3 Big Bandová Angažmá Boba Mintzera

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta

Katedra jazzové interpretace

Saxofon

Název práce

Big bandová angažmá Boba Mintzera a jejich vliv na umělcovu vlastní tvorbu.

Autor práce: Ivan Podhola Vedoucí práce: MgA. Rostislav Fraš Oponent práce: MgA. Radim Hanousek Brno 2017

Podhola Ivan. Big bandová angažmá Boba Mintzera a jejich vliv na umělcovu vlastní tvorbu. Bob Mintzer big bands residency and it´s influences on the artist´s own work. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra jazzové interpretace, rok 2017, vedoucí bakalářské práce MgA. Rostislav Fraš.

Anotace

Bakalářská práce Big bandová angažmá Boba Mintzera a jejich vliv na umělcovu vlastní tvorbu pojednává o interpretačním a kompozičním vývoji Boba Mintzera v průběhu jeho působení v big bandech.

Annotation

The Bachelor´s work Bob Mintzer big bands residency and it´s influences on the artist´s own work deals with the interpretative and compositional progress of Bob Mintzer during his big bands residencies.

Klíčová slova

Bob Mintzer, big band, improvizace, Buddy Rich, Mel Lewis

Keywords

Bob Mintzer, big band, improvization, Buddy Rich, Mel Lewis

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.

V Brně, dne 10. května 2017 Ivan Podhola

Poděkování

Rád bych na tomto místě poděkoval mým učitelům MgA. Rostislavu Frašovi a Mgr. Janu Přibilovi za odborné konzultace a rady, které mi dávali v průběhu zpracovávání této bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval mé rodině, která mi byla vždy velkou oporou. Rád bych na tomto místě poděkoval i svým spolužákům, se kterými jsme si užili spoustu skvělých okamžiků, a to jak hudebních, tak i při studiu na této vysoké škole. Obsah

1 BIOGRAFICKÝ PŘEHLED BOBA MINTZERA ...... 7

2 STAV BÁDANÍ ...... 9

3 BIG BANDOVÁ ANGAŽMÁ BOBA MINTZERA ...... 10

3.1 BUDDY RICH BIG BAND ...... 12

3.1.1 Transkripce s rozborem sóla ...... 14

3.1.1.1 Ya Gotta Try 1976 ...... 14

3.1.1.2 Podrobný výpis stupnic a módů ...... 17

3.1.2 Stručný rozbor skladby No Jive ...... 17

3.1.3 Zajímavosti ...... 18

3.2 ORCHESTR THAD JONES/MEL LEWIS ...... 21

3.2.1 Transkripce s rozborem sóla ...... 22

3.2.1.1 Speak Like a Child 1981 ...... 22

3.2.1.2 Podrobný výpis stupnic a módů ...... 25

3.2.2 Stručný rozbor skladby Speak Like A Child ...... 25

3.3 BOB MINTZER BIG BAND ...... 26

3.3.1 Transkripce s rozborem sóla ...... 28

3.3.1.1 Mr. Fonebone 1983 ...... 28

3.3.1.2 Podrobný výpis stupnic a módů ...... 31

3.3.2 Stručný rozbor skladby Mr. Fonebone ...... 32

4 VLIV ZKOUMANÝCH ANGAŽMÁ NA SOUČASNOU TVORBU BOBA MINTZERA 33

Úvod

Téma mé bakalářské práce Big bandová angažmá Boba Mintzera a jejich vliv na umělcovu vlastní tvorbu jsem si zvolil proto, že Bob Mintzer je pro mě, tak jako i pro mnoho dalších „milovníků“ jazzové hudby, velkým vzorem a studnicí mnoha informací, které v každém, kdo se byť jen lehce mihne kolem tohoto stylu, zanechají nějaký odkaz. V dnešní době je tendence soustředit se na současné, tj. aktuální zdroje informací, které však často nemají vypovídající hodnotu o skutečném životním díle našich oblíbených interpretů. Domnívám se totiž, že pokud chce člověk proniknout do interpretace či rozborů jazzových kompozic, je nutné znát historii toho či onoho interpreta a historii jeho hry. Stejně tak historii jeho skladeb a aranžmá, a to vše nejen co se týče jeho osobního životního odkazu, ale i odkazu celého historického kontextu, který tomu předchází. Proto jsem si vybral právě rané období Boba Mintzera, konkrétně jeho tvorbu a interpretaci v tvůrčím období let 1975–1983. Tato léta bych pak rád porovnal s novějšími prameny.

6 1 Biografický přehled Boba Mintzera

Bob Mintzer se narodil 27. ledna roku 1953 v New Yorku. Již od velmi útlého dětství se začal zajímat o hudbu. Zpočátku to byla hlavně klasická hudba, kterou studoval na Michiganské škole Interlochen Arts Academy a později na University of Hartford. O jazzovou hudbu se začal zajímat až po návštěvě Village Gate, kde měl poprvé možnost slyšet kvartet Milese Davise a Theloniouse Monka. Tyto dva jazzové fenomény lze dnes považovat za „spouštěče“ Mintzerova jazzového bádaní. V roce 1973 byl přijat na Manhattan School of Music, kde zdárně dokončil svá studia. Co se týče jeho vztahu k hudbě jeho předchůdců, byl Mintzer inspirován takovými interprety jako Sonny Rollins, Sonny Stitt a Dexter Gordon. Jeho současníci, se kterými se vzájemně ovlivňovali, byli například Michael Brecker, Bob Berg, Dave Liebman a Steve Grossman.

V průběhu roku 1974 hrál Bob Mintzer s Tito Puente Orchestra. Později hrál s muzikanty jako Eddie Palmieri a Mongo Santamaria. V roce 1975 získal angažmá v orchestru Buddyho Riche, kde působil dva a půl roku. Zde se naučil, jak komponovat pro velkou kapelu (big band). Později mu bylo dovoleno pro toto uskupení i aranžovat a skládat. V době svého působení v orchestru Buddyho Riche psal hudbu také pro ArtBlakeyho Jazz Messanger. Bob Mintzer odešel z kapely Buddyho Riche v roce 1977 a usadil se v New Yorku, kde se věnoval především hraní a komponování. Měl možnost hrát s Joe Chambers, Ray Mantilla, Tom Harrell, Terumaso Hino a Sam Jones. V roce 1978 nastoupil do orchestru Thada Jonese/Mela Lewise. Také se stal členem kapely Stone Aliance.

