Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Bakalářská diplomová práce
2010 Martin Brunner Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Hudební věda
Martin Brunner
Historie festivalu Jazz Goes To Town Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Petr Macek, Ph.D. 2010
2
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. V Praze dne 9.5.2010
…………………………………………….. Podpis autora práce
3
Poděkování: Děkuji svému otci, Martinu Brunnerovi, za poskytnutí materiálů týkajících se festivalu a za překontrolování údajů uvedených v práci. Ph.Dr. Petru Mackovi, PhD. za jeho ochotu vést tuto práci, rovněţ za jeho rady a připomínky.
4 Obsah
Čestné prohlášení ……………………………………………………… 3 Poděkování ……………………………………………………………. 4
Úvod …………………………………………………………………… 6
1. Jazzové festivaly ……………………………………………………. 8 2. Jazz Goes To Town a festivaly v České republice …………………. 9 3. Vznik a vývoj festivalu ……………………………………………... 11 4. Technické zázemí, prostory a sály, produkce, pořadatelé ………….. 14 5. Význam festivalu …………………………………………………… 17 6. Nahrávky ……………………………………………………………. 21 7. O hudbě, která zazněla na Jazz Goes To Town …………………….. 22 8. Poznámky k dramaturgii ……………………………………………. 30 9. Festival očima hudební kritiky ……………………………………… 33
Závěr …………………………………………………………………… 37 Resumé ………………………………………………………………… 38
Prameny a pouţitá literatura …………………………………………… 39 Příloha …………………………………………………………………. 41
5 Úvod K myšlence o sepsání historie královéhradeckého jazzového festivalu Jazz Goes To Town mě přivedl fakt, ţe velkou roli při vzniku a průběhu této kulturní události hrál můj otec Martin Brunner a já bych tedy mohl mít nejlepší moţný přístup k veškerým informacím s tímto festivalem spojených. Tato myšlenka se mi zalíbila hned z několika důvodů: jako velký jazzový fanoušek se tímto tématem budu zabývat velmi rád, dále jde o kulturní akci, která zastává v České republice velmi významné místo a pojmem je i v zahraničí a zaslouţí si tedy být zpracována, navíc z mého osobního pohledu budu psát o festivalu, na kterém jsem v celé jeho historii nezmeškal ani jediný z hlavních koncertů (poprvé jako jedenáctiletý, kdy jsem se v první řadě mohl dívat na bílý doktorský plášť dnes jiţ zesnulého legendárního trumpetisty Lestera Bowieho - dodnes nezapomenutelný záţitek). Konečně také můţu tímto shrnout práci svého otce, který byl iniciátorem vzniku festivalu a je – aţ na dvouleté působení brněnské agentury SPKM – po celou historii festivalu jeho dramaturgem, a věnovat mu tak tuto práci jako takový dárek a projev uznání, coţ mi dělá velkou radost (ţivě si pamatuji, jak ve vedrech letních měsíců seděl dlouhé hodiny doma u počítače, kdy nám z telefonu visely několikametrové faxy a v programu Outlook Express bylo přes čtyři a půl tisíce e-mailových zpráv z celého světa ve věci jazzové hudby.Vzhledem k tomu, ţe tato práce byla prováděna vţdy bez jakéhokoliv nároku na honorář, není tento fakt zanedbatelný). Dále bych byl rád, aby práce přiblíţila důleţitost pořádání takovéhoto festivalu v této u nás nepříliš jazzu nakloněné době, navíc v dramaturgické podobě, o jakou se festival v Hradci Králové pokouší – totiţ nesnaţit se výběrem hudby zavděčit širšímu publiku, ale představit originální jazzové projekty či různá pojetí této hudby a zprostředkovat kromě slavných hudebníků také méně známé skladatele a interprety. Snahou festivalu je působit jako seriózní instituce přinášející hudbu uměleckou a oceňovanou, nikoliv zábavnou – tím myslím tvořenou prvoplánově pro pobavení. Z toho potaţmo vyplývá ještě jeden rozměr, který bych byl rád, aby práce měla - totiţ význam jazzové hudby obecně. Po skončení období swingu, kdy jazz byl hudbou populární, začali hudebníci realizovat své umělecké cíle a nové tvůrčí představy a jazz se tak začal vyvíjet do dalších více či méně oblíbených podob, které nebyly vţdy publikem jednomyslně přijímány. Myslím, ţe tento fakt je u nás vlivem politických podmínek v historii mezi lidmi (veřejností) stále opomíjen, ačkoliv současní tvůrci jako americká skladatelka Maria Schneider či u nás kontrabasista a skladatel Jaromír Honzák jsou nezpochybnitelnými protipóly hudby tzv. „váţné“. Srovnání dvou dramaturgických přístupů v historii Jazz Goes To Town bude myslím dobrým příkladem na přiblíţení tohoto problému -
6 po deseti letech dobrovolné práce mého otce na festivalu se úřad města Hradce Králové, aniţ by se na přípravě přehlídky kromě finanční pomoci nějak podílel, rozhodl na rok 2005 změnit pořadatele a festival s vybudovaným obrovským renomé „věnoval“ agentuře SPKM z Brna s dramaturgickým vedením Petera Lipy. Po dvou letech jejich působení se festival opět vrací k rukám původního pořadatele. Tato práce si neklade za cíl kritickým způsobem postihnout pozitiva či negativa konkrétních vystoupení nebo polemizovat s dramaturgovým výběrem souborů (ať je záměr jakýkoliv, vţdy se nakonec některá vystoupení můţou povést více jiná však méně), ale vyjádřit smysl a důleţitost dramaturgova snaţení a koncepce. Na závěr bych chtěl podotknout, ţe jako syn pořadatele se pochopitelně nemohu úplně vyhnout zaujatému pohledu na věc, ale komu by snad připadalo, ţe význam festivalu přeceňuji a přeháním, musím upozornit, ţe Jazz Goes To Town se dnes svou úrovní skutečně řadí mezi velké evropské přehlídky.
7 1. Jazzové festivaly Historie jazzových festivalů a festivalů nonartificiální hudby vůbec se začíná psát roku 1948, kdy byl ve francouzském Nice uspořádán vůbec první festival tohoto druhu. Šlo o přehlídku jazzové hudby, která v té době měla za sebou jiţ několik desítek let vývoje, během nichţ se objevily i první významné osobnosti - hlavně díky nim tato hudba přestala být jen jakýmsi podřadným doplňkovým zábavným zboţím, ale postupně si začínala získávat obecnější uznání své umělecké přínosnosti a významu. Další festivaly proto záhy následovaly: např. v roce 1954 vzniká v USA dodnes pořádaný - a tudíţ i nejstarší - Newport Jazz Festival, dále Jazz Festival Monterey (1958 rovněţ v USA) a v Evropě pak roku 1960 festival v Juan- Les-Pins (Francie).1 V dnešní době, kdy uţ jazzová hudba prošla všemi svými vývojovými fázemi a proměnami, od dixielandu, swingu, bebopu a cool jazzu, přes šedesátá léta s vlnou modálního jazzu a free jazzu, aţ po všechny moţné fúze s ostatními ţánry (jazzrock, worldmusic apod.), se dobře promyšlený jazzový festival můţe podle mého názoru stát jednou z nejzajímavějších přehlídek moderní hudby a sbírkou výjimečných hudebních záţitků, kterou je moţné navštívit. Dnes uţ totiţ jazz nemusí představovat pouze swingující rytmus bicích nebo funky riffy basové kytary (aniţ bych tím chtěl naznačovat, ţe je na těchto prvcích něco špatného). Jazz podle mne tvoří a jeho vývoj určují – tak jako v klasické hudbě a ve všech ostatních uměních – velké osobnosti, které se nepodřizují nějakým zavedeným schématům a hrají prostě svoji hudbu (mají vlastní „zvuk“, řečeno jazzovou terminologií), která můţe být u těch nejvýjimečnějších umělců někdy i obtíţně zařaditelná. Jak by také bylo moţné zařadit například hudbu saxofonisty Johna Surmana, velké klavírní improvizace Keithe Jarretta nebo současnou hudbu saxofonisty a velkého jazzového skladatele Waynea Shortera? Jelikoţ je jejich hudba zaloţená na improvizaci a uvedení hudebníci jsou „jazzmani“, nemůţeme jejich hudbu označit za jinou, neţ hudbu jazzovou, i kdyţ by to leckterého posluchače moţná překvapilo. Nabízí se ocitovat výše zmíněného anglického hudebníka Johna Surmana: „Všechny ty řeči o definování jazzu jsou pro mě příliš akademické a nezajímají mě. Dnes je úroveň vzájemné komunikace hudby v celém světě tak široká, ţe se stává zbytečností se takovými věcmi zabývat.“2 Myslím, ţe pod označením „jazz“ můţeme v dnešní době najít téměř veškerou hudbu zaloţenou - více či méně - na improvizaci, a protoţe je improvizace tím nejpřirozenějším a nejpůvodnějším hudebním vyjádřením, je jazzový festival ukázkou té nejopravdovější současné hudby. Mnoţství směrů dnešního jazzu výborně
1 Matzner, Antonín, Poledňák, Ivan, Wasserberger, Igor: Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Festivaly, s. 93. 2 Kouřil, Vladimír: Starý a mladý pán hrají jazz, s. 113.
8 vystihují slova publicisty Vladimíra Kouřila v jeho knize Starý a mladý pán hrají jazz: „Uţ přes půl století se cituje údajný výrok Igora Stravinského, ţe jazz je jen jiný způsob dělání hudby, neţ je zaběhnuto v civilizaci, jejíţ podstatou je evropský kulturní vývoj. Je to velmi jednoduché a zcela pravdivé vysvětlení. Kdo vnikne do duchovního světa jazzu, zjistí, ţe tato hudba mu v rámci svého způsobu tvoření zajišťuje obdobnou nabídku, jaká hýbe světem populární i moderní váţné hudby. Jazz má své lidové, tradiční i avantgardní podoby, hraniční světy různých proudů, hraní sólové, kombové, velkoorchestrální i spolupráci se symfonickými tělesy, zvuk zaloţený na tradičních i elektronických nástrojích, má své písničkářství i rockové proudy, měl svou world music dříve neţ zábavná hudba. Je to široká škála, neuvěřitelně pestrá nabídka.“3 V Evropě můţeme takové festivaly navštívit například v anglickém Bathu či Londýně, ve švýcarském Montreux, francouzském Grenoblu, Le Mans nebo v Parpignonu, v německém Norimberku (Jazz Ost West Festival), Münsteru, v italské Perugii, v belgické vesničce Rossignolu (Gaume Jazz Festival), nebo v dánské metropoli (Coppenhagen Jazz Festival) a mnoha dalších městech. Prakticky v kaţdém evropském státě je několik desítek jazzových festivalů hojně navštěvovaných nadšenými fanoušky. Nejkreativněji vedené festivaly jsou zastoupeny v nadnárodní organizaci European Jazz Network.
2. Jazz Goes To Town a festivaly v České republice V roce 1995 se v Hradci Králové konal první ročník mezinárodního jazzového festivalu s názvem Jazz Goes To Town. Jiţ od tohoto prvního ročníku bylo zřejmé, ţe ve východních Čechách vznikl festival, který svým rozsahem a kvalitou nejen ihned dosáhl úrovně ostatních pořádaných akcí tohoto druhu, ale ţe je o ten takzvaný pomyslný stupínek převyšuje, a to v měřítku nejen regionálním, ale celorepublikovém. Publicista Vojtěch Hueber napsal po skončení druhého ročníku festivalu do časopisu Harmonie: „Popravdě řečeno, královéhradecký festival Jazz Goes To Town jsem za jakýsi zázrak povaţoval uţ při jeho loňské premiéře. A letos […] se mi ten dojem vtíral ještě neodbytněji. Vydupat totiţ takový produkt ze země, v tradici kaţdoročních přehlídek jej změnit za pouhé dva roky a s jejich dramaturgií přitom navíc jít pořád výš - to je kousek, na jaký by mohli být pyšní i v mnohem větší metropoli neţ je ta východočeská.“4 Dramaturgie festivalu byla totiţ vţdy postavena na kvalitě, jedinečnosti a výjimečnosti účinkujících, bez ohledu na moţné nespokojené ohlasy
3 Kouřil, Vladimír: Starý a mladý pán hrají jazz, s. 113. 4 Hueber, Vojtěch: Jazz šel městem podruhé. In: Harmonie, 1997, roč. 5, č. 1, s. 22.
9 publika, které mělo často příleţitost slyšet i hudbu, o které předtím nemělo ani sebemenší představu (ostatně i řada hudebníků z ciziny zavítala při vystoupení na hradeckém pódiu do České republiky poprvé). Rozpočet festivalu pochopitelně neumoţňoval účast více umělců z kategorie takzvaných světových hvězd; na kaţdém ročníku se někdo takový objevil – špička současné jazzové scény nebo jazzová legenda či legendární soubor, ale zbytek programu pak patřil muzikantům, kteří třeba nemají tak „velké jméno“, ale úrovní se mnohdy neliší. Řekl bych, ţe někdy bylo vystoupení těchto hudebníků dokonce i zajímavější, neţ samotné hlavní hvězdy večera – vţdy šlo totiţ o současné moderní projekty, o kterých člověk běţně neslyší a jejichţ hudba je širší veřejnosti posluchačů (a mám na mysli posluchače z oblasti jazzové hudby) neznámá. Jednoduše řečeno - kaţdý jazzový fanoušek zná jméno Marcuse Millera, budou však také všichni reagovat na jména například Waynea Horwitze, Mikea Westbrooka, Guye Barkera nebo Mishi Alperina? Právě tímto přístupem si hradecký festival Jazz Goes To Town zajistil ve své době pozici nejvýznamnější jazzové události v České republice. Pro ověření tohoto tvrzení ostatně stačí jen vyhledat programy festivalů pořádaných po republice a porovnat je s nabídkou jednotlivých ročníků královéhradecké přehlídky. V posledních letech uţ o svoji bezvýhradnou jedinečnost přišel. Ne snad ţe by klesl kvalitou, ale naštěstí pro jazzovou hudbu v České republice vznikly i další festivaly, jejichţ dramaturgie je kreativní a zajímavá. K nejvýznamnějším jazzovým festivalům v Čechách patří například Jazz Fest Karlovy Vary, Slánské jazzové dny nebo Jazzový festival v Přerově a v poslední době také Jazzfest Brno či trutnovský Jazzinec. Co se týče praţských přehlídek: velký International Jazz Festival Prague – Mezinárodní jazzový festival Praha, pořádaný od roku 1964, probíhal řadu let jako bienále, dnes se koná pod záštitou prezidenta republiky, ale kvalit a rozměrů původního festivalu, kterému dělal dlouhá léta dramaturga dr. Lubomír Dorůţka, jiţ nedosahuje. Dále zde můţeme navštívit Agharta Prague Jazz Festival, ten ale není festivalem v pravém slova smyslu, jelikoţ jde vlastně o sérii koncertů v průběhu několika měsíců. Fenoménem se stal Bohemia Jazz Fest, který pořádá uznávaný český kytarista ţijící v zahraničí Rudy Linka. Jde o tzv. „putovní“ festival, který v průběhu týdne představí sérii muzikantů při „open air“ koncertech na náměstích několika měst (pravidelně jsou zahrnuty Praha, České Budějovice, Plzeň, Prachatice aj.). Koncept je zde přesně opačný hradeckému festivalu, avšak s touto myšlenkou: dovézt českým lidem ty nejlepší a nejznámější světové hudebníky jak se říká „na zlatém podnose“ a v podstatě „aţ domů“ (koncerty na náměstích jsou volně přístupné) a pokusit se tak udělat z nich budoucí jazzové fanoušky a posluchače. Tento nápad je jistě chvályhodný a obdivuhodný a také ukazuje na katastrofální posluchačskou jazzovou základnu a zájem o jazz u nás. Jestli bude v tomto směru úspěšný,
10 ukáţe čas, moc bych si to přál. Osobně mám však obavu z onoho vstupu zdarma: podivným fenoménem mezi českými posluchači, který mohu potvrdit z vlastní zkušenosti hudebníka a také ze zkušeností při prodeji vstupenek od pořadatelů královéhradeckého festivalu, je neochota za tuto hudbu platit. Nikomu nepřijde zvláštní zaplatit dané vstupné, ať uţ je v jakékoliv výši, při návštěvě biografu nebo nějaké výstavy, kdyţ uţ se rozhodne danou akci navštívit. Při vstupu na jazzový koncert se však vţdy objeví velké procento lidí, kteří o výši vstupného diskutují. Pro představu: nikdo nezpochybní návštěvu výstavy akvarijních rybiček za 70 Kč, ale vstup na jeden koncert Jazz Goes To Town za 50 Kč vyvolá nekonečné tahanice. Obojího jsem byl osobně svědkem v Hradci Králové. Mám obavu, ţe působením Bohemia Jazz Festu se představa „jazzu zadarmo“ můţe ještě rozšířit a utvrdit. Dalším rizikem vstupu zdarma je dle mého názoru degradace jazzové hudby jako hudby umělecké. V prvních několika ročnících Jazz Goes To Town, který je týdenní přehlídkou, byla část koncertů v malých prostorách taktéţ volně přístupná (dle myšlenky „jazz jde městem“ – moţnost posluchačů volně a kdykoliv přecházet mezi jednotlivými vystoupeními, která probíhala současně na několika místech). Výsledkem však podle mě byla jakási pouťová atrakce, kdy se pramálo posluchačů skutečně zajímalo o to, co se děje na pódiu a spíše šlo jenom o jinou, zvláštní příleţitost k setkání se známými nad sklenicí piva. Na zatím posledním ročníku Bohemia Jazz Fest 2009 při závěrečném koncertě v Českých Budějovicích pak došlo k incidentu, kdy jeden z posluchačů hodil na pódium po kytaristovi Rubbenu Fordovi láhev – první takový případ na jazzovém koncertě v civilizované zemi. I to myslím dotváří představu, jací „posluchači“ jsou na takovýchto koncertech zdarma přítomni.
