívám český ekvivalent. 96 Legányi, Dezső: Budapest. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. č, s. 543–548. 97 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 108.

33 hudební hry s komickým podtextem nebo hrdinské příběhy. Scéna Hradního divadla hostila herce i pěvce, ze kterých byla v této etapě nejpopulárnější například Róza Déryné nebo Miklós Udvarhelyi (ti se mimo jiné později objevili i v titulních rolí v premiérách některých Erkelových oper).98 Roku 1807 pak vznikla druhá maďarská divadelní společnost, která fungovala do roku 1815 a jejím dirigentem byl Gáspár Pacha. Přeložením německé hry do maďarštiny například vznikla první hudební komedie Pikkó herceg és Jutka Perzsi (Princ Pikkó a Jutka Perzsi), jejíž premiéra proběhla 6. 5. 1793 v Budě. Autorem hudby byl József Chudy99, zmíněný již v souvislosti s Prešpurkem. Libreto pak napsal Antal Szalkay a tato hudební hra s maďarským textem byla vytvořena po přepracování původní německé verze Philippa Hafnera: Prinz Schnudi und Prinzessin Evakatchel. Výraz „maďarská hudební komedie“ je však, vzhledem k německému původu hry, která obsahovala řadu cizích elementů, možná trochu nepřesný. Dílo se nedochovalo. Dle publikace Amadéa Németha100 měla původní německá hra název Prinz Schnudi und Eva Kathel a jednalo se o tragikomedii, podle které vznikla opera o 2 dějstvích. Role jsou též známy: Gömbőtz, tatarský chán (bas), Jutka Perzsi, jeho dcera (soprán), Pikkó, kalmycký princ (tenor) aj. Hudební komedie A tsörgősipka101, někdy též uváděná pod novějším maďarským označením Csörgősipka nebo Csörgő sapka (Šaškova čepice) je hudebním dílem Johanna Baptisty Henneberga na námět Emanuela Schikanedera, maďarské přepracování vytvořil András Szerelemhegyi. V Maďarském divadelním lexikonu102 je uvedeno, že tato tříaktová opera byla součástí repertoáru starých divadelních společností a v roce 1795 vyšla v Pesti tiskem pod označením ,, A Jótevő Szarándok vagy — is a Tsörgő sapka. Egy Víg — Babonás Énekes Játék.“ (Dobrotivý poutník nebo – také Šaškova čepice. Komická – pověrčivá zpěvohra). Zpěvohra byla například uvedena roku 1795 v Budě, 1804 v Kolozsváru nebo 1805 v Debrecenu. Dle publikace Amadéa Németha103 šlo o tematické následování Mozartovy Kouzelné flétny. Role byly následující: Poutník – derviš (baryton), Szoframo (baryton),

98 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Budapest 1979, s. 33–34. 99 Szabolcsi, Bence: A Concise History of Hungarian Music. Budapest 1974, s. 60. 100 Németh, Amadé: A magyar opera története. Budapest 2000, s. 24. 101 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 141. 102 [?]: Csörgő sapka. In: Schöpflin, Aladár (ed.): Magyar színmüvészeti lexikon. Országos színészegyesület és nyugdíjitézete, Budapest 1929, Vol. 1, s. 305. 103 Németh, Amadé: A magyar opera története. Budapest 2000, s. 26.

34 Zenomida, zlá víla (soprán), Mandolino, rybář (tenor), jeho žena (soprán). Právě toto dílo je v publikaci Jánose Kárpátiho104 označeno jako nejstarší hudební hra s maďarským libretem. Roku 1812 bylo konečně otevřeno Városi Színház (Městské divadlo) v Pešti, které bylo též nazýváno Německým divadlem a při své inauguraci uvedlo Beethovenovy předehry König Stephan (inspirováno maďarským králem Istvánem a obsahuje prvky maďarského hudebního stylu) a Die Ruinen von Athen. Je známo, že v této hudební instituci působili i dobří dirigenti, jako například Alajos Czibulka, Frigyes Urbany nebo Ludwig Schindelmeisser. Divadlo mělo kapacitu pro 3 500 diváků a roku 1838 ho postihla velká povodeň. Zářné období trvalo až do roku 1847, kdy vyhořelo, avšak po jeho znovuotevření jej postihla nová pohroma v podobě dělového ataku v době uherského boje za nezávislost, roku 1849. Hra György Czernyi105 Istvána Balogha, doplněná o písně skladatele Gábora Mátraye (1797–1875), byla provedena v roce 1812 na provizorním jevišti v Pešti a dle encyklopedie The New Grove Dictionary of Music and Musicians106 je toto dílo nejstarší dochovanou operou v maďarské hudební historii. Gábor Mátray107 byl maďarský hudební skladatel, učitel a muzikolog (je též nazýván ,, otcem maďarské hudební vědy“). V době svého vídeňského působení u hraběte Lajose Széchényiho vydal sbírku maďarských tanců pro klavír. V zahajovací sezoně (1837) Maďarského národního divadla se stal hudebním ředitelem této instituce, hned na to byl ustanoven i notářem hudební společnosti Pest-Buda (vystudoval totiž práva) a od roku 1840 stanul v čele hudební školy, která se pak roku 1867, tedy v době vzniku Rakouska-Uherska, pak přeměnila na Nemzeti Zenede (Národní konzervatoř) a od roku 1949 se stala státní střední školou s názvem Bartók Béla Zeneművészeti Szakiskola (Hudební konzervatoř Bély Bartóka). Od roku 1846 se Mátray stal kustodem Národního muzea. Jeho hudební díla se vyznačují spojením vídeňského klasicismu a typicky maďarského verbunkose, ale i propojením s tureckými nebo srbskými hudebními elementy. Mátray byl významnou osobností pro kulturní život v Budě i Pešti a coby muzikolog, byť silně vlastenecky laděný, poprvé zmapoval a popsal maďarské hudební dějiny a dal také dobrý základ k dalšímu serióznímu výzkumu.

104 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 141. 105 Dolinszky, Miklós: Ferenc Erkel Operas. Bátori Mária -- Introduction. In: [online] 2016 [cit. 10. 4. 2016]. Dostupné z http://www.zti.hu/erkel/batori_intro_en.htm 106 Bónis, Ferenc: Mátray, Gábor. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 16, s. 130–131. 107 Bónis, Ferenc: Mátray, Gábor. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 16, s. 130–131.

35 Nutno dodat, že mezi nejvýznamnější pěvce, kromě již zmíněné Rózy Széppataki Déryné108 , v té době patřili především prvotřídní dramatická sopranistka a umělkyně evropského formátu Rozália Klein Schodelné109 (1811–1854), dále sopranistky: Henriette Carl, Mária Felbér nebo Kornélia Hollósy, z významných tenorů: József Szerdahelyi, József Erkel (bratr Ference Erkela), Zsigmond Joób, Mihály Havi, Adolf Pecz, Károly Wolf-Farkas nebo Ferenc Stéger a z basistů pak: Miklós Udvarhelyi, Károly Konti, Károly Benza a Mihály Füredy. Když tedy Ferenc Erkel roku 1835 přichází nastálo do hlavního města, aby se stal nejprve dirigentem operní společnosti v Budě, je jisté, že bude mít dostatek materiálů a inspirace k tomu, aby mohl v blízké budoucnosti položit nosný kámen pro maďarskou národní operu a významně se tak zapsat do hudební historiografie. Roku 1833 vysoce kvalitní část divadelni společnosti z Kassa110 a 1835 pak i nejlepší členové kolozsvárského divadla přesídli do Budy a Ferenc Erkel se stal dirigentem tohoto souboru. Když v roce 1837 konečně bylo otevřeno Maďarské divadlo v Pešti, stalo se domovem těchto vynikajících umělců. Brzy bylo toto divadlo nazváno Nemzeti színház (Národní divadlo).111 Ještě před tím, než Erkel vytvořil svou první operu, došlo v roce 1838 v Pesti Magyar Színház (Pešťské maďarské divadlo) k premiéře opery Márka Rózsavölgyiho112, Visegrádi kincskeresők (Višegrádští hledači pokladu). V roce 1839 pak byla ve stejném divadle provedena opera Andráse Bartayho s názvem Csel (Lest), a potom roku 1840 uvedena ještě opera Józsefa Szerdahelyiho, Tündérlak Magyarhonban (Země víl v Maďarsku).113 Nutno dodat, že před uvedením prvních maďarských hudebně dramatických pokusů se na tehdejších operních jevištích pěstovalo provozování oper internacionálního charakteru, z nichž převládal italský a francouzský styl, avšak výjimkou nebyla ani díla německé operní literatury. I po prvních krůčcích ke vzniku maďarské národní opery na divadelním repertoáru samozřejmě zůstala i tato cizí díla, avšak je pravdou, že po příchodu Ference Erkela se

108 neboli Róza Széppataki-Déry (provdaná Déry) 109 neboli Rozália Klein-Schodel (provdaná Schodel) 110 dnešní Košice, Slovensko 111 Legányi, Dezső: Budapest. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. č, s. 543–548. 112 Márk Rózsavölgyi (1789–1848) byl houslista a skladatel. Studoval v Praze. Proslavil se jako skladatel a zakladatel csárdásové hudby. V letech 1837–1838 byl členem Národního divadla. Erkelem bylo jeho dílo ceněné. 113 Németh, Amadé: A magyar opera története. Budapest 2000, s. 37–41.

36 situace trochu mění. I politické okolnosti, vlny nacionalismu a touha po svobodě pak hrají ve prospěch prosazování a upřednostňování maďarského jazyka a oper.

1. 6. Další významná města

Mezi další významná města v kulturním vývoji patřila bezpochyby Pécs114, která možná právě proto, že leží nedaleko Mohácse a osmanská vojska sem po vyhrané bitvě měla velice blízko, a tak mohla Pécs ihned obsadit, oplývá řadou významných památek z doby turecké nadvlády. Od roku 1780 byla Pécs115 zapsána jako královské město. Významnou byla zdejší monumentální katedrála s orchestrem, který byl zřízen na počátku 18. století a v němž působili umělci jako Valentin Deppich, český hudební skladatel František Kramář, Anton Paumon, Franz Anton Novotný (1749–1806), žák Leopolda Koželuha nebo rakouský skladatel Georg Lickl (1769–1843), který zde pobýval ze všech nejdéle. Velký počet zdejších hudebníků pocházel ze zahraničí a bylo tu značné provázání s Vídní. Pro hudební život ve Veszprému116 bylo důležité zřízení hudebního souboru při zdejší katedrále, za což se zasloužil biskup György Acsády, který v roce 1737 založil i fond pro účely najímání hudebníků a působil tu do roku 1744. Po něm v této činnosti nastoupil duchovní Márton Padányi Bíró, který byl ve své funkci do roku 1762. Poté došlo k formování orchestru po pécském vzoru, avšak veszprémští hudebníci měli mnohem nižší platy. Celková situace se velmi pozitivně změnila během působení Józsefa Bajázátha (v letech 1777–1802) a nastalo zde plodné období. Na hudebním životě se zde podílela řada Čechů a Moraváků, jako byli například Vencel Sztruschka nebo Johann Kollovratek. Od roku 1800 byl orchestr veden vynikajícím skladatelem a sbormistrem, Ferencem Keményem, který spolupracoval se skladatelem Ignácem Ruzitskou a Józsefem Kleinmannem. Právě Ignác Ruzitska117 (* 1777 Bazin, † 1833 Veszprém) byl pro zdejší hudební kulturu významnou osobností a uspěl především na poli chrámové skladby. Svou hudební kariéru započal v Prešpurku ještě jako dítě ve zdejším pěveckém sboru (80. léta 18. století), dále pokračoval přes Hédervár (hrabě

114 Fünfkirchen (něm.)/ Pětikostelí (čes.) 115 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 115–119. 116 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 119–121. 117 Bónis, Ferenc: Ruzitska, Ignác. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 22, s. 44.

37 Mihály Viczay), až konečně zakotvil okolo roku 1800 ve Veszprému, kde působil jako houslista a od roku 1827 se stal kapelníkem. Ruzitska se, jakožto houslista, přátelil se svými mimořádně slavnými kolegy a koncertními mistry, Antalem Csermákem nebo Jánosem Biharim, kteří prosluli svou improvizační hrou v typicky maďarském stylu a ve znamení tzv. verbunkose. Ruzitska například zapsal populární Bihariho Rákócziho pochod a vydal obsáhlou sbírku Magyar nóták Veszprém vármegyéből (Maďarské nápěvy z veszprémské oblasti), která je důležitým pramenem pro bádání ve smyslu vzniku maďarské hudby a hudebního stylu verbunkos dodnes. Zajímavé jsou též zápisy děl, provedených ve veszprémské katedrále, které začaly být vedeny od roku 1825. Sopron118 byl svobodné královské město a stal se významným kulturním a hudebním centrem. Dle publikace Jánose Kárpatiho ,, The three towers that can be clearly distinguished on an engraving of his time mark buildings that plazed an essential role in the musical life of the town in the eighteenth century […] St Michael´s Church, witch belonged to the Lutheran community between 1607 and 1674, the City Tower, which was the scene of tower-music characteristic of the royal free towns, and the church of the Franciscan friars, the so-called ´Goat Church´“119. V 18. století vzniklo zajímavé kulturní spojení mezi Regensburkem a Soproněm, ať už v podobě hudebních manuskriptů regensburkského učitele Christopha Stolzenberga, které jsou uchovány v sopronských lutheránských archivech a jeho hudba byla pravidelně uváděna na popud kantora Daniela Knoglera nebo v podobě osobnosti Michaela Kosecka, který přišel z Regensburku do Soproně, byl vynikajícím skladatelem a stal se zde po dobu dvaceti let pomocníkem Daniela Knoglera. V Győru120 se vyvíjel nesmírně pestrý hudební život. V 18. století toto město hostilo 2 podstatné národní skupiny – maďarsky a německy mluvící občany, kteří podstatně přispěli ke germanizaci během habsburské nadvlády. Důležitým a opravdu výrazným skladatelem 18. století byl Benedek Istvánffy, který pracoval pro šlechtický rod Széchényi a od roku 1766 byl varhaníkem a sbormistrem v győrské katedrále a jeho díla se opisovala a uváděla po celé zemi. Debrecen121 se stal významným univerzitním městem, kde se vzdělávali především potomci ze středních a nižších šlechtických rodů na zdejším reformátorském kolegiu.

118 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 111–112. 119 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 111–112. 120 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 109–111. 121 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 125–127.

38 V tomto vzdělaneckém prostředí se přirozeně vytvořilo i kulturní a hudební centrum, přičemž samotní studenti tvořili též jednu jeho složku. György Máróthi se odešel vzdělávat do zahraničí a po svém návratu v roce 1738 začal vyučovat na debrecínském reformátorském kolegiu, kde utvořil sbor ze zdejších studentů.

2. Maďarský hudební styl

Právě taneční hudba a její přirozený ráz dal vzniknout hlavním maďarským národním hudebním stylům, které ze své původní lidové podoby přešly i do umělé hudby. Zatímco v 16. století, tedy v období boje proti osmanské říši, byl populární tak zvaný tanec hajdú, v českém prostředí nazývaný jako hajducký tanec, jehož provozování přetrvávalo i během 17. století, v 18. století se začíná vyvíjet specifický tanec verbunkos (slovensky verbovačka), obdoba našeho moravského verbuňku a v 19. století pak csárdás.

2. 1. Ungaresca

V encyklopedii The New Grove Dictionary of Music and Musicians se můžeme setkat s heslem Ungaresca (It.)122 nebo též ungarescha, které označuje tanec v maďarském stylu. Již z roku 1490 existují první zmínky (Milán), avšak opravdový charakter a typické prvky se začaly formovat pravděpodobně až během 16. století. Bence Szabolcsi ve své publikaci píše: ,, No Hungarian records are known to us from this period, but ever since 1540 collections of dance tunes abroad included a large number of dances under the heading of ‘‘Ungaresca“, ‘‘Ungarischer Tanz“, ‘‘Passamezzo Ongaro“ or ‘‘Ballo Ongaro“ and other titles […]“123 Právě z pozdního 16. století pocházejí první tištěné materiály taneční hudby s výskytem ungaresche v podobě Mainieriho Primo libro de balli (1578) pro violový soubor, Heckelovy Lautten Buch (1556) nebo Paixovy Orgel Tabulaturbuch (1583). Významným dílem je pak Nörmigerova

122 Head, Matthew: Ungaresca. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 26, s. 71–72. 123 Szabolcsi, Bence: A Concise History of Hungarian Music. Translated by Sára Karig and Fred Macnicol. Second edition, Budapest 1974, s. 33.

39 Tabulaturbuch z roku 1598, kde se vyskytují 2 Ungarische Paraden. 124 Bence Szabolcsi se na základě popisů ze 16. a 17. století uchyluje k označení: ,,dance of the heyduck“125 neboli ,,Heiduckentanz“126 či hajdútánc (maď.), pro jehož pojmenování bychom v češtině mohli využít výrazu hajducký tanec, který má svůj původ v dobách uherských bojů proti Turkům a tančili jej ozbrojení vojáci. Szabolcsi tvrdí, že původ tohoto tance je částečně vojenský a z části také pastýřský, obsahoval populární melodie a byl s největší pravděpodobností doprovázen dudami.127 V 19. století se pak stal tento styl charakteristickým pro svůj tečkovaný rytmus, přetvořil se a začal být též označován pod názvem style hongrois (Fr.), neboli maďarský styl, hojně užívaný evropskými hudebními skladateli pro účely umělé hudby. The New Grove Dictionary of Music and Musicians podává informaci: ,, There seems to be no relationship between the ungaresca and several dances called ´Ungaro´ or ´Ongaro´ (e. g. by Bernard Jobin and Giovanni Picchi) which are based on a single tune.“128

2. 2. Kurucký tanec a kurucká píseň

O něco později se vyvíjí i kurucký tanec a především pak kurucká píseň, která se zrodila koncem 17. a začátkem 18. století, tedy za doby habsburské nadvlády a uherských bojů proti ní. Kurucká píseň obsahovala lidové melodie a nápěvy. Kuruci byli uherští povstalci proti monarchii, naopak habsburští vojáci na protější straně byli nazýváni labanci a v tomto kontextu je významné Thökölyho a Rákócziho povstání proti habsburské monarchii. Zajímavé dodat, že tito šlechtici měli více než příznivý vztah k hudbě, jelikož sami zaměstnávali na svých sídlech hudebníky. V této době se též objevuje Rákócziho píseň, která je později nesmírně populární v podobě Rákócziho pochodu. Bence Szabolcsi o kuruckých písních píše: ,, Sie sind in formaler Hinsicht eine unmittelbare Fortsetzung des in Virginaltranskriptionen

124 Head, Matthew: Ungaresca. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 26, s. 71–72. 125 Szabolcsi, Bence: A Concise History of Hungarian Music. Translated by Sára Karig and Fred Macnicol. Second edition, Budapest 1974, s. 33. 126 Szabolcsi, Bence: Geschichte der ungarishen Musik. Deutsche Übertragung von István Frommer und Erzsébet Székács; Deutsche Bearbeitung von Georg Knepler. Budapest 1975, s. 34. 127 Szabolcsi, Bence: A Concise History of Hungarian Music. Translated by Sára Karig and Fred Macnicol. Second edition, Budapest 1974, s. 33. 128 Head, Matthew: Ungaresca. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 26, s. 72.

40 festgehaltenen Liederschatzes, der Melodienwelt des ungarischen Barock, und zwar in einer mehr konzisen, mehr geschlossenen volkstümlichen Fassung. […] sie stilistisch zwischen der alten und der neuen Volkmusik stehen.“129 Tyto melodie daly základ, nebo přesněji spíše obohatily následující styl verbunkos, který se zrodil v 18. století a velkého rozmachu dosáhl v 19. století, kdy jej hojně využívali maďarští skladatelé, především pak Ferenc Erkel, ale čerpali z něj i jiní evropští umělci.

2. 3. Verbunkos

Verbunkos130 je původně maďarský tanec, jehož název vznikl z německého slova die Werbung, což můžeme do češtiny přeložit jako verbování, neboli nábor, a jeho původ sahá do 18. století a období Habsburské monarchie. Tanec tančili muži před odchodem do habsburské armády (husaři – lehkooděnci) a tato tradice se udržela až do roku 1849, kdy byla zavedena všeobecná branná povinnost, která se v Uhrách setkala s velkým odporem. Verbunkos se v tomto období pouze přetvořil do maďarského národního tance a vznikla pozdější forma, csárdás. Amadé Németh ve své publikaci o Ferenci Erkelovi ke vzniku verbunkose píše následující: ,, Als Voläufer dieser Kunstgattung sind vor allem der Heiduckentanz und Schweinehirtentanz zu erwähnen, sie wurde auch von Kolomaikarhythmen, von der Musik des Islam sowie vom balkanischen und slawischen Still beeiflußt, Elemente, die wahrscheinlich die Zigeuner nach Ungarn gebracht haben. Die neue Kunstgattung war vom Einfluß der Wiener und der italienischen Musik nicht frei […]“.131 Heslo Verbunkos132 můžeme nalézt v encyklopedii The New Grove Dictionary of Music and Musicians a zde se píše, že označení hongroise nebo ungarischer Tanz v podstatě znamená jedno a to samé a proto hesla Ungarischer Tanz (Ger.) nebo Hongroise (Fr.), zmíněná v encyklopedii, nejsou nijak dále rozvedena a odkazují právě pouze na Verbunkos133.