V roce 1981 nastoupil společně s Michaelem Breckerem do kapely Jaca Pastoriuse, kde hrál na tenor saxofon a basklarinet. V této době hrál také s Mikem Manierim a Randym Breckerem, se kterým spolupracoval i později.

7 Od roku 1983 pracoval se svým Big Bandem, se kterým hrál na Berlínském festivalu i v klubu Village Vanguar, kde už před tím učinkoval s Melem Lewisem. Jeho Big Band začal hrát svojí vlastní hudbu, která se vyznačovala zcela novým zvukem. Toho dosáhl kombinací jazzové tradice s mnoha jinými žánry.

Bob Mintzer také vyučoval na jazzové fakultě Manhattan School of Music. Své zkušenosti zde předával svým žákům 25 let.

V pozdních osmdesátých letech nahrál Mintzer množství studiových nahrávek s interprety jako Diana Ross a James Taylor. Stal se také členem amerického saxofonového kvarteta, se kterým pravidelně působil v Newyorské filharmonii.

Od roku 1990 je Bob Mintzer jedním z členů kapely Yellowjackets, se kterou koncertuje již dvacátým sedmým rokem. Yellowjackets je kapela, která je vedená všemi, ale vlastně nikým. Všichni členové skládají a aranžují jako rovnocenní partneři. Kapela důsledně a stále potvrzuje, že čtyři lidé z různých prostředí mohou spolupracovat a vytvářet skvělou hudbu jako celek mnohem více než jako jednotlivci.

V roce 2008 se Bob Mintzer přestěhoval z New Yorku do Los Angeles, kde začal vyučovat na University of South California. V současné době stále žije v Los Angeles, v domě po skladateli Arnoldu Schönbergovi, a nadále vyučuje na USC. Cestuje průměrně čtyři měsíce v roce. Pokud necestuje, tak prakticky neustále skládá1.

1 Bob Mintzer – Biography [online]. [cit. 2017-01-27]. Dostupné z: http://www.bobmintzer.com/press.php

8 2 Stav bádaní

Bakalářská práce se bude zabývat hudebními počátky Boba Mintzera v kontextu jeho big bandových angažmá. Velké množství příkladů bude z období jeho působení v big bandu Buddyho Riche. Zde hrál hlavně na tenor a baryton saxofon, což právě o Bobu Mintzerovi není tak úplně známo. Bude také studováno jeho působení v orchestru Thad Jones/Mel Lewis Big Bandu. Toto období jeho působení je obzvlášť zajímavé, a to hlavně proto, že autor této bakalářské práce působí v ansámblu Cotatcha Orchestra, který se snaží interpretovat již právě zmíněný Big Band.

V práci budou použity metody transkripce a následné analýzy a to, jak co se týče interpretace, tak i kompozice. Budou zde přepsané jednotlivé úryvky sól Boba Mintzera do not a následně budou vysvětleny a porovnávány.

Práce bude výhradně zaměřená na hledání odpovědi na otázku, zda Bob Mintzer prodělal v průběhu těchto vybraných angažmá nějaký svůj osobní vývoj či hudební změnu, a to jak interpretační, tak v krátkosti i kompoziční. Bude se také zabývat, zda nastal vývoj v improvizačních schopnostech Boba Mintzera.

V závěru bakalářské práce budou shrnuta všechna nová zjištění, ke kterým autor připojí i svůj vlastní názor. Autor této práce zde bude také potvrzovat, či vyvracet některé teorie, ke kterým se prostřednictvím této práce dostane.

Bakalářská práce je psaná za účelem studia pro ty, kteří budou mít zájem dozvědět se více o Bobu Mintzerovi. Zvláště pak pro ty, kteří si chtějí prohloubit své znalosti o raném tvůrčím období Boba Mintzera.

9 3 Big bandová angažmá Boba Mintzera

Bob Mintzer je v dnešní době posluchačům dobře znám jako sólový hráč a také člen hudební skupiny Yellowjackets. Kromě jiného účinkuje i se svým vlastním Big Bandem, pro který aranžuje a skládá. Nicméně na počátku své kariery začínal Bob Mintzer jako hráč v saxofonové sekci u Buddyho Riche a později u Thad Jones/Mel Lewis Orchestra, což není obecně příliš známo. A právě díky tomu, že není příliš znám jako big bandový hráč, bude tato kapitola zaměřená na některé vybrané big bandy a jejich repertoár. U každého tělesa je kladen důraz na výběr skladby obsahující Mintzerovo sólo. Další součástí kapitoly bude transkripce a ukázka aranžmá, ve kterém měl možnost se zdokonalit u již zmíněného Buddyho Riche. Většina informací je čerpaná hlavně z autentických rozhovorů a hudebních nahrávek Boba Mintzera.

Bob Mintzer byl ve své hudební kariéře, ve které je stále činný, vystaven mnoha vlivům, jako bylo právě hostování, aranžování nebo sólování v big bandech. Jak bylo již zmíněno, začínal u Buddyho Riche a přes big band Thad Jones/Mel Lewis, později jen Mel Lewis Orchestra, se dostal k vlastnímu tvoření a psaní autorských skladeb pro big band. Později byl členem fenomenálního GRP All Star Big Bandu, se kterým natočil tři alba2. Účastnil se také mnoha experimentů jako třeba s Ed Palermo Big Bandem, který hrál hudbu Franka Zappy3.

V roce 1983 založil Bob Mintzer svůj první big band, který vznikl při příležitosti koncertu v jazzovém klubu, který vedli bratři Breckerovi. Tento klub se jmenoval Seventh Avenue South in New York City. Projektu se kromě ostatních muzikantů účastnili i majitelé klubu Michael a Randy Brecker. Tento projekt měl takový

2 GRP – All Star Big Band. Discogs [online]. [cit. 2017-04-30]. Dostupné z: https://www.discogs.com/artist/862556-GRP-All-Star-Big-Band 3 Ed Palermo Big Band – Plays the Music of Frank Zappa. Allmusic [online]. [cit. 2017-04-30]. Dostupné z: http://www.allmusic.com/album/the-ed-palermo-big-band-plays-the-music-of-frank- zappa-mw0000098140

10 úspěch, že big band natočil hudební album pro CBS Sony v Japonsku s názvem Papa Lips4.

V nedávné době spolupracoval Bob Mintzer s WDR Big Bandem jako vedoucí orchestru. Spolu s ním na projektu spolupracoval i Vince Mendoza.

Se svým vlastním orchestrem byl Bob Mintzer nominován na čtyři ocenění Grammy a v roce 2001 získal cenu Grammy za nejlepší nahrávku velkého jazzového ansámblu (big bandu). Kapela vystřídala za své působení několik jazzových klubů a účastnila se několika jazzových festivalů.