3. Vznik a vývoj festivalu S ideou pořádat v Hradci Králové jazzový festival přišel Martin Brunner, budoucí dramaturg festivalu, jiţ v roce 1991. O významu a uţitečnosti této kulturní události se mu podařilo přesvědčit tehdejšího primátora města Martina Dvořáka, se kterým se v té době pravidelně stýkal - shodou okolností měl v té době mezi svými ţáky na hradecké ZUŠ Na Střezině, kde vyučoval hru na flétnu, i primátorovu dceru Dorku. Po třech letech pak skutečně vzniká první festivalový komitét, kterému se podařilo v roce 1995 realizovat první ročník festivalu. Hlavními členy tohoto přípravného komitétu byli Martin Brunner, Václav Šust, Alexander Gregar a Karel Syrůček. Na společných schůzích postupně vznikla koncepce
11 festivalu, která pak po všechny ročníky zůstala jiţ v podstatě v nezměněné podobě. S vytvářením této koncepce vznikaly souběţně i nápady na název festivalu, které vţdy přiléhaly k určité navrhované koncepci, a nyní nám tak vlastně můţou poslouţit k jejich jednoduchému a stručnému nastínění: Alexander Gregar například navrhoval názvy Jazz v ulicích a Jazz kráčí ulicemi, podle své ideje o vytvoření festivalu pro co nejširší počet posluchačů, kdy by se hrálo přímo v ulicích města, na více místech najednou a bez vstupného. Myšlenka hraní ve městě se zalíbila i ostatním členům komitétu, avšak s ohledem na kvalitu hudby a účinkujících se rozhodli o umístění těchto koncertů do klubů a hospůdek – objevil se tak název Jazz jde městem. Martin Brunner pak podle své původní myšlenky o vytvoření velkého mezinárodního festivalu, jehoţ těţiště by bylo na pódiu velkého koncertního sálu, navrhl jeho anglickou definitivní podobu Jazz Goes To Town. Z tohoto důvodu také Brunner určil i vhodný termín pro pravidelné konání festivalu – vţdy třetí týden měsíce října. Jako dramaturg tím jiţ dopředu uvaţoval o moţnostech hudebníků na turné (a tedy o moţnosti niţších honorářů), jelikoţ v této době probíhají velké festivaly v sousedním Polsku („Jazz Jamboree“) a na Slovensku („Bratislavské jazzové dny“). Schéma prvního ročníku festivalu tedy vypadalo následovně: šlo o dva dny, kdy se nejprve konalo odpolední hraní kapel v malých sálech (Studio Beseda, prostory Klicperova divadla) a hospůdkách (Orient Bar, Pod věţí, Černý kůň, Divadelní klub aj.) a poté večer tzv. hlavní festivalové koncerty se třemi účinkujícími soubory, které proběhly v sále Filharmonie Hradce Králové a v Klicperově divadle. Do své ustálené podoby se však festival dostal aţ později. Na druhém ročníku se hlavní závěrečný koncert konal ve velkém sále Kongresového centra Aldis, který se výborně osvědčil svou nezvykle velkou šířkou pódia – na scéně mohla být připravena aparatura pro dvě kapely současně a ty mohly tudíţ vystoupit bez obvyklé pauzy pro úpravu pódia podle poţadavků účinkujících ihned po sobě. Díky tomu se hlavní festivalový koncert rozrostl o další poloţku, tedy na čtyři soubory v jednom večeru. Dvě kapely odehrály koncert, následovala hodinová přestávka na přestavbu a přípravu pódia, při které mohli posluchači trávit čas ve foyer, kde samozřejmě vystupoval další soubor, a poté ve velkém sále proběhl zbytek programu. Kongresové centrum Aldis se proto díky moţnosti tohoto ideálního rozvrţení večera a také nesrovnatelně větší kapacitou hlediště, neţ nabízelo například Klicperovo divadlo, stalo místem konání hlavních festivalových koncertů na všech dalších ročnících festivalu. Odpolední hraní v klubech se postupně přesunulo na dny před dvěma hlavními koncerty a spíše na večerní dobu. Jejich mnoţství záleţelo na finančních podmínkách a z nich vycházejícího rozpočtu jednotlivých ročníků. Zde byly časté rozpory Martina Brunnera s ostatními členy vedení festivalu – Brunner chtěl zásadní část finančních
12 prostředků vloţit do hlavních večerů, jiní podporovali hlavně hudbu v hospůdkách a kladli důraz na „lidovost“ přehlídky. Alexander Gregar byl například autorem jiţ zmíněné myšlenky několika koncertů současně, moţnosti přecházení mezi vystoupeními a strávení tak příjemného večera se známými. Byla zde dobrá ona moţnost výběru a poznání různých hudebních uskupení, úskalí myšlenky však bylo řečeno. Nabídka těchto klubových hraní byla od pondělí do čtvrtka v hradeckých hospůdkách a klubech Kavalír B, Pit Bull, Satchmo, El Diablo, Budvar Bar, Černý kůň aj., a také v prostorách Galerie moderního umění, která byla vyhrazena pro komornější hudbu. V posledních letech, kdy rozhodování o koncepci festivalu převzal plně Brunner, byly všechny tyto koncerty zpoplatněny (většinou 50 Kč) a koncipovány a prezentovány jako koncertní vystoupení. Tím však vyvstal nový problém: většina prostor hradeckých podniků se ukázala na takovouto produkci nevhodná a zrušením nebo ukončením provozu v Kavalíru B, Pit Bull (Kavalír A) a Satchmo dokonce Hradec Králové přišel o jediné prostory, které by mohly představovat místo tzv. hudebního (potaţmo jazzového) klubu. Všechny tyto objekty jsou ve vlastnictví Magistrátu města Hradce Králové, který tudíţ rozhoduje o jejich vyuţití. Je proto paradoxem, ţe jakoţto hlavní festivalový finanční sponzor, který si z této pozice klade nárok zasahovat a vznášet připomínky k podobě festivalu, v nichţ je opět zvláštní důraz kladen na menší komorní koncerty „v hospůdkách“ oblíbených mezi lidmi, nezajistí v Hradci Králové k tomuto účelu vhodné prostory. Nejlépe vyhovující a dlouho provozovaný Kavalír B se i přes protesty a petice občanů stal Odborem dopravy města Hradce Králové. Z tohoto důvodu nemoţnosti nalézt alespoň přiměřený prostor k hudební produkci se v letech 2008 a 2009 objevila a uskutečnila myšlenka takové místo vţdy po dobu festivalu uměle vytvořit: šlo o stan na Malém náměstí v centru Hradce Králové. Ten sice nepůsobil zvlášť dobře esteticky, ale výborně splňoval vlastnosti většího klubu kapacitou hlediště a odpovídajícího seriózního prostoru s jevištěm v centru města. Tento nápad se však ukázal jako finančně příliš náročný a pořadatelé od něj na další ročníky upustili. Festival se tedy postupně ustálil v podobě týdenní přehlídky – pátek a sobota v týdnu patří po předchozích dnech komornějších večerů hlavním koncertům. Aby byla konečná představa o rozsahu festivalu úplná, je třeba ještě zmínit častá čtvrteční představení větších rozměrů v sále Filharmonie HK nebo v Malém sále Kongresového centra Aldis, která byla připravena pro kapely vyţadující větší prostory a náročnější přípravu, jako jsou například big bandy, nebo pro známější hudebníky, kdy byla očekávána větší účast publika. Koncerty se také konají v sále Divadla Drak, které je velmi vhodné pro jiná významnější představení. Na závěr pak musím uvést tzv. „free program“ - nápad o poskytnutí prostoru mladým začínajícím
13 umělcům, který se pár let v programu objevoval. Do této sloţky v programu se skupiny samy hlásily a mohly vystoupit, aniţ by jejich kvalita byla kontrolována. Idea byla, ţe i začínajícím souborům bude dána šance zahrát si pod prestiţní hlavičkou Jazz Goes To Town. Dramaturg festivalu však s myšlenkou „free programu“ nikdy nesouhlasil, podle jeho názoru vystupováním těchto souborů upadávala úroveň přehlídky (výjimku z tohoto pohledu tvořil pouze free program, který se po delší době odmlky opět v nabídce objevil v roce 2008, kdy byl po čtyři festivalové večery poskytnut prostor AC klubu souborům studentů Konzervatoře Jaroslava Jeţka. Ta v tomto roce slavila 5O. výročí zaloţení a nabídla festivalu v rámci své prezentace moţnost spolupráce. Soubory vybíral jazzový klavírista Karel Růţička, který na KJJ vyučuje skladbu, coţ je myslím fakt sám o sobě dostatečně výmluvný, jak se takovýmto provedením myšlenka free programu zásadně lišila od její původní představy).
4. Pořadatelé Příprava festivalu takového rozsahu samozřejmě vyţaduje práci většího mnoţství lidí, neţ je pouze výše uvedený festivalový komitét – je třeba zajistit pronájmy sálů, kvalitní ozvučení, získání sponzorů, propagaci apod. Vyjmenovat všechny, kdo se na festivalu v průběhu deseti let dílčí prací podíleli, by myslím nebylo přínosem této práce, řada lidí se také v průběhu let na jednotlivých částech organizačních příprav vystřídala. Uvedu tedy jen ty, kteří se na festivalu podíleli největší měrou a to bez časového vymezení - níţe uvedení tedy navzájem nemuseli spolupracovat. Předně tedy je to Agentura Brunner (Martin Brunner, Marcela Kirschová, Jan Vlček, Lukáš Vlček, Zdeněk Rychtrmoc, Jana Formánková, Helena Oščadlická), Občanské sdruţení Jazz Goes To Town (Martin Brunner, Karel Syrůček, Dáša Smrčková, Stanislav Novotný, Milan Řezáč; sdruţení vzniklo v roce 1999 kvůli nezbytnému administrativnímu zastřešení festivalu, do té doby se tento subjekt kaţdým rokem měnil), na produkci a propagaci festivalu se podíleli Václav Šust, Michal Drtina, Dagmar Smrčková, Karel Syrůček, Jana Portyková, Roman Vrána; dále je to Alexander Gregar, vedoucí kulturního oddělení na Magistrátu města Hradce Králové, ve funkci ředitele a protokolu festivalu. Práci ekonoma zajišťoval Jan Antonín. Přispěli také Daniela Manďáková, Jitka Hajţmanová, David Wohlhöfner, Ludmila Trávníková, Miroslav Franc a Ladislav Zeman. Ozvučení koncertů konaných v Kongresovém centru Aldis zajišťoval na všech ročnících Miroslav Hron & HaCo. SOUND. První ročník, na kterém hlavní koncerty proběhly v
14 prostorách Klicperova divadla a ve Filharmonii Hradce Králové, zvučil tým Jana Šostariče. Ke spolupráci byli přizváni také jazzový pianista a skladatel Milan Svoboda a publicista Vojtěch Hueber jako moderátoři hlavních festivalových koncertů, kteří o kaţdé účinkující formaci řekli pár charakterizujících slov (Milan Svoboda takto uváděl první dva ročníky festivalu). Autorem původního loga Jazz Goes To Town – umělecké ztvárnění prolnutí saxofonu s Bílou věţí na starém městě v Hradci Králové - je Jan Steklík. Problémy a tahanice, kdo je či není oprávněn pouţívat logo a název festivalu, které následovaly po opětovném převzetí vedení festivalu po dvouletém působení agentury SPKM, přiměly Martina Brunnera nechat navrhnout nové logo. To je nyní výhradně v jeho vlastnictví, autorem je výtvarník Milan Langer. Ten je také tvůrcem plakátů a jiných výtvarných vyobrazení na různých reklamních materiálech na všech následujících ročnících festivalu. V tomto období – a zatím tomu tak bude i nadále – jsou stálými členy ve vedení festivalu jiţ pouze dva lidé: Marcela Kirschová a Martin Brunner. Zkušenost z předešlých let ukázala, ţe při větším počtu lidí, kteří mají přímé oprávnění zasahovat do chodu festivalu, se vţdy nabalují názorové neshody a s nimi spojené komplikace. Tento fakt se můţe zdát jako celkem logický a s obecnou platností, ovšem – bohuţel – při festivalu Jazz Goes To Town tyto problémy často nabývaly příliš velkých rozměrů, které pak zbytečně zatěţovaly práci a v nejkritičtějším případě vyústily aţ ve změnu pořadatele na jedenáctý a dvanáctý ročník. Důvodem je pravděpodobně prozaický fakt, ţe Hradec Králové je poměrně malé město, ve kterém pořádání velké akce, navíc zaštítěné prezidentem republiky, není samozřejmostí a vyvolává moţnost zviditelnění se lidem z různých – ale pochopitelně nehudebních – kruhů. Nutno poznamenat, ţe jistou roli zde také můţe hrát nekompromisnost a neústupnost Martina Brunnera v jeho názorech, coţ si řada lidí, kteří nejsou odborníky v jazzové oblasti (přesto však chtějí navrhovat různé změny, či jinak zasahovat do podoby festivalu), můţe vykládat jako neochotu komunikovat a spolupracovat. Agentura SPKM byla v roce 2005 zvolena výběrovým řízením Magistrátu města Hradce Králové jako vhodným pořadatelem dalších ročníků festivalu. Výběrové řízení bylo touto institucí vypsáno, aniţ by byla vlastníkem či jinak právoplatně spravovala festival. „Oprávnění“ jí k tomu poskytla pozice největšího finančního investora. Při vzniku festivalu se na ustanovení jeho právních formalit nepomyslelo, nikoho nenapadly moţné problémy tohoto typu. Je pravda, ţe postup Magistrátu města Hradce Králové se při pouhém zběţném zamyšlení jeví jako zcela absurdní. Co bylo důvodem tohoto kroku, není známo. Festival v této době nevykazoval ţádné negativní výsledky (úbytek posluchačů, finanční ztráty) nebo jiné změny oproti předchozím ročníkům. Nová pořadatelská agentura přislíbila zajištění a
15 práci s dvojnásobně vyšším rozpočtem, avšak posléze měla na starosti pouze dva ročníky festivalu. Při jejím působení naopak vznikly velké nesrovnalosti ve finančních otázkách a nakonec také velké dluhy. Navrácení práce na festivalu původním pořadatelům z těchto důvodů – nyní jiţ bez výběrového řízení (!) – pro ně bylo alespoň částečnou satisfakcí. Podoba a kvalita jakéhokoliv festivalu však vţdy leţí v rukou dramaturga a ten se tedy stává tou nejdůleţitější postavou při přípravě kaţdého ročníku. Výhradním dramaturgem festivalu byl během prvních deseti let Martin Brunner s jedinou výjimkou při prvním ročníku, kdy několik hospůdek s amatérskými soubory pomohl zajistit Václav Šust. Jedenáctý a dvanáctý ročník sestavil na zakázku agentury SPKM Peter Lipa, známý slovenský jazzový zpěvák a organizátor Bratislavských jazzových dnů, následující ročníky pak opět Brunner. Myslím, ţe stojí za zmínku, ţe všichni tito lidé (kromě těch z výše jmenovaných, kdo uţ byli na svou práci najati a s výjimkou práce agentury SPKM) na festivalu pracovali bez nároku na honorář, jako parta nadšenců, kteří pro věc obětovali vlastní volný čas a často také rušili své další soukromé aktivity. Veškeré získané finanční prostředky byly vţdy pouţity na pokrytí výdajů týkajících se chodu festivalu. Z obrovského mnoţství sponzorů a institucí, které větší či menší měrou na festival finančně přispívaly, se jistě musí uvést Magistrát města Hradce Králové, Krajský úřad Královéhradeckého kraje, Ministerstvo kultury ČR; dále podpora Rakouského, Francouzského a Polského kulturního institutu v Praze, také Jihoafrického velvyslanectví v Praze, British Council a Goethe-Institut Prague. Z více neţ padesáti procent však byla přehlídka financována řadou hradeckých podniků, coţ u jiných festivalů nebývá zvykem – takovéto akce většinou dostávají zásadní příspěvek od ministerstva kultury či jednoho velkého sponzora. „Našemu jazzu pomáhají místní firmy s patriotickou duší, které se na festivalu i rády scházejí,“5 uvedl Alexander Gregar v roce 2001 v Mladé frontě Dnes. Ze soukromých společností by měla být zmíněna trvalá podpora firmy Arrow International CR, a.s., dále Petrof, a.s., AGS Bohemiastav, a.s., Kongresové centrum Aldis, a.s., a v poslední době také T-Mobile. Tyto firmy byly často mezi tzv. generálními partnery festivalu. Dalších společností z nejrůznějších oblastí zaměření, kterým patří poděkování za pomoc při finančním zajištění festivalu, však bývalo ještě nepřeberné mnoţství. Bohuţel, problematičtější jednání se sponzory (nebo dokonce úplné přerušení spolupráce ze strany sponzorů) nastalo po ukončení působení agentury SPKM v roce 2006 – řada společností ztratila důvěru, jak bude s jejich investicí naloţeno.