129 Szabolcsi, Bence: Geschichte der ungarishen Musik. Deutsche Übertragung von István Frommer und Erzsébet Székács; Deutsche Bearbeitung von Georg Knepler. Budapest 1975, s. 46. 130 vyslovujeme: verbunkoš 131 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 190. 132 Bellman, Jonathan: Verbunkos. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 26, s. 425–426. 133 Bellman, Jonathan: Verbunkos. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 26, s. 425–426.

41 Ve slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians se o tomto tanci dočteme: ,, […] first, the sergeant would dance slow and dignified figures, then the subordinate officers would join in and the music and dancing became increasingly energetic, until finally the youngest soldiers engaged in virtuosic leaps and spurclicking.“134 Je známo, že jako hudební doprovod většinou sloužily cikánské kapely, proto do verbunkose vešla řada cikánských hudebních prvků, které byly přineseny ze vzdálených oblastí a často obsahují orientální až exotické motivy. V této souvislosti proto nezřídka dochází ke splývání pojmů ve smyslu ,,cikánských“ nebo ,,maďarských“ elementů v hudbě. Právě napodobování lidové hudby (často cikánskými kapelami), která je charakteristická pro vesnické prostředí, vedlo ke vzniku nápěvů známých jako tak zvaná magyar nóta nebo cigány nóta a tyto nápěvy se staly velmi oblíbenými i ve městech a takřka zde zlidověly. Verbunkos se stal koncem 18. a začátkem 19. století nesmírně populárním mezi širokým spektrem obyvatelstva, především pak střední společenská třída jej přijala za svůj a došlo tak k utvoření nového národního hudebního stylu, který začali přejímat i hudební skladatelé a používali jej ve svých dílech. K tomu, dle mého mínění, přirozeně přispěla i politická situace a vzrůstající nespokojenost s habsburskou nadvládou. V této době dochází k maďarskému národnímu obrození, národnímu uvědomění a verbunkos se stává jedním ze symbolů tohoto myšlenkového proudu a podporuje maďarské národní sebevědomí. Důležité dodat, že se tato hudba stala oblíbenou i ve vysokých šlechtických kruzích, víme například, že cikánské kapely a hudebníci byli zastoupeni i ve dvorské hudbě (např. sídlo hraběte Miklóse Wesselényiho okolo roku 1830 apod.). Jedním z nejdůležitějších představitelů původní podoby verbunkose byl bezpochyby cikánský virtuózní houslista János Bihari135, který se svou cikánskou kapelou přišel do Pešti okolo roku 1801 a začali zde slavit nevídané úspěchy. Je známo, že Bihari začal pořádat i pohostinská vystoupení mimo hlavní město a objevoval se často v Prešpurku, kde se s ním měl poprvé možnost setkat i zde studující Ferenc Erkel, pro kterého byl Bihari a jeho cikánská kapela bezpochyby nesmírně cennou inspirací pro jeho pozdější hudební díla, především pak operní tvorbu, ve které vytvořil virtuózní koloraturní árie. Je známo, že k Bihariho houslové

134 Bellman, Jonathan: Verbunkos. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 26, s. 425. 135 Legány, Dezső: Bihari, János. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 3, s. 566–567.

42 hře si získal nesmírný obdiv i Ferenc Liszt, který se o svých silných zážitcích při poslechu Bihariho brilantních improvizací zmiňuje i ve své knize Des bohémiens et de leur musique en Hongrie136 a toto Lisztovo dílo se tak stává důležitým dobovým pramenem. Bihariho hra, silně ovlivněná lidovými melodiemi a nápěvy (charakteristické využívání pentatoniky), v té době zapůsobila na řadu dalších hudebníků a skladatelů, kteří pak začali imitovat tento styl a skládat hudební díla v podobném duchu. Bihariho umění bylo vysoce uznávané a žádané napříč všemi sociálními vrstvami, dokonce i u šlechticů a nejvyšší svrchovanosti si dobylo silného postavení a Bihari tak měl možnost hrát na celé řadě významných událostí. Z nejvýznamnějších prestižních koncertních možností pak jmenuji například sněm v roce 1814 ve Vídni nebo korunovaci královny Karoliny Augusty v Prešpurku roku 1825 (je mj. známo, že při této akci byl přítomen i Ferenc Erkel). Až nešťastná událost a zlomení levé ruky kolem roku 1826 způsobilo, že se musel nadobro vzdát své hudební kariéry a paradoxně zemřel v chudobě. Ve slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians též čteme: ,, A large number of compositions by Bihari, who never read or wrote a note, had by that time been published in various Hungarian verbunkos collections, written in far simpler notation than that in which their composer played them.“137 Důležitým odkazem Bihariho se stala bezpochyby Rákócziho píseň a Rákócziho pochod, které často hrál a nesmírně je tím proslavil. Na Bihariho umění pak měla možnost navázat celá řada domácích i zahraničních skladatelů. Mezi další představitele verbunkose tohoto období patřili i virtuózní houslisti necikánského původu, Antal Csermák (1774–1822), první houslista pešťsko-budínské divadelní společnosti, nebo János Lavotta (1764–1820). Ve slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians se můžeme o Lavottovi dočíst následující: ,, As a composer he showed less refinement than Csermák, and lacked the powerful originality of Bihari. As well as displaying the new national style, his works also show the influence of the German and Polish music of his time.“138 Lavottova díla ve stylu verbunkos jsou dnes uložena v Széchénnyiho knihovně v Budapešti.

136 Liszt, Franz: Des Bohémiens et de leur Musique en Hongrie. Paris 1859. 137 Legány, Dezső: Bihari, János. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 3, s. 567. 138 Bónis, Ferenc: Lavotta, János. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 14, s. 391.

43 Bence Szabolcsi ve své knize krátce a výstižně popisuje typické znaky verbunkose takto: ,, […] die „Bokázó“-Formel (ein aus der alten Cambiata entstandener Kadenztypus), die „Zigeuner-“ oder „ungarische Skala“ mit übermäßige Sekunde, charakteristischen Figurationen, Triolen-Girlanden, der Wechsel von „langsam“ und „frisch“, breite Bögen der freien „Hallgató“-Melodik (Hallgató-Musik zum „Zuhören“, zum Unterschied von Tanzmusik, etwa: stille Weise) und der feurige „Cifra“-Rhytmus, ein figurativer Schnelltanz […]“139 Důležité zmínit, že pro verbunkos je charakteristický jeho tečkovaný rytmus a jeho tempově odlišné, protikladné úseky s maďarským označením lassú nebo lassan (pomalu) a friss nebo frisska (rychle, svižně). Též tak zvaná asztali nóta (melodie ke stolu) nebo cifrování (virtuózní improvizace primáše) není verbuknosi cizí. V encyklopedii The New Grove Dictionary of Music and Musicians též zjišťujeme: ,, The virtuoso running notes of the faster sections became central so-called STYLE HONGROIS, the evocation of Hungarian Gypsy repertories and performance styles by (primarily) Austro-German composers.“140 Dle publikace Jánose Kárpátiho: ,, The music connected with recruiting was not the same in character or style in all places. […] Music could differ according to region too, varying among the different ethnic groups, taking advantage of the melodies peculiar to the different nationalities – Magyars, Slovaks, Romanians, Croats etc.“141 Jako obdobu maďarského verbunkose bychom mohli uvést jihomoravský slovácký verbuňk nebo slovenskou verbovačku. Cikánská stupnice nebo též takzvaný maďarský modus či maďarská stupnice, je základní řada tonů c-d-es-fis-g-as-h-c´ a dle The New Grove Dictionary of Music and Musicians získala tato stupnice svůj název díky častému užívání v maďarské hudbě období romantismu, hlavně pak ve verbunkosi a csardási. 142 Charakteristické jsou též charakteristické kadence, které Liszt později pojmenoval jako cadence magyare, které v sobě měly taneční výraz, hrdinský a zároveň i truchlivý, až

139 Szabolcsi, Bence: Geschichte der ungarishen Musik. Deutsche Übertragung von István Frommer und Erzsébet Székács; Deutsche Bearbeitung von Georg Knepler. Budapest 1975, s. 59. 140 Bellman, Jonathan: Verbunkos. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 26, s. 426. 141 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 134–135. 142 [?] Gypsy scale. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 10, s. 680.

44 tragický charakter.143 Právě Erkel pak velmi rád a hojně používal bokázó kadenci ve svých dílech. V 19. století, kdy se staly exotické motivy v umění a hudbě velice žádané, je pak velmi populární využívání hudebních elementů přejatých od maďarských cikánských hudebníků. Nutno dodat, že z maďarského verbunkose a jeho typických elementů, které byly velmi specifické a obsahovaly řadu exotických a orientálních prvků, čerpaly i světové hudební osobnosti, jako byl např. Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven nebo později Carl Maria von Weber, Franz Schubert, Hector Berlioz, Johannes Brahms, Antonín Dvořák aj. Z toho vidno, že maďarská kultura ovlivnila především velkou řadu skladatelů z rakouského a německého prostředí. Právě první maďarské opery hojně čerpaly z tohoto stylu a později i Ferenc Erkel psal svá díla pod jeho silným vlivem. Možná proto se právě on stal „otcem“ maďarské národní opery a jeho hudba je chápána jako čistě maďarská. K tématu o maďarských hudebních elementech existuje významná literatura, v podobě práce Ference Liszta: Des Bohémiens et de leur musique en Hongrie144, Bély Bartóka: Gypsy Music or Hungarian Music145, Bence Szabolcsiho: A magyar zenetörténet kézikönyve146, Jonathana Bellmana: The style hongrois in the music of Western Europe147 aj.

Podobnou specifickou taneční formou byl palotás, jehož název vznikl od maďarského slova palota, tedy palác. Jednalo se o palácovou hudbu, jejíž elegantní hudební styl byl vytvořen pro potřeby šlechtických dvorů. Gyula Veber ve své práci uvádí: ,, Im 19. Jahrhundert betrachtete man den immer eleganter und vornehmer geworden Verbunkos als ein Verlängerungsstück der alten Musik der Paläste. Daher stammt der Name Palotás, wie der Verbunkos auch wohl gennant wird.“148

143 Legány, Dezső: Erkel. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 8. s. 296. 144 Liszt, Franz: Des Bohémiens et de leur Musique en Hongrie. Paris 1859. Transl. Liszt, Franz: The Gipsy in Music. London 1926. 145 Bartók, Béla: Gypsy Music or Hungarian Music? In: The Musical Querterly. Vol. 33, No. 2, 1947, s. 240–257. 146 Szabolcsi, Bence: A magyar zenetörténet kézikönyve. Budapest 1947. Překlady: Szabolcsi, Bence: A Concise History of Hungarian Music. Translated by Sára Karig and Fred Macnicol. Second edition, Budapest 1974.; Szabolcsi, Bence: Geschichte der ungarishen Musik. Deutsche Übertragung von István Frommer und Erzsébet Székács; Deutsche Bearbeitung von Georg Knepler. Budapest 1975. 147 Bellman, Jonathan: The style hongrois in the music of Western Europe. Boston 1993. 148 Véber, Gyula: Ungarische Elemente in der Opernmusik Ferenc Erkels. Bilhoven 1976, s. 93.

45 2. 4. Csárdás

Csárdás149 je označení maďarského tance, který se kolem roku 1830 přirozeně vytvořil z verbunkose. Označení csárdás150 se vyvinulo z maďarského slova csárda, což je selský nebo venkovský hostinec a v publikaci Jánose Kárpátiho je o csárdási uvedeno následující: ,, Its name too, according to Garay´s contemporary evidence, was taken from the dance which ´can be seen danced by peasant girls on Sundays in the lowest inns´“151. Ve 30. letech 19. století se jednalo o salonní taneční hudbu, která byla velmi oblíbená při různých šlechtických událostech, ale i střední vrstva a venkovští měšťané si v ní našli zálibu. Též csárdás, podobně jako verbunkos, obsahoval dvě odlišné části, které měly rozdílná tempa (lassan, lassú vs. friss, frisska) a jeho metrum bylo původně ve 4/4 taktu, i později byl vždy sudodobým. V publikaci Jánose Kárpátiho pak můžeme nalézt následující rozdíly mezi verbunkosem a csárdásem: ,, As a dance-type, like the verbunk, the csárdás sprang from more than one root: it was nourished equally by the earlier twisting and turning pair-dances, the agile, leaping pair-dance that matched the verbunk, and the episodes that went with the verbunk. The emblematic character of the csárdás no longer came from its masculine nature, as did at that of the verbunk, but from the preference for dancing as couples, better suited to the bourgeois taste of the nineteenth centrury, and its origin among the common people, which evoked the spirit of romance.“152 Csárdás byl oblíbeným hudebním stylem maďarských cikánských hudebníků. Prvním maďarským skladatelem, který napsal csárdás byl Márk Rózsavölgyi (1835) a stal se jedním z nejvýznamnějších maďarských skladatelů csárdásů, později i Ferenc Erkel využíval tohoto hudebního stylu ve svých skladbách, stejně jako Ferenc Liszt (Uherská rapsodie č. 2, Csárdás macabre, Csárdás obstiné aj.) nebo Jenő Hubay (např. Scénes de la Csárdá č. 5) a mnozí jiní. Slovník The New Grove Dictionary of Music and Musicians poskytuje též informaci: ,, The distance between csárdás and its folk roots is illustrated by the fact that one of the most famous examples of the genre was composed by an Italian, Vittorio Monti.“ 153

149 Bellman, Jonathan: Csárdás. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 6, s. 759. 150 výslovnost: čárdáš 151 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 138. 152 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Budapest 2011, s. 139. 153 Bellman, Jonathan: Csárdás. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 6, s. 759.

46 2. 5. Style hongrois

Style hongrois154 (Fr.), neboli maďarský styl, je označení, které bylo často používáno ve vztahu k hudbě maďarských cikánských hudebníků (romungro), jejichž hudební prvky byly přejaty evropskými skladateli v 18.–20. století, pro které byly do značné míry zajímavé a exotické a dochází tak k využívání hudebních motivů verbunkose v umělé hudbě. Ve slovníku The New Grove Dictionary of Music and Musicians je uvedeno: ,, Distinctive features of the style hongrois are evident in the earliest printed ungaresche (see UNGARESCA), from the late 16th century, and occasional representations of gypsy fiddle playing are found in such late 17th-century sources […] But it was the employment of Austro-German composers like Dittersdorf and the brothers Haydn at the Hungarian courts, and the enthusiastically received performances of itinerant romungro musicians in Vienna, that helped to stimulate the vogue for style hongrois in the last decades of the 18th century.“155

Z výše uvedeného se tak stále pomyslně pohybujeme v oblati zemí, kterým vládli Habsburkové. Je zajímavé pozorovat, že i přes mnohé politické neshody a národní vlny odporu (ať už v Českých zemích, Uhersku nebo jinde), v hudbě docházelo ke vzájemnému ovlivňování, což ji přirozeně tvořilo barevnější a zajímavější. Tak se dostáváváme až k pozdější myšlence Bély Bartóka, který sám přišel s ideou sdružování lidí navzdory všem válkám a neshodám, kterou se snažil naplnit za pomoci své hudby.

154 Head, Matthew: Style hongrois. In: Sadie, Stanley (ed.): , The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 24, 643–644. 155 Head, Matthew: Style hongrois. In: Sadie, Stanley (ed.): , The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 24, 643.

47 3. Ferenc Erkel - stav bádání k danému tématu (cizojazyčná literatura)

Pro svou práci o Ferenci Erkelovi a vzniku maďarské národní opery jsem se rozhodla použít především anglickou a německou odbornou literaturu, sestávající ze slovníků, publikací a odborných časopiseckých statí. Pouze v některých případech jsem se uchýlila k maďarským publikacím.

3. 1. Slovníky

Heslo Erkel nebo Erkel, Ferenc je možné nalézt v řadě muzikologicky významných slovníků. Zřejmě nejobsáhlejší a především i nejhodnotnější informace nalezneme v The New Grove Dictionary of Music and Musicians pod heslem Erkel156, jehož autorem je význačný maďarský muzikolog Dezső Legány. Pod tímto heslem můžeme nalézt informace především o Ferenci Erkelovi, ale i o jeho synech Gyulovi, Elekovi, Lászlovi a Sándorovi. Zde se dokonce dozvídáme krátké informace o původu Erkelovy rodiny, dále jsou tu popsána jeho studijní léta v Prešpurku a pobývání v Kolozsváru. Největší pozornost je pak přirozeně věnována budapešťským létům, jeho divadelnímu působení, důležitosti coby hlavního sestavitele zdejšího uměleckého souboru a také filharmonické společnosti, klavírní a dirigentské kariéře, ale i nezanedbatelné funkci ředitele na nově založené hudební akademii a jeho učitelské činnosti aj. Nezanedbatelná sekce je též věnována Erkelovým operním dílům a jejich stručnému popisu i maďarským stylovým prvkům. Heslo též obsahuje soupis skladatelových oper a baletů, scénickou hudbu, sborovou tvorbu, orchestrální díla, komorní skladby, písňovou literaturu, klavírní skladby a orchestrální aranžmá. Heslo Erkel dále pokračuje osobnostmi Erkelových synů, kteří byli též pro maďarskou hudební kulturu významní. Následuje výčet bibliografie. Encyklopedie The New Grove Dictionary of Opera157 obsahuje o Ferenci Erkelovi velice podobné informace – ať už po rozsahové či obsahové stránce. Tyto údaje jsou v daném případě uvedeny pod heslem Erkel, Ferenc a autorem hesla je opět Dezső Legány.

156 Legány, Dezső: Erkel. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. 8, s. 295–300. 157 Legány, Dezső: Erkel, Ferenc. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Opera. Macmillan Press, London 1992, Vol. 2, s. 64–67.

48 V tomto slovníku pod heslem Erkel, na rozdíl od předchozího The New Grove Dictionary of Music and Musicians, nejsou uvedeny informace o Erkelových synech. Obsah je v tomto případě velice podobný, avšak sekce věnovaná Erkelovým operám je zde o něco rozšířena a Legány jí věnuje rozhodně větší pozornost než v případě předchozí encyklopedie. Následuje pouze soupis Erkelových oper (v tomto slovníku nenalezneme souhrnné dílo) a publikace, časopisecké stati či jiné odborné práce na téma Erkel a jeho opery. Heslo Erkel, které sestavil vynikající maďarský muzikolog Ferenc Bónis, najdeme i ve slovníku Die Musik in Geschichte und Gegenwart158. Informace se obsahem příliš neliší od předchozích slovníků, jsou však co do rozsahu o něco skromnější a především pak popis Erkelových operních děl je zredukován. Následuje soupis Erkelových děl vokálních, které jsou dále rozděleny na sborové a písňové. Dále jsou zde zaznamenány jeho jevištní díla s rozdělením na opery a tak zvané népszínmű (jakási divadelní hra v lidovém stylu) a jevištní hudbu. Naposled je jmenována Erkelova instrumentální hudba v podobě orchestrálních děl, komorní hudby a klavírních kusů. Nakonec je zde uvedeno jakési shrnutí a význam Erkela jako skladatele. Důležitý je samozřejmě i konečný soupis odborné literatury. Heslo Ferenc Erkel, jenž vytvořila Melinda Berlász nalezneme i ve slovníku Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters. Oper. Operette. Musical. Balett. Band 2. Werke Donizetti – Henze.159. V tomto případě však není věnován žádný prostor Erkelovu životopisu, avšak jsou zde podrobně popsána jeho operní díla Hunyadi László a Bánk bán. Autorka u obou oper na úvod uvádí počet dějství, autory libreta a původní předlohy, datum a místo premiéry, role, orchestrální obsazení a přibližnou délku představení. Dále je zde věnována krátká pasáž okolnostem vzniku oper a následuje podrobně rozepsaný děj. Poté přichází sekce s komentářem a zajímavým rozborem díla, přičemž jsou jmenovány důležité výjevy a stanoveny maďarské motivy, vyskytující se v daných operách. Nakonec je zařazen oddíl, kde se autorka věnuje vlivům a účinkům daných oper a především pak místech provedení (včetně zahraničí). Následuje informace o uložení originálního původního rukopisu daného díla (v obou případech je to Národní Széchényiho knihovna), dále vydání a odborná literatura vztahující se k Erkelovým operám Hunyadi László a Bánk bán.

158 Bónis, Ferenc: Erkel. In: Finscher, Ludwig (Hrsg.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Personenteil. Bärenreiter, Stuttgart 2001, Vol. 6., s. 429–435. 159 Berlász, Melinda: Ferenc Erkel. In: Dahlhaus, Carl, Döhring, Sieghart (Hrsg.): Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters. Oper. Operette. Musical. Balett. Band 2. Werke Donizetti – Henze. Carl Dahlhaus und das Forschungsinstitut für Musiktheater der Universität Bayreuth, Piper 1987, s. 149–153.