Mintzer se velmi aktivně zajímal o jazzové, popové, latinské a ostatní hudební žánry.

„Vždy jsem se zajímal o rozdíly a podobnosti mezi kulturami a jejich uměleckými formami," říká Mintzer5.

4 Bob Mintzer – Buddy Rich. Bob Mintzer [online]. US [cit. 2017-04-30]. Dostupné z: http://www.bobmintzer.com/press.php 5 Concordmusicgroup [online]. [cit. 2017-04-30]. Dostupné z: http://www.concordmusicgroup.com/artists/bob-mintzer-big-band/

11 3.1 Buddy Rich Big Band

Bob Mintzer nastoupil do Big Bandu Buddyho Riche na konci března roku 1975. V Big Bandu hrál na postu druhého tenor saxofonu, který střídal s baryton saxofonem a působil v něm asi dva a půl roku. Objevil se i jako sólista, například ve skladbách Ya Gotta Try, No Jive, Love for Sale, Party Time a mnoha dalších. Z počátku zde působil jako sekční hráč, později se však prosadil i jako schopný aranžér a sólista. S Big Bandem Buddyho Riche se Mintzer nárazově objevil i po svém odchodu v roce 1977.

„Hráli jsme v různých městech USA a také v ostatních státech světa. Byl jsem nadšený hrát každý večer v jiném městě. Po koncertě jsme obyčejně šli někam ven, najít si místo, kde bychom se mohli seznámit s místní kapelou. Pokud zde nebyl žádný jazzový klub, který by měl „houseband“, hráli jsme s jakoukoliv kapelou, která tam zrovna byla. Pomatuji si, jak jsme hráli jeden večer po koncertě s kovbojskou kapelou v El Pasu v Texasu. Při všech těchto příležitostech jsem se také učil psát pro velkou kapelu. Buddy byl tak skvělý, že mě časem nechal psát pro jeho Big Band“. Rozhovor s Bobem Mintzerem6.

Mintzer natočil s Big Bandem Buddyho Riche několik alb a videopořadů. Z toho podle historických pramenů s určitostí víme, že se objevil na desce Big Band Machine z roku 19757. Zde vystupuje pouze jako sekční hráč.

V roce 1977 vzniklo v New Yorku album Buddy Rich Plays and Plays and Plays. Zde můžeme najít, kromě Mintzerových sól, také několik skladeb zaranžovaných právě jím. Skladby, ve kterých se objevuje jako sólista nebo aranžér zde jsou Ya Gotta Try (sólo), Tales of Rhoda Rat (aranžmá), Time Out (sólo), No jive (sólo, aranžmá), Party Time (sólo, aranžmá), Kong (sólo)8.

6 Bob Mintzer – Buddy Rich. Bob Mintzer [online]. US [cit. 2017-04-30]. Dostupné z: http://www.bobmintzer.com/press.php (volný překlad Ivan Podhola) 7 Buddy Rich – Big Band Machine, LP. US: Groove Merchant, ©1975 8 Buddy Rich Plays and Plays and Plays, LP. New York: RCA Studios ©1977

12 Ještě ten samý rok vzniklo za účasti saxofonisty album Buddy Rich – The Greatest Drummer That Ever Lived With the Best Band I Ever Had9.

Bob Mintzer se s Big Bandem objevil i po roce 1980 například na albu Buddy Rich, Live at Ronnie Scott's. Mintzer zde napsal skladby Blues a la 88, Saturday Night, Slow Funk a Good News10.

V posledních okamžicích Buddyho Riche nahrál Mintzer s jeho Big Bandem desku Buddy Rich Big Band – Ease on Down the Road. Zde hostoval ve skladbách Three Day Sucker a Lush Life11.

9 Buddy Rich – The Greatest Drummer That Ever Lived With the Best Band I Ever Had, LP. US: DCC Compact ©1977 10 Buddy Rich – Man from planet Jazz, LP. "Live" At Ronnie Scott's Club,London ©1980 11 Buddy Rich Big Band – Ease On Down The Road, CD. Lester Recording Catalog ©1989

13 3.1.1 Transkripce s rozborem sóla

Následující kapitola se bude zabývat analýzou vybrané skladby Ya Gotta Try z roku 1976. Příloha obsahuje ilustraci transkribovaného sóla Boba Mintzera, které měl v Big Bandu Buddyho Riche. V transkripci jsou vyznačené základní poznatky, které budou podrobněji rozebrané s výpisem stupnic a jednotlivých módů níže.

3.1.1.1 Ya Gotta Try 1976

Následující ukázka je transkripce skladby Ya Gotta Try z živého vysílání televizního pořadu Buddy Rich Killer Force (1976)12. Studiová nahrávka byla pořízená o rok později na album Buddy Rich Plays and Plays and Plays (1977)13. Tato skladba byla vybrána záměrně proto, že z následujícího úryvku není zřetelně jasné, že se jedná právě o sólo Boba Mintzera, čímž se tento chorus stává zajímavým. Totožná skladba nahraná o rok později ve studiu už více připomíná Mintzerovu hru tak, jak je známá dnes, avšak na první poslech také méně zřetelně. Proto bych si na závěr rád dovolil uvést svůj názor na souvislosti první a druhé skladby v kontextu Mintzerova sóla.

Sólová forma v této skladbě je sestavená ze dvou chorusů, a to prvního a druhého tenor saxofonu, které se po určitém množství taktů mezi sebou střídají. Forma zde začíná sólem v prvním tenoru, které je velmi energické až dravé, což je dané ve velké míře v důsledku napětím, tempem, dynamikou a energičností této kompozice jako takové. Mintzerovo sólo však oproti vypjatému začátku celého provedení působí velmi klidně a vyrovnaně. Navzdory tomu, že Mintzer působí z nahrávky klidně, jeho tón je lehce nakřáplý. To může být zapříčiněno kvalitou nahrávky, nebo silnějším hraním, kvůli prosazení se přes silnou dynamiku celého Big Bandu. Mintzerovo sólo, i přesto, že hraje relativně méně not, neztrácí na intenzitě a je do velké míry dáno jeho výrazem, výběrem a zadělením jednotlivých not a frází. Artikulace Boba Mintzera připomínající Dextera Gordona, kterým byl inspirován, je

14 i v tak rychlém tempu celé skladby obdivuhodná. Na druhou stranu Dextrovo rytmické zatahování zde od Boba Mintzera slyšet není, naopak hraje v tempu.