5 Mareček, Petr: Jazzový festival je vizitkou města. In: MF Dnes, 4. 10. 2001, roč. 12, č. 231, s. O6.
16 5. Význam festivalu O rychlé rozšíření povědomí o festivalu se velkou měrou zaslouţila Česká televize, která pravidelně zaznamenávala některé z koncertů na hlavním pódiu. Martinu Brunnerovi se díky osobní známosti s reţisérem Rudolfem Chudobou podařilo zajistit spolupráci brněnské redakce České televize s festivalovým štábem jiţ od prvního ročníku. Zaznamenané koncerty byly odvysílány na ČT2 a krátké sestřihy byly pouţity ve příspěvcích zpráv o kultuře a do televizního magazínu Notes. Festivalové koncerty byly díky další Brunnerově známosti s Petrem Pylypovem rovněţ natáčeny i Českým rozhlasem. Popularitě a významnosti festivalu jistě také přispěla i záštita Václava Klause, který tento post poprvé převzal při konání druhého ročníku festivalu jako tehdejší předseda vlády České republiky a festivalu zůstal věrný i po všechny další ročníky, od roku 2003 jako prezident České republiky. Martin Brunner Václava Klause často vídal v publiku při jazzových koncertech a neváhal ho proto jako jazzového fanouška oslovit. Václav Klaus poté na některé z koncertů, podle svých časových moţností, do Hradce Králové přicestoval a pravidelně přispívá krátkým průvodním slovem do festivalového bulletinu. (Klaus se později na postu prezidenta České republiky sám stal pořadatelem jazzových koncertů pod označením „Jazz na Hradě“.) Kvalitu a popularitu si však hradecký festival vydobyl sám díky nezaměnitelné atmosféře v hledišti, na jevišti i v zákulisí (samotní vystupující muzikanti – a to včetně těch zahraničních - si pobyt v Hradci chválili a povaţovali za víc, neţ jen za jedno z mnoha dalších hraní; v zákulisí na ně také čekalo příjemné jednání pořadatelů - jazzových fanoušků, ne pouze strohých organizátorů, coţ jim jistě dělalo radost), a také vědomím mezi kritiky i běţnými posluchači, ţe tento festival neplní pouze roli zábavnou, ale podle poslání, které by měla kaţdá přehlídka mít, i roli poučnou a výchovnou. Podle slov dramaturga, publikovaných v Mladé frontě Dnes v roce 2001: „Nechceme ani o píď ustoupit od naší vize, aby přehlídka zůstala moderní a aby byla vitrínou toho nejprogresivnějšího, co se ve světovém i českém jazzu šustne.“6 Řekl bych, ţe v posledních letech chodila velká část publika vlastně na koncerty konané pod značkou Jazz Goes To Town - pouze s vědomím, ţe toto označení jim zaručuje slyšet něco nového a zajímavého, jelikoţ kromě slavných osobností jim řada jmen natisknutých na plakátech s velkou pravděpodobností mnoho neříkala. O kvalitě a úspěchu své práce se pořadatelé mohli přesvědčit v roce 2002, kdy dramaturg festivalu dostal pozvání Britské rady na návštěvu anglického lázeňského města Bath na třídenní Bath International Music Festival, kam byl vybrán spolu s pětatřiceti zástupci
6 Mareček, Petr: Jazzový festival je vizitkou města. In: MF Dnes, 4. 10. 2001, roč. 12, č. 231, s. O6.
17 nejrůznějších festivalů z osmnácti zemí, a následující rok pak další pozvání na Gaume Jazz Festival v Belgii, na festivaly v Le Mans a v Grenoblu ve Francii a opakovaně znovu do anglického Bathu. Tyto pozvánky mají význam jakési nabídkové přehlídky pro organizátory, kteří si zde zároveň mohou navzájem vyměnit tipy a zkušenosti. Návštěvy těchto festivalů se následně promítly i do dramaturgie příštích ročníků festivalu a v Hradci Králové pak mohli posluchači slyšet ukázky aktuální evropské hudební produkce (například hlavní večery desátého ročníku byly s výjimkou tria americké klavíristky Lynne Arriale a samozřejmě české poloţky sestaveny pouze ze souborů, jejichţ ţivé vystoupení dramaturg předem osobně slyšel na některé z těchto evropských přehlídek). Tento fakt má navíc mnohem větší důleţitost neţ pouze vytvoření přehlídky z hudebníků ţijících a působících v Evropě, jak by se snad mohlo zdát, jelikoţ pojem „evropský jazz“ je jiţ dlouhá léta konkrétním a specifickým pojmem. O jeho vznik se velkou měrou zaslouţilo dnes jiţ proslulé a cenami ověnčené německé vydavatelství ECM Records (Edition of Contemporary Music) vedené významným producentem Manfredem Eicherem. Jsou to ale samozřejmě hlavně osobití umělci, kteří tento pojem svou tvorbou naplnili, jako například John Surman, John Taylor, Jan Garbarek, Keith Tippett, Gianluigi Trovesi a další. Koncepce takovéhoto typu festivalu byla u nás ve své době naprosto ojedinělá a i dnes není samozřejmostí. V době obrovského vlivu reklamy a médií, kdy je téměř nemoţné, aby nový umělec okrajového ţánru získal širší povědomí nebo popularitu mezi lidmi, pokud se věnuje pouze svým uměleckým cílům, navíc u nás, kde minulý reţim dokázal okrajové ţánry, mezi něţ jazzová hudba patří, vytlačit aţ na samou hranici přeţití, je pořádání festivalu jedinou moţností, jak uskutečnit koncert méně známých hudebníků a představit je posluchačům. Uspořádat samostatný koncert je sice po mnoţství úsilí a získání potřebných finančních prostředků pomocí sponzorů nebo grantů moţné, ale návštěvnost – a tedy i smysl konání - bude ţalostná. Ten malý okruh posluchačů jazzové hudby u nás se málokdy podaří přesvědčit k návštěvě něčeho neznámého, co navíc můţe překračovat obecnou představu, jak zní jazzová hudba. Typický náklad jazzové desky vydané v České republice je 500 CD, a pokud je album z kategorie úspěšných, dojde po nějakých dvou nebo třech letech na dolisování dalších kusů. Známé praţské jazzové kluby jako je například Reduta Jazz Club, Agharta Jazz Club, USP Jazz Lounge (U staré paní) situaci jiţ dlouhá léta nepomáhají, jelikoţ vlivem malé návštěvnosti a vysokých nájemních cen v daných lokalitách vyhnaly výši vstupného velmi vysoko a tím tak přesunuly svůj hlavní spotřební cíl a zájem na turisty. Tyto kluby dnes fungují téměř jako Jazzboat (loď provozovaná pro turisty plující po Vltavě, kde k doplnění atmosféry hrají jazzové soubory) - jsou turistickou atrakcí při návštěvě Prahy a
18 české posluchače v nich potkáte jen velmi zřídka. Ve vysílání televizních stanic jazz nemá téměř ţádný prostor, pouze na ČT2 se občas objeví záznam nějakého koncertu, avšak pouze v pozdních - či dokonce ranních - hodinách. Z rozhlasového vysílání pravidelné přispívá různými jazzovými pořady pouze stanice Vltava. Za předzvěst moţného zlepšení této situace lze povaţovat dva nové počiny. Prvním je praţský jazzový klub Jazz Dock, otevřený v roce 2009. Majitelem je bohatý jazzový nadšenec Vladimír Lederer, jehoţ první velký vklad (a půjčka) se pomalu začíná vracet v podobě českých návštěvníků klubu. To bylo také jeho cílem a přáním - nemá zde komerční zájem. Potvrzením toho je i fakt, ţe provoz stále občas dotuje z vlastních finančních prostředků. „Chci jen, aby si na sebe prostor vydělal svým vlastním provozem, coţ jsou i příjmy z baru. Od jazzu ani víc čekat nemůţu.“7 Výše vstupného je v klubu přiměřená a variabilní a dramaturgie velmi pestrá (dramaturgem je zde hudebník Jakub Zitko), otevřená všem nynějším českým podobám jazzu, často doplněná vystoupeními zahraničních kapel (známá jména jako například John Abercrombie, Kurt Rosenwinkel, Jeff Ballard a méně známí hudebníci – Miguel Zenón, Dan Tepfer). Spolu s dobrou propagací se provozovatelům daří, aby si lidé na tento klub začali zvykat jako na místo, kam se vracet za určitým typem hudby. Druhým významným bodem je mladé hudební vydavatelství Animal Music, jehoţ producent Petr Ostrouchov umoţňuje vzniknout nahrávkám, které by nejspíše jiná česká vydavatelství nepodpořila pro jejich skutečně nekomerční charakter a navíc se z nich naopak velkou reklamní prací snaţí vytvořit kusy prodejné a i jinak své umělce podporovat (sponzorování koncertních turné apod.). Nutno dodat, ţe jeho snaţení je úspěšné – o nových albech tohoto labelu je vţdy mnohem větší povědomí neţ u ostatních značek (např. Arta Records, Cube Metier, P&J Music), z čehoţ vyplývá i vyšší prodejnost. Po těchto dvou institucích, jejichţ působení je však ještě příliš krátké, abychom mohli soudit nakolik ovlivnilo jazzový ţivot u nás, jsou to jiţ pouze jazzové festivaly, které umoţňují prezentaci této hudby ve všech jejích zajímavých podobách. A z výše popsaného myslím dobře vyplývá, ţe je téměř povinností kaţdého pořadatele a dramaturga tento koncept realizovat. Festival Jazz Goes To Town se o to ve své dramaturgii snaţil v kaţdém ze svých zatím patnácti uplynulých ročníků. Výjimku tvoří pouze dva ročníky pořádané agenturou SPKM, pod dramaturgickým vedením Petera Lipy, známého slovenského zpěváka a organizátora Bratislavských jazzových dnů. Kvalita těchto interpretů nebyla niţší – hudebníci jako Richard Bona, Will Calhoun, nebo švédský soubor Nils Landgren Funk Unit jistě patří svou úrovní do nejvyšší kategorie, avšak chyběla zde stylová
7 Vidomus, Petr: Praţskému Jazzdocku je rok. In: Harmonie, 2010, roč. 18, č. 4, s. 45.
19 pestrost a v ţádném případě pak uţ nešlo o záměrnou prezentaci různorodosti jazzového ţánru či představení originálních umělců. Rozdíl v dramaturgickém přístupu moţná trochu přímočaře, avšak výstiţně popsal ve svém článku publicista Petr Mareček v Mladé frontě Dnes z roku 2005, v němţ recenzuje jedenáctý ročník festivalu. Článek má název „Letošní jazzová fiesta vsadila na zábavu“ a úvod začíná slovy: „Jsou jazzové festivaly, které v ţánru potvrzují ‚zemi jako kouli‘, a jsou přehlídky, které provokují, objevují, zpochybňují zavedené a rozšiřují obzory. Deset let do druhé kategorie patřil královéhradecký mezinárodní festival Jazz Goes To Town, coţ mu vyneslo evropské renomé a punc jedinečnosti. Jedenáctý ročník […] hradecký svátek postrčil ke kategorii první. Někdejší dramaturg a spoluzakladatel jazzové fiesty Martin Brunner s odváţnou drzostí freejazzového fundamentalisty a s citem muzikanta se chtěl zavděčit hlavně hudbě. Peter Lipa, šéf Bratislavských jazzových dnů, je rutinní dramaturg – profesionál, který se na rozdíl od modernisty Brunnera nebrání kompromisům mezi náročností a vkusem publika a kterému je v muzice bliţší vstřícnější ‚první signální‘. V Hradci sázel na jistotu, překvapení chyběla.“ V závěru pak Mareček poznamenal: „Výborná zábava, ale nelze se ubránit pocitu, ţe hradeckému festivalu dříve šlo o mnohem víc.“8 Je samozřejmě absurdní nějak sniţovat dramaturgické schopnosti nebo vkus Petera Lipy, jak by snad mohlo z výše citovaného úryvku vyplývat. Jestliţe je někdo na svou práci najatý, očekává se od něho navrácení vloţené investice – v tomto případě v podobě spokojených posluchačů. A myslím, ţe to se mu u velké části publika skutečně podařilo. I kdyţ jsem výše zmínil ono léty poučené publikum, kde se řada posluchačů snaţila náročnější poloţky v dramaturgii přijmout a pochopit umělecký záměr interpreta (neboť byl zaštítěn hlavičkou festivalu), zůstávala však samozřejmě nemalá skupina lidí, kteří při těchto vystoupeních sál opouštěli a čekali ve foyer na další poloţku večera. A uvědomíme-li si, ţe pro prvně uvedenou část publika je přece jen jednodušší poslouchat hudbu jasně srozumitelnou, hradecký festival by nebýt finančních nesrovnalostí agentury SPKM, které zapříčinily ukončení jejího působení, nejspíše zůstal jiţ pouze festivalem „zábavným“. Nikoho by totiţ za pár let nenapadlo (a ani nemohlo napadnout důsledkem neznalosti ţánru - snad kromě hudebních kritiků a publicistů), ţe je něco v nepořádku. Zpočátku se i z řad lidí objevovali nesouhlasné projevy týkající se změny pořadatele a jejího vlivu na kvalitu festivalu. Toto bylo zapříčiněno milým hradeckým patriotismem a poměrně velkou popularitou Martina Brunnera, jeho práce a dlouholetého snaţení. Odezněly však během prvního roku. Jazz vţdy zůstane pouze okrajovým ţánrem, který bude potřebovat své
8 Mareček, Petr: Letošní jazzová fiesta vsadila na zábavu. In: MF Dnes, 24.10.2005, roč. 16, č. 248, s. D4.
20 mecenáše či nadšence, kteří mu pomohou v přeţití a dalším vývoji. Lipova úvodní věta v bulletinu XI. Jazz Goes To Town zněla: „Dramaturgia jazzového festivalu je činnosť, na ktorú som si za posledných 30 rokov zvykol ako na samozrejmosť.“ Dramaturg tím chtěl zřejmě naznačit svou způsobilost a zkušenost pro pořádání akce takového rozsahu - byl si vědom toho, ţe jeho slova budou číst lidé, napjatí, jak bude festival pod jiným vedením vypadat. Tato věta ale v podstatě vystihuje rozdíl v přístupu k práci: Peter Lipa zkrátka vymyslel a seřadil program a odvedl tak práci, za kterou byl brněnskou agenturou placený. Martin Brunner, jazzový nadšenec, tuto práci vykonával bez nároku na honorář, pro potěšení, ţe do Hradce Králové můţe přivést svoje hudební idoly a osobní setkání s hvězdami bral jako satisfakci své práce. Myslím, ţe na doplnění představy o přínosu festivalu Jazz Goes to Town kultuře v České republice přispějí také následující citace: Rudolf Dašek, kytarista: „Do Hradce jezdím rád, je tu dramaturgie otevřená moderním směrům, na nichţ jsem vyrůstal. Vţdycky se tu najde něco, co mě zaujme a pobaví. Hradecká přehlídka je více zaměřena na hudbu neţ na publikum. Na jiných českých festivalech spíše uvaţují, jak se zavděčit lidem. Hradec se skutečně chce zavděčit hlavně muzice.“ Milan Svoboda, pianista, skladatel, kapelník: „Stál jsem u zrodu, šéf a dramaturg festivalu Martin Brunner je můj letitý přítel a spoluhráč. Mám radost, ţe se festival udrţel a ţe se slibně rozvíjí. Těší mě i zájem diváků, neboť hradecká přehlídka je vizitkou soudobé muziky. Moţná to není aţ tak posluchačsky atraktivní, ale soudím, ţe to byla správná volba. Hradec tím dává na frak Praze, festival tohoto typu Praha nemá.“ Vojtěch Hueber, publicista: „Festival je výsostně moderní a má nadnárodní rozměr. Hradec patří mezi etablované přehlídky v Evropě, u nás nemá konkurenci.“9
6. Nahrávky Kromě jiţ zmíněných záznamů z koncertů, uloţených v archivech České televize a Českého rozhlasu, můţeme hudbu pořízenou na festivalu slyšet na výročním sampleru „Jazz Goes To Town – Hradec Králové 1995 – 1998“ (PJ Music, PJ016-2) vydanému k pátému výročí festivalu, který obsahuje devět různých souborů. Významnější jsou však na festivalu nahraná řadová CD v diskografii dvou předních českých jazzmanů. Je to album Jiřího Stivína
9 Čtk: Řekli o festivalu. In: MF Dnes, 21.10.2002, roč. 13, č. 245, s. O3.