49 The New Oxford History of Music. Romanticism 1830-1890 je dílo členěné časově. V sekci nazvané III. Romantic Opera 1830–1850, pod oddílem (e) Russia and the Eastern Europe a kapitolou Non-German opera in the Habsburg empire160 nalezneme informaci o vzniku maďarské národní opery, Józsefu Ruzitskovi a jeho opeře Béla futása. Dále je pozornost věnována Ferenci Erkelovi 161 a jeho národně laděným operám. Následující poznámky o Erkelovi jsou uvedeny v oddílu VI. Opera: 1850–1890, odseku (d) Russia and Eastern Europe a kapitole s názvem Hungary162. Informace jsou zde uvedené z pohledu národních škol. Též v češtině vydaný Oxfordský slovník opery163 obsahuje heslo Erkel, Ferenc. V tomto případě se jedná stručné a všeobecné informace o Erkelově osobě se zaměřením na skladatelovo operní dílo. Riemann Musiklexikon164 uvádí pod heslem Erkel, Ferenc již stručnější popis. A toto heslo zároveň i obsahuje jednotlivé krátké zmínky o Erkelových synech a jejich uměleckém významu. Z odborné literatury je pak jmenováno pouze: ,, K. ÁBRÁNYI, F. E.s Leben u. Wirken, Budapest 1895 (ungarisch).“165 Tato publikace je k dispozici pouze v maďarštině pod názvem Erkel Ferenc élete és működése166. Velmi stručné informace pak podávají slovníky Brockhaus Riemann Musiklexikon167 a The International Cyclopedia of Music and Musicians168.

160 Abraham, Gerald: III. Romantic Opera: 1830–1850. (e) Russia and the Eastern Europe. Non-German Opera in the Habsburg Empire. In: Abraham, Gerald (ed.): The New Oxford History of Music. Romanticism 1830-1890. Oxford University Press, Oxford 1990, Vol. 9, s. 225–226. 161Abraham, Gerald: III. Romantic Opera: 1830–1850. (e) Russia and the Eastern Europe. Non-German Opera in the Habsburg Empire. In: Abraham, Gerald (ed.): The New Oxford History of Music. Romanticism 1830-1890. Oxford University Press, Oxford 1990, Vol. 9, s. 226–227. 162 Abraham, Gerald: VI. Opera: 1850–1890. (d) Russia and Eastern Europe. Hungary. In: Abraham, Gerald (ed.): The New Oxford History of Music. Romanticism 1830-1890. Oxford University Press, Oxford 1990, Vol. 9, s. 477– 478. 163 [?]: Erkel, Ferenc. In: Warrack, John, West, Ewan (edd.): Oxfordský slovník opery. První vydání, IRIS Knižní klub, Praha 1998. Transl. Jaroslav Holba 164 [?]: Erkel, Ferenc. In: Gurlitt, Willibald (Hrsg.): Riemann Musiklexikon. Personenteil. B. Schott’s Söhne, Mainz 1959, Band 1, s. 472. 165 [?]: Erkel, Ferenc. In: Gurlitt, Willibald (Hrsg.): Riemann Musiklexikon. Personenteil. B. Schott’s Söhne, Mainz 1959, Band 1, s. 472. 166 Ábrányi, Kornél: Merkel Ferenc élete és működése. Budapest 1895. 167 [?]: Erkel, Ferenc. In: Dahlhaus, Carl, Eggebrecht, Heinz Heinrich (Hrsg.): Brockhaus Riemann Musiklexikon. B. Schott’s Söhne, Mainz 1978, Band 1, s. 378. 168 [?]: Erkel, Franz. In: Thompson, Oscar (ed.): The International Cyclopedia of Music and Musicians. 10th edition, J. M. Dent & Sons, London 1975.

50 3. 2. Publikace

Významným materiálem pro studium života a díla Ference Erkela je jistě maďarsky psaná publikace s názvem Erkel Ferenc élete és működése169, která vznikla z pera Erkelova současníka a přítele, Kornéla Abrányiho (skladatel a hudební historik), byla napsána pouze velmi krátce po smrti Ference Erkela a je tak významným dobovým pramenem. Jedná se o naprosto první Erkelovu biografii. Tento spis je mj. k dispozici i online170. Z nejvýznamnějších publikací, které zpracovávají život a dílo Ference Erkela pak jmenuji především knihu Amadea Németha, Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken 171, která podává významné a podrobné informace především o životě, ale i operním a ostatním hudebním díle Ference Erkela. Kniha vyšla v německém překladu a je tak cennou mezinárodní literaturou. Práce Gyuly Vebera s názvem Ungarische Elemente in der Opernmusik Ferenc Erkels172 je napsána velmi odborným a seriózním stylem. Setkáváme se zde se stručným životopisem Ference Erkela, avšak podstatným těžítkem díla je stylový rozbor Erkelových oper a hledání maďarských prvků. Dále se Véber zabývá vysvětlením různých typických maďarských forem a stylů, jako je verbunkos, csárdás aj. Kniha vyšla opět v německém jazyce a shledávám ji jako jednu z nejpřínosnějších prací v této oblasti. Další cennou publikací je kolektivní autorské dílo Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás173, které vyšlo v rodném Erkelově městě, Gyule, pro účely zdejšího Erkelova muzea. Tato kniha obsahuje informace o historii vzdělávání v Gyule (autorem tohoto oddílu je Zsolt Bódán), Erkelův životopis a poměrně obsáhlé údaje o jeho rodině i rodinných příslušnících, z nichž některé jsou v badání naprosto nové, dále je věnována pozornost hymnové soutěži, pak přichází odborné pojednání o všech Erkelových operách a jejich obsahy a nakonec soupis Erkelových osobních předmětů a sbírek Muzea Ference Erkela v Gyule (všechny tyto čtyři sekce napsal Csaba Németh). Jako součást této publikace je přidána

169 Ábrányi, Kornél: Merkel Ferenc élete és működése. Budapest 1895. 170Erkel Ferenc élete és működése. In: [online] 2016 [cit. 2. 5. 2016]. Dostupné z http://mek.oszk.hu/08600/08648/html/ 171 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979. 172 Véber, Gyula: Ungarische Elemente in der Opernmusik Ferenc Erkels. Bilhoven 1976. 173 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?]

51 příloha v podobě národních hymen zemí Evropské unie (autorem je Péter Havassy). Kniha obsahuje i celou řadu barevných obrazových příloh, což ji činí velmi atraktivní. Nutno dodat, že je tato publikace vydána čtyřjazyčně – maďarsky, anglicky, německy a rumunsky. V rozsahu informací však bohužel převládá maďarština, která je hlavním jazykem této publikace a nedá se říci, že by byly ostatní překlady co do obsahu plnohodnotné. Dalším cenným materiálem je tematický katalog Erkel Ferenc lelőhely-bibliográfia174, který byl poměrně nedávno vydán v Gyule a sestavila jej Margit Szőke. Ostatní publikace jsou již spíše soubornými díly o maďarské hudební historii, ve kterých je osobnost Ference Erkela přirozeně zařazena pouze jako součást celku. Přesto však tyto knihy řadím mezi velice hodnotná díla, která jsou z mého pohledu důležitá i z hlediska mojí práce. Například velmi zdařilá a kvalitní kniha významného maďarského muzikologa Bence Szabolcsiho, jejíž původní maďarský originál má název A magyar zenetörténet kézikönyve175, který byl později přeložen do angličtiny176 a záhy i do němčiny177, je velmi hodnotným a seriózním materiálem z hlediska osobnosti Ference Erkela, ale i národních maďarských hudebních stylů, zejména pak verbunkose. Součástí publikace je i poměrně obsáhlá příloha s hudebními notovými příklady. Podobně i vynikající a obsáhlé dílo Music in Hungary. An Illustrated History178, které je prací kolektivu vysoce kvalifikovaných autorů a vyšlo v roce 2011, je dobrým materiálem pro celkové pochopení a studium maďarské hudby. Vzhledem k nedávnému datu vydání se dá předpokládat, že zde obsažené informace jsou momentálně nejnovějšími údaji v maďarské hudební historii a bádání. Podstatná část kapitoly s názvem National Theatre – National Opera (s. 140–161) je věnována právě Ferenci Erkelovi a autorem tohoto úseku je Tibor Tallián. Dalším vynikajícím dílem je pak publikace Philippa Thera s titulem In der Mitte der Gesellschaft Operntheater in Zentraleuropa 1815-1914179, které vyšlo v Mnichově roku 2006, a jak již název napovídá, zabývá se především evropskými operními divadly, avšak součástí

174 Szőke, Margit (ed.): Erkel Ferenc lelőhely-bibliográfia. Gyula 2010. pozn.: lelőhely = habitat, lokace, naleziště 175 Szabolcsi, Bence: A magyar zenetörténet kézikönyve. Budapest 1947. 176 Szabolcsi, Bence: A Concise History of Hungarian Music. Translated by Sára Karig and Fred Macnicol. Second edition, Budapest 1974. 177 Szabolcsi, Bence: Geschichte der ungarishen Musik. Deutsche Übertragung von István Frommer und Erzsébet Székács; Deutsche Bearbeitung von Georg Knepler. Budapest 1975. 178 Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Translated by Bernard Adams. Budapest 2011. 179 Ther, Philipp: In der Mitte der Gesellschaft Operntheater in Zentraleuropa 1815-1914. München 2006.

52 této práce je i rozbor specifického vývoje národních kultur, přičemž je zmíněno i maďarské prostředí a Ferenc Erkel. Publikace The City of Erkel, Mahler and Liszt. The musical life of Andrássy Avenue: past and present 180 podává zajímavé informace v kontextu tří slavných skladatelů, kteří se významně podíleli na hudebním životě v hlavním městě. Pouze okrajově o se Erkelovi píše v knize Zeneakadémia/ The Academy of Music181. Ten je zde v souvislosti s touto institucí zmíněn jako její první ředitel.

3. 3. Online materiály

Je velmi důležité zmínit, že existuje z části dokončená kritická edice Erkelových oper – Bátori Mária, Hunyadi László a Bánk bán – která je k nahlédnutí online (Ferenc Erkel Operas Critical Edition182) a editory jsou Katalin Kim-Szacsvai a Miklós Dolinszky. Toto dílo vzniká pod maďarským Ústavem hudební vědy (Zenetudomány Intézet) v Budapešti a informace o kritické edici jsou dostupné na jeho internetových stránkách. Řada cenných informací je dostupná na oficiální internetové stránce Ference Erkela183, která vznikla k 200. výročí jeho narození pod záštitou Národní Széchényiho knihovny v Budapešti. Je též záhodno navštívit internetovou stranu Spolku Ference Erkela (Erkel Ferenc Társaság)184.

180 Rajkó, Anna et al.: The City of Erkel, Mahler and Liszt. The musical life of Andrássy Avenue: past and present. Budapest [2010?]. 181 Lőrinczi, Zsuzsa, Raffay, Endre (edd.): Zeneakadémia/ The Academy of Music. Budapest 2007. 182 Tallián, Tibor (ed.): Ferenc Erkel Operas Critical Edition. In: [online] 2016 [cit. 26. 3. 2016]. Dostupné z http://www.zti.hu/erkel/erkel_en.htm 183 Erkel Ferencz. In: [online] 2016 [cit. 26. 3. 2016]. Dostupné z http://erkel.oszk.hu/ 184 Erkel Ferenc Társaság. In: [online] 2016 [cit. 26. 3. 2016]. Dostupné z http://www.erkeltarsasag.hu/

53 3. 4. Časopisecké stati

Časopiseckých příspěvků na téma Ferenc Erkel i jeho operní dílo vzikla velká řada. Z nejdůležitějších anglicky a německy psaných statí jistě stojí za zmínku práce vztahující se tematicky k operní tvorbě Ference Erkela, k jeho vztahu ke skladatelským a dirigentským kolegům, k Erkelovým dílům ve vztahu k různým místům aj. Do první zmíněné skupiny jistě patří práce Jánose Márothyho s názvem Erkel Weg von der ,,heroisch–lyrischen” Oper zum kritischen, Realismus185, která předkládá důkazy o jednotlivých úvahách v podobě hudebních úryvků z Erkelových oper. Velice důležitým dílem je Ferenc Erkel über seine Oper Bánk bán186 Ference Bónise, která se zabývá manuskriptem Ference Erkela, který pojednává o své opeře Bánk bán a popisuje jednotlivá čísla této opery. Bónis přeložil tento rukopisný pramen do němčiny a v následující části sám uvažuje a strukturálně rozebírá tuto operu. Stať Ferenc Erkel: ,,Bánk bán”. Eine Nationaloper in Ungarn im Europäischen Kontext187 Lázsló Németha je mimořádně kvalitní prací, která se zabývá životem a operním dílem Ference Erkela i politickou situací s důrazem pak na operu Bánk bán (a přihlédnutím i k její revidované verzi). Práce Revision als Original? Erfahrungen mit der Erstausgabe von Bánk bán188 Miklóse Dolinskeho se zabývá problematikou revize Erkelova díla Bánk bán. Stať Mátého Meszterháziho s názvem Die Umwertung der Idee der National Oper 1900189 věnuje pozornost Erkelovu dílu Bánk bán a Smetanovu Daliboru a srovnává tato díla z řady zajímavých pohledů. Další prací, která stojí v souvislosti s Erkelovými operami za zmínku je stať Davida Schneidera Mad for Her Country: Melinda’s Insanity, the Puszta, and Nacionalist Dramaturgy in Ferenc Erkel’s Bánk bán Act 190, která pojednává o 3. jednání opery Bánk bán, propojení italských a maďarských hudebních prvků s důrazem na nacionalistický charakter.

185 Máróthy, János: Erkel Weg von der ,,heroisch–lyrischen” Oper zum kritischen Realismus. In: Studia Musicologica, T. 1, Budapest 1961, s. 161–170. 186 Bónis, Ferenc: Ferenc Erkel über seine Oper Bánk bán. In: Studia Musicologica, T. 11, Fasc. 1–4, 1969, s. 69– 89. 187 Németh, László: Ferenc Erkel: ,,Bánk bán”. Eine Nationaloper in Ungarn im Europäischen Kontext. In: Ungarn- Jahrbuch, Bd. 23, München 1997, s. 119–172. 188 Dolinszky, Miklós: Revision als Original? Erfahrungen mit der Erstausgabe von Bánk bán. In: Studia Musicologica, T. 49, Fasc. 3–4, 2008, s. 231–244. 189 Mesterházi, Máté: Die Umwertung der Idee der National Oper 1900. In: Studia Musicologica, T. 52, Fasc. 1– 4, Budapest 2011, s. 95–107. 190 Schneider, David: Mad for Her Country: Melinda’s Insanity, the Puszta, and Nacionalist Dramaturgy in Ferenc Erkel’s Bánk bán Act 3. In: Studia Musicologica, T. 52, Fasc. 1–4, Budapest 2011, s. 47–64.

54 Do následujícího úseku patří práce Ference Bónise Gustav Mahler und Ferenc Erkel. Beitrage zu ihren Beziehungen zueinander im Spiegel vier unbekannter Briefe von Mahler191, která pojednává o propojení Ference Erkela a Gustava Mahlera v době Mahlerova působení coby dirigenta a uměleckého ředitele v budapešťském operním domě. Součástí jsou i 4

Mahlerovy dopisy adresované Erkelovi. Zajímavou prací je též stať Dezső Legányho s výstižným titulem Liszt’s and Erkel’s Relations and Students192nebo Ein Genie des Ertragens. Zur Zweihundertjahrfeier Ferenc Erkels193 Tibora Talliána. Další práce pak pojednávají o Erkelových operních dílech a jejich provedení mimo Budapešť a jsou jimi například Ferenc Erkels Opern in Klausenburg (Kolozsvár, Cluj) und Bukarest194 Istvána Lakatose, Franz Erkel und das k. k. Hofoperntheater in Wien195 Ingeborg Birkin-Feichtinger a Die Notenbestände der ersten ungarischen Operngesellschaft im Bezirksarchiv von Kaschau: Beiträge zur Geschichte der Opernpflege von Ferenc Erkel196 Évy Gurmai.

191 Bónis, Ferenc: Gustav Mahler und Ferenc Erkel. Beitrage zu ihren Beziehungen zueinander im Spiegel vier unbekannter Briefe von Mahler. In: Studia Musicologica, T. 1, Fasc. 3/4, 1961, s. 475–485. 192 Legány, Dezső: Liszt’s and Erkel’s Relations and Students. In.: Studia Musicologica, T. 18, Fasc. 1–4, 1976, s. 19–50. 193 Tallián, Tibor: Ein Genie des Ertragens. Zur Zweihundertjahrfeier Ferenc Erkels. In: Studia Musicologica, T. 52, Fasc. 1-4, Budapest 2011, s. 15-25. 194 Lakatos, István: Ferenc Erkels Opern in Klausenburg (Kolozsvár, Cluj) und Bukarest. In: Studia Musicologica, T. 11, Fasc. 1-4, 1969, s. 259-270. 195 Birkin-Feichtinger, Ingeborg: Franz Erkel und das k. k. Hofoperntheater in Wien. In: Studia Musicologica, T. 46, Fasc. 3/4, 2005, s. 413-436. 196 Gurmai, Éva: Die Notenbestände der ersten ungarischen Operngesellschaft im Bezirksarchiv von Kaschau: Beiträge zur Geschichte der Opernpflege von Ferenc Erkel. In: Studia Musicologica, T. 46, Fasc. 1/2, 2005, s. 145- 155.

55 4. Ferenc Erkel – jeho život a význam pro maďarskou hudební kulturu

Kořeny rodu Erkelů sahají do dávné minulosti. Podle nejnovějších informací je možné, že prastaří předkové Ference Erkela pocházeli z Česka nebo Porýní. 197 Prameny napovídají, že část jeho rodinné větve zřejmě pocházela z Holandska poblíž Eindhovenu a z 80. let 15. století již existuje zmínka o Péteru Erkelovi, který žil v Prešpurku. S jistotou pak již víme, že pradědeček Ference Erkela, který se jmenoval Vilmos (1725–1800 nebo 1817), byl hudebníkem v Prešpurku. Též jeho syn József (1757–1830) a vnuk József (1787–1855) se stali hudebníky. Ti pak byli pozváni hrabětem Ferencem Wenckheimem (1785–1838) do jihomaďarského města Gyula, kde se usadili. József Erkel ml. se pak stal učitelem ve zdejší škole a regenschorim v kostele.198

4. 1. Gyula, Prešpurk, Kolozsvár, Szemeréd

Ferenc Erkel se do narodil 7. 11. 1810 v pořadí jako druhé dítě (celkem z deseti) a již jako sedmiletý jej začal otec vyučovat hudbě. Zajímavé podotknout, že jeho bratr, József Erkel (1813–1859), se stal, ještě před svým později slavnějším bratrem, dirigentem divadelního spolku v Kolozsváru a později byl tenoristou v Budě a Pešti. Od roku 1837 působil v pešťském Maďarském divadle, od 1844 se přidal k putovné divadelní společnosti a později přesídlil do Hamburku.199 Jak již bylo zmíněno, mezi lety 1822–1825 navštěvoval Ferenc Erkel benediktýnské gymnázium v Prešpurku. Období 1825–1827 pak strávil opět v Gyule, aby na konci roku 1827 nebo na počátku 1828 přešel do sedmihradského Kolozsváru, centra tehdejšího divadelního a operního dění, kde se postupně začal učit dirigentskému umění. Koncem roku 1833 se Erkel přemístil do Szemerédu, kde přijal místo učitele hudby v rodině hraběte Steinlein-Saalenstein, což bylo velice výhodné, jelikož Szemeréd se nacházel

197 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 25. 198 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 193. 199 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 194.

56 velice blízko hlavního města. Proto odsud měl Erkel už jen krůček, aby přesídlil do Budy. V Szemerédu byl činný až do roku 1835.