Ucelenost celého jeho prvního vstupu je daná jasnými začátky a konci frází. Mintzerovo sólo je melodické, s výběrem tónů z jednotlivých stupnic a módů. Objevuje se zde jónský, dórský, lydický, mixolidický mód a zmenšená, moll melodická, bebopová stupnice. Spolu s tím jsou zde zajímavé harmonické změny, modální záměna, tritónová substituce a objevují se zde dokonce alternativní hmaty, jejichž zdokonalitelem byl současník Boba Mintzera, Michael Brecker. Právě tyto alternativní hmaty jsou založeny na harmonickém tónu, který zní společně se základním tónem. Na přelomu Mintzerova působení v 80. letech 20. století se častokrát objevovaly v Big Bandu Buddyho Riche náznaky přechodu od klasických swingových jazzových skladeb k modernějším fusion-funk kompozicím. To se projevilo i ve výrazu a artikulaci celého Big Bandu. U modernějších skladeb psaných Bobem Mintzerem změna vycházela, oproti klasickému swingování, na které byli posluchači zvyklí, z faktu, že moderní skladby se hrály rovně.

Touha po moderním, kreativnějším projevu vycházela z trendů tehdejší doby. Tvrzení, že před nástupem Boba Mintzera do Big Bandu kapela hrála převážně triolový jazz, nelze beztrestně dovolit. Důkazem toho jsou například skladby Nutville nebo Three Day Sucker z roku 1975. Mintzerův styl je však specifický pro něho samého, a to jak kompozičně, tak i interpretačně. Mintzer hrál s Richem jak swing, tak i moderní skladby. Zajímavé je, že ač jsme v dnešní době zvyklí na Mintzerův krásně kulatý tón, z nahrávek mezi léty 1975 až 1977 je jasně slyšet ostřejší nakřáplejší zvuk, a to hlavně na nahrávce Ya Gotta Try (1976)14.

14 Youtube [online]. 15.09.2009 [cit. 2017-04-29]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=_575qr30slg

Obrázek 1: Transkripce sóla Boba Mintzera Ya Gotta Try

16 3.1.1.2 Podrobný výpis stupnic a módů

Příklady jsou vyobrazené jako stupně jednotlivých stupnic.

Jónská 1, 9, 3, 11, 5, 13, 7 Dórská 1, 9, b3, 11, 5, 13, 7b Lydická b7 1, 9, 3, #11, 5, 13, b7 Mixolidická 1, 9, 3, 11, 5, 13, b7 Mixolidická b9 1, b9, 3, 11, 5, 13, b7 Mixolidická b9, b13 1, b9, 3, 11, 5, b13, b7 Zmenšená PT, CT 1, b9, #9, 3, #11, 5, 13, b7 Moll melodická 1, 9, b3, 11, 5, 13, 7 Bebopová dominantní 1, 9, 3, 11, 5, 13, b7, 7 Bebopová dórská 1, 9, b3, 3, 11, 5, 13, b7

3.1.2 Stručný rozbor skladby No Jive

V této části se text nebude zabývat stejnou skladbou, která je rozebírána v transkripci, nýbrž skladbou jinou, které byl Bob Mintzer autorem. Bude to skladba No Jive z roku 197715. Skladba je, podobně jako například předchozí kompozice Nutville nebo Three Day Sucker, psaná velmi moderně. Jedná se spíše o kompozici připomínající populární hudbu než složité aranžmá. Formálně se skladba sestává z předehry, tématu, které podle nahrávky bude nejspíš rozděleno na díl A, B. Nejasná je mezihra kde vlastně začíná sólo, ale jedná se spíše o prodlevu. Chorus je postavený na pozdějším přidávání jednotlivých nástrojů, které pomáhají sólo ještě více vygradovat. Po autorově sóle hraje big band speciál. Jelikož se jedná o těleso pod vedením Buddyho Riche, tak zde nesmí chybět ani jeho sólo. Skladba končí krátkým závěrem, téma se již znovu neopakuje. Za zmínku stojí rytmické kombinace latiny, swingu i popu.

17 3.1.3 Zajímavosti

Nejranější aranžmá, která tento saxofonista napsal, byla právě pro orchestr Buddyho Riche, který ho ve psaní podporoval. Rich byl s aranžmá Boba Mintzera tak spokojený, že ho neváhal uvést jako autora v televizním vysílání16. Jedna z jeho úplně prvních autorských skladeb byla No Jive. Tato fusion skladba je velmi moderně orientovaná.

„Byl to můj první pokus. Napsal jsem nějaké věci, které asi nebyly doposud tak napsány, protože jsem si nebyl úplně jistý, co vlastně dělám. Kapela tuto moji věc zahrála tak skvěle, že jsem celý nadšený sednul znovu ke klavíru a napsal další17“.

Následující článek je autentickým vyprávěním Boba Mintzera o jeho nástupu a působení v orchestru.

„1975, New York City. Zrovna jsem pracoval s orchestrem Tito Puente, se kterým jsme hráli šest, sedm koncertů týdně. Dostával jsem zde výplatu 100 dolarů týdně. Moje měsíční nájemné za malou místnost na 28. ulici činilo 185 dolarů měsíčně. Můj rozpočet byl v té době velmi nízký, ale dařilo se mi platit účty. Občas jsem jedl jen fazole, ale i tak jsem přežíval.

Jednoho dne v březnu mi zazvonil telefon. Byl to trumpetista, který dával dohromady nový big band pro Buddyho Riche. Zeptal se mě, zda jsem ochotný s ním hrát. Chtěl jsem vědět, jaká je výplata v tomto orchestru a zjistil jsem, že 300 dolarů týdně. „Pane bože, jsem bohatý, půjdu tam“ řekl jsem si a byl jsem šťastný.