21 v duu se švýcarským bubeníkem Pierrem Favrem „Excursions II / Výlety 2 (Twenty years After)“ (PJ Music, PJ015-2) ze čtvrtého ročníku festivalu v roce 1998, které nahráli po letech jako pokračování známého dvojalba „Výletů“ vydaného v roce 1981, označeného odborným časopisem Jazz Forum za nejpozoruhodnější poloţku evropské produkce tohoto roku. CD „Výlety 2“ obsahuje hodinovou nahrávku zcela improvizované hudby - tito dva hudebníci se sešli v zákulisí krátce před vystoupením a koncert zahráli nejen bez jediné zkoušky, ale i bez jediného slova o tom, jak asi bude jejich představení vypadat. Druhým CD je album Kontrabandu Milana Svobody „Contraband Goes To Town“ (PJ Music, PJ018-2) pořízené na sedmém ročníku festivalu v roce 2001, které zachycuje po letech svého působení výborně sehraný orchestr. Na devátém ročníku (Jazz Goes To Town 2003) si Jiří Stivín nechal nahrát také další své vystoupení na festivalu, tentokrát to bylo trio s německým kontrabasistou Ali Haurandem a francouzským bubeníkem Danielem Humairem. Na CD se tato nahrávka objevila v roce 2007 (QS 0007-2 031) a datum jejího vydání bylo přizpůsobeno době konání festivalu, takţe zde mohla být také slavnostně pokřtěna.
7. O hudbě, která zazněla na Jazz Goes To Town Cílem této kapitoly není vytvoření vyčerpávajících profilů hudebníků, které mohli posluchači v celé historii festivalu Jazz Goes To Town slyšet, ani odborná hudební charakterizace stylů či erudovaná recenze těchto účinkujících. To by byl pouze výčet programu - jen o poznání obsáhlejší. V dnešní době snadného přístupu k informacím, které jsou jiţ zaznamenané a tudíţ vyhledatelné, by taková práce postrádala smysl. V této kapitole se chci na příkladech několika hudebníků pokusit ukázat, jak zajímavé a významné projekty na festivalu zazněly (pokud je to slovy vůbec moţné), aby si ten, kdo do této práce nahlédne, mohl udělat obrázek o kvalitě a rozmanitosti hrané hudby ještě z jiného pohledu, neţ nabízí pouze citace a prosté tvrzení nebo pro laika nic neříkající seznam jmen v programu. Zde se pokusím pouze o stručné přiblíţení hudby, kterou umělci prezentovali na hradeckém festivalu (případné zmínky o jejich ţivotě a historii jsou uvedeny pouze k lepšímu vysvětlení jejich hudby). Výběr těchto hudebníků nebyl podřízen recenzemi nebo ohlasy v novinách či v televizi, zvolil jsem jen některé z těch, kdo podle mého názoru patřili k nejvýznamnějším a z nich jsem dále vybral a zařadil pouze nejrůznorodější umělce, abych naznačil pestrost dramaturgie, potaţmo pestrost a různorodost jazzového ţánru obecně – to bylo kritérium
22 výběru. Je moţné, ţe jiní posluchači, ať uţ hudební kritici nebo jazzoví fanoušci, by se shodli na dalších hudebnících a povaţovali by přímo za provinění vynechat právě některého z nich. Ostatně ani já zde nezmiňuji všechny své oblíbence a samotného mě mrzí, kolik jmen výborných hudebníků zůstane napsaných jen v programu festivalu uvedeném v příloze této práce.
Lester Bowie - The Art Ensemble Of Chicago / Brass Fantasy V Hradci Králové hned dvakrát vystoupil legendární trumpetista Lester Bowie, jedna z vůdčích postav světové hudební avantgardy. Poprvé to bylo na prvním ročníku JGT ´95 s naprosto jedinečným souborem celé jazzové historie - s The Art Ensemble Of Chicago. Členové této formace se sešli v roce 1965, kdy v Chicagu vznikla Association for the Advancement of Creative Musicians – organizace zabývající se hudebními experimenty, které vycházely z právě vrcholící etapy free jazzu. Nová generace hudebníků v asociaci zkoumala další moţnosti, které tento hudební směr nabízel. V této organizaci se později na spolupráci dohodli Lester Bowie (tp), Roscoe Mitchell (s), Joseph Jarman (s), Malachi Favors (b) a Famoudou Don Moye (dr) – to byl vznik souboru The Art Ensemble Of Chicago. Jejich hudba spočívala v kolektivní improvizaci, která směřovala k určitému danému cíli, s prvky různé lidové, africké i soudobé váţné hudby. Na koncertech proto byly pro tuto kapelu charakteristické dlouhé hudební plochy, kde improvizovanou sloţkou nebyl pouze právě sólující hudebník, ale i hudební pozadí (to je myslím nejvýstiţnější termín pro tuto výslednou hudbu) vytvářené ostatními členy souboru – tzn. ţe kapela a sólista se při hře ovlivňovali navzájem a kaţdý tak mohl kdykoliv pozměnit směr, kterým se bude skladba ubírat. K výjimečnosti skupiny přispívalo i vyuţívání obrovského mnoţství dalších zvláštních hudebních instrumentů, kromě hlavních nástrojů jednotlivých členů kapely, a není bez zajímavosti, ţe jejich koncerty vţdy obsahovaly divadelní prvky a dramatičnost. V Hradci Králové uţ z původní sestavy chyběl Joseph Jarman, aktuální projekt však navíc počítal s kvintetem afrických bubeníků, kteří zahájili vystoupení před příchodem vlastní kapely. Druhý velký projekt Lestera Bowieho - Brass Fantasy zazněl na JGT ´99. Šlo o dokonale sehrané dechové - ţesťové noneto s bicími, v jehoţ repertoáru byly přetaveny známé písně a hity popové scény (např. Black Or White Michaela Jacksona, nebo Don´t Cry For Me Argentina Andrew Lloyd Webera). V těchto skladbách, vtipně zaranţovaných pro soubor bez kontrabasu a harmonického nástroje, byl pak pochopitelně otevřený prostor pro improvizaci. Síla kapely stála také na fantastických individuálních výkonech muzikantů (Bob Stewart je jedním z nejlepších tubistů světa), kteří se hraním této hudby bavili, coţ bylo na
23 výsledném zvuku kapely znát. Bohuţel, na koncertě v Hradci Králové jsme jiţ nemohli tolik obdivovat trubku Lestera Bowieho, který byl v té době těţce nemocný a pár týdnů po vystoupení, jako hudebník věnující své profesi celý ţivot, zemřel. Hradecké představení bylo předposledním Bowieho koncertem a záznam České televize je posledním dokumentem Bowieho kariéry.
John Surman John Surman, anglický skladatel a instrumentalista na řadu nástrojů, zvláště pak na soprán a baryton saxofon a basklarinet, předvedl na JGT ´97 sólové vystoupení – činnost, které se věnuje jiţ od roku 1972 , a kterou v dnešní době jiţ můţeme označit za nejzávaţnější část jeho tvorby. Surman patří mezi klíčové postavy evropských muzikantů, kteří zcela zásadně rozšířili mezinárodní obzory jazzu v 70. a 80. letech - jeho hudba přesahuje hranice jazzového repertoáru a myšlení. Modernista, který spolupracoval s největšími hudebníky jazzové historie (např. Jack DeJohnette, John McLaughlin, Dave Holland, Paul Motian a mnoho dalších), a autor významných hudebních projektů ve svých sólových projektech přesáhl do sfér, kde lze mluvit o novém odvětví evropské váţné hudby. Slyšitelné je jeho ovlivnění starou lidovou hudbou, církevní hudbou a také melodikou anglického sborového zpěvu. Jako doplněk ke svým skladbám a improvizacím vyuţívá elektrické syntezátory, s nimiţ dokáţe pracovat tak, ţe výsledná hudba nikdy nepůsobí „elektronicky“. V Hradci Králové měl proto na pódiu kromě svých dechových nástrojů připraven i syntezátor Yamaha DX-7 a elektronický sampler, kde měl nahrané různé ostinátní motivy, na které ve většině skladeb improvizoval (některé skladby odehrál i zcela sólově - takto zazněla hned první, kterou Surman začal hrát uţ v zákulisí a lidé tedy napjatě sledovali jeho příchod na pódium, coţ byl působivý začátek vystoupení).
Rabih Abou-Khalil Rabih Abou-Khalil pochází z Libanonu a ţil také v kosmopolitním Bejrútu, ale kvůli občanské válce v roce 1978 se přestěhoval do Evropy. Hudbu však studoval a hrál v obou tak odlišných kulturách, coţ se následně také projevilo na jeho nynějším výsledném hudebním stylu, který je právě Khalilovým největším přínosem - jeho tvorba je unikátním hybridem ve spojení zcela odlišných hudebních kultur – arabské hudby, evropské klasické tradice a jazzu. Khalil jako instrumentalista je virtuózním hráčem na tradiční arabský hudební nástroj oud, coţ je bezpraţcová loutna. V jeho improvizacích však můţeme slyšet prvky běţně uţívané při hře na jazzovou kytaru. Zásadní jsou ale Khalilovy kompozice, kde je průnik dvou světů
24 nejvíce patrný. Jeho skladby jsou velice náročné rytmicky, obsahují neustálé změny metra a sloţené takty (např. 6+5+5+3/16 v předznamenání skladby Oum Said). Promíchání kultur je viditelné i ve sloţení jeho bandů - pracuje se směsí arabských, indických a amerických jazzových hudebníků a dalšími. Do Hradce Králové přijela na JGT ´04 jeho pětičlenná formace s virtuózním hráčem na akordeon Lucianem Biondinim a s rovněţ fenomenálním tubistou Michelem Godardem.
Lynne Arriale Trio Trio americké klavíristky Lynne Arriale představovalo na JGT ´04 poloţku klasického jazzového ţánru – klavírního tria. Toto seskupení, sloţené z klavíru, kontrabasu a bicích, se objevuje téměř po celou dobu jazzové historie. Jeho moderní podobu vytvořil geniální Bill Evans. Ten uskutečnil svoji představu o souboru, který se na jevišti stává jakousi buňkou komunikace – kaţdý z členů se stejnou měrou podílí na výsledném tvaru skladby, nikdo neplní pouze roli doprovodnou a vývoj skladby se tak můţe jediným nápadem kaţdého z hudebníků zcela změnit. Z tohoto vzoru vycházela všechna další slavná tria, včetně tria Lynne Arriale, které patří do zatím poslední generace. Její trio se od ostatních odlišuje především výběrem repertoáru: kromě vlastních kompozic, melodicky velice přístupných, zařazuje do programu také upravené hity soudobé populární hudby (např. Blackbird a Come Together od Beatles, nebo Change The World, kterou má ve svém repertoáru Eric Clapton) a americké tradicionály. V Hradci Králové vystoupili při výročí své desetileté existence, a přestoţe bohuţel chyběl stálý člen tria, kontrabasista Jay Anderson, kvalitu hudby tria to nijak výrazněji neovlivnilo. Fenomenální byl především bubeník Steve Davis, patřící do té vzácné kategorie bubeníků, kteří na bicí skutečně „hrají“. Lynne Arriale pak byla nesmírně působivá ve svých baladách, které dokázaly v sále Aldisu vyvolat téměř posvátné ticho.
Boris Kovač & LaDaABa Orchest Hudba srbského saxofonisty a skladatele Borise Kovače, který byl v programu JGT ´03, nebyla jazzová (absence jazzové improvizace). Šlo o hudební koláţ sloţenou z melodií propůjčených z různých stylových oblastí: byl zde valčík, kavárenské tango, ţidovské a balkánské písně aj. Avšak hudba zde nebyla hlavní náplní – slouţila jako další prvek k dramatu, které se odehrávalo na pódiu. Kovačův projekt byl totiţ divadelní spektákl, v němţ hudebníci/herci vyjadřovali hrůzy a absurditu občasné války na Balkáně – plný název jeho orchestru zněl La Danza Apocalyptica Balcanica Orchest. Naprosto strhující byl sám Kovač, který jakoby v transu na pódiu tančil, zahazoval nástroje, nebo rozbil skleničku, jako
25 symbolickou „poslední číši“, se kterou si krátce předtím připil s dámou z publika, a do hudby provolával strašidelně znějící věty (někdy jim na působivosti přidávalo echo) o očekávání závěrečné apokalypsy. Tento koncert, ač nejazzový, byl skutečně záţitkem, na který se nezapomíná.
Dave Holland a Miroslav Vitouš JGT ´02 byl setkáním dvou velikánů kontrabasu, patřících v současnosti k největším mistrům tohoto nástroje – Angličana Davea Hollanda a původem českého rodáka, nyní Američana, Miroslava Vitouše. Vitouš, který je zapsán v pomyslných dějinách formování jazzu spoluprací s Weather Report, jednou z průkopnických kapel fusion, působením v mimořádném triu Chica Corey a mnoha dalšími aktivitami s předními jazzovými hudebníky, odehrál ve velkém sále Aldisu sólový kontrabasový recitál - pomocníkem mu byl pouze notebook, ve kterém měl Vitouš připraveny různé doprovodné zvuky. Předvedl svoji vizi nového směřování jazzu, kterou vidí ve spojení jazzu a moderní váţné hudby. Očividná byla naprostá virtuozita ve hře na nástroj. Dave Holland přijel do Hradce Králové s novým projektem, kterým byl Big Band. Holland, bývalý spoluhráč Milese Davise v jeho prvním elektrickém období, je další zcela zásadní postavou jazzové historie. Zakládá si na tom, ţe nikdy neuhnul ze svého hudebního názoru a představy a nikdy se nepřipojil k projektu, který vznikal z komerčních pohnutek. Spolupracoval s nepřeberným mnoţstvím muzikantů, jeho vlastní projekty pak v dějinách jazzu patří k těm nejoceňovanějším. Současný Dave Holland Quintet je anketami odborných časopisů opakovaně vyhlašován jako nejlepší skupina, Hollandův nový Big Band pak předcházela pověst nejlepší kapely světa (jádro big bandu navíc tvořil zmíněný kvintet). Jakkoli je toto vyjádření prvoplánové a je nesmyslné nějaký soubor takto označovat, při koncertu této kapely se posluchač opravdu nemohl ubránit pocitu, ţe to, co slyší, uţ nikde jinde nemůţe zaţít. Přímo neskutečně sehraný třináctičlenný big band představil moderní Hollandovy kompozice a sólisté, kterými byli například Chris Potter, Antonio Hart, Robin Eubanks a další, odehráli fenomenální sóla (dokonalost orchestru byla také dána právě jeho mimořádným sloţením – většina členů jsou na dnešní jazzové scéně uznávanými osobnostmi, vedoucími vlastní projekty; společně tak pod Hollandovým vedením tvořili onu jiţ zmíněnou „superskupinu“). Aktuální album s repertoárem Big Bandu vyšlo jen pár měsíců před jeho hradeckým „ţivým“ provedením.