4. 2. Buda, Pešť

Je známo, že se Erkel mohl budapešťskému publiku představit již o něco dříve, poprvé 4. 5. 1834 v Národním kasinu (Nemzeti Casino), jehož zakladatelem byl hrabě István Széchényi a tato instituce pořádala komorní koncerty mezi lety 1834–1846.200 Až od roku 1835 konečně přichází do Budy natrvalo, aby zde nastoupil jako kapelník ve zdejším Várszínház (Hradní divadlo). Během tohoto času pořádal sólové klavírní koncerty, často též doprovázel umělce na klavír a aktivně se účastnil večerů komorní hudby. Když došlo v roce 1836 k založení Pestbudai Hangászegyesület (Pešťsko-budínský spolek hudebníhů), nastalo konečně pravidelné pořádání orchestrálních koncertů a to až do roku 1851. Vzhledem k finančním potížím, které pravidelně nastávaly ve zdejší divadelní společnosti, byl Erkel především z hmnotných důvodů nucen přijmout místo v Německém divadle v Pešti. Zde působil pouze v letech 1836–1837. 22. 8. 1837 bylo otevřeno nové Maďarské divadlo v Pešti, jehož prvním ředitelem byl spisovatel József Bajza, zanedlouho se pak tak zvaným hudebním ředilem stal Gábor Mátray a později Albert Rosty. József Heinisch byl jmenován prvním kapelníkem. Hned na počátku roku 1838 vstupuje i Ferenc Erkel do této divadelní společnosti a začíná se tak pomalu významná etapa v historii maďarské opery a divadelnictví. Hned na počátku této éry došlo k přijetí významných nových členů do Maďarského divadla v Pešti – například sopranistka Rozália Schodel přijala angažmá a vystupovala zde i sopranistka Róza Déry. Ve Ferenci Erkelovi pak divadlo nalezlo vynikajícího dirigenta. Tím došlo k pomalému budování kvalitního souboru, který mohl začít v plné míře konkurovat kvalitám již od roku 1812 existujícího Německého divadla v Pešti. Roku 1840 konečně i dochází k přejmenování této instituce na Nemzeti Színház (Národní divadlo). V roce 1838 postihla Budu i Pešť velká voda, která napáchala na Maďarském a samozřejmě i Německém divadle rozsáhlé škody. Možná i jako reakce na tuto pohromu a ve

200 Legányi, Dezső: Budapest. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. č, s. 543–548.

57 snaze odlehčit situaci začaly být pořádány veselohry. Mezi převážně italskými a francouzskými díly, které byly na jevišti Maďarského divadla pěstovány, došlo k pokusu o znovuprovedení Ruzitskova dříve nesmírně úspěšného díla Béla futása, které bylo nyní přepracováno Józsefem Heinischem. Tento počin se však nesetkal s příliš velkým úspěchem. Následovně došlo k premiéře řady dalších nově vzniklých maďarských oper, o kterých jsem se již zmínila v souvislosti s kapitolou o Pešti a Budě. Erkel je v tomto období dosazen na pozici dirigenta. Roku 1839 však v Maďarském divadle vypukla vnitřní válka mezi jeho hudebním a dramatickým souborem, ale zároveň i mezi Rozálií Schodel a ostatními zpěváky, z důvodu příliš vysokých finančních výdělků na pozici prima donny. Schodel pak opustila divadlo roku 1840. Mezi operním a činoherním souborem pak došlo ke sporům kvůli popularitě a kvantitě operních představení. Boj se upokojil až kolem roku 1843. 29. 8. 1839 se Ferenc Erkel oženil s talentovanou klavíristkou Adél Adler (1820–1899), dcerou Georga Adlera, regenschoriho v Mátyás-templom (kostel sv. Matyáše) v Budě. Z tohoto svazku později vzešlo 10 dětí201, z nichž někteří synové byli velice hudebně nadaní a dokonce později otci pomáhali při komponování jeho operních děl. Po 20 letém společném soužití manželů došlo k postupnému rozpadu jejich manželského svazku.202 Roku 1860 se dokonce nechali rozvést. Svatební cesta roku 1839 tehdy vedla do Gyuly, Erkelova rodného města, kde byl uspořádán i velký koncert, jehož výtěžek byl darován na zřízení nemocnice. Když se Erkelovi vrátili zpět do Pešti, téhož roku pak Ferenc Erkel doprovázel na klavír sopranistku Rozálii Schodel na celé koncertní sérii a významným počinem pak bylo provedení Beethovenova Fidelia (28. 12. 1839), které též dirigoval. Ferenc Liszt, který toto představení navštívil, jej hodnotil umělecky nesmírně vysoko. Hned následujícího dne byl uspořádán Lisztův klavírní koncert, na kterém čistě improvizoval hudbu v duchu Rákócziho pochodu (zřejmá inspirace houslistou Biharim). K tomu uvádí Amadé Németh ve své publikaci o Erkelovi následující: ,, […] Erkel, obwohl der Vortragsweise von Liszt getreu folgend, dennoch keine Nachahmung geboten, sondern die freie Improvisationen Liszts umkomponiert und in

201 Gyula (* 1841 Buda, † 1909 Újpest), Elek (* 1842 Buda, † 1893 Pešť), László (* 1844 Buda, † 1896 Prešpurk), Ilona Antónia (* 1845 ?, † Buda 1859), Sándor (*Buda 1846, † Békescsaba 1900), Imre Károly (*Buda 1848, † Buda 1848), Mária Anna (* 1848 Buda, † 1919 Újpest), Lajos (* 1850 Gyula, † 1906 Pešť), Ferenc (* 1859 ?, † 1863 Gyula), István (* 1859 Gyula nebo Pešť, † 1933 Újpest). 202 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 177.

58 eine geschlossenere Form gebracht habe.“ 203 Liszt a Erkel se spolu jistě znali již od dřívějších let, jelikož například již v době prešpurských studií navštívil Erkel Lisztův klavírní koncert, který zde Liszt pořádal (významné jsou pak Lisztovy koncerty: 1839, 1840 a 1846204). Od této doby však dochází mezi těmito významnými skladateli k mnohem častějším stykům, na čemž mohli později společně stavět, když došlo k založení hudební akademie v hlavním městě (1875), jejímž prvním ředitelem se stal Ferenc Erkel a zárověň prvním prezidentem Ferenc Liszt. Oba se navzájem respektovali, avšak osobnosti těchto dvou skladatelů byly natolik rozdílné, že se nedá hovořit o tom, že by během jejich života došlo k uzavření hlubšího vřelého přátelství. 8. 8. 1840 konečně dochází k premiéře první Erkelovy opery s názvem Mária Bátori v Národním divadle. Rané Erkelovo dílo se pohybovalo mezi italským, německým a nově vzniknuvším maďarským hudebním stylem a v této souvislosti Amadé Németh uvádí: ,, Die Ungarn empfangen das Werk als zu italienisch oder zu deutsch, die Deutschen als zu ungarisch.“ 205 Jelikož v dané době vrcholil již zmíněný boj mezi operním a činoherním souborem, dobový tisk se především zaměřoval na tyto události. Úspěch prvního Erkelova díla byl však nesporný a publikem byla opera Mária Bátori kladně přijata. Erkelovým prvním operním dílem začíná i podstatná éra z pohledu národní maďarské opery. Během premiéry se v hlavních rolích představili i významní zpěváci, jako například Mária Felbér (Mária Bátori), József Erkel (István), Károly Conti (Könyves Kálmán) nebo József Szerdahelyi (Szepelikův rádce) aj.206 Zanedlouho dochází k některým změnám v Národním divadle. V listopadu roku 1840 zemřel dirigent József Heinisch a v březnu 1841 vstoupil do čela divadla János Simontsits (1783–1856), který se ukázal jako čestný a neúplatný ředitel. Po něm následuje ředitelování Andráse Bartaye. 27. 1. 1844 byla v Národním divadle premiérována opera Hunyadi László, která obsahovala takový styl maďarské hudby a národní prvky, že se ihned dostala do středobodu národní kultury. V tomto díle se objevily otázky, které velice zaujaly veřejnost především

203 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 44. 204 Legányi, Dezső: Budapest. In: Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001, Vol. č, s. 543–548. 205 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 52. 206 Németh, Amadé: A magyar opera története. Budapest 2000, s. 43.

59 vzhledem k tomu, že si v nich mohla nalézt momentální politické problémy a události. Blížící se revoluce byla cítit ve vzduchu a publikum tak nadšeně reagovalo na děj této opery, obdivovalo boj maďarských vlastenců a odsuzovalo bezcharakterního krále – zrádce. Opera se setkala s nevídaným úspěchem i vynikajícími kritikami, stala se jednou z nejpopulárnějších maďarských oper a dodnes je v repertoáru budapešťské operní scény. Je jedním z nejkvalitnějších Erkelových děl vůbec. Rok 1844 je pro Erkela extrémně úspěšným i vzhledem k vypsání soutěže o složení hymny (himnusz) a právě Erkel toto klání vyhrál. Autorem libreta byl Ferenc Kölcsey, který jej napsal již roku 1823. Tato původně pro sbor psaná skladba se stala po vzniku Rakouska- Uherska národní hymnou Uher a je dodnes maďarskou oficiální hymnou. Její text je zajímavý i tím, že začíná jakousi modlitbou – Isten, áldd meg a magyart (Bože, žehnej Maďarovi), což bylo v době komunistického režimu zakázáno, proto se v té době musela hrát pouze instrumentální složka. Dokonce byl požádán Zoltán Kodály o složení nové hymny, ten však odmítnul. Došlo i k pokusu o nahrazení stávající hymny pro maďarský národ podobně důležitou skladbou Szózat, která však neobsahovala pro danou dobu nevhodná slova. Autorem skladby je Béni Egressy (1843) a libreto napsal Mihály Vörösmarty (1836). Výměna se však nepodařila. Dodnes jsou obě skladby pro Maďarsko velmi důležité, oficiální hymnou je stále Erkelova skladba, která je zasazena i do ústavy. Szózat je ale často zpíván společně s oficiální hymnou. V únoru 1848 zemřel Márk Rózsavölgyi, vynikající houslista, představitel a skladatel verbunkosové a především pak csardásové hudby. Pro kulturu byl významný i jeho syn, István Rózsavölgyi, který založil slavné tiskařství Rózsavölgyi és Társa. V letech 1848–1849 nastala nelehká revoluční doba. Nutno dodat, že Erkelova opera oslovila opravdu široké masy lidí, kteří ji považovali za čistě promaďarskou a v jejich očích opera manifestovala přirozené sebevědomí maďarského národa a podporovala tak národní identitu. Tak se stalo, že si revoluční dav zvolil za svou hymnu vlastenecký sbor v pochodovém tempu ze závěrečné scény 1. jednání se slovy Meghalt a cselszövő (Zemřel pletichář). Tento pochod je ovlivněn Rákócziho pochodem a o to měl tak větší podpůrný účinek pro vlastence, když 15. 3. 1848 vypukla velká revoluce. Mohli bychom říci, že se jednalo a jakousi maďarskou verzi Marseillaisy. V této neklidné době Erkel posílá svou manželku do Gyuly, aby ji uchránil před revolučními nepokoji. Po skončení revoluce došlo k cenzuře, která se samozřejmě dotkla i divadelního a operního dění. Haynau pověřil Franze Kirchlehnera, aby hlídal dění v Uhrách a Erkel se musel na nějaký čas odmlčet, jelikož jeho dílo nebylo z tohoto pohledu žádoucí. Právě však Erkel po

60 revoluci znovuobnovil umělecký soubor divadla a zmobilizoval jej k dalšímu hudebnímu pokračování. Tak do repertoáru Národního divadla opět vstoupil cizí repertoár, jako tomu bylo v době, než Erkel složil svou první operu. Repertoár se skládal především z italských děl, z nichž převládaly opery Giuseppe Verdiho. Erkel se po celý svůj život snažil o vybudování silného a kvalitního uměleckého souboru, který mohl plně konkurovat Německému divadlu a tyto snahy se mu velmi dařily. Roku 1850 přichází na scénu vynikající pěvkyně, Kornélia Hollósy, která převzala řadu rolí po odevšivší Rozálii Schodel. Zároveň v Národním divadle hostovala francouzská sopranistka světového jména, Anne de la Grange (1825–1905), která v Pešti debutovala jako Rosina a sám Erkel ji pak naučil roli Erzsébet Szilágyi z opery Hunyadi László v maďarštině a připsal speciálně pro ni novou árii, která je dodnes známá pod názvem La Grange árie. Ve stejném roce píše Erkel známý pochod Magyar induló (Uherský pochod). Béni Egressy, libretista, z jehož pera vznikl i text k opeře Hunyiadi László, stihl ještě dokončit libreto k opeře Bánk bán, záhy však umírá (1851) a Erkel tak přichází o vynikajícího spolupracovníka. Již v té době Erkel začíná pracovat na své další opeře Bánk bán, kterou téměř dokončuje již roku 1852, avšak vlivem politických okolností nebylo možné operu veřejně uvést. Rok 1853 se díky Erkelovi zapsal do maďarských hudebních dějin, jelikož složením členů Národního divadla vytvořil soubor, který pořádal pravidelné filharmonické koncerty. Ty se nejprve odehrávaly v Národním muzeu, od roku 1865 též v Redutě (dnešní Vigadó). Až v roce 1867, tedy po rakousko-uherském vyrovnání, mohlo dojít k oficiálnímu založení Filharmóniai Társaság (Filharmonická společnost). Roku 1857 pak má císařský pár navštívit Pešť a Erkel se proto rozhodl k příložetosti této slavnosti napsat novou operu s názvem Erzsébet, která zpracovávala obsahově populární legendu o maďarské Szent Erzsébet (Svatá Alžběta). Zde dochází k úmyslné souhře, jelikož pod stejným jménem byla v Uhrách korunována královna Erzsébet, tedy Alžběta Baborská a choť Františka Josefa I., přezdívaná Sissi, která byla maďarskému národu nesmírně blízká. Toto dílo se stalo kolektivní prací autorů Ference Erkela, který vypracoval 2. jednání s nejhodnotnějším hudebním materiálem, předehra a 1. dějství pak bylo prací Ference Dopplera a 3. akt pak vzešel z pera Károlye Dopplera. Přestože se textový materiál

61 nového Erkelova libretisty Józsefa Czanyuga setkalo s kritikou, naopak vynikající ztvárnění hlavní role Kornélií Hollósy částečně vyvážilo jisté nedostatky. 207 Právě u opery Erzsébet se dostáváme k muzikologicky nesmírně zajímavému tématu, které se dotýká tak zvané „Erkelovy dílny“. Dochází totiž ke kolektivní spolupráci několika autorů na jednom díle. Jak se dozvíme později, opera Erzsébet nebyla jediným Erkelovým dílem, které vypracoval za spolupráce dalších skladatelů. Později totiž hrají velkou roli v této kolektivní práci i Erkelovi hudebně nadaní synové Gyula, Sándor a Elek. Často je dokonce složité určit přesně autorství jednotlivých částí oper. Jako autor je však vždy uváděn Ferenc Erkel. Další problematika pak nastává ve 20. století, kdy došlo k hudebním i textovým revizím původních děl Hunyadi László (1935) a Bánk bán (1940, 1953), které jsou bezpochyby nejvýznamnějšími Erkelovými operami, a tyto revize, přestože nejsou skladatelovými výtvory, jsou uváděny pod Erkelovým jménem dodnes. Konečně dochází 9. 3. 1961 k premiéře opery Bánk bán, která se setkala s nevídaným úspěchem, zapsala se tak k Erkelově mistrovským dílům a stala se národní operou. Kornélia Hollósy, která ztvárnila roli Melindy opět zazářila. Tato opera, podobně jako Hunyadi László, se stala maďarskou národní operou a bývá uváděna při významných událostech či státních svátcích. 26. 6. 1862 byla provedena komická opera Sarolta s fiktivním historickým obsahem, která obsahovala populární lidové motivy. Autorem libreta se stal opět József Czanyuga, který neblaze proslul svou prací již u díla Erzsébet. V titulní roli se opět objevuje Kornélia Hollóssy, která se ve stejném roce s divadelními prkny rozloučila v roli Melindy z opery Bánk bán a uzavřela svou úspěšnou kariéru.208 Toto dílo se ale u publika nesetkalo s velkým úspěchem. V červenci roku 1863 poctil Richard Wagner Pešť svou návštěvou a dirigoval zde několik koncertů a možná i pod tímto dojmem Erkel brzy píše operu Dózsa György, která obsahuje řadu wagnerovských prvků. 10. 5. 1864 se konečně Ferenc Erkel stal generálním hudebním ředitelem Národního divadla, avšak byl v té době neustále umělecky činný i na řadě jiných postech a vedl aktivní koncertní život a spolupracoval s vynikajícími umělci. K tomuto Amadé Németh dodává: ,,

207 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 93. 208 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 120.

62 Auf einem Festkonzert am 15. August dirigierte Erkel einen Chopart aus György Dózsa, anschließend dirigierte Liszt persönlich seine Legende von der heiligen Elisabeth. Wir kennen nur wenige derart glänzender Konzerte. Während Liszt dirigierte, kontrollierte Erkel im Hintergrund das Orchester, Mihály Mosonyi spielte Kontrabaß, der weltberühmte Geiger Ede Reményi betätigte sich als Konzertmeister, und Hans von Bülow bediente die Pauke.“209 Zajímavostí je, že byl Erkel náruživým hráčem šachu. Dokonce se stal jedním z vedoucích osobností v této hře. Koncem roku 1865 zasedl v čele pešťského šachistického kroužku a vedl jej celých úctyhodných 28 let. Po rakousko-uherském vyrovnání byl konečně 8. 6. 1867 František Josef I. korunován uherským králem a József Eötvös se stává ministrem kultury v Uhersku. Nastolení dualismu je pro Uhry nesmírně důležitým krokem. Jelikož byla tato historická a politická situace rozebrána hned na úvodu, víme, že existovaly dva odlišné tábory – jedni byli pro umírněnější dualismus, druzí snili o vzniku samostatné republiky. Právě k této problematice Amadé Németh píše o Erkelově smýšlení: ,, […] seine Oper György Dózsa allerdings war ein Protest gegen den Ausgleich.“210 6. 4. 1867 došlo k premiéře Erkelovy opery Dózsa György, která byla bohužel provedena opožděně vzhledem k již vykonanému rakousko-uherskému vyrovnání, proto tedy neměla takový účinek a úspěch byl pramalý. Dalo by se polemizovat o tom, zda se jednalo o dobrý krok, když po daných politických událostech byla opera přesto uvedena. Navíc provedením tohoto díla je naprosto zřetelné, že kvalita opery Bánk bán bude již těžko překonána. Těžko však říci, zda to bylo pouze Erkelovou vinou, jelikož i na tomto díle se podíleli jeho synové, Gyula a Sándor a dochází tak k opětovné funkci „ Erkelovy dílny“. 30. 1. 1869 došlo slavnostnímu provedení opery Hunyadi László k příležitosti 25. výročí její premiéry. Úspěch byl veliký a Erkel byl vyznamenán řadou ocenění. 30. 4. 1871 se pak Filharmonický orchestr, který Ferenc Erkel založil, pod jeho taktovkou předvedl naposledy a na jeho místo nastoupil győrský dirigent János Richter, který se později proslavil v celosvětovém hudebním měřítku.

209 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 127. 210 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 129.

63 Do vedení Národního divadla se postavil baron Bódog Orczy, velký podporovatel a mecenáš. Roku 1873 byl jako ředitel činohry jmenován Ede Szigligeti a ve stejné době byl operním ředitelem ustanoven Ferenc Erkel. Konečně dochází v roce 1873 k jednání ministra kultury, Ágosta Treforta, o založení hudební akademie v hlavním městě, jakožto nejvyšší hudební instiruce pro výuku hudby v zemi. K jejímu konečnému založení však dochází až o něco později. Erkel, Liszt a Ábrányi přednesli tehdy hlavní návrh. 20. 2. 1874 došlo k 200. výročí provedení opery Hunyadi László, Richter při této slavné příložitosti stál za dirigentským pultem, Ferenc Doppler hrál jako první flétnista, světově proslulá americká sopranistka Minnie Hauk zpívala roli Márie Gary a představení bylo navštíveno Ferencem Lisztem, Robertem Volkmannem a dalšími významnými umělci, ale i politiky. 20. 5. 1874 došlo k premiéře další Erkelovy opery s názvem Brankovics György, která obsahovala nové hudební motivy, které se vztahovaly k jejímu ději. Tak do Erkelovy hudby přichází prvky srbských, tureckých a lehce exotických hudebních elementů. Amadé Németh ve své publikaci uvádí: ,, Einige Representanten beanstandete, daß das Stück der türkenfreundlichen Politik der Regierung höchstwahrscheinlich schaden werde. Andere Kritiker hielten den Bezug auf das Nationalkolorit der ungarischen, serbischen und türkischen Musik für übertrieben, wieder andere tadelten die zahlreichen Parlando-Passagen und Rezitative. Allerdings fanden sich auch einige weitsichtige Kritiker mit großer Berufserfahrung, die in György Brankovics den Höhepunkt im bisherigen Schaffen Erkels erblicken. […] Die offiziellen Wiener Kreise begeisterten sich natürlich durchaus nicht für Erkels neue Oper, denn er kritisierte darin die politischen Verhältnisse noch kühner als in György Dózsa.“211 V této době začíná růst postavení Sándora Erkela, syna Ference Erkela, který se postupně stává vlivným. Nejprve totiž v Národním divadle zastupoval roli hráče na tympány a cimbál, poté se stává třetím a hned nato druhým kapelníkem, až přejal místo Hanse Richtera, mimořádně talentovaného dirigenta, který později udělal světovou kariéru a stal se prvním hudebním vedoucím Bayreuther Festspiele. Sándor Erkel se později dokonce stal

211 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 154–155.