První zkouška se konala na konci března u Buddyho na 33. ulici. Všichni jsme na něj čekali, až přijde. Buddy přišel a byl naprosto vzteklý. Řval na svého komorníka Lea, ať mu přinese nějakou desku a položí jí mezi dvě židle. Buddy pokračoval ve křiku a karatistickým kopem desku rozkopl. Potom skočil za bicí a hráli jsme tři velmi těžká a rychlá aranžmá. Podíval jsem se na Rogera Rossenberga (oba jsme odešli z kapely

18 Tito Puente). Podle toho, jak se tvářil, se cítil stejně. Pomyslel jsem si, že jsme radši měli zůstat tam.

Snažili jsme se několik dalších měsíců vyhnout Buddyho vzteku. Měl úplně novou kapelu, teprve každého poznával. Buddyho názor byl ten, že jste nebyli nic, dokud jste to neukázali na podiu. Moc se mi toho nedařilo předvést, protože jsem hrál jen na postu druhého tenora a měl jsem jen velmi málo sól. Vše se změnilo poté, co jsem začal pro kapelu psát aranže. Bylo to skvělé. Ve všem, co jsem napsal, chtěli, abych měl sólo. V určitém momentu jsem si uvědomil, že chci a potřebuji být členem této kapely, bez ohledu na výbuchy lídrů. Byla to skvělá kapela, která hrála každý večer a po celém světě, Buddy byl neuvěřitelný bubeník a i dirigent. Každý večer byl úžasný. Byl jsem ohromen úrovní této kapely a chtěl jsem se chopit příležitosti.

I přes mé někdy neprofesionální chování mě Buddy nikdy nevyhodil. Dokonce jsem mu jednou řekl, že začal jednu mou skladbu ve špatném tempu před celým plným sálem v Kodani v Montmartru. Řekl na to jenom „tak si zařiď svojí vlastní zkurvenou kapelu“ a to bylo vše. Myslím si však, že všichni z nepřeberného množství hráčů, kteří tam hráli, by nebyli vyhozeni, kdyby bývali vzali Buddyho stranou a řekli mu, že tu chtějí opravdu hrát. Byli to však bohužel většinou muzikanti ze staré školy. Napsal jsem svých sedm prvních kusů pro Richův Big Band. Měl jsem zde neskutečnou příležitost k získávání nových zkušeností. Buddy byl pro mě velkou oporou a povzbuzoval mě k dalšímu komponování. Dal mi volnou ruku v tom, co a jak psát, „cítil jsem se jako malé dítě v obchodu s cukrovinkami“. Přemýšlel jsem o mnoha různých způsobech, jak bych chtěl slyšet Buddyho hrát. Také jsem často myslel na to, jak rád bych si s ním zahrál.

Buddy byl jedním z nejúžasnějších bubeníků v historii hudby. Bylo to ohromující s ním pokaždé hrát. Měl velké srdce a pomohl v kariéře mladým hudebníkům, jako jsem byl já. Ač byl velmi temperamentní a výbušný, byl rozumný a měl velký smysl

19 pro humor. Jsem velmi vděčný za skvělou příležitost být členem Buddyho Rich Big Bandu.“18

18 Bob o Buddy Richovi [online]. 2013 [cit. 2017-01-29]. Dostupné z: http://bobmintzer.com/blog/?p=143

20 3.2 Orchestr Thad Jones/Mel Lewis

Jednou z jeho největších příležitostí bylo pro Boba Mintzera angažmá v orchestru Thad Jonese a Mella Lewise. Do kapely vstoupil v roce 1978 a spolupracoval s ní tři roky. Nejprve s kapelou hrál každé pondělí po dobu asi šesti měsíců v jazzovém klubu Village Vanguard. Poté Thad Jones odešel a Mintzer zůstal v Big Bandu, který dirigoval už pouze a jen Mell Lewis.

„Lewisovo bubenické schpností a hra byly pro mě jednou z největších inspirací vůbec. Kapela swingovala jako blázen. Byl jsem nadšený z toho, jak uměl Mell poslouchat a doprovázet. Velmi dobře jsem se v této kapele cítil a skvěle se mi s ní hrálo. Podobným způsobem jsem později vedl i svojí kapelou. Toto angažmá na mě mělo opravdu velký vliv“19, řekl Bob Mintzer v rozhovoru pro posluchače Yelowjackets.

Jako sekční hráč (sideman) natočil Mintzer s orchestrem desku Mel Lewis And The Jazz Orchestra – Bob Brookmeyer – Composer & Arranger20. O rok později Mintzer zaranžoval pro tento big band skladby Herbieho Hancocka, se kterými natočil desku Mel Lewis and The Jazz Orchestra - Play The Compositions Of Herbie Hancock – Live In Montreux21. Na desce se pod vedením Boba Mintzera objevily skladby One Finger Snap, Dolphin Dance, Wiggle Waggle, Speak Like a Child a Eye of The Hurricane.

19 BOB MINTZER [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné z: http://www.yellowjackets.com/biographies/bob-mintzer 20 Mel Lewis And TheJazz Orchestra – Bob Brookmeyer – Composer & Arranger, LP. US: Gryphon ©1980 21 Mel Lewis and The Jazz Orchestra – Play The Compositions Of Herbie Hancock – Live In Montreux, LP. US: Pausa Records ©1981

21 3.2.1 Transkripce s rozborem sóla

Následující část se bude zabývat rozborem skladby Speak Like a Child z roku 1981. Skladba bude nejprve představena a rozebrána psanou formou. Příloha bude obsahovat i celou transkripci s vyznačením jednotlivých harmonických zajímavostí (stupnice, módy). Výpis jednotlivých důležitých stupnic ze sóla Boba Mintzera pak bude vypsán v kapitole Podrobný výpis stupnic a módů. Na závěr bude uveden stručný skladebný rozbor. V transkripci bude z rozměrových důvodů uveden jen jeden chorus ze dvou.

3.2.1.1 Speak Like a Child 1981

Skladba Speak Like A Child je velmi krásná, táhlá skladba. Stejně tak, jak ji přednáší celý Big Band, tak i Bob Mintzer přednáší svoje sólo. Ač je tato nahrávka lehce nekvalitní, je z ní dobře slyšet vše, co se ve skladbě děje. Mintzer zde hraje lehkým, méně dynamických tónem, kterým navozuje náladu balady. Celý Mintzerův projev působí jako „zpověď“. Jelikož sólista i skladbu zaranžoval, je z jeho interpretace jasně slyšet znalost, co do jaké barvy hrát, takže sólo působí kompaktně. Jednotlivé fráze a melodické linky jsou i přes lehčí tempo pro rozbor poněkud náročnější. Objevují se zde menší notové hodnoty (osminové, šestnáctinové i dvaatřicetinové notové délky). Mintzer stejně tak jako u většiny sól začíná s malým množstvím zahraných not. V předehře svého chorusu vyvolá Bob Mintzer snad v každém posluchači zájem. Napětí, které tvoří, započne na gradaci s počátkem tématu. Co se týče improvizačních prostředků, vystřídá zde saxofonista následující stupnice a to dórskou, alterovanou, mixolydickou b13, zvětšenou, celotónovou, lydickou, mixolydickou b9, zmenšenou, lokrickou a mnoho dalších. Zajímavé na tom je, že Mintzer v jednom taktu dokáže vystřídat několik harmonických změn a to například v taktu 22. Zde začíná na akordu C7 stupnicí mixolydickou, na třetí dobu substituuje jeden jediný tón a to cis. Vše pak na přelomu třetí a čtvrté doby vyústí ve stupnici alterovanou, která je rozvedená do Cm7 dórské. Z přiložené analýzy je dobře čitelná velká zásoba rytmických motivů, kde v jednom taktu začne na čtvrťové notě a přes trioly přejde do tečkovaných hodnot, ze kterých vyústí ve dvaatřicetinových hodnotách zpět do triol.