26 Aki Takase & Alexander von Schlippenbach Klavíristé Aki Takase a Alexander von Schlippenbach patří k předním světovým hudebníkům věnujícím se free jazzu a hudební avantgardě. Schlippenbach je vůdčí postavou německé avantgardní scény (zakladatel progresivního Globe Unity Orchestra), ve své hudbě mísí free jazz se soudobou váţnou hudbou, hlavně se však věnuje tzv. volné improvizaci. Původem japonská skladatelka, aranţérka a klavíristka Aki Takase se věnovala i tradičnějšímu pojetí jazzu, ale nakonec se přiklonila k modernímu pojetí hudby, pod vlivem svého manţela Schlippenbacha i k volné improvizaci. Právě tu mohli posluchači JGT ´98 slyšet. Šlo o rozsáhlé skladby, které se improvizačně vyvíjely díky bezprostřednímu melodickému či rytmickému nápadu jednoho z klavíristů. Schlippenbach také často vyuţíval tzv. preparovaný klavír, který můţeme slyšet v kompozicích Johna Cage. Nezapomenutelný byl přídavek, kdy Aki Takase do svého klavíru poloţila několik pingpongových míčků, které pak při úderu kladívka do struny vyskočily a padaly zpět s charakteristickým zrychlujícím se zvukem.
Gianluigi Trovesi Hned na třech ročnících po sobě se v různých svých projektech představil jeden z nejvýznamnějších a nejprogresivnějších evropských jazzových skladatelů, italský klarinetista a altsaxofonista Gianluigi Trovesi. Nejprve to bylo v roce 2008 v duu s akordeonistou Gianni Cosciou, následoval jeho nejdůleţitější projekt – Gianluigi Trovesi Otteto - a naposledy pak na JGT´10 zazněla jeho bigbandová aranţmá (big band byl pro tuto příleţitost sloţen ze studentů Vyšší odborné školy Jaroslava Jeţka a řízen Milanem Svobodou, Trovesi pak zde byl hlavním sólistou). Jeho osobitá hudba, která se nejvýrazněji projevuje v jeho formaci oktetové, je jakousi koláţí italské hudební tradice, současné klasické hudby, zvuku dechových, tanečních i barových kapel, lidové hudby a samozřejmě jazzu. Hodně napoví i velmi zvláštní obsazení Otteta – po boku dechových nástrojů (tp, trb, as, klar) se zde objevuje elektrická kytara, violoncello, kontrabas i baskytara. Tento oktet je navíc jiţ po letech spolupráce famózně sehraný a Trovesiho formálně vynalézavé a komplikované kompozice dokáţe téměř telepatickým cítěním při improvizačních částech povýšit na opravdu zázračnou a neslýchanou hudbu. Trovesi vytvořil vlastní originální hudební svět a je nyní řazen mezi evropské hudebníky, kteří svou tvorbou vytvořili a naplnili pojem evropský jazz.
27 James Carter Electric Groove Band James Carter je mimořádným saxofonistou nové generace jazzových hudebníků, o kterém se mluví jako o budoucí osobnosti jazzu 21. století - technicky absolutně dokonalý instrumentalista totiţ ještě stále hledá vlastní styl, nezbytný k získání tohoto přízviska. Kaţdé album, které zatím realizoval, je v rámci jazzu ţánrově zcela odlišné, jeho sólistické výkony však mají vţdy stejně vysokou úroveň. Do Hradce Králové byl na JGT ´00 pozván s novým projektem „Electric Groove Band“. Z názvu uţ je jasné, jaká byla hudba jeho pětičlenné formace – nekompromisní směsice funky, groovy a rhythm´n´blues, nad kterou Carter s obrovským nasazením improvizoval dlouhá sóla, jeţ začínala stylovými funky riffy, ale často se postupně přenesla aţ na hranici free chorusů. Carter také udivoval svými technickými dispozicemi - ve své hře například často uţíval techniky tzv. nekonečného dechu. Vyznění jeho sól podporovala nabitá kapela, ve které na baskytaru hrál známý Jamaaladeen Tacuma.
Westbrook & Company Významný anglický skladatel a leader big bandů Mike Westbrook vytvořil se svou manţelkou Kate Westbrook představení s názvem Platterback. Částečně šlo o jakési hudební divadlo (všichni členové Westbrookovy Company měli kostýmy charakteristické pro postavu, kterou představovali), více však zde byl kladen důraz na hudbu. Ta byla zkomponována na texty a příběh Kate Westbrookové, který popisoval cestu pěti cestujících vlakem z vesničky Stiltsville do města Platterback. Hudba vyjadřovala děj i místa, evokovala krajinu a popisovala historky, přičemţ základem byl vţdy zpěv všech pěti členů souboru, často s minimálním doprovodem. Ten byl sloţen z neobvyklého nástrojového obsazení – akordeonu, violoncella, tuby a klavíru. Westbrook ve svých písních a doprovodech vyuţil celé řady stylů, od ellingtonovsky zabarveného jazzu ke kabaretním písničkám; hudební motivy často přímo napodobovaly určitý nehudební prvek (např. rozjíţdění vlaku a motiv jedoucího vlaku procházející celou více neţ hodinovou skladbou). Záţitek z tohoto představení na JGT ´02 podtrhovaly výborné pěvecké a instrumentální výkony hudebníků.
Stimmhorn Balthasar Streiff, který hraje na alpský roh, alperidoo, starobylou trubku a další neobvyklé dechové nástroje, se zpěvákem a akordeonistou Christianem Zehnderem tvoří hudební duo z Basileje s názvem Stimmhorn. Hrají zcela unikátní vlastní hudbu, jejímţ základem je stará lidová hudba jejich země – Zehnder vyuţívá speciální pěvecké techniky vycházející z tradičních lidových kořenů (jódlování apod.), Streiff dokonale ovládá hru na
28 starobylé dechové nástroje (jak neslýchané, tak nevídané – některé z jeho nástrojů měří na délku i 3 metry). Oba dva se na koncertě doplňují, pod dlouhými tóny Streiffova alpského rohu Zehnder zpívá i mluví a vytváří jakousi zvukomalbu. Výsledná hudba je originální a proměnlivá, chvíli klidná a vzápětí rytmická a zábavná, a v posluchači tak vyvolává mnoţství emocí. Na JGT ´04 zahráli atmosférou nabitý koncert.
Bobby Previte´s Bump The Renaissance Band Díky americké skupině bubeníka Bobbyho Previta mohli posluchači JGT ´01 slyšet část současné newyorské undergroundové scény. Tři hudebníci z této pětičlenné skupiny – bubeník Bobby Previte, klavírista Wayne Horwitz a saxofonista Marty Ehrich – jsou totiţ jejími významnými představiteli, v New Yorku vedou vlastní skupiny a spolupracují s dalšími muzikanty dané oblasti. Spolu s těmito třemi působí v souboru legenda basové kytary, světoznámý Steve Swallow, jehoţ jedinečný zvuk je moţné poznat po první zahrané notě. Posledním zbývajícím členem kvinteta je trombonista Curtis Fowlkes. Hudba Bobbyho Previta, který všechny kompozice kapely napsal, je u nás neznámá a těţko dostupná (podobně jako celého zmíněného newyorského undergroundu). Jeho skladby jsou ve velké míře prokomponované a pokud je zde větší prostor k improvizaci, vţdy je dáno, kam má hudba směřovat. Previte své skladby často skládá z malých minimalistických motivků a vytváří jakousi nenapodobitelnou hudební koláţ, někdy ale mají základ ve výrazné melodii nebo stojí na kontrastech více témat. Kdyţ pak Previte tyto skladby na koncertě doplnil svým osobitým stylem bubnování, v kterém byly slyšet prvky rockové hudby, celá kapela dostala vlastní, velmi originální zvuk.
Albert Mangelsdorff Movin´ On Německý trombonista Albert Mangelsdorff patřil k hudebníkům, kteří posunuli vývoj svého nástroje. Rozvinul totiţ techniku multifonického hraní – tedy hraní vícehlasého, umoţněného souběţným zpěvem do nástroje. Mangelsdorff však tuto svoji techniku přivedl k dokonalosti a následně se proslavil svými sólovými trombónovými vystoupeními a nahrávkami. Sólové výstupy mohli posluchači koncertu na JGT ´00 také ocenit, ale význam jeho formace Movin´ On spočíval v něčem jiném: kapela totiţ předvedla ukázku současného evropského trendu (podle slov dramaturga velmi často vídaný prvek), kterým je vyuţívání computeru. Saxofonista Bruno Spoerri měl na pódiu zařízení, které označoval jako „very nervous system“ – computer, jehoţ zabudovaná čidla byla schopna reagovat na Spoerrovy pohyby (mávaní rukou, lokty apod.) a při kaţdém vyráběla určitý poţadovaný zvuk. Bubeník
29 Reto Weber a kytarista Christy Doran těmto zvukům, které byly naprosto elektronické a měly jakýsi – pro jednoduchou představu – kosmický charakter, přizpůsobili svoji hru a výsledný zvuk kvarteta tak byl naprosto ojedinělý a zvláštní.
Sugar Blue & GK Bros. Koncertem amerického harmonikáře Sugera Blue byla na JGT ´04 ve velkém zastoupena poloţka ţánru, který nechyběl na ţádném ročníku festivalu, jelikoţ je jakýmsi základem moderní hudby - blues. Hudebník, který nahrával i s kapelami typu Rolling Stones (např. alba Some Girls a Tattoo You), je skutečným virtuózem svého nástroje. Nikdo v sále pravděpodobně netušil, ţe na foukací harmoniku je moţné zahrát totéţ, co například na saxofon. Sugar Blue (vlastním jménem James Whiting) ve svých sólech - moţná aţ nadměrně - vyuţíval nejrychlejší běhy a pouštěl se do velkých výletů nad základním harmonickým schématem, které poctivě hrála perfektně sehraná kapela. Odpovídaly tomu i nadšené reakce publika, které si mohlo vychutnat skutečně výborný bluesový koncert.
Misha Alperin Původem ukrajinský klavírista ţijící od roku 1993 v Oslu je pedagogem na Norské hudební akademii a velkou měrou se věnuje klasické hudbě, kterou vystudoval. Jeho vlastní tvorba je pak zcela originální směsí klasické váţné hudby s prvky ruské hudby lidové a jazzovými improvizacemi. Nejvýrazněji se jeho jedinečný styl projevuje v souboru zvaném Moscow Art Trio, který tomuto konceptu odpovídá svým nástrojovým obsazením (piano, lesní roh, klarinet, zpěv), avšak jakoţto fenomenální klasicky studovaný klavírista dokáţe Alperin tyto barvy rozeznít i sám při svých sólových vystoupeních a na sólových klavírních nahrávkách. Na XIV. ročníku Jazz Goes To Town zahrál svou sedmivětou kompozici a atmosféru v sále Aldisu dokázal proměnit do podoby, která se sluší v koncertní síni klasické hudby.
8. Poznámky k dramaturgii V předešlé kapitole byla přiblíţena malá část z patnáctileté nabídky Jazz Goes To Town, ale myslím, ţe i tak stačí k pochopení, jak široký záběr festival má, a co všechno svou dramaturgickou rozmanitostí stihl v průběhu patnácti let zmapovat. Dramaturgie Martina
30 Brunnera je primárně zaměřena na sledování progresivních představitelů evropského jazzu, vţdy se však objeví také poloţka amerického jazzového souboru, jakoţto špičkového představitele jiného konkrétního přístupu v této hudbě – a je moţné poznamenat, ţe přístupu původního, protoţe vychází z jejích kořenů. Tím nejsou myšleny tradiční formy či obsazení souborů (např. dixieland), ale onen vnitřní hudební tah, který Lubomír Dorůţka označuje jako „straight ahead“ jazz10 a zmiňuje se něm také např. Igor Wasserberger v časopisu Harmonie: „…vnitřní americká dominance v základním jazzovém přístupu je stále patrná. Americký jazz zaloţený na drivu a chorusové improvizaci zdaleka není dezaktualizovanou hudbou minulosti, jenom se zvýšily nároky na produkci.“11 Ukázkovými soubory, které předvedly takto zaměřenou hudbu, byl quartet saxofonisty Archieho Sheppa na JGT ´07, nebo v trochu jiné podobě kapela pod vedením kytaristy Mikea Sterna (JGT ´08). Jinou pravidelně zastupovanou poloţkou v dramaturgii jsou big bandy. Toto obsazení je pro celou historii jazzové hudby zcela zásadní. V historii big bandové literatury a nahrávek najdeme kořeny jazzové hudby a jejího vyjádření (Count Basie, Duke Ellington) i vrcholné projevy následujících podob jazzu (aranţéři a skladatelé Thad Jones, Gil Evans, Bob Brookmeyer, Jim McNeely, Mathias Rüegg, Carla Bley, Maria Schneider). Jak řekl významný soudobý big bandový skladatel a aranţér amerického původu, nyní jeden z nejznámějších profesorů jazzové hudby vyučující na třech evropských univerzitách, Ed Partyka: „Jestliţe se chcete učit hrát či pochopit plně jazzovou hudbu, musíte věnovat svou pozornost big bandu. Ten je svým významem pro jazz totéţ, co symfonie v hudbě klasické.“ V souladu s těmito slovy se big bandy objevovaly na kaţdém ročníku festivalu – na hlavním pódiu ty nejvýznamnější české (např. Prague Big Band Milana Svobody, Veleband Jana Hály, Bohemia Big Band Bohuslava Volfa a československý CZ/SK Big Band vedený Matúšem Jakabčicem) a jeho vrcholné podoby v souborech Vienna Art Orchestra, který řídí slavný Mathias Rüegg a Big Band Davea Hollanda. Další ţánrovou oblastí, jíţ je v dramaturgii festivalu často věnován prostor na hlavním pódiu, je tzv. „free jazz“. Tato stylová podoba jazzu není v programech našich festivalů běţná (naopak), jelikoţ jde o jeho posluchačsky nejnáročnější projev. V dějinách jazzové hudby má však tato forma nezastupitelné a důleţité místo a kromě jeho stěţejních představitelů (Ornette Coleman, Cecil Taylor, aj.) se jí v určitém období své kariéry více či méně věnovala velká část nejvýznamnějších a nejznámějších umělců (např. John Coltrane, Keith Jarrett, Pat
10 Dorůţka, Lubomír: Recenze. Martin Brunner Trio: Behind The Clouds. In: Harmonie, 2009, roč. 17, č. 9, s. 64. 11 Wasserberger, Igor: Jazzové kontinenty v Hradci. In: Harmonie, 2008, roč. 16, č. 12, s. 41.
31 Metheny,…). Ne nadarmo slavný kytarista, kterého řadíme hlavně mezi zásadní představitele fusion a jazzrocku, John McLaughlin, povaţuje tuto hudbu za umělecky nejnáročnější, vyţadující skutečně velkou hudební vyzrálost a uvědomělost. Největší představitelé tohoto ţánru, které mohli posluchači na festivalu Jazz Goes To Town slyšet, je například slavný soubor Art Ensemble Of Chicago, klavírní duo Aki Takase a Alexandera von Shlippenbacha nebo americký quartet pod vedením Fondy a Stevense. Dále je pak třeba k dramaturgii uvést, ţe v programu je kaţdý rok zastoupen někdo ze špiček polského jazzu, jehoţ tradice je v Evropě známá a velmi oceňovaná, a pochopitelně všichni významní z české jazzové scény. Z té povaţuji za nejlepší koncert Jiřího Stivína s Ali Haurandem a Danielem Humairem na JGT ´03; Jiří Stivín dostal od dramaturga nabídku k vystoupení jako dárek k šedesátým narozeninám, spoluhráče si mohl vybrat sám. Stivín tedy sáhl po uznávaných evropských muzikantech, se kterými vystupuje v cizině, a předvedl mimořádný koncert, v němţ byly často patrné ohlasy free. Vystoupení českých hudebníků při příleţitosti jejich významného jubilea je vůbec poměrně častým prvkem ve festivalové dramaturgii. Je jistě milým gestem si na naše významné jazzové osobnosti vzpomenout a pochopitelně to přidává na důleţitosti a přitaţlivosti jejich vystoupení, avšak v posledních letech se tento dramaturgický koncept stal moţná aţ nadměrným - hlavním kritériem výběru by měl být aktuální originální hudební projekt, ne ţivotní jubileum. Igor Wasserberger na toto téma ve své recenzi patnáctého ročníku Jazz Goes To Town v časopisu Harmonie poznamenal: „Stereotypem při uvádění domácího jazzu je závislost na jubileích. I letos, podobně jako vloni, téměř bez výjimky na kaţdé domácí vystoupení vpochodovaly slečny s dorty a s láhvemi sektu. Dost často noblesnější by bylo na ţivotní jubilea pozapomenout, někdy však výročí mohou poslouţit dobré věci.“12 Zvláště v této době, kdy se objevila řada zajímavých projektů, by byla škoda mít nastaveno kritérium výběru českých umělců pouze tímto směrem. Za zmínku stojí také pokoncertní jam sessions ve foyer Kongresového centra Aldis, které byli hudebníkům nabídnuty. Ti někdy skutečně přišli a pobavili se hraním s jinými neznámými muzikanty. Na pátém ročníku tak bylo moţné vidět současně třeba Milana Svobodu u piana a bubeníka Famoudou Don Moye za bicími, na desátém zase altsaxofonistu Rosaria Giulianiho ze septetu Guye Barkera a jeho patnáctiminutovou improvizaci na standard Bye, Bye Blackbird za doprovodu překvapeného Blue Train Jazz Quintetu, který ve foyer obstarával zábavu.