64 generálním ředitelem Národního divadla a dopomohl i svému bratrovi Gyulovi Erkelovi k práci druhého kapelníka v divadle. Již od roku 1873 se začala připravovat stavba nového operního divadla. Miklós Ybl byl vybrán jako vedoucí architekt pro celý tento monumentální projekt a v září stejného roku mohly začít první práce. Zároveň vznikla nová funkce intendanta divadla, která měla koordinovat obě skupiny umělců, jak operní soubor, tak i činoherní. Touto osobností se stal baron Frigyes Podmaniczky, který se angažoval i v politice a zároveň sháněl finanční prostředky. Současně bylo možné zahájit renovaci stávajícího divadla, došlo ke zvětšení hlediště a také bylo zhotoveno elektrické osvětlení, kterým se divadlo mohlo jako první ve střední Evropě pyšnit.212 Právě Podmaniczky zařídil přemístění ansámblu Népzsínház (Lidové divadlo) do nového divadla na Hermina tér (dnešní Blaha Lujza tér – Náměstí Lujzy Blahy) a slavnostnímu otevření byl přítomen i František Josef I. se svou chotí Alžbětou. Amadé Németh ve své publikaci píše: „ Ferenc Erkel wurde in der Presse angegriffen, man verübelte ihm die Ernennung seiner Söhne Sándor Erkel zum Generalmusikdirektor und Elek Erkel zum Kapellmeister des Volkstheaters.“213 Roku 1875 byla konečně otevřena hudební akademie (Országos Magyar Királyi Zeneakadémia – Národní maďarská královská hudební akademie). Prezidentem nebo, mohli bychom říci, generálním ředitelem, se stal Ferenc Lizszt a ředitelem akademie pak Ferenc Erkel. Liszt totiž často nebyl přítomen a podnikal pravidelné cesty mezí Výmarem, Římem a Peští, proto bylo nutné stanovit jako ředitele důvěryhodnou osobu, která by mohla být permanentně k dispozici. Na počátku akademie sídlila v domě na Hal tér (Rybí náměstí) a hostila pouze 5 pedagogů, Ference Liszta, Ference Erkela, Roberta Volkmanna Kornéla Ábrányiho (docent a sekretář) a Sándora Nikolitse (asistent docenta). Amadé Németh ve své publikaci uvádí: ,, Erkel ließ keinerlei Protektion gelten, für zählte nur das Talent der Kandidaten […] Seine Leitsätze waren: hohe Musikalität und standhafter Patriotismus.“214 Nutno dodat, že pro velký úspěch a zájem studentů se instituce stále rozrůstala a v letech 1877–1879 byla architektem Adolfem Langem postavena větší budova na rohu dnešních ulic Vörösmarty a Andrássy út, tato budova se stala významným místem výuky na nejvyšší úrovni

212 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 158. 213 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 158. 214 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 160.

65 a našel zde svůj domov i Ferenc Lizst, který tu měl svůj apartmán, jenž obýval, když se nacházel v Pešti. Tato budova je dnes známá pod názvem Régi Zeneakadémia (Stará hudební akademie) a v dnešní době se tu nachází Muzeum Ference Liszta s významnými sbírkami a vědeckým badatelským centrem, avšak nadále patří do vlastnictví hudební akademie, proto zde v dnešní době stále probíhá výuka, nachází se tu oddělení duchovní hudby a také koncertní sál, který je dodnes využíván. V roce 1907 pak došlo k dokončení nové reprezentativní budovy v honosném secesním stylu (Art-Nouveau), která se nachází na dnešním Liszt Ferenc tér (Náměstí Ference Liszta) a tato hlavní budova akademie je v plné míře využívána dodnes. Od doby svého založení akademie nesla řadu názvů, které, jak plynul čas, byly různě měněny, například po vzniku samostatného státu v roce 1918 nesla název Országos Magyar Zeneművészeti Főiskola (Národní maďarská hudební akademie), od roku 1925 pak Liszt Ferenc Zeneművészeti Főiskola (Hudební akademie Ference Liszta) a od 2007 až dodnes je pak známá pod jménem Liszt Ferenc Zeneművészeti Egyetem (Hudební akademie Ference Liszta). V poslední době došlo k významné a rozsáhlé renovaci této budovy, která se tak stala jednou s nejmodernějších a technicky nejdokonalejších hudebních akademií vůbec. 22. 10. 2013 došlo ke slavnostnímu znovuotevření. V budově se nachází tzv. Nagyterem (Velký sál), v dnešní době využívaný k velkým koncertům a často hostí světové umělce významných jmen, Solti Terem (pojmenovaný po slavném dirigentovi maďarského původu, Siru Georgovi Soltim), který slouží ke koncertním účelům, ale je zároveň i malým divadlem, kde občas dochází k operním představením, je zde velká akademická knihovna, která vlastní nesmírně rozsáhlé sbírky notových, ale i hudebně teoretických materiálů nebo mimořádně technicky vybavené nahrávací studio. Program Národního divadla se mezi lety 1874–1880 skládal převším z děl francouzských (Auber, Bizet, Delibes, Gounod, Massenet aj.) a italských (Donizetti, Bellini, Verdi ad.). Významnou roli na akademii Ferenc Erkel bral velice vážně a v divadle přestal být výrazně činný, pouze se stal kritikem práce svých synů, kteří pomyslně převzali jeho původní úlohu. Amadé Németh o této době a uměleckému kruhu kolemn Erkela píše: „ Unter den Musikern starben immer mehr seiner Altersgenossen: 1875 Gábor Mátray, der Nestor der ungarischen Musikkritik, 1878 Ede Szigligeti, der unter den Klängen eines Trauermasches von

66 Ferenc Erkel zu Grabe getraten wurde.“215 Právě po smrti Edeho Szigligetiho do čela dostává Ede Paulay, který se jako intendant divadla stává významným v celoevropském měřítku. 30. 11. 1880 došlo k premiéře další Erkelovy opery s názvem Névtelen hősök (Bezejmenní hrdinové). Tato opera je muzikologicky zajímavá tím, že se stala vrcholem umělé písně na lidovém základě, která byla v Uhrách nesmírně populární, a zároveň i uzavírá tuto specifickou hudební etapu. Maďarská hudba se tak měla možnost dále posunout k novému žánru operety a proto je právě toto hudebně dramatické dílo, dle mého mínění, zlomovou Erkelovou prací i z pohledu muzikologického. 28. 6. 1884 bylo provedeno poslední představení v podobě Rossiniho Il barbiere di Siviglia v původní budově Národního divadla a od nové divadelní sezony se již celý umělecký soubor mohl těšit na okázalou a zbrusu novou operní budovu v neorenezančním stylu. Ta byla s velikou slávou veřejnosti otevřena 27. 9. 1884 a nesla nový název Magyar Király Operaház (Maďarská královská opera). Nutno dodat, že právě tato budova slouží svým účelům dodnes, nachází se na dnešním slavném bulváru Andrássy út a je známá pod názvem Magyar Állami Operaház (Maďarská státní opera). Při inauguraci byl přítomen císař František Josef I. a došlo k provedení předehry Hunyadi László, kterou dirigoval Ferenc Erkel. Právě tato předehra je velmi kvalitně vypracována a je nesmírně důležitá i z hledislka muzikologického, jelikož je velkým symfonickým dílem a často tuto předehru můžeme slyšet osamostatněně v koncertní podobě. Následovalo provedení prvního jednání opery Bánk bán pod taktovkou Sándora Erkela a nakonec i jeden akt z Wagnerovy opery Lohengrin. Ferenc Erkel se tak stává 1. ředitelem této umělecké instituce. Zajímavé dodat, že po něm tuto roli přebírá mladý Gustav Mahler, který tu působí v letech 1888–1891 a po jeho odchodu nastupuje jako nový intendalnt hrabě Géza Zichy. Je známo, že Sándor Erkel i jeho bratr Gyula byli velkými podporovateli děl Wagnerových, což se i projevilo v podobě divadelního repertoáru, ale především pak v hudebních dílech a již zmíněné „Erkelově dílně“. Tak se stává, že je do operního díla, jehož autorem je oficiálně Ferenc Erkel, avšak vznikalo za kolektivní spolupráce, přichází výrazné prvky wagnerianismu, což je typické především pro pozdní Erkelovo dílo. 14. 3. 1885 je provedena poslední Erkelova plně dokončená opera s názvem István király (Král Štefan), která se zakládala na populární maďarské legendě o prvním významném

215 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 161.

67 maďarském králi. Právě toto dílo mělo být slavnostně provedeno již při slavnostním inauguračním večeru, kdy byl nový operní dům uveden do chodu, avšak Erkelovi se bohužel nepodařilo dílo dokončit v plánovaném termínu. Opera byla přijata velmi rozporuplně. Především z historického pohledu šlo o naivní legendu s naprosto fiktivním závěrem, kdy prožívá král Štefan vidění tisicileté šťastné budoucnosti jeho země, což se především v 19. století a Erkelově tvrdé době příliš nenaplnilo. Navíc těžko říci, zda byla významná úloha Gyuly Erkela při komponování této práce šťastným krokem. Ferenc Erkel pomalu stárne a s ubývajícími silami se postupně pomalu vzdává svých funkcí. 31. 8. 1886 zemřel Ferenc Liszt, jeho významný spolupracovník na akademii a téměř o rok později, v červenci 1887, se Ferenc Erkel dobrovolně vzdává své funkce ředitele v této instituci, místo pedagoga hry na klavír si však stále ponechává až do roku 1888. V srpnu 1887 byla Erkelem vypracována Ünnepi nyitány (Slavnostní předehra), která byla provedena ku příležitosti 50. výročí založení maďarského Národního divadla, se kterým byl Erkel takřka po celou tuto dobu spjat. Amadé Németh o tomto díle píše: ,, In dem äußerst eindrucksvollen Werk finden sich zwei Motive aus der komischen Oper Sarolta, ein Zitat aus der Hymne und als Höhepunkt einige Takte aus dem Mahnruf von Béni Egressy. Sie sind eingebettet in breit dahinfließende, in den Allegro-Teilen virtuose Orchestermusik.“216 V prosinci téhož roku vstoupil do role intendanta divadla Ferenc Beniczky a po jeho boku působil jako operní ředitel Sándor Erkel, jenž si nadále ponechal i místo dirigenta. Beniczky však v zahraničí hledal jinou a silnější osobnost pro pozici operního ředitele, a tak se jím na pouze několikaměsíční čas stal slavný dirigent Felix Mottl. Až na doporučení světově proslulého violoncellisty Davida Poppera (od roku 1886 vyučoval na hudební akademii v Pešti217) tuto funkci roku 1888 přijal Gustav Mahler. Gustav Mahler jistě neměl v divadle jednoduchou situaci, jelikož se stal cizincem v tomto maďarském prostředí. Víme, že Kornél Ábrányi Mahlera naprosto nemohl vystát, svým smýšlením byl věrný Erkelovi a novému řediteli často i křivdil, což můžeme zjistit i v jeho první knize o Erkelovi218. Je však známo, že si Mahler Erkela a jeho práce pro maďarskou hudbu velice vážil a během této éry došlo v divadle k provedení Erkelových oper.

216 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 176. 217 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 232. 218 Ábrányi, Kornél: Erkel Ferenc élete és működése. Budapest 1895.

68 Roku 1888 též počaly oslavy 50. výročí Erkelovy dirigentské kariéry, objevovaly se články v tisku, Erkel získal řadu ocenění. 16. 12. 1888 pak došlo k velkolepé oslavě, která vrcholila v Redutě. Zde, mimo jiné, zazněla i krásná a výstižná slova Móra Jókaiho, která jsou zaznamenána i v publikaci Amadéa Németha: ,, […] Der Komponist ist ergraut, seine Werke sind jung geblieben… Von der Erhabenheit bis zur Volkstümlichkeit, von der ersten Würde der Paläste und der Trauer des Tragisches bis zu den versunkenenn Träumereien der Pußta finden wir in Erkels Opern idealisiert und veredelt all das, was ungarisch gennant werden kann und was uns gehört… Ferenc Erkel hätte auch ein Komponist der großen Welt sein können, doch er wollte für keinen anderen als für seine Nation schöpferisch tätig sein… Darum schätzen wir Ferenc Erkel mehr als jeden anderen Komponist…[…]“219 Toho večera došlo ke slavnostnímu provedení opery Hunyadi László. Gustav Mahler byl též přítomen a společně s hlavním režisérem Kálmánem Alszeghym předal Erkelovi stříbrný věnec. Na počátku roku 1890 umírá významná pěvkyně a představitelka Erkelových operních rolí, Kornélia Hollósy. Na začátku dubna byl Erkel ředitelem Mahlerem požádán o aktivní účast na slavnostním koncertě ke 400. výročí smrti krále Matyáše (13. 4.) a při této příležitosti byla provedena předehra k opeře Hunyadi László, části z díla Bánk bán, 4. jednání opery István Király a nakonec i část opery Brankovics György. Erkel tehdy dirigoval pouze předehru. 1. 11. 1890 uspořádala Filharmonická společnost, kterou Erkel sám před lety založil, koncert v Redutě na mistrovu počest ku příležitosti jeho 80. narozenin. Oslavenec tehdy zahrál na klavír Mozartův klavírní koncert d moll a dirigoval předehru ke své vlastní opeře Bátori Mária. Následující kusy pak dirigoval syn Sándor. Publikum bylo tak nadšené, že si svým potleskem vyžádalo další přídavky. Tak musel Ferenc Erkel ještě přidat Lisztovu klavírní fantazii na Belliniho operu I puritani. 220 Erkelův zdravotní stav se pomalu horší a síly mu ubývají, přesto je však stále skladatelsky činný. 19. 11. 1891 ku příležitosti oslavy jmenin císařovny Alžběty ještě dirigoval svou slavnostní Hymnu. Na jaře 1893 se Erkel silně nachladil a dostal zápal plic, který se však podařilo zažehnat, avšak jeho organismus již byl oslabený. V červnu tohoto roku Erkela opouštěly

219 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 181–182. 220 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 184.

69 životní síly a navíc přišla rána v podobě smrti syna Eleka (10. 6.). Na to urychleně zareagoval Sándor Erkel, který právě pobýval ve svém domě v Békéscsabě a přijel za otcem, aby jej podpořil v této těžké životní chvíli. Po ujištění lékařem, že je otec v pořádku, se pak Sándor opět uchýlil zpět. 15. 6. 1893 však Ferenc Erkel ve spánku umírá. Tato zpráva zarmoutila celé Uhry a byla velice bolestivou pro maďarský národ. 18. 6. 1893 byl uspořádán slavnostní pohřeb. Již od ranních hodin se přicházely desetitisíce lidí naposledy rozloučit se zesnulým mistrem, jehož rakev byla umístěna v Maďarské královské opeře. V 15:00 pak začala vlastní smuteční ceremonie, na které pronesl slavnostní slovo ředitel opery, hrabě Géza Zichy a Ödön Mihalovich, ředitel hudební akademie a nástupce na tomto postu po Ferenci Erkelovi. Filharmonický spolek se rozloučil se svým zakladatelem v podobě provedení smutečního pochodu z Erkelovy opery Hunyadi László a zazpíval i sbor opery. Pohřeb navšívilo mnoho významných osobností i příslušníků uměleckých institucí, které byly Erkelem přímo založené nebo s jeho jménem spjaté. Smuteční průvod pak vedl na hřbitov Kerepesi. U hrobu měl proslov Sándor Nikolits, Erkelův spolupracovník na hudební akademii a nynější ekonomický ředitel opery. Truchlící dav nakonec spontánně zazpíval Erkelovu Hymnu.221 Smrtí Ference Erkela, jehož život se odehrával během téměř celé časové epochy 19. století, tak Uhry přišly o skladatele, jehož význam byl důležitý především z národního a kulturního hlediska a budování maďarské národní identity a hrdosti.

221 Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979, s. 187–188.

70 5. Operní dílo Ference Erkela

Ve svých hudebně dramatických dílech Ferenc Erkel plně prosadil maďarský jazyk libreta a použil typicky maďarské hudební motivy, rytmiku, melodické figury, kombinaci temp, agogiku a další. V Erkelově hudbě se často objevují prvky lidové hudby z různých oblastí Maďarska. Podporoval národní identitu a uvědomění právě jazykem operních libret, historickými náměty svých oper, zeměpisným zasazením tématu nebo dalšími již zmíněnými hudebními prvky (především pak verbunkos) a budoval tak přirozenou národní hrdost, která byla ve složité době Habsburské monarchie i pozdějšího Rakouska-Uherska velmi důležitým hnacím motorem pro celé masy lidí. Erkelovy opery se svými tématy a obsahem často nepřímo dotýkaly právě probíhajících politických situací, a také proto byly publikem nesmírně žádané. V době, kdy dochází v hudbě k diferenciaci národních kultur na základě hudebních elementů, které byky pro jednotlivé národy typické, právě Ferenc Erkel se svými operami zasazuje Uhersko222 mezi země, které se na vývoji tohoto specifického směru podílely. Vedle českého Smetany, polského Moniuszka a ruského Glinky se tak ve stejné paralele objevuje i maďarský Erkel. Je zřejmě odvážné tvrdit, že by se kvalitativní a estetická stránka Erkelovy hudby a především pak jeho oper dala přirovnávat například k dílům Smetanovým, je však ale nesporné, že v hudební historii a především pak z pohledu národních škol se pohybovala na naprosto rovnocenné úrovni. Též v národních operních směrech se objevovala řada protikladů, které se však navzájem nevyvracovaly a mohly vedle sebe fungovat a dokonce se i navzájem propojovat. Operní dílo Carl Marii von Webera a především pak Richarda Wagnera, které zajistilo německé národní opeře silné postavení v rámci celé Evropy, ovlivnilo celou řadu tvůrců národních hudebních škol. Podobně jako se tomu stalo u Bedřicha Snetany, nejinak se dělo i v případě Ference Erkela. Na jedné straně sice stála snaha o odlišení a vytvoření vlastního hudebního směru a proudu, na straně druhé straně však docházelo k přejímání cizích elementů do hudby.

222 Maďarsko

71 5. 1. Bátori Mária

Po opětovném a nepříliš úspěšném pokusu o oživení Ruzitskova díla Béla futása (Bélův útěk), které však zdaleka nemělo takový úspěch jako v době svého vzniku a následujících letech, se Ferenc Erkel pokusil o vytvoření takové opery, která by splňovala všechny požadavky dobového obecenstva. Dílo Bátori Mária je první Erkelovou operou, která měla premiéru 8. 8. 1840 v Národním divadle v Pešti a toto dílo vzniklo na motivy hry Ágnes Bertnauer s názvem Inez de Castro. András Dugonits vytvořil podle tohoto vzoru 5 aktovou maďarskou hru, podle které pak vzniklo zkrácené libreto Béni Egressyho k opeře o 2 dějstvích, která byla zasazena do maďarského prostředí. V době premiéry této opery došlo k přejmenování divadla z Pesti Magyar Színház (Pešťské maďarské divadlo) na Nemzeti Színház (Národní divadlo). V opeře můžeme cítit prvky italské a francouzské opery. Tomuto faktu přisuzuji skutečnost, že před uvedením tohoto díla byly v Erkelově době v Pešťském maďarském divadle uváděny opery především následujících skladatelů: Rossiniho, Donizettiho, Belliniho, Aubera, Hérolda, ale i Webera aj. a právě ti byli v jistém smyslu Erkelovým vzorem, aby mohl vytvořit dostatečně kvalitní dílo, které by se do budoucna mohlo prosadit v kategorii národních operních škol. Jak bylo pro Erkela typické, po premiéře opery většinou tento výtvor nezůstal její poslední verzí, ale docházelo k řadě drobných transformací v podobě přepracování různých částí či doplňování novými úryvky a áriemi, které často vznikaly ku příležitosti hostování slavných pěvců. Nejinak tomu bylo i v případě díla Bátori Mária, ke kterému byla připsána Istvánova árie až v lednu 1841, cabaletta Márie v roce 1852 ku příležitotsti obnovy divadla a pro Kornelii Hollossy byly též provedeny jisté změny. 223 V této opeře dochází ke spojení řady hudebních prvků. Vyskytují se zde italské elementy, prvky velké francouzské opery, mysliveské motivy (vliv Webera), pijácké písně a to vše je spojeno s maďarským stylem verbunkos. Podobné prvky pak vykazují i následující Erkelovy opery.

223 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 88.

72 Operními postavami jsou Bátori Mária (soprán), jejíž první představitelkou byla Mária Felbér, Princ István (tenor), následník trůnu, v jehož roli se představil József Erkel, Král Könyves Kálmán (bas) a dvořani Árvai (bas) a Szepelik (baryton) aj.

První dějství začíná sborem, který je jistým spojením verbunkose, italské a francouzské formy, ale vše se odehrává rámci kritérií velké francouzské opery. Princ István se vrací domů z úspešného boje. István touží po Márii Bátori, která již má dvě děti, avšak dvořani Árvai a Szepelik se snaží o znemožnění tohoto svazku. Král Könyves Kálmán také domlouvá synovi, avšak ten nehledí na veškeré zrazování a odchází z dvora. István a Mária se objímají a jdou do kostela, aby se rychle oddali, než by mohlo dojít k pokažení jejich plánů. Nakonec dochází k oddavkám a lid oslavuje tento svazek. István se vypravuje na lov. Intrikání Árvai a Szepelik v době jeho nepřítomnosti dosáhli svého a král se rozhoduje Máriu odsoudit k smrti. Istvána na lově přepadá zlá předtucha, ale je tu udržen s ostatní družinou, která zpívá pijácké písně. Král přichází k Márii, která žádá o milost, ale vrahové zaútočili. Když se István vrací domů, nalézá svou ženu Márii mrtvou a může tak přemýšlet leda jen o pomstě.