Obrázek 2: Transkripce sóla Boba Mintzera Speak Like A Child 1

Obrázek 3: Transkripce sóla Boba Mintzera Speak Like A Child 2

24 3.2.1.2 Podrobný výpis stupnic a módů

Příklady jsou vyobrazené jako stupně jednotlivých stupnic.

Dórská 1, 9, b3, 11, 5, 13, b7 Alterovaná 1, b9, #9, 3, #11, b13, b7. Mixolydická b13 1, 9, 3, 11, 5, b13, b7 Celotónová 1, 9, 3, #11, #5, b7 Mixolydická 1, 9, 3, 11, 5, 13, b7 Zmenšená 1, b9, #9, 3, #11, 5, 13, b7 Lydická 1, 9, 3, #11, 5, 13, 7 Lokrická 1, b9, b3, 11, b5, b13, b7

3.2.2 Stručný rozbor skladby Speak Like A Child

Skladba Speak Like A Child je založená na barevnosti celé kompozice. Rytmické cítění zde spíše směřuje do latiny. Tato píseň patří k rozsáhlejší kompozici, a to hlavně co se týče barvy instrumentace celého big bandu než rozsahu. Je zde předehra, dále uklidnění na prodlevě Bm7 a Fis7sus4, kde je zajímavé spojení barvy čtyř klarinetů a flétny v synkopických hodnotách. Dále se předvede celé téma, které je na prima voltě repetováno. Celé téma se ve variacích opakuje znovu a přes sekunda voltu směřuje do dílu B a dále na prodlevu, kde již začíná improvizace. Po této prodlevě, kde se několikrát zopakují pouze dva akordy, pokračuje sólo přes celou formu tak, jak je psané téma. Dalo by se tedy říct, že v kompozici se objevují tyto díly: předehra, A, A, B – prodleva, sólo A, A, B – speciál tutti – téma. Prodleva, která je zde stejná jako předehra, je založená na rytmickém clave, které je v této části skladby téměř vždy stejné. Po sólové formě ve speciálu celého big bandu již saxofonová sekce nehraje na flétnu a klarinety, nýbrž na saxofony, které jsou na hlavní téma znovu vystřídány zpět k původním nástrojům, které kompozici začínaly.

25 3.3 Bob Mintzer Big Band

Bob Mintzer přišel poprvé do styku s vedením velké kapely v roce 1983. Sestavil big band při příležitosti koncertu v klubu, který vlastnili Michael a Randy Brecker. Tento jazzový klub se jmenoval Seventh Avenue South v New York City. Koncertu se kromě ostatních skvělých muzikantů účastnili i bratři Breckrovi. Tento jednorázový projekt byl tak úspěšný, že ještě týž rok natočil Bob Mintzer se stejným big bandem desku Papa Lips a to u vydavatele CBS Sony v Japonsku.

Deska byla nahrána v roce 1983. Vydávána byla nejprve jen v Japonsku. Obsahuje skladby Papa Lips, Lazy Day, I Hear A Rhapsody, Latin Dance, Truth a Mr. Fonebone22. Celé album se skládá téměř výhradně z autorských skladeb Boba Mintzera, kromě skladby I Hear A Rhapsody, kterou zaranžoval. Kapela je obsazená z jazzových hvězd jako byli Michael a Randy Brecker, Don Grolnick, David Sanborn a mnoho dalších. Z hlediska žánru mají skladby v mnoha případech latinský nádech. Jsou zde ale k slyšení také jazzové a funky orientované skladby. Pozoruhodné je, že Michael a Randy Brecker spolu s Davidem Sanbornem nebyli zvlášť dobře známí jako hráči, kteří běžně v té době hráli s big bandem. Skladba Melodie Lazy Day je v big bandovém podání gospelově založená. Připomíná Thad Jones/Mel Lewis Orchestra se sólem Boba Mintzera a Dona Grolnicka na klavír. Nutno dodat, jak je již v předchozí kapitole psáno, že Bob Mintzer hrál v kapele Thad Jones/Mel Lewis Orchestra, později jen s Melem Lewisem. Mezi další skladby patří Mintzerův Latin Dance se sólem Davida Sonborna a Mr. Fonebone. Tato skladba se objevila i na album Source23, avšak zde působí méně klidným a méně agresivním dojmem. Také basy je zde méně než na disku Source, kde jí hraje Jaco Pastorius. I Hear A Rhapsody obsahuje sólo Michael Breckera.

Se svým Big Bandem koncertuje Bob Mintzer doposud a to ať už výhradně s jeho vybranými lidmi nebo jako vedoucí jiných big bandů. Od nahrávky desky Papa Lips natočil Mintzer se svým Big Bandem alba Incredible Journey 198524, Camouflage25,

26 Departure26, Only in New York27, Live At Berlin Jazz Festival28, Latin From Manhattan29, Homage To Count Basie30, Gently31, Live At MCG With Special Guest Kurt Elling32, Kurt Elling – Yellowjackets – old School: New Lesson33, Swing Out34, For The Moment35.

25 Bob Mintzer Big Band – Camouflage, CD. US: DMP ©1986 26 Bob Mintzer Big Band – Departure, CD. US: DMP ©1993 27 Bob Mintzer Big Band – Only in New York, CD. US: DMP ©1994 28 Bob Mintzer Big Band – Incredible Journey, CD. Germany: Basic ©1996 29 Bob Mintzer Big Band – Latin From Manhattan, CD. US: DMP ©1998 30 Bob Mintzer Big Band – Homage To Count Basie, CD. US: DMP ©2000 31 Bob Mintzer Big Band – Gently, CD. US: DMP ©2002 32 Bob Mintzer Big Band – Live AT MCG With Special Guest Kurt Elling, CD. US: MCG Jazz ©2004 33 Kurt Elling – Yellowjackets – old School: New Lesson, CD. US: MCG Jazz ©2006 34 Bob Mintzer Big Band – Swing Out, CD. US: MCG Jazz ©2008 35 Bob Mintzer Big Band – For The Moment, CD. US: MCG Jazz ©2012

27 3.3.1 Transkripce s rozborem sóla

Následující ukázka pochází z alba Papa Lips a jmenuje se Mr. Fonebone z roku 1983, kterou Bob Mintzer natočil se svým Big Bandem. Kapitola bude obsahovat text s vysvětlením celé skladby. Bude zde přiložena i transkripce s rozborem. Následně zde bude také uveden výpis zajímavých stupnic a módů ze sóla Boba Mintzera. Nutno dodat, že skladba je sólistou i zkomponována, takže se rozbor bude zabývat i stručným kompozičním rozborem.