12 Wasserberger, Igor: Globální vesnice a domácí jubilanti v Hradci. In: Harmonie, 2009, roč. 17, č. 12, s. 43.
32 Na závěr si neodpustím zmínit muzikanty ze skupiny tzv. „bývalých spoluhráčů Milese Davise“. Davis je vůbec největší osobností jazzu, stál u zrodu pěti nebo šesti jeho stylových proměn a Davisova seskupení patřila vţdy mezi nejlepší dané doby. Do své kapely si vybíral mladé nadané hráče a postupem času se stalo jakýmsi pravidlem, ţe kdo u Davise hraje, je ihned nadějným lídrem vlastní kapely – a to kapely významné. Historie nakonec tomuto tvrzení dala za pravdu. Vladimír Kouřil napsal: „Čich Milese Davise na mladé talentované muzikanty, to je nosné téma na samostatnou úvahu.“13 Pokud bychom tedy takovéto kritérium přijali jako ohodnocení kvality hudebníka – to nejvyšší, tak na hradeckém festivalu z této kategorie účinkovali (všichni pochopitelně jako vedoucí vlastních kapel s rovnocennými špičkovými spoluhráči): jiţ zmíněný kontrabasista Dave Holland, klávesista Joe Zawinul (spoluzakladatel legendárních Weather Report), baskytarista a skladatel Marcus Miller (při jeho koncertu byl hradecký Aldis zcela vyprodán), kytarista Mike Stern, bubeníci Jack DeJohnette, Al Foster a Billy Cobham (ten hrál také ve slavné Mahavishnu Orchestra Johna McLaughlina) a saxofonista Dave Liebman. Pro úplnost by měl být zmíněn také virtuóz na Hammond Organ, díky němuţ tento nástroj nyní zaţívá svou renesanci, Joey DeFrancesco – ten účinkuje na Davisově albu Amandla - a Miroslav Vitouš, který s Davisem odehrál několik klubových angaţmá v roce 1968 před nástupem Davea Hollanda.
9. Festival očima hudební kritiky Kritické ohlasy byly po celou historii festivalu příznivé. Hned od prvního ročníku byla hodnocena kladně jeho koncepční dramaturgie a různorodost programové nabídky. Případné výhrady autorů recenzí vůči některým konkrétním souborům – jejich hudebního pojetí či zpracování - nakonec vţdy vyústily v kladné hodnocení festivalu jako celku, ţe dramaturgie tyto skupiny ve svém programu nabídla posluchačům. Dobrým příkladem za všechny je myslím hodnocení zatím posledního – patnáctého - ročníku Jazz Goes To Town, jelikoţ zde jsem narazil na větší mnoţství těchto kritických výtek (v recenzích jiných ročníků byla „rozporuplně“ označena maximálně jedna festivalová poloţka, u celé řady ročníků jsem pak nenalezl ani jedinou kritickou výhradu – byly pouze pochvalné). Igor Wasserberger tedy například píše o anglickém klavíristovi Matthew Bourneovi: „[…] je technicky brilantní a jeho klavírní technika je blízká Cecilu Taylorovi. Podstatný
13 Kouřil, Vladimír: Starý a mladý pán hrají jazz, s. 73.
33 rozdíl je v tom, ţe hojně vyuţívá různorodé samply: útrţky řeči, smyčky hudebních motivů, úryvky skladeb apod., se kterými jako pianista vstupuje do dialogu. Zpočátku je to zajímavá atrakce pro oči i uši, ale kdyţ se úvodní náboj vyčerpá, dostaví se nuda.“ Podobně okomentuje i saxofonový soubor Kölner Saxophon Mafia: „Spojení virtuozity a bizarnosti postupně přecházející do stereotypu charakterizovalo téţ vystoupení saxofonového kvarteta Kölner Saxophon Mafia. Navzdory fenomenální technice a zajímavým nástrojovým kombinacím (kromě saxofonů téţ klarinety a flétny), po okoukání hudebního principu a vizuálních gagů uţ nebylo moc co sledovat.“ Ostatní poloţky festivalu jiţ chválí a k výše uvedeným pak dodává, ţe „tohoto roku jsme mohli získat mnohé informace o relativně málo známých osobnostech“ a ţe „rozsáhlý královéhradecký festival Jazz goes to town nabídl i letos mnoţství hudby zasluhující pozornost“. „Díky koncepční dramaturgii Martina Brunnera jednotlivá vystoupení těchto dnů často navazovala i na dřívější ročníky“.14 Jaroslav Čečrdle se také zmiňuje o Matthew Bourneovi: „To, co následovalo po přestávce, bylo pro mne jedním z nejkurióznějších vystoupení vůbec. Šlo o sólový recitál anglického klavíristy Matthew Bourneho. […] Šílené disharmonické běhy po klaviatuře byly střídány rozhovory a kulometnou palbou ze samplů. Nebylo to však samoúčelné, po chvíli poslechu byl patrný záměr, řád a logika. V druhé půli jeho vystoupení ubylo samplů a Bourne nás přesvědčil také o svém skvělém hráčském umění.“ Čečrdle se ne zcela jednoznačně pozitivně zmiňuje také o hlavní hvězdě festivalu Jacku DeJohnetteovi: „Kapela předvedla posluchačsky, ale určitě i hráčsky velmi náročnou fusion různých lidových hudeb od Brazílie a indiánské hudby, po Afriku s jazzem, ale třeba i elektronickou hudbou. Hudba měla úţasné momenty, celá kapela se pohybovala ve velmi komplikovaných rytmech, Surman hrál úţasná sóla, ale zaráţející pro mne bylo silné vyuţití elektroniky i Benovo rapování. Jack DeJohnette patří jiţ léta k vůdčím osobnostem současného jazzu a velká část publika jeho hudbu nadšeně přijala, já na ni ale budu muset asi ještě posluchačsky dozrát.“ Závěrečné shrnutí jeho recenze však zní takto: „Letošní ročník královéhradeckého festivalu byl trochu mimořádný, jednalo se totiţ o jubilující patnáctý ročník. Kdyţ k těm létům připočteme fakt, ţe dramaturg a ředitel festivalu Martin Brunner nestaví program na slavných jménech (i kdyţ ani ta nechybí), ale především na těch známých jen jazzovým fajnšmekrům, dělá toto jubileum z festivalu skutečný unikát. Výběr kapel je vţdy originální a veskrze současný a je jen potěšitelné, ţe vţdy přijde víc neţ dostatečný počet zájemců poslechnout si, kam se dnes jazz ubírá.“15
14 Wasserberger, Igor: Globální vesnice a domácí jubilanti v Hradci. In: Harmonie, 2009, roč. 17, č. 12, s. 43. 15 Čečrdle, Jaroslav: Jazz šel městem jiţ popatnácté. In: Zpravodaj slánského jazzklubu, 9.12.2009, s. 7.
34 Milan Dus do Mladé fronty Dnes ve své recenzi k vystoupení Jacka DeJohnetta napsal: „[…] přivezl fúzi moderního jazzu křtěného Milesem Davisem s world music okořeněnou rapem. Posluchačům, kteří se aţ dosud skvěle bavili, tři hudebníci a brazilská zpěvačka Marlui Miranda nabídli poselství zcela určitě nejpravdivější, ale taky nejsloţitější. Radosti v něm nebylo mnoho, stejně jako jí není nazbyt jinde kolem nás, byla spíš světýlkem na konci tunelu. To evidentně řada posluchačů nepřijala a odešla. Naštěstí zůstalo dost těch, kteří po krkolomných a vysokých schodech doklopýtali k závěrečnému, kdyţ ne porozumění, tak alespoň k snaze o něj.“ Závěr jeho článku zní: „15. ročník festivalu potvrdil, ţe dramaturgie přehlídky setrvává na hodnotách, jeţ razí po celou dobu. Ruku v ruce s muzikantkou kvalitou nabízet překvapení a neotřelost včetně experimentu. A taky pokud moţno pokaţdé přivést někoho, kdo hrál s Davisem. Letos poprvé spojil překvapení a experiment s největší hvězdou festivalu a tím sám překvapil.“16 Vladimír Kouřil se zmiňuje opět o Matthew Bourneovi: „Spojnicí s duchem freejazzového festivalu přestavil v Hradci Králové britský pianista, původně cellista a trombonista Matthew Bourne. Klavírní produkce tohoto profesora Leeds College of Music jsou spíše konceptem, při němţ zběsilé improvizace, připomínající určitá období Cecila Taylora, Keithe Jarretta či Yosuke Yamashity, reagují na melodiku smyček sestavených z lidské mluvy, jeţ je sestříhána do useknutých slabik, slov či sousloví. K tomu si hraje s publikem ve svérázné dada performanci, a v přídavku překvapí trochou lyriky.“ A závěr: „Připomenout všechny účinkující jako vţdy typově pestrého šestidenního maratonu podle pečlivé dramaturgie hradeckého jazzmana Martina Brunnera je nad rozsah této reportáţe.“17 Myslím, ţe jako ukázka podoby kritických ohlasů festivalu jsou výše uvedené citace dostatečné. Uvědomíme-li si pak, ţe ačkoli jsou autoři recenzí erudovaní hudební kritici, vţdy jde opět o lidi, kteří mají nějaký svůj hudební názor a představy, z kterých ve svých recenzích vycházejí, a dojmy na hudbu kapel se tedy mohou různit. Já jako posluchač se například rozcházím s Igorem Wasserbergerem, který v návaznosti na vystoupení Matthew Bournea a Kölner Sahophon Mafia píše o slovenském AMC Triu: „Pravý opak zdlouhavých vystoupení byla procítěná, intelektuální a zároveň lehce naivní hudba slovenského AMC Tria. Projev skupiny je navenek akademický, ve výrazu umírněný. Navzdory tomu, ţe jako harmonický podklad jejich skladeb často slouţí některé východoslovenské lidové písně, zásadně nejde o „zjazzování“ slovenského folkloru. Svojí průzračnou, navenek emoce potlačující náladu
16 Dus, Milan: Jazzový festival spojil překvapení s experimentem. In: MF Dnes, 19.10.2009, roč. 20, č. 243, s. D3. 17 Kouřil, Vladimír: Hvězdná nebe. In: Kulturní týdeník, 11.11.2009, č. 23, s. A2.
35 formace navazuje na severský sound.“ Pro mě bylo naopak zdlouhavé právě toto vystoupení (ve Wasserbergerově popisu jejich hudby bych vyzdvihl slovo „naivní“) a rovněţ bych se obával přirovnat jejich koncept k severskému soundu (rozumím, z čeho vychází tento příměr, ale přesto bych myslel, ţe koncept severských trií spočívá v něčem jiném). Jako důleţitější a zajímavější poloţku festivalu bych viděl právě vystoupení u nás zcela neznámého Matthew Bournea (samozřejmě vůbec nechci sniţovat kvality slovenského souboru, tento typ hudby ovšem nebyl mým „šálkem kávy“). Ale myslím, ţe z toho právě vyplývá kvalita dramaturgie hradeckého festivalu - nabízí mnoţství velice pestré a různorodé hudby, z níţ si kaţdý můţe vybrat, co je jemu blízké a navíc pak rozšířit své obzory o nové hudební směry, pokusy či koncepty, i kdyţ s nimi nemusí zcela souhlasit.
36 Závěr Věřím, ţe se mi touto prací alespoň částečně podařilo čtenáři přiblíţit působení a atmosféru festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové, který je kulturním svátkem v tomto východočeském městě a jazzovým svátkem mezi českými festivaly tohoto zaměření, hlavně však jazzovou hudbu se všemi jejími - někdy překvapivými – tvářemi a podobami. Kdyby výsledný dojem z četby čtenáře neznalého tohoto hudebního ţánru přiměl k poslechu jazzové desky či návštěvě jazzového koncertu, bude to pro mě tou největší odměnou. Po stručném nastínění pozice jazzové hudby u nás, zmiňované v kapitolách této práce, nezbývá neţ doufat, ţe sponzoři a město Hradec Králové (zvláště pak Magistrát města Hradce Králové) zůstanou této akci i přes těţší ekonomickou situaci této doby nakloněni a budou festival podporovat. Jak jiţ bylo řečeno ve stati práce, umělecky se dnes jazzová hudba významem rovná hudbě klasické, coţ se bohuţel podobně projevuje i na zájmu posluchačů, který bude vţdy výrazně menší neţ v hudbě populární. Na rozdíl od „váţné“ hudby, která je vţdy institucemi více či méně podporována a dotována díky jejím nezpochybnitelným a léty prověřeným uměleckým hodnotám (ani v této oblasti to však samozřejmě není vţdy jednoduché), jazzová hudba si na toto ocenění – docenění musí ještě počkat.
37 Resumé Tato práce se zabývá vznikem a působením jazzového festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové a jeho významem v kultuře České republiky. Festival vznikl v roce 1995 a ihned se stal jednou z největších přehlídek tohoto druhu u nás. Práce se snaţí popsat zvláště jedinečnost a koncept jeho dramaturgie, která reaguje na současný a moderní vývoj jazzu. Stručně se také zmiňuje o situaci jazzové hudby v České republice, a také o tom, jaký význam pro ni můţe mít pořádání jazzového festivalu. Přílohou je kompletní program uplynulých ročníků.
This work covers the origin and effect of the jazz festival Jazz Goes To Town in Hradec Králové and its significance in the culture of the Czech Republic. This festival was founded in 1995 and immediatelly became one of the largest festivals of this specialization. The work tries to describe in particular the uniqueness and concept of its dramaturgy, which reacts on the conteporary and modern jazz progression. It briefly mentions the situation of jazz music in the Czech Republic, and also, what importance could have holding of jazz festival. There is a complete program of the past years included as an appendix.
38 Prameny a literatura
Archiv Martina Brunnera
Berendt, Joachim Ernst: The jazz book. From Ragtime To Fusion And Beoynd. Translated by H. and B. Bredigkeit with Dan Morgentern. Westport, Connecticut: Lawrence Hill & Co., Inc., 1981. 456 s. ISBN 0-88208-141-1
Čečrdle, Jaroslav: Jazz šel městem jiţ popatnácté. In: Zpravodaj slánského jazzklubu, 9.12.2009, s. 7.
Davis, Miles – Troupe, Quincy: Autobiografie. Translated by Josef Rauvolf. 1.vyd. Bratislava: Silberman, 2000. 381 s. ISBN 80-967766-1-4
Dorůţka, Lubomír: Panoráma jazzu. 1.vyd. Praha: Mladá fronta, 1990. 352 s. ISBN 80-204-0092-3
Dorůţka, Lubomír: Recenze. Martin Brunner Trio: Behind The Clouds. In: Harmonie, 2009, roč. 17, č. 9, s. 64.
Dus, Milan: Jazzový festival spojil překvapení s experimentem. In: MF Dnes, 19.10.2009, roč. 20, č. 243, s. D3.
Elington, Duke (Edward Kennedy): Music Is My Mistress. Fourth paperback printing. New York: Da Capo Press, Inc., 1985. 522 s. ISBN 0-306-80033-0
Fordham, John. Jazz. Edited by Sonny Rollins - Jiří Stivín, Translated by Petr Dorůţka - Markét. 1.vyd. Praha: Slovart, 1996. 216 s. ISBN 80-85871-99-8.
Hueber, Vojtěch: Jazz šel městem podruhé. In: Harmonie, 1997, roč. 5, č. 1, s. 22.
Kouřil, Vladimír. Starý a mladý pán hrají jazz. Třicet tváří současné světové scény. 1.vyd. Praha: Panglos, 1997. 153 s. ISBN 80-902205-2-5
39
Kouřil, Vladimír: Hvězdná nebe. In: Kulturní týdeník, 11.11.2009, č. 23, s. A2.
Mareček, Petr: Jazzový festival je vizitkou města. In: MF Dnes, 4. 10. 2001, roč. 12, č. 231, s. 06.