5. 2. Hunyadi László

Po ohromném úspěchu první opery Erkel získal skladatelskou jistotu a jeho další dílo, Hunyadi László se tak může stát vedle pozdější opery Bánk bán nejlepším a nejkvalitnějším jeho kusem. Erkel nalezl takové hudební i tématické prvky, že jimi zcela očaroval davy lidí, kteří již cítili nadcházející revoluční náladu, řadu melodií z této opery přijali za své pro účely manifestace národní hrdosti a tato hudba se stala i hudbou lidu. Navíc téma, které líčí o králi jakožto zrádci, bylo v revoluční době proti Habsburkům nanejvýš aktuální a historické téma, které bylo pro maďarské národní dějiny důležité tak u obecenstva silně prorazilo. Téma Huniadiho bylo v té době velice populární a řada spisovatelů i básníků jej zpracovala. Docházelo k častému krácení příběhu, osvětlování z různých pohledů apod., je však zajímavé, že originální charaktery postav zůstaly v nezměněné podobě a jsou prakticky stejné.

73 Původní divadelní hru Lőrince Tótha o 5 dějstvích přepracoval do formy operního libreta Béni Egressy a zkrátil, čímž rozvláčné dílo získalo větší náboj. Erkel jej pak doplnil hudbou a 27. 1. 1844 došlo k premiéře. Opera měla tak velký úspěch a práce orchestru byla tak chválena, že jeho členové skladateli předali na tuto počest stříbrný kalich a později byl mistr dokonce obdarován stříbrnou taktovkou, která ve svém vnitřku obsahovala 100 zlatých. Oba předměty jsou vystaveny v Muzeu Ference Erkela v Gyule.224 Hudba této opery vykazuje řadu maďarských hudebních elementů. Hlavní osobou opery je László Hunyadi, syn Jánose Hunyadiho. László je vykreslen jako národní hrdina a byl mu přidělen leitmotiv, který se objevuje při každém důležitém výstupu Lászla. Tento motiv je napsán ve stylu verbunkos a evokuje slavný Rákócziho pochod. Předehra, která byla zkomponována až v rove 1845 se stala významným a symfonicky skvěle propracovaným dílem a je dodnes při významných národních svátcích či událostech prováděna i osamostatněně. Krásná je milostná árie Lászla z 1. dějství (Ó, szállij hozzám) nebo milostný duet Lászla a Márie z 2. obrazu 2. jednání (Mily szép vagy édesem) a maďarskou cabaletta Márie Gary, ve které se mísí italská a maďarská hudba a je nejvyšším bodem svatební scény. Následuje svatba Márie a Lászla. Hudebně významnou je pak žalářní scéna ve 2. dějství, která vykazuje prvky verbunkose a je třídílná (Andante sostenuto – Maestoso – Andante doloroso). Důležitou je pak hrdinská árie před smrtí Lászla se slovy Ha tőled eltépnek szent szabadság Rabsorsra itélve mit ér a világ?, ve které László zpívá, že bez svobody nemá jeho život žádný smysl, ve které se objevuje Hunyadiův leitmotiv a verbunkos styl. Následuje duet na rozloučenou. V tomto smutném momentě byla později připsána tak zvaná La Grange árie, tedy árie Hunyadiho matky Erzsébet, která je jednou z Erkelových nejlepších a nejvirtuóznějších árií vůbec. V opeře se objevuje vedle typického verbunkose i csárdásový styl (například v podobě baletu). Nesmírně slavnou se stala i tak zvaná Labutí píseň Lászla Hunyadiho a smuteční pochod. Důležitými jsou v této opeře velké sborové scény, které jsou povětšinou psány převážně ve formě verbunkos a nejznámějším je zajisté konečný sbor z 1. jědnání se slovy Meghalt a cselszövő (Zemřel intrikán), který je zpíván po smrti Cilleiho a tento sbor se stal, jak již bylo dříve zmíněno, revoluční písní lidu. 225

224 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 89–96. 225 Véber, Gyula: Ungarische Elemente in der Opernmusik Ferenc Erkels. Bilhoven 1976, s. 112–125.

74 Erkel pro účely této opery jasně čerpá z italských a francouzských vzorů, které umně spojuje s maďarskými elementy, především pak s verbunkosem. Historické téma je přetvořeno do částečně fiktivní formy, ve které láska k jedné ženě hraje významnou roli. V souvislosti s touto operou je důležité zmínit, že byla v roce 1935 provedena její revize a v této podobě se dílo hraje dodnes. Autory tohoto přepracování byli Kálmán Nádasdy a Miklós Radnai.

Operními postavami zde jsou: László V., maďarský král (tenor), Cillei Ulrik, poručík, Hunyadi László (tenor) – jehož postavu při premiéře ztvárnil Adolf Pecz (prešpurský zpěvák), Hunyadi Mátyás, Lászlův mladší bratr (mezzosoprán), Mária Gara (soprán), Erzsébet Szilágyi, matka Hunyadiho (soprán), Rozgonyi, věrný Hunyadiům (tenor nebo baryton) aj.

Děj prvního jednání se odehrává v roce 1456 v Nádorfehérváru (Bělehrad). Přívrženci Hunyadiho čekají před tvrzí na krále. Mezi čekajícími se však rozšíří zpráva, že král dosadil na post velitele Ulrika Cilleiho, který byl velkým nepřítelem rodiny Hunyadiů. Lidovou masu se snaží uklidnit László Hunyadi, starší syn Jánose Hunyadiho. Hunyadi však rychle pochopí, že jeho přátelé lépe znají snahu krále a velitele, než on sám. Tak se stalo, že byl zajat jeden posel, od kterého bylo zjištěno, že měl doručit dopis Györgyovi Brankovicsovi, srbskému vojvodovi, který se již v minulosti pokoušel zavraždit Jánose Hunyadiho. Autorem psaní byl Ulrik Cillei, nový velitel, a ve svém dopise informuje Brankovicse, že se chysá odejít do Nádorfehérváru s cílem zajmout a zmocnit se bratrů Lászla a Matyáse Hunyadiů. Tímto činem se chce zalíbít vojvodovi Brankovicsovi, který je Maďary nenáviděný. Stoupenci Lászla Hunyadiho s překvapení čtou řádky tohoto dopisu zrádce Cilleiho, v tom však přichází král. Mladý Hunyadi chce králi poskytnout klíče od hradu, ten však jejich převzetí od něj odmítá. Král se svou družinou a Cilleim vstupují do pevnosti, avšak v daný moment je most vytáhnut a brány se uzavřou. Králova stráž zůstala venku a panovník se tak velmi poleká a obrací se z žádostí o radu k Cilleimu, který vycítí, že právě nyní nadchází pro něj ten správný čas, aby ovlivnil mladého krále a získal jej na svou stranu. Cillei krále žádá, aby mohl získat volnou ruku a chce tak odstranit Hunyadiovi. V tomto svízelném momentě se Cilleimu podařilo získat souhlas krále na jejich zavraždění. Král však se svým rozhodnutím v hloubi své mysli není spokojen a odchází se modlit do hradní kaple, aby se dopředu zbavil zlého svědomí a hříchu, který cítí z připravované dvojí vraždy. Naopak Cillei je nesmírně spokojen a sám se

75 třese na trůn, jejnž chce získat. Přichází Rozgony a zvěstuje, co král odsouhlasil. Ukáže se, že Rozgony mluví naprostou pravdu, jelikož se objevuje Cillei s pozvánkou na královskou slavnostní hostinu. László mu oznámí, že však dobře zná jeho úmysly. Nato Cillei vytáhne meč a pokusí se zabít Lászla, avšak jeho přátelé včas zakročí a zavraždí Cilleiho. V tento moment vlastenci začnou sborově zpívat Zemřel intrikán, skončily zlé poměry. Ve druhém dějství Mária Gara myslí zasněně na svého milého a snoubence, Lászla Hunyadiho. Chtěla by se co nejdřive vymanit z pochmurného prostředí hradu. Přichází Matyás Hunyadi a zvěstuje Márii brzký příchod Lászla. Vdova po Jánosovi Hunyadim, Erzsébet Szilagy, je znepokojená a myslí na své syny. Měla totiž zlý sen o tom, jak král drží nad hlavou Lászla meč. Strachuje se, aby král odpustil vrahům Cilleiho a netrval na pomstě. Erzsébet se později uklidní. Dvorní dámy ohlašují, že László za přítomnosti krále přichází směrem k Temešváru. Erzsébet klečí před panovníkem a prosí jej o milost pro své syny a na to král slibuje, že od pomsty upustí. Na slavnostním přijetí krále se objevuje i Mária Gara. V tomto momentě se královy oči upnou ke sličné dívce a začne se jí dvořit. Otec Márie, palatin Gara, s radostí vidí toto královo snažení a chce toho využít. Rozhodne se falešným obveněním dostat Lászla Hunyadiho na popraviště a přeje si, aby se Mária stala královnou. Tím by se totiž upevnilo postavení rodu Garaů a mohli by ovládnout celou zem. Král prosí v hradní kapli Erzsébet, aby jej uznala za svého syna. On pak přijme její syny za bratry a aby plně uklidnil její strach, přísahá před oltářem, že pomstu nikdy nevykoná. Třetí jednání začíná výstupem krále, který po setkání s krásnou Márií Garou nemůže zapomenout na její kouzlo osobnosti. Byl by ochoten obětovat cokoli, jen aby ji získal – dokonce i svou královskou pozici. V tomto momentě Gara přichází za králem a přesvědčuje jej, že László Hunyadi již není hoden ruky jeho dcery Márie, jelikož zbrojí proti trůnu. Panovník má velkou radost z falešné zprávy, protože když Hunyadiho odstraní, Mária bude pro něj volná. Rozhodne se tak vložit Lászlův život plně do rukou palatina Gary. V hradní zahradě mezitím pozvaní hosté oslavují svatbu Lászla Hunyadiho a Márie Gary. Během svatební hostiny však na scénu vtrhne Gara se svými ozbrojenci a ve jméně krále zatýká Lászla. László Hunyadi je uvržen do vězení, kde se trápí, avšak ještě věří v královu spravedlnost a doufá, že jeho nevina vyjde najevo. Tu se otevírají dveře a vstupuje Mária Gara, která se snaží přemluvit Lászla, aby s ní utekl. Ten však odmítá a hrdě čeká na svůj verdikt. Mezitím Gara odhalí dceřiny úmysly a vše je ztraceno. Zamilovamý pár se dojemně loučí. Na náměstí Sv. Jiřího na Budínském hradě je mezitím postaveno popraviště. Erzsébet

76 Szilágyi v zoufalství běží na náměstí, aby naposled viděla svého syna. Ten se hrdě postaví a praví: „ Maďaři! Slyšte má poslední slova. Zemřu bez viny. On vidí mou duši, kdo mě bude za několik okamžiků nahoře soudit.“. Kat třikrát udeřil, ale László Hunyadi stále zůstal naživu. Lid prosil o milost, ale na příkaz palatina Gary však kat udeřil počtvrté a hlava Hunyadiho padá k zemi.

5. 3. Erzsébet

Erkel již pracoval na své opeře Bánk bán, avšak obdržel zprávu o návštěvě císaře Františka Josefa I. a jeho chotí Alžběty roku 1857. Jelikož však neměl dostatek času na dokončení opery Erzsébet, požádal tak bratry Ference Dopplera a Károlye Dopplera o spolupráci. Je tak známo, že Erkel byl autoren 2. jednání, které je hodnoceno jako hudebně nejkvalitnější, 1. dějství pak vypracoval Ferenc Doppler a 3. akt jeho bratr, Károly Doppler. Přestože se na díle částečně podílel i Gyula Erkel, s těžkostmi dílo dokončili, aby bylo připraveno na svou premiéru 6. 5. 1857. Toto dílo je možná i vzhledem ke kolektivní práci autorů odlišné od předchozí práce Hunyadi László a vykazuje umírněnější znaky verbunkose. Ve druhém, tedy Erkelově, jednání se projevují charakteristické synkopické rytmy a tzv. bokázó kadence, které se projevují v podobě Erzsébetiny árie Bizzál az égben (Důvěra v nebi). První scéna se uzavírá a zaznívá Himnusz, známá Národní hymna Maďarska. Erkel v této své práci využívá lidové písně (magyar nóta a népdal226) a tím se utváří nová maďarská hudební forma. V díle nalezneme samozřejmě i prvky verbunkose. Dochází zde ale i k mísení polky a maďarského bokázó, což je typické například pro milostný duet Gundy a Kuna (Néma leszek, mint a hal – Budu tiše jako ryba). V opeře se vyskytují typické prvky verbunkose, dále zde rozeznáváme hallgató nóta (poslechová hudba, píseň k poslechu) a v poslední scéně se objevuje i magyar indulo (maďarský pochod). Konečný velký ansámbl, ve kterém se objevuje Erzsébet, Gunad, Lajos, Kuno, András a sbor, je psán ve formě verbunkose.227

226 maďarský nápěv neboli maďarská píseň a lidová píseň 227 Véber, Gyula: Ungarische Elemente in der Opernmusik Ferenc Erkels. Bilhoven 1976, s. 126–130.

77 Z 1. dějství Ference Dopplera pak byl vyzdvižen zejména palotás, avšak 3. dějství Károlye Dopplera bylo označeno za velmi povrchní.228 Autorem scénáře a libreta byl József Czanyuga, jehož práce se později stala poněkud slabým článkem tohoto operního díla.

Hlavními postavami této opery jsou: András (Endre) II. (Ondřej II.), maďarský král (baryton), Arpádházi Szent Erzstébet, Svatá Alžběta maďarská (soprán) – v jejíž roli se v premiéře představila Kornélia Hollósy, Lajos, duryňský kníže (tenor), Kuno, zeman (baryton), Gunda, Erzsébetina dvorní dáma (mezzosoprán), Roderich (baryton) aj.

Opera Erzsébet vypráví o životě a vykonaném dobrodiní Svaté Alžběty. 2. dějství této opery bylo považováno za nejkrásnější z celé maďarské operní literatury vůbec – od zpěvu žebráků až po konečnou velkolepou modlitbu. Děj je založený na fikci, že se Lajos, hrabě durynský, v roce 1221 spolu s císařem Fridrichem II., v rámci křižácké výpravy dostal do Uher. Chtěl vidět a navštívit už jako dospělý svou přítelkyni z dětství, malou nevěstu Erzsébet, se kterou si kdysi hrával na hradě Wartburg. 2. dějství, které bylo Erkelovou prací, začíná tím, že Erzsébet rozdává almužnu a lid ji nazývá strážným andělem. Po zvonkohře slyšíme tóny Hymny. Lajose, který byl přestrojen za hudebníka Erzsébet odmítne. Po signálu trubek v trůnním sále se dvorní dámy snaží uklidnit Erzsébet, která se do hudebníka zamilovala, ale nemůže své city navenek projevit, jelikož je jí již přislíben ženich. Ani hudebník své city neprojevil, protože již měl svou vyvolenou. Král Endre II. Pohostil křižácké rytíře. Když Lajos uviděl Erzsébet na trůně, pochopil, že je to ona, které se při své hře dvořil. Král uspořádal rytířskou slavnost, na kterou se přihlásil i Lajos. Po modlitbě a sboru na počest krále končí toto dějství. Ve 3. dejství jsou Lajos a Erzsébet společně na trůně. Lajos vyhrál tažení, ověnčí Erzsébet a požádá o její ruku. Avšak Erzsébet je již zasnoubena. Lajos si tedy nasadí svou helmu a dokáže, že právě on je duryňský hrabě, kterému byla již v dětství přislíbena za nevěstu. Králi je požehnáno a opera slavnostně končí.

228 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 96.

78 5. 4. Bánk bán

Právě opera Bánk bán patří vedle Hunyadi László zajisté k Erkelově nejvýznamnějšímu dílu. Jak již bylo řečeno, tato opera se stala díky svému motivu ve své době velice politicky aktuální (Gertrudis, cizí a nenáviděná královna na trůně vs. habsburská problematika). Je známo, že při této opeře a v dalších dílech začíná čím dál větší roli hrát skladatelská výpomoc tzv. Erkelova dílna, složená primárně z jeho synů. Ti se podíleli většinou na instrumentaci. Nutno dodat, že v dnešní době se převážně uvádí přepracovaná verze opery, která je známá pod názvem Nádasdyho verze. Textovou změnu provedli Kálmán Nádasdy a Gustáv Oláh a hudební potom Nándor Rékai (1940) nebo Jenő Kennesy (1953). Celá problematika revize je velice muzikologicky zajímavá, jelikož bylo pracováno různými metodami. V první řadě došlo k přepsání řady hudebních částí, dále byly přearanžovány operní scény, následovaly i některé škrty v původní Erkelově opeře, byl vložen nový text pod původní hudbu nebo byla využita původní hudba, avšak pro účely jiné role a situace s novým textem. Proto je velice ošemetné v tomto případě hovořit pouze o Erkelově autorství. Zajímavé je i přepracování původně tenorové Bánkovy role pro baryton (1940), což si můžeme vysvětlit i z hlediska tehdejšího politického pohledu – baryton se zdál totiž pro roli hrdiny mužnějším typem hlasu. Pozdější verze (1953) opět pracovala s tenorovým pojetím hlavní role. Oficiálním důvodem těchto revizí však byla snaha obnovit a oživit národní Erkelovu operu a přiblížit se dramaturgicky více k původní hře Józsefa Katony. Ve skutečnosti tím však byla narušena původní Erkelova myšlenka, kterou Erkel sám i rozvedl ve svém teoretickém rozboru, o kterém pojednal ve své stati Ferenc Bónis. 229 Též opera Bánk bán vykazuje řadu prvků italské opery, ale též velké francouzské opery v propojení s verbunkosem. V opeře se vyskytují csárdáse, maďarský styl a jeho typické tečkované rytmy – např. slavná árie Bánka: Hazám, hazám (Má vlasti, má vlasti), bokázó nebo Rákócziho pochod. Virtuózní árií je pak scéna Melindina šílenství. Muzikologicky je pak nesmírně důležitá netradiční instrumentace, kterou Erkel využil. Poprvé totiž použil v operním díle cimbál. Objevuje se i violy d´amoure a anglickéhý roh. Premiéra opery proběhla 9. 3. 1861, autorem dramatické předlohy byl József Katona a libreto vytvořil Béni Egressy.

229 Bónis, Ferenc: Ferenc Erkel über seine Oper Bánk bán. In: Studia Musicologica, T. 11, Fasc. 1–4, 1969, s. 69– 89.

79

Operními rolemi jsou zde: Endre II., maďarský král (baryton), Gertrud, královna, pocházející z Merana (mezzosoprán), Ottó, královnin bratr, syn meránského prince Bertolda (tenor), Bánk bán, uherský místodržící (tenor), Melinda, jeho žena (soprán) – v této roli se při premiéře představila Kornélia Hollósy, Petur bán, v čele vlastenců a chorvatský hejtman (baryton), Tiborc, sedlák (baryton), Biberah (baryton) aj.