3.3.1.1 Mr. Fonebone 1983

Skladba Mr. Fonebone z desky Papa Lips byla vybrána záměrně proto, že pochází z autorova raného období. Forma Mintzerova sóla začíná bez klavíru, což vytváří určité napětí a nejistotu. Vytváří se zde krásný prostor pro zahuštění nebo naopak uvolnění harmonie. Do jisté míry tomu také přispívá „roztříštění basové figury, které přechází do klasického „walking“ stylu na začátku druhého chorusu. Navzdory tomu, že se od počátku chorusu v sóle odehrává mnoho věcí, Mintzer stejně tak, jak je již zmíněno dříve, začíná opět v klidu. Interpret střídá táhlé fráze s rytmickými, přesně zadělenými melodickými motivy. Co se týče tónu, zní podobně tak, jak ho známe dnes. Jedná se o plný, ač na první poslech kulatý, ostřejší tón. Mintzer v této skladbě famózně využívá celý rozsah nástroje. Výrazově zde sólo Mintzera působí klidně, ale vzrušeně. Pokud byly u skladby Ya Gotta Try fáze artikulací připomínající Dextera Gordona, zde najdeme podobnostní rysy podobné Michaelu Breckerovi. Je známo, že Brecker s Mintzerem byli vrstevníci, dokonce spolu mají nahrané CD Twin Tenors36. Pro článek brožury od výrobce saxofonu Selmer je uvedeno, že Mintzer Breckera velmi obdivoval. Zda to je pravda, či ne, není známo. Avšak, shoda by zde mohla být, poněvadž Brecker seděl v tomto Big Bandu na postu tenor saxofonu.

Obrázek 4: Transkripce sóla Boba Mintzera Mr. Fonebone 1

Obrázek 5: Transkripce sóla Boba Mintzera Mr. Fonebone 2

V transkripci jsou vyznačená zajímavá místa. V prvním chorusu jsou vyznačené fráze pod názvem uvolněná harmonie, které nejsou jasně odůvodnitelné. Je to hlavně z důvodu, že se nelze jak opřít o harmonii, která tam chybí. Na druhou stranu je zde mnoho míst, které odůvodnitelné jsou. Mintzer je mistr ve frázování a rytmickém zadělávání not. Hned na začátku sóla pracuje s výběrem jen malého množství tónů, se kterými si rytmicky i melodicky „hraje“. Jsou to tóny převážně akordické s přidanými stupni. Krásnými příklady tomu jsou takty 5 a 10, 6 a 9, 17 a 18 a další. Co se týče rytmického cítění, v tomto sóle, hraje Bob Mintzer velmi přesně.

30 V některých případech jsou vyznačené stupnice nebo módy jen návrhy toho, co by na tomto místě mělo být podle autorova názoru. V taktu 10 dává na výběr hned ze dvou stupnic, ze kterých si vlastně můžeme vybrat obě. Pakliže by se tón cis zařadil do tohoto taktu, patřila by zde stupnice lydická, avšak kdyby cis předjímal, neboli anticipoval, následující akord, jednalo by se čistě jen o akordický tón. Další zajímavý příklad nastává v taktu 16, kde se v akordu E7 kříž 9 objevuje tón f. Je tomu tak proto, že kde se objeví kříž 9 může být i bé 9. Pokud je ale v akordu snížená nebo zvýšená nóna, nemůže zde být nóna čistá. Nejasný také může být i tón g ve 24. taktu. Zde to může být buď stupnice mixolydická se sníženou nónou (f) anebo může být tón g vypůjčen ze zmenšené stupnice stejně tak, jak je tomu v předchozím taktu. Z vybraných stupnic zde Mintzer využívá stupnici lydickou b7, mixo b9, mixo b13, b9, lokrickou, zmenšenou, dórskou bebopovou, alterovanou, dórskou, mixo b13 a další.

3.3.1.2 Podrobný výpis stupnic a módů

Příklady jsou vyobrazené jako stupně jednotlivých stupnic.

Lydická b7 1, 9, 3, #11, 5, 13, b7 Mixolydická b9 1, b9, 3, 11, 5, 13, b7 Mixolydická b13, b9 1, b9, 3, 11, 5, b13, b7 Lokrická 1, b9, b3, 11, b5, b13, b7 Zmenšená PT, CT 1, b9, #9, 3, #11, 5, 13, b7 Bebopová dórská 1, 9, b3, 3, 11, 5, 13, b7 Alterovaná 1, b9, #9, 3, #11, b13, b7 Dórská 1, 9, b3, 11, 5, 13, 7 Mixolydická b13 1, 9, 3, 11, 5, b13, b7