Mareček, Petr: Letošní jazzová fiesta vsadila na zábavu. In: MF Dnes, 24.10.2005, roč. 16, č. 248, s. D4.
Mareček, Petr: Jazzová Evropa Hradec dobře zná. In: MF Dnes, 13.6.2002, roč. 13, č. 137, s. 04.
Mareček, Petr: Největší hvězdou přehlídky je hudba. In: MF Dnes, 15.10.2001, roč. 12, č. 240, s. 04.
Matzner, Antonín - Poledňák, Ivan - Wasserberger, Igor. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1990. 649 s. ISBN 80-7058-210-3.
Čtk: Řekli o festivalu. In: MF Dnes, 21.10.2002, roč. 13, č. 245, s. 03.
Spilka, Vilém: Jazz Goes To Town. In: Harmonie, roč. 11, 2003, č. 12, s. 34.
Starý, Martin: Jazz Goes To Town v Hradci Králové. In: Harmonie, 1995, roč. 3, č. 12, s. 15.
Strakoš, Vladimír: Jazz Goes To Avantgarde Town. In: Harmonie, 2001, roč. 9, č. 12, s. 34 - 35.
Vidomus, Petr: Praţskému Jazzdocku je rok. In: Harmonie, 2010, roč. 18, č. 4, s. 45.
Wasserberger, Igor: Jazzové kontinenty v Hradci. In: Harmonie, 2008, roč. 16, č. 12, s. 41.
Wasserberger, Igor: Globální vesnice a domácí jubilanti v Hradci. In: Harmonie, 2009, roč. 17, č. 12, s. 43.
40 Příloha Na dalších stránkách uvádím kompletní seznam účinkujících, kteří v průběhu patnácti let na festivalu vystoupili. Jsou zde zaznamenána také místa konání těchto koncertů a u všech umělců a souborů je uvedena jejich národnost. Na festivalu došlo v ojedinělých případech ke změnám v programu, které nastaly důsledkem náhlého nepředvídaného odřeknutí vystoupení ze strany účinkujícího (například kvůli onemocnění manţelky jednoho z členů kapely Eberharda Webera v roce 2003), a také naopak díky nečekané příleţitosti uspořádat představení navíc (jak tomu bylo v případě mimořádného koncertu Joey De Francesca v roce 2001). V níţe uvedeném seznamu jsou vypsáni jen ti, kteří na festivalu skutečně hráli, někdy proto můţe dojít k odchylkám od programu, otištěnému ve festivalovém bulletinu či na plakátech. Jména účinkujících na hlavním pódiu – tedy ti nejvýznamnější – jsou napsána velkými písmeny.
Jazz Goes To Town I 20. – 21. října 1995
Pátek 20. 10. 1995, Studio Beseda, 16:00 Nadoraz (CZ) + hosté I The Trail Blazers (NL) Hary Phill Band (CZ) Bluesberry (CZ), Original Indigo (CZ)
Pátek 20. 10. 1995 Holzer & Zeman (CZ), Country Club Buvol, 18:00 Klíma kvartet (CZ), Pod Věţí, 18:00 Krampl & Dvorský (CZ), U Podkovy, 18:00 Ponoţky Pana Semtamťuka (CZ), Orient Bar, 18:00 Pavel Horák (CZ), Divadelní klub, 18:00 Pepa Streichel & Truc Blues (CZ), Černý kůň, 18:00
41 1. hlavní festivalový koncert Pátek 20. 10. 1995, sál Filharmonie HK, 20:00 JIŘÍ STIVÍN & CO. JAZZ QUARTET (CZ) JAREK SMIETANA SOUNDS (PL) MIKE MANIERI´S STEPS AHEAD (USA) F.U.T. František Uhlíř (CZ), foyer
Sobota 21. 10. 1995, Klicperovo divadlo, 14:00 Big Band Jiřího Hasala (CZ) Big Band Miroslava Muţíka & LH kvartet (CZ)
Sobota 21. 10. 1995, Studio Beseda, 16:00 Nadoraz (CZ) + hosté II Ponoţky pana Semtamťuka (CZ) Pepa Streichel & Truc Blues (CZ) Steamboat Stompers (CZ) Proffesor Washboard & Band (USA/GB)
Sobota 21. 10. 1995 Art Quintet (CZ), Country Club Buvol, 18:00 Hary Phill Band (CZ), Pod Věţí, 18:00 Klíma kvartet (CZ), U Podkovy, 18:00 Original Indigo (CZ), Orient Bar, 18:00 Pavel Horák (CZ), Divadelní klub, 18:00 Bluesberry (CZ), Černý kůň, 18:00
2. hlavní festivalový koncert Sobota 21. 10. 1995, Klicperovo divadlo, 20:00 MILAN SVOBODA & KONTRABAND (CZ) ARILD ANDERSEN & KIRSTEN BRAATEN BERG (N) THE ART ENSEMBLE OF CHICAGO (USA/AFRIKA) Michal Gera & spol. (CZ), foyer
42 Jazz Goes To Town II 17. – 19. října 1996
Čtvrtek 17. 10. 1996, sál Filharmonie HK, 19:00 Filharmonie Hradec Králové a kvintet Emila Viklického (CZ) Čtvrtek 17. 10. 1996, Malý sál Kongresového centra Aldis, 22:30 Jan Spálený a ASPM (CZ)
Pátek 18. 10. 1996, Studio Beseda, 17:00 Return To Silence (CZ) Tutu (CZ)
Pátek 18. 10. 1996, sál Muzea východních Čech, 17:00 Tucet (CZ) Pepa Streichel a Truc Blues (CZ)
1. hlavní festivalový koncert Pátek 18. 10. 1996, Klicperovo divadlo, 19:30 VELEBAND (CZ) JANUSZ MUNIAK QUARTET (PL) AL FOSTER QUARTET (USA) Twin Q (CZ), foyer
Pátek 18. 10. 1996, Satchmo, 0:30 Jana Koubková (CZ) +jam session
Sobota 19. 10. 1996, sál Muzea východních Čech, 17:00 Expressions (CZ) The Jazz Unity Prague (CZ)
Sobota 19. 10. 1996, Malý sál Kongresového centra Aldis, 17:00 Swingový orchestr Jana Matouška (CZ)
43 Metropolitan Jazz Band a Jitka Vrbová (CZ)
2. hlavní festivalový koncert Sobota 19. 10. 1996, Velký sál Kongresového centra Aldis, 19:30 ÖZAY, TONY LAKATOS, D.D.JACKSON (TR/H/USA) GEORGE MRAZ & WALTER NORRIS (USA) ABRAHAM BURTON QUARTET (USA) JOE ZAWINUL SYNDICATE (USA) Pohromadě na přehradě (CZ), foyer
Neděle 20. 10. 1996, Satchmo, 01:00 F.U.T. František Uhlíř +jam session
Jazz Goes To Town III 20. – 25. října 1997
Pondělí 20. 10. 1997 Briegel Bros Band (F), studio Beseda, 19:00 Revival Swing Band (CZ), Satchmo, 21:30
Úterý 21. 10. 1997 Big Band Trumpets (CZ), U Zezuláků, 19:30 Pavel Jakub Ryba & M.T.S. (CZ), Satchmo, 21:30
Středa 22. 10. 1997 Eye Of The Hurricane (CZ), Divadlo Drak, 19:00 J. J. Jazzmen (CZ), Satchmo, 21:30
Čtvrtek 23. 10. 1997 Luboš Andršt Blues Band & Ramblin Rex (CZ/USA), U Zezuláků, 19:30 Impuls (CZ), Sokol, 19:30
44 Petr Zeman Quintet (CZ), Satchmo, 01:00
1. hlavní festivalový koncert Čtvrtek 23. 10. 1997, Klicperovo divadlo, 18:00 JH Big Band & Sólisté orch. Gustava Broma (CZ) J.Hnilička, M.Bártek, G.Kočí, L.Kerndl (CZ) VLASTA PRŮCHOVÁ & SKUPINA ZDEŇKA ZDEŇKA (CZ) LACO DECZI & CELLULA NEW YORK (USA) PETER LIPA & ANDREJ ŠEBAN BAND (SK) Luboš Holzer – solo ´97 (CZ), foyer
2. hlavní festivalový koncert Pátek 24. října 1997, Kongresové centrum Aldis, 18:00 Vedlejší pódia The Jazz Unity Prague (CZ) Milan Krajíc & Friends (CZ) Sigi Busch Master Class (D) Latin Combo (D) Senior Dixieland (CZ) Velký sál KRZYSZTOF POPEK QUINTET (PL) TOMASZ SZUKALSKI & KAREL RŮŢIČKA (PL/CZ) HAVANA SAX (Kuba) LARRY CORYELL/BILLY COBHAM „SPACES REVISITED“ (USA)
3. hlavní festivalový koncert Sobota 25. 10. 1997, Kongresové centrum Aldis, 18:00 Vedlejší pódia Jazíček (CZ) Roman Pokorný Trio (CZ) Latin Combo (D) Sigi Busch Master Class (D) Classic Jazz Six (CZ)
45 Velký sál F.U.T. FRANIŠEK UHLÍŘ TEAM (CZ) RICHARD GALLIANO TRIO (F) JOHN SURMAN (GB) VIENNA ART ORCHESTRA (A), 20th Anniversary Tour „Highlights 1977 – 1997“
Jazz Goes To Town IV 7. – 10. října 1998
Středa 7. 10. 1998 Peculiar (CZ), Satchmo, 20:00 Vejfuk (CZ), Kavalír B, 20:00
Čtvrtek 8. 10. 1998 Bohemian Blues Band (GB), Satchmo, 20:00 Ţáha (CZ), U Zezuláků, 20:00 The King Bee Rockin´ Blues Band (USA), U Černého koně, 20:00 Volný styl (CZ), Kavalír B, 20:00 New Silence (CZ), Loď Čechie, 20:00
Pátek 9. 10. 1998, Kongresové centrum Aldis, 19:00 Malý sál Marcel Bárta & Vibe Fantasy (CZ) Velký sál QUARTET EAST (CZ/PL) RUDOLF DAŠEK & TOTO BLANKE (CZ/PL) MANFRED PAUL WEINBERGER (A/CDN) AKI TAKASE & ALEXANDER VON SCHLIPPENBACH (JAP/D) Traditional jazz (CZ), foyer
Sobota 10. 10 1998, Kongresové centrum Aldis, 19:00 Malý sál (vítězný soubor soutěţe začínajících jazzmanů vybraný českou jazzovou společností)
46 Straight Tone (CZ)
Velký sál ROBERT BALZAR TRIO (CZ) JIŘÍ STIVÍN & PIERRE FAVRE (CZ/CH) EMIL VIKLICKÝ QUARTET & STEVE HOUBEN (CZ/B) JEAN – LUC PONTY (F) Swing Quartet Praha (CZ), foyer
Jazz Goes To Town V 20. – 23. října 1999
Středa 20. 10. 1999 Jiří Urbánek Band feat. Dana Vrahovská (CZ), Kavalír B, 20:00 Hajo´s Rantle Snake Blues Band (D), Černý kůň, 20:00 Twin Q (CZ), Satchmo, 20:00
Čtvrtek 24. 10. 1999, Klicperovo divadlo, 19:00 Veleband feat. Peter Lipa (CZ/SK) „Ellington In Prague – Tribute To D. E.“
Čtvrtek 24. 10. 1999 Return To Silence (CZ), Satchmo, 20:00 Lady I & The Blues Bird (CZ), Černý kůň, 20:00 Zuzana Dumková – Saguitarius (CZ), Loď Čechie, 20:00 Old Time Jazzband (CZ), Adalbertinum, 20:00
1. hlavní festivalový koncert Pátek 25. 10. 1999, Kongresové centrum Aldis Malý sál Josef Vejvoda Trio (CZ) Velký sál JANA KOUBKOVÁ & AFRO LATIN BAND (CZ)
47 KOCH – SCHÜTZ – STUDER (CH) BILL BRUFORD´S EARTHWORKS (GB) WILLEM BREUKER KOLLEKTIEF (NL) Six Kix (CZ), foyer
2. hlavní festivalový koncert Sobota 26. 10. 1999, Kongresové centrum Aldis Malý sál Shamanic orchestra (CZ) Velký sál LUBOŠ ANDRŠT BLUES BAND FEAT. RAMBLIN REX (CZ/USA) SIGI FINKEL & AFRICAN HEART (A/SN/USA) MILAN SVOBODA QUINTET (CZ) LESTER BOWIE´S BRASS FANTASY (USA) Nostalgia Quartet (CZ), foyer
Jazz Goes To Town VI 18. – 21. října 2000
Středa 18. 10. 2000 Elena & Jocose Jazz (CZ), Satchmo, 20:00 Sluneční orchestr (CZ), Kavalír B, 20:00 Blues Messengers (CZ), Černý kůň, 20:00 Jazz Fiddlers Trio (CZ), U knihomola, 20:00 free program (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Jazzevec & Swing Kvartet, Adalbertinum Jazzband, Union MTV Trio, Alfredo Booze n´Flowers, AC Club One Brain, U královny Elišky
48 Čtvrtek 19. 10. 2000, Filharmonie Hradec Králové, 19:00 GUSTAV BROM BIG BAND (CZ) – 60 let
Čtvrtek 19. 10. 2000 The Cotton Gang (CZ), Satchmo, 20:00 Hand Made Pipes (CZ), Kavalír B, 20:00 Bobby Houda & Gamba Blues Band (USA/CZ), Černý kůň, 20:00 Pavel Fajt (CZ), U knihomola, 20:00 free program (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Zelená sedma, Adalbertinum Blues Mac, Union Eggnoise, U zezuláků
1. hlavní festivalový koncert Pátek 20. 10. 2000, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 NAJ PONK TRIO (CZ) RUDY LINKA TRIO (USA) DAVE DORAN RHYTHM VOICE (CH) JAMES BLOOD ULMER BLUES EXPERIENCE (USA) J. J. Jazzmen (CZ), foyer
2. hlavní festivalový koncert Sobota 21. 10. 2000, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 ŠAVLE MEČE (CZ) ALBERT KREUZER & RUBBERFINGER (A) ALBERT MANGELSDORFF MOVIN´ ON (D/CH) JAMES CARTER ELECTRIC GROOVE BAND (USA) Jaroslav Šindler Quartet (CZ), foyer
49 Jazz Goes To Town VII 15. – 20. října 2001
Pondělí 15. 10. 2001 Laďa Kerndl a Jazz Friends (CZ), Satchmo, 20:00
Úterý 16. 10. 2001, Kavalír B, 19:00 free program (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Dnes jazz New Standard Jazzika Skandovat Oranţe free program Hypernova (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Úterý 16. 10. 2001, Jazzevec, Swing kvartet Středa 17. 10. 2001,Blues Mac Čtvrtek 18. 10. 2001, New Standard Pátek 19. 10. 2001, JazzBond Sobota 20. 10. 2001, One Brain
Středa 17. 10. 2001 Muff (CZ), Satchmo, 20:00 Chorchestr (CZ), Kavalír B, 20:00 Blue Condition (CZ), Černý kůň, 20:00 Old Timers Jazz Band (CZ), Pit Bull Pub, 20:00
Čtvrtek 18. 10. 2001 Swings (CZ), Pit Bull Pub, 20:00 Radovan Tariška Quintet (SK), Kavalír B, 20:00 Ondřej Konrád & Gumbo (CZ), Černý kůň, 20:00 Irena a Vojtěch Havlovi (CZ), Satchmo, 20:00
50 Čtvrtek 18. 10. 2001, sál Filharmonie HK, 19:00 BOHEMIA BIG BAND (CZ) JOEY DE FRANCESCO TRIO (USA)
1. hlavní festivalový koncert Pátek 19. 10. 2001, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 ZBIGNIEW NAMYSLOWSKI QUINTET (PL) BENJAMIN MOUSSAY TRIO (F) E. S. P. po dvaceti letech (CZ) DAVE LIEBMAN DUBLIN PROJECT (USA/IRL) Papaya girls (CZ), foyer
2. hlavní festivalový koncert Sobota 20. 10. 2001, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 TRES HOMBRES (A) BENNY BAILEY & JOSEF VEJVODA TRIO (USA/CZ) KONTRABAND MILANA SVOBODY (CZ) BOBBY PREVITE´S „BUMP THE RENAISSANCE BAND“(USA) O. Škrancová & AH Big Band (CZ), foyer
Jazz Goes To Town VIII 21. – 26. října 2002
Pondělí 21. 10. 2002 Laďa Kerndl & Jazz Friends (CZ), Kavalír B, 20:00
Úterý 22. 10. 2002, Kavalír B, 20:00 Ivan Myslikovjan & Blue Birds (CZ) free program Adal, 20:00 (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Beef Rabies Walkin´ Blues Band