Celý operní děj se odehrává ve Visegrádu a na břehu Tiszy v roce 1213. V 1. jednání se král Endre II. nachází daleko od své vlasti za hranicemi a bojuje ve vojenském tažení. Královna Gertrudis se se svou družinou a oligarchy vesele baví, aby jim všem utekl čas. Těžkostmi státu se vůbec nezabývají a ani nechtějí poslouchat o problémech země. Nespokojení vlastenci se tak stáhnou od bavící se skupiny, jelikož cítí, že právě oni mohou za to, že je národ uvržen do bídy a chudoby. V čele nespokojených vlastenců je Petur bán, správce biharské župy. Aby veselící se skupina nepochopila, o čem vlastenci kují pikle, požádají Petura, aby něco zazpíval a druhá skupina je tak nemohla poslouchat. Petur zpívá tklivou pijáckou píseň na slova maďarského Vörösmartyho. Další scéna se odehrává uvnitř visegrádské pevnosti. Místodržící Bánk cestuje po krajině, aby vyslechnul stížnosti lidu a mohl se pokusit najít nějaké východisko. Manželku Melindu na přímý příkaz královny Gertrudis nechal odvézt na dvůr. Bratr královny, Otto, se do Melindy zamiloval a atakuje ji svou láskou, avšak Melinda jej hrdě odmítá. Veselící se skupina odchází a zůstává pouze Petur. Na jeho výzvu se vrací Bánk a Petur mu oznamuje, že připravují vzbouření proti královně a do čela chtějí právě Bánka. Bánk bán s velkým odporem odmítá. Petur ale praví, že heslem tohoto vzbouření je Melinda. Jakmile Bánk toto uslyší, otřese se a Petur jen naznačuje, avšak jedovatý Biberah, který měl s Ottou v minulosti špatné zkušenosti, poví Bánkovi otevřeně, že se princ Otto začíná Melindě dvořit a pokud to chce Bánk na vlastní oči vidět, dovede jej Biberah na schodiště, kde Otto čeká na Melindu. Bánk bán se z toho téměř zhroutí a slíbí Peturovi, že v noci přijde na setkání vlasteneckých vzbouřenců. Členové dvora se znovu vracejí a přicházejí veselící se skupina, tanečníci aj. Znovu se objevuje Otto, který se dvoří Melindě. Královna Gertrudis jej podporuje v jeho snažení. Otto na schodišti paláce čeká na Melindu, ta jej ale opět odmítá a tvrdí, že miluje pouze jednoho jediného muže a tím je Bánk bán. Bánkovi, který přišel právě ve chvíli, kdy Melinda odchází z místa setkání, se zhroutí celý svět. Bánk ještě totiž zahlédne, jak odcházejí. Vracející se Otto se svěřuje zloduchovi

80 Biberahovi, který jednou slouží Bánkovi, podruhé zas Ottovi, že Melinda zase odmítla jeho lásku. Biberah nabízí Ottovi 2 typy prášků, z nichž jeden uspí královnu a druhý očaruje Melindu a vyvolá v ní lásku o Ottovi. Pak se jen satansky dívá za odcházejícím princem. Biberah se raduje, jelikož může konečně zvítězit nad všemi které nesnáší a kteří jej podceňovali a neměli ho rádi. Těší se tak na svou pomstu. Královna pomalu končí veselou oslavu a loučí se s hosty. Melinda smutně, ale zároveň ironicky poděkuje za pozvání a pohoštění, čímž hrdou královnu velmi urazí. Druhé dějství se odehrává venku na terasách visegrádského hradu. Bánk bán uvažuje nad nešťastnými krajany. Tu za ním přichází starý sedlák a stěžuje si Bánkovi, že jeho manželka je nemocná, děti mají hlad, on sám je unaven a jeho rodina strádá. Toto neštěstí jej snad brzy donutí krást, ale díky jeho čestnosti k tomu doposud ještě nedošlo. Bánk v sedlákovi pozná Tiborce, který mu kdysi dávno zachránil život před vrahem. Přichází Biberah a přináší zprávu Bánkovi o tom, že Otto byl úspěšný ve své snaze o Melindu. Za ním přichází i polopomatená Melinda. Bánka se zmocní hrozná bolest a proklíná dokonce i svého malého syna. Zoufalá Melinda si přeje, ať raději zabije ji, ale jen ať nechá jejich dítě na pokoji. Hněv Bánka pomalu ustupuje a nešťastnou ženu i s dítětem ponechává v rukou dobrotivého Tiborca a žádá jej, aby na oba dohlédl a odvezl je na jejich hrad. Bánk bán se pak objevuje před Gertrudis, královnou „dohazovačkou“, a požaduje od ní vysvětlení o neštěstí národa. Poukazuje na neuvěřitelnou chudobu, zmiňuje se i o Melindě a žádá vysvětlení. Královna vše sebevědomě a namyšleně odmítá a požaduje od Bánka až otrockou loajalitu. Hádka se zvyšuje, na to vytáhne Gertrudis dýku, tu jí však Bánk vytrhne z ruky, vrazí ji do královny a zabije ji. Třetí dějství se odehrává na břehu řeky Tiszy. Úplně zničená a poblázněná Melinda je tu se svým synem. Blíží se obrovská bouřka a starý věrný Tiborc vyzve rybáře a požádá svou paní, aby nasedla do připraveného člunu, aby se přelodili ještě než začne bouře. Melinda jej neslyší, je myšlenkami daleko. Její nešťastná duše se nenachází v realitě, prožívá vidiny, není přítomna. V tomto pomatení chytne Melinda své dítě a vrhne se do Tiszy, kde společně utonou. Král Endre II. přijíždí domů a při rakvi své zesnulé ženy vyzývá vrahy a vzbouřence, které obviňuje z vraždy královny. Ti však jeho obvinění odmítají. Na to přichází Bánk, hodí na rakev znaky svého bánovství a oznámí, že on je vrahem. Král jej chce postavit před soud, avšak rod Arpádů a Borů smí být souzeny pouze celým lidem. Proto Endre II. vytáhne svůj meč, nechť zbraň rozhodne mezi Bánkem a králem. Bánk se již připravuje k vytasení svého

81 meče, načež přijde smutná družina a Tiborc přináší mrtvolu Melindy a jejich syna. Bánk je naprosto zničen a zhroutí se. Tím opera končí.

5. 5. Sarolta

Opera měla premiéru 26. 6. 1862 a libreto vytvořil József Czanyuga (3 dějství).

Operními rolemi v této opeře jsou: Sarolta (soprán) – tuto úlohy poprvé zpívala Kornélia Hollosy, Gyula, bojovník (baryton), Mátyás király, tedy král Matyáš (tenor), Ordító kántor (kantor Křikloun), Saroltin otec (baryton), Bellus, církevní sluha (baryton).

Příběh se odehrává v roce 1146. První dějství začíná na náměstí jedné malé vsi. V pozadí se nachází starý kostel a vedle dům kantora. Na náměstí je právě slavnostní shromáždění, které čeká na krále Matyáše. Obyvatelé dědiny řeší dilema, kdo pronese přivítací řeč. Nakonec vyřeší i tuto starost, slova se má ujmout jejich zlatoústý, kříčící kantor. Kantor přijme tuto přezdívku a bere ji jako poctu. Pronáší, že Křikloun je jeho přezdívka a on se za to nestydí a nikdy se ani nestyděl – jelokož tak daleko je nebeský trůn, že nahože jen tehdy uslyší náš zpěv, když se ozývá nahlas, tedy křičíc! I lid se uklidní a pronáší, že slabší hlas může být krásnější… Ten ale Bůh ani neuslyší! Vznikne tak hádka mezi kantorem a veřícím lidem a je tak vykreslen charakter velkého Křiklouna. Když se loučí s lakomým, bohatým mužem, rožpláče dokonce i vysmívající se příbuzné. Když hubatá potvora odchází do nebe, slova velkého Křiklouna i naříkajícího manžela uklidní. Shodne se v tom i vesnický lid, který tyto moudrosti doplňuje o další: tajemství velkého Křiklouna je v tom, že jí za sedm a leje do sebe jen víno. Zábava je na vrcholu a vesničané očekávají blížícího se krále Matyáše a zároveň i čekají na proslov a hlas kantora. V tom přichází kapitán Belus, jeden z vrchních hodnostářů vojvody. Všichni si myslí, že je to sám král. Důvěrník krále ochladí očekávání přítomných se slovy, že návštěva panovníka je nejistá. Křikloun přemýšlí, zda nejde pouze o královský žert. Může se třeba stát, že kapitán je ve skutečnosti převlečený král! Belus kantora vyvede a říká, že král je taková osobnost, že i kdyby byl jakkoli převlečený, moudrý člověk jej pozná. Belus se svými vojáky odejde a Křikloun zpozoruje svou dceru Saroltu, která vyběhla z domu. Děvče se mu popravdě přizná, že potkalo svého vyvoleného, jímž je mladík, který

82 upoutal její pozornost a rozjitřil city. Kantor nechce kazit radost své dcery a navrhne jí, že se schová do skrýše a prohlédne si mladíka. Když se mu také zalíbí, pak jim nebude v jejich lásce stát v cestě. Gyula, který je též členem Černého pluku krále Matyáše, si z jejich tábora přišel prohlédnout ves své milé. Vylévá si své srdce v podobě serenády a kantorovi se velmi zalíbí. Též Sarolta je okouzlena. Křikloun, který vše z úkrytu pozoruje, tajně přitakává a hned už myslí na svatbu a ve své fantazii už vidí šťastnou budoucnost manželů i vnoučata. Na to je slyšet vojenská hudba, přichází král Matyáš i s Gyulou a dalšími důstojníky. Mladý král nemá momentálně chuť k žezlu ani ke koruně a vymění si plášť s jedním ze svých důstojníků, jako to již v minulosti udělal vícekrát, a tak si s ním vymění i roli. Tentokrát jeho volba padla zrovna na Gyulu. Árie Matyáše je vyznáním lásky ke krásné Saroltě, do které se též zahleděl. Sarolta přichází a dá se do hovoru s Matyášem, přičemž její věrnost je pevná. Matyášovo snažení je zbytečné. Když se jej kantor ptá, kdo vlastně je, mladík odpovídá, že slouží králi a je jeho důstojníkem. Na to se mu kantor vysměje se slovy, že ve službě krále nemůže stát jen tak někdo a příště by sem měl poslat místo sebe někoho moudřejšího. To je pro zamilovaného Matyáše v přítomnosti Sarolty velmi nepříjemným momentem. Sarolta již vidí, jak ji Gyula od tohoto cizího muže odežene a Matyáš nadarmo opakuje, že není o nic slabší než je právě on. Teď už se mu vysmívá celá ves. 2. jednání se odehrává na konci dědiny. Při cestě tu stojí kříž a kalvárie. Vesničané čekají na odcházející vojáky. Belus seřadil své muže, kteří jsou již připraveni. Je slyšet vojenský sbor. Belus oznámí vesničanům, že turecký sultán opět zaútočil na zem, proto musí do boje. Několik vojáků ale zůstane v táboře a bude ochraňovat jejich ves. Lid a vojáci spolu oslavují krále. Sarolta, přestože je věrnou vlastenkou, pláče pro odchod svého milého. Matyáš uslyší modlitbu děvčete a myslí si, že právě za něho prosí o požehnání, ale Křikloun vynadá Matyášovi, že se točí okolo jeho dcery a Sarolta mu též vysvětlí, že miluje jiného. Přichází Gyula v Matyášově královském plášti a skutečný král se pokorně ukloní falešnému králi. Statečný Křikloun a zoufalá Sarolta jsou svědky této scény. Sarolta je přesvědčená, že její štěstí je ztraceno, jelikož se zamilovala do skutečného krále, který si s ní jen zahrával. Opravdový král by přece nemohl přísahat věrnost dceři obyčejného venkovského kantora. Avšak kantor zase sní a vidí se už pomalu na budínském hradě jako dvorní Křikloun a chce si užívat plnými doušky zdejšího života. Ve vojenském táboře Matyáše trubači oznamují, že je Černý pluk připraven k boji. Před tím má ještě dojít k pozdravení krále a hlavním řečníkem je kantor Křikloun. Ten když přichází, téměř omdlí, když vidí na královském trůně mladého

83 vojáka, který se dvořil jeho dceři. Křikloun jej obviní, že ukradl královskou korunu veličenstva, ale Matyáš nevypadne ze své role a tvrdí, že toto přestrojení je pouze lest, jak oklamat nepřítele. Křikloun na to odpoví, že by musel být ten nepřítel dosti omezený, aby uvěřil, že toto je Matyáš Korvín! Pak ale Křikloun dodává, že i on bude předstírat a pronese hlasitou modlitbu. 3. akt začíná návratem pluku z vítězného tažení. Matyáš hledá Saroltu. Vyruší jej ale Belus, který dobře ví, jaký záměr má Matyáš a poradí mu, co má dělat, aby byl ve svém konání úspěšný. Pošlou zapečetěný dopis Křiklounovi, že má ihned oddat svou dceru s Gyulou. Král pošle i faráře, kterým má být samotný Belus. Než se tato lež odhalí, král si užije několik šťastných hodin a krásná dívka pak dostane jako dar tolik jmění, že bude zajištěna do konce života. Matyáš vyšle Belusa a Křikloun vidí jen tolik, že se Belus hluboce uklání muži, který jednou okupuje královský trůn a jindy se zase dvoří jeho dceři. Avšak důležitý je dopis, který přináší Belus. Mezitím si již milenci vše vyjasnili a Gyula Saroltě přiznal pravdu, že nikdy králem nebyl a jednalo se o pouhý Matyášův žert. Křikloun je zmatený a neví teď komu má dát svou dceru. Myslí si, že je Gyula je ve skutečnosti králem Matyášem a domnívá se, že i toto je vojenská lest. Rozhodne se uspořádat „královskou“ svatbu, kterou chce udržet v tajnosti. Křikloun ale nevydrží a vyzradí své tajemství zvoníkovi. V kostele již probíhá svatební ceremonie, když vchází skutečný král Matyáš s údivem a nechápe, co se děje. Křikloun skoro pukne hrdostí a sděluje mu, že se uvnitř koná královská svatba a král Matyáš si bere jeho jedinou dceru Saroltu za ženu. Než skutečný král Matyáš pochopí, o co se jedná, přehodí přes něj plášť a spolu s církevním sluhou jej uvalí do sklepa. Nastává hrozný neklid, všichni hledají krále a lid hledá zloducha, který mu ublížil. Mezitím Křikloun hrdě hlásí novomanželovi Gyulovi, že zajal zrádce, který je teď ve sklepě a poté jej přivede. Notně ušpiněný a otrhaný král Matyáš stojí před svatebními hosty, zachová se velkoryse a zůstává králem i po této přehnané hře. Trest nad Křiklounem po jeho dlouhém a ukřičeném životě má vykonat Bůh. Gyula tu má žít se Saroltou a stát kapitánem hradu a zároveň i ochráncem vesnice i jejího přilehlého okolí před Turky. Šťastný pár i obyvatelé dědiny jásají a společně volají: Ať žije Matyáš, ať žije král!

84 5. 6. Dózsa György

Premiéra díla byla provedena 6. 4. 1867, opera (5 aktů) byla založena na hře Móra Jókaie, kdy libreto napsal Ede Szigligeti.

Operními rolemi tohoto díla jsou: Dózsa György (tenor), Rózsa (soprán) – v premiéře se představila Ilka Markovits, Barna, Dózsův přítel, Csáky Lóra (soprán) a Bornemissza (tenor), Zápolya (Zápolský), sedmihradský vajda (baryton), Ulászló II., uherský král (baryton), Lőrinc (bas), Věštkyně (mezzosoprán) aj.

1. dějství se odehrává u budínského kostela na náměstí. Mnich Lőrinc promlouvá k lidu, přičemž zaznívá sólo trubky. Král Ulászló II., který jmenoval slavného Dózsu Györgye velitelem křižácké armády. Dózsa pochází ze sedláckého stavu, je zemanem a velmi slavným bojovníkem. Král Ulászló věnuje Dózsovi vyznamenání a dochází k přísaze, že bude bojovat ve jménu vlasti. Lóra mu pak věnuje přívěšek v podobě kříže. Zápolya, sedmihradský vadja (vojvoda), který pochází ze šlechtického rodu se posmívá králi a dle jeho mínění je Dózsa pouhým sedlákem a není hoden aristokratické úcty. Dózsa, Zápolya a Bornemissza jsou všichni okouzleni krásou Lóry. Zápolya ironicky a posměšně vyzývá Dózsu, aby se stal druhým podporučíkem v jeho armádě. Dózsa však na to odpovídá, že jednou přijde čas, kdy právě on bude navrchu. Do Dózsova tábora přichází Rózsa a Barna a při tragické scéně popisují smutný život chudých a pohromu, která postihla Dózsovu matku, jejíž dům byl zcela zničen. Za tímto hrůzným činem stál Zápolya. Z kostela se ozývá krásný zpěv a tím se uzavírá i toto dějství. 2. jednání se odehrává v paláci, kde právě probíhá hostina. Všichni vesele hodují, jedí, tančí a veselí se. Při tom všem se posmívají Dózsovi a králi. Bornemissza se je snaží v jejich nedobrém počínání zastavit. Do paláce přichází pěvec, který přišel na pozvání Lóry, která jej požádala, aby udělil lekci zdejším pánům. Tento poeta začne za pomoci svého básnického umění úplně otevřeně hlásat o problémech země a jejím tragickém osudu a zpívá o tom, co se děje venku, zatímco šlechtici hodují a veselí se. Šlechtici čekají na možnost, aby mohli začít polemizovat s básníkem. Pěvec však umně odmrští všechny jejich slovní ataky a má vždy dobrou odpověď. Celá scéna se uzavírá vojenským tancem. 3. akt se odehrává v Dózsově táboře. Podporučík Ambrus se snaží zjednat pořádek mezi jednotlivými cechy (řezníky a obuvníky) a to pak dokonce i za pomoci zbraní. Mnich

85 Lőrinc přichází, učiní konec celé diskusi a pronese řeč. Arogantní Zápolya je přítomen a svolává vojáky, kteří pocházejí z nízkých vrstev. Přichází k Dózsovi a strhává z jeho prsou kříž, na to jej Dózsa udeří pěstí. Z křižáckých sedláckých bojovníků se v ten moment ihned stávají rebelové, kteří touží tvrdě vystoupit proti šlechtě a aristokracii. Tato masa pak dosahovala nesmírné síly a neznala slitování. V čele této plenící armády stojí Dósza György, který nyní nebojuje pouze ve jménu své lásky k Lóře, ale především ve jménu spravedlnosti, jelikož si přeje pomstu vrahovi své matky a predevším urovnání sociálních problémů v zemi. Ve 4. dějství hraje důležitou roli vědma, která předpovídá Dózsovi slavnou budoucnost, podle které se má stát králem. Věštkyně však varuje před „tím, co nepije víno“ – v maďarštině „ a bort nem issza“, což je slovní hříčkou (Bornemissza). Dózsa je naplněn radostí a zasní se. V tomto radostném rozpoložení od sebe odstrčí svého přítele i ženu. Mezitím se podařilo šlechtu zatknout a aristokracie je dána do vězení. Dózsa stále oddaluje vynesení posledního rozsudku nad šlechtou a Lőrinc jej za to kárá. Dózsa se chce zalíbit Lóře, a proto stále nenechává šlechtice popravit. Nakonec dokonce přísahá, že proti nim nikdy nevztáhne ruku. Jediný Bornemissza přísahu neučiní. Nakonec Dózsa šlechtice propustí z vězení. Přátelé okolo Dószy cítí, že není dostatečně silný, aby mohl kontrolovat své činy a rozhodnutí. Barna se proto rozhodl pro vraždu Lóry, která podle něj může za všechny problémy. Shodou náhod si však Rózsa a Lóra vyměňují svá stanoviště a Barna se tak zmýlí a nešťastně zabíjí svou milou, Rózsu. Dózsa chce pozdravit Lóru a přichází do jejího tábora, avšak místo ní tu nachází zde bezvládné tělo Rózsy. V 5. jednání Dózsa prohrává svou válku a je uvržen do vězení. Je sám a čeká jej pouze smrt. V žaláři se mu promítá jeho život, Rózsina figura, která se stala mlhou a uvědomuje si, že pouze jeden okamžik stačí pro to, aby zvrátil vše. Vědma nebyla příliš přesná ve svém proroctví. Bornemissza byl tím, kdo jej zadržel a právě on to byl, kdo tehdy nepřísahal. Přichází kat za doprovodu děsivého sboru. Venku zakládají oheň pod žhavým trůnem a připravují korunu. Lóra přispěchá za Dózsou a přemlouvá jej k útěku. Ten však odmítá a hrdě chce nést svůj osud.

86 5. 7. Brankovics György

Tato opera měla premiéru 20. 5. 1874 a libreto bylo vyhotoveno Ferencem Ormaiem a Lehelem Ódrym podle hry Károlye Obernika. Právě v této Erkelově opeře se spojují typické prvky jeho hudby s wagnerianismem, přičemž hudba vykazuje i řadu tureckých a srbských elementů.

Operní role v tomto díle jsou: Brankovics, srbský despota, vojvoda (baryton), Mara, jeho dcera (soprán), Gergő (tenor) a István (soprán) – Brankovicsovi synové, Murat, Turecký velkovezír (tenor), Cselebi aga (bas), Fruzsina, vychovatelka Mary (alt), Hunyadi László (tenor), Székely László, maďarský zeman (baryton) aj.