31 3.3.2 Stručný rozbor skladby Mr. Fonebone

I když u většiny skladeb z tohoto disku předchází tématu předehra, u skladby Mr. Fonebone tomu tak není. V prvních 16 taktech se představí hlavní téma, které je uvedeno rytmickou sekcí, saxofonovou sekcí a trumpetou. Zajímavé na tom je, že první hlas spolu s trumpetou hraje soprán saxofon, stejně tak, jako to ve svých kompozicích měli Thad Jones/Mel Lewis, které s nimi Mintzer hrál. Téma se po prima voltě repetuje a přidává se flétna a žestě. Téma následně směřuje na sekunda voltu a potom do dílu B. Jak rozdělit nebo zdůvodnit tuto mezihru je čistě na vkusu. My si zde však řekneme, že „latin feel“, který se změní po tématu, je dohrán v sekunda voltě. Kdybychom se soustředili jen na nahrávku bez not, tak by se dal díl B, podle klasických forem, považovat za velký díl B, který má v sobě dvě malé formy. Objeví se zde totiž dvě odlišné stěžejní melodie, které vyústí do závěrečného tématu před sólem. Sekunda voltu dohrávají žestě a jak je zde již psáno, celá nálada se změní do latinského cítění. Mintzer do dílu B hraje nad flétnami vyhrávky. Nelze zde tvrdit, že je to sólo, spíš jen „feel“. Zde jsou opět obdivuhodné flétny, které skvěle ladí a hrají na ně hráči, které na ostatních nahrávkách často s flétnou nevidíme. Ve zbytku dílu B hrají flétny za počátečního ostinata, které vytvářejí spolu s rytmikou, trombony a trumpetami. Ty pak s celou kapelou navazují na konečné hlavní téma před dílem, které předchází sólové formě. Sólovou formu předchází část, která obsahuje popovější cítění. Před sólem je třikrát se opakující díl, kde se postupně přidávají a variují jednotlivé vyhrávky na nástroje. Mintzerovo sólo začíná bez klavíru, který se přidává až v druhé formě. Po sóle se znovu opakuje předsólo, které vyústí do chorusu trumpety. Opět zazní sólo trumpety a již zmiňovaný díl. V závěru skladby nečekaně zazní jen část základního tématu, kterému předchází melodie variována tak, aby do ní mohly hrát sólo bicí. Ke konci skladby se zdá, že vše zakončí „fade out“, avšak po zopakování konečného hlavního tématu pikolou a basovým trombónem, zakončí big band svůj povedený kousek v tempu.

32 4 Vliv zkoumaných angažmá na současnou tvorbu Boba Mintzera

Téma této bakalářské práce Big bandová angažmá Boba Mintzera a jejich vliv na umělcovu vlastní tvorbu je velmi rozsáhlé a to tak, že by se mohlo hodit i na magisterskou či dizertační práci. Byla zde rozebírána období Boba Mintzera z pohledu jeho angažmá v big bandech Buddyho Riche, Thad Jones/Mel Lewis a z pohledu jeho působnosti v jeho vlastním big bandu. Cílem této práce bylo zdokumentovat tato období a analyzovat vybrané úryvky sól transkripcí. U každého big bandu je také krátký rozbor kompozice. To vše je z důvodu zhodnocení, zda Bob Mintzer prodělal za tuto dobu nějaký svůj osobní vývoj, a to jak interpretační, tak i kompoziční. Ukázky byly zaměřeny na skladby Ya Gotta Try, No Jive, Speak Like A Child a Mr. Fonebone.

Co se týče interpretačního vývoje Boba Mintzera, došlo k překvapivým výsledkům. V prvním rozebíraném big bandu se zdá, že Bob Mintzer zde nepůsobí, tak jak ho dnes známe. Avšak porovnají – li se všechny tři rozebírané nahrávky, je jasné, že Bob Mintzer příliš velkým vývojem neprošel. Jsou zde sice tónové, výrazové, improvizační i další interpretační rozdíly, ale když se posluchač zabývá jednotlivými ukázkami delší dobu, zjistí, že těch míst, kde by si Bob Mintzer nebyl sám sobě podobný, moc není.

I co se týče kompozičního a aranžérského vývoje Boba Mintzera, byly výsledky překvapivé. Vlastně se vše datuje k počátkům jeho působení u Buddyho Riche. Zde napsal svoje první skladby, díky nimž vstoupil do známosti. Ve všech analyzovaných skladbách se pod jeho rukopisem objevují vícedílné rozsáhlejší formy. Mintzer je mistr v barvě orchestrace. Dokáže stylově napsat skladbu tak, že zachytí všechny faktory jako výraz, náladu a další prvky, které k tomu patří. Nutno upřímně konstatovat, že největším přínosem pro Mintzerovu tvorbu byly právě jeho začátky. Jeho kompozice jsou podobné. Formálně se zde objevují kromě poslední skladby předehry. Ve všech skladbách zaznívá téma, a to hlavně na začátku, které rád s oblibou variuje a barevně dotváří. Mintzer rád nechává otevřené závěry, a to hlavně ve skladbě No Jive a Mr. Fonebone. Objevují se zde také tutti speciály celé kapely. Po podrobné analýze lze pouze konstatovat, že pro Minzera bylo největším přínosem

33 vůbec to, že začal komponovat, protože jinak se jeho skladby zase až tak moc mezi sebou ani interpretačně, ale ani kompozičně (aranžérsky) neliší.

34 Závěr

Ve své bakalářské práci pojednávám o tématu Big bandová angažmá Boba Mintzera a jejich vliv na umělcovu vlastní tvorbu. Bádal jsem zde o interpretačním i kompozičním vývoji Boba Mintzera v kontextu jeho působení ve vybraných hudebních tělesech. Ke každé Mintzerově etapě je vybrána ukázka. Všechny tyto ukázky s příslušnými výklady jsem uvedl v jednotlivých kapitolách.

Hlavní zkoumanou otázkou zde bylo to, zda Bob Mintzer prošel mezi léty 1975 až 1983 interpretačním nebo kompozičním vývojem. Závěrem této práce je, že změnami prošel, ale nikoliv tolik výraznými, abych to mohl považovat za kladnou odpověď na svoji otázku.

Co se týče přínosu pro posluchače, kteří si mou práci budou chtít přečíst, rád bych napsal toto sdělení. V práci je mnoho zajímavostí, které nejsou povšechně známy. Transkripce s rozborem se mohou hodit jako návrh a výzva pro další interpretační bádání a analyzování ať už tohoto interpreta, či jiného.

Bakalářskou práci jsem napsal za účelem studia pro ty, kteří budou mít zájem dozvědět se více o Bobu Mintzerovi. Zvláště pak pro ty, kteří si chtějí prohloubit své znalosti o raném tvůrčím období Boba Mintzera.

35 Použité informační zdroje

1. www.bobmintzer.com

2. www.discogs.com

3. www.allmusic.com

4. www.youtube.com

5. www.yellowjackets.com

6. Autorův vlastní archív vybraných desek

Seznam ilustrací

Obrázek 1: Transkripce sóla Boba Mintzera Ya Gotta Try ...... 16

Obrázek 2: Transkripce sóla Boba Mintzera Speak Like A Child 1 ...... 23

Obrázek 3: Transkripce sóla Boba Mintzera Speak Like A Child 2 ...... 24

Obrázek 4: Transkripce sóla Boba Mintzera Mr. Fonebone 1 ...... 29

Obrázek 5: Transkripce sóla Boba Mintzera Mr. Fonebone 2 ...... 30

Seznam příloh

1. CD disk s hudebními skladbami rozebíraných příkladů.