51 Středa 23. 10. 2002 Max Band (CZ), Satchmo, 20:00 Bluesweiser (SK), Kavalír B, 20:00 Traditional Jazz Studio P. Smetáčka (CZ), Pit Bull, 20:00 Free Jazz Trio (CZ), Bar Orient, 20:00 free program Adal, 20:00 (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Profunkunit Noční optika
Čtvrtek 24. 10. 2002 The Gizd Q (CZ), Satchmo, 20:00 Swordfishtrombones (CZ), Kavalír B, 20:00 Sestry Havelkovy & Orchestr (CZ), Pit Bull, 20:00 free program Adal, 20:00 (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Funky Feast Bluesense
Čtvrtek 24. 10. 2002, Kongresové centrum Aldis, malý sál, 19:00 WWW.BEND.CZ (CZ) FELIX SLOVÁČEK BIG BAND Plays Neal Hefti (CZ)
1. hlavní festivalový koncert Pátek 25. 10. 2002, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 REBEKKA BAKKEN & WOLFGANG MUTHSPIEL (A) WESTBROOK & COMPANY (GB) KRATOCHVÍL, ACKERMAN, ZANGI (CZ/USA) MIROSLAV VITOUŠ (USA) The Young pekáč (CZ), foyer
2. hlavní festivalový koncert Sobota 26. 10. 2002, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 JAROMÍR HONZÁK QUINTET (CZ/PL/D) ABDULLAH IBRAHIM (ZA) RUDY LINKA TRIO FEAT. MILES EVANS (USA)
52 DAVE HOLLAND BIG BAND (USA) Valašský krůţek jazzový – Jazzevčík (CZ), foyer
Jazz Goes To Town IX 13. – 18. října 2003
Pondělí 13. 10. 2003, Adabertinum, 20:00 Ida Kelarová (CZ)
Úterý 14. 10. 2003 Roman Pokorný & Blues Box Heroes (CZ), Kavalír B, 20:00 Voxtet (CZ), Galerie moderního umění, 20:00 free program (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Úplně rovný banán, Puzzle jazz (CZ), BudvarBar, 20:00 Zelená sedma, Choice 42 (CZ), El Diablo, 20:00
Středa 15. 10. 2003 Work, Shop & More (CZ), Kavalír B, 20:00 Jan Šimíček (CZ), Galerie moderního umění, 20:00 Jazz Heads (CZ), Satchmo, 20:00 free program (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Jazzyk, PDK instant jazz Quartet (CZ), Budvar Bar, 20:00 David Murphy Band (CZ), El Diablo, 20:00
Čtvrtek 16. 10. 2003 Hot Line (CZ), Kavalír B, 20:00 Correct Groove Quartet (CZ), Satchmo, 20:00 Academic Jazz Band (CZ), Pit Bull, 20:00 H – H Blues (CZ), EL Diablo, 20:00 free program (kapely nebyly vybírány dramaturgem): Jack Harrer Quintet, Voxtory (CZ), Budvar Bar, 20:00
53 Čtvrtek 16. 10. 2003, Kongresové centrum Aldis, malý sál, 20:00 NUO (CZ) SLAWOMIR JASKULKE TRIO (PL) PETER LIPA „Beatles In Blue(s)“ (SK)
1. hlavní festivalový koncert Pátek 17. 10. 2003, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 I GITANOS (D) SPRINGHILL (USA) JULIET ROBERTS & BAND (GB) BORIS KOVAČ & LaDaABa ORCHEST (Srb) Highway 61 (CZ), foyer
2. hlavní festivalový koncert Sobota 18. 10. 2003, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 WWW.BEND.CZ FEAT. TONY LAKATOS (CZ/D) KARIN KROG & JACOB YOUNG (N) STIVÍN, HAURAND, HUMAIR (CZ/D/F) MARCUS MILLER (USA) Aleš Duša Quartet (CZ), foyer
Jazz Goes To Town X 18. – 23. října 2004
Pondělí 18. 10. 2004, Kavalír B, 20:00 Jana Koubková & EU Band feat. Edith Lettner (CZ/A)
Úterý 19. 10. 2004 Dáša Andrtová – Voňková (CZ), Galerie moderního umění, 19:00 Blues Messengers (CZ), Kavalír B, 20:00 Svatobor Macák Quartet (CZ), Pit Bull, 20:00 Ostaš (CZ), Satchmo, 21:00
54
Středa 20. 10. 2004 Nathalie Renault (CND), Galerie moderního umění, 19:00 Jablkoň (CZ), Kavalír B, 20:00 Gabriela Kočí & Jazz Company (CZ), Pit Bull, 20:00 Vít Švec Trio (CZ), Satchmo, 21:00 Ruchadze Band (NL/CZ), Kavalír B, 23:00
1. hlavní festivalový koncert Čtvrtek 21. 10. 2004, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 VOLF JAZZTET (CZ) FELIX SLOVÁČEK BIG BAND Music Of Glenn Miller (CZ) O – 58 (PL) SUGAR BLUE & GK BROS (USA/CH) Work In Progress (CZ), foyer
2. hlavní festivalový koncert Pátek 22. 10. 2004, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 FRANCO AMBROSETTI & EMIL VIKLICKÝ QUARTET (CH/CZ)
JENS THOMAS & CHRISTOPH LAUER (D) LA CAMPAGNIE DES MUSIQUES A OUÏRE (F) RABIH ABOU - KHALIL (RL/I/USA) Only Four (CZ), foyer
3. hlavní festivalový koncert Sobota 23. 10. 2004, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 VELEBAND (CZ) GUY BARKER SEPTET (GB) STIMMHORN (CH) LYNNE ARRIALE TRIO (USA) Blue Train Jazz Quintet (CZ), foyer
55 Jazz Goes To Town XI 17. – 22. října 2005
Pondělí 17. 10. 2005 Bridge Band (CZ), Velké náměstí HK, 15:00 Bukake & Peter Lipa (SK), Budvar bar, 18:00 Mladý Týništský Big Band & K.Hála (CZ), Hotel Amber, 19:00 Pepa Streichl (CZ), Černý kůň, 20:00 Vibe Fantasy (CZ), AC klub, 21:00
Úterý 18. 10. 2005 Pressburger Klezmer Band (SK), KD - letní scéna, 17:00 Fireballs & Big Band (CZ), Hotel Amber, 19:00 E. Suchánková & Jocose Jazz (CZ), Pit Bull, 20:00 Four Elements (CZ) a O.C. OBILO (USA), Černý kůň, 21:00 DJ Green & Mr. Yellow (CZ), Podvobraz, 22:00
Středa 19. 10. 2005 nChant Jazz (CZ), Galerie MU, 17:30 Samamba (CZ), Budvar bar, 19:00 Trio Music (GB/CZ), Satchmo, 20:00 Lesní Zvěř (CZ), Mexita, 21:00
Čtvrtek 20. 10. 2005 Vladimír Ţupan (CZ), Galerie MU, 18:00 Lyambiko (D), Budvar bar, 19:00 Blues Mac (CZ), Černý kůň, 19:30 NUO (CZ), AC klub, 20:00 Voxtet (CZ), Pit Bull, 20:00 David Dorůţka Trio (CZ), Satchmo, 21:00
56 1. hlavní festivalový koncert Pátek 21. 10. 2002, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00
VERTIGO QUINTET (CZ) CHRISTOPHE SCHWEIZER´S 5SIX7 (CH) VINCENT HERRING QUARTET (USA) WILL CALHOUN´S AZA (USA) nChant Jazz (CZ), foyer
Sobota 22. 10. 2005 Bridge Band (CZ), Velké náměstí, 10:00 Mel Canady (USA), Kostel nanebevzetí Panny Marie, 15:00 Gulo Čar (CZ), Futurum, 16:00
2. hlavní festivalový koncert Sobota 22. 10. 2002, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 CZ/SK BIG BAND MATÚŠA JAKABČICA (CZ+SK) GRZEGORZ KARNAS (PL) DJABE (H) NILS LANDGREN FUNK UNIT (SWE) Puzzle jazz (CZ), foyer
Jazz Goes To Town XII 16. – 21. října 2006
Pondělí 16. 10. 2006 performance: Jazz Ducks Walk To Town, Galerie moderního umění, 17:00 komponovaný pořad: Vesna De Cáceres + Brasileirinho (CZ/ESP), Kino Centrál HK, 18:00 komponovaný pořad: Open Sextet & Taneční Divadlo (CZ), Klicperovo divadlo HK, 20:00 Paul Novotný Trio (CZ/CA), Satchmo, 21:00 Limbo (CZ), AC klub, 22:00
57 Úterý 17. 10. 2006 Feng-Jun Song a Trio Puo (CHI/CZ), Fis café, 18:00 Elemér Balázs Group (H), Budvar Bar, 20:00 Tinitus (CZ), Satchmo, 20:00 Cuban Summer (CZ), Mexita, 21:00
Středa 18. 10. 2006 Ridina Ahmedová, Galerie moderního umění, 18:00 European Jazz Newcomer (EU), Budvar Bar, 18:30 Radek Škeřík / Tomáš Mucha Duo (CZ), U České Koruny, 21:00 Jazz Efterratt (CZ), AC klub, 21:00 Organic Quartet (CZ), Pit Bull, 22:00
Čtvrtek 19. 10. 2006 Radovan Tariška & Ondřej Krajňák Duo (SK), Fis café, 18:00 Erik Rothenstein Quintet (SK/YU), AC klub, 21:00 Stan The Man (GB/CZ), Budvar Bar, 22:00
1. hlavní festivalový koncert Čtvrtek 21. 10. 2006, Adalbertinum, velký sál, 19:00 BARBARA DENNERLEIN (D) KALTENECKER TRIO (H)
2. hlavní festivalový koncert Pátek 20. 10. 2006, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 EAST VILLAGE (RO) KURT ELLING (USA) NOUVELLE CUISINE BIG BAND (AT) Anna Mlinariková & Band (CZ), foyer
3. hlavní festivalový koncert Sobota 21. 10. 2006, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 EUROPEAN JAZZ NEWCOMER WINNER (EU) DAN BÁRTA & ROBERT BALZAR TRIO (CZ)
58 RICHARD BONA (USA) Soil (CZ), foyer
Jazz Goes To Town XIII 15. – 20. října 2007
Pondělí 15. 10. 2007 Florin Niculescu Band (FO/F). Adalbertinum, 19:00 Michal Pavlíček Trio feat. Bára Basiková (CZ), Adalbertinum, 21:00 Trigon (RO), Studio Beseda, 21:00
Úterý 16. 10. 2007 Tara Fuki (CZ) Muzeum východních Čech, 19:00 Limited Edition (CZ), stan na Malém náměstí, 19:00 Laďa Kerndl & Jazz Friends (CZ), Adalbertinum, 21:00 Florin Niculescu Band (FO/F), stan na Malém náměstí, 21:00
Středa 17. 10. 2007 Bucinatores Tentet (CZ), Muzeum východních Čech, 19:00 Mothers Follow Chairs (CZ), Restaurace U Sokolíka, 21:00 Jazz Heads (CZ), Studio Beseda, 21:00
1. hlavní festivalový koncert Středa 17. 10. 2007, Filharmonie Hradec Králové, 19:00 Ion Baciu jr. Band (RO) European Youth Big Band cond. Peter Herbolzheimer (RO/D/CZ) Milan Svoboda solo piano recitál (CZ)
Čtvrtek 18. 10. 2007 Romanian Landscapes (RO), Muzeum východních Čech, 19:00 Rhythm Desperados (CZ), Studio Beseda, 19:00 Folimanka Blues (CZ), Restaurace U Sokolíka, 21:00
59 Fanfare Shavale (RO), Studio Beseda, 21:00
1. hlavní festivalový koncert Pátek 19. 10. 2007, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 GEBHARD ULLMANN BASEMENT RESEARCH (D/GB/USA) GIANLUIGI TROVESI & GIANNI COSCIA (IT) LEE KONITZ BAND (USA & EUROPE) AL KOOPER & THE FUNKY FAKULTY (USA) Med (CZ)
2. hlavní festivalový koncert Sobota 20. 10. 2007, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 BOHEMIA BIG BAND (CZ/ROM) NICOLAS SIMION GROUP (RO) AVISHAI COHEN TRIO (IL/USA) ARCHIE SHEPP QUARTET (USA) Bossa Nova Sensation (CZ), foyer
Jazz Goes To Town XIV 13. – 18. října 2008
Pondělí 13. 10. 2008 The Shin (GR), Adalbertinum, 19:00 50th Birthday KJJ - Martin Brunner Trio (CZ), AC klub
Úterý 14. 10. 2008 50th Birthday KJJ - Mocca Malacco (CZ), AC klub, 19:00 Vladimír Mišík Goes 2 Town (CZ), Muzeum východních Čech, 19:00 Jazz Fragment Praha (CZ), Fis Café, 22:00
60 1. hlavní festivalový koncert Úterý 14. 10. 2008, Filharmonie Hradec Králové, 19:00 Neratovický Big Band East European Artsemble (EU) B Side Band feat. Juraj Bartoš, Radovan Tariška (CZ)
Středa 15. 10. 2008 50th Birthday KJJ - Ray Against the Charles (CZ), AC klub, 19:00 Ozma (F) 50 Kč Divadlo Drak, 19:00 Jan Štolba Quartet (CZ) 50 Kč Fis Café, 21:00 Bluesberry (CZ) 50 Kč Restaurace U Sokolíka, 22:00
Čtvrtek 16. 10. 2008 Ondřej Kabrna sólo piano recitál, Galerie moderního umění, 18:00 50th Birthday KJJ - Jan Steinsdörfer Q (CZ), AC klub, 19:00 Matej Benko Quintet (CZ), Divadlo Drak, 19:00 Ľuboš Beňa/Matěj Ptaszek (SK/CZ), Satchmo, 22:00
Pátek 17. 10. 2008 Ľuboš Beňa/Matěj Ptaszek (SK/CZ), Masarykovo náměstí, 15:00
2. hlavní festivalový koncert Pátek 17. 10. 2008, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 FONDA/STEVENS GROUP (USA) LUBOŠ ANDRŠT GROUP FEAT. EMIL VIKLICKÝ A JAN HRUBÝ PAWEŁ KACZMARCZYK AUDIOFEELING QUARTET (P) MIKE STERN BAND WITH SPECIAL GUEST RANDY BRECKER FEATURING DAVE WECKL & C. M. DOKY (USA) Los Rumberos (CZ), foyer
3. hlavní festivalový koncert Sobota 18. 10. 2008, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 PRAGUE BIG BAND (CZ) ERIC TRUFFAZ 4TET (F)
61 MISHA ALPERIN (RUS) GIANLUIGI TROVESI OTTETTO (IT) Los Quemados, (CZ), foyer
Jazz Goes To Town XV 12. – 17. října 2009
Pondělí 12. 10. 2009 Alice Springs Blues Band (CZ), Adalbertinum, 19:00
Úterý 13. 10. 2009 Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka (CZ), Muzeum, 19:00 Karolina Glazur (PL), Divadlo Drak, 19:00 Gamba Blues Band (CZ), U Sokolíka, 21:00
Středa 14. 10. 2009 Ivan Audes Trio (CZ), Divadlo Drak, 19:00 Pigeon Saxophone Quartet (CZ), Adalbertinum, 21:00 Jam Session VOŠ Praha (CZ), AC klub, 21:00
Čtvrtek 15. 10. 2009 Yvonne Sanchez Trio feat. Pedro Tagliani & Flavoa Torga (PL/C/B), Adalbertinum, 19:00 Prague Conservatory Jazz Orchestra, leader Milan Svoboda (CZ), Adalbertinum, 21:00
1. hlavní festivalový koncert Pátek 16. 10. 2009, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 DEDALO – GIANLUIGI TROVESI & PRAGUE CONSERVATORY JAZZ ORCHESTRA FEAT. MICHAL GERA, CONDUCTED BY MILAN SVOBODA (IT/CZ) FRANTIŠEK KOP QUARTET (CZ) MATTHEW BOURNE (GB) KYLE EASTWOOD (USA/GB) Eva Emingerová Quintet (CZ), foyer
62 2. hlavní festivalový koncert Sobota 17. 10. 2009, Kongresové centrum Aldis, velký sál, 19:00 MATÚŠ JAKABČIC CZ-SK BIG BAND (CZ/SK) KÖLNER SAXOPHON MAFIA (D) ULF WAKENIUS & AMC TRIO (SWE/SK) JACK DEJOHNETTE & THE RIPPLE EFFECT (USA/GB/B) Petra Ernyei Quartet (CZ), foyer
63