V 1. dějství bubeníci ohlašují národu, že srbský vojvoda Brankovics zve svůj národ do boje společně s vojskem Jánose Hunyadiho, aby vyhnali Turky z říše. Mara, dcera Brankovicse, své důvěrnici Fruzsině oznamuje, že měla sen. Hovoří o mladém rytíři tolik, až se rytíř opravdu objeví. Zamilovanými slovy atakuje Maru. Jedná se o velmi pěkného tureckého mladíka. Mara na něj pak toužebně myslí. György Brankovics vyzývá svůj lid proti Turkům, až mu přinesou zprávu, že přichází poslové sultána. Székely, maďarský zeman, velmi razantně říká, aby Brankovics nepřijal tyto posly. Jelikož byla uzavřena smlouva, která jej váže k Jánosi Hunyadimu. Zamíchá se do toho i mladý László Hunyadi a zve srbského vojvodu pod zástavu svého otce, Jánose. Přichází bojovník s novou zprávou, ve které Hunyadi oznamuje Brankovicsovi, že Turci postupují s velkou vervou a vede je samotný sultán. Brankovics oznamuje podporu a slibuje, že i on nastoupí se svými vojáky. 2. jednání se začíná na hradě Szendrő. Je noc a Brankovics přemýšlí a trápí se. Neví, co má dělat. Nakonec vydá rozkaz, ať vpustí turecké posly. Nejprve přichází dvořani, poté i poslové sultána. Ve vedoucím poslu Mara poznává rytíře svých snů. Mladík ve jménu sultána nabízí mír a pohrozí Brankovicsovi, aby se nedal na stranu Hunyadiho. Sultán bude spokojen s málem, žádá si 1 dítě Brankovicse jako rukojmí nebo jeho krásnou dceru. Brankovics má zlý pocit a nechce vydat své děti, ale srbští dvořané ho nakonec dotlačí k tomu, aby svolil. Dvořané opouští nakonec sál a posel se též odebere na cestu. Brankovics zůstává se svými syny osamocen a situace je dramatická. Gergő požaduje dodržení původní dohody a vyšší morálku a navrhuje otci, aby odmítl turecké návrhy. Vojvoda zvažuje tureckou nabídku

87 politicky i rozumově. István je sám ještě dítě a zajímají ho pouze rodinné zájmy. Velmi ušlechtilé zápasení se pak odehrává mezi oběma bratry, když se nakonec rozhodnou, že se navzájem neopustí a odejdou do tureckého tábora společně. Dvořané a páni se vrací opět na scénu a přichází turecký vezír se svým průvodem. Brankovics i ostatní již vědí, že mladík není nikým jiným, než velkovezírem Muratem a synem tureckého sultána. Murat a Brankovics slavnostně přísahají a zpečetí toto spojenectví. Poté Brankovicsovi synové, Gergő a István, po otcově požehnání odchází do tureckého tábora. Ve 3. aktu János hunyadi úspěšně vyhání osmanská vojska a slaví úspěchy. V sálech hradu Szendrő srbští páni podpichují svého vojvodu, aby se ve smyslu konečného vítězství dal na stranu Hunyadiho. Brankovics odmítá, nemůže zrušit přísahu, kterou dal sultánovi a navíc se jedná i o jeho syny. Srbští páni jej ale stále více nutí a připomínají mu, že již jednou svou přísahu porušil, když odešel od Hunyadiho. Brankovics bojuje sám se sebou. I venkovní lid se nechává slyšet a požaduje, aby Brankovics nastoupil proti Turkům. Do sálu přicházejí odpůrci, ale Brankovicsův sebevědomý postoj je zarazí. Na scéně se objevuje krvavé bojiště, Hunyadi vítězí na osmanskými vojsky. Murat prožívá milostnou horečku a opustí své vojsko v neštěstí. Přibližuje se k hradu Szendrő, aby pozval na setkání Maru. Namísto Mary však přichází krvelačný Cselebi aga. Rafinovaný Cselebi se těší, že Brankovics poruší svůj slib, jelikož mírová nabídka sultána byla i tak lstí. Murat proto podepsal smlouvu s Brankovicsem, aby vyvolal neshodu mezi Maďary a Srby. Takto je lépe Turci porazí, když budou zvlášť. Přichází zamilovaná Mara a prosí Murata, aby poslal její bratry zpět a vzal si jako záruku ji. Murat souhlasí. Dá pokyn Cselebimu, aby Brankovicsovy syny poslal zpět domů. Zlomyslný Cselebi oslepí Brankovicsovy syny a takto je vrátí zpět jejich otci. V Brankovicsovi vzplane touha po pomstě a vyzývá svůj lid k boji. Na začátku 4. dějství vládne zpěv, tanec a veselí v táboře velkovezíra Murata a Mary. Zlý Cselebi aga oznamuje, že poslal domů Brankovicsovy syny a oznamuje, že vojvoda porušil dohodu a zaútočil na osmanská vojska. Nesdělí již Muratovi, jaký k tomu měl Brankovics důvod. Murat se tedy chystá do boje, v tom přichází zpráva, že jeho otec, sultán, zemřel v boji. Murat se tedy stává novým sultánem a odchází do boje. Nešťastná Mara zoufale poslouchá výstřely z děl. Turecká vojska se přiblíží k sultánovu stanu a spolu s nimi přichází Mařini sourozenci i umírající Brankovics, který sice zvítězil nad osmanskými vojsky, ale jako otec prohrál. Ještě stihne odpustit Maře a umírá.

88

5. 8. Névtelen hősök (Bezejmenní hrdinové)

Opera měla premiéru 30. 11. 1880, původní libreto napsal Ede Tóth a to pak ještě přepracoval Kornél Ábrányi.

Operní role: Ilonka (soprán), Andorffi Elek, Csipkés Tamás (bas), Sáskáné, matka Ilonky (alt), Józska, bratr Ilonky (?) aj.

1. dějství začíná ve vsi, kde se nachází vesnický trh, kostel, fara a krásná zahrada, která patří Sáskáné. Její dcera Ilonka je zamilovaná do kaplana Eleka. Tamás Csipkés je svobodným mládencem a Sáskáné jej chce získat pro Ilonku kvůli jeho penězům. Csipkés tajně sleduje zamilovaný pár a snaží se něco vymyslet. Osud hraje v jeho prospěch, jelikož vojáci přicházejí a oslovují nové členy, aby se staly bezejmennými hrdiny. Elek vstupuje pod jejich prapor. Ilonka je však z toho nešťastná. Pouze Csipkés společně se Sáskáné z toho radují. Ve 2. dějství nacházíme Sáskáné na zahradě. Ilonka je smutná a pláče na rameni své matky, protože její milý je daleko a ona by chtěla za ním. Voják Icig přichází za Ilonkou a přináší jí Elekův. Zároveň mluví o Csipkésovi, který jej chtěl uplatit, aby Ilonce oznámil lživou zprávu, že Elek je mrtev. Večer se Ilonka rozhoduje, že uteče z domu za Elekem, který je nyní kapitánem. Ilonka je velmi zdvořilá k Csipkésovi a starý muž je velmi šťasten. Ve vsi se rozhostil klid, který je náhle vyrušen příchodem vojáků, kteří zpívají písně. Během této rušné noci Ilonka utíká s Icigem a svým bratrem, Józskou. Csipkés je již oblečen ve svátečním šatu a spolu se svatebčany přichází za Sáskáné, avšak její dcera utekla. Po tomto zjištění se svatebčané Csipkésovi vysmějí. 3. dějství se odehrává ve vojenském táboře. Vojáci zpívají národní a pochodové písně. Ilonka přichází do tábora, avšak tento radostný moment přeruší bubny a hluk boje. Elek musí jít do války v čele vojáků. Ilonka zůstává v táboře, avšak nepřátelé se přiblíží a zmocní se mladé dívky. Ve 4. dějství již Elek není vojákem a přichází zpět do vsi. Začne zde působit jako kněz, protože stále truchlí pro Ilonku, o které nemá zprávy. Je neděle, věřící jsou v kostele, zpívají a

89 do toho zvoní zvon. Náhle velice zmožená Ilonka přichází. Csipkés ztrácí veškeré svoje šance na získání nevěsty, Ilonka s Elekem jsou šťastně zase spolu a Sáskáné je na jejich straně.

5. 9. István király (Král Štěpán)

Premiéra tohoto díla proběhla 14. 3. 1885, autorem libreta byl György Molnár, které bylo přepsáno Antalem Váradym (3 dějství) podle hry Lajose Dobsy. Důležité je, že se na této opeře skladatelsky podílel Erkelův syn Gyula. Tato opera se vyznačuje asi největšími prvky wagnerianismu, k čemuž inklinoval zejména Gyula.

Operní role: István, maďarský král (baryton), Gizella, královna (soprán), Imre, princ (tenor), Béla (tenor), Endre (tenor), Levente (baryton), Sebő (tenor), Crescimira, Imreho snoubenka (soprán) aj.

Děj této opery se odvíjí v dávných časech vlády krále Istvána. Jeho syn, kníže Imre, je silně věřícím křesťanem, který upřednostňuje duchovní lásku před tou tělesnou. Král István by si však přál mít následníky trůnu. Proto pro svého syna najde chorvatskou nevěstu Crescimiru, avšak vchní posel Péter se do Crescimiry zamiloval. Princ Imre však složil slib Panně Marii, že zůstane čistým a ke své manželce se nikdy nepřiblíží a přestože byli sezdáni, nedošlo k mezi nimi k žádnému bližšímu fyzickému kontaktu. Zamilovaný Péter Crescimiře lže o tom, že Imre je jí jistě nevěrný, a proto se k ní nechce přiblížit. Crescimira proto otráví Imreho, což pak hlodá v jejím svědomí, až úplně zešílí. Pohané se v té době obrátili na křesťanství pouze jen naoko, ale v hloubi duše jsou věrni svému náboženství a obětují bohu války. Sebő, zaobírající se zbraněmi, patří k Hadúrově spolku. Přesto je Sebő v hloubi duše věrný králi Istvánovi a když se k němu donese, že byl Imre zavražděn, poté posílá možné následovníky trůnu, Endreho, Leventeho a Bélu do zahraničí, aby tam byli ochráněni.230

230 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 118.

90 5. 10. Kemény Simon – nedokončeno

Libreto k opeře napsal Jókai Mór Jókai. Tato Erkelova nedokončená opera obsahovala pouze hotovou klavírní předlohu, avšak bez orchestrace. Příběh měl být o mladém Jánosi Hunyadim a jeho první bitvě proti Turkům. A v opeře mělo dojít k záměně brnění Hunyadiho se Simonem, čímž měli zmást nepřítele a Turci tak měli zaútočit proti Simonovi.231

231 Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?], s. 118.

91 České resumé

Předmětem této diplomové práce je popsat nejdůležitější místa v Uhersku, která byla podstatná pro hudební rozvoj a především pak rozkvět rané maďarské opery. V práci jsou zmíněny nejvýznamnější momenty v maďarské historii, které jsou též propojeny s hudebními díly prvních maďarských přederkelovských skladatelů, avšak též s Erkelovými operami a jeho dobou. Jsou zde popsány typické maďarské elementy, vyskytující se v hudbě a jejich vývoj, funkce a aplikace. Práce se zabývá vznikem a vývojem maďarské národní opery i divadelních institucí v Uhersku, především v Budě a Pešti. Je pomýšleno i na evropský kontext a hudební, kulturní i politický význam v tomto měřítku. Hlavní funkcí práce je pak osvětlení osobnosti Ference Erkela a jeho důležitosti pro maďarskou kulturu a zrod nového stylu maďarské národní opery.

The English Abstract

The topic of this diploma thesis is to describe the the most important places in Hungary, which were important for the music process and especially for the early Hungarian opera florescence. In the work are described the most fundamental moments in the Hungarian history, which are also co connected with the musical works of the first Hungarian Pre- Erkelian composers, but the Erkel´s operas and his time too. There are described the typical Hungarian elements, that are found in the music and their progress, function and application. The work deal with the birth of the Hungarian national opera and theatrical institutions in Hungary, especially in Buda and Pest. It is intended also to the European context and the musical, cultural and political significance of this magnitude. Main function of this work is to elucidate the personality of Ferenc Erkel and his importance for the Hungarian coulture and birth of the new Hungarian national opera style.

92 Das deutsche Resümee

Das Thema dieser Diplomarbeit ist die Beschreibung der wichtigsten Orte in Ungarn, die für die musikalische Entwicklung und vor allem für den Aufschwung der frühen ungarischen Oper bedeutsam waren. In der Arbeit sind die wichtigste Momente der ungarischen Historie erwähnt, die auch mit den musikalischen Werke den pre-erkelischen Komponisten aber auch mit den Erkels Opern und seiner Zeit verknüpft sind. Hier sind auch beschrieben die charakteristische Elemente, die in der Musik auftreten und ihre Entwicklung, Funktion und Applikation. Die Arbeit befasst sich mit dem Ursprung und dem Verlauf der ungarischen nationalen Oper und der Theaterinstitutionen, hauptsächlich in Buda und Pest. Es ist auch beabsichtigt auf den europäischen Kontext und die musikalische, kulturelle und politische Bedeutung in diesem Maßstab. Die Hauptfunktion der Arbeit ist dann die Erleuchtung der Persönlichkeit des Ferenc Erkels und seiner Bedeutung für die ungarische Kultur und die Geburt eines neuen Stils der nationalen Oper.

93 Seznam použité odborné literatury

I. Slovníky

Abraham, Gerald (ed.): The New Oxford History of Music. Romanticism 1830-1890. Oxford University Press, Oxford 1990. ISBN 0-19-316309-8

Dahlhaus, Carl, Eggebrecht, Heinz Heinrich (Hrsg.): Brockhaus Riemann Musiklexikon. B. Schott’s Söhne, Mainz 1978.

Dahlhaus, Carl, Döhring, Sieghart (Hrsg.): Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters. Oper. Operette. Musical. Balett. Band 2. Werke Donizetti – Henze. Carl Dahlhaus und das Forschungsinstitut für Musiktheater der Universität Bayreuth, Piper 1987. ISBN 3-492- 02412-2

Finscher, Ludwig (Hrsg.): Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Personenteil. Bärenreiter, Stuttgart 2001. ISBN 3-7618-1624-3

Gurlitt, Willibald (Hrsg.): Riemann Musiklexikon. Personenteil. B. Schott’s Söhne, Mainz 1959. Lloyd, Norman: Großes Lexikon der Musik. 3. Auflage, Orbis Verlag für Publizistig, München 1987. ISBN: 3-570-01648-X

Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Opera. Macmillan Press, London 1992. ISBN 0-935859-92-6

Sadie, Stanley (ed.): The New Grove Dictionary of Music and Musicians. 2nd edition, Macmillan Publishers limited, London 2001. ISBN 0-333-60800-3

Schöpflin, Aladár (ed.): Magyar színmüvészeti lexikon. Országos színészegyesület és nyugdíjitézete, Budapest 1929–1931.

Thompson, Oscar (ed.): The International Cyclopedia of Music and Musicians. 10th edition, J. M. Dent & Sons, London 1975.

Warrack, John, West, Ewan (edd.): Oxfordský slovník opery. První vydání, IRIS Knižní klub, Praha 1998. Transl. Jaroslav Holba ISBN 80-7176-871-5

94 II. Publikace

Ábrányi, Kornél: Erkel Ferenc élete és működése. Budapest 1895.

Balassa, Imre, Gál, György: Operák könyve. III. vydání, Budapest 1954.

Bellman, Jonathan: The style hongrois in the music of Western Europe. Boston 1993.

Bódán, Zsolt, Németh, Csaba, Havassy, Péter: Erkel Ferenc. Emlékház. Nemzeti kegyhely és kiállítás. Gyula [2011?]. ISBN 978-963-08-1322-8

Hofecker-Szentimrényi Imre: A magyar zene egyetemes története. Budapest [1894].

Kárpáti, János et al.: Music in Hungary. An Illustrated History. Translated by Bernard Adams. Budapest 2011. ISBN 978-615-5062-01-8

Liszt, Franz: Des Bohémiens et de leur Musique en Hongrie. Paris 1859.

Lőrinczi, Zsuzsa, Raffay, Endre (edd.): Zeneakadémia/ The Academy of Music. Budapest 2007. ISBN 9789638708915

Németh, Amadé: Ferenc Erkel. Sein Leben und Wirken. Deutsche Übersetzung von Hannelore Weichenhein; Deutsche Bearbeitung von Christian Kaden. Budapest 1979. ISBN 963-13-0649- 6

Németh, Amadé: A magyar opera története. Budapest 2000. ISBN 963 375 095 4

Pražák, Richard: Stručná historie států. Maďarsko. Praha 2005. ISBN 80-7277-269-4

Rajkó, Anna et al.: The City of Erkel, Mahler and Liszt. The musical life of Andrássy Avenue: past and present. Budapest [2010?]. ISBN 978-963-88724-3-2

Szabolcsi, Bence: A Concise History of Hungarian Music. Translated by Sára Karig and Fred Macnicol. Second edition, Budapest 1974. ISBN 963-13-6652-9

Szabolcsi, Bence: Geschichte der ungarishen Musik. Deutsche Übertragung von István Frommer und Erzsébet Székács; Deutsche Bearbeitung von Georg Knepler. Budapest 1975. ISBN 963-13-6653-7

Szőke, Margit (ed.): Erkel Ferenc lelőhely-bibliográfia. Gyula 2010. ISBN 978-963-06-9663-0

Šafařík, Jiří: Dějiny Hudby. II. díl. Věrovany 2006. ISBN 80-86768-16-3

95 Ther, Philipp: In der Mitte der Gesellschaft Operntheater in Zentraleuropa 1815–1914. München 2006.

Véber, Gyula: Ungarische Elemente in der Opernmusik Ferenc Erkels. Bilhoven 1976.

III. Časopisecké stati

Bartók, Béla: Gypsy Music or Hungarian Music? In: The Musical Querterly. Vol. 33, No. 2, 1947, s. 240–257.

Bellman, Jonathan: Toward a Lexicon for the Style hongrois. In: The Journal of Musicology, Vol. 9, No. 2, 1991, s. 214–237.

Birkin-Feichtinger, Ingeborg: Franz Erkel und das k. k. Hofoperntheater in Wien. In: Studia Musicologica, T. 46, Fasc. 3/4, 2005, s. 413–436.

Bónis, Ferenc: Gustav Mahler und Ferenc Erkel. Beitrage zu ihren Beziehungen zueinander im Spiegel vier unbekannter Briefe von Mahler. In: Studia Musicologica, T. 1, Fasc. 3/4, 1961, s. 475–485.

Bónis, Ferenc: Ferenc Erkel über seine Oper Bánk bán. In: Studia Musicologica, T. 11, Fasc. 1– 4, 1969, s. 69–89.

Dolinszky, Miklós: Revision als Original? Erfahrungen mit der Erstausgabe von Bánk bán. In: Studia Musicologica, T. 49, Fasc. 3–4, 2008, s. 231–244.

Fabián, Imre: Two Opera Composers. In: Tempo, No. 88, 1969, s. 10–19.

Gurmai, Éva: Die Notenbestände der ersten ungarischen Operngesellschaft im Bezirksarchiv von Kaschau: Beiträge zur Geschichte der Opernpflege von Ferenc Erkel. In: Studia Musicologica, T. 46, Fasc. 1/2, 2005, s. 145–155.

Kačic, Ladislav: Kapela Imricha Esterházyho v rokoch 1725–1745. In: Musicologica slovaca, roč. 5 (31), č. 2, 2014, s. 189–254.

Kim-Szacsvai, Katalin: Die Erkel – Werkstatt. Die Anfänge der Arbeitsleitung in der Komposition. In: Studia Musicologica, T. 52, Fasc. 1-4, Budapest 2011, s. 27–46.

Kodály, Zoltán: The Tasks of Musicology in Hungary. In: Studia Musicologica, T. 1, 1961, s. 5–8.

96 Lakatos, István: Ferenc Erkels Opern in Klausenburg (Kolozsvár, Cluj) und Bukarest. In: Studia Musicologica, T. 11, Fasc. 1-4, 1969, s. 259–270.

Legány, Dezső: Liszt’s and Erkel’s Relations and Students. In.: Studia Musicologica, T. 18, Fasc. 1–4, 1976, s. 19–50.

Máróthy, János: Erkel Weg von der ,,heroisch – lyrischen” Oper zum kritischen Realismus. In: Studia Musicologica, T. 1, Budapest 1961, s. 161–170.

Mesterházi, Máté: Die Umwertung der Idee der National Oper 1900. In: Studia Musicologica, T. 52, Fasc. 1–4, Budapest 2011, s. 95–107.

Németh, László: Ferenc Erkel: ,,Bánk bán”. Eine Nationaloper in Ungarn im Europäischen Kontext. In: Ungarn-Jahrbuch, Bd. 23, München 1997, s. 119–172.

Olsvai, Imre: Typical Variations, Typical Correlations, Central Motifs in Hungarian Folk Music. In: Studia Musicologica, T. 4, Fasc. 1–2, Budapest 1963, s. 37–70.

Papp, Géza: Die Quellen der „Verbunkos-Musik“. Ein bibliographischer Versuch. A) Gedruckte Werke I. 1784-1823. In: Studia Musicologica, T. 21, Budapest 1979, s. 151–217.

Papp, Géza: Die Quellen der „Verbunkos-Musik“. Ein bibliographischer Versuch. A) Gedruckte Werke II. 1822–1836. In: Studia Musicologica, T. 24, Budapest 1982, s. 35-97.

Papp, Géza: Die Quellen der „Verbunkos-Musik“. Ein bibliographischer Versuch. A) Gedruckte Werke III. 1822-1836. In: Studia Musicologica, T. 26, Budapest 1984, s. 59–132.

Pechotsch-Feichtinger, Ingeborg: Hungarica aus dem Handschriftenbestand der Musiksamlung der Österreichischen Bibliothek: Nachträge. In: Studia Musicologica, T. 38, Fasc. 3-4, 1997, s. 421–488.

Schneider, David: Mad for Her Country: Melinda’s Insanity, the Puszta, and Nacionalist Dramaturgy in Ferenc Erkel’s Bánk bán Act 3. In: Studia Musicologica, T. 52, Fasc. 1-4, Budapest 2011, s. 47–64.

Tallián, Tibor: Ein Genie des Ertragens. Zur Zweihundertjahrfeier Ferenc Erkels. In: Studia Musicologica, T. 52, Fasc. 1-4, Budapest 2011, s. 15-25.

Vargyas, Lajos: Folk Music Research in Hungary. In: Studia Musicologica, T. 1, Budapest 1961, s. 433–449.

97 IV. Online

Erkel Ferenc élete és működése. In: [online] 2016 [cit. 2. 5. 2016]. Dostupné z http://mek.oszk.hu/08600/08648/html/

Erkel Ferenc Társaság. In: [online] 2016 [cit. 26. 3. 2016]. Dostupné z http://www.erkeltarsasag.hu/

Erkel Ferencz. In: [online] 2016 [cit. 26. 3. 2016]. Dostupné z http://erkel.oszk.hu/

Kótsi Patkó János. In: [online] 2016 [cit. 30. 3. 2016]. Dostupné z http://100hires.hu/cikkek/kotsi-patko-janos

Tallián, Tibor (ed.): Ferenc Erkel Operas Critical Edition. In: [online] 2016 [cit. 26. 3. 2016]. Dostupné z http://www.zti.hu/erkel/erkel_en.htm

98